Transcript
L adislav Hosák R udolf Šrámek
MÍSTNÍ JMÉNA NA M O R A V Ě A VE S L E Z S K U I
ACADEMIA NAKLADATELSTVÍ Če s k o s l o v e n s k é AKADEMIE VĚD PRAHA
19 7 0
OBSAH
Předmluva
7
Úvod
9
Seznam pramenů historických dokladů a historické literatury
22
Zkratky pramenů a příruček v textu
27
Seznam jazykovědné literatury
29
Zkratky jazykovědné literatury
37
Města orientační sítě
41
Seznam místních jm en (A —L)
43
PŘEDMLUVA
Práce, kterou předkládáme, je m oravskoslezským protějškem díla A n to nína P r o f o u s e M ístní jm éna v C echách, jejich vznik, původní význam a zm ěny, dokončeného Janem S v o b o d o u a Vladim írem Š m i l a u e r e m . Vznikla z pověření M ístopisné k om ise ČSA V . Jejím i autory jsou : Ladislav H o s á k , který ji zpracoval po strán ce heuristické, topografické a historické (u jednotlivých hesel bod y 1, 2, 3), a R u dolf Š r á m e k , který ji zpracoval po stránce lingvistické (body 4, 5). Oba participovali na vypracování úseku 1, 3 a 5, zejm éna však 6 . Práce heuristické b y ly započaty začátkem roku 1959, dokončeny v lednu 1963; od 1960 do 1962 probíhal sběr nářečních do kladů a některých údajů pro rubriku 3 a 6 , a to jak na základě písemné an kety, tak přím ým terénním výzkum em . Redakce prvního dílu byla ukončena v červenci 1964. Slovník bude doplněn dvěm a sam ostatným i pracem i: první z autorské dv ojice připraví studii M ístní a pom ístní jm éna na M oravě a v e Slezsku jako historický pram en (vyšla jako samostatná příloha 2. čísla Vlastivědného věstníku m oravského, roč. X X , 1968, 67 stran), druhý pak pořídí soustavu m oravskoslezské toponym ie pod obn ou soustavě VI. Smilauera v V. svazku Profousova slovníku. T oponym ické bohatství celé oblasti českého národního jazyka bude tak zachyceno a interpretováno v úplnosti a jednotně. Soustava moravskoslezské toponym ie se stane východiskem toponym ického atlasu M oravy a Slezska.
D ěkujem e všem, kteří nám byli p ři práci na materiálově tak rozsáhlém díle nápom ocni. Zvláště jsm e vděčni předsedovi M ístopisné kom ise Č SA V universitním u profesoru dr. V ladim íru Š m i l a u e r o v i , DrSc., který naši práci pozorně sledoval od samého začátku a který k n í přispěl m nohým i cen
7
ným i připom ínkam i m etodickým i i věcným i. Náš dík patří rovněž dr. Janu S v o b o d o v i , DrSc., za soustavnou pozornost věnovanou postupu práce na rukopisu. D ěkujem e dále docentu dr. Františku K o p e č n é m u , DrSc. (z Ústavu jazyků a literatur Č SA V ), dr. M iloši D o k u l i l o v i , DrSc. (z Ústavu pro jazyk český ČSAV), a dr.-habil. Ernstu E i c h l e r o v i (do centu U niversity Karla M arxe v L ipsku): všichni přispěli drobným i radami, poznámkami, bibliografickým i údaji apod. Vedení brněnského pracoviště Ú stavu pro jazyk český Č SA V ochotně a na svůj náklad um ožnilo rozm nožení a rozeslání tém ěř čtyř tisíc dotaz níků pro výzkum místních jm en na M oravě a ve Slezsku; velk ý kus adm i nistrativní práce tu vykonala D rahom íra Dušková. Při ověřování nářečních údajů b y li nápom ocni dialektologové z brněnského pracoviště Ústavu pro jazyk český Č S A V ; jsm e jim za to upřím ně vděčni. K onečně patří náš dík Academ ii, nakladatelství Č SA V v Praze, a pracovní kům tiskárny Tisk, n. p., v Brně, za péči věnovanou rukopisu a jeh o ob tížné sazbě. Brno 1966
L. H., R. S.
ÚVOD
M oravská a slezská místní jm éna nebyla dosud zpracována v takovém rozsahu, jak o je tom u pro oblast Č ech v díle Antonína P r o f o u s e , 1 do vršeném prací VI. Š m i l a u e r a O sídlení Č ech v e světle m ístních jm en, Praha 1960, a A tlasem m ístních jm en v Čechách, Praha 1969. Pro M oravu m ám e knihu Františka Č e r n é h o a Pavla V á š i M oravská jm éna místní (V ýklad y filologické), Brno 1907, která se dokonce stala na dlouhou dobu representačním dílem české lingvistické onom astiky, ale intenzívním rozvo jem toponom astiky byla postupně, zejm éna dílem P rofousovým , archaizo vána. Její filologická hodnota, poplatná vzoru M iklosichovu, je dosud v m no hém značná, třebaže podíl h istorických dokladů je v ní skrom ný. Počátek zájm u o m oravská místní jm éna se datuje od dob, k dy b y ly na psány články z pera dvou českých historiků, jejich ž zájem o toponym ii Čech přirozeně přerostl i na M oravu : b y li to František J. S 1 á m a2 a Franti šek P a 1 a c k ý .3 Za počátek vlastního studia m o r a v s k ý c h m ístních jm en bývá však považována stať V incence B r a n d 1 a, zem ského archiváře m oravského, na zvaná Rozprava o jm én ech top ických a otištěná v Obzoru r. 1885. Hledisko jazykovědn é v íce zdůrazňoval a uplatňoval již dříve A ntonín V a š e k 4 a později pak zejm éna V incenc P r á s e k , který plodně spojil všestranné
1 Ant. P r o f o u s, Místní jm éna v Cechách, jejich vznik, původní význam a změny, I—III, IV (s J. S v o b o d o u ) , 1947—1957, V (autoři J. S v o b o d a a V I Š m i l a u e r ) , 1960. 2 František J. S l á m a , (1834), 394-404.
O jm énech místních v zem i české a m oravské, ČČM 3
3 František P a l a c k ý , O jm énech m ístních v zem i české a m oravské: Rozbor etym ologický místních jm en českoslovanských, ČČM 4 (1834), 404—419; Popis království Českého, Praha 1848. 4 Antonín 25-35.
Vašek,
O povahopisných
jm énech
osad
staročeských,
ČMM
(1876)
9
vzdělání historika a filologa .5 Práce těchto dvou autorů přispěly podstatně k rozv oji m oravské toponom astiky a položily základ k e studiu místních jm en na územ í slezském. Na přelom u století pozorujem e i na M oravě a ve Slezsku zvýšen ý zájem o studium m ístních jm en, jeh ož výsledkem b y ly — krom ě studií Práškových a několika drobných článků rázu spíše vlastivěd ného a n ěk dy i odborně m ylného — jednak delší studie časopisecké, z je jich ž autorů nutno jm enovat především Augusta S e d l á č k a 6 a Kamila K r o f t u ,7 jednak první knižní dílo z české toponom astiky, totiž dílo Č e r n é h o a V á š i (viz výše). I široce pojatá V lastivěda m oravská (vychází od r. 1893, nyní chybí ještě popis dvaceti okresů) věn u je v některých svaz cích s větší nebo m enší spolehlivostí pozornost výkladům toponom astickým . Zůstává však bohatším a hodnotnějším pram enem pro studium jm en p o místních. V e Slezsku se po odchodu P ráškově pěstuje zájem o místní jm éna jen vícem éně ok rajově (soustavnější zá je m b y l o pom ístní jména). V e Věstníku M atice opavské a v jeh o pokračovateli, Slezském sborníku, ob jev u jí se pří spěvky s touto tem atikou jen ojediněle, na pozadí bádání jin ý ch vědních oborů (historie, zem ěpis rostlin, literární historie). Stranou tu stojí jed in ý pokus o sepětí topon ym ických faktů s pom ěry národnostním i a nářečním i při studiu kolonizace, otištěný dialektologem Josefem S k u l i n o u .9 A d o lf T u r e k použil při svých pracích o národnostních prom ěnách v Opavsku a Kravařsku spíše studia jm en pom ístních .10 O výklad místních jm en na T ěšínsku se pokusil V áclav D a v i d e k . 11 O bdobí m ezi dvěm a válkam i v y p lň u jí v m oravské toponom astice první práce Ladislava H o s á k a ,12 jeh ož odborný zájem o místní jm éna rostl úm ěrně s využíváním topon ym ickéh o materiálu pro poznání dějin osídlo5 V incenc P r á s e k v CCM (1894, 1904; Studie o místních jm énech 49—55, 331—340, 428—437), 1905 (Topografie zemí českých, 166—173); v časopisech Selský archiv (І—VII ročník), Komenský (1877, 1881, 1887), Opavský Týdeník (Troppauer Wochenblatt) (1872, 1875—1877, 1879, 1901, 1910), Troppauer Zeitung (1884), Kalendář Slezský (1900), ve Věstníku Matice opavské (1894) aj. 6 August S e d l á č e k , 1-15, 144-145.
Rozvržení m ístních pojm enování na M oravě, ČMM30 (1906),
7 Kamil K r o f t a , až 323.
Topografická nom enklatura zemi českých, CMM 29 (1905), 318
9 Josef S k u l i n a , 55 (1957), 518-520.
K otázce místních
jm en v M oravské bráně, Slezský sborník
10 A dolf T u r e k , Národnostní v ý v o j Opavska od druhé poloviny 19. stol., Slezský sborník 42 (1937), 171—176; Poněm čování Opavska v 16. a 17. století, Slezský sborník 46 (1948), 7-29, 302-327; 47 (1949), 33-45, 123-133, 317-333; 48 (1950), 172-199. 11 Václav 12 Ladislav
10
D a v i d e k, H o s á k,
O názvech a jm énech Těšínská, Opava 1949. H istorický místopis zem ě Moravskoslezské, Praha—Brno 1938.
vání M oravy .13 T oponom astiky vyu žívá sice jen příležitostně, ale hojně v svých topografických pracích V áclav R i c h t e r . Akadem ik Fr. T r á v n í č e k využil bohatě m ístních jm en v e své H istorické m luvnici českosloven ské (Praha 1935); podal i přehled dosavadních výkladů jm éna B rn o .14 Z d ob y celkem nedávné pochází ja zy k o v ý výklad některých místních jm en na B m ěn sku od Huga S á ň k y ;15 m ístní jm éna na V yškovsku v yložil A lois G r e g o r ,16 na Litovelsku K arel S e d l á k .17 Dialektologie M oravy a Slezska čerpala dosud z toponym ie vcelku m álo: historický m ateriál n ebyl uceleně přístupný, proto se dialektologové obraceli spíše k nářečním u znění m ístních jm e n jak o k dokladům jistých hláskových nebo slov otvom ý ch procesů (viz práce v seznamu jazykovědné literatury, položky č. 160—169). Pouze F. M a t ě j e k se pokusil vyu žít historických dokladů m ístních jm en pro výklad stáří hanáckých nářečí (položka č. 167). M oravskoslezskou toponom astiku výrazným způsobem rozhojnili a p o vznesli badatelé něm ečtí. Tradici zah ájily studie neprávem opom íjeného znojem ského gym nasiálního profesora Julia W i s n a r a,18 který navazoval na bádání B r a n d l o v o , a dosáhla vrcholu v díle Ernsta S c h w a r z e ,19 význam ném svým bojem proti antikolonizační teorii, filolog ick y obh ajo13 Ladislav H o s á k , D ějiny Hustopečská do poloviny 14. století, Praha 1948; Po známky k místnímu názvosloví M oravy, Časopis Společnosti přátel starož. 57 (1949), 129—139. Rada statí o středověké kolonizaci na M oravě: Časopis Společnosti přátel starož. 60 (1952), 64-81, 142-153; 61 (1953), 80-93, 150-157; 62 (1954), 21-27, 215-226; 63 (1955), 65—78; 64 (1956), 17—22; 65 (1957), 1—7. M oravské a slezské místní jm éno jako historický pramen, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 3 (1962), 142—182. Středověká kolonizace na B ílovecku (Bílovecko č. 14—14, 1960), 5—9. Dějiny Rýmařovska I, 1957. Místní a pomístní jm én o na Gottwaldovsku jako historický pra men, Zprávy Oblastního muzea v Gottwaldově, 3—4 (1963), 81—83. K počátkům dějin Sumperska, Severní M orava 8 (1962), 38—47. Nejstarší dějiny Ostravy a Ostravska, Ostrava I, 1963, 26—68. 14 František T r á v n í č e k , sb. Rodné zemi, Brno 1968, 302—307. O hojné literatuře k výkladu MJ Brno, Olomouc, Blansko viz u příslušných hesel. 15 Hugo S á ň k a, Pomístní názvy brněnského okolí, Rozpravy ČSAV 70 (1960) seš. 16; Názvy brněnských předměstí, sb. Brno v minulosti a dnes 2 (1960), 244—250. 16 Alois G r e g o r , Místní jm éna v okrese Vyškov, Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově 47—48 (leden 1963), 11 stran. 17 Karel S e d l á k , Místní jm éna na Litovelsku a Koníčku, Okresní vlastivědné muzeum v Litovli 1959, 23 stran.
vydalo
rotaprintem
18 Julius W i s n a r , Zur Brandls Erklärung topographischer Namen a Die Ortsna men der Znaimer Bezirkshauptmannschaft (Ein topographischer Versuch); zvláštní otisk z programu něm. gymnasia ve Znojm ě, Znaim 1895. 19 Ernst S c h w a r z , Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle, Mün chen 19311, 19612; Grundsätzliches zur Verw ertung der Sprachforschung für die Sied lungsgeschichte, MGDB 69 (1931), 30-45; Deutsche Siedlung im Lichte sprachlicher Volksforschung, sb. Brünn, 1937, 19393.
11
L/
vané A ntonem M a y e r e m .20 V zorn á je m onografie Ferdinanda L i e w e h r a o místních jm énech na K ravařsku .21 Dále se něm ečtí badatelé ob šírněji zabývali také pom ístním n ázvoslovím v oblasti Sudet (Friedrich W i 1 h e 1 m ,22 Herbert W e i n e 1 1 ,23 A d o lf B r a u n e r 24 a Karl W i n t e r25), v oblasti N ovojičínska (E. S c h ü n k e26) a v okolí Jihlavy (Anton A l t r i c h t ě r27). V naší práci se dovolávám e také populární, ale vědeck y fundované a objektivn í studie Franze B e r a n k a ,28 která je vlastně pokračováním série prací něm eckých badatelů o m ístních jm énech m oravských; obrací se v ní energicky proti B retholzově teorii o kontinuitě germánského osídlení M oravy. Soupis něm eckých prací o m ístních a pom ístních jm énech Čech, M oravy a Slezska podal Gustav S c h 1 e g e l .29 •
I z našeho stručného přehledu je vidět, že se dosavadní zájem o m orav ská a slezská místní jm éna soustřeďoval buď jen na jm éna z některého m enšího úseku M oravy (méně již Slezska — krom ě práce Liew ehrovy) a na 20 Anton M a y e r , Sprachgeschichtliche Forschungen, ZDVGMS 35 (1933), 7—16; Grundsatzloses in der Verw ertung der Sprachforschung für die Siedlungsgeschichte, tamže 65—88; Sudetendeutsche Studien. Das Deutschtum auf Saarer Herrschaft im 15. und 16. Jahrhundert, tamže 33 (1931), 153—170. 21 Ferdinand L i e w e h r , Die Ortsnamen des Kuhländchens, Reichenberg 1926; viz též Maxmillian R ö m e r , Die Ortsnamen des polit. Bezirkes Landskron, Prag 1937 (rukopisná práce); starší je práce E. S a n d b a c h a , Die Schönhengster Ortsnamen (Slavica, vyd. M. Murko, 6), Heidelberg 1922. 22 Friedrich W i l h e l m , Die Flurnamen des Bezirkes Römerstadt, Sudetendeut sches Flurnamenbuch, seš. 3, Reichenberg 1939. 23 Herbert W e i n e i t , Siedlung und Volkstum südlich des Altvaters, Prag 1944; Forschungen zur Volkstum sgeographie des südschlesischen Stammesgebietes, Beiträge zur sudetendeutschen Volkskunde, sv. 15, Reichenberg—Leipzig 1940; Die Flurnamen des Bezirkes Freudenthal, Sudetendeutsches Flurnamenbuch seš. 2, Reichenberg 1937. 24 A dolf B r a u n e r , Ortsnamen des Bezirkes Mährisch Schönberg ve sb. Der po litische Bezirk Mährisch Schönberg, Hohenstadt (Záhřeb) 1938. 25 Karl W i n t e r , Einiges zur Flurnamensammlung in Sudetenschlesien, Schlesisches Jahrbuch II, Breslau 1929/30, 46—58. 26 E. S c h ü n k e , Die Ortsnamen des Kuhländchens, Neutitscheiner Volkskalender 1914. 27 Anton A l t r i c h t e r , Heimatbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1921. 28 Franz B e r a n e k , Die Ortsnamen Südmährens ve sb. Heimat Südmähren, vyd. M. Krebs, Göppingen 1955, 77—93; viz též Julius W i s n a r , Beiträge zur geographi schen Namenkunde. Die Ortsnamen des Nikolsburger Bezirkes, ZDVGM S 4 (1900), 121—131. 29 Gustav S c h l e g e l , Die deutsche Namenforschung in den Sudetenländern, Deutsches A rchiv für Landes- und Volksforschung IV, Leipzig 1941.
12
některé ty p y m ístních jm en po stránce slovotvorné, nebo na je jich využití jako prostředku argumentace (dokum entace) pro bádání jin ý ch vědních oborů, zejm éna historických. Jednotlivé studie nem ěly proto vžd y stejnou hodnotu, některé pracovaly s m inim álním historickým materiálem. Na druhé straně zůstala toponym ie některých oblastí M oravy a Slezska nepovšimnuta, ačkoli šlo o místa velm i starého osídlení anebo m ající pro dějin y osídlení našich zem í k líčový význam , jak kon ečně ukázala již archeologická zjištění (Přerovsko, dolní Pom oraví, Ostravská pánev). Dosud rovněž schází pře hledná lingvistická soustava m oravských a slezských m ístních jm en a je jich zhodnocení pro hlubší poznání dějin našeho jazyka. Nutně se tedy pociťovala potřeba souborného svodu m oravských a slez ských místních jm en (jsoucích i zan iklých 30) toho druhu, jak o je dílo P rofousovo. Poskytne se tak n ejen toponom astice (slovanské, cizí i obecné), ale i jin ý m vědním oborům (lingvistice, zejm éna při studiu staršího stavu jazyka a dialektů, historickým vědám , etnografii, geografii atd.) rozsáhlý materiál z M oravy, která během historického v ý v o je tvořila s Čechami té m ěř neustále přirozenou a všestrannou jednotu, a ze Slezska, které svým územ ním položením zaujím alo důležité m ísto v dějinách našich zem í i m ezislovanských vztahů. 2. Před m ět našeho výzkum u a) P o s t r á n c e v ě c n é : jm éna obcí, osad, význam nějších samot, důle žitých částí obcí, jm éna hradů a jm én a zaniklých sídlišť. Pro přehlednost b y lo užito názvosloví historického, tj. uzavřeného v ur čité fázi v ý v o je m ístního jm éna, konkrétně podle Lexikonu obcí z roku 1935. P o roce 1945 došlo totiž někde k v elm i radikálním prom ěnám místních jm en a po této stránce není v ý v o j posu d ukončen. T yto prom ěny přehledně zachytí dodatek v druhém svazku; u v ed en y jsou rovněž v záhlaví přísluš ného hesla. Z téhož důvodu nebyla pro orientaci volena příslušnost k dnešním politic kým okresům, n eboť po krátké době b y pro stálé zm ěny v organizaci a územním rozsahu okresů došlo ke stavu neodpovídajícím u skutečnosti. Byla volena o r i e n t a č n í s í ť z dobře znám ých větších měst, která je z prak tických důvodů totožná se sídly okresních soudů v roce 1930. Seznam míst, tvořících orientační síť, viz na str. 4 1 —42 a na rubu mapky. b) P o s t r á n c e ú z e m n í : M orava v e svých historických hranicích, Slez sko v rozsahu, v jakém bylo po znovu získání Hlučínska a po rozdělení Těšín ská, a konečně území, které b y lo p řipojen o m írem saintgermainským (Val 30 Viz též Vladimír N e k u d a, Zaniklé osady na M oravě v období feudalismu, Brno 1961.
13
ticko); tedy v m ezích staré hranice česko-m oravské a m oravsko-slovenské a dnešní hranice státní.
3. Uspořádání hesla Z á s a d y ř a z e n í h e s e l . Hesla nejsou řazena podle běžného úzu je d nak z toho důvodu, že v práci našeho druhu jsou předm ětem zkoumání v ob rovské většině jm éna podstatná, o je jich ž výklad také především jd e a podle nichž jsou hesla řazena (tedy: Lhota u K elče, Bílá Lhota, Lhota Rapotina — vše pod Lhota), jednak proto, že b líž e u rčující složky m ístního jm éna jsou nam noze původu značně pozdního, neustále se m ěnily a mění, zatím co pů vodní jm én o podléhá jen řídkým — a to velm i m alým — prom ěnám . Jinak je tom u při řazení něm eckého znění m ístních jm en, kde je v největším počtu případů původní jm én o i jeh o blíže určující složka psána jednoslovně (A l tendorf, A ltlieh e, Langendorf); pod le první složky řadíme i něm ecká jm éna typu A lt W asser, A lt Zechsdorf, je jic h ž grafická podoba ostatně často ko lísá m ezi podobou A ltw asser a A lt W asser. Jako základní podoba hesla b y lo volen o znění vyskytu jící se v Lexikonu obcí z r. 1935, tj. z doby před v elk ý m i prom ěnam i m ístního názvosloví (tedy názvosloví veskrze historické). P rom ěn y po r. 1945 i vznik jm en n ových je zachycen v přehledu v dodatku. Z praktických důvodů uvádím e však v hesle vedle jm éna historického i jeh o pod obu současnou (přejm enovanou, novou). Např.: Falknov, nyní Sokolíčko. Razení stejnojm enných obcí: 1. O bce se stejným jm énem bez blíže urču jící složky (typ: Bělá); o je jich zařazení rozh od u je abecední pořadí místa ori entační sítě. 2. O bce se stejným základním jm énem , ale s různým bližším určením (pořadí ty p ů : Bělá u Jevíčka, N ová Bělá). 3. V každé skupině se uvádějí n ejp rve jm éna osad existujících, po nich pak jm éna osad zaniklých. V iz též str. 13. V n i t ř n í u s p o ř á d á n í h e s e l . P ro přehlednost je materiál u každého hesla podle své charakteristiky rozdělen do několika bodů, zpravidla pěti (někdy šesti), označených v heslových odstavcích půltučnou číslicí. Pod je d notlivým i číslicem i se uvádí vžd y m ateriál téhož druhu. Schází-li v heslo vém odstavci některá z těchto číslic, znamená to, že nám materiál pro danou rubriku n ebyl k dispozici. B ývá tom u tak zejm éna u bodu 4 a 6, pokud jsm e údaje nezjistili vůbec nebo poku d b y ly nespolehlivé a příliš kusé. Náplň jed n otlivých rubrik: 1 a) C h a r a k t e r i s t i k a s í d l i š t ě pod le stavu z r. 1935 s případnou poznám kou, došlo-li do té doby ke změně. U žívám e tu běžné term ino logie: m ěsto, m ěstys (před 1848 „m ěstečko“ ), obec, ves, osada ,31 samota, 14
dvůr, m lýn, hájenka, skupina domů, hrad, zaniklá ves, zaniklá osada. Poněvadž pod označením ob ec se shrnuje v m noha případech i několik osad a poněvadž příslušnost osad k obcím podléhala od r. 1848 četným prom ěnám , čím ž vzniká velm i kom plikovaná situace, užívá se pro takové sídliště, které je současně samostatnou obcí nebo dává své jm é n o ob ci složené z několika osad, pouze příslušného názvu města, m ěstyse nebo vsi; tedy m ěsto, m ěstys, ves = současná politická obec (tj. stav z r. 1960). Příslušnost osady k obci je volena podle stavu z r. 1960, přičem ž je vyznačeno, došlo-li v letech 1935—1960 ke zm ěně (pro m ěny v příslušnosti k obci p řed r. 1935 jsm e nem ohli pro je jich v e lik ý počet zachytit). N apř.: K am enec 1 D říve obec, nyn í osada obce K am enec-Štem plovec. L ačnov 1 D říve osada, nyní místní část obce Štěchov. b) B l i ž š í l o k a l i z a c e udáním kilom etrové vzdálenosti a sm ěru od nejbližšího bodu orientační “sítě (o ní viz výše). N apř.: Lačnov 1 V es 5 km severn ě od Valašských Klobouk. c) Ú z e m n í p ř í s l u š n o s t o b ce ke Slezsku (zkratka Sl.) nebo k b ý valé” m oravské enklávě (enkl.). Sídliště, která byla na M oravě, nejsou zvlášť označena. N apř.: Lazce Suché 1 Ves 7 km v jv od O pavy; dílem enkl., dílem Sl. Z
H i s t o r i c k é d o k l a d y m í s t n í h o j m é n a : letopočet, způsob psaní a pram en (jd e-li o středověké falzum, pokud je uvedeno v edi cích, je označeno). N ení-li m ožn é zachytit nejstarší doklad dokum en tačně v přesném znění, je u veden o datum prvé zprávy v 3. Je to ve velm i řídkých případech a týká se to hlavně dokladů, které se sice ne zachovaly^ ale o nichž jsm e zpraveni z pozdějšího materiálu, a pak tehdy,’"jé-li pram en dnes nezvěstný, těžce přístupný (často uložený v za hraničních archívech). Školským případem prvé skupiny je nejstarší doklad o existenci N ového Jičína. Vím e, že král Jan udělil r. 1313 m ěstu právo na vybírání m ýta. Listina však r. 1503 shořela a stručný je jí obsah známe jen z pozdní kroniky. Dále jsou to celé skupiny vsí na církevních statcích, kde nejstarší zprávy nám přinášejí jen pozdní klášterní kroniky. Do druhé sk upiny náležejí nejstarší zprávy, které nejsou v edicích, ale které jsou těžko přístupné (ne v centrálních do m ácích archívech). Týká se to např. zástavní listiny na panství budišovsko-libavské z r. 1456, Valticka, pak Jesenicka a Těšínská. V p o sledních případech originální v ýp isk y m ohly b ý t nahrazeny excerpty
31 Od r. 1964 nahrazen termín „osada“ termínem „část obce“. K této terminologické — .éné jsme už nemohli přihlédnout.
15
z prací Z u b e r o v ý c h , D r e c h s l e r o v é a hlavně z P r á š k o v ý pozůstalosti, v nichž jsou m ístní jm éna věrohodně opsána. P okud se tý če výběru pozdějších pramenů, b y lo naší zásadou, aby b y lo znění m ístního jm éna zachyceno alespoň jednou v století jako svědectví, že v e znění jm éna nenastala změna. Nastala-li změna, pak se uvádí důsledně. Větší počet dokladů je z období 1669—1846, neboť pro tuto dobu existu je pro M oravu kom pjetní geznam obcí y lánských rejstřících, v seznamu obcí z r. 1718, z m apy M ú l í e r o " V y , ze sou pisu osad z r. 1751 a z top og ra fie V o l n é h o , pro Slezsko alespoň z m apy W i e l a n d o v y a z top og ra fie K n e i f e l o v y a E n s o v y . Příležitostně (tj. při práci k jiném u účelu, než je tato práce) bylo po užito i m atrik oddacích, n eboť obsahují často místní názvy v té form ě, v jaké zněly v lidové m luvě. Zásadou bylo, a b y m ístní jm é n o b y lo psáno podle znění pramene ad litteram. P roto b y lo starších nepřesných edic (A rchiv č e s k ý , K nihy poh on n é v své české části apod.) použito jen v e výjim ečn ých a pozo ruhodných případech. Z' ex cérp ce jsm e proto též vypustili edici M onum enta Vaticana, neboť tu písaři z neznalosti jazyka místní jm éna velm i k om olili; z téhož důvodu jsm e vypustili znění m ístních jm en v topo grafii S c h w o y o v ě , n eboť i tam jsou nezřídka zkom olena tak, že pro náš účel nem ají cenu. P ro úsporu místa jsm e — na rozdíl od P rofouse — upustili od cito vání celých vět. Tato citace m ěla d v ojí význam ; jednak upozorňovala, v jakém jazyce je text psán, jed n ak měla zabránit záměně dvou míst s tým ž jm énem . Pro znalost ja zy k a excerpovaného textu volili jsm e jin ý způsob: upozorňujem e zkratkami, v jakém jazyce je pramen psán, pokud to není zřejm é z n ejn u tn ějšího
citovaného kontextu (obvykle
předložky) nebo přím o z ja zy k a pram ene (viz str. 22). Zkratky jsou uvedeny za jedn otlivým i položkam i v seznamu historických pramenů. N ebezpečí záměn dvou obcí je na M oravě a v e Slezsku daleko m enší než v Cechách (prakticky je to m ožné jen v nevelkém počtu případů), neboť zem ě b y la rozdělena po stránce právní na oblast cúdy brněnské a cú dy olom oucké (ještě m arkantnější je to v e Slezsku), takže u n e jvětší části zápisů (ZD, K n ih y půhonné) je na první pohled zřejm o, o kterou část M oravy jd e ; dále je na M oravě a ve Slezsku historická topografie tak propracována, že jen m álo zápisů, pokud se týče lokali zace, je sporných (bylo tu pou žito i pro tisk připraveného II. vydání Hosákova H istorického m ístopisu M oravy a Slezská). Tu b y ovšem ne byla platná ani citace celého větn éh o kontextu. Tam, kde jd e o velm i odch yln é znění zápisu od běžně užívaného 16
m ístního jm éna, upozorňujem e vykřičníkem , aby znění n ebylo poklá dáno za tiskovou chybu. Např.: Johanové 2 1535 ves Juhanowa (!), ZD O X X IV , 4; 1751 Johanowna (!). 3 a) P ř í s l u š n o s t o b c e k p a n s t v í 1848. Zkratka P. = panství.
(dom iniu) podle stavu z roku
b) N e j d ů l e ž j L U ^ j í —úJÍLajg z m í s t n í c h d ě j i n do roku 1848, pokud m ohou m ít vztah k m ístním u jm énu nebo k pom ístním u názvo sloví katastru. N ěkdy bude ta k o v ý údaj vítán i při studiu (historické) dialektologie. U vádí se zpustnutí, obnovení vsi; způsob založení, např. parcelací dvora; význam nější pok u sy o dolování, hutní podnikání, sklár ny, m anufaktury apod.; patrocinium kostela a údaje o faře. Jsou uve deny pochopitelně jen u těch hesel, pro která byla spolehlivě zjištěna. Např.: Lelekovice 3 P. Kuřim . V e 14. stol. hrad, pak tvrz. Filiální kostel sv. Filipa a Jakuba (1373); 1784 parcelován dvůr. Ces. Lenovice 1 Zanikly v m ístech n yn ější N ové Vsi (Pohořelicko). 3 Z pustly v 2. pol. 15. stol. V m ístech vsi b y ly velké rybníky, z nichž jed en se jm en oval Lenovický. j c) N á r o d n o s t o b y v a t e l s t v a obce (osady) podle stavu z r. 1930. Za jedn ojazyčn ou je považována obec (osada) s m ajoritou nad 80 % , jinak je uvedena jak o národnostně smíšená, např. čes.-něm . V ýsledky sčítání lidu z r. 1930 b y ly v za ty za základ našich údajů o národnosti obyvatelstva n ejen proto, že se naše práce opírá o Lexikon obcí z r. 1935, v němž jsou výsledky sčítání uveřejněny, ale i proto, že právě Lexikon obcí z r. 1935 naposledy udává statistiku národnostní. Zkrat k y : Ces. = česká, Něm. = něm ecká, Pol. = polská. d) U obcí n o v ě o s í d l e n é h o p o h r a n i č í uvádím e — pokud jsm e 0 tom ovšem získali spolehlivé údaje — též odkud přišlo po roce 1945 n ové obyvatelstvo. Např.: Lechovice. . . 3 . . . Něm. Po r. 1945 ves osídlena z Břeclavska a Z n o jemska. Liptáň 3 V es zcela n ově osídlena po roce 1945 převážně z F rý decka, Frýdlantská a Frenštátska, několik rodin přišlo ze Slovenska (K ysucko) a šest českých rod in z V olyně. 4 a) L i d o v á (nářeční) p o d o b a m í s t n í h o j m é n a : rod a číslo; dále uvádím e v ýb ěr ze skloňování jm én a v nářečí a jm éno obyvatelské 1 přídavné, jak jsou v nářečí od m ístního jm éna odvozena. N apř.:
3
17
Koblov 4 To K ob lovo, do, z K oblova, ku K oblovu, v K ob lově, za K ob lovem , K oblovjan ě, k ob lovsk y. M ateriál jsm e získali — k rom ě asi sta obcí, kde jsm e prováděli přím ý terénní výzkum — jednak převážně korespondenční anketou s Dotaz níkem pro výzku m m ístních jm e n na M oravě a v e Slezsku (o tom viz Z K M I 270—272, III 161—166), jednak excerpcí dotazníků pro nářeční oblast hanáckou, vých odom oravskou a lašskou, uložených v archívu brněnské p obočk y Ústavu pro jazyk český Č S A V ; obsahují též otázky na nářeční znění m ístního jm éna, na některé je v y m orfologické a slov otvorné. Cena těchto údajů tkví především v tom, že jsm e získali ná řeční podobu m ístního jm éna n e je n pro danou obec, ale zároveň též pro několik obcí sousedních; v dotaznících se totiž také zjišťuje ná řeční podoba sousedních m ístních jm en. P otvrzuje se znovu zkušenost, že v m ístě samém podléhá nářeční znění m ístního jm éna m nohem sná ze působení spisovného jazyka (prostřednictvím administrativy, úřed ního názvosloví apod.) než v o k o lí; viz např. n ov ý název pro býva lý R ogendorf, K rasová: prokazatelně vytlačil užívání staršího názvu právě v K rasové a jm én o Rogendorf, nář. Rondolf/Rundulf, se přesouvá do rov in y expresivity, zatím co v blízk ém okolí podoba Rondolf/Ru- zůstá vá běžná. — N ářeční adjektiva jsou uvedena v nom. sg. mask. P ro ce lou M oravu a Slezsko je ty p ick é odvozování od zkrácených základů (typ B učovice/bučovský); na západní M oravě — krom ě Dačicka a Te lečská — odvozován í typu B lížk ovice — blížkovický přibývá, jsou však značné m ístní rozdíly. N ěkde je starší adjektivum zachováno v okol n ích obcích, v místě sam ém pak se užívá pod oby novější, „delší“ , např. H ulín: hulinské, v okolí h u lsk é; K řetín: křetinské, v okolí křecké. M ateriál přinesl cenné, vesm ěs neznámé poznatky o tvoření o b y v a telských jm en v nářečích na M oravě a v e Slezsku, zvláště o je jich územ ním rozložení. V edle převažu jícího středo- a západomor. tvoření su fixem -ák (Brno — Brňák, H o d o v — Hodovák, L ysice — Lysičák), vých odom or. -(j)an (Kašava — Kašav’an, Boršice — Boršan, K ou ty — — Kučan) a přechodného pruhu se suf. -ja k (Lískovec u K oryčan — — Liskovják), který v různé m íře oboustranně obk lopuje izoglosu -á k f j-ja n a který zhruba svým zem ěpisným sm ěrem probíhá po tradiční hranici nářečí středom oravských (hanáckých) a východom oravských (na Slováčku, na Valašsku, za M oravskou branou a ve Slezsku), v y skytují se i m éně známé a zem ěpisně om ezené způsoby tvoření o b y vatelských jm en. Např. na Zábřežsku a ojed. i na Hranicku a jin d e sufixem -áI_(C hrom eč — C hrom ečál, Jestřebí — Jestřebál; C em otín Čemochál)', na Jimramovsku, N ovom ěstsku a Kunštátsku, ojed. i na Jihlavsku a Telečsku su fixem -án (Dalečín — Dálečán, M akov — M a-
kován, Rudka — Rudečán, T a sov ice — Tasován, Ú jezd u Kunšt. — Hóján, Olešnice — Volešán)-, pro D ačicko a Telečsko je typické vnitřní krácení jinde nedoložené (M rákotín — Mrákák) a nem ěkčící sufix -ák (Radík ov — Radkák); vyskytu jí se i su fix y jin é (-ař, -oun, -ščák, -oščák, -ovňák aj.). O becně středo- a západom oravské s přesahem na západ. Opavsko je tvoření adjektivní, užívané převážně jen v pl., pro sg. užíván opis geni tivem (Blansko: sg. z Blanska, pl Blan(en)šči; Kostelec na Hané: z K ostelca, K o stelečči; H radec u O pavy: z Hraca/Hradeccy). P odrobněji viz ve sborníku věnovaném prof. Jozefu Stolcovi (R udolf Š r á m e k , T vo ření ob yv a telsk ých jm en v n ářečích na M oravě a v e Slezsku. Jazyko v ědn ý časopis X , Bratislava 1969, str. 147—161 + mapka). N ářeční znění n ě m e c k é citu jem e jen z dostupné literatury. D o tazníková anketa přinesla jen zcela sporadické a nepřesné údaje. P ří m é zápisy z terénu jsou ozn ačeny m ístem nebo rokem zápisu. Např.: Jevíčko 4 Jevíčko, do J evíčka, k Jevíčku, za Jevíčkem , Jevičák/ /Jevičti, je v ic k é ; něm. G ěw ič. V četných případech nepřinesla anketa o jm éně bližší údaje (zejm. o jeh o skloňování). N epodařilo se doplnit m ezery ani opakováním an kety, a z časových a tech n ick ých důvodů ani přím ým terénním v ý zkum em během práce na tom to I. dílu. P řím ý terénní výzkum jsm e podnikli až v letech 1966—1968; výsledky, týkající se jm en I. dílu, budou zařazeny v dodatcích v II. dílu. Z de pak uvádím e ten materiál (i kusý), který nám b y l k dispozici. Sporné údaje vynechávám e. N ejm éně m ateriálu jsm e získali z obcí pohraničních, osídlených n ově po x. 1945. T o je ovšem s oh ledem na složitost tamních podm ínek po chopitelné. O přepisech nářečních dokladů viz sub b). Obce, uvedené sub 4 v závorkách, jsou místa výskytu nářeční po doby. b) N ě k t e r é ú d a j e o m í s t n í m nářečí, zejm éna pokud m ají vztah k nářečním u znění jm éna. Příslušnost m ístního dialektu k ně kterém u ze zem ěpisných nářečí M oravy nebo Slezska prozrazuje m noh dy již sama nářeční podoba jm én a (např. je -li adjektivum zakončeno na -é, patří ob ec do oblasti hanácké), v některých případech na to upozorňujem e poznám kou. N apř.: Krásensko 4 To Krásenku, do (z) Krásenka, v Krásenku, K rásenščák, krásenské; v místě hanácké nářečí horské se zm ěnou o > u. Jezdkovice 4 Jezdkojice, do (z) J ezd k o jic,k u J ezd k o jica m ,v (o )J ezd kojicach, za Jezdkojicam i, J ezdkovjak, jezd k o v sk y ; v místě lašské nářečí západoopavské, v n ěm ž -o v ice > -ojice. 19
U vádět charakteristiku s podrobn ějším i údaji není cílem naší práce. Z téhož důvodu nepřepisujem e nářeční doklady tak, jak je tom u v pra cích dialektologických; dbám e zásady, aby se zachovala grafická p o doba co nejm éně odlišná od spisovn ého znění. Zjednodušujem e proto přepis některých hlásek a h lásk ových skupin (jejich fonetických va riant) typických pro dané n ářečí; např. K ou ty, okr. Opava: Kučaně — vlastně K u č ’aň e; J ezd kovice: Jezdkojice — vlastně J estk ojice; neroz lišujem e varianty hanáckého e, o a é, ó apod., např. K ostelec na H ané: k e K ostelco, vlastně K ostelcó. Atd. O jediněle, a to na základě přím éh o terénního výzkum u, zazname návám e spolehlivě zjištěné m ěk ké retnice (V elk é K arlovice — K arlov ’ané, Jestřébí u Val. K lobou k — JastřaVané) a různou realizaci tvr dého l (H lučín — Hučin, Huučin). Výklad
místního
j m é n a ; uvádí se
a)přípona, je jí funkce, postupné přehodnocení a zm ěny, došlo-li k nim během historického v ý v o je ; b) základ m ístního jm éna (apelativum , osobní jm én o — se stručným údajem o něm ); c) původní význam m ístního jm éna, pokud není již zřejm ý z přípony samé (např. u posesívních M J typu B en ešov, Libušin); d) form ální a význam ové p rom ěn y m ístního jm éna (ty jsou tém ěř vždy spolu spjaty); souvislosti toponym ické, přenesení jm éna apod.; e )n ěm eck ý název, jeh o výklad a pom ěr k českém u jm énu; f) odkazy, paralely a bibliografick é údaje (viz níže a seznam zkratek). Tento postup zůstává zachován v podstatě u všech hesel, m ění se však podle charakteru dokladů zejm éna v bodě b), c), d). J e-li stejnojm enných osad v íce , pak se u každého hesla probírá v rubrice 5 to, co se týká pou ze dané obce, explicitně se pak místní jm én o vykládá u posledního z nich v rubrice 5 za značkou • . A b y byla zajištěna kontinuita s dílem C e r n é h o - V á š i a P r o f o u s o v ý m , odkazujem e na n ě průběžně značkami Č V (není-li jm éno uvedené v našem slovníku u ni ch, pak ČV —, je -li u ČV jm éno bez v ý kladu, pak píšem e např. Č V 259 [bez]) a P rof (zkratka platí i pro díl V, jeh ož autory jsou J. S v o b o d a a VI. Š m i l a u e r ) . Čtenář tak ihned pozná, vyskytu je-li se dané ety m on též v Čechách. O dchylné výklady u ČV, P rof i v jin é literatuře, citované jen v e výběru u příslušných hesel, k nim ž se vážou, v e stručnosti evidujem e. Slovanské nebo jin o jazyčné paralely uvádím e jen v nej nutnějších případech.
6 a) S a m o t y
v katastru ob ce (v textu není již dále uvedeno, že jd e o samoty), n eboť je jich názvy jsou vlastně také místní jm éna. Od je jich lingvistického výkladu js m e upustili, o m noh ých se ostatně p ojed nává přím o v textu při sh odných jm énech sídlištních. Dále tu uvá dím e
b) v ý b ě r h i s t o r i c k ý c h n á z v ů č á s t í o b c í , příp. ulic a PJ, které m ohou m ít vztah ke jm én u obce (např. při přenesení jm éna), k m ístním dějinám (např. PJ Ruda, Stříbm ice, V ýpustek) a rovněž které m ají význam pro dialektologii (např. PJ H ójezda pit., Hóvar, Lazek/Lazec). Ú daje v nářečích jsou tištěny kurzívou.
21
SEZNAM
PRAMENŮ
A HISTORICKÉ
HISTORICKÝCH
DOKLADŮ
LITERATURY
(Jejich zkratky viz str. 27—28)
I.
Prameny původní
(u jednotlivých položek uveden jazyk textu zkratkami: č. „česky“, n. „něm ecky“ , Z. „latinsky“) A.
Státní
archív
v
Brně
(zkratka: SAB)
1 Zemské desky práva brněnského od 1480; č. (zkratka: ZDB) 2 Zemské desky práva olom ouckého od 1480; č. (zkratka: ZDO) U zemských desek užíváno od r. 1480 originálů. V řídkých případech bylo nutno sáhnout k edici, tam je to výslovně uvedeno a místo citováno s číslem zápisu v edici. 3 K nihy půhonné práva brněnského; č. (zkratka: PB) 4 Knihy půhonné práva olom ouckého; č. (zkratka: PO) 5 Stavovské rukopisy, kopiář č. 2 (A III); č. 6 Lánské rejstříky; n. (zkratka: 1669—1679) 7 Odhadní kvaterny č. 5 (1681—1692); n. 8 Registra statku laškovského z r. 1638 (E 3, I, 21); č. 9 Matriky oddací ze 17. stol.: a) Pustiměř, b) Vyškov, c) Saratice, d) Ivanovice n. H., e) Kučerov, f) Luleč, g) Dědice, h) Kom ořany, ch) Klobouky, i) Ivančice, j) Znojm o, k) Jedovnice, 1) Německé Knínice, m) Dolní Loučky, n) Svitávka. Poznamenáváme, že jde o matriky, jichž bylo možno využít v souvislosti s jiným i pracemi. Všech matrik ze 17. stol. nebylo možno využít z důvodů technických; Z., č., n. 10 Diplomatář kláštera velehradského z 15. stol. ( G 10, č. 191); Z., č. 11 Pozem ková kniha kláštera Hradiska z r. 1606 ( G 10, č. 666); č. 12 Městská kniha ivančická z 15. stol. (G10, č. 329); Z., č. 13 Kniha znojem ských lozunků z r. 1421 (Bretholzův opis, G. 10, č. 1123); Z. 14 Městská kniha prostějovská z 15. stol. (G 10, č. 155); Z., č. 15 Městská kniha litovelská z 15. stol. ( G 10, č. 77); Z., n. 16 Kopiář Václava z Jihlavy z 15. stol. G 10, č. 760); Z., n. 17 Mährisches Lahnsinstrument z r. 1718 (G 10, č. 977); n. (zkratka:1718) 18 Diplomatář kláštera velehradského z 18. stol. (G 12, II, č. 119/2);Z., n., č. 19 Urbář panství m oravskokrum lovského z r. 1649; n.
22
B. M ě s t s k ý
archív
v Brně
20 Berní registra z r. 1528, č. 1212 a 1213. č. 21 Berní registra z r. 1529, č. 1214; č. Tyto archiválie byly převedeny do Státního archívu v Brně, kde posud nem ají sig naturu. C. M ě s t s k ý
archív
v Jihlavě
22 Petridesovy výpisky z m ěstských knih jihlavských; l., n. D. S t á t n í a r c h í v v Uh. H r a d i š t i ■
23 24 25 26 27 28
TJrbář TJrbář Urbář TJrbář TJrbář TJrbář
E. S t á t n í 29 30 31 32 33 34 35 36
•
-
»!*;
•-
<.;1
•
■ . ‘
*
7
'
'
t
■ .1
panství buchlovského z r.1611;č. panství strážnického z r. 1615; č. panství uherskoostrožského z r. 1592; č. panství m ilotického z r. 1611; č. panství světlovského z r. 1598; č. panství napajedelského z r. 1667; č. archív
v Kroměříži
Manské kvaterny (do r. 1619); č. (zkratka: DM) TJrbář statku Ž eletic z r. 1619; č. TJrbář panství vyškovského z r. 1548 (torzo); č. Urbář panství chropyňského z r.1615;č. Urbář panství m írovského z r. 1525; č. Urbář panství chrlického z r. 1604; č. Urbářpanství hukváldského z r. 1581; č. Rejstřík panství krom ěřížského z r. 1649; č.
F. S t á t n í
archív
v
Olomouci
37 Zprávy farářů o stavu farností z r. 1655 (ACO B 12); Z.(zkratka: ACO) 38 Protokoly biskupského ofiňála z 15. a 16. stol. (ACO 265); Z.(zkratka: ACO) 39 Děkanské m atriky z 2. pol. 17. stol.: a) Olomouc, b) Kroměříž, c) Holešov, d) Uherský Brod, e) Veselí n. M., f) Prostě jov, g) Mohelnice, h) Šumperk, ch) Moravská Třebová, i) Přerov, j) Lipník, k) Moravská Ostrava, 1) Bílovec, m) Krnov, n) Bruntál, o) Opava, p) Osoblaha; Z. 40 Matriky oddací ze 17. stol.: a) Hranice, b) Lipník, c) Prostějov, d) Litovel, e) Kostelec na H.; Z., č. G. S t á t n í 41 42 43 44 45 46 47
archív
v Opavě
Zem ské desky knížectví opavského; č. (Zkratka: ZDOp.) Zemské desky knížectví krnovského; č. (Zkratka: ZDK.) K nihy půhonné knížectví opavského; č. (Zkratka: POp.) Knihy půhonné knížectví krnovského; č. (Zkratka: PKr.) Kniha roků knížectví krnovského z r. 1619; č. Urbář kom ory krnovské z r. 1524; 6. Matriky oddací ze 17. stol.: a) Opava, b) Frýdek, c) Fryštát, d) Jablunkov, e) Šenov, f) Těrlicko; Z., č., n. Upozorňujeme, že údaj o uložení archiválie je z doby, kdy byl prováděn průzkum, nikoliv z doby, kdy byla ukončena práce.
23
ü . Edice A.
Morava:
48 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, I—IV, Praha 1904—1962 (i Slez sko); I. (Zkratka: CDB.) 49 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, I—X V , Brno 1836—1903 (i Slezsko); I. (Zkratka: CDM.) 50 Regesta diplomatica nec non epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, V —VII, Pra ha 1928—1954 (i Slezsko); I. (Zkratka: Reg.) 51 Archiv Český, I -X X X V I I , Praha od 1840; č. (Zkratka: AČ.) 52 Listináf Selského archivu I—III; příloha časopisu Selský archiv; č. (Zkratka: LSA.) 53 Moravské archivy soukromé, příloha časopisu Selský archiv; č. 54 M. E i s l e r , Geschichte Brunos von Schauenburg. Unedierte Urkundenoriginale zur Geschichte Brunos von Schauenburg, ZDVGM S 12, 1908; I. 55 R. J e n n e , Documenta Liechtensteiniana, b. d.; I., n. (Zkratka: Jenne.) 56 Pr. K a m e n í č e k , Zemské sněmy a sjezdy moravské (listiny v přílohách), I—III, Brno 1903-1905; č. 57 Aug. K r a t o c h v í l , Archiv Pravlova a Prostoměřic, městeček na Moravě, P opovice 1906; č., n. 58 Aug. K r a t o c h v í l , Epicedium minoritského kláštera v Brně, ČMM 43 a 44, 1919 až 1920; l , č. 59 Ad. L. K r e j č í k, O zakládací listině kláštera Třebického, ČMM 35, 1911; 1. 60 K. L e c h n e r, Nachträge zum Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, ZDVGMS 4 a 5, 1900, 1901; l. 61 O. R e d l i c h , Eine Wiener BriefSammlung zur Geschichte des Deutschen Reiches, Mitteilungen aus dem Vatikanischen A rchive II, Wien 1894 (pro Valticko); I. 62 J. P. S v o b o d a a J. F i a l a , Novoměstský listináf, 1937; č. 63 J. S e b á n e k , Studie o kanceláři Dětficha, biskupa olomouckého, ČMM 50, 1926;!. 64 J. Š e b á n e k , Listiny přibyslavické, ČMM 57, 1933; č. 65 Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren, I—II, Brno 1857; I. (Zkratka: ZDB, ZDO.) 66 Moravské zemské desky: Kraj brněnský II—III, Brno 1950 a 1957; K raj olom oucký II—III, Brno 1950 a 1953; č. (Zkratka: ZDB, ZDO.) 67 K. L e c h n e r, Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthum* Olmütz, Brno 1902; I., č. (Zkratka: Lechner.) 68 Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I—VII (1374 až 1503), Brno 1872-1911; č., I. (Zkratka: KP.) 69 J. R a d i m s k ý , Berňová registra moravská z první poloviny 16. stol., ČMM 76, 1957; č. 70 Moravské urbáře, příloha časopisu Selský archiv; i. 71 B. Bretholz, Das Urbar der Liechtensteinischen Herrschaften etc. (1414), Liberec— Chomutov 1930; n. 72 J. E m l e r , Decem registra censuum, Praha 1884; I. 73 M. Z e m e k a J. P o h a n k a , nejstarší ždárské urbáfe, Brno 1961; l., č. 74 B. M e n d l , Knihy počtů města Brna z let 1343 až 1365, Brno 1935; Z. 75 K. P o 1 e s n ý, Dědické knihy města Znojma z r. 1363 a z r. 1397, Znojm o 1928; Z. 76 W. S a l i g e r , Ueber das Olmützer Stadtbuch des Wenzel von Iglau, Brno 1882;
Z., n.
24
77 Aug. N e u m a n n , N ové pram eny k dějinám husitství na M oravě, Olomouc 1930; č., n., I. 78 V. P r á s e k , Organisace práv magdeburských na severní M oravě a v Rakouském Slezsku, Olomouc 1900; č., n. 79 Chronik der Stadt Iglau vom Iglauer Stadtschreiber M. Leupold von Löwenthal (vyd. Chr. d’E 1 v e r t), Brno 1861; n. 80 B. B r e t h o 1 z, Die Chronik der Böhm en des Cosmas von Prag, MGH SS, Nova series II, Berlin 1923; I. 81 B. I n d r a a Ad. T u r e k , Paměti drahotušských kronikářů 1571—1911, Olomouc 1947 (separát z CVSMO 54, 1941); č. 82 Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis I—II; l. 83 Fr. C i n e k, Matricula Academ iae Olomucensis, Ročenka Cyrilometodějské fakulty v Olomouci za dobu od r. 1918 do r. 1928, Olomouc 1928; I. B. S l e z s k o : 84 A. D r e c h s l e r , Altvaterland (U rkundenregesten), Olomouc, b. d.; n., I. (Zkrat ka: A.) 85 And. G r o b e l n ý a Bl. P i t r o n o v á , Urbář těšínské kom ory z r. 1647, Opava 1960; č. 86 Grünhagen-Markgraf, Lehens- und Besitzurkunden Schlesiens, II, Leipzig 1883; I., n. (Zkratka: Gr-M.) 87 J. J u n g n i t z, Visitationsberichte der Dioezese Breslau, Archidiakonat Oppeln, I, Breslau 1904; 1. 88 J. K a p r a s, Pozůstatky knih zem ského práva knížetství opavského, I—II, Praha 1906—1908; č. (Zkratka: Kapras.) 89 Em. N ě m e c , Listinář Těšínská, I—III, 1955; č. (Zkratka: Listinář.) 90 M. R o h l í k , Opavské zem ské desky. K nihy zadní, Opava 1960/61 (Rotaprint.); č. (Zkratka: ZDOp.) 91 A n t R o l l e d e r , Geschichte der Stadt und des G erichtsbezirkes Odrau (jinde nepubl. listiny), Steyer 1903; l. 92 B. S o b o t í k , Opavský rejstřík m ostného z r. 1349; Časopis Slezského muzea 12, 1963; l. 93 J. S v á t e k , Visitace m altézských velkostatků v e Slezsku r. 1536; Opava 1956; I. 94 Fr. S i g u t , M ěstský formulář opavský z počátku 14. stol., Slezský sborník 60,1962; Z.
ID. Příručky A. M o r a v a : 95 Seznam obcí M oravy z r. 1751 (zapůjčil dr. J. Radimský); n. (Zkratka: 1751.) 96 Tabelám ý přehled krajův a okresův; příloha Věstníku vlády zemské v Markrabství moravském 1854; č. (Zkratka: 1854.) 97 L exikon y obcí (Morava) 1872, 1885, 1893, 1906, 1915; n., č. 1925, a 1935 (i Slezsko); č., n. (Zkratka: 1872, 1885, 1893, 1906. 1915, 1925, 1935.) 98 Seznam obcí Č eskoslovenské (socialistické) republiky 1955 a 1960 (i Slezsko); č. 99 Gr. W o l n y , Die M arkgrafschaft Mähren, I—VI, Brno 1846; n., č. (Zkratka: 1846.) 100 Personalstand der Secular- und Regulargeistlichkeit der erzbischöflichen Olmützer Diöcese auf das Jahr 1837 (i Slezsko); n., č. (Zkratka: 1837.) 101 Catalogus venerabilis cleri archidioeceseos Olomucensis 1870, 1885 a 1910 (i Slez sko); č., n.
25
B. S l e z s k o : 102 L exikon y obci 1894, 1906 a 1917; n „ č. (Zkratka: 1894, 1906, 1917, 1925, 1935.) 103 F. E n s, Das Oppaland oder Troppauer Kreis nach seinen geschichtlichen und örtlichen Eigenthümlichkeiten, I—IV, Opava 1836; n., £. (Zkratka: 1836.) 104 Historisch-topographische Beschreibung des Breslauer k. k. Diöcesanteils, Těšín 1828; n., č. 105 R. K n e i f e i , Topographie des k. k. A nteils von Schlesien, I—IV, Brno 1804; n., c. (Zkratka: 1804.) 106 J. C. K n i e , Alphabetisch-Statistisch-Topographische TJebersicht aller Dörfer, Flekken, Städte und ändern Orte der königl. preuss. Provinz Schlesien, Breslau 1830; t i . (Zkratka: Knie.) 107 V. P r a s e k, Historická topografie zem ě Opavské; Opava 1889. 108 Prášková pozůstalost; rukopis v Státním archívu v Opavě. (Zkratka: Prášková poz.)
IV. Mapy 109 Kom enského mapa M oravy z r. 1633, příloha CMM 16, 1892; n., č. (Zkratka: 1633.) 110 Tabula generalis marchionatus Moraviae, J. Chr. Müller, b. d.; n., č. (Zkratka: 1720.) 111 A lois V ojtěch Sembera, Mapa zem ě M oravské, Vídeň 1881, č. (Zkratka: 1881.) 112 Principatus Silesiae Karnoviensis, I. W. Wieland, Nürnberg 1736; ti. (Zkratka: . 1736.) ,, i 113 Principatus Silesiae Oppaviensis, I. W. Wieland, Nürnberg 1736; n. (Zkratka: 1736.) 114 Principatus Silesiae Teschinensis, I. W. Wieland, Nürnberg 1736; n. (Zkratka: 1736.)
V. časopisy 115 116 117 118 119 120 121
Časopis Matice m oravské; č. (Zkratka: ČMM.) Časopis M oravského musea zem ského; č. (Zkratka: CMMZ.) Časopis V lasteneckého spolku m usejního v Olomouci; č. (Zkratka: CVSMO.) Freudenthaler Ländchen; n. (Zkratka FL.) Röm er Städter Ländchen; n. (Zkratka: RL.) Selský archiv; č. (Zkratka: SA.) Zeitschrift des Deutschen V ereines für Geschichte Mährens und Oesterreichisch Schlesiens; n. (Zkratka: ZDVGMS.)
VI. Dodatek 122 Dodatečně byla excerpována městská kniha uherskohradišťská Liber negotiorum, Sbírka rukopisů č. 735 (Státní archív v Brně); l. (Zkratka: Liber negotiorum.) P o z n á m k a : V nahoře uvedeném seznamu jsou mimo materiál celozemského vý znamu uvedeny i archiválie, jichž jsm e užili pro jiné své práce, pokud obsahují zá važný materiál pro studium toponomastiky (např. farní matriky).
26
ZKRATKY PRAMENŮ A PŘÍRUČEK (index = seznam literatury a pramenů)
ACO AČ A CDB CDM ČMM ČMMZ ČVSMO DM FL G r-M Jenne Kapras Knie KP Lechner Liber negotiorum Listinář LSA MGDB PB PKr PO POp Prášková poz. Reg. RL SA SAB • ZDB ZDK ZDOp
V TEXTU
A rchív konsistoře olomoucké, v seznamu č. 37 a 38 A rchiv Český 51 Altvaterland 84 Codex dipl. et ep. Bohem iae 48 Codex dipl. M oraviae 49 Časopis Matice moravské 115 Časopis Moravského musea zemského 116 Časopis Vlasteneckého spolku muzea v Olomouci 117 Desky manské (Manské kvaterny) 29 Freudenthaler Ländchen (časopis) 118 Grünhagen-Markgraf, Lehens- und Besitzurkunden 86 R. Jenne, Documenta Liechtensteiniana 55 J. Kapras, Pozůstatky knih 88 J. C. Knie, Alphabetische Uebersicht 106 Knihy půhonné (edice) 68 K. Lechner, Die ältesten Belehnungsbücher 67 Rukopisná sbírka SAB č. 735 122 Em. Němec, Listinář Těšínská 89 Listinář Selského archivu 52 Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen Půhonné knihy kraje brněnského 3 Půhonné knihy knížectví krnovského 44 Půhonné knihy kraje olom ouckého 4 Půhonné knihy knížectví opavského 43 Prášková pozůstalost 108 Regesta diplomatica 50 Römerstädter Ländchen 119 Selský archiv 120 Státní archív v Brně Zemské desky kraje brněnského 1, 65, 66 Zemské desky knížectví krnovského 42 Zemské desky kraje olom ouckého 2, 65, 66 Zemské desky knížectví opavského 41, 90
27
1033 1669 1718 1720 1736 1751 1804 1836 1837 1846 1854 1872 1881 1885 1893 1894 1906 1915 1917 1925 1935
28
Zeitschrift des Deutschen Vereines für Geschichte Mährens Mapa Komenského Lánské rejstříky Lahnsinstrument Müllerova mapa W ielandovy mapy 112, 113, Seznam obcí Kneifei, Topographie Ens, Historisch-topogr. Beschreibung Personalstadt Wolny, Markgr. Mähren Tabelární přehled Lexikon obcí (Morava) Semberova mapa Moravy Lexikon obcí (Morava) Lexikon obcí (Morava) Lexikon obcí (Slezsko) Lexikon obcí (Morava aSlezsko) 97, Lexikon obcí (Morava) Lexikon obcí (Slezsko) Lexikon obcí (Morava aSlezsko) 97, Lexikon obcí (Morava aSlezsko) 97,
121 109 6
17 110
114
95 105 103 100
99 96 97 111 97 97 102
102 97 102 102 102
SEZNAM
JAZYKOVĚDNÉ
LITERATURY
(V seznamu uvádíme literaturu, se kterou jsm e pracovali soustavněji. Prameny a stu die užité pouze jednou citujeme na příslušném místě. Viz též poznámkový aparát u předmluvy, zejm. údaje o německých studiích.)
I. Onomastika a) knižní 1 A d a m y, H., Die schlesischen Ortsnamen, ihre Entstehung und Bedeutung, Bre slau 1888. 2 Adresář zem ského hlavního města Brna, Brno 1948. (Zkratka: Adresář.) 3 B a c h , Adolf, Deutsche Namenkunde. Sv. I (1—2) Die deutschen Personennamen. Sv. II (1—2) Die deutschen Ortsnamen. Sv. III Sachweiser und Register. Heidel berg 1952-1956, 2. vyd. (Zkratka: Bach PN = I. díl; Bach ON = II. díl.) 4 B a r s o v , M., Materiály dlja istoriko -geografičeskago slovarja Rosii I, V il’na 1865. 5 B e n e š , Josef, O českých příjmeních, Praha 1962. (Zkratka: Beneš.) 6 B 1 a n á r, Vincent, Prispevok ku štúdiu slovenských osobných a pom iestnych mien v Maďarsku, Bratislava 1950. 7 B e r a n e k , Franz, Die Ortsnamen Südmährens, sb. Heimat Südmähren, vydal M. Krebs, 1955, zvlášt. otisk str. 77—93. (Zkratka: Beranek; Beranek ON Südmähr.) 8 B e z l a j , France, Slovenska vodná im ena I—II, Ljubljana 1956, 1961. (Zkratka: Bezlaj I, II.) 9 B r a n d 1, Vincenc, Glossarium illustrans bohem ico-m oraviae historiae fontes, Brno 1876. 10 Č e r n ý , Frant., Ukazatel jm en k latinským zem ským deskám brněnským a olo m ouckým v y d a n ý m ... r. 1856. Brno 1914. (Zkratka: Černý Ukazatel.) 11 Č e r n ý , František a V á š a , Pavel, Moravská jm éna místní. Výklady filologické. Brno 1907. (Zkratka: ČV.) 12 D a v í d e k , Václav, O názvech a jm énech Těšínská. Opava 1949. Viz č. 74. (Zkrat ka: Davídek Těšínsko.) 13 Deutsch-slawische Forschungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte. Heraus gegeben von Theodor Frings und R udolf Fischer, Leipzig. Dosud vyšlo 17 svazků. (Zkratka: DS.) 14 D o b i á š , Josef, Č eskoslovenské územ í před vystoupením Slovanů. Praha 1964. (Zkratka: Dobiáš.) 15 Dějiny královského města Pelhřimova a jeh o okolí I. Pelhřim ov 1927.
29
16 D r a ž d ž y ň s k i , Stan., Die slaw ischen Ortsnamen des K reises Leobschütz. L eobschütz 1896. 17 F i s c h e r , Rudolf, Problem e der Namenforschung an Orts- und Flurnamen im westlichen Böhm en und in seiner Nachbarschaft. Leipzig 1952. 18 F i s c h e r , R. - E i c h l e r , E. - N a u m a n n , H. - W a l t h e r , H., Materialien zum slawischen onomastischen Atlas. Berlin 1964. (Zkratka: Materialien.) 19 —, Leipziger namenkundliche Beiträge. Berlin 1961. (Zkratka: LNB.) 20 —, Namen deutscher Städte. Berlin 1963 (Zkratka: Namen dtsch. Städte.) 21 G e o r g i e v, Vladimir, Bälgarska etimologia i onomastika. Sofija 1960. 22 G r e g o r , Alois, Místní jm éna v okrese V yškov. Zvi. otisk ze Zpráv vlastivědného muzea ve Vyškově, leden 1963, č. 47—48, 1—12. (Zkratka: Gregor Vyškovsko.)
„.
23 H o r á k , Bohuslav, Geografický a ethnografický obraz českých zemí v době řím ského císařství, Rozpravy ČSAV 65, řada SV, seš. 3, Praha 1955. 24 H r a b e c , Stefan, Nazwy geograficzne Huculszczyzny. K rakow 1950. 25 H u j e r, Oldřich, Příspěvky k historii a dialektologii českého jazyka. Praha 1961. (Zkratka: H ujer Příspěvky.) 26 C h o j n a c k i , Wladyslaw, Slownik polskich nazw m iejscow oéci w b. Prusach W schodnich i na obszarze b. W olnego Miasta Gdaňska wedlug stanu z 1941 r., Poznaň 1946. 27 J e ž o w a, M., Dawne slowiaňskie dialekty M eklenburgii w šw ietle nazw m iejscow ych i osobowych, I. Fonetyka II. Slowotwórstwo. W roclaw—W arszawa-Kraków 1961, 1962. 28 J i r e č e k, Hermenegild, Antiquae Boem iae usque ad exitům saeculi XII. topographia historica. Vindobonae—Pragae, 1893. 29 K a r a s , Mieczyslaw, Nazwy m iejscow e typu P o d g ó r a, Z a l a s w jqzyku polskim i w innych jazykách slowiaňskich. W roclaw 1955. (Zkratka: Karas Podgóra, Zalas.) 30 K o t í k , A., Naše příjmení. Praha 1895. (Zkratka: Kotík.) 31 K r á l í k , Klement, Pomístní jm éna na K elečsku. Opava 1961. 32 L i e w e h r , Ferdinand, Die Ortsnamen des Kuhländchens. Veröffentlichungen der Slavistischen Arbeitsgemeinschaft an der Deutschen Universität in Prag, seš. 1. Reichenberg 1926. (Zkratka: Liewehr ON Kuhl.; Liewehr ON Kuhländchens.) 33 M i k l o s i c h , Franz, Die Bildung der slavischen Personen- und Ortsnamen. Ma nulneudruck. Heidelberg 1927. (Zkratka: M iklosich PN, ON.) 34 P r a s e k, Vincenc, Úvahy o katalogu venerabilis cleri Archidioeceseos Olomucensis. Olomouc 1906. (Zkratka: Prásek Úvahy.) 35 P r o f o u s, Antonín, Místní jm éna v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Praha; I 19471, I 19542 (s tímto vydáním pracujeme), II 1949, III 1951, IV (s Janem S v o b o d o u ) 1957, V (napsali Jan S v o b o d a a Vladim ír S m i 1 a ue r ) 1960. (Zkratka: Prof.) 36 R o s p o n d, Stanislaw, Klasyfikacja strukturálno-gramatyczna slowianskych nazw m iejscow ych. W roclaw 1957. 37 R o u b í k , František, Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha 1959. (Zkrat ka: Roubík Soupis.) 38 R o z w a d o w s k i , Jan, Studia nad nazwami wód slowiaňskich. Kraków 1948. (Zkratka: Rozwadowski Studia.) 39 S a f a r e w i c z o w a , Halina, Nazwy m iejscow e typu Mroczkowizna, K lim ontow szczyzna. W roclaw 1956.
30
40 S á ň k a, Hugo, Pomístní názvy brněnského okolí. Rozpravy ČSAV 70, seš. 16. Praha 1960. (Zkratka: Sáňka.) 41 S c h 1 і ш p e r t, Gerhard, Slawische Personennamen in m ittelalterlichen Quellen Deutschlands. Berlin 1964. ( = DS 17.) 42 Sc h w a r z, Ernst, Die Ortsnamen der Sudetenländer als Geschichtsquelle. Mün ch en -B erlin 1931і, 19612 (s tímto vydáním pracujeme). (Zkratka: Schwarz; Schwarz ON.) 43 S c h w a r z , Ernst, Deutsche Namenforschung. Sv. II. Göttingen 1950. (Zkratka: Schwarz Namenforschung.) 44 S c h w a r z , Ernst, Sprache und Siedlung in Nordostbayern. Nürnberg 1960. (Zkrat ka: Schwarz Nordorstbayern; NOB.) 45 S c h ü t z , Joseph, Die geographische Terminologie des Serbokroatischen. Berlin 1957. (Zkratka: Schütz GTSK.) 46 S e d l á č e k , August, Snůška starých jm en, jak se nazývaly v Čechách řeky, po toky, hory a lesy. Praha 1920. (Zkratka: Sedláček Snůška.) 47 S e d l á k , Karel, Místní jm éna na Litovelsku a Konicku. Okresní vlastivědné mu zeum v Litovli, 1959. 48 S t a n i s l a v , Ján, Odkryté mená slovenských miest a dedín. Bratislava 1947. 49 —, Slovenský juh v středověku І—II. Turčiansky Sv. Martin 1948. 50 S t i e b e r, Zdzislaw, Toponomastyka Lem kow szczyzny І—II. Lódž 1948, 1949. 51 S v o b o d a , Jan, Staročeská osobní jm éna a naše příjmení. Praha 1964. (Zkratka: Svoboda StčOJ.) 52 S m i 1 a u e r, Vladimír, Osídlení Čech ve světle místních jm en. Praha 1960. (Zkrat ka: Šmilauer OC.) 53 —, Příručka slovanské toponom astiky (hektograf.) І—II. Praha 1963, 1964. (Zkratka: Šmilauer Příručka; PST.) 54 —, Úvod do toponomastiky. Praha 1963. (Zkratka: Šmilauer Úvod.) 55 —, Vodopis starého Slovenska. Práce Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, sv. 9. Praha a Bratislava 1932. (Zkratka: Šmilauer Vodopis.) 56 T a s z y c k i , W itold, Patronimiczne nazw y m iejscow e na Mazowszu. Krakow 1951. 57 —, Rozprawy i studia polonistyczne I (Onomastyka). W roclaw —Kraków 1958. Zde zejm éna: 1. Najdawniejsze polskie imiona osobow e (32—138). 2. Slowiaúskie nazwy m iejscow e (228—258). 3. Slqskie nazwy m iejscow e (297—318). (Zkratka: Taszycki Rozprawy.) 58 T r a u t m a n n , Rudolf, Die Elb- und Ostseeslavischen Ortsnamen І—II. Berlin 1947-1949. 59 W egw eiser zur Namenforschung. (Kollektiv der Leipziger namenkundlichen A r beitsgruppe.) Halle (Saale) 1962. 60 Z a p l e t a l , J. - K u b a l e c , B., G eografie okresu K rnov. Ostrava 1959. (Zkr.: Z apletal-Kubalec.) 61 Z i e r h o f f e r, K., Nazwy m iejscow e pólnocnego Mazowsza. W roclaw 1957. b) časopisecká, event. ve sbornících 62 В e z 1 a j, France, Význam onom astiky pro studium praslovanského slovníku. Slavia 27 (1958), 353-364. 53 D o b i á š , Josef, N ěm ecké osídlení ostrůvku jihlavského. Časopis archivní školy 8 (1931), 1-92.
31
64 E i c h 1 e r, Emst, Z ut Deutung und Verbreitung der altsorbisehen Bewohnerna m en auf -jane. Slavia 31 (1962), 348—377. 65 —, Beiträge zur altsorbischen L exik. Jahresschrift des Instituts für sorbische Volks forschung in Bautzen, Rada A, 9/2 (1962), 26—38. 66 —, Zur Etymologie und Struktur der slawischen Orts- und Flußnamen in Nordostbayem . Wissenschaft. Zeitschrift der Karl-M arx-U niversität Leipzig, 11 (1962), Gesellschaft.-sprachwiss. Reihe, seš. 2, 365—395. 67 —, Die altsorbische Namengeographie im Dienste der Sprachgeschichte. Wissen schaft. Zeitschrift der Karl-M arx-Universität Leipzig, 12 (1963), Gesellschaft.-Sprachwiss. Reihe, seš. 3, 645—660. > 68 H o s á k, Ladislav, M oravské a slezské místní jm éno jako historický pramen. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Historica 3 (1962), 141—182. Též zvi. otisk. (Zkratka: Hosák Acta UP.) 69 —, Poznám ky k místnímu názvosloví M oravy. ČSPS 57 (1949), 129—139. 70 —, Původní pomístní názvosloví na Hranicku. Sborník Krajského vlastivědného musea v Olomouci B, sv. 3 (1955, 1958), 189—193. 71 H u r t , Rudolf, K zaniklým osadám na K yjovsku. W M 5 (1950), 96—98. 72 I n d r a , Bohumír, Pomístní názvy u Jablunkova v 16. a 17. století. Slez. sb., 47 (1949), č. 1., 61-64. 73 J a n d l o v á , Libuše, Názvy pozem kových tratí na Těšínsku (ve vztahu člověka k přírodnímu prostředí). Slez. sb. 46 (1948), 230—235. 74 K a r a š, Mieczyslaw, recenze Davídkovy knížky O názvech a jm énech Těšínská, viz č. 12. Onomastica II, 1956, č. 2, str. 339—346. (Zkratka: Karaá Onomastica.) 75 K r a j č o v i č , Rudolf, K otázke sociálneho rozvrstvenia staroslovanského etnika na Slovensku. Slovenský národopis 4 (1956), 337—367. 76 K u b a 1 e c, Boh., Zem ěpisné názvosloví na Krnovsku. Krnovsko 1959, č. 8, 9—10. 77 Leipzig—Sofia. Beiträge der A rbeitsgruppe W est- und südslawisch der K arl-M arx Universität Leipzig anlässlich des V. Internationalen Slawistenkongresses in Sofia. Zvláštní výtisk Wissenschaft. Zeitschrift der K.-M arx-U niver. Leipzig, 3 (1963). (Zkratka: Leipzig—Sofia.) 78 L ü t t e r e r , Ivan, Psychologie pojm enování a tzv. přezdívka jm éna místní. Nft 47 (1964), 81-87. 79 O r l í k , Jaroslav, N ové pomístní n á zvy v Jeseníkách, Rychlebských horách a ve skupině K rálického Sněžníku. P řírodovědecký sborník Ostravského kraje. 13 (1952), 261-269. 80 P a 1 a c k ý, František, Rozbor etym ologický místních jm en českoslovanských. ČČM 7 (1834), 404—419 ( = Radhost I, 124—144; = Sebrané spisy II, 248—260). 81 P a l l a s , Ladislav, Souvislost Orlíků a javorů. Přírodovědecký časopis slezský 23 (1962), 112-115. 82 P a r m a , Robert, Soupis osad, samot, hor, vrchů, lesů, řek, potoků, tratí, pozemků atd. v soudním okrese frýdeckém , sestavil z výkazů katastrálních map různých a všelikých jiných pramenů Robert Parma. VMO 1893, 6—13; 1894, 17—20; totéž „z okresův bohumínského a fryštátského“ VM O 1895, 10—19; ze západního Opav ska VMO 1897, 1903, 1904. 1905, 1906, 1908. 83 P r á s e k , Vincenc, Studie o místních jm énech. CMM 1904,331—340, 428—437; CMM 1905, 41-48, 233-243. 84 —, Záhady místopisné. Místní jm éna v -sko, -ské. Kom enský 9 (1881), 124—126, 154-156, 218-220, 234-235. 85 —, Místní jm éna na Těšínsku. Kalendář slezský na rok 1900, 96—99.
32
86 R i c h t e r,V., Krajina M oravského Tfebovska. CSPS 63 (1955), 40—49. 87 R o s p o n d, Stanislaw, recenze Profousových Místních jm en (viz č. 35). Slavia 29 (1960), 281-294. 88 —, Slqskie Studia Toponomastyczne. Rozprawy Kom isji J^zykowej, W roclaw 1959, 37—64; 1961, 5—100. (Zkratka: Rospond R K J-W roclaw II, III). 89 S á ň k a, Hugo, Názvy brněnských předměstí. Brno v minulosti a dnes (Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna) II, 1960,244—250. 90 S k u l i n a , Josef, K otázce místních jm en v M oravské bráně. Slez. sb. 55(1957), 518-520. 91 S o u č e k , A dolf, K nom enklatuře potoků na Hranicku. Záhorská kronika 27 (1949/50), 77-80. 92 S p a l , Jaromír, Místní jm éna obyvatelská zakončená na - a n y . Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni I, 1958, 5—133. (Zkratka: Spal; Spal SbVSP.) 93 —, K výkladu místních jm en na -any. Nft (1955), 274—279. 94 —, Pětipsy. Sborník Pedagogického institutu v Plzni. Jazyk a literatura IV (1962), 5—13. (Zkratka: Spal Pětipsy.) 95 S t a n i s l a v , Ján, Zo slovenského sociálneho miestopisu. Jazykovědný sborník V (1951), 58-96. 96 —, Aus der altslawischen Toponomastik. Vorträge auf der Berliner Slawisten tagung. Berlin 1956, str. 103n. 97 —, Z o slovenskej historickej onomastiky. Onomastica 7 (1963), 247—260. 98 S t r n a d e l , Bohuslav, Místopis severních svahů Radhoště a okolí. Naše Valašsko 12 (1949), 162-165. 99 S v ě r á k , Frant., Výklad jm éna Lhota Rapotina a tamních jm en pomístních. Sb. Pocta Františku Trávníčkovi a Franku W ollmanovi, Brno 1949, 377—381. 100 S m i 1 a u e r, Vladimír, O jm énech našich řek. NÄ 30 (1946), 161—165. 101 Š r á m e k , Rudolf, Dva typ y pomístních jm en naHlučínsku. Slez. sb. 58(1960), 229-236. 102 —, Zur Verbreitung tschechischer Ortsnam entypen in Mähren. Wissenschaft. Zeit schrift der K.-Marx-Universität Leipzig, Gesellschaft.-sprachwiss. Reihe, sešit 2,1964, 361—364; = Leipziger Abhandlungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte II. (Zkratka: Šrámek Abhandlungen.) 103 T u r e k , A dolf, K místopisu Osoblažská v 16. stol. Cas. Slez. muzea 13 (1964), 13-16. 104 —, České pomístní názvy v poněm čených obcích naHranicku.Záhorská kronika 27 (1949/50), 73-76, 85-88 a 97-100. 105 V a š e k , Antonín, O povahopisných jm énech osad staročeských. CČM 8 (1876), 25-35. 106 —, Výklad slovanských jm en na Opavsku. Programm des Gymnasiums zu Troppau 1872, 9-27. 107 V á v r a , Ivan, Pomístní jm éna na katastru města Ivančic. W M 10 (1955), 105-110. 108 Z a o r a 1, Prokop, K jm énům m oravských a slezských rybníků. ZM K 4 (1963), 339n. 109 W i s n a r , Julius, Die Ortsnamen der Znaimer Bezirkshauptmannschaft. Ein toponym ischer Versuch von Julius Wisnar. Programm des Gymnasiums Znaim 1895. (Zkratka: Wisnar ON Znaim.)
s
33
D. Pomůcky jazykovědné a) mluvnice 110 Jana B l a h o s l a v a Grammatika česká dokonaná l. 1571. Vydali I. Hradil a Jos. Jireček. Praha 1857. 111 C u ř í n, Frant., Pomístní jm éna na -sko a vznik jedné izoglosy. Slavica Pragen sia IV, Acta Universitatis Carolinae 1962, Philologica 3, 429—435. 112 D o k u l i l , Miloš, Tvoření slov v češtině I. Praha 1962. 113 D o l a n s k ý , Ladislav, K terak se vyslovovalo -c - a -1- v češtině staré.Rozpravy filologické věnované Janu Gebauerovi 1898, 11—17. 114 F r i n t a , Ant., N ovočeská výslovnost. Pokus o soustavnou fonetiku jazyka českého. R ozpravy CAVU, Tř. III., č. 29, Praha 1909. 115 G e b a u e r , Jan, Historická m luvnice jazyka českého. Praha I, 1963,III/l 1960, III/2 1958, IV 1929. (Zkratka: Gebauer HM.) 116 H a v r á n e k , B. - J e d l i č k a , A., Česká mluvnice. Praha 1963. 117 K o m á r e k , Miroslav, Historická m luvnice česká I (Hláskosloví). Praha 1958. (Zkratka: Komárek HM.) 118 T r á v n í č e k , František, Historická m luvnice československá. Praha 1935. (Zkrat ka: Trávníček HM.) 119 —, M luvnice spisovné češtiny I—II. Praha 1951. 120 U t ě š e n ý , Slavomír, Slovansko-něm ecké vztahy v zrcadle místních jm en. SaS 16 (1955), 112-113. 121 V á ž n ý , V áclav; Historická mluvnice česká II (Tvarosloví). Praha 1964. 122 S t a n i s l a v , Ján, D ějiny slovenského jazyka I—III. Bratislava 1956—1958. (Zkrat ka: Stanislav Dějiny.) *
123 D o r o s z e w s k i , W itold, Nomina loci jako kategoria slowotwórcza. Slavia 31 (1962), 342-347. 124 R o s p o n d , Stanislaw, Z badaú nad stosunkami jqzykow ym i polsko-czeskim i do XVI. iv. R K J-W roclaw IV, 103-215, zejm. 103-115. 125 T a s z y c k i , Witold, Zložone nazwy miejscovoe v jazyku polskim. Slavia 29 (1960), 49-64. *
* 126 B r a u n e , Wilhelm, Althochdeutsche Grammatik. 8. Auflage bearbeitet von Walter Mitzka. Halle (Saale) 1955.
*
1 2 7 V o n d r á k , Václav, V ergleichende slavische Grammatik I—II. Gottingen 1908. (Zkratka: Vondrák Vgl. sl. Gram.)
1900,
b) slovníky 128 G e b a u e r , Jan, Slovník staročeský I—II. Praha 1903, 1916. (Zkratka: Gebauer Slov. stč.) 129 J u n g m a n n , Josef, Slovník česko-n ěm ecký I—V. Praha 1835—1839. (Zkratka:. Jg; Jungmann.)
34
130 K l a r e t a j e h o d r u ž i n a I, II. Vydal V. Flajšhans. Praha 1926, 1928. (Zkrat ka: Klaret.) 131 K o t t , Frant. Št., C esko-něm ecký slovník, zvláště gram m aticko-frazeologický I—VII. Praha 1878-1893. (Zkratka: Kott.) 132 M a c h e k , Václav, Česká a slovenská jm éna rostlin. Praha 1954. 133 R y š á n e k , František, Slovník k Zilinské knize. Bratislava 1950. 134 Š i m e k , František, Slovníček staré češtiny. Praha 1947. (Zkr.: Šimek.) 135 V á š a , P. - T r á v n í č e k, F., Slovník jazyka českého. Praha 1952. 136 Příruční slovník jazyka českého I—VIII. Praha 1933—1957. (Zkratka: PS.) 137 Slovník spisovného jazyka českého I a sešity. Praha, od 1960. (Zkratka: SSJČ.) *
138 Slovník slovenského jazyka I, II. Bratislava 1959, 1961. (Zkratka: SSJ.) 139 K á l a l , M., Slovenský slovník z literatury aj nářečí. Banská Bystrica 1929. (Zkr.: Kálal.)
♦
140 L i n d e , Samuel, Slownik jazyka polskiego. L w ów 1854—1860. Wydanie III, fotoofsetowe. Poznaň 1951. 141 Slownik staropolski. Warszawa 1953 (dosud I., II. svazek). 142 Slownik jazyka p o ls k ie g o ... pod redakcjq J. K a r l o w i c z a , A. K r y ň s k i e g o , W. N i e d ž w i e d z k i e g o I—VII. Warszawa 1900—1927. (Přetisk 1953.) 143 V y d r a , V., P olsko-český slovník. Praha 19512.
* 144 M u k a , Arnošt, Slownik dolnoserbskeje rěcy a je j narěcow. Praha 1928. 145 J a k u b a š, Filip, H ornjoserbsko-něm ski slownik. Budyšin 1954.
* 146 D a 1’, Vlad., T olkovyj slo v a ť živago velikorusskago jazyka I—IV. Moskva 1880— 1882, přetisk 1955. 147 V eliký rusko-český slovník I—V. Praha 1952—1962. •
148 G r i m m, Jakob u. Wilhelm, Deutsches W örterbuch I—X V I. Leipzig 1854—1914. 149 L e x e r , M., Mittelhochdeutsches W örterbuch. Leipzig 1872—1878. (Zkr.: Lexer I . . . ) —, Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch, 31. Aufl., Leipzig 1964. (Zkratka: Lexer.) 150 M a y e r , Ant., Die deutschen Lehnw örter im Tschechischen. Reichenberg 1927. 151 V o l n ý , J., N ěm ecko-český slovník. Praha 1955.
* 152 P r a ž á k , 1948. c)
J. - N o v o t n ý ,
F. - S e d l á č e k ,
J.,
Latinsko-český slovník. Praha
etym ologické slovníky
153 B e r n e k e r , Erich, Slavisches etym ologisches W örterbuch I, II. Heidelberg 1908, 1914. (Zkr.: Berneker SEW.)
35
154 B r ü c k n e r , Alexander, Slownik etym ologiczny jqzyka polskiego. Warszawa 1957. (Zkr.: Brückner Slow, etym.) 155 K l u g e , Friedrich, Etymologisches W örterbuch der deutschen Sprache (bearbeitet von Alfred Götz). 11. Auflage. Berlin—Leipzig 1934. (Zkr.: Kluge EWD11.) 156 H o l u b , J. - K o p e č n ý , Fr., E tym ologický slovník jazyka českého. Praha 1952. (Zkratka: H olub-Kopečný.) 157 M a c h e k, Václav, Etym ologický slovnik jazyka českého a slovenského. Praha 1957. (Zkratka: Machek Etym. slov., Machek ES.) 158 V a s m e r , Max, Russisches etym ologisches W örterbuch I—III. Heidelberg 1953— 1957. (Zkratka: Vasmer REW.)
•
159 Ottův slovník naučný, Praha. (Zkratka:
OSN.)
* U I. Nářečí
160 B a r t o š , František, Dialektologie moravská I, II. Brno, 1886, 1895. (Zkratka: Bartoš Dial. mor.) 161 —, Dialektický slovník moravský. Praha 1906. (Zkratka: Dial. slov. mor.) 162 B ě l i č , Jaroslav, Dolská nářečí na Moravě. Praha 1954. 163 K e l l n e r , A dolf, Východolašská nářečí I, II. Brno 1946—1949.(Zkr.:Kellner Vých. laš.) 164 K o p e č n ý , František, Nářečí Určic a okolí. Praha 1957. 165 L a m p r e c h t , Arnošt, Středoopavské nářečí. Praha 1953. 166 —, Slovník středoopavského nářečí. Ostrava 1963. 167 M a t ě j ek, František, K otázce stáří hanáckých nářečí. SPFFBU 1956 A-4, 51n. 168 S k u l i n a , Josef, Příspěvek k historické dialektologii Hranicka.Sborník A dolfu Kellnerovi. Opava 1954, 92—111. j 169 U t ě š e n ý , Slavomír, Nářečí přechodného pásu česko-m oravského. Praha 1960. (Zkratka: Utěšený Nář. přech. pásu.) 170 A rchív nářečního materiálu Ústavu pro jazyk český ČSAV, pobočka v Brně: a) nářeční dotazníky pro oblast hanáckou (středomoravskou), východomoravskou a lašskou; b) nářeční mapy; c) lístkový lexikální materiál, zejm. pro oblast lašskou. •
171 J u n g a n d r e a s , W., Zur G eschichte der schlesischen Mundarten im M ittel alter. Breslau 1937. 172 S c h w a r z , Ernst, Unsere Mundart. Handbücherei der sudetendeutschen Heimat forscher. Reichenberg. 173 —, Jazyk něm ecký na území CSR. Československá vlastivěda III — Jazyk. Praha 1934, 542-597.
36
ZKRATKY
a)
JAZYKOVĚDNÉ
LITERATURY
knihy
Adresář Bach PN; Bach ON Bartoš Dial. mor. Bartoš Dial. slov. mor. Beneš Beranek; Beranek ON Südmähr. Berneker SEW Bezlaj Brückner Slow. etym. Černý Ukazatel ČV Davídek Těšínsko Dobiáš DS Gebauer Slov. stč. Gebauer HM Gregor Vyškovsko GTSK H olub-Kopečný Hosák Acta UP Hujer Příspěvky Jg; Jungmann Karaš Onomastica Karaš Podgóra, Zalas Kálal Kellner Vých. laš. Klaret Kluge EWD11 Komárek HM Kotík Kott Leipzig—Sofia
2 3 160 161 5 7 153 8 154 10 11 12 14 13 128 115 22 45 156 68 25 129 74 29 139 163 130 155 117 30 131 77
149 Lexer I . . . ; Lexer 32 Liewehr ON Kuhl(ändchens) 19 LNB Machek; Machek ES; Machek 157 Etym. slov. 18 Materialien 33 Miklosich PN; Miklosich ON 20 Namen dtsch. Städte Nekuda viz str. 13, pozn. 30 159 OSN 34 Prásek Úvahy 35 Prof 53 Příručka 136 PS 53 PST Rospond R K J-W roclaw II, III 88 37 Roubík Soupis 38 Rozwadowski Studia 40 Sáňka 45 Schiitz GTSK 42 Schwarz; Schwarz ON Schwarz Namenforschung 43 Schwarz Nordostbayern; 44 Schwarz NOB 46 Sedláček Snůška 92 Spal; Spal SbVŠP 94 Spal Pětipsy 122 Stanislav Dějiny 138 SSJ 137 SSJČ 51 Svoboda StčOJ 134 Šimek
37
Smilauer OC Smilauer Příručka; PST Smilauer Üvod Smilauer Vodopis Šrámek Abhandlungen Taszycki Rozprawy Trávníček HM Utěšený Nář. přech. pásu
b)
Vasmer REW VM (např. VM -Blansko)
158
Vlastivěda moravská, okr. Blansko Vondrák Vgl. sl. Gram. 127 Wisnar ON Znaim 109 Zapletal-Kubalec 60
časopisy
Abhandlungen -A slPh BzN CCM CMF CMM CMusF CSIM; Cas. Slez. Mus. CSPS CVSMO JP LA Lětopis LF Nft Onomastica RKJ Rovnost SaS SPFFBU SFFUK SA Severní Morava Slez. sb. SO SP VMO Wiss. Ztsch. Leipzig
ZfSl ZONF ZM K ZslPh
38
52 53 54 55 102 57 118 169
102 A rchiv fü r slawische Philologie Beiträge zur Namenforschung. Heidelberg (od 1949) Časopis Českého museum Časopis pro moderní filologii Časopis Matice moravské České museum filologické Časopis Slezského musea (Opava) Časopis Společnosti přátel starožitností Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci Jezyk Polski Leipziger Abhandlungen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte (Viz též Abhandlungen) Lětopis Instituta za serbski ludospyt. BudySin. Listy filologické. Naše řeč. Onomastica, pismo poáwi^cone nazewnictwu geograficznemu i osobowemu. W roclaw —Warszawa—K raków (od 1955). Rozprawy Kom isji j^zykowej. deník KSC v Brně. Slovo a slovesnost Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, Brno. Sborník filozofickej fakulty University Komenského v Bratislavě. Selský archív (Olomouc, redak. V. Prásek, roč. I 1902 — IV 1905). Vlastivědný sborník muzea na Sumperském okrese. J' Slezský sborník. Slavia Occidentalis (Poznaó). Slavica Pragensia. Acta Universitatis Carolinae. Praha. Věstník Matice opavské. Vlastivědný věstník moravský. Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität, Leipzig. Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe. Viz též Abhandlungen a L A Zeitschrift für Slavistik. Zeitschrift für Ortsnamenforschung (München 1925—1938). Zpravodaj Místopisné komise CSAV. Zeitschrift für slavische Philologie.
« ) jiné adj. akuz. analog. apelat. arch. augment. bibl. brus. bulh. csl. C. č. čes. čes.-mor. -dat. deminut. dluž.; dol. luž. dosl. enkl. expres. f.; fem. FIN gen. got. han.; hanác. hanl. hluž.; hor. luž. hypokor. char. ide. jjv jjz korup. 1. c. laš. la t lok. luž. maď. m.; mask. MJ mL gen. Mor. n.
nář. adjektivum akuzativ analogicky, -ý apelativum archaicky, -ý augmentativum biblický běloruský, -ý bulharský, -ý církevněslovansky, -ý Čechy číslo česky, -ý česko-m oravsky, -ý (přechodné nářečí) dativ deminutivum dolnoluilcky, -ý doslova enkláva expresívně, -i fem ininum Flurname = PJ genitiv gótsky, -ý hanácky, -ý (hanácké nářečí) hanlivě hornolužicky, -ý hypokoristikum, hypokoristicky, -ý charvátsky, -ý indoevropsky, -ý jiho jihovýchodně jihojihozápadně koruptela loco citáte lašsky, lašský latinsky, -ý lokál lužicky, -ý madarsky, -ý maskulinum místní jm éno mladá generace Morava nebo
násl. nč.; novoč. něm. neutr. nhněm. nom. OJ ON , p^
1
partie. pas. pejor. perf. PJ Pl. PN pol. poses. příjm. příp. přip. se přivlast. psi. pův., původ. rkp. rum. rus. řec. sb. sg. Sl., Slez. slez. Slov. sloven. slovin. spis. srbsky srbchar., srbch. ssv ssz stč., staroč. stdn. s t gen. sthn. stpol. strus. středn.
nářečí, nářeční, nářečně následující novočesky něm ecky, -ý neutrum novohom oněm ecky, -ý nominativ osobní jm éno Ortsname = MJ pád participium pasívum pejorativně, -i perfektum pomístní jm éno plurál Personenname = OJ polský, -ý posesívní, -ě příjm ení přípona připomíná se přivlastňovací praslovansky, -ý původně rukopis rumunský, -ý ruský, -ý řecký, -ý sborník singulár Slezsko slezský Slovensko Slovensky, -ý Slovinsky, -ý spisovný, -ě srbsky, -ý srbocharvátsky, -ý severoseverovýchodně severoseverozápadně staročeský, -y starodolnoněm ecky, -ý stará generace starohornoněm ecky, -ý staropolsky, -ý starorusky, -ý středodolnoněm ecky, -ý
39
střhn. střv. stsl. srov. subst s. v. ukraj. vjv v. n. vsv v. t. v. v. val. vulg. výchmor.
zdrob. zjz
středohornoněm ecky, -ý středověký staroslověnsky, -ý srovnej substantivizujíci sub verbo ukrajinsky, -ý východo jihovýchodně viz níže východoseverovýchodně viz tam viz výše valašský, -y vulgární, -ě vyskytující se ve východomoravských (moravskoslovenských) nářečích zdrobňovaci západo jihozápadně
zn. zř. zsz • >
<
—>
•
znamená, znáči zřídka západoseverozápadně za # následuje expli citní výklad MJ podoba před značkou mění se v podobu za značkou; podoba za značkou vznikla z podoby před značkou podoba před značkou vznikla z podoby za značkou změnilo se, substituo valo se (kromě pravidel ných hláskových změn) podoba předpokládaná, nedoložená, rekonstruo vaná
MĚSTA
ORIENTAČNÍ
SÍTĚ
město
kraj
zem ě
m ěsto
kraj
zem ě
Albrechtice Benešov Horní Bílovec Bíteš Velká Blansko Bohumín B ojkovice Boskovice Brno Brod Uherský Bruntál Břeclav B učovice B udějovice Moravské Bystřice nad Pernšt. Bystřice pod Host. Dačice Frenštát Frýdek Fulnek Gottwaldov Hlučín Hodonín Holešov Hory Zlaté Hradiště Uherské Hranice Hrotovice Hustopeče
Opava Opava Opava Znojm o Brno Těšín Uh. Hradiště Brno Brno Uh. Hradiště Opava Brno Brno
Slezsko Slezsko Slezsko Morava Morava Slezsko Morava Morava Morava Morava Slezsko Morava M orava
Brno Těšín Opava Znojm o Opava Olomouc Přerov Jihlava Přerov (enkl.) Těšín Opava Brno
M orava Slezsko Slezsko M orava Slezsko M orava Morava Morava Morava Slezsko Slezsko Morava
Znojm o
Morava
Jihlava
Morava
Uh. Hradiště Olomouc ' Olomouc Opava Přerov
Morava Morava Morava Slezsko Morava
Přerov Jihlava Přerov Těšín Přerov Uh. Hradiště Brno Uh. Hradiště Opava
Morava Morava Morava Slezsko Morava Morava Slezsko Morava Morava Slezsko
Znojm o Brno Olomouc Uh. Hradiště Přerov Olomouc Olomouc Jihlava Olomouc
Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava
Uh. Hradiště Přerov Znojm o Brno
M orava Morava Morava Morava
Ivančice Jablunkov Javorník Jemnice Jeseník Jevíčko Jičín Nový Jihlava Jindřichov Karviná Klim kovice Klobouky K lobouky Valašské Kojetín Konice K rnov Krom ěříž Krum lov Moravský Kunštát Libavá-M ěsto K yjov Lipník Litovel Loučná Město Nové Město Staré Meziříčí Valašské Meziříčí Velké M ikulov Místek
Přerov Jihlava Brno Přerov
Morava Morava Morava Morava
—
41
m ěsto
kraj
zem ě
město
kraj
zem ě
Mohelnice Náměšť n. Osl. Napajedla Odry Olomouc Opava Osoblaha Ostrava Moravská Ostrava Slezská Ostroh Uherský Plum lov Pohořelice Prostějov Přerov Příbor Rožnov Rým ařov Slavkov Slavonice Strážnice Svitavy
Olomouc Znojm o Uh. Hradiště Opava Olomouc Opava Přerov (enkl.)
Morava Morava Morava Slezsko Morava Slezsko Morava
Olomouc Olomouc Jihlava Těšín ■ Brno Jihlava
Morava Morava Morava Slezsko Morava Morava
Přerov Těšín Uh. Hradiště Olomouc Brno Olomouc Přerov Přerov Přerov Olomouc Brno Jihlava Uh. Hradiště Olomouc
M orava Slezsko Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava
Šternberk Štíty Telč Těšín Český Tišnov Třebíč Třebová Moravská Třešť Uničov Vidnava V ítkov Vizovice Vranov Vrbno Vsetín V yškov ' Zábřeh Zdounky Znojm o Zdánice Zidlochovice
Olomouc Jihlava Olomouc Opava Opava Uh. Hradiště Znojm o Opava Uh. Hradiště Brno Olomouc Uh. Hradiště Znojm o Brno Brno
Morava Morava Morava Slezsko Slezsko Morava Morava Slezsko Morava Morava Morava Morava Morava Morava Morava
42
A 1. Adamov 1 Ves 12 km severně od Brna, 2 1751 Adamsthal, jinak Eysenhammer; 1846 Adamsthal, Hamry; 1872 Adamsthal, Adamov. 3 P. Pozořice. V 15. stol. železné hamry, při nichž vznikla 1732 ves. Čes. 4 Adamov, do, z Adamova, o Ada mově, za Adamovem, Adamov čák/Adamovči, adamovské; ojediněle Adamstál, z A-u. 5 MJ: v 15. stol. stávaly zde hamry, proto 1751 Eysenhammer „že lezné hamry“ , 1846 Hamry. O hamr viz tam. Název Adamsthal, Adamov po dle Adama knížete Lichtenštejnského. 6 Část vsi: Dědina; samoty; Hamerský mlén, Na kolonii. 2. Adamov 1 Osada Starého Města; 3 km sv od Starého Města. 2 1718 Adamsthall; 1846 Adamsthal, Adamov. 3 P. Kolštejn; 1686 tavírna a hamr, při nichž kolem r. 1700 vznikla ves. 1930 osada obce Velké Vrbno. Něm. 5 Osada nazvána po Adamovi knížeti Lichtenštej nském. 3. Adamov 1 Osada Karlovic; 5 km vsv od Vrbna; Sl. 2 1736 Adamsthal; 1870 Neu Adamsthal, Adamovice, Catal. cleri; 1924 Adamov, Adamsthal. 3 P. krnovské komory. Ves byla v pol. 16. stol. pustá, 1725 obnovena. 1930 samost. obec. Něm. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Adam. Všechny tři osady se německy jmenují Adamsthal „Adamovo údolí“ . CV 264, 267; Prof I2 582. A d a m s t h a l , viz Adamov 1, 2, 3. A d e l s d o r f , viz Adolfovice. A d o 1 f o v, viz Jedlí. Adolfovice 1 Ves 3 km jižně od Jese níku; Sl. 2 1284 Adolcovici, A 105; 1305 Adolphi villa, A 105; 1370 Adilsdorff, A 105; 1417 Adolphsdorf, A 105; 1530 Adelsdorf, A 106; 1805 Adelsdorff, též ilitteldorf; 1924 Adolfovice, Adelsdorf.
3 P. Frývaldov. Již v 14. stol. farní kostel. Něm. R. 1964 byly Adolfovice sloučeny s Domašovem v obec, která dostala název Bělá pod Pradědem. 4 Německy Adlsdef (Jeseník 1960). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Adolf, zn. ves lidí Adolfových. OJ Adolf přejato z něm. Adalwolf k sthn. adal „urozenost, vzne šenost“ a -w olf „vlk“ . Doklad 1248 Adolcovici má ještě podobu nom. pl. a dosvědčuje existenci české vsi před příchodem německých kolonistů, kteří ves zvali 1370 Adilsdorff, 1417 Adolphs dorf „ves Adelova (domácká zkratka k Adolf), Adolfova“ . Doklad z r. 1248 je něm.-čes. hybridní jméno. Název 1805 Mitteldorf „prostřední ves“ odtud, že ves leží uprostřed mezi dvěma ves nicemi na říčce Bělé nad Jeseníkem. CV - ; Prof I2 3 -4 ; Schwarz 221. 6 Cha ta na Seráku (Hochscharschutzhaus, Na strouze), Mühlbach, Rauschbach (mlýn). A h o r n s , viz Javorník a Javoří. A i c h e n, viz Sukolom Horní. A i n s e r s d o r f , viz Jednov. A l b e r n d o r f , viz Bělá. Albertovec 1 Dvůr a samota u Stěpánkovic (Hlučínsko); Sl. 2 1935 Alber tovec. 4 Ten Albertovec, na Albertovec, na Albertovcu, z Albertovca, za Albertovcem, albertovsky. 5 MJ: Přípona -ovec k Albert, zn. Albertův, patřící Alberto vi. Nazván po Albertovi Lichnovském, majiteli panství Chuchelná. O OJ Al bert v. n. Příponou -ovec se dosud v lašských nářečích tvoří PJ od příjme ní majitelů, např. Janoškovec, Chamradovec. CV —; Prof —; Šrámek Slez. sb. 1960, 229 n. 1. Albrechtice-Město 1 Město na Opavsku; Sl. 2 1377 Albirchtisdorf, Gr-M II, 490, 1431 z Albrechticz, Kaprasll, 11; 1720 Olbersdorf; 1894 Olbers43
dorf, Albrechtice. 3 Status minor Al brechtice. V 15. stol. farní kostel, tvrz, pak zámek. 1492 povýšeny na město. 1817 založena továrna na plech. Po roce 1945 nově osídleny z různých míst, ze jména Opavska a Frýdecka. Osady: 1930 Město Albrechtice, Ves Albrech tice, Biskupice, 2áry; 1960 Město Al brechtice, Biskupice, Burkvíz, Nová Ves, Piskořov, Žáry. Něm. 5 Česky vždy Albrechtice; něm. OZbersdorf, viz Albrechtice 6. 2. Albrechtice 1 Osada obce Rozsoch, 5,5 km západně od Bystřice n/P. 2 1384 Albrechtice, AČ XIV, 515; 1437 de AZbrechticz, ZDB XII, 199; 1587 Albrechticze, ACO B 12; 1610 z Albrechticz, LSA III, 31; 1846 a 1872 Albrechtitz, Albrechtice. 3 P. Bystřice n/P.; 1930 samostatná obec. Čes. 4 Albrechtice, do, z Albrechtic, k Al brechticím, v Albrechticích, za Albrech ticemi, Albrechtičák, albrechtické. 5 Čes ké MJ vždy Albrechtice, německy až v lexikonech 19. století Albrechtitz. 6 PJ: Na šibenici. 3. Albrechtice 1 Ves 8 km jižně od Kar viné; Sl. 2 1447 Albrechticze, Gr-M II, 563; 1480 Olbrachtczicze, Prášková pozůst.; 1688 in Albrechhcitz, VB 594; 1736 Albrechtsdorf, Albrechtice; 1808 Albers dorf, Olbrachtzicze; 1894 Albersdorf, Albrechtice. 3 P. Karviná; 1447 far. kostel (patroc. sv. Petra a Pavla). V 17. stol. se rozeznávaly Dolní a Horní A. Pol. a čes. 4 Olbrachc’ice, do, z Olbrachc’ic, k Olbrachticum, Olbrachčan, olbrask’i. Viz též Kellner Vých. laš. I 90, 145. 5 Něm. zní MJ v roce 1688 Albrech teitz — přejato z domácího Albrechtice, vyslovované v místním nářečí s asibilovaným t, srov. sub. 4. Od 1736 AZbrechtsdorf „ves Albrechtova“ . R. 1808 Olbrachtzicze — počáteční O — podle místní nářeční výslovnosti. 6 BělehradBielehrad, Cervenky/čzerwionky, Důlský/Dólskie, Húrský/Górskie, Pardubi
44
ce, Paseky/Pasieki, Stonavský/Stonawski. Zadky/Zadki. 4. Albrechtice Lesní 1 Ves 9 km vsv od Vítkova; Sl. 2 1586 Albrechticze, ZDOp VIII, 1; 1720 Olbersdorf; 1835 Olbersdorf, Olbrachczjce; 1894 Wald Olberdorf, Lesní Albrechtice. 3 P. Hra dec. Přip. se 1574. Čes. 5 MJ původně české 1586 Albrech ticze, německy až počátkem 18. stol. Olbersdorf (o tom viz Albrechtice 6). Přívlastek Lesní, Wald až 1894, a to podle polohy v lesích. 6 Bleška (mys li vna), Bukovina (myslivna), Hradečná (myslivna), Albrechtický mlýn ímyslivna), Rozsochacký mlýn (myslivna), Mostky (myslivna). 5. Albrechtice u Rýmařova 1 Ves 5,5 km jv od Rýmařova. 2 1320 AZbrechtczdorf, Lechner I, 6 ; 1351 Albertvilla, CDM VIII, 80; 1542 Helwikow, ZDO X X V , 67; 1678 Olbersdorff; 1720 Olbersdorf, Hedwikow; 1846 Olbers dorf, Helwikow, Albrechtice; 1893 Ol bersdorf, Albrechtice, Hedvíkov. Od 1949 Albrechtice u Rýmařova. 3 P. Sovinec; již 1351 far. kostel (patroc. sv. Trojice). Na poč. 16. stol. byla ves pus tá, 1554 obnovena. Něm. 5 MJ původně německé: 1320 AZbrechtczdorf „ves Albrechtova“ , od 1678 Olbersdorff (o tom viz Albrechtice 6). R. 1542 též název Helwikow: příp. -ov k OJ Helvík, o němž viz Heltínov. Prof. I2 607, 608; ČV 259. 6 . Albrechtice Velké 1 Ves 2 km vý chodně od Bílovce; Sl. 2 1424 v AZbrechtyczich, Kapras II, 12; 1440 z Welikich Albrechticzich (!), Kapras I, 32; 1461 v Olbrachticzich pod Bielowczem, PKr I, 10; 1655 in Gross Olbersdorff, ACO B 12; 1660 z dědiny Welkych Al brechticz, PKr z 1634, nefol.; 1870 Gross Olbersdorf, Velké Olbrechtice, Catal. cleri; 1894 Gross Olbersdorf, Velké Al brechtice. 3 P. Bílovec. Far. (od 1784) kostel sv. Jana Křtit. Něm. 4 Albrechtice, do, z Albrechtic, k Albrechticum, v Albrechticach, za AZ-
brechc’icami/-ama, Albrechčani, albrechcky. 5 MJ: česky nejprve Albrechtice, 1461 Olbrachtice, v němž O- podle něm. předlohy, ve které A nář. O-. Od jiných Albrechtic a blízkých Albrechtiček (v. t.) odlišován přívlastky: 1461 pod Bielowczem, 1655 Gross, 1660 Welké A. Albrechticky tehdy zvané Klein, Malé A. • MJ: příp. -ice k OJ Albrecht přeja tému z něm. Adalbrecht, v němž sthn. adal „vznešenost“ a -béraht „skvělý“ ; zn. ves lidí Albrechtových. MJ má něm.čes. hybridní podobu. Německy se jme nují vsi Albrechtsdorf „ves Albrechto va“ n. Olbersdorf s hypokor. Albrecht/ Olber. CV 47; Prof I2 8-10; Svoboda StčOJ 32; Schwarz ON 117; DS 13, 29. 7. A l b r e c h t i c e N o v é , viz Al brechticky. Albrechtičky 1 Ves 7,5 km ssz od Příbora. 2 1437 de Nowe Albrechticze, Lechner I, 41; 1481 Antiquum Albrechticz, Lechner I, 93; 1534 Staré Albrech ticze, DM VII, 13; 1568 Male Albrechticžky, DM XV, 54; 1674 Klein Olbersdorff, Děkan matr. M. Ostrava; 1846 Klein Olbersdorf, Olbrachtice; 1872 Klein Olbersdorf, Albrechtičky. 3 P. Nelhubel. Původně tu byly dvojí Al brechtičky, Staré a Nové. 1588 tvrz a farní kostel; obojí zaniklo. Ces. 4 Albrechtičky, do, z Albrechtiček, k Albrechtičkam, v Albrechtičkach, za Albrechtičkami. 5 M J: zdrobnělina k MJ Albrechtice, viz tam. Původně tu stály dvě vsi Staré a Nové Albrechtice, jak ukazují doklady 1437, 1481 a 1534. Po sloučení byly patrně menší než blízké Velké Albrechtice u Bílovce (viz tam) a dostaly 1568 přívlastek Malé; MJ již tehdy v deminutivu. Německy až 1674 Klein Olbersdorf (o názvu viz Albrech tice 6). ČV 47. 6 Nová Horka. Albrechtov 1 Dvůr u Měnína (Zidlochovsko). 2 1893 Albrechtshof, Albrech tov. 4 Na Albertov, na Albertově, albertovské/albertské (Měnín). 5 MJ: příp.
-ov k OJ arcivévody Albrechta, maji tele velkostatku. CV —. A l e n k o v i c e , viz Halenkovice. Alexovice 1 Osada obce Ivančice, 2 km jz od Ivančic. 2 1500 z Oleksowicz, Měst. kniha ivančická z 15. stol.; 1629 z Alexovicz, Matr. Ivančice; 1846 Alexowitz, Wolexowice, Olexowice; 1872 A lexo witz, Aleksovice; 1881 Oleksovice. 3 P. Mor. Krumlov; před 16. stol. léno pánů z Lipého, v 16. stol. tvrz a středisko novokřtěncú; v 17. stol. papírna, v 1. pol. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Do, z Alexovic, Alexovák, alexovské. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Alex, zn. ves lidí Alexových. OJ A lex z lat. Alexius, stč. též Alexí, hypokor. Aleš, Olex, jak doloženo v 1500 Oleksowicze. Počáteční O- lze vyložit i vlivem ně mecké výslovnosti, srov. Albrechtice — Olbersdorf. S protetickým v 1846 W olexovice. CV 47; Prof I2 12; Svoboda StčOJ 32; Nft VIII, 21. 6 Karlov. Alinkov 1 Myslivna u H. Kounic (Hrotovicko). 2 1906 Alinkov. 5 MJ: analogická příp. -ov k demi nutivu OJ Alena, Alina: Alenka/Alinka; srov. hanác. hanlivé Alina (k Alena) a příjmení Alina, Halinka. CV —; Prof —. A l l e r h e i l i g e n , viz Vyšehorky (Vyšehoří). A l l h ú t t e n , viz Lhota (Šternber sko). A l l o d i a l E l l g o t h , viz Zpupná Lhota. 1. Aloch 1 Zanikl u Valtic (Mikulov sko) v trati Allachfeld. 2 1410 zu Aloch, Jenne; 1414 Aloch, Bretholz, Urbar; 1570 Allach, Jenne. 5 MJ: z něm. díloch „úhoří prohlubeň“ . CV —; Prof —. 2. A l o c h , viz Náloch. A l o i s d o r f , viz Alojzov. A 1o i s t h a 1, viz Alojzov. 1. Alojzov 1 Osada obce Branné, 6 km vjv od Starého Města. 2 1846 Aloisdorf, Aloizow; 1885 Aloisdorf, Alojsov; 1893 Aloisdorf, Aloizová; 1905 Aloisdorf, Alojzov. 3 P. Kolštejn; založen 1783. Původně tu byl Dolní a Horní Alojzov, 45
ale obě osady splynuly. 1819 železárna. Něm. 5 Ves nazvána podle Aloise knížete Lichtenštejnského. Vedle názvu Aloizov též 1893 Aloizová (analogická příp. -ová, ta z posesivní -ova, viz Hostišová, Franková); o něm. Aloisdorf viz A. 3! 6 Části osady: Přední Alojzov/Vorder Aloisdorf, Zádní Alojzov/Hinter Alois dorf. 2. Alojzov 1 Osada obce Určic; 5,5 km jjv od Plumlova. 2 1846 Aloisdorf, A loyzow, Aloyzy, 1872 Aloisdorf, Alojzov. 3 P. Plumlov; založen 1784. 1930 sa most. obec. Ces. 4 To Halózi, z Halózi(ho), k Halózi(mo), v Halózi(m), halóskéf-zofské. Viz sub 5! 5 Ves nazvána podle Aloise kní žete Lichtenštejnského. R. 1846 se jme nuje též A loyzy: Aloisov se počal pro střednictvím nář. Halózov spojovat s apelat. halouzí, hanácky halózi, k ně muž dotvořena podoba Aloyzy napodo bením MJ typu Kokory, Čechy. O něm. Aloisdorf v. n. 6 PJ Velké a Malé Mitrov (zaniklá ves). 3. Alojzov 1 Samota u D. Bohdíkova (Sumpersko). 2 1872 Aloisthal, Alojsov. 3 P. Ruda. Založena na konci 18. stol., v 1. pol. 19. stol. železárny. 5 Ves nazvána po Aloisovi knížeti Lichtenštejnském. Něm. Aloisthal „A loi sovo údolí“ . # MJ německé i české utvořeno analogicky příp. -dorf „ves“ n. -ov, zn. Aloisova ves. ČV 266; Prof I2 11; NR 21, 128. A 1 o j z y, viz Alojzov. A l t B u r g e r s d o r f , viz Purkarti ce Staré. A l t E r b e r s d o r f , viz Heřminovy Staré. A l t F r e u d e n t h a l , viz Město Sta ré (Bruntál). A l t H a r t, viz Hobzí Staré. A l t H ú t t e n , viz Hutě Staré. A l t K a m m e r , viz Komora Stará. A l t L a n g w a s s e r , viz Voda Dlou há, Stará. A l t M o l e t e i n , viz Malotín Starý. 46
A l t P e t r e i n , viz Petřín Starý. A l t R o t h w a s s e r , viz Voda Čer vená, Stará. A l t S c h a l l e r s d o r f , viz Saldorf Starý. A l t T ú r n a u , viz Město Staré (Tmávka Stará). A l t V o g e l s e i f e n , viz Vogelzejf Starý. A l t W a s s e r , viz Voda Stará. A l t Z e c h s d o r f , viz Těchanovice Staré. A l t e G l a s h ú t t e , viz Huť. A l t e n d o r f , viz Oldřůvky Staré. A l t e n d o r f , viz Ves Stará. A l t e n m a r k t , viz Břeclav Stará. A l t h a m m e r , viz Hamry Staré. A 11 1 i e b e, viz Libavá Stará. A l t s t a d t , viz Město Staré. A l t s t a d t , viz Ves Stará (Bílovecko). A l t w a s s e r , viz Voda Stará. A m a l i e n f e l d , Viz Amalín. Amalín 1 Osada Slezských Rudoltic, 7,5 km jjz od Osoblahy; enkl. 2 1846 Amalienfeld; 1921 Amalín, Amalienfeld. 3 P. Rudoltice; založen 1787. Něm. 5 M J: analogická příp. -ín k OJ Ama lie. Německé Amalienfeld „dvůr (do slova pole) Amaliin“ . Prof I2 12; CV 266. U Anděla 1 Samota u Svojkovic (Te lečsko). 2 1893 Engelsvoirtshaus, U An děla. 4 U Anděla, k Andělu/-ovi, za Andě lem. 5 Název podle obrázku visícího na hospodě; srov. časté názvy domů typu U lva, U sochy, čes. Anděl Strážce, Prof I2 13; CV - . ' Andělka 1 Lázně u Kladorub (Bosko vicko). 2 1893 Engélsruh, Andělka. 4 Na Andělku, na Andělce, za Andělkó, andělské (zř.). 5 MJ: přípona -ka k příjmení prvního majitele Anděla, zn. „patřící Andělovi“. Srov. Andlerka, Zavadilka. Při utvoření německého ná zvu se záměrně spojil překlad čes. an děl Engel se subst. Ruhe „klid“ ve slo ženinu Engélsruh „andělský klid“ , aby se i jménem charakterizovala přednost
lázní (srov. česká sousloví rajská poho da, božský klid). ČV —; Prof —. A n d e r s d o r f , viz Ondřejov. Andlerka, nyní Lípy 1 Ves 8,5 km severně od Prostějova. 2 1846 Andlersdorf, Andlerka; 1872 Antlersdorf, And lerka; od 1952 Lípy. 3 P. Plumlov; za ložena 1786. Ces. 4 Ples, z Pleso, o Pleso, za Plesem/ Plesov, z Plesová, Plesovské. Viz sub 5! 5 MJ: přípona -ka k příjmení Filipa svobodného pána Andlem-Wittena, po němž osada nazvána. Něm. Andlersdorf „Andlerova ves“. V čes. i něm. MJ vy necháno z Andlem koncové n, nejspíše podle něm. OJ na -er (např. v MJ Olbersdorf). Motivaci pro nářeční název Ples, Plesov je možno vidět v tom, že ves leží na potoce: pleso „tůň“ , viz Plesná. Lidová etymologie: lidé chodí vali posluhovat při plesích na Plumlově. Dnešní název Lípy podle starých lip v obci a kolem ní. CV 263, 267. 6 Větřák. 1. Annaberk, nyní Annín 1 Osada Loučné nad D., 4,5 km severně od Loučné nad D. 2 1885 Annaberg; 1893 Annaberg, Annaberk. Od 1948 Annín. 3 P. Losiny. Osada vznikla na poč. 19. stol. při sklárně, 1930 byla osadou Koutů. Něm. 5 Název podle Anny kněžny z Lichtenštejnu. 2. Annaberk, nyní Anilín 1 Osada Kobylé nad Vidn., 6 km zjz od Vidnavy; Sl. 2 1805 Annaberg; 1924 Anna berk, Annaberg. Od 1949 Annín. 3 P. Kobylá; založena 1803. Něm. 5 Nazván podle Anny svobodné paní ze Skal, majitelky velkostatku. • MJ složeno z OJ Anna + něm. berg „ko pec“, zn. „Annina hora, pak ves tam ležící“ . České MJ přejato z němčiny bez úpravy. O Annín viz tam. ČV 255. Annín 1 Osada obce Tovačova, 8 km severně od Kojetína. 2 Annadorj, Annow; 1872 Annadorj, Annov; 1924 An nín. 3 P. Tovačov. Založen 1799. Čes. 5 MJ: přípona -ín podle starých MJ
Libušin, Terezín; v Annov přípona -ov analogická, srov. Terezov, Karlov (ke Karla). ČV 266; Prof I2 14 (Annovice). 6 Chalupa (dvůr), Ludvíkův dvůr. A n n í n , viz Annaberk. A n n o v , viz Annín. A n t l e r s d o r f , viz Andlerka. 1. Antoni nov 1 Místní část města Brušperka (Místecko). 2 1846 Antoninow; 1872 Antonow; 1885 Antoňov; 1893 Antoňov, Antonínov. 3 P. Hukval dy. Založeno 1789. 4 Antoňov, na Antoňov(ě). 5 MJ: ve dle Antonínov též podle nářečního zně ní Antoňov. Nazván po arcibiskupovi Antonínu Theodoru hraběti ColloredoWaldsee; viz Koloredov. 2. Antonínov 1 Osada obce Kobema, 6,5 km jižně od Osoblahy; enkl. 2 1846 Antonsberg; 1921 Antonínov, Antons berg. 3 P. Rudoltice; založ. 1785. Něm. 5 Německy Antonsberg „hora Anto nova“ . 0 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Antonín. ČV 268; Prof I2 14. A n t o n s b e r g , viz Antonínov. Antošovice 1 Ves 8 km východně od Hlučína; Sl. 2 1736 Antoschowitz; 1870 Antošovice, Catal. cleri. 3 P. Silheřovice; založeny krátce před 1714. Čes. 4 Antošovice, do, z Antošovic, k Antošovicum, o Antošovicoch, za Antošovicoma, Antošovjan, antošovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Antoš, domácká po doba OJ Antonín; srov. Lubomír-Luboš a příjm. Antoš. ČV —; Prof —. Archlebov 1 Městys 3,5 km jjz od Zdánic. 2 1351 Arťlebaw, ZDO I, 187; 1365 de Hartlebow, Mendl, Knihy počtů, 349; 1407 z Artlebova, KPII, 7; 1437 oppidum Arklebow, ZDO X, 94; 1446 v příkopě v artlebovské, KPIII, 215; 1494 vsi Arklebowa, ZDB XVI, 67; 1513 z Arklibowa, P B X , 71; 1532 v lány arklebske, PB XV, 152; 1558 městečko Arklebow, ZDB XXVIII, 7; 1633 Arkle bow; 1673 Archlebaw; 1720 Archlebow; 1846 Archlebau, Archlebow. 3 P. Zdánice; přip. se 1349. V 14. stol. městečko s tvrzí a s far. kostelem (fara obnovena 47
1784) sv. Šebestiána a Rocha. Vinařství. Ces. 4 Archlebov | Arklebov | archaicky Harchlebov, A - \ Harchlebjáci; harchlebuvské (Bohumělice). 5 MJ: přivlast ňovací příp. -ov k OJ Archleb. Lokáto rem tu byl patrně opat velehradský. V dokladech se do 1633 píše Arklebov, 1365 ještě Hartlebow; o t/k/ch viz A rklebice. ČV 47. 6 Část osady: Kunštátská ulice. 1. Arklebice 1 Zanikly u Oponešic (Jemnicko). 2 1511 ves pustou Arklebicze, ZDB XVIII, 26. 3 U Někudy chy bějí. 2. Arklebice 1 Zanikly jv od Kožichovic (Třebíčsko) v trati Pustá ves. 2 1104 Hecleuici, falzum 12. stol., Kos mas 259. 1225 Hartlebiz, CDB II, 271; 1556 Arklebicze, ZDB XVII, 17. 3 Ves zanikla za válek uherských v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Archleb, pře jatému z něm. Hartleb (hart „statný“ a léwo „lev“) též v podobu Hartleb n. Arkleb (závěrové t nahrazeno ve skupině tl souhl. k, srov. nář. klustý — spis. tlustý, klačit — tlačit; oslabením kl v Arkleb > Archleb; srov. též alter naci chr/kr např. Chrastava-Krastava, krtek-chrtek. Trávníček HM 165, 170, Svoboda StčOJ (z CDB III, 108); CV 47; Prof IV 608 (Vorklebice); Schwarz ON 360. A r n o l d s d o r f , viz Am oštov Zadní. A r n o l d s d o r f , viz Karviná. Arnolec 1 Ves 16 km vsv od Jihlavy. 2 1407 z Am olce, KP II, 107; 1679 Ar noletz; 1846 Am oletz, Arnolec. 3 P. Ně mecký Rudolec. Ces. 4 Am ulec, do Am ulce, amuleckej. 5 MJ je odvozeno z něm. OJ Amolt/d (k sthn. arn „orel“ a walt „vladař“) buď německou genitivní příp. -s (Arn olt+ s „Arnoldův“), nebo domácí při vlastňovací příp. -jb k tomuto cizímu přejatému OJ: A m old + jb > Amolc, podle nepřímých pádů pak nominat. 48
Arnolec; podobně jako blízký Rudolec, u něhož však Smilauer ZMK III, 96 něm. původ uvedený již u CV 47 nepopírá. Něm. znění je však vždy Amoletz, nikoliv Amolz, event. Am olzhof; proto je pravděpodobnější výklad z čes. Arnolt+jb, srov. Prof I2 16. Název je tu patrně podle třebíčského opata Arnolda (1228-1239). O A m - viz Bach ON-I/1, 214; DS 1, 15; 3, 20; 16, 15; Kluge EWD11, 1. 6 Pastouška. A r n o l e c , viz Arnoltice. Arnoltice 1 Ves 10,5 km jjv od Rýmařova. 2 1320 Amoldorfer, Lechner I, 6 ; 1542 Amolticze, ZDO X X V , 67; 1678 Arensdorff; 1718 A m storff; 1720 A m s dorf, Arnulticze; 1846 Amsdorf, Arnultice; 1881 Helvíkov. 3 P. Sovinec. Ves zanikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol.; po 1550 znovu osazena. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Arnolt, o němž viz Arnolec a přejatému z němčiny (též jako Amult). Zn. ves lidí Arnoltových. Něm. Am sdorf vznikl zkrácením z Arnoltsdorf. O 1881 Helvíkov viz Heltínov. Viz Prof I2 16b, 17; CV 47, 256. Arnoltovice 1 Ves s hradem, zanikla při Braneckém potoku nad Poličnou (Val.-Meziříčsko). 2 1389 de Arnoltowicz, Lechner I, 10; 1396 municionem Am oltowicz, CDM XII, 333; 1557 na ves Araltowicze (!), DM VII, 66. 3 Přip. se 1307, zpustly po 1447. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Arnolt, o němž viz Arnolec. R. 1557 mylně spojeno s OJ Herald. CV 47. 1. Arnoštov 1 Osada obce Oplocan, 7 km sz od Kojetína. 2 1846 Emestdorf, Arnosstow. 3 P. Tovačov; založen 1801. Ces. 4 Am oštov, do, z Arnoštova, Arnoštovák, arnoštovské. 5 Osada nazvána podle Arnošta hr. z Kůhnburka, maji tele velkostatku. O něm. Emestdorf viz Arnoštov 3. 2. Arnoštov Přední 1 Ves 7,5 km ssz od Jevíčka. 2 1258 Ernestendorf, CDM V, Suppl. 29; 1547 ves Arnosstow, ZDO X X V , 84; 1604 Przedni Arnosstow, ZDO
X XX II, 34; 1672 Omostovium, Děkan, matr. Mor. Třebová; 1718 Vordem Ehrensdorf; 1720 Vorder Emstdorf, Przednij Arnostow; 1846 Vorder Emst dorf, Emestdorf, Emsdorf, Přednj Ar nosstow; 1872 Vorder Ehmsdorf, Přední Am oštov. 3 P. Trnávka. Něm. 3. Am oštov Zadní 1 Ves 4,5 km od Jevíčka. 2 1258 Amolczdorf, CDM V, Suppl. 29; 1465 z Amoltova, LSA 63; 1547 Amultow, ZDO X X V , 84; 1600 ves Zadní Amosstow, ZDO X XX II, 34; 1677 Em sdorff; 1718 Hinter Ehrenstorff; 1751 Hinter Ehmsdorf; 1846 Hinter Ernstdorf, Zadnj Am osstow ; 1872 Hin ter Ehrensdorf, Zadní Am oštov. 3 P. Trnávka. Něm. K obci náležely 1930/60 i osady Langendony (Lípa) a Mařín. 5 Zadní Arnoštov se jmenoval pů vodně Arnoltov, v 2. pol. 16. stol. se již obě vsi nazývaly Arnoštov a rozeznáva jící přívlastky byly voleny směrem od sídla panství. Název u Zadního Arnoš tova utvořen nejprve k něm. OJ Arnolt, viz Arnolec. • MJ: přivlastňovací pří pona -ov k OJ Arnošt, to z něm. Ern(e)st ■*— nhněm. Ernst „vážnost“ . Ně mecké MJ Emstdorf zkrácením z Ern(e)stendorf „Ves Arnoštova“ . ČV 47; Prásek Úvahy 11—12; Prof I2 17 (Ar nošti ce). 4. A rn o što v 1 Část obce Klepáčova při olomučanském potoce a při silnici z Blanska do Olomučan. 5 O MJ viz výše. A rn o što v ice 1 Zanikly u Mikulovic na Třebíčsku (Nekuda 36 je klade chybně k Mikulovicím na Znojemsku). 2 1373 Amostowicz, ZDB VI, 71. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Arnošt, zn. ves lidí Arnoštových. O OJ viz Ar n oštov. C V —.
Arnsdorf, Arnsdorf,
viz Amoltice. viz Amultovice. A rn u ltov ice 1 Osada obce Jindřicho va: 4 km východně od Jindřichova, Enkl. 2 1267 Arnoldestorph, CDM III, 402; 1320 in Amoldisdorf, Lechner I, 7: 1391 Amolsdorff, CDM XV, 330; 1577 4
Arnsdorff, DM XV, 115; 1676 Arnsdorff; 1718 Andersdorff; 1720 Am sdorf; 1846 Amsdorf, Amoldsdorf, A m oštoe(l); 1870 Amsdorf, Amultovice, Catal. cleri. 3 P. Jindřichov; 1930 ještě samost. obec. Něm. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Am olt, viz Arnolec. V českém MJ Arnultovice je u až v 19. stol. Původně německy Amoldes/-ds+dorf „Arnoldova ves“ , zkrácením Amsdorf. Prof I2 18; ČV 47, 255. Schwarz 285. R. 1946 návrh na změnu v Am oštov — nerealizováno. A rtm a n o v 1 Osada obce Třemešné, 4,5 km jjv od Jindřichova; Enkl. 2 1846 Artmannsgrund; 1935 Artmanov, Erdmannsgmnd. 3 P. Jindřichov. Něm. 5 MJ: analogická přípona -ov k OJ Artman, to z něm. Hartmann, o němž viz Hartmanice. Počáteční H- vynechá no jako v nářečním Ubert-Hubert, srov. též Arklebice k OJ Hartleb. Německý název Artmannsgrund zn. „údolí Artmanovo“ . CV 266; Prof V 581. A s c h m e r i t z , viz Nasobůrky. A s c h m e r i t z , viz Našiměřice. A s p e n d o r f , viz Osikov. A u b e 1 n, viz Úblo. A u g u stin o v 1 Dvůr u Klobouk. 2 1935 Augustinov. 5 MJ: analogická příp. -ov. Nazván podle Augustina rytíře Neuvalla, maji tele velkostatku. ČV —; Prof —. A u g u sto v 1 Dříve osada obce Chvalatic (Znojemsko). 2 1854 Augustov. 5 MJ utvořeno od zkrácené podoby OJ Augustin-August; ČV —; Prof —. A u ršp erk 1 Hrad u Bystřice n/P. 2 1355 de Awersperch, CDM VII, 67. 5 Název hradu, jehož majitel měl ve znaku tura, zubra (v tomto případě p. z Pernštejna); MJ složeno z něm. slov. A uer- (ochse), to ze střhn. ur ( = tur, zubr) + berg ( = kopec, vrch); počeš těním pak Auršperk. Srov. něm. MJ Auerbach, viz W. Schenk, DS 7,13. ČV - ; Prof - . A u s p i t z, viz Hustopeče. A u s t e r l i t z , viz Slavkov. 49
B 1. Babice 1 Ves 8,5 km ssz od Mor. Budějovic. 2 1349 mediam villam Pabicz, ZDB I, 47; 1368 villam Babicz, ZDB V, 56; 1373 ad bona Babycz, ZDB VI, 98; 1387 Babiczie, ZDB VII, 540; 1520 v Bábiczych, PB XII, 104; 1606 ves Babicze, PB X XXIII, 426; 1672 Babitz; 1846 Babitz, Babice. 3 P. Lesonice. Již 1349 farní kostel (patroc. sv. Troji ce), 1528 pustá tvrz. Čes. 4 Ty Babice, do, z Babic, k Babicím, Babicum, v Babicích, za Babicema, Babičák, babické; něm. Pobets, Powets (Schwarz 308). 2. Babice 1 Ves 6 km severně od Uh. Hradiště. 2 1220 Babice, CDB II, 195; 1228 in Babiz, CDB II, 321; 1372 Pabicz, Liber negotiorum; 1504 z Babicz, PO VII, 240; od lidí svých babiczkych, PO VIII, 226; 1669, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Babitz, Babice. 3 P. Velehrad. Ces. 4 Babičan, babický; k Babicám, Babičák, babickej (Polešovice — nářečí dolské). 3. Babice 1 Ves 11 km vjv od Hranic. 2 1270 Babicz circa Gelcz, CDM IV, 36; 1547 na ves Babicze . . . z e vsi Babicz, DM XXIII, 44; 1676 Babitz; 1846 Ba bitz, Babice. 3 P. Kelč; ves byla bis kupským lénem. 4 Ty Babice, do, z Babic, k Babicám, v Babicách, za Babicama/-ami, Babičák, babickeji-ý; v místě nářečí kelečské s nadměrným ej. 4. Babice 1 Dříve (1935) samostatná obec, pak osada a nyní místní část 0 1 bramovic, 10 km jv od Mor. Krumlova. 2 1326 Babicz, CDM VI, 304; 1330 vil lam, que dici tur Babicz, CDM VI, 397; 1671, 1718, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Ba bitz, Babice. 3 P. Bohutice. Ves byla po třicetileté válce dočasně pustá. Něm. a čes. 50
4 K Babicum, v Babicích, za Babicama; Babičák, babické. 5. Babice 1 Ves 3 km zsz od Štern berka. 2 1339 plebano de Babicz, CDM VII, 240; 1676 Babitz; 1846 Babitz, Ba bice. 3 P. Zerotín. Již r. 1339 fara, která zanikla. Něm. 4 K Babicum, v Babicách, za Babicama; Babičák, babické. 6 Filzhaus (hostinec). 6. Babice nad Svitavou 1 Ves 12 km severně od Brna. 2 1365 Babicz, ZDB IV, 226; 1567 ves Babiczy (4. p.), ZDO XXVIII, 4; 1675 Babitz; 1846 Babitz, Babice, od 1960 Babice nad Svitavou. 3 P. Pozořice. Fara (patroc. kostela sv. Jana Křtit.) již v 16. stol., 1788 obno vena. V 16. stol. těžba železné rudy. Ves stála původ, v trati V Starých Ba bicích. Ces. 4 Babice, k Babicám, v Babicách, Babičák, babické. 6 Josefov, Lhotky. PJ Bába, Bměnka, Hrádek, Zvěřinec. 7. Babice u Rosic 1 Ves 8 km severně od Ivančic. 2 1104 Babici, falzum z 12. stol., Kosmova kron. 259; 1228 Babiz, CDB II, 320; 1410 darf zu Pawiz, CDM XIV, 163; 1412 villam Babycze, ZDB IX, 431; 1446 villam Babicze prope Rossicz, ZDB XIII, 4; 1674, 1720 a 1751 Babitz; 1846 Babitz, Babice; od 1960 Babice u Rosic. 3 P. Rosice. Ces. 4 Babice, do Babic, v Babicích, za Babicama, Babičák, babické. Něm. Pdwets, Pobets. 5 MJ: příp. -ice k OJ Baba apelat. baba „stará žena“ , pejor. také „bázlivý, nestatečný muž“ ; zn. ves lidí Babových. Protože však existuje i řada PJ Baba, Baby, Babiny apod. (většinou kopce, hůrky), nelze vždy spo lehlivě určit, zda Babice skutečně od OJ, nebo znamená-li „ves lidí bydlících pod Babou“ — to patrně u B. 6. a 7., které pod vrchem Baba. CV 9, 48; P rof
I2 20, 23; Bezlaj I 42; Schwarz 308; Sáňka 11; Smilauer PST I 33; NR 21, 120. 6 Ferdinansko, Plantáž. PJ Bába/ /Bábě (pl.). Babin 1 Zanikl u České Meze na Zďársku, kde je les a rybník Babin. 2 1353 villas nostras . . . Paweyn, CDM VIII, 239; 1436 Pabín, KP III, 146; 1481 v Babinie, PB 45; 1496 Babin, ZDB XVII, 7. 3 Ves, která byla na panství žďárském, zpustla před r. 1453 (Nekuda 53), později byla obnovena pod jm. Čes ká Mez. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Baba, o němž v. v. Do němčiny přejato již ve 14. stol. s častým obouretným b/w a -ínl-ein. CV - ; Prof I2 23. Babolky 1 Ves 12 km zsz od Bosko vic. 2 1320 Babolecz, Lechner I, 5; 1677 Babolekh; 1720 Pawólek; 1872 Babolek, Babolky. 3 P. Letovice. B. byly původ ně biskupským lénem (1320). Ces. 4 Bábolke, z Bábolek, Bábolák/Bábolán (u ml. gen. pejor.), bábolské. 5 Podle CV 170, 177 MJ utvořeno zdrob. příp. -k y od babol, znamenající i dnes živé výchmor. babulka „housátko“ nebo mé ně pravděpodobně bábolka „loutka“ (srov. sloven, bábka „loutka“ ). MJ by pak bylo přezdívkou. R. 1320 deminut. příp. -ec, 1872 -k y analog, podle jiných plurálových MJ (Bory, Hamry). MJ lze vyložit i odvozením ojedinělou hanlivou příp. -ola z OJ Bába -> Babola, pl. Baboly, deminut. Babolky; srov. příjm. Zima —>■ Zimola, Beneš 309. Srov. PJ Babáky u Bystřice p. H. (Bartoš Dial. slov. mor. 8). CV —; Svoboda StčOJ 170 (o -ola); Taszycki Rozprawy 86 ; NR 21, 120; CVSMO 1907, 75-77; Bezlaj I 42. Bačice 1 Ves 3,5 km jz od Hrotovic. 2 1310 Bachzicz, CDM VI, 40; 1671 Batschitz; 1846 Batschitz, Bačice; 1881 Batčice. 3 P. Krhov. Ces. 4 Ty Bačice, k Bačicim, za Bačicama, Bačičák, bačické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bak, Bač, hypokor. podobám některého OJ na Ba-, zn. ves lidí Bakových. CV 43; Prof I2 28 (Bakov); Svoboda StčOJ «*
131; DS 14, 19. Srov. příjm. Bak, Baka, Bakala. Viz Bačkovice, Bačov. Bačkovice 1 Ves 6 km jižně od Jem nice. 2 1294 Paczowicz, CDM V, 11; 1389 de Baczkowicz, CDM XV, 286; 1530 v Baczkowiczych, PB XIV, 185; 1571 na mlejně pod Baczkowiczy, PB XXVI, 175; 1578 z Baczkowicz, PB XXVII, 439; 1612 ves Baczkowicze, ZDB X X X V I, 56; 1720 Batzkowitz; 1846 Batschkowitz, Bačkovice; 1885 Batzkowitz, Bač kovice. З P. Police. Na poč. 16. stoL pustá tvrz. Ces. 4 Backovice, do Backovic, k B-icumT v B-icich, Backovák, backovské. 5 MJ r příp. -ovice k OJ Baček, deminutivu k Bak, Bač, o němž viz výše. Zn. ves lidí Bačkových. CV 48; Prof I2 25 (Bačkov); Svoboda StčOJ 135. 6 Šprynclův mlýn, Simkov (dvůr), Simkov (mlýn). Bačov 1 Ves 4,5 km ssz od Boskovic. 2 1358 in villa Baczkow, ZDO I, 512, nejisté; 1391 in villa Baczow, ZDO VI, 306; 1718 Bacžow; 1846 Batschow, Ba czow; 1872 Baczow, Bačov. З P. Boskokovice. Ces. 4 Do Bačova, Bačovák, bačovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bač, které je palatalizovaným protějškem OJ Bak, o němž viz Bačice. V nejistém prvním dokladu má výchozí OJ podobu zdrobnělou. CV 48 (OJ Bač); Prof I2 26; Svoboda StčOJ 138 a CMF 29, str. 20 až 29. 6 PJ: Zástraží. Bahna 1 Osada obce Dolního Smržo vá; 13,5 km ssz od Boskovic. 2 1751 Ba hen; 1846 Bachna, Bahno; 1885 Bahna. 3 P. Letovice. Ves vznikla krátce před 1711. Ces. 5 Osada pojmenována podle bahnité, močálovité půdy v okolí potoka. CV 177; Prof I2 26. Srov. Bahno. Časté PJ, též na místě rašelinišť (A. Mátl, LF 87, 218). Bahno 1 Osada města Místku, 3 km jižně od Místku. 2 1872 Bahno. З P. Hukvaldy. Ces. 5 Viz Bahna; zde v sg. V místě baži natá půda. CV 177; Prof I2 26. 51
Bahnov 1 Zanikl u Nového Přerova na Mikulovsku. 2 1360 in Bachnow, ZDB III, 489; 1366 in Wachnow, ZDB IV, 482; 1406 villam Wahnow, ZDB VIII, 506. 3 V 14. stol. tvrz. Ves zanikla v 15. stol. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov pů vodně k mužskému OJ Bachna; muž ská hypokoristika (Bach) bývají expresívně rozšířena i o jiné přípony, mezi nimi i -na (Bach-na). Nedorozuměním základu přehodnoceno na Bahnov: k apelat. bahno. V německých zápisech B/W. CV - ; Prof I2 27 (Bahnov z ape lat.); Svoboda StčOJ 147. Bala 1 Zaniklá ves na území Znoj ma. 2 1226 in vico Bala . . . de Bala, CDB II, 285. 5 Nejasné. Nedostatek do kladů, přejetí OJ za MJ je mnohem pozdější; viz Baliny. Baldovec 1 Kolonie u Rozstání (Plumlovsko). 2 1893 Wald.au, Baldovec. 4 Balduvec, na Balduvec, na Balduvco, Balduvák, balduvské; v místě ha nácké nářečí horské se změnou o > u. 5 Jméno pro tuto osadu bylo ve zdrobnělé formě přeneseno z názvu blízké zaniklé vsi Valtov (v. t.). Počáteční V/B, což bývá často. Prof I2, 28; IV, 469; Jančík, Rozstání a Baldovec, Brno 1947, 21.
Balina 1 Skupina domů u Svibice (Těšínsko); Sl. 2 1935 Balina. 5 Viz Balinka. Balinka 1 Ves, která splynula s Balinami (v. t.), nyní mlýn v západní části vsi. 2 1358 in Balynca, ZDB III, 219; 1406 z B alinky v Balince, KP II, 5. 5 MJ: deminutivum k Balina, to přivlast. příp. -ina k OJ Bala, o němž viz Baliny. Baliny 1 Ves 5 km zjz od Velkého Meziříčí. 2 1385 in Palyn, ZDB VII, 253; 1437 in villa Balyn, ZDB XII, 258; 1459 v Balině, KP IV, 7; 1481 zboží Balinu, KP V, 340; 1555 ves Balynu, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Balyna, ZDB X X X II, 117; 1679 Balyny; 1846 Ballin, 52
Baliny; 1885 Ballin, Baliny, též Balín. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Bala, zn. Balův majetek. Od konce 15. stol. v ženském rodě Balina podle doplňují cího slova ves, lhota. Název Baliny (pl.) po splynutí s Balinkou, viz tam. OJ Bala lze vyložit jako l-ové participium k báti podobně jako OJ *Přel, *Sel a čas tá příjm. Běhal, Kvapil; *Bal rozšířeno o -a, srov. polské přezdívkové Ogorzala, Krzykala (Taszycki Rozprawy 86). Srov. i srb. OJ Bao, Bala, Balin, Baleta, stpol. Bal. CV 48; Svoboda StčOJ 168. Bánov 1 Městys 6 km východně od Uher. Brodu. 2 1294 Banoue castrum, CDM V, 11; 1339 in Banow, CDM VII, 233; 1464 drží mi hrad Bánov, KP IV, 389; 1492 k Bánovu, KP VI, 261; 1505 ves Banow, PO VIII, 20; 1512 v Banowie, ZDO XVII, 35; 1520 z Banowa, PO XI, 105; 1538 šenkéře svého banowskeho, PO XVII, 263; 1571 statku banowskyho, PO XXVII, 267; 1671 parochia Banouiensis, Děkan matr. Uh. Brod; 1872 Banow, Bánov. 3 P. Uh. Brod. Již v 13. stol. hrad, který stával nad kostelem, pak tvrz. Již v 15. stol. farní kostel (patroc. sv. Martina), fara 1753 obnovena. Ces. 4 Bánov/Banov, na Bánov/-ě, bánovský; Bánovjaňa (Březová). 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Ban, to z maď. ban „pán, vládce“ , což je na historic kém pomezí moravsko-uherském prav děpodobné. Srov. i sloven. Bánová, Bánovce. Výklad Bánov *Bojanov jako je Sváno v -í—Svojanov není opřen o do klady. CV 48 (OJ Ban — slovan. půvo du); Borák VVM 1949, 1-24 (z maď.); Stanislav, Slovenský juh v středověku II, 27 (maď. ban < - slovan. bán <—mongol.-tur. bajan „bohatý, majetný“). 6 PJ: Hrad. Báůovice 1 Ves 6,5 km západně od Jemnice. 2 1327 Wanowycz, CDM 325; 1515 ve vsi Baniowiczich, PB Vllb, 87; 1547 z Baniowicz, PB XIX, 71; 1570
poddaných baniowskych, PB XXV I, 47; 1570 u vsi Baniowicz, PB XXV I, 123; 1591 ves Baniowicze, ZDB X X X I, 100; 1671 Baniowitz; 1718 Bannyiowitz; 1720 Bonjowitz; 1751 Bannowitz; 1848 Ba niowitz, Baňowice; 1872 Banowitz, Banovice; 1893 Baniowitz, Baňovice; 1924 Báňovice. 3 P. Jemnice. Ces. 4 Baňovice \Baňouce, z Baňouc, k Baňoucim, v Baňoucich, Baňák, baňovskej. Změna -ovice > -ouce typická pro jihočeská nářečí, viz Voráč, Česká ná řečí jihozápadní, Praha 1955. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Báňa, domácké podo bě OJ Bartoloměj, zn. ves lidí Báňových. R. 1327 počáteční B W : obě hlásky si byly ve výslovnosti blízké. CV 48; Prof I2 29 (Banín), V 578. Bantice 1 Ves 10,5 km vsv od Znoj ma. 2 1046, falzum z 12. stol., Bantich, CDB I, 382; 1513 z Panticz, PB X, 72; 1514 ve vsi Panticzich, PB VIII, 75; 1672 Banditz; 1751 Panditz; 1846 Panditz, Pandice; 1885 Panditz, Bantice. 3 P. Lechovice. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Banta, které z hypokor. Ban rozšířeno o -ta; zn. ves lidí Bantových. České znělé B přejímá no do něm. jako nenapjaté P, srov. Bartošovice — Partschendorf. CV 9, 48 (z OJ Banota, „nejisté“); Prof V 619; Svoboda StčOJ 163; ZfSl 12, 683. B á r n, viz Beroun Moravský. Barnov, nyní Olověná 1 Dříve ves, která byla po r. 1945 zrušena, 11 km východně od Libavé. 2 1394 Bemau, CDM XII, 220; 1408 Bernow, ZDO VII, 660; 1554 ves Barnow, ZDO X X V , 185; 1676 Bernhaw; 1672 ecclesia Bernhauensis, Děkan. matr. Lipník; 1946 Bárnhau, Bamowa; 1872 Bernhau, Barnov. Od 1950 Olověná. 3 P. Spálov. Již 1408 íara (patr. Všech sv.). Fara 1785 obno vena. V 17. stol. těžba železné a olověné rudy. Něm. 4 Něm. Berná. 5 MJ složeno z něm. Bar „medvěd“ , v kmenové podobě Bá~en-, střhn. OJ Bar, a -hau „paseka“ ; m. ..medvědí paseka“ . MJ patří do sku
piny tzv. Hau-namen na jihovýchod od Mor. Berouna (srov. Schmidsau, Gepperstau, Lindenau; podobně v Jesení kách Frietzenhau, Frankenhau. Schwarz 135). Počeštěno 1408 na Bernow, 1554 Barnov, 1846 Bamowa. V českém pro středí bylo spojována s něm. OJ Berno/ lBero, tak ČV 50. Dnešní jm. Olověná podle těžby olověné rudy v 17. stol. Prof I2 62 (Bernov); Schwarz 135. 6 Bamovský mlýn/Bernhauer Mühle, Schneckenmühle, PJ: Stollgrund. B ä r n s d o r f , viz Bemartice nad Odrou. B a r t e l s d o r f , viz Bartoňov, Bartovice, Bartultovice, Partutovice. Bartoltovy 1 Zaniklá ves u Radímku (Krnovsko); Sl. 2 1377 Berchtoldisdorf, Gr-M II, 485; 1494 dvuor Bartholtowj s jejich vsiskem, ZDK I, 55. 3 R. 1503 byla ves pustá a zbyl jen dvůr. 5 MJ: z *Bartoltov (přivlast. příp. -ov k OJ Bartolt, o němž viz Bartovice) přechodem do pl. Pro kmovsko-bruntálskou oblast je tento přechod častý, srov. Hoštálkovy, Heřminovy, v přileh lé části Polska Zopowy, Radoszowy. Doloženo též z již. Cech (Klatovy, Radíkovy). Něm. Berchtoldisdorf „ves Berchtoldova“ . ČV —. Bartoňov 1 Ves 7 km západně od Šumperka. 2 1558 Bartoniow, ZDO XXVII, 27; 1569 na mlýně Bartoniowie, PO XXVII, 100; 1578 fojtu bartoniowskemu, PO X X X I, 312; 1677 Barttelsdorf; 1846 Bartelsdorf, Bartoňow. 3 P. Ruda. Ves stála již kolem r. 1411. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Do, z Bartoňova, Bartoňovák, bartoňovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bartoň, domácké podobě k Bartoloměj. to z lat. Bartholomaeus. Německý název složen z domácké podoby téhož OJ Bartel a -dorf „ves“, zn. Bartlova ves. CV 48; Prof Svoboda StčOJ 161. Bartošovice 1 Ves 6 km sz od Příbora. 2 1392 Parsdorf, CDM XII, 456; 1437 villam Barthossowicze, ZDO X , 112; 1438 z Barthossowicz, Po III, 58; 53
1512 na Barthossowiczych, PO IX, 41; 1526 gruntóm mým barthossowskym, PO XIII, 73; 1585 gruntů barthossowskegch, PO X X X I, 152; 1582 ke vsi Barťhossowiczym, PO X X X I, 124; 1676 Bartschendorff ; 1718 Partschendorf; 1846 Partschendorf, Bartossowice; 1885 Partschendorf, Bartošovice, Bartočovice. 3 P. Bartošovice. Něm. 4 Bartošovjane, bartošovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bartoš, domácké po době OJ Bartoloměj, které latinského původu. Německé 1392 Parsdorf a od 17. stol. Bartschendorf, Partschendorf je složeno z OJ Bartsch, něm. zkratky k Bartholomäus, a -dorf „ves“ ; zn. Bartschova ves. Liewehr ON Kuhländchens 75 sice uvádí, že při výkladu něm. podoby MJ nelze vycházet z čes. Bar tošovice, ale hláskoslovných potíží tu není. CV 48; Prof I2 48. 6 Zámeček/ /Schlössel. Bartovice 1 Dříve ves, nyní část Os travy VII, 12 km severně od Frýdku; Sl. 2 1305 Bertoltovice, Prášková poz.; 1388 von Bertelsdorff, Prášková poz.; 1636 skrz Bartultovice, LSA 25; 1701 z Bartutowicz, Matrika Senov; 1736 Bartelsdorf, Bartulovice, Bartovice. 3 P. Senov. Ces. 4 Do Bartovic, v Bartovic (!), Bartovjane, bartovsky. 5 Dnešní MJ je zkrá ceno ze staršího Bertoltovice (1305), které utvořeno příp. -ovice k OJ Ber tolt (z něm. Bertholt, Bartolt, v němž sthn. berath „skvělý“ a wált „vladař“). Zn. ves lidí Bártových, Bertoltových. V něm. Bartesldorf je OJ Bartl- zkrat kou jak slož. OJ Bertholt, tak cizího Bartolomaeus, viz Bartoňov. 6 Křivec, Paseky, Podlesí, Podvrší/Podzámčí, Zá řiči. Bartultovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vysoká, 6 km vsv od Jindřichova; enkl. 2 1267 Bertoldesdorph III, 402; 1320 in Pertoldisdorf, Lechner I, 7; 1389 Bertoldi villam, Lechner I, 17; 1391 Bertolsdorf, CDM XV, 330; 1529 Bartultowj54
eze, DM VII, 16; 1595 ze vsi Bettsdorffu, DM XXI, 82; 1587 ex Bettelsdorff, ACO B 12; 1676 Paltzdorff; 1718 Pfaltzdorff; 1720 Bartzdorf; 1751 Bartzdorf; 1846 Bartzdorf, kdysi Bartholsdorf a Bethlehemsdorf, též Bettelsdorf, Zebrotice; 1870 Batzdorf, Bartultovice, Catal. cleri, 1872 Bazdorf, Bartelsdorf, Bar tultovice, 1921 Bartultovice, Bartels dorf. 3 P. Jindřichov, Ves bývala bis kupským lénem. Něm. Kolem 1542 pusté, brzy však znova osazeny. Turek, CS1M 1964, 14. 5 MJ významem i tvořením stejné jako Bartovice, viz tam. Německé MJ Bartoldesdorf „ves Bartoldova“ . Z Bart(e)lsdorf vzniklo Bartzdorf: před sou hláskou v nepřízvučné pozici vypadlo l; disimilací upraveno na Páltzdorf, ne porozuměním na Pfaltzdorff a též na Bettelsdorf, z čehož pak překladem české Zebrotice (betteln „žebrati“). CV 50, 256; Schwarz 241. Viz Bartoňov. Bartultovice, viz Bartovice (Frýdecko). Barut, Barutswerde 1 Hrad u Bohu mína; Sl. 2 1282 de Baruth, CDM IV, 205. 5 Z něm. názvu Barutswerde „ostrov patřící Barutovi“ mohli by chom předpokládat, že v názvu hradu je OJ Barut (domácká podoba k Bar toloměj, srov. Bar-och); Nekuda 36 uvádí Barutov. Snad tu šlo o dva názvy (pro hrad a pro ves u něho). Nedosta tek dokladů. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 166; Lexer 314. B a r z d o r í , viz Bartultovice a Ber nartice. Bařice 1 Ves 6 km vjv od Kroměříže. 2 1228 Baňce, CDB II, 321; 1320 vil lam Barzicz, Lechner I, 6 ; 1555 ves Barzycze, DM VII, 55; 1523 z Barzicz, PO XII, 104; 1575 poddaným barzyczkym. PO X X IX , 25; 1872 Barzitz, Bařice. 3 P. Těšnovice. V 15. stol. tvrz. Ves byla biskupským lénem. Ces. 4 Do, z Bařic, k Bařicím, v Bařicích, Bařičák, bařický. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Bara, to hypokoristik. k Bartoloměj;
zn. ves lidí Barových. Může být i apelat. původu s významem „lidé sídlící na bažině“, k psi. bara „bažina“ . CV —; Prof —, V 598 (o -a v OJ); Smilauer Vodopis 469; Vasmer REW I 43; Bartoš Dial. slov. mor. 12 (bara „ne bezpečná bažina“). Baška 1 Ves 4,5 km jjv od Frýdku; Sl. 2 1450 Bassku (4. p.), List. 207; 1636 ve vsi Basstcze, Prášková poz.; 1641 Baška, LSA, 412; 1885 Baška; 1894 Baschkau, Baška. 3 P. Frýdek. 4 Boška, do Bošky, v Bosce, Boščan, boščansky. V místě lašské nářečí hornoostravské se změnou a > o. 5 MJ: příp. -ka, k OJ Baš, zn. Bašova ves. OJ Baš může být domáckou zkratkou k OJ Bavor „Bayer“ (Svoboda StčOJ 32: Bašek — Bavor), nebo hypokor. po dobou slož. OJ Badohost, doloženého na Pomořansku (MJ Badegast, Trautmann I, 59). K tvoření MJ srov. Andlerka, Bumbálka. Zavadilka, v C. Přibýška Prof III 475; CV—; ZMK V 174. 6 PJ Obecnik. Batelov 1 Městys 7 km sz od Třeště. 2 1279 de Patelow, CDM IV, 164; 1325 Patluna, Reg. III, 1094; 1361 de Batholouicz, ZDB IV, 56; 1412 de Bathalow, ZDB IX, 306; 1517 Patlaun, Leupoldova kron., 29; 1534 v městečku jeho Bathelowie, PB XV, 239; 1678 Battelau, Batelow. 3 P. Batelov. Již 1279 far. kostel sv. Petra a Pavla; 1534 již měs tečko. V 14. stol. tvrz, pak zámek (vy stavěn na poč. 17. stol. a slul Nový Ba telov). V 17. stol. hamry, v 1. pol. 19. stol. železárny. Byla tu silná židovská obec. Cs. 4 Batelov, do Batelova, Batelovák, hanl. Baták (Hodice), batelov skej. 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Bat(e)l, to z něm. OJ Bato, Batto, rozšířeného o deminut. ~(e)l. R. 1381 analog, příp. -ovice: Batholouicz. CV 45; Prof —. 6 Hamr (továrna), Mukařka, Mejto, Na vobci, Pazderny. Batlsdorf 1 Zanikl mezi Starou Vo dou a Voj novicemi (Libavsko). 3 Jme
nuje se jen 1585 v libavském urbáři jako pustá ves; tiskovou chybou ozna čován jako Bastldorf. 5 Něm. MJ utvořeno z genit. něm. domácké podoby OJ Bertold: B ertl—»Bartl — Bati a -dorf „ves; zn. ves Bartollovu. MJ se často od tohoto OJ vzdalo vala: Bertold-, Battel-, Paltz-, Bazdorf; viz Bartultovice. Podobně i zde. Nekuda 88 ; CV - . Batouchovice 1 Dříve osada Rudíkova, nyní osada Bochovic; 10 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1381 in villa Bathuchouicz, ZDB VI, 876; 1674 Batauchowitz; 1720 Patauchowitz; 1751 Batochowitz; 1846 Batauchowitz, Batuchowice; 1872 Batouchowitz, Batouchovice. 3 P. Batouchovice. V 14. stol. tvrz; 1570 byla ves pustá a zbyl jen dvůr, po tři cetileté válce obnovena. Ces. 4 Batóchovice, do Batóchovic, Batóchov(č)ák, batóchovskél-ické. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Batúch Batouch, to pa trně rozšířením o hypokor. příp. -úch k OJ Ba-ta patřícímu jako OJ Baťa k brat-b „bratr“ ; zn. ves lidí Batouchových. Srov. OJ Bratrúch u Svobody StčOJ 148. CV 48; o bata, baťa viz Prof I2 31; DS 4, 12 a 16, 16; Miklosich ON 129; Machek Etym. slov. 26; Vas mer REW I 62. B a f o v, název pro Otrokovice r. 1946 zrušen. 5 Nazvány po J. Baťovi, zakla datelovi obuvnického velkoprůmyslu v bývalém Zlíně. O jm. Bata v. v. B a t z d o r f , viz Bartultovice. Bavory 1 Ves 3 km ssz od Mikulova. 2 1332 Pairdorjj, CDM VI, 438; 1414 Payrdarjj, Bretholz, Das Urbar 30; 1573 u . . . Pardorffu, ZDB X X X , 89; 1673 Payrdorjj; 1717 Parstorff; 1720 Pardorf; 1881 Bavorov; 1893 Pardorf, Bavory. 3 P. Mikulov. Far. (od 1764) kostel sv. Kateřiny. Něm. 5 Nelze jednoznačně stanovit, zda něm. Pairdorff, které je původní a k ně muž čes. Bavorov, Bavory jen překlad jeho první části (-ov a -y analog.), zn. „ves Bayerovu“ (k OJ Baier „Bavor“ ), 55
nebo „ves Bavorů, lidí z Bavorska“ . K pojetí prvnímu se přiklánějí histori kové a vidí jméno jako přenesené z Hor ních Rakous, srov. i blízké Bulhary — homorak. Pulgam; je-li však východis kem OJ Baier, očekávali bychom *Pairsdorf, srov. něm. Parschdorf. Z tohoto důvodu se kloním spíše k pojetí dru hému; tak i Schwarz 79. V něm. dokla dech monoftongizace ai>á před r. ČV 43, 249 (z národního jm.), Beranek ON Sůdm. 88 ; Prof I3 35. B a u m o h l , viz Podmolí. B a u s c h i t z , viz Bohušice. B a u t s c h, viz Budišov nad Budišovkou. B e c k e n g r u n d , viz Pekařov. 1. Bečva Dolní 1 Ves 3,5 km východ, od Rožnova. 2 1633 Beczwa; 1675 Under Beczwa; 1846 Unter Beczwa, Dolnj Beczwa; 1872 Unter Beczwa, Dolní Beč va. 3 P. Rožnov. Přip. se 1597. V 18. stol. sklárna v údolí Rozpité. Far. (od 1786) kostel sv. Antonína Pad. Ces. 4 Dolnobečv’ané, bečv’anský. 6 Ka menné, Pod Skalkou, Polana, Radhošt, Dolní Rozpití, též Pod horami, Horní Rozpití, též Ferencky, U fojtství, U Hajdů, U Klímů, V Bílovém dvoře, V chalúpkách, V Rozpitém. PJ: Grúň. 2. Bečva Horní 1 Ves 10,5 km vsv od Rožnova. 2 1675 Ober Betzwa; 1712 z Horných Becžwysk, Matr. Hranice; 1718 Ober Beczwa; 1846 Ober Betschwa, Hom j Beczwa; 1872 Ober Betschwa, Horní Bečva. 3 P. Rožnov. Ves vznikla na konci 17. stol. V pol. 18. stol. tu byly sklárny. Far. (od 1774) kostel sv. Jana a Pavla. Ces. 4 Hom obečv’ané, hornobečv’anský. 5 O 1712 Bečvisko viz Bečvice. 6 Bečvice (v. t.), Jeníčkova Beneška, Benešky, Bukovina, Červenec, Citalnica, Grapa, Gruň, Fiurý Gruň, Hadač, Hlu boký, Humenec, Charbulák, Jasenice, Jeřábkový, Jezerné, Kladnatá, Kněhyně, Kobylská, Kotelnice, Horní Kršky, Kršle, Kubiška, Kudlačena, Kyčera, Kyvňačka, Liščí, Louckého Kyčera, Ja-
56
ninova Louka, Mečová, Mečůvka, Mšadla, Na Bolfově louce, Na Bukoryšce, Na fojtství, Na Jurajděně, Na kopečku, Na Kubánce, Na Lopůnce, Na Měrčici, Na Ocase, Na planiskách, Na příhonech, Na Radlickém, Na rovénkách, Na Vaničeně, Nad korytem, Na Zubčeně, Noclehový, Okrhúlanka, Pod Humencem, Pod Kyčerou, Pod Kyvňačkou, Pod opále ným, Pod Sorštýnem, Pod Vysokou, Podlízená, Polana, Prostá, Radimov, Rališka, Rozsoší, Skalka, Stavinožka, U blata, U dolních Bártků, U Dorňáků, U horních Bártků, U Kneblů, U kostela, U Macešků, U Martiňáků, U Štěpánů, U Závorků, V Bůčkovém, V kasárně, V ohradě, V Ondrových, V ráji, V ryb níku, V uj miskách, Vašútky, Za skal kou. 3. Bečva Prostřední 1 Ves 7,5 km vý chodně od Rožnova. 2 1718 Mittl Becz wa; 1846 Mittel Betschwa, Prostřednj Beczwa. 3 P. Rožnov. Ves vznikla na konci 17. stol. Ces. 4 Na Pro'stredni, prostředňanský, Prostředňan, nověji -ňák. 5 Všechny tři vsi leží na řece Bečvě, pojmenovány podle ní a navzájem rozlišeny přívlast ky podle polohy na toku. Wolný ve své Topografii I 316 uvádí, že D., H. a P. Bečva vznikly až okolo r 1650, ale Ko menského Mapa Moravy 1627 i 1633 za znamenává Beczwa ( = patrně Dolní). Jméno řeky spojováno obvykle s psi. b •&č-, které v b ■&či „bečka, sud, Faß“, gen. btčbve —v nom. Bečev, Bečva s přechodem k a-kmenům. Vzhledem k tomu, že jde o říční jméno, nelze vy loučit i spojení s b t č b „ryk, hluk“ , srov. výchmor. beč, bek „ryk, bekot zvířat, naříkavý pláč“ a Stonava, je-li „sténa jící“ (v. t.); očekávali bychom však spíše *Bečava. V Bulharsku říčka Bečva. O jméně bohatá literatura. CV 153, 263; Prof —; Bezlaj I 51 (název „ne zcela jasný“); Liewehr ZfSl I 15; Hosák ZMK II 215; NR 25, 90; DS 8 , 69; P. Beneš SbFFBU 1957 E-2, 129-133 (z kelt. beč„horská voda“). 6 Adámky, Bácov, Bú-
řov, Galka, Hakovský, Humenec, JežoX X , 5; 1720 Bedržikowitz (!); 1751 Bevec, Kněhyně, Kopeček, Kršlený, Kubíč držichowitz; 1846 Bedřichau, Bedřichov. ky, Kyčera, Skalíkova louka, Na ská 3 P. Lysice. Farní kostel sv. Mikuláše le, Nořičí, Podstupně, Poskla, Požisko, již 1392; fara 1785 obnovena. Ces. Pustevny na Radhošti, Suchá, U Smoč4 Do Bedřichova, Bedřichovští, bedřiků, V huti, V jámě. chovské, Bedřichovák/Bedřichán/BedřeBečvice 1 Samota obce Horní Bečvy, cháč (Lysice, hanl.). 5 R. 1720 zkomo Rožnovsko. 2 1893 Bečvice. 1924 Beč leně Bedržikowitz. 6 Obecní pazderna. vice, Bečvisko. 2. Bedřichov 1 Dříve samostat. obec, 4 Ta Bečv’ica, z Bečv’ice, na B ečv’icu, nyní osada Oskavy; 8 km západně od Bečv’ičané, bečv’ ický. To B ečv’isko. Rýmařova. 2 1718 Fridrichsdorff; 1720 5 MJ utvořeno analogickou příp. -ice Friedrichsdorj; 1846 Friedrichsdorf, k názvu řeky B ečvy (v. v.). Přípona Bedřichow; 1881 Fridrichov; 1893 Fried může mít deminutivní význam, jaký je richsdorf, Bedřichov, Fridrichov. 3 P. dosud v nářečí živý: Bečvice „malá Janovice. R. 1620 tu vznikl hamr a ko Bečva“ . Srov. Morava/Moravice, Ostra lem něho osada nazvaná podle V olfva/Ostravice. V Bečvicko je příp. -isko, ganga Fridricha z Grynpychlu. S touto jm. zn. „místo, kde protéká Bečva“ , osadou později splynul Nový Bedřichov, *Bečviště. založený 1660. Patroc. farního kostela Bedihošť 1 Ves 4,5 km jv od Prostě sv. Fridricha (Bedřicha). Něm. jova. 2 1249, střv. falzum, Bedihosci, 5 Viz sub 3. Něm. Friedrichsdorf „ves CDB IV, 171; 1275 de Bedihotz, CDM Friedrichova, Bedřichova“ . Česky též IV, 118; 1399 de Bedyhost, CDM XII, ke konci 19. stol. Fridrichov. 6 Rab524; 1437 v Bedyhossty, PO III, 24; štej n/Rabenstein, Rýžovna/Goldwásch, 1480 mezi Bedihoštcem a Hrubčicemi, Véska/Dorfel. PJ: Bárenloch. AC XVI, 216; 1720 Bediehoscht; 1846 3. Bedřichov 1 Zaniklá ves 3 km se Bedohoscht, Bedihosst, Budihošt(l); 1893 verně od Dačic, kde je myslivna Bed Bedihošt, Bedihošt. 3 P. Vřesovice. R. řichov. 2 1881 Fridrichov. 3 Ves vznikla 1786 tu parcelován dvůr. Ces. 1789 parcelací Zahrádeckého dvora a 4 Ten Bedihošč, z, do Bedihošča, pojmenována podle majitele dačického v Bedihoščo, za Bedihoščem, Bedihoščák, panství Jana Bedřicha hr. z Osteina. bedihoscké. Ojed. Beďhošč, Bedhošča. R. 1862 byly usedlosti zakoupeny vel 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Bedihošt, kostatkem a ves zrušena. které se nenormálním vývojem vyvi 5 Viz sub 3. 0 MJ: přivlast, příp. -ov k OJ Bedřich, přejatému z něm. Frie nulo v Bdihost, k b^di- „bdíti, wachen“ a gostb „host“ ; Svoboda StčOJ 94; Tadrich, Friderich „kníže míru“. CV 49; szycki Rozprawy I, 48. Po změně šč > št: Prof I 2 41; Nft 17, 47. Bedihošt. R. 1846 Bědohošt, v němž Bedřichovice 1 Ves 8 km vjv od Brna. o podle MJ typu Jaroměř. ČV 48; 2 1306 in villa Bedrichowicz, CDM V, Prof I2 36 (Bděněves, Bdín). Vzhledem 190; 1369 in villa Bedrzychowicz, ZDB k pol. Bydgoszcz bychom měli předpo V, 240; 1392 in villa Bellowitz, CDM kládat dva kořeny: bbdi- X bibdi-. 6 PJ XII, 84; 1517 z Bedrzichowicz, PB X, 17; 1555 Bedržechowitz, ACO B 12; Bezděkov. B e d r o v i c e , viz Vedrovice. 1673 Wellowitz; 1718 W elikowitz; 1846 1. Bedřichov 1 Ves 6,5 km jz od Kun- Bellowitz, Bedržichowice. 3 P. brněn šíátu. 2 1390 in Bedrzichowe, ZDB VII, ské kapituly. Ces. 852; 1464 kostela bedrzichowskeho, PO 4 Bedřechovice, do Bedřechovic, 'JI. 63; 1517; na vsi Gedrzichowie (!), Bedřechovščí/Bedřecháč, bedřechovské. ZDO XVIII, 11; 1525 Bedrzichow, ZDO 5 M J: příp. -ovice k OJ Bedřich (o němž 57
viz výše), zn. ves lidí Bedřichových. R. tvrz. Ces. 4 Bila/Běla, do, z Bělej, Bil1555 poprvé s hanáckou změnou i > e: čan, bilsky. Bedřechovice. Něm. MJ Bellowitz, 1673 2. Bělá 1 Ves 12 km východně od Wellowitz je přejato z názvu vsi VeloŠternberka. 2 1448 Biela, Lechner I, 58; vice, která splynula s Bedřichovicemi. 1480 Biela, ZDO XII, 19; 1678 Seiffersdorf; 1718 Seybersdorj; 1720 SeybersZ Wellowitz vzniklo neporozuměním r. dorj, Hauczowetz; 1751 Seibersdorf; 1718 Welikowitz, jako by z OJ Velík. CV 49; Prof I2 42; VVM II 69. 1846 Seibersdorf; Haučowice; 1893 Sei Běhanov 1 Zaniklá ves u Podhoří bersdorf, Hučovice; 1935 Bělá, Seibers (Hranicko), kde je lesní trať Běhanov. dorf. 3 P. Šternberk. Ves byla původně 2 Přip. se 1617 jako pustá ves. biskupským lénem. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Běhán, 5 R. 1678 německy Seiffersdorf, což je nepochybně pokračováním dokladu které z příčestí trpného slovesa běhati „laufen“. Na severním Hranicku ještě uvedeného u Schwarze 284 k 1292 villa MJ Obranice, Vyhnanov, Milovaný, Sifridi „ves Sigfridova“ . O Hučovice, která také z příčestí. CV 49; Šrámek Haučovice viz tam. Slez. sb. 1965, 384; Prof I2 41 (Běhán3. Bělá 1 Zanikla u Tršic (Lipnicko), kde je trať Bělá. 2 1371 in villa Byele, ky). Běhařovice 1 Městys 12 km jižně od ZDO II, 192; 1517 ves pustou Bilu Wes, ZDO XVIII, 12. Hrotovic. 2 1046 Betharintich (!), falzum z 12. stol., CDB I, 382; 1349 de Pyehar4. Bělá 1 Zanikla u Kladek na pan zowicz, ZDB I, 147; 1412 in Beharzoství mírovském (Mohelnicko). 2 Přip. se wicz, ZDB IX, 333; 1466 v Bieharzojen 1581 v mírovském urbáři; Nekuda wiczych, PB, 172; 1481 ves Bieharzo88 . 5. Bělá u Jevíčka 1 Ves 4 km západ wicze, ZDB XV, 24; 1520 na grunty mé ně od Jevíčka. 2 1258 Alberndorf, CDM bieharzowske, PB Vllb, 99; 1575 farářóm bieharzowskym, PB XXVII, 40; V, Suppl. 29; 1408 villam dietám Byela, ZDO VII, 596; 1677 Biela; 1720 Alben 1609 městečko Bieharžowicze, ZDB dorf; 1718 Biela; 1782 Albendorf, Bělá. X X X IV , 36; 1633 Biharowitz; 1671 Biharžowitz; 1846 Biharowitz, BihařowiOd r. 1960 Bělá u Jevíčka. 3 P. Bělá. R. 1796 parcelován dvůr. Ces. ce, lépe Běhařowice; 1934 Běhařovice. 4 Bělák |Bělovščák, bělovské. 5 Něm. 3 P. Tavíkovice. Již 1349 farní kostel jméno Alberndorf „ves Alberova“ ; Al sv. Václava, později sv. Trojice. Mezi ber je zkratkou k Adalbero, Adalbrecht, 1528—1548 povýšeny B. na městečko. Ces. o němž viz Albrechtice 6 . Od 18. stol. německy Albendorf, v němž disimilační 4 Bijařovice, do Bijařovic, Bijařovák, zánik jednoho r. 6 Sanatorium. bijařovské; Bihařovice (Medlice). 5 MJ: 6. Bělá Nová 1 Ves 9,5 km jjz od příp. -ovice k OJ Běhař, to z vojenské Mor. Ostravy. 2 1389 Nouam Byelam, ho běhař „běhoun“ ; zn. ves lidí BěhaLechner I, 15; 1437 de villa Bilow Nořových. Ke změně ě > i v Bihařovice, wa, Lechner I, 43; 1534 ves Nowu Bie Bijařovice srov. Prostějov — Prostijov, lau, DM VII, 13; 1539 vsi Nowey BieRadějov — Radijov. CV 49; Prof I2 42; ley, DM IX, 114; 1548 ves Nowu Bielu, Svoboda StčOJ 48, 192. 1. Bělá 1 Ves 9 km ssz od Hlučína; ZDO X X V , 99; 1580 ves Nowau Bilu, ZDO X X IX , 85; 1672 Neobiela, Děkan, Sl. 2 1349 Belau, Cas. Sl. muzea 1963, matr. Mor. Ostrava; 1676 Newbiela; 34; 1426 ves Bielu, PK I, 26; 1533 na 1846 Neu Biela, Nowá Bielá. 3 P. Pas tvrzi a vsi Bieleg, ZDK II, 9; 1837 Bielau, Biela, Catal. cleri; 1910 Bielau, Bě kov. Ces. lá, Catal. cleri; 3 P. Benešov. V 16. stol. 4 Nova Běla, na Novu Bělu, (Novo)58
Bělák, novobělsky; arch. N. Bila, novobilsky. 5 Založena po Staré Bělé, proto Nová. 6 U Hrabové. 7. Bělá Purkrechtní 1 Kolonie Jablunkova; Sl. 2 1736 Biola, 1808 Biala; 1894 Biala Burgrecht. 3 P. těšínské ko mory. 5 Osada vysazena na právu zákupním, purkrechtním. 8. Bělá Stará 1 Ves 9,5 km jz od Mor. Ostravy. 2 1272 in villa de Bela, CDM IV, 64; 1474 de Biela Maiori, Lechner I, 90; 1524 tvrz Stáru Bielu, DM VII, 7; 1532 tvrze Starey Bieley, DM IX, 40; 1536 z Starey Bieley, PO XVII, 68 ; 1608 z Stare Biele, DM XXI, 213; 1673 Altbiela; 1846 Alt Biela, Sta rá Bělá. 3 P. Stará Bělá; v 16. stol. tvrz a far. kostel (novější patroc. sv. Jana Nep.). Ces. 4 Stara Běla, na Stáru Bělu/do Stare Běle, (Staro)bilak/Bělák, (staro)bilskyl /bělsky. 5 Přívlastek Stará na rozli šení od sousední Nové Bělé (mladší). 9 MJ: z adj. běl-a „bílá, weiß, hell“ . Místa tak bývala nazývána nej častěji podle bělosti potoční nebo říční vody. Obecněslovanský toponymický základ. CV 177; Prof I2 44—47; Smilauer Příruč ka 38; DS 13, 37; Nft 35, 109. 9. B ě l á p o d P r a d ě d e m , viz Adolfovice. Bělčovice 1 Ves 6 km jz od Jemnice. 2 1348 von Bielizwitz, Reg. V, 274; 1353 de Wyspycz, ZDB III, 28; 1376 villa Byelczowicz, ZDB VI, 231; 1437 villam Byelczowicze, ZDB XII, 415; 1547 ve vsi Bielczowiczych, PB IX, 71; 1570 z Bielcziowicz, PB XXV I, 55; 1718 Wispitz; 1846 Wispitz, Wišpice, též Blegčowice; 1872 Wispitz, Bělčovice; 1885 Wis pitz, Vyšice, Bělčovice. 3 P. Staré Hobzí; v 14. stol. tvrz, 1787 parcel, dvůr. Něm., čes. 4 Něm. Wlaspets. 5 M J: příp. -ovice pův. k OJ Bělič, to z apelat. bělič „kdo bělí, bílí plátno“ , srov. příjm. Barvíř, Kvasič, Lepič, Palič; zn. ves lidí Běli čových. Do němčiny přejato s redukcí druhé slabiky a -čovice/-spitz, srov.
Jevišovice/Jaispitz, Cvrčovice/Urspitz. Změna Běličovice/Bělčovice mohla pro běhnout spíše na pozadí čes. sklonění typu Beneš/Benše než napodobením re dukce Běličovice/něm. Wyspycz 1353, vzniklého redukcí z něm. *Bielitschwitz: časté B/W, -šovice, -čovice -spitz. CV 49; Prof I2 48 (Bělčice: k OJ Bělec!); Schwarz 246. Svoboda StčOJ 140. Běleč 1 Ves 10 km ssz od Tišnova. 2 1447 vsi Byelcze, PB III, 42; 1481 drží Bielcze, PB V, 69; 1659 ze vsi Bielcze, Matr. D. Loučky; 1674 Bielicž; 1718 Bielitz; 1720 Biletsch; 1751 Bieltsch; 1846 Bieltsch, Bělč; 1924 Běleč. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Ten Bělč, v Bělčo, za Bělčem, Bělčák, bělečské. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Bělek, o němž viz Bělkovice. Po dle nepřímých pádů z Bělče, do Bělče pak analogický nový nom. Bělč (z čehož něm. Bieltsch); srov. Telč, Melč a nář. doklady u Jeneč, Luleč. CV 49; Prof I2 48. B ě l i c e (Nekuda 153) nezanikly, ale jsou totožné s Bílskem. 1. Bělidla 1 Dříve ves, nyní část měs ta Kroměříže. 2 1676 Bielydlo, Bleych; 1720 Bielidlo; 1872 Bleich, Bělidlo. 3 P. Kroměříž. 2. Bělidla 1 Dříve ves, nyní osada města Olomouce; 2 km východně od Olomouce. 2 1304 in Bielidlo molendino circa Olomucz, CDM V, 167; 1515 na Bielidle, PO X, 48; 1621 z Pleych, Prá sek Organisace, 70; 1676 Alte Bleich; 1718 Alte Bleich, Neu Bleich; 1846 Bleich, Blegch, kdysi Bělidlo; 1881 Blejch; 1893 Bleich, Bělidla. 3 Ves byla zrušena za budování olomoucké pevnosti, 1790 opět založena na jiném místě. P. města Olomouce. Ces. 5 Od konce 17. a poč. 18. století pří vlastky Alte, Neu proto, že ves byla z původního místa přeložena na místo nové, viz sub 3. 9 M J: z PJ Bělidlo, pl. Bělidla z apelativa bělidlo „místo, kde se bílilo plát 59
no“ : Německé Bleich zkráceno z Bleich stätte „bělidlo“. CV 177. Prof I2 50. Bělkovice 1 Ves 9,5 km severně od Olomouce. 2 1254 de Byelcowicz, CDM III, 205; 1269 villam Belkowici, CDM IV, 30; 1323 in Bielkowicz, CDM VI, 226; 1355 in Byelcowycz, ZDO I, 472; 1518 v Bielkowiczych, ACO 265, 303; 1676 Bielkowitz; 1846 Bielkowitz, Bělkowice; 1881 Bílkovice. 3 Arcibiskup ský stolní statek. R. 1439 parcelován dvůr. Ces. 5 MJ: příp. -ovice к OJ Bělek, které substantivizací z adj. bielý „bílý“ příp. -ek, srov. Tvrdek, Mládek к tvrdý, mladý; může však být i domáckou zkratkou OJ Bělboh, Neběl. Zn. ves lidí Bělkových. R. 1269 má MJ ještě nominativní příp. -ovici. CV 49; Prof I2 48 (Bělčice); Svoboda StčOJ 49 (z adj.), 94 (slož. OJ), 134 (-ek). Srov. Běleč. B e l l o w i t z , viz Bedřichovice. Bělotín 1 Ves 5,5 km sv od Hranic. 2 1201, falzum 14. stol., Belotyn, CDB II, 352; 1356 de Beloczin, ZDO I, 477; 1405 de Byelotin, KP I, 129, 1612 ves Bielotin, ZDO XXXIII, 63; 1628 z B ylotina, Matr. Hranice; 1628 z Belotina, Matr. Hranice; 1633 Beltin; 1672 Belotinensis parochiae, Děkan. matr. Lipník; 1672 Bölten; 1709 z Bielotina, Matr. Hranice; 1718 Pölten; 1720 Bölten, Bie lotin; 1872 Bölten, Bělotín. 3 P. Hrani ce. Již v 16. stol. farní kostel (patroc. sv. Jiří); fara 1690 obnovena. Něm. 4 Bělotín, do, z Bělotina, Běločani\BělovčácUBělovčáci, bělocký. Něm. Bélt 5 MJ: při vlast. příp. -ín к starému jed noduchému OJ Bělota. Blízko leží Cernotín: obě jména tvoří jedinou antonymní dvojici na severovýchodní Moravě. V českých dokladech se objevuje též podoba Bilotín: podle adj. bílý < stč. bielý, srov. i Bělkovice 1881 Bílkovice. Německy nejprve 1633 Beltin s pouhou redukcí nepřízvučného -o-, od 1672 Böl ten s analog, -en. CV 49; Prof I2 52 (jiného původu); Schwarz 175; Svoboda 60
StčOJ 165. 6 Bělotínský mlýn/Boltner Múhle. Bělov 1 Ves 11 km jv od Kroměříže. 2 1131 Nabeloue, CDB I, 115; 1365 Byelow, ZDO I, 823; 1490 na Bielow, ZDO XIII, 23; 1571 ves Bielow, ZDO XXVIII, 55; 1573 pod B ě lo v é m ... Bělovským, LSA, 234; 1846 Bielow, Bě loto. 3 P. Kvasíce. Ces. 4 Bělov, do Bělová, Bělovják/Bělovčák, bělovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Běl, které vzniklo buď z adj. bělb, stč. bielý „bílý“, nebo hypokorist. krá cením složeného OJ Bělboh, Neběl jako např. Chval z Chvaliboh (v MJ Chvalov). Nelze rozlišit od apelat. Bělov: jmenná podoba adjektiva bělov- k psi. bělb, stpol. biel „mokrá louka“ Vasmer REW I 85 (bil’). CV 49; Svoboda StčOJ 94 (slož. OJ), 107 (krácení). Prof —. 1. Benátky 1 Skupina domů u Lipníka nad Bečvou. 4 Do Benátek, hanl. do Venediku (podle něm. Venedig „Be nátky“). 2. Benátky 1 Část města Příbora. 2 1881 Benátka. 3. Benátky 1 Osada Moravské Huzové, 8 km jjz od Šternberka. 2 1397 Be nátky. ZDO VI, 642; 1498 v Benátkách. PO VI, 234; 1678 Benatekh; 1720 Benatka; 1846 Benátek, Benátky. 3 P. Šternberk. Ces. 5 Něm. MJ z českého předložkového spojení z Benátek Be nátek. 4. Benátky 1 Zaniklá ves mezi Protivanovem a Bukovou (Boskovsko), kde je trať Beňátky. 2 1568 Benátky, ZDO XXVIII, 44, ed. 3 Ves byla 1568 pustá na panství boskovickém. 5 MJ vzniklo přenesením názvu ital ských Benátek do českého prostředí, kde označovala jako apelativum mok řiny a bažinatá místa. Stejnojmenná trať v Lobodicích (leží u břehu Moravy). Lazce (26 km sv. Olomouce) se jmenují od r. 1846 Benátky. Benátky byly v celé Evropě známy jako významné politické a obchodní středisko. CV 47; Prof I2
55; Šmilauer OČ 147; o názvu B. u Slo vanů viz souhrnně P. Skok Mélanges . . . Henri Hauvette, Paříž 1934, 13—14. 1. Benedín 1 Zanikl u Č. Rudolce (Slavonicko). 2 1399 Benedyn, ZDB VTII, 224; 1466 Benedin dessertam, ZDB XIV, 28. 3 Ves byla 1466 pustá na panství bílkovském. 2. Benedín 1 Zaniklá ves u Oslavičky (Velkomeziříčsko), kde je samota Bene dín. 2 1376 in villa Benedin, ZDB VI, 311; 1406 super villa tota Benedyn, ZDB VIII, 397; 1464 villam Benedin, ZDB XIII, 53. 3 Ves byla ještě 1482 osedlá; tehdy tu byla tvrz. Ještě 1560 se jme nuje dvůr Benedín, ale jako pustý, Nekuda 88. 5 MJ: příp. -ín k OJ Beneda (k lat. Benedictus), zn. majetek Benedův. Prof I3 56; Svoboda StčOJ 182; ČV - . 1. Benešov 1 Ves 8 km vsv od Bosko vic. 2 1362 de Beneschow, ZDB IV, 79; 1667 Beneschaw; 1709 ex pago Benes sow, Matr. Svitávka; 1720 Beneschow; 1846 Beneschau, Benessow. 3 P. Sebetov. 1634—1715 sklárny. Od 1786 far. kostel (patroc. sv. kříže). Čes. 4 Benešov, na Benešov, Benešovák, benešovské. 2. Benešov Dolní 1 Městys 6 km zsz od Hlučína; Sl. 2 1337 penes Nowum Benessow, CDM VII, 164; 1441 zboží benessowske . . . ves Benessow, Kapras II, 47; 1476 z Benessowa, Kapras I, 100; 1561 polovici městečka a zámku Be nessowa, POp XIV G l l ; 1598 městečko Benessow, ZDOp VIII, 22; 1672 ecclesiae Benessouiensis, Děkan, matrika Hlučín; 1737 Beneschau; 1830 Bene schau, Beneschowo, Knie; 1870 Bene schau, Benešov, Catal. cleri; 1924 Dolní Benešov. 3 P. Benešov. V 14. stol. tvrz, pak zámek; 1493 povýšen na městečko. Patroc. far. kostela sv. Martina. Čes. 4 To Benešovo/Benišovo, do B—a, Benešovjan, benešovsky. 5 Jméno podle Beneše ze Cvilína (zemřel 1265), za ně hož osada vznikla. Přívlastek Dolní dán teprve po připojení k ČSR na rozdíl od
Horního B. 6 Moravka (dvůr, v. t.), Přehyně. 3. Benešov Horní 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1252 civitatem, que nuncupatur Benesch, CDB IV, 267; 1267 Benesch, CDM IV, 267; 1271 circa Benessow; CDM IV, 54; 1288 in Beneshow, CDM IV, 269; 1302 de Benessow, CDM V, 129; 1377 mit Beneschaw der stat, Gr-M II, 485; 1427 zu Benesch, FL XII, 7; 1507 stattlein Beneschau, FL XII, 9; 1524 městečko Benessuow, Urbář komory krnovské; 1566 Stadt Bennisch, Prásek, Organisace 272; 1736 Bennisch; 1835 Bennesch, Benisch, (česky) Penitsch; 1894 Bennisch, Benešov; 1924 Horní Be nešov, Benisch. 3 P. komory krnovské. Benešov založen 1253 Benešem ze Cvi lína jako městečko a již 1267 tu byly doly na stříbro. V 16. stol. těžba zlata, stříbra, mědi a železné rudy. Již 1288 far. kostel (patroc. sv. Kateřiny). Něm. 5 Jméno podle majitele panství Be neše z Cvilína. Přívlastek Horní dán teprve, když Dolní B. byl připojen k ČSR. Do němčiny jméno přejato se ztrátou čes. toponymické sufixace, srov. Hluzov/Leis, a se substitucí e/i, srov. Neplachovice/Nipla-. 0 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Beneš, domácké české podobě cizího OJ Benedikt. ČV 49; Prof I3 56—67; Svoboda StčOJ 151. 6 Luh/Aue. Benetice 1 Ves 9 km severně od Tře bíče. 2 1556 ves Benedicze, ZDB XXVII, 17; 1678 Benietitz; 1718 Benetitz; 1846 Benetitz, Benedice; 1872 Benetitz, Be netice; 1881 Benedice, Catal. cleri. 3 P. Třebíč; již v 16. stol. far. kostel sv. Marka; 1785 fara obnovena. Čes. 4 Benetice, do Benetic, za Beneticema, Benečák, benecké. 5 Ves náležela klášteru sv. Benedy, podle toho i MJ s analog, příp. -ice, zn. lidé příslušející k tomuto klášteru. Vedle OJ Beneda a Beňada byla i k Benedikt stč. hypokor. podoba Beneta, Beňata, odtud střídání t/d v dokladech. ČV —; Prof I2 58; Svo boda StčOJ 165. 61
B e n i s c h , B e n n i s c h , viz Bene šov (Horní). B e n k e, viz Benkov. 1. Benkov 1 Dříve samost. obec, nyní osada Dlouhomilova; 9 km jjv od Šum perka. 2 1385 Benkow, ZDO IV, 543; 1397 Wenkow, ZDO VI, 720; 1447 W enkow, ZDO X, 560; 1510 Wenkow, ZDO XVII, 19; 1677 Bentke; 1672 Benke, Děkan. matr. Mohelnice; 1846 Benke, Benkow. 3 P. Zábřeh. Něm. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Benek, zdrobnělina k Ben (z Benedikt). Do němčiny přejato s B—W, což bývá často. Příp. -ov oslabena na -e: Benkov — Benke, s interkalací t 1677 Bentke. Srov. Bludov/Blaude, Hluzov/Hleise, Sudkov/Zautke. O zakončení -e srov. níže. 2. Benkov 1 Dříve samost. obec, ny ní osada obce Střelíc; 3 km západně od Uničova. 2 1343 Sbinkow, CDM VII, 482; 1371 Pinkow, CDM X, 118; 1492 z Bínkow, LSA 352; 1547 ves Benkov, ZDO X XV , 83; 1551 ze vsi Binkov, LSA 355; 1565 v Binkovách, LSA 358; 1718 Pincke; 1846 Pinke, Benkowa; 1872 Pinke, Benkov; 1885 Catal. cleri. 3 P. Úsov. Něm. 4 Benkov, do Beňkova, Beňkovák, beňkovské. Něm. Pii]ka. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Zbyněk, Sbyněk, jak ukazuje první doklad. OJ Sbyněk utvo řeno příp. -ek ze zkráceného základu složeného OJ Sbyhněv apod. (Svobo da StčOJ 135). Dekompozicí počáteč ní skupiny Zb- v předložkovém spo jení z Z b in kova-y z Binkova vznikl nový nom. Binkov/Bynkov, jehož základ přiřazen k OJ Benek nejspíše na pozadí nářeční hanácké změny y > e (1547 Ben kow, 1846 Benkowa). Nebo dala dekomponovaná podoba z Binkov podnět ke vzniku nominativu pl. *Binkov, tak 1565 v Binkovách. Plurálová MJ typu *Binkovy se v oblasti našeho jména nevyskytují, častěji jsou doložena pro oblast krnovsko-bruntálskou, kde tvoří součást širšího prostoru slezského. Jsou 62
známá i z Cech (Klatovy, Radíkovy). V něm. Pinke je Pi- za čes. Be-. Příp. -ov oslabena na něm. -e : Benkov/Pinke, Benkov l/Benke (s interkalací t 1677 Bentke), srov. Bludov/Blaude, Sudkov/ Zauťke. CV 32; Prof —; Schwarz 330. 6 Alej/Allee (myslivna), Cerlinka (mys li vna), Nový dvůr/Neuhof. Benkovice 1 Ves 9 km jjz od Opavy; Sl. 2 1574 Benkowicze. ZDOp VIII, 1; 1736 Benkowitz; 1835 Benkowitz, Benkowjce. З P. Hradec. Přip. se 1414. Ces. 4 Ty Benkojce, do, z Benkoj(i)c, k Benkoj(i)cam, v Benkoj(i)cach, za Benkoj(i)cama, Benčák, benskylnověji Benkojičak, benkovsky. V místě lašské nářečí západoopavské se změnou -ovice > -ojce. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Be nek, které domáckou podobou OJ Be nedikt. Zn. ves lidí Benkových. CV —; Prof. —. 6 Meleček, deminut. k Melč (v. t.). Beňov 1 Ves 5,5 km jv od Přerova. 2 1318 de Binow, CDM VI, 141; 1365 Bynow, ZDO I, 803; 1447 Benyow, ZDO X, 732; 1480 na Benowie, PO V, 83; 1481 v Beynowie, LSA III, 1; 1568 de Beynova, SA IV, 19; 1568 lidé beynovští, LSA 3; 1675 Beyniow; 1718 Beniow; 1751 Begnow; 1872 Beniow, Béňov; 1893 Beňov. З P. Přerov. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Béňov, do Béňova, Béňovák, běňovské/Beňov. . . 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Byň, které hypokoristickou po dobou některého OJ s by- „býti“, např. Zbyslav, Uby rad. Na staré у ukazují doklady 1318 Binow, 1365 By now a rovněž 1481 Beynow (zdloužené ý > ej), z čehož podle hanácké ná řeční změny ej > é: Béňov (poprvé 1447). Doklady s n vznikly patrně při kloněním k Ben- z OJ Benek, Benedikt. CV 57; Prof I2 59; Svoboda StčOJ 155; Prof V 615. 6 Kocanda (v. t.). Benýška 1 Zaniklá ves mezi Protivanovem a Bukovou (Boskovicko), patrně identická se zaniklými Benátkami (Nekuda 88 , 153 obojí rozlišuje). 3 Ves
nova, Velkoberanovák/Beranovák/Berabyla 1755 zrušena a na jejím místě zří zen Pavlovský dvůr. Snad tu šlo o do ňák/Velkoberanovští, beranovskej. 5 MJ časné obnovení zpustlých Benátek. (Nemá v nejstarších dokladech podobu Ba kuda 153 připomíná u Pavlova trať ranov: stč. baran bylo variantou k be Na huti. Je rozpor mezi lokalizací Beran (Gebauer Slov. stč. I 40); srov. výnýšky do prostoru Protivanov—Buková chodomor. baran „skopec“ . Přívlastek a mezi Pavlovem, který leží od Bukové Velký až po založení Malého Beranova. Německy nejprve 1376 Paranaw s -aw na západ, kdežto Protivanov na jjv. za čes. -ov, 1413 Parans s genit. -s pře Nekudovo rozlišení se zdá pravděpodob jatým z MJ typu Arnolds, 1558 Pora nější; Smilauer.) Viz však AI. Ferulík, nauer brukhen „Beranovské mosty“ Sklárny a skláři na Drahanské vrcho vině . . . , sb. Rodné zemi, Brno 1958, (srov. U mostu pro Malý Beranov — 148. viz tam), v němž něm. o za čes. a. • M J: 5 MJ: příp. -ka k OJ Beniš n. Benýš, přivlast. příp. -ov k OJ Beran, to z apehypokoristickým podobám lat. Benedikt; lat. beran „Widder, Schaf“. CV 49; zn. ves Benišova. K tvoření srov. Baška, Prof I2 59; Svoboda StčOJ 196. Bera v C. Přibýška, nověji Bumbalka, Andnov též jm. pro Malou Lhotu. j Beranovec 1 Dříve samostatná obec, lerka, Zavadilka. CV —; Prof —; Svo boda StčOJ 151, 153. nyní osada obce Vílanec; 9 km jižně od 1. Beranov 1 Zaniklá ves někde /Jihlavy. 2 1257 Pořez, CDM III, 253; v okolí hradu Hlubokého (Olomoucko). \J 1678 Porentz; 1718 Pom itz; 1846 Po2 1447 villas desolatas. . . Beranow, renz, Beranec; 1925 Beranovec. 3 P. ZDO X, 665; 1490 vsi pusté . . . Beranow, Jihlava. Něm. 5 Jméno je doloženo jen v několika ZDO VII, 35; 1589 ves pustou Beranow, ZDO X X X , 13. 3 Ves zanikla za husit dokladech, které jsou až do 1846 ně ských válek. mecké: Pořez, Porentz. Altrichter (Dor 2. Beranov Malý 1 Dříve osada, nyní ferbuch der Iglauer Sprachinsel 137) místní část obce Velký Beranov; 4 km odmítá výklad z čes. OJ Beran a spo výqhodně od Jihlavy. 2 1846 Klein Bejuje jméno s něm. OJ B o r a n B o r a n s ranau, též Beranauer Brücke, Malý „Boranův“ ; něm. jm. na -s jsou v okolí Beranow, též U mostu; 1872 Klein Be Jihlavy častá: Am olec, Rudolec, Víla ranem, Malý Beranov. 3 P. Beranov. nec, Heralec. Na základě zvukové po dobnosti prý pak vzniklo 1846 Beránec. Ves vznikla 1760 parcelaci beranovskéNic však nebrání tomu, abychom něm. ho dvora. Ces. 5 Názvy Beranauer Brücke a U mostu Porentz pokládali za adaptaci české předlohy Baran-ov: za Ba- je očeká podle toho, že osada byla založena u mostu přes řeku Jihlavu. Něm. Brükvané Po-, posesívní -ov nahrazeno něm. genitivním -s, srov. blízký Rehořov —>• ke „most“. 3. Beranov Velký 1 Ves 6 km vý Regens, zde s analog, formantem -ens. chodně od Jihlavy. 2 1318 in Baranow, Srov. doklad 1413 Parans pro Velký CDM VI, 143; 1376 de Paranaw, CDM Beranov. Proto výklad jm. viz tam. Je však možné i rekonstruovat *PoXI, 36; 1413 Parans, Petridesovy vý řěč „pořečí, poříčí“ - r něm. Pořez a pisky; 1558 Poranauer Brukhen, Leusekundární nazalizaci Porentz (srov. poldova kronika, 114; 1678 Baranaw; Maříž z Marýš —v Mairentz) ; viz Eich1846 Gross Beranau, W elky Beranow. 3 P. Beranov. Původně manství p. z Liler Lětopis 1963, 61. Podoba Beranec zajisté podle soused pého. V 16. stol. tvrz, v 18. stol. těžba ní osady Vílanec a na rozlišení od osad stříbra. Ces. Malý a Velký Beranov. Teprve 1925 Be4 Velkej Beranov, do Velkýho Bera63
ranovec. Beranovec též část Slezské Ostravy. CV 49; Prof I2 59. B erg 1 Zaniklá obec u Skalice (Mo ravskokrumlovsko), Nekuda 52. 2 1490 pustá ves. 5 MJ: z něm. apelativa Berg „hora, kopec“ . O -berg viz ZMK III 65—66. B e r g a u, viz Bergov. B e r g b a u, viz Havíma. B e r g e n , viz Perná. B e r g h o f , viz Hory. B ergov 1 Osada obce Vlčice; 7 km jv od Javorníku; Sl. 2 1836 Bergau; 1924 Bergov, Bergau. 3 P. Vlčice. Ves zalo žena 1804. Něm. 5 MJ napodobuje stará něm. jm. s -au: složeno z Berg „kopec, hora“ a -au(e) „niva, luh“ ; zn. osada na lučině ležící na vrchu. Do češt. -au přejato jako -ov (podle MJ Bukov n. Tasov). CV - ; Prof - . B e r g s t a d t , viz Město Horní. B e r 1 a u, viz Prlov. 1. Bernartice 1 Ves 5,5 km východně od Javorníku; Sl. 2 1284 villa Bernardi, A II, 180; 1291 Bertoldivilla, A II, 180; 1410 Bertoldisdorf, A II, 182; 1466 Ber telsdorf, A II, 183; 1805 Batzdorf; 1836 Barzdorf, původně Berdolsdorf; 1924 Bernartice, Barzdorf. 3 P. Janský Vrch. Již 1305 farní kostel, zasvěcen původ. P. Marii, pak sv. Petru a Pavlu. Něm. 5 Německé doklady pro B. jsou od vozeny buď od OJ Bernard (1284; Ber nard též východiskem českého jména), nebo od OJ Bertolt, přičemž 1410 a 1291 doložena podoba plná (Bertoldivilla „Bertoldova ves“ , Bertoldisdorf „totéž“), později v podobě zkrácené (1466 Bertels dorff, od poč. 19. stol. Barzdorf). Srov. Barzdorf pro Bartultovice. 2. Bernartice 1 zanikly u Náměště na Hané (Olomoucko). 2 1590 ves novou Bernartice, ZDO X X X , 65, ed. 3 Ves vznikla teprve v 16. stol. a záhy zanikla, patrně za třicetileté války. 3. Bernartice nad Odrou 1 V es 5,5 km zsz od Nového Jičína. 2 1397 de Bern hartsdorf, CDM XII, 445; 1397 super 64
villis . . . Bemarticz, ZDO VI, 641; 1497 ves Bernarticze, PO VI, 210; 1563 na dvoře bematiczkem. PO XXII, 305; 1584 ze vsi B em articz. . . při vsi Bernarticzich. .. lidí bemartskych, ZDO X X IX , 123; 1616 nade vsí Bernarticzy, PO XXXVIII, 87; 1676 Bernsdorff; 1676 Bernsdorff; 1720 Bärnsdorf; 1846 Bärns dorf, Bemsdorf, Bematice (!); 1872 Barnsdorf, Bematice. 3 P. Nový Jičín. Od 1797 fara (patroc. Navšt. P. Marie). Ces. 4 Bamatice, do Bamatic, Barnačane, bamacky. V místě východomoravské ná řečí staro jičínské. 5 Německé Bamsdorf vzniklo zkrácením staršího 1397 Bern hartsdorf „ves Bemhartova“ . MJ dolo ženo česky 1846 a v nářečí jako Barnatice: disimilační zánik jednoho r, srov. dosud lašské Bamat pro Bernard. 9 MJ: příp. -ice k OJ Bemart přejaté mu z něm. Bernard, Bernhard, které slo ženo ze sthn. bero, bem „medvěd“ a hart „statný“. Zn. ves lidí Bernartových. CV 9, 50; Prof I2 62, V 581; Schwarz 285; Liewehr ON Kuhländchens 74; DS 3, 25. B e r n h a u, viz Bamov. B ernov 1 Zanikl u Ptení (Plumlovsko), kde je Bemovský mlýn. 2 1359 in Bem ow, Reg. VII, 268; 1498 ves pus tou Bernow, ZDO XVI, 9. 3 Ves za nikla patrně za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ složeno z něm. bem „Bär, medvěd“ a ze střhn. ouwe „Au, luh“ ; zn. medvědí n. Bérův luh. Do češtiny přejato s analogickým -ov. CV 50; Prof I2 63. Viz Barnov. B e r n s d o r f , viz Bernartice nad Odrou. B eroun M oravský 1 Město na O lo moucku. 2 1339 bona Beronensia. . . oppidi nostri Bern, CDM VII, 240; 1406 super Castro Werona, KP I, 145; 1410 o držení Berúna, CP I, 367; 1410 in mei nem Städtlein Bährn, CDM XIV, 121; 1480 Berun městečko, ZDO XII, 19; 1559 pod Beraunem, PO XXIII, 50;
1575 v městečku jejím Beraunie, PO X X IX , 59; 1601 zu Behren, Prásek Organisace 61; 1633 Bern; 1672 Báhm, Beraun; 1846 Bdm, Beraun; 1924 Mo ravský Beroun, Bám. 3 P. Šternberk. Již 1339 horní město, v 16. stol. železné hamry, v 18. stol. tkalcovství. Patroc. farního kostela P. Marie. Hrádek stával nad městem. Něm. 5 Původní je název německý Bárn/ Behm/Bem. Vznikl úpravou názvu ital ského města Verona; srov. i doklad z 1406 Werona. Česká podoba Beroun vznikla snad kontaminací podoby ně mecké a italské. Prof I2 65 předpoklá dá přímé přejetí z ital. Verona —> Be rtin —v Beroun. Přívlastek Moravský až 1924 na rozlišení od Berouna v C. (Prof I2 63). ČV 256 (bez). K něm. jménu srov. Bern ve Švýcarsku. Srov. Benátky. B e r t h o l d e s d o r f , viz Bartultovice, Novošice, Rychaltice. B e s k y d , viz Bezkyd. Bešť 1 Mlýn u Zábeštné Lhoty (Pře rovsko). 2 Znám z konce 19. stol. a do ložen jen jako PJ. 4 Béšč i Bešč. 5 MJ je patrně starší PJ. Je odvozeno od OJ *Beček přivlast, příp. -jb: *Bešeč. Podle nepřímých pádů do Bešče, v Bešči vznikl nový nominativ Bešč, který po šč > št dal Best. Lze však pomýšlet i na výklad z *Býšt: OJ Býšek, přivlast. příp. -jb -> Býšeč —>■analog. Býšč -> Býšť. Podobu Best pak vyložíme nářeční změnou ý > é. Tento výklad se zdá pravděpo dobnější, zejm. je-li v C. Býšt, lidově Bejšt. Prof I2 263; ČV —; Svoboda StčOJ 149, 150. Srov. Bášt v Č. (OJ Bašek + jb), Byška na Slovensku. Viz Zábeštní Lhota. B ěškovice 1 Zanikly severně od Beňova (Přerovsko), kde je trať Běškovska. 2 1131 Biscouicih, CDB I, 115; 1349 in Byescouicz, ZDO I, 111; 1406 Byezko■wicze, ZDO VII, 1078. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: příp. -ovice k OJ Běšek, které domáckou podobou některého složeného OJ počínajícího na bě- (např. Bělboh),
nebo snad i k OJ Době-stoj —>■ Běšek, nebo Běch —s- Běšek. Avšak vzhledem k prvnímu dokladu 1131 Biscouicih by mohlo být i Byšek Sbyhněv apod. (viz Benkov). Přechod Byš-/Běš- by byl nejasný, zůstáváme proto u původního Běš-. MJ zn. ves lidí Běškových. V do kladu 1131 má MJ ještě příponu nominativní. ČV —; Prof I2 69—70; Svoboda StčOJ 150; Nekuda 88 . B e z c e, viz Vesce. B e t l s d o r f , viz Bartultovice. 1. Bezděcí u Trn ávky 1 Ves 7,5 km ssv od Jevíčka. 2 1258 Mitterdorf, CDM V, S 29; 1408 villam Bezdyeczie, ZDO VII, 551; 1408 villam Bezdeczyn, ZDO VII, 552; 1446 Bezdyeczij, PO III, 82; 1600 ves Bezdiecži, ZDO X XX II, 34; 1672 ex pago Mitterdorjf, Děkan, mat rika Mor. Třebová; 1846 Mitterdorf, Bezděčy; 1893 Mitterdorf Bezděcí. 3 P. Trnávky. Čes. 4 To Bezděěi, do, v, z Bezděči, za Bezděčim, Bezděčák, bezděcké. 5 Něm. Mitterdorf zn. „prostřední ves“ , srov. v Č. Mitterberg, Mitterwald u Prof III 98. Ves leží mezi Unerázkou a Vraž ným. 2. Bezděcí u V elkých Opatovic 1 Ves 7,5 km zjz od Jevíčka. 2 1320 Bezdecz, Lechner I, 5; 1544 ves Bezdeczij, DM VII, 28; 1588 na ves Bezdiečij, DM XV, 163; 1720 Wesdietschi; 1846 Besdietsch, Bezděčy; 1872 Bezdietsch, Bezděči. 3 P. biskupské léno Svitavy. Čes. 4 Ten Bezděč, z Bezděča, v Bezděčo\-ó, za Bezděčem; nověji též za Bezděčó, Bezděčák\Bezděčtí, bezděcké. Arch. ten Bezděč\Vezděč. 5 MJ: původně přivlast. příp. -jb k OJ Bezděk —»- Bezděč, pak analogicky podle dvojic Meziříčí — Meziříč i Bezděči. Vzorem tu mohla být 1 adj. typu vlčí, liščí. Změnu podoby doprovázela i změna rodu. O OJ Bezděk viz Bezděkov. ČV 67; Prof I2 71. Bezděčice 1 Zanikly v okolí Blanska. 2 1320 Besdecicz, Lechner I, 4, 1554 pus tá ves Bezdieczky, DM VII 47. 3 Ves 65
byla biskupským manstvím a zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bezděk, o němž viz Bezděkov. Zn. ves lidí Bezděkových. Po zpustnutí jm. v deminutivu: 1554 Bezděčky. 1. Bezděkov 1 Ves 6 km ssz od Velké Bíteše. 2 1353 Bezdyecow, ZDB II, 124; 1355 de Wezdichow, ZDB III, 109; 1846 Enkenfurt; 1935 Bezděkov. 3 P. Náměšť. Ves v 2. pol. 15. stol. zanikla, r. 1737 obnovena pod názvem Enkenfurt. Ces. 4 Bezděkov /Bezdekov, Bezděkovák, bezděkovské. Arch. Ingrfurt. 5 MJ En kenfurt podle majitele panství Václava Adriána hr. Enkenvoirt; -furt zde podle zvukové podobnosti s -voirt a převzato z něm. MJ, např. Klagenfurt, v nichž znamená „brod“. V zápise 1355 je časté B/W : Wezdichow; r. 1355 Wezdichow; k střídání ěli srov. Prostějov, Hodějov — Prostijov, Hodijov, k B/W srov. Bez děcí 2 . = nář. Vezděč. 2. Bezděkov 1 Ves 6 km jv od Třeště. 2 1390 Bezdyekow, ZDB VII, 949; 1415 Bezdyekow, ZDBX, 88 ; 1496 v Bezdiekowie, ZDB XVII, 13; 1678 Steinkeller; 1846 Steinkeller, Bezděkow. 3 P. Třešť. Ces.
4 Bezděkovák/arch. Bezděkák, bezdě kov skej/(arch.) bezděckej. 5 Německé MJ poprvé 1678 Steinkeller, dosl. „ka menný sklep“ , tj. jméno pro studené a kamenité místo. 6 PJ: Na zámku, Vostrážka. 3. Bezděkov nad Třebůvkou 1 Dříve samostatná obec, nyní osada Bouzova; 8 km jz od Mohelnice. 2 1382 Besdiekow, CDM XI, 278; 1398 Bezdyekow, ZDO VI, 741; 1494 ves Bezdiekow, ZDO XV, 5; 1846 Bezdiekow, Bezděkov; 1924 Bez děkov nad Třebůvkou. 3 P. Vránová. Ces.
4. Bezděkov u Csova 1 Ves 8,5 km sv od Mohelnice. 2 1378 Bezdyechow, CDM X, 118; 1552 Bezdiekow, PO XXI, 297; 1718 Bezdiek; 1846 Bezdiek, Bezdě kow. 3 P. Osov. Ves se skládá z Velké ho a Malého Bezděkova. Ces. 66
4 Bezděkovák, bezděkovské. 5 Pří vlastek až 1960 na rozlišení od Bezdě kova nad Třebůvkou. 6 Malý Bezděkov (samota). 5. Bezděkov 1 Zanikl mezi Předínem, Stěměchami a Chlístovem v trati Na Bezděkově. 2 1353 de Bezdiecow, ZDB II, 144; 1492 in villis desertis. .. Bezdieckow, XVI, 135, ed. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bez děk, složeného z prefixu bez „ohne“ a kořene děk-, který např. v děkovat „danken“ . K tvoření srov. OJ Bezstryj (v MJ Bystročice), Bezdruh, Bezdom, Bezuj. CV 67; Prof I2 73-75; Svoboda StčOJ 94, 100, 101; Šmilauer OC 132; Nft 11, 135. Bezdínek 1 Dvůr u Německé Lutyně; Sl. 2 1935 Bezdínek. 4 Beždžynk. 5 M J: substant. příp. -ek k jmennému adj. bezden < bezdtwb „bezedný“ , tj. močál, rybník apod., srov. slovan. hydronyma luž. srb. Bjezdnica, rus. Bezdna, podkarpatské Bezďanka, srbch. Bezdan (Smilauer Vodpis 461) a mor.-slez. PJ Bezednik (Luková u Gott waldova), Bezedník/Bezedínek (Rosice), které i hanác. Bezedének s ý > é, Bezednica (Vizovice), Bezedz’inek (Stará Ves nad Ondřejnicí), Bež’dFynek (Kra vaře). MJ leží v oblasti slezských ná řečí, v nichž by d"bno nemohlo dát palatalizované Beédz-. Za východisko této palatalizace bychom museli leda poklá dat variantu apelativa bvz-b > bez „Ho lunder, sambucus“ — bezd, best, která je známá z pol. nářečí (Machek ES 31; Bríickner SE 22; Vasmer REW 1 100): PJ *Bezdí —> Bezdínek jako jsou slez. PJ Olšinek, Vrbinek. Slezské nář. apelativum k bez a dno zní bezdynka (Bar toš Dial. slov. mor. 16). Je však přesto třeba vycházet při výkladu MJ Bezdí nek i ve Slezsku z apelat. spojení bez a dno, a to tak, že MJ Bezdínek se substant. příp. -ek k spojení bezbdbm> (nikoli bezr>d-bnbm>) přehodnoceno na jméno s deminutivním měkčícím sufi-
Bezmirow; 1718 Bezmierow; 1846 Besxem -ínek, zatímco v bezdynka je sufix mirau, Bezmierow; 1872 Bezmirau, Bez -eměkčící (srov. i mor. nář. studénka/ měrov. 3 P. Kroměříž. 1791 parcel, dvůr. srudýnka). Odtud i „nenáležitá“ měk Čes. kost ve slez. PJ k bezden-o. Nář. podoba 4 Bezměrovčák, bezměrovské. 5 V do Beždžynk má místní náležitou změnu - e i > -yn : Beždžynek, z Beédéynka —> kladech do 18. stol. je -mir-, které se nom. Beždžynk. ČV —; Prof —; Geb. s -m ěr často střídalo nebo zaměňovalo. 2. Bezměrov 1 Zanikl jz od Bažant Slov. stě. I, 46; DS 15, 12; Berneker SEW 245. nice u Bystřice p. H .; Nekuda 53. Bezkov 1 Ves 8 km zsz od Znojma. 2 1466 Bezmirow, ZDO XI, 243. 3 Za 2 1252 Bescowe, CDB IV, 244 (střv. nikl před 1466. falzum); 1672 Weskowa; 1720 Weskau; 5 Podle jediného dokladu by se ves 1846 Weskau, Bezkow; 1885 Weskau, měla vlastně jmenovat Bezmirov k OJ Veskov; 1906 Weskau, Veskov i Bez Bezmir. 9 MJu přivlast. příp. -OJ k OJ kov; 1924 Bezkov. 3 P. Hradiště sv. Bezměr, na základě dokladů obou jmen Hypolita. Čes. však k OJ Bezmir. Rozborem českého 4 Be-/Vezkov, Bezkovák, bezkovské. antroponymického i toponymického ma 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bezek, teriálu dospěl Svoboda StčOJ 79—81 k názoru, že komponent -mir je starší to z původního Bzek „malý bez“ , gen. Bezka -> nom. Bezek. Střídání B/V je a že -m ěr je pozdější druhotná přípona, časté, vyskytuje se i v nářečích, srov. vzniklá cizím vlivem (např. z got. mer Vřesice/Břesice, Bezděčí/Vezděč. ČV 32, „sláva“ nebo got. -měrs „velký“, sthn. 58. Prof —. máři „slavný“), anebo přikloněním Bezkyd 1 Místní část obce Ostravi k slovu miera. ČV 100; Prof I 77 (Bezce (Místecko). 2 1846 Beskid; 1872 míř); Šmilauer OČ 56. Beskyd. 3 P. Hukvaldy. Osada založena Bezuchov 1 Ves 8 km sz od Bystřice 1790. p. H. 2 1365 super villa Bedrzichow 5 Osada pojmenována podle horstva (sic !), ZDO I, 885; 1371 in villa BesuBeskydy. V místním nářečí se vysky how, ZDO I 39; 1373 villam Besuchow, tuje i arch. apelat. beskyd, -a, m. „hor ZDO, 408; 1412 in villa Bezuchow, ZDO ský předěl, zř. sedlo“ . O názvu bohatá VIII, 215; 1437 villam Bezuchow, ZDO literatura, viz podrobně u Fr. Kopečné X, 49; 1473 v Bezuchowie, PO III, 18; 1675 Bezuchow; 1718 Bezuhow; 1720 ho, O záhadě jména Beskydy ve Sbor níku Adolfu Kellnerovi, Opava 1954, a 1751 Bezuchow; 1846 Bezuchov (!); str. 158—173. Jde o slovo neslovanské, 1872 Bezuchow, Bezuchov. 3 P. Bystři přejaté buď z germánštiny, nebo z thráčce p. H. Čes. tiny, srov. albánské, bjeshke „horská 4 Na Bezuchov, Bezuchovščák, bezupastvina“ . ČV —; Prof —; Brúckner chovské. 5 MJ: přiví. příp. -ov k OJ Slavia III 193 n.; Schwarz 33; OnomasBezuch, to buď hypokor. podoba někte tica 1956, 340; VMO X 41 n.; NU roč. 9, rého slož. OJ s Bez- „ohne“ (Bezpráv 22, 26, 27; ZMK III 349 a X 435. apod., srov. Bratroslav-Bratruch, Zdi1. Bezměrov 1 Ves 5 km sz od Kro slav-Zduch u Svobody StčOJ 148), nebo měříže. 2 1078 Bezmirow, CDB I, 79; je samo takovým slož. OJ s -uch „ucho“ . 1160 Bezmirov, CDB I, 280; 1280 BezSrov. příjm. Bezuch(ov). ČV 134; Prof —. mirow, CDM IV, 172; 1405 de BezmyB i b e r t e i c h , viz Bobrovník. rxrw, PO XII, 50; 1522 Bezmirowsstij, Bídov 1 Kolonie Staré Rovně (JevíčPO XII, 73; 1589 z šenkhauzu bezmisko). 2 Kolonie založena na místě vy- owskeho, PO X X X II, 103; 1615 obec klučeného lesa r. 1824. 5 MJ: analogic zezmirowska, Urbář chropyňský; 1676 ká příp. -ov k apelat. bída „Elend“ , zn. 67
místo chudobné, bídné, kde je těžké živobytí. Srov. Hladov v C.; Prof I2 625. Bídov — bývalá čtvrť chudiny v Konici. B i e 1 a, viz Bělá, Bílov. Bílá 1 Dříve místní část vsi Ostra vice (Místecko), nyní obec. 2 1893 BíZá. 3 P. Hukvaldy. 4 Bila, do Bile, na Bilu, BiVani, bil sky/bilansky (H. Bečva). 5 MJ: adj. bílá, tj. voda, říčka, Původní jm. říčky přeneseno na osadu. ČV 54 177. V. Bělá. Bílany 1 Ves 3 km sv od Kroměříže. 2 1267 de Belen, CDM III, 402; 1517 z Bi lan, PO X, 273; 1651 v Bilanech, Summární extrakt; 1676, 1718 a 1720 Bilan; 1846 Bilan, Bílany; 1872 Bilan, Bílany; 1893 Bilan, Bílany; 1924 Bílany. 3 P. Kroměříž. Ces. 4 Bílany!Bělaný, Bilaňáci (Kotojedy), bílanské. 5 MJ: jméno obyvatelské utvořené příp. -jan- k názvu potoka, říčky Bělé: Bělané „obyvatelé osady za ložené u Bělé“, srov. Oslavany. Při vý kladu lze pomýšlet i na sídlo „na bielach“ : biel, biela „močál, mokrá louka“, viz Bělov. CV 154, 166, 177; Prof V 142 (Bylany); Spal 47. 6 Zámeček (mys li vna). Bílavsko 1 Ves 2,5 km jz od Bystřice p. H. 2 1364 in Bylawska, CDM XV, 95; 1373 villam Bílewsko, ZDO II, 203; 1524 z Bylawska, PO XII, 283; 1675 Beylawsko; 1718 Beylawsko; 1751 Bylawko (!); 1846 Bilawsko; 1872 Bilawsko, Bílavsko. 3 P. Bystřice p. H. Patroc. kostela sv. Bartoloměje. Ces. 4 To Bélavsko/Bě-/Bylavsko (Rusava), Bélavčani/-áci, bélavské. 5 M J: příp. -sko k apelat. býlava „místo porostlé býlím “ . Blízko je Hlinsko! Kontaminací s biel, bílý pak i v MJ -í~. Srov. PJ Šířava. CV 171, 178; Prof I2 254 n. (Bylany, Bylochov, Býlov, -ice). 6 PJ Bos na, Chlum (dvůr), Ochozy. Bílčice 1 Ves 4 km ssv od Dvorců. 2 1410 villa Bilczicze, CDM XIV, 123; 1480 Blczicze, ZDO XII, 19; 1678 Piltsch; 1718 Heydenpiltsch; 1751 Heidenpiltsch; 68
1846 Heidenpiltsch, Bylčice; 1872 Hei denpiltsch, Bělčice; 1893 Heidenpiltsch, Bělčice, Bílčice. 3 P. Karlovec; far. kos tel sv. Markéty. S Bílčicemi byla totož ná domněle zaniklá ves Blučí. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bílek, Bílec „kdo je bílý“, zn. ves lidí Bílkových; srov. Bělkovice. V 1480 Blczicze je Z (vlastně Z) za -il-. Něm. MJ 1678 Piltsch je zkráceno z čes.; upraveno 1718 na Heydenpiltsch (Heyde „vřesoviště“). CV 49; Prof I2 48. 6 Tovární kolonie/Fab rikskolonie, Bílčický mlýn/Heidenpiltscher Mühle, Dvorecký mlýn/Hofer Müh le, Rohrichův mlýn, t. Frankův mlýn/ /Röhrichmühle či Frankmühle; Roudenský mlýn, též Grogrův mlýn/Rautenberger Mühle, též Gröger Mühle. B í 1n i c e, viz Bylnice. Bílkov 1 Ves 3 km vsv od Dačic. 2 1238 de Belchowiz, CDB III, 202; 1250 (střv. falzum) de Belcouic, CDB IV, 184; 1253 de Belkow, CDB IV, 287; 1399 castrum Byelkow, ZDB VIII, 224; 1447 hrad muoj Bielkow, PB III, 38; 1466 castrum ruptum Bielkow, ZDB XIV, 28; 1678 Bilkaw; 1718, 1720 a 1751 Biel kau; 1846 Bilkau, Bylkow; 1872 Bilkau, Bílkov. 3 P. Dačice; hrad stával již v pol. 13. stol., v pol. 15. stol. pobořen. Kostel sv. Jana Křt. z 14. stol. byl pů vodně farní. 1817 zrušen dvůr. Dříve rybníky. Ces. 4 Bylkov, Bylkovák/Bylkán, bylkovský. 5 MJ: příp. -ov k OJ Bielek, Bí lek; v. výše. Znam. ves Bílkova. CV 49. Prof I2 82. 6 Karlov (dvůr). PJ: Hrad. B í l k o v i c e (Nekuda 36) nezanikly, ale jsou v sv Cechách. Bílov 1 Ves 2,5 km jižně od Bílovce; Sl. 2 1437 z Bielow a. . . dvuor bielowsky, Kapras I, 26; 1416 ves Bielow, PO X, 129; 1520 Biljow, PO XI, 77; 1655 in Bilow, ACO B 12; 1672 in pago Bie low, Děkan. matr. Bílovec; 1720 Bila; 1736, 1805 a 1835 Bielau; 1870 Bielau, Bílovo (!), Catal. cleri; 1894 Bielau, Bilov; 1917 Bielau, Bílov. 3 P. Bílovec; far. kostel sv. Martina. Něm.
4 Bilov i to Bilovo, Bilovjan |hanl. Bilovjak, bilovsky. 5 MJ: příp. -ov k staroč. OJ Biel, zúžením ie > í; znamená osada Bielova. Srov. Bělov, příjm. Bil, Bili. ČV 49; Prof I2 83. V městských knihách bíloveckých se někdy uvádí jako Dürre Biel a odtud v češtině Suchá Bělá; Ad. Turek, Slezský sborník 1954, 182. 6 Bliicherův dvůr/Blticherhof. Bílová 1 Samota u Rajnochovic (Bys třičko p. H). 2 1893 Bilowa. 5 MJ: původ ně přivlast. příp. -ova k OJ Bil, zn. Bilova ves, lhota. Po vynechání dopl ňujícího substantiva přehodnoceno homonymicky na adj. Bílová. Srov. Hostišová, Janová, Filipová. Bilová — PJ u Mokré Hory, Sáňka 84. Viz Bílov. Bílovec 1 Město na Opavsku; Sl. 2 1324 de Woogstadt, Ad. Turek, Fulnec ko, 238; 1424 v městě Bielowczy, Kapras II, 12; 1434 od Bielowcze, Kapras II, 31; 1439 u Bielowcze, Kapras I, 33; 1475 na Bilowczi, Kapras II, 12; 1486 pod Bielowczem, ZDOp III, 14; 1498 na Bielowczy, ZDOp III, 22; 1498, de Wogstat, ACO 265, 102; 1546 zámek Bylowecz, ZDOp VI, 7; 1554 město Bilowecz, ZDOp VI, 14; 1552 s měšťany svými bilowskymi, POp XII, 43; 1589 na Bilowczy, PO X XX II, 102; 1600 zá mek a město Bylowecz, ZDOp VIII, 26; 1660 k panství bilowskemu, PKr z 1634, nefol.; 1661 nedaleko města Bilowcza, Matr. v Hranicích; 1672 decanatus Wagstadiensis, Děkan. matr. Bílovec; 1720 Wagstadt; 1738 Wagstadt, B ilow es(i); 1805 Wagstadt, Bilowes (!); 1870 Wag stadt, Bílovec, Catal. cleri; 1894 Wag stadt, Bílovec. 3 P. Bílovec. Město zalo ženo krátce před 1320; v 16. stol. těžba stříbra, v 1. pol. 19. stol. soukenictví, 1845 soukenická továrna. Zámek; far. kostel sv. Mikuláše. Něm. a čes. 4 Bílovec, do -ca, Bilovčak, bilovecky nemůže být bilovsky: kolidovalo by s adj. blízkého Bílova, v. t.). 5 MJ: buď přiví. příp. -ovec k OJ Bil, stř. Běl. Biel <—adj. běíb „bílý“ (srov. častá slez. PJ s -ovec, mají význam „patřící
komu“, např. Janoškovec, Albertovec, Kocurovec), nebo substantivizace adj. bělový, tj. potok tekoucí bělem, bahništěm; o apelat. běl- viz Bělov. Něm. název Wagstadt k čes. OJ Vok (hypokor. k Vojtěch) „město Vokovo“ : na značuje vztah k Vokovi z Kravař, který byl v době lokace města majitelem pan ství. CV - ; Prof I2 83 (Bílov); DS 11, 26; Schwarz 105. Viz ještě Jelení/1288 Wokendorf. 6 Vnitřní město/Innere Stadt, Dolní předměstí/Nieder-Vorstadt, Dvorek/Hofchen (myslivna), Horní předměstí/Ober-Vorstadt, VM urckově údolí/ Im Murzkathale, Radotín/Radnitz. 1. Bílovice 1 Ves 7 km sv od Uh. Hradiště. 2 1256 Belawiz, CDM III, 232; 1274 Belewiz, CDM IV, 83; 1298 de Wielobitz, CDM V, 83; 1372 Pílowitz, Liber negotiorum; 1520 od fary bilowsky, PO XI, 101; 1523 na Bielowiczich, Po XII, 103; 1591 lidé bilowsstij, DM XXI, 9; 1617 na Bilowiczych, PO X X X IX , 29; 1633 a 1669 Bilowitz; 1718 Billowitz; 1720 Bilowitz; 1751 Billowitz; 1846 Billowitz, Bilowice; 1872 Bilowitz, Bílovice; 1893 Bilowitz, Bílovice; 1915 Bilowitz, Bílovice. 3 P. Bílovice (bylo biskupským lénem). Již v 14. stol. far. kostel (patroc. Nar. Jana Křtit.); v 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Bílovice, Bilovjan\-ák (Jarošov); bilovický. 5 V 1298 de Wielobitz metateze retnic b a v . 2. Bílovice 1 Ves 5 km ssv od Plumlova. 2 Přip. se 1305 (Bielowicze v přepisu z poč. 19. stol., CDM V, 184); 1340 Vil iam nostram Byelouicz, CDM VII, 261; 1358 in villa Byelowicz, ZDO I, 503; 1399 in villa Wileowicz, CDM XII, 524; 1517 z Bilowitz, Reg. města Prostějova, 32; 1530 v Bijlowicziech, ZDO XXIII, 5; 1546 ze vsi Bilowicz, PO XIX, 283; 1595 grunty naše bilowske, PO XXXIII, 335; 1602 ve vsi Bilowiczych, ZDO X XX II, 70; 1672 ex pago Bilowicz, Dě kan. matr. Prostějov; 1677 a 1720 Bilo witz; 1718 Billowitz; 1751 Byllowitz; 1846 Billowitz, Bylowice; 1872 Bilowitz,
69
Bílovice; Plumlov,
1924 Bílovice. 3 Р.: dílem dílem olomoucká kapitula.
Ces.
4 Bílovice, bilovské. 6 PJ: Na hradě. 3. Bílovice nad Svitavou 1 Ves 7 km sv od Brna. 2 1567 ves Bilowicze, ZDO XXVIII, 4; 1675 Bilowitz; 1718 a 1751 Billowitz; 1846 Bilowitz, Bilowice; 1872 Bilowitz, Bílovice; 1893 Bilowitz, Bílo vice; 1924 Bílovice nad Svitavou. 3 P. Pozořice. Čes. 4 Bílovice, do Bílovic, v Bílovicích, Bilovčák, bilovské. 6 PJ: Hradisko. 4. Bílovice Velké 1 Městys 10,5 km severně od Břeclavě. 2 1356 ecclesiam in Pelwicz, CDM IX, 2; 1374 de Bielouicz, ZDO II, 451; 1417 villam Bielowicze, alias Palwicz prope Podywin, ZDB XI, 366; 1420 Pelwicz, ZDO IX, 293; 1524 v podací fary ve vsi Bilowiczich, PB Vllb, 141; 1524 ves Bylowicze, ZDB XXI, 2; 1633 Bjlowitz; 1655 ecclesia filialis Bilouicensis, ОАО В 12; 1718 a 1751 Billowitz; 1720 Bilowitz; 1846 Billowitz, Bilowice; 1872 Bilowitz, Bílovice; 1906 Billowitz, Bílovice; 1924 Velké Bílovice. 3 P. Břeclav. Již v 14. stol. far. kostel, patroc. Nar. P. Marie, a tvrz. Od 1862 městys. Ces. 5 Přívlastek Velké až 1924. Německy se ves jmenuje už 1356 Pelwicz, což je průhledná úprava čes. předlohy Bielovice. ® MJ: příp. -ovice к OJ Biel, po ie > i: Bil; zn. ves lidí Bělových, Bílových. OJ je adjektivního původu: běl, biel „bílý“ . Je buď z adj. odvozeno přímo, nebo vzniklo krácením složeného OJ Bělboch, Neběl. CV 49; Prof I2 83; Svoboda StčOJ 94, 129. 6 U Moravské ho Zižkova. Část obce: Tabačov. PJ: Hradišťsko. Bílsko 1 Ves 8 km jz od Litovle. 2 1602 Bílsko, ZDO X XX II, 41, ed.; 1718 Bilsko; 1720 Birlitz(I), Bilsko; 1745 z dědiny bílský, LSA 243; 1751, 1846 a 1872 Bilsko; 1893 Bilsko, Bílsko. 3 P. Chudobín. Ces. 4 To Bilsko, do Bilska, Bilčák, bilské. 5 MJ: substant. příp. -sko základu běl70
„bílý“ (snad zn. „vese na potoce jmé nem Bílý“), nebo k psi. bělb „bláto, mokrá louka“, které později s běřb „bí lý “ splývá. Viz Bělov. CV 171, 177; Prof I2 83; Smilauer Vodopis 469. Binarovec 1 Samota obce Dětmarovice (Karvinsko); Sl. 2 1894 Binarowetz; 1917 Binarowetz, Binarovec. 5 MJ: přivlast. příp. -ovec k příjm. Binar významem nejasnému. Tvoření PJ příp. -ovec od příjmení je dosud v lašských nářečích živé, srov. Albertovec, Janoškovec, zde MJ Kajlovec. Šrá mek Slez. sb. 1960, 229—236. B i r n b a u m , viz Hrušky. B i r n b a u m h o f , viz Dvory Hruš kové. B i s e n z, viz Bzenec. B i s c h o f k a , viz Bučávka. B i s c h o f s w a l d e , vizBiskupice 1. B i s c h o f s w a r t , viz Hlohovec. Biskoupky 1 Ves 6 km ssz od Mor. Krumlova. 2 1131 Biscupici, CDB I, 115; 1281 Pyspiz, CDM IV, 202; 1320 Byscupicz, Lechner I, 4; 1379 villam Byskupicz, ZDB VI, 644; 1500 z Biskupowicz, Městská kniha ivančická z 15. stol., 64; 1582 v Biskupkach, PB X X IX , 426; 1649 Bisskopka, Urbář moravsko krumlovský; 1672 Byskopka; 1718 Byskaczka(!); 1720 Piskopka; 1751 Biskoupka; 1846 Biskupská; 1872 Biskupsko; 1885 Biskoupka, Biskupsko; 1893 Biskoupka, Biskoupky; 1924 Biskoupky. 3 P. Mor. Krumlov. Ces. 4 Biskopke, biskopské. 5 MJ znělo 1131—1379 Biskupice, krátce kolem 1500 i Biskupovice s analogickou příp. -ovice: obojí zn. ves lidí poddaných biskupovi. Zdrobněním jm. Biskupice vzniklo 1582 Biskúpky, 1646 v sg. Bisskopka, 1718 zkomoleným zápisem Byskaczka. R. 1846—1885 i příp. -sko |ska. Dnešní ná zev od r. 1893. Srov. Popovice/Popůvky. CV 50, 179; Prof I2 85. 1. Biskupice 1 Osada obce Albrechtic, 3 km sv od Města Albrechtic; Sl. 2 1736 Bischoffwalde; 1805 Bischofwalde; 1836 a 1894 Bischofswalde. 3 P. Albrechtice.
Osada založena krátce před 1736. Něm. 5 MJ původně něm. Bischof(s)walde zn. „les patřící biskupovi, popříp. Bi schofovi, OJ Bischof“ , pak osada tam založená. Schwarz 140. t 2. Biskupice 1 Ves 8 km ssv od Uh. Brodu. 2 1131 Biscupici CDB I, 115; 1256 Biscopiz, CDM III, 332; 1274 Pyschopyz, CDM IV, 83; 1446 de Biskupicz, ZDO X, 434; 1520 z Biskupicz, PO XI, 136; 1544 vsi Biskupicz, DM VII, 29; 1671 Biskupitz; 1718 Byskupicz; 1720 a 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Bisku pice. 3 P. Biskupice, biskupské léno. Ces.
4 Viskupice/Vi-, Vískup’ané, viskupský. 5 R. 1131 má MJ ještě nominativní příp. -ici. 6 Podlipský mlýn. 3. Biskupice 1 Městys 8,5 km jjz od Hrotovic. 2 1131 Biscupici, CDB I, 115; 1320 in Biscupicz, Lechner I, 4; 1528 Biskupicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1633, 1671, 1718, 1720 a 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Biskupice (biskupské léno). R. 1398 far. kostel sv. Martina, 1570 pustý hrad. R. 1570 vysazeny na městečko. Ces. 4 Biskopice, Biskopčák, biskopské. 5 R. 1131 má jm. ještě nominativní příp. -ici. 6 Peklo, též Na závisti. 4. Biskupice 1 Ves 4 km sv od Jevíč ka. 2 1262 villa Biscopiz sita iuxta Ghewicz, CDM III, 332; 1361 ville Biscupicz, CDM IX, 235; 1371 cum villis . . . Biscu picz, CDM X, 118; 1412 villam Byskupicze, ZDO VIII, 35; 1672 in Biscupitz, Děkan. matr. Mor. Třebová; 1677 a 1718 Biskupitz; 1720 Biskup (!); 1751 Bisku pitz; 1846 Biskupitz, Byskupice; 1872 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Biskupice. Ves nál. do 1262 olomouckým biskupům. Již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Petra a Pavla). Zámek. Ces. 4 Biskopice, Biskopšták, biskopské. 6 Na Bělidle, U zastávky. PJ: Hradisko, Starý zámek, Klášterské. t 5 Biskupice 1 Ves 9 km v jv od Pros tějova. 2 1131 Biscupici CDB I, 115; 1:29 ves naši Biskupicze, ZDO XXII,
14; 1590 ves Biskupicze, ZDO X X X , 73; 1672 Biskupicz, Děkan. matr. Pros tějov; 1678, 1718, 1720, 1751 Biskupitz; 1846 Biskupitz, Biskupice. 3 P. Tovačov. Ves nál. do 1524 olomouckým bis kupům. Ces. 4 Biskopice, Biskopšták, biskopské. 5 MJ utvořeno příp. -ice a znamenalo ves lidí poddaných biskupovi. CV 50; Prof I2 85; Schwarz ON 88 ; DS 15, 20. 6 B i s k u p i c e, viz Biskoupky, Bis kupství (1403). Biskupství 1 Dříve samost. obec, nyní míst. část obce Náměště na Hané, 14 km západně od Olomouce. 2 1403 in Bis kupicz, Lechner I, 21; 1499 z Byskupstwa, PO VII, 48; 1502 z vsi Biskupstwa, PO VII, 157 do Biskupstwa, PO X, 350; 1553 puol vsi Bijskupstwa, ZDO X XV , 177; 1567 rychtáře biskup ského, Prásek, Organisace 134; 1587 pod dané své biskupské . . . s dotčenou obcí biskupskou, LSA 51; 1591 obec dědiny Biskupství, LSA 52; 1629 ouřadu dědiny Biskupstva, Prásek, Organisace 229; 1677, 1718, 1751 a 1846 Biskupstwo; 1872 Biskupstwo, Biskupstvo; 1915 Bis kupstwo, Biskupství. 3 P. Náměšť. Ves byla do poč. 16. stol. majetkem olomouc kého biskupství. Ces. 4 To Biskopství, za -im, Biskopšti, biskopské. 5 MJ znamená osadu, místo patřící biskupovi a je utvořeno příp. -ství (—bcstvbjo). Také Biskupstvo. Pův. název byl Biskupice (1403). Je to prav děpodobně ona část Náměště, která r. 1131 náležela kostelu olomouckému. Srov. pol. MJ Opoctwo, Plebaňstwo, Popowstwo. CV 168. Schwarz ON 88. B i t e r n, viz Pitárné. Bíteš Velká 1 Město v Znojemsku. 2 1240 in Bytes, quod eciam Heynrichs dicitur, CDB III, 259; 1252 in Heinriches, qui moravice dicitur Bitesche, CDB IV, 259; 1255 in Bites, CDM III, 219; 1259 in Bytess seu Heinrichs, CDM III, 274; 1266 in Vitis, CDM III, 382; 1294 in Heinrichs, CDM V, 17; 1346 Heinrichs, CDM VII, 633; 1361 prope 71
Bitess, ZDB IV, 2; 1379 de Bytesch, ZDB VII, 602; 14. stol.: Sigillum civi tatis Heiureichs, vyobr. pečeti Tiray-Zavadil, Bítešský okres, 35; 1386 de Bit hess, ZDB XII, 188; 1481 pod Bytessy, ZDB XV, 40; 1498 de Bytess, Monum hist. univ. Prag. I, 183; 1509 Bytessensis, Monum. hist. univ. Prag. I, 228; 1510 měštěnína byteskeho. PB Vllb, 57; 1522 z Welike Bytesse, PB Vllb, 111; 1531 měštěnín z Welike Bijtesse, PB XV, 64; 1534 farář bijtesskij, PB XV, 220; 1538 puol města Welike Bytesse, ZDB XXVI, 14; 1596 z města Welike Bytesse, PB X X X I, 508; 1633 Bytesch; 1672, 1718, 1720 a 1751 Gross Bittesch; 1846 Gross Bitesch, Biteš Welká; 1872 Gross Bit tesch, Velká Byteš; 1881 Velká Biteš; 1924 Velká Biteš. 3 P. Náměšť (původ ně zeměpanské město). Již 1240 far. kostel sv. Jana Křtit., od 1784 pošta. Čes. 4 Ta Biteš/Beteš, do B-e, o B-i, za B -ó; Betešák, betešské/Bi-. 5 MJ: příp. -jb k OJ Bietech odvozenému z OJ Biet, které Miklosich ON 130 spojuje se slo vesným kořenem bit- (biti). Pozoruhodné však je, že MJ Biteš a Bitýška mají do klady jen s i/y nikoli s ie, to jen u MJ Bítov, Bítovánky, Bítovčice. Zdá se tedy, že tu opravdu jde o dvě OJ: 1. Vít (zkráceno z Vítoslav, -rad, Prof V 594 a I2 86) v Biteš, Bitýška; střídání po čátečního b/v možné, viz zde 1266 Vitis a 1366 u MJ Osová Bitýška. 2. Biet > Bít v MJ Bítov, Bítovánky, Bítovčice. OJ Biet nebylo časté, splynulo zejm. po ie > í s OJ Vít/Bít. Může však být i zkráceno z Radobyt, Chotěbyt > B yt; to vzhledem k dokladům s y u Bitýška velmi pravděpodobně. Přechod MJ do rodu ženského je pozdější (viz ten Olomouc — ta Olomouc). Svoboda StčOJ 72; CV 26; Prof V 589 (OJ By teš); Eichler Slavia 1966, 242. Příjm. Bytešník. Viz Bítov, Bitýška. Něm. MJ Heinrichs: genitivní s k OJ Heinrich, zn. Heinrichův, Jindřichův majetek, hrad. Zřejmě podle jména mo ravského markraběte Jindřicha Vladi 72
slava. Názvu Heinrichs se přestalo uží vat po dobytí města husity. Schwarz 305. 6 Janovice (samota), Večeřova ci helna, Dolní mlýn, Prostřední mlýn. Části města: Kostelní, Hrnčířská ulice, Malá strana, Ve zmole, Za loukami, Lánice, Růžová ulice; předmostí Janovice (v. t.). PJ Za valy, Spimberky, Loučka (zaniklá ves), Pod spravedlností. 1. Bítov 1 Ves 6 km ssv od Bílovce; Sl. 2 1377 Bettaw, Gr-M II, 487; 1432 na Bietowie, Kapras II, 26; 1546 vsí Bytowem, ZDOp III, 7; 1554 ves Bitow, ZDOp VI, 14; 1600 ves Bytow, ZDOp VIII, 26; 1673 ex villa Bittowiensi, Dě kan. matr. Bílovec; 1736, 1805 Bittau; 1835 Bittau, Bittow; 1870 Bittau, Bitowo, Catal. cleri; 1894 Bittau, Bítov; 1917 Bittau, Bítov. 3 P. Bílovec. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Bitov |to Bitovo, Bitovjan, bitovský. 5 O něm. Bittau viz Bítov 2 sub 5. 6 Bitovský dvůr, Bitovský mlýn. 2. Bítov 1 Městys 8 km sz od Vrano va n. D. 2 1046, falz. 12. stol. Bethow, CDB I, 382 1195, falz. z poč. 14. stol., in castro Betow, CDB I, 411; 1222 de Wetow, CDB II, 232; 1222 provincia Betowiensis, CDB II, 234; 1227 provinciae Betouensis, CDB II, 305; 1233 de Be thow, CDB III, 38; 1238 camerarius Bethowensis, CDB III, 88 ; 1239 camerarius Betowensis, CDB III, 212; 1256 burgravius Wetoensis, CDM III, 227; 1283 camerario Vethouiensi, CDM IV, 213; 1294 in Vetoviensi districtu, CDM V, 11; 1331 von Wettaw, CDM VI, 414; 1343 de Vetouia, Mendl, Knihy počtů, 31; 1355 in Wethau, ZDB III, 82; 1363 von Vettaw, CDM IX, 203; 1372 de Byethow, CDM X, 143; 1483 na Biethowie, CDM XIV, 24; 1409 in Vethoviam, Neumann, Nové prameny, 157; 1424 v Bietowczi, LSA 582; 1441 ad Vethoviam, Neumann, No vé prameny, 201; 1494 z Bitowcze, PB Vllb, 26; 1513 na hrad Bijtow, PB Vllb, 72; 1547 v lesích bijtowskych . . . úřed ník byťhowsky, PB XIX, 42; 1576 zá mek Bijtow, ZDB X X X , 89; 1633 W et-
taw, Bjtow; 1718 Vottau; 1720 a 1751 Vóttau; 1846 Voettau, Bjtow ; 1872 Vot tau, Bítov; 1893 Vóttau, B ytov; 1906 Vóttau, Bítov. 3 P. Bítov. Již v 11. stol. knížecí hrad; 1498 městečko s far. kos telem sv. Václava. Za stavby přehrady byl Bítov přeložen na nynější místo. Čes. 4 Bítov, Bitovák, bitovské. Něm. F&dau. 5 Městečko proti hradu bylo v 15. a 16. stol. nazýváno Bítovec. • MJ je utvořeno příp. -ov k OJ Biet, zúžením Bít; znamená hrad BitiIv. Viz Bíteš. Něm. MJ Bittau (u Bílovce) je pozdější než Vottau (u Vranova), obě obměňují hláskoslovně českou předlohu, Bítov/ Vottau však starším způsobem (B/V, i/o). CV 137; Prof I2 87; Schwarz 305. 6 Comštejn, viz též u sv. Trojice (myslivna), Peksův mlýn, Popelná, Vraneč (dvůr). PJ Hradiště. Bítovánky 1 Ves 17 km vjv od Telče. 2 1386 villam Byethowanky, ZDB VII, 508; 1540 Bitowanky, ves půstů, ZDB XXVI, 45; 1672 Bytowanky; 1718 Bito wanky 1720 Bittowanky; 1751 Byto wanky; 1846 Bittowanky, Bitowanky; 1872 Bittowanky, Bitovánky; 1924 Bíto vánky. 3 P. Bítovánky. V 2. pol. 15. stol. zpustly, v 1 . 1584—1617 obnoveny. Ces. 4 Bitovánky, Bitovaňák, bitovanckej. 5 MJ: zdrobnělina k MJ Bítovany, tj. ves lidí z Bítova, staroč. z Bietowa; zdrobnělina pro dočasné opuštění. Patří k OJ Biet, viz Bíteš. CV 137; Prof I2 87, V 634; Spal 100; DS 15, 31; Schwarz 305. Bítovčice 1 Ves 11 km vjv od Jihlavy. 2 1360 de Byetobczicz . . . in Bietobczicz, que nominatur Vliczka, ZDB III, 508; 1557 ze vsi Bytowczicz, PB XXII, 55; 1585 ves Bitowczicze, ZDB X X X , 192; 1592 ze vsi Bitowcžicz, PB X X X I, 60; 1678 Bitowcžitz; 1718 Bittowžitz; 1720 Unter Bitowizitz (!), Ober Bitowititz (!); 1751 Bitweschitz; 1846 Bittowtschitz, Bitowčice; 1872 Unter - Ober Bittow tschitz, Dolní - Horní Bitovčice; 1893 Unter - Ober Bitowtschitz, Dolní - Horní
Bytovčice; 1924 Bítovčice. 3 P. Brtnice (Dolní В.) a Luka (Horní B.). Ces. 4 Bitovčice Bitovčičák\Bitovčák, bitovčickej. 5 MJ příp. -ice к jménu Bí tovec, tj. příslušník rodu Bítova a zna mená osadu jeho lidí. O OJ Bít v. Bí teš. Rozlišení na Dolní a Horní od 1720. R. 1360 se zvaly též Ulička. CV 137; Prof —. 6 Dolní Bítovčice, Horní Bítov čice (dříve osady), Vilémovský mlýn, Rozseč. 1. Bítovec 1 Zanikl u Dolní Bobrové (Novoměstsko) v trati Bítovce. 2 1407 a 1487 Bytowecz, Urbář žďárský. 3 Ves byla 1439 pustá, 1483 osazena, ale pak opět zpustla, Nekuda 53. 2. Bítovec 1 Zanikl u Oslavy (Velkomeziříčsko), kde je les Bítovec. 2 1493 les Bítovec, ZDB XVI, 195, ed. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 MJ: příp. -оиес к OJ Bít, zn. Bítův majetek. O Bít viz Bíteš. CV 137. B i t t a u , viz Bítov. 1. Bítýška Osová 1 Městys 6 km sz od Velké Bíteše. 2 1349 super oppido Vitis, ZDB 1 ,107; 1364 cum medio oppi do Bytesska, ZDB IV, 104; 1366 Vitis oppidum, ZDB VI, 129; 1373 medium oppidum in Parua Bythezka, ZDB VI, 129; 1376 Bytesska, CDM XI, 31; 1415 super oppido Bytesska, ZDB XI, 119; 1458 z Osowsky Bytessky, LSA III, 101; 1460 z Osové Bytečky, KP IV, 64; 1493 na puol městečku Bytesscze, ZDB XVI, 65; 1581 v městečku Bytesscze, ZDB X X X , 150; 1590 s městečkem Bitissku Osowskau, ZDB X X X I, 38; 1612 měs tečko Osowskau Bytyssku, ZDB X X X IV , 99; 1671 z Bytyssky Osowsky, Matr. Dolní Loučka; 1674 Ossowa Bietischka; 1718 Ossowa Bytischka; 1720 Bitischka; 1751 Osowa Bitischka; 1846 Bitischka, Bitischka Ossowa, Bytisska, Bytisska Osowa; 1872 Ossowa Bitischka, Osová Bytyška; 1881 Osová Bitéška; 1885 Os sowa Bitischka, Osová Bytiška; 1906 Ossowa Bittischka, Osová Bytyška; 1924 Osová Bítýška. 3 P. Osová. Již 1349 městečko s far. kostelem sv. Jakuba V. 73
1798 parcel, dvůr. Od 1805 továrna na příp. -ov k OJ Blahoň, to hypokor. po kůže. Ces. doba některého ze slož. OJ s kompo 4 Betýška, Betyšták, betýšcké/Vosová, nentem blah- „blahý“ , např. Blahoslav, na Vosovo, Vosovák, vososké. 5 Od pol. Blahoměr apod. CV 50; Prof —; Svobo 15. stol. přívl. Osová (podle příslušnosti da StčOJ 161. k panství). 6 Tři dvory (dvůr), Maňkův Blahutovice 1 Ves 10 km západně od Nového Jičína. 2 1499 Blahustowicze mlýn. PJ: Šibeník. 2. Bítýška Veverská 1 Městys 8,5 km ZDO XVI, 12; 1612 Blahautowicze, ZDO jižně od Tišnova. 2 1376 de Bytysch, XXXIII, 63; 1628 z Lahutowicz, Matr. ZDB VI, 448; 1475 Bytéška městečko, Hranice; 1672 Blattendorf; 1718 Blattendorff; 1720 Blatendorf, Blatutowi PB V, 61; 1481 v Bietesscze, PB V, 35; 1538 městečko Wewersku Bytessku, ZDB tze (!); 1751 Blattendorf; 1846 Blatten XXVI, 12; 1573 městečko Wewersku dorf, Blahutowice; 1872 Blattendorf, Bytessku, ZDB X X X , 9; 1633 Byteschka; Blahutice; 1893 Blattendorf, Blahuto 1674 Klein Bitischka; 1718 Bitisska; vice. 3 P. Hranice; 1772 parcel, dvůr. 1720 Bitiska; 1751 Klein Bitiska; 1846 Něm. Eichhorn Bitischka, Wewerská Bitýška; 4 Blahutovice, k B-am, v B-ach, Bla1872 Bitischka, Veverská Bytyška; 1881 hutovjan, blahutovicky |-tovsky. 5 M J: Veverská Bitéska; 1885 Eichhorn Bi příp. -ovice k OJ Blahut(a), domácké tischka, Veveří Bytýška; 1893 Eichpodobě některého slož. OJ, o nichž viz hom Bitischka, Veveří Bytyška, Ve Blahoňov. Zn. ves lidí Blahutových. verská Bytyška; 1906 Eichhorn BittischDo němčiny přejato s vynecháním h a ka, Veverská Bytýška; 1924 Veverská analog, spojovacím -en a -dorf: Blat Bítýška. 3 P. Veveří. Na poč. 15. stol. tendorf. CV 51; Prof I2 87 (Blahotice); městečko s far. kostelem sv. Jakuba V. Svoboda StčOJ 166. 6 PJ na -ovo: Svih1716 vystavěny železné hamry na Bí lovo, Masařovo. lém potoku. Čes. Blanné 1 Ves 9 km jv od Mor. Bu 4 Betýška, do Betýšky, Betyšák, bedějovic. 2 1846 Blann, Blaný; 1872 teské. 5 MJ: přivlast. příp. -ka k OJ Blann, Blány; 1915 Blann, Blané; 1924 Bíteš/Byteš/-ch, o nichž viz Bíteš. Něm. Blanné. 3 P. Hostim; 1591 tu stával Eichhorn „veverka“ podle příslušnosti Blanský mlýn, 1669 bylo místo pusté k hradu Veveří. CV 23, 137; Prof - . a lesem porostlé; 1738 založena ves. Ces. 6 Nový dvůr (dvůr), Dolní mlýn, Pra4 To Blaný, k B-ymo, o B-ym, za chovna (mlýn), Veveří (hrad). PJ B-ym, Blaňák, blanenské. 5 MJ: neu U vlčích jam, Na stráži, Královka (les), trum adjektiva k staroč. apelat. blana, Ho Bratrské zahradě. bláně — trávník, pastvina, zvláště na B l a d e n s d o r f , viz Mladoňov. místě vykácených lesů (Machek, Etym. B l a d o w i t z , viz Mladějovice. sl. 22 ) a na kamenité půdě, někdy Blahoňov 1 Ves 8,5 km západně od i v obecním majetku (Wisnar 18 aj.). Tišnova. 2 1390 Blahonow, ZDB VII, Pův. název byl Blanský/Blanný mlýn. 816; 1415 villam Blahonow, ZDB X, Srov. Blansko, v Cechách Blaníce, Bla 101; 1504 Blahoniow, ZDB XVII, 65; ník; PJ Bláně (Bartoš, Dial. slov. mor. 1720 Blahnow; 1751 Blahanow (!); 1846 18), Blaňov (u České, Sáňka 31). PJ Blahoniow; 1872 Blahoniow, Blahoňov. Bláně v Jarošově u Uh. Hrad. a v Blat3 P. Kuřim. Ces. nici. CV 179; Prof I2 89. 4 Blahoňov, do Blahoňova, BlahoBlansko 1 Město na Bměnsku. 2 1131 Blansko, CDB I, 115; 1267 apud Planňovšči, blahoňovské. Blahuňuv, Blahucek, CDM III, 402; 1270 Blanzk, CDM ňuvák, blahuňuvské (Deblín, hanácké IV, 41; 1277 oppidi nostri Plancek, CDM nář. horské s o > u). 5 MJ: přivlast. 74
IV, 132; 1349 castro Blansk, CDM VII, 913; 1353 de Plancz, Mendl, Knihy poč tů, 201; 1360 plebanus de Blanczk, Reg. VII, 465; 1396 castrum nostrum Blanczk . . . oppidum Blanczk, CDM XII, 302; 1400 z hradu našeho Blanska s městeč kem Blanskem, CDM XV, 401; 1434 z Blanska . . . na tom hradě Blansce, KP III, 95; 1435 v Blansce, KP III, 118; 1437 ad castrum Blanssk, Lechner I, 45; 1437 v Blanště, KP III, 214; 1444 in Blansk, Lechner I, 52; 1466 k blanen skému zboží, KP IV, 219; 1492 za Blan sko, KP VI, 301; 1527 na B lan sk u ... zboží blaneczkeho, PO XIII, 118; 1531 do kostela blaneczkeho, PB XV, 57; 1554 na starý hrad pustý, tvrz Blansko, městečko Nowe Blansko, Staré Blansko, DM VII, 47; 1576 lidé blanensstij, DM XV, 103; 1633, 1675 Blansko; 1687 z Blanska, Matr. Jedovnice; 1718, 1751, 1846 a 1872 Blansko. 3 P. Blansko (bis kupské léno). Vedle původního (Staré ho) Blanska založil v pol. 13. stol. bis kup Bruno městečko (Nové Blansko) a hrad Blansko, který stával východně od Těchova. Po zboření hradu byla v 16. stol. vystavěna tvrz v městečku (pak zámek). Již v 17. stol. železné hu tě, od poč. 19. stol. silný železářský prů mysl. 1905 bylo Blansko povýšeno na město. Již 1131 far. kostel sv. Martina. Ces. 4 Blansko, Blan(en)ščák, blanenské; v okolí: Blansku, (hanácké nářečí hor ské se změnou o > u). Arch. Blanščí. 5 MJ utvořeno substantivizací jmenného neutra blan-sko ( < boln-bsko) od stč. apel. blana, bláně ( < boln) a značí osa du založenou na blanách; význam slova v. u MJ Blanné. Příp. -s/co označuje příslušnost k něčemu, charakterizaci místa. R. 1437 Blanště: arch. 6. p. sg., viz Cuřín, Slavica Pragensia IV, 1962, 429 n. O MJ Blansko četná literatura. CV 171; Prof I2 91; Mikl. Apel. II, 225; Saňka 31 a CMM 1951, 212-217; Pra cek, Komenský 1881, 124—126; Brandl, Obzor 1885; Gregor VVM 7, 44—45 aj.
Klamovka (továrna), Na mošnách, Nýtárna, též Pavlínská huť, Horní Palava (cihelna), Sloupečník, U mlýna, též Trávníky (mlýn), V huti (myslivna), Zborovec (cihelna). PJ: Strážná, Šibe nice, Palava (potok). B l a s c h d o r f , viz Lhotka (u Bí lovce). B l a s c h k e , viz Vlaské. Blatec 1 Ves 7 km jižně od Olomou ce. 2 1369 de Blaczcze, ZDO I, 969; 1493 z Blatce, KP VI, 314; 1511 ze vsi Blatcze, PO VIII, 299; 1517 z Blatcze, PO X, 241; 1587 Blatcze (1. p.), АСО В 12; 1660 z Blatcze, Matr. Prostějov; 1676 Blatcze; 1691 Blatze, Děkan. matr. Olomouc; 1718 a 1751 Blatcze; 1846 Bla tze, Blatec. З P. města Olomouce. Ces. 4 Blatec, do Blatca, v Blatco, za Blatcem, Blatečák, blatecké. Cuhácké nářečí. 5 MJ je deminut. k apel. bláto: blatce podle nepřímých pádů a slov dvorec, týnec, pak nom. Blatec. Něm. MJ Blatze je z čes. genit z Blatce vynecháním předložky z. Srov. Blatnice. CV 180; Prof I2 92. Podle V. Nešpora (Dějiny roboty na panství olomouckém, 20 ) slul Blatec 1131 Tázaly (v. t.). 6 Kocanda (hospoda), Blatecký mlýn. Blatiny 1 Ves 10 km severně od N. Města. 2 1768 obce naisstiftski, Svobo da, Novoměstský okres 261; 1846 Neu stift, Nové Sady; 1885 Neustijt, Novosady; 1915 Neustijt, Novosady či Bla tiny; 1924 Blatiny. З P. Nové Město; založeny krátce před r. 1768. Čes. 4 Blatiny, na Blatiny, Blatiňák/Blatiňář, blatinskej. 5 MJ: příp. -ina k apelat. bláto, zn. místo blátivé. Plurál podle MJ Slatiny, Bažiny. Časté jako PJ. CV —; Prof I2 92. Něm. Neustijt = No vosady, tj. nově založená ves; viz Nebštych. 1. Blatnice 1 Ves 5 km vsv od Mor. Budějovic. 2 1046 falz. z 12. stol., Blat nice, CDB I, 382; 1466 Blatnicze (2. p.), PB IV, 191; 1481 v Blatniczy, PB V, 45; 1512 nad Blatniczkym rybníkem PB X, 53; 1530 ze vsi Blatnicze, PB XIV, 257; 6
75
1528 Blatnicze, Ruk. arch. města Brna 4 Malá Blatnica, častěji v okolí Ma č. 1212; 1570 ze vsi Blatnicze, PB XXVI, la Jaša JJoša \Aša, které vzniklo sekun 45; 1573 k vsi jeho Blatniczy, PB XXVI, dárně z nář. obyvatelského jména Má 314; 1671, 1718 Blatnicz; 1720 Platnitz; lojašé a příd. jména malojašský (Blat 1751 Blattnitz; 1846 a 1872 Blatnitz, nice, Louka). V nář. výsl. I [u]. Blatnice. 3 P. Jaroměřice n. R. Čes. 5 M J: demin. k MJ Blatnice, v. t. Pří 4 Ta Blatnica, o B-i, za B-ó, Blatnivlastek Malá (1371 Stará) Blatnice na rozdíl od sousední Velké Blatnice. ČV čák, blatnické. 2. Blatnice 1 Ves 6 km jv od Uh. 179. Ostrohu. 2 1371 (in) Blatnicz Maiori, B l a t t e n d o r f , viz Blahutovice. CDM X, 118; 1372 Platnicz, Liber; 1511 B 1 a u d a, viz Bludov. B l a u e n d o r f , viz Bludovice. z W elikey Blatnicze, PO VIII, 293; 1515 v blatniczkych horách, PO X, 68 ; 1523 Blazice 1 Ves 5 km ssz od Bystřice z Welike Blatnicze, PO XII, 225; 1551 p. H. 2 1358 villam Blazicze, ZDO I, 568; 1365 in Blazicz, ZDO I, 869; 1406 z Welike Blatnicze, PO XXI, 199; 1598 z hor blatniczkeych, PO XXXIII, 160; villam Blassicze, ZDO VII, 169; 1447 1598 při vsi W elkey Blatniczy, PO z Blazicz, PO III, 158; 1480 Blazycze, X XX III, 161; 1598 z Welike Blatnicze, PO V, 83; 1494 ves Blazicze, ZDO XV, PO X X X IV , 98; 1633 Blatnice; 1671 7; 1504 lidí mých blasiczkych, PO VII, 232; 1506 z Blazicz, PO VIII, 44; 1520 Gross Blatnicz; 1718 Gross Platnicz; 1720 Gross Blatnitz; 1726 Pečet obecní z Blazycz, PO XI, 90; 1526 v BlazyHrvbe Blatnicze, CMMZ V, 32; 1751 czych, PO XIII, 65; 1532 za ves Blazy Gross Blattnitz; 1846 Gross Blattnitz, cze, PO XV, 254; 1536 fojt blazyczky, PO XVII, 80; 1675 Blažitze; 1751 BlaBlatnice Hrubá čili Welica (!); 1872 Gross Blatnitz, Velká Blatnice; 1924 žitz; 1846 Blaschitz, Blažíce; 1872 Bla Blatnice. 3 P. Uh. Ostroh. Již v 16. stol. žíte, Blasice (!); 1893 Blasitz, Blazice. far. kostel sv. Ondřeje, později poblíže 3 P. Bystřice p. H. Čes. vsi poutní kostelík sv. Antonína Pad. 4 Ty Blazice, k B-ím, o B-ách; BlaziV 16. a 17. stol. byla B. proslulá vinař čáci, blazické. 5 MJ: do 17. stol. má stvím a byla hrazenou vsí. Čes. MJ B. jen podobu Blazice se z, teprve 4 Hrubá Buatnica, za B-ú, Hrubopak Blazice nepochybně přikloněním buatničané |Hrubjané, hrubobuatnický. k Blažej lat. Blasius. Na rozdíl od 5 MJ: příponou -ice se substantivizuje ČV 50 pokládáme zápisy Blazice za příd. jméno blatné, za místo buď blá správné, nikoli za mylné zápisy podoby tivé, nebo ležící u kalné vody. Také jako Blažíce (ta by mohla vzniknout příp. PJ. ČV 179; Prof I2 94. Přívlastek Hru -ice jak k OJ Blaž, zkratky z Blažej, bá = Velká poprvé 1511 k rozlišení tak — pravděpodobněji — k OJ Blah, od blízké Blatničky; v. t. 6 PJ Bláně. Blaž, hypokor. podobám slož. OJ typu Blatnička 1 Ves 11 km jv od Uh. Blahomir, Blažibor s blagi, „dobrý, bo Ostrohu. 2 1371 (in) Latnicz Antiquo, nus“ ; Svoboda StčOJ 69). Protože však CDM X, 118; 1512 z Male Blatniczky, OJ Blaz nelze spojit ani s Blažej (před PO IX, 183; 1592 Blatniežka Mála, Urpokládat zkrácení bezprostředně z lat. bář ostrožský; 1598 z Mále Blatniczky, Blasius je zcela nejisté), ani s blaga, PO XXXIII, 428; 1671 Klein Blatnitz; (-g + jb > Blaží), je třeba vyjít z ta 1718 Klein Blatznitz (!); 1720 a 1751 kového jména, v němž -z, (< -d + jb) Klein Blatnitz; 1846 Klein Blatnitz, původní. Na pozadí palatalizovaných Mala Blatnice; 1872 Klein Blatnitz, Ma OJ typu Hrz -(r-hrd+jb, Raz <—rad+jb lá Blatnice; 1906 Kleinblatnitz, Blatnič (viz MJ Rázová), Viz ■<—vid + jb (viz MJ ka. 3 P. Uh. Ostroh. Čes. Vizovice) nabízí se jako nejpravděpo 76
dobnější výklad z OJ M l a z m l a d t „mladý, jung“ : mlad + jb > Mlaz; zá měna MI-/BI- je možná, zejm. ve spo jení m, b + r, l, srov. Mrlínek/Brlínek. K event. OJ *Blaz není apelat. základu *blad-. MJ zn. nejspíše ves lidí Mlazových. Prof —; Svoboda StčOJ 130. Blažejovice 1 Dříve osada, nyní míst ní část obce Rozsochy, 4,5 km jz od Bystřice n. P. 2 1420 in villa Blaziegowicz, ZDB XII, 100; 1464 v Blaziegowiczich, PB IV, 117; 1481 v Blazegowiczich, ZDB XV, 30; 1500 z Blazeyowiczek, Mor. arch. soukromé, 71; 1609 Blažiegowicžky, ZDO X X X IV , 57; 1674 a 1718 Blažiowitz; 1751 Blažiegowitz; 1846 Blazieowitz, Blažěowicze (!); 1872 Blaschejowitz, Blažejovice. 3 P. Bystři ce n. P. Ces. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Blažej, ves lidí Blažejových; v 16. stol. se ves na zývala Blažejovičky, srov. Blažovice— Blažovičky. CV 50; Prof I2 96. 1. B lažkov 1 Ves 8 km jz od Bystřice n. P. 2 1353 in Blazcow, ZDB II, 141; 1358 in Blazkow, ZDB III, 198; 1459 v Blasskowie, PB IV, 22; 1497 v Blazkowie, ZDB XVII, 18; 1510 na vsi Blazkowie, ZDB XVIII, 15; 1615 ves Blaž kov, ZDB X X X IV , 68 ; 1674 a 1718 Blažkow; 1720 a 1751 Blaschkow; 1846 Blaschkow, Blažkow. 3 P. Dolní Rožínka. Byly tu dva svobodné dvory. Ces. 6 Nový mlýn. 2. B lažkov 1 Zanikl někde v okolí Jihlavy. 2 1234 Vblazca, CDB III, 88 . 5 Jediný doklad má ráz PJ, složené ho z předložky u a OJ Blažek. 3. B lažkov 1 Zanikl v okolí Bohdalova (Zďársko), nejspíše pod horou Blaž kov. 2 1366 Blazcow, ZDB IV, 398; 1606 . . . jest ves pustá za vsí Rudolcem slově na Blazsskowe, Svoboda, Zďárský okres, 189. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bla žek, to hypokor. podoba buď k někte rému ze složených OJ s komponentem blah- (viz Blazice), nebo k Blažej -«—lat.
Blasius. CV 50; Prof I2 98; Svoboda StčOJ 32, 134. B lažov 1 Dříve samost. obec, nyní osada Kozová, 14,5 km zjz od Litovle. 2 1382 Blaschow, CDM XI, 278, list. něm.; 1408 Blazow, ZDO VII, 621; 1464 Blažow, ZDO XI, 34; 1494 ves Blazow, ZDO XV, 5; 1586 ves Blaziow, ZDO X X IX , 139; 1677 Blaziow, 1718 Blacziow; 1720 Blazow; 1751 Blažiow; 1846 Blaschow, Blažow. 3 P. Bouzov. Ces. 4 Blažov, do Blažova, Blažovák, blažovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Blaž, o němž viz Blazice. CV 50; Prof —. Blažovice 1 Ves 7 km západně od Slavkova. 2 1131 Blasouicih, CDB I, 115; 1317 Maius Blaswitz, CDM VI, 109; 1338 Blaswitz, CDM VII, 186; 1581 ke dvoru našemu blaziegowskemu, PB X X IX , 257; 1718 a 1720 Blažowitz; 1751 Blažiowitz; 1846 Blažiowitz, Blažowice; 1881 Blažejovice; 1905 Blažovice. 3 P. Blažovice. V 17. stol. pivovar. Ces. 4 Blažovice, do Blažovic, Blažovčák/ /Blažovšči (Jiříkovice), blažovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Blaž, o němž viz Blazice; zn. ves lidí Blažových. Do něm činy přejato s redukcí druhé slabiky: 1317 Blaswitz, z čehož při zpětném pře jetí do češt. vokalizace 1581 Blažejo vice, k níž přispělo nepochybně i spo jení s OJ Blažej -^—Blasius. CV 50; Prof I2 96; Schwarz 81. Blažovičky 1 Zanikly u Blažovic. 2 1317 Blasswitz Parrum, CDM VI, 109; 5 MJ: deminutivum k Blažovice (v. t.). CV —; Nekuda 36 (Blažejovičky). B 1 e i c h, viz Bělidla. B l e j č o v i c e , viz Bělčovice. Blišice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada Koryčan, 12,5 km severně od Ky jova. 2 1322 de Blissicz, CDM VI, 207; 1324 de Blissicz, CDM VI, 261; 1355 de Bliscic, ZDO I, 339; 1358 in Blissicz, ZDO I, 592; 1406 in villa Blyssycz, ZDO VII, 121; 1447 villam suam dietám Blissieze, ZDO X, 574; 1464 v Blissicziech, PO IV, 79; 1466 villam Blissicze, ZDO XI, 309; 1515 z Blissiecz, PO X, 36; 77
1530 ves Blissicze, ZDO XXIII, 5; 1604 na vsi Blissiczych, ZDO X XX II, 98; 1670 Blyssicze; 1718 Blisitze; 1720 Blisnitz; 1751 Blysitz; 1846 Blischitz, Blišice; 1872 Blischitz, Blišice; 1893 Blischitz, Bliši ce. 3 P. Koryčany; v 15. a 16. stol. tvrz. Čes. 4 Blišice, do Blišic, Blišičák, blišický. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Blich, *Bliš, to patrně hypokor. zkratka některého z OJ počínajících komponentem Bliz- „nahé“ (např. Blizbor)\ zn. ves lidí B-ových. Zkrácené OJ bylo odvozeno příp. -c h (srov. Václav — Vach) n. -š (srov. Radslav — Raš, MJ Rašovice). CV 9 (OJ Biích, Bliš, obojí bez objasnění); Prof —. 6 PJ Slatiny. Blištice 1 Zanikla u Hrádku na Bojkovicku, kde je trať Blišticko a při Blištickém potoku. 2 1563 ves pustou Blíštčicko, ZDO XXVII, 73 ed. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 Za název zaniklé osady přejato jm. potoka Blištice, na němž ležela; jm. tvořeno substant. příp. -ice od slov s kořenem *blbst~, *blbsk~, stč. blščieti, nč. blyštit (se) „lesknout, skvít se“ ; adj. blištivý dosud v mor. nářečích „lesk noucí se, průzračný“, srov. laš. bliščiva voda „třpytivá, průzračná voda“. Jm. tedy znamená „potok s průzračnou vo dou“. CV - ; Prof - ; Machek ES 36; Bartoš Dial. slov. mor. 19 (PJ Bliščice, Blišticko); Nekuda 129 (PJ Podblišticí ukazuje na pův. sg.); srov. polabské Bluščne a pol. 1441 Blssczina = Pština; Rospond Pořadník J^zykowy 1964, 354. Blízkov 1 Ves 9 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1512 ze vsi Bliskova, LSA 129; 1556 Blyžkow, ZDB XXVII, 17; 1679 Blizkow; 1718 a 1751 Bliskow; 1846 Bliskau, Bliskow; 1872 Bliskow, Blizkov; 1885 Bliskau, Blízkov. 3 P. Černá. Ces. 4 Blizkov, Blizkovák, blizkovskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Blízek, to buď substantivací adj. blizv „blízký, nahé“ (srov. tvrdý/Tvrdek, starý/Sta rek), nebo zkratka slož. OJ s kompo 78
nentem bliz- (viz Blišice). Podle stč. dvojice blízký a bližný „nahé“ zaměňo váno Blízkov a Blízkov. CV 51; Prof I2 100; Svoboda StčOJ 134; Gebauer Slov. stč. I 67; Smilauer PST I 41. 6 Stráž, Pod spravedlností. Blížkovice 1 Městys 6 km vjv od Mor. Budějovic. 2 1349 in villa Ulispicz, Reg. V, 591; 1365 in villa Plispicz, ZDB IV, 305; 1464 z Blisskowicz, PB IV, 100; 1512 v Blízkowiczich, PB VIII, 71; 1547 v městečku Blyžkowiczych, PB XIX, 37; 1575 z městečka Blysskowicz, PB XXVII, 97; 1590 v lesích bližkowskych, PB X X IX , 88 ; 1633 Bliskowitz; 1672 Lisspitz; 1718 Lyspitz; 1720 Lispitz; 1751 Lyspitz; 1846 Lispitz, Bliškowice; 1872 Lispitz, Bližkovice; 1881 Bliškovice; 1906 Lispitz, Blížkovice. 3 P. města Znojma; 1498 městečko. Již v 14. stol. far. kos tel sv. Bartoloměje. 1779 parcelován dvůr. B. se dělily v město a ves (každé z nich bylo osadou, obě osady tvořily obec). Ces. 4 Blškovice, do Blškovic, Blškovák, blškovcké (!). V místě hanácké nářečí znojemského typu se silnou redukcí i. Něm. Lišpets. 5 MJ: příp. -ovice k OJ, které původně nejspíše znělo Bliš (o něm viz Blišice). Na Bliš ukazují něm. do klady 1349 a 1365 Ulispicz, Plispisz, v nichž počáteční Pl- < - čes. Bl- (li je za obouretné B-) a -spitz čes. -šovice. Zn. ves lidí Blišových. Teprve při zpětném přejetí do češt. spojeno s OJ Blízek (o něm viz Blízkov): 1464 z Bliss kowicz. V 17. stol. dekomponováno v němč. BL, Pl/L: Lisspitz. CV 51; Prof —; Schwarz 246 (z OJ Blížek); Wisnar ON Znaim 24. 6 Nový mlýn, Posměch (mlýn). B 1 u č í, domněle zaniklé (Nekuda 89), viz Bílčice. B l o s d o r f , viz Mladějov. Blučina 1 Městys 3 km sv od Zidlochovic. 2 1048, falz. 13. stol., ad termi nům Bluchine, CDB I, 381; 1240 de Lu chin, CDB III, 260; 1284 Luchens, CDM IV, 221; 1297 in Luchens, CDM IV, 221;
1297 in Luchens sive in Blucina, CDM V, 71; 1319 villam nostram Lauchans, CDM VI, 152; 1361 in Lavschan, Reg. VII, 962; 1365 in Lautscheins, Mendl, Knihy počtů, 318; 1417 ves Blčinu, KP III, 5; 1447 v Blczinye, PB III, 447; 1480 v Bluczynie, PB VIII, 10; 1494 na Bluczinu, ZDB XVI, 68 ; 1500 na desátek bluczynsky, ZDB XVII, 45; 1510 měs tečko Bluczynu, ZDB XVIII, 12; 1607 starší blucžinsstij, PB X XXIII, 371; 1633 Lautschitz, Blucžina; 1673 a 1718 Lautschitz; 1720 Lauczitz; 1846 Laut schitz, Blučina. 3 P. Zidlochovice. Již 1240 far. kostel P. Marie. B. byla dá vána věnem moravským markraběnkám, 1497 povýšena na městečko. Čes. 4 Blučina, na Blučinu, Blučiňák/Blučinšči, blučinské. V okolí též Bločina. Něm. Laudšets. 5 MJ: příp. -ina k zá kladu bluk- „hukot vody, Brausen“ . Zn. místo, kde bylo slyšet hukot vody. n. kde potůček takového jména tekl. B. leží nad řekou Cezavou, jm. patřilo asi jednomu z menších levých přítoků Cezavy stékajícího ze svahů blučinského okolí. CV 212 spojují jm. B. buď s apelat. louka „Wiese“ , opírajíce se o něm. 1248 Luchens jakoby čes. *Lučany (počáteční Bl- pak z předložkového spojení v Lučanech/Vluč-/Bluč~), nebo s čes. apelat. vlčina „kde jsou vlci“ (Vl/Bl je možné). Avšak něm. Luchens: Lučens vzniklo z čes. Blučina dekom pozicí Bl/L, srov. Bližkovice/Lisspitz; -ina nahrazeno něm. analog, -ens, jak je tomu často u poněmčených jmen již ní Moravy (viz Hajany, Komořany, Mo ravany apod.). Prof I2 104, V 536 (Bluk); Gebauer Slov. stč. I 63, 70; Machek Etym. slov. 34, 35; Kálal 29; Schwarz 195, 203. 6 Ulice Pendrov (viz Bohmdorf) ukazuje na dočasné osídlení Blučiny Němci. B ludov 1 Městys 4 km jz od Šum perka. 2 1200, falzum z poč. 14. stol., de Bludow, CDB II, 351; 1346 Bludow, CDM VII, 633; 1347 Bludow, Reg. V, líD 1-371 castrum Bludaw, CDM X, 118;
1438 z Bludowa, PO III, 155; 1501 v Bludowie, PO VII, 102; 1508 po grun tu mém bludowskem, PO VIII, 71; 1511 z Bludowa, PO VIII, 274; 1545 z Blu dowa, PO VIII, 274; 1545 z Bludowa, Po X IX , 185; 1550 po gruntech mých bludowskych, PO XXI, 92; 1568 na Blu dowie, PO X X V , 1; 1568 pustý hrad B ludow . . . v háji slově bludowskey, PO XXVIII, 21; 1571 nad rolími bludowskymi, PO XXVII, 412; 1612 ves Bludow, PO X XX VII, 407; 1633 Blu dow; 1677 ecclesia Blaudensis, Děkan, matr. Šumperk; 1677 Blaude; 1718,1720 a 1751 Blauda; 1846 Blauda, Bludow; 1872 Blauda, Bludow. 3 P. Bludov. Již v 13. století hrad, který byl zbořen za uherských válek v 15. stol. Pak zámek. V 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Jiří). Před 1732 B. povýšen na městečko. 1733 bylo městečko rozšířeno o část zv. No vá Ves (ta byla dominikální), která byla do 1848 samost. obcí. Ces. 4 Blodov, na Blodov, na Blodově, Blodovák, blodovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k častému stč. OJ Blud, které buď z apelat. blud < blpďb „Irrtum“ , nebo krácením slož. OJ Bohoblud (viz Bohdalov), Problud apod. Hrad byl na zván po některém z Bludovi z erbu lva na třech hůrkách. Do němčiny jm. B. přejato s diftongizací přízvučného u —»—»■ au a s redukcí toponymického sufi xu: Bludov — Blaude, srov. Sudkov — Zautke. CV 5; Prof I2 103; Svoboda StčOJ 69; ČMuF 1904, 420. Viz Bludovice. 6 Bludovský mlýn, Zámeček. 1. Bludovice 1 Ves 2 km jjv od Ji čína. 2 1302 de Bludowicz, CDM V, 137; 1437 Bludowicze, ZDO X, 98; 1524 ves Bludowicze, ZDO X X , 3; 1531 na ves Bludowicze, PO XV, 21; 1671 Plaundorff; 1718 Blauendorff; 1720 Blauen dorf, Bludowicze; 1846 Blauendorf, Bludowice. 3 P. Nový Jičín. Něm. 4 Bludovice, Bludovjani, bludovský; Budovice (Hodslavice); něm. Blauen dorf. 5 V něm. Blauendorf je Blauza čes. Blúd, d disimilačně vynecháno, 79
dorf — ves; v něm. lidové etymologii den až po dělení vsí, jež bylo od 18. pak spojeno s apelat. Pflaumen = švest stol. na širším Těšínsku časté, srov. pří vlastky u Domaslovic, Třanovic. 6 Ame ky, Pjlaumendorf. Ves byla pojmeno rika, též Lesovina, Datyně, Kampjany, vána podle Bluda z Trnávky (2. pol. 13. stol.) z rodu Hiicheswagenů. Podle ji Osekovice, též Na vrchách, Spluchov, Zagůří, Zákostelí, Zámecký. ného údaje založil ves prý Blud z PíšoB l u m e n b a c h , viz Květná. vic a na Starém Jičíně. (SA I, č. 3, 167). Liewehr ON Kuhlándchens 43 až 44; B obálov 5 Lidový název pro Zvolenov (Strážnicko), v. t. MJ: k bobál „ča Schwarz 177. 2. Bludovice Dolní 1 Dříve samostat rodějník, kouzelník“, variantě k bobán, ná obec, nyní osada města Havířova, boboň, boboník. Možno však spojit 12,5 km záp. od Ces. Těšína; Sl. 2 1335 i s nář. bobál „kdo se bojí“ k báti. CV Bluda, Prášková poz.; 1434 von der —; Prof I2 104 (Bobanov); Bartoš Dial. Blawde, Prášková poz.; 1461 z Niežnich slov. mor. 20; Janko CMF 1942, 134 Bludovic, Prášková poz.; 1447 Bluda, (zvukomalebné bob- „hřmotně si věs ZVGAS 1893, 369; 1511 na Bludowiti“). cziech, ZDOp III, 38; 1686 ex BludoB obrek 1 Zanikl u Vsetína, kde je wicz, Matrika Těrlicko; 1688 in pago dvůr Bobrky. 2 1505 vsi pusté Bobrek Bludovoitz, VB 561; 1717 Blendovicio, (4. p.), ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou Matrika Senov; 1736 Nieder Bludowitz; Bobrek, ZDO XXIV, 4. 1894 Nieder Bludowitz, Dolní Bludo 4 Na Bobrek, Bobrčan, bobrcký (Jab vice. 3 P. Dolní Bludovice. Již v 15. stol. lůnka). 5 M J: deminutivum k bobr, stč. far. kostel. Pol. a čes. bobrek „biber“ , jistě v souvislosti s vý 4 B tendovice, Biiendovsk’i. 5 Podle skytem bobrů v řece Bečvě. CV —; Prof dokladů z Práškový pozůstalosti se zdá, I2 514 (Bobrkovský dvůr); Davídek že se ves jmenovala původně Bludov, Těšínsko 21 (Bobrky na Těšínsku). o jehož u > něm. au viz Bludov. O pří 1. B obrová D olní 1 Dříve městys, ny vlastku Nižní z r. 1461 viz Nižní Lhoty. ní místní část obce Bobrová, 10 km jjv 3. B ludovice H orní 1 Ves 9,5 km sv od Nového Města. 2 1267 per circuitum od Frýdku; Sl. 2 Přip. se 1573; 1688 in de Boberowe, CDM III, 395; 1277 BoSuperioři Bludowitz, VB 561; 1736 Ober berow, CDM VI, Suppl. 7; 1283 de BobBludowitz; 1894 Ober Bludowitz, Horní rowa, CDM IV, 215; 1293 Bobrow, CDM Bludovice. 3 P. Horní Bludovice. Ces. IV, 319; 1338 in Bobrauia Inferiori, 6 Spluchov. CDM VII, 217; 1393 in Bobrowia In 4. B ludovice Prostřední 1 Dříve sa feriori, CDM XII, 133; 1407 Bobrowa, mostatná obec, nyní osada obce Horní in Bobrouia, Urbář; 1462 Bobrouia, Bludovice, 10 km sv od Frýdku; Sl. z Bobrowa (!), Urbář; 1528 v Dolny Bob2 1808 Mittel Bludowitz; 1884 Mittel rowy, LSA III, 17; 1674 Vnter Bobro Bludowitz, Prostřední Bludovice. 3 Ves wa; 1718 Unter Obrawa; 1751 Unter vznikla 1711 oddělením od Horních Blu Bobrowa; 1846 Unter Bobrau, Dolnj dovic. Zámek. Ces. Bobrowa; 1872 Unter Bobrau, Dolní 4 Bnendovice Dulne, Gurne, Prostřed Bobrová. 3 P. Radešín. Již 1338 far. ně. 5 M J: příp. -ovice k OJ Blud, o němž kostel sv. Markéty; v 15. stol. městeč v. Bludov; zn. ves lidí Bludových. Blu ko. Fara 1516 zrušena. Ces. dovice 2., 3. a 4. pojmenovány patrně 2. B obrová H orní 1 Dříve městys, podle Bluda z Jičína, který byl na kon nyní místní část obce Bobrová, 10 km ci 13. stol. ve službách knížete opolskéjjv od Nového Města. 2 1338 de Supe ho. Přívlastky Horní a Dolní jsou starší rioři Bobrauia, CDM VII, 217; 1393 in než přívlastek Prostřední, který zave Superioři Bobrovia, CDM XII, 233; 1446 80
na městečko Horní Bobrovu, KP III, 246; 1478 v Horní Bobrové, AC XVI, 205; 1514 Bobrovštie, LSA III, 61; 1633 Bobrowa; 1674 Ober Bobrowa; 1718 Ober Obrowa; 1720 Obrawa; 1751 Ober Bobrowa, 1846 Ober Bobrau, H om j Bobrowa, též Obrowa; 1872 Ober Bob rau, Horní Bobrová. 3 P. Radešín. Již 1368 městečko. Farní kostel sv. Petra a Pavla. Ces. 4 Bobrová, z Bobrový, za Bobrovou, Bobrovák, bobrovskej. Arch. Vobrová. 5 MJ je možno vyložit dvojím způso bem: buď přivlast. příp. -ova k OJ Bobr apel. bobr „Biber“, zn. Bobro va ves, lhota. Po vynechání doplňují cího slova přehodnoceno posesívní jmé no na adjektivní Bobrová, srov. Hostišová, Franková apod.; nebo z adj. spojení bobrová říčka, tj. říčka, kde jsou bobři. Doklad 1514 Bobrovštie: arch. 6 . p. sg., zn. „v Bobrové“ , srov. Blansko — Blanště. Původně byla jen jedna Bobrová, když však byla osada rozdělena mezi dvě panství, vznikly z jedné obce dvě: Dolní a Horní. CV 164 (z apelat.); Prof —; Svoboda StčOJ 196; Smilauer Vodopis 472; M. Nieder mann ZONF III 213 a L. Niederle Život III-l, 169 — o jm. bobr v toponymii; Trávníček HM 141; Machek ES 36. 6 PJ: Strážní kopec, Dlouhé stráže. Bobrovany 1 Zanikly jz od Domašova (Ivančicko) při říčce Bobravě. 2 1464 villam Bobrowany, ZDB XIII, 4; 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: 4. p. pl. k stč. Bobrověné „lidé usedlí při říčce Bobravě“ . Podobně utvo řeno blízké MJ Oslavany k hydronymu Oslava. Viz též Bílany. Nekuda 89; ČV —; Spal —; Prof —. B obrovník 1 Osada Dolní Lipové, 2.5 km jižně od Jeseníku; Sl. 2 1622 im Bieberteuch, Jesenicko 320; 1805 Bie~-:neich; 1924 Bobrovník, Biberteich. 3 P. Frývaldov. Založen 1723. Něm. 3 MJ: substant. příp. -nik k adj. bob rový (rybník). Předlohou čes. MJ však
e
bylo něm. Biberteich „bobří rybník“ . CV - ; Prof - . 1. B obrovníky 1 Ves 2,5 km jv od Hlučína; Sl. 2 1377 Bobemig, Gr-M II, 487; 1518 ves Bobrowinky (!), ZDOp III, 52; 1547 ves Bobrowniky, ZDOp VI, 8 ; 1672 Bobrowniky, Děkan, matrika Hlučín; 1736 a 1837 Bobrownik; 1870 Bobrownik, Bobrovníky, Catal. cleri. 3 P. Hošťálkovice. Ces. 4 Ty Bobrovníky, do Bobrovník, no věji na Bobrovníky, ku Bobrovnikum, v Bobrovnikoch, za Bobrovnikoma, Bobrovjaně \-i, bobrovsky. Něm. Brobrovnik (!, zjištěno výzkumem, Hlu čín). Hanl. Uhry (Hošťálkovice, Lhotka). 5 Něm. 1377 Bobem ig z čes. gen. pl. z Bobrovník, v němž redukována druhá, nepřízvučná slabika. B. tvoří spolu se jm. Kravaře a Zlatníky skupinu zaměst naneckých jmen na širším Opavsku. 6 Starý dvůr, Malánky (v. t.). 2. B obrovníky 1 Zanikly na Mohelnicku, patrně poblíž řeky Moravy. 2 1131 Bobrounici, CDB I, 115. 5 MJ: původ. 4. p. pl. k apelat. bob rovník „lovec, chovatel bobrů“. CV —; Prof —. B obrůvka 1 Ves 13 km jižně od No vého Města. 2 1262 villam dietám Cappilbobrowe, CDM III, 336; 1393 von Bobrobka, alias in Kapilbobr, CDM XII, 133; 1393 de Bobrowka, alias in Kapilwobra, CDM VII, 136; 1434 z Bobruowky, KP III, 87; 1444 Bobruovku Malú, Svoboda VM — Nové Město 293; 1483 Bobruowka, Zďárský urbář; 1674 Bobruwka; 1718, 1751 a 1846 Bobruwka; 1872 Bobruwka, Bobrůvka. 3 P. Ra dešín. Již 1393 fara (kostel patroc. sv. Bartoloměje), zanikla za třicetileté vál ky. Ces. 4 Vobruvka/Bo-, Vobruvák, vobruské/vobruvecké. 5 MJ: deminutivum k MJ Bobrová, v. t. Doklady do konce 14. století mají též podobu Kapilbobre: polatinštělá podoba české předlohy Bob růvka n. Maíá Bobrová. Užití lat. capillje tu v moravské toponymii zcela oje 81
dinělé. ČV 179. 6 Klímův a Strakův mlýn. Bocanovice 1 Osada obce Jablunkov, 2 km jz od Jablunkova. 2 1633 na Boczanowiczach, Prášková poz.; 1647 Boczonowitz, Urbář komory těšínské; 1675 de Boczoniwicz, Matr. Jablunkov; 1736 Boczanow; 1808 Botzonowitz, Boczonowitz; 1885 Boconovice. 3 P. komory tě šínské. Pol. 4 Bocunovice, bocunovsk’i. 5 M J: příp. -ovice k OJ Bočan, které z apelat. bo čan „čáp“ , srov. lašské nář. botaň, bo čan, pol. bocian a lašská příjm. Botaň, Bočan a také čes. příjm. Čáp. Podoby s Boco- proti Boča- jsou podle místního nářečí. ČV —; Prof —; Smil. PST I 50. 6 Bílkov/Bilków, Bockov/Bocków, Do lina, Hřanov/Grzanów, Husařov/Husarzów, Kurajka, Lesničůvka/Leniczówka, Pod břehy/Pod brzegy, Vytopec/Wyto piec. B o č k o v, viz Město Nové. B o d e l s d o r f , viz Bohdalov. B o d e n s t a d t , viz Potštát. Bohdalec 1 Ves 10 km jižně od No vého Města. 2 1348 Pohdalau, CDM VII, 815; 1462 Bohdálczy (!), Zďárský urbář; 1483 Bohdalecz, Zďárský urbář; 1667 in Bohdalecz, Svoboda VM — Nové Město 306; 1674 Bohdalecz; 1718, 1720 a 1751 Bohdaletz; 1846 Bochdaletz, Bochdalec; 1872 Bohdaletz, Bohdalec. 3 P. Radešín. Čes. 4 Boudalec, Boudalák, boudalskej. 5 M J: původně přivlast. příp. -jb k OJ Bohdalek, Bohdalec, deminut. k OJ Bohdal, o němž viz Bohdalice, jak ukazují doklady z r. 1462, 1667, 1674. Dnešní zakončení s -ec je podle něm. Bohda letz, které ovšem vzniklo adaptací z čes. Bohdalec, nebo je čes. -ec analogické podle MJ Amolec, Rudolec, Vílanec. Německé 1348 Pohdalau má -au patrně analogické, neboť bezprostřední před loha *Bohdalov není doložena. ČV 52; Prof I2 108 (Bohdalov, Bohdaneč). Bohdalice 1 Vec 7,5 km ssv od Bu čovic. 2 1337 de Bochdalicz, CDM XV, 82
48; 1401 in Buohdalicz, CDM XV, 48; 1464 v Bohdaliczich, PO IV, 96; 1544 0 rychtáře bohdaliczkeho, PO X X IX , 165; 1576 k faře bohdáliczky, PO XXVII, 128; 1580 to zboží bohdaliczke, PB X X IX , 38; 1591 tvrz a ves Bohdalicze, ZDO X X X , 194; 1672 z Bohdalycz, Matr. Šaratice; 1718 Bochdalitz; 1751 Bohdalitz; 1846 Bochdalitz, Boh dalice; 1872 Bohdalitz, Bohdalice. 3 P. Bohdalice. Již 1401 far. kostel Nanebe vzetí P. Marie. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Fara obnovena 1784. Čes. 4 Bohdalece \Bódalece, Bódalák, bódalské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohdal, složenému z komponentu boh-, pův. „úděl, štěstí, dárce blahobytu, bůh“ a -dal k dáti „geben“ . Zn. ves lidí Bohdalových. V některých dokladech a v ná řečí zaniklo před -d -h-: Bódalice, srov. nář. Boudalov, Boudalec k Bó-, které diftongizováno jako náležité stč. ú. ČV 52; Prof I2 108 (B-ovice); Svoboda StčOJ 70, 74; Miklosich PN 247; Vasmer REW 1 327. 1. Bohdalov 1 Ves 8,5 km východně od Mor. Třebové. 2 1365 villam Boblud M inor villam Boblvd Maius, ZDB IV, 224; 1398 (in) Bohdalowek Maiori et Minori, ZDO VI, 740; 1408 Gross Bohdalss, W enyk Bohdalss, CDM XIV, 6 ; 1490 Bohdalow Wietssi a Bohdalow Menssy, ZDO XIII, 7; 1672 Bohdelsdorjensis . . . ex pago Bohdelsdorff, Dě kan. matrika Mor. Třebová; 1718 Wodelsdorf; 1720 Bohdelsdorj, Pohdalow; 1846 Bodelsdorf, Bochdelsdorf, Bochdalow; 1872 Bodelsdorf, Bohdalov. 3 P. Mor. Třebová. Čes. 4 Bohdalov, Bohdalák, bohdalovské. 5 Jméno vsi bylo původně odvozeno od OJ Bohoblud, jak ukazují první dokla dy; *Bohoblud-ov, k blgd- „bloudit“. Avšak již koncem 14. stol. se objevuje jm. Bohdalov, zdrobněle Bohdalůvek — k OJ Bohdal. Snad lze při změně Boho blud- na Bohdal- uvažovat i o meliorační tendenci. Od 1490 jen Bohdalov. Doklady do konce 15. stol. mají přívlast
5 M J: příp. -ice k OJ Bohdánek, Bohky Maius, Gross, Wietssi a Minori, We danec, deminutivům k OJ Bohdan, nyk, Menssy, ještě 1517 se píše Vrchní 0 němž viz násl. heslo. Zn. ves lidí a Dolní Bohdalov (CMM 1957, 321). To B-ových. ČV —; Prof I2 109 (Bohdaneč); vše ukazuje na existenci dvou původ Nekuda 89 (Bohdanice). ních vsí, které po 15. stol. splynuly. Bohdanovice 1 Ves 8,5 km jjv od Německé MJ vzniklo adaptací české Horního Benešova; Sl. 2 1265 de Bopředlohy a vyvíjelo se 1408 Bohdalss danovitcz, CDM III, 370; 1413 de Bodas genitivním -s (Schwarz 193 uvádí do nowicz, Kapras I, 3; 1542 vsi Bohdaklad Bohdals už k r. 1360 — Libri connowycz, POp XI, 10; 1720 Boinsdorf; firmationum . . . Praha 1865, 116), 1672 1736 Boinsdorf; 1736 Boydensdorf; 1805 Bohdelsdorf s -dorf „ves“ za -ov, 1718 Boidensdorf; 1836 Boidensdorf, BodanoWodelsdorf s častým B/V, 1872 Bodelswitz(\); 1870 Boydensdorf, Bohdanovi dorf. Významem se rovná českému MJ. ce, Catal. cleri; 1894 Boidensdorf, Boh Německý přívlastek 1408 W enyk se jen danovy; 1924 Bohdanovice, Boidensdorf. velmi vzácně vyskytuje za lat. Minor, čes. Malé, Menší. Srov. jen Wenyk 3 P. Heraltice. Něm. Kuntschitz pro Kunčičky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bohdan, slo 2. Bohdalov 1 Městys 11,5 km jjz od ženému z komponentu boh-, o němž Zďáru n. S. 2 1349 Buchdalow, ZDB I, viz Bohdalice, a z -dan, participia k dáti 107; 1366 Bochdalow oppidum, ZDB IV, „geben“ ; zn. ves lidí Bohdanových. Něm. Boidensdorf je hybridní jm. s vý 398; 1490 u Bohdalova, KP VII, 19; 1500 městeček . .. Bohdalova, LSA III, 35; znamem „ves B.-ova“ : čes. Bohd- pře 1538 k Bohdalowu, ZDB XXVI, 7; 1674 jato jako Boid- (srov. měkkost v Poidl z městečka Bohdalowa, Matr. D. Louč z Podolí), spojovací -en a -dorf „ves“ ka; 1679, 1718 a 1751 Bohdalow; 1846 jsou analogické, což bylo při poněmčoBohdalau, Bohdalow; 1872 Bohdalau, vání českých MJ v 17.—18. stol. časté. Bohdalov. 3 P. Německý Rudolec. Již Do r. 1720 se německé doklady nevy ve 14. stol. městečko s farním kostelem skytují. R. 1894 česky též Bohdanovy: sv. Vavřince. Tvrz stávala u rybníka plurálové -ovy analogicky podle blíz Perfrýt. Ces. kých MJ Heřminovy, Hošťálkovy. CV 4 Boudálov, na Boudalov, Boudalo—; Prof —; Schwarz 219. 1. Bohdíkov Český, nyní Bohdíkov uá/c/arch. Boudalák, boudalov skej/bou 1 Ves 7,5 km sz od Šumperka. 2 1351 dalskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Martinivilla, CDM VIII, 80; 1579 tvrz Bohdal, o němž viz Bohdalice. CV 52; a ves Bohdikow, PO XXIX, 81; 1594 Prof I2 108; Svoboda StčOJ 70. 6 Dolní Bohdikow, ZDO X X X , 289; 1672 Mertzmlýn, Horní mlýn. dorff; 1767 obce bohdíkovckef, LSA 73; Bohdalůvka 1 Zanikla u Molenburku 1846 Mdrzdorf, Budíkov; 1872 Bohmisch (Blanensko), kde je trať Bohdalevsko. Marzdorf, Český Bohdíkov. Od 1946 2 1463 d rž í. . . Bohdalůvku, KP IV, 268. Dolní Bohdíkov, od 1960 jen Bohdíkov. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 3 P. Ruda. Již 1351 farní kostel sv. 5 MJ: deminutivum k *Bohdalová Petra a Pavla. V 16. stol. tvrz. Ces. *—Bohdalova, tj. ves, lhota. CV —; Prof 4 Bodikov, do Bodikova, Bodikovál, —: Nekuda 53. bodikovské. 5 C něm. Marzdorf -s—*MarBolidančice 1 Zanikly u Brodců (Jih tinsdorf viz níže. R. 1846 česky také lavsko), kde byly v 16. stol. louky „na Budíkov; mylné pospisovnění nářečního Bohdančicích“ . 2 1590 s pustým dvo Bodikov, které však vzniklo synizesí rem bohdancžiczkym, ZDB X X X I, 52. z Bohdíkov a nikoli změnou u > o 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. z *Budíkov. 6 Alojzov, Alojzovský dvůr. poL 15. stol.
83
2. B ohdíkov N ěm ecký, nyní B oh díkov Horní. 1 Dříve osada obce Nové Vsi. nyní osada obce Žárové, 7 km západně od Loučné nad Děsnou. 2 1677 a 1718 M ertzdorff; 1751 Mertzdorj; 1846 Maerzdorf, Březinec; 1872 Märzdorf, Bohdí kov; 1885 Märzdorf, Německý Bohdíkov. Od 1947 Horní Bohdíkov. 3 P. Velké Losiny. Založen před 1677. Něm. 5 Němec. Mertzdorf, Märzdorf vznik lo zkrácením z *Martinsdorf, srov. u B. 1. 1351 Martinivilla; podobně Bertoldesdorf - Barzdorf. Mylným překladem něm. März- vzniklo 1846 české Březinec (něm. März „březen“). • MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bohdík, to hypokor. po doba některého složeného OJ s kompo nentem Boh-, o němž viz Bohdalice (např. Bohdan, Bohdal). CV 52; Prof —; Svoboda StčOJ 137. B ö h m d o r f 1 Názvy osad, případ ně ulic, v Blučině, v Hustopečích, v Mi kulově, v Miroslavi a v Rosicích. 5 MJ znamená osadu českých obyvatelů. Vy skytuje se u měst a městeček, do nichž přišlo později německé obyvatelstvo a u nichž původní sídliště dostalo název Böhmdorf (Pendorf, Pendrov), poněvadž se odlišovalo národností. Viz i Pendrov. CV 256 (jiné). B ö h m i s c h d o r f , viz Ves Česká. B&hmisch Grillowitz, viz Křídlovice České. B ö h m i s c h L i e b a u , viz Libina Moravská. P .ö h m is '-c h M a r k e r s d o r f , viz Leskovec Moravský. B ö h m i s c h M ä r z d o r f , viz Boh díkov Český. Bohučovice 1 Ves 8 km jižně od Opa vy; Sl. 2 Přip. se 1413; 1586 Bohuczowicze, ZDOp VIII, 1; 1736 Bohutschowitz, 1835 Bohutschowitz, Bohutcowjce; 1870 Bohutschowitz, Bohučovice, Catal. cleri. 3 P. Hradec. Ces. 4 Bohučojice, v Bohučojcach, Bohučan, bohucky. Změna -ovice > -ojice ty pická pro západoopavský úsek lašských nářečí. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bohuč, 84
domácké podobě některého OJ na Bohu (-slav, -mil); zn. ves lidí Bohučových. Možná, že je tu východiskem OJ Bohuš a š-^ -č nastalo ažsvývojem MJ. Avšak nedostatek starších dokladů. CV —; Prof —. 6 Lipová, Vršák. 1. Bohumilice 1 Ves 3,5 km sv od Klo bouk. 2 1210, falzum z 13. stol., Bohumilici, CDB II, 364; 1237 Bohumilíci, CDB III, 167; 1298 Bohumilicz, CDM V, 95; 1459 Bohumilicze, PB IV, 26; 1577 k pusté vsi Bohumiliczym, PB XXVII, 296; 1673, 1718 a 1751 Bohumielitz; 1846 Bohumielitz, Bohumělice; 1924 Bohumilice. 3 P. Klobouky. Ves zanikla v 2. pol. 15. stol., krátce po 1668 byla obnovena. Ces. 4 Bómělece, do Bómělec, Bómělčák/ Bómělščák, bómělské. 5 Podoba Bohumělice analog, podle kolísání OJ s -mir/ -měr. 2 . Bohumilice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Oblekovice, 3 km jv od Znojma. 2 1195, falzum z poč. 14. stol., Bohmelicz, CDB I, 411; 1347 in Bachmálicz, Reg. V, 361; 1672 Pumblitz; 1720 Pumlitz; 1872 Pumlitz, Bohumělice; 1924 Bohumilice, Pumlitz. 3 P. Louka. Něm. 5 O něm. Pumlitz v. níže. 6 PJ: Alte Thaya. 3. Bohumilice 1 Zanikly mezi Bavory a Mušovem (Mikulovsko). 2 1332 Pachmalicz, CDM VI, 438; 1414 darff Pochamlicz, Bretholz, Das Urbar 33. 5 Německé Pochmalitz přejato z čes. Bohumělice: za B je P, u v nepřízvučné pozici vypadlo; u B. 2 upraveno pak vynecháním nepřízvučného a na Pum litz. Střídání vokálů a, o, u (zde v první slabice) bývá při něm. přejímání čes. jmen časté. • MJ: příp. -ice k OJ Bo humil, zn. ves lidí Bohumilových. CV 9, 52; Prof I2 113. 1. Bohumín, nyní Starý Bohumín 1 Město v Těšínsku; Sl. 2 1256 Bogun, Listinář 11; 1292 in Oderberg, Listinář 26; 1446 z Bohynyna, Kapras I, 44; 1533 Oderburg, Prášková poz.; 1543 purkrabí
bohuninskeho, Prášková poz.; 1600 pan ství bohuminskeho, DM XXI, 140; 1654 z města Bohunina, Matr. Hranice; 1660 z Bohunjna, Matr. Hranice; 1688 in oppido Oderberg, VB 450; 1736 Oderberg, Bohumín; 1881 Bohunín; 1894 Oder berg, Bohumín. Od r. 1959 Starý Bohu mín. 3 Status minor Bohumín. B. nále žel původně ke kastelánii ratibořské. Již 1264 farní kostel P. Marie, v 14. stol. město, v 15. stol. tvrz, pak zámek. Ces. a něm. 4 Bohumín, Bohumiňok \Bohumjok, bohuminsky, ojed. bohunsky; Bogumin, Bogumiňok, bogumski. 5 MJ: nejprve se B. jmenuje Bohuň: 1256 Bogun, tj. OJ Bogun/Bohun s přivlast. příp. -jb, srov. Raduň na Opavsku. R. 1446 po prvé uvedeno jm. Bohunín: přivlast. příp. -ín k OJ Bohuně (rovněž Bohun), hypokoristické podobě některého OJ s komponentem Boh-. Disimilací dvo jího n pak Bohunín — Bohumín, tak poprvé 1600. Paralelně vedle jm. čes kého se vyskytuje i něm. jm. Oderberg, „vrch u Odry“ . U jm. Bohumín předpo kládáme původně česko-německou dvoujmennost. CV 51 (Bohuňov); Prof I2 115 (Bohuňovice); Svoboda StčOJ 162 (o -uně). 6 PJ: Lípa. 2. B o h u m í n N o v ý , viz Sunychl. B o h u n , viz Bohumín. 1. Bohunice 1 Osada města Brna, 4 km jz od Brna. 2 1237 Bounici CDB III, 167; 1376 villam Pohnycz, ZDB VI, 257; 1392 in villa Bohonicz, CDM XII, 84: 1550 ze vsi Bohonicz, PB X X , 126; 1612 dědiny Bohavnicz, CMMZ VI, 16; 1673 Bohonnitz; 1718 Bohunitz; 1720 Bohanitz; 1751 Bohonotz; 1846 Bohonitz, Bohonice; 1872 Bohonitz, Bohuni ce: 1881 Bohounice. 3 P. brněnské ka pituly. Čes. 4 Bohónice |arch. Bohánice, Bohóniiák, bohónské. Báníce Báníce (Mora vany). O -á- viz sub 5. 5 Doklad 1237 má ještě nominativní příp. -íci. Již od icn ce 14. stol. je jm. doloženo v podobě 3 : honíce se změnou nářeční u > o. O se
zřejmě prodloužilo synizesí Boho- > Bó-, takže se počalo hodnotit jako nářeční reflex stč. ú, proto r. 1612 Bohavnicz, tj. Bohaunice. A proto také nářeční Bohánice (též 1720 Bohanitz), kde á velmi otevřená výslovnost hanáckého ó < stč. ú; tato výslovnost je typická pro jižní Brněnsko; srov. kohout — kohát (Hlína), Kohátovice (Moravany). 2. Bohunice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Prosiměřic, 11,5 km sv od Znojma. 2 1349 in villa Pohnicz, ZDB I, 20; 1437 villa Bohunycz, ZDB XII, 329; 1846 Bonitz, Bohunic. 3 P. Bohu nice. Něm. 5 Něm. Bohnitz je zřetelně z čes. Bohunice. • M J: příp. -ice k OJ Bohuň, 0 němž viz Bohumín. Zn. ves lidí Bohuňovýeh. ČV 51; Prof I2 115. B o h u n í n , viz Bohumín. 1. B ohuňov 1 Ves 6 km sv od Byst řice n. P. 2 1384 Bohunow, AC XIV, 515; 1500 z Bohuniowa. Mor. archivy soukr. 71; 1587 Blahunow (!), ACO B 12; 1609 Bohauniow, ZDB X X X IV , 57; 1674 Bohauniow; 1751 Bohaumow (!); 1846 Bohuniow, Bohuňow; 1893 Bohu now, Bohuňov. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 4 Bohouňov, na Bohouňov, Bohouňáci, bohouňovskej \Bohuňov, Bohuňáci, bohuňovskej I arch. Bohuňov, Bohunovští, bohunskej. 5 Některé doklady 1 znění nářeční ukazuje na kolísání kvantity v Bohuň/Bohúň, které však je sekundární. Nejstarší doklady mají -u a OJ v podobě Bohun. 2. B ohuňov 1 Ves 8 km ssz od Kunštátu. 2 1382 Bohunyow, ZDO IV, 221; 1519 za ves Bohuniow, PB Vllb, 94; 1672 in Bognau, Děkan. matr. Svitavy; 1674 a 1718 Bohuniow; 1720 Bigenau (!); 1751 Bogenau, Bohunow; 1846 Bogenau, Bohoňov. 3 P. Křetín. Již 1391 farní kostel patroc. sv. Jiljí. Ces. 4 Bóňov, do Bóňova, Bóňovák, bóňovské |Bohňov, Bohňovák (Křetín). 5 Něm. podoba Bog(e)nau vznikla adaptací čes ké předlohy, přičemž -au za čes. -ov a g překvapivě za h jakoby z *Boguňov. 85
0 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bohuň, Buslawice, Catal. cleri; 1910 Buslawitz, které hypokor. podoba OJ s komponen Buslavie, Catal. cleri; 1924 Bohuslavice. tem Boh- (Bohuslav, Bohurad). ČV 51; 3 P. Benešov. V 15 stol. farní kostel Prof I2 112; Svoboda StčOJ 162; Schwarz patroc. sv. Trojice. Rybníky. Ces. 298. 6 Pod skalami. PJ: Stráž. 4 Buslavice, do Buslavie, ku BuslaBohuňovice 1 Ves 9 km jižně od vicum, v Buslavicoch, za Buslavicoma/ Šternberka. 2 1078 Bunowiczi, CDB I, v Buslavicach, za Buslavicami, Buslav79 1126 Bunovicze, CDB I, 110; 1160 janě, buslavsky. 6 Velký dvůr, Kafárňa Bunouici, CDB I, 208; 1201 Bunouvich, dvůr, v. t. CDB II, 21; 1275 Bunowici, CDM IV, 2. Bohuslavice 1 Ves 6 km sv od Ko 118; 1304 de Bunyouicz, CDM V, 167; nice. 2 1318 Bohuslawicz, CDM VI, 141; 1585 ze vsi Buniowicz, PO X X X I, 63; 1384 cum oppido Bohuslawicz, ZDO IV, 1611 Bohuniowicze, Reg. kláštera Hra 433; 1447 Bohuslawicze, ZDO X, 764; diska; 1629 Bauniowicze, Reg. kláštera 1677 Bauslawitz; 1718 a 1751 BohuslaHradiska 257; 1677 Bauniowitz; 1718 witz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice. Bohuniowitz; 1720 Bauniowitz; 1751 3 P. Krakovec a Konice; v 14. stol. měs Bohuniowitz; 1787 Boňovice, SA I, 133; tečko s tvrzí a s far. kostelem (patroc. 1846 Boniowitz, Bouniowitz, Bohuňosv. Filipa a Jakuba), pak klesly na ves. wice; 1881 Buňovice; 1893 Boňowitz, Ces. Bouňovice, Bohuňovice; 1915 Bonio 4 Bohoslavice, Bohoslavičák, bohoslawitz, Bohuňovice. 3 P. Klášterní Hra vické/Bóslavice (Konice). 6 Na Bukovci disko. Ces. (myslivna). 4 Bóňovice, k Bóňovicam, za Bóňovi3. Bohuslavice 1 Ves 4,5 km severně cema, Bóňovčák, bóňovské. 5 MJ: příp. od Kyjova. 2 1356 in Bohuslawin (!), -ovice nejprve k OJ Buň, jak ukazují ZDB III, 159; 1408 munitionem Bohu doklady do 1611, pak k OJ Bohuň. Zn. slawicz, ZDB VII, 682; 1437 in Bohusla ves lidí Buňových, Bohuňových. OJ wicz, ZDO X, 118; 1495 nad BohuslaBuň (původní hypokoristická podoba vici, KP VII, 121; 1673, 1718 a 1751 Bo některého složeného OJ s Bu-) mohlo huslawitz; 1846 Bohuslawitz, Bohusla být považováno za vzniklé synizesí vice. 3 P. Bučovice. 1446 hrad a farní z Bohuň, srov. nář. doklady pro Bohukostel sv. Bartoloměje. Ces. slavice (Hlučínsko) Buslavice a stě. Bú4 Buslavice, Búslavjáci, búslavský; šě ■*—Bohuše. Proto MJ Buňovice —>■ Bó- (Nechvalín). 5 R. 1356 příp. -ín 1611 Bohuňovice, což v hanáckém ná nejspíše analogická; blízký Nechvalín! řečí Bóňovice (srov. Bóslavice u Litov 6 PJ Hrad. le). Mylným pospisovněním han. ó pak 4. Bohuslavice 1 Ves 9,5 km vjv od Bouňovice. ČV 51; Prof I2 115; Svo Telče. 2 1353 in Bohuslawycz, ZDB III, boda StčOJ 155, 162. 6 PJ Prlov, kde 106; 1573 ze vsi Bauslawicz, PB XXVI, zanikla ves Prlov v. t. 324; 1678, 1718, 1720 a 1751 Bohusla 1. Bohuslavice 1 Ves 6 km sz od Hlu-witz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice, čína; Sl. 2 1288 de Bohuslawicz, CDM chybně Bouslawice; 1872 Bohuslawitz, IV, 219; 1349 Bouslawicze, Cas. Slez. Bohuslavice. 3 P. Nová Říše. Ces. muzea 1963, 34; 1545 faráři bohuslaw6 V borovičku (myslivna). PJ: Za voskemu, POp XI, 114; 1561 vsi Bohu strážkou. slawicz, POp XIV, G 11; 1584 dvoru 5. Bohuslavice 1 Ves 15,5 km jjz od bohuslawskeho, POp XXI, 34; 1598 ves Zábřehu. 2 1358 villam Bohuslauicz, Bohuslawicze, ZDOp VIII, 22; 1672 ec ZDO I, 581; 1360 ville Bohuslauicz, clesia Bohuslauiensis, Děkan. matr. HluZDO I, 709; 1371 in Bohusslawicz, ZDO čín; 1736 Buslawitz; 1837 Buslawitz, II, 86 ; 1447 Bohuslawicze, ZDO X, 592;
1489 v háji bohuslavském, LSA 81; 1508 z Bohuslawicz, PO VIII, 73; 1510 ves Bohuslawicze, ZDO XVII, 19; 1672 Bohuslawitz, Děkan, matr. Mohelnice; 1677 Bauslawitz; 1718 Bohuslawitz; 1720 Bohuslowitz (!); 1751 Bohuslawitz; 1846 Bohuslawitz, Bohuslawice. 3 P. Zábřeh. Ces.
4 Bóslavice, Bóslavák, bóslavské/bóslavické (okolí). 6. Bohuslavice nad Vláří 1 Ves 8 km jz od Val. Klobouk. 2 1365 in Bohusla wicz, ZDO I, 854; 1481 na ves Bohusla wicze, ZDO XII, 51; 1533 z Bohusla wicz, PO XV, 329; 1551 do Bohuslawicz, PO X XI, 119; 1598 ves Bohuslawicze, ZDO X X X , 225; 1670 Bohuslawicze; 1718 a 1751 Bohuslawitz; 1846 Bohusla witz, chybně Bauslawitz, Bohuslawice; 1872 Bohuslawitz, Bohuslavice. 3 P. Brumov. Ces. 4 Búslavice, do B-ic, k B-com, v B-och, za B-ama, Búslav’an, búslavský. 5 Pří vlastek až po 2 . svět. válce podle po lohy na říčce Vláře. 6 Láz, Niva, Rokytenka, V dílech. 7. Bohuslavice u Gottwaldova. 1 Ves 7 km jjz od Gottwaldova. 2 1372 Bohu slavice, Liber negotiorum; 1406 villam Bohuslawiczie, ZDO VII, 74; 1490 ves Bohuslawicze, ZDO XIV, 15; 1670 Bo huslawicze; 1672 Bohuslawitz, Děkan, matrika Holešov; 1718 Bohuslawitz; 1751 Bouslawitz; 1848 Buslawitz, Bohu slawice; 1872 Bohuslawitz, Bohuslavice. 3 P. Malenovice. R. 1783 parcelován dvůr. Ces. 4 Búslavice, do B-ic, v B-cách, za Bcama, Búslav’an, búslavský. 5 Přívlas tek dán až po r. 1948 podle blízkého města Gottwaldov, býv. Zlín. 6 Balkán též Brda; PJ Búslavsko, patmě v mís tech, kde stávaly původní Bohuslavice. 8. Bohuslavice 1 Zanikly u hradu Tempelštejna (Moravskokrumlovsko). 2 1279 in Bohuslauicz, CDM IV, 166; 1281 in Bohuslaus, CDM IV, 188. 3 V pol. 13. stol. tu byl farní kostel.
5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuslav, slo ženému z komponentů boh- „deus“ (např. Bohdal, Boholub, Bohumil, Bohovlad) a -slav, pův. „jm éno“ , později spojováno se „sláva“ . Zn. ves lidí Bohu slavových. U některých jmen v dokla dech a v nářečí synizese Bohu- > Bú-, hanác. Bó-. CV 52; Prof I2 116; Svo boda StčOJ 70 (o jiných pojetích vý znamu bohu-), 85—86; Komárek HM 117. Bohuslávky 1 Ves 3,5 km ssz od Lipníka. 2 1371 Bohuslauicz, ZDO II, 13; 1406 Bohuslawice nad Lypnykem, KP I, 185; 1437 Bohuslawky, ZDO X, 116; 1447 Bohuslawky, ZDO X, 417; 1672 Bohuslawka; 1672 Bohuslawky, Děkan, matr. Lipník; 1718 Bohuslawitz; 1751, 1846 Bohuslawek; 1872 Bohuslawek, Bo huslávky. 3 P. Lipník. Ces. 4 Bóslávky, do Bóslávek, Bóslavčák/čan, bóslavské. 5 MJ: deminut. MJ Bo huslavice, tak 1371, 1406; od poč. 15. stol. Bohuslávky. Srov. Hostěradice/Hostěrádky. CV 52; Prof —. 6 Obora (myslivna). PJ Odončí po zaniklé vsi (v. t.), Vlčí jámy. 1. Bohušice 1 Ves 5 km sv od Mor. Budějovic. 2 1355 de Bohuschycz, ZDB III, 175; 1381 in villa Bohussicz, ZDB VI, 888 ; 1448 villam Bohussicze, PB III, 89; 1481 na Bohusssicze, ZDB XV, 26; 1526 v tvrz a ves Bohussicze, ZDB XII, 165; 1528 na statek bohussyczky, PB XIV, 75; 1532 v Bohussijczich, PB XV, 144; 1609 ves Baussycze, ZDB X X X IV , 27; 1671 Bausitz; 1718, 1720 a 1751 Bauschitz; 1846 Bauschitz, Baussice; 1872 Bauschitz, Bohušice. 3 P. Jaroměřice n/R. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Bohošice |Bohošce, Bohošák, bohošcké |Bóšice, bošické (Jaroměřice n/R .); v nářečí redukce i (hanác. nářečí Zno jem. typu), srov. Rudlice/Rudlce apod. 5 Něm. Bauschitz z čes. 2. Bohušice 1 Zanikly u Rašovic (Slavkovsko) v trati Bohušky. 2 1373 villam Bohussicz, ZDB VI, 125; 1497 ves pustou Bohussicze, ZDB XVII, 16. 87
3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuš/Bohušě, domácké zkratce některého ze slož. OJ s komponentem Boh-, o němž viz Bohuslavice. Zn. ves lidí Bohušových. CV 52; Prof I2 118; Svoboda StčOJ 153. B o h u š í n, viz Bousín. B o h u š o v, viz Fulštejn. 1. Bohutice 1 Ves 7 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1253 de Bochticz, CDM III, 202; 1346 de Pochticz, Reg. V, 29; 1351 Pochtitz, CDM VI, 181; 1529 v Bohuticzych, Ruk arch. města Brna č. 1214, f. 17; 1531 na Bohuticzijch, PB XV, 105; 1633 Bohutitz; 1671 Buchtitz; 1718, 1720 a 1751 Bochtitz; 1846 Bochtitz, Bo hutice, Bohotice; 1872 Bochtitz, Bohu tice. 3 P. Bohutice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již 1253 far. kostel P. Marie. Na poč. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Bótice, do Bótic/Bóťc, Bótičák, bótické/bóťcké. Bótěce, Bótěčči (Miroslav, vznik ě souvisí s redukcí i). 5 Do něm činy přejato s obvyklou redukcí druhé slabiky Bohutice -> B/Pochtitz. 6 PJ Leskoun/Miskogel. 2. Bohutice 1 Zanikly jižně od A rchlebova (Zdánicko) v trati Bohutska. 2 1368 villam Bohutitz desertam, ZDO I 966; 1437 iuxta Bohuticz, ZDO X, 94; 1477 in Bohuticz, ZDO X, 570; 1511 pustou ves Bohuticze, ZDB XVIII, 21; 1558 s pustou vsí Bohuticzy, ZDB XXVIII, 7. 3 Ves byla v polovině 14. stol. pustá, pak načas osazena, ale za uherských válek v 2. pol. 15. stol. opět zpustla. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bohuta, do mácké podobě některého složeného OJ s komponentem Boh- (viz Bohuslavice); zn. ves lidí Bohutových. Viz Bohutín. Bohutín 1 Ves 6,5 km zjz od Šumper ka. 2 1371 Engelsdorj, ZDB VI, 4; 1492 z Bohutinka, PO V, 278; 1545 z Bohutina, PO XIX, 185; 1572 v gruntech bohutinskych PO XXVII, 450; 1677 Bohudin; 1718 Bohuttin; 1720 a 1751 Bohutin; 1846 Bohutin, Bohautjn; 1872 88
Bohutin, Bohutín; 1881 Bohotín; 1893 Bohutín. 3 P. Chromeč. čes. 4 Bótin, do Bótina, bócké/bótinské (Chromeč). 5 MJ: při vlast. příp. -ín k OJ Bohuta, o němž viz výše. R. 1492 Bohutínek — deminut. k Bohutín, srov. Ubušín — Ubušínek; ves patrně zpustla a byla před 1492 nově osazena. Její předcházející něm. kolonizační název Engelsdorf „Andělova ves“ byl zapo menut. ČV 51; Prof I2 118; Svoboda StčOJ 166. Bochence 1 Zanikly u Pavlova (Bos kovicko) v trati Dědina. 2 1568 Bouchence, ZDO XXVIII, 44, ed. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ patrně pl. k OJ Bochenec <— apel. bochnec „malý bochník“ (to ze střhn. fochenz „druh koláčů, bílý chléb“ , Machek Etym. slov. 37); srov. příjm. Mazanec a Půlpecen (Prof III 40 a 502). MJ by zn. ves rodiny Bochencovy. Není však vyloučeno, že základem MJ je apelat. buch-/bouch- „bouchati, tlouci" ve jm. pro nějaké zařízení, které tlouk lo, hlučelo (hamerský mlýn, prachovní mlýn, mlýn apod.). CV —; Prof —. Bochoř 1 Ves 3,5 km jz od Přerova. 2 1294 ville, que Bochor dici tur, CDM V, 19; 1373 Bochorcz, ZDO II, 232; 1437 v Bochorzy, PO III, 38; 1464 v Bochorzi, PO IV, 88 ; 1490 v Bochorzi, ZDO XIII, 29; 1502 na půl Bochoři, LSA 272; 1561 lidé bochořští, LSA 145; 1615 ves Bochorz, Urbář panství chropyňského; 1651 v Bochorže, Summámí ex trakt; 1676 Bochorž; 1691 pagus Bo chorz, Děkan. matr. Přerov; 1718 Bo chorž; 1720 Pochorz; 1751 Bochorž; 1846 Bochoř; 1872 Bochorz, Bochoř. 3 P. Kro měříž. Far. kostel sv. Floriána. Lázně. Čes. 4 Ten Bochoř, Bochořák, bochorské \ bochořské. 5 MJ utvořeno přiví. příp. -jb k OJ Bochor vzniklému z OJ Boch příp. -or stejně jako OJ Uubor, Vlador, K okor; zn. majetek Bochorův. OJ Boch je zkrácená podoba OJ Boleslav. Svo boda StčOJ 171, CMF 29, 20-29 (zkrá
4 Bojanovák, bojanovské. cená podoba mohla být rozšířena, srov. 2. Bojanovice 1 Ves 14 km ssz od Bochko, StčOJ 131.) CV 52 (B o-ch o+ Znojma. 2 1314 de Boyanowicz, CDM rb). Srov. níže a též příjm. Bochor, VI, 76; 1360 in villa nostra prope cas Bochorský, Bochořák a MJ Kokory. trum, que vocatur Boganowicz, ZDB 6 Včelíny. Bochovice 1 Ves 11 km sev. od Tře III, 547; 1361 in Bogyanouicz, ZDB IV, bíče. 2 1353 in Bochowycz, ZDB II, 145; 12; 1467 z Boyanowicz, Neumann, Nové prameny, 141; 1528 Buyanowicze, Ruk. 1497 ves Bochowicze, ZDB XVII, 16; arch. města Brna č. 1212, 2; 1671 Bo1538 ves Bochowicze, ZDB XXV I, 2; 1674, 1720 a 1751 Bochowitz; 1846 Boganowitz, 1718 Boyanowitz; 1718, 1720 a 1751 Bojanowitz; 1846 Bojanowitz, chowice. 3 P. Batouchovice. Čes. Bojanowice; 1872 Bojanowitz, Bojano 4 Bochovák, bochovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Boch, hypokor. nějakého vice. З P. Jevišovice. Ces. OJ na B o-; znam. ves lidí Bochových. 4 Bojanovák, bojanovické. CV 52; Prof I2, 120 (Bochov). Prof V, 3. Bojanovice D olní 1 Ves 7 km zá padně od Hodonína. 2 1386 in villa Boya 601. V. v. nowicz sita super flumine Morawa, ZDB Bochovičky 1 Zanikly u Bochovic ne VII, 477; 1390 super Boyanowicz, ZDB bo splynuly s nimi (Třebíčsko). 2 1377 VII, 634; 1392 villam Boyanowicze InBochowiczky, ZDB VI, 524. ferius prope Hodonyn, ZDB VII, 1072; 5 MJ: malé Bochovice, viz výše. 1399 in Buyanowicz, ZDO VI, 917; 1514 B o i d l s d o r f , viz Bohdalov. B o i d e n s d o r f , viz Bohdanovice. za Boyanowicze Dolnij, PB X, 125; 1595 ves Boganowicze, ZDB X XX II, 172; Bojanov 1 Dříve osada obce Křižanova, nyní osada obce Dolní Libochové; 1598 z dědiny Dolnij Boganowicz (!), PB X X X I, 301; 1609 ves Boganowicze, 12 km sv od Velkého Meziříčí. 2 1358 s u p e r ... Boyanow, ZDB III, 230; 1366 ZDB X X X IV , 62; 1633 Bojanowitz; villam Boianow, ZDB IV, 396; 1366 1673 XJnter Boyanowitz; 1718 Unter villas. . . Boyanow, ZDB IV, 397; 1390 Boganowitz; 1751 Unter Bojanowitz; villam integram Boyanow, ZDB VII, 1846 Unter Bojanowitz, Dolnj Bojano w ice; 1872 Bojanowitz, Bojanovice; 838; 1595 ves Boyanow ZDB XXXIII, 175; 1674 Boyannowa; 1718 Boganow; 1885 Unter Bojanowitz, Dolní Bojano 1720 Poiannow; 1751 Boganow; 1846 vice. З P. Hodonin. Již v 14. stol. far. kostel sv. Václava, 1753 fara obnovena. Bojanow. 3 P. Moravec. Čes. Ves byla v 18. stol. proslulá vinařstvím. 4 Bojanovák |-ovšták, bojanovské. Ces. 5 M J: přivlastňovací příp. -ov k OJ Bojan. ČV 52; Prof I2 120. Viz níže. 4 Bojanovice, do Bojanovic, Bojanov1. Bojanovice 1 Ves 6 km ssz od Kro čan/Bojanovčák, bojanovský. 5 Od Hor ních B. odlišeny již 1392 přívlastkem měříže. 2 1195 villam, que cognominatur Boyanowicz, CDB I, 353; 1358 BoyaInferius, 1514 Dolní B. 4 Bojanovice H orní 1 Ves 5 km v ý nowicz, CDB I, 353; 1358 Boyanowicz, ZDO I, 572; 1359 in Woyanowicz, ZDO chodně od Hustopečí. 2 1356 in Boya nowicz, ZDB III, 149; 1464 in villa HorI, 635; 1371 in villa Boyanowicz, ZDO II, 146; 1406 Buganowicze, ZDO VII, nie Bogianowicze, ZDB XIII, 51; 1480 z Horných Boyanowicz, PB V llb, 9; 62; 1512 na ves Boyanowiczy (!), PO 1528 na Horných Buyanowiczych, PB IX, 58; 1651 v Boganowiczych, Sumář, XIV, 104; 1557 lidí boyanowskych, PB extrakt; 1676 Boyanowitz; 1718 BogaXXII, 41; 1594 v městečku (!) Homijch nowitz; 1751 a 1846 Bojanowitz; 1872 Boganowiczych, PB X X X I, 311; 1615 na Bojanowitz, Bojanovice. 3 P. Kroměříž. ves Ноті Boyanowicze, ZDB X X X IV , Čes.
89
130; 1655 ecclesia Boianoicensis, ACO B12; 1673 Ober Boyanowitz; 1718 Boyanowitz; 1720 a 1751 Ober Bojanowitz, 1846 Ober Bojanowitz, Hom ij Bojanowice; 1872 Ober Bojanowitz, Horní Bojanovice. 3 P. Horní Bojanovice. Již na konci 13. stol. far. kostel sv. Vavřince. Ces. 4 Bojanovščáci, bojanovské. 5 Od Dol ních B. se liší 1464 přívlastkem Horní. # MJ: příp. -ovice k OJ Bojan, hypokor. podobě OJ Boj slav. Zn. ves lidí Bojanových. CV 52; Prof I2 120; Svoboda StčOJ 70, 157. DS 13, 41; Schwarz 70. 6 PJ: Zámčisko. Bojatín 1 Zanikl v lesní trati Bojatín nad Újezdem na Valašskokloboucku, Nekuda 153. 2 V pramenech se nepři pomíná. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Bojata, hypokor. podobě OJ Bojslav. Svoboda StčOJ 164; CV - ; Prof I2 121 (Bojetice). Bojkovice 1 Městys v Hradišťsku. 2 1412 super villa Boykowicze, ZDO VIII, 7; 1466 na městečku Boykowicziech, PO IV, 156; 1512 v městečku Boikowiczych, PO IX, 109; 1518 z městečka Boykowicz PO X, 234; 1520 do Bogkowicz, PO XI, 122; 1522 starší boykowsstij, PO XII, 6 ; 1532 na městečku Boykowiczych, PO XV, 237; 1552 městečko Boykowicze, ZDO X X V , 166; 1558 městečka Bogikowicz, SA VIII, 99; 1594 v městečku Boykowiczych. PO XXXIII, 108; 1594 městečko Boykowicze, ZDO X X X , 281; 1598 obec bogkowska, Urbář světlovský; 1633 a 1670 Boykowicz; 1671 parochia Boykouicensis, Děkan. matr. Uh. Brod; 1718,1720 a 1751 Bogkowitz; 1846 Boikowitz, Bogkowice; 1872 Boikowitz, Boj kovice. 3 P. Světlov. B. byly v 1. 1412 až 1446 povýšeny na městečko. V 1. pol. 19. stol. železárny a vysoká pec, v 18. stol. soukenictví. Patroc. far. kostela sv. Vavřince. Čes. 4 K Bojkovicím, v B-ách, za B-ami, Bojkovjané, bojkovský. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bójek, které odvozeno hy 90
pokor. příp. -ek z komponentu složené ho OJ na Boj- (Bojslav apod.); zn. ves lidí Bojkových. CV 52; Svoboda StčOJ 134. 6 Jamský mlýn, Pod Krhovem (mlýn), Salajna, Světlov (zámek), Ústsko, též Zofínský dvůr. PJ Vasilsko v. t. Bolatice 1 Ves 10 km sz od Hlučí na; Sl. 2 1256 de Bolatitz, CDM III, 370; 1349 Poleticz, Cas. Slez. muzea 1963, 34; 1440 na Boleticze, Kapras I, 37; 1541 z Boletycz, POp X, 124; 1544 ves Boletijcze, POp XI, 48; 1544 poddaní Boleczssczij, POp X, 124; 1552 ves Bole ticze, POp XII, 7; 1559 fojta boleczkeho . . . z Boleticz, POp XIV, B 12; 1612 na Bolaticzych, ZDOp X , 15; 1659 od hra nice boleticzke, PK z 1634, 83; 1665 statku bolatskeho, PK z 1634, nefol.; 1762 ecclesia Bolaticensis, Děkan. matr. Hlučín; 1736 Bolaticz; 1765 Bolatitij lat.. 2. p., Ceroni II, 119/2, f. 347; 1837 Bola titz, Catal. cleri; 1870 Bolatitz, Bola tice, Catal. cleri; 1881 Boletice. 3 P. Chuchelná. Patroc. kostela farního sv. Stanislava. Ces. 4 Bolačyce, ku Bolačycum, v Bolačycoch, za Bolačycoma, boláčky, Bolačan/ (zř.) Bolačař. 5 MJ: příp. -ice k OJ BoVata < Bolqta, to hypokorist. podoba některého OJ s komponentem Bole-, stsl. bolij, rus. bol’šoj, srbch. bolji „větší, lepší, více, lépe“ (např. Bolebor, Bolemysl, Boleslav atd.). Zn. ves lidí Bolatových. V dokladech 1349—1559 přehláska a > ě: Boletice, pak přehlás ka podle místního nářečí zrušena. Srov. Kojatice, Kojetice. CV —; Prof I2 125— 126 (Boletice); Svoboda StčOJ 70 a 164. 6 Křemenky (myslivna). Boleboř 1 Kdysi ves, nyní část měs tečka Strážku (Bystřičko n. P.). 2 1358 super Boleborz, ZDB III, 230; 1412 cum villis . . . Boleborze, ZDB IX 268; 1408 s véskami Boleboře, CDM XIII, 462; 1448 cum villis Boleborzie, ZDB XII, 854. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Bole bor, složenému z komponentu bole-, o němž v. v., a -bor „bojovat“ (viz Bo-
rošín). CV Prof I2 122; Svoboda StčOJ 70—71; Taszycki Rozprawy 57—58. Bolelouc 1 Ves 11 km jižně od Olo mouce. 2 Kolem 1239 Boleluch CDB III, 223; 1287 de Boleluz, CDM IV, 250; 1347 in Bolelucz, Reg. V, 233; 1354 de Bolelucz, CDM XV, 66 ; 1371 Bolelucz villam, ZDO II, 14; 1406 v Bolelici, KP I, 193; 1480 v Boleliczi, ZDO XII, 27; 1490 ves Bolelicz, ZDO XIII, 29; 1492 lidí bolelických, AC XVI, 438; 1497 na vsi Boleliczi, ZDO XVI, 34; 1508 z Bolelicze, PO VIII, 119; 1511 ze vsi Bole licz (!), PO VIII, 300; 1590 ves Bolelycz, ZDO X X X , 73; 1633 z Bolehlucze, Matr. Pustiměř; 1678 Bolelitz; 1691 Bolelucz; 1718 Bolelycž; 1751 Bollélautz; 1846 Bollelautz, Bolelouc; 1872 Boleloutz, Bo lelouc. 3 P. Tovačov. Ves trpěla velmi záplavami Moravy a podemíláním bře hu. Ces. 4 Ten Bolelóc, z Bolelóca/-e, za Bolelócem, Bolelóčák, bolelócké; Bolelúc, bolelúcké (Blatec, hanácké nářečí čuhácké). 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ BoleVút, složenému z komponentu bole lo něm viz Bolatice) a -l’út „lítý, saevus“ ; srov. blízké Chořelice, kdysi Chořělúc k OJ ChorěVút, Olomouc, Seloutky, v C. Peruc. MJ s -ú t+ jb jsou rozšířena jen na starém sídelním území. Do r. 1371 bez ú > ou. 1480-1511 Boletice: starší Bolelúc -> *Bolelíc, k čemuž do tvořen nový nom. Bolelice; srov. Cho řelice <—Chořelúc a Selutice/Selítky. ČV 53; Prof - ; Svoboda StčOJ 70, 78; NR V 121. 6 Svárov. Bolemilčice 1 Zanikly v nej bližším okolí Jihlavy. 2 1234 Bolemilchichi, CDB III, 88 ; 1235 Bomelici, CDB III, 120. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bolemilek, -ec, deminutivu k OJ Bolemil, složenému z komponentu bole- (viz Bolatice) a -mil „milý, carus“ . Zn. ves lidí Bolemilových, -cových. Ve starším dokladu do loženo MJ s nominativním -ici. Patrně kontaminací s OJ Bohumil vzniklo 1235 Bomelici. CV —; Prof I2 123. Bolen 1 Totožné s Horní Hynčinou
(Svitavsko). 2 1270 Bolen CDM IV, 41. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Bolen, to domácká podoba některého složeného OJ s komponentem Bole- (viz Bolatice). Srov. MJ Bohuň, nyní Bohumín. Raduň apod. CV - ; Prof I2 124; Svoboda StčOJ 158. Boleradice 1 Městys 4,5 km jz od Klo bouk. 2 1131 Boleradicih, CDB I, 115; 1235 de Boleradiz, CDB III, 107; 1255 de Bolehradicz, CDM III, 216; 1271 de Poleradiz, CDM IV, 49; 1289 de Polehradicz, CDM IV, 280; 1298 de Polerdiz, CDM V, 97; 1365 de Polheradicz, Mendl, Knihy počtů, 280; 1373 super villa Boleradicz, ZDB VI, 113; 1382 de Bole hradicz, KP I, 56; 1392 prope Bolehra dicz, ZDB VII, 1072; 1407 in Bolehra dicz, KP II, 99; 1436 z Bolehradic, KP III, 119; 1447 v Bolehradiczich, PB III, 74; 1460 z Bolehradicz, PB IV, 47; 1492 za správu bolehradskú, PB VII, 42; 1498 v horách bolehradiczkych, PB V llb 40; 1498 in Bolehradicz, ACO 265, 89; 1500 pod Bolehradici, KP VII, 211; 1514 na Bolehradiczych, PB X, 125; 1519 z Bolehradicz, PB Vllb, 92; 1529 lidí svých bolehradskych, PB XIV, 143; 1531 zámek Bolehradicze, PB XV, 78; 1532 na zboží bolehradiczkem, PB XV, 147; 1570 městečko Polehradicze, PB XXV I, 106; 1594 z městečka Polehradicz, . . . k rybníku polehradskemu, PB X X X I, 305; 1674 Pellertitz; 1718 Polle hraditz; 1720 Pohleraditz; 1751 Polehraditz; 1846 Polehraditz, Polehradice, Bo leradice; 1881 Boleradice; 1924 Bolera dice. 3 P. Boleradice. V 14. stol. hrad a far. kostel sv. Jana Křtit. B. Byly krátce před 1536 povýšeny na městečko; 1782 parcel, dvůr. Byla tu židovská obec. Ces. 4 Bolehradice, do Bolehradic, Bolehraďákf-hradiščák, bolehradský/-ej. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bolerad, složenému z komponentu bole- (o němž viz Bola tice) a -rad „rád, gern“. Zn. ves lidí Boleradových. V některých dokladech a v nářečí Bolehradice: h bylo vloženo 91
před r, srov. Hostěrádky/Hostihrádke, Hradčovice/Ra-, Radešín/Hra-. Do něm činy přejato s náležitou alternací B/P (znělá — nenapjatá), ojediněle též s re dukcí vnitřní slabiky: 1298 Polerdicz. CV 53; Prof Svoboda StčOJ 83. 6 Dolní mlýn. PJ Na hradě, Pan Jan, Víckov. Boleslavany 1 Zanikly v neznámé po loze někde na Olomoucku. 2 1131 Bolezlauenses, CDB I, 115. 5 Z jediného dokladu není jisto, zda se ves skutečně jmenovala Boleslavany; lat. adj. boleslavenses „Boleslavští“ uka zuje spíše na MJ *Boleslav: přivlast. příp. -jb k OJ Boleslav (o Bole- viz Bolatice, -slav „jm éno“). Znamená-li zápis opravdu Boleslavany, pak MJ z akuzat. pl. k Boleslavan „obyvatel Boleslavě“, srov. Olomučany „lidé z Olo mouce“ . CV —; Prof V 634; Spal —. Bolešice 1 Zanikly u Lhánic (N á měšťsko n. O.) v trati Bolensko (N ekuda 36). 2 1394 in vila Bolesicz, ZDB I, 138. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bolech n. Bo lestě), obě hypokor. podoby některého ze složených OJ s komponentem Bole(viz Bolatice). Zn. ves lidí B-ových. Viz Bolešín. CV - ; Prof I2 125. 1. Bolešín 1 Dříve samostat. obec, nyní osada Věstína, 12 km zsz od Kunštátu. 2 1349 in Bolezin, ZDB I, 24; 1398 villam Bolessyn, ZDB VIII, 11; 1500 z Bolessina, Mor. arch. soukr., 71; 1596 v rychtě bolešínské, LSA III, 113; 1601 ves Bolessin, PB XXXIII, 52; 1718 Polleschin; 1720 Boleschin; 1751 Bolleschin; 1846 Boleschin, Bolessjn; 1872 Boleschin, Bolešín. 3 P. Kunštát. Ces. 4 Do Bolešína, Bolešák/(st. gen.) Bolešán, boleskej/bolešinskej. 6 PJ: Na vostrážni. 2. Bolešín 1 Zanikl severně od silnice z Ostrova do Bohdalce (Zďársko). 3 Ves byla 1481 pustá. 5 MJ: přivlast, příp. -in k OJ Boleša, Bolecha, hypokor. podobám některého složeného OJ s komponentem Bol-. CV 92
53 vidí v e mylně rys hanáckého ná řečí a ne hypokor. příp. -eša/-cha. Prof I2 125, V 606; Svoboda StčOJ 151. 1. B olíkov Český, nyní B . Horní 1 Ves 10 km západně od Telče. 2 1365 Bolikow, ZDB IV, 285; 1437 super Bo likow, ZDB XII, 403; 1678 a 1718 Boli kow ; 1720 a 1751 Bulikow; 1846 Böh misch Bollikau, Bulikow; 1885 Bolikau, Bolikov; 1893 Bolikau, Bolíkov. Od r. 1952 Horní Bolíkov. 3 P. Studená. Ces. 4 (Homo)bolíkovák, Bolíkák \Bolíkán, hanl. Bulíkák, bolíkovský. 5 Německé Bolikau má analog, -au za čes. -ov. R. 1846 Böhmisch B.: přívlastek na rozli šení od blízkého Německého Bolíkova. Přívlastek se však neujal, neboť Něm. Bolíkov se něm. jmenoval Wölking. 2. B olíkov N ěm ecký, nyní B . Dolní 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Cizkrajova, 4,5 km ssv od Slavonic. 2 1368 Bolikow, ZDB V, 48; 1369 villam Bolikow, CDM X, 66 ; 1503 ves Bolikow, ZDB XVII, 59; 1573 na Bolikowie, PB XXV I, 321; 1580 na Bolikowie, PB X X IX , 28; 1581 na Bulikowie, PB X X IX , 319; 1678, 1718, 1720 a 1751 W elking; 1846 Woelking, Bulikow; 1872 Wölking, Bolíkov; 1893 Wölking, Boli kov; 1924 Bolíkov, Wölking. Od 1952 Dolní Bolíkov. 3 P. Bolíkov. V 17. stol. tvrz, 1810—1878 železárny. Před 1848 silná židovská nábož. obec. Ces. a něm. 4 (Dolno)bolikovák, bolíkovský. Něm. Wölkiij. 5 MJ zní německy od 1678 Wölking: B/W je časté, avšak o — ö a příp. -ing, nahrazující na jihozápadní Moravě ve stejném významu posesívní MJ na -ov, -in, prozrazují starší přejetí. Výsledkem mladšího přejetí je Bolikau, viz B. 1. Schwarz 183—184. Beranek 91. O MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bolík, hypokoristické podobě některého OJ s komponentem Bole- (Viz Bolatice). CV 53; Prof I2 126 (B-ovice). Bolíkovice 1 Dříve samost. obec, n y ní osada obce Babic, 10 km ssz od Mor. Budějovic. 2 1358 in Bolicouicz, ZDB III, 292; 1373 ad bona Bolicowicz, ZDB
VI, 98; 1381 villam Bolicouiz, ZDB VI, 828; 1585 vsi Bulikowicz, ZDB X X X , 192; 1672 Bulykowitz; 1718 Bulikowitz; 1720 Pulikowitz; 1751 Bullikowitz; 1846 Bullikowitz, Bulikowice; 1872 Buliko witz, Bulíkovice; 1924 Bolíkovice. 3 P. Sádek. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Hanl. Bulíkovice; bolikovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bolík, znám. ves lidí Bolíkových. CV 52; Prof I2 126; v. v. B o l t e n , viz Bělotín. Bonětice 1 Zanikly mezi Přílukami (Gottwaldovsko), kde je samota Bonětické paseky, a Jaroslavicemi, kde je samota Boněcka. 2 1379 vilám Bonyetyn, ZDO VI, 704; 1437 cum villa deserta Bonyeczko, ZDO X, 227. 3 Ves zanikla za husitských válek. 5 MJ: příp. -ice k OJ Boňata, které domáckou zkratkou OJ Bonifác, Bonaventura nebo spíše čes. Bonislav (viz Bonkov); zn. ves lidí Boňatových. Pře hláska a > -ě . R. 1379 Bonětín: k témuž OJ příp. -ín, srov. Hroznětice — Hroznětín. Boněcko zn. zpustlou osadu. Plu rál v Boněcka (název samoty) podle MJ Jezera, Horka, Niva apod. Prof I2 128; CV - ; Svoboda StčOJ 165. B o n i t z, viz Bohunic?. B onkov 1 Osada obce Stonava (Kar vinsko); Sl. 2 1894 Bonkau, Bonków; 1935 Bonkov. 4 Bonkov/-uv, bonkuvsk’i. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Bonek, domácké zkratce buď k OJ Bonifác n. Bonaventura, nebo — jak předpokládá Bezlaj 1 75, ze slovanského Bonislav; srov. OJ Bonek, Bonuš. ČV —; Prof I2 128. B onkov 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Olšovce, 7 km sz od Hranic. 2 1408 Bankow, ZDO VII, 660; 1575 na Bunkowie, PO X X IX , 29; 1718 Punkendorff; 1846 Punkendorf, Bogkow; 1872 Punkendorf, Ponko; 1885 Punkendorf, Ponkov, Bonkov; 1893 Punkendorf, Boňkov. 3 P. Potštát. Něm. 4 Bonkov, na Boňkov, na Boňkově, Boňkovják, boňkovský, arch. -é. 5 M J: přivlast. příp. -ov původně k OJ Bu
něk, to deminutivum k Bun, Buň, do máckým podobám slož. OJ Bu-divoj, Bu-dislav apod. (Svoboda StčOJ 155; o bud- viz Budeč). OJ Búň/Búněk moh lo vzniknout též synizesí z Bohun/ Bohuněk, hypokor. podobám OJ Bohuslav, Bohudar apod., srov. Bohuslavice —J3úslavice (hanác. Bó-), Bohuňov —Búňov/ /Bóňov. Zdá se, že tento druhý výklad bude bližší pravdě, neboť něm. 1408 Bankow čes. *Bohunkov, zpětným počeštěním čes. 1575 Bunkov, to pak v 1718 poněmčeno na Punkendorf s ná ležitým B/P (viz Butovice), spojovací en a -dorf „ves“ jsou analogické. Dneš ní Boňkov má hanác. u > o. CV 264 (bez); Prof I2 125 (Boňkov); Svoboda StčOJ 155; DS 4, 19 a 13, 38. Viz Bon kov, Boňov, Buňov. 6 Kamenný mlýn/ Steinmůhle, Petřkovský mlýn/Petřkovsky Miihle, Pod tlustým Janem/Unterm dicken Hans. B oňov 1 Ves 11 km jv od Mor. Bu dějovic. 2 1390 de Bunyow, ZDB VII, 935; 1494 in v illis. . . Bunyow, ZDB XIII, 182; 1498 ves Buniow, ZDB XVII, 31; 1520 Bawniow, PB Vllb, 101; 1522 z Buniowa, PB XII, 171; 1570 z Bauni owa, PB XXV I, 50; 1576 ze vsi Bohuniowa; 1601 ves Bohuniow, ZDB XXXIII, 49; 1609 ves Bauniow, ZDB X X X IV , 27; 1672 Buniow; 1718 Bonjaw; 1720 Bonjow; 1751 Bomow (!); 1846 Boniau, Boniaw; 1872 Boniau, Boňov. 3 P. Ratibořice. Ces. 4 Bóňov, do Bóňova, Bóňák, bóňovskéjbóňácké (Příložany). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Búň, o němž viz Boň kov. Protože vedle původního Búň mohlo být i Bohuň Búň, upraveno MJ v 16. stol. na Bohuňov. V. v. 1. B or 1 Ves 14,5 km sz od Tišnova. 2 1350 villa Boro, ZDB I, 151; 1437 in Bor, ZDB XII, 360; 1487 z Boru, AC XVI, 315; 1675 Bohry; 1718 Bory; 1751 a 1846 Boor; 1872 Bor, Bory; 1924 Bor. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 Borovský, Borovští \Borští. 6 Spá lený mlýn, Spálenec. 93
2. Bor 1 Zanikl u Rudíkova (Velko- Hukvaldský urbář; 1676 Bordowitz; meziříčsko) v trati Borská, Nekuda 36. 1718 a 1751 Bordowitz; 1846 Bordowitz; 2 1104, falzum z konce 12. stol., Náboru, 1872 Bordawitz (!), Bordovice; 1893 Kosmas 259. Bordowitz, Bordovice. 3 P. Hukvaldy. 5 MJ: z apelativa bor „Kiefer, Kie Ces. 4 Bordovjani, bordovsky. 5 MJ: příp. fernwald“. MJ Bor, Bor- jsou rozšířena -ovice patrně k OJ Borda, srv. laš. na Moravě hlavně v prostoru Vel. Mezi příjm. Borda, Burda, laš. apelat. bur, říčí—Mor. Třebová (ojed. na Dačicku). Nejsou ve Slezsku. CV 180; Prof I2 131; bura, burda „silák“ , -u- se asimilovalo s následujícím -o-. CV 54 (nejasné); BzN IX 288; Smilauer PST I 48. Prof V 562 (Burda „hřmotil“). 6 Na Borač 1 Ves 8 km sz od Tišnova. horečkách. Paseky. 2 1368 de Poraz, ZD B V , 128; 1522 z BoBořek 1 Ves 2 km východně od Daracze, PB XII, 175; 1590 ves Boracž, ZDB X X X I, 67; 1655 in Boracz, ACO čic. 2 1356 de Bořek, ZDB III, 187; 1358 in Bork, ZDB III, 397; 1466 Bořek, B 12; 1669 z Boracže, Matr. D. Loučka; 1674 a 1718 a 1720 Boratsch; 1751 Bo ZDB XIV, 28; 1610 ves Borko, ZDB X X X IV , 41; 1678 Borken; 1718 Borckracž; 1846 Boratsch, Borač. 3 P. Tišnov. Čes. hecz; 1720 Porken; 1751 Borkau; 1846 4 Ten Borač, do Borače/na Borač, Borken, Bořek. 3 P. Dačice. V 14. stol. tvrz. Ces. Boračtí, boracké. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Borak podobně jako MJ Mla4 Bořek, na Bořek, Borkán, boreckej. deč k Mládek. Při výkladu OJ Borak 5 MJ: deminut. k bor, nář. borek = uvádí Prof I2 131 a) stč. rostlinné jmé borovice; znamená malá ves založená v boří n. u malého borového háje. no borak, lat. borago (Gebauer Slov. V něm. MJ Borken je -en podle dativstč. I, 85) a příjm. Borák „člověk, jenž tuto rostlinu prodával nebo jedl“ ; b) ních MJ Höfen apod. Viz Bor! Prof Ia 133—135; ČV 180. 6 Borecký dvůr. borák „věc, člověk v nějakém vztahu Borkovany 1 Ves 5,5 km sz od Klo k borovému lesu“, srov. nář. březák bouk. 2 1210, falz. 13. stol., Borcouani, „houba rostoucí v březí“. Profousův vý CDB II, 363; 1210, falz. 13. stol., Borklad OJ Borak není přesvědčivý. Po kowan, CDB II, 364; 1298 Burkowan, kládáme OJ za odvozené ze složeného OJ s komponentem bor- „kämpfen“ : CDM V, 95; 1557 ze vsi Borkowan, PB XXII, 95; 1581 v gruntech našich borDalibor, Boleboj- apod. ->■ Borak. Svo kowanskych, PB X X IX , 254; 1665 z Bor boda StčOJ 133 upozorňuje, že příp. kowan, Matr. Klobouky; 1673 Borko-akb „tvořila už nejstarší zkrácené po wann; 1718, 1720 a 1751 Borkowan; doby slovanských OJ“, např. bulh. Bu1846 Borkowan, Borkowaný; 1872 Bor dak, srbch. Ljubak, pol. Myslak, luž. kowan, Borkovany. 3 P. Klobouky. Far. Dobrák a též Borak (Walther, Onomaskostel Nanebevz. P. Marie; fara od 1753. tica Slavo-germanica I, 15). S bor- spo Čes. jují OJ i Miklosich 132 a CV 53; DS 4 Borkuvane, do Borkuvan, Borku3, 76 a 4, 88 ; Schultheis LNB II 37. vanščák, borkuvanské. 5 MJ: obyvatelNejméně pravděpodobný je výklad ské jm., zn. ves lidí z místa zvaného z nář. borak, doloženého dnes jen z vých. jmenná podoba adj. borkový Moravy, kde zn. „nebožtík, ubožák“, Borkov „K iefer-“ . Srov. Bukovany. ČV 155,160, srov. sloven, neborák. Odvozeno z adj. 180; Prof I2 140 (Borovany); Spal 58. nebohý, „ubohý“ podobně jako Bosák k bosý, Holák k holý. 6 Časkovec (dvůr). Bordovice 1 Ves 4,5 km záp. od Fren Bořky 1 Zanikly u Milotic (Kyjovštátu p. R. 2 1581 bordowskych (gen.), sko). 2 1554 pusté vsi . . . Bořky (4. p.), 94
ZDO X X V , 181; 1611 z pusté vsi Bořku, Urbář milotický. 5 MJ je pl. k deminut. borek (bor + + ькь), v. Borek; Prof I2 138; CV —. B o r o n a v i c e , viz Borovice. Borošín 1 Samota města Brušperka (Místecko). 2 1935 Borošín. 3 Borošín byl r. 1830 připojen k Antonínovu a nazýval se odtud i Horní Antonínov. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Boroš(ě), to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem Bor„bojovat, kämpfen“ , např. Bořihněv, Bořislav, Bořivoj, Boromir, Dalibor apod. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 152 a Rusko-české studie 355. 1. Borotice, kdysi Borotice České 1 Ves 14 km východně od Znojma. 2 1225 in Boroticz, CDB II, 268; 1409 Boroticze, ZDB X, 116; 1520 ves Czeske Boroticze, ZDB X X , 6 ; 1521 na ves Morawske Boroticze, PB XII, 161; 1522 z Czieskych Boroticz, PB XII, 216; 1561 ves Morawske Boroticze, ZDB XXVIII, 46; 1615 ves Morawsky Boroticze, ZDB X XX IV , 131; 1671 Borotitz; 1846 Borotitz, Borotice. З P. Lechovice. Již 1225 far. kostel, fara však zanikla. V 15. stol. tvrz. Něm. 4 Borotičák, borotické. 2. Borotice Německé 1 Zanikly u Borotic pod zámečkem (Znojemsko). 2 1349 in Boroticz, ZDB I, 77; 1358 in Theutonicali Boroticz, ZDB III, 303; 1361 de Theutunicali Borotitz, ZDB IV, 15; 1377 in villa Paraticz Thetunicali, ZDB VI, 516; 1447 in Boroticz Theutunicali, ZDB XII, 716; 1494 v Niemeczkych Borzeticzich, ZDB XVI, 71; 1520 v Nie meczkych Boroticzich, ZDB X X , 8 ; 1522 v Niemeczkych Boroticzich, PB XII, 216. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 Obě osady rozlišeny přívlastky po dle místních národnostních poměrů: B. 1. 1520 České, 1521—1615 Moravské, a B. 2. 1358 Theutonicali, 1494—1522 Ně mecké. • MJ: příp. -ice k OJ Borota, domácké podobě některého OJ s -bor-, viz Borošín. Svoboda StčOJ 71 a týž,
Rusko-české studie 355. CV 53; Prof I2 139. Borotín 1 Ves 6 km jjz od Jevíčka. 2 1365 de Borotyn, ZDO I, 800; 1398 in Borotin, ZDO VI, 750; 1447 villam Borotin, ZDO X, 710; 1500 díl Borotijna, PO VII, 85; 1536 z Borotina, PO XVII, 144; 1610 na Borotinie, PO XXXVIII, 111; 1846 Borotin, 1872 Bo rotin, Borotín. 3 P. Borotín. V 14. stol. tvrz, později zámek. Ces. 4 Borotin, Boročák \Boročti (Roudka), borocké. Borutín (Lažany). 5 MJ: příp. -ín k OJ Borota (viz výše). Vý znam: majetek Borotův. ČV 53; Prof I2 139. 6 PJ: Vlčí jáma, Na hradisku. 1. B orová 1 Dříve osada obce Slatinky, nyní osada obce Letovice; 12 km sz od Boskovic. 2 1355 de Borobe, ZDB III, 98; 1846 Borowa; 1872 Borowa, Bo rová. 3 P. Letovice. Ves v 15. stol. zpustla a na poč. 19. stol. byla obno vena. 4 Borovák, borovské. 6 PJ: Březina. 2. B orová 1 Samota vsi Krásné (Frýdecko); Sl. 2 1808 Borowa; 1885 Boro vá. 3 P. Frýdek. 3. B orová 1 Samota u vsi Lubna (Frýdecko); Sl. 2 1894 Borowa. 4. B orová 1 Samota u vsi Malenovic (Frýdecko); Sl. 2 1894 Borowa. 5. Borová 1 Osada obce Městečko Trnávka; 6 km jjv od Mor. Třebové. 2 1600 ves Borowau (4. p.), ZDO XXXII, 34; 1718 Kúfferdórffl, Borowa; 1751 Kupferdoerfl (!), Borowa (!); 1846 Kieferdoerfl, chybně Kupferdoerfl, Boro w a; 1872 Kieferdórfel, Borová. 3 P. Trnávka. Něm. 4 Něm. Khainfodearfl. 5 V něm. Kie ferdórfel „víska v boří“ je střhn. kienvorhe „Fohre, Kiefer“ , jak přesvědčivě ukazuje nářeční ai. Schwarz 168; Kluge EWD11, 169. • MJ: adj. borová, tj. hora, ves, stráň v boří, porostlá bořím. Bo rová 2., 3. a 4. jsou osady mladší, jejich názvy byly patrně kdysi PJ. CV 180; Prof I2 140. Viz Bor! Borovec 1 Osada obce Štěpánov nad 95
Svratkou, 5,5 km východně od Bystřice n. P. 2 1358 in Porowecz, ZDB III, 453; 1500 z Porowcze, Mor. arch. soukr., 71; 1675 a 1751 Porowetz; 1846 Borowetz; 1872 Borowetz, Borovec. 3 P. Pernštejn. Ces.
4 Borovec, na Borovec, borovecké (obyv. i příd. jm.). 5 MJ: subst. příp. -ec k adj. borový (les, háj, potok); srov. Lískovec, Olšovec. ČV 180; Prof —. Viz Bor! 6 Hamry, Havíma (v. t.), Záskalí. Borovice 1 Zaniklá ves západně od Přibic. (Zidlochovicko). 2 1257 de Boronawiz, CDM III, 254; 1576 o ves pus tou slově Borowsko, PB XXVII, 175. 3 Ves zanikla na konci 15. stol. 5 Zdá se, že původní jm. vsi bylo Bořanovice, po zpustnutí Bořanovsko, Borovsko, tím spjato s bor „Kiefer“ a uváděno pod jm. Borovice n. Borovnice „Kiefer, K iefer-“ (Nekuda 89). Jm. Bo řanovice: příp. -ovice k OJ Bořan, hypokor. podobně některého složeného OJ s komponentem boři- „kämpfen“ , viz Borošín. Zn. pův. ves lidí Bořanových. CV - ; Prof I2 131-132; Svoboda StčOJ 71, 157; DS 13, 43. Borovina 1 Tovární kolonie u Tře bíče. 5 Za MJ pojato původ. PJ Borovina, utvořené příp. -ina k apelat. bor, místo porostlé bory. CV —; Prof I2 140 (B-y). Borovná 1 Ves 5 km západně od Tel če. 2 1365 in Borowna, ZDB IV, 177; 1417 in villa Borowne, ZDB XI, 360; 1446 medietatem ville Borowne, ZDB XII, 467; 1547 přes potok, který slově Hamerský mezi Borownu a Krahujczij, PB XIX, 66 ; 1678, 1718, 1720, 1751 a 1846 Borowna; 1872 Borowna, Borov ná. 3 P. Borovná. Ces. 4 Z Borovný, o Borovnej, za Borovnou, Borovák, borovskej. 5 MJ je pů vod. adjektivum ze sousloví borovná stráň, hora, tj. místo porostlé borem, pak ves na tomto místě založená. ČV 180; Prof I2 142. 6 U Kovářů. PJ Stará Borovná, kde stávala původní ves. Borovnice 1 Ves 15 km sv od Nového 96
Města. 2 1590 ves Borownicze, ZDB X X X I, 63; 1609 Borownicze, ZDB X X X IV , 33; 1674 Borownicze; 1718 Borownitz; 1720 Borownitze; 1749 des Dorfes Worownic, Svoboda, Novoměst ský okres, 313; 1751 Borownitz; 1846 Borownitz, Borownice. 3 P. Jimramov. Ces. 5 MJ: substantivizující příp. -ice k adj. borovná (stráň, hora). ČV 180; Prof I2 141. Viz Bor! 6 Doly (myslivna), Kutiny. Borovník 1 Ves 7 km severně od V. Bíteše. 2 1398 in Borownyk, ZDB VIII, 54; 1493 Borownik, ZDB XVI, 59; 1669 z Borownika, Matr. D. Loučka; 1718 a 1720 Borownik; 1751 Boruwnik; 1846 Borownik; 1872 Borownik, Borovník. 3 P. Osová. Čes. 4 Borovník, do Borovnika, Borovničák, borovnické. Arch. Boruvnik. 5 MJ: substant. příp. — ík k adj. borovný, tj. les, vrch, pak osada tam založená. R. 1751 Boruwnik: nářeční o > u. ČV 180. Viz předcházející hesla. B o r s t e n d o r f , viz Boršov, Bořitov. 1. Boršice u Blatnice 1 Ves 14 km vjv od Uh. Ostrohu. 2 1283 de Borsswicz, CDM IV, 214; 1378 villam Borsicz, ZDO III, 407; 1409 super villa Borsicz, ZDO VII, 732; 1412 Borssicz, ZDO VIII, 5; 1447 v Borssiczich, PO III, 147; 1513 z Borssicz, PO IX, 184; 1617 obec borcziczka, Urbář strážnický; 1633, 1671, 1718 a 1751 Borschitz; 1846 Borschitz, Boršice. 3 P. Uh. Ostroh. Patroc. far. kostela sv. Kateřiny. Čes. 4 K Boršicám, v Boršicách, Boršičané, boršický. 5 Nazvány podle majitele panství Borše z Rýznburka, který tu v pol. 13. stol. kolonizoval. 6 Části vsi: Malá, Hrubá. PJ: Kopec, Stráž. 2. Boršice u Buchtová 1 Ves 8 km záp. od Uh. Hradiště. 2 1220 Borsiz, CDB II, 195; 1228 Borschichi, CDB II, 321; 1265 de Borsiz, CDM III, 370; 1513 v Borssiczych, PO IX, 142; 1532 z Bor ssicz, PO XV, 249; 1536 fojta borssycz-
keho, PO XVII, 122; 1544 Borssiczkym, PO XIX, 205; 1609 z Borssicz, PO X XXVII, 69; 1617 v Borssiczych, PO X X X IX , 340; 1669 Borschitz; 1718 Boržitz; 1846 Borschitz, Boršice. 3 P. Vele hrad. Patroc. far. kostela sv. Václava. Ces.
4 K Boršicom, v Boršicejch, Boršičák, horšickej. V místě dolské nářečí. 5 MJ: příp. -ice k OJ Boreš, Boršě, hypokoristické podobě některého složeného OJ s komponentem Bor-; zn. ves lidí Borešových. CV 53; Svoboda StčOJ 150; Prof I2 142; viz Borošín. 1. Boršov 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada města Kyjova, 2 km sev. od Kyjova. 2 1379 Borssow, ZDO III, 485; 1381 villam Borssow, ZDO IV, 22; 1513 z Borssowa, PO IX, 181; 1720 Borschoví; 1846 Borschau, Boršov. 3 P. Šaratice. Ces.
4 Boršov, Borošovjáci, horošovský. 2. Boršov 1 Ves 3 km jz od Mor. Třebové. 2 1280 de Borsendorff, CDM IV, 177; 1365 in villa Borsendorf, ZDB IV, 225; 1398 Borssuow, ZDO VI, 740; 1407 in villa Borssow, ZDO VII, 380; 1408 Borssendorff, CDM XIV, 6 ; 1490 Borssow, ZDO XIII, 17; 1672 ex pago Porstendorf, Děkan. matr. Mor. Třebo vá; 1677 Parstendorff; 1718 Porstendorff; 1751 Borstendorf; 1846 Porsten dorf, Porssow; 1872 Porstendorf, Bor šov. 3 P. Mor. Třebová. Již 1407 far. kostel (patroc. sv. Anny). Něm. 4 Boršovák, horšovský. Něm. Poaštndorf. 5 Ves nazvána podle Borše z Rýznburka, majitele panství (pol. stol. 13.), který tu prováděl kolonizaci. Viz též Boršice a B. 1. V němě. zní MJ nej prve 1280—1365 Borsendorf, jehož první část je z čes. Boreš, druhá -dorf „ves“ . Upraveno 1672 na Porstendorf, vlože ním t za. rs: *Borsndorf > Borsdorf > > Borstdorf. Schwarz 177, 268 (z něm. OJ Borso, Borso von Riesenhurg). Čes ký název Boršov až od 1490. # MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Boreš, o němž
7
viz Boršice. CV 53; Prof I2 143. 6 Do ly/Bergwerk. Borušov 1 Ves 5 km vsv od Mor. Třebové. 2 1398 Porussow, ZDO VI, 740; 1490 Borussow, ZDO XIII, 17; 1677 a 1720 Páhres; 1718 Pohres; 1751 Pahres; 1846 Pohres, Pahres, Pomý, též Borussow; 1872 Pores, Borušov; 1881 Borusov; 1885 Pohres, Borušov. 3 P. města Mor. Třebové. Něm. 4 Borušov, do Borušova, v Borušově, Borušovák, Borušovský. Něm. Póares. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Boruš, to hypokor. podobě některého ze slo žených OJ s komponentem hor-, o němž viz Borošín. Název vsi patrně podle ma jitele panství Borše z Rýzmburku (pol. 13. stol.). Do němčiny přejato s ob vyklým B/P, toponymický sufix -ov od padl (srov. Benešov/Benisch, Hluzov/ Hleis) a -ruš- zredukováno na res (což v němč. chápáno genitivně, a nář. > o : Boruš- > Pohres. CV 54; Prof I2 143 (Boršov); Svoboda StčOJ 150; Schwarz 205, 268. 6 Nový Borušov, též Borušovská kovárna/Neu Pohres, též Pohreser Schmiede, Na kopci/Berg. 1. Bory Dolní 1 Ves 7 km severně od Velkého Meziříčí. 2 1365 Bor, ZDB IV, 182; 1370 in villa Bor, ZDB V, 296; 1376 in villa Bor, ZDB VI, 267; 1390 in villa Bohemicali Bor, CDM XI, 602; 1390 in villa Bor Bohemicali, ZDB VII, 807; 1447 Bor, ZDB XII, 544; 1448 v Bo ru Moravském, LSA III, 76; 1538 ves Bory, ZDB XXV I, 7; 1555 ves Dolnij Bor, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Dolni Bor, ZDB X X X II, 117; 1679 Bory; 1719 a 1751 Bor; 1846 Unter Borry, Dolnj Borry; 1872 Unter Bory, Dolní Bory. 3 P. Velké Meziříčí; již 1393 far. kostel sv. Jiljí. Ces. 4 Bor, do Boru, Borskej. 6 Manův mlýn, Peklo (myslivna), Sevčina. 2. Bory Horní 1 Ves 8 km severně od Velkého Meziříčí. 2 1348 rector parochialis ecclesiae in Chinhait, CDM VII, 815; 1393 in Kinheyt, CDM XII, 132; 1560 ves Niemeczky Bor, ZDB XXVIII, 97
18; 1611 ves H om y Niemeczky Bor, ZDB XXIV , 88 ; 1674 a 1718 Bory; 1751 Borry; 1846 Ober Bory, Hom j Bory; 1872 Ober Bory, Horní Bory. 3 P. Křižanov. Již 1348 far. kostel sv. Martina. Ces. 4 Přední |Zadní Bory (doklad z D. Borů), Borovák |Borák, borovskéj, borskej. 5 Oba Bory leží vedle sebe. Horní Bor se nazýval v 14. stol. Chinhait, Kinheyt; střhn. kien „bor“ a hait, Haid „borový les“ , tedy osada založená v bo rovém lese, srov. něm. Haid (Prof I2 130) a Kienberg (Prof II 407). Na roz díl od Dolního Boru, který byl český, dostal Horní Bor přívlastek Německý, rozšířený 1611 na Horní Německý Bor vzhledem k poloze Dolního Boru, který se poprvé s adj. Dolní uvádí 1538. 9 MJ: apelat. bor „Kiefer“ v pl.; srov. Habry. CV 180; Prof I2 143. Viz Bor! 6 Těšíkův mlýn. Bořečkovice 1 Zanikly u Kojetic (Mo ra'vskobudějovicko). 2 1354 in Borzeczkowycz, ZDB III, 66 ; 1409 v Bořečkovicích, CDM XIV, 64; 1529 na gruntech mých borzeczkowskych, PB XIV, 134; 1546 puol vsi pusté Boržeczkowicz, ZDB XXV I, 117; 1547 mezi grunty kogeticzkymi a borzeczkowiczkymi, PB XIX, 124. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ovice k deminut. OJ Bořek: Bořeček (patří k OJ Bořivoj, Bořislav, Bořihněv); znamená ves lidí Bořečkových. Srov. příjm. Bořeček. O boř- viz Borošín. CV —; Prof I2 132 (Bořeč); Svoboda StčOJ 135. Bořenovice 1 Ves 4 km severně od Holešova. 2 1371 Borsenowicz, ZDO II, 8 ; 1381 villam Borzenouicz, ZDO IV, 17; 1448 villam Borzenowicze, ZDO X, 793; 1497 ze dvora borzenowskeho, PO VI, 210; 1672 Boržienowitz, Děkan, matr. Holešov; 1846 Bořenowitz, Bořenovoice. 3 P. Holešov. Ces. 4 Ten Bořen, z Bořena, za Bořeném, Bořeňák, hanl. Bořeňál (okolí), bořenovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bořen, které bylo domáckou zkratkou k OJ 98
Boři(voj, -hněv) a znamená ves lidí Bořenových. V. v. a Boranovice. CV 53; Prof I2 136. Eichler OSG I 48. 6 Na kopci. Bořetice 1 Ves 9 km vjv od Husto pečí. 2 1222 de Poratiz, CDB II, 237; 1349 in Borzetycz, ZDO I, 147; 1361 in Borzeticz, CDM XV, 82; 1392 in Borzeticz, ZDB VII, 1072; 1416 zboží bořetické, KP II, 355; 1497 na vsi Borzeticzich, ZDB XVII, 19; 1522 z Borzeticz, PB XII, 184; 1531 na rybníku borzeticzkem, PB XV, 131; 1610 tvrz a ves Boržetycze . . . pode vsí Boržetyczy . . . pán boržetyczkek, ZDB X X X IV , 75; 1673 Borzeticz; 1720 Porschetitz; 1751 Borzeticz; 1846 Bořetitz, Bořetice. 3 P. Velké Pavlovice. V 16. stol. tvrz a far. kostel (patroc. sv. Anny), fara 1879 ob novena. Dříve velké rybníky á vinař ství. Ces. 4 Bořetice, do Bořetic, Bořečák, bořecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Bořata ě doložena už od 1349. CV 53; Prof I2 136; Svoboda StčOJ 164; DS 13, 45; 6 Kraví hora (cihelna). Bořihněv 1 Zanikl u Ujčova (Bys třičko n. P.), kde je Bořihněvský dvůr. 2 1235 Borihnev, CDB III, 119; 1609 Boříňovskej dvůr, Nekuda 33; 1893 Bo řinou (dvůr). 5 M J: přivlastňovací příp. -jb k OJ Bořihněv, složenému z Boři-, kořen bor„kámpfen“ , a -hněv „Zorn“ . V dokladu 1601 Boříňovskej je z pův. OJ vyne cháno h před n, podle toho i později Bořínov s -ov chápaným posesívně, ač od původu -hněv. CV —; Prof —; Ne kuda 33. Boříkovice 1 Zanikly jižně od Hro tovic, kde je dvůr Boříkovice. 2 1420 in villa Borzyckowicz, ZDB XII, 42; 1598 ves pustou Boříkovi(ce), ZDB XXXIII, 8, ed. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bořík, které
je hypokor. k nějakému OJ na Boři-, viz Borošín. Prof I2 137; CV —. Bořišov 1 Zanikl v nejbližším okolí Jihlavy. 2 1233 Borisowe, CDB III, 49; 1234 Borissow, CDB III, 888 ; 1257 Borischow, CDM III, 253. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bořiš, které bylo domáckou zkratkou k OJ na Boři-, podobně jako Bořen, Bořík; v. v. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 151; Nekuda 36. B ořitov 1 Ves 8 km ssz od Blanska. 2 1240 de Borutow, CDB III, 260; 1355 in Borzutow, ZDO I, 410; 1378 in Borzitow, ZDO III, 463; 1437 in Borzitow, ZDO X, 88 ; 1459 v Borzitowie, PO IV, 23; 1502 ve vsi Borzitowie, ZDO VI, 49; 1550 ves Borzitow, ZDO XVI, 49; 1655 parochia Borzitow, ACO B 12; 1674 a 1718 Porstendorff; 1720 Porstendorf, Bozytow (!); 1751 Porstendorf; 1846 Borstendorf, Bořitow. 3 P. Černá Hora. Far. kostel románského založení (pův. opevněný), patroc. sv. Jiří. Čes. 4 Buřtuv, do Buřtuva, k Buřtuvo, v Buřtuvě, Buřtuvák/ v pl. Buřtuvšči. buřtuvské. V místě hanácké nářečí hor ské s o > u, u ml. gen. na ústupu. V okolí Bořtuv/Bořtov, do Bořtova/ Bořtova, bořtuvské/bořtovské. Viz též Utěšený Nář. přech. pásu 138. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bořuta, to hy pokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem boro-, boři- (viz Borošín). R. 1378 poprvé přehláska u > i. Název patrně po Bořutovi z Redhoště (1. pol. 13. stol.), majiteli panství. Něm. jm. Porstendorf bylo prý sem přeneseno z Boršova u Mor. Třebové (v. t.), ač lze pomýšlet i na přejetí Bořits redukcí Porst- (čes. ř rozloženo na něm. rs. Bořt- = něm. Poršt- Porst-), rozšířeno o spojovací analog, -en a -dorf „ves“ . CV 52; Prof I2 137; Svoboda StčOJ 166. 6 Panská huť (myslivna), Porčův mlýn, Váňův mlýn, Spitálka (dvůr). PJ Havířka. B o s e n i t z , viz Tvarožná. B o s c h k a u , viz Boškov. 7*
Boskovice 1 Město na Brněnsku. 2 1222 de Bozcowiz, CDB II, 239; 1237 de Bozcowic, CDB III, 165; 1255 de Bozcouicz, CDM III, 218; 1308 de Boskowitz, CDM VI, 17; 1347 de Bozcowicz, Reg. V, 162; 1359 de Boscobicz, Mendl, Knihy počtů, 50; 1402 de Bozkowicz, CDM XIII, 179; 148 de Bozcowycz, KOP III, 19; 1421 z Bozkovic, AC X, 247; 1499 de Bozkowicz, Monum. univ. Prag. I, 185; 1506 u Bozkowicz, ZDO XVII, 7; 1536 úředníka mého bozkowskeho, PO XVIII, 128; 1547 zámek Bozkowicze, ZDO X X V , 83; 1569 zámek Bozkowicze, PB XXVIII, 29; 1575 na Bozkowiczych, PB XXVII, 88 ; 1608 na Boskowiczijch, PB XXXIII, 473; 1617 na Bozkowiczych, PO X X X IX , 136; 1629 Boskoviensis, Či nek, Matricula, 148; 1623 na zámku Bozskowiczich, Poz. kniha Üjezda u Bos kovic z 1606; 1632 z městečka Bozko wicz, Matr. Vyškov; 1633 Boskowitz; 1676 Boskowitz; 1711 ex oppido Bosskowicz, Matr. Svitávka; 1718 Bosskowitz; 1720 a 1751 Boskowitz; 1846 Boskowitz, Boskowice; 1872 Boskowitz, Boskovice. 3 P. Boskovice. Již v 13. stol. hrad (poz ději na jiném místě zámek). V 14. stol. město s far. kostelem sv. Jakuba Větš. V 1. 1681—1784 dominikánský klášter. Početná židovská obec. Čes. 4 Boskovice, do Boskovic, v Boskovi cích, Boskovščák/Boskovák, boskovské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bosek, Bosko, to substantivizací adj. bos-b „bosý, barfuß“ ; zn. ves lidí Boskových. V některých něm. dokladech čteme Boskobitz — zá měna b za obouretné v. ČV 54; Prof I 2 144 (Bosákovice, Boseň); Svoboda StčOJ 49; Schwarz 349. 6 Soupis PJ viz Fr. Lipka ČVSMO 1902, 62-64. Vnitřní město, Židovská čtvrt, Dolní předměstí, Horní předměstí, Zahady, ulice Zabokrky (obyvatel, jm. Zabokrkák), Pilský dvůr, Dva dvory, Daňkův a Lasákův mlýn, Smelcovna. PJ: Hradisko, Bašta, Panina louka, Kněží hora, U spravedl nosti. B oskovštejn 1 Ves 11,5 km j v od Mor.
99
Budějovic. 2 1603 na Bozkowssieynie, PB XXXIII, 231; 1615 zámek a ves Bozkowssteyn, ZDB X X X IV , 127; 1633 Boskowstein; 1671 a 1718 Boskowstein; 1720 Boskofstein; 1751 a 1846 Boskow stein; 1872 Boskowstein, Boskůvtýn; 1885 Boskowstein, Boskův Týn; 1893 Boskowstein, Boskovštýn, též Boskův Týn; 1924 Boskovštejn. 3 P. Boskovštejn. Ves vznikla v 16. stol. V 17. stol. zámek. Čes. 4 Boskoštén, Boskoštéňák, boskošténské. 5 MJ je složeno z českého Boskov, tj. Boskův, patřící Boskovi, a něm. stein „skála“ , „kámen“ , znamená Boskův hrad vystavěný na skalnatém místě. V dokla dech Boskův Týn je -štejn počeštěno a spojeno se staroč. apelat. týn, srov. MJ Týn, Týnec, „oplocené místo“ . Jistě pů sobil jako vzor název Karlův Týn pro Karlštejn. ČV 54; Schwarz 85. 6 Pustý mlýn. Bosonohy 1 Ves 6 km zjz od Brna. 2 1237 in villa Bozonoch, CDB III, 165; 1305 in Bossonoh sive Parvvz, CDM V, 180; 1360 de villa Parvus, Mendl, knihy počtů, 265; 1436 z Bosonoh, KP III, 138; 1519 z Bosonoh, PB X, 122; 1529 ze vsi Bosonoh, PB XIV, 166; 1657 v Bosonohach, Matr. Něm. Knínice; 1718 Barfus; 1720 Parfus, Bosonohy; 1751 Barfuss; 1846 Barfuss, Bosonohý; 1872 Parfuss, Bosonohy. 3 P. Veveří. Ces. 4 Bosonohe, do Bosonoh, k Bosonohám, v Bosonohách, Bosoňák, bosoňské. Něm. Poubes. 5 MJ je přezdívka pro lidi bosonohé, kteří chodí bosí. V něm. překladu pak Barfuss. CV 181; Prof —; Schwarz 278; Spal Pětipsy 47. Jméno je však možno chápat i jako „místo, kde byl zapotřebí přejít bosou nohou, tj. mokřinaté, vlhké“, srov. Lutterer NE, 47 (1964), 81—87. Srov. slovin. Mokronozi, Mokronog (Imenik 169). 6 PJ: Hradiska. Boškov 1 Ves 12 km sz od Hranic. 2 1394 Botzkau, CDM XII, 220; 1408 Borzkow, ZDO VII, 660; 1437 in Bozkow, ZDO X, 228; 1517 z Bořkova, CMM 100
1957, 348; 1672 ecclesia Poschkawensis, Děkan, matrika Lipník; 1676 Poschkaw; 1718 Poschkau; 1751 Paskau; 1846 Poschkau, Boškow; 1885 Poschkau, Božkov; 1906 Poschkau, Boškov. 3 P. Pot štát. Něm. 4 Boškov, do Boškova, Boškovják, boškovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ, které vzhledem k různému znění dokladů může znít Božek (hypokor. k některému OJ s Boho-, o nichž viz Bohuslavice), Bořek (tak 1408, 1517; k některému OJ s Boři-, o nich viz Borošín), Bošek (deminutivum k Boch, Boš, hypokoristickým podobám jm. Bo-hu-slav, Bo-řihněv apod., srov. Václav — Vach/Vaš). Starší se zdají Božek, Bo š e k —> něm. 1394 Botzkau (s š, žftz a -ov/au); Bořkov patrně nepůvodní. ČV 51, 52 (Božek); Prof I2 146. 6 Kouty,/ /Winkelsdorf. Boškůvky 1 Ves 6 km vjv od Vyš kova. 2 1373 in villa Buskowicz, ZDO II, 262; 1494 v Buzkuwiczych, PO VI, 132; 1494 v Buzkuowkach, PB Vllb, 26; 1548 ves Boskuwky, ZDO X XV, 105; 1591 ves Boskuowky, ZDO X X X , 195; 1673 Bosckkuwky; 1718 Boskuwky; 1720 a 1751 Boskuwek; 1846 Boschkuwek, Bosskuwek; 1872 Boschkuwek, Boškůvky. 3 P. Mor. Prusy. Čes. 4 Boškuvke, boškovské; Boškovsko (trať v Rybníčku). 5 MJ znělo do 1494 Buškovice, tj. ves lidí Buškových: OJ Bušek. (k Bohuslav, Svoboda StčOJ 33) příp. -ovice. Ale už 1494 zdrobněle v Buzkuowkach: Buškůvky „malé Buš kovice“ . V jm. Boškůvky buď hanácké u > o (dub > dob), nebo disimilace dvou slabik se stejným vokálem, při čemž mohlo být i napodobeno MJ Bošovice. MJ ve zdrobnělé podobě i název trati Boškovsko ukazují na do časné zpustnutí v 2. pol. 15. stol. Něm. Boskuwek vzniklo ze spojení z Boškůvek vynecháním předložky z. ČV 23, 51; Prof —. Bošovice 1 Městys 7 km ssz od Klo bouk. 2 1131 Bogusouici, CDB I, 115;
1373 in villa Boschouicz, ZDB VI, 113; 1373 super media villa Bossowicz, CDM X, 185; 1390 super media villa Bossovicz, ZDB VII, 634; 1397 puol vsi Boscovoicz (!), CDM XV, 371; 1409 villam Bossowicz, ZDB X, 37; 1437 Vil iam Bossowicz, ZDB XII, 224; 1459 z Bossowicz, PB IV, 25; 1481 tvrz Bossowicze, ZDB XV, 24; 1511 z Bosso wicz, PB VII, 68 ; 1530 tvrz a městečko Bossowicze, PB XIV, 254; 1557 z měs tečka Bossowicz, PB XXII, 69; 1570 v městečku Bossowiczych, PB XXVI, 111; 1673, 1718, 1720 a 1751 Boschowitz; 1846 Boschowitz, Bossowicze; 1872 Boschowitz, Bošovice; 1881 Bohušovice, Bošovice. 3 P. Zdánice. Již ve 14. stol. farní kostel sv. Stanislava a tvrz, poz ději zámek. B. byly krátce před 1530 povýšeny na městečko. Čes. 4 Bušovice, do Bušovic, Bušovňák, husovské. 5 MJ: příp. -ovice původně k OJ Bohuš, domácké zkratce slož. OJ Bohuslav, Bohumil apod.; zn. ves lidí Bohušových. Podoba Bošovice, doložená už od 1373, vznikla nejspíše synizesí z Bohušovice (srov. Bohuslavice, nář. Bóslavice, Boňkov Bohunkov) — ale tu bychom v některém starším dokladu očekávali délku —, nebo bylo výchozí OJ nahrazeno OJ Bos, které palatál. protějškem OJ Boch, hypokor. podobě OJ Bohuslav, Bohuš atd.; srov. Sdeslav, Václav— Sdech/Sdeš, Vach/Vaš. ČV 52; Prof I2146; Svoboda StčOJ 149. 6 Svatá. B o t e n w a l d , viz Butovice. B o u d a , viz Saldorf. Bouda Člunovská 1 Samota u Pňovic (Šternbersko). 5 Pro samoty, např. horské ubytovny často název Bouda; to z apelat. bouda ..chatrné stavení, obvykle dřevěné“ . Pří vlastek Člunovská podle názvu Člunkovský rybník. Častá PJ Boudy, Budka. Prof I2 149; ČV 182 (pokládají apelativum omylem za přejetí z něm.; srov. Machek, Etym. slov., 39). Boudky 1 Dvůr u V. Němčic (Zidlo-
chovsko). 2 1720 Bautka; 1846 Baudek; 1906 Boudky. 5 V. v., zde zdrobněno a v plur. Něm. MJ Baudek je z čes. spojení z Boudek vynecháním předložky z. Boudy 1 Osada obce Skryjí, 9 km zsz od Tišnova. 2 1674, 1718 a 1846 Baudy; 1872 Boudy. 3 P. Tišnov. Čes. 4 Bódy, Bodák. 5 V. Bouda. Bousín 1 Ves 9,5 km zjz od Plumlova. 2 1373 prope Bohussin, ZDO II, 394; 1602 ves Bohussyn, ZDO X XX II, 70; 1677 a 1718 Boussin; 1720 Bauschin; 1751 Bausin; 1846 Bauschyn, Bohussyn; 1872 Bousin, Bohušín; 1881 Bohusín; 1893 Bousin, Boušín, Bohušín; 1924 Bou sín. 3 P. Plumlov. Čes. 4 Bósin, do Bósina, Bósiňák, bósinské/ st. gen. bóské. 5 MJ: přivlast. příp. -ín původně k OJ Bohuše, o němž viz Bohušice. Znělo tedy MJ pův. Bohu šín, jak také ukazují doklady do 19. stol. (Bohušín). MJ s Bohu- podléhají často synizesi Bohu— >■Bó- (srov. Bo huslavice, Bošovice), proto v 17. stol. Boussin, z čehož něm. Bausin, Bousin, podle kterého s mylně i v dnešní po době české Bousín. ČV 33, 52; Prof I2 118. 6 PJ Brněnka a Maršéne (les). Bouzov 1 Městečko 13,5 km západně od Litovle. 2 1349 ad Buzow, ZDO I, 94; 1358 Buzaw, ZDO I, 492; 1360 de Busow, ZDO I, 719; 1384 castrum Busaw, ZDO IV, 432; 1382 das haus Buzaw, CDM XI, 278; 1397 castrum Buzow, ZDO VI, 517; 1408 castrum Buzow cum oppido, ZDO VII, 621; 1437 super castro Buzow, ZDO X, 75; 1463 hrad Buzow, PO IV, 21; 1492 za správu Buzowa, PO X, 267; 1512 a 1517 na Buzowie, PO IX, 85, XI, 105; 1520 na Buzovie, PO XI, 105; 1523 na Buzowie, PO XII, 105; 1569 z městečka Bauzowa, PO XXVII, 32; 1569 k faře bauzowske, PO XXVII, 108; 1573 na Bauzowie, PO XXVIII, 47; 1580 puol městečka Bauzowa, dolní stranu, PO X X X , 88 ; 1585 mejto mé bauzowske, PO X X X I, 35; 1586 zámek Bauzow, ZDO X XIX , 136; 1633 Bausow; 101
1672 Busow, Děkan. matr. Mohelnice; 1677 Bussow; 1720 Busow; 1751 Bousow; 1846 Busau, Buzow; 1872 Busau, Bou zov; 1885 Busau, Bůzov, Bouzov; 1915 Busau, Bouzov. 3 P. Bouzov a Červená Lhota. Již 1317 tu byl hrad B. (v dnešní podobě z let 1896—1905); 1408 městečko. B. byl rozdělen mezi dvě panství a od tud i místní názvy Dolní a Horní strana. Far. kostel sv. Gotharta. Ces. 4 Bózov, na Bózov, do Bázová, na Bá zově, v Bázově, bózovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Búz, palatál. pro tějšku hypokoristika Bud, zkráceného ze slož. OJ s komponentem Bud- „budit, excitare“ (např. Budislav, Budiměr, Techobud apod.). Srov Raz/Rad-tr- Rado slav (v MJ Rázová), R. 1512 poprvé ú > au, 1872 Bou-. CV 55; Prof —; Svo boda StčOJ 130; Taszycki Rozprawy I 22; Rospond RKJ-Wróclaw II 44. Viz Búzovec. 6 Starý pivovar, U sýpek (myslivna). PJ Safránice, Na šibenici. Bouzovec 1 Zanikl v okolí Dvorce na Sternbersku. 2 1448 villa Buzowecz, Lechner I, 58; 1525 Buzowecz, Urbář mírovský. 3 Ves, původně biskupské lé no, byla 1525 pustá. 5 MJ: deminutivum k Búzov, viz Bouzov. Srov. ještě Búzovec. ČV —. Božice 1 Ves 1 km ssv od Jaroslavic. 2 1225 in . . . Bosicz, CDB II, 268; 1481 k naši vsi Božicím, ZDB XV, 103, ed.; 1493 Božice, ZDB XVI, 188, ed.; 1527 ves Božice, ZDB XXII, 15, ed. 1562 ves Bozijcze, ZDB XXVIII, 46; 1720 a 1751 Positz; 1846 Positz, Božyce; 1872 Pos sitz, Božice; 1881 Bošice; 1924 Božice, Possitz. 3 P. Jaroslavice; 1751 označeny jako pustá ves, pak opět osedlá. Něm. 4 Božice, do Božte, Božičák, božické. Něm. Posdetz. V místě hanácké nářečí znojemského typu se silnou redukcí i. 5 M J: příp. -ice k OJ Bož(a), to domácká podoba některého ze složených OJ s komponentem Boh/Bohu- o nichž viz Bohuslavice. Zn. ves lidí Božových. CV 51; Prof V 589; Svoboda StčOJ 126; Schwarz 308, 318. 6 Hoja/Hojahof 102
(dvůr), Malíkov, Rybnický mlýn, téže Petrodolský mlýn/Teichmúhle, též Peterthalermúhle, U Hammermúhlera/ Beim Hammermůller (hostinec). Bradles 1 Zanikl západně od Hosova a na východ od železniční zastávky Dvorce, kde je les Bradlo (Jihlavsko). 2 1459 Prodles, Petridesovy výpisky. 3 Ves byla ještě 1459 osedlá. 5 Viz Bradlo. Bradlné 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Rozhraní, 8 km severně od Kunštátu. 2 1382 Superius Bradlnye, ZDO IV, 221; 1519 ves pustou Homij Bradlne, ves Bradlne Dolnij, PB Vllb, 94; 1718 Bradliny; 1720 Bradelni; 1846 Bralný, Bradlený; 1872 Bradleny; 1924 Bradlné. 3 P. Letovice a Křetín. Pův. tu byly tři vsi: Dolní, Horní a Prostřed ní B., z nichž Horní a Prostřední za niklo. Farní (od 1791) kostel Vyzdviž. sv. Kříže. Ces. 5 MJ: neutrum adj., znamená sídlo na Bradle, u bradla. Osada pojmeno vána podle polohy. V míst. nář. bradlo arch. „malá vyčnívající skála“ . Srov. Bralová, slov. Bradlo. Z formy Bradlný pak vlivem MJ na -any: Bradleny. V. násl. heslo CV 180, Prof I2 158. Bradlo 1 Osada obce Velký Beranov, 4.5 km východně od Jihlavy. 2 1318 Bradils, CDM VI, 143; 1718 Prádlo; 1720 Bradlo; 1751 Bradlentz; 1846 Bradlenz, Bradlo; 1872 Bradlenz, Bradlov; 1881 Bradlno; 1924 Bradlo. 3 P. Puklice. Ces. 4 Bradlo, na Bradlo, na Bradle, Bradlák/Bradleckej, bradleckej. 5 MJ: apelat. bradlo „úskalí, skalisko“ , mor. nář. „malá vyčnívající skála“ . Do němčiny přejato s -s analogicky napodobujícím něm. MJ z OJ + gen. -s (např. Rudolts/ Rudolec), která jsou na Jihlavsku častá: Bradlo—> 1318 Bradils, tj. Bradls, nář. Pradles, se sekundární nazalizací od 1751 Bradlenz. CV 180; Prof I2 157, V 529; Machek ES 40; Schwarz 194,199. Bradlov 1 Zanikl u Těchanova (Rýmařovsko) v trati Brédl. 2 1299 Bradlna, CDM V, 107.
5 MJ: adj. k bradlo — bradlná, tj. stráň, hora, ves. V Bradlov je -ov ana logické. Bralová 1 Zanikla u Střílek (Zdounecko) v trati Bralová. 2 1578 ves pus tou Bralovou, ZDO X X IX , 87, ed. 5 MJ: adj. k subst. bradlo — bradlová, tj. hora, stráň, ves. Změna d í > í je ty pická pro slovanské jazyky jihozápadní, v stě. a v češ. nářečích je doložena jen sporadicky, srov. vých.-mor. břila „břid lice“ ; častěji na Slovensku, kde PJ Bralo. Geb. HM I, 410; Machek Etym. slov. 41. Viz Bradlo. Brandlín 1 Ves 11 km sz od Dačic. 2 1365 Bradlne, ZDB IV, 281; 1417 villam Brandlin, ZDB XI, 350; 1415 pod lesem pod Brandlinským, KP III, 209; 1448 sub Brandlinem, ZDB XII, 863; 1448 za Brandlinem, KP III, 364; 1464 in villa Brandlinie, ZDB XIII, 55; 1490 na vsi Brandlinie, ZDB XVI, 15; 1576 v Brandlynie, PB XXVII, 146; 1678 Brandelin; 1718 Brandlin; 1720, 1751 a 1846 Brandlin; 1872 Brandlin, Brandlín; 1881 Bradlná. 3 P. Kostelní Vydří; 1783 parcel, dvůr. Ces. 4 Na Brandlín, brandlinskej (Sach). 5 MJ: právem pokládají CV 180 a Schwarz 194 za východisko apelat. bradlo „Felskippe“ , jak také ukazuje doklad 1365 Bradlne, adj. bradlné, tj. místo, sídlo. V dalším vývoji však pod lehlo MJ analogiím. Při přejetí do něm činy upraveno spojením slovan. bradlo se zvukově podobným německým brand „žďár“ utvořeno pak Brandelin, jehož střhn. deminutivní přípona -elin byla v českém prostředí mylně spojena s posesívním -ín v MJ Bořetín, Palupín, která leží poblíž Brandlína. Prof I2 160. 6 Klepákův mlýn. Brandýs 1 Dříve předměstí Těšína, nyní část Českého Těšína; Sl. 2 1619 u Brandýsu, Prášková poz. 1674 k Brandejsu, Urbář 14; 1682 ex Brandis, Matr. Fryštát; 1736 Brandeys; 1808 Brandeis, Brandiss; 1894 Brandeis, Brandejs; 1935 Brandýs. 3 P. těšínské komory.
5 MJ bývá vykládáno ze saského Brandeis, z genit. Brants „Brantův“ , které přejato do češ. jako Brandýs > > Brandejs; tak Prof I2 161. Ale Schwarz 374 odmítá, „protože v tomto kraji není genitivních jmen,“ a vrací se k starému výkladu (podle Profouse po prvé u Karla staršího ze Zerotína 1591), že Brandýs je italské Brindisi, Brundisium. V islandských a německých pra menech se Brundisium objevuje v po době Brandis, Brandeis (podle W. Matthiase, Die geographische Nomenklatur Italiens im altdeutschen Schrifttum 1912, 72). Město toto bylo ve středověku velmi dobře známo jakožto naloďovací středisko pro výpravy do Palestiny. — Přece však je množství českých Bran dýsů nápadné a nelze dobře zatím najít nějaký obecný význam; bylo by na snadě předpokládat „místo u vody“ (analogicky jako benátky znamenaly „vlhké místo“). „Ale Brandýs uhlířskojanovický a Brandýsek slánský vůbec u vody nejsou.“ (Smilauer ZMK IV, 87). Ani náš Brandýs neleží u vody. Viz též ZMK III 280. PJ Brandýska (Lipník n. B., tam i Benátky!). Bach ON-1, 205; DS 13, 47; 16, 18-19; NR 1929, 21 a 1953, 151. Brandzejf, nyní Žďárský Potok 1 Ves 6,5 km sz od Rýmařova. 2 1720 a 1846 Brandseifen; 1872 Brandseifen, Brand seif; 1881 Brandsejf; 1893 Brandseifen, Brandzejf. 3 P. Janovice. Ves založena v 1. 1658-1693. Něm. 5 MJ původem německé: Brandseif-(en) — složeno z Brand- „požár, žďářené místo“ a -seifen „rýžovní potok“ (Seifen mělo i jiné významy, viz Sei fen, ale ty zde sotva přicházejí v úva hu). Zn. rýžoviště vzniklé na místě vy páleného lesa. Možná, že však ve jm. B. příjmení Brand: Brandsseifen „Brandovo rýžoviště“. Po r. 1945 přejmeno ván na Zďárský Potok podle významu něm. předlohy. ČV 256; Prof —. 6 Al fredova myslivna/Alfredshútte, Na pískách/Sandplan, Totscher (myslivna). 103
1. Bránice 1 Kdysi část obce Bránice (ta je nyní v Polsku), nyní samota u Úvalna (Krnovsko); Sl. 2 1283 de Branitz, CDM IV, 209; 1288 de Branicz, CDM IV, 269; 1431 z Branycze, Kapras II, 12; 1461 z Branicze, Kapras I, 61; 1475 v Braniczi, Kapras I, 100; 1486 v Braniczi, ZDOp III, 1; 1486 vkládá Braniczy, ZDOp III, 16; 1498 ves Bra niczi (4. p.), ZDOp III, 24; 1540 na Braniczj, POp X, 70; 1568 sídlo v nově vystavěný Braniczi, POp XVIII, 4; 1584 statek braniczky, POp XXI, 51; 1924 Bránice, Branitz. 3 P. Bránice. 4 Místní lašské nářečí popsal F. Steuer, Branic ké podřečí, ČVSMO 45 (1932). 2. Bránice Moravské 1 Ves 5 km již. od Ivančic. 2 1173, falzum z poč. 14. stol., Branycz, CDB I, 400; 1276 villam Branicz, CDM IV, 123; 1358 in Pranicz, ZDB III, 346; 1538 ves Branicze Morawske, ZDB XXV I, 4; 1576 ze vsi Morawskych Branicz, PB XXVII, 228; 1590 ves Branicze Morawsky, ZDB X X X I, 55; 1674 a 1718 Böhmisch Bra nitz; 1720 Böhmisch Bränitz; 1751 Böh misch Branitz; 1846 Böhmisch Branitz, Morawske Branjce; 1872 Böhmisch Branitz, České Bránice. 3 P. D. Kounice. Ces. 4 Ty Bránice, Braničák, branické. 5 1538 poprvé Moravské B. na rozlišení od sousedních Německých B.; v něm. od 1846 Böhmisch, v češ. od 1872 České B. 6 Část: Závodí. PJ: Písařovy. 3. Bránice Německé, nyní Bránice Nové 1 Ves 6 km jv od Ivančic. 2 1306 Branicz, CDM VII, Suppl. 166; 1551 z Branicz Niemeczkych, PB X X , 209; 1658 von Teütschen Prenitz, Matr. Znoj mo; 1672 Deütsch Branitz; 1718 Bra nitz; 1846 Branitz Teutsch, Nemecké Branjce (!); 1872 Deutsch Branitz, Ně mecké Bránice. 3 P. Německé Bránice. Od 1947 Nové Bránice, Ivan Vávra, ZMK II 24, ukazuje, že původní byly Německé Bránice (před Moravskými B.), ale podle rejstříku z 1540 Nové B. = Německé B., viz Jan Reichert, 104
Platy a důchody ze vsi Jezeřan a Něm. Bránic z r. 1540, CMMZ 7, 1907, 288. Ces.
4 Ty Bránice, do Bránic, k Bránicím/ /-um, Bráničák, bránické. 5 Již 1551 přívlastek Německé, od 1658 Deutsch (psané Teutsch, 1652 Deutsch) — podle tehdejšího německého osídlení. Po r. 1945 Nové B. @ MJ: příp. -ice k OJ Bran, to hypokor. zkratka některého složeného OJ s komponentem Bran(i)„pugna, b oj“ , stsl. branb, např. Broni slav, Branimir, Bransud, Branžeh. Zn. ves lidí Branových. Kvantita v á až sekundární podle spojení s apelat. brá na „Tor“ . CV 54; Prof I2 162; Svoboda StčOJ 71; Hosák Acta UP III 147 (vy kládá MJ z apelat. brána a považuje jm. za svědectví staré obchodní cesty. U jm. Bránice však nejisté). 6 Části: Dvořisko, Strana. Braníškov 1 Ves 8,5 km jz od Tišno va. 2 1360 in villa Branýschcowicz, ZDB III, 559; 1415 Branýskow, ZDB X, 401; 1504 Branisskow, ZDB XVII, 65; 1674 Branicžko; 1718 Branicžko; 1720 Bransko; 1751 Branicžkow; 1846 Branschkow, Bransskow; 1893 Branschkow, Braniškov; 1906 Branschkow, Branškov; 1924 Braníškov. 3 P. Kuřim. Ces. 4 Branškov, branškovské; Branškuv (Heroltice — han. nář. horské s o > u). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Braníšek, zdrobnělině k domáckému jménu OJ Braniš, o němž viz Branišov. R. 1360 znělo Braniškovice, ale podle sou sedního Maršova pak 1415 Braniškov. Ve slabice -ni- se v nepřízvučné poloze redukovalo i: 1720 Bransko (podle Blan sko"!), 1846 Branškov. Dosud tak v ná řečí. CV 54; Prof I2 164 (Branišov); Svo boda StčOJ Í51. 1. Branišov 1 Dříve samost. obec, ny ní osada obce Zvole; 8 km západně od Bystřice n/P. 2 1366 Branyskow, ZDB III, 397; 1420 Branysschow, ZDB XII, 2; 1437 Branyssow, ZDB XII, 242; 1483 Branissow, Urbář žďársky; 1674 Branischkow; 1718 Branicžkow; 1751 Brau-
schow (!); 1846 Branschow, Branssow; 1872 Branschow, Branšov; 1881 Branišov. 3 P. Radešín. Čes. 5 Doklad 1366 Branyskow má podobu Braniškov, v. v. 6 Branišovská hájenka, Branišovský mlýn, V lánech. 2.—3. Branišov Malý a Velký 1 Obě vsi zanikly v neznámé poloze někde v okolí Březové (Svitavsko). 2 Branizow Maius, Branizow Minus, Lechner I, 5. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Brá níš, to domácká zkratka některého ze složených OJ s komponentem Bran(i), o nichž viz Bránice. CV 54; Prof I2 164; Svoboda StčOJ 151. Viz Braniškov a Branišovice. Branišovice 1 Ves 7 km jjz od Poho řelic. 2 1222 de Branissowicz, CDB II, 234; 1295 de Vrenspicz, CDM V, 34; 1310 Vrenspicz, CDM VI, 36; 1411 z Frenspic, KP II, 217; 1502 Franšpice, KP VII; 247; 1528 ze vsi Pransspicz, Ruk. arch. města Brna č. 1213, f. 10; 1529 z Fjransspicz, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 4; 1547 v Fjransspyczych, PB XIX, 169; 1580 ze dvora jjreynsspiczkeho, PB X XIX , 99; 1672 Franspitz; 1718 Freuenspitz; 1846 Frainspitz, Frainšpice; 1872 Frainspitz, Bra nišovice. 3 P. Branišovice. Ves byla po třicetileté válce pustá, ale záhy osaze na. Již v 16. stol. far. kostel sv. Vav řince. Čes. a něm. 4 Branšovice, branškovské \-cké. Něm. Franšpets. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Brá níš (o něm v. v.), znamená ves lidí Branišových. V něm. zápisech 1259 B/V(F): Vrenspiz, 1411 Frenspicz: časté B/V a -šovice > něm. -spitz. Z něm. úpravy pak nové české MJ 1502 Fran špice, 1528 Pranšpice, z toho něm. 1672 Franspitz, které mylně 1718 spojeno se slovem freuen „radovat, těšit se“ Freuenspitz, 1846 podle nář. výslovnosti něm. diftongu eu: Frainspitz. Ale 1872 opět české Branišovice. ČV 54; Schwarz 246, 305; Beranek 79. 1. Branka 1 Ves 6 km jižně od Opa
vy; Sl. 2 1257 villa, que Branka nuncupatur, Reg. VI, 612; 1586 ves Branka, ZDOp VIII, 1; 1587 dvůr bransky, ACO B 12; 1720 Branek; 1736, 1805 a 1835 Branka; 1870 Bránka, Catal. cleri; 1894 Branka. 3 P. Hradec. Čes. 5 Ves leží na výhodném místě: chrá ní vstup staré obchod, cesty do hra deckého údolí; odtud název. 6 Macalka, Trňák, Dolní dvůr. 2. Branka 1 Zanikla u Domaželic (Přerovsko). 3 1669 pustá ves. 5 M J: z apelat. branka, deminut. k brána. Viz Branky. Brankovice 1 Městys 9 km východně od Bučovic. 2 1348 in Brancowiz, ZDO I, 12; 1351 de Brancowycz, ZDB II, 1; 1355 circa Brankouicz, ZDO I, 409; 1397 in Brankowicz, ZDO VI, 515; 1406 su per villam Brancowicz, KP I, 146; 1464 in villam Brankowicz, KP IV, 355; 1548 z Brankowicz, PB XIX, 208; 1633 Bránkowitz; 1718 a 1751 Brankowitz; 1846 Brankowitz, Brankowice; 1872 Branko witz, Brankovice. 3 P. Bučovice. Již v 14. stol. far. kostel sv. Mikuláše. 1899 B. povýšeny na městys. Čes. 4 Bránkovice, do Bránkovic, Bránkovščák/Bránkovšči (pl.), bránkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Branek, které hypokorist. zkratka některého ze slo žených OJ s komponentem Bran(i)(viz Bránice). Zn. ves lidí Brankových. Kvantita v á analogická podle branka/ /bránka „malá brána“ . L. Hosák vychá zí z apelativního významu a považuje MJ B. za stopu obchodní cesty (viz Brá nice). ČV 54; Prof I2 164; Svoboda StčOJ 134. 6 Hrádek. 1. Branky 1 Ves 6 km zjz od Val. Meziříčí. 2 1270 nouam villam Branech, CDM IV 36; 1307 de Branek, CDM VI, 9; 1392 Branky . . . ad villam Bran kám, CDM XII, 114; 1412 super villa Branky, Lechner I, 29; ,1546 na Bran kách . . . na tvrz a veš Branky, DM VII, 31; 1554 na tvrz a ves Branky, DM VII, 44; 1675 a 1718 Branky; 1720 Branek; 1751 Branky; 1846 Branek, 105
Branky; 1872 Branek, Branky; 1935 Bransuzy, vzniklému patrně analogicky Branky. 3 P. Branky. V 16. stol. tvrz, podle paralelního Bransudy k Bransúz < Bransúd-jb „Bransúdův majetek“ . pak zámek. Far. kostel P. Marie. Ces. 4 Bránky |Bra-, Brančané \Brančáci Ovšem tvoření příp. -jb bylo v té době již neproduktivní. Možná, že tu půso (pejorat. Police), bránecký. 5 V. Bran bila i asibilace stč. ď v *Bransúdi, lok. ka, zde v pl. MJ je zde důležitým svě dectvím staré obchodní cesty (Hosák, v Bransúdiech (např. 1448). Změně pod Acta UP-Historica III 147). CV 158. lehla i skupina -ns- > -nc-, tak i něm. 1846 Branzaus nebo 1718 Vrantzaussen, 6 Dolní dvůr, Zavadilka. PJ: Vachníky. 2. Branky 1 Původně ves, nyní část v němž navíc B/W a analog, příp. -en. Blanska. 2 1277 Branekesdorp, CDM CV 54; Prof I2 166; Schwarz 306. V C. IV, 143. Bransudov. 5 U tohoto jm. spíše než na apelativBransudice 1 Zanikly u Břežan (Janí výklad z branka „malá brána“ po roslavicko) v trati Branswitz. 2 1190 mýšlíme na pův. *Brankov(ice) „ves Bransudici, CDB I, 326; 1228 BransoBrankova, lidí Brankových“ —> něm. diz, CDB II, 313; 1522 z pustých vsí . . . Branekesdorf „ves Brankova“ . O OJ z Pronspicz, PB XII, 173; 1522 z PronsBranek viz Brankovice. CV —. spicz, PB Vllb, 120; 3 Ves zanikla v 2. B r a n o w i t z , viz Vránovice. pol. 15. stol. B r a n s d o r f , viz Brantice. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bransúd, zn. Bransouze 1 Ves 18 km sz od Třebí ves lidí Bransúdových. Do němčiny pře če. 2 1234 Branchewess, CDB III, 88 ; jato Bran— > Pron-, -spitz je analog, 1373 super villa Bransud media, ZDB podle MJ, kde čes. -šovice, srov. BraVI, 54; 1373 in villa Bransued, ZDB VI, nišovice — Frainspitz. O Bran- viz Brá 127; 1376 in villa Bransud, ZDB VI, 277; nice. CV —; Prof —. 1407 v Bransudyech, ZDB VIII, 573; Brantice 1 Ves 7 km jz od Krnova; 1407 z Bransus, KP II, 96; 1415 in villa Sl. 2 1377 Bronsdorff, Gr-M II, 485; Bransudy, ZDB XI, 170; 1448 v Bran1413 de Branticz, Kapras I, 4; 1466 sudiech, PB III, 69; 1481 ve vsi Branz Branticz, PK I, 35; 1491 Branticze, sudech, PB V, 47; 1528 Branczauzy, ZDK I, 49; 1540 ves Branticzy (4. p.), Ruk. arch. města Brna c. 1212, 4; 1590 ZDK II, 17; 1655 Bransdorfensis eccle ves Branczauze, ZDB X X X I, 52; 1678 sia, ACO B 12; 1672 Bravnsdorf, Dě Brantzsozen; 1718 Vrantzzaussen; 1720 kan. matr. Krnov; 1720, 1736, 1805 a 1836 Bransdorf; 1874 Bransdorf, BránBrantzause; 1751 Brantzosen; 1846 Branzaus, Brancouze; 1881 Bransuze; tice; 1924 Brantice, Bransdorf. 3 P. 1893 Branzaus, Bransuze; 1906 Bran Brantice. V 15. stol. tvrz; 1782 parce zaus, Bransúze; 1915 Branzaus, Bran lován dvůr. Far. kostel Navštiv. P. Ma souze. 3 P. Brtnice. Čes. rie. Něm. 4 Brancouze, z Brancouz, k B-ům, 4 Brantičák, brantický. 5 MJ: příp. o B-ích; Brancouzák, brancuskej. 5 MJ -ice k OJ Branta, hypokorist. podobně má v prvním dokladu 1234 podobu OJ Branimír, Bransúd; zn. ves lidí Branchewess složenou z přivlast. adj. Brantových. Něm. 1377 Bronsdorf lze k OJ Branek: Brance a ves, zn. Bran s větší pravděpodobností vyložit jako kova ves. OJ Branek je hypokoristikum tzv. Mischname: Bran— > něm. Bron-, k OJ Bransud. Srov. MJ Kněževes. V do gen. -s- a -dorf „ves“ , zn. „Brantova kladu 1407 je již Bransudy „ves Branves“ . Něm. Bronsdorf však může být sudovy rodiny“ (srov. Kokory). Název i zkráceno z *Brabantsdorf, viz Brase drží ještě 1415, 1481. Ale již 1407 vantice. Pak bychom museli uvažovat se poprvé objevuje Bransus (gen.) k nom. o původní dvoujmennosti. V prostoru 106
krnovsko-bruntálském se však tzv. smí šená MJ vyskytují, proto se spíše klo ním k pojetí prvnímu. Svoboda StčOJ 163 a Prof V 619 (o příp. -ta). ČV B r a š e n , viz Vražné. B r a s l a v e c , viz Zbraslavec. Bratčice 1 Ves 7,5 km zjz od Zidlochovic. 2 1551 z Bracžycz, PB X X , 250; 1579 ves Bracžicze, ZDB X X X , 46; 1580 z Braczicz, PB X X IX , 163; 1720 Pratschitz; 1872 Bratschitz, Bračice; 1881 Bratčice; 1893 Bračitz, Bračice; 1924 Bratčice. З P. Zidlochovice. Far. kostel sv. Trojice. Fara od 1873. Ces. 4 Bračice, do Bračic, Bračičáci, bračické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bratek, hypokor. zkratce složeného OJ Bratslav, v němž bratr, „bruder“ a -slav „jm éno“ . Zn. ves lidí Bratkových. Bylo i složené OJ Bratroslav (v. násl. heslo), podoba bratrr, je pokládána za starší než bratr, (Moszyňski, Z pol. stud. slawistycznych, Varšava 1958, 26). CV 54; Prof I2 168; Svoboda StčOJ 71, 134. Srov. MJ Bratrušín, Bratrušov, Bratřejov, Bratříkovice. B r a t e l s b r u n n , viz Prátlsbrun. Bratroňovice 1 Zanikly u Skleného (Novoměstsko) v lese Bratroňovice (Nekuda 37). 2 1353 Bratronouicz, ZDB II, 69. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Bratroň, hy pokor. zkratce složeného OJ Bratroslav (viz Bratčice). Zn. ves lidí Bratroňových. CV —; Prof I2 169; Svoboda StčOJ 161. Bratrušín 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Bystřice n. P., 1 km jv od Bystřice n. P. 2 1384 Bratrazsyn, AČ XIV, 515; 1476 véskám Bratrussynu a Dworzisstiem, LSA III, 62; 1500 z Bratrussina, Mor. archivy soukromé, 71; 1609 Bratrussin, ZDB X XX IV , 57; 1674 a 1718 Bratruschin; 1720 Pratruschin; 1751 Bratroschin; 1846 Bratruschin, Bratrussjn; 1872 Bratruschin, Bratušin (!); 1881 Bratrušín. З P. Bystřice n. P. Čes. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Bra-
trušě, hypokor. zkratce složeného OJ Bratroslav, o němž viz Bratčice. MJ patří do skupiny posesívních jmen na -šín na Čes.-mor. vrchovině (srov. Milešín, Radošín). ČV 55; Prof —; Svobo da StčOJ 153. O něm. Bratersdorf viz Bratříkovice. Bratrušov 1 Ves 5 km ssz od Šum perka. 2 1371 Bratersdorf, CDM X, 118; 1568 na ves Bratrssow, PO XIV, 20; 1672 ecclesia Bratersdorffensis, Děkan, matr. Šumperk; 1677 a 1718 Brattersdorff; 1720 Bratersdorf, Bratressow; 1751 Bratersdorf, Bratressow; 1846 Brattersdorf, Bratrošow; 1872 Brattersdorf, Bratrošov; 1893 Brattersdorf, Bratrušov. 3 P. Bludov. Již v 16. stol. farní kostel Všech sv. Něm. 5 MJ: příp. -ov k OJ Bratrušl-ě, vý znam stejný jako Bratrušín, v. t. V něm. „Mischname“ 1371 Bratersdorf je -erza čes. tr obtížné pro něm. výslovnost, s pak něm. gen. příp. přivlastňovací. ČV 53 citují i něm. 1391 Bradruschendorf. Doklad 1846 Bratrošov: han. u > o. Prof —; Svoboda StčOJ 152. Bratřejov 1 Ves 4,5 km východně od Vizovic. 2 1464 Bratřejov, KP VI, 172; 1578 ves Bratiegow (!), ZDO X X IX , 57; 1670, 1672 (Děkan. matr. Uh. Brod) i 1718 Bratržegow; 1720 Bratrzeow; 1751 Bratržegow; 1846 Bratřejov, Bratřegow; 1872 Bratrzejow, Bratřejov. 3 P. Vizovice. Far. kostel sv. Cyrila a Met. Čes. 4 Bratřejov, do Bratřejova, Bratře jov’an, bratřejovský. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Bratřej, domácké zkrat ce složeného OJ Bratroslav, o němž viz Bratčice. Srov. Pustějov k Pustěj <— Pustimir. ČV 54; Prof I2 168; Svo boda StčOJ 167. 6 Části: Dolansko, Hořansko. Bratříkovice 1 Ves 7 km jv od Hor ního Benešova; Sl. 2 1250 Bratrigsdorf, CDB IV, 124; 1265 de Bratricowiz, CDM III, 370; 1545 Bratrzykowicze, POp XI, 131; 1547 z Bratrzykowicz, POp XI, 234; 1552 ves Bratrzikowicze, 107
POp XII, 1; 1561 ves Bratrzijkowicze, PK III, O 9; 1720 a 1736 Bretersdorf; 1805 Brettersdorf, Bráttersdorf; 1885 Bratříkovice, Catal. cleri; 1894 Brátters dorf, Bratříkovice. 3 P. Bratříkovice; 1792 parcel, dvůr. Něm. 4 Bratřykovice, do Bratřykovic, ojed. -ojic, Bratřykovjak, bratřykovsky. 5 M J: příp. -ovice k OJ Bratřík, hypokor. po době OJ Bratroslav, o němž viz Bratčice. Zn. ves lidí Bratříkových. Jméno doloženo nejdříve v čes.-něm. hybridní podobě Bratrigsdorf s analog, genitiv ním -s, -dorf „ves“ za čes. -ovice. V 18. stol. něm. Bratersdorf, Bretters-, Brátters- přikloněno čes. OJ k něm. OJ typu Giinther (v MJ Gůnthersdorf/Guntramovice); srov. Bratrušov/Brattersdorf. CV Prof I2 168-169; Svoboda StčOJ 136 n. (o -ík); Schwarz 219, 285. 6 Boží muka/Armenruh (hostinec). B r á t t e r s d o r f , viz Bratrušov. B r á t t e r s d o r f , viz Bratříkovice. B r a u n o h l h ú t t e , viz Lhota Vrá nová. B r a u n e , viz Vránová. B r a u n s b e r g , viz Brušperk. B r a u n s d o r f , viz Brumovice. B r a u n s e i f e n , viz Brunzejf. B ravantice 1 Ves 5,5 km východně od Bílovce; Sl. 2 1377 von Profandtsdorf, Gr-M II, 487; 1421 in Brabanticz, Kapras I, 11; 1431 na Brawantyczich, Kapras II, 20; 1441 na Brawantitich, Kapras II, 48; 1464 z Brawanticz, Kap ras I, 78; 1541 na Brawantijczich, POp X, 101; 1550 z Brawanticz, POp XI, 345; 1603 ten statek brawantsky, ZDOp IX, 8 ; 1562 do statku brawanskeho, PKr z 1634, nefol.; 1666 na zámku Brawanticzych, PKr z 1634, nefol.; 1736 a 1805 Brosdorf, Brabantice; 1870 Brosdorf, Bravantice, Catal. cleri. 3 P. Bra vantice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již 1440 far. kostel sv. Valentina. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Bravant, to z něm. Brabant, zn. ves lidí Bravantových. První doklad německý 1377 Profandtsdorf „ves Bravantova“ , zkráceno 108
na 1805 Brosdorf. Nesnadno určit, zda bylo Brabant jm. kmenové, nebo osob ní. Schwarz 101; Berger ZDVGMS 1907, 66. ČV —; Prof —. 6 Bravantická ci helna/Brosdorfer Ziegelei. Bravinné 1 Ves 3,5 km západně od Bílovce; Sl. 2 1377 Brafin, Gr-M II, 487; 1431 na Brawyney .. . ves Brawynu, Kapras II, 18; 1437 v Bravinnem, PO III, 21; 1554 ves Brawinne, ZDOp VI, 14; 1736, 1805 a 1835 Brawin; 1870 Brawin, Bravina, Catal. cleri; 1894 Bra win, Bravinné. 3 P. Bílovec. V 16. stol. tvrz. Něm. 4 To Bravine, z Bravineho, bravinsky, Bravinščy; něm. Bráwa. 5 MJ zna mená asi místo bravinné, tj. kde se pěstoval brav, srov. MJ Svinné; k staroč. bravě, bravina (Geb., Slov. staroč. 98) = maso z bravu, laš. bravek, adj. bravsky, západoopavsky braovy, braovina = vepř, vepřový, vepřovina. Do něm. Brawin. ČV —; Prof —; Liewehr, ON des Kuhlándehens, 46; Schwarz 180. B r e i t e n a u , viz Bretnov. B r e i t e n f u r t , viz Brod Široký. B r e n d i t z , viz Přímětice. B retnov, nyní Široká N iva 1 Ves 9 km severně od Bruntálu; Sl. 2 1506 s Braytnowem, ZDK I, 62; 1672 Breittenaw, Breiten, Děkan, matrika Bruntál; 1720 Breiten; 1805 a 1826 Breitenau, Bretnovice, Catal. cleri; 1881 Bretnowa; 1924 Bretnov, Breitenau. Od 1952 Široká Niva. 3 P. komory krnovské. Již v 17. stol. farní kostel sv. Martina. Něm. 5 MJ původu německého: Breite nau zur breiten Au „na široké nivě“ (proto 1952 čes. Široká Niva, o niva v. t.), nebo z *Breitenhau am, zum breiten Hau „na široké pasece, mýtině“ ; druhé pojetí bude vzhledem k velké skupině něm. MJ s -hau —> -au na Je senicku pravděpodobnější. Do češtiny přejato s obvyklým -au n. -hau —>- -ov (1506 Braytnow), v 19. stol. podle něm. nář. Breit- > Brět- i Bretnov, Bretnovice (s analog, -ice podle okolních
MJ Dětřichovice, Karlovice, Skrbovice). 1371 Bmyeczko, CDB X, 118; 1397 cu CV Prof 6 Cech/Zach. riam Pem yk, ZDB VI, 642; 1397 PyerB rň an y 1 Dříve ves, nyní část Vyš nyk, Pyernik, CDM XII, 563; 1480 Per kova. 2 1267 in vila de Brennan, CDM níku puol vsi, ZDO XII, 19; 1482 ves II, 402; 1277 villam Brunnaz, CDM IV, Pemiczek, na vsi Pemiczku, PO V, 220; 143; 1389 in Biman, Lechner I, 11; 1403 1582 ze vsi P em íčka . . . lidí pemických, ante Wissawiam 6 laneis, quod dividiLSA 436; 1619 z dědiny Pemíčka, Prá tur Brnyny, Lechner I, 20; 1405 in sek, Organisace, 197; 1677 Pim ijkh; 1678 Bman, ZDVKMS V, 282; 1405 in Bru Pim igk; 1718 Piimickh; 1751 Pemik, Pim ik; 1846 Pimik, P em ik; 1872 Pimik, natíš, Lechner I, 26; 1437 in Bmian, Lechner I, 42; 1465 in villa Brnyany, Bmičko (!); 1885 Pimik, Brníčko. 3 P. Lechner I, 121; 1652 de Bmian, Děkan, Šternberk a Litovel. Něm. matr. Vyškov; 1675 Bmian, Prendlytz; 4 Perníček, do Pemíčka, Perničák, 1718 Brindlitz; 1720 a 1751 Brindlitz; pernické. Brníčko, Bmíčkář, brnické. 1846 Bruendlitz, Bman; 1872 Brindlitz, 5 MJ znělo od původu jistě *Bmník: Brňany. 3 P. Vyškov. Pův. farní kostel substant. příp. -ík k adj. bm ný (vrch, sv. Michala; fara zanikla za třicetileté les) k bm -, o němž viz Brno. Ces. *Brnválky. Čes. ník->- něm. Pemyk/Pimyg, to zpět do 4 Brňane, do Bman, v Brňanech, češt. Perník, deminutivizací pak Per Brňanské, pl. Brňanščí, braňanské. Něm. níček. Vedle Perník doloženo též čes. Prendlets. 5 MJ: z akuz. pl. k bměnín 1351 Bm yeczko navazující na starší jm. „obyvatel přišlý z Brna“ n. „bydlící na s B m - (ze sufixu -íčko bychom sou brnném místě, kde bylo brní“ ; o zá dili na podobu Brníce, to deminutivum kladu bm - viz Brno. K prvnímu vý k Brní, viz Brníčko 2.). znamu srov. Olomučany „lidé z Olo 2. Brníčko 1 Ves 7 km vsv od Zábře mouce“ , Vázaný „lidé od Váhu“ . Po hu. 2 1356 in Bmeczco, ZDO I, 460; loha vsi na starém sídelním území však 1377 cum Bmyeczco, ZDO III, 364; 1384 spíše mluví pro výklad druhý, ač vztah Bimyeczco, ZDO IV, 387; 1397 castrum ke jm. Brno není zcela vyloučen (HoBm yeczko, ZDO XI, 720; 1437 versus Bm yeczko, ZDO X, 174; 1447 castrum sák Acta UP III 165). Do němčiny pře Bm yeczko, ZDO X, 560; 1463 z Bmiczjato už ve 13. stol. v podobě Bmnnaz: Brun- z čes. Brn- (srov. Brno/středově ka, PO IV, 25; 1505 z Bmiczka, PO VII, 268; 1510 hrad Bmiczko, ZDO XVII, ké Brunn); -az z čes. starého lokálu 19; 1677 Brúnles; 1718 Briindls; 1720 Brňas „v Brňanech“ , srov. něm. Obras, Brúnles, Brny; 1751 Brindles; 1846 Radlas, Turas pro Obřany, *Radlany, Tuřany (v. t.). Poč. 15. stol. pak něm. Bruenless, B m ičko; 1872 Brunnles, Brníčko, Brné; 1915 Brunnles, Bmičko. Brunans: příp. -ans vznikla zde analo gickým přikloněním k těm něm. MJ, 3 P. Zábřeh. V 14. stol. B. bylo městeč kem a byl tu hrad. Na konci 15. stol. v nichž genitivní -s, srov. Komořany/ Gudrans, Moravany/Morweins (—►Morhrad byl zbořen a městečko pokleslo na bes), Měnín/Meneins (—>•Menes). Od 17. ves. Ces. 4 Bmičko, na Bmičko, brnické. 5 MJ stol. Pren/Brindlitz s analog, -litz a je dvojí zdrobnění pův. apelat. brní < vloženým d (např. podle Chrlice/Chrdlic, < brbn-bje > *brení/bmí „místo, kde je něm. Kudlets/Kurdlets), srov. Brníčko/ /Brúndles. CV 182; Prof I2 196 (B. ji bm, brnné místo“ (o brn- viz Brno): brní — brníce —> Brníčko; srov. javoného původu); Spal SbVSP 30; Schwarz 193. ří —v javoříče —> Javoříčko; vrbí —> vrbi 1. Brníčko 1 Ves 0,5 km východně od ce (MJ Vrbice) — vrbičko (PJ Vrbič Uničova. 2 1358 in Pem ik, ZDO I, 537; ko); v C. zboží — zbožíce — Zbožíčko. 109
Deminutivní sufix -íčko spojen a zamě 165; 1509 měšťany bmienskymi, PB něn s -íčko < -éčko, odtud v 14.—15. Vllb, 50; 1520 Bmiane, PB Vllb, 107; stol. Bméčko. Do němčiny přejato v 17. 1524 měštěnínu bmienskemu, PB Vllb, stol. s Brn- —> Brün- a s deminutiv137; 1528 v městě Bmie, PB XIV, ním -les: Brünles, s vloženým d pak 48; 1528 měštěnína brnienskeho, PB Bründles (srov. Brňany/Brindlitz). Psaní XIV, 101; 1561 nad městem Brnem, Brünn- nepochybně podle Brno/Brünn. ZDB XXVIII, 33; 1586 Brunensis, Činek, CV 169, 182; Schwarz 193; Prof - . Matricula 49; 1613 měštěnín bmiensky, 6 V drahách. Části: Dolní Brníčko (též DM XXIII, 238; 1633 Brinn, Brno; 1661 Dolní Bmé, 1517 z Brného, ČMM 1957, von Prún, Matr. v Znojmě; 1720 Brinn, 323), Sluhoňov. Brno; 1846 a 1872 Brúnn, Brno. 3 Do 1. Brno 1 Bývalé hlavní město Mo klady do dvacátých let 13. stol. se tý ravy. 2 1048, falzum z 12. stol., de urkají brněnského hradu, který stál pů b ib u s ... Bmen, CDB I, 382; 1048, fal vodně na Petrově, případně Starého zum z 13. stol., in Brinnensi provincia, Brna. Ces., něm. CDB I, 381; 1073, falzum z 12. stol., Bren 4 Do Brna, Brňák, Brněnští, brněnské. ne, CDB I, 386; 1091 iuxta urbem Bry5 Původ MJ se hledal v keltském Ebunen, Birnen, Byrno, Bimen, Bmno, rodunum, maď. berény, germ. brunno Kosmova kronika, 149; 1104, falzum (něm. Brunnen = studně), v apelat. z 12. stol., prope castrum Brenense, *brdno (brdovité místo), ve staroč. brně Kosmova kron., 59; 1131 ad Brennensem („brnění“, pak „obrněné místo“). Správ (ecclesiam), CDB I, 115; 1210, falzum ný je výklad Roytův, přejatý CV 181, z 13. stol., in comitatu Bmensi, CDB II, Prof I2 201 a zpřesněný Trávníčkem ve 363; 1210, falzum z 13. stol., in Brunna, sb. Rodné zemi, 1958, 302—307: MJ bylo CDB II, 364; 1220 in Brenna, CDB II, původně jmenné adjektivum odvozené 199; 1228 notarius Brunensis, CDB II, od subst. brn = kal, hlína, špína, staro322; 1228 iuxta Brennern, CDB II, 322; slov. bnnbje > staroč. bmije, (rus. bren1234 Brunne, CDB III, 91; 1235 in nyj): brbnbwb > Bm en tj. hrad, srov. Brunna, CDB III, 118; 1237 civis Brvdoklady 1048, 1091. Původní význam nensis, CDB III, 161; 1240 castellanus „hliněný“, totiž hrad, přeneseně pak Brennensis, CDB III, 232; 1240 iuxta „hrad na hliněném, hlinitém místě, Brunnam, CDB III, 234; 1241 in Brunna, vrchu“ (Trávníček, 1. c., 306). Srov. i ná CDB IV, 3; 1243 in Brunna, CDB IV, 18; zev bývalé osady, dnes ulice před Sta 1243 fratribus Brunensibus, CDB IV, 25; rým Brnem, Hlinky. Dnešní MJ Brno 1243 iuxta Brunnam, CDB IV, 26; 1244 vzniklo ze středního rodu adjektiva — in civitate nostra Brunna, střed, falzum, bmno, tj. město. Mělo by vlastně být CDB IV, 39; 1271 in Brunna . . . civibus Brenno, ( < brbnb-no), k němuž je quoque Brunensibus, CDM IV, 49; 1317 adjektivum brenský, ale podle masin preurbio Brunensi, CDM VI, 109; 1317 kul. Bm en (hrad) a od něho odvo 1347 Brunnensis, ZDB I, 1; 1357 nostre zeného adjekt. brněnský je pak i neu nove civitatis Brunnensis, CDM IX, 71; trum Brno a adj. brněnský, brněnský 1378 de Brunna. . . de Brunnis, Mo(ě ze slova Bměnín, Brňané = Brňan, num. univ. Prag. II, 33; 1408 capitaBrňané). Podoba Brno je také výcho neus Brunensis, Neumann, Nové prame diskem pro lat. Brunna, a něm. Briinn. ny, 156; 1409 civis de Bruna, KP II, Zdá se, že původně byly názvy dva: 153; 1430 cze Bruen, Neumann, Nové maskul. Bm en pro hrad a neutrum Brno prameny, 76; 1435 in Brunna, Lechpro město, osadu pod hradem; první ner I, 40; 1460 v B m ye, PB IV, 59; název splynul s druhým, když město 1491 Bmensis, Monum. univ. Prag. I, nabylo větší důležitosti jako středisko 110
společenského, ekonomického života ze Svratku. R. 1850 St. B. připojeno k měs mě. Bohatá literatura viz CV 181; Prof tu Brnu. I2 201; Šmilauer CMF 37 (1941), 386 až 5 O Brno v. v. Přívlastek „Staré“ 389, PST I 53 a Vodopis 469; Tráv proto, že tu byla původní osada; obje níček. 1. c., ZMK IV 400; Gregor CMM vuje se, když bylo lokováno město. 1952, 154 až 164 a tamtéž 1953, 401 Staré Brno — část v Lukách nad Jihl. 402 (s přehledem literatury); Schwarz Brůov 1 Dříve samostatná obec, nyní 40, 59; Rospond RKJ-Wroclaw II 33; část obce Podlesí utvořené z B. a Kři Beranek 81; Cáda sb. Rodné zemi 142— vého, 4,5 km vjv od Val. Meziříčí. 2 1297 145; Chloupek Rovnost (Brno 12. XII. villam Brunnow, CDM V, 75; 1505 1957); o bm - viz Svoboda, Ruskočeské Brniow, ZDO XVI, 67; 1535 ves Brniow, studie 357 (1960); Spal sb. VSP Plzeň, ZDO XXIV , 4; 1675, 1718, 1751 a 1846 30 (bm „místo s hnědou půdou“); DS Brniow; 1872 Brniow, Brňov; 1893 14, 22; 4, 17; NR 1927, 18; Prusík Brňow, Brňov. 3 P. Rožnov. Ces. CVSMO II, 145. Názvy brněnských ulic 4 Brňovjani \-é, brňovský. 5 M J: příp. -ov k OJ Bruno: 1297 Brunnow, znam. v. Sáňka ZMK IV 325n. Imenik 117. Viz také Brňany, Brníčko, v C. Brený, Bmá, majetek Brunův. Nazván podle olo Brniště. 6 Katastrální území: Město mouckého biskupa Bruna ze SchauenBrno, Staré Brno a Vídeňka, Dolní a burku (Hosák, CSPS 57, 1949, 129). Od Horní Cejl, Josefov, Kožená, Křenová, r. 1505 Brňov (viz Brumov 2, nář. BróKřížová, Náhon, Na hrázi a Příkop, Pe ňov). U CV 43 nejasné. 6 Končiny, kařská, Nové Sady, Silniční, Spilberk, Konvica, Paseky, Potoky, Zabáma. Švábská, Trnitá, U svaté Anny, Malá B r o c k e r s d o r f , viz Cabová. 1. Brod 1 Pravděpodobně původní Nová ulice. Velká Nová ulice a Červe ná, V jirchářích, Zábrdovice. název Vladislavě (Třebíčsko). 2 1104, 2. Brno Staré 1 Dříve městečko, nyní falzum z 12. stol., Brod, Kosmova kron. 259. část města Brna. 2 Doklady před 1220 2. Brod Široký 1 Ves 7 km sv od Je viz u Brna. 1247 in Antiqua Brunna, seníku; Sl. 2 1422 Breitefort, Gr-M II, CDB IV, 102; 1251 in AntiquaBrunna, 248; 1582 Breytenfort, A 141; 1720 BretCDB IV, 202; 1284 in Antiqua Brunna, furt; 1805 Breitenfurt; 1828 Breiten CDM IV, 225; 1314 in Antiqua Brunna, furth; 1836 a 1894 Breitenfurt; 1924 CDM VI, 77; 1348 in Antiqua Brunna, Široký Brod, Breitenfurt. 3 P. Jeseník. Reg. V, 384; 1362 hospitali Antique Od 1800 fara. Něm. Brunne, Mendl, Knihy počtů, 274; 1416 5 Ces. MJ je překlad něm. Breite v Starém Brně, KP II, 354; 1466 v Sta Furt, Breitenfurt „široký brod“ ; jméno rém Bmie, PB IV, 202; 1529 starším je svědectvím obchodní cesty podél řeky starobmienskym, PB XIV, 151; 1529 Bělé. 6 Chata na Zlatém chlumu/Goldz Staryho Brna, PB XIV, 165; 1673 koppenhútte. Alt Brün; 1718 Altbrünn; 1751 Alt 3. Brod Uherský 1 Město v HradišťBrünn; 1846 Alt Bruenn, Stary Brno. sku. 2 1048 falzum z 13. stol., thelo3 P. Staré Brno. Byla to původní osada nei, quod Brod vulgo appellatur, CDB brněnská pod hradem před lokací měsI, 381; 1131 Na brode, CDB I, 115; 1248 sta; již v 13. stol. městečko. Johanitská de Brode, CDB IV, 148; 1250 in Brod, komenda při špitálu sv. Ducha založ. CDB IV, 188, střv. falzum; 1256 iuxta 1238, klášter cisterciaček Aula Regia, Broda, CDM III, 232; 1272 de Broda, založen 1323, zrušen 1782. Již 1314 far. CDM IV, 68 ; 1273 in Vngaricáli Broda, kostel sv. Václava (na konci 18. stol. CDM V, Suppl. 44; 1275 de Brod, CDM zrušen) a 1314 kamenný most přes IV, 109; 1279 civitas Brod Vngaricalis,
111
CDM V. Suppl. 51; 1288 in Broda Hungaricaü, CDM IV, 275; 1294 Brod Ungaricale, CDM V, 11; 1297 de Broda, CDM V, 70; 1338 civitatis nostrae Brode Vngaricalis, CDM VII, 195; 1371 Brodam Vngaricalem, CDM X, 118; 1409 in Brodam Hungaricalem, Neumann, Nové prameny, 157; 1415 do města Bro du Uherského, KP II, 481; 1438 ante civitatem Brode Vngaricalis, ZDO X, 273; 1471 de Broda Ungaricali, Monum. univ. Prag. I, 121; 1480 v Uherskem Brodie, PO V, 141; 1508 v Brodie Vherskem, PO VIII, 106; 1517 na Vherskem Brodie, ZDO XVIII, 17; 1519 měšťané brodsstij, PO XI, 52; 1520 v městě jeho Brodie Vherskem, PO XI, 136; 1533 z Brodu Vherskeho, PO XV, 328; 1545 blíž Brodu Vherskeho, PO XIX, 175; 1594 do města Brodu Vherskeho, PO XXXIII, 172; 1612 na panství brodském, PO X XX V II, 322; 1616 v městě Brodie Vherskem, PO X X X IX , 156; 1633 Hun. Brod; 1664 z Brodu Vherskeho, Matr. Fryštát; 1671 Vngarisch Brodt; 1671 Decanatus hunnobrodensis, Děkan, matr. Uh. Brod; 1718 Hungarisch Brodt; 1720 Ungarisch Brod; 1742 Hunnobroda, AOeG 1869, 432; 1752 Hungarischbrod; 1846 Ungarisch Brod, Uhersky Brod; 1872 Ungarisch Brod, Uherský Brod. 3 P. Uherský Brod. U. B. vznikl jako celní stanice na uherské cestě při řece Olšavě, kolem r. 1260 lokován jako krá lovské město, jímž zůstal do r. 1500. Při městě byl hrad, v 16. stol. na jiném místě zámek. Již 1248 farní kostel; pra starý kostel sv. Jana Křtit., nynější far. kostel Neposkvrň, poč. P. Marie. Již 1338 dominik. klášter. V 16. stol. hos podářský rozkvět města, které mělo čilé styky s Uhrami. Byla tu početná židov ská obec. Ces. 4 Brod, z, do Brodu, Brodané ||arch. do Broda, na Brod, na Brodě, Brozané, brodský. 5 MJ poprvé s přívlastkem Uherský již 1273 po lokaci na město, zn. „ležící na uherské hranici“ . O vývoji jména viz též L. Hosák, Historický sbor 112
ník, vyd. Krajské muzeum v Gott waldově 1957, str. 20—21. 0 MJ: z apelativa brod „Furt“ . CV 181; Prof I2 204; Nít 1927, 19. Šmilauer PST I 51; Schwarz 88, 164; DS 4,18. 6 Cihelny, Dolní dvůr; Lipový dvůr; Králov (dvůr), Lapač (myslivna), Bájovská/Bájovský mlýn, Pilecký mlýn, Skrlovský mlýn, Trávnický mlýn. Brodce 1 Ves 16 km jjv od Jihlavy. 2 1481 Brodcze, PB V, 17; 1528 Brodcze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 5; 1532 drží Brodcze, PB V, 144; 1590 ves Brodcze, ZDB X X X I, 52; 1678 Brodecz; 1718 Brodcze; 1720 Brotze; 1751 Brod cze; 1846 Brodze, Brodcze, Brodce; 1872 Brodze, Brodce. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Ty Broce, brodecký. 5 MJ je plu rál k deminut. brodec; byl tu brod při přechodu přes Brtnický potok na zem ské stezce. CV 181, Prof I2 205. 1. Brodek u Konice 1 Městys 6,5 km jz od Konice. 2 1575 při prodeji Brad ku, PO X X IX , 89; 1638 při samej vsi Brodku, LSA 125; 1672 Brodek,.Děkan, matr. Mohelnice; 1683 Brodek, Matr. ve Svitávce; 1685 ex Zbrodek, Matr. ve Svitávce; 1718 a 1751 Brodek; 1846 Teutsch Brodek, Brodek; 1885 Deutsch Brodek, Brodek. Od 1952 Brodek u Ko nice. 3 Ves vznikla při brodu na Hvozdecké cestě, zanikla, ale před 1557 byla obnovena. 1872 byl B. povýšen na měs tys. B. byl střediskem něm. jazykového ostrůvku. Něm. a český. 4 Brodek, do Brodko, Brodečák/Bročák, brodecké/brocké. Něm. Dajčbródek (z čes. úst). 5 Přívlastek Deutsch „ně mecký“ dán až v 19. stol. podle místní německé menšiny. Od 1952 přívlastek u Konice na rozlišení od B. u Prostě jova. 6 PJ něm.: Prossnitz Strasse. 2. Brodek u Prostějova, dříve Brodek u Nezamyslic. 1 Městys 11,5 km jižně od Prostějova. 2 1278 de Brodelo, CDM IV, 148; 1295 de Brodeleins, CDM V, 25; 1355 in Brodlino, Reg. VI, 567; 1376 op pidum Brodek, ZDO III, 154; 1397 de Brodec, KP I, 79; 1447 v Brodku, PO
m , 113; 1492 nad městečkem Brodkem, ZDO IV, 7; 1494 v Brodku, PO VI, 126; 1510 v Brodku, městečku svém, PO VIII, 246; 1583 městečko Brodek, ZDO X X IX , 115; 1634 z Brodku, Matr. Prostějov; 1674 Proedlitz; 1718 Prddlitz; 1720 Predlitz, Brodek; 1751 Predlitz; 1846 Prdd litz, Brodek. Od 1955 Brodek u Prostě jova. 3 P. Brodek. Již 1376 městečko; 1394 far. kostel (patroc. sv. kříže); fara 1785 obnovena. Omylem klade se do B. dominikánský klášter (místo do Uh. Brodu). V 15. stol. tvrz, pak zámek. Brodkem vedla silnice z Olomouce do Brna. Dříve význačné hrnčířství. Čes. 4 To Brodečko, z Brodečka, brodecké. 5 Osada dostala jméno patrně podle toho, že tudy procházela zemská stezka přes potok (Broděnka). Něm. podoby Brodel, Brod(e)lins, Brod(e)leins jsou německými deminutivy k českému brod „Furt“ srov. Bradlo/Bradlens. Doklad 1678 Prddlitz má analog, -itz. Schwarz 194. 6 PJ: Toufárna (kopec). 3. Brodek u Přerova 1 Městys 9 km sz od Přerova. 2 1305 Brod, CDM V, 181; 1536 lidí brodeckých. . . nad Brod kem, LSA 80; 1539 h ra n ice ... brodeckí (!), LSA 126; 1691 pagus Brodek, Dě kan. matrika Přerov; 1846 a 1872 Bro dek. Od 1949 Brodek u Přerova. 3 P. Citov. Far. kostel sv. Jiří. B. byl 1909 povýšen na městys. Ces. 4 Brodečák, brocké; na Brocku (Kokory). 5 Název odtud, že osada vznikla při brodě na stezce z Přerova do Olo mouce. 6 PJ: Bečviska, Stráž, Lhotka. 4. Brodek 1 Samota obce Cetkovic (Jevíčsko). 2 1893 a 1906 Brodek. 5. Brodek 1 Zanikl u Babic (Brněn sko) při přechodu přes Svitavu. 2 1365 Brodek, ZDB IV, 226. 5 MJ je zdrobnělinou k apelat. brod, v. t. Brodské 1 Samota obce Zítkové (Bojkovsko). 2 1906 Brodské. 5 MJ znělo patrně Brod, k němuž pak adj. brodský přešlé ve funkci MJ do neutra brodské, tj. místo k brodění,
pak jméno osady tam založené. Jinak by totiž znělo Brodná. Srov. Brodské na Slov. B r o h s e n, viz Vražné. B r o s d o r f , viz Bravantice. 1. Brtnice 1 Městys 11,5 km jv od Jihlavy. 2 1234 Byrdniche, CDB III, 8 8 ; 1238 Byrdniz, CDB III, 180; 1259 Buerdniz, CDM III, 274; 1340 in oppido Purnicz, CDM VII, 276; 1343 Pumicz, CDM VII, 490; 1365 thelonei in oppido Pirnitz, CDM IX, 400; 1365 oppida infrascrip ta ... Pumicz, CDM IX, 420; 1371 oppidum Pumicz cum theloneo, CDM X, 118; 1426 in Puemicz, Neumann, Nové prameny, 197; 1447 z Brtnicze, PB III, 4; 1481 na Brtniczy, ZDO XV, 23; 1509 na Brtniczy, PB VIII, 51; 1528 Brtnicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 3; 1571 v městešku Brtniczy, PB XXVI, 154; 1576 v městečku Brtniczy Trhowe, PB XXVII, 196; 1590 zámek a městečko Brtniczy (4. p.), ZDB X X X I, 52; 1633 Birtnitz, Brtnice; 1678 Pimitz; 1718 Púmitz; 1720 a 1751 Pim itz; 1846 Pirnitz, Brtnice, také Brtnice Trhowa; 1872 Pimitz, Brtnice. 3 P. Brtnice. Přip. se 1214. Již 1365 městečko s far. kostelem sv. Jakuba Větš. V 2. pol. 16. stol. vznikla tvrz, která pak přestavěna v renes. zámek. V 1. 1644—1784 paulán ský klášter. Na poč. 19. stol. textilní továrna. Byla tu silná židovská obec. Ces. 4 Ta Brknice, Bmičák, brknickej. 5 Středověké doklady zpravidla zapiso vány s průvodním vokálem u r Byr-, Bir-, v něm. Put-, labializovaně Púmitz, se zjednodušením rtn —r m . Zjednodu šení skupiny nastalo i v češtině, kde buď disimilovány zubnice tn na kn: Brknice (viz sub 4.), nebo r tn -* -m (viz Dlouhá Brtnice, Brtnička sub 4.). Pří vlastek Trhová (B. byla městečkem) dán podle tržního práva. 6 Cemé lesy (myslivna), Na bělidle, Na nivě, Prachovna. Části: Horní město, Městečko, Podzámčí, Zašpitál, Kaplička, Židovská ulice, Podmoklí. 113
2. Brtnice Dlouhá. 1 Ves 11 km jv od Třeště. 2 1360 de Birtnycz Longo, ZDB III, 515; 1365 de Longa Birthnicz, ZDB IV, 314; 1368 oppidum Pum ycz Longum, ZDB V, 14; 1369 in Burtnicz Longo, ZDB V, 201; 1371 villam Puemycz, ZDB V, 420; 1408 z Brtnice z Dlúhé, KP II, 129; 1447 de Longa Brtnicz, ZDB XII, 734; 1481 z Dlúhé Brtnice, KP V, 273; 1490 ves Dluhu Brtniczy, ZDB XVI, 10; 1532 Lang Pirtnicz, Leupoldova kron., 32; 1633 Lang Birtnitz; 1678 Lang Pier nitz; 1718 Lang Piim itz; 1720 a 1751 Lang Pim itz; 1846 Lang Pimitz, Dlauha Brtnice; 1872 Lang Pimitz, Dlouhá Brt nice. З P. města Jihlavy; 1368 ojediněle nazvána městečkem, pak vždy ves. V 2. pol. 14. stol. tvrz; 1444 kaple sv. Vác lava, fara teprve od 1872. R. 1777 par celován dvůr. Ces. 4 Bmice, Bmičák, bm ickej (Předín, Jestřebí); Brknice, brkničanskej/brni(Pavlov, Stonařov). 5 MJ patrně podle potoka Brtnice, v blízkosti obce též vrch Brtník. Přívlastek Dlouhá podle rozložení podél silnice. Tak i něm. Lang „dlouhá“ . 6 Dolní mlýn, U Kumštarů, Horní mlýn, V lesíku (myslivna). 3. Brtnice Nová. 1 Osada obce Zašovic, 10,5 km zsz od Třebíče. 2 1718 Neu Piimitz; 1720 a 1751 Neu Pim itz; 1846 Neu Pimitz, Nowa Brtnička, též Cha loupky; 1872 Neu Pimitz, Nová Brt nička; 1906 Neu Pimitz, Nová Brtnice, též Chaloupky; 1924 Nová Brtnice. З P. Brtnice; ves nového založení (1631 za lož. pozemkové knihy). Ces. 4 Ty B m ičky |ta Bmička, bmičanský. 5 MJ r. 1846 a 1906 též Chaloupky (v. t.). Ф MJ; substant. příp. -ice, stč. -ica, k adj. brtná, tj. ves, v níž stávaly brti „sídla lesních včel v dutinách stromů“ . MJ mohlo být i původ, hydronymem Brtnice „potok tekoucí brťovým lesem“ . Stč. brtník „včelař“, přenes, „medvěd“ , časté příjm. Brtník, Brtníček. Srov. i násl. hesla Brťov a Brťoví. — Do němč. přejato v podobě Piimitz, o níž viz В. 1. CV 184; Prof I2 210; CVSMO XIII 166; 114
CMM X X V ; NR X V 69; Jg I 190; DS 4, 83. Brtnička. 1 Ves 15 km západně od Třebíče. 2 1350 in Minori Byrtnicz, ZDB I, 199; 1360 Birtnyczka, ZDB III, 353; 1366 Paruum Birtnicz, ZDB IV, 489; 1390 villam Brtnyczky, ZDB VII, 684; 1447 Birtnyczkam (4. p.), ZDB XII, 533; 1590 ves Male Brtnicžky, ZDB X X X I, 52; 1678, 1720 a 1751 Klein Pimitz; 1718 Klein Piimitz; 1846 Klein Pimitz, Mála Brtnička; 1872 Klein Pirnitz, Brtnička; 1881 Malá Brtnička; 1893 Klein Pimitz, Malá Brtnice, též Brtnič ka; 1915 Kleinpimitz, Brtnička. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Bm ičky (pl.)fBmička, bm ičenskej (Jestřebí). 5 MJ je zdrobnělinou k Brt nice; v. v.; znamená malou Brtnici, ves založenou nejspíše lidmi z Dlouhé Brt nice, neboť lat. 1350 de Minori Byrtnicz „z Menší Brtnice“ proti sousední 1365 Longa Birthnicz „Dlouhá Brtnice“. Tak i něm. 1678 Klein Pimitz proti 1532 Lang Pimitz. Z něm. pak 1846, 1893 Malá Brtnice. 6 PJ: Brtník. 1. Brťov u Černé Hory. 1 Dříve obec, nyní osada obce Brťov-Jeneč; 11 km sz od Blanska. 2 1441 villam Brtieiow, Lechner I, 50; 1550 ves Brtiowij, ZDO X X V , 125; 1576 ve vsi Brtowy, PO X X IX , 154; 1674 Bertow; 1718 Brtiow; 1720 Prtjow; 1751 Brtiau; 1846 Brtiow; 1872 Brtiow, Brtov; 1893, Brťow, Brťov. 3 P. Cemá Hora. Ces. 4 Ten Brtuv |to Brtuví, do Brtuva |-í, arch. v Brtuvjó, Brtuvják, brťuvské; jít na Brťuví; v severním okolí Brťov. V místě hanácké nářečí horské se změ nou o > u. Hraniční obec tohoto nářečí na severozáp. 6 MJ zní v prvním dokladě Brtějov: přivlast. příp. -ov k OJ Brtěj; srov. Brt-ek u Svobody StčOJ 199 a Prof V 569 (z „lesní úl“). 2. Brťov u Velkých Opatovic. 1 Ves 5,5 km zjz od Jevíčka. 2 1371 in Wurtyowem, ZDO II, 123; 1389 vilám Brto w y e prope Opatowicz, ZDO VI, 59; 1391 villam Birtowye prope Opatowicz, ZDO
1516 zámek Brumow, PO X, 172; 1520 VI, 172; 1517 na vsi Brtowie, ZDO XVIII, 11; 1672 ex pago Bertiow, Dě hrad Braumow, městečko Braumow, ZDO XVIII, 29; 1522 na zámek Bru kan. matr. Mor. Třebová; 1677 Brtiowy; mow, PO XII, 99; 1537 měšťané bru 1718 Brttiow; 1720 Brtjow e; 1751 Brtmov ští, LSA 169; 1545 držíc hrad Brau wiowa; 1846 Bretiow; 1872 Brtiow, mow, PO X IX , 219; 1551 na BraumoBrtov; 1893 Brtow, Brtov. 3 P. Velké wie, PO X XI, 121; 1551 na zámek svuoj Opatovice. Čes. Braumow, PO XXI, 137; 1575 městečko 4 To Brtovi, к, o Brtovjó, za B-im, Braumow, ZDO X X IX , 39; 1583 panství Briák, brtovské. 5 V dokladu 1371 je braumowskeho, Stav. ruk. A III, Kočasté B/W a r psáno s průvodním vokálem ur. 0 MJ: jmenný tvar adj. brtopiář. stav., f. 2; 1585 statku braumowvý, tj. les, kde jsou brtě, „lesní úly“ . skyho, PO X X X I, 11; 1597, 1609 a 1617 Vzhledem ke stáří dokladů u obou jmen na Braumowie, PO X X X IV , 40, XXXVII, 79, X X X IX , 349; 1633 Braumow; 1670 možno vyjít i z OJ Brt (viz u В. 1.). Brumaw; 1671 parochia Brumouiensis, ČV 184 (z apelat.); Sáňka 67 (z Brtovi Děkan. matr. Uh. Brod; 1681 Brumow, odpadnutím í, srov. Lipoví — Lipov); Prof I2 209-210. Odhad, kvatemy V, 143; 1718, 1720, 1751 a 1846 Brumow, 1872 Brumow, Brťoví. 1 Dříve samostat. obec, nyní Brumov. 3 P. Brumov. Již v pol. 13. osada obce Prosetína, 11 km zsz od Kunštátu. 2 1349 in villa Byrczowie, stol. hrad (ještě 1820 obydlen). Farní ZDB I, 24; 1398 villam Brtuowye, ZDB kostel sv. Václava. V 18. stol. koželužVIII, 11; 1500 z Brtiowi, Mor. archivy nictví, kolem 1800 sklárna. Ces. 4 Brúnov, Brúnov’an, búnovský. 5 Na soukr., 71; 1601 ves Brtiowij, PB XXXIII, 52; 1674 Bertieyow ; 1718 zván patrně po olomouckém biskupovi Brtiow; 1720 Pertiowi; 1751 Brtiow; Brunovi (viz Brušperk). 6 Hložec (mys1846 Brtiowý; 1872 Brtiowy, Brtov; livna), Lazce, Na drahách, Na hrbáči, 1885 Brtiowy, B rtovi; 1893 Brtowy, Nad kouty, U kloboucké pily, U NáBrtovi. 3 P. Kunštát. Ves nál. původně vojné. P J: Staré město, Hodňov, Hůrka, к hradu Louce. Ces. Březová, Zaboskřeky, Kamenec, Pod 4 Brtovi, Brtáni |Brtováni (Koroužhradí/Kaštýl, Tartar/Tatar. né), brtovské} -ej (Bolešín). 5 MJ je 2. Brumov 1 Ves 13,5 km severně od kolektivum: Brtovi = místo s brtěmi, Tišnova. 2 1390 in Brumow, ZDB VII, úly; v. v. Podobně Lipoví, Vrboví. CV 252; 1448 Brumow, KP III, 345; 1481 184 (z adj. brfové); Sáňka 67; Prof I2 Brumow, PO VI, 59; 1546 ves Brau 209-210; DS 4, 83. mow, ZDB XXVI, 117; 1574 z Brau1. Brumov. 1 Městys 5,5 km jjv od mova, LSA III, 1; 1601 ve vsi Braumo Val. Klobouk. 2 1256 de Brumow, CDM wie, ZDB X XXIII, 36; 1675, 1718 a 1751 Ш, 228; 1256 de Pravnowe, CDM III, Braumow; 1846 Brumow; 1872 Bru 240; 1259 purchravius Brumouensis, mow, Brumov; 1881 Brúmov. 3 P. Lom CDM III, 274; 1261 de Brumowe, CDM nice. Ces. Ш, 323; 1270 de Brumouwe, CDM IV, 4 Bróňov, do Bróňova, Bróňovák, 34; 1292 castrum suum Bronowire, CDM bróňovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov V, 11; 1303 purchrauius de Brunow, k OJ Bruno, to z něm. Bruno k sthn. CDM V, 158; 1447 z Brumova, KP III, brún „hnědý“ . Asimilací n k retnicím 656; 1464 přes zboží mé brumowske, B a v pak Brumov. Do stčešt. něm. PO IV, 81; 1481 na Brumowie, PO V, Bruno přejato s kvantitou Bruno, pro Iř" 1500 na Brumow, PO VII, 71; 1500 to i doklady s diftongizací Braumow, rámku Brumowa, PO VII, 72; 1508 v nář. pak u B. 1. Brúnov, u B. 2. hazámku brumowske(h)o, PO VIII, 89; nác. Bróňov (zde ň patrně vzniklo di115
similací retnic B-m -v — B-n/ň-v; srov. Brňov). CV 55; Prof I2 207 až 208; VM Tišnov 150—153. 1. Brumovice. 1 Ves 5 km jv od Klo bouk. 2 1250 hereditatem Brumowiz, CDB IV, 195; 1256 de villa dieta Bru nowich, CDM III, 234; 1595 ves Braumowicze, ZDB X X X II, 172; 1609 ves Braumowitze, ZDB X X X IV , 62; 1633 Braumowitz; 1673 Brumowitz; 1718 a 1720 Braumowitz; 1751 Braunowitz; 1846 Brumowitz, Brumowice; 1872 Bru mowitz, Brumovice; 1881 Brumovice. 3 P. Hodonín. Již v 15. stol. far. kostel (patroc. v 18. stol. sv. Ant. Pad.). Ces. 4 Brumovčák, brumovský. Arch. Bruňovice. 2. Brumovice 1 Ves 9 km jv od Krnova; Sl. 2 1377 Bronsdorf, Gr-M II, 485; 1524 ves Brumowicze, Urbář krnovské komory; 1655 parochia Braunsdorffiana, АСО В 12; 1672 Bravnsdorf, Děkan. matr. B m ov; 1736 Braunsdorff; 1805 Braunsdorff, Brumowitz; Brauns dorf, Brunowitz; 1870 Braunsdorf, Bru movice, Catal. cleri. 3 P. komory krnov ské. Již v 16. stol. far. kostel Nar. P. Marie; 1630 parcel, dvůr. Něm. Mezi železniční tratí a Černou loukou zanik la ves Schwarzendorf (Česká ves); Za pletal - Kubalec, 101. 4 Brumovčák, brumovský. 5 Něm. Braunsdorf < *Brunsdorf, к OJ Bruno, v němž sthn. brún > novoněm. braun „hnědý“, srov. Bruneswerde > Brauns werde. 6 Pustý mlýn. I přes poněmče ní obce zachovány v pomístním názvo sloví české prvky: Hůrky, Oplatky, Ka menka, Pasek, Benešovsko (Beneschovsk). 3. Brumovice 1 Zanikly patrně v o kolí Mohelnice. 2 1131 Brunouicih, CDB I, 115; 1180 villam quandam no mine Brunowicz, CDB I, 292. 3 Ves náležela biskupství olomouckému. 5 MJ: příp. -ice к přejatému něm. OJ Bruno, n asimilováno před v na m (viz Brumov, tam i o OJ Bruno). Zn. ves lidí Brunových. CV 55; Prof I2 208. 116
B r u n d l i t z , viz Bmíčko. Bruneswerde 1 Dvě vsi tohoto jmé na (Větší a Menší), z nichž prvá je to tožná s nynější Starou Vsí (Ostravsko), druhá stávala blíž Mor. Ostravy. 2 1267 Bruneswerde, CDM III, 402; 1269 Bruns werde, CDM IV, 28; 1389 in Brauns werde, Lechner I, 13; 1389 in villa de Brawswerde, Lechner I, 13; 1403 in Brunswerd, Lechner I, 20; 1408 super bonis illis Bravnswerd, Lechner I, 25. 5 MJ je německé a zn. „ostrov pa třící Brunovi“ , tj. olomouckému bisku pu Brunovi ze Schauenburku, horlivé mu kolonizátorovi; viz Brušperk. O OJ Bruno viz Brumov. CV —; Prof —. B r u n o u Blanska (Nekuda 153) nezaniklo, jsou to Brňany. B r ii n n, viz Brno. B r i i n n l e s , viz Brníčko. Bruntál 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1220 de Freudental, CDB I, 246; 1238 de Vreudendal, CDB III, 179; 1263 Vrudental, CDM III, 359; 1290 de Wreudenthal, CDM IV, 293; 1306 Wrowdintal, CDM V, 198; 1306 Wrowdintal, CDM V, 198; 1325 von Vreudental, CDM VII, Suppl., 231; 1397 Frewdental, FL XII, 24; 1405 czu Fraydintal, FL II, 3; 1456 starosta bruntálsky, ZDK I, 48; 1529 na Bruntali, PKr II, 4; 1547 půl Bruntále, ZDOp 126, edice; 1555 z Bruntále . . . držitelé bruntalssti, PKr B 14; 1555 na Bruntali . . . z Bruntále, POp XIII, 112; 1590 na Bruntali, LSA 52; 1636 von Freudenthal, Matr. ve Vyš kově; 1720, 1736, 1805 a 1836 Freuden thal; 1779 do Bruntále, SA III, 109; 1870 Freudenthal, Bruntály, Catal. cle ri; 1885 Freudenthal, Bruntály, Catal. cleri; 1894 Freudenthal, Bruntál. 3 P. Status minor Bruntál. Již 1213 zeměpanské horní město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. Po pádu stavovského povstání přejal panství řád německých rytířů, který tu měl své středisko. 1731 až 1778 piarist. gymnasium. Od 1787 pošta. V 18. stol. tkalcovství a továrna
na kůže. V 16. stol. těžba železné rudy a hamry. Něm. 5 České MJ (poprvé 1456 bruntálsky) vzniklo z něm. Freudenthal: Freude (psané s Frou-, Vreu-, Wro-) „radost“ + Tál „údolí“ ; jméno mělo projevovat přání zakladatelů najít v novém domo vě radost, podobně něm. Rosenthal, v C. Liebenau, Liebenthal, Prof II 610. Při vzájemném čes.-něm. přejetí je střídání F, V//B časté, srov. Branišovice/Frainspitz. Výklad z něm. Brunnen „studně“ mylný. Rovněž nelze v MJ hledat OJ olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. Česky 1885 také Bruntály. Schwarz 141. 6 Amerika, Raabova ci helna/Raabziegelei, Důl/Zeche, Uhlířský vrch/Kohlerberg, Obora/Thiergarten; Mexiko (hostinec); předměstí: Krnovské předměstí/Jágemdorfer Vorstadt, Nisské předměstí/Neisser Vorstadt, Olo moucké předměstí/Olmůtzer Vorstadt. Brunzejf, nyní Rýžovištč 1 Město 9 km vjv od Rýmařova. 2 1320 Brunsif, Lechner I, 6 ; 1408 super Brunzyw, Lechner I, 27; 1437 de oppido Brunsiffi, Lechner I, 46; 1445 in Brunsew, Lech ner I, 53; 1510 město pusté Brunzayf, LSA 553; 1547 městečko Grunzayff, ZDO X X V , 67; 1600 Braunseiffen, Prá sek, Organisace, 66 ; 1633 Braunseiff; 1672 in Braunseiffen, Děkan. matr. Bruntál; 1678 Braunseiffen; 1718 Braunseyffen; 1751 Braunseiffen; 1762 Braunseyfen, RL XIII, 16; 1846 Braunseifen, Brunzaisa; 1872 Braunseifen, Brunseif; 1893 Braunseifen, Brunzejf. Od 1947 Rýžoviště. 3 P. Sovinec. Již na poč. 14. stol. město, na konci 15. stol. pustý, ale před 1542 obnoven. Far. kostel sv. Jana Křtit. 1650—1787 poštovní stanice, 1780 železárny, 1802 založ, textilní to várna. Něm. 5 MJ je něm. původu a znamená Brunovo rýžoviště (pravděpodobně v souvislosti s hospodářskou činností biskupa Bruna ze Schauenburku); v něm. 1320 Brunsif splynulo genit. s (Bruns/-es) s počátečním s ve slově sif,
v němž není í > ei (seifen). Česky pou ze 1510 Brunzayf. V něm. povědomí spojováno pak se sthn. adj brůn, braun „hnědý“, proto i u > au v MJ Braun seifen. Viz Brandzejf a Seifen. O OJ Bruno viz Brumov. CV 256; Schwarz 126. 6 Bělidlo/Bleiche (hostinec), Bílisko/ /Weisswasche, U Urbanů/Beim Urban. B r ů s a u, viz Březová. Brusná 1 Ves 5,5 km ssz od Tišnova. 2 1390 in Brusnye, ZDB VII, 852; 1546 ves Brusnij, ZDB XXV I, 117; 1601 ves Brusney, ZDB X XXIII, 36; 1655 z dě diny Brusnyho, Matr. D. Loučka; 1670 z Brusnyho, Matr. D. Loučka; 1675 Brusný; 1718 Prussny; 1720 Prusny; 1751 Brusný; 1846 Brussny; 1872 Brus n ý; 1893 Brussny, Brusný; 1924 Brus ná. 3 P. Lomnice. Ces. 4 To Brusný, brusenské. 5 MJ: adj. brusná, tj. skála, kde se tesával brusný kámen; Sáňka 31 uvádí PJ Brusná (v Němčících), Na brusnách = trati, na nichž se těžil křemičitý písek, který je ostrý jako odpadky při výrobě brusů. Adjektivní jména kolísala v rodu, srov. i zde 1390 v Brusně k nom. Brusno/-en, v 16. stol. Brusný, 1601 Brusná. V. též Brusné. CV 151; Prof I2 212 (-ná, -ice); Smilauer PST I 52; VM-Tišnov 153. Brusné 1 Ves 4 km jižně od Bystřice p. H. 2 1358 in Brussne, ZDO I, 577; 1365 villam Brusné, ZDO I, 929; 1519 z Brusného, PO XI, 61; 1672 Brusný, Děkan. matr. Holešov; 1675 Brusný; 1718 Brussny; 1751 Bruscžy (!); 1846 Brusný; 1872 Brusný, Brusný. 3 P. Bystřice p. H. V místě těžba brousicích kamenů. Blízko hrad Křídlo. Ces. 4 To Brusný, Bruseňák, brusenské. 5 V. Brusná. 6 Na valše, Sušíma. PJ: Zubrová. Brušovec 1 Osada obce Herálec (No voměstsko); 13,5 km sz od Nového Měs ta. 2 1846 Bruschowetz, Brussowec; 1872 Brusowetz, Brusovec; 1881 Bru šovec; 1885 Bruschowetz, Brušovec; 1948 Brušovec, také Kolářka (Fr. Svoboda, 117
Novoměstský okres 362). 3 P. Nové Město. Ces. 5 MJ snad z Brusovec: substant. příp. -ec k adj. hrušový „brusný“ potok, ko pec apod. O brus- viz Brusná. Brušpodle něm. Brusch-, které z čes. Brus-? Nebo k OJ Brus (Svoboda StčOJ 29) přivlast. příp. -o v + deminut. -ec, - ovec ? CV —; Prof —. 6 Kolářka, Hánův mlýn. Brušperk 1 Město 9,5 km zsz od Místku. 2 1269 civitatem, quem Brunsperch n u n cu pavi Brunsperh, CDM IV, 28; 1270 in Brunsperg, CDM IV, 35; 1292 de Brunsperch, CDM IV, 309; 1399 ultra Brunsberg, CDM V, 112; 1389 in civitate nostra Braunsberg, CDM XI, 579; 1393 in Braunsperg, ZDVGMS 1901, 359; 1400 Brawnsperg, CDM XIII, 1; 1513 u Prušperka, LSA 176; 1547 do městečka našeho Prunssperku, DM IX, 223; 1568 při Prunšperce, LSA 469; 1581 z městečka Brumssperka . .. městečko Prussperk, Urbář panství hukvaldského; 1633 Brusperg; 1636 z Prussperka, Matr. v P rostějově ; 1633 z Braussperku, Matr. ve Vyškově; 1656 de Brussperg oppido, Matr. ve Vyškově; 1672 Brumsperga, Děkan, matr. Mor. Ostrava; 1676 Braunberg (!); 1718, 1720 a 1751 Braunsperg; 1846 Braunsberg, Brussberg; 1872 Brauns berg, Brušperk. 3 P. Hukvaldy. B. za ložen 1269 jako město; již 1305 far. kos tel (patroc. sv. Jiří). V 16. stol. rozvoj soukenictví, 1830—1835 soukenická to várna. Ces. 4 Brušperk, Brušperak, brušpersky, Bružberk (Svinov). Arch. Grušperk. 5 MJ pův. Brunsberg „vrch Brunův“ , pak osada na něm založená a patřící Brunovi. Založen 1269 a nazván po olo mouckém biskupu Brunovi ze Schauenburku, zakladateli Brňova u Val. Mezi říčí a Bruneswerde. V něm. 1389 u > > au: Braunsberg, srovn. Brunsif > > Braunseijen. CV 256. Prásek Úvahy 81. 6 Borošín (samota v. t.), U Cveků, U Čecha, Veselíčko. Části města: A n-
118
tonínov (Antonov v. t.), Brlinky, Závo dí, Ve vale. Bruzovice 1 Ves 9 km sv od Frýd ku; Sl. 2 1305 Bruschowitz, Prášková poz.; 1450 Brudzovice, Listinář Těšínská, 207; 1508 v Bruzowiczych, PO II, 77; 1641 Bruzovice, LSA 412; 1688 in pago Bruzowitz, VB 567; 1703 z Bruzowitz, Matr. ve Frýdku; 1736 Bruzowitz; 1808 Brzuzowitz; 1881 a 1885 Bruzovice; 1894 Brusowitz, Brusovice; 1924 Bruzovice. 3 P. Frýdek; již 1447 far. kostel. Ces. 4 Bruzovjane, bruzovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Bruza, doloženému na Slezsku v příjm. Bruza, Brudza. Znam. ves lidí Bruzových. Obecněslovanský kořen *brud- není zcela jasný, bývá spojován s břídký, rus. bridkoj, ide. *bher- „tnouti něčím ostrým“ (Rospond, Patronim. nazw. miejsc. na Slqsku 1 0 1 ). Viz Machek Etym. slov. 48; Vasmer REW 1 123, 127; Slawski Slow. etim. jqz. pol. (Kraków 1952) s. v.; CV —; Prof —. 6 Na skotni, Na vrchách, U bahna, U Kaňovic též u Hranice nebo Bruzovičky, U pazderny, Velicesta. B r ý d o v i c e (Staré Město, Nekuda 90) nezanikly, jsou to Zibřidovice. 1. Břeclav 1 Město na Brněnsku. 2 1046, falzum z 12. stol., Bratyzlawe, CDB I, 382; 1056 Lauentenburch, CDB I, 54; 1073, falzum z 12. stol. Brachizlaui, CDB I, 386; 1131 ad Bracizlauensem ecclesiam, CDB I, 115; 1160 de ponte Brazilaue, CDB I, 208; 1207 archidiaconus Brecizlauensis, CDB II, 59; 1208 Brachizlauensis provincie, CDB II, 78; 1231 Brecyzlauiensis (2. p.), CDB III, 6 ; 1233 in provincia Brezlauiensi, CDB III, 57; 1237 Brezlauensis provin cie, CDB III, 164; 1247 dux Breciszlawensis, CDB IV, 103; 1255 de Bretislaw, CDM III, 218; 1271 in Lontenburch, CDM IV, 50; 1336 castrum Luntenburch, CDM VII, 139; 1347 in Lunten burg, Reg. V, 146; 1414 czu Lunttenwurig, Bretholz, Das Urbar, 137; 1426 Luntemburg, Neumann, Nové prameny, 62; 1447 na Brzeczslaw, PB III, 15;
1522 na Brzedslawj, PB Vllb, 134; 1523 zámek jeho Brzeczlaw, PB Vllb, 134; 1523 při zástavě zámku Brzeczlawie, PB Vllb, 134; 1528 v Brzeczlawi, PB XIV, 76; 1578 na Brzeczlawi, PB XXVII, 381; 1580 na Brzeczlawi, PB X X IX , 39; 1619 Lumpenburg, ZDVGMS1 909, 406; Brzeczlaviensis, Činek, Matricula 153; 1633 Luntenburg, Bředslaw; 1718 Lundenburg; 1720 Luntenburg, Breslawa; 1751 Lundenburg; 1846 Lundenburg, Bředslawa; 1872 Lundenburg, Bředslava; 1881 Břetislav (Břeclav); 1924 Břec lav. 3 P. Břeclav. Původně tu byl hrad založený knížetem Břetislavem I. a u hradu nynější Stará Břeclav; město B. (Nová B.) vzniklo teprve v pol. 15. stol. Hrad byl středem kastelanie a do časným sídlem údělného knížete. Far. kostel sv. Václava; 1526 tu byla tvrz, pak zámek. Byla tu židovská obec. Od pol. 19. stol. je B. důležitou železniční křižovatkou. Ces. 4 Ta Brectiava, z Brecucavi/-y,v Brecuavě, za Brecnavú, Brec uavjan/Brecuavčan (tato podoba převažuje v okolí B.), breciiavský. 5 MJ dáno původně strážnímu hradu, který zde založil Bře tislav I.: přivlast. příp. -jb k OJ Břeti slav, složenému ze slovesného kompo nentu břěci < *br?k-, stč. břěčěti „zvu čet, hlučet“ a -slav „jm éno“ . Původní c zachováno v MJ, v OJ Břetislav vzniklo t zvratnou analogií asibilovaného ť /c (Trávníček HM 341). R. 1056 doloženo Lauentenburch, 1271 Lontenburch, 1426 Luntemburg: jm. složeno z čes. OJ Lov’ata <—Lovqta a něm. -burch „Burg, hrad“ . Název snad podle domnělého kmene Lověticů. Jm. L. oživeno v 17. stol. jako Lumpenburg, Lundenburg, dochováno donedávna v jiddiš Lůmpembork. CV 55; Prof I2 176; Svoboda StčOJ 72; Schwarz 110—113; Beranek 78, 91. 6 Janský dvůr, Nový dvůr, Lány (zámek), Limpín, Pohansko (zámek, vý znamné archeologické naleziště, v. t.), část: Židovská čtvrť. 2. Břeclav Stará 1 Dříve samost.
obec, nyní část města Břeclavě. 2 1633 Altmarck; 1718 Alten Mark; 1720 a 1751 Altenmarckt; 1846 Altenmarkt, Stará Bředslawa; 1872 Altenmarkt, Sta rá Břeclav. 3 P. Břeclav. Byla to pů vodní osada s tržním právem při břeclavském hradě; ještě v 1. pol. 17. stol. byla St. B. městečkem, pak vsí. 5 Viz Břeclav. Něm. MJ Altenmarkt „starý trh“ je dokladem, že osada vznikla před městem. 6 Anenský dvůr, Hájek. PJ Stará Dyje. 1. Břečkov 1 Zanikl na panství vra novském (Vranov n. D.). 2 1323 Vreschow nebo Breczowicz, CDM VII, Suppl. 217. 2. Břečkov Horní 1 Ves 6,5 km vý chodně od Vranova n. D. 2 1323 Vreschow nebo Breczowicz, CDM VII, Suppl. 217; 1516 Brzeczkow, ZDB X IX , 3; 1528 Brzeczkow, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 6 ; 1582 ke vsi Brzeczkowu, PB X X IX , 441; 1589 ves Brzeczkow, ZDB X X X I, 31; 1671 Frischaw; 1718 Frischau; 1720 a 1751 Fröschau; 1846 Fröschau, Břečkow; 1872 Ober Frö schau, Horní Břečkov. 3 P. Vranov. Již 1499 far. kostel sv. Klementa. Něm. 4 Břečkovák, břečkovské \břeckovské. něm. Friašau. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Břěček, to deminativum k OJ Břěk, hypokor. zkratce složeného OJ Břěcislav, o němž viz Břeclav; srov. Bohuslav — Bok -> Boček (Svoboda StčOJ 72). Lze však vyjít i ze stč. apelat. břěk „strom z čeledi javorů, acer“ (Gebauer Slov. stč. I 101); srov. příjmí Dúbek, Lipka, Smrk, Smrček. Střídání B/W a oslabení č na š je v česko-německém prostředí, jaké na jihozáp. Mo ravě bylo, časté: Břečkov - Wrechow Fröschau, v lid. etymologii Frischau „frische Au“ . Přívlastek Horní teprve v 2. pol. 19. stol.; je zbytečný, neboť na Mor. nebylo Dolního Břečkova. CV 26, 141 (asi z Vřeškov: k apelat. vřes „osada na vřesovišti“, mylnou etymolo gií spojeno s břečka. V/B také ve Vřesovice/Břesovice); Wisnar ON Znaim 17 119
(k OJ Břeček, které je hypokor. k Bře tislav, to prý časté v Dol. Rakousku); Prof II 530 (OJ Břek, MJ Břeková Lho ta); Schwarz 310 (OJ Vřeš) ; Beranek 87 (OJ Vřeš); Svoboda StčOJ 72 (Břěk); na Slov. Brekov. 6 Staré traťové názvy byly české. Břehy 1 Původně ves, která však splynula s Veselím n/M. 2 1447 Brzehy, ZDO X, 711. 5 MJ: pl. k apelat. břeh „břeh řeky, stráň, Ufer, Abhang“. CV - ; Prof I2 174 (Břehy). Břest 1 Ves 7 km vsv od Kroměříže. 2 1220 Brist, CDB II, 195; 1228 Briezt, CDB II, 321; 1248 Priezt, CDB IV, 117; 1250 Brist, CDB IV, 155; 1253 in Prizt, CDB IV, 294; 1261, falzum z pol. 14. stol., Brsiest, CDM III, 324; 1265 de Prietz, CDM III, 370; 1415 obci v Břestu, LSA 186; 1513 ve vsi Brzestie, PO IX, 174; 1523 Brzest, PO XII, 186; 1524 ze vsi Brzestu, PO XII, 305; 1527 mlynáře brzestskeho, PO XIII, 218; 1536 grunty brzestske, PO XVII, 108; 1596 ves Bržest, ZDO X X X I, 18; 1615 ves Brzest, Urbář panství chropyňského; 1651 Bržestu (2. p.), Summární extrakt; 1672 Bržestensis (ecclesia), Děkan. matr. Kro měříž; 1676, 1718 a 1751 Bržest; 1846 Břest; 1872 Brzest, Břest; 1893 Brest, Břest. 3 P. Chropyně; již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Jakuba ap.). Fara 1710 obnov. Ces. 4 Ten Břest, do Břesto, v Břesto, za Břestem, Břestečák/v pl. Břešči, nověji břesické/břestecké. 5 MJ: ze stč. apelat. břěst „jilm “ ; srov. MJ Bor, Dub, Jilmo, Smrk apod. — osady založené tam, kde takový strom stával. ČV 155; Prof I2 176 (Břešťany); Rospond RKJ-Wroclaw II 44; Machek Etym. slov. 47. Břestek 1 Ves 8,5 km zsz od Uh. Hra diště. 2 1131 Prestaz, CDB I, 115; 1389 in Brzisstek, ZDO VI, 109; 1408 v Břestku, KP I, 279; 1437 Brzestek, ZDO X, 66 ; 1506 ves Brzestek, PO VIII, 35; 1551 ves Brzestek, ZDO X X V , 147; 1611 Brežestek ( ! ) . . . v horách bržesteczkych,
120
Urbář buchlovský; 1669 Brzestek; 1718 Bržest (!); 1720 Přestek; 1751 Bržestek; 1846 Břestek; 1872 Brzestek, Břestek. 3 P. Buchlov. Ces. 4 Břestečáci, břestecký. 5 MJ: zdrobnělina příponou -ek k apelat. břěst, viz výše. Podobně Smrk — Smrček. Zápis 1131 Prestaz patrně „břěstec“ . CV 155; Rospond Slavia 1960, 287. 6 Nový dvůr, Chabáně. PJ Mniší louka. Břešťany 1 Zanikly v neznámé po loze na Třebíčsku. 2 1104 (falzum z 12. stol.) Brestani, Kosmas 260. 5 MJ: z akuz. pl. obyvatelského jm. břěščěné „lidé bydlící v Břestu, kolem břestu, v břestí“, srov. Dubany, Lipa ny, Olšany. O břest viz Břest. ČV —; Prof I2 176 (Břešťany), 194 (Bříšťany); Spal 58; Nekuda 37. Břevenec 1 Ves 10 km severně od Uničova. 2 1368 in Tribencz, ZDO I, 1088; 1446 v Brzewenczi, PO III, 86 ; 1464 in Brzwenecz, ZDO XI, 87; 1492 ve vsi Brzwenczy, ZDO XIV, 19; 1494 ze vsi Brzwencze, PO VI, 122; 1522 na grunt muoj brezeweneczky (!), PO XII, 34; 1531 z Brzwencze, PO XV, 11; 1545 v Brzywenczy, PO XIX, 146; 1545 fojt jeho brzweneczky, PO XXI, 82; 1547 ves Brzewenecz, ZDO X X V , 83; 1548 ve vsi Brziwenczy, ZDO X X V , 113; 1718 Tribentz; 1720 Tribent, Rzbinetz; 1751 Tribentz; 1846 Truebenz, Hřjbčinec; 1872 Trúbenz, Hřbinec; 1881 Břevenec, Hřbince; 1924 Břevenec, Trúbenz. 3 P. Úsov. Těžilo se tu stříbro. Něm. 4 Rbinec, do Rbince, Rbiňák, řbinské. Něm. Trěwants. 5 Osud tohoto MJ je pestrý. Z MJ pojato deminutivum k apelativu břevno < bnvbnbcb -> břevnec, k němuž morfologickým vyrovnáním analog, nom. břvenec n. břevenec. Po dobu s Břven- podporovaly i stč. podo by břev, gen. břvi: 1464 Břvenec, 1545 Břzywenczy (6. p.). Podoba s Břven- se stala rovněž předlohou něm. 1368 a pak od 1718 Tribentz. Přesmykem skupiny bř a významovým zatemněním vzniklo Rbinetz, které dosud živé v nářečí a
které snad přijalo i H- 1872 Hřbinec. Lidová etymologie pak jm. s počáteč ním H- spojila s apelat. hříbě: 1846 Hříbčinec. Od původu bylo jméno pojmenová ním místa na potoce, na mokřinatém místě apod., kde byl přechod pro bez pečnost opatřen břevnem sloužícím za lávku, jak to dosud na venkově vidíváme. MJ bylo tedy nejdříve PJ, pak přeneseno na osadu při přechodu zalo ženou. Srov. Lavičky. CV —; Prof I 176-178. Schwarz 341; Machek ES 48; Smilauer PST I 61. B ř e v n o v i c e , viz Dřevnovice. Březce 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Štěpánov, 8,5 km severně od Olomouce. 2 1276 Bresci, CDM IV, 129; 1596 hranice březovské, LSA 17; 1606 Bržezcze, Registra panství kláštera Hradiska; 1677 Bržescze; 1718 Bržeczzicze (!); 1720 Březeze (!); 1751 Bržes cze; 1846 Břest, Břesce; 1872 Brzest, Břest; 1885 Breze, Březí; 1893 Březe, Březí, B řezové; 1924 Březce. 3 P. Kláš terní Hradisko. Ces. 4 Březečči, březecké. 5 MJ kolísalo: Březce, Březí, Břest. Doklad 1276 Bresci možno číst (v, na) Břestci, tedy nom. Břestec n. Břestek, v. t. a CV 178. Další doklady jsou až od 1606: ze stč. nom. březce „malé břesty“ . V 19. stol. nepo rozuměním spjato s bříza „Birke“ . Jedi ný starší doklad nestačí k rozhodnutí. CV 178; Prof I2 178. B řezejc 1 Ves 5 km východně od Velkého Meziříčí. 2 1412 villam dietám Brzezicze, ZDB X, 3; 1436 zboží Březice, KP III, 105; 1440 v Brzezyczi, LSA III, 85; 1447 Brzezicze, ZDB XII, 544; 1555 ves Brzezeycze, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Vzrzezeycz, ZDB X X X II, 117; 1679 Bržežegicz; 1718 Bržezegicz; 1751 Bržezegcz; 1846 Břesegitz, Březegice; 1872 Brzesnitz, Březí; 1881 Březejice; 1885 Březeitz, Březejc, též Březí; 1893 Březejc. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 4 Ta Březéc, za Březécó, březécké, Březéčáci. 5 MJ znělo 1412—1555 Bře-
zíce, což bylo zdrobnělinou ke kolektivu Březí (neutr.). Málo produktivní přípo na -íce splynula většinou s hojnou příp. -ice u jiných MJ, proto ji také písaři obvykle graficky nezachytili. Po í > ej pokládán 1555 Březejce za genitiv k nom. Březejc; jméno bylo však upra veno i na Březejice (1846, 1881). Ustá lilo se však Březejc. CV 178 (snad z březí). O diftongizaci í > ej hojné po sykavkách v. Utěšený, Nář. přech. pásu 124. 6 Chlostov (myslivna). 1. Březí 1 Ves 6 km severně od Velké Bíteše. 2 1349 super villis Brys, Nehaw et secundo Brys, ZDB I, 107; 1354 in Brziesie, ZDB III, 56; 1364 cum media villa dieta Brzieske, ZDB IV, 104; 1366 in Brziezke, in Superioři Brzezie; ZDB IV, 390; 1415 Brzezye, ZDB XI, 119; 1581 ves Brzezy, ZDB X X X , 150; 1590 ves Vrzezij, ZDB X X X I, 38; 1612 ves Bržezy, Z D B X X X I V , 99; 1674 Bržezy. H om y Bržezy; 1718 H om y Bržezy; 1720 Bržezy; 1751 Bržesy; 1846 Březy, též Ober Březy, Hornj Březy; 1872 Brzezy, Březí. 3 P. Osová. Ces. Byly tu tři svo bodné dvory. 4 Do Březí, za Březím, Březovák, bře zovské. 5 Přívlastek 1366 Superior, 1674 Homy, 1846 Ober, Horní B. na rozdíl od blízké osady Březské, viz též tam. 6 Část obce: Vídeňka. 2. Březí nad Oslavou 1 Ves 6,5 km jižně od Zďáru. 2 1447 Brzezie, ZDB XII, 544; 1563 u Březí, LSA III, 10; 1679 Bržezy; 1718 Bržezi; 1720 a 1751 Bržezy; 1846 Břesy, Březy; 1872 Brzezy, Březí. 3 P. Nové Veselí. Ces. 5 Přívlastek 1960 „nad Oslavou“ po dle polohy na řece Oslavě a na roz lišení od Březí 1, s nímž je dnes v jed nom okrese. • MJ: z apelat. březí, stč. břězie, kolektivu k bříza, břieza. CV 178; Prof I2 182. 6 Rendlíček (mlýn). 1. Březina 1 V es 8,5 km vjv od V . Bíteše. 2 1846 Březina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Rosice; ves založena v 2 . pol. 18. stol. Ces.
121
4 Březena, březenské (Pejškov), Březiňáci. 2. Březina 1 Ves 14 km sv od Brna. 2 1365 Brsyezina, ZDB IV, 226; 1567 ves Brzezynu, ZDO XXVIII, 4; 1675 Bržežyna; 1718 Bržežina; 1720 Brzezina; 1751 Bržežina; 1846 Březina; 1872 Brze zina, Březina. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Březiňák, březinské; Březena, Březenščí, březenské (Bukovina). 3. Březina 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Luká; 9 km severně od Konice. 2 1677 Bržežina; 1718 Bře zina; 1751 Bržežina; 1846 Břesina, Bře zina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Bou zov; ves založena kolem 1610. Ces. 4 Březena, březenské. 6 Klepárna (mlýn). 4. Březina 1 Ves 3 k m jižně od Tiš nova. 2 1259 Briesym, CDM III, 273; 1523 z Brzezyny, PB V llb, 132; 1674 Bržežyna; 1718 Bržežina; 1720 Březina; 1751 Bržežina; 1846 Březina; 1872 Brze zina, Březina. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Březenští. 6 PJ Hradiště. 5. Březina 1 Ves 13 km jižně od Mor. Třebové. 2 1365 Bripper(Y), ZDB IV, 225; 1398 Brzezyna, ZDO VI, 740; 1408 Bryzen, CDM XIV, 6 ; 1490 Brzezinu (4. p.), ZDO XIII, 17; 1672 Briesen, Dě kan. matr. Mor. Třebová; 1677 Briessen; 1718 Priessen; 1720 a 1751 Brisen; 1846 Briesen, Březina. 3 P. Mor. Třebová. Na konci 18. stol. těžba uhlí. Něm. 4 Něm. Braizn, Wraizn. 5 Něm. MJ Briesen je z čes. Březina; Schwarz 341, 354. 6 . Březina 1 Samota u Popelína (Te lečsko). 2 1854 (nesprávně) Břetina. 7. Březina 1 Osada obce Nové Sady, 16 km ssz od Vyškova. 2 1846 Březina; 1872 Brzezina, Březina. 3 P. Vyškov. Ves založena kolem 1770. Ces. 5 MJ: z apelat. březina „kde rostou břízy, kde je březí, Birkenwald“. Ně která MJ byla původně PJ. CV 178; Prof I2 183. B ř e z i n e c , viz Bohdíkov Německý. Březinka 1 Osada obce Slatiny,
9,5 km západně od Jevíčka. 2 1320 Bresinka, Lechner I, 5; 1846 Břesinka, Bře zinka; 1872 Brzezinka, Březinka. 3 P. Slatina. Ces. 4 Březenka, březenske. 5 MJ je zdrobnělinou k MJ Březina, v. v., „malý bře zový háj“. Prof I2 184; CV 178. B řezinky 1 Ves 6,5 km vsv od Jevíč ka. 2 1412 villam Brzezinka, ZDO VIII, 25; 1672 ex pago Bržezynka, Děkan, matr. Mor. Třebová; 1677 a 1718 Bržežinky; 1751 Bržezinek; 1846 Bžesinek, Březinka; 1872 Brzezinek, Březinka; 1885 Březinek, Březinky. 3 P. Biskupice. Ces. 4 Březenke, březenske. 5 1412 MJ znělo Březinka, v. v., pak přešlo do pl. Něm. Březinek je z čes. genitivu z Bře zinek vynecháním předložky z. CV 178. B řeziny 1 Samota obce Petřvaldu (Těšínsko); Sl. 2 1917 Březiny. 5 M J: pl. k Březina (v. t.). Srov. častá PJ Dubiny, Olšiny. 1. Březka 1 Ves 4,5 km západně od Velké Bíteše. 2 1371 Brzeska, ZDB V, 475; 1377 Brziezka, ZDB VI, 524; 1398 in Brzezka, ZDB VIII, 64; 1437 villa Brzezky, ZDB XII, 188; 1437 in Brzes ka, ZDB XII, 367; 1672 Bržeszka; 1718 Brsezka; 1720 Přeska; 1751 Bržesky; 1846 Břeska, Březka; 1872 Brzeska, Břeska; 1881 Břeska; 1893 Březka. 3 P. Náměšť n/O. Ces. 4 Ta Březka, Břežčáci, březecké. 2. Březka 1 Zanikla podle ústního podání mezi Protivanovem a Repechami (Boskovicko) v trati Vrchní loučka. 2
- .
5 M J: deminutivum k bříza, stč. břieza. Zkrácení kořenného vokálu é v e (1398 Brzeska) je analogické podle adj. březový a substant. březina. MJ pak považováno za pl. jako Niva, proto 1 novotvar 1846 Březky. Srov. MJ Smrk — Smrček, Dub — Doubek. CV 179 ne právem píšou Březska „Břízoví“ ; Prof I2 185. Březná 1 V es 1,5 km sv od Štítů. 2 1278 Frizerdorph, Ad. Turek ve W M
V, 1950, 25; 1358 Brzezna, ZDO I, 532; 1499 na vsi Brzezney, ZDO XVI, 33; 1510 ves Brzezna, ZDO XVII, 19; 1531 ves Brzeznu, ZDO XXIII, 15; 1612 nově vystavěnou ves Brzeznau, PO XXXVII, 407; 1613 ves Dolnj Bržeznau, ZDO X X X II, 78; 1633 Března; 1675 Ober Friessen; 1718 Oberfriesen; 1720 Friese, Brzezna; 1751 Frisse; 1846 Dorf Friese, Březina; 1846 H oj Friese, lépe Unter Friese, Dolní Březná; 1872 Friese Dorf, Března Ves, Friese Hoj, Březná Dvůr.
3 P. Ruda n/M. Při vsi vznikla krátce před 1612 parcelací dvora nová ves, která byla nazývána Dolní Březná, pak Březenský Dvůr, kdežto původní ves Březná slula Horní Březná. Něm. 4 Březná, beřezenské. 5 MJ: adj. brězbna > březná, tj. ves, stráň, hora po rostlá břízami. MJ doloženo nejprve v čes.-něm. hybridní podoba Frizerdorph, jehož první část substitucí z čes. Břez- (B/F, ř/r, e/i) a -dorf „ves“ ana logické. Koncové -p h bývá pokládáno za dolnoněmecké; vyskytuje se na se verní Moravě a na sev. Slezsku i u ji ných jmen. Krácení Frizerdorph > Frie ssen analogické podle jiných něm. dativních jmen s -en. Od r. 1720 Frise: -en v nář. oslabeno na pouhé e ; srov. Sudkov —»- *Zautkau Zautke; Bludov — Blaude; Hluzov Hleise. CV 178; Prof —; Schwarz 306. 6 U Březenského dvora, Na kozím hrdle/Ziegenhals. Březnice 1 Ves 4,5 km jižně od Gott waldova. 2 1397 vilám Brzeznicz, ZDO VI, 704; 1437 Brzeznicze, ZDO X, 227; 1490 na všech . .. Brzezniczy, ZDO XIII, 5; 1596 ves Brzeznicz, ZDO X X X I, 23; 1670 Brzeznicze; 1672 Brzeznicze, Dě kan. matr. Holešov; 1718 Bržeznitz; 1720 Presnitz; 1751 Bržeznictz; 1846 Břesnitz, Březnica; 1872 Brzeznitz, Březnica; 1893 Březnitz, Březnice. 3 P. Zlín. Již v 16. stol. far. kostel (patroc. sv. Bartoloměje). Ces. 4 Březnica, za B-ú, Březničané |-i, břežnický. 5 Za název osady byl pře vzat název potoka Březnice: zpodstat-
ňující příp. -ice k adjekt. březná, tj. voda tekoucí březovým porostem. Po dobně Olešnice. CV 179; Prof I2 186; Smilauer Vodopis 479. 6 Dolní paseky, Horní paseky. Březník 1 Ves 5 km jv od Náměště n. O. 2 1237 de Breznik, CDB III, 166; 1346 de Brzesnik, CDM VII, 375; 1349 super villa Briesnik, ZDB I, 51; 1369 in Brzesnik, ZDB V, 272; 1377 in villa Brzieznik, ZDB VI, 309; 1420 Breznyk, ZDB XII, 4; 1437 de Brzesnika . . . in villa Brzeznik, ZDB XII, 299; 1447 v Brzeznicze, PB III, 87; 1459 z Brzeznika, PB IV, 32; 1480 z Brzeznika. . . v Brzeznicze, PB VHb, 6 ; 1496 ve vsi Brzeznicze, ZDB XVII, 4; 1512 farář brzezniczky, PB X, 32; 1520 od lidí svých brzezniczkych, PB XII, 89; 1522 drží pět lidí v Brzeznicze kněžských, PB XII, 89; 1522 podal fary brzeznickey knězi Ja novi, knězi kališnému, PB VHb, 120; 1672 Bržesnikh; 1718 Bržesnikh; 1720 Přezesnik; 1846 Březnik; 1872 Brzeznik, Březník. 3 P. Náměšť n. O. Far. kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 12. stol., 1338 se přip. fara, 1784 duch. správa obnovena. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Březničák, březnické (Kralice). 5 MJ: zpodstatňující příp. -ík k adj. březný, tj. vrch, kopec, díl, potok tekou cí březovým porostem, pak osada tam založená. Podobně Lipník. CV 179, Prof I2 186. 6 Obecní cihelna. Cemá hora (myslivna), Pálovce (myslivna). B ř e z n o v i c e , viz Reznovice. Březolupy 1 Ves 7 km jv od Napaje del. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., in Brsiesolub, CDM III, 324; 1349 v Brziesólupiech, ZDO I, 47; 1372 Prsisilow, Liber negotiorum; 1374 in Brzizolup, ZDO II, 489; 1375 de Brezolup, PO I, 46; 1437 in villa Brzezolupy, ZDO X, 63; 1447 in villa Brzezolup, ZDO X, 552; 1480 v Brzezolupiech, PO V, 95; 1519 z Brzezolup, PO XI, 19; 1520 lidé jeho brzezolupsstij, PO XI, 101; 1531 vsi Brzezolup, PO XV, 14; 1537 k Brzezolupom, PO XVII, 218; 1571 ze vsi Brze123
zolup, PO XXVII, 402; 1669 Brzezolup; 1718 Pržezolup; 1720 Březolup; 1751 Pržezolup; 1846 Brezolup, Březolupy; 1872 Brzezoluse (!), Březolupy; 1885 Brzezolup, Březolupy. 3 P. Březolupy;
v 16. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1788) kostel Nanebevz. P. Marie. Ces. 4 Březolupy, do Březolup, Březolupják |-jané, březolupský. 5 MJ zn. ves, kde sídlili březolupi, tj. loupači březové kůry; 4 p. množ. č. březolupy převzat za MJ. CV 179. Prof —. 6 Lapač (mys li vna). Části: Močidla, Drahy. 1. Březová 1 Ves 12 km jv od Uh. Brodu. 2 1492 cesty, kteráž je z Uher na Brzezowu, PO V, 258; 1533 na Brzezow ey, PO XV, 328; 1671 Bržezowa, Děkan, matr. Uh. Brod; 1718, 1720 a 1751 Bržezowa; 1846 Březowa; 1872 Brzezowa, Březová. 3 P. Uh. Brod; farní (od 1747) kostel sv. Cyrila a Me toda. Čes. 4 Březová, Brezovjané |-ňané (Lopeník), brezovský. 6 U Dolních lázů (mlýn). 2. Březová 1 Dříve osada obce Stěbořic, nyní osada obce Nový Dvůr, 9 km západně od Opavy; Sl. 2 1805 Brzesowa, Bierkowitz, Birkendorf; 1836 Brzezesowa (!); 1870 Březová, Catal. cleri; 1894 Birkowitz, Březová. 3 P. Stěbořice. Ves založena krátce před 1617. Za tři cetileté války zanikla a v polovině 18. století byla obnovena. Ces. 4 Březová, březovsky. 5 V něm. Bir kowitz = příp. -ow itz podle českých MJ na -ovice. Také 1805 Birkendorf = březová ves. K něm. Birke „bříza“ . 3. Březová 1 Město 13 km jjv od Svitav. 2 1295 super districtu, qui vocatur Brezouia, CDM V, 26; 1320 in Bresouia, Lechner I, 5; 1323 Brzyzawiae, CDM VII, 214; 1501 u městečka Březovej, AC XVII, 1; 1535 městečko Brzezowa . .. mlýn brzezowsky, Mírovský urbář; 1585 městečka Březovej, LSA 81; 1655 parochiam Brisouiensem, ACO B 12; 1672 ex oppido Bržezowa, Matr. v Svitávce; 1672 Brisouiensis pa124
rochia. . . Brisouiam (4. p.), Děkan, matr. Svitavy; 1677 Brissaw; 1718 Brissau; 1720 Brissau, Březowa; 1751 Brisau; 1846 Bruesau, Brisau, Březowa. Od 1949 Březová nad Svitavou. 3 P. Svitavy. Již 1320 městečko, které leželo na silnici z Brna do Svitav. 1497 B. byla povýšena na město a měla pak menší městský velkostatek. Patroc. far. kostela sv. Bartoloměje. Něm. a čes. 5 Něm. 1633 Brise, Brisau z čes. MJ; 1497 při povýšení na město B. nazvána Winterberg, ale název se neujal. 4. Březová 1 Ves 8 km východně od Vítkova; Sl. 2 1238 Terminus silve, que Brezaw nominatur, CDB III, 174; 1540 farář v Brzezowe, POp X, 36; 1586 městečko Březová, ZDOp 328, edice; 1655 ex pago Bries, olim oppido, ACO B 12; 1720 Prise; 1736 Priese; 1805 Briesau, Briese; 1835 Briesau, Březowa; 1870 Briese, Březová, Catal. cleri; 1894 Briesau, Březová. 3 P. Hradec. B. byla původně městečkem, ale za třicetileté války klesla na ves. Bylo tu proboštství kláštera Hradiska při far. kostele sv. Mikuláše. Ces. 4 To Březove |Březovo, do, z B-eho, o, za B -y m ; Březovjan, březovsky; no věji ta Březová, z Březove. 5 Něm. 1655 Bries, od 1805 Briesau, přejato z češ tiny. 6 Části vsi: Vrchni, Dulni konec; samota: Povětm ik, Fojtův kopec (v F ojtovice). 5. Březová 1 Ves 6,5 km sz od Vizovic. 2 1407 in Brzezowa, KP I, 218; 1509 z Brzezowe, PO VIII, 174; 1548 ves Brzezowu, ZDO X X V , 97; 1671 Bržesowa; 1718 Bržesowa; 1751 Bržezowa; 1846 Březowa; 1872 Brzezowa, Březová. 3 P. Lukov. Ces. 4 Březov’ané, březovsky. 6 Nové dvo ry, Na drahách, Pod Březovou (mlýn). 6 . Březová 1 Zanikla mezi Snovídkami a Brankovicemi (Bučovicko), Nekuda 53. 2 1376 Brzezowca, ZDO III, 211; 1437 Brzezowa, ZDO X, 118; 1446 villas desolatas . . . Brzezowu, ZDO X , 484.
5 Ves slula původně (1376) Březůvka, 1437 se nazývá i Březová Lhotka. 7. Březová 1 Zanikla v okolí Tečovic (Gottwaldovsko). 2 1350 (emit) Brzezowu, ZDO I, 159; 1356 Brzezowe, CDM IX, 18; 1406 villam Brzeziowka, ZDO VII, 74; 1492 ves Brzezuwku, ZDO XIV, 15. 5 Ještě 1350 se ves jmenuje Březová, 1356 Březové, ale už 1406 Březóvka, 1492 Březůvka — deminut. k Březová. 8. Březová 1 Zanikla u Rímova (Tře bíčsko), kde je myslivna Březová. 2 1515 ves pustu Březová, ZDB XVII, 215, edice. 9. Březová 1 Zanikla někde v okolí Znojma. 2 1252 Brezowe, CDB IV, 244. 5 MJ: adj. březová, tj. stráň, pak vů bec místo s březovým porostem a pře neseně i osada tam vzniklá. CV 178; Prof I2 189. Březové 1 Osada obce Unčovic, 4 km jv od Litovle. 2 1398 cum villa Brzezowa, ZDO VII, 746; 1499 ves Brzezo we, ZDO XVI, 31; 1532 z Březového, LSA 119; 1596 hranice březovské, LSA 17; 1676 B řesze; 1718 Bržesze, 1751 Bržeze; 1846 Břese, Březow ; 1872 Brzeze, Březí; 1893 Březe, Březí, Březové; 1924 Březové. 3 P. města Brna. Ces. 4 To Březový |ta Březová, do Březovyho, k Březovymo, na Březovým , Březovák/Břeščák, březovské. 5 MJ: kolísá mezi Březová (v. t.), Březové (se změ
nou rodu častou u adjektivních jmen), Březí (v. t.), Březe (nářeční pl. k březa) — vše k bříza „Birke“ . Podoba Březce záměnou se jm. Březce (v. t.). CV —. B ř e z o v i c e , viz Vřesovice. Březské 1 Ves 5 km ssv od Velké Bíteše. 2 1349 Brys, ZDB I, 107 1364 cum media villa Brzizye, ZDB IV, 104; 1366 mediam villam Brzeske Inferius, ZDB IV, 391; 1376 Welika Brzeska, ZDB VI, 357; 1437 in Brzeske, ZDB XII, 267; 1437 villam Brzezky, ZDB XII, 188; 1481 na všech . . . Brzezcze, ZDB XV, 40; 1538 ves Brzeskij, ZDB XXV I, 14; 1672 Bržestho ( !); 1718 Brzeskiho; 1751
Brzeskyho; 1846 Břeskiho; 1872 Brzeskyho, Břeské; 1893’ Břeskyho, Břeské; 1924 Březské. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 4 To Břesky, do Břeskyho, k Břeskym o, Břeščák/Břešťák, břescké. Ojed. též pl. ta Břeska, v Břeskách, na Břesce
(kam?). 5 První zápis je shodný s do kladem 1349 Brys pro Březí u Vel. Me ziříčí, oba pak znamenají totéž, co 1351 Brzisz pro Březsko. Proto výklad viz Březsko. 6 Krevlický dvůr, Krevlická hájenka, Radostínský mlýn, Smržův mlýn, Na Královkách (myslivna). Březsko 1 Ves 2,5 km severně od Ko nice. 2 1351 in Brzisc, ZDO 1,199; 1379 Brziscze, ZDO III, 525; 1386 Brzyscze, ZDO IV, 780; 1406 in villa Brzcze (!), ZDO VII, 76; 1446 Brzistye, ZDO X, 443; 1517 z Bříště, CMM 1957, 356; 1672 ex pago Bržisko, Děkanská matr. Mo helnice; 1677 Brzisko; 1718 Bržisko; 1720 Brzesko; 1751 Bržesk; 1846 Břzesko, Březko; 1872 Brzesko, Březko; 1881 a 1893 Břesko; 1924 Březsko. 3 P. Jesenec; 1786 parcel, dvůr. Ces. 4 To Břesko, z, do Břeska, v Břesko, za Břeskem, Břeščák, břeské. 5 MJ vzniklo ze staršího Bříště. Profous I2 194 je vykládá z OJ *Vřiesek, deminut. k *Vřes, ale tato OJ nejsou doložena (u Svobody StčOJ s *). Fr. Bezlaj v ukázkovém sešitě díla Etimologički slovar Slovenskega jezika podává (str. 10 ) výklad nový, prostší a přesvědčivěj ší: z apelat. bržiště, doloženého ve staré češtině s významem „doupě“ . Sémantic ky srov. MJ Brloh, Pelechy, Kotce, Doupě apod. K hláskové stránce srov. ors > oř, verštat > veřtat, trstina > třti na (Gebauer HM I, 349). Přípona -iště
chápána na Moravě jako spisovný pro tějšek pro obecná MJ (strniště, hnojiště — nář. strmisko hnojisko) a nahrazena příp. -isko: 1672—1977 Bříško, to pak přikloněním k bříza „Birke“ , nář. březa změněno 1720 na jmennou podobu Březsko. Stejného původu jsou i MJ Březí u Vel. Meziříčí a Březské. Srov. v C. Bříště a příjm. Březký. CV 179 125
(k bříza); Smilauer ZMK IV 399—400. 6 PJ Rezky po zaniklé vsi. Březůvky 1 Ves 8 km jižně od Gott
waldova. 2 1573 vsi pusté Brzezuwek, PO XXVII, 533; 1594 ves pustou Bržiezuw ky, ZDO X X X , 287; 1671 a 1718 Bržezuwka; 1720 Brzezuwek; 1751 Bržezuwka; 1846 Březuwek; 1872 Brzezu wek, B řezůvk y; 1893 Březuwek, Bře zůvky. 3 P. Velký Ořechov. V 16. stol. byla ves pustá, pak opět osedlá. Ces. 4 Březůvky, do Březůvek, Březov’an, březovský. 5 MJ deminutivum k *Březovice, to příp. -ovice k OJ Březa <— bříza „Birke“ ; zn. ves lidí Březových. Srov. deminutiva Bošovic e/B ošůvky, Dražovice/Dražůvky. MJ B. není tedy odvozeno od *Březová, k němuž by de minutivum bylo Březůvka; srov. Bře zová 6 ., 7. a Rako vá/Rakůvka, Zubrová/ /Zubrůvka. CV 178; Prof —; Svoboda StčOJ 196. 6 Bečáky, Zadní díly, Hu mence, Kopanice, Kút, M lýn y, Pod koň ským, Podkuta, Vrchy.
B ř e ž a n y , viz Fryšava. B ř i d 1 a na Novoměstsku (Nekuda 90) nezanikla, jsou to Křídla. B ř i d l i č n á , viz Frýdlant 1. Břízov 1 Zanikl někde v okolí Blan ska. 2 1320 in Briczow, Lechner I, 4. 3 Ves byla biskupským lénem. 5 Není jisto, zda jediný doklad jména třeba čisti Břízov (to by bylo jmenná podoba k adj. břízový „Birken-“ ; srov. Bukov, Habrov). Spíše Břičov: při vlast, příp. -o v k OJ Břič, Břieč, palatál. pro tějšku OJ Břěk, to hypokor. podoba složeného OJ Břecislav (viz Břeclav). CV Prof Svoboda StčOJ 131 (Břěk). Břuchotín 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Křelov, 6 km ssz od Olomouce. 2 1284 in Brsuchothyn, CDM IV, 220; 1286 in Bruchotin, CDM IV, 233; 1353 villam Brsuchotin, ZDO I, 302; 1399 in Brzychatin, CDM XII, 524; 1552 ve vsi Naší Bržychotinie, PO XXI, 269; 1552 z Brzuchotina, PO X XI, 276; 1576 ze vsi Brzuchotina, PO XXVIII, 374;
126
1691 Brzuchotinenses, Děk. matr. Olo mouc; 1718 Bržuchotin; 1720 Bruchotin; 1751 Bržuchotin; 1846 Břuchotein, Břuchotjn; 1872 Brzuchotein, Břuchotín; 1893 Břuchotein, Břuchotín, 3 P. Olo moucké kapituly; 1786 parcelována část dvora. Ces. 4 Břochotin, Břochováci, břochovské. 5 MJ: při vlast. příp. -ín k jednoduché mu OJ Břuchota „člověk s velkým bři chem, břicháč“, srov. stč. OJ Hlavoň, příjm. Kolenatý. S přehláskou u > i po prvé 1399 Brzychatin (a není původní, snad písařský omyl). Od 1552 přehláska patrně podle nářečí zrušena: Brzuchotin. Do němč. přejato s Břuch-IBruch-, -ín diftongizování na -ein, což je na střed. Moravě obvyklé, srov. Hněvotín/ /Nebotein, Majetín/Mojetein. CV 55; Prof —; Svoboda StčOJ 166. Bučávka 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada obce Liptaně; 10 km jz od Osoblahy; Enkl. 2 1570 Bischofka; 1582 ves Bussowecz, DM XV, 151; 1720 Bu schaweg; 1846 Buschatka, Putschafka, Busowec; 1881 Bušovec; 1885 Bušovice, Catal. cleri; 1893 Butschafka, Bušovec; 1921 Butschafka, Bučávka. 3 P. Rudoltice. Něm. 4 Bučavka, do Bučavky, Bučavjak, bučavský. 5 MJ znělo původně nejspíše Bušovec: příp. -o vec k OJ Buš, domác ké zkratce některého ze složených OJ s komponentem Bud- (Budislav apod., viz Budeč n. Bohu — >- B ú /B u- (Bohudar apod., viz Bohuslavice). Zn. buď „malý Bušov“ , n. „majetek Bušův“ . Po doba 1570 Bischofka patrně z paralel ního Bušovka „malá Bušová, tj. Bušova ves“ , které při přejetí do němčiny upra veno přikloněním k významově zřetel ným podobám (slovům) německým: Bu schaweg k -w eg „chodník“ n. Bischof„biskup“ (k tomu jistě přispěla nář. změna a > něm. o). Zkřížením čes. a něm. podoby pak Bušavka, jehož š v němč. č, odtud Bučávka. V. Bušín. CV - ; Turek CSlezM 1964, 13. Bučovice 1 Město na Brněnsku.
KP VII, 56; 1519 z Budcze, Ruk. arch. 2 1353 de Budczowycz, ZDB III, 32; města Brna č. 1214, f. 23; 1522 v Budczy, 1369 oppidum Budschowicz, ZDB V, PB Vllb, 127; 1538 tvrz Budczij (4. p.), 261; 1374 de Buczouycz, ZDB VI, 208; ZDB XXVI, 15; 1544 do Budcze, ZDB 1382 de Budczsouicz, KP I, 56; 1386 fó XXV I, 81; 1633 Budčze; 1672, 1718,1720 rum seu oppidum Budssowicz cum mua 1751 Butsch; 1846 Butsch, Buč; 1893 nitione, ZDB VII, 516; 1405 de Budsso Butsch, Budeč. 3 P. Budeč; v 16. stol. wicz, CDM XV, 435; 1447 z Budczowicz, tvrz. Far. kostel Zvěst. P. Marie již PB III, 17; 1448 in oppido Budczowicz, ZDB XII, 842; 1459 z Bučovic, KP IV, 1346. Ces. 32; 1460 de Budczsouicz, Lechner I, 27; 4 Ta Budeč, z Buče, k, o Buči, za Buči, Bučák, budeckej. 6 P J: Nad hrád 1491 tvrz Buczowicze, PB Vllb, 19; 1511 kem. městečko Buczowicze, ZDB XVIII, 20; 1531 na Buczowiczich, PB XV, 108; 1531 2. Budeč 1 Ves 3 km jjz od Zďáru. 2 1377 villa Budcye, ZDB VI, 524; 1447 z Buczowicz, PB XV, 110; 1603 faráři Budcze, ZDB XII, 544; 1563 z vesnic bucžiowskemu, PB X XX III, 194; 1633 jmenovaných . . . Buče, LSA III, 10; Butschowitz; 1659 v Bucžowiczych, Ma 1679, 1718, 1720 a 1751 Butsch; 1846 trika ve Svitávce; 1673, 1718, 1720 a 1751 Butschowitz; 1846 Butschowitz, Butsch, Buč; 1872 Butsch, Budč; 1881 Budeč, B uč; 1885 Butsch, Buč; 1924 Buczowice; 1872 Butschowitz, Bučovi Budeč. 3 P. Nové Veselí. V 1. pol. 19. ce; 1881 Bučovice (Budišovice). З P. stol. těžba železné rudy. Čes. Bučovice; již v pol. 14. stol. městečko, 4 Ta Buč, do Buče, v Buči, Bučák, tvrz a farní kostel (patroc. Nanebevzetí buckej. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ P. Marie). Nynější zámek vystavěn 1567—1681. V 18. stol. známé hrnčířství. Budek, Budec, to hypokorist. podoba některého ze složených OJ s kompo Byla tu silná židovská obec. V 1. pol. nentem bud- „buditi, vzněcovat, exci19. stol. textilní továrna. Ces. tare“, např. Budimír, Budislav, Budi 4 Bučovák, Bučovják (Lovčice), Buvoj, Dobrodub, Drahobud apod. Morčovňák (Nevojice), bučovské; Bučovsko fologickým vyrovnáním s nepřímými (Brankovice). Něm. PUdašpets PutJf“bets. 5 MJ: příp. -ouice k hypokor. pády do Budče, v Budči nový nom. Buč; srov. Běleč/Béíč, Jen eč/Jenč, Luosobním jménům Budeš/Budšě, Budeč/ leč/Lulč, Mladeč/MIač, Teleč/Telč. CV Budčě nebo k OJ Buč, palatál. protějš ku k Buk <—Budivoj, Budislav apod. — 56; Prof I2 224; Svoboda StčOJ 134 vše hypokor. podoby některého ze slo (o - ek); DS 13, 154. žených OJ s komponentem Bud-, o němž 1. B udějovice 1 Zanikly v okolí Zelviz Budeč. Zn. ves lidí B-ových. ČV 10 če (Vyškovsko), snad tam, kde je trať (z OJ Budiš); Prof I2 222; Schwarz 246 Durštety. 2 1388 Budwicz, CDM XI, (k OJ Budiš). 6 Hájek, Lísky, část: Ži 527. 2. B udějovice M oravské 1 Město dovská čtvrť. 1. Budeč 1 Ves 10,5 km východně od v Znojemsku. 2 1231 . . . et Budewigez, Dačic. 2 1251, středov. falzum, de CDB III, 6 ; 1235 parochianus in BudButsch, CDB IV, 228; 1350 in Budcze, wiz, CDB III, 103; 1240 in Budwice, CDM VIII, 31; 1350 in Budcz, ZDB I, CDB III, 259; 1255 in Budwize, CDM 209; 1351 in Budez, CDM VIII, 105; III, 219; 1259 Bvdwiz, CDM III, 27; 1355 plebano in Budcz, CDM VIII, 310; 1270 Pudewiz, CDM IV, 39; 1399 ple 1408 in Budczss, CDM XIV, 53; 1447 bani in Budwicz, CDM XII, 539; 1408 z Budcze, PB III, 22; 1448 de Budcz, ježto nad Budějovice leží, CDM XIV, ZDB XII, 835; 1483 plebani in Bucz, 24; 1426 in Budwicz, Neumann, Nové ACO č. 265, 68 ; 1492 k naši faře v Buczi, prameny, 52; 1447 v Budyegowiczich, 127
PB III, 24; 1491 z města Budieyowicz, PB VIII, 20„ 1491 městečka Budieyo wicz Morawskych, PB Vllb, 20; 1510 měšťané budieyowsstij, PB VIII, 55; 1513 lidi mé budiegowske, PB X, 89; 1514 farář budieywsky, PB Vllb, 77; 1520 lidí budieywskych, PB Vllb, 99; 1522 městečko Budiegowicze M orawske, ZDB X X , 10; 1528 město Budieyowicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 3; 1534 městečko jeho z Budieijowicz, PB XV, 225; 1533 z města Budieiowicz Morawskich, PB XV, 193; 1550 farář budieyowsky, PB X X , 97; 1575 z města Morawskych Budiegowicz, PB XXVII, 85; 1633 Budweiss, Budegowice; 1671 Mährisch Budwitz; 1718 a 1720 Budwitz; 1751 Mährisch Budwitz; 1846 Mährisch Budwitz, Morawske Buděgowice; 1872 Budwitz, Budějovice; 1880 Budwitz, Moravské Budějovice; 1893 Mährisch Budwitz, Moravské Budějovi ce. 3 P. Moravské Budějovice. Již v 13.
stol. zeměpanský hrad (pak na jiném místě zámek) a farní kostel (patroc. sv. Jiljí). Již v 14. stol. město. Čes. 4 Budovice, к Buďovicim, v B-icich, za B-icema; Buďovičák, buďovské, buďovické, budějovské. 5 MJ: příp. -ovice к OJ Buděj, které je domácí zkratkou к OJ Budivoj, Budislav, Budimír (o bud-
viz Budeč); srov. Prostějov к OJ Prostěj/Prostimír. Zn. ves lidí Budějových. Název snad podle moravského velmože Budivoje (poč. stol. 13.), který byl ve službách královny Konstancie, majitel ky hradského obvodu budějovického. R. 1491 poprvé s přívlastkem Moravské na rozlišení od B. v již. Cechách. Do němč. přejato s obvyklou redukcí druhé slabiky: Budwitz. СV 10; Prof I2 224; Schwarz 165. 6 Kosová (myslivna), Horní mlýn, Ochoz (myslivna), Palouk, Rybárna. Části města (dříve samostatné obce): Heřmanice (v. t.), Dolní Víska, Horní Víska a Perk. PJ Ochoz. B udějovicky 1 Zanikly u Zdeňkova (Telečsko) v trati Budějovičky. 2 1368 villam Budyegyewiczky, ZDB V, 34; 128
1407 pohání faráře z Krásonic, že drží v Budějoviěkách les slově Kukla a Cíp, KP II, 212; 1578 v pusté vsi Budiegowicžkach, PB XXVII, 423. 3 Ves za nikla v uherských válkách v 2. pol. 15. stol., 1481 byla pustá. 5 MJ: zdrobnělina k MJ Budějovice, v. t.
B u d ě t í n, viz Budětsko. Budětsko 1 Ves 2,5 km východně od Konice. 2 1378 super villa Budyetin, ZDO III, 422; 1406 z Budietyna . . . v Budyetinnie, KP I, 180; 1503 z Budieczka, PO VII, 210; 1506 v Budiegiczku, PO VIII, 58; 1523 z Budeczka, PO XII, 204; 1552 z Budieczka, PO X XI, 243; 1558 fojt budieczky, PO XXIII, 38; 1569 od lidí svých budieczkych, PO XXVII, 64; 1569 z Budieczka, PO XXVII, 119; 1672 ex pago Budieczko, Děkan. matr. Mo helnice; 1677 Budieczko; 1718 a 1751 Budietzko; 1846 Budietschko, Buděčko; 1872 Budeczko, Budečko; 1885 Budeczko, Buděčko; 1893 Budětzko, Buděcko; 1924 Budětsko. 3 P. Laškov. Ves zpust la za válek husitských, 1442 byla ještě pustá, pak osazena. Ces. 4 To Boděcko, do Boděcka, Boděčák, boděcké. 5 MJ znělo před zpustnutím Budětín: přivlast. příp. -ín k OJ Budata, která je domáckou podobou ně kterého OJ s komponentem -bu d-, viz Budeč. Když osada zpustla, dostalo jm. příp. -sk o : Budětsko; t s -* -c , zapsané 1503 cz, které pak čteno č a MJ chá páno jako deminutivum „malý Budeč“ . Tak CV 56. Teprve 1893 opět Buděts ko. Blízko leží Březsko mající dnes stejnou příponu. Svoboda StčOJ 164; Prof I2 225 (Budětice). 6 PJ: Vlčí žlíbky. B u d i g s d o r f , viz Krasíkov. Budíkovice 1 Ves 4,5 km severně od Třebíče. 2 1556 ves Bodijkowicze, ZDB XXVII, 17; 1678 Bohdokowitz; 1718 Bohdikow; 1751 Bohdikowitz; 1846 Budikowitz, Budikowice; 1872 Budikowitz, Budíkovice; 1881 Bohdíkovice. 3 P. Třebíč. Ces.
4 Budikovice, Budikáč, ojed. Budikov(i)čák, budikovské. 5 Je třeba vyjít z dokladu 1556 Bodijkowicze: *Bodíkovice. Je otázka, zda nemáme čisti Bohdíkovice: OJ Bohdík (domácká zkratka některého OJ na Boh-, -boh), k čemuž by vedly i doklady 1678—1751, v nichž psáno -h -. Je ovšem možné a pravdě podobnější, že podoby s OJ Bohdík jsou sekundární; vznikly po hanácké nářeční změně u > o přikloněním k -b o h -: Budikovice —у Bohdíkovice. R. 1846 obnoveno původní Bud-. OJ Bu dík je hypokor. podobou k některému složenému OJ na Bud, -bud, viz Budeč. MJ zn. ves lidí Budíkových. CV 56 (z OJ Budík); Prof I2 226 (Budíkov); Svoboda StčOJ 33, 72, 137. Budín 1 Zaniklá ves u Jilma (Teleč sko), kde se 1466 přip. u Horního Pole Budinský les a 1580 rybník Budín (Tiray, Telecký okres, 201). 2 1361 villam Budínu, ZDB IV, 59; 1368 villam Budyn, ZDB V, 11. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Buda, to hypokorist. podoba některého ze slo žených OJ s komponentem Bud-, o němž viz Budeč. CV —; Prof I2 227; Svoboda StčOJ 126; DS 4, 14. Budíškovice 1 Ves 6,5 km východně od Dačic. 2 1353 de Budyscowicz, ZDB II, 65; 1496 na všech Budisskowiczich a Nowey Wsi, ZDB XVII, 7; 1522 že se uvázal v statek a ves Budisskowicze, PB XII, 296; 1547 ze vsi Budisskowicz, PB XIX, 38; 1571 ze vsi Budijsskowicz, PB X XV I, 175; 1633 Budiskowitz; 1671 Budisskowitz; 1718 Budiskowitz; 1720 Budischkowitz; 1846 Budischkowitz, Budisskowice; 1872 Budischkowitz, Budiškovice; 1881 Budiškovice; 1924 Budíš kovice. З P. Budíškovice. Zámek ze 17. stol. Čes. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Budíšek, deminutivu k OJ Budiš, o němž v. násl. heslo. Zn. ves lidí Budíškových. CV 56; Prof —. 6 U cihelny, Zavadilka (myslivna). PJ: Vostrážka, Na strážkách. 1. Budišov 1 Městys 11 km vsv od s
Třebíče. 2 1298 Budischow . . . de B u dissow, CDM V, 103; 1349 in Budissaw, ZDB I, 88 ; 1446 super municione B udissow, ZDB XII, 525; 1464 v Budissowie, PB IV, 105; 1573 městečko Budpssow, ZDB X X X , 15; 1596 z pivovaru budissowskeho, PB X X X I, 462; 1596 v městečku Budissowie, PB X X X I, 462; 1608 na tvrzi Budissowie, PB XXXIII, 448; 1633 Budischow; 1674 Budischaw; 1718, 1720 a 1751 Budischau; 1846 Budischau, Budissow; 1872 Budischau, Budišov. 3 P. Budišov. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. 1536 byl B. povýšen na městečko, 1799 vznikla část zv. Kundelov. Kolem r. 1800 přádelna. Ces. 4 Budišovák, budišovské. 5 OJ Budiš bylo oblíbeno u rodu erbu křídla, který se psal po Budišově, Tasově, Velkém Meziříčí, Křižanově a později po Lom nici; podle některého z těch Budišů má B. své jméno. 6 Holejov (dvůr), Kundelov. PJ Sibeničník. 2. B udišov nad B udišovkou 1 Město 11 km sv od Libavé. 2 1301 in Budi schow, CDM V, 127; 1305 Budissow, CDM V, 179; 1316 czu Budissaw, CDM VI, 102; 1323 in Budissow, CDM VI, 226; 1323 in Budisschow, CDM XV, 35; 1389 in civitate nostra Budischaw, CDM XI, 578; 1399 civitatis nostrae Budi ssaw, CDM XII, 546; 1444 in Budissow, Lechner I, 52; 1466 in Budiessaw, Lechner I, 60; 1570 úředníka budyssowskeho, PO XXVII, 238; 1630 Bautsch, Prá sek, Organisace; 1651 v městě Budisso wie, Extrakt panství kroměřížského; 1651 z Budissowa, Matr. Prostějov; 1661 z města Budissowa, Matr. Hranice; 1676 Bautsch; 1718 Bautsch; 1720 Bautsch, Budissow ; 1751 Bautsch; 1846 Bautsch, Budissow; 1872 Bautsch, Budišov; 1924 Budišov nad Budišovkou. 3 P. Budi šov. Již 1301 město. Patroc. far. kostela Nanebevz. P. Marie. Něm. 4 Budišov, do Budišova, Budišovjak, budišovsky. Něm. Pátsch (1961 ve Vít kově). 129
5 Do němčiny přejato s vynecháním 7; 1608 uvázal se v ves Budkow, PB X XXIII, 426; 1608 zámku Butkowa, PB toponymického sufixu, s vynecháním redukované slabiky a s diftongizací XXXIII, 452; 1633 Budkow ; 1671 Bud u > au: Budišov —>■ Bautsch; srov. Bekaw; 1718, 1720 a 1751 Budkau; 1846 nešov/Benisch, Bludov /Blaude. Schwarz Budkau, Budkow; 1872 Budkau, Bud 98. 6 Vlčí důl/Wolfsgrund, Dvóřisko/ kov. З P. Budkov. Již 1360 hrad, pak /Am Bau, Milíře/Kohlengebáude, Dolní tvrz, posléze zámek. Far. kostel, sv. mlýn/Niedermiihle, Na haldě/UeberMartina; fara již 1353, 1783 obnovena. schall, Na stoupách/Seifenmůhle. PJ: Ces. Wolfsgrund, Hutberg. 4 Budkov, do Budkova, Budkák/no 3. Budišov 1 Zanikl mezi Zábřehem věji Budkovák, budkov skej/arch. budkovskyj. 5 M J: přivlast. příp. -o v k OJ a Postřelmovem v trati Na Budišově (Zábřežsko). 2 1397 Budissow, ZDO VI, Budek, hypokor. podobě některého slo 725; 1447 Budissow, ZDO X, 592. 3 Za ženého OJ s komponentem Bud-, o nichž nikl v 2. pol. 15. stol. viz Budeč. Do němčiny přejato s ob 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Budiš, vyklým -ov/-a u. CV 56; Prof I2 228; Svoboda StčOJ 134. hypokor. podobě některého ze složených OJ s komponentem bud-, o nichž viz B udkovany 1 Zanikly u Jedovnic Budeč. CV 56; Prof I2 228. (Blanensko), kde je Budkovanský ryb B udišovice 1 Ves 13 km jv od Opa ník. 2 1437 Budkowany, ZDB XII, 301; vy; Sl. 2 1282 in villa Budissowicz, 1576 ves pustou Budkowany, ZDB X X X , CDM IV, 204; 1529 lidem mým bu90. 5 MJ: příp. -any k jinému MJ a dissowskym, PKr II, 42; 1538 ves Budyssowicze, ZDOp V, 2; 1549 z Buznam. ves lidí přišlých z Budkova (v. dyssowicz, POp XI, 302; 1559 ves t.), srov. Brňany a blízké Olomučany. Budissowicze, ZDOp VII, 6 ; 1568 na ves Prof - ; CV - ; Spal - ; Nekuda 53. B udkovice 1 Ves 4 km sv od Mor. Budissowicze, POp XVIII, 32; 1662 na Budissowicze, PKr z 1634, nef.; 1672 ex Krumlova. 2 1426 in Budkowicz, Neu pago Budzissowicz, Děkan. matr. Hlu- mann, Nové prameny, 194; 1550 ze vsi čín; 1736, 1805 a 1835 Budischowitz; Budkowicz, PB X X , 72; 1572 u vsi Bud kowicz, PB XXVI, 80; 1672 Butkowitz; 1894 Budischowitz, Budišovice. 3 P. 1718, 1720 a 1751 Budkowitz; 1846 Klimkovice. Ces. 4 Budžyšovice, Budžyšovjak, budžyBudkowitz, Budkowice. З P. Mor. Krum šovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Budiš lov. Ves byla před 1531 lénem pánů (byl to opat kláštera Hradiska); značí z Lipého; v 16. stol. tvrz. Ces. ves lidí Budišových. O OJ Budiš viz 4 Budkovčák, budkovské. 5 MJ: příp. výše. 6 Jankovec (myslivna). -ovice k OJ Budek, ves lidí Budkových. B udkov 1 Ves 7,5 km vsv od Jem Viz Budkov. Prof I2 228; CV 56. nice. 2 1353 de Budcaw, ZDB II, 62; 6 U buku. PJ Strážníky. 1360 castrum in Budkow, ZDB III, 506; B u c h b e r g , viz Bukovec. 1408 de Budkaw, CDM XIV, 53; 1437 Buchberkstál, nyní Železná 1 Ves super villa tota Budkow, ZDB XII, 190; 2 km sz od Vrbna; Sl. 2 1795 Buch 1448 Budkow, PB III, 94; 1464 villam bergsthal, též Hammerdorf, Jesenicko Budkow, ZDB XII, 111; 1509 na Bud470; 1805 a 1836 Buchbergsthal. Od kowie, PB Vllb, 46; 1520 na Budkowie, 1947 Železná. З P. Cukmantl. Založen PB XII, 74; 1522 ze dvora svého bud1795. Byly tu na konci 17. stol. vysoké kowskeho, PB Vllb, 127; 1519 z Budpece a hamry. Něm. kowa, Ruk. arch. města Brna č. 1214, 5 Osada nazvána podle krajského f. 14; 1541 ves Budkow, ZDB XXVI, hejtmana Arnošta ryt. Mikusche-Buch130
berga a znám. Buchbergovo údolí. Apelat. Buchberg „buková hora“ . Podobně Adamsthal pro Adamov, v. t. R. 1795 též Hammerdorf „ves, kde jsou hamry“ — viz sub. 3. CV —. 6 Vidly/Gabel, Bílý Zejf/Weissenseifen, Kamenný Zejf / Steinseifen. B u c h e l s d o r f , viz Bukovice. B uchlov 1 Hrad u Buchlovic (Uher skohradišťsko). 2 1301 de Buchlow, CDM V, 117; 1334 castri Buchlaw, CDM VII, 26; 1364 castri Buchlaw, CDM XV, 97; 1480 na hrad Buchlow, PO V, 79; 1493 v buchlowskych horách, PO V, 290; 1504 v horách buchlowskych, PO VII, 241; 1506 z zámku Buchlowa, PO VIII, 26; 1513 na hrad Buchlow, PO IX, 234; 1536 na hradě Buchlowie, PO XVII, 66 ; 1611 hrad Buchlow, Urbář buchlovský; 1611 hor buchlowskych, Urbář buchlovský; 1616 na hradě Buch lowie, PO X X X IX , 74; 1669 Buchlau; 1704 cum dominio Buchloviensi, Cerroni II, 119, f. 407; 1720, 1751 a 1846 Buchlau. 3 Pův. zeměpanský hrad (nej spíše lovecký hrádek), na němž zasedal tzv. lovčí soud, soudící zločiny obvodu krevních gruntů. 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Buch la, rozšířenému z Buch (domácí zkratky OJ Budi(voj, -mir) příponou -la nebo -el: Buchla, Buchel. Podobně Zichel (Zichlice, Prof IV 841), Rochla (Rochlov, Prof III 577), Pochla (Pochlovice Prof II 418). O -la, -e l v. Prof V 622; Svoboda StčOJ 32, 168 n.; CVSMO III, 43, 94; NR 12, 124; CV - . Buchlovice 1 Městys 9 k m západně od Uh. Hradiště. 2 1270 de Bvchlawiz, CDM IV, 34; 1287 de Buchlowicz, CDM IV, 253; 1324 de Buchlauicz, CDM VI, 261; 1344 de Buchlowicz, CDM VII, 551; 1359 in Buchlowicz, ZDO I, 626; 1371 de Puchlawicz, CDM X, 240; 1372 Buchlawicz, Liber negotiorum; 1376 de Buchlowicz, CDM XV, 172; 1437 villam Buchlowicze, ZDO X, 233; 1464 za Buchlowicze, PO IV, 34; 1505 z Buch lowicz, PO VII, 259; 1513 v Buchlowi#*
czych, PO IX, 173; 1515 lidé jeho buchlowiczsstij . . . na faru buchlowiczku. PO X, 86 ; 1523 z Buchlowicz, PO XII, 187; 1610 v Buchlowiczych, PO XXVTI, 159; 1611 ves Buchlowicze, Urbář buch lovský; 1669, 1718, 1720 a 1751 Buchlowitz; 1846 Buchlowitz, Buchlowice.
3 P. Buchlov. V 16. stol. tvrz, 1700 vy stavěn zámek. Již v 14. stol. farní kos tel (patroc. sv. Martina). V 16. stol. městečko, v 18. stol. sklárna. Lázně Smraďátka známé již v 16. stol. Ces. 4 Buchlovjáci, buchlovský. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Buchla, znam. ves lidí Buchlových. O OJ v. Buchlov. CV 56. 6 Buchlov, Hliníky, Chrastě, Na pile (myslivna), Obora (myslivna), Pod za bitým (myslivna), Smraďávka (sirný pramen), Sovín (mlýn), Střešňák, Stří brníce (mn. č.), Trnávky, Tupesy, Újezda (mn. č.), Větřák, Za rybníčky (mys livna), Zahrady. B u c h s d o r f , viz Buková. B u c h w a l d s d o r f , viz Bukovice. B ujvec 1 Zanikl na panství mírovském, Nekuda 90. 2 1560 pustá ves. 5 MJ nelze dobře vyložit pro ne dostatek dokladů. Z *Bujeves, *Bujovec *n. Bujovice (-> něm. Bujwetz ) k OJ *Buj/* Boj? CV - ; Prof - . B u k 1 Ves 6 km severně od Přerova. 2 1275 de Buk . .. de Bvk, CDM IV, 118; 1371 in Buk, ZDO II, 24; 1374 vil la Buk, ZDO II, 444; 1418 v Buku, KP II, 599; 1672 Buk, Děkan. matr. Pře rov; 1675 Bucku (l); 1691 pagus Buk, Děkan. matr. Přerov; 1718 Bukau; 1720 B u k; 1751 Buck; 1846 Buk. 3 P. Ro kytnice. V 14. stol. tvrz, v 15. stol. velký rybník. Ces. 4 Bučané/Bučáci, bucký. 5 M J: z apelat. buk „Buche“. CV 182; Prof I 2 232. 6 PJ: Na hrádku. 1. B ukov 1 Ves 8 km jjz od Bystřice n. P. 2 1285 de Boccou, CDM IV, 226; 1593 z Bukoweho, PB X X X I, 239; 1675 Buckowa; 1698 z Bukowyho, Matr. D. Loučka; 1718 a 1751 Bukowa; 1846 Bukow ; 1885 Bukow, Bukov, též B u k ový; 131
4. Buková 1 Ves 3 km sz od Třeště. 2 1358 Bukowa, ZDB III, 462; 1385 su per Bukowe, ZDB VII, 5; 1513 ves Buhrad Bukov, lidově Lísky. Čes. kowu (4. p.), ZDB XVIII, 39; 1678 Buc 4 Bukov, do Buková, Bukovák, bukau; 1718, 1720 a 1751 Bukau; 1846 kovské. 5 MJ znělo i Buková, 1885 Bu Bukau, Bukowa; 1872 Buckau, Bukov; kový, 1893 Bukové. 6 Bukovka (hosti 1881 Buková. 3 P. Třešť. Ces. nec). 2. B ukov 1 Zanikl v neznámé poloze 4 Bukovák, bukovské. 6 MJ: z adj. na klášterství žďárském. 2 1353 villam buková, tj. stráň, hora, pak přeneseno na osadu. Prof I2 235; Schwarz 92; CV ipsorum desertam Bukkaw vulgariter nuncupatam, CDM VIII, 227. 3 Ves by 182, 264. la 1353 pustá, pak znovu osazena, ale 1. B ukovany 1 Ves 4 km ssz od Ky jova. 2 1201 Budkouenq (!), CDB II, opět zpustla. 5 MJ: jmenný tvar k adj. bukový, 21; 1501 z Bukowan, PO VIII, 212; 1610 ze vsi Bukowan, PO X XX V II, 112; 1673 tj. les, porost, háj, vrch apod. Srov. Habrov, Jedlov, Lipov, Vrbov. ČV 182; ex pago Bukowan, Děkan. matr. Veselí Prof I2 233; Davídek ZMK 1961, 285. n. M.; 1718 Bukowann; 1720 Bucowan; 1. B uková 1 Ves 12 km vsv od Bos 1751 Bukowan; 1846 Bukowan, Bukokovic. 2 1505 z Bukové, LSA 239; 1547 w aný; 1872 Bukowan, Bukovany. 3 P. ves Bukowau, ZDO X X V , 83; 1569 ves města Kyjova. Ces. Bukowau, ZDO XXVIII, 29; 1677, 1718, 4 K Bukovanom, Bukovják, bukov 1751 a 1846 Bukowa; 1872 Bukowa, Bu ské; Bukovjáci |to Bukovčí (Nechvalín), ková. 3 P. Boskovice. Ces. Bukovsko (Sobůlky). 6 PJ: Nad Brněn 4 Boková, bokovské. 6 Na pile (mlýn), skou. 2. B ukovany 1 Ves 6,5 km vsv od Pazderna. 2. Buková 1 Osada obce Bemartic, Olomouce. 2 1131 Bucouaz, CDB I, 115; 6 km vjv od Javorníku; Sl. 2 1310 1207 in villa Bukowan, CDB II, 60; Buchwaldsdorf, A II, 200; 1339 Buch 1275 Bokwan, CDM IV, 118; 1276 Bu waldisdorf, A II, 200; 1374 Buchwaltskowan, CDM IV, 124; 1522 z Bokowan, dorf, A II, 200; 1377 Buchilsdorf, A II, PO XII, 73; 1676 Bukow any; 1691 Bu 200; 1524 Buchilsdorf, A II, 200; 1783 kowan, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Buchelsdorf, SAB R 136, Gub. arch.; Buckowann; 1720 a 1751 Bukowan; 1836 a 1894 Buchsdorf; 1924 Buková, 1846 Bukowan, Bukowany; 1872 Buko Buchsdorf. 3 P. Janský Vrch; ves zalo wan, Bukovany. 3 Stolní statek arci žena 1248. Něm. biskupství. Ces. 5 Předlohou čes. MJ je tu něm. MJ 4 Šokované, bokovanské. 5 V 1131 Buch(walds)dorf, tj. ves založená v bu Bocouaz bezpředložkový lokál na -as, kovém lese, Buková. Zkrácením v němč. 1522 doklad na změnu u > o. 3. Bukovany 1 Zanikly u Omic (Ivan Buchlsdorf, Buchels-, které chápáno zdrobněle k Buchel „buček“, viz Bučicko), kde jsou Bukovanské louky. kovice 3. Od 1836 Buchsdorf. 2 1319 villam Bockwan, CDM VI, 145; 3. B uková 1 Osada obce Studená 1334 villas Omicz et Bokwan, CDM VII, Loučka, 9 km zjz od Mohelnice. 2 1846 2; 1464 Bukowany, PB IV, 110. 3 Ves Dreibuchen, Bukowa; 1872 Dreibuchen, byla na poč. 16. stol. pustá. Buková. 3 P. Zádlovice; založena krát 5 MJ: akuzativ pl. k bukověné „lidé ce před r. 1750. Něm. bydlící nebo přišlí z Bukové, Buková, 5 Něm. MJ Dreibuchen ukazuje, že bydlící v osadě založené u bukového osada byla založena u tří buků stojí lesa, v bukovém lese“ . Spal 59; Prof cích patrně na troj rozmezí. I2 237; CV 182. Srov. Borkovany. 1893 Bukow, Bukov; též B ukové; 1924 Bukov. 3 P. Pernštejn; 1285 tu byl
132
1. Bukovec 1 Ves 5 km jv od Jablunkova; Sl. 2 1353 Bukowecz, Notizen blatt 1873, 35; 1647 Bukowecz, Urbář těšínské komory; 1674 ex Bukowicz, Matr. Jablunkov; 1736 a 1808 Bukow etz; 1885 Bukovec; 1894 Bukowetz, Bukovec. 3 P. komory těšínské. Pol. 4 Bukoviec, Bukovčun, bukovsk’i, bukovsko škola. 6 Bařiny/Barzyny, Bys trý/Bystry, Kubalonka, Labajovka/Labajówka, Markov či Grocholovice/ /Marków či Grocholowice, Na dílku/Na dzialku, Na Girové/Na Girowej, Na zadkách/Na zadkach, Pod Solským/Pod Solskim, Půlgruň/Pólgroň, Souš/Susz, Stípanka/Sczypionka, V řepíku/W rzepiku, Za chrastím, Za kupou, Za Ro bovem/Za Robowem. 2. B ukovec 1 Osada obce Mikulovic, 11,5 km sv od Jeseníku; Sl. 2 1786 Buchberger Schenkhaus, Jesenicko 338; 1805, 1836 a 1894 Buchberg; 1924 Bu kovec, Buchberg. 3 P. Frývaldov; vznikl 1786 parcelací dvou dvorů. 5 Pojmenován po krajském hejtmanu Arturovi Mikuschovi z Buchberku. Něm. Buchberg „buková hora“ . # MJ: substantivizující příp. -ec k adj. bukový (les, vrch, porost). Časté PJ. CV 183; Prof I2 237; Sáňka 40; DS 13, 40. 6 Nový Mlýn/Neumůhle. 1. Bukoviee 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Jeseníku; 1,5 km jižně od Jeseníku; Sl. 2 1268 Wisoka, A I, 93; 1271 Wissoka, A I, 93; 1310 Hodorph, A I, 93; 1410 Hohdorf, A I, 93; 1416 Buchilsdorf, A I, 93; 1468 B u xdorf, A I , 93; 1530 Buchsdorf, A I, 94; 1650 Buchélsdorj, A I, 94; 1720 Buchlsdorf; 1783 Buchelsdorf, SAB, Gub. arch., R 136; 1805 Buchelsdorf, též Nieder dorf; 1828 Buchelsdorf; 1836 Buchels dorf, též Niederdorf; 1894 Buchelsdorf; 1924 Bukoviee, Buchelsdorf. 3 P. Frý valdov. V 17. stol. hamry. Něm. 5 1268 se osada nazývala Wisoka, Vysoká, z čehož pak něm. Hodorf = = Hochdorf, význam týž. Od 1426 nese jméno Buchelsdorf, 1468 Buxdorf (úži
nové ch v *Buchsdorf nahrazeno závě rovým k), o něm viz v B. 3; 1805 a 1836 Niederdorf = Dolní Ves, poněvadž je z tří vsí nad Jeseníkem nejníže po ložena. Ces. MJ až 1924, o něm viz B. 5. 2. Bukoviee 1 Dříve osada, nyní místní část Dobratic; 9 km vjv od Frýd ku; Sl. 2 1808 Bukowitz; 1894 Bukowitz, Bukovec; 1906 Bukowitz, Bukovice. 3 P. Dolní Tošanovice; osada no vějšího původu. 3. Bukoviee 1 Ves 2,5 km západně od Loučné n. D. 2 1677 a 1718 Puchelsd orff; 1751 Buchelsdorf; 1846 Buchels dorf, Bukowice. 3 P. Vízmberk; ves vznikla před 1559. Něm. 4 Bukovjan, bukovské. 5 V něm. Buchelsdorf je buchel deminutivum k Buche „buk“ a dorf „ves“ , zn. buko vá ves. Genitivní s je analogické. Srov. Buková 2. 4. Bukoviee 1 Osada obce Písařova, 4 km ssv od Štítů. 2 1531 ves Bukowiezy (4. p.), ZDO XXIII, 15; 1613 ves Bukowiczy (4. p.), ZDO X XXIII, 78; 1675 a 1718 Buckowitz; 1720 Bukowitz; 1751 Bukowetz; 1846 Bukowitz, Bukowica; 1872 Bukowitz, Bukoviee. 3 P. Ruda. Něm. a čes. 5 Něm. MJ Bukowitz bez úpravy přejato z čes. Bukoviee (sg.). 6 Kocanda (hospoda). PJ Stráže. 5. Bukoviee 1 Ves 8 km sv od Tiš nova. 2 1259 Bvkowize, CDB III, 273; 1550 ves Bukowicze, ZDB X X V , 125; 1601 ve vsi Bukowiczy, ZDB X XXIII, 36; 1661 z Bukowicze, Matr. Něm. Knínice; 1674 Bukowitze; 1675 a 1718 Bu kowitz; 1720 Bukowitza; 1751 Buko witz; 1846 Bukowitz, Bukowice. 3 P. Cemá Hora a Lomnice. Čes. 4 Bukovské. 5 Jen 1601 nese název Bukovec, v. t. • MJ Bukoviee: sub stantivizující příp. -ice k adj. buková, tj. stráň, hůrka, říčka apod., pak osada tam založená. Prof I2 237; CV 183; Sáňka 40. Časté PJ. 1. B ukovina 1 Ves 19 km sv od Brna. 2 1283 villam nostram Bukowan, CDM 133
IV, 214; 1576 ze vsi kláštera Welike Bukowiny, PB XXVTI, 155; 1594 ze vsi Bukowiny, PB X X X I, 264; 1673 Welka Bukowina; 1718, 1720 a 1751 Gross Bukowin; 1846 Gross Bukowin, Hrubá Bukowjna; 1872 Gross Bukowin, Velká Bukovina. 3 P. Křtiny. Ces. 4 Bokovina, bokovské. 5 Pův. 1283 Bukovany, v. t.; 1846 Hrubá Bukovina, 1872 Velká Bukovina; přívlastek na rozlišení od sousední Bukovinky zvané Malá Bukovina. 2. Bukovina 1 Hrad a zaniklá ves u Zvěrkovic (Moravskobudějovicko). 2 1173, falzum z poč. 14. stol. de Bucouin, CDB I, 400; 1349 de Buckowin, Reg. V, 591; 1349 in Bucowin, ZDB I, 140; 1353 de Bucouina, ZDB III, 30; 1481 hrad pustý Bukowinu, ZDB XV, 12. 3 Hrad byl zbořen a ves opustla za válek v 15. stol. 3. B ukovina 1 Zanikla mezi Runářovem a Skřípovem (Konicko) v lesní trati Bukovina. 2 1351 in Bucowyn, ZDO I, 199. 5 MJ: z apelat. bukovina „bukový les“ ; srov. PJ Olšina, Habřina, Vrbina. Prof I2 240; CV 182; Sáňka 40. Bukovinka 1 Ves 17 km sv od Brna. 2 1576 z Male Bukowiny, PB XXVII, 155; 1618 z Male Bukowinky, Matr. Pustiměř; 1673 Mala Bukowina; 1718, 1720 a 1751 Klein Bukowin; 1846 Klein Bukowin, Mala Bukowjna; 1872 Klein Bukowin, Malá Bukovina; 1881 Malá Bukovinka; 1893 Klein Bukowin, Malá Bukovina, Bukovinka; 1915 Kleinbukowin, Bukovinka. 3 P. Křtiny. Ces. 4 Bokovinka, Bokovinčák, častěji B okovinščí, pejor. Maloščáci: ze staršího MJ Malá Bukovinka a přezdívky MaZd Vídeň; srov. Malojašé u hesla Blatnička, kde dokonce nové jméno MaZá Jaša; adj. bokovinské. 5 MJ: deminutivum k bukovina (v. t.), zdrobněno poprvé r. 1618. CV 182; Prof - ; Sáňka 40. 6 Brněnská cesta. Habrovanská cesta. B ulhary 1 Ves 8,5 km vsv od Miku lova. 2 1244 Bulgarn . . . in Bulgar, 134
CDB IV, 56; 1332 Pulgam, CDM VI, 438; 1349 in villa Pulgam, ZDB I, 35; 1358 in Bulgam, ZDB III, 311; 1414 czu Puligam, Bretholz, Das Urbar, 65; 1576 v Pulgarzych, ZDB X X X , 75; 1601 tvrz a ves Pulgaržy, ZDB XXXIII, 25; 1673 Pulgram; 1718 Pilgram; 1720 Pulgram, Pulgarzi; 1751 Pulgram; 1846 Pulgram, Pulgam, Pulgař; 1872 Pulgram, Pulgarov; 1893 Pulgram, Pulkař, Pulgary; 1924 Pulgary, Pulgram. З P. Mikulov; v 16. stol. tvrz a far. kostel sv. Jiljí. Něm. 4 Pulgary, do Pulgar, Pulgarčák, pulgarský. 5 M J : 4. p. pl. (k národnímu ?) jménu Bulgar. Jméno není však pů vodní, neboť bylo přeneseno z hom orakouského Pulgam (<—*Polelěgary ? DS 19, 235), odkud byla ves patrně za ložena. Srov. Bavory. Podobně utvoře na MJ Cechy, Prusy, Srby. CV 44 (ne jasné); Schwarz 70 (ze jm. národního; vidí zde souvislost s avarským tažením na jižní Moravu); Beranek ON Súdmáhr. 83 (jm. národní). 6 PJ: Oedes Schloss. B u l í k o v i c e , viz Bolíkovice. Bumbalka 1 Známá horská samota 10,5 km jv od Horní Bečvy; důležitý přechod na moravsko-slovenské hrani ci. 2 1935 Bumbalka, Bumbálka. 4 Ta Bumbalka, na Bumbálku, na Bumbalce; adj. a jm. obyvatelské není. 5 MJ: příp -ka k příjm. Bumbal (prý majitele bývalé salaše). Příjmení je Z-ové participium slovesa bumbat „pít“ známé z dětské řeči, v níž též citoslov. bumbu „pití“ . CV —; Prof —. Buňov 1 Zanikl u Otrokovic (Napajedelsko), kde je dvůr Buňov. 2 1350 Bunyow, ZDO I, 159; 1356 Bunow, CDM IX, 18; 1406 villam Bunyeow, ZDO VII, 74; 1492 ves pustou Bunyow, ZDO XIII, 15. 3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: přivlast. příp -o v k OJ Buň, o němž viz Boňkov. CV —; Prof V 615; Svoboda StčOJ 155. Srov. též Boňov, Bohuňov.
B u ň o v, viz i Bohuňov a Boňov. B u r c k e r s d o r f , viz Loučka u Li tovle. B u r g e r s d o r f , viz Lhota Zpupná. B urkvíz 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Město Albrechtice, 3 km jjz od Albrechtic; Sl. 2 1580 na vsi Perkvízu, ZDOp 284, ed.; 1672 Burgwiese, Děkan. matr. Krnov; 1805 a 1836 Burg wiese; 1870 Burgwiese, Burgviz, Catal. cleri; 1924 Burkvíz, Burgwiese. 3 P. Linhartovy. Ves zanikla před r. 1578. Něm. 5 Protože na místě není doložen žád ný hrad, k němuž by se něm. Burg„hrad“ mohlo vztahovat, je třeba po kládat zápis 1580 Perkvíz něm. Berg wiese „horská louka“ za správný. V něm. lidové etymologii spojeno Berg- s Burg „hrad“, odtud něm. Burgwiese, počeš těním Burgviz. Srov. Rej víz, Krumvíř. ČV - ; Prof - . B u s a u, viz Bouzov. 1. Bušín 1 Osada obce Studená Louč ka; 7,5 km západně od Mohelnice. 2 1447 in villa Bossin, ZDO X, 723; 1517 z Bušína, CMM 1957, 323; 1547 ves pustou Bossyn, ZDO X X V , 85; 1846 Puschein, Buschein, Bussjn; 1872 Buschin, Bušín. 3 P. Zádlovice. Ves byla po válkách uherských pustá (1480), před 1750 ob novena. Něm. 5 Doklady 1447, 1547 mají podobu Bošín: k OJ Bošě. Dnešní podobu Bu šín lze pak vyložit buď jako korekci domněle nářečního Bošín (na pozadí hanáckého u > o), nebo lze předpoklá dat původní nejednotnost vyvolanou dvojím možným výsledkem synizese OJ Bohuše —> Búšě/Bošě. Viz ještě B. 2. 2. Bušín 1 Ves 5,5 km východně od štítů. 2 1499 na vsi Bussynie, ZDO XVI, 33; 1510 ves Bussin, ZDO XVII, 19; 1672 Buschin, Děkan. matr. Šum perk; 1675, 1718 a 1751 Buschin; 1846 Buschin, Bussjn; 1872 Buschin, Bušín. 3 P. Ruda. Čes. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ *Búšě, Buše, domácké zkratce OJ na Bu- (-di-
slav apod.). ČV 56 správně postřehli spojení s bud-it „excitare“ ; Prof I2 247 (Buch: OJ Buch+jb), 248 (Bušovice Bohušovice); Svoboda StčOJ 149 (Buš-en, Buš-ka); DS 4, 20. 6 PJ Zmrz lík (les), kde v zimě 1643/44 pomrzli lidé ukrývající se před Švédy. Butnářov 1 Zanikl v okolí Frenštátu p. R. 3 Přip. se 1584 na panství hukvaldském. Rozkládal se pod Frenštá tem v okolí Pavlovy Horečky nebo mezi Lubinou a Lánským potokem až po Černé lesy; Strnadel, Paměti Jana Kaluse 10. 5 MJ psané také Putnářov. Má při vlast. příp. -o v , základ nejasný. Snad z apelat. putnář, tj. výrobce puten, srov. laš. putna, putňař a příjm. Putna, Put nář. Přejato z bavorského putten, spis. Bütte. Osada tedy pojmenována podle zaměstnání obyvatel, podobně Kovářov, Sklenářov. ČV —; Prof —; Nekuda 153; Machek ES 409. Butovice 1 Ves 12,5 km východně od Fulneku. 2 1294 de Botenwáldt, Turek, Fulnecko, 38; 1424 v Buotowitich (\), Kapras II, 12; 1498 plebanus de Botnwald, ACO 265, 120; 1522 z Butowicz, PO XII, 41; 1520 Butowicze, ZDO XVIII, 30; 1541 ves Butowicze, ZDO X X V , 33; 1554 ze vsi Butowicz, POp XIII, 13; 1602 in Botenwalde, Prásek, Organisace, 90; 1672 Botenwáldt, Děkan, matr. M. Ostrava; 1676 a 1718 Boťhenwaldt; 1751 Botenwald; 1846 Bothenwald, Butowice; 1872 Botenwald, Buto vice. 3 P. Kunvald. Katastr původně souvisel s Moravou, ale v 16. stol. byl od Moravy oddělen pruhem půdy, tak že vznikla enkláva. V 1. pol. 19. stol. textilní továrna. V 16. stol. farní kostel (patroc. Všech sv.). Něm. 4 Butovice, do Butovic, Butovjan, bu tovsky. 5 MJ má něm.-čes. hybridní podobu, neboť upraveno čes. analog, příponou -ovice z původ. něm. Boten wald „Botův les“ (OJ Boto <—apel. botto „posel“ , -wald „les“ ). Německé vý chozí MJ patří do skupiny něm. jm.
135
s -wald rozšířených na Novojičínsku a Odersku (např. Kunín/Kunwald, Majůvka/Aíaumíd a hybridní jm. Dobešov/ /Dobeswald, Stachovi ce/Stachinwald). CV 52; Prof I2 249; Liewehr ON Kuhl. 75; Schwarz 140; Prásek Úvahy 61; Kadlčík Kravařsko 1948, 143—144. B u z k o v i c e, viz Boškůvky. 1. Búzovec 1 Zanikl na panství mírovském. 2 1535 Buzowecz, Mírovský urbář. 3 1535 ves byla již pustá. 2. Búzovec 1 Zanikl na statku domštátském ( Šternbersko), Nekuda 54. 3 Přip. se 1403, 1500 již neexistoval. 5 MJ je deminut. k MJ Bouzov, v. t ; není ú > ou. Byčánkov 1 Zanikl někde v okolí Hoštejna (Zábřežsko). 2 1464 Byčzankow, ZDO XI, 61. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ, které není zcela jasné. Snad deminutivum k Byčan, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem By-, Sby- k býti „esse“ (Sbyslav, Sbyněk), srov. Bojslav — Bojan — Bojánek u Svo body StčOJ 135 a 157. Spojení s OJ Býk apel. býk se zdá nepravděpo dobné. CV —; Prof —; Nekuda 90. Býkov 1 Ves 4,5 km jjz od Krnova; Sl. 2 1289 Bykow, CDM IV, 281; 1377 Bickow, Gr-M II, 485; 1506 Bikuow, ZDK I, 59; 1529 ves Bykow, ZDK II, 5; 1594 na vsi Bykowie, ZDK III, 6 ; 1672 Pickaw, Děkan. matr. Krnov; 1736 Pikau; 1805 Pickau; 1836 Pikau, Pikowa; 1870 Pikau, Býkov, Catal. cleri; 1894 Pickau, Býkov. 3 P. Brantice. Far ní (od 1784) kostel P. Marie z hory Karmel. Něm. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Býk, to z apelat. býk „Stier“ . Do němčiny přejato s B/P. CV —; Prof I2 254. Srov. Svinov, viz Býkovice. Býkovec 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada obce Kaliště, 13,5 km zsz od Telče. 2 1385 villam Bikowecz, ZDB VII, 208; 1386 prope villam Bykowecz, ZDB VII, 402; 1407 villam Bykowecz, ZDB IX, 48; 1447 villam nuncupatam 136
Bykowecz, ZDB XII, 569; 1481 z Beykowcze, PB V, 51; 1678 a 1718 Beykow itz; 1720 Beikowetz; 1751 Beykowetz; 1846 Beikowetz, Begkowec; 1872 Beiko wetz, Bejkovec; 1881 Býkovec. 3 P. Telč; 1671 byla ves pustá, 1718 opět osedlá. Ces. 4 Bejkovec, do Bejkovce, Bejkovák/ arch. Bejkák (Mrákotín), bejkovskej. 5 M J: buď příp. -ovec k OJ Býk, o němž viz Býkov, zn. Býkův majetek (srov. PJ typu Janoškovec „patřící Janoškovi“ — ta však jsou rozšířena na východní Moravě); nebo — pravděpodobněji — deminutivní příp. -ec k Býkov, o němž v. v. Nelze však vyloučit i apelativní význam: substantivizace adj. býkový „místo, kde se chovají býci“ . R. 1481 poprvé ý > ej. ČV 264 (bez); Prof —. 6 Formanův mlýn. Býkovice 1 Ves 9 km jižně od Kunštátu. 2 1264 villam Bicowiz, CDM III, 363; 1397 de Bykowicz, ZDO VI, 609; 1550 ves Beykowicze, ZDO X X V , 125; 1580 ze vsi Beykowicz, PO X X X , 131; 1655 in pago Begkowicz, ACO B 12; 1674 Beykowicze; 1718 Beykowitz; 1720 Beikowitz; 1751 Beykowitz; 1846 Beikowitz, Begkowice; 1872 Beikowitz, B ejkovice; 1885 Bejkowitz, Bejkovice; 1924 Býkovice, 3 P. Cemá Hora. Ces. 4 Békovice, Békovčák, békovské; Békuvice (jv. okolí, kde horské hanácké nářečí. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Býk, znam. ves lidí Býkových. Prof I2 254; CV 54; DS 8 , 68 . Bylnice 1 Ves 7 km jižně od Val. Klobouk. 2 1464 ve všech v Sčitné a Bilnici, KP IV, 106; 1508 z Bylnicze, PO VIII, 112; 1520 ves Bylniczy, ZDO XVIII, 29; 1537 z Bilnice, LSA 169; 1575 ves Bilniczy, ZDO X X IX , 39; 1580 ze vsi Bylnicze, PO X X X , 121; 1633 Bí lina (l); 1670 Bylnicze; 1671 Bylnicza, Děk. matr. Uh. Brod; 1681 Bilnitz, Od had. kvaterny V, 70; 1718 Bilnitz; 1720 a 1751 Bilnitz; 1846 Bilnitz, Bilnica; 1872 Bilnitz, Bilnice; 1881 Bilnice; 1921 Bylnice. 3 P. Brumov. Ces.
4 Blnica, na Blnicu, Blničané, blnický; Bylnica, Bilnica (Nedašov, Brumov). 5 MJ: substantivizující příp. -ice k adj. bylný, zn. potok tekoucí býlím, bylný po tok. Utvořeno podobně jako Olešnice, Březnice. R. 1633 jiná příp. -ina: Bílina.
1720 Bistertz; 1751 Bystržitz; 1846 Bis terz, Bystrzecz; 1872 Bysterz, Bystrc; 1893 Bysterz, Bystré (!); 1906 Bisterz, Bystrc. З P. Veveří; již na poč. 16. stol. farní kostel sv. Jana Křtit. a sv. Jana Ev. Ces.
CV 183 (od „býlí“); Geb. Slov. stě. I 124; Václavík CMM 57, 354 vykládá z bílých ložisek vápence, což je ovšem z hlediska slovotvorného nemožné. Viz Bílavsko. 6 Blizákovec, Bylničky, Dálný, Díly, Hlinné (cihelna), Chmelinec (myslivna), Kouty, Lazy, Na zbytku, Nadříčí (myslivna), Vlárský průsmyk, Radové, Svatá Sidonie (sklárna), Hlubocká stráň, Petrova studně (dvůr), Svatý Štěpán (sklárna), Třatihušť, Tuřičí, U mlýna, U myslivce (myslivna). PJ: Stráž. Bynina 1 Ves 2,5 km severně od Val. Meziříčí. 2 1368 Bynyw a, ZDO I, 1049; kolem 1368 villam Bynina, CDM X, 57; 1502 za Byninu, PO VII, 168; 1505 B y nina, ZDO XVI, 67; 1506 z Byniny, PO VIII, 29; 1535 ves Byninu, ZDO XXIV, 54; 1675 a 1718 Bynina; 1751 Binina; 1846 Binina; 1872 Binina, B y nina. 3 P. Rožnov. Ces.
4 Ten Bystrc, do Bystrca, o Bystrcu, za Bystrcem, Bystrčák, bystrcké. 6 Mni
ší hora (dř. myslivna, dnes ZOO), Na pile (myslivna), Obora, Pod komorou (myslivna), Prádelna, Rakovec (mysliv na), U křivé borovice, V líchách. 2. B ystrc 1 Zanikl u Kotvrdovic (Bla nensko), Ervín Černý a Květa Černá, Bystric (čas. Muzejnictví a vlastivědná práce 1964, 93-98), Nekuda 54. 2 1437 Bysrzecz, ZDB XII, 301; 1481 lúku na Bystrczi, KP V, 342. 3 Ves byla 1464 již pustá. 5 MJ: substant. příp. -ec k adj. byst rý „schnell“ , bystrbCb stč. Bystřec (tak В. 1: 1373, 1475, 1538), morfologickým vyrovnáním s nepřímými pády do Bystrce, v Bystrci — nový nom. Bystrc. Bylo to jméno pro bystře te koucí vody (u В. 1. patrně v protikladu k *Mdla, viz MJ Medlánky; u B. 2. patrně dnešní Jedovnický potok). Zá klad bystr- míval i jiné významy („jas 4 Byniná, za Byninú, Byničané, b y ný“ , „bílý“), ty se však z věcných dů nický; Byňané (Mštěnovice). 5 MJ: vodů k našim jménům sotva hodí. CV přivlast. příp. -ina k OJ Byna/Byňa > 183; Prof I2 260 (Bystřec); Sáňka 26; Byně, hypokor. podobám některého slo Gebauer Slov. stč. I 124; Smilauer V oženého OJ s komponentem -b y - „bý-ti, dopis 461; Bezlaj I 62 (s. v. Bistrica). bý-va-ti,“ např. Přibyslav, Sbyslav, Bystré 1 Samota u Janovic (FrýdecV byčest apod. CV 57; Prof I2 257 ko); Sl. 2 1917 Bystré. (B-ňov, -novice); Svoboda StčOJ 155. 5 MJ původně název potoka: Bystrá, 6 Domoraz (myslivna, v. t.), Obora tj. voda, pak spojováno se substant. (myslivna) Paseky, Pod obilnou, Po místo, čímž i přechod do neutra. Prof tůčky. 1. B ystrc 1 Dříve samost. obec, nyní I2 259; CV - . Bystročice 1 Ves 7,5 km jjz od Olo osada Brna, 7 km od Brna. 2 1373 mouce. 2 1131 Beztrycicich, CDB 1,115; ville Bystrzicz, CDM X, 209; 1531 na kolem 1235 in Beztroczicz, CDB III, 128; mlýně Bystrczy, PB XIV, 237; 1538 ves 1266 de villa Bystroczicz, CDM III, 378; Bystrecz, ZDB X XV I, 12; 1547 blíž 1275 d e Bystroiczicz, CDM IV, 118; 1276 Bystrcze, PB XIX, 157; 1559 ves B ysBistrowici, CDM IV, 125; 1512 Bystrotrcz, ZDB XXVIII, 13; 1571 u vsi Bys czicze, PO IX, 64; 1516 z Bystroczicz, trcze, ZDB XXV I, 180; 1573 ves Bys PO X, 178; 1529 de Bystroczicz, ACO trcze, ZDB X X X , 9; 1609 Bystržicze, 265, f. 340; 1608 Beystroczicze, Reg. ZDB X X X IV , 27; 1674 Bistritz; 1718 a 137
kláštera hradišťského, 47; 1677 B ystrocžicz; 1718 Wistrocžitz; 1720 W eistroczitz ; 1751 Bystrocžitz; 1846 Bistroschitz, Beistroschitz, Begstrossice, též W eg strossice; 1872 Bejstroschitz, Bystročice; 1881 Bejstrošice, 1881 Bejstročice, Catal. cleri; 1915 Beistroschitz, Bystročice. 3 P. Klášterní Hradisko. Čes. 4 Bestročece, Bestrovák, hestrocké; Bystročice (Blatec — hanác. nářečí čuhácké). 5 MJ znělo původně *Bezstryjčice, utvořeno příp. -ice k zdrobnělému OJ Bezstryjek (od Bezstryj). Zn. ves lidí
Bezstryjkových. Ve výslovnosti z a s splynuly, přikloněním k adj. bystrý a podle MJ na -ice pak vzniklo Bystroči ce. ČV 125 (z OJ Bezstrojek — to ale sekundární); srov. pol. OJ Bezstryj, Be zuj, čes. Bezděd, Bezdruh. Prof V 556; Svoboda StčOJ 101; Taszycki Rozprawy 64. Bystrovany 1 Ves 5 km východně od Olomouce. 2 1277 inter villas Bistrouan ..., CDM IV, 141; 1444 z Bystrovan, Prásek, Organisace 230; 1498 v B ystrowanech, PO VI, 233; 1508 z Bystrowan, PO VIII, 127; 1512 drží ves Bystrow any, PO IX, 43; 1516 pod Bystrowany. PO X, 219; 1523 z Bystrowan, PO XII, 230; 1531 v Bystrowanech, PO XV, 108; 1576 nade vsí naší Bystrowany . . . na mlejn náš bystrowansky, PO X X IX , 131; 1676 Bystrow an; 1691 ex Parvo Bistrowan, Děkan, matr. Olomouc; 1718 Bistrowan; 1751 Bystrowan; 1846 Bis trowan, B ystrow any; 1872 Bystrowan, Bystrovany. 3 P. města Olomouce. Ces. 4 Bestrovany, do Bestrovan, Bestrovanščák/-ňák, bestrovanské. 5 MJ: z akuz. pl. obyvatelského jm. B ystrovénín „člověk z *Bystrova“. Ves toho jm.
však na Mor. není. Je proto téměř jisté, že jm. Bystrovany odvozeno analogicky podle sousedního Bukovany k názvu řeky Bystřice, na níž leží (jako náležité bychom čekali *Bystřičany). R. 1691 Malé Bystrovany s přívlastkem Malé „Klein“ v protikladu k blízké V elké 138
Bystřici. CV 183; Prof I2 259 (Bystřany); Spal 47. 6 PJ: Hradčice. 1. Bystřice 1 Ves 9 km ssz od Jablunkova; Sl. 2 1595 asi Bystrzicze, Prášková poz.; 1595 při kostele bystřickým . . . ze vsi Bystřice, LSA 20; 1647 von Bystrzitz, Urbář komory těšínské; 1674 de Bistritz, Matr. v Jablunkově; 1688 in pago Bystrzitz, VB; 1690 de Bistržicze, Matr. v Jablunkově; 1736 B ys trzitz; 1808 Bistrřitz, Bistrzicz; 1828 Bystrzitz; 1885 Bystřice; 1894 Bistritz, Bystřice. 3 P. komory těšínské. Od 1782 katol. a luterská fara. Pol. a čes. 4 Bystřica, Bystřičan, bystřick’i, fem. bystřičko. 6 Části osady: Paseka (Pašečňoře).
2. Bystřice nad Pernštejnem 1 Město v Jihlavsku. 2 1348 in oppido Wistricz, ZDB I, 2; 1349 in oppido dieto Bystricz prope P em steyn, ZDB I, 100; 1358 in Bystricz oppido, ZDB III, 461; 1360 in oppido Bistricz, Reg. VII, 438; 1609 město Bystrzyczy (4. p.), ZDB X XX IV , 57; 1610 při městě Bystrziczy, LSA III, 31; 1633 Bystritz; 1674 Bistritz; 1718 Bystrzitz; 1720 Bistritz; 1751 Bystrzitz; 1846 Bistřitz, Bystřica; 1872 Bystrzitze, Bystřice; 1893 Bistritz, Bystřitz, B yst řice; 1906 Bystřitz ob Pemstein, Bystři ce nad P em štýn em ; 1924 Bystřice nad Pernštejnem. 3 P. Bystřice; 1348 měs tečko, 1580 B. povýšena na město; již v 14. stol. farní kostel (patroc. sv. Vav řince). Ces. 4 Bystřice |-a (okolí), Bystřičák, bystřické. 5 Přívlastek podle hradu Pern štejnu; dříve označována i jako Bystřice u Jihlavy. Městem protéká říčka Byst řička. R. 1348 časté b/w. 6 Nový dvůr, Forota, Lužánky, Lucký mlýn, Obecni mlýn, Špitálská pazderna, Horní valcha. V městě je Bratrská/Bratská ulice. 3. Bystřice pod H ostýnem 1 Město v Přerovsku. 2 1368 medium oppidum Bystrzicz, ZDO I, 956; 1373 oppidum Bistricz, ZDO III, 207; 1550 z městečka Bystrzicze, PO X XI, 54; 1570 statku bystrziezkeho pod Hosteynem, PO
XXVII, 232; 1580 na Bystrziczy pod Hostegnem, PO X X X , 122; 1616 na zá mek bystrziczky, PO X X X IX , 102; 1616 na Bystrziczy pod Hosteynem, PO X X X IX , 95; 1633 Bistřitz; 1672 bistricensis (ecclesia), Děkan, matr. Holešov; 1675 B ystrytz; 1718 Bystržitz; 1720 Bistritz; 1751 Bystritz; 1846 Bystřitz, Bistřica; 1872 Bistřitz am Hostein, Bystřice pod H ostýnem ; 1893 Bistřitz am Ho stem, Bystřice pod Hostýnem. 3 P. Byst řice. Již 1368 městečko; 1864 povýšena na město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. kostela sv. Jiljí. V 1. 1791—1808 továrna na majoliku; na poč. 19. stol. lázeňské město. Ces. 4 Bystřice, jít na Bystřicu, za B-ú, Bystřičák, bystřický. 5 Městem protéká říčka Bystřička. Přívlastek podle polo hy pod horou Hostýnem. 6 Dubíček, Lázně, Pekelný mlýn, Včelín, Vinohrádek. Část města: Novovesko. 4. Bystřice pod Lopeníkem 1 Ves 10 km jv od Uh. Brodu. 2 1405 in villa Bystrzicz, KP I 114; 1515 ves Bystrziczku, ZDO XVII, 51; 1677 Bystržicze; 1718 Bystržicze; 1720 Bistřitz; 1751 Bystržitz; 1846 Bistřitz, Bystřica; 1872 Bistrzitz, Bystřice; 1893 Bystřitz, Byst řice. 3 P. Pánov. Ces. 4 Bystřica pod Opěníkem, Bystričani |-ňa (Lopeník). 5 1515 Bystřička = Malá Bystřice, s růstem obce pak 1677 dnešní název. O Lopeník, jm. hory, pod níž B. leží, viz heslo Lopeník. 6 Pod horský mlýn. 5. Bystřice M alá 1 Ves 9 km jv od Valašského Meziříčí. 2 1675 Nabystržicžkach; 1718 Klein B ystrzytz; 1751 Klein Bystritz; 1846 Klein Bistřitz, Ma lá Bistřica; 1872 Klein Bistřitz, Byst řička (l); 1893 Klein Bystřitz, Malá Bystřice. 3 P. Rožnov. Ves vznikla ko lem 1620. Ces. 4 Mála Bystřica, (malo)bystřický. 5 1675, 1872 MJ v deminut. podobě Bystřička proti sousední Valaš. Bystřici. 6 Baslov, Bošová, Buš, Gruň, Holomúc, Chlévisko, Košáry, Kršle, Melenov, Ne
řádová, Pohořelisko, Santov, Sedlo, Sla tina, Stančíkov, U Hajných, U Juřiců, U Mičulků, U Siřenů, U Šrámků, U Va culů, V okluce, Zezulka. 6. Bystřice V alašská 1 Ves 6 km jjz od Rožnova. 2 1675 Gross Bystržitz; 1718 Gross Bystržitz; 1751 Gross B yst ritz; 1846 Gross Bistřitz, Hrubá Bist řica; 1872 Gross Bistrzitz, Velká B yst řice; 1924 Valašská Bystřice. 3 P. Rož nov. Ves vznikla krátce před 1651; fara od 1784 (patroc. kostela Nanebevz. P. Marie). Ces. 4 Bystřica, Bystřičané, (valasko)bystřický. 5 MJ podle potoka Bystřice, při níž ves leží. Původní označení bylo Randýskova (podle fojta Randýska) nebo Nová Bystřice. Označení Valašská B yst řice teprve od r. 1924. 6 Bařiny, Bledá, Bukeryše, Buřanov, Búřov, Červenka, Cinov, Díly, Pálený Gruň, Hlaváčky, Hluboký, Hřivová, Hrňová, Humenec, Jančová, Krbov, Kyčery, Leskovec, Lubenky, Lušová, Misárny, Myslivna, Na hajdučkách, Na kykule, Na ohradě, Na říce, Na valše, Palúch, Pod činovem, Pod lesem, Pod Mísnú, Polomec, Skalí, Skalnitý, Suchá, Šachetný, Serhovny, Škola na pasekách, Tišňavy, U kostela, U Petruželů, Ve vlčím, Záry. 7. Bystřice V elk á 1 Městys 8 km vý chodně od Olomouce. 2 1275 Bystriz, CDM IV, 118; 1276 de Bystrzicz, CDM IV, 124; 1282 de Bistřitz, CDM IV, 206; 1283 in Wistricz, CDM IV, 212; 1336 in villa Bistricz Maiori, CDM VII, 147; 1365 de Bystrzicz, CDM XV, 102; 1365 super villas Bistrzicz .. . , ZDO I, 870; 1365 in Magna Bistrzicz, ZDO I, >819; 1374 in villa Bystrzicze Magno, ZDO II, 546; 1381 de Wistrzicz, CDM XV, 218; 1381 in villa Bystrzicz, ZDO IV, 105; 1406 in villa Bystricz, ZDO VI, 701; 1447 villa Bystrzicz, ZDO X, 746; 1446 v Bistriczi, PO III, 81; 1480 ves B ystrziczi, ZDO XII, 35; 1492 ves Bystrziczi, ZDO XIV, 5; 1519 tvrz Bystrziczy, ZDO XVIII, 23; 1523 úředník její bystrziczky, PO XII, 128; 1531 faráře mého bystr139
ziczkeho, PO XV, 97; 1550 z městečka Bystrzicze, PO XXI, 154; 1589 tvrz a městečko Bystrziczij blíž města Olomaucze, ZDO X X X , 13; 1594 v městeč ku Bystržyczy blíž města Olomaucze, PO XXXIII, 177; 1633 Fistricz; 1673 W istem itz; 1751 W istem itz; 1846 Gross W istem itz, Hrubá Bystřice; 1893 Gross W istem itz, Velká Bystřice. 3 P. Velká
Bystřice. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Za Jiřího z Poděbrad byla V. B. povýšena na městečko; patroc. far. kostela Stětí sv. Jana, 1827 založena chemická továr na. V 16. stol. v okolí těžba zlata. Čes. 4 Bestřeca, Bestřečák, (velko)bestřec-
5 Přívlastek Velká poprvé 1336. Něm. MJ 1673 W istem itz je z češt., B /W je časté; též 1633 Fistritz. Název od řeky Bystřice, na níž městys leží. 9 MJ: substant. příp. -ice k adj. bystrá tj. voda, zn. řeka s bystrým, prudkým tokem. Bystřice ležící v rovinách mívají význam „čistá, jasná, čirá, bílá voda“ , srov. Bílá, Bílina v Č. CV 183; Prof I2 261; Smilauer Vodopis 461 a PST I 59; Bezlaj I 62; ZMK III 98. 6 Na boudě (hostinec). Bystřička 1 Ves 9 km severně od Vsetína. 2 Kolem 1650 slula Simčíkova Bystřice, Sborník Mus. spol. ve Val. Meziříčí XIII, 14; 1846 Bistřitschka, Bystřička; 1872 Bistrzitsčhka, Bystřička; 1893 Bistřička, Bystřička. 3 P. Vsetín. Ves založena v pol. 17. stol. Ces. 5 MJ: deminit. k MJ Bystřice, v. t. Původně se jmenovala Simčíkova B yst řice. ČV 183. 6 Hlinské, Nová hospoda, Na bátrnce, Na pustém, Na uhlicku, Pa velci, Pod Růžďkou, Straději, U Baslů, U Břečků, U Galdů, U Heryšňů, U Kuhejdů, U Mikšů, U nádraží (mlýn), U Palužných, U Poláchů, U přehrady, U Řehořů, U Šimků, U Urbanů, U Vaň ků, U Zajíčků, V bradném, V dolinách, Včelín, Za vrchem. Býškovice 1 Ves 8,5 km ssv od Byst řice p. H. 2 1372 villam W yskowicz dietám, CDM X, 142; 1407 super medietate ville Wysskowicz, ZDO VII, 360; ké.
140
1672 Bisskowitz; 1718 Byskow itz; 1720 W iskopitz; 1751 Byskow etz; 1846 Bischkowitz; 1872 Bischkowitz, Biškovice; 1881 Biškovice, 1924 Býškovice. 3 P. Lipník. Ces. 4 Býškovice, Byškovjáci, byškovský.
5 MJ: příp. -ovice původ, k OJ Výšek, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s komponentem Výše- -e- kom parativ „vyšší“ , např. Vyšebor, Vyšehor, Vyšeslav. Protože stč. V - bylo vyslo vováno bilabiálně, zaměňováno často za B -, odtud od 17. stol. Býškovice, 1924 Býškovice. ČV 52 (k OJ Byšek, to hy pokor. podoba např. k Sbyslav, Přiby slav apod., v nichž býti „esse“) ; Prof I2 262; Svoboda StčOJ 93, 135. B ýšovec 1 Ves 5,5 km jjv od Bystřice n. P. 2 1350 villa Byscowitz, ZDB I, 151; 1398 super villa Byssowecz, ZDB VIII, 80; 1487 z Byšovce, AC XVI, 315; 1500 z Byssowcze, Mor. archivy soukr., 71; 1675 Pischowetz; 1691 ze vsi B ys sowcze, Matr. D. Loučka; 1718 Bysskow etz; 1751 Pischowetz; 1846 Bischowetz; 1872 Bischowetz, B ýšo vec; 1893 Byschowetz, B ýšovec; 1924 Býšovec. 3 P. Pernštejn. Ces. 4
Bejšovec,
Bejšovák,
bejšovskej;
v již. okolí Býšovec. 5 MJ: příp. -ovec k OJ B ýš, to hypokor. zkratka někte rého ze složených OJ s komponentem býti „esse“, např. Sbyslav, Přibyslav; srov. též Bošovice. Nebo deminut. k MJ Býšov. Znam. buď pouhé přivlastnění jako PJ Hodoňovec, Rakovec = patřící Hodoňovi, Rakovi, nebo, je-li zdrobněno, pak malý Býšov. Prof I2 263 (B-ov); CV 57. Bzenec 1 Město 8 km západně od Uh. Ostrohu. 2 1231 Bisenz, CDB III, 6 ; 1235 plebanus de Bizence, CDB III, 103; 1320 de Bisencz, CDM VI, 167; 1331 in Bisentz, CDM VI, 425; 1371 castrum Bysentz, CDM X, 118; 1376 Biesentz, CDM XI, 16; 1481 jak se ve Bzenec uvázal, KP VI, 111; 1494 že drží B zenecz, PO VII, 46; 1502 fojta bzeneczkeho, PO VII, 158; 1508 v Dubrawu bze-
neczku, PO VIII, 92; 1508 v Bzenczy, PO VIII, 115; 1512 na Daubrawie mej bzeneczkey, PO IX, 44; 1512 ze Bzencze, PO IX, 114; 1513 měšťané bzenecztij, PO IX, 179; 1516 tvrze bzeneczke, PO X, 145; 1527 úředník bzeneczky, PO XIII, 221; 1531 z městečka Bzencze, PO XV, 85; 1531 starších bzeneczkych, PO XV, 101; 1537 na Daubrawie bzenecz ke, PO XVII, 192; 1573 na Bzenczy, PO XXVIII, 28; 1586 do hory bzeneczkey, PO X X X I, 200; 1594 ouředníka svého bzeneczkeho, PO X XXIII, 148; 1614 Bzenecensis, Činek, Matricula 110; 1633 Bzenetz; 1669 Bisentz; 1718 a 1720 Bisentz; 1846 Bisenz, Bzenec; 1872 Bi sentz, Bženec. 3 P. Bzenec. Již 1231 zeměpanský hrad, který stával nad měs tem, později zámek v městě; 1371 měs to. Již 1235 farní kostel (patroc. sv. Jana Křtit.). Město proslulo vinařstvím a zelinářstvím. Byla tu početná židov ská menšina. Ces. 4 Bzenec, do Bzenca, v Bzencu, Bzenčan, bzenecký. 5 M J: substant. příp. -ec k adj. bezný, psi. btzbnbcb —> pův. nom. Beznec (odtud i lat.-něm. zápisy s počát. Bis-, v nichž substituce e/i). Podle nepřímých pádů do Bzenca, za Bzencem apod. vznikl vyrovnáním no vý nom. Bzenec. MJ zn. místo porostlé bezem, potok tekoucí bezovím apod., pak osada tam založená. Srov. v Č. Březenec, Dubenec, Lipenec. PJ Bzenec v Holešině u Blanska. CV 155; Prof V 539; Gebauer Slov. stč. I 49; Bartoš
Dial. slov. mor. 32; Nft 7, 125. 6 Bzenec-Písek (kolonie u nádraží), Háj (dvůr). Bzinek 1 Zanikl u Lísek (Zdounecko). 2 1521 ves pustou Bzynek, ZDO XIX , 9. 5 MJ: deminutivum k *Bezn, *Bzen < btzbn-b, adj. k bez „Holunder“ . Srov. zejm. slezská PJ typu Olšinek, Vrbinek, která deminut. k Ol(e)šen, *Vrben. CV —; Prof —. PJ Bzí, Bzinek v Ivančicích. Bzová 1 Ves 4 km jjv od Bojkovic. 2 1397 villam dietám Bzowe, ZDO VI, 649; 1406 villam Bzowe, ZDO VII, 173; 1407 ze Bzového . . . má dědictví Bzové, KP I, 274; 1408 in villa Bzowe, KP I, 274; 1412 villam Bzowe, ZDO VIII, 245; 1412 v Bzovém, KP II, 369; 1437 villam Bzowe, ZDO X , 279; 1447 ves Bzowe, PO III, 103; 1512 vodu bzovskú, LSA 487; 1541 Bzowe, ZDO X X V , 31; 1552 ves Bzowe, ZDO X X V , 166; 1592 vodu bzovskú, LSA 487; 1594 ves Bzowe, ZDO X X X , 281; 1598 obec bzovská, Urbář světlovský; 1647 do Bzovýho, SA V, 222; 1670 Bzowa; 1718 Bzowa; 1720 Bzowe; 1751 a 1846 Bzowa; 1872 Bzowa, Bzové; 1885 Bzova, Catal. cleri. 3 P. Světlov. Ces. 4 To Bzové, do Bzového, Bzovjané, bzovský |ta Bzová. 5 MJ: adjekt. k subst. bez — bzové, tj. místo porostlé be zem. 1397—1647 Bzové, 1670 poprvé Bzová. CV 183; Prof I2 265. Bzové je též část Velkých Karlovic. 6 Hrabovská (myslivna), Uhličné.
141
c Cacovice 1 Zaniklá ves, jejímž zbyt kem je samota Cacovský mlýn u Maloměřic (část Brna). 2 1104 (falzum z 12. stol.) Cahouici, Kosmas 259; 1529 mly nář czaczowský, PB XIV, 81. З P. Ca covice. 4
Cacovice,
do
Cacovic,
cacovské.
5 MJ: příp. -ovice k Cac(a), Čač(a), v nichž zvukomalebný kořen cac-, čačrozšířený v dětské řeči, např. cácat „hou pat“ , čačat „sedět na bobku“ — Cáca, Cáča „kdo houpá, sedí na bobku“, tvořeno jako brebtat/Brebta, šplechtat/ šplechta „kdo si vymýšlí“ apod. Zn. ves lidí Č-ových, C-ových. ČV 58 („asi pů vodu německého“); Prof —; DS 4, 129; J. Janko CMF 1932, 267n. C aknov 1 Zanikl někde na Hrotovicku. 2 1115 (falzum z 12. stol.) Caknouo, Kosmas 260. 5 MJ: přivlast. příp. -ovo k OJ Cakna, Čakna, ta rozšířena sufixem -na z OJ Сак, Cak, o nichž viz Cakov. Srov. OJ Boj /Bojna, k Bojslav, Drah/ Drahna k Drahomír apod. CV —; Prof —. C akov 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Bílsko; 9,5 km jjz od Litov le. 2 1347 Czachow, Reg. V, 154, 1348 in Czakaw, Reg. V, 497; 1349 in Czakow, ZDO I, 78; 1399 in Czaczkaw, CDM XII, 524; 1674 k Cakovu, LSA 124; 1672 Czakow, Děkan, matr. Mohelnice; 1718 Cžakow; 1720 Tzakow; 1751 Cžakow; 1846 Czakow, Čakow; 1872 Zakow, Zákov; 1885 Čákov, Catal. cleri; 1893 Zakow, Cakov; 1915 Cakow, Cakov. З P. olomoucké kapituly. Čes. 4 Cakov/ arch. Zákov, Cákovák, cakovské. 5 MJ: přivlast. příp. -o v pů vodně k OJ Čak, hypokor. podobě ně kterého složeného OJ s komponentem čá-, čě- „očekávat“ , stsl. čajati, čakati, např. Cábud, Cáhost, Čáslav; srov. Budimír/Bu/c, Vojtěch/Vok. Do němčiny 142
přejato s C /Z : 1720 Tzakow, odtud i čes. Cakov, mylně 1872 Zákov. Viz Caknov. CV 58, 59 (z něm. OJ Zacke); Prof I2 295; Svoboda StčOJ 48, 73, 131 a CMF 29, 20-29. Prásek SA VII 135. 6 Svatá voda. Cejl 1 Dříve brněnské předměstí, ny ní část Brna. 2 1570 na ulici jejich na Czeyli, PB XXVI, 130; 1846 Gross Zeil, W eliky Cegl, kdysi Ponawa, Klein Zeil, Mála Cegl. 3 P. brněnské kapituly. 4 Ten Cél, na, z Célo, Célák, célské. 5 MJ: z něm. Zeile „řada“ . Název pro osadu, jejíž domy jsou vystavěny v jed né řadě podél ulice. Z toho pak překla dem čes. Řádek a lat. Linea. Jm. Po nawa 1846 po říčce Ponávce tekoucí Cejlem. Prof I2 269, IV 143; CV Dickenmann BzN II 276. C e r e k e v P u s t á , viz Sandhýbl. Cerekvička 1 Ves 6 km jižně od Jih lavy. 2 1358 Nouavilla, Petridesovy výpisky; 1368 villa Newstift, ZDB V, 18; 1408 Parua Newstifft, Petridesovy výpisky; 1511 koupil ves Malú Cerekvičku řečenu, ZDB XVIII, 107, edice; 1678 Klein N ew stiefft; 1718 Klein Neustifft; 1720 Klein Neustifft; 1751 Neu stift; 1846 Neustift, Cerekw e; 1872 Neu stift, Malá Cerekev; 1881 Cerekvička; 1924 Cerekvička, Neustift bei Iglau. 3 P. města Jihlavy. Něm. a čas. 5 Základem MJ je slovanské slovo ci~bky, gen. crbkhve, staroč. cerkev i cierkev — nom. je analogický podle nepřímých pádů, gen. cěrekve; zn. starý kostel především dřevěný (ka menné jsou mladší a dostaly název kos tel, v. MJ Kostelec). MJ je dvojí zdrobnění: cerekvice = malý kostel, koste lík; když příp. -ice pozbyla funkci deminutivní, název znova zdrobněn příp. -ka : cerekvička — kostelíček, pak víska kolem něho stojící. Kostel již nemusel
existovat, název však žil dále jako PJ, které bylo 1511 převzato za MJ. Koste líček stával patrně poblíž zemské stezky. Osada se původně jmenovala Nová Ves, jak ukazuje lat. 1358 Nouavilla a něm. 1368 Newstift „nové založení“ (viz Nebštych). Ves tedy vznikla za středo věké kolonizace. CV 184; Prof I2 272; Machek ES 59; Vasmer REW III 290; CVSMO III 24. V C. blízko Dolní a Horní Cerekev. 6 Vílanecký mlýn /W illenzer Muhle. Cerony 1 Dříve osada, nyní místní část obce Babice (Uherskohradišťsko). 2 1846 Cerroni, Cerronjn; 1872 Ceronin, Ceronín; 1885 Ceronin, Ceronin; 1893 Ceronin, Cerony. З P. Velehrad. Osada založena 1786 na místě zrušeného ba bického dvora. Ces. 5 Název po Petru Ceronim, sekretáři komise pro správu zabraných církev ních statků; příp. -ín je analogická. Srov. Hamiltony, v C. Ráby. CV 267. Cetechovice 1 Městys 7,5 km jz od Zdounek. 2 1131 Cetohouicih, CDB I, 115; 1228 Cethocoviz, CDB II, 321; 1250 Zetogewicz, CDB IV, 194; 1302 de Cziethochowicz, CDM V, 134; 1307 de Cethochowicz, CDM VT, 9; 1330 de Czethocowicz, CDM VI, 399; 1373 in villa Cethuhowicz, ZDO II, 301; 1374 in villis . . . Czetochowicz, ZDO II, 555; 1381 Cetochouicz villam, ZDO IV, 17; 1405 de Cyeťhechouicz, KP I, 115; 1407 z Četochovic, KP I, 227; 1437 in villa Czetechowicz, ZDO X, 5; 1463 v Cethechowiczich, PO IV, 29; 1481 za Czetochowicze, PO V, 198; 1490 na Czetochowicze, ZDO XIII, 21; 1500 za ves Czethochowicze, PO VII, 62; 1531 lidé jeho czetochowsstij, PO XV, 149; 1550 ze vsi Czietochowicz, PO XXI, 43; 1542 k lesóm czethochowskym, ZDO XXV, 69; 1611 k lesům cetehowskym (!), Urbář buchlovský; 1633 a 1670 Czetechowitz; 1718 a 1751 Cžetechowitz; 1846 Czettechowitz, Cetechowiče (!); 1872 Czetechowitz, Cetechovice; 1885 Cetechovice, Catal. cleri; 1893 Czetechowitz,
Cetechovice. 3 P. Cetechovice; v 15. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kos tela Navštiv. P. Marie. V 17. stol. těžba mramoru. Ces. 4 Cechetovice (!), do Cechetovic, C echetoňák, cechetovské. Cechetovják (Zástřizly). 5 MJ původně Cětochovice: příp. -ovice k OJ Cětoch, hypokor. po době složeného OJ Cětorad, Cětolub, jehož první část C ět- spojuje Svoboda StčOJ 73 se stč. cěta „peníz“ , Eichler (Slavia 1966, 246) přeneseně s význa mem „hněv, Z o m “, jak ukazuje srov nání se staropruským -k o yt (Traut mann, Altpreufiische PN 141), lit. kaisti „erhitzen, rozehřát se —> rozzlobit se“ ; cěta je přejato z lat. centům. Zn. ves lidí Cětochových. Podoba jména kolí sala mezi Cetechovice a Cetochovice (byla i OJ Cětoch a Cětech), spíše než na záměnu OJ pomýšlíme na kolísání vokálové řady e-o-o —»- e-e-o. V nářečí proběhla disimilace zubnic C-t > C-ch pouhým přesmykem C-t-ch - > C-ch-t. MJ doloženo též s počátečním Č-, což u jm. se stč. cě- bývá; srov. i Cakov/ /Cakov. CV 58; Prof I2 275 (Cetenov); Svoboda StčOJ 73, 148; Eichler LA I 379; DS 3, 158. 6 Na pastvisku (mlýn), Vlčák (hostinec). Cetkovice 1 Ves 6 km jjv od Jevíčka. 2 1200 (falzum z poč. 14. stol.) C yethkouici, CDB II, 351; 1249 Ciethkouicz, CDB IV, 171 (středov. falzum); 1536 ze vsi Czetkowicz, PO XVII, 128; 1604 z Cetkovic, LSA 163; 1624 z Czetkowicz, Matr. v Pustiměři; 1633 Cetkowitz; 1670 z Czetkowicz, Matr. v Svitávce; 1677 Czetkowitz; 1718 Cžetkowitz; 1720 Czetkowitz; 1729 ex pago Cetekovic (!), Matr. ve Svitávce; 1751 Cžetkowitz; 1846 Czetkowitz, Cetkowice; 1872 Czet kowitz, Cetkovice; 1906 Cetkowitz, Cet kovice. 3 P. Sebetov. Fara již v 13. stol. (patrocinium kostela sv. Filipa a Jakuba). Ces. 4 Cetkovice, do Cetkovic, Cetkovičák | Cetkovščák, ceťkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Cětek, zkratce k Cětorad,
143
viz výše. Zn. ves lidí Cětkových. Ztrá tou jotace od 1536 Cetkovice. CV 58; Prof I2 275. 6 Část Brodek. PJ: Stráž. Cibulka 1 Dříve osada, nyní místní část Vysokých Zibřidovic (Sumpersko). 2 1893 Cibulkenfeld; 1935 Cibulka, Cibulkafeld. 3 Nověji vzniklá osada. 5 MJ: příp. -ka k Cibulka, které by lo příjmení nebo přezdívka majitele po zemku, na němž byla osada založena. Podnětem k takovému pojmenování osady mohlo však být i pěstování cibu le n. náhodný posměšný název, jehož motivaci již neznáme. Vzhledem k to mu, že jde o kraj obývaný dříve Němci, je nej pravděpodobnější prvý výklad. V něm. Cibulkenfeld je čes. Cibulka mechanicky spojeno s něm. -feld „po le“. Časté příjmení Cibulka. Srov. PJ Cibulář u Sáňky 78. Cidlina 1 Ves 10 km ssz od Mor. Bu dějovic. 2 Poč. 13. stol. in Cidlina, CDB I, 136; 1356 in Czidlin, ZDB III, 170; 1364 in Czidlinye, ZDB IV, 122; 1415 de Maiori Czyglyna, ZDB XI, 20; 1417 de Czidliny, KP III, 30; 1447 de Maiori Czigliny, KP III, 420; 1481 že drží ves pustu Cidlinu, KP V, 336; 1492 drží ves Czidlinu, KP VII, 56; 1531 z Czidlinij, PB XV, 72; 1542 ve vsi Czydlinie, ZDB XXVI, 67; 1607 uvázal se v ves . . . Czijdlijnu, PB X XXIII, 426; 1672 a 1718 Czydlina; 1720 Czidlina; 1751 Cžidlin; 1846 Czidlin, Čjdlina; 1872 Cidlin, Cid lina. 3 P. Lesonice; na konci 15. stol. ves byla pustá ves, pak opět osedlá. Ces. 4 Cidlina, do Cidliny!(arch.) -e , za Cidlino, Cidliňák, Cidlinští, cidlinské; cidlinskej (Horka). 5 Ves leží na potoce, lze tedy předpokládat, že jm. Cidlina
patřilo původně jemu, jak je tomu též v Cechách, kde Cidlina řeka i vesnice na ní (Prof I2 278). MJ má příp. -ina k základu, v němž Schwarz ON 76 vidí kořen slovesa cí dit „säubern“ . To však z hláskoslovných důvodů právem odmítli Prof 1. c. a Bezlaj 99 (říčka Cedilnica), protože 144
nč. cídit < stč. cúdit a *Cudina doloženo není. Janko v CMF 21, 339 spojil jm. Cid lina s ide. kořeny *skeid-/*koid- - > čis tý/cedit. Jak ukázaly etymologické vý klady Bemekerovy (SEW I, 122), Machkovy (Etym. slov. 55, 74) a Vasmerovy (REW III, 286), je mezi oběma kořeny vztah ablautové alternace. Lze proto tento výklad přijmout. Nejednotný je ovšem výklad významové stránky. Vý znam cedit „seihen“ vedl Bezlaje 1. c. k pojetí Cedilnica „místo, kde prosa kuje voda“ . Z ukraj. je doložen význam „strömen lassen“ . Za nejvhodnější však pokládáme význam „čistý, čirý“ : Cidli na „říčka s čirou vodou“, protože prů zračnost, čirost říční vody byla často motivem pojmenování, srov. Bělá, Bí lá, Bílina, snad i Bystřice tam, kde ne může jít o bystrý, rychlý tok. Postup tvoření jm. jako v Bílina: *cědlý/*čidlý (to ovšem deverbativum) — Cidlina, srov. apelat. trhlý — trhlina. CV 184 (nejasné); Prof V 144; Sedláček Snůška 78; Smilauer NR 1946, 161. Doklad 1415, 1447 má přívlastek Maior Cz. —Větší C. na rozdíl od blízké vsi Cidlinky, malé Cidliny v. t. Cidlinka 1 Zpustla v okolí Cidliny (Moravskobudějovicko). 2 1513 že drží ves pustú Czidlinku, PB X, 82; 1557 puol vsi Czydlinky, ZDB XXVII, 29. 5 MJ je deminutivum k Cidlina, v. t C í c h o v, viz Tichov. Cikáni 1 Samota u Bohosudova (Dačicko). 2 1915 Cikáni. 5 Osada byla kdysi založena cikány, odtud název. MJ nemá ještě obvyklý charakter, neboť by muselo znít Cikány nebo Cikánov. Podobně Domkáři, D vo řáci, Zahradníci, která jsou však starší. Cikánka M oravská 1 Dříve osada obce Moravské Křižánky, nyní osada obce Svratky; 16,5 km severně od No vého Města. 2 1846 Cykanka nebo C y ganka; 1872 Cikanka; 1885 Cikánka; 1893 Mährisch Cikanka, Moravská Ci
kánka. 3 P. Nové Město. Osada vzni kala po r. 1720 při železné huti. Ces. 5 MJ patrně podle toho, že zde bydlí vali cikáni jako příležitostní dělníci. Avšak také příjm. Cikán a nář. ci kán = hanl. darebák, lhář. ČV 269; Prof —. Cikháj 1 Dříve samost. obec, nyní osada obce Světnova; 10 km ssv od Zďáru. 2 1662 v Czykhagi, Svoboda, Zďárský okres 200 ; 1846 Cikay, Č ikey; 1872 Cikhay, Cikhaj; 1925 Cikháj. 3 P. Zďár. Již v pol. 17. stol. tu byla skelná huť a parcelací dvora 1789 vznikla ves. 5 MJ složeno z něm. Ziegen „kozí“ a -hain „hájek, lesík“ pejorat. „paseka“ , které zpodobněno s čes. háj. Srov. v C. Ziegenschacht, Prof IV 776; CV 267 (bez). 1. C im burk 1 Hrad u Koryčan (Kyjovsko). 2 1358 Cymburk, novum cast rum, ZDO I, 562; 1398 na Cimburg hrad, ješto na Hřeběcém jest, CDM XII, 473; 1515 na Czimburgku, PO X, 36; 1522 hrad náš Czim burgk . . . na horách Hrzibieczich ležící, ZDO X IX , 15; 1604 na zámku Czymburgku, ZDO X XX II, 98; 1611 k horám czimburskym, Buchlovský urbář. 3 Hrad byl založen krát ce před r. 1348, když páni z Cimburka prodali Cimburk u Trnávky. Hrad zpustl po 1614. 2. C im burk 1 Hrad u Trnávky (Mo ra vskotřebovsko). 2 1308 de Cimburc, CDM VI, 16; 1316 de Cinburch, CDM VI, 98; 1346 castrum Czinnburk, CDM VII, 633; 1346 in Czynnenburk, Reg. V, 2; 1374 de Czinburg, KP I, 39; 1386 de Czimburg, KP I, 69; 1406 sub castro Czimburg, CDM XIII, 416; 1437 z Czimburka, PO III, 14; 1547 zámek C zym burk a jinak Tmawku, ZDO X X V , 84; 1574 na zámku jeho Tmawcze, PO XXVIII, 355; 1585 na zámku Tmawcze, PO X X X I, 88 ; 1600 zámek Tmawku, ZDO X X X II, 34. 3 Hrad byl založen rodem erbu cimbuří, teprve 1786 byl opuštěn. 5 V 16. stol podle blízkého městečka
10
1 jm. Trnávka. • MJ je německé; střhn. Zinne = cimbuří, ozubená hradní zeď + Burg „hrad“ ; asimilací n k následu jící retnici b pak Cimburk. Oba hrady nazvány podle cimbuří, erbu pánů z Cim burka, CV - ; Prof I2 280; DS 3, 160. Cíp 1 Kdysi ves, nyní část města Tovačova zvaná Cíp (Kojetínsko). 2 1480 Czip, ZDO XII, 17. 3 P. Tovačov. 5 Asi název pro část obce, která leží stranou, na okraji osady. Srov. laš. čí pek = pejor. malý kousek, troška, pře nes. malý člověk. Souvisí se slovesem štípat. CV —; Prof —. Srov. Čípček. C i n z e n d o r f , viz Česká. Císařov 1 Ves 7,5 km sz od Přerova. 2 Původní název vsi byl Josefslust; 1846 Kaiserswerth, Cýsařow; 1872 Kai serswerth, Císařov. 3 P. Citov. Ves za ložena 1785. Ces. 4 Cisařov, na Cisařov, na Císařově, Cisařovčák, cisařovské. 5 Ves založena
Joachymem ryt. Stettenhofenem a na zvána po císaři Josefu II. něm. Josefs lust „radost, potěcha Josefova“ (srov. něm. Lusthaus „letohrádek“ ), též Kai serwerth „císařův ostrov“ (toto jméno zaniklo); čes. Císařov s analog, -ov. CV 266; Prásek Úvahy 8 a SA 1905, 27. 6 PJ U valu. Citonice 1 Ves 7,5 km zsz od Znojma. 2 1252 Cethnicz, CDB IV, 244 (střv. fal zum); 1253 in villa Chetomiz, CDB IV, 266; 1348 Etmicz, Reg. V, 361; 1360 Etmicz, Reg. V, 361; 1416 zu Ethmicz, Ruk. sb. SAB č. 1131, 266; 1540 u C zytonicz, ZDB XXVI, 49; 1575 ze vsi Czytonicz, PB XXVII, 92; 1672 Edmitz; 1718 Ednitz; 1718 Ednytz; 1846 Ed mitz, Citonice; 1872 Edmitz, Citonice. 3 P. města Znojma. Fara od 1780 (patroc. kostela sv. Jana a Pavla). Ces. 4 Citoňce, do Citoňc, Citoňák, citoňcké (Maršovice, hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i). Něm. Edmets. 5 MJ: příp. -ice buď k OJ Cětoň, to hypokor. zkratka složeného OJ Cětorad, Cětolub, nebo k OJ Cětom, zkratce slo
145
ženého OJ Cětomysl (- om zde není sufixální, srov. Ratimír — Ratim v MJ Vratimov); o komponentu C ět- viz Cetechovice. Zn. ves lidí C-ových. Do němčiny přejato s obvyklou redukcí druhé slabiky a dekompozicí počát. C ět/ /Et, E d-: Cětonice - > ze Edmitz; srov. Cvrčovice — ze Urspitz. CV 9, 58; Prof Svoboda StčOJ 161, 163; Wisnar ON Znaim 15; Schwarz 313. Citov 1 Ves 7 km ssz od Přerova. 2 1282 de Chethow, CDM IV, 211; 1293 de Cetow, CDM IV, 313; 1305 de Chietow, CDM V, 181; 1305 Cyetow , CDM V, 181; 1691 pagus C y t o w . . . ecclesia Citowiensis, Děkan. matr. Přerov; 1846 Zittow, Citov. 3 P. Citov. Již v 16. stol. fara (patroc. kostela sv. Jiří). Čes. 4 Citov, do Citová, Citovčák, v pl. Citovšči, citovské. 5 MJ: přivlast. příp. -o v k OJ Cět > Ciet > Cit/Cit, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem Cět-, o nichž viz Cetechovice. Krátké i buď nářečním kráce ním, nebo podle něm. Zittow. CV 58; Prof I2 283. Cizkrajov 1 Ves 4 km severně od Slavonic. 2 1301 de Zusekray, CDM V, 321; 1356 de Czuzkray, ZDB III, 256; 1358 in Cziskray, ZDB III, 388; 1371 in Cziskray, ZDB V, 320; 1387 villam Czizkrayow, ZDB VII, 521; 1416 in villa Cyzkragow, KP II, 338; 1480 plebani de Ciczgrass, ACO 265, f. 49; 1619 ves Cziczkragow, ZDB X X X IV , 41; 1678 Sitzkreytz ; 1718 Sitzgrass; 1720 a 1751 Sitzgras; 1734 Sizgrazii (lat. gen.), Tiray, Slavonický okr., 112; 1846 Sitz grass, Sickragow; 1872 Sitzgras, Ciz krajov. 3 P. Dačice. Za třicetileté války byla ves dočasně pustá (1638). Rozsáhlá náves prozrazuje, že tu šlo o nezdařené založení městské osady. Gotický farní kostel sv. Petra a Pavla, nad nímž stá vala tvrz. Poutní kostel Monte Serrato ze 17. stol., při němž byla karmelitská rezidence. Něm. a Ces. 4 Něm. SitzkrOs. \ Tsitskros. 5 MJ: přivlast. příp. -o v (do 1371 -jb) k OJ 146
Cuzkraj; ves nazvána po majiteli pan ství Cuzkraji (1268—1281) z rodu erbu jeleního rohu. OJ složeno s cuz- „cizí“ a -kraj „země“ , srov. OJ Cuzdrah, Cuzsúd, Držkraj. R. 1358 poprvé ’u > i. Do němčiny přejato se substitucí C/S a z/c, se ztrátou toponymiekého sufixu a s ana logickým přiřazením k něm. MJ s ge nitivním -s : Cizkrajov -*■ Sitzkrays, to v něm. nářečí ay > (a > ) o : Sitzgros/ /Tsitskros. V něm. lidové etymologii pak spojeno se sitzen „seděti“ a Gras „trá va“ . CV 58; Prof I2 283 (Cizkrajice); Svoboda StčOJ 73, 107; Schwarz 313; Beranek 91. 6 Felixův mlýn/Felixmůhle, Zámeček u Bolíkova/Schlossel bei Wolking. Cornštejn 1 Hrad nad Dyjí u Bítova (Vranovsko). 2 1343 Czomstein, CDM VII, 480; 1363 die Vest zu Czomstein, CDM IX, 303; 1403 unter dem Czonvsteyn, CDM XIII, 250; 1420 de C zom stein, ZDB XII, 1; 1421 z Comštejna, AC X, 247; 1422 de Czomstein, Neu mann, Nové prameny, 172; 1424 z C zo m štejna, LSA 582; 1493 hrad Czorsstayn, ZDB XVI, 46; 1510 na Czomsstaynie, PB Vllb, 56; 1529 na zámek C zom ssteyn, PB XIV, 132; 1511 zámek C zom sstijn, PB XV, 111; 1576 zámek C zom ssteijn, ZDB X X X , 89; 1580 za pustým zámkem Czom ssteynem , PB X X IX , 183. 3 Hrad byl rozbořen královským vojs kem 1465, ale znovu vystavěn, někdy v 2. pol. 16. stol. opět zpustl. Pod hra dem byla kaple sv. Trojice připomínaná 1403. 5 V MJ je první část spíš něm. zo m „hněv“ než schor, schare „skalní útes“, -štejn „Stein, kámen, skála“. I v názvu měla být patrna síla a pevnost hradu. CV - ; Prof - . Cotbytle 1 Ves 4,5 km jz od Štítů. 2 1351 Zockitel, CDM VIII, 80; 1412 Czotkyťl, ZDO VIII, 48; 1447 Czotkytli, ZDO X, 386; 1481 ves Psotkytl, ZDO XII, 39; 1677 Czokútel; 1718 Zotťkúttel; 1720 Zotkuttel; 1751 Zotkuettl; 1846 Zottkuettel; 1872 Zotkittl, Cotkytl. 3 P.
Zábřeh. Již 1351 far. kostel (nynější patroc. sv. Jan Nep.). Ces. 4 T y Coketle, do Coketl/-tel, Cokečák, cokecké. Poslední obec s hanáckým ná
řečím zábřežského úseku. 5 M J: z něm. Zott- „chlupatý“ a -kittel „Kittl, hale na“, stč. kitle. Byl to výstražný název takového místa, kde u obchodní cesty hrozilo nebezpečí přepadení, loupeže apod.; srov. Cukmantl, Daskabát, v C. Cerkytly (zerre den Kittel „trhej, šku bej halenu“). R. 1481 zkomoleno na Psotkytl. CV 261 (bez); Prof I2 274. Srov. i PJ Zaplaťkůže poblíž Krčmy u Bystřice n. P. 6 Lázek, Na lánech, Stránská. Část: Království. C r h o n i c e nezanikly (Nekuda 137), je to Crhov 2. 1. Crhov 1 Ves 7,5 km ssz od Kunštátu. 2 1353 villam Czyrhow, ZDO I, 264; 1397 villam dietám Czrhow, ZDO VI, 612; 1412 villam dietám Czrhow, ZDO VIII, 2; 1464 za ves Czrhow, KP IV, 168; 1490 ves svou vlastní Czrhow, ZDO XIII, 11; 1596 v rychtě cerhovské, LSA 129; 1674 Czerhow; 1718 Czerh off; 1720 Czerhow; 1751 Cžerhow; 1846 Czerhow; 1872 Czerhow, Crhov. 3 P. Kunštát; v 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do, z Crhova, Crhán |Crhák (Jedlí), crhovské. 6 V drahách, PJ: Pod stráží. 2. Crhov 1 Ves 3,5 km jižně od Štítů. 2 1358 in Cirjhonicz, ZDO I, 596; 1359 in Czirhow, ZDO I, 647; 1481 ves Czr how, ZDO XII, 39; 1531 ves Czrhow, ZDO XXIII, 15; 1613 ves Czrhow, ZDO XXXIII, 78; 1675 Czerhow; 1718 Czerhoff; 1720 Cerhow; 1751 Cžerhost(\); 1846 Czerhof, Cerhow; 1872 Cerhof, Crhov. 3 P. Ruda. Ces. 4 Cyrhov, cyrhovské. 5 MJ znělo pův. Crhonice, jak ukazuje doklad 1358 Cirhonicz: příp. -ice k OJ Crh-oň, není-li ovšem podle blízkých Tatenic a Heřmanic. Znam. ves lidí Crhoňových. 0 MJ Crhov: přivlast. příp. -o v k OJ Crha, to česká podoba OJ Cyril <—řec. Kirilos. Do němčiny přejato s adaptací -o v /-h o f „dvůr“ : Cerhof. CV 58; Prof 10*
I2 284; Svoboda StčOJ 174 (Crh); Smilauer OC 70, 358; Michálek OP II 114; NR 1946, 28; AfslPhil 1920, 538. 6 Na hranicích, U mlýna. Ctiboř 1 Dvě zaniklé vsi téhož jmé na ve farnosti jihlavské. 2 1257 Stibor et altemum Stibur, CDM III, 253. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Cti bor < Čstibor (čest „honor“ a -b or „bo jovat, pugnare“ ). Skupina Csti/Cti- za pisována též ve stč. Sti- podle asimilo vané výslovnosti; srov. Stěbořice. Jméno patří do skupiny MJ s -bor+ jb na Ces.mor. vrchovině (Mysliboř, Ratiboř, Touboř). CV —; Prof I2 285; Svoboda StčOJ 73. Ctidružice 1 Ves 9 km jjv od Mor. Budějovic. 2 1365 in villa Czadrusicz, ZDB IV, 265; 1528 Czidruzicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212; 1550 ke dvo ru v Czydruziczych, PB X X , 15; 1575 na Czydruziczych, PB XXVII, 63; 1586 ves Czydruzicze, ZDB X X X , 195; 1672, 1718, 1720 a 1751 Schidrowitz; 1846 Schidrowitz, Čidružice (!), též Sidrussice; 1872 Schidrowitz, Čidružice; 1881 Mstidružice, Čidružice; 1924 Ctidružice. 3 P. města Znojma. R. 1779 parcel, dvůr. Ces. 4 Čidružece/Čedružice/Cedružece, do Č -žec, Č-družák, č-druské. V místě ha nácké nářečí znojemského typu se sil nou redukcí i. 5 První doklad zní Cza drusicz: Čadružice — příp. -ice k OJ Čadruh, složeného z ča- (viz Cakov) a -druh „socius“ (srov. OJ Bezdruh, M stidruh); zn. ves lidí Cadruhových. Bylo však i stč. zvukově velmi blízké OJ Ctidruh < Cstidruh, s nímž zaměněno. Do němčiny přejato s Cti/Schi- a ana log. -ow itz (např. podle blízkých Bojanovic): Schidrowitz. Odtud i český kan celářský novotvar 1846 Sidružice. CV 62 (k Č sti-) ; Prof I2 285 (Cti-), 292 (Cá-). C u c m a n s, viz Micmanice. Cukm antl, nyní Zlaté H ory 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1263 contra Cucmantel, CDM III, 159; 1281 cum suburbio, quod Czuczmantel dicitur, CDM IV, 189; 147
225-240; 1911, 60-68 (kde všech 39 ně 1361 oppidum Czukmanťl, CDM IX, meckých MJ Zuckmant[e]l); jeho vý 256; 1361 de oppido tuo Czukmantél, klad přijal i Schwarz. Podrobnější úda Reg. VII, 986; 1377 die Stat Czokmanje o literatuře viz Prof I2 287—289. DS til, Gr-M II, 484; 1385 mit der Stadt 3, 200; LA 1962. Czokemantl, Gr-M II, 493; 1471 na měs 2. Je skupina německých MJ s im tečku Cukmantli, AČ VI, 508; 1490 in Czukmanťl, ACO 265, f. 77; 1720 a 1805 perativem na počátku: Gibacht, SiehZuckmantél; 1836 Zuckmantel, dříve dichfúr, Lobetanz, čes. Cerkytly, Cotkyly, která z něm.; mezi ně se dá MJ Edelstadt; 1894 Zuckmantel. Od 1949 Cukmantl/něm. Zuckmantel něm. Zlaté Hory. 3 C. byl ochranným měs tem vratislavských biskupů a náležel zucke den Mantel s významem „vyrvi, ukradni plášť“ zařadit nepřirozeněji. knížectví niskému. Již v 13. stol. tu Tak i Prof I2 289. byly doly na zlatou rudu, které byly Náš Cukmantl leží na bývalé důle v 16. stol. v rozkvětu, kolem 1770 za žité obchodní cestě v místech, kde vstu staveno. Od 16. stol. plátenictví, v 18. povala do velkého hvozdu, který byl stol. papírna. V 13. až 15. stol. bylo pověstný častými přepady obchodních území kolem C. sporné mezi Slezskem karavan. Je dosti nepravděpodobné, že a Moravou. Cukmantlem vedla obchodní cesta z Nisy do Olomouce; podél ní by v lesnatém prostředí byl za rozcest ník zvolen právě strom, rozdvojená vě byly mezi C. a Bruntálem hluboké lesy, tev n. kmen. Byl by to znak málo kde byly časté přepady obchodních ka diferenční. V místě našeho Cukmantlu ravan. Něm. 5 MJ Cukmantl je nepochybně ně nemohla ani cesta jiným směrem vésti než údolím na Bruntál. Spíše šlo proto meckého původu, ač právě výklad o pojmenování místa častých přepadů z němčiny činí největší potíže. Odmítpro výstrahu cestujícím karavanám, neme-li z hlediska hláskoslovných i stratigrafických neproveditelné Cukmantl pro které byl takový údaj důležitý. -«—slovanské *Suchý Důl (W. Schultz), Kloníme se tedy ve výkladu MJ Cukmantel k názoru Profousovu, třebaže *Suchomuty (V. Hauer), *Suchomasty (V. Prásek), pak vidíme, že dosavadní byl v Prof V 145 Jejkalem odmítnut (ne zcela přesvědčivě: „Výklad . . . z vý výklady dospěly k těmto výsledkům: 1. První část složeného německého razu zucke den M antel... , jak to před jm. Cukmantl/Zuckmantel souvisí s ba pokládá Profous, je neudržitelný, lze snad pom ýšlet. . . na přezdívku zloději vorským Zuecken, Zueggen „větev, vý podle obdobných přezdívek Zerrmantel, řez na stromě nebo vidlice“, srov. střhn. Zerrkitel.“ Ale právě Zerrkitel -> MJ zwic „klín“. V druhé části se vidí dia lekt. bavorské Mantel, f. „borovice“ . Cerkytly ukazuje na možnost vzniku!). Srov. i česká MJ Hleďsebe, Dalskabáty, Spojení s zucken, zücken, zocken „ent Daskabát u Prof V 554, uvedená Smireißen, rauben“ je tu odmítnuto z dů lauerem jako „varovná“ , a OC 339. Ta vodů významových, neboť význam to větná jména jsou sice pozdější, ale, „ukrásti borovici“ nelze přijmouti, le jak ukazuje stáří dokladů u MJ Cuk da s modifikací „borovice, u níž bylo mantl i u jm. Daskabát (v. t.), nic ne něco ukradeno“ . brání v tom, abychom existenci větných Je tedy sthn. *zuockmantel „borovice jmen výstražných uznali i pro doby s nápadným rozdvojením větví n. kme starší. ne“ ; taková borovice měla sloužit za Trať Cukmantl v Kurdějově na Husrozcestník na křižovatkách obchodních topečsku. CV —. cest. Takto jméno vyložil Meiche, Deut V 15.—17. stol. užíván pro C. někdy sche Geschichtsblätter 1909, 201—217,
název Edelstadt, tak např. jméno pro slulého inkvizitora čarodějnic Bobliga z Edelstadtu. Název vznikl úpravou jména blízkého hradu Edelsteinu, v. t. Z dokladu 1477 na městečku Czukmantlu s horami zlatými se vyšlo při tvoření nového, českého jména Zlaté Hory (1949). 6 Rozhledna na biskupském kop ci/Bischofskoppenwarte, Sanatorium, U Panny Marie Pomocné/Mariahilf (poutní místo). Cvikov 1 Dříve samostatná obec, ny ní ulice vsi Lovčice (Zdánicko). 2 1261 (falzum z 13. stol.) Czwikow, CDM III, 324; 1341 Zwicow, CDM VII, 346; 1349 Zwicow, CDM VII, 389; 1497 na puol vsi pustéj Czwikowie (!), ZDB XVII, 19; 1506 puol Czwikowa, ZDB XVIII, 3. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., byla však opět osazena a tvoří nyní ulici Lovčic zvanou Tikov. 5 Patrně k OJ Cvik příp. -ov, znam. Cvikův majetek. OJ Cvik je z apelativa cvik (doloženo u Klareta) s významem „kterýkoli dravec k lovu cvičený“ , pře neseně pak staroč. cvik — obratný, chyt rý člověk; srov. lašské fiks < cvik (pejor. vychytralý, mazaný člověk). MJ neni přejato z něm. Zwickau jižně Lipska, čes. Cvikov: z Zwick, „rozcestí, Wegga belung“ + Aue. Výklad ze slovan. zá kladu tu neuspokojuje. ČV —; Janko CMF 18,13; Prof I2 290. Namen deutsch. Städte 133; Svoboda StčOJ 196. Cvilín 1 Hrad u Ovalna (Krnovsko); Sl. 2 1280 de Lobenstein CDM IV, 175; 1281 de Lobenstein, CDM IV, 194; 1281 de Lobenstein, CDM IV, 200; 1282 de Czwilin, CDM IV, 206; 1288 deCzevelin, CDM IV, 70; 1288 de Lobenstein, CDM IV, 271; 1297 de Lobensteyn, CDM V, 73; 1360 de Lobensteyn, Reg. VII, 608; 1381 de Czwilin, ZDO IV, 31; 1524 Czwielyn zámek . . . pod hradem Czwylinem, Urbář komory krnovské. 3 Hrad náležel knížatům krnovským a byl zbo řen za třicetileté války. 5 Hrad, který stával na kopci v místě
dnešního poutního chrámu poblíž Úvalna, nesl 1280 jméno Lobenstein: z něm. beim, zum lobeden Stein, k loben „chvá lit, oslavovat“ a Stein „kámen, skalis k o“, přeneseně „hrad“ ; zn. patrně hrad postavený k něčí poctě, chvále. V čes. MJ Cvilín je přivlastňovací příp. -ín stejná jako ve jm. Hodonín, Libušin, základ však nejasný. CV —; Prof —; Sáňka 84 (PJ Cvilín v Ricmanicích po dle rodů Zwielingů). Cvrčov 1 Osada obce Tovačov, 6,5 km severně od Kojetína. 2 1846 Czwerczow, Čwrčow; 1872 Czwrtschow, Cvrčov; 1881 Svrčov. 3 P. Tovačov. Stával již v 15. stol., zanikl a 1790 parcelací dvora ob noven, Ces. 4 Cvrčov, do Cvrčova, Cvrčovák, cvrčovské. 5 MJ: buď přivlast, příp. -ov k OJ Cvrč/Svrč <—svrč „cvrček, Grille“ , nebo jmenná podoba adjektiva cvrčový (tj. háj, les, kde je hodně cvrčků; srov. Komárov). Viz Svrčov. ČV 127 (Svrčov); Prof IV 263 (Svrčovec), V 565. DS 15, 72; Svoboda StčOJ 136. 1. Cvrčovice 1 Ves 1,5 km ssz od Po hořelic. 2 1276 Vrspicz, CDM IV, 121; 1349 de Vrspicz, ZDB I, 19; 1498 zu Urspitz, Kratochvíl, Archív Pravlova, 22; 1520 lidem svým swrcžowskym, PB XII, 50; 1519 pod Swrcžowiczemi, PB V llb, 93; 1529 od stwrczowskych gruntů, PB XIV, 140; 1538 ves Swrczowicze, ZDB XXVI, 4; 1551 z Sswrczowicz, PB X X , 250; 1574 ves Sswrcžowicze, ZDB X X X , 46; 1576 ze vsi Sswrczowicz, PB XXVII, 228; 1580 ze vsi Czwrcziowicz, PB X X IX , 175; 1593 do dvora cžwrcžowskeho, PB X X X I, 23; 1674 Vrspitz; 1718 Uhrspitz; 1720 Vrspitz; 1750 Ur spitz; 1846 Urspitz; Czwrczowice; 1872 Urspitz, Cvrčovice. 3 P. Cvrčovice. Již 1276 farní kostel, patroc. sv. Jakuba V. Něm. a čes. 4 Do, z Cvrčovic, v Cvrčovicách |-ich, za Cvrčovicama |-ema, Cvrčovák \-ščák, cvrčovské. Arch. Svr-. Něm. úašpets. 5 Doklady do 1520 jsou sice německé, 14»
ale o české předloze Cvrčovice, SvrčoviCvrčovice, Svrčovice; 1924 Cvrčovice. ce tu není pochyb. Něm. 1276 Vrspicz, 3 P. Zdounky. Ces. 1498 Urspitz vzniklo ze spojení z Cvrčo4 Svrčovice, do Svrčovic, Svrčovák/ vic, v němž střhn. předložka z’ ( < zu, -v já k / arch. Surčovják (pejor.), švrčovze čes. „v “) splynula s počátečním C ské. Nověji Cvrčovice. 5 MJ: příp. -o v iv C, psaným ovšem Z ; to se pak oddě ce к OJ Svrš, Svrč „cvrk, cvrček, Gril lilo a chápalo jako předložka zu (čes. le“ (viz Cvrčov), zn. ves lidí Svrčových. CV 127; Prof I2 292. 6 Pila (myslivna), „v “); Ur- je za české vr: z’ Cvrčovic -*■ Z’ Vrčovic —► Zu Urspitz. Příp. část obce Kašnice — podle hr. Kaschnit-čovice —=►něm. -spitz, srov. Edelspitz ze z Weinbergu (viz Kašnice, Vinoz čes. Sedlešovice. Schwarz 309, 314; hrádky). Beranek 79. Cyrilov 1 Osada obce Horní Bory, 2. Cvrčovice 1 Ves 2 km vjv od Zdou- 7 km ssv od Velkého Meziříčí. 2 1846 nek. 2 1412 Swrczowicz, ZDO VIII, 21; Cyrillhof; 1872 Cyrillhof, Cyrilov; 1885 1520 ves Swrczowicze, ZDO XVIII, 26; Cirilhof, Cirilov; 1893 Cyrillhof, Cyri 1561 ze vsi Swrcziowicz, PO 185 XXIII, lov; 1906 Cyrilhof, Cyrilov. 3 P. Kři143; 1617 Swrczowicze; 1718 Cžrwcžožanov. Založen 1784. Ces. witz; 1720 Cwrtschowitz; 1751 Cwrcžo5 Nazván snad podle některého úřed witz, 1846 Czwrtschowitz, Čwrčowice; níka křižanovského panství něm. Cyrill 1881 Svrčovice, 1885 Cvrčovice, Svrčohof „Cyrilův dvůr“, čes. Cyrilov s ana vice, Catal cleri; 1893 Cwrtschowitz, log. -ov. CV 266 (bez); Prof —.
150
c čabová 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Mor. Beroun, 6,5 km zjz od Dvorců. 2 1397 Czabowa, ZDO VI, 642; 1480 Czabowa, ZDO XII, 19; 1678 Brokkersdorff; 1718 Brockersdorff; 1720 Prokersdorf, Prokoritze (!); 1751 Prokersdorf; 1846 Brockersdorf, Prokers dorf, Cabowa, Prokowice; 1872 Brokkersdorf, Čabová; 1885 Čabová, Catal. deri; 1895 Brokersdorf, Čabová. 3 P. Karlovec. V 16. a 17. stol. těžba že lezné rudy. Něm. 5 MJ: přivlast. příp. -ova k OJ Čab, zn. Cabova ves, lhota. Po vynechání do plňujícího substantiva přehodnocena na adjektivní čabová, srov. Franková, Hostišová. OJ Čab < - hypokor. k Cábud, viz Cavisov. Něm. Brokersdorf zn. „ves Brokerova“ . Podle něm. MJ kancelář ský novotvar 1720 Prokoritze, 1846 Pro kowice. CV —; Prof —; Janko CMF 19, 19-24. Č a b y š o v, viz Cavisov. Caková 1 Ves 12 km zjz od Krnova; Sl. 2 1494 na vsi Czakowie, ZDK I, 54; 1678 Friedersdorff, Děkan. matr. Krnov; 1835 Friedersdorf; 1885 Friedersdorf, Caková, Catal. deri; 1894 Friedersdorf, Čaková. 3 P. komory krnovské. Něm. 5 MJ: nejprve přivlast. příp. -ov k OJ Cak, o němž viz Cakov. Další do klady jsou až ze 17. stol., a to německé Friedersdorf „ves Friedrova“ , srov. něm. příjm. Frieder, Flieder, která domácké podoby k Friedrich. České jm. Čaková až 1885; přivlast. příp. -ova, přehodno cená na adjektivní -ová, užita zde však analogicky. Srov. Cabová, Franková, Hostišová. DS 3, 162; DS 4, 128; Miklosich PN č. 441, ON 351; Eichler Slavia 1966, 246. Calonice 1 Zanikly u Dalešic (Hroto vicko) v trati Calonice. 2 1392 in villa Czálonicz, ZDB VII, 1034; 1417 in villa
Czelouicz locum municionis, ZDB XI, 405. 3 V 15. stol. tvrz. Osada byla ještě 1535 osedlá. 5 MJ: příp. -ice k OJ Čaloň, Celoň „člověk s velkým čelem“ . Zn. ves lidí Caloňových. Podoba 1417 Czelouicz vznikla buď chybným čtením n/u, nebo je -ovice analogické. CV —; Prof —. Srov. OJ Břuchota v MJ Břuchotín. čarták 1 Samota u Solance (Rožnov sko). 2 1935 Čarták 5 MJ: převzato výchmor. nářeční apelativum čarták = „malá bouda z prken, někde sloužící k úschově sena“ , slov. koliba, přenese né pak pejor. „dřevěné srubové, cha trné stavení“ . Slovo je původu orientál ního ( = hoření jizba na sloupech před domem, totéž co žúdro), staroslov. čerbtogb „ložnice“ , bulh. čardak, rus. čerdak — strážná bouda na sloupech sto jící. Podrobněji Machek Etym. slov. 66 . Cardaky byly nazývány vojenské stráž ní domky na vojenské hranici (proti Turecku). Takových strážních domků se užívalo i při stavění kordonů proti ší ření epidemií z Uher. čáslavice 1 Ves 10 km jz od Třebíče. 2 1240 plebanum de Caslavic, CDMB III, 259; 1240 Schazlawice, CDB III, 260; 1372 in Czaslawicz, Monum. univ. Prag. II, 28; 1492 farář czáslavskej, KP VII, 38; 1528 Czaslawicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212; 1672, 1718, 1720 Czaslawitz; 1751 Cžaslawitz; 1846 Czaslawitz, Časlawice; 1872 Czaslawitz, Časlavice; 1885 Czaslawitz, Čáslavice. 3 P. Sádek; již 1240 farní kostel fpatroc. sv. Martina). Od 1906 městys. Ces. 4 Čáslavice, do Čáslavic, za Cáslavicama, Čáslavák, čáslavské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Čáslav <— čá- „čekat, očeká vat“ , stsl. čajati, a -slav „jm éno“ . Zn. ves lidí Cáslavových. CV 59; Prof I2 151
299; Svoboda StčOJ 73; DS 13, 222. 6 Červený mlýn, Sádek (zámek). částkov 1 Ves 9 km ssz od Uh. Bro du. 2 1321 de Schasticow, CDM VI, 174; 1447 de Sczastkow, ZDO X, 552; 1463 z Částková, KP IV, 272; 1522 z Cžastkowa, PO XII, 53; 1596 na Cžastkowie, PO XXXIII, 493; 1606 na Cziastkowie, DM XXIII, 49; 1610 na Cziastkowie, PO X XX V II, 108; 1669, 1718, 1720 a 1751 Czastkow; 1846 Czastkow, Castkow; 1872 Czastkow, Částkov. 3 P. Uh. Brod. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Částkov, do Částková, Částkov’an, částkovský. Ojediněle v okolí Časkov, do Časkova, Časkov’an, časkov ský. 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Částek, hypokoristické zkratce některého ze složených OJ s komponentem čast- < češte „častý, oft“ , původně „hustý“ , např. Castobor, Častohost, Častohněv. ČV 61; Prof I2 300; Svoboda StčOJ 73, 134; DS 3, 157. 6 PJ Časkovec/Časkuvec v Bohumilicích (Kloboucko). 1. Cástkovice 1 Zanikly u Borkovan (Kloboucko), kde je dvůr Cástkovec. 2 1210 (falzum z 13. stol.) Castcowici, CDB II, 364; 1237 Caskouici, CDB III, 167; 1578 k pustým v sím . . . Cžastkowiczym, PB XXVII, 466. 3 Ves vznikla v 2. pol. 15. stol. 2. Cástkovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hostětice, 12 km jjz od Telče. 2 1678 a 1718 Cžiastkowitz; 1720 Czastkowitz; 1751 Cziastkowitz; 1846 Czaskowitz, Časkowice; 1872 Czaskowitz, Cáskovice; 1881 Cástkovice; 1906 Časkowitz, Cáskovice; 1915 Časkowitz, Cástkovice. 3 P. Telč. Čes. Ves stávala již v 16. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Částek, o němž v. výše; znam. ves lidí Částko vých. Prof I2 301; ČV 61. Častohostice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vesce, 4,5 km jjv od Mor. Budějovic. 2 1570 k faře cziastohosticzke, PB XXV I, 114; 1586 ves Cziastohosticze, ZDB X X X , 195; 1672 Czastohosticz; 1720 a 1751 Cžastohodo-
152
ditz (!, korupt.); 1846 Castohostitz, Castohotice (!); 1872 Czastohostitz, Castohostice. 3 P. města Znojma a p. Nové Syrovice. Far. kostel sv. Borbory ro mánského založení. 1779 parcelován dvůr města Znojma. Čes. 4 Castotice, častotické; Častóťce, častó ťck é (Zvěrkovice). Zloužené ó ukazu je na redukci z Častoho-; podobně Bohuňov > Bó-, v. t. 5 MJ: příp. -ice k OJ Častohost. znam. ves lidí Castohostových. OJ viz Částkov. ČV 61; Prof —; Svoboda StčOJ 73. 6 Holíkův mlýn. PJ Stráž. Castotice 1 Osada obce Zahrádky, 5,5 km ssz od Náměště n. O. 2 1353 in Zahradca et Czastoczicz, ZDB II, 131; 1437 sub villa Czastoticz. . . piscinam Czastoticzky dietám, ZDB XII, 188; 1672 Czastoticz; 1718 a 1751 Cžastotitz; 1846 Czastotitz, Castotice; 1893 Castotitz, Castotice. 3 P. Náměšť. Čes. 4 Castotice, k Častóticím, v Castóticích, za Castóticema, Castóták, častótické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Častota, které hypokor. podoba k OJ ČastoboT, Častohost apod. Zn. ves lidí Častotových. Viz Částkov ČV 61; Svoboda StčOJ 165. 6 U Stejskalů (myslivna). Cavisov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Lhota-Čavisov; 6 km sz od Klimkovic; Sl. 2 1377 Cschewischau. Gr-M II, 488; 1443 u Czewissowa, Kapras II, 59; 1461 Czewissow, Kapras II, 69; 1466 z Czewissowa, Kapras I, 93; 1486 Cziewisow, ZDOp III, 1; 1486 ves Cziewissow, ZDOp III, 11; 1672 pagus Cžawissow, Děkan, matr. Hlučín; 1736 Zawitschau; 1805 Czabischau, Czabissow ; 1835 Czabischau; 1870 Cabisau, Cabisov i Těbišov, Catal. cleri; 1881 Těbisov; 1894 Czabischau, Cabýšov; 1917 Czabyschau, Cabyšov; 1924 Cavisov. 3 P. Klimkovice. Čes. 4 Ten Cabišov, do Čabišova, CabiSovjan, čabišovsky; nověji Cavisov. Cálysov (Hlubočec). 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Cábis, Cávis, domáckým po dobám složeného OJ Cábud n. Cávoj
(ca- „čekat“, stsl. čajati; -bud „vzbuzo vat“ ; -voj „bojovat“). Alternací stč. b/stč. obouretné v pak obě jména za měňována: Cabis ■— Cavis, Cěbiš Cěviš. Doklady s s (Cavisov) a T (Těbisov) jsou hyperkorektní: v lašských náře čích stč. ť > c’, č’ a s v některých pozicích > s’, š’, srov. hyperkorekce těpice „čepice“ , těsky „český“ i těžký“ (v. také V. Michálková, K vlivu spis. čest. na lidová nářečí, VVM 1960, 209— 215). Viz i Cakov, Cabová; příjm. Cabiš. CV Prof V 556, 589; Svoboda StčOJ 73, 151; DS 13, 226. Čebín 1 Ves 5,5 km jv od Tišnova. 2 1374 de Cziebyn, ZDB VI, 206; 1397 plebanus ecclesiae in Czewyn, CDM XII, 427; 1410 v Cebíně, KP II, 209; 1415 tota villa Czebyn, ZDB XI, 9; 1417 villam Czebín, ZDB XI, 476; 1437 mezi Č ebínem . . . KP III, 225; 1459 z Čebína, KP IV, 2; 1464 v Czebinie, PB IV, 129; І481 farář czebinsky, PB V, 90; 1514 vsi Czebina, PB VII, 77; 1519 farář czebinsky, PB Vllb, 92; 1533 z Czebina, PB XV, 210; 1601 ves Cžebin, ZDB XXXIII, 36; 1675 Tschebin; 1718 Cžebin; 1720 Cžebin; 1723 Czebinio (6. p.), Matr. v Čebíně 1751 Cžebin; 1846 Tschebin, Czebýn; 1872 Cžebin, Cebín. З P. Lom nice; již 1397 farní kostel (patroc. sv. Jiří). Ces. 4 Čebin/Čebín do Cebina/-ína, Cebiňák, čebinské. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Čába, domácké zkratce složeného OJ Cábor, Čábud > Cěbor, Čěbud (ča„čekat“ , stsl. čajati, -bud „vzbuzovat“ , -bor „bojovat“). K alternaci b/v (1397 Czewyn) srov. Cavisov/Čěbisov. CV 59; Prof I2 267. 6 Cihelna, U vápenky. V katastru obce hora Cebínka: 1417 cum monte Czebinka, ZDB XI 476; PJ Tá bor. Ceblovice 1 Zanikly u Holasic (Tišnovsko) v trati Čeblovicích. 2 1237 de Ceblowic, CDB III, 165; 1240 de Ceblowic, CDB III, 259; 1249 (středov. falzum) de Czeblouicz, CDB IV, 171; 1268 de Zeblowiz, CDM IV, 170; 1279
de Ceblouitz, CDM IV, 170; 1415 Czeblowicz, ZDB X, 101; 1407 spálili jemu Ceblovice, KP II, 80; 1504 Trzeblowicze, ZDB XVII, 65. 3 V 13. stol. tu byl hrá dek, po němž se psal rod erbu beraních rohů (později z Holštejna, z Drahotuš). Ves zanikla na počátku 16. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Čebla, do mácké zkratce složeného OJ Čábud > Čěbud, o němž viz Cebín. Zn. původně ves lidí Ceblových. V dokladech 1504 Trzeblowicze spojeno omylem s MJ na Třěb- (viz např. Třebelovice). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 169; Beneš 103. Cehovice 1 Ves 6 km jv od Prostějo va. 2 1349 in Czichowicz, ZDO I, 58; 1381 in Czihouicz, ZDO IV, 14; 1480 in Czihowiczich, ZDO XII, 35; 1519 na mlýn cžihowsky, PO XI, 21; 1577 vsi naší Čehovic . . . ouřad čehovský, LSA 267; 1590 ves Cžehowicze, ZDO X X X , 73; 1672 pagum Czehouicz, Děkan. matr. Prostějov; 1678 a 1718 Cžechowitz; 1720 a 1751 Czechowitz; 1846 Czechowitz, Cechowice; 1881 Čihovice; 1893 Čechowitz, Cechovice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Cehovice i Cechovice (!), Čehovák/ Čechovák, čehovské/čechovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Čieha, Cíha, domácké zkratce některého složeného OJ s kom ponentem Ca-/Čě-/Čie~, o němž viz Ca kov, Cebín (např. Cáhost/Číhost, -bud, -mír). Zn. ves lidí Cíhových. Dlouhé í kráceno na Moravě na i, to > hanác. e: 1577 Cehovice; srov. Klínovice — Klenovice na Hané. MJ C. Často zaměňo váno za blízké Cechovice (v. t.), a to i v nářečí (viz sub 4.). CV 161; Prof I2 346; Svoboda StčOJ 73, 127 (OJ ze slo vesa číhati -> OJ Cíha; je však možné i hypokorist. pojetí); DS 3, 33. Viz Címěř, příjm. Cíha. Cechočovice 1 Ves 5,5 km zjz od Tře bíče. 2 1358 de Tyechosschouicz, ZDB III, 80; 1407 z Těchočovic, KP II, 81; 1447 super villa Czechoczowicz, ZDB XII, 738; 1493 tvrz Czechoczowicze, ZDB XVI, 48; 1499 tvrz Cžechoczowicze, ZDB XVII, 39; 1528 Czechoczowicze, Ruk. 153
arch. města Brna č. 1212; 1672 Tschechotschowitz; 1718 Cziechocžowitz; 1720 a 1751 Cžechocžowitz; 1846 Czechoczo witz, 1872 Czechoczowitz, Cechočovice, 1885 Czechoczowitz, Cechočovice, též Cechovice; 1893 Cechočowitz, Cechočo vice. 3 P. Sádek. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do Cechočovic, Cechočovák, kdysi prý i Cechočák/Cechočón (pejor.), Če chov ák, čechovské/čechočovské. Cekočovice, čekočovské (Markvartice). 5 M J: příp. -ovice k OJ Těchoč, domácké po době některého ze složených OJ s Těch„těcha, těšiti“ (např. Těchobud, Téchomysl, Beztěch apod.); zn. ves lidí Těchočových. Stě ť bylo asibilované, proto snadné přiřazení jm. T&ch- k Cech-, tak poprvé 1447. CV 60 (Cechoč); Prof IV 318 (MJ s Těch-); Svoboda StěOJ 88, 140. 1. Cechovice 1 Ves 9 km vjv od Olo mouce. 2 1397 de Czechowicz, ZDO VI, 669; 1447 villam Czechowicze, ZDO X, 746; 1464 v Czechowicziech, PO IV, 83; 1480 ves Czechowicze, ZDO XII, 35; 1488 ves Cechovice, AC XVI, 320; 1589 ves Czechowicze, ZDO X X X , 13; 1691 Czechowicz, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Czechowitz; 1751 Cžechowitz; 1846 Czechowitz, Cechovice; 1872 Czechowitz, Cechovice. 3 P. Velká Bystřice. Na kon ci 18. stol, parcel, dvůr. Ces. 2 . Cechovice 1 Ves 3 km západně od Prostějova. 2 1325 (opis z konce 15. stol.) Cechvic (2. p.), CDM XV, 37; 1346 Czechowicz, Reg. V, 106; 1376 in villa Czechouicz propre Prosteyow, ZDO III, 205; 1412 v břehy držovské a čechovské, KP II, 380; 1602 ves Chziechowicze, ZDO X X X II, 70; 1641 z Czechowicz, Matr. Prostějov; 1672 Czechowitz, Dě kan. matr. Prostějov; 1677 Cžechowitz; 1718 Czechowitz; 1751 Cžechowitz; 1846 Czechowitz, Cechowice; 1872 Czecho witz, Cechovice; 1893 Cechowitz, Cecho vice. 3 P. Plumlov. 1786 parcel, dvůr. Ces. 4 Cechovice, k Cechovicim, v Cechovicich, za Cechovicama, Cechovčák, če154
chovské. 5 V dokladu 1376 in villa Cz. prope Prosteyow je bližší místní určení proto, že se již tehdy C. zaměňovaly s Cehovicemi vzdálenými 9 km vjv. 9 MJ: příp. -ovice k OJ Cech, to buď z etnického jm. Cech „Böhme“, n. spíše hypokor. podoba některého složeného OJ s počátečním Ca-ICě-, o němž viz Cakov n. Cebín (např. Cěslav, Cěmysl/ Ca . . .), nebo s počátečním Cě- < čq„načíti“ (např. Cěrad). Zn. ves lidí Ce chových. O jm. Cech bohatá literatura, viz např. přehled z ZMK VI 110; NR 1925, 193; Spal NR 1953, 263-7; Hosák NR 1961, 290-294; CV 59; Prof - ; Svoboda StčOJ 144, 146. 6 Samota Kostipálňa, část Hlenike. Zajímavý je ná zev Na vískách: míní se jím dohromady 4 vesnice západ, od Prostějova (Cecho vice, Domamyslice, Krasice a Mostkovice). PJ Stráž. 3. C e c h ov i c e, viz Štěchovice. Cechtín 1 Ves 5 km jz od Třebíče. 2 1418 do Czechttyna, ZDB XI, 521; 1556 ves Czechtin, ZDB XXVII. 17; 1678 Czechtin; 1718 Cžechtin; 1720 Czechtitz; 1751; 1846 Czechtjn; 1872 Czechtin, Cehtín; 1924 Cechtín. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Cechtin, do Cechtína, Cechtiňák, čechtinské. 5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Cechta, to rozšířením o sufix -ta z OJ Cech, o němž viz Cechovice (srov. Bohuslav — Boš/Bošta, Budislav — Buch/ Buchta). CV 59; Prof I2 305-306 (Cechtice k OJ Cechotá), V 619; Svoboda StčOJ 163. 6 Části vsi Kukla (1930 sa mota Kukle, v. t.), Bedáma (po sídle místní bednářské dílny pro místní pivo var). PJ V Lubích (zaniklá ves, v. t.), Luh. Cechůvky 1 Dříve obec, nyní osada obce Vrahovice-Cechůvky; 3,5 km vý chodně od Prostějova. 2 1360 in Cze chouicz, ZDO I, 779; 1371 in villa Czehowi (!), ZDO II, 92; 1371 de Czechowki . . . in Czechow, ZDO II, 124; 1437 vil lam Czehuowky prope Wrahowicz, ZDO X, 235; 1492 ves Czechuowky, PO V,
275; 1622 z Czechowek, Matr. Prostějov; 1672 ex pago Czechuwek, Děkan. matr. Prostějov; 1718 Czechuwka; 1720 Cze chuwek; 1751 Cžechyw ek; 1846 Czechu wek, Cechuwek; 1872 Czechuwek, Cechúvky. 3 P. města Prostějova. Čes. 5 MJ: malé Cechovice; v. t. 1. Cechy 1 Ves 6,5 km vjv od Přero va. 2 1358 de Cech, ZDO I, 528; 1374 de Czech, ZDO II, 514; 1574 ve vsi Czechach ležící nad řekou Hosteynskau, ZDO X X IX , 16; 1573 na Cžiechach, PO XXVIII, 37; 1604 tvrz a ves Cžechy nad řekou Hostynskau, ZDO X X X II, 111; 1718 Cžechy; 1720 Czech; 1751 Cžech; 1846 Cžech, Cechy (!). 3 P. Dřevohostice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Ty Čeche, do, z Čech, v Čechách, k Čechám, Čechák, české. 6 Marianin (dvůr). 2. Cechy pod Kosířem 1 Ves 10 km sz od Prostějova. 2 1131 Cechách, CDB I, 115; 1287 de Czech, CDM IV, 249; 1305 Chech, CDM V, 181; 1349 de Czéh, ZDO I, 67; 1359 cum medio castro Czech, ZDO I, 629; 1389 in Czeh, ZDO VI, 64; 1391 in Czechach, ZDO VI, 217; 1416 municionen Czechy, ZDO VIII, 636; 1550 o p r o d a j... Cžiech, PO XXI, 43; 1561 na Cžiechach, PO XXIII, 141; 1606 na právo české, Prásek, Organisace, 135; 1618 statku českého, PO X X X IX , 478; 1618 na Cžechach pod Kosyržem, PO X X X IX , 479; 1633 Čzechy; 1672 parochia Czechensis. . . ex pago Czech, Děkan. matr. Prostějov; 1675 Cžechy; 1718 Cžech; 1720 Czech; 1751 Cžech; 1846 Czech, Čechy; 1872 Czech, Čechy; 1893 Cech, Čechy; 1924 Čechy pod Ko sířem. 3 P. Cechy. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Již 1389 farní kostel (patroc. sv. Jana Křtit.). Ces. 4 Čeche, do Cech, Čechák, české/čecké (Hluchov). 5 Přívlastek pod Kosířem podle polohy pod blízkým lesem a kop cem Košíř (poprvé 1618) na rozlišení od Cech 1 . • MJ: buď akuz. pl. k Cech „Bohme“, zn. ves lidí z Cech, nebo — vzhledem ke jm. Cechovice pravděpo
dobněji — obyvatelské jm. k OJ Čech s významem „ves rodiny Čechovy“ . O OJ C. viz Cechovice. CV 42, 185. 6 Gabrielov, též Nový dvůr. C e c h y , viz Cechyně. C e c h y , viz Čížky. Cechyně 1 Ves 6 km ssv od Slavko va. 2 1350 super media villa Czechin, ZDB I, 179; 1353 in Czech, ZDB II, 147; 1358 Czech, ZDB III, 206; 1360 Czechi, ZDB III, 535; 1365 Czech, ZDB IV, 220; 1385 villam Czechi, ZDB VII, 151; 1597 z dědiny Cžiechijnie, PB X X X I, 597; 1673 Tschech; 1718 Cžech; 1720 Cžechy; 1751 Tschechen; 1846 Tschechen, Czech, Czechý; 1872 Tschechen, Čechýň; 1906 Tschechen, Čechyň; 1924 Cechyně, Tschechen. 3 P. Hvězdlice. Ces. a n. 4 Ta Čecheň, do Čecheně/-i, Čecheňák, čecheňské. Ten Čechyň, do toho Čechyňa, čechynské (Kroužek, Němčany). 5 MJ: při vlast. příp. -ynja k OJ Čech, o němž viz Cechovice. Zn. Čecho va ves, Čechov. Srov. Cekyně. Do něm činy přejato s analogickým dativním -en : Tschechen, tak totiž bylo chápáno čes. nář. Čecheň. CV 59 Prof —; Schwarz 82. Cejč 1 Městys 16 km sz od Hodonína. 2 1238 Seysche, CDB III, 180; 1239 Scheitch, CDB III, 194; 1240 Scheische, CDB III, 260; 1257 ecclesiae in Cheyze, CDM III, 255; 1258 Scheitz, CDM III, 274; 1259 Cheycz, CDM III, 282; 1286 in Cheych, CDM IV, 231; 1293 de Czeycz, CDM IV, 310; 1368 de Czaycz, ZDB V, 110; 1595 městečko pustý Cžeycž, ZDB X XX II, 172; 1609 městečko pustý Czegtz, ZDB X X X IV , 62; 1718 Cžeitsch, pustá osada; 1751 Cžech (!) pustá osa da; 1846 Tscheitsch, Czeiz (!); 1872 Cžeitsch, Č ejč; 1893 Čejtsch, Cejč; 1906 Cžeitsch, Čejč. 3 P. Hodonín. Již v 14. stol. městečko, které záhy zpustlo; 1771 obnoveno a částečně osídleno Francouzi. Fara již v 13. stol., ale zanikla. Ces. 4 Čajč, Čajáci, čajský; Čejč (Terezín, Hovorany, Mutěnice); Čejč, Čejčáci, čejčskej, idu na Čejč (Brumovice — dolské nářečí). 5 MJ: přivlast. příp. -jb 155
k OJ Čajek, které domáckou zkratkou k OJ s komponentem čaj- (Bolečaj, Dobročaj). Znělo v nom. Caječ, podle ne přímých pádů z Čajče, do Čajce pak nový nom. Čajč; srov. Telč, Melč, Jenč a nář. Lulč pro Luleč. Přehláska a > ě je v dokladech doložena již od samého počátku 13. stol., někdy však provede na není, např. 1368 Czaycz. CV 59; Svo boda StčOJ 73. 6 Kostiváma, Za Heligou. PJ: Za jezerem, Na valech. 1 . Čejkovice 1 Městys 15 km zsz od Hodonína. 2 1248 in Schaeikwitz, CDB IV, 148; 1269 domus milicie templi de Schekwitz, CDM IV, 25; 1292 de Cheycouicz, CDM IV, 304; 1302 de Shekwitz, CDM V, 141; 1346 Schaykowicz, CDM VII, 688 ; 1360 in Czeykouicz ZDO I, 715; 1415 in Czeykowicz, ZDB XI, 70; 1437 villam Czeykowicz, CDM XII, 284; 1446 v Czykowiczich; 1481 z Cejkovic, KP V, 331; 1528 ze vsi jeho Czeykowiczych, PB XIV, 48; 1538 na statku czeykowskem, ZDB X XV I, 17; 1575 v městečku Cziegkowiczych, PB XXVII, 78; 1629 městečka Czeikowicz, CMMZ V, 32; 1655 Czeikouicium (lat.), ACO B 12; 1633 a 1675 Czeíkowitz; 1718 Cžeykowitz; 1720 Czeikowitz; 1751 Cžeykowitz; 1846 Tscheikowitz, Czeikowicze; 1872 Čejkowitz, Č ejkovice; 1893 Čejkowitz, Č ejkovice; 1906 Czeikowitz, Čej kovice; 1915 Čejkowitz, Čejkovice. 3 P. Čejkovice; již 1248 tu byla templářská komenda, 1353 C. byly městečkem a byla tu tvrz, pak zámek. Farní kostel sv. Kunhuty. Ces. 4 Čajkovice, Čajkojáci, čajkovský; Čejkovjáci (Kobylí), Čejkovčáci (Vrbi ce). 5 Něm. 1269 Schekwitz úpravou z čes. Čejkovice. 6 Nad včelínem, Kunštát, Šibenice. 2. Čejkovice 1 Ves 18 km vsv od Znojma. 2 1190 Chaikovici, CDB I, 326; 1284 in villa Schenckouicz, CDM IV, 218; 1314 in Schenkwicz, CDM VI, 78; 1337 de Sheykowicz, CDM VII, 170; 1846 Schakwitz; 1872 Schackwitz, Sakvice; 1935 Čajkovice, Schakwitz; od 156
1948 Čejkovice. 3 P. Lechovice. Pů vodní ves zanikla patrně mezi Oleksovicemi a Hostěradicemi v trati Lang a Kurzschankwitz. Před r. 1711 byla ves obnovena v nynějším místě. Něm. 4 Čajkovice, Cajkovjáci. 5 Něm. Schak witz je z čes. Čajkovice. O MJ: příp. -ovice buď к OJ čajek, která zkrat kou OJ Dobročaj, Bolečaj, nebo к OJ Čajka, které ze stejnojmenného stč. ná zvu ptáka. Po a > ě : Cej-. Zn. ves lidí Cajkových. CV 59; Prof I2 307; Svoboda StčOJ 73, 131, 196. Cekyně 1 Ves 5 km ssz od Přerova. 2 1318 de Czekina, CDM VI, 141; 1368 de Sczekyn, ZDO I, 1093; 1373 de Czeknia, CDM XV, 150; 1376 de Czeknye, ZDO III, 117; 1377 de Czekin, ZDO III, 314; 1390 de Czekina, KP I, 6 ; 1406 z Czekynie, KP I, 188; 1408 z Cekyny, KP I, 222; 1447 villam Czekynye, ZDO X, 769; 1506 na Czekyni, PO VIII, 50; 1571 na Cziekynij, PO XXVII, 278; 1573 na Czekyny, PO XXVIII, 43; 1573 na Cziekyni, PO XXVIII, 6 8 ; 1589 na Cžekyny, PO X X X II, 104; 1589 ve vsi Cžekyni, PO X XX II, 136; 1594 na Czie kynij, PO X XXIII, 188; 1610 statek czekynsky, PO X XX VII, 116; 1675 Cžekin; 1691 pagus Czekin, Děkan, matr. Pře rov; 1718 Cžiekin; 1720 Czekin; 1751 Cžekin; 1846 Czekin; 1872 Czekin, Čekyň. 3 P. Cekyně. Ve 14. stol. tvrz, pak zámek. V 1. pol. 19. stol. továrna na sukna. Ces. 4 Ta Čekeň, do Čekeně, v Čekeni, Čekeňák, čekeňské, nověji ta Čekyň. 5 MJ: přivlast. příp. -ynja к OJ Ček, stč. Ček, které zkratkou OJ Čěrad, Čěmír (v. Čebín) a utvořeno jako Bok, Vok к Boleslav, Vojtěch. CV 42 Prof I2 295 (Cekyně); Schwarz 82. 6 PJ: Hradisko. Čeladice 1 Dříve osada, nyní místní část Rajhradu, 6,5 km severně od Zidlochovic. 2 1406 Czeledicz, Decem regist ra censuum, 208; 1594 ve vsi Czelediczych, PB X X X I, 280; 1718 Cžieladitz; 1720 Czelatitz; 1751 Cžéladitz; 1846 Cze-
laditz, Czeladice; 1872 Czeladitz, Celadice. 3 P. Rajhrad. Ves byla kolem 1830 po povodni přeložena na nynější místo. 4 Čeladice, Celaďák |Čelačščí, čelacké. 5 MJ: příp. -ice k apelat. stč. čelaď „če leď, čeládka, služebnictvo“, zn. ves, kde čeleď sídlí. Slo patrně o služebnictvo raj hradského kláštera. Srov. i Celadná a něm. *Knechtendorf „služebníkova, pacholkova ves“ v DS 14, 41. CV 185 (z apel.); Prof —; Svoboda StčOJ 192 (má OJ Čeleď, ale to není základem našeho MJ); Smilauer PST I 66. Celadná 1 Ves 9 km východně od Frenštátu. 2 1581 ves Cžieladna . . . obci cžieladenske, Urbář hukvaldský; 1672 Cželadna, Děkan. matr. Mor. Ostrava; 1673 z dědiny Cželadneg; 1676 Czéladna; 1718 Cželadna; 1720 Cželadna; 1751 Cželadna; 1846 Cželadna; 1872 Czeladna, Čeládna(l); 1885 Cželadna, Čeladná. 3 P. Hukvaldy. Ves vznikla patrně až v 16. stol.; 1796 zřízeny železárny, v pol. 19. stol. těžba železné rudy. Farní (od 1784) kostel sv. Jana Nep. Ces. 4 Čeladna \Celadňa, o Čeladne \-i, za Celadnu, Čeladňan \Čeladňák, čeladensky. Celadňani (Pstruží, Kunčice p. O.), čeladeňský; Záhořané (Horní Bečva).
5 MJ je adj. k apelativu čeleď, stč. nářeč. čel’aď. Znam. místo patřící čeledi. CV 159: patřící „rodině“ . Viz Celadice. 6 Bařiny, Holubčanka, Kociánka, Mečo vá, Pajurčanky, Pavelačka, Plucnarka, Podolanky, Rakové, Roztoky, Samorostlý, Umučený, V jámě, Zahrádky, Znajka. PJ: Magurka, Hradečná. Celčice 1 Ves 11 km sz od Kojetína. 2 1078 Celczici, CDB I, 79; 1160 Celcici, CDB I, 208; 1342 de Czelczycz, CDM XV, 50; 1349 in Czelczicz, ZDO I, 238; 1358 in Celcicz, ZDO I, 551; 1359 in Celczicz, ZDO I, 680; 1590 ves Czelczicze, ZDO X X X , 73; 1662 z Czelczicz, Matr. v Prostějově; 1672 in pago Czélcžycz, Děkan. matr. Prostějov; 1678 Cželcžicž; 1718 Cželczitz; 1751 Cželtschitz; 1846 Czelczitz, Celčice; 1872
Czeltschitz, Celčice; 1893 Celčitz, Cel čice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Celčice, do Celčic, Celečák, čelecké/čelčické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Ce lek, Čelec, to nejspíše hypokor. podoba složeného OJ ČěVub (čě- < če- „načíti“ , -Vub „milý, libý“ ), než k OJ Čal-oň/-a k čelo „Stirn“ . Zn. ves lidí Celkových. CV 60; Prof I2 310; Svoboda StčOJ 134; DS 4, 134. 1 . Celechovice 1 Ves 12,5 km jv od Olomouce. 2 1234 Célehhouich, CDB III, 89; 1508 z Czelechowicz, PO VIII, 122; 1673 Czelechowicz; 1691 pagus Czelechowicz, Děkan. matr. Přerov; 1718 Cželechowitz; 1720 Czelechowitz; 1751 Cželechowitz; 1846 Czellechowitz, Čelechowice; 1872 Czelechowitz, Čelechovice; 1893 Čelechowitz, Celechovice. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Celechovice, do, z Čelechovic č e lechovšták, čelechovské. 2 . Celechovice na Hané 1 Ves 5 km ssz od Prostějova. 2 1258 in Celehhowich, CDM III, 234; 1315 in villa Czelechwicz, CDM VI, 94; 1321 in villa Czelechowicz, CDM VI, 180; 1381 in Czelechowicz, ZDO IV, 167; 1492 na Celechovicích, AC XVI, 424; 1499 v Czelechowiczich, PO VII, 54; 1545 ze vsi Czelechowicz, PO X IX , 168; 1629 nade vsí naší Celechovici. . . sousedův čelechovských, LSA 375; 1655 za mlejnem čelechovským, LSA 121; 1672 ex medio pago Czelechowicz, Děkan. matr. Pros tějov; 1718 a 1751 Czelechowicz; 1846 Czellechowitz, Celechowice; 1872 Czel lechowitz, Celechovice; 1924 Celechovi ce na Hané. 3 P. Celechovice. V 14. sol. tvrz, 1789 parcel, dvůr. Ces. 4 Celechovice, do Čelechovic, Čele chovské, pl. Celechovšči. 5 Přívlastek na Hané dán až 1924 na rozlišení od blízkých C. 1 . • MJ: příp. -ovice k OJ Čelech, hypokor. zkratce složeného OJ CěVub, o němž viz Celčice. Zn. ves lidí Celechových. CV 60; Prof I2 310, V 603; Svoboda StčOJ 147; DS 4, 134. 6 PJ Stráž. 157
čeložnice 1 Ves 5,5 km ssv od K yjo va. 2 1411 Čeložnice, Sedláček Zbytky register 636; 1499 ves Czeluzniczy, ZDO XVI, 29; 1502 koupil ves Czeluznicze, PO VII, 143; 1522 Czeluzniczy (4. p.), PO XII, 52; 1524 z Czeluznicz, PO XII, 296; 1554 ves Cželužnicze, ZDO X X V , 181; 1594 dědiny Cželužnicz, ZDO XXIII, 152; 1611 hor cželužnickych, Urbář buchlovský; 1666 z dědiny Cželožnicz, Matr. Klobouky; 1670 a 1718 Cželožnicze; 1720 Czeloschnitz; 1751 Cžieloznitz; 1846 Tscheloschnitz, Čeložnice (!); 1872 Celožnitz, Čeložnice; 1881 Celužnice. 3 P. Milotice. Ces. 4 Ta Celožnica, do Čeložnice, Celožňák, čeložnický/arch. čelocký. Nověji ty Čeložnice. 5 MJ: doklady 1499—1524 jsou psány Celuznice, to pěkně ukazuje na výchozí *Celustnice, v němž substant. příp. -ica > -ice k adj. čelustná (voda, říčka, ves) k stč. čel’ust „čelist“ (srov. v C. MJ Celistná u Prof I2 311). Ves byla asi nazvána podle podoby (k tomu srov. Okrouhlice). Jm. se hláskově vy víjelo tak, že se nejprve zjednodušila skupina -stn- > sn/zn: Celuznice (tak také jm. zapisováno), -znice upraveno 1544—1611 na -žnice patrně podle toho, že -nica měkčí předcházející souhlásku (střemcha — Třemošnice), to pak přiklo něno k -lož-, -ložiti „položití“ : od 1666 Čeložnice. CV 153, 185 (jm. záhadné, smyslu neznámého). 6 PJ Písky, Uhlišča, Kněský háj. Čenkov 1 Ves 3 km západně od Třeš tě. 2 1678 Czenkow; 1718 Cženkau; 1720 Czenkow; 1751 Czenkau; 1846 Czenkau, Cenkow ; 1872 Czenkau, Cenkov; 1901 Ceňkov, též Cemíkov, Pátek, Jihlavský okres 160. 3 P. Telč. Stával již v 16. stol. Čes. 4 Cenkov, do Čeňkova, Cenkák, čenkovskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Cenek, o němž viz Cenkovice. R. 1901 také C em íkov: Cenkov patrně v něm čině pokládám za chybnou výslovnost něm. *Tschemik- se zadopatrovým r čes. *Černík-; srov. Cenkov/Crnkov 158
v C. (Prof I2 313); CV 60; DS 15, 72. 6 PJ U úbce. Cenkovice 1 Zanikly u Těšan (Klo boucko), kde je Sinkvický dvůr. 2 1209 Qancowiz, CDB II, 83; 1210 Chanchouici (falzum z 13. stol.), CDB II, 363; 1210 Scankowiz (falzum z 13. stol.), CDB II, 364; 1283 Cancouici, CDM IV, 167; 1287 plebanus de Shenkwiz, CDM IV, 257; 1298 Senkwicz, CDM V, 95. 3 Byl tu fam í kostel; ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: příp. -ovice k stč. OJ Canek > > Cěnek, Cenek, to hypokor. zkratka složeného OJ Can(i)bor, jehož Can vlastně domácká podoba některého slo ženého OJ s ča-/čě~, o nichž viz Cakov, Cechovice. Zn. ves lidí Čeňkových. CV - ; Prof I2 397; Svoboda StčOJ 73, 134. 1. Cepí Dolní 1 Dříve ves, nyní osa da obce Ujčova, 8 km jv od Bystřice n. P. 2 1360 de Schtyepieho, ZDB III, 542; 1437 villas . . . Dolnye Czepy, ZDB XII, 220; 1485 na vsi Cžepij, ZDB XV, 48; 1498 ve vsi Czepim, ZDB XVII, 29; 1675 Vnder Cžepy; 1718 XJnter Cžepy; 1720 Unter Czepi; 1751 Unter Cžepi; 1846 Unter Czepy, Dolnj Czepý; 1872 Unter Czeppy, Dolní Cepí. 3 P. Pern štejn. Dolní i Horní Čepí byly původně hornické vsi. Ces. 5 O přívlastku v. níže. 2. Cepí Horní 1 Dříve osada obce Dolního Cepí, nyní osada obce Ujčova. 2 1360 de Czepie Superioři, ZDB III, 542; 1420 in villa H om y Czepin (!), ZDB XII, 6 8 ; 1437 villam Hornye Czepie, ZDB XII, 253; 1498 v Horním Czepy, LSA III, 79; 1675 Ober Cžepy; 1698 z Horního Czepi, Matr. D. Loučka; 1718 Ober Cžepy; 1720 Ober Czepi; 1751 Ober Cžepi; 1846 Ober Czepy, H omj Czepý; 1872 Ober Czeppy, Horní Cepí; 1906 Oberčepy, Horní Cepy; 1915 Oberčepí, Horní Cepí. 3 P. Pernštejn; v 15. stol. doly na stříbro. Ces. 4 Dolní/Horní, Vrchní Cepi, na Cepí (kam), na Cepjó (kde)/nověji na Cepí, Cepák, čepské. 5 M J : čep-bje > čepí
„místo, kde jsou čepy, Zapfen“, tj. mís to u regulace vodního odtoku z rybníka. Apelat. čep pokládáno za přejetí z němč. (Bemeker SEW I 143), Machek ES 69 a Vasmer REW III 347 považují za slo vanské. Není však vyloučeno, že Čepí zn. „čapí, kde jsou čápi“ (tak ČV 184; Ge bauer Slov. stč. I 153). Slovo čáp ■<— ■*—čapla je jen české, proto tento vý klad je možný (Machek ES 65; Vasmer REW III 282); srov. MJ Jestřebí, Krahulčí, Vrané. Kořen čep- se často vyskytuje ve slo vanské toponymii, není však dosud spo lehlivě vyložen (A. Briiekner ZONF 1935, 222 sl.). Prof I2 315 (Čepice); DS 4, 130-2. Cepkov 1 Část Zlína (Gottwaldov). 2 1397 villam Czepkowa, ZDO VI, 604; 1437 Czapkow, ZDO X, 227; 1935 Cep kov. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Čepek, o čep- v. v. Zvratnou analogií nebo přímo spojením s čáp „Storch“ psáno 1437 Czapkow. CV —. 1 . Cermákovice 1 Ves 9 km jjz od Mor. Krumlova. 2 1270 in villa, que dici tur Chermankuwicz, CDM IV, 45; 1350 in Czermancowicz, ZDB I, 200; 1355 von Schirmankwicz, Reg. VI, 210; 1448 Czermankowicze, ZDB XII, 856; 1512 o desátek czermankowsky, PB VIII, 70; 1512 z czermankowskych grun tů, PB VIII, 71; 1551 hájek cžermankowsky, PB X X , 233; 1557 z Cziermankowicz, PB XXII, 40; 1672, 1718. 1720 a 1751 Czermankowitz; 1846 Czermakowitz, Cermakowice; 1872 Czermakowitz, Cermákovice; 1885 Czermakowitz, Cer mákovice. 3 P. Cermákovice. Ces. 5 MJ: do r. 1751 mají doklady po dobu Cermánkovice k OJ Cermánek, deminutivu k Čermán. 6 Alinkov. PJ: Na strážnících. 2 . Cermákovice 1 Zanikly v okolí Starého Hobzí (Slavonicko). 2 1353 Cernacouycze, ZDB II, 67; 1358 super Czermancouicz, ZDB III, 282; 1376 Cer-
nacowicz, ZDB VI, 242; 1386 Czemakowicze, ZDB VII, 441; 1547 Cziemakowicze, PB XIX, 162. 3 Ves zanikla v 1. 1627-1674. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Cemák n. Čermák substant. adj. čermn- „čer vený“ . Za OJ nejspíše přejato jm. ptá ka červenky, stč. Čermák (Gebauer Slov. stč. I 185). Zn. ves lidí Čermákových. CV 60; Prof —; viz níže. Čermina 1 Zanikla u Dolní Lutyně (Bohumínsko), kde je mlýn a dvůr Na Cermině; Sl. 2 1447 Czyrmyna, Gr-M II, 563; 1450 Ciirminu (4. p.), List. 207). 5 MJ znělo patrně Črmná, adj. črbmbna „červená“ (voda, půda), v němž r rozšířeno o průvodní vokál e, příp. -ina podobně jako rovný —rovina, příč ný — Příčina (Prof III 476), tedy čermný — Čermina. CV —; Nekuda 147. 1. Cermná 1 Bývalá ves 8 km jv od Libavé. 2 1324 Dytreichsdorf, CDM VI, 265; 1517 z Cmého, CMM 1957, 353 ves Czema, DM VII, 30; 1581 ves Cziemu, DM XV, 139; 1598 ze vsi Czieme, DM X XI, 109; 1604 ze vsi Czemeho, DM XXI, 171; 1676 Dieterssdorff; 1718 Die tersdorff; 1720 Dittersdorf, Czema; 1751 Dietersdorf; 1846 Dittersdorf, Czema; 1872 Dittersdorf, Cerm á(l); 1881 Cermn é; 1893 Dittersdorf, Cermá, Čermné; 1924 Cermná, Gross Dittersdorf. 3 P. Střelná (biskupské léno). Ves byla na poč. 14. stol. pustá, 1324 již osedlá. Patroc. far. kostela sv. Marie Magdale ny. Ves zanikla po r. 1945. Něm. 4 Něm. Dateštof. 5 Název je až z r. 1872 Cermná, 1893 Cermné, doklady 1545—1846 C em á; obec leží na stejno jmenném přítoku Odry, který je již v falzu z 13. stol. k 1203 jmenován Cirmena, CDB II, 356. MJ se počalo časem po zjednodušení výslovnosti mn —►n spojovat s adjektivem černý. Srov. Cermákovice 2 : Cemákovice. Německý název Dietersdorf, 1324 Dytreichsdorf: „ves Dětřichova“, k něm. OJ Dietrich, o němž viz Dětřichov. R. 1924 přívl. Gross, Velký D. Schwarz 168. 6 Ascher159
winkel, Bleiss, Schwarzův mlýn/ Č e r n á , viz Červenka. /Schwarzmůhle. Č e r n á , M a l á na Jaroslavicku (Ne2. Cermná 1 Ves 3,5 km západně od kuda 37) nezanikla, ale byla v sv. Če chách. Vítkova; Sl. 2 1377 Czirmena, Gr-M II, 487; 1590 ves Cziermnu, POp XXI, Čemava 1 Samota u Rajnochovic (Bystřičko p. H.). 2 1935 V Cemavě. 362; 1591 ze vsi Czermne, POp XXII, 89; 1611 ves Czimu (4. p.), PKr z 1634, 5 Název samoty podle říčky, jejíž 150; 1612 ves Čermú, ZDOp, ed., 624; jméno je utvořeno od adjektiva čm 1655 Tschirm, ACO B 12; 1720 Tschirm; příponou -ava, častou u hydronym (Os 1736 Tschirmb; 1805 a 1835 Tschirm; trava, Svitava). Znam. vodu černou, tj. 1870 Tschirm, Čermna, Catal. cleri; hlubokou nebo s bahnitým, nekamenitým dnem. PJ Cernava —hluboký, tma 1894 Tschirm, Cermná. 3 P. Vítkov; patroc. far. kostela sv. Markety. Něm. vý les (Šilheřovice). Prof I2 321; ČV —. 5 Něm. Tschirm ukazuje na staré pře f Cernčín 1 Ves 2 km vsv od Bučovic. 2 1131 Cemcine, CDB I, 115; 1353 in jetí z čes. Cermná, *Cirm-ná, vyslovo vané s průvodním vokálem u r . # Ad Czemczin, ZDB III, 32; 1392 villam jektivum čermná, které je přejato za Czemczyn, CDM XII, 108; 1416 z Cernčína, KP 361; 1533 ze vsi Czemczijna, MJ, znělo původně črbmbna a zname PB XV, 203; 1534 z Czmczijna, PB XV, nalo „červená“ , tj. voda, říčka nebo též půda, země, pak přeneseno na osadu 216; 1716 Tschiemtschein; 1720 a 1751 Tschertschein; 1846 Tschertschein, na ní založenou. CV 157; Prof I2 320; Czemczin; 1872 Tschertschein, Cerčín; Schwarz 228; Ryšánek NR 1950,177—8; Jejkal NR 1945, 251—2; Svoboda Rus1924 Cemčín. 3 P. Bučovice a Hvězdko-české studie 357. 6 Lom/Schiefer lice. 1786 parcelován dvůr. Čes. bruch, Cermenský mlýn/Tschirmer 4 Cem ín, do Černína, Cemečák, čerMůhle. necké/Cerčín, do Cerčína, Cerčiňák, čerČerná 1 Ves 15 km sz od Velkého činské. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Meziříčí. 2 1556 ves Cžem y, ZDB Crnka, to substantivizací adj. črn - „čer XXVII, 17; 1557 ves Czerna, ZDB ný, schwarz“. V 1872 Cerčín nářeč. disilimace n-n —r 0 -n , odtud i něm. XXVII, 25; 1571 z Cziemeho, PB XXVI, 152; 1571 ve vsi Cziemey, PB XXVI, Tschertschein s -ín/-ein. Disimilace 150; 1679 Cžem i; 1718 Cžemin; 1751 mohla proběhnout i jinak: Č -č -> n-n Czerna; 1846 Tschéma, Czerna, Cem a; (viz nář. Černín). ČV 61; Prof I2 316 1872 Tschema, C em á; 1881 Cem é. 3 P. (Cerčany). 6 Část: Německá ulice. Černá. Zámek vystavěn krátce před Černíc 1 Ves 6 km jižně od Telče. 2 1350 de Czimicz, ZDB I, 171; 1353 1585. Čes. 4 To Cem ý, Cemičák, čem ický. 5 Ná villam Czemcz, ZDB II, 64; 1385 cum zev podle blízkého lesa Černý, který se villis . . . Circze, ZDB VII, 35; 1678 připomíná již 1464 (Kratochvíl, VM — Cžem icže; 1718 Cziem iest; 1720 CžerVelké Meziříčí 144). Adjektivem černý nitz; 1751 Czemitz; 1846 Czemitz, Čer bývá označován les jehličnatý na roz nice; 1872 Czemitz, Černice; 1881 Čer níc; 1915 Czemitz, Cem ič; 1924 Cemíč. díl od lesu listnatého. Přechod MJ do 3 P. Telč. Zbytky tvrze z 16. stol. Čes. feminina Cemá, tj. ves, možná podle 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Cmík, MJ Borová, Lipová apod. R. 1718 Čer nín analogicky podle jiných MJ na -ín. Cemík, to substantivizací adj. črn- „čer ný, schwarz“. Doklad 1350 Czimicz čtou U ČV 157 Černá „černá voda, potok“ . ČV 60 z Cem ic: k Černice, příp. -ice Prof I2 320—321. Brandl, Glossarium k OJ Cm. Avšak doklad časově bezpro 123; Fr. Vitásek, Fysikální zeměpis III (1955), 118. středně navazující — 1353 Czemcz — 160
jasně ukazuje na Cem íč n. C em eč -> —>•morfologickým vyrovnáním Černi (jako Běleč/Bělč, Jeneč/Jenč, Teleč/Telč). Něm. Czemitz může být jak z Cemíč, tak z Černice. Prof I2 325 (jiné); DS 4, 134. V. níže. Cerníkov 1 Zanikl někde v okolí Pernštejna (Bystřičko nad Pern.). 2 1369 Czimykow, ZDB V, 265. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Čer ník, Čmík, o němž viz výše. Cerníkovice 1 Zanikly v okolí K oryčan (Kyjovsko). 2 1131 Cemicouicih, CDB I, 115; 1349 in Czimycowicz, ZDO I, 77. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol., 1491 byla pustá. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Č m ík, Čer ník, o nichž viz Cem íč. Zn. ves lidí C-ových. CV - ; Prof I2 327. Černín 1 Ves 15 km ssz od Znojma. 2 1131 Ceminoue, CDB I, 115; 1255 de Schimin, CDM III, 223; 1295 in villa. que Ztyrnins vocatur, CDM V, 23; 1350 on Czemyn, ZDB I, 198; 1447 v C zm ynye, PB III, 41; 1448 ville Czmyna, ZDB, XII, 821; 1460 v Čmíně, KP IV, 102; 1464 v Czrnynye, PB IV, 99; 1467 z Czemina, Neumann, Nové prameny, 141; 1491 v Czeminie, PB VIII, 18; 1492 že mi drží dvuor s věžkú v Czmině, KP VII, 48; 1492 že mi drží Czmín, KP VII, 53; 1528 Czemin, Ruk. arch. města Brna č. 1212, fol. 2; 1671 Cžem in; 1718 Czemin; 1720 a 1751 C žem in; 1846 Czemin, Č em jn; 1872 Czemin, Černín; 1893 Čemin, Černín. 3 P. Jevišovice. V 14. stol. tvrz, v 16. stol. farní kostel sv. Jakuba V. (fara zanikla). Ces. 4 Cemiňáci, čeminské [ Černín, Čer nínské (Jevišovice, Bojanovice). 5 MJ znělo v prvním dokladu z 1131 Cem i noue = v Černínově: Čemínov — při vlast. příp. -ov k OJ Černín „kdo je černý, černoch (?)“ . Do němčiny přejato s Čr— Sir-: 1255 Schimin (srov. Certnákovice —*■ Schir-) a s vynecháním toponymického sufixu -ov, který nahra zen něm. analog, genit. -s: 1295 Ztyr nins (srov. Měnín — Meneins/Menes).
il
Odtud i čes. Černín bez původního -ov, neboť jm. snadno chápáno jako posesívum k OJ Ста. V lidové etymologii spojováno se jm. hraběte Černína, kte rý pochován v blízkých Jevišovicích. CV 61; Prof I2 328. 6 Hrázský mlýn, Korytský mlýn. PJ Vlčí kopec. Černotín 1 Ves 3,5 km jv od Hranic. 2 1406 in villa Czemotyn, ZDO VII, 83; 1467 Cmotín, АС XVI, 164; 1517 z Cm otína, CMM 1957, 318; 1612 ves Czem otjn, ZDO X XX III, 63; 1628 z Čemotina, Matr. v Hranicích; 1634 fojta čem otskeho, Matr. v Hranicích; 1638 z Czernotjna, Matr. nar. v Hranicích; 1672 Cžemotin, Děkan, matrika Hranice; 1672, 1718 a 1751 Cžem otin; 1846 Czernotin; 1872 Cžemotin, Čemotín. З P. Hranice. Ces. 4 Čemotín, do Čemotina, Čemochál (není pejorativní; užíváno v širokém okolí; -ál ještě na Zábřežsku: Hubenovál), čem ocký. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k starému jednoduchému OJ Černota. 5 blízkým MJ Bělotín z OJ Bělota tvoří antonymní dvojici. Také blízké Milotice n. B. mají za východisko OJ, tvořené příp. -ota: Milota. CV 61; Prof I2 331; Svoboda StčOJ 165. 6 Na kučách, Stará vápenka. PJ: Haná. C e r n o v á (Nekuda 91), viz Žernovy. 1. Cernovice 1 Dříve ves, nyní část města Brna. 2 1342 in villis Schellschiz et Czinowiz(l), CDM VII, 437; 1347 de Schimowicz, Mendl, Knihy počtů, 67; 1395 de Czemowicz, CDM XII, 277; 1492 pod Czrnowiczi, PB V, 101; 1673 a 1718 Cžem owitz; 1720 Cernowitz; 1751 Cžemowitz; 1846 Czemowitz, Czernowice; 1872 Czemowitz, Cernovice. 3 P. Královo Pole. Ces. a něm. 4 Čemovák, čem ovský (Slatina). 6 Část obce: Nové Cernovice/Neu Cer nowitz. PJ Karthauser Wiesen. 2 . Cernovice 1 Ves 7,5 km zjz od Kunštátu. 2 1392 super Czmowicze, ZDB VII, 1002; 1464 villam Czem yowicze, ZDB XIII, 181; 1675 Tschemowitz; 1718, 1720 a 1751 Cžemowitz; 161
1846 Czemowitz, Czem owice; 1872 Czernowitz, Cem ovice. З P. Pernštejn. Již v 16. stol. far. kostel sv. Jana Křtit. (fara 1758 obnovena). Ces. 4 Cerňovice, do Cerhovic, v Cerňovicách, Cerňovičán, pejor. Čerňák, čerňovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Cm, Ста, ta z adj. črn „černý, schwarz“ ; zn. ves lidí Cmových, Černého. CV 61; Prof I2 334 (1.). 6 Branka, Starý kvartýr (myslivna), zřícenina Hrádky. PJ Strážnický. Cernovír 1 Dříve ves, nyní část měs ta Olomouce, 2,5 km severně od Olo mouce. 2 1249 (falzum středověké) in Crinivir, CDB IV, 171; 1410 z Cmvíra, KP I, 367; 1511 z Czeme(h)o Wira, PO VIII, 102; 1513 z Czerneho Wiera, PO IX, 251; 1517 do vsi Czerneho Wiera, PO X, 272; 1517 z Czerneho Wieru, PO X, 306; 1551 ve vsi Czem em Wijrze, PO XXI, 199; 1606 Cziem ey Wir, Reg. panství kláštera Hradiska, 6 ; 1658 Czienowier, Tamže, 338; 1677 Cziemowir; 1718 Cžiem owier; 1742 Cemovirium (lat. AOeG 1869, 409); 1751 Cžernowir; 1846 Tzemowier, Cernowjr; 1872 Czernowier, Cem ovir (!); 1885 C em ý Vír 1 Cemovir, Catal. cleri; 1893 Cemowier, Cemovir. З P. kláštera Hradiska. Osa da ležela při řece Moravě a trpěla čas tými záplavami. Ces. 5 MJ je starobylé: jmenné adjekt. čm „černý“ (o vodě přeneseně hluboká, nebezpečná) + subst. vír; znam. osadu založenou na nebezpečném místě u víru při přechodu vodního toku. MJ mělo upozorňovat na nebezpečí. Znělo 1511 až 1606 rozloženě C em ý Vír, od 1658 vždy jako složenina se spojovacím -o -: Cemovir. CV 186; v. n. PJ C em ý vír doloženo 1529 v povodí Moravice (Kružberk). Cernvír 1 Ves 12 km ssz od Tišnova. 2 1285 de Chemouir, CDM IV, 227; 1285 de Czenwir, CDM IV, 226; 1309 de Schimowir, CDM VI, 22; 1367 in Czmwir, CDM XV, 114; 1410 z Cernvíra, KP II, 190; 1497 z Cenvíra, AČ 162
XVI, 315; 1500 z Cernvíra, AČ XVI,. 353; 1675 Cženwir; 1718 Cžernwir; 1720Czernowir; 1751 Cženwúr; 1846 Czenw ier; 1872 Czenwir, Cenvír; 1893 C em wir, Cernvír; 1905 Cenwir, Cenvír; 1924 Cemvír. 3 P. Pernštejn. V 13. stol. hrá dek; filiál. kostelík Nanebevz. P. Marie románského založení. Ces. 4 Cenvíř, do Cenvířa, čenvírské. 5 Osada leží na řece Svratce. O tvoření a významu v. v. Doklady vždy v po době spřežky Cemvír, jen 1309 Schirnowir = z Černého Víru a 1720 C em oivir. V Cenvír disimilace r-r > 0-r. 6 Ci helna, Na kopaninách, Za dědinou, Zámostí. PJ: Na Staré silnici. Certoryje 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Charvát, 9,5 km jižně od Olomouce. 2 1234 in Certorige, CDB III, 89; 1384 de Czirthorei. . . de Czirtorii, KP I, 62; 1464 villam Czrtorig, ZDO XI, 212; 1497 ves Czertorige, ZDO XVI, 21; 1499 ze vsi Czertorey, PO VII, 47; 1506 u Czrtorey, PO VIII, 33; 1507 ves Czerthoryge . . . na ves Czerthorege, ZDO XVII, 15; 1510 na mlýn czerto rey sky, PO VIII, 248; 1513 ves svou vlastní Certoryje . . . od lidí čertoryjských, LSA 57; 1517 z Crtoraj, CMM 1957, 315; 1587 Cžerto Ray, ACO B 12; 1590 ves Cziertorey, ZDO X X X , 73; 1678 Czertorey; 1691 Czertorey, Děkan, matr. Olomouc; 1718 a 1751 Czertorey; 1846 Czertorei, Certorige; 1872 Czertoryj, Certoryje. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Certoreje, do Certoré, Certorak, čertoréské. Certoryje, čertoryjský (Blatec — hanácké nářečí čuhácké). 5 MJ má jako dvoučlenné kompozitum prů hlednou stavbu: substant. + verbum, . avšak jeho výklad (zejm. první části) je nesnadný. U CV 186 výčet starších názorů: MJ značí 1 . „řemeslníci vyrábějící modly“ (Brandl); 2. „písaři slovanských run“ (Dudík) — obojí odmítnuto již Miklosichem; 3. jiná, dosud neznámá činnost obyvatel (Vašek v CMM 1876, 25); 4. Miklosich Alepat. I 193—194: čert- „krt--
mum Šantoryja/Canto- vsv od Nejdku -ek “, MJ zn. „Maulwurfhäufen, krtin na Těšínsku (disimilace r-r — n-r, s nář. ce“ ; ale již právem ČV upozorňují, že ar za j). Srov. i MJ pol. Czartoryje, čert ■(—čbrt, kdežto krt < - krbt. Nelze ukraj. Cortoryje, rus. Čartoryjeck, Cerproto MJ Č. spojit ani s csl. názvem pro toryja. Viz Eichler BzN 1958, 295 (Ro krtka krbtoryj, strus. krotoryj a pova žovat MJ za akuz. pl. s významem dename); týž Leipzig—Sofia 257—258; Trautmann ZfslPhil 1938, 80; Otr^bski „místo s hojným výskytem krtků“ . BzN 14, 194—7 (dělí čbrt-or-yja, -orKomponent Cert- může mít tyto vý znamy: 1. Po výkladu Machkově v ES „kolektivní přípona“ ; odmítnuto Šmi60, 70, že stč. črcha „čára“ deverbatilauerem v ZMK V 59); DS 4, 134 a 11, vum z črtat „řezat, ukrajovat“ , s nímž 134; Šmilauer Slavia 1963, 545. 1. čertovec 1 Zanikl mezi Radonísouvisí i črt/ čert „Teufel, tj. démon nem, Přibyslavicemi a Cíchovém (Tře s kusou, uříznutou nohou“ , vyložili by chom MJ C. jako označení pro pás bíčsko). 2 1214 (překlad v ruk. z 16. stol.) ves Elhotu, kterážto dříve Certav (louky, lesa, pole), který je odříznutý byla jmenována, Sebánek, Listiny přiod většího celku a který je vhodný pro obdělávání. 2. Vzhledem ke slovin. črt byslavické, ČMM 57, 1933, 8 ; 1481 ves Czrtowecz, PB V, 61; 1579 ves pustou „Rodeland, vymýcené místo“ (Bezlaj I 11) může MJ C. znamenat „lidé, kteří Čertovec, ZDB X X X , 162, edice; 1590 s pustou vsí Cžertowczem, ZDB X X X I, ryli, orali mýtinu“ . Archaický význam 52. základu črtr, který bývá považován za označení jiné klučební činnosti než zá 5 1214 Certav může být Certov, tj, klad krč-, upadl brzy s efektivnějším OJ Čert + ov. způsobem získávání půdy v zapomenutí 2. čertovec 1 Samota u Kašnice (Klo a byl snadno spojen s črt „Teufel“, boucko). 2 Čertovec (hospoda). 5 MJ v němž se etymologická spojitost s črtat má příp. -ovec k apelat. čert, zn. místo již nepociťovala. 3. Vyjdeme-li s *čerťb nějak spojené s démonickým světem, „rákosí, Schilfrohr“, rus. čerét, srbch. kde lidově řečeno vládne čert, co je črěta dial. „močálovitý les“ (Schütz čertovo, kde se tropí čertoviny. Tako GTSK 50), pak by jm. mohlo zn. „lidé, vým vhodným místem bývaly právě kteří dobývají močálovitou, rákosím hospody stojící o samotě. Časté PJ pro porostlou půdu“ . Ke kořeni čerti, snad odlehlé pozemky, opředené povídkami patří i MJ Střítež (v. t.), sloven. Certaž. z démonického prostředí. Prof I2 237 Zdá se, že původní význam nebude (-ovka). Viz i Mariánské Hory, kdysi možno určit přesně. Jistě vyjadřoval Čertova Lhotka. nějakou činnost souvisící s dobýváním červenka 1 Ves 2 km severně od Li („rytím“) půdy. Druhý komponent -ryje tovle. 2 1287 Swarczpach, CDM IV, „rýti, graben“ je doložen např. v C. 261; 1616 dědiny Černý, LSA 118; 1616 Břehoryje, Reporyje (Prof s. v.). Černičtí, LSA 118; 1660 ex pago V dokladu 1456 Certoraj je zvratnou Schwarzbach, Matr. v Litovli; 1677 analogií -aj za -ej, které pokládáno za Schwartzbach; 1720 Schwartzbach, Czervzniklé ze stč. -ý (odtud i dnešní nář. na; 1751 Schwartzbach; 1846 Schwarz gen. Čertoré < Čertorej < Certoryj). bach, Čerwinka; 1872 Schwarzbach, Čer Jm. Č. doloženo na Moravě také v PJ, venka; 1881 Čermné. 3 P. města Litov a to jen v oblastech s poměrně starým le. Za třicetileté války ves dočasně osídlením (např. les v Jarošově, pole zpustla. Ces. v Holubích, Kněždubě, Křenovicích 4 Arch. to Černý, na Čemý(m), dnes u Slav., Přečkovicích, Sudoměřicích, na Červenku; v okolí jen Čemová, čerMalé Vrbce); snad sem patří i oronynovské. 5 M J: něm. název Schwarzbach,
li*
163
1287 Swarzpach ukazuje, že se obec před 1660 patrně jmenovala Černá!Černé; viz též Sedláček, MJ na Litovelsku a Koníč ku str. 3: 1371 Czime, 1590 z Cziemyho (bez udání pramene). Podoba Cemá je zachována i v nářečí, viz sub 4. Je-li něm. doklad z 1287 převedením čes. •Cemá/Čemý, lze uvažovat i o původu z adj. čermna „červená“ , v níž by se mn zjednodušilo na n, srov. Čermnákovice > Cermákovice/Čemákovice. Název Červenka, utvořený substantivizující příp. -ka k adj. červený a znamenající „místo s červenou půdou, vodou“, by tak navazoval na předpokládané Černí na. Něm. by pak mělo být vlastně *Rotbach. CV 170 (Červenka); Schwoy píše Cem y, Wolny Červinka. O význa mech viz Cermná a Cemá. Též Prof I2 320. Cervín 1 Dvůr u Skřečoně (Bohumínsko); Sl. 2 1894 Czerwin, Czerwina; 1935 Cervín, Czerwin. 3 Zanikla tu osa da Cermina, v. t. 5 MJ nové, mechanicky utvořené příp. -tn. Příjm. Cervín, Cervek. O názvu Cerwina viz Cermina.
Česká 1 Ves 10 km ssz od Brna. 2 1846 Zinsendorf, Cinzendorf; 1872 Zinsendrof, Zinsendorf; 1893 Zinsendorf, Cinzendorf; 1924 Česká. 3 P. Kuřim. Ves vznikla 1784 parcelací dvora mezi 24 kolonisty. Ces. 4 do, z České, v České, za česká, oby vatel. jm. není; adj. české. arch. Cincidorf, do Cincidorfa, Cincidorfšči. 5 Pů vodně se ves jmenovala Zinsendorf „úro čící ves“ (nikoli po hraběti Zinsendorfovi). Jméno Česká dostala až po 1918 podle toho, že při jejím založení 1784 byl bý valý dvůr parcelován mezi 24 kolonisty, z nichž většina pocházelo z východních Cech od Litomyšle. Podle sdělení staro usedlíků zemřel poslední jejich přímý potomek sedlák Driml r. 1955. Viz též Sebrov. Český 1 Zanikl mezi Lukovem, Podmolím a Mašovicemi (Vranovsko). 2 1190 Hiski, CDB I, 326; 1323 Czehen, CDM 164
VII, Suppl., 217; 1549 ves pustou Czessky, ZDB XXXVIII, 83; 1589 ves pustou Čžessky, ZDB X X X I, 33; 3 Ves za nikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 Výklad z adj. český „böhmisch-“ je vzhledem k dokladu 1190 Hiski nejistý. Třeba čisti *Ciešky, *Čiežky n. *Hýsky, v němž týž kořen jako v Hýsly (v. t.)? CV - ; Prof - . Ceškovice 1 Dvůr u Těchova (Bla nensko). 2 1893 Ceškovice. 3 Dvůr je zbytek zaniklé vsi Těškovice (v. t.). 4 Ceškuv, na Ceškuv, na Ceškuvo (kde), češkuvské (Těchov). 5 O MJ viz Těškovice; blízko je Těchov a Vtěchov, MJ s týmž základem těch-. ČV 60 vy kládají z OJ Čěšek. C í č o v i c e, viz Sakvice. Č i d r u ž i c e , viz Ctidružice. čihalín 1 Ves 7,5 km sz od Třebíče. 2 1556 ves Ssahalyn, ZDB XXVII, 17; 1679 Czyhalin; 1718 Cžihalina; 1720 a 1751 Czihalin; 1846 Czihalin; 1872 Czihalin, Čihalín; 1885 Czihalin, Čihalín, 3 P. Třebíč. Čes. 4 Čihalén, do Čihaléna/Cihalén, do Cihaléna/nověji: Čihalín, do Cihalína, čihalské. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Cihala „kdo číhá“ . Tvoření apelat. na -ala od sloves dosud v mor. nářečích živé, srov. zejm. výchmor. škubala „kdo sebou trhá“, šeptala „kdo mluví šeptem“ a také od adj., např. laš. prchala „kdo je prchlý, prudký“ . Podle spis. číhati pak ve jm. 1885 kvantita (Čihalín). Ke kolísání kvantity srov. mor. příjm. Váhala/Vahala, Máchala/Machala. Srov. častá PJ Číhal, Číhák, Čihadlo, Číhaná, Číhání (Prof I 2 344-345); CV 61 (k čag-). 6 PJ Strážnice. Číhošf 1 Zaniklá ves na Znojemsku (totožná s Gnastem ?, v. tam). 2 1190 Chegost, CDB I, 326. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Čiehost, po zúžení ie pak Cíhost. CV —; Prof I2 346. O Čie- viz Cakov a Čechovice. C í h o v i c e, viz Cehovice. Cíchov 1 Ves 9 km sz od Třebíče. 2 1104 (falzum z 12. stol.) Scihouo, Kos
1846 Cziměř; 1872 Czimiersch, Címěř. mas, 260; 1234 Cyhhowe, CDB III, 88 ; 1371 Czichow, CDM X, 118; 1528 Czi3 P. Třebíč čes. 4 Ten Címer (!), z Címere, čímerské. chow, Ruk. arch. města Brna č. 1212, Nověji Číměř/Číměr. 5 MJ: přivlast. f. 4; 1590 ves Czychow, ZDB X X X I, 52; příp. -jb k OJ Čamir > Čě-/Čie-/Címir 1678, 1718, 1720 a 1751 Cžichow, 1846 s častou záměnou -mir/-měr — Címěr; Czichau, Cjchow; 1872 Czichau bei Pirpočát. čie- „čekat“ (viz Cechovice). Od nitz, Čichov; 1885 Czichau, Čichov; 1446 dnešní podoba Címěř. CV 59; Prof 1924 Číchov. 3 P. Brtnice a Třebíč. Ces. I2 348; Svoboda StčOJ 73. 6 Čermákův 4 Čichov, na čichov/do Čichová, Cia Haluškův mlýn. chovák, čichovské. 5 M J: přivlast. příp. Cípček 1 Zanikl jz od Jedovnic (Bla -ov к OJ *Čich, které bylo patrně hynensko) v lesní parcele č. 1230, Nekuda pokor. podobou к některému OJ počí 74. 2 1464 ves Czibczek, PB IV, 103; najícímu na Či- (Cihost, Cídrah — proti 1521 ves pustou Czipczek, PB XII, 156. tomuto pojetí mluví však zčásti dokla dy, v nichž vždy i, nikoli ie < ’á, které 3 Ves zanikla v uherských válkách v 2 . pol. 15. stol. v Číhost). Kvantita v í až 1846, a to 5 MJ je deminutivum k stč. čepek, patrně podle sousedního jm. Číhalín. CV 60 (z OJ na Či-); Prof I2 346 (tam čiepek „malý čep, Zäpfchen“ . Mělo by skutečně z Číhost). 6 PJ: Certovec. vlastně být nč. Čípeček. Ačkoli je u Svo Cikov 1 Ves 6,5 km zjz od Velké Bíbody StčOJ 198 doloženo OJ Čiepek, teše. 2 1371 super villa Czykow, ZDB přece vidíme v MJ spíše apelativní zá V, 475; 1377 villa Scykow tota, ZDB klad. V rybníkářském prostředí okolo VI, 524; 1398 Czykow, ZDB VIII, 65; Jedovnic se zdá pravděpodobné užití 1437 villam Czikow, ZDB XII, 188; 1481 apelat. čiepek „Zäpfchen“ . U odvoze na všech . . . Czikowie, ZDB XV, 40; niny z OJ bychom očekávali nějakou 1580 z Cžikowa, PB X X IX , 50; 1672 (posesívní) příponu. Méně přesvědčivé Tschikow; 1718 Czikow; 1720 a 1751 by bylo vidět v Cípček deminutivum Cžikow; 1846 Czikow, Čjkow; 1872 k čípek jako označení osady ležící stra Czikow, Čjkow ; 1872 Czikow, Číkov. nou, na okraji vsi, neboť sémantický 3 P. Náměšť n. O. Ces. výklad by předpokládal spojitost s nář. 4 Do Čikova, Cikovák, čikovské. čipek (jen lašské!), zn. pejor. „malý kousek, troška“ , které však deverbati5 MJ: přiví. příp. -ov к OJ Čik, které vzniklo hypokoristickým krácením z OJ vum k štípat. CV —; Prof —; Geb. Slov. na Čí- < Čie- < Ča-, „čekat“ např. stč. I 167. Číhost. Doklady však mají i/y i tehdy, Čížky 1 Osada obce Úsuší, 5 km zjz kdy bychom mohli očekávat nezúžené od Tišnova. 2 1415 Czyessky, ZDB X , ie. CV 59 (OJ Cík); Svoboda StčOJ 73 101; 1504 Tissky, ZDB XVII, 65; 1674 (Cá-, Cie-), 130 (-k). Kvantita v í až Cziesky; 1718 Cžiessky; 1751 Cžyssky; 1846. V lidové etymologii spojeno s nář. 1846 Czischek; 1872 Czischek, Čížek; 1906 Čižek, Čížky. 3 P. Kuřím. Ces. čík „piskoř“ , odtud pak přetvořeno na Stikov (proto i dvě ryby v obecním 4 Čižke, do Čižek/arch. do Čišek, Čiznaku). 6 Doubrava (myslivna). žák/arch. Cišák, v pl. Cišči, čiské. 5 M J: Címěř 1 Ves 8 km východně od Tře deminutivum k pl. Čechy (v. t.); méně bíče. 2 1104, falzum z 12. stol., Cepravděpodobně je MJ pl. k OJ Číšek mire, Kosmas, 260; 1460 z Čimíře, KP „malý Cech“ n. OJ Čížek, o němž viz IV, 131; 1466 pod Cžimierzem, PB IV, Cížov, s významem „ves rodiny C-ovy 171; 1491 Čímiř, AČ XVI, 412; 1556 Teoreticky je možno položit i *Cížice/ ves Czymierz, ZDB XXVII, 17; 1678 *Čišice-> Čížky/Číšky, srov. *Střělice Czimerž; 1718 Czimierž; 1720 Czimierz; —>■Střílky. Psaní žk ustáleno až v mi 165
nulém století podle apelat. číž(ek) a MJ Cížov. CV 185 (ze stč. čieše, čáša „číše“); Prof —. 6 Špilberk. 1. Čížov 1 Ves 5 km jižně od Jihlavy. 2 1358 villam Czyzow, ZDB III, 408; 1360 villam Czizow, CDM IX, 195; 1386 villam Czeyzaw seu Czyzow, ZDB VII, 465; 1481 ves Czizow, ZDB XV, 23; 1504 puol vsi Czyzowa v kraji Gihlawskem, ZDB XVII, 68 ; 1545 Czeusaw, Leupoldova kron., 96; 1601 zue Zeisaw, Leupoldova kron., 203; 1678 Z eyszaw; 1718 Z eyssau; 1720 Zeisau; 1751 Zeyssau; 1846 Zeisau, Čyžow; 1872 Zei sau, Cyžov; 1881 Cížov. 3 P. města Jih lavy; 1777 tu parcel, dvůr. Něm. 4 Čížov, arch. Čijžov, čížovskej. Něm. Tsaisa. 5 Něm. Zeissau, 1386 Czey zaw, je z čes. Cížov; viz C. 2 . 2 . Cížov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Horního Břečkova (Vranov sko). 2 1323 Cysow, CDM VII, Suppl., 217; 1516 Czikow, ZDB XIX, 7; 1560 ves Czyzow, ZDB XXVIII, 23; 1576 ze vsi Czyziowa, PB XXVII, 139; 1580 z Czyziowa, PB X X IX , 93; 1589 ves Cžižiow, ZDB X X X I, 31; 1672 Zeyssa; 1718 Zeysa; 1720 Zeisa; 1751 Zaysa; 1846 Zaisa, Čižow 1872 Zaisa, Cížov. 3 P. Vranov. Ves byla 1516 pustá, 1552 již opět osedlá. Něm. a čes. 4 Něm. Tsáisa. 5 Něm. Zaisa přeja to z čes. Čížov: C -> z, í —>■ei, -ov — -au, v nář. a (srov. Bludov/Blauda). Schwarz 313, 316 a Namenforschung II 205; Prof I2 267; Beranek 78. 3. Cížov 1 Zanikl u Staré Říše (Te lečsko), kde je Cížovský mlýn. 2 1504 ves pustou Czyzow, ZDB XVII, 71; 1906 Cížov (mlýn). 3 Ves zpustla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Cíž apelat. číž „pták číž(ek)“ . ČV 60; Prof I2 354 (Cižice); Svoboda StčOJ 45; DS 1 1 , 134 a 13, 229. Příjm. Cíž(ek), Cíža. Člunek 1 Zanikl u Troubek (Kojetínsko) v trati Na člunkách. 2 1351 Czlunek, ZDO I, 183; 1380 Czlunek, AC XVI, 83; 1437 Czlunek, ZDO X, 67. 166
5 Název dostala ves asi podle podoby s tkalcovským člunkem, srov. Návojná (návoj „součást tkalcovského stavu“). CV - ; Prof I2 357 („loďka“) a II 650 651; Smilauer Vodopis 486. Cstětice 1 Zanikly někde v okolí Prostějova. 2 1386 vilám Cztyeticze, ZDO IV, 761. 5 MJ: příp. -ice k OJ Cstata, domác ké podoby OJ Cstibor, Cstimír apod. (k čest, čsti, f. „honor“). Zn. ves lidí Csťatových. V dokladu je zjednodušení Cst- > Ct- a přehláska ’a > ě. CV —; Prof I2 285 (Ctětín); Svoboda StčOJ 164. Č t y ř i c e t L á n ů , viz Lánů Čty řicet. Cučice 1 Ves 11,5 km jv od Náměště n. O. 2 1104, falzum z 12. stol. Tuchssici, Kosmas, 260; 1672 Czutschitz; 1718 Czucžitz; 1720 Czuczitz; 1751 Czutzitz; 1846 Czutschitz, Cučice; 1872 Cuczitz, Cučice; 1893 Cučitz, Cučice. 3 P. Mor. Krumlov. Již v 15. stol. far. kostel sv. Jakuba V.; fara zanikla. Ces. 4 Cučice, do Č učíc, Čučák/v pl. Čučičči, čučické. Arch. C očice. . . 5 M J : příp. -ice k OJ Cuk, Čuč, hypokoristickým podobám k složenému OJ Čúkvas (k čúti „cítit“ , srov. mor. čut, čut „cítit“ ), přičemž u OJ Cuk koncové -k přehod noceno na hypokor. sufix podobný jmé nům Bok, Vok, Prok < - Bohuslav, Voji slav, Prosimír; srov. krácení Ratimír Ratim. Zn. ves lidí C-ových. CV 61; Prof V 558 a 608; Svoboda StčOJ 94, 138 (Cúč). 6 PJ Na hradských. 1. Cule, nyní Slup 1 Městys 3,5 km sz od Jaroslavic. 2 1228 ecclesia de Zelub, CDB II, 320; 1510 s Culvú, ZDB XVIII, 37, ed.; 1542 vsi Cule a Micmanice, ZDB XXVI, 84, ed.; 1542 na vsi Culi, ZDB XXVI, 88 , ed.; 1561 na vsi Culi, ZDB XXVIII, 56, ed.; 1846 Zulb, Cule; 1872 Zulb, Cule. Od 1949 Slup. 3 P. Jaroslavice. Již 1228 farní kostel Jména P. Marie. Ještě 1561 ves, pak povýšena na městečko. Něm. 4 Gula, do Cule, v Culi, Čulák/Čulské. Něm. Tsu°w ( < Tsulb). 5 MJ: z apelat.
slup „slup na ryby, Fischfalle“ . Do něm osada obce Cunín-Křemenec, 3,5 km jjv činy přejato se Sl/C(e)l: 1228 Zelub, od Konice. 2 1351 Czvnyn, ZDO I, 199; nář. s přesmykem Tsulb/-w, odtud čes. 1523 z Czunina, PO XII, 123; 1551 ze -střv. Culv- s dotvořeným nom. Culva vsi Czunijna, PO X XI, 226; 1569 nad (1510) n. s úpravou na Cule (1542). Ves czumynskym (!) pastvištěm, PO XXVII, leží na rameni Dyje, je proto výklad 64; 1569 lidé moji czunijnsstij, PO z významu „slup“ velmi pravděpodobný. XXVII, 65; 1591 ves Czumin (!), ZDO Schwarz se opírá (str. 313) o falzum X X X , 123; 1604 ves Czunjn, ZDO z 1 2 . stol.: surgustum, quod vulgo diX X X II, 115; 1626 k Cunínu, LSA 110; citur Zlup, CDB I 362. 1672 ex pago Czunin, Děkan. matr. Mo Cule leží na již. Moravě v oblasti helnice; 1718 Czunin; 1751 Cžunin; 1746 rané přítomnosti něm. kolonizace. Není Czunin, Cunjn; 1872 Czunin, Cunín. proto zcela vyloučeno, že něm. 1228 3 P. Konice. Ces. Zelub vlastně čes. *Sěluby k OJ Sělub. 4 Conin |Cojin, Cojiňáci, čojinské. DiStarobylá toponomie Znojemska by similace ň-n > j-n jako v Róbajina, K oexistenci jm. *Sěluby připouštěla, rov pajiny Roubanina, Kopaniny. 5 M J: něž čes.-něm. hlásková substituce vede přiví. příp. -ín k OJ Cuně, to z apelat. k *Zelub, *Zelb, *Zulb. Je zajímavé, že čuně „krmník, Ferkel“ . R. 1569, 1591 i Cule 2. leží na Karvínsku, kde je nese ves jm. Cumín; jiný způsob disirovněž dosvědčena raná něm. koloni milace než v nářečí sub 4: ň-n > m-n, zace. srov. Vidonín, nář. Vidomin i Vidojin. 2. C u l e , viz Staré Město (u Kar CV 61; Prof I2 350 (Cinov); Svoboda viné). StčOJ 196; Jg. I 321. 6 Fňukov (hosti Cunín 1 Dříve samostatná obec, nyní nec), Hrázný mlýn.
167
D Dačice 1 Město v Jihlavsku. 2 1187 Dassyce, Jarloch, FRB II, 497; 1226 plebanus de Daczicz, CDB II, 387; 1252 středov. falzum Tethziz, CDB IV, 242; 1363 an Tetzschicz vmb Telcz, CDM IX, 303; 1399 oppidum Daczycz, ZDB VIII, 224; 1409 de Daczicz, Neumann, Nové prameny, 156; 1447 Daczicze, PB 111,38; 1466 oppidum Daczicze, ZDB XIV, 28; 1511 v Dacziczich, PB VIII, 63; 1533 Dacziczenus, Monum. univ. Prag., 310; 1547 na Dacziczych, PB X IX , 168; 1571 Dacziczenus, Monum. univ. Prag., 406; 1576 v městě Dacžyczych, PB XXVII, 168; 1633 Dacžitz; 1643 von Datzitz, Matr. ve Znojmě; 1678 a 1718 Datschitz; 1720 Datzitz; 1751 Datschitz; 1846 Dat schitz, Dačice. 3 P. Dačice (původně slušely k zboží bílkovskému). Již 1399 městečko. 1610 starý a nový zámek. Již v 13. stol. farní kostel sv. Vavřince. Od 2. pol. 17. stol. františkánský klášter. Na poč. 19. stol. cukrovar. Čes. 4 Dačice, do Dačic, k Dačicum/-im, za Dačicema, Dačičák, dačickej/dačickyj (Jemnice, Mladoňovice). 5 MJ: příp. -ice k OJ Dak n. k jeho palatalizovanému protějšku Dač, hypokor. zkratce ně kterého ze složených OJ počínajících na Da- („dáti“ : Dabor, Damír; dale- „dále“ : Dalibor, Dalemil, Dálemysl). Zn. ves lidí Dakových, Dačových. Srov. hypokor. Bok, Boč k Bohuslav apod. ČV 62 (z něm. OJ Dag, lat. Dacus); Prof —; Svoboda StčOJ 110 (OJ Dač-ek) a CMF 29, 20—29. 6 Předměstí Antonínské, Hra decké, Stráňské (po zaniklé vsi Stráň, v. t.), U valchy, Bedřichov (myslivna, dříve ves, v. t.), U nádraží, U Podcestného mlýna, Za lávky. PJ Vej hon, Kramářská cesta, U spravedlnosti. Dalečín 1 Ves 8 km ssz od Bystřice nad Pem. 2 Snad D. se týká zápis: 1073 (falzum z 12. stol.) Daletici, CDB I, 386; 168
1349 villas. . . Daleczin, ZDB I, 109; 1353 de Daleczin, ZDB II, 116; 1358 de Daleczin, ZDB III, 233; 1385 ecclesiae in Daleczyn, CDM XI, 375; 1390 in Dáleczyn, ZDB VII, 809; 1460 z Daleczyna, PB IV, 53; 1500 z Daleczina, Mor. arch. soukr., 71; 1590 na Daletčíně, LSA III, 148; 1631 vsi Daleczina, LSA III, 24; 1672 Daleczin, Děkan. matr. Svi tavy; 1674 Dalletschin; 1718 Dallecžin; 1751 Dalletschin; 1846 Daletschin, Daleczjn; 1872 Daletschin, Dalečín. 3 P. Kunštát (do 1624 samostatné panství). V 14. stol. hrad a far. kostel sv. Jaku ba V. (fara 1784 obnovena); v 16. stol. tvrz. V 18. stol. papírna. Ces. 4 Dalečín, do Dalečína, v Dalečině, Dalečák/Dalečán (Ubušínek), daleckej. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Dalica > Dalicě, Dalice, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kompo nentem dale- „dále“ (antonymem k bliz„blízko“), např. Dalebor, Dalemil; srov. Budivoj/Budica, Vlastibor/Vlastica. MJ D. patří do skupiny posesívních jmen s -čin na Čes.-mor. vrchovině. ČV 62; Prof - , I2 359-361 (MJ s Dal-), IV 590; Svoboda StčOJ 74, 143. 6 U papírny. Části vsi: Vejpustek, Benátka, Biliska. Dalenkovice 1 Zanikly mezi Komá rovém a Karlovicemi (Napajedelsko) v trati Dalenkovice. 2 1372 Dálanowicz, Liber negotiorum; 1506 ves pustou Dalenky, ZDO XVII, 9. 5 MJ: nejprve příp. -ovice k OJ Dalan, hypokor. zkratce některého ze slož. OJ s komponentem dale- „dále“ (viz výše); zn. ves lidí Dalanových. Po zpust nutí vsi má ves jm. Dalenky: deminutivum k Dálenice; srov. Nezdenice/Ne zdenky, Trpenovice/Trpenky/Trpínky. Náležitě by mělo být Dalénky. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 157 (o -an).
Dalešice 1 Městys 2,5 km sv od Hro tovic. 2 1104 Dalessici, Kosmas, 260; 1240 de Daleschice, CDB III, 260; 1321 de Dalesiz, CDM VI, 195; 1331 in Dalecicz, CDM VI, 419; 1378 monasterii Daleschicz, ZDB VI, 541; 1386 in Dalessicz, ZDB VII, 423; 1392 in monasterio Da lessicz, ZDB VII, 1034; 1460 kláštera dalessiczkeho, PB IV, 57; 1529 z Dalessycz, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 13; 1530 kláštera dalessyczkeho, PB XIV, 95; 1601 na Dalessicze, PB XXXIII, 63; 1606 v gruntech dalessiczkych, PB XXXIII, 348; 1615 statek dalessiczky . . . městečko Dalessicze, ZDB X X X IV , 133; 1633 Daleszitz; 1672 Dalleschútz; 1718, 1720 a 1751 Dalleschitz; 1846 Dalleschitz, Dalešice. 3 P. Dalešice. Klášter augus tiniánek se přip. 1321, zanikl kolem r. 1560. Již 1131 far. kostel sv. Petra a Pavla (fara 1674 obnovena). Před 1564 D. byly povýšeny na městečko. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Dalešece, Daleščáci, daléské |dalešecké; něm. ofn Dalšn. 5 MJ: přip. -ice k OJ Daleš(ě), domácké podobě někte rého ze složených OJ počínajících kom ponentem dale- „dále“ (Dalemysl, Dalebor; viz Dalečín). Zn. ves lidí Dalešových. CV 62; Prof I2 360, V 590; Svo boda StčOJ 150; Schwarz 179, 202. 6 Dalešický mlýn. PJ Na šibenici. Dalibořice 1 Zanikly někde v okolí Myslibořic (Hrotovicko). 2 1234 de Daleboriz, CDB III, 74. 5 MJ: přip. -ice k OJ Dálebor, slo ženému z dale- „dále“ a -bor „bojovat, pugnare“ . Zn. ves lidí Daleborových. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 74. Dalov 1 Ves 6,5 km ssv od Štern berka. 2 1397 Dolow, ZDO VI, 642; 1409 Dolow, CDM IV, 113; 1480 ves Dolow, ZDO XII, 19; 1515 v Dolové, Prásek, Organisace, 175; 1678 a 1718 Dahle; 1720 Dahl, Dilow; 1751 Dahle; 1846 Dohle, Djlow; 1872 Dohle, Dálov. 3 P. Šternberk. Obec spolu s Horním Zlebem osídlena 1945 Valachy z Nedašova a Nedašovy Lhoty; jen 4 rodiny
z Hané. Nářečí valašské setřeno. Po místní názvosloví utvořeno nově a na hodile. Něm. 4 Dálov, Dálovják. 5 MJ: přivlast. přip. -ov k OJ Dal, zkratce OJ Dálebor, Dálemir apod. Neporozuměním 1720 Dílov — k apelat. díl. Do němčiny pře jato s a/o: 1718 Dahle, 1846 Dohle. CV - ; Prof I2 361; Svoboda StčOJ 108. 6 PJ Visídl, Na Visídlu. Damašek 1 Osada obce Třemešné, 5,5 km jv od Jindřichova. Enkl. 2 1718 Damaschko; 1720 Damasko; 1751 Damasco; 1846 Damasko, jinak Neu Rowersdorf; 1882 Damasko; 1921 Dama šek, Damasko. 3 P. Osoblaha. Ves za ložena krátce před r. 1718. Něm. 5 Za MJ převzat biblický Damašek. Něm. Neu Rówersdorj = adj. nový + něm. název pro Třemešnou, v. t. CV 264 (Damáško). Prof I2 361 Dam bořice 1 Městys 8,5 km jz od Zdánic. 2 1131 Domaboricih, CDB I, 115; 1298 de Damboricz, CDM V, 103; 1326 medietatem ville Tumbaricz, CDM VI, 313; 1348 villam Tumbaritz, ZDB I, 3; 1376 super villa Damoborzicz (!), ZDB VI, 473; 1377 Damaborzicz (!), ZDB VI, 497; 1406 villam Damborzicz, ZDB VIII, 458; 1420 super villa Damborzicz, ZDB XII, 49; 1437 prope Damborzicz, ZDB XII, 294; 1447 z Damborzicz, PB III, 5; 1499 o zboží damborské, KP VII, 191; 1513 z Damborzicz, PB Vllb, 72; 1522 na Damborziczych, PB XII, 175; 1522 lidé jejich damborsstij, PB XII, 283; 1532 konšelů damborských, PB XV, 161; 1547 z Damborzicz, PB XIX, 106; 1575 k lesu damborskemu, PB XXVII, 103; 1604 z Damborzicz, PB X XX III, 266; 1633, 1674 a 1718 z Damboržitz, 1720 a 1751 Damborschitz; 1846 Damborschitz, Dambořice; 1881 Dam bořice. 3 P. Zdánice. V 14. stol. tvrz a farní kostel sv. Martina. D. byly 1534 povýšeny na městečko. Byla tu silná žid. náb. obec. Ces. 4 Do Dambořic, k Dambořicám, v Dambořicách, Dambořák, damborské. 169
5 MJ: příp. -ice k OJ Domabor, v němž doma „zu Hause“, -bor „bojovat“ ; zn. ves lidí Domaborových. Jako se v C. upravilo v nářečí MJ Domahoř na Damhoř (Prof I2 424—425: nejprve Do ma- > Domo- podle pravých složenin ty pu Jaromír, pak nepřízvučné o zaniklo a Dom- spojeno tvarem i významem s „dám“ ), tak i naše 1131 Domabořice -> *Dombořice -> 1298 Dambořice. Na artikulaci vokálu o se podílejí i rty, které jsou však zároveň místem arti kulace následujících konsonantů m a b. Uvažujeme proto při výkladu Dorrv-/Dainspíše o tendenci diferenciační, jejíž vý sledkem je ztráta zavřenosti u o a pře chod v a. Sémantické spojení s „dám“ je pak sekundární. CV 65; Schwarz 81; příjm. Damborský. 6 Kunštát (v. t.), mlýn. PJ: Nesklovice, býv. rybníky: Spálený, Brankovský, Kunštátský. D a m i t z, viz Damnice. Damnice 1 Ves 15,5 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1353 in Dampnycz, ZDB II, 93; 1355 in Tempnycz, ZDB III, 90; 1358 in villa Dampnicz, ZDB IV, 258; 1361 in Damycz, ZDB IV, 31; 1411 v Tamnicích, KP II, 211; 1447 ves Damicze . . . v Damniczich, PB III, 54; 1464 na ves Tamnicze, PB IV, 147; 1490 uvá zali se v ves Dampniczi, KP VII, 8 ; 1491 v ves Damniczy, PB Vllb, 16; 1522 v Tamniczy, PB XII, 280; 1523 na vsi Damniczij, ZDB XXI, 2; 1614 na ves Damicze, ZDB X X X IV , 115; 1672 a 1718 Damnitz; 1720 a 1751 Damnitz; 1846 Damitz, Damice; 1872 Damitz, Damnice. 3 P. Miroslav. Ves zpustla na poč. tři cetileté války (1629 pustá), záhy opět osazena. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Damen (z lat. Damian), zn. ves lidí Damnových. Sku pina -m n- se zjednodušila v -m-, srov. Mníkovice > Míkovice. Nadměrně vý raznou artikulací této skupiny, typic kou zejm. při převzetí do němčiny, vlo ženo p: 1353, 1358 Dampnice; srov. Lompnitz, Jempnitz, v Praze na Kampně. Příjm. Damník Dampník. CV 62; 170
Prof I2 363 (Damnov); Svoboda StčOJ 158. Dančovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Dešné, 7 km jižně od Jemnice. 2 1514 z Danczowicz, PB Vllb, 79; 1531 na ves Danczowicze. . . z tej vsi Danczowicz, PB XV, 63; 1602 ves Manczowicze (!), ZDB XXXIII, 56; 1718 Dantschowitz; 1720 Dantschwitz; 1751 Damschowitz (!); 1846 Dantschowitz, Dančowice. 3 P. Police. Něm. a čes. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Daneč n. Danča, hypokor. podobám některého ze složených OJ s -dan (da- „dáti“ ; např. Bohdan, Danimír, Nedán) n. cizího Da niel. Zn. ves lidí D-ových. ČV 62; Prof —; Svoboda StčOJ 138 (o -ča); Bera nek 86 . 1. Daňkovice 1 Ves 12 km vsv od No vého Města. 2 Dankwicz, villam totam, ZDB I, 151; 1590 ves Damkowicze (!), ZDB X X X I, 63; 1609 Damkowicze (I), ZDB X X X IV , 33; 1674 Dankowicze; 1718, 1720 a 1751 Dankowitz; 1846 Dainkowitz, Dainkowice; 1872 Dainkowitze, Daňkovice; 1881 Damkovice. 3 P. Jimramov. 4 Do Damkovic, Damkovák, damkovskej. 5 Doklady mají vždy do 19. stol. -nk-, asimilací -m k-, což ukazuje na OJ Danek, event. Daněk, CV 62. 2. Daňkovice 1 Zanikly u Kojetína, kde se 1495 jmenují louky Daňkovice. 2 1446 Danczowicze, PO III, 88 ; 1502 Dančovice, AČ XVII, 19; 1513 louky na Dunkovicích, AČ XVIII, 182. 3 Ves ná ležela ke zboží kojetínskému, již 1495 byla pustá. 5 Jm. vsi zní v dokladech Dančovice: k OJ Daneč, Danče, která z Dan; viz Dančovice. Po zániku vsi upadlo jm. v zapomenutí, proto i zkomolení 1513 Dunkovice. 0 MJ: příp. -ovice k OJ Danek, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem da„dáti (např. Danimír, Bohdá, Nedán); zn. ves lidí Dankových. Bylo i OJ Da něk, které buď hypokor. podoba k týmž složeným OJ, nebo k cizímu Daniel;
k němu přikloněno i Dankovice — Daňkovice. ČV 62; Prof —; Svoboda StčOJ 137. Danovice 1 Zanikly někde na pan ství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1575 s vesnicemi, které se stavi. . . ves Danowicze, ZDO X X IX , 27. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dan, to hypokor. zkratkou některého ze složených OJ s komponentem Da- (Damír, Daniel), -dan (Bohdan). Zn. ves lidí Danových. CV Prof DS 13, 60. Darkov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Karviná, 2 km jižně od Kar viné. 2 1447 Darkow, Gr-M II, 563; 1669 ex villa Darkow, Matriky ve Fryštáku; 1700 ex Darkoff, Matr. ve Fryštátě; 1736 Darkow; 1808 Darkau, Dar kow ; 1885 Darkov; 1894 Darkau, Dar kov. 3 P. Ráj. Nyní lázně. Pol. a čes. 4 Darkuv, do Darkuva/Dárková, Darkovjok, darkuvsk’i/-ovsk’ i. Též Dorkuv. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Dárek, domácké zkratce některého ze složených OJ s komponentem dar- „dar, dárek“ (např. Bohudar). CV —; Prof —; Svobo da StčOJ 134. 6 Fomaš, V dubinách/ W dubinách, V lipinách/W lipinach, V luhu/W l?gu (dvůr), Za lesem/Za la sem, Za Stonávkou/Za Stonawk^, Za vodou/Za wod^. Darkovice 1 Ves 5 km severně od Hlučína; Sl. 2 1265 de Darcendorf, CDM III, 370; 1270 Darcowiz, CDM IV, 184; 1320 villam dietám Darkowicz desertam, CDM VI, 146; 1349 Tarken, Cas. Sl. muzea 1963, 36; 1518 ves Welike Darkowicze, ZDOp III, 52; 1547 ves 'We like Darkowicze, ZDOp VI, 8 ; 1552 ves Welike Darkowicze, POp XII, 10; 1720 Doretowitz (korupt.); 1736 Gr. Darkowitz, 1830 Gross Darkowitz, Wielki Darkowice, Knie; 1924 Darkovice. 3 P. Silheřovice. Ces. 4 Do, z Darkovic, k Darkovicum, o D-och, za D-oma, Darkovjan, darkovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dárek, o němž v. Darkov; zn. ves lidí D-ových. Přívl. 1518 Welike, 1736 Gross na roz
lišení od sousedních menších Darkoviček. Německé 1265 Darcendorf je tzv. Mischname; Schwarz 219. Viz níže. 6 P J: Hajovec, Junkovec, Rodikovec. Darkovičky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hlučína, 3,5 km ssv od Hlučína; Sl. 2 1377 Dorken, Gr-M II, 488; 1568 při dvoře mém malodarkowskem, POp XVIII, 9; 1654 ves Male Darkowicze, PK z 1634, nefol.; 1672 Maledarkowicze, Děkan. matr. Hlučín; 1736 Klein Darkowitz; 1830 Klein Dar kowitz, Male Darkowicky, Knie; 1837 Klein Darkowitz, Darkowicky, Catal. cleri; 1881 Malé Darkovičky; 1924 Dar kovičky. 3 P. Hlučín. Ves byla 1628 pustá, záhy však osazena. Čes. 5 MJ: deminut. k Darkovice, v. t. Ves založena patrně kolonisty a pojmenová na přenesením názvu sousedních Dar kovic s přívlastkem Malé = Klein: 1377 Dorken. Schwarz, Namenforschung II 213 a Schwarz 219; ČV —; Prof —. 6 Panský dvůr, Knybajtl, Patoria, Nový svět, Záhumní. Daskabát 1 Ves 12 km ssz od Lipníka. 2 1612 z Daskabatu, Matr. Vyškov; 1662 v Daskabátskym rybníku, LSA 188; 1681 Daskabat, Děkan. matr. Pře rov; 1718 Dasskabat; 1720 a 1751 Das kabat; 1846 Daskabat, Daskabát; 1885 Daskabat, Daskabaty; 1906 Daskabat, Daskabát. 3 P. Tršice. Příp. se 1581. Čes. 4 Ten Daskabát, do Daskabáta, Daskabáčákl-čan, daskabácké. 5 MJ je utvořeno z výstražné věty „dáš kabát, dals kabát“. Jde o název místa, kde hrozilo nebezpečí přepadení, loupeže apod. Viz MJ Cotkytle, Cukmantl, PJ Hleďsebe (u Krčmy!), Pozorka (Prof V 554). ČV 264 (nejasné). Les Daskabát u Myslibořic. 6 Kramlov, Holešnický mlýn. PJ V zámčisku. Dašovice 1 Zaniklá ves 2 km jižně od Stěměch (Třebíčsko), kde je samota Dašov. 2 1353 in Dassowycz, ZDB II, 73; 1371 medium Tassowicz, ZDB IV, 458; 1464 v Dassowiczich, PB IV, 95; 171
1490 na vsi Dassowiczich, ZDB XVI, 17; 1504 ves pustou Dassowicze, ZDB XVII, 71; 1893 Dašov (samota u Stěměch). 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Daš, domácké zkratce některého ze složených OJ s komponentem da- „dáti“ n. dale- „dá le“ (viz Dačice). Zn. ves lidí Ďasových. CV - ; Prof I2 366 (Dašice); Svoboda StčOJ 149. 1. Datyně Dolní 1 Ves 14 km jz od Karviné; Sl. 2 1577 z Datynie, Práš ková poz.; 1662 auf Datin, Prášková poz.; 1704 Datyn, Matr. v Senově; 1736 Datin, Datynie; 1808 Nieder Dattin; 1885 Dolní Datyně; 1894 Nieder Dattin, Dolní Datyně. 3 P. Dolní Bludovice a Prostřední Bludovice. Pol. a čes. 2. Datyně Horní 1 Ves 9 km severně od Frýdku; Sl. 2 1808 Ober Dattin; 1885 Horní Datyně; 1894 Ober Dattin, Horní Datyně. 3 P. Senov. Ces. 4 Datyně Homi, Gumi/Gume, Datyňok. 5 M J: příp. -ynja k OJ Data, které hypokoristickou podobou např. k OJ Damír: Da-ta; zn. ves Datovu. Přívlast ky Horní a Dolní rozlišeny obě vsi až v 19. stol. Davídek 13 vidí v MJ „tě šínské“ apelat. dater „dar“, to však není nikde doloženo. Blízko Datyně MJ Lutyně se stejnou příponou. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 163 (o příp. -ta). D a u b, viz Dub. Deblín 1 Městys 6,5 km zjz od Tiš nova. 2 1234 de Deblin, CDB III, 90; 1238 de Doblin, CDM III, 194; 1241 de Doblin, CDB IV, 3; 1243 de Dobilin, CDB IV, 36; 1249 de Deblin, CDB IV, 171 (střv. falzum); 1252 de Deblin, CDB IV, 244 (střv. falzum); 1295 de Doblyns . . . de Doblyn, CMK 1926, 274; 1360 in Doblins, ZDB III, 559; 1398 in Deblyn, ZDB VIII, 35; 1415 castrum Deblyn, ZDB X, 101; 1437 z Deblína, KP III, 207; 1464 super castro Deblin, ZDB XIII, 193; 1480 Deblin, ACO č. 265, 49; 1498 de Deblyn, ACO č. 265, 94; 1504 hrad Deblijn, ZDB XVII, 65; 1570 ze 172
vsi Deblyna, PB XXVI, 116; 1633, 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 Deblin; 1872 Deblin, Deblín. З P. Kuřim. V 13. stol. hrad, 1294 farní kostel sv. Mikuláše (patr. měl řád Něm. rytířů). D. byl 1470 městečkem, pak vsí, na konci 17. stol. opět městečkem. 1784 tu parcel, dvůr, 1824 na místě vykáceného lesa vznikla část obce zv. Ochoz. Na poč. 16. stol. se tu těžilo stříbro. Ces. 4 Deblin, do Deblina, Deblinšči (pl.), deblinské. 5 M J: přivlast, příp. -in k OJ Debl(a) n. Dobl(a), která buď přímo z adj. deblb, dobl-ь „tlustý, velký, silný, slavný“ , nebo hypokor. zkratkou ně kterého OJ složeného s tímto kompo nentem, např. Době-slav, Době-stroj. CV 64; Prof I2 367, V 590; Svoboda StčOJ 74, 201. Viz Dobelice, Dobešov. 6 Kvardův mlýn, PJ Spilberk. 1. Dědice 1 Ves 6,5 km zjz od Mor. Budějovic. 2 1353 de Dyedycz, ZDB II, 66 ; 1498 na vsi Diediczich, ZDB XVII, 31; 1520 ve vsi Diediczich, PB XII, 107; 1577 ze vsi Diedicz, PB XXVII, 56; 1602 ves Diedicze, ZDB XXXIII, 56; 1718 Dieditz; 1720 Tietitz; 1751 Dieditz; 1846 Dieditz, Dědice. З P. Police. Ces. 4 Dědice/arch. Dějice, do Dědic/ Děj(i)c, Dědičář/Děj(i)čář, fem. Dědičářka, dědickyj, arch. dědické/dějcké. 2. Dědice 1 Dříve městečko, nyní osada města Vyškova. 2 1131 Dedicih, CDB I, 115; 1278 de Diedicz, CDM IV , 148; 1293 de Dyedycz, CDM IV, 117; 1353 prope Dedycz, ZDB III, 66 ; 1371 oppidi nostri Diedicz . . . in Diedycz . . . in Dyedycz, CDM XV, 138; 1381 Dye dycz, ZDO IV, 14; 1398 in villa Dye dycz, prope Wysskow, ZDO VI, 846; 1406 oppidi nostri Diedicz, CDM XIII, 441; 1442 městečka Dědic, LSA 338; 1482 ve vsi Dědicích, KP VI, 275; 1492 ve vsi Diediczych, PO V, 268; 1512 z Diedicz, PB X, 19; 1531 v městečku Diediczich, PO XV, 96; 1536 městečko Diedicze, ZDO XXIV, 25; 1633 Dědice; 1656 ex Dieditz, Matr. Dědice; 1671 rektor diediczky, Matr. Dědice; 1675,
1718 a 1751 Dieditz; 1846 Dieditz, Dědice. 3 P. Vyškov a klášter Všech sv. v Olo mouci. V 13. stol. hrad, v 14. stol. měs tečko. Far. kostel sv. Trojice. R. 1784 parcel, dvůr. Ces. 4 Dědice, do Dědic, Dědičák, dědické. U st. gen. též Dějice, do Dějic, Dějičák, dějické (disimilace dvou ď). 5 MJ: příp. -ice k OJ Děd ■«—děd „starý muž“ ; bylo i slož. OJ Bezděd, Dědoslav, OJ Děd mohlo být jeho hypokor. zkratkou. Ne lze však zcela vyloučit ani apelativní význam „dědici“, tj. ti, kteří dědí. CV 63 (kolísají mezi OJ Děd/Dět), 187 (z apelat.); Prof I2 374; Svoboda StčOJ 74; DS 13, 62. 1. Dědina N ová 1 Ves 10,5 km jjv od Kroměříže. 2 1365 Nouam Vilám, ZDO I, 823; 1437 Nowuwes (4. p.), ZDO X, 213; 1490 na Nowu Wes, ZDO XIII, 23; 1571 ves slově Nowa Wes, ZDO XXVIII, 55; 1670 Nowa Wes, jinak Neúdorff; 1718 Neůdorff; 1720 a 1751 Neu dorf; 1846 Neudorj, Nowá Dědjna; 1872 Neudorf, Nová V es; 1915 Neudorj, Nová Dědina. 3 P. Kvasice. Ves byla na poč. 17. stol. pustá, 1656 opět osedlá. Ces. 4 Nová Ves, na Nová Ves, neoveské, Neovešči (Bělov, Sulimov); Nová Dědi na, Novodědiňáci \Novodědinšči (Karo lín, Kostelany, Kvasice). 5 MJ znělo do 1907 Nová Ves, ale už 1846 též Nová Dědina. 6 Kopaniny, Lávky (myslivna), Podkoryta. PJ: Na kostelíku. 2. Dědina N ová 1 Ves 4 km vjv od Konice. 2 1846 Neudorf, Nowá Dědina; 1872 Neudorf, Nová Dědina. 3 P. Koni ce. Ves založena 1706. Slula též Přemyslovičky a byla pův. osídlena Němci. Ces. 5 Něm. Neudorf = nová ves, nová dědina. 3. Dědina N ová 1 Samota u Frýdlan tu n/O. (Místecko). 2. 1935 Nová Dědina. 4. Dědina N ová 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Horní Sukolomě, 3 km severně od Uničova. 2 1846 Schroeffelsdorf, Nowá Dědinka; 1872 Schroffelsdorf, Nová Dědina. 3 P. města Uničova. Ves založena 1780. Něm. a čes.
5 Něm. název Schroffelsdorf podle podkomořího sv. p. Schróffela. # MJ: z apelat. dědina „ves“. Slovo d. v mo ravských nářečích obvyklé proti ves v Cechách. Původně znamenalo to, co se dědí, srov. valašské dědina „dědic tví“ . Význam zúžen na „dědičný pozem kový majetek jednoho rodu“, z čehož přehodnocením na „rodová ves“ . Stč. dědiník „svobodný sedlák“ ; laš. džedžyňak „vesničan“ . Časté PJ Dědina, Na dědině pro střed obce. MJ Dědina není v C. CV 187. 6 Fojtský mlýn/Vogteimůhle, Valcha/Walkmůhle. 5. D ě d i n a N o v á , viz Hrozenkov Nový, viz Oznice. 1. Dědinka 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Troubelic, 6 km sz od Uničova. 2 1371 Vgyezd Parvum, CDM X, 118; 1516 ves Dědinku, ZDO XVIII, 8, ed.; 1547 ves Přední Oujezdeček, ZDO X X V , 143, ed.; 1457 V jezdec Moravský, 1564 Přední Oujezdečky, 1600 Přední Oujezdečky; Hrubý, Severní Morava, 187; 1673 zu Dórfel oberhalb der Medel, Matr. v Litovli; 1718 D orffel; 1720 Dórfl, Zadnj Augest (!); 1751 Doerfle; 1846 Doerfel, Dědinky; 1872 Dórfl, Dě dinka. 3 P. Úsov. Něm. a čes. 5 Ves se jmenovala 1371—1720 Újezd, Újezdeček s různými přívlastky: 1371 Parvum, 1547, 1564, 1600 Přední a 1457 Moravský — v protivě proti Německé mu, jinak Zadnímu Újezdu (v. t.). 1516 Dědinka = něm. Dórfel „víska“ . Viz Derfle. 2. Dědinka 1 Dříve ves, nyní část Mor. Huzové (Šternbersko). 2 1409 Dyedynka, CDM XIV, 113. 5 MJ: deminut. k Dědina; v. t. D ědkov 1 Osada obce Blízkova, 10 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1556 ves Dietkaw, ZDB XXVII, 17; 1557 ves Diedkow, ZDB XXVII, 25; 1570 ze vsi Dietkowa, PB X XV I, 127; 1679, 1718 a 1751 Dietkow; 1846 Dietkau, Dětkow; 1872 Diedkau, Dědkov. 3 P. Čer ná. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Dě
li Z
ský/derfský. Častěji Delfle. 5 Původní tek, Dietek k diet-ko „dítě, dítko“ n. Dědek k děd „starý muž“ (snad jako něm. název byl Langezeile „Dlouhý Cejl hypokor. zkratka k slož. OJ Dědoslav, = řada“, viz Cejl. Jm. Derfle z něm. Bezděd, viz Dědice). Oba základy ne Dörfl, deminut. k Dorf „ves“. lze pro fonetickou shodu tk a dk od 2. Derfle, viz Lhota (zanikla sebe odlišit; srov. i Dětkovice. CV 64; u Kučerova). Prof I2 374 (Děd-). 6 PJ Stráž. Derflice 1 Ves 8 km vjv od Znojma. Děhylov 1 Ves 9,5 km ssv od Klim2 1846 Doerflitz, Derflice. 3 P. (klášter) kovic; Sl. 2 1434 z Diehilowa, Kapras Louka. Ves v 15. stol. zpustla, po 1751 I, 20; 1523 z Diehylowa, PKr II, 8 ; 1526 byla opět osazena. Po r. 1945 osídlena statku diehylowskeho, PKr II, 14; 1539 z různých míst jižní a střední Moravy. Něm. ves Dyheylow (!), ZDOp V, 17; 1549 ves Diehylow, POp XI, 275; 1554 fojta dte5 Původní název vsi neznáme, byl za hylowskeho, POp XIII, 18; 1736 Dziehijisté jiný než Dörfl; teprve po zpustnutí lowa; 1805 Diehilau; 1835 Diechelau; vsisko nazváno Dörflin „víska“ , s geni 1870 Diehilau, Děhilov, Catal. cleri; 1885 tivním analog, -s: Dörflins —>•Dörflitz, Dělhov, Catal. cleri; 1894 Dielhau, Dělodtud čes. Derflice. ČV 189; Prof I2 376; hoiv; 1917 Dielhau, Děhylov. 3 P. DobBeranek 92. roslavice. Ces. 1. Derflík, nyní Víska u Jevíčka 1 Ves 4 Ten Dž’el(i)hov, to Dž’el(i)hovo (na 2,5 km severně od Jevíčka. 2 1258 Dorf linz, CDM V, Suppl. 29; 1398 D roffHlučínsku), do Dž’-ova, Dž’el(i)hovjak/ -vjan (na vých. Hlučínsku), dťel(i)hovlyk (!), ZDO VI, 740; 1408 Dorffls, CDM sky. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ XIV, 6; 1418 mediam villa, Dorfflyk, *Děh(y)l, které ne zcela jasné. Snad ZDO IX, 233; 1481 v Drffliku(l), PO vzniklo rozšířením o -I z Děh, Dieh, kte V, 165; 1481 ves Dorflik, PO V, 165; ré domáckou zkratkou k Dědoslav, Dě1490 Derflik u Gewiczka, ZDO XIII, 17; dumil (k děd- „starý muž“ ); tvořeno by 1646 v dědině Derflíku, LSA 31; 1672 bylo podobně jako Václav—»•Vach/Vachl. ex pago Dörfflicensi, Děkan. matr. Mor. Pronikavé krácení s h-ovým sufixem Třebová; 1677 a 1718 Dörffles; 1720 doloženo např. v MJ Dožice k OJ Doh Dörfles; 1751 Doerfles; 1846 Doerfles, Dörflein, Dorflik; 1872 Dörfles, Derflik. Dobroslav (Prof s. v.). *Děhl snadno přehodnoceno na *Děhl- —*■Děhvl/DěOd 1949 Víska u Jevíčka. 3 P. Mor. hyl-. V Polsku na blízkém Ratibořsku Třebová. Něm. . MJ Dziqgielów. CV —; Prof —; Svoboda 4 Dřevik, na Dřevik, na Dřeviko, StčOJ 74, 168, 174. dřevické, Dřevičák (Bělá). Něm. DearfD e j c e, viz Dyjice. les. 1. Derfle, nyní Sady 1 Dříve samo 2. Derflík 1 Zanikl v okolí Křenové stat. obec, nyní osada města Uherské (Moravskotřebovsko). 2 1464 Dorfflik Hradiště, 2 km jv od Uh. Hradiště. prope Chrzenowe, ZDO XI, 34. 2 1301 Langcile, CDM V, 119; 1315 Lang5 M J: hybridní něm.-čes. podoba, cille, CDM VI, 85; 1325 Lanzeil, CDM VI, v níž čes. deminutiv, příp. -ík k něm. 282; 1520 z Derffle, PO XI, 108; 1538 li Dörfl „víska“ (<—Dörfles Dorflins, dem derfflanskym, PO XVII, 258; 1563 viz Derflice). CV 189; Prof I2 376; Be z Derffle, PO XXIII, 306; 1671 Dorffle; ranek 92; Schwarz 193, 284. 1718 D órffl; 1720 Dorfl; 1751 Dorfl; Děrné 1 Ves 7 km jz od Bílovce; Sl. 1846 Dórfel; 1872 Dorfl, Derfle. Od 1952 2 1293 de Dimauia, CDM IV, 313; 1293 Sady. 3 P. Uherský Ostroh. V 16. stol. in T h yem a . . . in Tyema, CDM IV, 314; 1518 Drne, PO X, 341; 1523 protiva vsi far. kostel Nar. P. Marie. Ces. 4 Derfle, do Derflí, Derflan, derfelDemeho, PO XII, 151; 1523 z Demeho 174
ve vsi Demem, PO XII, 199; 1647 Dümu, Prásek, Organisace 277; 1672 in pago Dema, Děkan. matr. Bílovec; 1720 Tym au; 1736 Thumau; 1805 Т ут ; 1835 Тут, D ém e; 1870 Тут , Dmé, Catal. cleri; 1894 Tyrm, Děrné. З P. Pustějov; již 1293 farní kostel (fara zanikla). Ves se poněmčila po 1771. Něm. a čes. 4 To Dz’em e, do D žem eho, Dz’em ičan, d ťem ick y. 5 MJ: adj. děnna —> něm. 1293 Thyema, zn. místo s nerov nou půdou. R. 1523 poprvé neutrum Děrné. Z dokladu 1293 Dimauia se na bízí také výklad z adj. dm ov- k dm „trávník, Rasen“ (-ir- za r), pokládáme jej však za polatinštělou podobu čes. Děrná. Něm. 1647 Dümau vznikl přiklo něním čes. Děr- k něm. dürr „suchý, vyprahlý“ . Stal se východiskem něm. 1720 Tymau, 1805 Тут , 1894 Tyrm. CV —; Prof —. 6 Hájek, Jelenice/Hirsch berg, Na slezi/Schles. 1. Dešná 1 Ves 7,5 km jjz od Jemnice. 2 1320 in Desczna, CDM VII, Suppl., 237; 1464 circa Desstne, ZDB XIII, 111; 1528 (z) Dessneij, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1633, 1718 a 1720 Deschen; 1751 Deschna; 1846 Doeschen, Dešna; 1872 Döschen, Dešná. З P. Dešná (bis kupské léno). Patroc. far. kostela sv. Jana Křtit. Něm. a čes. 5 Něm. Dö schen je z čes. Dešná s analog, -en. 2. Dešná 1 Dříve samostat. obec, pak osada a nyní místní část obce Brodek u Konice, 6 km jjz od Konice. 2 1353 in villa Destny, ZDO I, 255; 1379 Desch na, ZDO III, 525; 1386 Destne, ZDO IV, 780; 1406 in villa Desczne, ZDO VII, 76; 1446 Desstne, ZDO X, 443; 1575 vsi Dessneho, PO X X IX , 89; 1672 ex pago Dessni, Děkan, matr. Mohelnice; 1718 Diesschny; 1720 a 1751 Deschna; 1846 Döschna, Deschna, Dessna; 1872 Döschna, Dešná. З P. Konice. Něm. 4 dešťanské (Hrochov). 5 O něm. Döschen viz D. 1. 3. Dešná 1 Ves 5 km severně od Vi zovic. 2 1373 villam totam Decznam, ZDO II, 352; 1407 super villa Destzne,
KP I, 217; 1446 Dessnu (4. p.), ZDO X , 415; 1548 ves Desscznu, ZDO X X V , 97; 1671 Dessna; 1672 Dessna, Děkan. matr. Holešov; 1718 a 1751 Deschna; 1846 Deschna, Dešna; 1872 Deschna, Dešná. 3 P. Lukov. Ces. 4 Déšna, na Déšnú, na Déšnéj, Déšňan, déšňanský/dešanský. 5 MJ: u vsí zvaných Dešná kolísalo s Deštná. Buď z adj. dTiščbna „deskový“ (k dtska „Brett“) — ves pak nejspíše nazvána podle stavebního materiálu použitého ke stavbě (tak CV 158), nebo — z adj. deščná (k déšč, gen. dščě „Regen“) — místo pak nazváno podle potoka bohatého v době dešťů na vodu (viz Deštná). Tak Prof I2 382. Beranek 81 („regenreicher Ort“). 6 V zadkách. PJ Stráže. 1. Dešov 1 Zanikl na panství Hrušo vany nad Jevišovkou. 3 Uvádí se jen 167.1 jako ves od nepaměti pustá. 2. Dešov Malý 1 Dříve samostat. obec, která byla sloučena s Velkým Dešovem v obec Dešov, jejíž místní část nyní tvoří, 12 km jz od Mor. Budějovic. 2 1398 de Zdessowa (nejasné, zda M. či V. Dešov), ZDB VIII, 191; 1493 v Ma lém Dešovci, LSA 586; 1512 v Malém Dessowczi, PB VIII, 71; 1520 v Malém Dessowczy, PB XII, 125; 1671 Klein Dessau; 1718 Klein Gdassau; 1720 Klein Teschau; 1751 Klein Gdasau; 1846 Klein Deschau; 1872 Klein Deschau, Malý De šov; 1885 Klein Deschau, Malý Děšov; 1924 Malý Dešov. 3 P. Bítov, Kdousov. Ces. 4 V. níže. 5 Doklady 1493-1520 Dešovec: deminut. příp. -ec k Dešov. 3. Dešov Velký 1 Dříve samostat obec, která byla sloučena s Malým Dešovem v obec Dešov, jejíž místní část nyní tvoří, 11 km jz od Mor. Budějovic. 2 1447 v Dešovci, LSA 585; 1513 ve Wélikem Dessowie, PB Vllb, 71; 1550 ze vsi Welikeho Dessowa, PB X X , 42; 1611 dědiny Welkeho Dessowa, ZDB X X X IV , 85; 1615 ve Velkým Dešově, LSA III, 3; 1872 Gross Deschau, Velký Dešov. 3 P. Bítov. Ces. 175
4 Do Velkýho/Malýho Dešova, Velko-/ Malodešovák, dešovskej/-é; Dešán „oby vatel D.“ (Třebelovice), dešanckej (Baňovice). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Sdeš/Zdeš, to hypokor. zkratka někte rého ze složených OJ s komponentem std ě- „skládat, zakládat“ , který později v češt. zaměňován s adverb. std e „zde, hier“ , např. Sdebor, Sdemysl, Zderad. Dekompozicí Zdeš— *■z Deš-, která je u MJ počínajících na Zd-, Zb-, Vzrapod. častá, vznikla podoba Dešov; srov. i kolísání Zbraslavec/Braslavec. Obě vsi nesly krátce deminutivní jm. Dešovec, v 15. stol. od sebe rozlišeny pří vlastky Malý a Velký podle velikosti; jm. Velký Dešovec si významem proti řečilo, upraveno proto na Velký Dešov, odtud pak i Malý Dešov. CV 143; Prof IV 762; Svoboda StčOJ 84, 149! 6 PJ Cížovice. Deštná 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Deštná-Roubanina, 11 km zá padně od Jevíčka. 2 1320 Desczna, Lechner 1, 8 ; 1410 z Deštného, KP I, 348; 1544 ves Dessczne, DM VII, 28; 1588 na ves Desstnu, DM XV, 163; 1677 Deschny; 1718 Deschny; 1720 Teschna; 1846 Deschna, Dessna; 1872 Deschna, Dešné; 1881 Deštné; 1924 Dešná, Desch na; 1935 Deštná. 3 P. Svitavy (biskup ské léno. 1788 zříz. fara (patroc. kostela sv. Petra a Pavla). Ces. 5 Název pravděpod. podle potoka Deštného: 1200 (falzum z poč. 14. stol.) ad originem fluvii, qui vulgo dicitur Nauirchdestneho, CDB II, 351. Prof I1 382. Viz Dešná 3. Deštné 1 Ves 17 km zjz od Opavy. Enkl. 2 1320 villam Deschnam, Lechner I, 7; 1403 super bonis Desczne, Lechner I, 22; 1542 na ves Desstne, DM VII, 22; 1593 na Dessnym, DM XXI, 39; 1676 Deschna; 1718 Doschna; 1751 Doeschna; 1846 Dorf Teschen, Dešna; 1882 Dorfteschen, Deštné. 3 P. Deštné (biskupské léno). V 16. stol. tvrz a farní kostel (pat roc. Navštiv. P. Marie). Ves se poněm čila kolem r. 1700. Něm. 176
4 Dešna/(zř.) to Dešne, z Dešne/(zř.) z Dešneho, Deščan, deščansky. 5 MJ: Viz Dešná 3. Turek SlezSb. 44, 81—92. 6 Nový dvůr/Neuhof, Dolní mlýn/Niedermúhle, Horní mlýn/Obermuhle, Srat nov/Schrattenhof, Žežulka/Kuckuck. 1. Dětkovice 1 Dříve osada obce Ludmírov, nyní místní část téže obce, 7 km zsz od Konice. 2 1592 ves Dětkovice, ZDO X X X , 122a ed.; 1677, 1718 a 1751 Dietkowitz; 1846 Dietkowitz, Dětkowice; 1881 Dědkovice. 3 P. Krakovec. Ces. 2. Dětkovice 1 Ves 7 km jjz od Pros tějova. 2 1376 in villa Dyetcouicz, ZDO III, 193; 1385 in villa Dyetcouicz, ZDO IV, 590; 1385 in villa Dyedcouicz, ZDO IV, 635; 1386 municionem Dyedcowicz cum villa Dyedkowicz, ZDO IV, 761; 1481 ves Diedkowicze, ZDO XII, 45; 1500 vsi tej Diedkowicz, PO VII, 80; 1541 ves Dědkovice, LSA 311; 1557 od dvora dědkovského . . . z Dědkovic, LSA 271; 1657 z Dietkowicz, Matr. v Prostě jově; 1672 ex pago Dietkowicz, Děkan, matr. Prostějov; 1676, 1718 a 1751 Diet kowitz; 1846 Dietkowitz, Dětkowice; 1827 Dietkowitz, Dětkovice. 3 P. města Prostějova. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 K Dětkovicim, -ich, -icema, Dětkovčák, dětkovské. 6 Plániva. PJ: Seborovice, Kluče. 3. Dětkovice 1 Ves 13 km zsz od Zdounek. 2 1311 in Dydkowicz, CDM VI, 46; 1392 in Dyetkowicz, ZDO y i, 470; 1416 in Dyedkouicz, ZDO VIII, 590; 1480 v Diedkowiczich, ZDO XII, 33; 1500 vsi tej Diedkowicz, PO VII, 80; 1511 ves Dietkowicze, PO VIII, 300; 1519 z Diedkowicz, PO XI, 22; 1676, 1718, 1720 a 1751 Dietkowitz; 1846 Diet kowitz, Dětkowice, 1872 Dietkowitz, D ětkovice; 1881 Dědkovice; 1893 Dědkowitz, Dědkovice; 1924 Dětkovice. 3 P. Pačlavice. Ces. 4 Dětkovice, do Dětkovic, Dětkovčák, dětkovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Dietek n. Dědek, které vzhledem ke sply nutí asimilovaného dk s tk nelze od sebe odlišit. Viz dále Dědkov. Zn. ves lidí
D-ových. CV 63; Prof I2 374 (Dědkov), 1786 Dittershof „D-ův dvůr“ , 1793 Dit 384 (Dětovice). tersdorf „D-ova ves“ . 1. D ětm arovice 1 Ves 7,5 km sz od 2. Dětřichov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Renoty, 4 km jižně od Karviné; Sl. 2 1305 Děthmari villa, Uničova. 2 1399 in Dyetrichsdorf, CDM Prášková poz.; 1392 von Dytmersdorff, XII, 524; 1674 Dittersdorf; 1718 DiettersPrášková poz.; 1447 Dieczmarowicze, Gr-M II, 563; 1509 na Dietmarowicziech, dorf; 1751 Dittersdorf; 1846 Dittersdorf, Getřichow; 1872 Dittersdorf, Dětřichov. PO VIII, 150; 1678 de Dedzmorowicz, Matr. ve Fryštáku; 1688 in pago Ditt3 P. města Uničova. Něm. a čes. mersdorff, VB 590; 1736 Dittmersdorf, 4' Jestřechov, Jestřechovice, JestřechoDieczmorowitz; 1808 Dittmansdorf, Dietvák, jestřechov skej; disimilace dvou marowicze; 1894 Dittmannsdorf, Dětma zubnic Dětři- > Jetři-. 5 Nazvána pa rovice. 3 P. Německá Lutyně. 1447 far. trně podle uničovského rychtáře (snad kostel. Ces. lokátora města) Dětřicha. 4 Džečmorovice, do Džecmorovic, 3. Dětřichov nad Bystřicí 1 14 km ssv Džečmorov’an, džečmorovsk’i/-morsk’i od Šternberka. 2 1320 Ditrichowalhota, Lechner I, 6 ; 1678 Dittersdorff; 1718 (Doubrava). 5 V něm. Dittmannsdorf Diettersdorff; 1720 Dittersdorf, Getrije něm. OJ přizpůsobeno něm. OJ Herr chow; 1751 Dittersdorf; 1846 Ditters mann, Hartmann; blízké Heřmanice, Herrmannsdorf mohly být vzorem. dorf, Dietrichsdorf, Getřichow, Getřichowice; 1872 Dittersdorf, Dětřichov. 6 Glembovec, Olmovec. V luhu, Zálesí. 2. Dětm arovice 1 Zanikly u Supíko3 P. Šternberk; pův. biskupské léno. vic, Jesenicko; Sl. 2 1284 Dittmari villa, Ves zpustla za třicetileté války a byla kolem 1660 obnovena. Patroc. farního CDS XIV, 3. 5 M J: příp. -ovice k OJ D&tmar pře kostela sv. Jiří. Něm. jatému z něm. Dietmar, které složeno 5 V prvním dokladu z r. 1320 při ze stn. diot „lid“ a -mari „moře“. V něm. vlastňovací příp. -ova k OJ Ditrich, zn. dokladech zn. „ves Dietmarova“, v čes Ditrichova ves, lhota. Pak již jen něm. kých „ves lidí Dětmarových“ . CV —; Dittersdorf. Prof V 581; DS 3, 38 a 16, 20. Viz Dět4. Dětřichov u Starého M ěsta 1 Ves 4,5 km sv od Mor. Třebové. 2 1321 řichov. D ě t o c h o v , viz Vítochov. Dorf Dietrichsdorff, CDM XV, 34; 1398 1. Dětřichov 1 Dříve osada obce Bu- villam Vlicze feudalem, que in vulgari Dytrichsdorf nuncupatur, ZDO VI, 740; kovice, nyní osada města Jeseníku, 3 km jv od Jeseníku; Sl. 2 1694 aussn 1408 dy Gass, CDM XIV, 6 ; 1600 von Dittersdorf, Prásek, Organisace práv, Hofe, 1736 Hofhau, 1786 Dittershof, Je 188; 1672 ex Dittersdorff, Děkan, matr. senicko; 1793 Dittersdorf, A 100; 1805 Dittershof; 1828 Dittersdorf; 1836 a Mor. Třebová; 1677 Dittersdorff; 1718 1894 Dittershof; 1924 Dětřichov, Ditters Diettersdorff; 1751 Dittersdorf; 1846 Dit tersdorf, Dietrichsdorf, Getřichow; 1872 dorf. 3 P. Frývaldov. Něm. 5 Původní jm. něm. osady bylo Hof Dittersdorf, Dětřichov; 1893 Ditters „dvůr“ , to přikloněním k výrazné jese dorf, Dětřichov, Mostečná; 1906 Ditters dorf, Dětřichov. Od 1961 Dětřichov nické skupině něm. MJ s -(h)au (tzv. -haw-Namen) upraveno na Hofhau; tím u Starého Města. 3 P. města Mor. Tře rovněž odlišeno od apelat. Hof „dvorec“. bové. Již 1391 farní kostel (fara zanik Jakmile osadu získal do vlastnictví Ka la). Něm. rel Ditters z Dittersdorfu, známý hu 5 Ves byla německá. Doklady 1398 dební skladatel a zakladatel něm. ko uvádějí i čes. MJ Ulice; jinak se ves mické opery (t 1799), přejmenována na česky zvala i Mostečná (v. t.). MJ Ulice 12
177
podle domů postavených do řady, tvo řících ulici, srov. Zeil, něm. Zeile, v. t. MJ Mostečná, Mostečné = místo s mno ha můstky. Prof III 138 (-ný) ; Schwarz 227. # MJ: analog, příp. -ov k OJ Dětřich, to z něm. Dietrich, složeného ze stn. diot „lid“ a -rihhi „bohatý“ . Původní jméno — kromě D. 1, 3 — bylo něm. Dietersdorf (OJ Dieter: domácká podoba OJ Dietrich) a Dietrichsdorf zn. D-ova ves. CV 63; Prof I2 385, V 581; DS 13, 65; Schwarz 168, 177. 6 PJ Schlossberg. 1. Dětřichovice 1 Ves 7 km zsz od Bruntálu; Sl. 2 1377 mit Dietrichsdorffe, Gr-M, 484; 1405 Dytreichsdorf, FL II, 3; 1672 Dietersdorf, Děkan. matr. Krnov; 1736 Dittersdorf; 1805 a 1835 Ditters dorf; 1870 Dittersdorf, Dětřichovice, Catal. cleri; 1924 Dětřichovice, Ditters dorf. 3 Panství komory krnovské. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. a kolem 1550 obnovena. Farní kostel sv. Michala, fara od 1786. 5 MJ: analog, příp. -ovice k OJ Dět řich, to z něm. Dietrich. Původní název něm. Dittersdorf „ves D-ova“. Český až 1870. Viz Dětřichov. 6 Svobodný dvůr/ Freihof. 2. D ě t ř i c h o v i c e , viz Větřkovice. D e u t s c h B r o d e k , viz Brodek u Konice. D e u t s c h E i s e n b e r g , viz Ruda Německá. Deutsch Hause, viz Huzová Německá. D e u t s c h J a s n i k , viz Jeseník Německý. Deutsch K o n i t z , viz Konice Německá. D e u t s c h K r a w a r n , viz Kra vaře. Deutsch Liebau, viz Libina Německá. D e u t s c h L o d e n i t z , viz Lodě nice Německá. D e u t s c h l o s e n , viz Králová. D e u t s c h M a r k e r s d o r f , viz Leskovec Německý. 178
D e u t s c h M ä r z d o r f , viz Bohdíkov Německý. D e u t s c h P a w l o w i t z , viz Pav lovice Německé. D ěvičky 1 Hrad nad Pavlovem (Mi kulovsko) na Pavlovských kopcích. 2 1222 de Dewiczki, CDB II, 234; 1223 in Deuichki, CDB II, 245; 1234; 1234 de Meidberch, CDB III, 97; 1235 Meid burg, CDB III, 107; 1244 de Meidperch, CDB IV, 43; 1247 de Meydlwerk, CDB IV, 127; 1250 de Meidberk, CDB IV, 182; 1250 de Dywicek, CDB IV, 188 (střv. falzum); 1334 Haus zu dem Maydberch, CDM VII, 1; 1906 Maidenstein, Děvín. 3 Děvičky byly původně zeměpanským hradem; později drželi hrad Lichtenštejni a Dietrichštejni k Miku lovu. Hrad zpustl po r. 1645. 5 MJ: deminut. k *Děvice (příp. -ice k mužskému OJ Děva). Jména Děvice, Děvín opředena pověstmi (Kosmas!), věnováno jim mnoho pozornosti; MJ Děvín, Děvice, Děvičky, Dívčí Hrady, něm. Magdeburg (zde 1234 Meidberch, střhn. Maid „děva“) jsou stopou něja kého prastarého zvyku, při němž byly do hradeb zazdívány panny, aby hrad byl nedobytný. V OJ Děva se též (pa trně mylně) vidívá v ide. deiuos > *div-in (indické děva „bůh“). Schwarz 86 ; Namen deutsch. Städte 112. CV —; Prof I2 386; DS 13, 65. D ě v í n , viz Děvičky. D i e t r i c h s d o r f , viz Cermná. D i e t r i c h s d o r f , viz Dětřichov. D i e t r i c h s d o r f , viz Větřkovice. Ditrichštejn 1 Místní část města Je seníku; Sl. 2 1805 Dittrichstein; 1836 Dietrichstein; 1894 Dittrichstein; 1924 Ditrichštejn, Dittrichstein. 3 Osada za ložena 1796 parcelací dominikálu. Něm. 5 MJ: německé, vytvořené analog, podle hradních jmen na -stein „kámen, skála“ k OJ Dietrich, o němž viz Dět řichov. Patrně na počest některého pan ského úředníka, nebo na rozlišení od blízkého Dietrichsdorfu/Dětřichov 1. D i t t e r s d o r f , viz Dětřichov.
D i t t e r s d o r f , viz Dětřichovice. D iváky 1 Ves 5 km západně od Klo bouk. 2 1210 Diwaci, CDB II, 364; 1237 Diuaci, CDB III, 167; 1262 in Divax, CDM III, 344; 1262 viílam, que Dywax vulgariter appellatur, CDM, 346; 1287 villam Dywax, CDM IV, 256; 1287 su per villa, que dicitur Divax, CDM IV, 280; 1674 Diwakh; 1718 Dywak; 1720 a 1751 Diwak; 1846 Diwak, Diwáky; 1872 Diwak, Diváky. 3 P. Diváky. Již 1351 far. kostel P. Marie. Zámek. V 1. pol. 19. stol. soukenická továrna. Čes. 4 Diváke, do Divák, v Divakách, Divačák/Diváčák, divácké. Něm. Tiwäg. 5 MJ: akuz. pl. k OJ Divák, tu substant. příp. -ak-b k adj. diwb „divý, divoký“ , zn. ves rodiny Divákovy. Srov. blízké Divoký a sloven. Diviaky. Výklad z apelat. divák „Zuschauer“ , podaný Schwar zem 195 a Gebauerem Slov. stě. I 251, je nepravděpodobný. Stanislav Slov. juh II 152 (Diviaky pl. k „divočák, kanec“ ). ČV 188. 6 Divácký mlýn. Divice 1 Zanikly u Brumovic (Klo boucko), kde je trať Úlehle od Divic. 2 1235 de Diuiz, CDB III, 107; 1283 de Dhiuiz, CDM IV, 211; 1390 ville nostre Dyebicz, CDM XV, 315; 1434 k Diví cím, KP III, 121; 1718 Diwcze pusté. 3 Ještě 1449 tu byl farní kostel. Ves zpustla za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Div(a) adj. diwb „divý, divoký“, n. zkratka OJ Divislav apod. Zn. ves lidí Divových. CV - ; Prof I2 388; Svoboda StčOJ 94. Viz Diváky. Divišov 1 Ves 8 km zsz od Bystřice n. P. 2 1587 Diwissow, ACO B 12; 1609 Diwissow, ZDB X X X IV , 57; 1610 z Diwissowa, LSA III, 31; 1674 Diwiszow; 1718 Diwischow; 1720 Divischow; 1751 Diwischow; 1761 obce diwissowskeg, Tenora, Bystřický okres, 87; 1846 Diwissow; 1871 Diwischow, Divišov. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Diviš, to buď česká podoba cizího OJ Dioniía*
sius, nebo — spíše — domácká zkratka složeného OJ Divislav k diviti se n. di vok ý; mohlo ovšem vzniknout i substantivizací adj. divb „divý, divoký“ jako H oliš+ -h olý. CV 64; Prof I2 388 a V 590; Svoboda StčOJ 33, 94, 151. Divnice 1 Ves 9 km jz od Valašských Klobouk. 2 1379 de Dywynycz, Lechner II, 83; 1460 de Diwnicz, Lechner I, 76; 1481 villam dietám Diwnicz, Lech ner I, 93; 1520 z Diwnicz, PO XI, 112; 1520 v Diwiniczych, PO XI, 137; 1533 z Diwnicz, PO XV, 329; 1592 ze vsi Diwinicz, DM XV, 185; 1592 na lidech diwiniczkych, DM XV, 186; 1604 ve vsi Diwiniczych, DM XXIII, 28; 1670 D iwinicz; 1671 Dywnycze, Děkan. matr. Uh. Brod; 1718 Diwnitz; 1720 Diwinitz; 1751 Diwnitz; 1846 Diwnitz, Diwnice; 1872 Diwnitz, Divnice. 3 P. Divnice (biskupské léno). Zámek. Ces. 4 Ty Divnice, z Divnic, Divničané, divnický. 5 MJ: příp. -ice k OJ Diven, to buď substantivizací adj. diwb „divý, divoký“, nebo hypokor. podoba slož. OJ Divislav, o němž v. v. Zn. ves lidí Divenových. ČV 188; Prof —; Svoboda StčOJ 94, 158 (o -en). 6 Pod bukovinou mlýn, U Vaculíků. D ivoký 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Těšánky-Divoky, 2 km jižně od Zdounek. 2 1131 Diuoceh, CDB I, 115; 1355 vilám Dywok, ZDO I, 392; 1368 villam Dywoki . .. villam Dywoky, ZDO I, 1067; 1520 ve vsi Diwocziech, ZDO XVIII, 26; 1542 od dijwoczkych gruntuov, ZDO X X V , 69; 1611 z diwoczkych lesů; Buchlovský urbář; 1670 Diw oky; 1718 Diwakh; 1720 Diwok; 1751 Diwak; 1846 Diwok, Diwoký; 1872 Di wok, Divoké; 1893 Divok, Divoký. 3 P. Zdounky. Čes. 4 Z Divok, k Divokám, v Divokách | -cích (Roštín), divocké. 5 Jako je MJ Diváky pl. k OJ Divák, tak je Divoký pl. k OJ Divok: to vzniklo buď z adj. divoko, nebo ze substant. divok-b odvo zeného z diwb (csl. divbjb); podobně stč. div-ús „ryba nějaká“ (Geb. Slov. 179
stč. I, 253), div-ník, laš. džyv-ak „di voký člověk“ též „podivín“ , sloven. div-úr „divoch, divočák“ . Na -ok srov. OJ Běl-ok, Mil-ok, *L’ub-ok u Svobody StčOJ 138. CV 64 (div-okb). 6 PJ: Žá rová, Zernava. 1. Dlouhá 1 Zanikla v lesní trati Dlouhá u Radostína (Velkomeziřičsko). 2 Bez dokladů. 2. Dlouhá Moravská 1 Dříve osada obce Muzlova, nyní osada Březové nad Svit., 11 km jjv od Svitav. 2 1535 ves Dlauha, Mírovský urbář; 1677 Wiessen; 1718 Wiessen; 1751 Wisen; 1846 Mäh risch Wiesen, Dlauha W es; 1872 Mäh risch Wiesen, Dlouhá Ves. 3 P. města Březové. Něm. 5 R. 1846 na rozdíl od blízkého Böh misch Wiesen „české louky“ v Čechách užito přívlastku Mährisch „moravské“ ; r. 1846 a 1872 též Dlouhá Ves — podle podoby. # MJ: z adj. dlouhá, tj. ves, u D. 2. louka, odtud něm. Wiesen. ČV 190; Prof I2 390. Dlouhé 1 Ves 7 km jjv od Nového Města. 2 1407 super medietatem ville Dluha, ZDB IX, 54; 1417 super villas Dluha et Krzydle, KP III, 3; 1447 in media parte ville Dluha, ZDB XII, 697; 1447 v Dlúhém, KP III, 280; 1500 z Dlouhýho, AČ XVI, 552; 1587 Dlauhy, Urbář panství novoměstského; 1590 ves Dlauha, ZDB X X X I, 65; 1674 a 1718 Dlauhy; 1720 Dlouhi; 1751 a 1846 Dlau h y; 1872 Dlouhý, Dlouhé; 1893 Dlouhý, Dlouhý, Dlouhé; 1924 Dlouhé. 3 P. No vé Město. Čes. 4 To Dlouhý, Dlouhán, dloužský. 5 O MJ v. v. Rod adj. kolísal: 1447 Dlouhá, patrně se tu ještě pociťovala souvislost s substant. ves, lhota, louka. Č V 190. 6 Ježkov, Zátoky (myslivna). Dlouhomilov 1 Ves 8,5 km vsv od Zábřehu. 2 1356 in Dluhomilov, ZDO I, 482; 1407 v Dlúhomilově, KP I, 299; 1437 villam Dluhomilow, ZDO X, 311; 1464 v Dluhomilowie, ZDO IV, 74; 1510 ves Dluhomilow, ZDO XVII, 19; 1606 fojta dluhomilovského, Prásek, Organi180
sace, 204; 1672 Lommersdorf, Děkan, matr. Mohelnice; 1677 Lomigsdorf; 1718 Loniegsdorf; 1720 Lamigsdorf; 1751 Lomigsdorf; 1846 Lomigsdorf, Dlouhomilow; 1872 Lomigsdorf, Dlouhomilov. 3 P. Zábřeh. Farní (od 1734) kostel Všech sv. Čes. 4 Dlóhomilov, Dlóhomilovák, dlóhomilovské |Dlómilov; první část MJ se v nářečí redukovala na jediné ó, podpo rováno navíc hanáckou změnou ou > ó: Dlouho- > Dlóho- > Dló-. Srov. synizesi Bohuslavice > Bó-. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Dlúhomil, složeného z dlúho- „lang“ a mil-b „m ilý“ . Do 17. stol. zapisováno vždy s Dlúho-, r. 1846 Dloho- poprvé s hanác. ú > ou > ó, od 1872 Dlouhomilov. Do němčiny přejato jm. nejspíše z nářeční podoby Dlóho milov n. Dlómilov, vzniklé synizesí; Dlóm— y *Lommil- + analog, gen. -s a za -ov časté něm. -dorf „ves“ : *Lommilsdorf, z čehož buď disimilací a přikloně ním k obvyklým něm. OJ na -er —y Lommersdorf 1672, nebo převládl i-ový vokál a jm. upraveno na Lomigsdorf. ČV 64; Prof —; Svoboda StčOJ 74. 6 Meaelské. Dlouhonosy 1 Zanikly u Oleksovic (Znojemsko), Nekuda 130. 2 1284 in villa Dlochonocz, CDM IV, 218. 5 M J: z přezdívky pro obyvatele s dlouhými nosy, *dlúhonosi; spíše se však název vztahoval jen na jednoho člověka s dlouhým nosem. Viz Lutterer NR 1964, 81n. ČV - ; P ro f-. 1. Dluhonice 1 Ves 3km západně od Přerova. 2 1131 Dilgonici, CDB I, 115; kolem 1235 Dluhonicz, CDB III, 128; 1478 podle dúbravy dluhonskej, AČ XVI, 206; 1513 v Dluhoniczych, PO IX, 234; 1513 fojta dluhonského, PO IX, 234; 1589 v grunty naše dluhonske, PO X XX II, 122; 1589 lidé naši dluhonsstij, PO X XX II, 122; 1673 Dluhonicz; 1691 Dluhonicz, Děkan. matr. Přerov; 1846 Dluhonitz, Dluhonice. 3 P. Nenakonice. 1783 tu parcelován dvůr, který patrně stával v trati Pustky. Čes.
Dobesswald, ZDOp VII, 20; 1611 ves 4 Ty Dluhonice, do Dluhonic, k Dluhonicim, ze Dluhonicama, Dluhoňák, Dobesswaldt, PKr z 1634, 150; 1612 ves dluhonský. 5 První doklad 1131 Dilgo- Dobesswald, ZDOp X, 16; 1635 z Dobessnici má ještě nominat. -ici, nemá gr > fc waldu. Matr. Hranice; 1672 ecclesia Dobischwaldensis, Děkan. matr. Lipník; a il ukazuje na OJ Dlgoň. 2. Dluhonice 1 Zanikly mezi Hruš 1805 a 1835 Dobischwald; 1870 Dobischkami, Tvrdonicemi a Kosticemi (Břecwald, Doběšov, Catal. cleri; 1894 Do bischwald, Doběšov. 3 P. Odry. Něm. lavsko), kde jsou pole Dluhonska. 2 1384 Dluhonicz, ZDO IV, 509, 1389 5 První doklad z r. 1374 je sice něm. Dobeswalt, vznikl však jako hybridní villam Dluhonicz, ZDO VI, 57; 1416 čes.-něm. podoba úpravou čes. předlohy Dlhonicz, ZDO VIII, 545; 1437 Dluho nicz, ZDO X , 246; 1528 v Dluhoniczych, *Dobešov; srov. v širším okolí ještě PB XIV, 113. 3 Ves zanikla v polovině Stachenwald/Stachovice a něm. Kunwald/Кипгп. Čes. Dobešov: přivlast. 16. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dlúhoň, to příp. -ov к OJ Dobeš, to buď hypokor. zkratka složeného OJ Doběslav apod. buď substant. adj. dlúhý „lang“ (srov. (o dob- viz Deblín), n. к lat. Tobiáš múdry — Múdroň, ščědrý — Stědroň), (tak Prof I2 395; ČV 64). MJ zapisovány n. hypokorist. zkratkou složeného OJ též v pl.: v horním Poodří a Poopaví Dlúhomil, Dlúhovoj apod. (srov. Dobroslav — Dohroň, Jaromír — Jaroň). Zn. některá MJ s -ov přecházejí do plurálu, ves lidí Dlúhoňových. ČV 64; Prof I2 srov. Bartoltovy, Heřmínovy, Hošťál390 (Dluhoňovice); Svoboda StčOJ 161. kovy, Pelřimovy. Podoba Bešvald vznik Dobelice 1 Ves 4 km jz od Mor. la dekompozicí počátečního Dobeš-, Krumlova. 2 1260 de Dobliz, CDM III, v němž Do- chápáno jako předložka. 286; 1356 in Dobelicz, ZDB III, 127; SlezSb 1953, 371. 1360 in villa Dobliz, Reg. VI, 419; 1386 Dobešovice 1 Zanikly v okolí Nevojic in villa Dobilicz, CDM XI, 390; 1481 (Bučovicko). 2 1392 Dobessowicze, ZDO z Dobelic, KP V, 276; 1528 Dobelicze, VI, 482; 1406 villam Dobessowicze, ZDO Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; VII, 220. 3 Nekuda 130. 1547 v hoře dobelyczke, PB X IX , 535; 5 MJ: příp. -ovice к OJ Dobeš, v. v., 1649 Dobelicz, Urbář panství moravsko zn. ves lidí Dobešových. Prof I2 396. krumlovského; 1672 a 1718 Dobelitz; D o b i s c h w a l d , viz Dobešov. Dobrá 1 Ves 5,5 km v jv od Frýdku; Sl. 1720 Dubélitz; 1751 Dobeletz; 1846 Do belitz, Dobelice. 3 P. Mor. Krumlov. 2 1305 Dobrazemica, 1447 Dobersey, Ves byla proslulá vinařstvím. Ces. 1450 Dobruzemiczi (4. р.), 1447 z Dobry 4 Dobelice/Dobelce, do Dobelic/Do Zemicze — vše Prášková poz.; 1641 Dob belc, Dobelčák/Dobeličák, dobelcké/dorá Zemice, LSA 412; 1666 ex pago Dob belické. Dobélce (Vémyslice). 5 MJ: ré prope Fridecium, Matr. v Lipníku; příp. -ice k OJ Dobel, o němž viz Deb- 1688 in pago Dobra, VB 566; 1701 z Dob lín. Zn. ves lidí Dobelových. Něm. 1720 ré, Matr. v Frýdku; 1712 Dobra, Matr. Dubélitz se substitucí o —>- něm. u, 1751 v Frýdku; 1808 Dobrau; 1885 Dobrá; 1894 Dobrau, Dobrá. 3 P. Frýdek. Již Dobeletz z čes. nář. Dobelce, v němž silná redukce i, typická pro znojemský 1447 far. kostel. Čes. typ hanáckého nářečí. CV 64; Prof V 5 MJ: pův. jmenné adj. dobra „gute“ , 590; Svoboda StčOJ 74, 169. tj. země, viz doklady do r. 1641. Pak D o b e r s e i k , viz Dobřečov. subst. země „Erde“ vynecháno, zacho Dobešov 1 Ves 4 km zsz od Oder; Sl. valo se však v predikátu rodu Vlčků 2 1374 de Dobeswalt, Rolleder, Ge z Dobrozemice. ČV —; Prof I2 397—398. schichte der Stadt Odrau 45; 1568 ves 6 Bahna (les). 181
Dobratice 1 Ves 13 km jz od Ces. Tě šína; Sl. 2 1736 Dobratice; 1808 Dob ratitz; 1894 Dobratitz, Dobratice. 3 P. Dolní Tošanovice Čes. 4 Dobročice, do Dobročic, Dobročan, dobrack’i. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobrata, odvozeného hypokor. sufixem -ata z některého ze složených OJ s kompo nentem Dobro- (dobrt „dobrý, gut“ , např. Dobroslav, Dobrobud, Dobromir, Dobromysl). Zn. ves lidí Dobratových. V nář. dokladech sub 4 nář. změna a > o. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 74, 164. Dobrčice 1 Ves 6 km jjv od Přerova. 2 1368 in Dobrczicz, ZDO I, 1011; 1437 de Dobrczicz, ZDO X, 209; 1448 in Dobrczicz, ZDO X, 843, 1463 v Dobrcziczich, PO IV, 1; 1691 pagus Dobrczicz, Děkan. matr. Přerov; 1718 Dobrtschitz; 1751 Dobrschitz; 1846 Dobrtschitz, Dob říc, Dobřzicz; 1872 Dobrtschitz, Dobrči ce. 3 P. Přestavlky. Ces. 4 K Dobrčicom, v Dobrčicách, za Dobrčicama, Dobrčáci, fem. Dobrčáčka. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobrka nebo Dobrek, hypokor. podobám některého OJ počínajícího na Dobr-, viz Dobratice; zn. ves lidí D-ových. OJ Dobrka mohlo vzniknout i z apelat. dobrek „mocný člověk“ (Geb. Slov. stč. I 269). CV 65; Prof I2 399 (Dobrčice), 405 (Dobrkov); Svoboda StčOJ 131; DS 4, 25. 6 Chme lin. 1. D obrkovice 1 Ves 8 km severně od Uh. Brodu. 2 1360 villam nomine Dobrkouicz, ZDO I, 904; 1397 villam Dobrkowicze, ZDO VI, 604; 1406 villam Dobrkowicze, ZDO VII, 162; 1580 z . . . Dobrkowicz, PO X X X , 48; 1612 ves Do brkowicze, ZDO XXXIII, 69; 1671 Do brkowicze; 1718 Dobrokowitz (!); 1720 Dobřzkowitz; 1751 Dobrkowitz; 1846 Dobrkowitz, Dobrkowice; 1872 Dobrko witz, Dobrkovice. 3 P. Velký Ořechov. Ces. 4 Dobrkovice, do Dobrkovic, Dobrkov ’an, dobrkovský. 2. Dobrkovice 1 Zanikly patrně
182
u Petrovic (Třebíčsko). 2 1104 falzum z 12. stol., Dobrchovici, Kosmas 260; 1586 při gruntech, jenž slově pusté dvo ry dobrkowsky, ZDB X X X , 248. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dobrek, Do brka, o nichž viz Dobrčice. Zn. ves lidí Dobrkových. CV 65; Prof I2 405. D o b r o b u d y na Hrotovicku (Nekuda 38) nezanikly, jsou totožné s Dob rou Vodou (v. t.). D obročkovice 1 Ves 8,5 km vsv od Bučovic. 2 1355 in Dobroczkouicz, ZDO I, 393; 1376 de Dobroczkowicz, CDM XV, 168; 1437 in tota villa sua Dobrocz kowicz, ZDO X, 144; 1466 super villa Dobroczkowicze, ZDO XI, 237; 1590 ves Dobrzeczkowicze, ZDO X X X , 71; 1670 Dobrocžowitz (!); 1751 Dobroškowitz; 1751 Dobrocžkowitz; 1846 Dobroczkowitz, Dobroczkowice; 1872 Dobrozkowitz, Dobročkovice; 1893 Dobročkowitz, Dobročkovice. 3 P. Nové Zám ky. Ces. 4 Dobročkovice, do Dobročkovic, Dobročkovák, dobročkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dobroček, Dobročka, ta roz šířena o deminut. -ek, -ka z OJ Dobroč, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s dobr- „dobrý, gut“ (viz Dobratice). Zn. ves lidí Dobročkových. Srov. Dobr kovice. CV 65; Prof I2 406 (jiné!); Svo boda StčOJ 140. Dobrohošť 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bílkova, 4 km východ ně od Dačic. 2 1399 Dobrohoscze, ZDB VIII, 224; 1447 Dobrohosst, ZDB XII, 777; 1466 Dobrohosstie, ZDB XIV, 28; 1610 ves Dobrohošt, ZDB X X X IV , 41, ed.; 1678 Dobrholtz (!); 1718 Dobrohosst; 1720 Dobrohošt; 1751 Dobrohosst; 1846 Dobrohošt, Dobrohošt; 1872 Dobrohoscht, Dobrohošt. 3 P. Dačice. Ces. 4 Ta Dobrohošt, z té Dobrohoště, k, o Dobrohošti, za Dobrohošti; Dobrohán, dobrohoňskej \dobroňskej. 5 MJ: příp. -jb k OJ Dobrohošt, zn. ves Dobrohostova. CV 65; Prof I2 407 (-ov); Svobo da StčOJ 74. D obrochov 1 Ves 10 km jižně od Pros
tějova. 2 1131 Dobrochouicich, CDB I, 115; 1348 in Dobrochow, ZDO I, 15; 1373 in villa Dobrochow, ZDO II, 308; 1376 in vila Dobrochow, ZDO III, 207; 1406 v Dobrochově, KP I, 150; 1437 Dobrochow, ZDO X, 55; 1512 Dobro chow, ZDO XVII, 41; 1541 ves Dobrochov, LSA 311; 1617 z Dobrochowa, Matr. v Pustiměři; 1676, 1718 a 1751 Dobrochow; 1846 Dobrochau, Dobro chow; 1872 Dobrochau, Dobrochov. 3 P. města Prostějova. Ces. 4 Dobrochov, do Dobrochova, Dobrochovák/-věšák, dobrochovské. 5 MJ znělo původně Dobrochovice: příp. -ovice k OJ Dobroch, hypokorist. podobě některého ze složených OJ s komponen tem Dobr- „dobrý, gut“ (viz Dobratice); zn. ves lidí Dobrochových. Přechod Dobrochovice/Dobrochov zaznamenán poprvé 1348: patrně podle Prostějov <— Prostějovice, k němuž Dobrochov nále žel. Přechod -ovice/ov doložen v star ších dokladech též u jiných MJ (v. Ho lešov, Jimramov, Tišnov). CV 65; Prof I2 398n. (MJ k Dobr-); Svoboda StčOJ 148. 6 Na fajfce, Račane. Dobromilice 1 Městys 12 km západně od Kojetína. 2 1280 de Dobromilicz, CDM IV, 174; 1282 de Dobromylicz, CDM IV, 207, 1353 in Dobromilicz, ZDO I, 284; 1371 in villa Dobromilicz, ZDO II, 37; 1374 de Dobromilicz, KP I, 21; 1508 ves Dobromilicze, PO VIII, 104; 1510 z Dobromilicz, PO VIII, 209; 1573 v Dobromilyczych, PO XXVIII, 52; 1580 na Dobromilyczych, PO XXX77; 1580 pánům dobromieliczkeym, PO X X X , 127; 1585 pode vsí Dobromiéliczemi, PO X X X I, 50; 1718, 1720 a 1751 Dobromielitz; 1846 Dobromielitz, Dobromělice; 1872 Dobromielitz, Dobromělice; 1893 Dobromělitz, Dobromělice; 1924 Dobromilice. 3 P. Dobromilice. V 13. stol. hrad, pak zámek; již 1353 far. kostel (patroc. Všech sv.). Po r. 1846 byly D. povýšeny na městys. Ces. 4 Dobromělece, Dobromělečáci, dobromělské. 5 MJ znělo do 1580 Dobromili
ce, pak -melice. Příp. -ice k OJ Dobro mil, zn. ves lidí Dobromilových. Kolí sání -ilice/-ělice stejné jako v Bohumil-/ -ělice. CV 65; Prof I2 400 (Dobřemilice). 6 Bajajka, Klamův dvůr, Podhrázný mlýn. Dobronice 1 Ves 10 km jižně od Hrotovic. 2 1283 de Dobronitz, CDM IV, 210; 1337 von Dobronicz, CDM VII, 154; 1349 in villa Dobranicz, ZDB 1 ,120; 1349 in villa Dobronicz, ZDB I, 147; 1381 in villa Dobronicz, ZDB VI, 872; 1447 v Dobroniczich, PB III, 70; 1481 v Dobronicziech, PB V, 38; 1518 z Dob ronicz, PB X, 39; 1493 ve vsi Dobroni czich, ZDB XVI, 50; 1609 ves Dobronicze, ZDB X X X IV , 36; 1671 Dobronicze; 1718 Dobronicz: 1751 Dobronitz; 1846 a 1872 Dobronitz, Dobronice. 3 P. Tavíkovice. V 13. stol. tu byl hrad, v 14. stol. tvrz. 1781 parcel, dvůr. Ces. 4 Dobronice, do Dobronic, Dobročák/ Dobroničák, dobroncké. St. gen. Dobroňce s nářeční redukcí i, jak v hanác kém nářečí znojemského typu. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobroň, hypokor. zkrat ce některého OJ složeného z kompo nentu Dobr- „dobrý, gut“ (viz Dobratice); zn. ves lidí Dobroňových. CV 64; Prof I2 408; Svoboda StčOJ 145. 6 U šachty. Dobroslavice 1 Ves 11 km severně od Klimkovic; Sl. 2 1377 Dobroslawicz, Gr-M II, 488; 1431 z Dobroslawicz, Kapras II, 12; 1439 v Dobroslawitich (!), Kapras II, 39; 1486 v Dobroslawicziech, ZDOp III, 20; 1515 ve vsi Dobroslawi cziech, ZDOp III, 47; 1530 ves Dobroslawidze (!), PKr II, 33; 1539 ves Dobroslawicze, ZDOp V, 17; 1539 v březích mých dobroslawskych, POp X, 34; 1545 z těch vsí Dobroslawycz. . . , POp XI, 123; 1551 o statek dobroslawsky, POp XI, 375; 1555 statku dobroslawskeho, PKr III, B 18; 1736 Dobroslawitz; 1784 in Dobroslawitz, Gub. arch., SAB R 136; 1805 Dobroslawitz; 1835 Dobrosslawitz; 1870 Dobroslawitz, Dobroslavice, Catal. cleri. 3 P. Dobroslavice. V 16. stol. tvrz. Obec 183
byla za tuhých bojů o Ostravu koncem dubna 1945 téměř zničena. Ces. 4 Dobroslavice, v D-och, za D-oma, Dobroslavjacy, dobroslavsky. 5 M J: příp. -ice k OJ Dobroslav; zn. ves lidí Dobroslavových. CV —; Prof —. 6 Rybárna. Po r. 1945 vystavěné části vsi se jmenují Na nové a Na svobodě. Dobrotice 1 Ves 3 km sv od Holešova. 2 1269 de Dobroticz, CDM IV, 30; 1321 de Dobroticz, CDM VI, 174; 1365 villam Dobroticz, ZDO I, 930; 1377 de Dobro ticz, CDM XV, 178; 1523 lidi dobrotske, PO IX, 248; 1523 na gruntech dobrotskych, PO XII, 125; 1527 z Dobroticz, PO XIII, 134; 1531 pode mlýnem dobrotskym, PO XV, 127; 1672 Dobroticz, Děkan. matr. Holešov; 1718 a 1751 Dobrotitz; 1846 a 1872 Dobrotitz, Dobro tice. 3 P. Holešov; v 14. stol. tvrz. Ces. 4 Dobrotice, do Dobrotic, Dobročák, dobrocké. 5 MJ: příp. -ice k stč. jed noduchému OJ Dobrota „kdo je dobrý“ , zn. ves lidí Dobrotových. CV 65; Prof I2 408; Svoboda StčOJ 165; Eichler Lětopis 1967 - A 14/2, 155. 6 PJ Hrad, Zbojničný. Dobrotu! 1 Zanikl asi u Budišova (Třebíčsko), kde je Dobrotoušský les (Nekuda 38). 2 1104, falzum z 12. stol., Dobrutoys, Kosmas 259. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Dobrotuch, složenému z dobr- „dobrý, gut“ a -tuch, kořene slovesa tušit, tucha „od vaha“ (Prof V 594 a 667). CV - ; Prof —, ale I2 410 Dobrotěšice. Srov. Drahotuše. Dobřečov 1. Ves 7 km zjz od Rýmařova. 2 1608 von Doberscheig, Prásek, Organisace 169; 1678 a 1718 Doberseig; 1720 Doberssigk; 1846 Doberseig, Dobřečow ; 1872 Doberseik, Dobřečov; 1893 Doberseik, Dobřičov; 1924 Dobřečov, Doberseig. 3 P. Janovice. Přip. se 1528. V 17. stol. vysoká pec. Něm. 4 Něm. Doubersaik. 5 MJ doloženo nejdříve v čes.-něm. hybridní podobě Doberscheik/-g, která přejata z čes. *Dobříkov, přičemž bř rozloženo na
184
-bersch, -ík —> s diftongizací -eik a toponymický sufix -ov vynechán, což bývá při přejetí do němč. často. Zpět ným počeštěním vznikl 1846 čes. název Dobřečov. CV 65 (z OJ *Dobřeč); Prof I2 403; Schwarz 341 (z OJ Dobřeč); Svoboda StčOJ 137 (OJ Dobřík hypokor. k Dobroslav, -mír, -host apod). t Dobřetín 1 Pravděpodobně původní název Popic (Hustopečsko). 2 1131 Dobretin, CDB I, 115; 1174 circuitum, que vocatur Dobretin, CDB I, 289. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Dobřata, to hypokor. sufixem - ’ata < -qta z některého složeného OJ s komponen tem dobr- (viz Dobratice, zde neměkčící -ata). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 164. * Dobřínsko 1 Ves 4 km zsz od Mor. Krumlova. 2 1131 Dobrensco, CDB I, 115; 1298 de villa Dobrenz, CDM V, 97; 1358 villam Dobrencz, ZDB III, 289; 1369 in der Dobrencz, ZDB V, 249; 1373 Dobrenicz, ZDB VI, 128; 1379 villam Dobrencz, ZDB VI, 644; 1528 Dobrzinsko, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 8 ; 1643 Dobržinska, Urbář panství morav skokrumlovského; 1672 Dobržensko; 1718 Doberzinsko (!); 1720 Dobržensko; 1751 Dobržinsko; 1846 Dobřinsko; 1872 Dobrzinsko, Dobřensko; 1893 Dobřinsko; 1924 Dobřínsko. 3 P. Mor. Krumlov. Již v 16. stol. farní kostel sv. Prokopa. Fara 1784 obnovena. Ces. 4 Dobřinsko, do Dobřinska, Dobřiňák, dobřinské. 5 Vzhledem ke starším něm. dokladům s -enz lze vyjít buď z čes. *Dobronín (přivlast. příp. -ín k OJ Dobroně, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem dobr„dobrý, gut“, o nichž viz Dobratice; srov. Dobronín v C., něm. Dobrenz, Prof I2 409), n. z čes. *Dobřany „ves lidí bydlících v dobří, debří“ k stč. debř, debřa/dobř, dobřa „lesní údolí, prohlubeň, Talmulde, Schlucht“, časté mu základu slovan. toponymie. *Dobřany -> něm. Dobrenz, srov. Moravany —*■Morweins (—>■ Morbes) nebo Měnín
—*■ Meneins (—> Menes), v nichž analog, genit. něm. -s. Něm. Dobrenz zpětně přejato do češt. Dobren(e)c, podle ne přímých pádů do Dobrence apod. vy tvořen morfologickou analogií nový nom. Dobrencko, -sko, od 1528 uprave no na Dobřinsko. CV 188 (od adj. dob rý); Prof V 632 (Dobřany). O zákl. d-bbrb bohatá literatura, viz přehledně v DS 16, 22, též Šmilauer PST 93; Machek ES 82; Spal 47. Dobšice 1 Ves 2,5 km východně od Znojma. 2 1190 Dobsici, CDB I, 326. Další doklady viz Stošíkovice na Lou ce. 3 P. (klášter) Louka. Něm. a čes. 5 MJ: příp. -ice k OJ Dobeš, o němž viz Dobešov. Jediný doklad má ještě nominativní -ici. Další doklady jsou až od 1672 něm. Tesznitz, kdy na osadu přenesen název Stošíkovic na Louce (původně Těškovice, v. t.), k němuž pro rozlišení dány ve znojemské kanceláři přívlastky 1846 Klein, Malé. CV 64; Prof I2 414. D o h l e , viz Dalov. D o c h o v , viz Milotice (Opavsko). Dol Sejpský 1 Samota u Šleglova Staroměstsko p. Sn.). 2 1893 Seifen grund; 1935 Sejpský Dol, Seifengrund. 5 MJ z něm. Seifengrund „dolina, v níž je rýžoviště“. O něm. Seifen — viz Brandzejf a Seifen. Místo čes. Dol lépe Důl < stě. dól. CV —. 1. Dolany 1 Samota u Petrovic (Kar vinsko); Sl. 2 1917 Dolany. 2. Dolany 1 Ves 8,5 km sv od Olo mouce. 2 1283 de Dolan, CDM IV, 211; 1351 villam Dolan, ZDO I, 184; 1378 Dolany, CDM XI, 123; 1405 prope Do lan, CDM XII, 175; 1465 de Dolano, Lechner I, 131; 1480 plebani de Dolano, ACO 265, 11; 1499 kláštera dolanskeho, PO VII, 39; 1505 v Dolanech, PO VIII, 12; 1515 fojta dolanskeho, PO X, 92; 1531 v Dolanech lidem našim dolanskym, PO XV, 127; 1606 Dolanskými, LSA 168; 1633 Dolanij; 1691 Dolain, Děkan. matr. Olomouc; 1718 a 1751 Do lem; 1846 Dollein, Dolany; 1872 Dolein,
Dolany; 1885 Dollein, Dolany. 3 P. Do lany. 1379 byl z Tržku do Dolan pře nesen kartuziánský klášter, který slul v Dolanech klášter Údolí Josafat. Kláš ter byl dobyt husity, kteří si tu zřídili tvrz, načež byl přeložen do Olomouce. 1786 tu byl parcel, dvůr. Ces. 4 Dolane, do Dolan, v Dolanech, Dolanšči, dolanské. 5 MJ: akuz. pl. k dolěné „lidé bydlící v dole, Talbewohner“ . Antonymum k Hořany, Pohořany. ČV 188; Prof I2 421; Spal 33. 6 Bouda, Chmelnice. Dolce 1 Osada obce Branné, 5 km východně od Starého Města p. Sn. 2 1575 ves nová Grunt pod zámkem, ZDO X X IX , 27; 1591 ves Grunth, ZDO X X X , 139; 1678 a 1718 Grundt; 1720 a 1751 Grund; 1846 a 1872 Grund, Grunt; 1924 Dolce, Grund. 3 P. Kolštejn. Osada za ložena kolem 1570. Něm. 5 MJ původně něm. Grundt = dolina, údolí, dno. Až 1924 název počeštěn ar chaicky Dolce: deminut. k staroč. dóZ, pl. dólce. Lépe Důlky. CV —. Dolenice 1 Ves 16 km jjv od Mor. Krumlova. 2 Snad identické: 1046, fal zum z 12. stol. Dolnem, CDB I, 382. 1718 Tullnitz, pustá ves; 1751 Tolnitz, pustá ves; 1846 Tulnitz, Tulnice; 1872 Tulnitz, Tulnice. 3 P. Fryšava. Ves by la dlouhou dobu pustá, teprve po 1751 obnovena. Něm. a čes. 5 Chybějí doklady. Z falza lze vyvo dit nom. Dolné „ves ležící v dole“ . Něm. 1718 Tullnitz snad z čes. *Důlnice/Dolnice: substantivizující příp. -ice k adj. dolná „ves ležící v dole“ . CV 264 (bez); Prof I2 423. Dolnice 1 Zanikly někde v okolí Prostějoviček na panství plumlovském. 2 1447 in Dolnicz, ZDO X, 765. 5 Výklad viz výše. U Krumsína byl 1412 les Dolnice: cum silva dieta Dolnycze, ZDO VIII, 324. 1. Doloplazy 1 Ves 10,5 km západně od Kojetína. 2 1365 in villa Doloplas, ZDO I, 897; 1399 de Doloplaz, CDM XV, 389; 1492 ve vsi Doloplazech, ZDO 185
XIV, 7; 1571 ze vsi Doloplaz, PO XXVII, 391; 1583 ve vsi Doloplazich, ZDO X X IX , 115; 1676 Doloplazy; 1718 Dolloplas; 1720 Doloplas; 1751 Dolloplas; 1846 Dolloplass, Doloplaz; 1872 Dolo plas, Doloplazy. З P. Doloplazy. Záme
1437 villam Wlcziedoly, ZDO X, 528; 1480 na Wlczidoly, ZDO XII, 7; 1561 Vlčodolskými, LSA 600; 1616 ve Wlcži Dolij, ZDO XXXIII, 105; 1670 Wlcžy Doly; 1718 Wlcžy Doly; 1751 Wlczidoly; 1846 Wltschidel, Wltschidol, Wltčidoly, ček. Ces. W lčjdoly; 1872 Wlczidol, Vlčí Dol; 1893 Wlčidol, Vlčí Doly. 3 P. Věžky a Dří4 Doloplaze, z Doloplaz, Doloplaščák, nov. Kolem r. 1670 byla ves pustá, 1718 doloplaské. 2. Doloplazy 1 Ves 11,5 km vjv od již osazena. Ces. Olomouce. 2 1234 in Doloplaz, CDB III, 4 Dole, vlčidolské. 5 Přívlastek Vlčí 98; 1588 ke vsi Doloplazum, PO X X X I, patrně podle vlků, kde hrozilo nebez 525; 1592 obec dědiny D oloplaz. .. chra pečí od vlků. Srov. PJ Liščí doly stiny doloplazské, LSA 122; 1676 Dolo (Sloup), Vlčí doly (Halenkov) a Kraví dul (Bobrovníky). Od 1437 v pl. Doly. plazy; 1691 pagus Doloplaz, Děkan, 9 MJ: pl. k apelat. důl, stč. dól, zn. matr. Přerov; 1720 Doloplas; 1751 Dol loplas; 1846 Dolloplass, Doloplazy; 1893 osada ležící v dole. CV 188, 284; Prof I2 432-4. Doloplaz, Doloplazy. З P. Doloplazy. D om am il 1 Ves 9 km sz od Mor. Bu Ještě na poč. 19. stol. tu byl zámeček. dějovic. 2 1220 ecclesiam de Domamil, Ces. CDB II, 207; 1224 de Domamil, CDB II, 4 Doloplaze, doloplaské. 5 Název pat 226; 1284 ville Domamil, CDM IV, 218; ří k nejstarší vrstvě MJ na Moravě. Je přezdívkou pro lidi, kteří se plazili, tj. 1348 ecclesia Domamyl, CDM VII, 878; asi „lopotili“ v dole, dolině, po dolech. 1351 in villa Domamyl, ZDB II, 13; CV 189 (odmítá z „plazit se dolů“ ); 1511 v grunty naše domamilske, PB VIII, 64; 1672 Thomamúhl; 1720 a 1751 Prof I2 423; Spal Pětipsy 7. 6 Větrný mlýn, Olešnice (myslivna), Sušárna, Domamúhl; 1846 Domamúhl, Domamyl; Starý větřák. 1872 Domamúhl, Domamil. 3 P. Budeč. 1. Doly 1 Osada městyse Bouzova Již 1220 farní kostel sv. Prokopa. Ces. (Litovelsko). 2 1846 Hoffnungsthal, Na 4 Ta, (ojed. u st. gen.) ten Domamil, Dolach; 1872 Hoffnungsthal, Na Dolách; z Domamile, o Domamili, za Domamiló 1885 Doly, Catalogus cleri; 1924 Doly. /ojed. Domamilem, Domamilák/DomaЗ P. Bouzov. Na poč. 18. stol. se tu po lák, domamilské. 5 MJ: přivlast. příp. čala těžit železná ruda a při dolech -jb k OJ Domamil, složenému z kompo vznikly hutě (zanikly na poč. 19. stol.) nentů doma- „zu Hause“ a -mil „milý, lieb“ (srov. OJ Domabor, Domorad, Doa při nich osada. Ces. maslav apod.). Původně mask., které 4 Dole, Dolák, dolské. 5 MJ pův. přešlo k fem. ja-kmenům (jako MJ ty něm.: Hoffnungsthal = romantický ná zev „údolí naděje“ . Česky nejprve 1846 pu -boř, Telč, Ohrozím). CV 65; Prof I2 Na Dolách, od 1885 jednoslovně Doly. (Domahoř, Domamyšle); Svoboda StčOJ 74. 6 PJ Králova Ves, Chmelík, Rado Ces. i něm. MJ souvisí s těžbou železné vany, Bitešov, Komámičky, Zahrádky. rudy. Domamyslice 1 Ves 3,5 km východně 2. Doly 1 Samota u Boršova (Moravskotřebovsko). 2 1935 Doly, Bergwerk. od Plumlova. 2 1355 in Domamisslicz, ZDO I, 390; 1438 Domamislicze, PO III, 5 Z něm. Bergwerk „místo, kde se 54; 1447 v Domamyslicziech, PO III, těžila ruda“ = důl, doly. 112; 1498 ves Domamyslicze, PO VI, 3. Doly V lčí 1 Dříve samostat. obec, 240; 1500 v Domamysliczich, PO VII, nyní část obce Věžky, 8 km ssz od Zdou100; 1512 z Domamyslicz, PO IX, 55; nek. 2 1377 in Wlczidol, ZDO III, 328; 186
1602 ves Domamyslicze, ZDO XXXIII. 70; 1672 Domamyslicz, Děkan matr. Prostějov; 1677, 1718 a 1751 Domamislitz; 1846 Domamislitz, Domamislice; 1872 Domamislitz, Domamyslice. 3 P. Plumlov. Ces. 4 Domameslece, do Domameslec, k Domameslecim, Domameslečák, domameslecké. 5 MJ: příp. -ice k OJ Domamysl, složenému z komponentu doma- „zu Hause“ a -mysl „mysl, cogitatio“ . Zn. ves lidí D-ových. ČV 66 ; Prof I2 425. V. v. 6 Části vsi: Dědina, Benátke (v. t.), Trávník. PJ Vrche, Klobóke. 1. Domanín 1 Ves 3 km sz od Bystři ce n. P. 2 1348 in Domanyn, ZDB I, 2; 1358 in Domanyn, ZDB III, 461; 1409 de Domanyn, ZDB X, 127; 1547 pod Velikým Domanynem, Mor. arch. soukr., 101; 1609 Domanin, ZDB X X X IV , 57; 1674 a 1718 Domanin; 1720 a 1751 Grosz Domanin; 1846 Gross Domanin, W elky Domanin; 1872 Gross Domanin, Velký Domanín; 1885 Domanín; 1893 Gross Domanin, Domanín, též Velký Doma nín; 1924 Domanín. 3 P. Bystřice n. P. Čes. 4 Ten Domanín, Domaňák, doman skej/domaninskej; arch. Domajn, Domajčán, doma(j)ňáckej. Domajíňák (Vítochov). 5 Název 1547 Velký D. na roz lišení od Domanínku, tehdy Malého D., v. t. 2. Domanín 1 Ves 8 km západně od Uh. Ostrohu. 2 1228 Domankowiz, CDB 11,321; 1265 Domaningen, CDM 111,370; 1532 z Domanina, PO XV, 249; 1550 od domaninskych starších, PO X XI, 193; 1595 na vsi Domaninie, PO X XX III, 212; 1616 do Domanina, DM XXIII, 358; 1669 Domanin; 1704 inter Domanin et Oržechow, Cerroni II, 112, 2. sv., fol. 409; 1714 Domanskegch (lidí), Tamže II, 415; 1718, 1720 a 1751 Domanin; 1872 Domanin, Domanín. 3 P. Vele hrad. Patroc. farního kostela sv. Vác lav. Dříve silné vinařství. Čes. 4 Ten Domanín, Domanščák, doman-
ský. 5 MJ znělo původně 1278 Domankovice: příp. -ovice k OJ Domanek, deminut. k Doman, to hypokor. zkratka slož. OJ Domabor, Domaslav apod. (viz Domamil). Patrně však již tehdy exis tovala paralelně podoba Domanín, kte rá přejata do němě. s obvyklým -ín en: *Domnen, to pak snadno chápáno jako nář. výslovnost jm. s -ingen, odtud 1265 Domaningen. Nemusíme tedy nut ně předpokládat analog, -ingen, přejaté v celku, jak často na jižní Moravě (Schwarz 185). 0 MJ Domanín: přivlast. příp. -ín k OJ Domana, Domaňa, hypokor. podoba některého složeného OJ s komponentem Doma- (viz výše a Domamil). ČV 159; Prof I2 426, V 590; Svoboda StčOJ 126. Domanínek 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Bystřice n. P., 2 km zsz od Bystřice n. P. 2 1373 in villa Domanynek, ZDB VI, 44; 1437 in Domanynka, ZDB XII, 255; 1481 ve vsi v Domaninku, ZDB XV, 30; 1610 z Domaninku, LSA III, 31; 1674, 1718 a 1751 Klein Domanin; 1846 Klein Domanin, Mály Domanjn; 1872 Klein Domanin, Malý Domanín; 1881 Domaninek (!); 1893 Klein Domanin, Domanínek, též Malý Domanín; 1924 Domanínek. 3 P. Bystřice n. P. Čes. 5 MJ je deminut. k Domanín; v. t. 1. Domaslavice Dolní 1 Ves 11 km zjz od č . Těšína; Sl. 2 1305 Domaslawicz utrumque, Prášková poz.; 1447 Domaslawicz, Prášková poz.; 1687 ex Domaslowitz, Matrika v Těrlicku, 1688 in pago Domaslowitz, VB 568; 1702 z Domaslowitz, Matr. v Těrlicku; 1736 Domaslowitz; 1808 Nieder Domaslowitz; 1894 Nieder Domaslowitz, Dolní Domaslovice. 3 P. Dolní Domaslovice. Čes. R. 1447 byly pusté. 6 Na obrokách, Vidíkov. 2. Domaslavice Horní 1 Ves 13 km zjz od Č. Těšína. 2 1698 Hornodomoslavský, SA III, 133; 1808 Ober Domor slowitz; 1894 Ober Domaslowitz, Horní Domaslovice. 3 P. Horní Domaslavice. 187
Zámek z r. 1804. Již v 15. stol. farní 111; 1768 Thomasdorf, 4 112; 1805 Nie der- Ober- Thomasdorf; 1836 Thomas kostel sv. Jakuba V. Ces. dorf, jinak Oberdorf; 1894 Nieder- Ober 6 Podlesí. 3. D om aslavice Prostřední 1 Existo Thomasdorf; 1924 Domašov, Thomas dorf. 3 P. Frývaldov. Ves byla 1410 valy jen dočasně na poč. 19. stol. a splynuly s Domaslavicemi. 2 1808 Mit pustá, ale v 16. stol. opět osazena. Po tel Domaslowitz. třicetileté válce se rozšířila o horní 4 Domoslov’ice, Domoslov’ok, domočást, pro kterou se užívalo názvu Horní slovsk’i. Dumaslov’ice . . . Kellner Vých. Domašov, 1836 Oberdorf = Horní Ves. laš. I 32, 131. 5 MJ: příp. -ice k OJ V 18. stol. přadláctví, 1818 parcelována Domoslav, složenému z Doma- „zu Hau rychta. V Dolním D. farní (od 1766) se“ a -slav „jm éno“ ; zn. ves lidí Domakostel sv. Tomáše, v Horním D. farní slových. S nář. a > o pak Domaslovice, (od 1796) kostel sv. Jana Křtit. Něm. ač nelze vyloučit napodobení MJ s -oviR. 1964 spojen s Adolfovicemi v obec ce. Přívlastky Dolní, Horní a Prostřední Bělá pod Pradědem. vznikly teprve po rozdělení obce mezi 5 MJ původně německé: 1284 Tho více feudály (to bylo na Těšínsku zvy masberg = vrch patřící Tomášovi, po kem, odtud několik jm. s těmito pří obnovení vsi od 1550 Thomasdorf „To vlastky). CV Prof I2 426; DS 11, 32. mášova ves“ , zkráceně 1574 Thomsdorf. Dom ašín 1 Ves 18 km jz od Třeště. Od 1805 přívlastky podle obce rozrostlé 2 1366 sub Domaschin, ZDB IV, 488; již na dvě části Niederthomasdorf a 1385 villam Domasin, ZDB VII, 114; Oberthomasdorf (Dolní a Horní Doma 1437 sub villa Domasin, ZDB XII, 399; šov). Teprve 1924 české Domašov. 6 1678, 1718, 1720 a 1751 Domaschin; 1846 Drátovna/Drahtzug (mlýn), Červená Domaschin, Domassjn; 1872 Domaschin, Hora/Rother Berg, Rauschbach. Domašín. 3 P. města Telče. Ces. 3. D om ašov nad Bystřicí 1 Město 5 MJ: příp. -ín k OJ Domašě, hypo10,5 km východně od Šternberka. 2 1274 kor. k OJ Domaslav apod.; znam. ma de Domatsow, CDM IV, 83; 1323 Thojetek Domášův. Prof I2 427, V 590; masstat, CDM VI, 226; 1448 oppidum CV 65; Svoboda StčOJ 149 (o -ša). Domastat, Lechner I, 58; 1513 fojta mé 1. D om ašov 1 Ves 16 km severně od ho domastatskeho, PO IX, 209; 1517 Ivančic. 2 1048, falzum z 13. stol., cirz Domaštatu, CMM 1957, 330; 1561 von cuitum Domasowe, CDB I, 381; 1255 Domestat, Prásek, Organisace 72; 1633 in Domasov, CDM III, 220; 1406 DoDomašow; 1678 Domastadt; 1718 Dombmassow, Emler, Decem registra censtadtl; 1751 Domastadtl, Domassow; suum, 154; 1538 ze vsi Domassowa, PB 1846 Domstadtl, Domassow; 1872 DomXXII, 124; 1718 a 1720 Tomaschow; stadtl, Domštát; 1924 Domašov nad Bystr 1751 Domaschow; 1846 Domaschow, řid. 3 P. Šternberk (původně biskup Domassow; 1872 Domaschow, Domašov. ské léno). Již v 14. stol. město. V 17. 3 P. Domašov (nál. klášteru raj hrad stol. těžba železné rudy. Patroc. far. skému). Farní kostel již v 13. stol. (patkostela sv. Anny. Něm. roc. sv. Vavřince). Ces. 5 Něm. MJ již 1323 Thomasstat, 1448 4 Domašov, -ovskc; Dumášov, duDomastat a od 1678 Domstadt, z čehož mášuvské (Maršov, Les. Hluboké — ha zdrobnělé 1718 Domstadtl. Něm. MJ po nácké nářečí horské). češtěno 1872 na Domštát, od 1924 opět 2. D om ašov 1 Ves 6,5 km jižně od Domašov s přívlastkem nad Bystřicí, Jeseníku; Sl. 2 1284 Thomasberg, A poněvadž v blízkosti je ještě jiný Do 110; 1410 Thomasberg, A 110; 1550 mašov. Schwarz 105 (blízko byly RoThomasdorf, A 110; 1574 Tomsdorf, A merstadt/Rýmařov, Bodenstadt/Potštát). 188
4. D om ašov u Šternberka 1 Ves 4 km jv od Šternberka. 2 1220, falzum z 14. stol., Domassow, CDB II, 376; 1606 Domassow, Reg. panství kláštera Hradis ka, 8 ; 1677 Domessaw; 1718 a 1751 Do meschau; 1846 Domeschau, Domassow; 1872 Domeschau, Domašov; 1885 Do meschau, Damašov (!); 1924 Domašov u Šternberka, Domeschau. 3 P. Kláš terní Hradisko. Patroc. kostela (od 1782 farní) sv. Martina. Ves se poněmčila krátce před 1620. Něm. 5 MJ Domašov: příp. -ov k Domaš, které bylo spíše hypokor. zkratkou k OJ Doma-bor, -slav (v. Domamil), než úpra vou biblického Tomáš. ČV 65; Prof I2 427 (Domašice, Domašín); Svoboda StčOJ 150. 6 Domašovský mlýn/Domeschauer Múhle. Domaželice 1 Ves 7 km jv od Pře rova. 2 1369 de Domazelicz, CDM XV, 121; 1371 villam Domazelicz, ZDO II, 159; 1374 villam Domazelicz, ZDO II, 547; 1415 in villa Domazelicz, ZDO VIII, 419; 1447 in villa Domazelicz, ZDO X, 418; 1513 k kostelu mému domazeliczkemu, PO IX, 180; 1516 z Do mazelicz, PO X, 162; 1520 v Domazeliczych, PO XI, 146; 1545 ves Domazélicze, PO X IX , 168; 1595 na Domazeliczych, PO XXXIII, 247; 1595 nad pivovarem domazeliczkym, PO XXXIII, 247; 1604 na Domažielyczych, PO X X X V , 17; 1633 Domaželitz; 1672 Domaželicensis (ec clesia), Děkan. matr. Lipník; 1718 Domazelitz; 1720 Tomaselicz; 1751 Domažielitz; 1846 Domaželitz, Domaželice; 1872 Domaželitz, Domaželice. 3 P. Dřevohostice. V 14. až 16. stol. tvrz; již v 16. stol. farní kostel (patroc. sv. Ja kuba V.). Čes. 4 Domaželák, domaželské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Domažil, ves lidí Domažilových. Naše doklady znějí jen Doma želice, v němž e však nelze pokládat za i > e jako han. žito > žeto, jak činí ČV 66 a Prof I2 432, neboť se s tímto nářečním znakem setkáváme až mnohem později. Věc lze spíše vysvětlit takto:
Domažilice > DomažUice | Domažlice, v němž se l přehodnotilo na I, proto k ně mu ve výslovnosti přistoupil náležitě průvodní vokál e. Srov. doklady u Prof I2 428 heslo Domažlice: 993 domasilicich, 1037 Domaslicych a 1115 Domaseliz. Pro naše MJ chybějí první dva stup ně v podobné řadě. Srovnej však pře hodnocení Z u MJ Myslibořice, v. t Nebo může jít o disimilaci i — i > e — i. Schwarz 74. D o m b r o v á , viz Doubrava. Dom čice 1 Ves 13 km sv od Znojma. 2 1447 ves Domticze, PB III, 7; 1509 mlynáři mému domcziczkemu, PB Vllb, 48; 1513 pod mlýnem domcziczkym, PB X , 73; 1528 Domczicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 5; 1594 z Domczicz, PB X X X I, 296; 1615 s . . . Domcžiczemj, ZDB X X X IV , 131; 1672 Tomschitz; 1718 Domschitz; 1720 Damschitz; 1751 Dombschitz; 1846 Domschitz, Domšice; 1872 Domtschitz, Domčice; 1885 Domschitz, Domšice; 1906 Domschitz, Domčice. 3 P. Domčice. Čes. 4 Domčák, domčické rebňk (znojem ský typ hanáckého nář. s redukcí i). 5 M J: příp. -ice k OJ Domek, které bylo deminutivní zkratkou některého OJ na Dom (Domaslav, Domarad apod., viz Domamil); znam. ves lidí Domkových. V něm. zápisech -š-: Domschitz, 1672 Tomschitz, z toho i druhotně české 1846 Domšice — proto ČV 65 z OJ *Domeš. První doklad vůbec je psán 1447 Domtice: slabika -ti neznamená, že je nutné vycházet z OJ *Domta; stč. - ť se vy slovovalo asibilovaně [c’J, které tím blízké č a t v Domtice lze pak vyložit hyperkorekcí, srov. Cavisov — Těbišov. 6 PJ: Rosava. D o m e s c h a u , viz Domašov. D o m n i g s d o r f , viz Tomíkovice. Dom oradovice 1 Ves 12 km jjz od Opavy; Sl. 2 1377 Domerawicz, Gr-M II, 488; 1438 ves svú Domoradowicze, Kapras II, 38; 1561 ves Demoderovice (!), ZDOp VII, 24 edice; 1568 v Damadorowiczych, POp XI, 260; 1570 vsi 189
Domadorowicz, ZDOp VH, 24 edice; 1587 statku domadarowskeho (!), POp X XI, 149; 1736 Dammadrau; 1805 a 1835 Damadrau; 1870 Damadrau, Domoradovice. 3 P. Hradec. Ces. 4 Damadrojce, v Damadrojcach, za Damadrojcama, Damadrovjak, damadrovsky; v lašském nářečí západoopavském -ovice -> ojce. 5 M J: příp. -ovice k OJ Domarad, složenému z doma „zu Hause“ a -rad „g em “ ; srov. OJ Doma bor v MJ Dambořice, Domaslav v MJ Domaslovice. Zn. ves lidí Domaradových. Podle OJ typu Jaroslav změněno na Domoradovice. Jednotlivé slabiky jména se často přeskupovaly: 1561 Demoderovice, 1568 Damadorowicze, 1570 Domadorowicze, 1578 domadarowský. CV - ; Prof I2 433. Domoraz 1 Samota u Hostašovic (Novojičínsko). 2 1935 Domoraz. 5 MJ: při vlast. příp. -jb k OJ Doma rad, podle pravých složenin typu Jaro mír pak Domorad. Srov. Domaslovice, Dambořice, které z OJ Domaslav a Do mabor a heslo Domoradovice. Staré PJ, též ve Skaličce na Hranicku (Domorac — sdělení doc. J. Skuliny). ČV 37, 66 ; Prof I2 434; Liewehr ON Kuhländchens —. D o m s d o r f, viz Tomíkovice. Domstadtl, viz Domašov nad Bystřicí. D o m š t á t, viz Domašov nad Byst řicí. D ö r f e 1, viz Derfle, Dědinka, Véska, Víska. D ö r f l e s , viz Derflík, Dědinka. D ö r f l i t z , viz Derflice. Dorndriissel, dnes Trnitá ulice 1 Kdy si předměstí, nyní ulice města Brna. 2 1375 Dermdrussel, CDM X, 258; 1376 Derrendrusl, CDM XI, 19; 1519 z D om dryslu, PB Vllb, 91; 1846 Domdrössel. 5 MJ něm.: deminutivum z Domrose „šípek“ , mezi souhlásky -nr- vloženo d podobně jako v Kundrat < Konrád ne bo čes. pondrava < ponrava, Jindřich < Heinrich. V něm. nářečí na Mor. ö > ü. 190
Čes. Trnitá ulice — podle něm. D om — trn. ČV —; Prof —. D o r n f e l d , viz Pole Trnové. Dornych 1 Kdysi předměstí, nyní ulice města Bma, sousedí s ulicí Trni tou (viz zde Dorndriissel). 2 1304 cum villa, que Domeho appelatur, CDM V, 164; 1305 in loco, qui dicitur Domeych, CDM V, 174; 1349 molendio suo in Domeh, ZDB I, 74; 1407 in suburbio civitatis Brunensis Domech, CDM XIII, 482. 4 Domych, na Domych, na D om ychu; obyvatelské a přídavné jm. není. 5 MJ: z něm. *Domicht, v němž dom „trn“ a -igt, vyslovované -icht (ze sthn. -ahi); byla to přípona kolektiv jako v Birkigt, Stabight, apelativa Domicht, Tannicht, Weidicht „trní, jedlí, vrbí“ . Sthn. dornahi. Prof II 198 (heslo 2. Ka menná, Gesteinigt); ČV —; Bezlaj II 274. D ö s c h e n , viz Dešná. Doubkov 1 Zanikl 2 km severně od Malého (Jihlavsko), kde je mlýn Doub kov. 2 1234 Dubkowa, CDB III, 8 8 ; 1935 Doubkov (mlýn). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Důbék, to z deminut. k dub „Eiche“ . V jedi ném starém dokladu má MJ posesívní příp. v rodě ženském, a to podle dopl ňujícího slova ves, lhota, stráň apod. Geb. Slov. stč. I 351; ČV - ; Prof - ; Nekuda 33. Doublý 1 Zanikl u Mor. Nové Vsi (Břeclavsko). 3 Přip. se 1669 jako pus tá ves. 5 MJ zatím nejasné. Snad z pl. k OJ Dub-la? Nekuda 138. 1. Doubrava 1 Městys 4,5 km západ ně od Karviné; Sl. 2 1229 Dubrowa, Listinář 6 ; 1268 Dambrowa, Listinář 16; 1447 Dombrawa, Gr-M II, 563; 1520 v Dubrawie, Prášková poz.; 1677 z Daubraweg, Matr. ve Fryštáku; 1736 Dom rau, Dombrowa; 1746 Dombrau, Práš ková poz.; 1788 aus Dombrau, Matr. v Orlové; 1808 Dombrau; 1881 Dúbrava; 1894 Dombrau, Doubrova(l); 1917 Dombrau, Dombrová; 1924 Doubrava. 3 P. Doubrava. Zámek. Již v 15. stol.
farní kostel. Od 1781 těžba uhlí. Ces. ú > au 1552, ou poprvé až 1872. 6 Osa 4 DŮmbrova/Dumrova, D-rov’ok, d da Mitrovice (v. t.), hostinec Labuť ovsk’i, fem. d-ovsko (Kellner Vých. laš. (v. t.). 1 37, 131, 156); D om brovo. . . (Karas 2. Doubravice 1 Zanikla u Olšan Onomastica 1956, 344). 5 V dokladech (Šumpersko), kde je dvůr Doubravice. 2 1510 Daubrawicze, ZDO XVII, 19; tohoto MJ jsou důležité střídnice za psi. g: 1229 u, 1268 Dambrova, 1447 1517 z Dúbravice, ČMM 1957, 323; 1893 Dombrava. Česká podoba 1894 DoubroDoubrawitz (dvůr); 1906 Doubravice (dvůr). va vznikla kontaminací formy spisovné (-ou-) a nářeční (-ova). 6 Groble (pl.), 3. Doubravice nad Svitavou 1 MěsHranice, Mexiko, Opliží, Spluchov, tys 8,5 km severně od Blanska. 2 1255 de Dubrawicz, CDM III, 218; 1293 de Vidrholec. 2. Doubrava 1 1854 osada městečka Dubrawicz, CDM IV, 117; 1295 de Vladislavě (Třebíčsko). Dvbrawicz, CDM V, 25; 1303 de Du3. Doubrava 1 Zanikla u Valdíkova brawycz, CDM V, 158; 1308 de Dobra (Třebíčsko), kde je trať Doubrava. witz, CDM VI, 17; 1378 castrum dictum 2 1353 in Hruda et Doubrawa, ZDB II, Dubrauicze, ZDO III, 408; 1387 pleba134. num in Dubrawicz, ZDB VII, 529; 1391 5 Již 1353 stč. ú > ou: Doubrava. Dubrawyczy (4. p.), ZDO VI, 136; 1418 0 MJ: všeslovanské apelativum dgbracastrum Dubrawicze, ZDO IX, 171; 1421 va „luh, Waldwiese“, stč. dúbrava „dou z Dúbravic, AČ X, 247; 1463 z Doubra bí, dubový les“, ač základ s dub „Eiche“ vice, KP IV, 283; 1520 na městečko nesouvisí. Patří k dgbrt „les“, srov. řec. Daubrawiczy, ZDB X IX , 22; 1560 od drymos „les“ . ČV 187; Prof I2 440—441; hranic daubrawskych, PO XXIII, 98; Machek Etym. slov. 92; Šmilauer Pří 1633 Daubrawitz; 1663 z Daubrawicz, ručka 88 ; Gebauer Slov. stč. I 152. DS Matr. v Jedovnicích; 1675 Daubrawnitz 16, 23 (s literát.); Schwarz 160. (!); 1676 z Daubrwicze, Matr. v Jedov 1. Doubravice 1 Ves 5 km jv od Monicích; 1718 Daubrawitz; 1720 Dobra helnice. 2 1349 in Dubrawicz, ZDO I, witz; 1751 Daubrawitz; 1846 Daubra 94; 1353 villa Dubrauicz, ZDO I, 296; witz, Daubrawice; 1872 Doubrawnitz, 1365 Dubrauicz, ZDO I, 788; 1448 Vil Doubravice. 3 P. Rájec. Již v 13. stol. iam Dubrawiczi, ZDO X, 806; 1541 hrad (stával mimo obec v údolí Nešórouředníku doubravskýmu, LSA 321; ky) a farní kostel sv. Jana Křtitele. D. 1552 ze vsi Doubrawicze, PO X XI, 242; byla před 1520 povýšena na městečko. 1552 grunty daubrawske, PO XXI, 261; V 18. stol. železárny. Čes. 1574 na tvrzi Daubrawiczi, PO XXVIII, 4 Ta Dóbravica, za Dóbravicó, Dó371; 1580 na Daubrawiczy, PO X X X , bravščák, dóbravské. 5 Do 1421 není 133; 1672 ex pago Daubrawitz, Děkan, stč. ú > au, ou poprvé již 1463. Něm. 1720 Dobrawitz. • MJ: deminutivní matrika Mohelnice; 1677, 1718 a 1751 Daubrawitz; 1846 Daubrawitz, Daubrapříp. -ice k apelativu doubrava, stč. wica; 1872 Doubrawitz, Doubravice. dúbrava, o němž viz výše. ČV 187; Prof 3 P. Doubravice. V 16. stol. tvrz, pak I2 442—444; Sáňka 41; Gebauer Slov. zámek. 1785 parcelován dvůr. Čes. stč. I 352. Časté PJ. 6 Hamr, též Dolní 4 Dóbravice, do Dóbravice, v Dóbramlýn, Na hlaváčích, Na hrázích, Na lu vice, Dóbravčák, v pl. Dóbravšti, dóbkách. PJ: Šibenice. Doubravičky Dolní a Horní 1 Dvě ravské. 5 Nazvána patrně po lese Doub ravě, který se připomíná pod tím jmé zaniklé vsi v okolí Malenovic (Gottwaldovsko). 2 1372 Dubrawicz Superior nem již r. 1547 v ZDO II 143, 342 (Bře et Inferior, Liber negotiorum; 1406 vilzina VM-Zábřeh 144). Diftongizace stč. 191
lam Dubrawiczky . . . villam Wyssie Dubrawiczky, ZDO VII, 74; 1492 ves Du brawiczky, ZDO XIV, 15. 3 Obě vsi zanikly za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: zdrobnělina k Doubravice, v. t., na rozlišení od blízkých Doubrav (Veledoubrav). Doklady jen bez ou. Na vsi upomíná PJ Dúbravy. CV —; Prof I2 444; Nekuda 92. Doubravka 1 Zanikla 1 km severně od Bylnice (Valašskokloboucko) v trati Doubravka. 5 MJ je deminut. k Doubrava. Prof I2 445. D oubravník 1 Městys 10 km ssz od Tišnova. 2 1208 Dubraunic, CDB II, 78; 1235 in Dubraunik, CDB III, 119; 1238 de Dubranik (!), CDB III, 174; 1238 de Dubraunich, CDB III, 186; 1240 de Du braunik, CDB III, 225; 1243 de Dubra nik, CDB IV, 18; 1243 in Dubrawnik, CDB IV, 21; ca 1243 de Dubravnike, CDB IV, 38; 1247 de Doboronik, CDB IV, 103; 1253 de Dubranik, CDM III. 189; 1276 de Dobrawnik, CDM IV, 144; 1298 de Dubranik . . . monasterio Dubrawicensi, CDM V, 82; 1294 de Dubra nik, CDM V, 19; 1325 in Dubranik, CDM VI, 273; 1335 monasterii Dvbrawnicensis, CDM VII, 67; 1344 in Dubraw nik, CDM VII, 537; 1354 in Dubrawnik, ZDB III, 53; 1360 in Dubrawnik, Reg. VII, 373; 1371 in Dubrawnykh, CDM X, 117; 1379 in Dubrawnik, CDM XI, 167; 1410 in Dubrawnyk, CDM XIV, 144; 1464 v Dubrawniku, PB IV, 113; 1499 městečku Doubravníku, AC VI, 575; 1633 Daubrawnjk; 1675 Daubrawnik; 1699 z Daubrawnika, Matr. Dolní Louč ka; 1718 Daubrawnik; 1720 Dubrawnik; 1751 a 1846 Daubrawnik; 1872 Doubrawnik, Doubravník. 3 P. Pernštejn. Před r. 1231 byl tu založen ženský augustiniánský klášter, který po 1543 zanikl. Již na poč. 13. stol. proboštský kostel sv. kříže. Ces. 4 Dóbravnik, do Dóbravnika/na Dóbravnik, Dóbravničák, dóbravnické. 5 MJ: 192
substant. příp. -ík k adj. dúbravný „doubravný“ tj. les, vrch, dvůr ležící v doubravě. O apelat. doubrava viz Doubrava. Srov. Borovník, Březník, Lip ník. CV 187; Prof - . 6 PJ Pod šibenicó. Doubravy 1 Ves 14 km severně od Uherského Brodu. 2 1406 villam W eledubrawy, ZDO VII, 74; 1408 villam Weledubrawy, ZDO VII, 590; 1512 nade vsí Weledaubrawami, PO IX, 123; 1519 od lidí svých weledubrawskych, PO XI, 34; 1572 ke vsi Weledaubrawam, PO X XVII, 474; 1580 vsi Weledaubraw, PO X X X , 47; 1586 na Weledaubrawach, PO X X X I, 195; 1612 ves Weledaubrawy, ZDO XXXIII, 69; 1671 Dubrau; 1718 Daubrawa; 1751 Dubrau; 1846 Dubraw, Dubrawa; 1872 Dubraw, Doubrava; 1885 Dubraw, Dúbrav, též Doubrava; 1893 Dubraw, Dúbravy; 1924 Doubravy. 3 P. Velký Ořechov. Ces. 4 Dúbravy, do Dúbrav/na Dúbravy, Dúbrav’an, dúbravský. 5 MJ: znělo do 17. stol. Veledúbravy, -doubravy (od 1752) „velké doubravy“ na rozdíl od blízkých Doubraviček Horních a Dol ních. Po jejich zániku se označení VeZestalo zbytečné, zůstalo jen Doubravy. Tvoření Vele- napodobuje jm. typu V e lehrad (v. t.). O dúbrava viz Doubrava. CV 187. Doupě 1 Ves 7 km jjz od Třeště. 2 1678 a 1718 Daupie; 1720 Daupe; 1751 Daupie; 1846 Daupie, Daupě; 1872 Doupie, Doupě. 3 P. Telč. Ves stávala již v 16. stol. Ces. 5 MJ: z apelativa doupě, stč. dúpě, zn. ves ležící v místě připomínajícím doupě, tj. v uzavřeném dole, v díře. Srov. MJ Jáma, Brloh. CV 189; Prof V 541 a I2 448 (Doupov); Gebauer Slov. stč. I 357. 6 Roštejn (hrad). Drahanovice 1 Ves 12,5 km západně od Olomouce. 2 1232 de Drahanowicz, CDM VI, 196; 1347 de Drahanowicz, CDM VII, 734; 1353 in villa Drahanouicz, ZDO I, 268; 1359 in Drahano wicz, ZDO I, 617; 1381 in villa Dra-
hanowicz, ZDO IV, 159; 1385 de Drahanouicz, ZDO IV, 629; 1412 in villa Drahanowicz, ZDO VIII, 218; 1437 v Drahanowiczich, PO III, 38; 1480 za Drahanowicze, PO V, 125; 1497 v Drahonowiczich, ZDO XVI, 17; 1506 z Dra hanowicz, PO VIII, 52; 1515 na Dra hanowicze, PO X, 77; 1520 tvrz a ves Drahanowicze, ZDO XVIII, 28; 1550 farář dráhanowsky, PO XXI, 68 ; 1561 ze vsi Drahanowicz, PO XXIII, 149; 1588 na Drahanowiczych, PO X X X I, 667; 1594 farář drahanow sky... k faře drahnowsky (!), PO XXXIII, 85; 1633 Drahanowitz; 1672 ecclesiae Drahanouicensis, Děkan. matr. Prostějov; 1677, 1718 a 1751 Drahanowitz, 1846 Draha nowitz, Drahanowice; 1872 Drahanowitz, Drahaňovice; 1881 Drahonovice; 1893 Drahanowitz, Drahaňovice. 3 P. Drahanovice. V 14. stol. tvrz (zachovala se) a far. kostel (patroc. sv. Jakuba V.) Čes. K obci náležely osady D. a Lhota pod Kosířem (1960). 4 K Drahanovicom, v D-ích, za D-icema, Drahanovičák, drahanovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drahan, zn. ves lidí Drahanových. OJ utvořeno příp. -an jako domácká zkratka k nějakému OJ na Drah(-obud, -ovoj, -omil apod.). Ge bauer Slov. stě. I 322; Svoboda StčOJ 129 (Drah); Prof V, 617 (-an); CV 66. Viz Drahany. 6 Hájenka (myslivna), Nová (podle nového hostince), Lusthós. Část obce při cestě do sousedních Přemyslovic se nazývá Přemeslovice. Drahany 1 Městys 9 km zjz od Plumlova 2 1347 Drahans, CDM XV, 55; 1384 oppidum Drahan, ZDO IV, 349; 1609 ves Drahany, ZDO X X X II, 70; 1633 Drahany; 1677 a 1718 Drahany; 1751 Drahomin(\); 1846 Drahan, Dra hany, též Drahonín; 1872 Drahan, Dra hany. 3 P. Plumlov. Přip. se 1310. V 14. stol. městečko s far. kostelem sv. Jana Křtit. Poklesly na ves, 1908 povýšeny opět na městys. Čes. 4 Drahane, k Drahanom, v Drahanech, za Drahanama, Drahaňák, drahan13
ské. 5 MJ: akuz. pl. k OJ Drahan, o něm viz Drahaňovice; zn. ves rodiny Drahanovy. Podobně Kokory, Bolešiny (v Č.). Nesouvisí s apelat. draha < dorga „cesta, stopa, pruh země“ (Machek Etym. slov. 93; Bartoš, Dial. slov. mor. 65) a není utvořeno jako jiná MJ obyvatelská příp. -jan: drah-jan- „obyva telé dráhy“ . Jelikož je draha < dorga, muselo by MJ znít Dražany. Všechny doklady však mají h. Mylnou dekompo zicí rozloženo na Drah-any, proto i něm. 1347 Drahans s analog, gen. -s (srov. Moravany — Morweins, *Dobřany — ■Dobrenz). ČV 66 ; Prof - ; Spal ZMK III 229; DS 13, 204; Schwarz 194. 6 Březi na (myslivna), PJ Staré Plomlov, Marséne, Březena. 1. Drahlov 1 Osada obce Jarohněvice, 4,5 km jjz od Kroměříže. 2 1397 in Drazowicz (!), ZDO II, 594; 1506 zDrahlowa, PO VII, 27; 1632 z Drahlowa, Matrika Pustiměř; 1651 v Drahlowie, Sumář, extrakt; 1676 Drahlow; 1718 Drahalow (!); 1846 Drahlow; 1872 Dralow, Dráhlov; 1885 Drahlow, Drahlov. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 Drahlov, arch. Dráhlov, do Drahlova, Drahlovčák, dráhlovské. 5 Původní název byl Dražovice (v. t.); kdy a proč k záměně jména došlo, není známo. 2. Drahlov 1 Osada obce Charvát; 9 km jižně od Olomouce. 2 1399 in Drahlow, CDM XII, 524; 1414 Drahlow, Ruk. sb. SAB č. 760, 43; 1506 lidem našim drahlowskym, PO VIII, 33; 1574 z Drahlowa, PO XXVIII, 375; 1691 Drahlow, děkan. matr. Olomouc; 1718, 1751 a 1846 Drahlow; 1872 Drahlow, Drahlov. 3 P. olomoucké kapituly. 4 Drahlov, do Drahlova, Drahlovák, dráhlovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Drahl, to hypokorist. zkratka ně kterého se složených OJ s komponentem drah- „drahý“ (např. Drahobud, Draho mír, Drahoslav, Drahotuch apod.). ČV 66 ; Prof a I2 451, V 590, 622; Svobo da StčOJ 168; O -I viz Buchlov(ice). Drahonín 1 Ves 13,5 km zsz od Tiš 193
nova. 2 1208 Dragnik, CDB II, 78; 1237 Drahonice CB III, 167; 1240 Drahnice, CDB III, 360; 1259 Drahnisch, CDM III, 273; 1353 in Drahonyn, ZDB III, 46; 1437 prodav jemu . . . Drahonín, KP III, 197; 1446 in Drahonyn, ZDB XII, 433; 1454 in villa Drahonin . .., AC VI, 501; 1481 v Drahoninye, PB V, 87; 1590 ves Drahonin, ZDB X X X I, 67; 1659 ze vsi Drahonina, Matr. D. Loučka; 1674, 1718, 1720 a 1751 Drahonin; 1846 Dra honin; 1872 Drahonin, Drahonín. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Drahoj(í)n, do Drahojna, drahojské (Litava), drahoňské (Olší), disimilace' -nín > jín; srov. Roubanina, Kopajiny. > Róbajina, Kopajiny. 5 MJ má v zá pisech různou podobu: 1208 Dragnik, 1237 Drahonice, 1240 Drahnice, 1259 Drahnisch (-nič?), 1353 Drahonín. Není pochyb o základu Drah- „drahý“ , roz dílné jsou hypokorist. podoby OJ, od kterých MJ odvozeno: Dráhník. (v Dragnik-ov?, Drahnisch: Drahník + ýt>?), Drahen (v Drahnice), Drahoň (v Drahoňovice), Drahoně (v Drahonín). Po doba Drahonín převládla podle jm. typu Dalečín, Ubušín, rozšířených na Ces.-mor. vrchovině (s poses. -in). CV 66 ; Prof —. 6 Madronův dvůr, Buchalův mlýn, Stimberk (viz Spilberk). Drahoňovice 1 Zaniklá ves neznámé polohy. 2 1210 (falz. z 13. stol.) Drahonewici, CDB II, 364; 1237 Drahonice, CDB III, 167. 3 Náležely klášteru zábrdovickému. 5 MJ znělo původně nejspíše Drahohněvice: příp. -ovice k OJ Drahohněv, složenému z komponentu drah- „drahý, carus“ a -hněv „hněv, Zorn“ ; zn. ves lidí D-ových. Snadno zaměněno za Dra hoňovice, 1237 Drahonice. CV —; Prof —. D rahotuše 1 Město 3km západně od Hranic. 2 1269 de Drahotus, CDM IV, 30; 1278 de Drahotuss, CDM IV, 148; 1278 castrum nostrum Drahotus, CDM IV, 155; 1280 de Drahotusch, CDM IV, 176; 1282 de Drahothuss, CDM IV, 207; 1337 de Drahotuss, CDM VII, 164; 1348
194
de Drahotus, ZDO I, 5; 1348 Drahotus castrum, ZDO I, 6 ; 1351 de Drahotuss, ZDO I, 182; 1353 medium oppidum in Drahotus, ZDO I, 261; 1365 de Draho tusch, ZDO I, 899; 1371 castrum Draho tusch, ZDO II, 68 ; 1418 castrum Draho tuss, ZDO IX, 226; 1421 z Drahothúš, AC X, 247; 1421 z Drahotušie, AC X, 247; 1437 castrum Drahotuss, ZDO X, 116; 1446 castrum Drahotuss, ZDO X, 417; 1476 hrad Drahotúš. . . s městeč kem Drahotúšem, AC XVI, 194; 1480 hrad Drahotuss, ZDO XII, 27; 1559 k panství drahotužskému, LSA 192; 1578 pole drahotuské . . . k Drahotouším, Indra-Turek, Paměti drahotušských kro nikářů, 24; 1602 města Drahotouš. . . obci drahotušské, LSA 326; 1610 na Drahotaussich, PO XXXVTI, 102; 1612 město Drahotausse, ZDO X XX II, 103; 1622 od Drahotuš, Záhorská kronika VIII, 9; 1625 z Drahotauss, Matriky v Lipníku; 1633 z Drahotouss, Matriky Hranice; 1633 Drahotusch; 1672 Drahotavssensis parochiae, Děkan. matr. Lip ník; 1672 a 1718 Drahotausch, 1720 Trahotausch; 1751 Drahotusch; 1846 Dra hotusch, Drahotuss; 1872 Drahotusch, Drahotušy; 1895 Drahotusch, Drahotouše; 1905 Drahotusch, Drahotuše. 3 P. Hranice. Na konci 13. stol. byl hrad Drahotuš, který nestával nad vsí Pod hořím, jak bývá uváděno, nýbrž v trati Drahotách poblíže Drahotuší. Tvrz stá vala v tzv. Záchalupčí. Již 1353 Draho tuše byly městečkem; patroc. far. kos tela sv. Vavřince. R. 1770 byla založena část obce zv. Rybáře. Ces. 4 Ty Drahotuše, do Drahotuš, Drahotušák, drahotuský; Drahotuše (Velká), Drahotóšel-toše (Týn n. B.). 5 Městečko nazváno podle hradu Drahotuš: přivlast. příp. -jb k OJ Drahotách, složeného z komponentu Drah- „drahý“ a -tuch „odvaha“ (viz Dobrotuš). Plurál v dneš ním jm. proto, že jde vlastně o pojme nování dvou objektů (hradu a městečka; srov. Hukvaldy — tam však dva hrady). CV 66 ; Prof - ; Svoboda StčOJ 75; Zá-
horská kronika II 15n. 6 Trávnický mlýn, Valcha/Přádelna; PJ Drahotuch, Na kostelíku. Drahuš 1 Hrad u Drahan (Plumlovsko). 2 1325 . . . i také Drahúš hradu 1 m ěstečk u ..., CDM XV, 37. 3 Hrad stával v trati Staré Plumlov (viz Drahany sub 6) a byl r. 1312 pobořen. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Dra hách n. Drahúš, domáckým podobám některého ze složených OJ s kompo nentem Drah- „drahý“ (viz Drahlov). CV 66 ; Prof I2 455 (Drahouš); Svoboda StčOJ 152. Drachenburg 1 Samota u Heřmanovic (Jesenicko); Sl: 2 1917 Drachenburg. 5 MJ německé, zn. „dračí hrad“ . No vodobý název. Drásov 1 Ves 4 km jjv od Tišnova. 2 1238 Draszow, CDB III, 189; 1240 Drazow, CDB III, 330; 1259 Drazow, CDM 273; 1524 z Drasowa, PB Vllb, 132; 1574 z Drásova, LSA III, 1; 1633 Drasow; 1674 Drassow; 1675 z dědiny Drasowa, Matr. D. Loučka; 1718 Trassow ; 1720 a 1751 Drasow; 1846 Dra sow; 1872 Drasow, Drazow; 1893 Dra sow, Drásov. 3 P. Tišnov. Osada byla hrazená. Již v 13. stol. farní kostel (patroc. Pozdvižení sv. kříže) románské ho založení; fara 1784 obnovena. Ces. 4 Drásuv, z Drásuva, k D-o, drásuvské; v místě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J: přivlastňovací příp. -ov k OJ Drás pěkně u Prof I2 458 vyloženému jako přezdívka ze slovesa dráti. Doklad z 1238 zazname naný u ČV 66 jako Thraszow vznikl mylným čtením. Je tam vykládán z něm. OJ Thraso (u Prof I2 1. c. dále z got. 0 r a s „rychlý, opovážlivý“). Správně Draszow, jak též uvádí CDB III, 189. Svoboda StčOJ 154. 6 PJ: Na stráži. Dražejovice 1 Zanikly u Všetul (Ho lešovsko) v trati Zdražilovska. 2 1131 Draseiouicih, CDB I, 115; 1295 villam Draseyowicz, CDM V, 34; 1376 villam Drazeyouicz, ZDO III, 193; 1446 puol vsi Drazyeowicz, PO III, 78; 1447 z Dra13*
zegyowicz, PB III, 5; 1585 na mlejn v Draziegowsku, PO X X X I, 157. 3 Ves zanikla v uherských válkách v 2 . pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dražej, do mácké podobě složeného OJ s Drah-, -drah; zn. ves lidí Dražej ových. Po zpustnutí dostala ves jm. Dražejovsko, což na Moravě časté. CV 66 ; Prof I2 459í (D-ov); Svoboda StčOJ 167. V. n. Dražovice 1 Ves 6,5 km sz od Bučo vic. 2 1368 villam Drazowicz, ZDO I, 962; 1382 villam Drazeiouicz, ZDO IV,. 238; 1406 villam Drazegowicze, ZDO’ VII, 262; 1464 vsi Drazieyowicz, PO IV,, 121; 1632 z Drazegowicz, Matriky Vyš kov; 1675, 1718 a 1720 Dražowitz; 1751 Dražiowitz; 1846 Dražowitz, Dražowice; 1872 Drazowitz, Dražovice; 1881 Draže jovice; 1893 Dražowitz, Dražovice. 3 P. Vyškov. Již v 14. stol. farní kostel sv. Jana Křtitele. R. 1786 parcelován dvůr, Čes. 4 Dražovice, do Dražovic, Dražovák, dražovské. 5 MJ: příp. -ovice původně k OJ Dražěj, hypokor. zkratce některé ho složeného OJ s komponentem Drah„drahý“ (v. Drahlov); zn. ves lidí Dražejových. Stažením Dražejovice > Dra žovice vznikla dnešní podoba; srov. Bla žej ovice > Blažovice, Přejaslavice > Přáslavice. Viz i Dražejovice. CV 66 ; Prof I2 459; Svoboda StčOJ 167. D r a ž o v i c e Dolní, viz Dražůvky. Dražůvky 1 Ves 4 km jižně od Zdánic. 2 1341 Drazewitz, CDM VII, 346; 1349 Drazewitz, CDM VII, 839; 1368 villam Drazowicz, ZDO I, 963; 1410 z mé vsi Dražovic, KP I, 363; 1460 ex Drazuowek, Lechner I, 75; 1510 Drazuowky, PB VIII, 60; 1511 na městečko Dra zuowky, ZDB XVIII, 21; 1522 městečko D razuw ky. . . v Drazuwkach, PB V llb, 126; 1524 statek muoj drazowsky, PB V llb, 143; 1520 z Drazuowek, PB XII, 114; 1528 na m ý t o ... drazowske, PB XIV, 82; 1550 městečko Drazuowky, PB X X , 28; 1673 Drassowekh; 1718 Drazuwek; 1720 Draschubek, 1751 Dra195
žiuwek; 1846 Dražůwek; 1872 Dražuzboží dyrnholczkeho, PB X X IX , 304; ivek, Dražůvky. 3 P. Zdánice. Ještě 1633 Dimholtz; 1673 a 1718 Dümholtz; 1598 byly Dražůvky, které sluly i Dolní 1720 Dimholtz; 1751 Duerm holtz; 1846 Dražovice, městečkem, pak klesly na Duemholz, Drholec; 1872 Dümholz, ves (za třicetileté války). V 14. stol. tvrz Drnholec; 1893 Dümholz, Dm oholec; 1924 Drnholec, Dümholz. 3 P. Drnho a far. kostel. Dražůvky byly obklopeny velkými rybníky. Čes. lec. Již v 13. stol. hrad; v 14. stol. 4 Dražůvky, do Dražuvek, dražovský, městečko s far. kostelem sv. Martina Dražovják (Nenkovice). 5 MJ: původně (později sv. Trojice). Zámek. 1785 par přip. -ovice k OJ Draž, to palatál. pro cel. dvůr. Něm. tějšek k OJ Drah, vzniklému buď přímo 5 MJ znělo 1046/XII. Drinouice = z adj. drah-b „drahý“ , nebo — spíše — Dmovice, v. t. Od 1249 něm. Dyrnholz. jako hypokor. podoba některého ze slo Nejstarší doklady ukazují, že MJ D m žených OJ s tímto komponentem (viz holec není podoba původní. Jest vycháDrahlov). Ze zápisu 1341 a 1349 Drazezeti z čes. Dmovice, kterému při brzkém witz bychom mohli také soudit na přejetí do něm. byl přisouzen v něm. *Dražějovice, z čehož stažením Dražo jazyce srozumitelný význam podle zvu vice (v. v.) Teprve od 1460 dnešní po kové podobnosti něm. slov dürr + holz doba: deminutivum k Dražovice; srov. „suché, hrubé dřevo“ (Wisnar). Něm. Boškovice/Boškůvky, Petrovice/Petrůvpodoba Dürr(e)nholz se pak stala vý ky. CV 66 ; Prof I2 462 (D-ov); Svoboda chodiskem nového čes. MJ Drnholec (1407 v Dmholci, na Dmholc, KP II, StčOJ 130. 6 Hajnovka (myslivna), PJ Sibenica, Strážná, Bohutsko. 114). ČV 257; Beranek 82. Schwarz 277 D r e i E i c h e n , viz Chotěbudice. („im dürren Wald“). 6 Bažantnice/FaD r e i b u c h e n , viz Buková. sanhaus (myslivna), Rybárna/Fischhaus. D r e i h o f e n , viz Dvory Tři, viz PJ: Wehingarin, Galgenberg. Kruh. 2. Drnholec nad Lubinou 1 Místní 1. Drnholec 1 Městys 13 km zsz od část obce Lubiny, 2,5 km jv od Příbora. Mikulova. 2 1046 (falzum z 12. stol.) 2 1581 při dědině Dmholce, LSA 38; 1581 ves Dmholecz . . . fojt dmholeczky, Drinouice, Kosmas 259; 1104, falzum z 12. stol., Drinovici, CMM 1911, 198; Urbář hukvaldský; 1620 fojt drholecký 1249 de Dvrrenholz (střv. falzum), CDB . . . ze vsi Drholce, Prásek, Organisace, 150; 1676 Dimholetz, 1718 Dümholetz; IV, 157; 1249 de Dumholz, CDB IV, 174; 1261 Dvrrenholz, CDM III, 332; 1720 a 1751 Dm holetz; 1872 Drholetz, Drholec. 3 P. Hukvaldy. Přip. se 1438; 1277 Durrenholz, CDM IV, 139; 1351 1750 železný hamr a v 1. pol. 19. stol. de Dumholcz, ZDB II, 32; 1355 oppidi Dwmholcz, ZDB III, 74; 1368 oppidum textilní továrna. Po 1950 Drnholec spo jen s Větřkovicemi v obec Lubinu. Ces. Dumholcz, ZDB V, 157; 1376 Domholtz, CDM XI, 16; 1381 de Domholcz, ZDB 4 Ten Drholec (!), do, z Drholca, v Drholcu, drholsky (Štramberk). 5 Přívlas VI, 855; 1390 de Drnholcz, ZDB VII, tek podle řeky Lubiny místem protéka 869; 1414 czu Duermholcz, Bretholz, Das Urbar, 117; 1459 z Dmholce, KP jící. Na rozdíl od Drnholce u Mikulova IV, 45; 1498 zu Dumholcz, ACO 265, pokládáme zde za východisko něm. spo f. 130; 1509 z Dymholcze, PB Vllb, 47; jení (zum) dürren Holz. Viz Drnholec 1. 1. Dmovice 1 Ves 6 km sz od Val. 1512 na Dmholczy, PB X, 20; 1513 Klobouk. 2 1261, falzum z pol. 14. stol. z Dimholcze, PB X, 88 ; 1529 v D ym Dymowicz, CDM III, 324; 1481 drží holczi, PB XIV, 128; 1531 z městečka Dmovice, KP VI, 172; 1578 ves Dm oDijmholcze, PB XV, 132; 1550 v měs wicze, ZDO X X IX , 57; 1670 Dm owitze; tečku Dymholczy, PB X X , 125; 1581 196
1681 Dmowitz, Odhad, kvatemy V, 132; 1718 Dm owitz; 1720 Dm nowitz; 1751 Dm owitz; 1846 Dmowitz, D m ow ice; 1872 Dmowitz, Dmovice. 3 P. Brumov. Ces. 4 D m ov’ané, dm ovský. 6 Osičí, Ploš tina, Pod dolem. PJ: Laziska, Stráže. 2. Drnovice 1 Ves 4,5 km jjv od Kunštátu. 2 1353 de Dmouicz, ZDO I, 264; 1391 de Dmowicz, ZDO VI, 321; 1408 in villa Dmowicz, ZDO VII, 671; 1437 in Dmowicz, ZDB XII, 123; 1480 v Dmowiczych, PO V, 51; 1517 na vsi Dmowiczijch, ZDO XVIII, 11; 1536 na ves Dmowicze, PO XVII, 144; 1633, 1675 a 1718 Dm ow itz; 1751 Dirnowitz; 1846 Dmowitz, D m ovice; 1872 D m o witz, Dm ovice. 3 P. Dmovice. V 14. t stol. tvrz, pak zámek; kolem 1841 těžba ♦ ledku, 1841 založ. tov. na hřebíky. Ces. 4 Do, z Drnovic, k D-icím, v D-icích, za D-ema, Dmovák, dm ovské; drnuvské, Dm čák (hanl.) (Lysice). 6 Pohodlí (statek a hospoda), Valcha (mlýn). Části: Brána, Dědina, Kuzina, Zámostí, 2leb. PJ: Na šafránici. 3. Drnovice 1 Ves 3 km západně od Vyškova. 2 1131 Demouicih, CDB I, 115; 1227 Drunowici, CDB II, 303; 1249 de Drenouicz, střv. falzum, CDB IV, 171; 1272 de Dmouicz, CDM IV, 69; 1279 de Dmowicz, CDM IV, 170; 1307 de Dimowicz, CDM VI, 9; 1360 in Dirnouicz, ZDO I, 780; 1368 in Dymouicz, ZDO I, 1139; 1376 Dmouicz, ZDO III, 3; 1417 in Dmowicz, ZDB XI, 364; 1460 ves Dmowicze, ZDO XVII, 28; 1569 ves Dmowicze, ZDO XXVIII, 35; 1596 ves Dmowicze, ZDO X X X I, 20; 1644 z drnowskeho mlýna, Matr. Vyškov; 1650 ex Dmowicz, Matr. Luleč; 1655 ex Dir nowitz, Matr. Dědice; 1675 D m ow itz; 1718 Dumowitz, 1751 Dirnowitz; 1846 Dmowitz, Dm ow ice; 1872 Dmowitz, Drnovice. 3 P. Račice. Již 1417 far. kostel (s patroc. sv. Vavřince). Zámek. Ces. 4 Dmovice, do Drnovic, Dm ovák, drnovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Dm
(srov. OJ Dm ek, Dmec), to z apelat. drn „Rašen, trávník“ . Zn. ves lidí Drno vých. Nelze však zcela vyloučit i pojetí apelativní s význ. „ves lidí bydlící na drnném, drnovém místě“ . CV 67; Prof I2 476; Svoboda StčOJ 197; ZMK 1963, 2 2 0 ; Smilauer Vodopis 475 (z apelat.). 6 Kašparovský dvůr, Dvůr u silnice. Části: Vadisvár, Křivda. D r o m s d o r f , viz Dřemovice. D r o s e n a u, viz Drozdov. Drozdov 1 Ves 7 km sz od Zábřehu. 2 1391 Drozdau, CV 66 ; 1471 villam Drozdow, KP II, 222; 1464 Drozdov, ZDO XI, 61; 1677 Drossnaw; 1718 Drosenau; 1720 Drosenau, Drosdow; 1751 Drosenau; 1846 Drossenau, Drozdow; 1872 Drosenau, Droznov; 1885 Drose nau, Drozdov, Droznov; 1893 Drosenau, Drozdov. 3 P. Zábřeh. Ces. 5 O MJ viz Drozdovice. 6 Na klučí, Protivanov. Drozdovská pila. PJ: Stráž nice (kopec). Drozdovice 1 Dříve ves, která sply nula 1572 s Prostějovem. 2 1131 Droznuicih, CDB I, 115; 1131 Drozdouicih, CDB I, 115; 1233 in villa, que vocatur Drozdawic, CDB III, 29; 1267 in Drozdowicz, CDM III, 391, 1301 Drozdowicz circa Prosteys, CDM V, 124; 1305 Drossnowicz, CDM I, 175; 1305 in Drozdnowicz villa. CDM V, 168; 1399 in Droz dowicz, CDM XII, 524; 1464 v Drozdowicziech, PO VI, 83; 1492 na Drozdovicích, AC XVI, 424; 1515 z Drozdowicz, Registra města Prostějova, 2; 1559 u Drozdowicz, PO XXIII, 64; 1622 z Drozdowicz, Matr. Prostějov. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drozen, jak ukazují doklady 1131 Droznouicih a snad i něm. 1677 Drossnaw u Drozdo va. Zn. ves lidí D-ových. OJ Drozen je variantou k OJ Drozd. Byla však i OJ Drozd (to za apelat. drozd „Drosse“), se kterým snadno zaměňováno. Podoba Drozd je východiskem posesívního MJ Drozdov. CV 66 ; Prof I2 477; Svoboda StčOJ 196. Droždín 1 Ves 6 km sv od Olomouce. 197
2 1275 de Drosin, CDM IV, 118; 1275 Drozdyn, CĎM IV, 120; 1280 Drozetyn, CDM IV, 178, 241; 1490 z Drozdina. PO V, 255; 1498 v Drozdinie. PO VI, 233; 1502 v Drozdinie, PO VII, 145; 1508 z Drozdina, PO VIII, 121; 1606 Droz dina, Reg. panství Klášterní Hradisko 9; 1613 Droždyn, tamtéž; 1655 v dědině Droždieynie, tamtéž 331; 1677 Droždein; 1691 Drozdein, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Drossdein; 1720 Drozdyn; 1751 Drozdein; 1846 Drosdein, Drozdjn; 1872 Droždein, Droždín. 3 P. Klášterní Hra disko. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Drožďén, drožďénské. 5 MJ znělo původně Drozdín: při vlast. příp. -ín k OJ *Drozda, v němž se skupina -zďmohla ve výslovnosti změnit na -žď-, srov. hyzdit — hyzděn. Droždín poprvé 1613. Teoreticky bychom mohli vyjít i z OJ Droždie, které z apelat. droždie „droždí, Hefe“ (srov. OJ z názvů po krmů u Svobody StčOJ 198, např. Hoř čice, Kvas, Máslo): nemožno, protože doklady do 17. stol. nemají stopu po -žď-, ledaže bychom takto četli -zd-. Grafika však zd od žd lišila. Považu jeme spojení s droždí za sekundární. ČV 66 vycházejí na základě dokladu 1275 Drosin z pol. OJ Droza, v němž vsunuto -d-. Podoba Drosin je doložena v graficky málo spolehlivé listině olo moucké, srov. z ní pokwan pro Bukowany, Meschrcz pro Meziříčí; srov. též zde 1280 Drozetyn. Prof I2 477. Do němčiny přejato s obvyklým středomoravským -ín > -ein: Drozdein, srov. Hněvotín/Nebotein. Drslavice 1 Ves 4 km sz od Uh. Bro du. 2 1373 de Dirslawicz, ZDO II, 252; 1437 super villa Drslawicz, ZDO X, 273; 1463 vsi Drslawicz, PO IV, 19; 1466 ve vsi Drslawiczych, PO 146; 1492 se vsí Drslavicí, PK VI, 269; 1612 Drslawicz (2. p.), PO X X X V II, 322; 1671 Drslawicze; 1718, 1720 a 1751 Drslawitz; 1846 Drslawitz, Drslawice; 1872 Drslawitz, Drslavice. 3 P. Uh. Brod. Čes. 4 Drslavice, do Drslavic, Drslav’an, 198
drslavský. 5 M J: příp. -ice k OJ Drslav, vzniklému z Držislav k dbrži- „držeti, míti ve vlastnictví“ a -slav „jm éno“ . Zn. ves lidí Drslavových. Viz Držkrajovice. CV 67; Prof I2 478; Svoboda StčOJ 75. 6 PJ Obora. Drslavičky 1 Zanikly v okolí Drsla vic (Uherskobrodsko). 2 1417 villa Drslawizcki Minoris, ZDO IX, 25. 3 U Ně kudy chybí. 5 MJ: deminutivum k MJ Drslavice, v. v. Drumpach 1 Zanikl u Choliny (Litovelsko), kde je trať Rampach (Nekuda 54). 2 1365 Dyempach, ZDO I, 805; 1368 in Durrenpach villa, ZDO I, 1006; 1418 super villa Drunpach, ZDO IX, 239; 1437 in villa Durenbach, ZDO X, 154; 1446 Dimpach villa, ZDO X, 476; 1556 s pustými vsmi Drumpachem, ZDO X X X IV , 18. 3 Ves byla 1490 pustá. 5 MJ: z něm. Durenbach, které ze spojení „osada ležící am dürren Bach“, tj. na suchém potoce. V českých zápi sech s asimilací n k b, p a s přesmykem dur-/dru-: 1556 Drumpach. Prof I2 499; CV - . Drvalovice 1 Osada obce Vanovic, 8 km severně od Boskovic. 2 1256 in Drwalowicz, CDM III, 239; 1320 in Driwalowicz, Lechner I, 4; 1499 ve vsi Drwálowiczych, ZDO XVI, 39; 1547 ves Drwalowicze, ZDO 83; 1560 ze vsi Drwalowicz, PO XXIII, 104; 1569 ves Drwalowicze; ZDO XXVIII, 29; 1572 ze vsi Drwalowicz, PO XXVII, 475; 1573 ves Drwalowicze, Poz. kniha obce Drvalic, SAB č. 3609; 1612 ouřadu drbalowskeho, tamže f. 53; 1677 a 1718 Drbalowitz; 1720 Drwalowitz; 1751 Drbalowitz; 1846 Drbalowitz, Drbalowice; 1872 Dr balowitz, Drbalovice; 1924 Drvalovice. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Drbalovice, Drbálovák, drbálovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drval, zn. ves lidí Drvalových. Vzhledem k častému v/b bylo by možno vyjít též z OJ Drbal ze slovesa drbati, ale podoba s b je do ložena až z r. 1612. OJ je doloženo z polštiny, kde MJ Drwálowice (Slezsko,
okr. Kožuchów: 1295 Driwalowicz, 1310 Drwalowicz) a Drwale (viz Zierhoffer, Nazwy miejsc. pólnoc. Mazowsza 161): k stpol. apelativu drwal „dřevorubec“. Můžeme takové apelativum předpoklá dat i pro Moravu, ač sufix -al u denominativního jména konatelského pře kvapuje. Svoboda StčOJ zná OJ Drv-ík (198) k drvo „dřevo“. CV 67 (k drb-). Drysice 1 Ves 8 km ssv od Vyškova. 2 1201 villam Drissich, CDB II, 22; 1235 Drissicz, CDB III, 128; 1417 in Dryssicz, PK II, 522; 1465 in villa Drissicz, Lechner I, 123; 1675 Dryssitz; 1698 z Dresycz, Matrika Dědice; 1718 Drissitz; 1751 Drisitz; 1846 Drissitz, Drisice; 1873 Drissitz, Drysice; 1881 Drsice. 3 P. Vyš kov. Ces. 4 Dresece, do Dresec, v Dresecich/-ech, Dresečák, dresecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Drs, které zkráceno z OJ Drslav Držislav. Zn. ves lidí Drsových. V *Drsice je u původního r průvodní vokál i psaný v dokladech vždy za r — Drisice, Drysice (s y poprvé 1873). Nářeční změna i > e zaznamenána jen 1689: z Dresycz. I v Cechách psány 1595, 1620 Drislawicze (Prof I2 478). Srov. 1 zde Držkovice 1. a Drslavice. CV 67. Svoboda StčOJ 149. Držková 1 Ves 12 km sz od Vizovic. 2 1391 super villis Drzkowa Superioři et Inferiori, ZDO VI, 244; 1464 Drzkow, ZDO X, 415; 1548 ves Drssczkowu, ZDO X X V , 97; 1617 Drsstkowa; 1672 Drsstkowa, Děkan, matr. Holešov; 1718 a 1751 Drschkowa; 1846 Drschtkowa, Drštkowa; 1872 Drschtkowa, Dršťková; 1906 Drschtkowa, Drštková; 1924 Drž ková. 3 P. Lukov. V 14. stol. tu byly dvě vsi: Horní a Dolní Držková. 1785 vystavěna skelná huť. Ces. 4 Drščková, na Drščkovú, Drščkovjáci, drščkovský; do Držkový (Kašava). 5 MJ: původně přivlast příp. -ova k OJ Držek, které zkrat. OJ Držislav (o něm viz Drslavice); zn. Držková ves, lhota. Po vynechání doplňujícího slova bylo posesívní Držková přehodnoceno na ad
jektivní Držková; srov. Vlčková, Ma chová, Hostišová. Tento druh MJ je na jižních svazích Hostýnských vrchů čas tý. Srov. též MJ Všemina, Lutonina, jejichž morfologická struktura však ne dovolovala adjektivizaci. Po vynechání doplňujícího substanti va byla možnost vytvořit i MJ Držkov, tak zde 1464. Podvědomá spojitost se substant. ves, lhota byla patrně však velmi živá, jak také některé nář. dokla dy MJ z této oblasti ukazují. Neporozu měním spojeno v lidové etymologii do datečně s apelat. drštky. CV 27, 67 (Drštková); Prof I2 481 (Držkov). V. n. 6 Samoty a části: Nová cesta (myslivna), Dolínky, Hutě, Kolíčko, Bílý kope ček, Košařiska, Kotáry, Lhoty, Májová (myslivna), Močáry, Na Hlobilovém, Na lúčkách, Na skalách, Nivy/Nivky, Ráztoka, Smrduté, Sýkomice, Štěrbová, U Adámků, U boří, U Chamradů, U ko py, U Lůlových, U májové, U výpusty, V koutě, Vančica. PJ: V Gropě. 1. Držkovice 1 Ves 7 km sz od Opa vy; Sl. 2 1250 Dirsco de Dirscowicz CDM IV, 238; 1270 Driscowicz, CDM IV, 34; 1280 de Dirscowicz, CDM IV, 175; 1377 Dirskowicz, Gr-M II, 488; 1429 de Drzkowicz, Kapras I, 19; 1431 z Drzkowicz, Kapras II, 16; 1432 v Drzkowiczich, PK I, 28; 1466 z Drzkowicz, Kapras I, 95; 1531 puol vsi Drsskowicz, ZDK II, 8 ; 1539 puol vsi Drsskowicz, ZDK II, 14; 1589 Držkovice, LSA 391; 1612 ves Drsstkowicze, PK z 1634, 152; 1665 statku drsstkowskeho, PK z 1634 nef.; 1805 Dirschkowitz, Drzkowitz; 1870 Drschkowitz, Drškovice; 1894 Dirsch kowitz, Držkovice. 3 P. Držkovice Ces. 4 Držkojce, v Držkojcach, za Držkojcama, Držkovjacy |-ojacy, držkovsky. V místě lašské nářečí západoopavské, v němž -ovice > -ojce. 5 V dokladech 1270—1377 zapsáno r s průvodním vokálem i (Dri-, Dir-). 2. Držkovice 1 Zanikly u Starých Heřminov (Benešovsko), kde je dvůr Pusté Držkovice; Sl. 2 1539 dvuor slově
199
drsskowsky, ZDOp V, 12; 1545 o vsi (Držkrajov); Svoboda StčOJ 36; N ek u da 55. pusté Drsskowicze, POp XI, 131; 1572 ze dvora mého drzsskowskeho, POp Držovice 1 Ves 2,5 km sv od Prostě XVIII, 281; 1894 DüTstenhof (dvůr); jova. 2 1131 Dirsouicih, CDB I, 115; 1935 Pusté Držkovice, Dürstenhof 1368 in villa Dyrseyowicz, ZDO I, 994; (dvůr). 3 Ves byla pustá již na počátku 1398 in Drzowicz, ZDO VI, 891; 1412 v břehy držovské, KP II, 380; 1437 in 15. stol. villa Drzowicz, ZDO X, 203; 1464 v Dr5 V něm. Dürstenhof je první slabika zowiczych, PO IV, 89; 1480 v Drzowiz čes. Dr- vyslovená s průvodním vokáczych, PO V, 89; 1481 ves Drzowicze, lem. V něm. pak spojeno s dür-, které ZDO XII, 47; 1492 ve vsi Drzowiczich, je v dürstig, Durst „žízeň“ , -hof „dvůr“ ZDO XIV, 43; 1511 z Drzowicz, PO VIII, je analogické, srov. Drnovice/Diirnholz. 3. Držkovice 1 Zanikly u Malešovic 334; 1672 in pago Drziawicz, Děkan. matr. Prostějov; 1718 Držowitz, 1720 (Pohořelicko) v trati Stottnig směrem Drachowicz (!); 1751 Držiowitz; 1846 k Loděnicím. 2 1322 in villa Derscowicz Dřowitz, Dřowice; 1872 Držowitz, Držo sive Stetendorf, CDM IV, 209; 1334 vilvice. 3 P. Kralice. V 14. stol. tvrz. Ces. lam nostram Dirschowicz, que et Ste 4 Držovice, Držovšči (pl.), držovské. tindorf dici tur, CDM VII, 4; 1498 gegen 5 MJ: příp. -ovice k OJ Drž(a), hypokor. Stadtendorff, Kratochvíl, Archiv Pravzkratce některého ze složených OJ lova, 21; 1562 s tou rolí slově v Statm- s komponentem drž(i)- (viz Drslavice); holcze, ZDB XXVIII, 51. 3 Ves byla zn. ves lidí Držových. Ve 14. stol. roz ještě 1533 osídlena, 1652 pustá. šířeno výchozí OJ na Držěj-, což u jm. 5 Vedle názvu českého má tato za s -žovice bývá, srov. Dražovice/Draženiklá ves i jm. německé Stetendorf, j ovice, Blažovice/Blažej ovice. CV 67; v něm patrně střhn. stat(e) „bequemer Prof I2 481-2; Svoboda StčOJ 129; SmiOrt, Gelegenheit, Hilfe“ a dorf „ves“, lauer OC 172. ač nelze vyloučit Stetendorf <— substi Dřem ovice 1 Dříve osada města Litucí z čes. *štět-(ov) s analog, -dorf bavé, 0,5 km jižně od Libavé; po r. „ves" a spojovacím -en. Srov. v C. Sta1945 zrušena. 2 1504 Dremsdorff, ZGM tenhrunn Prof V 164. Spojováno pak se II, 96 (CV 256); 1651 v dědině DremesStadt „město“ . 9 M J: příp. -ovice k OJ dorffie, Sumář, extrakt; 1676 DremssDržek, hypokor. podobě k OJ Držislav, dorff; 1718 Dremersdorff; 1720 Drems Držkraj apod. (viz Drslavice). Zn. ves dorff; 1846 Dromsdorf, Dřemowa dědi lidí Držkových. CV —; Prof I2 481; Svo na; 1872 Dromsdorf, Dřemovice. 3 P. boda StčOJ 134. Srov. Držková. Libavá. Připomíná se 1456. Něm. D ržkrajovice 1 Zanikly u Českých 5 M J: původně asi *Dřěnovice, v němž Křídlovic (Jaroslavicko). 2 1225 Dersepříp. -ovice k OJ Dřěn apelat. dřěn craiowicz. . . Dersicraiowicz, CDB II, „dřín, Hartriegel“ n. z part. pass. slo 268; 1355 in villa Dyrzhgraywicz, ZDB vesa dřieti „dříti, reiben“ (srov. OJ III, 84; 1381 in villa Drzkrageuicze, ZDB Bran, Dan, Utěšen). Zn. ves lidí Dře IV, 858. 3 Ves se jmenuje 1508 poprvé ňových. Do němčiny přejato v hybridní jako pustá. čes.-něm. podobě 1504 Dremsdorff, 5 MJ: příp. -ovice k OJ Držikraj, zn. v němž disimilace n-d/m-d, ač k zámě ves lidí D-ových. U r průvodní vokál ně n/m mohla přispět i labializace něm. 1225 er, 1355 yr (tehdy už Držkrajovice: e/ó: Dromsdorf. CV 43 (nejasné); Prof první část OJ Držikraj je imperativ —; Svoboda StčOJ 196. Viz též Dřínov. k držěti „halten, haben“ a zněl vedle D řevěník 1 Dvůr u Stonavy (Těšín drži též drž). 1381 *o > é. Prof I2 481 sko; Sl. 2 1935 Dřevěník.
200
5 MJ je nové: substantiviz. příp. -ík к adj. dřevěný, znam. postavený ze dřeva, srov. Borovník. ČV —; Prof —. Dřevnovice 1 Ves 11,5 km zjz od Ko jetína. 2 1208 Dreuniche, CDB II, 78; 1365 de Rzewnouicz, ZDO I, 797; 1382 villam Rzewnouicz, ZDO IV, 236; 1407 z Reznovic (!), KP I, 249; 1418 mediam partem ville Rzewnowicz, ZDO IX, 178; 1510 puol vsi Brzewnowicz, ZDO XVII, 21; 1540 ves Brzewnowicze, ZDO X X V , 21; 1551 na grunty mé bržewnowske, PO X XI, 126; 1676 Držewnowitz; 1718 Držewnowitz; 1720 Drzewnowitz; 1751 Držewnowitz; 1846 Dřewnowitz, Dřewnowice; 1872 Drzewnowitz, Dřevnovi ce; 1885 Dřevnovice i Břevnovice, Catal. cleri; 1893 Dřewnowitz, Dřevnovice. 3 P. Dřevnovice. V 14. stol. tvrz, pak zámeček. Čes. 5 V nejstarším dokladu 1208 je skryt původní název obce: Dřevnice. Za MJ je přejat název potoka dřevěného, te koucího dřevovím, tj. lesíkem; stejno jmenná říčka protéká Gottwaldovem. Ve spojení od Dřevnice splynula obě d, vzniklo tak nové MJ *Revnice, které se přiřadilo к MJ na -ovice; 1365—1418 Revnovice. Prvotní význam zapomenut, proto snadné připodobnění к apelat. břevno: 1510—1551 Břevnovice, obno vené vedle Dřevnovice také 1885. Kon taminací Dřevnice a Břevnovice vznikl 1676 dnešní název Dřevnovice. U CV 11 „asi Třebnovice od os. Trěben“ . Prof I2 463 (Dřenice). Dřevohostice 1 Městys 6,5 km zsz od Bystřice р. H. 2 1368 oppidum in Drzewohosticz, ZDO I, 972; 1371 medium oppidum in Drzewohosczicz, ZDO II, 95; 1398 prope Drzewohosticz, ZDO VI, 749; 1405 de Drzyewohosticz, KP I, 121; 1407 na Dřevohosticích, KP I, 280; 1412 super oppido Drzewohostycz, ZDO VIII, 46; 1446 zboží drzewohostyczkeho, PO III, 70; 1492 na Dřevosticích, AČ X, 309; 1497 z Drzewohosticz, PO VI, 197; 1508 na Drzewohosticziech, PO VIII, 87; 1512 z Drzewohosticz, PO IX, 36; 1512 lidem
mým drzewohosticzkym, PO IX, 101; 1516 do Drzewohosticz, PO X, 115; 1519 na Drzewohosticze, PO XI, 17; 1526 z Drzewohosticz, PO XIII, 77; 1558 úředník muoj držewohosticzky, PO XXIII, 36; 1576 z Drzewosicz (!), PO X X IX , 112; 1580 Drzewohosticze, PO X X X , 41; 1590 statek držewohosticzkey, PO X X X II, 200; 1654 z městečka Dřewosticz, Matr. Hranice; 1664 ex Drze wohosticze, Matr. Lipník; 1670 ex oppi do Držewosticz, Matr. Lipník; 1672 Drzevohosticensis (ecclesia), Děkan, ma tr. Holešov; 1718 Drzewohosticz; 1720 Dřewohostitz; 1751 Držewohostitz; 1846 Dřewohostitz, Dřewohostice; 1872 Drzewohostitz, Dřevohostice; 1885 Drzewohostitz, Dřevohostice. 3 P. Dřevohosti ce; již 1368 městečko. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Patroc. far. kostela sv. Hav la. V 16. stol. trhy na vlnu a čelná obec českých bratří, kteří nazývali městečko „Sarepta“ . Ces. 4 Dřevostice, k Dřevosticom, za Dřevosticama, Dřevostičák, dřevostický; hanl. Dřevákov. 5 Ač všechny doklady znějí jen Dřevohostice, je třeba v sou hlase s CV 11 vyjít z OJ Třěbohost: příp. -ovice, znam. ves lidí Třěbohostových. OJ *Dřěvohost doloženo není. OJ Třěbohost (k Třěb- „po-třebný“ a -gostb „host“) známo však z polšt., slovinšt, polabšt. Časté střídání v/b výklad ten podporuje. Prof —; Svoboda StčOJ 75, 89; Karas Onomastica 1965, 260; NR I 304; Stanislav Slov. juh I 598; Bezlaj II 271. 6 Bratsko, Debrný, Lapač, Sušíma. Dři nov 1 Ves 9 km sz od Zdounek. 2 1349 in Wfrinowie (!), ZDO I, 39; 1377 de Drzienow, ZDO III, 328; 1386 de Drzyenoweho, ZDO IV, 779; 1397 de Drzienow, KP I, 84; 1405 de Drzienowe, KP I, 110; 1407 z Dřínového, KP I, 233; 1408 z Drzyenoweho, ZDO VII, 586; 1437 de Drzienoweho, ZDO X, 270; 1437 villam Drzienowe, ZDO X, 280; 1447 villam Drzienowe, ZDO X, 556; 1446 nechce Drzinoweho ve dsky vložiti, PO 201
III, 69; 1444 z Dřínového, AC VI, 500; 1466 villam Drzienowe, ZDO XI, 350; 1481 super villa Drzienowy, KP VI, 88 ; 1490 tvrze Drzynoweho, ZDO XIII, 27; 1492 tvrz Drzinowe, PO V, 275; 1510 z Drzinowe(h)o, PO VIII, 216; 1516 na Drzienowem, PO X, 193; 1520 puol vsi Drzienoweho, PO XI, 145; 1561 na Dří novém, LSA 600; 1573 na Drzynowem, PO XXVII, 553; 1589 na Držynowym, PO X X X II, 96; 1612 na tvrzi Drzinowem, PO X X X V II, 345; 1616 tvrz a ves Držynowy, ZDO X XXIII, 105; 1670 Držinow; 1720 D řzinow(I); 1751 Držinow; 1846 Dřinow; 1872 Drzinau, Dři nou; 1893 Dřinow, Dřínov. 3 P. Dřínov, v 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Dřínov, na Dřínov, na Dřínově |do Dřínová, dřinovské, Dřinovák. 5 MJ: je jmenný tvar adj. dřínový k dřín „Hartriegel“. R. 1407—1561 má jen po dobu adjektivní Dřienowý. ČV —; Prof V 539, 564 a I2 471; Smilauer Vodopis 482. O zeměpisném rozšíření dřínu u nás v. Hofman, Živa 2 (1954), 48—50. Podob ně Bukov, Habrov. 6 Srnov (dvůr). Dřínovice 1 Zanikly mezi Jedlím, Svébohovem a Zborovem (Zábřežsko). 2 1490 Dřínovice i s horú Dřínovú, ZDO XIII, 84, ed. 5 MJ: substantivizující příp. -ice k adj. dřínový. Viz předchozí heslo. 1. Dub 1 Ves 11 km ssv od Hranic. 2 1412 in villis . . . Dub, KP II, 78; 1418 ves Dub, PO V, 178; 1612 ves Dub, ZDO X XXIII, 63; 1664 z dědiny Dubu, Matr. Hranice; 1672 Dub; 1718 a 1751 Daub; 1846 Daub, Dub; 1872 Daub, Dub. 3 P. Hranice. Něm. a čes. 4 Z Duba, k Dubu, o Dubu, v Dubě, za Dubem, Dubjani, dubský. 2. Dub nad Moravou 1 Městys 12 km jižně od Olomouce. 2 1131 Vduba, CDB I, 115; 1235 Dub, CDB III, 128; 1399 in Dub, CDM XII, 524; 1502 v Dubu, PO VII, 144; 1511 faráři mému dubskému, PO VIII, 300; 1518 plebani in Dub, ACO 265, 307; 1597 Dubensis, Činek, Matricula, 71; 1633 a 1671 Dub; 1691 paro-
202
chia Magno Dubensis, Děkan, matrika Přerov; 1718, 1751, 1846 a 1872 Dub; 1924 Dub nad Moravou. 3 P. Nenakonice. Již 1297 farní kostel, od 18. stol. proboštský a poutní kostel Očištění P. Marie. 1455 parcelován dvůr. Ces. 1930 osada Sokol. 4 Dob, do Doba \-o (ojed.), v Době, Dobčář, dobské. Sokol, Sokoli |Sokoláci, sokolské. 5 Původně patrně PJ, jak ukazuje doklad 1131 Vduba „u duba“ . Názor V. Richtra (v kn. Raněstředověká Olomouc), že osada stojí na místě sta roslovanského obětiště (dub býval po svátný strom), je neodůvodněný. Pří vlastek až za 1 . republiky, a to podle polohy u řeky Moravy a na rozlišení od stejnojmenné osady v okr. Hranice. 6 Části městyse: Borošén, Hlenik, Okróžek, V draze, V ulečce. PJ: Království (les). 3. Dub 1 Hrad v Tasově (Velkomeziříčsko). 2 1573 městečko Thasow . . . zámek pustej Dub, ZDB X X X , 15. 5 MJ: z apelat. dub „Eiche“ . CV 187; Prof I2 482n; Smilauer PST I 88 . Dubany 1 Ještě 1930 obec, nyní osa da obce Vrbátek; 7 km sv od Prostějo va. 2 1200, falzum z 14. stol. de Duban, CDB II, 351; 1261 de Duban, CDM III, 325; 1347 de Duban, Reg. V, 154; 1446 v Dubanech, PO III, 78; 1497 vsi Du ban, PO VI, 203; 1512 na mlýn dubansky, PO IX, 55; 1666 dědiny D u b a n ... Dubanští, LSA 37; 1672 parochia Dubanensis, Děkan. matr. Prostějov; 1676, 1718 a 1751 Duban; 1846 Duban, Duba ny. 3 P. Celechovice. Již 1369 far. kos tel (patroc. P. Marie). Ces. 4 Dobane, z Doban, k Dobanum, za Dobanama; Dobaňák, dobanské. 5 MJ: akuzativ pl. k duběné „lidé bydlící v doubí, u dubu“ . Srov. Břešťany, Li pany v C., Olšany. Něm: Duban je z čes. genitivu. CV 187; Prof I2 484; Spal 60. 6 Části: Dědina, U brány, Trávník. Dubčany 1 R. 1930 samostatná obec, nyní osada obce Choliny; 6 km jižně od Litovle. 2 1342 de Dubczan, CDM
VII, 394; 1353 in villa Dubczan, ZDO I, 279; 1368 de Dubczan, CDM XV, 116; 1437 in Dubczan, ZDO X, 184; 1446 villam Dubczany, ZDO X, 476; 1489 na Dubčanech, LSA 37; 1556 ves Dubcza ny, ZDO XXIV , 18; 1676 Dubczian; 1718 Dubcžiany; 1751 Dubczian; 1846 a 1872 Dubtschan, Dubčany. 3 P. města Olo mouce. Ve 14. stol. tvrz. Byli tu dva půhončí. Ces. 4 Dobčane, do, z Dobčan, v Dobčanech, za Dobčanama, dobčanské, Dobčaňák. 5 MJ: akuzativ pl. k dubčěné „lidé bydlící u dubců, doubků“ , stč. du bec, dúbek „malý dub“ . CV 187; Prof I2 484; Spal 60; Gebauer Slov. stč. I 351. 6 Báchorňa též Dubčánky. Dubčov 1 Zanikl u Chabičova (Štern bersko) v trati Dubskiwiese. Nekuda 55 má Dubčov. 2 1480 Dubczow, pustá ves, ZDO XII, 19. 5 Z jediného dokladu nelze spolehlivě stanovit, zda MJ utvo řeno přivlast. příp. -ov k OJ Dubec (cz = c); jinak bychom museli uvažo vat o analog, -ov k dúbčie, kolektivu k stč. dúbek „doubí, Eichenwald“ . CV -. Dubec 1 Zanikl u Cidliny (Moravskobudějovicko). 2 1464 v Dubci, KP IV, 101; 1541 ves pustou Dubecz, ZDB XXVI, 70. 5 MJ: deminut. k dub „Eiche“ , zn. osadu u doubku. Prof I2 484; CV - . 1. Dubenky Horní 1 Ves 12 km zjz od Třeště. 2 1386 castrum Janstayn . . . Dubenky, ZDB VII, 440; 1678 Dubenky; 1718 Ober Dubenky; 1720 Horni Du benky; 1751 Ober Dubenky; 1846 Ober Dubenky, Hornj Dubenky; 1872 Ober Dubenky, Horní Dubenky. 3 P. Stude ná. Od 1783 luterská fara. Ces. 4 Dubenští, dubenskej. 6 Talpova chalupa, Janštejn (dříve sklárny), Křenův mlýn, Olší. Trať V Zižkovinách. R. 1423 svedena bitva mezi husity a Menhartem z Hradce u Drápalova vrš ku, zvaného Na bojišti a ležícího v blíz kosti rybníka Bor. 2. Dubenky Panské 1 Ves 15 km zsz od Telče. 2 1355 in villa Dubenkach,
ZDB III, 73; 1360 de Dubenek, ZDB III, 511; 1385 in Dubenka, ZDB VII, 212; 1437 super bonis Dubenky, ZDB XII, 401; 1448 villam Dubenky, ZDB XII, 827; 1678 a 1718 Dubenky; 1751 H erm Dubenky; 1846 a 1872 Herm Du benky, Panské Dubenky. 3 P. Studená. V 17. stol. tvrz a zvláštní statek. Na konci 18. stol. parcelací dvora vznikla část vsi zvaná Ve dvoře. Far. (od 1789) kostel Nanebevst. Páně. Ces. 4 Panský Dubenky, z Panskéjch Du benek, za Panskejma Dubenkama; Dubeňák |Dubenčák, dubenskej |-ckej. 5 MJ: pl. k *Dubenka, to substant. adj. dubná „dubová“ , tj. ves, hora, říčka. Srov. Blatenka, Zlatenka, Olešenka z adj. blatná, zlatná, olešná u Prof. Pří vlastek Panské, něm. H erm až 1751, zřejmě z doby, kdy se ves stala majet kem Slavatů z Chlumu. CV 187 (z apelat. dubenka „plod dubu“). 6 Doubrava, Tomšíkův mlýn, Perka; části: Ve dvoře, Na bráně. PJ: Na bojišti (o něm viz H. Dubenky sub 6). Dubicko 1 Ves 8 km jjv od Zábřehu. 2 1266 de Dubisk, CDM III, 380; 1269 de Dubiszco, CDM IV, 30; 1279 deD ubczisk, CDM IV, 170; 1287 de Dubyszco, CDM IV, 249; 1297 de Dubich, CDM XV, 21; 1353 Dubisczsko, ZDO I, 328; 1358 villam Dubizcam, ZDO I, 581; 1371 in Dubiczka . . . silvam Dubiczkij Luh, ZDO II, 86 ; 1373 in villa Dubyezko, ZDO II, 295; 1489 lidem dubickým, LSA 61; 1499 v Dubieczku, ZDO XVI, 41; 1500 k Dubiczku, PO VII, 93r 1510 ves D ubiczko v háji dubiczkem, ZDO XVII, 19; 1633 Dubisko; 1672 parochiae Dubicensis . . . in Dubiczko, Děkan, matr. Mohelnice; 1677 Dubyczka; 1718 Dubicžka; 1720 Dubitzko; 1751 Dubiczko; 1846 a 1872 Dubitzko, Dubicko; 1881 Dubičsko. 3 P. Zábřeh. Již 1269 hrad a 1297 far. kostel (patroc. Pozdv. sv. kříže). V 16. stol. velké rybníky. Ces. 4 Dobicko, na Dobicko (kde), na Dobicko (kam), Dobičák, dobické. 5 V ra ných dokladech má MJ dvě podoby: 203
Dubisko n. Dubisko a Dubčisko. Příp. -isko k apelat. dub „Eiche“ dubisko „dubina, doubí“ , jak dosud v mor. ná řečích; zveličující význam „velký dub“ (srov. nář. nožisko „velká noha“) je méně pravděpodobný. Domníváme se však, že podoba Dubisko není původní. Patrně je třeba vyjít z řady *Doubí < dgbbje -> deminut. Dubíce, k němuž příp. -sko *Dubíčsko „místo, kde stojí Dubíce“, z čehož zjednodušením čs > s, ve stčešt. běžným (srov. čso/co, ve čsti/ cti; Gebauer HM I 520), pak Dubícko, analogickým krácením podle příp. -isko pak Dubicko. Podobě s -icko se nerozu mělo, proto upravována na „zřetelnější“ Dubisko, Dubčisko, v 15,—16. stol. Dubíček (srov. častá mor.-slez. PJ Dubíček, Vrbiček). Na původní deminut. -íce by mohl ukazovat — bohužel ojedinělý — zápis 1373 Dubyezko. K deminutivizaci srov. javoří — javoříce — Javoříčko (v. t.). CV 187; Prof —; 6 Na rybníce, Pazderna; PJ Na tvrzisko. 1. Dubňany 1 Ves 7,5 km ssz od Ho donína. 2 1349 villam Dubnam, ZDO I, 61; 1406 z Dolních Dubňan, KP II, 39; 1463 Dubnyany, PO IV, 16; 1466 villam Dubnyany, ZDO XI, 357; 1481 ves Dubnyany, PO V, 134; 1489 na vsi Dubňanech blíž Jarohněvic, AČ XVI, 327; 1594 ze vsi Dubnian, PB X X X I, 301; 1609 ves Dubniany, ZDB X X X IV , 62; 1673 a 1718 Dubniany; 1751 Dub nian; 1846 Dubnian, Dubňaný; 1872 Dubnian, Dubňany. З P. Hodonín. V 15. stol. tvrz. V 1. pol. 19. stol. sklárny a těžba hnědého uhlí. Ces. 4 Z Dubňan, Dubňák, fem. Dubňanka, dubňanský. 6 Důl Albert, Důl Po moc boží, Důl Svatá Marie, Dolní huť, Horní huť, Jarohněvice (dvůr). 2. Dubňany Dolní 1 Ves 6,5 km zá padně od Mor. Krumlova. 2 1351 in Inferiori Dubnan, ZDB II, 24; 1446 in Inferiori Dubnyan, ZDB XII, 495; 1643 Unnder Dobiann, Urbář panství morav skokrumlovského; 1672 Vnter Dubian; 1718 Unter Dubian; 1720 Unter Dub204
nian; 1751 Dubnian; 1846 Unter Dub nian, Dolný Dubňany; 1872 Unter Dub nian, Dolní Dubňany; 1881 Dolní Dubiany. 3 P. Mor. Krumlov; poblíže stával hrad Dubno (v. t.); v 19. stol. těžba hrnčířské hlíny. Ces. 4 Dubjaňák, dubjanské rolí; Dobijaňák | Dobíjaňák, dobijancké (Dobřínsko). 5 Přívlastek na rozlišení od sou sedních Horních D. (v. n.). 6 Části vsi: Močidla, Ratkovsko, Dědina, V hlinko. PJ: Hradisko. 3. Dubňany Horní 1 Ves 8,5 km zsz od Mor. Krumlova. 2 1279 ecclesie in Dubin, CDM IV, 166; 1281 plebani de Dubna, CDM IV, 188; 1300 de Tuben, CDM XV, 24; 1417 villam Dubnan Su periorem, ZDB XI, 415; 1447 villam Superiorem Dubnyan, ZDB XII, 559; 1528 Homij Dubnianij, Ruk. arch. měs ta Brna č. 1212, f. 7; 1672 Ober Dubiany; 1718 Dubnian; 1720 a 1751 Ober Dubnian; 1846 Ober Dubnian, Horní Dubňany; 1881 Horní Dubiany. 3 P. Tulešice. Již ve 13. stol. farní kostel, patroc. sv. Petra a Pavla. Ces. 4 Dubijany, Dubijaňák, dubijanské; dubjancké (Jamolice). 5 MJ zapsáno nejprve 1279 Dubin: snad chybný zápis místo gen. Dubňan. Možná, že Dubin = Duben, jak je doloženo 1281: jmenné adj. dubbnt „dubový“ , tj. vrch, hrad apod.; srov. Dubno. Dubňany poprvé 1417. Přívlastek Horní již 1417 podle polohy vzhledem k Dolním D. # MJ: akuzativ pl. k Dubňané „obyvatelé Dub na“ . CV 187; Prof I2 488; Spal 60; ZMK IV 70. Dubnice 1 Ves 7 km jz od Krnova; Sl. 2 1289 Dubnicye, CDM IV, 281; 1377 Dubnicz, Gr-M II, 484; 1672 Tavbniz, Děkan. matr. Krnov; 1720 Daum nitz; 1736, 1805 a 1835 Taubnitz; 1870 Taubnitz, Holubovice, Catalog. cleri; 1894 Taubnitz, Dubnice. 3 P. komory krnovské. Na poč. 16. stol. byla ves za topena rybníkem a přeložena na dneš ní místo. Něm. 5 MJ: substanti vizu jící příp. -ice
k adj. dúbná, tj. hora, říčka tekoucí doubím apod. Něm. Taubnitz je z čes. Dubnice oslabením znělého D na T a diftongizací zdlouženého u, srov. Dub 1. > Daub. Protože něm. Taube, se kte rým se jm. v něm. prostředí počalo spojovat, zn. čes. „holubice“ , byla ves nesprávně nazvána 1870 Holubovice. CV —; Prof I2 489 n.; Smilauer Vodopis 479. 6 Velislav/Filzhaus (hostinec). Dubno 1 Bývalý hrad v trati Hra disko u Dolních Dubňan (Moravsko krumlovsko); v. Hosák CSPS 70 (1962), 41. 2 1263 de Dubna, CDM V, Suppl. 34; 1292 de Dubna, CDM IV, 304. 5 M J: jmenné adj. v neutru dubno < dgbbno. Nejspíše bylo MJ původně v maskulinu duben hrad, srov. Brno (město) a Bmen (hrad). CV —; Prof I2 490; DS 13, 64. Dubračov 1 Zanikl u Jaroměřic (Jevíčsko) v lesní trati Dubračov; Nekuda 55. 2 1502 Dobročov, ves pustou, AC XVII, 19. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Dobroč, o němž viz Dobročkovice; Prof I2 407 (D-ovice); Svoboda StčOJ 140; CV - . D u h o n o s y , viz Dluhonosy. Dukovany 1 Ves 10,5 km jjv od Hro tovic. 2 1279 ecclesia in Toccouan, CDM V, 166; 1281 plebani . . . in Tocuan, CDM IV, 188; 1298 de Tokewan, CDM V, 98; 1358 villas . . . Dokowan, ZDB III, 383; 1371 cum villis Dubnan et Dockwan, CDM X, 118; 1486 Dokovaný, AC XVI, 301; 1718, 1720 a 1751 Dukowan; 1846 Dukowan, Dukowaný; 1872 Dukowan, Dukovany. 3 P. Dukovany. V 13. stol. farní kostel sv. Václava. Fa ra obnovena 1691. Zámek. Ces. 4 Z, do Dukovan, k Dukovanům, v Dukovanech, za Dukovanama, Dukovančák | hanl. Dukovňáci, dukovské. 5 Výklad u CV 131 z OJ *Tok, germ. Tocco, a přejatý Spalem 101 předpoklá dá číst co v prvním dokladu 1279 in Toccouan jako k: Tokovaný. (Srov. pří jmení Tokoš, Dukeš.) Při disimilaci dvou
stejných vokálů o — o > u — o nelze vyloučit vzor sousedního MJ Dubňany, i když jsou ještě 1371 obě obce psány Duban et Dockwan. Akad. Trávníček (ústně) upozorňoval i na možnost číst první doklad Točkovaný: obyvatelé mís ta, kde se točí voda, cesta, vítr apod. srov. Tocov u Prof IV 344 a V 614 a také OJ Toček uvedené u CV 131 a Svobody StčOJ 204 (k točiti). Potíže jsou však se zánikem č v čk; je také nepravděpodobné, že by dvě sousední různé hlásky byly psány stejnými gra fémy. Přijatelnější je proto zatím vý klad z něm. OJ Tocco. Tvořením je však MJ rozhodně slovanské: akuz. pl. k Dokověné „lidé z Doková“ (Dokov: přivlast. příp. -ov k OJ Dok(o) něm. Tocco). Významnou paralelou je po měrně blízké jm. Říčany ■<—Řičěné „ves lidí z *Ríče, *Ričeče“ (k MJ *Rič *Ričeč: přivlast. příp. -jb k OJ Rik, Riček z něm. Ricco; nikoli k řeka, neboť vše chny doklady mají vždy i! V. t.). 6 Elektrárna, Hrad (myslivna), Duko vanský mlýn, Prachárna. 1. Důl Bolíkovský 1 R. 1854 osada obce Bolíkova (Slavonicko). 5 Přívlastek je adj. k MJ Bolíkov, v. t. 2. Důl Červený 1 Osada obce Uhel ná (1930 osada obce Nové Vilémovice, Jesenicko); Sl. 2 1600 ausm Rott grun de, Jesenicko 346; 1805 Der Rothe Grund; 1836 a 1894 Rothengrund; 1924 Červený Důl, Rothengrund. 3 P. Jan ský Vrch. Založen 1778. Něm. 5 Přívlastek snad podle barvy půdy nebo potoční vody. Možná i podle čer vených střech dvorských budov. 3. Důl Valšovský 1 Samota u Sovince (Rýmařovsko). 2 1935 Eulenberger Wálschgrund. 5 Přívlastek podle hradu Eulenberg (Sovinec). Vystavěn na místě zaniklé vsi Valšov, proto Wáíscíigrund. 0 MJ: apel. důl, stč. d<5l „dolina, Grube, Grund“. Časté PJ. Prof I2 493-497; CV - . 205
D u l d u n g s d o r f , viz Přívěsť. 1. Dunajovice 1 Zanikly u Otmarova (Zidlochovičko) v trati Dunavy. 2 1406 villa Dunagicz, Decem registra censuum, 210. 3 Ves náležela klášteru rajhradskému. 2. Dunajovice Dolní 1 Městys 6 km ssz od Mikulova. 2 1173, falzum z poč. 14. stol., Dunayouicz, CDB I, 400; 1276 Dunayowicz, CDM IV, 121; 1348 de Donayowiz, Reg. V, 375; 1538 ves Dunagowicze, ZDB XXVI, 4; 1576 v Donayowiczych, ZDB X X X , 75; 1590 městečko Dolni Dunagowicze, ZDB X X X I, 71; 1673 Vnter danowitz; 1718 Unter Dono witz; 1720 Donawitz; 1751 Unter Tonowitz; 1846 Unter Dannowitz, Dolny Dunagowice; 1872 Unter Tannowitz, Dolní Dunajovice. 3 P. Drnholec. Již v 13. stol. farní kostel sv. Jiljí; 1590 pový šený na městečko, 1785 parcel, dvůr. Městys byl proslulý vinařstvím. Něm. 4 Donajovice, Donajovčák, donajovské. 3. Dunajovice Horní 1 Městys 12,5 km sv od Znojma. 2 1355 in Donawicz, ZDB II, 81; 1358 in Dunaiowicz, ZDB III, 196; 1386 villam Dunayowicz cum municione, ZDB VII, 406; 1406 municionem Dunayowicz, ZDB VIII, 485; 1437 super Dunayowicz, ZDB XII, 341; 1447 de Dunagyowicz, ZDB XII, 608; 1511 na muoj rybník pod Dunayowiczy, PB Vllb, 61; 1513 rychtáře mého dunagowskeho, PB X, 85; 1571 k městečku Homijm Dunayowiczym, PB XXVI, 212; 1615 s městečkem Dunagowiczemj, ZDB X X X IV , 131; 1633 Danowitz, Du nagowicze H om j; 1672 Ober Danowitz; 1718 Dannowitz; 1720 Ober Donawitz; 1751 Danowitz; 1846 Ober Dannowitz, Homj Dunajowice; 1872 Ober Dano witz, Dunajovice; 1885 Ober Danowitz, Horní Dunajovice; 1906 Oberdannowitz, Horní Dunajovice. 3 P. Horní Dunajo vice. Již v 14. stol. tvrz, 1535 vystavěn zámek. 1565 povýšeny na městečko. Patroc. far. kostela sv. Trojice. Čes. 4 (Homo)dunajovčák, Dunajovák,
206
dujanské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Du naj; znam. ves lidí Dunaj ových. OJ Dunaj je sice doloženo, ale zdá se prav děpodobnější, že šlo o ves lidí přišlých od Dunaje (Šmilauer Úvod 118, 161). Jm. Dunaj je indoevropské. Schwarz 38 je pokládá za keltské; označovalo střed ní tok dnešního Dunaje (podobně pro Dněpr, viz Rozwadowski Studia 259); přejato do slovanských jazyků později než v 6. stol., jinak by znělo dynaw. M. Forster (ZslPh I, 1924) odmítl vý klad ze skytského prostředí a považuje jm. rovněž za keltské, protože Skytové nikdy na Dunaji nebyli. Avšak základ *dánu v keltštině není. Proto ho G. Ivanescu (na VI. kongresu pro výzkum jmen v Mnichově 1958, Studia Onomastica Monacensia III [1962] str. 818) spo juje s indoíránským prostředím zakavkazským; gruzínské deu „voda, řeka“ , dena- „valit se“ . Vadí tu však značná zeměpisná vzdálenost Dunaj—Kavkaz. VI. Georgiev (Slavjanska Filologija III [1963] 7—8) ukazuje na hláskoslovné potíže při přejetí prostřednictvím gót ským a při výkladu bulh. a srb. Duna proti slovanskému Dunaj a rum. Dunáre. Předpokládá proto, že jm. D. pře jali Slované od Dáků (*Důnew-yo > *Danovi(s)\ ve 3.—5. stol. v dáčtině a > o: DSnávis > slovan. Dunavb; v 4.-6. stol. zmizelo v dáčtině mezi souhláska mi v : *Důnais > slovan. Dunaj). O jm. D. bohatá literatura, viz Roz wadowski, Studia nad nazwami wód slowiaňskich 1948, 247; E. Gamillscheg, ZslPh III 149; P. Skok, Slavia VII 721; B. Šlaski, SO XVI (1937) 182-186 aj.; ZMK III 350, IV 391, VI 268; Liewehr BzN II 281-2. Jméno přecházelo od národa k náro du, ve slovanských jazycích má podo bu Dunaj i Dunav. V moravských ná řečích apelat. dunaj „na vodu bohatý tok řeky,kaluž“ ; lašské dunajek „struž ka“ , v. Bartoš, Dial. slov. mor. 70. Jmé no má významné místo ve slovanské tradici (písně, ústní slovesnost, srov. J.
Polívka, Jméno Dunaj v národní poesii ruské, Sborník filologický IV [1913], 263—324). Machek Etym. slov. 102; Prof I2 498 (Dunaj ovice i Dunávice); CV 67; Rozlišení na Horní a Dolní Dunajovice již v 16. stol. 6 Šibeniční vrch, Stínadla. Durdice 1 Kolonie u Rakšic (Morav skokrumlovsko). 2 1893 Durditz, Dur dice. 5 MJ: ves lidí Durdových; příp. -ice k OJ Durda, Durďa, patřícímu k slo vesu durdit se „sich plaustem“ . Prof I 499; CV - . D u r c h l a s s , viz Tvořihráz. D ü r n h o l z , viz Drnholec. D ü r r e , viz Suchá. D ü r r e n b a c h, viz Drumpach. D ü r r s e i f e n , viz Z ejf Suchý. D ü r s t e n h o f , viz Držkovice. 1. D vorce 1 Město v Olomoucku. 2 1339 plebano de Curijs, CDM VII, 240; 1406 super civitate Curie, vulgariter Dworcze, KP I, 145; 1406 z města Dvorcóv, KP I, 159; 1480 městečko Dworcze, ZDO XII, 19; 1580 v Dworziczich (!), Prásek, Organisace, 73; 1601 ge(ge)n Hoff, Prásek, Organisace, 74; 1633 Hoff, Dworce; 1718 H off; 1720 Hof, Dworetz; 1751 Hof; 1846 Hof, Dworec; 1872 Hof, Dvorec. 3 P. Karlovec; již v 14. stol. město při cestě z Olomouce do Opavy a far. kostel sv. Jiljí. V 15. stol. hamr, 1664 pustá tvrz. V 18. stol. plátenictví. Něm. 5 1580 nesly název Dvoříce: analog, příp. -ice k dvorec. Něm. poprvé 1601 Hoff = dvůr. 6 Předměstí/Vorstadt, Buchhütte. 2. D vorce 1 Zanikly u Kotvrdovic v trati Dvorec (Blanensko). 2 1576 ves pustou Dworcze, ZDB X X X , 90. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 3. D vorce 1 Tvrz zaniklá u Rašovic (Slavkovsko), kde je polní trať Dvorce; Nekuda 55. 2 1505 vsi pusté . . . Dwor cze, ZDO XVI, 67; 1535 Dworcze, ZDO XXIV, 4.
4. Dvorce 1 Zanikly mezi Ratiboří a Pržnem (Vsetínsko) v trati Dvorce. 2 1505 vsi pusté. . . Dworcze, ZDO XVI, 67; 1535 Dworcze, ZDO XXIV , 4. 5. D vorce D olní 1 Osada obce Dyjice, 3 km vsv od Telče. 2 1673 Dworcze; 1720 a 1751 Dwortze; 1846 Unter Dwortze, Dolnij Dworce; 1872 Unter Dworze, Dolní Dvorce. 3 P. Telč; přip. se 1580. Ces. 5 MJ odtud, že r. 1580 tu byly dva lánové selské dvory (a mlýn). 6 . D vorce H orní 1 Ještě 1930 obec, nyní osada obce Zahrádky, 16 km zá padně od Telče. 2 1353 in Dworzecz, ZDB II, 108; 1376 in Dworzecz, CDM XI, 23; 1494 užíval dvú purkrechtuov v Dworczi, KP VII, 66 ; 1494 ve Dvorci, AČ X, 398; 1559 ze vsi Dworczuow, PB XXII, 183; 1572 na tvrz a ves Dwor cze, PB XXVI, 257; 1678 Dworcze; 1718 Dworcze; 1718 a 1751 Dwortze; 1846 Ober Dwortze, H om ij D worce; 1872 Ober Dworze, Horní Dvorce. 3 P. Stu dená. Již v 15. stol. tvrz. Po třicetileté válce ves byla dočasně pustá. Ces. 5 MJ znělo původně jen Dvorec, od 16. stol. Dvorce; rozlišení na Dolní a Horní Dvorce teprve v 19. stol. 6 Na pile. 7. D vorce N ové 1 1930 samostatná obec, nyní osada obce Horní Loděnice, 5 km sv od Šternberka. 2 1846 Neuhof; 1872 Neuhof, Nové Dvorce; 1893 Neu hof, Nové Dvorce, Nový Dvůr; 1924 Nové Dvorce, Neuhof. 3 P. Šternberk; založeny 1759 parcelací dvora. Něm. 5 MJ: plurál deminutiva k stč. dvór — dvorec, gen. dvorce, zn. „Hof, curia“. Gebauer Slov. stč. 367; Prof I2 503 (15X ); ČV 189. 1. Dvorek 1 Osada obce Laškov, 7 km vjv od Konice. 2 1846 a 1872 Feldhof, Dvorek 3 P. Laškov. Ves za ložena kolem r. 1800. Čes. 4 Dvorecké, na Dvorek. 5 Něm. Feldhof „dvůr v polích“ . 6 Potoky. 2. D vorek 1 Osada obce Petřvaldu, 6 km severně od Příbora. 2 1846 Ro207
senthal, Ružidul, D w orkowyce; 1872 121; 1480 Sedmi Dwory, ZDO XII, 19; Rosenthal, Růží Důl; 1924 Dvorek, Ro 1678 a 1718 Siebenhóffen, 1720 Sieben senthal. 3 P. Petřvald; založen 1787 hofen, Sedmidworzi; 1751 Siebenhoefen; parcelací dvora. Něm. a čes. 1846 Siebenhoefen, Sedmy Dwory; 1872 5 MJ znělo původně Rosenthal = Siebenhófen, Sedmi Dvorů. 3 P. Štern údolí růží, také překladem 1846 Růžiberk. V 17. stol. železné hutě. Něm. dul, laš. ružy dul. Vedle toho i Dwor 5 Ves vznikla pospolitostí sedmi sel kowyce = analogická příp. -ice k apeských dvorů. První český doklad 1397 lat. dvorek; srov. Dvoříce u Dvorců 1. Sedm Dwuor, od 1410 i něm. Sieben Dnešní název až 1924. hófen = překlad z češt. R. 1480 jedno 3. D vorek Ptenský 1 Osada obce Pte- slovně Sedmidvory, 1846 Sedmy dvory ní, 8 km sz od Plumlova. 2 1846 Feld= sedmero dvorů. 1. D vory Čtyři 1 1930 samostat. obec, hófel; 1872 Feldhófl, Ptenský Dvorek. 3 P. Ptení; založen 1788. Ces. nyní osada obce Prosetí na; 10 km zá padně od Kunštátu. 2 1500 ze Ctirz 5 Pův. 1846 Feldhófel = dvorek v po lích; přívlastek podle příslušenství Dworuow, Mor. archivy soukromé, 71; 1675 Vierhóff; 1718 Vierhóffen; 1720 k panství, případně k obci. # MJ je deminut. k apelat. dvůr „H of“ — Dvorek. Vierhófen; 1751 Vierhoefen; 1846 VierViz Dvorce. CV 189; Prof —. 6 U lesa. hoefen, Cztiry Dworý; 1872 Vierhófen, D vorská 1 Ves 9 k m jv od Brna. Ctyry Dvory; 1915 Vierhófen, Čtyři 2 1846 Maxmiliansdorf, též Maxdorf; Dvory. 3 P. Pernštejn. Čes. 1872 Maxdorf; 1893 Maxdorf, Maxov, 4 Ty Ctyrdvory, do Čtyrdvor, ze Ctyrtéž Dvorská; 1906 Maxdorf, Marxov, též dvor, ve Ctyrdvořích, Ctyrdvorák, čtyrDvorská; 1915 M axdorf; 1924 Dvorská, dvorské (Tasovice). 5 Něm. Vierhófen (od 1675) je překlad z češtiny. 6 HoMaxdorf. 3 P. Chrlice; založeno 1787 parcelací dvora. Něm. a čes. duňka (mlýn), Hrachovice. 2. D vory Č tyři 1 1854 osada obce 4 Ta Dvorská, pl. |ta Dvorská, sg. |Maxdorf; z Dvorsk \z Dvorské \z MaxSvinova (Mohelnicko). dorfu; k Dvorskám |k Dvorské; o Dvor4 Styrdvory, Styrdvoráci, štyrdvorské. skách | o Dvorské, za Dvorskama \ za 5 MJ: podle pospolitosti čtyř selských Dvorská; Dvorščáci, dvorské. 5 MJ pů dvorů. V. v. CV 158; Prof I2 509. vodně Maxmiliansdorf, zkrác. Maxdorf; 3. D vory H andlovy 1 1930 pod ná ves nazvána po biskupu Maximiliánovi zvem Helenín samostat. obec, nyní pod hr. z Hamiltonu (v. též Hamiltony). Te názv. Helenín osada Jihlavy, 2 km vý prve 1893 čes. MJ Dvorská, adj. k dvůr, chodně od Jihlavy. 2 1846 Handelsdorf, „dvorská osada, patřící ke dvoru“ . Ves obecně Handeldorf; 1872 Handelsdorf; byla totiž založena na místě bývalého 1881 Handlovy Dvory; 1893 Handelsdorf, dvora. MJ přehodnoceno na pl. Dvorská, Handlovy Dvory; 1935 Helenín, Hele tak Lexikon 1924, 1960. Sáňka 68, CV nenthal. 3 P. města Jihlavy. Původně 267 (D-á); M. Jelínek, Rovnost 1958, tu byl jen dvůr, jehož parcelací 1777 7. VI. povstala ves. Ces. a něm. D vorsko 1 Dvůr u Kochova (Bosko 5 Ves pojmenována po jihlavském vicko). 2 1935 Dvorsko. 5 MJ: substanměšťanu Josefu Handlovi, jemuž dvůr tivizací adj. dvorský, „patřící dvoru, ke do 1721 náležel. Něm. Handelsdorf = dvoru“. ves Handlova. 6 Pančava. Dvorů Sedm 1 1930 samostatná obec, 4. D vory H ruškové 1 Ves 2 km sv od nyní osada Mor. Berouna, 11 km vsv od Jihlavy. 2 1359 Pyrmpaw, Petridesovy Šternberka. 2 1397 Sedmdwuor, ZDO výpisky; 1387 Pirpawmhof, Petridesovy VI, 642; 1410 Siebenhófen, CDM XIV, výpisky; 1678 Pimbaumer H óff; 1718 208
Bimbaumhoff; 1720 Birnbaumhdffen; 1751 Bimbaumhójel; 1846 Biembaumhoef, Hruskowe Dwory; 1872 B im baumhof, Hruškové Dvory. 3 P. města Jihlavy. Dvůr sice platil r. 1509 bem i na Moravu, ale náležel do Cech a teprve 1750 byl připojen k Moravě. Před r. 1718 vznikla při dvoře osada, která byla 1778 rozšířena parcelací dvora. Ces. a něm. 5 Osada s něm. názvem: 1359 Pyrmpaw = Bimbaum, hrušeň, 1387 Pirpawmhof, dvůr u hrušně; 1678 rozlo ženě Pimbaumer Hóff. Čes. MJ až 1846 překladem z němčiny. 6 Panský mlýn/ Hermmúhle. 5. D vory N ové 1 Ves 6 km jjv od Da cie. 2 1718 W etzke; 1751 W eczie; 1846 Neuhof, Nowe Dworj; 1872 Neuhof, No vé Dvory. 3 P. Budíškovice. Ves byla založena 1712. Ces. 5 Něm. 1718 Wetzke z čes. Vésky? 6. D vory N ové 1 Sedlisko u Frýdku; Sl. 2 1700 dědiny Nového Dworzce, Prášková poz.; 1935 Nové Dvory. 5 Původně Nový Dvorec, viz Dvorce. 7. D vory N ové 1 Dříve osada, nyní místní část města Lipníka n/B. 2 1872 Neuhof, Nová Ves; 1885 Neuhof, Nové Dvory. 3 P. Lipník; osada založena 1820. , 4 Nový Dvůr, Novodvorák, novodvor ské |Nový Dvory. 5 Něm. Neuhof = 1872 Nová Ves,. 1885 Nové Dvory. 8. D vory N ové 1 Dříve osada, nyní místní část Náměště na Hané (Olomouc ko). 2 Neuhof, též Familienhof, Nowy Dwur; 1872 Neuhof, Nové Dvory. 3 P. Náměšť. Osada založena 1792. 4 Familije, na Familiji, familské (Cakov). 5 Něm. Neuhof = 1846 Nový Dvůr., 1872 v pl. 1846 Familienhof = (dosl.) dvůr patřící rodině. Familií (familianty) byla však nazývána rodina, která se usadila za raabizace na parce lovaném dominikálu. 9. D vory N ové 1 Předměstí města Třebíče. 2 1678 N ew heffen; 1718 Neu 14
hof fen ; 1720 Neuhoffen ; 1846 Neuhofen, Nowe D w ory; 1935 Nové Dvory. 5 Něm. 1679 Newheffen = 1718 Neu hoffen — nové dvory. 10. D vory N ové, Panské 1 1930 sa mostat. obec, nyní osada města Frýd ku, 3 km východně od Frýdku; Sl. 2 1704 z Nowych Dworczuw, Matr. Frý dek; 1736 a 1808 Neuhof; 1885 Nové D vory; 1894 Neuhof, Nové D vory; 1917 Herrschafťlich Neuhof, Nové Dvory. 3 P. Frýdek. Ces. 5 Ces. MJ 1704 Nové Dvorce, v. v., něm. Neuhof. Na rozdíl od blízkých No vých Dvorů podle majetku velkostatku něm. 1917 Herrschafťlich Neuhof = Panské N. D. 11. Dvory Tři 1 1930 samostat. obec, nyní osada obce Červenky, 3 km sv od Litovle. 2 1618 dědiny Třídvory. . . Třídvorští, LSA 147; 1658 ex Dreyhoffen, Matr. Litovel; 1677 Dreyhóffen; 1718 D reyhóffen; 1720 Dreyhófen; 1751 D reyhoefen; 1846 Dreihoefen, Třidwory; 1872 Dreihofen, Tři dvory. 3 P. města Litovle. Příp. se 1393. Ces. 4 Tředvore, z Tředvor, k Tředvorám, o Tředvorech, za Tředvorama, Tředvorák, tředvorské; Tře Dvore, z Třech Dvor, za Třema Dvorama. 5 Z čes. 1618 Třídvory je překladem 1658 něm. D reyhoffen, 1872 Dreihofen. 12. D vory Tři 1 Zanikly u Kolšova (Zábřežsko; u Někudy chybějí). 2 1415 in villa dieta Trzy Dwory, ZDO VIII, 517. 5 Název odtud, že tu byly tři sel ské dvory. 13. D vory Tři 1 Zanikly v okolí Vel ké Bíteše (u Někudy chybí). 2 1353 ve Trzechdworziech, ZDB III, 40; 1368 do Trzidwor, ZDB V, 113; 1371 Třes Curias prope Bytesch (4. p.), ZDB V, 429. 5 Dvory 11—13 nazvány podle pospo litostí tří selských usedlostí. # MJ: pl. k dvůr, stč. dvór „Hof, curia“ . Prof I2 509-513; CV 187. Dvořisko 1 1930 obec, nyní osada obce Kravaře, 7,5 km východně od Opa vy; Sl. 2 1835 Oppahof; 1894 Oppahof, 209
Dvořisko. 3 Ves vznikla 1784 parcelací genhof podle zaniklé osady Peníkova komárovského dvora. Čes. (v. t.). 2. D v ů r Bliicherův 1 Dvůr u Bílova 4 Dvořisko, na Dvořisko, Dvořiskovi (pl.), dvořiskovy. 5 MJ: příp. -isko je (Bílovecko); Sl. 2 1935 Bliicherův dvůr/ nářeční variantou spis. -iště, zn. místo, Blůcherhof. kde je dvůr. V. následující heslo. Srov. 5 Nazván podle majitele velkostatku také laš. PJ Spalenisko, Hnojisko, Vrbishr. Bliichera. ko a valašské Dvořiska (adj. dvořiskov3. D vůr Bobrcký 1 Samota u Vsetína. ský, Dvořané, samota mezi Pozděcho2 1893 Bobrky. 5 Název podle zaniklé vem a Prlovem na Vsetínsku), čes. Spá vsi Bobrky (v. t.). leniště . . . Dvořiště (v. n.). Dvůr nesl po 4. D v ů r B oříkovský 1 Dvůr u Lito založení název Oppahof = leží přímo ván (Hrotovicko). 2 1893 Bořikovský na březích řeky Opavy, odtud i název. či Buřikovský dvůr; 1906 Bořekoviský Prof I2 507; CV - . dvůr; 1935 Boříkovský dvůr. 1. Dvořiště 1 Osada obce Bystřice 5 Název podle zaniklé osady Boříkon/P, 2,5 km vsv od Bystřice n/P. 2 1476 vic (v. t.). véskám Bratrussynu a Dworzisstiem, 5. D vůr Jezovitský 1 Dvůr u SuchoLSA III, 62; 1500 z Dworzissczek, Mor. hrdel (Znojemsko). 2 1906 Jesuitenhof, archivy soukr., 71; 1607 ves Dworisstie, Jezovitský dvůr, též Burgholz či PurLSA 58; 1609 Dworzisstie, ZDB X X X IV , krábka. 57; 1674 a 1718 Dworzisstie; 1720 Dwo5 Název dvoru odtud, že dvůr nále ristie; 1846 Dwořischt, Dwořisst; 1872 žel znojemské jezuitské koleji; název Dworischtie, Dvořiště; 1885 Dwořischt, Burgholz od blízkého lesa zv. Burgholz, Dvořiště; 1906 Dwořischt, Dvořiště. Purkrábka: dvůr kdysi náležel purkrab 3 P. města Bystřice n/P. Ces. ství hradu znojemského. 2. Dvořiště 1 Zaniklo u Borotína (Je6. D v ů r Lhotský 1 Dvůr u Klučová víčsko). 2 1610 Dworzisstie, ZDO (Hrotovicko). 2 1893 Lhottahof, Lhotský XXXIII, 47. dvůr. 5 Toto MJ bylo přeneseno po r. 1945 5 Název podle zaniklé vsi Lhoty (v. t.). na osadu Frýdntál, v. t., která splynula 7. D v ů r N ěm čický 1 Dvůr u Střelic s Borotínem, s nímž má od r. 1956 jed (Znojemsko). 2 1935 Němčický dvůr. notné číslování domů. 5 Název podle zaniklé tu osady Něm 3. Dvořiště 1 Zaniklo u Velkého Pěčíc (v. t.). čína (Dačicko; Nekuda, 92). 2 1585 8 . D v ů r N o v ý 1 Dříve osada, nyní druhou (vsí) týž pustou, jenž slově Dvo místní část obce Bravinného (Bilovecřiště blíže Dačic, ZDB X X X , 231, ed. ko); Sl. 2 1805 a 1835 Neuhof; 1894 3 Ves náležela k statku Červenému Neuhof, Nový Dvůr. 3 P. Bílovec. Osa Hrádku. da založena 1786. Něm. a čes. 5 MJ: z apelat. dvořiště „místo, kde 6 Dolní Nový Dvůr/Unter Neuhof, je dvůr“ . Podobně stč. lučiščě, mlýniščě, Horní Nový Dvůr/Ober Neuhof. rybniščě „kde je louka, mlýn, rybník“. 9. D vůr N o v ý 1 Dříve osada, nyní Viz Dvořisko a Lučice! Prof I2 508; místní část obce Frýdku; Sl. 2 1712 CV Neuhoffio (6 . p.), Matr. Frýdek; 1736 a 1. Dvůr Bílý 1 Dvůr u Stoječína (Sla- 1808 Neuhof. 3 P. Frýdek. vonicko). 2 1906 Pónningenhof, též 10. D vůr N o v ý 1 Osada obce JaroWeissenhof, 1935 Bílý dvůr, Weissenhof, měřic (Jevíčsko). 2 1846 Neuhof, Nowy též Pónningenhof. Dwur; 1854 Nové Dvorce; 1872 Neuhof, 5 Něm. MJ Weissenhof = Bílý dvůr, Nové Dvorce; 1885 Neuhof, Nové Dvo snad podle barvy zdivá. Název Pónninry ; 1935 Nový Dvůr.
210
5 MJ něm. Neuhof = 1846 Nový Dvůr, 1872 v pl. Nové Dvorce. 11. Dvůr Nový 1 Ves 9,5 km západně od Opavy; Sl. 2 1805 a 1836 Neuhof; 1870 Neuhof, Nové D vory; 1935 Nový Dvůr. 3 P. Nový Dvůr; ves založena po 1650. Ces. 6 Novodvorská Březová. 12. Dvůr Nový 1 Dvůr u Melče (Vítkovsko); Sl. 2 1894 Neuhof; 1935 Nový dvůr, Neuhof. 3 P. Melč. Přip. se 1706. 13. Dvůr Nový 1 Dvůr u Nikolčic (Zidlocho vičko). 2 1893 Neuhof. 14. Dvůr Petrovský 1 Dvůr u Klokočova (Příborsko). 2 1893 Petrovský dvůr; 1906 Petrowitzer Hof, Petrovský dvůr. 5 Název od zaniklé osady Petrovic (v. t.). 15. Dvůr Rovinský 1 Dvůr u Krumvíře (Kloboucko). 2 1893 Rowinker Hof, Rovinský dvůr. 5 Dvůr leží v rovině, lidově se jm. Rovinky, adj. rovinský. 16. Dvůr Starý 1 Dříve osada, nyní místní část obce Krmelína (Moravskoostravsko). 2 1846 Althof, Starý Dwur; 1872 Althof, Starý Dvůr. 3 P. Paskov. Osada založena 1790. 17. Dvůr Stránecký 1 Dvůr u Spělova (Třeštsko). 2 1617 dva dvory na Stránce s krčmou, k týmž dvorům Stránkám náležející, ZDB X X X V , 13, edice; 1846 dvůr Stranka; 1893 Strá necký dvůr. 5 Někdy i název Stránka: deminut. k strana „Seite“, adj. stránecký. Prof IV 184. 18. Dvůr Svobodnický 1 Samota u Mušova (Mikulovsko). 2 1935 Svobod nický dvůr, Freisassenhof. 5 Přívlastek odtud, že dvůr byl svo bodným majetkem. 19. Dvůr Svojanovský 1 Samota obce Karlina (Moravskotřebovsko). 2 1905 Wojeshof, Svánovský dvůr; 1935 Wojeshof, Svojanovský dvůr. 3 P. Mor. Třebová. Osada vznikla 1787 parcelací dvora. 14*
5 Přívlastek podle názvu obce Svojanov, něm. Wojes (v. t.). 20. Dvůr Sinkvický 1 Samota u Těšan (Kloboucko). 2 1935 Sinkvický dvůr. 5. Přívlastek podle zaniklých Čenkovic (v. t.). 21. Dvůr Támovský 1 Dvůr u Stramberka (Novojičínsko). 2 1893 Tannen hof, Tamovský dvůr či Tamovice. 5 Přívlastek podle zaniklé vsi Támovice (v. t.). V němčině spojeno s Tanne „jedle“ . 22. Dvůr Trkmanský 1 Dvůr u Rak vic (Hustopečsko). 2 1893 Trkmitzer Meierhof, Trkmanský dvůr. 4 Trkmanec, na Trkmanec, trkmanské. 5 MJ podle zaniklé osady Trutmanice, Trkmanice, v. t. O Meierhof viz Dvůr Tynický. 23. Dvůr Třebařovský 1 Samota u Třebařova (Moravskotřebovsko). 2 1846 Triebenhof, Třeberow Dwůr; 1872 Triebenhof, Třebářov dvůr. 3 P. Zá břeh. Založen kolem 1780. 4 Třebařov, na Třebařov. 5 Přívlas tek z MJ Třebařov (v. t.), něm. Trieben hof, v němž první část úprava české předlohy, druhá -hof „dvůr“ . Zván též Třebářov dvůr. ČV 189. 24. Dvůr Tynický 1 Dvůr u Jemnice (Jemnicko). 2 1893 Teinitzer Meierhof; 1935 Týnický dvůr, Týnický mlýn. 5 Přívlastek k jm. Tynice. Něm. Mei erhof „dominikální dvůr“, srov. sloven, a výchmor. majér „dvůr“ ; MJ Majer, Majerka na Slov. Viz Marefy. 25. Dvůr Zahrádecký 1 Dvůr u M. Pěčína (Dačicko). 2 1893 Zahradetzer Hof, Zahradecký dvůr. 5 Přívlastek podle zaniklé vsi Zahrád ky. 9 MJ z apelativa dvůr „H of“ . CV 189; Prof I2 513-521. Dyjákovice 1 Městys 5,5 km vsv od Jaroslavic. 2 1224 de Diakouic, CDB II, 256; 1276 in Dyax, CDM IV, 130; 1279 in Deiax, CDM IV, 164; 1324 de D yax Inferiori, CDM VI, 263; 1350 de Inferiori Dyax, ZDB I, 196; 1351 ec-
211
clesie in Dyax, CDM VIII, 79; 1390 Dyacowicz Inferius, ZDB VII, 757; 1412 v Duolnych Dyakowiczich, KP II, 244; 1447 ves Dyakowicze, PB III, 15; 1448 in Inferiori Dyax, ZDB XII, 882; 1528 Diakowicze Dolni, Ruk. archívu města Brna č. 1212, 7; 1580 ze vsi Dolnych Diakowicz, PB X X IX , 150; 1643 Tayax, Urbář panství moravskokrumlovského; 1633 Teyax, Diakowicze; 1672 a 1718 Tayax; 1720 Gross Tayax; 1751 Gros Tajax; 1846 Gross Tajax, Djgakowice; 1872 Gross Tajax, Velké Dyjákovice; 1924 Dyjákovice, Gross Tajax. 3 P. Mor. Krumlov. Již v 13. stol. farní kostel patroc. sv. Michala. 1835 rozdělen panský dvůr. 1882 Dyjákovice povýšeny na městys. Něm. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Dyják „při šlý od Dyje“ , ač bychom ve stčešt. spíše očekávali Dyjan. Podle lidí přišlých od jiných řek pojmenovány Moravany a Vážany (sufixem -any). Mohli bychom uvažovat i o apelat. významu „ves lidí bydlících u D yje“ — tu bychom však spíše očekávali jm. *Dyjany. První doklad z 1224 je český, ve 14. stol. však něm. D yax: přejato čes. Dy ják-, příp. -ovice vynechána a v němč. rozšířeno o analog, genit. -s na Dyjak-sl Dyax a podle něm. podoby říčního jm. Dyje/Thaya pak od 1643 Tayax, 19. stol. Tajax. O D yje viz heslo Dyje. Přívlastky rozlišeno od Dyjákoviček: nejprve podle polohy na Dyji 1324 Dol ní, Injerior, v 18,—19. stol. podle veli kosti Gross, Velké. CV 67; Prof —. D yjákovičky 1 Ves 8,5 km jjv od Znojma. 2 Kolem 1220 ecclesiam de Diakouich, CDB II, 207; 1224 ecclesiis . . . de Diakouic, CDB II, 256; 1409 in Superioři Dyakowicz, ZDB X, 48; 1417 v Horních Dyakovicích, KP III, 7; 1513 do Homjch Dyakowicz, PB Vllb, 75; 1513 farář v Horních Dyakowiczych, PB X , 81; 1516 ves Homi Diakowicze, ZDB XVII, 7; 1540 ve vsi Homich Dyako wiczych, ZDB XXVI, 43; 1559 ve vsi Homich Dyakowiczych, PB XXIII, 197; 212
1580 drží Homj Dygakowicze, PB X XIX , 11; 1672 a 1718 Klein Tayax; 1720 a 1751 Klein Tajax; 1846 Klein Tajax, Male Djakowice; 1872 Klein Tajax, Malé Dyjákovice; 1881 Dyjákovičky, 1915 Kleintajax (jen něm. název); 1924 Dyjákovičky, Klein Tajax. 3 P. Jaroslavice. Již na poč. 13. stol. farní kostel (patroc. sv. Víta). Něm. 5 MJ: deminutivum k Dyjákovice (v. t.), od nichž odlišeny přívlastky 1417 Horní, 1409 Superior podle polohy na řece Dyji, v 18.—19. stol. podle velikosti Klein, Malé. 6 Hatě/Haid (samota). D y je 1 kdysi samostat. obec, nyní předměstí Znojma. 2 1846 Tajadorf, D jge; 1935 Na Dyji, Thayadorf. 3 P. města Znojma. 5 Za MJ byl přejat název řeky Dyje, něm. Thaya. Výklad tohoto předkeltského názvu je značně obtížný a dosa vadní výsledky nejsou konečné. Nej při jatelnější je výklad Schwarzův ON2 27: vychází z dheu „běžeti, téci“ , středoilyrske doe- (*dheuia) „moře“ , předslovanské *Düjas > slovan. Dyja „Fluß“. Něm. název Thaja, Thaya by pak byl přeje tím ze slovanštiny. CV —; Prof —. Dyjice í Ves 3 km vjv od Telče. 2 1350 de D y g ic z ... super villa Digicz, ZDB I, 212; 1361 villam Dygicz, ZDB IV, 67; 1580 Welika Dicze, Tiray, Telecký okres, 170; 1678 Gross D eycze; 1685 dědinu svou vlastní Velkou Dejc, Tiray Telecký okres, 175; 1718 Gross Degcže; 1720 Gros D eitze; 1751 Gross Degcz; 1846 Gross Deitz, Welká Degce; 1881 Velká D yjice; 1885 Gross Deitz, Velký D ýč; 1893 Gross Deitz, Velká Dyjice. 3 P. Telč. Ces. 4 Ta Dejc, z Dejce, k Dejci, za Dejcí; Dejčák, dejckej. 5 M J: zdrobnělina k Dyje, zn. původně horní tok této řeky, pak osadu na něm. Srov. Opava — Opavice, Ostrava — Ostravice, Vltava — Vltavice. O Dyje viz výše. R. 1678 přívl. Gross, Velká proti sousední Dyjičce. Pro vývoj MJ je důležité stažení Dyji ce > Dýce, z něhož pak diftongizací D ej-
ce; podle podob z Dejce, k Dejci vznikl nový nomin. Dejc, ve kterém zvratnou analogií „nové“ ý : 1885 Velký Dýč. CV 190. 6 U koruny (hostinec), Pilky, Kozinec, Kolna. D yjička 1 Osada obce Dyjice, 3 km východně od Telče. 2 1580 D yjiczsstí. . . Mala Dyczka, Tiray, Telecký okres, 172; 1718 Klein Degcže; 1720 Klein Deytze; 1751 Klein Degcz; 1846 Klein Deitz, Malá D egce; 1872 Klein Deitz, Malá Dyjice; 1881 Malá Dyjička; 1885 Klein Deitz, Malý Dýč; 1893 KZein Deitz, Ma lý Dýč, též Dyjička; 1924 Dyjička. 3 P. Telč. Ces. 4 Dejčka, do Dejčky, v Dejce, Dejčák, dejekej. 5 MJ: deminut. k Dyjice (v. t.). Původně 1580 Dyjiště „místo, kde teče Dyje“ přeneseně „osada na Dyji ležící“ . Od Dyjice odlišena v 18.—19. stol. pří vlastky Klein, Malá; český přívlastek už však 1580. O podobách Dejč, Dýč viz rovněž Dyjice. 6 Kozinec (myslivna), Rozsíčky (dvůr, v. t.), PJ Království. 1. D zbel 1 Ves 4 km sz od Konice. 2 1351 Stbel, ZDO I, 199;-1379 Stebl, ZDO III, 525; 1386 Stebl, ZDO IV, 780; 1446 Stebl, ZDO X, 443; 1677 Dczbel, 1690 obec Czbel, SA I, 128; 1718 Džbel; 1720 Dzbell; 1751 Dczbel; 1846 Dzbell; 1872 Džbel. 3 P. Jesenec. Na počátku 18. stol. tu těžba železné rudy. Ces. 4 Ten |ta Dzbel, do Dzbela |-e, ke Dzbelo |-i, za Dzbelem |-ó, Dzbelák, dzbelské |dzbelovské. 2. Dzbel 1 Zaniklá ves mezi Bukovicí a Dlouhou Lhotou (Tišnovsko, Nekuda 92). 2 1349 in villa Zbele, ZDB I, 143; 1358 in Zdbel, ZDB III, 452; 1365 in villa Stbel, ZDB IV, 198; 1373 in villa Stebli, ZDB IV, 163; 1376 in villa Steble, ZDB VI, 310; 1390 in Stbele, ZDB, VII, 678; 1409 in villa Stbele, ZDB X, 34. 1412 in villa Stbelech, alias in Nalech, ZDB IX, 402. 3 Ves se po roce 1412 nepřipomíná. Jmenovala se i Náloch, rekonstruované z dokladu 1412 in Nalech (v. t.). 5 Doklady, které u obou vsí kolísají
mezi Stebl, Czebel, Zbel, Ztebel a Džbel (jen u D. 1), poskytují sice možnost vy jít z apelat. stéblo, stč. Stblo, lexikalizované ve zblo (tak CV 239 a Ant. No votný, Stráž lidu, Olomouc 10. 6 . 1950), avšak potíže činí počáteční Dž-. Praskův výklad v SA I 256 ze dzbel je sice správný, ale význam, který se tu zá kladnímu slovu přisuzuje, je nahodilý („koryto rybníka nebo ponorné ( 1) říč ky“); sousední obec u D. 1 je Ponikev! Je třeba vyjít z apelat. stbel < stbbth>, gen. stébla „studánka v dutém pařezu“ ; doloženo je u Klareta stbel „studně“, u Raise zbelík (PS VIII 227). MJ bylo tedy názvem místa u chráněné studánky, studně. Počáteční stb- se vše lijak upravovalo: zbelík, (h)belík, mate ním s kbel- též kbelík, gbelík; srov. v srbochar. církevní slovanštině stublb „studně“, bulh. stubel, stúbl(ic)a ( > rum. štubein). Dosud tak nazývány na mo ravském Valašsku studánky opatřené krytem z vydlabaného kmene; Machek Etym. slov. 583; Holub-Kopečný 97 („MJ Dzbel vzniklo nejspíše přesmykem z pův. *zdbel, pračeské jbzdtbeln „stu dánka, údolí se studánkou“). PJ Dzbel, Dbelky (Komárov, okr. Kroměříž), Gbel/ Dbelky (Studenec, okr. Třebíč), Rbel ka/Zbelka (Semíkovice) CV 236; Prof - ; Bezlaj II 229; Imenik 228; DS 4, 115; SA I 256; VM-Hrotovice 291; R. Hikl, Osídlení horního poříčí Romže, Zprávy vlastivěd, ústavu v Olomouci 1964, č. 119, 7-16 a 1965, č. 121, 8-15. Džbánice 1 Ves 9 km jz od Mor. Krumlova. 2 1253 in Spaniz, CDM III, 202; 1355 in Spanycz, ZDB III, 83; 1356 in Czbanow (!), ZDB III, 166; 1361 in Zbanicz, ZDB IV, 31; 1379 Spanycz, ZDB VI, 644; 1437 super tota villa Czbanicze, ZDB XII, 331; 1497 ve Czbaniczich, ZDB XVII, 19; 1506 v dzbaniezkych horách, ZDB XVII, 74; 1512 na gruntech dzbaniczkych, PB X, 32; 1561 ve vsi Dzbaniczych, ZDB XXVIII, 42; 1568 po gruntech džbánických, LSA 589; 1589 na dvoře Zbaniczych, PB X X IX , 213
474; 1592 do vsi Džbanicz, PB X X X I, 58; 1592 ze vsi Cžbanicz, PB X X X IX , 59; 1609 ves Džbanicze, ZDB X X X IV , 42; 1718 Spanicz; 1720 Sbanicz; 1751 Spanicz; 1846 Zbanitz, Spanitz, Zbanice; 1782 Zbanitz, Zbánice; 1893 Zbanitz, Zbánice, též Džbánice; 1924 Džbánice. 3 P. Višňové. V 16. stol. tvrz a proslulé vinařství. Za třicetileté války ves zpust la, v 18. stol. vysazena. Ces. 4 Te Zbanice, do, ze Zbanic, ke Zbanicim, v Zbanicich, za Zbanicema, Zbaňák, žbanické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Čbán, Džbán, to z apelat. čbán „džbán, Krug“ , srov. OJ Zbánek, Korbel, Kon vice, něm. Krug, Kriiglein. Zn. ves lidí Chánových. R. 1356 zapsáno též Džbánov (v. t.). CV 67; Prof I2 523; Svoboda
214
StčOJ Í99; Beneš 238; Rospond RKJW rodaw III 39; DS 20, 327. PJ Ve žbánech (Hodice). Džbánov 1 Dříve ves, nyní část Po lice (Uničovsko). 2 1343 Czbanow, CDM VII, 482. 1371 Krug, CDM X, 118; 1492 ze Džbánova, LSA 352; 1501 z mlýna dczbanowskeho, PO VII, 111; 1547 ves Dczbanow, ZDO X X V , 83; 1672 Z banow, Děkan. matr. Mohelnice; 1720 Kruh; 1893 Krug, Džbánov. 3 Náležel k pan ství úsovskému. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Čbán, Džbán, o němž viz Džbánice. Německy překladem výchozího apelativa čbán „Krug“ zván 1371 a 1893 Krug, odtud nespr. čes. Kruh. CV 67; Prof I2 523.
E Ebenfeld 1 Zanikl někde v okolí Modřic (Brněnsko). 2 1350 de Ebinvelt, ZDB I, 191. 5 MJ: z něm. ebenes Feld „rovinaté pole“ , jednoslovně Ebenfeld. Prof I2 513 (Ebenau); ČV - . E b e r s d o r f , viz Habartice. E b i r m a n n s d o r f , viz Habrvinovice. E c k e r s d o r f , viz Jakartovice. E d e l s p i t z , viz Sedlešovice. E d e l s t a d t , viz Cukmantl. E d e n t h u r m , viz Vracovice. E d e r s d o r f , viz Edrovice. Edlštejn 1 Hrad u Zlatých Hor; Sl. 2 1281 de castro lapideo, quod Edelstain dicitur, CDM IV, 189; 1361 cas trum Edelstein, CDM IX, 256; 1361 de castro Edelstein, Reg. VII, 986; 1377 Edelstein, Gr-M II, 484; 1385 das Haus Edistein, Gr-M II, 493. 3 Hrad náležel vratislavskému biskupství, kolísal však mezi Slezskem (knížectvím niským) a Moravou. R. 1467 byl pobořen. 5 M J: z něm. edel „vznešený, šlechet ný“ a stein „skála, kámen“, přeneseně „hrad“. Podle hradu Edlštejnu dostalo i město Cukmantl načas jm. Edelstadt, viz Cukmantl. CV —; Prof —; E d m i t z, viz Citonice. Edrovice 1 1930 samostat. obec, nyní osada města Rýmařova, 1 km sz od Rýmařova. 2 1678 a 1718 Edersdorff; 1720 Edersdorf; 1751 Edensdorf; 1846 a 1872 Edersdorf; 1893 Edersdorf, Edrovice. 3 P. Janovice. Založeny krátce před r. 1563. Něm. 5 Osada nazvána podle vlastníků pan ství Ederů ze Sfavnice, něm. Edersdorf „ves Ederova“ . Česky až 1893 s analog. -ovice. CV 257. E g e r s b e r g , E g e r s d o r f , viz Egrov. E g e r s t h a l , viz Růžov.
Egrov 1 Dříve osada, pak místní část obce Babic (Šternbersko); 1950 splynul s Babicemi a přečíslováním zanikl. 2 1846 Eggersberg; 1872 Egersdorf; 1905 Egersdorf, Egrov. 3 P. Zerotín. Ves vznikla 1786 parcelací dvora. Něm. 5 Ves nazvána patrně podle úředníka Eggera, který spolupůsobil při založení vsi, nejprve něm. Eggersberg „Egrova hora“, pak Egersdorf „E-ova ves“ . Čes ky až 1905 Egrov s analog, -ov. E h r e n b e r g , viz Loučka. E i b e n s c h i t z , viz Ivančice. E i b e s , E i b i s , viz Ivaň. E i c h h o r n , viz Veveří. E i l o w i t z , viz Jílovec. E i n o t h, viz Renoty. E i n s i e d e l , viz Mnichov, viz Ve veří. E i s e n b e r g , viz Ruda, E i s e n h a m m e r , viz Hamry 3, 5, viz Hamr 4, viz Adamov 1. E i s g r u b, viz Lednice. E j v a n o v i c e , viz Vanovice, viz Ivanovice u Brna. Ekartovice 1 Zanikly v okolí města Jeseníku; Sl. 2 1305 Eccardi villa, CDS XIV, 14. 5 Jediný doklad je polatinštělá podo ba německé předlohy *Ekartsdorf „ves Ekartova“ . V českém MJ je příp. -ovice analogická. ČV —; Prof —; Nekuda 153. Elba, nyní Labe. 1 Osada Nových Losin, 8 km jv od Starého Města. 2 1591 ve Wysoku Elbu (4. p), ZDO X X X , 139; 1678, 1718 a 1751 Elbe; 1846 a 1872 Elbe, Elba; od 1949 Labe. 3 P. Kolštejn. Něm. 5 Zápis z r. 1591 ukazuje, že tu jde o přenesení MJ Vrchlabí z Čech (odkud patrně přišli osadníci), které znělo něm. Hohenelbe „Vrch Labe“ . Překladem první části něm. jména a neporozumě ním druhé vznikla podoba Vysoká Elba.
215
CV 257 (bez); Prof IV 631-632 (Vrch labí). 6 U tří kamenů/Am Dreistein. Eleonorovice 1 Kdysi samostat. ves, která splynula s Halenkovicemi (Napajedelsko). 2 1667 Eleonorowicze, Urbář napajedelský; 1671, 1718, 1720 a 1751 Eleonorowitz. 3 P. Napajedla. Ves za ložena v letch 1655—1667. 5 MJ: analogická příp. -ovice k žen skému OJ Eleonora. Zřejmě pojmeno vány podle některé příslušnice rodu hrabat z Rotálu, kterým panství v době založení vsi patřilo. CV —. E 11 g o t h, viz Lhota, Lhotka. Emauzy 1 Osada obce Vražné (dříve Horní Vražné), 3 km jižně od Oder; Sl. 2 1805 a 1835 Emaus; 1870 Emaus, Emauzy, Catal cleri. 3 P. Odry. Za loženy 1786. Něm. 5 MJ: podle biblických Emauz. Český název teprve 1870. CV —; Prof —. E n d e r s d o r f , viz Ondřejovice. E n d m a n n s d o r f , viz Osoudov. E n g e l s b e r g , viz Hora Andělská, viz Sehrad. E n g e l s d o r f , viz Bohutín. E n g e l s s t a d t , viz Hora Andělská. E n g e l s t h a l , viz Zleby Andělské. E n g e l s w a l d , viz Mošnov. E n k e n f u r t , viz Bezděkov. Epice 1 Zanikly u Vracovic (Vranov sko) v lese Obora, jehož část slula Hipitz. 2 1360 iri Nepicz, ZDB III, 560; 1361 Vepicz, ZDB IV, 30; 1406 Epycze, ZDB VIII, 607; 1549 ves pustou Ijpicze, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou Ypicze, ZDB X X X I, 31. 5 MJ: příp. -ice k OJ Eppo, Ebbo, domácké zkratce k něm. OJ Eberhart.
216
Rozložením předložky in ve spojení in Epicz vzniklo 1360 Nepicz, česky 1361 Vepicz ( < v Epicích). Svoboda StčOJ 178; Prof I2 527 (Ejpovice); CV - . E p p e r s w a g e n , viz Nepřivaž. E r d b e r g, viz Hrádek. E r d m a n n s d o r f , viz Hartmanice. E r d m a n n s g r u n d , viz Artmanov. E r z b e r g, viz Rudka. E s s e k 1e e, viz Nesachleby. E t m i t z, viz Citonice. E u l e n b e r g , viz Sovinec. E v a ň, viz Ivaň. E v a n č i c e , viz Ivančice. Evaneč 1 Zanikl mezi Matěj ovce a Dolním Radíkovem (Slavonicko), kde se r. 1579 jmenuje Ejvančický potok. 2 1366 Eywancz, ZDB, 433; 1399 Pewancz, ZDB VIII, 244; 1466 (villam) Ewancze desertam, ZDB XIV, 28. 3 Ves náležela k panství rudoleckému a byla 1466 pus tá. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Ejvanek, Ejvanec, která deminutiva k Ejvan, domácké podobě OJ Ivan. Doklad 1366 Eywancz vznikl morfologickým vyrov náním podle na Ejvanči, z Ejvanče-*Ejvanč; srov. Jenč, Lulč (nář. k Luleč), Melč, Telč. Při přejetí do němčiny moh lo být -č chápáno jako něm. genitivní -s, jak také ukazuje zápis 1399 Pe wancz, v němž počáteční P- z přičleně ní předložky bei ve spojení bei Ejwancz k MJ. Viz Ivaň (■<—Evaň), Ivanovice. CV - ; Prof - . E v a n e č , viz Vaneč. E v a n o v i c e , viz Ivanovice.
F thal, Ferdinandov; 1881 Ferdinandstál; F a l k e n a u , viz Falknov. 1 Zanikl u Písečného 1893 Ferdinandsthal, Ferdinandov též (Jesenicko); Sl. 2 1305 Valkenhayn, Ferdinandstál. 3 P. Janovice. Ves zalo CDS XIV, 14. žena r. 1755 pro dělníky janovické ma nufaktury. Něm. 5 MJ: z něm. des, den Falken Hain 5 Obec nazvána podle majitele pan „Sokolův, sokolí háj“ , Viz Falknov a ství Ferdinanda hr. Harracha něm. 1846 Sokolí. CV Prof F alknov, nyní Sokolíčko 1 Dříve Ferdinandsthal „údolí F-ovo“, čes. až od 1872. CV 265. obec, nyní osada obce Stonařov, 11 km 2. Ferdinandov 1 Zámeček u Podivic jižně od Jihlavy. 2 1356 Fálcnanaw, Petridesovy výpisky; 1358 villam Falk(Vyškovsko). 2 1906 Ferdinandsruhe, Ferdinandov. 3 Lovecký zámeček z pol. nou, ZDB III, 278; 1378 villam Falknow, ZDB VI, 560; 1386 villam Falk18. stol. 5 Zámeček postaven a pojmenován now, ZDB VII, 435; 1480 na ves pustou po Ferdinandu Juliu hr. Troyerovi, kte Falknow, ZDB XV, 13; 1846 Falkenau, rý byl 1745—1758 jako olomoucký bis Falknow; 1872 Falkenau, Falknov; od 1949 Sokolíčko. 3 P. města Jihlavy. Ves kup uživatelem vyškovského panství. Nazván nejprve něm. Ferdinandsruhe zpustla v 2. pol. 15. stol., r. 1778 ob „místo F-ova odpočinku“ . # MJ: ana novena parcelací dvora. Něm. log. příp. -ov k OJ Ferdinand španěl. 4 Folknava, na Folknavu, folknavskej. 5 MJ: z něm. des n. den Falken F-/Hemando, srov. stněm. Herinand Au „Sokolův n. sokolí luh, mokřina“ , k heri „vojsko“ a gót. ana-, nanfcjan „odvážiti se“ . CV 265; Prof I2 536. k něm. Falke sthn. falco „sokol“ . Nové F e r d i n a n d s r u h e , viz Ferdinan čes. jm. Sokolíčko s analog, deminut. příp. -íčko jako ve jm. Veselí/Veselíčko, dov 2 . F e r d i n a n d s t h a l , viz Ferdinan Javoří/Javoříčko. ČV 265; Prof I2 534; Nekuda 81; DS 8, 35; 13, 73. dov 1 . Ficová, nyní M ýtinka 1 Dříve osada F a m i l i e , F a m i l i a n t (-i, -ov), častá PJ dvorů, šamotů, částí vsí. 5 Viz Bukovice, nyní osada města Jeseníku; Sl. 2 1748 Fietzenau, A 102; 1836 a 8. Nové Dvory. Farkaška 1 Samota u Puklic (Jihlav 1894 Fitzenhau; 1924 Ficová, Fitzenhau; od 1949 Mýtinka. 3 P. Frývaldov. Osa sko). 2 1893 Farkaška. 3 K samotě ná leželo 5 domů a hostinec. Samota vznik da založena krátce před r. 1784 a nále la r. 1904, hostinec stál již dříve. žela k tzv. „Haugemeinden“ . Něm. 5 M J: příp. -ka k maďař, pří jm. Far5 MJ z něm. Fitzenhau „mýtina pat kaš („vlk“). Byl to nejdříve název hos řící rodině Fitzů“ . V Jesenících velká tince podle jejího majitele, který podle skupina něm. MJ s -hau „mýtina“ , od lidové tradice byl Cikán. CV —; Prof —. tud i nové čes. deminutivní Mýtinka. F e 1 d h o f, viz Dvorek. O -o v a -+ -o v á ve starším čes. jm. Fi F e l d h o f e l , viz Dvorek Ptenský. cová viz Držková, Hostišová. ČV —; F e l d s b e r g , viz Valtice. Prof —. 1. Ferdinandov 1 Osada obce Stříbr Fiederfle 1 Zanikly na panství brun né Hory, 5,5 km západně od Rým ařova. tálském splynutím se Starým Městem; 2 1846 Ferdinandsthal; 1872 FerdinandsSl. 2 1524 Fiderfle, Kapras I, 200. Falkenhain
217
5 MJ z něm. *Viehdorf(e)l „dobytčí, hovězí víska“ , zn. nejspíše ves pasáků dobytka (srov. PJ Fifejdy v Ostravě a j. -t—Viehweide). CV —; Prof —. F i e g e l h a m e r , viz Hamry Dolní. F i e t z e n h a u , viz Ficová. Filipov 1 Dříve osada, nyní místní část města Zábřehu. 2 1846 Philipps thal, Filipow; 1872 Philippsthal, Filipov. 3 P. Zábřeh. Ves byla založena na kon ci 18. stol. Čes. 5 MJ: analog, příp. -ov k OJ Filip, něm. Philippsthal „Filipovo údolí“ (srov. Ferdinandsthal). Nazván po Filipovi z Lichtenštejna, na jehož bývalém nemilském dvoru byl Filipov 1780 parce lací založen. CV 265; Prof I2 537. Filipová 1 Ves 13 km ssv od Šum perka. 2 1846 Philippsthal; 1872 Phi lippsthal, Filipov; 1924 Filipová, Phi lippsdorf. 3 P. Vízmberk. Ves vznikla 1773 parcelací dvora. 5 MJ nejprve něm. Philippsthal „Fi lipovo údolí“ (srov. výše), 1924 Philipps dorf „F-ova ves“ . Česky nejprve 1872 Filipov s analog, -ov (srov. rovněž vý še), od 1924 Filipová s analog, -ová, které podle jmen Ficová, Josefová, Ramzová apod. patřících původním něm. tzv. „Haugemeinden“ . Toto -ová vzniklo přehodnocením původ. čes. posesív. -ova, o čemž viz Držková, Hostišová. Obec nazvána podle velehradské ho opata Filipa Zurého. CV 269. 1. Filipovice 1 Osada obce Domašov, 8,5 km jjz od Jeseníku; Sl. 2 1805, 1836 a 1894 Philippsdorf, 1924 Filipovice, Philippsdorf. 3 P. Frývaldov; založeny 1777. Něm. 5 Název podle majitele panství Fili pa hr. Schafgotsche. 2. Filipovice 1 Ves 8 km ssv od Vít kova; Sl. 2 1805 Philippsdorf, Neudoerfel; 1835 Philippsdorf, Filiporytce (!); 1894 Philippsdorf, Filipovice. 3 P. Melč. Ves založena 1706. Něm. 5 Něm. Philippsdorf „Filipova ves“ nebo Neudoerfel „nová víska“. 6 U Hon218
sa/Honháuser, Zábřemí, také Zádenčí/ Kieferhauser. 3. Filipovice 1 Osada obce Borotic, 14 km východně od Znojma. 2 1846 Philippsdorf; 1872 Philippsdorf, Filipov; 1893 Philippsdorf, Filipovice. 3 P. Lechovice. Osada založena 1785. Něm. 5 Německy se ves jmenuje Philipps dorf „Filipova ves“. 0 MJ: analogická přípona -ovice k Filip. Prof I2 537 (Fi lipov); CV 266. F i s c h h á u s e l , viz Hostěrádky. Flandorf, nyní Panenská 1 Ves 5,5 km jzz od Jemnice. 2 1718 a 1720 Frauen dorf; 1751 Frantzdorf (!); 1846 a 1872 Frauendorf; 1893 Frauendorf, Frandorf, též Flandorf; 1915 Frauendorf, Frandorf; 1924 Flandorf, Frauendorf; od 1949 Panenská. 3 P. Staré Hobzí. Za ložena krátce před 1718. V 18. stol. by la ves pustá, pak znovu osazena. Ces. 4 Flandorf, na Flandorf, Flandorfák/ Flandorák, flandor(f)skyj (Jemnice). 5 MJ: nejdříve něm. Frauendorf k Frau, sthn. vrouwe „žena, panna, jeptiška“ a -dorf „ves“ . Ves nazvána tak patrně proto, že byla asi v nějakém vztahu k blízkému ženskému klášteru (viz Pa nenská Rozsíčka). Ze zkráceného něm. Frandorf vzniklo disimilací Flandorf. Dnešní Panenská vychází z význ. Frau „panna (jeptiška)“ . CV 257 (bez); Prof I2 544 (Frauenberg). F l o s s d o r f , viz Splavsko. Fojtovice 1 Zanikly v místech ny nějších Jelenic na panství hradeckém (Vítkovsko). 2 1548 Foytowicze, ZDOp V I I I , 1.
5 MJ: příp. -ovice k apelat. fojt. zn. ves, kde sídlil fojt. Byl to úředník, je hož prostřednictvím vykonával soudní pravomoc ten, kdo byl vyňat z pravo moci úředníků panovníkových. Fojty si ustanovovali církevní i světští feudálové. Lašské fojt = rychtář, starosta. Mezi zaniklými Fojtovicemi a sousední Březovou trať Fojtův kopec. Prof I2 539. Příjm. Fojt, Fojtík; častá PJ Fojtství, Fojtůvka, Fojtová, Fojtovec.
Fonovice 1 Dříve samostatná obec, 1930 samota Polanky nad Odrou (Klimkovicko); Sl. 2 1805 Fonsdorf; 1870 Vonsdorf, Catal. cleri; 1894 Vonsdorf, Fonsdorf; 1935 Fonovice. 3 P. Studén ka; založeny v 2 . pol. 18. stol. 5 Když Johann Wenzel von Moenich, majitel statku, zakládal nové osady, po jmenoval je postupně Johannsdorf (Ja novice), Wenzelsdorf (Václavovice) a Vonsdorf (Fonovice). Plánované zalo žení vsi Menichovice (Moenichsdorf) se pro jeho úmrtí již neuskutečnilo; Prá sek SA 1902, 71. Podle postupu jmen zakládaných vsí lze soudit, že tu šlo o mimořádný případ, kdy pro jméno nové osady z jména majitele panství volena předložka von „z“ . CV —.
bylo selských usedlostí, nýbrž jen dom ky. 2. Fořt H orní 1 Osada obce Uhelné, 2,5 km jv od Javorníku; Sl. 2 1805 a 1836 Ober Forst; 1894 Oberforst; 1924 Horní Fořt, Oberforst. 3 P. Janský Vrch. Poněvadž se 1682 jmenuje Dolní Fořt, musil existovat tehdy i Horní Fořt. Něm. 5 MJ: z něm. Forscht „hájený les“. CV - ; Prof I2 540; DS 13, 74; Kluge EWD 11 170. F r a i n, viz Vranov. F r a i n e r s d o r f , viz Ves Vranov ská. F r a i n s p i t z , viz Branišovice. F rajhu by 1 Zaniklá ves, nyní samo ta u Oldřišova (Hlučínsko); Sl. 2 1543 ves pustou Ffreyhoff, ZDOp VI, 1; 1935 F o r s t , viz Fořt. Frajhuby. 1. Fořt D olní 1 Osady Dolní Fořt 5 MJ: z něm. Freihof „svobodný — Domkáři a Dolní Fořt — Mlatci Za dvůr“ tj. bez poddanského vztahu. Ces. hradníci obce Uhelné, 3 km jv od Ja Frajhuby vzniklo adaptací něm. Freivorníku. 2 1507 den Wald, der Forscht hof(en) —v Frajhov/b, přičemž v lid. genannt, Jesenicko 430; 1568 Forst, A II, etymologii spojeno s huba „ústa“ . Zpět 173; 1805 Nieder Forst; 1836 Nieder ným přejetím do němčiny 1940—1945 Forst Dreschgärtler, Niederforst PriebFreihiigel k Hiigel „vrch“ , ač samota nerleute; 1894 Niederforst-Dreschgärt leží na rovině. CV —; Prof —. ner, Niederforst-Priebnerleute; 1924 Franckovice 1 1935 samost. obec, ny Dolní Fořt-Domkáfi, Niederforst-Prieb ní místní část Rackové, 6,5 km jjv od nerleute, Dolní Fořt-Mlatci, Niederforst Holešova. 2 1846 Franzkowitz, FrancDreschgärtner. 3 P. Janský Vrch. Pů kowice; 1872 Franzkowitz, Franckovi vodně tu byl jen dominikální dvůr, od ce; 1885 Františkovice, Catal. cleri. 3 P. r. 1671 samostatná obec. Něm. Holešov; založeny 1793 na místě zruše 5 R. 1508 tu byl les zvaný Forscht ného dvora. Ces. (A II, 175) „hájený les, Bannwald“. 5 MJ: analogická příp. -ovice k do Dolní Fořt se rozdělil, zřejmě podle mácké podobě OJ František: Francek. náležitosti ke dvěma různým vrchnos Syn tehdejší majitelky Barbory hr. tem, na dvě samostatné části: Nieder Erdody se jm. František. CV 266. 6 Forst Dreschgärtler (Dolní Fořt-MlatciStrhanec. Zahradníci) a Nieder Forst Priebnerleut F r a n k e n h a u , viz Franková. Franková, nyní Seč 1 Dříve (1935) (Dolní Fořt, osada lidí Priebnerových); příjm. Priebner je doloženo v Javorní osada obce Bukovice, nyní osada města ku již 1462—1473, kdy se píše Jiří Prieb Jeseníku; Sl. 2 1671 Caspar Franek ner. MJ počeštěno až 1924: Dolní Fořt aussm Hau, Jesenicko 222; 1805, 1836 Mlatci Zahradníci, něm. dreschen „mlá a 1894 Frankenhau; 1924 Franková, tit obilí“ , Gärtner „zahradník, kdo Frankenhau. Od 1949 Seč. 3 P. Frývalvlastní malé hospodářství, podsedník“ ; dov. Osada založena 1735 a náležela k tzv. „Haugemeinden“. Něm. Dolní Fořt Domkáři: osada, v níž ne 219
5 MJ: mámená Hau eines Franken „mýtina, paseka Frankova“ ; nepatří k Au „luh, mokřina“ , jak pěkně uka zuje doklad 1671 Franck aussn Haw (Schwarz 101). Obec byla nazvána po svém prvním obyvateli. Do češtiny ná zev upraven až 1924 Franková, a to podle MJ Filipová, Ficová, Ramzová. O -ová viz Filipová a Hostišová. Prof I2 541 (Frankenhammer). ČV —. F r a n k s t a d t , viz Franštát, Fren štát. 1. Frankštát, nyní Nový Malin 1 Městys 5 km vjv od Šumperku. 2 1350 de Frankstat, ZDO I, 170; 1381 de Ffrankenstat, ZDO IV, 212; 1391 Franckenstat, CDM IX, 34; 1397 de Freynstat, ZDO VI, 522; 1504 pod rybníkem frantsstatskym, PO VII, 231; 1561 z městeč ka Fframsstatu, PO XXVII, 157; 1604 zum Frankstat, Prásek, Organisace, 75; 1617 fojtu frankstatskemu, PO X X X IX , 183; 1672 ex pago Frankstat, Děkan, matr. Šumperk; 1676 Franckstadt; 1720 Frankstadt; 1751 Franckstadt; 1846 Frankstadt, Franksstat; 1872 Frank stadt, Frankštát. Od 1947 Nový Malin. 3 P. města Šumperka. Původně byl Frankštát městečkem (tak 1391), pak klesl na ves a od 1569 byl opět městeč kem, ač někdy byl nazýván i vsí. Patroc. far. kostela (fara 1768 obnovena) Nar. P. Marie. 1750 papírna. Něm. 5 Dnešní název Nový Malin odtud, že mnozí noví osadníci byli volyňští Češi, přišlí po r. 1945 z osady Český Malin na Volyni. ČV 267 (bez). 6 Far ské domky/Pfarrhauser. 2. Frankštát 1 Zaniklá ves v nezná mé poloze na panství kolštejnském (Sta roměstsko). 2 1575 s vesnicemi, které se staví. . . ves Frankstatt, ZDO X X IX , 27. 3 Založení vsi, která byla patrně v nějakém spojení s Frankštátem 1, se nezdařilo. 5 MJ se odvozovalo z něm. Stadt der Franken — Frankenstadt „město lidí z kmene Franků“ , ve skutečnosti však je odvozeno z_O J Frank „Frank“ —
220
Stadt eines Franken „město Frankovo“ . Zkráceno na Frankstadt, čes. Frank štát. Srov. Franková, Frenštát. ČV 257; Prof I2 541 (Frankenhammer). Franštát 1 Kdysi samostatná obec, pak předměstská ulice (nyní ul. Tyršo va) Ivanovic na Hané. 2 1537 Ffransstat, předměstí před městečkem Ewanowiczemi, PO XVII, 200; 1500 na ulici Ffransstat, ZDO X X V , 21; 1590 v ulici Ffransstatie, PO X X V , 151; 1597 ulice Ffransstatu, PO X X X IV , 35. 3 P. Iva novice na Hané. 5 MJ zkráceno z původního Franken stadt, v. Frankštát. 1. Františkov 1 Osada obce Velkých Kunětic (Jesenicko); Sl. 2 1805, 1836 a 1894 Franzberg; 1881 Francberk; 1924 Františkov, Franzberg. 3 P. Velké Kunětice. Založen 1792 parcelací dvora. Něm. 5 Něm. Franzberg „F-ův kopec“ . Jmé no dostala osada po Františku Hackenbergovi, zeměměřič, úředníku, který r. 1800 vyměřoval pozemky pro jednotlivá stavení (Zuber Jesenicko 424). 2. Františkov 1 Dříve osada, nyní místní část obce Újezda; 9,5 km jižně od Hrotovic. 2 1846 Franzdorf, Fran tiškou;. 3 P. Újezd. Ves založena krátce před r. 1806 jako hornická osada (těžba železné rudy). Čes. 4 Františkov, na Františkov, Františčák, františské. Žert. Franckov, Frančščák, františkánské. 5 „Osada pojme nována byla dle cis. Františka I.“ , ne byla tedy založena 1780, jak soudí ČV 266 (Dvorský VM-Hrotovice 311). MJ: analog, příp -ov k OJ František. Prof I2 542. F r a n z b e r g , viz Františkov. F r a t t i n g , viz Vratěnín. F r a u e n d o r f, viz Flandorf, viz Rozseč. F r e i H e r m e r s d o r f , viz Heřmanice Svobodné. F r e i b e r g , viz Příbor. F r e i h e i t , viz Svoboda. F r e i h e i t s a u , viz Háj.
F r e i h e i t s b e r g , viz Svobodín. F r e i h u b e n , viz Frajhuby. F r e i s t a d t , viz Fryštát. F r e i s t a d t l , viz Fryšták. F r e i s t e i n , viz Frejštejn. F r e i w a l d a u , viz Frývaldov. Frejštejn, nyní Podhradí nad Dyjí 1 Městys 9 km západně od Vranova n. D. 2 1251 de Vreynsteyne, CDB IV, 228; 1351 Vreinstain, CDM VI, 414; 1493 hrad zbořený Ffraysstayn, ZDB XVI, 45; 1564 městečko Ffraynsstayn, ZDB XXVIII, 70; 1633 Freystein; 1672 Frainstein; 1718 Freistein; 1720 Frey stein; 1751 Freystein; 1846 Freistein; 1872 Freistein, Freistein; 1924 Frejštejn, Freistein. Od r. 1949 Podhradí nad Dyjí. 3 P. Uherčice. Hrad stával již 1251 a byl kolem 1450 jako loupežnické hnízdo rozbořen. F. byl 1487 městečkem. Něm. 5 M J: z něm. výrazu bei einem freien Steine „(hrad) na osamělé nebo snadno přístupné skále, kameni“ . ČV 257; Prof —; Beranek 90; Schwarz 278. 6 Bachörtl, Libuňský mlýn/Loibingsmiihle. Frélichov, nyní Jevišovka 1 Ves 13 km zsz od Mikulova. 2 1353 de Frolaychsdorf, ZDB II, 102; 1358 in Freyleychsdorf, ZDB III, 317; 1414 czu Frolesdarff, Bretholz, Urbar 124; 1583 Ffrelesstorff, ZDB X X X , 161; 1596 ze vsi Ffrelessdorffu, PB X X X I, 420; 1673 Fröllersdorf; 1718 Frölersdorf; 1720 Frellersdorf; 1751 Frollersdorf; 1846 Fröllersdorf; 1872 Fröllersdorf, Frelešdorf; 1881 Frélichov, Frelešdorf; 1885 Fröllersdorf, Frélichov; 1893 Fröllers dorf, Frélichov, Frelišov; 1906 Fröllers dorf, Frélichov, Frjelištorf; 1924 Fréli chov, Fröllersdorf. Po 1945 Chorvát ská, od 1949 Jevišovka. 3 P. Dmholec. Na počátku 16. stol. byla ves pustá, před polovinou 16. stol. obnovena na jiném místě a kolonizována částečně Charváty. R. 1538 se jmenuje pustá ves Starý Frélichov, takže ves již obnove na. Fara (patroc. kostela sv. Kunhuty) již v 16. stol. Národopisně i jazykově do 2 . svět. války charvátská ves. Část
Charvátů přesídlena po 1945 na Vítkovsko. 5 MJ: původně německé. 1353 Fro laychsdorf, 1358 Fre-, od 1673 Fröllers dorf. К něm. OJ Fröhlich „Veselý“ , -dorf „ves“ , zn. Fröhlichova ves. Fröller je domácká podoba к OJ Fröhlich. Z něm. Fröllersdorf vzniklo 1596 čes. Ffrelessdorff. Česky potom až 1846, 1872 Frelešdorf: -š vzniklo splynutím z něm. -rs-. Od r. 1885 analogická příp. -o v: Frélichov, jen 1893 Frelišov. Charvátsky: Frjelištorf. CV 67; Beranek 78. Dnešní jméno Jevišovka podle polo hy: ves leží při ústí Jevišovky do Dyje. F r e n d l h a m m e r , viz Hamry Dol ní a Horní. Frenštát pod Radhoštěm 1 Město 15 km jv od Nového Jičína (bývalé Pře rovsko). 2 1382 in Frankenstat, CDM XV, 225; 1517 z Ffransstata, PO X, 277; 1581 městečko Ffransstath, Hukvaldský urbář; 1632 z města Frenštáku, Prásek, Organisace, 76; 1672 Frankstadium, Dě kan. matrika Ostrava; 1676 Franckstadt; 1711 z města Franksstata, Matrika v Hranicích; 1718 Frankstadtl; 1720 Frankstatt; 1751 Franckstadt; 1846 Frankstadt, Frensstat; 1872 Frankstadt, Frenštát; 1924 Frenštát pod Radhoš těm. 3 P. Hukvaldy. Domněnku, že Farkasstadt z r. 1299 je totožné s Fren štátem, vyvrátil Hosák, Slez. sborník 57, 1959, 338 a n. (Počátky Frenštátu a hradu Schauensteinu). Již v 14. stol. město; v 16. stol. hamr, v 18. stol. tkalcovství a soukenictví. Far. kostel sv. Martina. Ces. 4 Frenštát, do Frenštatu/na Frenštát, ve Frenštatě/na Frenštátě, Frenštačan, frenštacky. 5 MJ: z něm. 1382 Fran kenstadt „město Frankovo“ к OJ Frank „obyvatel Francka“ (MJ nikoli к ná rodnímu jm. Frank; viz Frankštát). Zkráceno 1577 Fransstat; s e, které disimilací dvou a, poprvé 1632 z Fren štáku.; 1872 poprvé Frenštát. Přívlastek z r. 1924 „pod Radhoštěm“ podle polo hy pod horou Radhošť (1129 m). U CV 221
257 z pův. Pharcastat 1299 (omyl). Schwarz 105 k tomu uvádí, že město bylo nazváno podle zakladatele Pharcase von Naztil (správně Vlka z Násilé, Pharca[s] z maď. „vlk“ , viz Farkaška) a že se toto jm. neujalo. L. Hosák uká zal (viz sub 3, str. 341), že město po jmenováno podle lokátora Franka z Choryně. Schwarz 105. 6 Bartošky, Buzkovice, Helštejn, Horečky, Kopané, Lán ský, Lomná, Lubina, Popradná, Planiska. Freudenstein 1 Hrad u Karlovic (Bruntálsko); Sl. 2 1579 byl již v zří ceninách; náležel původně knížatům opavským. 5 MJ něm.: Freudenstein k Freude „radost, potěcha“ , a -stein „kámen, ska lisko“ , přeneseně „hrad“ , jak často v něm. hradních jménech; -stein snad v protikladu k něm. Freudenthal pro Bruntál. CV —; Prof I2 545 (Freuden berg, -heim). F r e u d e n t h a l , viz Bruntál. Freundsberg 1 Hrad pravděpodobně na hoře Klenov nad Bystřičkou (Vse tínsko). 2 1308 cum castro Vreundberk, CDM VI, 17. 5 MJ: něm. Freundsberg k Freund „přítel, druh“ a -berg „vrch, hora“ , zn. přítelův n. přátelský hrad. CV —; Prof I 545. F r i e d b e r g, viz Místek. F r i e d e b e r g , viz Frýdberk. F r i e d e k, viz Frýdek. F r i e d e r s d o r f , viz Caková. F r i e d l a n d , viz Frýdlant. F r i e d r i c h s d o r f , viz Bedřichov. F r i e d r i c h s f e l d e r Dórfel, viz Ves Nová. Friedrichswald 1 Zanikl u Cermné (Libavsko). 2 1324 ad villam, que Fridrichswalde dicitur, CDM VI, 265. 3 Ves byla 1324 již pustá. 5 MJ něm.: zn. Friedrichův les. O Friedrich viz Bedřichov. CV —; Prof I2 545-546. F r i e s e d o r f , viz Březná. F r i e s e h o f , viz Dvůr Březenský. F r i s c h a u , viz Fryšava.
222
F r i t z e n d o r f , viz Fryčovice. Froblov 1 Kolonie vsi Sosnové (Kr novsko); Sl. 2 1805 Frobelhof, jinak Waldhäuser; 1870 Frobelhof, Catal. cleri; 1894 Frobelhof; 1935 Froblov, Fro belhof. 3 P. Sosnová; založeno 1772. 5 MJ z něm. 1805 Frobelhof, utvoře no z predikátu rodu von Frobel, který tehdy držel Sosnovou, -h of „dvůr“. Ta ké Waldhäuser „domky v lese“ . Do češ. až po 1918 Froblov s analog, -ov. CV —. F r o h l i c h s d o r f , viz Veselí. F r ö l l e r s d o r f , viz Frélichov. Fryčovice 1 Ves 9 km západně od Místku. 2 1267 Fritzendorf, CDM III, 402; 1269 de Vreccendorf, CDM IV, 28; 1347 in Friczindorf, CDM XV, 26; 1374 zu Fritzendorff, CDM XV, 159; 1393 in eadem villa Ffriczendorff, ZDVGMS 1901, 259; 1467 vsi FryČovic, LSA 497; 1505 fojta ffriczowskeho, DM VI, 26; 1581 ves Ffrycžowicze, Hukvaldský urbář; 1672 Friczowitz, Děkan. matr. os travská; 1676 Frytschowitz; 1718 a 1751 Fritschowitz; 1846 Fritzendorf; Friczowice; 1872 Fritschowitz, Fryčovice; 1881 Fričovice. 3 P. Hukvaldy. Ves založena za kolonizace biskupa Bruna. Již v 16. stol. farní kostel Nanebevzetí P. Marie, 1785 fara obnovena. Ces. 4 Do Fryčovic, ku Fryčovicam, za Fryčovicami, Fryčovjane, fryčovsky. 5 MJ znělo nejprve něm. 1267 Fritzen dorf „Dorf eines Fritzes, ves Fricova“ . Do češt. přejato poprvé 1467 v podobě Fryčovice s analog, příp. -ovice. Podle čes. Fryčovice pak 1872 něm. Fritscho witz. Příjm. Fritz, Fric, Frič z něm. Fritz, Fritsch, domáckých podob OJ Friedrich, o němž viz Bedřichov. Na Slovensku Fričovce. CV 68 ; Prof —; Fleischer, Ostmitteldeutsch Fritz (e) — Frit(z)sch(e) . . . ve sbor. Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 81 (Halle) 1959, 303-322. 6 Hájek, Krnalovice, Zámrklí (myslivna). Frýdberk, nyní Žulová 1 Město 9 km jz od Vidnavy; Sl. 2 1325 Vredberg, A
163; 1348 castrum Fredberg, G-M II, 220; 1358 Fredberg, Gr-M II, 220; 1373 Fredeberg, A 164; 1421 das Haus Fredeberg, Gr-M II, 246; 1446 Fredeberg, Gr-M II, 253; 1460 Frideberg, Gr-M II, 276; 1504 Fredeberg, A 165; 1614 Fridebergensis, Činek 110; 1805 Frideberg; 1836 Friedeberg; 1881 Frideberk; 1894 Friedeberg; 1924 Frýdberk, Friedeberg. Od 1948 Žulová. 3 P. Frýdberk. Již 1325 městečko s hradem, do něhož vestavěn farní kostel. Od 1793 město. V 15. stol. sklárna, v 1. pol. 19. stol. lomy na žulu. Frýdberk náležel ke knížectví niskému. Něm. 5 MJ: z něm. Friedeberg, to složeno ze střhn. vride „mír, ohrada“ , dnes „Einfriedung“ ; ve slezské němčině bylo vřed, tak v dokladech do 1504, kdy na posled Fred- (Frid- poprvé 1460). Dru hý komponent -berg „kopec, hora“. České Frýdberk až 1924. Dnešní název Žulová podle lomů na žulu, viz sub 3. CV —. 6 Englovy domky/Engelháuser, Peschlův lám/Peschelhube, Nýznerov/ Niesnerberg (v. t.). Nad Žulovou pout ní kostelíček Gottesberg. F rýdek, nyní část města F rý d ek -M ístek 1 Město na Těšínsku; Sl. 2 1386 in Fridek, KP I, 68 ; 1423 zu Frideke, Listinář 152; 1450 castrum Fridek, Listinář, 207; 1583 k faře ffrydeczke, ACO B 12; 1614 na Frýtku, ZDOp 659, edice; 1615 Fridecensis, Činek, 113; 1641 na Frýdku, LSA 412; 1646 von Ffridek, Matrika v Opavě; 1656 de Fridek, Matr. ve Vyškově; 1666 ex Fridek, Matrika v Lipníku; 1688 in civitate Frideca, VB 559; 1736 Fridek; 1808 Friedeck; 1881 Fridek; 1894 Friedek, Frýdek. 3 P. Frý dek (status minor). F. byl vysazen na město v 1. 1327—1368. Již v 16. stol. zámek. Arcipryštský kostel sv. Jana Křt. Od 1. pol. 18. stol. poutní kostel P. Marie. V 18. stol. rozkvět soukenictví. Před r. 1919 byl Frýdek statutárním městem. Panství kolísalo mezi Moravou a Slezskem. Ces. 4 Frýdek, Frydečoni |-uni \-ani (no
věji), frydecky; arch. Frdek \Vrdek, Frdečoni, frdecky: skupina -ry - pova žována v hornoostravském nářečí lašském za nářeční výslovnost (jako v hrnec — hrynec, krk — kryk, podob ně Frýdlant n. Ostr. — Frlant, v. t.). 5 V MJ souvisí první komponent se střhn. vride „mír, ohrada, ochrana“ a druhý s eck „Ecke, roh, ohbí“. Byl to název hradu chránícího obchodní stez ku na jejím ohbí nebo ležící na ohbí řeky. Od r. 1960 název Frýdek-Místek pro spojená města a přilehlé osady. CV - ; Prof - ; Prásek SA III-l, 157 (o sídelním vztahu k Místku). 6 Nové dvory. Část města Růžový pahorek za ložena na místě bývalé panské zahrady Rosenberg, zvané lidově Na hurdačce (hurdat nář. „koitovat“). 1. Frýdlant nad M oravicí, nyní B řid ličná 1 Městečko 7,5 km vjv od Rýmařova. 2 1510 městečko pusté Frýdlant, LSA 553; 1542 městečko pusté Ffrydlant, ZDO X X V , 67; 1633 Fridlant; 1672 in Fridlandt, Děkan. matr. Bruntál; 1678 Frydtlandt (!); 1718 Friedlandt; 1751 Friedland; 1846 Friedland, Frid lant; 1872 Friedland, Fridland; 1881 Fridlant; 1885 Friedland an der Mohra, Frýdlant nad Moravicí. Od 1950 Břid ličná. 3 P. Sovinec. Na konci 15. stol. byl pustý; v 16,—19. stol. železárny, no věji lomy na břidlici. Farní kostel N a nebevstoupení Páně. Něm. 5 V něm. Friedland an der Mohra přívlastek podle řeky Moravice, něm. Mohra, a na rozlišení od Frýdlantu nad Ostravicí. Dnešní název Břidličná od 1950 podle toho, že v místě lomy na břidlici. Podobně na Jesenicku nová jména Uhelná, Žulová, Písečná. CV 257 (bez). 2. Frýdlant nad Ostravicí 1 Městys 10,5 km jižně od Místku. 2 1300 de Fridelanth, CDM V, 116; 1389 Fridland, Lechner I, 16; 1581 hajní ffrydlandsstj, Urbář hukvaldský; 1583 z Frydlanta, ACO B 12; 1672 Fridland, Děkan, ma trika Ostrava; 1676 Frydtlandt; 1718 223
Friedlandt; 1720 Friedland; 1751 Fridlam, que dicitur Vriskan, CDB III, 139; land; 1846 Friedland, Frydland; 1872 1338 in villa Vrischow, CDM VII, 194; Friedland, Fridland; 1881 Fridlant; 1460 ve Ffryssowie, PB IV, 49; 1481 drží 1885 Friedland, Fridland; 1893 Fried ves Ffrissow, PB V, 21; 1498 k Ffrysland, Frýdlant. 3 P. Hukvaldy. F. byl sowu, ZDB XVI, 71; 1513 na dvuor ve 1782 povýšen na městečko. V 16. stol. Ffryssowie, PB X, 72; 1532 do svého hamry, na konci 18. stol. železárna, 1671 dvoru v Ffryssowie, PB XV, 146; 1532 až 1785 papírna. Far. kostel sv. Barto desátek z Ffryssowie, PB XV, 146; 1562 ves Ffryssow, ZDB XXVIII, 46; 1672 loměje. Čes. 4 Frlant, do Frlantu, Frlančan, frlancFrischaw; 1718, 1720 a 1751 Frischau; 1846 Frischau, Frišawa; 1872 Frischau, ky; Frlont, išč na Frlont (Pražmo). O Frý- > Fr- v. Frýdek. 5 MJ složeno Fryšava; 1881 Vršava, Frišava; 1905 ze střhn. vride, imperativ k vriden Vršava, Fryšava, Peřinka, Jaroslavský „ochraňovat“ , a lant „území, krajina“ . okres, 130; 1915 Frischau; 1924 Fryšava, U F. 2 snad název proto, že osada ležela Frischau. Od 1949 Břežany. 3 P. Fry šava. F. byla 1338 povýšena na městeč na hranici Moravy a Slezska, kde byl přechod přes Ostravici. MJ Friedlant ko. Již 1222 farní kostel (původní patrozšířena jen ve vých. Německu, na zá roc. sv. Bartoloměje, nyní Nanebevz. P. padě od Labe jen jednou. Prof I2 547; Marie). Zámek. Něm. ČV 257; R. Hurt, Hlasy okr. muz. ve 4 Něm. Friaši. 5 M J: z něm. Frischau, Frenštátě 159, č. 1. 6 Nová dědina (za které však není původní. Vzniklo, jak ložena 1647), Ondřejník, Papírna, Pase přesvědčivě ukazují doklady, přejetím ky. Části městečka: Čurajka (kde z ná z čes. *Břežany: akuzativ pl. k břežěné honu čurala „odkapávala“ voda), Dily, „obyvatelé břehů nebo *Březí“ . Po pře Hutě, Kameněc, Kuty, Sachtiska (byla jetí do němčiny nahrazeno počáteční tu těžba železné rudy), Uhliska (v okolí B hláskou V. Později v něm. prostředí F. bylo široké zázemí pro výrobu dře spojeno s frisch „čerstvý“ . Podle něm. Frischau, v němž -au analogické, je věného uhlí, údolí Ostravice a Čeladenky sloužila k dopravě a plavení bohat i čes. Frischava (Beranek 84). Wisnar ství dřeva; viz Richard Jeřábek, Radost ON Znaim 16 a CV 141 odvozují z čes. ná země XI, 1961, 44—49). OJ Vrš, z čehož bychom v něm. očeká Frýdntál, nyní Dvořiště 1 Dříve osa vali W irš-; staré doklady mají však da, nyní místní část obce Borotína (Jeie/ě, které se z Vrš nedají vyložit. víčsko). 2 1846 Friedenthal; 1872 Frie Schwarz 305, 334; Spal 32. denthal, Friedentál; 1885 Friedenthal, 2. Fryšava 1 Ves 8 km ssz od Nového Frídentál; 1893 Friedenthal, Fridentál; Města na Moravě. 2 1568 na Ffryssa1924 Frýdntál. Od 1948 Dvořiště. 3 P. wie, LSA III, 170; 1587 Ffryssawa, No voměstský urbář; 1590 ves Ffryssawa, Borotín; osada založena 1790 parcelací ZDB X X X I, 65; 1674 Frischaw; 1718, borotínského dvora. Čes. 1720 a 1751 Frischau; 1846 Frischau; 4 Flintór, na Flintór, flintórské. 5 MJ odvozeno od predikátu majitele Frissawa; 1872 Frischau, Fryšava; 1881 panství z Friedenthalu. Od 1948 název Frišava. 3 P. Nové Město. Již 1560 Dvořiště podle vsi, která tu zanikla, viz sklárna. Čes. tam. 4 Fršava, na Fršavu, na Fršavě, Frša1. Fryšava, nyní Břežany 1 Městys vák |hanl. femin. Fršavanda, fršavskej. 15 km sv od Jaroslavic. 2 1222 ecclesie 5 Toto MJ bylo nejspíše přeneseno z jiin Briessan, CDB II, 235; 1222 in villa, homor. Břežan, něm. Frischau, viz Fry que vocatur Vrishan, CDB II, 236; 1228 šava 1. Podobné přenesení Vémyslice — Brieschene, CDB II, 321; 1236 iuxta vilVejmyslice. CV 127 (bez); Prof —. 224
6 Části: Jegrhaus, Rafanda, Vejpustek.
Trati: Brádla, Na familijích, Na hamřisku (byl tu železný hamr), Na vůbci. Fryšták 1 Městys 7 km severně od Gottwaldova. 1389 in oppido Freistat, ZDO VI, 89; 1397 in oppido suo Freynstat, ZDO VI, 650; 1415 in oppido Freystat, ZDO VIII,, 352 1437 super op pido Frisstak, KP III, 438; 1446 super oppido Fristak, ZDO X, 300; 1493 v Frysstaku, PO V, 289; 1509 z Ffrysstaku, PO VIII, 174; 1512 z Ffrysstaku, PO IX, 136; 1519 na městečku Fryssta ku, ZDO XVIII, 19; 1526 z Ffrysstaku, PO XIII, 65; 1548 městečko Ffrysstak, ZDO X X V , 97; 1596 z městečka Fryss taku, PO X XXIII, 392; 1633 Fristak; 1671 Freystádtl; 1672 (parochia) Fristacensis, Děkan. matr. Holešov; 1718 Freystadtl; 1720 Freystadttl; 1751 Freystádtl; 1846 Freistadtl, Frysstak; 1872 Freistadl, Fryšták; 1881 Frišták; 1885 Freistadtl, Fryšták. 3 P. Lukov. Již v 14. stol. měs tečko, při jehož lokaci vysazeny i Dolní a Horní Ves (v. t.) v sousedství. Far. kostel sv. Mikuláše. Na poč. 19. stol. plátenictví. Ces. S F. byly sloučeny 1952 Dolní a Horní Ves, 1960 Vítová. 4 Fryšták, na Fryšták, na Fryštáku, Fryštačan, fraštácký. Arch. Fryštáček. 5 MJ: z něm. Freie Stadt „svobodné město“ , tzn. se svobodným tržištěm. -> F r e i s t a t čes. Fryštat, disimilací dvou t pak Fryšták (srov. i 1632 u Frenštátu p. R.: Frenšták); v němčině zdrobněno 1671 Freystádtl, od 1718 Freystádtl, od tud arch. nář. Fryštáček. Viz též Fryštát. CV —; Prof —; Schwarz 105. 6 V katastru zanikly vsi Rovňa (Roveň), Mezříčko, Marková (v. t.). PJ Na hrádku, Bašta, Na vartách. Fryštát, nyní Karviná-Město 1 Město vTěšínsku; Sl. 2 1327 Freyenstat, Gr-M II, 559; 1376 oppidi Freiestad, Prášková poz.; 1447 unser Stat mit Namen Frei enstad, Listinář 200; 1450 castrum Fris ta t. . . ad districtum Fristatskemu, Lis tinář 207; 1473 civitati Friczstat, Práš ková poz.; 1485 plebano fristatensi, 15
Praskovo poz.; 1625 z Frysstatu, Mat rika v Lipníku; 1653 in ecclesia Freistadtensi, Matriky ve Fryštátě; 1667 questori Fraistadiensi, Matrika ve Fryš tátě; 1683 Fristadiensis, Matrika v Fryš tátě; 1700 ex civitate Freystadt, Matriky ve Fryštátě; 1688 in civitate Freystadiensi, VB 588; 1736 Freystadt; 1808 Freystadt; 1881 Frištát; 1894 Freistadt, Fryštát. 3 P. Fryštát (status minor). Zámek. V okolí města byly rybníky. V 18. stol. plátenictví. Farní kostel. Ces. a pol. 4 Fryštot/Fryštok (!), do Fryštotu, -a/ -ku, -a, Fryštočan, fryštock’i. 5 M J: z něm. Freie Stadt „svobodné město“ , viz Fryštát. Předchůdce Fryštátu byla slovanská osada jm. Cule (v. t.). 6 Bendovka, Nový Dvůr, Hranice, Sovinec, Vozovka. Frývaldov, nyní Jeseník 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1267 Vriwáld, A I , 68 ; 1295 in Vrinwalde, CDM V, 32; 1318 Vrienwalde, A I, 69; 1374 Freyenwalde, Gr-M II, 248; 1374 in fortalicio nostro Freyenwalde, G-M II, 229; 1422 dy foytey in Freyenwalde, G-M II, 248; 1436 Freyenwalde, A I, 70; 1444 in Freien walde, G-M II, 253; 1457 Freiwalde, A I, 70; 1469 Feste Freyenwalde, Gr-M II, 279; 1481 Freienwalde, A I, 71; 1514 Freywalde, A I, 72; 1547 Freiwalde, A I, 73; 1614 Freiwaldensis, Činek 111; 1657 von Fraiwalde aus Schlesien, Matr. ve Znojmě; 1689 Freywaldau, A I, 75; 1720 Freywald; 1805 Freywáldau; 1828 Frey waldau; 1891 Frejvaldov; 1894 Freiwal dau; 1924 Frývaldov, Freiwaldau; od 1947 Jeseník. 3 P. Frývaldov. Náležel ke knížectví niskému. Již 1296 město. Zámek biskupů vratislavských. Již v 15. stol. těžba železné rudy a hamry, v 16. stol. těžba zlata (vrch Goldkoppe) a stříbra. 1785 papírna. Na konci 18. stol. se rozvinul lnářský průmysl. Farní kos tel. Něm. 4 Frývaldov, do Frývaldova, nověji Jeseník, do Jeseníku, Jeseničák, jesenic ký. 5 M J: z něm. im freien Walde, 225
osada založena „ve volném, svobodném lese“, Na Jesenicku bylo několik MJ za končených na -au < - -hau „mýtina“ , podle toho i něm. 1689 Freywaldau-> čes. 1881 Frejwaldov, patrně s hyperkorek. ej za něm. i; odtud i čes. Frý-. R. 1947 přejmenován na Jeseník: podle pohoří Jeseníky, pod nimiž leží. O J. viz Gesenek. CV —; Prof —; Schwarz 206, 285. 6 části města: Ditrichštejn/Dittrichstein, Gräfenberk/Gräfenberg lázně, v. t., Pfarrhelle, Třídomí/Dreiháuser, U Strejtové/Bei Streitenhau, Ves Frývaldov/Freiwaldau D orf!; Svoboda/Frei heit. V 16. stol. jedna z ulic slula Böh mische Gasse. . F ü l l s t e i n , viz Fulštejn. Fulnek 1 Město v Přerovsku. 2 1293 in Fulnek, CDM IV, 313; 1293 de Vulneck, CDM IV, 313; 1324 Fulnek, Turek, Fulnecko, 238; 1329 civitatem nostram Fulnek, CDM VI, 378; 1337 in Fulnek, CDM XV, 45; 1355 cum Fulnek, ZDO I, 405; 1372 de Fulnek, CDM X, 157; 1377 mit der stat Fulnek, Gr-M II, 487; 1378 de Fulnek, CDM XV, 188; 1391 in Ful nek, CDM XII, 55; 1399 in Fulnek, CDM XII, 538; 1485 z Fulneka, LSA III, 104; 1498 z Fulneka, PO VI, 239; 1508 na Ffulnecze, PO VIII, 88 ; 1516 od kláštera našeho ffulneczkeho, PO X, 129; 1519 kláštera ffulneczkeho, PO XI, 1; 1519 z Ffulneka, PO XI, 10; 1520 zámkem Ffulnekem, ZDO XVIII, 30; 1524 dílu ffulneczkeho, PO XII, 272; 1531 v městě svém Ffulnecze, PO XV, 27; 1541 hrad a město Ffulnek, ZDO X X V , 33; 1550 na gruntech svých ffulneczkych, PO XXI, 99; 1577 z Ffulneka, PO X X IX , 287; 1585 poddaných mých ffulneczkegch, PO X X X I, 155; 1595 na Ffulneku, PO XXXIII, 256; 1609 Fulneciensis, Činek 98; 1616 měšťanům ffulneczkym, PO XXXVIII, 54; 1632 z Ful neka, Matriky v Hranicích; 1633 Fulnek; 1647 bei Fülnegk, Prásek, Organisace, 277; 1672 in civitate Fulneck, Děkan, matr. bílovecká; 1676 Fulnekh; 1718 a 1751 Fulnek; 1846 a 1872 Fulnek. 226
3 P. Fulnek. Město založeno krátce před 1293. Panství bylo sporné mezi Opavskem a Moravou a na konci 15. stol. definitivně přešlo k Moravě. V 14. stol. hrad, pak zámek. Far. kostel sv. Trojice. V 1. 1389—1784 tu byl augusti niánský klášter. 1789 založena továrna na sukna, 1839 cukrovar. Něm. 5 MJ je ze sthn. výrazu an, bei der fúlen ecke, sthn. ful „faul, shnilý, leni vý“ a eck „Ecke, roh, ohbí“. Neprove denou diftongizaci u > au vykládá Liewehr v ON des Kuhlándchens 76 jako výsledek vývojových odlišností vlast ních (místních) jmen. Ke jménu Fulnek uvádí paralelu v rus. gniloj ugoVb, mor. „Zhnilé rolí, na Zhnilých = když je mokro, všechno tam hnije“ (Bartoš, Dial. slov. mor. 543). Význam: osada za ložená na mokřinatém místě na rohu, ohbí skály, říčky n. nějakého pozemku, kde všechno hnije. Trať Zhnilé kót na Kroměřížsku, viz NR 1920, 76 a 156; NR 1922, 252. Nelze však vyloučit i vý znam „osada na ohbí líně tekoucí vody“, srov. něm. Fullbach, čes. Medlánky (opozitum k Bystrc). CV 257 (bez); ZONF III, str. 76. Prof —; Schwarz 285; Dickenmann BzN II 70 (o -ek); Šmilauer Vodopis 467 (sloven. Hnilec, pol. Zgnilec, srbch. Gnjili potok). 6 Na rybníku/Am Teich (myslivna). Nový ovčín, též Zámecký dvorec/Neuer Schafhof, též Schlosshof, Zámek/Schloss. Fulštejn, nyní Bohušov 1 Ves 3,5 km jižně od Osoblahy; Enkl. 2 1255 medietatem castri Wlmensten, CDM III, 222; 1266 de Fullenstein, CDM III, 385; 1273 de Fulmensteyn, CDM IV, 71; 1273 de Phulstein, CDM IV, 75; 1273 de Fullen stein, CDM IV, 76; 1274 de Wllmensteyn, CDM IV, 85; 1274 de Volstein, CDM IV, 86 ; 1275 in Fullenstein, CDM IV, 106; 1288 de Vulinsteyn, CDM IV, 266; 1302 de Fullenstein, CDM V, 137; 1310 in castro Fullinstein, CDM VI, 37; 1320 de Fullenstein, Lechner I, 7; 1389 Porziczie, Lechner I, 17; 1390 von Ful lenstein, CDM X V, 311; 1437 in castra
Fjulstein, Lechner I, 42; 1456 de Phulstein, Lechner I, 70; 1537 na Ffulssteynie, DM IX, 59; 1542 na zámek Ffulsstayn, DM VII, 21; 1558 na zámku Ffulssteynie, DM XII, 150; 1582 zámek a ves Fjulssteyn slově Porzyczij, DM XV, 151; 1591 na Ffulssteynie, DM XXI, 12; 1672 Fúlsteiniensis, Děkan. matr. osoblažská; 1676 Fullstein; 1718 Fullstein; 1720 Fiístein; 1751 Fuelstein; 1846 Fullstein; 1870 Fullstein, Catal. cleri; 1921 Fulštejn, Fullstein. Od 1950 Bohušov. 3 P. Rudoltice. Byl tu hrad Fulštejn a pod ním ves Poříčí (nikoliv Bohušovi). Něm. 5 Původní MJ je něm.: Ulmenstein, psáno Wřmen- (1255), složeno z Ulme „jilm “ a stein „kámen, skála“ . Hrad na kopci (267 m) založil Herbort z Ulmensteinu přišlý sem ze severozáp. Němec ka; jeho synové Herbord, Johannes a Dietrich opustili před příchodem na Moravu své funkce v klášteře Mollen beck (diecéze Minden), který ležel na proti místu zvanému Fúlme; tento ná zev byl přenesen i na Osoblažsko, zboží biskupa Bruna, do jehož služeb synové Herbortovi vstoupili, a byl jím přejme nován bývalý Ulmenstein na 1266 Ful lenstein, zkráceno 1273 Phulstein, psáno 1437 Ffulstein, 1676—1945 Fullstein. Česky se osada pod hradem nazývala nejprve 1389 a 1582 Porziczie (Poříčí), .
15*
'
avšak 1542—1945 Fulštejn. Podle CV 257 už 1481 (KP) z Fulštejna. Po osvo bození 1945 osada přejmenována na Bo hušov příp. -ov k OJ Bohuš analogicky podle starých MJ takto zakončených. S Fulštejnem, osadou pod hradem, splynula ves Godenridestorp, kterou Herbord z Ulmensteinu dostal 1255; Schwarz 285, 373. Zapletal-Kubalec, Geografie okresu Krnov, 99; CV 257 uvádí k r. 1251 vvlmsteyn bez udání pramene. Turek Čas. Slez. Muz. 1964, 14. 6 Kampeldorfel, Dolní mlýn/Niedermůhle, Dubský mlýn/Eichmúhle; Lesní mlýn/Buschmúhle, Závsí/Hinterháusel. F ů n f z i g h u b e n , viz Lánů Pade sát. F u r c h t e n b u r g , viz Hrad Nový 3. F u r s t e n g r u n d , viz Grunt Kní žecí. Fiirstenwalde 1 Hrad u Vrbna (Brun tálsko); Sl. 2 1377 Furstenwalde, Gr-M II, 484; 1397 Fuerstenwalde, FL XII, 24; 1405 das Haus Furstenwáld, FL II, 4. 3 Hrad náležel původně knížatům opavským, 1471 rozbořen. 5 MJ je z něm. výrazu im Walde eines Fúrsten, tj. hrad stojící „v kníže cím lese“ . U Schwarze 141 poprvé do ložen až 1544. CV —; Prof I2 550. Viz též Gesenek! F u s s d o r f , viz Rantířov.
/
227
G G a b e l s b e r g , viz Hrad Nový G a i s d o r f , viz Kyžlířov. G a i w i t z, viz Kyjovice. G a r s c h o n t h a l , viz Úvaly. G a y a, viz Kyjov. G eblov, nyní D olán ky 1 Dříve osada, nyní místní část vsi Dolany (Olomouc ko). 2 1846 Geblersdorf, Geblow; 1872 Geblersdorf, Geblow; 1893 Goblersdorf, Geblov. Od 1948 Dolánky. 3 P. Dolany. Založen 186 parcelací dolanského dvora. Ces.
5 MJ čes. i něm. má týž význam „ves Geblova nebo Geblerova“ . Ves byla na zvána patrně podle nějakého úředníka, který měl na parcelaci dolanského dvo ra nebo přímo při založení vsi účast. Dnešní jm. Dolánky je deminutivum jména sousední vsi Dolany. CV 267. Geislersfeld, nyní L om y 1 Osada obce Supíkovice (Jesenicko); Sl. 2 1805 Geislerfeld; 1836 Geisslersfeld; 1924 Geis lersfeld. Od 1949 Lomy. 3 P. Frývaldov. Založen kolem 1780. Něm. 5 Něm. Geislersfeld zn. pole Geislerovo, příjm. Geisler z apelat. geipler „řezník porážející drobný dobytek“ . Dnešní jm. Lomy podle toho, že v místě lomy na mramor (ves leží vedle zná mých Supíkovic). CV —; Prof —. Zuber (Jesenicko 388) vykládá z nář. Gaistls-/Gaislsfeld, které prý z něm. Geistliches Feld „pole patřící duchov ním osobám“, neboť osada vznikla par celací biskupských pozemků. Pro taková vlastnictví jsou v němč. MJ Kirchenr-/ Kirch(berg, -dorf, -feld). Naproti tomu jm. Geissler, Geisler, Geislers-(berg, -feld atp.) jsou v němčině velmi hojná. Geltschein 1 Zanikl jv od Valtic (Mi kulovsko). 2 1392 zu dem Geltscheins, Jenne; 1410 zum Geltscheins, Jenne; 1414 Geltscheins, Bretholz, Das Urbar; 228
1570 Goldschiis, Jenne. 3 Zanikl na panství valtickém. Přip. se 1322. 5 MJ zatím ne plně jasné. Něm. -eins ukazuje na čes. -any n. -in (srov. Mo ravany -> Morweins -*■ Morbes; Měnín - y Meneins -> Menes), počáteční Gelsnad na Jel-/Jal- (srov. *Jarošovice-*■ Gerspitz, dnes Heršpice). Snad Gelt schein ■*—*Jelšany k jelcha „olše“ , srov. sloven. Jelšava. CV —; Prof —; Smilauer PST I 167. G e p p e r s d o r f , viz Kopřivná, viz Linhartovy. G e p p e r s a u , viz Jerlochovice. G e r s d o r f , viz Kerhartice. G e r s t e n f e l d , viz Ječmeniště. Geršov 1 Dříve osada obce Pavlínov, nyní osada obce Otín, 11 km zsz od Vel kého Meziříčí. 2 1872 Gerschdorf, Ger šov. 3 Založen teprve 1838. Ces. 4 Gerštov, Gerštovák, gerštovské |-ej (Pustina). 5 Osada nazvána po jihlav ském krajském hejtmanu Leopoldovi hr. Gerschovi. Příjm. Gersch vzniklo zkrácením něm. OJ Gerhart (o něm viz Kerhartice), -dorf „ves“ i čes. příp. -ov jsou analogické. CV 268. Gesenek 1 Zanikl pod hradem Fúrstenwaldem (Vrbensko); Sl. 3 Zpusto šen za válek uherských 1471. Bylo to městečko. 5 MJ je německý název pro městečko pod hradem Fúrstenwald: 1348 . . . op pidum sub castro nostro Fúrstenwald vulgo Gesenke nuncupatum et iusticium in dieta convalle Gesenke . . . Měs tečko nazváno tedy podle toho, že le želo v údolí. „Na počátku 16. stol. se tkáváme se v topografickém názvosloví Slezska s výrazem demersorium, který je překlad slova Gesenke. Zaznamenal jej první Barth. Stenus 1512 (v Descriptio Silesiae) pro průsmyk (iter arduum demersorium i. e. Gesencke) vedoucí na
Moravu, v témž významu se uvádí slovo v listině z r. 1516. Jako termínu horopisného užil ho pak Henel z Hennenfeldu 1613 (v Silesiographii) . . . Název Gesenck je zapsán na Komenského ma pě Moravy za Wirbenthalem (Vrbno) a ve vydání mapy Joštem Hondtem ml. před r. 1631 čteme po prvé český ná zev Jeseník: Gesenck, Gebierg B. Gese n jk . . . Zřejmě je název Gesenke i Je seník slovo původně lokální“ (Boh. H or á k , Geografický a ethnografický ob raz českých zemí v době římského cí sařství, Rozpravy ČSAV, ř. SV 3, 1955, 21). Jm. Gesenke bývá pokládáno omy lem za odvozené z čes. Jeseníky, v němž se — opět neporozuměním — vidívá Ptolemaiovo Askiburgion oros „jesenné hory“. O bohaté literatuře viz Horák c. d., Schwarz 46; soupis literatury po dal R. Fox, Das Gesenke, Festschrift d. geograph. Seminars d. Universität zu Breslau, Vratislav 1901, 184n Též Zatočil, Slez. sb. 44, 21-64; Pallas, Pří rodovědný časopis slezský 23, 114; Nekuda 55. G e w i t s c h , viz Jevíčko. G i e b a u, viz Jívová. G i e s s h ü b e l , viz Kyselov. G i l k e n d o r f , viz Jilkov. G i l s c h w i t z , viz Kylešovice. G i r s i g, viz Jiříkov. G l a s d o r f , viz Sklená. G l a s d ö r f l , viz Sklené. G l a s e l s d o r f , viz Sklené. G l a s h ü t t e (n), viz Hutě Staré, Huť 3, Hutisko. G 1 e m k a u, viz Hlinka. G l o c k e r s d o r f , viz Klokočov. G l o m n i t z , viz Hlavnice. G n a d l e r s d o r f , viz Hnanice. G n a s p i t z , viz Knašpice. Gnast, nyní Hnízdo 1 Dříve osada obce Cule, nyní osada obce Vrbovce (Znojemsko). 2 Snad se týká zápis 1190 Chegost, CDB I, 326; 1351 de Gnaest, CDM VIII, 79; 1390 de Gnast, ZDB VII, 700; 1447 in Gnast, ZDB XII, 625; 1466 z Gnastu, KP IV, 223; 1492 že drží ves
pustú Knastu, KP VII, 35; 1512 desátek náš v Nastu, PB X, 11; 1516 ves pustou Gnast, ZDB XVII, 7; 1549 ves pustou Gnast, ZDB XXVI, 137; 1586 díl pusté vsi Gnastu, ZDB X X X , 202; 1672 Knast, pustá ves; 1846 Gnast (ovčíma); 1872 Gnast (osada); 1935 Knast, Gnast. Od 1949 Hnízdo. 3 Zaniklá ves obnovena parcelací ovčince. 5 MJ je německého původu. Beranek 82 je spojuje se střhn. gnist „Schmutz, K ot“ , spíše však pomýšlíme na střhn. genist, kolektivu k nést „Nest, hnízdo, též Wohnung“ ; z tohoto pojetí vychází i dnešní jm. Hnízdo. Do češtiny přejato i v podobě Knast: cizí g -> čes. k, srov. Markéta, stč. Kerhart. O dokladu 1190 Chegost viz Cíhošť. ČV 257 (bez); Prof —; Lexer 62 a 150 G n o i t z, viz Hnojíce G o b i t s c h a u , viz Chabičov. G o d i n g , viz Hodonín. G o 1 d e c k, viz Město Staré. G o l d e n f l u s s , viz Potok Zlatý. G o l d e n k r o n , viz Ves Vranovská. G o l d e n s t e i n , viz Kolštejn. Goldzejf 1 Zanikl v místech pozděj šího Nového Vrbna (Fulnecko), v trati Na rýžovnách (Nekuda 55). 2 1520 Kolczify, ves pustou, ZDO XVIII, 30; 1541 ves pustou Bolczyffy (!), ZDO X X V , 33; 1672 Goldenseiffen, Děkan, matrika Bí lovec. 3 Přip. se 1480. 5 MJ z něm. Gold(en)seifen „místo, kde se rýžovalo na zlato“ ; srov. Brandzejf a Seifen, kde podrobněji o něm. sife -> Seijen. CV - ; Prof I2 553 (Gol den-). G o s s a u, viz Kosov. G o s s l i n g , viz Kostníky. Gotartovice 1 Osada Bernartic, 7,5 km východně od Javorníku; Sl. 2 1805 Gotthardsdorf; 1836 Gotthardsdorf; 1894 Gotthartsdorf; 1924 Gotartovice, Gott hartsdorf. 3 P. Janský Vrch. Založeny 1780. Něm. 5 MJ původně něm. Gotthardsdorf, které utvořeno analog, -dorf „ves“ k OJ Gotthard, složenému z got- „bůh“ a 229
-hart „pevný, tvrdý, statný“ . Nazvány po nějakém úředníkovi. Čes. podoba s analog, -ovice. ČV —; Prof —. G o t s c h d o r f , viz Hošťálkovy. Gottfriedsdorf 1 Zanikl v okolí Osoblahy, snad splynul s Fulštejnem; enkl. 2 1255 Godeuridestorp, CDM III, 22; 1275 Gotfridisdorf, CDM IV, 106. 5 MJ: německé, zn. ves Gotfriedova, OJ složeno ze stn. got „bůh“ a vride „mír, pokoj“ . CV —; Prof —. G o t t f r i e d s s c h l a g , viz Kotvrdovice. G o t t s e i d a , viz Kocanda. G o t t w a l d o v , viz Zlín. Grafenberk, nyní Jeseník-Lázně 1 Místní část města Jeseník; Sl. 2 1716 Grdbenberg, Jesenicko 316; 1836 a 1894 Grafenberg, od 1947 Jeseník-Lázně. 3 P. Frývaldov; založen 1808, od 1831 lázně. 5 M J: zn. „hraběcí, vrchnostenský kopec“, srov. častá něm. MJ Grafen berg, -dorf, viz i násl. heslo. Podoba Grdfen- místo očekávaného Grafen- od tud, že základem je středoněm. nář. Grebe, Grewe „Graf, hrabě“ ; proto i 1716 Grdbenberg „Grafenberg“ , nikoli „kopec, na němž jsou hroby“ (k něm. Grab „hrob“ ; MJ by muselo znít *Graberberg). CV —; Prof I2 558 (jm. s Graf-); DS 14, 32; 16, 32. O Jeseník viz Frývaldov. G r a f e n d o r f , viz Hrabětice. Grafenwesten 1 Zaniklo někde u Hrušovan nad Jevišovkou na Jaroslavicku. 2 1718 Graffenwaasten, pusté; 1751 Grafenwasen, pusté. 5 MJ: složeno z něm. Grafen- „hra běcí“ a -wasen „Grasboden, Torf, slati na“. ČV —; Prof —. Viz výše. Grándorf, nyní Hradec nad Svitavou 1 Ves 4 km jižně od Svitav. 2 1270 in ter Greifendorph . . . , CDM IV, 41; 1320 in villa Griffendorf, Lechner I, 4; 1517 Graifndorf, CMM 1957, 321; 1525 ves Grayffndorff, Mírovský urbář; 1544 v Greiffendorffie, DM VII, 28; 1633 Greiffendorff; 1655 Greiffendorffii (2. 230
p.), ACO B 12; 1671 von Greiffendorff, Matr. v Litovli; 1672 parochia Greiffen dorff ensis, Děkan. matr. svitavská; 1677 Greffendorff; 1720 Greifendorf, Gran dorf; 1718 Greiffendorff; 1751 Greiffendorf; 1846 a 1872 Greifendorf; 1906 Grei fendorf, Grándorf; od 1949 Hradec nad Svitavou. 3 P. Svitavy a města Svitav. Již 1270 far. kostel sv. Kateřiny. Něm. 4 Něm. Graifndruf. Ces. Grándorf, Grándorfák, grándorfské; nověji Hra dec, na Hradec, Hradečák, hradecké. 5 MJ: z něm. Greifendorf „osada Greifova“ ; jm. Greif ■<- apelat. greif, sthn. v Greiffendorffie, DM VII, 28; 1633 grifo „démonický pták noh“ . Čes. Grán dorf poprvé 1720 vznikl přejetím něm. nář. podoby, viz sub 4, přičemž disimilována dvě f. Poválečné jm. Hradec vytvořeno zcela uměle. ČV 257. Prof —; DS 6, 36 (Greifenstein). 6 Na Zavadilce/ Weiberkránke (hostinec). G r á n z d o r f , viz Hraničky. G r á n z e n g r u n d , viz Hraničná. G r a t z , viz Hradec. G r e i f e n d o r f , viz Grándorf. Gremhofy 1 Zanikly v okolí Fren štátu p. R. 2 Sluly i Grenthovy. 3 Přip. se jen 1584. Stávaly na Markově a Helštýně u Frenštátu (Strnadel, Paměti Jana Kalusa 10). 5 Zatím nejasné. Z něm. Grafenhof? G r i m s t h a l , viz Grymov. G r o d i t z, viz Hradec. G r o i t s c h , viz Gručovice. G r o s i n g h o f , viz Křeslík. G r o s s D i t t e r s d o r f , viz Čermná. G r o s s G l o c k e r s d o r f , viz Klokočov. G r o s s H e i l e n d o r f , vizPostřelmov. G r o s s H e r m s d o r f , viz Heřmanice u Oder. G r o s s H e r r l i t z , viz Heraltice Velké. G r o s s H o s c h i i t z , viz Hoštice Velké. G r o s s K r o s s e , viz Kraš Velká.
G r o s s K u n z e n d o r f , viz Kunětice Velké. G r o s s L h o t a , viz Velká Lhota u Dačic. G r o s s M a i s p i t z , viz Mašovice. G r o s s M o h r a u , viz Morava Velká. G r o s s M o h r a u , viz Moravice. G r o s s N e u s t i f t , viz Novosady Velké. G r o s s O l b e r s d o r f , viz Albrech tice Velké. G r o s s O l k o w i t z , vizOleksovice. G r o s s P e t e r s d o r f , viz Vražné Dolní. G r o s s P e t e r s w a l d , viz Petř vald. G r o s s P o i d 1, viz Podolí. G r o s s R a d e n , viz Radim. G r o s s R a s e l , viz Rájec. G r o s s S e e l o w i t z , viz Zidlochovice. G r o s s S t e u r o w i t z , viz Starovice. G r o s s S t o h l , viz Sťáhle Velká. G r o s s T a j a x , viz Dyjákovice. G r o s s U l l e r s d o r f , viz Losiny Velké. G r o s s W a l l s t e i n , viz Valdštejn Velký. G r o s s W a l t e r s d o r f , viz Střelná. G r o s s W a s s e r , viz Voda Hrubá. G r o s s W i s t e r n i t z , Viz Bystřice Velká. G r o s s W ü r b e n , viz Vrbno Velké. G r o s s e , viz Hrozová. Gručovice 1 Ves 7,5 km od Fulneku. 2 1475 Gruczowicz, Liewehr ON Kuhländchens 69 (bez udání pramene); 1541 ves Gruczowicze, ZDO X X V , 33; 1551 lidé jeho grucžowssti, PO X XI, 86 ; 1551 z téže vsi Gruczowicz, PO XXI, 87; 1567 Graytz, Liewehr o. c. (bez pramene); 1584 Gräz, Liewehr o. c. (bez pramene); 1672 Groitsch, Děkan. matr. bílovecká; 1676 Groytsch; 1718 Groitsch; 1751 Grotsch (!); 1846 Gritsch, Gruitschowice (!); 1872 Groitsch, Gručovice. 3 P.
Fulnek. Něm. Po 1945 osídleny z Bílovecka. 4 Ty Gručovice, do Gručovic, Gručovjan/-vjak, grušovsky. Něm. Groietš. 5 Dnešní jm. Gručovice je nepochybně zpětným přejetím z něm. Groitsch, event. Gruitsch, které však vzniklo hlás kovou substitucí z čes. předlohy, za je jíž pův. podobu obvykle pokládáno G rod ťec <—gordbcb (tak např. Liewehr ON Kuhl 68—9). Podporou tohoto pojetí je řada něm. jm. Groitsch <—gordbcb na starosrbském území (viz DS 4, 44; 11, 100; 13, 88 ; 15, 37); srov. i R oitsch grod-. Jazyk opav ské oblasti se vyvíjel shodně se stčešt., nelze z předpokladu grodžec, grodz’iščě vycházet (srov. i blízké, mnohem starší jm. Hradec, vždy psáno Hra-, event. lat. Gra-). Liewehr proto předpokládá přejetí již v době, kdy ještě bylo pračes. g. Avšak něm. kolonizace nastupuje až v době, kdy g > h už provedeno. Ta ké změna gord- > grad- -> grod- není pro oblast, v níž Gručovice leží, dolože na (z mor.-slez. toponymie je doložena jen z Těšínská). Schünke (ON des Kuhländchens, N. Jičín 1914, 76) a CV 43 vycházejí proto z OJ Gruč, které dolo ženo k r. 1435 z Fulneka (viz Turek, VM-Fulnek 201). Schwarz upozorňuje na čes. OJ Hrut <—Grut, které např. v MJ Hrutov v C (Prof I2 785), k němuž by v Gručovice mohlo být základem hypkor. Hruč, Hručě. Tím ovšem otázka počát. G- není vyřešena. Domníváme se, že předpoklad grodz’ec, grodz’iščě (s o) není u našeho jm. nutný. Ces. a bylo do němč. substituo váno, a to již od poč. čes.-něm. styků, též jako o (srov. Blosdorf pro Mladkov, Molletein pro Maletín atd.); lze tedy jako předlohu položit čes. -a-. Něm. ot *=—čes. a s následujícím měkkým kon sonantem: ač ( = ač, adš, atš), srov. K ře231
mačov -> něm. 1273 Crymoicz-. Proto 2. G runa 1 Zanikla pod Křížovým vrchem v bezprostřední blízkosti Mor. může být něm. Groitsch <—čes. *HračTřebové. 2 1365 villam Gruna sub cas (*Hráč: přivlast. příp. -jb k OJ Jhráč „Spieler“, srov. zaniklý Jehračov; nebo tro penes piscina, ZDB IV, 225; 1398 *Hračovice, Hradšovice, v. t.). Bylo by Gryna circa piscina extra civitatem jamožno vyjít i z Hradec, v němž by bylo centem, ZDB VI, 740; 1408 in der Gruen hinderm Teich, CDM XIV, 6 . 3 Nále nář. dz*. Avšak vzhledem k tomu, že žela k panství moravskotřebovskému. poblíž leží významný Hradec u Opavy, lze předpokládat, že by původní ho5 MJ z něm. Griin < střhn. gruen monymita jmen byla v tak těsné blíz „palouk háj, novina“ . Slovo rozšířeno kosti jen na překážku (Winter Flur na území kmene íránského (proti sas NSud 55 to popírá: Grätz bei Troppau kému Hain „háj“). Bylo rodu ženského, ist wohl gleichbedeutend mit Groitsch proto lat. a čes. Gruna. Prof I2 561; CV bei Fulnek). Mohli bychom proto vy 258; DS 4, 45; 8, 42; 11, 49. cházet z *Hradiščě „Burgstelle“ jako G r ú n a u, viz Gruna. označení pro nějaké tvrziště menšího G r ú n b e r g , viz Strážisko. významu. K přejetí Hr— >- něm. GrG r u n d, viz Dolce. srov. Hrušovany/Grusbach. G r u n d d o r f , viz Ves Dlouhá. Něm. Gr- může však také ukazovat Grundek 1 Osada obce Dolní Povena Kr-/Chr-. Snad: *Chručice ( = Chrudčice, Chrudšice, Chručice k OJ Chru- lice, 6,5 km jz od Osoblahy; Enkl. 2 1846 Grundeck; 1870 Grundek, Catal. dek, Chrudeš, Chrudča) nebo na Chrušderi; 1917 Grundeck; 1921 Grundek, čice (k OJ Chrúšč „chroust“) —> něm. Grundeck. 3 P. Rudoltice; založen 1778 Kroitsch/Groitsch —> česky Grušovice, parcelací rudoltického dvora. Něm. srov. pol. Krotoszyce -*■ Groitsch (na 5 MJ z něm. Grund „dolina“ a Eck Dol. Slezsku). Jako oi je přejímáno čes. „roh, ohbí“ . Půdorys osady představuje ’u, srov. Loibingsmiihle/Libuňský mlýn skutečně ohbí. Osada leží v mírné do s. v. Frejštejn, v našem jméně však u lině. CV - ; Prof - . s anticipací měkkého následujícího konG r u n d o r f , viz Kněžpole. sonantu. Ke střídání K / G č e s . ChG r u n h o f , viz Kněžpole. srov. K-/Gobitschau — Chabičov. G r ü g a u, viz Grygov. 1. G runt D olní, nyní D olní Údolí 1. G runa 1 Ves 6 km východně od 1 Dříve samostatná obec, nyní místní Mor. Třebové. 2 1365 villam Gruen, část osady Údolí obce Zlaté Hory; Sl. ZDB IV, 224; 1398 Gryna, ZDO VI, 740; 2 1720 Grund; 1805 a 1836 Nieder 1406 in villa Grona, CDM XIII, 416; Grund; 1894 Niedergrund. Od 1949 Dol 1408 Gruen, CDM XIV, 6 ; 1490 Grunu ní Údolí. 3 P. Cukmantl. 1770 železná (4. p.), ZDO XIII, 17; 1672 ex Grinau, huť. Něm. Děkan. matr. mor. třebovská; 1677 Grti2. G runt H orní, nyní H orní Údolí naw; 1718 Grünau; 1720 Griinau, Gru 1 Dříve samostatná obec, nyní místní na; 1751 Gruenau; 1846 Gruenau, Gru část osady Údolí obce Zlaté Hory; Sl. na; 1872 Griinau, Gruna. 3 P. M or. 2 1805 a 1836 Ober Grund; 1894 Ober Třebová. Již 1410 fara a kostel sv. Vav grund. Od 1949 Horní Údolí. 3 P. Cuk řince. Do 1833 pošta. Něm. mantl. Něm. 4 To Gruno, z Gruna, za Grunem, 5 Obě osady založeny v hlubokém a Gruňák, grunské (Unerázka); ta Gruňa, dlouhém údolí. Přívlastky podle polohy gruňské (Bohdalov). 5 Něm. r. 1672 na potoce. Ces. MJ překladem teprve Grinau, 1718 Griinau — spojeno s Au(e) po r. 1945, dříve se užívalo názvu Dolní „paseka“ . a Horní Grunt. 6 Opavická chata/Oppa-
232
baude, Orlická chata/Orlichbaude, ký název Grygov“ . Doklady 1408 a 1397 Brandlův mlýn/Brandelmiihle, Koberu CV 72 jsou německé. Prof —. štejnský mlýn/Wurzelmúhle, též KoberMJ patrně z něm. Kriegau, srov. PJ steinmiihle; Pohlova chata/PohlenbrettKriegacker „Grenzstreitigkeiten“ (W. ságe; U svaté Anny/Sankt Anna; ZámFriederich, Flurnamen Romerstadt 42), čisko/Schlossbergbaude. tedy totéž, co čes. Soudná. Přiřazení 3. Grunt Mírovský 1 Osada obce Mí ke Gregor je sekundární. R. 1691 po rová (Mohelnicko). 2 1846 Muerau prvé hanác. y > e, předtím jen Kri/ Grund; 1872 Múrau Grund, Mírovský Gry-. 6 Ctyřdubová (myslivna), Horka/ Grunt; 1881 Doly; 1893 Múrau Grund, Huschberg, Pouhara (dvůr), Revír (mys Mírovský Grund, Doly. 3 P. Mírov. livna). Kuncmel (mlýn podle majitele Osada vznikla kolem r. 1770. Něm. Kunze). Část vsi Židovská ulice. U G. 5 Z něm. Múrau Grund; přívlastek je les Království. podle sousedního Mírová, něm. Múrau, 2. G r y g o v (splynul se Zlínem), viz v. t. • Grund/-t — něm. důl, dolina. Trávník. Prof I2 563; CV 258. Grymov 1 Ves 4,5 km sv od Přerova. G r í i n w a l d , viz Krumvald. 2 1846 Grimsťhál, Grimow; 1872 GrimsG r u s b a c h , viz Hrušovany nad thal, Grymov; 1881 Grimov. 3 P. TršiJev. ce. Ves založena na místě pusté vsi 1. Grygov 1 Ves 7 km jv od Olo Mydlovary (v. t.). Ces. mouce. 2 1408 in Krigaw, Sbírka ruk. 4 Grymov, ojed. Gremov, do GrymoSAB č. 760, f. 55; 1414 ultra villam va, Grymovčák, grymovské. 5 MJ: Krigaw, tamže 43; 1508 v Grygowie, z něm. Grimsthal „Grimovo údolí“ ana PO VIII, 91; 1515 k samej vsi Grygovu, log. příp. -ov k základnímu OJ Grimm, Prásek, Organisace práv, 232; 1516 na v němž stnordické grlma „zvířecí mas vsi Grygow a Holiczi, PO X, 147; 1676 ka“ (srov. něm. OJ Grimfrid, Isangrim), Grúgge; 1691 Gregow, Děkan. matr. které později spojováno s grim „schreck olomoucká; 1718 Grúge; 1720 Krigau; lich, grimmig“ (Fleischer Die dtsch. 1751 Gregen; 1846 Gruegau, Gregow; P N . . . Berlín 1964, 35). Souvislost se 1872 Grúgau, G rygov; 1881 Grigov. 3 P. slovan. grbm-b „křoví, houští“, strus. města Olomouce. Ves založena na poč. grem t, srbchar. grm je málo pravděpo 14. stol. V 16. stol. lom vápence. Ces. dobná. CV 267 (bez); Prof - ; DS 3, 183. 4 Gregov, gregovske, Gregovák, Gre6 Hložský mlýn, též Hložín. Vrbovec. govčák (pejorat.). 5 Je málo jisté, zda Část vsi Plac. při vlast. příp. -ov připojena k domácké G u b s c h i t z , viz Kubčice. G u n d e r s d o r f , viz Guntramovice. zkratce OJ Gregor — Grég(a), se zúže ným é > ý Grýg(a). Jednak není tako G u n d r u m, viz Komořany. vá podoba doložena, jednak by bylo 1. Guntramovice 1 Osada obce Krnov; zcela neobvyklé, aby se uchovala po 3,5 km jz od Krnova; Sl. 2 1736 Gúnterdorff; 1805 Guentersdorf; 1836 Gun doba s G- proti obvyklému Řehoř, Řeha, Říha. Vlastivěda moravská, Okres tersdorf; 1870 Gúntersdorf, Kindersdorf, Olomoucký (Brno 1935) 511 uvádí, že Détinov, Guntramovice, Catal. cleri; „Václav III. daroval 1306 městu Olo 1894 Gúntersdorf; 1924 Guntramovice, mouci značné pozemky sousedící s Ho Gúntersdorf. 3 P. města Krnova. Za licí a kolem vrchu zvaného Horka loženy před 1735. Něm. s podmínkou, aby tam měšťané založili 2. Guntramovice 1 Ves 9 km ssv od vesnici, jež se měla nazývat ,au‘. To se Libavé. 2 1527 plebani de Gunders stalo brzy potom a Olomučané nazvali dorf f, ACO 265, f. 291; 1651 v Ssanvesnici ,Krieg-Au‘, z čehož povstal čes desdorffie (!), Extrakt panství kromě233
řížského; 1676 Gundersdorff ; 1718 Kundersdorff; 1751 Bindesdorf (!); 1846 Gundersdorf, Gundřowice; 1893 Gun dersdorf, Guntramovice. 3 Přip. se 1456. P. Budišov. Byl tu farní kostel sv. Ja kuba. R. 1758 bitva vojsk královniných s Prusy. Po 1945 ves zrušena. Něm. 4 Guntramovčák (Zábřeh). 5 MJ obou vsí z pův. něm. Guntersdorf, Günters dorf „ves Gunterova, Günterova“ k OJ Gunter, Günter <—stn. Guntheri (gunt „b oj“ a -hari, -heri „vojsko“). OJ Gün ter a Gunter zaměňováno patrně na pozadí nář. Günt“, Gunt“ s Guntram ■ čes. překladem Dětinov (Kind „dítě); u G. 2.: 1651 Ssandesdorf •<— z čes. Gundřan/m-ovice dekompozicí a zpět ným přejetím Randsdorf/něm. Ssand(er)sdorf? CV 73; Prof V 582. 6 Části obce: Dolní Guntramovice/Nieder Gun dersdorf, Horní Guntramovice/Ober Gundersdorf. G u r d a u, viz Kurdějov. G u r e i n, viz Kuřím. G u r s c h d o r f , viz Skorošice.
234
G u r t e n d o r f , viz Skorotín. G u r w i t z, viz Krhovice. G u 11 e n f e 1 d, viz Pole Dobré. Guty 1 Ves 11 km jižně od C. Tě šína; Sl. 2 1305 Gutha, Prášková poz.; 1647 Gutty, Urbář těšín. komory; 1688 in pago Gutti, VB 575; 1736, 1808 a 1828 Gutty; 1885 Guty; 1894 Gutty, Guty. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 4 Guty, do Gut, v Gutach, za Guta ma/Gutami, Gucan/Gučoň, pl. Gucaně/ Gučoně, guck’i. 5 Ačkoli by se zdálo, že MJ je pl. k příjm. Gut (z něm. gut „příjemný, snášenlivý“, viz Bořek OSG I 77), přece pokládáme MJ za nejasné. Jm. Guty se objevuje třikrát v býv. Východním Prusku, třikrát na Mazu rech, sedmkrát na Mazovsku (pol. Guty = něm. Gutten); Guta, Gutica jsou i na Goreňsku, Guta na Ukrajině. Jsou to jména dosud „záhadná“ (Bezlaj Slavia 1958, 363). Byla vyslovena domněnka, že Guty = Guttenberg „Pfaffenberg, zádušní pozemky“. Nejisté. DS 4, 47; CV —; Prof —; B. Téma, čas. Těšínsko 1967, č. 2, s. 20—21 (z nář. gut „křivé, sukovité dříví k ničemu se nehodící“, to však na Těšínsku neznámé). 6 Bystrý, Kopanice, Kopac/Kempiec, Paseky, Pržno/Pyrzno, Rovné/Rownie, Vrchy/W yr chy, Zápolí/Zápole.
н Н a a t s с h, viz Hať. Habartice 1 Ves 6 km jižně od Sta rého Města. 2 1351 Ebirhardvilla, CDM VIII, 80; 1447 Habarticze, ZDO X, 797; 1504 z Habarticz, PO VII, 237; 1562 za ten hamr u Dolních Habarticz, PO XXIII, 241; 1565 von Ebersdorf, Prá sek, Organisace, 78; 1575 ves Habarti cze, ZDO X X IX , 27; 1591 ves Habar ticze, ZDO X X X , 139; 1678 Obersdorfj; 1718 Ebersdorff; 1720 Ebersdorf, Ha barticze; 1751 Ebersdorf; 1846 Ebers dorf, Habartice; 1872 Ebersdorf, Habertice (!). 3 P. Kolštejn. Již 1351 farní kostel (fara zanikla); fil. kostel Nepo skvrň. poč. P. Marie. V 16. stol. se rozeznávaly Dolní a Horní Habartice. V 16. stol. železný hamr. Něm. 5 MJ doloženo nejprve v lat.-něm. 1351 Ebirhardvilla „ves Eberhardova, Eberhatsdorf“ к něm. OJ Eberhart, slo ženému z eber, ebur „kanec“ a -hart „statný“ , které do stěešt. přejato v po době Habart; proto i 1447 Habartice s analog, -ice. Od 1565 něm. Ebersdorf: к OJ Eber, hypokor. podobě OJ Eber hart. Neporozuměním 1678 Obersdorff „horní ves“ . CV 74, 257; Prof I2 566. H a b e l s d o r f , viz Hablov. H a b i с h t , viz Jestřebí. Hablov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Olšany u Prostějova; 7,5 km ssv od Prostějova. 2 1846 Ha belsdorf, Hablow; 1872 Habelsdorf, Hab lov. 3 P. Klášterní Hradisko. Osada založena 1788 parcelací dvora. Ces. 4 Hablov, do Hablova, Hablovák, hablovské (Olšany). 5 Něm. i čes. MJ tvořeno analog, -dorf „ves“, -ov ke jm. Habel (■*-Havel). Osada nazvána podle sekretáře Habla. ČV 267. Habrov 1 Zanikl mezi Újezdem, Nýrovem a Sasinou (Kunštátsko) v trati Na Habrově. 2 1368 Habrow, ZDO I,
975; 1407 Habrow, ZDO VII, 38L; 1437 villa Habrowie, ZD X, 84. 3 Ves byla 1635 pustá. 5 MJ: jmenný tvar adj. habrový, k apelat. habr „Hagebuche“ , srov. Bu kov, Lipov. Prof I2 570. Časté PJ. Habrovany 1 Ves 9 km severně od Slavkova. 2 1350 de Hábrowan, ZDB I, 214; 1371 in Habrowan, ZDB V, 372; 1437 in Habrowan, ZDB XII, 134; 1447 villam Habrowan, ZDB XII, 540; 1512 na tvrz a ves Habrowany, ZDB XVIII, 27; 1528 ze dvora habrowanske(h)o, PB XIV, 80; 1571 na zámku Habrowanech, PB XXVI, 191; 1574 ves Habrowany, ZDB X X X , 39; 1580 na zámek Habro wany, PB X X IX , 37; 1606 z Habrowan, Matrika ve Vyškově; 1633 Habrowany; 1650 ex Habrouan, Matr. v Lulči; 1673 Habrowan; 1718, 1720 a 1751 Habro wan; 1846 Habrowan, Habrowany; 1872 Habrowan, Habrovany. 3 P. Habrova ny. V 14. stol. tvrz, později zámek. V 16. stol. středisko sekty bratří habrovanských, jinak lulečckých. Čes. 4 Do Habrovan, Habrovaňák \Habrovščí, habrovské. 5 MJ: akuz. pl. k habrověné „obyvatelé Habrové nebo bydlící v habrovém porostu“ . Něm. Habrovan z čes. genit. z Habrovan. Psi. grab-b je v MJ u všech Slovanů se základní podobou hrab- i habr-. ČV 194; Prof I2 570; Spal 60; Smilauer Pří ručka I 129; Machek Etym. slov. 119. Srov. Bukovany. Habrůvka 1 Ves 15 km sv od Brna. 2 1365 Habrowka, ZDB IV, 226; 1567 ves Habruwku, ZDO XXVIII, 4; 1675 Habruwky; 1751 a 1846 Habruwka; 1872 Habruwka. 3 P. Pozořice. Čes. 4 Habruvka |Habrovka, Habrovščák \ Habrovčák, habrovské. Hanlivě Hrabjata, hrabjenské — prý podle místní vý roby hrábí. Avšak habr v místním ná 235
řečí hrab. Hanác. nář. horské s u > o. 5 MJ: deminut. k *Habrová, tj. stráň, ves v habří. 1567 staroč. ó > ú; v nář. dokladech pak ů zkráceno na u a změ něno v o. CV 194; Prof I2 571. Srov. Lipůvka. Časté PJ. V. Hrabůvka. 6 Sa mota: Josefov; části osady: Dědina, Steška, Příhon, Kupeček, Horké, Za bránkó. Habrvinovice 1 Zanikly mezi Místkem a Pálkovicemi u říčky Olešné. 2 1389 Halbransdorff, Lechner I, 16; 1580 platy z role pusté vsi Habmovic (v něm. urbáři Habrwanowitz), které Miestečtí na plat drží, B. Sobotík, A. Grobelný, Urbář panství frýdecko-místeckého z r. 1580, Příloha Slez. sb. 51 (1953), 52. 3 R. 1536 byla ves již pustá. 5 MJ původně Halbransdorff k OJ Halbran, Helbran ■<— Heltbrant (helt „statný“ a -brant „meč“ ). Do češt. pře jato s í- > w - * - 0 : Halb-/Helb- -> Haubran- —>■Habran- (srov. Albrechtice, nář. Obrachtice; Heroltice, nář. Herótice); Habran- ve spojení s analog, -ovice zkráceno na Habmovice, čímž dána možnost spojit jm. se základem -wini „přítel“ (který např. v něm. OJ Eberwini, Ortwini). CV —; Prof V 581; Nekuda 93 uvádí pod jm. Habmovice. Habří 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Meziboří, 11 km jjz od Bys třice n. P. 2 1360 de Habrzye, ZDB III, 488; 1360 de Habrzye, ZDB III, 574; 1365 in villa Habrzie, ZDB IV, 195; 1373 de Habrzie super media curia ville Habirze (!), ZDB VI, 40; 1547 v Habrzy, Moravské archivy soukr., příloha SA, 100; 1598 ves Habrě], ZDB XXXIII, 11; 1610 ves Habržy, ZDB X X X IV , 66 ; 1720 Habrži; 1751 Habržy; 1846 Habry; 1872 Habry, Habří; 1893 Habři, Habří. 3 P. Mitrov. Byly tu dva svob. dvory. Ces. 4 To Habři \ty Habry, Haberák |Habrščák (Strážek), haberskej. 5 MJ: příp. -í < bje; staroč. kolektivum habřie „hab rový les, porost“ . Podobně Doubí, Lipí. Prof I2 569; CV 194. Viz Habrovany. 236
6 Lopaty (myslivna), Záklasníkův mlýn,
Nivy. Háčky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bohuslavic, 5 km sv od Ko nice. 2 1318 Hatzki, CDM VI, 141; 1510 na vsi pusté Haczkach, PO VIII, 197; 1561 na pusté vsi slově Haczkach, PO XXIII, 193; 1677 Hacžiek; 1720 Haczek; 1751 Hacžek; 1846 Hatschek, Háček; 1872 Haczek, Háčky; 1881 Háčky; 1893 Háček, Háčky. 3 P. Krakovec, Ves v 2. pol. 15. stol. zanikla, na poč. 17. stol. obnovena. Kdysi těžba na rudu, 1936 nález štol. Ces. 4 Hačke, do Háček, Hačkovák/v pl. u st. gen. Hačči, hačkovské. 5 MJ: pl. k hatka, deminutivum k apelat. hat, 0 němž viz Hať. Stč. ť bylo asibilované (Haďky), mylně spojeno s apelat. háček, odtud č i kvantita v 1872 Háčky. CV 191 (k háce „rostlina“); Prof I2 572. PJ Háčky v Ořešíně. Hadovec 1 Zanikl u Drozdovské pily (Zábřežsko) v trati Hadový důl a Na kostelíčku (Nekuda 93 Na kostelíku). 2 1412 Hadowecz, ZDO VIII, 48; 1481 ves Hadowecz, ZDO XII, 39. 3 1517 ves byla pustá. 5 MJ: příp. -ovec buď k OJ Had, zn. Hadův majetek (podobně Rakovec, Turovec), nebo substantivizující příp. -ec k adj. hadový, např. vrch, les apod., kde je hodně hadů. Doloženo i jako PJ, Bartoš Dial. slov. mor. 87; CV —; Prof 1 573 (tu překladem z Otterdorf > Ottendorf?; v. V 540). H a d r u n e k , viz Kravařov. H a f n e r l u d e n , viz Lubnice. H a h n b e r g , viz Hamberk. Háj 1 Ves 15 km vjv od Opavy; Sl. 2 1805 Freyhaitsaue, Hay; 1835 Frei heitsau, Háj; 1885 Svoboda, jinak Háj; 1894 Freiheitsau, Háj. 3 P. Melč. Osada založena 1785 parcelací chabičovského dvora. Ces. 5 MJ: bylo vytvořeno uměle jak v češt. (k háj „lesík, Hain“ ; poblíž vsi jsou skutečně lesíky, jeden z nich jm. Hajek), tak v němč. (Freiheitsau „pa
merlsdorf; 1872 Heimerldorj, Hajmrlov. seka svobody“ , tj. dvůr, místo získavší svobodu). CV Prof V 537; DS 13, 3 P. Karlovec. Vznikl na konci 18. stol. parcelací dvora. Něm. 271. Hajánky 1 Osada obce Hájku, 4 km 5 Něm. Heimerl(s)dorf „ves Heimersv od Tišnova. 2 1661 z dědiny Hayku, lova“ . 6 Sléváma/Gieshůtte. 2. Hajmrlov 1 Osada Starého Města Matr. v Dolní Loučce; 1885 Hajanek, pod Sněžníkem. 2 1846 Heimerlsťhal, Hajanky, téže Bedřichov; 1893 Hajanek, Hajánky. 3 P. Tišnov. Osada je nověj Haimerlow; 1872 Heimerlsthal, Hajmr lov; 1893 Haimerlsthal, Haimrlov; 1905 šího původu. Ces. Heimerlsthal, Hamalov (!). 3 P. Kol5 Třebaže je MJ deminut. k MJ Ha jany, byla ves pravděpodobně osídlena štejn. Založen 1789. Něm. lidmi ze sousední vsi Hájek. Očekávali 4 Něm. Hamel/Hamal (1960 v Hanu bychom tedy Háječek. Východiskem šovicích). 5 Něm. Heimerlsthal „H-ovo však patrně bylo obyvatelské jméno údolí“ . 1905 čes. Hamalov podle něm. hajané — lidé z Háje. CV 191; Prof —. nářeční výslovnosti. # M J: analog, příp. Hajany 1 Ves 10 km jjz od Brna. -ov k něm. OJ Heimerl ■<— Heinerl, hy2 1323 villam in Hayn, CDM VI, 213; pokor. k Heinrich, o němž viz Heindorf. 1323 villam dietám Hayn, CDM VI, 239; CV 258 (bez). 6 Zámeček/Schlosselhof. Hájov 1 Ves 3,5 km vých. od Pří1330 Hayans, CDM VI, 400; 1339 villam meam Hayan, CDM VII, 238; 1718 bora. 2 1846 Hajow; 1872 Hajow, Há Hayan; 1751 Hajan, Hajaný; 1872 Ha jov. 3 P. Hukvaldy. Založen v 1. 1780 jan, Hajany. 3 P. Hajany. Obec byla až 1797. R. 1817 tu nalezeno uhlí. Ces. v 16. stol. pustá, krátce před 1733 vy 4 Hajovjane. 5 MJ nové, analog, příp. -ov k apel. háj. 6 Hájovský dvůr, sazena. Čes. 4 Hajané, do, z Hajan, v Hajanech, Haškovec (dvůr). za Hajanama, Hajaňák, hajanské; něm. Hájovna na Vrkoči 1 Samota u Nové Hain i Haian. 5 MJ: akuzat. pl. k ha Vsi (Pohořelicko). 2 1935 Hájovna na jané „lidé bydlící v háji, u háje n. kteří Vrkoči, Teichjdgerhausél, též Am Zap měli hájit“ . Do němč. přejato buď z gen. fenteich. Hajan — 1323 Hayn, který přikloněn 5 Přívlastek podle rybníka Vrkoč, k něm. Hain „lesík“, nebo s genit. -s který doložen již 1538—1552. Jeho název — 1330 Hayans (srov. Moravany -> Mor- odvozuje R. Hurt (Dějiny rybníkářství na Moravě I 147, 239) z OJ Vrkoč. weins). CV 191; Prof I2 576; Spal 61; Beranek 84; Schwarz 195; Smilauer VoMnohem pravděpodobnější je však vý dopis 477 a PST I 107. 6 Trať: Zadní klad ten, že Vrkoč vzniklo překladem Hajany. z něm. Zopfen „copy“ , což však byla Hájek 1 Ves 4,5 km sv od Tišnova. výslovnost něm. Zapfen — „čepy“ . Něm. 2 1358 villam Hagyek, ZDB III, 436; -teich „rybník“ . Rybník zrušen 1832. 1379 villam Hayek, ZDB VI, 669; 1406 Jinak též hájovna zvána Teichjágervillam Hayek, ZDB IX, 172; 1674 háusel „hájenka u rybníka“ . CV —. Hayekh; 1718 Hayek; 1720 Hayek; 1751 H a k e l s d o r f , viz Hartíkov. Hagek; 1846 Hajek, Hagek; 1872 Hajek; H a l b e n d o r f , viz Polouvsí. 1893 Hajek, Hájek. 3 P. Tišnov. Ces. H a l b r a n s d o r f , vizHabrvinovice. 4 Hájek, do Hájku, Hájecké, Háječčí H a l b s e i t , viz Holba. (v pl.). 5 MJ: deminut. k apelat. háj, Halenko v 1 Ves 12 km vjv od Vsetí ves založená v hájku, u hájku. ČV 191; na. 2 1670 Alenkow, Alinkow; 1718 Ha Prof I2 578. lenkou); 1751 Halenkou); 1846 Hallen 1. Hajmrlov 1 Dříve osada, sloučena kau, Halenkou); 1872 Hallenkau, Halen s Moravským Berounem. 2 1846 Heikou. 3 P. Vsetín. Ves založena v 1. 1658. 237
Far. kostel Pozdv. sv. kříže (od 1784 fara); 1787 zřízena augsburská obec. Čes. 4 Halenkov, na Halenkov, na Halen ková, Halenkov’an, halenkovsky. 5 Na zván podle Heleny, dcery Josefa Illesházyho, nového majitele panství. Pů vodně tu stál dvůr 1654 Helenkovice, při kterém parcelací 1658 vznikla ves jm. Helenkov: analog, příp. -ov k OJ Helenka, deminut. k Helena (srov. Terezov). Ale už 1670 změněn název vsi na Alenkov, Alinkov snad podle Halenkovic, které se r. 1671 jm. Alynkowicz (v. t.). (H)alina, (H)alinka — domácké podoby jm. Helena. ČV 47 (z OJ Ale nek), 263. 6 Bratřejůvka: U Ondrášů, Údolí, Břežitá, Buřanová. Cem ý: U Měrečků, U Sčulků, Údolí. Dinotice: U Frýdlů, U Hodulů, U Kalinců, U Ko ciánů, U Kožúšků, U Kuběnů, U Měrků, U Pavláčků, U Svrčinů, U Válků, U Vrchovských, Údolí. Dolinky, Dvůr. Hluboký: U Holců, Údolí. Janiší, Juřicé, Koňaříci, Kopec, Kršelky, Kyčera. Lušová; Údolí. Na Babyce, Pálenice, Provazníček. Provazný: Údolí. Suláci, U kos tela, U továrny, Vršky, Dolní výpusty, Horní výpusty. Halenkovice 1 Ves 3 km západně od Napajedel. 2 1655 Halenkowicz, ACO B 12; 1671 Alynkowicz; 1718 Alinkowitz; 1720 Halenkowitz; 1751 Halinkowitz; 1777 (obce) halenkovskej, SA II, 193; 1846 Alenkowitz, Alenkow ice; 1872 Allenkowitz, Halenkovice; 1893 Alen kowitz, Halenkovice; 1915 Allenkowitz, Halenkovice. 3 P. Napajedla. Založeny kolem 1640. Farní kostel (od 1784) sv. Josefa Pěst. Do vsi původně nastěho váni obyvatelé z Valašska. S H. sply nula pův. samostatná obec Eleonorovice (v. t.). Čes. 4 Halenkovjáci, halenkovsky. Výraz ný výběžek východomor. nářečí. 5 Ves nazvána po Aleně Bruntálské z Vrbna. Příp. -ovice je analogická. Počáteční H jako v Eva — Héva, Anna — Hana. Něm. Allenkowitz z čes. ČV 264 (bez). 238
6 Diviny (myslivna), Kateřinice (pův.
samostat. obec, v. t.), Kržle, Lipové, Plaňavy, U Svatých, Zadřínové, Zema nové. PJ: Lipové. H a l l e n k a u , viz Halenkov. 1. Haluzice 1 Ves 8 km západně od Val. Klobouk. 2 1261, falzum z 14. stol., Halosicz, CDM III, 324; 1578 ves pustou Haluzycze, ZDO X X IX , 57; 1580 ke dvoru haluzyczkemu, PO X X X , 120; 1846 Halusitz, Haluzice; 1872 Halusitz, Haluzice. 3 P. Brumov. Ves zanikla na konci 15. stol., 1768 obnovena parcelací dvora. Čes. 4 Halúzané, halúský. 6 Na lázi u Volavé. 2. Haluzice 1 Zanikly u Bohuslavic (Kyjovsko), kde je Haluzický mlýn. 2 1261, falz. 14. stol., Halosicz, CDM III, 324; 1356 Haluzicze, ZDO I, 437; 1376 Haluzicz, ZDO III, 211; 1447 villam Ha luzicze, ZDO X , 748. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 4 Holuzice |Holusky, Holuščí (Mouchnice). Byl v Haluzku, v Haluzicku (Sobůlky). 5 MJ: příp. -ice k OJ Haluz, to z apelat. haluz, psi. galgzb „Ast, Zweig“ , zn. ves lidí Haluzových. Není ovšem nepravděpodobné pomýšlet i na výklad z deminutiva k stč. kolektivu haluzie — haluzice (podobně javoří — Javořice, dnes Javoříčko). Doklady jsou však v pl., proto vycházíme z OJ Haluz(ě). ČV 68 ; Smilauer Příručka I 108; příjm. Haluza. PJ v Sobůlkách. Hamberk, nyní Kohout 1 Osada obce Bílý Potok, 3 km ssv od Javorníku; Sl. 2 1722 Haanberk-Vorwerck, Jesenicko 212; 1805 a 1836 Hanberg; 1894 Hahn berg; od 1949 Kohout. 3 P. Hamberk. Osada založena před 1733. Něm. 5 MJ Hahnberg z něm. *Auerhahnberg „tetřeví hora“ . V čes. Hamberk asimilace n k b na m. Za nové české jméno přejat název kopce Kohout (226 m), něm. zvaném Hahnberg. Něm. Hahn „kohout“. Srov. čes. jméno kopce Kohoutov v Kunštátě, něm. Hahnstein (DS 6, 39).
mermúhle, Hamerský mlýn; 1935 Hamr, H am erský 1 Dříve osada, nyní před městí města Štítů. 2 1854 Hammerfeld; též Hamerský mlýn. 5 Hammermiihle = mlýn ležící na 1893 Hammerfeld, Hamerský; 1935 náhonu k hamru. Hammerfeld, Na Hutích. 2. H am r 1 Samota u Štětinová (Lou5 MJ: adj. k Hamr — Hamerský čensko). 2 1935 Hamr, Hammerhaus. „z Hamru, patřící k hamru“ . Něm. 5 Něm. Hammerhaus = dům stojící Hammerfeld „pole patřící k hamru“. u hamru, patřící k hamru. O významu viz Hamr. R. 1935 též Na 3. H am r 1 Samota u Lišné (Novo Hutích: utvořeno jako hojná PJ (před městsko). 2 1893 Hammer, Hamr. ložka + substantivum). Příjm. Hamer 4. H am r 1 Samota u Batelova (Třešťský. CV —. sko). 2 1893 Eisenhammer; 1906 Hamr. H am iltony 1 Dříve osada městyse 5. H am r Josefský 1 Mlýn u Mnicho Dědic, nyní města Vyškova. 2 1846 a va (Bruntálsko); Sl. 2 1935 Josefský 1872 Hamilton; 1885 Hamilton, Hamil Hamr, Josefhammer. tony. З P. Vyškov. Založeny 1770. Ces. 6. N a H am rách 1 Samota u Zubří 4 Hamldone, do Hamldon, Hamldoňák, hamldonské; arch. Hamldome — (Rožnovsko). 2 1893 Na Hamrách. 7. N a H am rech 1 Mlýn u Ořechová spojeno s apelat. dům, domy. 5 Osada (Velkobítešsko). 2 1906 Na Hamrech. nazvána po olomouckém hraběti Max 8. N a H am rech 1 Samota u Lomnic miliánu Hamiltonovi. Tvořeno analog, ky (Tišnovsko). 2 Hammerwerk, Na podle starých plurál, jm. typu Kokory. Srov. i mladší MJ v C. Ráby, RambouHamrech. U H am ru 1 Samota (hospoda) u Ma sy, Snory. CV 256; Prásek SA 1902, 67. lého Beranova (Jihlavsko). 2 1906 6 Zaniklo PJ Maxov. H am líkov 1 Zanikl v Psím žlebě sv U hamru. 5 MJ: z apelat. hamr, to ze střhn. od Ruprechtova (Vyškovsko). 2 1385 Hamlicow, ZDB VII, 346; 1407 in Hamhammer „kladivo“ , přeneseno na název lyko, ZDB IX, 144; 1437 Hamlinkow, pro železárnu, kde byl kladívkový stroj ZDB XII, 301; 1511 vsi p u s té ... Hana rozbíjení železné rudy, který využí makow (!), ZDB XVIII, 23. 3 Ves zaval síly vodního toku. Proto také u ham‘ nikla za uherských válek v 2. pol. 15. rů bývaly náhony. Kde nebyl přirozený stol. spád vody dostačující, stavěly se umělé náhony, na nichž často budovány mlý 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ ny (srov. H. 1.). MJ Hamr, Hamry apod. Hamlík, přejatému z něm. Hammel, jsou typická zvláště pro Ces.-mor. vrcho tam z apelat. Hammel „skopec“. Srov. jm. Fejfalík k Pfeifer, Velflík k Wólfél, vinu, kde jsou častá i jako PJ; naopak Fuksík k Fuchs apod. Kotík 177. CV —; jm. Hut, Hutě a PJ k němu příslušející charakterizují Drahanskou vrchovinu Prof —; Nekuda 56. H a m m e r, viz Hamr 3, Hamry 2, 6. a prostor rožnovsko-vsetínský; spora H a m m e r f e l d , viz Hamerský. dicky jsou známa z Uherskobrodská a H a m m e r h a u , viz Hamrová. z Kyjovska. CV 195; Prof I2 582; ZMK H a m m e r h a u s, viz Hamr 2. IV 120. Časté příjm. Hamer, Hamřík, H a m m e r m i i h l e , viz Hamr 1. Hamerník. H am rová, nyní Dlouhá Hora 1 Dří H a m m r o w i t z , viz Hamry Staré. H a m m e r w e r k , viz Hamr 4, Ham ve osada obce Bukovice, nyní osada ry 3, 5, Hutí. města Jeseníku; Sl. 2 1625 im Hammer H a m m e r w e r k e , viz Hamry 4. hau, Jesenicko 221; 1805, 1836 a 1894 1. H am r 1 Samota (mlýn) u Doubra Hammerhau; 1924 Hamrová, Hammer vice nad Sv. (Blanensko). 2 1893 Hamhau. Od 1949 Dlouhá Hora. 3 P. Frý239
valdov. Osada založena 1790 na místě 5 MJ Prutka: příp. -ka k OJ Prudek, bývalých hamrů. Něm. to z adj. prudký; zn. Prudkův hamr. 5 MJ původně německé Kammerhau, Srov. Baška. Svoboda StčOJ 49. 9. Hamry Dolní 1 Dříve samostatná zn. „paseka, na které před založením obec, nyní místní část obce Hamry nad vsi stál hamr“ . Čes. MJ Hamrová až Sázavou; 3 km ssz od Zďáru nad S. 1924: adj. k hamr. Od 1949 Dlouhá Ho ra: přejato jm. hory Langer Berg 2 1676 sluly Paulovy Hamry, J. F. Svo (916 m), dnes Dlouhý. Schwarz 135; boda, VM — Zďár 205; 1872 Frendl, Dolní Hamry; 1906 Frendel, Dolní Ham CV Prof Hamrovice 1 Dříve osada, nyní míst ry, též Frendl; 1924 Dolní Hamry. 3 P. ní část obce Staré Hamry (Frýdecko). Zďár. Hamr tu byl již 1478, 1787 stála u hamru osada. Ces. 2 1894 Hamrowitz; 1917 Hamrowitz, 5 Jm. Fren(e)dl podle Zikmunda Hamrovice. 5 Nové MJ utvořeno analogicky po Frendla, který tu 1478 vlastnil hamr (Svoboda, VM-Zďár 208). O přívlastku dle starých MJ na -ovice k Hamry. 1. Hamry 1 Samota (mlýn) u Příštpa viz Horní Hamry. (Moravskobudějovicko). 2 1893 V ham10. Hamry Horní 1 Dříve osada obce Dolní Hamry, nyní místní část obce ře; 1906 Hamr; 1935 Hamry. 2. Hamry 1 Samota u Borovce (Bys Hamry nad Sázavou (viz výše), Zďártřičko n. P.). 2 1906 Hammer, Hamry. sko). 2 1470 Fiklův hamr, Svoboda, 3. Hamry 1 Samota u Chudobína VM-Zďár 208; 1872 Flúgelhammer, (Bystřičko n. P.). 2 1893 Eisenhammer, Přední Hamry; 1924 Horní Hamry. 3 P. Zďár. Již 1470 tu byl hamr, při němž Hamry. 5 Něm. Eisenhammer „huf železná“ kolem 1780 vznikla osada. Ces. (nikoli např. sklená). Viz Adamov 1. 5 Názvy Dolní a Horní Hamry podle 4. Hamry 1 Samota u Celadné (Frenpolohy na řece Sázavě, název Přední štátsko). 2 1893 Hammerwerke, Hamry. a Zadní Hamry podle polohy vzhledem 5 Něm. Hammerwerke „železárenské k Zďáru, Fiklovy a Frendlovy Hamry provozovny, huť“ . podle býv. majitelů. Jméno Flúgelham 5. Hamry 1 Samota u Rancířova (Ji mer pro Přední Hamry omylem místo hlavsko). 2 1893 Eisenhammer; 1935 Figlhammer; odtud mylně se užívalo Hamry, Eisenhammer. ' někdy pro Horní Hamry názvu Křídlo vé Hamry (něm. Flůgel „křídlo“). 5 O něm. Eisenhammer viz Hamry 3. 6. Hamry 1 Ves 3,5 km západně od 11. Hamry Mosazné 1 Osada obce Plumlova, nyní obec Zárovice-Hamry. Branné (Sumpersko). 2 1846 Messing 2 1602 ves Hamry, ZDO X XX II, 70; hammer, Mosazow; 1872 Messingham 1677 Hamry; 1718 Hammer; 1751 Ha mer, Mosazov; 1893 Messinghammer, mer; 1846 Hammer; 1872 Hammer, Mosazov, Mosazné Hamry; 1905 Mes Hamry. 3 P. Plumlov. Založeny krátce singhammer, Mosazov; 1924 Mosazné před 1590, kdy se tu počala těžit želez Hamry, Messinghammer. 3 P. Kolštejn. Založeny na konci 17. stol. Něm. ná ruda. Ces. 4 Hamre, na Hamrách, Hamerák, Ha5 MJ něm. Messinghammer „hamr merčák, hamerské. 5 CV 196. na výrobu mosazi“, proto i přívlastek 7. Hamry 1 Samota u Mrákotína Mosazné H. R. 1846 Mosazov, v němž (Telečsko). 2 1893 Hammerwerk, Hamry. příp. -ov analogická. Od 1893 dnešní 5 O Hammerwerk viz H. 4., zde v sg. název. 12. Hamry Staré 1 Ves 23,5 km jjv 8. Hamry 1 Samota u Ochozu na od Frýdku; Sl. 2 1700 dědiny Starého Tišnovsku. 2 1893 Hamry, jinak PrutHamru, Prášková poz.; 1808 Althamrka. 240
mer, Hamrowitz; 1885 Staré Hamry; 1894 Althammer, Staré Hamry. 3 P. Frýdek. Již 1639 tu byly hamry. Ces. 4 Na Hamrach, na Hamry, Hamřan, hamerský. 5 Přívlastek Staré, A lt- na rozdíl od nově založených hamrů ve Frýdlantě nad Ostravicí. O Hamrowitz viz Hamrovice. 9 MJ Hamry pl. k Hamr, v. t. 6 Botuřanka, Bučkovice, Gruň, Hamrovice (v. t.), Pod Ostrou, Hartisov, Huckula, Ostravská chata, Jamník, Bílý kříž, Mazák, Na říkách, Okruhlica, Parchavice, Pod Gruň, Pod smrčiny, Rečica, ftehuci, Skalčané, Šan ce, Školeny, Těšíňoky, Černá vroble, Za Ostrou. PJ: Šance, Kyčera, Jamnik (po tok). H a n d e l s d o r f . viz Dvory Hand lovy. Hanebnice 1 Zanikla u Prosetína (Kunštátsko). 2 1447 Hanebnicze, ZDB XII, 588; 1500 z Hanebnicze, Moravské archivy soukromé 71. 3 Ves zanikla v 16. stol. 5 MJ: substant. příp. -ice k adj. ha nebná, tj. ves. Snad šlo o pojmenování posměšné. K slovotvorné stránce srov. v Č. Darebnice, Zdobnice; Prof V 552— 553; ČV - . H a n g e n s t e i n , viz Hankštejn. Hankštejn, nyní Skály 1 Ves 4 km jz od Rýmařova. 2 1398 Haugsteyn (korupt.), CDM XII, 469; 1490 na Hanksstynie, PO V, 253; 1587 v Hanssteynie (!), PO X X X I, 341; 1598 ve vsi Hangssteynie, PO X X X IV , 82; 1602 zue Han genstein, Prásek, Organisace, 81; 1620 aus dem Dorf Hangenstein, Prásek, Organisace 171; 1671 a 1718 Hangen stein; 1720 Hangstein; 1751, 1846 a 1872 Hangenstein; 1893 Hangenstein, Hank štejn. Od 1949 Skály. 3 P. Janovice. Dříve fara, která byla 1612 přeložena do Horního Města (patroc. fil. kostela sv. Václava). V 15. stol. těžba stříbra. Něm. 5 MJ z něm. Hang(en)stein: Hang„Berghang, svah“ a -stein „kámen, ská la“ . Srov. Hangendorf u Plané, Hangen16
heim v Bavorsku. Totéž, co naše Strání. Doklad 1398 Haugsteyn je koruptela. ČV 258 (bez); Prof - . H a n n s d o r f , viz Hanušovice. Haňovice 1 Ves 3,5 km jz od Litovle. 2 1131 Ganeiouici, CDB I, 115; 1403 vil la Hanyeowicz, Lechner I, 20; 1405 in Hanyowicz, KP I, 122; 1440 in villa Haniowicz, Lechner I, 49; 1459 de Haniewicz, Lechner I, 59; 1498 z Haniegowicz, PO VI, 236; 1526 v Haniowiczych, PO XIII, 76; 1550 na Haniowiczych, PO X XI, 45; 1609 na Haniowiczych, PO X XX V II, 54; 1611 statku haniowskeho, LSA 291; 1718 Hannowitz; 1720 a 1751 Haniowitz; 1846 Haniowitz, Haňowice; 1872 Haniowitz, Haňovice; 1881 Hanějovice. 3 P. Haňovice. Zámek. Dříve biskupské léno. 1781 parcelován dvůr. Čes. 4 Do, z Haňovic, k Haňovicum, v Haňovicich, Haňovčák, haňovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Haněj, jehož zákla dem je něm. OJ Hanno; zn. ves lidí Hanějových. Stažením -ejo- na o vznikl z Hanějovice dnešní název Haňovice, doložený v této podobě poprvé 1405. Srov. Blažovice -e- Blažej ovice. ČV 11, 68 ; Svoboda StčOJ 167; Prof I2 587 (Hánov); Respond RKJ-Wroclaw III 33. Hanušovice 1 Městys 9 km jižně od Starého Města. 2 1325 villam Johannis, CDM VI, 289; 1351 Johannisvilla, CDM VIII, 80; 1437 Hanussowicz, ZDO X, 11; 1448 villam Hanussowicze, ZDO X, 797; 1504 z Hanussowicz, PO VII, 231; 1575 ves Hanussowicze, ZDO X X IX , 27; 3591 ves Hanussowicze, ZDO X X X , 139; 1672 ecclesia Hansdorjjensis, Děkanská matrika šumperská; 1677 Hanssdorff; 1718 Hansdorff; 1720 Hansdorf, Hanussowitze; 1751 Hamsdorf; 1846 Hanns dorf, Hanussowice; 1872 Hannsdorf, Ha nušovice. 3 P. Kolštejn. Již 1351 farní kostel sv. Mikuláše. 1920 byly H. po výšeny na městys. Něm. Po 1945 osíd lena z různých krajů střední Moravy a sv. Čech, též reemigranty z Volyně. 4 Hanušovák, hanušovský. Obec bez 241
tradičního českého nářečí. 5 MJ: lat. 1325 víllam Johannis, 1351 Johannis villa „ves Johanova“ . Čes. MJ poprvé 1437 Hanussowicz (2. p.): k české do mácí podobě OJ Johannes — Hanuš příp. -ovice, znám. ves lidí Hanušových. Od 1672 opět něm. zápisy Hansdorf: k oblíbené něm. domácí zkratce OJ Jo hanu — Hans. Česky zapsáno ještě 1720, pak 1846. U ČV 74 z něm. Hanno; Prof I2 587 (Hánov). 6 PJ Weinberg (nejsev. mor. PJ s „víno“). Harrachov 1 Osada města Rýmařova. 2 1846 Harrachsdorf; 1872 Harrachsdorf, Harachov. 3 P. Janovice. Za ložen r. 1748 jako dělnická kolonie janovické manufaktury. Něm. 5 Osada nazvána patrně podle Ferdi nanda Bonaventury hr. Harracha, který vlastnil janovické panství v letech 1740 až 1778. Něm. Harrachsdorf „ves Har rachova“ a čes. Harachov téhož význa mu mají -dorf a příp. -ov analogické. CV 265 (bez); Prof I2 591 (jiné). Harasy 1 Zanikly u Brumovic (Klo boucko), kde je Haraský potok a Haraský mlýn. 2 1382 cum villa Harras, CDM XI, 262; 1412 villam Harass, ZDB IX, 360; 1437 villam Haraš, ZDB XII, 290; 1447 ve vsi Harasiech, PB III, 79; 1448 villam Haraš, PB III, 90; 1446 vil lam Harassy, ZDB XIV, 55; 1718 Harasitz (pusté); 1751 Harasitz (pustá ves). 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: akuz. pl. k OJ Haraš apelat. haraš „druh tkaniny“ (srov. příjmí Axamit, Húně, Pentlík — podle látek, oděvů). Zn. ves rodiny Harasovy. V něm. 1718 Harasitz je -itz analogické. Ke tvoření srov. Drahany, Kokory. CV —; Prof —; Nekuda 93; PJ Haraš ve Staříči. Na Harbechách 1 Samota (dvůr) u Lažánek (Blanensko). 2 1906 Konradshof, Na Harbechách. 5 MJ: něm. Konradshof „dvůr Kon rádův“ , čes. Na Harbechách z něm. 242
Hartbächel „potůček v drobovém úze mí“ . Sáňka 27; CV - ; Prof H a r t , viz Hobzí. 1. Harta 1 Samota u Mladějovic (Šternbersko). 2 1935 Harta. 2. Harta Moravská 1 Dříve osada obce Medlic (Dvorecko), nyní osada ob ce Hořejších Kunčic. 2 1614 an der Haertaw, Prásek, Organisace, 177; 1846 Mährisch Hartau, Hartice; 1872 Hartau, Hartice; 1893 Mährisch Hartau, Harti ce, Harta; 1924 Moravská Harta, Mäh risch Hartau. 3 P. Karlovec. Ves vznik la v 18. stol. Něm. 6 Kamenný mlýn /Steinmühle, K unčický mlýn/Kunzdorfer Mühle. 3. Harta Slezská 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Leskovec nad Moravicí, 10 km jižně od H. Benešova; Sl. 2 1805 a 1836 Hartau; 1894 Schle sisch Hartau, Slezská Harta. 3 P. He raltice. R. 1541 tu byl les Harta, 1600 svobodný dvůr a 1607 dvě krčmy. Před 1682 vznikla ves. Něm. 4 Harta, z Harty, do Harty, v Har te \-če, za Hartu, harcky \-tečky. Něm. Hörta. 5 Něm. MJ: Der Hart, dial. die Hart zn. 1. „Bergwald, waldiger Höhen zug, lichter Weidewald“ , 2. „wasser armer ausgetrockneter Boden“ (Bach II/l, 372). Bylo původně PJ. Území s něm. Hart a s femininem die Hart se táhne z Falce přes Hesensko, Sasko, sev. Cechy až do Slezska. O femininu die Hart v. Schwarz 144. V něm. Hartau -au <— hau „mýtina“ (viz Ficová, Frývaldov). Harta 2, 3 leží v úzkém údolí Moravice sice jen 1,5 km od sebe vzdá lené, ale mezi nimi procházela moravsko-slezská hranice; proto i přívlastky 1846 Mährisch, 1894 Schlesisch. V češ tině rozlišeno slovotvorně: 1894 (Slez ská) Harta X Hartice (Moravská). Te prve 1924 čes. Moravská Harta, dotud jen něm. CV 258; Prof I 2 592; DS 3, 65; 11, 52; 13, 93; Beranek 82. Harte 1 Dříve osada, která splynula s Velkými Kuněticemi (Javornicko); Sl. 2 1805 Harte. 3 Něm.
5 Viz Harta. Ves 6 km vsv od Štítů. 2 1397 Hertwykow, ZDO VI, 725; 1447 Hartwikow, ZDO X, 592; 1499 na vsi Hartwikowie, ZDO XVI, 33; 1510 Hart wikow, ZDO XVII, 19; 1675 Hackels dorff; 1718 Hackelsdorf; 1720 Hakelsdorf, Hartinkow; 1751 Hackelsdorf; 1846 Hackelsdorf, Hartikow; 1872 Hakelsdorf, Hartvíkow; 1893 Hakelsdorf, Hartíkov. 3 P. Ruda. Ces. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hartvík, Hartík, to z něm. Hartwig (hart„tvrdý, pevný“, -wig „b o j“). Něm. Ha kelsdorf až od 1675: spíše než na spo jení s něm. Häckel, Häcker „kopaničář, dělník na vinici“ soudíme, že Hackelvzniklo oslabením výslovnosti z něm. Hartl, domácké zkratce OJ Hartwig. CV 74 (k OJ Hardung); Prof I2 594; V 581. Hartinkov 1 Ves 9 km sv od Jevíčka. 2 1258 Hartungsdorf, CDM, Suppl. 29; 1371 Hermansdorf, CDM X, 116; 1490 Hertwikow, ZDO XIII, 17; 1536 l i di . . . hartunkowske, PO XVII, 113; 1576 v Hartunkowie, PO X X IX , 134; 1631 z Hartunkowa, Prásek, Organisace 211; 1677 ex pago Hartunkow, Děkan, matr. moravskotřebovská; 1718 Hartinkau; 1751 Hartinkow; 1846 Hartinkau, Har tinkow; 1872 Hartinkau, Hartenkow; 1881 Hartunkow; 1893 Hartinkau, Har tinkov. 3 P. Biskupice. Čes. 4 Hartynkov/Hartenkov, z H-ova, h-ovské. Nověji: Hartinkov. 5 MJ pů vodně německé Hartungsdorf „ves Hartungova“ k OJ Hartung, hypokor. po době některého něm. OJ s Hart-, zamě ňované s Her-; odtud i zápisy 1371 Her mansdorf „ves Hermanova“ . Česky po prvé 1490 Hertwikow s analog, -ov. Od 1677 je OJ v zdrobnělé podobě: Hartin kov, což se stalo východiskem něm. MJ 1718 Hartinkau, v němž -au < čes. -ov. Od 1846 načas v něm. obnoven Hermansdorf, neujal se. Schwarz 220; Prof I2 594 (Hartunkov), V, 581; CV 74 (z OJ Hartink). 6 Věžnice (mlýn). H artlůvka 1 Kdysi ves, která stávala H artíkov
16 *
1
v Brně mezi Veselou ulicí a Spilberkem. 2 1495 v ulici Hartgosn, KP VII, 95; 1559 z ulice Hartluwky, PB XXII, 187. 3 Ves zanikla při obležení Brna Švédy 1645. 5 MJ 1495 něm. Hartgosn: Hart„lesík na vyvýšenině“ , viz Harta, a Gasse, sthn. gazza „Strasse im Ort“ (Kluge EW 11 187); zde pak v pl. a nářeční a > o. MJ spojováno z neporozumění s Hartl, hypokor. podobě nějakého OJ na Hart-, takto chápáno při převzetí do češtiny. Příp. -ůvka má deminut. vý znam k MJ na -ova *Hartlova, tj. ves. CV —; Prof —; Nekuda 152. Hartm anice, nyní N iva 1 Ves 12 km jjz od Plumlova. 2 1347 Hartmanicz, Reg. V, 106; 1597 ves Hartmanicze, ZDO X X X I, 39; 1633 Hartmonitz; 1672 in pago Hartmanicz, Děkan. matr. pros tějovská; 1673 hartmansky mlynář, Matr. v Jedovnicích; 1677 Hartmanitz; 1718 Hartmannitz; 1751 Hartmanitz; 1846 Hartmanitz, Hartmanice; 1872 Hartmanitz, Hartmanice; od 1949 Niva. 3 P. Plumlov. Ces. 4 Hatmanice, do Hatmanic, Hatmaňák, hatmanské (Repechy). 5 MJ: příp. -ice k OJ Hartman, přejatému záhy z němč. (Hartmann) do stčešt. Zn. ves lidí Hartmanových. Něm. OJ složeno z hart „tvrdý, pevný“ a -man „muž“ . Ves nazvána po Hartmanovi z Holštýna (konec 13. stol.). CV 74; Prof I2 593, V 581; DS 3, 66. 6 PJ Maršéne. H artm ansdorf 1 Zanikl v místech nynějšího předměstí Luh u Horního Be nešova; Sl.; Nekuda 153. 2 Zanikl asi v 15. stol. 5 Něm. MJ zn. „ves Hartmanova“ , o OJ H. viz výše. H a r t u n g s d o r f , viz Hartinkov. H a r t u n k o v , viz Hartinkov. H artvíkov 1 Zanikl v okolí Budkova (Moravskobudějovicko). 2 1360 in Hertwicowa, ZDB III, 506; 1398 in Hartwykow, ZDB VIII, 37; 1406 in Hartwikow, ZDB VIII, 603; 1437 super Hartwykow, ZDB XII, 183. 243
5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hart vík, o němž viz Hartíkov. Hartvíkovice 1 Ves 6 km jz od Ná měště n. Osl. 2 1356 in Hartuicouicz, ZDB m , 180; 1371 de Erwikowicz, ZDB V, 401; 1376 in villa dieta Hartwicowicz, ZDB VI, 382; 1412 de Hartwikowicz, ZDB IX, 370; 1448 in Hartwikowicz, ZDB XII, 48; 1448 v Hartwikowiczich, PB III, 94; 1466 v Hartwikowicziech, PB IV, 174; 1492 dvuor v Hartwikoviczich, ZDB XVI, 41; 1530 z Hartwiko wicz, PB XIV, 184; 1538 podací ve vsi Hartwikowiczych, ZDB XXVI, 2; 1548 dvořák v Hartwikowiczijch, PB XIX, 189; 1556 na vsi Hartwikowiczych, ZDB XXVII, 21; 1672, 1718 a 1720 Hartikowitz; 1751 Honetikowitz (!); 1846 Hartikowitz, Hartikowice 1872 Hartikowitz, Hartikovice; 1924 Hartvíkovice. 3 P. Náměšť n. Osl. Již 1380 far. Kostel sv. Jiljí. Čes. 4 Hartikovice, v H-ách, za H-ama; Hartičák, hartické. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hartvík, o němž viz Hartíkov; zn. ves lidí Hartvíkových. V dokladu 1371 Erwikowicz vynecháno počát. H-, od 1672 do 1872 Hartikovice (srov. též Har tíkov a sub 4), 1924 opět Hartvík- CV 74; Prof I2 622, V 581. H artwigsschlag 1 Zanikl někde v okolí Holštýna (Blanensko). 2 1349 Hartwigslog, ZDB I, 23. 3 Ves zanikla za husitských válek. 5 MJ něm., zn. „Hartwigova paseka, mýtina“ . O OJ H. viz Hartíkov. MJ pat ří do skupiny něm. MJ s -schlag na Bla nensku. Viz Kotvrdovice a Schwarz, mapka 4. CV —; Nekuda 38. H arty 1 Dříve samostat. obec, která splynula s Petřvaldem, jehož místní část nyní tvoří (Příborsko). 2 1846 Lilien, 1872 Lilien, Harty. 3 P. Nelhuble. Osa da založena 1780. Ces. 5 MJ: pl. k Harta (v. t.). Něm. Lilien podle přídomku majitele panství Vettera hrab. z Lilien. Prásek SA 1-4, 112; CV - . H a s l i c h t , viz Varhošf. 244
H a šk ovec 1 Samota (dvůr) u Hájová (Příborsko). 2 1893 Haschowetz, Hašovec; 1906 Haškovec. 4 Haškovec, na Haškovcu. 5 MJ: příp. -ovec k OJ Hašek, domácké podo bě OJ Havel. Jm. patří do skupiny čas tých slezských a výchmor. jm. s -ovec odvozených od jm. vlastníků (např. Janoškovec, Chamradovec) a znamenají cích „patřící H a šk o v i...“ CV —; Prof I2 596 (Haškov). H ať 1 Ves 9 km ssv od Hlučína; Sl. 2 Had, CDB IV, 194; 1349 de villa Sifjridi, Čas. Slez. muzea 1963, 34; 1518 ves Hatij, (4. p.), ZDOp III, 52; 1547 ves Hatij (4. p.), ZDOp VI, 8 ; 1612 ves Hat, ZDOp X, 22; 1552 drží ves Hati, POp XII, 10; 1672 ecclesiae Hatschensis, Dě kan. matr. hlučínská; 1674 z dědiny Hati, Matr. v Hranicích; 1736 Hatsch; 1830 Haatsch, Knie; 1837 Hatsch, Hat, Catal. cleri; 1870 Hatsch, Hať, Catal. cleri; 1910 Haatsch, Hat, Catal. cleri; 1924 Hat. З P. Silheřovice. V 16. stol. tvrz a far. kostel sv. Matouše. Ces. 4 Та Нас, za Hačum; Hačaně, ojed. Hačař \-oř; hacky. Arch. Gač, даск’і. 5 MJ: stč. apelat. hat, hat „cesta mokři nou, močálem, tvrzená proutím, pevný mi větvemi“ . Na východním Hlučínsku několik vsí zasaženo německou koloni zací, viz zde doklad 1349 villa Siffridi „Sigfridova ves“ a doklady u Darkovic, Darkoviček. Hat je všeslovanské MJ, časté PJ. Něm. Hatsch, Haatsch má za základ lašskou nářeční podobu, v níž asibilováno -t. CV —; Prof I2 597; Ge bauer Slov. stč. I 407; Bartoš Dial. slov. mor. 91; Smilauer Příručka I 109; Machek Etym. slov. 126; SA I 236; VVM XI 42. 1. H atě 1 Samota u H. Otaslavic (Prostějovsko). 2 1906 Hatě (myslivna). 2. Hatě 1 Samota (mlýn) u Vnorov (Strážnicko). 2 1906 Hatě. 5 MJ: pl. k Hat, v. t. H a u č o v i c e , viz Bělá. H a u s g s d o r f , viz Hukovice. Haugvicov N ový 1 Kdysi hrad
u Chropyně, stával v trati Hrad. 2 1595 hrad v nově založenej slově Novej Haugvicov, LSA III, 10. 3 Hrad byl vy stavěn za nebezpečí tureckého vpádu, ale záhy byl rozbořen. 5 MJ: přivlast. příp. -ov ke jménu majitelů chropyňského panství Haugvicú z Biskupic (1567—1581). O jm. Haukviz násl. heslo a Hukovice! Přívlastek Nový „neu“ dán proto, že šlo o novou stavbu vedle starého chropyňského zámku. CV —; Prof —. Haukovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Újezd; 5 km vsv od Uničova. 2 1846 Haukwitz, Haukowice; 1872 Haukowitz, Haukovice. 3 P. Sovinec. Ves byla 1510 pustá, 1781 obno vena. Něm. 4 Hakovec, do Hakovce, Hakovák, hakovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hauk(o), to z něm. Hugo, o němž viz Hukovice. Zn. ves lidí Haukových. CV —; Prof —. H a u s b r u n n , viz Brníčko. H a u s b r u n n , viz Úsobrno. H a u s d o r f , viz Hukovice. 1. Havírna 1 Samota obce Třebětína (Boskovicko). 2 1893 Havírna. 2. Havírna 1 Samota u Štěpánova (Bystřičko n. P.). 2 1935 Havírna. 3. Havírna 1 Samota u Rancířova (Jihlavsko). 2 1935 Havírna. Zechenháusel. 5 Něm. Zechenháusel „domky havířského cechu, podniku, domků ha vířů“. V blízkosti stával Eisenhammer, viz Hamry 5. 4. Havírna 1 Samota u Zivotic (Opav sko); Sl. 2 1895 Bergbau; Havírna. 5 Něm. Bergbau „kde se doluje“ . 0 Všechny samoty s MJ Havírna zalo ženy na místech, kde se těžila ruda, uhlí, nebo kde došlo o pokusy k těžbě. Apelativum havírna „cechovna, shro maždiště horníků na dole“ . Havíř z něm. hawer, to k hauen „rubat“ . Machek Etym. slov. 126. CV —; Prof —. Havířov 1 Nově budované satelitní město na jihovýchodním okraji Ostravy; vznikl 5. prosince 1955 splynutím obcí Dolní Bludovice, Dolní Suchá, Sumbark
a Živo ti ce a je neustále rozšiřován no vou výstavbou. 4 Havířov, do Havířo va, Haviřovak |Haviřovjak, ojed. Haviřak (v tradičním nářečí), haviřovsky. 5 Název vytvořen uměle. Převážná část obyvatelstva nového města jsou horníci, havíři. Příp. -ov k apelat. havíř je ana logická. Havraníky 1 Ves 6 km jzj od Znoj ma. 2 1269 de Kovem ik, CDM IV, 23; 1284 circa Korních sive Howranich, CDM IV, 216; 1284 ville Kůrních sive Howranich, CDM IV, 2176; 1284 Cornick, CDM IV, 218; 1289 decimam om nium vinearum montium in Kůrních, CDM IV, 282; 1289 circa Korních sive Hawranich, CDM IV, 282; 1343 ze Chevem ig, CDM VII, 305; 1363 in Chowernik, Polesný, Dědické knihy města Znoj ma; 1397 in Chowemik, Polesný, Dědic ké knihy města Znojma 77; 1513 ves Khaymik, PB X, 64; 1524 z Kahydlinku, PB Vllb, 142; 1672 Kaidling; 1718 Kaylling; 1720 Kaydling; 1751 Keyling; 1846 Kaidling; 1872 Kaidling, Kajdling; 1885 Kaidling, Havraníky; 1924 Havraníky, Kaidling. 3 P. Hradiště sv. Hypolita. Far. kostel sv. Leonarda, fara od 1774. Obec vynikla vinařstvím. Po r. 1945 ves osídlena z Uherskohradišťská a z Tře bíčská. Něm. 4 Ty Havraníky, z Havraníku, k Havraníkům, v Havraníkach; Havraničák j Havraňák, havranické \havranské. Něm. Khaileij. 5 Jde zde původně o dvě jmé na, jak ukazují doklady 1284—1289: Kurník a Havraník. Obě utvořena substantivizující příp. -ík k adj. kum ý a havraní, zn. „kde se vyskytují kury, tj. slepice, a havrani“. Srov. v Č. Vrábník a Vlaštovičník, Prof V 572, 611; k slovotvorbě srov. Blaník, Javorník. Dnešní název Havraníky s analog, plurálovým -y až v r. 1885. Složitější je výklad něm. podoby Kaidling. Je třeba vyjít z čes. předlohy Havraník, která ještě 1343 zní něm. Chevemig, 1363 Chovemik. Počáteční Ch-, které je z čes. H-, se změnilo v zá-
245
věrové K-, česká skupina hlásek av, ev, ov —y něm. ai: Hav— y Chov— y Kai-, srov. Pavlov —y Pai(lenz), Jevišovice —y Jai(spitz). Z Chovernik vzniklo tedy Khaym ik 1513. Souhlásková skupina -m - se upravila zrušením frikce u r na dn-yy dl a příponové -(n)ík bylo nahra zeno snadno něm. -ing. Skupina dl se někdy dále zjednodušila v pouhé l, tak 1718 a v něm. nářečí. Schwarz 184, 240, 309 podal spoleh livý hláskoslovný výklad, odvozuje však MJ Havraníky z OJ Havran v pl., což však vzhledem k dokladům Kurník a Havraník není pravděpodobné. Protože české zápisy mají na počátku K-, lí ného Ch-, uvažuje Schwarz i o variantě OJ Havran: Kawran, srov. dluž. kawrona. CV 43, 68 (k havran, jm. „komo leno“). 6 Devět mlýnů/Neunmúhle. Havřice 1 Ves 2 km sz od Uherského Brodu. 2 1671 Hawrschitz; 1718 Hawrž e (!); 1720 a 1751 Hawrschitz; 1846 Hawfitz, Hawřice; 1872 Hawritz, Hav řice; 1893 Hawřitz, Havřice. 3 P. Uher ský Brod. Ces. 4 Havřice, do Havřic, k Havřicom, za Havřicami, Havřičan, havřický. 5 MJ: příp. -ice k málo jasnému základu. CV 43 předpokládají něm. Hauer nebo čes. Habr, což by vzhledem k častému b/v bylo možné. Lze proto vyjít též z OJ Habra -ť—hypokor. krácení OJ Abraham, stč. Habraham (srov. Habřík, hypokor. podoba k Abraham, zapsaná v Částkově 1962), nebo ze základu, který v příjm. Havrda <—*Hav-ra (jako Bena Benda k Benedikt)? Prof —; Svoboda StčOJ 166. Hážovice 1 Ves 2,5 km jv od Rož nova. 2 1505 ves Hazowicze, ZDO XVI, 67; 1535 ves Hazowicze, ZDO XXIV, 4; 1570 ze vsi Haziowicz, PO XXVII, 233; 1608 z Hažovic, Prásek, Organisace, 121; 1675 Haschowicze; 1718 Haziowitz; 1751 Hazowitz; 1846 Hažowitz; 1872 Hažowitz, Hážovice. 3 P. Rožnov. 4 Hážov’ané, hážovský. 5 Základem MJ je něm. příjm. Hase „Zajíc“, příp. -ovice; znam. ves lidí Házových; od 1535 246
-Ž-. Příjm. Háže. Prof I 596 (Hašov), V 585; CV 44 (nejasné). H e c l e v i c i , viz Arklebice. 5 Jm. Heclevici zkomolením z Ark-/Harklebice. Je doloženo jen jednou v nespo lehlivé třebíčské listině. H e d v i k o v, viz Albrechtice 4. Heidau 1 Zanikl u Jeseníku, Nekuda 38. 3 Ves byla vysazena 1263. 5 MJ něm., složeno z něm. Heid(e) „vřesoviště, pastvina, bor“ a -au, které na Jesenicku z -hau „mýtina, paseka, seč“ (viz Filipová). CV —; Prof I2 174; DS 3, 75; 4, 49; 13, 95; 14, 36; Dicken mann BzN II 93-4. H e i d e n p i l t s c h , viz Bílčice. H e i l e n d o r f , viz Postřelmov. H e i l i g e r B e r g , viz Kopeček Svatý. H e i m e r l d o r f , viz Hajmrlov. H e i m e r l s t h a l , viz Hajmrlov. Heindorf, nyní Hejnov 1 Dříve sa mostat. obec, nyní osada obce Holčovice, 5 km záp. od Albrechtic; Sl. 2 1736 Hanndorf; 1837 a 1894 Heindorf. Od 1947 Hejnov. 3 P. Albrechtice. Roku 1523 byla ves pustá, 1555 znovu osaze na. Ces. 5 MJ je německé. Může být z *Heinendorf „ves Heinova“ *Hanendorf „ves Hanova“ : Heino, Hanno — domác ké podoby OJ Heinrich, složené ze stn. hagan „chránění území“ a rihhi „vla dař“ . R. 1736 zapsán s nář. ai/ei > a: Handorf. Není však vyloučen původ z Heidendorf „ves ve vřesovišti“ (viz Haidau) —»■Heidndorf —y *Heindorf. Ces. MJ s analog, -ov až 1946. CV —; Prof I2 605; DS 3, 67; 13, 95. H e i n r i c h s, viz Bíteš Velká. H e i n r i c h s d o r f , viz Zábřeh nad Odrou. H e i n r i c h s l u s t , viz Kopec Vlčí. H e i n r i c h s w a l d , viz Jindřichov. H e i n z d o r f , viz Hynčina Dolní. H e i n z e n d o r f , viz Henčov. H e i n z e n d o r f , viz Hynčice. H e i n z e n d o r f an d e r M a r c h , viz Hynčice 3.
H e i n z h o f , viz Hynčinov. Dříve samostatná obec, nyní část Olomouce, 1,5 km sz od Olomouce. 2 1078 Gaychin, CDB I, 79; 1249 střv. falzum, villam quandam nomine Haychin iuxta civitatem Olomucensem, CDB IV, 171; 1275 ville dicte Haychin, CDM IV, 118; 1276 ville Hayczin, CDM IV, 125; 1437 z Haječína, KP III, 463; 1517 z Hagczina, PO X , 307; 1526 mlynář jejich hayczinsky, PO XIII, 77; 1531 ze vsi naší Hayczina, PO XV, 123; 1578 na vsi jejich Hagczynie, PO X X IX , 297; 1595 ze vsi Heyčzyna, PO X XXIII, 223; 1606 Heyczin, Registra panství kláštera Hradiska, 9; 1619 Heytczin, tamže, 173; 1657 mlýn hejczinsky, SA III, 151; 1672 zu Hatschein, Registra panství kláštera Hradiska 388; 1677 Heytschein; 1718 a 1751 Hatschein; 1846 Hatschein, Hegčjn; 1869 Hajčín, Catal. cleri; 1872 Hatschein, Hejčín. 3 P. Klášterní Hradisko. 1786 tu byl parcelován dvůr. Ces. 4 Héčén, do Héčéna, Héčéňák, héčénské/Héčen, do H éčena.. ./Hečén, do Hečéna, Hečeňák, hečénské. Něm. Hatšáen. 5 MJ: přivlast. příp. -ín, k OJ Hajka, v němž apelat. háj „Hain“ , srov. stě. OJ Háj, Hájek, Hajko. V dokladu 1078 není ještě g > h. S aj > ej doloženo od 1595. Do němčiny přejato s častým -ín -> -ein (srov. Jičín/Titschein). CV 68 ; Prof I2 604 (Hejčinec), V 564; Schwarz 175. 6 PJ: Biskupka, Lichtenštejnka, Pustačiny, Černačky, Kopaniny, Ovesniska, Trávníky. Německá pomocná jména ne doložena. Hejdová 1 Zanikla v okolí Moravice (Opavsko); Sl. 2 1586 vsi pusté. . . Heydow, ZDOp VIII, 8 . 5 Počeštěním něm. MJ Heidau, *Haid, Heide, nebo přivlast. příp. -ova k něja kému OJ, z něhož např. příjm. Hejda? CV - ; Prof - . H ejnice 1 Dvůr u Starého Hobzí (Slavonicko). 2 1893 Hönitzhoj. Hynice; 1935 Hejnice, Hönitzhoj. 5 Není-li něm. Hönitzhoj „dvůr HöH ejčín 1
nitzův“ původní, pak snad z čes. *Hajnice, v němž substant. příp. -ice k adj. hájená, hájná (louka, ves). ČV —; Prof —. Viz však Hodice 3.! H e j n o v, viz Haindorf. H e l e n e n t h a l , viz Helenín. Helenín 1 Původně kolonie u Hand lových Dvorů (v. t.), pak samostat. obec, nyní osada města Jihlavy. 2 1893 Hele nenthal, Helenov; 1935 Helenín, Hele nenthal. 3 Osada novějšího původu (z 2. pol. 19. stol.). 5 Něm. Helenenthal „Helenino údolí“ . Ces. 1893 Helenov, příp. -ov analogická, lépe 1935 Helenín „patřící Heleně“ . Srov. Terezov/Terezín. CV 262; Schwarz 141. 6 Handlovy Dvory/Handelsdorf, Pančava (obě v. t.). H elfštejn 1 Hrad u Týna nad Bečvou (Lipnicko). 2 1349 castrum Heljstayn, ZDO I, 97; 1355 cum castro Heljenstayn, ZDO I, 405; 1359 castri nostri Heljensteyn, CDM XV, 79; 1361 de Helphnsteyn, Reg. VII, 979; 1372 de Hélstayn, CDM X, 157; 1405 de Heljjstein, KP I, 115; 1406 de Heljjinstein, CDM, 445; 1407 in Heljjenstein, ZDO VII, 337; 1437 de Heljenstein, ZDO X, 307; 1446 heljensstay(n)a, PO III, 89; 1446 o heljenštejnské zboží, KP III, 541; 1448 pro castro Helfsteyn, ZDO X, 809; 1523 na Heljjensstaynie, PO XII, 151; 1538 úřed níku helsstynskymu, PO XVII, 251; 1546 úředník heljjenssteynsky, PO X IX , 258; 1558 na Heljjenssteynie, PO XXIII, 36; 1560 mezi panstvím helfjensteynskym, PO XXIII, 90; 1571 na statku sirotčím héljjenssteynskym, PO XXVII, 380; 1590 na Heljjensteynie, PO X XX II, 167; 1599 u zámku mého helfenštejnského, LSA 455; 1616 na hradě Heljjenssteynie, PO X X X IX , 72; 1628 z Heljfensteina, Matrika v Lipníku. 3 Hrad vznikl na počátku 14. stol., opuštěn 1788. 4 Helštýn, na Helštýně; něm. Helj(en)šta'n. 5 MJ je původu německého: k OJ Heljo, Helje, domácí zkratce OJ Hel-(phrid, -jerik), v němž sthn. héljan „pomáhat“ . Druhý člen kompozita -štýn 247
z něm. -stein „kámen, skála“ , oblíbený prostředek pro jména hradů. MJ zn. Helfův hrad. V něm. lidové etymologii spojeno jednak s *helfen, hiljen „po máhat“ (hrad, odkud ve chvílích nej těžších přijde pomoc Lipníku), jednak s (h)elfetv- „sloní“, jakoby příbuzné se střhn. helfenbein „slonovina“, ač k to mu ani heraldických důvodů nebylo (zjištěno výzkumem u něm. občanky v Hradci u Opavy, jejíž rodiče pochá zeli z Lipníka n. B.). U hradu je myslivna Helfštýn, 1906 Helfenstein, CV —; Prof —. Helmsdorf 1 Zanikl mezi Dlouhou Strání a Rázovou (Nekuda 153). 5 MJ: disimilací z Hermsdorf *Hermersdorf k OJ Hermer, domácké zkratce slož. OJ Herman, o němž viz Heřmanice. Základem však může být 1 OJ Helmo, časté v Sasku. Heltínov 1 Osada obce Luboměře, 14,5 km sev. od Hranic. 2 1718 Schertzow ; 1751 Schertzen; 1846 Scherzdorf, Ssercowa; 1872 Scherzdorf, Sercov; 1881 Heltvinov; 1885 Sercová či Heltvínov, Catalogus cleri; 1885 Scherzdorf, Heltí nov. 3 P. Spálov, založen 1716. Ces. 5 Osada byla 1718 nazvána po svém zakladateli K. F. Scherzovi: Schertzow, převedeno do něm. 1751 Schertzen. Ces. příp. -ov i něm. -en jsou analogické. Něm. od 1846 Scherzdorf „Scherzova ves“ . Od r. 1885 obnoven však pro ves původní český název Heltinov, doložený již 1547, kdy ves byla pustá (sdělení dr. A. Turka, Stát. archív v Opavě); v něm přivlast, příp. -ov k OJ přejatému z něm. Hilťlin <— Hiltwíg, složeného z něm. hilfe „b o j“ a -wlg „b o j“, stč. Helvík, Heltík, Heltin apod. Srov Hartvík, Hartlin k Hartwig. CV 264; Prof I2 609 (Helvíkovice), V 581; DS 3, 68 . H e l v í k o v , viz Albrechtice (Rýmařovsko). Henčlov 1 Ves 4,5 km zjz od Přerova. 2 1846 Hentschelsdorf, Henczlow; 1872 Hentschélsdorf, Henčlov; 1893 Hent schelsdorf, Henslov, Henčlov; 1924 Henč 248
lov. 3 P. Rokytnice. Založen 1786. Čes. 4 Henčlovák, henčlovské. Hynčlov, Hynčlovsko (Dluhonice, Rozkoš). 5 Na zván po gubem. radovi sv. p. Hentschlovi. Příp. -ov, něm. -dorf „ves“ jsou analogické. Příjm. Hentschl: deminut. k Heinz, o němž viz násl. heslo. Henčov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hruškové Dvory. 2 V 15. stol. Hainczendorf, Haynczendorf, Heinczendorf, Hanczendorff, v 16. stol. Hantzendorff, Hanntzendorff, Haintzendorff, Haintzndorff, Handtzendorff, v 17. stol. Haintzendorff, Hantzendorff, Altrichter, Dórferbuch, 65). 1678 a 1718 Hantzen dorff; 1720 Haatzendorf; 1751 Haintzendorf; 1846 Hainzendorf, Henčov, lépe Hinčina; 1872 Heinzendorf, Hynčov; 1881 Hynčina; 1935 Henčov. 3 P. města Jihlavy. Ves náležela původně k Če chám, od 1509 platila bem i na Moravu, 1750 připojena k Moravě. Ces. a něm. 4 Hynčov, na Hynčov(ě), z H-a, Hynčovák, hynčovskej. 5 MJ: něm. Hein zendorf „ves Heinzova“ , OJ je domácí zkratka k Heinrich, o němž viz Hein dorf. Česky až 1846 Henčov, Hinčina, 1881 Hynčice s analog, příp. -ov, -ina, -ice. ČV 74, 258; Prof —. 6 Nové dom ky, Holův mlýn, Ve Špitálském lese (myslivna, něm. Spiegelwald, louka Smolizna (< Schmalwiese?). 1 . Heneberk 1 Dříve osada obce Třebčína, nyní místní část Třebčína (Prostějovsko). 2 1846 Henneberg; 1872 Henneberg, Heneberg; 1885 Henneberg; 1893 Henneberg, Haneberky. 3 P. Čelechovice. Založen 1780 parcelací třebčínského dvora. 2. Heneberk 1 Kolonie, nyní část obce Neplachovic (Opavsko); Sl. 2 1805 Hennebergsfeld. 3 Založen 1790 parce lací neplachovického dvora a splynul s Neplachovicemi. 5 Obě osady byly nazvány podle Hennů z Henneberku. • Něm. Hennebergs feld = pole (pak majetek vůbec) pat řící Henneberkům. Něm. také Henne bergsdorf „ves Henneberků“. V něm.
příjm. Henne „slepice“ , -berg „hora“ . V. Henneberg a Henne v C.; Prof I* 610; CV H eneberky, nyní B orová 1 Osada obce Bolatic (Hlučínsko); Sl. 2 1830 Henneberg, Knie; 1837 Henneberg, Catal. cleri; 1870 Hennebergsdorf, Henneberky, Catal. cleri; 1924 H eneberky; od 1949 Borová. 3 P. Chuchelná. Založ. 1790. Ces. 4 Na Heneberky, z Heneberk |-uv, henebersky. Obyv. jméno není. 5 Jmé no podle majitele statku Aloise Henna sv. p. z Henneberku, zde v pl. Viz vý še. O Borová v. t. CV —. H e n n e r s d o r f , viz Jindřichov. H e n t s c h e l s d o r f , viz Henčlov. Herálec 1 Ves 15,5 km ssz od Nového Města. 2 1358 in Herharcz, ZDB III, 461; 1498 ves Heralecz, ZDB XVII, 26; 1587 Heralecz, Urbář panství novoměst ského; 1590 ves Heralecz, ZDB X X X I, 65; 1674 Heraletz; 1718 Heraltitz; 1720 a 1751 Heraletz; 1846 Heraletz, Heralec; 1872 Heraletz, Herálec; 1893 Mährisch Heraletz, Moravský Herálec; 1935 He rálec. 3 P. Nové Město. Ves byla 1496 pustá a slula Hrohož. Farní (od 1756) kostel sv. Kateřiny. Ces. 4 Herálec, na Herálci, Herálečák, heráleckej. Helárec (Jimramov). 5 MJ: něm. genit. -s k OJ Herhart, jak uka zuje doklad 1358 Herharcz. OJ je něm. původu, složeno ze sthn. heri „Heer, vojsko, lid“ a sthn. hart „tvrdý, stateč ný“ . Při přejímání do češt. disimilováno v OJ r-r na r-l. Nom. Heralec vznikl vyrovnáním s nepřímými pády do Herlace, v Herálci -> nom. Heralec, srov. též Arnolec, Rudolec, zejm. Heřmaneč. Pří vlastek Moravský dostala ta část obce, která byla r. 1738 po rozdělení přičle něna k Moravě. Herálec (moravský) a Český Herálec tvořily původně jednu obec. Dosud pro Český Herálec i (mo ravský) Herálec společná fara. CV 74 (Herald); Prof I2 611; V 171; Schwarz 190. 6 Baldov. 1. Heraltice 1 Ves 8 km západně od
Třebíče. 2 1256 de Heráltich, CDM III, 234; 1272 de Heroltitz, CDM IV, 66 ; 1327 de Herolticz, CDM VI, 347; 1353 de Heraltycz, ZDB II, 71; 1371 de Herarticz, ZDB V, 455; 1379 in oppido Erharticz, ZDB VI, 753; 1447 v Herálticzich, PB in , 21; 1481 v Herálticzich, PB V, 84; 1504 v městečku Heralticzych, ZDB XVII, 71; 1528 Heralticze, Rkp. archívu m. Brna č. 1212, 3; 1678, 1718, 1720 a 1751 Heraltitz; 1846 a 1872 He raltitz, Heraltice; 1881 Velké Heráltovice; 1893 Heraltice. 3 P. Brtnice. Ještě v 16. stol. byly H. městečkem, pak kles ly na ves. V 14. a 15. stol. tvrz. Již 1379 farní kostel sv. Jiljí. Ces. 4 Herátice, do Herátic, k Heráticim, za Heráticama, Herátičák, herátickě. Z pův. Heraltice asimilací Herartice (srov. i doklad 1371), které disimilová no r-r > r-0 . 5 O Heraltice 1272, 1237 viz H. 3. sub 5. V 1379 Erharticz dekomponováno počát. Her- na Er- spo jením s něm. OJ Erhart, srov. Herálec/ Erharcz v C. (Prof I2 611). O dokladu 1371 Herarticz viz sub 4. Něm. Heraltitz utvořeno až 1678 podle české předlohy. OJ Herált i Erhart byla ve 14. stol. u pánů z Heraltic v oblibě. R. 1881 vytvořeno kancelářsky Velké Heráltovice na rozlišení jiných stejno jmenných osad, nejspíše však Heroltic u Tišnova (v. t.) a H. 2. 6 Podheraltice, Podemlýn. PJ: Opatské les, Sibené ko pec. 2. Heraltice M alé 1 Ves 6 km vý chodně od Horního Benešova; Sl. 2 1491 Malé Heralticze, ZDK I, 51; 1736 Klein Heraltitz; 1836 Klein Herrlitz, Male He raltice; 1870 Klein Herrlitz, Malé Heraltovice, Catal. cleri; 1881 Malé Herál tovice; 1894 Klein Herrlitz, Malé Heral tice. 3 P. Heraltice. Něm. 5 O něm. Herrlitz viz H. 3. Přívlastek Klein, Malé dán na rozlišení od soused ních H. Velkých, v. n. 3. Heraltice V elk é 1 Ves 9,5 km vý chodně od Horního Benešova; Sl. 2 1330 de Heroltouicz, CDM VI, 398; 1410 in 249
Magnis Herálticz, ZDK I, 7; 1410 za Grosin Herálticz, ZDK I, 10; 1431 na Welikich Herálticzich, PK I, 27; 1523 na Heralticzych, PK II, 3; 1540 na Heraltjczich, POp X, 66 ; 1640 na Welkych Heralticzych, PK z r. 1634, 65; 1643 Gross Herrlitz, Prásek Organisace, 275; 1566 parochus Herrlicensis, ACO B 12; 1659 na Heralticzych, PK z r. 1634, 80; 1720 Herlitz; 1736 Gr. Herlitz; 1805 Gross Herrlitz; 1836 Gross Herrlitz, W elke Heraltowicze; 1870 Gross Herr litz, Velké Heraltovice; 1894 Gross Herr litz, Velké Heraltice. 3 P. Heraltice. V 14. stol. tvrz, pak zámek. V 16. stol. farní kostel, nyní patroc. Neposkvrň. Početí P. Marie. Ještě v 16. stol. byla ves česká. Něm. 4 Něm. Grosherlets. 5 Původně se ves jmenovala Heroltovice, o jm. viz níže. Něm. Herrlitz od 1643 zkrácením z Heroltitz, to z čes. Heroltice. Přívlas tek Magnis, Gros, W elké už poč. 15. stol. na rozlišení od sousedních Malých Heraltic v. t. 0 MJ: příp. -ice k OJ Heralt, zn. ves lidí Heraltových. OJ H. přejato z něm. OJ Herhart (složeno ze stn. heri „vojsko“ a -hart „statný“) —r čes. Herart, disimilací Heralt. V někte rých starších dokladech se objevuje i podoba Heroltice (u H. 3. Heroltovice): k OJ Herolt, to z něm. Heriwalt k -walt „vladař“ . OJ Herolt a Heralt byla si podobná, zejm. v nářečích s a > o, a zaměňovala se. Viz i Heroltice. CV 74; Prof I2 619, V 581; Schwarz 219. 6 Hůrky/Hurkenwald, Kouty/Kutten, Lerchenberg, Nevrlovo/Niederlagen. H e r a u t z, viz Heroltice. Herčivald, nyní Lesy 1 Ves 4 km vsv od Dvorců. 2 1397 Herczwald, ZDO VI, 642; 1480 Herczwald, ZDO XII, 19; 1517 z Hercigvaldu, CMM 1957, 330; 1647 von Herzigchwaldt, Matrika v Opavě; 1678 Herogwaldt; 1718 Herzogswald; 1720 Herzogwald; 1751 Hertzogwald; 1846 Herzogwald; 1872 Herzogswald, Hercogsvald; 1893 Herzogwald, Herči vald; 1905 Herzogwald, Hefejvald; 1924 250
Herčivald, Herzogwald; od 1950 Lesy. 3 P. Karlovec. Farní (od 1781) kostel Všech sv. Něm. 5 Předpokládáme, že MJ bylo původ ně německé, přejato do češtiny a z ní zpět do němčiny. Z podoby Herzog(s)wald „vévodův les“ jako z původní lze sotva vyjít, neboť ta se objevuje až od 1678. Vykládáme z *Heriwált(s -dorf) „ves Heriwaltova“ (OJ složeno ze stn. heri, hari „vojsko“ a -walt „vladař“), to v čes.-něm. prostředí upraveno při kloněním k -wald „les“ na čes. Heřvald, něm. Herzwáld, do něhož vloženo „spo jovací“ i (1517 Hercigwald, g = j ) ; pro to i od 1950 čes. Lesyl V němč. pak Herzi- přikloněno dodatečně k Herzog„vévoda“ (patrně na pozadí něm. MJ typu Grafenberg, Furstenwald „hraběcí, knížecí hora, les“ apod.). Podobně srov. blízká Májůvka, něm. Maiwald <— Meginwált(-sdorf). R. 1905 zkomoleno na Heřejvald. CV 258 (bez); Prof —. 6 Růžová/Rosengarten. H e r l s d o r f , viz Heroltovice. H e r m a n n s d o r f , viz Hartinkov. H e r m a n n s d o r f , viz Heřmanice Horní. H e r m a n n s d o r f , viz Heřmánky. H e r m a n n s d o r f , viz Heřmanov. H e r m a n n s d o r f , viz Horka Ka menná. H e r m a n n s c h l a g , viz Heřmanov. H e r m a n n s t a d t , viz Heřmano vi ce. Hermanštat 1 Zaniklá ves v okolí hradu Hlubokého (Olomoucko). 2 1394 Hermanštat protunc deserta, CDM XII, 210. 3 Ves byla 1394 pustá. 5 MJ z něm. Hermannsstadt „město, sídlo Hermannovo“ . CV —; Prof —; Nekuda 56. H e r m e r s d o r f , viz Heřmánky, H e r m e s d o r f , viz Temenice. H e r m i t z, viz Heřmanice. H e r m s d o r f , viz Heřmánky, Heř manice. 1. Heroltice 1 Ves 3,5 km sz od Štítů. 2 1278 Herolt (Germanum, Grande?),
VVM 1950, 26; 1481 ves Male Herulticze, ves Welike Herulticze, ZDO XII, 39; 1613 ves Herolticze, ZDO XXXIII, 78; 1675 Heroltz; 1718 Heroltz; 1720 Herautz, Heratitze; 1751 Heraultz; 1846 Herauz, Herotice; 1872 Herautz, Heral tice. 3 P. Ruda. Far. kostel sv. Jana Křtit. Původně byly dvojí Heroltice, z nichž buď jedny zanikly, nebo obojí splynuly. Něm. 2. Heroltice 1 Ves 4 km jjz od Tiš nova. 2 1361 in villa Herolticz, ZDB IV, 92; 1415 sub villa Herolticz, ZDB X, 101; 1674 a 1718 Herotitz; 1720 Heroltitz; 1751 Herotitz; 1846 Herotitz, Herotice; 1872 Herotitz, Herotice; 1924 Heroltice. 3 P. Kuřim. R. 1700 ves byla pustá, obnovena 1784 parcelací dvora. Ces. 4 Herutice, Heručáci, herucké; v mís tě hanácké nářečí horské s o > u. He rotice, Herotičák, Herocci, herocké (Bře zina). 6 Nad Bměnkou, Za Strážovou. 3. Heroltice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hoštice-Heroltice, 5 km vsv od Vyškova. 2 1349 in Heroltycz, ZDO I, 48; 1350 in Heroltycz, ZDO I, 174; 1371 in villa Herolticz, ZDO II, 25; 1408 in Herolticz, ZDO VII, 586; 1536 ves Herulticze, ZDO XXIV, 18; 1561 ze vsi Herulticz, PO XXIII, 163; 1561 při vsi Heraulticzych, PO XXIII, 203; 1623 z Heroticz, Matr. ve Vyškově; 1653 de Heroticz, Matr. ve Vyškově; 1675, 1718, 1720 a 1751 Herotitz; 1846 a 1872 He rotitz, Herotice; 1924 Heroltice. 3 P. Vyškov a Bohdalice. Čes. 4 Herutice, do Herutic, Heručák, he rucké. 5 M J: příp. -ice k OJ Herolt <— něm. Heriwált, o němž viz Heraltice, přejímané do češt. též v podobě Herult; srov. Am wált — Am olt, Am ult. Zn. ves lidí Heroltových. Podoby Heroltjsou u všech MJ starší než Herult-, ty až v 15.—16. stol. (u H. 2. nejsou do loženy vůbec). V četných dokladech od zač. 17. stol. (nejdříve 1623 u H. 3.) psáno Herotice, Herutice: buď tu jde o reziduum nář. výslovnosti tvrdého I
jako u., takže oř > o u, viz H. 3.: 1561 Heraul-, zde „hyperkorektně“ au i l, v C. Heroutice (Prof I2 619), nebo jde 0 disimilaci r-I > r- 0 podobnou, jako ve jm. Markvartice/Markvatice: Herol tice — Herotice; při tom se mohlo o také zdloužit: Herotice —> Herotice —> v 19. stol. Heraut-, Heroutice, z čehož 1 něm. Herautz pro H. 1. CV 74; Prof V 581. 6 Na Heroltské, U mlýna, U za stávky. Heroltovice 1 Po 1945 zrušená ves, 3 km sz od Libavé. 2 1504 Herdelsdorff, ZDVGMS 1898, 96; 1651 v Herlsdorffie, Extrakt panství kroměřížského; 1676 Hendelsdorff; 1718 Herdelsdorff; 1720 Ha-rtlsdorf; 1846 Herlsdorf; 1872 Herlsdorf, Heroltovice; 1885 Herlsdorf, Herlotovice-, 1893 Herlsdorf, Herltovice, Heroltice; 1924 Heroltovice, Herlsdorf. 3 P. Libavá. Něm. 5 Český zápis 1651 uvádí MJ Herls dorf f vzniklé pouhým převedením něm. Herlsdorf „ves Herlova“ . Protože Herl je hypokor. zkratkou něm. OJ Herolt, o němž viz Heraltice, vytvořeno v 19. stol. čes. náležité Heroltovice. Německy se ves též jm. 1676 Hendelsdorf: osla benou německou výslovností nahrazeny v Herlsdorf likvidy r, l tak, že disimilovány na *Hen'sdorf, které exponová ním závěru u n rozloženo buď na 1676 Hendels-, nebo novou disimilaci na 1718 Herdelsdorff, čímž dána možnost spojit jm. s OJ Hart-, hypokoristikem OJ Hartwig, Hartmann apod. Od 1846 ustá leno německy Herlsdorf; česky opět od 1872, s přesmykem slabik 1885 Herlo tovice. H e r m s d o r f , viz Heřmánky. H e r r n L h o t a , viz Panská Lhota. Heršice 1 Zanikly na Jemnicku. 2 1376 villam Hersicz, ZDB VI, 251; 1386 villam Herssicze, ZDB VII, 383; 1398 villam Herssicz, ZDB VIII, 33; 1446 villam Herssicze, ZDB XII, 479. 3 Ves zpustla v 2. polovině 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Herše, Hereš, domácí zkratce něm. OJ s heri- „v oj251
sko“ -*■ Her- (-art, -bert, -olt apod). Zn. ves lidí Heršových. Příjm. Heres, Hereš, Herš, Herše. Svoboda StčOJ 179. CV —; Prof —; Nekuda 94. 1. Heršpice 1 Ves 4 ,5 k m jjv od Slav kova. 2 1497 ves Ersspicze, ZDB XVII, 20; 1667 z dědiny Hersspicz, Matr. v Šaraticích; 1673 Herspitz; 1718 Gerspitz; 1720 a 1751 Herspitz; 1846 Herspitz, Gerspicz a Herrenspitz; 1872 Herspitz, Heršpice. 3 P. Slavkov. Ces. 4 K Heřpicom, v H-cách, za H-ama; Heřpičák, heřpické. 6 Jalový dvůr, Mušenice (myslivna), U bílého vlka (myslivna), U zlatého jelena (myslivna), Vrčava (myslivna). 2. Heršpice Dolní 1 Dříve samostat ná obec, nyní část Brna; 5 km jjv od Brna. 2 1333 von Jerspicz, CDM VI, 437; 1673 Vnter Gerspitz; 1718, 1720 a 1751 Unter Gerspitz; 1846 Unter Ger spitz, Dolnj Gerspice; 1872 Unter Ger spitz, Dolní Heršpice; 1881 Dolní Jeršpice. 3 P. brněnské kapituly. Něm. a čes. 4 Heřpičák, heřpické; něm. hqšpats, hanl. Hanesland. 5 O Jerspicz viz H. 3. 3. Heršpice H orní 1 Dříve samostat. obec, nyní část Brna; 3,5 km jižně od Brna. 2 1373 in villa Jerspicz municionem, ZDB VI, 119; 1392 in villa Gerspicz, CDM XII, 84; 1446 in Supe rioři Jerspicz, ZDB XII, 614; 1464 v Hor ních Jerspicích, KP IV, 109; 1481 v Hor ních Geršpicích, KP V, 273; 1498 ze vsi naší Horních Gerspic, KP VII, 95; 1673. 1718, 1720 a 1751 Ober Gerspitz; 1846 Ober Gerspitz, Horný Gerspice; 1872 Ober Gerspitz, Horní Heršpice; 1881 Horní Jeršpice. 3 P. brněnské kapituly. V 14. stol. tvrz. Ces. a něm. 4 Heřpice, do Heřpic, Heřpičák, heř pické. 5 Při výkladu třeba vyjít z čes. *Jarošovice, přejatého do němč. s ob vyklým Jar-/Ger- (srov. Jaroměř/Germer, Jaroměřice/Germeritz) a -šovice na jižní Moravě — něm. spitz (srov. Mašovice/Maispitz, Jevišovice/Jaispitz, Branišovice/Frainspitz): *Jarošovice - » 252
Gerspitz, to zpětně do češt. s G > H, J: Heršpice, v 19. stol. Jeršpice. Výchozí *Jarošovice: příp. -ovice k OJ Jaroš, domácké zkratce některého složeného OJ s komponentem jaro- „silný, statný, pevný“ (např. Jaroslav, Jaromír, Jarohněv, JaroVub; Svoboda StčOJ 77, 153). Zn. ves lidí Jarošových. CV 11 (z čes. Jerešovice, ale Jěreš- < Jareš-), 74 (z něm. OJ Hereš, kmen harja, p vlo ženo — mylné); Prof —; Schwarz 298 (ze střhn. Ger-); Sáňka sb. Brno v mi nulosti a dnes 1960, 244—250 (podle Schwarze). 6 Vor der alten Strasse. Hertice 1 Osada obce Dolních Zivotic, 8,5 km jz od Opavy; Enkl. 2 1251 ville dicte Hirsitz, CDM III, 166; 1389 in villa Herschicz . . . de Herschicz, Lechner I, 16; 1523 v Herssiczych, DM VII, 6 ; 1551 na ves Herssicze, DM VII, 31; 1676 a 1718 Heržitz; 1720 Hertzitz; 1751 Hertitz; 1846 Hertiz, Hertice; 1893 Hertitz, Hertice. 3 P. Dolní Zivotice (biskupské léno). Ces. 5 MJ 1389 Herschicz: Heršice, v. t. Z něm. způsobu zápisu 1720 Hertzitz nově čes. 1846 Hertice. H artm anice 1 Osada obce Radkova, nyní osada Nové Zálužné (Vítkovsko). 2 1805 a 1835 Erdmannsdorf; 1894 Erd mannsdorf, Hertmanice i Zálužní; 1935 Hertmanice, Erdmannsdorf. 3 P. Vikštejn. Založeny na místě dvora Zálužná r. 1797. 5 Osada nazvána podle Jana Erd manna hr. z Tenčína, majitele panství. Podle MJ na Her- a OJ Hartmann při dáno H, srov. opačně v nářečí Hubert > Ubert. Dočasný název Zálužní po jménu starého dvora, na jehož místě byla osada založena; zn. dvůr za luhem, záluží. H e r z o g s d o r f , viz Kněžpole. H e r z o g w a l d , viz Herčivald (dnes Lesy). H eřm aneč 1 Ves 12,5 km sz od Dačic. 2 1350 in Hermancz, ZDB I, 205; 1358 villas Ludirzouicz . . . Hermanczye, ZDB III, 420; 1366 de Hermancze, ZDB
IV, 375; 1517 dvůr v Hermanczy, ZDB XIX, 11; 1529 z Herzmanicz, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 5; 1678 Hermanicz; 1718, 1720 a 1751 Hermanitz; 1846 Hermantsch, Hermanec; 1872 Her mantsch, Hermanec; 1893 Hermantsch, Heřmaneč, též Hermanec; 1924 Heřmaneč. 3 P. Dačice (dříve Markvarec). Ces. 4 Ten Hermaneč(l), do Hermanče, Hermaňák, hermanckej/hermaneckej. 5 MJ: z pův. něm. genitivního jm. Her manns „Heřmanův“ k OJ Hermann Heriman (sthn. heri, hari *vojsko“ a -man „muž“). Počeštěno nejprve na Hermanec, jak dokládá i záměna se sufixem -ice r. 1529 z Heřmanic (zde poprvé také s ř). Tento typ počešťování je v jihozáp. části Ces.-mor. vrchoviny častý (srov. Arnolec, Lipolec, Mark varec, Vílanec) a souvisí zeměpisně s pruhem týchž jmen na Jindřichohradecku a Novobystřicku v C. Podoba Heřmaneč vznikla snad podle Telč n. mylným výkladem jakoby OJ Heřmánek+jb. CV 74; Prof I2 614, V 582. Urbaneč. 6 Vlkův mlýn, Na jednotě. 1. Heřmanice 1 Kdysi obec, nyní místní část Mor. Budějovic. 2 1522 ves Herzmanicze, ZDB X X , 10; 1534 ze vsi Herzmanicz, PB XV, 225; 1546 ves Herz manicze, ZDB XXVI, 115; 1671 Heržmanitz; 1718 Hertzmanitz; 1720 Herschmanitz; 1751 Herzmanitz; 1846 Herzmanitz nebo Hermanitz, Heřmanice; 1872 Herzmanitz, Heřmanice; 1893 Heřmanitez, Heřmanice. 3 P. Mor. Budějovi ce. 4 Heřmaňák, heřmanské. 5 Při pře jímání čes. Heřmanice do němčiny se ř stalo buď neznělým, nebo se rozložilo v rš, rc (psané rtz), přičemž se na zá kladě grafické podoby počalo spojovat s Hertz „srdce“ . 2. Heřmanice 1 Ves 8 km vjv od Hrotovic. 2 1125, falzum z 12. stol. Hermanice, Kosmas 260; 1528 Herzmanicze, Ruk. archívu města Brna č. 1212, f. 7; 1672 Herschmanitz; 1718 Hertzmanitz;
1720 Herschmanitz; 1751 Herzmanitz, Heřmanice; 1872 Hermanitz; 1906 Heřmanitz, Heřmanice. 3 P. Mor. Krumlov. Čes. 4 Heřmaň’ce, Heřmaňák, heřmanské. Arch. Jeřmaň’ce. 3. Heřmanice 1 Dříve samostat. obec, nyní část města Ostravy, 4 km ssv od Sl. Ostravy; Sl. 2 1305 Hermanni villa, Prášková poz.; 1447 Hermanycze, Gr-M II, 563; 1688 in pago Hermanitz, VB 565; 1736 Hertzmanitz; 1808 Herzma nitz; 1885 Heřmanice; 1894 Herzmanitz, Heřmanice. 3 P. Sl. Ostrava. Přip. se 1305, již 1447 fam í kostel. Čes. 4 Heřmanice/st. gen. Heřmanice, do H-nic, v H-och, za H-oma/-ami, H-ničan/Hermaúok (Kellner Vých. laš. I 120), h-nicky. 5 Nazvány po Heřmano vi, kastelánu slezskoostravského hradu (Adamus, Dějiny města Michálkovic, Ostrava 1927, 27). O 1736 Hertzmanitz viz H. 1. 6 Části: Velká a malá strana. Samoty: Nový a Starý dvůr, Kolonie. 4. Heřmanice u Oder 1 Ves 6 km ssz od Oder; Sl. 2 1374 de Hermansdorf Maiori, Rolleder, Gesch. der Stadt Odrau, 45; 1720 Gross Hermesdorj; 1736 Gros Hermbsdorf; 1805 Gross Herms dorf, Gross Hermersdorf; 1835 Gross Hermsdorf, Herrmannsdorf; 1870 Gross Hermsdorf, Velké Heřmanice; 1894 Gross Hermsdorf, Velké Heřmáky; 1924 Heřmanice, Gross Hermsdorf. 3 P. Od ry. Něm. 4 Heřmaničan, heřmanské. 5 Ves se jmenovala do 1870 jen německy: Herms dorf, to zkráceno z 1374 Hermansdorf, 1720 Hermesdorf. Přívlastek Gross „velké“ v opozici k sousední mladší a menší vsi Heřmánky (Klein H.). 5. Heřmanice u Polomi 1 Ves 9 km ssv od Hranic. 2 1201, falzum z 14. stol. Hermanici, CDB II, 352; 1612 ves Herzmanicze, ZDO X XXIII, 63; 1642 z Herzmanicz, Matr. v Hranicích; 1669 z Herzmanicz, Matriky v Hranicích; 1672 Hermanitz; 1718 a 1751 Hermitz; 1846 Hermitz, Heřmanic; 1872 Hermitz, 253
Heřmanice. 3 P. Hranice. Něm. a čes. 4 Jeřmanice, v Jeřmanicech, k Jeřmanicam |-um \-im, Jeřmaňák |Jeřmaničák; v okolí He-. 5 MJ: Něm. MJ 1718 Hermitz zkráceno z 1672 Hermanitz (z čes. Heřmanice). Ve falzu ze 14. stol. ještě nominativní -ici. Ves na zvána podle hradišťského opata Heř mana (1201—1216). 6 PJ: Strážnica, Stráž. 6 . Heřmanice Dolní 1 Ves 6 km jjv od Velkého Meziříčí. 2 1349 excepta villa Hermanicz, ZDB I, 137; 1365 su per villis Hermanicz, Martinicz, ZDB IV, 182; 1371 super villa . . . Hersmanicze, ZDB V, 475; 1447 Injerius Hermanicze, ZDB XII, 544; 1512 ze vsi Heřmanic, z Voslavic, LSA 129; 1538 ves Hermanicze, ZDB XXVI, 7; 1555 ves Herzmanicze Dolnij, ZDB XXVII, 11; 1557 s dvořákem z Herzmanicz Dol ních, PB XIX, 57; 1591 ves Herzmanicze Dolni, ZDB X XX II, 117; 1679 Vnter Hermanitz; 1718 Vnter herzmanitz; 1720 Vnter Herschmanitz; 1751 Vnter Heržmanitz; 1846 Vnter Herschmanitz, Dol nij Heřmanice; 1872 Vnter Hermanitz, Dolní Heřmanice; 1893 Vnter Heřmanitz, Dolní Heřmanice. Možná, že se ně který doklad z 1349—1371 týká Horních Heřmanic. 3 P. Velké Meziříčí. Byl tu svobodný dvůr. Ces. 4 Heřmaňák, heřmanskej. 5 Přívlas tek Dolní až 1447 na rozlišení od Hor ních Heřmanic u Vel. Meziříčí. Něm. Vnter Heřmanitz doloženo až 1679. 6 Eliášova hájovna, Pirochtova hájovna, Hamžův mlýn, Obora. PJ: Hatečníky, Chmelečníky, Vinohrad, Obora, Hrad. 7. H eřm anice H orní 1 Ves 8,5 km jz od Velkého Meziříčí. 2 Viz i Heřmanice Dolní. 1447 Superius Herzmanicze, ZDB XII, 544; 1555 ze vsi špitálské Herzma nicz Horných, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Herzmanicze Homi, ZDB X XX II, 117; 1596 z Homich Herzmanicz, PB X X X I, 461; 1679 Ober Heržmanitz; 1718 Ober Hertzmanitz; 1720 Ober Herschmanitz; 1751 Ober Heržmanitz; 1846 Ober 254
Herschmanitz, Hom j Heřmanice; 1872 Ober Herschmanitz, Horní Heřmanice; 1893 Ober Heřmanitz, Horní Heřma nice. 3 P. Velké Meziříčí; v 16. stol. ves náležela velkomeziříčskému špitá lu. Ces. 4 Heřmaňák, heřmancké. 5 Přívlas tek Horní na rozlišení od Dolních Heř manic. Něm. Ober Heřmanitz z čes. až od r. 1679. 6 PJ: Stráž. 8 . H eřm anice Horní 1 Osada obce Bemartic, 8,5 km východně od Javorní ku; Sl. 2 1291 Hermanni villa, A II, 68 ; 1310 Villa Hermanni, A II, 68 ; 1358 Herrmannsdorph, Gr-M II, 220; 1805 Ober Hermsdorf; 1836 Ober Hermasdorf, 1894 Ober Hermsdorf; 1924 Horní Heř manice, Ober Hermsdorf. 3 P. Stará Červená Voda. Něm. 5 Ves německého založení. Něm. Hermsdorf zkráceno z Hermersdorf k Hermer, domácké podobě OJ Herman, Zn. ves Hermerova. Přívlastek Ober, poněvadž horní část vsi mírem vrati slavským 1742 zůstala u českého Slez ska, zatím co dolní část vsi připadla Prusku. 9. Heřm anice Svobodné 1 Ves 6 km vjv od Horního Benešova; Sl. 2 1250 Hermansdorf, CDB IV, 194; 1265 de Hermanni villa, CDM III, 370; 1545 Hermanicze, POp XI, 131; 1552 ves Hermanicze, POp XII, 1; 1561 ves Her manicze, PK III, C 9; 1659 na Swobodnych Heržmaniczych, PK z 1634, 80; 1704 in Hermarsdorff (!), Cerroni II, 119. 2. sv.; 1736 Frey Hermersdorf; 1805 Hermannsdorf, Frey hermersdorf; 1836 Frei Hermersdorf, Herzmanitz; 1870 Frei Hermersdorf, Heřmanice; 1894 Freihermersdorf, Svobodné Heřmanice. 3 P. Heraltice. Farní (od 1783) kostel sv. Trojice. Něm. 5 Ves německého založení, která před 16. stol. počeštěna. Přívlastek Svobodné „Frei“ až od 1659, poněvadž tu bylo 57 svobodných usedlostí. 9 MJ: příp. -ice k OJ Heřman, o němž viz Heřmaneč. Pokud není čes. jm. úpravou star
šího něm. Hermannsdorf „ves H-ova“, zn. ves lidí Heřmanových. V něm. do kladech též Herm-, Hermers-, Hermes(dorf) — domácké zkratky OJ Hermann. CV 74; Prof I2 616, V 581; DS 3, 69; Schwarz 176, 271. 1. H eřm ánky 1 Dříve ves (po 1945 zrušena), 15 km sz od Hranic. 2 1394 Herrmannsdorf, CDM XII, 220; 1408 Herzmanycze, ZDO VII, 660; 1582 vsi pustej slově Heřmansku, LSA III, 155; 1718 Hermsdorf; 1720 Hermansdorf; 1751 Hermsdorf; 1846 Hermsdorf, Heřmanice; 1872 Hermsdorf, Heřmanice; 1885 Hermsdorf, Heřmánky, Heřmanice; 1906 Hermsdorf, Heřmanice. З P. Pot štát; v 16. stol. byla ves pustá, 1711 ob novena parcelací dvora. Něm. 5 MJ pův. něm.: 1394 Herrmannsdorf „ves Hermannova“ . Už 1408 čes. Herz manycze. Po zpustnutí 1582 Heřmansko. Po obnovení do 1846 jen něm. 1718 zkrá ceno na Hermsdorf, 1751—1945 Herms dorf. Česky až 1846—1906 Heřmanice, 1885 a od 1924 Heřmánky. 6 Heřmánecký mlýn/Hermsmiihle, Sklárna/Glashtítte. 2. H eřm ánky 1 Ves 8 km sz od Oder; Sl. 2 1374 de Hermansdorf Minori, Rolleder, Gesch. der Stadt Odrau, 45; 1568 ves Herzmankj, ZDOp VII, 20; 1611 ves Hežmansky (!), PKr z 1634, 150; 1612 ves Hržmanskij (!), ZDOp X, 16; 1720 Klein Hermesdorf; 1736 Klein Hermbsdorf; 1805 Klein Hermsdorf, Hermersdorf; 1835 Klein Hermsdorf; 1870 Klein Hermsdorf, Malé Heřmanice, Catal. cleri; 1894 Klein Hermsdorf, Malé Heřmáky; 1924 Heřmánky, Klein Herms dorf З P. Odry. Něm. 5 MJ v deminutiv. podobě v opozici k blízkým Heřmanicím u Oder, něm. Klein Hermesdorf až 1720, od 1805 Klein Hermsdorf. Podle něm. názvu i české 1870 MaZé Heřmanice, 1894 kan celářský novotvar Malé Heřmáky. Dneš ní čes. MJ od 1924. © MJ Heřmánky: deminut. k Heřmanice, o němž a o něm. Hermersdorf viz Heřmanice. Srov. Bo-
huslavice/Bohuslávky, Kojeticel Kojátky. CV 23; Prof I2 617-8. 1. H eřm anov 1 Ves 11 km ssz od Velké Bíteše. 2 1349 Hermanslag, ZDB I, 107; 1364 cum media villa dieta Herzmanicz, ZDB IV, 104; 1366 in Hermanicz, ZDB IV, 390; 1437 villam Herzmanslag, ZDB XII, 188; 1446 z Hermanšlaku, KP III, 238; 1522 farář herzmansslaczky, PB XII, 271; 1672 Hermoslakh; 1751 Hermanschlag; 1846 Hermansschlag; 1872 Hermanschlag, Heřmanice; 1893 Hermannschlag, Heřmanov, též Heřmanice; 1924 Heřmanov. 3 P. Heř manov. Již v 15. stol. farní kostel sv. Mikuláše. Čes. 4 Hermaslak, do Hermaslaku, Hermašlacci (pl.), hermaslacké; heřmanovské (Milešín). 5 MJ pův. německé: 1349 Her manslag = Herrmannschlag „Herma nova paseka, mýtina“ . Jako přesah ze severových. Rakouska se vyskytují něm. MJ na -schlag v již. Čechách, na Mora vě na Slavonicku. Naše MJ je na vých. svazích Českomor. vrchoviny ojedinělé. Jinak skupina MJ na -schlag je ještě na vých. od Blanska (v. Kotvrdovice, Vilémovice); Schwarz 129 + mapka 4. Česky 1364 Herzmanice, pak se však užívá i něm. názvu. 1672 Hermoslag — podle nářeční výslovnosti německé. Od 1872 do 1924 Heřmanice, pak Heřmanov. 6 PJ: Stráž. 2. H eřm anov 1. Dříve samostat. obec, nyní osada obce Čejkovic, 17 km vý chodně od Znojma. 2 1846 Herrmansdorf; 1872 Hermannsdorf, Heřmanice; 1885 Herrmannsdorf, Heřmanov; 1893 Hermannsdorf, Heřmanov; 1924 Heřma nov, Hermannsdorf. 3 P. Lechovice. Osada založena 1788. Něm. 5 MJ nové. České a něm. MJ utvoře no analog, příp. -dorf „ves“ a -ice, -ov. © MJ Heřmanov: při vlast. příp. -ov k OJ Heřman, o němž viz Heřmaneč. ČV 268; Prof I2 618. Heřm anovice 1 Ves 8 km jižně od Zlatých Hor; Sl. 2 1358 Hermansdorph, Gr-M II, 220; 1339 Hermanstat oppi 255
dum, Jesenicko 251; 1720 Hermanstattl; 1805 Hermannstadt; 1836 Hermannstadt; 1894 Herrmannstadt; 1924 Heřmanovice. Hermannstadt. 3 P. Cukmantl. V 14. stol. městečko, pak ves. V 16. stol. těžba železné rudy a hamr. Od 1674 farní kos tel sv. Ondřeje. Něm. 5 MJ německé, nejprve Hermansdorph „ves Heřmanova“ (-ph v severoslezských dokladech bývá považováno za severoněmecké). Patrně po povýšení vsi na městečko přetvořen název na Her mannstadt „H-ovo město“ , v 18. stol. ještě deminutivně -stadtl „městečko“ . O OJ Herman, Heřman viz Heřmanec. Česká podoba uvtořena analog, příp. -ovice až 1924. CV —; Prof V 582. 6 Drachenburg, Hamrfojtův mlýn/Hammerwogtmuhle, Orlík/Urlich, Ríibsamen, Vogelsang (mlýn), Zastávka/Stillstand, Kdysi hrad Quinburg. 1. Heřminovy Nové 1 Ves 6 km sv od Bruntálu; Sl. 2 1805 a 1835 Neu Erbersdorf; 1885 Hervinovy, Catal. cleri; 1924 Nové Heřminovy, Neu Erbers dorf. 3 P. krnovské komory. Ves je no vějšího původu. Něm. 2. Heřminovy Staré 1 Ves 4,5 km jv od Horního Benešova; Sl. 2 1422 na Herzwynowiczich, ZDK I, 28; 1451 na Herzmynowach, ZDK II, 40; 1524 ves Herzwinow pustá, Krnovský urbář; 1570 unter dem Hammer Erbersdorff (ves byla pustá), FL XII, 85; 1570 bei dem wůssten Dorfe Herschwinoff, FL XII, 85; 1619 Cammerdorf Erbersdorf, FL XII, 95; 1672 Erbersdorff, Děkan, mat rika krnovská; 1720 Erbsdorf; 1736 Er bersdorf; 1805 Erbersdorf; 1836 Erbers dorf, Alt Erbersdorf, Herzman; 1885 Heřmen, Hervinovy, Catal. cleri; 1894 Alt Erbersdorf, Staré Heřminovy. 3 P. Heraltice. Ves byla obnovena před 1619. Něm. 4 Ty Heřminovy, do Heřminov, v Heřminovach/-ech, Heřminovak, heř minov sky. 5 Je třeba vyjít ze jména pro Staré H. k r. 1422 Herzwynowicze: příp. -ovice k OJ Heřvín, to přejato z něm. 256
Herwin < - Heriwini, složeného ze sthn. heri „vojsko“ a -wini „přítel“ (srov. stč. OJ Litvín, Ortvín z něm. Liutwini, Ortwini); zn. ves lidí Heřvínových. Vzhle dem k tomu, že na Hornobenešovsku je něm. kolonizace ve stopách doložena již z poč. 14. stol., bylo by možné pokládat 1422 Herzwynowicze za počeštění něm. *Herwinsdorf „Herwinova ves“ ; jednak o tom nemáme doklady, jednak patřilo OJ Heřvín mezi ta, která byla do stčešt. přejata záhy (srov. i Heřmanice, které ne vždy něm. původu). R. 1451 čteme poprvé Heřminovy: pluralizace jména je na jihovýchod od Jeseníků doložena (Bartoltovy, Hoštálkovy, Rudíkovy, Pel hřimovy), pouze u H. je z původní před lohy s -ovice. Poč. 16. stol. ves zpustla. Na vsisku vznikl hamr (odtud 1570 Hammer Erbersdorff). Po obnovení vsi čteme i 1619 Cammer Erbersdorff „K o morní H.“ Tento zápis se však nejspíše týká Nových Heřminov, které patřily načas komoře krnovské, zatímco St. Heřminovy byly majetkem kláštera ve lehradského. Je proto třeba založení Nových H. posunout již do 17. stol. Obě vsi byly rozlišeny přívlastky Staré a Nové, Alt a Neu. Podoba Heřminovy vznikla záměnou retnic w/m, což bylo snadné jednak vzhledem k obouretné výslovnosti stč. v, jednak vzhledem ke znění častějšího OJ Heřman. Do němčiny bylo jm. přejato v po době Erbersdorf: OJ Erber je původ, domáckou zkratkou k Herwin -> Herwer, se záměnou w/b Herber, s dekom pozicí Her/Er Erber (srov. OJ Helfrid/ Elfrid). CV - ; Prof V 582. 6 Pusté Držkovice/Důrstenhof (v. t.). H e t z e n d o r f (Dvorecko, Nekuda 144) nezanikl, je totožný s Herčivaldem (v. t.). Hevlín 1 Městys 11 km východně od Jaroslavic. 2 1355 prope Hoeflyns, ZDB III, 79; 1371 Hofleins villam, CDM X, 118; 1412 Hefflynye, KP II, 248; 1562 ves Hewlin, ZDB XXVIII, 46; 1580
v gruntech hewelinskeych, PB X X IX , 41; 1580 z Heffelina, PB X X IX , 41; 1633 Hefflin; 1672 a 1718 Hófflein; 1720 H6felein; 1751 Hoeflein; 1846 Hóflein, Hewljn; 1872 Hóflein, Hevlín. 3 P. Jaroslavice. Ves stávala již ve 13. stol. Již v 14. stol. farní kostel P. Marie. V 14. a 15. stol. se H. nazýval střídavě měs tečkem a vsí (1371 městečko). Něm. 4 Hevlín, do Hevlína, HevliňákjHevlinščák, hevlinskél-ý. Něm. Heiflain: 5 MJ z něm. Hóflein, střhn. Hóvelin „dvorek, malý dvůr“ ; srov. Dorf/Dorf lin (s. v. Derflík a Derflice). Do češt. přejato s -e in —> -ín na pozadí přejetí opačného, totiž čes. -ín -> něm. -ein (např. Hej čin, Jičín —> Hatschein, Tit schein). ČV 258; (Prof I2 —; Schwarz 194; Beranek 89. 6 Anšov/Anschauhof (dvůr), Anenský dvůr/Annahof, PJ In der alten Thaya. H i l b e r s d o r f , viz Hilbrovice. H ilbrovice 1 Samota u Lindavy (Hra nicko). 2 1906 Hilbersdorf, Hilbrovice. 5 MJ: něm. Hilbersdorf „ves Hilberova“ i čes. Hilbrovice s příp. -ice za něm. -dorf „ves“ jsou tvořena analo gicky. Příjm. Hilber — domácká zkratka k OJ Hiltbert (sthn. hilte „b o j“ a -b éraht „skvělý“). CV —; Prof —. H i l l e r s d o r f , viz Holčovice. H i n n e w i e d e r , viz Studánka Karlova. H i n t e r E h r n s d o r f , viz Arnoštov Zadní. H i n t e r L h o t a , viz Dlouhá Lhota. H i r s c h b e r g , viz Hyršperk. H i r s c h d o r f , viz Jelenice. Hirschspiel 1 Tvrz v Stonařově (Jih lavsko); stávala na kopci zv. Hirschbůhel. 2 1531 tvrz půstů jménem Hyrzspihl, ZDB XXIV, 50. y 5 MJ: z něm. Hirschbúh(e)l „jelení vršek“ . Něm. -búhl rozšířeno v Rakous ku a Bavorsku. V lidovém pojetí dekomponováno na Hirsch- „jelen a -spiel „hra“ (zjištěno ve Stonařově výzku mem). CV —; Prof —. Srov. časté něm. Hirschfeld „jelení pole“ (DS 8, 45). 17
H ladnov 1 Dříve ves, která splynula se Slezskou Ostravou; Sl. 2 1736 Hladnow ; 1881 Hladňov; 1894 Slidnau, Hlad nov. i Hladnov, na Hladnov(ě), Hladnovjan, hladnovsky. 5 MJ novější: příp. -ov k adj. hladný „hungrig“ analogická. V. níže. H ladov 1 Ves 11 km vsv od Telče. 2 1257 de Rusch . .. Paffendorp (!), CDM III, 257; 1678 a 1718 Hladow; 1720 Hungerlayd; 1751 Hungerleyden; 1846 Hungerleiden, Kladow (! korupt.); 1872 Hungerleiden, Hladov. 3 P. Nová Říše. Ces. 4 Hladovák, hladovský; hladovckej (Předín). 5 Původní název německý P(f)affendorf zn. ves popova, kněžská. Ves patřila ženskému premonstrátské mu klášteru v Nové Říši (možná pro boštu). Ležela v oblasti nalezišť zlata a německé obyvatelstvo tu bylo snad ještě po husitských válkách (Schwarz 334—335). Zpustla a opět osazena až v 17. stol českým obyvatelstvem. Dosta la název 1678 Hladov: jmenný tvar k adj. hladový nebo analog, -ov k hlad. Jméno pro ves chudou, s neúrodnou, „hladnou“ půdou, Srov. Bídov. Nový něm. název 1718 Hungerlayd zn. osada „trpící hladem“ , od 1751 v pl. Hunger leyden. 1846 zjemnění Hladov na Kla dou. Prof I2 625; Tiray VM-Telč 193; CV 44 (snad z apelat. hlad). V lidové etymologii k chlad „Kalte“ . Hlásnice 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada obce Chabičova; 2,5 km sever ně od Šternberka. 2 1599 z Hlásnice, Prásek, Organisace 175; 1678 a 1718 Wáchtersdorff; 1720 Wachtersdorf, Hlasenitze; 1751 Wachtersdorf; 1846 Waechtersdorf, Hlasenice; 1872 Wachtersdorf, Hlásenice; 1885 Wachtersdorf, Hlaseni ce; 1893 Wachtersdorf, Hlásenice. 3 P. Šternberk. Ves vznikla v 16. stol. v mís tech zaniklé Velislavě. Něm. 4 Hlásnice, z Hlásnice, do Hlásni ce |na Hlásnici, hlásnické. 5 M J: substantivizující příp. -ice k adj. hlásná
257
(ves), zn. sídlo lidí pověřených hlásnou, hlídkovou službou. Něm. Wächtersdorf překladem z češt. poprvé 1678: Wächter „hlídač“ . Gebauer Slov. stč. 421. Prof I2 627 (také Hláska); CV 192 („novější“, bez), neznají doklady před 1678. Hlavatice 1 Zanikly mezi Šumicemi, Kupšicemi, Olbramovicemi a Lidměřicemi, kde byl Hlavatický rybník. 2 1353 in Hlawatycz, ZDB III, 21; 1409 in villa Hlavatic, KP II, 155; 1412 Hlawaczycze, KP II, 264; 1466 vsi Hlawaticz, PB IV, 195. 3 Ves byla 1310 spálena a zanikla, již 1437 v jejím místě byl rybník, Nekuda 29. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hlavata „kdo má velkou hlavu“ ; zn. ves lidí Hlavatových. Základem mohl být i posměšný název. Srov. v C. Hlavatce. Prof I2 628; CV —. Srov. Břuchota v MJ Břuchotín. Hlavnice 1 Ves 12,5 km zjz od Opa vy; Sl. 2 1250 Hlaweniz, CDB IV, 194; 1265 de Labniz, CDM III, 370; 1270 Hlamniz, CDM IV, 34 1464 z Hlawnytcze, Kapras I, 66 ; 1544 vsi Hlawnicze, POp XI, 16; 1551 z Hlawnicze, POp XI, 363; 1647 von Globnitz, Matrika v Opa vě; 1720 Klamnitz; 1805 Glomnitz; 1836 Glomnitz, Hlawnice; 1870 Glomnitz, Hlavnice. 3 P. Hlavnice. Zámek. Farní (od 1860) kostel sv. Trojice. Čes. 4 Hlavnica, na Hlavnicu/do Hlavnice, za Hlavnicum, Hlavničan, ale fern. Hlavničarka(l), hlavnicky. 5 MJ: substant. příp. -ice, stč. -ica k adj. hlavná, o jehož významu v toponymii dosud nejednotnost. Prof I2 636, 631 vychází ze subst. hlavně „hořící poleno, bren nendes Holzscheit“, MJ by zn. „hůrka, stráň, odkud se brala polena k topení“ . Zdá se však, že základní subst. hlava má spíše význam topografický: ozna čuje vrchní tok potoka, říčky; MJ Hlav nice zn. tedy spíše „ves na horním toku nějakého potoka“. Do němčiny přejato s Hl/L (1265 Labnicz), nebo upraveno na GI- (1647 Globnitz)/Kl(1720 Klamnitz), v nichž a > něm. o, čes. vn —> něm. bn, mn. Srov. Hluzov/ 258
Leiss, v Č. Hlinné/Lihn. CV —; Schwarz 298 (z OJ Hlaveň); Bezlaj II 336; Win ter FINSud 56. H 1 e i s, viz Hluzov. 1. Hlína 1 Ves 4 km sv od Ivančic. 2 1511 na Hlynie, PB VIII, 68 ; 1538 ves Hlinu, ZDB XXVI, 4; 1674 Hlyna; 1718 Hlyna; 1720 Hlina; 1751 Hlynna; 1846 Hlina; 1872 Hlina; 1906 Hlina, Hlína. 3 P. Dolní Kounice. Fil. Kostel sv. Kun huty byl v 16. stol. farní. Čes. 4 Hlina, Hliňák, hlinské; jít na Hlinu. 5 Kozí horky, Na paloučkách, Ve špidlenách. 2. Hlína 1 Zanikla u Dolní Červené Vody (Jesenicko); Sl. 2 1284 Glina, CDS XIV, 6 . 5 V jediném dokladu 1284 Glina není g > h. • M J: z apelat. hlína „Lehm“ proto, že tu byla pro hrnčířské účely. Prof I2 633; ČV 192; DS 14,29. V. Hlin ka, Hlinné, Záhlinice. PJ Hliník. 1. H linka 1 Ves 3 km západně od Osoblahy; Enkl. 2 1267 Minus Glynik, CDM III, 402; 1389 villam Hlinka, Lechner I, 16; 1413 media villa in K leynyk (!), Lechner I, 30; 1512 k tvrzi a vsi Hlyncze, DM VI 37; 1532 na Hlincze, DM IX, 11; 1539 s tvrzí a vsí Hlinku, DM VII, 16; 1601 na Hlyncze, DM XIX, 2; 1676 Klemkow; 1718 Klenkow ; 1751 Klembkau; 1846 Glemkau, Hljnek, lépe Hljnka; 1870 Glemkau, Hliník, Catal. cleri; 1882 Glemkau, Hlinka. 3 P. Dívčí Hrady, ves byla pův. manstvím biskup ství. V 16. stol. tvrz. R. 1542 se ve vsi připomíná jediný Čech, v. Turek Čas. slez. muzea 1964, 14. Ves stála za tři cetileté války na místě trati Rudka, pak se centrum posunulo, patrně pro těžbu hlíny, viz Zapletal-Kubalec, Geo grafie okr. Krnov 108—109. 5 Původní název Hliník: substant. příp. -ík k adj. hlinný „Lehm-“ , viz Hlína. R. 1267 Minus Glynik „malý hli ník“ . Změna g > h zaznamenána písem ně až 1512 k Hlyncze. Německý název již 1413 Kleynyk, který hláskově dobře koresponduje s českou předlohou. Už.
1524 z Hlinská, PO XII, 292; 1628 střdněm. klei je z čes. hlín-, Machek Etym. slov. 130. Další něm. zápis až v Hlinsku, Matr. v Lipníku; 1672 in 1751 Klembkau, ale starší české 1676 Hlinsko, Děkan. matr. lipenská 1718, 1751, 1846 a 1872 Hlinsko. 3 P. Lipník Klemkov ukazuje, že něm. podoba žila n. B. Již 1306 far. kostel sv. Bartolo již tehdy. Něm. *Klem- je patrně za měje. Ces. české Hl- a m nejspíše ze sekundárního 4 Adj. hlinské (Sušice), hlinský (Louč spojení s něm. apelativem Lehm „hlína“. ka), Hlinščák. 5 V dokladu 1304 Hlinsk Do něm. Klembkau vloženo v expono ( < Glinbskii) substantivizováno jmenné vané výslovnosti b, srov. Lompnitz adj. mask. Doklad 1452 v Hlínště: ar k Lomnice. Od r. 1886 Glemken s ana chaický 6. p. sg., srov. 1437 v Blanště log. dativním -en. CV —; Prof —. 6 Ryk Blansko. 6 PJ: Hradištěk, U Trhové lovka/Riillenháuser, Nové Vrbno/Wůrcesty, Haná. ben (dvůr, založen pány z Vrbna). 2. Hlinsko pod Hostýnem 1 Ves 6 km 2. Hlinka 1 Zanikla u Hvozdce (Tišsv od Holešova. 2 1348 in Hlynska, novsko) v trati Hvozdce. 2 1402 na ZDO I, 24; 1524 z Hlinská, PO XII, 292; všech Hlincze . .., CDM XIII, 185; 1538 1718, 1720, 1751, 1846 a 1872 Hlinsko. ves pustu Hlynku, ZDB XXVI, 12; 1559 3 P. Holešov. Ces. ves pustu Hlinku, ZDB XXVIII, 13; 1573 4 Hlinšták I-ščák (Rusava), hlinské. ves pustou Hlynku, ZDB X X X , 9. 5 MJ: substantivizace jmenného neutra 3 Ves náležela k panství veverskému a *glin-bsko; znam. místo hlinné, hlinité. zanikla v 2. pol. 15. stol. Prof I2 637; CV 192. 6 Lipina (mysliv3. Hlinka Červená 1 Zanikla u Hlin ky na Osoblažsku v trati Roth Glemna), Zebračka. PJ: Od Húčnice. kauer Fláche; enkl. 2 1539 ves pustou Hlivice 1 Dříve samostat. obec, nyní Czerwenu Hlinku, DM VII, 16. osada obce Králové, 6,5 km západně od 5 Přívlastek podle barvy hlíny, ale Uničova. 2 1343 Hlybicz, CDM VII, 482; 1344 Hlywicz, CDM VII, 572; 1371 Hlitaké na rozlišení od sousední Hlinky. 0 MJ Hlinka = deminut. k hlína s vý niczye (!), CDM X , 118; 1464 do Hlevic, LSA 350; 1492 z Hlivic, LSA 352; 1512 znamem „ornice podobná hlíně, obsa hující různé barevné příměsi, užívané Hlevice, LSA 353; 1552 Hliwicze, PO jako barvivo“ . CV 192. Prof V 546. XXI, 297; 1718 Hliwitz; 1751 Hlywitz; Hlinky 1 Dnes ulice v Brně, dříve 1846 Hliwitz, Hliwica (!) 1872 Hliwitz, osada. Hlivice. 3 P. Úsov. Ces. 5 Pl. k Hlinka. CV - ; Prof I2 635. 4 Hlevice, do Hlevic, v Hlevicích, hleHlinné 1 Ves 8,5 km vjv od Zďáru. vické (Dědinka). 5 MJ: příp. -ice k OJ 2 1483 Hlinna, Zďárský urbář, 1572 ve Hlíva stč. apelat. hlíva „jedlá houba vsi Hlinném, LSA III, 12; 1674 a 1718 jakási“ (Machek ES 131), „Staub Hlinna; 1720 Hlinni; 1751 Hlynny; 1846 schwamm“ (Svoboda StčOJ 197); srov. Hlinny; 1872 Hliny, Hlinné. 3 P. 2ďár. OJ Hlíza/MJ Hluzov, pol. glivieč (MJ Ces. Gliwice), srbch. gljiva „Schwamm“. Zn. 5 M J: adjekt. hlinné, zn. ves založená ves lidí Hlivových. Kdyby MJ H. bylo na místě hlinitém. CV 192; Prof I2 636. singulárové, mohli bychom uvažovat 1. Hlinsko 1 Ves 3,5 km jižně od Lip- o hydronomu Hlivica, v němž koř. glěvníka n. B. 2 1304 in predicto Hlinsk, ide. *gleio- „maži, zalepuji“, tedy „řeka CDM V, 163; 1348 in Hlynska, ZDO I, s mazlavým, blátivým dnem“ (Smilauer 24; 1373 villam Hlinská, ZDO II, 204; Vodopis 470; Berneker EW 303). V do 1437 in villa Hlinsko ZDO X, 166; 1447 kladu 1464 nář. i > e. CV 192 (ze sg. Hlinsko, ZDO X, 575; 1452 v Hlínště, hlivice jako Dubice, Vrbice); Prof I2 637 LSA 274; 1480 Hlinsko, ZDO XII, 25; (Hlivice, Hlivín); Smilauer PST I 113; 17 *
259
Rospond OSG I 34; Matějek SPFFBU 1956, 56. Hlohovec 1 Ves 9 km západně od Břeclavě. 2 1414 bey der Bischojwart, Bretholz, Das Urbar 181; 1570 Bischojwerdt, Jenne, Documenta Liechtensteiniana; 1817 obec lohovská, Karel Vyhlí dal, Hlohovecká pamětní kniha z r. 1846, Břeclav 1929, 5; 1843 mezi obcí lohovský, tamže 5; 1848 v Lohovci, tamže 11; 1877 Bischofwerdt; 1924 Hlohovec. 3 P, Valtice. Ves byla vysazena biskupem pasovským, jemuž zprvu náležela. V 15. stol. zpustla, tehdy založeny u Hlohovce velké rybníky. Před r. 1570 byla ves obnovena a osazena Charváty. R. 1919 byla připojena k Moravě (dříve v D. Rakousích). Ces. 5 MJ: do konce 18. stol. jen něm. Bischojwart!-wert, v němž Bischof „bis kup“ a -wart „stráž“ . Byla to hraniční obec pasovského biskupství. V čes. MJ Hlohovec substantivizující příp. -ec k adj. hlohový. Srov. Jesenec, Bzenec. Prof I2 638; CV —; hloh- je všeslovanský toponym. základ M J; Smilauer Pří ručka 114. H l o c h k o v a n y , viz Lukovany. • Hlubočany 1 Ves 5 km jižně od Vyš kova. 2 1131 Glubocaz, CDB I, 115; 1261 de Hlubochan, CDM III, 325; 1499 ve vsi Hluboczanech, KP VII, 180; 1531 na ves Hluboczany, PB XV, 128; 1608 Hobizon (!), Matr. ve Vyškově; 1654 z Hlubocžan, Matr. v Lulči; 1657 hlubočanskeg rychtář, Matr. v Lulči; 1683 z Hlubocžan, Matr. v Dědicích; 1718 Hobitschau; 1720 Hlubočan; 1751 Ho bitschau; 1846 Hobitschau, Hlubocžan; 1872 Hobitschau, Hlubočany. 3 P. Hlu bočany. Něm. a čes. Po r. 1945 osídleno většinou z blízkého okolí. 4 Hlobočák, hlobočanské. 5 M J: akus. pl. k hlubočěné = obyvatelé hlubokého údolí. Výklad Spalův ve Sbor. VPS Plzeň 1958, 48 „místo při hluboké vodě“ se nehodí věcně. Jižně od Vyškova je početnější skupina MJ na -any. Něm. až od 1608 Hobizon, od 1718 Hobitschau, 260
o tom viz Hlubočky. CV 191; Beranek 84. 6 Dvorek/Hofel. Hlubočec 1 Ves 12 km jjv od Opavy; Sl. 2 1538 ves Hluboczecz, ZDOp V, 2; 1542 na vsi Hlubočci, ZDOp 71, edice; 1547 do Hluboczcze, POp XI, 236; 1567 ves Hluboczecz, ZDOp VII, 19; 1672 in pago Hluboczecz, Děkan. matr. hlučínská; 1720 Tiejengrund; 1736 Tiejjengrund; 1805 Tiejengrund; 1835 Tiejen grund, Hlubotec (!); 1870 Tiejengrund, Hlubotec, Catal. cleri; 1881 Hlubotec; 1894 Tiejengrund, Hlubočec. 3 P. Raduň. Čes. 4 Ten Hlubočec, do Hlubočca, Hluboccy; Hlubotec, z Hlubotca (Hlučín). 5 M J: příp. -ec k adj. hluboký. Podobně bystrý — Bystřec, modrý — Modřec, po hořelý — Pohořelec. Podoba Hlubotec vznikla hyperkorekcí na pozadí laš. č’, které za stč. ť , srov. Čavisov/Těvisov, v němž však hyperkorekce při domně lém pospisovnění, zde však spíše při disimilaci v gen. z Hlubočce (nář. -a), lok. v Hlubočci (nář. -u), srov. nář. doklad z Hlučína. Do němč. přejato s částečným překladem: Tiejengrund k tiej „hlubo k ý“ a -grund „důl“. CV - ; Prof I2 259. 6 Soviněc, Sindelkův mlýn. Hlubočky 1 Ves 12 km vsv od Olo mouce. 2 1364 parua Hluboký, CDM IX, 336; 1365 Hlubiczki (!), ZDO I, 910; 1391 mediam villam Hlubeczkeho, ZDO VI, 333; 1406 Hluboczky, ZDO VII, 106; 1480 ves Hluboczecz, ZDO XII, 35; 1488 ves Hlubočec, AC XVI, 320; 1492 ves Hluboczecz ZDO XIV, 5; 1511 z Hlubuczku, PO VIII, 297; 1589 ves Hlubuczek, ZDO X X X , 13; 1620 z vsi Hlubučka, LSA 343; 1691 Hohnbockh, Děkan, matrika olomoucká; 1718 Humpackh; 1751 Hombok; 1846 Hombok, Hluboček; 1872 Hombok, Hluboček. 3 P. Velká Bystřice. 1872 založeny tu železárny. Něm. 4 Ten Hloboček |Hlobuček, k Hlobučko, za Hlobučkem. Arch. Hlobočec, k Hlobučco, za Hlobočcem, Hlobočák, hlobocké. Něm. Hombok |Hgbok. 5 MJ
se vyskytuje prvotně v podobě parua Hluboký „malé Hluboký“ v protikladu к Magna Hluboký „velké Hluboký“ (patrně dnešní Hrubá Voda): nom. pl. к jmenné podobě adj. hlubok, globoku „tief“ . Dnešní podoba Hlubočky patrně proto, že se adjektivu Hluboký málo ro zumělo: substant. příp. -ek к adj. hlu b o k ý h l u b o č e k , tj. hluboký les, důl; zn. ves založená v hlubočku n. v hlu bokém lese, dole. Doloženo i jako časté mor. PJ, např. v Krásně n. B. (les), v Kníničkách u Brna (údolí — o tom Sáňka 14), v Proti vanově (strž). Srov. i MJ Hlubočec a Hluboké 1. Německy se jm. H. uvádí poprvé až 1691 v podobě Hohnbockh, od 1751 Hombok. Zápisy vzbudily velkou pozor nost St. Rosponda (RKJ-Wroelaw IV 111): něm. Нот- má být svědkem kontinuace psi. g, které v etymol. glgb„hluboký“ , a má doložit čes.-pol. pře chodový ráz dialektů na sev. Moravě. Jednak však nejsou ve stčešt. (včetně toponymického materiálu Moravy a opavského Slezska) nosovky známy, jed nak by něm. zápisy předpokládaly pře jetí v rané době pračeské, což ovšem vzhledem к počátkům něm. kolonizace v pol. 12. stol. (v okolí Hluboček daleko však později) i vzhledem к značně pozd ní grafické fixaci něm. znění je nemož né. Táž problematika se u Rosponda vztahuje i na jm. Olomouc (v. t.). Východiskem něm. Hombok není ně jaká stč. event. prač. podoba s nosovým g, ale běžná česká předloha Hluboký ovšem v její mluvené, tj. nářeční for mě; vždyť jm. se nepřejímala v jejich kancelářských podobách. Nář. znění bylo bezpochyby takové, že i bylo vy slovováno obalované [u] а и > hanác. o; v psi. glgb- zaniká l/[u] v mor. dialek tech, srov. huboký, hubočina, MJ Huk „Hluk“, hyboko, hýbka atd. Dnes je zá nik í/[u] doložen ovšem jen z východ. Moravy a ze Slezska, jeho rozšíření bylo však nepochybně větší, jak doklá dají lexikalizované zbytky typu menář
„mlynář“, Chum „Chlum“ i jm. Herutice „Herultice, Heroltice“ u Tišnova, Oubrachtice „Albrechtice“ u Lanškrouna apod. Lze tedy pro Hluboký předpoklá dat i výslovnost Hluboký/Huboky, s nář. u > hanác. o pak Hoboky. Srov. i vý znamnou paralelu Hlubočany (na Vyškovsku, v. t.), něm. poprvé 1608 Hobizon: obě jm., Hombok i Hobizon, zacho vávají u > hanác. o. Hobizon vzniklo v témž 17. stol. a upraveno na Hobit schau. Mohlo vzniknout ještě *Hobitschan, event. *Hobitschans, které by se muselo zredukovat na *Hobtsches, jak ukazují analog, případy typu Morava ny/Morbes; nějaké *Hombitschau vznik nout nemohlo, protože německý sylabický šev zde nestojí v disimilační po zici; jak je tomu u Hluboky/Hombok: přejaté Hobok se poněmčilo „důklad něji“ a „náležitěji“, tj. Ho- bylo před b, patřícím k následující slabice, uzavřeno na Hob-/*Hob-bok, to disimilací Hom bok. — Rovněž celkový ráz okolní toponymie má okrajový ráz, okrajový ke středu Moravy. Srov. i TupanovjTumpenau skrze po dobu *Tu-pnau/*Tup-pnau. ČV —; Prof I3 641 (jm. jen k Hlubok-); Šmilauer PST I 114; diskuse Rospond—Kopečný ve Slezském sborníku 1965; souhrnně Rospond, Kwartalnik Opolski 1965, 38 až 59, a Kopečný, ZMK 1967 (Příloha), s. 179—187. 6 V hlubokém dole/Im tie fen Grunde; PJ Trnava. H l u b o j a t y , viz Lubojaty. Hluboká 1 Ves 11,5 km jižně od Jem nice. 2 1312 Teufenpach, CDM IV, 62; 1481 Teweffepoch, KP V, 362; 1481 Tewffnpoch, PB V, 74; 1510 ve vsi řečenej Thoffepoch, PB VIII, 57 1528 Teffnpoch, Ruk. archívu města Brna č. 1212; 1547 že drží ves Teuffnpach, PB XIX, 118; 1564 na vsi Theumpachu, ZDB XXVIII, 70; 1672, 1719 a 1720 Tieffenbach; 1751 Tiefenbach; 1846 Tie fenbach, Hluboká; 1872 Tiefenbach, Hluboká. 3 P. Uherčice. Něm. 5 MJ do 1846 jen něm. Tiefenbach
261
„hluboký potok“ ; v dokladech 1481 až 1528 s -pocli místo -pach. Čes. Hluboká od 1846, tj. hluboká voda. Beranek 82; CV - ; Prof I2 641. 1. Hluboké, nyní Lesní Hluboké 1 Ves 6,5 km vjv od Velké Bíteše. 2 1406 Hluboký, Emler, Decem registra censuum 154; 1571 ze vsi Hlubokého, PB XXV I, 173; 1718 Hluboký; 1720 Hluboki; 1751 Hluboký; 1846 Hluboký; 1872 Hluboký; 1893 Hluboký, Hluboký; 1924 Hluboké. Od 1952 Lesní Hluboké. 3 P. Domašov. Ces. 4 To Hluboký, do Hlubokýho, k Hlubokýmo, za Hlubokým; Hlubočák, hlubocké | Ty Hluboký, v Hlubokách, za Hlubokama (Otradice). 5 Při reorgani zaci 1951 se dostaly do téhož okresu dvě obce s názvem Hluboké, pro rozli šení volen pro tuto obec přívlastek Les ní, poněvadž obec je obklopena lesy. 6 Ve žlebě (mlýn). 2. Hluboké 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Víru, 8 km od Bystřice n. P. 2 1349 in villis Hluboká . . ., ZDB I, 97; 1353 in Hluboké, ZDB II, 116; 1390 in Hluboké tota villa, ZDB VII, 809; 1406 super Hluboká, ZDB VIII, 336; 1872 Hluboký, Hluboké. 3 P. Pern štejn. Ces. 4 Hliboké, do Hlibokýho, Hlibočák \ Hlibocký (Vítochov). 6 V horách. 3. Hluboké 1 Ves 6 km vsv od Ná měště n. Osl. 2 1349 in villa Hlubok, ZDB I, 115; 1349 in villa Hluboká, ZDB I, 116; 1349 cum villa Hulboka (!), ZDB I, 131; 1356 in Hluboce, ZDB III, 124; 1360 de Hluboce, ZDB III, 590; 1385 in Hluboký, ZDB VII, 193; 1437 in Hlubo ké, ZDB XII, 414; 1447 ve vsi Hlubo kém, PB III, 16; 1460 v Hlubokém, KP IV, 60; 1510 na vsi Hluboké, ZDB XVIII, 17; 1557 ve vsi Hlubokém, PB XXII, 43; 1672 a 1718 H luboký; 1720 Hluboki; 1751 Hluboký; 1846 Hluboký; 1872 Hluboký, Hluboké. 3 P. Náměšť n. Osl. Ces. 4 To Hlyboký, do Hlybokýho, za Hlybokým, Hlybočan (arch.) |Hlybočák, hly262
bocké. Nově Hlu-. 5 Některé doklady ukazují, že MJ bylo rodu ženského 1349 in villa Hluboká, 1360 de Hluboce, z Hluboké. Cítila se ještě souvislost se subst. ves. V neutru je MJ doloženo až od počátku 15. stol. v podobě Hlu boké i Hluboký (tu zrušen i rodový rozdíl). Z Hluboký byla neporozuměním odvozena plurálová podoba Hluboký. Neutrum obnoveno 1872. 6 Křemelík (myslivna). 4. Hluboké, nyní Hluboké Dvory 1 Ves 7,5 km sv od Tišnova. 2 1349 in villa Hluboké, ZDB I, 94; 1350 in Hulboke, ZDB I, 193; 1390 in Hluboké, ZDB VII, 712; 1415 ad villam Hluboké, KP II, 334; 1481 v Hlubokém, ZDB XV, 38; 1550 ve vsi Hlubokém, ZDO XXV, 125; 1601 ve vsi Hluboký, ZDB XXXIII, 36; 1655 Hluboki, ACO 12; 1674, 1675, 1718 a 1751 Hluboký; 1846 Hluboký; 1872 Hluboký; 1893 Hluboký. Hluboké. 3 P. Černá Hora, Lomnice a Boskovice. Ces. 4 To Hluboký, Hlobučák, hlobucké. V místě hanácké nářečí horské, změna o > u. 6 Pustý Trmáčov (Nekuda 75). 5. Hluboké u Kunštátu 1 Ves 3,5 km zjz od Kunštátu. 2 1390 in Hluboké, ZDB VII, 809; 1398 in Hlubokém, ZDO VI, 748; 1398 Hluboká, ZDO VI, 756; '1480 ves Hluboké, ZDO XII, 8 ; 1500 z Hlubokého, Mor. archivy soukr., 71; 1517 na vsi Hlubokey, ZDO XVIII, 11; 1525 ves Hluboká, ZDO X X , 5; 1596 v rychtě hlubocké, LSA III, 113; 1601 ves Hluboký, PB XXXIII, 52; 1674 Hlu boký; 1675 Hluboká; 1718 Hluboký, Hluboká; 1720 Hluboký; 1751 Hluboký; 1846 Hluboký; 1872 Hluboký; 1885 Hlu boký, Hluboké. 3 P. Kunštát a Drnovice. Ces. 4 To Hluboký, Hlubočák, hlubocké | Hliboký, hlibocké, Hlibočán (Kunštát). 5 1390-1525 Hluboké, od 1601 Hluboký, 1885 Hluboké. • Všechny vsi pojmeno vány podle polohy v hlubokém dolu, lese. CV 191; Prof I2 644. 6 PJ: Safránice.
6 . H l u b o k é , viz Voda Hrubá. Hluboký 1 Hrad, stával západně od nádraží Hrubá Voda (Olomoucko). 2 1351 in castro Luboki, CDM VIII, 123; 1382 castrum nostrum Hluboký, CDM XV, 229; 1406 castrum suum Hluboká, ZDO VII, 106; 1437 zboží hluboczke, PO III, 33; 1447 castrum Hluboký dirutum, ZDO X, 665; 1480 hrad Hlubo ký, ZDO XII, 35; 1492 hrad Hluboké, ZDO XIV, 5; 1589 zámek pustej slově Hluboký hrad, ZDO X X X , 13. 3 Hrad byl rozbořen za husitských válek. 5 MJ: z adj. hluboký „tief“ , zn. ležící v hlubokém lese apod. V. Hlubočky. Hlučín 1 Město na Opavsku; Sl. 2 1303 de Hulczin, CDM VII, Suppl. 159; 1385 mit der Stadt Hultzen, Gr-M II, 493; 1414 de Hulczin, Kapras I, 7; 1431 od Hlczina, Kapras II, 21; 1518 zámek a město Hluczyn, ZDOp III, 52; 1539 v Hlucžinie, POp X, 14; 1539 měš těnín hluczynsky, POp X, 17; 1544 pod Hluczin, POp XI, 68 ; 1547 zámek a město Hluczyn, ZDOp VI, 8 ; 1549 při faře hluczinskej, POp XI, 296; 1552 kbitu hulczinskemu, POp XII, 10; 1552 z Hulczina, POp XII, 48; 1562 na Hulčíně, ZDOp 182, edice; 1580 z Hulczyna, PO X X X , 94; 1584 do špitálu hluczinskeho, POp X XI, 21; 1610 k panství hlucžynskemu, ZDOp X, 7; 1634 na Hulczynie, PKr z 1634, nef.; 1650 od Hlucžjna, PKr z 1634, 70; 1653 auf Hultschin, Prásek, Organisace práv 273; 1654 statek hlucžjnskey, PKr z 1634, n ef.; 1655 Hulcžinensem ecclesiam, ACO B 12; 1664 Hulcžinensem, (4. p.), Matri ka ve Fryštátě; 1672 ad decanatum Hulczinensem, Děkan, matrika hlučínská; 1680 von Hultschin, Matrika v Opavě; 1702 in Hultschin, Cerroniho sb. II, 119/2, 267; 1720 Hultschin; 1830 Hul tschin, Knie; 1837 Hultschin, Catal. cleri; 1870 Hultschin, Hulčín, Catal. d e ri; 1885 Hulčín, Catal. cleri; 1910 Hul čín, kdysi Hlčín, Hultschin, Catal. cleri; 1924 Hlučín. 3 P. Hlučín. Město bylo lokováno králem Přemyslem II. a ná
leželo původně k hradu Landeku. Pů dorys města je úplně pravidelný. Zá mek, děkanský a farní kostel sv. Jana Křtit. a fil. kostelík sv. Markety (za ložen 1538). R. 1742 bylo Hlučínsko po stoupeno Prusku, 1920 získáno zpět. Hlučín nazýván též ojediněle Lichten stein, když město bylo darováno Lichtensteinům. Jm. se neujalo. Viz Mor. Krumlov. Ces. 4 Hučyn/Huučyn, do H-a, v H-ě, Hučyňak (jen v Hlučíně)/Huěyňan (jen na Hlučínsku)/pl. Huuccy; ve vzdálenějším okolí v tradičním nářečí je obývat, jm. genitiv z Hučyna/Hlučyna, u ml. g. též Hlučyňak, které u st. g. není, neboť koliduje s významem „obyvatel Hlučínska“ . Adj.: v Hlučíně — hucky/ml. g. hlučinsky, v okolí na Hlučínsku jen hucky/huucky, jinde hlučinsky. Něm. 'Hulčen/Hul'čin (zapsáno v místě 1958, 1964). 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Hůlka, to buď deminut. k Hula <— stč. huleti „získávat, schwelgen“ (viz Hu lín!, srov. i příjm. Bera/Berka k bráti), nebo deminut. k čes. OJ XJla < - Oldřich (to z něm. Ulrich, v němž stn. uodal „dědictví“ a rihhi „vladař“ : H- by pak bylo nutno pokládat za protetické). Pro tože existovala řada jmen s čes. hul-, kloníme se k pojetí prvnímu. Snad byl Hlučín lokován na místě nějaké starší menší vsi, neboť pro nově založené město bychom nejspíše očekávali podle tehdejší módy jméno se -štat, srov. Kunštát, Potštát, Domštát. V každém případě byla v MJ H. první slabika přehodnocena na H lk- a podle četných slov domácích se skupinou ťlt ( < tblt, ttlt: žblťb > žlutý, yblk- > hluk-) se dále vyvíjela: 1304—1414 Hulczin —> 1431 Hlczin (tj. Hlčin) 1518 Hlučín. V nářečí zachován stupeň ul s obalo vanou výslovností l: Huučyn, splynule Hučyn, srov. žuuty„ huč-nica „silnice“ . Ztráta, vlastně splynutí obalovaného l s u, je výrazná u skupiny ttlt (viz A. Lamprecht, Středoopavské nářečí 24). Proto se také MJ H. spojuje v lidové 263
etymologii s kořenem gr&Ifc- „místo, kde povýšen na městečko. Far. kostel sv. hlučela voda“ (viz MJ Hluk). Do něm Vavřince. Ces. 4 Huk, Hučané, hucký. Tvrdé l se činy přejato r. 1385 s oslabením -ín —*■ -en, srov. Bělotín/Bolten, později vždy vyslovovalo obalovaně Huuk > Huk. V. Hultschin. CV Prof V 583 (OJ Úla), též Hlučín. 5 MJ: z apelat. hluk < 600 (Hula: huleti); Svoboda StčOJ 127 g^lk-b. Byl to název pro hlučně tekoucí (Hula: huleti). 6 Vinna hora, Jasénky vodu. CV 195; Prof I2 645; (Hluky); (v. t.), Malánky (v. t.), Mýto, Podliští, Sedláček Snůška 85 (potok Hluček). Po Rovniny (v. t.), U Holušovy cihelny, tok Hlučáň v Kozlovicích. 6 Dolní Mlýn. Vařešinky (myslivna), Vrablovec. PJ Fifejdy. PJ viz K. Kyas, VMO 1928, Hlušovice 1 Ves 5,5 km ssv od Olo 54-61, a 1932, 243-245. mouce. 2 1271 in Hlussouicz, CDM IV, Hluchov 1 Ves 9 km vjv od Konice. 53; 1303 in villa dieta Hluschouicz, 2 1131 Gluchouo, CDB I, 115; 1373 de CDM V, 150; 1510 na ves Hlusowicze, Hluchowa, ZDO II, 325; 1379 Hluchou), i ZDO XVII, 19; 1522 ve vsi HlusowiZDO III, 525; 1384 de Hluchou), ZDO cziech, ZDO X IX , 13; 1523 z Hlusowicz, IV, 409; 1386 villam Hluchou), ZDO IV, PO XII, 231; 1562 mezi grunty hlusov780; 1497 ves Hluchow, ZDO XVI, 13; skými, LSA 113; 1617 dědiny Lusovic, 1500 z dílu svého hluchowskeho, PO Prásek, Organisace 233; 1673 HlussoXI, 41; 1519 Hluchowa (2. p.), PO XI, witz; 1678 Hluschowitz; 1691 Hlvsowitz, 41; 1520 Hluchow, ZDO XVIII, 28; 1610 Děkan. matr. olomouc; 1718 Hlussowitz; na Hluchowie, PO X XX V II, 136; 1633, 1751 Hlusowitz; 1846 Hlusowitz, Hluso1677, 1718, 1751 a 1846 Hluchow; 1872 vice 3 P. města Olomouce a olomoucké Hluchow, Hluchov. 3 P. Hluchov. V 16. kapituly. Ces. stol. tvrz, pak zámek. Již 1365 farní 4 Hlosovice, do Hlosovic, k H-irn, kostel. Ces. v H-icich, Hlosovák, hlosovské (Bohu4 Hlochov, Hlochovští, hlochovské. ňovice). Hanácká změna u > o. 5 MJ: 5 MJ: příp. -ov k OJ Hluch, jmenné příp. -ovice k OJ Hluša, domácká po adj. gttlchu „hluchý“ . Zn. Hluchův ma doba k OJ Hluch. Zn. ves lidí Hlušojetek. Doklad z r. 1131 má příp. v neut vých. Kancelářský novotvar Hlušovice. ru a je bez g > h: Gluchouo, tj. sídlo. CV 68 ; Prof I2 646 (Hlušin). V. Hluchov. CV 68 ; DS 4, 37. V. Hlušovice. 6 Dvo Hluzov 1 Ves 3 km vjv od Hranic. rek, Floriánov, též Na kopci, Hluchov2 1447 Hlizow, ZDO X, 575; 1612 ves ský mlýn. Hlizow, ZDO XXXIII, 63; 1628 z HluHluk 1 Městys 9 km východně od zowa, Matr. v Hranicích; 1672 HlauUh. Ostrohu. 2 1303 villam nostram zow, Děkan. matr. lipenská; 1672 a 1718 Hluk, CDM V, 149; 1359 de Hluk, ZDO Leysse; 1720 a 1751 Hleyss; 1846 Hleis, I, 625; 1372 Hůlka, Liber negot.; 1391 Hlužow; 1872 Hleis, Hluzov; 1893 Hleis, villam totam Hluk, ZDO VI, 303; 1407 Hlůsov, Hlůzov; 1924 Hluzov. 3 P. Hra z Hluku, KP I, 292; 1412 municionem nice. Ces. Hluk, ZDO VIII, 24; 1515 z Hluku, PO 4 Hluzan, Hluzani \ Hluzovják, hluX, 43; 1516 v Hluku . . . z lidí hluczkych, zovský. 5 MJ: příp. -ov k OJ Hliza Bautsch, Benešov -> Benisch. CV 44 (nejasné, „od něm. Hlud?“); Prof I2 638 (Hlízov); Machek Etym. slov. 131. Hnanice 1 Městys 8 km jz od Znoj ma. 2 1201 iuxta villam Gnanlicz, CDB II, 28; 1228 Gnanleizdorf, CDB II, 320; 1230 Glanleistorf, CDB II, 339; 1363 in Gnedlersdorf, Polesný, Dědické knihy města Znojma 8 ; 1494 k vsi Knadlastorfu, KP VII, 81; 1524 v Knodsdorffu, PB Vllb, 142; 1672 Knádlsdorff; 1718 Knadersdorff; 1720 a 1751 Knadlersdorf; 1846 a 1872 Gnadlersdorf; 1893 Gnadlersdorf, Hnanice. З P. Jaroslavice. Far. kostel sv. Volfganga. Něm. 5 Potíže vysvětlit MJ z čes. OJ Hnán + příp. -ice „ves lidí Hnanových“, které bylo záhy poněmčeno se zachováním pův. G-, tkví v tom, že se v něm. do kladech vyskytuje -Z-: 1201 Gnanlicz, od 1363 změněno na Gnadlersdorf, 1672 Knádlsdorff, 1846 Gnadlersdorf; Schwarz 300—301 uvažuje buď o polovičním pře vodu čes. *Gnan-ice do něm., nebo lze čes. MJ považovat za sekundární, je-li základem něm. *Gnannlinsdorf, střhn. genanne „Namensbruder, Genosse“ . Be ranek 88 k něm. OJ Gnannel. CV 39 myslí na sufix — -ьіь i na něm. -il, avšak na str. 68 se přiklánějí k přejetí z něm. OJ Gnanno, deminut. Gnannel. Tak i my. — Podle F. Trávnička (ústně) je -Z- v Gnanlicz vloženo až při přejetí *Hnanice — Gnanlicz jako přechod mezi artikulačně blízkým n a -e tz h. ČV 69; Prof V 569 (OJ Hnojník); Svoboda StčOJ 199 (Hnojek); Gebauer Slov. stč. I 651; Prásek SA II 6 (gnoj „hlína hrnčířská“ — nedoloženo). V. n. Hnojník 1 Ves 9 km jz od Českého Těšína; Sl. 2 1305 Gnoynik, Prášková 266
poz.; 1638 in pago Gnoynik, VB 569; 1736 Hnoynicíc; 1808 Hnoynik; 1885 Hnojník. 3 P. Hnojník. Farní kostel od r. 1785. Čes. a pol. 4 Gnujnik, gnujnick’i. 5 MJ: substant. příp. -ík k adj. hnojný <—stč. hnój „hnůj, Mist“ . Bylo to nejspíše pů vodně jm. potoka se špinavou n. líně tekoucí vodou. ČV —; Prof V 548, 569; Smilauer Vodopis 467. V. v. H o b i t s c h a u , viz Hlubočany. 1. Hobzí Nové 1 Osada obce Staré Hobzí (Slavonicko). 2 1688 Horní Hob zí, Tiray, Slavonický okres, 117; 1718 Neühart; 1720 Neuhart; 1751 Neuhart; 1846 Neu Hart, Nowa Hobža; 1872 Neu hart, Nové Hobzí. 3 P. Nové Hobzí. Založeno v 1. 1672—1688. Čes. a něm. 2. Hobzí Staré 1 Městys 7,5 km vsv od Slavonic. 2 1190 capella sancti A ndreae in Gobza, CDB I, 326; 1220 ecclesiam in Gobze, CDB II, 207; 1224 de Chobhe, CDB II, 245; 1278 de Hard, CDM IV, 151; 1351 in Hobzie, ZDB II, 22; 1369 de Hobzy, CDM XV, 124; 1385 Hobzí, ZDB VII, 273; 1415 in villa Hobzye, ZDB XI, 11; 1447 in Hobzie, ZDB XII, 646; 1466 z Hobzie, PB IV, 195; 1515 na Hobze, PB V llb, 87; 1520 z Hob zy, PB XII, 94; 1528 Hobzij, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 5; 1547 tvrze Hob zy, PB XIX, 72; 1547 tvrz Hobzij, PB XIX, 137; 1557 gruntů jeho hobeskych, PB XXII, 89; 1570 na Hobzy, PB XXVI, 48; 1633 Hart, Hobzý; 1672 Hardt; 1718 Harth; 1720 Alt Hart; 1751 Althart; 1846 Alt Hart, Stárá Hobža; 1872 Althart, Staré Hobzí. 3 P. Staré Hobzí. V 14. stol. tvrz, pak zámek; již 1220 far. kos tel sv. Ondřeje; 1908 povýšeno na měs tečko. Čes. a něm. 5 MJ: apelativum doložené jen jako základ stč. adj. hobezný „hojný“ , prasl. gobbzbje > hobzí, které je kolektivum jako Březí, Jedlí. ČV 164, 192; Beranek 82 („Fülle, Ertragreichtum“); Svoboda, Rusko-české studie 358. R. 1668 Dolní a Horní Hobzí. O německém Hart v Alt-, Neuhart viz Harta. 6 Jan
ský dvůr/Johannihof, Hejnice/Honitzhof (dvůr), Loucký mlýn/Bruckmůhle (H. nál. klášteru louckému), Nový mlýn/ Neumůhle, U Oulehlů/Aumůhle, Veselíčko/Lusthof (dvůr). PJ: Wachtberg. Hodějice 1 Ves 3 km vjv od Slav kova. 2 1497 Hodieticze, ZDB XVII, 20; 1510 Hodieticze, PB V llb, 52; 1543 Ho dieticze, ZDB X XV I, 77; 1673, 1718, 1720 a 1753 Hodiegitz; 1846 Hodegitz; 1872 Hodiejitz, Hodějice. 3 P. Slavkov. Ces. 4 Hoděce, do Hoděc, Hoděčák, hoděcké. Nověji Hodějice/Hodějce, Hodějčák, hodějské/hoďéské. 5 MJ: znělo do r. 1543 Hodětice: příp. -ice k OJ Hoďata Hodqta, hypokor. podobě někte rého ze složených OJ s komponentem Hod- „vhodnost, příhodnost, sličnost“ (např. Hod(i)slav, Hoděmysl, Brzhod, Nehod). Zn. ves lidí Hoďatových. Pů vodní jm. doloženo vždy s přehláskou ’a > ě. Teprve od poč. 17. stol. dnešní podoba Hodějice disimilací ď — ( > ď - j z Hodětice. CV 69; Prof I2 652; Svoboda StčOJ 167. 6 Hatě. 1. Hodice 1 Ves 2 km jižně od Třeš tě. 2 1303 (vidimus z 1620) de Hodicz, CDM V, 147; 1358 in Hodicz, ZDB III, 251; 1398 de Hodycz, ZDB VIII, 47; 1406 in Hodycz, ZDB VIII, 550; 1446 Hodicz, ZDB XII, 436; 1496 v Hodiczich, ZDB XVII, 13; 1517 v Hodiczych, ZDB XIX, 11; 1678, 1718, 1720 a 1751 Hoditz; 1846 Hoeditz, lépe Hoditz, Ho dice; 1872 Hoditz, Hodice. 3 P. Třešť. Ve 14. stol. tvrz. V 16. stol. těžba želez né rudy. Ces. 4 Ty Hodice, Hodiňák (arch. !)/Hodičák, hodickej. 6 Janov (mlýn), Kratizna, Pazderna. PJ: Na Starých Hodících. 2. Hodice 1 Dvůr u Rudoltic (Oso blažsko); enkl. 2 1917 Hoditzhof; 1935 Hodice, Hoditzhof. 5 Jméno podle Hodických z Hodic, majitelů velkostatku. Příp. -ice i něm. -h of „dvůr“ jsou ana logické. 3. Hodice 1 Zanikly u Starého Hobzí (Slavonicko), kde je dvůr Hejnice. 2 1353
Hodycze, ZDB II, 69; 1417 Hodycz, ZDB XI, 11; 1446 Hodyeticz, ZDB II, 646. 3 Zanikly v 2. pol. 15. stol. 5 Vedle Hodice je doložena i podoba Hodětice k OJ Hoďata, po přehlásce o > ě : Hodětice. • MJ: příp. -ice k OJ Hod, hypokor. zkratce OJ Brzhod n. Hodslav; zn. ves lidí Hodových. CV 69; Svoboda StčOJ 108. Viz Hodějice (o hod-). H o d i ň a n y, viz Hodolany. Hodíškov 1 Ves 10 km jv od Zďáru. 2 1462 Hodysskow a 1483 Hodisskow, Zďárské urbáře. 1718, 1720 a 1751 Hodischkow; 1846 Hodischkau, Hodiškow; 1924 Hodíškov. 3 P. Zďár. Ces. 4 Hodiškov |Hodišov, Hodišovák, hodišovskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hodíšek, to deminut. k Hodiš, hypokoristické zkratce složeného OJ s komponentem Hod-, viz Hodějice. CV 69; Svoboda StčOJ 151; Prof - . H o d i t z b e r g , viz Kašnice (Oso blažsko). H o d i t z f e l d , viz Kašnice (Oso blažsko). H o d i t z h o f , viz Hodice 3. H o d n i t z , viz Hodonice. Hodolany 1 Dříve město, nyní část Olomouce, 2 km východně od Olomou ce. 2 1258 Hodena sita iuxta pontem Olomuz, CDM III, 262; 1275 villam Ho dinaří, CDM IV, 120; 1276 Hodinan, CDM IV, 125; 1305 in Hodina, CDM V, 171; 1398 de Hodnian, KP I, 91; 1446 z Hodolan, KP III, 567; 1464 v Hodulanech, KP VI, 235; 1480 de Hodolana, ACO 265, f. 51; 1508 z Hodulan . . . v Hodulanach, PO VIII, 127; 1511 v Hodolanech, PO VIII, 284; 1523 na veskapitolní Hodolany, PO XII, 164; 1673 Hodolein; 1691 Hodolein, Děkan. matr. Olomouc; 1718 Hodolein; 1720 Hodolein; 1751 Hodolin (!); 1846 Hodolein, Hodolaný; 1872 Hodolein, Odolaný; 1893 Ho dolein, Hodolany 3 P. olomoucké ka pituly a města Olomouce. Při budování olomoucké pevnosti v pol. 18. stol. pře loženy tam, kde nyní jsou Staré Hodo267
lany, zatím co Nové Hodolany vznikly v místech původní vsi. 1785 parcelován dvůr. 1913 byly H. povýšeny na město. Ces. 4 Hodolane, do Hodolan, Hodolaňák, v pl. též Hodolanšči, hodolanské. 5 MJ ne zcela jasné. Jisté je, že dnešní po doba nepůvodní, neboť doklady do 1446 nemají -I-: 1258 Hodena, 1275 Hodinan, 1398 de Hodnian. Vycházíme-li z těchto dokladů, mohli bychom je pokládat za *Hodoníňany „ves lidí z Hodonína (v. t.)“, z čehož synkopou Hodňany (něm.?) 1258 Hodena. Srov. Lukovany, Moravany, Olomučany, Vážany „ves lidí přišlých z Lukova, Olomouce, od Moravy, Váhu“ . Tak již Prásek a Dvor ský v Cas. Matice olomoucké 1894, Miklosich ON 142 a Spal 34. Doklady s -Inastupují až od 1446: z Hodolan; uplat nily se patrně nejdříve s disimilační tendencí ň — n — í — n a snad i při kloněním k nář. hódoli „údolí“ . CV 105 a Smilauer Úvod 58, zčásti i Spal 34 z odolt-janin -> Vdolany „Talbewoh ner“ , přičemž Ho- pokládají za nářeční. Podoby s -í- jsou však mnohem mladší. (Geb. slov. staroč. 446; v Č. Hodňov, Prof V 547), i pak vloženo kontaminací se subst. hodina? Hodonice 1 Ves 8,5 km vjv od Znoj ma. 2 1281 patronatus ecclesiae in Hednitz, CDM IV, 196; 1281 in villa, que dicitur Hodenicz, CDM IV, 182; 1299 Hedenitz, CDM V, 109; 1324 de Hednitz, CDM VI. 263; 1357 von Hodnitz, Reg. VI, 673; 1414 v Hodnicích, KP II, 301; 1426 de Hodnicz, Neumann, Nové pra meny, 192; 1513 drží ves Hodonicze, PB X , 65; 1521 ve vsi Hodoniczych. . . rybníkem svým hodonským, PB XV, 127; 1531 pod samými Hodoniczemi . . . na grunty naše hodoniczke, PB XIV, 254; 1641 von Oednitz, Matr. ve Znoj mě; 1672, 1718, 1720 a 1751 Hednitz; 1846 Hodnitz, Hodonice. 3 P. kláštera Hradiska sv. Hypolita a Milifron. Již v 13. stol. far. kostel sv. Jakuba Věšt. Něm. 268
4 Hodoňák, hodonické, něm. henets. 5 MJ: k OJ Hodoň příp. -ice, zn. ves lidí Hodoňových. OJ Hodoň zkratka ně kterého složeného OJ s komponentem Hod-, viz Hodějice. Něm. Hodnitz je z češtiny: z čes. o je něm. e, o, druhá slabika v nepřízvučné pozici reduková na. CV 69; Prof I2 654-655; Schwarz 240; Svoboda StčOJ 161. 6 Část vsi: Neustift, výklad viz Nebštych. 1. Hodonín 1 Město na Brněnsku. 2 1046, falzum z 12. stol., Godonin CDB I, 382; 1169 castellanus de Godonin, CDB I, 247; 1174 castellanus de Godo nin, CDB I, 270; 1220 in Hodonín, CDB II, 196; 1228, falzum z 1. pol. 14. stol., in Godyngen, CDB II, 381; 1231 Godenin, CDB III, 6 ; 1240 plebanus de Ho donín, CDB III, 259; 1264 de Goding, CDM III, 366; 1303 purchrauius in Go dyngen, CDM V, 158; 1350 in Godingen, CDM VIII, 22; 1376 Godingen, CDM XI, 16; 1391 in Goding, CDM XII, 27; 1404 de Goding, CDM XIII, 322; 1480 in Hodonyn, ACO 265, 50; 1481 lidí hodon ských, KP V, 333; 1510 zboží hodonské ho, PB Vllb, 53; 1531 v Hodoninie, PB XIV, 263; 1532 v městečku jeho Hodoni nie, 1575 v městě Hodoninie, PB XXVII, 42; 1593 ouředníka hodonínského, PB X X X I, 134; 1593 hranice hodonské, PB X X X I, 136; 1595 město Hodonín, ZDB X X X II, 172; 1609 město Hodonín, ZDB X X X IV , 62; 1633 Goding, Hodonjn; 1673 Goding; 1718 Goding; 1720 Goding, Hodnin (!); 1751 Goeding; 1846 Goeding, Hodonín; 1872 Goding, Hodonín. 3 P. Hodonín. Již v 11. stol. tu byl hrad při důležité obchodní stezce z Moravy do Uher; 1228 vysazeno město. Zámek. Far. kostel sv. Vavřince. 1770 založena plátenická manufaktura, 1783 tabáková to várna. V H. byla početná židovská obec, v okolí rybníky. Čes. 4 Hodonín, do, z Hodonína, v H-ě, Hodoňáci, hodonský \hodonský; hodon ské (Bohumělice). Něm. kědig. 5 Něm. Goding z čes.: v městě velmi záhy ně mecká vládnoucí skupina obyvatelstva.
Čes. -ín > něm. -in/-en a někdy přechod 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hod, do pl. -ingen. Schwarz 295—296; Bera vzniklému hypokor. krácením složených nek 79. 6 Červené domky, Myslivna OJ Hodslav, Hodvid apod. (viz Hodice, u Ratíškovic, Na hrázi (myslivna), Neo hod- viz Hodějice). ČV 69; Prof I2 sytý, Pánov (myslivna), Písečný, Roz656. 6 Část vsi: V Hodůvku, viz Hodůtrhánky (myslivna), Zbrod (myslivna). vek. 2. Hodonín 1 Ves 7,5 km západně od Hodslavice 1 Ves 6 km jižně od N. Kunštátu. 2 1360 villa Hodonín, ZDO I, Jičína. 2 1437 Hodslawicze, ZDO X, 98; 688 ; 1391 in villa Hodonyn, ZDO VI, 1481 Hodslawicze, ZDO XII, 41; 1517 273; 1416 in villa Hodonyn, ZDO VIII, z Hotslavic, ČMM 1957, 350; 1519 555; 1675, 1718, 1720 a 1751 Hodonín; z Hoczlawicz, PO XI, 60; 1524 ves Hocz1846 Hodonín. 3 P. Pernštejn. Čes. lawicze, ZDO X X , 3; 1531 na ves Hocz4 Hodojín, do Hodojína, Hodoúák, lawicze, PO XV, 21; 1676 a 1718 Hotzen hodonské. Hodomín, do Hodomína, Hodorff; 1751 Hotzensdorf; 1846 Hotzen domščán/-ščan, hodomské (Tasovice). dorf, Hodslawice. З P. N. Jičín. Již 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Hodoňa v 16. stol. farní kostel (nynější patroc. > Hodoně, hypokor. zkratce některého Srdce Kristova). Od 1784 luteránská ze složených OJ s komponentem Hodobec. Rodiště Fr. Palackého. Čes. (viz Hodějice). CV 69; Prof I2 655; Svo 4 Hoclavice, do H-ic, k H-om, v Hboda StčOJ 161. 6 Beranka (mlýn), ech, Hoclavjane (-é |-i Hostašovice, -i Starý kvartýr (myslivna). Mořkov, -e Straník), hoclavsky. 5 MJ: 1, Hodonovice 1 Zanikly v trati Hopříp. -ice k OJ Hodislav > Hodslav. Zn. donice mezi středním tokem Kostelního ves lidí Hodslavových. O Hod- viz Ho potůčku a Bílou u Rajnochovic (Byst dějice. Ve výslovnosti -ds- (ts) > c. Něm. řičko p. H.). 2 1390 villas desertas . . . 1678 Hotzendorj: k první slabice čes. Hodonawicz, CDM XI, 608. MJ přidáno analogické -en a dorf „ves“ . 5 Zápis ukazuje na Hodonovice, v. n. ČV 69; Prof I2 656 (Hodslav); Prásek, U CV 69 spojen doklad s Hodoňovicemi SA 1-4, 238. u Místku. Hodůvek 1 skupina domů v údolí 2. Hodoňovice 1 Dříve samostatná u Hodová, dnes část Hodová. 3 Založil obec, nyní osada obce Bašky, 6 km již Jáchym rytíř ze Stettenhofenu. 5 MJ: ně od Místku. 2 1583 z Hodoniowitcz, deminutivum k Hodov, viz tam. Prá ACO B 12; 1672 Hodoniowitz, Děkan, sek SA IV-1, str. 29; ČV - . matr. ostravská; 1676 Hodoniowitz; 1718 H o f, viz Dvorce. a 1751 Hodoniowitz; 1846 Hodoniowitz, Hofen 1 Ves neznámé polohy někde Hodoniowice; 1872 Hodonowitz, Hodo na jižní Moravě. 2 1369 villam Hoffen ňovice. 3 P. Hukvaldy. Čes. . . . super villa Hofen, ZDB V, 268. 4 Hodoňovice, do Hodoňovic, v Hodo5 MJ: něm. Hof „dvůr, curia“ , viz ňovic (!), Hodoňovjan, hodoňovsky. Dvůr, Dvorec, Dvorce. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hodoň, o němž Hofeřice 1 Zanikly u Okříšek (Tře viz Hodonice. Zn. ves lidí Hodoňových. bíčsko), kde je trať Hofeřice. 2 1466 na ČV 69; Prof I2 654 (H-ice). 6 Kamenec. zboží hoferziske, PB IV, 191; 1496 dvuor Hodov 1 Ves 7 km jjz od Velkého Hofferzicze, ZDB XVII, 6 ; 1597 ze dvo Meziříčí. 2 1349 villam Hodaw, ZDB I, ra hofferziczkeho, PB X X X I, 597. 126; 1459 z Hodová, KP OV, 2; 1674, 5 Základem MJ je nářeční hofer „po 1718 a 1720 Hodow; 1751 Hodau; 1846 druh“ , něm. Hofer „dvořák, majitel dvo Hodau, Hodow. 3 P. Budišov. Čes. ra, menšího statku“ ; příp. -ice analo 4 Hodov, na Hodov/do Hodová, Hodogická. ČV - ; Prof - ; SSJČ I 615. vák/Hodóš (pejor. Nárameč), hodovské. 269
H o f f m a n n s d o r f , viz Ves Nová (Rýmařovsko). H o f f n u n g s t h a l , viz Doly (Litovelsko). H o f 1 e i n, viz Hevlín. Hohcnbartenstein 1 Sklárna u Homí Lipové (Jesenicko); Sl. 2 1894 Hohenbartenstein. 3 Od 1804 sklárna. Něm. 5 MJ zn. asi tolik co vysoký kopec, u něhož vznikla sklárna. V Jesenících je -stein běžný název pro kopec (Fich tenstein, Wetstein). Jm. (Hohen)bartenstein se vyskytují v Německu často jako jm. kopců, pod nimiž nebo na nichž vznikaly sklárny (např. Bartenstein ve Wůrtenbergu). Jako se Auerhahnberg zkrátilo na Hahnberg, tak Hohenbartenstein -> Bartenstein. Tak byla prý v místním nářečí nazývána i naše sklár na (zpráva z Hanušovic). H o h e n f l u s s , viz Potok Vysoký. H o h e n S e i b e r s d o r f , viz 2ibřidovice Vysoké. H o h e n s t a d t , viz Zábřeh. H o h e n s t e i n , viz Hoštejn. H o c h d o r f , viz Bukovice. H o c h d o r f , viz Vysoká. H o c h k i r c h e n , viz Kostelec. H o c h s t e i n , viz Hoštejn. H o c h w a l d , viz Hukvaldy. Hojšiny 1 Zanikly u Horních Borů (Velkomeziříčsko) v trati Na Hojšinách. 3 Ves byla 1480 pustá. 5 MJ původně patrně Hojšín: přivlast. příp. -ín k OJ Hojša > Hojšě, domácké zkratce některého složeného OJ s komponentem Hoj(i)- (hoj- „zdra ví, Heil“ , adj. hojný „H eil-“ ; např. Hojslav, Hoj mír). Po zániku vsi přechod jm. do plurálu, což u jmen po zaniklých osad bývá často. CV —; Prof I2 (Hoješín Hojšín); Svoboda StčOJ 75, 149 (srbch. Gojša). Srov. v C. Bolešiny, Chotěšiny, Těšetiny. Holánkov 1 Zanikl u Ostrova (Tišnovsko) v trati Ve Volánkových. 2 1365 villa Holancow, ZDB IV, 215; 1358 Holankow, ZDB III, 431. 270
5 MJ: přivlast. příp. -ov к OJ Holánek, to deminutivum к Holan, stč. jed noduchému OJ, v němž adj. до1ъ „holý, kahl“ . CV - ; Prof V 590; Svoboda StčOJ 208. 1. Holasice 1 Osada obce Lažánek, 7,5 km jižně od Tišnova. 2 1390 Holasicze, ZDB VII, 816. 1415 Holassicz, ZDB X, 101; 1504 Holasycze, ZDB XVII, 65; 1674 Holasitz; 1718 Hollaschitz; 1720 Holaska; 1751 Hollasitz; 1846 Hollasitz, Holasice. 3 P. Kuřim. Ces. 4 Hulasice, do Hulasic, Hulasák/Hulaščí, hulaské. V místě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 6 PJ U stráž níků. 2. Holasice 1 Ves 4 km severně od Zidlochovic. 2 1349 in villa Holasicz, CDM VII, 983; 1408 villa Holassicz, Decem reg. censuum, 209; 1524 v Holasyczich, PB Vllb, 142; 1718 Hollaschitz; 1720 a 1751 Holasitz; 1848 Holasitz, Ho lasice. 3 P. Rajhrad. Ces. 4 Do Holasic, za Holasicama, Holasák, holaské. 5 MJ: příp. -ice к OJ Ho las, to stč. jednoduché OJ, v němž adj. до1ъ „holý, kahl“ . Zn. ves lidí Holaso vých. CV 69 Prof I2 644 (-Š-); ZMK III 29; Svoboda StčOJ 154. V. Holasovice a jiná MJ s Hol-. Holásky 1 Dříve samostat. obec, nyní část Brna; 6,5 km jjv od Brna. 2 1388 Holeschicz, CDM XI, 527; 1465 villa Ho lásky, Lechner I, 134; 1604 dědina Ho lásky, Urbář panství chrlického; 1666 dědiny Holasko, CMMZ VI, 16; 1674 Hollaszka; 1718 Hollaszek; 1720 Holásek; 1751 Hollasko; 1846 Holásek; 1872 Ho lásek; 1872 Holásek, Holázky; 1893 Ho lásek, Holásky. 3 P. Chrlice. Ces. 4 Holáske, v Hóláskách, za Hóláskama; Holáščák, holaské |holáské (Tuřany). 5 MJ: deminutivum к MJ Hola sice, Holešice, jak ukazuje první doklad. Viz tam. Podobně Kojetice — Kojátky. Zvratnou analogií nový nominativ 1666 Holasko (srov. Lažánko, Medlánko), к tomu pl. Holaszka. CV 23; Prof —. Holasovice 1 Ves 10,5 km sz od Opa-
vy; Sl. 2 1218 Holachiz, CDB II, 161; 1234 in Holachiz (provincie holasovská), CDB III, 97; 1237 Holaspiz, CDB III, 162; 1240 in districtu Holaszcensi, CDB III, 227; 1377 Holoschowicz, Gr-M II, 484; 1524 ves Holasowicze . . . k holasowskemu dvoru, Urbář krnovské ko mory; 1736 Creutzendorff, Hollasowice; 1805 Kreuzendorf, Holasowice; 1836 Kreuzendorf, Hallaschowice (!); 1870 Kreutzendorf, Holásovice, Catal. cleri; 1885 Holášovice, Catal cleri; 1894 Kreu zendorf, Holásovice. 3 P. krnovské ko mory. Holásovice byly střediskem kme ne Holasoviců, jejichž hrad tu byl; po dle hradu slulo pozdější Opavsko pů vodně holasovickou provincií. Ves zpust la na krátko za třicetileté války. Čes. 4 Holasojice, z Holacojic, v Holasojicach, za Holasojicama, Holasovjak, holasovsky; Holasojščy (Litultovice), Holasovščy (Benkovice, Jamnice), Holasovscy (Kateřinky). V obci západoopavské nářečí, v němž -ovi- > -oj(i)-. 5 MJ doloženo už 1218 Holachiz = Holašice: příp -ice k OJ Holaš, v. Holasice, Holešice. Patrně již tehdy žilo i MJ Holašovice, jak ukazuje něm. zápis 1237 Ho laspiz, v němž -spiz z čes. -šovice, srov. Branišovice > Frainspitz, *Jarošovice > Heršpice. Čes. doloženo však až 1377 Holoschowicz, 1524 poprvé s: Holaso wicze. Od 1736 v něm. kancelářský no votvar Creutzendorf, od 1805 Kreuzen-: ves křížovniků (řádu Něm. rytířů); těm však ves nikdy nepatřila a něm. jméno přijato od Holasoviček (nyní v Polsku), něm. Kreutzendorf. Prásek, Historická topografie země Opavské 221; týž, Holasovice proč šlovou po němečku Kreu zendorf, Opavský týdeník 1879 X, č. 9. Rospond (RKJ-Wrocíaw IV 105 a v kni ze Dzieje polszczyzny šlqskiej, Katowi ce 1959) vidí v MJ apelat. gola „urodzajna, žyzna ziemia“ a -le-, nikoli -Z§-. K tomu srov. A. Satke, Slez. sb. 1961, 389—390, a Fr. Kopečný, tamtéž 1962, 122—125 (zevrubný rozbor; odmítavě). ZMK V č. 3. Brůckner Slavia 13, 276—
278; Taszycki, Historia Šlqska 1933, 78— 80. 6 Červený mlýn. Holba 1 Dříve osada, nyní místní část obce Hanušovic (Staroměstsko). 2 1675 a 1718 Halbseith; 1720 Halbseit; 1846 Halbseith, Holba. 3 P. Ruda. Ves založena 1595. Něm. 4 Něm. nářeč. Holbseit. 5 MJ: z ně meckého Halb „půl“ (a v nář. > o). V něm. MJ ještě Seite „strana“ = „osada vystavěná jen po jedné straně silnice“. ČV 258 (bez); Prof —. Holčovice 1 Osady Dolní a Horní Holčovice, které tvoří spolu s jinými osadami obec Holčovice; D. H. 6,5 km, H. H. 8,5 km zjz od Albrechtic; Sl. 2 1571 ves Holczowicze, POp XVIII, 234; 1586 ves Holczowicze, POp XXI, 73; 1720 Hillersdorf; 1737 Hullersdorf; 1805 Nieder/Ober Hillersdorf; 1836 Nieder/ Ober Hillersdorf; 1870 Hillersdorf, Hol čovice, Catal. cleri; 1894 Nieder/Ober Hillersdorf, Dolní/Horní Holčovice. 3 P. Hošťálkovy. Ves zanikla na konci 15. stol., 1558 obnovena; 1799 rozdělena v osady Dolní a Horní Holčovice. Patr. farního kostela (od 1784) Neposkvrň. Poč. P. Marie; od 1782 i luterská fara. Něm. 5 M J: příp. -ovice k OJ Holče, domácí podobě OJ Holek, Holec, k adj. golv „kahl“ ; zn. ves lidí Holčových. Něm. kancelářským novotvarem 1720 Hillers dorf, 1805 Ober-, Nieder H. „Dolní a Horní ves Hilerova“ . Zapletal-Kubalec, Geografie okr. Krnov, 109—110; ČV —; Prof I2 644. Holeje 1 Zanikly u Budišova (Třebíč sko), kde je dvůr Holeje. 2 1893 Holeje; 1906 Amalienhof, Holeje. 5 Nedostatek starších dokladů. Pl. k OJ *Holěj (k g olt „holý, kahl“)? O něm. Amalienhof v. t. Holenice 1 Zanikly 2 km jz od Pasohlávek (Pohořelicko), kde je na levém břehu Dyje trať Hollnitzfeld, Nekuda 94. 2 1360 de Holenicz, ZDB III, 470; 1368 Holenycz, ZDB V, 157; 1414 czu Holanicz, Bretholz, Das Urbar 127; 1502 271
dvoru pustého v Holenici, KP VII, 269; 1581 na též pusté vsi Holleniczy, PB X X IX , 304; 1583 ves pustou Holenicze, ZDB X X X , 161. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Holen, to k adj. holý, příp. -єп. Zn. ves lidí Holeňových. Bylo i ženské OJ Holena. Svoboda StčOJ 203; Prof I2 665 rekonstruuje OJ Holian Holen z Hol + Jan, což je ne pravděpodobné, viz Prof V 174 a 616. Na vých. Moravě doloženo i apelat. holenica „pole, louka, odkud odvál vítr sníh“ , to však je sotva východiskem na šeho MJ, které do zpustnutí vsi vždy v pl. CV Holešice 1 Ves 6 km sv od Slavonic. 2 1385 villam Holeticz, ZDB VII, 118; 1446 Holessicz, ZDB XII, 441; 1448 z Holessicz, PB III, 90; 1574 ves Holeczicze, ZDB X X X , 36; 1678 Holleschiitz; 1718 Holleschtz; 1720 Holeschitz; 1751 Holleschitz; 1846 Holeschitz, Holešice; 1906 Holeschitz, Holešice, také Holašice; 1924 Holešice, Holleschitz. З P. Telč. Něm. 4 Holešák, holešickej; něm. Hulešdc. 5 MJ: příp. -ice k stč. jednoduchému OJ Holeš; zn. ves lidí Holešových. R. 1385 Holetice k OJ Holeta < Golqta. Na jihozáp. Moravě výrazná skupina MJ z OJ na -$ta + -ice (Modletice, Koj etice, Mysletice). Něm. Holleschiitz z čes., do loženo až 1678. Prof I2 665, V 590; CV 69; Beranek ON Sudmahrens 85. Srov. následující heslo a Holešov. Holešín 1 Ves 7,5 km severně od Blanska. 2 1349 in Holsyn, ZDO I, 84; 1541 ves Holessyn, ZDB XXVI, 54; 1637 z Holessyna, Matr. v Pustiměři; 1675 Holeschin; 1718, 1720 a 1751 Holleschin; 1846 Holeschin; 1872 Holeschin, Holešín. 3 P. Rájec. Ces. 4 Hulešín, do Hulešína, z Hulešína, v Hulešíně, Huleščák, hulešínské. Holešíňák, holeské (Kuničky). Obec v ha nácké oblasti nářečí horského, v němž změna o > u. Vulešín (Karolín): H v Hulešín považováno za protezi k *Ole272
šín, a proto nahrazeno jinou protet. hláskou v. Srov. Holštejn — Vuštén; v nářečí olší: volší i holší. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Holešě. CV 69. V. v. 6 Část obce za starým pleteným plotem sluje Oplet. PJ: Bzenec (v. t.). Holešov 1 Město v Hradišfsku. 2 1131 Golesouici, CDB I, 115; 1275 de Holesow, CDM IV, 118; 1295 de Holyssow, CDM V, 34; 1320 in Holeschow, Lechner I, 6 ; 1386 de Holessow, Matr. univ. I, 40; 1405 de Holessew, KP I, 113; 1446 kostelu mému holessowskemu, PO III, 87; 1464 z Holessowa, PO IV, 72; 1480 na holessowske zboží, PO V, 125; 1497 farář holessowsky, PO VI, 212; 1504 do Holessowa, PO VII, 226; 1505 z Holes sowa, PO VIII, 2; 1520 v městě jeho Holessowie, PO XI, 128; 1522 hrad Ho lessow, PO XII, 43; 1524 Holessowsstij, PO XII, 298; 1531 na grunty mé holes sowske, PO XV, 144; 1537 v gruntech holessowskych, PO XV, 198; 1580 na Holessowie, PO X X X , 56; 1585 statku holessowskeho, PO X X X I 146; 1626 z Holessowa, Matr. v Lipníku; 1675 Holeschaw; 1672 decanatus Holleschowiensis, Děkan. matr. holešovská; 1718 Hol leschau; 1720 Holeschau; 1751 Holle schau; 1846 Holleschau, Holešov. З P. Holešov; v 14. až 16. stol. díl města byl biskupským lénem. 1322 město. Tvrz, pak zámek. Již v 14. stol. farní kostel; patroc. Nanebevzetí P. Marie. Byla tu početná a významná židovská obec. Ces. 4 Holešov, do Holešova, Holešovják/ Holešovák (Tučapy)/Holešovjan (Dobrotice), holešovský. 5 MJ původně Hole šovice: příp. -ovice k stč. jednoduchému OJ Holeš, v němž adj. доіь „holý, kahl“ ; zn. ves lidí Holešových. Srov. Hole šice. Už 1275 dnešní podoba Holešov: jména některých větších míst na Mo ravě zakončená pův. příp. -ovice změ nila sufixaci na -ov, srov. Jimramovice'' Jimramov, Prostějovice/Prostějov, Tišnovice/Tišnov. CV 69; Prof I2 666 ; Svo boda StčOJ 201. 6 Části města: Židov ská čtvrť, Novosady, Plačkov. Samoty:
Bažantnice (myslivna), U stodol, Zelkov (dvůr), Markův mlýn, Na větřáku, U Martinic. 1. Holice 1 Ves 3,5 km jv od Olo mouce. 2 1275 Holice (les), CDM IV, 118; 1276 ex parte Holice, CDM IV, 125; 1306 in villa Holitz, CDM V, 195; 1314 ville nostre Holyczya, CDM VI, 83; 1446 z Holicze, PO III, 81; 1512 z Holicze, PO IX, 124; 1527 na ves Holiczy, PO XIII, 143; 1533 na gruntech holiczkych, PO XV, 320; 1544 ze vsi Holicze, PO X IX , 143; 1576 ze vsi Holicze, PO X X IX , 132; 1636 z Holicz(\), Matr. v Prostějo vě; 1676 Holitz; 1718 Hollitz; 1720 Ho litz; 1751 Holitsch (!); 1767 v Holiči, SA III, 183; 1846 Holitz, Holice. З P. města Olomouce. Již v 15. stol. velké rybníky, 1779 parcelován dvůr. Farní kostel sv. Urbana. 4 Holece, do Holec, k Holecám, v Holecách, Holečák, holecké. 6 Nový dvůr, Poplužní dvůr, Hamerský mlýn. 2. Holice 1 Zanikly u Tvořihráze (Znojemsko), Nekuda 39. 2 1392 in Holicz, ZDB VII, 1021. 5 MJ u H. 1. bylo původně singulá rové: substantivizující příp. -ice k adj. holá (země, stráň, hora apod.), zn. mís to neporostlé; srov. nář. apelat. holenica u MJ Holenice. Do pl. přešlo podle patronymik s -ice. U H. 2. nelze z jediného dokladu rozhodnout, zda pl. původní (bylo OJ Hol доі-ь „holý“, Prof s. v. Holin). CV 192. Holíkov 1 Zanikl mezi Újezdem a Valchovém (Boskovicko) v trati Holí kov. 2 1568 ves Holíkov, ZDO XXVIII, 44, ed. 3 R. 1568 byla ves již pustá. 5 MJ: při vlast, příp. -ov k stč. jed noduchému OJ Holík, v němž adj. доїть „holý, kahl“ ; srov. OJ Holas, Holan v příslušných MJ. Časté příjm. Holík. CV - ; Prof I2 669 (Holkov k OJ Holek); Svoboda StčOJ 137. H o l l e s c h i t z , viz Holešice. H o l l u n d e r , viz Chebzí. Holoubek 1 Hrad u Plešic (Hrotovic ko). 2 1353 castrum Holubek, ZDB II,
18
110; 1383 de Thawbenstein, ZDB VI, 945; 1392 castrum Holubek cum villa adiacente, ZDB VII, 1129; 1392 von Tubinstein, CDM XV, 336; 1407 castrum Holubek, KP II, 15; 1437 castrum Ho lubek, ZDB XII, 315; 1446 castrum Ho lubek iam dessertum, ZDB XII, 593; 1447 Holubka (2. p.), PB III, 8 . 3 Hrad byl rozbořen za husitských válek. 5 M J: deminut. k apelat. holub „Tau be“ , srov. v C. hrad Orlík. Do němčiny přejato překladem holub „Taube“ a při kloněním k častým něm. hradním jmé nům se -stein „kámen“ : 1383 Tawbenstein. CV —; Prof —; Nekuda 56. Holštejn 1 hrad a ves 11 km sv od Blanska. 2 1278 de Holenstein, CDM IV, 149; 1283 de Holenstein, CDM IV, 214; 1287 de Holenstein, CDM IV, 252; 1288 de Holensteyn, CDM IV, 274; 1292 de Holnstain, CDM IV, 309; 1295 de Holenstein, CDM V, 25; 1302 de Holen stein, CDM V, 137; 1349 castrum Holenstain, ZDB I, 23; 1361 de Holensteyn, ZDB IV, 7; 1404 z Holštejna, CDM XIII, 311; 1420 de Holstein, ZDB XII, 1; 1437 castrum Holstein, ZDB XII, 301; 1436 zboží holenstejnské, KP III, 55; 1447 z Holsteyna, PB III, 19; 1464 na Holnštejn, KP IV, 93; 1481 zboží holssteinske, PB V, 27; 1511 hrad Holsstein, ZDB XVIII, 23; 1528 zboží holsstynsky . . . zboží holsstaynske, PB XIV, 105; 1846 Holstein, Holstensko (!); 1872 Holstein, Holštejnsko; 1885 Holstein, Holštýn; 1893 Holstein, Holštýn, též Holštejnsko; 1915 Holstein, Holštýn. 3 P. Rájec. Hrad vznikl v 2. pol. 13. stol. a pod hradem stejnojmenné městečko, které zpustlo za husitských válek. Hrad byl 1550 pus tý. R. 1791 byla založena nynější ves. Ces. 4 Vuštensku, z Vuštenska, na Vuštensko (kde?), na Vuštensku (kam?). Obec v oblasti hanáckého nářečí horského, v němž změna o > u. Počáteční H- po važováno za protetické, nahrazeno jinou protetickou hláskou v ; srov. blízký Holešín — Vulešín; -štejn podle hanác. 273
-ej > é : -štén. O příp. -sku < -sko viz sub 5. Les Hoštenska (Ostrov u Maco chy). 5 MJ z něm. spojení am, beim hohlen Stein, 1283 Holenstein: hohl „du tý“, -stein „kámen, skála“, tedy hrad postavený na duté skále, na skále s jes kyní. Do češt. přejato s vynecháním re dukované slabiky en, (an), s -stein > -štejn/-štýn. Hrad i stejnojmenná osada zpustly, nová ves založena až 1791 na stejném místě, které bylo tehdy nazývá no Holštejnsko {-sko oblíbená příp. pro pusté osady). Nelze však vyloučit i vzor v blízkém MJ Blansko. Sáňka 14—15; CV 258 (bez). Prof 1 . Holubice 1 Dříve osada, nyní míst ní část obce Ptení, 6 km sz od Plumlova. 2 1846 Taubenfurth, Holubice: 1872 Taubenfurt, Holubice. 3 P. Ptení. Osada založena 1785. Ces. 4 Holobice, do Holobic, k Holobicim, v Holobicich, holobské. 5 Něm. jméno podle komisaře Jana Taubera z Taubenfurtu. Něm. Taube „holubice“ , -furt „brod“ . V čes. Holubice je příp. -ice analogická. CV 266. 6 Pazderna. 2. Holubice 1 Ves 5,5 km sz od Slav kova. 2 1371 Holubicz, CDM X, 109; 1481 Holubicze, PB V, 44; 1529 na grun tu Holubskych, PB XIV, 141; 1532 ze vsi Holubicz, PB XV, 166; 1533 na grun tech holubskijch, PB XV, 185; 1551 v gruntech holubskych, PB X X, 245; 1581 do dvora holubskeho, PB X X IX , 257; 1585 na Holubiczich, Stav. rukopis A III, Kopiář 2; 1673 Holowitz; 1688 ex Holubicz, Matr. ve Svitávce; 1718 a 1720 Holubitz; 1751 Hollubitz; 1846 Holubitz; 1872 Holubitz, Holubice. 3 P. Slavkov (v 16. stol. zvláštní statek), ko lem 1600 vystavěna tvrz. Ces. 4 Holobice, k Holobicám, v Holobicách, za Holobicama, Holobčák, holob ské. 5 1673 Holowitz: poprvé nář. u > o, w je za b. 6 Panský dvůr, Holubická hospoda, Mlýn pod valchou, U Dolní hospody. 3. Holubice 1 Zanikly v okolí Budkova (Jemnicko). 2 1499 pustotina Ho 274
lubí Hora, ZDB XVII, 119, edice; 1541 ves pustou Holubiczij, ZDB XXVI, 71. 5 V dokladech též podoba adj. přívlast. Holubiczij: Holubičí. Jméno Ho lubice má zde proto substant. příp. -ice. # MJ: příp. -ice k OJ Holub, to z apelat. holub, golobb „Taube“ ; zn. ves lidí Holubových. CV 70; Prof I2 672; Svobo da StčOJ 196; DS 15, 35. H o l z m ů h l e , viz Mlýny Dřevěné. H o m b o k, viz Hlubočky. H o n č o v i c e , viz Unčovice. Hondorf 1 Zanikl u Zubří (Rožnov sko) v trati Hodorf. 2 1505 puol vsi pusté Hondorff, ZDO XXIV, 4. 4 Trať u Zubří: Hodorf, idu na Ho dorf, být na Hodorfě. 5 MJ z něm. Hohendorf, Hochdorf „ves vysoko polo žená, Vysoká“ . Doklady jen české. Ná zev odpovídá poloze. CV —; Prof —; DS 4, 50. Honětice 1 Ves 5 km jz od Zdounek. 2 1355 in Honeticz, ZDB I, 403; 1437 v Honieticzich, PO III, 14; 1446 villam Honyeticz, ZDO X, 401; 1513 ze vsi Honieticz, ZDO IX, 172; 1531 grunty své honieticzke, PO XV, 95; 1544 rybníkem svým honieczkym, PO X IX , 111; 1550 lidem honieticzkym, PO XXI, 84; 1670 Honieticze; 1718 Honietitz; 1720 Hone titz; 1751 Henetitz{\); 1846 Honietitz, Honětice 3 P. Zdislavice. Ces. 4 Honětice, do Honětic, Honěčák, honěcké. 5 MJ: příp. -ice k jednoduché mu OJ Hoňata, v němž sloves, základ gon- „honiti, jagen“ , srov. OJ Kojata, Pozřata, Rojata apod. Zn. ves lidí Hoňatových. V dokladech je OJ doloženo vždy s přehláskou a > ě. CV 70; Prof —; Svoboda StčOJ 165 (o -ata). Wolný k r. 1846 poznamenává mylně, že ves slula kdysi Unětice: Ho- považováno za nář. k domnělému O- jako v Újezd/ Hójezd (hanácky). 6 Rozářín (v. t.). H o n i t z , viz Hej nice. Hora Andělská, nyní Světlá Hora 1 Město 10 km sz od Bruntálu; Sl. 2 1629 Bergstadt Engelsberg, FL IV, 135; 1635 z Engelperku, Matr. v Pustiměři; 1672,
1720 а 1736 Engelsberg; 1805 Engels berg, kdysi Engelstadt; 1836 Engelsberg; 1870 Engelsberg, Andělská Hora. R. 1964 po připojení Světlé pak Světlá Hora. 3 P. Bruntál. Město vzniklo v pol. 16. stol. při dolech na zlato. Bylo horním městem. 1626 sklárna, v 18. stol. silné plátenictví a pošta. Farní kostel Nar. P. Marie. Něm. 5 MJ pův. německé Bergstadt Engels berg „horní město Andělská hora“ . Jm. dáno podle hory Engelsberg, nyní An dělský vrch; ten dostal své jméno nej spíše podle toho, že anděl měl chránit místní hornické podnikání. Počeštěním už 1635 Engelperk, překladem 1870 An dělská Hora. Po připojení Světlé к An dělské Hoře pak jm. upraveno 1964 na Světlá Hora. CV Prof I2 678. 6 U sva té Anny/Annaberg (hospoda), Pustý Zej f/Lauterseif en. Hora Černá 1 Městys 7,5 km ssz od Blanska. 2 1279 de Schimehor, CDM IV, 168; 1281 de Schymahor, CDM IV, 184; 1282 de Czmahora, CDM IV, 207; 1286 de Czernahora, CDM IV, 234; 1287 de Nigro Monte, CDM IV, 253; 1295 de Nigro Monte, CDM V, 25; 1348 de Nigromonte, Reg. V, 375; 1390 oppidum Czernahora, ZDB VII, 712; 1415 de Czer nahora, ZDO VIII, 353; 1420 de Czemahora, ZDB XII, 1; 1434 z Cmejhory, АС X, 25 PO; 1447 z Czme Hory, PB III, 6 ; 1475 o černohorském mýtu, KP V, 96; 1492 z Czerney Hory, PB V, 282; 1520 za Czernu Horu, PB Vllb, 98; 1550 hrad Czernu Horu, ZDO X X V , 125; 1557 na Cziem e Horže, PB XXII, 45; 1576 z městečka Czemehory, PO X X IX , 154; 1633 Czemáhora; 1655 in dominio Nigromontano, АСО В 12; 1674 Czemahora; 1718 Cžerna hora; 1720 Czemahora; 1751 Czernahora; 1846 Czemahora; 1872 Czernahora, Černá Hora. 3 P. Černá Hora; již na konci 13. stol. hrad, pak zámek. V 14. stol. městečko. Farní (od 1784) kostel sv. Vavřince. Ces. 4 Za Černá Horó, v Černé Hoři, Čer-
nohorák, černohorské |Černá Hura, černuhurské (Bořitov, hanácké nářečí hor ské). 5 Za název městečka pojato jmé no blízkého kopce Černá Hora, nazva ného podle temné, černé barvy způso bené zalesněním. V dokladech z r. 1279, 1281 je u r průvodní vokál i. MJ též překládáno do latiny: 1287 de Nigro Monte, 1655 in Nigromontano. CV 193; Prof I2 680; Sáňka 3, 31. 6 Koželužna, Na Lhotkách (myslivna). Na pile (mlýn), Salajna, Selkov (dvůr), U Závisti. Části městečka: Hóvozek, Na rebničku, Na městečku, Malá strana. P J: Zvěřinec, Tróbe. H o r a H o l u b í , viz Holubice 3. Hora Kraví 1 Hrad u Kuroslep (Náměšťsko) při ústí Chvoj nice do Osla vy. 2 1369 Jesco dictus Krawiehora, ZDB V, 272; 1371 de Krawyehor, ZDB V, 400; 1377 de Krawiehora, ZDB VI, 508; 1387 municionem Krawiehora, ZDB VTI, 526; 1409 Kuperg, Neumann, Nové prameny, 160; 1420 in Craw hora, ZDB XII, 48; 1464 и Kraví Hory, KP IV, 95; 1464 v krawohorskych lesích, PB IV, 121. 3 Hrad byl 1493 pustý. 5 Přívlastek Kraví podle toho, že se tam pásaly, shromažďovaly krávy. Do něm. přeloženo 1409 Kuhperg: Kuh „kráva“, berg „hora“ . Časté PJ (Brno, Bořetice aj.). Srov. Kravi dul (Bobrovníky). Prof I2 685; CV —. Hora Mokrá 1 Dříve osada obce Jeh nic, nyní část Brna; 7 km severně od Brna. 2 1846 Mokrahora, 1872 Mokrahora, Mokrá Hora. 3 P. Jehnice. Osada založena kolem 1784. Ces. 4 Mokrá, do Mokré ||na Mokrá, Mokerák, mokerské. 5 Přívlastek proto, že je terén vlhký, místy až bažinatý. CV 193, 266. Hora Ostrá 1 Osada obce Bohušova (Osoblažsko); enkl. 2 1846 Scharfen berg; 1870 Scherfenberg, Ostrá Hora, Catal. cleri: 1882 Schärfenberg; 1924 Ostrá Hora, Schärfenberg. 3 P Rudoltice. Osada založena 1785 parcelací bohušovského dvora. Něm. 275
5 Ces. MJ až z r. 1921 překladem z něm. Scharfenberg; scharf „ostrý“ , berg „hora“. Název podle tvaru kopce s ostrým vrchem. V něm. 1846 Scher fen-/Schärfen-. CV 267; Prof I2 688. H ora Stará 1 Osada v nejbližším okolí Starého Města p. Sn. 2 Přip. se jen 1582. 3 Zřejmě hornické sídliště; snad v místě, kde PJ Na staré. Hora V ran í 1 Hrad u Vránové (Jevíčsko). 2 Přip. se 1425; 1498 na hrad pustý Wrani Horu, ZDO XVI, 7; 1598 zámek pustej slově Wrani Hora, ZDO X X X I, 25. 5 Přívlastek k subst. vrána (zde asi OJ Vrána, viz Vránová). Podobně Supí, Liščí Hora v C. Hora Zelená 1 Ves 6 km severně od Vyškova. 2 1846 Zelenahora, též Kopčan; 1872 Grünberg, Zelená Hora; 1906 Grünberg, Zelená Hora, též Kopčany; 1924 Zelená Hora. 3 P. Vyškov. Ves založena kolem 1763. U Zelené Hory stával původně pustiměřský hrad. 4 Kopčane (pl.), do Kopčan \jdu na Kopčane, kopčanské. 5 Obec se jmeno vala také Kopčany = kopčěné „lidé by dlící na kopci“. Název se dochoval v ná řečí. Ukazuje, že je patrně starší než z 18. stol., kdy se ves jmenuje Zelená Hora. ČV 204 (Kopčany). # MJ: Hora „kopec, Berg“ . Prof I2 678-690 (52X). H orákov 1 Ves 10 km vsv od Brna. 2 1371 in Chobilnik et Korakow (!), ZDB V, 478; 1407 super villa Chorakow (!), ZDB IX, 164; 1494 v lesích mých horákovských, KP VII, 80; 1576 ves Horakow, ZDB X X X , 91; 1580 ze vsi Horakowa, PB X X IX , 120; 1673, 1718, 1751 a 1846 Horakow; 1872 Hora kow, Horákov. 3 P. Sokolnice. Čes. 4 Horákov/st. gen. Horákův, do Hova, Horákovšči/-kuvščí, horákovské/ -kuvské. 5 MJ: přivlast. přip. -ov k OJ Horák <—apelat. horák „kdo bydlí na hoře, nahoře“ ; srov. Lhota Horákova. CV 70; Prof - . 6 PJ: Staré zámky. H o r a k ö h l h ü t t e n , viz Lhota Ho rákova. 276
Horečko 1 Kolonie u Lipníka n. B. 1893 Horetzko, Horečko. 5 Buď souvisí MJ se zákl. shořet: Zhoř-ec-sko, v němž odsunuto z jako domnělá předložka; nebo — spíše vznik lo substantivizováním adj. neutra horecké, k Horka. Viz Horka. Horenčice 1 Zanikly u Zeravic (Kyjovsko), kde býval Horenčický rybník, Nekuda 56. 2 1408 in Homiczicz, ZDO VII, 611; 1412 ville Horynczicz deserte, ZDO VIII, 175; 1417 Horinczicz, ZDO IX, 135; 1580 za ves pustou Horenczycze, PO X X X , 70. 5 M J: přip. -ice k OJ Horenek n. Horynek, deminutivúm k Hořen n. Horyně, hypokor. zkratkám složeného OJ Horomysl s hor- „hořěti, planouti, vzní tí“. Obě výchozí podoby nelze bezpečně oddělit. Zn. ves lidí H-ových. CV —; Prof V 590 (Hořen); Svoboda StčOJ 76, 162. 1. H orka 1 Předměstí města Třebíče. 2 1846 a 1935 Horka. 2. H orka 1 Zanikla mezi Lipníkem, Osekem a Trnávkou, kde je trať Ho rečko. 2 1349 de villa nostra Horka, CDM XV, 57; 1447 Horkám supra Lip ník (4. p.), ZDO X 575; 1480 Horku nad Lipníkem (4. p.), ZDO XII, 25. 3. Horka 1 Zaniklá ves, ač není-li totožná s třebíčským předměstím Hor kou. 2 1225 de Horka, CDB II, 271; 1225 Horka, CDB II, 272. 4. H orka nad M oravou 1 Ves 6,5 km sz od Olomouce. 2 1271 de Horka, CDM IV, 48; 1277 de Horka, CDM IV, 143; 1279 in Horka, CDM IV, 163; 1287 ecclesiam in Horka, CDM IV, 258; 1374 villa Horka, ZDO II, 444; 1440 Horka, Saliger, 43; 1459 ves Horku, PB IV, 55; 1498 de Horka, ACO 265, f. 97; 1515 k faře naši horzeczky, PO X, 71; 1535 na tvrzi a vsi Horcze, ZDO XXIV, 4; 1571 na mlýn náš horzeczky, PO XXVII, 336; 1676 a 1718 Horka; 1720 a 1751 Horké (!) 1846 Horka, Horkau; 1872 Horka, Horká; 1893 Horka; 1924 Horka nad Moravou. 3 P. města Olomouce. 2
V 13. stol. hrad, později tvrz. Již 1279 farní kostel (patroc. sv. Mikuláše). V 16. stol. velké rybníky. R. 1779 parcel, dvůr. Ces. 4 Ta Horka, za Horká, Horečák (zř.), Horečtí, horecké. 5 Přívlastek podle řeky Moravy až r. 1924. 5. Horka K am enná 1 Ves 4,5 km vjv od Svitav. 2 1266 villam in Hermans dorff locandam, CDM III, 379; 1270 Hermansdorph, CDM IV, 41; 1320 in Hermansdorf, Lechner I, 4; 1398 villam Hermansdorff, CDM XII, 483; 1437 de Kamennahora, Lechner I, 45; 1455 de Camenna Hora, Lechner I, 69; 1529 o manství kamennohorske, DM VII, 16; 1525 ves Kamena Horka, Mírovský urbář; 1672 parochia Hermsdorffensis . . . Hermsdorff, Děkan. matr. svitavská; 1677 Hermsdorff; 1720 Hermersdorf, Kamena Horka; 1718 Hermesdorff; 1751 Hermersdorf; 1846 Hermersdorf, též Hermsdorf, Kamenna Hora; 1872 Her mersdorf, Kamenná Hora; 1893 Her mersdorf, Kamenná Horka. 3 P. Svi tavy (částečně biskupské léno). Ves byla 1266 lokována. Již v 16. stol. farní kostel (patroc. sv. Marie Magdaleny). Něm. 5 MJ původně německé: 1266—1398 Hermansdorf „ves Hermanova“ . Od 1437 česky Kamennahora, 1535 zdrobněno na Kamena Horka. Něm. od 1672 opět Hermsdorf, od 1720 Hermesdorf: zkráceno z Hermansdorf. Přívlastek Kamenná podle kamenitého povrchu. 6 Hřebeč/Schonhengst. 6. H orka N ová 1 Místní část obce Albrechtiček (Příborsko). 2 1466 do dvora Nynhyble, PO IV, 150; 1481 cum curia dieta Nunhiebl, Lechner I, 93; 1534 Nayhybl, DM VII, 13; 1568 na tvrz, dvůr a ves Melhubl, DM XV, 54; 1590 na Nelhubli, DM X IX , 1; 1606 v statek nelhublsky, DM XXIII, 78; 1613 na Nelhubly, DM XXIII, 224; 1598 na Nenhubli, PO XXXIII, 528; 1676 Newhúbl; 1751 Neuhuebel; 1846 Neuhiibel, Nelhuble; 1906 Neuhúbel, Nelhuble, Nová
Horka; 1924 Nová Horka, Neuhúbel. 3 P. Nelhuble. Přip. se 1374. V 16. stol. tvrz. 4 Nelhuby/Melhuby, z Melhub, k Melhublam, na Melhubly. 5 MJ doloženo sice v čes. zápisech Nynhybl, Nayhybl, zkomoleně 1466, 1568 Melhubl, 1590 na Nelhubli, ale něm. předloha *Neuhubel je tu zcela evidentní. Neu „nový“ , Hubel „hůrka“ . Nelhuble vzniklo úpravou něm. MJ, a to patrně nejdříve v geni tivu z Neuhuble: z Nelhuble; k tomu utvořen nový nom. pl. Nelhubly. MJ s Mel- za něm. Neu- poprvé 1568. Liewehr ON Kuhlándchens 78; ČV 259 (bez). # MJ ze staroč. hórka, deminut. k hora „Berg“ : hůrka. Prof I2 701 až 705 (28X). V. Hora, Horky. Iv H orky 1 Ves 11,5 km sz od Mor. Budějovic. 2 1356 in villa Horek, ZDB III, 147; 1436 z H o r e k ... její vlastní dědictví Horky, KP III, 152; 1520 ves pustou Horky, ZDB X X , 5; 1718 Horky; 1720 Horka; 1751 H orky; 1846 Horka; 1872 Horka, Horká; 1924 Horky. 3 P. Lesonice. Ves zpustla v 2 . pol. 15. stol., mezi 1670—1718 obnovena; 1779 tu par celován dvůr. Horky vznikly v rudném území. Ces. 4 Horečák, horecké. 5 V. Horka, zde v pl. 6 Horecký dvůr. 2. H orky, nezanikly na Jaroslavičku (Nekuda 39), ale byly na Královéhradecku v Cechách. H o r n ě m č í , viz Němčí Horní. Hornice 1 Ves 11,5 km jz od Mor. Budějovic. 2 1358 in Horonycz, ZDB III, 266; 1407 villam Horynycze, ZDB IX, 135; 1447 villam Horzenicz, ZDB XII, 653; 1464 villam totam Hornicze, ZDB XIII, 23; 1515 dvuor Hornicze, ZDB XVIII, 40; 1577 z vsi Hornicz, PB XXVII, 286; 1602 ves Hornicze, ZDB XXXIII, 56; 1718 a 1720 Homitz; 1751 Cžornitz (!); 1846 Homitz, Hornice. 3 P. Police. Ces. 4 Do, z Hornic, k Homicim, v Hor nicích, za Homicema, Horňák |Hom ičák. 5 MJ znělo, jak ukazuje doklad 277
1358, Horonice: příp. -ice k OJ Horoň(a), to domácí podoba k Horomir, Horomysl, o nichž viz Horenčice. Ještě do 1460 bylo čtyřslabičné, ale nebylo již spojo váno s OJ Horoň, nýbrž přiklonilo se k apelat. hora „Berg“ . 1447 Hořenice, od 1464 trojslabičné Hornice. To vyklá dají ČV 123 jako název říčky. Svoboda StčOJ 79; Wisnar ON Znaim s. v. (k hořeti); Hoúdek CVSMO XIII 46 (k „hor ní voda“). H ortm ansdorf 1 Zanikl v místech předměstí Luhu u H. Benešova, Nekuda 153 (zde Hartmansdorf). 2 1524 vsi pusté: Hortmansdorf, Urbář komory krnovské. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: něm. OJ Hartmann+s-f-dorf; zn. Hartmanova ves. Česky zapsáno po dle nářeční výslovnosti. Viz Hartma nice. 1. H ory 1 Osada obce Dolních Zivotic, 14 km jz od Opavy; enkL 2 1846 a 1893 Berghof, Hory. 3 P. Dolní Zivotice. Osada vznikla 1777 parcelací dvo ra. Čes. > 5 Něm. Berghof „dvůr na kopci“ . 2. Hory 1 Ves 14 km východně od Telče. 2 1678 Schtitky nebo Hory; 1718 Horky; 1720 Horku (!); 1751 Horky; 1846 Horry, Hory, obyčejně Zlatý H ory; 1872 Hory. 3 P. Zeletava. Ves jménem Štítky zanikla a na jejím místě vznikla 1567 ves zvaná 1570 Hory Sstitky, Tiray, Telecký okres 196. Těžilo se tu zlato a železná ruda. Čes. 5 1678—1751 Horky, v. t. Osada se nazývala podle zaniklé vsi 1678 i Štít ky (v. t.). Přívlastek Zlaté — podle těž by zlata. H ory M ariánské 1 Dříve město, pak část Moravské Ostravy; 3,5 km západně od Mor. Ostravy. 2, 3 Původně sluly Lhotka Čertova, doklady viz tam. R. 1902 povýšeny na město. 4 Maryjanske, do Maryjanských, v Maryjanskych, za Maryjanskyma. Obývat, a příd. jm.: z Maryjanskych. 5 Nazý valy se původně Čertova Lhotka: při278
vlast. příp. -ova k OJ Čert, to z apelat. čert, stč. črt „Teufel“ (viz Čertoryje). Není jisté, zda přívlastek nebyl od pů vodu apelativního významu. O Lhotka v. t. Od r. 1902 Mariánské Hory: Hory snad podle místních dolů, neboť město samo leží na rovině, svažující se jen nepatrně směrem záp. a severozáp. Pří vlastek Mariánské podle patrocinia místního kostela, známého v okolí pou těmi (nebylo tedy jm. Hory napodobe ním poutního místa Svatá Hora v Č.?). • MJ: pl. k hora „Berg“ ČV 193; Prof I2 711-715 (2 1 X). H o r y Z l a t é , viz Cukmantl. Horečko 1 Zaniklo u Police (Valaš skomeziříčsko), kde je mlýn Hořecko. 2 Bez dokladů. 4 Hořecko, na Hořecko, hořecký. 5 Viz Horečko. Hořice 1 Ves 2 km západně od Blan ska. 2 1320 in Horzicz, Lechner I, 4; 1554 ves Horzycze, DM VII, 47; 1565 ves Horzycze, DM XV, 19; 1675 Horžitze; 1718 Boržitze (!); 1720 Horschitz; 1751 Horžitz; 1846 Hořitz, Hořice. 3 P. Blansko. Čes. 4 Ta Hořica, v Hořici, na Hořici, za Hořicó, Hořečák; v okolí však pl.: z Ho řec, za Hořecema (Blansko, Černá Ho ra). 5 MJ: příp. -ice k apelat. hora; zn. obyvatele na hoře; Sáňka 15. Nebo, je-li od původu singulárové, deminut. k hora, staroč. hoříce „hůrka“ . Tak ČV 193; Prof I 699; ZMK V 92. 6 Pomístní názvosloví viz VM-Blansko, str. 87. H o s c h ů t z , viz Hoštice. Hosov 1 Dříve osada obce Rantířov, nyní osada obce Horní Kosov, 4 km zá padně od Jihlavy. 2 V 14. a 15. stol. Hossaw, Hosow, Hossow, Altrichter, Dorferbuch 81; 1678 Hoszaw; 1718 Ho ssaw; 1720 Hoschau 1751 Hosau; 1846 Hossau, Hosow. 3 P. města Jihlavy. Něm. a čes. 5 MJ znělo prvotně Hošov: při vlast, příp. -ov k OJ Hoš, hypokor. podobě některého OJ s počátečním Ho- (Hostěrad apod.). Podoba Hosov existovala
paralelně; vznikla patrně spojením s něm. OJ Hoso v ústech něm. kolo nistů. CV 70 (jen k něm. OJ Hoso); Prof I2 715 (Hosín k OJ *Hoša: i zde š/s !); Svoboda StčOJ 149 (Hoš); Ge bauer Slov. stě. I 476 (OJ Hoš). H o s s a u, viz Hosov. Hostákov 1 Ves 8 km vsv od Třebí če. 2 1104, falzum z 12. stol., Hozthacov, ČMM 1911, 197; Hozthacou, Kos mas 259; 1665 ves a dvůr Hostakow, ZDB XXVII, 17; 1678 Hostakow; 1718 Hostackow; 1720 a 1751 Hostakow; 1846 Hostakow; 1872 Hostakow, Hostákov. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Hostákov, do Hostákova, Hostákovák, hostákovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hosták, to hypokor. zkratka některého ze složených OJ s kompo nentem Host-, -host (viz Hostěradice). CV 70; Prof - ; Svoboda StčOJ 133. 6 U hrádku, Strážnice. Hostašov 1 Zanikl u Celožnic (Kyjovsko). 2 1499 ves pustou Hostassow, ZDO XVI, 25; 1554 pusté v s i . . . Ostassow, ZDO X XV , 181. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hostaš, to hypokor. zkratka některého ze slo žených OJ s komponentem Host-, -host, o nichž viz Hostěradice. K podobě Ostaš-, vzniklé dekompozicí H0-/O-, viz Ostašov. CV —; Prof I2 717; Svoboda StčOJ 150. H o s t a š o v , viz Ostašov. Hostašovice 1 Ves 7 km jižně od No vého Jičína. 2 1499 Hostassowicze, ZDO XVI, 37; 1519 z Hostassowicz, PO XI, 60; 1676, 1718, 1751 a 1846 Hostaschowitz; 1872 Hostaschowitz, Hostašovice. 3 P. Starý Jičín. Ces. 4 Hostašovjane, hostašovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hostaš, o němž viz Hostašov. Zn. ves lidí Hostašových. CV 71; Prof I2 717. 6 Ctenice, Domoraz (v. t.), Prostřední mlýn. H ostějov 1 Dříve samostat. obec, ny ní část obce Rozkvět, 10 k m vsv od Kyjova. 2 1371 Hostyeow, CDM X, 118;
1518 puol vsi Hostiegowa, ZDB XVIII, 14 a k 1521 ZDO XIX, 5; 1531 ze vsi Hostiegowa, PO XV, 85; 1669 Hosstiow; 1718 Hostiegow; 1720 Hostiow; 1751 Hostiehow; 1846 Hostiow, lépe Hostěgow; 1872 Hostiow, Hostějov. 3 P. Bzenec. Ces.
4 Hostijov, z Hostijova, na Hostijov, Hostijovjan |Hostijovák (Syrovín), hostijovský. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hostěj, domácké zkratky některého slo ženého OJ s komponentem Host-, -host (viz Hostěradice). Podle nářeční fone tické změny ě > i zapsáno od 1609 také Hostijov; srov. Radijov, Prostijov pro Raděj ov, Prostějov. CV 70; Prof I2 717 (H-ovec); Svoboda StčOJ 167. Hostěnice 1 Ves 12 km sz od Slav kova. 2 1371 Hostyeniczka, CDM X, 109; 1371 Hostyniczka, CDM X, 113; 1675 Hoschtienitz; 1718 a 1720 Hostie nitz; 1751 Hostenitz; 1846 a 1872 Hos tienitz, Hostěnice. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Te Hostěnice, k Hostěnicám, v Hostěnicach, za Hostěnicama; Hoštěňák, hostěnské | hostěnické (ftícmanice). V místě horské hanácké nářečí se změ nou o > u. 5 MJ původně Hostěnička, Hostinička: deminutivum k Hostinicě <—stč. apelat. hostinicě „hostinec, Gast haus“ , to substant. příp. -icě k adj. hostinná (tj. jizba pro hosty) k host „Gast“. Srov. MJ Komňátka. Pro ne dostatek dokladů nelze sledovat postup proměny Hostěnička v Hostěnice s ana log. pl. -ice, které spojeno s OJ Hoštěn, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem Host-, -liost (viz Hostěradice). CV 70; Prof I2 719, 721 (Hostinka); DS 13, 78. 6 Hádek (myslivna), Lhotky, Na říčkách (myslivna). Hostěradice 1 Městys 11,5 km jjz od Mor. Krumlova. 2 1190 (z poč. 13. stol) Gozteradici, CDB I, 326; 1237 apud Hostheradic, CDB III, 146; 1238 Hostradiz, CDB III, 162; 1270 de villa Hostradicz, CDM IV, 44; 1308 prope oppi dum Hoscziehradicz, CDM VI, 19; 1314 in Hostradicz, CDM VI, 78; 1319 Host279
2 1512 na grunty naše hostieradske, PB radicz, CDM VI, Suppl., 23; 1341 in VTIb, 74; 1512 mezi Hostieradky a Hostradicz, CDM VII, 366; 1347 HostSsaraticzy, PB V llb, 74; 1561 se vsí radicz, Reg. V, 162; 1363 de Hostradicz, Hostyeradky, ZDB XXVIII, 33; 1604 Reg. VI, 22; 1365 oppidum Hostradicz, dědina Hostieradkij, Urbář panství chrZDB IV, 266; 1367 in Hostradicz, CDM lického; 1674 Klein Hostiradek; 1718 X, 8 ; 1406 zu Hostradicz, CDM XIII, 414; Klein Hostiehradek; 1720 Klein Hostie1425 de Hostradicz, Neumann, Nové radek; 1751 Klein Hostieradek; 1846 prameny, 182; 1447 oppidum HostyeraKlein Hostieradek, Malý Hostiehradek; dicz, ZDB XII, 792; 1459 z Hostieradicz, 1872 Klein Hostiehradek, Malé Hostě PB IV, 14; 1475 de Hostradicz, ACO rádky; 1885 Klein Hostiehradek, Malé 265; 1480 městečko Hostieradicze, ZDB Hostěhrádky; 1915 Hostiehradek-ReXV, 10; 1528 Hostieradicze, Ruk. arch. schow, Hostěhrádky-Rešov; 1924 Hostěměsta Brna č. 1212, 7; 1528 lhotníkuov wostieradiczkych (!), Ruk. arch. města rádky-Rešov. 3 P. Chrlice. Ces. 4 Hostěhrádky, Hostěhradčák, hostěBrna č. 1213, 35; 1546 v městečku Hostieradiczich, ZDB XXV I, 117; 1570 hracké \Vostirádke, vostirácké (Bošovice, srov. Holštejn — Vuštén, v. t.). 5 MJ: v městečku Hostieradiczych, PB XXVI, deminutivum k Hostěradice, něm. s pří 101; 1580 v Hostieradiczych, PB X X IX , 166; 1633 Hosterlitz, Hosteradice; 1635 vlastkem 1674 Klein Hostieradek; 1846 von Hosterlitz, Matr. ve Znojmě; 1643 mylnou etymologií vloženo před -r- h a MJ podle něm. v sg.: Malý HostihraHosterlicz, Urbář panství moravsko krumlovského; 1672, 1718, 1720 a 1751 dek. Přívlastek na rozlišení od Velkých H.; v. t. Hosterlitz; 1846 Hosterlitz, Hostěhradi2. Hostěrádky 1 Dříve osada, nyní ce; 1872 Hosterlitz, Hosteradice. 3 P. místní část obce Vranovská Ves, 14 km Mor. Krumlov. Již 1319 městečko. V 13. sz od Znojma. 2 1270 de villa Hostra až 15. stol. komenda řádu Německých dicz, CDM IV, 44; 1360 mediam villam rytířů. Již v 13. stol. far. kostel sv. Kunhuty. Něm. , in Hostyehradek, ZDB III, 560; 1406 Hostyeradky, ZDB VIII, 607; 1846 Fisch4 Hostě-/Hostihradice, do H-ic, v Hháusel, Fischerhdusél, Hostěhrad; 1872 ách, za H-ema/-ama, Hostě-/HostihraFischháusel, Hostěhrad; 1885 Fischdičák, hostě-/hostihradické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hostěrad, složenému z gostb háusel, Hostěhrádek; 1924 Hostěrádky, „host, Gast“ a -rad „rád, gern“ (srov. Fischháusel. 3 P. Bohunice. Ves byla i OJ Hostibor, Hostimil, Hostivař, Hosv 16. stol. pustá, na konci 18. stol. ob tivít, Cáhost, Dobrohost, Malhost apod.). novena. Ces. a něm. Zn. ves lidí Hostěradových. V někte 4 Fišhózl, na Fišhózl (Olbramkostel). 5 Německy od obnovení vsi Fischháusel rých zápisech a v nářečí před r vloženo „domky rybářů“ . h: Hostěhradice (srov. Hračovice/Račo3. Hostěrádky Velké 1 Ves 4 km se vice, Hradešín/Radešín), takže bylo v li verně od Klobouk. 2 1210, falzum z 13. dové etymologii spojeno s -hrad („hrad stol., Hosteradici, CDB II, 364; 1237 pro hosty“). Do němčiny přejímáno nej prve s vynecháním spojovacího vokálu Hocteradici, CDB III, 167; 1358 de Host i, ě (1238—1425 Hostradicz), v 17. stol. radicz, ZDB III, 423; 1437 in Hostye s redukcí (Hosteritz, Hosterlitz). ČV 71; hradek, ZDB XII, 172; 1446 in villa Prof I2 718; Svoboda StčOJ 76; Bera Hostyeradek, ZDB XII, 675; 1464 vil lam Hostyeradky, ZDB XIII, 150; 1513 nek 78; Schwarz 81; DS 11, 48. 6 Rybnický mlýn/Teichmůhle. na grunty naše hostieradske, PB VIII, 1. Hostěrádky 1 Nyní část obce Hos- 7; 1569 na Hostěrádkách . . . pánům těrádky-Rešov, 8,5 km jz od Slavkova. hostěradským, LSA 54; 1577 z Welkych 280
Hostieradek, PB XXVII, 297; 1601 ve vsi Welikich Hostieradkach, PB XXXIII, 60; 1667 z Ostieradek, z Hostieradek, Matriky v Kloboukách; 1673 Hostiradek; 1718 Hostiehradek; 1720 a 1751 Hostieradek; 1846 Gross Hostěhradek, W elký Hostěhradek; 1872 Gross Hostie hradek, Hrubé Hostěrádky; 1893 Gross Hostěhradek, Velké Hostěhrádky; 1924 Velké Hostěrádky. 3 P. Zdánice. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Velký Hostěrádke, Hostěradčák, hostěracké. Hostihrádke, Hostiračáci (Dambořice). 5 Doklady do 1358 nejsou v deminutivní podobě. R. 1237 mají jistě příp. -ici: „ves lidí Hostěradových“. Přívlastek Velké až 1577 na rozdíl od Malých H., v. t. • Hostěrádky = deminut. k Hostěradice (v. t.). Podobně Kojetice — Kojátky. 6 Části vsi: Ulic, Skřipov, Sibrov, Pastvisko, Póstka, Dambofák (k Dambořicím), Bohumělské a Borkovanské konec. PJ; Pastvisko. H o s t e r l i t z , viz Hostěradice a Hostíce. H o s t e s, viz Hostkovice. Hostětice 1 Ves 12 km jjz od Třeště. 2 1366 Hosczieczicz, ZDB IV, 433; 1447 na Hostěticích, AČ IX, 281; 1678, 1718, 1720 a 1751 Hostietitz; 1846 a 1872 Hos tietitz, Hostětice. 3 P. Telč. Čes. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hostata, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s komponentem Host-, -host, o nichž viz Hostěradice. Zn. ves lidí Hosfatových; v dokladech je jm. doloženo vždy s přehláskou ’a > ě, v prvním zápise ještě se stč. asibilací Hoščěc’ice, vysky tující se u jm. toho typu na jihozáp. Moravě častěji. ČV 70; Prof I2 718; Svoboda StčOJ 164; Rospond RKJWroclaw III 66 ; Taszycki Rozprawy 75. Hostětín 1 Ves 5,5 km vsv od Boj kovic. 2 1412 Hostyetyn, ZDO VIII, 6 ; 1509 z Hostietina,. PO VIII, 160; 1550 ves Hostietin, PO X XI, 122; 1552 ves Hostietin, ZDO X X V , 166; 1594 ves Hostietin . . . z fojtství hostietinskeho, ZDO X X X , 281; 1598 H ostietin z též
vsi Hostietina, Urbář světlovský; 1670 Hostietin; 1671 Ostetin, Děkan. matr. uherskobrodská; 1718, 1720 a 1751 Hos tietin; 1846 Hostietin, Hostětjn; 1893 Hostětin, Hostětín. 3 P. Světlov; ves 1549 pustá, 1576 osedlá. Čes. 4 Hostětin, na Hostětin, z Hoštětina | Hostětin, Hoštětané, hoštěcké. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Hostata. ČV 70; v. výše. 6 V lepkách, Zahrady. 1. Hostíce 1 Dříve ves, nyní osada Rudy n. M.; 7,5 km zsz od Šumperka. 2 1397 Hostyz Welika, Hostyz Mala, ZDO VI, 725; 1447 lnjerius Hostycz, Superius Hostycz, ZDO X, 592; 1499 na vsi Hostezy, ZDO XVI, 33; 1510 ves Hostize, ZDO XVII, 19; 1675 a 1718 Hosterlitz; 1720 Hosterlitz, Hostitze; 1751 Hosterlitz; 1846 a 1872 Hosterlitz, Hostíce; 1881 Hostviz. 3 P. Ruda. Pů vodně tu byly dvě vsi: Velké a Malé, event. Dolní a Horní Hostíce; buď sply nuly, nebo jedna z nich zanikla. Na konci 18. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 Ty Hostyze/Hostýze, z Hostýz, k Hostýzim i sg. ta Hostýz, z Hostýze, za Hostýzi/ojed. -6, Hostýzák, hostýské. Viz sub 5. 5 MJ znělo původně Hostyz: přivlast. příp. -jb k OJ Hostid, hypokor. zkratce některého složeného OJ s komponentem Host-, -host (viz Hos těradice); srov. MJ Třebíz a Velíz v Č. k OJ Třěbid, Velid (Prof s. v., Svoboda StčOJ 167). Jm. zaměněno v 15. stol. s průhlednějším Hostíce jakoby z OJ Host příp. -ice „ves lidí Hostových“. O něm. Hosterlitz, které od 17. stol., viz Hostěradice. ČV 226 spojují omylem s apelat. osticě; Prof IV 360. 6 Alojzov (v. t.), Na drahách, Na žabárně, 2ampach, Pustá (snad místo, kde zanikla jedna z pův. Hostyz). 2. Hostíce 1 Zanikly v okolí Rudlic (Znojemsko). 2 1373 in villa Hastycz (korupt.), ZDB VI, 92; 1386 in villa Hosticzie, ZDB VII, 512; 1512 pustou ves Hostícze, ZDB XVIII, 31; 1561 ves pustou Hostícze, ZDB XXVIII, 38. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 281
5 MJ: příp. -ice k OJ Host, to buď z apelat. host „Gast“ , nebo krácením ze složených OJ s tímto komponenťem (viz Hostěradice). Zn. ves lidí Hosto vých. CV 70; Prof —. Hostím 1 Městys 7,5 km vjv od Mor. Budějovic. 2 1325 de Hostím, CDM VI, 285; 1349 super villa Hostym, ZDO I, 64; 1349 in Hosting, ZDO I, 140; 1353 in villa Hostym, ZDB III, 48; 1357 ecclesie in Hostings, Reg. VI, 544; 1385 villam Hestings, ZDB VII, 261; 1466 na Hostym, KP IV, 181; 1481 tvrz Hostinu, ZDB XV, 26; 1492 na Hostimie, KP VII, 58; 1511 v Hostimj, PB VIII, 62; 1515 na Hostimj, PB Vllb, 83; 1515 statek hostimsky . . . na gruntech hostimskych, PB XII, 26; 1519 na Hostimi, PB XII, 27; 1522 faru v Hostimj, PB Vllb, 111; 1531 o statek hostimsky, PB Vllb, 111; 1531 o statek hostimsky, PB XIV, 257; 1550 na Hostimij, PB X X . 117; 1550 v Hostimi, PB X X , 35; 1550 k Hostimu, PB X X, 103; 1558 na zámku jeho v Hostimj, PB XXII, 115; 1563 zámek Hostim, ZDB XXVIII, 67; 1571 z Hostijma, PB XXVI, 208; 1572 na Hostijmie, PB XXV I, 259; 1633 Hess ding; 1671 Hesting; 1718 Hosting; 1720 Hosting; 1751 Hostings; 1846 Hosting, Hostjn; 1872 Hosting, Hostin; 1893 Hosting, Hostím. 3 P. Hostim. 1655 ves povýšena na městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již v 14. stol. far. kostel (patroc. sv. Františka Seraf.). Ces. 4 Ten Hostim, z Hostima, k Hostimo, o Hostimě, za Hostimem; Hostimák, hostimské; Hostimscí (Přibyslavice). 5 MJ: příp. -jb k OJ Hostim, které vzniklo krácením ze slož. OJ Hostimír (host „Gast“ a -mir/-měr, o němž viz Miroslav), jehož -m bylo až sekundárně pokládáno za sufixové přikloněním k OJ z part. pass. typu Ohrozím (srov. Ratim, Vratim k Ratimir, Vratimir). Jm. bylo původně rodu mužského, přešlo však jako i jiná jm. s příp. -jb k měkkým typům ženským (srov. Myliboř, Telč apod.). V moravských nářečích však 282
zachován mužský rod (o jeho zeměpis né rozloze viz Olomouc, Kuřim). Do němčiny přejato poprvé 1385 Hostings s analog, -ing a genitiv, -s. CV 70 —; Prof I2 719 (pův. Hostin); Svoboda StčOJ 163; Schwarz 184. 6 Klínská (myslivna), Červený mlýn, Radkovský mlýn, U ovčárny. Hostišová 1 Ves 6 km sz od Gott waldova. 2 1397 villam HosstyssowaIhota, ZDO VI, 654; 1446 villam Hostissow, ZDO X, 437; 1481 ves Hostissowu, ZDO XII, 39; 1589 ves Hostissiowu, ZDO X X X , 19; 1675 Hostissowa, Děkan, matr. holešovská; 1718 a 1751 Hostischowa; 1846 Hostěschau, Hostěšow; 1872 Hostischau, Hostěšov; 1893 Hostischau, Hostišová. 3 P. Holešov. Ces. 4 Bévám na Hostišová, za Hostišová, Hostišovják, hostišovské. Obec na vý chodní hranici hanáckých nářečí. 5 Do klady pěkně ukazují vznik MJ na -ová, chápaných dnes jako adjektiva: 1397 Hosstyssowalhota, tj. Lhota Hostišová k OJ Hostiš, domácké zkratce některé ho OJ s komponentem Host-, viz Hostě radice. Postupem času se na spojení s lhota zapomnělo a MJ nebylo již chá páno jako posesivum k OJ, nýbrž jako adjektivum zakončené příp. -ová; ně kdy také náležitě přivlast. příp. -ov: 1446 Hostissow, 1846 Hostěšow. Na šir ším Gottwaldovsku několik MJ vznik lých stejně: Machová, Mladcová, Racková, Vítová, Vlčková; Lutonina, Všemina. Srov. v Jeseníkách Ficová, Fran ková. CV 71; Prof I2 722 (-ov); Svoboda StčOJ 151. 6 PJ Strážná. Hostišovice 1 Zanikly u Miroslavi, Nekuda 39. 2 1351 in Hostyssowycz, ZDB II, 9; 1353 in Hostysowycz, ZDB III, 21 . 5 M J: příp. -ovice k OJ Hostiš, o němž viz Hostišová. Zn. ves lidí Hostišových. CV —; Prof I2 722. 1. Hostkovice 1 Dříve obec, nyní osada Přestavlk; 10 km vjv od Olomou ce. 2 1275 de Hostkowitz, CDM IV, 118; 1508 ve vsi Hostkowicziech, PO VIII,
85; 1691 Hoskouicze, Děkan. matr. pře Hostýn. З Р. Zábřeh. Na konci 13. stol. rovská; 1718 a 1751 Hostkowitz; 1846 hrad, zbořený za husitských válek. Obec byla v 14. a 15. stol. městečkem, pak Hostkowitz, Hostkowice. 3 P. Rokytni ce. Ces. klesla na ves. Již 1351 far. kostel (nyní 4 Hostkovák, hostkovské. patroc. sv. Anny). Ces. 2. Hostkovice 1 Ves 9,5 km severně 5 MJ z něm. Burg am hohen Stein od Slavonic. 2 1399 Hostkowicze, ZDB „hrad na vysokém kameni, na vysoké VIII, 224; 1466 Hostkowicze, ZDB XIV, skále“ . Osada dostala název podle hra 28; 1610 ves Hostkovice, ZDB X XX IV , du. Hohenstein zkráceno 1267 na Hon 45, edice; 1678, 1718 a 1720 Hostes; 1740 stein, od 1677 Höchstem. Něm. -stein Dorf Hosties (ob. pečeť, Tiray, Slavodo češ. 1378 -stayn, 1466 -steyn, 1885 nický okres, 140); 1751 Hostes; 1846 a -štýn. CV 258; Prof —; Schwarz 284. 1872 Hostes, Hostkowice, příp. Hostko 6 U splavu. vice. 3 P. Dačice. Něm. 1. Hoštice 1 Dříve samostatná obec, 4 Za Hostkovicema, Hostkovák, hostnyní osada obce Hoštice-Heroltice, 5 km kovickej; něm. Horstes. 5 M J: příp. východně od Vyškova. 2 1398 villam -ovice k OJ Hostek, domácké podobě Hosczycz, ZDO VI, 838; 1480 na Hoščiněkterého ze složených OJ s kompo ce, KP VI, 46; 1490 ves Hosstczicze, nentem Host-, -host (viz Hostěradice); ZDO XIII, 15; 1502 na mlýně jeho zn. ves lidí Hošíkových. Do němčiny hoscziczkem, PO VII, 172; 1512 z Hosspřejato v podobě Hostes se silnou re czicz, PO IX, 109; 1517 z Hoščic, ČMM dukcí a s analog, genitiv, -s. CV 70; 1957, 343; 1519 z Hosczicz, PO XI, 21; Prof I2 725; Svoboda StčOJ 134. 6 To 1530 ves Hosczicze, ZDO XXIII, 7; 1536 máškův mlýn/Tomášekmíihle. s fary hossticzke, PO XVII, 124; 1552 Hošperk 1 Zanikl u Vísek nebo z gruntuov hossticzkych, PO XXI, 266; u Vratíkova na Boskovicku, kde jsou 1552 do vs í . . . Hossticz, PO XXI, 268; trati Za horou. 2 1568 ves Hošperk 1569 ve vsi Hossticzych, PO XXVII, 67; slově Za horou, ZDO XXVIII, 44, edi 1594 faráře na ten čas hosticzkyho, PO ce. 3 Ves byla 1568 pustá. XXXIII, 114; 1617 farář hossticzkey, 5 V druhé části MJ je něm. -berg PO X X X IX , 338; 1638 z Hosticz, Matr. „vrch, kopec“ , první je zatím nejasná. ve Vyškově; 1661 z Hossczicz, Matr. Z *Hohenberg bychom očekávali Honv Ivanovicích n. H.; 1677, 1720 a 1751 berk |Homberk. Z něm. *Hirschberg „je Hostitz; 1846 Hoschtitz, Hosstice; 1872 lení kopec“ ? CV —; Prof —; Nekuda 95. Hoschtitz, Hoštice. З P. Ivanovice na Hoštejn 1 Ves 8 km západně od Zá Hané. Již v 14. stol. far. kostel sv. Jana břehu. 2 1267 de Honstein, CDM III, Křtit., 1896 fara obnovena. Ces. 392; 1351 Altuslapis, CDM VIII, 80; 4 Hoščice, Hoščičák |arch. Hoščák, 1378 castrum Hohnstayn, ZDO III, 434; hoščické (Ivanovice na H.). 5 V do 1392 de Hoenstain, ZDO VI, 458; 1464 kladech do 1530 a r. 1661 je šč. castrum desertům Hohenstein, ZDO XI 2. Hoštice 1 Ves 6 km zjz od Zdou61; 1466 hrad Hossteyn, PO IV, 121; nek. 2 1131 Ozcicih, CĎB I, 115 (není 1466 pod Hosstaynem, PO IV, 148; 1510 jasné, zda se netýká H. 1.); 1341 de zámek zbořený Hosstain, ZDO XVII, Hossicz, CDM VII, 322; 1398 villam 19; 1672 Hostein, Děkan, matrika mo Hossczycz, ZDO VI, 838; 1412 in villa helnická; 1677 Hohstein; 1751 Hoch Hostycz, ZDO VIII, 212; 1466 in villa stein; 1846 Hochstein, Hochštegn; 1872 Hossczicz, ZDO XI, 301; 1561 tvrz a ves Hosstzicze, ZDO XXVII, 25; 1718 Hochstein, Hochštejn; 1881 Hochštejn; 1885 Höchstem, Hostýn; 1893 Hochstein, a 1751 Hostitz; 1846 a 1872 Hoschtitz, Hostýn, Hochštejn; 1905 Hochstein, Hoštice. З P. Hoštice. V 15. a 16. stol. 283
tvrz. Již 1341 far. kostel, (patroc. sv. Jiljí). Ces. 4 Hoščice, k H-om, v H-ách, Hoščičák, hoščické. Hoštice (Litenčíce). 5 Do 1519 -ščice, od 1552 -štice (H. 1. do 1530 -ščice, od 1536 -štice). Ojediněle 1412 zapsáno Hostíce (v. t.). 6 Svárov (dvůr, zaniklá ves; v. t.). PJ: Hradisko. 3. Hoštice H orní 1 Ves 5 km sz od Javorníka; Sl. 2 1296 Gosena, A II, 218; 1310 Gostzeczna, A II, 219; 1375 Goswitz, A II, 219; 1805, 1836 a 1894 Ober Gostitz; 1924 Horní Hoštice, Ober Gostitz. 3 P. Janský Vrch. Již v 14. stol. farní kostel. Za třicetileté války ves zpustla a před 1700 obnovena parcelací dvora. R. i 742 dolní část vsi připadla Prusku. Něm. Po 1945 zcela nově osíd lena většinou z Valašskomeziříčská, Vsetínska a Frýdecka. 4 Za Hošticama, Hostičák, hoštický. 5 Prvotní název *Hostečná a *Hostečno „ves, místo, kde se hostí“ ; přívl. Horní teprve po 1742, kdy se dolní část vsi dostala Prusku. 6 Hundorf (myslivna). 4. Hoštice M alé 1 Ves 18,5 k m zsz od Hlučína; Sl. 2 1269 Major, Minus Hoschiz, CDM IV, 29; 1270 Minus Hoschiz, CDM IV, 34; 1359 Minus Hoschiz, Reg. VII, 204; 1529 v Malých Hossticzych, PK II, 23; 1546 ve vsi Malých Hosstyczich, POp XI, 191; 1551 z Ma lých Hossticz, POp XI, 385; 1561 ves Male Hossczycze, POp XV, J 11; 1560 Male Hossticze, POp XIV, E 17; 1720 a 1736 Klein Hoschtitz; 1830 Klein Hoschitz, Male Hoschice, Knie; 1837 Klein Hoschútz; 1870 Klein Hoschtitz; 1910 Klein Hoschútz, Malé Hoštice; 1924 Ma lé Hoštice. 3 P. Malé Hoštice. 1819 par celace dominikálu. Ces. 4, 5 Viz H. Velké. 6 Pusté Jakartice (v. t.). 5. Hoštice V elk é 1 Ves 16 km zsz od Hlučína; Sl. 2 Kolem 1230 partem ville, que dici tur Hossicz, CDB II, 346; 1250 Hosciz, CDB IV, 194; 1269 viz u H. 4; 1349 Hoschicz, Cas. Slez. muz. 1969, 35; 284
1372 super villa Hossthicz Maiore, CDM XV, 136; 1422 ves Welike Hossicze, ZDK I, 31; 1556 na dvoře a vsi Welkych Hosstzytczich, ZDK II, 19; 1577 na ves Welike Hossticze, ZDK II, 29; 1614 z Hosticz od Opawy, Matr. v Opavě; 1720 Gros Hoschtitz; 1736 Gr. Hoschitz; 1830 Gross Hoschútz, Wielke Hoschice, Knie; 1870 Gross Hoschtitz, Velké Hoš tice, Catal. cleri; 1910 Gross Hoschútz, Velké Hoštice; 1924 Velké Hoštice. 3 P. Velké Hoštice. Již v 16. stol. farní kos tel sv. Jana Křtít.; fara 1780 obnovena. Ces.
4 Hoščyce, ku Hoščycam, za H-ama. Hoščyccy (Kateřinky). 5 Obě vsi leží blízko sebe. Rozlišeny přívlastky až po založení Malých Hoštic: 1270 Minus Hoschiz. Do něm. přejato Hoschútz. 9 M J: příp. -ice k OJ Hoščě Host i t , starobylá hypokor. podoba k ně kterému ze složených OJ s komponen tem Host-, -host (viz Hostěrádky); srov. Chvalimír/Chvále, Vlastibor/Vlasťě, stč. Vlaščě. Zn. ves lidí Hoščových, po šč > št (Hošfových). CV 70; Prof I2 728-730; Svoboda StčOJ 164. Hoštínek 1 Zanikl u Tlumačova (Gottwaldovsko) v trati Hostinek, Nekuda 95. 2 1407 villam Hoscyn, ZDO VII, 430; 1490 ves Hostinek, ZDO XIII, 9; 1527 s Hostinkem, ZDO X XI, 5. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: deminut. k původnímu 1407 Hosczyn: Hostin — přivlast. příp. -ín k OJ Hoščě, o něm viz Hoštice. Po zpustnutí 1490 -ek. CV —; Prof —. H ošfálková 1 Ves 9 km západně od Vsetína. 2 1505 Hossczalkowa, ZDO XVI, 67; 1627 obce Hoštálkové, LSA 377; 1670 Hosstialkow; 1718 Hostialkow; 1720 Hostschalkow; 1751 Hostialkow; 1846 Hoschtialkow, Hoštalkov; 1872 Hostialkow, Hoštalkov; 1893 Hoštalkow, Hoštálková, též Hoštálkov; 1906 Hos tialkow, Hoštálková. 3 P. Hošfálková. Zámek. Far. kostel Nal. sv. kříže; fami správa od 1768, od konce 18. stol. lu teránský farní kostel. Ces.
vice. Již v 16. stol. farní kostel (patroc. 4 Hoščálková, do Hoščálkovej, na Hoščálkovú; Hoščálkov’ani |-é (KateřiVšech sv.). Ces. 4 Hoščalkovice \ Hošča^kovice, do nice, Ratiboř), hoščálkovský |hoščálovský (Trnava). 5 MJ původně dvouslovHoščalkovic, ku Hoščalkovicum, v H och, za H-ami \-oma, Hoščalovjaně |Honé *Hoštálkova Ihóta, ves. Jakmile se šalovjaně (Hlučín, Lhotka); hoščalovsky po vynechání doplňujícího slova Ihóta, |hošalovsky (Hlučín, Lhotka); Oščaukoves přestala pociťovat první část jako vice, Oščauovjan (Bobrovníky). 5 V do posesívum, přehodnotila se podoba Hoškladech MJ je 1377-1464 -šč-, do 1502 tálkova buď náležitě na MJ s přivlast. příp. -ov: tak 1670—1872 Hoštálkov, ne jen -št-, pak proniká opět -šč-, a tp patrně podle místního nářečí: lašská bo na adjektivum Hoštálková; viz Hostišová. O OJ Hoščálek viz níže. CV 70 nářečí zachovávají stč. -šč- s různým stupněm měkkosti. V písemné tradici (Hoštálkov k host, podoba se -šč- „nespr.“). 6 Březovští, Damašek, Dolňanse však udržuje -št-. Při přejetí do němčiny upraveno šč na pouhé š, tak sko, Dvacetin, Hajnušov, Horňansko, Humenec, Jestřábí, též V trní, Kaplan 1830 a za okupace. 6 Myslivna (v nář. ka, Kocanda, Končiny, Kuželek, Na Fešterhaus). Části: Janoškovec, Kut, Podevši (na Podešvu, z Podešva), Ryn Guráši, Na Kršli, Na loučce, Na Maruš ce, též Kylička, Na Páleníkových pase ky, Mala strana, Dvůr. 2. Hošfálkovice 1 Zanikly u Studen kách, Na Popelářce, Nivy, Palovská, ce (Náměšťsko) v trati Ovčálky. 2 1104, U Gavendú, Pivovařiska, Poborov, Pod falzum z 12. stol., Gothsalcovici, ČMM vrchem, Polomka, Porubá, Salajka, 1911, 198; Gothsalcouici, Kosmas 259. Sčastovská, Štrbková (zaniklá ves), Su5 Ves falzu 1104/XII. není g > h. terka, U Barčáků, U Bzdinů, U Cablí• MJ: příp. -ovice k OJ Hoščálek, ků, U Elšíků, U Galetů, U Mahďáků, to z něm. OJ Gottschalk, viz HošťálkoU Malinu, U Paseckých, U Pavlíků, vy; zn. ves lidí Hošťálkových. ČV —; U Repků, U Sevčáků, U Šrámků, U Ště Prof I2 728—729 (Hošťálky, Hošťálovipánů, U Trnčáků, U Vrbců, Uherčáci, ce), V 582. V Březí, V hájkoch, V kůtě, V selcích, Hošfálkovy 1 Ves 6 km jjv od Al Valovitá, Za vrchem. PJ: Grapy, Pod Rozepří. brechtic; Sl. 2 1281 per villam Gode1. H ošfálkovice 1 Ves 5,5 km jjv od scalci, CDM IV, 200; 1390 Goczendorj, CDM IV, 265 a XV, 162, 262; 1751 ves Hlučína; Sl. 2 1377 Hoschzalkowicz, Gr-M II, 485; 1464 z Hosczálkowicz, Hosczálkowe, POp XVIII, 234; 1586 ves Hossczalkowy, POp XXI, 73; 1582 sta Kapras I, 67; 1476 Hosstiálkowicz, Kaptek hosstialkowsky, POp X X , 102; 1482 ras II, 97; 1526 na Hosstialkowiczych, na tvrzi Hosscziálkowach, POp X X , ZDK II, 16; 1654 ves Hosstialkowicze, PK z 1634, nefol.; 1502 ves Hosstialko 119; 1619 an Gotschdorjer Grenze, FL XII, 95; 1736 Gotschdorj; 1836 Gotschwicze, ZDOp III, 28; 1547 ves Hossczaldorf, Gottschallsdorf; 1870 Gotschdorj, kowycze, ZDOp VI, 8 ; 1547 k Ossczalkowijczim, POp XI, 220; 1655 Hoss Hoštálkov, Catal. cleri; 1881 Hoštálkov; 1894 Gotschdorj, Hoštálkovy. 3 P. Hoštialkowicze, ACO B 12; 1672 schola ťálkovy. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Hosczalkowicensis, Děkan, matrika hlučínská; 1736 Hostialkowitz; 1830 HoNěm. schialkowitz (!), Knie; 1837 Hoschtial4 Něm. Gotštr°j. 5 MJ původně něm. kowitz, Catal. cleri; 1870 Hoschtialko*Gotscalcsdorj, z něhož překladem lat. 1281 villa Godescalci „ves Hošťálkova“ witz, Hoštalkovice, Catal. cleri; 1910 k OJ Gottschalk, složenému z stn. got Hoschtialkowitz, Hoštalkovice, Catal. „bůh“ a scaZc „sluha“ . Něm. 1390 Gocleri; 1924 Hoštalkovice. 3 P. Hošfálko 285
zendorj a v 17. stol. Gotschdorf odvo zena k OJ Goz(o) a Gotsch, domáckým zkratkám složeného OJ Gottschalk. Do češt. přejato s -dorfí-ov, přechodem do pl., který na Bruntálsku a Krnovsku i u jiných jmen (viz Bartoltovy, Heřminovy), pak 1894 Hoštálkovy. CV —; Prof —; Schwarz 301. 6 Dvůr Hůrka/ Berghof. H o t z e n d o r f , viz Hodslavice. Hotzenplatz, Hotzenplotz, viz Osoblaha. Housko 1 Ves 14 km sv od Blanska, od 1964 osada nově vytvořené obce V y sočany. 2 1371 Hussy, ZDB V, 368; 1385 super Huschie, ZDB VII, 346; 1437 Vil iam Husie, ZDB XII, 301; 1511 Hustí, ZDB XVIII, 63 edice; 1550 vsi pusté: Housko, ZDB XXVI, 234 edice; 1846 Hausko; 1872 Housko; 1881 Housko Malé. З P. Rájec. Ves zanikla za husit ských válek, kolem 1760 obnovena při nově vzniklé sklárně. Ces. 4 To Huško, Hósko (Ostrov), Hošku (Sloup, Holštejn); Hoskovščák\Hoskuvščák, hoskovské \hoskuvské. V místě i okolí nářečí hanácké horské se změ nou o > u. 5 MJ zní před zpustnutím vsi Husí: 1371 Hussy, tj. adj. k hus „Gans“ — husí; zn. místo, kde se pasou husy, kde žijí husy. Adj. husí často v PJ, srov. Husí skála, Husí ulice, Husí rynk (Ostrava), Husí újma (Bolatice). Ve změně MJ Husí na Housko (1550) máme pěkný příklad, kdy se příp. -sko dává jménům osad zaniklých. Neporo zuměním původního významu prodlou ženo u v ú, které se diftongizovalo: Housko. CV 73 (i k OJ Hus), 265; Prof I2 803 (Hus, Husa, Husinec), 702 (Hous ka — jiného původu); Sáňka 51. Jm. nově vytvořené obce Vysočany vytvořeno uměle a zcela nevhodně. Obec leží daleko mimo územní areál MJ s příp. -jan-. Houžvany 1 Zanikly na louce podél Prušáneckého potoka severně od Mor. Zižkova. (Břeclavsko), Nekuda 153. 5 MJ: z akuz. pl. k Húžvěné „obyva 286
telé z Húžví, houžví“ (k stč. húžev „houžev, provaz“ Gebauer Slov. stč. I 522). Možná lze předpokládat význam „ves výrobců houžví“ . CV —; Prof —; Spal —. Hovězí 1 Ves 7 km jv od Vsetína. 2 1505 Howiezy, ZDO XVI, 67; 1535 ves Howiezy, ZDO XXIV, 4; 1580 ze vsi Howezy, PO X X X , 101; 1670 a 1718 Howiezy; 1751 Howiezj; 1846 Howiesi, H owězy; 1872 Howiezy, Hovězí. 3 P. Vsetín. Farní (od 1736) kostel sv. Maří Magdaleny. 1781 vznikla reformovaná obec. Čes. 4 To Hov’ezí, o Hov’ezí, za H o v ě zím, Hov’ezané, hov’esky. To Hov’ežú, v Hov’ežú, za Hov’ežem | za Hov’ežú (Zděchov). 5 MJ: neutrum adj. hovězí, tj. místo, na němž se choval hovězí dobytek. CV 194; Prof —. 6 Bařiny, U Křúpalů, U Líňů, U Mikulenků, U za stávky na Bařinách, Bratřejůvka, Palčáci, Tomanůvka, Třeťák, Údolí, Zůrci, též U Vrchovských, Darebňa, Hořansko, Bukovina, Jahodný, Pod Jahodným, Hovízky, Hrachoveček, Humenec, Kychová, Adamovský, Hluboček, U Ku čerů, U Sipínků, Údolí, Buchlov, Loso vý, U Hrňů, U Lažů, U Lukášíků, U Sopů na vrše, Blažkův mlýn, Bradovský mlýn, Na hřebice, Na Kokavě nad Lo sovým, Na Zárci, Pod Hrachovcem, Potoky, U Adamů, U Holáňů, U Janigů, U Sivků na vrše, U Skarpů, U Vlhů, Za dílem, Stříbrník, Rozsošný, též U Sedlářů a U Tomášků, U Chomýčů, U Kotrlů a U Slováčků, U Kovářů, Suška, U Benátských, U Hajduchů, U Rožků, U Vlháčků a U Tkalců, Skradný, Tisové, U Macháčků, U Martinců, Černé údolí, Pod Cemým, U Kuželů, U Měrečků, U Pončíků, U Sivků, U Surovčáků, U Vlčků, V černém u Cotků, Údolí Huslenky, Huslina, Suřanský mlýn, Škola, U Holubů, U Kneblů, U Sklářů, U Suřanů, U Zemanů, Uher ská, Na hrachovci, U Blinků a U Kretů, U Jančů, U Kučerů a Trtíků, U Varajů, U Sáblů a Grycmanů, U Strýčků a Va-
culú, Výřečný, Zbeličný. PJ: Bukovina, Jahodný, Pod hrádkem, Na kaštylu. Ho vísky 1 Kolonie u Hovězí (Vse tínsko). 2 1906 Hovísky. 5 M J: deminut. k Hovězí v pl. (správ ně ízky), vytvořeno uměle. Hovorany 1 Ves 15,5 km sz od Hodo nína. 2 1595 ves Howorow v nově vy stavěnou, ZDB X XX II, 172; 1609 ves Howorow, ZDB X X X IV , 62; 1673 a 1718 Howorany; 1720 Howoran; 1751 Howorany; 1846 Howoran, Howorany; 1872 Howoran, Hovorany. 3 P. Hodonín. Ves byla v 16. stol. pustá, na konci 16. stol. opět osídlena, částečně Charváty. Farní (od 1752) kostel sv. Jana Křt. Ces. 4 Hovoráci, hovoranský; Hoborany, Hoboráci, hoboranský (Šardice). 5 Ves nese do r. 1609 jm. Hovorov: přivlast. příp. -ov k OJ Hovor, to z apelat. ab strakta hovor „Gesprách“ (Svoboda StčOJ 204). Od r. 1673 má ves jm. Hovorany. Kdyby tu šlo o staré tvoření příponou -any, muselo by jm. znít Hovořany, což není doloženo. CV 44 uva žují proto o plurálovém jméně k OJ Hovoran, podle Spala 110 tu šlo patrně o přezdívku lidem hovorným; ale ape lat. *hovoran není ze stč. známé. Dosti pravděpodobný je proto vý klad, že MJ Hovorany vzniklo sekun dárním odvozením z MJ Hovorov, při čemž příp. -any napodobena podle cel kem blízkých jm. Těšany, Kelčany, Mo ravany. Prof I2 734 (Hovorčovice k OJ Hovor-ek). 6 PJ: Kostelisko, Jezovitská. Hoznšpic 1 Zaniklá ves v okolí Šumic (Pohořelicko). 2 1366 in Hosspicz, ZDB IV, 395; 1385 villam dietám Hosenspicz, CDM XI, 362. 5 Něm. 1366 Hosspicz ukazuje na vý chozí čes. *Hošovice: příp. -ovice k OJ Hoš, domácké zkratce některého slože ného OJ s počátečním Ho- (Hod.-, viz Hodějice; Host-, viz Hostěradice); zn. ves lidí Hošových (srov. OJ Bos k Bo huslav, Býš k Zbyslav apod.). Ces. -šovice —>■něm. -spitz: *Hošovice -> Hos-
spitz (srov. Branišovice/Frainspitz, Mašovice/Maispitz), s analog, spojovacím -en rozšířeno na 1385 Hozenspitz. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 149. Hrabenov 1 Ves 5 km zsz od Šum perka. 2 1480 z Hrabenova, KP VI, 28; 1675 Rabenaw; 1718 a 1751 Rabenau; 1846 Rabenau, Rabenow; 1872 Rabenau, Hrabenov. 3 P. Ruda. Ces. 4 Hrabenov/Rabenov, do Hrabenova/ Rabenova, Hrabenoval (Bludov). 5 Hra benov, Hraběšice a Hrabišín byly na zvány po Hrabišovi ze Švábenic a Üsova, proto i různé způsoby odvozování jména: přivlast, příp. -ov a -ín, příp. -ice. OJ Hrabiš je stč. jednoduché OJ se sloves, kořenem hrab- „hrabati, gra ben“ (srov. OJ Robiš k robit, Svařiš k svářeti sě apod.; Svoboda StčOJ 151). Jména přejímána do němčiny tak, že Hr— >- R-, čímž snadno spojeno s něm. Rabe „havran“ : Hrabenov/Rabenaw, Hraběšice/Rabenseifen (s analog, -seifen, o němž viz Brandzejf a Seifen), Hrabišín/Rabenstorf. U Hraběšic zapsáno 1846 též Ramseib: z Rabenseif(en), v němž ben —>■mn/m a koncové f —>■ b. Viz i Rabštejn. CV 71; Prof I2 734. Hraběšice 1 Ves 8 km východně od Šumperka. 2 1570 ves Robenziff, PO XXVII, 257; 1676 Rabenseiffen; 1718 Rabenseyffen; 1720 Rabenseifen; 1751 Rabenseiffen; 1846 Rabenseifen, Rabeivseif, též Ramseif; 1872 Rabenseifen, Rabenseif; 1885 Hraběžice, Catal. cleri. 3 P. města Šumperka. V 18. stol. těžba železné rudy. Farní kostel sv. Filipa a Jakuba. Něm. Po 1945 osídleno ze střed ní Hané. 4 Hraběšice, do Hraběšic, za Hraběšicama, Hraběšičák, hraběšický. 5 Viz Hrabenov. 6 Am Traussnitz. 1. Hrabětice 1 Ves 12,5 km vsv od Jaroslavic. 2 1447 z Grofendorfu, KP III, 310; 1560 ves Groffndorff, ZDB XXVIII, 46; 1582 ze vsi Groffendorffu, PB X X IX , 353; 1672 Graffendorff; 1718, 1720 a 1751 Grafendorf; 1846 a 1872 Grafendor; 1881 Hraběcí Ves; 1893 287
Grafendorf, Hrabětice či Grafendorf; Viz Habří, Hrabová. ČV 194; Prof V 538; Smilauer PST I 129. 1906 Grafendorf, Hrabětice. 3 P. Hru 2. H r á b í P ř e d n í , viz Hrabství šovany n. Jev. Farní (od 1784) kostel Přední. sv. Antonína Pad. Něm. 3. H r á b í Z a d n í , viz Hrabství. 5 Ves nazvána Hrabětice patrně po Hrabišín 1 Ves 7 km jv od Šumper dle Peška Hraběte z Damnic: příp. -ice ka. 2 1358 in villa Hrabisin, ZDO I, k stč. jednoduchému OJ Hráběta, v němž 600; 1718 Rabenstorf; 1751 Raberstorf; slovesný kořen hrab- „hrabati, graben“ 1846 Rabersdorf, Rabissany; 1872 Ra(viz předcházející heslo); zn. ves lidí bersdorf, Rabišany; 1893 Rabersdorf, Hrabětových. Do němčiny přejato pře Rabořov (!); 1924 Hrabišín, Rabersdorf. kladem hrabě „G raf“ : Grafendorf, od 3 P. Třemešek, Něm. tud v 15.—16. stol. čes. Grofendorf. CV 4 Něm. Robestoef |-trof, č. Rabišov, 265, 257; Prof I2 735; Beranek ON SiidRabišanští. 5 Viz Hrabenov. 6 Hleďmáhr. 84 („hraběcí ves“ ). 6 Trávní dvůr sebe/Siehdichfůr (viz Cotkytle). /Trabinghof. PJ Kroatenacker. 1. Hrabová 1 Dříve samostatná obec, 2. Hrabětice 1 Dříve samostatná nyní část Ostravy, 7,5 km jižně od Mor. obec, nyní osada obce Jeseníku n. O., 9,5 km západně od N. Jičína. 2 1846 Ostravy. 2 1297 in Grabow, CDM V, 73; 1389 ville Antiquae Grabouie, LechGrafendorf, Grofdorf; 1872 Grafendorf, ner I, 15; 1529 ves Weliku Hrabowu, Grafdorf; 1893 Grafendorf, Hrabětice. DM VII, 13; 1539 vsi Hrabowey, DM 3 P. Hranice. Ves vznikla 1772 parcelací IX, 114; 1548 ves Welike Hrabowe, dvora. Něm. a čes. ZDO X X V , 99; 1580 ves Welikau Hra 4 Hraběčane, hraběcky; Hrabětičané bowu, ZDO X X IX , 85; 1676 Rabowa; (Bernartice n. O.). 5 O vztahu založení 1718 Rabowa; 1720 Gros Hrabowa; 1751 Hrabětic k nějakému hraběti není nic Gross Hrabowa; 1846 Gross Hrabowa, známo (majitelé hranického panství by Welká Hrabowa; 1872 Gross Hrabowa, la tehdy knížata), takže motivace k něm. Velká Hrabová; 1915 Hrabowa bei WitGrafendorf „hraběcí ves“, čes. překla kowitz, Hrabová u Vítkovic; 1924 Hra dem první části Hrabětice, je nejasná. bová. 3 P. Paskov. Far. kostel sv. Ka Liewehr ON Kuhl. 97. # MJ Hraběti teřiny. Čes. ce: viz Hrabětice 1. 4 Do Hrabovej, Hrabovjan, hrabsky 1. Hrábí 1 Dříve samostat. obec, ny (arch.) — hrabovsky je k sousední Hraní osada obce Bílá Lhota, 8,5 km zá búvce. 5 Původně Hrabov: jmenný tvar padně od Litovle. 2 1350 de Hrabye, adj. hrabový „habrový“ ; srov. Bukov, ZDO I, 170; 1374 in villa Hrabye, ZDO Lipov, Vrbov. Přívlastky 1389 Antiquae II, 499; 1406 in villa Hrabye, ZDO VIII, „Stará“ a 1529 Welika na rozlišení od 595; 1447 v Hrábí, KP III, 682; 1672 sousední menší a mladší Hrabůvky (v. ex Hraby, Děkan. matr. mohelnická; t.). 6 Závodí, Zižkov. 1677, 1718 a 1751 Hraby; 1846 Hraby; 2. Hrabová 1 Ves 7 km jv od Zá1872 Hraby, Hrabá (!); 1885 Hraby; 1915 břeha. 2 1343 Hrabowa, CDM VII, 482; Hraby, Hrábí. 3 P. Červená Lhota a 1437 v Hrabbwe, PO III, 14; 1489 na Bílá Lhota. Hrabové, LSA 81; 1508 z Hrabowe, ZDO 4 To Hrabi, z Hrabiho, k Hrabimo, VI, 373; 1672 Hrabowa, Děkan. matr. v Hrabim, Hrabák/Hrabšči (pl. obyva mohelnická; 1677 a 1718 Rabe; 1751 tel. jm.), hrabské. 5 MJ: z kolekt. apeRaabe; 1846 Raabe, Hrabowa; 1872 lat. hrábí grabbje k všeslovanskému Raabe, Hrabová. 3 P. Zábřeh. Ces. rostlinnému jm. grab-b Carpinus betu5 Obec se jmenuje 1343—1672 Hra lus L., stč. a mor. nář. hrab, nčes. habr. bová, od 1677 něm. Rabe, 1751 Raabe: 288
vynecháním H- a spojením s něm. Rabe „havran“ . # MJ: adj. hrabová (stráň, louka, ves) к apelat. hrab „habr“, viz Hrábí. CV 194; Prof - . 6 Vítošov (v. t.). 1. Hrabství 1 Ves 8,5 km sz od Bí lovce; Sl. 2 1805 a 1835 Hrabstwy; 1870 Hrabství, Hrabské, Catal. cleri; 1881 Hrabské; 1894 Hrabstwie, Hrabství. 3 P. Bílovec. Ves byla 1460 pustá, v 1. pol. 16. stol. již osedlá. Ces. 4 To Hrabské, do Hrabskeho, za Hrabskym, hrabsky; Hrabščak, (fem.) Hrabščačka (Hlubočec). 6 Hranice, Výhon. 2. Hrabství Přední 1 Zaniklo u Jakubčovic (Opavsko); Sl. 2 1506 puol vsi Hrabij Przednieho, ZDOp III, 33. 5 Obě vsi nesly asi původně jm. Hrá bí (v. t.) a byly navzájem rozlišovány přívlastky Přední a Zadní ( = H. 1.) podle polohy vzhledem к Hradci, к ně muž náležely (Prášková poz.). Nebylo žádného důvodu к pojmenování Hrab ství „Grafschaft“, ten se objevuje až koncem 16. stol. z neznalosti přesného znění starších názvů Hrábí. 1. Hrabůvka 1 Ves 4,5 km sz od Hra nic. 2 1371 villam Hrabowkam, ZDO II, 69; 1437 Habruowka, ZDO X, 116; 1446 Hrabuvku (4. р.), ZDO X, 417; 1418 Hrabuwku (4. р.), ZDO XII, 27; 1612 ves Hrabuwku (4. р.), ZDO XXXIII, 63; 1634 z Hrabuwky, Matr. v Hranicích; 1672 Hrabuwka, Matr. v Lipníku; 1670 z dědiny Hrabuwky, Matr. v Hranicích; 1672 Habruwka; 1718 Hrabuwka; 1720 Hrawuwky (!); 1751 a 1846 Hrabuwka; 1872 Hrabuwka, Hra bůvka. 3 P. Hranice. Kamenolom. Čes. 4 Hrabůvka, Hrabovák, hrabovsky. 5 1371 ó > 1437 uo. Od 1446 u. 2. Hrabůvka 1 Dříve samostat. obec, nyní část Ostravy, 6,5 km jjz od Mor. Ostravy. 2 1389 Nouam Grabouiam, Lechner I, 15; 1437 de Hrabuowka Pa rna, Lechner I, 43; 1461 de Hrabuowek, Lechner I, 81; 1529 ves Malu Hrabowu, DM VII, 13; 1539 vsi Hrabowky, DM IX, 114; 1548 ves Malu Hrabuowku, ZDO X X V , 99; 1580 ves Malau Hra19
buwku, ZDO X X IX , 85; 1676 Klein Rabowa; 1720 a 1751 Klein Hrabowa, Ma lá Hrabowá; 1872 Klein Hrabowa, Malá Hrabová; 1906 Kleinhrabowa, Malá Hra bová, Hrabůvka; 1915 Hrabuwka bei Witkowitz, Hrabůvka u Vítkovic; 1924 Hrabůvka. 3 P. Paskov. Ces. 4 Do, z Hrabuvky, Hrabuvčani, hra bovsky. 5 Přívlastky 1389 Nová, 1529 Malá Hrabová na rozlišení od sousední Hrabové (v. t.). Už ale 1437 v deminutivu Hrabuowka, 1461 v pl. de Hra buowek. Staroč. 1389 6 > 1417, 1461 ou >1580 ú, které v nářečí zkráceno na u. # MJ: deminut. k Hrabová, v. t. Časté PJ. CV 144; Prof - ; DS 4, 42. Hrabyně 1 Městys 13 km vjv od Opavy; Sl. 2 1413 de Hrabyna, Kapras I, 4; 1440 z Hrabynye, Kapras I, 34; 1439 ty vsi Hrabyny, Kapras II, 39; 1472 na Hrabynie, Kapras I, 129; 1530 na Hrabynj, PK II, 33; 1538 statek hrabinsky, PK II, 60; 1540 z Hrabinij, POp X, 120; 1546 z Hrabynie, POp C XI, 183; 1559 na tvrzi Hrabynij, POp XIV, 16; 1560 statku hrabiňského, ZDOp 166, ed.; 1609 ves Hrabyn, ZDOp X, 2; 1655 in pago Hrabina, ACO B 12; 1672 pagus Hrabina, Děkan. matr. hlučínská; 1736, 1805 a 1835 Hrabin; 1870 Hrabin, Hrabina; Catal. cleri; 1881 Hrabiň; 1894 Hrabin, Hrabyně. 3 P. Hrabyně. Zámek (v 16. stol. tvrz) a letohrádek Charlot tenburg. Farní (od 1758), známý poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. R. 1780 byla H. povýšena na městečko. Za tu hých bojů o Ostravu v dubnu 1945 měs tys téměř zničen. Ces. 4 Ta Hrabyň, do Hrabyně/na Hrabyňu, za Hrabyňum, Hrabyňak, hrabyňsky j-nsky. 5 M J: přivlast. příp. -ynja k OJ Hrab apelat. hrab „habr“ (viz Hrá bí) ; srov. MJ Datyně, Lutyně (pouze tato tři jm. s -ynja jsou na severových. Moravě). CV —; Prof —. Hrabyšina 1 Zanikla v trati Hrabynovy u Tršic (Lipnicko), Nekuda 154. 5 MJ: přivlast. příp. -ina k OJ Hrabišě, doplnit třeba „ves, stráň, samota, 289
lhota“ . Viz Hostišová. CV —; Prof I2 734. 1. Hrad Dívčí 1 Hrad a ves 6,5 km jz od Osoblahy; enkl. 2 1267 Deuziz, CDM П1, 402; 1403 super bonis D yew czie, Lechner I, 22; 1539 zámek Diwczij i se vsí Diwcžijm, DM VII, 16; 1587 ex Dibicz (!), ACO В 12; 1676 Maydlbergk; 1717 Gemein Madelbvrg, ČMMZ VI, 16; 1718 Maydlberg; 1720 Maydlberg, D ow icz(l); 1751 Maydelberg; 1846 Maidelberg, Djwice; 1870 Maidelberg, Dívčí Hrady, Catal. cleri; 1881 Dívčí; 1921 Dívčí Hrad, Maidelberg. 3 P. Dív čí Hrad. Zámek. Něm. 5 Prvotně znělo MJ Děvčice — 1267 Deuziz: příp. -ice к OJ Děvek. Od 1403 Dyewczie, 1539 Diwczij: adj. dívčí, tj. hrad, zámek. R. 1587 b/w: Dibicz. Od 1676 MJ i německy Maydlbergk „dívčí hora“ , neboť Maydl deminut. к sthn. Maid „děva“. Původně asi Děvčice označovalo ves pod hradem Dívčí. Viz Děvín. 2. Hrad Nový 1 Hrad 5 km jižně od Blanska. 2 1456 z Nových Hraduov, АС X, 269; 1531 na gruntu mém nowohradskem, PB V, 68 ; 1567 zámek Nowy hrady, ZDO XXVIII, 4; 1846 Nowihrad. 3 Hrad vystavěn v sousedství Starého Hradu (Ronov, v. t.), 1645 pobořen Švédy. 5 Jméno Nový Hrad na rozli šení od sousedního staršího hradu, viz Ronov. První doklady jm. jsou v plu rálu Nové Hrady, tak ještě 1567. 3. Hrad Nový 1 Hrad u Kopřivné (Sumpersko). 2 1417 Neuhaus řečený Fürtenburg, Sedláček, Zbytky register 738; 1480 Nowy Hrad, PO V, 125; 1492 v horách mých nowohradskich, PO V, 277; 1570 na ves Neuhaus, PO XXV, 20; 3 Hrad zanikl patrně za válek uher ských v 2. pol. 15. stol. Pod hradem stávala ves Neuhaus, která zanikla po 1570. 5 R. 1492 v pl. Nové Hrady. Něm. zván Neuhaus „nový dům, tj. hrad, zámek“, Fürchtenburg (něm. fürchten „obávati se, míti strach“), ojediněle též Gabelsberg (něm. Gabel „vidle“ — pa 290
trně podle tvaru kopce nebo jeho hře bene, gabeln „větvovitě se štěpit“ ). 4. H r a d S m i l ů v , viz Hradiště Smilovo. 5. H r a d S t a r ý , viz Ronov (u Blanska). 6. Hrad Starý 1 Samota u Zeletavy (Telečsko). 2 1893 Na starém hradě; 1906 Starý hrad. 5 Název svědčí o tom, že v těch mís tech stával starý želetavský hrad. # MJ: apelat. hrad, psi. gorilu „Burg“ . CV 193; Prof I2 735-736; Šmilauer PST I 124. Viz Hradec, Hrádek, Hradčany, Hradiště. Hradčance Malé 1 Zanikly u Zlatník (Opavsko); Sl. 2 1437 Hradczancze Male, Kapras I, 27; 1440 Hradczancze Male, Kapras II, 45; 1486 dvuor, jenž slově Male Hradczancze blíž Jactarze, ZDOp III, 13; 1502 dvuor Hradczancze blíž Opavy, ZDOp III, 28. 3 Ves zanikla v 15. stol., v 16. stol. tu byla jen tvrz a dvůr Mošovec; dvůr byl 1840 parce lován. 5 MJ: deminut. k *Hradčany přípo nou -ec ( < bCb). Přívlastek Malé k roz lišení od Hradčan v starém Opavsku (nyní v Polsku). Název dvoru Mošovec — podle Mošů z Bittendorfu (kolem r. 1700): příp. -ovec, kterou se dosud tvoří v lašských nářečích PJ k vlast níkovu příjmení, např. Janišovec, Ondrovec, „patřící Janišovi, Ondrovi,“ tak i Mošovec. CV —. Viz níže. 1. Hradčany 1 Ves 9 km sz od Byst řice p. H. 2 1348 Hradczan, ZDO I, 44; 1359 villam Hraczan, ZDO I, 661; 1398 de Hraczan, villam Hradczany, ZDO VI, 758; 1518 v gruntech mých hradczanskych. . . z Hradczan, PO X, 319; 1523 na ves Hradczany, PO XII, 120; 1563 z Hraczan, PO XXIII, 305; 1672 Raczan, Děkan, matrika lipnická; 1718 Hraczan; 1720 Ratschan; 1751 Hradczan; 1846 Hradschan, Hracžany; 1872 Hradschan Hradšan (!); 1885 Hrad schan, Hradčany. 3 P. Dřevohostice. V 14. a 15. stol. tvrz. Ces.
4 Hračany, k Hračanom, v H-ách, za H-ama, Hračaňák, hračanské. 5 Ves leží u vých. hranic moravských MJ s -any. Šrámek Abhandlungen II 362. 6 PJ Zámčiska, na Zámčiskách. 2. Hradčany 1 Dříve samostatná obec, nyní část obce Hradčany-Kobeřice (Prostějovsko). 2 1078 Gradcane, CDB I, 79; 1126 Hradczane, CDB I, 110; 1512 Hradczany, PO IX, 64; 1517 v Hrad čanech, CMM 1957, 307; 1531 Hrad czany, PO XV, 35; 1607 Hradczany, Poz. kniha kláštera Hradiska; 1720 Hračzany; 1846 Hradschan Hradčany; 1872 Hradschan, Hradčany (!); 1893 Hradschan, Hradčany. З P. Vřesovice. Ces. 4 Račane, z Račan, Račanák, račanské. 5 R. 1078 není G > H, jméno v nom. Gradczane, 1126 Hradczane. 3. Hradčany 1 Ves 2,5 km jjv od Tišnova. 2 1397 in villa Raczan, CDM XII, 427 1437 de Raczan, ZDB XII, 417; 1604 z dědiny Hradcžan, PB XXXIII, 292; 1674 Racžany; 1702 z Hracžan, Matr. v Něm. Knínicích; 1718 z Raczan, Matr. v Něm. Knínicích; 1718 a 1720 Ratschan; 1727 Raczanio, 6 . p. lat., Matr. v Cebíně; 1751 Hradschan; 1846 Hradschan, Hradčany; 1872 Hradschan, Hradčany, 1893 Hradčan, Hradčany. З P. Tišnov. Nad vsí stával hrad ne známého jména, snad záhadný Zuzinov. Ces. 4 Račane, do Račan, Račaňák, račanské. 5 Doklady tohoto MJ kolísají mezi Račany a Hradčany: v Hr- odsunuto H-, srov. Hrabičín — Rabičín, nář. rách — spis. hrách. Proces hr — r doložen i zvratnými analogiemi typu Hostěrádky — Hostěhrádky, Ručka — Hruška, dnes Hrušky apod. Gebauer HM I 466; Utě šený Nář. přech. pásu 171. # MJ: akuz. pl. k apelat. hradčěnín „obyvatel hrad ce, Hradce“ . Lze předpokládat i význam „lidé vázáni službou k některému hra du“ srov. Purkmanice. CV 193; Prof I2 736-737; Spal 84; Schwarz 194; Ge bauer Slov. stč. I 483. 6 PJ: U tábora. 19*
Hradčovice 1 Ves 5 km sz od Uh. Brodu. 2 1247 Radichowiz, střv. falzum, CDB IV, 107; 1360 in Hradsouicz, ZDO I, 701; 1372 Rautziwitz (!), Liber nego tiorum; 1374 prope Raczouicz, ZDO II, 489; 1385 super villa Hradsowicz, ZDO IV, 576; 1405 Hradssouicze, KP I, 115; 1406 in villa Hradczowicz, ZDO VII, 321; 1418 z Hradčovic, KP II, 559; 1437 prope Hradssowicz, ZDO X, 273; 1437 v Hradczowiczich, PO III, 15; 1463 v Hradssowiczich, PO IV, 4; 1490 dvuor muoj hradczowsky, PO V, 240; 1512 na ves Hradczowicze, PO VIII, 361; 1518 ves Hradczowicze, ZDO XVIII, 17; 1503 ves Raczowicze, ZDO XVI, 57; 1612 do dědin . . . Hradcziowicz, PO X XX VII, 322; 1671 Hradczowitz; 1673 ecclesia Ratzouicensis . . . Hraczouii, Děkanská matr. uherskobrodská; 1718 Hradtzowitz; 1846 Hradschowitz, Hradčowice; 1872 Hratschowitz, Hradčovice; 1881 Radičovice; 1885 Hračovice či Radičovice, Catal. cleri; 1885 Hradschowitz, Hračo vice, Hradčovice; 1924 Hradčovice. 3 P. Uh. Brod. V 14. stol. tvrz, v 15. stol. farní kostel (patroc. Všech sv.). Ces. 4 Hračovice, Hračovjan, hračovský. 5 MJ je zapsáno ve středověk, falzu k 1247 Radichowize, 1372 Rautziwitz, 1360 a 1385 Hrads(ovice): příp. -ovice je připojeno k OJ, které mohlo znít Rač, Radša (hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem Rad-, -rad „gern“ , např. Bolerad, Třeborad, Radomysl apod.), nebo vzhledem k do kladům 1360 a 1385 i Ratša (hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem Rat-, -rat „bojovat, pugnare“, varianty k Boj-, např. Rati boř, Ratslav, Načěrat; OJ Ratša už u Miklosiče PN 305). Ve všech uvede ných osob. jménech se souhlásková sku pina mohla vyvinout v č: Račovice (srov. Bučovice). Protože jm. počíná na Ra-, bylo k němu zvratnou analogií po dle hojných případů Hr-jR- (např. Hra bičín!Ra bišín, Hostěrádky/Hostirádke ) předřazeno H-, čímž významem spojo 291
váno s hrad „Burg“ , takže do grafiky proniklo -dč-: Hradčovice (u jm. Bučo vice této sémantické opory nebylo). CV 113; Prof —, III 510 (Račín). 1. Hradec 1 Ves 8,5 km ssv od Jese níku; Sl. 2 1611 Gródis, A 147; 1613 Gródytz, A 147; 1805 Groeditz; 1836 Grdditz; 1894 Gróditz; 1924 Hradec, Gróditz. 3 P. Hradec. Ves vznikla teprve na konci 18. stol. kolem statku téhož jména. Něm. 4 Grets. 5 Z něm. 1611 Gródis plyne, že nejde o slovanské *gordi>Ci „hradec“, s nímž 1924 neporozuměním spojeno, ale o genitivní něm. MJ Gródis „Grodův, patřící Grodovi“ . Nazván snad po dle majitele statku Mikuláše Grodise z r. 1424. Schwarz 299. 2. Hradec 1 Městys 8 km jjz od Opa vy; Sl. 2 1078 iuxta civitatem Gradecz, CDB I, 79; 1160 iuxta civitatem Gradek, CDB I, 208; 1183, falzum z 13. stol., ante castrum Hradech . . . ad castrum Hradec, CDB I, 402; 1228 de Graez, CDB II, 321; 1234 de Gradez, CDB III, 76; 1236 de Gradech, CDB III, 141; 1249 de Hradecz, CDB IV, 171; 1250 (středov. fal zum) in Gradech, CDB IV, 188; 1256 de Gradech, CDM III, 227; 1258 de Graez, CDM III, 274; 1261 de Gretz, CDM III, 323; 1271 de Gredz, CDM IV, 53; 1279 in Gretz, CDM IV, 168; 1286 in Hradecz, CDM IV, 244; 1288 de Gredce, CDM IV, 270; 1293 castri nostri Grecz, CDM IV, 317; 1296 in Grecz, CDM V, 58; 1311 dicti castri Grecz, CDM VI, 52; 1320 de Grecz, CDM VI, 156; 1377 gen Grecz, Gr-M II, 488; 1441 faráře hradeczkeho, Kapras I, 40; 1464 Hradecz, Kapras I, 68 ; 1473 na Hradecz, Kapras II, 87; 1586 zámek a město Hradecz, ZDOp VIII, 1; 1655 in G raz. . . parochia Grazensis, ACO B 12; 1720 a 1736 Grátz; 1805 Graz; 1835 Grátz; 1870 Grdtz, Hradec, Catal. cleri; 1894 Grdtz, Hradec. 3 P. Hradec. Již v 11. stol. tu byl hrad střežící cestu do Polska (do 1485 zeměpanský). Pod hradem vzniklo městečko. Patroc. kostela v 13. stol. sv. 292
Václava, později sv. Petra a Pavla. Čes. 4 Idu na Hradec, z Hraca, Hradečák \ Hradečan \Hradecy (Benkovice); hradec ký. Něm. Grats. 5 K 1078 a 1106 není <7 > ři. Něm. poprvé 1228 de Graec: východiskem sekundární přehlásky v něm. Grátz se stal český lokál v Gradci; protože něm. a je za české a (nikoli o), je třeba předpokládat Grdtz grad (nikoli gordb event. grod). Po čáteční G svědčí o neprovedení změny g > h, srov. 1256 Grussene pro Hrušov u Ostravy. Schwarz 298, 294. 6 Doubra vy (myslivna), Stránka. 3. Hradec 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Nová Hradečná, 8 km ssz od Uničova. 2 1344 Hradecz, CDM VII, 572; 1371 Hradcz, CDM X, 118; 1437 in villa Hradecz, ZDO X, 123; 1547 ves Hradcze (!), ZDO X X V , 83; 1552 prodávajíc mi Hradcze, PO XXI, 297; 1565 z Hradce, LSA 67; 1718 Grdtz; 1720 Grdtz, Hradetz; 1751 Groetz; 1846 a 1872 Grdtz, Hradec. 3 P. Úsov. Něm. 4 Hradečák, hracký, Hrac; něm. Grets. 5 O něm. Grdtz viz Hradec 2. Hradec Kozí 1 Dříve osada, nyní místní část obce Hradec (Opavsko); Sl. 2 1835 Ziegenburg, Kozyhrad; 1870 Zie genburg, Kozíhradec, Catal. cleri; 1894 Ziegenburg, Kozí Hradec. 3 P. Hradec. Ces. a něm. 5 Přívlastek Kozí častý u PJ pro ná zvy pastvin, např. Kozí důl. Kozí les atd. Do něm. překladem Ziegenburg. 9 MJ: deminutivum k apelat. hrad: hradec < *gordbCb. CV 193; Prof I2 737 n. O něm. Grátz viz Hradec 2. 1. Hradečná 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Bílé Lhoty, 7 km zá padně od Litovle. 2 1365 Hradeczna, ZDO I, 805; 1371 super villa Hradiczne . . . in Hradiczna, ZDO II, 74; 1384 in Hradeczna, ZDO IV, 395; 1406 Hra deczna, ZDO VII, 141; 1407 in villa Hra deczna, ZDO VII, 461; 1437 Hradeczna, ZDO X, 183; 1673 Hradeczna; 1718 Hra deczna; 1720 Hradeczny; 1751 Hradecz na; 1846 Hradetschna, Hradečna; 1872
roslavic. 2 1046, falzum z 12. stol. Nagradku, CDB I, 382; 1073, falzum z 12. stol. Nagradcu, CDB I, 386; 1131 in 4 Na Hradečná |do Hradečné, HraGradec, CDB I, 115; 1227 in Erdpurga, dečáci, Hradecké. CDB II, 301; 1244 in Erpurch, CDB IV, 2. Hradečná 1 Dříve samostatná obec, 43; 1292 apud Antiquum Erpurch, CDM nyní osada obce Nová Hradečná, 8 km IV, 300; 1447 drže Erpurk městečko, ssz od Uničova. 2 1344 Hradeschna, PB III, 55; 1516 městečko Erpurk, ZDB CDM VII, 572; 1371 Hradeczna, CDM XIX, 5 ed.; 1524 městečko Erpurk, ZDB X, 118; 1498 de Hradeczna, ACO 265, XXI, 21, ed.; 1540 na městečku Erpurku, 130; 1511 z Hradeczney, PO VIII, 285; 1523 z Hradeczna, PO XII, 175; 1547 ves ZDB XXVI, 75, ed.; 1561 na městečku Hrádku, jinak Erpurku, ZDO XXVIII, Hradecznu, ZDO X X V , 83; 1552 prodá vajíc mi Hradecznu, PO XXI, 297; 1655 56, ed.; 1846 Erdberg, Hrádek; 1872 parochus Marckendorffensis, ACO B 12; Erdberg, Hrádek. 3 P. Jaroslavice. Byl 1718 Marckersdorf; 1720 Markersdorf, tu již v 11. stol. knížecí hrad; v 15. Hradecznie; 1751 Markersdorf; 1846 stol. městečko. V 13. stol. komenda Markersdorf, Hradečná; 1872 Markers mailberských johanitů. Far. (již na poč. dorf, Hradečná. 3 P. Osov. Far. kostel 13. stol.) kostel sv. Petra a Pavla, ro sv. Vavřince. Něm. a čes. tunda sv. Oldřicha. Něm. 5 Německému MJ 1672 Erdberg h, jinak by bylo 29; 1585 do Hradkowa, Poz. kniha Gre-/Grddisch. Přívlastek Uherské se Chrudichrom, SAB, č. 3608; 1677 Hrad před 19. stol. v domácích úředních doku kow; 1718 Hratkow; 1751 a 1846 Hrad296
kow; 1872 Hradkow, Hradkov. 3 P. Boskovice. 4 Hrádkov/Řádkoví (arch.) Radkov, do H-/R-dkova, H-/R-dkovčák, -kovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov patrně původ, k OJ Radek, to hypokor. podoba někte rého ze složených OJ s komponentem rad- „g em “ , o nichž viz Hradčovice. Tam také o přiřazení počátečního H-, odtud spojeno jm. významem s hrad„Burg“ ; nářečí však arch. zachovává Rad-. CV 27; Svoboda StčOJ 200. 6 No vý mlýn, Pod bořím (myslivna). H r a d n i c e , viz Radnice. Na Hradské 1 Samota u Vrbky (Kroměřížsko). 2 1893 Na hradské. 5 MJ: adj. k hrad, doplnit třeba cesta. Na vých. Moravě dosud hradská „silnice“ . Původní význam tedy byl „cesta hradní, k hradu“ . H r a d y D í v č í , viz Děvičky. H r a d y S i r o t č í , viz Waisenstein a Rosenstein. Hrachovec 1 Ves 2,5 km jv od Val. Meziříčí. 2 1397 Hrachowecz, CDM XII, 114; 1464 Hrachowecz, KP IV, 357; 1480 na ves Hrachowecz, ZDO XII, 29; 1505 Hrachowecz, ZDO XVI, 67; 1535 Hra chowecz, ZDO XXIV , 4; 1675 a 1718 Hrachowetz; 1720 Rachowetz; 1751 a 1846 Hrachowetz; 1872 Hrachowetz, Hrachovec. 3 P. Rožnov. Čes. 4 Hrachovjané |Hrachovičané (Křivé), hrachovecký. 5 MJ: buď substantivizující příp. -ec k adj. hrachový (vrch, po rost), hrachová (Stráň), nebo k příjm. Hrách příp. -ovec, vyjadřující přivlast nění. CV 72; Prof I2 762.' 6 Hrádky, Bauerův mlýn, Spálený mlýn, V pod hájí, Sýkoří, Víchury. Hranečník 1 Původně ves, nyní část Slezské Ostravy. Sl. 2 1736 a 1808 Hranecznik; 1885 Hranečník, 1894 Hranecznik, Hranečník. 3 P. Slezská Ostrava. 4 Idu na Hranečník, z Hranečnika. 5 Za MJ pojato původní PJ, které z laš. apelat. hranečník „hraniční kámen, mezník“ . Ves ležela na hranicích katast
rů Slezské Ostravy a Radvanic. CV —; Prof —. Hranice 1 Město v Přerovsku. 2 1169 locum, qui Granice vulgo dicitur, CDB I, 247; 1201, falzum z poč. 14. stol., villam forensem, que Hranicz vulgari nomine appellatur, CDB II, 352; 1251 falzum; civitatem in Hranicz, CDB IV, 212; 1276 civitatem, que Alba Ecclesia nuncupatur, CDM IV, 122; 1292 in Alba Ecclesia, CDB IV, 302; 1398 die vesten und stat Weissenkirchen, CDM XII, 463; 1437 k Hranicziem, PO III, 20; 1448 in Hranicz, ZDO X , 784; 1478 de Hranicz, Monum. universitatis Prag. I, 132; 1491 na městě Hranicích, z dávna jiným jmé nem Biely Kostel německým hlaholem, AC XVI, 395; 1519 soukeníkóm hraniczkym, PO XI, 21; 1531 fojta hraniczkeho, PO XV, 142; 1545 na předměstí jeho hraniczkem, PO XIX, 224; 1550 v Hraniczych, PO XXI, 98; 1561 na před městí jeho hraniczkem, PO XXIII, 177; 1580 na Hraniczych, PO X X X , 56; 1587 na Hranyczych, PO X X X I, 419; 1610 na Hraniczych, PO XXXVII, 102; 1612 statku hraniczkeho, PO XXXVII, 453; 1612 město Hranicze, ZDO XXXIII, 63; 1616 blíž města Hranicz, PO X X X IX , 92; 1624 z Hranicz, Matr. v Lipníku; 1633 Weiskirch, Hranice; 1677 versus Hranicium, Děkan. matr. lipnická; 1672 Weisskirchen; 1718 Weyskirchen; 1720 Weisskirchen, Hranitze; 1846 Weisskirch, Hranice; Weisskirchen, Hranice. 3 P. Hranice. 1251 povýšeny na město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel Stětí sv. Jana Křtit. V 18. stol. soukenictví, 1783—1796 keramická továrna. Byla tu silná židovská obec. Ces. 4 Ty Hranice, k H-ám, v H-ách, za H-ama, Hraničák, hranický. 5 M J: pl. k hranice „mez, limes“. Lat. 1276 Alba Ecclesia, překladem německé 1398 Weisenkirchen, 1491 „německým hlaho lem“ Biely Kostel. Město náleželo pre monstrátskému klášteru Hradisku u Olo mouce; poněvadž premonstráti měli bílý oděv, dán patrně název Alba Ecclesia = 297
bílý kostel, tj. kostel bílých kněží; nebo byl kostel v Hranicích skutečně ná padný bělostí svého stavebního mate riálu nebo vnitřního prostoru. Něm. ná zev Weisskirchen byl příčinou (podobně i Alba Ecclesia), že Hranice byly zamě ňovány s jinými, podobně v němčině znějícími MJ, zejména s Holičem na Slovensku. Proto v 2. pol. 19. stol. (i úředně) označovány Mährisch Weiss kirchen, což překládáno na Moravské Hranice, ba i Moravské Bělokostelí. V jiddiš zněl název města Reinic — z čes. genitivu Hranic. Název Hranice je z doby, kdy místo bylo posledním sídlištěm před pohraničním hvozdem. Skulina VVM 11 (1956), 82-83; ČV 175; Richter CSPS 1952, 81; Prof I 763-764; Prásek Úvahy 84. 6 Původní PJ na Hráni cku viz Hosák, sb. Krajského vlastivěd, musea v Olomouci, ř. B-3 (1955/1958), 189-193. V. též Kramoliš, Záhorská kronika 14, 100—103 a Souček tamže 27, 73 n. 1. Hraničky 1 Dříve osada obce Nové Vilémovice, nyní část obce Uhelná (Javom icko); Sl. 2 1785 Grenzdorf, Jese nicko 346; 1805 Gränzdorf, 1836 Grenzdörfel; 1894 Gränzdorf; 1924 Hraničky, Gränzdorf. 3 P. Janský Vrch. Osada za lož. na konci 18. stol. Něm. 5 Něm. 1805 Gränzdorf, 1836 v deminut. Grenzdörfel „ves, víska na hra nici“. 2. Hraničky 1 Kolonie vsi Vránové (Mohelnicko). 2 1498 Hraniczky, ZDO XVI, 7; 1846 Hranitschek, Hraničky; 1872 Hranitzka, Hraničky. 3 P. Vrá nová. Ves byla v 16. stol. pustá, 1782 obnovena parcelací dvora. 5 Něm. Hranischek z čes. gen. z Hraniček. • MJ: pl. k apelat. hranička, deminutiva k hranice „Grenze“ . Nazý valy se tak drobné parcely u hranic katastrů. Časté PJ. CV —; Prof I2 764. Hraničná 1 Dříve osada obce Petrovice, nyní obce Skorošice (Vidnavsko); Sl. 2 1680 aussen Grantzugrunde, Jese nicko 359; 1805,1836 a 1894 Gränzgrund, 298
1924 Hraničná, Grenzgrund. 3 P. Frýdberk; ves založena 1690. Něm. 5 Pův. něm. Grenzgrund „statek le žící při hranici, hraniční údolí“ . Ves leží na zemské hranici, odtud i čes. Hra ničná. Hrástovice 1 Zanikly mezi Věteřovem, Strážovicemi a Sobůlkami (2dánicko) v trati Hrástovec (Nekuda 39). 2 1131 Hrastouicih, CDB I, 115. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Chrást ■<— apelat. chrást „Reisig, Gesträuch“ ; zn. ves lidí Chrástových. ČV —; Prof II 55; Svoboda StčOJ 197. 1. Hrbov 1 Ves 4 km západně od Velkého Meziříčí. 2 1296 villam Her bowe, CDM V, 44; 1377 Hrbow, ZDB VI, 524; 1447 Hrbow, ZDB XII, 544; 1555 ves Hrbow, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Hrbow, ZDB X X X II, 117; 1679 Hrbow; 1718 Hiebow; 1720 Herbow; 1751 Hrbow; 1846 Hrbau, Hrbow; 1872 Hrbau, Hrbov. 3 P. Velké Mezi říčí. Čes. 4 Hrbovák, hrbovské. 5 V dokladu z 1296 zachován průvodní vokál u r: Herbow. Tak i v něm. od 1720, koncové -au < čes. -ov. 6 P J: Stráž. 2. Hrbov 1 Zanikl v okolí Rosic (Ivančicko). 2 1355 Hwrbow, ZDB III, 107; 1358 villam Hirbow, ZDB III, 210; 1464 villam desertam Hrbow, ZDB XIII, 4. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hrb <— apelat. hrb „Höcker“ . ČV 73; Prof I 2 766-767, V 568; Svoboda StčOJ 195. Hrčava 1 Dříve kolonie, nyní samo statná obec, 8 km jv od Jablunkova; Sl. 3 P. komory těšínské. Založena v pol. 17. stol. První historická zpráva se do chovala k r. 1645 v souvislosti s šancí Hertiawa, která patřila do dvojitého pásma obranných pevnůstek budova ných v celém jihotěšínském pohraničí na ochranu před vpády z Uher Jablun kovským průsmykem. V aktech a v ma pách komory těšínské se píše Hertiawa, Hiertzowa, 1778 „pasuňky okolo Herčavého“ . Ves byla patrně osídlena lidmi
z jižního Těšínská. Viz Macůrek, Z dě jin obce Hrčavy, Slezský sborník 1956, 516—526, a podrobnou etnografickou monografii Ivo Stolaříka, Hrčava, Ost rava 1958, str. 11—18. 4 Te Hyrčavy/-ve/Her-, ojed. Horčavy/ -v e ; H-čav’ok, h-čavsk’i. 5 V místním nářečí apelat. hvrčak „buk, suk v dřevě“ , pracovat v hvrčach „v bukovém lese“ . Podle toho by Hrčava zn. asi tolik, co sousední Bukovec (v. t.). Protože však příp. -ava se tvoří hydronyma (Ostrava, Olšava atd.), pokládáme jm. Hrčava spíše za původní jm. potoka odvozené příp. -ava od nář. hrčavy „hlučný“ , hrčet, nář. hyrčeč „bublavě, rychle téci“ . 0 -ava viz Opava. ČV —; Prof —; Davídek Těšínsko 12; Macůrek SlezSb 1956; Kellner Vých. laš. nář. II 177; Stolařík monografie Hrčava, Ostrava 1958 (tam 1 PJ). 1. Hrdibořice 1 Ves 7 km východně od Prostějova. 2 1254 inter villam Hrdiwboricz . . . CDM III, 205; 1304 ville Hyrdoboricz CDM V, 165; 1321 Herboricz, CDM VII, Suppl. 206; 1358 villam Hrdieboricz, ZDO I, 611; 1463 Hrdieboricz (2. p.), PO IV, 27; 1482 ves Hrdieborzicze, PO V, 215; 1536 proti Hrdieborzyczym, PO XVII, 102; 1590 ves Hrdieborzicze, ZDO X X X , 73; 1672 Hrdiboržycz, Děkan. matr. prostějovská; 1678 a 1718 Hrdiboržitz; 1720 Hrdiborschitz; 1751 Hrdiboržitz; 1846 Hrdobořitz, lépe Hrdiebořitz, Hrděbořice; 1872 Hrdiboržitz, Hrděbořice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Hrděbořice, do Hrděbořic, k Hrděbořecem, za H-ama, Hrděborščák, hrděborské. 5 V MJ má výchozí slož. OJ různý spojovací vokál: Hrdi-, Hrdoi Hrdě—; to bývá u slož. OJ často. 6 Svárov. Části vsi Hlenik, Uchmabov. PJ Blatná. 2. Hrdibořice 1 Zanikly někde na klášterství třebíčském. 2 1104, falz. z 12. stol., Grideborici, Kosmas 259. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hrdibor/Hrděbor, složenému z adj. hrd- „hrdý, pev
ný“ a -bor, o němž viz Borošín. Zn. ves lidí H-ových. CV 73; Prof I2 767; Svoboda StčOJ 94. Hrejkovice 1 Zaniklá ves neznámé polohy na klášterství třebíčském. 2 1156, falzum z 12. stol., Graykovici, Kosmas 260. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hrajek, zn. ves lidí Hrajkových. Po aj > ej: Hrejkokovice. Svoboda StčOJ 136; Prof I2 763 (Hraj ovice). Hrobí 1 Předměstí města Tovačova. 2 1480 s Hrobim, ZDO XII, 17. 5 MJ: buď adj. k hrob: hrobí, nebo kolektivum hrobí jako listí, zn. místo, kde jsou hroby. Taková místa bývala většinou na okraji měst. Srov. v C. Hro by; Prof I2 779. CV - . Hrobice 1 Ves 8 km sz od Vizovic. 2 1446 Hrobicze, ZDO X, 415; 1509 z Hrobicz, PO VIII, 174; 1548 ves Hro bicze, ZDO X X V , 97; 1671 Hrobicze; 1718 a 1751 Hrobitz; 1846 Hrobitz, Hro bice. 3 P. Lukov. Ces. 4 Ty Hrobice, na Hrobícoch, Hrobíčané, hrobícký. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hrob, zn. ves lidí Hrobových. Prof I2 778; Svoboda StčOJ 198; CV 72. Trať Na Hrobicích v Hvozdné. 6 Nové dvory, V Janůvkách (zaniklá ves). Hrohož 1 Ves patrně totožná s Herálcem (v. t.) na Novoměstsku. 2 1496 Hrohož, AC XVI, 508. 5 M J : z prvotního rogoz + ja > roho že, k němuž při skloňování utvořen nový nominativ a akuzativ rohož, -e, f. „rákos, sítina“, pak „rohožka, pletená z rohože, slámy apod.“ . Před počáteční r předsunuto h jako ve staroč. hroch — roh (beran), podobně lomoz — hlomoz; Gebauer HM I 465. Obráceně Hradča ny — Račany. Viz Rohozná, -zec. Hrochov 1 Dříve samostatná obec, nyní část obce Hrochov-Lipová-Seč, je jíž jméno bylo posléze zjednodušeno na Lipová (Konicko). 2 1846 Hrochow; 1872 Hrochow, Hrochov. 3 P. Suchdol. Založeno kolem 1660. Ces. 4 Hrochovák \Hrochu-, hrochovske \ 299
Neu Hrosinkau, Hrozenkow, Hrozinkow, hrochu-. 5 M J: příp. -ov k OJ Hroch 1872 Neu Hrosenkau, Nový Hrozenkov. (Roch) je analogická; nazváno po maji 3 P. Vsetín. Založen krátce před 1644; teli velkostatku Jakubu Hrochu Jalůvfarní (od 1752) kostel Nar. sv. Jana kovi z Melovic. CV 264 (bez); Svoboda Křtit. V 17. stol. sklárny. Při založení StčOJ 146. ves částečně kolonizována z Uher, od Hrotovice 1 Městys v Znojemsku. kud přišel do H. dnes velmi rozšířený 2 1349 super villa Ruthwicz, ZDB I, rod Országhů, zachovávající si posud 71; 1353 Hrutow, ZDB II, 109; 1355 vilsvůj kroj a osobitou lidovou kulturu. lam Hrutouicz, ZDB III, 120; 1383 Vil Ces. iam Hrutowicz, ZDB VI, 945; 1407 vil4 Ten Hrozénkov, na Hrozénkov, Hrolam Hrutowicz, ZDB IX, 196; 1412 ve zénkov’ané, hrozénkovský. 5 Osada by vsi Hrutovicích, KP II, 239; 1418 zboží la po založení nazývána Nová Dědina, mé v Rutovicích, KP III, 65; 1420 super Nová Ves, r. 1670 se již jmenuje Rozin villa Hruthowicz, ZDB XII, 106; 1448 ka, Rozínkov; název podle Roziny Pethe z Rutovic, KP III, 402; 1522 lidem svým z Heteše, manželky Mikuláše Pázmány hrotowskym, PB XII, 280; 1528 Hrutoz Pánazu, majitele panství; příp. -ov wicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, i -ka analogická podle starých poses. MJ f. 6 ; 1531 na grunty mé hrutowske. PB typu Benešov, Baška. Podoba Hrozen XIV, 248; 1531 z H rotow icz. . . z Hruto kov až od 1718: motivace prvotního wicz, PB XV, 114; 1570 v tvrzi mé HruRozínkov zapomenuta a jméno přiřazetowiczych, PB XXV I, 99; 1633 Hrottozeno k MJ Hrozinkov (viz H. 2.); proto witz; 1671 a 1718 Hrottowitz; 1720 Roi přívlastek Nový, Neu; v nářečí a r. towitz; 1751 Hrotowitz; 1846 Hrottowitz, 1848 pak spojeno s apelat. hrozéňky, Hrotowice; 1872 Hrotowitz, Hrotovice. „hrozen, rozinky“ . 6 Karolinina huť 3 P. Hrotovice. R. 1881 povýšeny na (nyní samostat. obec, v. tam), Kání, Koměstys. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. bylská, Na Babínku, Na bařinách, Na kostel sv. Vavřince. Ces. 4 Hrotovičák, hrotovské, hrotovické Čubově, Na jaseníkách, Na Kalencově, Pluskoveček, Salaše, U Šupáků, V Bře(Studenec). 5 MJ: příp. -oiuce k OJ žité, V Lušové, V Ratkově, Ve Bzovém, Hrut, ves lidí Hrutových. Nářeční u > o poprvé 1522 hrotowsky; načas kolísání V Stanovnici, Ves Vrančí, Za vodou, ji nak Závodí, Brodská. Lesy: Hliník, Hlu u/o a zvratnou analogií i uo: 1570 Hruotowicze. Pak ustáleno Hro-. Název po boká, Hluchá, Ráztoka, Ráztočné, Kyčedle některého Hruta z rodu erbu poloury, Přední a Zadní, Bezníkova, Bezkyd, Rybničiska, Ďúry, Grúň, Paluch, Kře trojříčí, u něhož křestní jméno Hrut oblíbeno, viz Hrutov, Rukštejn. Němec meň, Ujmisko, Hrdinka, Křížný, Chamké 1349 Ruthwicz pěkně koresponduje raďka, Grapy, Švarděnka, Jedlová, Cis čes. Hrutovice: Hr- zjednodušeno na gán, Fíkový, Pálenice (pl.), Vysoké lesy, R- (podobně Redisch < Hradiště), bylo Za m’ekyňkami, Skřádný, Kohútová, tedy již g > h; za -ovice je pravidelné Skýpalka, Boroška, Borčí, Klín, Kužel -wicz. CV 11, 73; Hrutov také u Prof ka, Korýtka (pl.), Vlčík, Zeberka, PaI2 785); DS 13, 91. 6 Panský dvorek, pradní (n.), Gigula, Filípky, Javorná. Nové dvory, Hájenka, Kruhovka, Hra2. Hrozenkov Starý 1 Ves 9 km jv j ničný mlýn, Parní pila, Zleby (myslivod Bojkovic. 2 1481 ves půstů řečenú na). PJ: Šibeniční. Hrozenkow . . . k tej vsi Hrozinkowu, 1. Hrozenkov Nový 1 Ves 15 km vý PO VI, 173; 1481 k tej vsi Hroznikowu, chodně od Vsetína. 2 1670 Rozynkow; PO V, 196; 1482 ves naši řečenú Hro 1718 Hrozinkow; 1720 Rosinkow; 1751 zenkow, PO V, 219; 1517 ves půstů Hro Hrozenkow 1846 Hrosenkau, Hrosinkau, zenkow, PO X, 232; 1519 o vsi pusté 300
Wysoke Lhotie, kteráž leží na potoku Hroznikowie, PO XI, 53; 1520 aby která jiná ves na potoku Hroznikowie, kterej by Wysoka Lhota říkali, než ta, kteráž nyní Hrozinkow slově, PO XI, 70; 1522 z Hroznikowa, jinak ze Lhotky, PO XII, 54; 1522 z Hrozinkowa, jinak z Wysoke Lhoty, PO XII, 54; 1531 do vsi její Hroz nikowa, PO XV, 155; 1532 z Hrozniko wa, PO XV, 218; 1550 ves pustou Hrozynkow, PO XXI, 122; 1551 ves pustou Hrozinkow, ZDO, 145; 1618 z dědiny Hroznikowa, LSA 516; 1647 z Hrozni kowa . . . u fojta hroznikowskyho, SA V, 222; 1670 Rozinkow; 1718 Hrosnikau; 1720 Hrosinkow; 1751 Hrozenkau; 1820 obec hrozenská, SA VI, 207; 1836 Hrosinkau, Hrosenkau, Alt Hrosinkau, Hro zinkow, Hrozenkow, Starý Hrozenkow; 1872 Hrozinkau, Hrozinkow; 1885 Alt Hrozinkau, Starý Hrozenkov; 1906 Alt Hrosenkau, Starý Hrozenkov. 3 P. Světlov. Ves byla 1480 pustá, v 2. pol. 16. stol. opět osazena, ale kolem 1630 znovu dočasně pustá. Trpěla nepřátelskými vpády Hrozenkovským průsmykem. Farní (od 1776) kostel Nar. P. Marie. Ces. 4 Hrozénčané, hrozénský |To Hrozin ko, tm Hrozénk (!), z Hrozinka. Starý Hrozenk (Zítková). 5 MJ: přivlastňo vací příp. -ov k OJ Rozenek, to buď z Hrozen n. Drozen (Svoboda StčOJ 196, 197; obojí s „ ? “). Název vsi byl za chován ve jméně potoka (srovnej do klady z 1519), na němž po zpustnutí Hrozenkova založena nová ves se jmé nem Vysoká Lhota; původní OJ bylo lehce spojitelné s deminutivem k staroč. hrozn „Traube“ : hrozník, hroznek, gen. hroznka/hrozenka, odtud přejato do MJ h-, což ostatně před r, l bylo ve staroč. časté srov. Rohož — Hrohož (viz tam, Gebauer HM I 465). Významem se MJ přiřadilo dále na základě lidové etymo logie k nářečnímu hrozinky, spis. ro zinky, takže vznikl nový tvar Hrozénk (sg), z Hrozinková — nom. Hrozinko (viz sub 4). Přívlastek Starý až 1846
v protikladu k Hrozenkovu na Vsetín sku, který jako mladší dostal přívlastek Nový. CV 72; Prof —. 6 Lazky, Lazy, Na pile, Sagátky. PJ: Grúň. Hroznatín 1 Ves 10 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1365 in villa Hrosnyetin, ZDB IV, 162; 1447 villam Hroznyetyn, ZDB XII, 585; 1497 ves Roznietin, ZDB XVII, 16; 1538 ves Hroznietin, ZDB XXVI, 2; 1674 Hroznietin; 1720 Hrosnyatin; 1751 Hroznatin; 1846 Hrozniatin, Hroznětin; 1872 Hrozniatin, Hroznétín; 1924 Hroznatín. З P. Batouchovice. Čes. 4 (H)roznatín/ (arch.) (H)roznatice (Trnava), rozňacké/roznacké. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Hrozňata, v. n. Už v prvém dokladu a > é. 1720 obnoveno -atín. Název od velmože Hroznatý z rodu erbu lekna, v kterémžto rodě se OJ vy skytovalo a jemuž náležel i blízký Rudíkov. CV 72: 1351 Hroznetycz (týká se však Hroznětic); Prof I2 782. 6 PJ: Valy, Stráž. Hroznětice 1 Zanikly u Dobrého Pole v mezích dunajovických (Mikulovsko), kde je trať Rosenditzer Feld; Hosák, Mikulovsko, Brno 1956, 25. 2 1351 in Hroznetycz, ZDB II, 32; 1355 villa Hrossnatycz, ZDB III, 74; 1368 Hroznyeticz, ZDB V, 157; 1414 czu Rosnaticz, Bretholz, Das Urbar 129; 1583 ves pustou Rozniticze, ZDB X X X , 161. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k stč. jednoduchému OJ Hrozňata „kdo je hrozný“ . Zn. ves lidí Hrozňatových. MJ patří do výrazné jihozáp. mor. skupiny jmen s t-ovým sufixem ve výchozím OJ a s odpoví dajícím posesívním MJ na Ces.-mor. vrchovině (viz Hroznatín, srov. Sedlatice-Sedlatín). V některých dokladech za pisováno jm. s obvyklou dekompozicí Hr-/R-. Název obce podle Hroznatý z rodu erbu lekna, jemuž Drnholecko někdy před 1210 náleželo (viz Vávra CSPS 1957, 186). CV - ; Prof I2 781; Svoboda StčOJ 165, 201. Hroznov 1 Zanikl u Hlinská (Bystřič ko p. H.) v trati Hroznová. 2 1492 ves 301
Hroznov, ZDO XIV, 5, ed., 1522 na vsi pustej . . . Hroznově, ZDO XIX, 47, ed. 3 Ves byla původně lénem pánů z Lipého a zpustla na konci 15. stol. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hro zen, to z adj. hrozen „hrozný“ n. z apelat. hrozen „Traube“ (viz Starý Hrozenkov). CV —; Prof I2 782 (Hroznice). H rozová 1 Ves 7,5 km jižně od Osoblahy; enkl. 2 1389 Hrozowa, Lechner I, 17; 1557 z Hrozowey, DM IX 59; 1566 Rozovú (4. p.), Turek v CS1M 13, 13; 1582 ves Rozowu (4. p.), DM XV, 151; 1590 na Hruzowe, DM XIX, 1; 1672 Grossensis (ecclesia), Děkan. matr. oso blažská; 1676 Grosse; 1718 Grossee; 1720 Groše; 1751 Grosse; 1846 Groše; 1870 Grosse, Hrázová (l); 1882 Grosse, Hro zová. 3 P. Hrozová (biskupské léno). Zámek. Již 1378 farní kostel arch. Mi chala. Něm. 4 Něm. Groze. 5 MJ: přivlast. příp. -ova k OJ Hróz{a) -e—apelat. hráza „hrůza, strach“ , zn. Hrozová ves, lhota apod. O -ova-*--ová viz Hostišová. Stě. ó > u o : z Ruozovej (Hr-/R- je velmi časté, srov. zde příslušná hesla); uo > ů: 1590 Hruzowe. Něm. Grosse vychází z čes. předlohy, k Hr-/Gr- srov. Hradec/ Grátz. Podoba 1870 Hratová umělý no votvar. — Avšak není zcela vyloučeno, že základem MJ H. vlastně OJ Raz, to palatalizovaná hypokor. podoba k některé mu ze složených OJ s komponentem Rad-, -rad „gern“ (viz Hradčovice), k němuž předřazeno H- (srov. jm. na Hrad- i Rad-) a v němž a(á) > pol. o (srov. i dlouho udržované G- v Hliník). OJ Raz doloženo i z blízkého Bruntál ská (Rázová, v. t.). ČV 27; Prof —; Svo boda StčOJ 204 (OJ Hróza); Schwarz 299. Hrubčice 1 Ves 6 km v jv od Pros tějova. 2 1368 Hruhczicz, ZDO I, 1055; 1376 villam Hruhczicz, ZDO III, 376; 1387 villam meam Hruhczicz, CDM XI, 419; 1493 v Hrubcziczych, PO V, 307; 1499 ke vsi Hrubczyczem (!), PO VII, 302
46; 1515 z Hruhczicz, PO X, 109; 1587 in Hruhczicz, ACO B 12; 1633 Hrubězany (!); 1634 z Hruhczicz, Matr. v Pros tějově; 1665 z dědiny Hruhczicz, Matr. v Kostelci na Hané; 1672 ex pago Hrubschitz, Děkan. matr. prostějovská; 1673 Hruhczicz; 1720 Hruptschitz (!); 1751 Hrubschitz; 1846 Hrubschitz, Hrubssice; 1872 Hrubschitz, Hrubšice; 1885 Hrub schitz, Hrubčice. 3 P. Hrubčice. Zámek. Fil. kostel sv. Urbana; 1788 parcelován dvůr. Ces. 4 Hrobčece, Hrobečák, hrobčecké, hrobecké (Bedihošť). V místě zbytky hanáckého nářečí čuháckého. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hrubek, Hrubec n. Hrubča, ta substantivizací adj. hrubý „velký“ n. „neslušný, grob“ . Zn. ves lidí H-ových. Na Komenského Mapě Moravy 1627 a 1633 uměle vytvořené jm. Hrubežany (podle sousedního Věrovany?). CV 73; Prof - ; Svoboda StčOJ 202; DS 4, 45. Hrubšice 1 Ves 5 km severně od Mor. Krumlova. 2 1353 in villa Hrubczicz, ZDB II, 92; 1365 sub villa mea Rubschicz, Cn M XI, Suppl. 6 ; 1406 vil lam suam Hrupczicze, ZDB VIII, 447; 1437 de Hruhczicz, ZDB XII, 184; 1437 villam Hrubczicze, ZDB XII, 237; 1446 villam suam Hrubczicze? ZDB XII, 599; 1481 ves Hrubczicze, ZDB XV, 41; 1530 od dvora svého hrubczicze/h/o, PB XIV, 243; 1581 na tvrzi jeho Hrubcziczych, PB X X IX , 271; 1628 z Hrubczycz, Matr. v Ivančicích; 1643 Hrubschitz, Urbář panství moravskokrumlovského; 1672 a 1718 Hrubschitz; 1720 Hruptschitz; 1751 Hrubschitz; 1846 Hrubschitz, Hrubčice; 1872 Hrubschitz, Hrubčice. 3 P. Mor. Krumlov. V 16. stol. tvrz a samostatný statek. Ces. 4 Hrobčice, do Hrobčic, Hrobčičák/ Hrobičák, hrobické/hrobčické. 5 MJ znělo do konce minul. stol. Hrubčice (v. t.). Podle lat.-něm. znění Hrubschitz, v němž oslabeno bč na bš, upraveno na nesprávné Hrubšice (snad též přikloně ním k příjm. Hrubeš). CV 73 myslí na
„dialekt.“ bč > bš. 6 Osinková továrna. H r u d a , viz Ruda. H r u d k a , viz Rudka. Hrušice 1 Zanikly u Domaželic na Přerovsku v trati Hrušicko. 2 1381 de Hrussicz, ZDO IV, 134; 1384 de Hrussicz, ZDO IV, 476; 1523 na ves pustou Hruosycze, PO XII, 120. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Ruš n. Hruš, o nichž viz Hruška. Zn. ves lidí Ruso vých, Hrušových. CV —; Prof I2 783. Hruška 1 Ves 6 km západně od Ko jetína. 2 1078 Rusca, CDB I, 79; 1160, Rusca, CDB I, 208; 1368 in Hrusca villa, ZDO I, 980; 1720 Hrušky; 1751 Hruschka; 1846 Hruschka, Hrusska; 1872 Hruschka, Hruška; 1881 Ruždka. З P. Kojetín. Farní od 1851 kostel sv. Jana Nep. Čes. 4 Hroška, do Hroške/na Hroško, Hrošák, hrošeské. 5 Zápisy 1078 a 1160 jsou bez H-; nejde tedy, jak by se na první pohled zdálo, o zjednodušení sku piny Hr- jako stč. Hradčany/Račany, neboť by r. 1078 muselo být Grusca! MJ utvořeno příp. -ka k OJ Rus < adj. rusb „rusý“ zn. ves Rusova. Vzhledem k nedokonalosti grafiky nej starších ná pisů nelze Rus- odlišit od jeho palatalizovaného protějšku Ruš-. Na pozadí stč. hr/r snadno přikloněno k apelat. hruška „Birnbaum“ , proto obojí Hrušky (v. n.) v němč. Birnbaum; srov. i Hru šice. I zaniklé jm. Hruškovice (v. t.) do voluje výklad jak z OJ Rusek („kdo je rusý“ , srov. Bělek, Modřek, Plavek), tak z OJ Hruška „Birne“ . Hruška, Hrušky i Hruškovice leží na starém sídelním území, což podporuje výklad z rusí). CV 195; Prof V 551; Svoboda StčOJ 201; Schwarz 195. Hruškovice 1 Zanikly jz od Osvětiman (Kyjovsko), kde je Hruškovický mlýn, Nekuda 147. 2 1365 villam Hruschcowicz, ZDO I, 822; 1373 villam Hrussowicz, ZDO II, 244, 1580 ves Hrusskowicze, PO X X X , 70; 1611 ves Hrusskowicze, Urbář buchlovský; 1935
Hruškovice (dvůr u Osvětiman). 3 Ves byla 1611 ještě osedlá. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Hruška, zn. ves lidí Hruškových. Viz však výše. 1. H rušky 1 Ves 7,5 km vsv od Břec lavě. 2 1368 in Hrusca villa, ZDO I, 980; 1384 Hruška, ZDO IV, 509; 1389 villam Hruski, ZDO VI, 57; 1416 Hrussky, ZDO VIII, 545; 1437 Hrussky, ZDO X, 246; 1550 ze vsi Hrussek, PB X X , 82; 1718 Bürnbaum; 1720 a 1751 Birnbaum; 1846 Birnbaum, Hrusský; 1872 Birn baum, Hrušky. 3 P. Břeclav. Ces. 4 K Hruškám, Hruščané, fern. Hruščanka, hrušecký. 5 Původní název v sg.: Hruška, od 15. století v plurálu. Viz Hruška. 6 V katastru zanikly Opatovice a Dluhonice (trať Na Opatovsku). 2. H rušky 1 Ves 4 km jz od Slavkova. 2 1294 de Hroska, CDM V, 4; 1305 villa Pyrbaum . .. villam Pyrbom, CDM V, 175; 1317 in villa, que Pyrpaums dicitur, CDM VI, 116; 1349 in villa Pi^rpaum, ZDO I, 69; 1361 in villa Pyrpaum, que vulgariter Hrušky dicitur, ZDB IV, 6 ; 1399 in Pyrbaum prope Nausedlicz, CDM XII, 524; 1550 gruntem mým hrusseczkym, PB X X, 71; 1617 z dědiny Hrussek, DM XXIII, 366; 1673 Büm baumb, Biembaumb; 1679 z Hrussek, Matr. v Šaraticích; 1718 Birnbaum; 1751 Birnbaum; 1846 Birnbaum, Hrusský; 1872 Birnbaum, Hrušky. 3 P. Slavkov (díl) a Hrušky (díl). Na konci 13. stol. tu bylo feudální sídlo. Ces. 4 Hruške, do Hrušek, v Hruškách, Hrušák, hrušecké. 5 První doklad 1294 Hroska nabízí výklad: příp. -ka k OJ Roš, domácké zkratce některého OJ po čínajícího na Ro- (Rostislav apod.), srov. MJ Baška. Hroska bylo nepochybně na pozadí hanác. u > o chápáno jako „hruš ka, Birnbaum“ , proto i něm. Birnbaum, Ces. Hrušky. Vztah Hroska-Hrušky může být ovšem i obrácený: v Hroska je nář. u > o, takže původní vlastně Hruška, o němž viz Hruška. H rušov 1 Dříve samostatný městys, 303
4 Něm. grušpa. 5 V dokladu 1131 nyní část Ostravy; 4 km severně od Grusouaz: Grušovas „v Hrušovanech“ , Slezské Ostravy; Sl. 2 1256 Grussene, lokál. Od 1314 doložena něm. podoba Listinář 11; 1332 de Gruschow, Listinář Gruspan: z čes. MJ vynecháno z druhé, 44; 1447 Hrussowie, Gr.-M II, 563; 1481 nepřízvučné slabiky -o- a -v - do něm. z Hrussowi, Prášková poz.; 1688 in pago > b, což je časté. Koncové -an nemělo Hrussow, VB 565; 1736 a 1808 Hruschau; v něm. sémantickou náplň, snadno se 1894 Hruschau, Hrušová; 1917 Hruschau, proto změnilo na -ach (Gruspach 1633) Hrušov. 3 P. P. Ostrava. 1804 povýš, a jméno rozděleno na Grus-bach (-bach na městečko. Far. Kostel. Ces. „potok“), jako by šlo o dvoučlenné slo 4 Do Hrušová, ku Hrušovu, v Hrušo žené MJ v němčině hojně se vyskytu vě, Hrušovjak, hrušovsky (Petřkovice). jící. Prof I2 711 pod heslem Hory vyklá 5 MJ 1256 Grussene: Grušěné, příp. -jan- k apelat. gruša, hrušě „hruška“ , dá -bach, jako pokračování stč. lokálu Grušovach. Neznal však doklady do r. zn. ves lidí sídlících u hrušky, v hruší, 1633. Beranek (Süddeutsches Archiv srov. Dubany, Lipany. Ale už 1332 Hru 1963,137) upozorňuje na tendenci měnit šov: jmenný tvar adj. hrušový, srov. Bu ve východní střední bavorštině u země kov, Jabloňov. Protože se slovo gruša pisných názvů koncové nepřízvučné -a většinou vyskytovalo ve zdrobnělé for v -ach; nepochybně tu měla vliv MJ na mě hruška, adj. hruškový, nebo hrušeň, -ach a -bach. Hrušovany: 1339 Gruspan, přestala se spojitost s ním v MJ pociťo ve starším nář. Krušpa, 1365 už Ruspach vat. R. 1481 a 1894 Hrušová, tj. ves (s obvyklým Hr/R) -»■ Grusbach, v nář. v hrušoví. V C. Hrošany (Prof I2 780), Krušpoch. Srov. i Svratka-Schwarzach. které patrně z Hrušany (Spal 61); srov. Wisnar-ON Znaim 18 předpokládá Hrušpol. Zagruszczany „obyvatelé místa za •<—Ruš-, které přišlí Němci slyšeli jako hruškami“. V. i Hrušovany. 6 Kolonie jámy Iry, Tovární kolonie. rus- (růst „rusý“, roth). 6 Steingassnedomky/Steingassnerhäuser, Na 1. H rušovany nad Jevišovkou 1 Měs rovy ty s 15 km vsv od Jaroslavic. 2 1131 pastvinách/Haidhof, Severní nádraží Nordbahnhof. Grusouaz, CDB I, 115; 1158 Grusouan, 2. Hrušovany u Brna 1 Ves 2 km zá CDB I, 245; 1314 de Gruspan, CDM VI, 76; 1339 ecclesie in Gruspan, CDM VII, padně od Zidlochovic. 2 1252 Rorbach 225; 1349 in Crvspan, ZDB I, 140; 1353 aliter dietám Hruschowani, CDB IV, 259; 1341 in Rorbach, CDM VII, 338; in Hrussowan, ZDB II, 91; 1365 de Ruspach, ZDB IV, 215; 1378 in villa Krusch1447 v Hrussowanech, PB III, 46; 1481 pan, ZDB VI, 552; 1406 de Hrussowan, Rušovany, KP V, 342; 1502 Rorbach, ZDB VIII, 416; 1409 de Cruspan, KP II, jinak Hrušovany, KP VII, 244; 1673 150; 1412 in villa Hrussowan, ZDB IX, Rorbach; 1718 Rohrbach; 1720 Rohr 265; 1562 městečko Hrussowany, ZDB bach, Hrussowany; 1751 Rohrbach; 1846 XXVIII, 46; 1580 z městečka Hrussowan, Rohrbach, Hrušowany, Rušwany; 1872 PB X X IX , 54; 1633 Gruspach, Hrusso Rohrbach, Hrušovany. 3 P. Hrušovany, wany; 1672 Gruszpach; 1718 Gruspach; které bylo spojeno s p. židlochovským. 1720 Grusbach; 1751 Gruszbach; 1846 Čes. Grusbach, Hrušowany; 1872 Gruszbach, 4 Hrušovane, k Hrušovanům, HrušoHrušovany; 1885 Grusbach, Hrušovany; vančák |-ščák, -nské; hrušovanščácké (Unkovice). 5 Již od prvního dokladu 1924 Hrušovany nad Jevišovkou, Grus bach. 3 P. Hrušovany. V 14. stol. tvrz, 1252 též něm. Rorbach, které je jiného původu než české Hrušovany; zn. „třti pak zámek; 1495 byly povýšeny na měs nový potok“ . Schwarz 279. • MJ: aku tečko. Již v 14. stol. far. kostel sv. Ště zativ pl. k hrušověné „lidé sídlící na pána. Něm. a čes. 304
místě hrušovém nebo přišlí z Hrušové“ . CV 195; Prof I2 784, 711; Spal 61; Beranek 84 („Leute bei den Birnbäu men“); Schwarz 295 (též ke *grušová řeka, hrušový potok); Houdek CVSMO XIII 46. Srov. Habrovany, Bukovany, Borkovany. Hrutov 1 Ves 16 km jjv od Jihlavy. 2 1528 Hruttow, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 5; 1590 ves Hrutow, ZDB X X X I, 52; 1678 Hrutow; 1906 Hrotow, Hrotov; 1924 Hrutov. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Hrotov, Hrotovák, hrotovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Hrut. 1718 až 1906 Hrotov: nářeční hanácké u > o. V. Hrotovice. Název podle některého Hruta z Hrutoviců (v. Hrotovice a Rukštejn). ČV 73 (k něm. Hruth, kmen hrothi); Prof I2 785. Ferulík VVM 14, 202-209. H r u t o v i c e , viz Hrotovice. H ř b i n e c, viz Břevenec. H ř e b č i n, viz Repčín. Hřebečov 1 Samota u Kamenné Hor ky (Svitavsko). 2 1906 Schönhengst, Hřebečov; 1935 Hřebečov, Schönhengst. 5 Něm. Schönhengst (z schön „krás ný“ a hengst „hřebec“, z čehož vlastně sémanticky české Hřebečov) není pů vodní název. Ten zněl Schündenhengst k schinden „antreiben, přiháněti“ , jak ukázal Schwarz 152. Nazván po své rázném horském hřebenu. Viz Schön hengst. Hříšice 1 Ves 5 km sv od Dačic. 2 1353 mediam villam in Hrzusycz, ZDB II, 63; 1358 in Rissicz, ZDB III, 253; 1361 de Zrisicz, ZDB IV, 19; 1399 villas Rzysscze . . ., ZDB VIII, 244; 1466 Rzissicze, ZDB XIV, 28; 1610 ves Hříšice, ZDB X X X IV , 45, edice; 1678 Reyspitz; 1718 Rayspotz; 1720 a 1751 Reyspitz; 1846 Reispitz, Hřyssice; 1872 Raispitz, Hříšice; 1881 Hřišice; 1885 Reispitz, Hříšice; 1893 Reispitz, Hřišice; 1906 Reispitz, Hřišice; 1915 Reispitz, Hříšice. 3 P. Dačice. Ces. 4 Ta (H)řišice, k (H)řišici, za (H)ři-
20
šici, (H)řišičák/hanlivě Řišán, (h)řišickej. Něm. Reišpic. 5 MJ nepochybně souvisi se základem, který je i v blíz kém jm. (Nová a Stará) Říše: sthn. griöz, střhn. grüß, grieß „štěrk, Kies, Sandkorn“ — úžením griß. Do češt. přejato s GrI— >■Hři-. Podrobněji viz Říše. V Hříšice má příp. -ice nejspíše deminutivizující význam k Říše/Hříše. Jm. zpětně přejato do němčiny s de kompozicí Hř-/R~, změnou í —> ai a za -šice analog, -špite: Reispitz. Srov. již něji ležící Lospitz, Polspitz, Wispitz, v nichž -spitz z čes. -šovice. CV 231 („nejasné“); Prof —; Schwarz 247, 335. 6 PJ Šafránice. Hubert Svatý 1 Samota u Malé Morávky (Bruntálsko); Sl. 2 1935 Svatý Hubert, Hubertskirch. 5 Název samoty podle kapličky za svěcené sv. Hubertovi (+ -H ug, viz Hukovice, a -beraht „skvělý;), biskupu lutyšskému (707—728) a od 13. stol. pat ronu lovců. Prof I2 790. Hubertuska 1 Turistická bouda Hu bertus, 2 km sz od Kobylé nad Vidnavou; Sl. 2 Zanikla 1950. 5 MJ: příp. -ka k Hubert, o němž viz výše. Bylo to příjmení prvního ma jitele. Tvořeno jako častá jm. samot a hospod, viz Bumbalka, Zavadilka. H u d k e n d o r f , viz Hynčina Dolní (v. t.). 1. Hukovice 1 Ves 6,5 km ssv od Nového Jičína. 2 1464 de Hukowicz, ZDO XI, 157; 1526 na grunt muoj hukowsky, PO XIII, 73; 1551 tvrz se dvo rem a ves Hukowicze, DM VII, 37; 1585 ke vsi . . . Haukowczi, PO X X X I, 24; 1585 z Haukowicz, PO X X X I, 26; 1590 na Hukowiczych, DM XIX, 1; 1592 o statek hukowsky, DM XV, 187; 1606 na Haukowiczych, DM XXIII, 55; 1606 manství hukowske, DM XXIII, 65; 1676 Haussdorfí; 1718 Hannsdorff (!); 1720 Hausdorjj, Hukowitze; 1751 Hausdorf; 1846 Hausdorf, Hukowice; 1872 Haus dorf, Hukovice. 3 P. Hukovice (biskup ské léno). V 16. stol. tvrz, pak zámek. 305
Far. kostel Navštiv. P. Marie. Něm. Po 1945 nově osídleno z blízkého okolí. 4 V Hukovicech (!), Hukovjan, hukovsky. 5 Čes. 1464 a 1526 Hu-, 1585 Hau-; v němě. poprvé 1676 Haussdorf < *Haugsdorf, v. n. R. 1718 neporo zuměním Hannsdorf. LiewehrON Kuhlándchens 75. 6 Lapač. 2. Hukovice 1 Osada obce Velká Kraš (Vidnavsko); Sl. 2 1291 Cras Hugonis, A II, 52; 1310 Cras Hugonis, A II, 52; 1358 de Hugowicz, Gr-M II, 223; 1460 Hawgisdorff, Gr-M II, 277; 1470 Hawgsdorf, Gr-M II, 281; 1805, 1836 a 1894 Haugsdorf; 1924 Hukovice, Haugsdorf. 3 P. Červená Voda. V 16. stol. léno knížectví niského. Něm. 5 R. 1291 a 1310 Cras Hugonis „Hu gova Kraš“ (viz Kraš). To počeštěno analog, příp. -ovice: 1358 Hugowicz, v němč. s diftongizací 1460 Hawgisdorff „ves Hugova“ . 9 MJ: příp. -ovice k OJ Huk(o) něm. Hugo, které latinizovanou podobou něm. hypokoristika Huger, v němž sthn. hugu, střhn. húge „chytrý, vtipný, rozumný“ . Zn. ves lidí Hukových. CV 73 (odkazy na Huč, Hučice v C. jsou mylné); Lexer 95 a I 1378; DS 13, 94; ZMK V 74. Hukvaldy 1 Osada obce Sklenova a hrad, 10,5 km jz od Místku. 2 1234 Amulfhus comes de Hucesvage, CDB III, 66 ; 1235 de Hugensvald, CDB III, 119; 1236 de Hvswalde, CDB III, 129; 1285 de Hukenswald, CDM IV, 227; 1327 in Huckenwald, CDM VI, 356; 1347 castra nostra Hokenwald, Reg. V, 129; 1359 castrum nostrum Hokemwalde, CDM IX, 142; 1400 Hawkwáld, CDM XIII, 1; 1400 Hugvaldy, CDM XIII, 44; 1446 z Huckenwalduow, KP III, 560; 1438 na Hukwald, LSA III, 185; 1474 prope Huckwald, Lechner I, 90; 1480 k Hukwaldom, PO V, 114; 1500 úřed níka svého hukwaldske(h)o, PO VIII, 35; 1501 pán hukvaldský . . . v Huk valdy . . . panství hukvaldské, LSA 74; 1522 na Hugwaldech, PO XII, 79; 1542 na Ugvaldech . . . písař hugvaldský, LSA 306
563; 1545 nad valachama panství ougvaldského, SA II, 89; 1563 na Vkwaldech, DM XII, 290; 1575 na Hukwaldech, PO X X IX , 82; 1581 panství hukwaldskyho, Urbář panství hukvaldského; 1584 na zámek náš Oukvaldy, LSA 531; 1590 na Aukwaldech, DM XIX, 1; 1649 panství hochwaldskeho, DM XXI, 359; 1672 zu Hochwaldt, Matr. v Litovli; 1672 cum Castro Hoch waldt, Děkan. matr. ostravská; 1673 za Auchffaldy, Matr. v Hranicích; 1720 a 1751 Hochwald; 1846 Hochwald, Ukwaldy; 1872 Hochwald, Hukvald; 1893 Hochwald, Hukvaldy. 3 P. Hukvaldy (náleželo olomouckému biskupství). Hrad vystavěn krátce před 1235, 1762 vyhořel. 1760 ve vsi vystavěn zámek. Ves pod hradem vznikla na poč. 18. stol. Farní kostel sv. Maximiliana. Ces. 4 Ukvaldy, idu na Ukvaldy, na XJkvaldach, z Ukvald, obývat, jm. „z Ukvald“, zřídka Ukvaldan, ukvalcky. 5 Hrad vystavěl Arnold z Hückeswagenu z družiny Přemysla I. a nazval jej po dle svého rodového hradu Hückeswa genu ve Vestfálsku. Název však byl pozměněn: místo -wag, -wacht „stráž“ je -wald „les“ a místo Hoch- „vysoký“ je Huk; tato druhá změna je doložena i v hesenském Hukwald místo Hoch wald. Původně tedy MJ H. znamenalo „vysoký les“. Od r. 1400 Hugvaldy: plurál proto, že v sousedství starého hradu Hukvaldu byl vybudován hrad nový, takže tu po jistý čas stály dva hrady. Srov. Drahotuše. CV 258 („vy soký les“ ); Prof —; Schwarz 224 (k OJ Hugo); Hosák Acta UP 156. 6 Na Ka menci, Podlesí. H u 1 č í n, viz Hlučin. Hulín 1 Město 6 km vsv od Kromě říže. 2 1224 in Hulin, CDB II, 265; 1238 apud Hulin, CDB III, 174; 1248 in Hvlin, CDB IV, 133; 1261 cum forensi villa Hulyn, CDM III, 323; 1267 de Hullyn, CDM III, 402; 1290 in Hulin, CDM IV, 291; 1292 in Hvlin, CDM IV, 308; 1294 in Hulin, CDM V, 1; 1301 de
jmen samot a osad typu Koty, MušálHulyn, CDM V, 118; 1373 de Hulina, ky. ČV —; Prof —; Machek (s. v. hul ZDO II, 257; 1403 in Chulin . . . curia vát); Skulina Nová Svoboda (Ostrava Hulin, Lechner I, 18; 1447 městečko mé 9. 7. 1967 — z něm. Hohlweg). Hulin, PO III, 123; 1492 v lese hulínHum ence 1 Zaniklo někde v okolí ským, KP VI, 286; 1518 in Hulyn, DM Tišnova (u Někudy chybí). 2 1240 Hu VII, 2; 1527 měšťané hulinsstij, PO mence, CDB III, 260; 1258 Hvmenze, XIII, 85; 1584 vší obci hulínské, LSA CDM III, 274. 541; 1591 města Hulina, DM XXI, 14; 5 MJ: deminutivum k apelat. humno 1591 fojtovi hulinskemu, DM X XI, 15; 1616 Hulinensis, Činek, 124; 1633 Hu „místo, obvykle zakryté, pro mlácení obilí cepy“ , ve stč. též „místo na či lin; 1651 v městě Hulijnie, Summovní extrakt panství kroměřížského; 1672 hadle, na něž se ptákům podsýpá“ ne Hulinensis (ecclesia), Děkan. matr. krobo „stáj, která bývala při humně“ . měřížská; 1718 a 1751 Hullein; 1846 V MJ ještě není analogický nový nom. Hullein, Hulin; 1872 Hullein, Hulín. na -ec. V okolí Tišnova několik PJ 3 P. Kroměříž. Již 1261 městečko, 1292 upomínajících na čižbu: Čihadlo, Na tu byla tvrz; tehdy náběh, aby bisku čihadle. Gebauer Slov. stč. I 517; Ma chek Etym. slov. 150; ČV —: Prof I2 794. pové přenesli rezidenci z Kroměříže do Hulína. Farní kostel sv. Václava (s ro H u m n a u Bánova (Nekuda 57) ne mánským portálem). Čes. zanikla, poněvadž ves toho jména ni 4 Hulén, do Huléna, Huleňák/v pl. kdy nestávala. též Hulšči, hulské (tak v okolí v tra H undorf 1 Myslivna u Horních Hos dičním nářečí). V místě: Hulín, do Hu tie (Javomicko); Sl. 2 1894 Hundorf. lína, Huleňák (!)/Huliňák, hulínské. PJ 5 MJ: z něm. (im) hohen Dorf „ve Na Hulsku v Bílanech. 5 MJ: přivlast. vysoké vsi, Vysoké“ . Německé o, za příp. -ín k OJ Hula, to ze slovesa huleti vřeně vyslovované, přejato do češt. ja „získávati, bráti s sebou“ doloženého ko u. Méně pravděpodobně z něm. v Husově Postille. U jm. s tak starými *Hunddorf „psí ves“ , ačkoli by to pro doklady by výklad z OJ Ula, Hula ■*— myslivnu byl název zcela pochopitelný. něm. Ulricus byl velmi nejistý (viz Viz Hodorf. Prof I2 791; ČV —. Hlučín). Něm. Hullein až 1676 s -ín/ H u n ě t i c e,-viz Únětice. -ein. CV 134; Prof I2 793, V 180, 583; H u n g e r l e i d e n , viz Hladov. Svoboda StčOJ 127. 6 Doubravice (dvůr), H u n í n, viz Unín. Světlá (myslivna). Části: Hejná ulice, Hůrka 1 Ves 5 km západně od No Velký a Malý val, Lískovec, Bědachov, vého Jičína. 2 1397 super villis . . . Zabínek. PJ: Vlčí doly, Včelín. Huorka, ZDO VI, 641; 1499 Hurku (4. H u l t s c h i n , viz Hlučín. p.), ZDO XVI, 37; 1676, 1718 a 1751 H ulváky 1 Místní část osady Zábřeh Hůrka; 1846 Hůrka; 1872 Hůrka, Hůr nad Odrou (Ostrava). 2 1906 Hulwaka. 3 P. Starý Jičín. Čes. ken, Hulváky. 4 Horka, na Horku, Horčane \-i, ho 4 Hulváky, na Hulváky, na Hulvarečky. Něm. Huieke. 5 M J: deminut. kach, obývat, jm. „z Hulvak“, hulvack apelativu hora „Berg“ . R. 1397 Huor ky. 5 MJ je plurálový název k příjm. ka: uo < stč. ó ; 1499 Hůrka (uo/>ů). Hulvák (z Frýdku: Hulvok, hornoostV. Horka. Prof I 2 798—801; Liewehr ON ravské á > o). Příjmení snad patří Kuhlandchens 48; ČV —. 6 Hůrecký k hulvát „sprosťák, nevychovaný člo dvůr (myslivna). věk, hrubián“, doložené již ve staré H u s í , viz Housko. češt., původem a tvořením nejasné. MJ Husinec 1 Místní část Sviadnova patří do skupiny slezských plurálových (Místecko). 5 M J: z apelat. husinec
20*
307
„Gansestall“ nebo nář. „husí pastvina“ . Bylo to patrně původně PJ; srov. časté názvy pro husí pastvu u vsi Husí lou ka, Husíujma (Kobeřice) apod. Prof I2 804; CV Husle 1 Osada obce Pemštejnské Jestřebí (Tišnovsko). 2 1364 cum tota villa dieta Hysly, ZDB I, 104; 1846 Husle; 1872 Husle. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 To Huslí, do Huslí, pl. Husličtí, huslické (Borač). 5 Uvádí se pod jm. Hysly (srov. Hýsly na Kyjovsku !), po doba Husle až v 19. stol. nepochybně podle lidové etymologie spojující jm. s housle „Geige“ . Výklad nesnadný a nejistý: Asi akuz. pl. k OJ *Jiščl(a), hypokorist. zkratce složeného OJ Jiščislav (jišč- „jískat“, -slav „jm éno“ ; Svo boda StčOJ 95). Jména s í-ovým sufixem jsou velmi starobylá, v toponymii se vyskytují jen na starých sídelních areálech, na němž leží především Hýsly. MJ *Jiščly, znamenající „ves rodiny Jiščlovy“ , změněno hláskově na *Hiščly (jako stě. a dosud mor. nář. hískat „jískat“, híst „jíst“, PJ Híví „jív í“ čas té v podhůří Ces.-mor. vrchoviny, např. v Kunštátě), dalším zjednodušením obtížné hláskové skupiny ščl na sl: Hisly. Kvantita je pozdější, jak uka zují doklady pro Hýsly (až v 16. stol.). Vše jen hypotetické, jinak nejasné. CV 75 (z OJ Gisila); Prof —; Schwarz MVGDB 69, 30-45; Bezlaj II 347 uvádí však žen. OJ Hesla. Huslenky 1 Sedlisko u Hovězího (Vsetínsko), nyní ves. 2 1893 Huslenky. 3 P. Vsetín. Ves zpustla na konci 15. stol., pak byla sedliskem a po 1945 se osamostatnila jako obec. Ces. Viz Huslná. 4 Z Huslének, Huslénkám, Huslenčané, huslenský. 5 Dnešní MJ je až z 1893 a je deminut. k Husliná, viz Huslná. Huslina 1 Sedlisko u Hovězího (Vse tínsko). 2 1893 Huslina. 5 MJ je pokračováním jména za niklé Huslné (v. t.). 308
Huslná 1 Zanikla 2 km východně od Hovězího (Vsetínsko), kde je údolí Huslenky a ves Huslenky. 2 1505 vsi pusté . . . Huslna, ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou Huslinu, ZDO XXIV, 4. 3 Ves zanikla na konci 15. stol. 5 MJ původně Huslina: při vlast, příp. -ina k OJ Husl(a), to rozšířením o hypokor. sufix -l(a) z OJ Hus(a) hus „Gans“ . Není však vyloučeno, že třeba vycházet z OJ Úsil (předpona ú-, -sil „Kraft“, srov. OJ Násil, v C. MJ Bujesily, Prof s. v.), z jeho varianty Úsila —> MJ Úsilina, s častou protezi pak Husilina (srov. Huštěnovice). V MJ Usilina n. Huslina chápáno il, li za l, proto Huslna. Jm. Huslenky je deminutivum k Huslina, ač správně by mě lo být Huslinka. Pl. dán analogicky po dle deminutiv. typu Nezdénky/Nezdenice, Trpínky/Trepnovice apod. CV —; Prof —. Husovice 1 Dříve samostatné město, nyní osada Brna, 2,5 km sv od Brna. 2 1264 in Husicz, CDM III, 366; 1325 in villa Huswicz, CDM VI, 275; 1528 z Husowicz, PB XIV, 80; 1528 v Husowiczych, PO XIV, 81; 1531 ve vsi Husowiczych, PB XV, 128; 1662 z dědiny Husowicz, Matr. v Dolní Loučce; 1667 z Husowicz, Matr. v Saraticích; 1673, 1718, 1720 a 1751 Hussowitz; 1846 Hussowitz, Husowice; 1872 Husowitz, Hu sovice. 3 P. Cacovice. 1912 povýšeny na město. Ces. 4 V Husovicích, za H-cema, Husovák (arch.), husovské. 5 MJ: příp. -ice k OJ Hus(a), to z apelat. hus „Gans“ ; příp. -ice jen v dokladu 1264, v dalších dokladech jen příp. -ovice analogicky podle sousedních MJ Cacovice, Zábr dovice. MJ zn. ves lidí Husových. CV 73 (neznají doklad 1264); Prof —; Svoboda StčOJ 196. 1. Hustopeče 1 Město v Brněnsku. 2 1247 in Vzpez, CDB IV, 102; (středov. falzum) de Vztopesch, CDB IV, 157; 1257 de Hvztopetz, CDM III, 258; 1261, falzum z pol. 14. stol., de Husto-
petsch, CDM III, 324; 1271 de Vzpetsch, CDM IV, 50; 1279 Auspecz, CDM VII, Suppl. 142; 1321 partis ville Hustopecz, CDM VU, 184; 1324 ecclesie in Hustopecz, CDM VI, 259; 1348 de Auspetz, Reg. V, 302; 1349 Vspecze, ZDB XII, 100; 1355 in Auspecz, Reg. VI, 52; 1400 in ecclesia beati Martyris Wenceslai in Auspecz, CDM XIII, 66 ; 1407 do Hustopeč, KP II, 119; 1410 die ganze Gemeinde zue Auspitz, CDM XIV, 136; 1475 před Hustopečskými, KP V, 95; 1510 lidé její z Hustopecz, PB Vllb, 57; 1511 z Hustopeczy, PB VIII, 67; 1512 od lidí svých hustopeczkeych, PB VIII, 71; 1512 měšťané z Hustopeczy, PB Vllb, 67; 1513 z Hus topecz, PB Vllb, 71; 1528 z Hustopecz, PB XIV, 115; 1530 do Hustopecz, PB XIV, 179; 1530 měšťané hustopeczsstij, PB XIV, 179; 1532 z městečka Haustopecz, PB XV, 174; 1570 na gruntech našich hustopeczkych, PB XXV I, 115; 1576 z města Hustopecze, PB XXVII, 143; 1576 v městě H u stop eczy... z města Hustopecz, PB XXVII, 144; 1577 z hor hustopeczkičh, PB XXVII, 291; 1578 města Hustopecžie, PB XXVII, 384; 1578 v městě Hustopecžij, PB XXVII, 390; 1581 do Hustopecze, PB X XX II, 324; 1581 v Hustopecži, PB X XX II, 325; 1599 město Hustopecze, ZDB X XX III, 18; 1607 Auspicensis, Činek, 89; 1616 z Hustopec (!), Matr. ve Vyškově; 1633 Auspitz, Hustopečz (!); 1655 ecclesia Auspicensis, ACO B 12; 1659 von Auspitz, Matr. ve Znojmě; 1668 z Hustopecze, Matr. v Dolní Louč ce; 1673, 1718, 1720 a 1751 Auspitz; 1846 Auspitz, Hustopec; 1872 Auspitz, Hustopeč; 1924 Hustopeče, Auspitz. 3 P. Lednice. H. se staly městem krátce po 1321 a již tehdy tu byl far. kostel sv. Václava; 1572 znovu povýšeny na město. V 16. stol. byly střediskem novokřtěnců; proslulé bylo zdejší vinař ství a dobytčí trhy. Od pol. 18. stol. piaristická kolej. Byla tu i silná židov ská obec. Něm. a čes.
4 Ten Hustopeč, do Hustopeče, za Hustopečem, Hustopečáci, hustopecké \ Ta Hustopeč, do Hustopeč, v (o) Husto pečí (Šakvice) |Te Hustopeče, hustópecké (Boleradice) |hustopeckej (V. Pavlovice, dolské nářečí). 6 U vlčího obrázku/Wolfsbildermiihle. Části města: Bohmdorf, Torhandl. PJ: Hanfland. 2. Hustopeče nad Bečvou 1 Městys 10 km vjv od Hranic. 2 1201, falzum z poč. 14. stol. ad flumen, que dicitur Hustopeczka, CDB II, 352; 1349 Vstopecze, ZDO I, 100; 1397 super oppido Hustopecze, ZDO VI, 595; 1446 v Hustpeczech, PO III, 108; 1446 v městečku Hustopečích. . . z Hustopeč, KP III, 552; 1510 fojta hustopeczkeho . . . z Hustopecz, PO VIII, 255; 1545 z Hus topecz, PO X IX , 194; 1633 Hustopecz; 1675 Hustopetsch; 1718 a 1751 Hustopetsch; 1846 Hustopetsch, Hustopeč; 1872 Hustopetsch, Hustopeč. 3 P. Hus topeče. Již v 14. stol. městečko; v 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. Kostel (patroc. Povýš. sv. Kříže). Ces. 4 Ty Hustopeče, z Hustopeč, k Hustopečám, o Hustopečech, za Hustopečema; Hustopečák, hustopecký. Ta Hus topeč, z Hustopečí, Hustopečan (Příluky). 5 MJ: pl. k OJ *17sopek, slož. z km. gs-b „vous“ a pek- „péci“ . Zn. buď ves rodiny Úsopekovy, nebo posměšně ves lidí, kteří pekli vousy (srov v C. Kotojedy, Kotopeky). Z podoby *Úsopeče, varianty podoby *Úsopeky, vzniklo něm. 1247 Vzpez -> diftongizací 1279 Aus pecz, odtud na pozadí čes. -ice -> něm. nář. -ets pak v 17. stol. Auspitz. V češt. *Úsopeče s protet. h —=►Húsopeče, které přikloněno k husto „často, oft“ (od tud lidová etymologie „zde se husto, tj. často peklo“ ): Hustopeče. Srov. Úščěnovice —> Huštěnovice. CV 38 (TJsopek „snad přezdívka“) ; Prof —; Beranek ON Siidmáhr. 87. 6 Nový mlýn, Paseka, Valcha. Části obce: Branka, Draha, Hnilík, Husí hulička, Mocálka (býv. hospoda), Na hrázi, Na púšti (opuštěný grunt), Na krchovku, Podkrchoví, Ra 309
sova kulička, Rybníček, V pivovaře, V trachtérňi (trachtérňa = traktorová stanica, skupina -kt- v nářečí > cht, srov. trachtor, dochtor, rechtor). P J: Včelín. Huštěnovice 1 Ves 4,5 km severně od Uh. Hradiště. 2 1220 Wesconewiz, CDB II, 195; 1228 Wschenowicz, CDB II, 321; 1228, falzum ze 13. stol., Vschaenowiz, CDB II, 380; 1250 Vscenowiz, CDB IV, 194; 1265 de Vssnawiz, CDM III, 370; 1372 Nova Curia, Liber negot.; 1381 de Vsczenowicz, CDM XV, 220; 1405 de Husczenowicz, KP I. 110; 1508 ves Husstienowicze, PO VIII, 112; 1580 ze vsi Hausstienowicz, PO X X X , 126; 1669 Hausstenowitz; 1718 Hustienowitz; Huschtenowitz; 1751 Hustienowitz; 1846 Hustienowitz, Hustěnowice; 1872 Hus tienowitz, Húštěnovice; 1881 Ustěnovice; 1893 Huštěnowitz, Huštěnovice. З P. Velehrad. Ces. 4 Houščenovice, k H-om, Houščenovjáci, houščenovskej. V místě dolské ná řečí s nadměrným ou, ej (v. Bělič, Dolská nářečí na Moravě, Praha 1954). Húščenovice, Húščenovjani, húščenovský (Kněžpole). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Úsčěn (< *osbkén, k osbkt „vousek“, Prof V 616), zn. ves lidí Usčěnových. S protetickým h poprvé 1405. Původní ú se ještě 1580—1669 reflektuje v ouale pak již jen u (kromě 1872 Húště novice, které však nejspíše pospisovněním nářečního Houščenovice, viz sub 4). V lidové etymologii přiřazeno MJ k adj. hustý. R. 1372 se H. jmenují Nova Curia „nový dvůr“. CV 135 (OJ Vsčen); Prof IV 547 (Uštěnovice); Prá sek Úvahy 46 (mylně z *Utěšenovice); Svoboda StčOJ 195 (*Us); DS 4, 31. 1. Huť Dolní 1 Samota u Roudna (Dvorecko). 2 1893 Niederhútte; 1935 Dolní Huť, Niederhútte. 5 české MJ je překladem něm. Niederhútte. 2 . Huť Skelná 1 Samota u Šubířova (Jevíčsko). 2 1935 Skelná Huť. 3. Huť Sklená 1 Samota u Leskovce 310
(Kyjovsko). 2 1893 Glashütten, Skelná Huť. 4. Huť Sklená 1 Samota u Protivanova (Boskovicko). 2 1935 Huť Sklená. 5. Huť Sklená Stará 1 Samota u Kos telce (Kyjovsko). 2 1893 Alte Glashütte, Stará Sklená Huť. 6 . U Skelné Hutě 1 Samota u Strá ní (Uherskobrodsko). 2 Blumenbach, U Sklenné hutě. 5 Malá osada, jejíž něm. název je částečně přejat z jm. sousední Květné, v. t. 7. Huť Stará 1 Samota u Jedovnic (Blanensko). 2 1935 Stará Huť. 8. U Staré Hutě 1 Samota u Prostř. Bečvy (Rožnovsko). 2 1893 Glashütte, U Staré Hutě. 5 Viz Hutě. 1. Hutě 1 Osada obce Vraclávku, 6 km zjz od Albrechtic; Sl. 2 1736 Hut ten; 1805 Hütten; 1836 Hütte; 1870 Hütte; 1924 Hutě, Hütte. 3 P. Hošťálkovy. Ves založena před 1736. Něm. 5 Ces. MJ až 1924. 2. Hutě 1 Kolonie u Štěpánova (Byst řičko n. P.). 2 1893 Hammer, Hutě. 5 O něm. Hammer viz Hamr. 3. Hutě Staré 1 Ves 15 km zsz od Uherského Hradiště. 2 1846 Glashüt ten, Stará Huť; 1872 Althütten, Staré Huttě. 3 P. Buchlov. Sklárny s osadou založeny před 1750. Ces. 4. Hutě Stráňanské 1 Samota u Strá ní (Uherskobrodsko), totožná s Květ nou (v. t.). Viz též U sklené hutě. 5 Je to nový název pro kolonii U Skle né hutě. Přívlastek je adj. k MJ Strání (v. t.). Květná v. t. • MJ: pl. k huť, to ze střhn. hutte „Hütte“ . Německý název zpravidla ukazuje, zda šlo o že leznou huť, nebo o sklárnu. Některé hutě po vyčerpání surovin zanikly. Prof I2 805 n.; ZMK IV, 121; CV 160, 195. Hutí 1 Samota u Ostravice (Místec ko). 2 1893 Hammerwerk, Hutí, 5 Ces. MJ utvořeno analogicky podle starých kolektivních MJ Jedlí. Vrbí, Olší. Něm. Hammerwerk „železářská provozovna“ .
Hutisko 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Hutisko-Solanec, 6 km vjv od Rožnova. 2 1675 Glass Hütten; 1718 Hutisko, jinak Glasshütten; 1751, 1846 a 1872 Hutisko; 1885 Hutisko. 3 Rožnov. Již 1627 tu byla sklárna, při níž vznikla ves. Farní (od 1735) kostel sv. Josefa Pěst. Čes. 4 To Hutisko, na Hutisko, Hitščané, hutiský. 5 MJ: nejprve něm. 1675 Glass Hütten „skelná huť“ , od 1717 čes. Hu tisko: k apelat. hut příp. -isko, kterou se ve výchmor. nářečích tvoří obecná jména místní (oranisko, stmisko). Zn. „ves, místo, kde je huť“ . V nářečích mívá příp. -isko též význam augmentativní, srov. strom — stromisko; ten zde však sotva přichází v úvahu. O něm. Hütte a čes. hut viz Hutě. 6 Horní kúty, Na díle, Na Kyčerce, Na leščí, Na Poskle, Pod Mísnú, Pod Posklú, V Kelpánkách, Za kopcem, Za Mísnú. H ü t t e , viz Huť, Hutě. H ü t t e n , viz Oskava. 1. Huzová Moravská 1 Ves 6 km jz od Šternberka. 2 Viz H. 2 k 1131. Ko lem 1235 in Guzssow, CDB III, 128; 1239 in villa Huzow, CDB III, 214; 1373 in villa Husowa, ZDO I, 244; 1379 in Huzowa, ZDO III, 492; 1384 in villa Huzowa, CDM XI, 334; 1397 Hussowa, ZDO VI, 642; 1409 Huzowa, CDM XIV, 115; 1480 ves Huzowa, ZDO XII, 19; 1618 ze vsi Moravské Houzové, Prásek, Organisace, 234; 1678 Böhmische Haus se; 1718 Böhmisch Hausse; 1718 Böh misch Hauss; 1718 Mährisch Hause; 1751 Boehmisch Hause; 1846 Mährisch Hause, Morawskd Huzowa; 1872 Böh mischhause, Moravská Husová; 1893 Böhmisch Hause, Moravská Husová; 1924 Moravská Húzová; od 1951 Mo ravská Huzová. 3 P. Šternberk. Ces. 4 Hozová, do Hozovy/-é, za Hozovó, hozovské (Hnojíce). 5 Od 1618 se stří dají přívlastky Moravská a něm. Böh misch v opozici k blízké něm. Německé Huzové (v. n.). 2. Huzová Německá, nyní jen Huzo
vá 1 Městys 10 km severně od Štern berka. 2 1131 Guzoue (není jisto, zda se netýká Mor. Huzové), CDB I, 115; 1320 Husovia, Lechner I, 6 ; 1415 in Husowa, Lechner I, 53; 1503 z Huzowe, PO VII, 190; 1503 mýtného huzowskeho, PO VII, 196; 1565 der ganzen Ge meinde der Deutschen Stadt Hause, Prasek, Organisace práv, 85; 1592 v městečku Hauzowey, DM XV, 184; 1592 statek hauzowsky, DM XV, 184; 1617 Teutschen Hawsem (3. p.), Pra sek, Organisace 87; 1631 na Niemecžkey Hauzowey, DM XXI, 394; 1633 Hause; 1636 von Deiczen Hause, Matrika ve Vyškově; 1678 Deütsche Hausse; 1718 Teütsch Hauss; 1720 Teutsch Hause, Hemetzko (!) Hauzowa; 1751 Teutschhause; 1846 Deutschhause, Huzowa Ně mecka; 1872 Deutschhause, Německá Husová; 1885 Deutschhause, Německá Huzová; 1924 Deutsch Hause, Německá Húzová; od 1951 jen Húzová. 3 P. města Olomouce jakožto biskupské lé no. Na poč. 14. stol. feudální sídlo rodu, který si později vystavěl hrad Sovinec, a již tehdy město a biskupské léno. Farní kostel sv. Jiljí. Něm. 5 České zápisy do 1592 ukazují na přivlast. příp. -ova (1131 Guzoue „z Hu zové“ , 1503 z Huzowe, 1592 v Hauzo wey) přehodnocenou na adjektivní -ová. Ó kvantitě v ú svědčí 1592 -au-. Při přejímání do němčiny došlo k prosté mu spojení s něm. apelativem hůs, Haus: 1565 der Deutschen Stadt Hause, 1633 Hause, 1718 Teutsch Haus, 1893 Deutsch Hause. Přívlastek Deutsch „Německá“ na rozlišení od Mor. Húzové, zvané 1818 Böhmisch Hause (v. t.) 9 MJ: přivlast. příp. -ova k OJ *Guz, v němž psi. goz-b „hýždě“ , srov. pol. guz „boule, nádor“. Apelativum pro češtinu není doloženo. Lexikální huzo je Preslovo přejetí z polštiny. Známo je však slovo ze slovenštiny: zúzik (Kálal 889) < *gúzik zpětnou asimilací. Psi. goz-b znamená vůbec věci vystouplé (hrb, vole), kulaté a odulé (střevo, srov. 311
bulh. gazno crvo, srboch. guzno crijevo „tlusté střevo“), OJ Guz může tedy zn. i „člověk s hrbem“, srov. OJ Hrb. Hrbek apod. u Svobody StčOJ 202. Původní posesívní MJ Húzova pře hodnoceno na adjektivní Húzová, o tom viz Držková, Hostišová, Franková. MJ Húzová se vyskytuje už 1131 v okolí čistě českých MJ, sotva lze proto po mýšlet na výklad z němčiny, jak to činí CV 73. O gozn> v. Machek Etym. slov. (heslo zúzik) 589; DS 13, 94. 6 Dolní mlýn/Niedermůhle, Pila/Brettmůhle (mlýn). 1. Hvězdlice Nové 1 Městys 8 km sv od Bučovic. 2 1353 oppidum in Hwyezdlicz, ZDO I, 251; 1376 de Hwiezdlicz, ZDB VI, 234; 1406 z hvězdlického zboží, KP I, 163; 1406 municionem Hwyezdlicz, ZDO VII, 87; 1550 z městečka Mladých Hwiezdlicz, PO XXI, 129; 1559 z Mladých Hwiezdlicz, PB XXII, 181; 1633 Weschlitz, Hwěsalice (!); 1718 Wiesslitz; 1720 Neu Wieslitz; 1751 Neu Wieslitz; 1846 Neu Hwiezdlitz, Nowý Hwiezlice; 1872 Neu Hwiezdlitz, Nové Hvězdlice. 3 P. Hvězdlice. V 14. a 15. stol. tvrz a far. kostel sv. Jakuba Větš. Již 1353 městečko. Ces. 5 Přívlastek 1550 Mladé, 1720 Neu, 1846 Nowý na rozlišení od Starých H. 6 Dolní mlýn, Zdravá Voda. PJ: Hradisko. 2. Hvězdlice Staré 1 Ves 8 km sv od Bučovic. 2 1265 de Hewiezdlicz, CDM VII, Suppl. 125; 1282 de Vyezdlicz, CDM IV, 207; 1360 in Antiquo Hwieslicz, ZDO I, 714; 1374 in villa Hwiezd licz, ZDO II, 502; 1427 in villa Hwiezd licz, Neumann, Nové prameny 67; 1519 z Starých Hwiezlicz, PB VII, 93; 1550 ze vsi Starých Hwiezdlicz, PO XXI, 129; 1559 z Starých Hwiezdlicz, PB XXII, 181; 1718 Alt Wiesslitz; 1720 Alt Wieslitz; 1751 Alt Wieslitz; 1846 Alt Hwiesdlitz, Stará Hwiesdlice; 1872 Alt Hwiezdlitz, Staré Hvězdlice. 3 P. Hvězdlice. Ve 13. století tu byl hrad. Ces. 4 Vězlice, k Vězlicím, Vězličák, věz312
lické |Hvězlice, Vězlece (Mor. Málkovice). 5 Přívlastek 1550, 1559 Mladé v protikladu k Starým H., Nové 1846 podle úřed. něm. Neu Hwiezdlitz. U Sta rých H. přívlastek už 1360 in Antiquo Hwieslicz. Jinak se obě místa rozlišo vala i charakteristikou městečko a ves. 9 MJ: příp. -ice k OJ Hvězdla, utvoře nému domáckou příp. -la k OJ Hvězda <—hvězda „Stern“ . Zn. ves lidí Hvězdlových. CV 39 považují l za vkladné nebo za příponové jako z uzel < ozblt. Obě MJ vždy v pl., nikoliv v sg., jak se domnívá Kramoliš ve VM-Bučovský okres (1900, str. 81). V zápisech někdy zjednodušeno -zdi- na -sl-, srov. jestli/ jesli. Protože všechny doklady mají po čáteční Hw-, je výklad z *Jezdlice ne jistý (v. též níže). Prof —. Hvězdoňovice 1 Ves 7 km západně od Třebíče. 2 1366 Syedonowicz, CV 81; 1371 in villa . . . Jesdouicz, ZDB V, 455; 1490 mlynáři mému ve Viezdonovicích, KP VII, 13; 1504 ve vsi Hwiezdoniowiczych, ZDB XVII, 71; 1528 Hwiezdoniowicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 4; 1678 a 1718 Hwiezdonowitz; 1751 Hwiezdanowitz (!); 1846 Hwiesdonowitz, Hweždonowice; 1872 Hwiezdo nowitz, Hvězdoňovice; 1881 Jezdoňovice, Catal. cleri. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Hvězdoňovice, Hvězdoňák, hvězdoňské. Arch. Jezdoňovice, Jezdovák, jezdovské. 5 MJ znělo nejprve jistě Jezdoňovice: příp. -ouice k OJ Jezdoň, v němž sloves, základ jezd- „jezdit, fahren“ (srov. Jezdek v Jezdkovice). Zn. ves lidí Jezdoňových. V předložko vém spojení v Jezdoňovicích splynula předložka s jménem „Vězdonice“, to pak spojeno sekundárně s hvězda „Stem “ , OJ Hvězdoň: 1490 ve Viezdonovicích, 1504 Hwiezdo-. CV 81; Prof I2 816. Hvozd 1 Ves 5,5 km ssv od Konice. 2 1279 Hwozdeczka cesta, CDM IV, 170; 1351 in Hwozd, ZDO I, 197; 1677, 1718 a 1751 Hwozd; 1846 Hwost, Hwozd; 1872 Hwozd, Hvozd. 3 P. Krakovec.
V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Ces.
4 Vozd, ve Vozdo, Vozdák, vozdecké. 5 M J: z apelat. hvozd „les, zvi. horský“. CV 195; Prof I2 817, V 537; Smilauer PST I 140; Bezlaj Slavistična revija 1959/60, 114—130. 6 Jalovci (myslivna), Skalka. Hvozdec 1 Ves 11,5 km jižně od Tiš nova. 2 1317 villam meam Huestz prope Aychorns, CDM VI, 109; 1317 das dorf, daz da heizzet Huescz nahen bei den Aychorns, CDM VI, 110; 1447 z Hwozdcze, PB III, 9; 1846 Hwozdetz; 1872 Hozdetz, Hozdec (!); 1893 Hwozdetz, Hvozdec. 3 P. Veveří; 1784 tu byl par celován dvůr. Ces. 4 Vozdec, z Vozce, Vozdečák, voz decké. 5 Ces. MJ deminut. k apelat. hvozd, v. t. První český zápis až 1447, před tím 1317 něm. Huestz. Huescz: u = v (bylo obouretné), utvořeno po dle nepřímých pádů v češ. z Hvozdce, na Hvozdci. CV 155, 195; Prof I 2 817. Hvozdečko 1 Ves 11 km zjz od Litov le. 2 1382 Hwozdecz das kleyne, CDM XI, 34; 1408 Hwozd Paruam (4. p.), ZDO VII, 621; 1464 Hwozdecz, ZDO XI, 34; 1494 ves Hwozdeczek, ZDO XV, 5; 1599 vsi Vozdečka . . . též vsi vozdeckej, LSA 259; 1718 W ozdecžek; 1720 Wozdetzko; 1846 Wosdietschko, Wosděčko, Hwozdeček; 1872 Wozdetzko, Hvozdečko; 1893 Wozdečko, Vozdečko 1 Hvozdečko; Wozdečko, Hvozdečko. 3 P. Červená Lhota. Ces. 4 Vozdečko, vozdecké. 5 MJ: deminutivum k apelat. hvozdec znělo hvozdeček, podle nepřímých pádů pak nom. Hvozdečko. Jméno se vyvíjelo takto: 1382 Hwozdecz das kleyne „malý Hvoz dec“ , 1408 Hwozd, 1464 jen Hwozdecz, ale již 1464 Hwozdeczek. O hvozd viz výše. Hvozdná 1 Ves 8 km zsz od Vizovic. 2 1446 Hwozdnu (4. p.), ZDO X, 415; 1548 ves Hwozdnu (4. p.), ZDO X X V , 97; 1617 z dědiny Hwozdney, PO X X X IX , 256; 1671 Hwozdna; 1685 Hwozdna,
Odhad, kvaterny V, 15; 1718 a 1751 Hwozdna; 1846 Hwozdna, Hwozdna; 1872 Hwozdna, Hvozdná. 3 P. Lukov. Již v 16. stol. far. kostel (patroc. Všech sv.). Ces. 4 (H)vozná, (H)vozňané. 5 MJ: adj. k hvozd, hvozdná, tj. ves ležící ve hvozdě. CV 195; Prof —. Hvozdnice 1 Zanikla mezi Leskovcem a Horním Benešovem; Sl., Nekuda 154. 2 1224 řeka: ab hac parte aquae Hosdnicz, CDB II, 265. 5 MJ: substan tivizu jící příp. -ice k adj. hvozdná, v. výše. Prof I2 818. Hýlov 1 Dříve osada obce Cavisova, nyní osada obce Klimkovic; Sl. 2 1377 Hilau, Gr-M II, 487; 1429 villam Hylow, Kapras I, 19; 1431 Hylow, vésku, Kapras II, 15; 1439 na Hylowie, Kapras II, 41; 1440 Hilow, Kapras I, 32; 1505 ves pustú Hylow, ZDOp III, 32; 1545 z Heylowa, POp XI, 123; 1650 polovici dvoru Hylowa, PKr z 1634, 71; 1736 Hielof; 1805 Hillau, Hillow; 1835 Hillau; 1870 Hilau, Hýlov, Catal. cleri; 1894 Hillau, Hýlov. 3 P. Klimkovice; ves zpustla na konci 15. stol., zůstal jen dvůr a v 18. stol. ves opět vysazena. Ces. 4 Hylov, na Hylov, na Hýlově, Hylan, hylsky. Arch. to Hýlovo. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hýl apelat. hýl (pták) „Gimpel“. CV - ; Prof V 541, 565-6. 1. Hynčice 1 Ves 4 km zsz od Al brechtic; Sl. 2 1377 Henczicz, Gr-M II, 485; 1524 ves Hynczicze, Urbář krnov ské komory; 1736 Heintzendorff; 1805 a 1836 Heinzendorf; 1894 Heinzendorf, Hynčice. 3 P. Albrechtice. Ves byla 1535 pustá, ale kolem 1550 opět vysaze na. Něm. 6 Latsch. 2. Hynčice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vražné; Sl. 2 1374 de Hinczicz, Rolleder, 45; 1568 ves Hinczicze, ZDOp VII, 20; 1611 ves Heincžicze, PKr z 1634, 150; 1612 ves Heincžicze, ZDOp X, 16; 1720 Hantzendorf; 1736 Heintzendorj; 1805 a 1835 Hein zendorf; 1870 Heintzendorj, Hynčice, 313
Heintzendorf k OJ Heintz, něm. hyCatal cleri; 1894 Heinzendorf, Hynči pokor. podobě k OJ Heinrich. CV 258; ce. 3 P. Odry. Něm. Prof I2 820, V 582; Liewehr ON Kuhl. 5 Do 1612 český název, od 1720 něm. 74; Svoboda StčOJ 126; DS 14, 37. Ves českého původu. 1. Hynčina 1 Zanikla u Přílep (Ho Hynčice nad Moravou 1 Dříve samo lešovsko), kde je skupina domů Hynstat. obec, nyní osada obce Hanušovic, činy. 2 1536 ves půstů Hyncžinu, PO 10 km jižně od Starého Města. 2 1677 a XVII, 77. 1718 Heintzendorff; 1751 Heintzendorf; 2. Hynčina Dolní, nyní Hynčina 1 Ves 1846 Heinzendorf, Hynčice; 1872 Unter 7,5 km jz od Zábřehu. 2 1273 HudkenHeinzendorf, Hynčice; 1885 Heinzendorf dorf, CDM IV, 75; 1389 Haynczendorff, bei Ullersdorf, Hynčice; 1893 Heinzen Lechner I, 13; 1535 vsi pusté při zám dorf bei Ullersdorf, Hynčice u Losina ku Mirowie . . . Hynczina, Urbář mí(!); 1924 Hynčice nad Moravou, Hein rovský; 1672 Heintzendorff, Děkan, zendorf an der March. 3 P. Losiny. Ves matrika mohelnická; 1677 Haintzenstávala již v 15. stol. Něm. dorff; 1718 Heintzendorff; 1720 Heint 5 Přívlastek 1872 Unter „Dolní“ , 1885 zendorf, Hyntzina; 1751 Unter Heint bei Ullersdorf, 1893 u Losina, 1924 nad zendorf; 1846 Unter Heinzendorf, DolMoravou v protikladu proti H. 4. 4. Hynčice pod Sušinou 1 Dříve sa ny Hynčina. 3 P. Mí rov. Ves byla na konci 15. stol. pustá, před 1561 osaze mostatná obec, nyní osada obce Chras tice, 3,5 km západně od Starého Města. na. Farní (od 1784) kostel sv. Stanisla va, stával původně na vrchu Kirchberg. 2 1575 ves Hyncžicze, ZDO X X IX , 27; Něm. 1591 ves Hynczicze, ZDO X X X , 139; 5 Jm. doloženo nejprve v čes.-něm. 1678 Heintzendorff; 1718 Heintzendorff; 1751 Heintzendorf; 1846 Heinzendorf, hybridním 1273 Hudkendorf k čes. OJ Hinčina, Hinčica; 1872 Gross Heinzen Hudek (k hústi „hráti“ ) a -dorf „ves“ dorf, Hynčina; 1893 Heinzendorf Gold za český toponymický sufix -ov n. stein, Hynčica Koldštýn; 1905 Heinzen -ice. Spojovací -en- je analogické. Pří dorf bei Goldstein, Hynčice u Koldštýna; vlastek Unter (1751), Dolny (1846) na 1924 Hynčice pod Sušinou, Heinzen rozdíl od Horní H. 6 Aschergrund, Kadorf unter der Dürren Koppe. 3 P. meničný/Steinbach, Kostelní kopec/ Kirchberg, Vilémova paseka./Wilhelms Kolštejn. Něm. 5 Do 1591 české zápisy, od 1678 něm., Passek, Spinlinggrund, Ve Farské rok od 1846 v obou jazycích s přívlastky: li/Patergraben, Zejpy/Seifem. 1872 Gross; 1893 dvouslovně Heinzen 3. Hynčina Horní 1 Dříve samostat dorf Goldstein, čes. Hynčice Koldštýn ná obec, nyní osada obce Pohledy (Svi (podle příslušnosti k býv. dominiu), tavsko). 2 1320 in Haynceldorf, Lech 1905 H. bei Goldstein, čes. H. u Kold ner I, 5; 1535 ves Hanczndorff, Mírovštýna, 1924 Hynčice pod Sušinou, něm. ský urbář; 1672 ecclesia HaintzendorfH. unter der dürren K op pe: ves leží fensis; Děkan. matr. Svitavy; 1677 pod horou Sušinou (1321 m), něm. Haintzendorff; 1720 Heintzendorf, HanDürre Koppe. ® MJ: příp. -ice k OJ dorf; 1718 Heintzendorf; 1751 Ober Hynek n. Hynec, stč. hypokor. podoba Heintzendorf; 1846 Ober Heinzendorf, k Henrych, Hynrych, ta z něm. Hein Hom j Hynčina; 1872 Ober Heinzen rich (o němž viz Heindorf). Zn. ves dorf, Horní Hynčina. 3 P. Svitavy. lidí Hynkových, Hyncových. U všech Farní (od 1784) kostel sv. Mikuláše. MJ H. (kromě H. 3., zde však doklady Něm. až ze 17. stol.) doložena napřed čes. 5 MJ od prvních dokladů něm.: 1320 podoba Hynčice, ta poněmčena na Haynceldorf: Heinzel = zdrobnělina 314
k Heinz, domácí zkratce OJ Heinrich. Zn. ves Heinzlova. Všechny ostatní do klady Heintzendorf, jen 1720 zkráceně Handorf. Přívlastek Oher až 1751; 1846 česky Horní Hynčina — název utvořen analogicky podle Dolní H. ® České M J: přívlast. příp. -ino k české domácí po době OJ Hynek, Hyncě; zn. ves Hyncova. Viz Hynčice. 6 Felepův grunt/ Felepagrund, Pulzerův grunt, Pulzergrund. Hynčinov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Hynčina (Mohelnicko). 2 1846 Nowosad Hýnčjn; 1872 Heinz hoj, Hynčinov; 1893 Heinzhoj, Hynči nov i Hynčin Dvůr; 1924 Hynčinov, Heinzhoj. 3 P. Mírov. Osada založena 1779 parcelací dvora. Něm. 5 Jména nových osad bývají tvořena analogicky podle starých jmen (čes. i něm.). Zde r. 1846 Hýnčjn: Hýnčín s posesív. -in, něm. 1872 Heinzhoj „dvůr Heinzův“ ; něm. -h oj „dvůr“ chápáno za čes. -ov, proto dvojí sufixace: Hyn činov. O Hynce, Hynče, Heinz viz Hyn čice. CV 265 (bez). 1. Hynkov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Příkazy. 2 1437 Hinkow, ZDO X, 264; 1481 s Hynkovem, KP VI, 223; 1510 nad Hynkowem, PO VIII, 209; 1511 mlynář hynkowsky, PO VIII, 346; 1571 od mlýna hynkowskeho, PO XXVII, 336; 1581 ves Hynkow, ZDO X X IX , 91; 1596 hranice hynkovské, LSA 17; 1676 Hynkaw; 1691 Hyn kow, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Hinckau; 1751 Hinkau; 1846 Hinkau, Hjnkow; 1872 Hinkau, Hynkov. 3 P. města Olomouce. V 16. stol. velký mlýn. Ces. 4 Henkov, k Heňkovo, Heňkovák, heňkovske/Hen-. 5 Něm. Hinkau od 1718, přejato z češt. ČV 75. 2. Hynkov 1 Dvůr u Cíchová (Tře
bíčsko). 2 1590 dvůr nový slově Hyn kow, ZDB X XX I, 52; 1906 Hynkov. 3 P. Brtnice. 5 MJ podle Hynka z Valdštejna, ma jitele panství, který dvůr krátce před 1590 založil. 0 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Hynek, o němž viz Hynčice. CV 75; Prof I2 820 (Hykovice). Hyršperk, nyní Jelení 1 Dříve sa mostatná obec, nyní osada obce Holčovice (Albrechticko); Sl. 2 1672 Hirsch berg, Děkan. matr. Krnov; 1736, 1805 a 1836 Hirschberg; 1870 Hirschberg, Catal. cleri; 1894 Hirschberg; 1924 Hyrš perk, Hirschberg; od 1947 Jelení. 3 P. Hošťálkovy. Ves založena r. 1666 v tra ti Hirschgrund, podle Praska 187 Kar lem Kr. B. Skrbenským. Něm. 5 MJ: něm. Hirschberg „jelení hora“ . Něm. jm. utvořeno nejspíše jako opozitum k původnímu PJ Hirschgrund „je lení důl“ , kde osada založena. CV —; Prof I3 821 (Hyršov). Hýsly 1 Ves 4 km sv od Kyjova. 2 1131 Hizlech, CDB I, 115; 1353 in Hyssl, ZDO I, 299; 1355 in Hissl, ZDO I, 430; 1358 in Hisl, ZDO I, 603; 1359 in Hyssle, ZDO I, 630; 1368 villam Hyssil, ZDO I, 1087; 1376 villam totam Hysly, ZDO III, 196; 1391 totam villam Hyssly, ZDO VI, 267; 1407 villam Hys ly, ZDO VII, 350; 1446 villam Hysli, ZDO X, 452; 1524 z Hysel, PO XII, 296; 1554 ves Haysly, PO X X V , 181; 1574 ves Heysla, PO XXVIII, 348; 1674 Heyszl; 1718 Hieszel; 1720 Hesla; 1751 Hisle; 1846 Hiesel, Hysle; 1885 Hysla, Hýsle, Catal. cleri; 1872 Hiesel, Hysle; 1881 Hýsle; 1893 Hiesl, Hýsle; 1924 Hýsly. 3 P. Dolní Moštěnice. Ces. 4 Ty Hýsly, v Hýslech \-ách ] -ích, za Hýslama, Hýseláci, hýselský. 5 Viz Husle.
315
сн 1. Chabičov 1 Osada obce Háj, 15,5 km v jv od Opavy; Sl. 2 1377 Kobiczaw, Gr-M II, 484; 1464 mlýna chabiczowskeho, Kapras II, 75; 1377 lesuov chabiczowskych, Kapras I, 96; 1525 lidi naše chabicziowske, PKr II, 13; 1672 pagus Chabiczow, Děkan, matrika hlučínská; 1736, 1805 a 1835 Chabitschau; 1870 Chabitschau, Chabičov, Catal. cleri; 1894 Chabitschau, Chabičov. 3 P. Melč. Ces. 4 Chabičovjaně, chabičovsky (Dolní Benešov) |chabičovsky (Stítina). 5 Něm. doklad již 1377 Kobiczaw, v němž čes ké Ch- > něm. K-. 2. Chabičov 1 Ves 4 km severně od Šternberka. 2 1371 in Chabiczow, CDM X , 111; 1397 Chabyczow, ZDO VI, 642; 1403 uf dem Dorffe Chabischow, CDM XIII, 249; 1409 Chabyczow, CDM XIV, 113; 1480 Chabieczow, ZDO XII, 19; 1678 Gobytschau; 1691 pagellus Gobitschau, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Gobitschau; 1720 Gobitschau, Chabi czow; 1751 Gobitschau; 1872 Gobit schau, Chabičov; 1893 Gobitschau, Cha bičov, Chobičov; 1924 Chabičov, Gobit schau. 3 P. Šternberk. 1784 parcelován dvůr, od 1814 těžba železné rudy. Něm. 4 Chabičovák, chabičovské. 5 R. 1678 psáno G, za čes. Ch- a podle něm. nář. výslovnosti o, 1720 čes. č oslabeno v němě. na š: Gobischau. 6 Levín/Lewin, Tiltscherova chata/Tiltscherhausel. 3. Chabičov 1 Samota u Trnávky (Příborsko). 3 1893 Chabičov. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ *Chabič, to utvořeno příp. -ič ke slovu chabit „kazit“ (Jg I 791); podobně lupič, tupič. Na vých. Moravě chabit, chabatit „ukrást“ ; srov. rus. chabit „uchvá tit“ . Svoboda StčOJ 140. V C. Chabičovice (Prof II 2 . V 609) C V -. C h a b i t s c h a u , viz Chabičov. 316
1. Chaloupky 1 Samota u Podklášteří (Třebíčsko). 2 1935 Chaloupky, též Židovský hřbitov. 4 Chalópák, chalópecký. 2. Chaloupky Komárovské 1 Samota u Komárova (Opavsko); Sl. 2 Komá rovské Chaloupky. 3. Chaloupky Nové 1 Dříve osada obce Petrovice, nyní osada obce Skorošic (Vidnavsko); Sl. 2 1836 a 1894 Neu hauser; 1924 Nové Chaloupky, Neuhau ser. 3 P. Frýdberk. Osada založena na konci 18. století. Něm. 5 MJ prvotně něm. Neuháuser „nové chalupy“. # MJ: pl. к deminutivu sub stantiva chalupa — chaloupka. Časté PJ pro skupinu malých domků. СV 195; Prof II 4. Charlottenburg 1 Letohrádek u Hrabyně (Opavsko); Sl. 5 MJ něm., zn. Charlotin hrad. C h a r l o t t e n d o r f , viz Karlín. C h a r v a t s k á , viz Frelichov. 1. Charváty 1 Ves 8,5 km jižně od Olomouce. 2 1347 in Chyrwat, Reg. V, 233; 1359 in Chirwat, ZDO I, 637; 1368 in Charwat, ZDO I, 1133; 1390 de Chrwat, KP I, 9; 1397 in villa Charwaty, ZDO VI, 702; 1399 in Charwath, CDM XII, 527; 1414 ze vsi Chrwatuw, SAB, Ruk. č. 760, f. 43; 1480 in Char wat, ACO 265, f. 51; 1506 v Charwatech, PO VIII, 40; 1517 z Charwath, PO X , 299; 1537 lidem . . . сharwatskym, PO XVII, 197; 1544 pode vsí naší Charwaty, PO XIX, 103; 1587 parochiae Charwatten . . . in villa Charwat . . . к faře charwaczke, ACO В 12; 1590 ve vsi Charwatech, ZDO X X X , 73; 1633 Charwaty; 1672 Charwath; 1678 Charw aty; 1691 ex pago Charwat, Děkan, matr. Olomouc; 1718 Charwath; 1720 Charwat; 1751 Charwat; 1846 Charwat, Charwaty; 1872 Charwath, Charváty.
3 P. olomoucké kapituly a města Olo mouce. 1450 emfyteuzován dvůr. Farní kostel sv. Jana Křtit. Ces. 4 Do Charvat, k Charvatum, v Char vátech |-ách, za Charvatama, Charvačtí, charvacké. 5 MJ: akuz. pl. k Charvát, příslušník charvátského kmene, který býval v severovýchodních Cechách. Bý vají kladeni i do Slezska. Možná, že to byla i osada válečných zajatců nebo uprchlíků. Srov. na Mor. Prusy, Vá zaný. Nelze ani odmítnout výklad z OJ Charvát (Svoboda StčOJ 194) s význa mem „ves rodiny Charvátovy“ . V MJ Ch. je původní -ar- přehodnoceno nar s průvodní hláskou „domácí“ , tj. čes kou: 1347 Chyr-, 1359 Chir-, 1390, 1414 Chr-. Potom však opět Char-. Psi. r > ar je v polštině (Trnov/Tarnów). Slovo Charvát snad původu íránského. Prof II 7 (Charvatce; literatura); CV 42, 161; Schwarz 73; Hosák Acta UP 152. Viz Pasohlávky. 2. C h a r v á t y , viz Pasohlávky. Chařová 1 Místní část města Krno va. 2 1672 Crottendorf, Děkan, matrika krnovská; 1720 Crotendorf; 1736 Crotr tendorff; 1805 a 1836 Krotendorf; 1870 Krotendorf, Zabnice, Cptal. cleri; 1894 Krotendorf, Chařová. 3 P. města Krno va. Osada novějšího původu. 5 MJ do 1870 německé. V první části střhn. krotě „Krotě, ropucha“, proto i 1870 česky Zabnice. Schwarz 243 po kládá podoby Kroten- za stopu po jihoněmeckém, homofranckém nebo ba vorském osídlení; podoba Kreten- by ukazovala na původ středoněmecký. Zde nejspíše hornofrancké. Od r. 1894 česky Chařová: k OJ Chář, to snad k Zachariáš (Prof V 183, 397). Přípona -ová analogická podle MJ typu Fran ková, v nichž -ová z poses. -ova (*Chařova ves, lhota). Prof II 6 (Chářovice). CV - . Chata Orlická 1 Samota u Horního Údolí (Zlatohorsko); Sl. 2 1917 Orlická chata. 3 Domky kolem turistické uby tovny.
5 MJ z apelat. chata „(horská) uby tovna pro turisty“. Přívlastek Orlická podle hory Orlík. Chebzl 1 Osada obce Písečné (Jese nicko); Sl. 2 1805 a 1836 Holunder; 1894 Hollunder; 1924 Chebzí, Hollun der. 3 P. Frývaldov. Založeno 1772. Něm. 5 Prvotně něm. MJ 1805 Holunder, to ze stejného apelat. Hollunder „černý bez“ , ve výchmor. nářečích zvaný chebz. České MJ utvořeno analogicky podle kolektivních jmen Smrčí, Jedlí, Bzoví/ Bzí a apelat. roští, vrbí. Zn. ves v bezu, u bzoví. Časté PJ; Prof —; CV —. C h i r 1e s, viz Krchleby. C h i r 1 i t z, viz Chrlice. Chlebičov 1 Ves 17 km zsz od Hlučína; Sl. 2 1250 Clebizstowe, CDB IV, 194; 1270 Chlebeschawe, CDM IV, 34; 1443 z Chlebyczowa, Kapras II, 49; 1506 dvůr Chlebiczow, ZDOp III, 33; 1830 Klepsch, Klebiczow, Knie; 1837 Klebsch, Chlebiczowo, Catal. cleri; 1870 Klepsch, Chlebičovo, Catal. cleri; 1910 Klebsch, Chlebičov, Catal. cleri; 1924 Chlebičov. 3 P. Chlebičov. Ves zanikla v 2 . pol. 15. stol., pak obnovena. Ces. 4 Do Chlebičova, Chlebičovjak, chlebičovsky. 5 M J: přivlastňovací příp. -ov k činitelskému jménu Chlebič, to k slovesu chlebiti „pochlebovati“ . Něm. 1736 Klepsch je zkráceno z češt., při čemž počáteční chl > kl. Srov. Chabičov. Prof V 609; CV - . Chlebovice 1 Ves 6 km zjz od Místku. 2 1320 Nemasklebe, CDM VI, 171; 1359 Leibenhow, CDM IX, 142; 1467 v Chlebovicích, LSA 502; 1581 ves Chlebowicze, Hukvaldský urbář; 1672 Chlebowitz, Děkan. matr. ostravská; 1676, 1718 a 1751 Chlebowitz; 1846 Chlebow itz; 1872 Chlebowitz, Chlebovice. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 Z, do Chlebovic, k Chlebovicam, v Chlebovicach \arch. v Chlebovic, za Chlebovicami. 5 MJ má v prvním zá pisu podobu 1320 Nemasklebe „Nemašchleby“. Název je přezdívkou jako MJ 317
Nesachleby (v. tam a Nedachlebice). Vznikl z věty „nemáš chleba“ . Dolože no je na Dol. Lužici dvakrát Nejmašchlěba, pol. Nemaszchleba (Eichler Ma terialien 16, 55). Tento název se v dal ších dokladech již neopakuje. Od 1481 jen Chlebovice jakoby příp. -ovice k OJ Chleb chleb „Brot“ , tak i CV 75. Avšak jm. Ch. je jistě reminiscencí na starší Nemašchleby, kterému se nero zumělo, proto upraveno analogicky po dle jiných MJ s -ovice na (Nemaš)chlebovice/Chlebovice (srov. Nebory/Nebo rovice). Něm. 1359 Leibenhow: adaptací čes. Chlebovice —*■něm. *Kleib- s ana log. spojovacím en a -how „Hau, mý tina“ -*■ Leibenhow. Prof —; CVSMO 1897, 45. 6 U Lysůvek, U rovné. 1. Chlébské 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Skorotic, 14,5 km ssz od Tišnova. 2 1351 villas Kelepskem ... , ZDB II, 40; 1385 de Klebske, ZDB VII, 289; 1398 de Chlebskeho . . . in Chlebske, ZDB VIII, 142; 1434 v Chlebslcém, KP III, 83; 1436 z Chlebského, KP III, 148; 1482 se vsí Homim Chlewskym, ZDB XV, 48; 1484 z Homieho Chlevského, AC X, 287; 1675,1718,1720 a 1751 Chliwsky; 1846 Chliwský; 1872 Chliwsky, Chlivsky (!); 1893 Chliwsky, Chlívské; 1924 Chlébské. 3 P. Pern štejn. Ces. 4 To Chlívský, Chlíveččí, chlívecké. 5 Ves se jmenovala původně Horní Chlébské na rozlišení od sousední vsi téhož jména; přívlastku se však vesměs neužívalo, poněvadž druhá ves toho jména zanikla. Doklady 1351, 1385 jsou latinsko-německé a v nich počát. ch > k. Poněvadž v bylo artikulačně blízké retoretnému b, znějí české doklady v 1 . 1484—1846 Chlév-. Snadno se pak za základ MJ považovalo subst. chlév „Stali“ . Úžením é > í a nářečním krá cením 1675 Chliwsky. 1846 utvořeno uměle Chliwský. Původní název obno ven 1924. 2. Chlébské Dolní 1 Zaniklo u Chlébského (Tišnovsko). 2 1398 in Pusté 318
Chlewske, ZDB VIII, 142; 1437 in villa Chlebske inferiori, ZDB XII, 380; 1490 v Dolním Chlewskem, ZDB XVI, 17. 3 Ves byla na konci 14. stol. pustá, ale zápisy z r. 1437 a 1490 jakož i název Horního Chlébského k 1484 svědčí, že byla obnovena, načež ves opět zanikla. 5 Přívlastky 1398 Pusté, 1437 Infe rior a 1490 Dolní byly na rozlišení od sousedního Horního Chlébského, v. v. ® MJ: chlébské místo, tj. pole, les, lou ky, které zajišťovaly výživu družině ne bo rodině zakladatelově; stč. chlebiti „žiti na něčím chlebě, při společné stra vě, ve společném hospodaření“ , Geb. Slov. stč. I 535; CV 196 (z původ. chlěb-bsk-, nář. b—v ) ; Prof —. Srov. Soběchleby. 1. Chlístov 1 Ves 9 km západně od Třebíče. 2 1353 mediam (villam) in Chlustow, ZDB II, 71; 1358 in Czhlistow, ZDB III, 438; 1360 curiam in Clustaw, ZDB III, 576; 1386 in villa Chlistov, ZDB VII, 504; 1412 in Chlystow, ZDB IX, 328; 1678 Clistaw; 1718 a 1720 Chlistau; 1751 Chlistow; 1846 Chlistau, Chljstow; 1872 Chlistau, Chlistov; 1924 Chlístov. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Chlístovák, chlístovské. 5 1353 Chlustow, 1360 Clustaw: bez u > i. 2. Chlístov 1 Zanikl u Březejce (Velkomeziříčsko), kde je myslivna Chlostov a trať V Chlístovu. 2 1552 ves půs tů Chlístov, ZDB XXVI, 271, ed.; 1562 ves půstů Chlístovy, ZDB XXVIII, 64, ed. 3 Ves byla 1534 již pustá a 1552 nál. k panství velkomeziříčskému. 3. Chlístov 1 Zanikl u Svojanova (Mohelnicko). 2 1359 in Chlustow, ZDO I, 668 . 3 Ves byla 1503 pustá. 5 M J: příp. -ov k OJ Chlust, to ze staroč. apel. chlust, -i, „sluha“ (Geb. Slov. stč. I 540). Zn. majetek Chlustův. Po přehlásce u > i: Chlistov; spojeno pak snadno s významem chlíst „škrkavka“ , proto i kvantita v í. CV 75 (OJ ChVúsť); Prof II 22 (Chlustina), 12 (Chlístov — k apel.), V 561; Nekuda 57.
1. C hlum 1 Ves 12,5 km ssz od Bos kovic. 2 1320 Chlums, Lechner I, 5; 1544 puol vsi Chluma, DM VII, 28; 1588 ve vsi Chlumu, DM XV, 163; 1600 do Chlumu, Poz. kniha (SAB 3609, f. 126) vsi Drvalovic; 1674, 1718, 1720, 1751; 1846 a 1872 Chlum. 3 P. Letovice a Svitavy (to manství biskupské). Ces. 4 Chlom, za Chlomem, Chlomáci | Chlomščáci. Hanácké u > o. 5 V něm. zápise 1320 Chlums je s analog, podle něm. MJ genitivních (Arnolts). 2. Chlum 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Chlum-Korouhvice, 7 km sv od Bystřice n. P. 2 1390 in Chlun, ZDB VII, 809; 1596 v rychtě. .. chlumské, LSA III, 113; 1601 ves Chlum, PB XXXIII, 52; 1674, 1718, 1720, 1751, 1846 a 1872 Chlum. 3 P. Kunštát. Ces. 4 Chlumáni \Chlumští, chlumskej. 3. C hlum 1 Ves 13,5 km sz od Tře bíče. 2 1104 Hlumane, Kosmas, 260; 1464 podací v Chlumě, KP IV, 157; 1678, 1718, 1720, 1751, 1846 a 1872 Chlum. 3 P. Třebíč. Již v 15. stol. farní kostel sv. Václava (fara 1785 obnove na). Ces. 4 Do Chlumu, Chlumák, chlumské. 5 V zakládací listině třebíčského kláš tera se k 1104 ves jmenuje Chlumané „obyvatelé Chlumu“ . Ves byla patrně malá, proto i změna názvu na Chlum. Prof II 19 (Chlumany); Spal 25 (naše Ch. nemá). 6 Kantina, Leština (mlýn), Drdlův mlýn, Pavlovský mlýn. 4. Chlum 1 Dříve osada, nyní místní část Lhotky, 4 km západně od Gott waldova. 2 1846, 1872 a 1924 Chlum. 3 P. Malenovice. Osada založena kolem 1780. Ces. 4 Chum/Chúm, ChumňanéjChumňáci (Hostišová), Chúmani (Lhotka), chúmský. V nářečí se l vyslovuje obalované: chuum > chum a zdlouženo jako nářeční dúhý = dlúhý (dlouhý). 5. Chlum 1 Dvůr mezi Bílavskem a Slavkovem (Bystřičko p. H.). 2 1893 Chlumer Hoj, Dvůr pod Chlumem; 1935 Chlum. 3 Do míst dvora se klade za
niklá ves Chlum, ale není pro ni do kladu. 5 Název podle blízkého kopce Chlum (viz doklad z 1893). 6 . Chlum 1 Samota u Kvasic (Kroměřížsko). 2 1893 Chlum. 4 Chúm, do Chúma, Chúman, chúmský. 7. Chlum 1 Zanikl u Osvětiman (Kyjovsko). 2 1350 in Oswyetiman cum Chlum villa, ZDO I, 155. 5 MJ: z apelat. chlum „lesnaté středohory“ , stsl. chkbm^b „zalesněný ko pec“ . Na Moravě časté PJ (Chlum, Chlumek, Chlumec, Chlumčí, Chlumečné apod.) — obvykle nižší, protáhlejší kopce, bez skalnatých útvarů, zalesně né. Všeslovanský základ, viz Šmilauer PST I 157. CV 197; Prof II 15-18; DS 13, 57; Sáňka 16. C h l u m a n y , viz Chlum 3. 1. Chlum ec 1 Ves 3,5 km jjv od Dačic. 2 1360 in Cluenicz, ZDB III, 520; 1385 villam Kluncz, ZDB VII, 185; 1399 Chlumecz, ZDB VIII, 224; 1447 Chlu mecz, ZDB XII, 777; 1466 Chlumecz, ZDB XIV, 28; 1610 ves Chlumec, ZDB XVI, 45; 1678 Chlumecz; 1718 Chluntz; 1720 Chlumetz; 1749 Obec chlunecka, Tiray, Dačický okres 134; 1751 Chluntz; 1846 Chluntz, Chlunec, lépe Chlumec; 1872 Chluntz, Chlumec. 3 P. Dačice. 2. Chlum ec 1 Zanikl u Cetechovic (Zdounecko), kde stával panský dvůr Chlum. 2 1373 in Paruo Hlumcze, ZDO II, 301; 1448 in villa deserta dieta Chlum, ZDO X, 792. 5 Název byl původně Malý Chlumec (podle zápisu z 1373); 1448 byla již ves pustá. 3. Chlum ec 1 Zanikl u Bořenovic (Holešovsko). 2 1381 villam Chlumecz, ZDO IV, 17. 3 1407 tu byl farní kostel. 5 MJ: deminut. k chlum, příp. -ec ( < bcb). Stč. chlumec i chlumek. Viz Chlum. CV 197; Prof II 19-20; Schwarz 169. Chlumečné 1 Zaniklo u Chomýže na Bystřičku p. H. 2 1365 Chlumeczne, 319
ZDO I, 930; 1374 Chlumeczne, ZDO II, 521; 1377 villam Chlumecznam, ZDO III, 351; 1437 Chlumeczne, ZDO X, 78. 3' Ves stávala mezi Brusným a Hlin ském, kde je polní trať Chlumečné, Chlumecká, Nekuda 95. 5 MJ: adj. k chlumec, chlumek. Zn. místo, osadu, ves na nebo u chlumu, chlumku. CV - ; Prof V 573, 563. 1. Chlumek 1 Ves 11 km ssz od Vel kého Meziříčí. 2 1556 ves Chlumek, ZDB XXVII, 17; 1679 Chlumekh; 1668 Chlvmek (obec. pečeť), Kratochvíl, Velkomeziříčský okres 196; 1718, 1720, 1751, 1846 a 1872 Chlumek. 3 P. Čer ná. Ces. 4 Chlumčák, chlumecké. 5 MJ: deminut. k chlum, viz tam. CV 197 (do klad z 1373 náleží k Chlumci 2); Prof II 21. 6 Benešov, Dvůr. 2. C h l u m e k , viz Chlum 2. Chlupice 1 Ves 12 km zjz od Mor. Krumlova. 2 1287 in Clupicz, CDM IV, 255; 1325 villam Cluppcz, CDM VI, 285; 1528 z Klupicz, PB XIV, 49; 1718 a 1751 Chlupitz; 1846 a 1872 Chlupitz, Chlupice. 3 P. Slatina. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Chlup, zn. ves lidí Chlupových. OJ z apel. chlup, srov. příjm. Chlup, Chloupek. V němč. 1287, 1325 a v češt. 1528 Ch > K, podobně Chlumec > Kluncz. Beranek ON Sudmáhr. 85; CV 75; Svoboda StčOJ 195; Prof V 542. C h l u s t o v , viz Chlístov. Chmelník 1 Zanikl pravděpodobně u Bukové (Boskovicko), kde je trať Na Chmelékách. 2 1568 ves (pustou) Chmel ník za Bukovou, ZDO XXVIII, 44, edice. 5 MJ: substantiv, příp. -ík k adj. chmelný (důl), chmelně (pole, místo). Ves nazvána podle toho, že se tu pěs toval chmel. Srov. časté, v nížinných oblastech Moravy se vyskytující PJ Chmelník, Chmelnisko, Chmelně (i ve Slezsku). Dnes se na Moravě — až na Lipnicko a Přerovsko — pěstuje chmel jen vzácně. O historii chmelařství na 320
Moravě viz SA II, č. 2, 71. Prof II 23 až 24 (Chmel-); CV - . 1. Chobot 1 Dříve osada Kroměříže. 2 1854 Chobot. 3 Osada splynula s Kro měříží. 2. Chobot 1 Zanikl u Třebelovic, kde je les Chobot, Nekuda 130. 2 1498 ves pustou Chobot, ZDB XVII, 31; 1500 drží ves Chobot, KP VII, 213. 5 MJ: přenesením stč. apelat. chobot „ohon“ na pojmenování úzkého výběž ku lesa, pozemku, nebo na úzký a dlouhý záliv rybníka, u něhož byla ves založena. Časté mor. PJ, řídké ve Slez sku (trati takto nazvané jsou tvarem úzké, dlouhé a vždy oblé). CV —; Prof II 24. Chobyně 1 Kolonie obce Subířov (Jevíčsko). 2 1751 Chobinie; 1846 Chobin, Chobjn, Chobině; 1872 Chubin, Chubín; 1881 Chobyň; 1893 Chubin, Chobyň. 3 P. Jaroměřice. Kolonie založena 1710. Ces. 4 Ta Choben (!), do Chobeně, Chobeňák, chobenské. 5 Kolonie nazvána podle Subířů z Chobyně, majitelů pan ství. Příp. -yně analogická podle sta rých MJ Datyně, Cekyně, Hrabyně apod. CV —; O Chobyně viz A. Ševčík, Po stopách pánů Subířů z Chobyně ve Sb. Jednoty starých českých rodů 1946, str. 34. Cholina 1 Ves 5,5 km jz od Litovle. 2 1131 Nacholine, CDB I, 115; 1368 su per villa Cholina, ZDO I, 962; 1376 villam Cholyna, ZDO III, 98; 1383 in villa Cholina, CDM XI, 282; 1384 vil lam Cholinam, ZDO IV, 395; 1414 von Colein, Registra města Litovle, f. 14; 1463 za Cholinu, PO IV, 92; 1475 in Cholina, ACO 265, 1; 1499 v Cholinie, PO VII, 51; 1504 faráři cholinskemu, PO VII, 234; 1520 lidé jeho cholinsstij, PO XI, 93; 1520 z Choliny, PO XI, 95; 1536 v ves Cholinu, PO XVII, 64; 1542 na vsi Cholinie, ZDO X X V , 43; 1556 ves Cholinu (4. p.), ZDO XXIV, 18; 1633 Cholen; 1673 in Chólein, Matriky v Litovli; 1676 Kollein; 1679 Kóllein;
1720 Kóllein, Kolina; 1751 Koellein; 1846 Koellein, Cholina; 1872 Kóllein, Cholina; 1885 Kóllein, Cholina, Cholín; 1905 Kóllein, Cholina. 3 P. města Olo mouce. V 14. stol. feudální sídlo a far. kostel Navštiv. P. Marie. Ves byla v 15. až 17. stol. silně poněmčena. Ces. 4 Ta Cholena, z Cholene, Choleňák, cholenské. 5 MJ: přivlast. příp. -ina k OJ Chola, deverbativu k *choliti „pflegen“, zn. ves Cholova. Německy 1414, pak až od 1673, přičemž české úžinové Ch- přejato jako závěrové K-, srov. Chlumec — Kluntz. CV 75 (vy cházejí z něm. OJ Cholo, Colo); Prof II 31 (Cholenice, Cholín), V 590; Svo boda StčOJ 204 (Cholan); Schwarz 175 (OJ Chola); Machek ES 156; Vasmer REW III 255; Schuster - Sewc ZfSl 1963, 864. 6 Cholinský dvorek (myslivna), V chaloupkách. PJ Landštrása. Choltice 1 Dříve osada obce Jezdkovice, nyní osada obce Litultovice (Opav sko); Sl. 2 1870 Choltitz, Choltice. 3 P. Jezdkovice. Osada založena 1847. Ces. 4 Cholďice, do Cholďic, Cholčak, cholďicky. Arch. Pilný mlyn/Pilny iMlyn, do Pilného mlyna/do Pilného/ do Mlýna, adj. mlýnský, kdysi prý též pilsky (Litultovice). 5 Ves nazvána po majiteli panství Antonínu sv. p. Sedlnickém z Choltic. V přídomku OJ Cholta, příp. -ta k základu chol-, o němž viz Cholina. CV - ; Prof II 32, V 572, 590. Chomoutov 1 Ves 5,5 km ssv od Olo mouce. 2 1078 Chomutowiczi, CDB I, 79; 1276 circa villas . . . Chomut, CDM IV, 129; 1308 Chomutow, CDM VI, 21; 1512 z Chomutowa, PO IX, 62; 1519 v grunty mé chomutowske, PO XI, 39; 1536 ve vsi Chomuthowiczych, ZDO XXIV, 11; 1567 v Chomutově, Prásek, Organisace práv 234; 1589 ze vsi Chomautowa, PO X XX II, 137; 1606 Chomautow, Registra panství kláštera Hra diska 11; 1616 Chomutow, Registra panství kláštera Hradiska 129; 1677 Chomutaw; 1718 Chomutow; 1720 Cho21
metau; 1751 Chometau; 1846 Chomottau, Chomettau, Chomutow; 1872 Chomotau, Chomoutov. 3 P. Klášterní Hra disko. Ces. 4 Chomótov, do Ch-ova, chomótovské. 5 MJ: původně příp. -ovice k OJ Chomút <— apelat. chomút „chomout, Kummer“ , zn. ves lidí Chomútových. Ve 14. stol. již záměna -ovice/-ov, kte rá je z Moravy doložena pro tu dobu též u jiných jmen (viz Jimramov, Ho lešov, Prostějov, Tišnov). R. 1589 diftongizace ú > au. CV 76; Prof II 33, 34 (s literát.), V 570. 1. Chomoutevice 1 Zanikly u Cetechovic (Zdounecko). 2 1358 Chomutowicz, ZDO I, 570; 1416 in villa Chomutowicz, ZDO VIII, 588; 1437 in villa Chomutowiczich, ZDO X, 39; 1482 v Chomutowiczych, PO V, 214; 1504 v Chomutowskych, ZDO XVI, 65; 1512 v Chomutowiczych, ZDO XVII, 35; 1515 po dvořích chomutow skych, PO X, 57; 1519 v grunty mé chomutow ske, PO XI, 39; 1536 ve vsi Chomutho wiczych, ZDO XXIV, 11. 3 Ves za nikla v polovině 16. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Chomout. Viz Chomutov. Ve jm. není ú > ou. 2. C h o m o u t o v i c e , viz Chomu tov. 1. Chomýž 1 Ves 6 km vsv od Hole šova. 2 1365 Chomicz, ZDO I, 930; 1374 Chomicz, ZDO II, 521; 1377 Chomicz, ZDO III, 351; 1437 Chomyz, ZDO X, 78; 1493 ves Chomiz, ZDO XIV, 35; 1513 z Chomize, PO IX, 186; 1527 z Chomizie, PO XIII, 134; 1532 od mlý na chomizsskeho, PO XV, 234; 1672 Chomiz, Děkan. matr. kroměřížská; 1718 Chomitz; 1751 Chomis; 1846 Chomis, Choměz; 1872 Chomisch, Chomýž; 1893 Chomiz, Chomíž. 3 P. Holešov. Ces. 4 Ten Chomýž, z Chomýža, k, o Chomýžu, za Chomýžem, Chomýžák \Choměščák, choměský. Chomýský (Jankovice), Chomežák (Rusava). 6 Části vsi: Pastérňa, Předbrání, Zábraní/Zabrání. PJ: Obecníky, Včelíny, Tyky. 321
2. Chomýž 1 Osada obce Krnova; 4,5 km zsz od Krnova; Sl. 2 1672 Cumeise, Děkan. matr. krnovská; 1720 Kemaisa; 1736 Comeise; 1805 Komaise; 1836 Kom eise; 1870 Komeise, Pomezí (!); 1885 Pomezí, Catalogus cleri; 1894 Ko meise, Chromýž. 3 P. města Krnova. Něm. 5 Něm. Cumeise, Komeise z čes. Cho mýž (Ch-/K-, ý/ei). • MJ zatím nejas né. Snad souvisí s apelat. chomík „kře ček“ ? Výklad Rospondův v RKJ-Wroclaw III 111 z chomqgjb k chom, stpol. chom-la „chomout“ není vzhledem k -la přesvědčivý. Úřední pol. podoba je Chomiq,ia a opírá se o Kozierowského SO 8,260. Schwarz 330 („unklar“). K -ýž srov. v Č. Křemyž, Němyž (Prof s. v.), která přímo z OJ. Chornice 1 Ves 4,5 km ssv od Jevíč ka. 2 1258 Komicz, CDM V, S 29; 1365 villam Comicz, ZDB IV, 224; 1408 Coernitz, CDM XIV, 6 ; 1417 na Chorynici, KP II, 541; 1417 v Chorynici, KP II, 541; 1418 in villa Chomycz, ZDO IX, 233; 1437 in Chomicze, ZDO XIII, 17; 1490 Chomicze, ZDO XIII, 17; 1492 u Chomic, KP VI, 302; 1503 na mlýně chomiczkem, PO VII, 219; 1522 v Chorniczych. . . k kostelu chomiczkemu, PO XII, 78; 1542 na vsi Chomijczych, ZDO X X V , 51; 1654 de Chomitz, Matr. ve Vyškově; 1672 ex pago Comicensi; 1677 Chomitz; 1718 a 1751 Chomitz; 1846 Kom itz, Chomitz, K om ice; 1872 Kör nitz, Chomice. 3 P. Moravská Třebová. Far. kostel sv. Vavřince. Něm. a čes. 4 Do Chomic, Chomičák, chomické. 5 MJ: příp -ice k jednoduchému stč. OJ Choryňa, to substantivizací z adj. chvorb „hubený, mager“, srov. OJ Budyně, Cakyně, Dětyně — MJ Budenice, Cakenice, Dětenice u Prof s. v.; podob ně Choryně M J Chorenice/Chorynice (tak v 15. stol.), zánikem hlásky v nepřízvučné slabice pak poprvé 1418 Chomice. Zn. ves lidí Choryňových. Do němčiny přejato z Ch-/K- (viz Chlu mec/Kluntz), odtud i nej starší doklad 322
1258 Kom icz, který ČV 168 vykládají jako subst. příp. -ice k adj. korná <— kůra „Baumrinde“ s význ. „dříví, kme ny ještě s korou“ (lépe by bylo „potok, na němž chytány n. dopravovány kůry“ ; srov. Lubná, Lubnice). Něm. Kom icz však vzniklo z čes. Chorynice. V něm. 1408 Coemitz labilizace o/o. Spojení s „kom ice“ bylo v češt. až sekundární, odtud i sg. Chomice (15. stol.). Jindy vždy v pl. Prof V 619; Svoboda StčOJ 162. V. i násl. heslo. 6 Mlýn v poli/Feldmůhle. Choryně 1 Ves 6 km zsz od Val. Me ziříčí. 2 1131 Nachorini, CDB I, 115; 1307 de Chorynie. CDM VI, 9; 1320 de Chorina, Lechner I, 7; 1389 villam Cho řme, Lechner I, 14; 1396 per villam Chorina, CDM XII, 332; 1435 in Chorynye, Lechner I, 38; 1464 villa Choryna, Lechner I, 83; 1474 super feudo Cho rina, Lechner I, 89; 1525 na Choryni, DM VI, 62; 1526 na gruntě mém cho rynske/m/, PO XIII, 50; 1527 lidem svým chorynskym, PO XIII, 186; 1554 na ves a tvrz Chorynie, DM VII, 43; 1590 na Choryni, PO X IX , 1; 1617 na Chorynj, PO X X X V II, 194; 1667 z dě diny Chorynie, Matr. v Hranicích; 1675 Khorin; 1718 a 1751 Chorin; 1846 Cho rin, Chorina; 1872 Chorin, Chorýn; 1893 Chorin, Choryň. 3 P. Choryně. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1784) kostel sv. Barbory. Statek byl biskup ským lénem. Odtud měli jméno Chorynští z Ledské. Ces. 4 Ta Choryň, Choryňák, chorynský | -ej (Kladeruby — nadměrné ej v kelečském nářečí). 5 MJ: přivlast. příp. -ynja k OJ Chor, Chorá •(—adj. chvorb „hubený, mager“ . Srov. MJ Cekyně, Datyně, Lutyně a Chomice (o chor-). CV 76; Prof —; Svoboda StčOJ 49; DS 13, 105. 6 Střítež (v. t.), PJ: Hradištěk, Stráž. C h o r y ň k a , viz Lhota u Choryně. Choryůskovice 1 Dříve osada, nyní místní část Nových Sedlic (Opavsko). 2 Založeny 1797.
5 MJ: analog, příp. -ovice ke jménu majitele velkostatku Dominika sv. p. Choryňského z Ledské, po němž osada nazvána. Viz Choryně sub 3. Chořelice 1 Ves 1,5 km jižně od Li tovle. 2 1371 Chorzielucz, CV 12; 1382 in villa Chorelicz, ZDO IV, 233; 1510 z Chorzelicz, PO VIII, 234; 1513 lidé naši chorzelicztij . . . u Chorzelicz, PO IX, 200; 1669 von Korschelitz, Matr. v Litovli; 1677 Chorzelitz; 1718 Chorželitz; 1720 Korzelitz; 1751 Korželetz; 1846 Chořelitz, Chořelice; 1872 Chorze litz, Chořelice; 1893 Chořelitz, Choře lice. 3 P. města Litovle. Ces. 4 Chořélece, do Chořelec, Chořélečák, chořelecké. 5 Původně ChořéVúc: přivlast. příp. -jb k OJ ChořěVút, slože nému z kmene chvorb „hubený, mager“ a -Vút, -IjuH „divoký, lítý“, zn. ves Chořel’útova. Po přehlásce ’u > i změ něno na Chořělic, které snadno přiklo něno ke jm. na -ice: Chořelice. Srov. Bolelouc, střdv. Bolelice. OJ s -út jen v MJ na starém sídelním areálu. CV 12, 76; Prof —; Svoboda StčOJ 79; DS 13, 108. 6 Části vsi: Otočnica, V bráně. Chotěbudice 1 Ves 10 km vých. od Dačic. 2 1351 in Chotyebudycz, ZDB II, 54; 1358 in Choczebudicz, ZDB III, 389; 1412 villam Chotyebudycze, ZDB IX, 327; 1447 in Chodyebudicz, ZDB XII, 745; 1522 ves Chotiebudicze, KP XII, 296; 1547 z Chotiebudicz, PB X IX , 95; 1547 v gruntech chodtiebudiczkych, PB XIX, 162; 1550 rychtář chotiebudiczkey, PB X X , 113; 1671 Chotiebuditz; 1718 Chotibuditz; 1751 Chotiabuditz; 1846 Chotabuditz, dříve i Drei Eichen, Chotabudice; 1872 Chotabuditz, Chotabudice; 1915 Chotiabuditz, Chotěbudice. 3 P. Budíškovice. Ces. 5 MJ: příp. -ice k OJ Chotěbud, slo ženému ze dvou slovesných základů, chotě- stě. chtieti „chtíti“ a bud- „excitare, povzbuzovati“ ; zn. ves lidí Chotěbudových. Dočasný název Drei Eichen/ Tři duby podle skupiny dubů. CV 76; Prof II 36; Svoboda StčOJ 72, 76, 53.
21*
К chot- viz bohatou literaturu, např.; DS 1, 43; 5, 178; 13, 85; 16, 45; Svobo da CMF 1941, 104; Schwarz Nordostbayem 209; P. Arumaa Scando-Slavica 1960, 156. 6 Chotěbudický mlýn. PJ: Hradiště, Vostrážka. Chotěbuz 1 Ves 4,5 km sz od Čes kého Těšína; Sl. 2 1229 Koczobontz, Listinář 66 ; 1268 Chotebanz, Prášková poz.; 1447 Chocembudz, Gr-M II, 563; 1559 na Koczenbendzi, Prášková poz.; 1602 na Kocobenzi, ZDOp493, ed.; 1676 z Kocobendza, Matr. ve Fryštátu; 1679 de Kocobends, Matr. v Těrlicku; 1736 Kotzobenz; 1808 Kotzobenz; 1894 Kozobentz, Chotěbuz. 3 P. Chotěbuz. Ces.. a pol. 4 Kocybync, kocybynck’i (Kellner Vých. laš. nář. I 131; Karas Onomastica 1956, 263-4, 278-9). 5 MJ: přivlast. příp. -jb к OJ Chotěbud, o němž viz Chotěbudice. Po původní nosovce v -bgdjb > -buz stopa v dokladech 1229 -bontz, 1268 -banz, v něm. -bentz. Nasalizace zachována v rozložené podobě vlivem místního východolašského ná řečí v dokladech 1602 na Kocobenzi, 1676 z Kocobendza (prasl. g>> pol. ?). Počáteční Косо- podle němčiny, v níž Koto- < Choto-, srov. Komeis < Chomýž. CV —; Prof II 36 (Ch-ice). Chottmannsdorf 1 Zanikl v okolí Břeclavě. 2 1414 Chotmansdarff, Bretholz, Das Urbar 139. 3 0 vsi není jiné zprávy. 5 MJ něm., zn. ves Chóttmannova. Lze srovnat s ašským Gottmansgriin < Goswinsgriin „paseka Goswinova“ , Prof I2 557; v OJ Goswin (OJ Gozzo, apel. -win, sthn. wini „přítel“) nahra zena druhá část -win slovem -mann „muž“, jak je tomu i u H errm an~ Herrwin. Spojení s čes. Chot- („chtíti“, viz předcházející hesla) není přesvěd čivé, neboť bychom očekávali něm. Kot-. Chrastěšov 1 Ves 3 km severně od Vizovic. 2 1261 falzum z pol. 14. stol., Krasteschow, CDM 111,324; 1578 Chras323
tissow, ZDO X X IX , 67; 1872 Chrasteschow, Chrastěšov. 3 P. Vizovice. Ves byla 1455 pustá, na konci 18. stol. ob novena. Čes. 4 Ty Chrastěšova, z Chrastěšov, o Chrastěšovách, za Chrastěšovama. Chrastěšov’an, chrastěšovské. Chraščany, jdu na Chraščany; Chraščáci (Zelechovice). 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Chrastěš n. Chrastíš, ta buď hypokor. podoby к OJ Chrast apelat. chrást „Reisig, Gesträuch“ , n. od slov. základ. chrastit „rasseln“ (srov. diviti sě — Di viš, Svoboda StčOJ 151). CV 269; Prof II 56 (Chrastošice). 6 Pod vizovickým obecním lesem (myslivna). Chrastice 1 Dříve obec, nyní osada obce Hynčice pod Sušinou, 3 km jižně od Starého Města. 2 1325 Kraftesdorph, CDM VI, 289; 1340 Craftsdorf, CDM VII, 278; 1437 Crasticz, ZDO X, 11; 1448 villam Krassticze, ZDO X, 797; 1575 ves Kratsspicz, ZDO X X IX , 27; 1591 ves Krachticze, ZDO X X X , 139; 1678 a 1718 Krätzdorff; 1720 a 1751 Cratzdorf; 1846 Kratzdorf, Krastice; 1872 Kratzdorf, Chrastice. 3 P. Kolštejn. Něm. Od 1. VII. 1960 ves přidě lena jako osada к obci Hynčice pod Su šinou. Obec osídlena 1946—1947 z ha náckého Zábřežska a Olomoucká, ojedi něle i z vých. Cech, Slováky a reemig ranty; trpěla fluktuací obyvatelstva. 4 Ty Chrastice, к Chrasticím, o Chrách, za Ch-ama, chrasticky, Chrastičtí. 5 M J: příp. -ice к čes. OJ Chrast, o němž v. v.; zn. ves lidí Chrastových. V něm. Chra- > Kra-, 1325 neporozu měním upraveno na Kraftesdorph, 1340 zkráceno Crafts-. Německé K - přejato zpět do češtiny 1575—1591 Krachticze, Kratspicze, v němž navíc -špice, které je úpravou něm. -špitz (to ovšem z čes. -č/-šovice). Od 1678 opět něm. Krätzdorf, Kratzdorf s analog, -dorf „ves“ . Česky 1846 Krastice, 1872 obnoveno Chrastice. CV 259, 78; Prof I I 55. 6 Krebsmühle. Chrastová Moravská 1 Ves 15 km 324
jjv od Svitav. 2 1320 in Crastawa, Lechner I, 5; 1361 ville nostre Chrastawa, Reg. VII, 1015; 1535 ves Chrastawa, Mírovský urbář; 1677 Chraustaw; 1718, 1720 a 1751 Chrostau; 1846 Chrostau, Chrastowa; 1872 Chrostau, Chras tová; 1893 Chrostau, Chrástová; 1915 Mährisch Chrostau, Moravská Chrasto vá. 3 P. Svitavy. Ces. a něm. 5 MJ znělo původně Chrastava: příp. -ava k staroč. chrast „křoví, chrastí“ , zn. buď osadu založenou na křovinatém místě, nebo na potoce *Chrastava, křo vím protékajícím. Obec nese od 1677 něm. název Chraustaw, 1720 Chrostau; 1846 čes. Chrastowa, 1872 -ová; 1893 Chrástová: jakoby k OJ Chrast přivlast. příp. -ova přehodnocená na adj. -ová. Přívlastek 1915 Mährisch v protikladu k' Chrastavci, ležícímu sice těsně na zá pad od naší obce, ale již v C. Prof II 54; CV 78. 6 Sibiř/Sibirien, Mariánské údolí/Marienthal. Chrášťany 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Záhlinic, 7,5 km vých. od Kroměříže. 2 1532 lidem chrášťanským, LSA 264; 1651 v Chrasstianech, Summovní extrakt; 1676 Chrasstan; 1718 Chrastian; 1720 Krastian; 1751 Chrastian; 1846 Chrastian, Chřažsstiany; 1872 Chrastian, Chrášťany. 3 P. Kroměříž. Ces. 4 Chráščany, chrášcký, Chráščí (Bílany), na Chráscku (Kurovice). 5 MJ: ves chráštanů, tj. lidí usedlých v chrastí, u chrástu. V C. Chrášťany, Zachrášťany (Prof II 58), pol. Chwarszczany, v němž pěkně vidět prasl. základ chvorst-. CV 197, Spal 62; Smilauer OC 61; Eichler BzN 9, 290. Chrbov 1 Osada obce Lobodice (Kojetínsko). 2 1718 Chrbau; 1720, 1751 a 1846 Chrbow; 1872 Chrbow, Chrbov. 3 P. Tovačov. Založen v 1. 1678—1718. Ces. 5 Z pozdního založení obce soudíme, že MJ je spíše odvozeno z jmenného tvaru adj. chrbový — chrbov od sub stantiva chrb „kopec, vrch“ (podobně
jako Bukov, Habrov), než z OJ *Chrb posesívní příp. -ov. CV 264 (bez); Prof II 59 (Chrbonín z OJ); Geb. Slov. stě. 1 553. C h r i s e s, viz Křižanov. C h r i s t d o r f , viz Křesťanovice. Chrlice 1 Ves 7,5 km jjv od Brna. 2 1320 Kirlitz, Lechner I, 3; 1388 Kirlicz, CDM XI, 527; 1389 in Chirlicz, Lechner I, 9; 1395 von Kirlitz, ZDVGMS V, 261 1413 in Chirlicz, Lechner I, 31; 1446 v Chrlicích, KP III, 213; 1452 v Chrliczich, Lechner I, 105; 1465 villa Chrlicz, Lechner I, 133; 1531 v Chrliczych, DM VII, 10; 1539 držíc Chrlicze, DM IX, 91; 1546 na dvuor chrlicžky, DM IX, 91; 1551 od Chrlicz, PB X X , 158; 1604 dědina Cherliczie, Urbář chrlický; 1612 panství chrliczkeho, DM XXI, 267; 1654 de Chirlicz, Matrika ve Vyškově; 1674 Chirlitz; 1718 Chúrlitz; 1720 a 1751 Chirlitz; 1846 Chirlitz, Chir litz, Chirlice; 1872 Chirlitz, Chrdlice; 1893 Chirlitz, Chrlice. 3 P. Chrlice (nál. biskupství olomouckému). V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Chrdlice, k Chrdlicám, v Chrdlicách, za Chrdlicama, Chrdličák, chrdlické. Interkalace d mezi artikulačně příbuzné hlásky, srov. lechtký za lehký. 5 MJ: příp. -ice k OJ Chrla, které buď jm. činitelské k stě. slovesu chrliti „házeti, metati“ (Gebauer Slov. stě. I 557), nebo je odvozeno od adj. chrlý, stsl. chrbl-b „rychlý“ ; v druhém případě mohlo OJ mít i podobu adjektivní Chrlý. Zn. ves Lidí Chrlových. Do r. 1413 zapsáno r s průvodním vokálem i, v něm. a lat. dokladech Kir- <— čes. Chr-. Německy též 1674 Chirlitz, 1718 Chúrlitz, CV 77 (OJ Chrl); Prof II 411 (MJ Krleč < Chrlec + jb). 6 Dvůr v lese. Části vsi: Na véhoně, Na bělidle, Spodní konec, Za ovčímó. C h r 1 o p y, viz Korolupy. Chromeč 1 Ves 7 km jz od Šumperka. 2 1353 in Chromczye, ZDO I, 260; 1360 in villa Chromcze, ZDO I, 596; 1368 in Chromcy villa, ZDO I, 1079; 1371 Chru-
micz, CDM X, 118; 1481 z Chromče . . . pole chromecké . .. pod Chroměí, LSA 81; 1499 v Chromczy, ZDO XVI, 41; 1508 po gruntu mém chromeczkem, PO VIII, 71; 1572 ze vsi Chromcze, PO XXVII, 450; 1616 na Chromczy, PO
X X X IX , 100; 1677 Crumpisch; 1718 Krumpisch; 1720 Krumpisch, Chromitz; 1751 Krumpisch; 1846 Krumpisch, Chro meč; 1872 Krumpisch, Chromeč. 3 P. Chromeč. V 16. stol. tvrz a far. koste] (fara zanikla). Ces.
4 Ta Chromeč, do Chromče, za Chromčó, Chromečál (Bludov, není expresívní, srov. Čemochál, Hubenovál), chro mecké. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Chromek, Chromeč < - substantivizací adj. chromý „lahm“ (srov. slepý/Slepec). Do němčiny přejato v podobě Krurwpisch: Chr-/Kr (srov. Chrastava/Kr-), p vloženo za m při exponované výslov nosti, -č/-š. CV 76; Prof —. 6 Chromečský mlýn. Chropyně 1 Městys 7 km ssz od Kro měříže. 2 1261, falzum z pol. 14. stol. Chropin, CDM III, 324; 1374 de Chropina, KP I, 43; 1463 chropinské zástavy, KP IV, 317; 1463 v Chropíně, KP IV, 328; 1511 na ves Chropyň, PO VIII, 304; 1517 ze vsi Chropinie, PO X, 275; 1526 za správu zboží chropinskeho, PO XIII, 41; 1527 ves Chropin, PO XIII, 103; 1531 na Chropyni, PO XV, 180; 1558 na tvrz a městečko Chropinj, PO XXIII, 24; 1561 pánům chropinským, LSA 134; 1589 na Chropyny, PO X XX II, 97; 1596 městečko Chropin, ZDO X X X I, 18; 1589 v statku chropynskem, ZDO X X X , 12; 1615 městečko Chropyň. . . chropynskey, Urbář panství chropyňského; 1638 Chro pyň; 1651 zámek Chropyň . . . v městeč ku Hropynie, Summovní extrakt; 1676 Chropin; 1691 oppidum Chropin, Děkan, matrika přerovská; 1718 Kroppin; 1720 Kropin; 1751 a 1846 Chropin; 1872 Chropin, Chropin; 1885 Chropin, Chropíň; 1893 Chropin, Chropyň; 1915 Chro pin, Chropíň; 1924 Chropyně. 3 P. Chropyně (spojené s panstvím kromě-
325
řížským; náleželo od poč. 17. stol. olo 2 1366 agros, quas habet in Chrustow, ZDB IV, 444. 3 Ves zanikla v 2. pol. mouckým biskupům). 1535 povýšeno na městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Chrust, Far. kostel sv. Jiljí. Dříve tu bývaly to ze staroč. apel. chrást „brouk“ , novelké rybníky. Ces. 4 Ta Chropyň/Chropeň, do Chropyně, voč. se zúženým významem „Maikäfer“ . Chropyňák, chropynské. 5 M J: přivlast. CV 77; Prof II 64. příp. -ynja k OJ *Chrop, jehož základ Pod Chroustovem 1 Myslivna u Litos stejný jako v OJ Chropoň k onomato trova (Ivančicko). 2 1935 Pod Chrous tovem. poickému chrap, chrup (srov. chodské chrapít „chodit“ ). CV 42, 77; Prof —; 5 Název má charakter pomístního Svoboda StčOJ 204; Machek 161. 6 PJ: jména. O Chroustově v. v. a Ch. 3 Na tovární trati, Včelín, Františko v, Chrudichromy 1 Ves 3 km sz od Bos Pastvisko, Plučisko, Chmelin. Části: kovic. 2 1368 de Chrudichrom, CDM Bmiska, Hrad, Mrlínek, Pančava, Pa XV, 116; 1402 de Chrudiechrom, CDM XIII, 181; 1405 z Chudyechrom, KP I, zderna. Chrostau Oehlhůtten, viz 105; 1407 de Chudyechrom, KP I, 218; 1437 in villa Chrudyechrom, ZDO X, Chrastová Lhota. 1. Chroustov 1 Ves 14,5 km jjz od 35; 1447 de Chrudychrom, Lechner I, 2ďáru. 2 1353 de Chrustow, ZDB III, 57; 1460 z Chrudichrom, KP IV, 101; 42; 1464 villam suam hereditariam 1464 z Chrudiechrom, PO IV, 113; 1480 Chrustow cum loco municionis, ZDB z Chruděchrom, KP VI, 38; 1497 XIII, 61; 1481 za ves Chrustow, K ? V, v Chrudiechromich, PO VI, 207; 1499 52; 1679 a 1718 Hraustow; 1751 Chrausv Chrudiechromech, ZDO XVI, 37; tow; 1846 Chrustau, Chraustow; 1872 1512 na ves Chrudiechromy, ZDB Chroustow, Chroustov. 3 P. Německý XVIII, 27; 1525 ze vsí Chrudichrom , Rudolec. V 15. stol. tvrz. Ces. LSA 165; 1528 fojta z Chrudichrom, 4 Chroustov, na Chroustov, ChrousLSA 166; 1547 ves Chrudiechromy, ZDO X XV , 83; 1569 ves Chrudiechromy, továk, chroustov skej. 5 V MJ není do 1481 diftongizace ú, 1679 ú > au, 1872 ou. ZDO XXVIII, 29; 1573 ves Chrudie 2. Chroustov 1 Osada obce Třebenic, chromy, Poz. kniha Chrudichrom z 1573, 5,5 km severně od Hrotovic. 2 1480 SAB Č. 3608; 1677 Chrudichromy; 1718 v Chrústově, ZDB, ed., XV, 85; 1718 a 1720 Chrudichrom; 1751 Chudichrom Chrostow; 1720 Chrustow; 1846 Chraus (!); 1846 a 1872 Chrudichrom; 1885 tow; 1872 Chroustow, Chroustov. 3 P. Chrudichrom, Chrudichromy. 3 P. Bos Valeč. Ves byla 1529 pustá, kolem kovice. Ces. 1710 opět osazena. Ces. 4 Chróstov, 4 Chrodichrome, do Chrodichrom, Chróstovák, chróstovské. 5 Doklad v Chrodichromech, Chrodichromäk, s nář. o < ó (< ou, stč. ú) poprvé za chrodichromské. Chrodichrune/Chodi psán 1718 Chrostow. chrune (Bořitov). Ten Chrudichrom, do 3. Chroustov 1 Zanikl u Litostrova Chrudichroma, za Chrudichromem (Boh(Ivančicko) v trati V starém Chrous dalov u Mor. Třebové). 5 MJ je tva tově. 2 1362 in Krustow, ZDB IV, 81; rem původně akuzativ plurálu: složeno 1674 Chraustow, pustá ves; 1935 Pod ze dvou částí, z nichž druhá je nespor Chroustovem (myslivna). ná chrómu „chromý, lahm“, zatímco 5 V dokladu 1362 K r- < Chr-, což první komponent může být jak adjek bývá často. tivní (chrudu „drsný“, Machek, Studie 4. Chroustov 1 Zanikl u Rudíkova o tvoření výrazů expresívních 88 , nebo (Velkomeziříčsko) v trati Chroustov. chrgdu „kučeravý“ , Machek Etym. slov. 326
163), tak slovesný (chruditi, stč. chlúditi „oslabovati, schwächen“, nč. chlouditi „mořiti“ , rus. chluda „nemoc“ — z *chrgditi, Machek Etym. slov. 157 s. v. chlou diti 1°). Doklady 1405, 1407 Chudeychromy vznikly disimilací dvou r. S při hlédnutím k významu dvoučlenného celku zdá se být pravděpodobnější vý klad ze spojení verbálně adjektivního; spojení adj. + adj. je jednak slovotvorně u MJ dosti neobvyklé (nejbližší ana logií by bylo spojení dvou substantiv v MJ typu Dědibaby; Spal Pětipsy 7, Prof V 629), jednak nedává sémantický výklad spojení uvedených dvou adjek tiv přijatelný smysl. CV 172, 196 („pře zdívka; v prvním členu nejasno zdali chudi- či chrudi-“ . K tomu viz výše); Gebauer Slov. stč. 539; Jg 1799. 6 Části vsi: Dědina, Mokříce, Podlesí, Požár (podle skutečné události). PJ: Habří. Chřástov 1 Zaniklý dvůr u Olšan (Telečsko). 2 1527 dvuor pustý Chrás tou, který podle Slavkova dvora leží, ZDB XXIII, 3, ed. 5 MJ znamená totéž, co Chrastou, Chrastava, v. t. Apelat. chřást je vari antou k chrást. CV —; Prof —. Chřeličnice 1 Zaniklá ves v okolí Veselíčka (Lipnicko). 2 1358 villam Chrelicznicze, ZDO I, 49. 5 Snad je východiskem míst. jm. OJ Chřel, jehož základ patrně souvisí se stč. chřěniti „prouditi (?)“, chřieda „ne moc nějaká“ , to z chrgd- (Gebauer Slov. stč. 555; Machek Etym. slov. 163). Méně pravděpodobný je výklad z Chřeničnice ■*—*Křeničnice, v němž substantivizující příp. -ice k adj. křeničné „mís to s křenicí, tj. s pramenem“ . Ke Kř > Chř- srov. chřen — křen, Chrastava — Krastava. CV - ; Prof II 381 (OJ Chřel), II 386 (MJ Křeničná). C h ř e n o v i c e , viz Křenovice. Chřeptov 1 Zanikl u Rudy (Velkomeziříčsko), kde je Křeptovský dvůr. 2 1406 in villa Chrzebtow, ZDB VIII, 395; 1446 in Chrzeptowye, ZDB XII, 504; 1464 in villa Chrzebtow, ZDB XIII,
53; 1560 ve vsi Chržeptowie, ZDB XXVIII, 21. 3 Ves náležela k Oslavičce a zanikla patrně za třicetileté války. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Chřebta (k OJ Chřbet < - chřbet „hřbet“). Nemůže být z Chřápa: Chřápta, neboť před -ta by nebylo a > ě. CV 28, 77 (z OJ Chřebta); Prof V 542. Viz Křeptov. C h ř í p i c e, viz Křepice. Chudčice 1 Ves 7 km jjv od Tišnova. 2 1235 in Hudcích, CDB III, 119; 1519 za desátek chudcziczky, PB Vllb, 92; 1538 ves Chuczycze, ZDB XXVT, 12; 1559 ves Chuczijcze, ZDB XXVIII, 13; 1609 Chucžicze, ZDB X X X IV , 27; 1674 Chutitz (\); 1718 Chudschitz; 1720 Kutzitz (!); 1751 Chutitz (!); 1846 Chutschitz, Chuczice; 1872 Chutschitz, Chudšice; 1893 Chudčitz, Chudčice. 3 P. Veveří. Ces. 4 Chočice |Chučice, v Chučicích, za Chučicema, Chočičák, chočické. V místě hanácké horské nářečí se změnou o > u. 5 MJ: příp. -ice k OJ Chůdek, to z adj. chud-b „chudý, arm“ příponou -ek, srov. Novek, Tvrdek. Zn. ves lidí Chudkových. CV 77; Prof II 66 (Chudeč); Svo boda StčOJ 136. 6 Části vsi: Ho škole, Na horce, Na padělkách, Nad dénikem, Podlóči, Pod Kozajinkama, Ve vévozo. PJ: Lipový. C h u d ě c h r o m y , viz Chrudichromy. 1. Chudobín 1 Dříve samostatná obec, ale jako taková zanikla, 5,5 km severně od Bystřice n. P. 2 1384 Chudowin, AČ XIV, 515; 1386 Chudobyn, ZDB VII, 443; 1464 v Chudobinie, KP IV, 134; 1674 a 1718 Chudobin; 1720 Chudowin; 1751 Chudobin; 1872 Chudobin, Chu dobín. 3 P. Kunštát. Dříve těžba že lezné rudy. Ces. 4 Chudobinák, chudobské. 5 V do kladu 1384 Chudowin je časté b/w. 6 Hamry. 2. Chudobín 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Haňovice, 3,5 km zjz od Litovle. 2 1200, falzum z poč. 327
4 Kuchelna, do Kuchelnej, za Ku14. stol., de Chudobin, CDB II, 351; chelnum; Kuchelňak, kuchelsky. 6 V háji in Chudobyn, ZDO I, 91; 1365 in Chu(myslivna). Názvy tratí: Hetmanovec, dowyn, ZDO I, 883; 1405 de Chodobyn, KP I, 122; 1446 v Chudobynie, PO III, Kopanina, Mordšlag, u Resty (Rosterei, továrna na zpracování lnu), Paradys, 79; 1447 supra Chudobin, ZDO X, 516; 1481 v Chudobinie, ZDO XII, 43; 1481 TJ Bulendy, Válek, Os’yky. 2. Chuchelná Malá 1 Zanikla sever ves Chudobin, ZDO XII, 57; 1504 ze ně od Chuchelné (Hlučínsko) na katast dvora svého chudobinske/h/o, PO VII, 234; 1505 na Chudobinie, PO VIII, 5; ru Křenovic, které dnes v Polsku; Sl. 1516 z Chudobina, PO X, 126; 1585 2 1349 Parva Chuchel, Čas. Slez. muzea na tvrzi Chudobinie, PO X X X I, 21; 1963, 64; 1349 Parua Kucheln, tamže str. 34; k 1377 viz u Chuchelné; 1518 1597 za dvorem chudobinskym, PO X X X IV , 106; 1663 Chudobinensis, Mat s Málu Chuchelnu, ZDOp III, 53. 3 Ves rika v Litovli; 1678 na Chudobinie, DM byla 1472 již pustá. XXI, 391; 1718 Chudowein; 1720 Chu5 MJ: z adj. chuchelbna k subst. chu dowin; 1751 Chudowein; 1745 držitele chel „Zotte, chundel“, zn. ves chuchli panství chudobského, LSA 243; 1846 podobná, ves, která něčím chuchel při Chudwein, Chudobyn; 1872 Chudwein, pomínala. ČV —; Prof II 71; Gebauer Slov. stč. I 564; Jg I 831. Chudobin. З P. Chudobin. Již v 15. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1783) Chvalatice 1 Ves 7 km sz od Vrano va nad Dyjí. 2 1497 na Chwaleticze, kostel sv. Františka Seraf. Ces. 4 Chodobin | -bén, k Chodobéno, do PB Vllb, 26; 1513 v Chwaleticzych, PB Chodobéna, Chodobšták, nověji ChoVllb, 71; 1576 ves Chwaleticze, ZDB dobiňák, chodobské. 5 Něm. Chudwein, X X X , 89; 1580 mezi cestou a stezkou 1718 Chudowein: čes. b > něm. w, čes. chwáleticzkau, PB X X IX , 89; 1718,1720, -ín > něm. -ein. Alternace b/w již 1365 1751 Chwalatitz; 1846 Chwálaticz, Chwain Chudowyn. • M J: přivlast. příp. latice; 1872 Chwalatitz, Chvalatice; -ín k OJ Chudoba, které z abstrakta 1881 Chvaletice. 3 P. Bítov. Farní (od chudoba „Armut“ . Časté příjmení. CV 1785) kostel sv. kříže. Něm. 77; Prof II 69; Svoboda StčOJ 214. 4 Chvalatice, Chvalaták, chválatické. 6 PJ: Obecní kluče, Baterie. 5 M J: příp. -ice k OJ Chvál’ata, to 1. Chuchelná 1 Ves 11,5 km ssz od domácká podoba některého ze slože Hlučína; Sl. 2 1349 Magna Chuchelná, ných OJ s komponentem Chval-, -chval Čas. Sl. muzea 1963, 34; 1377 mit zwei (chval- „chvála, Lob“ ; např. Chvaliboh, en Cuchelne, Gr-M II, 485; 1377 zu Chvalimír, Bohuchval apod.). Zn. ves Kochelne, Gr-M II, 490; 1422 z Chulidí Chval’atových. Ve jm. je výchozí chelne, ZDK I, 32; 1425 de Kocheln, OJ doloženo s přehláskou ’a > ě, zru Kap ras I, 15; 1449 z Chuchelney, Kapšena 1718, neboť za původní se poklá ras II, 57; 1559 na Chuchelney, POp dalo OJ Chvalata (-’ata/-ata kolísalo). XIV, 20; 1562 na Chuchelnie, POp XIV. MJ patří do výrazné jihozáp. moravské N 15; 1563 na vsi Chuchelne, ZDOp skupiny MJ s -etice/-atice. ČV 77; Prof VII, 10; 1571 na Chuchelney, POp XVIII. II 73 (Chvaletice). Svoboda StčOJ 76. 249; 1611 o ves Chuchelnu, PK z 1634, 6 Les Uhliště. nef.; 1710 Kuchelna, Cerroniho sb. (SAB) Chvalčov 1 Ves 3 km vsv od Bystřice II, 119/2, f. 290; 1736 Kuchelna; 1830 p. H. 2 1447 Chwáliczow, ZDO X, 639; Kuchelna, Knie; 1837 Kuchelna, Catal. 1447 Chwáliczow, ZDO X, 640; 1466 cleri; 1870 Kuchelna, Chuchelná, Catal. Chwáliczow, ZDO XI, 243; 1524 cleri; 1885 Kuchelna; 1924 Chuchelná. z Chwaliczowa, PO XII, 283; 1675 З P. Chuchelná. Zámek. Čes. Chwalcžow; 1720 Chwalczow; 1751 328
Chwaltzow; 1846 Chwaltzow, Chwalcžowa; 1872 Chwalczow, Chvalčov; 1881 Chvaličov; 1893 Chwalčow, Chvalčov. 3 P. Bystřice p. H. Čes. 4 Chvalčov, na Chvalčov/do Chvalčova, Chvalčovják/Chvalčovjan (Rychlov), chvalčov skýl-ovské (Lukov). 5 MJ: pů vodně 1447 Chvaličov: přivlast. příp. -ov k OJ Chvalič, to z apelat. chvalič, činitelského jm. ke slovesu chválit „lo ben“ , srov. Chabičov k Chábič/chabič chabiti. Od 1675 vynecháno v nepřízvučné slabice i, snad také proto, že jm. sousedních vsí jsou dvouslabičná posesíva (Slavkov, Lukov). CV 77; Prof s. v. Chvalčovice, V 609; Svoboda StčOJ 140. 6 Hostýn, Na Novovéskách, Schwaigrova paseka (myslivna), Na ře ce, Pastýrňa, Šabac, U vochtrovně; čás ti: Dědina, Cigánov, Chrástka, Na chalúpkách, Na pláci, Kamenec, Žabí škrk. Chvaletín 1 Ves 4 km vjv od Slavo nic. 2 1351 Chwaliczin, ZDB II, 22; 1353 Chuáleczin, ZDB II, 69; 1385 villa Chwaliczin, ZDB VII, 126; 1446 Chwaletyn, ZDB XII, 441; 1447 super Chwaletin, KP III, 427; 1448 z Chwaletin (!), KP III, 90; 1464 super villis suis Chwa letin . . ., ZDB XIII, 15; 1678 Qualitzen; 1718 Kwalitzen; 1720 Kwalitz; 1751 Chwalitschen; 1846 Qualitzen, Kwálice, lépe Chwaletjn; 1872 Qualitzen, Chvá líce; 1893 Qualitzen, Chvaletín. 3 P. Telč. Něm. 5 Doklady kolísají do 1385 mezi Chvaličín a Chvalečín, teprve od 1447 dneš ní název. Přivlast. příp. -ín původně k OJ Chvalicě, domácké zkratce ně kterého ze složených OJ s komponen tem Chval-, -chval (viz Chvalatice); srov. v Č. Malčín k OJ Malicě, Miličín k OJ Milice (Prof V 610). Není však vyloučeno, že původní jm. znělo ChvaVatín: k OJ ChvaVata > Chváleta a zá pisy s č vlastně asibilace stč. ť . Toto pojetí se zdá bližší pravdě, neboť na jihozáp. Moravě skupina MJ s -aticel-etice majících své posesívní protějš ky ve výše položených místech (srov.
Hroznětice/Hroznatín, Sedlatice/Sedletín, zde také zápisy s -czl). Do němči ny přejato až v 17. stol. s Chv-/Kv(psáno Qual-); srov. Chlumec/Kluntz. Koncové -etín oslabeno na -en. CV 77. Chvalíkovice 1 Ves 6 km jižně od Opavy; Sl. 2 1545 fojta chwalykowskeho, POp XI, 132; 1549 ze vsi Chwalikowicz, ZDOp XI, 329; 1555 z Chwalikowicz, PKr III, B 19; 1586 na Chwalkowiczich (!), ZDOp VIII, 1;1589 na tom zboží Chwalijkowiczych, ZDOp VIII, 10; 1720 Chwálkowitz; 1736 Kwalkowitz; 1805 Chwálkowitz; 1835 Chwálkowitz, Chwalikowjce; 1870 Chwalikowitz, Chvalicovice (!), Catal. cleri; Chwálkowitz; 1894 Chwálkowitz, Chvalkovice; 1917 Chwálkowitz, Chvalikovice. 3 P. Hradec. Ces. 4 Chvalíkovice i Chvalkovice, Chvalikovjak i Chvalkovjak (v pl. též Chvalkovscy/ščy, chvalkovsky/chvalikovsky. 5 M J: příp. -ovice k OJ Chválík, to domácká zkratka některého ze slože ných OJ s komponentem Chval-, -chval (viz Chvalatice); zn. ves lidí Chvalíkových. Podoba Chvalkovice vznikla tak, že OJ Chvalík zaměněno s častějším Chválek. ČV —; Prof —; Viz Chválovice. 6 Na mýtnici, též Podhoma nebo Krčma (hostinec); části: Homi a Dolni konec, Za potokem, V ulici. Chvališov 1 Zanikl u Horní Loučky (Tišnovsko), kde je Chvalšovský mlýnř 2 1366 in Chwalisow, ZDB IV, 393; 1415 in villa Chwálissow, ZDB X, 101; 1504 Chwálissow, ZDB XVII, 65; 1659 mlynáře chwalssowskeho, Matr. v Dol ní Loučce. 3 Ves zanikla na poč. 16. stol. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Chvá líš, hypokor. zkratce některého ze slo žených OJ s komponentem Chval-, -chval (viz Chvalatice). CV —; Prof II 75 (Chvalšiny); Svoboda StčOJ 151; Vermouzek VVM 16, 111 n. 1. Chvalkovice 1 Ves 9 km vsv od Bučovic. 2 1355 in Chwalkouicz circa Hwyezdlicz, ZDO 1,584; 1389 in Chwal329
p
kowicz, ZDO VI, 65; 1397 villam Chwalkowicz, ZDO VI, 670; 1508 z Chwalkowicz, PO VIII, 109; 1718 a 1751 Chwalkowitz; 1846 Chwalkowitz, Chwálkovice; 1872 Ch-walkowitz, Chvalkovice. 3 P. Chvalkovice. V 16. stol. tvrz; již 1389 far. kostel sv. Bartoloměje ap., fara 1689 obnovena. Ces. 6 Komorov (dvůr a zaniklá ves, v. t.). 2. Chvalkovice 1 Ves 7,5 km jz od Jemnice. 2 1353 Chualcowicz, ZDB II, 67; 1358 Chwalcouicz, ZDB III, 282; 1360 Chwalcowicz, ZDB III, 506; 1385 villam Chwalcowicz, ZDB VII, 182; 1437 villam Chwalcowicz, ZDB XII, 412; 1510 ves Chwalkowicze, PB VIII, 60; 1570 v místech slově obec Chwalkowska . . . ze vsi Chwalkowicz, PB XXVI, 55; 1573 proti vůbci chvalkovské, LSA 395; 1718 Gwálkowitz; 1720 Kwálicz; 1751 Chwalkowitz; 1846 Qualkowitz, Chwalkowitz, Chwálkowice; 1872 Qualkowitz, Chvalkovice. 3 P. Chvalkovice. V 16. stol. tvrz. Něm. a čes. 4 Kválkovice (podle něm. *Kvdlkowic), za Kválkovicama, v Kválkovicách, Kválkovičák, kválkovské. 5 O Chv- > Kw-, viz níže a Chvaletín. 3. Chválkovice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada města Olomouce. 2 1220 Squalcowiz, CDB II, 195; 1228 Kwalkouic, CDB II, 321; 1263 inter villas Chwalkowicz et Tynczek, CDM III, 306; 1275 Chwalchowicz, CDM IV, 118; 1275 Chwalkowicz, CDM IV, 120; 1276 Chwalkowicz, CDM IV, 125; 1277 Hwalcouici, CDM IV, 141; 1450 Chwal kowicz, Saliger, 47; 1465 villa Chwal kowicz, Lechner I, 131; 1676 Chwalko witz; 1691 Chwalkowitz, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Chwalkowitz; 1720 Kwalkowitz; 1751 Chwalkowitz; 1846 Chwalkowitz, Chwálkowice; 1872 Chwalkowitz, Chvalkovice. 3 Stolní statek (arci)biskupství olomouckého. Farní kostel sv. Barbory. Ces. 4 Chvalkovščák, chvalkovské. 5 V nejstarším dokladu 1220 Squalcowicz 330
se předložka z píše dohromady s MJ; 1228 Chv- > K v-, tak i 1720 v něm. jméně Kwalkowitz. 4. Chvalkovice na Hané 1 Ves 10 km sv od Vyškova. 2 1355 in Chwalkowicz supra Hanam, ZDO I, 349; 1493 ve vsi Chwalkowiczich u Ewanowicz, ZDO XIV, 59; 1672 Chwalkovicensis, Děkan, matrika kroměřížská; 1718 a 1851 Chwalkowitz; 1846 Chwalkowitz, Chwálkowice. 3 P. Výšovice. Ces. 4 Chvalkovščák, chvalkovské. Chvál kovice, chválkovské (Ivanovice na Ha né). 5 Přívlastek na Hané na rozlišení od blízkých Ch. 1. # MJ: příp. -ovice k OJ Chválek, to hypokor. zkratka ně kterého ze složených OJ s komponen tem Chval-, -chval (viz Chvalatice); zn. ves lidí Chvalkových. Kvantita v Chvál kovice přikloněním k chvála, chválit. O čes. Chv- > něm. K v - viz Chvaletín a Chlumec/Kluntz. CV 77; Prof II 74; Svoboda StčOJ 134. Chvalnov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Chvalnov-Lísky; 9 km jz od Zdounek. 2 1371 prope Chwálnow, ZDO II, 118; 1437 in Chwálnow, ZDO X, 51; 1437 in villa Chwálnow, ZDO X, 344; 1460 na Chvalnově, KP IV, 287; 1463 na C h va ln ov... v Chval nově, KP IV, 287; 1464 v Chvaluvě (!), KP IV, 372; 1512 na ves Chwálnow, PO VIII, 362; 1515 z Chwálnowa, PO X, 74; 1519 do Chwálnowa, PO XI, 23; 1569 ze vsi Chwalnowa, PO XXVII, 159; 1580 na Chwálynowie (!), PO X X X , 83; 1611 k chwalnowskym (lesům), Buchlovský urbář; 1670, 1718, 1720 a 1751 Chwálnow; 1846 Chwálnow; 1872 Chwálnow, Chvalnov. 3 P. Chvalnov. V 14. stol. tu byly dvě vsi: Starý a Nový Chvalnov, které pravděpodobně splynuly. V 17. stol. tvrz. Ces. 4 Chvalnov, o Chválnově, Chválnovjáci (Střílky, Zástřizly). Chválnovčák, chválnovské. 5 MJ: příp. přivlast. -ov k OJ Chválen, které hypokor. zkratka některého složeného OJ s komponen tem Chval- (Chvalimír, Bohuchval
apod., viz Chvalatice). CV 77; Svoboda StčOJ 158; Prof —. 6 Prusinovka (myslivna); od 1778 drželi statek Podštátští z Prusinovic. PJ: Blata, Habřina, Past visko, Hloží, Hradisko. Chvalovice 1 Ves 8 km jjv od Znoj ma. 2 1278 de Qualndorf, CDM IV, 164; 1284 in Qualendorff, CDM IV, 218; 1349 in Kálndorf, ZDB I, 140; 1379 in villa Kalendorff, CDM XI, 150; 1448 Kolndorff, PB III, 94; 1483 Kolendorff, Urbář žďárský; 1523 v Kolindorjju, PB Vllb, 129; 1529 z Kolendorju, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 2; 1672 Kalendorff; 1718 Kallendorff; 1720 a 1751 Kalendorff; 1846 a 1872 Kallendorf; 1893 Kállendorf, Chvalovice. 3 P. Louka. Fil. kostel sv. Markety již 1284. Něm. 4 Něm. Kondraf. 5 Třebaže jsou do klady od 13. stol. německé, není po chyb o čes. původu, neboť mají čes.něm. hybridní podobu: příp. -(ov)ice k OJ Chval n. Chválen, domáckým zkratkám některého ze slož. OJ s kom ponentem Chval-, o němž viz Chvala tice (Chválen také proto, že v něm. 1278 Qualendorf může být -n- <—něm. spojovací -en homonymní s čes. hypokorist. -en v OJ Chválen): *Chval(ov)~ ice, *Chvalen(ov)ice „ves lidí Ch-ových“ -> německou substitucí Qual(e)ndorf s analog, -(e )n (l) a -dorf „ves“ . Něm. Qual- zjednodušeno na 1349 Kal-, 1448 s nář. a > o: Kolndorf. CV 77; Prof II 74—75 (Chval-ov); Beranek 78; Schwarz 277 (Eindeutschung von tsch. Chvalo vice). Viz Chvalnov. Chylec 1 Původně ves, která sply nula s Veselíčkem (Lipnicko). 2 1353 de Chylecz, ZD I, 287; 1358 de Chylicz, ZDO I, 494; 1371 in media villa Chilecz, ZDO II, 27; 1437 in villa Chilecz, ZDO X, 186; 1517 z Chýlce, CMM 1957, 318; 1548 ves Chylicze, ZDO X X V , 103; 1585 ve vsi Chyljczych, PO X X X I, 137;
1590 ve vsi Chylyczych . . . z Chylycz, PO X X X II, 193; 1634 z Chylecz, Matr. v Lipníku; 1672 Chilcže, Děkan. matr. lipnická; 1718 Chylek; 1751 Chiletz. 3 Chylec byl ještě 1775 samostatnou obcí. 5 MJ znělo původně nejspíše Chylce (pl.): akuz. pl. k OJ Chylec n. Chylek, to substantivizací adj. *chylý „křivý“ , srov. lašské pochyly „křivý, nakloně ný, nahrblý“ . Nom. Chylce snadno „rozšířen“ na Chylice, tak 1548. Dnešní jm. Chylec patrně zpětným počeštěním něm. Chyletz, které ovšem z čes. Chy lice n. Chylce. Podobné kolísání i u ná sledujícího jm. CV —; Prof V 612 (OJ Chýlek v MJ Chelčice); Svoboda StčOJ 202; Gebauer Slov. stč. I 575; ZMK V 148-9. Chylice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Ostrožská Nová Ves, 2 km sv od Uherského Ostrohu. 2 1343 de Chilez . . . de Chilz, CDM VII, 475; 1348 de Chylecz, CDM VII, 879; 1359 in Chilecz, ZDO I, 625; 1372 Gehilcz, Liber negot.; 1397 villam Chylcze, ZDO VI, 516; 1415 villam Chylecz mediam, ZDO VIII, 397; 1446 villam Chilicze, ZDO X, 535; 1447 villam Chilicze, ZDO X, 535; 1448 u Chylec, KP III, 703; 1448 z Chilecz, PO III, 169; 1463 Chilczie, PO IV, 14; 1466 villam Chylcze, ZDO XI, 305; 1513 z Chilecz, PO IX, 167; 1518 na Chylcze, ZDO XVIII, 20; 1551 z Chylecz, PO X XI, 199; 1592 Chilicze, Ostrožský urbář; 1671 Chylitz; 1718, 1720 a 1751 Chilitz; 1846 Chilitz, Chilce, Chilče; 1872 Chilitz, Chýlíce; 1881 Chylce; 1885 Chylice, Catal, cleri; 1924 Chylice. 3 P. Uher ský Ostroh. Ces. 4 Ty Chylice i Chylce, do Chylic i Chylec, k Chylicom i Chylecom, o Chylicách i o Chylecách, ale jen Chylečan, chylecký. 5 Viz Chylec. CV 78; Prof II 82.
331
I I g 1 a u, viz Jihlava. I n g r o w i t z , viz Jimramov. I r m s d o r f , viz Jamartice. I r r i t z, viz Jiřice. 1. Ivaň 1 Ves 9,5 km vsv od Kojetína. 2 1358 Euan, CDM IX, 100; 1359 in villa Ewany, Reg. VII, 334; 1359 de Ewans, CDM XV, 79; 1368 de Ewans, CDM XV, 116; 1371 in villa Ewanie, CDM XV, 130; 1390 de Eywanya, KP I, 8 ; 1480 Eywanij (4. p.), ZDO XII, 17; 1513 lidem svým ejvanským, LSA 463; 1678 Eiwan; 1691 Eywan, Děkan, matr. přerovská; 1718 Eywann; 1751 Eywan; 1846 Eiwan; Eiwany; 1872 Eiwan, Ivaň. 3 P. Tovačov. Čes. 4 Ta Ivaň, z Ivaně, k Ivani, za Ivaňó; ojed. ten Ivaň, za Ivaněm; Vanšták, na Vaňsku (ivaňská pole), vaňské \vanské. To Vanský |Vansko, na Vansko, z Vanskýho |Vanska, vévaňské, Vévanščák (Oplocany). 5 Doklady jsou do r. 1872 jen s počátečním E-, od 1390 Ej-. 6 Části vsi: Dědina, Vrbí, Zábraní. 2. Ivaň 1 Ves 12,5 km jjz od Zidlochovic. 2 1073, falzum z 12. stol. Naiuiani, CDB I, 386; 1284 Eywans CDM IV, 293; 1358 villa Ywans, ZDB III, 287; 1481 v Ewanij, PB V, 77; 1512 kteráž cesta jde od Mussowa k Ewanj, PB Vllb, 69; 1511 v Eywani, ZDB XVIII, 23; 1673 Eywann, Eybis; 1718 Eybes; 1720 Eybis, Weiswain(\); 1751 Eybis; 1846 Eibis, Eywan, také Eywany a Magowice (!); 1872 Eibis, Ivaň. 3 P. Zidlochovice. V 1 1 . stol. tu byl knížecí hrad, který stával severně od vsi v tra ti Na hradisku. Farní (od 1787) kostel sv. Bartoloměje. Ces. 4 Ta Ivaň, za Ivaňó; to Vansko, za Vanskem, do Vanska \na Vansko. Ivaňské | vaňské | vanské. Něm. Meiwitz, Meiawitz (odtud 1846 Májovice). 5 Do němčiny přejato nejprve v podobě Ey 332
wans s analog, genitiv, -s, což bývá na Moravě časté, srov. Deblín/1295 Doblyns, Měnín/Meneins. Toto -en, -ans, -eins, které vzniklo přejetím některého n-ového čes. sufixu rozšířeného o něm. genit. -s, bylo v němčině dále (zvi. v nářečích) upraveno na -es, -is, odtud i něm. Eybis, Eibis; srov. Měnín/Menes, Moravany/ Morbes, Hajany/1330 Hayans/nář. Hajes apod. Něm. nář. Meiwitz, Meiawitz vzniklo ze spojení zum, im Eibis, v němž rozložena předložka a m připojeno k MJ: zu Meiwitz. Druhá část MJ -w itz je ana logická podle jiných MJ na -w itz; Bera nek 79. 9 MJ: přivlastňovací příp. -jb k OJ Ivan n. Ejvan. Viz Ivančice, tam 1 výklad počátečního Ej- a Ve-. V ně meckém Eibis je Eib- za čes. E jv-: obouretné stč. v bylo blízké b. CV 78; Prof II 96 (o Jan — Ivan). 6 Trať Klášterka upomíná na johanitskou komendu v Přibicích. PJ Na hradisku. Ivančice 1 Město na Znojemsku. 2 1221 de Iwansiz, CDB II, 213; 1239 plebanus de Ywansit, CDB III, 215; 1288 cives nostros de Eywanczicz, CDM IV, 267; 1329 in Ybantschitz, CDM VI, 390; 1336 de Ybantschitz, CDM VII, 144; 1346 de Eywantzitz, Reg. V, 10; 1350 Eywanczicz, CDM VIII, 60; 1371 Ewanczicz, CDM X, 118; 1382 der stat Eiwanczicz, CDM XI, 266; 1395 v Ejvančicích, KP I, 127; 1437 rychtářství v Evančicích, KP II, 86 ; 1437 in Eywan czicz, ZDB XII, 326; 1481 blíž Ewan czicz, PB V, 48; 1481 k faře ewancziczke, PB V, 48; 1483 in Eywanczicz, ACO č. 265; 1483 plebano in Ewanczicz. ACO č. 265; 1486 města E w anczicz... měščanóm ewancziczkym, SAB, Sbírka rukop. 392, F. 23 (městská kniha ivan čická); 1511 lidé eywancziczssczy, PB VIII, 6 8 ; 1519 židu mému z Eywan czicz, PB XII, 21; 1523 města Eywan-
czicz, PB V llb, 134; 1523 v městě Eywancziczych, PB V llb, 135; 1557 fa rářové eywancžiczsstij, PB XXII, 40; 1571 z města Eywancžicz, PB XXVII, 35; 1580 při městě Eywancziczych, PB, X X IX , 139; 1590 z města Eywanczicz, PB X X X I, 322; 1633 Ewanczitz; 1643 Eibenschutz, Urbář panství moravsko krumlovského; 1646 měštěnín ewancžiczky, Matrika v Ivančicích; 1672 Eybenschitz; 1718, 1720 a 1751 Éybenschitz; 1846 Eibenschitz, Ewančice, též Wančice; 1872 Eibenschitz, Ivančice; 1881 Ivančice, Vančice. 3 P. Moravský Krumlov. Již 1308 královské město, které kleslo na konci 15. stol. v pod danství; 1336 královský hrad, již v 14. stol. farní kostel Nanebevzetí P. Marie. Rozkvět města byl v 16. stol., kdy tu bylo silné vinařství a českobratrská obec se slavnou školou. Byla tu silná židovská menšina. Ces. 4 Vančice, do Vančic, ve Vančicich, k Vančicim, za Vančicema, Vančáci, vančické; vančácké (Oslavany); vanecké (Zbýšov); Jivančice (Kratochvilka); Vančece, do Vančec, ve Vančecách (Mi roslav) ; Vanšták, Vančák, Vanečák (Ivančice, okolí). Něm. Aiwašets. 5M J: příp. -ice k deminut. OJ Ivan — Iva nek; zn. ves lidí Ivánkových. OJ do loženo ve staré češ. i v podobě Ejvan, čímž se dají vyložit bez obtíží i podoby s Ej- užívané již od 1288 a nemusí se pomýšlet jen na výklad ze zdloužení v předložkovém spojení v Ivan- > v Ivan- > v Ejvan-, z čehož zvratnou analogií Evančice (jako vojevoda — vejvoda —vévoda). Jméno se hlavně v ná řečí vyvíjelo dále tak, že počáteční 1-, Ej-, v nář. E-, E-, ve spojení po před ložce do Evančic apod. odpadlo: do Vančic; odtud i nový nominativ Van čice, viz sub 4 u jm. Ivaň, Ivančice. V německých dokladech 1329, 1336 Ejv— > Eib-, tak vždy od 1643 s osla bením č na š. Viz Ivanovice. CV 78 (mylně „E jest dialektické“); Prof IV 487 (Vejvanov, Vejvanovice); Schwarz
210, 247, 272. Ivan — první český pou stevník (t 882). 6 Kamenný mlýn, U železného mostu. Názvy ulic a před městí ze 17. stol.: Na Husích loukách (Na konvízu), Na Kozlově, Oslavanské a Kounické předměstí; Špimberk (pa trně nynější Malé hlinky); Dobytčí rynk, Dolní (též Drůbeží) rynk, Pod masné krámy, Růžová ulice, Malé ná městí, Na potůčku, Panenská ulice (ny ní Ve sboře), Bzí (Bezová, Chebzová) ulice, Široká ulice, Ostřihon, Na Brněnce (též Buryanka), Na židovských hro bech, Neslovská ulice, Kozí hora (uli ce, původně Kuří hora), Rybářská uli ce. Viz Aug. Kratochvíl, Ivančický okres, Brno 1904, 35—39; I. Vávra, VVM 10 (1955), 105-110. PJ: Vlčížleb, Na Brněnce, Kostelák, Šibenice, Na Bratrských. Ivanovice na Hané 1 Město 8 km ssv od Vyškova. 2 1183, falzum z 13. stol., villam Iwanowic super Hanam fluvium, CDB I, 402; 1437 z Eywanowicz, PO III, 18; 1438 de Eiwanowicz, Lechner I, 47; 1490 městečko Eywanowicze, ZDO XIII, 15; 1494 do Eywanowicz, PO VII, 27; 1498 zboží eywanowskeho, PO VI, 251; 1519 do Eywanowicz, PO XI, 22; 1527 na tvrzi jeho Eywanowiczych, PO XIII, 253; 1531 z Eywanowicz, PO XV, 75; 1532 statku eywanowskeho, PO XV, 235; 1537 měs tečka Ewanowicz, PO XVII, 200; 1569 blíž Eywanowicz, PO XXVII, 67; 1587 na Eywanowiczych, PO X X X I, 506; 1597 lidé eywanowssti, PO X X X IV , 35; 1633 Ewanowitz; 1677 a 1720 Ewano witz; 1751 Eywanowitz; 1846 Eywanowitz, Eywanowice; 1872 Eywanowitz, Ivanovice; 1924 Ivanovice na Hané. 3 P. Ivanovice. Již 1302 městečko, od 1909 město. Zámek, farní kostel sv. Ondřeje. Byla tu silná židovská obec. Ces. 4 Vévanovice \Vanovice, do Vanovic, k V-ám, o V-ách, za V-ama, (Vé)vanovčák, (vé)vanovské; Evanovice (Pustiměř). 5 Doklady, až na falzum z 13. 333
stol., mají vždy počáteční E(j)-, je tedy MJ odvozeno od OJ Ejvan. 6 Ulice Franštát (v. t.) bývala v 16. stol. sa mostatnou obcí. PJ viz Fr. Hladký, Pa měti města Ivanovic na Hané, str. 10. Ivanovice u Brna 1 Ves 8,5 km ssz od Brna. 2 1537 Ewanowitz; 1718 Eywanowitz; 1720 Wewanowitz; 1751 Ewano witz; 1846 Ewanowitz, Ewanowice; 1924 Ivanovice u Brna. Na konci 19. stol. Evanovice, Ejvanovice, Evanovičky, Vevanovičky, viz Fr. Aug. Slavík, Brněn ský okres, 79. 3 P. Rečkovice. V 18. stol. parcelován dvůr. Ces. 4 Vévanovice, Vévanovští, vévanovské; Bévanovice, do Bévanovic, k Bévanovicám, v Bévanovicách, za Bévanovicema, Bévanovák IBévanščák, bévanské (Česká); Evanovice, do Evanovic, Evaňák, evanské (Mokrá Hora). 5 Doklady vždy s E(j)~. O podobě Vevanovice viz též níže. 3. Ivanovice Brněnské 1 Dříve sa mostatná obec, nyní část Brna; 6 km jv od Brna. 2 1220 Welenowicz, CDB II, 195; 1228 Lwenouicz, CDB II, 321; 1265 de Lenewiz, CDM III, 370; 1347 de Nenewicz, Mendl, Knihy, 69; 1529 ze vsi Elwanowicz, PB XIV, 138; 1533 ves Nenowicze, PB XV, 185; 1577 de sátky weywanowskey, PB XXVII, 299; 1673 Nenowitz; 1718 Nennowitz; 1720 a 1751 Nenowitz; 1846 Nenowitz, W eg-
334
wanowice; 1893 Nennowitz, Ivanovice; 1906 Nennowitz, Vajvanovice; 1915 Nennowitz, N enovice; 1924 Brněnské Ivanovice, Nennowitz. Na konci 19. stol. Ivanovice, Vajvanovice, chybně Nenovice, viz Fr. Aug. Slavík, Brněn ský okres, 104. 3 P. Brněnské Ivano vice. V 13. stol. náležely klášteru vele hradskému. Zámek. Ves se poněmčovala po třicetileté válce. Ces. a něm. 4 Nenovice, do Nenovic, Nenovičák, nenovické. Něm. Nensbats. 5 Prvotní název byl Velenovice (1220): příp. -ouice k OJ Velen. Přesmyknutím se změ nil na Levenovice (srov. malžen — man žel, brsníl — brslen), vypuštěním e pak na Lvenovice: 1228 Lwenouicz. Pro ne snadnou výslovnost odpadlo na počátku slova I; Venovice, které se zejm. v míst ním něm. prostředí od 13. stol. různě měnilo. Nebo bylo upraveno na Elwanicze, srov. Lhota—Elghut, Olhútten. Přizpůsobením v na n: 1347 Nenewicz, které zůstalo zachováno jako něm. jmé no a odtud dosud v nářečí (viz sub 4.). # MJ: příp. -ovice k OJ Ivan, Ejvan, zn. ves lidí Ivanových, Ejvanových. Viz Ivančice. ČV 78; Prof IV 487 (Vejvanov, -ovice); Schwarz 272; Sáňka Brno v minulosti a dnes 1960, 245—246; Be ranek 79. 6 Královka; části vsi: Baronské, Sógastl/Saugastl. PJ: Konigswiese.
J 1 . Jablonné 1 Zaniklo na panství vranovském, v. Nekuda 96. 2 1560 ves pustou Yablonne, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou Jablonau, ZDB X X X I, 31. 3 Již 1554 pustá. 2. Jablonné (u Někudy 154 Jablonice) 1 Zaniklo u Roštína (Zdounecko) v trati Jablonná, v. Fr. Peřinka, Zdounecký okres, 310. 3. Jablonné 1 Zaniklo u Zďámé (Boskovicko) v trati V Jablonným, v. Nekuda 96. 2 1568 ves (pustou) Jab lonsko nad vsí Zdárnou, ZDO XXVIII, 44, edice. 5 V dokladě 1568 má MJ příp. -sko hojná u názvů pustých vsí. # MJtadj. jablonné, tj. mláto, sídlo u jabloně, pod jabloní apod. Prof II 90—91. Viz níže. Jabloňany I Ves 6 km jz od Bos kovic. 2 1373 de Jablenan, ZDO II, 268; 1550 ves Yabloniany, ZDO XXV, 125; 1674 Jabloniow; 1679 ex Jablonan, Matr. ve Svitávce; 1718 a 1720 Jablo niow; 1751 Jablonian; 1846 Jablonian, Jablonianý; 1872 Jablonian, Jabloňany. 3 P. Černá Hora. Čes. 4 Jabloňane, do, z, Jablonan, za Jábloňanama, Jabloňák, Jablonští, jab lonské |jabloňanské (Skalice nad Svit.). 5 MJ: akuzat. pl. k jabloňané „lidé sí dlící v jabloní, v Jablonném apod.“. Spal 63; ČV 198. MJ sotva patří k vý znamu gabella „celnice“ , jak se domní vá L. Hosák Acta UP-Historica III 147 a před ním už D. Filip v NR 1940, 46 n., jehož filologický výklad je nepřijatel ný; dovolává se francouzského slova gablona „celnice“ , které je však půvo du arabského, nikoli keltského. Ně mecké G- je střídnicí za slovanské J-, jak konstatuje Schwarz a dodává „Jab loně měly jistý význam stromů hra ničních, ale že jméno jabloň je tu původní, o tom svědčí, že týž význam
hraničních stromů nebo ukazovatelů cest mělo i starohornoněmecké affoltra“ (Nordostbayem 10; viz Šmilauer ZMK IV 94). Srov. i diskusi o Jabloncích v ZMK V 215 n. Pozoruhodné ovšem je, že MJ Jablunkov, Jablonné ukazují na přechody. 6 PJ: Klát. 1. Jabloňov 1 Dříve obec, nyní osa da obce Věžná, 8 km jižně od Bystřice n. P. 2 1384 Jabloně, AČ XIV, 515; 1500 z Jablonoweho, Moravské archivy soukromé, 71; 1675, 1718 a 1720 Jablo niow; 1751 Jablonow; 1846 Jabloniow; 1872 Jablonow, Jabloňové; 1824 Jablo ňov. 3 P. Pernštejn. Čes. 4 Jabloňovák, jabloňovskej | arch. jabloňovské. Hraniční obec hanáckého nářečí. 5 MJ mělo 1384 podobu Jab lonné (v. t.), 1500 Jabloňový (les, vrch), Jabloňové (místo). Tak obnoven název i 1872. Jinak vždy -ov. 2. Jabloňov 1 Ves 6,5 km jv od Vel kého Meziříčí. 2 1361 in Jablonoue, ZDB IV, 46; 1477 dvuor v Jabloniowem, LSA III, 92; 1555 ves Yablonnowe, ZDB XXVII, 11; 1679 Jablonow; 1718 Jablanow; 1751 Jablonau, Gabloňow ; 1872 Jablonau, Jablonné; 1881 Jabloňové; 1885 Jablonau, Jabloňov, Jablonné; 1915 Jablonau, Jabloňov. 3 P. Velké Meziříčí. Čes. 4 Arch. to Jabloňový, z Jabloňovýho, Jabloňovák. 5 MJ od 1555 adjek tivní: Jabloňové, srov. J. 1. Ale už 1477 Jabloniow. # MJ: jmenný tvar adj. jabloňový, jabloňový, zn. ves sto jící na místě porostlém jabloněmi, je muž vévodila jabloň. Střídání n, ň podle toho, že ve stč. bylo jabloň i jabloň. Srov. Bukov, Habrov. ČV 198. Viz Jabloňany. Prof —. 6 Klenůvka (panský dvůr). Jablůnka 1 Ves 6 km ssz od Vsetí na. 2 1505 Yablunka, ZDO XVI, 67; 335
1535 ves Jablůnka, ZDO XXIV, 4; 1613 po jablůnecký stav, LSA 486; 1670 Jablenkow, Jabloňka; 1718 a 1751 Jablůn ka; 1846 Jablůnka, Gablunka; 1872 Jablůnka; 1924 Jablůnka. 3 P. Vsetín. Ves byla při obchodní cestě z Kelče do Pováží. Čes. 4 Jablůnka, na Jablůnku, na Jablůn ce, Jablúnčané, jablůnecký. 5 MJ: deminutivum k apelat. jabloň, jabloň. Očekávali bychom tedy graficky Jab lůnka, v dokladech je u „ů “ . R. 1670 uměle utvořeno Jablenkov, Jabloňka. CV 198; Prof —; Smilauer Vodopis 481. Viz Jabloňany. Jablunkov 1 Město v Těšínsku; Sl. 2 1447 Jabloňka, ZVGAS 1893, 371; 1647 von Jablunkau, Urbář komory tě šínské; 1672 ex civitate Jablonkow, Matrika ve Fryštátu; 1674 parochus Jablunkoviensis, Matrika v Jablunkově; 1684 Jablunkovio (6 . p.), Matrika v Jablunkově; 1688 in oppido Jabloň ka, VB 576; 1736 Jablunkau; 1808 Jab lunkau; 1828 Jablunkau, 1885 Jablun kov; 1894 Jablunkau, Jablunkov. 3 P. komory těšínské. Jablunkov stál pů vodně v místech dnešního Hrádku, ale byl 1447 zničen Uhry, načež byl přelo žen na nynější místo. Již 1447 farní kostel. Městečko těžilo ze své polohy při důležité cestě z Těšína do Ziliny. Pol. a čes. 5 MJ: jmenný tvar adj. jablůnkový, který z apelat. jablůnka, deminutivu k jabloň, jabloň (stč.). Viz výše, zejm. Jablůnka a Jabloňany. ČV —; Prof —. 6 Purkrechtní Bělá/Zamkowa Bieía, Cem ý/Czym y, Cervená/Czerwiona, Kampa/K^pa, Lazy/Lazy, Nižní lísky/ Nižni lišky, Vyšní lísky/Wyžni lišky, Městská Lomná/Miejska Lomná, Luh/ L^g, Na Manglírce/Na Manglyrki, Ošetnice/Oszetnica, Pod cihelnou/Pod cegielni^, Pod skalkou/Pod skalky, Radvanov/Radwanów, Uši/Uszy, Vitališov/ Witaliszów, Za kaplicí/Za kaplica, Záhuří/Zagórze, Zihla/Szygla. PJ v 16. a 336
17. stol. sebral B. Indra, Slez. sb. 1949, 61-64. Jackov 1 Ves 3,5 km jz od Mor. Budějovic. 2 1131 Jacou (nejisto, zda patří sem), CDB I, 115; 1351 in Jaczcow, ZDB II, 23; 1399 villam Jaczkaw, CDM XII, 539; 1407 villam Jaczkaw, ZDB IX, 189; 1408 nad Jaczkowskym rybníkem, CDM XIV, 24; 1496 v Jaczkowie, ZDB XVII, 3; 1532 rybník ijaczkowskij, ZDB XV, 171; 1534 lidé z Jaczkowa, PB XV, 225; 1546 v Yeczkowie, ZDB XXVI, 122; 1550 ze vsi Jaczkowa, PB X X , 117; 1718 Jatzkau; 1720 Latz kau (!); 1751 Jatzkau; 1846 Jatzkau, Jačkowo (!); 1872 Jatzkau, Jackov. 3 P. Mor. Budějovice (do pol. 18. stol. samostatný statek). V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Jackov, do Jackova, jackovské, Jackovák. 5 MJ do 1550 Jačkov: přivlast. příp. -ov k Jaček, hypokorist. podobě OJ Jačěvoj, doloženému např. ze Slezska u Taszyckého (Najdawniejszje polskie imiona osobowe 76): Jaczqwoj, MJ Jaczów k OJ Jacz jačě „známější, mocnější“. I náš první do klad zní Jačov (1131 Jacou). Kdyby doklady do 16. stol. zněly Jackov, lze pak vycházet z OJ Jacek, domácké po doby OJ Hyacint, které řec. původu (Prof V 579); tak CV 78 a Wisnar ON Znaim s. v. Doklady však ukazují na starší Jačkov: OJ Jaček a u tak sta rého jména je původ z Hyacint ne pravděpodobný. Dnešní podoba Jackov je podle něm. Jatzkau, jehož tz však z čes. č. R. 1720 omylem Latzkau. J a g d h a s e , viz Kolná. Jagenwitz 1 Zaniklo někde na Jaroslavicku. 2 1718 Jagenwitz, pusté; 1751 Jagenowitz, pusté. 5 Zatím nejasné. Snad -witz z čes. -ovice (*Jarohněvice, *Jehňovice?). J á g e r n d o r f , J a g e r s f e l d , viz Krnov. 1. Jáchymov 1 Dříve osada, nyní místní část Nákla (Litovelsko). 2 1846 Joachimsdorf, Joachimow; 1872 Joa chimsdorf, Jáchymov; 1881 Jáchimov;
1893 Joachimsdorf, Jáchimov; 1905 Joachimsdorf, Jáchymov. 3 P. Klášter ní Hradisko. Osada vznikla 1786 par celací nákelského dvora. 5 Něm. Joachimsdorf = ves Jáchy mova. 2. Jáchymov 1 Osada obce Holubí Zhoř; 5 km zsz od Velké Bíteše. 2 1846 Joachimshof, Joachimow; 1872 Joa chimshof, Jáchymov. 3 P. Budišov. Za ložen 1799 na místě lesa Bítovce. Ces. 5 Něm. Joachimshof = dvůr Jáchy mův. 0 Oba Jáchymovy byly pojme novány po inspektoru komorních stat ků Jáchymovi ze Stettenhoffenu; Sel ský archiv I 128; ČV 267. O OJ Jáchym viz Prof II 92. J a i s p i t z, viz Jevišovice. Jakartice Pusté 1 Zanikly u Malých Hostie (Hlučínsko); Sl. 2 1270 Minus Ekhartowiz, CDM IV, 34; 1560 pustú ves Ekarticze, POp XIV, E 17; 1561 pus tú ves Ekarticze, POp XV, J 11; 1870 (samota) Wüst Jakartitz, Catal. cleri; 1885 Wüst Jakartitz, vulgo Klingelbeu tel, Catal. cleri; 1910 Klingenbeutel, Puste Jakartice. 3 P. Malé Hoštice. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: příp. -ice k něm. OJ Ekhart, přejatému do češ. jako Ekart (1560, 1561 Ekarticze). Teprve 1870 Jakartice. Ves zpustla, proto má samota přívlas tek Pusté, Wüst. R. 1885 a 1910 se uvá dí jako Klingelbeutel a Klingenbeutel. O tom viz Knybajtl. ČV —; Prof —. Jakartovice 1 Ves 8,5 km jv od Hor ního Benešova; Sl. 2 1250 Ekkardisdorf, CDB IV, 194; 1265 de Eckardi villa, CDM III, 370; 1270 Ekhartsdorf, CDM IV, 34; 1542 vsi Yakartowicz, POp XI, 10; 1545 Yakartowicze, POp XI, 131; 1655 parochiam Eckersdorffensem, ACO B 12; 1720 a 1736 Ekersdorf; 1805 Eckersdorf, kdysi Ekharsdorf; 1836 Eckersdorf, Ekharditz; 1870 Ekersdorf, Jakartovice; 1894 Eckers dorf, Jakartovice. 3 P. Heraltice. Far ní kostel Navštiv. P. Marie. Něm. 4 K Jakartovicum, za Jakartovicami, 22
Jakartovjak, jakartovsky. 5 MJ: příp. -ovice k něm. OJ Ekhart, přejatému do češ. i v podobě Jakart, např. 1542. V. též Jakartice. Obec založena kláš terem velehradským patrně německý mi kolonisty, neboť již 1250 zápis Ekkardisdorf = ves Ekhardova, zkráceno 1270 na Ekhartsdorf, 1655 na Eckers dorf. Pro rozlišení uvedeny 1270 Pusté Jakartice jako „Minus“ . 6 Lomy/Schieferbrůche, Hlavnický mlýn/Glomnitzer Mühle. Jaktař 1 Ves 2,5 km zsz od Opavy; Enkl. Nyní část města Opavy. 2 1247 in Jectare, CDB IV, 110; 1288 Jader, Franz Kopetzky, Regesten zur Gesch. d. Herzogthums Troppau, Archiv f. Österreich. Gesch. 1871, k r. 1288; 1301 de Jecter, CDM V, 118; 1327 de Jedar, Monum. univ. Prag. II, 28; 1390 czu dem Jecter, ZDVGMS V, 95; 1465 villa Jaktarz, Lechner I, 136; 1577 farář jařctarzky, ACO B 12; 1587 parochiae laktariensis, ACO B, 12; 1614 mlýn slove jaktarský, ZDOp 706, ed.; 1643 von Jakter, Matr. v Opavě; 1655 parochia Jadariensis, ACO B 12; 1718 Jaktarž; 1720 laktar; 1736 ladar; 1751 Jaktar; 1846 Jaktar, Jaktar; 1882 Jaktar; 1893 Jaktar, Jaktař. 3 P. olomouckého bis kupství. Již 1247 far. kostel sv. Petra (nyní sv. Petra a Pavla). Ces. 4 Ten Jaktař, do Jaktařa \na Jaktař, jaktarský (Kravaře). 5 MJ nelze vylo žit ani z češtiny, ani z němčiny. Snad předšlovanské. Zatím nejasné. A. Va šek (progr. gymn. v Opavě 1872) spojil s něm. OJ Jakart, Prásek (v pozůsta losti) s Otokar/Otkar, L. Novák (Opav sko 10 , str. 12 n.) hledá mamě důvody pro přehlásku Jak- > Jek-. Souvisí se střhn. artac, ertac „Erntetag“ n. polní míra „dvě jitra“ ? (Lexer 8). PJ Jachtáře (Jarošov, okr. Uh. Hradiště). 4. Jakubčovice 1 Ves 12 km ssz od Bílovce; Sl. 2 1377 Jacubcowicz, Gr-M II, 484; 1435 na Jacubczowitich, Kapras II, 33; 1506 ves Jakubczowicze, ZDOp III, 33; 1570 ves naši Jakubczowicze, 337
POp XVIII, 137; 1720 lakuptschowitz; 1736 Iakubczowitz; 1805 Jakubschowitz; 1835 Jakubczowitz, Jakubczowice; 1870 Jakubtsehowitz, Jakubčovice, Catal. cleri; 1894 Jakubschowitz, Jakubšovice. 3 P. města Opavy. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do Jakubčovic, Jakubčovjak, jakubčovsky. 3.
Jakubčovice
nad
Odrou
1
V es
5 km sz od Oder; Sl. 2 1374 de Ja cobsdorf, Rolleder, Gesch. der Stadt Odrau, 45; 1377 Jakubczowicz, Gr-M II, 485; 1568 ves Jakubczowicze, ZDOp VII, 20; 1611 ves Jakubczowicze, PKr z 1634, 150; 1612 ves Jakubcžiowicze, ZDOp X, 16; 1720 lakuptschowitz; 1736 Iaksdorff; 1805 Joksdorf; 1834 Joksdorf, Jokobsdorf; 1870 Joksdorf, Ja kubčovice, Catal. cleri; 1894 Jogsdorf, Jakubšovice (!); 1924 Jakubčovice, Jogs dorf. 3 P. Odry. Něm. a čes. 5 1374 doklad německý, pak do 1612 jen česky, od 1720 německy, nejprve pouhým poněmčením českého MJ lakuptschowitz, 1736 už Iaksdorff zkrá ceno z *Jakobsdorf; od 1805 Jo- podle německé nářeční výslovnosti. 1. Jakubčovice 1 Zanikly u Mark vartic (Bruntálsko), kde pole sluje Joksdorf, a u Široké Nivy, kde byly Jakubčovské louky, viz Prásek, Histor. topografie země Opavské, 338. 2 1522 ves pustú Jakubczowicze, ZDK I, 87; 1524 ves Jakubowicze, Urbář krnovské komory. 2. Jakubčovice 1 Zanikly u Bílčic (Dvorecko); Nekuda 96 uvádí je chyb ně k Široké Nivě na Bruntálsku. 2 1397 Jacubczowicz, ZDO VI, 642. 3 Ves ná ležela k Dvorcům a byla 1561 pustá. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jakubča, Jakubčě, to hypokorist. podoba biblického OJ Jakub, srov. Jan/Janča. Zn. ves lidí Jakubčových. CV —; Prof V 608; Be neš 76. 1. Jakubov u M oravských Budějovic
1 Ves 5 km sz od Mor. Budějovic. 2 1230 de Jacobaw, CDB II, 347; 1302 in Jacubaw, CDM V, 143; 1310 von 338
Jacubow, CDM VI, 40; 1349 de Jaco baw, ZDB I, 122; 1384 bona Jacobaw, ZDB VI, 948; 1398 bona Jacubow cum municione, ZDB VIII, 78; 1425 in Jaco baw, Neumann, Nové prameny, 186; 1466 na Jacubow, KP IV, 181; 1475 plebani in Jacubaw, ACO 265, f. 16; 1509 farář jakubowsky, PB Vllb, 46; 1512 do Jakubowa do fary naši, PB X, 47; 1539 městečko Jakubow, ZDB XXV I, 21; 1552 mezi městečkem Jakubowem, PB X X , 259; 1589 městečko Jakubow, ZDB X X X I, 31; 1608 z měs tečka Jakubowa, PB X XXIII, 436; 1718 Jakobau; 1720 Iacobau; 1751 Jacobau; 1846 Jakubau, Jakubow. 3 P. Jaroměřice n. Rok. J. byl původně hor nickou obcí, v 15. a 16. stol. byl měs tečkem, po třicetileté válce klesl na ves. V 14. stol. tu byl hrad, pak tvrz a (v 15. a 16. stol. farní, pak fil.) kos tel sv. Jakuba Větš. V 14. stol. těžba stříbra, v 18. stol. železné rudy. Ces. 4 Jakubovák, jakubovcké (!). 2. Jakubov, nyní Lesní Jakubov 1 Ves 6 km východně od Náměště n. Osl. 2 1356 in Jacobaw, ZDB III, 124; 1390 in Jacubaw Minori, ZDB VII, 890; 1573 ves Yakubow, ZDB X X X , 21; 1672 Jakubow; 1718 Jakobau; 1720 Iacobau; 1751 Jacubau; 1846 Jakobau, Jakubow; 1872 Jakobau, Jakubov. 3 P. Náměšť n/O. Ces. 4 Jakubovák, jakubovské. 5 Již 1390 na rozdíl od Jakubova u Mor. Budějo vic zván Menší Jakubov. Když se po nové územní organizaci 1960 dostaly do třebíčského okresu dva Jakubovy, dán podle polohy v lesích přívlastek Lesní (podobně i blízké Lesní Hluboké). 9 M J: přiví. příp. -ov k OJ Jakub. CV 78; Prof II 93. V. v. 6 Části vsi: Dolní konec (Dědina), Horní konec (V barácích), Na poustkách, Na zahra dách. 1. Jakubovice 1 Ves 6 km sv od Štítů. 2 1351 Jacobivilla, CDM VIII, 80; 1358 Jacubowicz, ZDO I, 532; 1481 z Jacubowicz, PO V, 162; 1499 na vsi
hrad. Již v 15. stol. farní kostel sv. Jakubowicziech, ZDO XVI, 33; 1510 ves Jana Křtit. Dříve význačné hrnčířství. Jakubowicze, ZDO XVII, 19; 1672 JoCes. kelsdorff, Děkan. matr. šumperská; 4 Ta Jalub, z Jalubi, o Jalubi, za Ja1675 Jockelsdorff; 1718 Jokelsdorff; lubou/ ten Jalub, za Jalubem/ nověji 1720 Iaklsdorf, lakubowitz; 1751 Jaklsto Jalubi. Jálubjan, jalubský. 5 MJ ne dorf; 1846 Jokelsdorf, Jakubowice (kdysi jasné. CV 198 citují Praska SA V 59, Kubčov, což je však omyl); 1872 Jokels podle něhož z OJ Jarolup — toto OJ dorf, Jakubowice; 3 P, Ruda. Již 1351 však umělá konstrukce. OJ Jarol’ub(a) farní kostel (pův. patroc. sv. Kateřiny, od 1697 Nanebevz. P. Marie, fara 1784 je doloženo Svobodou StčOJ 58, z něho však jm. Jalubí vyvodit nelze. V lidové obnovena). Čes. etymologii: ja-lubi „já (se) l’úbim, lí 4 Jakobovice, Jakobovské. 5 Němec bím po umytí místní vodou“ . ky až od 1677 Jokelsdorf „ves JokloJamartice 1 Ves 4 km východně od va“ ; Jokl je domácká německá podoba Rýmařova. 2 1398 Jermersdorff CDM k Jakub. 6 Lhotka, Mezník, Trávník, XII, 469; 1517 z Jarmartic, CMM 1957, Amerika. 2. Jakubovice 1 Zanikly u Jívového 335; 1584 Jarmarticze, RL XI, 37; 1625 von Irmasdorff, Prásek, Organisace, (Velkomeziříčsko), kde je samota Ja171; 1678 Irmssdorff; 1718 lrmersdorff; kubovský dvůr. 2 1357 curiam colonia1720 Irmsdorf, Iamersdorf; 1751 Irmsriarum in Jacubaw et sub castro Chridorf; 1846 Irmsdorf, Jamartice; 1872 zans, Reg. VI, 530; 1447 k dvoru jacu Irmsdorf, Jamartice; 1881 Jarmartice; byczke/m/u, PB III, 1480 dvuor v Ja1893 Irmsdorf, Jarmartice. 3 P. Jano kubovicích, KP VI, 17; 1560 ves Yavice. Něm. kubowicze, ZDB XXVIII, 18; 1611 dvůr starý Jakubowsky, ZDB X X X IV , 88. 5 Je třeba vyjít z něm. *Harmarksdorf „ves Harmarkova“ k něm. OJ Har3 Ves zanikla v 2. pol. 16. století. mark, Hermark, složenému ze stn. hari, 5 MJ: příp. -ovice k biblickému jm. Jakub, zn. ves lidí Jakubových. CV 78; heri „vojsko“ a marka „marka, hranice“ , k němuž domáckou zkratkou bylo Ha-/ Prof II 93; Březina Zábřežsko 174. Hermer: MJ *Hermersdorf 1398 JerJalovci 1 Skupina domů u Olšan (Dačicko). 2 1893 Jalovci. 5 MJ: ko mersdorf, 1678 Irmsdorff. OJ Ha-/IIerlektivum jalovci „jalovcový porost, ja mark bylo do češt. přejato jako Har-/ lovcové křoviny“ . CV —; Prof V 538. Jarmark n. Ha-IJamart (s disimilací Jalovisko 1 Dvůr u Měnína (Zidlodvojího r a s koncovým t snad podle chovicko). 2 1893 Galhof, Jalovisko. Markwart, čes. Markvart, Markvat 4 Jalovák, jalovské (Moutnice). 5 MJ: i Makvart; k počátečnímu H/J srov. něm. Gelthof „jalový dvůr, dvůr, kde Herman/Jeřman), odtud Jamartice. Není jsou jalovice“, odtud i české Jalovisko. však vyloučeno, že něm. 1398 Jermers CV - ; Prof - . dorff vlastně adaptace čes. *Jaroměřice, Jalubí 1 Ves 6 km ssz od Uh. Hra viz Jaroměřice nad Rokytnou: 1422 Jerdiště. 2 1265 de Gelube, CDM III, 370; meric (V. t.). Kloníme se však spíše 1372 Gelbowe, Liber negot.; 1532 z Yak možnosti první. CV —; Prof —, V 548. lubij, PO XV, 249; 1562 ze vsi jejich 6 Nové domky/Neuháuser, Svobodný Jalubj, PO XXIII, 258; 1580 rychtářem dvůr/Freihof, Kronův mlýn/Kronmůhjalubskym . . . dědiny Jalubij . . . ze vsi le, Olejna/Olmůhle. PJ Alte Strasse. Jalubie, PO X X X , 125; 1669 Jalubi; J á m a , viz Jámy. 1718 Jalowy (!); 1720 lalub; 1751 Jalu1. Jamné 1 Ves 10 km vsv od Jihla by; 1846 Jalub, Galuby; 1872 Jalub, vy. 2 1590 ve vsi Yamnym, ZDB X X X I, Jaluby; 1893 Jalub, Jalubí. 3 P. Vele 83; 1601 tvrz a ves Jamny, ZDB 22*
339
XXXIII, 48; 1678, 1718, 1720 Jamny; J a m n i t z , viz Jemnice. 1751 Jamni; 1846 Jamny; 1872 Jamny, Jamolice 1 Ves 5 km sz od Mor. Jamné; 1924 Jamné. 3 P. Jamné. V 16. Krumlova. 2 1281 fratrum de templo stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1785) domus de Gemolitz CDM IV, 198; 1349 kostel Nalezení sv. kříže. Ces. cum villa Jamlicz, ZDB I, 34; 1373 Ja2. Jamné 1 Ves 4 km sev. od Tišnova.molicz, ZDB VI, 128; 1528 Jamolicze, 2 1240 Jemne, CDB III, 260; 1259 IamRuk. arch. města Brna č. 1212, f. 7; ne, CDM III, 273; 1574 z Jamný, LSA 1643 Jamolitz, Urbář panství moravsko III, 1; 1674 a 1718 Jamny; 1720 Jama; krumlovského; 1672 a 1718 Jamolitz; 1751, 1846 a 1872 Jamny; 1885 Jamny, 1720 Iamolitz; 1751 Jamolitz; 1846 a Jamné; 1893 Jamny, Jamný; 1924 Jam 1872 Jamolitz, Jamolice. 3 P. Mor. né. 3 P. Tišnov. Ces. Krumlov. Na konci 13. stol. tu byla 4 To Jamný, z Jamnýho, k Jamnýmu, templářská komenda (ukazují na ni za Jamným, Jameňák |Jamenščák, jai nálezy v základech domů č. 43 a 44) menské. 5 MJ: adj. k jáma „Grube“ ; a v 14. stol. farní kostel. Ces. mohlo jít buď o výrazné a prudké zvl 4 Te Jamolce, do Jamolc, ho Jamolc, nění terénu, nebo o skutečné jámy (vlčí, k Jamolcám, vo Jamolcech, za Jamolrudné). V dokladech též v mask. Jam cama, Jamolář, jamolsky roli (pl.). ný, tj. vrch, les apod. CV 200; Prof II V místě hanácké nářečí znojemského 95; DS 16, 27. typu s redukcí i > a a krácením í - i , Jamnice 1 Ves 9 km zsz od Opavy. např. kapička, hoďn, silňca, Tróbelce — Sl. 2 1250 Jameniz, CDB IV, 194; 1265 Troubelice. Utěšený, Nář. přech. pásu de Gemniz, CDM III, 370; 1270 lem 138n. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jamol(a), niz, CDM IV, 34; 1541 na ves Gemnikteré bylo do češt. přejato z něm. Amal, czi; 1720 a 1736 Iamnitz; 1805 a 1836 Amol. Před a- u cizích slov se v stě. Jamnitz; 1894 Jamnitz, Jemnice, 1924 předsouvalo j, srov. jalmužna (Geb. HM Jamnice. 3 P. Jamnice. Ves nál. v 13. 1 530). Prof —; CV 79. 6 Skupina domů stol. velehradskému klášteru. Po 1831 vsi: Lázeň. parcelován zdejší dvůr Vlčkovec a fa1. Jámy 1 Ves 6 km vjv od Zďáru. milianti sluli „purkrechtní“ . Ces. 2 1252 Jama, CDB IV, 259; 1350 villas 4 Ta Jamnica, z Jamnice, k, o JamYamo terciam partem . . . , ZDB I, 151; nicy, za Jamnicum; Jamničař, jamnic1407 lamy, Zďárský urbář; 1483 Jam, ky. 5 Viz Jemnice. Doklad 1250 má Zďárský urbář; 1488 v Jamach, LSA ještě Ja-, pak do 1541 Je-; zvratnou III, 19; 1674 Jammy; 1718 Jamny; 1720 analogií nebo podle místního nářečí, lamny; 1751 Jamny; 1846 Jamny; 1872 v němž není přehláska a > ě, opět Ja-. Jamny, Jamy; 1885 Jamy. 3 P. Zďár. ZMK IV 127. Patroc. far. kostela (od 1789) sv. Mar Jamník 1 Zaniklá ves; stávala jižně tina. Ces. od Horního Benešova, V. Nekuda, 154; 4 Jamy, z Jam, k Jamám, v Jamách, Sl. 2 1524 v pusté vsi v Jamniku . . . za Jamama; Jamák, jamskej. 5 1252 Jamnik, Urbář komory krnovské. 3 Ves s sg., 1407 v pl. CV 200. V lidové ety zanikla v 2. pol. 15. stol. mologii spojováno s dolováním. 6 Kon 5 MJ: substant. příp. -ík k adj. jam ce vsi slují Dolní vejpustek (též Chuný, tj. vrch s jámami n. potok tekoucí, dobín) a Horní vejpustek. PJ: Stříbrná vyvěrající z jam, jamným místem apod. O jáma viz Jemnice. CV —; Prof II 120 horka. (Jemník); Smilauer Vodopis 470; Lie2. Jámy 1 Zanikly na panství pem wehr 79; Prásek CMM 29, 240. Viz štejnském. 2 1350 villas Yamo . .. , ZDB Jamné. I, 151. 3 Na počátku 17. stol. vrchnost 340
skoupila selské grunty a vytvořila z nich dvůr. 5 MJ: apelat. jáma „Grube“ v. Jamné. Číslo kolísalo a ustálilo se v pl. ČV 150, 200; Prof II 95. Janauschendorf, viz Janoušov. Jančí 1 Ves 7 km východně od Vít kova; Sl. 2 1533 z Jenče, Prásek Topo grafie 349; 1586 ves Yanczie, ZDOp VIII, 1; 1736 lantsch; 1805 Jantsch; 1835 Jantsch, Jancy; 1870 Jantsch, Jan čí, Catal. cleri; 1894 Jantsch, Jančí. 3 P. Hradec. Ves stávala již na poč. 15. stol. Čes. 4 To Janči, do Janči, Jančaně, janecky. To Jančo, z Janča, k Janču, za Jančem. (pl.) Janeccy (Březová). 5 MJ znělo původně Jenč, Jeneč, jak ukazuje doklad 1533 z Jenče i podoba, v jaké se připomíná r. 1412: de Gencz (tj. Jenč). Výklad MJ viz u h. Jeneč. Po zrušení přehlásky a > ě upraveno na Jančí (1586) analogicky podle jm. Vlčí, Liští; srov. též Bezdeč — Bezděčí. ČV - . Jankov 1 Zanikl západně od Hoštejna (Zábřežsko) mezi Gurkovou boudou a řekou Sázavou. 2 1446 Jankouo, ZDO X, 386; 1464 Jankow Dolnie, ZDO X, 61. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Janek, deminutivu k Jan. R. 1446 v neutru: Jankouo. Prof II 97; ČV —. 1. Jankovice 1 Ves 5 km sv od Ho lešova. 2 1365 Jenicouicz, ZDO I, 930; 1527 z Genikowicz, PO XIII, 92; 1672 Jenikowicz; 1718 Janikowitz; 1720 Iankowitz; 1751 Jankowitz; 1846 Jankowitz, Jankowice; 1872 Jankowitz, Jankovice; 1885 Jankovice, jinak Jeníkovice, Catal. cleri. 3 P. Holešov. Čes. 5 Ves má do 1718 jm. Jeníkovice: příp. -ovice k OJ Jeník -ouš, hypokor. podobě k OJ Jan. CV 258, 79; Svoboda StčOJ 153; Prof 3. J a n o u š o v , viz Janušov (u Rýmařova). Janov 1 Město 2 km zjz od Jindři chova; enkl. 2 1267 Ianestorph, CDM III, 402; 1446 Janow ZDO X, 415; 1595 jiným johanstalskym, DM XXI, 81; 1676 Johanesthal; 1672 Johannesthal, Děkan, matrika osoblažská; 1718 Johannestháll; 1751 Johannsthál; 1846 Johan nesthal, Janow; 1870 Johannesthal, Ja nov. Catal. cleri; 1881 Johanistál; 1921 Janov, Johannesthal. 3 P. Janov. R. 1535 byl Janov povýšen na svobodné horní městečko. Něm. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Jan. Německý doklad 1267 Ianestorph mož no vyložit buď synkopou z *Johannesdorf „Johannova, Janova ves“ , nebo — méně pravděpodobně — jako tzv. Mischname, v jehož první části čes. OJ Jan. Od 1676 něm. Johannesthal „J-ovo údolí“ . České jm. obnoveno až 1846. CV 78; Prof II 98-100. 1. Janová 1 Dříve samostat. obec, nyní část Polanky nad Odrou (Klimkovicko); Sl. 2 1805 Johannesdorf; 1870 342
Johannesdorf, Janová, Catal. cleri; 1894 Johannesdorf, Janová. 3 P. Polanka. Založeno kolem 1760. 5 Něm. Johannesdorf „Johannova, Janova ves“ . Česky až 1870 Janová s analog, příp. -ová. Jm. po zakladateli Johannovi von Monich, viz Fonovice. 2. Janová 1 Zanikla u Kašavy (Vizo vicko), kde jsou mlýny V Janúvkách. 2 1446 Janow, ZDO X, 415; 1509 z Yanuwky, PO VIII, 174; 1548 ves Januowku, ZDO X X V , 97. 3 Ves zanikla v 16. stol. 5 MJ s posesívní příp. -ova adjektivizovanou po ztrátě souvislosti se sub stantivy ves, lhota na -ová, jsou na se verním Gottwaldovsku a na Vizovicku častá. Proto i u našeho jm. předpoklá dáme tuto řadu: Janova (lhota, ves), z čehož se mohlo vyvinout buď Janov s posesívním -ov, jak také ukazuje do klad 1446 Janow, nebo prosté Janova —>•Janová, z čehož deminutivum Janůvka (viz doklady 1509, 1548 — zde ještě -uo- z *Janóvka). Srov. hesla Hostišová, Držková, Luková a také Lutonina, Všemina CV —. 3. J a n o v á , viz Johannová. 1. Janovice 1 Ves 8 km sv od Frýd ku; Sl. 2 1450 Janovicze, Listinář Tě šínská 207; 1710 z Janowitz, Matr. ve Frýdku; 1808 Janowitz; 1885 Janovice; 1894 Janowitz, Janovice. 3 P. Frýdek. Ces. 4 Janovice, o Janovicach, v Janovic (!), za Janovicama, Janovičák, janovsky; Januvice, do Januvic, Januvičan (Pržno). V místě homoostravské nářečí s á > o. 6 Bahno, Baščica, Bučník, Vá penná, Bystrá, Bystré, Hlínová, Hůsko, Říčka, Za Baščicou. 2. Janovice 1 Ves 5,5 km jz od No vého Jičína. 2 1464 Janowicz, ZDO XI, 37; 1499 Janowicze, ZDO XVI, 37; 1537 z Janowicz, PO XVII, 216; 1676, 1718 a 1751 Janowitz; 1846 Janowitz, 1846 Janowitz; 1872 Janowitz, Janovice. 3 P. Starý Jičín. Ces. 4 Janovičan, janovsky, janovicky (Ko
jetín). 6 části vsi: U větrňáku (Horní konec), Na hajnici (Dolní konec), V Ku lici. 3. Janovice 1 Osada obce Olbramic (Klimkovsko); Sl. 2 1805 Janowitz; 1870 Janowitz, Janovice, Catal. cleri; 1894 Janowitz, Janovice. 3 P. Bravantice. Vznikly před r. 1709. Čes. 4. Janovice 1 Ves 2,5 km sz od Rýmařova. 2 1573 na Yanowiczych, PO XXVIII, 41; 1633 Ianowitz; 1846 Jano w itz; 1846 Janowitz, Janovice; 1872 Ja nowitz, Janovice. 3 P. Janovice. Zámek z konce 16. stol., v 17. stol. železné hamry, v 18. stol. textilní manufaktu ra, v 18. stol papírna. Něm. 6 Nové Pole/Neufeld. 5. Janovice 1 Dříve samostatná obec, pak předměstí Velké Bíteše, s níž sply nuly. 2 1381 villam Yanouicz mediam, ZDB VI, 771; 1386 mediam villam Janowicz, ZDB VII, 431; 1460 v Janowiczich, PB IV, 51; 1510 ze vsi Janowiczek, PB Vllb, 57; 1872 Janowitz, Ja novské předměstí; 1893 Janowitz, Ja novice. 3 P. Náměšť n. O. Již 1672 ne byly samostatnou obcí. 4 Janovšták, janovické. 5 1510 i v deminut.: ze vsi Janowiczek; o tom Ja novice 8 . 6. Janovice M oravecké 1 Ves 12,5 km jižně od Bystřice n. P. 2 1358 super Strazkow . . . Janowicz, ZDB III, 230; 1375 oppidum Strazek . . . villam Janowiczky, ZDB VI, 222; 1412 castrum Mitrow . . . et Janowicze, ZDB IX, 268; 1448 castrum Mitrow . . . et Janowicze, ZDB XII, 854; 1500 z Mezyborzy, z Ja nowicz, LSA III, 35; 1598 ves Mezibořj, ves Janowicze, ZDB X XXIII, 11; 1610 hrad pustý Mitrow . . . ves Janowicze, ZDB X X X IV , 66 ; 1674 Jannowicze; 1718 Janowitz; 1720 Ianowitz; 1751 Ja nowitz; 1846 Janowitz, Janowice; 1872 Mor. Janowitz, Mor. Janovice (!); 1885 Morawetz-Janowitz, Moravské Janovi ce (!); 1893 Morawetz-Janowitz, Mora vecké Janovice; 3 P. Mitrov. Ces. 5 Přívlastek na rozlišení od Janovic
Pernštejnských, a to podle soused, vsi Moravec. 6 PJ: Bahna. 7. Janovice Pernštejnské 1 Kdysi sa mostat. obec, nyní část vsi Věžné. 2 1846 Janowitz; 1872 Janowitz, Ja novice; 1899 Pemstein Janowitz, P em štýnské Janovice. 3 P. Pernštejn. Ves vznikla parcelací dvora v 2 . pol 18. stol. 5 Přívlastek podle příslušnosti k pan ství. 8 . Janovice V elké 1 Ves 7 km ssz od Bystřice n/P. 2 1369 de Janowicz . . . in Janowicz, ZDB V, 247; 1392 in Maiori Janowiczka, ZDB VII, 1090; 1528 o ves Janovičky Kopřivné, LSA 559; 1592 ves Janowiczky Koprziwny, LSA III, 43; 1609 Janowicze za Pisecžnym, ZDB X X X IV , 57; 1674 Janowicze; 1718 Janowitze; 1751 Grosz Janowitz; 1846 Grosz Janowitz, Welke Janowice; 1872 Janowitz, Janovice; 1924 Velké Janovi ce. 3 P. Bystřice n/P. Čes. 4 O Janovicích za Janovicama, Janovičák, janovickej. 5 přívlastek „in mai ori“ 1392 na rozdíl od několika jiných Janovic a Janoviček v okolí (později přívlastek Velké nebo Hrubé). 1528 a 1592 Janovice Kopřivné; srov. Ovesná Lhota, Vrbová Lhota v Čechách. 9 M J: příp. -ovice k biblickému OJ Jan, zn. ves lidí Janových. ČV 79, 265 (u Nové ho Města); Schwarz 272; Prof II 100 až 10 2 . Janovičky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bohuňova; 5,5 km sz od Bystřice n/P. 2 1392 de Janowiczek, ZDB VII, 1019; 1437 de Janowiczek . . . villam Janowiczky, ZDB XII, 204); 1718 a 1751 Klein Janowitz; 1846 Klein Ja nowitz, Male Janowice, lépe Janowičky; 1872 Klein Janowitz, Janovičky; 1893 Klein Janowitz, Janovičky, též Malé Janovice. 3 P. Bystřice n. P. Po 1848 rozprodán. Čes. 4 Do Janovic, Janovičák/Janovičkář, janovičcké/janovičánskej (Vítochov — janovickej by kolidovalo s adj. k blíz kému jm. Janovice). 5 MJ: deminutivum k Janovice (v. t.). 343
4 Te Januvke, do Januvek, k JanuvJ a n s d o r f , viz Janušov. kám, o Janůvkách, za Januvkama; JaJ a n s d o r f , viz Janůvky. nuvčák, januvské. 5 MJ něm. 1365 Janštejn 1 Hrad u Horních Dubenek Jansdorff, 1672 zdrobněle Jansdorffle (Třešfsko). 2 1358 de Jantsteyn, ZDB „víska Janova“ . Od 1751 Jonsdorf: Ja III, 398; 1361 castrum Jansteyn, ZDB v něm. nář. > Jo-. O českém MJ viz IV, 71; 1377 fortalicium Jenstein, CDM Janová. R. 1846 Janaussow, srov. Ja XI, 95; 1383 unser veste Janstein, CDM noušov. V sg. se název Januwka vy XI, 316; 1386 castrum Jenstayn, ZDB skytuje již koncem 15. stol., pl. je ana VII, 440. logický podle jmen typu Popůvky, Vyš5 Název utvořen analog, podle jiných kůvky. názvů hradů, v nichž -štejn z něm. 2. Janůvky 1 Mlýn u Kašavy (Vizo Stein „kámen, skála“ , přeneseně „hrad“ vicko). 2 1893 Janůvky. 3 Zanikla tu k OJ Jan. R. 1377, 1386 přehláska ves Janová v. t. a > ě: Jen-. CV —; Prof II 126 (Jenštejn 5 MJ: pl. k Janůvka, deminutivu k OJ Jenec). k Janová, o němž viz Janová 2. Janušov 1 Dříve samostat. obec, nyní Jarcová 1 Ves 3 km jižně od Val. osada obce Janovic; 2 km sz od RýmaMeziříčí. 2 1392 Jarczowam Lhotám řova. 2 1398 Jansdorffs, CDM XII, 469; (4. p.), CDM XII, 114; 1396 Jarczowa 1607 von Jansdorff, Prásek, Organisace 169; 1634 zu Jonsdorff, Prásek, Orga Lhota, CDM XII, 308 č. 333; 1437 de Jarczowa Lhota, Lechner I, 57; 1505 nisace 172; 1678 Janssdorff; 1718 Johnsdorff; 1720 lonstorf; 1751 Jonsdorf; 1846 Jarczowa, ZDO XVI, 67; 1535 ves Jarcžowu, ZDO XXIV, 4; 1565 ves Jarczo Johnsdorf, Janussow; 1872 Johnsdorf, Janušov; 1881 Janoušov; 1893 Johnsdorf, wa, DM XV, 15; 1580 z Jarczowey, PO X X X , 63; 1580 poddaným mým jarJanoušov. 3 P. Janovice. V 17. a 18. stol. vyvinuté železářství. Něm. czowskym, PO X X X , 99; 1675, 1718 a 1751 Jarczowa; 1846 Jařowa; 1872 Jar5 Není jisto, zda první doklad 1398 Jansdorff chápat jako něm. Johanns zowa, Jarcová; 1893 Jartzowa, Jarcová. dorf, nebo hybridní podobu k čes. *Ja- 3 P. Valašské Meziříčí. Ces. nušov (k OJ Janus, domácké podobě 4 Do Jarcovéj, Jarcov’ani, jarcovský | OJ Jan). Avšak vzhledem k okolním Jarcová, Jarčovjané, jarcovský (Poličjménům, která vesměs německého pů ná). 5 MJ: přivlast. příp. -ova k OJ vodu, kloníme se k pojetí prvnímu. Jarec, to substant. příp. -ec k adj. jar-, CV 79. 0 němž viz Jarkovice. Srov. OJ Junec, Janůvka 1 Zanikla u Hrobic, kde je Mládec, Stařec a MJ Mladcová. Posesívsamota V Janůvkách. 5 Viz níže, zde ní Jarcova (ves, lhota apod.) přehodnoMJ v sg. noceno po ztrátě souvislosti s doplňují 1. Janůvky 1 Ves 11,5 km zjz od cím slovem na adjektivní Jarcová, srov. Mor. Třebové. 2 1365 villam Jansdorff, častá MJ toho typu na Gottwaldovsku ZDB IV, 225; 1398 Janowa, ZDB VI, a Vizovicku (Držková, Hostišová, Mlad 740; 1408 Jansdorff, CDM XIV, 16; cová, Vlčková atd.). — Vzhledem k mor. 1490 Januwku (4. p.), ZDO XIII, 17; nář. apelat. járek „malý příkop, žlíbek, 1672 ex pago Jansdorffle, Děkan. matr. důlek“ mohli bychom předpokládat moravskotřebovská; 1718 Johmsdorff; 1 apelativní pojetí k *jarec „járek“ ; MJ 1751 Johnsdorf; 1846 Johnsdorf, Janauby pak zn. „ves v malém žlebě“ . Avšak ssow; 1872 Johnsdorf, Janušov; 1893 častější je typicky výchmor. skupina Johnsdorf, Janušov; 1906 Johnsdorf, Ja jmen z OJ + -ova/-ová. CV 27; Prof —: nušov; 1924 Janůvky, Johnsdorf. 3 P. Svoboda StčOJ 141; Eichler DS 19, 39; Mor. Třebová. Něm. ZMK VII 330. 6 Bražiska, Konvica (za 344
nikla osada), Krplov, Zavápenné. 1697 Jaronowicz, ZDO II, 132; 1463 z Jaro názvy hor: Vápenná hora, Pod skalou, hnyewicz, PO IV, 12; 1527 na puol vsi Hluboký. Jarohniowicz, ZDO XIII, 24; 1531 puol Jarko vice 1 Dříve samostat. obec, vsi Jarohniowicz, ZDO XXIII, 19; 1676 nyní osada obce Vlaštovičky; 9 km zsz Jarohnowitz; 1817 a 1751 Jaronowitz; od Opavy; Sl. 2 1377 Jerckowicz, Gr-M 1846 Jarohniewitz; 1872 Jarohniowitz, II, 485; 1410 in Iercowicz, ZDK I, 6 ; Jarohňovice; 1885 Jarochnovice (!), Ca super Jarkowicz, Kapras I, 10; 1441 tal. cleri; 1893 Jarohnowitz, Jarohňo Jarkowicze, Kapras I, 72; 1514 ve vsi vice, Jarohněvice; 1915 Jarohňowitz, Jarkowicziech, ZDOp III, 47; 1526 Jarohňovice. 3 P. Kroměříž. Část vsi v Jarkowicziech, ZDK II, 1; 1554 Yarbyla původně biskupským lénem. V lese kowicze, PK III, B 8 ; 1584 z mlýna Obora je pravěké hradisko. 1960 byly jarkowského, POp XXI, 52; 1587 Yarsloučeny obce Jarohněvice, Šelešovice kowicze, ACO B 12; 1720 larkoitze; a Drahlov. Čes. 1736 larkowitz; 1805 Jarkowitz; 1870 4 Jarohňovice, k Jarohňovicom, o JaJarkowitz, Jarkovice, Catal. cleri. 3 Pan rohňovicách, za Jarohňovicama, Jaroství:. díl na statku opavských johanitů, hňovčák, jarohňovské; Jaroňovice, Jadíl na statku Stítina, díl (enkláva) roňovščáci (Kotojedy). Jaroňovice, jarok Vlaštovičkám. Přip. se 1349. Čes. ňovské (Váženy). 5 Doklad 1131, v němž 4 Jarkojice, do Jarkojic, Jarkojiccy, není gr > h, má ještě podobu nominajarkojicky. V místě lašské nářečí zátivní. V něm. Gemowicz 1267—1290 zá padoopavské, v němž -ovice > ojce. měna J- v G-, srov. 1325 Germeritz 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jarek, domác pro Jaroměřice, v Č. Gablonz — Jabké podobě OJ Jaromír, Jarohněv, Jaro lonné. 6 Části vsi: Vrchní a Dolní ko slav, v nichž jaro- „silný, pevný, tvrdý“ . nec, Chobot (protáhlá část vsi). Zn. ves lidí Jarkových. V dokladu 1720 2. Jarohněvice 1 Zanikly u Dubňan larkoitze zachycena nářeční změna (Hodonínsko), kde je Jarohněvský -o v ice —>■-oj(i)ce, viz sub 4. CV 80; dvůr. 2 1222 plebanus de Gerenowiz, Prof II 103; Svoboda StčOJ 77, 134. CDB II, 237; 1286 plebanus de G em o J a r l o c h o v i c e , viz Jerlochovice. wicz, CDM IV, 231; 1349 villam Jaro J a r m e r i t z , viz Jaroměřice nad hnyewicz, ZDO I, 62; 1383 Jarohnowicz, CDM XI, 292; 1408 municionem Rokytnou. Jar nič 1 Zaniklá ves na panství in Jarohnyewicz, ZDO VTI, 641; 1463 bruntálském někde u Vrbna; Sl. 2 1506 z Jarohnowicz, PO IV, 86 ; 1464 cas i s pustými všemi Jamiczij . .. , Prásek, trum seu municionem Jarohniewicz, ZDO XI, 63; 1609 pustou tvrz JaroHistorická topografie země Opavské 357. hniowicze, ZDB X X X IV , 62; 1718 a Nekuda 96. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Jar 1751 Jaronowitz, pustá ves; 1893 (dvůr) Jaronowitz; 1935 dvůr Jarohněvice. ník, to substantivizací z adj. jarní, stě. jěrní „Frühlings-“ , příp. -ík. Srov. v C. 3 V 13. stol. tu byl farní kostel, na kte MJ Libníč k OJ Libník. (Prof II 593) rý ukazuje trať Na kostelisku, místo a OJ Slavník, Vojník (Prof V 616). tvrze udává trať Louka od valu. Býval tu velký Jarohněvský rybník. Ves za CV - . 1. Jarohněvice 1 Ves 4 km jjz od nikla za uherských válek v 2 . polovině Kroměříže. 2 1131 larogneuici CDB I, 15. století. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jarohněv, slo 115; 1267 de Gemoviz, CDM III, 402; 1280 de Gemowiz, CDM IV, 173; 1290 ženého z komponentů jaro- „tvrdý, pevný“ a -hněv „zlost, ira“ ; zn. ves de Iemowicz. CDM IV, 291; 1348 in lidí Jarohněvových. Analogicky podle Jarohnyewicz, ZD I, 3; 1371 in villa 345
MJ na -novice doloženo často v podo bě Jarohňovice. ČV 27, 80; Prof —. 1. Jaroměřice 1 Ves 2 km východně od Jevíčka. 2 1503 lidé jaromierziczsstzij, PO VII, 213; 1505 z Yaromierzicz, PO VIII, 14; 1513 v Jaromierziczych, PO IX, 149; 1544 z Jaromierzicz, PO X IX , 96; 1573 v Y aromierziczych, PO XXVIII, 64; 1580 na Jaromierzi czych, PO X X X , 81; 1589 na Yaromiržiczych (!), PO X X X II, 113; 1617 na Y aromierziczych, PO X X X IX , 182; 1633 Jarmeritz; 1677 Jaromiežitz (!); 1718 Jaromeržitz; 1720 Iarmeritz; 1751 Jaromieržitz; 1846 Jaromieřitz; 1872 Jaromierzitz, Jaroměřice; 1893 Jaroměřitz, Jaroměřice. 3 P. Jaroměřice. Ves náležela od 1. pol. 13. stol. bis kupství pražskému. Přip. se 1381. Byla tu tvrz (trať Pole za tvrzou), pak zá mek. Původní byl nyní filiál. kostel Všech sv., vedle něhož na poč. 18. stol. vystavěn farní a poutní kostel Nal. sv. kříže. Ces. 4 Jaroměřece, k Jaroměřecim, v Jaroměřecich, za Jaroměřecema, Jaroměřečák, jaroměřecké. 5 Do 1617 jen česky. Něm. Jaroměřitz. 6 Hájenka (myslivna), Hora Kalvárie, Chaloupka, Podhájský mlýn, Vrchní mlýn. PJ: Za tvrzí. 2. Jaroměřice nad R okytnou 1 Měs to 7,5 km sv od Mor. Budějovic. 2 1329 in Jermiric, CDM VII, Suppl. 266; 1393 de Jermericz, Monum. univ. Prag. II, 44; 1422 de Jermeric, Neumann, Nové prameny, 174; 1464 in oppido Jaro mierzicz, ZDB XIII, 182; 1519 děkano vi kraje jaromirskeho, PB Vllb, 92; 1520 z městečka Jaromierzicz, PB XII, 56; 1528 Jaromierzicze, Ruk. arch. měs ta Brna č. 1212, 1; 1633 Iaromeritz; 1657 von Jarmeritz, Matr. ve Znojmě; 1671 Jaromierzitz; 1718, 1720 a 1751 Jarmeritz; 1846 Jaroměřitz, Garoměřice; 1872 Jaromieritz, Jaroměřice; 1885 Jarmeritz, Jaroměřice; 1924 Jaroměři ce nad Rokytnou. 3 P. Jaroměřice. Již 1325 far. kostel sv. Vavřince, v 16. 346
stol. zámek. 1678—1785 tu byl servitský klášter. S Jaroměřicemi splynuly osa dy Kobylí trh a Lhota. Čes. 4 K Jaroměřicim, Jaroměřičák, jaroměřické. Jaroměřece, jaroměřské (Strážov). Do Jaroměrc (Boňov). Jaroměrce, jaroměrcké (D. Lažany, Ohrazenice, Příložany). V jihozápadním hanáckém nářečí redukce i. 5 Do 1422 Jermeric: tato něm. podoba však vznikla z čes. Jaroměřice, přičemž Jaro- —>• Ger-, srov. v C. Jaroměr/Germer, *Jarošovice/Gerspitz, Heršpice. Jm. tohoto měs ta bývá odvozováno od domnělého údělného knížete jemnického Jaromíra, jehož existence je však pochybná. # MJ: příp. -ice k OJ Jaroměr, složenému z jaro- „tvrdý, pevný“ a -měr, mladší varianty k -mir (o významu viz Miro slav). Zn. ves lidí Jaromírových, Jaroměrových. CV 80; Prof II 103 (Jaro měř). 6 Hradištný mlýn. Část: Lhota. 1. Jaroslavice 1 Ves 3 km jv od Gottwaldova. 2 1596 ves Jaroslawicze, ZDO X X X I, 23; 1670 Jaroslawicze; 1718 Jaroslawitz; 1720 Jaroslowitz (!); 1751 Jaroslawitz; 1846 Jaroslawitz, Garoslaw ice; 1872 Jaroslawitz, Jaroslavice. 3 P. Zlín. Ves založena teprve v 16. stol. Ces. 4 Jaroslavice, Jaroslavjané, jaroslavský. Ta Jaroslavica, v téj Jaroslavici (ojed. Kudlov). 6 Boněcka (zaniklá ves). PJ: Včelín. 2. Jaroslavice 1 Městečko v Znojem sku. 2 1249 de Garozlauicz, CDB IV, 171; 1255 apud castrum Jarzlawiz, CDM III, 223; 1325 plebanus in Jaslawic, CDM VI, 272; 1323 villam suam Jarozlawicz, CDM VII, Suppl. 221; 1346 municionem Jazlawicz cum villa subiacente, CDM VII, 633; 1346 villam Yazlawicz, CDM VII, 637; 1356 von Jazzlawicz, Reg. VI, 438; 1426 de Jaslawicz, Neumann, Nové prameny 1960; 1446 villam Jaroslawicz prope Dyam sitam, ZDB XII, 625; 1466 na Jaroslawicze, PB IV, 176; 1498 in Jaslabicz, ACO 265, f. 133; 1515 Jaroslawicze, PB Vllb,
5 Poněvadž doklady jsou až z konce 83; 1516 zámek Jaroslawicze, ZDB XVII, minulého století, nelze MJ spolehlivě 7; 1540 na městečku Jaroslawiczych, vyložit. V podobě, v jaké je doloženo, ZDB X XV I, 49; 1540 fary jaroslawske, má příp. -ovice k OJ Jar, které z adj. ZDB XXV I, 43; 1633 Ioslawitz, Jaroj a n „silný, pevný, tvrdý“ ; podobně slowice(\); 1672 Josslowitz; 1718 Joslotvořena OJ Mil, Dobr. Svoboda StčOJ witz; 1720 Ioslowitz; 1751 Joslowitz; 43. CV 1846 Joslowitz, Jaroslawice; 1872 Jo 1. Jasenice 1 Ves 5,5 km severně od slowitz, Jaroslavice. 3 P. Jaroslavice. Val. Meziříčí. 2 1406 medium molenJiž 1249 byl tu hrad, pak zámek. Farní dinum dictum Gessenyczkeho, ZDO (již 1325) kostel sv. Jiljí. Jaroslavice se jmenují jako městečko nejprve 1517. VII, 232; 1406 cum medio molendino dicti Gessenyczky, ZDO VII, 239; 1418 Něm. 4 Jaroslavičák, jaroslavské. 5 Něm. in villa Jesenicz, ZDO IX, 158; 1437 Joslowitz je z čes. předlohy: Jarosla sub villa Yessnicze, ZDO X, 81; 1505 Morawsku Geseniczy, ZDO XVI, 67; vice > 1255 Jarzlawiz; od 1633 losla1506 v Geseniczi, PO VIII, 29; 1535 ves witz, v němž nářeční o za čes. a, jedna Morawske Jasenicze, ZDO XXIV , 4; ze dvou likvid (r — l > 0 — l) vyne 1675 a 1718 Jassenitz; 1751 Jasenitz; chána. 3. Jaroslavice 1 Zamkly mezi Prusi-1846 Jassenitz; 1872 Jasenitz, Jasenice; novicemi a Jankovicemi (Holešovsko) 1885 Jassenitz, Jasenice. 3 P. Rožnov. V pol. 19. stol. těžba železné rudy. Ces. v trati Jaroslavsko. 2 1365 Jaroslawicz, ZDO I, 868 ; 1464 Jaroslawicze, ZDO 4 Ta Jasenica, na Jasenicu, za JaseXI, 167; 1536 v gruntech mých jaronicú, Jaseničané, jasenský. 5 Do 1505 slawskych, PO XVII, 54. Jesenice s přehláskou a > ě, od 18. stol. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jaroslav slože opět Jasenice podle nářečí, v němž ne ní přehláska. Přívlastek Moravská nému z jaro- „tvrdý, pevný“ a -slav (1505), Moravské (1535, pl.!) v proti „jméno“ ; zn. ves lidí Jaroslavových. CV kladu k Jesenici (Německé) na Novo80; Prof II 104. Jarošov 1 Ves 3 km sv od Uh. Hra jičínsku. 6 Lipúvka. PJ: Šachty. diště. 2 1220 villam suam Jarossow 2. Jasenice 1 Ves 5,5 km severně od nomie, CDB II, 199; 1228 Jaroshowe, Náměště nad Oslavou. 2 1353 in JesseCDB II, 321; 1265 Gherossowe, CDM nycz prope Thassaw, KP II, 116; 1354 III, 370; 1327 Jerischow, Liber negot.; plebanus in Jessenicz, ZDB III, 57; 1457 u Jarossowa, Archív klášt. Vele 1365 in villa Jessenicz, ZDB IV, 163; hradu G III, 191, f. 124; 1670 Jarossow; 1437 v Jesenici, KP III, 199; 1466 super 1720 Jaroschow; 1751 Jaroschau; 1846 Gesenicze, ZDB XIV, 84; 1508 ves JeJaroschau, Jarošov; 1872 Jaroschau, Ja seniczy . . . v Geseniczi, ZDB XVIII, 5; 1520 farář geseniczky . . . k faře do rošov. 3 P. Uh. Hradiště. Býval tu pi vovar. Ces. Gesenicz, PB XII, 116; 1569 ves Gese 4 Jarošovják, jarošovský. 5 MJ: při- niczy (4. p.), ZDB X XX II, 177; 1672 Jessenitz; 1718 a 1720 Jassenitz; 1751 vlast. příp. -ov k OJ Jaroš, domácké podobě OJ Jaroslav, -hněv, -mír, Jasenitz; 1846 Jassenitz, Jasenice; 1872 v nichž jar- „silný, pevný“ . Časté pří Jassenitz, Jasenice; 1893 Jassenitz, Ja senice nebo Jesenice; 1924 Jasenice. jmení. CV 79; Prof III 104-105; Svo 3 P. Náměšť n. O. Již 1354 farní kostel boda StčOJ 152. 6 Les Certoryje (v. t.). Jarovice 1 Kdysi osada, nyní část sv. Klimenta; fara zanikla za třiceti leté války. Kolem 1850 se dolovalo na Vránové (Mohelnicko). 2 1872 Jarowitz, leštěnec olovnatý. V 16. stol. tvrz. Ces. Jarovice; 1893 Jarowitz, Jarovice. 3 Ješ 4 Ta Jaseňce, za Jaseňci, Jaseňák, tě 1872 osada. 3 47
jaseňcké. V místním hanáckém nářečí redukce i. 5 Do r. 1672 jen Jesenice, od 1718 kontaminací s nářečním jasan pak Jasenice. • M J: substant. příp. -ice k adj. jasenná (ves, stráň, voda); zn. ves, stráň, vodu v jasanovém po rostu. Srov. Olešnice. CV 199; Prof V 539; Liewehr 24; DS 14, 17; Smilauer Vodopis 474, 486. 6 Potok Jasinka. Jasenka 1 Dříve samostat. obec, ny ní osada města Vsetína, 2 km severně od Vsetína. 2 1505 Gesenka, ZDO XVI, 67; 1535 ves Jasenka, ZDO XXIV, 4; 1670 Jassenka; 1720 Unter Iassenka; 1751 Jasenka; 1846 Jasenka, Gasenka; 1872 Jasenka; 1881 Jesenka; 1893 Jas senka, Jasenka. 3 P. Vsetín. Jasenka byla dvojí: Dolní Jasenka, která byla odedávna součástí Vsetína, a (Horní) Jasenka, která byla zvláštní obcí. Ces. 4 Jasénka, na Jasénku, Jasénčani |-é, jasénický. 5 MJ: substant. k Jasenná, v. t. 6 Janíci, Kotrlé, Kvočci, Migala, Mrázci, Na březinách, Na lipovém, Na vrchu, Nad vesníkem, Pivci, Posklový, Potůčky, Putyrka, Nové sady, Truhelňák, U Hulánů, U Křivlů, U Pavlů, U Skalníků, U Stúpalů, V uhléřisku, V Zrotáli, Ve břehu. Potok: Jasénka. Jasénky 1 Osada (s mlýnem) města Hlučína; Sl. 4 Na Jasenky, na Jasenkoch. Obyvatelské a přídavné jm. není. 5 MJ: pl. k Jasenka, které deminut. k Jasenná, v. t. Může však být i pl. k nář. jasenek „malý jasan“ . CV —; Prof —. Jasenná 1 Ves 6 km sv od Vizovic. 2 1481 Jasenú (4. p.), KP VI, 172; 1562 ze vsi Jasenny, PO XXIII, 268; 1578 ves Gasennau, ZDO X X IX , 57; 1670 Jasena; 1672 Jasenna, Děkan. matr. uherskobrodská; 1718 a 1751 Jasena; 1846 Jassena, Gasena; 1872 Jasena, Jasená; 1885 Jassena, Jasená; 1924 Ja senná. 3 P. Vizovice. Farní kostel sv. Maří Magdal. (fara zanikla za třiceti leté války, 1777 obnovena). 1782 tu ustavena luterská obec. Ještě v 19. stol. salašnictví. Ces. 34 8
4 Z, k Jasenéj, za Jasenú, Jaseňan, hanlivě Jaseňák; Jasénčan (Lišná). 5 MJ: adj. jasenná, tj. ves, stráň, hora porostlá jasany. CV 199; Prof II 106; Smilauer Příručka 31. 6 PJ: Vlčí já my, Stráž, Na Strážném, Vartovňa, Táborek. Jasinov 1 Ves 3,5 km ssv od Kunštátu. 2 1533 z Yassenowa. PO XV, 327; 1674 Jassinow, Jassenow; 1718 Jassinow, Janeschow (!); 1720 Jasynow; 1751 Jasinow; 1846 Jassinow, Jasýnow; 1872 Jasinow, Jasinov; 1893 Jassinow, Jasinov. 3 P. Kunštát a Letovice. Ces. 4 Ten Jásiňov, do Jásiňova, Jásiňovák, jásiňovské. 5 MJ: jmenný tvar adj. jasenový k substant. jasan. Od 1591 se ujala podoba s i: Jasinov. Stří dání e/i vykládají CV 198 právem jako dialektické. Zn. ves v jasanovém po rostu. Srov. Bukov, Dubov. Prof —. J a s o w i t z, viz Jazovice. J a s t e r s d o r f , viz Jestřábí (Ful necko). J a u e r n i g , viz Javorník (Slezsko). Javorek 1 Ves 12,5 km km sv od Nového Města. 2 1364 villam to tam dietám Jaworka, ZDB IV, 93; 1410 Javorce, KP II, 207; 1447 super villis Jaworek, ZDB XII, 780; 1464 villam Jaworek, ZDB XIII, 148; 1590 ves Jawurek, ZDB X X X I, 63; 1609 ves Yaworek, ZDB X X X IV , 33; 1610 z Yaworka, LSA III, 129; 1674 a 1718 Jawurek; 1720 laworek; 1751 a 1846 Jaworek; 1872 Jaworek, Javůrek; 1924 Javorek. 3 P. Jimramov. Ces. 5 M J: deminut. k javor „A h om “. V Jabůrek je b za v. CV 199; Prof II 107; viz násl. heslo. J a v o r n í č e k , viz Javorovec. 1. Javorník 1 Město v býv. knížec tví niském; Sl. 2 1291 prope Jawimik, A II, 146; 1310 Jawimik, A II, 146; 1348 Jawimik, Gr-M II, 212; 1371 Jauernigk, A II, 146; 1418 czu Jawirnik, A II, 147; 1607 Jauemicensis, Či nek 89; 1805, 1836 a 1894 Jauernig; 1924 Javorník, Jauernig. 3 P. Janský
Vrch. Část osady byla v 1. 1578—1638 vysazena na město, zbytek zůstal vsí. V městě byl far. kostel sv. Trojice, ve vsi fil. kostelík přechodního románskogotického slohu. Již 1307 tu byl hrad (pozdější zámek) Janský Vrch. V 16. stol. se tu těžila železná ruda a stříbro, na konci 18. stol. dvě soukenické manu faktury. Něm. 4 Něm. Jápše. (Vypadlo r podobně jako n, l v nepřízvučné pozici před sou hláskou, srov. Bartsdorf <— Bartlsdorf. Schwarz 241.) 5 Něm. MJ je adaptace české před lohy: za Javor- je Jauer, starší Jawir-, za -ík je -ig, srov. Jistebník —>■Stibnig. Schwarz 309. 6 Podměstí/Stadtgrund, Janský Vrch/Johannesberg, Rakovec/ Krebsgrund, Důlní domek/Bergwerks haus (myslivna). 2. Javorník 1 Ves 16 km vjv od Strážnice. 2 1370 cum villa Jawomyczek, CDM X, 94; 1513 z Jawomiku, PO IX, 182; 1669 Jawom ik; 1718 Jaw om ikh; 1720 Jawomik; 1751 a 1846 Jawomik; 1872 Jawomik, Javomik (!); 1893 Jawomik, Javorník. 3 P. Stráž nice. R. 1782 se ustavila reformovaná obec. Čes. 4 Javorník, na Javorník, na Javorní ku, Javomičan, javom ický. V okolí oby vatel. jm. též Jách, pl. Jáché, rozšířeno o -jan- též Jasan, Jašané: v javornickém nářečí zní Z-ové particip. k býti „esse“ jách biu, což je nápadný rozdíl od dialektu okolí. 5 MJ původ, deminutivum 1370 Jawornyczek, od 1513 Ja vorník. 6 Strážní domek, Komárkův mlýn, Petruchův mlýn, Tomčalka, V Drahošových, Ve vápence. PJ: Hra disko, Kamenná vrata. 3. Javorník 1 Ves 5 km sz od Svitav. 2 1320 in Achoms, Lechner I, 4; 1501 z Javorníka, LSA 593; 1535 ves Jawornik, Mírovský urbář; 1672 ex pago Ohren, Děkan, matrika Svitavy; 1677 Mohren; 1720 Mohren, Gawom ik; 1751 Mohren; 1846 Mohren, nikoli Mohm, Ja w om ik; 1872 Mohrau, Javorník; 1885
Mohren, Mohrau, Javorník; 1885 Ja vorníky, Catal. cleri; 1893 Mohren, Ja vorník. 3 P. Svitavy. Něm. 4 Něm. Moan. 5 MJ zapsáno nejprve v něm. dokladu 1320 Achoms, v němž analog, genit. -s k Ahom (e) „javor“, které překlad základu čes. předlohy Ja vorník. Pozdější něm. Mohren vzniklo mylnou dekompozicí spoj. zum Ahom (e) „u javora“ — zu Mohren (s nář. a > o, -en je analogické podle dativních jmen typu Hojen). V 19. stol. se v němč. objevuje zakončení -au, i to je analo gické. Schwarz 196, 212. Viz též Javoří. • MJ: substant. příp. -ířc k adj. javom ý, tj. vrch, les apod., to k apelat. javor „Ahorn“ , všeslovanskému toponym. základu. ČV 199; Prof II 111; Schwarz AfslPh 40, 248; Machek ES 172. Časté PJ, řídké však na záp., sev. Moravě a ve Slezsku. 6 Něm. PJ Atzig < střh n . ásanc „žďár“ ? Prof I2 18. 4. J a v o r n í k , viz Javorovec. Javorovec 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Mistřice, 4,5 km vý chodně od Uh. Hradiště. 2 1372 Jawirnik, Liber negot.; 1376 in media villa Jauomyc, ZDO III, 242; 1406 super villis Jawomyczky, ZDO VII, 47; 1505 v Jawomiczku, PO VII, 248; 1670 Jaborowecz; 1718, 1720 a 1751 Jaborow etz; 1846 Jaborowetz, lépe Jaworowetz, Jaworowec; 1872 Jaborowetz, Javorovec; 1893 Jaborowetz, Jaborovec; 1915 Jaborowetz, Javorovec. 3 P. Uh. Hradiště. Čes. 4 Ten Jaborovec, na Jaborovec, z Jaborovce, Jdborčané, jaborský. 5 M J: 1406 deminutivně Javorníčky, 1505 v sg. Javom íček; teprve od 1670 Jaborowecz: substantivizující příp. -ec k adj. javorový (les, vrch, apod.). Nářeční stří dání v/b. ČV —; Prof —. 1. Javoří 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Maletína, 9 km zsz od Mohelnice. 2 1320 Ahoms, Lechner I, 5; 1389 villam Jaworzie, Lechner I, 13; 1554 ves Yaworzi, DM VII, 51; 1677 Ohm ess; 1672 Ohrneš, Děkan. matr. 3 49
mohelnická; 1718 Ohm es; 1720 Ohmes, Jaworowe. CV 199; Prof V 539. 6 V ka Gawori; 1751 O m es; 1846 Ohmes, Jatastru jeskyně. Javůrek 1 Ves 17 km severně od w ory; 1872 Ohmes, Zavoř (!); Ohmes, Javoří. 3 P. Mírov. Ves se poněmčila Ivančic. 2 1399 in Jaworcze, ZDB VIII, 248; 1575 ves Jawuorek, ZDB X X X , 56; teprve kolem r. 1700. Něm. 1609 Yaworek, ZDB X X X IV , 27; 1674 4 Něm. Oanes. 5 Něm. i čes. MJ vznikla z pojmenování téhož stromoví: Jawurekh; 1718 Jawurek; 1720 Iawojavoří něm. Ahom . V něm. 1320 Ahom s rek ; 1751 Jawurek; 1846 Jaworek, Gaw orek; 1872 Jawurek, Javůrky. 3 P. je -s analogické podle jiných něm. MJ typu OJ + gen. s (Arnolts); od 1677 Veveří. V 16. stol. se tu těžilo stříbro, podoba s o: Ohrens je ze spojení zum pak železná ruda. Ces. Ahom e, hinterm Ahom , v němž se a 4 Javurek |Jabůrek |Jaborek, jaburzdloužilo a mohlo změnit v o. Schwarz ské. Na Jabůrků, Jaburšti (Domášov). 193, 208. Viz též Javorník 3. 6 V ka 5 MJ: deminut. k javor, stč. javórek. tastru vrch Seifershůbel ukazující na Stč. ó > uo, tak 1575 Jawuorek. Od 1674 Jawurek (u = ú). Deminutivum rýžování. 2. Javoří 1 Zaniklo v okolí Radotic k javor bylo i javorek, proto se obě po (Jemnicko). 2 1434 Javoří, KP III, 90. doby střídají. R. 1399 in Jaworcze: pl. 5 Ces. M J: kolektivní příp. -bje k deminut. javorec „malý javor“ . CV 199; Prof V 539 (Javorek). 6 Chaloup k apelat. javor; javoří, staroč. javořie. ky, Javůrecký mlýn, Na hlince (mys CV 199; Prof II 107-108. Javoříčko 1 Dříve osada obce Střeli vna), na Zlebě, Smelcovna. Ves stáva la pův. v trati Starý Javůrek. Na dolo meníčko, nyní osada obce Luké (Ko vání ukazují trati: Smelcovna, U rudní nicko). 2 1348 in Jaworowicz, ZDO I, 19; 1408 Jaworowe, ZDO VII, 621; 1464 ka, Ve stříbrníci. Jaworzieczko, ZDO XI, 34; 1494 ve vsi Jazovice 1 Dříve samostatná obec, Jaworziczku, ZDO XV, 5; 1538 ve vsi nyní osada obce Lančova; 5 km západ Jaworziczku, ZDO X X V , 9; 1586 ves ně od Vranova n/D. 2 1228 Jazovicz, Jaworziczko, ZDO X X IX , 139; 1672 CV 80; 1323 Jeswicz, CDM VII, SuppL Jahorziczko, Děkan. matr. mohelnická; 217; 1516 vsi pusté Gezewczij, ZDB 1677 Jaborecžko; 1718 Jaworziczko, JaX IX , 3; 1560 ves G ezew czy; 1582 ke woržicžko; 1720 Iaworetzko; 1751 Ja- vsi Gezewczij, PB X X IX , 438; 1589 ves boretzko, Jaworziczko; 1846 JawořiGezewssczij, ZDB X X X I, 31; 1672 Jesztschko, Gawořičko; 1872 Jaworiczko, witz; 1718 Jasawitz; 1720 lasowitz; 1751 Javoříčko; 1893 Jawořičko, Javoříčko. Irsswitz (!); 1846 Jasowitz, Gazowice: 3 P. Bouzov a Bílá Lhota. V 18. a 19. 1872 Jasowitz, Jezovčí; 1881 Jezevčí; stol. vápenky. 1945 obec vypálena na 1885 Jasowitz, Jazovice, Jezovčí; 1893 cisty a mužské obyvatelstvo ubito. Ces. Jasowitz, Jazovice či Jezovčí; 1906 Ja 5 MJ: deminut. k apelat. javořie, sowitz, Jezovice; 1924 Jazovice, Jaso Javoří —> Javoříce — Javoříčko. Srov. witz. 3 P. Vranov n/D. Ves byla 1516 v C. Zbožíčko < - Zbožíce Zboží (Prof pustá, záhy později osazena. Něm. IV 749). V dokladech se střídá v/b. Ves 4 Něm. Jaswitz. 5 Původní český se jmenuje 1348 Jaworowicze: příp. -ice název 1228 Jazouicz = Jazovice: příp. je tu spíše analogická, než aby měla -ice k stč. substantivu jězev „drak“ substant. význam k adj. javorový. Lze (Gebauer Slov. stč., I 642) prošel ně ji však chápat i tak, že zaměnila v po meckým prostředím, v němž se upravil na 1323 Jezwicz. Během 16. stol. zván době -ovice příp. -ice v Javoříce, které však z Javoříce, deminut. k Javořie. česky Jezevčí (adj. k jézvec jezevec) R. 1408 má jméno podobu adjektivní <— 1323 Jeswicz; něm. Jezwitz, Jass350
witz, z čehož zpětně čes. Jazovice. ČV 80 (s jezevcem „nemá co dělati“, spíše souvisí s něm. Jazo, Jezo, Jazolin — omyl). V C. Jazlový, Jazví (Prof II 139 n.); o jezvec v. Machek, Etym. slov. 178; Berneker SEW 277; Beranek 86 . J h r á č o v, viz Jehračov. Jeclov 1 Osada obce Velký Beranov, 6 km východně od Jihlavy. 2 1356 in Jeczlaw, Reg. VI, 279; 1358 in Geczlow, ZDB III, 260; 1358 in Geczlou, ZDB III, 286; 1432 de Geczlaw, Neu mann, Nové prameny, 258; 1601 ve vsi Geczlowie, ZDB X X X I, 37; 1679 Itzlaw (!); 1718 Jetzlau; 1720 Jetzlaw; 1751 Jetzlau; 1846 Jetzlau, Geclow ; 1872 Jetzlau, Jezlov (!); 1881 Jeclov; 1893 Jetzlau, Jeclov. 3 P. Luka a Puklice. Bylo tu několik svobodných dvorů, které náležely k dílu luckému. 4 Jeclov, do Jeclova, Jeclovák, jeclovckej. 5 CV 78 sice jm. J. vykládají z něm. OJ Jacelinus, Jecelinus, ale lze dobře vyjít i ze jména domácího: přivlast. příp. -ov k OJ Jačl(a), to odvo zeno příp. -l(a) jako hypokoristická podoba složeného OJ Jačěslav, o němž viz Jackov. Původní *Jačkov —> něm. 1356 Jeczlaw „Jeclau“ s pravidelným čes. JaK— s- něm. JeK-, srov. Jaroměřice n. R./Jermeric, *Jarošovice/Ger-, Jerspitz, Jačkov/Jetzkau, nyní Jackov. Prof —; Svoboda StčOJ 168 (o -I). Ječmeniště 1 Dříve ves 13,5 km jv od Znojma (v seznamu obcí 1960 se neuvádí). 2 1846 Gerstenfeld; 1872 Gerstenfeld (v obou jazycích). 3 P. Louka. Ves byla založena 1787 parcela cí dvora a byla proslulá vinařstvím. Zanikla r. 1954. Něm. 5 Osada pojmenována po projektan tu inženýru Josefu von Gersten ně mecky Gerstenfeld; do češtiny přelo ženo jako Ječmeniště (něm. Gersten = ječmen, Feld = pole). Příp. -iště u obec ných místních jmen je na Moravě živá pouze na poměrně úzkém pruhu podél česko-moravských hranic po Bystřičko —Třebíčsko—západní Znojemsko. Všude
jinde na sever i na východ jen -isko. CV 267 (bez). Wisnar ON Znaim 17 po kládá -iště za „augmentativum“ , což je omyl. 1. Jedle 1 Zanikla u Lelekovic (Brněnsko). 2 Uvádí se 1554 jako pus tá, Nekuda 96. 2. Jedle 1 Zanikla mezi Budkovany a Típečkem (Blanensko) v trati Jedlo vá. 2 1574 pustá (Nekuda: 1572). Zna lec dějin Jedovnicka prof. dr. Ervín Černý pochybuje, že tato ves vůbec stávala. 5 MJ: jedle „Tanne“ ; ČV 199; Prof V 538. Jedlí 1 Ves 4 km jv od Štítů. 2 1351 Adolfivilla, CDM VIII, 80; identifikoval L. Hosák, К počátkům dějin Šumperska, Severní Morava 8 , 1962, 39; 1373 villam Gedla, ZDO II, 306; 1447 Gedle, ZDO X, 592; 1510 ves Gedly, ZDO XVII, 19; 1677 a 1718 Gedl; 1720 Ged ly; 1751 Jedl; 1846 Jedl, Gedle; 1872 Jedl, Jedle; 1924 Jedlí. З P. Zábřeh. Již 1351 farní kostel (patroc. sv. Jana Křtit.). Čes. 4 To Jedli, v Jedlá, Jedlák/tem. Jedelačka, jedelské. 5 Původně v sg. Jed la (v. Jedle), od 1447 v pl. Jedle, od 1510 Jedlí jedlbje, kolektivum к jed le „Tanne“ ; srov. Boří, Doubí, Javoří. Původní jméno bylo 1351 Adolfivilla „A dolfov“ (v. t.), jak ukázal Hosák (Severní Morava 1962, 39). ČV 199. 6 Jedelský mlýn, Na dole (mlýn), Na kluči. Jednov 1 Dříve osada, nyní část ob ce Suchdol, 5,5 km jižně od Konice. 2 1846 Ainsersdorf, Gednow; 1872 Ainsersdorf, Jednov; 1881 Ainzerov. З P. Suchdol. Ves založena 1801. Farní kos tel Navšt. P. Marie. Čes. 5 Podle Buriana VM-Konice 215 se ves do r. 1800 jmenovala U kaple. Ale stávala tu jen kaple, nikoli ves, ta za ložena až 1801 a pojmenována podle majitele velkostatku sv. p. z Ainsern něm. Ainsersdorf „ves A -ova“ , čes. překladem domněle číslovky Eins „jed 351
na“ Jednov (nikoli tedy proto, že ves založena 1801, jak soudí CV 262). Jedov 1 Ves 2 km severně od Ná měště n/O. 2 1365 in villa Gedow, ZDB IV, 163; 1381 villam Gedow, ZDB VI, 833; 1390 villam Gedow, ZDB VII, 771; 1410 v Jedově, KP II, 209; 1447 v Gedowye, PB III, 10; 1557 ve vsi Gedowie, PB XXII, 43; 1592 z Gedowa, PB X X X I, 28; 1672 a 1718 Gedow; 1720 letow (!); 1751 Jedow; 1846 Jedow, Ge dow; 1872 Jedow, Jedov. 3 P. Náměšť n. O. Byly tu vápenky. Ces. 5 MJ: z adj. jedový k jed „G ift“ . Všechny doklady mají počáteční J-, což ztěžuje předpoklad *Dědov — Jedov; také Jedovnice mají 1251 ledouicz: Jedovice. Nejspíše mají obě vsi název po dle toho, že šlo o místa nějakým způ sobem svázaná s výrobou jedu nebo rumělky. Stč. jedovník „Giftmischer“. Srov. v C. Jedovaný „ves lidí vařících jed“ . Prof II 115; CV 80 (k OJ Jěd). 6 Jedovský mlýn, též Nový mlýn. Jedovnice 1 Městys 8 km východně od Blanska. 2 1251 de ledouicz, CDM III, 164; 1349 oppido Gedwicz, ZDB I, 23; 1415 super medietate oppidi Gedownycz, ZDB XI, 343; 1434 z Jedov nice, PB III, 10; 1437 super medietate oppidi Gyedownicz, ZDB XII, 124; 1437 medietatem oppidi Gyedownicze, ZDB XII, 301; 1436 z Jedovnice, KP III, 112; 1447 ad Gedownicz, ZDB XII, 783; 1447 v Gedowniczi, PB III, 15; 1447 na měs tečku Gedowniczi, PB III, 85; 1447 municionem Gedownicz cum medio oppi do, ZDB XII, 783; 1464 v Gedownyczy, KP IV, 167; 1481 v Gedowniczi, PB V, 5; 1481 městečko Gedowniczy, ZDB XV, 25; 1510 pod Gedowniczy, PB VIII, 68 ; 1512 na Gedowniczy . . . mlýn muoj pod Gedowniczy, PB Vllb, 68 ; 1540 na měs tečku Gedowniczy, ZDB XXVI, 43; 1547 z Gedownicze, PB XIX, 131; 1558 na Gedowniczy, PB XXII, 151; 1585 v městečku Gedowniczy, PO X X X I, 3; 1661 z Gedownicz, Matr. v Ivanovicích na Hané; 1663 z Gedownicz, Matr. v Je352
dovnicích; 1672 v chrámu páně gedowniczkem, Matr. úmrtí v Jedovnicích; 1675 Gedownitz; 1718 Gedownitz; 1720 Iedownitz; 1751 Jedownitz; 1846 Jedownitz, Jedownice; 1872 Jedownitz, Jedov nice. 3 P. Rájec. Již v 1. pol. 14. stol. městečko, 1579 opět znovu vysazeny na městečko. Již v 14. stol. tvrz a farní kostel sv. Petra a Pavla. V 18. stol. železárny. Ces. V okolí zaniklo více vsí. 4 Ty Jedovnice, v Jedovnicích, Jedovničák, jedovnické. 5 MJ: substantivizující příp. -icel-nice k adj. jedový, jak ukazují doklady Jedovice (např. 1251, 1349) a Jedovnice (poprvé 1415). K tvo ření srov. apelat. jalovice, slivovice a olovnice, brokovnice. Číslo MJ Jedovnice kolísalo: do pol. 15. stol. je v pl., r. 1434 až 1585 v sg., pak opět v pl. Plurálová podoba je zajisté analogická podle patronymických MJ. O významu adj. jedo vý, MJ Jedovnice viz předcházející hes lo. CV 198; Prof —. 6 Horka (myslivna), Stará huť, Chaloupky/Na újezdě, Dolní a Horní mlýn, Rakovec (zámeček). PJ: Jahůdky, Za valy. Jehnice 1 Ves 9 km severně od Brna. 2 1324 Jehnicz, CDM VI, 267; 1481 v Jehnicích, KP VI, 267; 1718 Jehnitz; 1720 Iehnitz; 1751 Jehnitz; 1846 Jechnitz, Jehnice; 1872 Jechnitz, Jehnice. 3 P. Jehnice. Ves byla v 16. stol. pustá. Byl tu svobodný dvůr. Ces. 4 Do, z Jehnic, v J-icich \-icách, k Jicim |-icám, za J-ama, Jeničák, jehnické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jehně, to z jehně „Lamm“, zn. ves lidí Jehňových. Srov. OJ Jěhnicě, Jehníček u Svobody StčOJ 196, 140; CV - ; Prof - . 6 Části: Příhon, Na horce. Jehračov 1 Zanikl v okolí Rumberka (Jevíčsko). 2 1320 Ihraczow, Lechner I, 5. 3 Je to jediná zmínka o vsi, která byla biskupským lénem. 5 MJ: při vlast. příp. -ov k OJ (J)hráč ■(—apelat. (j)hráč „Spieler“ k (j)hráti „spielen“ . Mělo by se psát Hráčov n. Jhráčov. CV - ; Prof V 600 (OJ Hrála), 612 (OJ Hrajek).
Jehřice 1 Zanikly u Višňového (Hro tovicko), kde je trať Za Jiřicemi, Nekuda 96. 2 1253 in Gerz, CDM III, 202; 1351 in villa Gehercz, ZDB II, 59; 1353 Gehercze, ZDB III, 48; 1550 vsi pusté Gehržycz, PB X X , 104. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Totéž jméno se vyskytuje v dokla dech pro Jiřice 1, kde se píše 1349 Jerecz. Slabiku Je-/Ger- lze považovat za slovanské Jar-, srov. Jaroměřice — Jermiric, Jaroměřice v C. — 1315 Ger mer (Prof III 103). Z -ecz je obtížné stanovit původní podobu přípony. Snad znělo MJ *Jareč (přivlast. příp. -jb k OJ Jarek, Jarec), k čemuž vede i redukova ná podoba Gerz. Teprve v 16. stol. se objevuje (v 15. u Jiřice) v dokladech h, nejspíše podle případů ř — hř: v řízu — v hřízu, jeřáb — nář. jahřabina (vých. mor., laš. — Bartoš Dial. mor. I 110); viz Gebauer HM I 464. CV —. J e c h n i t z , viz Jehnice. Jejkov 1 Předměstí města Třebíče. 2 1678 a 1846 Gegkow; 1935 Jejkov. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Jejek, které ze slovesa jejkati „křičeti je j!“ ; srov. příjm. Jejkal a sloveso hekati. CV - ; Prof - . ' Jelení 1 Dříve ves, nyní osada obce Milotice nad Opavou; 4,5 km vých. od Bruntálu; Sl. 2 1288 Wokendorff, CDM IV, 269; 1377 Wockendorf, Gr-M II, 485; 1506 Wockendorff, FL XII, 9; 1562 na gruntech svých, kterýž slově Gelenj, POp XIV, L 20; 1672 ecclesia Wocken dorfensis, Děkan. matr. bruntálská; 1720 Wakendorf (!); 1736 W ockendorff; 1805 Wockendorf; 1836 W ockendorf; 1924 Je lení, Wockendorf. 3 P. Bruntál. Ves byla na konci 15. stol. pustá, 1608 ob novena. 1766 parcelována dvorská pole a založena kolonie Neufeld. Farní (od 1783) kostel. Něm. 5 MJ: adj. jelení (hora, les, místo atd.); nazván podle výskytu jelenů. Český název se vyskytuje poprvé 1506, V. Prásek, Historická topografie země Opavské 359. Něm. název Wockendorf 23
„Vokova ves“ podle Voka z Kravař (2. pol. 13. stol.), za něhož ves založena; je to tzv. Mischname. Schwarz 285 (bez); Prof II 118; CV - ; Winter FINSud 51. Jelenice 1 Ves 6,5 km vsv od Vítko va; Sl. 2 1719 ex nova villa seu ex W oytowitz olim a 1720 Nova villa seu Hirschdorf, Prásek, Topografie 361; 1805 a 1835 Hirschdorf; 1894 Hirschdorf, Je lenice. 3 P. Hradec. Ves založena před 1720 na místě zaniklé vsi Vojtovice či Fojtovice. 1783 tu parcelován dvůr Hirschdorf. Něm. a čes. 4 Ty Jelenice, v Jelenicoch, za Jelenicoma |-ami, Jeleniccy, jelenicky \Ta Jelenica, za Jelenicu (Lukavec). 5 Podle Práškových dokladů k r. 1719 a 1720 se ves před zpustnutím nazývala Vojtovice nebo Fojtovice, jejichž výklad viz u hesla Fojtovice. V sousední Bře zové je trať Fojtův kopec na rozmezí katastru s obcí Jelenice. Po obnovení vsi dán něm. název 1720 Hirschdorf „jelení ves“, též Hirschhof „jelení dvůr“ . Česky až 1894 Jelenice, kde příp. -ice analogická. CV —; Prof II 118 (tam z OJ). 1. Jemnice 1 Město v Znojemsku. 2 1227 civitatem in Jamnic, CDB II, 305; 1295 de Gemnitz, CDM V, 28; 1298 in Gemeniz, CDM V, 97; 1327 civitas nos tra Gemnyc, CDM VI, 325; 1335 an unser stat ze Jemnitz, CDM VI, 414; 1335 in Yemnicz . . . civitatem Yemnicensem, CDM VII, 96; 1345 in Jempnicz, CDM VII, 607; 1346 cives de Jemnicz, Mendl, Knihy počtů města Brna, 62; 1348 civitatis Jempnicensis, CDM VII, 798; 1355 Jemnycz, ZDB III, 71; 1384 ecdesie sancti Jacobi in Jemnicz, CDM XI, 323; 1373 in Gemnicz, ZDB VI, 148; 1400 in Jempnicz, CDM XIII, 22; 1421 versus Jemnicz, Neumann, Nové pra meny, 165; 1438 de Gemnicz, Mon. uni vers. Pragensis I, 13; 1480 u Gempnicze, PB V, 10; 1491 kostela gemniczskeho, PB VIII, 16; 1483 in Jempnicz, ACO 265, 62; 1486 drží zámek a město Gemniczy, PB Vllb, 34; 1515 k faře gem353
nitz, Gemnica; 1872 Jemnitz, Jemnice. niczke, PB V llb, 82; 1524 na zámek a 3 P. Moravec. V 16. stol. tvrz. Ces. město Gemniczy, PB Vllb, 137; 1533 na Gemniczij, PB XV, 183; 1575 na zám 4 Ta Jemnice \-a (Habří, Radkov), ku Gemniczy, PB XXVII, 114; 1580 na jemnickej. Jemice, na Jemici. Jemičák, předměstí gemniczkym, PB X X IX , 71; jem ickej (Strážek). 5 V některých do kladech vloženo mezi -m n- p, viz výše 1609 zámek gemniczky s městem Gem niczy, ZDB X X X IV , 27; 1633 Iamnitz; u J. 1. V letech 1466—1595 MJ zdrobněle 1671 Jamnitz; 1718 a 1751 Jamnitz; 1846 Jemnička. Jamnitz, Gemnice; 1872 Jamnitz, Jem 3. Jemnice 1 Zanikla u Starého Měs (Frýdecko), kde se jmenují 1580 role na nice. 3 P. Jemnice. Jemnice byla 1227 lokována jako město. 1295 hrad, pak Jemnici ležící. B. Sobotík a And. Grozámek. Do 15. století Jemnice byla krá belný, Urbář panství frýdecko-místeckélovským městem. Původní far. kostel ho z r. 1580, příloha Slez. sb. 1953, 23; (románský) na předměstí Podolí, v 16. 21. 2 Janutha, Prášková poz.; 1327 stol. vystavěn nový farní kostel sv. Sta Jamnicz, List. Těšínská 40. 3 Byla měs nislava v městě. V 2. pol. 15. stol. za tečkem a předchůdcem Frýdku. ložen františkánský klášter, který brzy 5 Doklad z Práškový pozůstalosti je zanikl. Již v 14. stol. významná židov značně zkomolen (v původním rkp, ne ská obec. V 14. stol. těžba stříbra. bo až při čtení?). • Výklad je odlišný Ces. podle toho, je-li MJ původně singuláro 4 Ta Jemnice, do Jemnice, v Jemnici, vé (tak J. 2 a 3) nebo plurálové (tak za Jemnicou, Jemničák, jemnickej. Arch. J. 1 a Jamnice). Sg.: substantivizující a v okolí Jemyca, do Jemyce, jem ycpříp. -ice k adj. jamná „týkající se jam, kyj/-é (Radotice). 5 Apelat. jáma, jamkde jsou jám y“ tzn. kde je nerovný te rén, kde jsou důlní jámy, jámy na chy ná, jež je tu východiskem, má v na šem jm. nepochybně význam „hornický tání zvěře, hlavně vlků apod. Pl.: k jamdůl, šachta“, neboť v Jemnici se skuteč ník, stč. též jemník „kdo bydlí n. pra ně dolovalo na stříbro. O původním pl. cuje v dole, Bergmann“ ; v Jemnici 1. se ty Jemnice viz J. 3.! V prvním dokladu skutečně dolovalo na stříbro. V pl. by ještě není přehláska a > ě. V některých chom očekávali Jamníky, ale bylo dokladech vloženo mezi -m -n- přecho i měkké zakončení, srov. Slatinice, So dové p (1345, 1400) při exponované vý kolnice ■*— Slatinníci, Sokolníci. Viz slovnosti; srov. Lompnice, v Praze na Jamník, Jámy. CV 200; Prof II 119—120, Kampně apod. V sg. doloženo jm. po V 190. prvé 1480. 6 Předměstí Podolí a Židov Jemnička Stará 1 Zanikla jižně od ská ulice; samoty: Bažantnice (myslivJemnice (Jemnice). 2 1390 in Antiqua na), Týnický dvůr, Červený mlýn, TýJempniczka, ZDB VII, 779; 1481 na Sta nický mlýn. ré Gempniczy, ZDB XV, 33. 3 Ves byla 2. Jemnice 1 Ves 11,5 km jz od Byst předchůdcem města Jemnice a byla na řice n/P. 2 1374 in villa Morawczie et konci 15. stol. pustá. Jemnyczie, ZDB VI, 198; 1406 v Jemp5 MJ: deminutivum k Jemnice v. t. nici, KP II, 54; 1416 villam Jempnicze, Do skupiny -m n- vloženo p, srov. Lomp ZDB XI, 238; 1466 de Gemnicžka, ZDB nice. XIV, 56; 1513 jemu Morawecz a GemJenče 1 Zanikly u Chvalčova při sil niczku prodal, PB X, 62; 1560 ves Gemnici k Tesáku (Bystřičko p. H.). 2 1373 niczku (4. р.), ZDB XXVIII, 18; 1595 Geneze, ZDO II, 307; 1466 Geneze, ZDO ves Gemnicžku (4. р.), ZDB XXXVIII, XI, 243. 3 Ves byla již 1373 pustá, 175; 1674 Gemnicža (!); 1718 Jamnitz; pak osedlá, ale opět zpustla. 1720 Iemnitz; 1751 Jemnitz; 1846 Jem5 MJ: přivlast. příp. ženského rodu 354
-ja k OJ Jěnec, Jenek, deminutivům k OJ Jan. Zn. Jěncova, Jenkova ves. MJ je tedy sg. Srov. Lubě. Viz i násl. heslo. Prof II 121. Jeneč 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Brťov-Jeneč, 11 km zsz od Blanska. 2 1355 in Jencz, ZDB III, 101; 1406 mezi Jenčem, KP II, 26; 1446 in Genczie, ZDB XII, 432; 1557 z Gemncsze, PB X X II 70; 1674 Geneze; 1718 Gentsche; 1720 Ientsch; 1751 Jentsch; 1846 Jentsch, Gencz; 1872 Jentsch, Jenčí; 1924 Jeneč. 3 P. Cemá Hora. Čes. 4 Ten Jeneč |(arch.) Jenč, z Jenče, Jenečák, jenecké. Jenč, do Jenče (Brťoví). 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Jěnec, deminut. k OJ Jan. Podoba Jenč vznik la vyrovnáním s nepřímými pády, srov. Melč, Telč, nář. Lulč a Bělč pro Luleč a Běleč. O 1872 Jenčí viz Jančí. CV 79 (k Jěnek); Prof II 112; Gebauer Slov. stč. I 630. J e n e s c h a u , viz Jinošov. 1. Jeníkov M alý 1 Ves 17 km zsz od Dačic. 2 1350 villam Genykow mayus et Genykow minus, ZDB III, 248; 1409 villam Genykowicz, ZDB X, 24; 1446 in Minori Genikowye, ZDB II, 437; 1558 gruntuov Malého Genikowcze, PB XXII, 107; 1590 Jeníkovec, Tiray, VM — Dačice 139; 1718 Klein Jenikau; 1720 Klein Ienikau; 1751 Klein Jenickau; 1846 Klein Jenikau, Malý Genikow; 1872 Klein Jenikau, Malý Jeníkov. 3 P. Dačice (ale jako zvláštní statek). Ves byla 1678 pustá, ale záhy osazena. N a konci 18. stol. parcelován dvůr. Ces. 4 Jeníkovec, do Jeníkovce. 5 V ně kterých dokladech na rozlišení od Vel kého Jeníkova se vyskytuje jm. Jeníko vec, deminutivum k Jeníkov. 6 Kotrčův mlýn. 2. Jeníkov V elk ý 1 Ves 15 km zsz od Dačic. 2 K 1358 viz u Jeníkova Malé ho; 1464 super villa Genikow, ZDB XIII, 10; 1466 villam Genikow integram, ZDB XIV, 26; 1550 o prodej vsi Welikeho Genikowa, PB X X , 46; 1718 Je nikau; 1720 Gros Ienikau; 1751 a 1846 23’
Gros Jenikau; 1872 Grosz Jenikau, Vel ký Jeníkov. 3 P. Dačice. Ces. 4 Velkej Jeníkov |Velkej Jeníkovec (Malý jeníkov), Velkojeničák, jeníkovskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Je ník < Janík, deminut. k Jan. Přívlastky se rozlišuje původní velikost obou vsí, ač to dnes již neodpovídá skutečnosti. CV 79; Prof II 123. 6 Balkův mlýn. Jenišov 1 Zanikl u Opatova (Jihlav sko) v trati Jenšůvec, kde je rybník Jinšov. 2 1349 in villa Genissaw, ZDB I, 55; 1383 totam villam Geuissowicz(l), ZDO VI, 943. 3 R. 1466 ves byla pustá. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Janiš, Jěniš, domácké podobě OJ Jan. Do klad 1383 Geuissowicz vznikl mylným čtením (n/u), viz i násl. heslo. Janiš časté příjm. CV —; Prof II 124; Svobo da StčOJ 151 (o -iš). Jenišovice 1 Zanikly u Osvětiman (Kyjovsko) v trati Janšovská. 2 1350 in Geuissowycz ZDO I, 155; 1397 in deserta villa Jeuissouicz, ZDO VI, 652; 1447 in medio Geniczowicz, ZDO X, 555. 5 MJ: příp. -ovice buď k OJ Jeniš, zn. ves lidí Jenišových (v. Jenišov), ne bo — nepokládáme-li první zápis jména za chybné čtení (n/u, srov. s. v. Jeni šov!) — k OJ Jeviš — Jevišovice (v. t.). Jerlochovice 1 Dříve samostat. obec, nyní část Fulneku. 2 1293 de villa Gerlaci, CDM IV, 313; 1329 in villa nostra Gerlachsdorf, CDM VI, 378; 1337 in villa Gerlaci, CDM XV, 45; 1380 in Gerlach villa, CDM XV, 203; 1485 ze vsi . . . Gerlochovic, LSA III, 104; 1517 z Jerlochovic, CMM 1957, 337; 1541 Gerlochowicze, ZDO X X V , 33; 1655 in Gerlessdorff, ACO B 12; 1672 in pago Gerlsdorff, Děkan, matr. bílovecká; 1676 Gerlesdorff; 1718 Gerlsdorff; 1751 Gersdorf; 1846 Gerlsdorf, Gerlichow; 1872 Gerlsdorf, Gerlichow; 1924 Jerlo chovice, Gerlsdorf. 3 P. Fulnek. Fil. (1293 farní) kostel Nanebevz. P. Marie. Něm. 4 Ty Jerlochovice, Jerlochovjani, jerlochovsky. Něm. Geršdqf, Gaaešdqf,
355
Gqrlsdef. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jerloch |Jarloch, to z něm. Gerlach, Zn. ves lidí Jerlochových. 1293—1380 něm. Gerlachsdorf „ves Gerlachova“, zkráce no 1655 Gerlessdorf, 1672 Gerlsdorf. Česky též Gerlichov, neujalo se. Liewehr ON Kuhländchens 75. Příjmení Gerlach. ČV 68 (pod jm. Gerlachov); Prof —. Jersice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Červeného Hrádku 2 1528 ve dvúch vések svých, Hrádku a Gerssycz, Ruk. arch. města Brna č. 1213, f. 18; 1585 ves Gersycze, ZDB X X X , 191; 1671 Gieržicze; 1718 Giržitsch; 1720 lersitz; 1751 lrschitz; 1846 Jersitz, Jerzice, také Jerzyce; 1872 Jersitz, Je řice; 1893 Jersitz, Jersice. 3 P. Červe ný Hrádek. Čes. 5 M J: příp. -ice k Jarsa, domácké po době nějakého OJ na Jar-, o němž viz Jarkovice; zn. ves lidí Jarsových. Viz níže. Prof —; ČV 82. 6 Jersický dvůr, Dolnojersický mlýn, V koutech (mys li vna). Jersín 1 Ves 15 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1556 ves Gersyn, ZDB X XVII, 71; 1662 Jersenii (Ob. pečeť, Kratochvíl. Velkomežiříč. okres, 201; 1679 Gerszein; 1718 Gerssein; 1751 Jersein; 1846 Jersein, Gersegn; 1872 Jersein, Jeřín; 1915 Jersein, Jersín. 3 P. Černá. Čes. 4 Ten Jersejn, do Jersejna, Jersejňák, jersejnskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Jersa, domácké podobě některého ze složených OJ s komponentem Jar(viz Jarkovice). Příp. -sa jako v Hněvsa. Po přehlásce Jarsín^> Jěrsín. 1872 ne správně Jeřín (hyperkorektně na poza dí něm. grafiky ř = rs). ČV 82 (Jursa > Jirsa, nář. Jersín) ; Prof V 624. 6 Bo rovský mlýn. Jeřm aň 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bouzov, 13,5 km západně od Litovle. 2 1371 Hermannsdorf; 1382 Jerzmani (něm.), CDM XI, 278; 1408 Gerzman, ZDO VII, 621; 1464 Gerzman, ZDO XI, 34; 1494 ves Gerzman, ZDO 356
XV, 5; 1517 z Jeřmani, ČMM 1957, 338; 1586 ves Gerzman, ZDO X X IX , 139; 1677 Heržmani; 1718 Iržmany; 1720 Irzman; 1751 Gerzman; 1846 Irschman, Iřmaný, vlastně Geřmany; 1872 Jerschman, Jeřmaň; 1885 Iřman či Jeřmaň, Catal. cleri; 1885 Jerschman, Jeřmany, též Jeřmaň; 1915 Irzman, Jeřmaň. 3 P. Bouzov. Ves zpustla za třicetileté války, 1673 obnovena. Bývaly tu hamry. Čes. 5 Přivlast. příp. -jb k OJ Jeřman, to z něm. Hermann, viz Heřmaneč. ČV 80; Prof II 128 (Jeřmanice), V 582. 6 Na hamrách. Jeřtov 1 Domněle zaniklá ves, totož ná však s nynějším Obectovem (Litovelsko, v. Obectov). 2 1586 ves Gerztow, ZDO X X IX , 139. 5 Srovnáním popisu panství bouzovského z 1382 1408, 1481 a 1583 zjistíme, že název Jeřtov patří obci Obectov (v. t.), jejíž málo jasné jméno písař zkomo lil. V popisech obec následuje vždy po Podolí a Jeřmani. 1. Jesenec 1 Ves 3 km sz od Konice. 2 1351 Jessenecz, ZDO I, 199; 1379 Jessenecz, ZDO III, 525; 1446 Jessenecz, ZDO X, 443; 1618 na Jesenczy, PO X X X IX , 476; 1638 z Gesencze, Matr. v Pustiměři; 1661 obec jesenská, LSA 85; 1672 Gesenecz, Děkan. matr. mohel nická; 1677 Gessenetz; 1718 Gessenetz; 1751 Jesenitz; 1846 Jessenetz, Gesenec; 1872 Jessenetz, Jesenec. 3 P. Jesenec. Zámek. Čes. 4 Jesenské, z Jesence, Jeseňáci. 6 Te rezínský dvůr, Na špici, V lukách; část vsi Měrotín. 2. Jesenec 1 Zanikl u Protivanova (Boskovicko), kde je trať Jesence. 2 1568 ves (pustou) a tvrzisko Jesenec, ZDO XXVIII, 44, edice. 5 M J: substantivizující příp. -ec k adj. jesenný. Srov. Bzenec, Dubenec (Prof I 486); ČV 199. J e s e n i c e M o r a v s k á , viz Jase nice. Jeseník Německý, nyní Jeseník nad Odrou 1 Ves 8 km zsz od Nového Jičí
na. 2 1383 villam nostram hereditariam Gestrzebye, ZDB XI, 7; 1718 GestržaJessenyk theutonicálem nuncupatam, by; 1720 lestržabe; 1751 Jestržaby; CDM XI, Suppl., 14; 1406 z Gesnyka 1846 Jestřáby, Gestřaby; 1872 JestrzaNyemeczkeho, KP I, 186; 1499 Geseniby, Jestřebí; 1893 Jestřáby, Jestřábí; czy, ZDO XVI, 37; 1585 z Gesenicze, 1924 Jestřábí. 3 P. Náměšť n/O. Byly PO X X X I, 158; 1596 na Niemeczkey tu dva svobodné dvory (jeden slul 1415 Geseniczy, PO X XXIII, 390; 1616 do vsi Sychrov). Dvůr 1890 zrušen. Ces. Jesenicze, PO XXXVIII, 54; 1617 ze vsi 4 Jestřabáci, jestřabské, z Jestřábí. 5 Do 1415 Jestřebí, od 1718 Jestřábí. Niemeczke Jesenicze, PO X X X IX , 414; 1619 zu Jassneckh, Prásek, Organisace 2. Jestřábí 1 Ves 3 km jižně od Ful234; 1676 Deutsch Jassnikh; 1718 Teútsch neka. 2 1515 v Gestrzebi, PO IX, 51; 1520 ves Gestrzebij, ZDO XVIII, 30; Jassnik; 1730 Německo jasenickým, LSA 237; 1720 Teutsch lasnik; 1751 1541 ves Gestrzebj, ZDO XV, 33; 1595 z Gestržeby, PO XXXIII, 286; 1676 Teutsch Jasnick; 1846 Teutsch Jassnik, Jasenice; 1872 Deutsch Jassnik, Jaseni Jestržáb; 1718 Gestržab; 1751 Jafersd orf(l); 1846 Jastersdorf, Jastřab; 1872 ce; 1881 Jesenice; 1924 Německý Jese ník, Deutsch Jasnik. 3 P. Jeseník. Zá Jastersdorf, Jestřábí. 3 P. Fulnek. Ves mek. Farní (již 1383) kostel Nanebevz. byla manstvím k hradu Fulneku a po P. Marie. Na konci 18. stol. parcelací němčila se teprve v 1 . pol. 16. stol. (názvy tratí byly před 1945 české). dvora Wittenhof byla založena kolonie Wittenberg, která byla poč. 19. stol. zru Něm. šena. Něm. 4 To Jastřabi, do Jastřabi, Jastřab4 Ta Jasenica, do Jasenice, Jaseničan, jan, jastřabsky. Ten Jastřab, do Jasjasenicky. Nověji Jeseník, do Jeseníka. třabja, v Jastřabju (Lukavec). Něm. 5 Nejstarší název byl Jeseník, 1499 až Jaštršdqf. 5 Do němč. přejato jm. J. až 1617 Jesenice: substantivizující příp. -ík, v 17. stol. v podobě 1676 Jestržab: buď -ice k adj. jesenný, jesenná „potok, říč byla napodobena čes. nář. podoba (viz ka tekoucí jeseňovým porostem, mezi sub 4), nebo došlo při přejetí ke ztrátě jasany“ . Přívlastek Německé (od 1383) čes. toponymické sufixace jako u jm. typu Benešov/Benisch, Budišov/Bautsch, na rozlišení od Jasenice (Valašské, v. t.). Z něm. dokladů od 1619 je vidět, že ve V 19. stol. zní něm. jm. Jastersdorf: dle Jesenice byla již před 1619 v češt. analog, něm. genit. -s a -dorf „ves“ , podoba Jaseník-*- něm. Jassneck/-nik. základ Jestřab-JJastřab- upraven podle CV 199; Prof II 130-1; DS 3, 61; 16, 41. častých něm. MJ typu Dieters-, Her6 Dolní mlýn/Unter Miihle. mersdorf na Jasters-. Liewehr ON J e s e n k a, viz Jasenka. Kuhl. 48. Jesenov 1 Zanikl v okolí Mostiště 3. Jestřábí 1 Ves 9 km jjz od Val. (Velkomeziříčsko). 2 1370 castrum MosKlobouk. 2 1520 ves Gestrzebij, ZDO ticz . . . villam Gessenow desertam, CDM XVIII, 29; 1575 ves Gestrzaby, ZDO X X IX , 39; 1579 ve vsi Gestrzabij, PO X, 79. 3 Ves byla již 1370 pustá. X X IX , 203; 1580 ze vsi Gestržeby, PO 5 MJ: jmenný tvar adj. jeseňový „jaX X X , 121; 1671 Jestržaby; 1671 Gestr senový, kde jsou jasany, Eschen-“ . Mů že být ovšem chápáno i jako přivlast. zaby, Děkan, matrika uherskobrodská; příp. -ov k OJ JeseniJasan (Svoboda 1718 Gestržeby; 1720 Jestrzabi; 1751 StčOJ 196). CV - ; Prof - . Jestržaby; 1846 Jastřabi, lépe Jestřeby, Gestřeby; 1872 Jestržaby, Jestřábí; 1885 J e s c h k o w i t z , viz Jezdkovice. 1. Jestřábí I Osada obce Jindřichova, Jestřáby, Jestřábí; 1885 Jestřáby, Jest 3 km jz od Velké Bíteše. 2 1358 curiam řábí; 1893 Jestřáby, Jestřábí. 3 P. in Yestrziebie, ZDB III, 239; 1415 in Brumov. Ces. 357
4 To Jastřabí, Jastřab’ané, jastřabský. 6 Kochavec (zaniklá ves), Nivy, Veli-
ková. 4. Jestřábí 1 Ves 16 km vsv od Olo mouce. 2 1447 Gestrzebie, ZDO X, 665; 1480 vsi pusté . . . Gestrzebj, ZDO XII, 35; 1492 vsi pusté . . . Gestrzebij, ZDO XIV, 5; 1589 ves Gestrzebij, ZDO X X X , 13; 1673 Habicht; 1718 a 1751 Habicht; 1846 Habicht, Gestřaby; 1872 Habicht, Jestřebí; 1893 Habicht, Jestřábí. 3 P. Velká Bystřice. Ves byla 1447 pustá, v pol. 16. stol. osedlá. Far. kostel Nejsv. Trojice. Něm. Ves po 1945 zrušena. 5 Něm. od 1718 Habicht „jestřáb“ . 6 Dolský mlýn/Grundmuhle. 5. Jestřábí Kuřimské 1 Ves 8 km západně od Tišnova. 2 1415 villam Gestrzebye, ZDB X, 101; 1504 Gestrze bij, ZDB XVII, 65; 1674 Gestržaby; 1696 z Gestržabij, Matr. v D. Loučce; 1718 Gestržeby; 1720 lestrzebi; 1751 Gestržaby; 1846 Gestržaby; 1872 Gurei ner Jestrzaby, Kuřimské Jestřábí; 1885 Gurein Jestrzaby, Kuřimské Jestřábí; 1893 Gurein Jestřáby, Jestřábí u Ku řími; 1915 Gurein Jestřábi, Kuřimské Jestřábí; 1924 Kuřimské Jestřábí. 3 P. Kuřim. Ces. 4 To Jestřábí, v Jestřabjó |z Jestřábí ho, za Jestřábím, Jestřabák, jestřabské. V místě zachováno hanácké nářečí hor ské se změnou o > u. 5 Přívlastek z 1872 podle příslušenství k býv. pan ství na rozdíl od Jestřábí Pernštejnského. 6 Humpolky, Chytálky. 6 . Jestřábí Pernštejnské 1 Ves 9,5 km sz od Tišnova. 2 1376 in villa Jestrzebie, ZDB VI, 286; 1675 Gistržebj; 1718 Gestržeby; 1720 Iestrzabi; 1751 Gestr žaby; 1846 Jestržabi, Gestřebý; 1872 Jestrzaby, Jestřábí; 1885 Pernstein Jes trzaby, Pernštýnské Jestřábí; 1924 P em štejnské Jestřábí. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 To Jestřábí, v Jestřabjó, Jestřabák, jestřabské. 5 Přívlastek 1885 podle pří slušnosti k panství pernštejnskému. # MJ: adj. jěstřěbie < jastrqbbje, tj. jes třábí les, místo, hora apod. V dokladech 358
se do konce 17. stol. objevují i podoby s -a-, které patrně podle nářeční podo by. CV 199; Prof II 132. Srov. Jestřebí. 6 U Litavy. PJ: Na Strážné. Jestřabice 1 Ves 9 km severně od Kyjova. 2 1344 de Jestrzebitz, CDM VII, 551; 1356 in Gestrziebicz, ZDB III, 128; 1368 in villa Jestrzewicz, ZDO I, 1118; 1447 villam Gestrzebicze, ZDO X, 748; 1464 Gestrzebicze . . . in Gestrzebicz, ZDO XI, 119; 1515 podacího kos telního v Gestrzebiczych, PO X, 90; 1520 zboží gestrzebskeho, PO XI, 143; 1521 ves Gestrzabicze, ZDO X IX , 3; 1550 na Gestrzebiczych . . . na gruntech gestrzebskych, PO XXI, 52; 1589 tvrz, dvůr a ves Gestrzebicze, ZDO X X X , 15; 1604 na vsi Gestrzabiczych, ZDO X X X II, 98; 1614 v Gestržabiczych, DM XXIII, 270; 1670 Gestržabicze; 1718 Gestržabycze; 1720 Iestrzabitz; 1751 Jestržabitz; 1846 Jestřabitz, Gestřabice; 1872 Jestrzabitz, Jestřabice; 1885 Jestrzabitz, Jestřabice; 1893 Jestřabitz, Jestřabice. 3 P. Koryčany. Již 1447 farní kostel (patroc. sv. Anny). V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Ty Jestřabice, Jestřabňáci, jestřabský. Hraniční obec s nářečím východomoravským (ý, ú) proti hanáckému (é, ó). 5 MJ Jestřabice Jestřabice, to deminutivum k Jestřábí (v. t.). Deminutivní -íce splynulo snadno s patronymickým -ice. Dalším zdrobněním jm. Jestřabice je Jestřebíčko (v. t.), srov. řadu Javoří — Javoříce — Javoříčko, Zboží — Zbožíce — Zbožíčko v C., jm. Křoví/Křovíčko. CV 199; Prof II 134 (Jestřebice). 6 Na rybníčku (dvůr), Pod Kamenným stolem. Části vsi: Ná ves, Dolní a Horní konec, Chaloupky, Na kopci (Balaberk). PJ: Hradisko. 1. Jestřebí 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Rájec-Jestřebí, 6,5 km szs od Blanska. 2 1390 villam Gestrze bie, ZDB VII, 712; 1550 villam Gestrzabij, ZDO X X V , 125; 1558 z Gestržebij, PB XXII, 148; 1576 v Gestržeby, PO X X IX , 155; 1674 Gestržeby; 1718 Gestržeby; 1720 Jestrzebi; 1751 Gestr-
žehy; 1846 Jestřebý, Gestřebý; 1872 Jestrzeby, Jestřebí; 1893 Jestřeby, Jestřebí. 3 P. černá Hora. 1960 sloučeno s Rájcem nad Sv. Čes. 4 Do Jestřebí, z Jestřebí, za Jestřebím, Jestřabák \Jestřabňák, jeslřebské; v Jestřebjó (Rájec n. Sv.). Přezdívka Bosna: obec sousedí s Černou Horou. V místě horské nářečí hanácké se změ nou o > u. 6 Dvůr Svéslav (v. t.) na zvaný patrně podle purkrabí brněnské ho (1224—1235) Svéslava z Bořitova. Části vsi: Hliník, Homna, Na hrázi, Ma lá strana, Pude dvurem, Vuplátek, Ho nádraží. 2. Jestřebí 1 Ves 11,5 km jjv od Jihlavy. 2 1371 Gyestrzyebye, CDM X, 118; 1528 Gestrzeby, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 3; 1590 ves Gestrzeby, ZDB X X X I, 52; 1678 Hasziltz; 1718 Hasslitz; 1720 Hasslitz; 1751 Haslitz; 1846 Haszlitz, Gestřeby; 1872 Haslicht, Jestřebí. 3 P. Brtnice. Čes. 4 Jestřebí, v Jestřebí, za Jestřebim, Jestřebák, jestřebskej. Pejorativně Jest řábi. 5 Něm. od 1678 Hasziltz, 1718 Hasslitz a 1872 Haslicht: Hasel = líska, -icht něm. kolekt. přípona, viz Dornych. 6 Aleje, Dvůr Zhořec (zaniklá ves). 3. Jestřebí 1 Ves 4 km jižně od Zá břehu. 2 1275 in Iestrebe, CDM IV, 105; 1559 Gestrzebij, DM VII, 70; 1560 k hra nicím jestřebským, LSA 70; 1565 ves Gestrzebij, DM XV, 2; 1672 Gestrzebi, Děkan. matr. mohelnická; 1677 Jestřzebi; 1718 Gestrzeby; 1751 Gross Gestržeby; 1846 Gross Jestřebí, Hrubá; 1872 Gross Jestrzeby, Velké Jestřebí; 1924 Jestřebí. 3 P. Mírov. Těžila se tu že lezná ruda. čes. 4 To Jestřebí, Jestřebál (není pejorat.; srov. Cemochál, Hubenovál), jestřebské. 5 Přívlastek 1751 Gross, 1846 Hrubá, 1872 Velké na rozlišení od sousedního Jestřebíčka, v. t. 4. Jestřebí 1 Zaniklo jižně od Rusavy (Bystřičko p. H.), kde je myslivna Jest řebí. 2 1446 Gestrzebie, ZDO XI, 243. 5 O MJ, které je z *jastr%bbje, v.
Jestřábí. Zde s přehláskou a > ě. ČV 199; Prof II 132-133. Jestřebíčko 1 Osada obce Jestřebí (Zábřežsko). 2 1273 Paruum Gestrzeb, CDM IV, 75; 1582 Jestřabíčka, LSA 433; 1672 Gestrzebiczko, Děkan. matr. mohelnická; 1677 Jestřzebiczko; 1718 Gestržebyzko; 1720 Klein Gestrzaby; 1751 Klein Gestrzeby; 1846 Klein Jestr řebi, Mála Gestřeby; 1872 Klein Jestr zeby, Malé Jestřebí; 1881 Malé Jestře bí; 1893 Klein Jestřeby, Jestřebíčko; 1906 Kleinjestřeby, Malé Jestřebí i Jest řebíčko; 1924 Jestřebíčko. 3 P. Mírov. Něm. a čes. 5 Protože ves leží a v těsném sou sedství osady Jestřebí a protože byla menší, zněl její název nejdříve 1273 Paruum Gestrzeb „Malé Jestřebí“ , něm. 1720 Klein - ; 1846 Mála - ; 1872 MaZé Jestřebí. Ale již 1582 se objevuje Jest řebíčko, deminutivum к *Jestřebíce, kte ré zdrobnělina к Jestřebí. O postupu zdrobnění viz Javoříčko. ČV 199; Prof —. Viz Jestřabice. Ješov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Slavětína; 10 km zjz od Li tovle. 2 1399 in Yessaw, CDM XII, 524; 1536 ve vsi pustej Diessowie, PO XVII, 106; 1551 pusté vsi Diessowa, PO XXI, 208; 1672 Pessow (!), Děkan. matr. mo helnická; 1718 Geržoš; 1751 Jeschow; 1846 Jeschow, Gešow; 1872 Jeschow, Ješov. 3 P. Chudobín. Na konci 15. stol. ves byla pustá, po 1622 obnovena. R. 1349 tu byl kostel. Čes. 4 Ješovák, ješovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov к OJ Ješ, to palatalizovaným protějškem к Jech < Jan, srov. Petr/ Pech -> Peš; zn. ves lidí Ješových. V zá pisech 1536, 1551 Diessow je zvratnou analogií D - podle případů jako Jetřich — Dětřich, Jedice — Dědice apod. 1672 chybným čtením Pessow. ČV 79; Prof II 135 (Ješovice); Svoboda StčOJ 149. 6 Trať Na starých Ješovech. Jetřichovice, viz Dětřichov, Větřkovice. Jevíčko 1 Město v Olomoucku. 2 1249
359
Geuicko, CDB IV, 171; 1256 in Gewich, CDM III, 239; 1258 circum civitatem Gewiczka, CDM V, Suppl., 29; 1249 Geuicko, CDB IV, 171; 1262 iuxta Ghewitz, CDM III, 332; 1270 versus Gewicz, CDM IV, 41; 1280 de Gebischa, CDM IV, 177; 1232 oppidum nostrum Jewizkam, CDM VII, 217; 1351 in Gewiczka, CDM XI, 581; 1356 Gebbiczkam, CDM VII, 633; 1356 de Geweczka, Reg. VI, 424; 1396 in Gewicz, CDM XII, 317; 1399 civitatis Gewicz, CDM XV, 555; 1408 in Gewycz, ZDO VII, 553; 1408 in Gewiczka, ZDO VII, 596; 1410 v Jevičce, KP I, 348; 1447 probošt gewiczky, PB III, 22; 1464 gewiczsky klášter, PO IV, 64; 1475 jevíckému mýtu, KP V, 98; 1475 Jevíčtí, KP V, 98; 1490 špitálu gewiczkemu, PO V, 249; 1499 město Gewiczko, ZDO XVI, 35; 1503 z Ge wiczka, PO VII, 219; 1523 faráře gewiczkeho, PO XII, 143; 1543 město Ge wiczko, ZDO X X V , 67; 1559 v městě Gewiczku . . . na gruntech gewiczkych, PO XXIII, 70; 1570 v městě Gewiczku, PO XXVII, 255; 1572 na tvrz a město Gewiczko, ZDO XXVII, 439; 1587 na Gewiczku, PO X X X , 72; 1584 u města Gewiczka, ZDO X X IX , 127; 1597 v měs tě Gewiczku, PO X X X IV , 25; 1633 Gewitz; 1659 ad Gewiczko, Matr. ve Vyš kově; 1663 ex civitate Gevicensi, Matr. ve Svitávce; 1718 Gewitsch; 1720 Ge wicz; 1751 Gewitsch; 1846 Gewitsch, Gewičko; 1872 Gewitsch, Jevíčko. 3 P. Jevíčko. Lokováno 1258 jako královské město, jímž zůstalo do 1499. V 1. 1353 až 1784 tu byl augustiniánský klášter. Farní (býv. klášterní) kostel Nanebevz. P. Marie. Původní farní kostel byl za svěcen sv. Mikuláši, mimo město fil. kostel sv. Bartoloměje v místech, kde asi stávalo původní Jevíčko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Byla tu silná židovská obec. Ces. 4 To Jevíčko, do Jevíčka, k Jevíčko, Jevičák, jevické. Něm. Gěwič. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Jěvík: Jevíč, dále zdrobnění sufixem -břco: Jevíčko. 360
Srov. L’udek-\-jb Lideč -> Lidečko OJ Jěvík vzniklo disimilací z OJ Děvík, deminutivu k OJ Děva (z apelat. děva „Mädchen“ ), základu MJ Device, Děvičky, Děvín. Podobná disimilace v MJ Jičín Dičín. Tak vyložil jm. J. Liewehr ON Kuhländchens 19 a Schwarz 171. Doklady s D-, stejně jako u jm. Jičín, doloženy nejsou. CV 25 a 80 vycházejí z OJ Javík, doloženého i Svobodou StčOJ 49, a předpokládají tedy přehlásku a > ě; srov. *Javišovice — Jevišovice. Doklady však nepřehlasovanou podobu neuvá dějí, což by nebylo na závadu, neboť pro pol. 13. stol., odkdy je MJ J. dolo ženo, lze již a > ě předpokládat. Pravděpodobnost obou výkladů je stejná. Něm.-lat. 1256 Gewich, 1262 Ghewitz potvrzuje koncové -č. Němci přijali již podobu přehlasovanou (nebo s pův. é), jak ukázal Liewehr, o. c. 6 Kostelíček sv. Bartoloměje, Sanato rium. Části města: Zadní ulice, Na dra hách, Židovská čtvrt, Předměstí. PJ: Lovečko (kopec). 1. Jevišovice 1 Město 16 km ssz od Znojma. 2 1314 de Jewyssowicz, CDM VI, 76; 1322 de Jewissowicz, CDM VI, 209; 1343 von Jevspitz, CDM VII, 500; 1350 de Jeuspicz, ZDB I, 182; 1351 de Gewyschowycz, ZDB II, 22; 1389 von Jawspicz, CDM XV, 291; 1392 von Gewspicz, CDM XV, 336; 1408 de Jewspicz, Neumann, Nové prameny, 156; 1415 de Jewissowicz, ZDB XI, 70; 1420 de J ew issow icz castri in Jewspicz, ZDB XII, 72; 1448 de Jewspicz, PB III, 94; 1448 medietatem oppidi Gewissowicz, ZDB XII, 821; 1466 hrad Gewissowicze, PB Vllb, 11; 1481 z Gewissowicz, PB V, 66 ; 1520 pod Gewissowiczy, PB XII, 110; 1547 na zámku jeho v Gewijssowiczich, PB XIX, 97; 1550 v gruntech mých gewissowskych, PB X X , 35; 1557 na Giewissowiczych (!), PB XXII, 71; 1561 k zámku Jevišovicím, LSA 86 ; 1571 z Gewissowicz, PB XXVI, 217; 1583 k zámku Gewissowi-
czym, PB X X IX , 491; 1633 Iaispitz, Ge1805 Jeschkowitz; 1836 Jáschkowitz; wissowice; 1718 Jayspitz; 1751 Jayspitz; 1870 Jeschkowitz, Jezdkovice, Catal. 1846 Jaispitz, Gewišowice; 1872 Jaispitz, cleri; 1885 Ješkovice, Jezdkovice, Catal. Jevišovice. 3 P. Jevišovice. Přip. se cleri; 1894 Jáschkowitz, Jestkovice; 1924 1289. Zámek a zříceniny hradu. Farní Jezdkovice. 3 P. Jezdkovice. V 17. stol. kostel sv. Josefa (před 1830 sv. Miku tvrz, pak zámek. Ces. láše). Již v 14. stol. městečko. Čes. 4 Jezdkojce, z Jezdkojic, k Jezdkoji4 Ješovice, z Ješovic, k Ješovicim, cam, -ach, -ama, Jezdkovjak, jezdkovza Jevišovicama, Ješovák, ješovské \\ sky. V místě lašské nářečí západoopavJešovce, ješovcké |jevišovcké (Cemín, ské, v němž -ovice > -ojice, -ojce. 5 Bojanovice, Plavec). Redukce i v ha Podle dokladu z 1265 Iescowiz by se náckém nářečí znojemského typu. Něm. ves prvotně jmenovala *Ješkovice (v. Jaišpets. 5 Podobně jako u předcháze Ješov) nebo *Ježkovice (OJ Ježek). Ve jícího MJ i zde možno vyjít ze dvou stč. však bylo i OJ Jezdek, k němuž OJ, k nimž připojena příp. -ovice: buď mohlo být časem toto MJ přiřazeno (v. JevišK Javiš (tak CV 80; Schwarz 246 Jezdovice). Do souhláskových skupin i jinde), nebo *Děviš > Jeviš, přičemž se často pro snazší výslovnost vkládají doklady s D nejsou k dispozici. Němec jiné hlásky, např. lašské srubisko — ký název doložen už od 1343 Jevspitz, strubisko, lehký — lechtky. Tak i v Ješ teprve od 1671 Jai-: čes. -šovice přeja kovice při exponované výslovnosti to do něm. jako -spitz, čes. Jevi- jako Ještkovice; spojením s Jezdek pak Jezd Jeu-, Jev, Jai-; podobně i Mašovice kovice. Je však docela možný i výklad Maispitz. K av/ev > ai srov. Havraníky takový, že grafickou nedokonalostí je —Kaidling. Schwarz 309; Svoboda StčOJ skutečné Jezdkovice 1265 zapsáno Ies151 (příjmí *Jěviš); DS 16, 39. 6 Části co-. Německé 1250 Jeskendorf má hyb městečka: Ho kostela, Na bilidlatech, ridní čes.-něm. podobu (tzv. Mischna Na čemincky, Novy svět, Podoli, V sto me). CV - . V. n. jánko, V městečko, V táboře, Ve chmel J e z d o ň o v i c e , viz Hvězdoňovice. nici. Trať Na klášteře pojmenována Jezdovice 1 Ves 3 km severně od chybně na základě knižních zpráv Třeště. 2 1358 bona . . . Iezdouicz, ZDB o klášteře sv. Prokopa v Jevišovicích. III, 462; 1385 super villa ...J esd ow iOmyl vznikl záměnou s klášterem sá cze, ZDB VII, 5; 1513 ves Hwiezdowizavským, který měli jevišovští Kuncze, ZDB XVIII, 39; 1678 Jeszowitz; štátové v zástavě. PJ: Staré zámky, Na 1718 Jesowitz; 1720 Iesowitz; 1751 Jaspravedlnosti. sowitz; 1846 Jesowitz, Gezowice; 1872 2. Jevišovice 1 Zanikly v okolí Sta Jesowitz, Jezovice; 1881 Jezdovice; rého Hobzí (Slavonicko). 2 1353 Jeuy1885 Jesowitz, Jezovice, též Jezdovice; ssowicze, ZDB II, 69. 1913 Hvězdovice či Jezdovice, Catal. 5 Viz J. 1. cleri; 1924 Jezdovice. 3 P. Třešť. V 14. Jezdkovice 1 Ves 9,5 km zjz od Opa a 15. stol. těžilo se stříbro a olovo. Ces. vy; Sl. 2 1250 Jeskendorf, CDB IV, 4 Z Jezdovic, Jezdovák, jezdovskej. 194; 1265 de Iescowiz, CDM III, 370; 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jezd(a), do 1270 Iezdcowiz, CDM IV, 34; 1541 na mácké podobě složeného OJ Jezdimír Gesstkowijczich, POp X, 105; 1545 o vsi (k jazd- „jezdit, fahren“); zn. ves lidí . . . Gestkowycze, POp XI, 131; 1552 ves Jezdových. Splynutím předložky v se Gestkowicze, POp XII, 1; 1610 ves jménem vzniklo v 16. stol. Vězdovice, Gestkowycze, ZDOp X, 3; 1650 na Jestto snadno upraveno na Hvězdovice kowiczych, Krnovská kniha roků, 80; k hvězda „Stern“. Srov. obrácený po 1720 leschkowitz; 1736 Iáschkowitz; stup s. v. Hvězdoňovice. Do němčiny 361
přejato se zjednodušením -zd— *■z: lesowitz, odtud i čes. 1885 Jezovice. CV 80; Svoboda StčOJ 77; Prof 6 Ottův dvůr. Části: Dolní a Horní ves, Panské chalupy, Trajberk (pův. Treibwerk). Jezera 1 Dříve samostat. obec, pak osada a posléze místní část Pozořic; 9,5 km sz od Slavkova. 2 1718 Gežera; 1720 Iessera; 1751 Jezero; 1846 Jezera, též Jesero; 1872 Jesera, Jezera. 3 P. Pozořice. Ves založena krátce před 1718. Ces. 5 MJ: pl. k apelat. jezero „der See“ , stč. jezero „rybník, bahno, jáma“ (Ge bauer Slov. stč. I 641), dosud lašské jazero „bahnité, mrtvé rameno řeky, tůň“ . Srov. pl. PJ Horka, Bahna, Dola, Lesa, Niva. CV 200; Prof II 139 (v sg.); DS 4, 51. 6 Vítovská myslivna; PJ Hrad, U milířů, Knězova seč. Jezerky 1 Zanikly u Adamova (Brněn sko), s-ním ž patrně splynuly. 2 1771 obci Jezerka, Slavík, Brněnský okres, 48. 3 Osada založena krátce před r. 1771. 5 MJ buď příp. -ka k jm. Jezero (Svoboda StčOJ 200), nebo spíše pl. deminutiva „malá jezera“ . CV —. V. v. Jezernice 1 Ves 3,5 km sv od Lipníka. 2 1353 in Jezemicz, ZDO I, 261; 1371 Jezemicz, ZDO II, 69; 1448 villas Gezernicz . . . in Gezemicz, ZDO II, 69; 1480 Gezerniczi (4. p.), ZDO XII, 27; 1611 v Gezemiczy, PO XXXVII, 268; 1612 ves Gezemicze, ZDO XXXIII, 63; 1629 z Gezemicze, Matrika v Hranicích; 1672 Gezemicensis ecclesia, Děkan, matr. lipnická; 1672 Jessemitz; 1698 mezi obcí jezerskou, LSA 193; 1718 Jezem ik; 1720 Isem itz; 1751 G ezem ik; 1846 Jesemitz, G ežem ic; 1872 Jesemik, Jezerník; 1893 Jezemik, Jezem ik; 1893 Je zem ik, Jezernice, Jezem ik; 1905 Jezernik, Jezernice. 3 P. Hranice. Farní (od 1785) kostel sv. Martina. Býval tu vel ký rybník. Ces. 4 Ta Jezemica, z Jezernice, k Jezernici, za Jezemicou |-u. Jezeřan (Milotice n. B.). 5 Jak ukazují doklady, znělo 362
MJ původně ty Jezernice: z akuz. pl. k jezem ik „kdo bydlí u jezera, pečuje o jezero, staví jezero“ apod. Analogicky podle MJ Jesenice, Olešnice apod., kte rá označují říčky tekoucí jasenným, olešným apod. porostem, pojímáno jm. Jezernice singulárově již v 15. stol. s významem „říčka vytékající z jezera“ . Viz původně plurálová jm. Jemnice, Sokolnice, Slatinice. R. 1718 Jezem ik: s příp. -ík, která nepochybně analogic ky podle blízkého jm. Lipník. CV 200; Prof —. 6 Přední familie jinak Kristianka, Zadní familie. Části vsi: Vrchní a Dolní konec, Uličky. J e z e r n í k , viz Jezernice. 1. Jezero 1 Zaniklo někde na Klo boučku. 2 1210, falzum z 13. stol., V Gezera, CDB II, 364; 1237 Vgecera, CDB III, 167. 5 Viz Jezera. 2. J e z e r o na Jaroslavicku Nekuda 40 — nezaniklo, ale bylo v sv. Cechách. Jezeřany 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Jezeřany-Maršovice (Moravskokrumlovsko). 2 1306 Yezram, CDM VII, Suppl., 169; 1718 Jezramb; 1720 Jesram; 1846 Jezeram, Geřezany (!); 1872 Jeseran, Jezeřany (!); 1893 Jeseram, Jezeřany. 3 P. Branišovice. Ces. 4 Jezeřane \Jeřezane (arch., Vedrovice), z Jezeřan, o Jezeřanech, za Jezeřanama, Jezeřaňák, jezeřanské. Něm. jsisarum. 5 MJ: akuz. pl. k apelat. jezěřěné „lidé bydlící u jezera“. Do němč. přejato s -any — -am(b), srov. Kom ořany — Gudram(b)s. CV 200; Prof II 138 (zaniklé Jezeřany); Spal 48; Schwarz 334. 6 Části: Horní a Dolní konec, Per ky, Véhon. J e z e v č í, viz Jazovice. Ježkovice 1 Ves 8 km zsz od Vyš kova. 2 1273 in Jessaw prope Lulcih, ZDO II, 371; 1376 Geyscowicze, ZDO III, 3; 1511 ves Gezkowicze, ZDO XVII, 28; 1569 ves Jesskowicze, ZDO XXVIII, 35; 1596 ves Gesskowicze, ZDO X X X I, 20; 1656 ex Jeschkowitz, Matr. Dědice; 1675 Jeschkowitz; 1718 Gesskowitz;
1751 Jeschkowitz; 1846 Jeschkowitz, Geškowice; 1872 Jeschkowitz, Ješkovice; 1885 Jeschkowitz, Ježkovice. 3 P. Račice. Ces. 4 Ježkovice, Ježkovák, ježkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Ježek (deminutivum k Jež, které z apelat. jež „je žek“ ; Geb. Slov. stč. I 642), nebo k OJ Ješek (deminut. k OJ Ješ < Jech k Jan). Zn. ves lidí J-ových. Z dokladů nelze stanovit, zda původní -žk- nebo -šk-. Doklad 1376 má sice -šk-, ale vzhledem ke grafické nevyspělosti může tu jít i o -žk-. I první zápis 1273 Jessaw mů že být čten Ježov k jež „ježek“ i k OJ Ješ. Ani nářeční znění nemá pro výklad MJ cenu, protože -žk- asimilováno na -šk-. CV 79; Prof II 143. Ježník 1 Osada města Krnova; Sl. 2 Přip. se 1335 (Mesenik, Prásek, Histo rická topografie země Opavské 373); 1692 im ösznig, tamže 374; 1805 Moesning; 1836 Mösnig; 1870 Mösnig, Meznovice, Catal. cleri; 1894 Mössnig; 1924 Ježník, Mösnig. 3 P. města Krnova. Ves zanikla za třicetileté války, 1692 obnovena. Něm. 5 MJ: substant. příp. -ík k adj. je žený, odvozeného ze stč. slovesa ježiti „ježiti se, vzpínati se, sträuben“, zn. patrně ves, která se svou polohou nad okolím jakoby ježila, vzpínala. Do něm činy přejato s aglutinací im Ježeník-> im Mösznig dekompozicí nově 1692 im ösznig. Z německé předlohy vy chází i čes. 1836 Meznovice jakoby zn. „mezná ves, ležící na hranici“ . Nepo rozuměním výchozího apelat. významu spojeno pak r. 1924 jméno při opětov ném počešťování jmen na Kmovsku se známějším jež-ný k jež „ježek, Igel“ : Ježník. CV —; Prof —, V 553 (Ježená); Eichler LA 1962, 186; Winter FINSud 47. 1. Ježov 1 Ves 6,5 km vsv od Ky jova. 2 1320 de Jesav, CDM VI, 167; 1373 in Villa Jezowa, ZDO II, 318; 1401 de Gyezaw, CDM XIII, 92; 1412 villam Jezow, ZDO VIII, 210; 1413 de Gezow, KP II, 463; 1412 v Ježově, KP II, 411;
1412 de Gezow, KP II, 463; 1437 villam Gezow, ZDO X, 47; 1480 ves Gezow, PO V, 110; 1481 drží ves Ježuov, KP VI, 103; 1490 ves Gezow, ZDO XIII, 23; 1502 z Gezowa, PO VII, 157; 1505 farář gežowsky, PO VIII, 5; 1522 Ge zow, PO XII, 52; 1527 v Gezowie, PO XIII, 148; 1537 k faře gežowsky, PO XVII, 210; 1554 ves Gezow, ZDO X XV , 181; 1574 ves Gežow, PO XXVIII, 348; 1575 ze vsi Gežowa . . . pod horou vinohradní jeziowskau, PO X X IX , 23; 1674 Gežiow; 1718 Gežinow (!); 1720 leschow; 1751 Geziow; 1846 Jeschow, Gežow; 1872 Jeschow, Ježov; 1893 Ježow, Ježov. 3 P. Dolní Moštěnice. Již 1320 far. kostel (patroc. sv. Jakuba Větš.). Ces. 4 Do Ježova, Ježovjáci, ježovský. 5 První doklad 1320 Jesow může být čten Ješov i Ježov. Vzhledem k ostat ním dokladům řadíme MJ k OJ Jež. 1481 Ježuov < Ježóv. 6 PJ: Jahodový, Lískovec. 2. Ježov 1 Zanikl u Štípy (Gottwaldovsko), kde je trať Ježovsko. 2 1446 Zezow, ZDO X, 415; 1548 vsi pus té: ves Markowu, Gezow, ZDO X X V , 97. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Jež, to z apelat. jež „ježek“ . CV 81; Prof II 143 (Ježov, -ovice); Svoboda StčOJ 196; DS 4, 51 a 13, 100. J e ž o v (Nekuda 119) je totožný s Ješovem na Litovelsku. 1. Jičín Nový 1 Město v Přerovsku. 2 1354 in civitate Thyczin, CDM XV, 66 ; 1377 super civitate Gicyn, ZDO III, 301; 1382 cives in Tyczscheyn, CDM XI, 257; 1397 civitatis Novoticzin, CDM XII, 445; 1417 super medietate civitatis Giczin, ZDO IX, 72; 1437 de Tyczin, ZDO X, 98; 1437 in Ticzin, KP III, 436; 1492 v městě Giczinie, ZDO XIV, 7; 1499 město Gyczyn, ZDO XVI, 37; 1499 na giczinske úředníky . . . Giczinssczi, PO VII, 37; 1500 zboží giczinskeho, PO VII, 70; 1513 měšťany giczinske, PO IX, 193; 1519 z předměstí giczinskeho, PO XI, 363
61; 1522 z města svého Giczina, PO XII, 71; 1523 farářóm giczinskym, PO XII, 154; 1538 v předměstí giczinskym, PO XVII, 268; 1576 Ticinensis, Činek, 43; 1576 a Titzschein, Činek, 44; 1585 Nowogiczinskych, Stav. ruk. A III, K opiář 2, f. 147; 1611 Neotitschinensis, Činek, 105; 1611 města Noweho Gitčzina, PO X XX V II, 236; 1612 z města No weho Gicžina, PO X XX V II, 330; 1617 z Noweho Gitcžina, PO X X X IX , 354; 1621 gen Newtitschein, Prásek, Organisace, 90; 1633 Titschein, Gitčjn; 1662 Neotitschinensis, Matr. v Litovli; 1718 a 1751 Neutitschein; 1720 Neu Titschein, Nowy Gitzin; 1846 Neu Titschein, Nowý Giczin; 1872 Neutitschein, Nový Jičín. 3 P. Nový Jičín. Již 1313 město. Zámek. Far. kostel Nanebevzetí P. Marie, fil. kostel sv. Trojice. V 1. 1558—1624 ko morní město. V době předbělohorské převahou české. V 18. stol. silné souke nictví, pak kloboučnictví. Něm. a čes. 4 Ičyn, do Ičyna, icky, Ičyňak, novoicky; něm. titšáin. 5 V dokladech ko lísá podoba mezi Tičín, podporovaná zejména něm. zněním Titschein (po prvé 1382 Tyczscheyn), a Jičín, psané Gi-. Přívlastek od 1397 na rozlišení od blízkého a staršího Starého Jičína. 2. Jičín Starý 1 Městys 4 km zjz od Nového Jičína 2 1278 de Gyczin, CDM IV, 148; 1280 de Gichin, CDM IV, 174; 1281 de Tyzin, CDM IV, 194; 1282 de Gychin, CDM IV, 204; 1288 de Gyczin, CDM IV, 269; 1302 de Tyzceyn, CDM V, 139; 1355 castro Gyczin, ZDO I, 405; 1372 de Tycyn, CDM X, 157; 1376 de Antiquo Tyczin, ZDO III, 146; 1382 de Tyczin, CDM XV, 327; 1399 de Antiquo Tyczein, CDM XII, 538; 1403 in castro nostro Ticzin, Lechner I, 19; 1417 super castro suo Giczin, ZDO IX, 72; 1438 v Stare(m) Giczinie, PO III, 60; 1464 de Giczin, ZDO XI, 144; 1499 hrad Gyczyn, městečko Starý Gyczyn, ZDO XVI, 37; 1500 zboží giczinskeho, PO VII, 70; 1558 úředníka mého starogycžinskeho, PO XXIII, 39; 1589 na Sta 364
rém Giczinie, PO X X V , 114; 1594 na Starém Gitcžinie, PO XXXIII, 70; 1624 od souseda starojitského, Prásek, Orgasace, 212; 1665 od Starého Gitczyna, Matriky v Hranicích; 1673 z městečka Staryho Gicžina, Matriky v Hranicích; 1675 Alt Titschein; 1718 Alttitschein; 1751 Altitschein (!); 1846 Alt Titschein, Starý Gyčin; 1872 Altitschein, Starý Jičín; 1885 Alttitschein, Starý Jičín (!). 3 P. Starý Jičín. Hrad tu stával již 1240. Farní (již 1376) kostel sv. Václava. Zámek. Ces. 4 Starý Ičyn, (staro)ický, (Staro)ičané. V místě výrazné východomoravské nářečí starojického typu. 5 Pří vlastek od 1376 na rozlišení od sou sedního Nového Jičína. 0 Výkladem MJ se obšírně zabýval Ferdinand Liewehr, ON Kuhlándchens 11 až 23: MJ není z OJ Jutka, Jitka, Jitčin (hrad), protože doklady mají vždy Ji-; starší podoba s Ju- není doložena, také by před 14. stol. nebyla možná (Gebauer HM I 275). Jičín < Jitčin, k OJ Jitka odmítají i CV 34; vycházejí z německé ho OJ Tika, Ika. To je ovšem málo pravděpodobné, neboť se opírají o chyb né rozložení německých názvů Altitschein, Neutitschein, které však pro tak ranou dobu nejsou doloženy. Liewehr právem navrhuje tento výklad: Jičín Ji- (proto také Palacký vykládal Jičín z *Jik-in, k OJ Jíka, to k jíkat „stottem“ , srov. laš. zajikač’ se, rus. zajika „Stotter“ ; podobně utvořena příjm. Brepta, Duda, Kokta), můžeme ji vzhledem k častému Dě- > Jě- (Dětřich ]> Jetřich, Děčín > Ječín) právem předpokládat: *Dičín přivlast. příp. -ín k OJ Dika, zn. Dikův hrad, majetek. V názvu blízké vsi a trati Jičina je buď přivlast. příp. -ina k témuž OJ, zn. Dikova ves, nebo substant. příp. -ina k adj. dika (voda) a
jm. bylo pak nejdříve názvem potoka Jičiny, později Jičinky; hydronymum *Dičina znamenalo patrně totéž co něm. „Eberbach“ , tj. dičí, kančí potok. Do němčiny přejato jm. Dičín s D/T a -ín/-ein: Titschein, jm. Dičina s D/T a vynecháním toponym. sufixu -ina, srov. blízká Zilina/ něm. ZieZ. V souhlase s Liewehrem vykládá jm. Jičín v C. i Prof II 144-146 a V 553 a Schwarz 171; Šmilauer Vodopis 484. Viz Jevíčko (ke střídě D/J). Srov. rus. Dičín (Barsov 61). 6 Palačovská, Keř dvůr, (v. t.), Zlabec, Ulice Hučnica. Jičína 1 Ves 4,5 km jz od Nového Jičína. 2 1706 z dědiny Giczyny, Matr. v Hranicích; 1718 a 1751 Gicžina; 1846 Itschina, Gyčina; 1872 Itschina, Jičina. 3 P. Starý Jičín. Ještě 1639 Jičina byla jen ulicí Starého Jičína. Ces. 4 (J)ičyna, do (J)ičyny |arch. -ej, ický, Ičani. 5 V. Jičín. Jihlava 2 1233 in Gyglawa, CDB III, 49; 1234 Giglawa, CDB III, 88 ; 1235 de Giglaua, CDB III, 120; 1238 Yglaua, CDB III, 180; 1234 in Iglá, CDB IV, 18; 1234 in Iglava, CDB IV, 19; 1234, střdv. falz., apud Gyglaua, CDB IV, 19; 1249 de Iglauia, CDB IV, 177; 1257 in Igla, CDM III, 253; 1258 Gyglawa, CDM III, 274; 1262 plebano Yglauiensi, CDM III, 342; 1323 in Yglauia, CDM VI, 152; 1395 de Iglavia, Mon. univers. Prag. II, 46; 1447 de Iglawia, Mon. univ. Prag. I, 35; 1481 rychtář z Gihlawy, ZDB XV, 23; 1513 de Iglauia, ACO 265, f. 195; 1547 z města Gyhlawy, PB XIX, 159; 1633 Iglau, Gihlawa; 1678, 1718, 1720 a 1751 Iglau; 1846 Iglau, Gjhlawa; 1872 Iglau, Jihlava. 3 Král. krajské horní město. Již 1233 far. kostel sv. Jana Křtit. V 1. 1233—1243 vedle pů vodní J. vzniklo na ostrohu město Jih lava, při němž se těžilo stříbro. Měst ský far. kostel sv. Jakuba Větš. 1345 doložena židovská obec (za husitských válek židé vypuzeni). V 16. stol. roz květ soukenictví, který potrval. 1257 založen minoritský klášter, 1257 domi
nikánský klášter, dále tu byla 1624 až 1773 jezuitská kolej a 1627—1787 ka pucínský klášter. Ces. a něm. 4 Ihlava/Ihlava, do Ihlavy, Ihlavák, ihlavskej/-ckej, nověji Jihlava. Něm. Igla. 5 MJ vzniklo přenesením názvu řeky, jejíž jm. je možno spojovat se slovan. jbybla „jehla, Nadel“. Něm. Iglau by tak bylo přejato z češt. ještě v době, kdy nebylo g/> h (ve 1 2 . stol.). Ale je třeba mít na paměti, že dolní tok Jihlavy leží na jižní Moravě, kde bylo živé osídlení předslovanské, totiž langobardské (předlangobardské osídlení na vznik jm. patrně vliv nemá). Tím by byl umožněn výklad z něm. Igulaha „Igelache, ježový potok“ (něm. Igel „ježek“ ); tak Schwarz 56; Smilauer ZMK III 353. Zn. snad „řeka s kameni tým, ostrým dnem“ . Ve slovanských ja zycích však také jm. od základu jež„Igel“ , srov. bulh. Iglina, srbch. Iglarevo, sloven. Ihla, pol. Igliczna, řeka Iblica, rus. Iglino (Smilauer Příručka I 160). Proto CV 200 a Frydrich ZMK IV 220 pokládají jm. J. za slovanské. Viz ještě Honí ZMK VI 267. 6 Hellerův dvůr/Hellergrund, Hellerův ovčinec/ Hellers Schäferei, U Jesuitského mlýna/ Bei der Jesuitenmühle; Královský vršek/Konigsberg (dvůr). Části města: Vnitřní město/Innere Stadt, Dřevěné Mlýny (v. t.)/Holzmühl, Brtnické předměstí/Pirnitzer Vorstadt, Předměstí Matky boží/Frauenvorstadt, Špitálské předměstí/Spitalvorstadt, Před Křížo vou branou, Küttlberg, Jirchářská ulice, Staré město, Leopoldov/Leopoldstadt. Další samoty: Na dole/Berghäusel, Pan čava. Jihlávka 1 Ves 14 km jjz od Třeště. 2 1356 de Gihlawca, ZDB III, 190; 1437 in villa Gyhlawka, ZDB XII, 392; 1437 super villa Gyhlawka, ZDB XII, 401; 1448 in villa Gyhlawcze, ZDB XII, 830; 1678, 1718, 1720, 1751 Gyhlawka; 1846 Ihlawka, Gjhlawka; 1872 Ihlawka, Jihlavka; 1885 Ihlawka, Jíhlavka (!); 1893 Ihlawka, Jihlavka; 1924 Jihlávka. 3 P. 365
Telč. Ces. Ves leží u pramene řeky Jihlavy. 4 Jihláveckej, Jihlávečář \Jihlavkář. 5 MJ deminutivum k názvu řeky Jih lavy, která zde pramení. Výklad viz Jihlava. Horní toky řek mívají deminut. jména, srov. Jizerka, Vltavice, Opavice. 6 Olší, V kamení, V Lisovech. Jilem 1 Ves 14 km západně od Tel če. 2 1358 villam dietám Gylem, ZDB III, 270; 1387 villam Gylem, ZDB VII, 575; 1409 villam Gylm, ZDB X, 63; 1447 villam Gilem, ZDB XII, 640; 1678, 1718, 1720 Gelmo; 1751 Jelmo; 1846 Gelmo; 1872 Jelmo, Jilmo; 1881 Jelmo; 1924 Jilem. 3 P. Studená. Ces. 4 To Jelmo |Jilmo (Studená), Jelmo (H. Lhota), z Jelvna, Jelemák, jelem skej. Změna i > e a redukce i > a v již. Cechách i na jihozápadní Moravě, viz Utěšený Nářeční přech. pásu 137. V místním nářečí jilm = jílem. 5 M J: k apelativu jilm „Ulme“ . Za název pře jato znění staročeské jilem. MJ znělo do 1447 Jilem (psáno Gilem), od 1618 Gelmo, to vyrovnáním s nepřímými pády z Jilma, k Jilmu —> nominat. Jilmo. 1924 obnoveno Jilem. Všeslovanské místní jméno. U apelativa kolísá rod: v pol., ruš., ukraj. fem. i mask. ilm(a), dluž. mask. lom. Slovanské jilm přejato snad ze střhn. Ume, ilmpaum; Smilauer NŘ 26, 170; Machek Etym. slov. 180; Smilauer Příručka I 161; CV 197; Prof II 119 (Jelmo), 148 (Jilem) V 538. Jilešovice 1 Ves 16 km východně od Opavy; Sl. 2 1377 Gileschowicz, Gr-M II, 484; 1477 lesuov gylessowskych, Kapras I, 96; 1636 von Gileschwitz, Matriky v Opavě; 1702 zu llschowitz, Matr. v Opavě; 1720 Gilschwitz; 1736 llleschowitz; 1805 a 1835 Illeschowitz; 1870 Illeschowitz, llešovice, Catal. cleri; 1894 Illeschowitz, Jilešovice. 3 P. Melč. Ces. 4 Ty Ilišovice, nově jen lleš-, do Ilišovic, v Ilišovicach, Ilišovjan, ilišovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jileš, hypokoristické podobě OJ Jiljí (< - lat. Egi366
deus). Zn. ves lidí Jilešových. Něm. 1736 a dále Illeschowitz bez počát. J- podle české nář. podoby, srov. Jistebník/Istebnik, Jičín/Ičyn, u nichž však poč. Jiv němč. dekomponováno (Stiebnik, Tit schein). CV - ; Prof V 579. 6 Kolečko (mlýn, název podle majitele). Jílkov 1 Dříve osada, nyní místní část obce Liboš (Šternbersko). 2 1846 Gilkendorf, Gjlkow; 1872 Jilkendorf, Jilkov. 3 P. Klášterní Hradisko; zalo žen 1786 parcelací dvora. Ces. 5 MJ utvořeno v češt. i něm. analo gie. -dorf „ves“ a -ov k OJ Jílek, do mácké podobě k Jiljí (v. v.); Jílek -> něm. Gilke. Osada nazvána podle pan ského vrchního jm. Gilke. CV —; Prof V 579; Svoboda StčOJ 135. Jilm oví 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Pernštejnského Jestřábí; 9 km sz od Tišnova. 2 1365 in villa Gilmoue, ZDB IV, 190; 1407 v Jilmo vém, KP II, 109; 1420 in villa Gylmowe, ZDB XII, 103; 1446 in Gilmowe, ZDB XII, 651; 1480 v Gilmowem, PB V, 5; 1490 Gilmowe, ZDB XVI, 12; 1574 z Jilmoví, LSA III, 1; 1590 vsi Gilmowyho, ZDB X X X I, 67; 1659 z Gylmowyho, Matrika v D. Loučce; 1671 z dě diny Iylmovyho, Matr. Dol. Loučka; 1674 z dědiny Jylmowyho, Matr. v D. Loučce; 1674 Gillmowy; 1718 Gilmowy; 1720 Ielmowi; 1751 Ilm owy; 1846 Ilmow y; 1872 Ilmowy, Ilmoví; 1885 Ilmowy, Jilmoví; 1915 Jilmoví, Jilmoví. 3 P. Tišnov. Ces. 4 To Jelmoví, z Jelmovího, Jélmovák, jélmovské. 5 MJ: nejprve 1365 Jilmové, adj. k jilm, stč. jilem „Ulme“, doplnit třeba místo, sídlo apod. Pře chod do kolektivních jmen typu Březí, Habří, Jilmoví < jilmovbje. Jilm byl rozšířený a jedna trať se jmenuje Jilmovka. CV 197. Viz Jilem. Jílovec 1 Ves 5 km jz od Bílovce; Sl. 2 1293 in Gilowecz, CDM IV, 313; 1293 in Gylobs, CDM IV, 313; 1433 Gilo wecz, Kapras II, 28; 1518 Gilowecz,
PO X, 341; 1545 fojta gylowskeho, POp kostel Nar. P. Marie. 1782 zřízena re XI, 131; 1736 Eylowitz, Gilowec; 1805 formovaná obec. Čes. Eilowitz, Gilowic; 1835 Eylowitz, Gilo4 Ten Jimramov, do Jimramova, Jimw etz; 1894 Eilowitz, Jílovec. 3 P. Pus ramovák, jimramovskej. lmramov, do Imramova, Imramovák/lmrák (velmi tě jov. Ces. a něm. 4 Ten Rovec, do Uovca, ilovsky. arch.), ímrovskej. Imrov, do Imrova, V lašském nářečí ji- > i-, srov. IstebImrán, imránskej/imrovskej (Michov, nik, idlo. Něm. a^lw^c. 5 MJ: substant. Vítochov). Imrouv, do Imrouva, Imroupříp. -ec k adj. jílový, to k jíl „Schlamm, vák, imrouvskej (Strachujov). 5 Pův. Lehm“, srov. častá PJ typu Slínovec, Jimram(ov)ice: jména některých míst Pískovec. Zn. místo, kde je jílovitá pů s -ovice přecházela k sufixaci -ov, viz da. Liewehr ON Kuhl. 37 vykládá ná Holešov, Prostějov, Tišnov. Něm. In silně z apelat. *jílovec „Goldwáscher“. gerwitz je stopou starší sufixace -ovice, Do němč. bylo jm. J. přejato velmi brzy: srov. i Prostějov/Prosnitz. 6 Domky, 1293 Gylobs, přičemž počát. J-/G - (srov. V Bombaji. PJ Spilberk. 2. Jimramov 1 Zanikl u Cástkovic Jevíčko/Gewitsch, Jaroměř/ Germer), (Telečsko). 2 1385 Ingramow, ZDB VII, časté v/b, příponové -ovec redukováno a nahrazeno jen analog, genitivním -s. 35. 3 Ves náležela k hradu Šternberku. 3. Jimramov Nový 1 Ves 11,5 km sv V 18. stol. přejato znovu v podobě Eilo od Nového Města. 2 1674 Neu Inger witz: počát. Ji-/nář. I- se při přejetí zdloužilo a diftongizovalo, -ovec/-owitz witz; 1718 Neu Ingrowitz; 1720 a 1751 (srov. Kajlovec/Kailowitz). V něm. lido Neu Ingrowitz; 1749 obce novo gimvé etymologii spojeno s eilen „spěchat“, ramovske (na pečeti, Svoboda, Novo proto za okupace návrh na Eilendorf, městský okres, 412); 1846 Neu Ingro který se však neujal. CV —; Prof V 531; witz, Nowy Gimramow, také Huty; 1872 Neu Ingrowitz, Hutě; 1885 Neu Ingro Smilauer Vodopis 468; DS 4, 30. 1. Jim ram ov 1 Městys 14 km sv od witz, Nový Jimramov. 3 P. Jimramov. Nového Města. 2 1361 in Ingramycz, Ves vznikla 1657 u skláren. Ces. CDM XV, 83; 1365 in Gymramow, ZDB 4 Huť, jdu na Huť, byl na Huti, HuIV, 346; 1392 super municione in G ym tař, Kuckej. 5 Již 1651 se na místě ramow, ZDB VII, 1099; 1410 v JimNového J. jmenuje Huťská cesta (Svo ramově, KP II, 207; 1464 Gymramow, boda VM-Nové Město 411). • MJ: přiPB IV, 130; 1464 oppidum Gimramow, vlast. příp. -ov k OJ Jimram, z něm. ZDB XIII, 148; 1583 z městečka GimraEmeramm, Imeramm. ČV 81; Prof —. mowa, PB X X IX , 544; 1590 městečko 6 Horní Jimramovské paseky. Gimramow, ZDB X X X I, 63; 1603 Jinačovice 1 Ves 10 km sz od Brna. v městečku Gimramowie, PB XXXIII, 2 1358 pro villa Nynaczowiczie, ZDB 309; 1603 statek gimramowskey, PB III, 214; 1436 Jinačovice, KP III, 142; XXXIII, 214; 1605 v městečku Gimra 1475 Jinačovice, KP V, 61; 1531 z Gimowie, LSA III, 128; 1609 tvrz a měs naczowicz, PB XIV, 237; 1538 ves Gitečko Gimramow, ZDB X X X IV , 33; naczowicze, ZDB XXVI, 12; 1559 ves Gijnaczowicze, ZDB XXVIII, 13; 1573 1633 Ingerwitz, Gimramow; 1672 paves Gynaczowicze, ZDB X X X , 9; 1609 rochia Imramouicensis, Děkan, matrika svitavská; 1674 Ingerwitz; 1718 IngroGinacžiowicze, ZDB X X X IV , 27; 1674 witz, 1720 Ingrowitz, Gimramno (!); Inatschowitz; 1718 Ginacžowicz; 1720 lnaschowitz; 1751 Inatschowitz; 1846 1751 Ingrowitz; 1846 Ingrowitz, Gimra mow; 1872 Ingrowitz, Jimramov. 3 P. Inatschowitz, Ginaczowice; 1872 Inat Jimramov. Již v 14. stol. tvrz, pak zá schowitz, Inačovice. 3 P. Veveří. Ces. mek; již 1392 městečko. Farní (již 1361) 4 Hinačuvice |Jinačuvice, Hinaču367
vák, hinačuvské. V místě nářečí hanác ké horského typu se změnou o > u. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Ninač, to hypokor. podoba složeného OJ Ninohněv, Ninomysl, Ninoslav s nino-, o jehož vý znamu není jednotných názorů (bývá spojováno s -in t „jin ý“, juno- „nový“ , nino- „prudký“ , viz s literaturou u Svo body StčOJ 82). Zn. ves lidí Ninačových. Disimilací Ninačovice — Jinačovice, srov. Jinošov -*r- Ninošov (v. t.). CV Prof II 156, V 592. 1. Jindřichov 1 Ves 3 km jjz od Vel ké Bíteše. 2 1846 Heinrichsdorj, Gindřichow; 1872 Heinrichsdorf, Gindřichow; 1893 Heinrichsdorf, Indřichov. 3 P. Náměšť n/O. Založen 1780 pro děl níky náměšťské továrny. Ces. 4 Ten Jindřich, do Jindřicha, za Jind řichem, jindřišské |jindřichovské (Pucov, Nové Sady). 5 Zakladatel vsi Ka rel Vilém hr. Haugvitz nazval osadu po dle svého syna Jindřicha Viléma. Něm. Heinrichsdorf „ves Jindřichova“ . 2. Jindřichov 1 Ves 10 km sv od Hranic. 2 Přip. se 1499; 1517 z Hendrichwaldu, CMM 1957, 316; 1612 Hyndrchwald, ZDO XXXIII, 63; 1629 z Heinrichswalde, Matr. v Hranicích; 1631 z Hendrchwáldu, Matr. v Hrani cích; 1672 Henrichwaldensis, Děkan, matr. lipnická; 1672 Heynrychswaldt; 1706 z Hyndrchwálda, Matr. v Hrani cích; 1718 Heinrichswaldt; 1720 Hein richswald, Hinterchwald (!); 1751 a 1846 Heinrichswald; 1872 Heinrichswald, Jindřichov; 1885 Jindřichov, Hendřikov, Catal. cleri. 3 P. Hranice. Far. kostel Nanebevzetí P. Marie. Ces. 5 MJ bylo německé: Heinrichswald „Jindřichův les“ . Přejato do češt. v 16. až 17. stol. jako Hendrichwald, Hyndrchwald: do skupiny nr vloženo d, srov. Jindřich, laš. Hanjdrych. 6 Na čardě (hostinec), Na padělku, Pod dě dinou (mlýn), Před potoky, Ve skalkách. Vrch: Stráž. PJ: Hradská cesta, Na vartě. 3. Jindřichov 1 Městys v enklávách. 368
2 1256 Henrikestorp, CDM III, 332; 1267 Henrikestorph, CDM III, 402; 1320 in Heinrichisdorf, Lechner I, 7; 1517 z Hendrštorfu, CMM 1957, 366; 1559 ves Hendrzdorff, DM VII, 68 ; 1583 o dvuor a vsi, jenž slove Hendrzdorff, DM XV, 152; 1590 na Hendrzdorffie, DM XIX, 1; 1613 na Hennersdorffie, DM XXIII, 246; 1655 ecclesia Hennersdorffensis, ACO B 12; 1676 Henners dorff ; 1672 ex pago Hennersdorffensi, Děkan. matr. osoblažská; 1718 Hennersdorff; 1751 Henersdorf; 1846 Henners dorf, Hendrichow; 1870 Hennersdorf, Jindřichov, Catal. cleri. 3 P. Jindřichov. Něm. 5 MJ německé: 1256 Henrikestorp = ves Henrikova, čes. 1517, 1559, 1590 Hendrzdorff. Německé znění pak zkrá ceno na Hennersdorf. Nazván patrně po některém lokátoru z okruhu biskupa Bruna. Něm. zápis 1256 s -torp by svědčil o přenesení názvu ze Saska (Schwarz, 285, 373), ale byl patrně umě le utvořen písařem v kanceláři. 6 Kra ví hora./Kuhberg, Svinný/Saubach (mys li vna). 4. Jindřichov 1 Samota obce Pustých Zibřidovic (u Loučné). 2 1893 Hein richsthal; 1935 Jindřichov, Heinrichs thal. 5 Něm. Heinrichsthal = údolí Jindři chovo. 9 Ces. MJ Jindřichov: přivlast. příp. -ov k OJ Jindřich, to přejato z něm. Heinrich, o němž viz Heindorf. CV 81; Prof II 153-154, V 582; Fischer OSG I 8. Jindřichovice 1 Ves 14 km vjv od Telče. 2 1354 in Gydrsychowycz, ZDB III, 62; 1358 villam Gindrzichouicz, ZDB III, 390; 1368 mit Gindrochowitz dem dorf, CDM X, 39; 1417 Gindrzichowicze, ZDB XI, 332; 1531 z Gindrzichowicz, PB XV, 132; 1573 ze vsi Gindrzichowicz, PB XXVI, 321; 1678, 1718 Gindržichowitz, 1720 a 1751 Gindrzichowitz; 1846 Gindřichowitz, Indřichowitz, Gindřichowice; 1872 Indřichowitz, Jindřichovice. 3 P. Zeletava. Ces.
4 Jendřichovice, do Jendřichovic, Jendřichovák, jendřichovskej. O i > e viz Jilem. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Jindřich, přejatému z něm. Heinrich, o němž viz Heindorj. Zn. ves lidí Jind řichových. CV —; Prof II 154—155. 6 Havlišův mlýn. Jinošov 1 Ves 4 km sv od Náměště n. O. 2 1349 in Nynschaw, ZDB I, 115; 1412 z Inossowa, KP II, 250; 1418 villam Gynossow, ZDB XI, 577; 1436 v Jinošově, KP III, 159; 1480 tvrz Ginossow, ZDB XV, 15; 1522 v Ginossowie, PB Vllb, 118; 1524 z Ginossowa, PB Vllb, 143; 1530 vsi Ginossowa, PB XIV, 176; 1557 k faře gynossowske, PB XXII, 43; 1580 v Ginossowie, PB X X IX , 30; 1633 Genschowitz; 1672 Gineschaw; 1718 Ge neschau; 1751 Jeneschau; 1846 Jeneschau, Geneschow; 1872 Jeneschau, Jenešov; 1893 Jeneschau, Jenešov, Jinošov; 1924 Jinošov. 3 P. Náměšť n. O. V 15. stol. dvě tvrze. Již 1349 farní kostel sv. Petra a Pavla. Ces. 4 Ten Jinošov, Jinošovák, jinošovské. Jenešov, jenešovské (Otradice). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Ninoš, domácí zkratce k Ninoslav, Ninohněv. O OJ na Nino- v. Jinačovice. Podoba s Nin- do ložena v prvním dokladu 1349 in Nyn schaw. V dalších dokladech však už jen s disimilací N-n > J-n. ČV 81 znali doklady až od 1406, proto vykládají z Junošě; to však vede k *Jinošín. Prof II 157. 6 PJ: Stráže. Jiratice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Police, 5 km jv od Jemnice. 2 1361 in Jurzeticz, ZDB IV, 52; 1671 Zdieratitz (!); 1720 Irratitz; 1751 Iratitz; 1846 Iratitz, Iratice; 1872 Iratitz, Iratice; 1924 Jiratice. 3 P. Kdousov. Ces. 4 Ty Jiratice, z Jiratic, za Jiraticama, Jiratičák, jiratické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jirata, doloženému velmi často ze staré češtiny a utvořenému příp. -§ta k Jura, stě. Juřata. Na jihozáp. Moravě výrazná skupina MJ z osob. jmen na -?£a + -ice; srov. Kojetice, Modletice atd. Vedle příp. -qta byl i su24
fix -ata (v C. Prachatice, Janatov), ten byl patrně na Moravě častější, odtud i kolísání mezi -etice a -atice. Jméno by vlastně mělo znít Jiřetice, jak uka zuje též doklad 1361 Jurzeticze, v němž již a > ě, ale neprovedeno ještě u > i. CV 81; Prof II 157 (Jiřetice); V, 620. 1. Jiřice, nyní Jiřice u M oravských B udějovic 1 Ves 11 km jv od Mor. Budějovic. 2 1349 in Jerecz, ZDB I, 140; 1481 ves Jehrzicze, ZDB XV, 26; 1550 vsi pusté Gehržycz, PB X X , 104; 1563 ves Gehrzicze, ZDB XXVIII, 67; 1615 ves Giržicze, ZDB X X X IV , 127; 1671 G yržycz; 1718 Jersitz; 1751 Giržitz; 1846 Iřitz, Gjřice; 1872 Irzitz, Ji řice; 1906 Iřitz, Jiřice. 3 P. Boskovštejn. Ves zpustla na konci 15. stol. a byla 1550—1563 znovu osazena. Ces. 5 MJ má 1349—1563 název Jehřice (v. t.), jehož základ se poč. 17. stol. snadno nahradil zvukově podobným Jira, zejména vezmeme-li v úvahu nářeční pozadí s hanáckým i > e. CV 81 vykládají i doklad 1349 Jerecz z dia lektu. 2. Jiřice, nyní Jiřice u M iroslavi 1 Městys 15,5 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1378 pev dem dorf, das do haisset Yricz, CDM XI, 124; 1578 v městečku Girziczych, PB XXVII, 429; 1580 po vinohradech girziczkych, PB X X IX , 156; 1672 Iritz; 1718 1720 a 1751 Irritz; 1846 Iritz, Gjřice; 1872 Irritz, Jiřice. 3 P. Jiřice, v 16. stol. tvrz; již v 14. stol. farní kostel sv. Oldřicha (nyní sv. Anny). Již v 16. stol. městečko, byla tu silná židovská obec. Něm. Ves po 1945 osazena reemigranty z Jugoslávie. 4 Něm. larets. 5 MJ: příp. -ice k OJ Jira < Jura n. k OJ Jiří < Juřie, kte rá z řec.-lat. Georgius. Zn. ves lidí Jí rových, Jiřího. CV 81; Prof II 160; Schwarz 273, 333. 1. Jiříkov 1 Ves 9 km jižně od Rýmařova. 2 1264 de lurkowiz, CDM III, 363; 1503 z Girzikowa, PO VII, 190; 1535 na vsi Girzikowie, PO XXIII, 35; 1542 ves Girzikow, ZDO X X V , 67; 1678 369
Gieržigk; 1718 Girzikh; 1720 Giirsig, Giřikowitz, Giřjkowice; 1872 Irzikowitz, Girikow; 1751 Guersig; 1846 Giersig, Jiříkovice; 1885 Jirzikowitz, Jiříkovice; 1924 Jiříkovice. 3 P. Zďár. Ces. 5 R. Gjřikow; 1872 Girsig, Jiříkov. З P. Sovinec. Far. kostel zasvěcen do pol. 17. 1296 není u > i: Iursichowicz. 6 U Mráz ků. Vrch: Spilberk. stol. sv. Jiří, pak sv. Michalu. Něm. 3. Jiříkovice 1 Zanikly mezi Miloti5 Do něm. přejato v podobě 1718 cemi a Svatobořicemi, kde je trať Jiři— Girzikh, 1720 Giirsig, 1872 Girsig z čes. kovsko, Nekuda 58. 2 1261, falzum Jiříkov se ztrátou toponymického sufixu -ov, srov. Benešov/Benisch, Budišov/ z pol. 14. stol., lursikowicz, CDM III, Bautsch. 6 Hutdorfel. 324; 1463 louky girzikowske, PO IV, 2. Jiříkov 1 Zaniklé městečko mezi 86 ; 1482 ves půstů Girzikowicze, PO Dolními Kounicemi a Pravlovem. V, 219; 1531 na ves pustou Girzikowi cze, PO XV, 150; 1539 ves pustou Gir 2 1551 z nového města Girzikowa, PB X X , 209; 1561 městečko pusté Gyrzikow, zikowicze, ZDO X X V , 19; 1554 pusté ZDB XXVIII, 51. 3 Jiříkov založen vsi Gijrzikowicze, ZDO X X V , 181. krátce před 1550 Jiřím Zabkou z Lim3 Ves zanikla patrně již před r. 1463. 5 Všechny doklady až na 1261 mají berka, 1547 povýšen na městečko; za u > i. • M J: příp. -ovice k OJ Jiřík, ložení se však nezdařilo a městečko opuštěno. stč. Juřík. Zn. ves lidí Jiříkových. Viz 5 Název podle zakladatele Jiříka Jiřice. Zabky z Limberka. • M J: přivlast. Jistebník 1 Ves 3,5 km jižně od příp. -ou k OJ Jiřík, stč. Juřík, demiKlimkovic; Sl. 2 1424 v Gystebnicze, Kapras II, 13; 1476 v Giestebnicze, nutivu k Jiří < Jitří. O něm v. v. CV 81; Prof II 161. Kapras II, 94; 1557 ves Gystebnik, 1. Jiříkovice 1 Ves 11,5 km vjv od ZDOp VII, 2; 1549 ves Gystebnik, POp Brna. 2 1306 Jurzycouicze, CDM V, XI, 281; 1561 z rybníka gistebniczkeho, 190; 1464 villam Girzikowicz, ZDB III, POp XIV, H 19; 1571 na rybníky mé 774; 1464 v Girzikowiczych, PB IV, 139; Gistebniczke, POp XVIII, 260; 1655 in Stibnig, ACO B 12; 1672 in Stübnik, 1573 na tvrzi Girzikowiczych, PB XXVI, 318; 1655 Girsikowitz, АСО В 12; 1674 Děkan. matr. bílovecká; 1736 Stiebnig, a 1718 Giržikowitz; 1720 Irschikowitz; Istebnig; 1805 Stiebnig, Istebnig; 1835 1751 Giržikowitz; 1846 Giřikowitz, GjřiStiebnig; 1870 Stibnig, Jistebník, Catal. kow ice; 1872 Jirzikowitz, Jiříkovice; cleri; 1894 Stiebnig, Jistebník. 3 P. Jis tebník. V 16. stol. tvrz (pak zámek) 1893 Jiřikowitz, Jiříkovice. З P. Jiříko vice (biskupské léno), Sokolnice a Blaa farní kostel sv. Petra a Pavla. Něm. a čes. Po 1945 obec většinou nově osí žovice. Ces. 4 Jořikovice, k Jořikovicim, v Jořidlena z okolí a volyňskými Cechy. kovicách; archaicky Jořekovice, Joře4 Istebnik, do lstebnika, k Istebniku, kovščí, jořekovské. V nářečí Jořek, Jorza Istebnikem, Istebničane, istebsky \ ka = Jiřík, Jirka. 5 1306 není u > i istebnicky (nověji). Něm. Stibnick. Jurzycouicze. CV 81. 6 Rohlenka (hos 5 MJ: odvozeno od apelativa istuba, poda); potoky: Blažej ovský, Roketjbst-bba, a to substantivizující příp. -ík nický. k adj. istebný. Substantivum isttba 2. Jiříkovice 1 Ves 3,5 km zsz od mívá v slovanských jazycích různé vý Nového Města. 2 1269 duas villas lurznamy, vždy však jde o pojmenování sichowiz et Radnowiz, CDM IV, 18; nějaké části domu ať obytného, ať hos 1462 a 1483 Girzikowicze, Zďárské urpodářského: jizba „zvláštní teplá míst nost pro koupání, selský dům, sklep, báře; 1674 a 1718 Giržikowitz; 1720 Jirschikowitz; 1751 Giržikowitz; 1846 Erdhütte“ apod. Ve staré češtině zna 370
menalo isttba též „pilíř, mostní ob louk“. V oblastech rybnikářských pak (vedle formy jistebník) „strážný domek baštýřův", jistebník „hlídač rybníků, baštýř“ . V místech, kde ves leží, je rozsáhlé rybnikářství, které bylo umož něno terénem s rozsáhlými povodňo vými oblastmi Odry, takže vodní ná drže se tu vytvářely samovolně. Ně mecky 1655 Stibnig, 1924 Stiebnig: ze spojení in Istebnik > in Stebnik, při čemž působil i domácí lašský přízvuk na penultimě in Istebnik — Stebnig. Rus. Istobnoje, ukraj. Stebnik, sloven. Istebnik, Istebné, řeka Jistebnice (ZMK IV 220); CV Prof II 165, V 545; Liewehr ON Kuhl. 69-70; NR 12, 186; Rospond RKJ-Wroclaw II 48 (Istebka); Šmilauer PST I 163 a Vodopis 485; Karaá Onomastica 1956, 344; Gregor V T O 11, 42; Machek ES 182; Jar. Pleskot, K otázce původu a významu Jistebník, SlezSb 56, 125 n.; Dobiáš Dějiny Pelhřimova I— 1, 50. 6 Dřevěný mlýn/Holzmuhle. Jívová 1 Městys 7,5 km vjv od Štern berka. 2 1220, falzum z 14. stol., G ywowska czesta; 1269 Gywowska ciesta, střv. falzum, CDM IV, 30; 1371 cum villa Gywowa, CDM X , 118; 1404 ver sus Gywowam, CDM XIII, 343; 1405 in villa dieta Gywowa, CDM XIII, 372; 1527 na Giwowem, PO XIII, 155; 1718 Giebau; 1751 Gibau; 1846 Giebau, Gibawa; 1872 Giebau, Jívavá; 1893 Gie bau, Jívová, Jivavá. 3 P. Dolany; 1437 byla Jívová pustá, 1447 znovu osazo vána; 1581 povýšena na městečko. Po němčila se po třicetileté válce. Farní kostel sv. Bartoloměje. Něm. 5 MJ: adj. jívová, tj. stráň, ves, ho ra, pak osada tam založená. Patří k subst. jíva, Salix caprea, druh vrby. Objevuje se jako základ MJ u všech Slovanů (Šmilauer Příručka I 163). Slovo praevropské souvisící s řec. hitéa „vrba“ (Machek ES 182). Časté PJ, zejm. na záp. Moravě a na Ces.-mor. vrchovině (Jíví/Híví, např. v Kunštátě, 24*
Jiviny/Hiviny apod.). Do němčiny pře jato s počátečním J-/G-, v/b a s ana log. -au: Giebau. CV 198; Prof V 539. 6 Nivský mlýn/Aumůhle, Panský mlýn /Hermmůhle. Jívoví 1 Ves 8 km sv od Velkého Meziříčí. 2 1407 z Gywoweho, Urbář žďárský; 1436 Jívové, KP III, 148; 1500 z Giwoweho, LSA III, 25; 1560 ves Gijwawe, ZDB XXVIII, 18; 1611 ves Giwowey, ZDB X X X IV , 88 ; 1674 Jtwowy, Iw ow y; 1718 lw ow y; 1720 Iwowi; 1751 Iw ow y; 1846 Iwowy, Gywow y; 1872 Iwowy, J ívoví ; 1906 Iwowy, Jívoví. 3 P. Křižanov. Čes. 4 To Jívoví/J ívo ví /arch. Ivovi i Hivoví, do Jívoví, za Jívovím, Jivovák/ Jivák/Ivák, jívovské/hivovské/arch. hivské. 5 MJ: původně adj. jívové (místo, sídlo v jíví, kde jsou jívy). Od 1674 Jívoví podle jiných hromadných jmen utvořených náležitě kolekt. příponou -bje, např. Doubí, Habří, Jedlí, Smrčí. O jíva v. v. CV 198; Prof —. 6 Jakubovský dvůr, Síčky (myslivna), PJ Na šafránici. J o a c h i m s d o r f , viz Jáchymov 1. J o a c h i m s h o f , viz Jáchymov 2. J o g s d o r f , viz Jakubčovice, viz Jakubovice. Johanka 1 Osada obce Staré Červe né Vody (Vidnavsko); Sl. 2 1784 Joan nenburg, Jesenicko 383; 1805, 1836 a 1894 Johannaburg; 1924 Johanka, Jo hannaburg. 3 P. Dolní Červená Voda; Založena kolem 1750. Něm. 5 MJ vytvořeno v čest. i němč. ana logickými příp. -ka (jako ve starých jm. typu Baška, novějších Bumbálka, Zavadilka, Karolínka), něm. -burg „hrad“ od jm. Johanny (Jany) rozené Falkenhainové, manželky majitele Dol ního Dvora Františka Urbana Mikusche, který ves založil r. 1764 (zpráva dr. Zubra). CV —; Prof II 191. J o h a n n a b u r g , viz Johanka. J o h a n n e s b e r g , viz Vrch Jan ský. Johannesdorf 1 Zanikl mezi Hrušo371
„
vanami a Božicemi (Jaroslavicko), kde býval rybník téhož jména (Nekuda 144). 3 1669 pustá ves. 5 MJ něm.: zn. Johannova, Janova ves. J o h a n n e s d o r f , viz Janová 1. J o h a n n e s f e l d , viz Zadky. J o h a n n e s t h a l , viz Janoušov a Janov. J o h a n n i s b r u n n , viz Koupele Janské. Johanová, nyní Janová 1 Ves 4 km jjv od Vsetína. 2 1505 Johanowa, ZDO XVI, 67; 1535 ves Juhanowa (\), ZDO X XIV, 4; 1670 a 1718 Johanowa; 1720 Johanowa; 1751 Johanowna (!); 1846 Johannowa; 1872 Johanowa, Johano vá; od 1949 Janová. 3 P. Vsetín. Ces. 4 Johanová, na Johanovú, na Joha novéj, Johanov’an, johanovský. Velmi arch. Júhanová, Júhanov’an. 5 M J: přivlast. příp. -ova k OJ Johan n. Juhan, z nichž druhé jm. stč. hypokor. podoba k Jan, srov. příjm. Juhánek. Pův. posesívní příp. -ova přehodnocena na ad jektivní -ová, o tom viz Hostišová. CV 79; P r o f—. 6 Dolansko, Hořansko, Kadějov, Křenov, Láz, Mlýny, Na hradišťku, Na Kyčeře, Na Záružném, Obecnice, Pindula, pod Lysou, U Tamborů, U žebračky. J o h n s d o r f , viz Janušov a Janůvky. J o h r n s d o r f , viz Třemešek. J o k e l s d o r f , viz Jakubčovice, Jakubovice. Jordánov 1 Zanikl někde na panství mírovském. 2 1525 (pustá ves) Jordanow, Mírovský urbář. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Jor dán, to podle biblické řeky. Časté pří jm. Jordán, Jordánek (Beneš 51). Bře zina VM-Zábřeh 209 lokalizuje ves do trati (něm.) Jores blízko Křižanova na Zábřežsku. CV —; Prof —. V Č. rybník Jordán (u Tábora). J o s e f h a m m e r , viz Hamr. 1. Josefov 1 Kdysi předměstí, nyní
372
část Brna. 2 1846 Josephstadt; 1906 Josefstadt, Josefov. 3 P. Rečkovice. 5 Něm. Josephstadt „město Josefo v o“ ; nazváno na počest císaře Jose fa II. 2. Josefov 1 Samota u Babic nad Svit. (Brněnsko). 2 1893 Josefsthal, Jo sefov. 3. Josefov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Rožné, 5 km jižně od Bystřice n/P. 2 1846 Josephsdorf, Jozefow ; 1872 Josefsdorf, Josefov. 3 P. Pernštejn. Založen 1757 parcelací dvo ra. Ces. 4 Storf, ze Štorfu, za Storfem, jdu na Storf, štorfecké, Storfák, hanlivě Storfáni. Zkrácením z něm. Josef sdorf. 5 Josefsdorf „ves Josefova“ ; nazván po majiteli panství Josefovi ze Stockhammeru. CV 265. 6 Suchá louka. 4. Josefov 1 Ves 9 km západně od Hodonína. 2 1846 Josephsdorf, Jožef o w (!); 1872 Josefsdorf, Jozefov; 1893 Josefsdorf, Josefov. 3 P. Hodonín. Ves založena 1782 na místě zaniklých Kukvic (v. t.) parcelací dvora. Ces. 4 Josefovják | Josefovák, arch. též Josefčan, Josefák, jozefský, na Josefov. 5 Název k poctě císaře Josefa II. (lido vě ves nazývána dlouho i Kukvice, viz tam). V čes. MJ příp. -ov analogická. OJ Josef přejato z biblického prostře dí, tam k hebrejskému joseph „přidá vá, připojuje“ . Prof II 173. OJ hojné v našich zemích zvláště od dob Jose fa II. Josefová 1 Osada obce Nových Lo sin (Staroměstsko). 2 1846 Neu Jo sephsthal, Josefow; 1872 Neu Josefs thal, Josefov; 1893 Josefsthal, Josefová. 3 P. Kolštejn. Osada založena 1789 na místě zrušené sklárny. 5 MJ německé Neujosefsthal „Nové údolí Josefovo“ . Přívlastek patrně pro to, že ves byla založena na místě bý valé sklárny asi téhož jména. Česky 1846-1872 Josefov (v. t.), 1893 Jose fová. O -ová, častém v MJ též v oblas ti Jeseníků, v. Hostišová. Schwarz 285.
1, Josefovice 1 Osada obce Klimkovic, 2 km jz od Klimkovic; Sl. 2 1736 Iosephsdorf; 1805 Josephsdorf, Josefowicze; 1835 Josephsdorf; 1870 Josephs dorf, Josefovice, Catal. cleri; 1894 Jo sefsdorf, Josefovice. 3 P. Klimkovice. Založeny krátce před 1736. Ces. 5 Nazvány podle majitele panství Josefa hr. Vlčka z Dobrozemice. Něm. Josefsdorf „ves Josefova“ . 2. Josefovice 1 Osada obce Hrabyně, 14 km vjv od Opavy; Sl. 2 1805 Jo sephsburg, Josefowicze; 1835 Josephs burg; 1870 Josefsburg, Jozefovice, Ca tal. cleri; 1894 Josefsburg, Josefov či Nový Dvůr. 3 P. Hrabyně. Založeny kolem 1780. Ces. 4 Josefovjani, josefovsky. 5 Něm. Josefsburg „hrad Josefův“ . Název utvo řen uměle podle něm. MJ na -burg. Nazvány podle majitele panství Josefa hr. Mitrovského z Nemysle. Česky Jo sefovice i 1894 Josefov. 0 České MJ: analogická příp. -ovice k původnímu biblickému OJ Josef; v. Josefov. CV —. J o s e f s b u r g , viz Josefovice. J o s e f s d o r f , viz Josefov a Tokáma. J o s e f s l u s t , viz Císařov. Josefstadt, viz Josefov (část Brna). J o s e f s t h a l , viz Josefov, Josefová. J o s l o w i t z , viz Jaroslavice. Juliánov 1 Dříve samostat. obec, ny ní část Brna. 2 1846 Julienfeld, Julianow ; 1872 Julienfeld, Julianov; 1893 Julienfeld, Juliánov. 3 P. Zábrdovice. Založen 1787 parcelací čemovického dvora. Ces. 4 Juliánov, do Juliánova, juliánovské (Brno); Holijánov, do Holijánova, Holijáňák/Hojilán, holijánské (Líšeň). 5 Ces. a něm. MJ tvořeno analog, příp. -ov a -feld „pole“ . Nazván po Julianě, dceři majitele čemovického dvora, kte rý ves založil. K tvoření srov. Karolí no v, Terezov. CV 267 (bez). J u l i e n f e l d , viz Juliánov. Jundrov 1 Dříve samostatná obec,
nyní část města Brna; 4 km zsz od Brna. 2 1323 in Judendorf, CDM VI, 222; 1673 Jundorff; 1718 Judendorff; 1720 ludendorf; 1751 Jundorf; 1846 Jundorf, vlastně Judendorf, Zidenice (nesprávně); 1872 Jundorf, Jundrov; 1881 Jundorf. 3 P. Rečkovice. Ces. 4 Jundrov | arch. Jondruv (Komín), jundrovské, Jundrovák. Něm. Jundraf. 5 MJ znělo prvotně Judendorf „ves ži dů“ ; ves byla židovským sídlem pro Brno podobně jako Libeň pro Prahu. Slavík VM-Brno 132 vykládá neporo zuměním z OJ Jundra (k Jindra !). R. 1846 Wolným nazván omylem Zidenice (Jude „žid“). Zidenice však od OJ Ziden (v. t.). CV 258; Prof —; Schwarz 278; Hosák Acta UP III 153; DS 15, 43; Sáňka sb. Brno v minulosti. . . 1960, 244-250. J u n g f e r n d o r f , viz Kobylá. Juřinka 1 Ves 3 km zsz od Val. Me ziříčí. 2 1353 in Jursina lhotcha, Lechner II, 3; 1403 villam, que dicitur Jurzenyna Lhota, Lechner I, 19; 1437 de Girzina Lhota, Lechner I, 57; 1505 de Girzina Lhota, ZDO XVI, 67; 1535 ves Girzinu Lhottu (4. p.), PO X XIV , 4 ; 1565 ves Gyrzynu Lhotu (4. p.); 1675 Juržinka; 1718 Jurzinka; 1720 luržinka; 1751 Juržinka; 1846 Jurschinka, Juřinka; 1872 Jurzinka, Juřinka; 1881 Jiřinka; 1893 Juřinka, Juřinka; 1915 Juřinka. 3 P. Valašské Meziříčí. Ces. 4 Juřinka, do Juřiňky, Juřiňčan, juřiňský, nověji Juřinka, idu na Juřinku. 5 MJ: původ, přivlast. příp. -ina k OJ Juřie, Juří, zn. „lhota náležející Jiří mu“ . R. 1403 též Juřenina Lhota (k hypokor. OJ Juřena, Juřene), po u > i opět 1437 Jiřina Lhota. Teprve od 1675 Juřinka: když se v dvouslovném názvu Jiřina Lhota přestalo uží vat substantiva lhota, dostalo první slo vo nový sufix -ka s významem substantivizujícím. Nahradila se tak živým slovotvorným prostředkem již nesrozu mitelná podoba *Jiřinina (Lhota). Zvratnou analogií nebo spíše podle 373
místního nářečí, v němž není u > i, opět Ju-. Podobně tvořeno blízké MJ Mikulůvka, nověji Karolínka, Zavadilka. Viz Baška, v C. Přibýška. ČV —; Prof —. 6 Březí, Na hrbě, Paseky, Val cha. PJ: Včelín, Pod Strážnou. Juřitinov 1 Zanikl u Podhoří (Hra nicko), kde jsou lesní trati Na Juračkách a Juřatina. 2 1371 Jursytynow,
374
ZDO II, 69; 1480 Girzatsko (pustá ves), ZDO XII, 27. 5 MJ utvořeno k OJ Juřata (< J u rqta), znělo vlastně Juřatín, Juřetín. Doklad z 1371 je uveden v listině, kde před ním MJ Úhonou, a podle toho napsal písař i Juřet-ínou. R. 1480 pus té, proto i příp. -sko v Jiřatsko. CV —; Prof III 157 n.
K Kadeřín 1 Osada obce Milkova, 9 km lecz. Od 1720 opět -o-, ale v nářečí se severně od Konice. 2 1382 Kaderzin, udrželo Kadulec. CDM XI, 278; 1408 Kaderzin, ZDO VII, 2. Kadolec 1 Dříve osada, nyní část 621; 1464 Kaderzin, ZDO XI, 34; 1494 obce Slavonic. 2 1446 in Cadolczi, ZDB ves Kaderzin, ZDO XV, 5; 1586 ves XII, 457; 1678 Cadoletz; 1718 Kado Kaderzin, ZDO X X IX , 139; 1598 ze vsi letz; 1720 Kadoltz; 1751 Kadoletz; 1846 Kaderzina, PO X X X IV , 96; 1677 KaKadolz, Kadolec. 3 P. města Slavonic. teržin; 1718 Kateržiny; 1720 Kateržin; Ves vznikla kolonizací na konci 13. 1751 Kaderzin; 1846 Kaderschin, Ka nebo počátkem 14. stol. V 15. stol. nál. deřjn ; 1872 Kaderzin, Kadeřín. 3 P. rudoleckému kostelu. Něm. Bouzov. 1836 založena vápenka. Ces. 5 Zde není doloženo Kadulec. • MJ: 4 Kadeřen, Kadeřák, kaderské (Blaněm. genit. příp. -s k něm. OJ Kadold. žov, Hvozdečko). 5 MJ: přivlast. příp. Do češtiny Kadolc a podle nepřímých -íra k OJ Kadeř, Kadeřě ■*- apelat. ka pádů a subst. dvorec, týnec pak z Kadeř „Locke“ . V němě. zapsán v 17. stol. dolce -> Kadolec. Podobně Arnolec, s d —>■t, proto v češt. tehdy spojován Rudolec, Vílanec na Jihlavsku; CV 82; s OJ Kateřina: 1718 Kateřiny. CV 82; Prof —; Beranek ON Sůdmáhrens 91. Prof II 179 (Kadeřavec); Gebauer Slov. 6 PJ Kohlberge. stě. II 7. 1. Kadov 1 Ves 7,5 km jjz od Mor. Kadišina 1 Zanikla u Sloupu (Bla Krumlova. 2 1235 ius ecclesie de Ča nensko), kde je les Kadišina. 2 1463 dou, CDB III, 119; 1383 de Cadow, že mi drží . . . Gadišinu, KP IV, 268. CDM XI, 306; 1513 drží ves jménem 3 Ves zanikla za válek uherských v 2. Kadow, PB X, 64; 1545 ves Kadow, pol. 15. stol. ZDB XXVI, 95; 1547 lidem kadowskym, 5 MJ: přivlast. příp. -ina k OJ KaPB XIX, 35; 1643 Kadau, Urbář pan diš(ě), hypokor. podobě některého OJ ství moravskokrumlovského; 1672 Kapočínajícího na Kad- (Kád „káď“ — datu; 1718, 1720 a 1751 Kodau; 1846 Svoboda StčOJ 199; Kadold apod.). Zn. Kodau, Kadow; 1872 Kodau, Kadov. K-ova ves, lhota. CV —; Prof —; Svo 3 P. Moravský Krumlov; již 1235 far. boda o. c. 151 (o -iš). kostel sv. Filipa a Jakuba (fara 1754 1. Kadolec 1 Ves 9 km vsv od Vel obnovena). Něm. kého Meziříčí. 2 1364 cum media villa 4 Kadovák, kadovské \ -cké; příp. dieta Kadolcze, ZDB IV, 104; 1366 Ka-cké analog, z adj. od MJ na -ic e ;-ic dolcz, ZDB IV, 390; 1376 Kadolcze, ké, která v hanáckém nářečí znojem CDM XI, 31; 1415 Kaduolcz, ZDB XI, ského typu byla redukována na -h k é | 119; 1437 Kadolcze, ZDB XII, 194; 1559 -cké, např. Tulešlce, tuleš^ké, vracovo ves Kadulecz, PB XXII, 199; 1674 cké k Vracovice apod. 5 Něm. Kodau, Kadulecz; 1718 Katulecz; 1720 a 1751 1643 a 1672 Kodau/-aw, je přejato Kadoletz; 1846 Kadolet, Kadolec; 1872 z češtiny: -ov/-au, a > n ě m . o. Kadoletz, Kadolec. 3 P. Křižanov. Ces. 4 Kaduvec, Kaduvák, kaduvecké, 2. Kadov 1 Ves 8 km severně od Nového Města. 2 1674 a 1718 Kadow; Kadoluc, kadolucké (Křižanov). 5 1415 Kaduolcz jakoby z Kadólec, z čehož 1720 Katow; 1751 Kadau; 1846 Kadau, pak monoftongizací 1559 česky Kadu Kadow; 1872 Kadau, Kadov. 3 P. No
375
vé Město. Ves zanikla v 1. 1656—1674 při železné huti. Ces. 4 K a d o v , do Kadova/na Kadov, Kadovák/pl. Kadováči (Krátká), kadovskej. 5 Jméno této vsi přeneseno při kolonizaci z Moravskokrumlovská na Novoměstsko. Viz Hosák Acta UP His torka III 165. • MJ: při vlast. příp. -ov k OJ Kád, to z apelat. kád, -i, f. „káď, Bottich“ . Novočeské káď: ď po dle pádů, v nichž po d následovalo -i, -ě. Příjm. Kád, Káda; srov. i Bečka, Stoupa. Prof II 180, V 569; CV 82 (k něm. OJ Kad z Kadold — málo jis té); Svoboda StčOJ 199. Viz Kadišina. Kafárňa 1 Samota (dvůr) u Bohuslavic (Hlučínsko); Sl. 2 1935 Kafárňa. 5 Lid si název dvoru vykládá podle toho, že se tam (skutečně) po domácku pražívala káva. Příp. -árňa je nářeční a odpovídá spis. -áma (stolarňa, pekarňa). Za okupace návrh na německé Kafamaum, vycházející z domácího nářeč. Kafarna: podle biblického Ka famaum, města na hranicích galilej ských, proslaveného uzdravením řím ského setníka. Návrh se neujal. Kafarňa — mlýn v Třebovicích, kde se pra žívala a mlela káva. Kachnovice 1 Zanikly u Dyjákovic (Jaroslavicko), kde je trať Hofstátten, Nekuda 30. 2 1365 in villa Kaknouicz, ZDB IV, 370; 1390 villam Kachnowicze, ZDB VII, 757; 1420 villam Kachnowicze, ZDB XII, 108. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ je ve třech známých zápisech zapisováno Kaknovice n. Kachnovice. Nelze rozhodnout, která podoba je pů vodní, neboť Kak- mohlo být v něm. zápisech z Kach- (obvyklá změna čes. úžinového ch v něm. závěrové k, srov. Chlumec/Kluntz). Původní mohlo ovšem být i čes. Kak-, které v češt. přikloně no k významově zřetelnějšímu kachna „Ente“ (i stč. zná kolísání ch/k, např. chtěl/ktyel). Kaknovice: příp. -ovice k OJ Kakna, to rozšířením o sufix -na z OJ
376
Kak, hypokor. zkratce některého z OJ počínajících na Ka- (např. Kajata, Kajiš, Kaj ke řcajati „trestat, mstít“ ; Kanibor, Kanimir ke kaniti „lichotit, na pomínat“ ; Kazimír ke kaz- „kaziti, ničit“ ; k cizímu Kadold. Viz Svoboda StčOJ 77; Prof V 558, 591). Kachnovice: příp. -ovice k OJ Kach na, to buď jako OJ Kakna rozšířeno sufixem -na z OJ Kach, hypokor. po dobám týchž OJ, n. z apelat. kachna „Ente“ . Zn. ves lidí K-ových. CV —; Prof II 182 (Kakovice); Komárek HM 121.
K a i d 1 i n g, viz Havraníky. K a i s e r w e r t h , viz Císařov. Kajlovec .1 Dříve samostatná obec, nyní osada Hradce; 9 km jižně od Opa vy; Sl. 2 V 1. 1661-1695 slul Hradečná (Prásek, Topografie 391); 1736 Keylowitz; 1805 Kailowitz; 1835 Kaylowitz, Kaylowec; 1870 Kaílovec, Catal. cleri; 1894 Kailowitz, Kajlovice i Kajlovec; 1917 Kailowitz, Kajlovec. 3 P. Hradec. Založen krátce před 1661. Ces. 4 Ten Kajlovec, z Kajlovca, o Kajlovcu, za Kajlovcem, Kajlovjacy \Kajlovščy (Hradec), Kajlovscy (M. Lazce). 5 Obec se jmenovala 1661—1695 Hra dečná, tzn. ves patřící k hradu, k Hrad ci. 1736 něm. Keylowitz, čes. Kajlovec, jen 1894 Kajlovice: k něm. příjmení Kail, Keyl, to z apelat. Keil „klín“ příp. -ovec, zn. patřící Kajlovi; do němčiny však přejata jako -owitz, jednak podle sousedních MJ takto zakončených, jed nak podle toho, že české -ovec znělo téměř stejně jako něm. nářeční -owdc < owitz < čes. -ovice; srov. Jilovec/Eilo witz. Snad byla osada pojmenována po některém panském úředníkovi n. měš ťanu (srov. Ganzovec, Palhanec u Opa vy). CV —; Prof —. Kaliště 1 Ves 13 km sz od Telče. 2 1407 sub villa Kalystye, ZDB VII, 58; 1678 Kalisstie; 1718 Kaliesste; 1720 Kalysste; 1751 Kálischtin; 1846 Kalischt, Kalisst; 1872 Kalischt, Kaliště. 3 P. Studená. Původně byla ves poně
kud jižněji, kde je trať Na starém Ka lišti. Ces. R. 1960 Kaliště bylo sloučeno s Býkovcem. 4 Ty Kaliště, z Kališt, ke Kališťům, v Kalištích, za Kalištěma, Kališták, kaliskej. Zapsáno i Kaliště (pl.). 5 MJ: ze stč. apelat. kališčě „louže, bahno, místo, kde je kal“ (na mokřinatou pů du ukazují i názvy tratí V bařinách a Blatiny). R. 1751 v němčině analog, příp. -ín: Kallischtin. ČV 200; Prof II 184—185; Gebauer Slov. stč. II 12; DS 13, 272. Viz Kaly. 6 Panská hájovna (myslivna). K a l l e n d o r f , viz Chvalovice. K a l t e n l a u t s c h , viz Loučka Stu dená. Kaltenseifenmuhle 1 Samota u Budišova nad Bud. (Libavsko). 2 1893 Kaltenseifenmuhle. 5 MJ německé a zn. „mlýn ležící na studeném potoce, při němž se rýžova lo“ ; k -seif viz Brandzejf. Samota pa trně totožná se Seifenmůhle u Budišova. CV - ; Prof II 187 (Kalten-). 1. Kaltštejn 1 Hrad jižně od Žulové (Vidnávsko); Sl. 2 1299 Caldenstein, A 209; 1354 Caldenstein, A 209; 1423 zum Kaldinstyene das haws Kaldinsteyn, Gr-G II, 249; 1455 am Caldensteyn, A 211; 1497 Caldensteyn, A 213. 3 Hrad byl 1505 rozbořen. 2. Kaltštejn Nový, nyní Nové Pod hradí 1 Osada obce Černá Voda (Vidnavsko); Sl. 2 1935 Nový Kaltštejn, Neu Kaltenstein; od 1948 Nové Pod hradí. 3 Ves vznikla 1802. Něm. 3. Kaltštejn Starý, nyní Staré Pod hradí 1 Osada obce Černá Voda (Vidnavsko); Sl. 2 1935 Starý Kaltštejn, Staré Podhradí; od 1948 Staré Podhra dí. 3 P. Frýdberk. Něm. 4. Kaltštejn Starý 1 Samota u Vá penné (Vidnavsko); Sl. 2 1917 Altkal tenstein; 1935 Starý Kaltštejn, Alt Kal tenstein. 3 Ves vznikla 1771. Něm. 5 Přívlastky Starý, Alt a Nový, Neu rozlišeny obce od zaniklého hradu Kaltštejna, neoznačují však různé stáří obou
vsí. 9 MJ: počeštěním něm. Kalten stein, to ze spojení (Burg) „am kalten Stein“, tj. na studené skále, u studené skály; -stein, čes. -štejn z něm. Stein „kámen“, oblíbeného komponentu něm. hradních jmen. Adj. řcalt- „studený“ častý v něm. onymii, srov. Kaltenbach, Kaltenbrunn, Kaltenhof. ČV —; Prof II 187 (Kalten-); DS 13, 102. 1. Kaly 1 Ves 6 km sz od Tišnova. 2 1434 z Kaluov, KP III, 83; 1515 z Kaluov, AČ XVII, 217; 1674 Kally; 1718 Gally; 1751 Kalle; 1846 Kalii, lépe Kal le; 1872 Kally, Kaly. 3 P. Zďár; 1739 rozdělen dvůr. Čes. 4 Te Kale, z Kalů, ke Kalům, za Kalama, kalovské | kaluvské (archaismus z horského nářečí hanáckého v okolí Blanska a Tišnova s u/o. Lexikalizované stopy tohoto nářečí v Kalech, např. kuvař, punděli). 6 Části vsi: Na špicech, Ulica, Příhon, Ve dvoře, Strážnica, V dědině, Zahrada. P J: Pod Stráž nicí. 2. Kaly 1 Zanikly za Helfštejnem (Lipnicko), kde jsou lesní trati Velké a Malé Kaly, Nekuda 97. 2 1554 vsi pusté: Kaly, ZDO X X V , 299, edice. 3 Již 1536 pusté. 5 MJ: pl. ke stč. apelat. kal, -u, m. „Kot, Schmutz“ , stsl. kalt „lutum“ . Všeslovanský toponymický základ. Srov. Kaliště. ČV 200; Prof —; Machek Etym. slov. 187; Geb. Slov. stč. II 11; Šmilauer Vodopis 469 a PST I 171. 1. K á m e n (hrad), viz Zubštejn. 2. Kámen Ostrý 1 Dříve samostatná obec, nyní část obce Karle, 6 km západ ně od Svitav. 2 1677 a 1718 Raussenstein; 1720 Rausenstein; 1751 Rausenstein; 1846 Rausenstein, lépe Rauhen stein, Ostrý Kamen; 1872 Rausenstein, Ostrý Kámen; 1906 Rausenstein, též Rauchenstein, Ostrý Kámen. 3 P. Svi tavy. Něm. 5 MJ: je překladem německého Ras senstein „ostrý kámen“, srov. bavorské nářeční rass „ostrý“ (Steinrasse). Ne porozuměním upraveno v něm. na 1677 377
Raussenstein, 1846 Rauhenstein, 1906 též Rauchenstein (Rauch „kouř“). Za měňován často s Rosensteinem „růžo vým kamenem“ , hradem na Mikulovsku. Hrad zde však nikdy nestával. CV - . Na Kamenci 1 Samota u Strážovic (Zdánicko). 2 1893 Na Kamenci. 5 MJ má ráz častého pomístného jména. Viz níže. 1. Kamenec 1 Dříve obec, nyní osa da obce Kamenec-Štemplovec; 10,5 km zsz od Opavy; Sl. 2 1282 Camenecz, CDM IV, 204; 1455 v Kamenci, LSA 158; 1538 Kamenec, ZDOp 71, ed.; 1736 Kamentz; 1805 Kamenz; 1870 Kamenz, Kamenec, Catal. cleri. 3 P. Stemplovec. Čes. 4 Kamenic, z Kamenca, o Kamenců, za Kamencem, Kameňák | Kamenščy. 2. Kamenec 1 Dříve předměstí, nyní část Českého Těšína; Sl. 2 Steinplatz, Kamenietz; 1885 Kam ene; 1894 Stein platz, Kamenec. 3 P. komory těšínské. 4 Kamyňec, z Kamyňca (ve východoslezských nářečích en > yn). 5 Něm. Steinplatz napodobením významu čes kého názvu; zn. „kamenité místo“. 3. Kamenec 1 Zanikl u Zámrsk (Hra nicko), kde je dvůr Kamenec. 2 1389 villam Camencz, Lechner I, 14; 1523 Kamencze, PO XII, 124; 1532 dvuor a ves Kamenecz, DM IX, 92; 1536 ze statku kameneczkeho, PO XVII, 122; 1547 ve vsi Kamenczy, DM VII, 66 ; dvůr: 1893 Kam enetz; 1935 Kamenec. 3 Ves byla biskupským lénem. 4. Kamenec 1 Zanikl mezi Bohumělicemi a Kašnicemi (Kloboucko). 2 1210, falzum z 13. stol. Vcamenne, CDB II, 364; 1237 Vcamene, CDB III, 167; 1298 Steyn, CDM V, 95; 1298 in villa dieta Kame necz, CDM V, 103; 1578 k pustým vsím . . . Kamensku, PB XXVII, 466. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Doklady z 1210 a 1237 mají ráz ne ustáleného pomístního názvu U kamene. Po zániku vsi rozšířeno 1578 MJ o -sko.
9 MJ: substantivizující příp. -ec k adj. kamenný, zn. kamenité místo, pole, stráň apod. Též ojediněle statek posta ven z kamenů (antonymum dřevjanica — Janovice u Frýdku). Stč. kamenec — deminutivum ke kámen. Prof II 191 až 192; CV - . Kamenice 1 Městys 14,5 km zjz od Jihlavy. 2 1358 de Kamenicz, ZDB III, 411; 1556 městečko Kamenicze, ZDB XXVII, 17; 1557 farář kamenijezky, PB XXII, 57; 1592 z městečka Staré Ka menicze, PB X X X I, 60; 1633, 1678, 1718, 1720, 1751 Kamenitz; 1846 Kamenitz, Kamenice. З P. Třebíč; far. kostel sv. Jakuba ap. se přip. 1400 (kostel sám románského založení). Zachovala se re nesanční tvrz. Ces. 4 Ta Kamenice, za Kamenicou/-í, Kameničák, kamenickéj. 5 M J: substant. příp. -ica k adj. kamenná (tj. voda, říčka, ves). Zn. říčku tekoucí ka menitým dnem, v níž se těžil kámen; ves s kamennými domy apod. V někte rých dokumentech se píše Staré Ka menice — na rozlišení od sousední Kameničky (Pátek VM-Jihlava 172). CV 201; Prof II 192-196; Schwarz 96. 6 Brodek, Pekárkův mlýn, Vostalův mlýn, Žákův mlýn, Kratochvílovy pouš tě, Prosejn, Pruknerova samota, též Samotin, Urbanova Samota, U cihelny. PJ Strážka. 1. Kamenička 1 Osada obce Bílá Voda (Javornicko); Sl. 2 1805 KamitzUeberschaar; 1894 Kamitz-Ueberschar; 1924 Kamenička, Kamitz-Ueberschar. З P. Bílá Voda. Něm. 5 V něm. Kamitz-Ueberschar je prv ní část adaptace čes. Kamenice, druhá zn. totéž, co čes. PJ Zbytky, Nadbytky „polnosti zbylé při rozdělování“ (k něm. scheren „stříhat, oddělovat“). 2. Kamenička 1 Ves 15 km vjv od Jihlavy. 2 1412 de Kamenyczky, ZDB IX, 401; 1556 ves Mala Kameniczka, ZDB XXVII, 17; 1678 Kameniczka; 1718 Kameniczka; 1720 Kamenitzka; 1751 Kameniczka; 1846 Kamenička;
1872 Kameniczka, Kamenička. 3 P. nyho, Matr. v D. Loučce; 1720 Kamen Třebíč. Ces. ný; 1751 Kamena; 1846 Kamena, Kam4 Kamenička, na Kameničku, Kamemena; 1872 Kamena, Kamenná; 1906 ničák/Kameniččák (!), kameničskej. 5 Kamenna, Kamenná, též Kamenné; MJ: deminutivum ke Kamenice (v. t.). 1915 Kamenna, Kamenná. 3 P. BudiU K. 2. na rozlišení od blízké Kamenice šov. Bývaly tu dva svobodné dvory. Ces. (v. t.). 1. K am en ka 1 Ves 9 km ssz od Oder; 4 Ta Kamená, z Kameny, kamenSl. 2 1374 de Camenetz Majoři, Rolleské |nověji -ej, Kameňáci ||Ty Kame der, Gesch. der Stadt Odrau, 45; 1568 ny, z Kamenů, kamenské (Pyšel). Náves Kamenku, ZDOp VII, 20; 1611 ves řeč. adjek. tvar Kameny „kamenné“ Kamenku, PKr z 1634, 150; 1612 ves přehodnocen homonymicky na nom. pl. Kamenku, ZDOp X, 16; 1720 Komentz; ke kámen. 5 Fr. Dvorský VM-Třebíč 1736, 1805 a 1835 Kamitz; 1870 Kamitz, 258 odvozuje název od množství žulo Kamenka, Catal. cleri; 1894 Kamitz, vých balvanů v okolí. Kaménka; 1924 Kamenka, Kamitz. 3 P. 2. K am en n á 1 Ves 11,5 km východně Odry. Něm. od Zábřehu. 2 1385 Kamenne, ZDO IV, 5 Ves se jmenovala 1374 Kamenec 543; 1397 Kamenne, ZDO VI, 720; 1447 Majoři „K. větší“ na rozlišení od Ka Kamenne, ZDO X, 560; 1510 ves Ka menky Malé (v. t.). Německy od 1720 menne, ZDO XVII, 19; 1672 Staine, Dě Komentz s nář. a > o. 6 Cervenkovský kan. matr. mohelnická; 1677 a 1718 mlýn/Cervenkamúhle (myslivna). Steine; 1720 Steine, Kam enj; 1751 2. K am én ka 1 Zanikla v okolí LeleSteine; 1846 Steine, Kamena; 1872 Stei kovic (Brněnsko). 2 1375 in villa Cane, Kamenná. 3 P. Zábřeh. Něm. mencz, CDM X, 260; 1447 villa deserta 4 Ty Kameny, z, do Kamen, Kameňák, Camenka nuncupata, ZDB XII, 621; kamenské (Lipinka). 5 Od 1672 něm. 1490 Kamenky, vsi pusté (2. p.), ZDB Steine „kameny“ ; podle tohoto pojetí XVI, 1; 1520 na vsi pusté Kamenku a i hromadné 1720 Kamenj, 1846 Kame Smawku, ZDB X X , 3. 3 Ves zanikla ny. Byly tu kamenolomy, O MJ: adjek v 1. pol. 15. stol. tivum к substantivu kámen, kolísá 5 1375 nese název Kamenec, v. t., v rodě podle doplňujících slov místo, 1447 Kaménka. vrch, stráň, ves apod. Nejstarší doklady 3. K am en ka M alá 1 Zanikla u Ka mají neutrum. Časté PJ. CV 200; Prof menky 1 nebo splynula s ní; Sl. 2 1374 II 197-198; Sáňka 33. 6 U Rohle/Bei de Camenetz Minori, Rolleder, Gesch. Rohle. d. Stadt Odrau 45. K am en n é 1 Osada obce Skorošic, 5 I tato víska se dříve jm. Kamenec 13,5 km jz od Vidnavy; Sl. 2 1692 vom (v. t.), na rozlišení od K. 1. měla pří Steingrunde, Jesenicko 373; 1769, 1805, vlastek Minoris „malý“ . # MJ: sub1836 a 1894 Steingrund; 1924 Kamenné, stant. příp. -ka k adj. kamenná (řeka, Steingrund. 3 P. Frýdberk. Ves založe ves). Význam je stejný jako u jm. Ka na na konci 17. stol. Něm. menice. CV —; Prof V 529. 5 MJ do 1924 je něm. Steingrund 1. K am enná 1 Ves 14,5 km vsv od „kamenné, kamenité údolí“, odtud čes. Třebíče. 2 1349 in villa Cameney, ZDB překladem první části Stein- od 1924 I, 22; 1435 z Kamenného, LSA III, 117; Kamenné. V. v. 1437 z Kamenne, ZDB XII, 311; 1492 К a m e n t z, viz Kamenec a Kamen dvuor ve vsi Kamennem, ZDB XVI, ná. 28; 1573 ves Kamenný, ZDB X X X , 15; 1674 a 1718 Kam eny; 1706 z KamenK a m i t z , viz Kamenka. 379
K a m i t z - U e b e r s c h a a r , viz Ka menická. Kandia 1 Dříve osada, nyní místní část obce Laškova (Konicko). 2 1872 Gandia, Kandia. 3 P. Laškov. Osada vznikla krátce před 1826. Ces. 5 Na osadu přenesen název trati Gandia doložený 1720 (Burian VM -Konice 199). Stejně se jmenuje v BrněLíšni hostinec, jehož jméno vykládá Sáňka 33 přenesením názvu řeckého ostrova Kandie (Kréta), jež nazvána podle bílých křídových skal a která „pro tamní povstání proti Turkům pou tala ke konci 19. stol. zájem celé Evro py“ . Avšak název Gandia je zde dolo žen již 1720. Je proto třeba pomýšlet na jinou historickou událost, která by byla spojena s řeckou Kandií a která by měla jistý ohlas i v našich zemích. Touto událostí mohlo být dobytí ostro va Kréty Turky r. 1689 na Benátčanech. CV 266 (bez); Prof - . Kanice 1 Ves 11 km sv od Brna. 2 1365 Kanicz, ZDB IV, 226; 1567 ves Kaniczy (4. p.), ZDO XXVIII, 4; 1675, 1718, 1720 a 1751 Kanitz; 1846 Kanitz, Kanice. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Ty Kanice, do Kanic, Kaničák, v pl. Kaničči, kanické. 5 MJ: příp. -ice k OJ Kaň(a), to hypokorist. zkratka slož. OJ Kanibor, Kanimír (o kani- viz Kachnovice), zn. ves lidí Kaňových. Jméno spo jováno i s příjmím Káňa ■*—apelat. ká na „Bussard“ , odtud i kvantita v Ka nice u CV 82; Prof II 201; Svoboda StčOJ 159 (Káň); DS 13, 54. 6 Velká Klajdovka, Na Hádech, V Kovářově údolí, Vyhlídka; PJ Hradisko. K a n i t z , viz Kounice Dolní. 1. Kaňovice 1 Ves 10,5 km severně od Uh. Brodu. 2 1374 in villa Canouicz, ZDO II, 477; 1376 in Canouicz, ZDO III, 286; 1381 villa Kanouicz, ZDO IV, 21; 1407 in Kanyowicz, KP I, 218; 1466 villam Kaniowicze, ZDO X, 246; 1552 ze vsi Kaniowicz, PO XXI, 236; 1670 Kaniowicze; 1718 a 1751 Kaniowitz; 1846 Kaniowitz, Kaňowice; 1872 Kanio 380
witz, Kaňovice. 3 P. Luhačovice. Ces. 4 Ty Kaňovice, Kaňov’ané, kaňovský. 6 Nad zahradami, Víska v Sečích. 2. Kaňovice 1 Ves 8 km ssv od Frýd ku; Sl. 2 1641 Kaňovice, LSA 412; 1693 z Kaniowitz, Matr. v Senově; 1704 z Kaniowitz, Matr. ve Frýdku; 1736 a 1808 Kaniowitz; 1885 Kaňovice. 3 P. Frýdek. Ces. 4 Kaňovice, do Kaňovic, Kaňovjan, kaňov(i)sky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kaň(a), o němž viz Kanice a Kachnovice. Zn. ves lidí Kaňových. CV 82. Kanovsko 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vlkoše, 7,5 km jjz od Přerova. 2 1676 Kanowsko; 1691 pagus Kanowsko, Děkan. matr. přerovská; 1718 Kanowsko; 1751 Kanowska; 1846 Kanowsko; 1872 Kanowsko, Kanovsko. 3 P. Kroměříž. Ves existovala již na poč. 15. stol., dočasně zanikla a byla před 1566 obnovena, 1953 sloučena s Vlkošem. Ces. 4 To Kanovsko, z Kanovska, Kanovčák |-čani. 5 M J: příp. -sko, která byla dávána názvům pustých osad; původní název byl nejspíše Kaňovice, v. t. CV 201. 6 Polňák (mlýn). Kanšperk 1 hrad, který stával u Suchova (Uherskoostrožsko). 2 1360 de Gairsperk, ZDO I, 689; 1366 de Gans perg, ZDO I, 946; 1371 de Gansperg, ZDO I, 6 6 ; 1420 de Gansperg, ZDO IX, 334. 5 MJ: z něm. Gansberg „husí kopec“. Doklad 1360 Gairsperk je nejspíše omyl ve čtení rkp., kde -ir- a -n - lze těžko rozeznat. Někteří členové rodu, píšící se po hradu, zvali se Hus. CV —; Prof —. Kapanice 1 Zanikly mezi D. Bojanovicemi, Mutěnicemi a Cejkovicemi (Hodonínsko), kde je trať Kopansko. 2 1235 Cappaniz, CDB III, 120; 1238 Capaniz, CDB III, 180; 1257 Capaniz, CDM III, 255; 1718 Kopansko, pusté; 1751 Kopansko, pusté. 3 Ves byla pa trně pustá již ve 14. stol. 5 MJ: příp. -ice nejspíše k OJ Ka-
pan, to z part. pass, slovesa kapati „tröpfeln“, srov. MJ Hnánice k OJ Hnán, OJ Klepán (ke klepati), Kován (ke kovati). Zn. ves lidí Kapanových. Po zpustnutí jm. K. rozšířeno o příp. -sko: Kapansko „kde stávaly Kapanice“ a jm. spojováno (i v lidové tradici v Mulěnicích) s kopat „graben, hacken“ , od tud 1718, 1751 Kopansko. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 157. K a p i l b o b r a , viz Bobrůvka. K aple
Celechovská,
nyní
K aple
1 Dříve osada, nyní místní část obce Celechovice na Hané (Prostějovsko). 2 1846 Rittberg, Celechovská Kapla; 1885 Rittberg, Čelechovická Kapla; 1893 Rittberg, Na Kapli. З P. Celecho vice. R. 1777 tu stála hospoda Na kapli, od 1784 vznikala osada. Ces. 4 Ta Kapla, z Kaple |-i, kaplecké | kapelské (Andlerka). 5 Za MJ pojato apelat. kaple „capella“ , a to podle kaple, která tu do 1805 stávala. Něm. název Rittberg patrně souvisí s predikátem rodu Kaunitz-Rittberg. CV 201, 218; Prof II 203 (Kaplice). 6 Části osady: První a druhý konec, Čtvrt zadluže ných. Kapouňata 1 Původně osada, nyní místní část Sebetova (Boskovicko). 2 1872 Kapounat, Kapounov; 1885 Kapouňaty; 1893 Kaponat, Kapouňaty; 1935 Kapouňata. 3 1846 osada ještě neexistovala. 5 MJ je nové, doloženo ve třech po dobách: 1872 Kapounov (příp. -ov ana logická), 1885 Kapouňaty (uměle vy tvořený pl. ke kapouňata, sg. kapoune, deminutivu ke kapoun), 1935 Kapou ňata. CV —; Prof —. Kapřiště 1 Zaniklo u Hodonína, kde se 1691 jmenuje trať Kapřiště. 2 1131 Caprisce, CDB I, 115. 5 MJ: místo, kde se loví nebo pěs tují kapři. CV —; Prof —. Karasín 1 Dříve samostat. obec, nyní část obce Zdánice, 4 km severně od Bystřice nad P. 2 Přip. se 1500. 1609 Karasetyn (!), ZDB X X X IV , 57; 1674,
1718 a 1720 Karassin; 1751 Karasin; 1846 Karasein, Karasegn; 1872 Korasin (!), Karasín; 1885 Karasein, Karasín; 1893 Karasein, Karasýn; 1915 Karasein, Karasín. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 4 Karasejn, do Karasejna, Karasejňák |Karaščák (Vítochov), karaskej. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Karas(a), to z apelat. Karas „Karausche“ . Doklad 1609 Karasetyn je ojedinělý, patrně vzniklý v kanceláři podle blízkého jm. Prosetín. Podobný písařský omyl srov. Juřitinov. CV 82; Prof II 204 (Karasy); Svoboda StčOJ 196 (Karas). K a r l e , viz Karlov. 1. Karlín 1 Dříve samostat. obec, pak osada a posléze místní část Zipotína (Moravskotřebovsko). 2 1846 Scharlottendorf, Šarlotka; 1872 Charlot tendorf, Sarlotka; 1924 Karlín, Schar lottendorf. 3 P. Mor. Třebová. Osada založena 1787 parcelací svojanovského dvora. Něm. 5 Něm. Scharlottendorf „ves Sarlotina“ k franc. OJ Charlotte „Karla“ oblíbenému v němčině. Česky až 1924 Karlín. 2. K arlín 1 Ves 11 km jjz od Zdánic. 2 1846 Charlottenfeld, Karlov; 1872 Charlottenfeld, Karlín; 1881 Karlov; 1885 Charlottenfeld, Karlov; 1906 Char lottenfeld, Karlín. 3 P. Zdánice. Osada založena na konci 18. stol. parcelací dvora. Ces. 6 PJ: Velký Šenov, Senstras, Vsisko (zaniklé vsi). 4 Karlov, na Karlov, Karlovjáci, karlovský. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Karla, analogicky podle starých MJ. Ces. 1846, 1885 a ještě nyní lidově Karlov. CV 269; Prof. O něm. MJ v. v. 1. K arlov 1 Ves 3,5 km jjz od Osoblahy; Enkl. 2 1846 Karlsdorf; 1870 Karlsdorf, Catal. cleri; 1921 Karlov, Karlsdorf. 3 P. Rudoltice; založen 1785 parcelací dvora. Něm. 1. K arlov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada Malé Morávky, 10 km se verně od Rýmařova. 2 1718 Carlsdorff; 1751 Carlsdoerfl; 1846 Karlsdorf, Kar381
low; 1872 Karlsdorj, Karlov; 1893 Karls dorf, Karlova Ves, Karlov. 3 P. Jano vice. Ves vznikla 1685. Na konci 18. stol. tu byly železné hutě. Něm. 6 V katastru bývala osada Hirschenbrunn. 2. Karlov, nyní Moravský Karlov I Dříve samostatná obec, nyní část ob ce Červená Voda (Stítsko). 2 1674 Karlesderfle, obecní pečeť (VM-Zábřeh 294); 1720 a 1751 Carlsdorf; 1846 Karlsdorj, Karlow; 1872 Karlsdorj, Karlov. 3 P. Ruda. Založen kolem r. 1630 a kolonizován ze sousední Bílé Vody a ze Sanova. Far. kostel sv. Jo sefa Calas. Něm. 4 Nová Dědinka, Novodědinští, novodědinské (Písařov). 5 Ves nazvána po Karlovi kn. z Lichtenštejnu, kte rý 1624 koupil rudské panství. Na obec. pečeti Karlesderjle k něm. ddrjl „vís ka“ . Česky s analog, -ov až 1846. 3. Karlov 1 Ves 10,5 km vsv od Uničova. 2 1417 in Karlow, ZDO IX, 47; 1437 in Karlow, ZDO X , 355; 1519 fo j ta mého karlowskeho, PO XI, 35; 1520 fojtem karlowskym, PO XI, 131; 1535 na vsi Karlowie, ZDO XXIII, 35; 1542 ves Karlow, ZDO X X V , 67; 1678 a 1718 Carl; 1720 Carl, Carlow; 1751 Carl; 1846 Karle, Karlsdorj, Karlow; 1872 Karle, Karlov. 3 P. Sovinec. Něm. Po 1945 osídlen z Valašska. 4 Karlovák \Karlovšíák \Karlovjané (u valašských osídlenců). 5 Německy až 1678 Carl, 1846 Karle. • MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Karel. Něm. Karls dorj „Karlova ves“. CV 82; Prof II 205-7. 5. K a r l o v , viz Králov. 1. Karlovec 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Karlova Pláň; II km ssz od Dvorců. 2 1678 Karls berg; 1718 Carlsberg; 1751 Carlsberg; 1846 Karlsberg, Karlowec; 1872 Karls berg, Karlovec. 3 P. Karlovec. Ves za ložena na konci 16. stol. V 17. a 18. stol. železárny. Něm. 5 Název podle Karla knížete Minstr382
berského, majitele panství. Karlovec tenkrát patřil panství šternberskému, jehož pánem byl od 1570 Karel kníže Minsterberský. Ten obdaroval 1591 rychtu v Karlovci. Karlsberg „vrch Karlův“ , čes. jméno až po 1846. Na Ko menského Mapě Moravy z r. 1627 uve den Karlovec omylem jako mons Karlsperg „hora Karlsberg“. 2. Karlovec 1 Dvůr u Kunčic nad Ostravicí (Frýdecko); Sl. 2 Karlowec; 1935 Karlovec. 3. Karlovec 1 Původně osada, nyní část Opavy; Sl. 2 1835 Karlsau; 1885 Karlsau, Karlovo, Catal. cleri; 1935 Karlovec, Karlasau. 3 Osada založena krátce před 1835. 5 Něm. jm. utvořeno analogicky po dle starých něm. MJ na -au, -s je ge nitivní. Česky až 1885 Karlovo: zn. totéž co Karlov, příp. -ovo je v lašských nářečích na širším Opavsku u MJ na -ov (Benešov, Martinov) častá. Osa da byla nazvána podle arciknížete Karla, velmistra řádu německých ry tířů. % MJ: příp. -ovec k OJ Karel, zn. totéž co Karlov. Tvoření pomíst ních jmen příp. -ovec k jménu maji tele je dosud na východní Moravě živé. CV 258; Prof - . 1. Karlovice 1 Osada obce Slatiny (Bílovecko); Sl. 2 1846 Karlowitz, Karlowice; 1870 Karlowitz, Karlovice, Ca tal. cleri. 3 P. Slatina. Založeno v 1. 1767-1772. Ces. 5 Název podle majitelky panství Ka roliny Josefy sv. paní Sobkové z Kornic. 6 Krušinův mlýn. 2. Karlovice 1 Ves 7 km jz od Gott waldova. 2 1769 Karlovince, LSA 9; 1846 Karlowitz, Karlowice; 1872 Kar lowitz, Karlovice; 1881 Karlovice, Penkov. 3 P. Malenovice. Založeny 1769. Ces.
4 Karlovice, v Karlovicách, za Karlovicama, Karlovják, karlovský. Karlovjane (Komárov). 5 Ves nazvána po majiteli panství Karlu Vincencovi hr. Salm-Neuburgovi nejprve koruptelou
jeho dvou osob. jmen: 1769 Karlovince, od 1846 vždy Karlovice. ČV 266. 3. Karlovice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Kostelce, 8 km szs od Holešova. 2 1846 Karlowitz, Karlowice; 1872 Karlowitz, Karlovice. 3 P. Holešov. Ves založena 1780. Ces. 4 Karlovák, karlovické; karolský (Dobrčice, Lišná). Kadlovice, Kadlováni (ojed. Holešov). 4. Karlovice 1 Ves 3 km vých. od Vrbna; Sl. 2 Ves slula do 1720 Hutě; 1720 a 1736 Carlsthal; 1805 a 1835 Karlsthal; 1870 Karlsthal, Karlovice, Catal. cleri; 1894 Alt Karlsthal; 1924 Karlovice, Karlsthal. 3 P. krnovské komory. Již 1558 tu byly hamry, při nichž kolem 1615 vznikla ves. Far. kos tel sv. Jana Nep. Něm. Po 1945 osíd len z různých částí Moravy a reemi granty z Volyně. 4 Karlovičák. 5 Něm. Karlsthal „Karlovo údolí“ ; česky až 1870. Název podle Karla knížete z Lichtenštejna, majitele panství. Přívlastek 1894 Staré na rozdíl od Nových Karlovic. 6 Díly vsi: Karlovice Přední ves/Karlsthal Vorderdorf, Karlovice Zadní ves/Karlsthal-Hinterdorf; samota: Hájovny/Jegerháuser. 5. Karlovice Malé 1 Ves 22 km vý chodně od Vsetína. 2 1872 Klein Kar lowitz, Malé Karlovice. 3 P. Vsetín. Obec vznikla 1774 rozdělením Karlovic na Malé a Velké. Ces. 4 Viz K. Velké. 6 Javomíček, Kon cová, Kyčerka, Pluskovec, Pluskoveček, Polomová, Potoky, Příschlop, Stanovnica, Strčková, Stucov, Tísňavy, U kaple, U Kuřičků, U Plánků; PJ: Gigula. 6. Karlovice Nové 1 Dříve osada obce Vrbna, nyní osada obce Karlovic (Vrbensko); Sl. 2 1935 Nové Karlovi ce, Neu Karlsthal. 5 Přívlastek Nové dán na rozlišení od Karlovic 4., dř. Starých Karlovic. 7. K a r l o v i c e S t a r é , viz Kar lovice 4.
8 . Karlovice Velké 1 Ves 23 km vý chodně od Vsetína. 2 1846 Karlowitz; 1872 Gross Karlowitz, Hrubé Karlovi ce; 1893 Gross Karlowitz, Velké Karlo vice. 3 P. Rožnov. Ves založena 1714 a 1774 rozdělena na Velké a Malé Kar lovice (viz Richard Pavlík, Zakládací listina vsi Karlovic z r. 1714, Urgatina dolina 1946). Dřevěný farní kostel P. Marie Sněžné. Již v 17. stol. sklárny, 1826 vystavěna nová skelná huť. Ces. 4 Hrubé Karlovice, ke Karlovicám, v Karlovicách, Karlov’dné, karlovský. Pro obyv. Malých Karlovic: Otrhlané (odtrhli se od Velkých Karlovic). 5 Pří vlastek Hrubé ( = Velké) často na vých. Moravě; srov. Hrubá Lhota, Hrubá Vrbka. K. nazvány po Karlu Jindři chovi z Zerotína, majiteli panství rož novského. # MJ: příp. -ovice k OJ Karel. CV 264, 265, 266; Prof II 207. 6 Adamíky, Bařinka, Benešky, Buřanov, Bzové, Bzové-Soláň, Dorčinec, Dupačka, Gruň, Staré chodníky, Jezerné, Leskové, Lopušanky, Lopušná, Martin ci, Medvědí, Miloňov, Na cvikli, Na Cičmani, Na Člověčí, Na Cupci, Na hluboké, Na kolvarce, Na Lemešné, Na Solisku, Na Šlahorce, Noclehy, Oslové, Pluskovec, Pod Vlčím, Podešví, Pod ťaté, Soláň, Sťúrali, Tišňavy, U koste la, U Kubáňů, Uzgruň, V Hanzlůvce, Za Palúchem.
K a r 1 o v i n c e, viz Karlovice 2. K a r l s a u , viz Karlovec 3. K a r l s b e r g , viz Karlovec. K a r l s b r u n n , viz Studánka Kar lova. K a r l s b u r g , viz Tepenec. K a r l s d o r f , viz Karlov. K a r l s t h a l , viz Karlovice. 1. Karolín 1 Ves 5,5 km severně od Blanska. 2 1846 Karolin; 1872 Karolin, Karolín. 3 P. Rájec. Ves založena 1760 parcelací dvora. Ces. 4 Karulín, z Karulína, ko Karulíno, vu Karulíně, za Karulínem; Karuliňáce (hanl. Smitruvňáce), karulinsky pu383
la. V místě hanácké nářečí horské se lektech podkarpatských žije nářeční změnou o > u. 5 Ves nazvána po ma apelat. charpyúče „suché haluzí, drobné jitelce panství Karolíně hr. z Rogensuché dřevo na pálení“ (laskavé sdě dorfu. CV 265. Viz Krasová. lení dr. Bořka z Opolí), srov i char2. Karolín 1 Dříve samostatná obec, pynži uvedené Kellnerem ve Vých. nyní osada obce Sulimova (Kroměřížlaš. nářečích II 178 se zúženým význa sko). 2 1846 Karolinendorf, Karolinow; mem „vrbové proutí“ . Je velmi prav 1872 Karolinendorf, Karolínov; 1924 děpodobné, že ono charp- je příbuzné Karolín. 3 P. Kvasíce. Založen 1822 s krp-: samotná alternace k/ch, zejako dřevorubecká osada. Ces. jm. ve spojení s f, není tak vzácná, abychom ji nemohli pokládat za ne 4 Karolínov, na Karolínov, karolínovský. Károv, károvský, Károvjáci | překonatelnou překážku, a také význa Karolíňáci (nověji — Sulimov). 5 Ná mový posun je dosti pochopitelný, zev analogický: 1846 německy Karoli uvážíme-li, že suché dřevo na topení nendorf, „ves Karolinina“, česky nej bývá obvykle takové, které se nehodí prve Karolinow (1846), až 1924 Karolín. k jiným účelům, tedy takové, které je Pojmenován po Karolíně hr. z Lamberšpatně rostlé. Podobně význam „hrbo ka, majitelce panství. CV —; Prof —. latý“ a „zbijač sis w grudy“ — rostliny Karolínka 1 Vytvořena jako nová rostou špatně tam, kde je hrudovitá obec 1945 vynětím z Nového Hrozen půda. kova, 18 km východně od Vsetína. Slovotvom ě bychom však jm. Kar 4 Karolínka, na Karolínku, za Karo pentná bezprostředně z kořene krplínku, obyvatelské jm. Hutařé, adj. kanevyložili. Mezistupněm je předpoklá rolinský i hutarský. 5 Z původního dané substant. *krpqt, k němuž adjek Karolinina Huť, něm. Charlottenhútte, tivní odvozenina příponou -una. Jméno po r. 1945 utvořeno jednoslovné Karo má polskou střídnici za r a rozloženou línka. Tento název žil již dříve v li nosovku: *krpqtbna-+ Karpentna! Kar dové mluvě jako název tamní huti. pentná. Substant. *krp?t by bylo vzác CV - . ným slovotvorným reliktem. CV —; Karpentná 1 Ves 8 km sz od JabProf —. lunkova; Sl. 2 1619 vsi Karpentnej, SA Karviná 1 Město v Těšínsku; nyní VI, 97; 1647 Karpentna, Urbář 38; 1736 Karviná-Doly; Sl. 2 1331 von Karwin, a 1808 Karpentna; 1881 Karpentná, in deutscher Sprache Amolssdorff, LisKrpetná; 1894 Karpentna, Karpentná. tinář Těšínská, 43; 1447 Carwin, Gr-M 3 P. těšínské komory. Ces. a pol. II, 563; 1450 Karwinu (4. p.), Listinář 5 Při výkladu vycházíme z kořene Těšínská, 207: 1595 na Karvinej, LSA *fe‘brp-/*krp-, tkvícího nejen v pol. kar20; 1688 in pago Carvina, VB 593; 1736 pič si$ „zbijač si? w bryly, grudy (o ziea 1808 Karwin; 1885 Karvín (Semberom i)“ (F. Slawski, Etym. slow. jsz. polsva mapa); 1894 Karwin, Karviná; 1917 kiego II 84), v jihopol. nářečním kcrKarwin; 1924 Karvinná. 3 P. Karviná. petny, karpqtny „hrbolatý, na hroudy Přip. se 1305. Zámek; far. kostel (již zmrzlá (půda)“, nýbrž i v čes. krpět, 1447) sv. Petra z Alcantary. R. 1776 příjm. Krpata, Krpálek (Machek Etym. objevena ložiska uhlí a 1785 zahájena slov. 237; Bartoš Dial. slov. mor. 166; jeho těžba. Ještě na počátku 19. stol. Gregor, Slovník nář. slavkovsko-bučobyla Karviná vsí. Po připojení několi vického, Praha—Brno 1959, 82) a v rus. ka obcí bývalá Karviná byla nazvána korpať (Vasmer REW I 633-634). Pů Karviná-Doly, kdežto bývalý Fryšták vodní význam kořene řcarp byl „špatně Karviná-Město. Pol. a čes. růsti, býti zakrnělý“ . V přilehlých dia 4 Karviňók, karvinsk’i, fem. -ňsko. 384
O nářečí viz Adolf Kellner, Východolašská nářečí I—II, Brno 1946, 1949. 5 M J: příp. -ina n. -inbna od stpol. apelativa karw, karwa, psi. korva. Po zoruhodné je však, že skupina tort tu nemá střídnici ani českou (trat: kráva), ani spisovně polskou (trot: krowa), nýbrž tart charakteristickou pro polská nářečí kašubská ležící na severu Pol ska (viz Nitsch W ybór pism polonistyczych IV 75). V nich doloženo dodnes apelat. karw „vůl“ (v tomto významu užíval slova i Rej z Naglowic), karivine „kravské lejno“ , srov. i pomořanské ka>rviác//kar- (Lorentz Pomoranisches Wörterbuch 365). Jako relikt se zachovává archaické tart i v pol. MJ Karwin, příjmení Karwicki (Brückner Slow. etym. j?z. pol. 221, 271; Bem eker SEW 577). Na Dolní Lužici MJ Karwen < *Karwy. V litevštině korwe „kráva“ . Střídnice tart v našem MJ ukazuje na bližší vztah k oblasti pol ského jazyka, ač vzdálenost od dneš ních polských nářečí se systémovým tart je značná. Věc se dá vyložit pou kazem buď na předpokládanou starší a širší zeměpisnou oblast s tart, nebo na přenesení. SO VIII 137; Prof II 375 (Kravín); Machek Etym. slov. 233; Smilauer PST I 196. Srov. Bravinné, Svinné. V prvním dokladu (1331) se K. jme nuje něm. Am olssdorf „Amoldesdorf, ves Arnoldova“ ; o OJ Arnold viz Arnoltice. Vzhledem k několika jiným místům ve Slezsku, u nichž zapsána v raných dokladech vedle sebe jména domácí a německá, musíme i zde před pokládat původní dvoujmennost. Okraje Karvinská zasáhla něm. kolonizace z prostorů vých. od Ostravy a z vých. Hlučínska. Srov. i Svinov/Schönbrunn. 6 Jindřichův dvůr, Propadlý dvůr, Hranice, Jáma Barbora/Szyb Barbory, Jáma Františka/Szyb Franciszki, Jáma Gabriela/Szyb Gabrieli, Jáma Hlubina/ Szyb Gleboki, Hoheneggerova jáma/ Szyb Hoheneggerów, Janská jáma/Szyb 25
Jana, Na grobli, Na křemenci, Sovinec /'Sowiniec, Nový York. Kasaný 1 Dříve osada, nyní místní část obce Ujčov, 8 km jv od Bystřice n. P. 2 1846 Kassan; 1872 Kasan, Ka saný; 1893 Kassan, Kasan; 1915 Kas san, Kasaný. 3 P. Bystřice n. P. Ves vznikla na poč. 19. stol. Ces. 4 Ten Kasán, na Kasán, Kasaňák, kasanské (Lískovec). 5 Jak uvádí Tenora ve VM-Bystřice n. P. 112, jsou Kasaný nazvány podle trati U Kasána, připomínané již 1754. Snad je traťové jméno pozůstatkem názvu nějakého sídla se jm. Kasaný: akuzativ pl. k OJ Kasan, původně činitelskému jménu odvozenému ze slovesa kasaü „schür zen“, srov. Trhán k trhati. Svoboda StčOJ 157; CV 268 (bez); Prof V 576 (Kasanice). 1. Kasárna 1 Osada obce Mramotic (Znojemsko). 2 1846 Kaserne, Kasarňa; 1872 Kassem, Kasárna. 3 P. Přímětice. Založena kolem 1820 při hos podě u císařské silnice. Ces. 4 Ta Kasárna, z Kasární \-ě. 2. Kasárna 1 Samota u Markvartic (Telečsko). 2 1893 Kasemwirtshaus, Kasárna. 3 Samota vznikla při křižo vatce silnic při hlavní silnici jihlavskoznojemské. 5 Něm. Kasemwirtshaus „kasáren ská hospoda“ . O MJ: z apelativa ka sárna, něm. Kasseme (z franc. caseme), které značí nejen budovy k stálému ubytování vojáků, ale (hanl.) ubytovny pro dělníky, sezónní zaměstnance apod. CV 268 (bez); Prof - . Kasařov 1 Dříve hrad u Prusinovic (Holešovsko) na kopci Hrádku. 2 1522 na hradu pustém Kasařově, ZDO XIX, 47, ed. 5 Zatím nejasné. Zkomoleno z *Kozárov? Nebo souvisí s kasati se „sich rüsten“ (viz Kasaný)? CV —; Prof —. Kaschnitzberg, viz Kašnice (Osoblažsko). K a s c h n i t z f e l d , viz Kašenec. Kašava 1 Ves 9,5 km ssz od Vizo 385
do Čech, Čechák, české (Klobouky). vic. 2 1446 Kassawa, ZDO X, 415; 1548 ves Kassawu (4. p.), ZDO X XV , 97; Jm. Cechy je pozoruhodnou stopou po 1671 Kassawa; 1672 Kassawa, Děkan, původním obyvatelstvu přišlém z Chru dimská. Za dob Herbenových bylo jm. matr. holešovská; 1718 Kaschawa; 1751 Kaschowa (!); 1846 Kaschawa, KašaCechy živé (Herben, Brumovice). 5 Ná wa; 1872 Kaschawa, Kašava. 3 P. Lu zev podle dvorního komisaře Antonína kov. Far. (fara 1760 obnovena) kostel Kaschnitze z Weinberga. Viz předchá zející i následující heslo. 6 Certovec sv. Kateřiny. Ces. 4 Ta Kašava, na Kašavu, z Kašavy, (mlýn). 0 Kašav’e, za Kašavú, Kašav’ané, ka2. Kašnice 1 Dříve samostatná obec, šavský. 5 Zatím nejasné. ČV 201 ke nyní osada vsi Bohušova (Osoblažsko). kaše „významu nejasného“ . V. Machek Enkl. 2 1846 Kaschnitzberg, původně (Česká a slovenská jm. rostlin 11; Na Hoditzberg; 1872 Kaschnitzberg; 1921 še Valašsko 12 [1949], 130-131) upo Kašnice, Kaschnitzberg. 3 P. Rudoltizornil, že v rostlinných jménech z blízké ce. Osada založena 1785 parcelací dvo Rusavy jsou zjevné prvky ukrajinské. ra. Něm. Pozoruhodné je, že se v povodí Dněs5 Ves se jmenovala původně Hoditz tru setkáváme s hydronymy Rusava berg „kopec Hodicův“ (podle feudální 1 Kašava a též Tmava/Temava (souse ho rodu, který držel panství od 1630. dící s Kašavou) — ale to bývá častý Název utvořen analog, ke starým něm. název). Vzhledem k čes. MJ Libchava, MJ na -berg); krátce později přejme Maňava, Zákava k OJ Lib, Maň, Zák nován podle dvorského komisaře An (viz Prof s. v. a Svoboda StčOJ 27) tonína Kaschnitze z Weinbergu na bylo by možno pomýšlet i na OJ Kaš, Kaschnitzberg; 1921 česky analogicky které palatál. protějškem k OJ Kach, Kašnice. Viz též Kašenec. o němž viz Kachnovice. Prof II 211 K ašpárkovice 1 Dříve osada obce, (Kašov). 6 Janůvky (zaniklá ves, v. t.), nyní místní část osady Dolní Suché Kopná, Panáčov, Sobolica, Zápač. PJ (Karvinsko); Sl. 2 1808 Kasparkowitz; Vlčí jámy, Na kněžské. 1885 Kašpárkovice; 1894 KaszparkowiKašenec 1 Ves 15 km jižně od Mo ce; 1906 Kasparkowitz, Kašpárkovice; ravského Krumlova. 2 1846 a 1872 1924 Kašpárkovice. 3 P. Dolní Suchá. Kaschnitzjeld, Kašenec; 1881 Kašinec. Osada založena 1788. Ces. 3 P. Miroslav. Založen 1785. Něm. a 5 MJ: analogická příp. -ouice k OJ čes. Kašpárek, deminutivu k OJ Kašpar. 4 V okolí se obecně říká obci KašNázev osady podle těšínského měšťana nik. 5 Ves pojmenována po dvorním Tomáše Kašpárka, majitele panství. komisaři Antonínovi Kaschnitzi z Wein CV - ; Prof V 578. berga, který založil i dvojí ves KašniKateřina Svatá, nyní jen Kateřina ce a Vinohrádky nad Zabovřeskami. 1 Ves 4,5 km jz od Blanska. 2 1729 ex Něm. Kaschnitzjeld „pole Kaschnitzopago 5. Catharina, Matr. v Cebíně; 1846 vo“ . CV 266. Viz níže. Sankt Katharain, Swaté Kateřiny; 1872 1. Kašnice 1 Ves 2 km východně od Katherein, Svatá Kateřina. 3 P. Kuřim Klobouk. 2 1846 Kaschnitzdorf; 1872 a Rájec. Ves vznikla kolem kostelíka Kaschnitzdorf, Kašnice; 1885 Kasch sv. Kateřiny (vystavěn na konci 15. stol. kolem 1469) a náležela do 1868 nitz, Kašnice. 3 P. Klobouky. Založeny jako osada k obci Sebrovu. Ces. 1786 na místě parcelovaného dvora a osídleny evangelíky z Chrudimská. Ces. 4 Kateřina, do Kateřiny, v Kateřině, za Kateřino, Kateřiňák, kateřinské. 4 Ta Kašnice, Kašničák, kašnické. Velmi arch. (dnes již neživé) Cechy, 5 Víska nazvaná po patrociniu pozoru 386
hodného pozdněgotického kostelíka. Jméno Kateřina zdomácnělo v našich zemích již před Karlem IV. Kult sv. Kateřiny (a tím i jméno samo) přinesl asi olomoucký biskup Zdík ze svých cest do Orientu: jméno je uvedeno k 1137 v kalendáři olomouckém; k r. 1134 je jm. K. doloženo v dvojpatrociniu známé znojemské rotundy (kaple P. Marie a sv. Kateřiny, od 1287 jen sv. Kateřiny). Z Moravy se OJ K. šířilo do Cech. Kolem 1200 je doloženo při kapli na Tetíně. Od pol. 13. stol. se sv. Kateřina dostala mezi patrony olomouc ké diecéze (25. XI.) a posléze se stala světicí lucemburské dynastie. Viz po drobněji K. Doskočil, LF 85 (1962), 136 až 151; CV Prof II 212-213; ZMK IV 82. 6 PJ Kněží hůrka. 1. Kateřinice 1 Ves 5 km sv od Příbora. 2 1389 Katherendorff, Lechner I, 15; 1408 super villis Katherzincze . . . , Lechner I, 25; 1505 nad Katerziniczi, DM VI, 26; 1672 Katerzinicz, Děkan, matr. ostravská; 1718 Kattendorff; 1751 Kattendorf; 1846 Kattendorf, Kateřini ce; 1872 Kattendorf, Kateřinice. 3 P. Nelhuble. Přip. se 1358, byly lénem bis kupství. Ces. 4 Ty Kateřinice, Kateřiničane, kateřynsky. Hanl. Kačice. 5 MJ nejprve 1389 Katherendorff, počeštěním 1408 Kateřinice, 1505 Kateřinice (sg.) a 1672 pl. podle patronymických MJ na -ice. Něm. Kattendorf zkráceno z *Katharinendořf „ves Kateřinina“ . 6 Luhy. 2. Kateřinice 1 Ves 9 km sz od Vse tína. 2 1505 Katherzinicze, ZDO XVI, 67; 1535 ves Katherzynicze, ZDO XXIV, 4; 1670 Kateržinicze; 1718 Kateržinitz; 1751 Kateržinitz; 1846 Kateřinitz, Kate řinice; 1872 Kateržinitz, Kateřinice; 1893 Kateřinitz, Kateřinice. 3 P. Vsetín. Ces. 4 Ty Kateřinice, Kateřinčané, kate řinský. 6 Na vrtaném, Nad březinami, Nad Klokočovém, Poborov, Požařiska, Skočov, U Hučíků, U Krajčů, U Kulíš ků, U Mařáků, U Valů, V Javořině, Zubíkov. 25*
3. Kateřinice 1 Kdysi ves, která sply nula s Halenkovicemi (Napajedelsko). 2 1846 Kateřinice; 1906 Kateřinice. 3 P. Napajedla. Ves vznikla v 18. stol. 4. Kateřinice 1 Zanikly u Rajnochovic (Bystřičko p. H.) v trati Kateřin sko. 2 1390 villas desertas . . . Katheindorf . . . in districtu Gelczensi, CDM XI, 608. 5 Jediný doklad 1390 německý Katheindorf < *Katherindorf „ves Kateři nina“ . # MJ: příp. -ice k ženskému OJ Kateřina; o něm viz Kateřina Svatá. CV 83; Prof V 580. Kateřinky 1 Dříve samostat. město, nyní část města Opavy; Sl. 2 1805 Katharain; 1835 Katherein; 1835 Kathareindorf, Kateřinky, Catal. cleri; 1894 Katharein, Kateřinky. 3 P. opavské ko mory, Stítina, opavských minoritů, města Opavy, opavských johanitů, Klimkovice, Melč, slezských stavů. V mís tech nynějších Kateřinek stávala pů vodní Opava. V 2. pol. 14. stol. tu byl statek Romslov, 1417 se jmenuje kostel sv. Kateřiny. Sídliště bylo opav ským předměstím. Podle Praska 400 vznikly Kateřinky na místě starších osmi sídlišť, z nichž jedno se jmeno valo Na Ganzovci, Ganzovec, kteréžto jméno bylo přisuzováno i Kateřinkám. Počet obyvatelstva se rozmnožil po r. 1742, kdy se přistěhovalo mnoho obyva telstva z pruského záboru Slezska. Sa mostatná obec se jm. Kateřinky vznikla až na sklonku 18. stol. Ces. 4 Katerajn, do Katerajnu, Katerajnscy, Katerajňacy, katerajnsky (Malé Hoštice). 5 MJ podle patrocinia kostela, viz sub 3. O jm. Kateřina viz Kateři nice. Příp. -k y analogická. Dočasné jm. Ganzovec (v. t.) po opavském měš ťanu Gansovi, majiteli jednoho z osmi dvorů, jejichž sloučením Kateřinky vznikly. Podobně i blízký Palhanec (v. t.) byl nazván po opavském měšťanovi Paulu Heymovi (Prásek Troppauer Zei tung 3. IV. 1884 [č. 78], viz Palhanec). Něm. Katharein by ukazovalo na starší 387
čes. ‘ Kateřin s přivlast. příp. -ín. CV —. K a t h e r e i n , viz Kateřinky. K a tov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Křižínkov, 6 km sv od Velké Bíteše. 2 1415 villam Kaťhow, ZDB X, 101; 1504 Katow, ZDB XVII, 65; 1674 a 1718 Kadow; 1720 Katow; 1751 Kattow; 1846 Kattow; 1872 Katow, Ka tov. 3 P. Kuřim. Čes. 4 Katov, vo Katově, Katovák, katovské. 5 M J: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kat, to z apelat. kat „Henker“ . Prof II 214, V 561, 624 (Katús); ČV 82 (ke Kad-ov. Omyl). K a t t e n d o r f , viz Kateřinice. K a t z e n d o r f , viz Lhota Starojická. K a u t h e n, viz Kouty. K avriánov 1 Dříve osada, nyní míst ní část obce Saratic (Slavkovsko). 2 1846 Cawrianow, Kawrýanow, 1872 Gawrianow, Kavrianov. 3 P. Saratice. Osada založena 1787 parcelací šaratického dvora. Čes. 5 Osada pojmenována podle guberniálního rady Ludvíka hr. Cavrianiho. ČV 267. K a w a r n , viz Kobemo. K belka 1 Zaniklá ves v okolí Luk nad Jihlavou (Jihlavsko). 2 1585 tvrz a ves Lauky . . . s pustou vsí Kbelkau, ZDB X X X , 192. 5 M J: buď přivlast. příp. -ka k OJ Kbel -í—apelat. kbel „dřevěný škopek širší nahoře než na dně“ n. „sud ve stu dánce“ (Prof V 197), „míra plošná“ (Machek Etym. slov. 197); nebo může být jm. apelativního původu z *Dzbelka, viz Dzbel. ČV - ; Prof II 216-218 (Kbely, Kbelany). K dousov 1 Ves 6,5 km jv od Jem nice. 2 1342 in parochialibus ecclesiis in Kdussow . . . , CDM VII, 391; 1347 in Gdusow, Reg. V, 146; 1351 in Kdusow, CDM VIII, 103; 1492 faráře kdausowskeho, KP VII, 49; 1498 plebanus in Gdausow, ACO 265, f. 91; 1498 fary gdousowske, PB VIII, 41; 1500 v Gdúsově, KP VII, 199; 1514 k faře dausowsky (!), PB X, 102; 1519 ve vsi
388
Kdausowie, ZDB XIX, 17; 1520 z Kdausowa, PB XII, 126; 1602 ves Kdausow, ZDB X XXIII, 56; 1633 a 1671 Gdausow; 1718 Gdassau; 1720 Gdausau; 1751 Gadasau(\); 1846 Gdossau, Kdausow; 1872 Gdossau, Kdousov. 3 P. Kdousov a Po lice. Již 1341 far. kostel sv. Leonharta. Fara byla připojena ke kroměřížské ka pitule, která vlastnila zdejší velkosta tek. Čes. 4 Kdósov/Dósov, do Kdósova/Dósova, Kdósovák/Dósovák, kdósovské/dósovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Kdús, to k základu kde „w o“ , bezpečně do loženému např. v Čechách: MJ Kdyně k OJ Kda, Kdanice k OJ Kdán, Zběšíčky k OJ Kděša, Zdejcina k OJ Kdýka, viz u Prof. s. v. a V 591. ČV 44 (nejasné). 6 Tříletý mlýn. K elč 1 Město 10 km jv od Hranic. 2 1201, falz. z poč. 14. stol., versus Kelecz, CDB II, 352; 1247 in Ghelz, CDB IV, 110; 1251 in Ghelz, CDB IV, 226; 1269 in Kelcz, CDM IV, 27; 1270 circa Gelcz, CDM IV, 36; 1272 apud Ghelcz, CDM IV, 63; 1273 in Keltsch, CDM IV, 75; 1275 de Kelcz, CDM IV, 106; 1282 de Kelcz, CDM IV, 203; 1299 Gelss, CDM V, 112; 1307 de Gelcz . . . de Kelcz, CDM VI, 9; 1377 civitatem Gelcz, CDM IV, 174; 1383 in Kelcz, CDM XV, 231; 1389 in oppido nostro Gelcz, CDM XI, 583; 1390 de Gelcz, CDM XV, 307; 1480 z Kelcze, PO V, 108; 1506 v Kelczy, PO VIII, 23; 1506 farář keleczky, PO VIII, 50; 1531 z Kel cze, PO XV, 157; 1537 z Kelcze, PO XVII, 216; 1562 na panství keleczkem, DM XII, 276; 1577 na předměstí kelecz kem, DM XV, 111; 1627 z Kelcze, Matr. v Opavě; 1633 Kelcz; 1676 Keltsch; 1706 keleczkeho panství, Matr. v Hranicích; 1718 Kolltsch; 1720 Keltsch; 1751 Teltsch(\)\ 1846 Keltsch, Kelcža; 1872 Keltsch, Kelč. 3 P. Kelč. Podle nálezu mincí byla K. již v 11. stol. důležitou komunikační křižovatkou. Již 1247 far. kostel sv. Petra a Pavla. Byl tu bis kupský hrad (pak zámek) a středisko
rozsáhlého biskupského panství. Již v 14. stol. město. Ces. 4 Ta Kelč, z Kelče, keleckej, K elečák; ten Kelčou, na Kelčou, z Kelčou, keleckej, Kelečáci (Komárovice); K elečané (Ratiboř). V místě a v několika okolních obcích výrazné nářečí zv. kelečské s nadměrným ej, ou (třejska, vouz). 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Kelek, Kelec, to z deminutiva k apelat. kel „mohutný zub, Spitzzahn“ : k^lbcb, k-blbkt > klec, klek, gen. kelce, nový nom. kelec/OJ Kelec, Kelek. Morfologickým vyrovnáním *Keleč, do Kelče, v Kelči vznikl nový nom. K elč; srov. Běleč, Jeneč, Teleč/Bělč, Jenč, Telč. CV 90; Prof II 220, V 567; Spal 74; Bartoš Dial. slov. mor. 141. Kly divo kých zvířat byly oblíbeným ochranným prostředkem před démonickým světem, odtud i kel- v OJ. Viz i násl. heslo. 6 K. se skládá ze Starého a Nového města a z Posvátna (v. t.). Valcha (mlýn); PJ Stráž. O PJ viz Kl. Králík, Pomístní názvy na Kelečsku, Opava 1961. Kelčany 1 Ves 3,5 km východně od Kyjova. 2 1365 Gelczan villam cum municione, ZDO I, 917; 1319 villam Kelczany, ZDO VI, 267; 1407 villam Kelczany, ZDO VII, 350; 1417 in villa Kelczany, ZDO IX, 22; 1480 mezi K el čany a Zadovicemi, KP VI, 2; 1480 u Kelczan, PO V, 92; 1482 desátek, který náleží ke Kelčanóm, KP VI, 251; 1503 v grunty mé kelczanske, PO VII, 200; 1718, 1720 a 1751 Keltschan; 1846 Keltschan, Kelčaný; 1872 Keltschan, Kelčciny. 3 P. města Kyjova. V 14. stol. tvrz. Za třicetileté války ves zpustla, před 1788 opět osazena. Ces. 4 Ty Kelčany, ke Kelčanom, v K elčanech, za Kelčanama, Kelčaňák, kelčanský. 5 MJ: z akuz. pl. ke Kelčěné „lidé z Kelče“ srov. MJ Hodolany, Olomučany, Vážany „lidé z Hodonína, Olomouce, od Váhu“ . Spal 47 spojuje jm. K. s kelec „mladá tráva, klíček“, zn. „lidé sídlící na mladé trávě“ . Apelat.
kel „klíček“ je sice i z mor. nářečí do loženo, ale je považováno za pozdní (Machek ES 198, kel 2.). CV 90; Karaá Onomastika 1961, 113—120. 6 Staré Kelčany. Kelčice 1 Ves 8,5 km jižně od Pros tějova. 2 1126 Kelczicze, CDB I, 110; 1258 Ghelziz, CDM III, 262; 1267 de Ghelziz, CDM III, 402; 1672 ex pago Keltschitz, Děkan. matr. prostějovská; 1673 Kelcžitz; 1751 Keltschitz; 1846 a 1872 Keltschitz, Kelčice. 3 P. olomouc ké kapituly. Ces. 5 M J: příp. -ice k OJ Klec, gen. Kelce, o němž viz Kelč. Zn. ves lidí Kelcových. CV 90; Prof - . Kelníky 1 Ves 10 km severně od Uherského Brodu. 2 1372 Colniczi, Li ber negot.; 1497 ves Kelník, ZDO XVI, 35, ed.; 1550 ves Kelníky, ZDO X XV , 242, ed.; 1606 ves Kelníky, DM XXIII, 51; 1609 na Kelnikach, PO X XX VII, 82; 1671 Kelníky; 1718 Cteinimky (!); 1720 Kelnitz (l); 1751 a 1846 Kelník; 1872 Kelník, Kelník, 1885 Kelník, Kelníky. 3 P. Uh. Brod. V 16. stol. tvrz a zvláštní statek. Ces. 4 Ty Kelníky, z Kelník, Kelníčan, kelnícky |-kej, KeVníky, KeVníčané (Ořechov). 5 MJ: akuz. pl. k apelat. *kelník, které mohlo zn. buď „člověk s velkým Špičákem“ (tělesné znaky jsou často motivací jména, srov. příjm. Hlavoň, Nohál, Břuchotá), nebo „ten, který opracovává kly“ . MJ pak zn. buď „ves kelníků“ , nebo Kelníkovy rodiny, neboť jeho východiskem může být i OJ z ono ho apelativa vzniklé. O kel viz Kelč. — První zápis 1372 Colniczi by mohl být čten Kolnici, Kolníky, tj. „ves lidí vy rábějících koly“ , ke stč. kól, gen. kola „kůl, Pfahl“ , což byl důležitý stavební materiál. Srov. Kladníky. Avšak veške ré další zápisy jména mají jen Kel-, které svědčí o vědomém a trvalém spo jení významu s tímto apelativem. Po doba Kol- vznikla buď chybným zápi sem, buď z výslovnosti *kl-, kterou lze na vých. Moravě předpokládat. CV 160 389
(nejasné), dvojí kel: II 201, V seky. Kemn
209 („těžko určití, ježto jest 1. Hauzahn, 2. Halm“ ); Prof 610; Machek ES 198. 6 Pa
hat. Zn. ves lidí K-ových. Něm. Gerhartsdorf „ves Gerhartova“ , zkráceno od 1678 na Gersdorf. OJ Gerhart: sthn. gér „kopí, oštěp“ + harti „tvrdý, sil i t z, viz Kamenička. ný“ . CV 257 (bez); Schwarz 219 (k tomu K epkov 1 Hrad u Heršpic (Slavkov viz sub 3); Prof II 221; DS 3, 59. sko). 2 1497 hradisko pusté Kepkow, 6 Polouveský mlýn/Halbendorfer Müh ZDB XVII, 20. le, Stubenberghäusel, U Moravice/Moh5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Kepek, rahäusel (hospoda). to deminutivum ke Kep, které ze stč. 1. K eř Palačovská 1 Samota dvůr apelat. kep „vulva“. Gebauer slov. stč. u Starého Jičína (Novojičínsko). 2 1935 II 34; Beneš 227; CV - ; Prof Palačovská Keř. K eprtovice, nyní Údolná 1 D říve ves 5 Keř (fern.) je nejasné. Přívlastek 4,5 km jv od Libavé, po 1945 zrTišena. podle obce Palačov v. t. 2 1651 v Keprssowie, Extrakt panství 2. K e ř P o p ů v , viz Popov. kroměřížského; 1676 Geppershaw; 1718 3. K e ř V l č í , viz Wolsgersten. Geppertzau; 1720 Gepertsau; 1751 GeK ešů vka 1 Zanikla u Dolní Lhoty pertzau; 1846 Geppertsau, Geppercowa; (Blanensko), kde je polní trať Kešůvka. 1872 Gepperzau, Keprtovice; 1924 K e 2 V pramenech se neuvádí. prtovice, Geppertsau; od 1948 Údolná. 5 Nejasné. Formou je jm. deminuti 3 P. Libavá. Stávaly již v 15. stol. Osa vem k MJ *Kešová -<■—Kešova (ves, da po r. 1945 zrušena. Něm. lhota); srov. Mikulůvka, Sošůvka. O -ova 4 Něm. Gepdia. 5 Něm. Geppertsau, — -ová viz Hostišová. CV —; Prof —. to z něm. Gebharts-hau „paseka GebK etkovice 1 Ves 10 km jv od Náměš hartova“ . V oblasti Jeseníků význačná tě n. O. 2 1106, falz. z konce 1 2 . stol. skupina něm. MJ na -hau. Do češtiny: Redouici, Kosmas 259; 1672, 1718 a 1751 1651 Kepřov, 1846 Geppercowa, 1872 Ketkowitz; 1846 Ketkowitz, Ketkowice; Keprtovice — vše z německé předlohy 1881 K ytkovice; 1906 Ketkowitz, K etko s analogickými příponami -ov, -ová, vice, Kytkovice; 1915 Kettkowitz, Ketr -ovice. Po 1945 přejmenován na Údolná kovice. 3 P. Mor. Krumlov. Stával tu podle polohy v údolí. CV —; Prof —; hrad. Fil. kostel sv. Kateřiny. Ces. DS 3, 58; Schwarz 135. 4 Ty Ketkovice, Ketkovčák, ketkovKerhartice 1 Dříve samostat. obec, ské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kytka, nyní osada Hořejších Kunčic, 7 km vý po hanácké nářeční změně y > e K etchodně od Dvorců. 2 1448 villa Gerka, K etkovice; zn. ves lidí Kytkových. harticze, Lechner I, 58; 1480 GerhartiV C. Kytín (Prof II 471); CV 90. V sta cze, ZDO XII, 19; 1554 na ves Gerharrém falzu (XII. stol.) nese obec jm. ticze, DM VII, 42; 1678 a 1718 GerssRedovice: OJ Radek (?) a ještě nodorff; 1751 Górstorf; 1846 Gersdorf, minativní -ici. Spíše tu však jde o píGerhartice; 1872 Gersdorf, Kerhartice; sařský (nebo editorský ?) omyl. 6 Ket1893 Gersdorf, Kerhartice, Gerhartice. kovský mlýn, Ketkovická myslivna. 3 P. Karlovec. Něm. Po 1945 osídleny K i e f e r d ö r f e l , viz Borová. z Opavska, Místecká a Vítkovska. K inigsdorf 1 Zanikl na panství buSchwarzovy údaje (219) o dokladu dišovském n. B. v neznámé poloze. z 1292 a o dvojích Kerharticích nejsou 2 Bez dokladu. Stával již v 15. stol., správné. 1581 byl již pustý. 4 Kerhartičan, kerhartický; něm. G%araštof. 5 MJ: příp. -ice k něm. OJ 5 MJ německé, zn. ves Königovu Gerhart, do češ. přejatém i jako K er(k příjmení König) nebo královu (Kö-
390
nig, sthn. kuning — král). ČV —; Prof II 298 (Königs-); Nekuda 97. K i r w e i n, viz Skrbeň. 1. K laderuby 1 Ves 8,5 km zsz od Val. Meziříčí. 2 1398 in Kladrub, Lechner 1 ,14; 1508 na Kladorubech, PO VIII, 111; 1515 lidem našim kladorubskym, PO X, 66 ; 1517 na ves Kladruby PO X, 250; 1539 na Kladorubych, DM IX, 79; 1543 gruntóm našim kladorubskym, DM IX, 178; 1557 na puol vsi Kladoruby, DM VII, 66 ; 1545 tvrze jeho a vsi KZadorub, PO XIX, 211; 1636 z Kladerub, Matr. v Hranicích; 1676 Kladeruby; 1718 Kladerub; 1720 Kladeruby; 1751 Kladruby; 1846 Kladrub, Kladruby; 1872 Kladerub, Kladeruby. 3 P. Kelč. V 15. a 16. stol. tvrz. Ces. 4 Kladruby/Kládo-, do Kladorub, Kladorubjáci, kladrubskej. Hraniční obec kelečského nářečí s nadměrným ej, ou. 5 Do 1515 Kladoruby, 1517 Klad ruby, od 1636 Klade-/Kladruby. 6 Části vsi: Kout, Dúlice, Podchalupí, Hořansko. Stráž, Knéžka. 2. K laderuby nad Oslavou 1 Ves 7 km jižně od Náměště n. O. 2 1368 Cladoruby, ZDB V, 157; 1379 Cladorubi, ZDB VI, 763; 1398 Kladrub, ZDB VIII, 6 ; 1412 Cladruby, ZDB IX, 370; 1508 puol vsi Kladrub, ZDB XVIII, 8 ; 1510 na puol Kladorub, ZDB XVIII, 17; 1672 Kradoruby; 1718 Kladerub; 1720 Kraterub; 1751 Kradrub; 1846 a 1872 Kraderub, Kladoruby; 1885 Kraderub, Kla deruby; 1893 Kraderub, Kladruby; 1906 Kraderub, Kladruby i Kladeruby; 1915 Kladerub, Kladeruby; 1925 Kla deruby nad Oslavou. 3 P. Náměšť n. O. Ces.
4 Kladerube \Kraderube, v Kladerubech, za Kladrubama, Kladerubák, kladerubské. 5 Do 1672 Kladoruby, od 1718 Kladeruby/Kladruby; 1885 a 1906 podle nářečního znění Kraderuby. 6 Vlčí kopec/Heinrichslust (zámeček, název podle Jindřicha hr. Haugwitze), Sedlecká myslivna. 3. Kladeruby 1 Zanikly u Roštění
(Holešovsko), kde je trať Kračiny Kla deruby. 2 1131 Cladorubeh, CDB I, 115. 3 Ves byla 1584 pustá. 5 MJ: akuz. pl. ke *kladorub „dřevo rubec, Holzfäller“ . Podoba Kladoruby vystřídána podobou Kladeruby, v níž e analog, např. podle MJ typu Boleslav, Hoře sedly. Podoba Kladruby byla poci ťována jako spřežka. CV 204; Prof II 226-228 (15X); Schwarz 89; ZMK IV 398. K la d k y 1 Ves 8,5 km vsv od Jevíčka. 2 1320 Roma, Lechner I, 3; 1672 Kladecensis (ecclesia), Děkan, matrika mo helnická; 1720 Rom, Klatek; 1751 Kla dek, Rom; 1846 Rom, Kladek; 1872 Kla dek, Kladky. 3 P. Kladky (biskupské léno). Farní (od 1785) kostel sv. Miku láše. Ces. 4 Kladke, kladecké. 5 MJ: plurál deminutiva ke kláda: kladky. Něm. Klá tek, Kladek z čes. spojení z Kladek vy necháním předložky z. V němč. zvány též Rom: převzato jm. Rom „Rím “ ; srov. Beroun, Benátky. Prof II 225 (Kládí); CV 203. 6 Bělá, Bělisko, Dlou há (myslivna). K ladná 1 Osada obce Kladná-Zilín, 5,5 km ssz od Bojkovic. 2 1376 in villa Cladna, ZDO III, 223; 1551 ves Kladnu, PO XXI, 122; 1601 vsí Kladny a Ziliny . . . v Kladnej, LSA 283; 1670,1718,1720, 1751, 1846 a 1872 Kladna; 1893 Kladna, Kladná. 3 P. Luhačovice. Ves stávala původně v trati Stará Kladná. Ces. 4 Z Kladnej, za Kladnu, Kladňan, kladenský. 5 MJ: adj. klad-bna, zn. ves postavená z klád, u klád apod. Srov. Kladné, Kladno v C. (Prof II 225-226). CV 203 vidí v těchto jménech „ponětí omezení, ohraničení“ a mají zřejmě na mysli zvyk vyznačovat hlavní pomezní kopec kládami (Prásek k 1215 v SA II, str. 5). 6 PJ; Stará Kladná. K ladníky 1 Ves 5 km jjv od Lipníku. 2 1372 in villa Kladnik, CDM X, 161; 1381 de Cladnyck, CDM XV, 218; 1406 villam Kladnycz, ZDO VII, 2; 1437 villam Kladnik, ZDO X 312; 1447 v Klad391
nicziech, PO III 146; 1447 Kladniky, ZDO X, 575; 1672 Kladnik, Děkanská matr. lipnická; 1675 Kladniky; 1718, 1751 a 1846 Kladnik; 1872 Kladnik, Kladnik. 3 P. Bystrice p. H. v 15. stol. tvrz. Ces. 4 Ty Kladniky, z Kladnik, Kladničák, kladnicky. 5 MJ zn. ves kladníků, lidí, kteří rubali klády. CV 223. Prof —. 6 Vidláč (dvůr). 1. K ladoru by 1 Ves 8 km ssz od Bos kovic. 2 1295 Cladrub, CDM V, 29; 1365 Cladruby, ZDO I, 823; 1561 z Kladorub, PO XXII, 196; 1572 v Kladorubach, PO XXVII, 475; 1578 ves Kla doruby, ZDO X X IX , 56; 1674 Klado ruby; 1718 Kladeruby; 1718 ex pago Kradorub, Matr. v Svitávce; 1720 Kladerub; 1751 Kraderuby; 1846 Kradrob; 1872 Kradrob, Kraderoby; 1924 Klado ruby. 3 P. Letovice. Ces. 4 Klad(e)robe \Krad(e)lobe, -robák | Kraderobčák, krad(e)lobské. Metateze r/l podobná nářečnímu levorvér. 6 An dělka (hospoda), viz tam. 2. K ladoru by 1 Zanikly u Žebětína (Brněnsko), kde je trať V Kladorubech, Nekuda 59. 2 1306 Cladrun circa Zebetyn, CDM V, 194; 1330 Cladrun, CDM VI, 400. 3 Ves zpustla mezi 1467 až 1480. | 3. Kladoruby 1 Zanikly v okolí Kva síc (Kroměřížsko). 2 1131 Cladorubeh, CDB I, 115; 1365 Cladruby, ZDO I, 823; 1406 in villa Kladruby, ZDO VII, 254; 1437 Kladruby, ZDO X, 213; 1490 na Kladoruby, ZDO XIII, 23; 1571 ves Kladoruby, ZDO XXVIII, 55. 3 Ves zanikla jižně od Nové Dědiny, kde je trať Na kostelíku; 1480 pustá, Neku da 59. f 4. K ladoruby 1 Zanikly u Samotíšek (Olomoucko). 2 1131 Cladorubech, CDB I, 115; 1256 in Cladorub, CDM III, 234. 5 Viz Kladeruby. 1. K lajd ovka M alá 1 Sam ota u Líšně. 2 1893 Klein Kleijdofka, Malá Klajdůvka. 2. K la jd ov k a V elká
392
1 Sam ota u K a
nic (Brněnsko). 2 1935 Velká Klaj dovka. 4 Na Klajdovku, za Klajdovkó, klajdovské. Pro Malou Klajdovku: Klajdůvka (Líšeň). 5 MJ: podle příjm. nebo přezdívky majitele hostince Klajdy příp. -ovka; srov. jm. továren, budov, statků typu Klamovka, Palmovka, Svermovka. Klajda zn. „kdo se klátí, šou rá při chůzi“ ke slovesu klajdat se „šourat se“ (PS II 112). CV —; Sáňka 86. 1 Samota u Blanska. 1935 Klamovka (továrna). 5 Osada, která byla postavena kolem továrny založené r. 1855 Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem, byla na zvána po zakladateli. Z dvouslovného Clamova továrna, osada —>■ Klamovka. Srov. Klajdovka. K l a n t e n d o r f , viz Kujavy. K lá rk y 1 Dříve osada, nyní místní část obce Suchdol, 4,5 km jižně od Ko nice. 2 1793 Klarendorf, Klarek; 1846 Klaradorj; 1872 Klarsdorf, Klárky. 3 P. Suchdol. Ves založena 1785. Ces. 5 Něm. Klaradorj. Ves nazvána po dle členek řádu sv. Kláry, jejichž olo mouckému klášteru statek náležel. CV 266. K lášterec 1 Ves 8 km západně od Šumperka. 2 1351 Claustrellum, CDM VIII, 80; 1405 z Klasstercze, KP I, 130; 1447 ad bona Clastercze, ZDO X, 594; 1464 Classterzecz, ZDO XI, 61; 1489 pod Kláštercem, LSA 81; 1510 ves Klassterzecz, ZDO XVII, 19; 1569 pod ves Klassterecz, PO X XVII 58; 1677 Klosterle; 1718 Closterle; 1720 Klosterle, Klassterecz; 1751 Cloestrl; 1846 Kloesterle, Klassterec; 1872 Klosterle, Klášterec. 3 P. Zábřeh. V pol. 14. stol. tu byl založen benediktinský klášter Janua vitae sanctae Mariae, jenž za nikl v 2. pol. 15. stol. Far. kostel Zvěs tování P. Marie. Ces. 4 Do Klášterce, Klášterák |-čák, kláš terské (Bartoňov), klášterecké (Bohutín). 5 MJ: deminut. ke klášter, to ze střhn. K lam ovka
2
klášter < sthn. klostar < lat. claustrum, ke claudo „zavírám“ . Deminutivum 1 v latinském 1351 Claustrellum, i v ně meckém (od 1671) Klbsterle. Ves nese název po výše uvedeném klášteru. CV 201; Prof II 231-232; Machek ES 200; Beranek 78; Kluge EWD 11 309. Klatovec 1 Ves 13 km zsz od Telče. 2 1386 to tam villam Klatowetz prope villam Bykowecz, ZDB VII, 402; 1398 in villa Klatowecz, ZDB VIII, 216; 1406 z toho zboží Klatovce . . . v Klatovci, KP II, 25; 1437 villa Klatowecz, ZDB III, 401; 1448 villam Clatowecz, ZDB XII, 830; 1512 na ves Klatowecz, ZDB XVIII, 29; 1678 Klatowecz; 1718, 1720 a 1751 Klatowetz; 1846 Klatowetz, Klatowec. 3 P. Studená. Ces. 4 Klátovec, o Klátovci, za Klátovcem, Klátovák, klátovskej. 5 MJ lze vyložit dvojím způsobem. 1. Od příjm. Klát příp. -ovec „patřící Klátovi“ ; tak se dosud na vých. Moravě tvoří PJ (Janoškovec, Staňkovec apod.). Příjm. Klát je z apelat. klát „Knittel, Stock, Klotz“ , Gebauer Slov. stč. II 41. Tak i Prof II 232—233 u hesla Klatovy. 2. Přímo z apelat. klát, a to z adj. hiá tový; příp. stejná jako v MJ Březovec, Duhovec, Habrovec. K tomuto výkladu se pro naše MJ na rozdíl od českých Klatov kloní i Profous na uvedeném místě, dovolávaje se názoru Prusikova v Suma vanu 1895, kde Klatovy ke klát „pařez, špalek“ . Domněnka, že v našem MJ má apelat. klát význam „špalkový úl“ (celkem blízko leží Brtnice!), je vyloučena tím, že klát v tomto význa mu je doložen teprve z doby celkem nedávné, a to jen pro Slovensko a vých. Moravu. Staročeské doklady chy bějí. 6 Plániště. 1. Klečany 1 Zanikly u Velké Bíteše, kde je trať U klečanských hranic (u Košíková je myslivna Klečany, Nekuda 147). 2 1629 i s Klečany, ZDB X X X V II, 28, edice. 2. Klečany 1 Zanikly u Nedvědice (Tišnovsko), kde je samota Klečany.
2 1349 de Cleczan, ZDB I, 24; 1437 in villa Kleczani, ZDB XII, 202; 1494 dvůr v Kleczanech, KP VII, 77; 1893 Klečany (samota). 3 Pemštejnská vrchnost skoupila 1621 selské statky, zrušila ves a založila tu dvůr. 5 MJ: z akuz. pl. k apelat. klečené „lidé bydlící v klečích n. v klétcích“ . Vý klad z apelat. kleč „kosodřevina, zakrslé stromoví, Knieholz“ je pochopitelný jen tehdy, znamená-li malé, zakrslé stro moví vůbec, nikoli jen horskou kleč. To je však nejisté. Dáváme proto před nost pojetí druhému: k stč. klétka „hli něný dům, Erdhutte“ , srov. v C. Klecany, které Prof II 234 spojuje se stč. kletcě „lidé bydlící v kleci n. ohrazení klecí“ , Spal 85 však s klétt „dům“ (při pomíná i pol. kleta „barabizna, chajda“ , MJ Kleczany, Kleczano; stsl. klětbca). CV 201 („křivý strom“ ). Šmilauer PST I 177. Viz Kletné a násled. heslo. Klečůvka 1 Ves 6 km západně od Vizovic. 2 1397 villam Klyczowka, ZDO VI, 704; 1672 Kleczuwka, Děkan. matr. holešovská; 1718 a 1751 Kleczuwka; 1846 Kletschuwka, Klečuwka; 1872 Kle czuwka, Klečůvka; 1885 Klečuvka, Catal. cleri; 1893 Klečufka, Klečůvka. 3 P. Klečůvka (do 1662 nál. k panství lukovskému). Zámek. V 1. pol. 19. stol. papírna. Ces. 4 Klečůvka, na Klečůvku, Klečuv’an, klečůvský. 5 M J: deminutivum ke *KIečová, to buď z adj. klečová (tj. ves, stráň) k apelat. kleč n. klět, stč. klét-, o kterém viz Klečany (srov. Bobrová/ Bobrůvka, Habrová/Habrůvka, Zubrová/Zubrůvka), nebo je východiskem jména původní posesívní Klíčová (tj. ves, lhota), srov. 1397 Klyczowka; pak by základem bylo OJ Klíč <—apel. klíč „Schlússel“ , srov. OJ Klička, Klika u Svobody StčOJ 199. *Klíčova změně no na adjektivní Klíčová (o tom viz Hostišová), to dále deminutivizováno na Kličůvka; srov. častá jména na -ová na Vizovicku a deminutivní Mikulůvka -ť— Mikulova lhota. K záměně Klič- na 393
Kleč- mohlo dojít přikloněním význa mu k zřetelnějšímu kleč-. Výklad z Klíčje však oslaben tím, že na vých. Mora vě bychom i v dokladu z 1397 čekali Kluč. Snad je proto třeba vyjít ze stě. adj. klčný, mající varianty kl’učný, klíčný, zn. „býti schopný, vhodný“ (Ge bauer Slov. stě. II 43), takže Kličúvka i Klečůvka by byla deminutiva k adj. Klčová, Klíčová, tj. „na vhodném místě postavená ves“ . CV 201 (ke klek- „kři vý strom“). 6 Kněžkuty. K l e i n B r e s s e l , viz Vraclávek. K l e i n E l l g o t h , viz Lhota Dolní. K l e i n G l o c k e r s d o r f , viz Klokočůvek. K l e i n G r i l l o w i t z , viz Křidlůvky. K l e i n H e i l e n d o r f , viz Postřelmůvek. Klein Hermsdorf, viz Heř mánky. K l e i n H e r r l i t z , viz Heraltice Malé. K l e i n H o s c h í i t z , viz Hoštice Malé. K l e i n J e s t ř e b i , viz Jestřebíčko. K l e i n K a r l o w i t z , viz Karlovice Malé. K l e i n K r o s s e , viz Kraš Malá. K l e i n K u n t s c h i t z , viz Kunčičky. K l e i n L h o t a , viz Lhota Malá. K l e i n M a r i a z e l l viz Mariacel Malá. K l e i n M o h r a u , viz Morava Malá a Morávka. K l e i n N e u s t i f t , viz Sady Nové Malé. K l e i n N ě m č i t z, viz Němčičky. K l e i n O l b e r s d o r f , viz A l brechticky. K l e i n O l k o w i t z , viz Oleksovičky. K l e i n P e t e r s d o r f , viz Vražné. K l e i n P e t e r s w a l d , viz Petřvaldík. K l e i n P o i d l , viz Podolíěko. K l e i n R a s e l , viz Ráječek. 394
K l e i n S e e l o w i t z , viz Zelovice. K l e i n S t o h l , viz Sťáhle Malá. K l e i n S t u d n i t z , viz Studénky. K l e i n T a j a x, viz Dyjákovičky. K l e i n T e s s w i t z , viz Dobšice. K l e i n T r i e b e n d o r f , viz Třebařov Malý. K l e i n W a l l s t e i n , viz Valštejn Malý. K l e i n W i i r b e n , viz Vrbno Malé. K l e i n e Z e i l e , viz Cejl Malá. K lem entice 1 Dříve osada Tasova, nyní osada obce Kamenné (Velkomeziříčsko). 2 1846 a 1872 Klementitz, Klementice. 3 P. Budišov. Založeny 1799. Ces. 5 Osada nazvána podle syna majitele velkostatku Klementa rytíře Stettenhofena. Příp. -ice analogická. CV 268 (Kliment); Prásek SA IV 1905, str. 28. Klemov 1 Dříve osada, nyní místní část obce Doubravice nad Svitavou (Blanensko). 2 1390 villam Clemow, ZDB VII, 712; 1550 ves Klenow (!), ZDO X X V , 125; 1674 Klemosch (!); 1718, 1720, 1751 a 1846 Klemow; 1872 K lemow, Klemov. 3 P. Černá Hora. Ces. 4 Klemov, do Klemova, Klemovščák, klemovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ *Klem, to zkráceno z Klement? CV 83; Prof V 579. K 1 e n n é na Spálovsku (Nekuda 40) nikdy neexistovalo; je to záměna se šlechtickým predikátem. Klenová 1 Zanikla severozápadně od Českého Rudolce (Slavonicko). 2 1437 super villas . . . Klenowe, ZDB XII, 194; 1464 in Klenowe, ZDB XIII, 12. 5 MJ: adj. ke klen „A h om “ . Všeslovanský základ MJ. V C. Klení, Klenci, Kleneč. Prof 539. Smilauer Příručka I 175; CV - . Klenovice na Hané 1 MěstyS 9 km od Kojetína. 2 1309 de Clynouicz, CDM VI, 30; 1381 Clinouicz, ZDO IV, 14; 1406 z Klínovic, KP I, 160; 1412 vil lam Klynowicze, ZDO VIII, 72; 1482 Klenovští, AC XVI, 247; 1544 mlynář klynowsky, Reg. města Prostějova, 294;
1567 v Klenovicích . . . od úřadu klenovského, Prásek, Organisace, 160; 1590 městečko Klenowicze, ZDO X X X , 73; 1612 na mlejně klenowskym, PO XXXVII, 420; 1615 z Klenowycz, Matr. v Pustiměři; 1633 a 1678 Klenowitz; 1691 parochia Klenouiczensis . . . ex oppido Klenowitz, Děkan. matr. prostě jovská; 1718, 1720 a 1751 Klenowitz; 1846 Klenowitz, Klenowice; 1872 Kle nowitz, K lenovice; 1924 Klenovice na Hané. 3 P. Tovačov. Farní (již 1394) kostel sv. Bartoloměje. Již v 16. stol. městečko. Čes. Za bitvy v květnu 1945 byla obec velmi poškozena. 4 K e Klenovicím, v Klenovicách, za Klenovicama, Klenovčák/(pl.) Klenovčí (Hruška), Klenovsko (trať v Oplocanech směrem k K.). 5 MJ znělo 1309 až 1544 Klínovice, Klinovice: příp. -ovice k OJ Klín, to z apelativa klín „Keil, Falte“ . Zn. ves lidí Klínových. Dnešní podoba doložena od 1482. Vznik la z nářeční podoby *Klénovice s hanác. í > é, to přikloněno ke klen- „A h om “ , odtud i krátké e. Srov. míst. nář. apelat. klének „klínek“. Příjm. Klín, Klí nek. CV 83; Prof II 244 (Klínovice). 6 Ovčín. Klentnice 1 Ves 4 km severně od Mikulova. 2 1332 Glemptitz CDM VI, 438; 1362 in villa nostra Glempticz, ZDB IV, 78; 1414 Klentnitz . . . Glemticz, Bretholz, Das Urbar, 26; 1573 u vsi Klenticzperku, ZDB X X X , 89; 1673 Klendnitz; 1718 Klentnitz; 1720 Klendnitz; 1751 Klentnitz; 1846 Klentnitz, Klentitz, Klentice; 1872 Klentitz, Klent nice; 1881 Klentice; 1885 Klentnitz, Klentnice; od 1958 sg. Klentnice. 3 P. Mikulov. Farní (od 1785) kostel sv. Jiří. R. 1537 byla ves pustá, krátce nato osazena. Něm. Po r. 1945 ves osídlena z kopaničářské Nové Lhoty (Strážnicko). 4 Klentice, do Klentic, Klentičan, klentický (přistěhovalé obyvatelstvo si udržuje své nářečí). Klenčice, do Klenčic, Klenčičák, klenčickej (Sakvice, dolské nář. s ý > ej).
5 MJ doloženo poprvé 1332 něm. Glemptitz, to však adaptace čes. *Klementice: příp. -ice k OJ Klement, Kli m en t Zn. ves lidí Klementových. Při přejetí do němčiny bylo v *Klementice oslabeno nejprve v nepřízvučné slabice e a do souhláskové skupiny -m t- (labiála + dentála) pro snazší výslovnost vloženo p (srov. Lomnice — Lompnitz). Po obnovení zpustlé vsi 1573 nejprve česky Klenticzperk, to bezpochyby na podobením něm. MJ na -berg, pak od 1673 Klentnitz. CV 12; Beranek ON Sudmahrens 85. 6 Nad Klentnicemi zříceniny Sirotčích hradů (Waisenstein a Rosenstein, v. t.). 1. Klepačov 1 Ves 2,5 km jjv od Blanska. 2 1718 Klepacž; 1720 Klepaczow ; 1751 Klebacž; 1846 Klepatschow, Klepačow; 1872 Klepaczow, Klepačov, Klepáčov. 3 P. Blansko. Ves byla 1532 pustá, před 1718 obnovena. Ces. 4 Klepáčuv, do Klepáčuva, Klepáčuvščí, klepáčuvské. V místě hanác. nářečí horské se změnou o > u. 6 Dolní Kle páčov, Klamovský; části: Amoštov, PJ U hrádku. 2. Klepáčov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Sobotín (Šumpersko). 2 1677 a 1718 Kleppel; 1751 Kleppl; 1846 Kleppel; 1872 Kleppel, Klepáčov; 1885 Kleppel, Klepl a Klepáčov. 3 P. Vízmberk. Ves vznikla na konci 16. stol. Něm. Po r. 1945 řídké osídlení se znač nou fluktuací, nedostatek zemědělské půdy. Načas opět i pustá. 5 Obě vsi leží v místech, kde je pro kázána německá kolonizační činnost. Bylo by proto možno vyjít ze sthn. klep „předhoří, horský výběžek“ , pře jatému do sthněmč. ve 14. stol. z ho landštiny, kde klippe téhož významu. Obě vsi leží v horských oblastech, K. 2 přímo pod úpatím hlavního jesenického hřebenu, K. 1 pod vyššími oblastmi Drahanské vrchoviny. U K. 1 však není vyloučeno, že pů vodním jm. bylo české *Klepačov: přivlast. příp. -ov k OJ Klepač „kdo kle 395
pe“ přejaté do němčiny s vynecháním čes. sufixu -ov (1718 Klepacž), srov. Benešov/Benisch, Hluzov/Hleis. U K. 2 stejný předpoklad uplatnit nelze, neboť všechny starší doklady ukazují na něm. klep n. klóppel a čes. Klepáčov zde vy tvořeno zcela analogicky podle jm. K. 1 až 1872. CV 264 (bez). Prof II 239; Kluge EWD 11 308; DS 4, 54 a 8 , 48; souvislost s čes. klep „Falle“ (Prof V 548) nejistá. K 1 e p p e 1, viz Klepáčov. K 1e p s c h, viz Chlebičov. Kletné 1 Ves 5 km jižně od Fulneku. 2 1512 v Klettnem, PO IX, 51; 1520 Kletne, ZDO XVIII, 30; 1523 z Kletneho, PO XII, 162; 1541 ves Kletny, ZDO X X V , 33; 1568 na gruntech mých kletenskich, POp XVIII, 28; 1676 Klátten; 1718 a 1751 K letten; 1846 Klótten, K letnj; 1872 Kletten, K lenty; 1893 Klót ten, Kletné. 3 P. Fulnek. Ves stávala již v 15. stol., Něm. 4 Něm. Kliete. V Kletnej, kletensky/ klečky. 5 MJ: adj. ke klětti „osada chatrčová“. Psi. klět-b je doloženo ve všech slovanských jazycích, v češt. jen ve zdrobnělém kletcě (Gebauer Slov. stč. II 47) významově zúženém na „klec“ z původního „srub, dávný špejchar, zá sobárna“ (Machek Etym. slov. 201) a „domus“ (Spal, Sb. VSP Plzeň 1958, 85; srov. pol. kleta „chajda“). Liewehr ON Kuhlandchens 66—67; Prof II 240 (Kletečná). Viz Kelčany. 6 Názvy tratí byly částečně ještě české. K l e t t e n , viz Kletné. Klevetov 1 Dříve osada, nyní místní část obce Zboňku, 5 km vsv od Kunštátu. 2 1674 ex Klewetow, Matr. v Svitávce; 1683 ex Klebetow, Matr. V Svitávce; 1718 Zbogniek, jinak Kle betow; 1846 Klewetow. 3 P. Kunštát. Ces. Jmenoval se tak díl Zboňku, který náležel k panství kunštátskému. 5 MJ: příp. -ov k základu, který je ve slovese klevetit „pomlouvat někoho, klepařit“ , nář. též klebetit, klebeta, klebetnice „kdo pomlouvá“. Na Moravě 396
se tak často nazývá část návsi nebo (úzká) ulička vedoucí k centru vsi, kde se lidé (obvykle ženy) scházivají, když konají pochůzku po vsi; tedy opak hos tince, prostory uzavřené a určené ve venkovském pojetí pro muže. Ojediněle na Moravě klevetov jako označeni pomlouvačně rodiny: do takovyho klevetova se nevdávé! (Černá Hora); hrů za bylo žit v takým klebetově (Štram berk). CV 83; Prof - . K 1 í č o v i c e, viz Klučovice. Klimkovice 1 Město v Opavsku; Sl. 2 1420 de Clymeczowicz, Kapras II, 10; 1430 v městečku Klymkowiczich, Kap ras II, 12; 1486 Climkowicze, ZDO III, 19; 1526 Konssberg, Gr-M II, 555; 1561 v městečku jeho Klinkowiczych (!), POp K 1; 1570 z Klimkowycz, POp XVIII, 119; 1570 fojtu klimkowskemu, POp X V III120; 1611 k statku klimkowskemu, ZDOp X, 10; 1611 Klingoviensis, Činek 106; 1636 z Klymkowicz, Matr. v Lip níku; 1650 polovici města Klymkowicz, PKr z 1634, 71; 1655 parochia Klimkowicensis, alias in Königsberg, ACO B 12; 1662 od Klinkowicz, Matr. v Lipníku; 1672 ex civitate Climkowicze, Matr. ve Fryštátu; 1674 z městečka Klymkowicz, Matr. v Hranicích; 1720 Königsberg, Klinkowitze; 1736 Königsberg; 1805 Königsberg; 1870 Königsberg, Klinkovice; 1894 Königsberg, Klimkovice. 3 P. Klimkovice. Klimkovice byly patrně vysazeny na město králem Přemyslem II. Otakarem (odtud název Königsberg). V 16. stol. tvrz, 1579 vystavěn zámek. V 15. stol. se Klimkovice řídily právem hlubčickým. Farní kostel sv. Kateřiny. Ces. 4 Ty Klimkovice, do Klimkovic, v Klimkovicach, za Klimkovicami, Klimkovjak, klimkovsky. Klinkovice (Poru bá); v Klimkovicach, Klimkovjani (Třebovice). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Klimek, hypokor. podobě k OJ Kliment. Zn. ves lidí Klimkových. R. 1526 Konss berg, 1655 Königsberg „vrch králův“, neboť původní ves byla vysazena Pře
myslem Otakarem II. na město. V ně mecké lidové etymologii sekundárně k místu lokalizována pověst o něm. králi zvítězivším zde nad Cechy. CV —; Prof II 243. Příjm. Klimek. 6 Část: Lagnov, dříve samostat. ves (v. t.), Me xiko, Na Hýlově, U Jistebníka, U Porubské cesty, Závada. Klingenbeutel, viz Jakartice Pusté a Knybajtel. K l í n o v i c e , viz Klenovice na Hané. Kliplák 1 Dvůr u Opavy; Sl. 2 1736 Klippelshof; 1893 Kliplák. 3 P. řádu německých rytířů (opavská komenda). 5 Dvůr založen 1625—1640 komturem Jiřím Klippelem z Elkershausenu, po němž nazván něm. Klippelshof „dvůr Klippelův“ , česky až koncem minulého století Kliplák univerbizací z dvouslovného spojení „Klipplův dvůr“ , což byl překlad něm. jména. Příponou -ák se ojediněle tvoří PJ též z příjmení maji telů, srov. v Cernotíně Dedušák „kopec, cesta a trať Deduchova“, Mastilák „pol nost Mastilova“ . V prostředí lašských nářečí bychom spíše očekávali příp. -ovec: Kliplovec jako Albertovec, Karlovec, Ganzovec apod. Ale i odtud zná me panščak „panský dvůr“, Dulňak „dolní les“ (Vratimov). 1. Kloboučky 1 Ves 2 km jižně od Bučovic. 2 1351 in Clobuczecz, ZDO I, 223; 1405 villam Clobuczky, CDM XV, 435; 1405 villam Clobuczky prope Budssowicz situatam, ZDVGMS V, 279; 1481 v Klobucžkach, PO V, 144; 1490 vsi Klobuczek, PO V, 242; 1673 Klobaucžky; 1718 Klobaucžek; 1720 Klobutzky; 1751 Klobaucžek; 1846 Kloboutschek, Klobautschek; 1872 Kloboutschek, Klo boučky. 3 P. Bučovice. C. 4 Klobóčky, v Klobóčkách, do Klobóček, Klobóčák, klobócké. 5 Do 1490 není ú > ou. 6 Baračka. 2. Kloboučky 1 Zanikly u Brumovic (Kloboucko), kde je nyní dvůr Rovinky. 2 1250 Bebuc, CDB IV, 194; 1265 de Clobuch, CDM III, 370; 1270 Chlobvch, CDM IV, 34; 1390 Minoris Clobuk ville,
CDM XV, 315; 1412 Klobuczky, ZDO VIII, 173; 1751 Klobaucžky (pusté). 3 Ves náležela klášteru velehradskému a zpustla v 2. polovici 15. stol. 5 Do 1590 jen -ú-. 3. Kloboučky 1 Zanikly mezi Seloutkami a Cechovicemi (Prostějovsko) v trati Klobóčky, Nekuda 59. 2 1373 in Klbvczek, ZDO II, 309; 1437 in villa Klobuky prope Prostanum, ZDO X, 210. 3 1480 byla ves pustá a stál tu jen dvůr. 5 MJ: deminut. k MJ Klobouky, viz tam. CV 83. 1. Klobouky 1 Městys v Brněnsku. 2 1210 (falzum z 13. stol.) in Clobuch, CDB II, 363; 1210 (falzum z 13. stol.) de Clobuk, CDB II, 364; 1237 Clobuk, CDB III, 167; 1298 Klobauk, CDM V, 95; 1349 in Clobuch, CDM VII, 975; 1512 v Klobucziech, PB X, 49; 1529 z městečka Klobuk, PB XIV, 139; 1534 z Klobuk, PB XV, 215; 1535 v měs tečku jejich Klobauczijch, PB XV, 283; 1577 v městečku Homich Klobauczych, PB XXVII, 233; 1577 k městečku Hor ních (!) Klobaukom, PB XXVII, 296; 1581 v Homijch Klobuczych, PB X X IX , 295; 1602 v městečku Homich Klobau czych, PB XXXIII, 60; 1633 Klobauky; 1673 Klobauckh; 1675 z Klobauk, Matr. v Kloboukách; 1670 sousedům klobauczkym, Matriky v Kloboucích; 1718 Klo bauk; 1720 Klobuky; 1751 Ober Klo buk; 1846 Klobauk, Klobauky; 1872 Klobouk, Klobouky. 3 P. Klobouky (nál. klášteru zábrdovskému až do jeho zrušení). Stával tu hrádek (asi u kaple sv. Barbory), po němž se psali na po čátku 13. stol. páni z Klobouk. Již 1298 městečko. Farní kostel sv. Vavřince se přip. 1349; 1784 vznikla reformovaná obec. Zámek. Ces. 4 Klobóky, ke Klobókám, v Klobókách, za Klobókama, Klobóčák, klobóc ké. Hraniční obec hanáckého nářečí. Klobuky, do Klobúk, Klobúčáci (Krumvíř, Kobylí, Brumovice); klobúckej (Morkůvky, dolské nář.). 5 Na rozlišení od Valašských Klobouk sluly Horní Klo 397
bouky nebo Klobouky v kraji brněn klobúk „Helm, Hut“ (u Klobouk 1: páni ském. Do 1534 -u-, pak -au-. 6 Augusz Klobouk měli klobouk v svém erbu; tinov (dvůr), Martinice (za. ves). Části totéž se týká patrně i Klobouček za městyse: Pátlovsko, Příhon, Chaloupky, niklých na Kloboučku). Může být Ohava, Myjavka, Příční strana. i z příjm. Klobúk „ves, sídlo rodiny K l o b o u k y H o r n í , viz Klobou Klobúkovy“, nebo přeneseno apelat. ky 1 . klobúk na označení vrchů, kopců při K l o b o u k y N o v é , viz Klobouky 2. pomínajících svým tvarem klobouky; K l o b o u k y S t a r é , viz Klobou Prof II 247 (Klobouky). Vzhledem k čas ky 2 . tým zápslovan. PJ Klobuky, Klobuk 2. Klobouky Valašské 1 Město v Hra-apod., která označují vršky, lze připus dišťsku. 2 1242 apud Klobuk ad Vagum tit i existenci topografického termínu fluvium, CDM III, 30; 1341 villarum no klobuk „vršek, pahorek“. MJ od tohoto varum Clobuk et Potecz, CDM VII, 357; apelativa nejsou v běloruštině a v ob 1356 oppidi nostri dicti Antiquum Clo lasti bulharsko-makedonské (Smilauer Příručka 178). Ve staré srbštině dolo buk . . . ipsum Novum Clobuk oppidum, CDM IX, 19; 1404 in Klobuk, CDM žen 955 mons Clobuc a Klobučané XIII, 345; 1407 z Klobúk, CDM XIII, (pusté Klitschena Eichler Materialien 473; 1501 v Klobuczych, PO VII, 12; 31). CV 83. 6 Jelenovka, Na baranici, 1515 z Klobuk, PO X, 80; 1517 mýto Na kútech, Na podskalí, Na stráních, v Klobuczych, PO X, 226; 1517 na měs Nad ploty, Ve svršku, Kloboucká pila, tečko Klobuky, PO X, 226; 1518 měs Vlčí potok, Za stráží. Části města: Sychtečko Klobuky, ZDO XVIII, 14; 1522 rov, Zbořisko (prý býv. bratrská mod klobuczkych, PO XII 27; 1522 fojta litebna), Zástodolí, Hodňov, Újezd, 2amého klobuczkeho, PO X X X , 120; 1575 boskreky, Madačov. PJ: Vlčí potok, město Klobuky, ZDO X X IX , 39; 1580 Pod šibenicí. v městě Klobauczych, PO X X X , 120; K l o g s d o r f , viz Klokočov. 1587 z města Klobauk, PO X X X I, 353; 1. Klokočí 1 Ves 4 km západně od 1598 město Klobauky, PO X X X IV , 98; Hranic. 2 1371 Klokoczy, ZDO II, 69; 1633 Klobauky; 1670 Klobauk; 1671 Pa1437 Klokoczie, ZDO X, 116; 1446 Klorochia Klobucensis, Děkan. matr. uher koczie, ZDO X , 417; 1480 Klokoczy, skobrodská; 1718 Klobauck, Klobaukh, ZDO XII, 27; 1612 ves Klokocžj, ZDO Klobauk; 1720 Klobuk; 1751 Klobuck; X XXIII, 63; 1672 Klokocži, Děkan, 1846 Klobauk, Klobauky; 1872 Klobouk, matr. lipnická; 1672 Klockssdorff; 1718 Klobouky; 1885 Valašské Klobouky, Klagsdorff; 1720 a 1751 Klogsdorf; 1846 Wallachisch Klobauk. 3 P. Brumov. Pří Klogsdorf, Klokoczy; 1872 Klogsdorf, chod do původního městečka byl ztížen Klokočí. 3 P. Hranice. Ces. za povodní, pročež 1356 vystavěny 4 To Klokočí, z Klokočí, Klokočáci, v příznivější poloze Nové Klobouky. Obé klokocký. 5 Něm. až od 1672 Klocks městečka 1423 splynula v jedno. Od 16. dorf, 1718 Klagsdorf: první část z čes. stol. město vzkvétalo soukenictvím. názvu, druhá část -dorf i spojovací -sFarní kostel sv. Kříže. Ces. analogické podle hojných něm. MJ typu 4 Klobúky |-uky, do Klobúk, ku KloAmoldsdorf. búkom, o Klobúkoch, za Klobúkami, Klobučané, klobucký. 5 Do 1575 není 2. Klokočí 1 Ves 12 km sz od Tišno ú > ou. O Starých a Nových Klobou va. 2 1235 in Clococh, CDB I, 119; cích viz sub 3. Přívlastek Valašský při 1675 Klokocž; 1695 z Klokoczyho, Matr. dán až 1885 k rozlišení od Klobouk v D. Loučce; 1718 Klokoczy; 1720 Klou Brna. # MJ: pl. ke klobouk, stč. kotz; 1751 Klokocž; 1846 Klokocži; 1872 398
Klokotschy, Klokočí. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 To Klokočí, o Klokočí, za Klokočím, Klokočák, klokocké. 5 Ves se jmeno vala původně Klokoč, jak ukazují do klady 1235 a 1415 (v sg.). • MJ: hro madné substantivum klokočí < klokočbje „Staphylea pinnata L.; keř, je hož narůžovělé květy dozrávají v trojpouzdré tobolky“. MJ ke klokoč nemá bulh., srbch., slovin., pol. a ukraj. V. níže. CV 202; Prof II 248; Šmilauer PST I 178. 1. K lokočov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Příbora. 2 1327 in Glokeschaw, CDM VI, 171; 1400 Klokoczendorf, CDM XIII, 1; 1554 v Klokoczowie, DM VII, 44; 1581 Klokocžow, Urbář hukvaldský; 1672 Klostdorff, Děkan. matr. ostravská; 1676 a 1718 Klokocžow; 1720 Glogesdorf, Klokoczow; 1751 Klogsdorf; 1846 Klogsdorf, Klokocžow; 1872 Klogsdorf, Klokočov. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 Klokočov, Klokočovjane. 5 Němec ky už 1327 Glokeschaw, to z čes. Klo kočov, přičemž č oslabeno na š a -ov přejato jako -au. R. 1400 německy Klokoczendorf — o tom viz Klokočov 2. Obě tzv. Mischname. 6 Petrovský dvůr. 2. K lokočov 1 Ves 3,5 km od Vítko va; Sl. 2 1377 Glogoczendorf, Gr-M II, 487; 1591 W elky Klokocžuow, ZDOp VIII, 19; 1591 ves Welkj Klokocžuow, POp XXII, 28; 1611 Welky Klokocžow, PKr z 1634,150; 1612 Welkeho Klokocžowa, ZDOp X, 20; 1642 z Klokoczowa, Matr. v Opavě; 1655 ecclesiam Klokoczoviensem, ACO B 12; 1720 Gros Klogs dorf; 1736 Gr. Glokersdorf; 1805 a 1835 Gross Glockersdorf; 1894 Gross Glokkersdorf, Velký Klokočov. 3 P. Kloko čov. Zámek a far. kostel sv. Ondřeje. Po 1771 se ves poněmčila. Něm. a čes. 5 Přívlastek Velký až 1591 na roz lišení od sousedního 1591 Malého Klo kočová (dnes Klokočů vek). Něm. už 1377 v tzv. Mischname Glogoczendorf, v němž první část z čes. Klokoč, -en - a
-dorf analogicky podle hojných něm. MJ typu Haukendorf. Až 1720 se obje vuje další něm. podoba Gros Klogsdorf (zkráceno z *Glogoczendorf), od 1736 Glokersdorf (s vloženým -er- podle MJ typu Ditersdorf). 0 MJ: jmenná podoba adj. klokočový (les, háj, místo, kde roste klokočí) k apelat. klokoč, o kterém viz Klokočí. Srov. Bukov, Habrov, Jedlov, Vrbov. CV 202; Prof II 249. 6 Františ kův dvůr/Franzenhof, Hadínkovo/Ottermůhle (myslivna), Na Skrobánkově/ Lerchenfeld, Solastrova valcha/Scholas terwalke. Klokočůvek 1 Ves 6,5 km jižně od Vítkova; Sl. 2 1591 ves Maly Klokocžuwek, ZDOp VIII, 19; 1611 Maly Kloko cžow, PKr z 1634, 150; 1612 Malého Klokocžowa, ZDOp X, 20; 1647 von Klein Glogsdorf, Prásek, Organisace, 277; 1672 Klein Glockensdorff, Děkan, matr. bílovecká; 1736 Klein Glokers dorf; 1805 a 1835 Klein Glockersdorf; 1894 Klein Glockersdorf, Malý Kloko čo v; 1924 Klokočůvek, Klein Glockers dorf. 3 P. Klokočov. Ves se poněmčila po 1771. Něm. 5 Přívlastek Malý na rozlišení od sousedního Klokočová, tehdy zvaného Velký. Německy 1647 Glogsdorf \Klogs dorf, 1736 Klein Glockersdorf — o těch to názvech Klokočov. 0 MJ: deminutivum ke Klokočov (v. t.), doloženo už 1591 Maly Klokocžuwek. O klokoč v. Klokočí. K lopina 1 Ves 8,5 km sv od Mohel nice. 2 1371 Klopywa, CDM X, 118; 1509 z Klopinj, PO VIII, 154; 1512 Klupina, LSA 353; 1547 ves Klopijnu, ZDO X X V , 83; 1552 prodávajíc mi . . . Klopinu, PO XXI, 297; 1551 ze vsi Klopin, LSA 355; 1565 v Klupinách, LSA 356; 1672 ex pago Klopin, Děkan. matr. mo helnická; 1718,1720 a 1751 Kloppe; 1846 Kloppe, Klopina; 1872 Kloppe, Klopina. 1881 Klopiny. 3 P. Úsov. Ces. 4 Na Klopinu, Klopiňák, klopinské. 5 MJ nejasné. OJ *Klopě, k němuž by mohlo být MJ utvořeno přivlast. příp. 399
-ina („Klopova ves“), není doloženo. Od vodit MJ z klop „past“ je obtížné, ne boť od jmen nástrojů se takovým způ sobem MJ netvoří. Názvy Blatiny, Zaječiny atd. mají jiný základ. CV 44 (ne jasné). Prof —. K chlup „Haar“ ? K psi. klop „lávka, Bank“ , (srov. slovin. hydronyma Klop, Klopíce, Klopce u Bezlaje II 103)? K lopotovice 1 Ves 11,5 km ssz od Kojetína. 2 1213 in villa Klopothowich, CDB II, 106; 1223 villam, que dicitur Klopothouichi, CDB II, 245; 1510 v Klopothowiczyčh . . . fojta svého klopotowske(h)o, PO VIII, 252; 1590 ves KIopotowicze, ZDO X X X , 73; 1691 Klopotowicz, Děkan. matr. přerovská; 1718 Kloppotowitz; 1751 Klopotowitz; 1846 Klopotowitz, Klopotowice; 1872 Klopo towitz, Klopotovice. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Za Klopotovicama, Klopotov(i)čák, klopotovské |klopocké. 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Klopota, to odvozeno ze stě. slovesa klopotati „chvátat, řítit se, eilen“ (Gebauer Slov. stě. II 53). Zn. ves lidí Klopotových. OJ Klopot doloženo v pol., kde MJ Klopotów, v. Rospond RKJ — Wroclaw II 49. Kořen klopzvukomalebný, v. Machek Et. slov. 206. CV 83; Prof V 621. K 1 o p p e, viz Klopina. K l o s t e r b r u c k , viz Louka. K 1 o s t e r 1 e, viz Klášterec. K lu čov 1 Ves 6,5 km jv od Třebíče. 2 1351 villam dietám Cluczow, CDM VIII, 78; 1351 in Kluczow, ZDB II, 44; 1437 super Kloczow villa (!), ZDB XII, 394; 1447 v Kluczowye, PB III, 84; 1459 v Kluczowie, PB IV, 55; 1480 v Kluczowie, PB V, 4; 1482 na ves Kluczow, ZDB XV, 48; 1496 na Kluczow, ZDB XVII, 5, 1531 ve vsi Kluczowie, PB XIV, 259; 1531 ze vsi Kluczowa, PB XV, 84; 1550 z Klucziowa, PB X X , 124; 1672 Kluczow; 1718 Klucžiow; 1751 Klitschau; 1846 Klutschau, Klučow. 3 P. Myslibořice. Ces. 4 Klučov, na Klučov, na Klučově, Klučovák, klučovské. 5 MJ: jmenný 400
tvar adj. klučový ke kluč, klučě „klučenina, kopanina“ . CV 83 (ke k l t k —► klk-*- kluk); Prof II 252; DS 4, 56; 13, 107 a 14, 43. 6 Lhotský dvůr; PJ: V kostelci, V rudě, Komorec. Klučovice 1 Zanikly u Bojanovic (Znojemsko), kde je Veský rybník. 2 1342 in dieta villa Klucowitz, CDM VII, 397; 1493 ves celou jménem Klíčovice, ZDB XVI, 206, ed.; 1510 ves ce lou jménem Klíčovice, ZDB XVIII, 34, ed. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kluč, to ze stč. apelativa kVúč „klíč“ . Zn. ves lidí Klúčových, Klíčových. Heslová podoba převzata z nej staršího dokladu, v němž není přehláska u > i, ta provedena r. 1493. Prof II 242 (Klíčov); CV - . K 1 u n c z, viz Chlumec. K lu zo v 1 Osada obce Haňovice (Litovelsko). 2 1622 vsi Klučová, ZDO X X X V , 5, ed.; 1846 Alt Bruenn, Kluzow ; 1872 Klusow, Klusov; 1885 Klu sotu, Klůzow; 1915 Klusow, Kluzow. 3 P. Haňovice. Ves stávala již v 17. stol. Ces. 4 Klozov, do Klozova, Klozovák, klozovské. Velmi arch. (dnes neživé) Starý Brno, do Starýho Brna, Starobrňák. 5 Ves se jmenovala 1622 Klučov (o ná zvu v. t.). Vznikla patrně jako ná hradní osada po zaniklé vsi Dobrní (viz dále). Lidový název Staré Brno (Schwoy: Altbrun) vznikl prý zajíma vým postupem: Staré Dobrní -*■ Staré Brní -*■ Staré Brno; ZM K IV, 263. Dneš ní název Kluzov je podle německé předlohy, ta však z čes. Klučov. Jméno zaniklé vsi vyložíme z adj. dobmý, k subst. dobra (doloženému jako vzácný archaismus ve slovinských nářečích) dobrb |dobrb „wasserreiche Gegend“ . Spojuje se s dbbrb, z čehož bychom očekávali pravidelné debr; po doba dobr se nepřesvědčivě pokládá za výsledek labializace e -*■ o, poněvadž se nepřihlíží k rozšíření tohoto jmenného typu i mimo území Cech. Můžeme před pokládat, že se už v prasl. vyskytovala
dubleta *dábrb nebo *dábrá. Častá jsou slovanská hydronyma Dobrá, Dobraja, nikoli však maskulinum (Dobrý — po tok) nebo neutrum (Dobré — jezero); je proto možné, že adjektiva typu Dobrá přešly na základě lidové etymo logie (významovým zatemněním) k vý znamu „bona“ . Viz Bezlaj, Slavia 1958, 357. Týž důvod byl patrně i při myl ném rozložení adj. dobm ý na do Brní (spojením s Brn-o, B m -íčko). Snad je toto dobra i v MJ Dobrá < Dobrazemica (v. t.). ČV 263 (bez); Prof —. Klužínek 1 Ves 3,5 km sv od Konice. 2 1351 in Cluzin, ZDO I, 199; 1379 Klussyn, ZDO III, 525; 1386 Kluzyn, ZDO IV, 780; 1446 Kluzin, ZDO X, 14; 1591 ves Kluzinek, ZDO X X X , 128; 1605 ves Klužínek, ZDO X XX II, 127; 1638 Klužínek, Reg. správní panství laškovského; 1677 Kluzinek; 1718 Klucžinekh; 1720 Klužínek; 1751 Kloczinek; 1846 Kluschinek, Klužynek; 1872 Kluczinek, Klužínek. 3 P. Jesenec. Ces. 4 Kložinek, z Kložínka, o Kložínku, za Kložínkem, Kložiňák, kložinské. 5 MJ mělo do 1446 podobu nezdrobnělou Kluzin nebo Klužin: přivlastňovací příp. -ín buď k nějakému OJ, které lze spojit s něm. Klaus (z Nikolaus; v. C. Kloušov, Klouzovice, Kloužovy; srov. OJ Kluz u Davídka z Těšínská), nebo s OJ Klúza (deverbativum od klúzati, klouzati). CV 83 (kltz, OJ Kluz + jb). K n a s t, viz Gnast. Knašpice 1 Zanikly někde na pan ství hrušovanském (Jaroslavsko). 2 1349 villam Gnespicz, ZDB I, 16; 1562 vsi pusté . . . Knasspijcze, ZDB XXVIII, 46; 1589 ves pustou Knasspicze, ZDB X X X I, 28. 3 Ves byla již na počátku 16. stol. pustá. 5 MJ zapsáno sice česky, je však z něm. *Knašpitz/Gna-, které má ne pochybnou předlohu v českém nedolo ženém *Gnašovice: příp. -ovice k OJ Gnaš, hypokor. podobě ke Gnant, to particip. pass. ke slovesu gnati, hnáti. Prof V 576 (OJ Hnán), 604 (o příp. -š 26
podobné jako v OJ Staš, Střeš, Laš k vlásti); viz i Zahnašovice. České -šovice přejato do němčiny jako -spitz, např. Malspitz, Urspitz < Malešovice, Cvrčovice. Srov. hluž. Hnašecy: 1241 Gnaswiz, něm. Gnaspitz (Eichler Onomastica Slavogermanica I 48). CV —. K n ě h n i c e , viz Knínice. Kněždub 1 Ves 6 km východně od Strážnice. 2 1501 ves Kněždub, ZDO XVI, 144, ed.; 1617 Knieždub, Stráž nický urbář; 1669 Knieždub; 1718 Kniezdub; 1720 Kneschdub; 1751 Knieždub; 1846 Knieždub, Kněždub; 1872 Kněž dub, Kněžduby; 1885 Knezdub, Knezduby(l); 1893 Kněždub. 3 P. Strážnice. Farní (fara 1773 obnovena) kostel sv. Jana Křtitele. Byly tu velké rybníky. Ces. 4 Ten Kněždub, z Kněžduba, ke Kněždubu, o Kněždubě, za Kněždubem, Kněždubjané, kněždubské. 5 MJ: slo ženo z přivlastňovacího adj. kněž a apelat. dub a znamená knězův, knížecí dub. Pračesky knnqgjb dob-b. Skloňo valy se původně obě části: do Kněžě duba, v Kněžě dubě atd. Posesívní člen původní spřežky ustrnul ve tvaru nominativním (Kněždub, Kněževes v. t.), jindy v genitivním (Buštěhrad), nebo přijal spojovací -o- (Radňoves). Ge bauer HM III-l str. 312. O kněz viz Kněžice. CV 187, 210. 6 Hučláky (mlýn), Zahrad (dvůr). PJ Čertoryje (v. t.), Dolní a Horní rybník, Vlčí. 1. Kněževes 1 Ves 11 km sz od Kunštátu. 2 1416 villam Knyeze Wes, ZDO VIII, 555; 1464 super oppido Olessnicze cum Kniežewesku, ZDB XIII, 181; 1601 ves Kniezowijsku, PB XXXIII, 52; 1674 Knižowes; 1720 Knezowes; 1751 Kniezowes; 1846 Kniežowes; 1872 Knesowes, Kněžoves; 1924 Kněževes. 3 P. Kunštát (ves náležela původně olešnické faře). Ces. 4 Ta Kněževes, o Kněževsi |arch. Kněžovec (mask. i fem.), z Kněžovce, za Kněžovcil-em, o Kněžovci (vo sta rým Kněžovci), Kněžovák, kněžovskej; 401
a Kunštát. Ves konala roboty letovické hraniční obec nářečí česko-moravského. faře. Čes. Kněžoves, kněžovské (Veselka, hraniční 5 MJ je od původu deminutivum obec nářečí hanáckého). 5 Ves se jme k MJ Kněževes, v. t. R. 1751 v neutru novala 1464—1601 Kněževíska I -véska: deminutivum ke Kněževes. 1464 KnieKniežowisko, jakoby příp. -isko ke kně že-, od 1893 Kněžo-. Podle J. Tenory zovo „knězův“ . CV 2 10 . Kněžice 1 Ves 15 km jjv od Jihlavy. (VM-Kunštát) jmenovala se obec Před 2 1222 de Kenesicz, CDB II, 222; 1222 ní a Mokrá Lhota. 2. Kněževes 1 Ves 10 km severně od de Knesicz, CDB II, 232; 1279 in KnieVelkého Meziříčí. 2 1370 villam K nyezicz . . . ecdesiae Kniezicensi, CDM, zewess, CDM X, 79; 1370 villam K nyeSuppl. 142; 1289 de Kniezicz . . . cir zewess, ZDB V, 296; 1491 ve vsi v Kněca Kniezicz, CDM, Suppl. 147; 1307 ževsi, LSA 152; 1555 ves Kniezewes, Knesicz, CDM VII, Suppl. 172; 1361 de ZDB XXVII, 11; 1568 Kniezewes, Knesicz, ZDB IV, 62; 1361 villam K nyeMor. archivy soukromé, 27; 1581 pod schicz, ZDB IV, 151; 1415 in Knyezicz, daných ze vsi Kniezowsy, PB X X IX , ZDB XI, 73; 1446 in Knyezicz, ZDB 282; 1591 Kneze Wes, ZDB X X X II, 117; XII, 775; 1480 Kniezicze ves ZDB XV, 1679 Kniessowes; 1718 Kniežowes; 1751 11; 1481 v Knieziczičh, PB V, 56; 1532 Kniezowes; 1846 Kniesowes, Kňezofarář knieziczky, PB XV, 144; 1528 wes (!), 1872 Knieschowes, Kněžoves; Kniezicze, Ruk. arch. města Brna č. 1881 Kněževes, Catal. cleri; 1885 Knie 1212, 3; 1590 ves Kniežicze, ZDB X X X I, schowes, Kněžoves; 1924 Kněževes. 3 P. 52; 1678 Kniežicze; 1718, 1720 a 1751 Velké Meziříčí. Ces. Kniezitz; 1846 Kniesitz, Kněžice; 1872 4 Kněžovec, z Kněžovce, o Kněžovci, Kneschitz, Kněžice. 3 P. Brtnice. Již za Kněžovcou, Kněžovák, kněžovckej. 1279 farní kostel sv. Jakuba Větš. (fara K něžeckej (Krásněves). 5 Podle ústní 1769 obnovena). V 15. stol. tvrz. Čes. ho podání vznikla ves na místě kněž 4 Ty Kněžice, Kněžičák \Kněžák, kněské uličky městečka Radostína. Do 1568 žickej. 5 MJ by se dalo vyložit z OJ Kněže-, 1581—1893 Kněžoves. 9 MJ je Kněz příp. -ice „ves lidí Knězových“, spřežka z přivlast. adj. v rodě ženském daleko pravděpodobnější je však vý kněžě a subst. ves < ktnqgja vbsb, zn. klad z významu apelativního „ves lidí knězova n. knížecí ves. Spojovací o knězových“ , neboť Kněžice měly vztah místo náležitého e, ustrnulého při sklo ke klášteru želivskému; srov. Biskupice, ňování MJ z nominativní podoby Opatovice. Psi. k-bn^dzb > stč. kněz pře (z Kněževsi atd.), je analogické podle jato z germ. kuning a převedeno k jo pravých složenin typu Jaroměřice, Li kmenům (jako král, císař). Všeslovantomyšl. O kněz viz Kněžice. Viz též ské apelativum, s významem „Herr“ Kněždub, Kněžpole. CV 210; Prof II dosud jen v lužičtině. ČV 209; Prof II 256; Gebauer HM III-l, 312; Hosák 256—258; Smilauer Příručka 229; Ge ZMK VII 370; NR 47, 223. 6 Za Kněbauer Slov. stč. II 62; Machek Etym. ževsí (myslivna). PJ: Hrnčířky, Stanice. slov. 229. Viz předcházející hesla a Kněž Kněževísko 1 Dříve osada, nyní pole. 6 Na hajdě/Na Kříži, U Brodců. místní část obce Zábludova (KunštátK n ě ž i č k y na Brtnicku (Jihlav sko). 2 1674 Kniežowiska; 1718 Knižosko), uvedené u Někudy 98, neexisto wisska; 1720 Knezewiska; 1751 Knievaly; záměna s predikátem. zowisko; 1846 Kniežowisko; 1872 KnieK n ě ž o v í s k a , viz Kněževísko. zowisko, Knězovísko; 1885 Kniežowisko, 1. Kněžpole 1 Ves 5 km sv od Uh. Kněžovísko; 1893 Knězowisko, KnězoHradiště. 2 1220 Zneispole, CDB II, visko; 1924 Kněževísko. 3 P. Letovice 195; 1228 Knesepole, CDB II, 321; 1265 402
1660 z městečka Kyhnicz, Matr. ve Svide Knespol, CDM III, 370; 1372 Gnestávce; 1677 Khúnitz; 1696 ex oppido pul, Liber negot.; 1522 z Kniezpole, PO XII, 89; 1670 Kniezpole; 1718 Kniespo Knihnicz, 1718 Kúnitz; 1720 a 1751 Kinitz; 1846 Knihnitz, Knihnice, 1872 le; 1720 Kneschpol; 1751 Kniespol; 1846 Knihnitz, Knihnice; 1906 Knihnitz, Kniespol, Knězopole; 1872 Kniespol, Knihnice; 1924 Knínice u Boskovic. 3 P. Kněžpole; 1893 Kněspol, Kněžpole. 3 P. Sebetov. Již v 1 2 . stol. nál. klášteru Uh. Hradiště. Čes. Hradisku, v 13. stol. městečko. Far. kos 4 Ten Kněžpol, do Kněžpola, Kněžpotel sv. Marka na bývalém hradisku, lané (Huštěnovice) |-ani (Mařatice |-áci při něm bylo proboštství kláštera Hra (Jarošov), kněžpolský. 2. K něžpole 1 Ves 8,5 km jjv od Rý- diska. Ces. mařova. 2 1320 Grundorfer, Lechner 4 Kenice, do, z Kenic, ke K enicim ) I, 6 ; 1510 ves pustou Grynařov, LSA -ám, v K-icich |-ách, za Kenicama, K e553; 1846 Herzogsdorf, Kněžypole; 1872 ničák, kenické. 2. K nínice 1 Ves 12 km východně od Herzogsdorf, Kněžpole; 1893 Herzogs Dačic. 2 1262 de Kneniz, CDM XV, dorf, Kněžípole. 3 P. Sovinec. Ves 11; 1268 de Kneniz, CDM IV, 4; 1301 zpustla na konci 15. stol. 1765 obnove de Knehniz, CDM V, 121; 1310 von na parcelací dvora. Něm. 5 Něm. Grundorfer nejspíše z něm. Knyenitz, CDM VI, 40; 1322 de Knehnicz, CDM VI, 210; 1364 villam totam Grundorf „zelená ves“ nebo Grunddorf „ves v údolí“ , přejato do češt. zkomo Knehnicz cum municione, ZDO IV, leně Gruntářov. Ves obnovena 1765 a 113; 1371 in Knyhnicz, ZDB V, 457; dostala jm. Herzogsdorf „vévodova, kní 1385 in Knyehnicz, ZDB VII, 140; 1390 žecí ves“ podle některého z velmistrů de Kniehnicz, CDM XI, 605; 1512 na řádu něm. rytířů, kterému ves patřila ves Knihnicze, ZDB XVIII, 29; 1519 ze a který nesl rodový titul Herzog „vévo dvora knijhniczkeho, PB XII, 17; 1581 ze vsi Kyhnicz, PB X X IX , 319; 1672 da“ . Odtud i čes. 1846 Kněžypole, tj. knížecí (mylně místo vévodovo, nebo Khúnitz; 1718 Kúnitz; 1720 Kinitz; kníže, něm. Fúrst), Kněžpole, mylným 1751 Kúnitz; 1846 Kinitz, Kjnice; 1872 spojením s kněz „Priester“ Kněžpole. Kinitz, Knínice; 1885 Kinitz, Kynice # M J: složeno z přivlast. adjektiva či Knínice; 1893 Kynitz, Kynice; 1915 kněž a subst. pole „Feld“ ; zn. kněží po Kinitz, Knínice. 3 P. Knínice. Již v 14. le. O kněz viz Kněžice. Srov. Kněževes, stol. tvrz; fil. poutní kostel sv. Kříže. Kněždub. CV 210; Prof —; Schwarz 93. Statek nál. 1624—1773 jezuitům. Ces. K n i b i t z, viz Pňovice. 4 Kynice, z Kynic, ke Kynicim, o K yK n i h n i c e, viz Knínice. nicich, za Kynicema, Kyničák, kynickej. Knínice u Boskovic 1 Městys 6,5 km 6 PJ: U hrádku, Stráž. ssv od Boskovic. 2 1200, falzum z poč. 3. K nínice 1 Zanikly v okolí Dobroč14. stol., villam forensem, que Knenicz kovic (Bučovicko). 2 1590 s pustou vsí nominatur, CDB II, 351; 1255 inter Kyhnicí, ZDO X X X , 50 edice. Knynicz . . . , CDM III, 218; 1279 inter 4. K nínice Moravské 1 Ves 8,5 km jv Knyenicz, CDM IV, 170; 1447 na prood Tišnova. 2 1235 Chneniz, CDB III, boštství knyhniczkem, PB III, 16; 1536 120; 1238 Khneniz, CDB III, 180; 1239 z městečka Knihnicz, PO XVII, 128; Khneniz, CDB III, 214; 1258 Khnenize, 1551 v městečku Knihniczych, PO XXI, CDM III, 274; 1350 villam Knyechnycz, 125; 1560 z městečka Knihnicz, PO ZDB I, 219; 1437 v Knihnicích Morav XXIII, 121; 1618 v městečku Kyniczych, ských, KP III, 226; 1519 puol vsi Knih PO X X X IX , 438; 1618 v městečku Kyhnicz, ZDB XIX, 21; 1520 na vsi Knih niczych, PO X X X IX , 477; 1633 Kygnitz; niczych, ZDB X X , 7; 1528 v Moraw26*
403
skych Knijniczych, PB XIV, 53; 1538 ves Morawske Knihnicze, ZDB XXVI, 12; 1559 ves Morawske Knijhnicze, ZDB XXVIII, 13; 1573 ves Morawske Kehnicze (!); 1609 Morawsky Kynycze, ZDB X X X IV , 27; 1674, 1718 a 1720 Mährisch Künitz; 1723 Moravokinicio, Matr. v Cebíně; 1751 Mährisch Ku nitz; 1846 Mährisch Künitz, Morawske Kinice; 1872 Mährisch Kinitz, Morav ské Kunice; 1885 Mährisch Kinitz, Mo ravské Kinice; 1924 Moravské Kninice. 3 P. Veveří. Fil. (v 16. stol. farní) kostel sv. Markety. Ces. 4 Kynice, Kyničák, kynické. V místě hanácké nářečí horské se změnou o > u . 5 Přívlastek Moravské (na roz etu od Německých) nejprve 1437, běžně pak v 16. stol. Obec se jmenovala ně kdy i Velké Knínice. 6 Podhájí (mys li vna). PJ: Strážný. 5. Knínice N ěm ecké, nyní V everské Knínice 1 Ves 15 km severně od Ivan čic. 2 1240 Kniehnice, CDB III, 260; 1475 Knihnice Německé, KP V, 61; 1523 z Niemeczkych Knihnicz, PB Vllb, 132; 1532 z Niemeczkijch Knihnicz, PB X V , 154; 1656 faráře kynyczkeho, Matr. v N. Knínicích; 1656 z Niemeczkych Kynycz, Matr. v N. Knínicích; 1702 v Kynynczych Nemeczkych, Matr. v N. Knínicích; 1718 Teütsch Künitz; 1720 Teutsch Kinitz; 1751 Teutsch Kunitz; 1753 ex pago Teuto Kinicz, Matr. v N. Knínicích; 1846 Teutsch Künitz, Německe Kinice; 1872 Deutsch Kinitz, Německé Kinice; 1915 Deutsch Kynitz, Německé Kynice; 1924 Německé Kní nice; od 1947 Veverské Knínice. 3 P. Veveří; farní kostel sv. Mikuláše. Ko lem 1780 parcelován dvůr. Čes. 4 Kynice, kynické (Říčany). 5 Pří vlastek Německé až 1523 na rozdíl od blízkých Moravských Knínic; ves však již tehdy byla česká. 6 Valešova ci helna. Části obce: Ve dvoře, v ovčírně. PJ: Pod Stráží. 6. K nínice N ěm ecké, nyní M iroslavské Knínice 1 ves 11 km jižně od Mor. 404
Krumlova. 2 1349 de Knenicz, ZDB I, 27; 1349 in villa Knehnicz circa Hosteradicz sita, ZDB I, 49; 1415 Knyehnicz, KP II, 332; 1466 municionem Knih nicze . . . in Knihnicz, ZDB XIV, 18; 1466 in montibus knihniczkich, ZDB XIV, 18; 1718 Künitz, Knönitz; 1720 Knenitz; 1751 Künitz; 1846 Teutsch Künitz, Knönitz, Kynice; 1872 Deutsch Könitz, Německé Knínice; 1885 Deutsch Knönitz, Německé Kynice; 1893 Deutsch Knönitz, Německé Knínice, Německé K ynice; 1915 Deutschknönitz, Německé Knínice; od 1947 Miroslavské Knínice. 3 P. Německé Knínice. Filiál. (od 16. stol. farní) kostel sv. Mikuláše. Ces. 4 Kiňce, z Kiňc, za Kiňcama, Kiňčák, kiňcké. Redukce i v místním okrajo vém nářečí hanáckém. 5 Jako zname nají MJ Biskupice, Kněžice, Opatovice ves lidí poddaných biskupovi, knězovi, opatovi, tak MJ Knínice zn. ves lidí poddaných knieni. Toto stč. slovo, vzniklé stažením z kněhyně, psi. řc&n?gynji, znamenalo 1. kněžna, Fürstin, 2. abatyše ženského kláštera, Äbtissin. U našich MJ se v dokladech téměř vždy píše h (Knih-, Kněh-), které Prof II 262 vykládá tak, že slovo knieni za niklo, bylo zapomenuto a MJ se přiřa dilo k apelativu kniha, gen. pl. kněh. Přirozenější je považovat h za relikt z kněhyně. CV 209; Sáňka 80. 6 Ště pánov (snad zaniklá ves). 7. K n í n i c e M a l é , viz Kníničky. 8 . K n í n i c e V e l k é , viz Knínice Moravské. 1. K n íničky 1 Dříve samostat. obec, nyní místní část města Brna, 7,5 km sz od Brna. 2 1436 Malé Kněhyničky, KP III, 142; 1475 Knihničky Malé, KP V, 61; 1531 z Knihniczek, PB XIV, 237; 1538 ves MaZe Knijhniczky, ZDB XXVI, 12; 1559 ves Male Knijhniczky, ZDB XXVIII, 13; 1573 ves Male Knihniczky, ZDB X X X , 9; 1609 Kynicžky, ZDB X X X IV , 27; 1611 Maly Kinitcki, CMMZ VI, 16; 1674 a 1718 Klein Künitz; 1720 Mály Kinižky; 1728 Parvo Kinitio,
Ale u Schwarze 236 uvedeno nář. klin Matr. v Cebíně; 1751 Klein Kunitz; 1846 Klein Kunitz, Malý Kiinice; 1872 ge „Schlucht, Bach in einer Schlucht, Klein Kinitz, Kyničky; 1924 Kníničky. jáma, proláklina, žleb“ , které se v němč. 3 P. Veveří. Kolem 1940 ves zatopena zachovalo jen v toponymech (viz též přehradou a přeložena na nynější místo. DS 13, 103 a 276). Slovo Beutel může zn. „malý srp“ n. „trdlo při zpracová 4 Kyničke, z, do Kyniček, ke Kyničvání lnu“, ne však Büttel „Wohnsitz“ , kám, v Kyničkách, za Kyničkama, K yprotože je krátkost v beutel. Mohli by ničák, kynické. 5 Přívlastek Malý chom tedy položit *Klingenwiese „lou к rozlišení od Moravských a Němec kých Knínic. 6 U Tanečků (myslivna). ka ve žlebě“, *Beutelwies „louka, kde se snadno žala tráva, kde se zpracová PJ: Na kostelci. 2. Kníničky 1 Osada obce Ludéřova, val len“, *Klingenbeutelwiese s kombi 14 km západně od Olomouce. 2 1359 nací obou významů. Viz též Eichler, Flurnamen d. Delitscher Landes 10. in Knyehniczca, ZDO I, 649; 1373 in villa Knyhnyczek, ZDO II, 416; 1508 K obelec 1 Zanikl někde na Holešovsku. 2 1381 villam Cobelec, ZDO z Knihniczek, PO VIII, 111; 1523 v Knihniczkach, PO XII, 127; 1596 ze IV, 61. vsi Kyhnicžek, PO XXXIII, 411; 1672 5 MJ: asi substant. příp. -ec k adj. ex pago Kenicžky, Matr. v Prostějově; kobelí ke kobela, variantě subst. ko 1675 Kynitzky; 1718 Kinitzky; 1720 byla „Stute“ . Viz Kobylí. ČV —; P r o f - ; Kinicšek; 1751 Kymitschl (!); 1846 KiSvoboda StčOJ 196 (OJ Kobela). Srov. nitschek, Kyničky, Kjhniček; 1872 KiKozinec. nitschek, K yničky; 1881 Kněničky; K o b ě 1 í n (Nekuda 40) nezanikl, je 1924 Kníničky. 3 P. Čechy pod Kosíto Popelin. řem. Byly tu tři půhončí grunty. Ces. K oberno 1 Ves 6 km jižně od Oso4 Keničke (pl.), do Keniček, Keničák, blahy; enkl. 2 1389 Kobema, Lechner keničské (Pěnčín). 5 V něm. 1751 K y I, 17; 1565 na ves Kobem o, DM XV, mitschl, zkomoleném z češt., je l-ové 10; 1582 ves Kobem o, DM XV, 151; deminutivní zakončení. # MJ: deminut. 1676 a 1718 Kowama; 1720 K aw am e; к MJ Knínice (v. t.). ČV 209; Sáňka 1751 Cawame; 1846 Kawam; 1870 KaRovnost 14. 5. 1960. vama, Kobem o, Catal. cleri; 1882 Ka K n y b ajtl 1 samota u Darkoviček wam, Kobem o. 3 P. Rudoltice. Něm. (Hlučínsko); Sl. 2 1935 Knybajtl. 5 MJ: nejspíše adjekt. příp. -t>no 4 Knybajtél, na Knybajtel, obyvatel, k apelat. kober; z významů, které blíže a příd. jm. není (Hať). 5 MJ by mohlo vyloženy s. v. Kobeřice (v. t.), hodí se být ze staršího *Klingenbeutelwiese, sem nejlépe „malý statek, Gärtnergut“. -dorf, které by ukázalo na vztah к cír Do němčiny přejato s otevřenou vý kevní správě; srov. něm. MJ Olwiese, slovností o -> něm. a a častým b/w. Ampelacker, Orgelwiese. Např. Ol Prásek v ČMM 1905, 242 vykládá wiese: z výtěžku louky se hradily ná MJ K. z kopr-no ke kopr. To právem klady na tzv. věčné světlo v kostele. odmítají ČV 205, neboť v dokladech Klingenbeutelwiese: louka, jejíž výtě vždy b, nikoli p; z *Koprno by nemohlo žek připadal kostelu. Něm. Klingen vzniknout něm. Kawam. Již A. Vašek beutel „váček opatřený zvonečkem, do (Výklad slovanských jmen na Opavsku, něhož dávají věřící během bohoslužeb Opava 1872, 9—27) odvozuje z kober, peněžní milodary“, lidově „zvoneček, avšak ve významu „tenký plášť“ . Pro chodit se zvonečkem, dávat do zvonečtože MJ s příp. -no by od tohoto vý ka“. Viz Bach ON II-l 428, kde uve znamu bylo nepochopitelné, spojil Schwarz 334 jm. K. se slovesem kobedeno Klingenbeutelwiese. 405
rati „husí kůži míti“ n. „kolébavě cho dit“ (Jg II 90). Koberštejn 1 Hrad 8,5 km jz od Zla tých Hor; Sl. 2 Bez dokladu. 5 MJ zn. Kobrův Hrad, jm. složeno z OJ Kober, Kobr, o němž viz Kobeřice, a -štejn, to z něm. Stein „kámen, skála“ , oblíbené ho komponentu pro názvy hradů. 1. Kobeřice 1 Ves 14 km sz od Hlučína; Sl. 2 1183 Koberic, CDB I, 402; 1349 Koberwicz, Cas. Sl. muzea 1963, 35; 1377 Kobirwicz, Gr-M II, 485; 1413 de Koberzicz, Kapras I, 4; 1431 z K oberzycz, Kapras II, 12; 1464 v Koberziczich, Kapras I, 69; 1486 na Koberzicze, ZDOp III, 1; 1598 Koberžycze; ZDOp VIII, 22; 1634 na Koberzyczych, PK z 1634, 1; 1655 ecclesia Cobericensis, АСО В 12; 1659 к statku koberžskemu, PK z 1634, 83; 1720 Kebrwitz; 1736 Kóberwitz; 1830 Koeberwitz, K oberzicze, Knie; 1837 Kobrowitz, Ko berzice, Catal. cleri; 1870 Kobrowitz, Kobeřice, Catal. cleri; 1924 Kobeřice. 3 P. Chuchelná. V 15. stol. tvrz. Far. kostel Nanebevz. P. Marie. Ces. 4 Ty Kobeřyce, z Kobeřyc, ku K obeřycam, o Kobeřycach, za Kobeřycami, Kobeřaně, kobersky. 5 Od 1720 něm. Kebrwitz, 1736 Kóberwitz. 6 Ba žantnice (myslivna), Prostřední dvůr, Padělky (dvůr). Části vsi: Osmilany (viz Kobeřice Malé), Husiujma, Cyganovec, Rozochač, Sylena/Šalene. Trati: Klasovec, Badžurovec. V lašském ná řečí dosud živé tvoření PJ na -ovec od příjmení (zde Klas, Baďura). 2. Kobeřice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Hradčany-Kobeřice, 11 km jižně od Prostějova. 2 1399 K o berzicz, CDM XII, 527; 1673 Czoberžicz; 1720 Koberzitz; 1751 Kobržitz; 1846 Kobeřitz, Kobeřice. 3 P. olomouc ké kapituly. Bylo tu rozšířeno hrnčíř ství. Ces. 4 Kobeřece, z Kobeřec, v Kobeřecich, Kobeřák |Kobeřeči |Kobeřšči, koberské. 3. Kobeřice 1 Ves 7 km jižně od Slavkova. 2 1283 de. Kobariz, CDM IV, 406
214; 1374 villam Coberzicz, CDM X, 220; 1376 villam Koberzicze, ZDB VI, 674; 1398 villam Koberzicz, ZDB VIII, 70; 1406 z Kobeřic, KP II, 5; 1446 v K oberziczich, PO III, 113; 1490 na K oberziczich, ZDB XVI, 4; 1490 tvrz naši Koberzicze, PO V, 236; 1522 k Koberziczim, PB Vllb, 110; 1550 grunty koberskymi, PB X X , 53; 1577 lidem koberskym, PB XXVII, 277; 1581 na Nowych Koberziczich, PB X X IX , 318; 1673 Koberzitz; 1718 a 1720 K oberschitz; 1751 Kobrschitz; 1846 Koberschitz, Kobeřice. 3 P. Zdánice (původ ně zvláštní statek). V 14.—16. stol. tvrz. Farní kostel sv. Jiří již 1283. Ces. 4 Kobeřece, do Kobeřec, Kobeřák, koberské. 5 R. 1581 na Nových K obeřicích odtud, že tu byla 1580 vystavě na nová tvrz. 6 PJ: Zámčisko, Podvalinky, Fargrunt. 4. Kobeřice Malé 1 Splynuly s K obeřicemi 1; Sl. 2 1183, falzum ze 13. stol., terram desertam in Modleiouic . . . in provincia Prerouensi, pertinen tem ad castrum Hradec, CDB I, 402. Viz Cas. Slez. muzea 1963, 82; 1349 Paruo Koberwicz, Cas. Slez. muzea 1963, 35. 3 Ves splynula s Kobeřicemi a tvoří její část zvanou Osmilání, viz K. 1 sub 6. 5 Jm. Modlejovice ve falzu z 13. stol. je utvořeno příp. -ovice k OJ Modlej. Přívlastek Malé, 1349 Paruo na roz lišení od sousedních (velkých, větších) Kobeřic, s nimiž splynuly. 9 MJ: příp. -ice k OJ Kober, Kobera, zn. ves lidí Koberových. OJ je buď ze stč. kober, -a, m. „tenký plášť“, srov. stsl. kovert, kovr „tapes“ (Gebauer slov. stč. II 70) - tak Svoboda StčOJ 198, CV 83 a Prof II 246; nebo možno v OJ vidět slovesný význam k stč. koberati „houpavě choditi, batolit se“ , pak Kober „ein Watschelnder“ (tak Schwarz 334); ko berati mělo i význam „husí kůži míti“ (Jg. II 90). Nelze vyloučit i výklad z něm. K o ber, to z korb „koš“ (srov. i české příjm.
Koš, Košík). Walther, Abhandlungen III 113, zjistil při studiu vztahu míst ních a některých pomístních jmen, zejm. názvů částí vsí, k sociální struktuře obyvatelstva, že je základ Kober, nář. kúwoT „Korb, koš“ rozšířen v Duryňsku, Sasku a ve Štýrsku. V bývalých kolonizačních územích Cech a Moravy, kde se základ kober vyskytuje rovněž, a v Duryňsku a Sasku označují se jím „kleinere Gártner- bzw. Seldnergůter“ ležící na horních hranicích lesních lá nových vsí. Slovo K ober však tu po chází z jihozápadoněm. Korb „vedlejší budova starobylého selského statku, která mohla sloužit i za špejchar n. vý měnek“ , srov. Walthrem uvedený do klad z 1. pol. 14. stol. „domuncula dieta korb“ . Korb, K ober odpovídá severoněm. Kotte, východofranckému a ba vorskému Kobler < kobél „kleines Haus“ . Walthrovo zjištění je pro nás tím cennější, že u Kobeřic 1. leží 21 km jv Koblov a že pro okrajové úseky Hlučínska je doložena německá koloni zace, zejm. v okolí Koblova. U Machka Etym. slov. 210 kober ne jasné. Kluge EWD11 315 (K ober je východostředoněm. slovo, zn. „koš“ , do loženo od 15. stol. — viz však Walther, o. c.). DS 3, 182. LA III 113; OSG II 109; viz Koberno. Koblov 1 Ves 7,5 km vjv odHlučína; Sl. 2 1377 Kobelau, Gr-M II, 485; 1518 ZDO III, 52; 1547 ves Koblow, ZDOp VI, 8 ; 1612 ves Koblow, POp X, 22; 1736 Koblau; 1830 Koblau, Koblow, Knie; 1837 Koblau, Koblowo, Catal. cleri; 1885 Koblau, Koblov, Catal. cleri; 1924 Koblov. 3 P. Šilheřovice. Ces. 4 To Koblovo, do Koblova, Koblovjan, koblovsky. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Kobel(a), o němž viz Kobelec. Některé mladší doklady jsou podle místní nářeční podoby v neutru Kob lovo: v lašských nářečích na širším Opavsku přecházejí MJ na -ov na zá kladě morfologické analogie do neutra, srov. Martinov, Svinov, Benešov/Mar-
čynovo, Svinovo, Benišovo. O možném výkladu z něm. bavor. kobel „domek“ viz Kobeřice. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 196; DS 3, 182; 15, 47; LA III 113. 6 Nová jáma. Kobylá 1 Ves 14 km sz od Jeseníku; Sl. 2 1284 Cobila, A II, 56; 1310 K obula, A II, 56; 1371 Cobula, A II, 57; 1410 Cobula, jinak Junkfrawendorf, A II, 57; 1805 Jungfemdorf, kdysi Kobels dorf; 1836 Jungfemdorf; 1894 Jungfern dorf; 1924 Kobylá nad Vidnavkou, Jung fem dorf. 3 P. Kobylá. Zámek. Farní kostel, fara od 1787. Něm. 4 Kobyla, do Kobyle, Kobylak, kobylsky (Krnov). 5 MJ: adj. kobylá, tj. ves, lhota, snad i pastvina; k apelat. kobyla „Stute“ viz Kobylí! K tvoření srov. v C. Dubá, Lipá, Tisá, zde Luká. Do němčiny přejato nejprve pouhou hláskovou adaptací Kobula, poč. 19. stol. vřazením mezi typ něm. jmen na -sdorf: Kobelsdorf. Motivace něm. podoby Jungfrauen-/Jungfemdorf „panenská ves, ves panen (tj. jeptišek)“ není jasná, neboť ves nikdy žádnému ženskému klášteru nepatřila. Viz i Flandorf. CV —; VMO 1917,15; Zuber Jesenicko 320 n. 1. K o b y lí 1 Dříve osada, nyní místní část obce Krásná Loučka; Sl. 2 1439 z Cobyleho, KP I, 32; 1492 tvrz Kobile, ZDK I, 54; 1539 na vsi Kobily, ZDK II, 14; 1558 na vsi a tvrzi Kobily, ZDK 11,26; 1586 vsi pusté Kobyly, POp X XI, 74; 1611 v Kobylj, ZDK III, 8 ; 1617 na Kobylím, ZDK III, 20; 1672 Kolbach, Děkan, matrika krnovská; 1736; 1805 a 1836 Kohlbach; 1870 Kohlbach. Kolbachy, Catal. cleri; 1885 Kohlbach, Catal. cleri; 1894 Kohlbach. 3 P. Ko bylí. V 16. stol. tvrz, v 17. stol. rozdě lena na dva statky, které sluly Dolní a Horní Kobylí. Něm. 5 Německy teprve 1672 Kolbach, od 1736 Kohlbach jakoby „uhelný, tj. ne čistý potok“ ; jm. však zaniklo adaptací čes. předlohy Kobyl- -*■ Kobl- > Kolb-, k čemuž analog, přidáno -bach „potok“ . Odtud i čes. 1885 Kolbachy. 407
2. Kobylí 1 Ves 11 km východně od 1365 in Chobolnicz, Mendl, Knihy poč tů, 358; 1371 villam Chobilnik, ZDB V, Hustopečí. 2 1252 Cobile, CDB IV, 259; 478; 1407 super villa Kobylnyky, ZDB 1269 ecclesiam in Cobals, CDM IV, 25; IX, 164; 1407 z Kobylník, KP II, 81; 1434 v Kobylém, KP III, 109; 1437 1411 z Kobylníka, KP II, 271; 1436 v Kobylém, KP III, 191; 1447 v K obyz Kobilníka, KP III, 118; 1446 de Ko lem, PB III, 38; 1464 na kobilsky ryb bylník ZDB XII, 552; 1448 z Kobyl ník, PB IV, 113; 1481 v Kobilém, KP níku, KP III, 343; 1464 pod Kobylníky, V, 324; 1498 in Kobile, ACO 265, f. KP IV, 106; 1464 v Kobylnyczych, KP 115; 1500 na Kobylém, АС XVI 551; IV, 173; 1493 v Kobylniczich, ZDB 1522 v Kobylém, PB XII, 279; 1583 ve XVI, 32; 1497 u tvrze Kobylník, ZDB vsi Kobyljm, PB X X IX , 493; 1593 do XVII, 7; 1547 na tvrzi její Kobylnyku, vsi Kobilijho, PB X X X I, 155; 1595 ves PB X IX , 108; 1551 v tvrz a ves Ko Kobylí, ZDB X XX II, 172; 1609 ves Kobylí, ZDB X XX IV , 62; 1633 a 1673 bylníky, PB X X , 177; 1551 k statku K obyly; 1690 z dědiny Kobylého, kobylniczkemu, PB X X , 177; 1575 na v gruntech kobylských, LSA 519; 1718 Kobylniczych, PB XXVII, 88 ; 1576 ves Kobylnijky, ZDB X X X , 91; 1619 z K oKobily; 1720 a 1751 K obyly; 1846 K obelnicz, Matr. Vyškov; 1655 Kobylnitz, bili; 1872 Kobyly, Kobylí. 3 P. Velké ACO B 12; 1673 Kobylnitz; 1718 KoPavlovice. Farní kostel sv. Jiří již 1269. bilnitz; 1720 Kobelnitz; 1751 Kobilnitz; V 16. stol. tu byla bratrská a novokřtěnská obec. Pod vsí bylo do 1. pol. 1846 Kobelnitz, Kobelnice. 3 P. Sokol 19. stol. Kobylské jezero. S Kobylím nice. V 16. stol. tvrz a rybníky. Ces. splynula ves Plumlůvky. Čes. 4 Ty Kobelnice, za Kobelnicema, K o4 To Kobylí, do Kobylí, z Kobylí, za belňák, kobelnické. Ty Kobélnice, koKobylím/-lém (ojed.), Kobylák, kobylbélnické (Ponětovice). Ta Kobélnica, z Kobelnice, za Kobelnicó, Kobelňák/ ský/kobylskej (Velké Pavlovice, Brumovice, dolské nářečí). Kobylsko PJ Kobelščí (Chrlice). 5 Název vsi kolísá ve Vrbici směrem ke K. 5 MJ: ze spo v dokladech mezi Kobylníci, Kobyl jení kobylé, kobylí pole „obora na obci níky, v 15. a 16. stol. Kobylník a pl. pro chov kobyl, plemenných klisen, Kobylnice. Původně jistě Kobylníci der eingehengte Raum fiir Stuten und „chovatelé kobyl, Stutenzuchter“ , k ně muž variant Kobylníky. Podoba Ko Rinder“ . CV 202; Prof II 265, V 541; Schwarz 195; Slavia II 638—640; Ros bylníci upravena na pl. Kobylníky po pond RKJ-Wroclaw II 49; Gebauer dle, homonymie s nepřímými pády Slov. stč. II 71; českému „kobylímu z Kobylník, na Kobylnice podle jejich poli“ jako právní instituci věnoval ob adjektiv kobylnický. Srov. podobný šírnou studii Václav Vaněček, Rozpra přechod u MJ Sokolnice, Slatinice. CV vy ČSAV 69 1956, seš. 2, v níž opra 203; Prof II 267, V 628. vuje a zpřesňuje tento pozoruhodný 2. Kobylnice 1 Dříve samostat. obec, pojem starého čes. práva předhusitské nyní osada obce Koroužné, 5,5 km vsv doby v pojetí Vr. Smelhanse, Kobylí od Bystřice n. P. 2 1675 a 1718 Ko pole v Cechách, Sb. CSAZV, Historie bilnitz; 1720 Kobelnitz; 1751 a 1846 a muzejnictví 1957, č. 1, str. 49—60. Kobilnitz; 1872 Kobilnitz, Kobylnice. К tomu viz též LF 1957, 307. 6 Ostrů 3 P. Pernštejn. Ces. vek (dvůr), Rybárna, Rybáma u sv. 4 Ty Kobelnice/Kobylnice, do Kobyl Mikuláše. P J: Ježovitky. nic/na Kobylnice, na Kobylnicích, K o1. Kobylnice 1 Ves 11 km jv od bylňák/Kobylář (pejorat., Pivonice). Brna. 2 1306 Cobolniczy, CDM V, 190; 5 MJ doloženo jen v podobě Kobyl 1355 ville Chobelnych, ZDB III, 99; nitz/-ce, viz předcházející heslo. 408
K obyln ičky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada vsi Myslejovic, 9 km jjv od Plumlova. 2 1420 villam Kobylníky, ZDO IX, 312; 1492 ves Kobylniczky, ZDO XIV, 7; 1530 ves Kobylniczky, ZDO XXIII, 5; 1580 z dědiny Kobelniczek, PO X X X , 152; 1602 ves Kobylnicžky; 1625 z Kobelniczek, Matr. Vyš kov; 1677 Kobelniczky; 1718 Kobelnicžek; 1720 Kobelnitzek; 1751 Kobelnicžek; 1846 Kobeltnitschek, Kobelniček, lépe Kobylniček; 1893 Kobelniczek, Kobelničky. 3 P. Plumlov. Ces. 4 Kobelničke, do Kobelniček, Kobelničák, kobelnické. 5 MJ: deminutivum ke Kobylníky, tak ves zapsána k r. 1420. O jm. viz Kobylnice. Protože podoby Kobylníky a Kobylnice kolísaly, byl rozdíl v odpovídajících zdrobnělinách Kobylničky a Kobylničky málo výraz ný, a proto zrušen přikloněním k čas tějšímu -ičky <— ice. Německy 1720 K obelnitschek je z čes. spojení z Kobelni ček vynecháním předložky z a se zacho váním hanácké nářeční změny y > e, doložené poprvé 1580 (z Kobelniczek). CV 203. 6 Strážná. K o b y l n í k y , viz Kobylnice. 1. Kocanda 1 Dříve osada obce Cikháje, nyní osada obce Heralce; 14 km ssv od Zďáru. 2 1759 officina Kozandiana, Svoboda, Zďárský okres 229; 1846 a 1872 Gottseida, Kocanda. 3 P. 2ďár. Osada vznikla při hutích krátce před 1787. Ces. 4 Lidově Kacajda, Svoboda VM-2ďár, 229. 2. Kocanda 1 Hospoda a samota u Kostelce u Holešova. 2 1906 Kocanda. 3. Kocanda 1 Hospoda u Blatce (Olo moucko). 2 1906 Kocanda. 4. K ocanda 1 Hospoda u Lašťan (Šternbersko). 2 1906 Kocanda. 5. Kocanda 1 Továrna u Kravska (Znojemsko). 2 1906 Kocanda. 3 Ještě na konci 19. stol. tu bývala hospoda. 5 Kocanda je oblíbený a častý název pro hostince nebo skupinu domů stojící mimo centrum osady, vsi, na předměstí
nebo o samotě. Podle Jungmanna zna čí kocanda „trh, který se držívá ně kdy před velkým trhem, větším dílem na předměstí“ ; odtud i názvy před městských hospod. Jungmann odvozuje z kotce — trhový stánek (srov. v Praze ulici V kotcích). Jak ale přijatelně vy světlit užití názvu Kocanda pro myslivny, které s trhem neměly nic spo lečného a na cestách k trhovému místu neležely (podobně i některé naše hos pody)? Profous II 269 se domnívá na základě zjištění, že MJ Kocanda je do loženo z konce 17. stol., že název po chází z ital. locanda „hospoda“ (srov. bevanda „nápoj“). Cituje však i Bar tošův údaj z Dial. slov. mor. 148 ko canda z kocat „tlachat“, tedy kocanda „místnost, kde se tlachá“ , ale právem namítá, že kocat je jen západomoravské. Dovolává se též Práškový stati Kocandy, SA IV 62 n., v níž případy na neobvyklé -anda: arenda/ha- „hos tinec, krčma podřadného rázu, stojící obvykle u výpadové silnice, pronajímá na“ ; šalanda „velká místnost v mlýně“ . K tomu viz Machek ES 493, 349 (s. v. palanda). Zapsali jsme kocanda s velmi pejor. významem „barabizna, zchátralé stavení, sídlo chudiny“ (Bořitov, Šebetov). Machek o. c. 210—211 vykládá kocanda: domácí příp. -nda k něm. pl. Kotsassen, dolněm. kotsaten, stangl. cotsaeta, něm. spis. „Kantenleute“ . Byli to „právě takoví lidé pocházející ze sy nů mnohočlenných rodin, kteří nemohli zdědit rodný statek, z levobočků, osamostatnělých čeledínů apod.“ . Pak se přirozeně vysvětluje obtíž, o které jsme se zmínili výše, neboť kocanda „domek chudiny, obvykle stojící stranou“ . Srov. k tomu též něm. Köthen, střdn. Kote, Kotte, Kate „kleines niedriges Haus, z. T. mit kleinem Grundstück ausge stattet, z. T. ohne solches“. Takové domky stávaly na okraji obecního po zemku, bydlela v nich čeleď (Namen dtsch. Städte 108—109). Je tedy zúžení významu kocanda „hospoda podřadného 409
rázu stojící o samotě, na okraji vsi“ v češt. sekundární a značně pozdní. CV 203; NR roč. 8, 17, 18. Kocanov 1 Zanikl u Mor. Knínic (Tišnovsko), kde je trať V Kocanově. 2 1350 cum Choczanow vilulla ZDB I, 219. 3 Ves byla 1531 pustá. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ *Chocan, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem Chotě-, Choce-, o němž viz Chotěbudice; srov. Boj slav/Bojan. —► MJ Bojanov(ice). A l ternace Ch-/K- častá, srov. Chřenová/ Křenová, v C. Chocenice/Ko-. CV —; Prof II 25; Svoboda StčOJ 156 (Chocna), 158 (Choceň). Kociánov 1 Osada obce Loučná nad Děsnou. 2 1846 Kotzianau; 1872 K ozianau, Kociánov; 1893 Kotzianau, Ko ciánov. 3 P. Vízmberk. Osada založena 1784. Něm. 5 MJ: analogická příp. -ov. Obec na zvána po dvorním radovi von Kotzian. CV - . K o c o b ? d z , viz Chotěbuz. Kocourovec 1 Osada obce Přáslavic; 11 km východně od Olomouce. 2 1846 Liliendorf, Kocaurow; 1872 Liliendorf, Kocourov. 3 P. Tršice. Osada založena na lesní půdě 1799. Ces. 4 Kocórov, na Kocórov, kocórovské. 5 MJ do konce 19. stol. Kocourov: ana logická příp. -ov k příjm. Kocour <— kocour „Kater“ , rozšířená na -ovec, jíž se dosud tvoří v nářečích na severových. Moravě PJ k příjmení, srov. Hodoňovec, Drahlovec (k Hodoň, Drahla), zn. „Hodoňův, Drahlův“ . Něm. Liliendorf: novodobý uměle utvořený poetický název. CV 266; Prof II 271 (Kocourov). Kocourovice, nyní Kocurovice 1 osa da obce Dolních Domaslavic (Těšínsko); Sl. 2 1736 Koczurowitz; 1808 Kozurowitz(\)\ 1881 Kocurovice; 1894 Kotzurowitz, Kocurovice. 3 P. Dolní Domaslavice. Ces. 4 Kocurovice, kocurovsky |-k ’i. 5 M J: analogická příp. -ouice k příjm. Ko
410
cour, to z apelat. kocour, staroč. kocúr „Kather“ . Na Lašsku časté příjmení Kocúr. V. Kocourovec. CV —. Kočendovec 1 Dvůr u Záblatí (Bohumínsko); Sl. 2 1917 Koczendowiec, Kočendovec. 5 MJ: přivlast. příp. -ovec k OJ K očenda, to rozšířením o hypokor. sufix -enda n. -da k základu Koč n. Kočen, srov. slezská příjmení Miklenda, Robenda a OJ Jenda, Standa. O Koč(en) viz Kočov. Ve Slezsku dosud živé tvo ření PJ příponou -ovec k příjmení ma jitele (dvoru, statku, pole apod.), srov. Albertovec, Ganzovec, Kocurovec. CV —; Prof —. 1. Kočov Moravský 1 Ves 12,5 km vsv od Rýmařova. 2 1405 gegen Kuczendorff, FL II, 3; 1505 ves pustou ře čenou Koczow, ZDO XVI, 69; 1542 na Koczowie, POp XI, 70; 1544 na Koczowie, PO XIX, 109; 1560 ves Ko czow, PO X XIII 87; 1569 na Koczo wie, PO XXVII, 28; 1570 ves Koczow, PO X X V , 18; 1609 ves Koczow, ZDO XXIII, 32; 1629 Kutzendorf, FL V, 95; 1633 Kotzow; 1672 in Kutzendorff, Děkan. matr. bruntálská; 1678 Kutzen dorff; 1718 Kuntzendorff; 1720 a 1751 Kutzendorf; 1846 Kotzendorf, Kočow ; 1872 Kotzendorf, Kločov (!); 1872 Mäh risch Kotzendorf, Moravský Kočov. 3 P. Sovinec. Ves náležela na počátku 15. stol. Opavsku a také krátce po bělohorské bitvě byla některý čas po čítána k panství bruntálskému. Na kon ci 15. stol. zpustla, před 1538 obnovena. V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Michala. Něm. 6 PJ: Goldfluss, Kupferlehme. 2. Kočov Slezský 1 Osada města Bruntálu, 3,5 km jižně od Bruntálu; Sl. 2 1836 Kotzendorf; 1894 Schlesisch Kot zendorf, Slezský Kočov. 3 P. Bruntál. Osada založena 1544. N ěm 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ *Koč, které palatál. protějškem k OJ Kok, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s komponentem Koj-, Kol-
(např. Kojislav, Kolimír), znamenajících „uklidňovat“ a „klátí“ ; srov. Bohurad,/ Bok — Boč, Vojislav/Vok — Voč. Vzhle dem k časté alternaci CH-/K-, která probíhá zejména při přejetí jména do němčiny, lze pomýšlet i na výchozí OJ ■Choč ■*—Chok/Chotěbud, Chocerad apod., •o němž viz Chotěbudice. Při přejetí do němč. jméno upraveno analogicky spo jovacím -en a -dorf „ves“ na Kotzen dorf, přičemž č/tz a r. 1405 u K. 1. o/u (Kutzendorf). Obě vsi navzájem rozli šeny přívlastky Slezský, Schlesisch a Moravský, Mährisch až 1893, 1894, a to podle zemské příslušnosti. CV 256 (bez); Prof II 273 (Kočov — jiný původ); Svo boda StčOJ 131, 138 a CMF 1946, 20 až 29. K o d a u, viz Kadov. K o h 1 b a c h, viz Kobylí. K ö h l e r s d o r f , viz Uhlířov. K o h 1 s d o r f , viz Kolnovice. K ö h l s d o r f , viz Uhlířov. K ö h m e t, viz Komňátka. Kohoutovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Brna; 5 km západně od Brna. 2 1210, Falzum z 13. stol., Kochutowicz, CDB II, 364; 1237 Couthouici, CDB III, 167; 1718 Kohotowicz; 1720 Kohautowicz; 1751 Kohautowitz; 1846 Kohautowitz, Kohautowice; 1872 Kohoutowitz, Kohoutovice. 3 P. Blažovice. Čes. 4 Kohótovice, za Kohótovicema, Kohótovčí, kohótovské. 5 MJ: příp. -ovice k staroč. OJ Kohút, to z apelativa kohút „Hahn“ , zn. ves lidí Kohútových. R. 1237 ještě nominativní příp. -ici. PJ Kohoutov v Kunštátě. CV 84; Prof II 275. 6 Vrch Kohoutky. Kochánov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada Stránecké Zhoře; 5,5 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1125, falzum z konce 12. stol., Kohas CMM 1911, 199; 1464 na Kochanov, LSA III, 98; 1571 ze vsi Kochanowa, ZDB XXVI, 199; 1625 z . . . Kochanova. LSA 153; 1678 K ochanow; 1718 Konchanow (!); 1720 a 1751 Kochanow; 1846 Kochanau, Ko-
chanow; 1872 Kuchanau, Kochanov; 1915 Kochanau, Kochánov. 3 P. Stránecká Zhoř. Kolem 1670 vytvořen dominikální dvůr, který na konci 18. stol. parcelován. Čes. 4 Kuchánov, kuchánovskej. Hraniční obec s nářečím českomoravským (má ej, ou proti hanác. é, 6), kochánovské (Závist). 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Kochan, které patří do skupiny OJ vy jadřujících vztah k dítěti (Svoboda, StčOJ 46), srov. pol. kochač, kochany „milovat, milovaný“ ; je z participia slovesa kochat „liebkosen“ . ČV 84; Prof V 576. 6 PJ V sedlišti. Kochavec 1 Zanikl u Štítné (Valašskokloboucko), kde je trať a dvůr Ko chavec. 2 1520 ves pustou Kuchawecz, ZDO XVIII, 29; 1575 ves pustou Kochawecz, ZDO X X IX , 39; 1893 Kocha vec (dvůr). U Jestřábí (Valašskokloboucko) samota: 1893 Na Kochavci. 3 Ves zanikla kolem r. 1500. 4 Ten Kuchavec \Kuchaveč (Štítná — podle ten Lideč, Poteč). To Kuchavče (podle to Vidče?), z Kuchavca \ča, Kuchavčané, kuchavský. 5 Ves se jmeno vala Kuchavec/Ko-. Ze dvou starších dokladů nelze bezpečně stanovit, zda MJ odvozeno deminut. příp. -ec k posesívnímu Kochov n. Kuchov. O OJ Koch viz Kochov, OJ Kuch doloženo u Svobody StčOJ 111, 133 Kuch(ák) „kuchař“ ? ČV - . Kochov 1 Ves 9 km ssz od Boskovic. 2 1274 in Chochov, CDM IV, 89; 1320 Chochow, Lechner I, 5; 1532 na vsi Kochowie, ZDO XXIII, 25; 1544 ve vsi Kochowie, DM VII, 28; 1588 ve vsi Kochowie, DM XV, 163; 1607 do Kochowa, Poz. kniha Drválovice č. 3609, f. 31; 1674 Kochow; 1675 ex Kochow, Matr. ve Svitávce; 1677, 1718, 1720 a 1846 Kochow; 1872 Kochow, Kochov. 3 P. Letovice a biskupské léno Svitavy. Filiál. (původně farní) kostel sv. Jiří. Čes. 4 Kochov, ke Kochovo, vo Kochově, Kochovák | Kochovščák, kochovské. 411
84. Prof V 591; Svoboda StčOJ 49, 165. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Koch, Kojátky 1 Ves 3,5 km sv od Bučovic. které hypokor. zkratka některého ze 2 1358 in Cogeticz, ZDB III, 200; 1376 složených OJ s komponentem koliin villa Cogietycz, ZDB VI, 234; 1412 „kláti, hacken“ (Kolimír), koji- „kojit, doufat“ (Kojslav); srov. Hoch k Hostiin villa Kogyatky, ZDB IX, 313; 1446 medietatem ville Cogyatek, ZDO X, mír, Hostislav. Mohlo ovšem vzniknout 491; 1493 na ves Koyatky, ZDO XIV, i krácením z OJ Kochan, o němž viz 35; 1514 v Koyatkach, PB X, 113; 1532 Kochánov. Zn. ves lidí Kochových. CV 84; Prof II 277 (Kochovice); Svoboda na Kogatkach . . . z Kogatek, PO XV, 216; 1533 rybníka mého kogatskeho, PB StčOJ 48,111,146. 6 PJ Dvorsko, Stráž. Kojatice 1 Ves 10 km jz od Mor. XV, 199; 1570 u rybníka horního koyatBudějovic. 2 1406 de Cogeticz, ZDB skeho, PO XXVII, 175; 1616 na Kogat kach, PO X X X IX , 49; 1673 Koyatky; VIII, 605; 1446 cum villa Cogeticz, ZDB 1718 Kogatka; 1720 Koiatka; 1751 XII, 672; 1480 ves Kogeticze, ZDB XV, Koyatka; 1846 Kojatek, Kogatka; 1872 19; 1543 ves Kogeticze, ZDB XVI, 78; 1577 v Kogeticzych, PB XXVII, 284; Kojatek, K ojatky; 1893 Kojatek, Ko 1602 ves Kogeticze, ZDB XXXIII, 56; játky. 3 P. Kojátky. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 1718, 1720 a 1751 Kogetitz; 1846 K oje 4 V Kojátkách, Kojačák, kojacké. titz, K ogetice; 1872 Kojatitz, Kojatice. 5 Ves se jmenovala do 1376 Kojetice, 3 1846 P. Police. Ces. viz tam. Pak Kojátky: deminutivum 5 Viz Kojetice. Zde do poč. 19. stol. vždy a > ě, od 1846 přehláska zrušena. k MJ Kojetice, podobně Pozdětice — Pozďátky, Vrbětice — Vrbátky. Načas MJ patří do výrazné skupiny MJ z OJ název i v sg. 1718—1751 Koyatka: pl. na -qta > -ata + ice na jihozápadní Moravě. 6 Horka. PJ: U šibenýho. Kojátky považován patrně něm. písa K ojatín 1 Osada obce Pozďatína, řem za gen. ke *Kojátka. O OJ Kojata 11,5 km sz od Náměště n. O. 2 1104, v. Kojatín. 6 Část vsi: Kaštany. falzum z konce 12. stol., Koiatino, Kos Kojetice 1 Ves 7,5 km jjz od Třebí če. 2 1349 de Kogetycz . . . in Kogemas, 260; 1365 de Schogyetin, ZDB IV, 331; 1718 Kogetin; 1720 Kojatin; 1751 ticz, ZDB I, 21; 1373 in villa Magna Kogatow (!); 1846 Kojatin, Kogetjn; Cogeticz, ZDB VI, 94; 1387 Kogeticzie, 1872 Kojatin, Kojatín; 1881 Kojetín, ZDB VII, 540; 1399 Cogeticz, ZDB Catal. cleri. 3 P. Náměšť n. O. Ves VIII, 227; 1436 v Kojeticích; 1492 ves v 15. stol. zpustla, 1712 znovu osazena. Kojeticze, ZDB XVI, 29; 1543 ves Ko Ces. geticze, ZDB X XV I, 78; 1547 mezi grunty mými kogetickymi a borzecz4 Z Kojatína, Kojačák, kojacké (Smrk). 5 M J: přivlast. příp. -ín k jed kowskymi, PB X IX , 124; 1672 a 1718 noduchému OJ Kojata, v němž příp. Kogetitz; 1720 Kojetitz; 1751 Kogeticz; 1846 Kojetitz, K ogetice; 1872 Kojatitz, ata- < -qta k základu koj- „kojiti, uklidňovat, stillen“. V dokladech se Kojetice. 3 P. Sádek. Ces. střídá Koja- s přehlasovanou podobou 4 Za Kojeticema, Kojetičák |arch. K oje-. MJ patří do výrazné skupiny Koječák, kojetické. 5 MJ: přípona -ice MJ utvořených z OJ na -qta, příp. -ín k OJ Kojata (o něm viz Kojatín), po (srov. sousední Pozďatín, blízký Vlčaa > ě: Kojeta; tak doloženo v našem tín, Hroznatín). Na různých místech MJ. Zn. ves lidí Kojetových. Toto MJ Cesko-mor. vrchoviny táž OJ jako na patří do výrazné skupiny jihozáp. mo jihozápadní Moravě, kde však příp. -ice ravských MJ z OJ na -ata, srov. (Kojetice, Modletice — Modletín [okr. Modletice, Slavětice. Viz Kojatice, Ko Havl. Brod], Slavětice — Slavětín). CV jatín. CV 84. 6 Část vsi: Chalupy. 412
K ojetičky 1 Zanikly u Kojatic (Tře bíčsko). 2 1481 v Kogeticzkach, PB V, 47; 1570 v Kogeticzky, pustú ves, PB VIII, 56. 5 MJ: deminut. ke Kojetice; v. t. K o j e n k a , viz Kylianka. 1. K ojetín 1 Město v Olomoucku. 2 1280 loci forensis dicti Kogietin, CDM IV, 172; 1291 Cogetin, CDM IV, 296; 1399 de Cogetin, CDM XII, 524; 1437 Cogetin, městečko, PO III, 20; 1446 na cogetinske zboží, PO III, 88 ; 1475 o kojetské mýto, KP V, 96; 1487 mezi lesy kojetskými, AC XVI, 318; 1493 Kogetin, PO V, 294; 1496 zboží kogetinske, PO VI, 160; 1517 u Cogetina, PO VIII, 69; 1519 z Kogetina, PO XI, 14; 1519 lidé jeho cogetinsstij, PO XI, 28; 1522 měščanóm svým kogetskym, PO XII, 73; 1552 v městě K ogetinie, PO XXI, 267; 1568 statku kogetinskyho, ZDO XXVIII, 15; 1573 v Kogetinie, PO XXVII, 545; 1573 z Kogetina, PO XXVII, 554; 1585 v městě Kogetinie, PO X X X I, 10; 1585 měštěnínu kogetinskemu, PO X X X I, 133; 1589 do města Kogetina, PO X XX II, 97; 1589 na předměstí kogetinskym, PO X XX II, 102; 1612 z Kogetina, Matr. v Prostějově; 1633 Kojetín; 1651 z Ko getina, Matr. v Prostějově; 1656 ex Kogetina, Matr. v Lulči; 1720 a 1751 Kogetein; 1846 Kojetein, Kojetín; 1872 Kojetein, Kojetín. 3 P. Kojetín. Město náleželo od dob Přemysla I. pražskému biskupství, v 15. stol. přešlo do rukou světských feudálů. Farní kostel Nanebevz. P. Marie. Již v 17. stol. početná židovská obec. Ces. 4 Kojetín, z Kojetína, Koječák |Koječčí (Hruška), kojecké. 6 Obora, Vče lín (myslivna). Části města: Růžová ulička, Závodí, Na žabáku. PJ: Hrádek, Na Daňkovicích, Na Bratrských. 2. K ojetín 1 Ves 4 km jz od Nového Jičína. 2 1499 Kogetin, ZDO XVI, 37; 1665 z Kogatina, Matr. v Hranicích; 1676 a 1718 Kogetein; 1720 Koietin; 1751 Kogetein; 1846 Kojetein, K ojetín;
1872 Kojetein, Kojetín. 3 P. Starý Ji čín. Ces. 4 Kojatin, z Kojatina, Kojačani, Kojacané (Vlčnov, Jičina, Loučka), kojacky. V místě Zachovalé nářečí starojické (není a > ě, typ o kravech, v Hodslavicech). 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Kojeta (< Kojata, o němž v. Kojatín), CV 84; Prof II 279. 6 Čertův mlýn. Trať Grušovi. K o j i š o v, viz Kolšov. Kojkovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Třince (Těšínsko); Sl. 2 1808 Koykowitz. 3 P. těšínské ko mory. Pol. 4 Kujkovice. 5 MJ je novodobé, má analogickou příp. -ovice; doloženo stč. OJ K ojek — deminut. ke Koj, které je základem OJ Kojata (v. Kojatin). CV —; Prof II 280 (K-ov, -ovice, Kojetice). K okory 1 Městys 7 km sz od Přero va. 2 1279 de Kokor, CDM IV, 170; 1282 de Kokor, CDM IV, 207; 1283 de Cocor, CDM IV, 211; 1354 de Cokor, CDM XV, 66 ; 1351 in Cocor, ZDO I, 207; 1355 de Cokor, Reg. VI, 10; 1368 in Kockor, ZDO I, 1006; 1373 de Kokor, CDM XV, 150; 1377 de Cocor, ZDO III, 383; 1437 k kostelu cocorske(m)u, PO III, 39; 1447 in Kokor, ZDO X , 769; 1464 v Kokorzich, PO IV, 72; 1490 ve vsi Kokorzich, ZDO XIII, 7; 1492 ves Kokory, ZDO XIV, 11; 1494 ves Kokory, PO VI, 128; 1501 fary cokorskey, PO VII, 112; 1516 z Kokor, PO X, 167; 1561 v Kokorzich, PO XXIII, 212; 1569 na Kokoržych, PO XXVII, 71; 1569 s lidmi kokorskymi, PO XXVII, 136; 1573 v Kokoržych, ZDO X X IX , 16; 1675 Kockory; 1718 a 1751 Kokor; 1846 a 1872 Kokor, Kokory. 3 P. Rokytnice. Kokory byly 1535 vysazeny na měs tečko. V 14. stol. tvrz. Far. kostel Na nebevzetí P. Marie. Ces. 4 Ty Kokory, do Kokor, ke Kokorám, o Kokorách, za Kokorama, Kokorák |fem. Kokoračka, kokorské. 5 MJ: pl. k OJ Kokor(a) a zn. ves Kokorů, Kokorovy rodiny. OJ souvisí s rus. a 413
pol. nářečním substant. kokora „kleč“ . Svoboda, StčOJ 196; ČV 84; Prof II 281 (Kokořín, Kokorov), V 564; Ber necker SEW 540; Briickner Slow. etym., pol. 244; doloženo i v něm. „Mischna me“ Kaxdorf (okr. Schweinitz) < 1419 Kokerstorff, viz H. Naumann, Materia lien 8 6 ; Barsov 100; DS 16, 41. 6 Hrá za, Kaláb (mlýn). PJ Brambor (rybník), Olešnice. Kokštejn 1 Hrad nad Jihlavou u Hartvíkovic (Náměšťsko). 2 1556 hrad pustý Kokštejn, ZDB XXVII, 20 edice. 5 MJ: k OJ Kok, to buď z apelat. kok „kohout“, nebo K ok hypokor. ke Kolimír/koli- „kláti, hacken“ (srov. Bohuslav/Bok, Modliboh/Mok). -štejn z něm. Stein „kámen“ , přeneseně v hradních jménech, jejichž je oblíbe ným komponentem, „skála“ . Srov. no vohradské hybridní jm. Kokschlag „Kokova mýtina“ u Beranka ON Sudm. 89. CV - ; Prof V 566, 591; Svoboda StčOJ 111, 131, 196. Kolelek 1 Zanikl mezi Křekovem, Mirošovem a Vlachovskou Lhotou (Valašskokloboucko). 2 1466 villam desertam Kolelek, ZDO XI, 240; 1481 na ves Kolelek, ZDO XII, č. 197, ed., 1520 na vsi pusté Koleleku, ZDO XVIII, č. 106, ed., 1592 v Kololeči, LSA 485; 1893 Koleleč (!), samota (hospoda) u Hrád ku nad Vlárou. 5 MJ též v podobě Kololeč. To pa trně nikoli z OJ Kolelek, ale z apelativa složeného z kolo a slovesného zá kladu I?řc „křiviti“ . Je to patrně název cesty, na níž se vozy (kola) křivily. V. Količín. V C. je ves Kololeč, jejíž název vykládá Prof II 288 čtením chybného zápisu z r. 1430 „menší Ko vel — rus. kovýl’, Pfriemengras“. Opra veno v V 203, 623. Kolenfurt, nyní Brod nad Dyjí 1 Ves 11 km sz od Mikulova, 2 1355 de Goldenburch, ZDB III, 74; 1583 Guldenfurt, ZDB X X X , 161; 1673 Guldenjurt; 1718 Guldenfurth; 1720 a 1751 Gulden414
furt; 1846 Guldenfurth; 1872 Guldenfurt, Kolenfurt; od 1947 Brod nad DyjL 3 P. Dmholec. V pol. 14. stol. tu byl hrad; 1785 parcel, dvůr. Něm. 5 MJ: z něm. Guldenfurt, původněGuldenburg; guldin „zlatý“ , furt „brod“ , -burg „hrad“ . CV 257; Prof I2 556 (gol den-). Količín 1 Ves 4,5 km západně od Holešova. 2 1348 de Koliczyn, ZDO I, 24; 1397 municionem Kolyczyn, ZDO VI, 654; 1406 ad bona Kolyczin, KP I, 146; 1437 in Coliczin, ZDO X, 66 ; 1438 lidem coliczinskim, PO III, 56; 1446 z Kolyczyna, PO III, 85; 1508 na vsi Koliczinie, ZDO XVII, 11; 1512 u vsi svej Koliczina, PO IX, 50; 1523 z K oliczina, PO XII, 105; 1526 na Koliczi nie, PO XIII, 35; 1571 na Kolyczynie, PO XXVIII, 40; 1577 u fojta koliczynskeho, PO X X IX , 190; 1587 na Koliczi nie, PO X XV , 85; 1633 K olicein(l); 1672 Koliczin, Děkan. matr. holešovská; 1675 Kolyczin; 1718 Kolitschin; 1846 Kolitschin, Količjn; 1872 Koliczin, Ko ličín. 3 P. Holešov (pův. zvláštní sta tek). V 14,—16. stol. tvrz. 1654 vytvo řen nový dominik. dvůr. Ces. 4 Količén do Količéna, za Količénem, Količák, kolické. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Kolicě, to hypokor. po doba ke složenému OJ Kolimír, v němž koli- „kláti, hacken“ ; srov. OJ Dalicě v MJ Dalečín, Milicě v MJ Miličín. CV 84 („srov. i něm. K olo; kmen kol-“, s tím však naše jm. nesouvisí); Prof II 284 (Kolešov, -ovice); Svoboda StčOJ 81. 6 Panský dvůr, U cukrovaru, část vsi Skrabalov (stával tu pův. dominikální dvůr). Kolkov 1 Zanikl mezi Kozrálem a Lipovou (Bystřičko p. H.); u Někudy 59 ztotožněn neprávem s Lhotou (o rozdíle svědčí zápis ZDO I, 1078). 2 1368 in Prussinouicz, Lhota, Kolkow, ZDO I, 1078; 1382 Colcow, ZDO IV, 322; 1384 Lhotka et Colcow, ZDO IV, č. 368; 1386 in villa Kolkow, ZDO IV, 795; 1387 Kolcow, ZDO V, 72; 1464 Kolkow,
ZDO XI, 167. 3 Kolkov byl 1464 již německých místních jmen za čes. -ov. pustý. R. 1361 zkráceno na Colnisdorf (I za r), 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Kolek, v němž se přízvučné o zdloužilo a neto hypokor. zkratka buď OJ Kolimír přízvučné i oslabilo Colnis- > Kolns- > (v. v.), nebo k OJ Nicolaus (tak Svo 1480 Kolhsdorf; zde již slovanský pů boda StčOJ 135). vod naprosto zastřen. Tak do 1945. Čes K o 11 e i n, viz Cholina. ky nově 1924 Kolnovice, základ MJ K o l l e s c h a u , viz Kolšov. přiřazen k něm. apelat. Kohle „uhlí“, K olná 1 Osada obce U blo; 8 km proto po roce 1945 návrh na Uhelná, jižně od Krnova; Sl. 2 1836 Jagdhase; což nepřijato. Šrámek Slez. sb. 61, 147; 1870 Jagdhase, Kolná, Catal. cleri; 1924 CV —. Viz Skorošice. Kolná, Jagdhase. 3 P. komory krnov 1. K oloredov 1 Osada města Místku, ské. Ves založena na konci 18. stol. nyní Frýdku-Místku. 2 1846 KoloreNěm. dow; 1872 Kolloredow, Koloredov. 5 České MJ: adj. ke stč. apelat. kól, 3 P. Hukvaldy. Založeno 1790. Ces. kolal-u m. „hůl, Pfahl“ ; zn. snad ves 2. K olorédov 1 Dříve osada, již 1935 postavenou z kůlovitého dřeva, stráň místní část obce Z vole (Zábřežsko). porostlá stromy sloužícími jako kůly 2 1846 Kolloredo; 1872 Kolloredo, Ko při stavbě apod. V Č. Kolný (vrch), loredov; 1924 Kolorédov, Kolloredo. Prof II 287. O něm. Jagdhase vyslovil 3 P. Mírov. Založeno 1787 parcelací K. Winter (Einiges zur Flumamendvora. sammlung in Sudetschlesien, Schlesisch. 5 Obě osady nazvány podle olomouc Jahrbuch f. deutsch. Kulturarbeit. . . kého arcibiskupa Colloredo-Waldsee. Breslau 1929/30, 46—58) dosti pravdě Příp. -ov analogická. CV 267, 268. podobnou myšlenku, že Jagdhase je K olovrat 1 Dříve osada, nyní místní vlastně české jm. Ochoz. Z hlediska část obce Litohoře (M. Budějovicko). charakteru toponymie užšího Krnovská 2 1846 Kolowrat; 1872 Kolowrat, Kolo by to bylo možné, k lingvistickému ob vrat; 1893 Kolowrat, Kolovraty. 3 P. jasnění však scházejí starší doklady. Budeč. Osada vznikla 1780 parcelací Smilauer Vodopis 477. dvora. Ces. Kolnovice 1 Dříve samostat. obec, 5 Název podle hr. Kolovrata. Srov. nyní osada Mikulovic (Jesenicko); Sl. Raaby v C., Hamiltony. 2 1284 Scorosoxv, A 44; 1310 Corussindorph, A 44; 1361 Colnisdorf, A 44; K olšov 1 Ves 5,5 km vsv od Zábře 1378 Golisdorf, A 44; 1380 Colansdorf, hu. 2 1356 in Coyssaw, ZDO I, 493; A 44; 1480 Kolhsdorf, A 44; 1552 Kohls 1384 in Cozusow, ZDO IV, 498; 1399 dorf, A 45; 1805, 1836 a 1894 Kohls in Koyssow, ZDO VI, 955; 1405 de dorf; 1924 Kolnovice, Kohlsdorf. 3 P. Koyssow, LP I, 111; 1415 in villa K oKolnovice. Něm. zussow, ZDO VIII, 517; 1437 in villa 4 Něm. Kholdraf. 5 Při výkladu je Koyssow, ZDO X, 332; 1437 Kozyssow, třeba vyjít z původního českého názvu ZDO X, 311; 1480 tvrz Kogissow, ZDO XII, 29; 1489 louky všechny 1248 Scorosow, Skorošov; přivlast. příp. -ov k OJ Skoroš, to zkratkou kožišovské, LSA 81; 1510 tvrz Kok Skorohost, Skoromír (skor- „rychlý“). zissow, ZDO XVII, 189; 1517 z K ojšova, CMM 1957, 324; 1672 Kolschow, Ale už 1310 s usazením německých ko lonistů Corussindorj, v němž počáteční Děkan. matr. mohelnická; 1677 KolleK je z čes. Sk- (srov. Skoro ti ce u N. schaw; 1718 Kolleschau; 1720 Koleschau; Jičína — něm. Gurschdorf, Skorotín — Kolssow; 1751 Kolleschau; 1846 Kolle schau, Kolšow; 1872 Koleschau, KolGurtendorf) a -dorf analogické z jiných 415
šov; 1881 Kojišov. 3 P. Zábřeh. V 14. a 15. stol. tu byly dvě tvrze. Ces. 5 Jak ukazují doklady, znělo MJ nejprve Kojišov 1356, 1399, 1405, 1480: přivlast. příp. -ov k OJ Kojiš, to do mácká podoba OJ Kojislav n. Kojata (viz Kojatín). Zvratnou analogií pak pokládáno za Kožišov, Kožušov (1384 in Cozusow, 1412—1510). Popudem této analogie byla disimilace žš > jš, srov. stě. najdražší > najdrajši: Koj(i)šov -> Kojšov — *Kožšov —>■Kožišov, přiřaze ním k apelat. kožich „pelz“ pak Kožu šov. V nářeči na Zábřežsku tato disimi lace doložena dosud (Utěšený Nář. přech. pásu 196, mapka VIII E). Ge bauer HM I 157; Komárek HM 123. Záměnou j za I vzniklo Kolšov -> něm. 1677 Kolschau. Kolštejn, nyní Branná 1 Město 5 km vjv od Starého Města. 2 1325 in Gol denstein, CDM VI, 289; 1340 Goldenstain, CDM VII, 273; 1340 prope Gol dinstein, CDM VII, 278; 1346 Golden stem, CDM VII, 633; 1347 castra Gol denstem, Reg. V, 162; 1351 Goldenscam, CDM VIII, 80; 1437 castrum Gold stein, ZDO X, 11; 1447 hrad Goldštejn, KP III 676; 1448 castrum Goltsteyn, ZDO X, 798; 1475 goldštýnské mýto, KP V, 97; 1480 na Goldštejně, KP VI, 16; 1480 na mýtě svém golssteynskem, PO V, 104; 1509 na Goldsstaynie, PO VIII, 133; 1522 úředníka svého goldsstaynskeho, PO XII, 47; 1561 z městeč ka Goldssteina, PO XXIII, 190; 1562 šafář jeho goldssteynsky, PO XXIII, 244; 1569 zámku Goldssteyna, PO XXVII, 58; 1570 z Kollsteyna, PO XXVII, 179; 1575 hrad Goldssteyn, ZDO X X IX , 42, ed.; 1587 na Goldtssteyn ie . . . na panství goldtssteynskym, PO X X X I, 436; 1617 na hradě Goldssteynie, PO X X X IX , 212; 1633 Goldstein; 1672 ecclesiae Goldensteinensis, Děkan. matr. šumperská; 1678 Guldenstein; 1718 a 1751 Goldenstein; 1846 Goldenstein, Goldštegn; 1872 Goldenstein, Koldštýn; 1885 Koldštejn, Catal. cleri. Od 1949 416
Branná. 3 P. Kolštejn. Hrad se přip. 1301; zříceniny hradu, zámek z 1597 až 1613. Již 1351 far. kostel Zmrtvých vstání Páně (od 1743 sv. Michala). Již v 14. stol. městečko. V okolí se těžilo zlato a jiné nerosty. Něm. 5 MJ z něm. Goldenstein: Gold „zla to“ , goldin „zlatý“ , -stein „kámen, ská la“ . Byl to název místa, kde se těžilo zla to. V oblasti Jeseníků hojně něm. názvů na -stein a -seifen ukazujících na do lování. Německy též 1437 Goldstein, z čehož česky 1447 Goldštejn, 1448 Goldsteyn, 1485 golssteynsky. Počáteční K - poprvé 1570. CV (bez); Prof —; Schwarz 126; Hosák, Severní Morava 9 (1963), 51; Dickenmann BzN II 89. 6 Bídov/Jammerthal, Nový Kolštejn/ Neu Goldenstein, Splav/Flosse, U lomu /Am Steinbruch. PJ: Stollekamm. Komárno 1 Ves 9 km vsv od Byst řice p. H. 2 1320 de Chomame, Lechner I, 7; 1413 super villa Comame, Lechner I, 31; 1554 na ves Komame, DM VII, 43; 1606 z pivovaru komarskeho, DM XXIII, 43; 1676 a 1718 Ko márno; 1751 Komárovo; 1846 Komárno; 1872 Komárno, Komárno. 3 P. Kelč. 1712—1877 tu byl pivovar. V 17. stol. těžba železné rudy. 1788 parcelován dvůr Splavsko. Čes. 5 MJ znělo do počátku 17. stol. Ko márně: adj. ke komár „Miicke“, zn. místo komárné, kde bývá hodně komá rů (močály, bažiny, břehy řek). Od 1676 Komárno: jmenný tvar neutra k témuž adjektivu. Též 1751 Komarow (v. t.). CV 157, 166; Prof II 290. Sloven. Ko márno. 6 Mezivodí, Zádvoří, Zárybničí, též Kopec. 1. Komárov 1 Dříve samostat. obec, nyní část města Brna; 2,5 km jjv od Brna. 2 1104, falzum z konce 1 2 . stol., in Luco prope castrum Brenense, Kos mas 259; 1210 falzum ze 13. stol., de Luh CDB II, č. 363, s. 393, ř. 8 ; 1225 de Luha, CDB II, č. 271, s. 266, ř. 16; 1228 Naluzsche iuxta Brennam, CDB II, č. 321, s. 322, ř. 13; 1277 in Luha
CDM IV, 142; 1289 in Luha, CDM XV, rovják, komárovský; Komárovjané 18; 1318 Luha . . . Gumravicz, CDM (Lhota u Malenovic). VII, suppl. č. 195; 1475 in Comarow, 3. Komárov 1 Ves 6,5 km jv od Opa ACO 265, f. 24; 1528 klášter komarowvy; Sl. 2 1549 z mlejna mého komasky, PB XIV, 110; 1531 klášter Komarowskeho, POp XI, 327; 1577 ves Ko row, PB XV, 131; 1532 k Komarowu, marow, ZDO II, 30; 1700 zu Commeraw, PB XV, 177; 1673 Kummerwitz; 1718 Matr. v Opavě; 1805 Kommerau, Ko Kumrowitz; 1720 Kumerowitz (!); 1751 marowa; 1836 Komarau, Komarowa; Kumrowitz; 1846 Kumrowitz, Koma1870 Kommarau, Komárov, Catal. clerow ; 1872 Kumrowitz, Komárov. З P. ri; 1894 Komorau, Komárov. 3 P. kr brněnské kapituly. Na počátku 12. stol. novské komory. Přip. se 1377. Farní tu bylo založeno benediktinské probošt(již 1453) kostel sv. Prokopa. Fojtství ství náležité ke klášteru třebíčskému, (již 1398) po 1848 parcelováno. Ces. které zaniklo na počátku 16. stol. Farní 4 To Komárovo (arch.), do Komáro kostel sv. Jiljí románského založení. vá, o, v Komárově, Komarovacy (Ko Čes. a něm. márovjak je prý hanlivé), komárovsky. V místě typické lašské nářečí středo4 Komárov, do Komárova, v Komá opavské. 6 Komárovské chaloupky, v. rově, Komárovák, v pl. Komárovšči, t. PJ: Na Staré cestě. komárovské. 5 Nynější předměstí Brna 4. Komárov 1 Dříve samostat. obec, změnilo třikrát svůj název. Do 1318 se nyní osada obce Rídče; 5,5 km sz od jmenovalo Luh, Luhy (v. t.). R. 1318 Šternberka. 2 1480 Komarow, ZDO se píše Luha i Gumravicz <—čes. *KoXII, 10; 1678 Comam; 1718 Comam; márovice i *Komárovec, což byla patr 1720 Komam, Komárov; 1751 Comam; ně původně pomístní jména paralelní 1846 Komam, Komarow; 1872 Koma k MJ Luhy, patřícímu vsi, která leží row, Komárov. 3 P. Šternberk. Něm. v močálovitých terénech mezi Svratkou, 5 MJ: příp. -ov buď k OJ Komár, Ponávkou a Svitavou. Příp. -ovec pře zn. Komárův majetek nebo — pravdě jata do němč. se substitucí e/i (něm. podobněji — jmenný tvar adj. komárový -awitz), proto nelze rozlišit od -ovice, ke komár „Můcke“, z něhož i OJ Ko srov. i -ed -itz (Kamenec/Kamnitz). Vý már. Zn. místo, sídlo, kde je hodně ko znam jm. byl nejspíše apelativní „kde márů. Apelat. komár doloženo v topoje hodně komárů“ , tak rovněž v Ko nymii u všech Slovanů kromě bělorušt. márov: jmenné podobě adj. komárový. Smilauer Příručka 188; Eichler Materia ČV 84 (z OJ); Schwarz 157 (z apelat.); lien 37 (sedmkrát Komorov pro dluž. Sáňka, sb. Brno v minulosti a dnes 1960, a hluž.; z apelativa); Schwarz 157; ZMK 244; ZMK IV 93. 2. Komárov 1 Ves 4,5 km jv od Na IV 93. CV 84; Prof II 290-291 (14X). 1. Komárovice 1 Ves 8 km ssz od pajedel. 2 1368 in Chomarow, ZDO I, Mor. Budějovic. 2 1366 in Comarouicz, 1021; 1372 Kumaraw, Liber negot.; 1437 ZDB IV, 470; 1846 Komarowitz, KomaKomarow, ZDO X, 97; 1464 Comarow, rowice; 1872 Komarowitz, Komárovice. ZDO XI, 32; 1508 ves Komarow, ZDO 3 P. Jemnice. Ces. XVII, 9; 1526 z Komarowa, PO XIII, 4 Za Komárovicama, komárovskej. 28; 1669 Komarow; 1672 Komarow, Hraniční obec nářečí česko-moravskéDěkan. matr. holešovská; 1718, 1720 a ho proti hanáckému. 6 Části vsi: Dolní 1751 Komarow; 1846 Kom arow; 1872 a Horní konec, Na bahně, U rybníka, Komarow, Komárov. З P. Pohořelice; Horní ulice. čes. 2. Komárovice 1 Dříve osada obce 4 Komárov, do Komárova, KomáPříseky, nyní samostatná obec; 8,5 km 27
417
470; 1656 z Komyna; 1718 Komein; jv od Jihlavy. 2 1378 Komarowiczie 1720 Kumein; 1751 Kom ein; 1846 Ko villam totam, ZDB VI, 543; 1481 ves mein, Komjn; 1872 Komein, Komín. Komarowice, ZDB XV, 23; 1528 Koma3 P. Veveří. Farní kostel sv. Vavřince rowicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, (již 1323). Býval tu mlýn, který náležel 4; 1678, 1718 a 1751 Komarowitz; 1846 od 1623 jezuitům. Ces. Komarowitz, Komarowice; 1872 Koma4 Arch. Kumin, z Kumino, Kuminrowitz, Komárovice. 3 P. Brtnice. Tě šči, kuminské. Nověji Komín, do, z Ko žilo se tu stříbro. Ces. mína. V místním nářečí lexikalizované 4 Komámickej. 3. K om árovice 1 Ves 9 km západně zbytky horského nářečí hanáckého se změnou o > u (kuvář, lupata). 5 Dosa od Val. Meziříčí. 2 1270 Comarouicze, vadní etymologie nepřesvědčují. Spojení CDM IV, 36; 1543 na gruntech mých komarowskych, DM IX, 148; 1558 na MJ s apelativem komín „caminus“ je ves Komarowicze, DM VII, 66 ; 1545 nepochybně sekundární (do 14. stol. vsi Komarowicz, PO XIX, 211; 1676, byl u nás komín neznámý). Hugo Sáň1718 a 1751 Komarowitz; 1846 Koma ka zabývající se jm. Komín podrobněji rowitz, Komarowice; 1872 Komarowitz, (viz Pomístní názvy brněnského okolí 18; sb. Brno v minulosti a dnes 2 [1960, Komárovice. 3 P. Kelč. Ces. 248 n.]) vykládá, opíraje se o jméno 4 Komárovský (Němetice), komárovskej (Kladeruby). V místě východomozaniklé blízké osady Komínec — K omenc, MJ Komín spolu s MJ Komňa ravské nářečí kelečské s nadměrným ej, ou (třejska, vouz). 5 MJ: příp. ze základu kom- v češtině nedoložené -ovice k OJ Komár, to z apelat. komár ho, ale známého ze srbocharv. názvů „Múcke“, zn. ves lidí Komárových, v. hor Podkom, Komaca a apelativ (o)-kovýše CV 84; Prof —. 6 Sušírna. maca „stráň“, okomito „s kopce dolů“, 1. K om berk N ový 1 Dříve osada, ukraj. komit „střemhlav“ ; formálně je nyní místní část obce Hartinkov (JeMJ Kamenec deminutivum — o tom víčsko). 3 P. Biskupice. Založen 1838 však není pochyb — k MJ Kom en; to na lesní půdě. je podle Sáňky jmenným adjektivem 2. K om berk Starý 1 Dříve osada, maskul. kom-en (podobně leden, bře nyní místní část obce Hartinkov (Jezen) a znamená „osadu u kopce“ . Ten víčsko). 3 P. Biskupice. Založen 1830 to výklad snad obstojí u MJ Komňa na lesní půdě. (< *Kom-bna, ň z nepřímých pádů), 5 MJ: asi z něm. *Kornberg „obilný, která leží v oblasti etnografických i ja žitný kopec“ n. *Kohlenberg „uhelný zykových (lexikálních!) karpatismů při kopec“ asimilací n > m k b. CV —; Prof nesených tzv. valašskou kolonizací; MJ II 291, V 639 (Komberk). Komín je od této sféry značně vzdá K o m e i s e viz Chomýž. leno a je rovněž starší, takže o migraci K om ín 1 Dříve ves, nyní část Brna; Komňa —> Komín nelze uvažovat. 4,5 km sz od Brna. 2 1240 villam, que Základ kom-, z něhož vychází SáňKom yn nuncupatur. . . villam Komyn, ka, je z lat. coma „vlasy, srst“ přene CDB III, 258; 1258 Comyn, CDM III, seně „hřbet hory, pohoří“ , srovnej též 274; 1323 in villa Cvmein .. .in Cvmein, rumunské cóma „hříva, hřeben hory“ , CDM VI, 222; 1324 ville Cumein, CDM jímž se podrobněji zabývá Jos. Schütz, VII, 223; 1408 z Comyna, CDM XIV, Die geographische Terminologie des 71; 1498 mlýn blíže Komína ležící, KP Serbokroatischen, Berlín 1957 (tam VII, 156; 1523 z Komina, PB Vllb, 132; i další literatura; slovo cóma považuje 1580 na mlejně v Kominie, PB X X IX , za pastýřské). 196; 1608 v dědině Kominie, PB XXXIII, Domníváme se, že MJ Komín lze 418
vyložit daleko prostěji a vzhledem k českému prostředí přirozeněji. Svo boda ve StčOJ 109 ukázal, že se i u jed nočlenných OJ setkáváme s hypokoristickým krácením, podobným typu Budislav —*■Budiš, např. Lahoda —>■Laho/šek, Komoň (?), Komolec (?) —y K o molša; můžeme dodat Koma: Koma je hypokor. podoba k OJ Komoň, Komo lec. S přivlast. příp. -ín pak vytvořilo náležitě MJ Komín „Komův majetek-1. V MJ Komňa by pak OJ bylo rozšíře no od základu Kom některým n-ovým sufixem, patrně -en < bn-b a MJ utvo řeno posesívní příp. -ja: Kombnja vbsb -> Komně ves, gen. Komně vsi; po dobně např. Nelahozeves, kde však ves zachováno: Nelahozěves „ves Nelahodova“. Dnešní podoba Komňa by byla analogická podle nepřehlasovaných za končení v nář. húňa, túňa apod. CV 204 (z komín „caminus“); Machek Etym. slov. 159, 216 uvádí jihoslovanské komína „rozmačkané hrozny, matoliny“ (psi. *kom-b, rus. kom, ukraj. kim. Je-li psi. *kom t východiskem MJ Komín, Komňa, pak by tu šlo o petrifikaci lexikálního základu jako v MJ Vtelno, Telnice ■*— vetla „vrba“ . Sou vislost s psi. komb je však velmi ne pravděpodobná). Beneš SbFFBU A-4, 1956, 59—53 (spojuje MJ Komňa odváž ně s migrací Kumánů). 6 V místě Hausperk, Hauský kopec (snad tu bý vala tvrz). K om ínec 1 Zanikl 1 km jižně od 2 e bětína (Brněnsko), kde je trať V Ko míncích, Nekuda 131. 2 1320 de Cominecz, Lechner I, 4; 1349 in villa Comecz, ZDB I, 79; 1513 zástavu na Omicze a Komínec, PO X, 86 . 5 Deminut. ke Komín; v. t. K om ň a 1 Ves 5 km jižně od Bojko vic. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., annexam Compne, CDM III, 224; 1385 de Komnye, ZDO IV, 652; 1408 in Chomnye, KP I, 274; 1415 z Komně, KP II, 467; 1418 v Komni, KP II, 560; 1448 ecclesie in Komny, ZDO X, 787; 1517
u vsi Komnie, PO X, 283; 1518 mly náře dolního z Komnie, PO X, 334; 1520 z Komnie, PO XI, 108; 1532 lidem svým komenskym, PO XV, 201; 1547 vsi Komnie . . . lidem komenskym . .. háj slově komenský, LSA 227; 1552 ves Komnj, ZDO X X V , 166; 1563 z Kom nie, PO XXIII, 287; 1594 ves Komnie, ZDO X X X , 281; 1598 ves Komnie . . . z Komnie . . . rolí komenske, Urbář světlovský; 1663 Komiu zkazil, SA II, 157; 1670 K om nj; 1671 ecclesia Komnensis, Děkan, matrika uherskobrod ská; 1718 Komnya; 1720 Komnia; 1751 K om ina(!); 1769 při Komenskej říčce, LSA 295; 1775 celá obec komenská, SA V, 15; 1846 Komna či Komnia; 1872 Komnia, Komňa; 1885 Komnia, Kom na; 1893 Komňa. З P. Světlov. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Jakuba větš. V 16. stol. bratrská obec. Ces. 4 Ta Komňa, do Komně, o Komni, za Komňú, Komňan, komenský. 5 Viz Komín. V dokladu z falza ze XIV. stol. Compne je do skupiny -m n- vloženo p, srov. 1397 Kompnatka u následují cího hesla, Lomnice/Lompnice. 6 PJ Na zbořisku. K om ňátka 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Bohdíkova, 8,5 km sz od Šumperka. 2 1397 Kompnatka, ZDO VI, 725; 1447 Komnyatka, ZDO X, 592; 1499 na vsi Komnatcze, ZDO XVI, 33; 1510 ves Komniatka, ZDO XVII, 19; 1675 Kom m eth; 1718 Kómmet; 1720 Kom et; 1751 Khomet; 1846 Koehmet, Komňatky; 1872 Kohmet, Komňátka; 1893 Kohmeth, Komňátky. З P. Ruda. Ces. 4 Ta Komňátka, z Komňátky, Komňačák, komňátecký. Komiňátka, Komiňál, komiňácké (Chromeč). 5 MJ: z apelat. stč. komňata, dat., lok. komn ětě; zrušením alternace a/ě pak nom. komnata „pokoj pro bydlení a spaní“. Z lat. caminata, střhn. kemenate „po koj s komínem, topením, tedy vytápě ný“ . Ves byla takto nazvána nejspíše proto, že tudy procházela obchodní 419
cesta, jejíž uživatelé zde našli přístřeší, jak ukázal pro něm. MJ kemenate „Erholungssitze und Gasthaus“ Eberl v kn. Die bayrischen Ortsnamen 1925, 200. Byly to klášterní a panské zotavovny. V dokladu 1397 Kompnatka vloženo do mn- při exponované výslov nosti p, srov. předcházející heslo. CV 204; Prof —. 6 PJ Kostelnice. 1. Komora Nová 1 Dříve osada, ny ní místní část obce Holčovic (u Alb rechtic); Sl. 2 1736 Neu Camer; 1805, 1836 a 1894 NeU Kammer; 1924 Nová Komora, Neukammer. 3 P. Albrechti ce. 2. Komora Stará 1 Dříve osada, ny ní místní část obce Holčovic (u Al brechtic); Sl. 2 1720 Kammer; 1736 Alt Camer; 1805, 1836 a 1894 Alt Kammer; 1924 Stará Komora, Alt Kammer. 3 P. Albrechtice. Ves založena 1592. Něm. 5 Obě vsi, rozlišeny jen přívlastky, byly založeny v trati, která se něm. jmenovala Kamer. Tímto slovem se po dobně jako čes. komora označoval kní žecí, královský, vrchnostenský majetek. Něm. Kammer i čes. komora mělo ve středověku též význam právně termino logický „Rentkammer“ a „soud“ — tyto významy se však v našem MJ neuplat nily. CV - ; Prof II 293 (Komorce, Kom om o); Machek ES 216; Kluge EWD 11 278; Gebauer Slov. stč. II 88 ; Smilauer PST I 188. Viz Komořany a Lhotka Ko morní. K o m o r a u, viz Komárov. Komorov 1 Zanikl u Chvalkovic (Bučovicko), kde je zámeček a dvůr Komorov. 2 1349 in Comoraw, ZDO I, 48; 1384 villam Komarow, ZDO IV, 450; 1397 in Komoraw, ZDO VI, 588; 1481 Komorov, KP V, 294; 1906 Ko morov (samota). 3 Ves zanikla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol., byla pak obnovena, ale 1641 vypálena vojskem, zanikla a vrchnost tu zřídila dvůr. 5 MJ: buď analog, přivlast. příp. -ov k OJ Komora (náležitě bychom čekali Komořín), nebo jmenný tvar z adj. 420
komorový k apelat. komora, o němž viz výše. CV —. Komořany 1 Ves 9 km jz od Vyško va. 2 1342 de Gundrams, CDM VII, 443; 1347 villam scilicet et municionem dictas Gundrams, CDM VII, 701; 1459 rybník komořanský; KP IV, 32; 1494 z Komořan, KP VII, 83; 1532 ze vsi Komoržan, PB XVIII, 178; 1632 z K omorzan, Matr. v Pustiměři; 1652 ex Komoržan, Matr. v Lulči; 1666 von Gundrumb, Matr. v Komořanech; 1673 Gundrum; 1718 Kundrumb; 1720 a 1751 Gundrum; 1846 Gundrum, Komořaný; 1872 Gundrum, Komořany. 3 P. Komořany. Již 1391 far. kostel sv. Bar bory. V 14. stol. tvrz. Něm. a čes. 4 Komořane, ke Komořanum, v Ko mořanech, komorské, nověji komořanské. Hanlivě „Švábi“ . Něm. Gondrom. 5 MJ: 4. p. pl. ke komořěné „lidé by dlící na pozemcích královské, vrchno stenské komory“ . Tak Prof II 292 až 293; CV 204. Beranek považuje v ON Sůdmahrens 84 německé zápisy 1342 až 1347 Gundrams, 1673 Gundrum za původní a vykládá je z něm. OJ Gundram -f- genit. s. Právem ovšem namítá Schwarz 195, že se ve vyškovském ně meckém ostrůvku nesetkáme s němec kými MJ tvořenými z OJ + genit. s. Něm. Gundrams vzniklo poněmčením („Eindeutschung“) čes. Komořany. Tak i Smilauer v poznámce k Beránkovi v ZMK IV, 96. Příslušníci německého jazykového ostrůvku kolem Vyškova slyšeli české Komořany jako *Gomran ( < z Komořan), přiřazením k něm. OJ Gundram pak přidán nový smysl, s nímž i genitiv, -s. Viz též něm. nář. znění pro Jezeřany — Jeiserum s -um za -any; srov. též Moravany/střdv. Morweins. Jiné výklady podali Spal 86 : (komorka „světnička“), Hosák Acta UP III 156 („podle komořího, snad půhončí“). MJ s komora jsou všeslovanská, viz Smilauer PST I 188. Schwarz ZfslPh 1953, 63 n.; Eichler Slavia 1958; DS 13, 53; ZMK IV 96. Viz Komora.
Komosov 1 Zanikl u Mouchnic (Bučovicko) v trati Požáry. 2 1373 Comosaw, ZDO II, 289; 1376 in Komosow, ZDO III, 122; 1379 in villis Muchnicz et Comosowie, ZDO III, 522; 1412 in villa Komossow, ZDO VIII, 85; 1437 in Kotuosow (!), ZDO X , 369. 3 R. 1497 byla ves pustá. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Komoš? Svoboda StčOJ 109 (Komoš); P r o fil 294 (Komošín), V 607. V. Koněšín. Koňákov 1 Osada obce Mistřovice, Těšínsko; Sl. 2 1681 de Koniakow, Matrika Těrlicko; 1683 ex Kuniakuw, Matrika Těrlicko; 1736 Koniakow; 1808 Koniakau; 1885 Koňákov; 1894 Koniakau, Koňákov. 3 P. Chotěbuz. Pol. a čes. 5 MJ: příp. -ov ke koňák „čeledín nebo pastýř koní“ . Bylo-li koňák apelativum, pak -ov analogické, bylo-li 0-J (srov. dnešní příjm. Koňák a také Vo lák), pak -ov posesívní. Blízká ves se jmenuje Koňská. CV —; Prof V 561 (koňář). 6 Doly/Doly, Kupa/K^pa; Lorkovice (hospoda). Koněšín 1 Ves 8,5 km jjz od Náměš tě n. O. 2 1104, falzum z 12. stol., Komissin cum foro, Kosmas, 259; 1464 z Konyessina, PB IV, 97; 1464 z Comissina, PB IV, 119; 1580 ze vsi Koniessina, PB X X IX , 42; 1633 Koněssjn; 1672 Konieschin; 1718 a 1720 Koneschin; 1751 Komischin; 1846 Konie schin, Koněssjn; 1872 Koneschin, Konešín (!); 1893 Koněschin, Koněšín. 3 P. Náměšť n. O. Far. kostel sv. Bar toloměje již 1464. Byly tu nápravy třebíčského kláštera. Ces. 4 Koněšín, z Koněšína, koněšské (Nárameč, Třebenice) |konějské (Smrk, Číměř — disimilace šs > js jako v něž jsi [nešsi] > nejsi. Rys jihových. náře čí z Cech s přesahem na jihozáp. Mo ravu, viz Utěšený Nář. přech. pásu, mapka VTII E). 5 Dnešní MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Koněša, to buď hypokor. podoba k OJ Kóň („kůň“ , Svobo da StčOJ 196, 49), nebo spíše zkratkou
OJ Konrád: Kóna, Koneš (Svoboda 180); utvořeno jako Chotěša, Oleša (Prof V 606). CV 89 vykládají z Kuniša s „dial.“ změnou i > ě a u > o. Ci tují doklady 1377 Cunyssin, 1393 Chunnschyn. Jméno je však s o doloženo už ve falzu z 12. stol. Kommisin, 1464 z Comissina. Spíše pomýšlíme na dvo jici OJ Koněša/Kuněša jako je Konrát/Kunrát. V dokladech se objevují i zápisy s -m -: 1104/XII. Komissin a 1464 Comissin, v nichž vždycky o a m (Kom-). Podoby s Kom - vznikly patrně konta minací s OJ Komoš a (Svoboda StčOJ 109; Prof V 607). Doklad s -m - ještě 1751. 6 Jindřichovský dvůr, Koněšínský mlýn, Prachovna. K o n i a k o w , viz Koňákov. 1. Konice 1 Městys v Olomoucku. 2 1200, falzum z poč. 14. stol., versus Konicz, CDB I, 351; 1279 Conitz, CDM IV, 170; 1337 de Chunitz, CDM XV, 44; 1342 de Chonitz, CDM XV, 50; 1349 de Connycz, ZDO I, 87; 1351 de Conycz, ZDO I, 181; 1351 in oppido Conicz, ZDO I, 199; 1379 Conicz, ZDO III, 525; 1386 oppidum Konycz, ZDO IV, 780; 1405 de Konicz, KP I, 124; 1406 in oppido Conycz, ZDO VII, 76; 1420 de Conicz, ZDB XII, 1; 1445 oppi dum Conicz, ZDO X, 443; 1481 na Ko nici, KP VI, 191; 1482 do lesuov konic kých, KP VI, 54; 1490 z Konicze, PO V, 552; 1492 do lesuov koniczkych, PO V, 252; 1492 na puol městečka Konicze, ZDO XIV, 13; 1513 z Konicze, PO IX, 150; 1515 v městečku svém Koniczy, PO X, 104; 1523 měščanóm koniczkym, PO XII, 109; 1569 lidé moji konicžtij, PO XXVII, 65; 1575 z městečka Konicz (!), PO X X IX , 87; 1596 na Koni czy, PO XXXIII, 450; 1616 v Koniczy, PO X X X IX , 198; 1677 Kunitz; 1718 a 1751 Konitz; 1846 Konitz, Konice; 1872 Konitz, Konice. 3 P. Konice. 1351 městečko a tvrz, pak zámek. Farní kos tel Nar. P. Marie. Ces. 4 Ta Konica, za Konico, konické, 421
Koniččí | Koničák. 6 Bídov, Cihelna, Podladínský mlýn, Na hrázkách, Polesov, též Vyšehrad. Části městečka: Pří kone, Zákopanice, Zalóči, Špitál, Ovčírna, Chmelnica, V kolečkách, Na doli, Starý město. PJ: Na šafráně, V sedliskách. 2. Konice N ěm ecká, nyní Konice n Znojma 1 Ves 3 km jz od Znojma. 2 1302 in Kaunis, CDM V, 136; 1363 in Canicz, Polesný, Děd. knihy města Znojma, 10; 1672 Kanitz; 1718, 1720 a 1751 Konitz; 1846 Teutsch Konitz, Ně mecké K onice; 1872 Deutsch Konitz, Německé Kounice; 1885 Deutsch K ö nitz, Německé Konice; 1924 Německá Konice, Deutsch Konitz. Od 1947 K o nice u Znojma. 3 P. Německá Konice. Již v 16. stol. far. kostel sv. Jakuba Větš. Něm. 4 Čechové z okolí nazývali ves Ka nice n. Gánice (Peřinka VM-Znojmo 396): nápadně široká výslovnost hanác. ó < stě. ú, známá z území na jih od Brna, zejm. z Hustopečská. 5 Přívlas tek Deutsch Německe až 1846. MJ po važováno tehdy za plurálové. 9 MJ: buď z apelativa konnicě „stáj pro ko ně“, nebo utvořeno příp. -ice k OJ Kóň (z Kóň „kůň, Pferd“), Kóna (hypokorist. podoba ke Konrád, viz Koněšín). Z OJ je utvořeno pravděpodobně K. 2., kde něm. 1302 Kaunis ukazuje na čes ké ó, které nebylo v apelat. konnicě. Je tu proto třeba vyjít z patronymického Konice, Kúnice, o němž viz Kounice. ČV 203 (z apel.); Prof II 298 (obojí), V 545 („Pferdestall“) ; Beranek ON Südmährens 85 (z OJ); DS 8, 27 a 13, 54. 6 Trať Galgensbergen. K ö n i g s b e r g , viz Klimkovice. Königsbrunn 1 Zanikl u Hlohovce (Břeclavsko) blíže rybníka Nesytu, kde je trať Königsbrunner Feld. 2 1414 zzw Kwnigsprun, Bretholz, Urbar; 1570 Kunigsprun, Jenne. 3 Ves stávala již ve 14. stol. 5 MJ německé: König „král“, -brun422
nen „studně, pramen“, zn. králova, krá lovská studně. ČV —; Prof —. K o n i g s f e l d , viz Pole Královo. K o n i g s g r u n d , viz Králec. K on ík ov 1 Ves 7 km sv od Nového Města. 2 1846 Konikau, K onjkow ; 1872 Konikau, Koníkov. З P. Nové Město. Ves založena kolem r. 1715. Čes. 5 MJ: MJ snad po majiteli paseky, na které ves vznikla; OJ Koník je deminut. ke Kóna (Konrád), nebo ke Kóň („kůň“). ČV 264; Prof - ; Svoboda VMNové Město 425. 6 Obec se dělí v Dolní a Horní Koníkov. K oňská 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Třince (Těšínsko); Sl. 2 1305 Сопка, Prášková poz., 1688 in pago Konska, VB 574; 1736 Konska; 1808 Konskau, Konska; 1828 Konskau; 1885 Koňská; 1894 Kontzkau, Koňská. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 5 MJ adj. koňská, tj. ves, v níž se chovají koně. Srov. blízký Koňákov. Ale doklad 1305 Сопка: Koňka může být přivlast. příp. -ka k OJ Kóň „kůň“ . Podoba Koňská: v místním nářečí -ňský > -nský, srov. lunsk’i „loňský“ . ČV —; Prof —; Rospond Slavia 35, 394. 6 Dyšti nec/Dysczyniec, Gembalka/G^bolka, Panská hora/Panska Góra, Kanada, Ko pec/Kopiec, Osůvka/Osówka, Podlesí/ Podlesie, Stávky/Stowki; Za březinou/ Za brzezina, Zákostelí/Zakošciele, Zálepí/Zalepie. K o n ů v k y, viz Kuničky. Konvice 1 Zanikla u Brňova (Valaš skomeziříčsko), kde je samota Konvica. 2 1580 k pusté vsi Konwiczy, PO X X X , 99; 1893 Konvice (samota). 4 Konvica, na Konvicu, Konvičané. 5 MJ: z apelativa konvicě „Kanne“ . Srov. MJ z názvů nádob: Kbely, Moš na, Necky, Zlábek u Prof V 548; ČV —. K opa 1 Zanikla u Zdounek mezi Bunčí a dvorem Světlou, kde je les Kopa. 2 1561 ves pustou Kopu, ZDO XXVII, 21. 5 Za MJ pojato nejspíše původní PJ Kopa „hromada, kupa, Haufe“ . Kopa
= menší vrch kupovitého charakteru. Kopami se vždy vyznačovaly hranice pozemků, zvláště změny hranic. Té události byli přítomni majitelé pozemků z obou stran hranice, jejichž synové museli „držet kopu“ : položeni na bři še dostali výprask, aby si toto místo dobře pamatovali, tj. aby přesně znali hranici. Kopy půdy nahrazeny hraničnými kameny, stromy apod. Zvyk do nedávna živý. Machek Et. slov. 218 až 219; Bartoš Dial. slov. mor. 153—154. CV Prof - . K o p a ř o v i c e , viz Kupařovice. K o p č a n y, viz Hora Zelená. 1. K o p e c S u c h ý , viz Suchá. 2. K opec V álečn ý 1 Předměstí města Šternberku. 2 1846 Wallberg, Wálečný kopec; 1893 Wallberg. 3 P. Štern berk. 5 České Válečný umělým napodobe ním něm. Wallberg, ale něm. Wall „ná sep, hráz“ nikoli „val“ . 3. Kopec Vlčí 1 Zámeček u Kladerub na Náměšťsku n. O. 2 1906 Heinrich lust, Vlčí kopec. 3 Lovecký zámeček novějšího původu. 5 Něm. Heinrichslust „potěcha Jind řichova“ , zn. letohrádek postavený ku potěše Jindřicha (hr. z Haugwitz). Srov. Josefslust, dnes Císařov. Adj. Vlčí k vlk „lupus“ . Český název byl patrně pomístním názvem. 4. Kopec Zámecký 1 Dříve samostat. obec zaujímající obvod hradu Štern berku, nyní část města Šternberku. 2 1846 Schlossberg; 1872 Schlossberg, Zámecký kopec. 5 Přívlastek podle něm. Schlossberg „vrch patřící k zámku“ . # MJ z apelat. kopec „vrch, Berg“ , ČV —; Prof II 303 až 304. Kopeček Svatý, nyní K opeček 1 Ves 8 km sv od Olomouce. 2 1846 Marien dorf, Heiliger Berg, Swatá Hora, Swatý K opeček; 1872 Heiligsberg, Svatý K opeček; 1893 Heiligberg, Svatý Kope ček. 3 P. Klášterní hradisko. Již v 17. stol. poutní místo a na poč. 18. stol.
vystavěn farní a poutní kostel Navštiv. P. Marie. Ves vznikla 1788 parcelací dvora. Čes. 4 Na Kopeček, z Kopečka, ke K opečko, Kopečák, kopecké. 5 MJ: deminutivum ke kopec, staroč. kopček, gen. kopečka —> nom. ko peček. Založen ve výrazném výběžku Oderských vrchů, orientován k jihu; daleký rozhled. Jako poutní místo měl velmi výhodné umístění. Německy se ves nejprve jmenovala Mariendorf „ves Mariina“ — podle patrocinia poutního chrámu, česky nejprve Svatá Hora (lat. Mons Sacer) i Svatý Kopeček. Na roz lišení od známého poutního místa Sva tá Hora (u Příbramě) ustálen od 1872 název Svatý Kopeček — něm. Heilig berg. ČV 263. 6 PJ: Zlatý důl. K opřivná 1 Ves 9 km severně od Šumperku. 2 1672 Geppersdorff, Dě kan. matr. šumperská; 1677 Geppers dorff; 1718 Gepperstorff; 1720 Geppersdorf, Hoprinow (!); 1751 Geppersdorf; 1846 Geppersdorf, Kopřinow; 1872 Geppersdorf, Kopřivov; 1881 Kopřivnov; 1893 Geppersdorf, Kopřivnov; 3 P. Bludov. Ves stávala již v 15. stol. Fil. kostel sv. Trojice. Něm. 5 MJ: do r. 1720 jen něm. Geppers dorf, to složeno z OJ Gepper, hypokor. zkratce OJ Gebhart, v němž sthn. geba „Gabe, dar“ a adj. hart „statný“ , srov. Dietmar/Dieter, Herman/Hermer; -dorf „ves“ . MJ G. zn. Gepperova ves. Při počeštění jména bylo počáteční Gepperspojeno uměle s čes. kopr- (odtud i koruptela 1720 Hoprinow), proto od 1846 čes. Kopřinow, to snadno přikloněno ke „kopřiva“ — od 1881 Kopřivnov (po dle Volného „kdysi Kopřivná“), od 1924 Kopřivná. Srov. i adjektivní jm. Břid ličná, Písečná, Uhelná častá na Jese nicku (po 2. světové válce). ČV —; Prof —; Schwarz 373; Bach PN 1-1, 80. Kopřivnice 1 Městys 4,5 km jižně od Příbora. 2 1511 od hranice kopřivnic ký, LSA 505; 1517 z Koprziwnicze, PO X, 277; 1581 ves Kopržywnicze, Urbář 423
hukvaldský; 1672 Koprziwnitz, Děkan, matrika ostravská; 1676 Kopržownitz; 1718 Koprziwnitz, 1720 Nickelsdorff, Koprziwnitz; 1751 Koržiwnitz (!); 1846 Nesselsdorf, Kopřiwnice. 3 P. Hukval dy (pův. ves náležela k hradu Schauensteinu). V 1. pol. 19. stol. tov. na fajans. Ces. 4 Ta Kopřyvnica, z Kopřyvnice, kopřyvnicky, Kopřyvjane (Štramberk); za Kopřyvnicami, Kopřyvničani (Vlčovice, Celadná). 5 Jak ukázal Jos. Pilnáček ve Slez. sb. 46, 152, podnětem k po jmenování obce byl znak olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburka (kopřivný list, Nesselblatt), horlivého kolonizátora okolí hukvaldského a zaklada tele hradu Schauensteinu, pod kterým Kopřivnice leží. Jm. K. napodobuje častá hydronyma typu Olešnice, Vrbnice, v nichž substantivizující příp. -ice < stč. -ica k adj. olešná, vrbná, u jm. K. kopřivná, tj. říčka, voda tekoucí olším, vrbím, kopřivným porostem. — Německy překladem základu kopřiva „nessel“ v 1. pol. 19. stol. Nesselsdorf. Německý název též upraven prý na Nickelsdorf „ves Niklová, Mikulášova“ , což prý byl původní název Kopřivnice (Kravařsko 1937, 108; — nedoloženo). CV —; Prásek SA VIII 50; Smilauer Vodopis 476; Prof —. 6 PJ Luhy. Kopytov 1 Osada obce Nový Bohu mín; Sl. 2 1480 rychtářstvo kopytovské, LSA 10; 1736 Koppitau; 1808 Koppitau; 1885 K opytov; 1894 Kopitau, Kopytów ; 1906 Kopitau, Kopitov. 3 P. Bohumín. Ces. a něm. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Ko pyto - ou. CV 196. Prof - . 6 PJ: Zrzavá (louka), Karlík (1750, les). Koroužné 1 Ves 6,5 km východně od Bystřice n. P. 2 1377 Coruzne, CDM XI, 87; 1384 Corusna, AC XIV, 515; 1500 z Korzneho, Mor. arch. soukr., 71; 1675 Koraužny; 1718 Koraucžna; 1720 Koroczna; 1751 Koražna (!); 1846 Koraužna; 1872 Koroschna, Korozní; 1893 Koroužna, Koroužná. 3 P. Pern štejn. Těžila se tu železná ruda. Ces. 4 To Koroužný, z Koroužnýho, korouženský. 5 MJ je málo jasné. Spo jení s korouhev je obtížné hláskově (ze stě. korúhev, korúhva není možné *korúžné). Výklad ČV 205 z korgg— ► koruža jako kal— ^ kaluža je pouhá konstrukce, slovo koruža není jinak do loženo. 6 Amerika, Na čtvrti, Orel, Pod pasekou, Samotin, též Na mezi, Spálenec, V pasece, V Raduškách, Za vodou. Koruna 1 Ves 10 km ssv od Mor. Třebové. 2 1846 Maria-Kron, Koruna; 1872 Mariakron, Koruna. 3 P. Zábřeh. R. 1267 tu byl založen augustiniánský klášter Corona S. Mariae, který zanikl kolem 1550. Ves je novějšího původu. Něm. 5 V MJ stopa po klášteře Corona S. Mariae „Koruna P. Marie“ , z čehož něm. Mariakron, česky jen Koruna. CV —; Prof V 549 (Zlatá Koruna). Koryčany 1 Městys 11 km ssv od Kyjova. 2 1349 in Corzyczan oppido, ZDO I, 77; 1358 Coriczan, ZDO I, 562; 1407 v městečko Koryčany, KP I, 237;
1411 město Koryčany, KP I, 372; 1464 z Korziczan, PB IV, 128; 1498 in Cori czan, ACO 265, f. 108; 1508 v Coryczanech, PO VIII, 91; 1512 v Koryczanech, PO IX, 90; 1515 Koryczansstij, PO X, 36; 1529 na městečko Koryczany, ZDO XXII, 13; 1531 v městečku Koryczanech, PO XV, 101; 1538 rych táři koryczanskemu, PO XVII, 282; 1550 v městečku jejich Koryczanech, PO XXI, 79; 1577 z městečka Koryczan, PO X X IX , 200; 1604 na tvrzi a měs tečku Koryczianech, ZDO X XX II, 98; 1614 v Koryczianech, DM XXIII, 270; 1616 v městečku Koryczianech, ZDO X X X IX , 18; 1633 Koryczan; 1670 Koricžan; 1718 Koritschan; 1720 Koritzan; 1751 Koritschan; 1846 Koritschan, Koričany; 1872 Koritschan, Koryčany. 3 P. Koryčany. Již 1358 městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Vavřince. Na hoře sv. Klementa stávalo v 2. pol. 14. stol. augustiniánské proboštství. Na poč. 19. stol. sklárny. Židovská obec. Ces. 4 Ty Koryčany, ke Koryčanom, o Koryčanech, za Koryčanama, K oryčaňák, koryčanský. Hraniční obec s ý, ú proti sousední hanácké obci Mouchnicím s é, ó. 5 MJ: příp. -jan k stč. apelativu korýtko, to deminutivum k koryto „úval“ ; korytčěné = obyva telé menšího úvalu. R. 1349, 1464 též Kořičany, neboť za r následovalo měk ké č: koryto — kořičěné podobně jako ryk — řičet (Trávníček HM 200; Ko márek HMC 1, 137); CV 206; Prof II 313 (Koryčany, které však neleží v úžlabině, korytě; viz Prof V 634); Spal 36. 6 Skelná huť, Koláčkův mlýn, též Dol ní mlýn, Stětinův mlýn, Na kopaninách, U zdravé vody (hostinec), Volávek, Vršava (myslivna). Části městečka: Lhotka, Fabrická, Pohoršov (tovární čtvrť), Petrželka, Suchý řádek, V po tokách, Dvorky, Cihelny. PJ: Slatiny, Špinberk, Korytná. Korytná 1 Ves 9 km jižně od Uh. Brodu. 2 1351 (překlad z 16. stol.) dvě
425
totožný doklad z CDB III (patrně kovsi pusté, totiž Wolenow a Korytnu, CDM VIII, 132; 1359 terciam partem ruptela) Kohhoue z 1234 a 1235. Tomu by však mohlo odporovat, že tu 1345 Koritna, ZDO I, 685; 1671 Korytna; byla curia Gozzlini (Altrichter, Dorfer 1673 ecclesia Coritnensis, Děkan. matr. buch 60), kde se uvádí původ od slo uherskobrodská; 1718, 1720 a 1751 K o ritna; 1846 Koritna; 1872 Koritna, Ko vanského „kos“ nebo německého OJ Gozzo. Gozzlinova držba 1345 ovšem rytna; 1893 Koritna, Korytná. 3 P. nemusí mít s MJ nic společného. Uh. Brod. Ves byla v 14. stol. pustá, před 1671 obnovena. Ces. O Kohhoue viz Kochov a Kochánov. 4 Z Korytnéj, do Korytnéj, K orytCV 84 znají jen 1233 Kossowe. 6 Ka menný mlýn/Steinmůhle. ňané |-ňaňa (Březová, kopaničářské ná řečí), korytňanský. 5 MJ: adjektivum 2. K o sov 1 Ves 6 km západně od Zá ke koryto „úval“ , zn. ves ležící v úva břehu. 2 1360 cum vna villa . . . que lu, terénním útvaru, připomínajícím Cosso vocatur, ZDO I, 711; 1464 Koskoryto. V místním nářečí koryto „hlu sow, ZDO XI, 161; 1510 ves Kossow, boké údolí, úval“ . CV 206; Prof II 315 ZDO XVII, 19; 1672 Kossow, Děkan, (K-nice). 6 Drážky, ftepniska, Záhumní. matr. mohelnická; 1677 Kosow; 1718 Kořencc 1 Ves 8 km sv od Boskovic. Kosse; 1720 Kosse, Kosow; 1751 Kosse; 2 1536 ze vsi Korzencze, PO XVII, 128; 1846 Kosse, Kossow. 3 P. Zábřeh. Ces. 1622 z Korzencze, Matr. v Pustiměři; 3. K o sov Horní 1 Dříve osada obce 1677, 1718 a 1751 Korženetz; 1718 ex Hosova, nyní samostat. obec, 3 km sz od Jihlavy. 2 1362 Obergas, Petride pago Kurzenecz, Matr. Svitávka; 1846 Korženetz, K ořenec; 1872 Korzenetz, sovy výpisky; 1517 Obergos, Leupol Kořenec. 3 P. Šebetov. 1786 tu roz dova kronika, 29; 1678 a 1718 Ober parcelován dvůr. Ces. gass; 1720 Obergas; 1751 Obergass; 4 Z Kořenca, ke Kořenco, na Koře 1846 Obergoss, Horní ulice; 1872 Ober nec, Kořeňak, kořenecké. 5 MJ: subgoss, Obergos; 1881 Horní Kosov; 1893 stantivizující příp. -ec k adj. kořenný, Ober Goss, Horní Kosov. 3 P. města zn. místo s mnoha kořeny. Podobně Jihlavy. Ces. a něm. Dubenec, Jesenec. Doklad 1718 Kurze 4 Homokosovák, homokosovský. necz ukazuje, že v místě bylo hanácké 5 Německy se ves jmenuje Obergoss, nářečí horské se změnou o > u. CV v němž -goss z čes. Kos-ov se ztrátou 206. 6 Na Bělé (myslivna). toponym. sufixu, srov. Benešov/Benisch. K o ř i m, viz Kuřim. Na pozadí něm. nář. a > o pak spoje K o s c h e n d o r f , viz Košetice. no v lidové etymologii s Gasse „ulice“ K o s i n k y, viz Kostníky. (zjištěno v H. K.). Přívlastek Ober-, 1. Kosov 1 Dříve samostat. obec, Horní dán na rozlišení od Kosova 1. nyní osada obce Malý Beranov; 4 km # MJ: přivlastňovací přípona -ov k OJ vjv od Jihlavy. 2 1234 Kohhoue, CDB Kos, to z apelativa kos „Amsel“ . Prof III, 88, a 1235 Kohhoue, CDB III, 120, II 318, 319, V 566; CV 84. pravděpodobně totožné s Košovém; K osové 1 Zaniklo u Pikarce v trati 1359 Gosav, Petridesovy výpisky; 1601 Kosové (Bystřičko n. P.). 2 1393 Coszu Gossaw, Leupoldova kronika, 197; saw, CDM VII, 132; 1393 Cossau, CDM 1678 Gossaw; 1718 Gassau(I); 1720 XII, 136; 1393 Cossan, CDM XII, 136; Gossau; 1751 Gosau; 1846 Gossau, K o1595 Morawecz . . . ves pustou Kosowy, sow; 1872 Gossau, Kosov; 1881 Dolní ZDB X XX II. 3 Svoboda, Zďárský Kosov, Catal. cleri. 3 P. města Jihlavy. okres, 257 lokalizuje tuto ves k HodíšNěm. a čes. kovu (Zďársko), kde je trať Kosovy. 5 S MJ Kosov je pravděpodobně 5 MJ znělo původně Kosov, viz tam. 426
Po zpustnutí upraveno jméno na pl. K osovy; přehodnoceno na adjektivum *kosový, kosové. Kosovice 1 Zanikly jižně od Stříteže (Třebíčsko), kde na potoku Markovce je trať Kosovice. 2 1101, falzum z konce 12. stol., Quassouici, Kosmas 259. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kos; o něm viz Kosov Horní. Zn. ves lidí Kosových. Doklad z falza 1101/XII. je však od vozen z OJ Kvas, Kvaš. CV —. K o s s e, viz Kosov (Zábřežsko). K o s t e l , viz Podivín. 1. K ostelany 1 Dříve samostat. obec, nyní osada nově utvořené obce Chřibsko, 5,5 km jjv od Zdounek. 2 1670 Kostelany; 1718 Kostelan; 1720 a 1751 Kostellan; 1846 Kostellan, Kostelany; 1872 Kostellan, Kostelany. 3 P. Kva síce. Zdá se, že osada je novějšího pů vodu. Ces. 4 Na Kostelanech |-och, ke Kostelanum |-om ; Kostelňák. \-lančák (Lubná), kostelanský. V sousedním Újezdsku je již hanácké é, ó. 6 Cenče. Části vsi: Vrchňák, Dolňák, Drahy, Chobot (při stavená část vsi), Kuče („kučovalo se“ špatná půda). 2. Kostelany nad Moravou 1 Ves 7 km severně od Uherského Ostrohu. 2 1131 Kostelaz, CDB 1 ,115; 1220 Costelan, CDB II, 195; 1228 Costelen, CDB II, 321; 1247 (středov. falzum) in Gostelaen, CDB IV, 107; 1265 de Coztelen, CDM III, 370; 1301 villam dietám Costelan, CDM V, 123; 1372 Gostellan, Liber negot.; 1513 člověka mého kos te lánské ho, PO IX, 231; 1532 z Koste lan, PO XV, 249; 1669 Kostelany; 1704 super . .. Costelan, Cerroniho sb. II, 119, 2. f. 410; 1718 Kostelany; 1720 Kostelan; 1751 Kostellan; 1846 Kostel lan, Kostelany; 1872 Kostelan, Koste lany. 3 P. Velehrad. V 13. stol. rybo lov. Ces. 4 Do Kostelan, Kostelaňák, kostelan ský. 5 M J: přípona -jara- k apelat. kostel, to z lat. castéllum „hrad, opev
něné místo“. Metonymickým přesunem označován tak nejprve hradní zděný kostel v protikladu k staršímu staroč. cierkev „kostel především dřevěný“ , nověji cerekvice, cerekev. Opevněný hrad býval správním (i církevním) střediskem oblasti, do něhož se přísluš níci farnosti mohli v době nebezpečí utéci a hájit se. Proto i přesun castellum „hrad“ -> „kostel“. Kostelané = lidé bydlící nebo sloužící u kostela. Na Slovensku Kostolany. CV 207; Prof —; Spal 86 ; Machek ES 24, 59. 6 Části vsi: Dědina, Humna, Hliník, Kopeček, Kradlov, Nový Svět, Paseka. 1. Kostelec 1 Osada obce Děrné, 6,5 km jz od Bílovce; Sl. 2 1805 Hochkirch; 1835 Hochkirchen, Kostelec; 1894 Hochkirchen, Kostelec. 3 P. Pustějov. Založen 1789. Něm. a čes. 5 Původně německy Hochkirch(en) „vysoký nebo vysoce položený kostel“ . Česky Kostelec až 1835. 6 Dvůr/Hof. 2. Kostelec 1 Ves 8 km jz od Jihla vy. 2 1288 inter villas videlicet Popo witz et Wolfram, CDM IV, 264; 1371 villam Kostelecz, ZDB V, 348; 1408 zum Wolframs, CDM XIV, 22; 1427 Wolf rams, Neumann, Nové prameny, 197; 1447 ves Costelecz, PB III, 5; 1464 vil lam Kostelecz, ZDB XIII, 67; 1481 na vsi Costeleczy, ZDB XV, 22; 1496 na polovici vsi Kostelcze, což k moravské mu právu náleží, ZDB XVII, 21; 1509 v Kostelczy, PB VIII, 52; 1678 W olfferambs; 1718 Wolframs; 1720 Wolframz; 1751 Wolframe; 1846 Wolframs, Kostelec; 1872 Wolframs, Kostelec. 3 P. města Jihlavy. Již 1371 farní kostel sv. Kunhuty; 1785 fara obnovena. V 15. stol. tvrz, která stávala na území českém u samoty Tvrzský dvůr (Vestenhof). Ještě na konci 15. stol. část Kostelce náležela do Cech. Něm. a čes. 4 K e Kostelci, za Kostelcem, Koste lík, kosteleckej, něm. Wolfrgms. 5 Pro tuto ves existují v dokladech dva ná zvy: český Kostelec (1371—1509, od 1846) a německý Wolframs (1288, 1427, 427
od 1678); ten utvořen genitivním -s k OJ Wolfram „Wolframův majetek apod.“ ; OJ bylo do češtiny přejato jako Olbram, Volbram. To je i v MJ 1379 Wolbramice: příp. -ice, zn. ves lidí Olbramových. Ves patrně vysazena Olbramem Schenkem (kolem 1220), je hož synové Vilém a Markvart kolem 1233 drželi toto území (CDB III 43). české jméno Kostelec podle kostelíka, který tu patrně stával před kolonizací vsi a který — podobně jako několik Cerekví — dokládá obchodní stezku z Jihlavy do jižních Čech. Schwarz 194. 3. Kostelec 1 Dříve ves, nyní část města Krnova; Sl. 2 1408 in villa dieta Weiskirch, CDM XIV, 11; 1672 Weiskirch, Děkan. matr. krnovská; 1720, 1805 a 1836 Weisskirch; 1836 Weisskirch, Bílý Kostelec; 1885 Bílý Koste lec, Weisskirch; 1894 Weiskirch, Koste lec. З P. města Krnova. Farní kostel sv. Benedikta. 5 Ves se nazývala původně německy 1408—1945 Weisskirch „bílý kostel“ . O tom viz Hranice. Česky 1836 a 1885 překladem Bílý Kostelec, pak jen Kos telec. 4. Kostelec 1 Ves 3 km sv od Kyjova. 2 1131 Kostelec, CDB I, 115; 1274 in Costeliz, CDM IV, 87; 1320 Costelicz, Lechner I, 3; 1402 v Kosteleczy, ZDVGMS 1901, 276; 1511 z Kostelcze, PO VIII, 339; 1523 fojta kosteleczkeho, PO XII, 218; 1552 v Kostelczy blíž Kyiowa, PO X XI, 252; 1718, 1720 a 1751 Kosteletz; 1846 Kostelletz, Koste lec; 1872 Kosteletz, Kostelec. З P. Kos telec. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Sta tek byl lénem olomouckého biskupství. Doly na lignit a bývala tu sklárna. Čes. 4 Do Kostelca, Kosteláci, kostélecký. 5. Kostelec 1 Skupina chalup u Hor ního Těrlicka kolem kostela, který byl filiálním ke kostelu těrlickému (Těšín sko); Sl. 2 1808 Kosteletz; 1935 Kos telec, Košcielec. З P. Karviná. Kostel se tu přip. 1654.
428
6 . Kostelec na Hané 1 Městys 6 km sv od Plumlova. 2 1347 oppidum Costelecz, Reg. V, 106; 1407 plebano ecclesie in Costelecz, CDM XIII, 496; 1437 in oppido Costelecz, ZDO X , 254; 1609 městečka Kostelce nad řekou Rumzí, Prásek, Organisace, 162; 1612 v měs tečku Kostelczy nad řekou Rumzy, PO X XX V II, 350; 1633 Kosteletz; 1672 parochia Kostelecensis . . . ex oppido Kostelecz, Děkan. matr. prostějovská; 1677 Kostelecz; 1718 a 1751 Kosteletz; 1846 Kostelletz, Kostelec; 1872 Kosteletz, Kostelec; 1924 Kostelec na Hané. 3 P. Plumlov. Již 1347 městečko a 1391 byly na Kosíři vinohrady. Již 1406 farní kostel sv. Jakuba Větš. Čes. 4 Z Kostelca, ke Kostelco, za Kostel cem, Kostelečák |hanl. Kostelečáli (pl.), kostelecké. P. Bezruč: kostelský. 5 V 17. stol. mělo MJ i přívlastek „nad řekou Rumží“ . V 19. stol. se užívalo označení „u Prostějova“ , nyní od 1924 „na Hané“ . Návrh byl i na „Bezručův Kostelec“ — na paměť Petra Bezruče, který zde bydlel; neschváleno. 6 Hanákova cihel na, Plachého mlýn, Fojtíkova vila. Části městečka: Renk, Za braná, Na starým domě, Dvorek, Novosáda, Děkanka, Rajčuda, V kótě, O sv. Jána, Na zboro, V hlenikách, O mléna, Hosí čapka, Na Skřevánkově, Za drahá, k Bilovicim (Janoušek, Plumlovský okres, 96). Pla chého mlýn se nazýval (přip. se kolem 1325) Chodovský, pak Chudenský. Skrbenec sluje posud svob. dvůr, který ná ležel Skrbenským z Hřiště. PJ: Tměnka. 7. Kostelec u Gottwaldova 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Kostelec-Stípa; 4,5 km sv od Gottwaldova. 2 1399 in villa Kostelecz, ZDO VI, 904; 1519 na vsi Kostelczy, ZDO XVIII, 10; 1548 ves Kostelecz, ZDO X X V , 97; 1671 Kostelecz; 1718 a 1751 Kosteletz; 1846 Kosteletz, Kostelec; 1872 Kosteletz bei Lukow, Kostelec; 1885 Kosteletz bei Stiep, Kostelec u Štípu (!); 1893 Koste letz bei Stiep, Kostelec u Štípy, od 1948
Kostelec u Gottwaldova. 3 P. Lukov. Beinhaus“ , nebo z *Kosténice, v němž Ces. substant. příp. -ice k adj. kosténný 4 Na Kostelec, z Kostelca, Kostelča„beinern“ , nebo — nej pravděpodobně né, kostelecký. 5 V 2. pol. 19. stol. pří ji — z * C h (v )o stn icech (v )o stn ice vlastek „bei Lukow, bei Stiep“ , česky k ch(v)ostt „křoví, houští, Gebüsch“ zn. „u Lukova, u Štípy“ na rozdíl od blíz by „říčka tekoucí křovím“. O základu kého Kostelce u Holešova. 6 Filákovch(u)ostt) viz též Sekyřkostel, ležící ne sko, Lázně (sirnatý pramen), Luhy daleko odsud. Kostnice (sg.) zjednodu (mlýn), Potoky, Vršava, Za humny od šeno na Kostice, to přiřazeno k plurálo Štípy, Za humny od Zlína, též U mlýnů. vým patronymickým MJ jakoby z OJ 8. Kostelec u Holešova 1 Ves 7 km Kost kost „Knoche“ s význ. ves lidí Kostových. CV 85; Prof (s. v. Chostno). sz od Holešova. 2 1131 Kostelci, CDB I, 115; 1368 in villa Costelecz, ZDO I, V Polsku Kostów. 6 Části: Ulička, Za 984; 1447 in Costelecz, ZDO X, 726; humny, Kopčany, Trávníky. PJ Jezero. 1537 ves Kostelecz, PO XV, 166; 1655 K o s t n i c e , viz Kostice. ecclesiam Kostelecensem, ACO B 12; Kostníky 1 Ves 7 km jv od Jemnice. 1672 Kostellecensis (ecdesia), Děkan, 2 1345 Gesnich, Reg. IV, 622; 1348 zu matrika holešovská; 1846 Kostelletz, Gosink, Reg. V, 362; 1353 de Costnyk, Kostelec; 1872 Kosteletz bei Holle ZDB II, 78; 1353 in Cossnik, ZDB III, schau, Kostelec; 1885 Kosteletz bei Hol 13; 1361 Chesnik, CDM IX, 164; 1390 leschau, Kostelec; 1885 Kosteletz bei de Kosnyk, ZDB VII, 715; 1412 de CossHolleschau, Kostelec u Holešova. 3 P. nyk, KP II, 260; 1437 de Kosnik, ZDB Prusinovice. V 16. stol. tvrz. Farní kos XII, 166; 1446 de Costnik, ZDB XII, 446; tel sv. Petra a Pavla (již 1380, fara 1447 super villa Kostnik, ZDB XII, 694; 1755 obnovena). Čes. 1499 tvrz Kostníky, ZDB XVII, 538; 4 Do Kostelca, Kosteleččí, kostélecké. 1500 ve vsi Kostnicziech, ZDB XVII, 5 Přívlastek „u Holešova“ již od 2. pol. 50; 1514 z Kostnik, PB Vllb, 78; 1534 19. stol. na rozlišení od Kostelce u Gott z Kostnik, PB XV, 218; 1612 ves Kowaldova, tehdy u Štípy. O M J: deminusynky (!), ZDB XXXIII, 56; 1718 Goss tivum ke kostel, o tom viz Kostelany. ling; 1720 Gäsking (!); 1751 Goesling, Prof II 320-324 (22krát); CV 207. Kosniky(\); 1872 Gossling, Kosníky (!); 6 Části vsi: Váží, Kout, Loučky, Zahájí, 1893 Gossling, Kostníky. 3 P. Police. Výmyslov, Holéč, Humna. Samoty: KoV 15. stol. tvrz. Čes. canda, U Karlovic, Zámeček (mysliv4 Kosníky, v Kosníkách, kosnické. na). PJ Hrádek (bývalá tvrz). V lese 5 MJ: akuzativ pl. ke kostnik „Spiesshradisko. träger, Spiessmacher“. ČV 207, Schwarz Kostice 1 Ves 7 km východně od 184. Nebo, bylo-li jméno původně sin Břeclavě. 2 1384 Costnicz, ZDO IV, gulárové, pak: substantivizující příp. -ík 509; 1389 Kostnitz, ZDO VI 57; 1416 ke kostný tj. hrad; metaforický název, Koštycze, ZDO VIII, 545; 1437 Kostyaby byl hrad pevný a odolný jako kost; cze, ZDO X, 246; 1528 rychtáře svého Prof II 319. Plurál Kostníky doložen kosticzkeho, PB XIV, 113; 1550 ze vsi poprvé v prvním českém dokladu z r. Kosticz, PB X, 82; 1718, 1720 a 1751 1499. Do té doby jen doklady latinské Kostitz; 1846 a 1872 Kostitz, Kostice. nebo německé Cossnyk, Costnyk, které 3 P. Břeclav. Čes. vždy po předložce de, in, zu; jméno 4 Ty Kostice, ke Kosticám, v Kostitedy mohlo být v genitivu plurálu. cách, za Kosticama, Kostičan, kostičky. Do němčiny přejato s přehláskou o > Ö, 5 MJ znělo do konce 14. stol. sg. Kost e (1361 Chesnik) a s úpravou -ník(y) nice: buď z apelat. kostnice „márnice, -> něm. -nek, které přesmykem přiklo 429
něno k častému něm. -ing (1348 Gosink), s rozšířením o l pak od 18. stol. Goss ling; srov. Havraníky/Kaidling, Hodonín/Goding. 6 Rajmundský dvůr, Hájek, Kopka (dvůr), Kláskův mlýn, Rajmund ský mlýn. Košařiska 1 Ves 6,5 km zsz od Jablunkova; Sl. 2 1677 de Kossarzisska, Matr. v Jablunkově; 1678 Kossarzisker Grundbuch, SA VI, 97; 1684 de Kossarzisk, Matr. v Jablunkově; 1736 Kosarziska; 1808 Kosařzisk, Korzarziska (!); 1885 Košařiska; 1894 Koszarisk, Košaříska(\); 1917 Koszarisk, Košářiska. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 5 MJ: pl. ke košařisko „místo, kde stávaly košáry“ ; košár — „ohrada z pře nosných dílců proutěného plotu plete ného na způsob koše, v níž se po čas dojení a v noci chovají ovce, přemís ťuje se za den nebo několik dní, aby se i jiná místa pohnojila ovčím trusem . . . Odtud i místní jméno Košáry, Košářis ka“, Machek Etym. slov. 225. Pokládá no za přejaté z rumun. cosar(a) (D. Cránjalá, Rumunské vlivy v Karpatech, Praha 1938, str. 318—321); v rumunštině se však tohoto slova neužívá v pastevecké terminologii. „Spíše je nutno uznati, že slovo k. přejato s čilým ob chodním stykem přímo od Jihoslovanů a že se tak skrz Uhry dostalo na Slo vensko“ (Machek, L c.). 6 Banot, Břížky/Brzyžko, Do mlýna/Do mlýna, Do mlýnka/Do mlynka, Do řepy/Do rzepy, Do Sekuly/Do Sekuíy, Planá dolina/Plo na dolina, Gruník/Gronik, Hrádková/ Gródkowa, Katryňačka/Katrynioczka, Kluzůvka/Klusówka, Kyčera/Kiczera, Kykula, Labajka/Labojka, Na louku/Na lakg, Na ostrém/Na ostrým, Tomínová/ Tominowa, Vršček/Wyrszczek, Zárubek/ Zar^bek. 1. Košatka nad Odrou 1 Ves 10,5 km severně od Příbora. 2 1400 na vsi v Kosatci, CDM XIII, 45; 1403 super villa Kosatka, Lechner I, 21; 1413 villam Cossatky, Lechner I, 30; 1527 na vsi Kossatkach, DM VII, 8 ; 1554 na 430
ves Kossatky, DM VII, 46; 1672 Koschatka, Děkan. matr. ostravská; 1673 Koschatky, 1718 Koschatky; 1751 Koschatka; 1846 Gross Koschatka, Welká Kossatka; 1872 Gross Koschatka, Vel ká Kosátka; 1924 Košatka nad Odrou. 3 P. Petřvald. Čes. 4 Ta Košatka, z Košatky, do Kosat ky, Košatčacy, košacky. 5 Jako je Kojátky deminutivum ke Kojetice, tak *Košatky je zdrobnělina ke *Košetice (v. t.). Časem se v lidové etymologii utvořil zpětně nový nom. sg. Košatka, zejména tehdy, když se na vztah ke jm. Košetice zapomnělo a když se MJ počalo spojovat s apel. koš „K orb“.. Lidová etymologie vykládá jm. podle místní hojné výroby pletených košů. Je však možný i výklad příp. -ka k OJ Košata, zn. Košatův majetek, srov. Baška. ČV 170 vycházejí z do kladu 1400 v Kosatci: nom. Košatec z adj. košatý jako je Hlubočec k adj. hluboký, Křivec k adj. křivý apod. Na str. 207 však rovněž předpokládají od vození „asi“ z MJ Košatíce, osady do časně zpustlé. Viz Košetice. 6 P J: Sta rá Odra. 2. Košatka Malá 1 Dříve ves, která splynula s Košatkou nad Odrou. 2 1846 Klein Koschatka, Mola Kossatka; 1872 Klein Koschatka, Malá Košatka. 3 P. Petřvald. Ves založena 1780. 5 V. výše. Košetice 1 Ves 6,5 km východně od Horního Benešova; Sl. 2 1413 de Kosseticz, Kapras I, 4; 1431 na Kossietyczich, Kapras II, 19; 1439 s Cossiatity (!), Kapras II, 39; 1506 Coschendorf, FL XII, 9; 1539 ves Kossatijcze, ZDOp V, 8 ; 1586 ves Kossatycze, ZDOp VIII, 7; 1736, 1805 a 1836 Koschendorf; 1894 Koschendorf, Košetice. 3 P. Heraltice. Něm. 4 Košačyce, z Košačyc, o Košačycach, za Košačycami, Košačan |Košatičan, košačicky. 5 MJ: příp. -ice k OJ Košata, zn. ves lidí Košatových. OJ Košata odvozuje Svoboda StčOJ 165
z apelat. koš „K orb“ , srov. OJ Stroma ves rodiny Košíkový, Košíků. CV 207 ta tamtéž; Smilauer v Prof V 591 však (k apel. koš). 6 Kopaniny, Paseky řadí OJ Košata pod sloveso koVu, kláti u myslivny; Zadní paseky, Vršava. „bodat, zápasit“ (jako zkrácenou podobu Košový 1 Zanikly 2 km jižně od OJ Kolimír s příp. -šata); Rospond Rajnochovic (Bystřičko p. H.), kde je v RKJ-Wroclaw III, 72 navrhuje OJ Ko Košovský mlýn. 2 Samota: 1893 K ošata ■*—Košatá odvozovat též z Constansowa; 1906 Košový. tinus, ale připouští i původ apelativní. 5 MJ znělo Košová (ves, lhota), ne V dokladech do r. 1439 je podoba boť leží v oblasti hojného výskytu ta s přehláskou a > ě, pak zvratnou ana kového způsobu pojmenování: na jižní logií a později podle nářeční podoby straně Hostýnských vrchů Držková, opět a. Německý název je KoschenHostišová, Veliková, Vlčková atd. Pře dorf: první část složeniny je z češt.; chod do pl. je pozdní. O OJ Koš v. něm. doklady jsou až z r. 1506 a pak Košíkov. CV - ; Prof - . z 18. stol. Prof II 329; Schwarz 219. Viz Kotlasy 1 Ves 7,5 km jižně od ZďáKošatka. ru n. S. 2 1349 villam Chothloken 1. Košíkov 1 Ves 3 km jjv od Velké vulgariter nuncupatam, CDM VII, 982; Bíteše. 2 1356 in Koschicav, ZDB III, 1436 Kotlaky (!), KP III, 146; 1447 151; 1420 villam Kossykow, ZDB XII, Kotlasy, ZDB XII, 544; 1481 uvázal se 87; 1510 na vsi . . . Kossikow, ZDB v Kotlasy, PB V, 45; 1496 na . . . Kot XVIII, 17; 1557 ze vsi Kossykowa, PB lasy a Pokogow, ZDB XVII, 7; 1674 XXII, 43; 1593 z Kossijkowa, PB X X X I, Kottlass; 1718 Kotlas; 1720 Gotlas; 1751 82; 1672 Koschikow; 1718 Kossidow (!); Gottlass; 1846 Kottlas; 1872 Kotlas, 1720 Koschikow; 1751 Kaskow (!); 1846 Kotlasy. 3 P. Zďár. Čes. Koschkow, Kossjkow; 1872 Koschkow, 4 Ty Koťlase, z Kotlas, ke Kotlasom, Košíkov; 1893 a 1906 Koschkow, Košo Kotlasích, za Kotlasama, Kotlasák, kov; 1924 Košíkov. 3 P. Náměšť n. O. kotlaskej. 5 MJ: akuz. pl. k příjmí Kot Fil. kostelík sv. Bartoloměje. Čes. las, to odvozeno hypokor. příp. -as k OJ 4 Koškov, koškovské |-ej (V. Bíteš). Kotel apelat. kotel „Kessel“ ; zn. ves Redukce i v místním nářečí doložena, rodiny Kotlasovy. Poprvé je však jm. viz Utěšený, Nářečí přechodného pásu zapisováno v něm. podobě Chothloken 137 n. 6 Klečany (myslivna, zaniklá „Kotláky“ , tak též 1436 Kotlaky: snad je tu východiskem příjmí Kotlák <—ape ves). 2. Košíkov 1 Hrad, který stával lat. *kotlák „kotlář“. Nejisté. CV 43, 85; u Borače (Tišnovsko). 2 1437 hrádek Prof V 530, 624 (o -as); Svoboda StčOJ Košíkov, KP III, 197; 1590 s zámkem ,154, 199. 6 PJ Hamerská cesta. Kossjkowem, ZDB X X X I, 67. Kotojedy 1 Dříve samostatná obec, 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ nyní osada města Kroměříže, 2 km již Košík, deminutivum ke Koš, to z ape ně od Kroměříže. 2 1353 medium Colat. koš „K orb“. (Svoboda StčOJ 199; toged, ZDO I, 302; 1358 partem ville Prof V 569; CV 85), nebo Košík Koš, Cothoged, ZDO I, 510; 1389 in Cothehypokor. k OJ Kolimír (viz Košetice). gied, Lechner I, 12; 1511 půl vsi dědič Košíky 1 Ves 7 km zjz od Napaje né Kotojedy . . . v tej vsi Kotojedích del. 2 1671 Kossyky; 1718 Kossiky; . . . přes grunty kotojedské, LSA 266; 1720 Koschik; 1751 Koschiky; 1846 1546 o ves Kotogedy, PO XIX, 266; Koschik, Kossik; 1872 Koschik, Košíky. 1587 z Kotoged, ACO B 12; 1651 v K o3 P. Napajedla. Přip. se 1618. Ces. togedech, Summovní extrakt; 1672 ex 4 V Košíkách, Košíčané. 5 M J: akuz. pago Kotoged, Děkan, matrika kroměpl. k OJ Košík, o němž viz výše; zn. řížská; 1676 Kottogedy; 1718 a 1751 431
Kotoged; 1846 Kotoged; 1872 Kotojed, Kotojedy. З P. Kroměříž. Ces. 4 Z Kotojed, ke Kotojedúm, za K otojedama, Kotojeďáci, kotojedské. 5 MJ: akuzativ pl. ke *kotojed, hanlivý název pro toho, „kdo jí koty“ (kocoury, srov. laš., valaš. koť). MJ patří do skupiny posměšných názvů. Srov. Kotopeky, Muchožery. Prof II 336; CV 207. 6 Obo ra (myslivna). PJ Chmelnice. Kotrflek 1 Část Nasobůrek (Litovelsko). 2 1906 Kothdorfel, Kotrflek. 5 MJ je zkomolenina z něm. Kottdorfel, v němž Kott „bláto, špína“ a -dorfel „víska“, nebo Kottfleck „špi navé místo“ . CV —; Prof —. K o t t n i t z , viz Skotnice. Kotvrdovice 1 Ves 10 km východně od Blanska. 2 1349 Gothfridslog, ZDB I, 23; 1437 Gotfridowicze, ZDB XII, 301; 1447 sub Gotfridowicz, ZDB XII, 783; 1464 super villa Gothfridowicz, KP IV, 70; 1480 ves Gotwrdowicze s tvrzí, ZDB XV, 14; 1480 z Kotfridowicz, PB V, 5; 1510 na Kotwrdowicziech, PB X, 15; 1538 ve vsi Kotvrdowiczijch, ZDB XXV I, 15; 1559 z K otwrdowicz, PB XXII, 162; 1576 ves Kotwrdowicze, ZDB X X X , 90; 1664 z Kotwrdowicz, Matr. v Jedovnicích; 1675 Kotwrdowitz; 1718 Zatwrdowicz (!); 1720 Kotwrdowitz; 1751 Kordowitz (!); 1846 Kordowitz, Kotwrdowice; 1872 Kordowitz, Kotvrdovice; 1881 Gotfridovice. З P. Rájec. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Kotrduvice, do Kotrduvic, Kotrduvščí |Kotrduvčák, kotrduvské. V mís tě hanácké nářečí horské se změnou o > u . 5 MJ původem německé: 1349 Gothfridslog = Gottfriedsschlag „pase ka Gotfriedova“ . Patří do skupiny MJ na -schlag na panství holštejnském (jv od Blanska) kde probíhala v 2. pol. 13. stol. německá kolonizace. Česky nejpr ve 1437 Gotfridowicze, v němž -ri- po važováno mylně za výslovnost r —*■ 1480 Gotwrdowicze, něm. G > čes. K : 1510 Kotwrdowicze. R. 1718 přidán no 432
vý smysl Zatwrdowicz k „zatvrdnouti“ . Neujalo se. Viz Hosák Acta UP III 171. CV 71. 6 Části vsi: Na panské (založeno na počátku 19. stol.), Cechy (vznikly kolem 1835). PJ: Na tvrzi. Koty 1 Části vsí Dolního a Horního Zukova (Těšínsko); Sl. 2 1689 ex K otuw, Matr. v Těrlicku; 1736 a 1808 K otty; 1935 Koty. 3 P. Chotěbuz a Horní Zukov. 5 MJ: plurál k OJ Kot, to k apelat. kot „kocour“. Je to plurálové jméno samoty, podobně Fifejdy, Maršálky. Zn. ves rodiny Kotovy. CV —; Prof —. Koukolná 1 Osada obce Dětmarovic, 5 km sz od Karviné; Sl. 2 1447 Kukolna, Gr-M II, 563; 1669 ex villa Kqkolna, Matr. ve Fryštátu; 1678 ex villa Conkolna, Matr. ve Fryštátu; 1700 ex Konkolna, Matr. ve Fryštátu; 1736 a 1808 Konkolna; 1885 Kúkolná; 1894 Konkolna. 3 P. Fryštát. Ces. 5 MJ: adj. ke koukol, stč. kúkol, psi. kgkoVb „Kornrade, Agrostemma Githago L.“ . Zn. místo porostlé kou kolem. Nosovka o zachována v rozlo žené podobě v dokladech do r. 1894, a to podle místního nářečí. Vzhledem k dokladu 1447 Kukolna se zdá, že ne lze vyloučit koexistenci čes. u a pol. g. Psi. kokoVb doloženo ve slovanských jazycích v MJ v pol., ukraj., rušt., srbocharv. a v oblasti polabské a pomořanské. Smilauer Příručka 206. Machek Et. slov. 228. Není v Cechách. CV —. 1. Kounice Dolní 1 Městys 7,5 km vjv od Ivančic. 2 1173, falzum z poč. 14. stol. in Chunycz . . . Cunicz, CDB I, 400; 1221 de Kanic, CDB II, 213; 1228 prepositus Cunicensis, CDB II, 320; 1275 de Cuniz, CDM IV, 110; 1276 in Chunicz, CDM IV, 121; 1276 ecclesie sancte Marie Cunicensi, CDM IV, 123; 1323 in Chunicz, CDM VI, 213; 1348 monasterii in Chunicz, Reg. V, 374; 1365 in Chunicz, Mendl, Knihy počtů, 321; 1385 monasterio in Inferiori Kunicz, ZDB VII, 235; 1447 probošt kuniczky, PB III, 17; 1498 de Inferiori
Ganicz, ACO 265, 121; 1498 Probst zu Chanitz, Kratochvíl, Archiv Pravlova, 23; 1511 u kněze probošta kauniczskeho, PB Vllb, 66 ; 1538 zámek Kaunicze s klášterem, ZDB XXVI, 4; 1550 z Dol ních Kaunicz, PB X X , 61; 1562 městeč ko Kaunicze, ZDB XXVIII, 51; 1571 v městečku Dolnijch Kauniczych, PB XXVI, 149; 1571 městečka Dolních Kvniz (nápis na pečeti, CMMZ V, 32); 1633 Kaunitz; 1655 parochus Kanicensis, ACO B 12; 1674, 1718 a 1720 Kanitz; 1751 Unter Kanitz; 1846 Kanitz; 1872 Kanitz, Dolní Kounice. 3 P. Dolní Kounice. 1183 založen tu ženský pre monstrátský klášter Rosa coeli velmo žem Vilémem, erbu lekna (z rodu pá nů z Kounic), který krátce před 1527 zanikl. Původní far. kostel sv. Petra a Pavla stál do 1862 na hřbitově u řeky Jihlavy. Fil. kostel sv. Antonína Pad. z 1654 a kaple sv. Fabiána a Šebestiá na (býv. bratrský sbor). Fara již na konci 13. stol. Zámek z 16. stol. Byla tu židovská obec. Ces. 4 Kónice, za Kónicema, Kóniččí, kónické; Kanice . . . (hanác. ó > ou na jih od Brna > á, srov. koháť). 5 Pří vlastek Injerior „Dolní“ až 1385 na rozdíl od Horních Kounic. V MJ dolo žena diftongizace ú > ou od r. 1511. 6 Karlov. Části města: Psinky, Židov ská ulice, Na Budínku, Písečná ulice, Kozí ulice, Ivančická ulice, Na sboře, Závodí, Na rumpále, Růžová ulice (dří ve Mezi židama), Na Budíně, Na písku, Na Benátkách, Beran, Švédská zmola. 2. Kounice Horní 1 Městys 10,5 km jv od Hrotovic. 2 1248 de Cuniz, CDB IV, 143; 1328 commendator in Chunicz, CDM VI, 360; 1347 commendator domus in Chuonicz Superior, Reg. V, 131; 1459 z Horných Kunicz, PB IV, 32; 1468 villam Chunicz Superiorem, Neu mann, Nové prameny, 151; 1506 měs tečko Homi Kaunicze, ZDB XVII, 74; 1513 do Kaunicz Homich, PB X, 80; 1513 do Kunicz Homich, PB X, 80; 1528 z Homich Kaunicz, Ruk. arch. 28
města Brna č. 1213, f. 23; 1570 z měs tečka Homijch Kaunicz, PB XXVI, 101; 1575 u Homich Kaunicz, PB XXVII, 41; 1581 z městečka Homij Kaunicze, ZDB X X X , 138; 1671, 1718 a 1720 Ober Kaunitz; 1751 Oberkau nitz; 1751 Oberkaunitz; 1846 Ober Kau nitz, H omj Kaunice; 1872 Ober Kau nitz, Horní Kounice. 3 P. Horní Kou nice. Johanitská komenda tu byla již před r. 1248, zanikla v 15. stol. Od 1318 městečko. Již v 13. stol. farní kostel sv. Michala. Ces. 4 Kónice, za Kónicema; Kóňce, do Kóňc, koňcké (Medlice — redukce i v nářečí na jihozáp. Moravě). 5 Pří vlastek Superior „Horní“ až 1347 na rozdíl od Dolních Kounic; 1506 poprvé ú > ou. Zvratnou analogií 1347 Cnuonicz jakoby z *Kónice k OJ Kóna, srov. v C. Kounice < Kónice, Prof III 339. # M J: příp. -ice k OJ Kúna, kte ré bylo vedle Kóna domácí zkratkou k OJ Kunrát, Konrát přejatému z něm činy a složenému ze sthn. adj. kuoni „smělý“ a rát „rada“ . Zn. ves lidí Kúnových. Po diftongizaci ú zachována podoba s au v němčině a v přídomku známého feudálního rodu Kaunitzů; česká náležitá podoba s ou až koncem 19. stol. Prof II 340; CV 89. 6 Alinkov, Valův mlýn. Koupele Janské 1 Samota u Starých Těchanovic (Vítkovsko); Sl. 2 1835 Johannisbmnn; 1935 Janské Koupele, Johannisbmnn. 3 P. Melč; založeny 1812. 5 MJ novodobé. Přívlastek přijat podle majitele panství Jana hr. z Tenczina a je shodný s Janskými Lázněmi v Cechách, něm. Johannisbad (Prof II 489). Na rozlišení od oněch zde — Kou pele, něm. -bm nn „pramen, studna“ . Byla i jiná dvojice Karlsbrunn (Karlo va Studánka) — Karlsbad (Karlovy Vary). CV - . 1. Kouty 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Kravaře, 14 km zsz od Hlučína; Sl. 2 1281 de Cchuth, CDM 433
IV, 200; 1282 de Kuth, CDM IV, 206; 1283 de Kuth, CDM IV, 209; 1349 Kaut, Cas. slez. muzea 1963, 35; 1377 Kut, Gr-M II, 484; 1420 villam Kuti, ZDK I, 18; 1464 z Kutuow, Kapras I, 68 ; 1581 v puol vsi Kutuow, ZDK III, 3; 1720 a 1736 Kutti; 1830 Kauthen, Kůt ka, Knie; 1837 Kauthen, Kuthin, Catal. cleri; 1870 Kauthen, Kouty, Catal. cleri; 1924 Kouty. 3 P. Kravaře. Ces. 4 Ty Kuty, z Kut, ku Kutum, v Kutoch, za Kutoma, kucky, Kučani; hanl. Kučak, v Kutoch, za Kutami, Kuccy (Hradec). 5 R. 1464 se píše uo < 6 (Kutuow), diftongizace ú doložena až 1577 (Kauty). Podle místního nářečního úzu, v němž se zachovalo staroč. ú (zkráceně u), pak opět Kuty. V něm. Kauthen je -en analogické podle dativních MJ (Hofen apod.). Není bez za jímavosti, že se vedle MJ Kouty opa kují na Hlučínsku i jiná MJ z Benešovska a Ledečska v Cechách, z kraje, který rovněž náležel pánům z Kravař; zdá se, že tu jde o sekundární koloni zaci Hlučínska po tatarském vpádu. Podobnost s několika Kouty v polském Slezsku může být náhodná. Smilauer OC 152; Rospond RKJ-Wroclaw II 48 až 49. 2. Kouty 1 Ves 13 km sz od Třebíče. 2 1450 ves naši Kúty, AC VI, 120; 1556 ves Kauty, ZDB XXVII, 17; 1678 Kauthy; 1718 K outy; 1720 Kauty; 1751 a 1846 Kauty; 1872 Kouty. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Kóty, z Kótu, o Kótech, za Kótama, Kóták, kócké. 3. Kouty nad Děsnou 1 Dříve samo statná obec, nyní osada obce Loučné, 5 km sz od Loučné. 2 1718 Winkelsdorj; 1751 Winckelsdorf; 1846 a 1872 Winkelsdorf; 1885 Winkelsdorf, Koutkovník; 1893 Winkelsdorf, Kouty. 3 P. Velké Losiny. Osada vznikla krátce před 1718 a osídlena většinou z blíz kých Rejhotic. Něm. 5 Německé MJ Winkelsdorf vzniklo jako kalk z čes. Kouty, zn. totiž „ves 434
v koutech“. Uměle počeštěno 1885 na Koutkovník. • MJ: plurál k apelativu kout, stč. kút, psi. kgt-b „Ecke, Winkel“. Bylo to nejspíše původně traťové jmé no, označující buď odlehlou část po zemků, buď jejich vklíněný pás, jak to ještě na východní Moravě vidíme; jindy znamená záhyb, ohyb řeky, po toka, cesty apod. Možná však, že MJ znamená zastrčenou či nepravidelně stavěnou ves. CV 201; Prof II 342 až 343; V 513. 6 Na Červeném vrchu/Am Rothen Berge, Vřesové studánky/Heidenbriinnel, Svýcárna/Schweizerei. Ná zvy tratí: Oberdem Italienersteig, Beim Samischen Tor, Unterm Wallauchsteig, Judenhau, Wiebiralsteig, Bei der Teufelsbrucke. Koválov 1 Zanikl západně od 2abčic (Zidlochovicko), kde je trať Ková lov. 2 1252 de Cowal, CDB IV, 259; 1269 de Cobals, CDM IV, 31; 1351 in Cowalow, ZDB II, 18; 1387 czu dem duřen Gobels, CDM XI, 450; 1398 in Kowalow, ZDB VIII, 204; 1412 v Ko rálové, KP II, 282; 1446 in villa Ko walow, ZDB XII, 621. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: přivlastňovací přípona -o v k OJ Koval, to z apelat. koval „ko vář, Schmied“, které dosud žije v lašských nářečích. Z dokladů je vidět, že MP přejato do němčiny nejprve v po době 1252 Cowal + - čes. Kovalov se ztrátou čes. toponymické sufixace (srov. Benešov/Benisch, Budišov/Bautsch), brzy se však zařadilo mezi jihomor. něm. místní jména s genitivním -s původním (Olbrams) i analogickým (Morweins/Moravany, Meneins/Měnín). Zdloužení přízvučné první slabiky vedlo v němčiněk redukci slabiky druhé: 1387 Gobels. CV - ; Prof - ; Nekuda 98. 1. Kovalovice 1 Ves 7,5 km sz od Slavkova. 2 1237 Coualouice, CDB III, 167; 1371 Cowalowicz, CDM X, 109; 1371 Kowalouicz, CDM X, 113; 1464 super villa Kowálowicze, ZDB XIII, 88 ; 1564 tvrz a ves Kovalovice, ZDB
XXVIII, 98, ed.; 1675,1718,1720 а 1751 Kowalowitz; 1846 Kowalowitz, Kowalowice; 1872 Kowalowitz, Kovalovice; 1893 Kowalowitz, Kovalovice; 1915 Kowalowitz, Kovalovice. З P. Pozořice. V 16. stol. tvrz (stávala v uličce Ve dvoře). Ces. 4 Do Kuvalovic, za Kuválovicema, Kuvalovščák, kuvalovské (archaické; jen na některých lexikalizovaných reliktech lze zjistit, že v místě bylo kdysi hanácké nářečí horské se změnou o > u. Zapsali jsme ještě: nuha, dubré, Kupčane — viz Zelená Hora, lupata, PJ Pastvisku). Kuválovščí, kuválskě (Slavíkovice — i tam zbytky o > u). Koválovice s á též v Pozořicích a Viničných Šumících. 6 Pozořická pošta; části vsi: Vrchní konec, jinak Bmčín, Dřina, Dědina, Dolní konec, Příhon, Ve dvoře, Za mlénem, Na prostředko, Za pastóškó, Drážka, Spojka. PJ: Hradisko. 2. Kovalovice u Kojetína 1 Ves 4,5 km jižně od Kojetína. 2 1131 Koualouicih, CDB I, 115; 1320 Chowalowicz, Lechner I, 6 ; 1389 Kowalowicz, Lechner I, 12; 1846 Kowalowitz, Kowalowice; 1872 Kowálowitschek, Kovalovičky. З P. Kovalovice. Ces. 4 Koválovice, v Kovalovicích, Koválovčák, koválovské. 5 R. 1935 přívlas tek „u Kojetína“ na rozdíl od K. 3., též Kovalovičky (v. t.). Peřinka VM Kojetín, 119. 3. Kovalovice u Tíštína 1 Dříve sa mostatná obec, nyní osada nově uměle vytvořené obce Nová Ves na Hané; 12 km jz od Kojetína. 2 1349 in Cowalowicz, ZDO I, 56; 1397 in villa Ko walowicz, ZDO VI, 526; 1418 in villa Cowalowicz, ZDO IX, 197; 1437 in K o walowicz villa prope Czissczin, ZDO X, 14; 1480 ve vsi Kowalowiczich, ZDO XII, 33; 1677 Kowalowitz; 1718 Kowa lowitz; 1846 Kowalowitz, Kowalowice; 1872 Kowalowitz, Kovalovice; 1885 Ko walowitz bei Tischtin, Kovalovice и Tištína. З P. Nezamyslice. 1788 rozdělen dvůr. Ces. 28*
4 Koválovice, ke Kovalovicom, o K ovalovicách, za Koválovicama, koválov ské. V místě na ústupu nářečí čuhácké, v němž obecně hanácké é, ó > ý, ú. 5 Přívlastek až 1885. # MJ: příp. -ovice k OJ Koval, o němž viz Koválov. Zn. ves lidí Kovalových. Všechny tři osady sice leží ve staré sídelní oblasti Moravy při obchodních cestách, u nichž bylo zapotřebí kovářů, ale ne všechna MJ s koval- jsou apelativmho původu, jak předpokládá L Hosák v článku Ře meslo ukazatelem středověkých cest v ČSPS 1962, 41. Jednak bychom pro význam „ves kovářů“ čekali spíše po dobu *Kovaly, *Kovary, jednak je třeba připustit větší rozšíření slova koval než pouze na vých. Moravu. Takové rozší ření se mohlo uskutečnit právě jen na osídleném starém areálu jak v apelativu koval, tak v OJ Koval. CV 85, 208; Prof —. 6 Části vsi: Dědina, Jordán, Záhumení. Kovalovičky, viz Kovalovice u Kojetína. Kovárna 1 Mlýn u Ptáčova (Tře bíčsko). 2 1906 Hammermúhle, Ko várna. 5 Něm. Hammermúhle „mlýn u hamru“ . České MJ podle toho, že u hamru stávala i kovárna, která k provozu svého bucharu využívala síly vodního toku zajišťujícího i provoz hamru. 1. Kovářov 1 Ves 12,5 km ssz od Hranic. 2 1394 Smetzan (!), CDM XII, 220; 1408 Kowarzow, ZDO VII, 660; 1437 in Kowarzow, ZDO X, 228; 1554 ves Kowarzow, ZDO X XV , 185; 1676 Schmidtschaw; 1718 Schmitshau; 1720 Schmidsau, Kobazow (!); 1751 Schmidtzau; 1846 Schmiedsau, Kowařow; 1872 Schmiedau, Kovářov. 3 P. Potštát. Něm. Po 1945 ves osídlena z Přerov ska, z Vsetínska a z Místecká. 4 Kovářovský; něm. Smitsá. 5 Schwarz 135 ukázal, že něm. název 1394 Smetzan „Schmiedsau“ patří do skupi ny něm. MJ na -hau (nikoli na -au, Aue). Bylo to původně pomístní jméno 435
a označovalo kovářovu paseku, tedy waldovsko), kde byl ještě 1711 mlýn místo, z něhož bylo kováři dovoleno ká Kozinec. 2 1356 Kozynecz, CDM IX, cet, kde patrně také žil. Český název 18; 1406 villam Kozynecz, ZDO VII, se vyskytuje paralelně s německým: 74. už 1408 Kowarzow. 5 MJ: z apelativa kozinec „kozí 2. Kovářov 1 Ves 9,5 km zjz od Li chlév, Ziegenstall“ (Jung II 152). Byla tovle. 2 1376 ville Kowarzow, ZDO to patrně přezdívka pro chudou vísku. III, 44; 1481 ves Kowarzow, ZDO XII, Prof II 348 (2X ); CV - . Viz Kobelec. 57; 1718 a 1751 Kowarzow; 1846 K o1. Kozlany 1 Ves 6 km ssv od Bučo warschow, Kowařow; 1872 Kowarzow, vic. 2 1360 in villa Coslan, ZDO I, 700; Kovářov. 3 P. Chudobín. Ces. 1548 ve vsi jejich Kozlanech, PB XIX, 4 Kovářovští, kovářovské. 5 MJ: 208; 1576 starším kozlanskeym, PB příp. -ov buď (analogicky) k apelat. XXVII, 128; 1608 Kossla, Matrika v Ku kovář „Schmied“ , nebo k OJ Kovář čerově; 1641 Kosslan, Matrika v Ku pocházejícímu z onoho apelativa. Viz čerově; 1718 Kozlan; 1720 Koslan; 1751 Koválovice. CV 85; Prof II 344—345. Kozlan; 1846 Koslan, Kozlaný; 1872 Kovářová 1 Dříve samostatná obec, Kozlan, Kozlany. 3 P. Hvězdlice. Ces. nyní osada obce Ujcova, 7 km jv od 4 Kozlane, ke Kozlanom, v Kozla Bystřice n. P. 2 1437 super villis . . . nech, Kozlaňák, kozlanské. Na KozlanKowarzowe, ZDB XII, 360; 1675 K osko (Bohaté Málkovice). 6 Původní waržow; 1718 Kowarzow; 1720 Kowatraťové názvy české: Jaslůvka, Řeřavá row ; 1751 Kowaržowa; 1846 Kowařow; (les), pak německé: Brajtl (Proitles), 1872 Kowarzow, Kovářov; 1924 Ková Hozelec (Hansi, Hansel), Stumpígl řová. 3 P. Pernštejn. Ces. (Sturmhiibel), Sácles, Štotyny, Runze 4 Na Kovářové, na Kovářová, ko le; Hažlůvka; potok Runzla. vářovské. 5 Obec se jmenovala do 1924 2. Kozlany 1 Ves 7,5 km jjz od Ná Kovářov, ale již 1751 -owa, to obno měště n. O. 2 1104 falzum z 12. stol., veno 1924: přivlastňovací příp. v žen. Kozlane, Kosmas 259; 1672 Kozlan; rodu k OJ Kovář, zn. Kovářova ves. 1718 Kosslany; 1720 Kozlan; 1751 Koz Přehodnocení posesívního -ova na adj. lan; 1846 Kozlan, Kozlaný; 1872 Koz -ová stejné jako v Hostišová, Franko lan, Kozlany. 3 P. Náměšť n. O. Ves vá (v. t.). CV 85.6 PJ: V sedlištích. vznikla v blízkosti hradu Kozlova, který K o v e r n i k, viz Havraníky. stával 1 km západně od vsi a který r. Kozárov 1 Ves 11 km severně od 1556 byl již pustý. Ces. Tišnova. 2 1601 ves Kozarow, ZDB 4 Kozlane, ke Kozlanum, za KozlaXXXIII, 36; 1675 Kozarow; 1718 K onama, Kozlaňák, kozlanské. 5 MJ Koz žarow; 1751 Kozarow; 1846 Kosarow, lany 2 . zn. „ves lidí náležejících k hra Kozarow; 1872 Kozarow, Kozárov. 3 P. du Kozel“ . CV 85. • MJ: akuz. pl. ke Lomnice. Ces. kozlené „lidé chovající, opatřující kozly 4 Kozárov, na Kozárov, v Kozárové, nebo bydlící na kozlím místě“ (tj. kde kozárovské. Kuzárov (Strhaře; archaic se pasou kozli). Spal 79; Prof II 348, ké zbytky hanáckého nářečí horského 355 („ves lidí Kozlových“ ). se změnou o > u). 5 M J: přivlast. příp. K o z 1 a u, viz Kozlov. -ov k OJ Kozár, to z apelat. kozar, ko1. Kozlov 1 Osada obce Lesoňovic, zář „Ziegenhirt“ . Tak dosud lašské ko4,5 km vjv od Bystřice n. P. 2 Přip. zař a příjm. Kozar. CV 85; Prof II 346 se 1596; 1675, 1718, 1751 a 1846 Koz(K-ovice); Svoboda StčOJ 193. low; 1872 Kozlow, Kozlov. 3 P. Pern štejn. Ces. K o z i a n a u , viz Kociánov. Kozinec 1 Zanikl u Malenovic (Gott4 Kozlov ské. 6 Trati: Brdy, Hradis 436
ko, Stípavka, Valovka (les), Čihadlo (les). 2. Kozlov 1 Ves 8 km vsv od Jihla vy. 2 1585 tvrz a ves Lauky . . . ves Kozlow, ZDB X X X , 192; 1597 z Koz lova . . . v dědině kozlovské (LSA III, 128); 1679 Kosslow; 1718 Kocžlow; 1720 Koslaw; 1751 Kozlau; 1846 Koslau, Kozlow ; 1872 Kozlau, Kozlov. 3 P. Lu ka. Ves nál. pův. klášteru třebíčskému. Ces. 4 Kozlovák, kozlovskej. 6 Loudilka. Část vsi: Kozloveček, jinak MaZé Polsko. 3. Kozlov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Libavá-Město, 9,5 km sz od Lipníka nad Bečvou. 2 1364 Kossle, CDM IX, 336; 1447 Cozlow, ZDO X, 575; 1548 ves pustou Kozlow, ZDO X X V , 103; 1666 ex pago Kozlow, Matr. v Lipníku; 1718 Kozlow ; 1720 Kosslau; 1751 Kozlau; 1846 Koslau, Koz low; 1872 Kozlow, Kozlov. 3 P. Veselíčko. Na konci 15. stol. ves zpustla, ko lem 1660 byla znovu vysazena. Něm. 6 Kyjanice/Kianitz (zan. ves), Eliščina/Liselsberg; trati: Domesmatzen winkel, Granitzberg (les), Bei der Oder quelle, Beim streitischen Punkt, Sauer brunn, Salzergrund, Walachengrund. 4. Kozlov 1 Ves 5 km sv od Velkého Meziříčí. 2 1358 de Kozlowa, ZDB III, 219; 1447 tej vsi Kozlova, PB III, 75; 1496 Kozlow s pustou tvrzí, ZDB XVII, 5); 1508 v Kozlowie, LSA III, 124; 1555 Kozlow, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Koz low, ZDB X XX II, 117; 1679 Kozlow ; 1718 Kosslow; 1720 Koslau; 1751 Koz low; 1846 Koslau, Kozlow ; 1872 Koslau, Kozlov. 3 P. Velké Meziříčí. V 15. stol. tvrz; později zde bylo dvorství. Ces. 4 Kozlovskej. 6 Trati: Pod starým Kozlovém, Síp; rybník Suchan. 5. Kozlov 1 Hrad u Kozlan (Náměšťsko n. O.). 2 1556 hrad pustý Kozlov, ZDB XXVII, 20, edice. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kozel, to z apelat. kozel „Bock“ , psi. kozblu. CV 85; Prof II 348-349 (llx ). 6 . K o z 1 o v na Spálovsku (Nekuda
40) neexistoval; je to záměna s Kozlo vicemi. 1. Kozlovice 1 Ves 5,5 km sv od Frenštátu p. R. 2 1294 villam nostram Pozmansdorff, CDM V, 62; 1359 Cozlowicz, CDM IX, 142; 1400 Pokmansdorf, CDM XIII, 1; 1513 z Pomazand, LSA 176; 1581 ku dvoru kozlowskymu . . . ves Kozlowicze, Urbář hukvaldský; 1655 in pago Cozlovic, ACO B 12; 1672 Kozlowitz, Děkan. matr. ostravská; 1676, 1718 a 1751 Kozlowitz; 1846 Koz lowitz, Kozlowice; 1872 Koslowitz, Koz lovice. 3 P. Hukvaldy. Ves lokována 1294; již tehdy zde byl farní kostel sv. Michala. Kozlovice byly středem valašení na panství hukvaldském (bylo zde valašské fojtství). Ces. 4 Kozlovice, z Kozlovic, ke Kozlovicam, za Kozlovicami, Kozlovjane, koz lovsky; hanlivě Capendorf, nář. cap = kozel. 5 V zakládací listině z 1294 se uvádí pod názvem Pozmansdorff na březích říčky zvané Kozevec, psáno Coswezt (kosý „křivý“ srov. kosa, kosíř, kosárek, věci vždy zahnuté). Název Pozmansdorf se udržel zkomoleně do 1513 z Pomazand. Základem názvu Kozlovice se prý stal název tohoto potoka, změ něn z neporozumění na Kosevci —> *Kosvice — *Koslice —» analog. Kozlovice. Tak Prásek SA IV 2, 120-121. Ale vzhledem k tomu, že se žádný jiný čes ký název v dokladech nevyskytuje, lze se domnívat, že tu buď už od původu, nebo aspoň velmi záhy existovaly dva názvy vedle sebe, český Kozlovice a ně mecký, který se udržel zkomoleně až do 1513 (z Pomazand) Pozmansdorf = *Bockmannsdorf? (kozel „Bock“ ). Zda český název souvisí s historickým ná zvem říčky, dnes neznámým nejen v Kozlovicích, ale i v okolí, nelze zatím odpovědně stanovit. Hláskoslovně není vztah obou slov zcela jasný. 6 Bahenná, Nové dvory, Hůra, Pastviskat Rybí, Telací, Uhry, Zivičky, Kolbeřak, Jarošov, Mála strana, Zahumeni. PJ: hra disko, Strážnice, Tábor. 437
2. Kozlovice 1 Ves 3 km sv od Pře vzniklou skupinu domů podle stejno jmenné hornické kolonie v blízkých rova. 2 1353 de Cozlouicz, ZDO I, 287; 1356 in Coslouicz, ZDO I, 457; 1371 vilPetřkovicích). 1. K ozojedy 1 Zanikly u Bučovic, lam Kozlowicz, CDM X, 128; 1373 in kde je trať Kozojedsko. 2 1481 puol villa Coslowicz, ZDO II, 341; 1496 ze Kozojed, KP V, 294. vsi Kozlowicz, PO VI, 170; 1675 Koz2. K ozojedy 1 Zanikly někde v okolí lowitz; 1691 pagus Kozlowicz, Děkan, Vranova nad Dyjí či Vratěnína. 2 1312 matr. přerovská; 1718, 1751 Kozlowitz; Cozoged, CDM VI, 62; 1481 Kozojedy, 1846 Kozlowitz; 1872 Koslowitz, Kozlo vice. 3 P. Přerov. V 15. stol. tvrz. Ces. KP V, 362; 1493 ves Kozogedy pustou, ZDB XVI, 52. 3 Ves zanikla patrně za 4 Ty Kozlovice, Kozlovčák, kozlovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kozel, zname válek uherských v 2. pol. 15. stol. 3. K ozojedy 1 Zanikly u Nítkovic ná ves lidí Kozlových. CV 85; Prof II 350. V. Kozlov. 6 Trať Haletinky; po (Zdounecko), kde je dvůr a myslivna tok Hučáň (při povodních huči). Kozojedsko. 2 1360 de Cosogied, ZDO Kozmice 1 Ves 3,5 km sz od HlučíI, 734; 1376 in Kozoged, ZDO III, 175; 1448 in Kozoged, ZDO X, 824; 1537 na na; Sl. 2 1349 Kosmicze, Cas. Slez. mu zea 1963, 34; 1432 své zboží Cozmicze, týž vsi pusté Kozogedsku, PO XVII, 209; 1576 na ves pustou Kozogedsko, Kapras II, 24; 1439 v Kozmitich, KapPO X X IX , 124; 1596 rybníku kozogedras II, 39; 1464 z Kozmycz, Kapras I, 67; 1468 z Homiech Kozmicz, Kapras I, skyho, PO XXXIII, 418; 1893 Kozojed 97; 1478 v Kozmiczich Dolních i Hor sko (dvůr). 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. ních, Kapras II, 101; 1554 v gruntě mém stol. kozmiczkem, POp XIII, 39; 1554 kdež 5 MJ: akuz. pl. k posměšnému názvu kozmicky mlýn stával, POp XIII, 6 ; kozojedi „lidé, kteří jedí kozy“ , srov. 1561 s polovicí vsi Kozmicz, POp XIV v C. Konojedy, Kurojedy, Srno jedy. G 11; 1598 vsi Homij i Dolnij Kozm jI. Lutterer navrhl v Nft 47, 86 výklad cze, ZDOp VIII, 22; 1672 ex pago Kozapelativní: „ves postavená na místě komocz (!), Děkan. matr. hlučínská; 1720 zojedu, tj. kozí pastviny“ , srov. KozohloKosnitz{\); 1736 Kosmitz; 1830 Kosedy „kde hlodají kozy“ . MJ K. patří k nej mitz, Kosemútz, Knie; 1837 Kosmiitz, starší toponymické vrstvě Moravy, není Kosmice, Catal. cleri; 1924 Kozmice. doloženo ze Slezska. CV 85, 207; Prof 3 P. Benešov. V 15. a 16. stol. se ves II 352-353, V 629; Smilauer OC 74. dělila na Dolní a Horní, poněvadž nále Kozojídky 1 Ves 6,5 km sv od Stráž žela dvěma majitelům. Ces. nice. 2 1501 v Kozogitkach. . . z Kozo4 Ty Kozmice, do Kozmic, ku Kozgidek, PO VII, 116; 1505 z Cozogidek, micum, o Kozmicoch, za Kozmicoma, PO VIII, 14; 1513 Kozogitkami, PO IX, Kozmičaně, kozmicky. 5 MJ: příp. -ice 185; 1513 na Kozogiedky, PO IX, 211; k OJ Kozma, Kosma, to z církev. Cos1519 z Kozogiedek, PO XI, 12; 1592 mas, které přejato z řečtiny. Prof V Kozogitky, Urbář ostrožský; 1598 z K o579, II 350. Naše MJ patří do skupiny zogidek, PO X XX III, 380; 1617 z vsi jmen přenesených na Hlučínsko z BeKozogidek . . . obec kozogidska, Urbář nešovska v C. (Benešov, Kouty, Koz strážnický; 1671 Kozogideck; 1673 Komice), viz Kouty. 6 Části vsi: Dulni a gitky, Děkan matr. veselská; 1718 K oHurni koněc, Habeš (vznikla za italské gideck; 1720 Kozogedek; 1751 Kozogi ho tažení do Habeše), Na šraňku (podle dek; 1846 Kozogedek, Kozogidek, Kobývalé mýtní stanice), Mexiko (při dě zogjdky; 1872 Kozoidek, Kozojídek; lení stavebních míst 1919 byla dávána 1893 Kozojidek, Kozojídky. 3 P. Uh. přednost horníkům, kteří nazvali zde Ostroh. Ces.
488
4 Ty Kozojidky, do Kozojidek, za Kozojidkama, Kozojičané |Kozojiďané, fern, -ďanka. Kozojiďané (Zeraviny); Kozoičané, kozoický (Velká nad Vel.). 5 MJ: deminutivum ke Kozojedy (v. tam). CV 85. Kozov 1 Ves 15,5 km západně od Litovle. 2 1349 in Cozow, ZDO I, 94; 1382 Cozhow (něm.). CDM XI, 278; 1408 Kozow, ZDO VII, 621; 1464 K ozow, ZDO XI, 34; 1494 ves Kozow, ZDO XV, 5; 1575 ve vsi jeho Kozowie, Po X X IX , 16; 1586 ves Kozow, ZDO X X IX , 139; 1589 nade vsí Kozowem, PO X XX II, 118; 1677 a 1718 Kossow; 1751 Kozow ; 1846 Kosow, K ozow ; 1872 Kosow, Kozov. З P. Bouzov. Ces. 4 Z Kozová, ke Kozovo, za Kozovém, Kozovští |Kozovák (nověji), kozovské. 5 MJ: buď přivlastňovací příp. -ov k OJ Koza, analogicky podle Benešov, Tasov, neboť bychom očekávali *Kozin, nebo — a to pravděpodobněji — k apelat. koza „Ziege“ jako jmenný tvar adj. ko zový. Zn. místo, kde se chovají kozy. Podobně Svinov. CV 85 (k OJ); Prof —. 6 Blážovce (u silnice do Blažova, v nář. Blážova), Mexiko. Kozrál 1 Zanikl mezi Prusinovicemi a Líšnou (Holešovsko), kde je samota Kozrál a trať Kozrálska. 2 1368 in Kozoral, ZDO I, 917; 1446 za Kožeraly, KP III, 619; 1448 villam desertam K ozrály, ZDO X, 791; 1523 ves pustou Kozraly, PO XV, 201; 1537 ves pustou Kozraly, PO XVII, 66 ; 1935 Kozrál, sa mota u Prusinovic. 5 MJ snad akuz. pl. ke *kozodral n. *kožodraly ke koza „Ziege“ n. koza „Haut“ a dráti „reißen“ . Významem „dráti kůže“ se zdá pravděpodobnější druhé pojetí. V okolí skupina složených obyvatelských jmen Libosváry, Pacetluky, Přestavlky, Soběchleby, Tučapy. CV —; Prof —. Kožichovice 1 Ves 4 km vjv od Tře bíče. 2 1104, falzum z konce 12. stol., Kosuchouici, Kosmas 260; 1225 Cosochowiz, CDB II, 271; 1556 ves Kozy-
chowicze, ZDB XXVII, 17; 1570 ve vsi jeho Kozichowiczych, PB XXVT, 67; 1678 Kožichowicze; 1718 Kožichowitz; 1720 Koschochowitz; 1751 Koschikow itz(l); 1846 Kožichowitz, Kožichovice; 1872 Kožichowitz, Kožichovice; 1885 Kožichowitz, Kožichovice. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Kožichovák, kožichovské |nověji -ej. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kožuch, to z apelat. kožuch „Pelz“ ; zn. ves lidí K ožuchových, po přehlásce u > i Kožicho vých (od 1556). CV 85; Prof - . 6 PJ: Čihadla. Kožišov 1 Zanikl u Slavkova (Lipnicko), kde je trať Kožuch. 2 1554 vsi pusté . . . Kožišov, ZDO X X V , 299, ed. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kožiš < Kožúš ke Kožuch, o němž viz Kožichovice a Kolšov. CV —; Prof —. Kožušany 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Kožušany-Tážaly, 6 km jižně od Olomouce. 2 1297 Cosussan, CDM V 61; 1374 in villa Cozussan, CDM V, 61; 1501 lidem našim kozyssanskym, PO VII, 108; 1517 na gruntu jejich kozisskem, PO X, 250; 1562 ze vsi Kozissan, PO XXIII, 252; 1572 z Kozyssan, PO XXVII, 468; 1585 v Kozyssanech, PO X X X I, 144; 1676 Kozuschan; 1691 Kozussan, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Kožuschann; 1720 Koschuschan; 1751 Kozuschan; 1846 Kozuschan, Kozussany; 1872 Kozuschan, Kožušany. 3 P. Kožušany. 1786 par cel. dvůr. Ces. 4 Kožošane, kožoské, Kožošti. 5 MJ: akuz. pl. ke Kožušěné = lidé přišlí z ‘ Kožušova, *Kožuš(ov)ic n. *Kožuše. U Olomouce ještě jsou Hodolany, které byly také založeny lidmi odjinud při šlými, je-li náš předpoklad z *Hodoňany správný. Spal ve Sborníku VSP Plzeň 1958, 108 vyjadřuje podiv nad -u - Kožušany, když Kožichovice je do loženo prý jen s i; viz však doklady 1104 (falz.) Kosuhovici, 1225 Cosochowicz. Bylo-li v stč. apelativum kožuch a OJ Kožuch, právem můžeme předpo 439
kládat i nepřehlasované u v OJ Kožuš, utvořeném vlastně hypokoristickou pří ponou ~(ú)š (Prof V 607); srov. též K ožúšek, Kožuša (Svoboda StčOJ 198). U našeho MJ je u zachováno 1297, 1374, pak u > i do 1585, zvratnou analogií od 1676 opět u. Spojovat význam zá kladního slova v tomto M J s apelativem kožuch od „nějaké příhody s kožichem“ (Machek Nít 29, 9), nebo s „porostlina“ (CV 165), „kožoušek“ — nář. název pro chrastavec (Spal 108 odmítá), je ne přesvědčivé. Základem tu je vskutku jiné MJ (Kožušov, Kožušice) stejně jako v MJ Brňany, Olomučany, Těšany (Tě šín), Hodolany (Hodonín). 6 PJ: Za hradčicou. Kožušice 1 Ves 13 km východně od Bučovic. 2 1355 in Cozusecz circa Brankouicz, ZDO I, 409; 1408 in Kozussycz, ZDO VII, 592; 1412 in villa Kuzussicz, ZDO VIII, 63; 1464 in villa Kožissicze, ZDO XI, 178; 1515 ves K ozissicze, ZDO XVII, 49; 1673 Kozussitz; 1718 Kožuschitz; 1720 Korsusitz (!); 1751 Kosuschitz; 1846 Koschuschitz, K ozussice; 1872 Kozuschitz, Kožušice. 3 P. Bučovice. Ces. 4 Kožuské, Kožušáci (Lísky). 5 MJ: příp. -ice k OJ Kožuch, Kožuš(ě). Zn. ves lidí Kožuchových, Kožušových. Do 1412 u, 1392—1515 u > i, pak opět K ožu-. CV 85. V. výše. MJ se stejným zá kladem nejsou v Cechách. 6 Pirův mlýn. PJ: Dvorská. Kracovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Stařeč, 3 km jz od Tře bíče 2 1104 Cracovici, falzum z 2. pol. 12. stol., CMM 1911, 197; 1525 z Kraczowicz, SA XII, 7; 1556 ves Kraczowicze, ZDB XXVII, 17; 1678 Kraczowicze; 1718 Kraczowitz; 1720 Kratzowitz; 1751 Krakowetz (!); 1846 Kratzowitz, Kracowice; 1872 Kratzowitz, Kra covice. 3 P. města Třebíče. Ces. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kráča, to hypokoristikum ke Kráká nebo Krák, odvozených ze slovesa krákati „kräch zen, quaken“ , srov. sloven, kráká „kav 440
ka“ (Kálal 267). Zn. ves lidí Kráčových. V dokladech je — až na falzum z XII. stol. — psáno č (cz) až do 1718, pak c, které něm. kancelářská podoba. CV 86 (ke krat-, Krata)\ Prof II 357 (Kračín), V 566; Svoboda StčOJ 127, 204 (Kráča ta); Gebauer Slov. stč. II 125. Kračenovice 1 Zanikly mezi Buňovem a Tečovicemi (Gottwaldovsko), kde je trať Kračanky, Nekuda 99. 2 1356 Craczenowycz, CDM IX, 18; 1406 villam KraczeTiowicze, ZDO VII, 74. 3 Zanikly patrně za husitských válek, neboť se později nepřipomínají. 5 MJ: příp. -ovice к OJ Kráčen, do mácké podobě к OJ Krak, Krača; o nich viz výše. Zn. ves lidí Kračenových. CV - ; Prof - . K r a f t e s d o r f , viz Chrastice. K r a h u j č í , viz Krahulčí. Krahují 1 Zaniklo v okolí Moravice (Vítkovsko); Sl. 2 1429 de Crawhugij, Kapras I, 19; 1439 Krahugie, Kapras II, 40; 1540 mezi grunty slově Krahugj, POp X , 44; 1571 ves pustou Krahugj, POp XVIII, 209; 1586 Krahugj, ZDOp VIII, 8 . 3 Přip. se 1377. 5 MJ: adjektivum krahují (< krahujbjb) ke *krahuj, v češtině dolože nému obvykle v podobě krahujec, psi. korgujb „krahujec, Sperber“ . Podobně utvořena MJ Liščí, Vlčí, Sokolí. V. n. 1. Krahulčí 1 Ves 10 km sv od Štern berku. 2 1397 Krahuiczy, ZDO VI, 642; 1409 Krahuyczy, CDM XIV, 113; 1480 ves pustá Krahugczi, ZDO XII, 19; 1846 Sperbersdorf; 1872 Sperbersdorf, Kra hulčí; 1893 Sperbersdorf, Krahulčí, Krahujčí; 1924 Krahulčí, Sperberdorf. 3 P. Šternberk. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., 1775 zrušením stájí obnovena. Něm. 5 Do zániku před 1480 ves nese čes ký název Krahujčí, po obnovení vsi německy Sperbersdorf (Sperber = kra hujec, dorf = ves). Od 1872 obnoven český název, avšak ve znění Krahulčí. 2. Krahulčí 1 Ves 3 km západně od Telče. 2 1366 Krahuyczie, ZDB IV, 433;
1385 in villa Krawgiczie, ZDB VII, 35; 1447 na Krahujčiem, AČ IX, 281; 1547 mezi Borownu a Krahuyczij, PB XIX, 6 6 ; 1678 Krahulczy; 1718 Krahulicžy; 1720 Krahulci; 1751 Krahultzy; 1846 Krahultsch, Krahulčy; 1872 Krahultschy, Krahulčí. 3 P. Telč. Fil. kostel sv. Jana Nep. Těžila se tu železná ruda. Ces. 5 Od 1678 Krahulčí, do té doby jen Krahujčí, 1366—1447 ještě s -ie. • MJ adjektivum ke krahujec „Sperber“ ; v Krahulčí je za j dialektické l po dobně jako ve stč jedno — ledno, čes. jen — sloven. Ven (Trávníček HM 136). Prof II 357; CV 206. 6 Krausův mlýn, Papírna (mlýn), Skrobáma, U svátého Jana. Býval tuHamerský rybník a 1570 Hamerské Pole. Krahulov 1 Ves 5 km západně od Třebíče. 2 1385 villam Krahulow, ZDB VII, 215; 1398 villam Kraluhow, ZDB VIII, 43; 1410 v zboží Kraluhov, KP II, 195; 1420 villam Kralohow totam, ZDB XII, 10; 1499 ves Kralohow, ZDB XVII, 39; 1528 z Kralohowa, Ruk. arch. městaBrna č. 1212, f. 4; 1678, 1718, 1720, 1751 Kralohow; 1846 Kralo how; 1872 Kralohof, Krahulov. 3 P. Brtnice. Fil. kostel sv. Petra v ok., pů vodně farní. Ces. 4 Krahulovák, krahulovské. 5 MJ má téměř do konce 19. stol. doklady Kra luhov/Kralo-: přivlast. příp. -ov k OJ *Kraluh, které odvozeno z OJ Král (?). Přesmykem, který byl vyvolán patrně vedle významové nejasnosti MJ Kra luhov také tím, že jm. sousední obce je odvozeno od názvu dravého ptáka sokola — Sokolí, vzniklo již 1385 Krahulov, jakoby z krahujec, nář. kraholec, srov. Krahulčí. Od r. 1420 se vy skytují průběžně zápisy Kralohow: prv ní o je tu spíše analogické podle dru hého, než abychom pomýšleli na nář. u > o; udrželo se však proto, že bylo později touto nářeční změnou fixováno. CV 86 (z OJ Králuch). 6 Parný mlýn. Trať Sv. Petr (podle patrocinia).
Krajido 1 Ves zaniklá u Choliny (Litovelsko). 2 1556 s pustými vešmi . . . Kragidem, ZDO XXIV, 18. 5 MJ vzniklo hláskovým počeštěním něm. Gereut „paseka, mýtina, láz“ . Po dle nepřímých pádů z Krajida atd. vznikl nový nom. Krajidlo. Prof II 258 (Krajt); Sedláček, Zaniklé osady na Litovelsku, Severní Morava 3 (1958) 34 n. K rajovice 1 Ves zanikla v okolí Menhartic (Jemnicko). 2 1368 in Kragouicz ZDB V, 30; 1409 municionem Kragyewycze cum villa, ZDB X, 17; 1420 municionem et villam in Kragyow, ZDB XII, 6 . 6 V 15. stol. tvrz; na konci 16. stol. byla ves pustá. 5 M J: přípona -ovice k OJ Kraj. Zn. ves lidí Krajových. OJ Kraj vzniklo zkrácením složeného OJ Cuzkraj (viz Cizkrajov), Držikraj apod., srov. Dalibor — Bor, Pelhřim — Hřim (v. Rimice), Předboj — Boj. Svoboda StčOJ 106; Prof V 595; pol. Krajków ke Krajek < (Drži)kraj + ek, Rospond RKJ-W roclaw III 50. Krákoříce 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Babice, 3,5 km sz od Šternberka. 2 1273 de Kracowiz, CDM IV, 71; 1295 Kracowiz, CDM V, 25; 1448 in villa Crakowicz, Lechner I, 58; 1480 Krakorzicze, ZDO XII, 19; 1517 z Krákoříc, CMM 1957, 329; 1678 Krakoržitz; 1718 Krackersdorff; 1720 Krokersdorf, Krakoritz; 1751 Krotersdorf(l); 1846 Krokersdorf, Krákowice; 1872 Krokersdorf, Krakovec (l); 1881 Krakovice; 1893 Krokersdorf, Krákoříce, Krakovi ce. 3 P. Šternberk. Těžila se zde železná ruda (v 1. pol. 19. stol.). Něm. 4 Ty Krákoříce, do Krákoříc, ke Krakořicom, o Krakořicách, za Krakořicama, Krakořičák, krakořické. 5 MJ znělo původně 1273, 1295 Krakovice: příp. -ovice k OJ Kráká, o něm v. Kracovice. Od r. 1480 se do názvu vsi dostalo ř (Krakorzicze), a to nejspíše spojením s OJ Krákora „mluvka, žvanil“. Zn. ves 441
lidí Krakových, Krákorových. CV 44 („bez dokladů“ ); Prof Krakovec 1 Ves 7 km východně od Konice. 2 1348 de Krakowczie, ZDO I, 13; 1355 de Crakowcz, ZDO I, 378; 1374 in Cracowcze, ZDO II, 479; 1374 de Kracowczie, KP I, 44; 1397 villam Crakowczye, CDM XV, 364; 1508 na ves Krakowczi (!), ZDO XVII, 11; 1522 na Krakowczy, PO XII, 37; 1551 ze vsi Krákowcze, PO XXI, 182; 1569 ve vsi jeho Krakowczy, PO XXVII, 129; 1573 na Krakowczy, PO XXVIII, 378; 1616 na Krakowczy, PO X X X IX , 97; 1633 Krakowetz; 1677 Krackowetz; 1718 a 1751 Krakowetz; 1846 Krakowetz, Krakowec; 1872 Krakowetz, Krakovec. 3 P. Krakovec. Na poč. 16. stol. hrad, pak zámek. Ces. 4 Do Krakovca, v Krakovco, Krakovečák |Krakovečči, krakovecké. 5 M J: příp. -ovec ( < ovbcb) k OJ Krak, o něm viz Kracovice. Zn. „patřící Krakovi“ . Deminutivní význam by MJ mělo, kdy by byl pro blízké okolí doložen Krakov. Sotva tu lze pomýšlet na obyvatele polského Krakova, jak činí Prof II 359 (u hesla Krakovčice). Příponou -ovec se dosud na (vých.) Moravě tvoří po místní jména od příjmení: Hodoňovec, Janoškovec „patřící Hodoňovi, Janoš kovi“. Podobně Krak-ovec. ČV 86 . DS 8 , 51. 1. Krakovice 1 Zanikly u Brňan (Vyškovsko). 2 1465 ville quondam Krakowicz Lechner I, 121. 3 1465 pusté. 5 MJ: příp. -ouice k OJ Krak, Kráká (o něm viz Kracovice); zn. ves lidí Kra kových. Prof II, 359; CV —. 2. K r a k o v i c e , viz Krakořice. Králec 1 Osada obce Dolní Studénky, 3km jjv od Šumperka. 2 1846 Königs grund, Králec; 1893 Königsgrund, Krá lec; 1905 Königsgrund, Králec i Králov; 1924 Králec, Königsgrund. 3 P. Třemešek. Osada vznikla na konci 17. stol. Něm. a čes. 5 Německy Königsgrund „královo 442
údolí“, od 1846 počeštěno analogickou, původně deminut. příponou -ec podle MJ Kostelec, Zďárec na Králec, nebo rovněž analogickou příp. -ov (1905 Krá lov). Již 1582 tu bylo PJ Königin Grund „královnino údolí“ (Březina, VM-Sumperk 289). CV 258. 6 Třemešek/Johmdorf (Zámek). 1. Kralice 1 Ves 3,5 km vjv od Ná měště n. O. 2 1310 de Krelicz, CDM VI, 38; 1341 de Grelicz, CDM VII, 375; 1345 in Kralicz, CDM VII, 603; 1349 de Gralicz, ZDB I, 122; 1356 in Grálicz, ZDB III, 124; 1357 de Greliz, CDM XV, 76; 1360 de Grelicz, Mendl, Knihy počtů, 266; 1379 in villa Kralicz, ZDB VI, 756; 1480 z Kralicz, PB Vllb, 6 ; 1532 na faru kraliczku, PB XV, 175; 1573 tvrz a ves Králycze, ZDB X X X , 21; 1633, 1672, 1718, 1720 a 1751 Kralitz; 1846 Kralitz, Kralice; 1872 Kralitz, Králice; 1924 Kralice. 3 P. Náměšť n. O. V 14.—16. stol. tvrz. Fil. kostel (1345 farní) sv. Martina. V 2. pol. 16. stol. slavná bra trská tiskárna. Ces. 4 Do Kralic, ke Kralicum, v Krali cích, za Kralicema, Kraličák, kralické. 5 Má se za to, že toto MJ vzniklo na základě vlastnického vztahu českého krále k obci: Králíci — lidé pod daní královi. V něm. zápisech počá teční Gr- z českého Kr-. CV 86, 168, 206. Viz Vladislav. 6 Bažantnice (myslivna), Velkopolský dvůr, Spálený mlýn (pův. Tomanův, přip. se již 1585), Vel kopolský mlýn, U Vlasáka (myslivna). 2. Kralice na Hané 1 Městys 5 km východně od Prostějova. 2 1225 in Krá lích, CDB II, 269; 1254 inter pontem Cralicensem, CDM III, 205; 1267 circa Creliz, CDM III, 402; 1304 de Grelicz, CDM V, 165; 1305 ville nostre forensis in Grelicz, CDM V, 176; 1321 Crelicz, CDM VII, Suppl. 205; 1360 Grelicz, Mendl, Knihy počtů, 266; 1375 oppidi Grelicz, CDM XI, 5; 1387 in Grelicz, CDM XI, 433; 1480 plebani in Grelicz, ACO 265, f. 52; 1494 z Kralicz . . . u Kralicz, PO VI, 133; 1633 Kralitz; 1672 parochia
Kralicensis, Děkan. matr. prostějovská; 1718 a 1751 Kralitz; 1846 Kralitz, Kra lice; 1872 Kralitz, Králice; Kralice na Hané. 3 P. Kralice. Již na konci 13. stol. trhová osada. Tvrz, pak zámek. Již v 13. stol. farní kostel Nanebevzetí P. Marie. Byly tu brány Olomoucká a Vyškovská, neboť Kralicemi vedla dru hotná cesta z Brna do Olomouce. Ces. 4 Kralece, do Kralec, v Kralecách, za Králecama, Králečák, kralecké. 5 MJ: příp. -ice k OJ Kral, to z apelat. král, zn. ves lidí Králových. Základem MJ Kralice 1 je patrně ještě apelativum král (viz výše). V obou MJ jsou dokla dy bez á, kvantita je pozdní podle novoč. král. Prof II 360; CV 86. Machek Et. slov. 232. V. Králec, Králov, Krá lová. Časté příjmení Král. 6 Na hrázi, též Háj. Části městečka: Renk, Olomócká, Mléčná, Andělská neb Pséči, Komárov, Pivovar, V plaňko, Na trávniko; Janoušek, Prostějovský okres 229. 6 PJ: Za Vlčim kopcem. 1. Králov 1 Samota (dvůr) u Uher ského Brodu. 2 1893 Králower Hoj, Králov Dvůr; 1906 Králov. 2. Králov 1 Zanikl při potůčku nad Lipovou a Křtomilem v trati Karlovsko (Bystřičko p. H.), Nekuda 58. 2 1466 Kralow, ZDO XI, 243. 3 1480 ves byla již pustá. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Král + - král „König“ . CV - ; Prof - . Králová 1 Ves 6,5 km západně od Uničova. 2 1464 de Kraluow Lazi . . . de Kralowych Lazuow . . . in Lazi, ZDO XI, 108; 1512 ves Králova, LSA 353; 1547 ves Kralowu, ZDO X XV , 83; 1552 prodávajíc mi __ ves Kralowu, PO XXI, 297; 1565 v Králové Vsi, LSA 356; 1718 a 1751 Königlosen; 1846 K oeniglosen, Wes Králowa; 1872 Königlo sen, Králová. 3 P. Üsov. V rozsáhlých lesích se konaly královské lovy. Ves se poněmčila v 17. stol. Něm. 4 Ta Králová, z Králové, za Králo vá, Královák, královecké \-ské. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ova k apelat. král.
Zn. králova ves (lhota). Přípona po vy nechání substantiva ves, lhota, přehod nocena na adjektivní, srov. Hostišová. Ves se jmenovala i Královy Lazy, z čehož německý název po 1718 König losen: König „král“ , druhá část -losen vznikla poněmčením čes. Lazy; příp. -en je analogická. CV —. Viz sub 3! Královka 1 Mlýn u Brněnských Iva novic (Bmo-město). 2 1893 Königs mühle, Královka. 5 MJ: substantivizující příp. -ka k adj. královský (mlýn). Něm. Königs mühle „Králův mlýn“ . Srov. Královka, les u Veverské Bítýšky, Sáňka 80; CV - ; Prof V 560. Královna 1 Zanikla 2 km severně od Velké Lhoty (Telečsko), kde je stu dánka Královna. 2 1580 dva sedláky slově Na královně, Tiray, Telecký okres, 268. 5 Z jediného dokladu nelze stano vit zda se ves takto jmenovala vždy, nebo zda název nevznikl náhodnou úpravou z posesívního Králova (ves, lhota). Prof II 363; Smilauer OC 294 (Královna < Králova, ves však mladší). CV - . Království 1 Samota u Blatce (Olo moucko). 2 1906 Království. 5 Bylo-li jm. staršího původu, zna menalo by „majetek králův“ , „jsoucí pod královou svrchovaností“. Srov. stejné PJ u Brna-Obřan (Sáňka 80) a MJ Biskupství. K r a l u h o v , viz Krahulov. K r a m o h e l n o , viz Kramolín. Kramolín 1 Ves 8,5 km jjz od Ná měště n. O. 2 1368 Cramolno, ZDB V, 157; 1379 Cramolno, ZDB VI, 763; 1398 Kramolno, ZDB VIII, 6 ; 1412 Cramolna, ZDB IX, 370; 1480 puol vsi Kramolna, PB V, 9; 1508 puol vsi Kramolne, ZDB XVIII, 8 ; 1510 na puol Kramolna, ZDB XVIII, 17; 1672 Kramohelna; 1718 a 1720 Kramohelno; 1751 Kramolin; 1846 Kramolin, Kra mohelno; 1872 Kramolin, Kramolín. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 443
4 Kramolin, do Kramolína, ke Kramolíno, za Kramolínem, Kramolák, kramolské. 5 Původně adj. Kram ol-w o: k stě. kramoliti sě „vaditi, zanken, streiten“ (Gebauer Slov. stě. II 130). Do 16. stol. je MJ doloženo ve jmen ném tvaru Kramolno (umělým napo dobením MJ Mohelno pak 1672—1720 Kramohelno); příp. -ín až od 1751 a je nepochybně analogická. MJ zn. „mís to, o něž svedena hádka, spor“, srov. v C. Soudná. Jsou známa i podobná PJ, srov. např. něm. PJ Beim streitischen Punkt (Kozlov 3.). OJ Kramola, které by bylo z apelativa kramola „váda, Streit“ , není ve stě. doloženo, je abstrakcí z MJ. Sloveso kramoliti sě má původ ve středolatinském carmula/-lus „vzpou ra“ ; do češt. car- > kra- podle tort > trat. CV 206 (z apelativa kramol); Prof II 364-365 (1 0 X Kramolin); bulh. Kra molin (ZMK IV 73); pol. Kromolin, Kromulow však z OJ Cromola, které už ve 12. stol. (Rospond RKJ-Wroclaw III 50 66); Machek Etym. slov. 232. 6 PJ: Francóz (rokle). Krásensko 1 Ves 15 km sz od Vyš kova. 2 1348 Schonuelt, CDM VII, 839; 1348 Schonfelt, CDM VII, 843; 1351 Schonwelt, CDM VIII, 111; 1465 na Krasne Pole, Lechner I, 127; 1581 v Krasensku, KP X X IX , 207; 1585 ve vsi Krasensku, ZDO X X X I, 2; 1614 z Krasenska, Matr. v Pustiměři; 1632 z Krasynska (!), Matr. v Pustiměři; 1675 Krásensko; 1695 ex Krásensko, Matr. v Jedovnicích; 1718, 1751, 1746 Krásensko; 1872 Krásensko, Krásen sko. 3 P. Vyškov. Far. kostel sv. Vav řince. Ces. 4 To Krásensku, z Krásenska, ke Krásensko, za Krásenskem, Krásenščák, krásenské. V místě hanácké nářečí hor ské se změnou o > u. 5 Ves se 1348 až 1351 jmenuje nejprve německy Schonfelt „krásné pole“, od 1465 jen dnešním českým jménem: příp. -sko substantivizuje jmenný tvar neutra ad jektiva krásen, krásný. Pro příp. -sko, 444
označující často osady dočasně pusté, někdy charakteristiku místa, tu mohlo být vzorem blízké Blansko. Některé obce na Drahanské vrchovině byly za loženy německými kolonisty, mezi ni mi i Krásensko. Spojení MJ se zákla dem chvorst-/chvrast- „křoví“ není zde přesvědčivé, neboť základ se vyskytuje jen na starých sídelních areálech, ne v kolonizačních oblastech. Na pozadí hanác. nář. y > e vzniklo zvratnou analogií 1632 Krasynsko. CV 208; Prof —. 6 Na doubravě (myslivna). Krasice 1 Ves 2,5 km zjz od Prostě jova. 2 1347 Crassicz, Reg. V, 106; 1350 in Crassycz, ZDO I, 186; 1384 villam Crasicz, ZDO IV, 349; 1392 Cras sicz, ZDO VI, 380; 1602 ves Krasycze, ZDO X XX II, 70; 1659 z Krasicz, Matr. v Prostějově; 1677 Krasycz; 1718 a 1751 Krassitz; 1846 a 1872 Krasitz, Krasice. 3 P. Plumlov. 5 MJ: příp. -ice k OJ Kras, to hypokor. krácením z OJ Krasomysl, Krasimir, Nekras apod., v nichž kras „krá sa“. Bylo však i OJ Krása z onoho abstrakta. Zn. ves lidí Krasových. Oče kávali bychom Krašice, snad asimilací k ostrému c v -ice pak Krasice. Srov. Blažice/Blazice. CV 96; Prof —; Svobo da StčOJ 204. V. n. 6 Části: Brachla va, Kozí ulička, Na višňová, Zápověď. Krasíkov 1 Ves 13 km zjz od Zábřeha. 2 1275 villam dietám Vudicsdorff, CDM IV, 119; 1360 villam Crasikow, ZDO I, 708; 1464 Krassikow, ZDO XI, 61; 1490 kláštera krassykowske(h)o, PO V, 245; 1492 v klášter Kra sy kotv, PO V, 279; 1493 kus řeky krasykowske, PO V, 298; 1510 na klášteře krasikowskem, ZDO XVII, 19; 1718 Budigsdorff; 1846 Budigsdorf, Krasykow ; 1872 Budigsdorf, Krasíkov; 1885 Budigsdorf, Krasíkov. 3 P. Zábřeh. Boreš z Rýznburka tu založil 1264 augustiniánský klášter Corona sanctae Mariae (Koruna sv. Marie), který byl za válek husitských opuštěn, ale 1464 obnoven, načež 1544 zanikl; jeho zříce
niny jsou na pahorku Legstein. Něm. 5 Původní název je skryt v něm. 1275 Vudicsdorff, od 1718 Budigsdorf: přejato z čes. *Budíkov(ice), v němž příp. -ov n. -ovice k OJ Budík, hypokor. podobě některého ze složených OJ s komponentem Bud-, -bud, o němž viz Budeč. Zn. ves, majetek Budíkův n. ves lidí Budíkových. Do němčiny upraveno tak, že zaměněny retnice B/V a čes. toponymický sufix nahrazen německým analog, genit. -s a -dorf „ves“ : Vudicsdorff, od 1718 Budigsdorf. Schwarz 306 čte první hybridní čes.-něm. zápis jako Budičsdorf k OJ Budič. České MJ Krasíkov je doloženo od 1360: přivlast. příp. -ov k OJ Krasík, to hypokor. po doba některého ze složených OJ s kom ponentem Kras-, -kras, o němž viz Krá síce, nebo substantivizací adj. krasb „skvostný, krásný“ . Ustálení jm. Krasíkov místo obnovení původního Budíkovice je asi v nějaké souvislosti s obno vením dočasně opuštěného kláštera Ko runa sv. Marie, datovaným rovněž k 1464, kdy jm. Krasíkov již ustáleno. CV 86 ; Prof II 367; Svoboda StčOJ 136 (o -ík). Krásná 1 Ves 14 km jv od Frýdku; Sl. 2 1736 Krasna; 1808 Krassna; 1885 Krásná; 1894 Krasna bei Friedek, Krás ná. 3 P. Frýdek. Čes. 4 Ta Krosna, z Krosnej, na Krosnu, Krosňacy, krosensky. V místě lašské ná řečí hornoostravské s á > o. V. n. 5 M J: adj. krásná (ves, voda apod.). 6 Baščica, Borový, Bystrý, Cemřelov, Lysá ho ra, Jestřábí, Kršle (mn. č.), Kyčera, Nižní Mohelnice, Vyšní Mohelnice, Obidová, Papežov, Repčanka, Říčky, Sihly (mn. č.), Stříšky, Suchý, Tošanovský, Zlatník, Zár. PJ: Jestřebí. Krásné 1 Ves 14 km ssv od Nového Města. 2 1392 super villam . . . Krasna, ZDB VII, 1099; 1437 Krasne, ZDB XII, 360; 1590 ves Krásny, ZDB X X X I, 63; 1609 ves Krásny, ZDB X X X IV , 33; 1674 a 1718 Krassnow; 1720 a 1751 Krásny; 1846 Krasna, Krásny; 1872
Krasna, Krásná; 1924 Krásné. 3 P. Jimramov. V 16. stol. farní (pak. fil.) kostel sv. Václava. 1836 zřízeny žele zárny. Ces. 5 MJ: adj. krásné (pole, místo, úbo čí apod.). Doklady kolísají v rodě (1392, 1846, 1872 - fem., 1590, 1609, 1751, 1846 — mask.). R. 1718 má jm. analo gickou příp. -o v : Krassnow. CV 155; Prof II 369. 6 Hatě. PJ: Borový, Bořina. K rásno nad Bečvou 1 Městys, nyní osada města Valašského Meziříčí. 2 1299 de Crazna, CDM V, 114; 1348 de Crasna, ZDO I, 4; 1355 in Crasna, ZDO I, 398; 1368 in villa Krasna, ZDO I, 1049; kolem 1368 in Crasna, CDM X, 57; 1377 civitatem Schonstatt, CDM XV, 176; 1407 de Crasna, KP I, 221; 1505 s městečkem Krásnem, ZDO XVI, 67; 1508 v Krasnie, PO VIII, 77; 1517 sou keníkům m ý m . . . krastenskym, PO X, 233; 1522 z Krasna, PO XII, 33; 1535 s městečkem Krásným, ZDO XXIV , 4; 1620 v městečku Krásném, Prásek, Organisace, 151; 1633 Krásno; 1675 Krass na; 1718 Krassno; 1720 Krásno; 1751 Krasna; 1846 Krasna, Krásno; 1872 Krasna, Krásna; 1885 Krasna, Krásno, Krásná; 1915 Krasna an der Betschwa, Krásno nad Bečvou. 3 P. Rožnov. Již 1377 městečko. Fil. (fara v 16. stol. za nikla) kostel sv. Jakuba Větš. Zámek. Čes. 4 To Krásno, do Krasna, o Krásně, za Krásnem, Krasňák, krastenský |krasenský. 5 MJ: jmenný tvar neutra k adj. krásen, zn. totéž co krásné (mís to, pole). V místním jméně se vidívá *chvorstbno „křovinaté místo v chras tí“ , odvozeno ze staroč. chvrast, novoč. chrást (v mezi dvěma vokály vypadlo, zachováno v rus. chvorosť). Úžinové ch se v počátečním Chr změnilo na závě rové K, srov. Chrastava, nář. Krastava, chřest > křest. Tak Machek Et. slov. 102. Ale tato konstrukce se opírá o st doložené jen v jediném dokladě 1227 Krastno (u ČV 196) a o nářeční adj. krastenský (tak už 1517); i ze sta 445
ré češtiny je znám jev, kdy vzniká z artikulačních důvodů mezi s, z a nos ním n zubnice t(d): pazdnechty, drštný, krástný (Trávníček HM 168). Poprvé hledal základ chvorst v našem MJ Prásek (1905), to však odmítají už CV 196. Doklad 1227 se však netýká Krás na nad Bečvou, nýbrž Chrástna v C. (Prof II 56). Do němčiny převedeno MJ Krásno r. 1377 na Schonstatt: schón „krásný“ , -statt „město“ je analogické. 6 Klihárny, Drážní mlýn, Na Krhovském vrchu, Na kutách, Na podhoří, Na potůčcích, Nad hájem, Pohrabárny, U Hlybočku, U hřbitova. PJ: Na kaštylu. Krásněves 1 Ves 9,5 km severně od Velkého Meziříčí. 2 1365 super villis . . . Crasnaues, ZDB IV, 182; 1390 in villa Krassendorf, CDM XI, 602; 1447 Krasnynuwes, ZDB XII, 544; 1555 ves Krasniewes, ZDB XXVII, 11; 1568 Krasniewes, Mor. archivy soukromé, 27; 1591 Krasnie Wes, ZDB XXXII, 117; 1679 Krasnowes; 1718 Krasnowes; 1751 Krasnawes; 1846 Krasnowes; 1872 Krasnowes, Krásnoves; 1881 Krasněves, Catal. cleri; 1885 Krasniowes, Krásnoves; 1924 Krásněves. 3 P. Vel ké Meziříčí. Kolem 1830 zřízena přá delna lnu. Ces. 4 Ten Krásňovec, z Krásňovce, ke Krásňovci, krásňoveckej. 5 Ves se v prvním dokladu 1365 nazývá Cras naues = Krásná ves. Zdá se však, že to není název původní. Něm. „Misch name“ 1390 Krassendorf ukazuje spíše na českou předlohu, v níž je OJ Krás ná v přivlastňovacím tvaru. Je nepo chybné, že by adjektivní české Krásná ves bylo do němčiny přeloženo jako *Schondorf. Další české doklady naši domněnku potvrzují: 1447 Krasnynu wes, nom. *Krasnina ves. Zn. „ves pa třící Krasnovi“ . OJ Krasna utvořeno příp. -na k OJ Krasa. V Cechách Krásnov, Prof II 369. Od 1555 MJ Krasnie wes, které snad vzniklo napodobením sousedního MJ Kněževes (v. tam). 446
V dalších dokladech kolísá spojovací ě s o, které přejato z pravých složenin jako Litomyšl, Jaroslav. Kvantita v á až v minulém století, kdy byla zdů razněna souvislost s krása, krásný. CV 208. 6 Parní pila. PJ: Stráž. Krasonice 1 Ves 13 km jv od Telče. 2 1311 de Crasonicz, CDM VII, Suppl. 183; 1350 in villa Krassenicz, ZDB I, 169; 1353 cum villa Crassonycz cum municione, ZDB II, 130; 1358 in Krassonicz, ZDB III, 406; 1390 in ecclesia sancti Laurentii in villa Crasonicz, CDM XI, 605; 1446 in Krasonicz, ZDB XII, 613; 1459 v Crasoniczich, PB IV, 25; 1466 v Krasonycziech, PB IV, 174; 1481 v Krasoniczich, ZDB XV, 30; 1524 v Krasonicych, ZDB X XI, 6 ; 1672 Krassonitz; 1718 a 1720 Grasonitz; 1751 Grasonitz; 1846 Krassonitz, Krasonice; 1872 Krasonitz, Krasonice. З P. Kra sonice. V 14. stol. tvrz. Farní kostel sv. Vavřince již 1311. Ces. 4 Ty Krásonice, z Krásonic, ke Krásonicum, v Krasonicich, za Krásonicema, Krásoničák, krásonickej. Kvantita v á spojením s krása, krásný. Srov. Krásněves. 5 MJ: příp. -ice k OJ Krasoň, to buď stč. jednoduché OJ vzniklé substantivizad adj. krásný „schön“ (srov. Mladoň, Tvrdoň), nebo hypokor. podoba některého ze složených OJ s komponentem kras- (viz Krasice). Zn. ves lidí Krasoňových. CV 86 ; Prof II 370; Svoboda StčOJ 161. 6 Maškův mlýn, U svaté Magdalény (myslivna). Části vsi: Dolní ves, V huličce, U soud ce, Ples a Plačkov (založeny jako sí dliště, v nichž bydlili panští řemeslníci; zachováno dodnes v názvech jednotli vých dvorů: U sklenářů, U zámečníků, U bednářů a U bednaříčků). PJ: U hrád ku, Čihadlo, U milířů, Stráž. Krasov 1 Ves 12 km západně od Krnova; Sl. 2 Přip. se 1502. 1619 nach Cronsdorff, FL XII, 95; 1672 Cronsdorff, Děkanská matrika krnovská; 1720 Cronsdorf; 1805 a 1836 Kronsdorf; 1870 Kronsdorf, Korunov, Catal. cleri.;
1885 Kronsdorf, Korunov; 1894 Krons dorf. 3 P. krnovské komory. Farní (od 1784) kostel sv. Kateřiny. Něm. 5 MJ nejprve německy Cronsdorf „korunní ves“ ; první část souvisí s něm. Krone „koruna“ . Opravou do češt. 1870 Korunov s analog, -ov k apelat. koru na. Název Krasov dán vsi až po 1945, utvořen zcela mechanicky příponou -ov k základu kras- (krása, krásný). Prof II 414—415 (odvozuje něm. Kron- též z Kranich „jeřáb“ ). Nejisté, zda Krončes. *Chraň- (MJ *Chranov k OJ Chraň, hypokor. k Chranimír apod.; s něm. o < čes. a, srov. Krosse/Kraš). CV Svoboda StčOJ 171. 1. Kraš Fojtova 1 Osada obce Velká Kraš (Vidnavsko); Sl. 2 1306 Cras Advocati, A II, 46; 1375 Cross Advocati, A II, 46; 1410 Cros Advocati, A II, 46; 1456 Vogtscrosse, A II, 47; 1460 Fojty skross, Gr-M II, 277; 1494 Foyt Cross, A II, 47; 1805 Voigts Krosse; 1836 Voigts K rose; 1894 Voigtskrosse; 1924 Fojtova Kraš, Voigts Krosse. 3 P. Čer vená Voda. Něm. 4 Něm. of Khrosa. 5 R. 1300—1410 se jmenuje Cras Advocati: přívlastek Advocati je lat. překladem něm. Vogt, Richter. Od 1456 dnešní název jen v něm. znění, od 1924 i česky. Název odtud, že tu bylo fojtství. O fojt viz Fojtovice. 2. K r a š H u g o v a , viz Hukovice. 3. Kraš Malá 1 Osada obce Velká Kraš (Vidnavsko); Sl. 2 Přip. se 1291 in Langen Craas, A II, 33; 1310 Cras Syffridi, A II, 33; 1378 in Lameseite, A II, 33; 1543 auf der Lamenseite, A II, 33; 1611 Kleinkross Lameseit, A II, 35; 1836 Klein Krosse; 1924 Malé Kraš, Kleinkrosse. 3 P. Červená Voda. Něm. 5 Osada má r. 1310 též jm. Cras Syffridi „Siegfridova Kraš“ a od 1378 též Lameseit(e), v němž Lame snad z Lange, srov. 1291 Langen Craas „Dlouhá Kraš“ . Nebo znamenalo Lame opravdu „chromý, kulhavý“ a jm. pak
bylo žertovným označením pro „malou stranu“ vsi, viz Kraš Velká sub 6. 4. Kraš Malá, Nová 1 Osada města Vidnavy; Sl. 2 1805 Neu Klein Krosse; 1894 Neu Klein Krosse; 1924 Nová Ma lá Kraš, Neu Kleinkrosse. 3 P. Dolní Červená Voda. Osada založena před 1805. Něm. 6 R. 1806 tu byl dvůr zvaný Sorge. 5. Kraš Velká 1 Ves 2 km západně od Vidnavy; Sl. 2 1284 Magna Craz, A II, 39; 1306 Craas, A II, 39; 1310 Cras Magnum, A II, 39; 1326 Craz Henczconis, A II, 39; 1403 Magna Cros, A II, 40; 1532 Gross Kross, A II, 41; 1805 Gross Krosse; 1836 Gross Krose; 1894 Gross Krosse; 1924 Velká Kraš, Gross Krosse. 3 P. Červená Voda. Něm. 5 R. 1326 Craz Henczonis „Henčova“ , to k čes. podobě něm. Heinz, kte ré je hypokoristikon k Heinrich. Viz Henčov. 0 Všechny doklady jsou do 1924 německé. Uchovávají však slovan ské Kraš: přivlast. přip. -jb k OJ Kras, Kraš, hypokor. podobám k OJ Krasík, Krasoň, Krasimír, o nichž viz Krasice a Krasonice. Do němčiny přejato s a > o (Kross). CV - ; Prof II 372, V 591; Svoboda StčOJ 130,149; Rospond RKJWroclaw III 50;Taszycki Rozprawy 22; Karplukowna, Slowiaň. nazwy kobiece 1961, 143; Eichler Slavia 1966, 240; Schwarz 330. 6 Habichtova bouda/Ha bichtbaude. Části vsi: Linke Talseite/ Schlechte Seite, Rechte Talseite/Lahme Seite. 6 . K r a š 2 i b ř i d o v a, viz Kraš Malá. K r á t e c k o , viz Krátká. 1. Krátká 1 Ves 9 km severně od Nového Města. 2 1846 Kratka; 1872 Kratka, Krátká. 3 P. Nové Město. Ves vznikla kolem 1727 na místě lesa zva ného Teplá, podle něhož se původně nazývala Teplá, 1735 byla ves nazvána Krátká, ale dlouhou dobu se udržovaly oba názvy vedle sebe, viz Svoboda, No voměstský okres, 440—441. Těžila se zde železná ruda. Ces. 447
4 Ta Krátká, z Krátký, za Krátkou, Kráták I Kratečák, kratácký. 5 Viz sub 3. 2. K rátká 1 Zanikla u Divnic (Valašskokloboucko), kde je trať Horní a Dolní Krátecko a dvůr Krátecko. 2 1440 inter K rá tk ý m ..., Lechner I, 48; 1481 villam Kratke, Lechner I, 93; 1483 ves Krátká, KP VI, 230; 1554 ves pustou Krateczko, DM VII, 43; 1893 Krátecko; 1935 Krátecko (samota). 3 Ves náležela к biskupskému manství Vasilsku; zpust la v 2. pol. 15. stol. 5 Jakmile ves zanikla, dostalo jméno příp. -sko: 1554 Krateczko. # MJ: adj. krátká, tj. ves, lhota. MJ přešlo i do neutra Krátké. CV 206; Prof V 550 (Krátká Ves). Kratochvilka 1 Ves 6 km severně od Ivančic. 2 1846 Kratochwill, též Kurz weil, Kratochwila; 1872 Kurzweil, Kra tochvilka; 1924 Kratochvilka. З P. Osla vany. Ves vznikla 1783—1788 parcelací dvora. Ces. 4 Ta Kratochvilka, na Kratochvílko, z Kratochvílke, Kratochvilščí, kratochvilské. 5 MJ nové. Na místě dnešní vsi stávala nejspíše hospoda nebo leto hrádek, jehož název utvořen substantivizující příp. -ka univerbizácí z místo kratochvilné; staroč. kratochvíle „Kurz weil, Zeitvertreib“. CV 266 (bez); Prof —. 6 Jindřichův důl. К r a t z d o r f, viz Chrastice. K r a u t e n w a l d e , viz Krutvald. Kravaře 1 13,5 km západně od Hlučína; Sl. 2 1224 cum villa nomine Crawar, CDB II, 265; 1269 de Crawam, CDM IV, 24; 1281 de Crauar, CDM IV, 194; 1281 de Cravar, CDM IV, 200; 1282 de Crawar, CDM IV, 206; 1283 de Krawar, CDM IV, 209; 1320 de Chrabam, CDM VI, 156; 1330 de Crawar, CDM VI, 398; 1349 Crawer, Cas. Slez. muz. 1963, 35; 1377 Crawam, Gr-M II, 484; 1413 de Crawam, Kapras I, 4; 1420 ecclesiam Crawam, ZDK I, 18; 1420 z Crawarze, Kapras I, 11; 1536 farář krawarsky, ZDK II, 53; 1587 na 448
Krawarzi, POp XXI, 163; 1641 o statku mém Krawaržj, ZDK IV, 9; 1643 von Krawarz, Matr. v Opavě; 1655 in Krauar, ACO B 12; 1736 Krawam ; 1837 Deutsch Krawam, Catal. cleri; 1870 Deutsch Krawam, Kravář, Catal. cleri; 1885 Kravama, Catal. cleri; 1910 Deutsch Krawam, Kravař, Catal. cleri; 1924 Kravaře. 3 P. Kravaře. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Po Kravařích měli přído mek páni z Kravař, větev Benešoviců. Far. kostel sv. Bartoloměje. Čes. 4 Ty Kravaře, do Kravař, ku Kra vařům, v Kravařoch, za Kravařoma, Kravarak/v pl. Kravařščy/rscy, kravarsky. V okolí na Hlučínsku však převa žuje sg. ten Kravař, do Kravařa, v Kra vařů, za Kravařem, Kravarak/Kravařan (na vých. Hlučínsku), kravarsky. 5 MJ: z akuz. pl. ke kravař „chovatel, pastýř krav, Kuhzíichter, -hirt“ . Lat. doklady (de) Cravar ukazují, že je mož no předpokládat i nom. Kravary. Srov. i kolísání jm. Vinary/Vinaře, Stítary/ Stítaře. V některých dokladech v 16. a 19. stol. je jm. podle nářeční podoby v sg. ten Kravař. Adj. ke jm. K. zní kravařský, v dokladech a také v nář. však kravarsky: v kravamsk- depalatalizace ř, srov. nář. mořsky, pekařsky. Přívlastek Německé Kravaře poprvé 1629 (Prásek Histor. topografie země Opavské 489): na rozlišení od Polských Kravař, kdysi v Pruském Slezsku, ny ní v Polsku. MJ K. patří do skupiny jmen ozna čujících povolání a vymezujících starý slezský sídelní areál. Ze širšího Opav ska ještě doložena jm. Bobrovníky, Zlatníky, nejisté Jamnice. Prof V 628; CV —. 6 Nový dvůr, Hánůvka. K ravařov 1 Osada vsi Suché Lazce, 6 km vjv od Opavy; enkl. 2 1846 Skrawařow, Hadrunek; 1882 Hadmnek; 1893 Hadrunek, Kravařov. 3 P. Suché Lazce. Osada založena kolem 1740. Čes. 4 Hadmnek, na Hadmnek, z Hadm nka 11 To Kravařovo, arch. Skravařovo, skravařovsky. 5 MJ podle majitelů
statku Tvorkovských z Kravař; anal. příp. -ov. Před kr, kř v nářečí někdy předsunuto s: skřidlice, skřepelka (opačně křivan ě *Krokočě, které rozšířeno sufixem -a z OJ Krokoč, to deverbativum k stě. krokati „krákat“ , srov. OJ Krák, Kráká s. v. Kracovice a příjm. Mrskoč/ Mrskoča k mrskati. CV 87; Prof —; Be neš 292. 6 Roketínky (myslivna), Buriánova samota, Horky. Krokovice 1 Zanikly u Slavětína (Slavoničko), kde je dvůr Krokovice. 2 1390 villa Krokowicz, ZDB VII, 666 ; 1564 v Krokowiczych, ZDB XXVIII, 89; 1846 Krokowitz, Krokowice; 1893 Krokow itzhof; 1935 Krokovice, Kroko witzhof. 3 Ves zpustla krátce před 1570. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Krok, to z apelat. krok „Schritt“ ; zn. ves lidí Krokových. Srov. OJ Kročák v MJ Korčákov (Prof V 614) a Kročata (Svo boda StčOJ 204), která rozšířena o další přípony. NR X 260. Kroměříž 1 Město v Přerovsku. 2 1131 Cromesir . . . Cromesirensi curie, CĎB I, 115; 1207 villam Cromezir cum foro, CDB II, 59; 1209 in loco, qui
454
vocatur Cromesir, CDB II, 86 ; 1235 in Crimsir, CDB III, 127; kolem 1235 Cro mezir, CDB III, 128; 1253 in Chremsier, CDM III, 200; 1256 villam nomine Cromesir, CDM III, 234; 1262 Cremerensi ecclesie, CDM III, 323; 1265 de Cromesier, CDM III, 369; 1266 oppidum nostrum Cremsyr, CDM III, 377; 1267 in Cremeser, CDM III, 402; 1269 in Cremsir, CDM IV, 25; 1270 apud Chremsir, CDM IV, 172; 1280 versus Chremsir, CDM IV, 172; 1281 in Crem sir, CDM IV, 197; 1290 cives Cremsirenses, CDM IV, 291; 1299 canonicorum Cremsyrensium, CDM V, 114; 1315 in civitate nostra Cremsier, CDM VI, 91; 1322 Cremsir, CDM VI, 213; 1326 prope Cremsier, CDM VI, 324; 1340 civium Cremsirensium . . . civitatis Crembsiriensis . . . in Cremsier, CDM VII, 275; 1379 in Chremsir, ZDO III, 549; 1382 Cremsirensis, KP I, 58; 1382 Cremesirensis, KP I, 59; 1383 de Kromierzierz, KP I, 64; 1387 in Cremsir, CDM XI, 446; 1391 Chremsir, ZDWGMS V, 97; 1398 in Chremsir, CDM XII, 461; 1397 v Kromyerzirzy, ZDKGMS V, 267; 1405 in Chremser, ZDWGMS V, 281; 1437 prope Cremsier, Lechner I, 63; 1460 ex Cremsir, Lechner I, 77; 1463 z Cromerzizie, KP IV, 21; 1464 měštěnín cromieržisky, PO IV, 98; 1481 od Cromierzizskych, PO V, 161; 1491 v Cromerzizij, PO VII, 26; 1501 prá vem cromierzizskym, PO VII, 113; 1506 z Cromierzize, PO VIII, 26; 1512 mýtní kromierzicczy PO IX, 73; 1516 v měs tě Kromierzizi, PO X, 138; 1519 měš těnína kromierzizskeho, PO XI, 25; 1522 na zámku Kromierzyzy, PO XII, 26; 1536 z Kromerzyže, PO XVII, 32; 1559 blíž Kromierzyzy, DM VII, 70; 1576 Cremsiriensis, Činek, 42; 1609 na zámek Kromierzizj, DM XXIII, 102; 1609 spolusouseda kromierzizskyho, DM XXIII, 120; 1617 do města Kromieržizie, PO X X X IX , 169; .1633 Kremsir, Kroměříž; 1651 panství kromieržizskeho . . . zámek Kromieržiž,
Summovní extrakt; 1672 decanatus Cremsiriensis, Děkan, matrika kroměřížská; 1676 Crembsier; 1718 Crembsier; 1720 Kremsir; 1751 Cremsier; 1846 Kremsier, Kromieřiž; 1872 Kremsier, Kroměříž. 3 P. Kroměříž. V pol. 13. stol. založeno město a hrad (později zámek, který byl sídlem olomouckých biskupů), 1262 založena kolegiátní ka pitula, 1606—1788 františkánský kláš ter, 1635—1643 jezuitská kolej, od 1687 piaristická kolej. Kolegiální kostel sv. Mořice, farní kostel P. Marie, barokní kostel sv. Jana Křtit. V 13. stol. tu byla i johanitská komenda. 1870 se Kroměříž stala statutárním městem. R. 1853 splynuly s městem předměstské obce Štěchovice, Bělidla, Oskol a Nové Sady (v. tam). Ces. 4 Ten Kroměříž, do teho Kroměřiža, v Kroměřižu/-i, za Kroměřižem, Kroměřižák, arch. Kroměřák, kroměřižské. O rozšíření ten Kroměříž/ta K. viz Olo mouc sub 4. 5 MJ: přivlastňovací příp. jb k OJ Kroměžir, zn. Kroměžirův ma jetek, hrad apod. Od 14. stol. s přesmykem Kroměžiř —*■Kroměříž podobně jako Vrtěžiř > Vrtěříž, v Č. Mečežiř -> Mečeříž (Prof III 41). Osobní jména na -žír „život“ byla častá: Mečežir, Mojžir, Nedažir, Ranožir, Vrtěžir (Svo boda StčOJ 93, 100), pol. Suližyr, Kniežyr (Rospond RKJ-Wrocíaw III 29). Ve stčešt. se MJ Kroměříž sklo ňovalo podle vzoru oráč, protože bylo maskulinum. Časem došlo ke změně rodu podle jiných, ženských MJ (Lom nice, Roudnice) a MJ se počalo sklo ňovat jako femininum; Trávníček HM 341. Do němčiny bylo MJ Kroměříž přejato již 1235 Crimsir (RB I, 417) s německou přehláskou o > u (i), s delabializovaným ú (i) —►o (e) již 1253 Chremsier. R. 1676 Crembsir — vlože no b při exponované výslovnosti ms. Schwarz 239—240; ČV 37. 6 Části měs ta: Vnitřní město, Oskol, Příkopy, No vé sady, Sladovna, Štěchovice, Za Ko vářskou branou, Židovna. Od doby,
kdy na Nových sadech zřízena Květi nová zahrada, užívalo se přezdívky Sneboláci, podle toho, že zahradníci byli školeni v Schnoblingu (Slavonín — Schnobolin u Olomouce). PJ: Náspy, Sedliště, Nad spravedlností. K r o n a u , viz Křelov, Křenov. K r o n e s h o f , viz Krenišov. K r o n f e l s t h a l viz Kronfelzov. Kronfelzov 1 Dříve osada obce Sleglov, nyní osada obce Vikantice (Staro městsko). 2 1846 Kronfelsthal, Kronešow; 1872 Kronfelsthal, Kronešov; 1881 Kronfelsov; 1893 Kronfelsthal, Kronfelsov; 1924 Kronfelzov, Kronfelsthal. 3 P. Kolštejn. Založen na poč. 19. stol. V 1. 1945—1953 neosídlen. Něm. 5 M J: z něm. *Kronfeldsthal „korun ní pole, ležící v údolí“ , nepatří-li k pří jmení Kronfeld. V lidovém pojetí spo jeno s -fels „skála“ , ač na místě takový terénní útvar není. Česky nejprve 1846 až 1872 Kronešov, 1893 Kronfelsov — adaptace německé předlohy. CV 259 (bez); Prof —. K r o n s d o r f , viz Krasov. K r o s s e, viz Kraš. K r o t e n d o r f , viz Chařová a Vřitov. Kroužek 1 Ves 4,5 km ssv od Slav kova. 2 1412 in Kruzek, Lechner I, 40; 1481 Kruzek, PB V, 44; 1532 na ves pustou Kruzek, PB XV, 158; 1577 v Kraužku, DM XV, 110; 1673 Kraussky, pustá ves; 1718 Krausky, pustá ves; 1720 Kraužeck; 1751 Krausek, pus tá ves; 1846 Krauschek, Ringelsdorf, Kraužek; 1872 Kraužek, Kroužek; 1885 Kraužek, Kroužky; 1893 Kroužek; 1906 Kraužek, též Ringelsdorf, Kroužek; 1924 Kroužek. 3 P. Slavkov (původně biskupské léno). Ves byla v 16. stol. pustá, 1690 obnovena. Ces. 4 Króžek, z Króžku, za Króžkem, Króžák |Króžeččí, króžecké. 5 M J: deminutivum ke kruh „Kreis“ , stč. krúžek (tak do 1532), 1577—1846 Kraužek, pak -ou-. Ves nazvána podle půdorysu. Něm. MJ 1846 Ringelsdorf: Ringel
455
„kroužek“, -s i dorf „ves“ analogické. V. Kruh, Okrouhlá. CV 208; Prof V 533. Podle Machka Etym. slov. 238 (kruh 2 .) má kruh i význam „husté křoví, křovina“, doložené B. Němcovou ze slovenštiny, kde dnes užíváno jako krúžie, krúžik, kružina v témž význa mu. Etymologicky nejasné. ZMK VI 108. 6 Kroužecký dvůr. Názvy tratí byly německé. PJ Wolfsgrund. K r u g, viz Džbánov. Kruh 1 Dříve osada obce Holubic, 1930 sloučen s Holubicemi (Slavkov sko). 2 1348 de Cruha, ZDB I, 7; 1406 villam suam Kruhy, CDM VIII, 460; 1412 in Cruh, Lechner I, 29; 1616 v dě dině Kruhu, DM XXIII, 325; 1673 a 1718 Kruch; 1720 Krug; 1751 Kruch; 1846 Kruh, kdysi Dreihofe, Trzidworý; 1872 Kruh, Kruhy; 1906 Kruh. З P. Slavkov (původně biskupské léno). 5 V. Kroužek. R. 1846 též něm. Drei hofe — Třidwory podle počtu dvorů. Krumlov Moravský 1 Město v Zno jemsku. 2 1341 Chrumnow, CDM VII, 366; castrum Chrumnov cum civitate; 366; 1346 castrum Chrumnow cum ci vitate, CDM VII, 633; 1346 in Chrum now castri, CDM VII, 688 ; 1346 capella in Chrumnow castro, Reg. V, 75; 1354 in oppido seu villa murata Criminaw (!), CDM VIII, 259; 1355 in Chrwmnow, ZDB III, 102; 1363 in Chrumpnow. . . conventus Chrumpnensis, CDM IX, 318; 1363 de Chromnaw, CDM XI, Suppl. 5; 1367 in Chrumnow, CDM X, 8 ; 1369 Crwmnaw, CDM X, 77; 1383 in Chrom naw . . . in Chrumbnaw, CDM XI, 306; 1406 zu Chrumpnaw, CDM XIII, 414; 1409 na krumplovském zboží, KP II, 180; 1447 castrum Crumpnow, ZDB XII, 775; 1447 na Krumlowye, PB III, 45; 1459 z Krumplova, KP IV, 34; 1486 na Crumlowie, Měst. kniha ivančická, Sbírka ruk. SAB č. 392, f. 23; 1570 v městě Krumlowie, PB XXV I, 77; 1630 civitatis de Lichtenstein, CMMZ V, 32; 1633 Krumlow; 1635 města Lichtenštejna, LSA III, 6 ; 1643 Kromaw,
456
Urbář krumlovského panství; 1643 z Lichteisteinu (!), Matriky v Ivanči cích; 1652 von Märischen Cromau, Ma triky ve Znojmě; 1672 Cromau; 1718 Chromau; 1751 Cromau; 1846 Krummau, Kromau, Klumlow; 1872 Kromau, Krumlov; 1885 Mährisch Kromau, Mo ravský Krumlov. 3 P. Moravský Krum lov. Již na konci 13. stol. město, hrad a farní kostel Všech sv. 1294 se přip. komenda řádu něm. rytířů (zanikla v 15. stol.), 1354 založen augustinián ský klášter (zanikl v 15. stol.), 1658 až 1786 tu byl pavlánský klášter s gymna siem. Ces. 4 Do Krumlova, ke Krumlovo, Krumlovák, krumlovské, něm. Krumáu. 5 MJ vzniklo z něm. větného spojení burc uf der krumben ouwe „hrad na kři vém říčním proudu“ : Krumbenouwe > Krumnou(we), z čehož české Krumlov disimilací nosového m (retného a n (zubného). Podobně Blumenou(we) > Blumnou > Plumlov (v. t.). Do skupiny retnice — zubnice (mn) vloženo pře chodové p: 1363 Chrumpnensis, 1459 čes. Krumplov; srov. Lomnice/Lomp nice. Název našeho města se pokládá za přenesený z již. Cech, kde Český Krumlov, s nímž nemělo město nic spo lečného; vznikl samostatně. Motivace pojmenování je však u obou míst stejná; Mor. K. leží na říčce Rokytné, která se v krumlovském údolí po předešlém poklidném toku meandrovitě zakřivuje. Podobně i Krumau am Kamp v Dol ních Rakousích, jehož poloha je ob dobná. Dne 20. prosince 1633 udělil král Ferdinand II. na žádost Gungakara kn. z Lichtenštejna městu název Lichten stein, ale název se neujal; viz i Hlučin, pro nějž se jm. Lichtenstein rovněž ne ujalo. CV 28 (neprávem k něm. OJ Kru men, v němž však adj. krumm „křivý“); Prof II 423; Schwarz 165, 171; Bera nek ON Südmähr. 82; DS 3, 85; Dic kenmann BzN II 105. 6 Vrabčí hájek
(myslivna), Lerchov, Na sádkách (dvůr), Pazderna, Pindulka, Pod Rokytnou (myslivna), Pod zámkem, U panské ci helny, Zahradnictví, Frolijánek (kaple sv. Floriána dominující nad městem), Hubertus (myslivna), Palirňa, Témyl (mlýn Teichmiihle). Trati: Červené kopce, Strážná hora, Topanov (zan. ves Tupanov), v Nidršpicách (zan. ves, v. t.), Vrabčí hájek \ Vrabčák | Brabčák, Baba (vrch), Křižák, Leskón (vrch). Části města: Mexiko, založeno 1924 stranou města, dnes sluje Zachráněná čtvrť, neboť jediná nebyla postižena bombardováním 7. května 1945, Hří bek, Kavalírka (podle hostince Na kavalírce postaveného 1912), Mezi stodolama, Vilová. Strážná hora, Wachtel berg. K r u m m w a s s e r , viz Voda Křivá. Krumpach 1 Dříve osada, nyní část města Zábřehu. 2 1447 in Crumpach, ZDO X, 592; 1480 s Krumpašskými. . . kromě Krumpachu, LSA 245; 1510 ves Krumpach, ZDO XVII, 19; 1512 z Krum pachu, PO IX, 46; 1517 z Grunpachu, CMM 1957, 322; 1672 Krumpach, Dě kan. matr. mohelnická; 1677 Krum pach; 1718 Krumbach; 1751 Krumpach; 1846 a 1872 Krumpach. 3 P. Zábřeh. Přip. se 1389. V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Čes. 5 MJ: z německého větného spojení uf dem krumben pach „na křivém po toce“ , tj. na místě, kde potok mění ná padně směr svého toku. ČV 259 (bez); Prof II 414 (Krom-); DS 3, 85. 6 V do lečku, V údolí Nemilky (myslivna). K r u m p e r k , viz Stražisko. Krumperky, nyní Podlesí 1 Městys 14,5 km sz od Šumperku. 2 1633 Krumberg; 1677 Crumbergh; 1718 Krumberg; 1720 Grumberg, Grumberka; 1846 a 1872 Grumberg, Krumperk; 1893 Grumberg, Krumperky. Od 1948 Pod lesí. 3 P. Ruda. Založeny 1598, 1612 povýšeny na městečko. Farní kostel sv. Maří Magdaleny. Něm. 5 M J: z něm. Krumberg < krummer
Berg „křivý kopec“ . Též v pl. Krum perky. ČV 257 (bez). 6 Sárova chalupa/Scharháusel. K r u m p i s c h , viz Chromeč. Krumsín 1 Ves 3 km jz od Plumlova. 2 1349 in Kirmsyn, ZDO I, 82; 1365 in Crumsin, ZDO I, 826; 1373 in villa Crumsin, ZDO II, 394; 1373 de Cruemsyn, CDM XV, 155; 1405 z Krumpsína, K PI, 132; 1408 in Crumpsin, ZDO VII, 709; 1415 in Krv,mpsyn, ZDO VIII, 503; 1418 de Crumssyn, KP II, 547; 1466 Crumsyn, PO IV, 150; 1466 villam Crumpsin, ZDO XI, 275; 1516 na Crumsynie, ZDO XVIII, 3; 1530 ves Krumsyn, ZDO XXXIII, 5; 1536 tvrz Krumsyn, PO XVII, 101; 1602 ves Krumsyn, ZDO X XX II, 70; 1677 Krumssyn; 1718 Krumssin; 1720, 1751 a 1846 Krumsin; 1872 Krumsin, Krumsín. 3 P. Plumlov. Již 1349 farní kostel, fara 1766 obno vena. Čes. 4 Kromsen, z Kromsena, kromeské; Kromsin, kromsinské \kromeské (Zárovice, Křenůvky, Seloutky); Krumsin, krumsinské (Rozstání, Zešov, Drysice). 5 M J: přivlastňovací příp. -ín k OJ *Krmsa, to příp. -sa ke slovesu krmit. Podobně utvořeno OJ Hněvsa. Rekon strukci OJ dovolují doklady, v nichž Kir-, Crim-, Chrum-, což ukazuje na r. Svoboda (StčOJ 154) uvádí *Krum ó —> e, srov. i Kroměříž něm. *Krom-, 1253 Chremsier. Asi milací nv —y mv pak Kromvíř, Krumvíř. Srov. Krumvald. CV 257; Prof —; Schwarz 145. 6 Rovinky dvůr. Části: Dědina, Chalúpky, Rybníček, Kopec, Na drahách. Krutvald, nyní Travná 1 Dříve sa mostatná obec, nyní osada města Ja vorníku; Sl. 2 1295 Cruthwald, A II, 155; 1310 Cruthenwalde, A II, 155; 1373 Crutinwalde, A II, 155; 1410 Crutenwalde, A II, 155; 1511 Crutwalde, A II, 155; 1805, 1836 a 1894 Krautenwalde; 1881 Krautenwald; 1924 Krut vald, Krautenwalde. Od 1948 Travná. 3 P. Krutvald, které bylo lénem vrati slavského biskupství. Ves ležela při přechodu do Kladska. Farní (od 1721) kostel P. Marie, poblíže při kladské hranici poutní kostel. Něm. 458
5 MJ něm., slož z Kraut- „léčivé rostliny, byliny“ a -wald „les“ . Nové čes. jm. Travná adj. k tráva „Gras“ ; adjektivní jm. se dávala s oblibou, srov. Písečná, Uhelná, Vápenná. CV —; Prof —; Schwarz 285. 1. Kružberk, nyní Křížová 1 Dříve obec, nyní osada obce Vraclávek (Al brechticko); Sl. 2 1672 Crevzendorf, Děkan. matr. krnovská; 1736 Creutzberg; 1805 a 1836 Kreutzgerg; 1870 Kreutzberg, Křížová, Catal. cleri; 1881 Kružberk; 1894 Kreuzberg; 1924 Kruž berk, Kreuzberg. Od 1947 Křížová. 3 P. Hošťálkovy. Ves založena 1592. Něm. 5 Původně Kreuzendorf „křížová ves“ n. „Křížová ves“ . 2. Kružberk 1 Nejprve obec, pak osada obce Lublic, s nimiž splynula (Vítkovsko); Sl. 2 1377 Creuczenburg, Gr-M II, 488; 1429 de Creuczburg, Kapras I, 19; 1440 puol Kruczberka, Kapras I, 34; 1542 puol Krusczberka, ZDOp V, 24; 1545 z Kruzberka, POp XI, 110; 1571 ves Krusperk, POp XVIII, 209; 1672 in Kreutzberg, Děkanská matr. bílovecká; 1720 Creutzberg; 1736 Creutzberg; 1805 Kreuzberg; 1835 Kreuzberg; 1870 Kreutzberg, Křížová Hora, Catal. cleri; 1894 Kreuzberg, Kružberk. 3 P. komory opavské. V 16. stol. tu byla fara a těžila se tu (želez ná?) ruda. Něm. 4 Do Kružberka, ku Kružberku, Kružberacy, kružbersky. Ku Gružberku, Gružberacy (Hradec u Opavy). 5 MJ: z něm. Kreuzberg „křížová hora“ , tj. hora, kopec, na němž stával kříž. CV - ; Prof - ; ZMK III 42. 6 U Moravice/Mohrháusel. 1529 PJ Černý vír při Moravici, Hradisko, Pfarracker. Krvavé 1 Zaniklo u Horních Dubenek (Třešťsko). 2 1369 in villa Kyrwawe, ZDB V, 197; 1378 super villa Krwawe, ZDB VI, 557. 5 MJ: adjektivum neutr, krvavé „blutiges“ . Místo nazváno buď po ně jaké krvavé události, nebo podle zbar
vení vody připomínající krev. U H. Dubenek je posud rybník Krvavý, Krvavec. Tiray (VM-Telč, 429) soudil, že jméno rybníka je od porážky husitů 1423, ale zdá se, že rybník má název zaniklé vsi. Křečkoviee 1 Dříve samostatná obec, nyní osada města Vyškova. 2 1403 in Chrzeczkowitcz, Lechner I, 21; 1405 in villa Chrzeczkowicz, ZDVGMS V, 282; 1465 Krzeckowicz, Lechner I, 121; 1615 z Kržeczkowycz, Matr. v Pustiměři; 1640 z dědiny Kržecžkowicz, Matriky v Hranicích; 1653 z Kržecžkowicz, Ma-. tr. ve Vyškově; 1673 Kržecžkowitz; 1678 z Krzeckowicz, Matr. v Dědicích; 1751 Kržeczkowitz; 1846 Křeczkowitz, Křeczkowice; 1872 Krzeckowitz, Křečkovice. 3 P. Křečkoviee. Čes. 4 Křečkovák, Křečkovščí, křečkovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Křeček, zn. ves lidí Křečkových. OJ pravděpo dobněji z apelat. křeček „Hamster“ než z cizího OJ Krescenc jako jeho počeš těná podoba. Může být i deminutivum od Křek, o němž viz Křekov; tak CV 86 . Svoboda StčOJ 139, 181; Prof V 566 (Křek). 6 Trávnický mlýn. Křekov 1 Ves 3,5 km zjz od Val. Klobouk. 2 1371 Krzehow, ZDO II, 28; 1481 na ves Krzekow, ZDO XII, 51; 1526 z Krzekowa, PO XIII, 37; 1577 z Krzekowa, PO X X IX , 205; 1592 Krze kow, ZDO X X X , 225; 1670 Kržekow, 1671 Krzekow, Děkan, matrika uher skobrodská; 1718 a 1751 Kržekow ; 1846 K řekow ; 1872 Krzekow, Křekov. 3 P. Brumov. Ces. 4 Na Křekov, v K řekov’e, K řekov’ané, křekovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Křek, v němž základ krěk-, který je v křečeti „schreien (o supovi)“ , kře ček, stč. křeč „Hamster“ ; srov. OJ Křekota (Svoboda StčOJ 44), MJ Křeč (Prof II 378, 381 - Křekovice; V 566). OJ však může být i deminutivum ke keř — křek „keřík“ (Svoboda o. c. 197; Prof V 563 — Keřkov, Křekovice). CV
86 (krěk-).
6 Hložec (myslivna), Křekovské paseky. Křelov 1 Ves 5 km sz od Olomouce. 2 1249 versus Chrelow, středov. falzum, CDB IV, 171; 1275 de Krelow, CDM IV, 118; 1276 de Chrelow, CDM IV, 129; 1277 de Chrelov, CDM IV, 141; 1279 ecclesie de Chrelow, CDM IV, 163; 1498 plebani in Crenaw, ACO 265, f. 98; 1517 v Chřelově, CMM 1957, 307; 1518 de Krzelow, ACO 265, f. 294; 1519 von Crena, Prásek, Organisace, 235; 1586 ze vsi Krzelowa, ZDO X X IX , 137; 1673 Krenaw; 1676 Krenaw; 1691 Krzelovienses, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Kronau; 1720 Krenau, Kzelow (!); 1751 Kroenau, Kronau, Krenau; 1846 K roenau, Křelow, Krělow (!); 1872 Kronau, Křelov (!); 1893 Kronau, Křelov. 3 P. města Olomouce, kapituly olomoucké a Celechovice. Farní kostel sv. Jiljí. Ces. 4 Do Křelova, Křelovák, hanlivě K řemeláci (podle lidové etymologie Křelov < Křemelov, ke křemela „oblázek“), křelovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ *Chřěl, které z í-ového participia slovesa *chřěti nejasného významu. Úži nové Ch- (1276 Chrelow) se před r, ř mění v K-, srov. Chrastava — Krastava, Chřenovice — Křenovice. S K - trvale od 1518 Krzelow. CV 76 (Ch-); Prof II 381 (Křelina, Křelovice), V 575, 6060; Ros pond RKJ-Wroelaw III 37 (Krzelow: k OJ Křel, hypokor. z Křesislav). Ně mecké Kronau z čes. Křenov, které však neporozuměním z pův. Křelov. Svoboda StčOJ 170. 6 PJ: Vinohrad. Křelovice 1 Zanikly někde v oblasti cúdy olomoucké. 2 1374 in Krzelouicz, ZDO II, 490. 5 MJ: příp. -ice k OJ Křel, viz Kře lov; zn. ves lidí Křelových. Křemačov 1 Ves 3 km sz od Mohel nice. 2 1273 Crymoiczow, CDM IV, 75; 1320 Premaczow, Lechner I, 5; 1389 Crymczow, Lechner I, 13; 1461 tota villa Przemaczuow, Lechner I, 80; 1559 na ves Pržemacžow, DM VII, 70; 1565 na ves Przemaczow, DM XV, 2; 1672
459
pagus Kremetschau, Děkan. matr. mo helnická; 1677 Kremetschaw; 1718 Krómetschau; 1720 Kremetschau, Prematzow; 1751 Kremetschau; 1846 Krem et schau, Krem ečow (!); 1872 Kremetschau, Křemenov (!); 1881 Přemačov; 1885 Křemáčov, Catal. cleri; 1893 Kremetschau, Křemenov, Křemačov; 1924 Křemačov, Kremetschau. 3 P. Mírov. Na poč. 19. stol. se tu těžila železná ruda. Něm. 4 Něm. khremetšó. 5 MJ nejasné. CV 44 spojuje s OJ Kříma, které Prof V 626 pokládá za nejasné, Svoboda StčOJ 126 za cizí (snad ke Grim-, které v Grimbert, Grimwald). Spojovat toto Kříma, grim s naším MJ je však obtíž né, neboť nelze dobře vyložit rozdíl í/e (Kříma - Křemačov). Jistá je jen při vlastňovací příp. -ov, ta vede Schwarze 179 k předpokladu české předlohy (ne doloženo). Viz též E. Sandbach, Die Schonhengster Ortsnamen (Slavica hrsg. von M. Můrko, 6), Heidelberg 1922. 6 Keppertův mlýn/Keppertmuhle. Křemenec 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Cunín-Křemenec, 2,5 km jjv od Konice. 2 1351 in Crzemennecz, ZDO I, 199; 1379 Krzemenecz, ZDO III, 525; 1386 Krziemenecz, ZDO IV, 780; 1446 Krzemenecz, ZDO X, 443; 1569 lidé moji krzemenežtij (!), PO XXVII, 65; 1677 Krzemenecz; 1718 Kržemenetz; 1720 Krem enetz; 1751 Kržemenetz; 1846 Křemenetz, Křem e nec; 1872 Krzemenetz, Křemenec. 3 P. Konice. 1785 rozdělen dvůr. Ces. 4 Ten Křemenec, z Křemence, ke Křemenco, Křemeňák, křemenské. 5 MJ: substantivizující příp. -ec k adj. křemenný, -é (pole, místo apod.). Nebo deminutivum ke křemen, tak CV 208. 6 Jílovec (mlýn). PJ: Nad Valachama. Křenov 1 Městys 9,5 km jjz od Mor. Třebové. 2 1398 Chrzenowa, ZDO VI, 740; 1408 Crenaw, CDM XIV, 6 ; 1490 městečko Chrzenowe, ZDO XIII, 17; 1517 z Chřenova, CMM 1957, 321; 1542 na městečku Chrzenowie, ZDO X XV , 651; 1672 ex oppido Crenensi, Děkan.
460
matrika moravskotřebovská; 1677 K renau; 1718 Kronau; 1720 Krenau; 1751 Croenau; 1846 Kroenau, Křenow; 1872 Kronau, Křenov. 3 P. Mor. Třebová; 1485 povýšen na městečko. Farní (od 1484) kostel sv. Jana Křtit. Něm. 4 Něm. khrina. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Chřěn, to z apelat. chřěn „křen“ . Úžinové ch se před r, ř mění v závěrové k, srov. Chrastava — Krastava. R. 1398 Chrzenowa, v němž při vlastňovací příp. -ova podle doplňují cího substantiva ves, lhota. Viz Křeno vá. Německy Kronau (od 1677) z čes kého Křenov s obvyklým -ov/-au. CV 76; Prof II 386; Gebauer Slov. stč. I 555; Schwarz 341. Viz též Křelov. 6 MJ: Hradisko, Švédské šance, Burgstadtl. Křenová 1 Kdysi předměstí, nyní část Brna. 2 1365 in Crenow, Mendl 326; 1382 hospitalum ad sanctum Ste phanum situm in Schuta extra muros civitatis Brunnensis, CDM XI, 262; 1846 Kronagasse, Kženowá uljce. 5 Vedle českého názvu Křenová i ně mecky 1382 Schut „sutiny, nános“ — ulice spojuje břehy Ponávky a Svitavy v místech známých častými záplavami. # MJ původně znělo Křenov: to buď jmenná podoba k adj. křenový, stč. křěnový/chřěnový s častým chř/kř (srov. Chrastava/Krastava), znamenající „mís to porostlé křenem, kde se křen pěstuje apod.", podle Smilauera Vodopis 471 „říčka s porostem máty vodní“ ; nebo přivlast. příp. -ov k OJ Chřěn/Křěn <— stč. chřěn „křen“ . Do němčiny přejato 1846 v podobě Kronagasse, v níž Kronů, nář. Kronů ke Kronau <—čes. Křenov (srov. Křelov, něm. Kronau), -gasse „uli ce“ analogické; podle toho i čes. femini num Křenová (doplň: ulice). CV —. 1. Křenovice 1 Ves 3,5 km jz od Kojetína. 2 1322 in Crenowicz, CDM VI, 196; 1327 Crenouicz, CDM VI, 341; 1330 villam nostram Chrenowicz, CDM VI, 401; 1349 in Chrenowicz circa COGETYN, ZDO I, 80; 1399 in Crenowicz, CDM XII, 527; 1496 vsi Cřenovic, LSA
334; 1499 obce Chřenovic, LSA 413; 5 MJ: deminutivum k Křenovice (pů 1671 Krženowitz; 1718 Krženowitz; 1720 vodně 1386 jmenuje se ves Křenovice); Krenowitz; 1751 Krženowitz; 1846 K řeviz tam. Podobně Popovice — Popůvky. nowitz, Křenowice; 1872 Krzenowitz, Něm. Křenuwek z čes. spojení z Kře Křenovice. 3 P. olomoucké kapituly. nuvek vynecháním předložky z. CV 76; Při vsi je hradisko z doby bronzové. Prof —. 6 Části vsi: Dědina, Dolní a Ces. Horní konec, O zvoničke, Pod příko nem. 4 Do Křenovic, Křenovák, křenovské. 5 Doklady 1330 — 1499 mají počáteční Křepelka 1 Samota (hospoda) u SkrbCh, pak K-. ně (Olomoucko). 2 1906 Křepelka. 2. Křenovice 1 Ves 4 km zjz od 5 MJ: přípona -ka k příjmení Křepela, to z názvu ptáka „Wachtel“ ; zn. Slavkova. 2 1305 ecclesie in Krenwicz, CDM V, 175; 1459 z Chřenovic, KP IV, „patřící Křepelovi“ . Srov. MJ Baška, 49; 1466 vsi Chrzenowicz, PB IV, 199; v C. Přibýška, nověji Andlerka, Bum 1535 z Chrzenowicz, PB XIX, 96; 1571 bálka, Zavadilka. Prof V 565. ze vsi Chrzenowicz, PB XXVI, 205; 1. Křepice 1 Ves 12 km jjv od Hro 1592 od mostu krženowskeho, PB tovic. 2 1190 Chrepici, CDB I, 326; X X X I, 26; 1627 z Krženowitc (!), Matr. 1349 Crzyepicz, ZDB I, 62; 1353 in Chrzipycz, ZDB III, 2; 1355 in Krzypycz, ve Vyškově; 1673 Krženowitz; 1674 z Krženowicz, Matr. v Saraticích; 1718 ZDB III, 78; 1406 v Chřipicích, KP II, Krženowitz; 1720 Krenowitz; 1751 21; 1460 v Chrzipiczich, PB IV, 41; 1528 Chrzipicze, Ruk. arch. města Brna Krženowitz; 1846 Křenowitz, Křenowi č. 1212, f. 5; 1546 ve vsi Chrzepiczych, ce; 1872 Křenowitz, Křenovice. 3 P. Slavkov. V 2. pol. 14. stol. tu byla ko ZDB XXVI, 123; 1615 ves Krzipicze, menda řádu něm. rytířů a farní kostel ZDB X X X IV , 131; 1672 Kržipitz; 1718 sv. Vavřince. Ces. Krepitz; 1720 Krzepitz; 1846 Křipitz, 4 Do Křenovic, ke Křenovicim \-ám, Křipice; 1872 Krzepitz, Křepice. 3 P. v Křenovicách, za Křenovicama, KřeZeletice. Ces. novščák, křenovské, na Křenovsku (trať 4 Do Křepic, v Křepicich, za Křepiv Holubicích). 5 Doklady 1459—1571 cama, Křepičák, křepické. 6 PJ: Hra mají počáteční Ch-. # MJ: příp. -ovice disko. k OJ Chřěn, o něm viz Křenov; zn. ves 2. Křepice 1 Ves 9 km vjv od 2idlidí Křenových. CV 76; Prof II 387 lochovic. 2 1351 de Crzepicz, ZDB II, (4X). 6 Části vsi: Dědina, Podsedky, 50; 1365 in Crepicz, Mendl, Knihy poč Svárov, Liškov, Chaloupky. tů, 316; 1622 Krepicz (nápis na pečeti), Křenůvky 1 Dříve samostatná obec, CMMZ V, 148; 1673, 1718, 1720 a 1751 nyní osada obce Myslejovic; 5,5 km již Krepitz; 1846 Krepitz, Křepice; 1872 ně od Plumlova. 2 1386 villam KrenoKrepitz, Křepice. 3 P. Zidlochovice. wicz, ZDO IV, 761; 1602 ves KrzienuwV 16. stol. farní kostel sv. Bartoloměje, ky, ZDO X XX II, 70; 1672 ex pago 1784 fara obnovena. Ces. Krženuwek, Děkan. matr. prostějovská; 4 Do Křepic, v Křepicich, za Křepi 1677 Krzenuwky; 1718 Krženuwek; cich, za Křepicama, Křepičák, křepické, 1720 Křenuwek; 1751 Krženuwek; 1846 křepičácké (V. Němčíce). Něm. kreipits. Křenuwek; 1872 Krženuwek, Křenův 5 V nejstarších dokladech zapisováno k y ; 1885 Křenůvek i Křenůvno, Catal. jméno s kolísáním počátečního Kř-/Chř-; cleri; 1893 Křenuwek, Křenůvky. 3 P. kolísání bylo ve stčešt. časté, avšak spí Plumlov. Ces. še ve sledu Chř-, Chr-/Kř~, Kr-, srov. 4 Křenuvke, do Křenuvek, ke Křechřen/křen, Chrastava/Krastava. Příp. nuvkám, za Křenuvkama, křenuvské. -ice je tu proto připojena buď k OJ 461
Křěpa, to substantivizací adj. křěp„silný, obratný, křepký“ , nebo k OJ *Chřápa, Chřiepa, deverbativu k chřápati, chřapati zn. asi „schnarchen“ (srov. 1 Chrop-yně): Chřiepice úžením Chřípice n. krácením Chřěpice/Křěpice —r Křepice. MJ zn. ves lidí Křěpových, Chřápových. CV 86 ; Prof II 389—390 a 60—62; Gebauer Slov. stě. II 139; Berneker SEW 401; Schwarz 333; Rospond RKJ-Wroclaw III 51 Krzepów. 6 PJ: Soudný, Tábor. 1. Křeptov 1 Dříve osada obce Křížovic, nyní osada obce Bělče, 11 km ssz od Tišnova. 2 1410 z Chřebtova, KP II, 190; 1675, 1718 a 1751 Kržeptow; 1846 K řeptow ; 1872 Kržeptow, Křeptov. 3 P. Pernštejn; čes. 4 Do Křeptova, Křeptovšči |Křeptovák, křeptovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov buď k OJ Chřbet ■«—chřbet „hřbet, Rücken“, v nepřímých pádech Chřebt-, podle čehož i v MJ Chřebtov/Křeptov (viz Chřeptov!); nebo k OJ Křepta, to rozšířením o hypokor. -ta z OJ Křep, o němž viz Křepice. CV 77 (k Chřbet); Prof —. 2. K ř e p t o v zanikl na Velkomeziříčsku, viz Chřeptov. Křeslík 1 Zanikl u Stálek (Vranov sko), kde je dvůr Křeslík. 2 1493 ves Krezynk, ZDB XVI, 46; 1564 ves Krzeslyk, ZDB XXVIII, 70; 1893 Grösinghof; 1906 Grösinghof, Křeslík. 3 Již 1493 pustý. 5 Nejasné. Snad něm. Grösing, 1493 čes. Krezynek z nějaké starší čes. před lohy *Křěčín? ČV —. K ř e s ť a n o v i c e , viz Křišťanovice. Křetín 1 Ves 7 km ssz od Kunštátu. 2 1043, falzum z 13. stol. per Krennhnin (není jisté, zda se týká K.), CDB I, 378; 1308 de Krscina, CDM VI, 16; 1316 de Krsiczina, CDM VI, 93; 1357 de Kczyetyn, Reg. VI, 573; 1359 in Kreczyn, ZDO I, 667; 1406 z Křtětína, KP I, 165; 1407 Krzstyetin, ZDO VII, 402; 1407 z Krzczetyna, KP I, 198; 1420 de Krztyetin, KP II, 629; 1446 villas Krz462
ty etin . . . ZDO X, 390; 1594 na tvrzi jeho Kržtietinie, PO XXXIII, 166; 1600 na Krzetinie, LSA III, 389; 1633 v Kržietinie, Poz. kniha Drvalovic, SAB č. 3609, 191; 1633 Krzetin; 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 Kržetin; 1872 Krzetin, Křetín, 1881 Křtětín. 3 P. Křetín. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Farní kostel sv. Jeronýma, fara 1702 obnovena. Ces. 4 Z Křetína, vo Křetíně, za Křetínem, Křetínské, K řečtí; v okolí: Křecké. 5 MJ: přivlastňovací přípona -ín k OJ Krstata; obtížná souhlásková skupina se změnila ve výslovnosti z rst na řšč ||řst (1407 Krzczetyn, 1420—1594 Krz tyetin) a zjednodušila se na pouhé ř (1600 Krzetin). OJ odvozeno jako do mácká podoba příponou -ata k nějaké mu OJ, v jehož základě krst — „Taufe“, nebo které českou podobou cizího Chris tian (Krščen, Krštěk), viz Křtiny. Svo boda StčOJ 33, 105; Prof II 420 (Křtětice), V 620; CV 88. 6 U Kočových. Části vsi: Chmelnice, Račany. PJ: Chmelnice, Milíř, Smrady (les), Sta nice. Kříby 1 1854 osada Hodíškova (Zďársko), nyní jeho část. 5 MJ: pl. k nář. apelat. křib < stč. chřib „kopec, vrch“ , osl. chrib-b „pahorek“. Časté PJ (Kříbek, Kříbec, Kříbí). CV —; Prof —; Machek Etym. slov. 164. Kříčeň 1 Splynula s Podolím (Brněn sko). 2 1350 in villa Gryczin, ZDB I, 154; 1360 de Gricschen, Mendl, Knihy počtů, 268. 5 MJ: ze stč. slovesného podstatného jména křičenie „schreien“ . Ojediněle se i abstrakta stávají MJ, srov. v C. Cíhaň, Loučen, na Moravě Rozstání. Přípona -in 1350 je analogická. CV —; Sáňka 69; Prof II 397 (Křičen), V 553. Blízké Podolí se nazývalo něm. Kritschen. Křídla 1 Dříve samostat. obec, nyní osada Nové Vsi, 5 km jv od Nového Města. 2 1376 de Krzidyl, ZDB VI, 292; 1447 super villis Dluha et Krzycí le, KP III, 3; 1446 na vsi Křídla a na
Podolé, KP III, 246; 1447 v Krzidlech, PB III, 46; 1459 ves Krzidla, PB IV, 28; 1587 Krzidla, Novoměstský urbář; 1674 Krzidla; 1718 Kržidlo; 1720, 1751 Krzidla; 1846 Křidla; 1872 Krzidla, Křídla. 3 P. Nové město. Ces. 5 MJ: pl. z apelat. křídlo „Flügel“ ; ves pojmenována podle podoby, srov. Kruh, Okrouhlík, Chobot. Sousední ves má název Dlouhá (1447 Dluha). 6 Buršův mlýn. Křídlo 1 Hrad nad Chomýží (Bystřič ko p. H.). 2 1365 castrum Krzidlo, ZDO I, 936; 1377 castrum Krzidlo, ZDO III, 351; 1437 ad castrum Krzidlo, ZDO X, 78; 1447 o krzidelske zboží, PB III, 6 ; 1493 Krzidlo, hrad zbořený, ZDO XIV, 35. 5 M J: z apelat. křídlo „Flügel“. Jméno podle oblíbeného znamení v er bu. Hosák Acta UP III 155; CV —. 1. Křídlovice 1 Kdysi brněnské před městí, nyní část Brna zvaná Křídlovická ulice. 2 1314 in Grillwicz, CDM VI, 77; 1846 Grillowitz. 3 Statek sta rob rněnských johanitů. 5 O něm. Grill witz, Grillowitz viz Krevlice. 2. Křídlovice České 1 Dříve samo stat. obec, nyní osada obce Božic, 9,5 km ssv od Jaroslavic. 2 1225 in Scrilowicz . . . Scrilewicz, CDB II, 268; 1248 in Scrilluwicz, CDB IV, 143; 1294 in Grilwich, CDM V, 6 ; 1303 de Grilwicz, CDM V, 60; 1325 Grilwicz, CDM VI, 272; 1358 in Krzidlouicz, ZDB III, 378; 1408 de Skrzidlowicz, ZDB X, 116; 1481 v Křídlovicích, ZDB XV, 102, ed.; 1493 na Blatnici pod Sskřídlovici, ZDB XVI, 188, ed.; 1521 v Krzidlowiczich, PB XII, 161; 1527 ves Sskřídlovice, ZDB XXII, 15, ed.; 1581 ve vsi Cžeskych Krzidlowiczych, PB X X IX , 253; 1672 Grillewitz; 1718 Böhmisch Grillowitz; 1720 Grilowitz; 1751 Böhmisch Grillo witz; 1846 Böhmisch Grillowitz, Ceske Křjdlowice; 1872 Böhmisch Grillowitz, Moravské Křídlovice; 1885 Böhmisch Grillowitz, České Křídlovice; 1893 Gross Grillowitz, Velké Křídlovice; 1924 Čes
ké Křídlovice, Böhmisch Grillowitz. 3 P. Jaroslavice. Farní kostel sv. Petra a Pavla (již 1225). Něm. 4 Něm. Krüldwets. 5 První doklady 1225—1325 jsou německé (Scrilowicz, Scrilluwicz, Grilwicz), ale česká před loha Křídlovice je nesporná. Do něm činy přejato i se splynulou předložkou z Scrilowicz, podobná aglutinace u Lho ta — W elhoten (viz tam), nebo — a to bude asi pravděpodobnější — bylo již v české předloze před Kř- předřazeno S, srov. dosud v nářečích na vých. Mo ravě skřidlo, skřemen, MJ Skravařov (Kravařov) atd. Přívlastek České 1581, Böhmisch 1718—1885, 1872 Moravské, 1893 Velké, Gross na rozlišení od sou sedních Křídlůvek. Od 1924 dnešní ná zev. J. Stanislav (Onomastica III, 249) se domnívá, že zápisy 1225 Scrilowicz, v nichž vidí zjednodušení dl > l (východo)slovanského rázu, ukazují na starou sounáležitost jihomor. oblastí se slo vanskými útvary podunajskými a při pomínají střední slovenštinu. Viz též jeho Dějiny slov. jaz. I 151. Zjednodu šení dl je však doloženo jen v něm. a lat. zápisech a pokládáme je za rys hláskové substituce, jinde na Mor. a ve Sl. nedoložené. O něm. Grillowitz viz Krevlice. # MJ: příp. -ovice k OJ Křídlo <—apelat. křídlo „Flügel“, zn. ves lidí Křídlových. ČV 87; Schwarz 334. 6 Mlýnské domky/Mühlhäuser, Petrodolský mlýn (zanikly zde Petrovice, v. t.), Allein (zámeček). 3. K ř í d l o v i c e , viz Krevlice. Křídlůvky 1 Ves 3 km severně od Jaroslavic. 2 1255 villam Hjrelawiz, CDM III, 223; 1542 vsi Malých Krzidlowiczek, ZDB XXVI, 59; 1542 ves Ma le Krzidlowicze, ZDB XXVI, 59; 1549 ves Male Krzydlowicze, ZDB XXVI, 137; 1718 Grillowitz; 1720 Klein Grillo witz; 1751 Klein Grillowitz; 1846 Klein Grillowitz, Male Křjdlowice; 1872 Klein Grillowitz, Křídlovičky; 1885 Klein Grillowitz, Křidlovičky, Křidlůvky; 1893 Klein Grillowitz, Křidlůvky; 463
1924 Křídlůvky, Klein Grillowitz. 3 P. Jaroslavice. Něm. Po 1945 obec nově osídlena z Brněnská, z Třebíčská a z Břeclavska. 4 Do Křidlůvek, v Křidlůvkách, za Křidlůvkama. 5 MJ: deminutivum ke Křídlovice, viz tam. Podobně Popovice — Popůvky, Mašovice — Mašůvky. Do klad 1255 Hfrelawicz asi zkomolen z Screlawicz. Ves se jmenuje 1542 též Malé Křídlovičky, Malé Křídlovice, z čehož v němčině překladem 1720 Klein Grillowitz. Dnešní název od 1885. Poněvadž byly sousední Křídlovice České, jmenovaly se Křídlůvky i Ně mecké Křídlovice. O Grillowitz viz Křídlovice a Krevlice. Křímov 1 Zanikl u Vracovic (Vra novsko). 2 1323 Crymow, CDM VII, Suppl. 127; 1516 Krzimow, ZDB XIX, 3; 1560 ves pustou Krzymow, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou Krzymow, ZDB X X X I, 31. 3 Ves byla 1516 pustá. 5 MJ: při vlast. příp. -ov k nějakému OJ dosud nejasnému. Kříma, o němž mluví CV 44, pokládá Šmilauer v Prof V 626 za nejasné; Svoboda StčOJ 126 soudí asi právem na cizí původ — snad ke grim v Grimbert |-wald. Křišfanovice 1 Ves 4 km sz od Dvorců. 2 1397 Cristanowicz, ZDO VI, 642; 1480 Crystanowicze, ZDO XII, 19; 1517 z Cristanovic, CMM 1957, 330; 1678 Chrissdorff; 1718 Christdorff; 1720 Chrisdorf; 1751 Christdorf; 1846 Christ dorf, Křestanowice; 1872 Christdorf, Křestanovice; 1881 Křistanovice; 1893 Christdorf, Křestanovice, Křistanovice; 1924 Křistanovice, Christdorf. 3 P. Karlovec. Něm. Po 1945 zcela nově osídle ny z Opavska a z Vsetínska. 4 Do Křiščanovic, ku Křiščanovicam, v Křiščanovicach, za Křiščanovicama, Křiščanovak, křiščansky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Křištan, to z cizího OJ Christianus. Zn. ves lidí Křišfanových. V němčině zkráceno na 1678 Chriss dorff, 1718 Christ-. R. 1872 přidán nový smysl Křestanovice, neboť něm. Christ 464
„křesťan“ . Prof II 402 (Křišťanov, -ovi ce); CV 87 („v dialektu hanáckém Křestanovice“ — nesprávně; ves leží mimo oblast hanáckých nářečí). 6 Bárwinkel. Křivá 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Dlouhá Loučka, 9,5 km sv od Uničova. 2 1365 Krziwa, ZDO I, 905; 1368 in Krzyue, ZDO I, 1155; 1373 villam Krziwa, ZDO II, 434; 1503 z Krziwe, PO VII, 190; 1532 z Krziwy, PO XV, 219; 1535 na vsi Krziwe, ZDO XXIII, 35; 1542 ves Krzywau, ZDO X X V , 67; 1545 z Krzywe, PO XIX, 237; 1678 a 1718 Pudelsdorff; 1720 Pudlsdorf; Hrzywa (!); 1751 Pudlsdorf; 1846 Pudelsdorf, Křjwa; 1872 Pudels dorf, Křivá. 3 P. Sovinec. Něm. 5 MJ: adj. křivá „krumm, curvus“, tzn. ves, voda, hora apod. Nebo název zvolen podle tvaru tratí, zástavby atd. Viz Křivé. Od 1678 něm. Pudelsdorf: české Křivá bylo Němci falešně inter pretováno zvratnou analogií podle pří padů chřen —křen, chrastí — hrastí jako nářeční znění k hříva ( = něm. Pudel). Z německého pojetí vychází i čes. 1720 Hrzywa. 6 Hangengrund, nyní Barvinka, Valteřicko. Křivé 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Podlesí; 2,5 km jižně od Va lašského Meziříčí. 2 1392 Krzywe, CDM XII, 114; 1396 Krzywe, CDM XII, 333; 1505 Krziwa, ZDO XVI, 67; 1506 z Krzi we/h/o, PO VIII, 29; 1535 ves Krziwu, ZDO XXIV, 4; 1675 a 1718 Kržiwy; 1720 Krzibe; 1751 Krziwe; 1846 Křiw e; 1872 Krziwe, K řivé; 1885 Krziwe, Kři vé. 3 P. Rožnov. Ces. 4 To Křivé, z Křivého, na Křivé, za Křivým, Křiv’ané, křivský. 5 MJ: neu trum k adj. křivý, zn. místo, sídlo, pole atd. (v tomto případě jsou ulice křivé, nepravidelné). Kolísání v rodě podle toho, které substantivum se považovalo za doplňující: 1392 neutrum, 1505—1535 feminimum, 1675 maskulinum (vrch, potok). 1720 německy Krzibe, v němž b/v. Srov. Křivá. CV 151, 208; Prof II
403
(Křivice),
IV
508
(Křivá
Ves).
6 Brdky, Drážky, Na rybníčkách, Na
Štěpánově, Oznice, Pod kříkami, Pod hájí, Rehlov (zaniklá ves), Za humny, Za kopcem, Za vrchhůry. 1 . Křivec 1 Samota u Bartovic (Frýdecko); Sl. 2 1917 Křivec. 2. Křivec 1 Dříve ves, nyní část Radvanic (Sl. Ostravsko); Sl. 2 1736 K ryw iec; 1808 Krzywecz; 1917 Křivec. 3 P. Pol. Ostrava. 5 MJ: substanti vizu jící příp. -ec k adj. křivý, křivé. Bylo to patrně pů vodně PJ s významem „křivé pole, křivé místo“. Viz Křivé. K tvoření srov. Hlubočec k hluboký, v C. Modřec k modrý. CV —; Prof —. Křivousy 1 Zanikly u Mouchnic (Bučovicko), kde je trať Křivousy. 2 1497 v Křivúsi, ZDO XVI, 38, ed.; 1512 v Křivúsích, ZDO XVII, 101, ed. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 Výklad MJ je dvojí: 1. MJ vzniklo stažením z *křivo-úsy < *krivo-gsy; po směšné pojmenování pro lidi s křivými vousy. Tak Prof II 405 (Křivousy). 2. MJ je akuz. pl. k OJ Křivús, zn. osada Křivúsovy rodiny; srov. MJ Ko kovy. OJ Křivús utvořeno příp. -ús buď s funkcí substantivizující k adj. křivý „krumm, ungerecht“ a označo valo nositele takové vlastnosti (srov. novoč. divous „kdo je divný, podivín“), nebo odvozeno jako domácká zkratka z OJ na Křiv- (-ec, -osúd; Svoboda StčOJ 77, 202). Podobně Levús k levý nebo Lev v MJ Levúsy > Levousy (v C., Prof II 513; V 624). Přípona -us je původu cizího, v českém prostředí se zdloužila na -ús > -ous (morous, divous ...) . Viz Vondrák Vgl. sl. Gr. I 476. K ř i ž á n k o v , viz Křižánky Morav ské, viz Křižínkov. Křižánky Moravské, nyní jen Kři žánky 1 Ves 14 km severně od Nového Města. 2 1437 super villis infrascriptis videlicet Nyemeczske, Krzyzankowe, ZDB XII, 360; 1587 Krzizankuow, No 30
voměstský urbář; 1590 ves Krziziamkow, ZDB X X X I, 65; 1648 na Křižánkách, LSA III, 146; 1674 Kržyžanky; 1718 Kržižanky; 1720 Križanky; 1749 obce krzizankowsky, Svoboda, Novo městský okres, 458; 1751 Kržižanky; 1846 Křižánky; 1872 Kržižanky, Kři žánky; 1885 Kržižanky, Křižánky; 1893 Mährisch Křižánky, Moravské Křížánk y; 1924 Moravské Křižánky. 3 P. Nové Město. 1616 tu byl hamr, 1642 sklářská huť. Ces. 5 M J: původ. Křižánkov, v němž přivlast. příp. -ov к OJ Křižánek, deminutivu ke Křižan, přejatému vedle Křišían (viz Křišťanovice) z lat. Chris tian. V pol. 17. stol. přechod jm. do pl.: Křižánky; srov. Křtiny, ve Slezsku Heřminovy, Hošťálkovy, v C. Klatovy. CV 86 ; Prof V 579. 1. Křižanov 1 Městys 8 km sv od Velkého Meziříčí. 2 1239 de Crisanowe, CDB III, 221; 1240 de Crisanowe, CDB III, 234; 1240 in Crisanow, CDB III, 243; 1287 partem ville dicte Chrizan, CDM IV, 252; 1290 mediam partem ville Crysanc, CDM V, Suppl. 94; 1293 Crisans, CDM IV, 319; 1350 de Chri sens, Mendl, Knihy počtů 177; 1357 sub Castro Chrizans, Reg. VI, 319; 1357 in Crizano, Reg. VI, 530; 1358 de Chrzizanow, ZDB III, 216; 1358 super castro Krzizanow, ZDB III, 435; 1366 plebanum in Crizans, CDM IX, 436; 1368 bona Crizan . . . in Crizano, CDM X, 53; 1393 de parochiali ecclesia in Krisans, CDM XII, 142; 1398 de Křzyzanow, ZDB VIII, 1; 1418 de Crisans, KP III, 30; 1420 de Cryzans, ZDB XII, 1; 1420 in Krzyzanow, ZDB XII, 106; 1437 castrum in Kryzano, ZDB XII, 423; 1447 v Krzyzanowie v městečku, PB III, 86 ; 1447 krzizanow skeho zboží, PB III, 45; 1450 de Krzizanow, Monum. univ. Prag. I, 42; 1466 v městečku mém Crzizanowie, LSA III, 120; 1481 zboží krzizanow skeho . . . v Krzizanowie, ZDB X V , 32; 1492 z městečka Horního Krzizanowa, ZDB XVI, 30; 1557 v městečku 465
jeho Krzizanowie, PB XXII, 64; 1560 městečko Krzizanow, ZDB XXVIII, 18; 1597 na Kržižianowie, PB X X X I, 549; 1611 hrad a městečko Krzizianow, ZDB X X X IV , 8 8 ; 1633 a 1674 Křižanow; 1718 Kržižanau; 1720 Krzizanow; 1751 Kržizianau; 1846 Křižanau, Křjžanow; 1872 Kržižanau, Křížanov, 1924 Křižanov. 3 P. Křižanov. V 14. stol. měs tečko s hradem (pak zámek) a s far. kostelem P. Marie (nyní sv. Václava). Do 1486 tu byla dvě městečka: Dolní Křižanov (díl p. z Lomnice) a Horní Křižanov (díl kláštera žďárského). Bylo tu mnoho rybníků. Ces. 4 Do Křižanova, ke Křižanovu, za Křižanovem, Křižanovák, křižanovské. 5 Ve středověkých dokladech se vedle české podoby uvádí též něm. 1287 Chrizan, 1290—1420 Crisans: české posesívní -ov nahrazeno německou ana log. příp., složenou z genitivního -s a -an, které však vzniklo mylným roz ložením OJ Křižan podle případů jako Hradčany — 1354 Raczans, Moravany — 1321 Morawans, v nichž je slovotvornou příp. -any. Viz též K. 2. Schwarz 194, 335. 6 Nová pila, Stará pila. Části (histor. názvy): Farní rynk, Zámecká ulice, Sychrov, Ořechovská, Meziříčská a Dlouhá ul., Jakubovská (dnes Budín), Benátky (u potoka). PJ: Za železnou rudou, Za spravedlností. 2. Křižanov 1 Ves 11,5 km zsz od Mohelnice. 2 1320 Czrisanow, Lechner I, 5; 1389 Crisans, Lechner I, 13; 1461 de villa Krzizankuow, Lechner I, 80; 1559 Kryžyžankow, DM VII, 70; 1565 ves Krzyzankow, DM XV, 2; 1846 Chrises, Křjžanow; 1872 Chrises, Kří žanov. 3 P. Mírov; zanikl za třicetileté války, obnoven 1779 parcelací dvora. Něm. 4 Něm. Khreizes. 5 MJ 1461-1565 Křižánkov: přivlastňovací příp. -ov к OJ Křižánek, to deminutivum ke Křižan. Nebo deminutivum přímo к MJ. O něm. 1389 Crisan viz Křižanov. Pře jetí jména v 19. stol. navazuje na starší 46 6
Crisans —> *Criseins -> Criseh — Cri ses, srov. typ Moravany —*■ Morveins — Morbes, s nímž -ans: -a n + s splynulo. Schwarz 221,193; viz též K. 1. 3. Křižanov 1 Zanikl u Okřešic (Třebíčsko), kde je trať Na Křižanově. 2 1104, falzum z konce 12. stol., Krisanowo, Kosmas 259. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Křižan, o němž viz Křižánky. CV 87; Prof II 407. 1 . Křižanovice 1 Ves 4,5 km vjv od Slavkova. 2 1131 Crisanouicih, CDB I, 115; 1320 Crisanowicz, Lechner I, 3; 1404 plebanus in Crisanowicz, CDM XIII, 319; 1602 ze vsi Krzyzianowicz, DM X XI, 159; 1720 Kržizanowitz; 1751 Kržizianowitz; 1846 Křižanowitz; 1872 Krzizanowitz, Křižanovice; 1924 Kři žanovice. 3 P. Křižanovice, lenní sta tek biskupský, připojený později k pan ství slavkovskému. Farní (již v 13. stol.) kostel Nanebevzetí P. Marie. Ces. 4 V Křižanovicách, Křižanovák, kři žanovské. 5 Po 1960 přidán přívlastek u Slavkova na rozlišení od Křižanovic u Vyškova. 2. Křižanovice u Vyškova 1 Ves 3,5 km vsv od Vyškova. 2 1407 ville Crysalwicz, CDM XIII, 498; 1616 ze vsi Kržižianowicz, ZDO X X X IX , 110; 1673 Kržižianowitz; 1693 v Krzyžanowiczych, Matr. v Dědicích; 1751 Krži zianowitz; 1846 Křizanowitz, Křizanow ice; 1872 Krzizanowitz, Křižanovice, 1924 Křižanovice. 3 P. Křižanovice (olomoucké kapituly). Ces. 4 Ke Křižanovicim, v Křižanovicich, za Křižanovicema, Křižanovák, křiža novské. 5 Přívlastek až po 1945 na rozlišení od K. u Slavkova. Zápis 1407 Crysalwicz vznikl přejetím do němčiny, přičemž zaměněny artikulačně blízké hlásky n/l. • MJ: příp. -ovice k OJ Křižan, o němž viz Křižánky; zn. ves lidí Křižanových. CV 87; Prof II 407. Křižínkov 1 Ves 5 km sv od Velké Bíteše. 2 1309 de Crysanlis, CDM VI, 22; 1345 Chrisanlains, 1366 de Krzi-
zankow, ZDB IV, 408; 1718 Kržižinkau; 1720 a 1751 Kržižinkau; 1846 Kržižinkau, Kržižinkow. 3 P. Křižínkov. V 14. stol. tvrz. 1784 parcel, dvůr. Ces. 4 Křižinkov, do Křižinkova, Křižinkovák, křižinkovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Křižánek, to deminut. ke Křižan, o němž viz Křižánky. V dlouhé slabice došlo na záp. Moravě k přehlásce, odtud Křižinkov; srov. OJ Jožánek/Jožínek, MJ Rozinka, apelat. kuřáma/kuřírňa. MJ doloženo nejdříve v něm. přejetí 1309 Crysanlis, v němž deminut. sufix -lins > -leins, -lains; srov. Dörfles Dorflins s. v. Derflík. CV 87. Křížkovice 1 Zanikly u Božic (Jaroslavičko), kde je trať pustina Křížko vice. 2 1337 von Grisgrawicz, CDM VII, 154. 3 1589 byly pusté. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Křížek, deminutivu ke Kříž, o němž v. n., zn. ves lidí Křížkových. CV —; Prof —. K řížlovice 1 Zanikly u Dešné (Jem nicko). 2 1464 Krzizlowicze, curiam desertam circa Desstne, ZDB XIII, 111; 1499 v Cížovicích pět lánuov pustých, ZDB XVII, 119, ed. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Křižla, to rozšířením o hypokorist. sufix -la z OJ Křiž, o němž viz Křížov; srov. Roh/ Rohla, Drah/Drahla. Zn. ves lidí Křižlových. CV —; Prof II 410 (jiné). K řížov 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Sovince, 10,5 km jižně od Rýmařova. 2 1299 Cryzow, CDM V, 107; 1318 villam nostram Crsizowicz, CDM VI, 135; 1437 Krzyzow, ZDO X, 355; 1535 na vsi Krzizowie, ZDO XXIII, 35; 1678 Creitz; 1718 Creutz; 1720 Creutz, Krizow; 1751 Creutz; 1846 Kreuz, K řjžow ; 1872 Kreuz, Křížov. 3 P. Sovinec. Něm. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kříž, to z apelat. kříž „Kreuz“. R. 1318 s příp. -ovice. Německy až 1678 Creitz, 1718 Creutz, 1846 Kreuz. Něm. Kreuz 30*
překladem z čes. Kříž. Prof II 411; CV 87. 1. Křížovice 1 Ves 11,5 km ssz od Tišnova. 2 1675 a 1718 Kržižowitz; 1720 Krzyzowitz; 1751 Kržižowitz; 1846 Krizowitz; 1872 Krzizowitz, Křižovice; 1885 Krzizowitz, Křížovice. 3 P. Pern štejn. Ces. 4 V Křižkovicách/-icich, ke Křižkovicám/-icim, za Křižkovicema/-ama, Křižkovák, hanl. Křižáci, křižkovské. 5 V českých dokladech do 1885 se píše jen krátké i : Křižovice. Pro moravská nářečí je charakteristické krácení kořenných vokálů, srov, jama, skala, blá to. V. též sub 4. 2. Křížovice 1 Zanikly někde na Osoblažsku; Enkl. 2 1320 in Cristendorf, Lechner I, 7; 1389 in Krzizkendorf, Lechner I, 17. 5 Něm. „Mischname“, tj. čes.-něm. hybridní podoba 1389 Krzizkendorf, ukazuje na OJ Křížek, MJ *Křížkovice. Podle A. Turka (CS1M 1964, 15) ležely K. na Prudnicku v knížectví opolském. # MJ: příp. -ovice k OJ Kříž ■<— apelat. kříž „Kreuz“ ; zn. ves lidí Křížových. ČV 87; Prof II 411. 3. K ř í ž o v i c e , viz Křížov (Rýmařovsko). K řo ví 1 Ves 3 km sv od Velké Bíteše. 2 1378 in villa Krzowe, ZDB VI, 614; 1379 villam Krzyewe, ZDB VI, 702; 1447 in villa Krzowe, ZDB XII, 239; 1464 z Krzoweho, PB IV, 94; 1528 z Krzowyho, PB XIV, 102; 1532 ze vsi Kržoweho, PB XV, 171; 1539 ves Krzo we, Soukromé archivy, příloha Selské ho archivu, č. 20; 1570 ze vsi Kržowe ho, PB XXVI, 89; 1672 a 1718 Kržowy; 1720 a 1751 Kržowi; 1846 K řow y; 1872 Krzowy, Křoví. 3 P. Náměšť n. O. Farní (od 1785) kostel sv. Petra a Pav la, starého založení. V pol. 19. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 To Křoví, z Křoví | Křovího, ke Křoví | Křovímo, za Křovím, Křovák, křovské. Hanlivě Roští, Rošťáci. 5 MJ: znělo původně 1378 Křové, 1379 K řěvé 46?
(Krzyewe): neutrum adjektiva ke keř, křoví, stč. křšvie (Gebauer Slov. stč. II 158). Zn. křové, křovinaté místo, po le apod. Zrušením rodových rozdílů mezi mask. a neutrem vzniklo 1672 Křový, což se snadno změnilo za hro madné jm. Křoví podle Habří, Olší. ČV 210. 6 Křovský mlýn, Rygl (mlýn), zanikl Kamenný mlýn (již v 14. stol.). K ř t á 1 k y, viz Stálky. K ř t ě n i c e , viz Trstěnice. Křtěnov 1 Ves 8,5 km sz od Kunštátu. 2 1446 super Krzstyenow, ZDB XII, 588; 1500 z Krztienowa, Mor. ar chivy soukromé, 7; 1674 Kcženow ; 1718 Krženow; 1720 Krenow; 1751 Krženow; 1846 Krženow ; 1872 Krženow, Křenov; 1881 Křtěnov; 1905 Kčenow, Kčenov; 1924 Křtěnov. 3 P. Kunštát. Čes. 4 Ščenov, na Sčenov, ze Sčenova, Sčenovák, ščenov skej (Olešnice), ščenskej (Crhov — podobně blízký Křetín — křecké). 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Křtěn, to příčestí trpné ke slovesu krstiti > křstiti > křtíti „taufen“ (Gebauer Slov. stč. II 159). Název K řtě nov se změnil 1718—1872 na Křenov buď podle kře- v křest, křestný, nář. křesný, spíše však pouhým zjednodu šením artikulačně obtížné souhláskové skupiny křt-. Jiné zjednodušení křtje v nářečí (viz sub 4): Sčenov < (Kr)štěnov < Křtěnov jako opačně u MJ Trstěnice > Třtěnice > Křtěnice, Krščenice > arch. Sčenice (Olešnice). Prof II 386, 419 (Křtěnov); CV 244; Svobo da StčOJ 244. 6 Lajtrovna (hospoda), Podhrázský mlýn (1749 tu byl Podhrázský rybník), Pohodnice, U hlavatisk. K ř t ě t í n, viz Křetín. * Křtiny 1 Městys 15 km sv od Brna. 2 1237 Kirtina, CDB III, 167; 1299 in Kerenthein, CDM V, 106; 1321 ad ecclesiam in Kyrinťhein, CDM VI, 194; 1594 ze vsi Krztin, PB X X X I, 264; 1629 ves Krztini (pečeť), CMMZ VI, 16; 1673 K yrytein; 1718 Kiritein; 1720 Kiirytein; 1751 Kyritein; 1846 Kiritein, Krti 468
ny; 1872 Kiritein, Křtiny. 3 P. Křtiny (nál. zábrdovickému klášteru). Farní kostel P. Marie již 1321, od poč. 17. stol. poutní místo. Zámek. Ces. 4 Ty Křtine, do Křtin, ke Křtinám, ve Křtinách, za Křtinama, Křtiňák fem. -ačka, křtinské. Něm. Khineta (Moravany), Khianatai (z něm. vsí na Rousínovsku). 5 MJ znělo původně nej spíše Křščín, Křštín, Křtin: při vlast, příp. -in k OJ Křsta, to hypokor. po doba k OJ Kršček, Krščěn, která čes. podobou lat. Christianus (srov. Křetín k OJ Křstata). Počáteční K řt- vzniklo fonetickou úpravou obtížné souhlásko vé skupiny Křšč-. Do němčiny přejato velmi záhy s rozložením již upraveného čes. Křč-/Křt- na *Keret-/Kyret~, s an ticipací závěru u t pak Kerent-/Kyrenta s pravidelným -ein za čes. -in: 1299 Kerenthein, 1321 Kyrinťhein, od 1673 Kiritein; srov. Zilina/Sollein, Hněvotín /Nebotein. Od konce 16. stol. jméno v pl.: Křti n y; srov. podobný přechod Křižánkov/ Křižánky, Veletín/Veletiny. Vzhledem k tomu, že počát. Křtr bý vá i za stč. Trst- „třtina“ (viz s. v. Křtěnov a nář. křtina „třtina“ ), mohli bychom uvažovat i o pův. Trstina, Trstěná. Avšak všechny doklady i něm. adaptace ukazují na Křšt-, Křšč-. ČV 208 (z apelat. i z OJ); Prof —; Schwarz 334; Skutil ZMK III 4; NR IX 135. 6 V Lučním údolí, též U Valouchů myslivna. PJ Vlčice, Opatovec (les), Vokounka (propast). Křtomil 1 Ves 2,5 km západně od Bystřice p. H. 2 1365 villam Krstomil, ZDO I, 871; 1374 in villa Krzthomil, ZDO II, 488; 1398 villam Krzstomyl, ZDO VI, 759; 1464 in Krztomil, ZDO XI, 173; 1511 podle rybníků krztomílskych, PO VIII, 286; 1511 lidé moji krztomilssczij, PO VIII, 309; 1512 od Krztomile, PO IX, 32; 1516 lidem mým krztomilskym, PO X, 161; 1517 z Křto mil (!), CMM 1957, 339; 1527 mlynář krztomilsky, PO XIII, 255; 1531 z Krz-
tomile, PO XV, 159; 1672 ex pago Kržtomile, Děkan, matrika holešovská; 1675 Kržtomil; 1718 Krcžtomůhl; 1720 Krztomil; 1751 Kržtomil; 1846 Křtomil; 1872 Krztomil, Křtomil. 3 P. Bystřice p. H. V 15. a 16. stol. tvrz. V 19. stol. olejkářství. Ces. 4 Ten Křtomil, z Křtomila, ke Křtomilu, Křtomilák, křtomilské. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Křtomil <— *Krstomil (ke krst- „křtít, taufen“ a -mttrb „m ilý“). Skupina Krst- > Křt-. CV 88 ; Prof - . 6 PJ Karlovska. Kubčov 1 Zanikl u Dolního Bohdíkova (Šumpersko), kde je Kubčovský dvůr; u Někudy 139 nesprávně Kupcov. 2 1447 Kubczow, ZDO X, 592; 1499 na vsi Kubczowie, ZDO XVI, 33; 1510 ves Kupczow, ZDO XVII, 19; 1517 z Kubčova, CMM 1957, 323. 3 Ves za nikla po 1517, na jejím místě založen dvůr. Ves nál. k panství rudskému. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kubča, Kubeč, to z Jakub, viz níže. CV - ; Prof - . Kubšice 1 Ves 9 km vjv od Mor. Krumlova. 2 1325 Chubschicz, CDM VI, 304; 1353 in Cupczicz, ZDB II, 90; 1353 in Kupczicz, ZDB III, 19; 1373 in villa Cupcicz, ZDB VI, 80; 1409 in villa Kubyczich (!), ZDB X, 36; 1448 in villa Kupczicz, ZDB XII, 848; 1531 do vsi Kupczicz, PB XV, 104; 1531 na gruntu kupczyczkem, PB X X , 160; 1672 Kupschitz; 1718, 1720 a 1751 Gubschitz; 1846 Gubschitz, lépe Kupschitz, Kup číce; 1872 Gubschitz, Kupčice; 1881 Kubčice. 3 P. Mor. Krumlov. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ Kúbek, Kubča, která hypokor. podobami k OJ Jakub. Zn. ves lidí Kúbkových, Kubčových. Německy už 1325 Cubschicz, pak až od r. 1622 vždy s oslabením bč na bš, pš; proto i čes. Kubšice a 1872 Kupčice (spojované v lidové etymologii s kupec — zjištěno výzkumem). CV 88 ; Prof —; Beranek ON Sůdmahrens 85. 6 Trati: Alter Teich, Kirchensteig. Kučerov 1 Ves 6 km jižně od Vyš
kova. 2 1235 ecclesie de Cocherov, CDB III, 119; 1255 Koszherowe, CDM III, 223; 1447 z Kučerova, KP IV, 603; 1465 z Kuczerowa, Lechner I, 129; 1718, 1720 a 1751 Kutscherau; 1846 Kutsche rau, Kučerow ; 1872 Kutscherau, Kuče rov. 3 P. Bohdalice. Farní kostel sv. Petra a Pavla již 1235. Něm. Po 1945 ves nově osídlena z Drahanské vrcho viny, z nejbližšího okolí a několika ro dinami volyňských Cechů — reemi grantů. 4 Do Kučerova, Kučerák; na Kučersku (trať u B. Málkovic). 5 MJ: při vlastňovací příp. -ov k OJ Kučer (a), to ze stě. apelativa kučera „Haarlocke, člověk kučeravý“ (Gebauer Slov. stč. II 171; Svoboda StčOJ 195). CV 84; Prof II 436 (Kučeř). 6 Starý mlýn/Alte Můhle. PJ: Derfle (zaniklá ves). 1. Kudlov 1 Ves 2,5 km jjv od Gott waldova. 2 1596 ves Kudlou), PO XXI, 299; 1670, 1718, 1720, 1751 a 1846 Kud lou); 1872 Kudlou), Kudlov. 3 P. Zlín. Ves založena v 16. stol. Čes. 4 Na Kudlově, na Kudlov, z Kudlova, Kudlov’ané, kudlovský. 6 Kopánky, Paseky, Filíkovy paseky, Nové paseky, Pindula, Stržek, Vrše, Zleby. 2. Kudlov 1 Samota u Sušic (Pře rovsko). 2 1935 Kudlov (mlýn). 3 Kla dena sem domněle zaniklá ves Kudlovice, pro niž však není dokladu. 5 MJ: analogická přivlastňovací pří pona -ov k OJ Kudla, to buď z apelat. kudla „zavírací nůž“ (Gebauer Slov. stč. II 172), nebo souvisí s kúdel „kou del, Werg“ , proti čemuž ČV 88 namí tají, že by to bylo násilné, poněvadž by se musilo předpokládat vysunutí e. Proto spíše odvozují od nějakého ně meckého OJ na ~(e)l (Godo, Cuto, deminut. Godil, Gudil). Naše MJ však mohlo docela dobře vzniknout z ape lativa kudla „zavírací nůž“ , srov. MJ z názvů nástrojů u Prof V 548 (Kyje, Píst, Lopata, viz zde též na Brus-) a OJ Brána, Kyj, Sedla, Súd u Svobody
StčOJ 50. Srov. příjm. Šroubek, Kla divo, Srp. Kudlovice 1 Ves 6 km jjz od Napa jedel. 2 1372 Guglawicz, Liber negot.; 1381 in villa Cudlouicz, ZDO IV, 43; 1408 in Kudlowicz, ZDO VII, 611; 1447 in villa Kudlowicz, ZDO X, 577; 1552 ze vsi Kudlowicz, PO XXI, 299; 1609 v dědině jeho Kudlowiczych, PO X XX VII, 77; 1617 ze vsi Kudlowicz, PO X X X IX , 209; 1655 Kudlowycz, ACO B 12; 1671, 1718, 1720, 1751 Kudlowitz; 1846 Kudlowitz, Kudlowice; 1872 Kud lowitz, Kudlovice. 3 P. Napajedla. Ces. 4 Kudlovice, na Kudlovice, do Kudlovic, ku Kudlovicoml-im, Kudlovják, kudlovský. 5 M J: příp. -ovice k OJ Kudla, o němž viz Kudlov. Zn. ves lidí Kudlových. První doklad Guglawicz má nář. změnu dl > gl, srov. tl > kl v tlustý/felusťý, tlouci/hanác. klóct, výchmor. klúct. 6 Dolina, Paňhaj. 1. Kuhberg 1 Kolonie Jindřichova; Enkl. 2 1846 Kuhberg; 1882 Kuhberg; 1935 Kraví Hora, Kuhberk. 3 Osada vznikla kolem r. 1800. 2. Kuhberg 1 Samota u Rudoltic; Enkl. 2 1917 Kuhberg. 5 MJ něm., zn. „kraví hora“ . Viz Hora Kraví. Kuchařovice 1 Ves 3 km sv od Znoj ma. 2 Kolem 1220 in villa Cvlcharuitz, CDB II, 205; 1284 in villa Cucharzouicz, CDM IV, 218; 1348 Gukerwicz, Reg. V, 361; 1413 v Kucharzowiczich, Sbírka ruk. v SAB č. 1131, f. 277; 1416 zu Kukrabicz. Tamže, f. 266; 1421 de Kukrawicz, Sbírka ruk. SAB č. 1123, f. 9; 1672 Czukerwitz; 1718 Kukrowitz; 1751 Gugrowitz; 1846 Kukrowitz, Kuchařowice; 1872 Kukrowitz, Kuchařo vice; 1881 Kulchařovice, Catal. cleri. 3 P. města Znojma; 1779 parcelován dvůr. Ces. 4 Kochařovice, ke Kochařovicim, v Kochařovicich, kochařovské. Něm. Kukrowets. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Kuchař, to z apelativa kuchař „Koch“ . Zn. ves lidí Kuchařových. R. 1416 ně
470
mecky Kukrabicz: za čes. ch je tu k (podobně chlum — kolm), za -ovice je -bicz s častým v/b. Neporozuměním předlohy název 1672 uměle Czuker witz. CV 88 ; Wisnar ON Znaim 12; Schwarz 334; Prof V 562; Gebauer Slov. stč. II 173. K u c h a v e c , viz Kochavec. K u c h e l n a , viz Chuchelná. Kujavy 1 Ves 4 km východně od Fulneku. 2 1293 de Clementis villa, CDM IV, 313; 1337 de Clementis Villa, CDM XV, 45; 1399 dictus de Kuyawa, CDM XII, 524; 1437 v Kuyawach, PO III, 19; 1517 farář kugawsky, PO X, 245; 1523 z Kuyaw, PO XII, 151; 1520 Kugawy, ZDO XVIII, 30; 1529 de Kelnttendorff, ACO 265, f. 340; 1541 ves Kuyawy, ZDO X XV, 33; 1587 ze vsi Kugaw, PO X X X I, 346; 1655 in Klantendorff, ACO B 12; 1673 v dě dině Kugawach, Matr. v Hranicích; 1676 Klattendorjj (!); 1718 Klattendorff (!); 1751 Klantendorj; 1846 Klantendorf, Kujawa; 1872 Klantendorf, Kuja vy. 3 P. Fulnek. Far. kostel sv. Mi chala. Něm. Ves po 1945 nově osídlena z Příborská. 4 Ty Kujavy, z Kujiv (!, Pustějov), ku Kujavam, o Kujavach, za Kujavami, Kujavan/íem. Kujavanka, kujavsky. Na Kujavy (Tísek). Něm. Klandqf. 5 Ves vznikla ze dvou původních osad: starší osada, založená na právu slovan ském (Kujavy), a blízko ní mladší ně mecká 1293 Clementis villa. Roku 1293 se připomíná tamní fojt Clemens, po važovaný za lokátora (Prásek SA II 41). Slovanská ves se nejprve jmeno vala Kujava (singulár): 1399 dictus de Kuyawa; do pl. přešlo jméno až po splynutí obou osad. MJ: podle CV 209 patří MJ ke slo vesu kujati „bublá ti, murmurare“ ; byl by to nejspíše název pro bublavou, „kujavou“ říčku. Tak i Skulina, Bílovecko 1959, č. 8 . Naproti tomu F. Liewehr (ON Kuhlandchens 56) vidi v MJ kořen kuj, který je v kuju (kouti, ko-
vati), avšak s významem „klučit, krčit“ , ne tedy „kovati, schmieden“ , a srovná vá se sthn. hauwan a litevským káuju, káuti „schlagen, schmieden, kämpfen“ . Ve stč. však takové sloveso s význa mem „klučit, krčit“ doloženo není. Je však známo z polštiny, kde se MJ Kujaw, Kujawa, Kujawiszcze vykládají jako „obszary šwiežo wytrzebione albo paporki bezdrzewne i piaszczyste wáród lasów“ (Wojciechowski, Chrobacya I, Krakow 1873, 281). Základ kuj- je do ložen i z ruštiny (Svoboda, Rusko-české studie II, 358). Srov. i srb. MJ Kújava, Kujavica, která u Miklosiche ON 69 nejasná. Zn. tedy MJ Kujavy „m ý cením získané místo“, ležící podle Bezlaje I 318 a Slavia 27, 356 stranou sí del, v odlehlých prostorách. Německé Klantendorj vykládá Liewehr 1. c. takto: Kl(em)éntendorj > Klántendorf (podobně v nářečním wände < wenden). Další synkopou pak Kántedqf > Klándqf. Schwarz 154; Prá sek Üvahy 61; Sobolevskij Slavia V 430 (rus. kujava „nepořádný člověk“); Eichler AN 230; Sáňka 17 (spojuje se stsl. kujati „šumě ti, hučeti“ ); ZMK III 358. Kukla 1 Důl u Oslavan. 2 1935 Kukla. 5 MJ: z apelat. kukla „kukle, Kogelhaube, kapuce“ . Kukle byla sou část hornické výstroje, slovo přejato již do stč. hornické terminologie z něm činy, tam z lat. cuculla (Gebauer Slov. stč. II 174; Machek Etym. slov. 246). Též název míst, kde se číhalo na ptáky (číhaři nosili kukly). Kuklík 1 Ves 8 km ssv od Nového Města. 2 1590 ves Vejmyslice, jinak Kuklík, Svoboda, Novoměstský okres, 465; 1674 Kuklikh; 1718 a 1720 Kuklik; 1751 K uklyk; 1846 Kuklik; 1872 Kuk lik, Kuklik. 3 P. Nové Město, ves slula původně Výmyslice (v. t.). Ces. Stávaly tu dva hamry. Po r. 1945 se vystěhova lo 20 rodin na sev. Moravu a na Svitavsko. Ces. 4 Ten Kuklík, do Kuklíka, Kukličák,
arch. Kukličán, kuklickej. 5 Poblíž vsi též rybník Kukla, Kuklík, nazvaný po dle toho, že podoben kukli (o významu a původu apelat. kukle viz Kukla). V místě se však těžila ruda (viz trať U rudy), stávaly tu dva hamry. Je pro to možné, že jm. rybníka i vsi má vlastně týž význam jako jm. Kukla (v. t.). Podoba Kuklík pak podle rybn-ík. Původní jm. bylo Vejmyslice: název sem přenesen z jižní Moravy při ko lonizaci, viz Vémyslice. Srov. Kadov, Kadolec, Medlov mající své protějšky rovněž na již. Moravě. CV 209 (podle rybníka); Prof V 569 (Kukulovice); Prásek CMM 1905, 256 (z »Chuchlík „nejasné“ ); Machek ES 246 uvádí kuk lík („již stč. nějaká rostlina. . . nejas né“). 6 PJ: Bořina, Chobot, V koutě, Ve dvoře, U rudy (těžila se tu ruda), Starej hamr (PJ jen v paměti). K u k r o w i t z , viz Kuchařovice. 1. Kukvice 1 Zanikly v místech ny nějšího Josefova (Hodonínsko). 2 1511 dvuor Kukwicze, ZDB XVIII, 25; 1528 ves Kukwicze, PB XIV, 71; 1543 na gruntech kukvických, LSA 308; 1547 k puol vsi Kukwiczijm, PB XIX, 134; 1602 na Kukwiczich, PB XXXIII, 140; 1609 ves Kukwicze, ZDB X X X IV , 29; 1673 Kukwitz, pustá ves; 1718 Kukwitz, pustá ves; 1751 Kukrwitz (!), pustá ves; 3 Zanikly nejprve v 2. pol. 15. stol., před 1528 obnoveny, podruhé zanikly za třicetileté války a na konci 18. stol. obnoveny pod názvem Josefov, který lidově slul až do konce 19. stol. Kuk vice. 2. Kukvice 1 Zanikly v okolí Osla van (Ivančicko). 2 Kolem 1259 Cvcouicz, CDM III, 284. 3 Podle vsi se psal feudální rod z Kukvic. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kuka, to ze slovesa kukat „napodobovat hlas ku kačky“ . Zn. ves lidí Kukových. Podob ně utvořeno OJ Bublá, Srša, Třasa (Svoboda StčOJ 127). Příjmení Kuka. Bylo však i stč. rostlinné jméno kuk, uvedené v Bohemáři, viz Šmilauerův
471
dodatek v Machkově Etym. slov. 246 (s. v. kuklík). K ulchov 1 Původně ves, která za lokace Znojma splynula se Znojmem. 2 1190 Culchow, CDB I, 326; 1226 fundum quendam Culchow nomine, CDB II, 288. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov к OJ, které patrně znělo Kuleč, neboť v listi ně se píše MJ Čejkovice jako Chaikowici. Mělo by být Kulčov. Je možný, ale málo pravděpodobný výklad z OJ Kůlech — (Mi)kul + hypokoristické -ech jako Bolech, Zělech, Lubech apod.; viz Prof V 603. ČV K u lířov 1 Ves 15 km východně od Blanska. 2 1349 Kylein, ZDB I, 23; 1511 vsi pusté . . . Kulerzow, ZDB XVIII, 23; 1615 z Kulyržowa, Matr. v Pustiměři; 1623 z Kolierzowa, Matr. v Pustiměři; 1675 Kuliržow; 1680 z Kulyrzowa, Matr. v Jedovnicích; 1718 a 1751 Kuliržow; 1846 Kuliřow; 1872 Kulirzow, Kulířov. 3 P. Rájec. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., před 1615 obnovena. Ces. 4 Koliřov, do Koliřova, ke Koliřovo, za Koliřovem, Koliřovščí, koliřovské. 5 MJ doloženo nejprve v něm. 1349 Kylein (na jihových. Blanensku dolo žena něm. kolonizace): -ein však z čes. -ín, -ina, srov. Křtiny Krtina —►něm. Kiritein. Počát. K yl- ukazuje na čes. K yl- n. spíše Chyl-. Lze proto předpo kládat MJ *Chylín: přivlast. příp. -ín к OJ Chylá, to к adj. ску1ъ „-chylý, křivý, krumm, geneigt“ (srov. příjm. Pochylý, viz Chylice!). Od 1349 do 1511 doklady jm. K. scházejí, neboť ves byla pustá. Obnovena patrně pod nepůvod ním jm. Kulířov (Kul- podle něm. K yl-?): jakoby příp. -ov к OJ Kuléř < - apelat. kuléř, -íř „výrobce kulí, kou lí“ . Snad odvozeno podle prvního oby vatele nově obnovené vsi. R. 1623 za psáno poprvé s hanác. и > o : Kolierzow. Cizí příp. -éř ve stčešt. -éř, -ieř, -íř, odtud i různost ve jm. Kulířov. С V 76 (z cizího Koller); Prof —; Svo
472
boda StčOJ 192; Gebauer HM I 150 a Slov. stč. II 175. K u 1 i v, viz Sreflová. K u m r o w i t z , viz Komárov. 1. Kunčice, nyní Hořejší Kunčice 1 Ves 8 km sv od Dvorců. 2 1448 villa Cunczicze, Lechner I, 58; 1480 Kunczndorf, ZDO XII, 19; 1554 na ves Kunczycze, DM VII, 42; 1678 a 1718 Kuntzendorff; 1751 Kuntzendorf; 1846 Kunzendorf, Kunčice; 1872 Kunzendorf, Kunčice. 3 P. Karlovec, původně pří slušely k biskupskému lénu medlickému; farní kostel P. Marie. Něm. 5 Německý název Kunzendorf 1480, pak až 1678. Přívlastek Hořejší teprve od 1950 na rozdíl od Kunčic u Oder. 2. Kunčice 1 Ves 5 km vsv od Hra nic. 2 1389 villam Chunczendorf, Lech ner I, 14; 1532 ves Kunczijcze, DM IX, 92; 1536 ze statku kuncziczkeho, PO XVII, 122; 1557 na ves Kunczicze, DM VII, 66 ; 1610 dědin K u n cž icz , DM X XI, 237; 1636 z Konczicz (!), Matr. v Hranicích; 1642 z Kuncžicz, Matr. v Hranicích; 1676 Kuntzendorff; 1751 Kuntzendorf; 1846 a 1872 Kunzendorf, Kunčice. 3 P. Kelč. Něm. 5 O něm. Kunzendorf, doloženém již 1389, viz K. 7. 3. Kunčice 1 Ves 3,5 km severně od Starého Města. 2 1325 Cunczendorf, CDM VI, 289; 1340 Cuncindorf, CDM VII, 278; 1517 z Cunčic, CMM 1957, 329; 1575 Kuncžicze, ZDO X X IX , 27; 1591 ves Kunczicze, ZDO X X X , 139; 1678 a 1718 Kuntzendorff; 1720 a 1751 Kuntzendorf; 1846 Kunzendorf, Kun čice; 1872 Kunzendorf, Kunčina (!). 3 P. Kolštejn. Ves byla v 16. stol. pustá, ale brzy obnovena (1561). Něm. Po 1^45 ves nově osídlena z Valašska a po 1948 i slovenskými reemigranty z Rumun ska. 5 Český název Kunčice jen v 16. stol., jinak německy Kunzendorf. O něm viz K. 7. 6 Kunčická hora/Kunzenberg, Medvědí chata/Bárlochbaude, Urlišská chata/Urlichbaude, Chata v rákosí/
Rohrsumpfbaude, Javořina/Ulrich, An dělský potok/Engelbrechtbach, Růžová chata/Rosenbaude, Hraniční chata/ Grenzbaude. 4. •Kunčice, nyní Kunčice Dolejší 1 Ves 10 km severně od Oder; Slezsko. 2 1301 villam Steinbach. . . in profundo, quod dici tur Steinbach, CDM V, 127; 1494 na vsi Kunčiciech, Kapras II, 126; 1526 na ves Kunčice, Kapras II, 217; 1720 a 1736 Kuntzendorj; 1805 a 1835 Kunzendorf; 1870 Kunzendorj, Kunči ce, Catal. cleri; 1894 Kunzendorf, Kun čice. Od 1950 Dolejší Kunčice. 3 P. Bí lovec. Ves založena 1301. Něm. 5 MJ podle lokátora Konráda > Kunze, který 1301 ves vysadil. Původ ní název Steinbach podle potoka Steinbachu „kamenný potok“ , při němž ves založena. O Kunzendorf v. K. 7. 5. Kunčice nad Ostravicí 1 Dříve obec, nyní část města Ostravy; původ ně nál. k okr. frýdeckému; Sl. 2 1305 Cuncindorf, CDS XIV, 112; 1484 z Cunczicz, Kapras II, 105; 1573 na Welikych Kunczyczych, PO XXVIII, 47; 1736 Gr. Kuntzendorf, Welke Konczicze; 1808 Kross (!) Kuntschitz, Gross Kunzendorf, Konczice (!); 1881 Velké Kunčice; 1885 Velké Kunčice; 1894 Gross Kunzendorf, Velké Kunčice; 1924 Kunčice nad Os travicí. 3 P. Kunčice. Ces. 5 Přívlastek 1573 Veliké, 1736-1894 Gross, Velké na rozlišení od Kunčiček, tehdy Malých Kunčic. Přívlastek nad Ostravicí podle polohy na řece; ozna čení patrně proto, že na trati Frenštát —Ostrava ležely dvoje Velké a jedny Malé Kunčice, které bylo nutno rozli šovat. Proto byly označeny: Kunčice nad Ostravicí, Kunčice pod Ondřejníkem a Kunčičky. 6 Červenec, Karlovec (dvůr), Nové Pole, Skotnica, Smrčiňák. 6. K u n č i c e N o v é , viz Kunčičky. 7. Kunčice pod Ondřejníkem 1 Ves 3,5 km východně od Frenštátu p. R. 2 1581 ves Kuncžycze, Hukvaldský urbář; 1633 z Kuncžicz pod Aukwaldy, Matr. v Hranicích; 1672 Kunczicz, Kunt
schitz, Děkan. matr. moravskoostravská; 1676, 1718 a 1751 Gross Kunt schitz; 1846 Gross Kuntschitz, Hrubé Kunczice; 1872 Gross Kuntschitz, Vel ké Kunčice. 3 P. Hukvaldy. Far. kostel sv. Maří Magdaleny. V 18. stol. sklár na. Ces. 4 Do Kunčic, ku Kunčicam, v Kun čic (!), za Kunčicami, Kunčičan, Kunčan (Celadná), kunčičky. 5 O přívlast ku pod Ondřejníkem, vytvořeném podle polohy pod horou Ondřejník, viz Kun čice nad Ostravicí. • MJ: příp. -ice k OJ Kuněk, Kunec n. Kunče, hypokorist. podobám OJ Kunrát přejatého z něm. Konrat stn. Kuonrát (ke kuoni „smělý“ a r&t „rada“). Zn. ves lidí K-ových. V němčině bylo OJ Konrat zkráceno na domáckou podobu Kunz, které v něm. MJ Kunzendorf „ves Kunzova“ . Srov. i české příjm. Kunc, Kunz. Prof II 442, V, 582; CV 98 (z Kuno, to ale ke Konrát)\ Svoboda StčOJ 180. 6 Na pekliskách, Na planiskách, Pod Ondřej níkem, Pod Stvolovou. Části vsi: Dolní konec, Horní konec. 1. Kunčičky 1 Dříve samostatná obec, nyní část Ostravy. Dříve okres Slezská Ostrava; Sl. 2 1305 Cunczindorf Pasconis, Prášková poz.; 1388 Wenig Kunczendorff, Prášková poz.; 1736 Klein Kuntzendorf, Male Konczicze; 1808 Klein Kuntschitz, Klein Kuntzendorf; 1885 Malé Kunčice; 1894 Klein Kunt schitz, Malé Kunčice. 3 P. Ostrava. Ces. 5 Do 1924 Malé Kunčice, 1305 však Pasconis podle sousedního Paskova. Přívlastek na rozlišení od sousedních Velkých Kunčic, dnes Kunčic nad Os travicí (v. t.). 6 Jubilejní kolonie, No vá kolonie, Polní kolonie, Stará kolo nie, Svrkl. 2. Kunčičky u Bašky 1 Dříve samo statná obec, nyní osada obce Bašky, 4,5 km jjv od Místku. 2 1288 Cunczendorf, CDM IV, 266; 1583 z Kunczycz, A C O B 12; 1672 Kunczicz, Děkan. matr. moravskoostravská; 1676 Kleinkun473
tschitz; 1718 Klein Kuntschitz; 1720 Klein Kuntzitz; 1751 Klein Kuntschitz; 1846 Klein Kuntschitz, Male Kunczice; 1872 Klein Kuntschitz, Malé Kunščice (!); 1881 Malé Kunčice; 1885 Klein Kuntschitz, Malá Kunčice (!); 1893 Klein Kunčitz, Malé Kunčice, Kunčičky; 1924 Kunčičky. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 Do Kunčiček, ku K-am, v K-ach, za K-ama, Kunčičani, Kunčičky. 5 První doklad 1288 německý. S pří vlastkem Malé, Klein od 1676 do 1893, a to na rozlišení od Velkých Kunčic, dnes Kunčic pod Ondřej níkem. Deminutivní název Kunčičky až 1893. Pří vlastek u Baíky podle polohy u vsi Bašky a na rozlišení od Kunčiček (u Ostravy). # MJ: deminutivum ke Kunčice (v. t.). 6 Hlíny. Kunčina 1 Ves 4 km ssz od Mor. Třebové. 2 1270 de Chuncendorf, CDM IV, 46; 1365 villam Chunczdorf Mag num . . . villam Chunczdorf Paruum, ZDB IV, 225; 1398 Antiqua Kutyna . . . Noua Kutyna, ZDO VI, 740; 1408 Aldkunczndorff. . . Newdorff, CDM XIV, 6 ; 1490 Kunczynu Wrchni, Kunczynu Dolni, ZDO XIII, 17; 1505 z Cuncziny, PO VIII, 4; 1517 z Kunčiny D o ln í... Kunčina Vrchní, CMM 1957, 321; 1672 ex pago Kuntzendorff, Děkan, matrika moravskotřebovská; 1677 a 1718 Kun tzendorff; 1720 Kuntzendorf, Kuntzonow; 1751 Kuntzendorf; 1846 Kunzendorf, Kunčina; 1872 Kunzendorf, Kun čina. 3 P. Mor. Třebová. Farní (od 1755) kostel sv. Jiří. Něm. 4 Ta Kunčina, do, z Kunčiny, v Kunčině, Kunčvhák, kunčiňácký \ -činský. 5 Ves se jmenovala něm. Kunzendorf: 1270 Chuncendorf, o tom viz Kunčice 7. Na čas stávaly tu dvě vsi, jak ukazují názvy 1398 Antiqua — Noua, 1408 AldNewdorff, 1490 Wrchni — Dolni. V 16. století obě vsi splynuly v jeden celek. # České MJ: ženská přivlastňovací přípona -ina k muž. OJ Kuňka, které je domáckou podobou ke Konrát (viz výše). Zn. Kunkova ves. CV 34, 89; Prof 474
—; Schwarz 284. 6 Langův mlýn/ Langmůhle. K u n č i n ě v e s , viz Ves Kunčina. Kunčovanice 1 1854 osada Franckovic (Holešovsko). 4 Kučovanica (sg.), na Kučovanicu. 5 MJ patrně ze singulárového *Klučovanica, v němž tvrdé l, vyslovované obalované, splynulo s následujícím u. Srov. i nářeční doklady. Patří ke slo vesu klučit „roden“ . Kundelov 1 Část obce Budišov (Tře bíčsko). 2 1906 Kundelov. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kundel, jehož základ je v staroč. chundel „Bůchel“ ; Ch/K je časté. Osada na zvána po Karlu Kundeliusovi, jemuž „pan Stettenhof blíže starožitného mlý na v samotě stojícího byl d ovolil. . . na panském pozemku postaviti domek“ (Prásek SA IV 1905, 28). Svoboda StčOJ 201; CV - ; Prof - . 1. Kundratice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Rozsoch, 6 km západně od Bystřice n. P. 2 1500 z Cundraticz, Mor. archivy soukromé, 71; 1609 Kundraticze, ZDB X X X IV , 57; 1674, 1718 a 1751 Kundratitz, 1846 a 1872 Kundratitz, Kundratice; 1881 Kun ratice. 3 P. Bystřice n. P. Ces. 4 Ty Kunratice, ke Kunraticím, v Kunraticích, za Kunraticema, kunra tické. 6 Trati: Láze, Vražebníky, Stráž nice. 2. Kundratice 1 Ves 9 km sv od Vel kého Meziříčí. 2 1358 super villa Curitaczicz, ZDB III, 435; 1420 in Cunratycz, ZDB XII, 106; 1486 s Dolny Libochowe, s Conradicz, LSA III, 181; 1500 z Swinuow, z Cunraticz, LSA III, 25; 1517 na vejpustku kudracziczkým (!), LSA III, 187; 1560 ves Kundrati cze u Krzizanowa, ZDB XVIII, 18; 1611 ves Kundraticze, ZDB X X X IV , 88 ; 1674, 1718 a 1720 Kundraticz; 1751 Kundra titz; 1846 a 1872 Kundratitz, Kundra tice. 3 P. Křižanov. 1690 založeny tu hamry a huti. Ces. 5 MJ: přípona -ice k OJ Kunrát, to
z. něm. Konrat, o němž viz Kunčice. Zn. ves lidí Kundrátových. Do souhlás kové skupiny -nr-vloženo (zde od 1517) d, srov. ponrava — pondrava, Heinrich - Jindřich. CV 89; Prof II 441 (8 X). € Podhrází (myslivna). Trať: Za hamrem (1749). Kunětice Velké 1 Ves 12 km ssv od Jeseníku; Sl. 2 1284 villa Cunati, A II, 105; 1291 Conradivilla, A II, 106; 1369 Cunczendorf, A II, 106; 1410 Cunzindorf, A II, 107; 1436 Cunczendorf, A II, 107; 1535 Cunzendorf, A II, 109; 1805 Gross Kunzendorf; 1836 Gross Kunzendorf; 1894 Gross Kunzendorf. 3 P. V. Kunětice (léno biskupství vra tislavského). Zámek. Farní kostel sv. Alžběty. V 18. stol. lomy mramoru. 1742 ves rozdělena v část českou a pruskou. Něm. 5 První doklad 1284 villa Cunati = ves Kunatova, ukazuje, že předlohou latinského názvu bylo nějaké české MJ odvozené od českého OJ Kuňata. Ale už 1291 Conradivilla = ves Konrádova. Od té doby do 1924 jen německy Kun zendorf, od 1885 s přívlastkem Gross „Velké“ na rozdíl od menší Prusku při padlé části vsi. O Kunzendorfu viz Kunčice. • České MJ: příp. -ice k OJ Kuňata, které je domácká podoba k OJ Kunrát (příp. -ata < ?ta), o němž viz Kunčice. Zn. ves lidí Kuňatových, Kunětových. CV —; Prof II 445; Svoboda StčOJ 165. 6 Výhled/Gucke. K u n e w a l d , viz Kunvald a Skoronice. Kunice 1 Ves 4 km jz od Kunštátu. 2 1349 villam Chvnicz circa Cunstat sitam, ZDO I, 104; 1351 villas C unycz. .., ZDO I, 192; 1398 in Kunycz, ZDO VI, 748; 1480 Cunicze, ZDO XII, 8 ; 1517 na vsi Kuniczijch, ZDO XVIII, 11; 1525 ves Kunicze, ZDO X X , 5; 1675 Kunicze; 1718 Kaunicze (!); 1720 a 1751 Ku nitz; 1846 a 1872 Kunitz, Kunice. 3 P. Drnovice. Čes. 4 Do Kunic, ke Kunicím, v Kunicích, za Kunicema, Kuničči, kunické. 5 MJ
příp. -ice k OJ Kuna, o němž viz Ku novice. Zn. ves lidí Kunových. ČV 89; Prof II 446. 6 PJ: Stráž. 1. Kuničky 1 Ves 9 km ssv od Blan ska. 2 1378 villam Kunyczky, ZDO III, 408; 1391 Kunyczky, ZDO VI, 136; 1418 Kunyczky, ZDO IX, 171; 1675 Kaunitzky; 1718 Konitzky; 1720 Kunitzek; 1751 Kunicžky; 1846 Kunitschek, Kuničký; 1872 Kuniczek, Kuničky; 1881 Kouničk y; 1893 Kuniček, Kuničky, Kouničky; 1915 Kuniček, Kuničky. 3 P. Rájec. Čes. 4 Ty Koničke, ku Koničkám, v Ko níčkách, za Koničkama, Koničák, koničské. Koňčke (Doubravice n. Svit, Rájec), Končke (2ďár, Sloup, Vavři nec). 5 Ves se jmenuje 1675 Kaunitzky s analogickým dloužením ú > au. 6 Obo ra. Části vsi: Dědina, Kočkov. PJ: Stráž ná, Hmčířky. 2. Kuničky 1 Zanikly blíže Zbrodské myslivny u Hodonína. 2 1286 plebano de Chunicz, CDM IV, 231; 1497 na vsi pusté Kuniczkach, ZDB XVII, 19; 1514 Kuncziczky (!), PB X, 125. 3 1286 tu byl farní kostel. Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: deminutivum ke Kunice, v. t. 3. Kuničky 1 Zanikly u Heršpic (Slavkovsko), kde je trať Konůvky. 2 1365 villam Chunouicz, ZDB IV, 189; 1412 villam Kunowiczky, ZDB IX, 372; 1420 villam Kunowiczky, ZDB XII, 36; 1497 ves pustou Kunuwky, ZDB XVII, 16; 1534 vsi pustej Kunuwek, PB XV, 226. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. Stávala tu tvrz. 5 MJ znělo původně Kunovice, v. t. Odpovídající deminutivum k tomuto MJ mělo podobu Kunůvky, tak zde 1497, i Kunovičky; srov. Popovice — Popůvky/Popovičky. CV —. 4. K u n i č k y M a l é , viz Kníničky. Kunkovice 1 Ves 12 km jjz od Zdounek. 2 1131 Cuncouicih, CDB I, 115; 1349 de Cuncowicz, ZDO I, 139; 1437 de Kunkowicz, ZDO X, 313; 1463 v Cunkowicziech, PO IV, 9; 1466 villam Cun475
v městečku Kunowiczych, PO XXI, kowicze, ZDO XI, 332; 1482 v Kunko198; 1561 z rybníku mého kunowskeho, vicích, KP VI, 241; 1490 v KunkowiPO XXIII, 137; 1561 z rybníku mého czych, PO V, 244; 1508 z Kunkowicz, kunowskeho, PO XXIII, 137; 1592 KuPO VIII, 108; 1527 rybníkem svým řcimnowicze, Urbář ostrožský; 1596 z měs kowskym, PO XIII, 182; 1671 Kunkotečka Kuonowicz, PO XXXIII, 517; 1610 w icze; 1718, 1720, 1751 a 1846 Kunkomezi Hradisstiem a Kunowiczemi, PO witz; 1872 Kunkowitz, Kunkovice. 3 P. X XX V II, 147; 1633, 1671, 1718, 1720 a Litenčice. V 18. stol. vápenky. Ces. 1751 Kunowitz; 1846 Kunowitz, Kuno 4 O Kunkovicách, za Kunkovicama, Kunkovčák, kunkovské, Kunkovčáci wice; 1872 Kunowitz, Kunovice. 3 P. (Strabenice, Brankovice). Kunkovsko Uherský Ostroh. Již v 13. stol. hrad, (trať v Nemochovicích). 5 MJ: přípona pak tvrz; v 13. stol. městečko. Význam Kunovic poklesl založením Uh. Hradiš -ice k OJ Kuněk, deminutivum ke Ku na, to buď z apelat. kuna „Marder“ , tě. Far. kostel sv. Petra a Pavla. Měs nebo domácká podoba OJ Kunrát, tečko trpělo povodněmi. Ces. o němž viz Kunčice. Zn. ves lidí Kun4 Ty Kunovice, ke Kunovicím \-ám, kových. CV 89; Prof II 446. arch. -om, o Kunovicích \-ách, za KuKunov 1 Samota u Skrbovic (Brun novicama. Kunovjáci. 5 Většina dokla tálsko); Sl. 2 1570 bei dem Hammer dů ukazuje na OJ Kuna, jen 1231, 1251 Kunaw genannt, FL XII, 85; 1619 der Conowiz na Kóna. Obě OJ jsou však Cunauer Brethmuhlen, FL XII, 95; domáckými podobami ke Kunrát. V 1596 1894 Kunau; 1935 Kunov, Kunau. Kuonowicz je uo za stč. ó. 6 Bařinka 5 MJ: buď jmenný tvar adj. kunový (cihelna). „kde jsou kuny, Marder“ , nebo při2. Kunovice 1 Ves 12,5 km zjz od vlast. příp. -ov k OJ Kuna, o němž viz Val. Meziříčí. 2 1676 Kunowitz; 1718 Kunovice. CV —; Prof —. a 1751 Kunowitz; 1846 Kunowitz, Ku 1. Kunovice 1 Městys 3 km jižně od nowice; 1872 Konuwitz, Kunovice. 3 P. Uh. Hradiště. 2 1196 Cunovicz, CDB Kelč. Přip. se 1415. Ces. I, 354; 1222 in Cunouih, CDB II, 238; 4 Ty Kunovice, do Kunovic, ke Ku1231 Conowiz, CDB III, 6 ; 1235 de Cunovicom, v Kunovicách, za Kunovicanowiz, CDB III, 103; 1247 iuxta Chvnomi, Kunovjáci, kunovskej. V místě kewiz, CDB IV, 107; 1252 ecclesie Conolečské nářečí s nadměrným ej, ou na wicensis, CDB IV, 253; 1257 de Cono ústupu. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kuna, wiz, CDM III, 258; 1258 in Kunowicz které může být buď zkratkou z OJ . . . bona Kunicz, CDM III, 267; 1297 Kunrát, o němž viz Kunčice (tak CV de Chunitz . . . Chunicense, CDM V, 70; 98; Prof II 446), nebo z apelativa kuna 1301 Cvnouicz, CDM V, 119; 1323 vil„Marder“ (tak Prof V 541, 566; Svobo lam nostram Chunicz, CDM VII, Suppl. da StčOJ 196). Zn. ves lidí Kunových. 219; 1343 de Chunowicz, CDM VII, 475; Viz Kunice. 6 Na drahách, Polomsko 1364 de Kunouicz, CDM IX, 382; 1373 (zan. ves), U nádraží, V luhu. PJ: Strá de Cunouicz, ZDO II, 204; 1466 opidum že. Cunowicz, ZDO XI, 258; 1490 tvrz Ku3. K u n o v i c e , viz Kuničky. nowicze, PO V, 239; 1497 zboží kunowK u n ů v k y, viz Kuničky. ske(h)o, PO VI, 200; 1507 na tvrzi Cu1. Kunštát 1 Městys v Bměnsku. nowicziech, PO VIII, 63; 1512 z Kuno wicz, PO IX, 46; 1520 mezi hradiskymi 2 1280 de Chunstat, CDM IV, 175; 1281 a kunowskymi, PO XI, 102; 1527 v Kude Chuonstat, CDM IV, 184; 1283 de nowiczych, PO XIII, 150; 1537 úředník Chunenstat, CDM IV, 215; 1286 de jeho kunowsky, PO XVII, 212; 1551 Cunstat, CDM IV, 238; 1287 de Chun476
stat, CDM IV, 253; 1322 de Chunstat, 5 Název podle pánů z Kunštátu, kte CDM VI, 210; 1348 de Chunstat, ZDO ří drželi panství. Kunvald, nyní Kunín 1 Ves 6 km I, 1; 1349 de Cunstat, ZDO I, 104; 1349 ssz od Nového Jičína. 2 1464 Kunwald, de Chunstat, ZDB I, 124; 1360 castrum, Opidum Constat, ZDO I, 718; 1374 cas ZDO XI, 144; 1499 Kunwald, ZDO XVI, trum Cunstat, ZDO II, 473; 1375 de 37; 1517 z Konvaldu, CMM 1957, 337; 1523 od Kunwaldu, PO XII, 155; 1523 Cunstat, KP 1 ,175; 1385 castrum Chun most kunwaldsky, PO XII, 163; 1526 stat, ZDO IV, 539; 1389 de Conino Miesto, AC XVI, 86 ; 1406 z Kunina z Kunwaldu, PO XIII, 73; 1541 ves Kunwald, ZDO X XV , 33; 1585 z Kun Města, KP 1 ,152; 1406 z Cunynamyesta, KP I, 175; 1407 z Kunina Města, LSA waldu, PO X X X I, 158; 1588 na díl kunwaldskey, PO X X X I, 586; 1611 na 554; 1408 plebanus de Cunstat, CDM Kunwaldie, PO XXXVII, 270; 1633 XIV, 36; 1416 z Kunina Města, KP II, Kunwald; 1676 Kunwáldt; 1718 Kune496; 1437 bonorum Cunstat, KP III, waldt; 1720 Kunwald; 1751 Kunewald; 436; 1464 castrum Cunstat, ZDO XI, 1846 Kunewald, Kunwald; 1872 Kune 37; 1466 za Cunstat, PO IV, 116; 1519 na městečko Kunstat, PO XI, 69; 1520 wald, Kunevald; 1885 Kunewald, Kun vald. Od 1947 Kunín. 3 P. Kunvald. na zámku Kunstatu, PB XII, 138; 1521 V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel rychtář kunstatsky, PB XII, 147; 1525 městečko Kunstat, ZDO X X , 5; 1558 sv. kříže. Na poč. 18. stol. silné vystě městečko Kunstath, ZDO XXVII, 5; hovalectví do Hermhutu. Něm. Po 1945 1594 zámek a městečko Kunstat, ZDO nově osídleno z Valašska, z Hodslavic, X X X , 283; 1633 a 1674 Kunstatt; 1718 ze středního Slovenska a volyňskými Kunstadt; 1720 Kunstat; 1751 KunČechy. stadt; 1846 Kunstadt, Kunsstat; 1872 4 Kunin, z, do Kunina, ke Kuninu, Kunstadt, Kunštát. 3 P. Kunštát. V 13. o Kunině, za Kuninem, Kuniňani, kustol. hrad, pak zámek; již v 13. stol. ninsky. 5 M J: z německého *Kunenwald městečko. Farní kostel sv. Stanislava. „les Kunův“ , v němž Kuno, Kono ně meckou zkratkou ke Konrat. V širším Pověstné hrnčířství. Ces. 4 Do, z Kunštátu, v Kunštátě, za okolí však několik MJ s -wald, z nichž některá jsou tzv. Mischnamen (StachenKunštátem, Kunštačči/-čti |Kunštačák, kunštacké. Archaicky Kumštát, Kumwald, Dobeswald). Počeštěno s analog. stát (Tasovice, Lysice). 5 Městečko na -ín. ČV 259 (bez); Liewehr 76. 6 Grun zváno podle zakladatele Kuny z Kun vald/Grunwald. 1. Kunzendorf 1 Zanikl mezi Hraštátu (1243—1295). V druhé části MJ je střhn. stat s původním významem „mís ničnými Petrovicemi a Jívovou (Štern to“ , pak Stadt „město“. Podobně i české bersko) v trati Kunzendorf. 2 1448 město vzniklo významovým úžením ze villa Cunczendorf, Lechner I, 58. stč. miesto (Bělič, Prače filologiczne 2. Kunzendorf 1 Zaniklá ves, nyní XVIII/2, 17-28). R. 1406-1416 též ná ulice v Šumperku. 2 1506 ode vsi naší zev Kunino Město. O OJ Kuna viz Ku pustej řečenej Kunczdorj, ZDO XVI, novice. ČV 259; Prof II 450; Schwarz 241, ed. 105. 6 Prostřední mlýn, U sochy (hos 5 Nazván podle lokátora Šumperka Kunze, viz Hosák Severní Morava 8 tinec), V oboře (myslivna), Vlčí zmola. P J: Šibenice, Kohótov, Híví, Vině vrch, (1962), 38-47; ZMK IV 262. 9 MJ je Víska (zanikla Martiněves, v. t.). německé a zn. Kunzova ves. O Kunz 2. Kunštát 1 Samota (mlýn) u Dam-viz Kunčice 7. Prof II 442; ČV —. bořic (Zdánicko). 2 1893 Kunstädter 3. K u n z e n d o r f , viz Kunčice. Mühle, Kunštát. Kunzov 1 Samota (zámeček) u Ra477
dikova (Hranicko). 2 1893 Kunzov. 3 Zámeček vystavěn 1906. 5 MJ: analogická přivlastňovací pří pona -ov ke Kunc, -z, to německá do mácká zkratka к OJ Konrád. V. Kunčice. Zámeček má jméno podle hranic kého průmyslníka Kunze, který jej dal vystavět. Kupařovice 1 Ves 7 km ssz od Poho řelic. 2 1351 de Cuparzowycz, ZDB II, 50; 1379 in villa Kuparowicz, ZDB VI, 744; 1409 in villa Kuparzowicz, ZDB X , 96; 1412 v Kuparzowiczich, KP II, 265; 1420 villam Kuparowicz, ZDB XII, 117; 1448 z Kuparowicz, PB III, 80; 1481 ves Kupařovice, KP V, 323; 1498 na ves Kuparzowicze, ZDB XVII, 23; 1498 gegen Kuprawitz, Kratochvíl, Archiv Pravlova, 28; 1551 z Kuparzo wicz, PB X X , 209; 1562 ves Kuparzo wicze, ZDB XXVIII, 51; 1581 rychtáři koparzowskymu, PB X X IX , 290; 1674 Kuperwitz; 1718 Kupprowitz; 1751 Kuprowitz; 1846 Kuprowitz, Kopařoivice; 1872 Kuprowitz, Kopařovice. 3 P. Dolní Kounice. Tvrz (1498 pustá), pak zámeček. Něm. a čes. 4 Kupařovské, Kupařovák. 5 MJ: příp. -ovice к OJ Kupař, to nejspíše z *kúpař „kdo koupá, kdo pracuje v láz ních, lazebník“ . Příp. -ař ukazuje na jméno vyjadřující zaměstnání. Srov. struhař, MJ Struhařov, Prof V 562. Spojení s něm. OJ Coppo, Cobbo, jak činí CV 13, 89, je málo pravděpodobné. Prof —; Beranek ON Südm. 86. K u p č í c e , viz Kubčice. Kupferhammer 1 samota u Nové Pláně (Dvorecko). 2 Kupferhammer. 3 Stával tu měděný hamr; na blízkém Roudném se těžila měď. 5 MJ: něm. Kupfer „m ěď“ , zn. hamr na zpracování mědi. Viz Hamr. K u p r o w i t z , viz Kupařovice. Kurdějov 1 Ves 2,5 km sv od Hus topečí. 2 1286 in villa Curdieiow, CDM IV, 241; 1289 in Curdyeow, CDM IV, 280; 1365 in Gurde, Mendl, Knihy poč tů města Brna, 314; 1408 z Kurdějova, 478
KP II, 131; 1412 villam Kurdyegow, ZDB IX, 238; 1448 z Gurdějova, K P III, 368; 1459 v Kurdějově, KP IV, 1; 1481 z Kurdějova, KP V, 343; 1483 plebano de Gurde, ACO 265, f. 69; 1500 v horách kurdiejowskych, PB Vllb, 197; 1515 v Gurdějově, AČ XVI, 63; 1576 z Kurdiegowa, PB XXVII, 177; 1595 ves Kurdiegow, ZDB X XX II, 172; 1597 ze vsi Kurdiegowa, PB X X X I, 557; 1609 ves Kurdiegow, ZDB X X X IV , 62; 1612 kostela kurdějovského, LSA 284; 1633 Kurda; 1655 parochiam Gurdauiensem, ACO B 12; 1673 Gurdaw; 1718 Kurdau; 1720 Gurdau; 1751 Kurdau; 1846 Gurdau, Kurděgow; 1872 Gurdau, Kurdějov. 3 P. Velké Pavlo vice. Opevněný farní kostel sv. Jana Křtit. (1742 fara obnovena), starší got. kaple Všech sv. V Kurdějově bylo proslulé vinařství. Něm. 4 Ten Kurďov, z Kurdova, na Kur dov, za Kurďovem, Kurdovák, kurdovské; Kordijov, kordovské (Nikolčice); Kurdijovčák (Diváky), Kurdijov (V. Pavlovice). 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kurděj, to z apelat. kurděj, ve stč. singulárovém, dnes pomnožném kurděje „onemocnění z nedostatku vi tamínu C projevující se krvácením“. Do němčiny přejato nejprve s vyne cháním toponym. sufixu -ov: Krudějov — 1365 Gurde, k němuž v 17. stol. ana log. -aw, -au: Gurdau; srov. Kozlov 1364 Kossle/Kozlau. Je to častý typ přejetí do němčiny, srov. ještě Bludov/Blaude, Sudkov/Zautke, u nichž se analog, -au neuplatnilo. CV 89; Prof —; Svoboda StčOJ 195; Gebauer Slov. stč. II 89. 6 PJ: Lipina již ve 13. stol., Spielberg, Burgstall. K u r l u p p , viz Korolupy. Kuroslepy 1 Ves 7 km jv od Ná měště n. O. 2 1349 Skurosleb, ZDB I, 75; 1369 in . . . Kuroslepnik, ZDB V, 272; 1377 in Kuroslep, ZDB VI, 509; 1448 z Kuroslep, PB III, 90; 1549 ve vsi Brzezniku a Kuroslepich, ZDB XXVI, 136; 1555 v Kuroslepich, ZDB XXVII,
9; 1672 Koroszlep; 1718 Kuroslep; 1720 a 1751 Koroslep; 1846 Koroslep, Koroslepy; 1872 Koroslep, Kuroslepy; 1906 Koroslep, Kuroslepy i Koroslepy; 1915 Koroslep, Kuroslepy; 1924 Kuroslepy. 3 P. Náměšť n. O. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Koroslepy, z Koroslep, ke Koroslepum, v Koroslepech, za Koroslepama, koroslepské, Koroslepák. 5 MJ má tvar akuzativu pl., je složeno ze základů kur- „slepice, Henne“ a -slep „slepý, blind“ . Byl to nejspíše posměšný název pro lidi zabíjející slepice. Srov. v č . Kuromrtvy, „kteří mrtvili slepice“ u Prof II 453. Toto MJ vykládá I. Lutterer v NR 47, 84 z OJ Kuromrtv „kdo zabíjí slepice“ . Mohli bychom proto předpokládat i analog, synonymní OJ *Kuroslep. Přesto se však kloníme k apelativnímu pojetí, což odpovidá častému výskytu substant.-verbálnim složeným jménům obyvatelským (typ Tatobity) v české toponymii. ČV 42, 236. 6 Sedlečka (myslivna, snad zaniklá ves), Skřípina (mlýn), Zamazálky (mys livna); zříceniny hradu Kraví Hory. Kurovice 1 Ves 6 km jz od Holešo va. 2 1276 de Curovitz, CDM IV, 122; 1320 Chorobitz, Lechner I, 6 ; 1339 Curowicz, CDM VII, 245; 1446 villa Curowicz, Lechner I, 55; 1512 na Kurowicze, PO IX, 31; 1522 na Kurowiczych, PO XII, 86 ; 1532 lidem našim kurovským, LSA 264; 1543 na tvrz a ves Kurowi cze, DM VII, 26; 1594 na Kurowiczych, PO XXXII, 82; 1672 Kvrovicensis, Dě kan. matr. kroměřížská; 1718 a 1751 Kurowitz; 1846 Kurowitz, Kurowice; 1872 Kurowitz, Kurovice. 3 P. Kurovice. Pův. tvrz, pak zámek. Farní kostel sv. Kunhuty (fara 1785 obnovena). V 17. stol. tu byly svobodné dvory Vaňáčský a Přetěšínský. K. byly lenním statkem biskupství. Ces. 4 Do Kurovic, ke Kurovicím, v Kurovicích, za Kurovicama, Kurovják, kurovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kur(a), které buď z apelat. kur „kohout“ , nebo kura „slepice“ . Zn. ves lidí Kurových.
Střídání o/u v dokladech (Kuro-/Koro~) nepřekvapuje, je u česko-německého přejímání běžné, srov. Komořany/Gudrum, Suchohrdly/Socherl. CV 89; Prof —; Svoboda StčOJ 224 (Kur); Gebauer Slov. stč. II 180. 6 Háj. K u r z w e i 1, viz Kratochvílka. Kuřim 1 Městys 9,5 km jv od Tišno va. 2 1226 in villa Corim . . . de ipsa Corimensis ecclesia, CDB II, 287; 1250 in Churin, CDB IV, 179; 1284 in Curim, CDM IV, 231; 1298 in Cvrin, CDM V, 79; 1305 in villa Curim, CDM V, 180; 1365 de Korzim, ZDB IV, 353; 1406 villam suam Corzym, ZDB VIII, 452; 1406 z toho zboží Kořima, KP II, 36; 1437 Korzim villam, ZDB XII, 423; 1446 in Korzim, ZDB XII, 600; 1466 in villa Korzim, ZDB XIV, 69; 1490 ves Korzym, ZDB XVI, 15; 1527 vsi Korzima, ZDB XXII, 3; 1528 vsi Korzyma, PB XIV, 64; 1546 tvrz a ves Korzym, ZDB XXVI, 118; 1602 v městečku K orzimie, PB XXXIII, 144; 1602 k faře korzimske, PB XXXIII, 145; 1603 z městeč ka Korzyma, PB XXXIII, 213; 1633 Koržím; 1674 Kurein; 1655 in Kurein, ACO B 12; 1718 Gurein; 1720 a 1751 Gurein; 1846 Gurein, Kuržim; 1872 Gurein, Ku řím; 1924 Kuřim. 3 P. Kuřim. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již 1226 farní kostel sv. Maří Magdaleny; K. byl v 2. pol. 16. stol. povýšen na městečko. Ces. 4 Ten Kuřim, do Kuříma, o Kuřimu \ v Kuřimě, za Kuřimem, Kuřimák, kuřimské. Podoba Kořim v místě ustupuje, v okolí je však živá. U starších generací zbytky hanáckého nářečí horského se změnou o > u (studula, bělidlu). O hra nici ta/ten Kuřim viz Olomouc. Něm. Gurain. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Kúřim, zn. Kúřimův majetek, hrad. OJ bylo od pův. příčestí přít. trpné na -m t; srov. Blažim, Držim, Ohrozím, Postře lím k blažiti, držěti, ohroziti, postřěliti — podobně Kúřim/kúřiti. Méně pravdě podobně je OJ Kuřim z apelat. kur, „Hahn, gallus“ , jak činí Prof II 341 (Kouřim, -ec) a CV 89. Viz však Prof 479
V 574 (k slovesu); Svoboda StčOJ 163; Schwarz 334. 6 Opálenka. Část městyse: Podhoří. PJ: V Hradisku, V Strážově, Králůvka. Kúsky 1 Osada obce Lhotek, 4 km východně od Velkého Meziříčí. 2 1361 in Lhotka dieta Kuska, ZDB IV, 8 ; 1591 ves Kusky, ZDB X XX II, 117; 1679 Kusky; 1718 Kussy; 1720 Kusky; 1751 a 1846 K usky; 1872 K usky; 1924 Kúsky. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 4 Kuske, z Kusek, ke Kuskám, jdu na Kuske, v Kuskách, za Kuskama, Kusečák |Kusečtí, kusecké (Martinice), 5 MJ: přivlastňovací příp. -ka k OJ Kus, zn. Kusová lhota, ves, srov. 1361 in Lhotka dieta Kuska. Podobně utvořeno Baška (v. t.), v C. Přibýška, nověji Andlerka, Bumbálka. MJ snadno spo jeno s deminutivem apelativa kus „Stück“ ; kúsek, z něhož i kvantita v MJ. ČV 201 (chybně ke kus „Stück“); Svoboda StčOJ 204 Kus); Prof II 342. Kutiny 1 Samota u Borovnice (Novo městsko). 2 1906 Kutiny. 4 Kotine (pl.), do Kotin |na Kotine, ke Kotinám, na Kotinách, za Kotinama, kotinské. 5 Za MJ pojato pomístní jméno Kutiny, srov. lašské kučiny „části katastru, drobný pozemek ležící buď daleko ode vsi (srov. Kouty), nebo vklíněný mezi větší lány“. Nesouvisí s kutit „hrabati se v zemi“ . ČV 264 (bez). Kutlberk, nyní Spálené 1 Ves 8 km západně od Albrechtic; Kuttelberg. Od 1948 Spálená. 3 P. Hošfálkovy. Založen 1608 na místě zaniklé vsi. Od 1884 lu terská fara. Něm. 5 MJ něm. Kuttelberg: buď jako sudetské PJ Kuttelbrücke „most, u kte rého prával řezník drštky“ (tak W. Friedrich, Die Flurnamen d. Bez. Rö merstadt 1939) — avšak významová mo tivace vzniku našeho jm. je dnes již nejasná; nebo z něm. Kittel-1Kuttelberg ke Kittel „hornická halena“ a kopec nazván podle toho, že se v něm dolo valo? Dnešní čes. jm. Spálená podle toho, že ves byla založena 1608 na mís 480
tě zaniklé (spálené) vsi. Nová jména mívají často adj. podobu, srov. Křížová, Písečná, Uhelná, Vápenná, Travná. K u t s c h e r a u , viz Kučerov. K u t t e l b e r g , viz Kutlberk. K u t z e n d o r f, viz Kočov Morav ský. K u ž e l n í k y (na Prostějovsku, Nekuda 154) nikdy nestávaly. Kuželov 1 Ves 13 km vjv od Stráž nice. 2 1406 z Kuželového, KP I, 169; 1511 z Kuzeloweho, PO VIII, 332; 1513 z Kuzelowelh/o, PO IX, 167; 1515 do Kuzelowa, PO X, 78; 1517 z Kuželového, ČMM 1957, 339; 1592 Kužielowy, Ostrožský urbář; 1598 ze vsi Kuzelowyho, PO X XX III, 422; 1598 ze vsi Kužieloweho, PO X X X IV , 96; 1671 Kuzielow; 1673 Kuželow, Děkan. matr. Veselská; 1718 Kužielow; 1720 Kuschelow; 1751 Kuže low; 1846 Kuschelau, Kuželowa; 1872 Kuželau, Kuželová; 1885 Kuželau, Kůželov; 1881 Kuželové; 1893 Kuželau, Kuželové; 1924 Kuželov. 3 P. Uherský Ostroh. Farní kostel sv. Trojice. Byla tu výroba halen; v 19. stol. silné vystě hovalectví do Ameriky. Čes. 4 To Kužové |Kúžové |Kuž(e)ové, z Kužového, ku Kužovému, za Kužovém, Kúžovjané, kúžovský. 5 MJ: pů vodní název do 1406 Kuželové je ad jektivum k podstatnému jménu kgžel’u „kužel, Kegel (am Spinnrochen)“ . Od 1515 se vyskytuje název ve jmenném tvaru Kuželov, který od 17. stol. převlá dá. Adjektivní podoba, obnovená 1893, se zachovala v nářečí, v němž zaniklo obalované vyslovované tvrdé l. Srov. jméno lesa Kužel na Sedlčansku u Sed láčka Snůška 132 a MJ Návojná k návoj „součást tkalcovského stavu“ . V kraji sice byli usazeni Kuželové z Zeravic, ale ti nikdy K. nedrželi a připomínají se později, takže K. není po nich na zván. ČV 89; Prof —; Svoboda StčOJ 200. 6 PJ: Bojiště. Kvačíce 1 Dříve samostat. obec, nyní osada Uherského Ostrohu, 2 km sv od Uh. Ostrohu. 2 1371 Gwaczicz, CDM
X, 118; 1372 Guassicz, Liber neg.; 1417 super tota villa Kwaczicz, ZDO IX, 82; 1466 villam Kwačzicze, ZDO XI, 302; 1515 z Kwaczicz, PO X, 43; 1518 na Kwaczicze, ZDO XVIII, 20; 1671 Kwacžitz; 1718 Qucžitz (!); 1720 Kwatschitz; 1751 Kwasitz (!); 1846 Kwatschitz, Kwačice; 1872 Kwatschitz, Kvačíce. 3 P. Uh. Ostroh; čes. 4 Do Kvačic, k Kvačicám, v Kvačicách, za Kvačicami, Kvačičané \Kvačané, kvačický (Uh. Ostroh). 5 MJ: přip. -ice k OJ Kvak, Kvaka, které z apelat. kvak(a) 1. „tuřín“, srov. laš. a výchmor. kvak, 2. „háček“ , 3. ze slovesa kvákat „krächzen“ (výklad ze slovesného zá kladu oslabuje skutečnost, že doklady jsou vždy bez kvantity). Zn. ves lidí Kvakových. CV 89 (OJ Kvák-); Prof-. 6 PJ Haltéře, Rubanice. Kvasíce 1 Městys 8,5 km jv od Kro měříže. 2 1131 Quasicih, CDB I, 115; 1248 de Chwaschiz, CDB IV, 133; 1269 de Quasschiz, CDM IV, 24; 1353 de Kwassicz, ZDO I, 302; 1365 Quaschicz oppidum, ZDO I, 823; 1365 bona sua Quassicz, ZDO I, 823; 1406 de Quassicz, ZDO VII, 254; 1415 de Quassicz, KP II, 464; 1437 cum oppido Quassicz, ZDO X, 213; 1463 z Kwassicz, PO IV, 9; 1471 de Quasic, Monum. univ. Prag. I, 120; 1490 na tvrz Kwasicze, ZDO XIII, 23; 1490 zámku Kwasycz, PO V, 242; 1500 z mlýnu kwasiczkeho, PO VII, 73; 1506 v Kwasicziech, PO VIII, 38; 1508 tvrz Kwasycze, PO VIII, 107; 1519 z Kwa sycz, PO XI, 29; 1536 do Kwasycz, PO XVII, 110; 1550 na Kwasyczych, PO XXI, 98; 1561 na řekách mých kwasyczkych, PO XXIII, 186; 1571 na toto stat ku kwasyczkem, PO XXVII, 295; 1571 městečko Kwasycze, ZDO XXVIII, 55; 1612 na mlýně svým kwasyczkym, PO XXXVII, 355; 1633 Kwasitz; 1670 Kwa sycz; 1672 Kwasicensis (ecclesia), Děkan, matr. kroměřížská; 1718 Quassitz; 1720 Kwassitz; 1751 Quasitz; 1846 Kwassitz, Kwasice; 1872 Kwassitz, Kvasíce. 3 P. Kvasíce. Již 1353 tvrz, pak zámek; 1365 31
městečko. Farní kostel Nanebevzetí P. Marie. Ces. 4 Ty Kvasic, od Kvasic, ke Kvasicom, v Kvasicoch \-ách, kvasický. Hraniční obec s východomoravským ú, ý proti ha náckému ó, é, které je už v sousedních Bařicích (kvasické). 5 MJ: příp. -ice k OJ Kvas, to buď z apelat. kvas „KwaB, Schmaus“ , nebo krácením slož. OJ Strachkvas, Cúkvas. Zn. ves lidí Kvasových. CV 90; Prof II 456, V 569; Svoboda StčOJ 5, 140 (Kvasic). Srov. Kvasov. 6 Bažantnice, Nový dvůr, Chlum. Části obce: Na městečku, Osmek, Spálenisko, Hráza (též Malé Be nátky), Dolní ulice, Kroměřížská ulice, Filiálka, Melín, Packov, Včelín, Poráž ka, Cabaňa, Rýz, Kolem vody, Maryjánov, Nový svět, ča j a. Zanikla hospoda Pindula. PJ: Včelín, Hrnčířské doly. Kvasov 1 Zanikl u Zarošic (Zdánicko) v trati Klasov. 2 1322 Quassaw, CDM VI, 202. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Kvas; o něm v Kvasíce. ČV —. Květin 1 Ves 4 km sz od Mohelnice. 2 1273 Quitein, CDM IV, 75; 1490 od Květiny, KP VI, 54; 1499 z Květiny, v Květině, LSA 107; 1525 do Kwietiny, Mírovský urbář; 1582 z Květinej, LSA 433; 1677 Kwittein; 1672 pagus Quit tein, Děkanská matr. mohelnická; 1718 Quittein; 1720 Kwittein, Kwettina; 1751 Kwittein; 1846 Kwittein, Kwitjn, též Kw ětjna; 1872 Kwittein, Květin. 3 P. Mírov. V 18. stol. těžba železné rudy. Něm. 4 Něm. Khitáin. 5 MJ zapsáno nej dříve německy 1273 Quitein, z čehož nelze jednoznačně určit toponymickou sufixaci čes. předlohy, neboť něm. -ein za čes. -ín i -ina. Základem je čes. OJ Květ, Květa, ke květ „Blume“ ; snad to byly hypokor. zkratky k OJ Květoň, Kvietek, Květata. ČV 90; Prof II 459 (Květošín, Květov); Schwarz 175; Svo boda StčOJ 95. 1. Květná 1 Sklárny u Strání (Uher 481
ký mlýn (Lipnicko). 2 1548 ves pustú skobrodsko). 2 1935 Květná, jinak StráKyianku, ZDO X X V , 185, ed.; 1893 (sa ňanské hutě. mota) Kyanitza, 1906 Kyanitza, K yja4 Ta Květná, na Kvetnú, za Kvetnú, z Květné], Kvetňaňa, kvetňanský (v mís nice; 1935 Kyjanice, Kianitz. tě kopaničářské nářečí se slovenskými 4 Ta Kyjanica, z Kyjanice, za K yjanicó, Kyjaničák, kyjanické. 5 MJ: příp. znaky, zde ztráta měkkosti po labiále v). -ка к OJ Kyjan, které z OJ K yj (v. Hute, do Hutý, z Hút, v Hutých, za Hutami |Hutými, Hutňaňa (Nová Lhota). Kyjov) rozšířeno o -an. Může být 5 Viz Hutě Stráňanské, tam i výklad i z *Kylianka (viz Kylianka). MJ bylo podle jiných jmen na singulárové -ice Květná a něm. Blumenbach. 2. Květná 1 Samota obce Staré Měs změněno na Kyanitza (-ica je nářeční), to p. Sněžníkem. 2 1846 Blumenbach. 1935 Kyjanice. К přechodu mohlo při 3 P. Kolštejn; osada založena 1788 spět jednak adj. kyjanický, jednak snad v místech zrušené železárny. 1 apelat. kyjanica „dřevěná palice, kte 5 Název osady nejprve německý Blu rou se zaráží hůl do země“ (Bartoš, Dial. menbach „potok tekoucí kvítím, květislov. mor. 174). CV —; Prof —. natou lučinou“ apod. # MJ: adjekti 1. K yjov 1 Město v Hradišťsku. vum květná, tj. ves, stráň v kvítí. 2 1126 cum villa Kigiow, CDB I, 110; CV - . 1160 villam Kygow, CDB I, 208; 1222 Kvítkovice 1 Dříve obec, nyní osa in Kihowe, CDB II, 222; 1233 circuitum da Otrokovic, 9 km zjz od Gottwaldova. nomine Kigow, CDB III, 57; 1247 in 2 1350 Kwyetcowycz, ZDO I, 160; 1355 Kyo, CDB IV, 103; 1250 (středov. fal in villa Kwyetkovoicz, ZDO I, 414; 1356 zum) in Kyow, CDB IV, 188; 1279 plecum villa Kw yetkowycze, CDM IX, 18; banus de Keyow, CDM IV, 162; 1286 de 1372 Witkowicz, Liber neg.; 1406 villam Kyiow, CDM IV, 231; 1304 in Kygiow, Kwyeťkowicze, ZDO VII, 74; 1464 super CDM V, 167; 1463 v K yjově, KP IV, villis Ottrokowicz et Kwitkowicz, KP 266; 1475 kyjovské mýto, KP V, 98; IV, 357; 1466 ze vsí K w yetkow icz. .., 1499 na Kygow, PO VII, 37; 1500 zboží KP IV, 488; 1480 o Kwietkowicze, PO kygiowskeho, Po VII, 73; 1509 na K yV, 88 ; 1528 na vsi Kwitkowiczych, ZDO giowie, PO VIII, 171; 1512 městečko XXII, 6 ; 1580 ze vsi Kwytkowicz, PO Kyiow, PO IX, 43; 1512 městečko K y X X X , 102; 1600 z dědiny Kwitkowicz, gow, PO IX, 89; 1514 měščanóm na PO X XX V II, 91; 1671, 1672, 1718, 1720 šim kygowskym, PO X , 94; 1516 fa Kwitkowitz; 1751 Kwittowitz (!); 1846 rář kygowsky, PO X, 126; 1538 na Kwitkowitz, Kwietkowitz, Kwitkowice, předměstí kygiowskym, PO XVII, 281; lépe Kw ětkow ice; 1872 Kwitkowitz, 1550 v městě Kygiowie, PO XXI, 38; K vítkovice; 1881 Kvítkovice. 3 P. Na 1552 měštěnína kyiowskeho, PO X XI, pajedla. Ces. 234; 1552 blíž Kyiowa, PO X XI, 252; 4 Ty Kvítkovice, do Kvítkovic, 1580 v městě Kygowie, PO X X X , 140; ke Kvítkovicám |-от, v Kvítkovicách \ 1590 v městě Kygiowie, PO X X X II, -och, za Kvítkovicami. 5 MJ: přípona 192; 1595 měštěnínu kygiowskemu, PO -ovice к OJ K vítek < stč. Kvietek, deXXXIII, 202; 1604 Kigioviensis, Činek, minutivum ke Květ. Zn. ves lidí Kvít Matricula, 83; 1609 při jarmarku ky kových. Do 1480 není ie > í. CV 90; gowskym, DM XXIII, 106; 1633 Geyen, Svoboda StčOJ 197. Prof II 462; viz Kygow ; 1656 Gajensis, Matr. ve Vyško Květin. vě; 1673 in regia civitate Kigow, Děkan, K w i t t e i n , viz Květin. matr. Veselská; 1718 Gaya; 1720 Gaya, Kyjanice 1 Zaniklá ves; stávala již K ygow ; 1751 Gaya; 1846 Gaya, K ygow ; ně od Kozlova, kde je samota Kyjanic1872 Gaya, Kyjov. 3 Již 1130 trhová ves, 482
od 1548 královské město. Pův. nál. kláš teru Hradisku u Olomouce. Již 1279 far. kostel (starý kostel byl zbořen, nynější zasvěcen Nanebevz. P. Marie, původní byl zasvěcen sv. Martinu). Byla tu pia ristická kolej s gymn. (od 1756) a ka pucínský klášter (1784) zrušen; dále tu byla silná židovská obec. R. 1846 zalo žen cukrovar. Ces. 4 Z Kyjova, do Kyjova, ke Kyjovu, za Kyjovem , Kyjováci, kyjovský. 5 Při přejetí českého názvu do němčiny je stč. y, ý, které vzniklo stažením z K yj(někdy se i diftongizovalo ký > kaj, kej, srov. 1279 de Keyow, viz též Kyjovice 2 ), hodnoceno jako něm. i a diftongizo valo se (> ei, ai): Geyen s analogickým -en, 1656 Gaja, Gajensis, 1718 Gaya. Schwarz 360; Beranek ON Südmährens 79. 6 Nová vilová čtvrť Újezd. 2. K yjov 1 Ves 16,5 km jjz od Žďáru. 2 1440- v Kygiowie, LSA III, 85; 1464 villam Kygiow, ZDB XIII, 62; 1679 a 1718 K yow ; 1751 K ygow ; 1846 Kiow, K ygow ; 1872 Kiow, Kyjov. 3 P. Cemá. Ces. 4 Do Kyjova, z Kyjova, ke Kyjovu, Kyjovák, na K yjov (Černá). 5 U tohoto MJ se vzhledem k četným okolním jmé nům z OJ + ov (Bohdalov, Blízkov, Milíkov, Dědkov) přikláníme k odvození z OJ K yj + přivlastňovací příp. -ov. 3. K yjov 1 Zanikl u Ronova (Velkomeziříčsko). 2 1562 ves Kyjov, ZDB XXVIII, 63, ed. 5 Okolní osady s názvy na -ov větši nou odvozeny z OJ, z apelativ jen Jabloňov. Obojí základ může mít Katov, Ořechov, Vlkov a též Kyjov. • MJ: buď přivlastňovací příp. -ov k OJ Kyj, to z apelativa kyj „Stock, Knüttel“ (tak Prof II 444-446 MJ na K yj-; CV 90). Nebo můžeme vyjít přímo ze základu apelativního kyj „Knüttel“ : MJ by pak bylo původně názvem lesa, jako je břevno — Břevnov, drkol — Drkoly, prkno — Prkenná (hora), kláda — Klad no atp. Svoboda StčOJ 29; Spal NR
1961, 302; Smilauer PST I 233; DS 11, 57. 1. Kyjovec 1 Samota u Dolní Suché, Karvinsko; Sl. 2 1917 Kiowetz, Kiowiec. 4 K ’ijov’ec, na K’ijov’ec. 5 MJ: buď substantivizace adj. kyjový (srov. Bukovec, Lipovec, Vrbovec), nebo deminutivizace jm. Kyjov v. v., kde také o významu apelat. kyj. Vzhledem k čas tým slezským PJ na -ovec kloníme se k možnosti první. Ve Slezsku je vel ká skupina jm. statků, domů a samot nazvaných jménem majitelovým s příp. -ovec (viz Albertovec). Pro naši samotu však příjm. K yj nebylo zjištěno. 1. Kyjovice 1 Ves 9 km ssv od Bílov ce; Sl. 2 1461 z Kyowicz, Kapras I, 61; 1538 ves Kigiowicze, ZDOp V, 2; 1539 ves Kiyowycze, ZDOp V, 11; 1557 u Kyowicz, POp XIII, 207; 1659 stat ku kygowskeho, PKr z 1634, 82; 1672 in pago Kiowicz, Děkan. matr. hlučínská; 1736, 1805 a 1835 Kyowitz; 1870 Kyowitz, Kyjovice, Catal. cleri; 1894 Kiowitz, Kyjovice. З P. Kyjovice. Pův. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Ty Kyjovice, do Kyjovic, ku K yjovicam, o Kyjovicach, za Kyjovicami, K yjovjacy |Kyjovščy, kyjovsky. 6 Pan ský mlýn. 2. Kyjovice 1 Ves 11 km sv od Znojma. 2 1346 von Geywicz, CDM VII, 661; 1350 in Kyowycz, ZDB I, 203; 1390 in Kygowicz, ZDB VII, 905; 1408 in villa Kygiow, ZDB XI, 557; 1672 Geiwitz; 1718 Gaywitz; 1720 Kaywitz; 1751 Gaywitz; 1846 Gaiwitz, Kygowice; 1872 Geiwitz, Kyjovice. З P. Kyjovice. V 16. stol. tvrz. Něm. 4 Kejovice |Kéjovice, do Kejovic, v Kejovicich, Kejovičák, kejovské. 5 O německém Gai- > Gaiwitz viz K y jov! Za české -ovice je tu pravidelné -witz. Beranek 79. # MJ: příp. -ovice k OJ Kyj, o němž viz Kyjov. Zn. ves lidí Kyjových. CV 90; Prof II 444—446. 6 Hájecký mlýn/Hajeker Miihle, dříve též Burgholzmiihle. 483
Kylešovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Opavy, 2,5 km jjv od Opavy; Sl. 2 1341 in villa Kylezowiz, CDM VII, 352; 1346 in villa Killizowicz, CDM VII, 685; 1377 Gileschowicz, Gr-M II, 484; 1408 Kylessowicz, Lechner I, 28; 1439 v Kylassiowitich (!), Kapras I, 31; 1436 v Kylessiowitich, Kapras II, 34; 1441 v Kylessiowiczich, Kapras II, 45; 1464 v Kilessowiczich, Kapras I, 73; 1464 na kylessowske rych tářství, Kapras I, 80; 1473 k tomu dvo ru kylessowskemu, Kapras II, 82; 1541 mlynář kylessowsky, POp X, 123; 1560 z Kylessowicz, POp XIV, E 6 ; 1570 mlýn slově kylessowski, ZDOp VII, 25; 1736 Gilschowitz; 1805 Gilschwitz; 1835 Gilschowitz, Kelczowitz (!); 1870 Gilschwitz, Kylešovice, Catal. cleri; 1894 Gilschwitz, Kylešovice; 1906 Gilschwitz, Kylešovice. 3 P. opavské komory. Ces. 4 Kelešovice, do Kelešovic, Kelešovščyl-scyl-ovjan, kelešovsky. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Kyleš, to domácká podoba k OJ Kylián. Zn. ves lidí Kylešových. Něm. Gilschwitz vzniklo redukcí z čes. Kylešovice, přičemž K-/G-. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 151 (o -eš). 6 Lundvalová cihelna, Komárovská kolonie, Lundvalova kolonie, Černý mlýn, Hranečný mlýn, Komárovský mlýn, Pan ský mlýn, Prachovník. Kylianka 1 Viz Kyjanice. 2 K tomu 1548 ves pustou Kylanku, ZDO X XV , 103. Další doklady viz Kyjanice. Tam též 5. K y 11 e i n, viz Kulířov. K y n h e i t N ě m e c k ý , viz Bory Horní. K y n i c e, viz Knínice. K y n i č k y, viz Kníničky. Kyselov 1 Původně obec, pak osada obce Slavpnína, nyní místní část Slavonína, 7,5 km zjz od Olomouce. 2 Přip. se 1466; 1676 Guesshůbl; 1691 Giisshúbel, Děkan. matr. olomoucká; 1718 Gússhubl; 1720 Griesshúbel (!); 1751 Gishibl; 1846 Giesshuebel, Kyselow ; 484
1872 Giesshübel, Kyselov. 3 P. města Olomouce. Něm. a čes. 5 Původní je něm. jm. Güsshübel, které se v Německu (i jako PJ) vysky tuje přes 170 krát (Gieshübel, -hügel, Gießübel). Místa s těmito jmény neleží vždy na kopci, ačkoli Hügel „kopec“ . Je proto třeba uznat, že s tímto sub stantivem spojena jména až dodatečně. Při výkladu musíme vycházet z Giss übel „Ort zeitweiliger Bewässerung, Überflutung“, v němž -übel je přípona, která též vhornoněm. Drischübel „mís to, kde se mlátí“ a „práh u dveří“. Po čáteční Giss- je ze sthn. *gig$ a ubli „Ort, wo es rinnt; wo Wasser rinnt“ . Viz Josef Schnetz, ZONF XVIII (1942), 31-47, 90-92. MJ Kyselov až r. 1872. Bývají tak nazývána místa s pramenem kyselky. Prof II 469 (Kysibel). Není však čes. K ys-e 1-ov z dodatečného spojení něm. Giss- s čes. kys-elý, kys-e lost? CV —. Kyselovice 1 Ves 9 km severně od Kroměříže. 2 1078 Kisselowici, CDB I, 79; 1374 in villa Kyssielouicz, ZDO II, 548; 1497 ve vsi Kyselowiczych, PO VI, 185; 1512 z Kysélowicz, PO IX, 44; 1594 puol vsi Kysélowicz, PO X X X II, 165; 1691 pagus Kysélowicz, Děkan. matr. přerovská; 1718 Kyselowitz, 1720 Kisselowitz; 1751 Kyselowitz; 1846 Kiselowitz, Kyselowice; 1872 Kyselowitz, K y selovice. 3 P. Kyselovice. Ces. 4 Ty Kyselovice, do Kyselovic, ku Kyselovicám, v Kyselovicách, za Kyselovicama, Kyselovičák, kyselovské. 5 M J: přípona -ovice k OJ Kysel, Kyselo, to z adjekt. kysěh> „sauer“ . Zn. ves lidí Kyselových. CV 90; Prof II 468 (K-ov); Smilauer Příručka I 234; Svoboda StčOJ 198; Kyselov, Kyselovice též PJ pro naleziště „kyselé“, tj. minerální vody. 6 Části vsi: Kót, Malá strana, Veliká strana, Pohoršov (u zájezdního hostince). Kytlovice 1 Zanikly u Drysic na Vyškovsku. 2 1465 villa deserta Kiťlowicz, Lechner I, 126.
5 M J: příp. -ovice k OJ Kytle < apelat. kytle, -e, f. „hrubá košile, sukně, Kittel“. Zn. ves lidí Kytlových. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 198; Gebauer slov. stě. 196. Kývalka 1 Samota (dvůr) u Omic (Ivančicko). 2 1893 Josefsthal, Kýval ka; 1906 Josefshof, Kývalka. 5 MJ: přípona -ka nejspíše k pří jmení majitele dvora Kývala, zn. „pat řící Kývalovi“ . Příjmení utvořeno z Z-ového participia slovesa kývati. Němec ky Josefsthal „Josefovo údolí“ , Josefs hof „Josefův dvůr“ . CV —; Prof —. Kyžlířov 1 Ves 10,5 km ssz od Hra nic. 2 Gaistersdorf, CDM XII, 220; 1408 Kyzlerow, ZDO VII, 660; 1672 Geischdorff, Děkanská matrika lipnická; 1676 Geyssdorff; 1718 Geissdorf; 1720
Geyschdorf, Ripržow; 1751 Giessdorf; 1846 Geissdorf, Ripařow; 1872 Gaisdorf, Kyslířov; 1885 Gaisdorf, Kyslířov, K ylířov; 1906 Gaisdorf, Kylířov. 3 P. Pot štát. Něm. 4 Ten Kléřov, na Kléřov, Kléfovjáci | Kyléřov, něm. Gaišdraf. 5 Předpoklad CV 28, že listinné Gaistersdorf třeba čisti Gaislersdorf (z čehož se dá pěkně vyložit české Kyžlířov, poprvé 1408 Kyzlerow), pokládáme za velmi pravdě podobný. Při přejetí do češtiny mohlo být počáteční Kaj- (z něm. Gai-) podle případů K yj- > K ý- > Kaj-, K ej- zvrat nou analogií upraveno na Ky-. Německý název snad z Geiseler, Geissler „mrskač, flagelant“ nebo giseler „rukojmí“. Něm. *Geislerdorf zkráceno na Gais dorf. Prof —. 6 PJ: Wůsstes Schloss.
485
L L a a t z, viz Ledce. L a b a t i c e , viz Loponice. 1. Labuť 1 Osada obce Bílov; Sl. 2 1805 a 1835 Wipplardorf; 1870 W yplarsdorf, Labuť, Catal. cleri; 1894 Wipplarsdorj, Lábut. 3 P. Pustějov. Zalo ženo r. 1788 na býv. dvořisku. Čes. a něm. 5 Český název až 1894 nejspíše z jména rybníka; do té doby jen něm. Wipplarsdorf „ves Wiplarova“ nepo chybně podle feudálního rodu Wipplarů z Uschitz. Německé OJ Wippler může být odvozeno ze slovesa wippen „houpati se“, nebo ze substantiva wippel dial. k Wipfel „vršek, koruna stromu“ . CV 2. Labuť 1 Samota (hospoda) u Svitávky (Boskovicko). 2 1906 Labuť, Schwan. 5 Německý název Schwan překladem z čes. Labuť, které vzniklo z původního názvu hospody s labutí na domovním štítu. Srov. i zaniklý hostinec „U bílé labutě, Labuť“ (1737-1832) u Doubra vice (Březina Zábřežsko 149). CV —; Prof II 473. Labutice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Suchdol (Konicko). 2 v 1846 Schwanenberg, Swanenberk, lépe Labudice; 1872 Schwanenberg, La butice. 3 P. Suchdol; založeny 1786 parcelací dvora. Ces. 5 Ves nazvána německy Schwanen berg po guberniálním radovi svob. p. ze Schwanenberka. Počeštěním vzniklo české Labutice: něm. Schwan = labuť, příp. -ice analogická. CV 267. Labuty 1 Ves 8 km sv od Kyjova. 2 1371 de Labud, ZDO II, 18; 1376 villam dietám Labuti, CDM XV, 171; 1376 villam Labuth, ZDO III, 197; 1391 Vil iam Labuty, ZDO VI, 139; 1412 z La buť, KP II, 413; 1437 de Labuth, KP
486
III, 437; 1438 v Labuthech, PO III, 50; 1446 v Labutěch, KP III, 557; 1447 z La butí, KP III, 641; 1461 villam Labuthy, ZDO XI, 200; 1492 z té vsi Labuth, KP VI, 290; 1513 v gruntech mých labuts k y c h ... z Labuth, PO IX, 197; 1517 z Labuth, PO X, 276; 1527 z Labut, PO XIII, 233; 1527 tej vsi Labut, PO XIII, 251; 1574 ves Labutij, PO XXVIII, 348; 1611 hor labutskych, buchlovský urbář; 1674 Labudt; 1718 Labud; 1720 Labut; 1751 Labud; 1846 Labud, Labud, též Labudy; 1872 Labud, Labuť; 1885 La bud, Labudě; 1893 Labud; 1906 Labud, Labud i Labuť; 1915 Labud, Labud; 1924 Labuty. 3 P. Dolní Moštěnice. Ces. 4 Ty Labuty, z Labut, k Labutom, v Labutech, za Labutama, Labuťák/-čák (Vřesovice), labucký. 5 MJ: akuzativ pl. k OJ Labut, l-t; stč. apel. labut/la bud, -i, f. „Schwan“ (Svoboda StčOJ 196; Prof V 541); zn. ves Labutovy ro diny. Výklad Vášův v CV 91, že MJ je z OJ Labut + jb > Labuc s nářeční změnou -c > -ř (jako v žluť > žluč) je třeba odmítnout: je sice pravda, že tato změna byla na Moravě dosti živá, jak dokládá i Blahoslav (Grammatika 274), avšak genitiv pl. má u našeho jména od nej starších dokladů jen po dobu z Labud (1368, 1371). Pozdějším významovým přehodnocením vznikla posesívní podoba (1537 Labutij = La butí jako Rybí, Vlčí nebo 1885 Labutě = pl. k labut). 6 Části: Dědina, Chalúpky, Chobotov, Vrbátky, Zelničky. PJ: Březinky. 1. Lačnov 1 Ves 5 km severně od Valašských Klobouk. 2 1520 ves Lacžnow, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Lacznow, ZDO X X IX , 39; 1670 Lacžnow; 1671 Lacznow, Děkan. matr. uhersko brodská; 1718 Lacznow; 1720 Lacznow; 1737 z dědiny lačnovské, LSA 159; 1751
Lacžnow; 1846 Latschnow, Lačnow; 1872 Latschnow, Lačnov; 1885 Láčnov, Catal. cleri. 3 P. Brumov. R. 1422 se rozeznával Velký a Malý Lačnov. Čes. 4 Ten Lačnov, z Lačnov, k Lačnovu, o Lačnov, za Lačnovem, jít na Lačnov, Lačnov’ané. 5 MJ odpovídá L. 2; obojí bylo na panství p. z Obřan a lze i po dle jiných dvojic soudit, že Lačnov byl osazen z Kunštátska. 6 Laze, Nad vrš ky, Paleský, Seninky (mlýn), Stráň (mlýn). Trati: Staré/Starý Lačnov (stá val tu jeden z obou Lačnovů 1422 při pomínaných). Části obce: Dolňansko, Kozinec. 2. Lačnov 1 Dříve osada, nyní místní část obce Stěchov (Kunštátsko). 2 1675 a 1718 Lacžnow; 1720 Lažinow; 1751 Lacžnow; 1846 Lacžnow; 1872 Lacznow, Lačnov. 3 P. Lysice. V 18. stol. se tu těžilo stříbro a olovo, v 19. stol. že lezná ruda. Ces. 4 LačnovILačnov, do Lačnova/-ňova, Lačnov ák/Lačnovák, lačnovské/lačňovské. 5 1720 omylem Lažinow — napodo ben blízký Lažinow (!). 6 PJ Na haldě. 3. Lačnov Moravský 1 Dříve obec, nyní místní část města Svitav; 1,5 km severně od Svitav. 2 1320 in Lacžnow, Lechner I, 4; 1525 do Lacznowa. . . ves Lacžnow, Mírovský urbář; 1544 v Lacznowie, DM VII, 28; 1565 ve vsi Laczniowie, DM XV, 9; 1583 z Lačnova, LSA 482; 1655 in pago Lotschnau, ACO B 12; 1672 de piscina adjacente pago Lotschnau, Děkan. matr. svitavská; 1677 Lotschenaw; 1720 Lotschenau, Lacžnow; 1718 Lotschenau; 1751 Lotschnau; 1846 Lotschenau, Lotschnau, Ločnow, Lač now; 1872 Mährisch Lotschnau, Lačnov; 1893 Mährisch Lotschnau, Ločnov, Lač nov; 1924 Moravský Lačnov, Mährisch Lotschnau. 3 P. Svitavy. Něm. 4 Něm. Lotšng. 5 Německy od 1655 Lotschnau, to z čes. Lačnov, s nář. a > o a obvyklým -ov/au. Přívlastek 1872 Mährisch, 1924 Moravský k rozlišení od Českého Lačnova (15 km jv od Lito myšle, Prof II 475); v 19. stol. též pří
vlastek Český L. Po 1945 opět jen Lač nov. Schwarz 208. 9 MJ: přivlastňovací přípona -ov к OJ Lačen, to z adj. lačen „hungrig, nüchtern“ (Prof V 572), ač nelze vyloučit i analogické -ov přímo к apelativnímu významu podobně jako v MJ Hladnov. Tak Prof II 474—475, V 552 - Lačníce. CV 91 (z OJ). Ladín 1 Dříve samostatná obec, ny ní osada obce Březska, 2,5 km zsz od Konice. 2 1351 in Ladyn, ZDO I, 199; 1677 Ladin; 1718 Latein; 1720 Ladin; 1751 Ladni(!); 1846 Ladin, Ladyn; 1872 Ladin, Ladín. 3 P. Jesenec. Ces. 4 Ten Ladin, z Ladina, к Ladino, o Ladině, za Ladinem, Ladiňák, ladinské. 5 MJ: přivlast. příp. -ín к OJ Lada, to hypokor. zkratka к OJ Ladi slav <—Vladislav, o němž viz Vladislav. Do němčiny přejato 1718 v podobě La tein s obvyklou čes.-něm. substitucí d/t a -ín/-ein. Jinak německy jen Ladin. СV 91; Prof - ; Svoboda StčOJ 126 (Lada); Gebauer Slov. stč. II 198 (Ladek). L a d n á , viz Lanštorf. Lagmo 1 Patrně zaniklá ves někde na Třebíčsku. 2 1104, falzum z 12. stol., Lagmo, CMM 1911, 198. 5 Doklad je jen jediný, zřejmě zkomolený; na jeho podkladě nelze jméno vysvětlit. Lagnov 1 Dříve ves, nyní předměstí Klimkovic; Sl. 2 1430 v Langnowie, Kapras II, 12; 1486 ves Langnow, ZDOp III, 19; 1562 na vsi mej Langnowie, POp M 18; 1578 ves Langnov, ZDOp, edice, 265; 1650 polovici dědiny Langnowa, PK z 1634, 71; 1805 Lagnau, Lagnowo; 1835 Langenau; 1894 (před městí) Lagnau, Lagnov. 3 P. Klimkovice. Založeno patrně jako vesnický do plněk města Klimkovic. 5 MJ je sice zapsáno od nej starších dokladů česky 1430 Langnow, to ale z něm. *Langenau ze spojení (dorf bei, uf der) langen ouwe „ves u dlouhé pa seky, na dlouhé mokřině“ . Disimilační zánik jednoho n. CV —; Prof —. 1. Lamberk 1 Hrad nad Oslavou 487
u vsi Březníka. 2 1376 de Langenberc, Landek, CDM V, 74; 1302 apud Landek, ZDB VI, 223; 1409 na jeho hrad Lamcastrum nostrum, CDM VII, Suppl. 159; berg, KP II, 187; 1459 hradu Lamber1359 super castro Landek, Reg. VII, ku, PB IV, 32; 1549 hrad pustý Lam273; 1385 das Haus Landéke, Gr-M II, bergk, ZDB XXVI, 136; 1555 hrad 493; 1518 s hradem Landekem, ZDOp pustý Lamberk, ZDB XXVII, 9. III, 52; 1547 pustý hrad Landek, ZDOp 5 MJ zní 1376 ještě Langenberk. VI, 8 ; 1720 Landek; 1736 Landeck. 2. Lamberk 1 Dvůr se zámečkem 3 Hrad byl pobořen patrně v 2. pol. u Olešnice (Kunštátsko). 2 1893 Lam15. stol. za válek uherských. U hradu berg; 1906 Lamberk. 3 Založen kolem je významné archeologické naleziště. r. 1700 na panství kunštátském. 5 MJ: složeno z něm. land „země“ 5 Nazván podle Kašpara Fridricha + ecke „roh, ohbí, výběžek“ . Název dob hr. z Lamberka: stažením ze spojení ře vystihuje polohu hradu, který stával Langenberg (burg uf dem langen berk), na ostře vystupujícím skalisku nad sou lang „dlouhý“ a berg „kopec“ : čes. tokem Ostravice s Odrou na pomezí ze Lamberk, v němž n asimilováno k ná mě. Landeck bylo velmi oblíbené ně sledujícímu b, srov. Štramberk, Šum mecké jméno pro hrady. CV —; Prof perk. ČV —; Prof —. III 309 (s. v. Otročin). Lančov 1 Ves 3,5 km ssz od Vranova L a n d s c h a u , viz Lančov. n/D. 2 1323 Lenczow, CDM VII, Suppl. L a n g e G a s s e, viz Ulice Dlouhá. 217; 1516 ves Lanczow, ZDB X IX , 3; L a n g e n a u , viz Lagnov. L a n g e n b e r g , viz Lamberk, viz 1537 vsi Lančova . . . lidé lančovští, LSA 296; 1576 z Lancziowa, PB XXVII, Stráň Dlouhá. 139; 1580 z Landcžowa, PB X X IX , 93; L a n g e n d o r f , viz Ves Dlouhá, viz 1582 ke vsi Lancziowu, PB X X IX , 438; Loučka Dlouhá. 1672 Landtschaw; 1718, 1720 a 1751 Langendony, nyní Lípa 1 Dříve osa Landschau; 1846 Landschau, Lančow; da, nyní místní část Zadního Arnoštova 1872 Landschau, Lančov; 1881 Lančov; (Jevíčsko). 2 1846 Langendon; 1872 Lan1893 Landschau, Lanžov; 1924 Lančov, gendon, Langendony; od 1950 Lípa. Landschau. 3 P. Vranov; far. kostel 3 P. Trnávka. Osada založena kolem 1790. Něm. (fara obnovena 1850) sv. Maří Magda leny. Něm. Ves byla po r. 1945 znovu 5 MJ vzniklo patrně ze jména ně osídlena ze Zďárska a z Břeclavska. kterého panského úředníka, který měl na založení vsi podíl. U takových jm. 4 Ten Lančov, do, z Lančova, za Lančovem, Lančovák, lančovský. 5 M J: je pl. -y časté, viz Cerony, Hamiltony, přivlast. příp. -ov k OJ, které v prv v C. Ráby. CV 268 (bez). ním dokladu zní Leneč — patrně zkrat L a n g e n l u t s c h , viz Loučka Dlou há. ka k Lenárt, to z něm. Lenart <— stn. Lewenhart (k léwo „lev“ a hart „stat L a n g z e i l e , viz Derfle. Lanštorf, nyní Ladná 1 Ves 5,5 km ný“). V 16. stol. upraveno na Lančov. ssz od Břeclavě. 2 1271 de ReinprehsCV 91 (k „lán“ ); Prof II 502 (Lenešice); torf, CDM IV, 50; 1334 in dem Dorfe Svoboda StčOJ 136 (OJ Lanek), k ně zu Reinbrechtesdorf, CDM VII, 34; muž by Laneč bylo palatal. protějškem jako dvojice Budek — Budeč, Unek — 1337 in Reynbrechtsdorf, CDM VII, 174; 1355 Remprechtdorf castrum, ZDO I, Uneč (str. 139); Beranek 87 (OJ Laneč). 406; 1358 villam Remprechtdorf cum 6 Luitgardin dvůr/Luitgardehof. Raubfortalicio, ZDO I, 534; 1376 villam schůtzofen (jeskyně). Rempersdorff, ZDO III, 7; 1547 na ves Landek 1 Hrad u Petřkovic na HluLandtsstorff, PB XIX, 109; 1604 o mlejn čínsku naproti Přívozu; Sl. 2 1297 sub 488
landtsstorfsky, ZDB XXXIII, 80; 1633 Landsdorff; 1718 Rampersdorff; 1720 a 1751 Rampersdorf; 1846 Rampersdorf, Lansstorf; 1872 Rampersdorf, Lanštorf. Od 1950 Ladná. 3 P. Břeclav. Ve 14. stol. hrad. Ces. 4 Lančtorf, na Lančtorf/do Lančtorfa, v Lančtorfě/na Lančtorfě, Lančtorfčák, lančtorfský. Nověji Ladná, na Ladnú, na Ladnéj, za Ladnú, obývat, a příd. jm. však zůstávají. 5 MJ má do r. 1376 jen německou podobu Reinprehtsdorf, Reinbrechtesdorf, Ramprechtsdorf (s asi milací nb > mb), zkráceně Rampers dorf (1718—1872): složeno z něm. OJ Reinbrecht Reginpreht k ragin „ra da“ a -béraht „skvělý“ (Bach PN 1-2, 63) a -dorf „ves“ . Podoba Landsdorf, doložená poprvé 1547, zkomolením a disimilací trojího r z Rampersdorf a přiřazením k Land „země“ . Ves byla založena patrně v 2. pol. 13. stol. podi vínským rychtářem Reinprechtem. No vé čes. jm. Ladná: adj. k lado, o němž viz blízké jm. Lednice. ČV 260 (bez). 1. Lánů Čtyřicet 1 Dříve ves, nyní místní část města Svitav; 2 km jižně od Svitav. 2 1372 zu den H u ben . . . Huben, CDM XV, 132; 1517 Ctyrytceti lánův, ČMM 1957, 309; 1525 ves Sstiriczetilany, Mírovský urbář; 1677 Viertzig Huben; 1720 Vierzighuben Bredmiesti (!); 1718 Vierzih Huben; 1751 Viertighuben (!); 1846 Vierzighuben, Čtyridcet Lanu; 1872 Vierzighuben, Čtyřicet Lánů; 1885 Vierzighuben, Ctyrycet Lánů; 1924 Čtyřicet Lánů, Vier zighuben. 3 P. města Svitav. Ves byla lokovánajako zemědělský doplněk měs ta. Něm. 5 První doklad je německý 1372 zu den Huben „na lánech“ ; český název teprve 1517 a 1525, pak až 1846; žil však paralelně vedle německého, jak dosvědčuje i doklad 1720 Vierzighuben B r e d m i e s t i = předměstí (Svitav). CV 213. Viz i další heslo. 2. Lánů Padesát 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Potštátu (Hra
nicko). 2 1408 villam dietám Paddessat lanow, ZDO VII, 660; 1434 in villa dieta Padessat lany, ZDO X, 228; 1676 Funffzighuben; 1718 Fünfzig Huben; 1751 Funfzighuben; 1846 Fünfzighuben, Padesat Lanu; 1872 Fünfzighuben, Pa desát Lánů. 3 P. Potštát. Něm. 5 R. 1408 je v lanow ještě staroč. ó; německy až od 1676 Funffzighuben, 1846 Fünfzighuben. # Obě osady byly nazvány podle počtu lánů, kolik bylo ve vsi při její lokaci. Stč. lán zname nal komplex pozemků, který mohl být jedním potahem za určitou dobu ob dělán (jeho majitel celoláník, majitelé zlomků lánů pak pololáníci, čtvrtláníci atd.). Již v době kolonizace se rozezná valy různé lány (tak francký, králov ský aj.); běžná výměra lánu byla 64 korců, tj. 18,1581 ha; viz NR 1926, str. 30. Slovo Zdn přejato z něm. nářěcního lein „plošná výměra pozemku, který obhospodařoval feudální pán ve vlastní režii při Vorwerku (česky folvark) své ho sídla“ . Slovo lein patří k lehen „propůjčovati v držení, propůjčená držba“ (srov. české léno), rozšířeno na území bavorském a východofranckém. V čes kém prostředí se potřeba takového ter mínu pociťovala, když staroslovanský systém zádruhový, při němž byly pol nosti rozloženy kolem statku, začal mi zet a nové vsi byly zakládány nebo staré přeměňovány na systém lánový, při němž se polnosti táhnou v podobě širokého pruhu (lánu) od statku až k hranicím obce. O tom viz Machek Etym. slovník 257; NR 31, str. 95;Prof II 482—483 (Lány); CV 213 (cizí, středolat. laneus — to ale z češtiny, viz Machek, 1. c.); Gebauer Slov. stč. II 204; F. Matějek Feudální velkostatek a poddaný . . . str. 247. 6 Mlýnský důl/Můhlgrund. Lanžhot 1 Městys 7 km jjv od Břec lavě. 2 1384 cum Lanczhut oppido, ZDO IV, 509; 1389 oppidum Landshut, ZDO VI, 57; 1414 von Lanczhuet, Bretholz, Das Urbar, 139; 1416 Lanshut oppidum,
489
ZDO VIII, 545; 1437 Landeshut oppi dum, ZDO X, 246; 1550 gruntóm lamcsutskym, PB X X , 82; 1551 gruntóm lanczhutskym, PB X X , 225; 1633 Lands hut; 1718 Landshuth; 1720 a 1751 Landshut; 1846 Landshut, Lanžhot; 1872 Landshut, Lanštoh; 1881 Landshut, Stráž; 1885 Landshut, Lanžhot. 3 P. Lanžhot; již v 16. stol. farní kostel sv. kříže. Městečko stávalo původně v tra ti Starý Lanžhot. Ces. 4 Lanžot, idu na Lanžot |do —, z Lanžota, v Lanžotě, za Lanžotem, Lanžočané, lanžocký. 5 M J: složeno z německé ho land „krajina, země“ a Hut, střhn. huot, huote „ochrana, stráž“ . Srov. 1240 Landshut (CV 259). Byl to název místa, odkud se střežil přechod přes řeku Mo ravu z Uher na Moravu (srovnej na druhé straně Brodské na Slovensku). Vzhledem k ž je třeba konstatovat, že název byl přejat z němčiny již v 13. stol. (Schwarz 312—313). Oblíbený ná zev v němčině, např. Landshut sev. Mnichova; stejný význam mají i ně mecká jména Landsberg, Landskron (Lanškroun v Č.), Friedlant —> Frýd lant, Martberg apod. Namen dtsch. Städte 109; Prof —. 6 Části: Limpín, Súhrady, Kradlov, Komárnov, Kúty; PJ Hradiščko a Starý Lanžhot. 1. Lapač 1 Samota u Hukovic (Novojičínsko). 2 1935 Lapač. 4 Ten Lapač, do Lapača, o Lapačů, Lapačan. 2. Lapač 1 Samota u Žeravic (Přerov sko). 2 1846 Lapatsch, Lapač. 3 P. Cekyně; založen 1772. 4 Ten Lapač, do Lapače, o Lapači, za Lapačem, Lapačák/ojed. Lapák, lapacké. 3. Lapač Horní 1 Ves 4,5 km jv od Holešova. 2 1846 Ober Lappatsch, Hor ný Lapač; 1872 Ober Lapatsch, Horní Lapač. 3 P. Zeranovice. Založen 1790 parcelací dvora. Ces. 4 To Horní, na Homí(m), horňanské, Horňáci. 5 Přívlastek jednak na rozli šení od L. 2, jednak proto, že se tu ří kalo před osamostatněním vsi „Na hor 490
ním“, tj. na horním konci. # MJ: buď přivlast. příp. -jb k OJ Lapák, Lapač, ta deverbativa k lapati, „chytat, lapat zloděje“ , méně pravděpodobně k lapati „hltavě jisti“, srov. násl. heslo; nebo lze vyjít z apelativního pojetí lapač „místo, kde se lape, kde se chytá“ , tj. kde se vyskytují zloději nebo kde bývají zlo ději zajímáni, chytáni, lapeni. Toto dru hé pojetí bude patrně při výkladu jm. L. vhodnější, neboť všechny tři osady leží v lesích (i myslivna Lapač u Uher ského Brodu). CV 211; Prof III 106 (bez vysvětlení), V 609 (Lapačka); Svo boda StčOJ 133; Gebauer Slov. stč. II 207. Lapikus 1 Hrad; stával při Plenkovském potoku mezi Mašůvkami a Plavčí (Znojemsko). 2 1411 hrádek řečený La pikus, KP II, 218; 1512 zámek pustý Lapikus, ZDB XVIII, 31; 1561 zámek pustej Lapikus, ZDB XXVIII, 38. 5 Za MJ pojato OJ Lapikus „žrout, Fresser“, utvořené podobně jako impe rativní OJ Odřihost, Pudivítr, Měřivod. Kořen lap- je možno spojovat se slove sem lapati „hltavě jisti, hltati“ , srov. lašské lapač „hltavě piti, zejm. o dobyt ku“ , bulharské lapam „hltati“ . Ovšem jako název hradu je tento způsob po jmenování ojedinělý. Gebauer Slov. stč. II 207; Beneš Příjmení 282; CV —; Prof —. L a p i s , viz Zubštýn. L a p i s d o r f , viz Ruprštorf. L a r i s c h a u , viz Láryšov. Láryšov 1 Osada obce Býkov (Krnov sko) ; Sl. 2 1805 a 1836 Larischau; 1870 Larischau, Láryšov, Catal. cleri; 1894 Larischau; 1924 Láryšov, Larischau. 3 P. Brantice; založen 1793. Něm. 5 MJ utvořeno z příjmení majitele panství hr. Larische: německy Larischau s analog, příp. -au, za kterou v češ. od 1870 -ov. Jméno Lariš snad původně domácká podoba k cizímu OJ Lar-ka, doloženému u Svobody StčOJ 133. L a s k e s, viz Vlastkovec. Laškov 1 Ves 8,6 km východně od
Konice. 2 1350 de Lascow, ZDO I, 151; 1371 de Laschcow, ZDO II, 111; 1384 in villa Laschkow, CDM XI, 332; 1391 in Laskow, ZDO VI, 192; 1490 ves Lasskow, PO V, 233; 1492 ve vsi Lasskowie, ZDO XIV, 9; 1500 na zboží Lasskow, PO VII, 68 ; 1501 v Laskowie (!), PO VII, 121; 1501 lidem našim lasskowskym, PO VII, 127; 1506 v Lasskowie, PO VIII, 27; 1512 z Lasskowa, PO IX, 104; 1532 na tvrz a ves Lasskow, PO XV, 250; 1573 na tvrzi jeho Lasskowie, PO XXVIII, 60; 1633 Laskow (!); 1638 L a ssk ow ... k statku lasskowskemu, Registra statku laškovského; 1672 in Lasckow, Děkan, matrika prostějovská; 1677 Laschkow; 1720 Laskow; 1751 Laschkow; 1846 Laschkau, Lasskow; 1872 Laschkau, Laškov. 3 P. Laškov. V 16. stol. tvrz. Farní kostel Nanebevz. P. Marie. Ces. 4 Ten Laškov, z Laškova, k Laškovo, o Laškově, za Laškovem, Laškovák, laškovské. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Lašek, to deminut. k Laš, Láš, hypokorist. zkratce OJ (V)ladislav (v. t.). CV 92 (k zákl. Iqch-); Prof —; Svoboda StčOJ 149; 6 PJ Šance. Lašfany 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Bělkovice-Lašťany, 6,5 km jižně od Šternberka. 2 1078 Vgezd Lasene, CDB I, 79; 1160 Vgezd Lasane, CDB I, 208; 1249 Lasczas, CDB IV, 171 (falzum); 1275 Laschas, CDM IV, 118; 1276 Lassczan, CDM IV, 125; 1612 Lazsstiany, Registra panství kláštera Hra diska, 69; 1629 Lasstiany, tamže, 259; 1677 Lasstiany; 1691 Lasczan, Děkan, matrika prostějovská; 1718 Lasztian; 1720 Laztiany; 1751 Lastian; 1846 Laschtian, Lasstany; 1872 Laschtian, Laštany. 3 P. Klášterní Hradisko. Čes. 4 Laščane, z Laščan, k Laščanum, v Laščanech, za Laščanama, laščanské, Laščanští |Laščanáci. 5 M J: akuzativ pl. k lažčané „obyvatelé lazce“ , které se hláskově upravilo na Lažčany > Laščany a po šč > šť na Laštany v dokla dech 1078, 1160 Vgezd Lasane je obý vat. jm. ještě v nom. pl. a základ v ne-
zdrobnělé podobě. R. 1275 s příp. -as, zn. „v Lašťanech“ , srov. stejný stě. lo kál u jm. Dolany, Tuřany, Obřany a Radlas. O základu láz- viz Láz. CV215; Prof —; Spal 42. 6 Chmelinka (myslivna), Kocanda (hospoda, v. t.), Sušíma. Kdysi PJ Stará dědina. Laštovičky 1 Osada obce Rousměrov, 12 km severně od Velkého Meziříčí. 2 1678 Suckh; 1718 pustá ves Suck; 1846 Schwalbenfeld, Lasstowičky, též Suk; 1872 Schwalbenfeld, Laštovičky. 3 P. Křižanov. Založeny 1786 parcelací dvora. Ces. 5 Osada založena 1786 na místě pusté vsi Suku (v. t.) parcelací dvora a na zvána po majiteli panství Janu Josefovi rytíři Schwalbenfeldovi: Schwalbe = vlaštovka, Feld = pole. V lidové mluvě odsunutím v : vlaštovka — laštovka (příjm. Laštůvka); příp. -ičky má demi nut. význam. V. Vlaštovičky. CV 269 (bez). 6 V Bilisku (myslivna). Latzdorf, nyní Javorná 1 Samota u Ondřejovic (Zlatohorsko); Sl. 2 1805, 1894 a 1917 Latzdorf. 3 P. Ondřejovice. Osada vznikla na konci 18. stol. 5 MJ německé. Kdyby osada byla známa již z doby kolonizační, mohli bychom předpokládat i zkrácení *Lambertsdorf > Latzdorf podobně jako je v Gerhardsdorf > Gersdorf. V němčině znamená Latz „slintáček“ , ale z apelativního významu je sotva možno vyjít. Snad podle příjmení zakladatele. CV —; Prof —. L a u b i a s , viz Lubojaty. L a u d m e r, viz Luboměř. L a u t e r b a c h , viz Potůčník. L a u t s c h, viz Loučky (u Oder). Lavičky 1 Ves 5 km sz od Velkého Meziříčí. 2 1376 in villa Lawicz, ZDB VI, 462; 1377 villa Lahwiczky, ZDB VI, 524; 1445 v Lawiczkach, LSA III, 174; 1555 ves Lawiczky, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Lawiczky, ZDB X X X II, 117; 1649 vsi Lawiczek, LSA III, 175; 1679 a 1718 Lawiczky; 1720 Labicžka; 1751 Lawicz491
ka; 1846 Lawitschek, Lawyček; 1872 Lawitschek, Lavičky. 3 P. Velké Mezi říčí. Ces. 4 Lavičke, do Laviček, k Lavičkám, v Lavičkách, za Lavičkama, Lavičák, lavičské. 5 MJ: plurál deminutiva k stč. substantivu lavice, které je vlastně již zdrobnělinou k lava, „lavice, Bank“ . Stč. lavička zn. též „lávka, úzký prkenný přechod přes vodu“ . V tomto významu užito i v našem MJ. Doklad 1376 in Lawicz je nezdrobnělý, od 1377 jen pří pona -ky. V některých zápisech se oje diněle vyskytuje i h: 1377 Lahwiczky — kontaminace s lahvice (k láhev). MJ též v singuláru: 1720 a 1751 Lawiczka. Ně mecky 1846 Lawitschek je spojení z La viček vynecháním předložky z, z čehož 1846 nesprávně česky Lawyček. CV 211; Gebauer Slov. stč. II 210; Prof II 485 (jiné — v oněch obcích nejsou potoky). Všeslovanský toponym. základ, Smilauer PST I 237. V. Lávka. Srov. Mostiště (pl.!). 6 Část obce: Podolík. Lávka 1 Zanikla mezi Popovským dvorem, Strukovem a Želechovicemi, kde byl Lavecký rybník. 2 1368 villam Lawkam, ZDO I, 1056; 1398 villam Lawka, ZDO VI, 820; 1412 super villis Lawczie ... , ZDO VIII, 134; 1416 super tota villa Lawka, ZDO VIII, 544; 1417 in tota villa Lawka, ZDO IX, 46; 1464 villam Lawku, ZDO XI, 92; 1497 na ves Lawku, ZDO XVI, 25; 1516 ves Lawku, PO X, 183; 1520 rybník Laweczky, PO XI, 104; 1520 ze vsi Lawky, PO XI, 107; 1522 na vsi Lawcze, PO XII, 90; 1536 z pustý vsi Lawky, PO XVII, 119. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., na jejím místě byl založen Lavecký rybník. 5 MJ: deminutivum k stč. apelativu lava s významem „úzký dřevěný pře chod přes vodu“ ; viz výše. Láz 1 Ves 5 km jjz od Moravských Budějovic. 2 1498 ves Láz, ZDB XVII, 87, ed. 1535 lidem mým z Lazu, PB XV, 258; 1671 Laz; 1718 Laass; 1720 Lass; 1751 Laass; 1846 Laas; 1872 Laas, Lazec; 1885 Laas, Láz. 3 P. Nové Syro-
492
vice. Ves vznikla v místech dvora zva ného Lazce. Ces. 4 Ten Láz, z Lázo, k Lázo, v Lázo, za Lázem. Archaicky ten Lazec, v Lazco, Lázák, lázecké. 5 M J: ze stč. apelat. láz, laz „pozemek, pole, louka získané vypá lením lesa; Rodung“ . Byly to pozemky mezi lesy nebo na jejich okrajích a zpravidla na rovinatém místě výše po loženém „Gereut, lichte Stelle im Wal de“ , srov. východomor. a sloven, laz „pole pod lesem“ . Vesnice v údolích získávaly půdu tak, že lesní porosty musely ustoupit do vrchu tak daleko, pokud úhel svahu dovoloval obdělávání. Proto se MJ na laz- nevyskytují ve vy sokých horách, ale v níže položených místech, vždy však v lesnatém údolí. Machek Et. slov. 260; Bartoš Dial. slov. mor. 178; Kott VI 821 (z Dalimila „no vina, pole posud neorané“); Schwarz 84; CV 215; Prof II 486; DS 13, 124; vše slovanský základ v místních jménech, Smilauer Příručka 238. Na Moravě časté PJ; základ laz- je nápadně hojný v slezské toponomii, srov. Rospond RKJ-Wroclaw II 50. O Lazec, Lazce, Lazy viz níže. 6 Trati: Lazce, Košovice. 1 . Lazce 1 Dříve obec, nyní osada města Olomouce, 1 km severně od Olo mouce. 2 1298 insulam dietám Lasecz ante Olomucz, CDM IV, 90; 1398 de Lazecz, KP I, 87; 1516 na Lasczych, PO X, 127; 1541 ad Laska, Prásek, Organ, práv, 235; 1561 ad Laske, Prásek, Organ, práv, 236; 1575 ze vsi Lasczu, PO XXIX, 41; 1599 na Lazcích, Prásek, Organ, práv, 236; 1604 práva lazeckého, Prá sek, Organ, práv, 236; 1676 Laska; 1718 Lasska; 1751 Laske; 1846 Laske, Lásky; 1872 Laska; 1893 Laska, Lazce. 3 P. Celechovice. R. 1783 tu byl parcel, panský dvůr. Ces. 5 R. 1298—1398 MJ jen v sg.: Lazec, pak v pl. MJ znělo i Lazky „malé lazy“ , z čehož něm. 1561 Laska/Laske. 2. Lazce 1 Dříve obec, nyní osada obce Troubelic, 4 km ssz od Uničova. 2 1343 Lazem, CDM VII, 482; 1371 Lazy,
CDM X, 118; 1492 z Lazov, LSA 352; 1545 ve vsi Lazczych, PO XIX, 146; 1548 ve vsi Lazczych, ZDO X X V , 113; 1751 Deutschlosen; 1846 Deutschlosen, Lásce; 1872 Deutsch Loosen, Německé Lásky; 1893 Deutsch Losen, Lazce. 3 P. Úsov. V 16. stol. těžba stříbra na vrchu V ystříbro. Ces.
4 Z Lazců, do Lazců/Lazec, Laščáci/ Lazečti (Troubelice), laské (Pískov, Dědinka), lascké (Sumvald). 5 Název ko lísal: 1343 v sg. Laz, 1371 a 1492 v pl. Lazy, 1545 zdrobněle Lazce. R. 1751 ně mecky Deutschlosen, to z čes. laz s pří vlastkem Deutsch „německá“ proto, že ves byla v té době úplně poněmčena. R. 1846 opět obnoven čes. název Lásce/ Lazy/Laze (-e nikoli -y > -e, nýbrž pře chod jm. na -z k měkkým typům, srov. nář. koze, voze, viz i Lázy 1.). Od 1893 ustáleno dnešní jméno. 3. L a z c e , viz Láz. 4. Lazce Mokré, Nové 1 Dříve osada, nyní místní část obce Mokrých Lazců, 10 km vjv od Opavy; Sl. 2 1835 Neu Mokrolasetz; 1870 Neu Mokrolasetz, No vé Mokrélázce (!), Catal. cleri; 1894 Neu Mokrolasetz, Nové Mokré Lazce. 3 P. Stítina. Osada vznikla 1785 parcelací dvou dvorů. Ces. 5 Přívlastek na roz lišení od (Starých) Mokrých Lazců, s ni miž 1945 opět splynuly. 5. Lazce Mokré, Staré 1 Dříve osada, nyní místní část obce Mokrých Lazců, 10 km vjv od Opavy; Sl. 2 1414 de Lazecz, Kapras I, 6 ; 1431 Lazcze Mokré, Kapras II, 23; 1434 s Mokrimi Lasczi, Kapras II, 32; 1441 podle hranic lazeczskych, Kapras II, 46; 1486 na Mokrých Lazczych, ZDOp III, 7; 1486 Lazcze, ZDOp III, 3; 1514 vsi Mokré Lascze .. ZDOp III, 44; 1559 ves Mokré Lascze, ZDOp VII, 6 ; 1570 ves Mokré Lascze, POp XVIII, 118; 1588 ve vsi Mokrých Lastczych, POp X XI, 224; 1628 Mokrolusen, Činek, 143; 1629 Mokrolasensis, Činek, 153; 1665 statku mokro lazeczskeho, Krnovská kniha roků, 130; 1736 a 1805 Mokrolasetz; 1835 Alt Mokrola-
setz; 1870 AZt Mokrolasetz, Staré Mok rélázce (!), Catal. cleri; 1894 Alt Mokro lasetz, Staré Mokré Lazce. 3 P. Stítina a Melč. Ces. 4 Ty Lazce, do Lazec, ku Lazcam \ -um, v Lazcach |(st. g.) Lazcoch, za Lazcami |-oma, Lazeccy, lazecky. V mís tě typické středoopavské nářečí. 5 MJ nejprve 1414 bez přívlastku, od 1431 však s adj. Mokré — podle vlhké půdy v blízkosti řeky Opavy. Německý název až od 1628 Mokrolusen, 1629—1945 Mokrolasetz. Přívlastek Staré až po za ložení sousední osady Nových Mokrých Lazců; viz výše. 6 Hájky (myslivna), Doškův mlýn, Ohrožima (mlýn). Trati: Dubovica, Lipovica, Vrbovec, Pohořelica, Jamčysko, Jabloňa (vše lesní), Bukovina, Jabloňa. 6. Lazce Suché 1 Ves 7 km vjv od Opavy; dílem enkl., dílem Sl. 2 1377 zum Duřen Lesk, Gr-M II 487; 1589 ze vsi Suchých Lazec, ZDOp ed., 390; 1614 na Suchých Lasczych, PK z 1634, nef.; 1634 na Suchých Lasczych, PK z 1634,1; 1662 statku sucho lazeczkeho, PK z 1634, nef.; 1702 zu Sucherlassicz, Matr. v Opavě; 1720 Sucholasetz; 1736 Sucholazetz; 1846 Sucholasetz, Sucholazec, Sucholasce; 1882 Sucholasetz; 1893 Su cholasetz, Suché Lazce. 3 P. Suché Lazce. Ces. 4 Suché Lazce, do Suchých Lazec, ze Suchých Lazec, Sucholazečak/Lazec cy, lazecky. 5 Ves dostala na rozdíl od Mokrých L., které leží poblíž, antonymní přívlastek Suché „důrr“ (leží výše než Mokré L.). V 14. stol. něm. Diirnlosk, jehož první část překladem z čes. suché, druhá substitucí čes. Laz-. Ф MJ: pl. к apelat. lazce, lazec, deminutivu к láz, o němž viz Láz. СV 215; Prof II 487. 6 Zámčisko. L a z e c , viz Lazce (u Olomouce). Lazinov 1 Ves 6,5 km severně od Kunštátu. 2 1420 in villa Lazonow, KP II, 629; 1438 Lažanovice, KP III, 499; 1493 v Lazeňově, KP VI, 310; 1542 ve vsi Lazinowie, ZDO X XV , 51; 493
1674, 1718 a 1751 Lažinow; 1846 Lassi1494 ves Lazniky, PO VII, 34; 1508 now, Lažinow; 1872 Lasinow, Lažinov; v Laznikach, PO VIII, 125; 1547 k faře 1924 Lazinov. 3 P. Letovice. Ces. lazniczke, ZDO X X V , 95; 1562 z Les 4 Lazoňova/Lazňov, do L-ova, Lazonik, PO XXIII, 262; 1562 z Laznik, PO ňovák/-zňovák, lazoňovské/lazňovské. XXIII, 263; 1587 na Welkych Lesinkach 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Lazn . . . na ves Weliky Lesynky, PO X X X I, 445; 1590 na Welikych Lesynkach, PO apelat. lazn „lázeň, Bad“ ; vokalizací -zn pak Lazen- i Lazon-, přikloněním ke X XX II, 179; 1718 Gross Lažinky; 1751 jm. Lažany (v. t.) pak 1438 Lažanovice. Gross Lastnik; 1846 Gross Lasnik, Od pol. 16. stol. vokaližace Lazin-. Do Hrubý Lažnik; 1872 Gross Lasnik, Velké klad 1493 Lazeňova pokládají CV 91 za Lazníky; 1924 Lazníky. 3 P. Veselíčko. nářeční (s i > e). Prof —; Svoboda StčOJ Byly tu dvě tvrze a několik svobodných 200. 6 Svitavice (dvůr). dvořáků. R. 1829 parcel, dvůr. Ces. Lazníčky 1 Ves 9,5 km zsz od Lip4 Ty Lazniky, z Laznik, na Lazniky, níka. 2 1365 de Paruo Lasnik, ZDO I, za Laznikama, Lazničáci, laznické. 5 Do 817; 1407 in villa Laznyk, ZDO VII, 1562 jen Lazníky, přívlastek Velké 1587, 440; 1446 in villa Laznik minori, ZDO před tím jen 1447 Magna L.; 1718—1872 X, 515; 1480 v Malich Laznikach, ZDO Gross, 1846 Hrubé, nář. „velké“ , 1872 XII, 47; 1550 lidé lazniczssti. . . na LaVelké — na rozlišení od sousední obce zynkach, PO XXI, 85; 1558 v Malých Malé Lazníky, dnes Lazníčky (v. t.). Lazynkach, PO XXIII, 37; 1569 z Ma Ves sama vznikla spojením bývalých lých Laznik, PO XXVII, 85; 1585 z Ma Dolních a Horních Laznik (1437 Supe lých Lasynk (!), PO X X X I, 137; 1589 rioři et Inferiori Laznik). 6 Části vsi: v Malých Laznikach, PO X X X II, 110; Dědina, Tvrz, Závodí. 2. Lazníky Dolní 1 Dříve ves, která 1718 Klein Lažinky; 1720 Klein Lasnik; splynula s Horními Lazníkami v Laz 1751 Klein Lastnik; 1846 Klein Lesnik, níky. 2 1437 in Inferiori Laznik, ZDO Malý Laznik, 1872 Klein Lasnik, Malé X, 199. Lazníky; 1881 Malé Lázničky; 1924 3. Lazníky Horní 1 Dříve ves, která Lazníčky. 3 P. Veselíčko. Ces. 5 MJ: deminutivum k *Lazníky (viz splynula s Dolními Lazníkami v Laz tam). Do r. 1924 vždy dvouslovně: 1480 níky. 2 1437 in Superioři Laznik, ZDO X, 198; 1512 z Wrchnich Laznik, ZDO Male Lazniky, 1558 Male Lazynky, 1872 XVII, 41; 1552 na vsi Homich LazyruMalé Lazníky; něm. od 1718 Klein Lažkach, PO XXI, 292; 1616 z Homich nik; 1751 Lastnik se vsunutým t do souhláskové skupiny sn. Přívlastek Lesyn, PO X X X IX , 44. Malé, Klein — na rozlišení od stejno 5 M J: akuzativ pl. k laznik „kdo jmenné větší obce. Jednoslovně Laz pracuje nebo bydlí na lazu, vzdělavatel níčky až 1924. CV 215; Prof —. 6 Hamlazů, Neulandbearbeiter“ ; odvozeno bálek, Hyk, Pančava, Sušíma; část vsi: příp. -ík z adj. lazný. O laz viz Láz. CV 215; Prof V 561. Pačlavice. 1. Lazníky 1 Ves 9 km západně od 1. Lázy 1 Ves 10 km jz od Val. Mezi Lipníka. 2 1131 Lazniceh, CDB I, 115; říčí. 2 1846 Lase, Laže; 1872 Laase, Laze; 1893 Lase, Láze. 3 P. Loučka. 1355 in Laznik, ZDO I, 375; 1371 in Lesnik, ZDO II, 30; 1371 in villa LasZaloženy krátce před 1763 jako pasenyk, ZDO II, 190; 1399 sub villa Laz kářská osada. Na poč. 19. stol. keramic nyk, ZDO VI, 948; 1447 in Magna Laz ká továrna. Ces. 4 Ty Láze, z Láz, na Lázy, k Lázom, nik, ZDO X , 511; 1452 v Laznikách, LSA 274; 1466 na ves Lazniky, PO IV, v Lázoch, Lázovjané, lázovský. 5 Kon 152; 1481 ves mú Lazniky, PO VII, 34; covka -e v Laze není změna podobná 494
hanáckému y > e, ale zařadění MJ mezi substantiva typu vůz, koza, která mají v nářečí pl. -e : voze, koze . . . Laze. 2. Lazy 1 Dříve samostat. obec, nyní osada města Orlové; 8 km zjz od Kar viné; Sl. 2 1305 Lazy, Prášková poz.; 1450 Lazcze, List. Těšínská, 207; 1671 ex villa Lazy, Matr. ve Fryštátu; 1680 z Lazuow, Matr. ve Fryštátu; 1736, 1808, 1885 a 1894 Lazy. 3 P. Orlová. 1806 povýšeny na městečko. Ces. a pol. 4 Lozy, v Lozach, Lozaci, lozovski. 5 V dokladu 1450 má MJ podobu deminutivní Lazce. 6 Nové Dvory/Nowe Dwory, Chobotovka/Chobotówka, Nová jáma, Křístkova kolonie/Krzystek, Liberdova kolonie/Liberdówka, Matuško va kolonie, Nová kolonie, Rozbrojova kolonie, Kopec, Návsí/Nawsie, Malá strana/Mala strana, Velká strana/Wiel ka strana, Veselá. 3. Lázy 1 Ves 8,5 km jv od Morav ské Třebové. 2 1365 villam Lazan, ZDO IV, 225; 1407 Slazy, ZDO VII, 375; 1465 z Lazuov, LSA 63; 1547 Nowa Wes, ZDO XXIV, 84; 1600 Wes Nowau, ZDO X X X II, 34; 1672 Lohsen, Děkan, matr. moravskotřebovská; 1677 Lohssen; 1718 Lochsen; 1751 Losen; 1846 Lo sen, Lohsen, Wes Nowa; 1872 Lohsen, Laz; 1893 Lohsen, Nová Ves, Lažany; 1924 Lázy. 3 P. Trnávka. Ces. 4 Nová Ves, z Nový Vse, do Nové Vse, Novešti, noveské. Nověji Laze, v Lazich, obývat, a příd. jm. jen No vešti, noveské. 5 Osada patrně v 2. pol. 15. stol. dočasně zanikla. Od 1672 něm. Lohsen •<—čes. Lažany: pod tímto jm. se také ves poprvé 1365 uvádí (výklad v. t.). Po obnovení dostala název Nová Ves. Spojitost s původním názvem udr žovalo buď lidové povědomí, nebo ně jaké PJ připomínající zaniklé Lažany a jsoucí východiskem německého Loh sen, z něhož pak české 1846 Lazý, Lažan. Od 1924 Lázy. Schwarz 329. 6 Novoveský mlýn. 4. Lázy 1 Zanikly u Nejdku na Hranicku (Nekuda 132). 2 1553 dvůr pustý
slově Gnuty, jinak Lazisko, ZDO X XV, 274 ed. 3 Ves se uvádí 1499, kdy tu byl dvůr, a 1553, kdy už pustá. Ostatní do klady, uvedené Nekudou, nepatří k této vsi. 5 MJ: pl. k apelat. láz, o němž viz Láz. Jm. Gnuty nejasné, snad něm. CV 215; Prof II 490. 5. L a z y K r á l o v y , viz Králová. 1. Lažánky 1 Ves 4,5 km v jv od Blanska. 2 1353 in villa Lazan, ZDB III, 33; 1510 na gruntech mých íazanskych, PB V llb, 53; 1664 z Lazianek, Matr. v Jedovnicích; 1675 Lažanky; 1718 Lažinky; 1720 Laschan; 1751 Lažanek; 1846 Lažanek; 1872 Laschanek, Lažán k y; 1893 Lažanek, Lažanky. 3 P. Rájec. Ces. 4 Do Lažánek, k Lažánkám, v Lažánkách, Lažanščák, lažaneckéj-ské. V mís tě horské nářečí hanácké se změnou o > u. 5 MJ zní r. 1718 Lažinky, viz Křižánky — Křižínky. 6 Márovky, Na Harbechách (dvůr, v. t.), Zleb; části osa dy: Hólehla, Na kuvámi, Drážka. 2. Lažánky 1 Ves 8 km jjz od Tiš nova. 2 1384 in villa Lazan, ZDB VI, 869; 1504 Lažanky; 1674 Laschanko; 1718 Lažanko; 1720 Laschanka; 1720 Laschanka; 1751 Lažanko; 1846 Laschan ko, Lažanky (!); 1872 Laschanko, Lažan k y; 1893 Lažanko, Lažanky; 1906 La žanko, Lažánky. 3 P. Kuřim. Farní kos tel (fara 1786 obnovena) sv. Trojice. Ces. 4 Lažánke, do Lažánek, k Lažánkám, v Lažánkách, za Lažánkama, Lažánščí, lažánské. V místě Zachovalé hanácké nářečí horské se změnou o > it. 5 MJ od poč. 16. stol. ve zdrobnělé podobě, jen přípona byla jiná: 1504 -ky, 1674 a dále v něm. znění Lažanko, srov. Medlánky I-ko. # M J: deminutivum k La žany, viz tam. 6 Lažánský mlýn. PJ: Tábor. 1. Lažany 1 Ves 7 km západně od Blanska. 2 1358 villam Lazan, ZDB III, 214; 1371 in villa Laschan prope Lypowkam, ZDB V, 483; 1390 in Lazan, ZDB
VII, 712; 1550 ve vsi Lazanech, ZDO verových. Bavorsku, chybí však na vý X XV, 125; 1655 pagus Lazany, ACO chod od Sály. Srov. k tomu Eichler B 12; 1673 Lažian; 1674 Lažanky; Slavia 31 (1962) 361—390 a Materialien 1718 Lažian i Lažianky; 1720 Laschan; 31; Schwarz Nordostbayem 310—313; 1751 Lažan; 1846 Laschan, Lažan, LaSmilauer PST I 238. Lažínky 1 Dříve samostat. obec, nyní žaný; 1872 Laschan, Lažany. 3 P. Čer osada obce Vesce, 3 km jv. od Mor. ná Hora a starobměnských johanitů. Budějovic. 2 1498 ves Lažánky, ZDB Ces. XVII, 87; 1550 ze vsi Lazynek, PB 4 Lažane, do, z Lažan, k Lažanum, X X , 117; 1563 ves Lazanky, ZDB v Lažanech, za Lažanama, Lažanščí, XXVIII, 67; 1576 ves Lazinky, ZDB lažanské. V místě hanácké nářečí hor ské na ústupu. 6 Část vsi: Křižácká (díl X X X , 60; 1671 Lazynky; 1718 Lažinnáležel za feudalismu johanitům). Les ka; 1720 Laschinka; 1751, 1846 a 1872 Lažinka. 3 P. Mor. Budějovice. Ces. Společná hora (srovnej PJ Společnica u Lažánek), Na tlučejně |tlučíně (< Klu4 Lažinke, do, z Lažinek, k Lažinkám, v Lažinkách, za Lažinkama, Lažiňák, čenině; srov. nářeční klosté, spis. tlus lažinské. 5 MJ: deminitivum k Lažany; tý), Občiny. Kopce: Holé, Kříb. Části viz tam. U přehlásky ’a > í v dlouhých vsi: Na kopci, V trávníkách, Dědina, U kovárně, arch. kuvámě, Potůček, slabikách lze v celé západohanácké ob lasti pozorovat vyrovnání ve prospěch V hóvozcích. 2. Lažany Dolní 1 Ves 5,5 km se podob přehlasovaných, srov. Křižínkov verně od Mor. Budějovic. 2 1520 ze < Křižánkov, apelat. kuřírňa. Utěšený vsí Lazdn . . . , PB XII, 56; 1528 z La Nářečí přech. pásu 91; CV 215. 6 PJ: Haf. zaři, Ruk. arch. města Brna č. 1212; L b o n ě k, viz Zboněk. 1609 Lažiany, ZDB X X X IV , 27; 1671 Lebedov 1 Dříve osada obce ZdislaLaschan; 1718 a 1720 Laschan; 1751 Lažan; 1846 ZJnter Lažan, Dolnj Lažany; vic, nyní obce Divok, 3 km jz od Zdounek. 2 1670 Lebedow; 1718 Lebedau; 1872 Unter Lažan, Dolní Lažany. 3 P. 1720 a 1751 Lebedau; 1846 Lebedau, Le Jaroměřice. Ces. bedow; 1872 Lebedau, Lebedov. 3 P. 4 Dolní Lažane, do, z Dolních Lažan, k Dolním Lažanum, o Dolních Laža Lebedov. Osada založena 1662. Ces. 5 MJ: příp. -ov buď k příjm. Lebeda, nech, za Dolníma Lažanama, Lažaňák | ojed. Dolňák, lažanské. 5 Přívlastek to z apelat. lebeda, v nář. též loboda „rostlina toho jména, Melde, Atriplex“, Dolní teprve po založení vsi Horních Lažan. 6 Lišné, Práče. pak zn. Lebedův majetek. Nebo přímo 3. Lažany Horní 1 Dříve osada Dol z apelativa: jmenný tvar adj. lebedový ních Lažan, nyní osada obce Lesonic, „místo porostlé lebedou“, srov. Bukov, 6,5 km ssz od Mor. Budějovic. 2 1846 Habrov, Lipov, Klokočov. CV 263; Prof Ober Lažan, Hornj Lažany; 1872 Ober II 647 (Lobendava). Viz Lobodice. Lažan, Horní Lažany. 3 P. Jaroměřice. 6 Dvorek (mlýn), Koláček (mlýn na Založeny v 1 . pol. 18. stol. Ces. zván po býv. rybníku), Prachař (mlýn). 5 MJ: akuzativ pl. k lažěné „obyva Ledce 1 Ves 4,5 km zsz od Zidlochovic. 2 1356 de Ledecz, ZDB III, 177; telé, vzdělavatelé lazu nebo pocházející z Lazu“ . O laz v. Láz. CV 215; Prof II 1366 de Ledecz, ZDB IV, 476; 1372 de 490—492 ( 1 6 X ) ; Spal 42 (v českých ze Ledecz, CDM X, 177; 1412 v Ledcích, KP II, 282; 1574 ves Ledcze, ZDB X X X , mích neobyčejně hojné MJ, na Sloven sku jednou, Polsko 2 X ) . Staré slovan 46; 1588 ves Ledcže, ZDB X X X I, 53; 1673 Lótsch; 1718 Lautsch; 1720 Latz; ské MJ Lažany se vyskytuje v poněm čené podobě (Lasan, Losa, Losen) v se1751 Laatz; 1846 Laatz, Letz, Ledce; 496
1872 Laatz, Ledeč; 1881 Ledce; 1924 Ledce. 3 P. Zidlochovice. Ces. 4 Ty Ledce, do, z Ledce, k Ledcám, v Ledcách |-ich, za Ledcama, ledecké, Ledečči; něm. Lotz. 5 MJ: pl. k *ledce < Iqdbce, deminutivum k lado, -a, n. „pustá, nezoraná země; Brachland, Leh de“ . Zn. „menší, malá lada“. Jméno bylo někdy chápáno jako singulárové, odtud nový nominativ 1872 Ledeč, v Ledci, do Ledce -> Ledeč, analogicky podle Hra dec, Týnec. Prof II 495 (10X); CV 2 1 2 , 211 (k led „Eis“ — neprávem); Smilauer Příručka 242 (MJ na Z?d- mají všechny slovanské jazyky kromě ukrajinštiny, tam však apelativum Ijado); Beranek ON Sůdmahrens 81 („Brachland“); Ge bauer Slov. stč. 199; Vasmer REW II 81. Lednice 1 Městys 12 km východně od Mikulova. 2 1222 de lzgruobi, CDB II, 237; 1244 Ysgrube, CDB IV, 56; 1332 das Dorf Eissgrub, CDM VI, 438; 1337 de Eysgrube, CDM VII, 174; 1412 v Lednyczy, KP II, 261; 1414 czu Eysgrueb, Bretholz, Das Urbar, 67; 1529 z Lednicze, PB XIV, 133; 1601 důchodního ledniczkeho, PB XXXIII, 69; 1633 Eysgrub, Lednice; 1655 pro parochia Eisgrubensi, ACO B 12; 1673 Eyssgrub; 1718 Eysgrub; 1720 Eisgrub; 1751 Eyss grub; 1846 a 1872 Eisgrub, Lednice. 3 P. Lednice. V 16. stol. městečko, tvrz, pak zámek; far. kostel sv. Jakuba Větš. Byla tu židovská obec. Něm. a čes. Po 1945 částečně nově osídlena z Husto pečská a z Břeclavska. 4 Ta Lednica, do Lednice, za Lednicú, Ledničák, lednický. 5 MJ je do r. 1412 doloženo jen něm. Ysgrube, Eissgrube „ledný, ledový důl“ . Ces. Led nice by pak bylo tvořeno substantivizací adj. ledná příp. -ic a > -ic e . Není však jisté, zda něm. jm. původní, neboť moh lo vzniknout překladem české předlohy Lednica „řeka, dolina, ves, kde je zima, kde se drží sníh, led“ (jm. by tak patřilo do skupiny jmen vyjadřujících klimatické poměry — ZMK IV 220). Protože L. leží na jižní Moravě v její 32
nej teplejší části, navrhuje L. Hosák vy kládat jm. z *Ladnica k stč. lado, psi. Igdo, o němž viz Ledce (leží nedaleko severněji). Většina badatelů se drží vý znamu „led, Eis“ , tak i já. Snad mělo jm. význam „místo, kde se chytají plo voucí ledy na Dyji“ . CV 2 1 1 (právem odmítají Praskův názor v CMM 1905, 243, že k led by MJ muselo znít Ledovnice; adj. led-ný však jako medný); Prof —; Schwarz 142, 277 (v něm. do kladech 1222 Isgruobi, 1244 Ysgrube není diftongizace i > eí); Beranek 78. 6 Lubeš (myslivna), Minaret, Plantáže/ Plantation (myslivna), Vodáma/Wasserkunst, Hraniční zámeček/Grenzschloss (myslivna), Lovecký zámeček/Jagdschloss (myslivna), Rybnický zámeček/ Teichschloss (myslivna). Ledvice 1 Zanikly u Vémyslic (Mo ravskokrumlovsko), kde je trať Na Ledvici. 3 R. 1529 se ves uvádí jako pustá, V. Haňák, Mor.-krumlovský okres, 343; zachovaly se posud stopy tvrze, Nekuda 154. 5 MJ: příp. -ice k OJ *Ledva, Ledví, to ze stč. apelat. ledvie „ledvina, Nie re“ . Zn. ves Ledvových. Srov. v C. Led vice (Prof II 499). O OJ z názvů části těla v. Svoboda StčOJ 195. Je však i možný výklad apelativní: substantivizující příp. -ice k stč. adj. ledvý, utvo řenému k základu ledv-/ladv- < *lqdvs významem „místo ledvinné, podobné tvarem ledvině“ . Srov. v C. Ládví (Prof II 477; V 542). CV - . Lechotice 1 Ves 6,5 km jižně od Ho lešova. 2 1342 Lechoticzie, CDM VII, 406; 1362 Lechoticz, Reg. VII, 1157; 1368 in villa Lechotycz, ZDO I, 989; 1373 in villa Lechoticz, ZDO II, 336; 1397 villam Lechotycze, ZDO VI, 654; 1446 villam Lechticz, ZDO X, 437; 1481 ves Lechoticze, ZDO XII, 39; 1518 z Le choticz, PO X, 347; 1560 z Lechoticz, PO XXIII, 92; 1589 ves Lechoticze, ZDO X X X , 19; 1675, 1718 Lechotitz; 1751 Lehotitz; 1846 Lechotitz, Lechotice; 1872 Lechotitz, Lechotice. 3 P. Holešov. Ces. 497
4 Ty Lechotice, z, do Lechotic, k Lechoticím, v Lechoticích, za Lechoticama, Lechoták, lechocké. 5 MJ: přípo na: -ice k OJ Lechota, které rozšířeno z OJ Lech příp. -ota. Viz Lechovice. CV 92; Prof —. 6 Podlesí, Slaniska. Části vsi: Dědina, Kopeček, Kopec, Skalka. 1. Lechovice 1 Osada obce Pavlova (Mohelnicko). 2 1490 dvuor a ves Le chovice, ZDO XIII, 14; 1585 statek lechowskej, PO X X X I, 160; 1610 na Lechowiczych . . . grunt muoj lechowsky, PO X XX V II, 163; 1677 a 1720 Lechowitz; 1846 Lechowitz, Lechowice; 1872 Lechowitz, Lechovice. 3 P. Doubravice. Ves zpustla na konci 15. stol., 1786 ob novena parcelací dvora. Ces. 4 Na Lechovice, na Lechovicích, za Lechovicema, Lechovák, lechovské. 6 Markrabka. 2. Lechovice 1 Ves 12,5 km vsv od Znojma. 2 1287 in villa nostra Cechowicz (koruptela), CDM IV, 255; 1317 ecclesiae parochialis in Lechawicz, CDM VI, 122; 1358 de Lechouicz, ZDB III, 296; 1390 in Lechowicz, ZDB VII, 916; 1412 in Lechowicz, ZDB IX, 407; 1464 v Lechvicích, KP IV, 159; 1481 ves Lechowicze, ZDB XV, 26; 1511 po dvoře v Lechwiczich, PB Vllb, 64; 1562 ves Lechwicze, ZDB XXVIII, 46; 1580 z Lechwicz, ZDB X X IX , 149; 1581 mezi vsí Pratcžy a Lechwiczy, PB X X IX , 231; 1585 ves Lechwicze, ZDB X X X , 187; 1596 ze vsi Lechwicze, PB X X X I, 501; 1672, 1718 a 1720 Lechwitz; 1751 Le chowitz; 1846 Lechwitz, Lechwice; 1872 Lechwitz, Lechovice. 3 P. Lechovice. Zámek. Farní (již v 14. stol.) a poutní kostel Navštiv. P. Marie. Něm. Po r. 1945 ves osídlena z Břeclavska a ze Zno jemska. 4 Lechovice, do Lechovic, Lechovják/ Lechovjan, lechovský. 5 MJ českého původu; první ně mecký zápis Cechowicz — koruptela z zu Lech(o)witz. V německém Lech witz vynecháno v nepříznivé slabice o; 498
tato podoba i v českém 1464, 1596 Lechvice. • MJ: přípona -ovice k OJ Lech, to ze stě. apelativa lech, a-, m. „náčelník, Häuptling“, stsl. Iqcht, které odvozeno od I§do = lado; byla to asi zkrácenina z lqd-jan-in-b a znamenala „obyvatele širých rovin, spíše pustých“ . Proto i ukrajinsky a ruský Ijach „Po lák“ . Machek Et. slov. 262; Prof II 500 (Lechov); CV 92; Gebauer Slov. stě. II 220. 6 Horský mlýn/Bergmťihle U zám ku/ Am Schlossberg. L e c h s d o r f , viz Leskovec nad Mo ravicí. Lechwitz, viz Lechovice (Zno jemsko). L e i b e n h o w , viz Chlebovice. L e i p e r t i t z, viz Litobratřice. L e i p n i k, viz Lipník nad Bečvou. L e i t e r s d o r f , viz Litultovice. Lelekovice 1 Ves 11 km severně od Brna. 2 1288 de Lelechwyce, CDM IV, 272; 1358 medietatem castri Lelekowicz, ZDB III, 241; 1361 de Lelecouicz, ZDB IV, 88 ; 1368 de Lelcowicz (!), CDM XV, 118; 1373 villam Lelecowicz, ZDB VI, 122; 1412 municionem Lelekowicz, ZDB IX, 425; 1447 municionem Lelekowicz, ZDB XII, 621; 1447 zboží lelekovského, KP IV, 131; 1480 drží Lelekowicze, PB Vllb, 4; 1490 z Lelekowicz, ZDB XVI, 13; 1504 na tvrz a ves Lelekowicze, ZDB XVII, 63; 1510 ve vsi mé Lelekowiczych . . . v gruntech mých lelekowskych, PB Vllb, 54; 1514 k dvoru na šemu v Lelekowiczych, PB X, 132; 1547 z Lelekowicz, PB XIX, 55; 1551 přes grunty mé lelekowske, PB XIX, 55; 1674 Lelkowitz (!); 1718 Lelekowitz; 1720 Lelekowitz; 1751 Lelelkowitz (!); 1846 Lelekowitz, Lélekowice; 1872 Lele kowitz, Lelekovice. 3 P. Kuřim. V 14. stol. hrad, pak tvrz. Fil. kostel sv. Fi lipa a Jakuba (1373); 1784 parcelován dvůr. Ces. 4 Lelekovice, do, z Lelekovic, k Lelekovicim/-um, v Lelekovicich, za Lelekovicetna, Lelekovšči, lelekovské. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Lelek, které buď ze
stč. apelativa lelek „pták Nachtrabe, Nachtschwalbe“, nebo odvozeno z lela „kmotr, tatínek, Gevater“ (srov. k tomu psi., stsl. lělja „soror matris“ , bulh. lél’a, bělorus. Vél ’a „tatínek“, pol. lala „malý člověk“ -> lašské laika „panen ka“); tak Svoboda StčOJ 95; Prof V 562. My spíše pomýšlíme na verbální význam lelkovat „gaffen“ (srov. stč. lelek „kdo lelkuje, Maulaffe“), event leleti sě „vlnití, kolébati se, wogen“, kterýžto význam je vlastně východis kem pro jm. ptáka lelka. Zn. ves lidí Lelkových. Očekávali bychom podobu Lelkovice, jak doloženo též 1368, ni koli Lelekovice, srov. Bojkovice, Jankovice, Nížkovice. Pravidelnost realizace jerových střídnic byla ve stč. záhy na rušována morfologickými analogiemi, tendencí po snazší výslovnosti, žádoucí významové zřetelnosti apod.; objevuje se e nejerového původu (vkladné, po hyblivé). Podnětem k ustálení podoby Lelekovice mohla být patrně živě poci ťovaná souvislost s apelat. lelek. CV 91; Gebauer Slov. stč. II 225 a HM I 154 až 186; Komárek HM 41; Machek Etym. slov. 263; Vasmer REW II 28-29; Zu batý LF 27, 68 ; DS 4, 67. 6 Na dolním mlýnku, Ve strážné. L e m ú z y (Nekuda 41) nezanikly na Moravě. Jsou to Lemúzy na Ceskobrodsku. Lenovice 1 Zanikly v místech nynější Nové Vsi (Pohořelicko). 2 1349 villam Launwicz, ZDB I, 68 ; 1361 cum villa dieta Lanwicz, ZDB IV, 37; 1385 villam Langwicz, ZDB VII, 235; 1538 na ryb ník Klenovský ( ! ) . . . na grunty lenovské, ZDV XXVT, 10, ed.; 1544 na pusté vsi Lenovicích, ZDB XXVI, 45, ed. 3 Zpustly v 2 . pol. 15. stol. V místech vsi byly pak velké rybníky, z nichž jeden se jmenoval Lenovický. 5 M J: vzhledem k lat.-něm. dokladům 1349 Launowicz, 1361 Lanwicz můžeme se domnívat, že tu bylo předlohou slo vanské *Lúnovice (příp. -ovice k OJ Lun, Lún n. Lúňa; Svoboda StčOJ 196),
v němž au za stč. ú (srov. Bludov — Blauda), -wicz za čes. -ovice. Z Lanwicz pak český novotvar Lenovice. Adj. kle novský v dokladu 1538 vzniklo mylným spojením předložky k s MJ Lenovice: Klenovice, jakoby z apelat. klen, kle nový. ČV —; Prof II 675 (Louňovice). L e n z d o r f , viz Mlýnice. L e n z h o f , viz Dvůr Mlýnický. L e p i n k e, viz Lipinka. L e r c h e n f e l d , viz Skřivánkov. Les Nový 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Rudoltice (Osoblažsko); enkl. 2 1582 ves Neywald, DM XV, 551; 1676 Newwaldt; 1718 Neiiwaldt; 1720 Neuwald; 1751 Neuwalde; 1846 Neuwáld; 1921 Nový Les, Neuwald. 3 P. Rudoltice. 5 MJ: překlad z němčiny, kde Neu wald „nový les“. CV —. Turek CS1M 13, 15. L e s i c e uváděné k r. 1265 (CDM III, 369) a 1290 (CDM IV, 291) neza nikly; jsou to Lověšice (na Přerovsku), v. t. L e s i n k y , viz Lazníky a Lazničky. 1. Leskovec 1 Ves 6 km jižně od Vse tína. 2 1481 drží . . . Leskovec, KP VI, 172; 1578 Lijskowecz, ZDO X X IX , 57; 1670 Leskowecz; 1718 Leskowetz; 1751 Lesnawes (!); 1846 Leskowetz, Leskovec; 1872 Leskowietz, Leskovec. 3 P. Vsetín. Čes. 4 Léskovec, z Léskovca, k, o Léskovcu, na Léskovec, na Léskovcu \Léskov, na Léskov’e, za Léskov’em, Léskov’ané, léskovský. 5 R. 1578 Lijskowecz: pro vedeno úžení é > í. 6 Na lukách, Na Ploštinách, Na Poluškách, U Cuhavců, U Janů, U Kupčáků, U Lúckých, U Ma chálků, U Martinců, U Mlynářů, U Pi lařů, V jámě. PJ: Hradišťko. 2. L e s k o v e c , viz Léštnice a Lísko vec. 3. Leskovec nad Moravicí 1 Ves 7 km jjz od H. Benešova; Sl. 2 1224 cum dimidia villa nomine Lechsdorff, CDB II, 265; 1302 villam, que vulgariter dicitur Spatendorf vel Leschowicz, CDM V, 499
129; 1377 Spachowicz, Gr-M II, 485; Leskowec; 1870 Böhmisch Markersdorf, 1506 Spachendorff, FL XII, 9; 1524 ves Český Leskovec, Catal. cleri; 1894 Böh Spachuow, Urbář komory krnovské; misch Markersdorf, Moravský Leskovec. 1736, 1805, 1836 Spachendorf; 1870 Spa3 P. Hradec. Ves byla 1633 pustá, brzy chendorf, Leskovice, Spachov, Catal. opět osazena. Ces. cleri; 1881 Leskovpc, Spachov; 1894 Spa 5 Německý název až od 1672, a to chendorf; 1924 Leskovec, Spachendorf. zcela jiným pojmenováním nevycháze 3 P. krnovské komory. Far. kostel sv. jícím z české předlohy, 1720 zkráceně Vavřince (fara obnovena 1768). Něm. Marksdorf, 1736—1945 opět Markersdorf; 5 MJ je ve 13. stol. zapisováno jen od 1835 s přívlastkem Böhmisch, poně německy, a to 1224 Lechsdorff, 1302 vadž obyvatelstvo vsi bylo české (proto Spatendorf vel Leschowicz. Není jisto, i v čes. znění přívlastek moravský). jak číst první doklad. Jeho východiskem Něm. MJ zn. ves Markerova, složeno může být *Lechovice (v. t., čteme-li ch z domácké podoby OJ Markvart + „ch“), *Lešovice (čteme-li 1302 sch „š“); dorf „ves“ . Viz Markvartice. Prof III 29. nejspíše však třeba 1224 chs číst „ks“ : 5. Leskovec Německý 1 Dříve osada, Leksdorf ■<—čes. *Léštnice, jehož Léštnyní místní část obce Leskovce (Vítsubstituováno do němčiny tak, že š t-> kovsko); Sl. 2 1835 Deutsch Markers šk, sk, které přesmyknuto na ks *Léštdorf; 1870 Deutsch Markersdorf, Ně nice —>■ *Lešksdorf —> Leksdorf; srov. mecký Leskovec, Catal. cleri; 1894 Líštnice, něm. Lexnitz. V našem jméně Deutsch Markersdorf, Německý Lesko -nice nahrazeno analog, něm. -dorf vec. 3 P. Hradec. Ves založena 1782. „ves“ . Významovým pokračováním pův. Něm. a čes. Léštnice je pak čes. 1870 Leskvice (pou 5 O německém MJ viz Leskovec Mo hé počeštění něm. předlohy Lešksdorf ravský. Přívlastek Německý proto, že českým -ovice), a zejm. 1881 Leskovec. — ves při založení osídlena Němci. • MJ: Něm. Spatendorf bylo dáno vsi až ně substant. příp. -ec к adj. léskový, zn. meckými kolonisty druhotně: složeno ze léskový, lískový les, porost, háj, pak ves střhn. Spache „dürres Reisholz, suché tam založená. К psi. lěs(b)ka, stč. léska, chrastí, drobné palivové dříví“ a z -dorf po úžení nč. líska. Ve výchmor. náře „ves“, zn. totéž, co čes. Chrást, Chrasti, čích však dosud léska, PJ Léščina, LésChrastava. Toto něm. jméno přejímáno kov, Léščnica apod. Srov. i MJ Líšeň, též do češt., např. 1377 Spachowicz, 1524 Lískovec. CV 215; Prof II 505; Smilauer Spachuow, 1870 Spachov. Schwarz 227 PST I 245. Časté PJ. (— původní je Spachendorf, přejmeno Leskovice 1 Zaniklý dvůr u Dolních vaný prý na Lechsdorf), 285 (zde se Hamrů (Zďársko). 2 1636 z Leskovic, W. Latzke domnívá, že zápis 1224 se Svoboda, Zďárský okres 206. 3 Dvůr vztahuje na Kylešovice). 6 Luh/Aue, (na panství žďárském) stával ještě 1712. Dolní mlýn/Niedermůhle. 5 MJ: substantivizující příp. -ice к adj. 4. Leskovec Moravský 1 Dříve osada,lésková „lísková“ , tj. ves, stráň apod. nyní místní část obce Leskovce, 10 km Lesnice 1 Ves 5 km východně od Závýchodně od Vítkova; Sl. 2 1416 super břeha. 2 1349 in Leznycz, ZDO I, 126; Leskowecz, Kapras I, 8 ; 1545 ves Les1437 Leznicze, ZDO X, 169; 1463 v Lezkowecz, ZDOp VI, 2; 1552 na tvrz a ves niczy, PO IV, 21; 1481 v Lezniczy, PO Leskowecz, POp XII, 55; 1561 zboží lesV, 136; 1489 na lesnickém, LSA 81; kowskeho, POp XV, K 9; 1672 Marckers1481 do rybníka lesnického, LSA 81; dorf, Děkan, matrika bílovecká; 1720 1510 ves Leznicze, ZDO XVII, 19; 1633 Marksdorf; 1736 a 1805 Markersdorf; Lesnice; 1672 Leznitz, Děkan, matrika 1835 Böhmisch Markersdorf, Morawsky mohelnická; 1677 Lessnitz; 1718 Less500
nitz; 1718 Lessnitz; 1751 Lessinitz (!); 1846 a 1872 Lesnitz, Lesnice. 3 P. Zá břeh. Čes. 5 M J: substantivizující příp. -ice k ad jektivu lezná, tj. cesta; *leznice zn. cesta lezná jako je staroč. voznice „cesta vozná“, příčnice „cesta příčná“ . Byl by to název osady ležící u cesty z údolí Mo ravy k hradu Brníčku. Apelativum leznice z moravských nářečí není dolo ženo. Vzhledem k převládajícím starším do kladům se -zn- (Leznice) je čtení -sn(Lesnice „lesní ves, osada v lese“), jak činí CV 214, asi sekundární: význam „lezná cesta“ se patrně zdál pro název vsi nepochopitelný a nejasný. Přikloně ní k les „W ald“ podpořila i něm. grafika Lessnitz, v níž již ss = čes. s! Srov. v č . jm. Leznice pod prudkou cestou z údolí Vltavy nahoru na Tmavou u Skrochovic. 6 Kopanice, Na rybníce. L e s n í k y , viz Lazníky, Lazníčky. 1. Lesonice 1 Ves 7,5 km ssz od Mor. Budějovic. 2 1235 de Lesoniz, CDB III, 103; 1278 de Lessonitz, CDM IV, 151; 1279 de Lesonicz, CDM VII, Suppl. 142; 1348 von Lessonitz, Reg V, 274; 1360 de Lessonicz, ZDB III, 533; 1364 in Lessonicz municionem, ZDB IV, 122; 1387 villam Lessonicz. ZDB VII, 545; 1520 tvrz Lesonicze, ZDB X X , 5; 1520 z Lesonicz, PB XII, 97; 1541 ves Leso nicze, ZDB XXVI, 70; 1547 vsi Lesonicz, PB XIX, 135; 1597 na Homijch Lesoniczjch, PB X X X I, 565; 1608 uvázal se v ves Hom ij Lesonicze, PB XXXIII, 426; 1672 a 1718 Lessonitz; 1720 Lesonitz; 1751 Ober Lesonitz; 1846 a 1872 Lessonitz, Lesonice. 3 P. Lesonice. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Čes. 4 Lesonce/Lesoňce, do Lesoňc, v Lesoňcich, za Lesoňcema, lesoňské/lesoncké, Lesončti. 6 Hvízdálky, Melkusúv mlýn. 2. Lesonice 1 Ves 5 km jižně od Mor. Krumlova. 2 1314 de Lessonycz, CDM VI, 76; 1369 und Lissenicz, ZDB V, 249; 1447 villas Lissonicz .. ., ZDB
XII, 775; 1643 Lessonitz, Moravsko krumlovský urbář; 1672 Lysnitz; 1718 Lissnitz; 1720 Lysnitz; 1751 Lysentz; 1846 Lisnitz, Lesonice; 1872 Lissnitz, Lisenice (!); 1885 Lissnitz, Lísenice, též Lesonice; 1893 Lissnitz, Lesonice. 3 P. Mor. Krumlov. Něm. 4 Totéž jako u Lesonic 1. Nářeční do klady s redukcí zapsány v Kadově, V émyslicích a Petrovicích, ne však v Lesonicích. 5 MJ německy 1369 Lissenitz, od 1672 Lysnitz s e/г a s vnitřní redukcí, odtud české 1846 Lysenice, 1872 Lisenice. Ф M J: příp. -ice к OJ Lesoň, utvo řenému hypokor. sufixem -on к Les <— les „Wald“ ; zn. ves lidí Lesoňových. CV 92; Svoboda StčOJ 161; Houdek ČVSMO 13, 46-47; Rospond RKJ-Wrocíaw III 72. Na jihozáp. Moravě několik MJ na -oň- (Letonice, Pivonice, Slavonice). Viz Lesoňovice, srov. pol. Lasocice к OJ Lasota, čes. Lesota. 3. L e s o n i c e D o l n í , vizLesúňky« 4. L e s o n i c e H o r n í , viz Lesoni ce (u Mor. Budějovic). Lesoňovice 1 Ves 3,5 km východně od Bystřice n. P. 2 1348 in Lessonowicz, ZDB I, 2; 1377 Lesonowicze, CDM XI, 87; 1500 z Lesoniowicz, Mor. archivy soukromé, 71; 1675 Lesoniowitz; 1718 Lessoniowitz; 1751 Lesenowitz; 1846 Lessenowitz; 1872 Leseniowitz, Leseňovice; 1881 Lesoňovice; 1885 Lesonowitz, Lesoňovice; 1906 Lesenowitz, Leseňovice; 1924 Lesoňovice. 3 P. Pernštejn. Čes. 5 MJ: přípona: -ovice к OJ Lesoň, o něm viz Lesonice. Zn. ves lidí Leso ňových. ČV 92; Prof —. Lesůňky 1 Ves 7 km ssv od Mor. Budějovic. 2 1387 villam Lessonicz, ZDB VII, 545; 1672 Lesunky; 1718, 1720 a 1751 Lessunky; 1846 Lesunka, Lesun ky; 1872 Lesunka, Lesůňka; 1924 Le sůňky. 3 P. Lesonice. Čes. 4 Lesuňke, z Lesuněk, к Lesuňkám, v Lesuňkách, Lesuňák, lesuňcké (Dol. Lažany). 5 MJ: zdrobnělina к Lesonice (viz tam). Založeny byly nejspíše ze 50L
sousedních Lesonic; 1387 se ještě jme V 15. stol. tvrz, pak zámek. Farní kostel nují Lesonicze. V 16. stol. sluly patrně sv. Michala; fara obnovena 1730. Ces. Dolní Lesonice, jak lze soudit podle 4 Ta Léšna, do Léšnej/na Léšnu, jména sousedních Horních Lesonic. z Léšnej, Lešňáci (Choryně)/Léšňani L e s y , viz Herčivald. (Lhota n. Bečvou) |-é (Příluky), lešen Lešany 1 Ves 3,5 km severně od ský. 5 MJ znělo 1355—1368 Léščná, od Plumlova. 2 1200, falzum z poč. 14. stol., 1415 Léštná. 9 MJ: adj. к stč. léska, Lesan, CDB I, 351; 1272 de Lessan, léščie „líska, lískoví“ ; zn. ves v lísko CDM IV, 69; 1279 de Lessan, CDM IV, vém porostu; o šč ->■ š viz Líšeň. Sřov. 170; 1282 de Lessan, CDM IV, 206; Líšno v C. (<—Leščno, Leščen, Prof II 1355 in Lessan, ZDO I, 416; 1360 in 634), Líšeň. CV 214; Gebauer Slov. stč. Lessan, ZDO I, 706; 1399 de Lessan, II 264. 6 Ulice Sťudlov (v. t.). CDM XII, 524; 1408 de Lessan, ZDO 3. L e š n á N ě m e c k á , viz Lištná VII, 709; 1463 Lessany, PO IV, 2; 1495 Dolní. ze vsi Lessan, PO VI, 153; 1505 ze vsi 4. L e š n á P o l s k á , viz Lištná svej Lessan, PO VIII, 12; 1571 z Lessan, Horní. PO XXVII, 401; 1602 ve vsi Lessanech, Leština 1 Ves 4 km vjv od Zábřehu. ZDO X XX II, 70; 1657 de Lessan, Matr. 2 1397 Lesczyna, ZDO VI, 725; 1447 ve Vyškově; 1672 Leschan, Děkan. matr. Lessczina, ZDO X, 593; 1480 od Lesstiprostějovská; 1677 Lessany; 1718 Les ny, PO V, 87; 1480 leštinský most, LSA sany; 1720 a 1751 Leschan; 1846 Le 245; 1510 ves Lesstzina, PO XVII 19; schan, Lessany; 1872 Leschan, Lešany. 1677 a 1718 Lesche; 1720 Lesche, Lessti3 P. Lešany a Plumlov. Ces. na; 1751 Lesche; 1846 Lesche, Lesstina; 4 Lešane, do Lešan, k Lešanom, v Le1872 Leschen, Leština. 3 P. Zábřeh. šanech, za Lešanama, Lešaňák, lešanCes. ské, 5 MJ: akuzativ pl. k lešěné „oby 5 MJ: ze stč. apelativa leščina „místo vatelé lesa nebo usazení mezi lesy“ . s lískovými keři, lískový porost, HaselProf II 507; CV 212, 214 (k lécha); gebiisch“. Změna šč > šť poprvé dolože Spal 66 ; Machek Et. slov. 264 (lěsa> na 1480. Německy až od 1677 Lesche „porost listnatý“); Holub-Kopečný Et. zkrácením českého jména. Viz výše. CV 214; Prof II 508-509 (11 krát). slov. 202 („les blízký, užitkový“); Smilauer Příručka 245 (všeslovanský zá L e š t n á, viz Lešná a Líšeň. 1. Léštnice 1 Dříve osada, nyní část klad MJ). 6 Části vsi: Dědina, Mišnice, města Slavonic. 2 1437 Lexicze, ZDB V rebničko, Ve žmolce. 2. Lešná 1 Zámek u Štípy (Gottwal- XII, 194; 1678, 1718, 1720, 1751 a 1846 dovsko). 2 1893 Lešná, Loschna. 3 Za Lexnitz; 1872 Lexnitz, Leštnice; 1924 ložen na konci 19. stol. Léštnice. 3 P. města Slavonic; přip. 4 Na Lešnú, z Léšnej, léšenský. se 1399. Něm. 1. Lešná 1 Ves 6 km ssz od Val. Me 5 MJ: substanti vizu jící příp. -ice ziříčí. 2 1355 in Lesczna, ZDO I, 400; к stč. adjektivu leščný, zn. místo, kde 1368 in Lesczna, CDM X, 57; 1415 in rostou lísky, lískový háj nebo potok villa Lesthna, ZDO VIII, 366; 1516 tekoucí lískovím. Jméno doloženo jen z Lesstne, PO X, 309; 1526 na Lesstne, v něm. adaptaci Lexnitz, 1437 Lexicze, ZDO XIII, 50; 1544 na grunty . . . lesso níž viz Leskovec nad Moravicí. Bera czenske, PO X IX , 106; 1633 Leschno; nek 81; CV 215; Prof II 634 (dnes Líš1676 Leschna; 1718 Loschna; 1720 Leschnice). Viz Líšnice, Leskovec. na; 1751 Loeschna; 1846 Loschna, Less2. L e š t n i c e , viz Líšnice. na, vlastně Lesná; 1872 Leschna, LeštLetkovice 1 Dříve samostat. obec, ná; 1893 Loschna, Lešná. 3 P. Lešná. nyní osada města Ivančic, 1,5 km zjz od 502
Ivančic. 2 1104, falzum z 12. stol., Leckouici, Kosmas, 259; 1228 Leccowiz, CDB II, 320; 1230 Lethcowiz, CDB II, 339; 1547 na ves Letkowice, PB XIX, 92; 1550 z Ledkowicz, PB X X , 126; 1674, 1718 a 1720 Letkowitz; 1751 Ledkowitz; 1846 Ledkowitz, Lekow yce; 1873 Letkowitz, Ledkovice; 1924 Letkovice. 3 P. Oslavany. Ces. 4 Do Letkovic, v Letkovicách/-ích, za Letkovicema, Letkovští, letkovské. Též Leddkovice, ledakovské. 5 MJ: pří pona -ovice k OJ Letek, to ze slovesa letěti „fliegen“ , též „toulati se“ ; zn. ves lidí Letkových. Od 1550 porůznu Led kovice, což CV 92 vykládají mylnou analogií s led „Eis“ . Postup byl prav děpodobně takový: na západní Moravě se posud znělé souhlásky vyslovuji v absolutním konci slova a místy i na švu uvnitř zněle (led) nebo s průvod ním pazvukem (leda). Týž pazvuk sly šíme v Letakovice. Počáteční Leta- se snadno počalo spojovat s led (v nářečí leda): Leddkovice; k tomu viz Utěšený Nářečí přechodného pásu 216—217. Svo boda StčOJ 204; Prof II 510 (Letkov). 6 PJ Na staré řece, Na hóvarách. Letonice 1 Ves 4,5 km sz od Bučo vic. 2 1235 Neteludich (nejisté, zda se týká L.), CDB III, 119; 1378 mediam villam Letonycz, CDB VI, 558; 1547 ze vsi Letonicz, PB XIX, 133; 1575 o ves Letonicze, PB XXVII, 88 ; 1584 ves Letonicze, ZDB X X X , 188; 1595 o sta tek letonsky . . . tvrz a ves Lietonicze . . . ze vsi Lietonicz, ZDB X X X II, 170; 1673 Letonicz; 1718 a 1720 Lettonitz; 1751 Lettowitz (!); 1846 Lettonitz; 1872 Letonitz, Letonice. 3 P. Slavkov. V 16. stol. tvrz, kostel sv. Mikuláše (fara 1849 obnovena). Ces. 4 Do Letonic, k Letonicám/-ím, v Letonicách, za Letonicama/-ema, Letoňák, letoňské/letonské. 5 MJ: přípona -ice k OJ Letoň, to ze slovesa letět „flie gen“ (tak ČV 92), nebo k subst. léto „Sommer“ a znamená pak „dítě naro zené v létě“ , srov. Letoš (Svoboda StčOJ
46). MJ znam. ves lidí Letoňových. Blíz ko je Letošov. Prof —. Letošov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Nesovic, 5 km východně od Bučovic. 2 1392 Letossow, ZDO VI, 482; 1406 Letossow, ZDO VII, 220; 1418 super villa Lethossow, ZDO IX, 155; 1497 Lethossow, PO VI, 208; 1537 za vsí Letossowem . . . mlynáři letossowskemu, PO XVII, 202; 1673 Letoschau; 1718 Lettoschau; 1720 a 1751 Letoschau; 1846 Lettoschau, Letossow; 1872 Leto schau, Letošov. 3 P. Bučovice. Fil. (v 16. stol. farní) kostel sv. Václava. Ces. 4 Do Letošova, za Letošovem, Letošováci, letošovské. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Letoš. Srov. Letonice. CV 92; Prof II 511 (Letošic k OJ Lětoch). 6 Mexiko. Části vsi: Kopaniny, Chalópky, Vápenice, U myslivámi, Vět rák, Vévoz, Na bařině, Pod strážkó, Ve svaté (býval tu prý poustevník). Letovice 1 Město 8,5 km sz od Bos kovic. 2 1203, falzum z 13. stol. de Lethowicz, CDB II, 356; 1250 de Letowicz, CDB IV, 197; 1255 de Lethouicz, CDM III, 216; 1274 de Lethowitz, CDM IV, 97; 1295 Lethowicz, CDM V, 25; 1308 de Letowicz, CDM VI, 16; 1322 de Letowicz, CDM VI, 210; 1347 de Letabicz, Mendl, Knihy počtů, 64; 1348 de Letabicz, Reg, V, 396; 1349 de Le towicz, ZDO I, 61; 1360 castrum Le towicz, ZDO I, 703; 1385 de Letowicz, ZDB VII, 8 ; 1389 de Lethowicz, Lechner I, 14; 1408 in oppido Superioři Letho wicz, ZDO VII, 625; 1437 pannami letowskymi, PO III, 40; 1447 castrum Letowicz, ZDO X, 635; 1464 k faře letovské, KP IV, 440; 1480 de Lethowicz, PO V, 91; 1527 z Letowicz, PO XIII, 214; 1541 městečko Lethowicze, ZDO X XV , 51; 1633 Letowitz; 1655 parochia Lettouiensis, ACO B 2; 1674, 1718, 1720 a 1751 Lettowitz; 1846 Lettowitz, Letow ice; 1872 Lettowitz, Letovice. 3 P. Le tovice. Ve 14. stol. hrad, pak zámek; ve 14. stol. městečko. Farní kostel sv. 503
Prokopa; 1750 zřízen klášter milosrd ných. Od 1936 město. Ces. 4 Ty Letovice, do Letovic, k Letovicim/-um, v Letovicich, za Letovicema, Letovičák, letovské/letovické. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Let, to ze slovesa letěti „fliegen“, ve stčešt. a na Moravě též „toulati se“ . Zn. ves lidí Letových. CV 92; Prof II 511 (Letov, Letový). V 15. stol. panství (a městečko) roz děleno v dva díly, odtud pojmenování Dolní a Horní Letovice. 6 Nový Třebětín. Části města: Nové město, jinak Pleso, Růžová ulice, Na požáře, Na ryb nících, V zahradách, Jindřichov (podle Jindřicha hr. Blůmegena). PJ Šafránice. Levenov 1 Původně osada, nyní místní část města Zábřehu. 2 1846 Loewenau, Lewenow; 1872 Lówenau, Lvínov; 1885 Lówenau, Levenov, též Ločnov; 1893 Lówenau, Levenov. 3 P. Zá břeh. Založen 1791. 5 Osada nazvána po řediteli lichten štejnské dvorské kanceláře Josefovi z Levenaux. České -ov i něm. -au je analogické (přídomek Levenaux se vyslovoval po francouzském způsobu s koncovým -ó : Levenó, což v němec kém prostředí snadno připomínalo nářeč. výslovnost domněle spisovného *Lówenau „lví paseka“, odtud i 1872 čes. Lvínov. CV —; Prof —. Levnov, též Šimberk 1 hrad u Kozlan (Náměšťsko) (ústní zpráva Dr. Voldána). 2 1358 de Lewnow, ZDB III, 439; 1378 de Lewnow, ZDB VI, 548; 1437 hradu Levnova, KP III, 192. 5 MJ: nejspíše jmenný tvar adj. lev ný „lvový, lví“ , zn. přací jméno pro hrad silný, pevný, nedobytný. Nebo k OJ Levně apelat. levně „prý ryba ně jaká“ (Gebauer Slov. stč. II 241), srov. OJ Kapr, Ryba, Sumec. O jm. Simberk viz Spilberk. CV —; Prof —; VM-Tišnov 363 (lokalizuje se k Osikám). L e x e n, viz Líšnice. L e x n i t z, viz Léštnice. Lhánice 1 Ves 12 km jjv od Náměště n. O. 2 1349 in Elhanicz, ZDB I, 138; 504
1368 Lhanyczie, ZDB V, 157; 1379 villas Lhaniczice (!) . . . , ZDB VIII, 6 ; 1412 Lhanycze, ZDB IX, 370; 1460 v Lhanyczich, PB IV, 51; 1508 puol vsi Selhancze (!), ZDB XVIII, 8 ; 1510 na puol Lhanicz, ZDB XVIII, 17; 1672, 1718, 1720 a 1751 Lhanitz; 1846 Lhanitz, Lhanice; 1893 Lhanitz, Lhánice. 3 P. Ná měšť n. O. Ces. 4 Ty Lhánice, ze Lhánic, Tc Lhánicim, v Lhánicich, za Lhánicema, lhánické, Lháničák (Senorady). 5 MJ: přípona -ice k OJ Lhán, to partie, perf. pass. k lháti „lúgen“ . Zapsáno též 1398 Haynycze (pro zjemnění významu základ ního slova?), 1508 Selhancze (aglutinace předložky). V něm. zápisech 1349 in Elhanicz je počáteční slabika stejná jako v Elgoth k čes. Lhota, viz Lhota (str. 519). CV 96; Prof II 515 (Lháň), V, 576; Svoboda StčOJ 204. 6 Kozínek. Část vsi zv. Kolonie vznikla po 1875. 1. Lhota 1 Osada obce Lísek, 8 km sz od Bystřice n. P. 2 1384 Lhota, AC XIV, 515; 1587 ve Lhotie, ACO B 12; 1609 ves Lhotu, ZDB X X X IV , 57; 1674 Lhota; 1718 Lhotta; 1751, 1846 a 1872 Lhota. 3 P. Bystřice n. P. V 15. stol. nál. k hradu Pernštejnu. Již v 16. stol. farní kostel sv. Mikuláše (fara 1785 ob novena). Ces. 6 Skalský dvůr, Skalský mlýn, Lu kášova hájovna, Na skalách (hájovna), Horní pila (mlýny). 2. Lhota 1 Ves 7 km jjz od Gottwal dova. 2 1350 (emit) Lhotu, ZDO I, 159; 1356 Lhotám (4. p.), CDM IX, 18; 1406 villam Teczowska Lhota, ZDO VII, 74; 1492 ves Lhotu, ZDO XIV, 15; 1670 Hrubá Lhota; 1672 Lhota Maior, Dě kan. matrika holešovská; 1718 Hrubá Lhotta; 1720 Gross Lhota; 1751 Gross Lhota; 1846 Gross Lhota, Hrubá Lhota, vlastně Otmarova (omyl!) Lhota; 1872 Gross Lhota, Velká Lhota. 3 P. Malenovice; 1783 parcelován dvůr. Ces. 4 Na Lhotu, na Lhotě, Lhocané (Sa laš, Komárov)/-i, (Hostišová, Louky, Šarovy, Malenovice), lhocký. 5 1406 s pří
vlastkem Tečovská (podle blízké vsi), od 1670 Hrubá = nář. „Velká“, tak 1872, něm. Gross; 1846 Otmarova Lhota, v. t. 3. Lhota 1 Ves 4,5 km jjv od Lip níku. 2 1275 de Kozarini Hloti, CDM IV, 118; 1349 villam dietám Kozarzyna Lhota, ZDO I, 70; 1373 in villa Kozorzinalhota, ZDO II, 430; 1480 Lhotu (4. p.), ZDO XII, 25; 1672 Lhota; 1718 Lhotka; 1751, 1846 a 1872 Lhota. 3 P. Lipník. Ces.
4 Na Lhotu, Lhoťáci, lhocké/za Lho to, Lhotani (Týn). 5 V 13. a 14. stol. Kozařina Lhota podle majitele Kozaře. 6 Vidláč. 4. Lhota 1 Ves 11 km vjv od Opavy; Sl. 2 1805 Ellgoth, Lhota; 1835 Ellgoth, Hlota([), Catal. cleri; 1894 Ellgoth, Lhota. 3 P. Smolkov. Ves stávala již v 15. stol. Ces.
4 Ve Lhoč’e, za Lhotům, Lhoč’ak, lhocky. 6 Části vsi: Chabovo, Ohrožima. 5. Lhota 1 Původně dílem samostat. obec, dílem osada města Šternberku, pak osada Šternberku a nyní místní část téhož města; 2 km jz od Štern berku. 2 1296 Elhota, CDM V, 54; 1397 Lhota, ZDO VI, 642; 1409 Lhotka, CDM XIV, 113; 1678 Allhutten; 1691 Alhiitten, Děkan, matrika olomoucká; 1718 Allhutten; 1751 Alhuetten; 1846 Allhuetten, Lhota; 1872 Alhútten. 3 P. Šternberk. Ces. a něm. 6 Aleš/Aleschgrund (hostinec), Bouda/Baude. 6. Lhota 1 Ves 5 km sz od Vyškova. 2 1353 in Lhota, ZDO I, 269; 1675 a 1718 Lhotta; 1751, 1846 a 1872 Lhota; 1885 Lhotta, Lhota. 3 P. Vyškov. Ces. 7. Lhota 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Pačlavic, 12 km západně od Zdounek. 2 1349 in Paczlawicz et in Lhota, ZDO I, 118; 1358 in Lhota circa Paczslawitz, ZDO I, 543; 1493 ves Lho tu, ZDO XIV, 11; 1846 Lhota; 1872 Lhotta, Lhota. 3 P. Pačlavice. V 14. stol. tvrz. V 16. stol. byla ves pustá a před 1751 opět vysazena. Ces.
4 Ve Lhotě, za Lhoto, Lhocani, lhocké. 5 V 18. stol. se nazývala podle blízkých Morkovic Morkovská Lhota; Peřinka, VM-Zdounky 164. 6 Části vsi: Dolní konec, Horní konec, Chalópka. Zaniklé
(8.—30.)
8 . Lhota 1 Zanikla u Pitína, kde jsou trati Podlhotsko, Nadlhotsko a Na kos tele (Bojkovicko). 2 1594 pustou ves Lhotsko, ZDO X X X , 281; 1598 z pusté vsi Lhotky, Registra panství světlovského. 3 Ves zanikla patrně za uher ských válek v 2. pol. 15. stol.; 1517 byla již pustá. 9. Lhota 1 Zanikla v neznámé polo ze na panství novohradském (Brněn sko). 2 1365 Lhota, ZDB IV, 226. 3 Podle Někudy zanikla v místech dvo ra Lhotky pod hostěnickým lesem. 10. Lhota 1 Zanikla u Bystřice pod Lopeníkem (Uherskobrodsko), kde je trať Lhotky, Nekuda 100. 2 1513 ves Bánov . . . ves pustou Lhotu, ZDO XVII, 125, ed. 3 Ves patrně zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 11. Lhota 1 Původně ves, nyní před městí Jaroměřic nad Rokytnou (Mor.Budějovicko). 2 1481 drží ulici v Jaroměřicích slově Lhota, KP V, 275; 1609 s vesnicemi Lhotau . .., ZDB X XX IV , 27; 1906 Lhota. 12. Lhota 1 Ves zanikla u Strážku (Bystřičko n. Р.). 2 1350 in villa Lhot ka, ZDB I, 153; 1366 inter Strazek et Lhotkám, ZDB IV, 404; 1387 inter Stra zek et Lhotám, ZDB VII, 557; 1420 in Lhotka, ZDB XII, 116; 1447 in Lhotye, ZDB XII, 722. 13. Lhota 1 Zanikla u Horního Újezda (Bystřičko р. H.), kde je trať Lhot sko, Nekuda, 30. 2 1386 mediam villam Lhotám prope Vgezd, ZDO IV, 800. 3 Ves byla r. 1519 již pustá. 14. Lhota (nad Hatí) 1 Zanikla u Hati na Hlučínsku; Sl. 3 R. 1517 byla již pustá. 15. Lhota 1 Zanikla u Dubňan (Ho
505
donínsko). 2 1408 municionem in Jarohnyewicz . . . in Lhota, ZDO VII, 641; 1408 in Lhota, ZDO VII, 716; 1412 in villa Lhota, ZDO VIII, 318. 3 Ves za nikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 16. Lhota 1 Zanikla mezi Pacetlukami a Kozrálem v trati Lhotska (Hole šovsko). 2 1368 in Prussinouicz, Lhota . . ., ZDO I, 1078; 1381 in Lhotha, ZDO IV, 41; 1387 in . . . Pustalhotha, ZDO V, 72; 1464 Prussinowicze . . . et Lhotám, ZDO XI, 167. 3 Ves byla pustá již r. 1387. 17. Lhota 1 Zanikla mezi Lechoticemi a Hostišovou (Holešovsko), kde je trať Lhotska. 2 1342 Lhota, CDM VII, 406. 18. Lhota 1 Zanikla v nejbližším okolí Hranic. 2 1548 ves pustou Lhotu, ZDO X X V , 186, ed. 19. Lhota 1 Zanikla sz od Lipnika (Hrotovicko), kde je dvůr Lhota. 2 1351 de Lhota, ZDB II, 47; 1482 na Lhotu tvrz, ZDB XV, 48; 1496 na tvrz a ves Lhotu, ZDB XVII, 5; 1637 ves Lhotu, nyní pustou, ZDB XXXVIII, 100, ed. 3 Ves byla ještě r. 1630 osedlá, 1637 pustá. V 15. stol. tu byla tvrz. 20. Lhota 1 Zanikla u Libštejnu (Jevíčsko), kde je trať Na Lhotách, Nekuda 100. 2 1493 ves Biskupice . . . ves Lhotu, ZDO XIV, 189, ed. 21. Lhota 1 Zanikla u Blišic (K yjovsko). 2 1466 Lhota, ZDO XI, 309; 1614 vsi Lhoty Blyssiczky, DM XXIII, 270. 3 Ves byla r. 1667 zcela pustá, pak zde bylo vystavěno několik domků, které však byly počítány k Blišicím. 5 Ves byla ojediněle nazvána Blišická Lhota. 22. Lhota 1 zanikla u Lazníků (Lipnicko). 2 1368 villam Lasnyk et Lho tám, ZDO I, 981; 1368 Lasnik, Lhotka, ZDO I, 1055; 1377 Laznyc et Lhotám villam, ZDO III, 348; 1447 de Lhota, ZDO X, 603. 3 Ves byla ještě r. 1516 osedlá. 23. Lhota 1 Zanikla u Pňovic (Lito506
velsko), kde je trať Lhotiska. 2 1414 super villa Pnyowicz . . . Lhota, ZDO VIII, 134; 1545 od vsí Rzitowa a Lhotky, PO X IX , 192. 3 Ves byla 1513 pustá. 24. Lhota 1 Zanikla v okolí hradu Hlubokého (Olomoucko). 2 1447 villas desolatas . . . Lhotka . . . , ZDO X, 665; 1480 vsi pusté Lhoty (plur.), ZDO XII, 35; 1492 vsi pusté . . . Lhotu . . ZDO XIV, 5; 1589 ves pustou Lhotu, ZDO X X X , 13. 25. Lhota 1 Zanikla u Dolan (Olo moucko). 2 1353 mediam villam Lhot kám, ZDO I, 330. 26. Lhota 1 Zanikla u Otaslavic (Prostějovsko). 2 1377 villa Lhota, ZDO III, 305; 1382 Lhotha, ZDO IV, 279; 1420 villam Lhota, ZDO IX, 312. 3 Ves zanikla patrně za uherských vá lek v 2. pol. 15. stol., 1492 byla pustá. 27. Lhota 1 Zanikla mezi Tučínem a Hradčany (Přerovsko), kde je trať Lhota, Nekuda 61. 2 1358 in Lhota, ZDO I, 527; 1359 in . . . Lhotca, ZDO I, 662; 1384 villam dietám Lhotta desertam, ZDO IV, 431; 1446 cum . . . Lhotami, ZDO X, 430. 3 Ves byla již r. 1384 pustá. 28. Lhota 1 Zanikla mezi Dlouhou Brtnicí a Hladovém (Telečsko). 2 1481 ve vsi Lhotě, ZDB XV, 209, ed. 3 Ves byla r. 1590 pustá. 29. Lhota 1 Zanikla u Kučerova (Vyškovsko). 2 1355 Helhuta, CDM III, 223. 3 Ves byla r. 1548 pustá, Ne kuda 10 0 . 30. Lhota 1 Zanikla mezi Dambořicemi, Uhřicemi a Zarošicemi (Zdánicko), kde je trať Lhoty. 2 1359 in Lhota, ZDO I, 639; 1391 Lhotám (4. p.), ZDI VI, 272; 1466 Lhotka, ZDO XI, 369; 1555 ves pustou Lhotu, ZDB XXVII, 3; 1558 na gruntech lhotskych, ZDB XXVII, 7; 3 Ves zanikla za válek uher ských v 2. pol. 15. stol., r. 1490 byla již pustá. L h o t a , viz Lhotka a Lhoty. *
31. Lhota nad M oravou 1 Dříve sa mostatná obec, nyní osada obce Náklo, 5,5 km jv od Litovle. 2 1606 Lhota, Re gistra panství kláštera Hradisko, f. 43; 1677 Lhota; 1718 Lhotka, Oelhiitten; 1751 Oelhiitten; 1846 Oelhuetten, Lho ta; 1872 Oelhiitten, Lhota; od 1950 Lho ta nad Moravou. 3 P. Klášterní Hra disko. Již na konci 15. stol. tu byl velký mlýn. Ces. 4 Na Lhotě, Lhoták |Lhotščák, Ihocké. 5 Přívlastek teprve 1950 podle po lohy nad řekou Moravou, když se do olomouckého okresu dostalo několik Lhot. O Oelhiitten viz Lhota, str. 519. 32. Lhota pod Kosířem 1 Dříve osa da obce Kníničky, nyní osada obce Drahany, 15 km zjz od Olomouce. 2 1348 cum superioři villa Lhota, ZDO I, 43; 1371 in villa Lhotta prope Czech, ZDO II, 116; 1519 na vsi Male Lhotcze, kteráž leží pod Kuserzij, ZDO XVIII, 23; 1672 ex praedio Lhotta; 1846 Lhota; 1872 Lhotta Dorf, Lhota V es; 1885 Lhota. Od r. 1955 Lhota pod Kosířem. 3 P. Cechy pod Kosířem. Ves zpustla za třicetileté války, ale v 2 . pol. 18. stol. byla obnovena. Čes. 5 Přívlastek podle kopce Košíř, 1519 též Malá. 33. Lhota u C horyně 1 Ves 4,5 km zsz od Val. Meziříčí. 2 1392 pro villa Drozdowa, CDM XII, 114; 1403 in Drozdowa Lhota, Lechner I, 19; 1462 de Mediokri Lhotka, Lechner I, 83; 1554 na Lhotu Prostrzední, DM VII, 43; 1675 Lhota; 1718 Lhotta; 1751 a 1846 Lhota; 1872 Lhotta bei Chorín, Lhota; 1893 Lhotta bei Chorín, Lhota u Chor ryně; 1914 neúředně Lhota Choryňská, Domluvil, VM-Val. Meziříčí 373. 3 P. Choryně. Ces. 4 Na Lhotu, Lhocani |Lhocáci (Cho ryně). 5 Na dokladech tohoto MJ je pěkně vidět vznik MJ typu Hostišová: 1403 in Drozdowa Lhota, 1392 jen Drozdowa, což vynecháním souvislosti s apelat. lhota přehodnoceno z posesívního Drozdova na adjektivní Droz
dová (srov. Hostišová, Machová, Vlč ková a také Všemina, Lutonina, u nichž však posesívní podoba zachována, pro tože nebyla homonymie -oválová. Vše chna jména leží v oblasti Hostýnských vrchů, pro které jsou typická). Ves do stala od pol. 15. stol. přívlastek Pro střední, protože ležela mezi dvěma ji nými Lhotami (Lhotou nad Bečvou a Lhotskem, na jehož místě u Lhoty u Choryně vystavěn dvůr Vystrkov). 6 Zanikl dvůr Vystrkov, jemuž se ří kalo Lhotsko. L h o t a u K e l č e , viz Lhota Malá. 34. Lhota u Konice 1 Dříve samo stat. obec, nyní osada obce Brodek u Konice; 4,5 km jz od Konice. 2 1376 Knyezielhotka, ZDO X, 443; 1575 vsi Lhotky, PO X X IX , 89; 1718 Lhotta; 1751 Olhiitten; 1846 Oelhiitten, Knězy Lhota; 1872 Oelhiitten, Lhota. Od r. 1950 Lhota u Konice. 3 P. Konice. Něm. 5 Přívlastek 1379 (obnoven načas i 1846) Kněží dán snad proto, že ves náležela brodecké nebo konické faře; klášter Hradisko se stal majitelem vsi až později. K tvoření srov. Kněževes. O Oelhiitten viz Lhota, str. 519. 35. Lhota u Letovic 1 Dříve samo stat. obec, pak osada a posléze místní část obce Letovice; 4,5 km sv od Kunštátu. 2 1409 že mi drží mou ves Lhot ku, KP 1,329; 1718 Lhotta; 1751 a 1846 Lhotka; 1872 Lhotta, Lhotka. 3 P. Le tovice; ves bývala manství k letovickému hradu. Ces. 4 Na Lhotku, lhotecké. 5 Starší do klady mají podobu deminutivní Lhotka. 36. Lhota u Lysic 1 Ves 4,5 km jjz od Kunštátu. 2 1351 villas Chunycz et Lhotám, ZDO I, 192; 1398 in Lhota, ZDO VI, 756; 1480 ves Lhotu, ZDO XII, 8 ; 1517 na vsi Lhotie, ZDO XVIII, 11; 1525 ves Lhotta, ZDO X X , 5; 1675 Lhotka; 1718 Lhotta; 1720 Lhotka; 1751 Lhota; 1846 Lhotka; 1872 LhotkaLissitz, Lhotka u Lysic; 1924 Lhota u Lysic. 3 P. Dmovice. Ces. 507
4 Na Lhotku, lhotecké \lhocké. 5 Ně které doklady znějí deminut. Lhotka. 37. Lhota u Olešnice 1 Ves 10,5 km zsz od Kunštátu. 2 1349 Bolezin et Lhotka, ZDB I, 24; 1398 Bolessyn et villam Lhota desertam, ZDB VIII, 11; 1611 ves Lhotu, PB XXXIII, 52; 1674 Lhota; 1718 Lhotta; 1751 Lhota; 1846 Lhotta; 1872 Lhotta, Lhotka; 1893 Lhota bei Oels, Lhota u Olešnice. 3 P. Kunštát (původně příslušenství hradu Louky); na konci 14. stol. byla ves pustá, pak před 1590 obnovena. Ces. 5 Nejstarší doklad zní Lhotka, dále však vždy Lhota. 6 Ves se dělí na Dolní a Horní Lhotu; trať Ve skalicích (velké skály, v nichž se lidé za nebez pečí skrývali, proto se skalám dosud říká Chalupy; Tenora VM-Kunštát 100). 38. Lhota u Vsetína 1 Ves 4,5 km jz od Vsetína. 2 1670 Lhota; 1718 Lhotta (a) Ober Lhotta; 1751 Lhota (a) Ober Lhota; 1846 Lhota; 1872 Lhota bei Lipthal, Lhota u Liptálu; 1881 Lhota Liptálská; 1906 Lhotta bei Wsetin, Lhota u Vsetína. 3 P. Vsetín. R. 1535 ves ještě neexistovala. V 18. stol. tu byly dvě samostat. obce: Lhota, Horní Lhota. Ces. 4 Na Lhotu, Lhocané, lhocký. 5 Pří vlastky podle sousední vsi Liptál nebo podle města Vsetína. Ves leží na sil nici ze Vsetína na Liptál. 6 Dolansko, Vráblíkův mlýn, V srní, Na Hostýnku, Dolní potoky, Na kršli, Na věži, U Zadolinských, Horní potoky, Na Bačůvce, Na lánici, Lhotské paseky, Sedmerka, U Machalů, V ráji, U Tymráků, U Zuščáků. L h o t a V a l a š s k á , viz Lhotka Komorní. *
39. Lhota Bílá 1 Ves 8 km západně od Litovle. 2 1356 in Lhota, ZDO I, 464; 1382 in Lhotha, ZDO IV, 298; 1384 in Lhotta, ZDO I, 391; 1392 in Lhota, ZDO VI, 412; 1416 in villis L h o ta , ZDO VIII, 556; 1464 in municione et 508
villa Lhota, ZDO XI, 124; 1466 ville dicte Lhota, ZDO XI, 354; 1527 ves Lhotu, ZDO XXI, 11, ed.; 1538 tvrz Lhotu, ZDO X X V , 18, ed.;1588tvrz a ves Bilau Lhotu, PO X X X I, 644; 1589 na Bile Lhotie, PO X XX II, 112; 1595 na Biley Lhotie, PO XXXIII, 349; 1672 ex Alba Lhota, Děkan. matr. mohel nická; 1677 Weissoehlhutten; 1718 Weyssóhlhútten; 1751 Weissohlhuetten; 1846 Weiss Oehlhuetten, Bjla Lhota; 1872 Weissblhutten, Bílá Lhota. 3 P. Bílá Lhota. Již v 15. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1784) kostel sv. Ka teřiny. Ces. 4 Bělolhočák, bělolhocké. 5 Přívlas tek Bílá až 1588, lat. 1672 Alba Lhota, něm. 1677 Weissóhlhútten. Nazvána po dle bělostné barvy kostela nebo zám ku až na rozdíl od Červené Lhoty; viz níže. Srov. i Weisskirchen u Hranic. 6 Části vsi: Dolní konec, Horní konec, Ve mlýnku, Ve dvoře, Ve zmoli. L h o t a B í l á , viz Ves Bílá. L h o t a B l a ž k o v a , viz Blažkov. L h o t a B l i š i c k á , viz Lhota 21. L h o t a B u c k o v a , viz Lhotka Ko morní. L h o t a Č e r t o v a , viz Certovec, viz Hory Mariánské. 40. Lhota Červená 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Rimic, 8,5 km západně od Litovle. 2 1407 de Czerwena Lhota, ZDO VII, 454; 1596 na Cžerwene Lhotie, PO X XXIII, 476; 1672 ex Rubra Lhota, Děkan. matr. mohelnická; 1718 Rothoehlhůtten; 1720 Rotolhutten, Czerwena Lhota; 1751 Rothoehlhuetten; 1846 Roth Oelhuetten, Čerwena Lhota; 1872 Roth Oelhútten, Červená Lhota. 3 P. Červená Lhota. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Do Červený Lhotě, za Červená Lhotó, Červenolhočák/-lhocké. 5 Pří vlastek Červená již v 15. stol. buď po dle charakteristické barvy půdy, nebo tvrze. Latin. 1672 Rubra Lhota, něm. od 1718 Rothoehlhůtten. 6 Části vsi: Ve dvoře, Kozilek.
41. Lhota Červená 1 Ves 9,5 km sz od Třebíče. 2 1400 in Rubea Lhotka CDM XIII, 15; 1436 Červená Lhota, Dvorský, Třebický okres, 218; 1535 ve vsi jeho Czerweney Lhotie, PB XV, 297; 1556 ves Czerwenu Lhotu, ZDB XXVII, 17; 1592 do dvora v Cžerwene Lhotie, PB X X X I, 60; 1678 Lhota; 1718 Lhotta; 1720 a 1751 Lhota; 1846 Roth Lhota, Roth Oelhútten, Čerwena Lhota; 1872 Roth Lhotta, Červená Lhota. 3 P. Třebíč; V 15. a 16. stol. tvrz. Farní (již 1400) kostel sv. Vavřince románského založení (fara 1785 obnovena). Byly tu tři nápravy kláštera třebíčského. Čes. 4 Na Lhotu, lhocké/lhotecké. 5 Pří vlastek dán proto, že kostel byl uvnitř i zevně červeně obarven a také zdejší tvrz byla zdobena červenou rustikou; Dvorský, VM-Třebíč 218. Něm. od 1846 Roth Lhota, Roth Oelhútten. 6 Křástkův mlýn, Otrubúv mlýn. L h o t a D ě t ř i c h o v a , viz Dětřichov (u Šternberka). 42. Lhota Dlouhá 1 Ves 9 km jižně od Kunštátu. 2 1365 de Dluhalhota, ZDB IV, 199; 1390 Longarn Lhotám ZDB VII, 712; 1550 ve vsi Dlauhey Lhotie, ZDO X XV , 125; 1565 ves Dlauhau Lhotu za Czemau Horau, DM XV, 19; 1655 in Dlauha Lhota; 1674 Dlauha Lhota; 1675 Hinter Lhota; 1718 Dlau ha Lhotta, Hinter Lhotta; 1720 Lang Lhota; 1751 Lang Lhota; 1846 Lang Lhota, Dlauha Lhota; 1872 Lang Lhot ta, Dlouhá Lhota. 3 P. Černá Hora a Blansko. Farní kostel sv. Bartoloměje (původně snad sv. Vavřince); fara 1784 obnovena. Čes. 4 Na Lhotu |do Lhotě, lhocké. Dlóhá, do Dlóhý, z Dlóhý, Dló(ho)ščák (Býkovice). 5 Přívlastek podle toho, že „lhóta, lhůta“ byla dlouhá. Na vý klad „dlouhá ves“ nelze pomýšlet. La tinsky 1390 Longam Lhotám „Dlouhou Lhotu“ , v českém dokladu z 1550 již au za stč. ú. V něm. jm. se píše do 1718 Dlauha, od 1720 Lang „dlouhá“ . Pří vlastek zněl též 1565 za Czemau Ho-
rau, něm. 1675 Hinter Lhota „zadní“ — ze stanoviska Černé Hory, sídla panství. 6 PJ: U Strážnice. 43. Lhota Dolní 1 Ves 2,5 km ssz od Blanska. 2 1554 Lhota Zarzieczni, DM VII, 47; 1565 ves Lhotu Zarzycznau, DM XV, 19; 1675 Untter Lhot; 1718 Unter Lhotta; 1720 a 1751 Unter Lho ta; 1846 Unter Lhota, Dolnj Lhota; 1872 Unter Lhotta, Dolní Lhota. 3 P. Blansko. Čes. 4 Dulňi Lhůta, z Lhute, Ihutské. V místě hanácké nářečí horské se změ nou o > u. 5 Ves se jmenovala 1556, 1565 Záříční Lhota: leží za řekou Svi tavou směrem od Blanska. Nynější pří vlastek dán teprve 1675 na rozdíl od sousední levobřežní Horní Lhoty, zvané do 1568 Krylova Lhota (v. L. 48). Něm. Unter Lhota „dolní“ . 6 Ulice: Chaloup ky, PJ Strážná. 44. Lhota Dolní 1 Dříve samostat. ves, nyní osada obce Lhota-Cavisov; 7 km ssz od Klimkovic; Sl. 2 1464 za Lhotku Dolnye, Kapras I, 71; 1464 Lhotka Dolnye, Kapras II, 76; 1736 a 1805 Klein Ellgoth; 1870 Klein Elgot, Malá Lhota, Catal. cleri. 3 P. Klimkovice. Čes. 4 Lhočan, Lhotani, dolnolhocky. 5 Přívlastek Dolní v protikladu к sou sední výše položené Horní Lhotě. 6 Část vsi: Hořinuška. 45. Lhota Dolní, nyní Lhota u Lu hačovic 1 Ves 9 km jjz od Vizovic. 2 1544 ves Lhotku Nissij, DM VII, 29; 1670 Dolní Lhota; 1718 Dolny Lhota; 1720 Unter Lhotka; 1751 Unter Lhota; 1846 Unter Lhota, Dolnj Lhota; 1872 Unter Lhota, Dolní Lhota. Od r. 1964 Lhota и Luhačovic. 3 P. Vasily. Přip. se 1440. Čes. 4 Za Dolní Lhotku, na Lhotku, Dolnolhocani. 5 Přívlastek v protikladu к sousední Horní Lhotě. Původně Nižší Lhota (tak 1544). Od 1964 splynula se sousední Horní Lhotou (v. t., 50) pod jm. Lhota и Luhačovic. 6 Části vsi: Dolní a Horní konec, Drahy, Výpusta. 509
L h o t a D r a h o m i l o v a , viz Lho ta Skočova. Lhota Drozdova, viz Lhota u Choryně. 46. Lhota Francova 1 Ves 9,5 km sv od Valašských Klobouk. 2 1525 ves Ffranczowu Lhotu, ZDO X X IX , 39; 1670 Lhota Franczowa; 1718 Frantzl Lhotta; 1720 Frantzowa Lhota; 1751 Lhota Frantzowa; 1846 Franzowa Lho ta; 1872 Franzowa Lhota, Francova Lhota; 1885 Lhotta Franzowa, Lhota Francová; 1893 Francowa Lhota, Fran cova Lhota. 3 P. Brumov; přip. se 1500. Farní (od 1784) kostel sv. Ště pána. Ces. 4 Lidově kolem r. 1905 Frantovy Lhoty; Peřinka, VM-Val. Klobouky 173. Dnes nezjištěno. Lhoty, ze Lhoty, ke Lhotám, o Lhotách, za Lhotami, Lhocané, lhocký. 5 Přívlastek utvořen přívlast. příp. -ova k OJ Franc, německé podobě OJ František. V nářečí je MJ v pl. 6 Bechov, Jáma, Pošle, Rutov, Bílá Voda, Zábechov. Části vsi: Dolňansko, Horňansko, Dvořisko, Kočiči na (odlehlá část). Lhota Hnojová, viz Lhotka (u Místku). L h o t a H o f m a n o v a (Hotmanova), viz Lhotka 4 (u Gottwaldova). 47. Lhota H orákova 1 Osada obce Zelívsko (Jevíčsko). 2 1544 ves Lhotu, DM VII, 28; 1569 za ves Zalesnij Lho tu, PO XXVII, 70; 1574 ves Lhotu u Zielebska, DM XV, 87; 1720 Harakulhota (!); 1846 Horák Oelhútten, Horakowa Lhota; 1872 Horák Oehlhútten, Horákova Lhota; 1885 Horakóhlhútten, Horákova Lhota. 3 P. Zelív sko. Ces. 4 Lhocké/lhotecké, na Lhotu. Horákov (ojed.). 5 MJ má nejprve 1569 přívlastek Zalesní, 1574 označena po dle blízkého Zelívska, pak bez pří vlastku. Teprve od 1720 Horákova. 48. Lhota H orní 1 Ves 2,5 km se verně od Blanska. 2 1554 Lhota K rylowa, DM VII, 47; 1568 ves Korylowu 510
Lhotu, DM XV, 19; 1675 Ober Lhota; 1718 Ober Lhotta; 1720 Ober Lhota; 1751 Ober Lhota; 1846 Ober Lhota, Hom ij Lhota; 1872 Ober Lhotta, Horní Lhota. 3 P. Blansko. Čes. 4 Hurni Lhůta, z Lhůty, do Lhůty, Ihucké. V místě horské hanácké ná řečí se změnou u > o. 5 Přívlastek na rozdíl od sousední pravobřežní Dolní Lhoty (v. t.), psané do 1565 Záříční. Naše ves se jmenovala do 1568 Lhota Krylova: OJ Kryl, to z í-ového particip. ke slovesu krýti „decken, schiit zen“ . 6 Na familiích (dělnické domky, vznikly 1834). 49. Lhota Horní 1 Ves 8,5 km ssz od Klimkovic; Sl. 2 1530 ze vsí . . . Horní Lhoty, PKr II, 39; 1539 ves H om ij Lhotu, ZDOp V, 14; 1559 ves H om ij Lhotu, ZDOp VII, 6 ; 1568 ves Homij Lhotu, POp XVIII, 32; 1672 pagus Superior Elgot, Děkan. matr. hlučínská; 1736 Ober Ellgoth; 1805 Ober Ellgoth, Lhota; 1835 Ober Ell goth; 1870 Ober Ellgoth, Horní Lhota, Catal. cleri; 1894 Ober Ellgoth, Horní Lhota. 3 P. Klimkovice. Čes. 4 Do Homi Lhoty, Homolhočani, homolhocky. 5 Přívlastek na rozlišení od sousední Dolní Lhoty (v. t.). Něm. Od 1736 Ober Ellgot. 50. Lhota Horní, nyní Lhota u Lu hačovic 1 Ves 8 km jjz od Vizovic. 2 1544 ves Lhotku Wyssij, DM VII, 29; 1670 Homij Lhota; 1718 Horný Lhota; 1720 Ober Lhotka; 1751 Ober Lhota; 1846 Ober Lhota, H om j Lhota; 1872 Ober Lhota, Horní Lhota; 1885 Supero Lhota, vulgo Kamenná Lhota, Catal. cleri; 1906 Oberlhotta, Horní Lhota. Od 1964 Lhota u Luhačovic. 3 P. Vasily. Farní (fara 1785 obnove na) kostel sv. Diviše. Čes. 4 Do Lhoty, za Lhotů, Lhocané, lhocký. 5 Přívlastek 1544 Vyšší, pak Horní v protikladu k sousední Dolní Lhotě 45 (viz tam). 6 Amerika, Ho mole, Salajna, Vrch, Vrchy (též Ve žlebě). PJ: Hladová dolina.
L h o t a H o r n í , viz Lhota u Vse tína. L h o t a H o r n í , viz Lhoty Vyšní. 51. Lhota Hostinná 1 Je patrně to tožná s některou Lhotou na panství blanenském. 5 V přívlastku staroč. adjektivum hostiný/-nný „cizí, fremd“ i „hostinský, pohostinný“ . Gebauer Slov. stě. I 474. V. Hostinné (Prof II 722). L h o t a H r a d n í , viz Lhota Pod hradní. L h o t a H r e l o v a , viz LhotaKřelova (zaniklé 83). 52. Lhota H roznová 1 Městys 8 km východně od Strážnice. 2 1446 Lhotta, ZDO X, 711; 1503 ze Lhoty Weselske, PO VII, 223; 1513 na vsi . . . a Lhotu, kteráž slově Weselska, Po IX, 211; 1515 z Lhoty Weselske, PO X, 63; 1519 ze Lhoty Weselske, PO XI, 12; 1551 na Lhotie Weselske, ZDO X X V , 161; 1589 z městečka W eselskey Lhoty, PO X XX II, 132; 1598 z Hroznowy Lhotky (!), PO XXXIII, 160; 1598 z městečka Lhoty Hroznowy, PO XXXIII, 381; 1617 ze vsi Lhoty Weselske, Urbář panství strážnického; 1655 Lhota Hroznowa, ACO B 12; 1671 Lhota Hroznowa; 1673 in oppido Hroznowa Lhota, Děkan, matrika Veselská; 1718 Hrosowa Lhotta (1); 1720 Rosnowa Lhota; 1751 Hrozná Lhota; 1872 Hrozná Lho ta; 1872 Hrozná Lhota, Hrozná (!) Lho ta; 1906 Hrozná Lhota, Hroznová Lho ta. 3 P. Uherský Ostroh. R. 1560 po výšena na městečko. Farní (od 1751) kostel sv. Jana Křtit. Ces. 4 Z Hroznové Lhoty, za Hroznová Lhotů, Hroznolhotané, hroznolhocké. Horní Lhota (Raděj ov, Kněždub) v pro tikladu k Dolní (Tvarožné) Lhotě. 5 MJ nejprve 1446 bez přívlastku, do 1617 Veselská Lhota, neboť původně náležela k panství Veselskému. Po povýšení na městečko slula Hroznová Lhota, neboť obdržela do znaku hrozen (byla pro slulá vinařstvím). Nepochopením pře vedeno do němčiny — nejspíše podle
nářečního hroznolhotský — jako Hroz ná Lhota. L h o t a H r u b á , viz Lhota 2., Lhota Velká (Valašskomeziříčsko). Lhota Hřivínova, viz Lhot ka 27 (u Přerova). L h o t a C h m e l o v á , Lhota Velká (71). L h o t a C h o r y ň s k á , viz Lhota u Choryně. 53. Lhota Chrastová 1 Osada obce Moravské Chrastové (Svitavsko). 2 1525 víska Lhotka, Mírovský urbář; 1677 Lhotka; 1720 Chrostowa Lhota; 1718 Lhotka; 1751 Lhota; 1846 Chrostau Oehlhútten, Chrastova Lhota; 1872 Chrostau Oehlhútten, Chrastová Lhota; 1893 Chrostau Oelhůtten, Chrástová Lhota; 1915 Chrostau Oelhůtten, Chras tová Lhota. 3 P. Svitavy. Ces. a něm. 5 Ves slula původně (1535—1677) Lhotka. Teprve potom s přívlastkem Chrastová daným podle sousední větší osady Chrastové. 54. Lhota Chvalčova 1 Dříve samo stat. obec, nyní osada obce Chvalčova, 2 km vjv od Bystřice p. H. 2 1368 mediam villam Lhotcam dietám, ZDO I, 956; 1675 Lhota Chwalcžow; 1718 Lhotta Chwalcžowa; 1751 Lhota; 1846 Lhota Chwalcžow; 1872 Lhota Chwálcow, Lhota Chvalcov; 1881 Chvaličova Lhota; 1893 Lhotta Chwálčow, Lhota Chvalčov. 3 P. Bystřice p. H. Ces. 4 Na Lhotku, Lhoták. 5 Přivlast. adj. k OJ Chvaleč, Chválíc; o něm viz Chvalčov. Původně (1368) jen Lhotka, pak se MJ vyskytuje v podobě Lhota Chvalčov, s příp. -ova jen 1718 a pak až 1924. 6 Lázně. Část vsi: Chrástka. L h o t a J a r c o v a , viz Jarcová. L h o t a J e š k o v a , viz Lhotka (Bílovecko). L h o t a J u ř i n a , viz Juřinka. L h o t a K a m e n n á , viz Lhota Hor ní (Vizovicko). L h o t a K a m e n n á , viz Lhota Hor ní (Uherskoostrožsko). L h o t a K l e č ů v k a , viz Klečůvka.
J
511
L h o t a K n ě ž í , viz Lhota u Konice. L h o t a K o č i č í , viz Lhota Starojická. L h o t a K o l e č k o v á , viz Lhota Malá 58. 55. Lhota Korbelová 1 Dříve osada obce Slatiny, nyní osada obce Brťova u Velkých Opatovic (Jevíčsko). 2 1672 ex pago Korbeloua Lhota, Děkan. matr. svitavská; 1720 Korbellowa Lhota; 1846 Korbelowa Lhotta; 1872 Korbel Lhotta, Korbelová Lhota; 1885 Korbel Lhotta, Korbelová Lhota. 3 P. Slatina. Ces. 5 V MJ přídavné jméno přivlastňo vací k OJ Korbel, to ze staroč. apelat. korbel „větší baňatá nádoba na pití, zpravidla dřevěná“ . Slovo mělo i jiné významy; v našem významu je ze staroněm. korbel „nádoba, džbánek“ . Viz Machek Etym. slov. 221. L h o t a K o z a ř i n a , viz Lhota 3. Lhota K r y l o v a (Korylova), viz Lhota Horní (Blanensko). L h o t a K u n c l o v a , viz Lhota Jirkova 81 (zanikla). L h o t a L e š e n s k á , viz Lhotka nad Bečvou. Lhota Lukáňova, viz Lhota Velká (Valašskomeziříčsko). 56. Lhota Malá 1 Ves 8 km zsz od Blanska. 2 1390 villam Lhotám prope patibulum, ZDB VII, 712; 1550 ves Lhota, ZDO X X V , 125; 1655 Lhotka, ACO B 12; 1674 Lhotka; 1718 Lhotta; 1720 Lhotka; 1751 Lhotka; 1846 Klein Lhota, Mála Lhota, Ssibena, Lhota Schibena. 3 P. Boskovice a Černá Hora. Čes. 4 Lhutka, Ihucké \Hutka, hucké (Lubě). V místě horské hanácké nářečí se změnou o > u. 5 Ves stávala původně u šibenice, jak dokládá zápis z 1390 „prope patibulum“. Odtud 1846 sluje i Lhota Sibenná; ojediněle se 1596 na zývá Beranov, Pilnáček, Paměti Černé Hory 138. 3 PJ: Loupeže. 57. Lhota Malá, nyní Lhota u Kelče 1 Ves 11,5 km jjv od Hranic. 2 1585 ze Lhotky za humny, LSA 478; 1676 Klein 512
Lhota; 1718 Klein Lhotta; 1751 Klein Lhota; 1846 Klein Lhota, Malá Lhota. Od r. 1952 Lhota u Kelče. 3 P. Kelč. Čes. 58. Lhota Malá 1 Ves 5 km jv od Val. Meziříčí. 2 1411 Tomášova Lhota, v 16. stol. Kolečková Lhota, Domluvil VM-Val. Mezižíčí 269; 1505 Mála Lhota, ZDO XVI, 67; 1535 ves Molu Lhotu, ZDO XXIV, 4; 1675 Klein Lhota; 1718 Klein Lhotta; 1751 Klein Lhota; 1846 Klein Lhota, Malá Lhota; 1872 Klein Lhotta, Malá Lhota. 3 P. Rožnov. Ves stávala již v 15. stol. Čes. 4 Na Lhotu, Lhocané, lhocký |arch. Lhotka, na Lhotku. Kdysi prý i Hlotka. 5 Ves rozlišována od sousední Velké Lhoty, psané do 1535 Lhota Lukáňova (v. t.), přívlastky: 1411 Tomášova, v 16. stol. Kolečková — podle jmen osadníků, jak je tomu u Lhot zvykem; od 1505 Malá — podle velikosti ve srovnání se sousední Velkou L. 6 Korábka, Na Pozorově, Na suchém, Páleniska, Pod vá penkou, Pohořeliska, U nádrže, U Šimčíků, Zadrhlov, Zbelov. L h o t a M a l á , viz Lhota pod Kosířem, Lhota Nedašova, Lhotka 4, 6. L h o t a M o r k o v s k á , viz Lhota 7. 59. Lhota Nedašova 1 Ves 5,3 km vjv od Val. Klobouk. 2 1520 ves Lhotu Malu, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Lhotku Malu, ZDO X X IX , 39; 1670 Lhota Nedassowska; 1681 Lhota Nedaschowska, Odhad, kvaterny V, 99; 1718 Lhota Nedassowa; 1720 Lhotka; 1751 Lhota Nedassowska; 1756 z dědiny Lhoty Nedašovej, LSA 260; 1546 Nedaschowska Lhota, Nedašowska Lhota; 1872 Nedaschowa Lhota, Nedašova Lhota; 1885 Nedášova Lhota, Catal. cleri; Nedaschowa Lhotta, Nedašová Lhota. 3 P. Brumov. Přip. se 1511. Čes. 4 Lhota, na Lhotu, za Lhotů, Lhocané, lhocký. Arch. Z avršané (Brumov); v. sub. 5. 5 Ves se jmenuje do r. 1575 Malá Lhota, pak Nedašovská a Neda šova (podle sousední obce Nedašov). Li dově i Završská Lhota: Završané jsou
obyvatelé Návojné, Nedašova a Nedašovy Lhoty, poněvadž jsou směrem od Val. Klobouk za vrchy; viz Peřinka VM-Val. Klobouky 168. 6 Nebrová (myslivna), Paseky, Zadky. L h o t a N i ž š í , viz Lhota Dolní (45). 60. Lhota Nová 1 Ves 20,5 km vjv od Strážnice. 2 1617 Nowá Lhotka (!), Strážnický urbář; 1669 New Lhotta; 1673 Nowa Lhota, Nova Lhotka, Dě kan. matr. veselská; 1718 Neú Lhotta; 1720 Neu Lhota; 1846 Neu Lhota, Nowa Lhota; 1872 Neu Lhota, Nová Lhota. 1881 Nové Lhotky; 1885 Nová Lhota, Nové Lhotky, Catal. cleri; 1906 NeuIhotta, Nová Lhota. 3 P. Strážnice. Ves založena kolem 1598. Farní (od r. 1757) kostel sv. Matouše. Ces. 4 Lhoty, na Lhotkách. Hloty, na Hlotkách, Hlotané, hlotácký. Hlotky, ze Hloték, na Hlotky, Hlotáci (Malá Vrbka, Zarazíce). V místě kopaničářské nářečí se slovenskými prvky. Část obyvatel stva se po r. 1945 vystěhovala do Načeratic a na Mikulovsko, kde si své rodné nářečí posud udržuje poměrně neporušené. 5 Přívlastek Nová, poně vadž byla založena později než Tvarožná Lhota, ležící rovněž na strážnickém panství. O podobě Hlota viz Lhota, str. 519. 6 Letoviska (myslivna), Cerešnický mlýn, Fojtický mlýn, Hryzlácký mlýn, Vápenky. Výletní místo Filipov založeno hr. Filipem Magnis. PJ: Grúň, Šance. L h o t a O s t r á , viz Lhota Ostrožská. L h o t a O s t r o v s k á , viz Lhota Ostrožská. 61. Lhota Ostrožská 1 Ves 5 km vých. od Uh. Ostrohu. 2 Lhota, CDM X, 118; 1522 z Ostrowske Lhotty, PO XII, 89; 1592 Lhota Ostrowska, Ostrožský urbář; 1671 Lhota Ostrowska; 1718 Ostrowska Lhotta; 1720 Ostro Lhota; 1751 Ostralhota; 1846 Ostrá Lhota, lépe Ostrowska Lhota; 1872 Ostrá Lhota, Ostrá Lhota; 1906 Ostrá Lhota, Ostrož ská Lhota. 3 P. Uh. Ostroh. Ces.
4 Kamená Lhota, Lhotané, do Lhoty, lhocky (Blatnička). 5 Přívlastek zněl do 1846 Ostrovská Lhota, podle něm. Ostrá Lhota do 1885 Ostrá Lhota, pak Ostrožská Lhota. Název Ostrovská, Ostrá, Ostrožská je odvozen od Uh. Ostrohu, který měnil své jméno. V. t. L h o t a O t m a n o v a (Otmarova?), viz Lhota u Gottwaldova. 62. Lhota Panská 1 Ves 12,5 km jv od Jihlavy. 2 1234 Legota, CDB III, 88 ; 1371 Lhota, CDM X, 118; 1528 Lhota, Ruk. archívu města Brna č. 1212, f. 4; 1590 ves Lhotu, ZDB X X X I, 52; 1718 Oehlhútten; 1720 Lhota; 1751 Ohlhutten, Lhota; 1846 Lhota; 1872 Lhotta, Lhota; 1885 Herm Lhota, Panská Lho ta. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Lhoteckej, Lhotáci. 5 V prvním dokladě 1234 Legota není g > h; o Leviz str. 519. Ves se jmenovala do 1885 jen Lhota, přívlastek Panská, něm. H erm proto, že tato Lhota náležela pánům brtnického panství. Chybně se někdy uvádí jako Panenská Lhota (tak Pátek, VM-Jihlava 185), prý odtud, že ves náležela (avšak zcela kratičký čas) ženskému klášteru tišnovskému. 6 PJ: Vlčí hrdlo, V Rudě, V Strážnici. L h o t a P e t r o v s k á , viz Petrovice (zaniklé na Valašskokloboucku). L h o t a P i č u l í n , viz Pičulín. L h o t a P ň o v á (Nekuda 41) ne byla na Moravě, je totožná s Jeníčko vou Lhotou na Táborsku v Cechách. 63. Lhota Podhradní 1 Ves 9 km vsv od Bystřice p. H. 2 1580 z Lhoty Pod hradní, LSA 434; 1676 Podhradní Lho ta; 1718 Podhradny Lhotta; 1751 Pod hradní Lhota; 1846 Podhradní Lhota; 1872 Lhota Podhradny, Podhradní Lho ta. 3 P. Kelč. Ves stávala již v 15. stol. Ces.
4 Lhota, ze Lhoty, na Lhotu |do Lho ty, Lhoták |(arch.) Lhocané, lhocký. 5 Přívlastek zn. „ležící pod hradem“ , zde pod hradem Schauenburkem (v. t.). 6 Na bělámě. PJ Bašta. 64. Lhota Podkopná 1 Ves 9,5 km 513
sev. od Vizovic. 2 1671 Lhota Podkopnj; 1672 Lhotka, Děkan. matr. holešovská; 1718 Lhotta Podkoppny; 1751 Lhota Pod kopnj; 1846 Lhota; 1872 Lhota Podkopna, Podkopná Lhota. 3 P. Lukov. Ces. 4 Lhotka, o Lhotce, za Lhotkú, na Lhotku, Lhocané, lhocký. ,5 Ves leží pod vrchem Kopná, proto přívlastek Podkopná. 6 Humenec, Kamrlica, Hru bý les, Podkopná, U Bačů, U Cmelů, U Michalů. PJ: Vlčí hůra, Strážiska, Včelín. L h o t a P r o s t ř e d n í , viz Lhota u Choryně. L h o t a R a c k o v a , viz Racková. 65. Lhota Radkova 1 Ves 6 km sz od Bystřice p. H. 2 1397 in media parte ville Lhotka, ZDO VI, 640; 1675 Lhota Ratkowa; 1718 Lhotta bey Raťkow; 1751 Lhota bey Radkow; 1846 Lhota Radkow; 1872 Lhota Radkow, Lhota Radkov. 3 P. Bystřice p. H. Čes. 5 V MJ přídavné jméno přivlastňo vací k OJ Radek, o němž viz Radkov (sousední ves Radkovy). L h o t a R a n k o v a , viz Lhota Vla chova. 66. Lhota Rapotina 1 Ves 4 km jz od Boskovic. 2 1371 in Lhota Rabote, ZDO II, 88 ; 1385 de Rapotynlhota, ZDO IV, 587; 1505 z Lhoty Rapotiny, LSA 164; 1547 ves Rapotinu Lhotu, ZDO X X V , 83; 1569 ves Rapotinowu Lhotu, ZDO XXVIII, 29; 1569 proti Rapotině Lhotě, LSA 184; 1677 Lhota; 1718 Lhot ta Rapotina; 1720 a 1751 Lhota Rapo tina; 1846 Lhota Rapotina. 3 P. Bos kovice. Bývala tu papírna. Ces. 4 Lhota, do Lhotě, ve Lhotě, Lhoták, v pl. též Lhočči, lhocké. Rapotina, do Rapotine, za Rapotinó, Rapotiňák, rapotinské (Chrudichromy). 5 V přívlastku přivlast. příp. -ina k OJ Rapota, zn. Rapotova Lhota. Přivlast. přípona je shodná s podobami ženských OJ, s ni miž mužské a-kmeny měly původně stejnou flexi i způsob odvozování, srov. Lutonina, Všemina, tj. Lutoňova, Všemova Lhota, a zejm. jméno blízké za 514
niklé vsi Lhota Veličina (č. 97). OJ Rapota může být dvojího původu. 1. počeštěno něm. OJ Rathbodo, to slo ženo ze sthn. rat „rada“ a bot(o), bod(o) „posel“ ; srov. Zipota/Sigiboto v MJ 2ipotín. Tak CV 116. 2. Bylo i stč. slo veso rapotat, subst. rap, vrap „důlek po neštovicích“ . OJ Rapota by bylo substantivizací k adj. rapavý „poďobaný od neštovic“ . Zapsali jsme toto adjektivum v témž významu v Lanžhotě, v Hořicích a v Paloníně. Srov. OJ mlád/Mladota. Tak Svoboda StčOJ 32. Fr. Svěrák ve sb. Pocta F. Trávníčkovi. . . Brno 1948, 377—382 (včetně výkladů PJ). Viz Rapotice. 6 Rovná, též V oboře (myslivna). L h o t a R e z k a , viz Rezka. L h o t a R o z s e č , viz Lhota Velká (u Dačic). L h o t a S i r o t č í , viz Sirotčí. L h o t a S k o č o v a , splynula s Ma lou Routkou na Jevíčsku jako její osada. Viz zaniklé Lhoty č. 94. Lhota Stachova, viz Lhota Velká (Valašskomeziříčsko). 67. Lhota Starojická 1 Ves 7,5 km zjz od Nového Jičína. 2 1499 Lhotu (4. p.), ZDO XVI, 37; 1537 ze vsi svej Lhotky, PO XVII, 216; 1676 Lhota; 1718 Kattendorff (!); 1720 a 1751 Katzen dorf; 1846 a 1872 Katzendorf, Lhota; 1885 Kočičí Lhota, Catal. cleri; 1893 Katzendorf, Lhota, Kočičí Lhota; 1915 Katzendorf, Lhota. 3 P. Staro jičínské. Ces. 4 Na Lhotu, lhocký, Lhocané/-i. 5 Přívlastek od 1921 Starojická podle toho, že ves leží v sousedství Starého Jičína (v. t.). Dočasný název Kočičí Lhota z něm. Katzendorf: Katze = koč ka. Do 1676 však jen česky Lhota. L h o t a S t ř i ž n á , viz Lhotka Ko morní. L h o t a S i b e n n á , viz Lhota Malá (Blanensko). L h o t a Š k o d o v a , viz Schaden dorf. 68. Lhota Štědrákova 1 Ves 10 km sz od Šumperku. 2 1397 Sczedrakow,
ZDO VI, 725; 1675 Tschedrich; 1718 Zch.ed.rich; 1720 Tschedrich, Lhota; 1751 Tschedrich; 1846 Tschoedrich, Lhota; 1872 Tschbdrich, Stědrákova Lhota. 3 P. Ruda na Mor. Čes. 5 MJ poprvé doloženo 1397 Stědrákov, od 1675 něm. Tschedrich, které prozrazuje českou předlohu Sčedr-ákov: OJ Sčedrák odvozeno příp. -ák z adj. ščědrý „štědrý, rád dávající, freigiebig“ . Prof V 552, 571; Svoboda StěOJ 43, 49. 6 Lazy. PJ: Strážnice. L h o t a T e č o v s k á , viz Lhota 2. L h o t a T ě š í k o v a , viz Těšíkov. 69. Lhota Tvarožná 1 Ves 4 km jv od Strážnice. 2 1501 ves Lhotu, ZDO XVI, 21; 1617 Lhota Twarožná (!), Stráž nický urbář; 1669 Twarozna Lhota; 1673 Twarozna Lhota, Děkan. matr. Ve selská; 1718 Twarožná; 1720 Dworischna Lhota; 1751 Twarozna Lhota; 1846 Twarozna Lhota; 1872 Twarozna Lhota, Tvarožná Lhota. 3 P. Strážnice. Ces. 4 Dolní Lhota, dolnolhocký, DolnoIhotané, nověji Tvarožná Lhota, z Tvarožnej, za Tvarožná Lhotů, Tvarožňáci, tvarožnolhocké. 5 Přívlastek Tvarožná podle toho, že obec byla povinna platiti vrchnosti tvarohem. V lidové mluvě přívlastek Dolní na rozdíl od Horní (Hroznové) Lhoty, v. tam. 6 Dúbravka (dvůr), Jiříkovec, Dolní mlýn, Horní mlýn, Na hrázi. L h o t a U h ř i n a , viz Lhotka u Hranic (24). L h o t a U j e z i c o v a (Nekuda 41) nebyla na Moravě, ale v severovýchod. Čechách. 70. Lhota Velká 1 Ves 9,5 km sz od Dačic. 2 1385 cum villa Rossecz, ZDB VII, 35; 1580 Lhota Roseč, Tiray, Dačický okres, 149; 1610 ve Lhotě za Rečicí, Tiray, Dačický okres, 149; 1678 a 1718 Gross Lhotta; 1720 Gros Lhota; 1846 Gross Lhota, Welká Lhota; 1872 Gross Lhota, Velká Lhota. 3 P. Telč; 1782 vznikla luterská, 1787 reformova ná obec. 1798 rozparcelován dvůr. Čes. 4 Do Lhoty, za Lhotou, Lhotáci, Iho33*
teckej. 5 Ves nesla původně název Rozseč (v. tam), 1550 již Lhota Rozseč, 1610 s bližším určením „za Rečicí“, zn. směrem od střediska panství Telče. Od 1678 název Gross Lhota, 1846 česky Velká Lhota 6 PJ U Jablůnky. 71. Lhota Velká 1 Ves 6,5 km jv od Val. Meziříčí. 2 1374 in Lhota, CDM XV, 160; 1505 Lukanowa Lhota, ZDO XVI, 67; 1535 ves Lukaniowu Lhotu, ZDO XXIV, 4; 1594 Chmelová Lhota, Domluvil, Val.-meziříčský okres 279; 1675 Gross Lhota; 1718 Gross Lhotta; 1751 Gross Lhota; 1846 Gross Lhota, Hrubá Lhota; 1872 Gross Lhota, Velká Lhota. 3 P. Rožnov. Na konci 18. stol. tu vznikla reformovaná obec. Čes. 4 Hrubá Lhota, na Hrubá Lhotu, Lhocan/Hrubolhocan. 5 Ves se v 16. stol. jmenovala Lukánova, Lukáňova Lhota: přivlast. příp. -ova k OJ Lukan n. Lukáň, to domácká podoba biblic kého OJ Lukas, Lukáš, Lukeš, Luka. R. 1594 Chmelová L.: podle fojta Chmela, jehož jm. z apelat. chmel „Hopfen“ (Domluvil VM-Val. Meziříčí 279). Teprve od r. 1635 dnešní název na rozlišení od sousední Malé L. s přívlast. Hrubá, v nář. „velká“ . Obyvatelé Velké a Malé Lhoty, Malé Bystřice a Vidče jsou zváni Vršané, srov. Završané u Nedašovy Lhoty. 6 Paseky, PJ Videčka, Sedliščka. L h o t a V e l k á , viz Lhota 2. L h o t a V e s e l s k á , viz Lhota Hroznová (52). 72. Lhota Vlachova 1 Ves 4,5 km ssz od Val. Klobouk. 2 1412 in Rankowa Lhota, ZDO VIII, 307; 1481 na Lhotu, ZDO XII, 51; 1520 na vsi Lhotie, ZDO XVIII, 33; 1670 Lhota Wlachowska; 1718 Lhota Wlachowa; 1720 Wlachow ska Lhota; 1751 Lhota Wachowa(\); 1846 Lhota Wlachowa; 1872 Wlachowa Lhota, Vlachova Lhota; 1885 Lhotta Wlachova, Lhota Vlachová. 3 P. Brumov. Čes. 4 Lhotka, na Lhotku, Lhočané, Ihocký. 5 Ves se jmenuje nejprv 1412 Ran515;
verně od Přerova. 2 1437 in Lhota die kova Lhota (k OJ Ranek, to k Ranožír, Svoboda StčOJ 96; přivlastňovací ta Zabssczina, ZDO X, 104; 1447 Lhotta příp. -oua), 1481, 1510 jen Lhota, od Zabysstnie, ZDO X, 769; 1571 ze Lhoty 1670 Vlachovská: bylo potřebí rozlišit Zabecžnij, PO XXVII, 416; 1587 na tuto Lhotu od stejnojmenných vsí v blíz Lhotu Zabesstnij, PO X X X I, 441; 1588 kém okolí, zvoleno bližší určení podle ve Lhotie Zabissny, PO X X X I, 520; sousední vsi Vlachovice (v. t.). 6 Pod1589 na Lhotie Zabesstny, PO X XX II, hotelský mlýn. Část: Dolansko, Hořan109; 1590 na touž ves Zabiessnou Lhotu, sko, Doliny, Vršek. PO X X V , 177; 1591 ves Zabiessna Lhota, L h o t a V r a n k o v a , viz Lhotky ZDO X X X , 135; 1612 z dědiny Zabesst (Velkomeziříčsko). ny Lhoty, PO X XX V II, 328; 1675 Za 73. Lhota Vránová 1 Ves 12 km sv besstnij Lhota; 1691 Lhota Sabessna, od Jevíčka. 2 1258 Neuhranow, CDM Děkan, matrika přerovská; 1720 ZnV, Suppl. 29; 1351 Wranowe Lhota, beezny Lhota; 1751 Zabecžnij Lhota; ZDO I, 240; 1580 na Wranowey Lhotie, 1846 Zabetschni Lhota, Gross Lhota, PO X X X , 72; 1585 ves Lhotu a ves Zabecnj Lhota; 1872 Zabecni Lhotta, Rowen, PO X X X I, 64; 1616 na Lhotie Zábeční Lhota; 1893 Lhota Zabecni, Wranowey, PO X X X IX , 20; 1672 in Zábeční Lhota; 1924 Zábeštní Lhota. Lhota Wranoua vulgo Braun Oehlhút3 P. Zábeštní Lhota. R. 1781 parcelo ván dvůr. Ces. ten, Děkan. matr. moravskotřebovská; 1677 Wranowa Lhota; 1718 Wranowa 4 Do Lhoty, za Lhotó, Lhoták, IhoLhota; 1751 Wranowa Lhota; 1846 tecké. 5 Přívlastek podle toho, že ves Braun Oehlhiitten, Wranowa Lhota; leží za mlýnem Best vzdáleným % km 1872 Braunóhlhiitten, Vránová Lhota. od vsi při potoku Olešnici. O Zábeštní 3 P. Vránová Lhota. V 16. stol. tvrz, viz Bešt. U CV 218 se jmenuje Lhota pak zámek. Farní kostel sv. Kateřiny za Bečvou: pokládali omylem přívlastek (fara 1766 obnovena). Ces. Zábeštní za odvozený od názvu řeky Bečvy. 6 Bešť (mlýn); části vsi: Dolní 4 Do Lhotě, lhocké, Lhočtí \Lhotáci. 5 MJ zn. Lhota Vranova „patřící Vrá konec, Horní konec, Familie (domky novi“ . O OJ Vran viz Vranov. Německy vzniklé parcelací dvora). doloženo již v prvním zápise 1258 Neu L h o t a Z a d n í , viz Lhota Dlouhá. branou? „Nový Vranov“ — české obouL h o t a Z á h u m e n n í , viz Lhot ka nad Bečvou. retné v nahrazeno něm. b. Přidáním L h o t a Z á l e s n í , viz Lhota Horá nového smyslu vzniklo v němčině z bran- adjektivum braun „hnědý“ , kova. 1672 Braun Oehlhiitten, 1872 BraunóhlL h o t a Z á ř í č n í , viz Lhota Dolní hútten. V češt. posesívní adjektivum (Blanensko). na -ova přehodnoceno na příd. jméno L h o t a Z á v o d n í viz Lhotka s příp. -ová, viz Hostišová. 6 Věžnický u Vítkova. mlýn; části vsi: Úvoz, Mitrovice (za- . L h o t a Z b e l o v a , viz Lhota Fran lož. 1835 a nazvány podle uprchlíků j cova. z bosenské Mitrovice). PJ: Královice, 1 L h o t a Z d i s l a v o v a , viz ZdislaRovence. vov. 76. Lhota Zpupná 1 Osada obce Cho L h o t a V y s o k á , viz Hrozénkov Starý. těbuze, 3 km ssz od Českého Těšína; Sl. 2 1416 Dorfelein mit Namen Elgoth, L h o t a V y s o k á , viz Pole Vysoké. L h o t a V y š š í , viz Lhota Horní das man andirs nennet Burgerdorf, (50). List. Těšínská 136; 1736 Ellgoth; 1808 75. Lhota Zábeštní 1 Ves 7 km se Ellgoth, Lgota; 1885 Lhota; 1894 Allo516
dial Ellgoth, Ligota Alodialna; 1917 Allodial Ellgoth, Zpupná Lhota. 3 P. Chotěbuz. Pol. a čes. 5 Ves měla 1416 dva názvy: čes. Lhota (—>- něm. Elgoth) a něm. Burger dorf „Búrgerdorf, měšťanská, patřící městu“ . Od 1894 německy Allodial Ellgoth: alod „plně svobodný feudální statek stojící mimo statky komorní a nevázaný lenní příslušností“ . Středo věký právní termín přejat do latiny z germ. (SSJC I 25). Zpupný je arch. překlad „alodní“. MJ Zpupná Lhota proti Komorní Lhotce, která byla pod přímým panstvím těšínského knížete. Lhota Zabokrky, viz Zabokrky. L h o t a Z e r a v s k á , viz Lhotka * u Přerova.
Zaniklé 77.
Lhota
(7 7 .-9 9 .)
D obroslavova
1
Zanikla
okolí Mladějovic (Šternbersko). 2 1295 Dobroslalhota, CDM V, 25; 1448 in villa Dobroslawa Lhota, Lechner I, 58. 5 O OJ Dobroslav viz Dobroslavice. 78. Lhota Farářova 1 Zanikla v okolí Loštic (Mohelnicko). 2 1464 in Lhotka, ZDO XI, 34; 1481 ves Lhotu Farářovu, ZDO XII, 200, ed.; 1494 ves Lhotu, ZDO XV, 5; 1547 ves Lhotku, ZDO X X V , 145. ed. 5 Přívlastek patrně od tud, že ves náležela loštické faře. 79. Lhota Houserova 1 Zanikla u Pavlovic (Přerovsko) v trati Lhota. 2 1406 in villa Husserowa Lhota, ZDO VII, 235; 1412 in villa dieta Husserowa Lhota, ZDO VIII, 234; 1437 in Hus serowa Lhota, ZDO X, 236; 1437 v Huserowie Lhotie, PO III, 26; 1523 na ves pustou Lhottu slově Huserowu, PO XII, 120. 3 Zdá se, že ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Přídavné jméno přivlastňovací k staroč. OJ Húser, to z apelat. húser „houser, Gänserich“ . V dokladech není ú > ou. v
L h o t a H r e l o v a viz Lhota Křelova. ! 80. Lhota Hřivnáčova 1 Zanikla u Stítiny (Opavsko); Sl. 3 Přip. se 1377 a 1492 byla pustá. 5 Přívlastek pravděpodobně podle Hřivnáče z Heraltic. 81. Lhota Jirkova 1 Zanikla v okolí Cekyně (Přerovsko). 2 1368 in villa Jurkow, ZDO I, 1096; 1377 Gircow mediam villam, ZDO III, 314; 1447 Jurkowa Lhota, ZDO X, 769; 1581 ves Kunczlowu Lhotu, PO X X IX , 97. 5 MJ zní 1368—1377 Jirkov (přivlast. příp. -ov k OJ Jirka, to z Jiří; 1368 není u > i ) ; r. 1447 Jurkova Lhota; r. 1581 Kunczlova Lhota (k OJ Kunci, to z něm. Kunz + deminut. -I k OJ Kunrád). 82. Lhota K ojišova 1 Zanikla v okolí Zelívska, ač není-li totožná s Lhotou Horákovou. 2 1320 Kogisowalhota, Lechner I, 5. 5 V MJ je OJ Kojiš, o němž viz Kožišov. 83. Lhota K řelova 1 Zanikla u Určic (Prostějovsko). 2 1337 Hrelowa Lhota, CDM XV, 44; 1337 villam, que vulgariter Chrzyelonis Elhota nuncupatur, CDM XV, 47. 5 Doposud v literatuře byla nespráv ně uváděna jako Hrelova Lhota. Viz 1 Křelov, kde o OJ Křel/Chřel. L h o t a K u n c l o v a , viz zaniklá Lhota Jirkova. 84. Lhota Měsíčná 1 Zanikla mezi Blazicemi a Bezuchovem (Bystřičko p. H.), kde je dvůr Lhotsko, Nekuda 139. 2 1349 mediam villam dietám Mysseczna Lhota, ZDO I, 70; 1359 in Lhota Messeczna, ZDO I, 660; 1374 in Lhota Mieseczna, ZDO II, 478; 1379 in villa Lhota dieta Meseczna, ZDO III, 583; 1406 in Myesseczna Lhota, ZDO VII, 242; 1437 in villa Myesseczney Lhotie, ZDO X, 72; 1446 in Mnyeseczna Lhota, ZDO X, 499. 5 Přívlastek je adjektivum k subst. měsíc, stč. měsiec, měsiečný, Gebauer
517
Slov. stč. 340. Ves podle poskytnuté měsíční lhůty (?). Zkomoleno na Měšečná. Viz Lhotsko 2. 85. Lhota M ikulášova 1 Zanikla v okolí Val. Meziříčí, ač není-li totožná s Malou Lhotou. 2 1403 Mikulassowa Lhota, Lechner I, 19. 5 O OJ Mikuláš viz Nyklovice. 86 . Lhota M ladá 1 Zanikla někde v okolí Bystřice p. H. 2 1464 Lhotu Mladotu (!), ZDO XI, 243; 1493 s Mla dá Lhotů, ZDO XIV, 98, ed. 3 Ves ná ležela původně k hradu Obřanům, 1555 byla pustá. 5 V MJ původně přivlast. příp. -ova k OJ Mladota, to příp. -ota k adj. mladý. Podobně Milota, Slepota; Prof V 620; Svoboda StčOJ 119. Očekávali bychom spíše Lhota Mladotina. L h o t a M l a d o t o v a , viz Lhota Mladá. Lhota Mokrá, viz Kněževes (Kunštátsko). L h o t a M o r k o v s k á , viz Lhota 7. Lhota Moudrého, viz Lhoty Vyšní. L h o t a M y s l í k o v a , viz Lhotka (Bílovecko). 87. Lhota N edabylova 1 Zanikla u Milonic (Blanensko). 2 1351 de Lhota Nedabylowa, ZDB II, 2; 1446 in Lhotka deserta, que dicitur Petři Nedabilowa, ZDO X, 398. 5 V MJ přivlast. příp. -ova k OJ Nedabyl; to z participia 1-ového a stč. neda „jen když, jen aby, dass nur“ . Gebauer Slov. stč. II 535; Svoboda StčOJ 168. 88 . Lhota N ěm ecká 1 Zanikla u Býkovic (Kunštátsko). 2 1437 in villa dieta Niemeczska Lhota, Lechner I, 46. 5 O Němec viz Němčíce. 89. Lhota N ová 1 Zanikla někde na panství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1575 s vesnicemi, které se staví . . . ves Nowa Lhota, ZDO X X IX , 27. 3 Za ložení vsi se snad neuskutečnilo, neboť není o ní další zprávy. 90.
518
Lhota
O ptávcova
1
Zanikla
u Cemé Hory (Blanensko), kde je trať Lhotky. 2 1390 Lhotkám dietám Optauczonis, ZDB VII, 712. 5 V MJ přivlast. příp. -ova k OJ Optávec, to deminutivum k staroč. OJ Ochtáb, Oktáb s přesmykem Optáv. Vzniklo z církevního pojmu oktáv, oktávie „osm dní před svátkem“ ; v nář. na Moravě ochtáb, ochtáv, laš. též oktava. Z lat. octava se změnou rodu. Svoboda StčOJ 204; Machek Etym. slov. 337. 91. Lhota Písková 1 Zanikla u Poličné (Valašskomeziříčsko), kde jsou paseky Písková. 2 1392 Piescowam Lhotám, CDM XII, 114; 1396 Peskowa Lhota, CDM XII, 333; 1437 de Pisskowa Lhota, Lechner, 57; 1449 Pisskowu Lhotu, Lechner I, 104. 5 V MJ přivlast. příp. -ova k OJ Píšek, Piešek, to deminutivum k Piš, Peš, které hypokoristikon k Petr. Svo boda StčOJ 149. 92. Lhota Radslavova 1 Zanikla zá padně od Valašského Meziříčí, kde je dvůr Lhotský; Nekuda 79. Snad je to tožná s Kolečkovou Lhotou. 2 1565 ves Raczlawowu Lhotu, DM XV, 15. 3 Ves byla 1505 pustá. 5 O jm. Radslav viz Radslavice. 93. Lhota Skalkovská 1 Zanikla nej spíše mezi Benešovem a Protivanovem (Boskovicko), kde je trať Na skalkách. 2 1568 Skalohovskou Lhotu, ZDO XXVIII, 44, edice. 94. Lhota Skočova 1 Osada obce Malá Routka (Jevíčsko). 2 1677 Lhota; 1718 Lhotta; 1751 Lhotka; 1846 Skotr schowa Lhotta, Skočowa Lhota; 1872 Skoczowa Lhotta, Skočová Lhota; 1924 Skočova Lhota. 3 P. Borotín. Ces. 5 Ves se jmenovala do 1846 jen Lhota, pak Skočova: přivlast. příp. -ova k příjm. Skoč, to imperativ slovesa sko čit „springen“ ; srov. stč. příjmí Hřej, Lámej, Trhej a Skočec u Svobody StčOJ 141. 95. Lhota Stará 1 Zanikla mezi Byst řicí p. H., Loukovem a Chvalčovem
v trati Lhotsko. 2 1373 villa deserta Antiqualhota, ZDO II, 307; 1466 Lhotu Stáru, ZDO VI, 243. 96. Lhota Urbancova 1 Zanikla na biskupském manství želívském nebo je totožná s Lhotou Korbelovou. Přip. se 1566. 5 V MJ přivlast. příp. -ova k OJ Urbanec, to deminutivum k Urban. 97. Lhota Veličina 1 Zanikla u Vá zán (Boskovicko). 2 1250 klášter Hra disko postoupil les Veličovi a Stědroňovi z Uhřic k vysazení vsi, ut eadem villa Veliczynálhota nuncuparetur, CDB IV, 197. 3 1511 byla ves pustá. 5 V MJ přivlast. příp. -ina k muž skému OJ *Velika, hypokoristické po době OJ Velík, které utvořeno příp. -ík k nějakému OJ na Veli-(-mír apod.). Podobně Zviek > Zvieka v MJ Zvičina; Prof V 608. V CDB IV, 197 se připo míná lokátor Velizio „Veličě“ . K tvoření přívlastku srov. Lhota Rapotina. 98. Lhota V rankova 1 Zanikla u Brťoví (Blanensko), kde je trať Vrankovy. 2 1320 in Wrancowa Lhota, Lechner I, 4. 3 Bylo to manství olomouckého bis kupství. 5 V MJ přivlast. příp. -ova k OJ Vranek, to deminut. k Vrána, které buď z apelat. vrána „Krähe“ , nebo substant. z adj. vraný „černý“. 99. Lhota V ysoká 1 Zanikla mezi Bystřicí p. H., Mrlínkem, Loukovem, Chvalčovem v trati Lhotsko (Bystřič ko p. H.). 2 1373 villa deserta WysokaIhota, ZDO II, 307; 1466 Lhotu W yssoku, ZDO XI, 243. 5 MJ: Lhota z původního Ibgota „levitas“ patřícího k adj. Ibgvkt „lehký“ ; zn. osadu založenou zpravidla na půdě lesní a do jisté lhůty (tj. na přesně dohodnutý počet let) osvobozenou od všech feudálních dávek a povinností. Říkalo se: být na lhotě. Stč. lhota a Ihóta (s různou kvanti tou) se využilo k diferenciaci význa mu: lhota „osvobození nového osadníka po jistou dobu od feudální renty, Er leichterung“, pak osada s takovými
osadníky; Ihóta > novoč. „lhůta, časo vý termín“ (Machek Etym. slov. 266). Na východní Moravě je v nářečí do loženo toto MJ v podobě Lihotka (viz Lhotka u Ostravy, Komorní Lhotka). Toto i vykládá Gebauer (HM I 208 a po něm Loriš v Rozboru nářečí hom oostravského 1899, str. 12) jako reflex za bývalé b. Jak však ukázal O. Hujer (LF 45, 1918, str. 85 = Příspěvky k his torii a dialektologii českého jazyka 1961, str. 89) „výklad tento sotva může uspokojiti; toto i za b není nikde v tomto (tj. homoostravském) nářečí než po l, neboť příklady, jež Loriš uvádí, nemají i za býv. b, nýbrž i je původu jiného . . . Je mnohem pravděpodobnější, že znění Lihota, Lihotka je reflexem znění se slabičným l na počátku slova (lhota). Docela podobně se vyvinulo pův. Ibgota v . . . nářečích jihovelkoruských (v. Broch AslPh 36, 1916, 430) s tím roz dílem, že nová slabika vytvořena sou hláskou vzniklou před počátečním I: slovo to tam zní il’róta. Takové l na počátku předpokládá patrně také hornoostravské jlza — lze (a podle toho i nějiza), jež uvádí Loriš 1 . c. 18; toto . . . patrně není než dia lekticky obměněný reflex znění ,lza“ ‘ . Místo Li- je též Le-, v. Panská Lhota (62): 1234 Legota a slov. Lehota, ojed. Ol-: 1354 Olhotka pro zaniklou Lhotu 19. S vývojem počátečního l sou visí snad i vznik zápisů Hlota, které se porůznu vyskytují v 16.—18. stol. Poloslabičná povaha l vyvolala v ná řečích znění i přesmyk Lhota — Hlota (viz Nová Lhota) a při přejímání do němčiny aglutinaci předložek z lokálu ve Lhotě, na Lhotě: Elhoten, Elgoth, Olhotka, Oehlhútten, Allhutten (Lhota u Šternberka), Malhútten, Helhuta (za niklá Lhota u Kučerova). Viz též 1349 Elhanicz < Lhánice. Protože osad takto nazvaných bylo hodně, bylo nutno je rozlišit různými přívlastky podle majitele, polohy, sou sedství, stáří apod. Mnohé zanikaly. 519
há zn. „ves“ . O nářeč. Lihotka viz Lhota, Lhoty jsou charakteristické pro XIII. str. 519. a XIV. stol. Jsou mladší než Újezdy, 2. Lhotka 1 Dříve osada, nyní místní na které navazují časově i zeměpisně část obce Holubí Zhoře, 8 km zsz od (v. t.). První doloženou Lhotou na Mo Velké Bíteše. 2 1371 Lhotta, ZDB V, ravě je 1234 Lhota prope Iglaw (= Pan 475; 1466 Lhotka, ZDB XIV, 84; 1672 ská Lhota), v C. 1199 ecclesia in Lhota, Lhotka; 1718 Lhotta; 1751 a 1846 Lhot tj. Sv. Jiří u Vysokého Mýta (Šmilauer ka. 3 P. Náměšť n. O. Ces. Úvod 100, 147; Hosák CSPS 57, 136). V pol., rus. a ukraj. toponymii Lhotám 3. Lhotka 1 Dříve obec, nyní osada odpovídá jm. Vola, Wola, zčásti jm. Slo obce Hradčovic, 5,5 km sz od Uherského Brodu. 2 1374 Lhota prope Raczouicz, boda (Veselovskij, Slavia 21, 463). CV 217-218; Prof II 516-575; Schwarz 89. ZDO II, 489; 1376 villam Lhotka, ZDO 1. Lhotice u Jemnice 1 Ves 2 km vý III, 37; 1376 in villa Lhotka, ZDO III, chodně od Jemnice. 2 1361 in Lhoticz, 125; 1417 ville sue Lhotka integre site ZDB IV, 69; 1519 ze Lhoticz, PB Vllb, prope Hradcowicz, ZDO IX, 107; 1612 97; 1528 v Lhoticzich, Ruk. archívu do Lhotky, PO X X X V II, 322; 1671 města Brna č. 1213, f. 35; 1578 do vsi Lhotka; 1718 Lhotta; 1751, 1846 a 1872 Lhoticz, PB XXVII, 439; 1671 Lhoticz; Lhotka. 3 P. Uh. Brod. Ces. 1718 Lhotitz; 1720 Elhotitz; 1751 Elho4 Hlotka, na Hlotku, Hlotčané, hloctitz; 1846 Elhotitz, Elhotice; 1872 El ký. O HZ- viz Lhota, str. 519. hotitz, Lhotice. 3 P. Budkov. Ces. 4. Lhotka 1 Ves 5 km záp. od Gott waldova. 2 1372 Hotman, Liber neg.; 2. Lhotice, nyní H orní Lhotice 1 Ves 1378 super villa Otmanowolhoty^ 5 km východně od Náměště n. O. ZDO III, 429; 1492 ves Hotmanowu 2 1104, falzum z konce 12. stol., Lgotici, Lhotu, ZDO XIV, 15; 1670 Mala Lhota; Kosmas 259; 1504 z Elhoticz, Ivančická městská kniha, Sbírka ruk. SAB č. 392, 1672 Minor Lhota, Děkan, matrika ho lešovská; 1718 Malla Lhota; 1720 a 1751 f. 83; 1528 ze Lhoticz, PB XIV, 102; 1573 ves Lhoticze, ZDB X X X , 21; 1672 Klein Lhota; 1846 Klein Lhota, Mala Lhota; 1872 Klein Lhota, Malá Lhota; a 1718 Lhotitz; 1720 Lhotitze; 1751 Lhotitz; 1846 Lhotitz, Lhotice. 3 P. Ná 1924 Lhotka. 3 P. Malenovice. R. 1781 měšť n. O. Byla tu tvrz. Ces. tu byl parcelován dvůr. Ces. 4 Ty Lhotice, ze Lhotic, ke Lhoticím, 4 Na Lhotku, Lhocané, lhocky. 5 Ves se jmenuje nejprve 1372 a 1492 Otmao Lhoticích, za Lhoticema, Lhoták, Ihotické. 5 MJ: z akuzativu pl. k lhotici nova (Hotmanova) Lhota < *Hartma„lidé bydlící na lhotě, požívající výhod nova, k OJ Hartman, přejatému s nář. lhoty“ . O lhota viz str. 519. a > o z němčiny. Viz Hartmanice, které 1. Lhotka 1 Osada obce Lubojat v nářečí Hatmanice (bez r). Od 1670 (Bílovecko); Sl. 2 1431 vésku Jesskowu MaZd Lhota, od 1924 jednoslovně Lhotka. Lhotu, Kapras II, 20; 1600 ves Lhotku, 5. Lhotka 1 Ves 10,5 km jjz od MístZDOp VIII, 26; 1736 Blaschdorf, Lhot ku. 2 1581 ves Lhotka, Urbář hukvaldka; 1805 Blaschdorf; 1835 Blaschdorf, ský; 1672 Lhotka, Děkan. matr. ostrav Lhotka; 1870 Blaschdorf, Lhotka, Catal. ská; 1676 Lhotka; 1718 Lhotta; 1720 cleri. 3 P. Bílovec. Něm. a čes. Lhoka (!); 1751, 1846 a 1872 Lhotka. 4 Do Lhotky, arch. do Lihotky. 5 Ves 3 P. Hukvaldy. Ces. se jmenuje nejprve 1431 Ješkova Lhota, 6 . Lhotka 1 Ves 5,5 km zsz od Telče. přivlast. příp. -ova k OJ Ješek, demi2 1385 Lhota sub castro, ZDB VII, 35; nutivu k Ješ; o němž viz Ješov. Ně 1399 villas . . . Lhota, ZDB VIII, 224; mecky 1736 Blaschdorf: první část 1678 Klein Lhotka; 1718 Klein Lhotta; složeniny je přejata z čes. Blažek, dru 1720 a 1751 Klein Lhota; 1846 Klein
520
Lhota, Malá Lhota, také Lhotka; 1872 Klein Lhotta, Malá Lhota; 1881 Malá Lhotka; 1924 Lhotka. 3 P. Telč (pův. náležela k hradu Šternberku). 4 Ze Lhotky, do Lhotky, Lhotáci, loheteckej. 7. Lhotka 1 Dříve samostatná ves, nyní osada nově utvořené obce Chřibsko, 4 km východně od Zdounek. 2 1409 (starší zprávy, kladené k této Lhotce, náležejí k Lhotce u Přerova, č. 27) villam Lhotkám totam, que iacet supra Wzdunkam, ZDOVII, 802; 1670 Lhotka; 1718 Lhotta; 1720, 1751, 1846 a 1872 Lhotka. 3 P. Zdounky. Ces. 4 Do Lhotky, ze Lhotky, Lhočák, lhocké. Hraniční obec hanáckého é, ó proti východomoravskému ý, ú. 8 . Lhotka 1 Ves 4,5 km vsv od Zďáru. 2 1407 Lhota, ve Lhotye, Urbář žďárský; 1462 Lhota, Lhotka, Urbář žďárský; 1483 Lhotka, Urbář žďárský; 1674 a 1718 Lhotta; 1720 a 1751 Lhota; 1846 Lhotka; 1872 Lhotka. 3 P. 2ďár. Čes. 4 Do Lhoty, za Lhotou, Lhoták, Ihoteckej. 6 Brožův mlýn, Výpustek. Zaniklé
(9.-22.)
9. Lhotka 1 Zanikla u Vážan (Bos kovicko). 3 Přip. se 1511 jako pustá ves. 5 Viz Lhota Veličina (97). 10. Lhotka 1 Zanikla u Letošova (Bučovicko). 2 1374 in villa Lhotka, ZDB VI, 204; 1392 Lhotkám (4. p.), ZDO VII, 220; 1437 Lhotka, ZDO X, 118. 3 Ves byla již r. 1406 pustá. 11. Lhotka 1 Zanikla u Mirošova (Bystřičko n. P.) při potoku Bobrůvce, kde je trať Na Lhotkách. 2 1350 in villa Lhotka, ZDB I, 153. 12. Lhotka 1 Zanikla u Litostrova (Ivančicko) v trati Na Lhotech. 2 Ves pustou Lhotky, ZDO XXVIII, 68, ed. 13. Lhotka 1 Zanikla mezi Opatovem, Brtničkou, Brodcemi a Kněžicemi (Jihlavsko), kde je Lhotský les. 3 Přip. se kolem 1530 jako pustá ves v urbáři panství brtnického.
14. Lhotka 1 Zanikla mezi Pavlovi cemi a Vitčicemi (Kojetínsko). 2 1447 cum Lhotka, ZDO X, 672; 1576 s pus tou vsí slově Lhotsko, PO X X IX , 124. 3 Ves zpustla na konci 15. stol. 15. Lhotka 1 Zanikla u Býkova (Krnovsko); Sl. 2 1529 ves Bykow a ves pustou Lhotku, ZDK II, 5. 3 Ves stávala již v 15. stol. a 1501 byla pustá. 16. Lhotka 1 Zanikla mezi Kyselovicemi, Chropyní a Plešovcem (Kroměřížsko) v trati Lhotsko. 2 1261, fal zum z pol. 14. stol. Lhotka, CDM III, 324. 17. Lhotka 1 Zanikla u Zerůtek (Kunštátsko). 2 1353 villam Zyrothky . . . villam Lhothca, ZDO I, 250; 1464 villam desertam Lhotka ad Zirotky pertinentem, ZDO XI, 128. 3 Ves byla již r. 1464 pustá. 18. Lhotka 1 Zanikla v okolí Lechovic (Mohelnicko). 2 1610 ves Lhotku, ZDO XXXIII, 45. 19. Lhotka 1 Zanikla u Majetína (Olomoucko). 2 1354 vilám Olhotka (!), CDM XV, 66 ; 1374 villam Lhottam, ZDO II, 450. 20. Lhotka 1 Zanikla v okolí Štítiny (Opavsko); Sl. 2 1486 Lhotku pustú, kteráž leží nad Przerowczem, ZDOp III, 14; 1514 Lhotky pusté . . . (2. p.), ZDOp III, 44. 3 Ves stávala již v 14. stol. 21. Lhotka 1 Zanikla u Ohrozimě (Plumlovsko), kde je trať v Lhotkách. 2 1513 vsi pusté Skyhrov a Lhotku, ZDO XVII, 135. 22. Lhotka 1 Zanikla v okolí Kuřimě (Tišnovsko), Nekuda 42. 2 1398 villam Lhotka integram, ZDB VIII, 49. L h o t k a , viz Lhota. * 23. Lhotka nad B ečvou 1 Ves 5 km sz od Valašského Meziříčí. 2 1406 vil las Wissoka et Lhotka, ZDO VII, 72; 1506 ze Lhoty nad Beczwau, PO VIII, 50; 1527 na gruntech mých lhotských, 521
PO XIII, 186; 1544 na grunty . . . lhotske, PO X IX , 106; 1540 na vsi Lhotce, jinak Zabokrcích, ZDO X X V , 49, edice; 1580 z Lhotky Záhumnej, LSA 434; 1585 z Lhotky za humny, LSA 478; 1676 Lhota; 1718, 1751 a 1846 Lhotka; 1872 Lhotka bei Leschna, Lhotka; 1893 Lhotka bei Lóschna, Lho ta u Lesné. 3 P. Lešná. Ces. 5 Ves se jmenuje nejdříve 1406 Lho ta, 1506 s přívlastkem nad Bečvou, 1580 Lhotka Záhumná, tj. ležící za humny; 1872 má přívlastek u Lesné, z čehož lidové Lešenská Lhota, jak uvedeno Domluvilem ve VM-Val. Me ziříčí 392 (dnes neznámo). O 1540 Zabokrky v. t. O Bečva viz Bečva. 24. Lhotka u Hranic 1 Dříve samo stat. obec, nyní osada obce Velká-Lhotka (Hranicko). 2 1371 Lhoty, ZDO II, 73; 1480 Lhotku, ZDO XII, 27; 1612 ves Lhotku, ZDO X XX III, 63; 1672 Lhota, Děkan, matrika lipnická; 1718 Lhotta; 1720 Lhotky; 1751 a 1846 Lhota; 1872 Lhotka. 3 P. Hranice. Ces. 4 Do Lhotky, Lhotáci, lhocký. 25. Lhotka u Litultovic 1 Ves 14,5 km zjz od Opavy; enkl. 2 1542 na ves Lhotku, DM VII, 22; 1676 Nalhútten; 1718 Nalhiitten; 1751 Oehlhiitten; 1846 Oehlhútten, Lhota, Lhotka; 1882 Oehlhútten, Lhotka. 3 P. Litultovice. Ces. a něm. 4 Na Lhotku. Dříve hraniční obec západoevropského nářečí proti kom paktní němec, oblasti sudetské. 5 O něm. podobách názvu viz Lhota, str. 519. 6 Zahrádka. 26. Lhotka u Ostravy 1 Ves 5 km jv od Hlučína; Sl. 2 1518 ves Lhotka, ZDOp III, 52; 1547 ves Lhotka, ZDOp VI, 8 ; 1654 ves Lhotku, PK z 1634 nefol.; 1720 a 1736 Lhotka; 1837 Ellgoth, Lihotka, Catal. cleri; 1870 Ellgoth, Lhotka, Catal. cleri; 1924 Lhotka. 3 P. Hošťálkovice. Přip. se 1494. Ces. 4 Lihotka, do Lihotky, za Lihotku, Lihočaně, lihocky. 6 Část Korea, nář. Koreja, vznikla 1953. PJ Stara Odra.
522
27. Lhotka u Přerova 1 Ves 6 km sz od Přerova. 2 1355 Lhotka, ZDO I, 375; 1373 in Lehotta dieta Rziwynow, ZDO II, 220; 1447 cum villis Lhotka dieta Hrziwinowa Lhotta .. . , ZDO X, 769; 1581 ves Zerawsku Lhotu, ZDO X X IX , 97; 1675 Klein Lhota; 1691 pagus Lhota, Děkan, matrika přerovská; 1718 Klein Lhota; 1846 Klein Lhota, Malá Hlota; 1872 Klein Lhota, Malá Lhota; 1924 Lhotka. З P. Cekyně. Ves byla v 2. pol. 15. stol. dočasně pustá. Ces. 4 Do Lhoty, lhocké, Lhoččí. 5 Ves se jmenuje 1373—1447 Lhota Hřivínova: při vlast. příp. -ova k OJ Hřivín, to z apelat. hříva „Mähne“ . Nazvána podle Rivína z Lipňan (pol. 14. stol.). Viz i Hřivínův Újezd. R. 1581 se jme nuje Zeravská Lhota — podle sousední obce Zeravice. Od 1675 Klein, Malá L., 1924 jednoslovně Lhotka. O zápisu 1373 Lehotta (s e) viz Lhota, str. 519. O OJ Hřivín viz Svoboda StčOJ 195 a Prof V 615. 6 Nový dvůr (myslivna). 28. Lhotka u V ítkova 1 Ves 3 km ssz od Vítkova; Sl. 2 1591 ves Lhotku, ZDOp VIII, 19; 1612 Lhoty (2. p.), ZDOp X , 20; 1720 Nitschenau; 1736 Nietschenau; 1805 Nitschenau; 1835 Nitschenau, Lhotka; 1885 Závodní Lhotky, jinak Lhotka, Catal. cleri; 1894 Nitschenau, Lhotka. З P. Vikštejn. Něm. 4 Zapsal jsem něm. nář. znění u něm. občanky v Hradci u Opavy (ro dem z Vítkova): in Nična, Ničena. 5 Bližší určení „u Vítkova“ až 1960, kdy se do opavského okresu dostalo několik Lhot a Lhotek. Přívlastek 1885 Závodní zn. „ležící za vodou“ , tj. za Moravicí. Něm. Nitschenau patří do menší skupiny německých MJ na -au < -hau „mýtina“ (Bemhau, Geppertsau, Lindenau apod.). Proti odvozování něm. -au z -oue mluví vedle dokladu 1359 Liebenhau (zanikl) též nářeční výslov nost něm. MJ s přízvučným ä (bemhä,
gepatsá, šmitsá — Smetzau). Byla to kdysi oblíbená pomístní jména, která se od 14. stol. stávala místními jmény. Schwarz 135. 29. Lhotka čertova, nyní Mariánské Hory 1 Městská část Ostravy. 2 1466 de villa Czrtowa Lhotka, Lechner, I, 83; 1517 z Čertovy Lhotky, ČMM 1957, 336; 1575 Lhoty . . . z e Lhoty, LSA 173; 1672 Lhotka, Děkan. matr. ostravská; 1676 Lhotta; 1718 Lhotka; 1751 Lhotsk a (l); 1846 Ellgoth, Teufels-Ellgoth, Lhotka, Czertowa Lhotka; 1872 Ell goth, Lhotka; 1915 Marienberg, Ma riánské Hory. 3 P. města Mor. Ostravy. R. 1902 byly Mariánské Hory povýšeny na město. Čes. 4 a 5 viz Hory Mariánské a Zábřeh; o Čert- viz Čertoryje. L h o t k a Č e r t o v a , viz Čertovec (zanikla na Třebíčsku). 30. Lhotka Komorní 1 Ves 12 km jjz od Českého Těšína; Sl. 2 1455 slula Bůčková Lhota; 1736 Ellgot, Ligota; 1808 Ellgoth, Litka (!); 1885 Lhotka; 1894 Cameral Ellgoth, Komorní Lhota. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 4 Ligotka, Ligocaně, ligock’i. 5 Po dle Praska VMO V 65 a SA V 206 nesla ves i jm. Střižná Lhotka a Valaš ská Lhotka. Přívlastek Střižná nejspíše podle toho, ves byla povinna odvádět vlněnou stříž z ovcí. R. 1455 Bůčková Lhota: při vlast. příp. -ova k OJ Buček, které deminutivum k OJ Buk, to z buk „Buche“ ; srov. OJ Dúbek, příjm. Dou bek. Přívlastek Komorní dán v proti kladu k alodiální Zpupné Lhotě (v. t.) proto, že ves náležela těšínské knížecí komoře. O komora viz Komořany. # MJ Lhotka: deminutivum k Lhota, viz str. 519. 6 Godula. Hliníky/Gliniky, Hůra/Góra, Kamence/Kamiencie, Kyčera/Kiczera, Poruby/Poremby, PrašivkaRovňa/Praszywka-Rownia, Stonávka/ Stonawka, Na blejchu, Na Bartoňkovicach, Na střelnici, Paseka, Ploština, Podlesí. L h o t k a N o v á , v. Lhota Nová (60).
1. Lhotky 1 Ves 3,5 km východně od Velkého Meziříčí. 2 1371 super vil la Czykow . . . Lhotta, ZDB V, 475; 1377 oppidum Meziriecz . . . Lhota, ZDB VI, 504; 1447 castrum cum civitate Mezirzicz . . . Wrankowa Lhota, ZDB XII, 544; 1481 v Rankowich Lhotkách, ZDB XV, 33; 1555 město M ezerzicz... ves Lhotky, ZDB XXVII, 11; 1591 na zámek a město Mezerzicz . . . ves Lhot ky, ZDB X X X II, 117; 1679 Lhotky; 1718 Lhotty; 1720 Lhotka; 1751 a 1846 Lhotky; 1872 Lhotky, Lhotka; 1885 Lhotky. 3 P. Velké Meziříčí. Čes. 4 Lhotke, ve Lhotkách, Lhočtí, Ihocké. 5 Ves se nejprve zvala 1371 Lhota, od 1447 Vrankova Lhota (v. t.), od 1555 Lhotky. 2. Lhotky 1 Zanikly u Olešničky (Bystřičko n. P.), kde je samota Lhot ky. 3 Přip. se 1373. 5 MJ: plurál k deminutivnímu Lhot ka; o Lhota viz str. 519. L h o t k y N o v é , viz Lhota Nová (60). L h o t k y Z á v o d n í , viz Lhotka u Vítkova. 1 . Lhotsko 1 Ves 2 km jjv od Vizo vic. 2 1548 vsi pusté . . . Lhotsko, ZDO X X V , 203, ed.; 1578 Lhotsko, ZDO X X IX , 57; 1670 Lhotsko; 1718 a 1720 Lhotzka; 1751 Lhotska; 1846 Lhotsko, též Lhotka; 1872 Lhotsko; 1885 Lhotzko, Lhotsko; 1885 Lhotsko či Lhotka, Catal. cleri. 3 P. Vizovice. Ves byla 1548 pustá, 1594 již znovu osedlá. Čes. 4 To Lhotsko, ze Lhocka, na Lhocku, Lhocané, lhocký \ty Lhocka, ze Lhock (Vizovice, Bratřejov, Chrastěšov, Rako vá — v uvedených obcích jsem zapsal i plurálové Rakovy, Chrastěšovy, Bratřejovy, v Bratřejovech). 6 Na jamách, ÚlehVa. 2. Lhotsko 1 Dvůr u Radkovy Lho ty. 2 1935 Lhotsko. 3 Zanikla tu ves Měsíčná Lhota (v. t.). 5 Příp. -sko znamená, že ves byla dočasně pustá a že se jmenovala pů vodně Lhota, Lhotka (v. t.).
523
1. Lhoty Nižní 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Nošovic, 7 km jv od Frýdku. 2 1305 Rudgeri villa, Soupis desátků, List. Těšínská; 1450 Rozkovu Lhotu, List. Těšínská 207; 1641 Nižní Lhoty, LSA 412; 1708 z dě diny Nižných Lhot, Matr. v Frýdku; 1736 Unter Lhot; 1885 Dolní Lhota; 1894 Unter Ellgoth, Dolní Lhota; 1906 Unterellgoth, Nižní Lhoty. 3 P. Frý dek. Ces. 4 Na Nižných Lhotách. 5 MJ nej prve 1305 Rudgeri villa „Rudgerova ves“ ; o OJ Rudger < Hródgér viz Ludgeřovice. R. 1450 se N. L. jmenují Rozkova Lhota: přivlast. příp. -ova k OJ Rožek, které zkratkou některého OJ na Roz, např. Rozbor, Rozvad, Rozvoj. Vzhledem k nář. á > o může být OJ Rožek též z Rázek, deminut. k Ráz Rad-jb (viz Rázová). R. 1885, 1894 na hrazeno nářeční Nižní spisovným Dolní. O nářečním Nižní viz následující heslo. Překladem přívlastku vzniklo něm. Unter Lhot, Unterellgoth. O něm. Ell goth viz Lhota, str. 519. 2. Lhoty Vysní 1 Ves 9 km jv od Frýdku; Sl. 2 1305 Warmnuthowicz (!), Soupis desátků, Listinář Těšínská; 1641 Vysní Lhoty, LSA 412; 1704 z dědiny Wyssnych Lhot, Matrika ve Frýdku; 1736 Ober Lhot; 1885 Horní Lhota; 1894 Ober Ellgoth, Horní Lhota; 1906 Oberellgoth, Vysní Lhoty. 3 P. Frý dek. Ces. 4 Na Vyšnych Lhotách, Vyšnylhoc’on. 5 Podle prvního dokladu se ves jmenovala 1305 Varmuntovice; zapsá no sice Warmnuthowicz, ale tu patrně chyba ve čtení skupiny -un-, která byla s -nu- snadno zaměněna. MJ utvo řeno příp. -ovice k něm. OJ Warmunt, které složeno ze sthn. -munt „Schutz, Beschützer“ a sthn. wari, střhn. war „wahrhaft, wirklich“ . Jm. znamenalo „kdo poskytuje skutečnou ochranu“ . MJ zn. ves lidí Warmuntových. Kom ponent -munt se vyskytuje např. v těch to něm. OJ Muntfrid, Adalmunt, Bald-
524
munt, Ríchmunt, Sigimunt. Bach PN 1 223, 225; Lexer31 308; Kluge EWD 11 666 ; Bořek OSG I 83 (Warmatowice, okr. Strzelce Opolskie, a Warmqtów, okr. Kozlí). Podle Práškový pozůstalosti se v 15. stol. jmenují V. L. též Moudrého Lhot ka. To však nikde nedoloženo. OJ Moudrý z adj. moudrý, stě. múdrý „klug, weise“ . Přívlastek Vysní a u předcházejícího hesla Nižní je nářeční komparativ vy skytující se v lašských nářečích na jižním Frýdecku a v přilehlé oblasti těšínské a jablunkovské, zcela spora dicky pak též jinde na vých. Moravě (srov. vysní konec, Lideč). V jižních Cechách byl patrně též rozšířen, jak ukazují MJ Vyšný a některé doklady pro Vyšší Brod u Prof I2 204 a IV 676. Viz též Lískovec 3, sub. 6. Dosud vyšný a nižný ve slovenských a haličských nářečích. Nářeční přívlastek Vysní byl nahrazen 1885 a 1894 spisovným Horní, překladem něm. 1736 Ober Lhot, 1894 Ober Ellgoth, 1906 jednoslovně Ober ellgoth. O Ellgoth viz Lhota, str. 519. • MJ je pl. k Lhota, viz str. 519. 1. Libavá 1 Město v Přerovsku. 2 1301 in Lubavia, CDM VI, 226; 1323 in Lubouia, CDM VI, 226; 1633 z Lybawi, Matr. ve Vyškově; 1633 Lieba; 1651 na panství lybawskem, Summámí extrakt; 1676 Libaw; 1718 Liebau; 1720 Stadt Liebe, Libawa; 1846 Liebau, Stadtliebau, Libawa; 1872 Liebau, Li bavá, Libová; 1935 Město Libavá, Stadt Liebau. 3 P. Libavá. Přip. se 1301 ja ko město. Far. kostel Pov. sv. kříže. Panství nál. olomouckému biskupství. Něm. 4 Něm. Líba, en Líba. 5 MJ dolože no nejprve v latinizované podobě 1301 in Lubavia, která ukazuje na českou předlohu s nepřehlasovaným ’u: L’ub-. Poněmčením vzniklo 1633 Lieba, 1676 Libaw — česká předloha měla již ’u > i provedeno. Přívlastek 1720 a dále Stadt- na rozlišení od blízké Staré Li-
bavé — Altliebau. 6 Trati: Wolfsgrund, hošt; 1893 Liebisch, Libhost; 1915 Lie Galgenberg. bisch, Libhošf. 3 P. N. Jičín. Přip. se 2. Libavá Stará 1 Ves 6 km ssz od 1411. Far. (od 1784) kostel sv. Jakuba. Libavé. 2 1397 Stara Lybowa, ZDO Čes. VI, 142; 1480 Stara Libawa, ZDO XII, 4 Ten Libošč, do, z Libošča, v Li19; 1678 Alte Liebaw; 1718 Alt Liebau; bošču, za Liboščem, Liboščane, libošc1720 Alte Liebe, Stara Liwawa (!); 1751 ky. 5 M J: přivlastňovací příp. -jb k OJ Altliebe; 1846 Alt Liebe, Stará LybaL’ubhost, spřežky složené z psi. Vub* w a; 1872 Altliebe, Stará Libavá; 1881 „amatus, carus“ a gostb > host „hosStará Libavá; 1893 Altliebe, Stará Lipes“ . OJ Lubgost známo v luž., srbch., bava. 3 P. Karlovec. Něm. Uubhost < Uubihost, složené z impe 4 Něm. Oltliba, en Oltlibs; Starorativu Vubi k Vubiti „milovat“, a z kom libavák. 5 Doklady mají vždy přehlás ponentu -host „Gast“ . MJ doloženo jen ku ’u > i: 1397 Stara Lybowa. Němec s přehláskou ’u > i. Do němčiny přejato ky až 1678 Alt Liebaw, od 1751 Alt až 1676 v podobě Liebisch s Lib-/ LiebLiebe; v něm. lidové etymologii spoje (srov. Libavá/Lieb-), -šť, nář. -šč zjedno no proto s Liebe „láska“. # MJ: ko dušeno na š. CV —; Prof II 596; Svoboda řen Vub- „libý, milý“ vyskytuje se sice StčOJ 47, 78; Liewehr ON Kuhl. 37 i ve slovan. hydronymech, takže *L’uba(spojuje Libhošf — Radhošť jako dvě va —>- Libava jm. říčky (srov. pol. Lubkultovní slovanská místa; tradice Rad sza). Avšak nedaleko na Sumpersku hoště je však značně pozdní); DS 11, leží Libina, na Mohelnicku Líbivá Lu34. 6 PJ Na kněžských. bín. Byl tedy koř. Vub- v toponymii hor Libice 1 Zanikly u Břežan (Jaronatých oblastí na sever od středomoslavicko). 2 1358 Lubicz, CDM VII, ravské nížiny rozšířen. Proto i jm. 194; 1481 drží . . . Libice, KP V, 292; Libavá vykládáme z pův. posesíva: 1511 v Liwiczych, PB X, 76; 1513 na příp. -ova к OJ L’ub, to domáckou pustú ves Libczicze, PB X, 72; 1672 zkratkou některého ze slož. OJ s kom a 1718 Lowitz, pustá ves; 1751 Lobitz, ponentem Vub- „milý, drahý“ , např. pustá ves. 3 1395 tu byl farní kostel. Uuboměr (blízko Luboměř!), Uubhost R. 1601 zřízen na vsisku Libický rybník. (na Novojičínsku Libhošf) apod. Do 5 MJ: příp. -ice k OJ L’ub(a) (s ú > i němčiny přejato s -ova —> -au, odtud 1481: Lib-), to buď hypokor. podoba patrně zpětným přejetím do češt. -au některého ze složených OJ s komponen -*--ava analogicky podle pův. hydrotem lub-, o němž viz Libhošf; nebo nym typu Opava/Troppau. Srov. i dvojv podobě Lub přímo z adjektiva lub1» tvary Hrabová/Hrabawa na Zábřežsku. „milý, carus, amatus“ (srov. Běl, Mlad, Kvantita v -avá až podle adjektivních Rad, Tvrd); nebo v podobě Luba subjm. typu Borová nebo posesív typu stantivizující adj. lub* (srov. mužská Hostišová (v. t). CV 93; Prof II 576 OJ Mlada, Stara, Hola). Zn. ves lidí (Libava přímo z OJ Uubava). Smilauer L’ubových. Jméno zapsáno též s častou Vodopis 463. 6 Stolenbach. alternací obouretného w/b: 1511 Liwicze. L i b e i n, viz Libiva. V německém zápisu 1672 Lowitz nemusí Libhošf 1 Ves 6 km sv od N. Jičí být w pokračováním české předlohy na. 2 1481 Libhosst, ZDO XII, 41; 1515 z 1511, ale substitucí za pův. české b, z Libhosstie, PO X, 54; 1524 ves Lib což je časté. Počáteční Lo- v něm. do hosst, ZDO X X , 3; 1524 u Líbhosscze, kladech 18. stol. vzniklo nejspíše ztem PO XII, 251; 1676 a 1718 Liebisch; 1720 něním výslovnosti čes. Li- (skrze delaLibisch, Libost; 1751 Lybisch; 1846 bializaci Lů-? Srov. Kroměříž/Kromsir — Liebisch, Libosst; 1872 Libisch, LibKremsier). Na ves upomíná 1601 zalo 525
žený Libický rybník. ČV —; Prof II 588; Nekuda 101. 1. Libina Moravská, nyní Dolní Li bina 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Libiny. 2 1344 Lubina Morauicalis, CDM VII, 572; 1371 Lybina, CDM X, 118; 1464 in Morawska Li bina, ZDO XI, 87; 1523 z Morawske Libiny, PO XII, 177; 1547 v Libinách, LSA 399; 1547 ve vsi Libijnie Moraw ske, ZDO X X V , 83; 1552 prodávajíc mi . . . Lybinu Morawsku, PO XXI, 297; 1633 Libin; 1674 aus dem Dorfe Lybisch, Matrika v Litovli; 1718 Böh misch Liebau; 1720 Böhmisch Liebe, Morawska Lybina; 1751 Böhmisch Li bě; 1846 Mährisch Liebau, Moweská (korupt-) Ljbina; 1872 Böhmisch Lie bau, Moravské Libiny; 1924 Moravská Libina, Mährisch Liebau. Od 1947 Dol ní Libina. 3 P. Üsov. Něm. 4 Lebina, do, z Lebiny, v Lebině, za Lebinó, lebinské; ty Lebina, z Lebin, za Lebinama (Lipinka, analog, podle PJ ty Niva, Zahrada, Horka). 5 MJ zní ještě 1344 Lubina, tj. s nepřehlasovaným ’u. Od 1371 vždy Li-. Pří vlastek nejprve 1344—1542 Moravská (měla slovanské obyvatelstvo proti ně meckému v sousední Německé Libině). MJ doloženo též v pl.: 1547 v Libinach, 1633 Libiny, k tomu srovnej sub 4! Od 1674 německy Lybisch, od 1718 Liebau s analogickým německým -au (srov. Libavá) a s přívlastkem Böhmisch. 2. Libina Německá, po 1945 Horní Libina a nyní jen Libina 1 Městys 12 km jv od Šumperka. 2 1536 ve vsi Lybinie, ZDO X X IX , 16; 1565 Libiny Německé (!), LSA 67; 1569 ves Niemeczkau Lybinu, ZDO XXVIII, 25; 1674 Deütsch Liebaw; 1718 Teütsch Liebau; 1751 Teutsch Libau; 1846 Teutsch Liebau, Německá Libina; 1872 Deutsch Liebau, Německá Libava (!); 1893 Deutsch Liebau, Německé Libony (!); 1924 Německá Libina, Deutsch Lie bau. 3 P. města Uničova. Přip. se 1348. R. 1837 povýšena na městečko. Far. 526
kostel sv. Jiří. Něm. V 1. 1945—1947 obec nově osídlena lidmi z Drahanské vrchoviny, Prostějovská, menšími sku pinami z Valašska, Slovenska a repatrianty z Volyně. Přišli i jednotlivci z Kojetínska a Frýdecka. Početnější skupiny přistěhovalců si udržují po měrně dobře své rodné nářečí (hanác ké, východomoravské). Dnem 1. VII. 1960 sloučena s Dolní Libinou a Obědným v jednu obec. 4 Libaváci | Libovjáci | Libovjané, libavský | -é. 5 České doklady mají vždy přehlásku ’u > i; německy až od 1674 Deiítsch Liebaw. Ale už 1565 pří vlastek Niemeczka, což ukazuje na ně mecké osídlení (proti Moravské Libi ně). # MJ: přivlastňovací přípona -ina k OJ Liba, staroč. L’uba, zn. Libová ves, lhota, stráň apod. O Vub- viz Libice. Prof II 590 (Libin); CV - . 6 Affenthal, Klamrtův mlýn/Klamertmtihle, Přední Sejpský mlýn/Vordere Seifenmiihle, Titzův mlýn/Titzmiihle. Libiva 1 Ves 3,5 km ssz od Mohel nice. 2 1273 Lubyn, CDM IV, 75; 1525 ves Lybiwij, Mírovský urbář; 1672 pagus Liebina, Děkan. matr. Mohelnice; 1677 Libein; 1718 Liebein; 1720 Libein, Libuwi; 1751 Libmi (!); 1846 Libein, Libow; 1881 Líbivé. 3 P. města Mohel nice. Něm. 5 MJ znělo podle prvního dokladu původně Lubyn, tj. L’ubin: přivlast. příp. -ín k OJ L’uba, po přehlásce Liba; o něm viz Libice. V dalších dokladech má jm. různá zakončení: R. 1525 Lybi wij, tj. Líbiví. Tato podoba mohla vznik nout jen na pozadí takového znění MJ, kde by bylo -v -: *L’ubiva „patřící L i boví“ — s příp. -í Líbiví „sídlo Libovo“ , srov. v Cech. Rybitví „sídlo rybářovo“ (Prof III 617) a přechod typu Bezděč/-í. K něm. Liebein je východiskem čes. Li bina, jak také ukazuje něm. 1672 Lie bina: přivlast. příp. -ina k témuž OJ. V českém 1846 Libow je -ov analogické. R. 1881 spojeno neporozuměním s adj. líbivý: Líbivé. Kontaminací s MJ typu
Franková, Hostišová vznikla dnešní po doba Libiva. Jméno je tedy české, kolí sání přípony patrně proto, že se jeho tvoření i původnímu obsahu v národ nostně smíšeném prostředí na Mohelnicku nerozumělo. CV 91. 1. Libochová Dolní 1 Ves 14 km jjz od Bystřice n. P. 2 1350 villam Lubchow, ZDB I, 167; 1364 cum villa dieta Lubochowa, ZDB IV, 104; 1366 Lybochau totam villam, ZDB IV, 390; 1447 na Dolny Libochowu, PB III, 84; 1459 na Libochovú Dolní, AC VI, 503; 1483 z Dolní Libochové, LSA 178; 1500 z Libochowe Dolní, LSA III, 35; 1560 ves Dolnij Lybochowu, ZDB XXVIII, 18; 1595 ves Dolní Lybochowa, ZDB XXXIII, 175; 1674 Lipowy (!); 1718, 1720 a 1751 Unter Libochow; 1846 Unter Libochau, Dolnj Ljbochow; 1872 Libochau, Libochov; 1881 Dolní Libochové; 1885 Unter Libochau, Dolní Libochová. 3 P. Moravec. Na konci 15. stol. založen velký rybník. Ces. 5 Viz blízká Horní Libochová. 6 PJ: Obecník. 2. Libochová Horní 1 Ves 11,5 km sv od Velkého Meziříčí. 2 1446 puol vsi Horní Libochové, KP III, 230; 1500 z Libochowe Horní, LSA III, 35; 1595 ves Hom j Lybochova, ZDB XXXIII, 175; 1674 Ober Lipowa, oder Lieber H off (!); 1718 a 1751 Ober Libochow; 1807 obecz Homno lybochowska (pečeť); 1846 Ober Libochau, H om j Ljbochow; 1881 Horní Libochové. 3 P. Moravec. Ces. 4 Homi, Dolni Libochová, z Libochový, vo Libochový, za Libochová. 5 MJ: přivlast. příp. -ova k OJ Uuboch > Liboch, to domácí zkratka k nějakému slo ženému OJ na L’ub- (-host, Uubomír apod., viz Libice). Zn. Libochův ma jetek. Přípona -ova přehodnocena na adjektivní -ová, o tom viz Hostišová. CV 93; Prof II 597 (Libochovany, Libochovice/-ičky); Svoboda StčOJ 148. 6 Horní a Dolní hlíny (vznikly parce lací dvora).
Libosváry 1 Ves 4,5 km sv od Byst řice p. H. 2 1293 Lubezwari, CDM IV, 317; 1351 in Lyvboswar, ZDO I, 205; 1358 in Lyboswar, ZDO I, 517; 1368 villam Liboswar, ZDO I, 1140; 1371 super villa Luboswar, ZDO II, 199; 1446 ves Lybozwary, PO III, 73; 1464 Liboswary, PO IV, 90; 1480 ves Liboswary, PO V, 115; 1495 tvrz a ves Liboswary, ZDO XV, 13; 1509 zboží liboswarske(ho), PO VIII, 134; 1510 v Liboswarziech, PO VIII, 194; 1672 Liboswar, Děkan, matrika holešovská; 1675 Libo swary; 1718 Liebeswar; 1720 Liboswar; 1751 Lyboswar; 1846 Liboswar, Libo swary; 1872 Liboswar, Libosváry. 3 P. Bystřice p. H. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Ty Libosváry, do Libosvár, k Libosvárom, o Libosvároch (arch. Libosvářích), za Libosvárama, Libosvarák | -svarščák, libosvárské. Obec tvoří s Osíčkem, Příkazy a Loučkou pomezí hanác kého nářečí. 5 MJ: akuzativ pl. k *libosváři „lidé, kteří se rádi svářili“ , slo ženo ze základu slovesa Vubiti „míti rád, milovat“ , srov. východomor. l’úbit v témž významu, a svar „Zank, Streit“. R. 1293 doloženo MJ ještě bez pře hlásky ’u > i. Jméno samo bylo nejspíše přezdívka, patří mezi nejstarší typy MJ a spolu s MJ Soběchleby (7 km sz od Libosvár) tvoří východní hranici kom paktního výskytu nej starší vrstvy slo žených MJ na Moravě. CV 94; Prof II 599; Šrámek, Abhandlungen II, str. 363. 6 Části vsi: Na valisku (býv. tvrz), Husí rynk. Liboš 1 Ves 7 km jz od Šternberka. 2 1078 Luboss, CDB I, 79; 1160 Luboš, CDB I, 208; 1275 Luboš, CDM IV, 118; 1276 Luboss, CDM IV, 125; 1506 lidí našich liboskych, PO VIII, 36; 1513 z Libosse, PO IX, 164; 1523 v gruntu našem liboskem, PO XII, 217; 1606 Lijboss, Reg. panství kláštera Hradiska, 12; 1663 Lyboss, tamže, 410; 1677 Lybossa; 1718 Libossa; 1720 Libusch; 1751 Lybesch; 1846 Libusch, Libusse; 1872 Libusch, Li buše; 1893 Libusch, Libuše, Liboš; 1915 527
Libusch, Libuš; 1924 Liboš. 3 P. Kláš terní Hradisko. Ces. 4 Ta Leboš, do, z Leboše, k Leboše, o Leboše, za Lebošó, Lebošák, lebošské. 5 MJ: přivlastňovací přípona -jb k OJ L’uboch (o něm viz Libochová) nebo Uuboš. Do 1276 jen s nepřehlasovaným ’u. R. 1846 nesprávně Libuše. CV 93; Prof II 601. Libštejn, nyní Zálesí 1 Osada obce Biskupice (Jevíčsko). 2 1751 Libstein; 1846 Liebstein, Ljbsstěn; 1872 Liebstein, Libštejn; 1905 Liebstein, Libštejn. Od 1950 Zálesí. 3 P. Biskupice. Osada za ložena r. 1729. Ces. 5 Osada nazvána podle majitelů pan ství Libštejnských z Kolovrat. Ve jm. je německé lieb „m ilý“ a stein „kámen, skála“ . Prof II 603; CV 264. L i b y , viz Lubě. 1. L i d e č D o l n í , viz Lidečko. 2. Lideč Horní 1 Ves 6 km ssv od Val. Klobouk. 2 1518 ves Lidcže Homij, PO X, 309; 1520 vsi Homi Litcze, PO XI, 142; 1575 ves Homi Lidcžy, ZDO X X IX , 39; 1670 Homi Lydcže; 1718 H om y Luže (!); 1720 Ober Litz; 1751 Ober Litsch; 1846 Ober Litsch, H om oLič; 1872 Litsch, Lideč; 1885 Ober Litsch, Lič, Horní Lideč; 1893 Ober Litsch, Horní Lič. 3 P. Brumov. Ces. 4 To Homi Lidče, z Lidče, v Lidči, za Lidčem, Lidčané, lidčanský. Ta Lidča, z Lidče, v Lidči, za Lidču (Brumov). Ta Lič, z Liča, v Liči, za Liču (Pulčín), ta Lič(a), z téj Liče, za Ličú (Lidečko). Ty Lidče, z Lideč, v Lidčoch, za Lidčavni (Francova Lhota, arch.). 5 MJ: přivlast. příp. -ja k OJ Uudek, zkratce některého OJ s komponentem Vud „lid“, např. Uudslav. Zn. „ves L’udkova“. Po přehlásce u > i pak Lidče. Nepřehlasované podoby nejsou doloženy. Podoba Lidče (nom.) byla zaměňována za Lideč (s mužskou posesívní příp. -jb k témuž OJ), protože některé nepřímé pády byly homonymní: v Lidči, za Lidči. Proto vznikl v nářečí a v někte rých dokladech nový nom. Lič (odtud 528
němec, podoba Litsch), jakoby morfologickou analogií z Lideč. Srov. Melč, Telč a nářeční doklady pro Běleč, Jeneč, Luleč: Bělč, Jenč, Lulč. Nebo byla po doba Lidče (sg.) přehodnocena podle jmen Rybáře, Kravaře na pl. (viz sub 4). Přívlastek Horní na rozlišení od Lidče Dolní, od 18. stol. zvané Lidečko (v. t.). CV 94; Prof II 609 (Lidice); Svoboda StčOJ 78, 134. 6 U Trčálků. Části vsi: Dolňansko, Horňansko, Kočičina, Kozinec, Plechovní ulica (domy s plecho vými střechami proti obvyklé dřevěné krytině), Vávrovec. Lidečko 1 Ves 7 km ssv od Val. Klobouk. 2 1509 z Lidcze, PO VIII, 174; 1516 vsi Lidcze, PO X, 204; 1520 ves Lidcže, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Dolnij Lidcžy (2.), ZDO X X IX , 39; 1633 Licz; 1670 Dolni Lydcže; 1671 parochia Lidecensis, Děkan, matrika uhersko brodská; 1718 Dolny L uže(l); 1720 Un ter Litz; 1751 Vnter Litsch, Lidetschko; 1846 Lidetschko, TJnter Litsch, Lidečko, též Dolny Lič; 1872 Lidetschko, Lidečko; 1906 Lidečko. 3 P. Brumov. Farní kos tel sv. Kateřiny. Ces. 4 To Lidečko, na Lidečko, Lidečkov’an, lidecký. 5 MJ má do pol. 18. stol. podobu Lidče, o němž viz Lideč. Bylo rodu středního, proto deminutivum Lidečko (srov. u neutra to JavoříJavoříce-Javoříčko).Něm. 1751 Lidetsch ko. Přívlastek Dolní Lidče dán na roz lišení od obce Horní Lideč, v. t. 6 PJ Hradisko, Medvědí most, Vlčí potoky, Stráž, Šance. L i d e ř o v, viz Ludgeřovice. 1. Lidéřovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Peč, 7,5 km severně od Slavonic. 2 1332 ecclesiam in Luderzouicz, filialem ecclesiae in Theczicz, CDM VI, 440; 1356 in Luderzouicz, ZDB III, 127; 1358 obtinuit villas Ludirzouicz . . ., ZDB III, 410; 1446 villas .'.. Liderzowicze, ZDB XII, 457; 1577 mlynáři ze vsi Lydherzowicz, PB XXVII, 300; 1610 ves Lidherovice, ZDB X X X IV , 45, edice; 1678 Lydhorž (!); 1718 Lidhertz;
1720 Liders; 1751 Lidhertz; 1846 Lidhersch, Lydeřowice; 1872 Lidhersch, Lideřovice; 1893 Lidhersch, Lidheřovice; 1924 Lidéřovice, Lidhersch. 3 P. Dačice. Fil. kostel sv. Leonharta z 15. stol., pův. sv. Jiří. Ves poněmčena v 17. stol. Něm. 5 MJ česky 1356 Luderzowicze: Lud(h)eřovice, od 1446 s přehláskou ’u > i: Liderzowicze. R. 1678 zkráceno na Lydhoř, patrně podle něm. Lidhertz, doloženého ale až 1718. 2. Lidéřovice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Vnorovy, 3 km ssv od Strážnice. 2 1513 z Liderzowicz, PO IX, 151; 1527 lidé moji liderzowsstij . . . pod touž vsí Liderzowiczy, PO XIII, 95; 1617 Liderzowicze, Strážnický urbář; 1655 Liderowicz, ACO B 12; 1669 Liderssowitz; 1718 Lyderžowitz; 1720 Lyderzowitz; 1872 Lideržowitz, Lideřovice; 1881 Lidheřovice; 1924 Lidéřovice. 3 P. Strážnice. Čes. 4 Ty Lideřovice, z Lideřovic, k Lideřovicám, v Lideřovicách, za Lideřovicama, Lideřovjané, lideřovský, arch. liderský. 5 MJ doloženo jen s přehlás kou ’u > i • M J: přípona -ovice k OJ Lidéř, to z něm. Liuder, Liutger, v němž stněm. liut „lid“ a gér „oštěp“ . MJ zn. ves lidí Lidéřových. Cizí Liu- bylo fone ticky shodné s čes. Vu-, proto přehláska ’u > i . CV 94; Prof II 608 (Lideřovice), V 582; DS 11, 66 ; Beranek ON Sildmáhr. 91. Viz Ludéřov. 6 Část obce Za sborem. L i d h e r s c h , viz Lidéřovice (Slavonicko). L i d k o v i c e , viz Ludkovice. L i d m e r i t z, viz Lidměřice. Lidměřice 1 Dříve samostat. obec, pak osada a nyní místní část obce Olbramovic. 2 1325 Ludmaricz, CDM VI, 304; 1349 in Ludmaricz, ZDB I, 117; 1358 in Lydmyerzicz, ZDB III, 301; 1406 villam Lydmyrzicze, ZDB VIII, 494; 1406 in predicta villa Lydmyerzicze, ZDB VIII, 494; 1504 v Lidmierziczijch, ZDB XVII, 62; 1506 v Lidimerziczych (!), ZDB XVIII, 31; 1535 z Lydmirzicz, PB XV, 293; 1538 ve vsi Lidmirzyczych, 34
ZDB XXVI, 3; 1551 na gruntu lidmierzkem, PB X X , 159; 1643 Lidmericz, Mo ravskokrumlovský urbář; 1672 Lydmeritz; 1718 Lidmeritz; 1720 Limeritz (!); 1751 Lidmeritz; 1846 Lidmeritz, Ljdměřice; 1872 Lidmeritz, Lidměřice. 3 P. Mor. Krumlov. Něm. 5 MJ: příp. -ice к OJ Ludmar, Lidmar, které přejato z něm. Liudmar, v němž sthn. liut „lid“ a mari „slavný“ ; zn. ves lidí Lidmarových. O Liut--*Lid- viz předcházející heslo. Doklady s -a- (Ludmaricz) mají ještě pův. -mar, které později nahrazeno čes. -měr/-rmr: Lidměřice jako Jaroměřice apod. O komponentu -mir/-měr viz Miroslav. CV 94; Prof —. Viz Ludmírov. 6 Trať Polkowitzer Feld (zaniklá ves). L i e b a u, viz Libavá, Libina. L i e b e n t h a l , viz Liptaň a Luboměř pod Strážnou. L i e b e s d o r f , viz Obědné. L i e b i s с h, viz Libhošt. L i e b s t e i n , viz Libštejn. Liechtenštejn, viz Krumlov Moravský, viz Hlučín. L i e c h t e n t h a l , viz Lichtntál. L i g o t к a, viz Lhotka Komorní, Lhota str. 519. 1. Lichnov 1 Ves 6 km ssv od H. Be nešova, Sl. 2 1456 na Lichtnowie, ZDK I, 46; 1585 von Lichten, FL IX, 48; 1611 Lichten, FL II, 77; 1672, 1720, 1736, 1805 a 1836 Lichten; 1870 Lichten, Lichnov, Catal. cleri; 1894 Lichten, Lichnov. 3 P. komory krnovské. Přip. se 1340. Far. kostel sv. Mikuláše (fara 1755 obnove na). Kolem 1340 se těžilo stříbro a olo vo. Něm. R. 1938 významná část oby vatelstva stála při Československé re publice a trpěla pak terorem nacistů. 6 Kukačka Kuckuck, Dolní mlýn/Niedermiihle, Větrný mlýn/Windmuhle. 2. Lichnov 1 Ves 3,5 km sz od Fren štátu. 2 1320 de Lichtenow, CDM VI, 171; 1517 z Lichtnowa, PO X, 277; 1567 к Lichtnovu, LSA 508; 1581 ves Lichtnow, Hukvaldský urbář; 1672 Lichnow, Děkan. matr. ostravská; 1676 529
Lychnow; 1718 Lichnow; 1751 Lichnau; 5 Osada nebyla nazvána podle kní 1846 Lichnau, Lichnow; 1881 Lichtnov. žat z Lichtenštejna, držitelů panství 3 P. Hukvaldy. Farní (od 1784) kostel šternberského, jak by se zdálo, poně sv. Petra a Pavla. Ces. vadž PJ L. se tu vyskytuje daleko 4 Do, z Lichnova, ku Lichnovu, dříve, nežli se Lichtenštejnové ujali pan o Lichnově, za Lichnovem, lichnovsky, ství. M J: licht „světlý“ , Tál „údolí“ , Lichnovjane |-i (Veřovice) |-é (Trojazn. „světlé údolí“. CV - ; Prof II 613 novice); arch. Lichtnov (tak též Prásek (Lichten-). Úvahy 78). 5 MJ má 1517-1581 podobu Lichtvard, nyní Světlá 1 Dříve sa Lichtnov, něm. 1751 Lichnau. # M J : mostat. obec, nyní osada Světlé Hory; z něm. Lichtenau, v němž Licht „světlo“ , Sl. 2 1267 silvam quandam, quae dici-au < -ouwe „niva“ (nikoli z -hau „pa tur Lichtenwerde, ZGKS XVIII, 74; seka“, které je mladší). Zn. světlé místo 1377 mit Lichtenwerde, Gr-M II, 485; v hustém stromoví, lese apod., srov. 1405 Lichtenwerden, FLII, 3 ; 1506 Lichtr české Světlá, Světlov. CV 44 (z němč.); wardt, ZDK I, 66 ; 1547 ves Lichtverd, Rospond RKJ-Wroclaw II 50 (k licht ZDOp ed. 126; 1580 Lichtwert, ZDOp „nieurodzajny, lichý“ — vzhledem k his ed. 304; 1629 Lichtenwerden, FL V, 55; torickým dokladům jmen je to neprav 1672 parochia Lichtenwerdensis, Děkan, děpodobné); Prof II 612—613 (Lichten-). matrika bruntálská; 1736 a 1805 Lichte 6 Daremní, Kouty, Na bahnech, Na ho werden; 1836 Lichterwerden; 1870 Lich rách, Strážka, U háje, U šenku, též tenwerden, Lichtvard, Catal. cleri; 1881 Peklo, V Podolí, Valcha. Lichtward; 1894 Lichtewerden; 1924 3. Lichnov 1 Zanikl v okolí Frenštá Lichtvard, Lichtewerden. Od 1947 Světlá. tu, J. Felix, Frenštátský okres 73 (zde 3 P. Bruntál. V 16. stol. sklárna. Něm. Lichnovy), což přejal Nekuda 155 pod 5 MJ: z něm. Lichtenwerde „světlý Nový Lichnov, který prý stával sz od ostrov, palouk“ . Tato původně německá Frenštátu na pravém břehu Lubiny; kolonizační ves, dokola obklopená lesy, nejasné, zdá se, že jde o záměnu s L. 2. leží v údolí Černého potoka na místě L i c h t e n , viz Lichnov (u Hor. Be tvořícím mezi horskými svahy menší nešova). rovinatý úsek. Pojmenování tedy zcela L i c h t e n b e r k , viz Světlov. odpovídá situaci, jak ji uvádí zápis L i c h t e n b r u n n , viz Studně Bílá. z r. 1267. CV - ; Prof II 613. 6 Malá Lichtenštejn 1 Dříve osada obce Ta Asie/Klein Asien, Kneiflův mlýn/Kneitenice (Štítsko), nyní sloučena se Stráž felmúhle. nou. 2 1846 Liechtenstein; 1872 Lich L i 1 e č, viz Lulč. tenstein; 1893 Lichtenstein, Lichtenštejn. L i 1 i e n, viz Harty. 3 P. Zábřeh. Osada vznikla kolem r. 1. Liliendorf, nyní Lesná. 1 Ves 4,5 1780. Něm. km vsv od Vranova nad D. 2 1846 a 5 Osada pojmenována podle vrch 1872 Liliendorf. Od 1946 Lesná. 3 P. nosti — knížat z Lichtenštejna. Ve jm. Vranov. Osada založena r. 1794 na lesní licht- „světlo, jas“ a -stein „kámen, půdě. Něm. a čes. skála“ . CV 266 (bez); Prof II 613. Viz 4 Ta Lesná, do Lesné, z Lesné, za Hlučín a Mor. Krumlov, pro něž se jm. Lesná, Lesňák, lesenský. 5 Osada po Lichtenštejn neujalo. 6 Wolfsgrund. jmenována po majiteli panství Josefu Lichtentál 1 Před r. 1846 osada, Hillgartnerovi rytíři z Lilienbomu: nyní předměstí města Šternberka. Lilien-dorf. Wisnar ON Znaim s. v.; 2 1846 a 1893 Lichtenthal. 3 Osada Beranek, ON Sůdmáhrens 88 ; CV 268 vznikla na konci 18. stol. na panství (bez). šternberském. L i l i e n d o r f , viz Kocourovec. 530
Lindava, nyní Lipná 1 Ves 12,5 km ssz od Hranic. 2 1394 Lidnan, CDM XII, 220; 1408 Lydnaw, ZDO VII, 660; 1513 z Lindowa, PO IX, 209; 1554 ves Lyndawu, ZDO XXVI, 85; 1672 eccle sia Lindenauensis, Děkan. matr. lipnická; 1718 Liendenau; 1720 Lindenau, Lindava; 1751 Lindenau; 1846 Lindenau, Lindawa; 1872 Lindenau, Lindava. Od 1943 Lipná. 3 P. Potštát. Něm. 5 MJ: z něm. *Lindenhau „lipová pa seka, mýtina“ nebo Lindenau „niva, louka v lipí, s lipami“. Vzhledem k tomu, že v oblasti německé koloni zace doložena MJ na -hau, možno před pokládat tuto prvotní podobu i zde. V dokladech však doložena není. Viz k tomu Schwarz 135. Počeštěno až 1720 na Lindava (příp. -ava podle blízkého MJ Libava?). ČV 259 (bez); Prof II 614; DS 3, 88 a 13, 122. 6 Hilbrovice/Hil bersdorf. L i n d e n a u , viz Lindava. Linhartice 1 Ves 2,5 km východně od Mor. Třebové. 2 1365 villam Raynesdorf, ZDB IV, 225; 1398 Lynharticze, ZDO VI, 740; 1408 Reynersdorff, CDM XIV, 6 ; 1672 Ransdorf, Děkan. matr. moravskotřebovská; 1677 Ranssdorff; 1718 Ransdorff; 1720 Rausdorff; 1751 Ranigsdorf; 1846 Ranigsdorf, Ljnhartice, nikoliv Leihartice; 1872 Ranigs dorf, Linhartice. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Lénartice, do Lénartic, lénarcké (Unerázka). O domnělé změně í > é viz sub 5; něm. rónštrof. 5 Vývoj MJ je složitý. Ves se jmenuje nejprve němec ky *Reinersdorf: 1365 Raynesdorf, 1408 Reynersdorff, jehož první část je zkrat kou německého OJ Reinhart ( < sthn. Raginhart), v němž got. ragin „rada, rozhodnutí“ + hart „statný“ . Druhá část dorf „ves“ . Zn. Reinerova ves. Vedle zkrácené *Rainersdorf existovala i ně mecká podoba „plná“ Reinhardsdorf (1375 Raynhardstorff, dolož, u Schwar ze 208); ta se stala předlohou pro pře jetí do češtiny 1398 Lynharticze (s disi34*
milací r—r > l—r ; přípona -ice analo gická). Německé MJ se dále krátilo na Ransdorf (1672, 1718), pak se neporo zuměním upravilo na 1720 Rausdorf, 1751 Ranigsdorf, česky 1846 Linhartice; protože čes. Linhart je z něm. Lewenhart, Lenart, bylo i Linhartice mylně upraveno na Lénartice (v. n.). CV 92 (z něm. Linthart); Prof V 583; Schwarz 205. 6 Červená hospoda/Rothes Wirts haus. Linhartovy 1 Ves 4,5 km jv od Al brechtic; Sl. 2 1539 na Lynhartowach, POp X, 21; 1541 na Lenhartowach, POp X, 133; 1549 na Lynhartowach, POp XI, 300; 1579 na Lenhartovách, ZDOp ed. 279; 1579 statku lenhartovského,. ZDOp ed. 279; 1571 drží ves Lynhartowie (!), POp XVIII, 234; 1660 na Lyn hartowach, PK z 1634, nefol.; 1672 Göp persdorf, Děkan. matr. krnovská; 1720 Gepersdorf; 1805 Geppersdorf; 1836 Geppersdorf; 1870 Geppersdorf, Lin hartice, Catal. cleri; 1924 Geppersdorf, Linhartovy. 3 P. Linhartovy. Přip. se 1377. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel Nal. sv. Kříže. Mírem vratislav ským rozdělena v část českou a prus kou, která dnes v Polsku. Něm. 4 Ty Linhartovy, z Linhartov, k Linhartovum, na Linhartovy, v Linhartovech, za Linhartovama/-ami, linhartovský. 5 MJ doloženo jén v české podo bě Linhartovy do pol. 18. stol.; zn. ves Linhartovy rodiny. Mohlo vzniknout též přechodem MJ na -ov do plurálu, srov. blízké Heřminovy Heřminov, Hošťálkovy <—(*Hošťálkov nedoložen) a v C. Klatovy Klatov. Jména s -o v y na Kmovsku patří nepochybně do sku piny slezských MJ na -ovy, srov. v pol ském Hlubčicku Dziečmarowy, Zopowy. Základem MJ není německé OJ Rein hart, jak tomu je u MJ Linhartice, ný brž něm. OJ Lewenhart, Lewohart, v němž sthn. lewo „lev“ a hart „statný“ . Do češ. bylo přejato jako Linhart i Le nart (srov. název polské části vsi LenarticeV). Německy se ves. jmenuje až 531
od 1720 Geppersdorj; zn. ves Gepperova, OJ zkráceno z Gebhart. Prof V 582; CV DS 13, 122. Lípa 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Zelechovice n. Dřev., 6 km západně od Vizovic. 2 1261, falzum z pol.14. stol., Lip villam . . . Lipa villa, CDM III, 224; 1361 Lippe, CDM IX, 237; 1363 Lypa, CDM IX, 319; 1578 ves Lipu, ZDO X X IX , 57; 1670 Lypa; 1672 Lippa, Děkan. matr. uherskobrodská; 1718 Lyppa; 1720 Lippa; 1751 Lyppa; 1846 Lippa, Ljpa; 1872 Lipa, Ljpa; 1872 Lipa, Lípa. 3 P. Vizovice. Ces. 4 Do Lípy, na Lípu, na Lípě, za Lipú, Lip’ané, lipský. 5 M J: substant. lípa „Lindě“ . Zn. ves založená kolem, u lípy, v lipí apod. V. níže. CV 215; Prof II 616—619. 6 Cikánky, Na kolibě, Na malém, Na potůčkách, Na uhlisku, Na zbytkách, Nad břehama, Nad Ko začkou, Nad podlázím, Nad velikým, Pod drdolem, V jarně. PJ: Rybník. 1. Lipina 1 Osada obce Jamného, 12 km vsv od Jihlavy. 2 1846 a 1872 Lippina, Lipina. 3 P. Jamné. Osada vznik la v 18. stol. Ces. 2. Lipina 1. Samota dvůr u Jankovic na Holešovsku. 2 1935 Lipina. 3. Lipina 1 Ves 2,5 km zjz od Val. Klobouk. 2 1412 de Lypyny, ZDO VIII, 124; 1520 z Lipiny, PO XI, 94; 1520 ves Lipinu, ZDO XVIII, 29; 1526 fojta lipinského, PO XIII, 36; 1575 ves Li pinu, ZDO X X IX , 39; 1577 ke vsi mej Lypynie, PO X X IX , 208; 1670 Lypina; 1671 Lypyna, Děkan. matr. uhersko brodská; 1718 a 1720 Lipina; 1751 Lippina; 1846 Lipina; 1872 Lippina, Lipi na. 3 P. Brumov. Ces. 4 Z Lipiny, na Lipinu, za Lipinú, Lipiňané |hanlivě Lipňák, lipinský. 6 Části vsi: Dolňácko, Horňácko, Kadlbek, Slatina, Výpusta. Trať: Stará Li pina (stávala tu původní ves). PJ Vlčí doly. 4. Lipina 1 Ves 12 km jz od Opavy; Sl. 2 1585 pustý statek Lippina, ZDOp VIII, 1; 1805 Lippin; 1835 a 1894 Lippin, 532
Lipina. 3 P. Hradec. Ves byla v 16. stol. pustá, 1793 obnovena. Něm. Po 1945 ves nově osídlena z Opavska. 4 Do Lipiny, za Lipinu, Lipiňak, lipinsky. 5. Lipina 1 Dříve osada, nyní místní část Radvanic (u Sl. Ostravy); Sl. 2 1676 mlynář lipinsky, Matr. ve Fryštátě; 1736 Lipina; 1808 Lippin; 1885 Lipina. 3 P. Kunčice. Ces. 6 Křivec, Podlesí, Podvrší. 6 . Lipina 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Těšíkova; 2,5 km sv od Šternberka. 2 1296 Lipinye, CDM V, 54; 1397 Lypyna, ZDO VI, 642; 1409 Lypyna, CDM XIV, 113; 1480 ves Li pina, ZDO XII, 19; 1678 Lippein; 1718 Liepein; 1720 Lypein, Lipina, 1751 Lip pein; 1846 Lippein, Ljpina; 1872 Lip pein, Lipina. 3 P. Šternberk. Něm. 5 Něm. Lippein od 1678; z čes. Li pina, neboť -ina, -ín -> něm. -ein. 7. Lipina 1 Zanikla u Lhoty (na Vyškovsku), kde tereziánský katastr jme nuje trať Na Lipině. 2 1381 Lippina, ZDO IV, 14. 5 MJ: substantivum lipina „kde je lipoví, lipový porost“ . Srov. Březina, Dubina, Habřina, Olšina, Vrbina. Časté PJ. CV 215; Prof II 623. Lipinka 1 Ves 9,5 km sz od Uničova. 2 1523 z Lipinky, PO XII, 175; 1547 ves Lypinku, ZDO X XV , 83; 1552 pro dávajíc mi . . . Lipinku, PO XXI, 297; 1565 nad Lipinkou, LSA 67; 1718 Lepincká; 1720 a 1751 Lepinke; 1846 Lepinka, Ljpinka; 1872 Lepinka, Lipinka. 3 P. Úsov. Ves založena v 2. pol. 15. stol. Ces. 4 Lepinka, z, do Lepinke, v Lepince, za Lepinkó. Arch. Lepinka, za Lepiňkó, Lepiňáci, lepiňské (Pískov). 5 MJ: deminutivum к lipina, v. Lipina. Něm. od 1718 Lepinka — podle nářečního znění, v němž i > hanácké e, podobně ž ito > ž e to . CV 216; Prof II 623. 1. Lipňany 1 Osada obce Skryje, 6 km jjv od Hrotovic. 2 1378 in villa Lipnany, ZDB VI, 541; 1385 villam dic-
tam Lipnany prope Ruchowan, ZDB VII, 64; 1480 na Lipniany, ZDB XV, 10; 1503 ves pustou Lipniany, PB XVII, 61; 1550 po gruntech pustých vsí Msstienicz a Lipnian, PB X X , 68 ; 1613 dvůr Lipniany, ZDB X X X IV , 105; 1718,1720, 1751 a 1846 Lipnian; 1872 Lipnian, Lipňany. 3 P. Slavětice. Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol., v 2. pol. 17. stol. opět vysazena. Ces. 4 Lipjane (!), do Lipjan, Lipjaňák, lipjanské (Řešíce). 2. Lipňany 1 Ves 12,5 km v jv od Olomouce. 2 1281 de Lippnan, CDM IV, 279; 1373 villam Lipnan, ZDO II, 329; 1511 z Lipnian, PO VIII, 350; 1515 do Lipnian, PO X, 75; 1527 ves Lip niany, PO XIII, 85; 1561 z Lipnian, PO XXIII, 199; 1671 Lypnian; 1718 a 1751 Lipnian; 1846 Lippnian, Lipniany; 1872 Lipnian, Lipňany. 3 P. Tršice. Ces. 4 Lepjane, do Lepjan, k Lepjanom, v Lepjanech, za Lepjanama, Lepjanšči, lepjanské. Disimilace ň-n > j-n podob ně Kopajiny < Kopaniny. 5 Něm. ná zev Lipnian vznikl z českého spojení z Lipňan vynecháním předložky z. 0 MJ: akuzativ pl. k lipněné, lipňané „obyvatelé Lipna, Lipného“ . Podobně utvořeny Dubňany. CV 126; Spal Sb. VPS Plzeň 1958, 66. Není v C. 6 PJ: Doubí. Lipnice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Markvarec, 9,5 km zsz od Dačic. 2 1358 villas . . . Lypnicze, ZDB III, 410; 1437 super villas. . . Lipnicze, ZDB XII, 194; 1464 in Lipnicze, ZDB XIII, 12; 1678 Lypnikh; 1718 Liepnik; 1720 Lipnitz; 1751 Lipnick; 1846 Lipnitz, Lypnice; 1872 Lipnitz, Lipnice. 3 P. Dačice. Ces. 4 Ta Lipnice, do Lipnice, k, o Lip nici, za Lipnicou, Lipničák, lipnickej. 5 MJ: substantivizující přípona -ice k adj. lipná, tj. ves, hora, stráň, stráž ležící v lipí, porostlá lipami, voda te koucí lipovím apod. Srov. Olešnice, Dubnice. CV 216; Prof II 625. Lipnička 1 Zanikla v sousedství Lip
nice (Dačicko), případně s ní splynula, ač není-li s Lipnicí totožná. 2 1517 dvuor ve Waltinowie, ves Lipniczku, ZDB XIX, 11. 5 MJ: deminutivum k Lipnice. Viz tam. Srov. častá PJ Olešnička. 1. Lipník 1 Ves 9 km zsz od Hroto vic. 2 1237 de Lipních, CDB III, 144; 1348 in Lipnik, Reg. V, 357; 1349 in Lipnik, ZDB I, 82; 1407 villam Lypnyk, ZDB IX, 61; 1480 ve vsi Lipníku, PB V, 4; 1482 na ves Lipnik, ZDB XV, 48; 1496 na Lipnik, ZDB XVII, 5; 1551 z fary lipenské, kteráž jest ve vsi Lijpniku, PB X X , 243; 1672 Lypnikh; 1718 Lipnikh; 1720 Lipnik; 1751 Lypnick; 1846 Lipnik; 1872 Lipnik, Lipník. 3 P. Myslibořice; farní kostel sv. Jana Křtit. již v 14. stol. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Ten Lipnik, z Lipnika, do Lipnika/ -ku, k Lipníku, o Lipníku, za Lipní kem, Lipenčák, lipenské. 6 Dvůr Lhota (na místě zaniklé vsi). Části vsi: Na vsi, Na sádkách, Horní ulice. PJ Kněžiček, Rohovice, Hnojnice, potok Mocla. 2. Lipník nad Bečvou 1 Město na Přerovsku. 2 1238 plebanus de Lipních (nejisto, zda se netýká L. 1.), CDB III, 194; 1294 in Lipnik, CDM V, 11; 1349 de Lyppnik, CDM XV, 79; 1355 in Lip nik, Reg. VI, 10; 1359 prope Lyppnik, CDM XV, 79; 1447 oppidum Lipnik, ZDO X, 575; 1455 města Lipnika, LSA 261; 1480 město Lipnik . . . pod Lipní kem, ZDO XII, 25; 1510 k špitálu li penskému, LSA 410; 1546 z města Lip nika, PO XIX, 258; 1558 v městě Lipnijku, PO XXIII, 39; 1561 na předměstí jeho lipenském, PO XXIII, 185; 1561 měšťan lipenských, PO XXIII, 202; 1594 na předměstí lipenským, PO XXXIII, 95; 1610 na Lippniku, PO XXXVII, 142; 1624 souseda lypenskeho, Matrika v Lipníku; 1625 ex Leipnik, Matrika v Lipníku; 1633 Lipnik; 1672 Leipnickh; 1672 ecclesiae Lipnicensis, Děkan. matr. lipnická; 1718 Leippnick; 1720 Leipnik; 1751 Leipnick; 1846 Leip nik, Lypnik; 1872 Leipnik, Lipník; 1924 533
Lipník nad Bečvou. 3 P. Lipník. Za loženo jako město před r. 1294. Rozvoj města v 16. stol., kdy tu byla i početná bratrská obec. Zámek; far. kostel sv. Jakuba Větš., 1634 založena piaristická kolej s gymn. Nový rozkvět v pol. 19. stol., kdy Lipník byl konečnou stanicí železniční dráhy. Byla tu početná ži dovská obec. Ces. 4 Lipnik, z, do Lipnika, k, o Lipníku, za Lipníkem, Lipeňak, lipenský. Místní nářečí má krátké samohlásky. 5 Pří vlastek podle polohy nad řekou Beč vou. # MJ: substantivizující přípona -ík k adj. lipný, tj. vrch, háj, les, potok apod. CV 216 (liptniki,); Prof II 625; Šmilauer Příručka 248. 6 Benátky (v. t.), Přední mlýn, Pod hůrou, Závodí. Staré názvy částí města: ulice Růžová, Stěpánovská (1535 vedla k Štěpánovu mlýnu), Blahoušova, Soukenice, Nové Sady, Svíčková, Katova, Souhrady, Zborská, Osecká, Moravská, Hrnčířská, kolonie Horečko. 1. Lipolec 1 Ves 9,5 km severně od Slavonic. 2 1390 ad ecclesiam in Lypolcz, ZDB VII, 670; 1399 Lewpolcz, ZDB VIII, 224; 1466 villas Lipolcze ..., ZDB XIV, 28; 1610 městečko Lipolec, ZDB X X X IV , 45, edice; 1616 Markt Lipoltz (obecní pečeť, Tiray, Slavonický okres 153); 1678 Luipoletz; 1718 Lippoltz; 1720 Luipoletz; 1751 Liepoltz; 1846 Lipolz, Lypolec, Luipolz; 1872 Lipolz, Lipolec. 3 P. Dačice. Farní kostel sv, Lamberta. V 16. stol. městečko, ale v pol. 18. stol. tržní právo prodáno Dačicím a městečko pokleslo na ves. Něm. a čes. 4 Něm. Luipulz. 6 PJ: Galgenberg. 2. Lipolec 1 Zanikl jv od Nepomuk (Telečsko) při cestě k Staré Éíši. 2 1257 Lupolze, CDM III, 257; 1384 super villis . . . Lypolcz, ZDB VI, 947; 1387 Lipolczy (4. p.), ZDB VII, 606; 1437 su per villis . . . Lipolcz, ZDB XII, 208; 1447 in Lippuowecz, ZDB XII, 603; 1481 pusté vsi . . . Lipuolcze, PB V, 21; 1481 ves pustou Lipuowcze, ZDB XV, 41.
3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ 1447 z neporozumění Lipovec (Lippuowecz). • MJ: z německého ge nitivního *Lipold-s, Lipolz, to k něm. OJ Lipold < Liutbald, v němž sthn. liut „lid“ a bald „smělý“ . Zn. Lipoldův (majetek). Německé nářeční znění Lui pulz u L. 1. vede přímo k střhn. Luit polt. V češtině podle nepřímých pádů utvořen nominativ na -ec, srov. Arnolec, Rudolec apod. CV 22; Prof II 627 (Lipoldov), V 582; Schwarz 194; Bera nek 81; Fischer LNB II 14. L i p o l z , viz Lipolec. Lipov 1 Městys 11 km vsv od Stráž nice. 2 1348 de Tylea, CDM VII, 879; 1358 in Lippow, ZDO I, 573; 1366 in Lipow, ZDO I, 953; 1508 z hor lippowskych, PO VIII, 80; 1513 z Lipowa, PO IX, 165; 1593 na městečku Lipowie, ZDO X X X , 223; 1598 k městečku Lipowu, PO X XXIII, 423; 1617 Lipow, Strážnický urbář; 1633 Lipou (!); 1669 Lippaw; 1673 in oppido Lyppow, Dě kan. matrika Veselská; 1692 Lypow, Odhad, kvatemy V, 204; 1718 Lypowa; 1720 Lipow; 1751 Lippau; 1846 Lippau, Ljpow ; 1872 Lippau, Lipov; 1885 Lipau, Lipov; 1924 Lipov. 3 P. Strážnice; 1381 městečko. Far. kostel Všech sv. (fara 1784 obnovena). Ces. 4 Do, z Lipová, o Lipově, za Lipo vém, Lipovjané, lipovský. 5 MJ: jmen ný tvar adj. lipový, zn. lipový háj, les, porost. Podobně Bukov, Habrov. Latin ské 1348 Tylea „lípa“ . CV 215; Prof —; (v. n.). 6 Padělský mlýn. 1. Lipová 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Hrochov-Lipová-Seč, 14,5 km vsv od Boskovic. 2 1505 z Li pové, LSA 239; 1547 ves Lipowu, ZDO X XV , 83; 1560 ze vsi Lipowe, PO XXIII, 75; 1569 ves Lyppowau, ZDO XXVIII, 29; 1677 Lipowa; 1718 Lippowa; 1751 Lypowa; 1846 Lipowa; 1872 Lipowa, Lipová. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Lepová, z Lepový, na, za Lepová, lepovské (Zdárná). 6 Lipovský dvorek
(myslivna), Lipovský mlýn. Části vsi: Dědina, Příhon. Vrch: Hanačka. 2. Lipová 1 Ves 5 km zsz od Bystři ce p. H. 2 1368 in Lyppowe, ZDO I, 971; 1373 in villa Lippowa, ZDO II, 355; 1511 lidé moji lipowssczy, PO VIII, 309; 1511 z Lipowey, PO VIII, 341; 1516 v Lipowey, PO X, 134; 1516 z Lipowe, PO X, 194; 1675 Lypowa; 1718 Lippowa; 1751 Lypow; 1846 Lip powa; 1872 Lippowa (!), Lipová; 1885 Lipowa, Lípová; 1893 Lipowa, Lipová. 3 P. Bystřice p. H. Čes. 4 Lipová, z Lipový, za Lipová, lipovské, Lipovščí. 3. Lipová 1 Osada obce Bečice,6 ,5 km ssz od Dačic. 2 1846 Lipowa, též Lipuwka; 1872 Lipowa, Lipová. 3 P. Be čice. Osada vznikla na konci 18. stol. parcelací řečického dvora. Ces. 5 MJ podle majitelů statku Lipovských z Lipovice; lidově i Familky, Famelky; Tiray VM-Dačice 195. Used lost v raabizací zřízených osadách se zvala familie. 4. Lipová 1 Ves 10 km zjz od Val. Klobouk. 2 1543 ves Lipowu, DM IX, 179; 1570 ze vsi Lipowy, PO XXVII, 244; 1573 ves Lipowau, PO XXVII, 511; 1670 Lypowa; 1718 Lyipow a(l); 1720 Lipowa; 1751 Lippowa; 1846 Lip powa, Lipowa; 1872 Lipowa, Lipová. 3 P. Slavičín. Přip. se 1362. Ces. 4 To Lipové, z Lipového, k Lipové mu, za Lipovým, Lipov’ané \Lipovijané (5 slabik), lipovský. 6 Hluboké (dvůr), Obora (myslivna). 5. Lipová Dolní, nyní Lipová Lázně 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Lipová, 4 km západně od Jesení ku; Sl. 2 1310 Lynda, A 117; 1410 Lyn da, A 117; 1561 Lindau, A 118; 1575 zu Lindewiesen, A 118; 1805 Nieder Lindewiese; 1828 Niederlindewiese; 1836 a 1894 Nieder Lindewiese; 1924 Dolní Lipová, Nieder Lindewiese. 3 P. Frývaldov. V 18. stol. vápenky. Farní od 1785 kostel sv. Václava. Od 1840
lázně. Něm. Po 1945 ves znovu osídlena porůznu z Moravy a Slezska. 4 Dolnolipovák, dolnolipovský, do Dolní Lipové. 5 MJ nejdříve německy: 1310—1410 Lynda totéž co 1561 Lindau ( < *Lindenau, -hau; viz Lindava), 1595 až 1945 Lindewiese „lipová louka“ ; od 1805 s přívlastkem Nieder „Dolní“ na rozlišení od sousední obce Horní L. (v. t.). Česky až 1924 Dolní Lipová. 6 Mi roslav/Friedenshau (po 1945 samota za nikla), Na pomezí/Am Gemárke. 6. Lipová Horní 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Lipová, 7 km zá padně od Jeseníku; Sl. 2 1699 Ober Lindewiese, A 124; 1805, 1836 a 1894 Ober Lindewiese; 1924 Horní Lipová, Ober Lindewiese. З P. Frývaldov. Ko lem r. 1430 se tu těžilo zlato; osada za ložena 1687. Něm. Po 1945 osada zcela nově osídlena. 4 Na Horní Lipovou, Homolipovák, homolipovský. 5 O něm. jménu Linde wiese viz Dolní Lipová. Přívlastek Ober „Horní“ na rozlišení od starší Dolní Lipové. 9 MJ: z adj. lipová, tj. stráň, hora, louka apod., kde jsou lípy; časté PJ. CV 215; Prof II 627. Lipovec 1 Ves 11,5 km vsv od Blan ska. 2 1406 super villa Lypowecz, ZDB VIII, 578; 1437 Lipowecz, ZDB XII, 301; 1511 Lipowecz, ZDB XVIII, 23; 1529 v horách lipowskych, PB XIV, 160; 1623 z Lipowcze, Matr. v Pustiměři; 1675 Lipowetz; 1679 kostelník lipowsky, Matr. v Jedovnicích; 1691 z Lypowcze, Matr. v Jedovnicích; 1694 Lipovicio (6. р.), Matr. v Jedovnicích; 1718 Libowetz (!); 1718 Lypowetz; 1751 Lypow etz; 1846 Lipowetz; 1872 Lipo wetz, Lipovec. З P. Rájec. Přip. se 1361. Far. kostel. Nar. P. Marie; fara 1785 obnovena. Ces. 4 Lipuvec, do, z Lipuvca, о, к Lipuvco, za Lipuvcem, Lipuvčák \Lipuvščí, lipuvské potuk; Lepuvec (Kulířov). V místě Zachovalé hanácké horské ná řečí se změnou o > u. 5 M J: substantivizující přípona -ec к adj. lipový, tj.
535
vrch, les, porost apod. Časté PJ. CV 215; Prof II 628. 6 Hájenka (myslivna), U pazderny. PJ Na čihadle. Lipový 1 Kolonie obce Morávky (Frýdecko); Sl. 2 1935 Malý Lipový, Velký Lipový. 5 MJ: z adj. lipový, tj. dvůr, stojící v lipoví, u lip. CV —; Prof —. Srov. Lipová. L i p p e i n, viz Lipina (u Šternber ka). L i p p i n, viz Lipina (u Opavy). Liptál 1 Ves 7,5 km jz od Vsetína. 2 1361 Luptal, Reg. VII, 828; 1505 Liptal, ZDO XVI, 67; 1535 ves Liptal, ZDO XXIV, 4; 1627 obce Liptále, LSA 377; 1718 Lipthall; 1720 Liptal; 1751 Lipthal; 1846 Lipthal, Ljptal; 1872 Lipthal, Liptál. Od 1950 Lipová, od 1955 opět Liptál. 3 P. Liptál; 1846 povýše no na městečko, ale pokleslo opět na ves. Zámek. Far. kostel sv. Michala; fara od 1717; 1783 se ustavila reformo vaná obec. Ces. 4 Ten Liptál, z Liptála, k Liptálu, na Liptál, Liptál’ané, liptálský. 5 MJ je podle CV 259 pravděpodobně něm. z Liebenthal (o něm viz Liptáň), ale vzhledem k dokladům není výklad pře svědčivý. Jednak by z *Liebenthal bylo spíše Liebtál, jednak se tím nevyklá dá podoba s u: 1361 jen Luptál. Pro tože -tál je zřejmě německé („údolí“), je docela možné, že tu jde o „Misch name“ s českým jménem potoka, zva ného snad L’ubá (dnes Rokytěnka?). V letech 1950 a 1955 se L. jmenoval Lipové. Nové jméno se však nevžilo, r. 1955 proto obnoveno jméno původní. 6 Baťková, Dvořák, Hluboký, Na bařinách, na Končinách, Na Odrách, Na spálikách, Obora (myslivna), Pod hra nicí, Podsedniska, Poloma, Povalčice, U Filípků, U Labajů, U Pacholečků, U Pavelů, U Smolíků, U Úlehlíků, V háji, V lůžku, Ve kři. Na strážích, Poloma. Liptaň 1 Ves 10 km jz od Osoblahy; enkl. 2 1256 Leuendal, CDM III, 332;
536
1262 villam nostram Luptyn, CDM III, 350; 1267 Leuendal, CDM III, 402; 1280 in Luptyn, CDM IV, 175; 1300 in Lybental, CDM V, 116; 1320 in Liebentál, Lechner I, 7; 1389 de Libental, Lechner I, 17; 1391 zu Lybentál, CDM XV, 331; 1437 villa Lipptauye, Lechner I, 41; 1655 cum Libenthálensi (parochia), ACO B 12; 1655 Leovallium, ASO B 12; 1672 Leuoalensis (ecclesia), Děkan, matrika osoblažská; 1676 Liebenthal; 1718 Liebentháll; 1720, 1751 a 1846 Liebenthal; 1885 Liptál (!), Catal. cleri; 1924 Lip taň, Liebenthal. 3 P. Osoblaha (bis kupské léno). Far. kostel Nanebevz. P. Marie. Něm. Po r. 1945 byla ves zcela nově osídlena, převážně z Frýdecka, z Frýdlantská (n. Ostrav.) a z Frenštátska; několik rodin ze Slovenska (z Kysucka) a 6 rodin volyňských Ce chů. 4 Něm. Liptol. 5 Doklady z 1256, 1267 Leuendal, v nichž střhn. lew, le wes „Hiigel“ a tál „údolí“ ; toho půvo du je několik Lowenbergů a Lowenthalů v tomto kraji, které Němci sami chápali jako „lví hory, údolí“, neboť ne rozuměli předloze Lewenberg, Leuentál. Ty pak překládány i do češtiny (Lví hora) a do latiny (srov. zde 1655 Leo vallium). Neporozumění předloze vedlo i k německé úpravě jména na Lieben thal „milé, příjemné údolí“ : poprvé 1300 Lybentál. Zkrácením při přejetí do češ tiny vzniklo již 1262,1280 Luptyn s ana logickým -in, r. 1437 Liptava opět s ana logickou příponou (-ava), 1885 Liptál, od 1924 Liptaň. CV —; Prof —; Schwarz 284, 373. Viz též Luboměř pod Stráž nou. 6 Nový mlýn/Neumuhle, Muschelmúhle (zaniklá ves). L i p t a ň , viz Luboměř pod Stráž nou. Lipůvka 1 Ves 9 km východně od Tišnova. 2 1373 prope Lypowkam, ZDB V, 483; 1436 z Lipuovky, KP III, 146; 1529 v horách lipowskych, PB XIV, 160; 1633 Lipuwka; 1674 Lipuwky; 1718, 1720, 1751, 1846 Lipuwka;
1872 Lipuwka, Lípůvka; 1893 Lipuwka, Lipůvka. 3 P. Kuřim. Románský (1510 fara) kostelík sv. Klementa byl 1787 zbořen. Farní kostel sv. Cecilie; v 18. stol. (do 1876) pošta. Ces. 4 Ta Lipůvka, na Lipůvku, na Lipůvce, za Lipuvkó, Lipuvščák, lipuvské. 5 MJ: deminutivum k Lipová (v. t.), srov. Raková, Zubro vá/Rakůvka, Zubrůvka. Místo dnešního ů ještě 1373 ó a 1436 uo. CV 215; Prof II 628 (Lipovka). 6 Na horkách, U Lažan, V ci helně. L í p y , viz Andlerka. Lísek 1 Ves 8,5 km sz od Bystřice n. P. 2 1846 Lišek, Ljsek; 1893 Lissek, Lísek. 3 P. Bystřice n. P. Ves založena 1771 na místě lesa Lísku na dominikálu. Ces. 4 Ten Lísek, do Lísku, z Lísku, o Lís ku, za Lískem, Lisečák |Lískař (Vítochov), lísecké. 5 M J: deminutivum k les — nář. lísek „Wäldchen, lesík“ . CV 269 (bez); Prof II 629. 6 Byl tu dvůr U sv. Floriána, který byl zrušen při vysazení vsi. 1. Lískovec 1 Dříve samostatná obec, nyní část Brna, 5 km jz od Brna. 2 1314 in Lezcouia, CDM VI, 77; 1421 Lísko vec, LSA 498; 1673 Leskaw; 1718 Less kau; 1720 Leskau; 1750 in Leszowez, nápis na pečeti, Slavík, Brněnský okres, 30; 1751 Leskau; 1846 Leskau, Liskow ec; 1872 Leskau, Lískovec. 3 P. Sta ré Brno. Na konci 18. stol. tu zrušen dvůr. Ces. 4 Z Lískovce, do Lískovce |-a (arch.), za Lískovcem, Liskovčák, liskovské. 5 Latinský zápis 1314 Lezcouia a ně mecký název Leskau ukazují na před lohu Leskovec. Přívlastek Starý L. až po 1924, kdy se směrem k Pisárkám (v trati Tišlerky) dokončovala výstav ba domků, započatá v r. 1898 a zvaná lidově nejprve Liskoveček, po 1905 No vý Lískovec. 6 Nový Lískovec (místní část). 2. Lískovec 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Ujčov, 6 km jv od
Bystřice n. P. 2 1371 in Leskowecz, CDM X, 117; 1675 Liskowetz; 1720 Liskowitz; 1751 Lyskowetz; 1846 Lisko w etz; 1872 Liskowetz, Lískovec. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 Do, z Lískovce, liskovské, Lískovičák. 5 1371 psáno ještě Leskowecz. 6 PJ: Na stráži, V loupežnici. 3. Lískovec 1 Ves 3,5 km ssz od Frýdku; Sl. 2 1450 Leskoviecz, List. Těšínská 207; 1641 Leskovec, LSA 412; 1698 v diedizie Leskowczy, Prášková poz.; 1702 z Liskowcze, Matr. ve Frýd ku; 1715 Leskovitzio (6 . р.), Matr. ve Frýdku; 1736 Leskowitz; 1808 Leskowitz; 1885 Leskovec; 1894 Leskowetz, Leskovec. 3 P. Frýdek. Ves vznikla v 1. 1434—1450. V 1. pol. 19. stol. dva hamry. Ces. 4 Lískovec, do, z Liskovca, o Lískov ců, za Lískovcem, Liskovjane, liskovsky. V místě u staré generace zacho vané lašské nářečí hornoostravské se změnou á > o. 6 Lipina (skupina do mů), Nižní mlýn (na sever odtud v lašských nářečích není již doložen kom parativ nižní, vysni, nýbrž nišy, nižy a vyšy). O adj. nižní a vysní viz též Lhoty Vysní. Části vsi: Vysni koněc, Hajek, Odles’i (Odlesané). Potok Datyňok. 4. Lískovec 1 Ves 13,5 km ssv od Kyjova. 2 1358 in Lescowecz, ZDO I, 591; 1515 z Leskowcze, PO X, 36; 1604 na vsi Liskowczy, ZDO X X X II, 98; 1614 vsi Liskowcza, DM XXIII, 270; 1670 Liskowecz; 1718 Lyskowetz; 1720 Liskowetz; 1751 Liskowetz; 1846 Les kowetz, Leskowec; 1885 Leskovec i Lís kovec, Catal. cleri; 1885 Leskowetz, Leskovec. 3 P. Koryčany. Ces. 4 Do, z Liskovca, za Lískovcem, Lískovňáci, lískovský. 5 Ves se jmenuje do 1515 Leskovec. • M J: viz Leskovec, zde úžení é > í. CV 215. V C. jen Léskovec; Prof II 505; Smilauer ОС 316. Lísky 1 Dříve samostatná obec, ny ní osada obce Chvalov-Lísky, 10 km jz od Zdounek. 2 1371 in Liscach prope 537
Chwalnow, ZDO II, 118; 1381 villam Liski, ZDO IV, 17; 1391 in Lyska, ZDO VI, 191; 1437 in villa Lysky, ZDO X, 327; 1511 z Lišek, PO VIII, 272; 1513 v Liškách, PO IX, 152; 1521 tvrz a ves Lysky, ZDO X IX , 9; 1569 ze vsi Leysek, PO XXVII, 159; 1670 Leysky; 1718 Leysekh; 1720 Lysky; 1846 Leisek, Leys ky, Ljsky; 1872 Lejsek, Lísky; 1885 Lysky, Catal. cleri; 1893 Leisek, Lej sky, Lísky; 1915 Leisek, Lísky. 3 P. Chvalnov. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Lésky, z Lések, k Léskom, v Léskách, za Léskama, Lesečáci, Lésecké. Lé- (Strabenice). 5 MJ: pl. k apelat. líska, stč. léska „Haselstrauch“. 1564, 1670 též Leysky. Německy Leisek je z čes. spojení z Lísek vynecháním před ložky z; čes. í > něm. ei. CV 214; Prof II 629. 6 Lísecký dvůr, Nový mlýn (myslivna), Němčínky (dvůr), Svolšina (mlýn, přip. se 1642), Terezín (dvůr). PJ: Hradisko. L í s k y , lidový název hradu Buko vá; viz Bukov. L i s p i t z, viz Blížkovice. L i s s o w i t z , viz Lysovice. L i s z n a, viz Líštná. Líšeň 1 Dříve městys, nyní část Brna, 6,5 km vsv od Brna. 2 1261, fal zum z pol. 14. stol., Lesch et Obcze, villas iuxta Brunnam sitas, CDM III, 324; 1306 in Leschzen, CDM V, 190; 1407 k Lestnu, KP II, 81; 1520 v grun tech mých lesstzenskych, KP XII, 64; 1528 držíc vsi Lesstnu a Obecz, PB XII, 92; 1562 tvrz a ves Lesstnu, ZDB XXVIII, 50; 1575 z městečka Lesstna, PB XXVII, 98; 1577 do městečka Lessna, PB XXVII, 295; 1581 poddaným lesstienskym, PB X X IX , 120; 1581 v městečku Lisstnem, PB X X IX , 270; 1590 o statek lyssczienskey . . . tvrz a městečko Lessnau, ZDB X X X I, 43; 1633 Lischna; 1655 in parochia Lesshensi, ACO B 12; 1673 a 1718 Lösch; 1720 Lesch; 1751 Loesch; 1846 Loesch, Lisseň; 1872 Lösch, Líšeň; 1881 Leštná. 3 P. Líšeň. V 16. stol. tvrz, pak zámek. 538
Far. kostel sv. Jiljí. R. 1558 povýšeno na městečko. Čes. 4 Ta Lišen, z Lišně, k Lišni (arch. Lišňo), o Lišni (arch. Lišňo), za Lišňó, Lišnó, Lišňák, fem. Lišeňka |Lišňačka, lišenské. 5 MJ: z původního jmenného adjektiva v muž. rodě léščen „lískový, staroč. léščený“ , tj. háj, porost, možná i hrad v lískoví apod. MJ se původně skloňovalo z Léščna, k Léščnu, za Léščnem, viz doklady 1306, 1407, 1575. Po dle lokálu v Léščně, na Líšně (Fr. Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy mo ravské I, 494) se koncové n v Léščen změnilo na ň. Původní -šč- se zároveň v dokladech mění bpď v pravidelné šť (např. 1407—1581), 1590 opět šč-; změna šč > št neprovedena na většině morav ského území, nebo oslabeno v pouhé š, jak je tomu též u Lešná, Líšno, Líšný apod. Staroč. é se zúžilo v í poprvé 1581. O líska, lískový viz Lískovec. Ně mecky Losch doloženo již 1261 Lesch: je z české předlohy, ve které ještě nebylo provedeno é > í a toponym. sufix. -bnvynechán. ČV 214; Prof II 634. 6 Části městyse: Blechálov, Na chmelnici, Na ráji, Kostelíček, V hliníkách, Městečko, Zabranská, Dlouhá, Panská, Budín, Příhony, Na záhumení, Salajka, U kůl ny. Samoty: Kandie (v. t.), M aláKlajdovka (hostinec), V kopaninách. PJ: Nad šancemi, Rozepře. 1. Líšná 1 Ves 9 km zsz od Bystřice . p. H. 2 1368 in Lesne, ZDO I, 971; 1374 in villa Lesczna, ZDO II, 509; 1437 vil lam Lessne, ZDO X , 140; 1671 Lysstna; 1718 Lissna; 1720 Lischna; 1751 Lyschna; 1846 Lischna; 1872 Lischna, Líšná. 3 P. Prusinovice. Čes. 4 Ta Liščná, z Liščné, na Liščnú, liščenský. 2. Líšná 1 Ves 10,5 km severně od Nového Města. 2 1500 lidé z Lessneho, Svoboda, Novoměstský okres, 471; 1587 Lisstny, Novoměstský urbář; 1590 ves Lyssny, ZDB X X X I, 65; 1674 Lissna; 1718 Lyssna; 1720 Lyssny; 1751 Lysch na; 1846 Lischna, Lissna; 1872 Lischna,
Lišná; 1885 Lischna, Líšná. 3 P. Nové Město. Již v 17. stol. hamr. Starší je část zv. Dolní Líšná, kdežto Hom í Líš ná vznikla jako dominikální osada. Ces. 5 Výklad MJ viz u Líšeň s tím roz dílem, že naše MJ je rodu ženského (léšČLna > léščna > líštná > Líšná) a zn. lísková stráň, hora, ves v lískoví apod. CV 214; Prof II 632. 6 Líšenský dvůr, Hamr, Fuksův mlýn, Ve smrčinách. L í š n á , viz Lešná (u Val. Meziříčí). Líšnice 1 Ves 4 km jz od Mohelnice. 2 1355 in bonis Lesnicz, ZDO I, 335; 1381 in Lestnicz, CDM XV, 219; 1437 de Lestnicz, PO III, 11; 1447 in oppido Lestnicz, ZDO X , 723; 1494 tvrz pustou Lessniczi, ZDO XV, 5; 1517 z Léšnice, CMM 1957, 338; 1547 městečko Lesstnijczy, ZDO X X V , 85; 1552 městečko Lesstnijczy . . . při potoku lyssniczkym, ZDO X X V , 169; 1672 oppidum quon dam Marcklexen, Děkan. matr. mohel nická; 1718 Lexen; 1720 Lexen, Lissnitze; 1751 Lexen; 1846 Lexen, Lyssnica; 1872 Lexen, Lisnice; 1885 Lišinka, jinak Leštnice, Catal. cleri; 1886 Lexen, Lišnice; 1893 Lexen, Lišnice i Leštnice; 1924 Líšnice, Lexen. 3 Již v 14. stol. tvrz, v 15. stol. městečko, ale za třiceti leté války pokleslo na ves. V 14. stol. farní kostel, fara zanikla za třicetileté války. Něm. 4 Něm. ISksn. 5 MJ: substantivizující příp. -ice k stč. adj. léščná > léštr ná „lísková, tj. hora, ves, voda (tekoucí lískovím)“ . O šč > št/š viz Líšeň. Zde nezúžené é do počátku 17. stol., předtím í jen ojediněle 1552 lyssniczky. Od té doby MJ doloženo jen německy: Lechsen, podle výslovnosti chs jako ks psá no 1718 Lexen. Schwarz 329 uvádí jako možný — vedle Líšnice < Lěšnica — i výklad z *Lechčnice a opírá se přitom o místní nářeční výslovnost čes. šč jako chč, podle čehož by šč v Léščnice vzniklo zvratnou analogií z chč. Do klady však přesvědčivě mluví pro vý klad z lešč- „leští, lískoví, Haselstrauch“ .
Srov. i Léštnice, něm. Lexnitz. O šč/chč viz Bartoš Dial. moravská II 131; Utě šený Nářečí přechod, pásu čes.-mor. 209 n.; CV 169; P r o fil 633-634. 6 Nový mlýn/Neumiihle, Wandermůhle (mys li vna). L í š t n á , viz Líšná (u Nov. Města). 1. Líštná Dolní 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Třinec, 8 km jv od Ces. Těšína; Sl. 2 Lessna Svessonis, Prášková poz.; 1475 v naší vsi Německej Leščne, Prášková poz. 2. Líštná Horní 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Třinec, 9 km jv od Ces. Těšína; Sl. 2 1305 Lessna Principis, Prášková poz.; 1430 von der pol nischen Lehsen, List. Těšínská 161; 1688 in pago Lischna Superiore, VB 579; 1808 Nieder Lischna, Oher Lischna; 1828 Lischna; 1894 Nieder Lischna, Dol ní Lištná, Ober Lischna, Homí Lištna; 1935 Dolní Líštná, Dolna Liszna, Homí Líštná, Góma Liszna. 3 P. Těšínské komory. D. L. i H. L.: pol. a čes. 4 Ta Gumo Lešno (v nářečí á > o a není h). 5 Výklad MJ viz Líšná; zde zachována ve spis. znění št < šč. 6 U Dolní Líštné: Jahodná/Jagodna, Kolonie Folvark-Kolonia Folwark, No vá kolonie/Nowa kolonia, Kozinec/Kozi niec, Příolzí/Przyolzie, Staviska/Sta wiska. Litava 1 Ves 11 km sz od Tišnova. 2 1365 in villa Lythaua, ZDB IV, 214; 1376 in Lytava, ZDB VI, 271; 1446 de Litowa . . . in Litawa, ZDB XII, 440; 1675 Littowa; 1704 kovář litawsky, Matr. D. Loučky; 1718 a 1720 Littawa; 1751 Litawa; 1846 Litawa; 1872 Littawa, Li tava. 3 P. Pernštejn. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Ta Litava, do Litavy, z Litavy, o Litavě, za Litavó. Také na Litavu, na Litavě; Litavák, hanl. Litavščák, litavské. 5 Za MJ přejato hydronymum Litava, to buď z čes. Vutava „lítá, zákeřná, di voká, bystrá řečka“ (tak Frydrich ZMK 2 2 1 ; avšak podoba bez předpokládaného 539
’u > i není doložena), nebo přeneseno jm. řeky Litavy, která teče od Litenčic úvalem bučovicko-slavkovským. Její jm. je pozůstatek předšlovanského osíd lení germánského, srov. rakouskou řeku Leitha/Litava jv od Vídně, jejíž jm. za pisováno v 9.—11. stol. Litaha k stn. hlíta „svah“ a -ahwa „voda, řeka“ (—> čes. hydronym. sufix -aua, viz Opava); srov. i dvojici Svratka/Sčhwarza. Vý klad „řeka tekoucí svahem“ z věcných důvodů u rak. Litavy prý nevyhovuje, neboť „Litava teče po rovině a její bře hy jsou ploché a bažinaté. Walter Stein häuser v článku ,Der Name Leitha und die Hunnenschlacht am Nedo 1 (Jahrbuch f. Landeskunde von Niederösterreich, Neue Folge X X X V I, 1964, 844-869) hledá proto novou etymologii. Odmítá výklad ze slovanštiny, latiny i keltštiny a nachází základ v ide. slově *loighos ,bláto“, které v panonské podobě *laidas dalo jméno této řece. Maďarské pojme nování Sárvíz (sár ,bláto“, víz ,voda‘) je významově shodné. Panonský název řeky *Laidevas nebo *Laidavo ztotož ňuje autor s názvem Nedao, kam gót ský kronikář Jordanus klade rozhodující bitvu s Huny“ . (P. Zaoral ZMK VII 128-129.) Rak. řeka Leitha je hydrologicky po kračováním řeky Schwarza, takže pře nesení jm. Schwarza —>■Svratka (v. t.) a Leitha —> Litava dohromady na Mo ravu je téměř jisté. ČV 216 (z čes. l’u t -); Prof —; Schwarz 93. L i t a v a n y , viz Litovaný. Litenčice 1 Městys 6,5 km jjz od Zdounek. 2 1131 Lutincicih, CDB I, 115; 1351 de Lyvtenczicz, ZDO I, 214; 1371 in villa Litenczicz, ZDO I, 120; 1392 in Litenczicz, ZDO VI, 471; 1399 in Lytenczicz, ZDO VI, 920; 1437 municionem Litenczicz, ZDO X, 313; 1512 k faře do Litenczicz, PO IX, 69; 1532 z Litenczicz, PO XV, 204; 1572 městeč ko Lytencžycze, PO XXVII, 441; 1573 na Lytencziczych, PO XXVIII, 70; 1633 Litentzitz; 1670 Litencžitz; 1672 Litenc540
žicensis, Děkan. matr. kroměřížská; 1718 Lytentschitz; 1720 Litenschitz; 1751 Litentschitz; 1846 Litentschitz, Liten čice; 1872 Litentschitz, Litenčice. 3 P. Litenčice; 1437 tvrz, pak zámek; far. kostel sv. Petra a Pavla; 1535 byly L. povýšeny na městečko. Ces. 4 Ty Litenčice, do Litenčic, k Litenčicom, o Litenčicích \-ách, za Litenčicama, Litenčičák, litenčické |litenské. Litensko trať v Nemochovicích směrem k L. 5 MJ: příp. -ice k OJ L’utenek (< *L’utnek < L’utbn'bk'b podle nepří mých pádů nominat. Lutenek). Zn. ves lidí Uutenkových. OJ je deminutivum k L’uten, které utvořeno jako domácká podoba příponou -en k L’ut, což mohla být buď zkratka nějakého OJ na L’ut (L’utohost, -slav,. -bor, viz Svoboda StčOJ 78), nebo přímo ze substant. l’ut „náklonnost, prudkost, Gewalt“ , nebo z jmenného adj. l’uťb „saevus, lítý“ (Ge bauer Slov. stč. II 293, 295). První do klad 1131 má ještě L’u-, ostatní vždy s přehláskou ’u > i. CV 95; Prof V 571 (OJ Lut). Viz níže a Lutín a Lutotín. 6 Nový dvůr. Litobratřice 1 Ves 19,5 km zsz od Mikulova. 2 1278 plebano de Lupratitz, CDM IV, 401; 1395 in Lonpraticz, CDM XII, 283; 1459 v Lithobratczicziech, PB IV, 15; 1459 drží ves Litobratřice, KP IV, 2; 1528 Litobratrzicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212, f. 7; 1529 v Lytobratrziczych, Ruk. arch. města Brna č. 1214, f. 4; 1596 ze vsi Lytobratržicz, PB X X X I, 402; 1643 Leyberticz, Urbář panství moravskokrumlovského; 1672 Leypertitz; 1718 Leipertitz; 1720 Leypertitz, Litobraczicz; 1751 Leyper titz; 1846 Leipertitz, Lytobračice; 1872 Leipertitz, Litobratřice. 3 P. Mor. Krumlov. Far. (již 1278) kostel sv. Jiří. Něm. 5 MJ: příp. -ice k OJ L’utobratek, deminutivu k OJ *L’utobrat, složené mu z adj. l’ut- „divoký, lítý“ a -brat „Bruder“ ; viz Bratříkovice a Litostrov. Zn. ves lidí L’utobratkových. Na čes.
předlohu ukazuje něm. 1278 Lupratitz, které vzniklo silnou redukcí z L’utobratčice. Něm. Leiperticz předpokládá v čes. výchozím jméně již přehlásku ’u > i, které v němč. -> ei; srov. v C. Litoměřice/Leitmeritz. Záměnou druhé části složeného OJ brat za bratr vzniklo 1459 Libobratřice s ř. Viz i Litenčice. CV 95; Beranek ON Siidmáhr. 79; Prof —. Litohoř 1 Ves 3,5 km zsz od Mor. Budějovic. 2 1190 Lutochor, CDB I, 326; 1284 ville Lutochor, CDM IV, 218; 1348 de Lutinchom, CDM VII, 878; 1349 in villa Luthochom, ZDB I, 121; 1360 cum medio Lutochorz, ZDB III, 503; 1481 drží dvuor a ves Lito choř, KP V, 318; 1551 ze vsí Litochorže . .. , PB X X, 153; 1552 lidí litochorskych, PB X X, 259; 1552 rybník mezi městečkem Jakubowem a vsí Litochorže (!), PB XX, 267; 1633 Litochorž; 1672 Littahom; 1718 a 1720 Littohom; 1751 Litohom; 1846 Littohom, Ljtohoř; 1872 Littohom, Litohoř. З P. Budeč; far. (od 1782) kostel sv. Jana Nep. Ces. 4 Ta Litohoř, z Litohoře, k Litohoři, o Litohoři, za Litohoři/Litohořó (Do mamil). Arch. ten Litohoř, z Litohoře, za Litohořem. Ten Litohoř, za LitoHo^ řem (Vranín, Mor. Budějovice). Litohořák, litohorské. 5 M J: přivlastňovací příp. - j ь k OJ *L’utohor > Litohoř; zn. Lutohořův majetek. OJ složeno z adj. l’jutb „saevus, lítý“ a hor „oheň, incendium“ . Svoboda StčOJ 76, 78. Jiná OJ na Ljuto- viz Prof V 556; CV 95; Schwarz 334; Wisnar ON Znaim 24. 6 Samota (dvůr), Sinkrót. Část vsi: Amerika. Litostrov 1 Ves 14 km ssz od Ivan čic. 2 1376 Luthostroy, ZDB VI, 376; 1386 Litostroy, ZDB VII, 436; 1464 vil las Litostroy, ZDB XIII, 4; 1674 Litostrow, 1718 Littostrow; 1751 Litostrow; 1846 Litostrow; 1872 Litostrow, Lito strov. З P. Rosice. Čes. 4 Ten Litostrov, z Litostrova, k Litostrovu, za Litostrovem, Litostrovák,
litostrovské. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ Litostroj, které ze stč. L’utostroj, jak také doloženo v prvním dokladu. OJ složeno z komponentů ljut-b „sae vus“ a stroj- „ordinäre“ . Z analogické podoby Litostrojov, doložené 1381 u ČV 95, vznikla stažením -ojov —> -ov: Litostrov. Stažení napomáhaly případy, kdy mezi vokály bylo původní h, srov. Bohuslav(ice) —*■ Bouslav(ice) —> Búslav(ice)/Bóslav(ice). Svoboda StčOJ 78; Komárek HM 117; Gebauer HM I 555. 6 Lhotecký mlýn (myslivna), V Marián ském údolí (myslivna). Části vsi: Spodní dědina, Vrchní dědina, též Křížnice. PJ: Bobrava. Litovaný 1 Ves 6 km jižně od Hro tovic. 2 1349 super villa Lythywanich, ZDB I, 62; 1355 von Litwan, Reg. V, 131; 1385 municionem in Lithowan, ZDB VII, 332; 1416 in villa Litawany municionem, ZDB XI, 277; 1447 v Litowanech, PB III, 53; 1464 za dvuor litawansky, PB IV, 136; 1466 v Lytawanech, PB IV, 184; 1528 Littowany, Ruk. arch. města Brna č. 1212, 2; 1559 ze vsi Litawan, PB XXII, 170; 1570 do vsi jeho Litowan, PB XXVI, 132; 1671 Litowan; 1718 a 1751 Littowan; 1846 Littowan, Litowany; 1872 Littowan, Litovaný. 3 P. Hrotovice. V 14. a 15. stol. tvrz. Čes. 4 Litavane, z Litavan, do Litavan, k Litavanum, za Litavanama, litavské, Litavští, arch. Litvane. 5 MJ: akuzativ pl. k Litvěné „obyvatelé Litvy, Litvané“ . „Dnešní tvar Litovaný lze vyložit ana logií podle ostatních jmen na -ovány (sousední Rouchovany, blízké Dukova ny); na překážku tomuto výkladu je jen, že o Litvanech přišlých do oné kra jiny není nic známo. Bylo by možné spojit i se staroč. Vutý, avšak u morav ského MJ bychom přece očekávali nepřehlasované *L’ut-“ (Spal 96). Avšak spojení s národním jménem Litvané je přes Spalovu výhradu velmi pravděpo dobné. Litva, Litvané byly u nás známé pojm y: na Litvu vedly křížové výpravy, 541
např. 1255 (Přemysl II., založení Krá lovce). Lze proto připustit význam „ves účastníků litevského tažení“ apod. Srov. Prusy, Prušánky. V dokladech se vyskytuje i podoba Litavany. Známe-li paralely Olomučany — Olomouc, Vázaný — (řeka) Vah, Zatčany — Zatec, pak bychom mohli též uvést dvojici Litovaný — Litava „ves lidí z Litavy, event. od řeky Litavy“ ; -o- je tu stejně analogické jako ve vý kladu Spálově. Předpoklad nepřehlasovaného u (*L’utovany) není nutný, viz Litava. CV 216 (z Litvěnín)-, Prof —. 6 Boříkovský dvůr (zaniklá ves), Kaš parův mlýn. Litovel 1 Město v Olomoucku. 2 1249 (střv. falzum) Luthowl, CDB IV, 171; 1272 in Luthouia, CDM IV, 69; 1287 ci vitatis Luthouie, CDM IV, 259; 1291 civibus Luthouie, CDM IV, 294; 1327 op pidum nostrum Luthow, CDM VI, 324; 1359 Luthouie (2. p.), CDM IX, 132; 1359 civitatis Luthoviensis, Reg. VII, 200; 1382 in Luthouia, CDM XI, 251; 1394 ante civitatem Luthovie, CDM XII, 183; 1391 de Luthowl, KP I, 79; 1396 zur Lutthaw, CDM XII, 295; 1410 Liťhovia, CDM XIV, 132; 1430 Luthouiam (4. p.), Saliger, 21; 1437 in der Stadt Luthaw, Saliger 24; 1434 der Stadt Luthaw, Registra města Litovle, 12; 1458 u Lithowle, LSA 170; 1460 concivis Luthouiensis, Registra města Litovle, 21; 1465 plebani in Luthouia, ACO 265, 17; 1475 na Lithowli, Registra města Litovle, 18; 1488 czu der Luthaw, Registra města Litovle, 13; 1496 lidé je ho litowelsstij, PO VI, 162; 1497 civis Lu thouie, Registra města Litovle, 12; 1502 měšťané litowelsstij, PO VII, 164; 1510 v Litowli, Registra města Litovle, 23; 1510 města Litowle, PO VIII, 234; 1512 z předměstí litowelskeho, PO IX, 141; 1517 Litovl, město, CMM 1957, 325; 1520 na Litowel, PO XI, 97; 1521 der Stadt Luttu (!), Registra města Litovle, 26; 1547 s městem Lythowli, ZDO X XV , 83; 1550 před tím fojtem litowelskym, 542
PO X XI, 55; 1571 zuř Littaw, ZDVGMS II, 162; 1585 Litte, Prásek, Organizace práv 21; 1592 Matrica . . . Littaviae, ZDVGMS II, 164; 1602 gen der Litaw, Prásek, Organisace práv 114; 1633 Litta, Litowel; 1656 de Littovia, Matr. ve Vyškově; 1658 a vicecurato Lithoviensi, Matr. v Litovli; 1677 Littaw; 1718 Littau; 1720 Littau, Litowle; 1751 Littau; 1846 Littau, Ljtowle; 1872 Littau, Lito vel. 3 P. Úsov. Původní osada Litovel stávala v místech Starého města, v pol. 13. stol. založeno královské město Lito vel, které v pol. 15. stol. ztratilo cha rakter královského města. Farní (již 1287) kostel sv. Marka, „moravská“ kaple sv. Jiří. V 13. a 14. stol. konvent špitálníků de Sassia. Čes. 4 Ten Létovel, z Létovle, k Létovlo, vo Létovlo, za Létovlem (Víska, Čer venka), létovelskě, Létovlák. 5 MJ: při vlastňovací příp. -ja k OJ *L’utov „L’utův“ — Ljutovja vbSb „L ’utova ves“ - y Uutovja —> U utové (tak např. v do kladech 1287; tomu odpovídá i lat. Lu thouia 1272, 1382, 1465). S přehláskou ’u > i ustáleno až během 15. stol. Podo ba Litovel s -el vznikla morfologickým vyrovnáním s nepřímými pády nom. L’utov(l)ě - y do Litovle, v Litovli - y nový nom. Litovel. Podoba s -I v koncové slabice se ob jevuje až od 1391, nehledime-li k falzu 1249 Luthowl. Toto l bývá pokládáno za epentetické, vzniklé v - vja ; srov. v Č. MJ Davle, Drhovle, Třebovle, Vidovle, Chodovlice, Zitovlice (Prof s. v.), pol. Drogowle, Turowle, Witowle. Epent. I se vyvinulo pravidelně v již. a vých. slovan. jazycích (zemlja, MJ Terebovlja), v západoslovanských jazycích se objevuje zřídka. Uvedená MJ s -vle < -vlja se zdají mít l až pozdějším dialek tickým vývojem, tak u L. nastupuje -el až od 1391. Srov. i pozdější změnu j > l v čes. jen/slov. len, stč. jedno/ledno; (Trávníček HM 120; Komárek HM 90). Také polská a ruská MJ typu Trqbowla/Trebowl(m.) nemají podle Rudnic
kého (JP 1937, 134-140) epentet. I, ne boť příslušná adjektiva by musela znít rus. těrebovskij jako jaroslavskij k Jaroslavl’, nikoli těrebovelskij (tak už 1386). Rudnicki proto soudí, že -owla vlastně samostatný substant. sufix jako v pol. apelat. hodowla, ludowla, ukraj. terebivVa „mýtina“ , čes. kašel, role: -ovla je původní, z -ov a -V, nikoli -ov-ja > -ovl’a. Doklady jména jsou však spolehlivým obrazem pozdější zá měny -ověl-ow le, která má fonetickou povahu. Srov. ještě v Č. Skřipel Skřiple ■*- Skřip-ja u Prof IV 82. Jiné řešení — vedle úvahy o j > í — nabízejí autoři DS 8, 87 s. v. Sittel: k OJ Zitovel-jb, přičemž -el pokládáno za „deminutivní sufix“ (-el však tuto funkci nemá, viz Svoboda StčOJ 168). O problematice západoslovan. epent. Z a jm. L. bohatá literatura. CV 39 (o l-epent. se vyslovují s náležitou opa trností); Prof IV 542 (Třebovle); Prásek Selské listy č. 15 a 16, 1901; Pinkava VM-Litovel 53—54 (nespr. z l’ut- a vel„veleti“); Sedlák MJ na Litovelsku a Konicku, Litovel 1959, 11—12; DS 19, 160; Bezlaj II 137, 292-293, 303; Vasmer REW I 426; Hujer Úvod 49; Vondrák Vgl. sl. Gr. I 376; Horálek Úvod do studie slovan. jaz .2 105; Smilauer NR 1938, 117. 6 Bouda, Kabelov, Karlov, též Na Čihadle Komárov, Pohodna, Mlýn v háji, Pavlinka. Části města: Olomoucká ulice (1568), Trávník (1589), Dlážka (dříve Čtyři dvory), Uničovská ulice (1567), Konigova ulice (1570), Kos telní, Kachní, Střední, Serhovní, Sou kenická ulice, Dlouhá ulice (1608). L i t s c h e l , viz Loučky Kozí. L i 11 a u, viz Litovel. L i t u g a 1, viz Luboměř. Litultovice 1 Městys 12 km zjz od Opavy; enkl. 2 1224 villam Lutconis, CDB II, 265; 1320 villam Lutoldisdorf, Lechner I, 6 ; 1389 in villa Lwtersdorff, Lechner I, 16; 1446 de Lituoltowicz, Lechner I, 55; 1446 villa Litoltowicze, Lechner I, 55; 1516 villam Litoltowicze,
DM VII, 1; 1542 na ves Lituoltowicze, DM VII, 22; 1560 z mlýna lytultowskeho, DM XII, 202; 1590 na Lituoltowiczych, DM X IX , 1; 1613 dědiny Litultowicz, DM X XI, 315; 1676 a 1718 Leittersdorff; 1751 Leitersdorf; 1846 Leitersdorf, Litultowice; 1872 Leiters dorf, Litultovice. 3 P. Litultovice (bis kupské léno). V 16. stol. tvrz, pak zá mek. Far. kostel sv. Bartoloměje. Čes. 4 Ty Lututojce, z Lutotojic, v Lututojicach, za Lututojicama, Lututovjak, lututovsky. V místě Zachovalé lašské nářečí západoopavské, v němž -ovice > ojce a typ dejvjet. 5 MJ je doloženo nejprve v lat. 1224 villa Lutconis, „L ’utkova ves, L’útkův m ajetek“ ■*—*Lútkov, V utkova: přivlast. příp. -ov, -ova k OJ L’utek, hypokor. podobě některého ze složených OJ s komponentem Vut- „divý, lítý“ (viz Litenčice). Po příchodu něm. kolo nistů bylo čes. jm. V u t- přikloněno k něm. Liut-olt stn. liut „lid“ (-walt „vladař“), odtud i 1320 Lutoldisdorf, 1389 Lwtersdorff k OJ Liuter, domácké podobě OJ Liutold; počeštěním 1446 Litoltovice, 1542 Lituoltovice, 1613 Li tultovice. Něm. od 1718 Litersdorf pře jetím z čes. Litultovice, přičemž Li— r Lei-, -er, genitiv, -s a -dorf jsou pak analogické. Srov. i MJ Lipolec, Lidéřov, Ludgeřovice. ČV —; Prof II 640 (Litoltov), V 582. 6 Luhy, Pila; část vsi Předevši (z Předevša, na Předevšu, Předevšak, předvesky), PJ Chmelinec. Lněník 1 Zanikl mezi Labuty a Vřesovicemi (Kyjovsko), kde je trať Lněníky, Nekuda 63. 2 Lnienik, ZDO XII, 57; 1510 ves pustou Lnienik, PO VIII, 184; 1515 ves pustou Lnienik, ZDO XVII, 51; 1574 ves pustou Lnienik, ZDO XXVIII, 348. 3 Ves zanikla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ: substant. příp. -ík k adj. Iněnný „lineus, lein-, Flachs-“, stsl. Ibněnt; zn. ves, místo, kde se zpracovával len. CV —; P r o f - ; Gebauer Slov. stč. II 261. L o b e n s t e i n , viz Úvalno. 543
L o b n i g, viz Lomnice (RýmařovCatal. cleri; 1894 Lodnitz, Loděnice. sko). 3 P. Loděnice. V 15. a 16. stol. tvrz. Lobodice 1 Ves 5,5 km severně od V 17. stol. statek byl rozdělen v dvě Kojetína. 2 1131 Lobodici, CDB I, 115; části, v tzv. Velkou a Malou stranu. 1358 circum Loboticz, ZDO I, 611; 1359 Ces. Lobodicz, Reg. VII, 334; 1490 dvora 4 Ta Lodženica, z, do Lodženice, za svého lobodského . . . z Lobodic, LSA Lodženicum, lodženicky, Lodženičani | 398; 1540 Lobodští, LSA 524; 1554 na Lodženičaři (haní.) |Lodženiččy (Neplaves Lobodicze, DM VII, 42; 1589 ze vsi chovice). 6 Část vsi: Kozy ulica; potok Loboticz, PO X XX II, 135; 1654 de Lo Herlička (< Heraltička = Heraltický boticz, Matr. ve Vyškově; 1691 papus potok). Loboticz, Děkan. matr. přerovská; 1720 2. Loděnice 1 Ves 5,5 km sz od Po Lobotitz; 1846 Loboditz; 1872 Loboditz, hořelic. 2 1190 Lodinicea . . . campus Lobodice. 3 P. Kroměříž (ves však bý iuxta Lodinic CDB I, 326; 1220 ecclesiam vala biskupským lénem). Far. kostel de Lodinnich, CDB II, 207; 1220 eccle Poč. P. Marie (fara od 1770). R. 1790 siam de Lodinnich, CDB II, 207; 1224 parcel, dvůr. Ces. de Lodinio, CDB II, 256, papež, kance 4 Ty Lobodice, z Lobodic, k Lobodilář; 1254 de Lodeyniz, CDM III, 215; cám, v Lobodicách, za Lobodicama, Lo1284 in ipsa villa Lodnicz, CDM IV, 218; bočák, lobocké, loboďské (Tovačov), na 1412 faráře z Lodienycze, KP II, 264; Lobocku (trať v Oplocanech směrem 1528 lodieniczkej rychtář, Ruk. arch. k L.). 5 MJ: přípona -ice buď k OJ Lo města Brna č. 1212, f. 5; 1529 farář boda, to z botanického jm. loboda \le z Lodienicz, Ruk. arch. města Brna č. beda „Melde, Atriplex“, zn. ves lidí Lo1214, 34; 1593 farář lodieniczky, PB bodových; nebo MJ utvořeno deminut. X X X I, 240; 1633 Lodenitz; 1648 von příponou -ice > -ice k lobodí „místo po Lodnitz, Matr. ve Znojmě; 1672 Lod rostlé lobodou“, srov. Vrbice (sg.!). Avšak nitz; 1718 a 1751 Lodenitz; 1846 Lode vzhledem k tomu, že MJ je vždy plurá nitz, Lodenice; 1872 Lodenitz, Loděnice, lové a že značně starý doklad 1141 má Lodenice. 3 P. Loděnice. Raně gotický ještě podobu nominativní Lobodici, po kostel sv. Markety. Něm. a čes. kládáme je za patronymické. CV 93 5 V lat.-něm. dokladech 1190—1224 (z OJ); Prof II 647 (Lobendava > LoLodin- je proti očekávanému -ě- zře bendov); Svoboda StčOJ 197; Šmilauer telné -i-, které nejspíše analogické po PST I 239; o lebeda viz Machek Et. slov. dle substantiva lodí (vzor paní), f. (Ge 261 (slovo praevropské, nepatří k albus bauer, Slov. stč. II, 262). — V okolí na „bílý“). Viz Lebedov. 6 Cvrčov, Chalu zývali Loděnici pro její bohatství „Klein pa, Ludvíkov. Části vsi: Dědina, Benát Wien“ . ky, Oklók, Radhózky, Vrby, Za braná. 3. Loděnice Moravská 1 Dříve samo PJ: Kláštemice, Včelínek. statná obec, nyní místní část obce Bo1. Loděnice 1 Ves 10,5 km sz od Opa huňovic, 7,5 km severně od Olomouce. vy; Sl. 2 1280 de Lodenicz, CDM IV, 2 1365 in Lodenicz, ZDO I, 907; 1368 175; 1288 de Lodnicz, CDM IV, 277; 1293 mediam villam Lodyenicz, ZDO I, 1163; de Lodenicz, CDM IV, 317; 1294 de Lo 1390 de Lodenicz, KP I, 18; 1463 v Lo denicz, CDM V, 8 ; 1377 Lodonicz, Gr-M dyenicz, PO IV, 24; 1464 v Lodiegniczy, II, 485; 1506 ves Lodienitczi, ZDK . . . ; PO IV, 32; 1511 lidem mým lodienicz1531 ves Lodieniczj, ZDK II, 8 ; 1619 na kym, PO VIII, 333; 1513 lidem mým Lodieniczy, Krnovská kniha roků, 2; lodoniczkym, PO IX, 194; 1524 lidmi 1720, 1736 a 1805 Lodnitz; 1836 Lod lodienskymi, PO XII, 277; 1528 z Lonitz, Lodnice; 1870 Lodenitz, Loděnice, dějnice, LSA 572; 1535 v Loděnici, LSA 544
527; 1676 Lodenicz; 1691 Lodenicz, Dě substantiva lodej, loděj = lodyha. To kan. matr. olomoucká; 1718 a 1751 Lo však nedoloženo. 0 MJ: substantivizudenitz; 1846 Mährisch Lodenitz, Morawjící příp. -ice k adj. loděnná (voda, říč ska Lodenica; 1872 Lodenitz; 1872 Lo ka). Všecky naše vsi leží buď bezpro denitz, Loděnice; 1905 Mährisch Lode středně na vodních tocích, nebo v jejich těsné blízkosti. MJ bylo spíše původním nitz, Moravské Loděnice; 1915 Mährisch Lodenitz, Moravská Loděnice. 3 P. měs názvem těch potoků, které sloužily jako ta Olomouce. V 15. stol. tvrz. Čes. vodní komunikace obyčejně pro pla 4 Ta Loděnice, do, z Loděnice, loděnvení dříví, pro menší čluny atp. Vý znam „výrobna nebo opravna lodí“ je ské, Loděnšťák (Hlušovice). 5 Přívlastek tu sotva možný. Prof II 650; ČV 216; Moravská až 1846 na rozlišení od Ně mecké Loděnice, viz níže. Ojediněle Beranek ON Südmährens 85 (k OJ Lo den - omyl); ZMK IV 220, 96. 6 Dolní byla psána i Dolní Loděnice. 6 Strašná mlýn/Niederrrmhle. bouda, Loděnický mlýn. 4. Loděnice Německá, nyní Horní Lo Loděničky 1 Zanikly sz od Hraničděnice 1 Ves 8,5 km jjv od Šternberka. ných Petrovic (Šternbersko), Nekuda, 2 1355 in Lodyenicz, ZDO I, 338; 1397 31. 2 1397 Lodyenyczky, ZDO VI, 647. Lodyenycz, ZDO VI, 642; 1480 ves Lo3 Ves byla již 1397 pustá. diennicze, ZDO XII, 19; 1517 z Němec5 MJ: deminutivum k Loděnice, viz skej Lodějnice, CMM 1957, 330; 1678 tam. Mělo by být vlastně Loděnička. Lodnitz; 1718 Teütsch Lodnitz; 1720 Plurálové -ičky je analogické. Teutsch Lodnitz, Nemetzka Lodenitze; L o h s e n, viz Ves Nová (Moravsko1751 Teutsch Lodenitz; 1846 Deutsch třebovsko). Lodenitz, Německá Lodenica; 1872 Lochmperk 1 Kdysi ulice mezi měs tem Brnem a Spilberkem. 2 1466 zá Deutschlodenitz, Německá Lodenice; 1893 Deutsch Lodenitz, Německá Lodě kladu mého Lochmperku, PO IV, 202; nice. Od 1950 Horní Loděnice. 3 P. 1547 na Lochmpercze, PB XIX, 90. Šternberk. Něm. 3 Ulice zanikla za švédského obléhání 5 Doklady od 1678 německé: nejprve Brna r. 1645. Lodnitz, od 1718 s přívlastkem Teütsch, 5 MJ: z něm. Lochenherg, v němž 1846 Deutsch na rozlišení od jižněji po loch „Höhle, Öffnung, díra“ a berg ložené Moravské Loděnice, a to podle „hora, vrch“ . Jde o název vyvýšeniny tehdejších národnostních poměrů v obou buď s nerovným povrchem, nebo mající vsích. Německá Loděnice byla teprve díry na způsob malých jeskyněk, dou poč. 16. stol. zasažena něm. kolonizací, pat. Časté v něm. mikrotoponymii (Dikjak ukazuje přívlastek 1517 z Německenmann BzN II 186). ČV —; Prof s. v. skej Lodějnice. Dnešní přívlastek Horní Lochy, Lošany. podle polohy na potoce vzhledem k Mor. Lom 1 Samota u Melče (Vítkovsko); Loděnici. Česky je MJ doloženo i v po Sl. 2 1894 Schieferbruch, Lom. době Lodějnice (1517), k níž Profous II, 5 MJ: je apelat. lom „Bruch, místo, 651 poznamenává, že povstala „ještě kde se láme kámen“ . Německy Schie v době předhistorické před stažením ferbruch „lom na břidlici“ . ČV 213; -bj(a) s příponami pádovými. Později, Prof II 656n. a to dávno po vykonaném stažení, se Lomec 1 Zanikl severně od Skoků pak změnilo v Loděnice“ (jako čarode(Lipnicko), kde je lesní trať Lomec. ník, troník z čarodějník, trojník; viz též 2 1545 na pustých všech našich, totiž Gebauer HM I 539). Podoby Lodějnice na Neplachově a Lomci, LSA 361. se přidržel Prásek v ČMM 1905, 48 a 5 MJ: deminutivum k lom, v. t vykládá MJ ze „zapomenutého“ stě. Prof II 669; ČV - . 35
545
L o m i g s d o r f , viz Dlouhomilov. podle případů Lhota — Hlota (viz str. 519). 1. Lomná 1 Zanikla u Horní Lidče 2. Lomnice 1 Městys 6,5 km severně (Valašskokloboucko), kde je samota Lood Tišnova. 2 1281 de Lompnicz, CDM mecký vrch. 2 1520 ves pustou LoIV, 184; 1295 de Lomniz, CDM V, 25; mensko, ZDO XVIII, 29; 1575 ves pus 1309 de Lomnycz, CDM VI, 22; 1335 tou Lomensko, ZDO X X IX , 39. de Lompnicz, CDM VII, 238; 1361 cum 5 MJ doloženo jen v podobě Lomen castro Lompnicz, ZDB IV, 28; 1379 de sko; příp. -sko dána pusté osadě. Pů Lomnicz, CDM XI, 150; 1390 in Lomp vodně snad Lomnice n. Lomná. Na Ko nicz, ZDB VII, 852; 1407 in bonis menského Mapě Moravy 1627 vrch Lo Lompnicz, ZDB IX, 198; 1464 de Lom mensko. nicz, ZDB XIII, 1; 1546 puol zámku 2. Lomná Dolní 1 Ves 6 km jz od Lomnicze, ZDB XXVI, 117; 1601 zá Jablůnkova; Sl. mek a městečko Lomniczy, ZDB 3. Lomná Horní 1 Ves 11 km jz od XXXIII, 36; 1633 Lomnice; 1655 paroJablunkova; Sl. 2 1684 de Lomná, chia Lomnicensis, ACO B 12; 1675 Matr. v Jablunkově; 1704 z Lomney, Lomnitz; 1677 za Lomniczy (7. p.), Prášková poz.; 1736 a 1808 Lomná; Matr. v D. Loučkách; 1694 z Lomni 1894 Lomná, Lomná. 3 P. komory tě cze, Matr. v D. Loučkách; 1696 ex šínské. V D. i H. Lomné pol. a čes. Lomnicz, Matr. v Svitávce; 1718, 1720 5 Přívlastek Dolní a Horní až 1924 a 1751 Lomnitz; 1846 Lomnitz, Lomnic; podle polohy na řece Lomné. • MJ: 1872 Lomnitz, Lomnice. 3 P. Lomnice; adj. lomná, tj. voda, řeka s lomeným již v 14. stol. městečko a hrad, pak tokem, s mnoha zatáčkami, Prof II 660; zámek. Far. kostel Navštiv. P. Marie. CV —. Viz Lomnice! 6 D o l n í L o m Byla tu židovská obec. Ces. ná : Firůvka/Firówka, Glovčin/Glow4 Ta Lomica, do Lomice, o Lomici, czyn, Jestřabí/Jastrz^bi, Kamenitý/Kaza Lomicó, lomické, Lomičáci. V místě mienity, Menší/Mionszy, Mlýny/Mlyny, na ústupu pův. hanácké nářečí hor Mostařanka/Mostarzonka, Novina/Nowi ské se změnou o > u. Lumica, lumické na, Velký Polom, Radošanka Radoszon(Strhaře). 5 O interkalaci p v lat.-něm. ka. H o r n í L o m n á : Kyčmol/Kiczzápisech Lompnitz (1281, 1335, 1361, mol, Plančané, též Hruška Plonczane, 1390) viz L. 1. • MJ: substant. příp. též Gruszka. Přelač/Przelacz, Salajka, -tce k adj. lomná <—lombna k lom, ma Slavíč/Síawicz. jícímu v toponymii i hydronymii různé 1. Lomnice 1 Ves 12,5 km vjv od Rý-významy: místo, kde se láme kámen, mařova. 2 1351 Lompnitz, CDM VIII, dřevo; úlomky stromů, polom; rus. mo 80; 1542 ves pustou Lomniczy, ZDO čál, dluž. bahnitý terén apod. Podle X X V , 67; 1678 a 1718 Lobnig; 1720 Smilauera (Vodopis 467) zn. L. „potok, Lobnig, Hlomnitze (!); 1751 Lobnik; 1762 který nese valouny“ , tj. ulámané, na Lobnig, FL XIII, 16; 1846 Lobnig, Hlomlámané kamení. ČV 213; Prof II 662; nica(\); 1872 Lobnig, Lomnice. 3 P. ZMK IV 220; Rospond OSG I 41; R. Sovinec. Ves zpustla za válek uherských Fischer Die Welt d. Slaven 1957, 220; v 15. stol., 1556 obnovena. Far. kostel Eichler BzN 1958, 291 a DS 5, 103n.; sv. Jiří. Něm. Gebauer Slov. stč. II 266. 6 Kněžhora, 5 R. 1351 Lompnitz s vloženým p U vápenice. mezi retnicí a zubnicí, srov. 1397 KompLomnická 1 Ves 2 km severně od natka (Komňátka). Německy Lobnig od Tišnova. 2 1235 quondam villam Lom 1678, v němž české m nahrazeno retnicí nice nomine, CDB III, 113; 1235 Lomib. Též 1720 Hlomnitze, v němž Hlniz, CDB III, 120; 1238 Lomniz, CDB 546
III, 189; 1240 Lomnice, CDB III, 260; 1259 Lomniz, CDM III, 273; 1397 in Lompnicz Parva, CDM XII, 421; 1580 ze vsi Lomniczky, PB X XIX , 27; 1674 Lomnicžka; 1697 z Lomycžky (!), Matr. v Něm. Knínicích; 1718 Lomnicžka; 1720 Lomnitzka; 1751 Lomnitzka; 1846 Lomnitscka, Lomnička; 1872 Lomnitschka, Lomnička. 3 P. Tišnov. 4 Lomička, z, do Lomičky, k Lomičce, za Lomičkó, Lomičák, lomičské. Lumička (Jamné — nářečí horské se změnou o > u). Německy Ipmíška. 5 M J: deminutivum k Lomnice, tak od 1580. Do té doby jen Lomnice, viz tam. CV2 213; Prof II 663; Schwarz 175. 6 Na hamrech. PJ: Hradisko. Lomy 1 Ves 5 km vsv od Jemnice. 2 1373 villam Lomný, ZDB VI, 148; 1547 na gruntech našich lomskych, PB XIX, 95; 1571 ze vsi Lomu, PB XXVI, 168; 1608 uvázal se v ves . . . Lomij, PB XXXIII, 426; 1608 ze vsi Lomu, PB XXXIII, 428; 1671 Lomy; 1718 Lohmy; 1720 Lom; 1751 Lom y; 1846 Lomm, Lomy (!); 1872 Lom, Lomy. 3 P. Budkov. Ces. 5 M J: pl. k apel. lom; viz Lom. 6 Lomský mlýn. Lopeník 1 Ves 13 km jv od Uh. Brodu. 2 1775 na Lopeníku, SA V, 17; 1821 obce lopenskej, SA VI, 210; 1846 Lopeník; 1872 Lopenik, Lopeník. 3 P. Světlo v. Chalupy na Lopeníku se 1791 konstituovaly jako obec. Ces. 4 Ten Openík, z Openíka |-u, na Openík, openícký, Openičařé; Lopěničané (Strání), Lopeničářé (Šumice), Lopenič(i)arja (Březová), Opéničané (Bystřice pod Lop.). Lopeničáři (Komňa). V místě rázovité kopaničářské nářečí s výraz nými slovenskými prvky (např. dz, ne má ř). 5 Za název převzato jméno blíz ké hory Lopeník: substant. příp. -ík k adj. lopenný subst. lopen „lupen, list“, srov. mor. lopuší „listí, Laub“ . Zn. vrch s listím, tj. s listnatým lesem, kam se chodilo na lopuší apod. CV —; Prof —; Vasmer REW II 59; Machek ES 279 a 35*
Jm. rostlin 254; DS 15, 48; srov. pol. jm. jezera Lopiennik. 6 Bošaěky, Škrátová. Loponice 1 Zanikly mezi Kubšicemi a Sumicemi (Moravskokrumlovsko), kde byla trať Im Loponitzer Feld. 2 1366 super villa Lupanouicz, ZDB IV, 419; 1368 in villa Lupanouicz, ZDB V, 137; 1672 Lopenitz, pustá ves; 1751 Loponitz, pustá ves. 5 MJ: původně příp. -ovice k OJ Lu pán, to buď z participia slovesa lupati „puffen, zacken“ (Gebauer, Slov. stě. II 290), nebo rozšířeno OJ Lup (Svobo da StčOJ 204) o příp. -an. Zn. ves lidí Lupanových. V Lo- je nářeční u > o. CV - ; Prof - . L ö s c h , viz Líšeň. L o s c h a u, viz Lošov. L o s c h i t z , viz Loštice. 1. Losiny Nové 1 Ves 7 km jv od Starého Města. 2 1575 ves Nowy Losyn, ZDO X XIX , 27; 1591 ves Nowy Losyn, ZDO X X X , 139; 1678 New Vllersdorff; 1718 Neü Ullersdorff; 1720 Neu Vílersdorf; 1751 Neu Ullersdorf; 1846 Neu Ullersdorf, Nowa Losjna; 1872 Neu Ul lersdorf, Nové Losiny; 1885 Nový Losin, Catalogus cleri; 1881 Nový Losin; 1885 Neu Ullersdorf, Nová Losina, Nový Lo sin; 1893 Neu Ullersdorf, Nový Losin; 1924 Nové Losiny, Neu Ullersdorf. 3 P. Kolštejn. Ves založena 1561. Něm. 5 Přívlastek Nové proto, že ves je mladší než sousední Velké Losiny. Něm. od 1678 Neu Ullersdorf. 6 Voglovo bělidlo/Vogelbleiche, Františkov/Franzensthal, Vilémova chata/Wilhelmshütte. 2. Losiny Velké 1 Ves 5 km jz od Loučné. 2 1351 Ulricivilla, CDM VIII, 80; 1391 Ulrichsdorf, CDM XII, 34; 1412 in Lossynach, ZDO VIII, 51; 1570 na ves Losin, PO XXV, 19; 1573 na Losynie, PO XXVIII, 26; 1581 k statku losynskemu, Stav. ruk. A III. Kopiář 2, f. 54; 1594 na Losynie, PO X XX II, 228; 1617 na Losynie, PO X X X IX , 183; 1677 Ullersdorff; 1718 Ullersdorff; 1751 Gross Ullersdorf; 1846 Gross Ullersdorf, Alt 547
Ullersdorf, Losyna; 1872 Gross Ullers dorf, Velký Losin; 1881 Losin; 1885 Gross Ullersdorf, Losin; 1885 Hrubý Lo sin, Catal. cleri; 1924 Velké Losiny, Gross Ullersdorf. 3 P. Velké Losiny. Zá mek; far. (již 1351) kostel sv. Jana Křtit. Lázně již 1576, papírna na konci 16. stol. Něm. Po r. 1945 nově osídleny z různých míst Moravy, Cech, Sloven ska a Volyně. 4 Ty Losiny, z Losin, k Losinám, o Losinách, za Losinama, Losiňák, losinský. 5 Přívlastek 1751 Gross, 1885 Hrubý (Losin) a 1924 Velké na rozli šení od blízkých a mladších Nových Losin. Ves se jmenuje 1351—1391 něm. Ulrichsdorf, pak do 1617 Losin, od té doby opět něm. Ullersdorf; česky od 1846 Losyna, v pl. opět od 1924, neboť pl. již v 15.—16. stol. # Pojmenování obou míst patří k případům s čes.-něm. dvoujmenností. České MJ, které patrně mladší (u Velkých Losin jistě), bylo nejspíše názvem potoka s významem „kde jsou losi“ (srov. potok Zubřina). V dokladech k Novým Losinám dolo ženo jm. až v pol. 16. stol. Nowy Losin — posesívní podoba zde už patrně ana logická, jak ukazují starší doklady u Velkých Losin (1412 Losiny, pl.). Ale tam předcházejí podobě Losiny němec ké doklady Ulricivilla a Ulrichsdorf (1351, 1391), takže se o starší podobě čes. jm. ničeho nedovídáme. Nelze pro to také bezpečně rozhodnout, zda bylo pův. posesívum Losin: příp. -ín k OJ Losa (tak i Prof II 666), které pak pře šlo do pl. jako jm. typu Hošťálkov — Hošťálkovy, rozšířená hojně na Bruntálsku a Krnovsku. Něm. Ullersdorf „ves Ullerova“ k OJ Uller, domácké podobě jm. Ulrich <— sthn. Uodálrihhi (uodal „dědictví“ a ríhhi „vladař“ ; viz i Oldřichovice). CV 261 (bez); DS 14, 48; Hosák Severní Morava 1963, 9, str. 49; Prásek Úvahy 20. 6 Brněnská feriální osada, Brůnner Ferienheim, Novoveský mlýn/Neudorfer Míihle, Sildrovský mlýn/Schilder548
můhle, Na mýtě/Mautháusel, Jánské samoty/Johannesthal. PJ: Na mýtě. L o s p i t z, viz Lovčovice. Lošov 1 Ves 8 km vsv od Olomouce. 2 1545 na grunty naše lossowske, PO XIX, 170; 1604 Lossow, Reg. panství kláštera Hradiska, 36; 1620 po louku slově lošovskou, LSA 343; 1677 a 1718 Lossow; 1751 Loschau; 1846 Loschau, Lossow; 1872 Loschau, Ločov (!); 1885 Loschau, Lošov, Ločov; 1893 Loschau, Lošov. З P. Klášterní Hradisko. Ces. 4 Ten Lošov, do, z Lošova, k Lošovu, v Lošově, za Lošovem, Lošovák, lošovské. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Loš, jehož výklad je nejednoznačný; buď k cizímu Lorenc (jako Haš k Ha vel), a to i jako palatál. protějšek po doby Loch (tak Svoboda StčOJ 181; srov. tamže 135 i OJ Lošek, které v MJ Loštice, v. n.), nebo lze vyjít i z krácení jednočlenného jm. Lovata, Lovek podle typů Boleslav —Boch, Prosiměr — Proch (Svoboda o. c. 146). Za nepravděpodob ný pokládáme výklad MJ L. z adj. lošový k stč. apelat. loš, lóšek „díra“, z něm. Loch. CV 28, 93 (z OJ Loš, tvořeného jako Buš); Prof II 652 (Lochenice, Lochkov, Lochotín k OJ Loch-en, -ek, -ota). 6 Lošovská myslivna, též Mlýnek, Na Radíkově, Zdiměř (myslivna); části vsi: Barachov, Dědina, Na potoku; PJ Zlaté doly. 1. Loštice 1 Město 4 km jižně od Mohelnice. 2 1267 de Lossicz, CDM III, 402; 1365 in bonis Losczicz, ZDO I, 788; 1368 prope Losczicz, ZDO I, 1102; 1382 mit dem Markte Losczicz, CDM XI, 278; 1397 cum bonis Losczycz oppido, ZDO VI, 517; 1494 městečko Lossczicze, ZDO X V, 5; 1511 na Lossticzych, Po VIII, 330; 1513 de Lossticz, ACO 265, f. 170; 1537 v městečku jeho Loss ticzych, PO XVII, 204; 1570 v měs tečku Lossticzych, PO XXVII, 222; 1572 městečko Lossticze, PO XXVII, 458; 1575 městečko Lossticze, ZDO X X IX , 35; 1577 na gruntech a lukách mejch losscziczkeich, PO X X IX , 199; 1580 v měs
4 Lóčane, z Lóčan, k Lóčanum, na tečku jeho Lossticzych, PO X X X , 51; Lóčane, na Lóčanech (arch.), za Lóča1589 z městečka Lossticz, PO XXXII, nama, Lóčanšči, lóčanské (Těšetice). 130; 1623 z Lossticz, Matr. v Prostě 5 MJ: akuzativ k stč. lúčěné „obyvatelé jově; 1625 z městečka Loštice (!), Prá louky“ . O louka, stč. lúka, viz Louka. sek, Organisace práv, 198; 1642 z LossDo 1512 s ú, od 1518 s aulou. Spal cžycz, Matr. ve Vyškově; 1672 von SbVPŠ 1958, 43; CV 212. 6 PJ: Dvor Loschitz, Matr. v Litovli; 1674 Loschská, Haná, Hmčířka, Kartouzka. tzitz; 1718 a 1751 Loschitz; 1846 Lo 1. Loučka 1 Ves 2,5 km západně od schitz, Lossice; 1872 Loschitz, Loštice. Nového Jičína. 2 1499 Luczku (4. p.), 3 P. města Uničova. Farní kostel sv. ZDO XVI, 37; 1676 Ehrenberg; 1718 Prokopa románského založení. Byla tu Ehrenberg; 1720 Ehrenberg, Loutzka; židovská obec a hrnčířství. Ces. 1751 Ehrenberg; 1846 a 1872 Ehrenberg, 4 Loštěce, z, do Loštěc, k Loštěcim, 0 Loštécech, za Loštěcema, Loštěčti | Loučka. З P. Starý Jičín. Ces. 4 Lučka, do, z Lučky, k Lučcel-cce, za Loštěčář, loštěcké. 6 Výmoly, Dolní mlýn, Na střelnici (hostinec), Pod le Lučku, Lučani, lucky. V místě staro ji sem, Vlčice (papírna). čínské nářečí. 5 R. 1499 není ú > ou. 2. Loštice 1 Zanikly sz od Velkého Německy od 1676 Ehrenberg: Liewehr v ON Kuhlándchens 40 uvádí, že ně Ořechová (Uherskobrodsko), kde jsou mecká osada vznikla asi v 16. stol. vedle trati Hložky, Kerchůvek a les Lovčisko, české vsi Loučky a podle J. Schiinka Nekuda, 63. 2 1406 ville Lostycz, ZDO (Die Ortsnamen des Kuhlándchens, VII, 321; 1464 že mi drží ves Loščicko Jahrbuch des Museumsvereins ftir Neupustu, KP IV, 379; 1466 v Losticziech, PO IV, 160; 1518 ves pustou Losczicze, titschein und das deutsche Kuhlándchen, ZDO XVIII, 17. IV, 1914, str. 75) vykládá název přenese ním jména pro slezský Ehrenberg, který 5 R. 1464 se jmenují Loščicko: přípo na -sko dávána pustým osadám, tak vlastnili jako biskupské léno předkové 1 zde. # MJ: přípona -ice k OJ Lošek, údajného zakladatele našeho Ehrenbergu Petra Saka z Bohuňovic, úřední Lochek, které je domáckou zkratkou k OJ ze základu Lo-, viz Lošov. Zn. ves ka panství starojičínsko-štramberského. lidí Loškových. Podobně Byštice z OJ 6 Pocheta. Byšek. ČV 93. PJ Loščice (pl.) ve Vel 2. Loučka 1 Ves 3 km severně od kém Ořechově. Lipníka. 2 1374 in villa Luczca, ZDO II, L o t r i n k o v i c e , viz Lysůvky. 444; 1447 Luczka, ZDO X, 575; 1672 L o t s c h n a u , viz Lačnov. Lautschka; 1672 pagus Laučzka, Dě Loučany 1 Ves 12 km západně od kan. matr. lipnická; 1718, 1751 a 1846 Olomouce. 2 1131 Lucaz, CDB I, 115; Lauczka; 1872 Lautschka, Loučko (!); 1269 de Luchan, CDM IV, 30; 1318 in 1893 Laučka, Loučka. З P. Lipník. Far Luczan, CDM VI, 141; 1355 in bonis ní (od 1869) kostel sv. Karla BoromejLuczan, ZDO I, 335; 1365 in Luczan, ského. Ces. ZDO I, 843; 1379 in villis Luczan . . . , 4 Ta Lóčka, do, z Lóčky, k, v Lóčce, ZDO III, 519; 1512 v Luczanech, PO IX, za Lóčkó, Lóčči, lócké (hraniční obec 135; 1518 z Lauczan, PO X, 350; 1677 hanáckého nářečí). Lučka, lucký (Lip Lautschan; 1718 Laucžian; 1730 obce ník n. B.), Lúčka, Lúčani, lúcký (Velká, loučanské, LSA 237; 1751 Laucžian; Podhoří — zde zapsáno i Loučka, loucký, 1846 Lautschan, Laučan; 1872 Lautschan, ale Lúčani). 6 Lipnická myslivna, Pek Loučany. 3 P. Loučany. V 15. stol. tu lo (myslivna). Částky vsi: Kačurov, byla fara, která zanikla za třicetileté Poustky, Ulička; PJ: Lomec, Neplachov, války. Ces. Popelov (zaniklé vsi). 549
3. Loučka 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Bílsko, 7 km jz od Li tovle. 2 1348 in Lucka, Reg. V, 497; 1399 in Luczka Parva, CDM XII, 524; 1502 z Laucžky, PO VII, 164; 1527 z Ma le Lauczky, PO XIII, 86 ; 1617 z dědiny Laucžky, PO X X X IX , 259; 1672 pagus Lucka, Děkan. matr. mohelnická; 1718 Lautcžka; 1720 Burkersdorf, Luczka; 1751 Lauczka; 1846 Lautschka, též Bir kersdorf, Laučka; 1872 Lautschka, Louč ka. 3 P. Chudobín. Ces. 4 Lóčka, z, do Lóčke, ločské. 6 Nové pole (myslivna). 4. Loučka 1 Ves 11 km jjz od Val. Meziříči. 2 1307 de Luczka, CDM VI, 9; 1395 das Gut Luczka, CDM XV, 354; 1554 Luczka, DM VII, 43; 1718 a 1751 Lauczka; 1846 Lautschka, Laucžka; 1874 Lauczka, Loučka. 3 P. Loučka (léno olomouckého biskupství). V 16. stol. tvrz, pak zámek. Farní (od 1784) kostel sv. Pastýře. Ces. 4 Lúčka, z Lúčky, na Lúčku/do Luč ky, lúcký, Lúčani. Loučka, Loučáci, louckej (Police, kelečské nářečí s nad měrným ej, ou). 5 Do 1554 jen s ú (Luczka). 6 Části vsi: Pivovárka, Nad ulicí, Zámek. PJ: Vlčí jáma, Na vale. 5. Loučka 1 Ves 6 km jjv od Vizovic. 2 1261, falzum z 14. stol., Lutsch, CDM III, 324; 1578 ves Lauczky, ZDO X X IX , 57; 1670 a 1718 Laucžky; 1720 Lutzka; 1751 Lautschky; 1846 Lautschka, Lauč ka; 1872 Louczka, Loučka. 3 P. Brumov. Ces. 4 Lúčka, z Lúčky, na Lúčce, na Lúčku, za Lúčkú, Lúčané, lúcký. 5 Na ni vě (mlýn); části vsi: Dolňansko, Horňansko. 6. Loučka 1 Dříve samostatná obec, nyní místní část obce Rajhradu (Zidlochovicko). 2 1048, falzum z 13. stol. in Lucka, CDB I, 381; 1349 de Luczka, CDM VII, 983; 1406 villa Luczka, Decem registra censuum 211; 1718 Laucžka; 1720 Lautzka; 1751 Laucžka; 1846 Laucz ka; 1872 Lauka, Louka; 1885 Lauka, Loučka. 3 P. Rajhrad. Ces. 550
4 Lóčka, do, z Lóčke, v Lóčce, za Lóčkó, lócké, Lóčti/Lóčáci. 5 Do 1406 jen ú (Luczka), pak au \ou. 7. Loučka 1 Zanikla u Ludíkova (Boskovicko). 2 1568 ves (pustou) Louč ku za Ludíkovem, ZDO XXVIII, 44, ed. 8. Loučka 1 Zanikla mezi Hladovém a Dlouhou Brtnicí (Telečsko), kde je trať Pod Loučkou a les Loučka. 2 1349 Luczkam (4. p.), ZDB I, 78; 1365 in Luczka, ZDB IV, 313; 1369 in villa Luczka deserta, ZDB V, 201; 1415 molendinum, quod iacet sub Luczka Ka meny mlyn nuncupatum, ZDB XI, 165; 1542 puol vsi pusté Loučky, ZDB XXVI, 97, ed. 3 Ves byla pustá již v pol. 14. stol. 9. Loučka Dlouhá 1 Ves 7 km jjz od Mor. Třebové. 2 1365 villam Luczka, ZDB IV, 225; 1398 Luczky, ZDO VI, 740; 1408 Luecz, CDM XIV, 6 ; 1672 Lutsch, Děkan. matr. moravskotřebovská; 1677 a 1718 Lautsch; 1751 Lutsch; 1846 Langen Lutsch, Dluha Laučka; 1872 Langenlutsch, Dlouhá Loučka. З P. Mor. Třebová. Něm. 5 Doklady do 1398 české, od 1408 ně mecké Luecz, Lutsch, Lautsch — z české předlohy, německé -au vzniklo diftongizací dlouhého ú, srov. Bludov — Blaude. S přívlastkem až 1846 Langenlutsch „Dlouhá“ — podle délky vsi. 10. Loučka D louhá, Dolní 1 Městys 6,5 km sv od Uničova. 2 1333 de Luczka, CDM X, Suppl. 27; 1355 in Luczka, ZDO I, 361; 1365 in villa Luczka, ZDO I, 905; 1368 in Longendorf, ZDO I, 1065; 1376 in villa dieta Luczca sive Langhendorf, ZDO III, 262; 1385 villam dietám Langauilla, ZDO IV, 609;' 1385 villam, que vocatur Luczka, alio nomine Longavilla, ZDO IV, 646; 1385 Langndorff, alias Luczkam (4. p.), CDM XI, 345; 1399 in Magna Luczka, CDM XII, 524; 1463 v Luczcze, PO IV, 25; 1517 u vsi W eliky Lauczky, PO X, 304; 1523 do Welikey Lauczky, PO XII, 134; 1524 za hamr lauczky, PO XII, 274; 1542 ve vsi Lauczcze, ZDO X X V , 67; 1545 z Weli-
key Luczky, PO X IX , 199; 1605 von Langendorff, Prásek, Organisace práv, 196; 1633 Langendorf, Laucžka; 1720 Langendorf, Lautzka; 1846 Unter Lan gendorf, Dolný Dlauhá Laučka; 1872 Unter Langendorf, Lolní Loučka; 1885 Unter Langendorf, Dolní Dlouhá Louč ka. 3 P. Sovinec. Far. kostel sv. Barto loměje. Něm. 4 Lóčka, z, do Lóčky, v Lóčce, za Lóčkó, lócké. 5 Česky se obec jmenuje do 1385 jen Lúčka (Luczka); německy 1368 Longendorf, od 1846 Langendorf „dlou há ves“ — podle protáhlého půdorysu osady. Z české předlohy nebylo uplat něno při přejetí do němčiny Luczka „Wieschen“ . Česky už 1399 s přívlast kem Velká, Veliká, 1846 Dolní Dlouhá Loučka, něm. Unter Langendorf — po rozdělení obce na Dolní a Horní, viz níže. 11. Loučka D louhá, Horní 1 Dříve samostat. obec, nyní tvoří s Dolní Dlou hou Loučkou obec Dlouhá Loučka, 8 km sv od Uničova. 2 1678 Oberlangen dorff; 1718 Oberlangdorff; 1751 Ober langendorf; 1846 Ober Langendorf, Hor ný Dlauhá Laučka; 1872 Ober Langen dorf, Horní Loučka; 1885 Ober Langen dorf, Horní Dlouhá Loučka. 3 P. Sovi nec. Osada vznikla po r. 1400. Byla tu tvrz, pak zámek, papírna a železné hamry. Něm. 5 Zde doloženo jen něm. MJ Ober langendorf. O něm i o přívlastcích viz předchozí heslo. L o u č k a M a l á , viz Loučka (na Litovelsku). 12. Loučka Studená 1 Ves 7,5 km západně od Mohelnice. 2 1447 in villa Luczcze ZDO X, 723; 1494 ves Studenu Luczku, ZDO XV, 5; 1547 ves slově Lauczku Studenu, ZDO X XV , 85; 1580 na Studenau Laucžku, PO X X X , 133; 1677 Kalte Lutsch; 1718 Laucžka Stude ná; 1720 Kalt Lautsch, Studená Lautz ka; 1751 Kaltenlutsch, Laucžka Studená; 1846 Kálten Lautsch, Loučka Studená; 1872 Káltenlautsch, Studená Loučka.
3 P. Studená Loučka. Farní (od 1784) kostel sv. Maří Magdaleny. 4. Lóčka, v Lójce, za Lóčkó, Lójci „Loučští“ , lócké (Bohdalov). 5 Přívlas tek Studená proto, že ves leží v značně vysoké poloze a je obklopena lesy. Do 1580 jen česky, od 1677 něm. překladem čes. přívlastku Kalte(n)lautsch se sub stitucí u/au, srov. Bludov/BZaude. 9 M J: deminutivum k apelat. louka, stč. lúka, psi. Igka „Wiese, Wieseland, zátoka, travnaté místo v lese“ . Viz Louka. CV 212; Prof II 669; Šmilauer Příručka 255. 6 Zapfenmuhle (mlýn). L o u č k a V e l k á , viz Loučka Dlou há, Dolní. 1. Loučky 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Vílanec, 7 km jižně od Jihlavy. 2 1365 in Luczka, ZDB IV, 313; 1374 villam Luczka, ZDB VI, 186; 1678 Lutschen, Lutsch; 1718 Litschan; 1720 Lutschen; 1846 Lutschen, Laučky; 1872 Lutschen, Loučky. 3 P. Jihlava. Něm. 5 Ves se původně jmenovala Lúčka (1365 Luczka), které není od „luza“, ani není utvořeno příp. -ka k OJ Lutz, jak se domnívá Altrichter, Dórferbuch 102. Název je ze slovanského apelativa Igka „Wiese“ . Německy přejetím z češtiny teprve 1678 Lutsch nebo s analogickým -en: Lutschen. O tom viz níže. 6 V kluči/Im Klotz (myslivna). 2. Loučky 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Zátor, 9 km zjz od Krnova; Sl. 2 1494 na Luczeze, ZDK I, 54; 1672, 1720, 1736, 1805 a 1836 Wiese; 1870 Wiese, Loučky, Catal. cleri; 1894 Wiese, Loučky. 3 P. krnovské komory. 5 Něm. Wiese „louka“ . 3. Loučky 1 Ves 3,5 km sz od Oder; Sl. 2 1374 de Lutzka, Rolleder, Gesch. der Stadt Odrau, 45; 1568 ves Luczku pod městem, ZDOp VII, 20; 1611 ves Laucžky, PKr z 1634, 150; 1612 ves Laucžky, ZDOp X, 16; 1720, 1736, 1805 a 1835 Lautsch; 1870 Lautsch, Loučky, Catal. cleri; 1894 Lautsch, Loučky. 551
3 P. Odry. Něm. 5 Do r. 1612 jen české MJ, pak něm. Lautsch: čes. ú —>■něm. au, k ztrátě přípony srov. Špičky — Speitsch. 4. Loučky 1 Ves 7 km jv od Šum perka. 2 1497 ves Lúčku, ZDO XVT, 15, ed.; 1510 Lawczka, ZDO XVII, 10; 1718 Wiessen; 1751 Wiesen; 1846 Wie sen, Lauky; 1893 Wiesen, Loučka; 1924 Loučky, Wiesen. 3 P. Třemešek. Něm. 5 české MJ nejprve v deminutivu 1497 Lúčka (s nediftongizovaným ú, 1510 už au, psané aw). Do němčiny převe deno v podobě nezdrobnělé 1718 Wies sen „louky“ , podle čehož 1846 čes. Lau ky. Zdrobněle opět 1893 (v sg.) Louč ka, 1924 (v pl.) Loučky. 5. Loučky 1 Zanikly u Velké Bíteše, kde je trať Loučky. 2 1355 in villa Luczkach, ZDB III, 109; 1361 de Luczka prope Bitess, ZDB IV, 2; 1481 ves ře čenu Luczky pod Bytessy, ZDB XV, 17. 3 Ves zanikla po r. 1490. 6 . Loučky 1 Zanikla na panství bruntálském (Nekuda 63). 3 R. 1506 byly pusté, ZDK I, 65. 7. Loučky 1 Zanikly jižně od K řižanova (Velkomeziříčsko), kde je Loučský rybník. 2 1239 Luscz, CDB III, 221, falzum; 1481 že drží dvě vsi Lúčky a Radimice, KP V, 309. 3 1483 byla ves již pustá. 8. Loučky Dolní 1 Ves 5,5 km zsz od Tišnova. 2 1278 de Luxa, CDM IV, 152; 1293 de Luzka, CDM IV, 321; 1353 in Superioři et Inferiori Luczca, ZDB II, 117; 1385 in Inferiori Luczka sub Castro, ZDB VII, 10; 1390 de Luczka, ZDB VII, 634; 1511 z Lauczek Dolních, PB VIII, 66 ; 1574 z Loučky Dolní, LSA III, 1; 1655 parocho in Luczka, ACO B 12; 1659 v Dolních Lauczkach, Matr. v D. Loučkách; 1672 po rektoru lauczkym, Matr. v D. Loučkách; 1674 Vnter Laucžky; 1718 Unter Laucžky; 1720 a 1751 Unter Lautzka; 1846 Unter Lautschka, Dolnj Laučka; 1872 Unter Louczka, Dolní Loučka; 1893 Unter Loučka, Dol ní Loučky. 3 P. Tišnov. Hrad Loučka
552
byl již 1502 pustý; farní kostel sv. Mar tina. Ces. 4 Dolni Lóčke, do Dolních Lóček, v Dolních Lóčkách, za Dolníma Lóčkama, Dolnolóčák, dolnolóčské. V místě zbytky horského nářečí hanáckého se změnou o > u. 5 Přívlastek Dolní již 1353 na rozlišení od blízkých Horních L., a to podle polohy vzhledem k řece Loučce. Do 1350 není diftongovaného ú. 6 Chytálky (Chetálke), Mezihoří (arch. Mezihuří), Falcúv mlýn (Móčke mlén), Ve žlebě (myslivna); části vsi: Holica, Dvůr, Trávníke, Pod skaló (arch. Pud skaló), Pecník, Hradisko, Hóřednická. PJ: Na království. 9. Loučky Horní 1 Ves 7 km zsz od Tišnova. 2 (Viz i Loučky Dolní). 1353 in Superioři Luczca, ZDB II, 117; 1385 in Superioři Luczka, ZDB VII, 10; 1519 k Horním Loučkám, LSA 396; 1574 z Loučky Horní, LSA III, 10; 1674 a 1718 Ober Laucžky; 1720 Ober Lautzka; 1751 Ober Lauczka; 1846 Ober Lautschka, H om j Laučka; 1872 Ober Louczka, Horní Loučka; 1893 Ober Loučka, Hor ní Loučky. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Humi Lóčke, na Humi Lóčke, na Homich Lóčkách, Humolóčák, Humolóčáce, humolócké. V místě u starých ge nerací zachováno poměrně dobře hanác ké nářečí horské se změnou o > u, u mladých zcela rozrušeno: Horní Lóčky. 5 Přívlastek Horní již 1353 „Supe rior“ na rozlišení od sousedních Dolních L., a to vzhledem k říčce Loučce: Dolní Loučky leží na říčce, Horní Loučky na svazích údolí. 6 Vrbky. 10. Loučky Kozí, nyní Loučky Hra nické 1 Ves 8 km východně od Hranic. 2 1201, falzum z poč. 14. stol. Luczki, CDB II, 352; 1612 ves K ozy Lauczka, ZDO XXXIII, 63; 1630 z Kožich Lau czek, Matr. v Hranicích; 1672 Lytschel; 1718 Litschel; 1751 Litschl; 1846 Liischel, Kožylaucký (!); 1872 Litschel, K ozíloučky; 1905 Litschel, Kozí Loučky. 3 P. Hranice. Něm. a čes. 4 Lúčky, do Lúček, v Lúčkachj-och,
1 u starých MJ, srov. Baška, v Č. Přiza Lúčkama/za Kozími Lúčkama (!). býška. Prof II 671; CV —. 5 Přívlastek v MJ má přivlast. příp. -í < bje k apelativu koza „Ziege“ ; zn. 1. Louka 1 Ves 4 km ssz od Jemnice. loučky, na nichž se pásly kozy. Osada 2 1349 tota villa Luczka, ZDB I, 70; leží na nejvyšším místě (381 m) hřbetu 1351 in Luczca, ZDB II, 45; 1355 villam mezi Bečvou (225 m) a Luhou (270 m), Luczcam prope Jemnycz, ZDB III, 71; tedy v poloze málo úrodné, kde je past 1355 villam Luka, ZDB III, 93; 1446 vil va jen pro kozy. Něm. Litschel vzniklo lam Luku, ZDB XII, 477; 1572 ze vsi patrně jako koruptela z čes. KozíloučLauky, PB XXVI, 269; 1575 na Laucze, k y: za í je i, za č — tsch. Příp. -el je PB XXVII, 94; 1671 a 1718 Lauka; 1751 deminutivní. 6 PJ: Varta. Laucžka; 1846 Lauka i Laucžka; 1872 11. Loučky Krásné 1 Dříve samostat. Lauka, Louka. 3 P. Jemnice; v 15. a 16. obec, nyní osada města Krnova; 6 km stol. tvrz. Ces. jv od Albrechtic; Sl. 2 1672 Schon 4 Do Loučky, v Loučce, Loučák, loucwiese, Děkanská matr. krnovská; 1736 kej. 5 Ves se jmenovala do 1355 Louč a 1836 Schonwiese; 1870 Schonwiese, ka, do 1446 Luka; od 1572 s diftongiLoučky, Catal. cleri. 3 P. Kobylí. Podle zací ú. B. Sobotíka se starší zprávy o Pulcro 2. Louka 1 Ves (kdysi i hrad) 6,5 km Prato, CDM VII, 940 apod. týkají ni zsz od Kunštátu. 2 1360 castrum Lucha, koliv našich K. L., ale Chrastelova. ZDO I, 688 ; 1391 in villa Luka, ZDO VI, Něm. 273; 1406 castrum Luka cum villa Luka, 5 V MJ přívlastek adj. krásný „schon“ . ZDO VII, 215; 1516 castrum Luka cum Těsně za dnešní československo-polskou villa dieta Luka, ZDO VTII, 555; 1464 státní hranicí leží Krasne Pole; obě vsi ville Luka, ZDO XI, 126; 1506 v rychtě tvořily původně jednu obec, která byla . . . laucke, LSA III, 111; 1560 v statek 1742 vratislavským mírem rozdělena lauezky, PO XXIII, 81; 1601 hrad pustý v část českou a pruskou tak, že řeka slově Lauka a ves pod ním ležící, PB Opavice, tekoucí uprostřed vsi, se stala XXXIII, 52; 1674 Lauka; 1718 Laucž hranicí. Podobně byly rozděleny sou ka (!); 1751 a 1846 Lauka; 1872 Lauka, sední Linhartovy (pol. Lenarcice). Pří Louka; 1893 Lauka, Louka. 3 P. Kunvlastek dán nejspíše proto, že se po štát. Hrad zpustl v 16. stol. Čes. obou stranách říčky Opavice v úrodné 4 Lóka, do, z Láky, na Láku, v Láce, rovině rozprostírají krásné luhy. 9 M J: za Lókó, Lóčák, st. g. Lóčani, lócké. plurál k stč. lúčka, nč. loučka, to demi5 Do 1464 jen Luka, pak diftongizace nutivum k lúka, louka. V. Loučka, ú ( > au, ou). 6 Loucký dvůr, Karlov Louka. CV 212; Prof II 669-670. (myslivna), Na rovné (myslivna), Ohar Loudilka 1 Kolonie osady Otín (Jih ka (myslivna). Části vsi: Zbuzany, Pod lavsko). 2 1746 Laudilka; 1854 Loudil hradí, Horňáci. ka; 1872 Laudilka, Loudilka. 3 P. Luka. 3. Louka 1 Ves 10 km jv od Uher L. vznikla kolem 1700, 1890 přestala ského Ostrohu. 2 1378 villam Luca, existovat jako osada. ZDO III, 407; 1412 Luka, ZDO VIII, 5 MJ: příp. -ka k příjmení nebo pře 5; 1447 Luka, ZDO X , 711; 1511 od lidí zdívce Loudil, to z l-ového participia mých lauczkych, PO VII, 114; 1592 slovesa loudit, stč. lúdit „vábit, loudit“ Lauka, Uherskoostrožský urbář; 1598 (Gebauer Slov. stč. II 286). Avšak u ná z hor lauczskeych, PO XXXIII, 160; zvu samoty a hostince lze docela dobře 1617 ze vsi Lauky . . . obec lauezska, předpokládat i význam apelativní, srov. Strážnický urbář; 1671 Lauka; 1718 Zavadilka „hostinec, o který se po cestě Laukau; 1720, 1751 a 1846 Lauka; 1872 zavadí“, Bumbálka apod. Příp. -ka
553
Louka, Louky; 1893 Louka. 3 P. Uher
ter Bruck an der Taya „klášterní most na D yji“ ; od 1751 jednoslovně Kloster bruck. Kluge EW D" 80 (o Brúcke), 4 Ta Üka, do, z Üky, v Üce, za Vkú, o Kloster viz Klášter. Beranek ON SúdXJčané, úcký. Tvrdé i, vyslovované (u), máhrens 81. splynulo s následujícím ú, srov. Lu 5. L o u k a , viz Luka. žice — Užice. 5 Do 1497 jen Luka, pak 6 . Louka Ostrá 1 Zanikla u Myslidiftongizace ú > au. 6 Maňáčany; části vsi: Barina, Búdy (vinné), Drahy, Chabořic (Hrotovicko), kde je dvůr Ostrý. 2 1437 . . . Ostraluka, villas desertas, úpky, Kút, Na řádku, Na pastyrňách, ZDB XII, 335. Na rajčumi. 5 Přívlastek patrně podle „ostré trá 4. Louka 1 Dříve samostatná ves, nyní část města Znojma. 2 1190 monavy“ ostřice. 9 MJ z apelativa louka, sterium in Luca, ZDB I, 326; 1195 Lustč. lúka „Wiese, Wieseland“ , psi. Igka censis coenobii, CDB I, 352; 1201 de „zátoka nebo travnaté místo v lese“ . Luca, CDB II, 21; 1220 abbati Lucensi, Patří ke kořeni í?k- „ohýbati“ . V oh CDB II, 205; 1234 in Luca, CDB III, 87; bích řeky v údolí bývá na vnitřní stra ně meandru rovina, louka. Viz Machek 1234 abbas Lucensis, CDB III, 88 ; 1238 in Luca, CDB III, 192; 1239 Lucensis Etym. slov. 277. Všeslovanské MJ, Smiecclesiae, CDB III, 212; 1241 monasterii lauer Příručka 255. CV 212; Prof V Lucensis, CDB IV, 7; 1243 electus Lu 533; Beranek 81. Viz Loučka, Loučky, censis, CDB IV, 18; 1243 de Luca, CDB Loukov, Louky, Luká, Lukavec. Časté IV, 21; 1252 de Lvaca, CDB IV, 260; PJ. 1269 in ecclesia Lucensi, CDM IV, 21; Loukov 1 Ves 4,5 km vsv od Bystři 1272 ecclesie Lucensis, CDM IV, 66 ; ce p. H. 2 1348 in Lucow, ZDO I, 24; 1345 monasterii Lucensis, CDM VII, 1359 in Lucow, ZDO I, 641; 1391 in villa 602; 1363 monasterii Lucensis, CDM IX, Lukowyc, ZDO VI, 160; 1447 villas 302; 1413 kláštera Lauky, Sbírka ruk. L u ck o w , ZDO X, 639; 1466 in villis SAB č. 1131, f. 277; 1456 zu Pruck, Lukow ... , ZDO XI, 281; 1675 a 1718 Sbírka ruk. SAB č. 1131, f. 273; 1480 Laukow; 1751 Lukow; 1846 Laukow; opat luczky, ZDB XV, 8 ; 1511 opat 1872 Loukow, Loukov. 3 P. Bystřice lauczky, PB Vllb, 64; 1528 kláštera p. H. V 14. stol. tvrz. Kolem r. 1800 lauczkyho, PB XIV, 92; 1547 kláštera sklárny a výroba majoliky, 1810 zalo lauczkeho, PB XIX, 97; 1580 v klášte žen cukrovar. Ces. ře lauczkem, PB X X IX , 47; 1633 Bruck; 4 Lókov, do Láková, o, v Lákově, za 1638 in Kloster Bruck an der Taya, Lákovém, Lókovjáci, lókovské. Hranič Matr. ve Znojmě; 1720 Closter Bruck; ní obec hanáckého nářečí. Lúkov, lú1751 Closterbrugg; 1846 Bruck i Klos kovský (Podhradní Lhota). 5 MJ: buď jmenný tvar k adj. lúkový: lúkov, od ter-Bruck, Lauka; 1872 Klosterbruck, Louka. 3 P. Louka. Premonstrátský vozenému z apelat. lúka „Wiese“, klášter založen 1190 knížetem Konrá o němž viz Louka. Nebo analog, příp. dem Otou, zrušen 1784. Farní kostel -ov k OJ Lúka, domácké podobě OJ P. Marie a sv. Václava. Lukáš. U posesívního jména z OJ Lúka 5 České MJ do konce 14. stol. s ú, bychom spíše očekávali *Lučín. Analo od 1413 s diftongizací (au). R. 1441 po gie tu však je velmi pravděpodobná, prvé německý název Closterprugk neboť na jižní straně Hostýnských vr (Neumann, Nové prameny, 112), 1456 chů je Lukov, sousední ves má jm. Pruck „Brücke, most“ : klášter loucký Chvalčov a v širokém okolí bylo tvoře držel správu nad mostem přes Dyji, ní MJ posesívními příponami časté. Viz podle čehož i německý název 1678 KlosLoukovec v C. Prof II 674 a V 578; ský Ostroh. Ces.
554
ČV 94, 154 (z OJ i z apelat.). 6 Pan dnes většinou v rozložené podobě noská cihelna, Na podhoří, V revíře; čás sovky, spojující místní dialekt s pol ti vsi: Kopeček, Prádliska, Záuliči/Záskými dialekty. 6 Kempy/K^py, Nová huličí, Zákostelí. Kolonie/Nowa kolonj a, Paseky/Pasieki, Loukovice 1 Ves 10,5 km jjz od Tře Podjedlí, Polenčí/Poí^czy, Předevsí/ bíče. 2 1349 in Laukwicz, ZDB I, 47; Przedewsie, Skotnice/Skotnica, Stávky/ Stawki, U Chotěbuze/U Kocob^dzie 1387 Lowkowiczie, ZDB VII, 540; 1390 Lowkowicz, ZDB VIII, 227; 1492 v Low(myslivna). kowiczich, ZDB XVI, 29; 1511 ve vsi 2. Louky (1935 nad Dřevnicí) 1 Ves 3 km západně od Gottwaldova. 2 1350 Lawkowiczijch blíž Sadku, ZDB XVIII, 25; 1542 ves Laukowicze, ZDB XXVI, Luky, ZDO I, 159; 1356 Luky, CDM 67; 1547 ve vsi Laukowiczijch, PB XIX, IX, 18; 1406 villam Luka, ZDO VII, 135; 1589 ves Laukowicze, ZDB X X X I, 74; 1492 ves Luky, ZDO XIV, 15; 1509 31; 1671 Laukowitz; 1718, 1720 a 1751 z Luk, PO VIII, 131; 1523 z Lauky (l), Laukowitz; 1846 Laukowitz, LaukowiPO XII, 104; 1578 ves Lauky blíž měs ce; 1872 Laukowitz, Loukovice. 3 P. ta Zlyna, ZDO X X IX , 59; 1597 na vsi Sádek. Ces. jeho Lukách, PO X X X IV , 40; 1609 na 4 Lókovice, do, z Lókovic, k Lókovsi Laukach, PO X XX V II, 76; 1670 vicim, o, v Lókovicich \-icách, za LóLauky; 1672 Luka, Děkan. matr. hole kovicema, Lókovičáci, lókovské. 5 MJ: šovská; 1718 Lauky; 1720 Luka; 1751 přípona -ovice původně k OJ Lovek Lauck; 1846 Luk, Lauka i Luky; 1872 (viz Lovčice), jak ukazují doklady do Luk, Louky; 1893 Luk, Luky; 1906 Luk, 1511, které se píšou s w ; to bylo vyslo Luky (!); 1924 Louky nad Dřevnicí. vováno obouretně, čímž snadno mohlo 3 P. Malenovice; 1783 rozparcelován vzniknout „louko“ za předpokladu, že dvůr. Ces. byla provedena diftongizace ú v lúka. 4 Luky, do, z Lúk, k Lúkám, v, o Lu Na původní v také ukazuje zápis 1358 kách, za Lúkama, Lúčani, lúcký. 5 Pří in Lopkouciz (ZDB III, 365), v němž vlastek podle polohy nad řekou Dřev p (b) za v, což bývá často. Doklady nicí. Do 1509 MJ jen s ú, pak střídavě bez w (Lauko-) psány až od 1542. Vzhle au a ú, které se udržuje na pozadí nádem k alternaci w/b lze pomýšleti i na řečního znění. Německy od 1846 Luk, OJ Lobek. Zn. ves lidí Lovkových. CV je z českého spojení z Luk, do Luk 13; obě OJ doložena u Svobody StčOJ vynecháním předložky. # MJ: plurál 95, 49, 111 (Lobek k Lobuda, viz Lobok apelativu louka, stč. lúka. Viz Louka. dice!); Prof II 648 (Lobkovice). 6 Části vsi: Salanda, Hubočina, Zá1. Louky 1 Ves 5,5 km jv od Karvi brančí, Vinohrady, Dědina, Chalúpky. né; Sl. 2 1669 ex villa Lonky, Matr. Lovčice 1 Ves 2 km východně od ve Fryštátu; 1669 ex villa Lqky, Matr. Zdánic. 2 1131 Loucicih, CDB I, 115; ve Fryštátu; 1669 ex villa Lauky, Ma 1261, falzum z pol. 14. stol., Lowschicz, tr. ve Fryštátu; 1681 z Lunk, Matr. ve CDM III, 324; 1341 mediam villam Fryštátu; 1681 z Lenk, Matr. ve Fry Lowczicz, CDM VII, 346; 1349 media štátu; 1736 Luczka, Lonky; 1808 Lonvilla Lowczicz, CDM VII, 839; 1447 ves kau, Lenky; 1894 Lonkau, Louky. 3 P. Welike Lowczicze, PB III, 5; 1506 ves Ráj. Farní kostel sv. Barbory již 1536, Lowczicze, ZDB XVIII, 3; 1541 v ho 1785 fara obnovena. Pol. a čes. rách loweczkijch . . . nad vsí Lowczij5 Doklady z 1669 Lgky (s nosovým czij, ZDB XXVI, 129; 1673 a 1718 Low g), 1681 z Lunk, Lenk a něm. 1808, tschitz; 1720 Gros Lowtschitz; 1751 1894 Lonkau vycházejí z místní české Lowtschitz; 1846 Gross Lowtschitz, Hru nářeční podoby, ve kterém zachovány bé Lowčice; 1872 Gross Lowtschitz,
555
Velké Lovčice. 3 P. Zdánice. Již 1339 farní kostel sv. Petra a Pavla. Čes. 4 Lovčice, do, z Lovčic, v, o Lovčicích |-ách, za Lovčicama, Lovečáci, lo vecké |lovčické. 5 M J: příp. -ice k OJ Lovec n. Lovek, z nichž první z apelat. lovec „Jäger“ , druhé hypokor. podoba některého slož. OJ s komponentem lov„Jagd“ , např. Budilov, Hostilov, Ostrolov. Zn. ves lidí L-ových. CV 93; Prof II 679-680 (4X ); Svoboda StčOJ 193. Viz Louko vice a násl. hesla. 6 PJ Nenkůvky po zaniklé vsi, v. t. Lovčičky 1 Ves 10 km jižně od Slav kova. 2 1366 in Lowczicz, ZDB IV, 454; 1371 villam Lowisky, ZDB V, 422; 1409 in villa Lowczyczky, ZDB X, 47; 1480 ves Lowcziczky, ZDB XV, 12; 1510 v Lowcziczkach, PB Vllb, 55; 1530 ves Lowcziczky, PB XIV, 254; 1575 ze vsi Lowczyczek, PB XXIV, 316; 1611 na Lowczicžkach, DM XXI, 249; 1627 ex Lowcziczek, Matr. v Lipníku; 1673 Klein Lowtschitz; 1718 Klein Lowschitz; 1720 Klein Lowtschitz; 1751 Lowtschitschek; 1846 Klein Lowtschitz, Male Lowčice; 1872 Klein Lowtschitz, Malé Lovčice; 1881 Malé Lovčičky; 1893 Klein Lowčitz, Malé Lovčice, Lovčičky; 1915 Klein Lowtschitz, Lovčičky. 3 P. Zdánice. V 15. stol. tvrz. Farní kostel sv. Vác lava. Ces. 4 Do Lovčiček, k Lovčičkách, o, v Lovčičkách, za Lovčičkama, Lovčičáci, lovčické. 5 MJ: deminutivum k Lov čice; viz tam. Podobně Knínice — Kníničky. 6 Části vsi: Na bažině, Pod ska lo, Za strážkó, Za horó, Dědina. Lovčovice 1 Ves 5 km jz od Jemnice. 2 1351 in Lobcowycz, ZDB II, 47; 1365 in Lowczouicz, ZDB IV, 381; 1514 z Lowczowicz, PB Vllb, 79; 1557 z Lomcžiowicz, PB XXII, 89; 1602 ves Laucziowicze, ZDB XXXIII, 56; 1718 Laspitz; 1751 Lospitz; 1846 Lospitz, Laučow ice; 1872 Lospitz, Lovčovice. 3 P. Police; v 14. a 15. stol. tvrz. Něm. a čes. 4 Loučovice, Loučovák, loučovskej
556
(Bačkovice). Něm. Lošpets. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Loveč, Lovčě, které domác kou podobou OJ Budilov, Častolov, Ostrolov. Zn. ves lidí Lovcových. První doklad 1351 Lobcowycz by bylo možno čisti Lobkovice, ale v/b je časté a také všechny ostatní doklady ukazují na Lovčovice, proto i c v Lobcowycz čte me jako č. R. 1557 z Loucžiowicz: ou je třeba číst ov, ač nelze vyloučit ma tení grafiky ov a diftongu ou < stč. ú, psaného aw, au, ow apod. Lowčovice čteno Loučovice jakoby z *Lúčovice. Srov. i Loučovice. V něm. Lospitz za niklo v, -spitz je pravidelná substituce čes. -šovice, -čovice, srov. Malešovice — Malšpitz. CV 93 (OJ Loveč); Prof —; Schwarz 246; Svoboda StčOJ 95; Be ranek ON Sudmáhrens 86 . Poznámky o diftongizaci stč. ú viz Komárek HM 147—149; Trávníček HM 88 ; Gebauer HM I 251 n. Lověšice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada města Přerova, 3 km jižně od Přerova. 2 1261 Lowschicz, CDM III, 224; 1290 Lobsczicz, CDM IV, 291; 1455 de Lowiessicz, Lechner I, 67; 1508 z Lowiessicz, PO VIII, 119; 1518 na všech . . . Lowiessiczych, DM VII, 3; 1533 ve vsi Lowiessijczych, PO XV, 317; 1587 ves Lowiessycze, DM XV, 168; 1589 ze vsi Lowiessycz, DM XXI, 107; 1600 lidé lowiessyczstj, DM XXI, 151; 1600 vsi Lowiessycz, DM XXI, 151; 1675 Lowiessicz; 1691 Lowessicz, Dě kan. matr. přerovská; 1718 Lowieschitz; 1720 Lobieschitz; 1751 Lowieschitz; 1846 Lowieschitz, Lowissice; 1872 Lo wieschitz, Lověšice. 3 P. Horní Moštěnice. Ces. 4 Do, z Lověšic, k Lověšicím, v, o Lověšicách |-ech, (ojed. Bochoř), lověšické. 5 MJ: přípona -ice k OJ Lověch, Lověšě, která odvozena příponami -ěch, -ěšě z některého OJ na Lov-, viz Lov čice; zn. ves lidí Lověchových, Lověšových. Svoboda StčOJ 147, 151; CV 93 (Lověch); Prof —. Viz Lesice. 1. Lovětín 1 Ves 4 km západně od
Třeště. 2 1371 mediam villam Lowochey Lozy, PO XI, 136; 1536 v grunty tin, ZDB V, 311; 1386 villam Lowyesucholozske, PO XV, 262; 1612 do Sutyn, ZDB VII, 433; 1412 medietatem cheloze, PO X XX VII, 322; 1671 Sucholoza, Děkan. matr. uherskobrodská; ville Lowyetyn, ZDB IX, 306; 1678 1718 Suchaloza; 1720 Suchalossa; 1751 Lowietin; 1718 Lowitin; 1720 a 1751 a 1846 Suchalosa; 1872 Suchalosa, Su Lowietin; 1846 Lowietin, Low ětjn; 1872 Lowietin, Lovětín. 3 1227 circuitum chá Loza; 1881 Suchá Loz; 1893 Sucha quendam nomine Louetin, CDB II, 305, losa, Sucháloza; 1906 Suchalosa, Suchá týká se újezdu lovětínského, který ob Loza; 1924 Suchá Loz. 3 P. Uherský sahoval okolí Batelova a Nové CerekBrod. Ces. 4 Suchá Loza, na Suchú Lozu, Suve. P. Telč. Ces. choložané, suchóloský, Suchá Loz(a) 4 Do, z Lovétína, o, k Lovětínu, o, (Bánov). Suchá Lodza, ze Suchej Lod v Lovětíně, za Lovétínem, Lovětáci, ži |-e, na Suchú Lodzu, za Suchú Lodlověckej |lovětínskej (nově). 6 U paz zú, Sucholodžaňa, sucholoský (Březo derny. 2. Lovětín N ěm ecký 1 Zanikl mezi vá). 5 MJ: z apelativa loza doloženého Třeští a Stonařovem, kde je rybník Lo v stčešt. v podobě hloza (Gebauer Slov. větín. 2 1412 medietatem ville Lowiestč. 273) s významem „kmen, Baum tyn Theutunicalis, ZDB IX, 306; 1407 stamm (?)“ ; starosl. loza „palmes“ , výsuper medietatem ville Lowyetynecz, chodomoravské loza, lodza „drobné roští, ZDB IX, 114. 3 R. 1551 byl tento Lo Kleinholz“, srov. PJ Lozky v Louce větín pustý. Na rozdíl od Lovětína 1. nad Dřevnicí a Locze, Loze u Bartoše byl obýván Němci. Dial. slov. mor. 186. Na východní Mo 5 M J: přivlastňovací přípona -ín ravu pronikl nový význam slova nej k OJ Lov$ta > Lov’ata > Lověta; hypospíše ze západ. Slovenska, kde loza, kor. podobě některého OJ s Lov-, viz lodza „vinná réva, vinná sazenice“ . Lovčice. Na jihozáp. Moravě výrazná Slovo všeslovanské (vyjma češtinu) skupina MJ z OJ na -qta > ’ata (Kojes různým obměněným základním vý tice, Hroznětice, Slavětice, Třebětice, znamem „proutí, zejména vrbové a Zeletice, Modletice, Hroznatín, Slavětín vinné, drobný porost, Gebüsch“ . V MJ apod.). Svoboda StčOJ 49; Prof II 680; doloženo u všech Slovanů kromě slo CV 93. ven. a bulh., v nichž ale apelativa. Pří Lovíšky 1 Zanikly někde na Bučovlastek Suchá „vyprahlý, dürr“ by spíše vicku. 2 1360 Lowischcam (4. p.), ZDB než na vinnou révu ukazoval, že MJ bylo III, 468; 1437 Lowyssky, ZDO X, 118; původně název místa, kde se sbíralo 1446 villas desolatas Lowysky . . ., ZDO suché, drobné dřevo. R. 1921 stanoven X, 484. 3 Ves byla 1446 již pustá. název Suchá Loz v rozporu s dosavadní 5 MJ: deminutivum k Lověšice, viz podobou jména, lidovou podobou i apetam. Zdrobnělina mohla znít Lovíšky lativem, kde je všude Loza. Změna pa i Lověšičky. Podobně *Samotěšice > trně provedena podle Semberovy mapy, Samotíšky (v. t.). kde je Suchá Loz, Prof II 681 (Loza, L o w e n a u , viz Levenov. Lozíce), V 537, 563; Smilauer Příručka Loz Suchá 1 Ves 7,5 km jjv od Uh. 254; CV 156; Vasmer REW II 53; MaBrodu. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., chek Etym. slov. 277. 6 Cupák (mlýn), Suchalusi, CDM III, 224; 1493 mlýn ce Minerální pramen, Volenov (dvůr). lý nad Sucholozy, ZDO XIV, 33; 1507 Lubany 1 Zanikly u Cechtína (Tře v Suchey Hlozij, PO VIII, 65; 1512 bíčsko), kde je trať V Lubích. 2 1104 v Suchey Lozi, ZDO XVII, 35; 1517 Lubane (falzum z konce 12. stol.), Kos z Suché Loze, PO X, 253; 1520 z Sumas, 259.
557
5 MJ: akuzativ pl. k nominativu lubané (doloženo 1104 Lubane), luběné „obyvatelé vsi s domy pokrytými luby, tj. kůrou stromovou“ , nebo „kteří sbí rají luby, bydlí v lubí apod.“ . V. Lubné. CV Spal Prof Lubě 1 Ves 9,5 km sz od Blanska. 2 1368 in villa Lyby, ZDB V, 115; 1398 villam Lybye, ZDB VIII, 73; 1406 mezi Jenčem a mezi Libí, KP II, 26; 1448 Libie, PB III, 93; 1557 z Lubie, PB XXII, 70; 1550 ves Lybie, ZDO X X V , 125; 1674 a 1718 Lubie; 1751 Lube; 1846 Lubie; 1872 Lubie, Lubě; 1881 Li bě. 3 P. Černá Hora. Ces. 4 Ta Lobja, do, z Lobě, k, o Lobi, za Lobó, Lob(ě)čáci, lobské. V místě za chováno hanácké nářečí horské se změ nou o > u. 5 M J: přivlast. příp. -ja k OJ L’ub, o němž viz Libice. Zn. L i bová ves, L’ubova lhota. MJ doloženo i s přehláskou ’u > i: 1368 Lyby, 1398 Lybye, 1406 Libí, od 1557 však Lub-, v němž u podle místního nářečí. — Také jméno sousední vsi Jeneč odvozeno při vlast. příp., avšak v maskulinu: -jb. CV 216 (z lju b b je> l’ubie > libí); Prof II 578 (Lubeč); Rospond RKJ-Wroclaw III 15. Luběnice 1 Ves 9,5 km zjz od Olo mouce. 2 1297 in Lubenicz, CDM V, 68 ; 1356 in Lubenicz, ZDO I, 476; 1373 in Lubenicz, ZDO II, 229; 1389 de Lu benicz, KP I, 6 ; 1518 z Libenicz, PO X, 365; 1537 v Libeniczich, PO XVJI, 201; 1676 a 1718 Lubenitz; 1720 Lubienitz; 1751 Lubenitz; 1846 Lubienitz, Luběnice; 1872 Lubienitz, Luběnice; 1881 Liběnice. 3 P. města Olomouce a statek Luběnice. Čes. 4 Loběnice, Lobeňák,lobenské. 5M J: příp. -ice k OJ L’uben, které buď s do máckou podobou k některému OJ s komponentem l’ub, např. Uubhost, L’ubmir, nebo z příčestí trpného Vuběn k stč. slovesu Vúbiti „míti rád“ . Zn. ves lidí L’uběnových, Lubenových. Podoby s ě jsou však až z 18. stol. Do té doby jen Lubenice (může však být ztrátou 558
jotace z Luběnice). R. 1518 u > i: Li benicz. CV 93 (OJ Luběn); Prof II 581 až 582 (Lubenice, Luběnice); Svoboda StčOJ 158. 6 Spálenec (mlýn). L u b e n t z, viz Lubnice. 1. Lublice N ové 1 Ves 11 km ssz od Vítkova; Sl. 2 Viz i Krkošice. 1672 Neo Lublútz, Děkan, matrika bílovecká; 1720 a 1736 Neu Lublitz; 1835 Neulublitz; 1872 Neu Lublitz, Nové Lubli ce. 3 P. opavské komory. Ves byla založena po 1588 na místě zaniklých Krkošic. Něm. Po 1945 ves byla nově osídlena. 4 Novolubličák, novolublicky. 5 Pří vlastek Nové na rozlišení od starších Starých Lublic. 2. Lublice Staré 1 Ves 9 km sz od Vítkova; Sl. 2 1283 de Lublitz, CDM IV, 209; 1377 mit Lublicz, Gr-M 11,488; 1413 super Lublicz, Kapras I, 3; 1420 toho zboží Lublicze, Kapras I, 11; 1429 Lewblicz, Kapras I, 19; 1570 ves Lubli cze, POp XVIII, 209; 1586 vsi pusté Lublycze (4. p.) . .. , ZDOp VIII, 3; 1636 Lublicz, Matr. v Lipníku; 1672 Alt Lub lútz, Děkan. matr. bílovecká; 1736 a 1805 Alt Lublitz; 1835 Altlublitz; 1870 Alt Lublitz, Staré Lublice i Staré Liblice; 1894 Alt Lublitz, Staré Lublice. 3 P. opavské komory. V pol. 16. stol. byla ves dočasně pustá, 1638 osazená. Farní (fara 1785 obnovena) kostel sv. Floriána. Něm. Po 1945 ves nově osí dlena. 4 Starolubličák, starolublicky. 5 Pří vlastek až 1672 (Alt), 1870 česky Staré, na rozlišení od sousedních mladších Nových Lublic. # MJ: příp. -ice k OJ L’ubla, hypokorist. podobě některého složeného OJ s komponentem l’ub~, viz Luběnice; srov. Drahomír/Drahl, Rosti slav/Rochl. Zn. ves lidí Lublových. CV —; Svoboda StčOJ 168; Prof V 622, II 595 (Liblín); pol. Lublin. 6 P J: Hra disko. Lubná 1 Ves 8 km jižně od Kromě říže. 2 1131 Nalubney, CDB I, 115; 1358 villam Lubna, ZDO I, 582; 1464
odkúpil Lubné a Vrbky, KP IV, 368; 1464 za zboží Lubnú a Vrbku, KP IV, 401; 1511 z Lubne, PO VIII, 319; 1515 z Lubney, PO X, 53; 1523 z Lubne, PO XII, 196; 1526 ve vsi jeho Lubney, PO XIII, 28; 1545 tej vsi Lubné, LSA 533; 1570 poddaných lubenských, LSA 534; 1670 Lubna; 1718, 1720, 1751 a 1846 Lubna; 1872 Lubna, Lubná. 3 P. Kva síce. Ces. 4 Z Lubné, na Lubné, na, za Lubnú, Lubeňáci, lubenský (hraniční obec východomoravského nářečí s ý, ú), lubenské (Újezdsko, ves s hanáckým náře čím). 5 MJ: adj. lubná < lubbna, tj. ves, lhota; odvozeno z lub „kůra stro mu“ , zn. ves, v níž např. byly domy pokryty stromovou kůrou, nebo potok, na němž se chytaly luba, kůra; srov. Deštná a Lubojaty. Slovo lub všeslovanské (Bemeker SEW 741; Machek Et. slov. 277) i v toponymických ná zvech (Smilauer Příručka 257). Viz Lubany, Lubné. CV 217; Prof II 684 až 685; Schwarz 173; DS 11, 65. 6 PJ: U hradské. Lubné 1 Ves 11 km západně od Tiš nova. 2 1360 villam dietám Lubne, ZDB III, 498; 1386 villam Lubne, ZDB VII, 484; 1460 na dvoře v Lubném, KP IV, 55; 1481 dvuor v Lubnem, ZDB XV, 22; 1490 Lubne, ZDB XVI, 12; 1590 ve vsi Lubnym, ZDB X X X I, 67; 1597 ze vsi Lubneho, PB X X X I, 567; 1659 ze vsi Lubnyho, Matr. v D. Louč kách; 1674 Lubne; 1700 mlynáře lubenskyho, Matr. v D. Loučkách; 1718, 1720 a 1751 Lubny; 1846 Lubni, Lubny; 1872 Lubny; 1893 Lubny, Lubný; 1924 Lub né. 3 P. Tišnov. Ces. 4 To Lobný, z, do Lobnýho, k Lobnýmo, za Lobným, Lobeňák, lobenské. V místě zbytky hanáckého nářečí hor ského s o > u . 5 MJ: adj. lubné, tj. místo, kde se sbírá stromová kůra. O lub- viz výše. Něm. Lubny od 1674 je z čes. nářečního názvu Lubný. CV 217. 6 Bořky, Kutiny. PJ: V Strážný. 1. Lubnice 1 Ves 9,5 km jjv od Jem
nice. 2 1348 zu Lubentz . . . zu Hafnerlubem, Reg. V, 362; 1350 villam ipsam Lubnycz, ZDB I, 206; 1369 de Lubnicz, ZDB V, 170; 1464 z Lubnicze, PB IV, 122; 1493 v Lubniczi, ZDB XVI, 46; 1501 tvrz Lubniczy, PB XVII, 53; 1528 Lubnicze, Ruk. arch. města Brna č. 1212; 1530 z Lubnicze, PB XIV, 192; 1547 že drží . . . Lubnicze, PB XIX, 137; 1557 ze vsi Lubnicze, PB XXII, 89; 1564 ves Lubnijczy, ZDB XXVIII, 89; 1570 ze vsi Lubnicze, PB XXVI, 117; 1578 ve vsi Lubniczy, PB XXVII, 439; 1718 Haffnerluden; 1720 a 1751 Hafnerlu den; 1846 a 1872 Hafnerluden, Lubnice. 3 P. Bítov; v 15. a 16. stol. tvrz. Farní kostel sv. Jiří. Něm. a čes. 5 Německý název pro Lubnici je od vozen v čes. předlohy jen zčásti: 1348 zu Hafnerlubem, pak až 1718 Hafner luden; něm. Hafner „hrnčíř“ — v místě se ještě donedávna těžila hrnčířská hlí na. Druhá část -luben, s chybou v zá pise (n. ve čtení?) -luden, přejata nej spíše nikoli přímo z čes. Lubnice, ale z něm. Lubentz, tak, že -en pokládáno za plurálové stejně, jako ve jm. typu Höfen, takže analog, genitivní -s muselo odpadnout (u typu Höfen není *Höfens). Podoba Lubentz vznikla z čes. Lubnice n. Lubenice snadným přikloněním jmé na k typu Wilands s náležitým genitiv ním -s (viz Vílanec). Přiklonění podpo řil přízvuk na první slabice spojený s redukcí -itz: LubnHz —> Lubntz -> Lu bentz. Srov. i analogické -entz v něm. jménech pro Pavlov a Maříž: Pailenz, Mairentz. 2. Lubnice 1 Zanikla v okolí Lub nice 1. 2 1348 zu Lubentz, Reg. V, 362. 3 Jiných zpráv není. 3. Lubnice 1 Splynula s Vítonicemi (Znojemsko). 2 1341 villas nostras Weydnicz et Lubnicz, que in unam re dacte et coniuncte sunt, Weydnicz nuncupatam, CDM VII, 366. 5 MJ: substantivizující přípona -ice k adj. lubná, tj. voda, říčka, zn. říčka, po níž tekly luby. O lub viz Lubná. 559
Srov. Olešnice, Březnice. CV 271; Prof II 685 (Lubník). Lubník 1 Ves 16 km západně od Zá břehu. 2 1351 Ludwicivilla, CDM VIII, 80; 1358 pro villa Lubna, ZDO I, 581; 1365 villa Ludvíci, W M 1950, 25; 1412 Lubna, ZDO VIII, 48; 1446 Lubne, ZDO X, 386; 1481 ves Lubník, ZDO XII, 39; 1677 a 1718 Lussdorff; 1751 Lusdorf; 1846 Lussdorf, Lubník; 1872 Lussdorf, Lubník. 3 P. Zábřeh. Famí kostel sv. Petra a Pavla (již 1351). Něm. 5 M J:ves se jmenovala do 1446 Lubno (viz níže), od 1481 Lubník: substantivizující přípona -ík k adj. lubný, tj. vrch, potok (srov. Lubnice), dvůr apod., tedy název místa, kde byly luby. O lubviz Lubná. CV 217, Prof II, 685. Vedle českého názvu byl i starší německý 1351 Ludwici villa, 1365 villa Ludvíci, od 1677 Lussdorf zkráceno z *Ludwigsdorf; zn. ves Ludvíkova. O OJ Ludvík viz Ludvíkov. Lubno 1 Ves 10 km jižně od Frýd ku; Sl. 2 1450 Lubnu (4. p.), List. těš., 207; 1636 v té vsi Lubném . . . fojt lubenský, Prášková poz.; 1641 Lubno, LSA 412; 1736, 1808, 1885 a 1894 Lub no. 3 P. Frýdek. Ces. 4 Lubno, do, z Lubna, k Lubnu, o, v Lubně, za Lubnem, Lubňaňi, lubensky. V místě lašské nářečí homoostravské s á > o. 5 M J : zpodstatnělý tvar jmenného adj. neutra lubbno s význa mem lubné místo. Viz Lubné, Lubná. Prof II 685-686; CV Lubojaty 1 Ves 4 km sv od Bílovce; Sl. 2 1276 de Hluboiat . . . in eadem villa Hluboiat, CDM IV, 124; 1377 mit dem gute Libad, Gr-M II, 487; 1413 super Luboy(ath), Kapras I, 3; 1418 super Luboyat, Kapras I, 9; 1420 super Luboyat, Kapras I, 10; 1421 super Luboyath, Kapras I, 11; 1422 super Lubo yat, Kapras I, 12; 1436 z Luboyat, Kap ras I, 24; 1436 Lubogiaty, Kapras II, 35; 1436 v Luboyatiech, Kapras II, 36; 1436 příslušenství Luboyatow, Kapras II, 36; 1438 od Lubogiat, Kapras II, 38; 560
1446 Luboyaty, Kapras II, 51; 1461 Luboyaty, Kapras II, 69; 1467 ves Lybogiaty, Kapras II, 80; 1467 od Lybogiat, Kapras II, 81; 1478 Liboyaty . . . Lliboyaty, Kapras II, 100; 1486 ves Libogyaty, ZDOp III, 14; 1492 ves Lybojaty, Kapras II, 125; 1546 s vsí Luboyaty, ZDOp VI, 7; 1554 ves Luboyaty, ZDOp VI, 14; 1600 ves Lubojaty, ZDOp VIII, 26; 1655 in Laubias, ACO B 12; 1672 in pago Laubias, Děkan. matr. bílovecká; 1736 Laubias, Lubojati; 1805 Lau bias, Lubojaty; 1835 Laubias, Lubojata (!); 1870 Laubias, Lubojaty, Catal. cleri; 1881 Libojoity. 3 P. Bílovec. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Jiří. Ces. 4 Ty Lubojaty, z, do Lubojat, ku Lubojatam, o, v Lubojatach, za Lubojatami, Lubojačani, lubojacky. 5 MJ se hlásí mezi typ jmen, která charakterizují nej starší sídelní území. Ve Slezsku je však kromě zaniklých Soběkur (na Opav sku) jediné. Při výkladu lze spolehlivě zatím stanovit jen to, že je to dvou členné jméno složené, a to substantivně-verbální (podobně Nebovidy, Korolupy) tvarem akuzativ plurálu. Obtížný je výklad původního významu. Druhá část MJ je odvozena ze stč. slovesa jieti, stsl. jqti, psi. ?ti „jmouti, fangen“ . Uznáme-li pro první část složeniny po dobu *Lubo~, znamenalo by pak MJ „lidé, kteří sbírali luby, stromovou ků ru“ (o lub viz Lubná). Vyjdeme-li z podoby Hlubo-, doložené jen v prv ním dokladu, a nebudeme-li toto h po važovat za analogické (lomoz — hlomoz, rozinka — hrozinka), potom by MJ by lo posměšným názvem pro lidi, kteří kradli hlouby, tj. košťály; srov. východomor. hlub, slov. hlúb, pol. glqb, hluž. hlub „košťál“ . Tak Liewehr ON Kuhlandchens 73; srov. též Hlubočepy < Hlubočrpy (Prof I2 640). Naprostá vět šina dokladů je v genitivní podobě z, do, u Lubojat s t na konci; jsou však i doklady typu 1378 Nycolaus de Luboged, CDM XV, 188, což Liewehr 73 vykládá jako přepis nebo analogii pře
chom spíše čekali i genitivní podobu hlásky a > 6. Kdyby MJ v podobě *Lantmars/-hau. Čes. Luboměř —*■ něm. -jed(y) bylo doloženo častěji, mohli by *Laubmar s náležitou substitucí Lu— »chom pak uvažovat i o výkladu z pře zdívky *Lubojedy „ves lidí, kteří jedli Laub- (srov. Suchdol/Zauchtl) a -měř — -mar. Disimilací retnic -bm - > -dm kůru“ (tak v Č. Lubojedy, Prof II 686) a exponováním závěru u zubnice d pak a podle toho a a t v Lubojat pak ana -dm- > -ndm-: Laudmar —*■ Landmar. logické (u t podle genitivu -jed zapsa Od 17. stol. něm. Laudmer. 6 Nový ného foneticky -t), nebo dokonce o „ves dvůr, Mlýnky v nář. Mujnky. lidí, kteří rádi jedli“ [k Vúb, lib(ý)] 2. Luboměř pod Strážnou 1 Dříve „míti rád“ ; kořen Vubt < *leubhoLiewehr odmítá. Srov. v Č. Libožezy — samostatná obec, nyní osada v oblasti libavské, 10,5 km jjv od Libavé. 2 1394 Libořezy „lidé, kteří s oblibou pijí, ves Libenthal, CDM XII, 220; 1408 Lytuzkušených pijáků“ u Prof II 598; srov. gal, ZDO VII, 660; 1437 in media villa 1 zde Libosváry. To všechno jsou ale konstrukce s větší nebo menší pravdě Lybtan, ZDO X, 228; 1580 na Lyptanij, PO X X X , 123; 1672 ecclesia Liebenpodobností. Pravý výklad jména znač ně obtížný. Od r. 1377 se počáteční thalensis, Děkan, matrika lipnická; 1676 a 1718 Liebenthal; 1751 Libenthal; 1846 Lubo- mění též v Libo-. Něm. Laubias má au za čes. u, které pod přízvukem Liebenthal, Lubomieř; 1872 Liebenthal, zdlouženo a diftongizováno, srov. SuchLuboměř; 1893 Liebenthal, Luboměř, dol — Zauchtel a také Blauda, Lautsch Libtaň; 1924 Luboměř pod Strážnou, za Bludov, Lučky, kde však již stč. ú. Liebenthal. 3 P. Potštát. Farní kostel CV - ; Prásek Úvahy 67; AfslPh 1927, P. Marie Sněžné (fara obnovena 1785). 156 n. 6 Hany (dvůr), Murckovo údolí, Něm. Po r. 1945 nově osídleno z Pře Za Knížecím potokem. rovska a z Hranicka. 1. Luboměř 1 Ves 16 km ssz od Hranic. 5 Ves se jmenuje něm. Liebenthal, 2 1394 Landmar, CDM XII, 220; 1408 z čehož české 1437 Lybtan, 1408 zko Lybomyrz, ZDO VII, 660; 1437 in Libomolením Lytugal. Liebenthal, které nej myerz, ZDO X, 228; 1629 z Libomirže, spíše neporozuměním z *Lewenthal, viz Matr. v Lipníku; 1613 ves Libomierž, Liptáň. Český název pak až 1846 Lu ZDO X XX III, 82; 1676 a 1718 Laudboměř: zajímavý případ přenesení čes mer; 1720 Laudmer, Lubomerz; 1751 kého jména sousední obce, vzdálené Laudmer; 1846 a 1872 Laudmer, Lubo jen 3 km, avšak patřící k jinému pan m ěř; 1881 Liboměř. 3 P. Spálov. Fil. ství. Proto na rozlišení od ní přidán kostel sv. Vavřince. Ces. 1924 přívlastek „pod Strážnou“ , tj. ho 4 Ten Luboměř, do, z Luboměřa, k, rou. 9 MJ: přivlastňovací příp. -jb o Luboměřu, za Luboměřem, Luboměk OJ Luboměř, v němž Vubai „amatus, řak, luboměřsky |-měrcky. V místě a milý“ , -m ěr mladší varianta k mir v sousedním Spálově typické okrajové vzniklá buď cizím vlivem (např. sthn. nářečí se zúžením e, o a palatalizací ty -mar), nebo přikloněním ke slovu miera pu nebudetě. Viz A. Lamprecht sb. (Svoboda StčOJ 77—78); zn. LuboměRodné zemi 190—192; J. Skulina, K otáz rův majetek. Schwarz 341; ČV 94; Prof —. 6 Dolní mlýn/Niedermůhle, ce vzniku a vývoje nářečí spálovského, SlezSb 1956, 385—393. 5 Jméno zapiso Horní mlýn/Obermúhle. váno nejprve německy 1394 Landmar. L u b o š , viz Liboš. Ač bychom mohli vyjít z něm. OJ Lučice 1 Ves 8 km vsv od Hranic. Lantmar (k lant „země“ a -mari „slav2 1517 z Lučisk, ČMM 1957, 316; 1612 ný“), pokládáme Landmar za čes.-něm. ves Lucžisstie, ZDO XXXIII, 63; 1660 hybridní podobu, neboť k něm. OJ by z dědiny Lucžisstie, Matr. v Hranicích; 561
1672 Lautschitz; 1718 Lutsch; 1720 a 1751 Lutschitz; 1846 Lutschitz, Luczisstie; 1872 Lutschitz, Lučice; 1881 Lučiš tě; 1893 Lutschitz, Lučice, Lučiště. 3 P. Hranice. Něm. Ves byla po r. 1945 no vě osídlena. 4 Ty Lučice, do Lučic, k Lučicim, o Lučicich | -ách, Lučičáci, lučický. 5 MJ: vyjít je třeba ze staroč. apelativ. lučisko, lučiščě > lučiště „místo, kde je nebo byla louka“ . Na Moravě mají do sud obecná jména místní převážně příp. -isko (strmisko, spálenisko) proti spisovnému -iště < stě. -išče (mlýnišče, rybni(či)šče apod.). Z čes. Lučiště je něm. 1672 Lautschitz (s diftongizací zdlouženého u), 1720 Lutschitz, v níž analogické -itz ( < čes. -ice). Proto snad no i české MJ upraveno 1872 na Luči ce. Pokusy o obnovení Lučiště (1846, 1893) se neujaly. ČV 213; Prof II 687 (též tu příjmení Lučiště „luk“ jako Bi čiště), II 696 (Lukoviště); Liewehr ON Kuhlándchens 40. 6 Trati: Luka, Za lán, Tajchýbl, Kristýbl, Ho(c)nrýd. Ludéřov 1 Ves 14,5 km západně od Olomouce. 2 1349 de Luderzow, ZDO I, 121; 1368 in Luderzow, ZDO I, 1097; 1371 Ludersow, ZDO II, 111; 1376 in villa Lyderzow, ZDO III, 74; 1405 de Luderzow, KP I, 105; 1490 v Liderzowie, PO IX, 94; 1512 z Liderzowa, PO IX, 94; 1523 tvrz Liderzow, PO XII, 145; 1532 puol vsi Liderzowa, PO XV, 250; 1550 ze dvora svého liderzowskeho, PO XXI, 68 ; 1561 z Liderzowa, PO XXIII, 157; 1585 na Liderzowie, PO X X X I, 7; 1594 z Liderzowa, PO X XX III, 85; 1633 Liderow; 1672 ex pa go Luderzow, Děkan, matrika prostě jovská; 1677 Liderzow; 1718 Luderzow; 1720 Luderzow; 1751 Luderzow; 1846 Ludeřow i Ljdeřow; 1872 Luderzow, Ludeřov; 1881 Lideřov; 1924 Ludéřov. 3 P. Ludéřov. V 15. a 16. stol. tvrz. Ces. 4 Lodeřov, do, z Lodeřova, k Lodeřovo, o Lodeřově, za Lodeřovem, Lodeřovák, lodeřovské. 5 MJ: přivlast 562
ňovací příp. -ov k OJ Vudéř, to z něm. Liutger, Liuder, v němž liut „lid, ná rod“ a gér „oštěp, kopí“ nebo hari „Heer, vojsko“. Počáteční L’u- se změ nilo v MJ analogicky podle případů s náležitou přehláskou na Lidéřov (1490 až 1677). CV 94; Prof II 608 (Liderovice), V 582. Srov. Lidéřovice. 6 Na hradě (myslivna); části osady: Újezd, Gandija (viz Kandia), Sochá. PJ: Na hradě, Ve vale, Vinohrádek. 1. Ludgeřovice 1 Ves 4 km východ ně od Hlučína; Sl. 2 1518 ves Lidgerzowicze, ZDOp III, 52; 1547 ves Ludgerzowicze, ZDOp VI, 8 ; 1654 ves Ludgerzowicze, PK z 1634, nef.; 1672 Lidgerzowicze, Děkan, matrika hlučínská; 1736 Ludgerzowitz; 1870 Ludgeřowitz, Lidheřovice, Catal. cleri; 1881 Lidheřovice; 1885 Ludgeřovice i Lidhe řovice, Catal. cleri; 1910 Ludgersthal, Ludgeřovice, Catal. cleri; 1924 Ludge řovice. 3 P. Hlučín. Far. kostel sv. Mi kuláše. Ces. 4 Ludgeřovice, do Ludgeřovic, ku Ludgeřovicum, o, v Ludgeřovicoch, za Ludgeřovicami |-oma, Ludgeřaně, ludgersky. Lutkeřovice (Haf). 5 1547 až 1672 Lid(g)eřovice, obnoveno 1870,1885. Německy do 1910 Ludgeřowitz, pak po němčením Ludgersthal „L-ovo údolí“ ; -thal na rozdíl od sousedních Petřkovic, poněmčených na Petershofen. 6 Vrablovec (osada, v. t.), Nový dvůr (mysliv na); části vsi: Navrchu, Nadole, Na navšy. 2. Ludgeřovice 1 Původně ves, kte rá splynula s Vendryní (Těšínsko); Sl. 2 1440 z Ludgerzowicz, Prášková poz. 3 P. komory těšínské. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Ludhéř, zn. ves lidí Ludhéřových. OJ přejato z něm. Liutger, o němž viz Ludéřov. Počáteční slabika se analogicky podle domácích slov s přehláskou l’u > li pře měnila též v Lid(g)eřovice. Prof II 651 (Lodheřice, -ov), V 583; Beranek ON Súdmáhrens 84; CV —. Viz výše, kde rovněž Lu/Li.
Ludíkov 1 Ves 6 km jv od Boskovic. 2 1505 z Lidikova, LSA 239; 1517 z Lidíkova, CMM 1957, 322; 1547 ves Lydikow, ZDO XXV, 83; 1569 ves Lydikow, ZDO XXVIII, 29; 1677, 1718,1751 a 1846 Ludikow; 1872 Ludikow, Ludí kov. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Lodikov, na Lodikov(ě), Lodikovák, lodikovské (Zďárná). 5 MJ: při vlastňovací příp. -ov k OJ Ludík, to zkratka k OJ Ludislav apod., v. Lideč. Do 1569 doloženo MJ s přehláskou L’u > Li-, pak opět Ludíkov. CV 94; Prof —. 6 Části vsi: Dědina, Chaloupky. Ludkovice 1 Ves 12,5 km severně od Uh. Brodu. 2 1412 super villis . . . Lytkowicze, ZDO VIII, 7; 1437 v Litkowiczich, PO III, 31; 1498 ves Lidkowicze, ZDO XVI, 11; 1524 z Lidkowicz, PO XII, 290; 1551 ves Lidkowicze, PO XXI, 122; 1560 z Lidkowicz, PO XXIII, 82; 1577 v Ludkowiczich, PO X XIX , 204; 1580 ze vsi Lydkowicz, PO X X X , 102; 1585 na ves Lidkowicze, PO X XX I, 45; 1597 na Lydkowiczych, PO XXXIV , 61; 1598 fojta lydkowskeho, PO X XX IV , 104; 1670 Lytkowicz; 1718 Lykowitz (!); 1720 Lytkowitz; 1751 Ludkowitz; 1846 Ludkowitz, Ludkowice; 1872 Ludko witz, Ludkovice; 1881 Lidkovice. 3 P. Luhačovice. Ces. 4 Ludkovice, z, do Ludkovic, k Ludkovicom, v Ludkovicoch, za Ludkovicemi | -ami, Ludkovjané, ludkovský. 5 MJ: přípona -ovice k OJ Luděk, zn. ves lidí Ludkových. OJ je zkratkou k Ludmir, Ludislav apod., viz Lideč. Do 1720 doloženo MJ s přehláskou u > i. Nepřehlasovaná podoba v dokla dech 1577, pak od 1751 podle místního nářečí, v němž není u > i. CV 94 spo jují MJ též s kmenem Ijut-b „lítý“ (o něm viz Li tenčíce), neboť nelze spo lehlivě stanovit, zda je původní -dknebo -tk - (Lutkovice). 6 Horní dvůr, Na dolinách, na Kůtě, Na cigámi, Zva ly; části vsi: Podsedky, Cigárňa, Chrástka, Dědina. PJ: Vinohrádek. Ludmírov 1 Ves 6 km severně od 36*
Konice. 2 1408 Lydmirow, ZDO VII, 621; 1464 Lidmirow, ZDO XI, 34; 1586 na Lydmirowie, PO X X X I, 171; 1661 od dědiny Ludmerova, LSA 85; 1677 a 1718 Ludmirow; 1720 Ludinerow (!); 1751 Ludmirow; 1846 Ludmirau, Ludmiřow; 1872 Ludmirau, Ludmírov; 1881 Lidmirov. 3 P. Krakovec. Přip. se 1382, Ces. 4 Lodněrov, do, z Lodněrova, o, k Lodněrovo, za Lodněrovem, Lodněrák, lodněrovské; asimilace dm ->■ dn. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Lud(i)mir, v němž spojovací i vyne cháno podobně jako v Ludslav < Ludi slav. Na přejetí z něm. OJ Ludmar do klady neukazují. CV 94; Gebauer Slov. stč. II 287 (L’udomir); Svoboda StčOJ 78; Prof —. Viz Ludslavice. 6 Bídov. Ludslavice 1 Ves 4,5 km jz od Hole šova. 2 1275 de Luczlauicz, CDM IV, 118; 1376 villam Ludslauicz, ZDO III, 193; 1407 z Ludslavic, KP O, 246; 1409 v Ludslavicích, KP I, 328; 1412 z Lidslavic. KP II, 473; 1438 v Lidslawiczich, PO III, 57; 1460 in villam Lidslawicz, KP IV, 355; 1517 z Lidslavic, CMM 1957, 324; 1526 z Liczlawicz, PO XIII, 55; 1589 ves Rudslavicze, ZDO X X X , 19; 1672 Ruczlawicze, Děkan. matr. ho lešovská; 1675 Rudslawitz; 1718 Ritschlawitz; 1720 Ruzlawitz; 1751 Rutzlawitz; 1846 Rudslawitz, Řudslawice (!); 1872 Rudslawitz, Rudslavice; 1881 Rudslavice, 1924 Ludslavice. 3 P. Holešov. Farní kostel sv. Václava. Ces. 4 Rudslavice, do, z Rudslavic, k Rudslavicum, v Rudslavicich, za Rudslavicema, v Rudslavicich, rudslavský. 5 M J : přípona -ice k OJ Ludslav, složenému z lud „lid, Volk“ a slav původně „jm é no“ ; zn. ves lidí Ludslavových. Od 1589 název vsi Rudslavice: dvě l se disimilovala L-l > R-l. R. 1846 ř hyperkorektně Rudslavice. CV 117 spojují proto MJ omylem s OJ Rodislav a změnu o > u považují za nářeční (str. 17). MJ je však doloženo vždy s u, event. s i (1412 až 1526 Lidslav-). Prof —; Svoboda 563
StčOJ 78. 6 Části vsi: Na stránce, Na Nové ulici, Na žabinku, Na láně, Na Špitáli. PJ: Hradisko, Chmelínek. 1. Ludvíkov 1 Dříve osada obce Ko síkova, nyní osada obce Velké Bíteše. 2 1846 Ludwigsdorf, Ludwikow; 1872 Ludwigsdorf, Ludvíkov. 3 P. Náměšť n. O. Čes. 5 Něm. MJ Ludwigsdorf „Ludvíkova ves“. ČV 266. 6 Liština (myslivna). 2. L udvíkov 1 Osada obce Rapotína, 7 km ssv od Šumperka. 2 1846 Lud wigsthal, Ludwikow; 1872 Ludwigsthal, Ludvíkov. 3 P. Losiny. Založen kolem 1770. Něm. 5 Německé MJ Ludwigsthal „Ludví kovo údolí“ . Jméno podle majitele pan ství Ludvíka Antonína hr. z Zerotína. 3. Ludvíkov 1 Osada obce Pacova (Moravskotřebovsko). 2 1846 Ludwigs dorf, Ludwikov; 1872 Ludwigsdorf, Ludvíkov. 3 P. Mor. Třebová. Založen 1787 parcelací dvora. Něm. 4 Lodvikov, na Lodvikov(ě), Lodvikovští, lodvikovské (Trnávka). 5 MJ: viz Ludvíkov 1. ČV 267. 6 Dvůr/Am Hof. 4. Ludvíkov 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Vrbna pod Pradědem, 2 km západně od Vrbna; Sl. 2 1736 Ludwigsthal; 1805 a 1836 Ludwigsthal; 1870 Ludwigsthal, Ludvikou, Catal. cleri; 1924 Ludvíkov, Ludwigsthal. 3 P. Bruntál, Vznikl v 1. 1720—1730 při žele zárnách založených 1672. Něm. 5 Něm. Ludwigsthal „L-ovo údolí“. 6 Karlova Studánka/Karlsbrunn (v. t.). 5. Ludvíkov 1 zanikl v okolí Deblína (Tišnovsko). 2 1504 Ludwikow, ZDB XVII, 65. 3 Ves zanikla na počátku 16. stol. 5 MJ: přivlastňovací příp. -ov k OJ Ludvík, to přejato z něm. Ludwig, Hludwig, v němž liut „lid“ a wig „b o j“ (Prof V 582). OJ Ludvík zastoupeno v českém místním názvosloví chudě; osady jsou vesměs z 18. stol. Zato v Polsku je okolo 30 osad tohoto MJ. Viz Smilauer ZMK III 80; M. Karaš, 564
Ze studiów nad toponomastyk^ 2ywiecczyzny II., SO XX/II, 54 n. V Č. Ludvíkovice. 6 . L u d v í k o v , viz Lubník. L u d w i g s d o r f , viz Ludvíkov. L u d w i g s t h a l , viz Ludvíkov. L u g a u, viz Lukov. 1. Luh 1 Předměstí Horního Bene šova; Sl. 2 1935 Luh, Aue. 5 MJ: ze stč. apelativa luh „lesní pa louk, Hain, Waldwiese“ (Gebauer Slov. stč. II 288). Psi. Ідд-ь „les, silva“, ze jména v mokřinaté rovině (Machek Etym. slov. 278). Všeslovanský toponymický základ (Smilauer Příručka 254). Něm. Aue < sthn. ouwe „voda, tok, mo čál, mokrá louka“ (Kluge EWD11, 25; Prof II 615); ČV - ; DS 4, 66 ; 16, 26-27. 2. L u h , viz Komárov (u Brna). 1 . Luhačovice 1 Městys 12 km sv od Uh. Brodu. 2 1412 super . . . Luhaczowicze, ZDO VIII, 7; 1498 ves Luhaczowicze, ZDO XVI, 11; 1579 na ves . . . Luhaczowicze, ZDO XVI, 11; 1579 na ves Luhaczowicze, PO X X V , 39; 1598 fojta luhacžiowskeho, PO X X X IV , 104; 1611 na Luhacžiowiczych, PO XXXVII, 284; 1670 Luhacžowicz; 1718 Luhatschowitz; 1720 Luhacžiowitz; 1751 Luhatschowitz; 1846 Luhatschowitz, Luhačowice; 1872 Luhatschowitz, Luhačo vice. З P. Luhačovice. Zámek. Far. kostel sv. Josefa pěst. Lázně. Čes. 4 Ty Luhačovice, do Luhačovic, k Luhačovicám, v Luhačovicách, za Luhačovicama, Luhačovjané, luhačovský. Luhačovjané (Sehradice). Slanica, na Slanicu, Slaničané, slanicky (Polichno) velmi archaické; z východomor. nářečního apelativa slanica „minerální voda“. 5 MJ odvozeno patrně od zaniklých Luhačovic (viz L. 2), které v pol. 13. stol. náležely rovněž p. z Obřan a ze Střílek, neboť Brumovsko bylo koloni zováno z Kunštátska a ze Zdánicka. 6 Horní dvůr. Části městečka: Branka, Solné potoky, Kamenná ÍJjezda. 2. Luhačovice 1 Zanikly v okolí
Dražůvek na Zdánicku. 2 1341 Luhacziewitz, CDM VII, 346; 1349 Luhacziewitz, CDM VII, 839. 3 Zanikly v pol. 14. stol. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Luhač zn. ves lidí Luhačových. Svoboda StčOJ 139 předpokládá oprávněně u OJ Lu hač původ slovesný, avšak k jakému slovesu? K luhat „lhát“ s pobočným u, které doloženo ve slovenšt., v mor. ná řečích a v češt. však nikoli (srov. i MJ Lhánice, nikoli *Luhánice)? Zn. ves lidí L-ových. Žertovně nazvána Luha čovice v Doubravníku u Tišnova nová čtvrť, kde bydlívá hojně letních hostů. Prof —; CV 96 (ze subst. luh < lggi>). Luka nad Jihlavou 1 Městys 8 km vjv od Jihlavy. 2 1378 Petro de Luca et domino Nicolao de Petrowicz, plebanis, CDM XI, 110; 1413 plebano de Luk, Neumann, Nové prameny, 258; 1585 tvrz a ves Lauky, ZDB X X X , 192; 1593 ze vsi Luk, PB X X X I, 77; 1597 na Lukách, z dědin Luk a Kozlova, LSA128; 1633 W iese; 1679 W iesze; 1718 Wiese; 1720 Wiese, Lauka; 1751 Wiese; 1846 Wiese, Lauka; 1872 Wiese, Louka; 1893 Wiese, Luka. 3 P. Luka. Zámek. Farní kostel sv. Bartoloměje. Již 1718 se nazývají městečkem, ač byly pový šeny na městečko teprve 1755. Ces. 4 Ty Luka, do, z Luk, k Lukám, v Lu kách, za Lukama, Loučák, louckej. 5 MJ: pomnožné Luka vzniklo ze stejného apelativa luka ve významu kolektivním k singuláru lúka > novoč. louka, viz Louka. Ves se jmenovala dříve (1378) Lúka (sg.), Lauky (v pl. 1585). Dnešní název ustálen až od 1881 Semberou, CV 212; Prof II 691; Trávníček HM 312. Srov. Častá záp.-mor. PJ Niva, Horka, Zahrádka, Slatina. 6 Bažantni ce, Horní mlýn, Na Balkáně (vysoko položeno); části městečka: Kocanda, Mexiko, Staré Brno, Na Vyšehradě. Luká 1 Ves 8 km sv od Konice. 2 1349 villam dietám Luke, ZDO I, 130; 1365 Luka oppidum, ZDO I, 938; 1371 oppidum Luke, ZDO H, 130; 1492 ve
vsi v Lukych, ZDO XIV, 31; 1499 ve vsi Lukych, ZDO XVI, 27; 1509 v Lukych, PO VIII, 153; 1517 z Lukých, CMM 1957, 346; 1544 ve vsi Lukeych, PO XIX, 121; 1616, 1617 Lauky; 1718 Lauky, Laucka; 1720 Luka; 1751 Lauky, Lauczka; 1846 Lauka, Luka; 1872 Luka, Lou ka; 1915 Luka, Luká. 3 P. Krakovec a Haňovice. V 14. stol. městečko, po husitských válkách jen ves. Farní kos tel sv. Jana Křtit. (fara 1784 obnovena). Ces. 4 Ta Loká, z Loké/-ý, za Loká, Lokář, lokovské. 5 MJ je adjektivum utvořené ojedinělou příp. -a(ja) z apelativa lúka „louka“ ; srov. dub — Dubá, lípa — Lipá, tur — Turá. MJ zn. tolik, co Louky, Luka apod. V dokladech 1492—1544 se setkáváme s podobou v Lukych, v Lukeych: adj. fem. Luká (ves) bylo nejspíše pro svou neobvyk lost snadno zaměněno za plurál neutra Luká (místa), proto i plurálové v Lu kých (místech), s ý > ej v Lukeych. V 18. a 19. stol. též jm. Luka, Louka, Loučka. Původní podoba obnovena až 1915. CV - ; Prof I2 483 (Dubá). Srov. pol. D$by, gen. D^bego. 6 Části vsi: Kót, Za uličko, Brána, Na příhoně. PJ: Milíř. Lukavec 1 Ves 6,5 km západně od Bílovce; Sl. 2 1377 Lukawicz, Gr-M II, 488; 1431 z Lukawcze, Kapras II, 11; 1435 de Lukawecz, Kapras I, 22; 1464 na Lukawcy, Kapras I, 72; 1464 na Lukawiczi . . . к Lukawczy, Kapras II, 72; 1504 Lukawecz, ZDOp III, 30; 1512 ves Lukawecz, ZDOp III, 41; 1720 Luk; 1736 Lukau; 1805 Luk, Lukau; 1835 Luk, Lukau, Lukawec; 1894 Luck, Lu kavec. 3 P. Pustějov. Ces. 4 Na Lukavec, do, z Lukavca, к, o Lukavcu, za Lukavcem, Lukavčaně, lukavsky; Lukavscy (Březová). 5 MJ: substantivizující přípona -ec к adj. lukavý; o významu viz Lukavice. Ně mecké Luck (od 1720) je zkráceno z *Lukau, to z čes. Lukavec. CV —; ZMK IV 64; Prof П 691; Smilauer
565r
Vodopis 463; DS 11, 69; Machek ES CDB EU, 104, 105; 1238 'Luckow, CDB 277. 6 Požahy (zaniklá ves). III, 180; 1349 villam Lukaw, ZDB I, Lukavice 1 Ves 5 km severně od 25; 1481 v Lukowie, PO V, 85; 1522 Mohelnice. 2 1273 Lukawecz, CDM IV, z fary mé lukowske, PB XII 179; 1572 75; 1320 Lukawicz, Lechner I, 5; 1525 ze vsi Lukowa, PB XXVI, 284; 1718, ve vsi Lukawiczy, Mírovský urbář; 1720 a 1751 Lukau; 1834 Lukau, Lukow; 1554 ves Lukawicze, DM VII, 51; 1677 1872 Lukau, Lukov. 3 P. Jaroměřice n. Lukawetz; 1672 pagus Lukawitz, Dě Rok. Již 1235 farní kostel sv. Jana kanská matrika mohelnická; 1718 Luc Křtit. Ces. kawetz; 1720 a 1751 Lukawitz; 1846 Lu 4 Do, z Lukova, k Lukovu, o Lukově, kawetz, Lukawica; 1872 Lukawetz, Lu za Lukovem, Lukovák, lukovské. 6 Melkavice. 3 P. Mírov. V 17. stol. těžba kusův mlýn. železné rudy. Ces. 2. Lukov 1 Ves 9 km sv od Gottwal 5 Jak ukazují doklady, znělo MJ Lu dova. 2 1348 in Lucow; 1365 in villa Lucow, ZDO I, 932; 1373 castrum Lu kavec i Lukavice, v nichž přípony -ec, -ice substantivizují adjektivum lukavý cow, ZDO II, 335; 1446 medietatem (potok), lukavá (říčka) apod. Ze staré castri Lucaw, ZDO X, 415; 1463 z Lu češtiny není adjektivum lukavý dolo kowa, PO IV, 15; 1517 pod hradem Luženo. F. Bartoš v Dial. slov. mor. 187 kowem, PO X, 347; 1517 Lukovec pod je sice uvádí z Valašska: lukavý „luč hradem, CMM 1957, 332; 1531 v horách ní“ , dnes však již doloženo není, ale mých lukowskych, PO XV, 69; 1548 spojení z lúka „louka“ je patrně se hrad Lukow . . . v Lukowczi, ZDO kundární. Adj. lukavý je však známo X X V , 97; 1551 v týchž horách lukow z již. a východ, slovanských jazyků, skych, PO XXI, 42; 1551 ze vsi Lukovce, LSA 590; 1569 statku lukowskeho, např. bulh. lukáv „bösartig“ , srbchar. Stav. ruk. A III, kopiář č. 2, f. 4; 1612 lukav „lstivý“ , rus. lukávyj, ukraj. lukávyj „lstivý, přenes, čert“. Ale ani na Lukowie, PO XXXVII, 346; 1633 Lukow; 1660 ex Lukow, Matr. v Lip tyto významy se pro vyložení MJ dob ře nehodí. Proto již V. Prásek v CMM níku; 1671 Lukow (ves); 1672 Luko1905, 237 vycházel nikoliv z kořene wecz, Děkanská matrika holešovská; Ipk- (-avb), nýbrž Iqg- s významem 1718 Gross Lukawetz; 1720 Lukow, Lukowetz; 1751 Lukow, Gross Lukawetz; „křivolaký“ . Tomu by odpovídal ukra 1846 Lukow, Gross Lukawetz, Welikij jinský říční název Lukavycja „klikatý Lukowec; 1872 Gross Lukow, Hrubý tok“ . Téhož významu by byl i náš ná Lukovec; 1885 Gross Lukow, Velký Lu zev, přenesený na osadu z názvu poto kov či Hrubý Lukovec; 1924 Lukov. ka nebo říčky toho jména. CV 213; 3 P. Lukov. Hrad se přip. 1332, 1643 Prof II 691-694, V 551 („krumm, kři v ý “), 553 („böse“ ); Smilauer Příručka byl pobořen. Zámek. Farní kostel sv. Josefa pěst. Ces. 255 (pro kořen l o. To však 1720 Lukau; 1751 Luggau; 1846 Luggau, není jisté, neboť něm. 1269 Lochwan vlastně Lukau, Lukow; 1872 Luggau, může být čten *Ločhovany, *LochkovaLukov. 3 P. Vranov. Již 1284 farní ny „lidé z Lochova, Lochkova“ k MJ kostel sv. Jiří. V 1. 1549—1560 povýše *Lochov, Lochkov; přivlast. příp. -ov no na městečko. Něm. Po 1945 nově k OJ Loch, deminut. Lochek, o nichž osídleno. viz Lošov. Jinak totiž nelze vyložit 4 Lukov, do Lukova, Lukovák, lupozdější doklady Lochkovany (1674, kovské. 5 Něm. Luggau z čes. Lukov. 1720, 1881 Hlochkowany), které by # MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Luk(a), z Luk- nemohly vzniknout. Toto -chkdomácké podobě k OJ Lukáš. OJ může v nář. > -fk — , srov. lhký, vlhký > být i z apelat. luk „Bogen“ (tak Prof lefké, vlfké. Podoba Lukovany s Lu- by II 696); CV 94. 6 Nový Hrádek/Neubyla hyperkorekce na pozadí hanác. nář. hausel, Novohrádecký mlýn/Neuhauselu > o . ČV 212 (k lok- „louka“); Prof múhle, Umlaufův mlýn/Umlaufmúhle. —, v Č. však MJ k OJ Loch-; Trávní Luková 1 Ves 6,5 km sz od Přerova. ček HM 142, 143. 6 Části vsi: Dolní a 2 1385 in villa Lucowa, ZDO IV, 668 ; Horní konec, Dolina. 1397 villam Lukowa, ZDO VI, 522; L u k o v e c, viz Lukov. 1539 hranice lukovské . . . nad LukoLukovec Dolní, viz Lukovevou, LSA 126; 1675 Luckow; 1693 Lu ček. kowa, Děkanská matrika přerovská; Lukoveček 1 Ves 7,5 km vjv od Ho 1718 Lukow; 1720 Lukawa; 1846 Luko lešova. 2 1519 na vsi Lukoweczku, wa; 1872 Lukowa, Luková. 3 P. Rokyt ZDO XVIII, 10; 1532 u vsi Lukowecz nice. Ces. ku, PO XV, 224; 1548 ves Lukoweczek, 4 Lukovák, Lukovčák (Brodek), luZDO X XV, 97; 1671 Maly Lukowecz; kovské. 5 MJ: příp. -ova k OJ Luk, 1672 Lukoweczek, Děkan. matr. hole o němž viz Lukov. Zn. Lukova ves, šovská; 1718 Klein Lukawetz; 1720 Lulhota. Po vynechání doplňujícího sub kowiczek; 1751 Klein Lukawetz; 1846 stantiva přehodnoceno posesivní Luko Klein Lukow, Lukoweček; 1872 Klein va na adjektivum s příp. -ová. Srovnej Lukow, Lukovičky; 1885 Klein Lukow, podobná MJ Hostišová, Držková, Vítová. Malý Lukov, Lukovičky, 1893 Klein CV 94; Schwarz 84 (u Lukové v C. k adj. Lukow, Lukoveček, Malý Lukov; 1906 lukový „bogenformig“ ) ; Prof II 695. Kleinlukow, Lukoveček. 3 P. Lukov. Lukovany 1 Ves 9 km sz od Ivančic. Přip. se 1446. Čes. 2 1269 de Lochwan, CDM IV, 31; 1410 4 Na Lukoveček, na Lukovečku, z Luvon Lokowan, CDM XIV, 163; 1674 kovečka, za Lukovečkem, lukovečský, Lochkowan; 1718 a 1720 Hlukowan; Lukoveččani | Lukovečák | Lukovečščí 1751 Lukowan; 1846 Lukowan; 1872 (Vítová); lukovecké (Horní Lapač — Lukowan, Lukovany; 1881 Hlochkovahraniční obec hanáckého é, ó proti vý567
chodomor. ý, ú, které již v Lukovečku). 5 MJ: deminutivum k Lukovec, o něm viz Lukov. Ves se též jmenuje 1671—1906 Malý Lukovec, Klein Lukow nebo Lukovičky (s analogickým deminutivním -ičky). CV 94. 6 Háčky, Hadovna (myslivna), Ráztoka, Skalka (myslivna). Části vsi: V súhradech, Na uhliskách, Dolní konec, Jazýčky. Luleč 1 Ves 5 km zjz od Vyškova. 2 1350 de Lulcz, ZDB I, 214; 1350 in Lulcz, ZDB III, 4; 1359 de Lulcz, Reg. VII, 150; 1373 prope Lulcih, ZDO II, 371; 1395 z Lilcze, KP I, 126; 1406 in Castro Lylcz, ZDB VIII, 373; 1406 in Castro Lylcze, ZDB VIII, 374; 1413 de Lilcze, Lechner I, 33; 1418 castrum Lylcz, ZDB XI, 530; 1447 zboží lileczke, PB III, 5; 1466 v Lilči, KP IV, 536; 1480 na vsi Lilczi, ZDB XV, 12; 1483 zboží lilecké, PK III, 283; 1520 o ves Lylczy, PB V llb, 103; 1523 hrad pustý Lilczij, ZDB X XI, 2; 1522 lidí lileczkych, PB XII, 239; 1574 ves Lilcžie, ZDB X X X , 39; 1604 z Lylce (!), Matr. ve Vyškově; 1622 z Lulcze, Matr. v Pustiměři; 1649 in ecclesia s. Martini in monte Lilcz, Matr. v Lulči; 1656 Lulcensem . .. , Matr. v Lulči; 1658 fa ráře luleczkyho, Matr. v Lulči; 1673 Lulcžy (nomin. !); 1718 Laultsch; 1720 a 1751 Lultsch; 1846 Lultsch, Lulcz; 1872 Lultsch, Lulč; 1881 Lilč, 1924 Luleč. 3 P. Habrovany. R. 1406 byl tu hrad a farní kostel sv. Martina, pozdější je kos tel sv. Isidora. Ces. 4 Ten Luleč, z, do Lulča/e, k, o Lulčo/i, za Lulčem, Lulečák, lulské \lulečské (Nemojany, Pístovice). Ten Lulč (archaicky). 5 MJ: přivlastňovací příp. -jb k OJ Lulek, to ze stč. rostlinného jména 1’ulek „lilek, Lolch, Solanum nigrum“ (Gebauer Slov. stč. II 289; Svo boda StčOJ 196). Podle nepřímých pá dů z Lulče, na Lulči vytvořen morfologickým vyrovnáním nový nom. Lulč, srov. Bělč/Běleč, Jenč/Jeneč, Mlač/Mladeč, Telč/Teleč. Přehláska u > i dolo žena 1395—1604, potom zrušena. CV 95; 568
Prof - ; DS 13, 120; Machek ES 270 (stč. lilek z lat. lolium prostřednictvím střhn. lulch, lullich). 6 Hrobárna. L u n d e n b u r g , viz Břeclav. L u p a n o v i c e , viz Loponice. L u p e 11 e, viz Lupěné. Lupěné 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Nemile, 3,5 km zjz od Zábřehu. 2 1320 Lupenne, Lechner I, 6 ; 1455 in Lupenna, Lechner I, 66 ; 1559 Lupenne, DM VII, 70; 1565 ves Lupenne, DM XV, 2; 1677 Lupelle; 1672 Luppiena, Děkanská matrika mo helnická; 1718 Lupelle; 1720 Lupele, Lupene; 1751 Lupele; 1846 Lupelle, Lupeny; 1872 Lupelle, Lupenné; 1881 Lupenné; 1915 Lupelle, Lupěné. 3 P. Mírov. Čes. 5 MJ pův. Lupenné: adj. lupenné k subst. lupen „rostlinný list, Blatt“ . Podle stč. dvojice lupen/lupěn v r. 1915 upraveno na Lupěné. MJ zn. místo, které bylo porostlé listnatým stromo vím, kam se chodilo na listí apod.; srov. Lopeník. Německy od 1677 Lu pelle: čes. n nahrazeno něm. I, oba konsonanty jsou zubodásňové, rozdíl mezi nimi (n — nosové, I — bokové) není záměně na překážku. CV 217; Prof II 677, 537 (Lupenice). L u p o 1 e c, viz Lipovec (Blanen sko). L u s s d o rf, viz Lubník. L u t e r s d o r f , viz Litultovice. Lutín 1 Ves 9 km jz od Olomouce. 2 1234 Lutin, CDB III, 89; 1256 Lutin, CDM III, 234; 1399 in Luthin, CDM XII, 527; 1414 Hlutin, Sbírka ruk. SAB č. 760, 43; 1414 mezi Lutyniem a Hniewotinem, Sbírka ruk. SAB č. 760, f. 46; 1446 v Lutynie, LSA 94; 1482 z Lutína, KP VI, 278; 1575 ze vsi Lutina, PO X X IX , 52; 1654 Lutínští, LSA 120; 1671 Luti; 1718 Luttin; 1751 Luttein; 1846 Lutein, Lutjn; 1872 Lu tein, Lutín. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Lotin, do, z Lotina, v Lotině, Loták, locké. 5 Vzhledem k tomu, že
všechny doklady mají Lu- a nikoli L’u- > Li-, je třeba odmítnout výklad z Vutý „lítý, saevus“ a vyjít z OJ *Luta, k němuž přivlast. příp. -ín. V OJ *Luta je základ psi. apelativa Igtb, stě. *lútie „mladý lipový porost“, rus. lut „Lindenbast“ , lutbě „junger Lindenwald“ . Do němčiny přejato s ob vyklým -ín —> -ein. CV 95 (omylem z Ljuta); Prof II 677 (Loutí). 697 (Lutová); Šmil. Příručka 256; Berneker SEW 740 (lotr.); Machek Etym. slov. 277 (s. v. loutka); Vasmer REW II 71. Srov. pol. Lqtowice, okr. Brzesko (Krakov sko). DS 15, 50. Lutonina 1 Ves 3 km sv od Vizovic. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., Luthonin, CDM III, 324; 1481 Lutoninu (4. p.), KP VI, 172; 1531 z Litonina (!), PO XV, 156; 1578 ves Litoniin, ZDO X X IX , 57; 1670 Lutonina; 1718 Letorana(!); 1720 a 1751 Lutonina; 1846 Luttonina, Lutonjna; 1872 Lutonina, Lutonin; 1893 Lutonina. 3 P. Vizovice. Ces. 4 Ta Lutonina, z Lutoniny, o, k Lutonině, za Lutoninú, na Lutonině, Lutoňané, lutoňsky \ -onsky. Lutonina (Bratřejov). 5 MJ: přivlastňovací pří pona -ina k OJ Lutoňa, Lutoňě, odvo zenému od nějakého OJ na L’ut- do máckou příponou -oňa \-on é; viz Litenčice. MJ znam. ves, lhota Lutoňova. Jméno patří do výrazné skupiny MJ, která utvořena z OJ -f- přivlastňovací příp. -ova | -ina + lhota, ves, z nichž substantivum časem odpadlo a MJ na -ova se přehodnotilo na adjektivní -ová, viz typ Hostišová. Jména s -ina (Lutonina, Všemina k OJ Všema) se zachovala v původní podobě, CV 95; Prof —; Svoboda StčOJ 161. 6 Holu bice, Kamenec, Louky, Mravenčí, Na háji, Pod hájem na kopci, Stráně, V ol šině, Ve vrchách, Výpusta, Za vršky, Zleby. PJ: Na Strážném. Lutopecny 1 Ves 3,5 km západně od Kroměříže. 2 1290 Lutopecz, CDM IV, 291; 1320 Luthopecen, Lechner I, 6 ;
1389 in Litopecznich, Lechner I, 9; 1517 z Litopecen, CMM 1957, 309; 1527 na gruntech mých litopeczkych, PO XIII, 165; 1557 ve vsi Lytopecznych, DM VII, 66 ; 1561 z Litopecen, LSA 600; 1618 v dědině Litopecznych, DM XXI, 341; 1649 Litopeczny, Rejstřík panství kroměřížského; 1649 v Lytopecznich, tamže; 1676 Litopetzen, Litopecžen; 1718 Littopetz; 1720 Lytopczez (!); 1751 Lytopetz; 1770 statku lutopeckého . . . v dědině Lutopecích, LSA 213; 1846 Lutopetz, Lutopeč; 1872 Lutopetz, Lutopec; 1881 Litopecny; 1885 Lutopetz, Lutopecny, Lutopec; 1893 Lutopetz, Lutopecny i Litopecny; 1915 Lutopetz, Lutopecny. 3 P. Kro měříž a Kovalovice. Ces. 4 Ty Lutopecny, do, z Lutopecen, k Lutopecnám, v Lutopecnách, za Lutopecnama, Lutopečák, lutopecké. 5 M J: akuzativ pl. k *l’utopecen, které je zcela analogické stč. apelativu Vutochleb, -a, m. „skrblík, komu je líto chleba“ (Gebauer Slov. stč. II 294) doloženému též v MJ Litochleby (Prof II 640). Ve starších dokladech provedena přehláska u > i (poprvé 1389), od 1770 zrušena. CV 95. 6 Části osady: Bařiny, Dolňák, Vrchňák, Vévoz. PJ: Opatovec. Lutotín 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Bílovice-Lutotín, 6 km ssv od Plumlova. 2 1131 Lutotine, CDB I, 115; 1340 in villa Lutothin, CDM VII, 261; 1517 v Litotíně, CMM 1957, 307; 1560 z Litotina, PO XXIII, 75; 1650 z Lautotina, Matr. v Prostějově; 1650 z Lutotina, Matr. v Prostějově; 1671 Lautotin; 1718 Lautotin; 1720 Lototin; 1751 Lutotein; 1846 Lutotein, Lutotjn; 1872 Lutotein, Lutotín. 3 P. olomoucké kapituly; 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Lótotin, do, z Lótotina, v Lótotině, za Lótotinem, lótocké, Lótočák. 5 MJ: přivlastňovací přípona -ín k OJ L’utota, to příp. -ota ze stč. slovesa Vutiti „lítým činiti“ , reflexivně „vztekati se, wüten“ (Gebauer Slov. stč. II 293). Po 569
dobně utvořeno OJ Drhota (drhati „chvěti se“), L’ubota (l’ubiti „míti rád“). Častěji se však OJ na -ota tvoří z ad jektiv (srov. MJ Bělotín, Cemotín, Malotín, Mladotice, Radotín), podle nichž se pak zkracují i složená OJ s prvním komponentem adjektivním, takže L’utota ■<— L’utomir, -hněv, -rad apod. Viz Litenčice. CV 95; Prof V 620-621; Svo boda StčOJ 105; Rospond RKJ-Wroclaw III 72. Sousední obec Zdětín (OJ na -[?]ta). L u t s c h e n , viz Loučky. L u t s c h i t z , viz Lučice. 1. Lutyně Něm ecká, nyní Dolní L u tyně 1 Ves 7,5 km vjv od Bohumína; Sl. 2 1305 Luthina, Prášková pozn.; 1477 Lutinie, Gr-M II, 563; 1540 Lutynie utrumque, Theutonicum et Polonicum, List. Těšínská, 207; 1539 z Německej Lutyně, ZDOp, ed. 80; 1682 Teuto Lutinensis, Matrika ve Fryštátě; 1736 Polnisch Leuthen, Pol ska Lutinie, Teutsch Leuthen, Lutina; 1688 in pago Teuto Lutynia, VB 590; 1808 Deutschleuten, Niemezka Lutynia, Pohlnischleuten, Polsko (!) Lutynia; 1881 Lubtyně Německá, Lubtyně Pol ská (!); 1894 Deutschleuten, Německý Luteň, Polnischleuten, Polská Luteň (!). Od 1946 Dolní Lutyně. 3 P. Německá Lutyně. Ces. 4 Góm o Lutyňa. 5 Přívlastek kolísá mezi Německá, Teutsch, Theutonicum, Teuto a Polská, Polnisch, Polonicum. Podle nářeční podoby v některých do kladech též Lutyňa, napodobením něm. Leuten (to však adaptace české před lohy) vzniklo 1894 Luteň. Mylným spo jením se základem lub- (I’ub-) též r. 1881 Lubtyně. 6 Bezdínek (v. t.), Bo řek, Lanckoruna, Martinov (dvůr), Ne rad, správně Nerod (dvůr), Pilař (dvůr), Zbytky. 2. Lutyně Polská, nyní H orní Lu tyně 1 Ves 9 km jv od Bohumína; Sl. 2 Doklady viz u Německé Lutyně. Od r. 1946 Horní Lutyně. 3 P. Rychvald. Ces. a pol.
570
5 M J: přivlast. příp. -ynja k OJ L’ut, o němž viz Litenčice. O přívlast cích viz L. 1. V blízkosti MJ Datyně, na Opavsku Hrabyně; jiných MJ s tou to příp. na severových. Moravě není. Nejbližší je Cekyně na Přerovsku. J. Rozwadowski Studia 301 spojuje jm. L. s kořenem lut „bahno“, srov. lat. lutum, protože prý všechny slovan. řeky s Lut-, L’ut-, Ljut- „oznaczajq wody bagniste“ . Avšak jednak není existence lut „bahno“ v praslovanštině prokázána, jednak se příp. -ynja spojuje ve slez. typonomii jen s OJ. Užití příp. -ynja v hydronomii je dosud sporné (viz Šmilauer OC 18 a Vodopis 463). CV —; Prof II 637 (Litice); Šrámek Slez. sb. 1965, 368n, obr. 7; Téma čas. Těšínsko 11—12 (1964), 24. 6 Březiny, Nová Dědina, Sta rá Dědina, Bedřichova kolonie, Kunčická kolonie, Kolonie u Nalezené jámy, Marianka, Podlesí, Pustky, Valachovec, Vrchy, Zahradníci, Záryje. 1. Lužice 1 Ves 4 km zjz od Hodo nína. 2 1359 in villa Luzicz, ZDO I, 619; 1420 villam Luzicze, ZDO IX, 306; 1514 za Luzicze, PB X, 125; 1595 ves Lužicze, ZDB X XX II, 172; 1673 Lužitz; 1718, 1720 a 1751 Luschitz; 1846 Luschitz, Luczize (!); 1893 Lužitz, Lu žice. 3 P. Hodonín. V 14. stol. tvrz. Ves 1623 zpustla, v 1. 1656—1667 nově vysazena. Ces. 4 Ty Užice, z, do TJžic, k Užicám, v Užicách, za TJžicama, Užičané, užický. Obalované tvrdé l splynulo s ná sledujícím u. 6 Důl Moravia, Jindři chova huť, U Staré šachty. Části vsi: Vinohrádky, Na družstvě (z r. 1912), V hutích. 2. Lužice 1 Ves 3,5 km jz od Štern berka. 2 1131 Lusici, CDB I, 115; 1297 Lusitz, CDM V, 54; 1397 Luzyczie, ZDO VI, 642; 1409 Luzycz, CDM XIV, 113; 1480 ves Luzicze, ZDO XII, 19; 1531 ze vsi Vzycze, PO XIV, 109; 1670 zu Luschitz, Matr. v Litovli; 1678 Lu schitz; 1691 Luschitz, Děkanská matr. olomoucká; 1718 a 1751 Luschitz; 1846
Luschitz, Lužyce; 1872 Luschitz, Lu žice. 3 P. Šternberk. Něm. a čes. 4 Ty Ložece, z, do Ložec, k Ložecim, v, o Ložecich, za Ložecema, ložecké, Ložečák. 5 Doklad z r. 1131 má podo bu nominativu plurálu. R. 1531 za psáno ze vsi Vzycze: počáteční u uka zuje na obalovanou výslovnost tvrdé ho i původně i na severní Moravě. Srov. L. 1 sub 4. • MJ: příp. -ice k apelat. luh, zn. ves lidí bydlících na luhu. Apelat. luh, psi. Ipgt „háj, lesík na bažinaté, nížinné půdě, waldiges Sumpfland, feuchte bewaldete Niede rung“ ; bývají i jiné významy, např. „stromy a travou porostlé místo u bře hu řeky“ (Spal 43 u hesla Lužany). Viz též Luh. Vždy však jde o terén močálovitý, porostlý stromovím. Obě vsi se jménem Lužice leží v rozsáhlých záplavových oblastech při vodních to cích. K tvoření srov. plurálová MJ Haluzice, Vrbice, Zábrdovice (Prof IV 687). Kdyby bylo MJ v sg., pak by bylo deminutivum k lúžě; tak CV 169. Prof II 701 a Smil. OC 186 (tam ale sg. a deminutivum), Příručka 254, Vodopis 476; Sedláček Snůška 10; Vasmer REW II 64—65; Gebauer Slov. stč. II 288; DS 13, 157. Lužkovice 1 Dříve samostat. obec, nyní osada obce Zelechovice nad Dřevnicí, 6 km východně od Gottwaldova. 2 1446 Luzkawicze, ZDO X, 415; 1596 ves Lusskowicze, ZDO X X X I, 23; 1670 Lusskowicze; 1672 Lusskowicz, Děkan ská matr. holešovská; 1718 Luskawitz (!); 1720 a 1751 Luschkowitz; 1846 Luschkowitz, Luškowice; 1872 Lusch kowitz, Luškovice; 1893 Lužkowitz, Lužkovice. 3 P. Zlín. Ces. 4 Do Lúžkovic, k Lúžkovicám, v Lúžkovicách, za Lúžkovicama, Lúžkov’an, lužkovský. 5 M J: příp. -ovice k OJ, které vzhledem k různočtením skupiny žk/šk znělo pův. buď Lúšek (deminut. k OJ Luch, Luš, hypokor. podobám ně kterého ze složených OJ s počátečním Lu-, např. Lutohněv, Luboměr, viz Li-
tenčice a Luběnice), nebo Lůžek (demi nutivum к OJ Luh apelat. luh, 0 němž viz Lužice; tak Svoboda StčOJ 200). Zn. ves lidí L-ových. CV 95; Prof —. 6 Cecilka (dvůr), Juré. PJ: Chmelník, Na tvrzi, Šafránice. Lužná 1 Ves 12 km severně od Val. Klobouk. 2 1520 ves Lužnu, ZDO XVIII, 29; 1522 z Lužne, PO XII, 58; 1575 ves Lužnau, ZDO X X IX , 39; 1670 Lužna; 1718 Luschna; 1751 Lucžna; 1846 Lutaschna, Lučna; 1872 Luschna, Lužná; 1885 Luschna, Lúžná; 1885 Lučná, Catal. cleri; 1893 Lužná. 3 P. Brumov. Ces. 4 To Lužné, do, z Lužné, za Lužnú, Lužňané, luženský | lužňanský. 5 MJ: adjektivum lužná, tj. ves, lhota ležící na luhu. O významu luh viz Lužice. CV 211; Prof II 701 (Lužná může být 1 adj. к lužě, ale přednost třeba dáti — z důvodů sémantických — subst. luh). CV 211, 217 (obojí); Gebauer Slov. stč. II 297 (lužný z „lúže“); Rospond RKJWroclaw II 50. 6 Heinzův mlýn, Mužíkov, Na Maděrku, Neratov, Nivy, Vráblovy paseky, Zidkovy paseky, Skřítkov, Štědroňov, U Zednice, V údolí Luženky. L v í n o v, viz Levenov. L у b ě, viz Lubě. L у d í к o v, viz Ludíkov. Lykodery 1 Zanikly severozápadně od Myslibořic (Hrotovicko). 2 1437 Likodery . . . , villas desertas, ZDB XII, 335; 1459 v Lykodery, KP IV, 46. 5 MJ: znamená ves lidí, kteří byli zaměstnáni výrobou lýka, kteří z kme nů (nejčastěji lipových a vrbových) sloupávali kůru a „drali“ , tj. oddělovali od ní tenkou vrstvu lýka. MJ patří do znojemského okruhu zaměstnaneckých názvů (Korolupy, Kostníky, Stítary) a dosvědčuje velmi staré osídlení této oblasti. Srov. v C. Kozodry, zde Kozrál. Prof V 629; CV - . Lysice 1 Městys 6 km jjv od Kunštátu. 2 1308 de Lizecz, CDM VI, 16; 1351 de Lyssecz, ZDO I, 181; 1353 de 571
Lyssecz, ZDB III, 1; 1375 de Lissicz, KP I, 4; 1397 z Lissecz, CDM XV, 371; 1398 de Lysicz, ZDB VIII, 10; 1408 de Lyssicz, ZDO VII, 671; 1415 z Lisec, KP II, 435; 1421 z Lisec, AC X, 247; 1480 tvrz Lisice, ZDO XII, 8 ; 1525 ves Lisycze, ZDO X X , 5; 1575 na tvrzi Lysyczych, PB XXVII, 87; 1633 Lisytze; 1655 parochus Lisicensis, ACO B 12; 1674 Lyssytz; 1704 z Lisicz, Matr. v D. Loučkách; 1718 Lyssitz; 1720 Lysitz; 1751 Lysitz; 1846 Lissitz, Lisyce; 1872 Lissitz, Lysice. 3 P. Lysice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. R. 1652 byly pový šeny na městečko. Farní kostel staro bylého zasvěcení sv. Petra a Pavla. Ces. 4 Ty Lysece, do Lysic, arch. do Lysec, k Lysecim, v Lysecich, za Lysecema, Lysečák/Lysičák, lysické. Lesice, arch. Lesece (Cemá Hora). 5 Při vý kladu jm. je třeba vyjít z podoby Liš ce n. Lysce: plurály k lišec (substantivizující příp. -ec k adj. lichý „nerovný počtem, nepám ý“ též „zlý, špatný“ ) nebo lysec (táž příp. k adj. lysý „kahl“). MJ zn. „ves lišců n. lysců“ . Rozhodnouti mezi oběma významy je nemožné, protože nedokonalá grafika dokladů připouští obojí výklad, K tvo ření substantiv lišec, lysec srov. sle pec, tupec, Němec k adj. slepý, tupý, němý. Analogií podle okolních MJ na -ice (Drnovice) a -ovice (Tasovice, Býkovice, Černovice) se jm. Lišce, Lysce změ nilo v Lišice, Lysice, a to patrně nej dříve v genitivu z Lišec, Lysec -> Lišic, Lysic, jehož e pokládáno hyperkorektně za nář. i > e. Psaní ijy kolísá do 17. stol., později i jen ojediněle a v němec, zápi sech. — Vzhledem k převažujícím zápi sům se ss = s kloníme se k výkladu z Lysce, pl. k OJ Lysec „kahler Mann“ . Tak i CV 95; Prof II 631-632 (Lišice 5), II 703 (Lysce); DS 4, 70; Gebauer Slov. stč. II 253, 298. 6 Hrázka (mlýn), Perná, Záoboří. Lýsky 1 Dříve samostatná obec, ny
572
ní osada obce Viničná, 3,5 km severně od Přerova. 2 1234 in Lyssek, CDB III, 89; 1256 in Lissek, CDM III, 234; 1437 in villa Lysky, ZDO X, 327; 1486 v Lejskách, LSA 306; 1517 z Lýsek, CMM 1957, 318; 1518 vsi Lejsek, LSA 431; 1552 ze vsi Leysek, PO XXI, 272; 1570 ve vsi Lejskách, LSA 430; 1576 při vsi Leyskach, PO X X IX , 136; 1597 ve vsi jeho Leyskach, PO X X X IV , 67; 1672 Leiske; 1720 Leisek; 1751 Lysek; 1846 Leisek; 1872 Leisek, Lísky. З P. Lip ník. Ces. 4 Léske, do Lések, к Léskam, o Les kách, za Léskama, lésecké. 5 MJ: zn. ves Lýsků, Lýskovy rodiny. OJ Lýsek z adj. lysb „lysý, kahl“ (Svoboda StčOJ 201). V dokladech někdy MJ chápáno apelativně к líska, se kterým ho také CV 214 spojují. Podoby Lejsky (od 1486 pravidlem) mají nářeční změnu ý > ej; ta však není pro MJ z líska na Moravě doložena. Prof II 704 (Lyskovice). 6 PJ: Mydlovárky (zaniklá ves), v. t. Lysov 1 Zanikl mezi Seničkou a Cakovem (Litovelsko). 2 1353 in Lissow, ZDO I, 315; 1392 in Lyssow, ZDO VI, 507; 1465 v Lysově . . . pod Lysovem, LSA 58. З V 14. stol. tvrz. 5 MJ: přivlast. příp. -ov к OJ Lys adj. lysb „lysý, kahl“. Památkou na zaniklou ves je PJ Lysov u Seničky. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 128. V. Lysice, Lysovice. Lysovice 1 Ves 9,5 km sv od Slav kova. 2 1465 z Lissowicz, Lechner I, 129; 1527 z Lissowicz, PO XIII, 215; 1608 Liesswitz, Matr. v Kučerově; 1635 von Lisswicz, Matr. ve Vyškově; 1665 von Lissowitz, Matr. v Komořanech; 1718 a 1720 Lyssowitz; 1751 Lysowitz; 1846 Lissowitz; 1872 Lissowitz, Lesovice; 1881 Lisovice; 1885 Lissowitz, Lisovice, též Lesovice; 1924 Lysovice. З P. Slavkov. Něm. 4 Lesovice, do z Lesovic, к Lesovicam, za Lesovicemi, Lesovák | -šták, lesovské. 5 MJ: přípona -ovice к OJ Lys (o něm viz výše). Zn. ves lidí Ly-
sových. Podle nářečního znění, v němž y > e , je 1872 a 1885 Lesovice. CV 95; Prof —; Svoboda StčOJ 128. Lysůvky 1 Ves 4 km zjz od Místku. 2 1718 Lothringowitz; 1751 Lotrinkowitz; 1846 Lothrinkowitz, Lissuwky; 1872 Lothrinkowitz, Lišůvky (!); 1893 Lothrinkowitz, Lysůvky; 1915 Lotrinkowitz, Lotrinkovice, Lysůvky; 1924 Lysůvky. 3 P. Hukvaldy. Založeny 1712. Ces. 4 Lotrinkovec, z Lotrinkovca, Lotrinkovak (Chlebovice). 5 Obec se jmeno vala od svého založení Lotrinkovice po držiteli panství biskupu Karlovi vévo dovi lotrinském. Příp. -ovice analogic ká. Název Lysůvky až od 1846: deminutivum k Lysovice. Snad starší PJ. Lyšanovice 1 Ves zanikla mezi Viš ňovým a Trstěnicemi (Moravskokrum lovsko), kde je trať Lišanovice, Nekuda 133. 2 1190 Lissenouic, CDB I, 326; 1528 po vsi Lessanowiczych, PB XIV, 49; 1557 po dvoře lissanowskem, PB XXII, 40; 1568 pustejch vsí . . . Lišano-
vic, LSA 589. 3 Ves byla na poč. 16. stol. již pustá. 5 MJ: příp. -ovice k OJ Lišan, které odvozeno z adj. licht (o něm viz Lysice) příponou -an, před níž palatalizace jako v OJ Božan, Hřešan. Zn. ves lidi Lišanových. CV —; Prof —. Lyžbice 1 Dříve samostatná obec, nyní osada obce Třinec; Sl. 2 1678 in Lysobicz, Matrika v Jablunkově; 1736 Lizbice; 1808 Lischbitz; 1894 Ližbitz, Lyžbice. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 5 MJ je známo jen v pozdních do kladech. První zápis Lysobicz ukazuje na starší *Lyšovice (s alternací v/b, která je častá). Podoba *Lyšovice přejata do němčiny, v níž upravena na *Lišpitz (s pravidelným -šovice/-spitz). Zpětným přejetím do místního nářečí pak šp/žb, snad proto, že německá napjatost nahra zuje slovanskou znělost. — Ve výchozím *Lysovice může být jak OJ Lyš, varianta k Lys, tak OJ Liš, varianta k Lis; o obou viz Lysice. CV —; Prof —.
573
Яі: Й 'з І
■-
•'
:
' 3
-•••:
£ ; _ V ї '
>
- . . . ' і -•
••
•• -
‘
'
J.
.о!: ..--.
* '
- 51
■, v : v . . : . • : . . .
iáL-uoí'
".
. -V
' -
:<
•
-
- -Гл
>
• .і.
;J
J -
Ж
v '. Ü f
. ••• '
: ~m
..
asř'
,'i a :
-■
•-■■■
.
.
..
□ L a d i s l a v Hosák, R u d o l f Š r á m e k
M ÍSTN Í JM ÉNA N A M O R A V Ě A VE SLE ZSK U
I. A -L
Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd Praha 1970 Vazbu navrhl Josef Zezulka Redaktorka publikace Věra Pánková Technický redaktor Jaroslav Hrubý 1.
vydání — 576 str., 1 příl. (černobílá mapa)
Vytiskl Tisk, n. p., Brno, závod 2 54,02 A A - 54,67 V A Náklad 2500 výtisků - 12/5 - 8163 21 -1 0 2 - 70 Cena váz. výtisku 80,— Kčs 508 - 21 - 874 'i
