Miloš šolle : Rotunda Svatého Petra A Pavla Na Budči (okr.kladno) / Rotunda Of St. Peter And Paul Budeč (okr.kladno) / Die Rotunde Der Hl. Peter Und Paul Auf Budeč .

Transcript

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ ZALOŽENO V ROCE 1854 R O Č N Í K LXXXI Č E S K O S L O V E N S K Á 1990 • Č Í S L O A K A D E M I E 1 V Ě D PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ (PA) LXXXI Praha 1990 140-207 ROTUNDA SV. PETRA A PAVLA NA BUDCI DIE ROTUNDE DER HL. PETER UND PAUL AUF BUDEČ MILOŠ ŠOLLE, AÚ ČSAV Praha Předloženo 4. května 1988 Eines der Hauptergebnisse der auf Budeč in den Jahren 1975—1980 unter Leitung des Autors unternommenen archäolo' gischen Forschung war die Bestätigung der Ursprünglichkeit der bis heute auf der Akropolis des Burgwalls stehenden St. Peters- u. Paulsrotunde, die nach den historischen Quellen vom Fürsten Spytihněv irgendwann in den Jahren seiner Herrschaft (895—915) gegründet wurde. Es ging um die Beilegung eines lange Zeit diskutierten Streites zwischen den Kunsthistorikern der älteren und jüngeren Generation, die mit ihren Methoden allein zu keinem übereinstimmenden Schluß über die Datierung dieses Baudenkmals gelangen konnten. Zur überzeugenden, endgültigen Beantwortung der Frage gelangte der Autor durch die archäologische Forschung, die namentlich die Beziehung der Rotunde zur Befestigung des Innenwalls in den gegenseitigen stratigraphischen Zusammenhängen, desgleichen zum Friedhof, zu dessen Entdeckung es im Verlauf der Forschung kam, verfolgte. Die Ausgrabung innerhalb der Rotunde erbrachte einen weiteren Beitrag zum Verständnis der baulichen Entwicklung der Kirche in der vorromanischen und romanischen Zeit. Die Durchforschung des inneren wie auch des äußeren Walls, die der Autor i. J. 1941 vorgenommen hatte, bietet die Möglichkeit zu einem Vergleich der Erkenntnisse über die Aufeinanderfolge der Besiedlung sowie über den allmählichen Ausbau der Fortifikationen auf dem Burgwall mit den Resultaten, die sich aus der gleichzeitigen Forschung von Z. Váňa und A. Bartošková aus dem Arch. Institut von beiden Gesichtspunkten ergeben. J, edním z hlavních důvodů archeologického výzkumu, prováděného na Budči v letech 1975—1980 za vedení autorova, bylo potvrzení původnosti svatopetrské rotundy, dosud stojící na akropoli hradiska, založené podle historických zpráv knížetem Spytihněvem někdy v době jeho vlády (895 — 915). Šlo o řešení dlouho diskutovaného sporu mezi uměleckými historiky starší i mladší generace, kteří nedospěli svými metodami práce ke shodnému názoru na datování této stavební památky. Archeologickým výzkumem sledoval autor ve vzájemných stratigrafických souvislostech zejména vztah rotundy k opevnění vnitřního areálu a k hřbitovu, k jehož objevení při výzkumu došlo. Odkryv uvnitř rotundy přispěl dále k pochopení stavebního vývoje kostela v době předrománské i románské. Výzkum vnitřního valu i valu vnějšího, který autor provedl v r. 1941, poskytuje možnost srovnání poznatků o posloupnosti osídlení i o rozvoji fortifikací na hradisku s výsledky, jež vyplývají z výzkumu Z. Váni a A. Bartoškové.1 I. Budeč, její sídlištní prostředí a opevnění Dosud stojící rotunda sv. Petra a Pavla (obr. 2) dominuje ve výši 290,9 m hradisku o rozloze 22,8 ha, členěnému viditelně dvěma pásy valů na akropoli o ploše 3,30 ha a předhradí 19,50 ha. Starobylou svatyni lze zdaleka spatřit z vrcholků sousedních náhorních teras, jež uzavírají spolu s výšinou s budečským hradištěm hlubší prudká údolí, jimiž protékají Týnecký a Zákolanský potok. Podél jejich břehů se již na sklonku 1. tisíciletí po Kr. objevilo osídlení, a to na katastru dnešních osad Týnec, Kolec, Zákolany a Kováry. Při dalším vývoji budečského hradiště se ukázalo, že nejde o lokalitu vhodnou pro vznik středověkého města, jak tomu často bývalo u jiných českých hradišť. Kromě osad bylo v bezprostředním severním podhradí Budce objeveno hradské pohřebiště na pozemku bývalého cukrovaru, dnes Energovodu v Zákolanech 1. Srovnej studii, která vyšla v době tisku tohoto příspěvku; Váňa, Z. 1989: Vnitřní opevnění přemyslovské Budce. PALXXX; 123-159. 140 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 1. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Půdorys hradiště, poloha kostelů a pohřebišť. 1: u kostela P. Marie; 2: u rotundy sv. Petra a Pavla; 3: nad Kováry; 4: Kováry, pozemek p. Šimůnka; 5: Zákolany, býv. cukrovar, kat. Kolec; 6: „Na Tejnici"; 7: Katovka; 8: Mozolín, čp. 3; 9: mohyla, dnes již neznatelná; 10—13: zjištěné polohy hustšího osídlení na hradišti a v podhradí. — Abb. 1. Grundriß des Burgwalls, Lage der Kirchen und Gräberfelder. 1: bei der Kirche der Jungfrau Maria; 2: bei der St. Peters- und Paulsrotunde; 2: oberhalb Kováry; 4: Kováry, Grundstück des H. Šimůnek; 5: Zákolany, ehem. Zuckerfabrik, Kat. Kolec; 6: „Na Tejnici"; 7: Katovka; 8: Mozolín, Konskr. Nr. 3; 9: Hügel, heute nicht mehr erkennbar; 10—13: festgestellte Lagen einer dichteren Besiedlung auf dem Burgwall und im Suburbium. a další v poloze „Na Tejnici" jihozápadně od opevněného areálu na ostrožně, zkoumané nejnověji I. Krutinou. Známe však i řadu drobných osadnich pohřebišť v okoli Budce (Sláma 1977; Šolle 1982) (obr. 1). Dříve než přikročíme k řešení ústřední otázky, týkající se původnosti a stáří dosud stojící rotundy sv. Petra a Pavla, je nutno se zabývat posloupností jednotlivých fází a stavebních proměn vnitřního valu M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 141 Obr. 2. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: Rotunda sv. Petra a Pavla za vnitřním valem na akropoli hradiště; 2: rotunda, pohled od jihovýchodu. — Abb. 2. 1: St. Peters- und Paulsrotunde hinter dem Innenwall auf der Akropolis des Burgwalls; 2: Rotunde, Ansicht von Südosten. 142 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... a jejich charakteru, které přispěly nemalou měrou k řešení naší základní problematiky, neboť vnitřní valový násep v dnešním stavu se přímo dotýká pláště chrámové lodi rotundy. Právě z tohoto důvodu jsem přikročil před výzkumem rotundy k řezu vnitřním valem v místech západně od kostela. Geologickým podložím budečské výspy je dle odborného posudku K. Žebery břidlice a buližník, které místy pronikají prvohorní karbonovou terasou pískovce. Pískovec přechází v písčitojílovitou zvětralinu kamenouhelné arkózy s ojedinělými křemennými štěrčíky a oblázky, která vznikla v tropickém klimatu starších druhohor, tj. v triasu a pak ve starší křídě. Ve svrchní části této fosilní zvětraliny — tropické černozemě — se nacházejí zbytky svrchokřídových cenomanských vápenců. Úlomky opuky, z níž je stavěno lomové zdivo kostela, poskytuje nepříliš vzdálené jižní a západní okolí Budce, případně až okolí Želenic na Slánsku. Opuky se používalo především při mladších stavbách a k obložení hrobů jak uvnitř hradiska, tak vně Budce, např. na zákolanském pohřebišti. Stratigrafie. Řez vnitřním valem západně od rotundy byl uskutečněn založením sondy 1/75, 76, která byla později protažena až k vnějšímu příkopu sondou 14/75, 76 a na Starém hřbitově sondou 2/75, 76 až k samotnému plášti rotundy. Následovalo rozšíření do plochy sektory 3 — 9/75 — 76. Vypracováním a zhodnocením vrstev valového profilu a celého prostředí jsem dospěl k stanovení několika základních sídlištních a fortifikačních horizontů (obr. 3; 4; 5). 1) Nejstarší osídlení budečské výspy pochází z doby kultury knovízské. Torzem tohoto osídlení a jeho svědectvím je vrstva 12b základního profilu pod hřbitovní zdí. Spočívá přímo na podloží písčitojílovité zvětraliny karbonského původu (vrstva 14) a je kryta jemnou světlejší vrstvou 12a, rovněž knovízskou. Tyto vrstvy obsahují nálezy čistě knovízské bez příměsi štítarských prvků a náleží tudíž stupni BD — HA. Ze stratigrafické situace lze vyvodit, že původní knovízské osídlení budečské výspy, pozdější akropole, bylo neopevněné (obr. 5, 6). 2) Nejstarší opevnění budečské ostrožny pochází z nejmladší fáze knovízské kultury štítarské fáze, jak dosvědčuje bezprostředně nadložní vrstva 11 základního profilu. Jde o výraznou kamenitou vrstvu z místní břidlice a buližníku, původem z kamenitého jádra hradby té doby. Kameny jsou velké, hrubě opra cované a vyplňují celý prostor zkoumané plochy do šířky 150 cm směrem k rotundě. Vytváří pruh roz valeného kamene, který se vytáčí do mírného oblouku (obr. 6 : 2). O konstrukci hradby vypovídají jed•- <■ ' Obr. 3. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Přehled sond a sektorů z prostoru rotundy sv. Petra a Pavla z výzkumu z let 1975—1980. — Abb. 3. Überblick der Schnitte und Sektoren aus dem Raum der St. Peters- und Paulsrotunde aus der Forschung der Jahre 1975—1980. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 143 283.00 SEVE RNÍ Starší příkop I (2, Čelo hradby Povrch líce hradby I — Obr. 4. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Stratigrafickýřez vnitřním valem s. 1+14 s nejstarší fázi opevnění I z přelomu 8./9. stol. a s mladšími fázemi opevnění II, III z 10. stol. — Severní stěna sondy 1+14. Popis vrstev: vrstva vegetační (1); vrstvy splachu a planýrky při orbě 2a, 2c, 3a, 3b); výplň hradby III z 10. stol. (4); rozvalené kamenité čelo hradby III (5) a její hlinitokamenité suti (5b, 5c); hlinitá výplň 19,75 m mladšího příkopu 10. stol. (6a, 6b); sesuté kamenité čelo hradby (II) z 1. pol. 10. stol. v m. 13—14 a její hlinito-kamenité suti, vyplňující mladší příkop v m. 3— 11 (7a, 7b); suťové vrstvy nejstarší hradby I z 8./9. stol., uvnitř příkopu v m. 12—14 (8a, 8b), použité jako navážky při stavbě hradby II z počátku 10. stol. (8c, 8d). — Abb. 4. Stratigraphischer Schnitt durch den Innenwall S. 1+ 14 mit der ältesten Phase der Befestigung I von der Wende des 8./9. Jhs. und mit den jüngeren Phasen der Befestigung II, III aus dem 10. Jh. — Nordwand der S. 1+14. Beschreibung der Schichten: Vegetationsschicht (1); Schichten der Abschwemmung und Planierung bei der Feldbestellung, (2, 2a, 2c, 3a, 3b); Ausfüllung der Wallanlage III aus dem 10. Jh. (4); destruierte steinerne Frontmauer III (5) und ihres lehmig-steinigen Schutts (5b, 5c); lehmige Ausfüllung des jüngeren Grabens des 10. Jhs. (6a, 6b); eingestürzte steinerne Frontmauer der Wallanlage (II) aus der 1. Hälfte des 10. Jhs. in M. 13—14 und ihr lehmig-steiniger Schutt, der den jüngeren Graben in M. 3— 11 ausfüllt (7a, 7b); Schuttschichten (8a, 8b) der ältesten Wallanlage I aus dem 8./9. Jh. mit Graben in M. 12—14, die als herangeführte Aufschüttungen beim Bau der Wallanlage II vom Anfang des 10. Jhs. verwendet wurden (8c, 8d). I Obr. 5. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Podélný řez vnitrním valem pod hřbitovní zdí v s. 2, 6—8 s vrstvami: písčité podloží (14); sídlištní knovízská (12a, 12b); suť knovízsko-štítarského opevnění (11); starší slovanské opevnění I z 8./9. stol. (7—10); navážka (8); mladší fáze slovanského opevnění II—III z 10. stol. (4a—c); výplň kůlové jámy v zadní líci hradby I (13); hřbitovní zdi ze 17. a 18. stol. (15—16); tmavý hrobový zásyp (17). — Abb. S. Längsschnitt durch den Innenwall unter der Friedhofsmauer in S. 2, 6— 8 mit Schichten: sandiger Naturboden (14); Knovizer Siedlungsschicht (12a, 12b); Schutt der Knovízer-Štítary Befestigung (11); ältere slawische Befestigung I aus dem 8./9. Jh. (7— 10); Aufschüttung (8); jüngere Phase der slawischen Befestigung II—III aus dem 10. Jh. (4a—c); Ausfüllung des Pfostenloches im Hinterteij der Befestigung I (13); Friedhofsmauern aus dem 17. und 18. Jh. (15—16); dunkle Grabausfüllung (17). nak ložiska po kůlech o rozměrech 30 x 30 cm, jednak otisk ležícího trámu. O způsobu členění hradby svědčí příčná řada kamenů, založená kolmo k rozvalenému zdivu. Z toho třeba usuzovat na minimální šířku opevnění asi 250 cm (čelo je kryto mladší slovanskou fortifikací). Ve vrstvách rozvalené kamenné zdi se objevují jak knovízské, tak také mladší štítarské zlomky keramiky, které nejstarší budečské opevnění datují do stupně HB pozdní doby bronzové, tj. až do 8. stol. př. Kr., kdy také k opevňování štítarských sídlišť na výšinných plochách nejčastěji docházelo (Šaldová 1977). O celkovém rozsahu nejstaršího opevnění štítarské fáze svědčí jeho pokračování v úseku vzdáleném 50 m a zkoumaném Z. Váňou. Lze právem předpokládat, že plocha opevněného sídliště té doby byla omezena na rozsah vnitřního areálu pozdějšího slovanského hradiště. O tom svědčí i absence opevnění tohoto stáří pod vnějším slovanským valem {Šolle 1946; 1947). 3) Nejstarší slovanská hradba v linii vnitřního valu byla zachycena jak v řezu vnitřním valem před hřbitovní zdí sondou 1/75, 76 (obr. 4), tak odkryvem prostoru Starého hřbitova mezi hřbitovní zdí a západní partií chrámové lodi v s. 2/75,76 a sek. 3 — 8/75,76. V základním podélném řezu valem (obr. 5; 6) se jeví v podobě vrstev 7—10. Reprezentativní je v našem případě vrstva 8, kterou představuje tmavá, černošedá, hutná navážka o mocnosti 60—70 cm. Obsahovala větším dílem fragmenty knovízsko-štítarské keramiky, nicméně i zlomky hradištní starší až střední fáze, které také nutně tento fortifikační násyp datují. Leží pod světlejší vrstvou (4) mladší slovanské fortifikace. 1. Starší slovanská hradba I Starší slovanská hradba, soudě podle zachovalých základů a torza příkopu, byla tvořena vlastním hradebním jádrem s dřeveno — hlinitou konstrukcí. Jádro svíraly na čelní i na vnitřní straně nad písčitojílovitou patou kamenné plenty. Celková šířka opevnění činila 400 cm. Čelní plenta sestávala z těžkých, bytelných, hrubě přitesaných kvádrů buližníku, břidlice, slepence a pískovce, asi 30 x 60 x 50 cm velkých a byla zapuštěna do písčitého podloží (obr. 7: 1). Zadní plenta je po celé délce sice téměř úplně porušena, lze však na ni usuzovat podle několika dobře zachovalých kvádrů buližníkového kamene s. v 2/75, 76, opírajících se o souvrství červenavých písčitojílovitých navážek paty hradby (obr. 7: 2). Čelní i zadní plenta hradby jsou vzájemně sepnuty dřevěnými kleštinami kmenů, které vytvářejí stěny základových komor, vysypaných černavým hlinitým materiálem a kameny. Po kleštinách se zachovaly dobře patrné M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 145 2 r. 6. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: podélný řez vnitřním valem pod hřbitovní zdí v s. 2, 6—8. Popis vrstev srv. s obr. 5. V popředí kůly v místech konstrukce mladší slovanské hradby III. 2: Suť štítarské hradby ve vnitřním valu, krytá otisky roštu mladší slovanské hradby II. — Abb. 6. 1: Längsschnitt durch den Innenwall unter der Friedhofsmauer in S. 2, 6— 8. Beschreibung der Schichten vgl. mit Abb. 5. Im Vordergrund Pfostenlöcher an den Stellen der Konstruktion der jüngeren slawischen Wallanlage III. 2: Schutt der Štítary-Befestigung im Innen wall, mit Abdrücken des Rostes der jüngeren slawischen Wallanlage II bedeckt. 146 M. Solle. Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 7. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: čelo nejstarší slovanské hradby I s komorovou konstrukcí, překryté sutí mladší hradby III s vlomem, provedeným v 10. stol. 2: Torso zadní plenty nejstarší hradby I z 8./9. stol. a pozůstatek konstrukce zadní plenty mladší hradby III z 2. pol. 10. stol. — Abb. 7. 1: Frontseite der ältesten slawischen Wallanlage I mit Baukastenkonstruktion, überdeckt vom Schutt der jüngeren Wallanlage III mit einem im 10. Jh. erfolgten Einbruch. 2: Torso der hinteren Mauerfront der ältesten Wallange I aus dem 8./9. Jh. und ein Überrest der Konstruktion der hinteren Blendmauer der jüngeren Wallanlage III, aus der 2. Hälfte des 10. Jhs. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 1A1 dutiny, zčásti vyplněné ještě prachem zetlelého zuhelnatělého dřeva. Pokračování nejstarší slovanské hradby můžeme sledovat též v torzu kamenné zadní plenty, zachované v severní části Starého hřbitova, odkryté v sek. 5, 9/75, 76 naproti kostelní věži, stejně jako ve vrstvě červenavého jílu, který trasuje zadní kamennou plentu po celé její délce. Plenta je v těchto místech široká 63 cm a sestává rovněž z břidlicových nebo buližníkových kamenů bez jakékoli příměsi kamenů opukových. Starší hradební konstrukce je uzavřena a oddělena od mladší slovanské fortifikace řadou hustých příčných trámců mladší hradby. Zadní plenta byla navíc zpevněna dřevěnými sloupky, které zanechaly negativní otisky v těchto místech za hradbou. Nálezy keramických zlomků také v těchto místech jsou knovízské i ze střední doby hradištní (obr. 8: 3-4). Příkop této starší slovanské hradby (I) je oddělen bermou, navršenou (stejně jako pata na vnitřní straně fortifikace) z červenavé písčitojílovité zeminy v šířce 120 cm. Příkop starší fortifikace představuje mísovitý žleb o hloubce 110 cm a šířce 310 cm, nálevkovitě se rozevírající na obě strany. Je vyplněn kamenitou sutí břidličnatého, případně buližníkového a pískovcového kamene značnějších rozměrů jako u plenty hradební konstrukce. V suti a těsně nad ní byly nalézány četné zlomky keramiky knovízské, ale v hojné 5 cm Obr. 8. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Fragmenty slovanské keramiky starší fáze. 1—2: ze staršího příkopu; 3—4: z navážky starší hradby; 5: z navážky mladší hradby II. — Abb. 8. Fragmente slawischer Keramik der älteren Phase. 1—2: aus dem älteren Graben; 3—4: aus der Aufschüttung der älteren Befestigung; 5: aus der Aufschüttung der jüngeren Wallanlage II. 148 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... míře i nálezy ze staršího až středního hradištního období (obr. 8 : 1, 2). Srovnáním s výsledky výzkumu Z. Váni v r. 1979 — 80 vyplývá, že v místech vnitřního valu nejstarší slovanská hradba (snad již z konce 8. stol.) chránila starší vnitřní areál hradní plochy kolem celé akropole. Poněvadž při výzkumu vnějšího valu v r. 1941 nebylo zachyceno opevnění tohoto časového horizontu, nutně jsme předpokládali, že nejstarší budečské hradiště nebylo ještě diferencováno na akropoli a předhradí, stejně jako tomu nebylo u jiných hradišť té doby. Nicméně nový výzkum A. Bartoškové na jiném místě vnějšího opevnění a na jeho vnitřní straně dává tušit, že poměrně záhy k založení předhradí na Budči došlo, ovšem v menším plošném rozsahu. K plné, prostorově rozsáhlé diferenciaci hradní plochy se přistoupilo však zřejmě až v době plného rozkvětu hradiště, v 10. stol. 2. Mladší slovanská hradba II a III Ve stratigrafickém řezu s. 1 a 14/75, 76 sledujeme v nadloží staršího opevnění ještě 2 mladší slovanské fortifikace. Již v povrchových vrstvách vnitřního valu v nadloží nejstarší fortifikace byl zjišťován několikerý sesuv kamene, který pocházel z mladších hradebních staveb a byl doprovázen mladšími nálezy. Tyto suti obsahovaly na rozdíl od starší slovanské hradby kameny různého druhu, takže vedle slepence a pískovce místního původu se v reprezentativní formě uplatňovaly již i opracované kameny opukové, zřejmě z čelní hradební plenty. V prostoru výzkumu uvnitř Starého hřbitova představuje tento fortifikační horizont světle žlutá písčitá vrstva (4b), oddělená od tmavé spodní valové navážky (8) (obr. 5) výrazným roštem kleštin, směřujících kolmo k rotundě a uzavřených souvislou řadou dřevených sloupů, rozvinutou v mírném polokruhu v pravidelné vzdálenosti od pláště rotundy. K fortifikaci náleží dále pruh rozvaleného kamene, zachyceného pod hroby ze 17. —18. stol. ve vzdálenosti 1,20 m od rotundy samé. Během výzkumu bylo zjištěno, že mladší slovanská hradba má dvě stavební fáze (označené II a III); starší fáze mladší slovanské hradby (II) navázala bezprostředně na hradební těleso opevnění I, zatímco mladší fáze mladší slovanské hradby (III) zaznamenala podstatné rozšíření fortifikace směrem k rotundě, a to do té míry, že zapojila samu rotundu do hradebního obranného systému (obr. 4; 5; 10; 16). a) Starší fáze mladší slovanské hradby (II) Starší fázi mladších fortifikačních úprav představuje jednak nakupení kamenů (7) při západním závěru s. 1 /75,76, jednak vodorovná dutá ložiska po plochých i oblých dřevcích kleštin (obr. 6,9), které zasahovaly do rozvalené kamenité plenty, jejíž líc však již byla silně narušena. Celkově se přišlo na tři řady dutin po dřevech o světlosti 12 cm, vzdálených od sebe 20—30 cm. S nimi souvisí již zmíněný hustý rošt dřevěných kleštin, ležících na černé hlinité vrstvě (8) základního profilu pod hřbitovní zdí. Jsou stejných rozměrů a podobných tvarů, kladeny však poněkud hustěji vedle sebe. Hradba přesahuje zadní líc starší slovanské hradby a je převrstvena zmíněnou světlou navážkou (4b), náležející nejmladší slovanské fortifikaci. Zadní plenta této starší fáze mladšího opevnění nebyla v těchto místech z kamene, ale z prosté výdřevy, a proto se nezachovala. Celkovou mohutnost fortifikace mladší hradby vnitřního valu lze odhadnout na 7—8 m v šíři (obr. 9). K datování této fáze opevnění nepřispívají mnoho nálezy samy jako spíše stratigrafické souvislosti. Je situována v nadloží nejstarší slovanské hradby s vrstvou 8 s nálezy ze starší až střední doby hradištní (9. stol.) a je převrstvena hradbou mladší s nálezy keramiky, mezi nimiž nalezneme i okraje kalichovité (obr. 12 :4), které se vyskytují ve středočeské oblasti od 2. pol. 10. stol. Lze tedy soudit na 1. pol. nebo již poč. 10. stol. (obr. 12 : 3). b) Mladší fáze mladší slovanské hradby (III) Mladší fáze mladší slovanské fortifikace vnitřního valu se na našem pracovišti u rotundy projevuje mnohem výrazněji. Náleží k ní písčitojílovitá navážka (4), sesuv čelní kamenité plenty (obr. 4 — vrstva 5), několikerá kamenitá suť směrem k vnějšímu příkopu, vnější příkop (který zřejmě pohltil příkop starší) a konečně zadní plenta hradby, zachycená 120 cm západně od pláště rotundy v prostoru Starého hřbitova. Sestávala z palisády, výdřevy a kamenné zdi, která zadní plentu zpevňovala. Proti starší fortifikaci bylo M. solle, Rotunda sv. Petra a Pavla..'. 149 2 9. Budeč, k.ú., Kováry (okr. Kladno). Torzo čelní hradební konstrukce starší fáze mladší slovanské hradby (II) z počátku 10. stol. 1: v pohledu na konstrukci hradby zblízka; 2: celkový pohled na konstrukci hradby a vnější příkop v pozadí s. 1+14. — Abb. 9. Torso der vorderen Mauerkonstruktion der älteren Phase der jüngeren slawischen Wallanlage (II) vom Beginn des 10. Jhs. 1: im Blick auf die Konstruktion der Wallanlage aus der Nähe; 2: Gesamtansicht der Konstruktion der Wallanlage und des äußeren Grabens im Hintergrund der S. 1+14. 150 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 2 Obr. 10. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: Prostor výzkumu západně od rotundy. Suť zadní plenty mladší slovanské hradby III ze 2. pol. 10. stol. s dutinami po dřevěné konstrukci, kryjící nejstarší skupinu pohřbů u rotundy. V pozadí segment zdiva severní apsidy pod věží kostela; 2: Stratigrafický vztah ložiska sloupu z konstrukce nejmladší slovanské hradby III k pohřbu starší skupiny pohřbů z poč. 10. stol. — Abb. 10. 1: Forschungsraum westlich von der Rotunde. Schutt der hinteren Blendmauer der jüngeren slawischen Wallanlage III aus der 2. Hälfte des 10. Jhs. mit Abdrücken von der die älteste Gruppe von Bestattungen bei der Rotunde bedeckenden Holzmauerkonstruktion. Im Hintergrund ein Segment des Mauerwerks der nördlichen Apsis unter dem Kirchturm; 2: die stratigraphische Beziehung des Lagers eines Pfostens aus der Konstruktion der jüngsten slawischen Wallanlage III zu einer Bestattung der älteren Gruppe von Bestattungen aus dem Anfang des 10. Jhs. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 151 předpokládané hradební čelo mladší hradby posunuto o 3 m směrem k rotundě. Celkem měřilo celé opevnění minimálně 7,50 m. Připustíme-li však, že nejmladší fortifikace využívala alespoň po určitou dobu ještě i kamenné plenty starší fáze, dosahovala by celková mohutnost hradby šíře až 11 m (obr. 10; 11), což by souhlasilo s celkovou obecně ověřenou tendencí posilování hradební obranyschopnosti v mladší době hradištní. Zadní plenta mladší hradby se vytáčí v průběhu námi sledovaném mírně do oblouku, respektujíc oblinu pláště rotundy a plně ji již předpokládá. Sama je porušena jak apsidou z 11. stoj., tak stavbou kostelní románské věže z 12. stol. Nedaleko od věže je uzavřena souvislou zídkou, tvořící jednu stěnu vchodu do prostoru kostelního areálu. Na vnitřní straně plenty sledujeme odvodovou výdřevu, rýsující se jako žlábek a řadu silných dřevěných sloupů, zapuštěných v pravidelných vzdálenostech 150 až 180 cm od sebe v totožném zakřivení jako plenta i rotunda. Ložiska po sloupech jsou zapuštěna až do podloží jílovitopísčité arkózní suti nejstarší slovanské hradby a knovízského sídlištního i fortifikačního souvrství. Dřevěné sloupy byly zasazovány do předem vyhloubených jam. Viditelné dutiny po zetlelém dřevu mají 0 25 cm i více. Tvar kůlových jam je válcovitý, někdy trychtýřovitý; v jámách bývaly utěsňovací kameny. Sloupy 4—7, 9, 12 narušují hroby 67, 69a, 68, 71, 72, 75 nejstaršího kostelního hřbitova z prostoru Starého hřbitova. Hlinitý, šedý obsah ložisek po sloupech obsahoval jen vzácně keramické zlomky starších vrstev knovízského horizontu (obr. 11). Kamenitá zadní plenta mladší hradby (III) poskytuje několik poznatků k datování. Stratigraficky spočívá spolu se sloupy na zásypech starších hrobových objektů nejstaršího hřbitova kolem rotundy. Proto nepodržela svou původní pevnou formu až na několik míst, a vesměs zborcená, sestává z i m širokého pruhu kamene (slepence, pískovce i opuky). V sek. 3/75, 76 je silně porušena mladšími zásahy, zejména hroby ze 17. a 18. stol. Chronologicky nejdůležitější však je, že na jedné straně spolu se sloupy překrývá starší hřbitov u rotundy. Na druhé straně je sama porušena nejen hroby 17. až 18. stol., ale též severní apsidou z 11. stol. a přirozeně i románskou věží z konce 12. stol. V té době zřejmě plenta a spolu s ní i celá mladší slovanská hradba (III), již alespoň v prostoru rotundy, přestávala plnit svou funkci a chátrala. Pro keramický obsah vrstev tvořících těleso nejmladšího valu jsou rozhodující i části nádob s kalichovitým okrajem (obr. 12: 4). Jádro hradební konstrukce mezi čelní a zadní kamennou plentou tohoto fortifikačního horizontu opevnění akropole z 2. pol. 10. stol. sestávalo, jak soudíme podle dutin v profilu pod hřbitovní zdí, z komor s konstrukcí stěn z tenčích břeven. Komory byly 1,20 m široké a byly vyplněny písečnou až jílovkou světlou zeminou, promíšenou kameny. Plošný odkryv v prostoru mezi rotundou a hřbitovní zdí prokázal na několika místech, že hradba byla členěna do jednotlivých větších hradebních úseků oddělených řadami velkých břidlicových buližníkových i pískovcových kamenů. X Y Obr. 11. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Stratigraficky řez v místech konstrukce sloupů a zadní plenty hradby III ze 2. pol. 10. stol. (13, 15), kryjící hroby z 1. pol. 10. stol. (17), vrstvy knovízské (8); destrukce tělesa hradby III (7a). Srv. obr. 17, řez X—Y. — Abb. 11. Stratigraphischer Schnitt an den Stellen der Pfostenkonstruktion und der hinteren Mauerfront der Wallanlage III aus der 2. Hälfte des 10. Jhs. (13, 15), welche die älteren Gräber aus der 1. Hälfte des 10. Jhs. (17) bedeckte; die Knovizer Schichten (8); Destruktion des Körpers der Befestigung III (7a). Vgl. Abb. 17, Schnitt X-Y. 152 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... I ' 5 cm d Obr. 12. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Výběr keramických zlomků. 1—2: z maltové podlahy kněžiště rotundy z poč. 10. stol.; 3: ze suti opevnění II, vrstvy 7b z téže doby; 4: kalichovitý okraj ze suti mladší hradby III z konce 10. stol.— — Abb. 12. Auswahl keramischer Bruchstücke. 1—2: aus dem Mörtelboden des Presbyteriums der Rotunde von Anfang des 10. Jhs.; 3: aus dem Schutt der Befestigung II, Schicht 7b; 4: Kelchrand aus dem Schutt der jüngeren Wallanlage III vom Ende des 10. Jhs. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 153 Vnější příkop byl zachycen v s. 14/75,76 v rozmezí viditelného valového náspu a zoraného pole. Příkop vykazuje v průřezu mísovitý tvar o hloubce 2,70 m, zapuštěný do jílovitopísčitého podloží karbonového původu. Stěny jsou Široce rozevřené a zkosené, na vnější straně příkop vystupuje povlovněji, na vnitřní straně se stěna zařezává do starších sídlištních a fortifikačních vrstev a zavážek ostře a pohlcuje zřejmě starší příkop fortifikace vnitřního valu. Narušené starší vrstvy obsahují velké bulížníkové i pískovcové kameny i souvislou šedočernou vrstvu knovízského původu, které bylo použito ještě při navršováni staršího slovanského opevnění (obr. 5, vrstva 8). Rozpětí příkopu obnáší 8,30 m. Stratigrafický řez (obr. 4) prozrazuje kromě suti nejstarší slovanské hradby (vrstvy 8b) další 2 fáze kamenité suti: suť s vrstvou 7a, d a suť s vrstvou 5b, c. Obě kamenité suti jsou od sebe odděleny hlinitým zásypem 6a, b silnějším při vnější stěně. Spodní suť (7b) s pískovcovými, buližníkovými, ale i opukovými kameny je promíšena písčitou vrstvou zásypu, je příbuzná nakupení kamenů (7a) nad vnitřní stěnou příkopu, již jsme mohli ztotožniti se sutí čelní stavební líce starší fáze mladší hradby (II) a datovat podle obsahu i stratigrafický do 1. pol. 10. stol. Mladší suť — _ 286 00 , Obr. 13. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Stratigrafický řez při východní stěně s. 1. Vlom do fortifikačních vrstev, provedený v průběhu 10. stol. (18a—c). Popis vrstev: vrstva vegetační (1); navážka mladší hradby, hlinitá tmavší (2); písčitá navážka promíšena humusem z mladší hradby, žlutohnědá (4a), tmavěji zbarvená (4b); knovízská vrstva sídlištní, černošedá, druhotně použitá k navršení starší slovanské hradby (8); zeď z velkých kvádrů (15); hřbitovní zeď 17. a 18. stol. (16); zásyp vlomu do fortifikačních vrstev 10. stol. (18), písčitý prachový žlutohnědý (18a), porézní šedý (18b), humózní s kamenitou hradební sutí (18c). — Abb. 13. Stratigraphischer Schnitt bei der Ostmauer S. 1. Einbruch in die Fortifikationsschichten, durchgeführt im Verlauf des 10. Jhs. (18a—c). Beschreibung der Schichten: Vegetationsschicht (1); humose Aufschüttung der jüngeren Wallanlage (2); sandige, mit Humus vermengte Aufschüttung aus der jüngeren Wallanlage, gelbbraun (4a), dunkler gefärbt (4b); Knovizer Siedlungsschicht, schwarzgrau, sekundär zur Erhöhung der älteren slawischen Wallanlage verwendet (8); Mauer aus großen Quadern (15); Friedhofmauer des 17. a 18. Jhs. (16); Zuschüttung des Einbruchs in die Fortifikationsschichten des 10. Jhs. (18), sandig-staubig gelbbraun (18a), porös grau (18b), humos mit steinigem Mauerschutt (18c). 154 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 5b patří k nejmladší fázi slovanského opevnění. Tvoří ji především drobné kusy opuky. Jasně souvisí s destrukcí nejmladší slovanské hradby (III), která existovala v 10. —11. stol. V 11. stol. byla hradba III porušena mladší stavební fází kostela a později prstencovitým příkopem kolem rotundy (obr. 4; 10 : 1). Stratigrafickým řezem při východní stěně s. 1/75, 76, sledujícím jednotlivé fáze hradeb vnitřního valu jsme zachytili anomálii, která porušila průběh kamenné plenty staršího slovanského opevnění (I—II) ve značné šíři. Šlo o porušení hradebních navážek, které se projevilo výraznou velkou trychtýřovitou jámou, překrytou až starší hřbitovní zdí 17. stol. Sama je uzavřena většími opukovými kameny a zasypána žlutohnědým pískem. Její rozměry mají 2,30 m v šíři, 2 m v hloubce a 0 80 cm při dně. Ze stratigrafických souvislostí i podle obsahu zásypu dna jámy je zřejmé, že k proražení opevnění mohlo dojít v době, kdy mladší slovanská hradba ještě stála. Vyloučíme-li vysvětlení technickou úpravou hradby vlastními obránci, což nelze logicky zdůvodnit, naskýtá se výklad, že v těchto místech se nepřítel pokusil dostat se dovnitř hradního areálu podkopem. Poněvadž k zásahu došlo v době existence mladší slovanské hradby, pocházející z 10. stol., jak vysvítá i z obsahu průrvy s fragmenty keramiky tohoto období, lze pokus o proražení hradeb hypoteticky spojit s válečnými událostmi tohoto období, např. s boji mezi Boleslavem I. a Otou Saským. (obr. 7: 1; 13).2 Při srovnání konstrukce vnitřního valu s konstrukcí valu vnějšího (obr. 14) zkoumaného mnou již v r. 1941 v místech při cestě do Zákolan, docházím k závěru o postupném rozvoji budečského centra a o měnící t>e nutnosti obrany jednotlivých hradních areálů. Řekli jsme si již, že ve vnějším valu v místech výzkumu z r. 1941 chybí jak knovízské, tak nejstarší slovanské opevnění (I). Z toho vyplývá, že obrana předhradí směrem k Zákolanům se ukázala nutnou až v mladších fázích vývoje centra. Ze struktury opevnění a podle keramických nálezů u obou hradebních pásů vyplývá, že časový horizont vnějšího opevnění v místech zkoumaných v r. 1941 je konstrukcí i dobou založení shodný s oběma fázemi mladšího slovanského opevnění vnitřního valu. U obou valů vnitřního i vnějšího je třeba ze stratigrafických důvodů rozlišovati dvě stadia konstrukcí hradeb. U vnitřního valu jsme mohli odlišit hradbu II, založenou nejpravděpodobněji počátkem 10. stol., současnou se stavbou rotundy, od nejmladší stavební fáze fortifikace 2. pol. 10. stol., která trvala až do doby založení severního přístavku rotundy, o němž bude pojednáno ještě při sledování stavebního vývoje chrámu sv. Petra. Této chronologické klasifikaci odpovídá posun hradebního Čela druhé stavební etapy u vnějšího valu v době, kdy vnitřní val získal na největší mohutnosti. Toto pozorování diferenciace a sílící mohutnosti hradebních linií lze kontrolovat současně probíhajícím výzkumem Z. Váni a A. Bartoškové ve vnitřním i vnějším valu na jiných místech (obr. 14). c) Brána ve vnitřním valu u rotundy Základy brány, objevené v r. 1977—78 v prostoru Starého hřbitova poblíže kostelní věže SZZ od rctundy, byly zapuštěny do podloží suti staršího slovanského valu a do geologického podloží karbonské písčité terasy, avšak již ze stratigrafické úrovně nad roštem, dělícím starší a mladší fázi mladšího slovanského opevnění (abs. v. 862'06 —6' 40). Brána sestává ze zídky, ukončující jižní hradební rameno vnitřního valu a z dřevěných sloupů a—k, (mnohdy s kamenitým výrazným obložením), jejichž základové jámy měly značné rozměry 60—90 cm v průměru a hloubku až 70 cm. Výplně obsahovaly téz zlomky hradištní keramiky. V půdorysu, podle rozložení kůlů, má brána tvar mírně vějířovitý, směrem dovnitř akropole se rozšiřuje; je sestavena ze dvou řad sloupů a má ráz čelní chodbovité brány. Stratigraficky je poškozena mladšími pohřby Starého hřbitova ze 17. až 18. stol. Šíře sloupové, chodbovité čelníbrány má 3,00—3,50 m ve střední partii průchodu, počítáno od středu kůlových jam pro sloupy. Zatímco na jižní straně je závěr hradebního křídla nedotčený, brána sama i severní hradební křídlo padly za oběť nejmladšímu kruhovému opevnění kostela z období 12. —13. stol., z něhož zbyl prstencový příkop kolem rotundy. Nálezy získané z prostoru brány náležejí jak knovízskému období, tak časné i vrcholné fázi mladší doby hradištní. Uvnitř sledujeme mělkou úžlabinu v šíři 1 m s drobným kamenitým dlážděním. Brána, pocházející podle stratigrafie z 2. pol. 10. stol., otvírá komunikaci východo—západním směrem na akropoli hradiska a do prostoru svatopetrské rotundy a dvorce (obr. 15; 47). 2. Redakce považuje za potřebné upozornit na jiné možnosti interpretace popsané terénní situace, které mohou vycházet jak z odlišného názoru na datování zásahu do valu, tak zjiného pojetí jeho účelu. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 155 2 Obr. 14. BudeS, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: Čelní zed hradby z 10. stol. u vnějšího valu z výzkumu z r. 1941; 2: Konstrukce opevnění mladší fáze 10. stol. vnějšího valu z výzkumu z r. 1941. — Abb. 14. 1: Stirnwand der Wallanlage aus dem 10. Jh. beim Außenwall aus der Forschung im J. 1941; 2: Konstruktion der Befestigung der jüngeren Phase des 10. Jhs. des Außenwalles aus der Forschung i. J. 1941. 156 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 2 Obr. 15. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). 1: Jámy po sloupech brány obložené kameny. V pozadí kamenná plenta opevnění téže mladší fáze (III); 2: Část konstrukce západní brány do areálu akropole se zídkou, chránící jedno rameno hradby opevnění mladší fáze (III) ze 2. pol. 10. stol. — Abb. 15. 1: Pfostenlöcher der Torpfosten, mit Steinen ausgelegt. Im Hintergrund die steinerne Mauerfront der Befestigung derselben jüngeren Phase (III); 2: Teil der Konstruktion des Westtors ins Areal der Akropolis mit einem den einen Arm der Wallbefestigung der jüngeren Phase (III) aus der 2. Hälfte des 10. Jhs. schützenden Mauerchen. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 157 II. Rotunda sv. Petra na budečské akropoli 1. Historické zprávy písemných pramenů Rotunda sv. Petra na Budči se dostala do historické literatury hagiografickými spisy, především legendami o sv. Václavu, sepisovanými záhy po vraždě ve Staré Boleslavi, tedy již po pol. 10. stol., a to jak staroslověnsky, tak latinsky. Nejstarší z těchto spisů je dnes již nesporně „První staroslověnská legenda o sv. Václavu" (Weingart 1934, 973 — 983). Byla napsána v Čechách a je známa v několika redakcích (Rogov - Bláhová - Konzal 1976). Známý je text vostokovský, objevený v Moskvě v r. 1827 A. Ch. Vostokovem. V rámci hagiografické literatury známe tuto legendu i z textu minejního, opsaného o něco později. Avšak původem nejstarší je opis charvatsko - hlaholský, nalezený v r. 1902 {Weingart 1934, 904 n). Text vostokovský podle nejnovějšího překladu {Rogov - Bláhová - Konzal 1976, 69) zní: „Odvedl (jej) pak Vratislav na Budeč, a chlapec se začal učit knihám latinským. A vyučil se dobře". Text minejní má téměř doslovné znění. O budečském kostele sv. Petra se text přímo nezmiňuje. V časové posloupnosti hagiografické literatury týkající se budečské rotundy následuje latinsky psaná legenda o sv. Václavu, začínající slovy „Crescente fide", zachovaná ve dvou verzích bavorské a české. Jestliže J. Pekař klade vznik legendy do doby vlády Boleslava II., asi do sedmdesátých let 10. stol. (Pekař 1906, 24-38), V. Chaloupecký (1942, 78) již záhy po smrti knížete Václava do doby vlády Boleslava I. S tímto datováním souhlasí i názor O. Králíka (1961; 1966; 1969), který dokonce tuto legendu považuje za základ veškeré svatováclavské hagiografické literatury. O časném datování legendy nepochybuje nikdo z badatelů, takže období konce vlády Boleslava I. (+ 972) a počátku vlády Boleslava II. se zdá být nepochybné. Datování sepsání legendy „Crescente fide" do sedmdesátých let 10. věku se pokusil vymezit J. Staber (1970), a to obdobím 974—984 na podkladě myšlenek v legendě obsažených, které předpokládají již důvěrnou znalost reformních snah z Čluny. Termín „ante quem non" vymezuje počátek působení reformního opata Ramwolda v Řeznu, kde pravděpodobně legenda byla sepsána. R. 983 považuje za datum „post quem non", neboť až po tomto datu mohla být sepsána legenda Gumpoldova, která podle ustáleného mínění z legendy „Crescente fide" čerpá. Svou výpovědní hodnotou v otázce charakteru budečského centra, stejně jako založení kostela sv. Petra má legenda prvořadý význam, neboť nejen že uvádí zasvěcení hlavního budečského kostela, ale jmenuje i jeho zakladatele stejně jako jméno hradského kněze, u něhož se malý Václav učil. V překladu citujeme „A jeho syn (Bořivojův) založil při hradě Praze kostel svaté Boží rodičky Marie a jiný ke cti svatého Petra, knížete apoštolů..." a na jiném místě: „Otec pak jeho (Vratislav), chtěje splnit touhu jeho srdce, poslal ho na hrad zvaný Budeč, aby se tam učil především žaltáři u nějakého ctihodného kněze jménem Učena", (překlad J. Ludvíkovského u V. Chaloupeckého 1942, 79). Obě tyto legendy První staroslověnská i latinská „Crescente fide" jsou základními písemnými prameny o Budči i o rotundě a jejich datování do raného údobí záhy po boleslavské vraždě je nepochybné. Obě však našly své pokračovatele ještě v poslední třetině 10. stol. a v 11. stol. Tak v italské Mantově píše na podkladě „Crescente fide" biskup Gumpold životopis o sv. Václavu k žádosti císaře Oty II. (967—983), zachovaný v rukopise rovněž latinsky psaném ve Wolfenbüttelu z podnětu kněžny Emmy (MG IV, 221; srv. Rogov - Bláhová - Konzal 1976, 145; Chaloupecký 1942, 79). Záhy nato sepsal životopis sv. Václava benediktinský mnich z kláštera Monte Cassino z okruhu působení sv. Vojtěcha. Zatímco Gumpoldova legenda se přímo opírá o verzi v „Crescente fide", je Vavřincova legenda volnějším a rozvitějším přepisem jak latinské, tak staroslověnské verze na základě ústních informací (překlad: Králík 1969, 88-101). Vyvrcholením latinsky psané hagiografie o sv. Václavu je dnes již plně rehabilitovaná legenda Kristiánova kladená oprávněně na sklonek 10. stol. jak z hlediska literárně-historického a slohového (/. Ludvíkovský (1978, 119-133), tak z hlediska historického (/. Pekař 1906, 88-126; D. Třeštík (1980), a konečně do jisté míry i na základě dokladů archeologických. V této souvislosti je nutno připomenout shodu údajů Kristiánových o Kouřimi v době sepisování legendy na sklonku 10. stol. s poklesem moci zjištěným archeologickým výzkumem na Kouřimi samé. Kristiánova legenda opakuje v naší souvislosti údaje převzaté patrně z legendy „Crescente fide". Mluví se v ní: „(Vratislav) svého pak staršího syna Václava, hocha vroucí mysli dal na vzdělání v písni a zákoně božím na hrad, jenž se nazývá Budeč, kde byl a je kostel, zasvěcený od jeho bratra a předchůdce Spytihněva ke cti knížete apoštolů blahoslaveného Petra". 158 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Jen o něco později do 11. stol. se klade tzv. Druhá staroslověnská legenda svatováclavská, jejímž vlastním objevitelem byl N. K. Nikol'skij, kterou rovněž týž badatel vydal r. 1909. Legenda se opírá hlavně o latinsky psanou legendu Gumpoldovu, ale nese v sobš prvky i dalších latinských legend 10. stol. Byla patrně složena v benediktinském klášteře na Sázavě v Čechách. Důležitý je pro nás údaj z kap. II: „Spytihněv založil Bohu dva chrámy, k ctihodné památce jeho blahoslavené rodičky Marie a svatého knížete apoštolů Petra", který připomíná téměř doslovně údaj Gumpoldův a legendy Crescente fide. Podobně jiný údaj: „(Vratislav) ho poslal na hrad Budeč ke knězi jménem Učeň, aby ho vyučil v písmech (číst a psát). (K němu) byl dán do učení... dík bystré chápavosti prošel knihy žalmů i všechno ostatní" {Rogov - Bláhová - Konzal 1976, 158) parafrázuje zmínky obou zmíněných latinských legend. Do okruhu staroslověnských legend náleží i tzv. Proložní legenda o sv. Václavu, sepsaná přes odchylný výklad V. Davídka (1971, 96 — 124) pravděpodobně nejpozději někdy až ve 2. pol. 12. stol., jak soudí většina badatelů (srv. Rogov - Bláhová - Konzal 1976, 288), která přináší některé odchylné údaje, a to i o vlastní Budči. Podle této legendy vyhnal sv. Václav svou matku na Budeč za trest, že zabila svou tchyni Ludmilu. Topografický údaj o Budči jako o místě vyhnan ství je ovšem ojedinělý a zdá se i pozdní. Ostatní legendy, i když o vyhnanství Drahomíry mluví, (obě staroslověnské legendy i Kristián) se nezmiňují o místě vyhnanství, které ovšem bylo dočasné. Tuto událost, kterou ne všichni slavističtí badatelé přijímají za pravdivou, nelze v jiných písemných pramenech ověřit, nelze však ani vyvrátit. O rotundě sv. Petra se však v této legendě nemluví. Ani mladší legendy svatováclavského cyklu (Oportet nos fratres, Oriente iam sole I, Ut annuncietur I, II), i když se některé (např. Oportet...) dotýkají Budce samé, nemají již pro naše téma autentickou hodnotu historického pramene. Spokojme se tedy výše citovanými legendami 10. a 11. stol. a shrňme základní údaje, které o kostele sv. Petra a Pavla vypovídají. Tyto literární prameny dosvědčují: 1) kostel sv. Petra založil kníže Spytihněv. O tom svědčí zvláště latinsky psané legendy: Crescente fide, Gumpoldova legenda i legenda Kristiánova a rovněž tak druhá staroslověnská legenda Nikolského. Spytihněv jako zakladatel kostela není uveden pouze v první staroslověnské legendě, neboť o kostele samém se přímo nezmiňuje. — 2) Kostel sám byl původně zasvěcen výhradně sv. Petru a nikoli též sv. Pavlu. Teprve V. Hájek z Libočan se ve své „Kronice české" z r. 1541 kap. LXIV (Flajšhans 1923, díl II) zmiňuje též o zasvěcení budečského kostela sv. Pavlu, které přistoupilo až asi někdy v pozdním středověku. — 3) V legendách se nepřímo mluví o Budči jako o „učilišti", vedeném hradským knězem, kterého legenda Crescente fide a druhá staroslověnská legenda dokonce jmenují „Učeň", „Ucenus". Někdy se má za to, že šlo o učeného kněze a nikoli o jméno vlastní. I když samozřejmě nutno připustit, že takových hradských „učilišť" církevního rázu bylo pod vedením hradského kněze více, přece jen se podle podání legend zdá, že na Budči mělo toto učiliště s latinskou výukou memorování žalmů nějaký zvláštní význam.3 2. Archeologický výzkum u rotundy Novodobý archeologický výzkum navázal ve svém projektu na výzkumy a zjišťovací akce starších badatelů, jakými byli V. Krolmus, J. Felcman, J. L. Píč, K. Guth, J. Böhm a A. Knor. Nicméně archeologický výzkum vlastní rotundy sv. Petra a jejího bezprostředního okolí nikdy proveden nebyl, i když se o její umělecko — historický výklad pokusila řada čelných uměleckých historiků. Z nich dlužno jmenovati zejména J. Heraina (1905, 66nn), V. Bimbauma (1927, 167-185) a K. Gutha (1934, 686 nn). Umělečtí historikové však nedošli ke shodnému závěru, takže zejména otázka datování založení rotundy zůstala otevřena. Tuto otázku, která souvisí s problémem původnosti stojícího kostela na Budči, objasnil v rámci novodobého bádání výzkum bezprostředního okolí rotundy, zejména vnitřního valu s jeho stavebními proměnami ve vztahu k rotundě a objev kostelního hřbitova (jeho starší fáze), stejně jako průzkum zdiva kostela samého. Tyto nové objevy doplnil i stavebně—historický průzkum klenby rotundy (D. Líbal a J. Muk, SÚRPMO), provedený současně s archeologickým výzkumem (Líbal 1981). 3. Autor upozorňuje na zhodnocení J. Slámy: Příspěvek ke kulturním dějinám raně středověkých Čech. — Sborník Kruhu přátel muzea hl. města Prahy 1—1988, 65—75, v němž autor vyslovuje odlišný názor na „učiliště" na Budči při výkladu citovaného místa legend. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 159 Obr. 16. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Prostor výzkumu západně od rotundy. Celkový pohled na nejstarší skupinu hrobů z poč. 10. stol., založených mezi nejstarším opevněním vnitřního valu I a rotundou. V pozadí torzo zadní plenty mladší slovanské hradby III, která hroby překrývá. — Abb. 16. Forschungsraum westlich von der Rotunde. Gesamtansicht der ältesten Gräbergruppe vom Anfang des 10. Jhs., die zwischen der ältesten Befestigung des Innenwalls I und der Rotunde angelegt war. Im Hintergrund Torso der hinteren Mauerfront der jüngeren slawischen Wallanlage III, welche die Gräber überdeckt. 160 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Důležitým poznatkem, který vyvrátil námitku K. Gutha proti původnosti stavby, který předpokládal, že rotunda byla založena do sutin hradby vnitř, valu, bylo stanovení stratigrafického vztahu obou slovanských fortifikací ke kostelu dnes stojícímu. Bylo nepochybně prokázáno, že kostel plně respektuje starší i mladší opevnění a žádným způsobem je nenarušuje (obr. 16). Charakter nejstaršího slovanského opevnění s kamennými plentami z pískovce, buližníku a břidlice bez použití opuky, stejně jako nálezy získané při hradbě, svědčí o značném stáří tohoto opevnění, a to již z přelomu 8.-9. stol., tedy z doby, kdy sama rotunda ani podle archeologických, ani podle literárně — historických pramenů dosud nestála. Nejmladší slovanské opevnění (III) respektuje již stávající kostel a podle způsobu opracování i podle opukového materiálu uvnitř zadní plenty i v suti přední hradební plenty přetrvalo založení kostela o dvě až tři století. Teprve někdy koncem 12. stol. došlo k úplné nebo alespoň místní devastaci nejmladšího vnitřního valu, pocházejícího podle nálezů keramiky s kalichovitým okrajem z 2. pol. 10. stol., a to až při stavbě kostelní věže. Jedním z nejdůležitějších poznatků, svědčících o stáří kostela z hlediska archeologického, je obiev hrobů, náležejících ke hřbitovu, který byl postupně zakládán kolem rotundy a byl tedy již hřbitovem kostelním. Ze stratigrafické situace na Starém hřbitově západně od rotundy vyplývá, že hřbitov byl založen v době, kdy stála nejstarší slovanská hradba (I) a ovšem stejně tak, kdy stála již rotunda sv. Petra, o níž se zmiňují písemné prameny. Jen tak lze vysvětlit, že tyto hroby vesměs směřují k plášti rotundy a její existenci předpokládají. Podle charakteru zdiva starší fáze mladší slovanské fortifikace (II) lze před- s.1,2 TU o Obr. 17. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Půdorys nejstarší skupiny hrobů z 1. pol. 10. stol. mezi rotundou a nejstarším opevněním I. — Abb. 17. Grundriß der ältesten Gräbergruppe aus der 1. Hälfte des 10. Jhs. zwischen der Rotunde und der ältesten Befestigung I. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... ^7^t. 161 S^ r. 7 ^;í:^tíS 4..S^SjAl LLJ1 F' A A A A iTT Ü-IXJJXI 1,30m 0 _j i_ /\ 27. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Popis vrstev: Novodobá šamotová podlaha, sestávající z dlaždic (la), vápenné podmítky (lb), betonové krytiny a cementu (lc); narůžovělá navážka sestávající ze světlejší hlíny, drobného kamene a cihloviny (2); středověké románské (?) dláždění II, starší než základ kazatelny z r. 1595 v kněžišti (3) uvnitř písčité navážky (4); v kněžišti souvrství malty (3a) narůžovělé vrstvy (3b) a vápna (3c); maltová podlaha předrománská z 10. stol., dobře zachovaná v prostoru kněžiště (5) (obr. 27 : 1 řez A) v chrámové lodi vrstva jílovitá (5a, b) základové zdivo opukové a jeho suť, vyrovnávající terén v kněžišti (6a); druhotný zásyp hlinitý až jílovky (6b), v řezu A—A' vyplňuje kapsu po odstraněném zdivu jižního „ambonu"; hlinitá dusaná původní úroveň šedočerná, podlažní horizont předrománský, tvořící pevný základ stavby, různých odstínů a různé mocnosti (7, 7a, 7b), obsahuje nálezový materiál pravěké knovízské vrstvy, totožný s nálezy ve vrstvě 11 a 12 v základech vnitrního valu; zvětralý hlinitý povrch přírodního geologického podloží (8); výplň hrobových jam šedohnědá (9) různých odstínů (9a, 9b); geologické podloží červenavých pískových arkóz (10—II). — Abb. 27. Beschreibung der Schichten: Neuzeitlicher aus Fliesen bestehender Schammottefußboden (la), Kalkanwurf (lb), der Betondecke und des Zements (lc); rosafarbene herangeführte Aufschüttung, die aus hellerem Lehm, Stein- und Ziegelschutt besteht (2); mittelalterliche romanische (?) Pflasterung II, die älter als die Kanzelunterlage aus d. J. 1585 im Presbyterium (3) in der Sandaufschüttung (4) ist; Mörtelschichtensystem im Presbyterium (3a), Schichtensystem der rosafarbenen Schicht (3b) und des Kalkes (3c); vorromanischer Mörtelfußboden aus dem 10. Jh., gut im Presbyteriumraum erhalten (5) (Abb. 27 : 1 Schnitt A ) im Kirchenschiff eine Lehmschicht (5a, b); Grundmauer aus Plänerschicht und ihr Schutt, der das Presbyteriumniveau ausgleicht (6a); sekundäre Lehm- bis Lößaufschüttung (6b), im Schnitt A—A' füllt ein Loch nach der abgetragenen Mauer des südlichen „Ambons"aus; gestampftes lehmiges ursprüngliches Niveau grauschwarz, vorromanischer einen festen Baugrund von verschiedenen Schattierungen und verschiedener Mächtigkeit bildender Bodenhorizont (7, 7a, 7b), er enthält Fundmaterial einer urzeitlichen Knovizer Schicht, das mit den Schichten 11 und 12 in Grundlagen des Innenwalles identisch ist; verwitterte Lehmoberfläche der geologischen Unterlage (8); die Ausfüllung der Gräbergruben graubraun (9) von verschiedenen Schattierungen (9a, 9b); geologische Unterlage der rötlichen Sandsteinarkosen (10— 11). (6a) se zlomky, i novověkými z doby přestavby chrámu v 17. stol., zato však poněkud nálezy z původní maltové podlahy (obr. 12: 1, 2), pocházející zřetelně ze střední doby hradištní. Tento fakt souhlasí s datováním počátku stavební činnosti. V tmavém hlinitém podloží se rýsují 4 jamky po kůlech, z nichž dva jsou zapuštěny od úrovně maltové podlahy do větší hloubky, další dva, založené blíže při triumfálním oblouku, pocházejí až z doby barokní přestavby presbytáře (obr. 28 : 1). M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 173 2 Obr. 28. Budeč, k.u. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. 1: Maltová podlaha původního kněžiště s ložisky po sloupech, z nichž zadní pocházejí pravděpodobně z původního ciboriového oltáře; 2: Výstupek vítězného oblouku predrománského kostela v základech s príložkou před kněžištěm a s apsidou v pozadí. — Abb. 28. St. Peters- und Paulsrotunde. 1: Mörtelfußboden des ursprünglichen Presbyteriums mit Löchern von den Säulen, von denen die hinteren wahrscheinlich aus dem ursprünglichen Ziboriumaltar stammen; 2: Vorsprung des Triumphsbogens der vorromanischen Kirche in den Grundlagen mit der Lasche vor dem Presbyterium und mit der Apsis im Hintergrund. 174 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Popis kůlových jam (obr. 25): a) Tvar válcovitý o 0 25 cm, hl. 65 cm, s keramickým nálezem z doby hradištní— b) tvar mělčí miskovitý, stejně jako kůlová jamka „a" je vyplněná hlinitým zásypem; hl. 17 cm, 019 cm; — c) tvar kruhový, 015 cm, hl. 28 cm; proráží nadložní souvrství; — d) tvar kruhový 015 cm, hl. 28 cm. Zatímco obě spodní kůlové jamky (a, b) souvisejí se starší maltovou podlahou a lze v nich spatřovat zbytek konstrukce baldachýnu ciboriového oltáře, (obr. 43;) podobného s jakým se setkáváme i v knížecím chrámu libickém, obě horní (c, d) jsou stopami po mladší stavební úpravě.4 Objev starší apsidy je významným poznatkem pro poznání podoby nejstarší kostelní stavby sv. Petra. O tom, že jde o nejstarší stavební útvar, svědčí stratigrafie, která v podloží neposkytuje žádné svědectví o starší stavební vrstvě než sídlištní vrstvě knovízské, v slovanské době udusané v pevný základ. O době svědčí i nálezy v maltové podlaze a návaznost zdiva kněžiště na zdivo chrámové lodi. Spolu se stratigrafickými poznatky vně rotundy, zejména pak s objevem skupiny hrobů a jejich vyhodnocením, lze objektivně a s konečnou platností apsidu považovat za původní kněžiště kostela sv. Petra z doby Spytihněvovy, tedy z doby předrománské stavební činnosti v Čechách. b) Výzkum uvnitř chrámové lodi (obr. 3; 25; 27; 31; 26) Výzkum byl proveden sek. 15d při vítězném oblouku, 28 uprostřed a 29 pod západní kruchtou (obr. 3; 25). Úkolem tohoto odkryvu bylo: 1) ověřit spojení objeveného předrománského presbytáře s obvodovým zdivem chrámové lodi a 2) rozlišit v tomto prostoru jednotlivá, chronologicky odlišná podlaží kostela, a tím i podat stavební historii rotundy. Stěnový výstupek mezi kněžištěm a chrámovou lodí původní předrománské stavby šíří svých základů dokumentuje nezvyklé stavební pojetí, jež zvláště zdůrazňuje odlišnost funkce obou chrámových prostor. Výstupek sestává z nepravidelných kvádříků opuky, propojených vápennou maltou. Prostor mezi oběma výstupky vítězného oblouku byl v době gotické stavební úpravy v základech zpevněn zděnou přepážkou (obr. 28 :2). Zatímco v kněžišti jsme zjistili 18 cm silnou maltovou podlahu (5) na starší dusané hlinité vrstvě (7), v chrámové lodi jsme narazili na téže základové vrstvě na žlutošedou vrstvu jílu (obr. 36 — vrstvy 5a, 5b) a ta se stala podkladem kamenného dláždění II a III. Dláždění se zachovalo jen v některých partiích rotundy a svědčí o různém stáří. Od těchto torz dláždění třeba však odlišovat základ zděné příložky, která se radiálně připojuje k základům severního výstupku vítězného oblouku (obr. 28 : 2). Její zdivo sestává z opuky a pískovce jako zdivo chrámové lodi v šířce 60 cm a táhne se do délky 1,98 m. Na protější straně oblouku je situace porušena stavbou kazatelny z r. 1585, nicméně v místech předpokládané příložky pozorujeme stopy v podobě hlinitých kapes, které lze vysvětlit jako stopy po odstraněné příložce jižní (obr. 27 : 3, řez AA', vrstva 6b; 29 : 2). V severní přepážce pozorujeme navíc prohlubeniny, svědčící o ložiskách pro kolmo zapuštěné dřevěné sloupky. Výklad těchto příložek (obr. 43) není ovšem jednoznačný. Jde zřejmě o jistý způsob členění chrámové prostory, zvláště pak o prodloužení předoltářního prostoru na úkor chrámové lodi. Lze soudit asi na zděné základy ambonů, které zároveň vymezují předkněžištní prostor nejstarší fáze chrámové dispozice se samostatnou liturgickou funkcí, případně jako prostor pro výuku „hradské církevní učiliště", o němž se ve spojitosti s osobou kněžice Václava nepřímo mluví v nejstarších legendách. V každém případě lze v této úpravě předkněžištního prostoru, uplatněného jen v první fázi života chrámu v době předrománské, spatřovat snahu po oddělení presbyteria od chrámové lodi, vedenou liturgickými důvody. Kromě těchto příložek před kněžištěm jsme zjistili na severní straně při stěně zborcené základy polopilíře, zapuštěné od podlahy do hloubky 50 cm (obr. 25; 29 : 1; 43, proťato řezem GG')- Základy jsou sesuté, sestávají z opukového a pískovcového kamene a byly pobořeny při hloubení mladší hrobové jámy 347. Mladší dláždění tento polopilíř již nerespektuje. Fragmenty keramiky v zahloubené části nalezené, jsou atypické hradištní. Vše nasvědčuje tomu, že funkce polopilíře byla jen dočasná, a to opět jen z doby nejstarší fáze kostela. Vzhledem k tomu, že i na jiných místech při stěně chrámové lodi byly nalezeny stopy 4. Autor je si vědom toho, že dvojice zadních, dobře nálezy i stratigraficky určených kůlů, nemusí nutně vést k rekonstrukci oltáře jako ciboriového. Jde o pravděpodobnou rekonstrukci. Druhá dvojice podpěr baldachýnu by byla v tom případě dosud skryta pod současnou oltářni mensou. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 175 Obr. 29. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. 1: Zděný zborcený polopilíř při severní stěně chrámové lodi; 2: Reliéf s motivem „dobrého pastýře" a sv. Petra a Pavla na pozdně gotické kazatelně, datované r. 1585. — — Abb. 29. St. Peter- und Paulsrotunde. 1: Gemauerter geborstener Halbpfeiler bei der Nordwand des Kirchenschiffs; 2: Relief mit dem Motiv des „guten Hirten" und der St. Peter und Paul an der spätgotischen Kanzel, datiert zum Jahre 1585. Obr. 30. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. 1: Lomové zdivo původní chrámové lodi a řádkové kvádrikové zdivo pozdější románské věže z konce 12. stol.; 2: Torsa románského a předrománského dláždění rotundy. — — Abb. 30. St. Peters- und Paulsrotunde. 1: Bruchsteinmauerwerk des ursprünglichen Kirchenschiffs und Reihen-Quadermauerwerk des späteren romanischen Turms vom Ende des 12. Jhs.; 2: Torsi des romanischen und vorromanischen Pflasters der Rotunde. M. solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 111 přizdívání (prohloubenina na obr. 25 proťatá řezem EE' u J stěny lodě rotundy), můžeme pro původní chrámový prostor dočasně a hypoteticky uvažovat o vnitřním zpevnění chrámové lodi polopilíři, připomínajícími např. románský prostor rotundy v Praze na Pankráci (Olmerová 1976), ovšem jen s výhradami. Vzhledem k tomu, že taková interpretace polopilíře nebyla přesvědčivě v průběhu dalšího výzkumu podpořena, upustil jsem při rekonstrukci podoby nejstarší stavební fáze od rekonstrukce stěn s příporami. Stěnové zdivo chrámové lodi bylo obnaženo na dvou místech uvnitř kostela a v pásu až 3 m vysokém na vnější západní straně rotundy v plné šíři. Po sejmutí novodobé omítky se objevilo lomové zdivo nepravidelných kvádříků i větších přitesaných kamenů o šířce 8-10 až 20 cm. Nikde nebylo stop po cihlovém zdivu, jak soudil K. Guth, nepočítáme-li drobné pozdější injekce, které s původní stavbou nesouvisejí. Vlastní základ stěnového zdiva je nehluboký, průměrně 30 cm, zapuštěný do pevného geologického podloží. Základové zdivo sestává jak z plochých opukových kamenů, tak ze slepencových kamenů místní skály. Důležité bylo zjištění, že původní lomové stěnové zdivo neneslo stop pozdějších přístaveb, jakým by byl např. plášťový opěrák, který mylně předpokládal K. Guth. O takovém zpevnění v pozdější barokní stavební epoše lze do určité míry hovořit v úseku severovýchodním mezi vchodem a sakristií, jak svědčí dobrozdání pracovníků SÚPPOPu, pověřených stavebním průzkumem (ing. arch. M. Radová). Toto zjištění charakteru stěnového zdiva je rovněž důležitým svědectvím pro původnost stojící stavby. Zdivo rotundy se ovšem markantně odlišuje od pravidelného zdiva věže (obr. 30 : 1), sestávajícího ze dvou vrstev různých druhů kvádříků podle velikosti a kterou i podle podvojných románských okének lze datovat do konce 12. stol. (Merhautová 1971, 99; Líbal 1981). Stěnové zdivo chrámové lodi má u základů šíři 100 cm a směrem nahoru se zužuje, takže již pro předrománskou fázi rotundy lze předpokládat klenbu, která je, jak ukázal stavebně—historický průzkum pracovníků SÜRPMA D. Líbala a J. Muka, nejpravděpodobněji totožná s klenbou, zachovanou do dnešních dob. To vše nasvědčuje závěru, že máme před sebou původní zachovalý předrománský chrámový prostor o světlosti 7,98 m x 8,64 m v základech a o výšce o něco větší než 12 m, vzhledem k tomu, že dnešní podlaha je o 20—30 cm vyšší, než původní předrománské podlaží. Celková výška ke klenbě měřila tedy 12,20 -12,30 m. Jednotlivá podlaží v chrámové lodi rotundy pocházejí z různých stavebních epoch. Přirozené geologické podloží je kryto po celé ploše černou, dusanou, místy popelovitou vrstvou 12 i více cm mocnou (7, 7a, 7b), která obsahuje jak pravěké, knovízské, tak i řidčeji keramické fragmenty ze starší doby hradištní. 4 2c K _________ / o A r. t...A ;\ rr~i dláždění 1 285-50 hr.375 Obr. 31. Bude5, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. Stratigrafický řez K'—L'—LI pod kruchtou rotundy se základy staršího pilíře a s hroby 374—379. Popis vrstev: novodobá šamotová dlažba (1) podmítnutá cementem (2a) cihlovinou (2b) a hlinitým pokladem (2c); románské až pozdně středověké dláždění II—III z opukových II a buliž-níkových kamenů III, založených do vrstvy hlinito-jílovité (3, 3a); vrstva písku (4); základy pilíře nebo sloupu z opukových kvádrů pod kruchtou z románského období (6); torzo dusaného podlažního horizontu I (7); vrstva opukových kamenů téhož horizontu I (8); zásyp hrobů povrchový, šedý (9a), tmavší zásyp hrobů s kaménky (9b), promíšený červenavou arkózou (10); geologické podloží pískovcových červenavých arkóz (11). — Abb. 31. St. Peters- und Paulsrotunde. Strati-graphischer Schnitt K'—L'—Ll unter dem Chor der Rotunde mit den Grundlagen eines älteren Pfeilers und mit den Gräbern 374—379. Beschreibung der Schichten: neuzeitliches Schamottepflaster (1) mit Zement (2a), Ziegellehm (2b) und Lehmunterlage geschält (2c); romanisches bis spätmittelalterliches Pflaster II—III aus Plänersteinen II und aus den in eine Lehm - Lößschicht (3, 3a) eingelegten Kieselscbiefersteinen III; eine Sandschicht (4); Pfeiler- oder Säulengrundlagen aus den Plänersquadern unter der Empore aus der romanischen Zeitperiode (6); Torso des gestampften Bodenhorizontes I (7); Schicht der Plänersteine desselben Horizontes I (8); obere graue Gräberzuschüttung (9a), dunklere Gräberzuschüttung mit Steinchen (9b), vermengt mit rötlicher Arkose (10); geologische Unterlage rötlicher Sandsteinarkosen(ll). 178 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 32. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. 1: Základy severní apsidy přistavěné v i l . stol.; 2: Základy severní apsidy ve vztahu k zadní plentě hradby III z 10. stol. po rekonstrukci. — Abb. 32. St. Peters- und Paulsrotunde. 1: Grundlagen der im 11. Jh. angebauten nördlichen Apsis; 2: Grundlagen der nördlichen Apsis in Beziehung zur hinteren Frontmauer der Wallanlage III aus dem 10. Jh. nach der Rekonstruktion. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 179 I. horizont podlaží. V prostoru chrámové lodi je původní podlaží porušeno hroby ze 17. stol., zatímco původní podlaží v kněžišti zůstalo nedotčeno a rozpoznáno jako litá maltová podlaha (obr. 27 : 1 — vrstva 5). K tomuto nejstaršímu horizontu I náleží uvnitř chrámové lodi při severní stěně v sek. 28 část zachované ho dláždění, sestávajícího z plochých kamenů z opuky (obr. 30 : 2), které jsme mohli dobře odlišit od zákla dových příložek předoltářního prostoru téhož časového horizontu. II. horizont podlaží, který lze odlišit od podlaží horizontu I, sestává z čtvercových opukových dlaždic (obr. 27 : 3 — vrstva 3; 36 — vrstva 3; 31). Od staršího podlaží předrománského je viditelně oddělen jílovitou hnědavou, místy vápenitou vrstvou (obr. 27 :1 — vrstva 5b). Torzo tohoto podlaží se zachovalo jak na severní straně, tak na protější jižní straně pod kazatelnou v téže stratigrafické úrovni, liší se tu však poněkud méně pravidelnou vazbou dlaždic (obr. 27 : 3; řez F'B'). Dlaždice v 0 20 x 20 cm a síle 8 cm byly zasazovány do výrazné písečné vrstvy promíšene vápnem (4), spočívající na dusaném černém podloží (vrstvy 7, 7a 7b). Rámcově je dláždění datováno kazatelnou, postavenou podle nápisu r. 1585, která představuje vzhledem ke své stratigrafické nadložní poloze datum ante quem, a rovněž i nálezy fragmentů z mladší doby hradištní z této polohy. Tato svědectví naznačují, že jde o románské dláždění II. horizontu. Na III. nejmladší horizont dláždění se narazilo pod kruchtou při západní straně kostela v sek. 29/78 — 80 jak v jižní, tak severní části prostoru. Nicméně, zatímco dláždění na severní straně v hloubce 40 cm od novověké podlahy je sesazeno z tmavších buližníkových desek k sobě těsně přiléhajících, dláždění na jižní straně se zachovalo v torzu rozrušených opukových kamenů a má jiný charakter. Lze tedy spíše usuzovat, že jde o torzo staršího dláždění II, které bylo převrstveno. To připouští i poloha dláždění na zásypových vrstvách hrobů 375 a 379 se střepy ze střední i mladší doby hradištní a které proto datujeme ještě do doby románské. Naproti tomu dláždění III na severní straně je nesporně datováno obsahem tmavší zavážky (obr. 31 — vrstvy 9a, b) s fragmenty novověké keramiky a skla. V záp. části sek. 29/78 — 80 pod dnešní kruchtou se narazilo na základy pilíře, stratigraficky určeného tím, že je zapuštěn do zásypu hrobu 374 (jeho datování zůstává však podle zásypu s hradištním zlomkem nezřetelné). Zdivo základů pilíře sestává z velkých hranolů i větších kvádříků, shodných se zdivem románské věže. Poloha základů pilíře nebo sloupu, jehož dřík byl později snesen, svědčí o podpěře tribuny nebo starší kruchty. Na straně jižní podobný základ druhého pilíře jsme nenalezli, patrně proto, že byl odstianěn při hloubení mladších hrobů. Datování pilíře a tudíž existenci románské tribuny jsme nemohli přesvědčivěji již prokázat; nelze rovněž vyloučit na základě terénního pozorování možnost, že šlo o podpěru tribuny nebo již kruchty pozdější, avšak nutně starší než je dnešní, která pochází patrně z gotické doby stavební epochy (Vele 1905). c) Severní „apsida" pod věží Při výzkumu plochy Starého hřbitova, přiléhající k románské věži v sek. 9/75,76 byl učiněn objev segmentu zdiva, který významně přispěl k poznání dalšího stavebního vývoje rotundy sv. Petra a který, doplněn rekonstrukcí dalšího průběhu zdiva, představuje kruhový přístavek se speciální bohoslužebnou funkcí (obr. 32 : 1). Stratigraficky je segment zdiva kryt zčásti novověkými pohřby 44 a 45. Naproti tomu jiné pohřby 46—48, ležící ve stejné úrovni jako základové zdivo našeho přístavku nebo níže položené, směřují k němu radiálně a segment zdiva plně respektují. Zdivo překrývá již v těchto místech rozpadlou zadní plentu hradby III (obr. 32 : 2) a samo bylo z větší části zničeno stavbou románské věže na konci 12. stol. Segment oblouku zdiva objektu je velmi pravidelný a zřetelně lícuje na vnější i na vnitřní straně. Sestává z větších opukových kvádříků různé velikosti, přičemž obvodové kameny jsou větší, k sobě těsně přiléhají, zatímco jádro zdiva sestává z drobnějšího nerovnoměrně naskládaného kamene. Povrch zdiva i ložné řady nad sebou jsou spojeny bělavou maltou. Stěnová opuková část zdiva se odlišuje od základů, které sestávají z břidlicových nebo buližníkových desek místní skály. Šířka zdiva 80 cm je o 10 cm užší než zdivo vlastní rotundy. Zdivo objektu je porušeno románskou věží i výkopem jejích základů. Po doplnění ctvrtkruhového zděného zachovaného segmentu na celou kružnici se nám rýsuje apsidální prostor o světlosti 4,30 m, tedy větší, než má samo kněžiště. Severní přístavek výrazně vystupoval z tělesa chrámové lodi, a měl samostatnou funkci. Kdy k této přístavbě k vlastnímu tělesu rotundy došlo, je otázka, kterou poměrně velmi přesvědčivě řeší stratigrafické pozorování vztahu odkrytého segmentu zdiva k mladší 180 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... slovanské hradbě a k románské věži v nadloží stavby. Důležitý je zvláště poznatek, že zadní kamenná plenta hradby III byla v době stavby severní apsidy již v sutinách a tudíž hradba tehdy již ztrácela, alespoň v prostoru kostela, svou funkci. Sama v této podobě byla stavěna někdy ve 2. pol. 10. stol., jak soudíme podle obsahu nálezů, obsažených v suti. Apsida ustoupila románské věži, kterou podle řádkového zdiva řadíme do vyspělé románské epochy. S tím souhlasí i forma sdruženého okna, zachovaného na 2 stranách v průvodní podobě, členěného sloupkem s náběžníkem a jednoduchou hlavicí, s patkou ve tvaru hranolu. Šlo-li o konec 12. stol., případně o jeho 2. pol. (Merhauíová 1971,98nn.), pak věž byla stavěna v době, kdy kolem rotundy byl hlouben prstencový příkop, který přímo zasahoval ruiny vnitřního valu a o němž uslyšíme níže (obr. 47; 48). Jak víme podle obsahu jeho zásypu, byl ještě ve 13. stol. v užívání. Z těchto pozorování vyplývá datování severní apsidy do doby starší než je 2. pol. 12. stol. Se stavbou je ovšem třeba počítat po postupné likvidaci mladší slovanské hradby někdy v průběhu, spíše však až ve 2. pol. II. stol. V zájmu ověření funkce severní apsidy založili jsme v podlaze románské věže, a tedy i uprostřed apsidy samé, sondu 31 v rozsahu 1,20 x 1,50 m (obr. 25). V profilu sondy 31 pod věží lze vyčíst následnost těchto objektů: 1) knovízská sídlištní jáma s keramickými zlomky, 2) 2 hrobové jámy s dislokovanými lidskými kostmi, 3) opukové zdivo apsidy, 4) základy románské věže. Na velké vysunuté opukové kameny se přišlo v zásypu prostory při východní straně sondy. Svědčí o opukovém zdivu, které pochází s největší pravděpodobností ze zdiva severní apsidy. Také v severozápadní části při vchodu do rotundy se přišlo na základy opukového zdiva, které organicky navazuje na zdivo rotundy. Nad těmito základy je řada kamenů, která se vytáčí do protisměru a koresponduje se segmentem severní apsidy, zachyceným na vnější věže. Objevy uvnitř pod románskou věží byla potvrzena existence přístavby v 11. stol. (obr. 46). Základy románské věže, zachycené v profilu naší sondy na její jižní a východní straně, se zahlubují do hloubky 90 cm. Sestávají z velkých břidličnatých desek podobně jako u kostela P. Marie na akropoli. Ve srovnání s mohutnými základy věže, je základ apsidy značně mělčí. Již to samo vylučuje její funkci jako starší válcovité věže při rotundě. Při dně sondy pod věží byly zachyceny dvě hrobové jámy 380, 381, oddělené od sebe výstupkem, stratigraficky dotčené stavebním zásahem věže; narušují knovízskou sídlištní vrstvu. Orientace hrobů se mírně odchyluje od V—Z osy věže. Z koster zachovány dlouhé kosti v původní poloze, jiné se dostaly do zásypu v nadloží. Pokud by pohřby patřily k nejstaršímu hřbitovu kolem rotundy z doby před postavením severní apsidy, očekávali bychom orientaci radiální vzhledem k chrámové lodi, a nikoli od SV k JZ. Také nic z obsahu nesvědčí o starším původu pohřbů. Z toho, že k uložení pohřbů došlo až v době existence apsidy samé, vyplývá pravděpodobný závěr o funkci této sakrální prostory v i l . stol. jako kaple hrobní. Existencí hrobů se též zcela vylučuje liturgická funkce křestního objektu. Jestliže jsme stavbu severní apsidy přibližně datovali do 11. až 1. pol. 12. stol., pak ovšem také hroby radiálně k severní apsidě směřující nemohou být starší než toto období a ani mladší než doba, kdy kruhový přístavek ustoupil stavbě věže, kterou datujeme do 2. pol. 12. stol. (obr. 45-46) Popis hrobů směrujících radiálně k severní apsidě (obr. sousední 45—46. Zásyp hrobu nelze odlišit od okolí. 43) Kostra stejné orientace JVV—SZZ. Kostra dospělého člověka, zachována jen lebka a humerus. Bez nálezů. Hrob 45: sek. 9/75, 76, západně od segmentu zdiva, paraHrob 48: sek. 9/75, 76, posunut západněji od ostatních, lelně položený se sousedním hrobem 46, stratigraficky avšak v téže úrovni nad zbytky opevnění III o něco hlouporušuje průběh opevnění III. Hrobová jáma neznatelná, beji nsž předchozí hroby. S naší skupinou hrobů se shoduje orientace kostry JVV—SZZ hlavou k JVV a k severní i svou orientací hlavou k východu (JVV). Z kostry zachoapsidě v protichůdném směru než pohřby Starého hřbitova váná lebka, přechází do nezkoumaného prostoru sousedve své naprosté většině. Jsou zachovány jen dolní končetiny, ního sektoru. při kostře vyzvednut zl. hradištní ker. Jinak bez nálezů. Hrob 65: sek. 9/75, 76, u severní apsidy. Zapuštěn do suti Hrob 46: sek. 9/75, 76, v sousedství hrobu 45 a 65, paralelní zadní plenty, avšak respektuje severní apsidu, mladší než s hrobem 45, stratigraficky stejně porušuje opevnění plenta hradby III, odchýlená od pohřbu 46. Jáma obdélIII. Zásyp hrobové jámy nelze odlišit od okolí. Kostra níková, d. 220 cm, š. 64 cm, hl. 140 cm, výplň hlinitá, starší ženy mat. II, zachovaná v celku, orientace táž, tmavá. Kostra muže, orientace V—Z, natažená, lebka hlavou k sev. apsidě, JVV—SZZ, natažená, ruce složeny skloněna, ruce v klín. Zachovaná (d. 164 cm). V zásypu do pasu, lebka až na dolní čelist zničena. Bez nálezů. zl. ker. knovízské i mladohradištní. Hrob 47: sek. 9/75, 76, stratigraficky i polohově situace K pohřbům z mladší doby hradištní lze podle stratitáž v samém sousedství hrobu 46, o něco níž oba hroby grafické situace, zejména pak ze vztahu k východní M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 181 apsidě — kněžišti — rotundy románské fáze s největší pravděpodobností přiřadit další pohřby. Hrob 318a: sek. 15a/78,—80 v prostoru gotického presbytáře při východní apsidě, hrobová jáma nezřetelná svým zásypem. Kostra dětská, orientace V—Z, natažená, ruce podél těla (obr. 43; 45). Pod kostrou zl. s kalichovitým okrajem. Hrob 318b: sek. 15a/78—80 při východní apsidě pod zdi- vem barokního kněžiště. Hrobová jáma nezřetelná. Z kostry zachovány dolní končetiny, orientace V—Z (obr. 43; 45). Hrob 319: sek. 15b/78— 80 východně od východní apsidy. Zásyp hlinitý, tmavošedý. Z kostry zachována jen lebka dětská, silně poškozená, orientace Z—V. Bez obsahu (obr. 43; 45). d) Prstencový příkop kolem rotundy sv. Petra (obr. 33; 34; 35; 47) Tento příkop byl objeven v prostoru Starého hřbitova sondami 11, 12/77, 13, 16/78 — 80 východně, 20/78-80 a 26/78-80 severozápadně a 30/77-80 západně od věže při vnitřní i vnější straně hřbitovní zdi. Nebyl před výzkumem v terénu patrný a jeho objev znamená ozřejmění nejmladšího vývojového stupně obrany budečského centra. Příkop je stratigraficky klasifikován v prostoru s. 20 a 26 ve vztahu k bráně, stejně jako v s. 13 — 16 ve vztahu k mladohradištnímu hrobu (obr. 34), a to až do pozdní doby hradištní. Porušení slovanské hradby III z 10. stol. tímto příkopem v s. 30 přináší konečně doklad vyššího stáří hradby než sledovaného příkopu. Situace v s. 26 osvětluje jednak polohu prstencovitého příkopu, který se v těchto místech zřetelně vytáčí k jihu, jednak jeho stratigraficky význam tím, ze řeže bránu z 2. pol. 10. stol. v jejím čele (obr. 33; 35 :2). Podle nálezů je jeho zásyp datován do sklonku mladší až pozdní doby hradištní, takže jeho trvání předpokládáme ještě na počátku 13. stol. Sonda 30 na základě všech tří stratigrafických řezů i podle nálezů velmi přesvědčivě dokládá skutečnost, že prstencový příkop se nadále vytáčí v konstantním diametru od centra rotundy a zařezává se do hradební suti z mladší doby hradištní (obr. 35 : 1). Příkop zřejmě směřuje k hlavnímu našemu řezu napříč vnitřním valem právě v místech, kudy probíhal i příkop slovanské hradby II a III. V těchto místech však prstencový příkop, Obr. 33. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Prstencový příkop kolem rotundy, založený koncem 12. stol.; porušuje západní bránu původem z 10. stol. Řez v s. 26. — Abb. 33. Ringgraben um die Rotunde, angelegt Ende des 12. Jhs., der das aus dem 10. Jh. stammende Westtor stört. Schnitt in S. 26. 182 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... zachycen nebyl, i když jeho pokračování dále na Novém hřbitově nutno předpokládat. Nelze vyloučit v těchto místech jeho přerušení, případně i vchod, podobně jako tomu bylo na protější straně v s. 11 — 12, kde příkop byl kolmo uzavřen a přerušen v šířce 2 m. Vchod umožňoval komunikaci od severu k rotundě právě v místech i dnešního přístupu ke kostelu. Pro přibližné vytrasování průběhu příkopu v místech k výzkumu nevhodných bylo použito též seismické metody za spolupráce ing. Čečelína z n. p. Geoindustria, která doplnila trasu příkopu rozpoznanou archeologickými metodami. Na různých místech je prstencový přikop porušován nejmladšími pohřby Starého hřbitova, pocházejícími ze 17. ažpoč. 19. stol., stejně jako základy hřbitovních zdí z téže doby, případně zděným kamenným piedestalem, patrně pomníkem z barokní periody, v s. 16. Příkop se vyznačoval stěnami mírně konkávními a plochým dnem s rozměry dobře zachytitelnými v s. 11, 13, 16 a 20, a to 90—130 cm šíře u dna a 240 cm u ústí. V s. 20 se zjistilo, že byl později rozšířen. Hloubka měřila v s. 11 — 12 :60—100 cm, avšak původní hloubku od původního povrchu odhadujeme před založením hřbitova v 17. stol. až na 190 cm. Příkop byl zasypán, nikoli jednorázově, hlinitokamenitým zásypem s drobnými kameny z břidlice a opuky, jak je nejlépe patrno v s. 13 a 16 v severním úseku jeho průběhu. V těchto místech na vnitřní straně příkopu lze podle kamenitého zásypu předpokládat určitý druh ochranné zídky, sloužící rovněž obrannému systému (obr. 34; 35). Datování prstencového příkopu umožňují jednak zmíněné stratigrafické vztahy jak vůči mladohradištním pohřbům 331 a 332 v s. 13 a 16/78-80, tak vůči pohřbům ze 17.-19. stol., které naopak příkop porušují. Je tedy chronologicky po stratigrafické stránce určen dobou mladší než průběh mladší doby hradištní, tedy logicky je datován její pozdní fází. To dosvědčují i nálezy zlomků keramiky z mladší doby hradištní. Lze tedy dojít k závěru, že příkop byl vyhlouben pravděpodobně na konci 12. stol., současně se stavbou románské věže. Byl založen v konstantní vzdálenosti 18 m od středu rotundy, v podobě kruhu, jehož severní a východní část byla výzkumem bezpečně určena, druhá polovina pak zajisté probíhá v s.16 s. 13 Obr. 34. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Půdorys prstencového příkopu v s. 13. — Abb. 34. Grundriß des Ringgrabens inS. 13. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 183 S o n d a 30 - s e v e r n í ř e z 5,5Om 1283,5 I-vegetační vrstvi ]-s««tMnčdi prachcwi písčití vrsW* 4 - tytí černá uhlíkatí vrstva pcpelovití 5-Nmitokamenitá výplň přikopu 6-Mníti sytě tmavoJedohněat B - popelová vrstvi protažení S o n d a 26 — v ý c h o d n í ř e z 10 - hlnti zaváika světle až tmavo hnědá lOa-zavážka oVobniho lumene lOb-hlimtá tmavohnědí navážka ncentni' n kamenná suf 13 - ciHově úrvení a rumělková vrstva 19-ps^itojiovrtá žta s opuk kaménky 1284,5 r Obr. 35. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Prstencový příkop v řezu 1: v s. 30 sz. od rotundy; 2: v s. 26 v místech, kde příkop překrývá bránu z 10. stol. — Abb. 35. Ringgraben im Schnitt 1: in S. 30 nordwestlich von der Rotunde; 2: in S. 26 an den Stellen, wo der Graben das Tor aus dem 10. Jh. überdeckt. 184 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 3,70 m 28600 r. 56. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Skupina hrobů 344—349 v řezu B2—F uvnitř rotundy (srv. obr. 25). Popis vrstev na obr. 27. — Abb. 36. Gruppe der Gräber 344—349 im Schnitt B2—F innerhalb der Rotunde (vgl. Abb. 25). Beschreibung der Schichten auf dem Bilde Nr. 27. hr.344 0-- KNIHA ; SPONA'I ROUCHO^ 1 1Í 2+ m Obr. 37. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra a Pavla. Hrob kněze (hr. č. 344) ze 17. stol. uvnitř rotundy. — Abb. 37. St. Peters- und Paulsrotunde. Priestergrab (Grab Nr. 344) aus dem 17. Jh. innerhalb der Rotunde. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 185 Obr. 38. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Inventář hrobu kněze (hr. č. 344) ze 17 stol. 1: patriarší křížek; 2: cínový kalich; 3: lněné pouzdro (ze škapulíře); 4: bronzová spona z bohoslužebné knihy; 5: růženec. — Abb. 38. Inventar des Priestergrabs (Grab Nr. 344) aus dem 17. Jh. 1: Doppelkreuz; 2: Zinnkelch; 3: leinene Dose (aus einem Skapulier); 4: Bronzespange von einem Meßbuch; 5: Rosenkranz. 186 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 2a 2b Obr. 39. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Medailon ze skla s otiskem textilu a obrazu křížové cesty, na jedné straně s motivem Marií pod křížem, na druhé straně s motivem Šimona z Kyrény. la, b: podle zachovaného stavu; 2a, b: v kresebné rekonstrukci (z hr. 2. 344). — Abb. 39. Medaillon aus Glas mit Abdruck von Textil und mit Bildern des Kreuzwegs auf der einen Seite mit dem Motiv Mariae unter dem Kreuz, auf der anderen Seite mit dem Motiv Simons von Kyrene. la, b: nach dem erhaltenen Zustand; 2a, b: in zeichnerischen Rekonstruktion (aus dem Grab Nr. 344). místech dnešního Nového hřbitova, z technických důvodů nepřístupných a vzhledem k novodobému způsobu hloubení hrobů již málo pro výzkum nadějných. Na severovýchodní straně je příkop zřetelně přerušen vchodem na opačné straně při s. 1 a 14/75, 76 lze takový vchod předpokládat. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 187 • : • Obr. 40. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Kovové závěsné kříže s korpusem z hrobů 17.—18. stol. ze Starého hřbitova u rotundy. 1: hr. 308a; 2: hr. 352; 3: hr. 315; 4: hr. 351; 5: hrobový zásyp v s. 13; 6: hr. 317. — Abb. 40. Metallene Kreuzanhänger mit Korpus aus Gräbern des 17.—18. Jh. aus dem Alten Friedhof bei der Rotunde. 1: Gr. 308a; 2: Gr. 352; 3: Gr. 315; 4: Gr. 351; 5: Grabzuschüttung in S. 13; 6: Gr. 317. 188 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Popis hrobů z mladší doby hradištní, převrstvených vyhloubením prstencového příkopu z pozdní doby hradištní (obr. 34): Hrob 331: s. 16/78-80 souběžný s hr. č. 332, 313, při dně prstencového příkopu. Hrob protáhlý (d. 140—160 cm, š. 85 cm). Zásyp hlinitý. Kostra natažená, pravá ruka v klíně, mladší žena. Bez kulturního obsahu. Orientace SSZ—JJV. Hrob 332: s. 13/78—80 východní stěna, překryt prstencovým příkopem 12./13. stol. Hrob obdélníkový (d. 117 cm, š. 30 cm) zabíhá do stěny, celý nevybrán. Zásyp hlinitý, promíšený jílovitými hrudkami. Kostra mladého jedince, natažená, ruce v klín na břicho i na prsa, orientace S—J. V zásypu okrajový fragment keramický z mladší doby hradištní. e) Hroby uvnitř rotundy sv. Petra (obr. 25) Současně se založením hřbitova kolem kostela, brzo po postavení rotundy, se pochovávalo rovněž uvnitř kostela. Nicméně tyto nejstarší hroby podstatnou měrou utrpěly zakládáním hrobů mladších z doby hradištní, kdy se také v rotundě pochovávalo, a nejvíce pohřby ze 17. a 18. stol. z doby, kdy také funkce Starého hřbitova, již obehnaného hřbitovní zdí vně kostela, byla v plné míře obnovena. Ze starších pohřbů rotundy, které můžeme datovat ještě do 10. až 12. stol., se nám zachovalo jen málo. K důkazům o pochovávání v kostele z té doby náleží gombík, silně poškozený, vyzvednutý ze zásypu hrobu 344 — kněze ze 17. stol. Do zásypu mladšího hrobu se dostal druhotně z poškozeného staršího pohřbu z 10. stol., bez možnosti jeho přesnější identifikace, kam podle geometrické pletencové výzdoby na stříbrném plášti gombík náleží (obr. 23). Do téže chronologické řady patří podle nálezů též dětský pohřeb 368, nalezený při jižní straně chrámové lodi. Ostatní hroby mohly být zařazeny do skupiny starších hrobů z doby hradištní jen podle stratigrafie a obsahu zásypu. Jsou to hroby: 369, 371, 374, 375, 378 a 379. Celkem tedy ke starší skupině hrobů z doby ještě hradištní náleží 7 (respektive 8) pohřbů. Starší horizont hrobů uvnitř rotundy z doby hradištní: Hrob 368: sek. 28/78— 80, jižní strana lodi, porušen pohřbem 369. Rozměry: 115 X 36 cm, hl. 36 cm. Dřevěná rakvička 67 X 30 cm, hl. 13 cm. Pohřeb dítěte, orientace V—Z. Horní část železného nožíku s dřevěnou pochvou. Příklad milodaru (?) v kostelním prostředí. Hrob 369: sek. 28/78—80, jižní strana lodi, porušuje pohřeb 368. Rozměry hrobu: 175 X 65 cm, hl. 85 cm. Zbytky dřevěné rakve. Kostra naznak, ruce podél těla. Orientace V— Z. Dospělý muž. V nohách opukové kameny z obložení. V zásypu ker. zl. hradištní, nezdobené. Hrob 371; sek. 28/78—80, střed kostela, v sousedství hr. 370, porušen mladším hrobem 372. Rozměry: 215 X 85 cm. Kostra rozrušena nadložním pohřbem. Kámen pod lebkou. V zásypu ker. zl. ze střední doby hradištní. Hrob 374: sek. 29/78— 80, pod kruchtou. Porušen základy pilíře kruchty. Rozměry: 160 x 50 cm, hl. 120 cm. Kostra muže, naznak, orientace V—Z. V zásypu ker. zl. hradištní. Hrob 375: sek. 29/78— 80, pod kruchtou. Narušen pohřbem 376 ze 17.— 18. stol., a vrstvou 4 (obr. 31) s kamenným dlážděním. Rozměry 150 X 66 cm, hl. 130 cm. Kostra ženy, gracilní, ruce podél těla, orientace V—Z. V zásypu ker. zl. s mnohonásobnou vlnovkou. Hrob 378: sek. 29/78—80, pod kruchtou. Porušuje hrob 374. Rozměry neurčené, š. 80 cm, hl. 70 cm. Viditelná jen lebka s kamenným obložením. V zásypu ker. zl. z mladší doby hradištní. Hrob 379; 29/78—80, pod kruchtou, stratigraflcky pod opukovým dlážděním. Rozměry: d. neznatelná, š. 80 cm, hl. 60 cm. Kostra dětská naznak, orientace V— Z, kamenité obložení. V zásypu ker. zl. z mladší doby hradištní. Některé z hrobů uvnitř rotundy náležejí sice ještě do staršího horizontu z doby před r. 1585, kdy byla postavena podle nápisu kazatelna (obr. 29: 2), nejsou však podle obsahu a výbavy již hradištní, ale pozdně středověké M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... nebo až časně novověké. Jsou to hroby 345, 346, 348 a 349. Hrob 345: sek. 15d/78—80 při severní straně vítězného oblouku. Stratigraficky pod novověkým i středověkým kamenným dlážděním. Hrobová jáma se stěnami mírně zkosenými. Rozměry: š. 40—50 cm, hl. 70 cm od kamenného dláždění. Zásyp silně kamenitý. Z kostry viditelné 2 holenní kosti. Orientace V—Z. V zásypu pozdně středověký fragment jako datum post quem. Hrob 346: sek. 15d/78— 80, střed kostela, narušen pohřbem kněze 344, stratigraflcky pod vrstvou, do níž zapuštěna kazatelna z r. 1585. Rozměry hrobové jámy: d. 200 cm, hl. 60 cm. Kostra naznak, orientace V—Z, náleží dospělé ženě. V zásypu středověké ker. zl. U kostry hedvábná stuha do vlasů. Hrob 348: sek. 15d/78—80 a 28/78—80 střed kostela, stratigraflcky porušen hrobem kněze 344, současný s hrobem 346 (?). Rozměry hrobu: 200 X 50 cm, hl. 85 cm. Orientace V—Z. Pohřeb uložen v rakvi s bronzovým kováním. Kostra naznak, dospělý jedinec. V zásypu atypický ker. zl., při kostře bronzová šatní sponka, kousek kůže. Hrob 349: sek. 15d/78-8O a 28/78—80 střed kostela, stratigrafie táž, hrob porušen pohřbem kněze 344. Rozměry: d. 200 cm, š. neurčena. Orientace V—Z. Kostra naznak, pravá ruka na prsou, v zásypu atypický ker. zl. a kousek kůže. Ostatní hroby, uložené v kostele pocházejí až z doby po barokní úpravě kostela v 17. stol. Lze je klasifikovat na základě obsahu, výbavy rakví, výskytu truhlic s hřeby i podle důvodů stratigrafických. Jde celkem o 9 dalších hrobů: 344 (hrob kněze s kalichem), 347, 366, 357, 370, 372, 373, 376 a 377. Nejvýznamnější je hrob 344, který zaujímá čestnou polohu uprostřed před presbytářem a oltářem. 189 Charakteristika hrobů z 17.—18. stol. uvnitř rotundy (obr. 25) Hrob 344 — hrob kněze s kalichem (obr. 37 : 38 : 39). Sek. 15d/78—80 a 28/78—80 uprostřed chrámové lodi před presbytářem a oltářem. Hrob proráží písčitou navážku (vrstva 4) současnou s románským dlážděním II (vrstva 3), stejně jako hlinito— jílovkou žlutošedou vrstvu (5b). Překrývá hroby 346 a 349. Z těchto důvodů třeba hrob kněze řadit do mladší skupiny hrobů uvnitř kostela. Hrobová jáma ke dnu zúžená. Rozměry 280 X 85, u dna 40 cm, zásyp šedý, popelovitý, při kostře promíšený vápnem. Pohřeb v dřevěné rakvi (175 X 35 cm) o svislých bočnicích, víko prolomeno. Kostra naznak, silně strávená, rozložená ve vápenný prach. Zachována lebková část a femury. Orientace V—Z, v pohledu ke kněžišti. Dospělý muž (obr. 37). Mrtvý byl oblečen v mešní roucho s pravoúhlým výřezem pro hlavu. Textil zhotoven dle odborného posudku z hedvábí, tkanina zpracována velvetizační technikou (samet), vykazuje 2 základní tóny — světlý a tmavohnědý. Jde o vysoký stupeň manufakturní práce. Vzorovaný reliéf má barokní charakter. (Posudek ing. Prchlík, SÚPPOP). Jde zřejmě o mešní roucho typu dalmatiky staršího rázu. Za hlavou v jz. rohu rakve vyzvednuta kniha v dřevěných deskách a kožené vazbě s kovovou sponkou. Rozměry: v. 175 mm, š. hřbetu 80 mm. Sponka 64 X 10 mm, opatřena nýtky a háčky k sepnutí. Romboidní výzdoba. Zřejmě šlo o misál nebo breviář. Listy jsou slity v hmotu. Zachovaný otisk písmen na sponce, psaných antikvou, je skromnou pomůckou (písmeno c psané starobylým způsobem) pro datování do 16.—17. stol. (obr. 38 : 4). Při pravé klíční kosti nalezen dvojitý, bronzový tzv. patriarší křížek, vázičkovitě rozšířený na koncích. Rozměry 37 x 13 mm (obr. 38:1). Jde o součást růžence, typ Caravaca, oblíbený v 17.—18. stol. Medailon v hedvábném pouzdru sestává ze 2 oválných sklíček s obrazovými náměty křížové cesty a šňůrek k zavěšení na krk. Rozměry: 35 x 25 mm. První námět křížové cesty zachycuje zastavení s Šimonem z Kyrény. Nad skupinou s Kristem a Šimonem vyniká hlava setníka Longina s plnovousem, baretem a okružím z doby rudolfínské módy z konce 16. nebo z poč. 17. stol. Scéna s Marií pod křížem na druhé straně je silně poškozena. Ze stylového a ikonografického hlediska jde o medailon z přelomu 16. a 17. stol. Je ovšem možno počítat s jistým zpožděním pro dobu, kdy byl medailon uložen s mrtvým do hrobu (obr. 38 : 3; 39). Na hrdle byl zavěšen růženec z kulovitých korálků z černě mořeného cedrového dřeva. Sestává z 55 korálků, z nichž větší byly při obvodu rýhované (13 X 8) mm) a z jemné kuželky (d. 27 mm, obr. 38 : 5). Podobné růžence byly nalezeny na Pražském hradě v hrobech benediktinek z doby 17. stol. (Borkovský 1975, hrob 59, tab. 90: 8). Kalich cínový, zabalený do plátna, ležel při pravé straně hrudníku. Rozměry: v. 133 mm, ústí 100 mm, nodus s podstavcem 92 mm. Nodus členěn vývalky, kupa rozevřená, mírně zploštělá (obr. 38 : 2). Jednoduché provedení nese ještě charakter 16. stol. Uložení kalichu do hrobu není častým zjevem. Obdoba s kolínským dvojhrobem z 9. stol., je ovšem časově vzdálená, jiný případ z doby románské {Květ 1948, 195, obr. 91) pochází z hrobu objeveného 190 na 3. nádvoří Pražského hradu. Jako celek se pohřeb kněze s kalichem a knihou, růžencem, oděného pravděpodobně v rouchu typu dalmatiky hlásí do průběhu 17. stol. Nejmladším se jeví roucho po stránce vyspělé manufakturní techniky. Nejstarší rysy po stránce ikonografické a stylové projevuje medailon s oběma obrazovými náměty. Růženec i křížek nese charakter rovněž 17.—18. stol. Vzhledem k tomu, že kněz byl pochován na význačném místě před kněžištěm a oltářem ve střední ose chrámu, lze se domnívati, že jde o duchovního správce kostela, který se zasloužil o kostel, případně o jeho přestavbu, což se však stalo z podnětu Martinicova až po r. 1660. Potom, co po Bílé Hoře byl kostel vrácen bohoslužbě katolické, neměl od r. 1583 až do r. 1761 vlastního faráře. Byl přičleněn k faře v Pcherách v době, kdy patronátní právo měl nejvyšší pražský purkrabí, jelikož Kováry náležely od 16. stol. ke statkům purkrabským (Podlaha 1913, VII, 6nn.). Posledním známým farářem kališnickým na Budči byl Jakub Humpolecký, který zemřel po r. 1591, zatímco prvním farářem katolickým se samostatnou farností na Budči byl až Dominik Pubetz, který zemřel r. 1792. Přesnější identifikace zesnulého kněze není tedy dnes již možná. Hrob 347: sek. 28/78—80. Severní strana chrámové lodi. Narušuje hrob 366 a polopilíř při severní stěně. Proráží středověké kamenné dláždění. Rozměry: d. 200 cm, hl. 140 cm, orientace SZZ—JVV. Hrobová jáma je prázdná bez jakýchkoli stop po vlastním pohřbu. V zásypu zl. ker. hradištní až středověké, železné nůžky, nůž a textil. U dna novověké sklo, zl. ker. hradištní a kostěná jehlice. Jeden z nejmladších hrobů. Hrob 366: sek. 28/78— 80, severní část lodi, narušen hrobem 347, sám narušuje základy polopilíře. Pohřeb v rakvi. Rozměry hrobu: d. 208 cm, š. 60 cm, hl. 60 cm. Orientace SZZ—JVV. Kostra naznak, lebka na levé skráni, v pohledu ke kněžišti, bez milodarů. Hrob 367: sek. 28/78—80, severní strana lodi, stratigraficky shodný s hrobem 347. Bez superposice. Rozměry: d. 245 cm, š. 65—70 cm, hl. 130 cm, orientace SSZ—JVV. kostra muže, naznak, vel. 179 cm. Hrob 370: sek. 28/78— 80, střed lodi, stratigraficky shodný s hrobem 372. Hrobová jáma špatně znatelná. Dřevěná rakev porušená při dně hrobové jámy, znatelné i postranice a víko. Rozměry: d. 122 cm, š. 33 cm. Orientace SZZ—JVV. V hrudi textil a větší počet nitěných knoflíčků. Děvče nebo mladá žena z 18. stol. Hrob 372: sek. 28/78—80, střed chrámové lodi, přetíná starší hrob 371 ze skupiny starších hrobů. Hrobová jáma s rozměry: d. 200 cm, š. 55 cm, hl. 130 cm, dřevěná rakev s rozměry 190 X 45 cm. Orientace J—S. Kostra úplně strávena v prostředí dubové rakve. Hrob 373: sek. 28/78—80, střed chrámové lodi, hrobová jáma těžko znatelná. Z kostry zachovány dolní končetiny, orientace SZZ—JVV. Dospělý muž. Hrob 376: sek. 29/78—80, pod kruchtou. Narušuje starší hrob 375 a horizont středověkého dláždění. Rozměry: d. více než 150 cm, š. 58 cm, hl. 146 cm. Kostra silně porušená, leží naznak. Dospělý jedinec uložený v rakvi. U kostry části textilu. V zásypu ker. zl. polévané a hřeby. Novověký. Hrob 377: sek. 29/78—80, pod kruchtou. Bez superpozice. Rozměry hrobové jámy neúplně zachované, d. více M. šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... než 150 cm, š. 60 cm, hl. 130 cm. Pohřeb v rakvi, orientace hřeby i sama stratigrafie prozrazuje datování do 17.—18. SSZ—JVV. Kostra naznak, ruce podél těla. V zásypu stol. 5 zl. ker. prosté i polévané, záponka a kožený límec rubáše, 5. Novověké pohřby na Starém hřbitově u rotundy sv. Petra a Pavla V zájmu získání věrohodných poznatků o vztahu rotundy k vnitřnímu opevnění a z toho vyplývající potřeby vypracovat stratigraficky spodní nálezový horizont z 9. —10. stol. u rotundy, bylo nutno prozkou- Obr.41. BudeC, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Měděné závěsné medailónky s náboženskými motivy svatých z hrobů Starého hřbitova ze 17.—18. stol. u rotundy. 1: hr. 354; 2: hr. 357; 3: ze zásypu v s. 10; 4: hr. 411; 5: ze zásypu v s. 19; 6: hr.78a. — Abb. 41. Kupferne Medaillonanhänger mit religiösen Motiven der Heiligen aus Gräbern des Alten Friedhofs bei der Rotunde aus dem 17.—18. Jh. 1: Gr. 354; 2: Gr. 357; 3: aus der Zuschüttung im S. 10; 4: Gr. 411; 5: aus der Zuschüttung im S. 19; 6: Gr. 78a. 5. Antropologický materiál zpracovala dr. N. Hendrychová. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 191 Obr. 42. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Dcvocionálie z hrobů Starého hřbitova u rotundy ze 17.—18. stol. 1—2: upomínky s obrázky poutních míst z Maria Zeli (Rakousko) a z Hájku u Prahy. — Abb. 42. Devotionalien aus Gräbern des Alten Friedhofs bei der Rotunde aus dem 17.—18. Jh. 1—2: Andenken mit Bildchen der Wallfahrtsorte Maria Zeil (Österreich) und Hájek bei Prag. mataposléze odstranit nadložní nálezové horizonty hrobů 17. a 18. stol. v sektorech a sondách 2 — 20, 26, 17 a 30. Stejného stáří byla většina hrobů uvnitř rotundy samé v sektorech 15d, 28 a 29,78 — 80, i když se uvnitř začalo pochovávat brzy po postavení chrámu. Jde celkem o 141 hrobů, které vesměs podržují charakter řadového hřbitova s orientací hlavou k západu, obličejem k východu. Část pohřbů se však přizpůsobuje poloze kostela, zejména pak poloze hřbitovní zdi, takže orientace není všude stejná (obr. 49). O hustotě pohřbívání na Starém hřbitově svědčí řada odsunutých lidských kostí, zejména u kostela samého. Obvyklá hloubka hrobových jam obdélníkového tvaru byla snížena v případě, že se narazilo při hloubení na kámen staršího horizontu nebo jiný tvrdý podklad. Starý hřbitov je vymezen kamennou na hlínu stavěnou zdí, která je zapuštěna do vnitřního valu a vytáčí se kolem kostela, jak patrno z celkového plánu. Starý hřbitov přiléhá k Novému hřbitovu, rozkládajícímu se při jižní straně kostela, kde se pochovává dosud. Podle farní kroniky přestalo se na Starém hřbitově pochovávat v r. 1836 a tehdy se začalo pohřbívat na Novém hřbitově. Počátek pohřbívání na Starém hřbitově není pevně stanoven datem, zdá se však, že se tak stalo brzy potom, co se přestalo pochovávat na hřbitově u P. Marie a v souvislosti s poslední velkou stavební obnovou rotundy postavením barokního presbytáře z podnětu Martinicova v r. 1663. Tomu také nasvědčuje inventář hrobů, v němž převažují přílohy, šperky i devocionálie z 2. pol. 17. a z 18., případně až z poč. 19. stol. Ve vzácných případech sledujeme výskyt pohřbů i za hřbitovní zdí. Jde o pohřeb 1 v s. 1/75, 76 při cestě kolem hřbitova v nerituální poloze, v orientaci JJV —SSZ. Jde patrně o muže zabitého a zde narychlo pohřbeného bez možnosti bližšího časového určení v rámci novověku. Charakter pohřbu prozrazuje i mělkost uložení mrtvého muže takřka pod drnem. Jiný výklad zasluhuje pohřeb 365 v s. 26/78 — 80. Proráží stratigraficky starší hradební suť u brány. Jde o pohřeb rituální dospělého muže, v orientaci ZZS—VVJ lebkou ke kostelu, obličejem odvráceným od kostela. Je datován pozdně hradištním fragmentem v zásypu jako datem post quem. Poněvadž v pozdně hradištní době až do 17. stol. se pochovávalo u kostela P. Marie, a pravděpodobně jde o hrob novověký, za hřbitovní zdí, lze pohřeb, byť rituální, považovat za pohřeb v půdě neposvěcené, tj. pohřeb ze společenských důvodů odsunutý. Pohřby tohoto horního horizontu 192 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 43. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Hroby kolem kostela sv. Petra a nejstarší slovanský val. Stav z 1. pol. 10. stol. — Abb. 43. Gräber rings um die St. Peterskirche und die älteste slawische Wallanlage. Stand aus der 1. Hälfte des 10. Jhs. v několika řadách nad sebou jsou uloženy v rakvích, více nebo méně zachovaných o odlišují se od pohřbů spodního horizontu z mladší doby hradištní a starších absencí kamenného obložení. Z celkového počtu 141 hrobů včetně hrobů uvnitř chrámu, je 83 pohřbů zachováno natolik, že lze M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 193 Obr. 44. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rekonstrukce rotundy sv. Petra v modelu. Stav z poS. 10. stol. 1: pohled na model zevní; 2: zevnitř. Provedla podle návrhu V. Macháčková, AÚ Praha. — Abb. 44. Rekonstruktion der St. Petersrotunde im Modell. Stand vom Anfang des 10. Jhs. 1: Außenansicht des Modells; 2: Innenansicht. Nach einem Entwurf ausgeführt von V. Macháčková, Arch. Inst. Prag. 194 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 5m Obr. 45. BudeS, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra, hroby, opevnSní a brána podle stavu po pol. 11. stol. Půdorys. — Abb. 45. St. Petersrotunde, Gräber, Befestigung und Tor nach dem Stande nach der Mitte des 11. Jhs. Grundriß. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 195 určit polohu rukou vzhledem k natažené kostře. U 38 případů byly ruce natažené podél těla, u 51 jedna ruka pokrčena směrem k pánvi, výrazný je počet 22 koster s rukama zalomenýma k pánvi a u 8 koster pozorujeme ruce zkřížené na prsou. Vcelku však poloha rukou není pro pohřby u rotundy ze 17.— 18. stol. pravidelná. Ve 4 případech konstatujeme zvláštnost uložení nebo případně jinou anomálii. Tak v hrobě 19 v sek. 5/75, 76 byl mrtvý uložen obličejem k zemi (svázán?). Žena ze sek. 17/78 — 80 v hrobu 315a má na lebce řeznou ránu. Jedinec z hrobu 321, pohřbený při hřbitovní zdi, měl houbovitý nádor kostní dřeně tibie. Velmi výrazné porušení lebky bylo zjištěno u zemřelého v hrobě 337 v sek. 19/78-80, a u muže v hrobu 83 v sek. 10/77. Hroby respektují polohu hřbitovní zdi, která se stratigraficky zřetelně odlišuje a člení v zeď postavenou v 17. a horní zeď postavenou v 18. stol. V severozápadním nároží Starého hřbitova navíc konstatujeme torza zdí neznámého určení, zbytky architektury starší než je hřbitovní obvodová zeď ze 17. stol. (obr. 49, 50). Mrtví většinou nebyli vybaveni žádnou ozdobou těla, ani nějakým symbolem náboženského významu. Nicméně u 33 pohřbů Starého hřbitova mimo pohřby v kostele se nalezly předměty toho druhu (hr.č. 2, 35, 36, 37, 41, 43, 52, 61, 62, 78a, 78b, 82, 183, 304, 308a, 308b, 312, 313, 317, 336, 337, 339, 342, 343, 351, 352, 354, 357, 361, 363, 364,411). Z celkového počtu 9 novověkých hrobů uvnitř rotundy jsou 3 pohřby s výbavou, z nichž hrob 344 kněze má výbavu vynikající. Do těchto počtů nepočítám útržky textilu z šatu, rubášů nebo kování rakví, hřeby a pod. Křížky jsou jednou z nejčastějších příloh. Dvouramenný, na koncích ramen kalichovitě rozšířený křížek se soklem z mosazného plechu se vyskytl na nalezišti 2 x , jednak v hrobě kněze č. 344, vel. 37 x 13 mm, s otiskem textilu, jednak v hrobové vrstvě vně kostela sek. 2—9/75,76, vel. 57 x 32 mm s tondem klečícího světce s děťátkem a nápisem. Jde o patriarší, poutní křížek typu Caravaca. Oba pocházejí ze 17. až 18. stol. (obr. 38 : 1). Plochý maltézský křížek z mosazného plechu s otvory a s rytým křížem opatřeným nápisem IHS VRSNMVSMQLIVB CSSML NDSMD CSPB pochází z hrobu 342 sek. 9/75, 76, vel. 26 x 21 mm. Na reversu tondo s postavou světce. Analogický křížek nalezen pod horní vrstvou hrobů téhož sektoru. Typ lze vyložit jako tzv. Ulrichskreuz, oblíbený od 2. pol. 17. a v 18. stol. Písmena prozrazují typ s požehnáním sv. Benedikta (sdělení P. Sommera). V hrobu 342 nalezen další zlomek. Velkou skupinu tvoří závěsné křížky, nejčastěji ve spojení s růžencem; bývají mosazné: hrob 43, 61, 82; bronzové: hrob 315 (obr. 40: 3), 313, ale i olověné: hrob 308b (obr. 40: 1). Jinou skupinu tvoří větší krucifixy, zachované někdy i s dřevem hrob 2, které byly pokládány na tělo nebo do rukou. Korpus sám má jak strohé rysy visícího těla: hrob 62 a hrob 82, tak vzrušené barokní rysy s vlající bederní rouškou (hr. č. 2). Velikost těchto krucifixů se pohybuje od 63 až do 130 mm. Pocházejí z dílen 17. i 18. stol., případně až z poč. 19. stol. Jsou to: zlacený křížek z hrobu 2, mosazný z hrobů 43, 61, 82, 183, 308a, nález v s. 13/78-80 (obr. 40 : 5); olověný z hrobu 308b; bronzový z hrobů 315, 313, 352 (obr. 40 : 2) a 351 (obr. 40 : 4). Medailon je právě tak častý jako křížek a většinou ve stejné funkci, zavěšen na krku. Mezi nejhodnotnější a ikonograficky nejnáročnější (z druhé pol. 17. stol.) náležejí lichoběžníkové mosazné medailony k zavěšení z hrobů 52 a 357 se shodným motivem mušketýra, držícího v levé ruce meč. Mušketýr přísahá, ochraňuje nebo naopak hanobí milostnou sošku P. Marie s Ježíškem na piedestálu (obr. 41:3). Podle základního gesta milostné sošky nelze vyloučit, že jde o volný přepis sošky svatohorské. Obraz Svaté rodiny na reversu je u nálezu z hrobu 357 alternován jiným motivem Svaté rodiny v kombinaci s Božskou trojicí (obr. 41 : 2). Z mosazného plechu je i medailon z hrobu 354, v. 29 mm na aversu s motivem sv. Jana Nepomuckého, na reversu s madonou (obr. 41 : 1). Podle námětu světce jde zřejmě o dobu po kanonizaci světce v r. 1729. Několik korálků svědčí o růženci. Z 18. případně z poč. 19. stol. pocházejí podle námětů i podle stylu kruhové i oválné medailónky z hrobu 78a, s motivem sv. Jana Nepomuckého na jedné a monstrance^) na druhé straně (obr. 41 : 6), stejně jako medailon z hrobu 78b s madonou staroboleslavskou, určený nápisem MARIA in VETERO BOLESLAVIA a se sv. Václavem a anděly na reversu. Také medailon z hrobu 308 představuje staroboleslavskou P. Marii s Ježíškem a sv. Jana Nepomuckého na reversu (v. 29 mm). Méně výrazný je mosazný medailon se „Sedmibölestnou P. Marií" a neznámou sedící nebo klečící postavou na reversu vel. 23 x 22 mm, z vrstvy v s. 20c/78 — 80. Formálně blízký s typem z hrobu 354 je medailon se sv. Antonínem, s Ježíškem a madonou z hrobové vrstvy u brány Starého hřbitova. Mezi nejmladší medailónky z mosazi patří předměty s hlavou Krista a P. Marie s nápisem, hlásícím se již do 19. stol. (hr.č. 343). Na nalezišti v hrobech vyzvednuty 3 medailony s dvojicí oválných sklíček. Kromě výše popsaného 196 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 46. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra se severní apsidou, přistavěnou po pol. 11. stol. Rekonstrukci provedl ing. arch. K. Škvain. — Abb. 46. St. Petersrotunde mit nördlicher nach der Mitte des 11. Jhs. angebauter Apsis. Rekonstruiert von Ing. Arch. K. Škvain. medailonu s motivem Ukřižování v hrobě kněze 344, vyniká zdobný relikviář z hrobu 304, vel. 38 x 31 mm a drobný motiv madonky s děťátkem na skle hrobu 2, sek. 2/75, 76. Vesměs jde o předměty 18. stol., medailon z hrobu kněze jsme mohli datovat do 17. stol. Barokní datování má i silně otřelý mosazný závěsek v podobě madonky nalezený v hrobě č. 43, (vel. 33 mm). Nálezy několika tisků na plíšku ve tvaru tonda s obrazy poutního kostela v Maria Zeli a z Hájku z Prahy a nález z hrobu 364 ze s. 19 — 20/ 78 — 80 Starého hřbitova vhodně dokládají rozsah poutních cest místních obyvatel na přelomu 18. a 19. stol. {Podlaha 1913, VII, 237). Týž společensko — historický význam má i jiný tisk, zpodobňující pražský mariánský kostel s milostnou soškou „Madonky s Ježíškem" (obr. 42: 1, 2). M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 197 sT2 Obr. 47. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Rotunda sv. Petra s románskou věží a prstencovým příkopem z konce 12. stol. Půdorys. — Abb. 47. St. Petersrotunde mit romanischen Turm und Ringgraben vom Ende des 12. Jhs. Grundriß. Mezi nejpočetnější hrobové nálezy náležejí růžence s křížky. O křížcích vlastních bylo již více pověděno výše, i když některé z nich nebyly součástí růžence. Růžencové korálky nalézané v hrobech byly zhotoveny ze skelné masy (ohr.č. 36, 61, 336, 337, 339, 352,) případně barevně žíhané, pastosní (hr.č. 357), složené z různých barev (modré, bílé), melounovitého tvaru (hr.č. 52). Korálky z černého skla obsaženy v hrobě 351. Hodnotné jsou též korálky kostěné různých tvarů, na povrchu míížované rytím (hr.č. 41). Jednoduché bochníčkovité tvary, případně miskovitě zahloubené, mají růžence z hrobů 361 a 354. Vzácné jsou kulovité korále, po obvodu rýhované, z lehkého cedrového dřeva z růžence z hrobu kněze uvnitř rotundy (hr.č. 344) v počtu 40 kusů, který podle ostatní výbavy můžeme dobře datovat do poč. 17. stol. K širšímu datování přispívají analogické nálezy v hrobech řádových sester od sv. Jiří (Borkovský 1975, t. 73 : 9; 87 : 1) ze 17. až 18. stol. Analogický růženec obsahoval též hrob 317 (obr. 40: 6). Nejpřesnější datovací pomůckou časového rozpětí životnosti hřbitova u sv. Petra jsou nálezy mincí. Jsou to jednak grešle Leopolda I. (s daty 1694 a 1697), z hrobové vrstvy ze s. 12/77 a z hrobu 310 s. 18/ 78 — 80, stejně jako z hrobu 33. Naproti tomu o době 18. stol. svědčí krejcary Marie Terezie z hrobů v s. 16/78-80 s datem 1793 nebo krejcar z doby vlády Františka I. (1792-1835). Předměty ze železa 17. —18. stol. představují jednak hřeby a kování rakví (hr. č. 89; hrob kněze ze 17. stol. 344; hrob 348 a z vrstvy v s. 20b/78 —80), jednak předměty a nástroje, které se dostaly do vrstev hrobů a jejich zásypů náhodně. Je to klíč (d. 95 mm) ze sek. 7-8/75, 76, klínek a železná tyčinka z hrobu 378, železná pinzeta z vrstvy 10 (obr. 31) v rotundě pod kruchtou. Byly nalezeny i nůžky novověkých tvarů (hr.č. 347, 363, ze s. 20c/78-80). Souhrnem lze konstatovat, že hroby z rotundy sv. Petra a Pavla a přilehlého hřbitova ilustrují období 17. —19. stol. a mají kulturně—historickou, společenskou i demografickou hodnotu. Hrob kněze s bohatou výbavou má pak mimořádnou hodnotu historickou a umělecko — historickou. 6. Souhrn poznatků, získaných výzkumem rotundy a jejího okolí 1) Byly vyvráceny námitky proti původnosti stojící rotundy z doby, kam založení kostela kladou staroslověnské, zejména pak latinsky psané legendy Crescente fide a Kristián z 10. stol., tj. z doby vlády knížete 198 M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... Obr. 48. Budeč, k.ú.-Kováry (okr. Kladno). Kresebná rekonstrukce rotundy sv. Petra z románské fáze konce 12. stol. Provedl ing.arch.K.Škvain. — Abb. 47. Zeichnerische Rekonstruktion der St. Petersrotunde aus der romanischen Phase am Ende des 12. Jhs. Autor Ing. Arch. K. Škvain. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 199 ■347 \ \ 3 B T \H\ Tit\ 371 5m s.13 s 28 15 / ' 345 Obr. 49. Budeč. k.ú. Kováry (okr. Kladno). Půdorys rotundy sv. Petra a Pavla se hřbitovem ze 17.—18. stol. — Abb. 49. Grundriß der St. Peters- und Paulsrotunde mit dem Friedhof aus dem 17.—18. Jh. 200 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 06/-. JO. Budeč, k.ú. Kováry (okr. Kladno). Detail hrobů mezi zděnými přepážkami neznámého určení ze 17. —18. stol. na Starém hřbitove. — Abb. 50. Detail der Gräber zwischen den gemauerten Querwänden, unbekannter Funktion aus dem 17. —18. Jh. auf dem Alten Friedhof. Spytihněva (895 — 915). Bylo bezpečně ověřeno, že rotunda byla postavena v době, kdy vnitřní opevnění (I) z přelomu 8.-9. stol., které stavbě kostela předcházelo, bylo nahrazeno opevněním II z poč. 10. stol. Pouze opevnění III z 2. pol. 10. stol. bylo dotčeno stavbou, nikoli však stavbou vlastní rotundy, ale až přístavbou severní apsidy s hroby, k níž došlo v i l . stol. Nutno tak usuzovat podle datování románské věže do sklonku 12. stol., jejímuž postavení předcházela stavba severní apsidy. 2) K datování rotundy přispěla vydatnou měrou stratigrafická situace, ozřejměná výzkumem vnitřního valu hřbitovní zdi západně od rotundy a zejména kostelního hřbitova kolem rotundy, který je nejstarším hřbitovem na Budči a traduje podle inventáře hrobů ještě velkomoravský a povelkomoravský ráz. Je datován sklonkem 9. až 1. pol. 10. stol. Je v podstatě současný s předkřesťanským pohřebištěm za hradbami v areálu bývalého zákolanského cukrovaru (Šolle 1982). Nejstarší z této skupiny pohřbů kolem rotundy (hr.č. 71) obsahoval vzácný doklad styků s velkomoravskými centry. Jde o výrobek závěsku — původně křížku blatnicko-mikulčického horizontu (Šolle 1980). 3) Odkryv zevní omítky chrámové lodi na západní straně prokázal, že stěnové zdivo, spočívající na zá kladech 30 cm hlubokých, je lomové, spojované maltou, široké 100 cm, ke klenbě se mírně zužující. Toto zdivo je původní, není zde stop po jiné nosné např. cihlové výstuze na způsob plášťového opěráku z doby barokní, jak soudil K. Guth. Plášťový opěrák se uplatňuje pouze v části mezi vchodem a presbytářem na straně severovýchodní, jak ověřili v rámci stavebního průzkumu D. Líbal, M. Radová a V. Tatíček. I z těchto poznatků lze vyvodit závěr, že prostor chrámové lodi byl již původně v době předrománské zaklenut, což potvrdil další stavební průzkum D. Líbala a J. Muka ještě výrazněji. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 201 4) Chrámová loď, dodnes zachovaná v původním stavu, má mírně oválný půdorys (7,9 x 8,5 m). Byla, jak lze soudit podle stop po zdění polopilíře, patrně zesílena hmotnými pasy, což nelze než vyslovit jako pravděpodobnou hypotézu. 5) Výzkumem byl objeven původní předrománský presbytář ve tvaru mírně do podkovy zakřivené apsidy. Byla organicky spjata s chrámovou lodí, zesílena hmotnými výstupky na vnější straně a oddělena základo vým pásem pod vítězným obloukem. Vnitřní světlost apsidy: 3,95 x 4,00 m, síla zdiva 0,90 m. Značně osobité je její nasazení a proporce vůči lodi, předpokládající značně úzký triumfální oblouk nejstaršího stavebního období. 6) Neobvyklou je též základová příložka, organicky související se stavbou (0,50 x 1,95 m) přisazená radiálně k základové zdi lodi v místech těsně u vítězného oblouku, jejíž analogický protějšek předpoklá dáme podle negativních stop i na epištolní straně. Tím byl nesporně prodloužen a uzavřen předoltářní prostor zřejmě pro účely liturgické, případně i pro zpěváky žalmů nebo výuku. Lze ovšem uvážit zvláště funkci ambónů. Toto opatření nese zřejmé archaické rysy jak po stránce stavební, tak liturgické. 7) Podlažím byla podle stratigrafie: 1. maltová podlaha předrománská, nejlépe zachovaná v kněžišti, 2. kamenná dlážděná podlaha středověká ve dvou fázích, 3. novověká, historická z břidlicových desek, zachovaná nejlépe pod kruchtou, 4. novodobé šamotové dláždění z počátku našeho stol. 8) V 11. stol. byla přistavena na severní straně apsida ve funkci hrobní kaple s obdobou v Holubicích. Ta později ustoupila románské věži. 9) Někdy koncem 12. stol. současně se stavbou románské věže byl založen v diametru 18 m od rotundy kruhový, prstencový příkop s jedním až dvěma průchody k ochraně celého sakrálního prostoru. 10) Od nejstarších dob kostela, tj. přelomu 9. a 10. stol., se pochovávalo jak kolem rotundy, tak v ní samé. Později v i l . stol. se pochovávalo i v severní apsidě, přímo k tomuto účelu přistavěné. Ani vně rotundy se však nepřestalo zcela pohřbívat. Výjimku tvořila místa, kde hřbitov ustoupil v 2. pol. 10. stol. mladší slovanské fortifikaci. Hřbitov se v této době v podstatě již přemístil ke kostelu P. Marie, u něhož se pocho vávalo až do 17. stol., jak soudíme podle epitafů, zapuštěných později do stěny rotundy při Novém hřbitově. 11) U rotundy sv. Petra v prostoru Starého hřbitova se obnovilo pohřbívání až v 17. stol. a pochovávalo se tam až do r. 1836, kdy tento hřbitov byl zrušen a založen nový u kostela. V 17. a 18. stol. se současně pochovávalo i v kostele samém. 12) K nejpozoruhodnějším pohřbům této doby náleží pohřeb kněze v mešním rouchu s cínovým kalichem, bohoslužebnou knihou se zachovalým otiskem písma, psaného antikvou, s poutním patriarším křížkem typu Caravaca a medailonem v pouzdře. Podle stylových znaků, které nejsou časově jednotné a zahrnují dobu od konce 16. stol., (výjevy na medailónku, kalich, písmo) až po typ křížku Caravaca, oblíbený u nás v 17. stol., stejně jako podle vyspělé manufakturní techniky roucha 17. až 18. stol. nelze zesnulého kněze, uloženého na čestném místě chrámové lodi rotundy přesněji identifikovat. Problém spočívá v tom, že v období barokním katolický farář sídlil v Pcherách a budečskou farnost spravoval odtud. Na faru v Budči se vrátil až poslední duchovní správce Dominik Pubetz, který zde zemřel r. 1792. ZUSAMMENFASSUNG Eines der Hauptziele der in den Jahren 1975—1980 unter Leitung des Autors unternommenen neuzeitlichen Forschung war die positive Beantwortung der Frage nach der Ursprünglichkeit des bis heute stehenden steinernen Bauwerks der St. Petersrotunde auf dem altslawischen Burgwall Budeč, der in seiner Gesamtheit seit d. J. 1972 von einem Mitarbeiterkollektiv des Archäologischen Instituts der Tschsl. Akademie der Wissenschaften in Prag systematisch untersucht wird. Die neuzeitliche planmäßige Forschung knüpft damit an eine Reihe partieller größerer wie kleinerer Forschungsaktionen und Sondagen an, an denen sich sowohl J. L. Píč an der Jahrhundertwende, als auch J. Böhm und K. Guth in den Jahren 1929—1931 und der Autor selbst i. J. 1941 beteiligten. 1. Die Rotunde der hl. Peter und Paul (früher nur St. Petersrotunde) beherrscht einen Burgwall von 22,8 ha Größe, der durch zwei Wallgürtel mit einer Akropolis von 3,30 ha Flächenraum und einer Vorburg von 19,50 ha Ausdehnung sichtbar gegliedert ist. Der Burgwall liegt am Zusammenfluß des Týnecer und des Zákolaner Baches und über den Ortschaften Týnec, Kolec, Zákolany und Kováry, die dem Burgzentrum im Mittelalter als Dienstdörfer dienten. Zum Burgwall selbst gehörten Begräbnisplätze einesteils direkt auf der Akropolis, andernteils hinter den Wällen des Zentrums in der Lage bei der ehemaligen Zuckerfabrik, heute Energovod, und schließlich an der gegenüberliegenden Seite in der Lage 202 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... „Na Tejnici". Außer diesen Burgfriedhöfen wurde im Laufe der Zeit auch in der Umgebung der erwähnten Ortschaften bestattet. Die Erforschung des Gräberfeldes auf dem Grundstück der ehemaligen Zuckerfabrik in Zákolany wurde bereits abgeschlossen {Solle 1982), die Forschung in der Lage „Na Tejnici" geht weiter (Abb. 1). Außer der Erforschung der St. Petersrotunde mit dem anliegenden Friedhof unternahm der Autor die Erforschung einer zweiten Kirche auf der Akropolis, der Jungfrau Maria, und eines umfangreichen Friedhofs aus der jüngeren Burgwallzeit, der sich rund um die sakrale Stätte erstreckt. Die Erforschung dieser Lage mitsamt der Kirche knüpfte an die ältere Ausgrabung aus den Jahren 1929—1931 an. Für die Beantwortung der Fragen der chronologischen und funktionellen Klassifikation beider Kirchen erwiesen sich als wichtig die stratigraphischen Beziehungen zu den Siedlungsobjekten und einigen Gehöften (Forschung von Z. Váňa) wie auch zur Befestigung des inneren Walls, den die Rotunde unmittelbar berührt. Die Erforschung des inneren Walls und des Zwischenraums zwischen dem Wall und der eigentlichen Rotunde erbrachte schon in den ersten Jahren der Ausgrabungen im Terrain wichtige Erkenntnisse stratigraphischen Charakters. Sie ermöglichten sowohl die Festsetzung der Aufeinanderfolge der einzelnen zeitlichen Bauhorizonte der Mauer, als auch des stratigraphischen Zusammenhangs des Baus der Rotunde mit der ältesten Gruppe der sehr bald rund um den Neubau der Kirche angelegten Gräber. In zeitlicher Folge ließ sich unterscheiden: 1) die Knovizer Siedlungsschicht ohne Befestigung, 2) die älteste lehmig-steinige Knovizer— Štítary- Befestigung mit Palisade, 3) die ältere slawische Wallanlage I, 4) die ältesten Gräber rundum die stehende Rotunde, 5) die jüngere slawische Befestigung II, 6) jüngste slawische Befestigung III (Abb. 4-5). Die älteste Knovizer— Štítary-Befestigung, der die unbefestigte, die Anhöhe des Budečer Burgwalls bedeckende Knovizer Besiedlung voranging, war ungefähr 250 cm breit, besaß einen lehmig-steinernen Kern und stützte sich auf eine Palisade und sowohl an der Frontseite, als auch an den Flanken der einzelnen Baukastenkonstruktionen auf Steinmauerwerk, das durch quergelegte Balken gefestigt war. Die Existenz der Knovizer—Štítary - Befestigung aufgrund von Funden aus der Periode HaB ist durch die Forschung von Z. Váňa im weiteren Abschnitt des Innenwalls bestätigt. Eine Befestigung von Höhenlagen existierte in dieser Zeit am häufigsten {Šaldová 1977). (Abb. 5). Die ältere slawische Wallanlage I ist an der Front- und an der Rückseite durch eine Steinmauer aus großen Sandsteinund Schieferblöcken geschützt und 4 m breit. Die Steine sind ohne Verwendung von Mörtel direkt auf den Lehm gelegt. Im Mauerwerk findet sich noch kein Pläner. Den keramischen Funden nach ist die älteste slawische Wallanlage an das Ende des 8. oder an den Beginn des 9. Jh. zu datieren, also in die Zeit unserer ältesten bisher bekannten Burgwälle (Hradsko-Canburg, Die Burgwälle um Český Brod, Levý Hradec, Kouřim, Libice u.a.). (Abb. 5,8). Stratigraphisch folgen die im Räume des Alten Friedhofs festgestellten 24 Körpergräber, die durch ihre Lage nament» lieh durch die radiale Anordnung zum Schiff der Rotunde hin, desgleichen durch das Inventar großmährischen und nachgroßmährischen Charakters vom Ende des 9. und aus der 1. Hälfte des 10. Jh. einerseits das Alter der ältesten Phasen des Friedhofs, andererseits das Alter der Rotunde selbst bezeugen, denn dem Bau der Kirche muß notwendigerweise die Gründung des Friedhofs vorangegangen sein (Abb. 16—17). Von der Zeitspanne dieser ältesten Phase des Friedhofs zeugen die stellenweise beglaubigten Superpositionen von Gräbern, die einerseits traubenförmige Ohrgehänge, olivenförmige sowie einfache Perlen, eine Halskette und bronzene Schellen, andererseits in der jüngeren Gruppe der Gräber Schläfenringe Nitraer Charakters aus der 1. Hälfte des 10. Jh. enthielten. Von besonderer Bedeutung ist in diesem Zusammenhang das Grab eines kleinen Mädchens (Nr. 71), das u.a. ein bronzenes vergoldetes gegossenes Kreuzchen mit Christusmasken in den Ecken enthielt. Das Kreuzchen wurde sekundär, nachdem zwei Arme des Artefakts abgebrochen waren, als Halsanhänger benutzt. Die Herstellungsart stimmt aufgrund der sehr genauen Ähnlichkeit mit einem Fund aus dem Raum der kleinen Kirche Nr. 5 in Mikulčice mit der frühgroßmährischen Zeit überein. Es handelt sich um einen weiteren Beleg von Funden des Blatnicer - Mikulčicer Horizonts in Böhmen {Justová 1977; Solle 1980), die von lebendigen Kontakten mit großmährischen Zentren bereits zu Beginn des 9. Jh. Zeugnis ablegen, u. zw. sowohl im Machtbereich der Zličanen (Stará Kouřim, Libice), als auch in dem der Premysliden. Die Entdeckung des Kreuzchens ist daher von erstrangiger Bedeutung sowohl für das Alter von Budeč als Burgzentrum mit entwickelten Handelsbeziehungen, als auch für die Datierung der Rotunde selbst in Verbindung mit dem ganzen Horizont der alten Gräber rund um die Kirche. Diese neuen Erkenntnisse liefern, genauso wie die Tatsache, daß die Rotunde die ältere Anlage des Innenwalls nicht stört, den archäologischen Beweis für das Gründungsdatum der Kirche, welches notwendigerweise im Einklang mit den Nachrichten der lateinisch geschriebenen Legenden in die Zeit des Fürsten Spytihněv um d.J. 900 zu verlegen ist. In die gleiche Zeit, d.i. die Zeit der Errichtung der St. Peterskirche und in die Zeit des ersten Aufblühens des Burgwalls unter dem Fürsten Wenzeslaus kann mit größer Wahrscheinlichkeit auch schon die ältere Phase der jüngeren slawischen Befestigung II verlegt werden. Entdeckt wurde sie in Gestalt einer Kasten- und Rostkonstruktion, die von einer vorderseitigen Steinmauer aus Pläner gedeckt war. Die Mauerkrone des Innenwalls wurde damit von den ursprünglichen 4 Metern auf sieben verbreitet (Abb. 9). Der älteste Teil des Friedhofs um die Rotunde wich nach der Mitte des 10. Jahrhunderts der Notwendigkeit, die jüngere slawische Wallanlage zu einer noch größeren Breite auszubauen und zu verstärken als sie die II. slawische Phase der Befestigung vom Anfang des Jahrhunderts aufgewiesen hatte. Die Bauphase III repräsentiert einen nach einem ähnlichen Prinzip konstruierten, sei es auch quantitativ vermehrten Wehrbau. Im Raum hinter der Rotunde wurde aus dieser Bauphase die — heute bereits eingestürzte — hintere Steinmauer aus Pläner identifiziert, die von einer Reihe hölzerner Stützsäulen erhalten wurde, welche manchmal bis in die Ausfüllung der ältesten Gruppe von Bestattungen aus der ersten Hälfte des 10. Jahrhunderts hinabreichten (Abb. 10—11). Die einzelnen Säulen sind einen Klafter voneinander entfernt. M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 203 Diese jüngste Befestigung biegt längs des Mantels der Rotunde in einem Bogen aus und geht weiter in Richtung auf das gangartige, durch Stützsäulen und ein Mauerchen geschützte Tor. Das 12 Meter lange Tor hat eine lichte Weite von 2—3 Metern. Das Tor verband die äußere Vorburg mit dem zentralen Burgareal der Akropolis mit einem Gehöft und der St. Peterskirche (Abb. 15). Zur Gewinnung einer Vorstellung, wie die Rotunde in der ältesten Zeit ausgesehen hat, verhilft uns einerseits das bloßgelegte Bruchsteinmauerwerk, das in seiner ganzen Höhe bis zum Gewölbe noch vorromanischen Charakter trägt, andererseits die in den Jahren 1978—1980 unternommene Forschung innerhalb der Rotunde. Damit wurde nachgewiesen, daß das Kirchenschiff im Umkreis des ganzen Bauwerks keinerlei Stützmantel aus Ziegeln besaß, der wie K. Guth meinte, erst in der Barockzeit angebaut wurde. Diese Maßnahme betraf, wie baugeschichtliche Untersuchung bewies, lediglich Teile der Wand zwischen dem Eingang und der Sakristei an der Südseite (Abb. 30: 1). Zu den bedeutendsten Entdeckungen im Interrieur der Kirche gehört zweifellos das ursprüngliche Presbyterium in Gestalt einer östlichen, leicht hufeisenförmigen Apsis, die sich in den Grundlagen mit kleineren Torsi des Wandmauerwerks erhalten hat. Sie wurde unter dem Fußboden des rechtwinkligen Presbyteriums entdeckt, welches nach J. Beckovský i. J. 1663 die ältere Apsis ersetzte (Beckovský 1700). Das Grundmauerwerk der Apsis bestand aus verschieden großen Plänersteinen, war 90 cm breit, das Wandmauerwerk hat sich bis zu einer Höhe von 10 cm erhalten. Der innere Durchmesser der entdeckten Apsis beträgt 395 cm. Eigenartig ist die Bindung des Mauerwerks der Apsis an das Umfassungsmauerwerk des Kirchenschiffs, aus dem die Apsis mit zwei Dritteln eines Ellbogens hervorragt. Die vorragenden 110 cm breiten Grundlagen des Triumphbogens sind mächtiger als die Grundlagen der Apsis, dafür war die lichte Weite des ursprünglichen Triumphbogens verhältnismäßig klein, bloße 2 Meter breit, so daß der Raum des Presbyteriums deutlich vom Schiff abgeteilt war. Das Mauerwerk der Apsis schloß an das Mauerwerk des Kirchenschiffs völlig fließend und fugenlos an (Abb. 26). Der Fußboden des ursprünglichen Presbyteriums war ein Mörtelboden. Die erhaltenen zylindrischen Abdrücke von Holzpfosten in der Mitte lassen sich wahrscheinlich als Stützpfeiler eines Ziboriumaltars interpretieren, wie wir ihm z. B. in der pfälzischen Kapelle in Libice n. Cidl. begegnet sind (Turek 1981, 8, 66). Auch das Wandmauerwerk war mit Mörtel verputzt. Die Unterlage des Mörtelbodens bildet eine gestampfte dunkle Schicht sandig-lehmiger Verwitterung, welche die Ausfüllung des Innenwalls bildete und aus einer Siedlungsschicht aus- der Spätbronzezeit stammt (Abb. 28 : 1). Das ursprügliche vorromanische Kirchenschiff ist in seinen Grundlagen und Wänden identisch mit dem erhaltenen heutigen Kirchenschiff. Es ist leicht oval, von 7,98 x 8,64 cm lichter Weite. Das Mauerwerk ist in den Grundlagen 100 cm breit und wird zum Gewölbe hin in Form eines Zuckerhuts schmaler. Diese Zuckerhutform des Bauwerks bezeugt an sich schon, daß das heutige Mauerwerk des Kirchenschiffs bis ganz hinauf zum Gewölbe noch vorromanischen Ursprungs ist. Die baugeschichtliche Untersuchung des Gewölbes, die am Ende unserer Forschungsaktion D. Líbal und J. Muk von SÚRPMO vorgenommen haben, deutet sogar darauf hin, daß auch das Gewölbe selbst ursprünglich ist. Unter dieser Voraussetzung besitzen wir auf BudeS den einzigen und einzigartigen erhaltenen überwölbten Raum eines Kirchenbaus von der Wende des 9. zum 10. Jahrhundert (Líbal 1981). (Abb. 44). Kennzeichnend für die Grundrißgliederung des Kirchenschiffs und seine Anknüpfung an die östliche Apsis ist außer der unangemessen geringen lichten Weite des Triumphbogens die, sei es auch sehr vereinzelte Existenz symmetrisch angelegter Fundamentanbauten (40 x 200 cm), deren einer vollständig in den Grundmauern, ein anderer in einem negativen Abdruck in der Wand erhalten i«t. Sie sind radial an das Mauerwerk angesetzt, reichen ins Kirchenschiff hinein und verbreitern somit in dieser Richtung den Raum vor dem Altar. Die Funktion des auf diese Weise verbreiterten Altarvorplatzes, läßt sich am besten mit liturgischen (wie etwa Ambonen), event. katechetischen Erfordernissen im 10. Jahrhundert in Verbindung bringen. Nicht auszuschließen ist die Auslegung, daß es sich um den Ort einer Lehrstälte innerhalb der Kirche handeln könnte, wie aus einer Erwähnung der Legenden über einen Aufenthalt des Jungfürsten Wenzeslaus bei dem Burgpriester Ucen (Ucennus) hervorgehen wurde (Crescente fide, Zweite altslawische Legende, die sog. Nikolsky — Legende; Chaloupecký 1942, 78n; Rogov - Bláhová - Komal 1976, 158). (Abb. 46). Davon, daß bereits im 10. Jahrhundert in der Kirche beigesetzt wurde, u. zw. zugleich mit Begräbnissen außerhalb der Rotunde, zeugen einige archaisch ausgestattete Bestattungen, besonders dann der Fund eines vorgoldeten Kugelknopfes mit Flechtornament aus der sekundären Lage der Zuschüttung eines jüngeren Grabes. Zu Bestattungen kam es auch später im Verlauf der frühen Phase der Burgwallzeit (Abb. 23). An die ursprüngliche turmlose Kirche mit der einen östlichen Apsis in der Funktion des Presbyteriums wurde später eine Kapelle — als nördliche Apsis — angebaut, die an der Außenseite bereits die verfallende hintere Frontmauer der jüngsten slawischen Befestigung des Innenwalls III störte. Eine Interpretation des erhaltenen Mauerwerksegments als Fundament für den Rundturm ist in Hinblick auf die Seichtheit der Grundmauern, desgleichen auf die Entdeckung zweier, im Naturboden des Anbaus erfaßter Gräber auszuschließen. Nachdem ihre Orientierung nicht mit der radialen Lage der meisten Begräbnisse aus der ältesten Gruppe des 10. Jahrhunderst außerhalb der Kirche übereinstimmt, handelt es sich nicht um Gräber dieser älteren Schicht, sondern im Gegenteil um solche, die erst nach dem Anbau der nördlichen Apsis, die wir als Grabkapslle ansehen können, angelegt wurden. Die Datierung der nördlichen Apsis ist nach unten durch das Alter der jüngeren Fortifikation von der Neige des 10. bis an den Anfang des 11. Jahrhunderts und nach oben durch das des bis heute noch stehenden romanischen Turms begrenzt, der an der Stelle der niedergerissenen Kapelle — der nördlichen Apsis — errichtet wurde. Der Turm ist nach dem Charakter der mehrteiligen Fensteröffnungen zu schließen, die mit den analogen Fensterchen der nach d. J. 1142 erbauten St. Georgsbasilika konform sind, ein Werk des ausgehenden 12. Jahrhunderts (Líbal 1981). (Abb. 25; 45 — 47). Der Fußboden des Kirchenschiffs besaß ursprünglich gleichfalls einen Mörtelboden vvie das Presbyterium, später, 204 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... offenbar in der Zeit der romanischen Bauepoche im 12. Jahrhundert, wurde er mit quadratischen unverzierten Fliesen aus Pläner gepflastert, die im Ostteil des Schiffs erhalten sind und später zu Anfang der Neuzeit durch Schieferplatten ersetzt wurden (Abb. 30 : 2). Annähernd in der romanischen Bauepoche Ende des 12. Jahrhunderts kam es gleichzeitig mit dem Bau des Turms zur endgültigen Liquidierung der inneren Wallbefestigung und an ihrer Stelle wurde, wie die stratigraphische Superposition belegt, ein Ringgraben mit einer leichten Befestigungsmauer angelegt. Der Ringgraben umschloß den sakralen Raum von 18 Meter Durchmesser, der an der nordöstlichen Seite gegenüber dem heutigen Eingang in den Alten Friedhof durch einen einfachen Durchgang geöffnet war. Einen ähnlichen Durchgang können wir auch an der entgegengesetzten Seite voraussetzen, da der Graben hier unterbrochen ist. In dieser Gestalt erhielt sich die befestigte St. Peterskirche bis 7U dem Zeitpunkt, da sie i.J. 1262 unter die Patronanz des Vyšehrader Kapitels gestellt wurde. Dies geschah durch einen Rechtsakt der Königin Kunhuta, der Gemahlin Přemysl Otakars II. (FRB II, 146 nn.). (Abb. 33 — 35; 47—48). Zusammenfassend läßt sich die Bedeutung der die St. Petersrotunde betreffenden neuen archäologischen Entdeckungen folgendermaßen bewerten: Die Budečer Rotunde stellt für uns das älteste erhaltene kirchliche Denkmal, zugleich aber auch den ältesten Steinbau überhaupt dar, der — von den Grundmauern bis zum Gewölbe des Kirchenschiffs mit den erhaltenen Grundmauern der östlichen Apsis in der Funktion des Presbyteriums — bis auf den heutigen Tag steht. Die Budečer Rotunde ist ein Beweis für direkte Kontakte mit Großmähren und seinen Zentren, schöpft sie doch aus der baulichen und technischen Tradition dieses Gebiets, was insbesondere a) in der leicht hufeisenförmigen Gestalt der Apsis und b) im Bruchsteinmauerwerk der Wände des Bauwerks zutagetritt. Verwandte Kirchendispositionen in der Gestaltung des zentral aufgefaßten Raumes, ebenso wie in den Dimensionen und Relationen der einzelnen Komponenten finden wir in Mähren sowohl in Staré Město an der St. Michaelskirche in der Ortschaft IV „Na dědině" (Hrubý 1965, 184—191), sowie namentlich in Mikulčice bei der sog. doppelapsidischen Rotunde (Poulik 1963, 91—100). J. Poulik hat auch auf die Beziehung der mährischen Rotunden zur böhmischen frühen kirchlichen Architektur hingewiesen. Die Rotunde bildet ein gesuchtes Entwicklungsglied der böhmischen vorromanischen Architektur, in welche, im Einklang mit der kulturpolitischen Situation des přemyslidischen Böhmens, allmählich karolingiche Strömungen eindringen. Es knüpft an die im wesentlichen noch großmährische Form der Rotunde kleinen Umfangs des hl. Kliment in Levý Hradec an, wie schon J. Cibulka für die Sakralstätte Levý Hradec bedingt einräumte (Cibulka 1934, 289), und beginnt im Gegenteil in gewissem Sinne zu einer Vorlage für die Realisierung des Bauplans der Zentrale des Fürsten Wenzeslaus auf der Prager Burg mit einer lichten Weite von 13 Meter zu werden. Die neue unwiderlegbar durch die Untersuchung des Gewölbes ergänzte archäologische Argumentation, die von dem Alter, der Ursprünglichkeit sowie der Gestalt von Spytihněvs Budečer Rotunde Zeugnis ablegt, korrigiert die eingebürgerte Ansicht K. Guths sowie J. Cibulkas über den Ursprung der böhmischen romanischen Rotunde durch eine Reduktion des Prototyps der St. Veitszentiale, denn die St. Wenzeslausrotunde stützt sich selbst auf ältere Vorbilder und steht keineswegs allein ohne heimische Vorlagen da. Nichtsdestoweniger schmälert dieser Umstand in keiner Weise die Kühnheit der Disposition der Wenzeslauszentrale in Prag, sowohl hinsichtlich ihres Umfangs, als auch hinsichtlich der baulichen Technik des Quadermauerwerks der Wände. Zugleich gibt es aber weder bei dem Budečer noch bei dem Prager Bauwerk archäologische Belege für eine Rekonstruktion eines inneren Umgangs in Stockwerkshöhe nach Art der Zentralen in Aachen oder der von St. Donatus in Zadar, wie J. Cibulka aus der Notwendigkeit der Stabilität des ganzen ziemlich weitläufigen Raumes schloß. Demgegenüber stellt die Rekonstruktion der Wenzeslausrotunde in der Auffassung J. Pošmournýs (1971), die dieser aufgrund des Torsos der unangemessen kleinen Apsis, den er als älter ansieht und die in Hinblick auf das angenommene Schiff von 13 Meter Länge disproportional ist, vertrat, keine befriedigende Unterlage für eine Rekonstruktion dieses Bauwerks dar. Im Vergleich zu der Rotunde auf Budeč aus der Zeit Spytihněvs wäre die Prager weit schlichter und würde in der Gesamtentwicklung einen Rückschritt bedeutet haben, und dies auf der Prager Burg, wo wir eine Weiterentwicklung der baulichen Vorstellungen voraussetzen würden. Auch scheint es unwahrscheinlich, daß es im 11. Jahrhundert unter Bischof Šebiř zu zwei Umbauten der St. Veitskirche gekommen wäre, einmal in Form einer erweiterten Rotunde und unmittelbar darauf in der Auffassung einer romanischen Basilika mit zwei Krypten (Bretholz 1932; 1089; FRB II, 92) zum Jahre 1060 (Merhautová 1971, 218-124). Größere Wahrscheinlichkeit spricht dafür, daß es erst unter Bischof Šebíř zur Niederreißung der ursprünglichen Wenzeslausrotunde, die allerdings als Grabstätte der sterblichen Hülle St. Wenzeslaus', als Episkopalkirche sowie als Ort der Überreste des hl. Adalbert nach deren Überführung aus Gnie.zno nach d. J. 1039, für diese Zwecke baulich adaptiert wurde. Der Umfang des eigentlichen Baukerns änderte sich nicht. Die Erforschung der Budečer Rotunde Spytihněvs und die Rehabilitierung der Ursprünglichkeit dieses, gegebenenfalls schon als überwölbter Bau aufgefaßten (Líbal 1981) Bauwerks wirft also ein neues Licht auch auf die spätere vorromanische Entwicklung der Baukunst in den böhmischen Burgzentren und namentlich auf den Bau der Burgrotunden (Znojmo, St. Plzenec) überhaupt. In der Budečer Rotunde beobachten wir jedoch auch völlig eigenständige Charakterzüge, die sich nur aus der besonderen historischen Situation eines Landes ableiten lassen, das zwischen Großmähren, Pannonien und Dalmatien einerseits und den sich neu herausbildenden, durch einen politischen Kontakt mit dem bayrischen Regensburg der Zeit Arnulfs erleichterten karolingischen Strömungen andererseits vermittelte. Es handelt sich um die zuckerhutartige Form der sich zum Dachstuhl hin verjüngenden Wände, die als eine allein die Last des Gewölbes zu tragen ermöglichende Maßnahme zu verstehen ist; D. Líbal denkt hierbei vor allem an die Zentralen in Bayern, oder an einige frühe dalmatinische und istrische Kirchen (Marasovič 1980, T XI; Merhautová-Livorová 1970). Kennzeichnend ist namentlich die Bindung der M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 205 hufeisenförmigen Apsis an die Mauer des Kirchenschiffs, die Verstärkung des Mauerwerks innerhalb des Zwickels, wie auch die geringe lichte Weite des Triumphbogens. Beachtenswert und ziemlich ungewöhnlich ist die Erweiterung des Altarvorplatzes durch gemauerte Anbauten nach Art gemauerter Ambonen, der offenbar zum liturgischen Gesang, gegebenenfalls zum Unterricht im Einklang mit der Darlegung der Legenden über eine Burg — „Schule" bestimmt war. Es hat also den Anschein, daß alle drei kulturellen Strömungen aus Mähien, Dalmatien sowie aus dem Westen hier zu einem Ganzen verschmelzen und auf schöpferische Weise von den heimischen Baumeistern zu einer eigenständigen Form resorbiert worden sind. Die Rotunde auf Budeč ermöglicht uns jedenfalls einen besseren Einblick in die Zeit der komplizierten Anfänge der böhmischen kirchlichen Architektur des 10. Jahrhunderts. Die Forschung im Inneren der Rotunde erstreckte sich auch auf die seit dem 17. Jahrhundert bis zur Neige des 18. Jahrhunderts datierten Grüfte und Gräber. Etwa in die Zeit nach der Mitte des 17. Jahrhunderts, wann es zum Umbau des Presbyteriums und zur Errichtung der Sakristei kam, gehört ein Priestergrab, das wegen seines reichen Inventars, das hinsichtlich seiner Erzeugung zum Teil noch in die rudolfinische Ära zurückreicht, von großer Bedeutung ist. Man fand hier einen Zinnkelch von noch spätgotischen Formen, ein Meßbuch mit Schnalle und einem in Antiqua geschriebenen Schriftfragment, das sich ikonographisch zur rudolfinischen Zeit bekennt. Das Gewand selbst trägt jedoch bereits Spuren manufakturmäßiger Herstellung. Es hat den Anschein, daß es sich um einen Pfarrer handelt, der sich unter Martinic' Leitung um den Umbau selbst verdient gemacht hat, wie sich auch aus der bevorzugten Ehrenplazierung des Grabes schließen ließe. Wir sind uns allerdings dessen bewußt, das Budeč damals keine selbständige Pfarre und zu Pchery eingepfarrt war {Podlaha 1913), (Abb. 46-50). Die übrigen Gräber innerhalb der Kirche sowie die auf dem Alten Friedhof freigelegten Gräber aus dem 17.—18. Jahrhundert sind mit Devotionalien in Gestalt von Rosenkränzen, Kreuzchen und Medaillons mit den Heiligen Maria, Antonius, Johannes von Nepomuk ausgestattet, die in vieler Hinsicht an die Ausstattung der Äbtissinnen und Schwestern des St. Georgsklosters auf der Prager Burg erinnern (Borkovský 1975). Demographisch interessant ist der Beleg für Wallfahrtsorte, die von den bestatteten Personen besucht wurden. Es handelt sich um Bildchen sowie Medaillons aus Wallfahrtsorten wie Hájek bei Prag. Stará Boleslav, Svatá Hora bei Příbram, wie auch aus dem österreichischen Mariazeil, das anscheinend häufig Ziel von Pilgerfahrten war. Münzfunde begleiten die Verstorbenen und bestimmen die Dauer des Budečer Alten Friedhofs übereinstimmend mit den Pfarrchroniken bis zum Jahre 1836. Unter den Münzen finden sich Groschen Leopolds I. und Kreuzer Maria Theresias sowie Franz I. Übersetzt von Ferdinand Kirschner Literatura FRB II: Fontes rerum bohemicarum II, ed. J. Emier, Praha 1874. MG IV: Monumenta Germaniae Historice, Scriptores (in folio) IV, (Annales, Chronica st Historiae aevi Carolini et Saxonici), ed. G. H. Pertz, Stuttgart 1841. RBMII: Regesta diplomatica nee non epistolaria Bohemiae et Moraviae II, ed. J. Emier, Praha 1882. Beckovský, J. 1700: Poselkyně starých příběhů Českých I. Birnbaum, V. 1927: K otázce našich rotund — Au sujet de nos rotondes, PA XXXV, 167—185. Borkovský, 1.1975: Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě — Kirche und Kloster St. Georg auf der Prager Burg. Praha. Brethoh, B. (ed.) 1923: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. MG SS NS II. Cibulka, J. 1934: Václavova rotunda sv. Víta, Svatováclavský sborník I, 230— 685. Davidek, V. 1971: Co bylo před Prahou — Quid ante Pragam conditam fuerit. Praha. FlajShans, V. (ed.) 1918-1933: Václava Hájka z Libočan Kronika Česká, I - 1918, II - 1923, III - 1929, IV - 1933. Praha. Guth, K. 1934: Praha, Budeč a Boleslav, Svatováclavský sborník I, 686—766. Herain, J. 1905: Rotunda sv. Petra a Pavla na Budči, in: Budeč a okolí. Zákolany 60—75. Hrubý, V. 1965: Staré Město — Velkomoravský Velehrad — Bisherige Ergebnisse archäolopischer Forschungen in Staré Město und die heutige Vorstellung von seiner Besiedlung in der Zeit Großmährens. Praha. Chaloupecký, V. (ed.) 1942: Na úsvitu křesťanství. Z naší literární tvorby doby románské v století IX—XIII. Praha. Justová, J. 1977: Nálezy blatnicko-mikulčického stylu na území zlického kmenového knížectví — Funde des Blatnica— Mikulčicer Stilhorizonts aus dem Stammesgebiet der Zličaner, AR XXIX, 492—504. Králík, O. 1961: Sázavské písemnictví XI. století. Rozpravy ČSAV, roč. 71, seš . 12, ř. SV. Praha. — 1966: Šest legend hledá autora. Praha. — 1969: Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha, 88—101. Květ, J. 1948: Praha románská. Osmero knih o Praze, II. Praha. Líbal, D. 1981: Raně středověký vývoj kostela sv. Petra a Pavla na Budči, Umění XXIX, 395-398. Ludvíkovský, J. 1978: Legenda Christiani. Vita et passio saneti Wenceslai et sanete Ludmile ave eius. Praha. Marasovič, T. 1980: Prilog morfološkoj klasifikaciji ranesrednevjekovne architektuře u Dalmaciji v Prilozi istraživanju starohrvatske architektuře. Split, 5—131. Merhautová-Livorová, A. 1970: Einfache mitteleuropäische Rotunden (Ihr Ursprung, Zweck und ihre Bedeutung). Roz206 M. Solle, Rotunda sv. Petra a Pavla... pravý ČSAV, ro5. 80, seš. 7, ř. SV. Praha. Merhautová, A. 1971: Raně středověká architektura v Čechách. Praha. Olmerová, H. 1976: Stavební historie Pražského kostela sv. Pankráce, Umění XXIV, 350—369. Pekař, J. 1906: Die Wenzels und Ludmila Legenden und die Echtheit Christians. Praha. Podlaha, A. 1907—1913: Posvátná místa kr. Českého, Řada první, Arcidiecéze pražská, I—VII. Praha. Pošmourný, J. 1971: Svatováclavská rotunda na Pražském hradě ve světle rotund velkomoravských — Die Rotundkirche des Fürsten Wenzel auf der Prager Burg und die Rundkirchen Großmährens, PA LXII, 457—487. Poulík, J. 1963: Dvě velkomoravské rotundy v Mikulčicích — Zwei großmährische Rotunden. Praha. — 1975: Mikulčice, sídlo a pevnost knížat velkomoravských — Mikulčice-rezidencija i kreposť velikomoravskich knjazej — Mikulčice-Sitz und Feste der großmährischen Fürsten. Praha. Rogov, M. L. - Bláhová, E. - Konzal, V. 1976: Staroslověnské legendy českého původu. Praha. Schránil, J. 1932: Čechy v době knížecí. Praha. Sláma, J. - Sklenář, K. 1974: Nález slovanského kostrového hrobu u Libochoviček (okr. Kladno) v r. 1847 — Fund eines slawischen Körpergrabs bei Libochovičky, Kr. Kladno, im Jahre 1847, AR XXVI, 625—627. Sláma, J. 1977: Mittelböhmen im frühen Mittelalter. I. Katalog der Grabfunde, Praehistorica V, 53—61. Smetánka, Z. • Hrdlička L. Blajerová M. 1973: Výzkum slovanského pohřebiště za Jízdárnou na Pražském hradě — Die Ausgrabung des slawischen Friedhofs hinter dem Reithaus (Jízdárna) der Prager Burg, AR XXVI, 386—405. Staber, J. 1970: Die älteste Lebensbeschreibung des Fürsten Wenzeslaus und ihr Ursprungsort Regensburg, in: Das heidnische und christliche Slawentum. Wiesbaden, 183—193. Šaldová, V. 1977: Sociálně ekonomické podmínky vzniku a funkce hradišt v pozdní době bronzové v západních Čechách — — Die sozial-ökonomischen Bedingungen der Entstehung und Funktion der spätbronzezeitlichen Höhensiedlungen in Westböhmen, PA LXVIII, 117—163. Solle, M. 1946: Budeč, kmenové hradisko Čechů — Budeč a tribecastle of the Czechs, OP XIII, 9— 12. — 1947: Nové poznatky o slovanské hradištní technice, ZPP VII, 6— 13. — 1959: Knížecí pohřebiště na Staré Kouřimi — Fürstliche Bestattungsstätte in Stará Kouřim, PA L, 353—506. — 1966: Stará Kouřim a projevy velkomoravské kultury v Čechách — Alt Kouřim und die großmährische Kultur in Böhmen. Praha. — 1979: Die Entwicklung des Handwerks im 9. bis 10. Jahrhundert in Böhmen, Zbornik Narodnog muzeja Beograd IX -X, 17 7-196 . — 1980: Objev mikulčicko-blatnického křížku na Budči a jeho výzkum — The discovery of a Mikulčice - Blatnica - Type small cross on the walled site of Budeč and its significance, AR XXXII, 253—273. — 1982: Slovanská pohřebiště pod Budčí — Slawische Gräberfelder unterhalb Budeč, PA LXXII, 174- 216. Třeštík, D, 1980: Deset tezí o Kristiánově legendě — Desjať tezisov o Christianovskoj legende — Zehn Thesen über die Christian - Legende, Folia hist. bohemica 2, 7—38. Turek, R. 1981: Libice n. Cidlinou, monumentální stavby vnitřního hradiska — Libice - Die monumentalen Bauten im inneren Burgwallareal, SbNM A XXXV, 1-72. Vele. F. 1905: Hradiště budečské, in: Budeč a okolí. Zákolany, 27-32. Weingart, M. 1934: I. Česko—církevně slovanská legenda o svatém Václavu, Svatováclavský sborník I, 863—1088. M. Šolle, Rotunda sv. Petra a Pavla... 20 7