Jiří Hrala: Knovízská Kultura Ve Středních čechách / Die Knovízer Kultur In Mittelbohmen / Knovíz Culture In Central Bohemia

Transcript

Archeologické stu a ijni materiály < ZE < Oá CL 11 Jiří Hrala Die Knovízer Kultur in Mittelböhmen A R C H Ä O L O G I S C H E S I N S T I T U T DER ČSAV PRAG Jiří Hrala Knovízská kultura ve středních Čechách A R C H E O L O G I C K Ý ÚSTAV ČSAV PRAHA OBSAH - IN H A LT Úvodem o knovízské kultuře - Einige W orte zum G e l e i t ............................... 9 Středočeská pohřebiště knovízské kultury - Mittelböhmische G räberfelder der Knovízer K u l t u r ........................................................................................ Modřany 11 ........................................................................................................ 11 L e t y ............................................................................................................... 15 Zadní T ř e b a n .............................. 23 Praha 4 - P a n k r á c ........................................................................................ Praha 7 - H olešovice ....................... 24 . 31 Praha 7 - T r ó j a ............................................................................................ 37 P ře lič ............................................................................................................ 40 M š e c ............................................................................................................... 41 Křepenice 43 .................................................................................................... Z v í r o t i c e ........................................................................................................ 52 H ř i m ě ž d i c e .................................................................................................... 54 D r e v n í k y ........................................................................................................ 55 Velká Dobrá . . 56 Přehled materiální kultury - Übersicht zur m ateriellen K u l t u r .................. 58 Keramika - K e r a m ik ........................................................................................ 58 Amfora - Amphore ..................................................................................... Dvojkonická nádoba - Doppelkonisches Gefäß ............................... 58 61 Zásobnice - V o r r a t s g e f ä ß 63 V ejčitá nádoba - Eiförm iger T o p f .......................................... 66 Džbánek - K r u g ............................................................................................ 68 Koflík - Tasse 69 ............................................................................................ Mísa - Schüssel .......................... 71 Pohárek - B e c h e r ........................................................................................ Cedník - Siebgefäß ..................................................................................... Sací nádobka - Sauggefäß ......................................................................... Jehlancovitý podstavec -Tongewicht ........................................................ 5 74 74 74 75 *■ Hliněný kruh - T o n r i n g ................................................................................. 75 P řeslen - S p i n n w i r t e l ................................................................................. 76 M ěsíčkovitý idol - Mondidol - F e u e r b o c k .................................................. ..................................................... Omítka - Lehmbewurf Bronzové předměty - Bronzene Gegenstände .............................................. Předměty z kosti a parohu - Gegenstände aus Knochen und Geweih . . . Kámen a jiný nerostný inventář - Gestein und andere anorganische Funde . P eriod iza ce středočeské knovízské kultury schen Knovizer Kultur 76 77 78 78 79 Einstufung der mittelböhmi­ ..................................................................................... 81 Geneze knovízské kultury a je jí I. stupen - Entstehung der Knovízer Kul­ tur und ihre 1. Stufe ..................................................................................... II. stupen knovízské kultury - II. Stufe der K novízer Kultur . . . . . III. stupen knovízské kultury - 111. Stufe der Knovízer K u l t u r ................ 81 88 91 Stítarský stupen knovízské kultury v pozdní době bronzové - Die spätbron­ zezeitlich e S títa ry -Stufe der Knovízer K u l t u r .............................................. 103 Keramika štítarského období - Š tít a r y - K e r a m ik ........................................... 106 Amforj' - Amphoren ..................................................................................... 106 Amforovité zásobice - Amphorenartige V o r r a t s g e fä ß e ........................... 107 V ejčité tvary - Eiförm ige T ö p f e ................................................. 108 Koflíky - Tassen ......................................................................................... 108 M ísy - S c h ü s s e l n ......................................................................................... 108 Bronzové předměty - B ro n z e g e g e n s tä n d e ...................................................... 109 Ňárys chronologie štítarského typu knovízské kultury - Chronologie des S títary-Typ s der K n ovízer K u l t u r ................................................................. 111 IV . stupen knovízské kultury - 1. fá ze štítarského typu - IV . Stufe der Kn ovízer Kultur - 1 .Phase des Š t ít a r y - T y p s .............................................. 113 Z d i c e ................................................................................................................ 113 V . stupen knovízské kultury - 2. fá ze štítarského typu - V . Stufe der Kn ovízer Kultur - 2 . Phase des S t ít a r y - T y p s .............................................. Způsoby sídlení, obživy a obyčeje lidu s knovízskou kulturou - Siedlungs­ formen, W irtschaftsw eise und Brauchtum der K n ovízer Bevölkerung Osady - Siedlungen . . . ..................................................................................... Hradiště - Wehranlagen ............................................................................. Pohřební ritus - Totenbrauchtum .............................................................. 6 115 117 117 120 121 Kultovní místa - K u lts tä tte n ......................................................................... 122 Doba popelnicových polí ve středních Cechách - U rnenfelderzeit in M ittel­ böhmen ............................................................................................................... Die Knovizer Kultur in Mittelböhmen - Zusammenfassung Literatura - Literatu rverzeich nis 125 ................ 129 ...................................................... 185 Zkratky použitých časopisů a jiných publikací - Abkürzungen der benützten .......................................... 194 .......................................................... 196 Zeitschriften , Sammelwerke und Monographien R ejstřík míst - Ortsnamenverzeichnis Obrázky - Abbildungen Tabulky - Tafeln 1-15 1 - LVI 7 ÚVODEM O KN O VÍZSKÉ KU LTU ŘE Bylo to v letech 1892 - 1893, v době nejintenzívnější výzkumné činnosti skupiny, soustředěné kolem p rof. J. L . P í č e , kdy V.Schmidt a J.Felcman p ro ­ kopali část sídliště s 52 jamami z mladší bronzové doby u obce Knovíz na Slánsku ve středních Cechách. Získali odtud nálezy a terénní pozorování, jimiž potom charak­ terizo va li podobné památky na jiných místech a tak dalo toto naleziště jméno pozo­ ruhodnému společenskému celku mladší a pozdní doby bronzové ve středních a s ev e­ rozápadních Cechách. V . S c h m i d t , který nálezy publikoval, nepodal ovšem přesné časové zařazení a neučinil tak později ani J. L . P í č . K u rčitější představě dospěl až K . B u c h t e l a / 1903, 2-4-; 1906,10- 12, 34-36/ . Nápadná podobnost památek knovízské a lužické kul­ tury vedla od počátku ke spojování obou c iv iliz a c í do časové zá vislo sti i také etnicky. Prvn í výklady o základním podílu lužické kultury na vznik kultury knovízské byly za­ loženy na tehdejším lepším poznání lužických popelnicových p olí, která na velkých pro­ storách střední Evropy tvořila poměrně jednolitý c e le k , jen málo porušovaný lokálními odlišnostm i. Tento názor nebyl beze zbytku opuštěn ani ve velkých, o tomto období syn­ teticky pojednávajících pracích před 2. světovou válkou/J. F i l i p 1936-37; J . Bo h m 1937/, s výjimkou starší nevelké lexikonové statě /1. L . Č e r v i n k a 1926, 10-11/. Některé, tehdy nové nálezy přece však nutily k zamyšlení nad možností jiného v ý ­ kladu, zvláště když chronologický poměr obou kultur se začal ukazovat v jiném s v ě t ­ le . Pozornost se obrátila k mohylové kultuře jižních a západních Cech, v jejím ž in ­ ventáři byly spatřovány četné předlohy keramických tvarů knovízských, nicméně lužický podíl v další etapě byl považován za převažující a rozhodující, a to i na další w ývoj v původní mohylové oblasti. Dlužno ř íc i, že tehdy byla nejlépe poznána mohy­ lová kultura jihoněmecká a je jí východní součást západočeská, jíž byly připisovány i některé nálezy z ostatních částí Cech. Obraz o situaci ve středním Podunají nebyl ještě plně k dispozici a vyšel v syntéze současně s oběma pracemi českými /K . W i 11v o n s e d e r 1937 /. Tep rve tato práce W illvonsedrova poskytla nové možnosti hodnocení a otevřela cestu k detailnějšímu poznání podílu obou skupin v různých částech Cech a M oravy ve střední době bronzové. Takto vytvořený základ umožnil po této válce nahlédnout do geneze jednotlivých kultur mladší a pozdní doby bronzové v Cechách, na jižní M o­ ravě a jihozápadním Slovensku, kde byl detailně poznán okruh středodunajských po- 9 popelnicových p o lí, a nejnověji E . P a t e k o v o u kultura popelnicových polí v západním a severozápadním Maďarsku, sou visící ovšem úzce s naposledy jmenovaným okruhem. Zdá s e , že jiná skupina mohylová vznikla ve S lezsku , jak bychom mohli soudit z R i c h t h o f e n o v y práce z roku 1926. P o lští archeologové však, až na poslední práci G e d i g o v u /1967/a B u k o w s k é h o /1969/, nevěnovali této otázce tak intenzívní pozornost. Středodunajská skupina byla, zdá se, n ejvitálnější. Její působení můžeme snad spatřovat ve Slezsku /např. na džbáncích/ a dosti časté v liv y i v českofalcké sku­ pině. Zde však bylo působení vzájemné /např.prokalichovité mísy neshledává W illvonseder předlohy v podunajském vý v o ji/ . A tak v závěrečné fá zi vývoje mohylové­ ho období dochází ke sblížen í, přesněji řečeno k vzájemnému tvarovému obohaco­ vání keramického inventáře, i když zůstává stále dostatek znaků, dovolujících obě skupiny r o z liš it. Podle B o hm o v a třídění přesahuje mohylová kultura v jihozápadních Čechách svým horizontem Drhovice - Vrhaveč do stupně BD, zatímco ve středních Čechách do téže časové roviny staví horizont Modřany - Lažany, tedy typ, který se zejména prvně jmenovanou eponymní stanicí v íž e k následujícímu v ý v o ji. Avšak pozdně mo­ hylový vývoj i ve středních Čechách je třeba klást ještě do stupně B D . P ro toto za ­ řazen í mluví jednoznačně nálezy typu R iegsee, především ty celk y, v nichž přímo vystupují některé charakteristické bronzy tohoto okruhu. Pokud jde o knovízskou kulturu, přistoupili někteří čeští autoři po druhé světové vá lce k rozpracování je jí d ílčí problematiky; studii o kostrovém pohřbívání napsal V . S p u r n ý /1947-4.8/, charakteristiku knovízských opevněných sídel podal v ča ­ sově šíře pojaté práci o hradištích v západních Čechách J. M a l i č k ý /1947 - 48/. Své studium knovízské kultury započal koncem padesátých let J. B o u z e k rovněž dílčím i rozb ory, které v následujících letech vyústily v řadu syntetizujících prací / J . B o u z e k 1958a-b; 1963; J . B o u z e k , D . K o u t e c k ý , E.Neústupný 1966/. V nich podává podrobnější třídění knovízské kultury a pokud jde o je jí původ, sta­ v í se jednoznačně na stanovisko je jí příslušnosti k západnímu okruhu popelnicových p o lí. Aby bylo možno přistoupit k obecnějším úvahám, proberu n ejdříve ve stručnosti některá středočeská knovízská pohřebiště. Na nich, jak soudím, je lépe p o stižite l­ ná časová posloupnost. Poznatky takto získanými a srovnáním s jinými jednotlivými nálezy hrobovými i sídlištními lz e dospět k platnějším závěrům o genezi, chrono lo g ii a vztazích k ostatním současným společnostem v sousedství. P o k ro čitv pozná­ ní těchto otázek je hlavním cílem předložené práce. 10 STŘED O ČESKÁ PO H ŘEBIŠTĚ KNO VÍZSKÉ K U LTU R Y Úvodem je třeba ř íc i, že pohřebiště knovízské kultury jsou ve srovnání s množ stvím sídlištních nálezů nečetná a také jejich rozsah je nevelký. Je to zpravidla ně­ kolik málo desítek hrobů, někdy i jen menší nepočetná skupina, i když v takových případech jde obvykle jen o část pohřebiště, kterou se podařilo zachránit. Je tu ná­ padný rozdíl proti pohřebištím lužické kultury nebo popelnicovým polím na západ a jihozápad od Čech, která dosahují počtu i několika set hrobů. Příčinu tohoto je ­ vu je třeba spatřovat v rozdílnostech pohřebního ritu. V prezentování knovízských pohřebišt jsem dal přednost sledu geografickém u. Především proto, že chronologické hledisko, jež by v archeologické práci bylo p ř í­ hodnější, není možno plně uplatnit pro různé časové rozpětí a zčásti překrývání jednotlivých pohřebišt, i proto, že by se takovým sestavením v podstatě předjímaly výsledky vlastního rozboru. Začínám s objekty v povodí dolní Berounky, pokračuji pohřebišti v pražské kotlině, dále v oblasti slánsko-rakovnické a uzavírám skupi­ nou nekropolí ve středním Povltaví s největšímdosud známýmknovízským pohřebiš­ těm v Křepenicích. Výčet zahajuje pohřebiště v Modřanech, le ž íc í sice p ři ústí Berounky, ale po správní stránce patřící dnes do rámce Velké Prah y. Na začátek bylo zařazeno pro své zvláštní, téměř klasické postavení ve vý voji knovízské kultury i pro svoji ch ro ­ nologickou pozici a materiální nápln, na niž je třeba v dalším se často odvolávat. Vybočení ze sledu tvo ří i zá věr - nekropole ve Velké Dobré na Kladensku - tento­ krát pro odlišnost druhovou, nebot jde o pohřebiště mohylové. Modřany /Praha 4 - Modřany/ V roce 1920 prozkoumal Státní archeologický ústav pohřebiště se žárovým i h ro­ by z doby bronzové a se slovanskými kostrovými hroby na staveništi domu č p . 4-12 v Modřanech /Praha 4-- Modřany/. Z tohoto pohřebiště pochází 6 hrobů, dnes je však nevysvětlitelné jejich nesoustavné číslování / h r. 111 - IX/ . Na tomtéž pozemku zkoumané slovanské pohřebiště má hroby označené postupně I až X V II. C hybějící hroby na počátku číselné řady knovízského pohřebiště patřily asi pohřbům z jiných období Iv Modřanech byly i hroby bylanské a z doby římské/. Dnes je materiál z to­ hoto pohřebiště uložen v NM Praha, in v .č . 20.931-20.94-8. L it . : J. Bohm 1937, 8 l s q . ; 1938a, 11-15. - / T a b .I-II./ Hrob III: Byl uložen v nepravidelné oválné jamce, asi 50 cm hluboké .Nádoby stá­ ly volně vedle sebe, jen koflík s uraženým uchem /tab. 1: 6/ byl vložen v hrncovité nádobě /t a b .1: 5/. Popis nálezů: 1. Mísa na nožce s rozevřeným okrajem a s ouškem pod ním. Okraj 11 je 4krát lalokovitě vytažen, na vyduti 5 skupin svislých žlábků. V. 107 mm /tab. I: 2/. - 2. Hrncovitá nádoba drsného povrchu, pod hrdlem 3 plastické vodorovné ďubkováné pásky. V . 168 mm /tab. 1:5/. - 3. Koflíček /uchouražené/. V . 65 mm /tab. 1:6/. - 4. V ětší koflík oble kónický s uchem při o k ra ji. V . 90 mm /tab. 1: 1/. - 5. Džbánek esovité profilace s uchem při o k ra ji, povrch drsný. V . 101 mm /tab. 1:3/. - 6 . Kulovitá nádobka s vertikálním pupkem pod okrajem a drobným vtlačeným dnem. V . 55 mm /tab. 1:4/. Hrob I V : V nepravidelné jamce, asi 50 cm hluboké. Nádoby stály vedle sebe, opodál "bron z, jeh lice a bronz, rourka" /?/. Popis nálezů: 1. Mísa na nožce s rozevřeným okrajem, se skupinou svislých žlá b ­ ků na výduti /doplněna/. V . 93 mm /tab. 1:8/. - 2. Džbánek esovité profilace s páskovým uchem, mělce svisle žlábkovaný. V . 93 mm /tab. 1:7/. - 3. Hluboká , téměř konická mísa s uchem pod okrajem; okraj lalokovitě vytažen. V . 121 mm /tab. 1:10/ . - 4. Amforka na nožce s válcovitým hrdlem a oušky na těle pod hrdlem. Na výduti stopy mělkých rýh /tab. 1:9/. /U J . B ó h m a 1937, o b r. 34-35, zaměněny džbánky; správný obsah hrobu IV je u j . S c h r á n i l a 1928, tab. XXXI a zde./ Hrob V : Byl rozrušen a zachoval se z něj spodek hrncovité nádoby /0 dna 75 mm/. V hrobě nebo okolí prý byly ještě "nějaké předměty ž e le z n é ", pocházející asi z římského hrobu /superpozice?/. Hrob V I: Oválný půdorys, nepravidelné kamenné obložení. Byl narušen římským hrobem. Popis nálezů: 1. Amfora s téměř válcovitým hrdlem, dvěma oušky v podhrdlí a se skupinami svislých žlábků na tě le . V . 141 mm /tab. 11:6/. - 2. Dvojkonická nádo­ ba s téměř válcovitou horní částí, spodek svisle prstován. V . 186 mm /tab. 11: 1/ . - 3. Dvojkonická nádoba s téměř válcovitou horní částí. V . 187 mm /tab. 11:5/. 4 . Džbánek s páskovým uchem od okraje přes hrdlo, tělo svisle žlábkováno. V. 92 mm /tab. 11: 2/ . Hrob V II: M ezi dvěma kameny byl shluk střepů. Hrob V lil: Byl zcela rozrušen a zachovány jsou z něj jen dvě nádoby. Popis nálezů: 1. Dvojuchá amfora s vysokým hrdlem, ucha na rozhraní hrdla a tě ­ la , horní část těla je svisle žlábkována. V . 190 mm /tab. 11:7/. - 2. Miska - k of­ lík /?/ s rozevřeným okrajem, v podhrdlí vodorovná rytá klikatka /doplněno/. V . 40 mm /tab. 11:3/ . Hrob IX : Z hrobu se zachovala jen miska s prohnutým hrdlem, konickým spodkem a vtlačeným dnem. V ní byly uloženy spálené kůstky. V . 35 mm /tab. 11:4/ . Modřanské pohřebiště je možno plným právem označit za klasické naleziště pro studium počátků knovízské kultury. Od jeho objevení se datují první skromné zmín­ ky, připou štějící i jiný v liv na vznik knovízské kultury než z oblasti lužických po­ 12 pelnicových p o lí. Nic na věc i nemem, že je někdy v té době spojováno s milavečskou kulturou /S c h r á n i l 1928/. Ukazuje to na jedné straně na konzervatismus ve lpění na silně zakořeněných představách o lužickém impulsu, které se nedaly tak rychle odvrhnout, na druhé straně to však naznačuje, že už tehdejší hodnocení se vydalo ve směru správné cesty poznání. Konec konců ani tato myšlenka nezname­ nala tak zásadní převrat v názorech, nebot i milavečskákultura byla považována za výsledek expanze knovízské kultury ze středních Čech, v podstatě tedy za další pů­ sobení lužických popelnicových polí v transformované již podobě. V keramickém inventáři modřanských žárových hrobů upoutá na první pohled p ř í­ tomnost ještě vysloveně mohylových tvarů, jako jsou mísy na nožce a amfory s ouš­ ky posazenými těsně v podhrdlí. Návaznost amfor na nožce, jako z hrobu IV v Mod­ řanech /tab. 1:9/, na mladé a pozdní mohylové tvary téhož typu/B e ne š 1959, obr. 8 :9 ; 30:3; 36:2. Amfory na nožce: C v rčo vice, Netovice - h r. 2, P ra h a -T ro ja / , event. jejich totožnost, je zcela evidentní. Také amfora bez nožky z hrobu VI /tab. 11: 6/ podržuje charakteristické mohylové ry sy , jen prodlužování hrdla a náznaky jeho konického zúžení k vrcholu naznačuje je jí příslušnostkvyspělejším u p ro s tře ­ d í. Její dobrou obdobu s ještě archaickým znakem hrotitého výčnělku v podhrdlí nám poskytuje dobře datovatelný hromadný nález bronzů.z Kamýkan. V it. / H r a l a 1966a, 7, obr. 1/ /tab. XL1X:7/. Způsob žlábkované výzdoby /ve skupinách/ těchto am­ fo r je spojuje s podobnou výzdobnou zvyk lostí u mis na nožce, zastoupených v Mod­ řanech v hrobě III a IV /tab. 1:2, 8/. V mohylové kultuře vystupují již od n ejstar­ šího stupně, postupně nabývají na horizontálním rozměru a udržují se v této podo­ bě až do jejích pozdních fá z í / B e n e š 1959, obr. 30:2,15; Netovice - h r. 2 a 3; modřanská mísa na nožce z hrobu IV je sice bez ouška, ale je z velké části dopl­ něna a pravděpodobně jím byla rovněž opatřena/ . Zatímco u amfor a mis na nožce jde na modřanském pohřebišti o archaismy, o p ř e ­ trvávání starých prvků materiální kultury v novém p ro střed í, objevují se i elemen­ ty nové. Jsou to džbánky; na rozdíl od mohylových džbánků výrazně vertik á ln í stav­ by mají modřanské vyrovnanější výškošířkový poměr. Snížením hrdla jsou modřan­ ské džbánky jakoby na cestě ke vzniku koflíků esovité p ro fila ce,ta k vzá cn ý ch v č is ­ tě mohylovém prostřed í, kde převahu tvo ří m iskovité, hm oždířovité, event. soud­ kovité koflíky, z nichž poslední jsou často spojovány s věteřovským vlivem . Tako­ véto džbánky jsou v Modřanech ve dvou ze tří nejcharakterističtějších hrobů - č. IV a VI /tab, 1:7; 11:2/. Současně se však vyskytují i skutečné k o flík y, příp. s ty ­ pickou výzdobou této doby - skupinami svislých žlábků, v jiném žárovém hrobě v Modřanech, o jehož event. prostorové souvislosti s ostatními hroby z této loka­ lity nevíme nic přesnějšího / Bo hm 1937, o b r. 36: 2- 3 , hrob ze sou k r.sb írk y/ . Zcela novým tvarem bez starších předloh v českém p rostředí jsou bikonické ná­ doby, jež hned ve dvcu ne zcela totožných exemplářích se vyskytly v hrobě V I . P r v ­ ní, s horní částí koničtější a svisle prstovaným spodkem, druhá hladká s téměř v á l­ covitou horní částí /tab. 11:1,5/. Na M oravě je sice známe přímo z mohyl středo- 13 dunajské mohylové kultury z Bošovic a Velkých Hostěrádek/C h 1 eb o r ád 1936-38, tab, 1/, avšak ani tyto lokálně omezené nálezy nemohou dát spolehlivou odpověď na otázku geneze tohoto tvaru. Kloboucko na M oravě, odkud obě uvedená naleziště jsou, má zvláštní geografickou polohu a nemuselo být prosto severnějších vlivů v té ­ to době, kdy již existence lužické kultury v tamním sousedství je jasně prokázána. Podobně i pražská oblast je v podstatě v širším pomezním pásu, ačkoliv je málo pravděpodobné působení lužické kultury v době, kdy se na východ odtud ve střed ­ ním Polabí teprve usazuje zřejm ě v nepočetných skupinách obyvatelstva. Je to tím méně pravděpodobné i proto, že téměř ve všem, co v pražské oblasti a na západ a jihovýchod odtud nemůžeme v y lo ž iti místním vývojem , shledáváme působení západ­ ního okruhu. P roti vlivu lužické kultury v otázce vzniku knovízského okřínu mluví i to, že v oblastech jejich prvotní form y vystupují v odlišných podobách. Starolužické okříny mají zpravidla přesekávaný lom, někdy je zdůrazněn dubkovanou pás­ kou, v oblibě je i svislé rýhování spodku. V o k o l e k /1962, 67/ odmítá existenci okřínu pro starolužický stupen ve východních Cechách vůbec. Je však třeba si u vě­ domit, že takový impuls, týkající se p řije tí nového tvaru a jeho aplikace v novém prostředí, je zá ležito stí, která se může odehrát během jedné generace. Takový chronologický ro zd íl my můžeme však archeologicky sotva postihnout. V modřanském hrobě V lil se vyskytla amfora, která posazením oušek na rozhraní hrdla a těla, jakož i vyšším hrdlem s latentní formou etážovitého prohnutí /tab.II: 7/ představuje typologicky vy sp ělejší tvar. Je zdobena starobylou svislou kanelurou. V jejím hrobovém společenství byl ještě koflík nebo miska s rytou klikatkou v podhrdlí /tab. 11:3/. Je to výzdoba v pozdně mohylové nebo knovízské keramice naprosto ojedinělá. Pravděpodobný podnět však mohl p řijít z oblasti milavečské, kde v eponymní stanici pozdně mohylového horizontu, který je současně zárodeč­ ným stupněm milavečské kultury, z mohyl v Drhovicích, nacházíme takovou klikatku ve vzácném provedení vrubořezem /B o hm 1937, ob r. 7 8 :1 4 -1 5 / . Můžeme-li drhovické nálezy, jež jsou prakticky bez bližších nálezových okolností, považovat za jednotný časový horizont, potom jiné keramické tvary odtud - např. mísa s la ­ loky a ouškem pod okrajem, či dvojkonická nádoba / Bo h m 1937, obr. 77:9, 13/ nás v rámci modřanského pohřebiště zavede zpět k dobře datovatelným hrobům IV a V I. Souhlasí to i s původním Bóhmovým datováním drhovických nálezů a drhovického časového horizontu / Bo h m 1937, 153 s q ., 231/ - chronologická tabulka. Tím se současně potvrzuje š irš í tvarová varia b ilita dvojuchých amfor v jedné časové ro v in ě . Pohřebiště v Modřanech představuje chronologicky jednotný komplex nálezů. Charakteristickým rysem je prolínání tvarů pozdně mohylových s tvary novými, již knovízskými, v uzavřených celcích . Bohmovo datování do stupně BD plně odpovídá i výsledkům mého sledování časového postavení pohřebiště v Modřanech, při němž jsem mohl použít i jiných srovnávacích nálezů. 14 Lety /okr. Praha - západ/ Pohřebiště v Letech je položeno na býv. polních pozemcích p. šů ry a p. Ježka, v prostoru při cestě z L et do K arlík a. Na těchto pozemcích byly před lety o te v ře ­ ny dvě pískovny /Ježkova a Šůrova/. Snad pohřebiště tvo řila dobře viditelná táhlá vyvýšenina, zvaná "Na horkách", v níž byla otevřena právě Ježkova pískovna. Zde bylo nalezeno a z neznalosti zničeno n ejvíce hrobů. Vyvýšenina je na východě obté­ kána potokem Stříbrným /Studeným/, jehož koryto je místy /odprovedení regulace v r . 1840/ odvedeno z původní polohy. Potok, v jehož okolí směrem k vyvýšenině bývaly bažiny, teče k Dobřichovicům a přibírá na cestě potůček "Pod Čabrakem" u K arlíka. Obě pískovny jsou tvořeny pískovou a štěrkovou terasou řeky Berounky. V Letech a v sousedním Karlíku bylo zjištěno také rozsáhlé knovízské osídlení. S některým z nich může souviset letské pohřebiště. Další skupina hrobů byla objevena "v místech nad L ety, na náspu pod cihelnou p. Šůry /nesouvisí s pískovnou téhož m ajitele/"; byly nalezeny při stavbě plotů u zahrad obytných domů. Prvn í zprávu o hrobových nálezech podal d r. J.Babička z L et, který vid ěl řadu zničených hrobů v odkrývce při hloubení Ježkovy pískovny. P rvn í výkopové akce zahájili zde v srpnu 1930 d r. J.Axamit a F .C .F rie d ric h , a to u Ježkovy pískovny. Po Axamitově smrti v následujícím roce prováděl F .C .F rie d ric h výzkumy p ř íle ž i­ tostně sám, prakticky až do r . 1937. Za toto období získal 19 hrobů. P ro poměrně velkou vzdálenost obou pískoven /Ježkovy a Šůrovy/ se nezdá pravděpodobné, že by šlo o okrajové části jediného pohřebiště. Jde asi o menší skupiny hrobů p a třící snad k jedinému s íd liš ti; struktura keramického materiálu i jeho zpracování je si navzájem ze všech letských poloh velmi blízké . Proto i přes ro zlišen í jednotlivých nalezišt pracuji s hroby z L et jako s jedním větším komplexem. Počet hrobů tu byl jistě mnohem v y š š í, uvážím e-li, že byly ničeny při zakládání pískoven a jistě i v prů­ běhu těžby, nebot F ,C .F rie d ric h jako amatér nemohl lokalitu soustavně sledovat . Ze ani po r . 1937, kdy jsou datovány poslední Fried rich ovy hrobové nálezy, neby­ la pohřebiště vyčerpána, svědčí to, že ještě v r . 1959byl hlášen AU Č S A V v P r a ­ ze nález hrobu v prostoru býv. Ježkovy pískovny /záchr. výzkum provedl autor té ­ to práce/ a v r . 1964 na pozemku p. Rašíka /záchr. výzkum J.Fridricha/ . Jiné čty­ ř i hroby byly v r . 1941 získány pražským AÚ a jsou uloženy v NM /obr. 8:5-13/ . Celkem je dnes k dispozici 25 hrobů. Friedrichova sbírka se teprve nedávno, po jeho smrti, dostala do NM . Ponechá­ vám zde původní F riedrich ova hrobová označení, spojující pořadí nálezu s jeho pů­ vodem: Ježek + p o ř. číslo /hroby z Ježkovy pískovny/, šů ra + p o ř. číslo /hroby ze Šůrovy pískovny/ a třetí skupina je označována podle m ajitele pozemku Bambas + p o ř. číslo . P ro zjednodušení používám přefl p oř. číslem hrobu jen zkratky, J, S a B . - Bez ohledu na dobu získání řadím hroby v souladu s posloupností inv. čísel původní F riedrich ovy sbírky. /Tab. 111-V l i l ; obr. 8:1-13/. 15 Hrob S 1: V srpnu 1931 byl při odkrývání písku rozrušen hrob, uložený v jamce 4-0 cm pod povrchem. Jamka byla vyplněna černou popelovitou hlínou. Velká baňatá popelnice byla ze stěny pískovny odpadlá. Ve zbytku nádoby ve stěně byly nalezeny střepy z misky. Popis nálezů: l.B ezu c h á amfora s podkovovitými žlábky na horní části těla, okraj chybí. V. 320 mm /tab. I I I : 1/, - 2. Střepy z misky s ouškem. - NM in v .č . 352.482-3. Hrob S II: 2 .V II. 1933 byl rozrušen p ři kopání písku hrob, u ložen ý25cm pod o r nicí pod velkým plochým kamenem. Keramika nalezena ve střepech. Popis nálezů: l.V e jč itá zásobnice s nízkým válcovitým hrdlem a rovným přesekávaným okrajem /popelnice/. V . 415 mm /tab. 111:2/. - 2. Střepy ze dna misky ne­ bo vejčité nádoby /"k v ě tin á č e ". / - 3. Zlomek destičky zbronzového plechu se t ř e ­ mi malými o tvory; nese stopy žáru. Rozměry I6x20m m . - NM in v .č . 352.484-8. Hrob S li l : 2 . V II. 1933 byl při kopání písku narušen hrob 25 cm pod orn icí ve vzdálenosti 150 cm od hrobu S II. Velká nádoba /popelnice/ byla zničena úplně. Vedle ní, podle výpovědi dělníka, stála malá dvojkonická nádobka. Popis nálezů: 1. Dvojkonická nádoba s vysokou horní částí. V . 83 mm /tab. I V : 4/ . - NM in v .č . 352.489. Hrob S IV : Zachráněn 2 7 .V II. 1933. Byl uložen 30 cm pod orn icí ve vzdálenosti 150 cm od hrobu S III. Pod třemi plochými kameny stála popelnice s vysokým r o v ­ ným hrdlem a baňatým spodkem, přikrytá mísou s uchem. Popelnice obsahovala zlomky bronzového náramečku, popel a kůstky. Hrobová jáma byla vyplněna pope­ lem /?-podle F .C . Friedricha/ do hloubky 50-60 cm. Popis nálezů: 1, Dvojuchá amfora s rovným, mírně konickým hrdlem /popelnice/. V . 225 cm /tab. IV : 1/. - 2. Miska s malým střechovitým ouškem,v půdoryse o vá l­ ného tvaru. Vnitřek misky je tuhován a při dně opatřen dvěma soustřednými žlábky. V . 85 mm /tab. IV :3 / . - 3. M alý, žárem porušený bronzový náramek ve 2 částech, průřez eliptický /podle F riedrichova popisu; docela dobře mohlo jít o typické bronzové kroužky, z v . v německé literatu ře "R in ggeld "/ . Max. 0 asi 35 mm /tab. IV:2/ . - NM in v .č . 352.490-2. Hrob J I: 19.V III. 1930 byla nalezena ve střepech ze stěny pískovny vypadlá ná­ doba. Pocházela z hrobu, jehož pozůstatky byly ve stěně zjiš tě n y . Byl uložen 25cm pod ornicí v jamce vyplněné popelem a pískem. Popis nálezů: 1. Štíhlá vejčitá nádoba s nízkým válcovitým hrdlem. Nade dnem jc opatřena malým kruhovitým otvorem /popelnice?/. V . 213 mm /tab. V I: 1/. - Li t , : F r i e d r i c h 1950, 379 sq. - NM in v .č . 352.493. Hrob J II: V srpnu 1930. Byl uložen "v rovné čáře ve vzdálenosti ca 100 cm ve směru k Letům od hrobu J I" , v hloubce 20 cm pod povrchem v jamce mezi dvěma plochými kameny. V popelnici mezi popelem byl uložen bronzový nárameček a 2 16 zlomky jeh lice. Hrob byl porušen orbou. Popis nálezů: 1. Malá, původně dvojuchá amforka. P ř i kořeni hrdla a v podhrdlí zdobena po 3 horizontálních žlábcích, tělo svisle kanelováno /nádoba zčásti do­ plněna, okraj chybí/. Zachovaná v . ca 150 mm /tab. V I : 3/ . - 2. Střep z hrdla ná­ dobky, snad misky /nalezen v nádobě č. 1/. - 3. Bronzový tordovaný nárameček , zakončený očkem, 0 35 mm /tab. V l:2 / . - 4. Bronzová jeh lice sdvojkonickouhla­ v ic í /ve 2 zlomcích/, zachovaná d. 4-8 mm. - NM in v .č . 352.4-94-7. Hrob j 111: V srpnu 1930. Ve vzdálenosti 150 cm, ve stejné přímce od předešlého hrobu, byl nalezen další, uložený 30-40 cm pod povrchem. Vedle velké nádoby stá­ la malá mistička. Popis nálezů: 1. Velká dvojkonická nádoba s nízkým, paprskovitě rýhovaným spod­ kem. V . 200 mm /tab. V l:5 / . - 2. Miniaturní mistička s okrajem porůznu v y ta že­ ným. V . 28 mm /tab. V I:4 /. - NM in v .č . 352.498-9. Hrob ] IV : 15.V III. 1931 byl v pískovně rozrušen žárový hrob. Z rozpadlé, znač­ ně zničené popelnice /nezachovala se/ byl zachráněn bronzový nárameček. V sou­ vislo sti s tímto hrobem vyobrazuje F .C . F ried rich ve svých zápiscích p ro fil hrobu, podle něhož pod 30 cm mocnou vrstvou ornice se zahlubovala 50- 60cm hluboká h ro­ bová jáma, v níž stála dvojuchá amfora s vysokým válcovitým hrdlem, v ní - podle kresby - pravděpodobně náramek; amfora byla přikryta dnem vzhůru obrácenou ko­ nickou mísou s ouškem. Mísu překrývaly 3 ploché kameny. Popis nálezů: 1. Bronzový tordovaný nárameček s hladkými přeloženými konci, 0 33 mm. - NM in v .č . 352.500. Hrob ] V: V říjnu 1931 byl zničen žárový hrob, z něhož se zachoval pouze je d i­ ný střep. Popis nálezů: 1. Část nožkovitého dna nádobky konicky se dolů ro z e v íra jíc íh o . Vnitřní 0 62 mm, vn ější /dolní/ 0 73 mm. - NM in v .č . 352.501. Hrob J V I: V létě 1932 byl v pískovně rozrušen žárový hrob. Byly zachráněny střepy amfory. Popis nálezu: 1. Bezuchá /?/ amfora /popelnice/ s mírně etážovitýmvysokým hrd­ lem a prohnutým spodkem /při rekonstrukci značně doplněno/. V. 290mm /tab. V lil: 2/. - NM in v .č . 352.502. Hrob J V il: V zimě 1932 byl d r. Kaločem vyzvednut žárový hrob, uložený 20 cm pod ornicí pod velkým plochým kamenem, posunutým orbou. Hrob pozůstával z dvojkonické popelnice, střepu, bronzové tyčinky, kusu tuhy, kůstek a popela. Popis nálezů: 1. Bikonická nádoba se zaobleným lomem. V . 260 mm /tab. VI : 7/. - 2. Kus tuhy roubíkovité podoby. - 3. Střep z nádobky, asi misky nebo miskovitého koflíku s ostře odsazeným a rozevřeným hrdlem. - 4. Dva zlomky přepálené bronzové čtyřhranné tyčinky. D. 30 a 11 mm. - NM in v .č . 352.503-6. Hrob J V III: Byl vykopán majitelem pískovny p. Ježkem a zčásti předán p. Zelen ­ íš 17 kovi. Od obou je postupně F . C . F ried rich získ a l. Dále F . C . F . uvádí, že u nálezu byla prý zoomorfní nádobka, která se dostala s Axamitovou sbírkou do NM . Podle toho by musel být tento hrob nalezen v době počátku exploatace tohoto pohřebiště, kdy ještě d r. Axamit ž il. - Zoomorfní nádobku jsem v NM identifikoval a zařazuji ji do popisu; je jí souvislost s hrobovým celkem zůstává nicméně nejistá. Popis nálezů: 1. Baňatá amforovitá zásobnice s nízkým válcovitým hrdlem a rovně vytaženým okrajem . V podhrdlí je opatřena čtyřmi bradavkovitými výčnělky. P o ­ vrch je lehce prstováním zdrsněn. V . 420 cm /tab. VI1-.2/. - 2. Zoom orfní/?/ná­ dobka v podobě ptačího těla bez hlavičky, konce zahrocené, jeden opatřen otvorem /výlevkou/. Na jedné straně je nádoba zdobena mělkými koncentrickými žlábky ; hrdlo tvoří nálevkovitý nástavec. V . 80 mm /tab. V l i l :3/ - - 3. Zlomek bronzové jeh ly, pocházející z jeh lice. Zachovaná d. 130 mm. - 4. Bronzový nůž s rovným ostřím a obloukovitým hřbetem, krátkou jazykovitou rukojetí se dvěma nýty. D. 119 mm /tab. V I I : 3/. - NM in v . č . 352 .507-9 /nádobka č . 2 - NM in v .č . 46.895/ . Ve svých zápisech uvádí pak F . C . F . ještě jeden hrob VIII /nadále v této práci hrob "J V lila"/ a p íše: " P ř i zjištovacích pracích nahrobě č .IV zjištěn ve v z d á le ­ nosti 150 cm hrob nový, uložený 10 cm pod o rn icí. Malá nádoba byla přikryta plo­ chým kamenem a rozmačkána. Střepy byly tak špatně zachované, že se na vzduchu rozpadly. P ře s n ejpečlivější snahu zachovati nádobu se mi to n epodařilo". Hrob J IX : Žárový hrob zachránil p. Zelenka. Byl prý uložen 50 cm pod p o vr­ chem a přikryt plochým kamenem. Zachovala se dvojkonická nádoba, střep spodní části mísy, jíž byla nádoba přikryta a několik střepů z malé m ističky. Popis nálezů: 1. Velká dvojkonická nádoba se zaobleným lomem a nízkým spodkem /asi popelnice/. V . 355 mm /tab. VII : 1/. - 2. Střep z mísy, kterou byla p řik ry ­ ta nádoba č. 1. - 3. Střepy z misky esovité p ro fila ce . - 4. Střep podobné p r o fi­ lace jako u č. 3, ale m asívnější. - 5. Střep z malé baňaté nádoby, pravděpodobně etážovité, tuhované; místa bez ornamentu se stříd ají se svislým žlábkováním. - NM in v .č . 352.510-3. Hrob J X : Byl získán z pozůstalosti p .Z elen k y. P r ý pod kamenem byla uložena dvojkonická nádoba s ostrým lomem. V . 200 mm /tab. V I :6/. - NM i n v .č .352.514. Hrob J X I/ 1959: Na základě hlášení B . Vamberského z Let jsem 11 .V III. 1959 p ro ­ vedl záchranný výzkum žárového hrobu v bývalé Ježkově pískovně /nynější m ajitel­ ka J.Ježková/ na pozemku č.k at. 317. Již před tím prý bylo zničeno asi 15 hrobů. Hrob mělce pod povrchem uložený /30 cm/ pozůstával z amfory naplněné přepále nými kůstkami, přikryté mísou, obrácenou dnem vzhůru; ve výplni popelnice bylo několik dalších střepů. Obě celé nádoby mají povrch cihlové barvy. Popis nálezů: 1. Široká bezuchá amfora s poměrně nízkým hrdlem s náběhem na etá­ žovité prohnutí, baňatým, ke dnu prohnutým tělem. Nade dnem je malý kruhovitý o t­ v o r "pro d u ši". V 240 mm /tab. V II I:5/. - 2 . Konická mísa s uchem /uraženo/ s řídkými nepravidelnými svislými rýhami. V . 120-130mm /tab. V III:4/. - 3. Z lo ­ 18 mek tuhované misky. V . 53 mm /obr. 8:1/. - 4. Zlomek lomu dvojkonické nádoby /obr. 8:2/. - 5. Zlomek tuhovaného hrdla amfory /obr. 8 :3 /. - 6 . Zlomek vodo­ rovného přesekávaného okraje, asi amforovité zásobnice /obr. 8 :4 /. L i t . : J . H r a l a , nálezová zpráva AU, č j. 4152/59. - NM neinv. Hrob B I: Na pozemku čp. 126 byl v červen ci 1930 zničen hrob, jehož zlomkovitý inventář předal majitel pozemku p. Bambas. Obsahuje: 2 střepy z popelnice, v níž prý bylo 11 zlomků bronzových náramků a seříznutý kančí zub. Popis nálezů: 1. Jedenáct zlomků bronzových náramků eliptického i kruhovitého průřezu, u některých uveden průměr 4 mm. Podle F riedrich ova záznamu dá se usu­ zovat, že předpokládal, že zlomky pocházejí alespoň ze 4 náramků. - 2. Zlomek bronzové jeh lice /?/ ze silnějšího drátu se zá řezy v místech, kde F . C . F . předpo­ kládá krček jeh lice. - 3. Č tyři zlomky plochého náramku, šíře 7-5 mm. - 4. P o ­ dlouhlý zlomek 2 mm silného bronzového plechu "se stopami opotřebování a spáje­ n í"; F . C . F . uvažuje o sponě /?/. - 5. T ř i zlomky tenkého bronzového plíšku. 6 . Seříznutý kančí zub. - 7. Dva střepy z amforky /?/; část dna/tab. I V : 5/ a část hrdla s náznakem etážovitého prohnutí/?/. - 8 . M ezi pozůstatky pohřbu je kost se čtyřmi pravidelnými, vedle sebe položenými zá řezy / "popraskání p ři spalování ne­ bo chirurgický zákrok?" - F . C . F . / . - N M in v .č . 352.517-27. Z dalších dvou hrobů neznáme inventář, protože však F ,C ,F . je zaznamenává ve schematickém plánku, jsou pro tento důvod brány v úvahu. M ají pomocné označení B la a B 1b. Hrob B la: Ve vzdálenosti 100 cm od hrobu B i a 300 cm od meze pare .č . 121 byl v červenci 1936 nalezen další žárový hrob, který byl zničen. Hrob B 1b: Na parcele č. 121 byl povrchovým ohledáním /asi v srpnu 1937/ z j i ­ štěn další hrob, který však pro odpor majitele pozemku nemohl být vykopán. / P ro ­ tože jde o tutéž skupinu hrobů, nese i tento označení " B " , p řestože už není na po­ zemku p. Bambase/ . Hrob B II: Na pozemku čp. 126 byl 25. října 1937 narušen hrob. Byl uložen 25 cm pod ornicí v jámě hluboké i široké 50 cm. Na velkém plochém kameni stála popelnic e , vyplněná popelem a kostičkami. Na dně nádoby le ž e l kulatý oblázek. Horní část nádoby byla zničena orbou. Popis nálezů: 1. Spodní část popelnice s mělkým svislým žlábkováním. P ravděpo­ dobně jde o amforovitou zásobnici, podle okrajového střepu s rovným hráněným v y ­ tažením, nalezeného v materiálu z hrobu. Zachovaná v . 200 mm /tab. I V : 8/. - 2. Kulatý oblázek. - N M i n v . č . 352.528-9. Hrob B III: Ve vzdálenosti 5,90 m jihozápadně od hrobu B II byl 2. prosince 1937 nalezen na poli p. Bambase čp. 126 v hloubce 30 cm pod povrchem hrob /hl. 40 cm, 0 jámy při ústí 55 cm/, vyplněný černou popelovitouhlínou. Na velkém vápencovém kameni stála popelnice, překryta /přepálenou/ mísou, která byla orbou zničena. 19 Okolo nádoby stálo několik velkých kamenů. Na dně popelnice byl nalezen cicv á r lodičkovité podoby, m ističkovitý kamínek, kamenná kulička, podlouhlý kamínek a drob­ né střepy z malého koflíčku. Popis nálezů: 1. Dvojkonická nádoba /popelnice/ se zaobleným lomem a štíhlým spodkem. V . 335 mm /tab. V : 1/. - Část misky, ke dnu prohnuté. V . 62 mm /tab. V :2 / . - 3. Lodičkovitý c ic v á r , d. 4-8 mm. - 4. M ističkovitý kamínek, uvnitř v y ­ hlazený a opatřený malou jamkou /úmyslné vrtání?/, 0 31 mm. - 5. Kamenná ku lič­ ka, 0 21 mm. - 6 . Podlouhlý kamínek se zakulacenými o k ra ji, 4-2 x 16 mm. - 7. Drob­ né střepy, nejspíše z koflíku nebo koflíků. - NM in v .č . 352.530-3. Hrob B IV : Ve vzdálenosti 155 cm severně od hrobu B lil byl 19. prosince 1937 nalezen hrob 1 m pod povrchem /h l. 40 cm, š. jámy při ústí 35 cm/. V jámě stála dvojkonická popelnice, na ní střepy z menšího koflíku. Nádoba byla pravděpodobně přikryta mísou, z níž se zachovaly střepy. Na dně popelnice byly nalezeny zlomky keramiky a hladké kamínky. Popis nálezů: 1. Dvojkonická nádoba /popelnice/ s nízkým štíhlým spodkem;nad za­ obleným lomem tři vodorovné obvodové žlábky. V . 190 mm /tab. I V :6/. - 2. K o f­ lík esovité profilace s ouškem mírně nad okraj /doplněn/. V , 63 mm /tab. 1V: 7/. - 3. Dva zlomky z rozevřené misky, která asi překrývala popelnici. - 4. Zlomek misky. - 5. Zlomek nízkého hrdla menší nádoby. - 6 . Zlomek hrdla baňaté nádob­ ky s rozevřeným okrajem. - 7. Dva zlomky tenkostěnné nádobky, snad misky, část ode dna. - 8 . Zlomek z menší misky. - 9. Nepravidelný jehlancovitý kámen se z a ­ obleným vrcholem , na němž je malá jamka. Základna je elip sovitá . - 10. Malý p lo­ chý kamínek. - NM in v .č . 352.534-46. Hrob B V : Ve vzdálenosti 3 m severozápadně od hrobu B II byl 19.prosince 1937 odkryt žárový hrob, v jehož těsné blízkosti bylo místo se spáleným pískem, které si F . C . F . vysvětlu je jako žá ro viště. Uložení hrobu: 100 cm pod povrchem byla 65 cm hluboká a 70 cm široká jáma. V ní byla dvojkonická popelnice a na jejím dně 2 oblázky. - T z v . žároviště mělo oválný půdorys o rozm ěrech c a 200x 100cm. Pod vrstvou oblázků se nacházela vrstva spálené hlíny do hloubky 8 0 - 100 cm. Popis nálezů: 1. Velká dvojkonická nádoba se zaobleným lomem a nízkým štíhlým spodkem /značně doplněné/. V . 365 mm /tab. V :3 / . - 2. Polokulovitý kamínek. 3. Kulovitý křemenný kamínek. - NM i nv. č. 352.547. O hrobech z Let uvádí F ,C . F ried rich ve svých zápiscích ještě tuto zajímavou po­ známku: V jiné části katastru, v poloze "Nad skálou", ve druhé pískovně p .S ů ry , bylo podle sdělení p.Š ů ry ml. zničeno mnoho nádobek. F . C . F . zde z jis til malé popelovité jamky, které obsahovaly vždy několik knovízských střepů. Jamky byly od sebe vzdáleny ca 2 metry. Hrob z r . 1964: Poslední hrob v Letech byl zachráněn 11.června 1964 J. F r id r i­ chem /AU/ na parcele p.R ašíka. V konické jámě asi 25 cm pod povrchem, hluboké ca 60 cm a p ři ústí široké ca 90 cm stála popelnice, jíž byla amforovitá zásobnice 20 s rovným okrajem, nálevkovitým hrdlem a pásem vodorovných žlábků v podhrdlí; od nich na největší výdut jdou skupiny svislých žlábků, na výduti jsou skupiny sou­ středně uspořádaných podkovovitých žlábků /v. 400 mm/. V popelnici byla uložena dvojkonická nádobka se zaobleným lomem /v. 53 mm/ a zlomek misky esovité p r o fi­ la ce. - Popelnice byla obložena velkými, ponejvíce plochými kameny. - MM P r a ­ ha. Lidské žárové pozůstatky, které se podařilo F .C .F ried rich o vi v Letech zachrá­ nit, byly podrobeny J . C h o c h o l e m antropologickému rozboru s těmito výsledky: Hrob S IV : Plně dospělý jedinec /maturus/, určení pohlaví není možné. Hrob J V I: Pravděpodobně dospělý jedinec, b liž š í určení stáří a pohlaví není mož­ né . Hrob J V II: Nedostatečná zachovalost materiálu nedovoluje u rčit, zda jde o dospě­ lého či nedospělého jedince. Hrob J V III: Dospělý jedinec, b liž š í určení stáří a pohlaví není možné. Hrob B I: Pozůstatky náležely pravděpodobně dospělému jedinci, b ližší určení stá­ ř í a pohlaví není možné . Hrob B II: Pravděpodobně lidské žárové pozůstatky; b ližší určení není možné. Hrob B III: Dospělý jedinec, b liž š í určení stáří a pohlaví není možné. Hrob B IV : Velmi malé dítě, b liž š í určení stáří materiál nedovoluje. Hrob B V : S největší pravděpodobností jde o lidské zlomky, pohlaví ani stáří ne­ lze stanovit. Na pohřebišti v Letech u Prahy se začínají amfory s vyšším konickým hrdlem, které stejně jako amfory s nižším vypuklým hrdlem můžeme mít za tva r, jenž stojí na počátku geneze etážovitých nádob. Posledně jmenované amfory jsou spíše h o ri­ zontální stavby, bývají bezuché, bud bez výzdoby nebo žlábkované . Etážovité nádo­ by se v hotovém provedení na pohřebišti v Letech ještě nevyskytují. Dále jsou tu dvojkonické nádoby, malé i velk é, s ostrým i zaobleným lomem, jednou dokonce s vo ­ dorovnými žlábky na lomu. Je tu i okřín s ostrým lomem a svisle rýhovaným spod­ kem, tvar, který jsme zvyklí v lužickém prostředí považovat za sta ro b yle jší. V L e ­ tech je v hrobě J lil pospolu s miskou s lalokovitými výčnělky z okraje /tab. V I: 45/. Odkazu na mohylové reminiscence u této misky však brání ne je jí miniaturní tva r, ale především hrubé, jakoby ledabylé provedení, takže v ohledu lalokovitých vytažení jde spíše o náhodný je v . Dalším zajímavým tvarem z Let je vejčitá nádoba s nízkým válcovitým hrdlem v hrobě J 1 /tab. V I: 1/, jaká se vyskytla v žárových hrobech v Plzn i-D ou bravce, zařazených J.Bohmemdohorizontu D rhovice-V rhaveč. Se vzdálenými ohlasy tohoto tvaru se setkáváme i v Podunají v Kiblitz a Poneggen / W i l l v o n s e d e r 1937, T a f. 6 : 8 ; 43:5/ ve stupni BC, oba tvary s uchy v pod­ hrdlí /druhý tvar však spíše vede k amfoře/. Současně je to další doklad kontaktů obou mohylových skupin, i když neznáme vzájemný poměr pokud jde o tento tva r. Na počátek této vývojové řady bychom, myslím, mohli klást příbuzný dvojuchý tvar r 21 z mohylového keramického depotu v Poděbradech / B e n e š 1959, obr. 19:3/ . J.Bouzek podobný tvar považuje za dosti mladý. Avšak případ z Nového Sedla není p ř e ­ svědčivý, nebot postrádá spolehlivé nálezové souvislosti / B o u z e k 1958, 379,obr. 153:201 B / . Tento tvar vejč ité nádoby začíná zřejm ě záhy, ale pravděpodobně se udržuje d éle. Vyskytl se totiž i na Mělnicku, odkud bezpečně časné knovízské ná­ le z y zatím neznáme /Lužec n .V lt. - tab. X X : 10/. O jedinělé, a proto nedatovatelné nálezy tohoto typu pocházejí i z Prahy-Hloubětína /tab. X X :5-6/. Dalším keramickým tvarem z L et je amforovitá zásobnice s bradavkovitými v ý ­ čnělky v podhrdlí z hrobu J V lil /tab. V II: 2/, předzvěst typického knovízského tva­ ru, avšak se starobylou výzdobou, upomínající na nádobu z Winklarn / W i l l v o n s e d e r 1937, T a f. 53:3/, kde je ovšem ve starších souvislostech. Od této zásob­ nice z Let vede, myslím, přímá lin ie k oněm typickým, dlouho se udržujícím , prstovaným tvarům knovízským. Tento jejich prototyp z Let je dobře datovatelný sta­ robylým tvarem nože s krátkým řapem, který např. v žárovém hrobě z Čachtic v P o ­ v á ž í provází n ejstarší formu liptovského meče / M a s á r i k 1933, 67/ nebo v depo tu V z Blučiny /R í h o v s k ý 1963, obr. 5:A 8/. Do jisté míry překvapivě působí v tomto hrobě přítomnost sací nádobky /tab. V III:3/ , p a tří-li sem bezpečn ě/cf. v ý ­ še v popise obsahu hrobů/ . Samotná myšlenka sacích nádobek se objevuje však již d říve v mohylové kultuře /Pch ery: B o h m 1937, 37, obr. 16:5/ a při účelově mi­ mořádných tvarech nelze se spoléhat na oporu typologie. Rané znaky v tektonice má i jiná amforovitá zásobnice s nízkým válcovitým hrd­ lem, spíše vertikální stavby, z hrobu S II /tab. 111:2/. Vratme se ještě nakonec ke dvěma základním tvarům, amforám - osudím a dvojkónickým nádobám. Velkých amfor pochází z pohřebiště pět, z toho dvě /tab. V1I1:2, 5/ jsou bezuché, další je natolik doplněna, že je to jen pravděpodobné /tab. 111: 1/. Relativně archaicky v y h líží dvojuchá amfora s vysokým hrdlem a konickým spodkem z hrobu S IV /tab. I V : 1/. Typologicky vy sp ělejší tvar s náběhem na etážovitou p ro ­ fila c i hrdla a prohnutým spodkem je amfora z hrobu JVI /tab. V III: 2/, bohužel však bez průvodního inventáře. - Další dvě amfory jsou spíše horizontální stavby; z h ro ­ bu S I /tab. 111:1/ je podkovovitě žlábkována a jde s ní zlomek misky, další nezdo­ bená z hrobu J XI/ 1959 má nízké hrdlo mírně etážovitě vyduté a spodek silně p ro ­ hnutý /tab. V III: 5/. Tato je doprovázena oble konickou mísou s nepravidelným svislým rýhováním /tab. V1I1:4-/. Analogické mísy v lužické kultuře jsou nejčastěj­ ší ve starší fá zi středního stupně. Podobná amfora jako dvě předch ázející, avšak v menším provedení, pochází z hrobu J 11. Je dvojuchá a kromě svislé kanelace těla je jí zvláštností je vodorovné žlábkování při kořeni hrdla /tab. V I:3 / . K jejímu ná­ lezovému celku patří bronzový tordovaný nárameček zakončený očkem /tab. V I : 2/ a jehlice s dvojkonickou h la v ic í. Tyto bronzy přich á zejí už v lažanském horizontu hromadných nálezů, avšak mají potom delší časové rozp ětí. Dvojkonické nádoby jsou v Letech v osmi exem plářích. O okřínu s ostrým lomem a svislými rýhami na spodku z hrobu J III byla zmínka již vý š e . Okříny z hrobů B V 22 a J X /tab. V :3 ; V I : 6/ nemají průvodní keramický inventář, u dalších dvou z h ro­ bů J VII a J IX /tab. V I: 7; V II: 1/ jde vcelku o nevýrazný střepový materiál a k o tá z­ kám chronologickým p říliš neprozradí ani miska p rová zející okřín v hrobě B 111 /tab .V : 1-2/. Osamocen stál i okřínek v hrobě S III /tab. IV:4•/, avšak takový tvar je kupř. v Drevníkách poměrně časný /tab. X X V :2/ . Vývojová řada knovízských okřínů je trochu jiná než je tomu u lužických: n ejstarší knovízské mají víceméně válcovitou , poměrně velkou horní část, která svou hmotou těžce sedí na vcelku nepatrném spod­ ku jakoby p řevislá . P ř i snaze o "dodržení stylu" bylo jistě technologicky obtížné u velkých tvarů zachovat ostrý lom, a proto ne všechny tvary se zaobleným lomem musí být eo ipso pozdní. Podle tohoto kritéria,doložen éh o rozborem , patří všech ­ ny už vzpomenuté okříny z Let do starší poloviny vývojové řady dvojkonických ná­ dob. Patří tam i poslední okřín s vodorovnými žlábky nad lomem z hrobu B IV /tab. 1V : 6/, vedený tvarovým kontaktem koflíku z téhož hrobu /tab. IV : 7/ s koflíkem S IV se starším dvojuchým osudím. Shrnu-li poznatky z takto stručně probrané náplně pohřebiště v Letech, pak z á ­ kladním rysem je tu vystoupení dvou faktorů: jednak revokace vzorů staršího v ý v o ­ je a navazování na ně a jednak nástup nových prvků/např. esovité k o flík y, ale i cha­ rakteristické knovízské okříny/, anebo - možná přesněji řečeno - naprostá absen­ ce tvarů čistě mohylových, jako tomu bylo v Modřanech, přitom však tvarů typologicky jim blízko stojících. V relativně chronologickém smyslu jde o zá věr stupně BD a počátek prvního halštatského stupně /HaA 1/. Zadní Tř eban /okr. Beroun/ Poblíže Dobřichovic na Berounce u obce Zadní Třeban byla před druhou světo­ vou válkou rozrušena část knovízského pohřebiště, z něhož F . C . F ried rich zachrá­ nil obsah 5 hrobů. Obsah hrobů, nalezených při stavbě v ily p.Dlouhého, se dostal poslední dobou s Friedrichovou sbírkou do NM /F r i e d r i c h 1956, 31 -4 0 ; popis hrobů doplněn podle Friedrichových zápisků v NM/ . Hrob I: Popelnice byla přikryta miskovitým koflíkem a přidána mísa. V popelnici byl kromě lidských žárových pozůstatků bronzový nůž, který se ztra til. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ s konickým hrdlem a přehnutým okrajem s boku šikmo přesekávaným. V . 380 mm. - 2. M iskovitýkoflík s masívním střechovitým uchem při o k ra ji. V . 113 mm. - 3. Konická, mírně prohnutá mísa s uchem při o k ra ji. V . 75 mm. - 4. Bronzový nůž /?/. Hrob II: Popis nálezů: 1. Část vejčité nádoby se zlomkem ucha /pravděpodobně dvojuchá/ ze špatně vypáleného materiálu /popelnice/. - 2. Miskovitý koflík s p ro ­ hnutým a ostře odsazeným hrdlem, pětihranné, příčně rýhované ouško přečnívá m ír­ ně přes okraj, malé dno je dovnitř vtlačené. V . 42 mm, 0 okraje 85 mm. Hrob III: Zachoval se jen spodek asi kanelované amforky se stopami tuhování. Hrob IV : Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice s konickým hrdlem a s přehnu­ tým a s boku šikmo přesekávaným okrajem /zčásti doplněna/. V . 355mm. - 2 .M is ­ tička. Hrob V : Zachovaly se jen zlomky baňaté nádoby se svislou kanelurou a stopami po tuhování /pravděpodobně z amforovité zásobnice/. Nepočetný a namnoze zlomkovitý materiál ze Zadní Třebaně není schopen podrob­ nějšího rozboru. Konické hrdlo amforovitých zásobnic je považováno za znak mlad­ ší, avšak vysoká výdut a málo profilovaný spodek je typologicky spojuje s tvary starším i. Koflík z hrobu II je tvar vy sp ělejš í a mohl by naznačovat mladší datování. Typ nože bohužel neznáme. Horní datovací hranicí hrobů je rozhraní stupňů Ha 1 H a 2, spíše však patří do mladšího stupně. Praha 4- - P a n k r á c Na náměstí před justičním palácem v P raze-P a n k rá ci byly p ři úpravě silničního tělesa pouliční dráhy ve třicátých letech objeveny žárové hroby. P rá c e byly p ro ­ váděny jako nouzové v zimních měsících a jednotlivé nálezy nebyly přes všechna opatření včas hlášeny. Nicméně se podařilo zachránit několik hrobů, které zřejm ě souvisejí se sídlištěm v místě dnešní trestnice / P í č 1899,211/. Další žárové h ro ­ by, z nichž se však nepodařilo nic zachránit, byly na pozemku č. kat. 253/1, blok A , p a re. 1. Následující soupis je upravený popis J . B o h ma /1938b, 15-22/ /obr. 7; tab. V lil: 1, 6 -7; IX -X I; L V : 1/ . Hrob I: Byl vyzvednut dělníky z hloubky 60 cm; zachráněna byla popelnice, v níž vedle spálených kostí byla miska s ouškem; k obsahu snad náleží bronzový kroužek, zlomek bronzové jeh lice a bronzové zlomky. Popis nálezů: 1. Dvojkonická popelnice pod okrajem prohnutá, s oblým lomem. V . 300 mm /tab. 1X:9/. - 2. M iskovitý koflík s okrajem srdcovitého tvaru, ucho m ír­ ně zvednuté nad okraj, který je šikmo kanelován. Vnitřek je tuhován. V . 55 mm/tab. IX : 10/. - 3. Zlomek drátěné válcovité jeh lice. - 4. Dva zlomky tenkého drátu z prstenu. - 5. Dva zlomky prstenu /?/ z plochého plechového kroužku, k terý v y ­ bíhá v oválné drátěné ukončení /obr. 7:1/. Hrob II: P a třil únětické kultuře. Hrob III: P a třil by lánské kultuře. Hrob I V : Z tohoto hrobu byly zachráněny pouze dva střepy, z nichž se dala s e ­ stavit část velké popelnice s válcovitým hrdlem, které je nasazeno na odsazenou hřbetní partii břicha hustě horizontálně kanelovanou. Vnitřní část hrdla a c e lý vn ěj­ ší povrch je tuhován /tab. IX : 1/ . - Z ostatních střepů lze uvésti dvě dna, z nichž jedno je ze silné nádoby, jež u dna byla zdobena dvěma řadami kolmých vrypů . Ji­ 24 ný střep pochází z hrubé hrncovité nádoby s uchem, po jehož stranách jsou dva ma­ lé pupky. Hrob V: Na míse /č. 1/ byla položena mísa /č. 2/ a v ní miska s ouškem; ostatní nádoby stály buď vedle nebo v míse č. 2. V konické hrncovité nádobě byly spálené lidské kůstky se zlomkem bronzové jeh lice; tato nádoba byla kryta střepem. Popis nálezů: 1. Miska z plavené hlíny, hlazeného povrchu, vnitřek tuhován. Na jednom místě je z okraje vytažen výčnělek, dno i uvnitř je odsazeno. V . 55-60 mm /tab. X :4 /. - 2 . Miska shodná tvarem i provedenímsmiskou č. 1, avšak je v ě tš í. V . 80-85 mm/tab. X : l / . - 3. Hrncovitá nádobka konického tvaru se dvěma malými oušky proti sobě. V . 105 mm /tab. X : 8 /. - 4-. Konický koflíček s ouškem nad okraj, hnědočervený, hlazený, tvar okraje srdcovitý. V . 60mm, 0 okraje lOOmm, dna 35 mm /tab. X :7 / . - 5. Menší koflíček pod okrajem prohnutý, ucho nad okraj /uraženo/, tuhovaný. V . 45 mm /tab. X :5 / . - 6 . Hrubý konický koflík, pod okra­ jem prohnutý, ucho nad okraj /uraženo/. V . 65 mm /tab. X : 10/. - 7. Tenkostěnný miskovitý koflík s uchem nad okraj, vtlačené dno, okraj srdcovitý, vnitřek tu­ hovaný. V. 35 mm /tab. X :3 / . - 8 . Miniaturní koflíček s uchem nad o k ra j. V . 30 mm /tab. X :2 / . - 9. Koflíček podobný i technicky shodný, původně měl patrně také ucho nad okraj. V . 37 mm /tab. X : 6/. - 10. Střep velké nádoby, patrně dvojkon ické, s oblým lomem. - 11. Ve střepovém materiálu je střep z podobné mísy jako č. 1, dále střepy hrncovitých nádob s oušky a pupky a střep koflíku podobné tech­ niky jako č. 8 . - 12. Válcovitá nádoba se dvěma oušky a zesíleným okrajem, po­ vrch drsný. Dno není zachováno. 0 okraje 155 mm /tab. X :9 / . - 13. Zlomek bron­ zové jeh lice. Hrob VI: V hrnci svisle rýhovaném s ouškem a pupky byly nalezeny střepy nádo­ by a spálené lidské kůstky. N á le ž í-li k obsahu tohoto hrobu i okrajový střep, ne­ bylo možno z jis tit. Hloubka hrobu byla 60 cm. Popis nálezů: 1. Hrncovitá nádoba se slabě přehnutým okrajem a dvěma oušky proti sobě, která jsou do stěny čepovitě zasazena. M ezi oušky se střídají hrotité pupky a plochá válcovitá lišta . Povrch je od okraje ke dnu svisle ry t. V . 130 mm /tab.IX :5/. - 2. Střepy mísy uvnitř tuhované, která patrně popelnici přikrývala, byly na­ lezeny uvnitř nádoby č. 1. - Mimo to byl s tímto hrobem vybrán i střep jednoduché hrncovité nádoby, která měla hrotité pupky, P a tř í-li k tomuto hrobu, nelze bezpeč­ ně ř íc i. Hrob VII: Popelnice byla poklopena mísou červenavého povrchu /dnem vzhůru/, z níž byly zachovány jen střepy. V popelnici bylo několik spálených lidských kostí. Hloubka hrobu byla 50 cm. Popis nálezů: 1. Hrncovitá nádoba /popelnice/ se slabě odsazeným hrdlem a d vě­ ma oušky. V . 135 mm /tab. I X :6 /. - 2. M ísa, z níž se zachovalo několik střepů, takže tvar nelze sestaviti. Hrob V III: Z tohoto hrobu byla zachráněna pouze část břicha v ětší nádoby p rs- 25 fy svisle brázděné. Podle jednoho střepu z hrdla jde o zásobnici s rozevřeným hrd­ lem a rovným okrajem. Hrob IX : Velká, dvojkónická nádoba byla vyplněna až po oblý lom spálenými lid ­ skými kostmi. V nádobě č. 3 bylo něco málo drobných kůstek /dětských?/. Vzájem ­ ný poměr ostatních nádob není znám. Popis nálezů: 1. Vysoká dvojkonická popelnice s oblým lomem, pod nímž na spodní části jsou dvojité lalokovité výčnělky. Spodní část břicha je zdrsněná, horní část těla nádoby byla stříb řitě tuhována. V . 250 mm /tab. X : 14/ . - 2. Hrncovitá nádo­ ba ke dnu konická se dvěma oušky proti sobě, mezi nimiž se stříd ají jednoduché i dvojité hrotité pupky. V . 155 mm /tab. X : 12 /. - 3. Podobná malá nádoba s užším dnem a dvojicemi pupků mezi uchy. V . 100 mm /tab. X : 13/. - 4 . Široká mísa s ú z­ kým dnem a sevřeným okrajem, uvnitř tuhovaná. V . 100 mm /tab. X: 11/ . - 5. M i­ niaturní amforka /?/ s prohnutým hrdlem, u něhož byly nasazeny drobné pupky m ís­ to uch. Lom břicha je drobně svisle rýhován. V . 60mm /tab. I X : 8/. - 6 . Ze s tře ­ pového materiálu třeba uvést dno v ě tš í zásobnicové nádoby s prstovým rýhováním; okraj z hrdla podobné nádoby, ale jem nější, s okrajem hráněným; spodek buď ma­ lé dvojkonické nádoby nebo amforovité nádoby; střepy hlazené nádoby se stopami kolmého brázdění. Hrob X : V nádobě č. 1 tvo řily kůstky vrstvu u dna. K obsahu hrobu snad patří i tuhovaný hrníček č. 2 a koflík č . 3 . Popis nálezů: 1. Hrncovitá nádoba s odsazeným dnem a s hrotitými a plochými pup­ ky v podhrdlí. Povrch hrubší. V . 115 mm /tab. IX :3 / . - 2. Amforovitá nádobka s prohnutým hrdlem, pod nímž jsou dvě malá ouška. M ezi oušky jde svazek ča r, od nichž v is í slabě znatelné třásně. Povrch je stříb řitě tuhován. V . 75 mm /tab. IX : 2/. - 3 . Š iroký koflíček s prohnutým hrdlem, ouško nad okraj je střechovitě hráněno, hlazený povrch stříb řitě tuhován. V . 50 mm /tab. IX :4 / . Hrob X I: V hloubce 50 cm byl zachován spodek velké nádoby /č. 1/ , v ní bylo ně­ co kůstek a střepy nádoby /č . 2/ . Popis nálezů: 1. Spodek větší nádoby, patrně dvojkonické, hlazeného povrchu /tab. X : 16/ . - 2. Hluboká miska nebo koflíček, značně doplněno. V . 90mm /tab. X : 15/ . Hrob X II: Hrnec s uchy a pupky / č . 1/ byl přikryt nádobou poklopenou dnem vzhů­ ru /č . 2/, silně poškozenou. Na dně poklopené nádoby /č.2 / nalezeno bylo při od­ krytí několik střepů. V nádobě č. 1 byla kompaktní vrstvička kůstek. Hloubka 50 cm. Popis nálezů: 1. Hrncovitá nádobka /popelnice/ se dvěma oušky proti sobě, mezi nimiž se stříd ají hrotité a podélné pupky. Okraj je zesílen . V . 145mm /tab. IX:7/ . - 2. Nádoba k ry jíc í popelnici je vlastně spodek větší hrubé nádoby buď zásobnicovité nebo dvojkonické, hrubého povrchu. - 3. Střepy nalezené na poklopeném dně jsou z několika menších nádobek. Z tuhovaného koflíku pochází část břicha s ok ra ­ jem a ucho mělce kanelované. Dále je zde střep z koflíku pod okrajem silně prohnu­ tého . 26 Hrob X III: Z tohoto hrobu byly zachráněny pouze střepy z tuhované nádobky s té­ měř válcovitýcm hrdlem a baňatým břichem, které je kvadraticky profilován o. Na bederní části je pás hustých ča r. Hrob X IV : V hloubce 50 cm n arazili dělníci na skupinu střepů bez spálených kůs­ tek, takže nelze bezpečně z jis tit, š lo -li o hrob nebo střepy z rozrušeného hrobu. Popis nálezů: 1. Střep amforovité nádoby s prohnutým hrdlem, pod nímž je ucho. Horní část břicha je zdobena pásem se svazky šikmých ča r. - 2. Střep tuhované nádobky s nízkým prohnutým hrdlem, které je zdobeno mělkými vodorovnými čarami. Břicho je ornamentováno skupinami kolmých čar, mezi nimiž jsou čočkovité d o líč­ ky. - 3 . Z ucha větší tuhované nádoby pochází střep se širokými mělkými kanelurami. - 4. Dále jsou zde střepy asi z koflíků, střep z hrncovité hrubší nádoby a s tře ­ py ze dvou větších nádob nezjistitelných tvarů. Hrob XV: V hloubce 50 cm byl koflík a větší hrnec obrácený dnem vzhůru. P o ­ hřeb zjištěn nebyl /tab. L V : 1/ . Popis nálezů: 1. Měkce profilovaný koflík má ucho nad okrajem a nese stopy tuho­ vání na hlazeném povrchu. V . 60 mm /tab. X I :2/. - 2. Hrubáhrncovitá nádoba bez dna se dvěma uchy proti sobě s obvyklou pupkovitou výzdobou, s tím rozdílem , že plochý pupek je nahražen třemi menšími pupky a pupky jednoduché dvojicem i pupků. Povrch hrubý. 0 okraje 155 mm /tab. XI: 1/ . Hrob XVI: Tuhovaný hrneček bez okraje s kanelovaným hrdlem, uvnitř něho kůst­ ky, bronzový kroužek a bronzová jehlice se svinutou h lavicí /ve 3 zlomcích/' .Hloub­ ka 45 cm /tab. I,V :1 / . Popis nálezů: 1. Baňatá stříb řitě tuhovaná nádobka na hnědém podkladě .R o z e v ř e ­ ný okraj je uražen, šikmo skloněné hrdlo výrazně hluboce kanelováno, břicho je kvadraticky profilován o. V . 85 mm /tab. X l:4 /. - 2 . M alý, bron zovýlitýkrou žek, 0 15 mm /tab. X I :6/. - 3. T ř i zlomky bronzové jehlice s koncem ploše roztepaným a v očko svinutým /tab. X I :5/ . Hrob X VII: Z keramiky a bronzových předmětů z tohoto hrobu zachráněných je možno uvésti: 1. Část břicha velké zásobnicovité nádoby, která byla zdobena š ir o ­ ce a mělce kandovanými třásněmi /tab. V III: 1/ .T va r nejasný. - 2. Ze střepového materiálu je "zřejmé, že v hrobě byla malá nádobka, je jíž břicho bylo pod hrdlem ho­ rizontálně kanelováno a zdobeno kanelovanými třásněmi. - 3. Z hrubšího m iskovítého koflíku s uchem slabě nad okraj převýšeným je zachováno několik střepů i se dnem. - 4. T ř i zlomky bronzové pásové zápony s kruhovitým terčem . - 5. Několik zlomků pochází ze silného tordovaného bronzového nákrčníku. - 6 . Dva zlomky patří asi bronzové jeh lici s páskem rytých čar na krčku. - 7. Několik zlomků patří p r s ­ tenu z dvojitého bronz, drátu, jiné zlomky prstenu jsou ze silnějšího drátu /obr. 7 : 2- 8/. Hrob X V III: Z hrobu byly ve střepech zachráněny dvě nádoby a spálené lidské kůstky: 1. Zásobnicovitá amfora /popelnice/ s baňatým břichem a válcovitým hrd­ 27 lem s přehnutým okrajem. Hrdlo a horní část břicha nese stopy tuhování, na břiše jsou třásně velmi mělce kanelované. 0 okraje je 310 mm /tab. X I : 8/. - 2. Hlubo­ ká miska s uchem patrně přes okraj /uraženo/; okraj je sevřen, vnitřek tuhovaný. V . 105 mm /tab. X I:7 / . Hrob X IX : Zachráněna byla pouze dvojuchá amfora s téměř válcovitým hrdlem. V . 190 mm /tab. X I:3 /. Hrob X X : Popelnice byla přikryta pravděpodobně miskou, z níž se zachovalo ně­ kolik střepů. Na dně nádobky spálené lidské kůstky dětské v kompaktní spečené v r s t ­ vě s bronzovým závěskem a náramkem. Popis nálezů: 1. Dvojuchá amfora /popelnice/ s válcovitým hrdlem. V . 190 mm/tab. XI :9/. - 2. Zlomky mísy. - 3. V popelnici v pohřbu byl bronzový náramek třikrát stočený ze silnějšího drátu, 0 35 mm /tab. XI : 11/. - á . Zlomek bronzového závěsku s kroužkovitým zakončením, zavěšený na bronzovém kroužku /tab. X I: 10/. Hrob X X I: Z tohoto hrobu byly zachráněny pouze střepy dvou nádob: 1. Zlomky hrubé silnostěnné misky s ouškem, pod okrajem prohnuté; okraj byl vytažen v la ­ lůčky. - 2. Zlomky asi zásobnicovité nádoby s přehrnutým, hráněným a uvnitř tu­ hovaným okrajem. - 3. Bronzové předměty: k hrobu patří osm v íc e méně poškoze­ ných bronzových knoflíků s téměř polokruhovitým ouškem o průměru 18 mm; celá ř a ­ da spirál z bronzového drátu, větších i menších; přepálená hlavice bronzové jeh­ lic e s plastickými žeb ry; část slabšího bronzového nákrčníku, ostře tordovaného; zlomek jeh lice; prsten točený z dvojitého drátu. - Zlomky plechového kroužku; z lo ­ mek žebrované plechové trubičky; dva zlomky litého bronzového kroužku; n ezřetel­ ný bronz, zlom ek, který tvarem upomíná na sponu/spona to však nebyla/ /obr. 7 : 9- 20/. Hrob X X II: Z tohoto hrobu byly zachráněny pouze střepy žlutohnědé zásobnice s povrchem prsty žlábkovaným. Hrob XX11I: Z hrobu byly zachráněny pouze střepy z v ě tš í dvojkonické nádoby s ostrým lomem a se stopami tuhování. - Dále malá dvojkonická nádobka s téměř válcovitou horní částí. V. á0 mm /tab. V III: 6/.. - Zlomek koflíku s ouškem pod okrajem. Hrob X X IV : Z hrobu, podle kůstek asi dětského, byla zachráněna dvojuchá amfo­ ra s téměř válcovitým hrdlem. V . 170mm /tab. V II I: 7/* - Podle keramických zlom­ ků byl v hrobě hrubě pracovaný miniaturní koflíček, nádoba s křížovým rytím, 1-2 hrubší hrncovité nádoby. Ve směru, kam pravděpodobně pohřebiště pokračovalo, bylo výzkumu zabráněno parkovou úpravou plochy / Bo h m 1938b, 22/. Je nenahraditelnou škodou, že pankrácké pohřebiště bylo ponecháno osudu náhod­ ného odkrývání hrobů. Nejen že mnohé byly p ři stavebních pracích zničeny, ale u některých se asi nezachoval ce lý obsah, o pozorováních pohřebního. obřadu ani nemluvě. Rovněž vzájemný prostorový vztah není znám. Blízké číselné označení ja ­ 28 ko předpoklad blízkosti na pohřebišti je jen velm i nejistou oporou. U rčitý náznak v kladném smyslu ukazují však poslední hroby z Pankráce s nejstarším i prvky. V hrobě XX spolu s dvojuchou amforou starého typu je i zlomek bronzového závěsku s kroužkovitým zakončením, jímž je provlečen prostý kroužek /tab. XI : 9- 10/ . Ve větším množství zlomky podobných závěsků pocházejí z nálezu v Mábenbergu ve středních Francích. Některé jsou téže podoby, pokud jde o sklonění ramen, jiný má dokonce týmž způsobem provlečen ý kroužek poutkem závěsku. Svědčí to kro­ mě tvaru i o shodě účelového poslání těchto předmětů; jsou datovány do BD /M ůll e r - K a r p e 1959, T a f. 161:C/. Další dvojuché am foryz hrobů XIX a XX IV /tab. X I:3 ; V III:7/ vykazují stejné znaky jako amfora z hrobu X X . Amfora z hrobu XIX je bez průvodních nálezů, v hrobě XXIV měla být mj. i nádoba s křížovým rytím. Tento ornament není sice tak přísně časově omezen, avšak vyskytuje se poprvé dos­ ti časně, jak uvidíme dále na nálezu z Prahy-B ubenče. Můžeme proto všechny tř i hroby důvodně klást do jedné časové rovin y. K nim lz e připojit i hrob XX1I1 s okřínkem s vyšší válcovitou horní částí /tab. V II I:6/, které jsme již poznali jako sta r­ š í. V hrobě byly i zlomky velké dvojkonické nádoby, rovněž s ostrým lomem. Jed­ noznačně nemůžeme datovat hrob XXI /obr. 7:9-20/, i když z bronzů některé u r­ čitější typy začínají již v tomto období, jako zlomek jeh lice s vroubkovanou h lavi­ c í, "neurčitelný předmět podobný sponě" /cf. popis/ může být přepálenou jeh licí s kulovitou nebo dvojkonickou h lavicí, polokulovité knoflíky jsou ve značném množ­ ství ve starém depotu z Kamýka n .V lt. /tab. XLV111/; jsou to však předměty, kte­ ré se udržují po delší období, některé i po celou dobu popelnicových p o lí. Lalokovité vytažení okrajů nádob bývá spíše důvodem pro sta rší datování; tento znak má zlomek mísy z hrobu X X I. Některými autory je hrob datován, na základě jeh lice s vroubkovanou h lavicí, do pozdního období / K y t l i c o v á - V o k o l e k -Bouzek 1964, 155; c f. též B o u z e k 1963, 88/. Avšak v časně halštatském / Ha A l / lu žickém žárovém hrobě č. 3 z Chodoun, v němž je nůž, který sám o sobě by dovoloval i časnější datování, jsou tři exempláře jeh lice tohoto typu ve třech různých podo­ bách / H r a l a 1961, 211, obr. 1/; je tu i tvar pankrácký. Dobrou obdobu jeh lice z hrobu XXI poskytuje i nález z mohyl v Drhovicích / Bo h m 1937, o b r. 78:9/. Zmíněných 5 hrobů /č. X IX , X X , X X I, X X III, XXIV/ tvo ří n ejstarší horizont po­ hřebiště na Pankráci, které lz e datovat do první vývojové fá ze knovízské kultury v periodě BD s možností n epříliš velkého časového přesahu na počátek následující­ ho stupně Ha A 1. Posledně jmenovaný stupen nemáme ve známém materiálu z pankrácké nekropole bezpečně doložen. Může sem patřit hrob X V III /tab. X I : 7-8/ , s jistotou to však ne­ lz e tvrdit, protože amforovité zásobnice, třebaže mají dvůj dobře zachytitelný typologický v ý v o j, jakožto tvar hmotný mají řadu tektonických odchylek bez chrono­ logické platnosti, způsobených snahou po zajištěn í stability nádoby. Avšak již amforovitá zásobnice z hrobu X V II /podle číselného pořadí nebyl asi od předchozího hrobu p říliš vzdálen/ vykazuje dva odlišné znaky najednou /ke dnu p ro ­ 29 hnutý spodek a svislé prstování/ a zřejm ě již reprezentuje p o k ro čilejší styl /tab. V III: 1/. Také zlomky ostatních nádob /cf. soupis nálezů výše/ představují pokro­ č ile jš í tva ry /kanelováním je v Bohmově popisu často myšlen prstováním zbrázděný povrch, nikoli hladké žlábkování/. K inventáři hrobu patří i poměrně početný bron­ zový inventář /obr. 7 :2 -8/ , z něhož n ejdů ležitější je pasová zápona. Dostatečný počet jejích zlomků dovoluje zá v ě r, že jde o prostý hladký nezdobený tva r, charak­ teristick ý pro stupen H a A 2 / M i i l l e r - K a r p e 1959,153; K y t l i c o v á 1963 , 80 považuje pankrácké zlomky, na ro zd íl od své předchozí publikace 1959, 128, za fragmenty tepaného nánožníku, k terý rámcově datuje do mladší doby bronzové. Zásobnice však rozhodně není tak časná, ostatní bronzy z tohoto hrobu nejsou ch ro ­ nologicky jednoznačné/. Tomuto datování není na překážku tordovaný nákrčník, i když tvar s prostými hladkými konci, jakému pankrácký exemplář pravděpodobně p a tří, se poprvé objevuje už v předch ázející period ě, hlavně v jihozápadním sou­ sedství Čech / M i i l l e r - K a r p e 1959, Abb. 29:10/. Do téhož časového horizontu patří zřejm ě i hrob I /tab. 1X : 9- 10/, s oporou ovšem jen hlediska typologického, a snad i hrob XI /tab. X :1 5 -l6 / , s celkem nevýrazným materiálem. S výjimkou hrobu X /tab. IX : 2-4/, jehož m ateriál je pravděpodobně pomíchán s bylanskými nálezy /nejistotu nálezového komplexu připouští v popise i J.Bohm/, tvo ří významnou skupinu hroby, v nichž se vyskytly hrncovité nádoby s plastickou výzdobou v podhrdlí a opatřené zpravidla malými oušky. Jsou to hroby č . V , V I, V II, IX , X II, XV a pravděpodobně i X V I. Tyto hrncovité tvary nahrazují tz v . květináče, které se na pankráckém pohřebiš­ ti v e své klasické knovízské nebo lužické podobě vůbec nevyskytují. Objevují se až v e štítarském stupni knovízské kultury / K o u t e c k ý - B o u z e k 1967,70sq./ a svou podobou stojí spíše na počátku geneze obdobných bylanských hrne ovitých nádob, než v přímé lin ii s knovízskými květináči. Kromě hrobů V I, VII a X II, v nichž vedle s tře ­ pového materiálu stojí osamocené /tab. IX : 5-7/, jsou výraznými komplexy hroby V a X V . V hrobě V /tab. X :l-1 0 / lz e tušit vzn ik a jící bylanské tvary v koflících s p ř e ­ výšeným uchem, někdy již s typickým halštatským odsazením hrdla /tab. X :5 , dále č. 2, 7, 3/, který jakoby v hotové formě přichází v hrobě XV /tab. X I:2 / . Zvláštní postavení zaujímá poslední celek s hrne ovitou nádobou-květináčem, hrob IX /tab. I X : 8; X :ll- 1 4 / . Dvojkonická nádoba s dvojicem i dolů obrácených pupků pod výdutí vede naposledy jmenované autory k hledání vlivů v oblasti severočesk é­ ho vývoje pozdních popelnicových polí lužického /event. slezského/ typu /Ko ut e c k ý - B o u z e k 1967, 70sq./. To je jistě správné pozorování /ještě se s tímto problémem setkáme u jiného nálezu z Dáblic/, ale vztahyk této oblasti nenaznaču­ jí jen ony pupky na dvojkonické nádobě z hrobu IX , ale již hrncovité nádoby, které právě tuto skupinu pankráckých hrobů charakterizují a jsou jakýmsi vůdčím tvarem pro stanovení jedné časové roviny tohoto pohřebiště. Podobné hrncovité tvary se poměrně často vyskytují na Bílinsku a v přilehlé podkrušnohorské k ra jin ě. Zda mají b liž š í vztah k pozdním lužickým popelnicovým polím nebo západnímu vý vo ji nelze 30 dnes ještě rozhodnout,protože tamní situace v časovém horizontu odpovídajícím středočeské bylanské kultuře nebyla zatím podrobena žádnému rozboru . Těmto šesti hrobům "horizontu s hrncovitými nádobami-květináči" předch ázejí, aniž by musely být podstatně časově vzdáleny, hroby IV /tab. IX : 1/ a zejména XVI s typickou amforkou /tab. XI :4-/, odpovídající svou stavbou oněm z eponymního štítarského dvojhrobu. Stojí za zmínku, že těchto osm pozdních hrobů je posloupně číslováno a že p ra v­ děpodobně souvisely i prostorově. Na pohřebišti v P ra ze-P a n k rá ci máme výrazně zastoupeny dva časové horizonty: s nejstarší fá z í vývoje knovízské kultury a je jí zá věr ve štítarském stupni. Zcela zde chybějí etážovitá osudí, typická pro další vývojové fá ze knovízské kultury v prů­ běhu periody Ha A . Stejně tak chybě jí typické vejč ité květináče, které se nevyskytly ani v nejstarších hrobech, na keramiku poměrně chudých. Důvodem absence těchto tvarů na nekropoli je slabé zastoupení hrobů středního období /Ha A/; v e stupni Ha A 1 je existence pohřebiště na základě materiálu, jenž je k d isp ozici, doložena n ejistě, ve stupni Ha A 2 bezpečně jen hrobem X V II. Není však pochyb o tom, že pohřebiště představovalo vzácný případ svým trváním po celé období popelnicových p o lí. Hroby jednotlivých časových fá z í byly však zřejm ě soustředěny do určitých okrsků, jak to známe i odjinud, a tehdejší zemní práce nenarušily pohřby, uložené ve středním období. Praha 7 - H o l e š o v i c e Další pohřebiště na území Prah y bylo na levém břehu V lta vy, v ohbí, kterým ř e ­ ka p ři průtoku městem obepíná H olešovice. Knovízské pohřebiště v P ra ze-H o lešo vicích je v literatu ře známé spíše pod svým tratovým názvem "Na Maninách" nebo prostě Maniny. Na vcelku nevelkém n ávrší, postačujícím ochránit polohu před povodněmi, v ně­ kdejším písečníku "Na klín ě", poblíž holešovického přístavu, v úhlu ulic U průhonu a Štítného /dnes u lice U Uránie/ objevil v r . 1911 Ed. štorch kn ovízské žárové po­ h řebiště. Do r . 1915 zde vyzved l celkem 15 hrobů a některé z nich popsal ve své knize, pojednávající o pražském pravěku /Š t o r e h 1921, 125-132/. - Další hrob z Manin získalo NM v P ra z e ze sbírky F .C .F rie d r ic h a . O poloze tohoto hrobu a Je­ ho event. souvislosti s pohřebištěm prokopaným Štorchem xlení nic bližšíh o známo /cf. u popisu hrobu XVI/. E d.Štorch uvádí, že hroby byly uloženy v řadách, z nichž dvě o 10 hrobech na­ k re s lil /podle schematického plánku táhly se řady od severozápadu k jihovýchodu/. Hroby prý byly od sebe na 3 m vzdáleny. V následujícím popisu je nálezová situace převzata od Ed. Štorcha, pokud byla uveřejněna, popás hrobového inventáře a údaje o rozm ěrech jsem pořídil v NM , kde je všechen tento materiál uložen /tab. X1I-XV/. 31 Hrob 1: P ř i odkopávání písku se o b jevily dvě velké nádoby, přiklopené na sobě, orbou značně poškozené /nezachovaly se, o jejich podobě E . š . nic bližšího nepí­ še/. Uvnitř bylo množství spálených lidských kostí a i několik zvíře cích k o s tí. Oko­ lo leželo několik střepů: rozbitý žlutý okřínek, žlutohnědá miska a malá kamenná plochá sekerka /na jiném místě hovoří o ní E . Š . jako o klínku - nezachoval se/. Popis nálezů: 1. Mísa s rozevřeným okrajem , zalomená. V . 40 mm, 0 okraje 100 mm /tab. X l l : l / . - 2. Zlomek okřínku s oblým lomem /tab, X I I :2/. Hrob 11: Popis nálezové situace E . š . neuvádí. Popis nálezů: 1. T ř i zlomky bronzového tordovaného nákrčníku s hladkými konci. D. 132, 115, 20 mm /tab. X Il:4 -6 / . - 2. Zlomek oblé bronzové tyčinky. D. 50mm /tab. X II: 11/. - 3. Plochý bronzový kroužek, 0 23 mm /tab. X I I : 10/. - 4. T ř i zlomky žárem poškozeného žebrovaného náramku /nebo náramků/ /tab. X I I :7-9/. - Nádoby prý byly rozmačkány, nezachovaly se. Hrob III: Vyzvednut 12. 4 . 1912. V hloubce 70 cm pod povrchem v mírně konické jámě seděla v písku bezuchá nádobka, přikrytá střepem. Uvnitř byl vložen okřínek. V obou nádobách byly drobné spálené kůstky, podle E . Š . dětské. Popis nálezů: 1. Malá amforovitá zásobnička s nálevkovitým hrdlem a vodorovně vytaženým okrajem . V podhrdlí je zdobena pásem vodorovných žlábků, od nichž na n ejvětší výdut - na způsob třásnovité výzdoby - jdou pásy svislých žlábků. V . 153 mm /tab. X II: 12/. - 2. Okřínek s ostrým lomem a s kuželovitou horní částí. V . 44 mm /tab. X II: 13/. Hrob IV : Těsně pod orn icí byl uložen žá rový hrob v popelnici - etážovité nádob­ c e . Do ní byl vložen nejprve bronzový náramek, potom dva bronzové kroužky, na to vsypány spálené kůstky. Hrdlo bylo přiklopeno střepem z misky, na němž byl n ale­ zen dětský zub. Střep byl ještě zatížen oblázkem. Popis nálezů: 1. Etážovitá nádoba s nižším esovitě prohnutým hrdlem a rozevřeným okrajem. V podhrdlí je zdobena širokým pásem vodorovných rýh, od něj na n ejvět­ ší výdut je výzdoba tvořena dvojicem i do sebe zapadajících hustě rýhovaných t r o j­ úhelníků, jež se stříd ají se skupinami svislých pásů rýh; tato výzdoba je po stra ­ nách opatřena tz v . obrvením /drobnými šikmými rýžkami/ . V . 127mm/tab. X II: 17/. - 2. Bronzový náramek z čtyřhranné tyčinky s konci přeloženými přes sebe, 0 38 mm /tab. X II: 16/. - 3. Bronzový litý kroužek elipsovitého průřezu, 0 27 mm /tab. X II: 14/ a další podobný /tab . 'X I I : 15/. Hrob V : Žárový pohřeb byl uložen v etážovité amfoře, zatížené velkým ob lá z­ kem. Popis nálezu: 1. Etážovitá amfora se širokou banatostí v dolní čá sti. V podhrdlí je zdobena pásem vodorovných žlábků, od nichž na největší výdut jdou svislé pásy žlábků. V . 230 mm /tab. X I II:5/. Hrob V I: Pod orn icí se ob jevil spodek veliké popelnice, je jíž vršek byl uorán. 32 M ísovitý spodek měl v průměru 60 cm a byl naplněn popelem a spálenými kůstkami. Dále tu le že lo několik kousků mazanice a ved le popelnice bylo několik střepů ze žlu ­ tých nádobek. /Nálezy se do NM nedostaly./ Hrob V il: Popis nálezové situace nepublikován. - Z hrobu se zachoval jen spo­ dek menší nádoby, buď m ísy, nebo malé amforovité zásobnice /tab. X l l :3/. Hrob V lil: Popis nálezové situace neuveden. - Z hrobu se zachovala jen nízká polokulovitá miska. V . 44 mm, 0 okraje 162 mm, 0 dna 28 mm /tab. X III:4 / . Hrob IX : Popis nálezové situace neuveden. - N álezy: 1. Amforovitá zásobnice s nízkým, mírně konickým hrdlem a rovně přehnutým okrajem. V . 335mm /tab. XIII : 6/. - 2. Okřínek s ostrým lomem, podobnýokřínku z h robu III. V . 56mm, 0 o k ra je 56 mm, 0 dna 23 mm. Hrob X : Popis nálezové situace neuveden. - N álezy: 1. V ejčitý džbánek s n íz ­ kým prohnutým hrdlem a malým ouškem p ři o k ra ji. V . 160 mm /tab. X I II:7/. - 2 . Hrnek s prohnutým hrdlem a ouškem p ři o k ra ji. Vpodhrdlí je zdoben hrotitými pup­ ky. V . 110 mm /tab. X l l l : 8/. Hrob X I: Popelnice byla podložena velkými otlučenými oblázky a obsahovala k r o ­ mě kostí a popela zlomky keramiky. Okolo popelnice le ž e ly rozbité šálky a misky, některé žárem poškozené. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ s konickým hrdlem a vodorovně přehnutým okrajem; výdut je nízko položena. V . 34-Omm /tab. X V : 1/. - 2. Konic­ ká miska s rozevřeným okrajem . V . 4-5 mm, 0 okraje 115 mm /tab. XIV : 1/. - 3. Nízká oblá tenkostěnná miska. V . 60 mm, 0 okraje 220mm /tab. X I V :2/. - 4. K o f­ lík esovité p rofila ce se slabě hráněným a mírně nad okraj jdoucím ouškem. V . 45 mm /tab. X IV :3 / . Hrob X ll: Popis situace neuveden. - N á lez: 1. Dvojuchá v e j čitá nádoba, s hlad­ kým prohnutým hrdlem a mřížkovým rýhováním těla nádoby na hladkém podkladě. Ve dně proražen kruhovitý otvor /zřejmě šlo o popelnici/. V . 170 mm /tab. X III: 3/ Hrob X III: V' popelnici byla nalezena bronzová jeh lice. Popis nálezů: 1. širok á dvojkonická nádoba se zaobleným lomem. V . 194 mm /tab. X III: 1/. - 2. Bronzová jeh lice s plochou vroubkovanou h lavicí. D. 121 mm /tab. X III: 2/. Hrob X IV : Veliká popelnice byla podložena otlučenými kameny, kolem ní byly r o z ­ bité nádobky. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ se širokou banatostí, v á lc o v i­ tým, mírně vydutým nízkým hrdlem a rovně přehnutým okrajem . V . 333 mm/tab. XIV :7/. - 2. Mísa s prohnutým spodkem a ouškem p ři o k ra ji. V . 92mm, 0 okraje 293 mm /tab. X1V:4/. - 3. Mísa s prohnutým spodkem, "tordovaným " okrajem a žlá b ­ kovaným dnem. V . 81 mm, 0 okraje 280 mm /tab. X1V:5/. - 4. Koflík esovité pro - 33 fila ce s ouškem při o k ra ji. V . 48 mm /tab. X IV :6/. Hrob X V : Byl orbou silně poškozen. Z popelnice /neznámé podoby/ zbyl jen kus spodku a na něm hromádka spálených kostí s několika střepy. Hrob XVI : Hrob původem ze sbírky F .C .F ried rich a jsem opatřil pořadovým č ís ­ lem na závěr hrobů vykopaných Ed.Štorchem v letech 1911-15. F ried rich uvádí jen toto stručné sdělení: "Pohřebiště kopané E .S to rch em v r . 1922" . Z toho není jasno, zda se hrob vztahuje k popisovanému pohřebišti prostorově, ne"bo zda jde o hrob, který F .C .F ried rich získal od E d.Storch a. P rvn í eventualita je však pravděpodob­ n ě jš í. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ s hladkým, téměř válcovitým hrdlem a rovně přehnutým okrajem . V podhrdlí je zdobena pásem vodorovných žlábků, horní část těla širokými podkovovitými žlábky kolemdrobných vypnulin a na š i­ roké výduti, mezi nimi svislé pásy podobně provedených žlábků; silně prohnutý spo­ dek je nezdobený. V . 370 mm /tab. X V :4 / . - 2 . Mísa se zalomeným hrdlem a r o ­ zevřeným okrajem . V . 115 mm, 0 okraje 340/330 mm /tab. XV: 2/. - 3. Oble ko­ nická nádobka, značně doplněná, pravděpodobně koflík. V . 62 mm /tab. X V :5 / . 4. Široký koflík esovité profilace s ouškem při o k ra ji. Na výduti stopy po vo d o ro v­ ných žlábcích. V . 54 mm, 0 okraje 102/97 mm /tab. XV: 3/. P ro ti pankráckému pohřebišti nenaznačuje nekropole Na Maninách už na první po­ hled tak velké časové ro zp ětí. Archaický dojem vzbuzují podélně žebrované náram­ ky z hrobu II /tab. X I I : 7-9/. Ve středočeské mohylové kultuře přich ázejí v nále­ zech, počínaje jejím středním stupněm a udržují se potom po delší dobu / B e n e š 1959, 18/. P ř i tomto srovnání se středobronzovými podélně žebrovanými náramky je posuzována základní stylová podoba, nebot v jednotlivostech se maninské náram­ ky liš í. Především jsou jejich žebra masívnější a h ro titější. Mohylové jsou také zpravidla na koncích lopatkovitě ro zšíře n é, zatímco maninské jsou zúžené. V tom­ to ohledu se v íc e přib ližu jí náramkům z hrobu 1 v bavorském Grúnwaldu, jež však provedením žeber i jejich počtem /tři/ navazují na mohylové / M ů l l e r - K a r p e 1959, T a f. 183:5-7/. N ejvěrn ější podobu však poskytuje slezská analogie z Lahserw itz, datovaná do I I . M onteliovy periody doby bronzové / R i c h t h o f e n 1926, 83, T a f. I6 :a2/. Tento celek s jeh licí s ouškem a jeh licí s pečetítkovou hlavicí zdo­ benou hvězdicovým vzorem a zejména s vybíjeným pásem z bronzového plechu by v českém prostředí mohl být ještě mladobronzový /BD/. Do téže doby je třeba da­ tovat i hromadný nález II z Velkých Žernosek, v jehož inventáři je rovněž náramek jako v maninském hrobě /Bo hm 1937, 105, obr. 44:12/. Chronologicky však bude hrob II z Manin blíže datování grůnwaldského hrobu /Ha A 1/ také podle tordovaného nákrčníku s hladkými konci. Tento styl se zejména u náramků projevuje hojněji v tomto časovém prostředí v Bavorsku. G eograficky b ližší analogii v knovízském prostředí máme v náramku z depotu ve Středoklukách. Náramek sám není sice ome­ zen na užší časovou periodu / K y t l i c o v á 1959, 128/, ale celý depot, podle pa­ 34 sové zápony a bronzových koflíků dobře datovatelný do Ha A 1, je zajímavý i tím, že obsahuje archaický mohylový předmět - srdcovitý závěsek. Je to poměrně č a s­ tý zjev v depotech zvláště v jihozápadním a jižním sousedství Cech, v oblasti posttumulárních kultur, a je zjištován ještě i u dosti pozdních nálezů. /V depotu stup­ ně Ha B 1 z Lin ce: srdcovitý závěsek se střední přehrádkou: M ůller - Karpe 1959, T a f. 137:27. - Poměrně archaickým prvkem je i bronzový pás z depotu ve Winklsassu: H o l s t e 1936, 1-23, T a f. I-1II; M ů l l e r - K a r p e 1959, 156, datuje tento depot do Ha A I , zatímco M i l o j č i c 1952, 324 jej klade do jedné časové ú ro v­ ně s depoty z Lažan a Hulína/ . Může to svědčit o určité kontinuitě společnosti, nebot pouhá geografická shoda osídlení ze střední až pozdní doby bronzové bez úvahy o etnických souvislostech není s to tento občasný úkaz v y s v ě tlit. Podobu keramiky z hrobu II neznáme, a proto se musíme spokojit s naznačeným jeho rámcovým datováním. P ro druhou chronologickou fá z i holešovického pohřebiště naskýtá se opora, po mém soudu bezpečnější, v obsahu celkem nebohatého hrobu č . IV . Kromě střepu z misky, je jíž tvar neznáme, byla tu jediná nádoba, která svou podobou navazuje na attinské nádobky. I když samotný eponymní nález neposkytuje datovací opory / E c k e s 1938, 43-46/, jsou nádobky attinského typu v jiných komplexech poměrně dobře časově zařaditelné . Jejich téměř nepostradatelnou výzdobou jsou pásy jem­ ných vodorovných rýh v podhrdlí, zakončené řadou šikmých rýžek /obrvením/, ř id ­ čeji vpichy. Je to typická výzdoba tohoto časového horizontu, vyskytující se i na j i ­ ných tvarech s hladkým, pečlivě zpracovaným povrchem, především na amforách a koflících . Není to výzdoba probíhající celým vývojem knovízské kultury a navazu­ jíc í na mohylové předlohy, jak uvádí J.Bouzek, odvolávaje se při tom na Benešovu práci o mohylové kultuře / B o u z e k 1963, 83/. Jde většinou jen o vn ější podobnost a především časový hiát, pokud jde o výzdobu obrvených pásů rýh, během Ha A l v y lučuje tuto souvislost. Maninská nádobka svým vyšším a profilovanějším hrdlem představuje z typologiekého hlediska pokročilejší tva r. Tyto odchylky ve formě nemají však platnost ch ro­ nologickou, jak vidíme přímo i na nálezu z Attingu, kde z vyobrazených exemplářů nejsou ani dva zcela shodné. Nádobce z Manin se nejvíce přibližu je tvar z Unter-Parkstetten, zdobený pod pásem rýh šřafovanými do sebe zapadajícími trojúhelní­ ky / E c k e s 1938, T a f. 20:1/. Tato výzdoba na maninské nádobě je kombinována ještě svislými pásy rýh, podobně jako na jednom z tvarově vyspělejších exemplářů z Attingu /E c k e s 1938, T a f. 19:6/. Poslední dobrou datovací oporu pro attinské nádobky poskytly sídlištní celky z M utějovic. Vyskytují se tam ve společenství po­ kročilých zásobnic, misek s kanelovaným / "tordovaným"/ okrajem, pozdního bikónického tvaru jako v Libkovicích /tab. XXXV111:11-12/ a vyspělých etážovitých am­ fo r s nižším hrdlem a vodorovnými žlábky v podhrdlí, které jako předzvěst typické výzdoby štítarských amfor p rozrazu jí blízkost štítarského stupně/M utějovice, o k r. Rakovník, výzkum J.Hrala a J .F rid rich 1968/. 35 M ezi bronzovými předměty z hrobu IV byly dva bronzové uzavřené kroužky /tab. X II: 14-15/, z nichž druhý tvarem i velik ostí odpovídá těm, které někdy v počtu ně­ kolika desítek, ba i stovek p rová zejí depoty jenišovického horizontu / "R in ggeld" německé literatu ry/. Jsou však i v časnějších depotech /Středokluky/, stejně jako i v pozdních / K y t l i c o v á 1959, 130 s q . / . Dalším bronzovým milodarem byl čtyřhranný náramek /tab. X II: 16/ . V Bavorsku a přilehlých oblastech je náramek čtyřhranného průřezu jedním z vůdčích typů Ha A 1 / M i i l l e r - K a r p e 1959, passim; c f. "V ierkan tige Arm ringe" ve věcném r e js t ř í­ ku/ . Jsou to však otevřené náramky, zatímco podobné tvary s přeloženým i konci, tak jako je tomu u maninského náramku, se udržují až do stupně На В / M ů l l e r K a r p e 1959, T a f. 140:14, K leedorf/. Hrob IV z Prah y-H olešovic "Manin" nám tak dobře prezentuje užívání pohřebiš­ tě ve etupni На A 2 . Kolem tohoto pevného bodu můžeme se pak pokusit o stanovení relativn í časové posloupnosti ostatních maninských hrobů. Poslední bronzový předmět z Manin pochází z hrobu X III. Jde o jeh lici se zploš­ tělou rýhovanou hlavicí /tab.X IlI:2/.V Unterhachingu /hrob 8/ se podobná vyskytla v hrobě z časového p rostředí Ha A I / M i i l l e r - K a r p e 1959, T a f. 186: D 5/ . B ikonická nádoba z maninského hrobu představuje však p o k ro čilejší formu /tab. XIII : 1/; pravdě n ejb ližší bude datování hrobu na rozhraní stupňů Ha A 1 - Ha A 2 nebo spíše na počátek druhého stupně. V chronologickém schématu maninského pohřebiš­ tě v Holešovicích stojí hrob XIII mezi hroby č. II а IV . Hrob IV , posuzováno z typologického hlediska, by n epříliš předcházely hroby č. V /tab. X III: 5/ , č. III /tab. X II: 12-13/, č . I /tab. X II: 1-2/ ,č . XI, XIV а XVI/tab. X IV : 1-3 а X V : 1; X IV : 4 -7 ; X V : 2-5/, které navzájem poutá stejný typ eso vi- tých koflíků s jejich protějšky v obou žateckých hrobech / Bo h m 1937, obr. 52 a 54/. Sem by patřil i hrob IX /tab. X I II:6/, a to na základě podobnosti okřínků a tektoniky amforovitých zásobnic v hrobě III. Do téhož časového horizontu jako hrob IV náleží i hroby X а X II. V hrobě X je zvláštní džbánek s nízkým hrdlem, podobný spíše jednouchému květináči; dále je tu hrnek nebo vy š š í koflík s pupky v podhrdlí /tab. X III:7 -8/ . Kromě zásobnicovitých tvarů přichází plastická výzdoba v knovízské kultuře málo. V podobném provedení jako v H olešovicích, avšak na jiných tvarech, se vyskytuje hojněji až ve štítarském stupni. Výjimečně se však objeví na menších nebo p eč livěji zpracovaných tvarech již v tomto období, jak to dokládá případ z L ib čevsi u B ílin y, kde podobná p la stic­ ká výzdoba je umístěna rovněž v podhrdlí a kombinuje attinské nádobky / B o u z e k 1958, 399, obr. 162:300/. V hrobě Xll byl jedinou nádobou - a podle "otvoru pro duši" ve dně - popelnicí ve jč itý květináč, na němž mimořádným zjevem je vyhlazení povrchu a jemně rytá mřížová výzdoba /tab. X III: 3/ . Tímto zpracováním a zejména obloučkovitě prohnutým hrdlem se přibližuje džbánku z hrobu X . Shodný výrobní postup je také jedinou oporou pro přiřa zen í hrobu X ll do "attinského horizontu" ho­ lešovického pohřebiště. Současně je to i dokladem toho, že mřížová výzdoba není 36 omezena jen na časné období / B o u z e k 1963, 86/. N ejtypičtější knovízský tvar, etážovitá amfora, se na pohřebišti v P ra ze -H o le šovicích vyskytuje jen jednou, podruhé pak ve zvláštní podobě attinské nádobky Rovněž dvojkonických nádob je málo /1 velk á, 3 malé/. Vejčitá nádoba je tu rovněž v odlišném provedení. Trochu víc jsou zastoupeny amforovité zásobnice /4- x, jed­ nou v malém provedení, pokud jim nepatří některé zlomky přidané do hrobů/. N e j­ víc je koflíků a zejména mis. Charakteristickým znakem keramiky z nekropole je hladký, někdy i leštěný povrch. Vůbec se tu nevyskytuje zdrsnění povrchu prstováním, a to ani na tvarech, pro něž je to příznačné / zásobnice, vejč itá nádoba/. Už tato výrobní technika je příznakem určité tradice, která se však zase nemohla udržovat p říliš dlouho, např. v průběhu několika generací. I tato skutečnost je ne­ přímým důkazem pro nepříliš dlouhé užívání pohřebiště. Jde ovšem o zachycení jen malé části pohřebiště a jaká byla skutečná situace se už nikdy nedozvíme pro z á ­ stavbu plochy. Na tomto úseku začíná pohřbívání hrobem II, který není na plánku zaznamenán, po­ kud jím není naznačená hrobová poloha na východní straně pohřebiště. Také by se to mohlo vysvětlovat větším časovým odstupem mezi nálezem hrobu II a ostatních, za kteroužto dobu mohly stavební práce pokročit o větší vzdálenost /problém ch ro ­ nologického soustředění hrobů do skupin na pohřebišti/. Tento hrob je možno dato­ vat ještě do Ha A I . P řes hrob X III, při jehož datování usuzuji na rozhraní Ha A 1-2, pokračuje pohřbívání dále v Ha A 2. Sem patří ostatní hroby z Manin. P o sled ­ ní pohřby byly uloženy v hrobech IV , X a X II. Na Storchově plánku opět chybí záznam polohy hrobu X . I když Storchův plánek je jistě velmi schematický, můžeme snad v ě ř it vzájemnosti poloh. Hroby IV a XII l e ­ ží na jedné přímce. Je to však bohužel velmi málo, než abychom z toho mohli usu­ zovat na ukládání pohřbů východozápadním /event. obráceným/ směrem. Praha 7 - T r ó j a P ř i stavbě v ily v P raze - T r ó ji na parcele č . 376/IV poblíž býv. Pomologického ústavu byl objeven větší počet žárových hrobů, z nichž byly zachráněny pouze zbyt­ ky pěti hrobů. Č tyři hroby odvezla americká expedice Pennsylvanské u niversity, 5. hrob je uložen v NM Praha. Popisy hrobů jsou uvedeny podle L . H o r á k o v é J a n s o v é /1931/. Údaje byly před několika lety znovu ověřeny E . P les lem p ři jeho cestě do USA a pořízena jím názornější kresebná dokumentace; některé kresby z T ro je jsou s jeho souhlasem zařazeny ve zdejší ilustrační čá sti. Hrob 1: Popis nálezů: 1. Zlomek esovitého koflíku s páskovým uchem. V podhrdlí a na největší výduti je zdoben dvěma horizontálními řadami mělkých podlouhlých vpichů; barva šedohnědá /tab. XXXI I l rl O/. by- 37 - 3.. Zlomky z větší silnostěnné nádo­ Hrob 2. Popis nálezů: 1. Zlomky z oranžově žluté baňaté nádoby, zdobené na vn ější straně plochým žlábkováním. Hrob 3. Popis nálezů: 1. Velká dvojkonická nádoba s nízko položeným lomem a horizontálně prstovaným spodkem; barva šedožlutá. V.450-520mm, 0 o k ra je 425 mm, 0 dna 150 mm/tab. XXXI11:8/. - 2. Miniaturní dvojkonická nádobka hnědošedé barvy, lom je v íc e zaoblen. V . 22 mm, max. 0 30 mm /tab. XXX111 : 9/ . - 3. Zlomek koflíku nebo hrne ovité nádoby, zdobený svazkem vodorovných tenkých rýh /tab. XXXII1:11/. - 4. Zlomek z nádoby černého vyhlazeného povrchu, zdobený plochým kruhovitým žlábkováním /tab. X X IV :2 / . - 5. Zlomek z polokulovité misky oranžové barvy. Hrob 4 . Podle údajů dělníků byl žárový pohřeb uložen ve velké baňaté nádobě, přikryté plochým kamenem. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice s nízkým válcovitým hrdlem a vodorovně v y ­ taženým okrajem . Okraj je se strany zdoben "přesekáváním" /spíše krátké kanelur y / , hrdlo od těla odděleno třemi horizontálními tenkými žlábky a horní část těla mírně pod n ejvětší výdut nese výzdobu podkovovitě žlábkovaných vypnulin a skupin svislých kanelur /tab. X X IV : 1, la / . - 2. Zlomky z tenkostěnné kónické misky hla­ zeného povrchu, žluté barvy. - 3. Zlomek jehly bronzové jeh lice; d. 135 mm, 0 4,5mm. - 4. Dva čtyřhranné bronzové nýty na koncích mírně roztepané; d. 14a 15 mm. - 5. Kromě spálených kůstek se zachovalo několik uhlíků. Hrob V . Popis nálezů: 1. Etážovitá amfora se šikmými žlábky na tě le , esovitě prohnutým hrdlem a dvěma ostře zalomenými oušky na rozhraní hrdla a těla . Povrch lesk lý, tuhovaný, barva šedočerná; v . 180 mm /tab. X X V : 10/. - 2. L itý bronzo­ vý kroužek čočkovitého průřezu; 0 45 mm, 0 otvoru 30 mm. K tomuto pohřebišti patří asi i žárový hrob objevený jindy v u lici NadKazankou; je uložen v NM Praha. Popis nálezů ze žárového hrobu bez č. : 1. Mírně etážovitá amfora černošedého tuhovaného povrchu, s dvěma oušky na rozhraní hrdla a těla; horní část těla až po n ejvětší výdut je zdobena svislým i širokými mělkými žlábky, spodek rytým stromečkovitým ornamentem. Dno je opatřeno otvorem o 0 15 mm. V . 204mm, 0 okraje 104 mm, 0 dna 75 mm; NM in v .č . 43929 /tab. XXV : 8/. - 2. M iskovitý koflík mírně esovitého profilu , s páskovým uchem od okraje a malým, dovnitř vtlačeným dnem; šedočerný tuhovaný povrch. V . 95 mm, 0 okraje 155 mm, 0 dna 32 mm; NM inv. č . 43930 /tab. X X V :9 / . - 3. Bronzový otevřený nárameček z tordované tyčinky; jeden konec je hladký. 0 32 mm; NM in v .č . 43931. - 4 . Zlomek jehly bronzové jeh­ lic e . D. 72 mm; NM in v .č . 43932. V inventárním popisu jsou uvedeny další údaje: žárový pohřeb byl uložen v am­ fo ře /mluví se o "spálených dětských kůstkách" - zřejm ě podle rozměru náramku, protože antropologické prošetřen í nebylo provedeno/ a s ním i oba bronzové před- 38 mety. Z hrobů pochází časný tvar etážovitého osudí se šikmou kanelurou výdutě /hrob 5 - tab. XXV: 10/; k němu patří i bronzový kroužek čočkovitého průřezu . Jde o tzv. "R in ggeld", přestože svou velik ostí přesahuje průměr, běžný u těchto předmětů. Je to tvar, který se vyskytl už v depotu ze Středokluk a hojného ro z š íře n í nabyl ve stupni Ha A 2 a v depotech jenišovického horizontu. S tarší podoby je i am forovitá zásobnice s nízkým válcovitým hrdlem a rudimentárními vypnulinami na výduti, obklopenými podkovovitými žlábky, z hrobu 4 /tab. XXI V: 1/. Podle své stavby do téhož časového horizontu jako obě předchozí nádoby dobře zapadá i dvojkonická ná­ doba z hrobu 3 a zvláště jej doprovázející miniatura s archaickým znakem převisu horní části /tab. X X X IIl:9 / . Z téhož hrobu se zachoval střep "baňaté nádobky", zdobený mělkým soustředným žlábkováním /tab. X X IV :2 / . Výzdoba silně připomíná ornament na jednom boku sací nádobky z Let /hrob J V lil - tab. V II I:3/, která by­ la údajně nalezena spolu se zásobnicí /tab. V i l : 2/, v jejím ž tvaru i výzdobě b ra ­ davkami spatřuji pokračování mohylových tradic. /Sací nádobky v téže podobě se však udržely déle, jak o tom svědčí zcela totožný tvar opatřený žlábkovaným orna­ mentem z hrobů v P ř e líc i z prostředí Ha A 2. / Těmito pěti hroby z Prahy - T r o je , patřícím i do stupně Ha A 1, byla pravděpodob­ ně zachycena část většího pohřebiště se skupinou hrobů patřících do stupně Ha A I . Zda toto seskupení hrobů představovalo zá věr pohřbívání na nekropoli založené v předchozí době, nebo naopak počátek pohřebiště mladšího, nelze rozhodnout. Nebot i hrob z ulice Nad Kazankou, sou visí-li s pohřebištěm, hlásí se svým obsahem do téže doby. Amfora s náběhem na etážovitá prohnutí a mělce žlábkovanou horní částí těla je opatřena velmi vzácnou rytou stromečkovitou výzdobou. Její vzácnost je zdvojnásobena i výjim ečností umístění na prohnutém spodku nádoby nade dnem /tab. X X V : 8/. Amfora obsahovala spálené dětské kůstky, bronzový náramek, z lo ­ mek jehly z jehlice a byla opatřena otvorem ve dně. Stromečkovitá výzdoba v knovízské kultuře je řídká /na mísovitých tvarech je ještě v nepublikovaných nálezech F .C .F riedrich a z Přemyšlení/ a ani v oblasti lužické kultury není častá; vyskytu je se tu spíše regionálně. Na několika nádobách /jednou na míse, ostatní případy na spodcích okřínů/ se objevuje na pohřebišti v Pouchově v hrobech č. 3, 4, 5 a 13 / V o k o l e k 1962, tab. 11:1, 3, 6 ; III :4 / , patřících vesměs počátku středního stup­ ně lužické kultury. Nálezové souvislosti pouchovských hrobů mluví dokonce pro b ližší vztahy s předcházejícím vývojem . Totéž v případě hrobu z Prahy - T ro je se potvrzuje archaickou podobou amfory a je jí shodou s amforou z hrobu 5, jakož i tvarem koflíku, jenž má obdoby v současném materiálu z jámy z Prahy - Bubenče /tab. X V II:4/. Otevřený bronzový tordovaný náramek s hladkými konci /nevyobr. / jen dotvrzuje rámcové datování hrobu do Ha A 1 /M ů 11 e r - K a r p e 1959, Abb. 28 : 2 ; 29:10/. Na území Velké Prahy bylo více knovízských žárovýchpohřebišt. Někde existen­ 39 ce většího pohřebiště byla signalizována náhodným objevem jednoho hrobu, jako kupř. v P ra z e 6 - D e j v i c í c h /tab. X X IV :3-5/ / Bo h m 1937, 106, o b r . 45/ nebo v P ra ze 9 - K y j í c h /tab. XIX : 1 - 6/ / Bo h m 1937, 108, ob r. 47/, jinde jako v P ra ze 6 - B u b e n č i byly knovízské hroby odkryty p ři výzkumu jiných objektů /tab. X VIII/, v tomto případě pohřebiště bylanské kultury / Bo h m 1937, 87 s q. , o b r. 37/. Jednotlivé hroby z Prahy i z ostatních nalezišt ve středních Čechách však nezahrnuji do této kapitoly. Vymyká se to jejímu záměru - na základě bezpečných nálezových celků sledovat průběh vý voje knovízské kultury a kontinuitu osídlení z jedné archeologicky stanovené etapy do druhé a tím se pokusit o vymezení skuteč ných etap ve vý v o ji knovízské kultury, jež by měly příčiny v jejím vnitřním životě nebo v závažných společenských vlivech vn ějších . Stejně jako v nedostatečném r o z ­ sahu zkoumaná síd liš tě , ani ojedinělé hroby nemohou poskytnout přínos pro řešen í této problematiky. P racu ji s nimi v partiích, řešících otázky vý voje jednotlivých tvarů a celkového chronologického schématu kultury. P ř e l i č /okr. Kladno/ U obce P ř e lič na Slánsku byla v r.1967 p ři bagrování v pískovně zničena část knovízského pohřebiště. M ateriál z 10 hrobů /z toho některé jen částečně/ zachrá­ nil V .Trn k a a ke zpracování je převzala M .F rid rich ová /MM Praha/. Jí také d ě­ kuji za poskytnutí obrazové dokumentace nálezů k nahlédnutí, podle níž jsem si mohl učinit rámcový obraz o chronologickém postavení pohřebiště. P roto že jde o důle­ žitou oblast, která tvořila do jisté míry samostatný sídelní okrsek, bylo by na ško­ du této práce zmínce o přelícké nekropoli zcela se vyhnout. Vzhledem k tomu, že M .F rid rich o vá připravuje nálezy k publikaci, mohu zde podat jen obecnou charak­ teristiku pohřebiště. V některých oblastech se vyskytly etážovité amfory s ostře zalomenými oušky a širokou nízkou, jakoby převislou výdutí. Jedna z nich je v podhrdlí zdobena vodo­ rovnými žlábky, ostatní tělo nádoby až na výduť" je pokryto svislou k a n ela cí.P ro je ­ jich tektoniku najdeme dobré obdoby v některých hrobech z K řepenic. V jiném h ro­ bě je bronzová jeh lice s kulovitou h lavicí a rýhovaným krčkem spolu se zlomkem b řitvy. M .F rid rich o vá ji rekonstruuje na otevřen ější tvar lunuly s prolamovanou rukojetí. Oba bronzy jsou typy, které zejména v Bavorsku ch arakterizu jí stupen Ha A 2 / M ů l l e r - K a r p e 1959, Abb. 37:2, 8-9. U břitvy z P ř e lič e jde o tvar ru ­ k ojeti jako u jeho obr. č . 8/. Pohřebiště v P ř e líc i koresponduje časově s nálezy na eponymním síd lišti v Knovízi v tomtéž k ra ji. Již před druhou světovou válkou byly u P ř e lič e učiněny sídlištní nálezy; v jedné jámě byl také uložen kostrový pohřeb /R bk . 1939, 106/. Také sídlištní materiál odpovídá časovému horizontu přelíckého pohřebiště; kromě jiných typických tvarů /etážovitá amfora, zásobnicovitá amfora/ je tu i typ koflíku, jehož žatecké obdoby 40 jsem připomněl již v souvislosti s rozborem pohřebištěv P ra ze-H o lešo vicíc h /Ma­ niny/ . M š e c /okr. Rakovník/ V r.1964 bylo při melioračních pracích rozrušeno pohřebiště knovízské kultury u obce Mšec v bývalém slánském okrese, s kteroužto oblastí přirozen ě geograficky sou visí. Nekropole je situována v poloze "V ra č i" v západní části mšeckého katas­ tru /na severních částech parcel 1629, 1632, 1634, 1644, 1655/, na mírném k jihu přivráceném svahu. Na ploše asi 3/4 hektaru zachraňoval zbytky hrobů při uvede­ ných zemních pracích F r.S e d lá č e k . Celkem se mu podařilo vyzvednout 51 hrob a v r . 1970 dalších 9 hrobů a pořídit přibližný plánek rozložen í hrobů /obr. 1/. Žárové pohřby, často jen jejich nepatrné zbytky, jsou k disp ozici z 28 hrobů. P o ­ hřebiště připravuji spolu s nálezcem k uveřejnění, předběžné zhodnocení antropo­ logického materiálu provedl J.Chochol. - Doposud jsem měl možnost podrobit ná­ le z y , uložené u nálezce, jen rámcovému studiu, jímž jsem mohl stanovit chronolo­ gické rozpětí pohřebiště. Není vyloučena možnost úplného snesení m ělčeji uložených hrobů při pracích p ro ­ váděných stroji a je téměř jis té , že pohřebiště není úplně vyčerpáno; jeho pokra­ čování by bylo možno očekávat, podle terénní situace, nejspíše směrem jižním . Již dosavadním počtem hrobů je však jedním z největších ve středníchČ ech áchin aú zemí osídleném lidem s knovízskou kulturou vů bec. Je přibližně téhož rozsahu jako pohřebiště v Hřim ěždicích; větší je už jen druhé pohřebiště ve středním Povltav í v Křepenicích, obsahující přes stovku hrobů. - Za zmínku stojí i skutečnost, že mšecká nekropole je vzdálena jen necelých 12 km západně od předchozího pohřebiš­ tě v P ř e líc i. Vedle zlomků pocházejících z amforovitých zásobnic, misek a koflíků, zaujímají mezi keramikou vůdčí postavení etážovité amfory, většinoudvojuchých tvarů. Jejich hrdlo bývá silně esovitě prohnuté s tendencí ke snižování výšk y. V podhrdlí je v o ­ dorovný pás obvodových žlábků. Pokud je zachována větší část nádoby, je dobře zřejm é, jak podhrdlí se směrem dolů konicky ro zšiřu je a pod ním jakoby o stře od­ sazeno navazuje břicho nádoby vyklenuté do široké výdutě. Od pásu vodorovných žlábků v podhrdlí je celé břicho až mírně pod výdut pokryto svislou kanelurou. Již zde jsou patrny první stopy budoucího stylu, směřujícího k trojdílnosti ve stavbě nádob tohoto typu: hrdlo, podhrdlí, břicho - které v pokročilé fá z i vý voje bývá kva­ draticky form ováno. Takové amfory byly kupř. v hrobech č. 2, 18, 21, 34. Téhož typu byla amfora v hrobě 3 , avšak bez svislého žlábkování, a v hrobě 13 zase bez vodorovné kanelu ry . V hrobě 3 byl zlomek této amfory doprovázen fragmentem konického hrdla amforovité zásobnice s vodorovně vytaženým okrajem a bronzovou jeh licí s dvojkonic- 41 kou h lavicí, která potvrzuje mladý charakter tohoto hrobu / K y t l i c o v á - V o k o l e k - B o u z e k 1964, 153/. Snad z koflíku pochází zlomek s jemnou výzdobou attinského rázu /svazek vodo­ rovných rýh ohraničených lin ií vpichů/ z hrobu č. 31. V hrobě 28 kromě málo výrazných zlomků keramiky byla bronzová jeh lice, kterou i přes nepatrně hrotité zakončení můžeme zařadit do rodiny jehlic se zploštělou hla­ v ic í. M.Ů11e r - K a r p e / 1959, 191, 194, Abb. 29:1/ je datuje do Ha A 1, naši au­ toři však na řadě příkladů z knovízské i lužické oblasti dokazují jejich delší časo­ vé rozpětí / K y t l i c o v á - V o k o l e k - B o u z e k 1964, 151, 153/. Jehlice rámcově téhož typu, avšak tvarem hlavice /bikonicky zalomené/ blízká bavorským exemplářům časně halštatského stáří /A I / byla v hrobě 38 spolu se zlomkem rýhovaného náramku oválného průřezu a málo výraznou keramikou. P r o ­ hloubení horní i spodní plochy hlavice upomíná vzdáleně na archaické jeh lice 11.. M onteliovy periody, nazývané německou odbornou literaturou "Zargenkopfnadeln" / R i c h t h o f e n 1926, 54 sq ./ . Konečně v hrobě č . 41 byl zlomek patrně z dvojkonické nádoby s výzdobou řídkých nepravidelných svislých rýh, někdy i křížem kladených. Není to sice prvek přesné datovací hodnoty, přece však se v íce objevuje na keramice sta rší. Z probraných celků s poněkud výra zn ější náplní vyplývá zá v ě r, že při d a tová ­ ní mšeckého pohřebiště se pohybujeme plně na půdě mladší fáze prvního halštatské­ ho stupně. Snad jen hroby č. 38 a 41 jsou relativně časnější, nicméně z téže v ý v o ­ jové etapy, z počátku Ha A 2. P ř i pohledu na plán pohřebiště /obr. 1/ shledáme, že hroby nekropole ve M šeci tvo ří nestejně početné skupiny. Nejhustší je v jihozápadním cípu, menší v s e v e ro ­ západním, která přechází v nepočetnou skupinu táhnoucí se severojižním směrem středem pohřebiště. Stejně malá je i skupina v jihovýchodní části, kde jsou hroby uloženy ve větších vzdálenostech. Osamoceně je umístěn hrob č. 51. - F r .S e d lá ­ ček na ploše pohřebiště z jis til také osm až devět míst oválného půdorysu se stopa­ mi po ohni, která považuje za žá ro viště. Předběžný ro zb o r však ukázal, že zejména v obou větších skupinách v západní polovině pohřebiště jsou hroby současné. S nutnou rezervou můžeme pokládat dva hroby ze střední skupiny za relativně starší /hr. 38 a 41/. Z Chocholova antropologického rozboru, na jehož podkladě je vyhotoven druhý plánek /obr. 2/, shrnuji do statistické podoby výsledky o ro zložen í věkovém apodle pohlaví. Tyto poznatky považuji za zajímavé především v ohledu pálrání po důvo­ dech různých seskupení hrobů na pohřebišti, n ení-li jejich přirozenou příčinou jen časová posloupnost, která je samozřejmá vžd y . Devět hrobů z r.1970 není sem z a ­ tím zahrnuto. Z 28 hrobů, z nichž pocházely lidské žárové pozůstatky, je nutno vyloučit č ty ři, kde pro malé množství kůstek nebylo možno vyslovit ani podmíněný úsudek, a proto zůstaly neurčeny. Ze zbývajících 24 hrobů patří 19 dospělým osobám, pohlaví bylo 42 možné s rezervou určit u šesti /2. mužské a 4 ženské pohřby/. Jen 5 hrobů n áleže­ lo dětským pohřbům. 1 když po antropologické stránce je možno pracovat ani ne s po­ lovinou pohřebiště, a proto skutečná situace mohla vypadat jinak, v části takto zkou­ mané se jeví na tehdejší dobu snad celkem p řirozen ý poměr mezi úmrtností osob do­ spělých a dětí /nebereme zatím v úvahu věk dospělých - zasvěcen ější výklad může podat až antropolog/ . Podle rozložen í hrobů je ovšem na první pohled patrné, že na pohřebišti ve M šeci především nebyla vydělena zvláštní skupina dětských pohřbů. Pokud jde o seskupe­ ní podle pohlaví, je tu na překážku malý počet antropologický přesně rozlišených pozůstatků. I když hroby 1, 2 a 3 by mohly naznačovat určité soustředění ženských hrobů, v jihozápadní koncentraci mšecké nekropole zase mužský hrob č .23 le ž í b líz ­ ko ženského pohřbu č. 28. Je ovšem nesporné, že na pohřebišti poměrně velkém, jakým nekropole ve M šeci je , musíme počítat s určitým větším chronologickým rozpětím , i když je v materiálu po předběžném pohledu nedovedeme zatím postihnout. Jedním z klíčů je bezpochyby poznání směru, jímž se pohřebiště rozrů stalo. Jde však o to, zda se podaří právě u mšeckého, zlomkovitě zachráněného pohřebiště zachytit několik bezpečných chro­ nologických bodů, především ten nejčasnější. K ř e p e n i c e /okr. Příbram/ Na náhorní planině, do níž se zahlubuje vltavské údolí, le ž í obec Křepenice,dnes při jižní části Slapského přehradního je z e ra , na jeho pravém břehu. V blízkosti ob­ ce se zvedá návrší zvané "Kamenná hůrka", tvořené žulovým podkladem. T ep rve otevřením lomu bylo tu objeveno rozsáhlé ploché žárové pohřebiště, rozkládající se na jižním a jihovýchodním úbočí Hůrky / č.p arc. 287-9, 291-2/ . Počátkem třicátých let zde byla prozkoumána část pohřebiště Archeologickým ústavem za účasti Ame­ rické archeologické školy / Bo hm - F e w k e s 1935, 31-4-2/. Tímto výzkumem byly získány 23 hroby. Koncem 30. let až do r.1940 tu další výzkum provedlo Národní muzeum pod vedením L .H ájka a jím bylo získáno dalších 87 hrobů. / H á j e k 194-0/. Uveřejněný plán /obr. 3/ je z Hájkova výzkumu, bez nálezů americké expedice. Do­ sud tedy křepenické pohřebiště vydalo ze svého obsahu přes 110 hrobů /zničené hroby L . Hájek nezapočítává/, aniž by asi bylo plně vyčerpáno. - V této práci však používám jen první nálezy, protože novější výzkum, uložený v N M, přípravu je k u ve­ řejnění J. Bouzek, - P rvn í výzkum byl v uvedené anglické publikaci připraven i k českému zveřejnění. Edice se již neuskutečnila; některé obecné údaje a popisy hrobů po zkrácení přebírám z připravované publikace podle jejích stránkových ko­ rektur /Bohm - F e w k e s 1938, 22-31/ . Autoři výzkumu uvádějí, že hroby byly uloženy zřetelně v řadách, probíhajících přibližně směrem východ-západ. Posud objevené hroby /bez Hájkova výzkumu/ pa­ třily ke dvěma řadám, z nichž druhá nebyla úplná. P řes různé odchylky vevzá jem - 43 ných vzdálenostech i mírné vybočení z řady, kloní se k názoru, že tu byla patrná snaha ukládat hroby v pravidelném p o řa d í. Pod slabou vrstvou humusu, která jen v některých místech přesahuje 20 cm, je skalnaté žulové podloží. Svah, na němž je pohřebiště, byl původně pastvinou. Hroby byly jen mělce zapuštěny a v četných p ř í­ padech bylo třeba pro popelnici větších rozměrů vysekat jamku až do skály. V mís­ tech, kde keramika přiléhala k žulovému podloží, byla chemicky úplně rozrušená a často ji nebylo možno ani vyzvednout. Žároviště p ři výzkumu zjištěno nebylo. Podle výplně jam se autoři výzkumu domnívají, že zbytky hranice, podle lidských pozůstatků, slou žily k vyplnění hrobové jamky. - V prostornějších hrobových ja ­ mách byla ostatní keramika postavena vedle popelnice, v menších jamách byly polo­ ženy na břicho v ě tš í nádoby. Menší nádobky byly uloženy i v popelnici. V jednom případě se zachoval kryt popelnice z kamenů /hrob XXI/, není proto vyloučeno, že tomu tak bylo i v jiných případech, kde byl kryt orbou odstraněn. Pokrytí popelni­ ce mísou zjištěno nebylo. Nálezy z Bohmova a Fewkesova výzkumu jsou uloženy v muzeu v Táboře a v S ed l­ čanech / o b r. 3; tab. XXV1-XXV111/. Hrob I: Byl zničen při zakládání lomu a z jeho obsahu se nic nezachovalo. Hrob 11: Byl objeven rovněž p ři zakládání lomu a z jeho obsahu se zachránily ty ­ to předměty: 1. M alý ro zevřen ý k o flíček . V . 35 mm /tab. XXVI : 5/. - 2. Zlomek jehly bronzové jeh lice /tab. X X V I:4 / . - 3. M alý nezdobený náramek z bronzové tyčinky kruhovitého průřezu. 0 50 mm /tab. X X V I:2/. - 4. Bronzový náramek ze zlatého drátu elipsovitého průřezu s konci přeloženým i přes sebe. 0 ca 45 mm. 5. Šest drátěných bronzových náramečků nebo náušnic /?/ a jejich zlomků; drát je dvojitě veden. 0 okolo 30 mm /tab. XXV1:3/. Hrob III: Jamka zapuštěná asi 45 cm do kamenného podloží. Kolem velké zásobnicovité popelnice byly shluky střepů, le ž íc í přímo na zvětralém kamenu. Spálené kosti byly uloženy v popelnici, část i mimo ni /sekundárně/. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice s baňatým břichem a rozevřeným hrdlem v o ­ dorovně brázděným, jehož okraj je vodorovně přehrnut a střechovitě sklopen. V . 330 mm /tab. X X V I: 1/. - 2. Střep z hrdla podobné nádoby. - 3. Střípky z v ě t š í­ ho koflíku s malým uraženým uchem. - 4. Střepy misky pod okrajem prohnuté, uvnitř se stopami tuhování. Stopy tuhování jsou také pod vnějším okrajem . - 5. Střepy z křehkého materiálu asi z etážovité nádoby. Hrob IV : T v o řila je j malá jamka v humusu, takže popelnice stále na skalnatém podloží v hloubce asi 35 cm. Vrchní část je uorána. Dno nádoby je pokryto spále­ nými kůstkami. Popis nálezů: 1. T ělo z amforovité zásobnice, které sloužilo jako popelnice. Ma­ te riá l je stejný jako u podobné nádoby v hrobě 111. Hrdlo chybí. Zach. v . 180 mm /tab. X X V I:9/. 44 Hrob V: Byl uložen v jamce asi 40 cm hluboké, zčásti zapuštěné do zvětra lé ská­ ly . Kolem popelnice stálo několik nádob ve střepech, z nichž bylo možno zachovali jen některé střepy. Spálené kůstky vyplňovaly spodní část popelnice. Popis nálezů: 1. Dvojkonická nádoba s oblým lomem, pod okrajem prohnutá. Povrch hlazený se stopami tuhování. V . 330 mm /tab. X X V il: 10/. - 2. Zlomek ucha z k of­ líku. - 3. Střepy ze šedivé misky se sevřeným okrajem. - 4 . - 5 . Střepy ze dna jedné siln ější a jedné tenkostěnné nádoby. - 6 . Střípek s výzdobou několika vodo­ rovných čar, na něž navazuje šrafováný trojúhelník. Hrob VI: Byl uložen v malé jamce o průměru přibližně 48 cm a 35 cm hluboké. Na dně hrobu stála nádoba vyplněná spálenými kůstkami. Vedle popelnice le ž e lo něko­ lik střepů. Popis nálezů: 1. Malá amforovitá zásobnička s esovitým přechodem hrdla v tělo; okraj vodorovně přehnutý. V . 130 mm /tab. X X V I:8/. - 2. Střep z baňaté nádoby s uraženým ouškem, v jehož rovině je veden pás horizontálních č a r. Na něj je pod uchem zavěšen oblouček, z rytých čar uvnitř šraf ováný; z obloučku paprskovitě v y ­ bíhají svazky čar po stranách obrvených. Tento motiv byl uzavřen z horizontálního pásu visícím i třásněm i. Třásnovitý motiv objevuje se i na dvou jiných střepech /z téže nádoby?/ /tab. X X V I:6-7/. Hrob V II: Uložen v jamce asi 30 cm hluboké. Popeln ice, kterou tvo řila velká ná­ doba zásobnicovitého tvaru, byla úplně ro zsed lá , je jí střepy skalnatým podložím a vlhkostí půdy proměněny v mazlavou masu, z níž se dalo zachrániti pouze něko­ lik střepů. Hned vedle popelnice stála podobná nádoba. Spálené kůstky byly po c e ­ lém hrobě roztroušeny, mezi nimi leželo několik střepů. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice s baňatým břichem a konickým hrdlem, jehož okraj je rovně přehnut. V . 280 mm /tab. X X V I: 13/. - 2. Střep velké zásobnicovité nádoby /popelnice/ s přehnutým a hráněným okrajem. - 3. Střípek se širokou kanelurou. - 4. Střípek z tenkostěnné oboustranně tuhované nádobky s přehnutým okrajem. Hrob V lil: V jamce 45 cm hluboké byl uložen pohřeb v zásobnicovité popelnici. Vedle ní ležela na boku menší tuhovaná nádobka ve střepech a střepy několika dal­ ších malých nádobek. Spálené kůstky z prasklé popelnice se rozsyp aly po dně h ro ­ bu. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ se široce rozeyřeným hrdlem a přehnutým hráněným okrajem . Hrdlo je brázděno horizontálně, ostatní tělo až ke dnu vertikálně. V . 330 mm /tab. X X V I: 12/. - 2.V ejčitá nádoba s ostře nasazeným kónickým hrdlem a mírně přehnutým okrajem . Podle okraje na jednom místě z v ý š e ­ ného se zdá, že nádobka měla ucho sahající od okraje na břicho. Břicho nádoby je zdobeno dvěma nestejně širokými pásy, které jsou vytvořeny svazky vodorovných č a r. Horní pás je metopovitě členěn kolmými svazky čar na obdélníková pole, v nichž je rozvedený trojúhelník, vytvořený kolmým a dvěma šikmými svazky ča r. Ve spod- 45 ním užším pásu sto jící trojúhelníky jsou shodně zleva napravo šrafovány. Povrch je hlazený a tuhovaný. V . 135 mm /tab. X X V I: 11/. - 3. Spodní část malé dvojkonické/?/ nádobky s oblým lomem, zdobené pásem šrafovaných trojúhelníků. - 4. Střep tuhované nádobky s ouškem a šrafovanými trojúhelníky. - 5. šrafované t r o j­ úhelníky a svazky čar jsou ještě na třech tuhovaných drobných střepech. Hrob IX : Byl uložen v jamce hluboké asi 28 cm. Spálené kůstky byly rozhozeny po dně jamky, nádobky byly jen ve střepech, z nichž některé nebylo možno vůbec vyzvednouti. Která nádobka sloužila za popelnici nedalo se z jis tit. Popis nálezů: 1. Menší amforovitá zásobnice s mírně konickým hrdlem a přehnutým okrajem. Vnitřek hrdla je v í stopy tuhování. V . 263 mm /tab. X X V II:9 / . - 2 . N ě­ kolik málo střepů poukazuje na podobnou v ětší nádobu, je jíž přehnutý okraj je hráněn, a na menší červenou nádobku s tuhovaným povrchem, zdobeným svazky h o ri­ zontálních čar oddělených "b rvam i". Hrob X : Byl uložen v jamce 30 cm hluboké. Popelnice byla v horní části poruše­ ná a uoraná, spodek byl vyplněn spálenými kostmi. Popis nálezů: 1. Spodek amforovité zásobnice se stopami svislých žlábků. Další střepy ukazují, že přehnutý vodorovný okraj hrdla byl tuhován a hráněn, a to tak, že vnitřní hrana probíhá nerušeně, vn ější se vlnitě prohýbá /tab. XXVI1I:4/. Hrob X I: Byl umístěn v jamce asi 105 cm v průměru a 45 cm hluboké. V těchto místech je skalnaté podloží poněkud hlubší, takže nádoby se pouze na jedné straně o píraly o skálu, na druhé stály v hlíně. Spálené kosti byly jen v popelnici. Popis nálezů: 1. Dvojkonická nádoba /popelnice/ s oblým lomem a silně esovitě prohnutou horní částí, se stopami tuhování. Na lomu /výduti/ jsou mělké horizon­ tální žlábky. V . 200 mm /tab. X X V II:4 / . - 2 . Etážovitá nádoba s pásem h orizon ­ tálních žlábků v podhrdlí a s pásy svislé kanelace na tě le . V . 240 mm /tab. XXV11 : 1/. - 3. Zlomky nádoby zásobnicovitého tvaru s okrajem rovně přehnutým a žláb­ kovaným a opatřeným několika provrtanými otvory. V podhrdlí bylo několik h ori­ zontálních žlábků, z nichž v is e ly kanelované třásně. Snad k ní patří i střep s obloukovitými žlábky. Tato zásobnice byla na vn ější straně tuhovaná, hrdlo z vnitřku do poloviny výšky rovn ěž. Ve střepech je zachován zbytek podobné nádoby téhož tvaru, je jíž hrdlo bylo však široce ro zevřen o . Také tato nádoba byla tuhovaná a na břiše zdobená brázdami /=prstováním/ /tab. X X V II:2-3, 5- 6 /. Hrob X II: Byl uložen v mělké jamce jen v o rn ici, nebot v těchto místech vystu puje skála vysoko. Polohu hrobu bylo možno zjistit jen podle několika rozměklých střepů, které se nedaly zachovat, a spálených kostí. Hrob X III: Pohřeb byl uložen v jámě hluboké 60 cm, takževelká popelnice se z a ­ chovala, Její horní okraj byl 25 cm pod povrchem. Spálené kostičky byly v nádobě, na jejich povrchu leže la bronzová jeh lice ve třech zlom cích. U popelnice byl shluk 46 S tře p ů . Popis nálezů: 1. A m fo r o v it á zásobnice /popelnice/ s přehnutým okrajem, jehož h ra­ na je dubkována. Povrch mělce prstován. Okraj a vnitřek hrdla je tuhován. V . 370 mm /tab. XXV111:1/. - 2. Několik střepů je z břicha nádoby zásobnicovitého tva ­ ru, tuhované, se svislým kanelováním, pod hrdlem asi horizontálně kanelované. 3. Několik střepů patří miskovitému koflíku, pod okrajem prohnutému, s malým ouš­ kem. - 4-. Ve třech zlomcích je zachována bronzová jeh lice, silně korodovaná, s hlavicí o třech vývalcích . Původně byla jeh lice asi 180 mm dlouhá/tab. XXVIII :2 /. Hrob XIV: Byl uložen v jamce vysekané ve skále, takže dno popelnice bylo 30 cm hluboko a sesedlý okraj 20 cm pod povrchem. Jáma byla upravena jen pro rozm ěry popelnice. K těmto střepům patří ještě několik zlomků, které byly oráním od vleče­ ny téměř o 1,50 m daleko od hrobu. Dno popelnice bylo do výšky 15 cm naplněno spálenými kostičkami. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice se širokým, rovně přehnutým a hráněným okrajem. Povrch nádoby byl mělce prstován; hrdlo vodorovně, ostatní tělo svis le. Vnitřek hrdla a okraj byly tuhovány. V . 390 mm /tab. XXVUI : 5/. - 2. Zlomky etážovité nádoby vně hlazené a tuhované. - 3. Zlomky misky nebo koflíku s prohnutým hrdlem. - 4. Zlomky jin é, tvarem i technikou podobné nádoby, pod okrajem slabě prohnuté. - 5. Zlomky mísy uvnitř kolem dna kanelované. Dno samo bylo ro z d ě le ­ no ve čtyři kanelované trojúhelníkové plochy. Hrob XV: Byl zapuštěn hluboko do země, takže okraj popelnice byl celkem 30 cm pod povrchem. Kolem nádoby byl popel a kostičky spálené a úplně ztrávené střepy, z nichž jen několik se podařilo zachrániti. Podle situace stála etážovitá nádoba ve vlastní popelnici obvyklého zásobnicovitého tvaru. Popis nálezů: 1. Etážovitá nádoba, původně dvojuchá, zdobená v podhrdlíhorizon­ tálním a odtud až po n ejvětší výdut svislým kanelováním. Stopy tuhování. V . 220mm /tab. XXV1I1:3/. - 2 . Původně v hrobě podle střepů ještě zásobnicovitá nádoba, z níž se zachovalo jen několik, většinou okrajových střepů. Hrob X VI: Pohřeb byl uložen ve velké popelnici, zapuštěné 28 cm hluboko. P o ­ pelnice měla vršek uoraný, zbytek byl rozru šen ý. Na dně popelnice byl uložen žá ­ ro vý pohřeb. M ezi střepy popelnice byly zlomky jiných nádob, na jižn í straně po­ pelnice leželo rovněž několik střepů z nádoby miskovitého tvaru. Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice zdobená mělkým prstováním, na hrdle vodo­ rovným, na ostatním těle svislým . Přehnutý okraj jekanelovaný a tuhovaný, stejně jako vnitřek hrdla. V . 350 mm /tab. X X V I: 10/. - 2. Zlomky etážovité nádoby s ho­ rizontální a vertikální kanelací. - 3. Střepy z miskovité rozevřen é nádobky uvnitř tuhované a pod okrajem horizontálně kanelované. - 4. Střep miskovité nádoby pod okrajem prohnuté, vně i uvnitř tuhované. Poď okrajem a ke dnu z vnitřní strany jsou stopy horizontálního kanelování. 47 Hrob X V II: Byl uložen v jamce vykopané ve skále. Horní část popelnice je uorána, je jí dno je vyplněno žárovým pohřbem. Střepy menší nádoby byly kolem břicha popelnice, střepy jiné byly opodál. Popis nálezů: 1. Spodek amforovité zásobnice /popelnice/ se stopami prstování. Hrdlo uoráno /tab. X X V III: 11/. - 2. Střepy z miskovité nádoby s prohnutým ok ra ­ jem. - 3. Několik střepů z jiné menší nádobky. Hrob X V III: Byl uložen téměř na skále, takže byl úplně rozru šen ý. Z popelnice zásobnicovitého tvaru zůstalo jen několik střepů; zdá se, že popelnice byla kryta kamenem. Vlastní pohřeb byl nalezen v hrobové jámě, poněvadž popelnice byla zn i­ čena. Dno jamky bylo 30 cm hluboko. Několik kamenů na okraji hrobové jamky na­ svědčuje, že hrob byl původně obložen. Popis nálezů: 1. Několik málo střepů z popelnice tvaru amforovité zásobnice. - 2. Střep jiné nádoby /?/. - 3. Malá dvojkonická nádobka s oblýmkanelovaným lomem a esovitým hrdlem. V . 110 mm /tab. XXV1II:6/. Hrob X IX : Byl uložen v jamce, zapuštěné zčásti do skály. V jamce stála popel­ nice obvyklého tvaru, ro zk leslá , je jí dno bylo pokryto žárovým pohřbem. M ezi střepy popelnice byly i střepy několika jiných nádob. Popis nálezů: 1 .Část dvojkónické nádoby s oblým lomem, zdobené nezřetelným i třá s ­ němi. - 2 . Část břicha etážovité nádoby, zdobené pod hrdlem svazkem horizontál­ ních čar, na něž navazují vertikální široké třásně a šikmo šrafováné v is íc í t r o j­ úhelníky. - 3. Střep z nádoby s břichem zdobeným kanelovanými třásněmi a o b ­ loučky, - 4. Amforovitá zásobnice /popelnice/ se širokým vodorovně vytaženým hráněným okrajem, jehož hrana je šikmo přesekávána. Podhrdlí bylo horizontálně, ostatní tělo až ke dnu vertikálně prstováno. V . 450 mm /tab. XXV1I:7/. Hrob X X : Byl uložen v jamce, vyhloubené jen ve hlíně, v těchto místech hlouběji sahající. Etážovitá nádoba stála na střepech misky. Vedle ní ležela menší miska. Z druhé strany opět jiná nádobka ve střepech. Žárový pohřeb byl jednak v etá žovi­ té nádobě, jednak kolem ní roztroušený. Hloubka jamky je 33 cm. V etážovité ná­ době na pohřbu byl malý talířek a bronzový náramek. Popis nálezů: 1. M iskovitý koflíček s ouškem; uvnitř horizontální kanelury kolem dna. V . 45 mm, 0 okraje 135 mm /tab. XXV1II:8/. - 2. Etážovitá nádoba tuhovaná se dvěma oušky /ulomenými/, podhrdlí je horizontálně, výdut svislekanelován a. V . 180 mm /tab. XXV1II:10/. - 3. M iskovitá nádobka esovité p ro fila ce , tuhovaná. V. 45 mm, 0 okraje 75 mm /tab. X X V Ill:9 / . - 4. Miniaturní rozevřená miska, uvnitř tuhovaná; pod okrajem má dva otvory vedle sebe. V . 25 mm, 0 o k ra je 65mm, 0 dna 30 m m /tab .X X V III:7/. - 5. Zlomky široce rozevřené misky, uvnitř tuhované. - 6 . Zlomky drobné nádobky, zdobené rytým páskem. Hrob X X I: Pohřeb byl uložen v popelnici zapuštěné do sk á ly. Ta byla pokryta roz­ rušeným granitem, kůstky a popel byly uvnitř i kolem popelnice. U ní byly střepy dvou nádobek, střepy jiných se našly v popelnici. 48 Popis nálezů: 1. Amforovitá zásobnice /popelnice/ s přehnutým přesekávaným okrajem. Na rozhraní hrdla a břicha je hrubá plastická dubkovaná páska. Hrdlo a podhrdlí je vodorovné, zbytek břicha s vis le prstován. V . 460mm/tab. X X V II:8 /. - 2 .- 3 . Dvě misky tvarem podobné, ro zevřen é , pod vytaženým okrajem slabě p ro ­ hnuté. - 4 .- 5 . Ostatní střepy by poukazovaly ještě na dvě nádoby, ale jejich tvar n elze určit. Hrob XXII: Byl uložen v nepravidelné jamce a silně rozru šen . Jamka byla vyplně­ na popelem, v němž ležela část popelnice. Dno jamky bylo 15 cm pod povrchem. Byly tu nalezeny zlomky červenohnědé hlazené nádobky, snad dvojkonické. Hrob XX111: Byl rozrušen oráním. V kulturní v rstvě v nepravidelné jamce a p ř í­ mo na skále le že lo několik střepů; zlomky červenohnědé hrubé nádoby, patrně po­ pelnice zásobnic ovitého tvaru; na jednom z nich je malý ku želovitý pupek. Pohřebiště u Křepenic vykazuje při zběžném pohledu na jeho materiál relativn í jednotu. P řisp íva jí k tomu především nejpočetněji zastoupené typy - amfor ovité z á ­ sobnice a etážovité amfory - formované jakoby podle jednoho vzo ru . Jen jedna am­ forovitá zásobnice z hrobu XXI svou v íc e vertikáln í stavbou a téměř válcovitým hrd­ lem se typologicky přibližu je prototypům těchto nádob. Od ostatních na pohřebišti ji odlišuje i plastická páska na rozhraní hrdla a těla ; také přesekavání okraje bývá v íc e , na rozdíl od "dubkování" snad prsty provedeného, ve starších nálezech, i když to chronologicky není znak naprosto bezpečný. M ezi typologicky časnější nález můžeme snad zařadit i zlomky pravděpodobně ob­ dobné zásobnice /zachovalo se jen několik zlomků, celý tva r není znám /z hrobu XXIII s výzdobou kuželovitých pupků. Setkali jsme se s nimi již na zásobnici z h ro­ bu J V lil v Letech /tab. V I I :2/, kde jsem se časnější datování hrobu pokusil zdů­ vodnit právě vyvozením tohoto tvaru včetně výzdoby ze starších mohylových před­ loh, přičemž mou argumentaci podporuje i starý typ nože s obloukovitým hřbetem a rovným ostřím z téhož hrobu. P ro další analogii takové zásobnice nemusíme sa­ hat daleko; letské tvarově velm i podobná pochází z Drevníků na Dobříšsku / L .H o ­ ráková, nálezová zpráva AU č j. 1411/51/. L iš í se jen tím, že šest pupků má posa­ zeno po obvodu n ejvětší výdutě, zatímco zásobnice z Let je má na podhrdlí. Zásob­ nice z Drevníků pochází z hrobu, v němž kromě dvou pískovcových brousků byla ještě rozpadlá tenkostěnná miska, která se nezachovala. V Drev nikách bylo zřejmě v ětší knovízské pohřebiště s hroby staršími i mladšími, výrazně déle užívané /cf. tab. XXV: 1-7/. Ostatní amforovité zásobnice z křepenické nekropole jsou výrazně mladé. Toto typologické stanovení potvrdí se v některých případech i vazbami průvodního in­ ven táře. Bronzová jeh lice se třemi prstencovitými vývalky tvořícím i h lavici je jistě mladá , již pro svou drobnotvarost, která je u jehlic obecnou tendencí pozdního v ý v o je . Je­ jí datování v hrobě XIII je však spíše zdůvodněno pokročilou formou zásobnice 49 /tab. X X V III: 1-2/. Pochybuji však o genetické souvislosti křepenické jeh lice se staršími jehlicemi s vroubkovanou hlavicí / K y t l i c o v á - B o u z e k 1964-, 154sq. / . V hrobě VIII byla široká zásobnice provázena vejčitou nádobou s ostře nasaze­ ným nálevkovitým hrdlem /snad džbánkem, m ěla-li skutečně ucho/, která je drob­ nějším tvarem, imitujícím, jak se zdá, svou tektonikou velké zásobnicovité před lo­ hy /tab. XX V I: 11-12/ . Rytá výzdoba této nádoby, sestávající z vodorovných pásů, svislých a šikmých třásn í, jakož i šrafováných trojúhelníků a začínající se hned v podhrdlí je typická pro dobře datovatelný "attinský" horizont. V hrobě VIII byla zvláště výzdoba šrafovaných trojúhelníků uplatněna, podle nalezených zlomků, i na dalších nádobách. Tato ornamentace byla aplikována i na keramice z hrobu VI podle zachovaných zlomků /tab. X X V I:6 -7 / . Navíc se tu objevuje obrvenýpás čar rytých do obloučku, který nás podle nálezů z Mutějovic /výzkum 1968, nepubl./ ved eop ětdo "attinského" horizontu. Podobně jako v hrobě VILI i zde byla nádobka /přibližně i stejně v y ­ soká/, připomínající "miniaturu" amforovité zásobnice, tentokrát však s měkkým od­ sazením hrdla od ostatního těla /tab. XX V I : 8 /. Výzdoba vodorovných pásů rytých čar, event. i obrvených, kombinovaných po­ dobně provedenými třásněmi, případně i šraf ovánými trojúhelníky spojuje do jedné časové roviny dále hroby V, IX /i přes typologicky zdánlivě starší tvar amforovité zásobnice - jde však o deformovaný exemplář/ a hrob XI X. Uvedená výzdoba na nevyobrazených zlomcích keramiky - c f . výše v popise nálezů. V hrobě V byla dále dvojkonická nádoba /tab. XXVI I : 10/ datovaná již jiným způ­ sobem v předchozím odstavci, na niž navazují již pokročilé tvary markantně h ori­ zontálního rozměru s esovitým prohnutím horní části z hrobu XVl l l / ta b .X X V III:6/ a podobná s vodorovným žlabením na lomu-výduti z hrobu XI /tab. XXV1I:4/. Tou­ to cestou se oba uvedené hroby řadí do téže časové etapy. Datovací okruh vedený cestou shledávání vzájemných souvislostí, v podstatě uplat­ něním horizontálně stratigrafické metody v rámci jednoho nálezového komplexu, se po­ mocí hrobu XI u za v írá . Přítomností etážovité amfory v tomto hrobě /tab. X X V l l : 1/ po­ skytuje poslední schopný článek datovacího ře tě zu . Jde o amforu podobného typu, jakou jsme poznali už ve M šeci, se silně esovitou a stlačenou horní č á s tí, pásem horizontál­ ních žlábků v podhrdlí, od něhož jdou svislé pásy /třásně/ žlábkůna největší výdut, zpravidla do šířky vyklenutou, která se rychle stáčí ke dnu a prakticky nevytváří ob­ vyklý konický spodek nade dnem. Je to tvar vysloveně mladý a umožňuje připojit do jed­ né chronologické řady i hrob XIV a XVI /ve zlomcích; vyobrazeny jen amforovité z á ­ sobnice - tab. XX V II I: 5; X X V I : 10/, stejně jako zlomky s podobnou kanelurou z neurči telných tvarů, např. v hrobě VIII /v y o b r. jen zásobnice - tab. X X V I : 13/> nebo potvrdit datování již analyzovaného hrobu č . XIX . P a tří sem samozřejmě i amfora i ostatní in­ ventář z hrobu XX /ta b .X X V III: 7- 10/ . Tamní amfora se liš í od popsaného typu tím, že má vysoké etážovité hrdlo a ostatní tělo je stlačeno na nejmenší možnou m íru. Není v šak třeba v ní spatřovat jiný typ a už rozhodně ne uplatňovat je jí přítomnost k záměrům 50 chronologickým. Zatímco popsaný typ se stlačeným hrdlem poskytuje možnost dal­ šího vý voje, jde v případě amfory z hrobu XX pouze o jiné ztvárnění - varian tu,ko­ nečný tvar, pro nějž v archeologických pojednáních o vý vo ji nejrůznějších kultur najdeme označení "úpadkový, degradovaný, z období vyznívání kultury" a td ., mimo jdoucí forma, od níž nevede cesta dalšího vý vo je , jak ji v případě knovízské kultu­ ry známe právě od tvaru se sníženým hrdlem. Takových odchylek od typického tvaru, vyskytujícího se masově, bývá v íc e . N e­ bylo by proto seriozn í uplatňovat na základě různosti jednoho typu nádoby, vždy chronologická měřítka. Zde se často ukazuje, jak správné rozpoznání vývoj urču­ jících znaků je obtížné a jak takové hodnocení je subjektivní. L z e to předvést na dvou nálezech ve vztahu k pohřebišti v Křepenicích. V jámě s kostrovým pohřbem z Prahy-Hloubětína /tab. X X I: 1-5/ je amfora podobnákřepenickým; z jámy l v Berouně-Závodí /tab. XXXI V: 1-7/ pochází amfora s vysokým etážovitýmhrdlem a š i­ rokou výdutí. Průvodní inventář z obou jam je si v e lic e podobný, zejména koflíky č. 4 na obou tabulkách. Amfory jsou tektonicky rozdílné a spojuje je hlavně shodná výzdoba, kombinovaná na obou tvarech ještě s podkovovitými žlábky, které chybějí na křepenických amforách. Styl této výzdoby je však v Křepenicích znám z jiných tvarů /hrob XI - tab. XXVI1:2/. Konečně výzdoba podkovovitých žlábků se uplatňu­ je po delší dobu. Nález z Berouna, datovaný J.Bouzkem podle amfory do jeho stup­ ně Q, stejně jako Hloubětín / B o u z e k 1958, 376, 378, obr. 150:65 A- F/ , spojuje s Křepenicemi miska s vnitřní výzdobou dna /kanelované trojúhelníkovité obrazce/ z hrobu XIV, kde byly rovněž zlomky etážovité amfory s vodorovnou i svislou kanelurou /obdobnou amforu z hrobu XV zařazuje J.Bouzek již do svého stupně R/. Srovnání nálezů z Prahy-Hloubětína, Berouna a Křepenic ukazuje, jak nejisté je vytváření typologické řady jednoho keramického tvaru a propůjčit jí chronologickou platnost. Závěrem je možno o první skupině hrobů z pohřebiště v Křepenicích ř íc i, že ná­ le ž í plně do stupně Ha A 2. Jen hroby XXI a XXIII naznačují možnost jeho počátků již v závěru předchozí etapy. Tuto domněnku podporuje trochu i blízké očíslování h ro­ bů, dovolující předpokládat i blízkost prostorovou. Jde však jen o menší část mno­ hem rozsáhlejšího pohřebiště. Event. oprávněnost této hypotézy může prokázat až Bouzkův rozbor veškerého materiálu z pohřebiště i s použitím znalosti dislokace hrobů. Z Hájkova plánu a jeho stručného sdělení vím e, že pohřebiště se d ělilo na tři samostatné skupiny. Podle něho tvo řily prý hroby s etážovitými nádobami samo­ statnou skipinu. L.H á jek se dále domnívá, že důvodem vzniku těchto skupin bylo pohřbívání odděleně podle pohlaví, "nebot i hroby dětské jsou shromážděny v jedné části hřbitova" / H á j e k 1940, 117-118/ . Je to jistě jeden z možných výkladů, chy­ bí však pro něj základní důkaz - antropologické zhodnocení lidských žárových po­ zůstatků. 51 Z v í r o t i c e /okr. Příbram/ V západním sousedství Křepenic le ž í obec Z v íro tic e . Zde byly již v r.1946 ama­ térským výkopem odkryty dva hroby, k nimž v r . 1950 přibyly další čtyři .Jejich p ř i­ bližná dislokace, kromě hrobu č. 5, je předvedena na obr. 4 : B . Hroby v r . 194-6 zachraňovali pp. d r . K a reš, Karpálek a Buršík, v r . 1950 d r .K a re š , Klenovec a S a­ mek. Hrob č . 5 je nálezem p r o f. Tywoniaka. O těchto hrobech existuje sice v AÚ ČS A V nálezová zpráva /č j . 2635/51/, kde je popsán inventář hrobů 1-4- /hroby č. 5-6 jsou jen zmíněny/, avšak tak nedostatečným způsobem, že podle popisu si ne­ lz e vůbec představit oč jde. Na jiném místě je obrazová dokumentace, označená ja ­ ko "Z v ír o tic e , žárový hrob č . l " ; snad se vztahuje k hrobu 1 z téže skupiny. Je­ ho obsah /cf. tab. XXI X/ : 1. Baňatá nádoba, jíž chybí část hrdla - amforovitá z á ­ sobnice /tab. X X I X : 8/. - 2. Konická mísa mírně esovitě prohnutá, hrdlo lehce v o ­ dorovně vytažené /tab. X X IX :9 / . - 3. Část hluboké mísy esovité profilace s uchem p ři okraji /tab. X X I X : l / . - 4-.-6 . Zlomky dalších třím ísovitýchnádob /tab. XXIX : 3- 6/ . - 7. Zlomek mísovité nádoby s nízkým rozevřeným hrdlem /tab. X X IX :7 / . - 8 . Zlomek dvojkonické nádobky s pásem vodorovných rýh nad lomem, na němž je postaven rýhovaný trojúhelník ohraničený vpichy /tab. X X IX :2/ . V r . 194-9 provedl u Z víro tic v poloze "Nad Rybárnou" řádně vedený záchranný výzkum J.Kudrnáč. Výzkum se soustředil na pare. č.260 a autor výzkumu naznaču­ je , že pohřebiště může souviset s pohřebištěm na "H ů rce" u Křepenic / K u d r n á č 1950, 221-224/. V jakém poměru je skupina šesti hrobů shora zmíněných k části Kudrnáčem zkoumaného pohřebiště a k nekropoli křepenické, není známo. J.Kudrnáč vyzvedl p ři svém výzkumu devět hrobů, které označil P I - P IX /obr. 4: A/. Dále uvádím jejich stručný popis podle nálezové zprávy. Hrob P I: Z obsahu se zachovala jen spodní část zásobnice o 0 420 mm. V e v ý plni byly nalezeny uhlíky buku /Fagus silva tica / . Hrob P II: Byl uložen v hloubce 20 cm a z obsahu se zachránily světle hnědé hladké zlomky keramiky z hrubšího materiálu a několik lidských kůstek. Hrob P III: V hloubce 25 cm se zachovala spodní část zásobnicovité popelnice a část hrdla pravděpodobně etážovité amfory. Hrob P I V : V hloubce 20 cm byla nalezena malá dvojkonická nádobka s ostrým lo ­ mem, v , 37 mm /tab. X X X : 4 / ; spodek pravděpodobně miskovité nádoby; žárem pro­ šlý bronzový předmět, nejspíše jeh lice /tab.XXX :3/. Ve výplni se našly uhlíky du­ bu letního /Quercus robur/. Opodál hrobu P IV byl zjištěn shluk střepů /další hrob?/. Hrob P V : V hloubce 15 cm se zachovala velká dvojkonická nádoba s poškozeným okrajem /J.Kudrnáč uvádí "zbytek zásobnice"/ s vodorovnými - asi 2 cm širokým ižlábky nad zaobleným lomem. Zach. v . 300 mm, 0 okraje 370 mm /tab. LV : 2/. V ní se zachovalo větší množství spálených kůstek a okrajový střípek se dvěma ot­ 52 v o ry , pravděpodobně z misky /tab. XX X : 8/. Hrob P V I: V hloubce 27 cm se zachoval zlomek amforovité zásobnice spřeh n u ­ tým, šikmo přesekávaným okrajem a zlomek tenkostěnné nádoby esovité p ro fila ce , pravděpodobně koflíku. Hrob P V II: V hloubce 42 cm na žulové skále byl postaven spodek nádoby/?/s po­ pelem. Žároviště: Rozm ěry: 170 x 150 cm, 30 cm pod povrchem uložena 40 cm silná v rs t­ va uhlíků, obsahující zbytky jedle / Abies pectinata/ a buku. /Na obr. 4: A v jih o­ západním cípu prozkoumané plochy./ Hrob P V III: V hloubce 25 cm pod povrchem, zasazena do skály a obložena kame­ ním, byla nalezena dolní část zásobnice /popelnice/, max. šířka 380mm /tab. XXX :7 /. Na kůstkách v popelnici byla položena část koflíku s rozevřeným okrajem a p ro ­ hnutým hrdlem /tab.XXX :6/ a kus grafitu. Hrob P IX : V hloubce 30 cm pod povrchem byl uložen spodek amforovité zásobni­ ce /popelnice/, zach. v . 160 mm, zach. 0 výdutě 370 mm /tab. XXX : 2/. V ní na spálených kůstkách byla položena bronzová jednodílná spona s osmičkovitým vinu­ tím lučíku, zakončeným rů žic í, d. 92 mm /tab. XXX: 1/; nad ní le ž e ly zlomky prstované nádoby. Popelnice obsahovala větší množství /podle nál. zprávy "dvě lopat­ ky"/ kostí. V západní části prozkoumané plochy pohřebiště byly na šesti místech objeveny shluky střepů; jde bud o materiál z jiných hrobů orbou roznesených nebo zbytky rozrušených hrobů /na o b r . 4: A označeny kroužky/. Pravděpodobně z některého takového shluku pochází střep z břicha nejspíše miskovité nádobky s kořeny r o z e ­ vřeného hrdla, zdobený v podhrdlí pásem vodorovných rýh a navýdutido sebe v k lí­ něnými šrafovanými trojúhelníky s dvojicemi pásů šikmých trojúhelníkovitě uspořá­ daných rýh /tab. X X X : 5/. Zvírotická nekropole poskytuje jen málo materiálu, kterým bychom mohli datovat většinu hrobů. Pro mělké uložení keramiky pod povrchem zachovaly se zejména z amforovitých zásobnic jen spodky nádob, které pro chronologické úvahy jsou nepoužitelné. Ani zlomek hrdla etážovité nádoby z hrobu P III nehovoří v tomto smyslu jednoznačně. Jen zdánlivě starobyle vy h líží okřínek z hrobu P I V /tab.XXX :4 / pro své ostré zalomení. Jeho horní partie se však konicky nahoru zužuje, kdež­ to skutečně staré dvojkonické nádoby mívají tuto část téměř válcovitou, která svou hmotou jako by podklesávala pod lom. Navíc zvírotický okřínek je miniaturou a ty se v tvarových detailech zhusta vymykají svým současným předlohám. Ostatně po­ dobné malé okřínky s konicky sklopenou horní částí jsme v mladších souvislostech poznali již z Prahy-H olešovic "Manin" v hrobě III /tab. X II: 13/ a v hrobě IX . V ětší datovací možnosti poskytuje růžicová spona s osmičkovitě vinutým lučíkem 53 1 hrobu P IX /tab. X X X : 1/. V Bavorsku jsou podobné spony s osmičkoví tě vinutým lučíkem v prostředí nálezů datovaných do Ha A 2 / M ü l l e r - K a r p e 1959, 202, Abb. 37:10/. Jejich lučík bývá však hustěji osmičkovitě vinut a má zpravidla okolo deseti smyček; hlavní ro zd íl však spočívá v tom, že tyto jihozápadní spony jsou spi­ rálovitým i růžicem i zakončeny po obou stranách. Jejich průměrná délka se pohybu­ je mezi 7-8 cm. Spona se Z víro tic má jen jednu rů ž ic i, zatímco na druhé straně je přechod lučíku v jehlu řešen pomocí spirálovitého pera o čtyřech závitech. Svou podobou se přibližu je jihovýchodním sponám uherským, které se ve IV . Monteliově periodě š íř ily na sever do prostředí lužické kultury, kde podle J. F i l i p a /1936 -38, 31/ působily později i na utváření lučíku dvojdílných spon štítových. N ejvětší shody se zvírotickou vykazuje spona z lužických žárových hrobů v Bučovicích na M oravě, je však mnohem v ě tš í /165 mm/ / F i l i p 1936-38, o b r. 19:4/. Svými ana­ logiemi v oblasti lužických popelnicových polí prozrazu je spona ze Z víro tic styky tamního obyvatelstva spíše s východními krajinami. V ohledu chronologickém jest však míti obě varianty, jihovýchodní i jihozápadní, za současné a není vyloučen je ­ jich společný prototyp v předchozím období, kdy se š íř ily a v odlišných prostředích různě v y v íje ly . Snad podobnému tvaru jako ve Z víro tic ich p a tř ili zlomek spony z já­ my 7 s kostrovými pohřby v M utějovicích /výzkum J .F rid rich a J.H rala, nepubl./, z níž se zachovala spirálovitě vinutá rů žice s částí kličky zachycovače o průměru 2 cm /růžice spony ze Z vírotic má průměr ca 2,5 cm, z Bučovic ca 3,5 cm, b a vo r­ ské mají okolo 1,5 - 2 cm/. Objekty ze sídliště v Mutějovicích jsou předběžně da­ továny do Ha A 2. Toto datování hrobu P IX a rámcově snad i celého pohřebiště ve Z víro ticích upřesňuje dále zlomek podhrdlí a výdutě, nalezený mimo hroby, opatřený vo d o ro v­ nými rýhami, do sebe vklíněnými šrafovánými trojúhelníky a třásnovou, krokvicovitě uspořádanou výzdobou. S tímto ornamentem se opět dostáváme do "attinského" horizontu knovízské kultury /E c k e s 1938, T a f. 19:6; 2 0 :1 / . Zachovaný zlomek nevylučuje ani možnost, že šlo o tva r, podobný tomu, jaký jsme poznali již vpředu z "Manin" v P raze-H o lešo vicích /tab. X II: 17/. Zatímco amatérský výkop naznačuje poměrně husté nakupení hrobů /pokudúdajům ve schematickém plánku můžeme plně důvěřovat/ ve vzdálenostech 1 - 1,5 m /obr. 4 :B / , Kudrnáčův plán, zhotovený řádnými měřickými metodami, ukazuje řídké r o z ­ ložení hrobů, v průměrných vzdálenostech 3 - 4 m v místech jejich většího soustře­ dění /obr. 4: A /. Tato část pohřebiště s poměrně malým počtem hrobů rozmístěných na velké ploše nenabízí žádný výklad o systému v ukládání pohřbů. Proto ani Kudrnáčovu myšlenku o pohřbívání v řadách nelze bezpečně prokázat. H ř i m ě ž d i c e /okr. Příbram/ O poměrně hustém osídlení v mladší fá z i prvního halštatského stupně tohoto o k rs­ ku středního Povlta vi na Sedlčansku svědčí i ojedinělé nálezy, zčásti hrobové, 54 zčásti sídlištní, v okolí - a zejména další velké pohřebiště u obce Hřim ěždice j i ­ hozápadně od Zvírotic a K řepenic, již v levobřežn í části P o vlta ví, dnes p ři jižn í části slapské nádrže. Toto pohřebiště, které vydalo zatím na 50 žárových hrobů, bylo počátkem druhé světové války zkoumáno Národním muzeem v P ra z e za vedení L .H á jk a . Laboratorní zpracování hřiměždického materiálu není posud ukončeno, к publikaci je připravuje J.Bouzek. Z uvedených důvodů se nebudu v této práci po­ hřebištěm v Hřim ěždicích blíže zabývat, uvádím toliko plán obou zkoumaných ploch /obr. 5/. D r e vní k y /okr. Příbram/ Další pohřebiště severn ěji položené bylo v Drevníkách u Dobříše.Soustavně ne­ bylo nikdy zkoumáno, avšak příležitostn ě bylo získáno již několik hrobů /tab. XXV : 1-7/. Kromě jeho používání v období H a A 2 / B e z d ě k a - B o u z e k 1962, 556, 568- 570/ naznačují jiné hrobové celky, že počátky drevnícké nekropole sahají hlu­ boko do předcházející periody / F i l i p 1936-37, 12, obr. 5; В ohm 1937, 103, obr. 43; L.H oráková, nálezová zpráva AÚ, č j. 1411/51/. Na amforovitou zásobnici z náhodně objeveného hrobu, která svou tektonikou a zejména výzdobou bradavek revokuje starší tvary mohylové, jsem upozorňoval již v souvislosti s hrobemXXIII z Křepenic a s hrobem J V lil z L e t. Známý, víckrát již publikovaný hrob z D revníků /tab. XXV: 1-4/, obsahoval kromě kostěného předmětu široký koflík esovité profilace a malou baňatou vázovitou nádobku, stavbou se p řib ližu jící amforovitým zásobničkám se starobylým širokým svislým kanelováním těla mohylového rázu a dvojkónickou nádobku, kterou sice J . B o h m /1937, 186/ přirovnává к některým lužickým okřínkům z východních Čech, přesto však v tomto případě jde o typický staroknovízský tvar s válcovitou a převislou horní p a rtií. Tento časový rá z k era ­ miky nenarušuje ani přítomnost jehlice se zdobenou kyjovitou h lavicí. Je to typ, kte­ r ý poměrně často přichází v hrobech lužické kultury, a to převážně v obou fázích jejího středního stupně. Také v knovízské kultuře a s ní geneticky a časově souvi­ sejícím i kulturami se vyskytuje ponejvíce v téže časové rovin ě. Ve starším p ro ­ středí byla kyjovitá jeh lice v depotu z Velkých Žernosek / Bo h m 1937, 105, obr. 44/, který stojí v časové úrovni 11. /suchdolského/ horizontu depotů období popel­ nicových polí / K y t l i c o v á - V o k o l e k - B o u z e k 1964, 151/. N ejčasnější mož­ né datování tohoto hrobu z Drevníků je stupen BD, s ohledem na starobylou kerami­ ku však sotva dále než na počátek Ha A I . - Naproti tomu kostrový hrob z r.1952 /tab. XXV:5-7/ již svou etážovitou amforou naznačuje chronologický kontakt s po­ hřebištěm v Křepenicích. Hrob obsahoval ještě amforovitou zásobnici: bez hrdla a dva otevřené bronzové náramky oválného průřezu se zúženými konci, zdobené obrvenými skupinami příčných rýh / B e z d ě k a - B o u z e k 1962, obr. 192:4; 194/ .T y ­ to náramky se udržují po celé š irš í období jenišovického horizontu, který podle mé ho soudu začíná již v období Ha A 2. 55 Pozoruhodná je i koncentrace velkých nálezových komplexů v průběhu stupně Ha A 2 v tomto sedlčanském okrsku. Vždyt vzdálenosti mezi jednotlivými obcemi, v je ­ jichž katastru byly nalezeny hroby nebo celá knovízská pohřebiště, nepřesahují 5km. Tato naleziště tvo ří trojúhelník, rozložen ý po obou březích Vltavy, o základně Hřim ěždice - Křepenice /5 km/ a ramenech Křepenice - Drevníky/5km/ aH řim ěždice - Drevníky /4 km/; zhruba uprostřed základny le ž í Z v íro tic e , od nichž pomy­ slná kolmice vztyčená k vrcholu 2 /Drevníky/ měří 3 km. Je jo prostor zhruba o 12 km , jehož středem probíhá meandr V ltavy. Tato hustota připomíná koncen­ tra c i, kterou /i když v trochu širším prostoru/ v průběhu stupně Ha A pozorujeme např. v okolí Mnichova a zejména lnnsbrucku. Vel ká Dobrá /okr. Kladno/ Zcela mimořádným jevem je mohylové pohřebiště v lese Horau Velké Dobré. M e­ z i v íc e jak šedesáti mohylami ze střední doby bronzové, v největší koncentraci uprostřed mohylníku, se vyskytly dvě mohyly bezpečně s knovízským inventářem /č. 20 a 24/, příslušnost dalších dvou /č. 22 a 56/ ke knovízské kultuře je velmi p ra v­ děpodobná. Řada mohyl byla bez nálezů a uvádí se v nich jen popelovitá v rs tv a ; o je­ jich stáří nelze rozhodnout. - Část mohylníku byla prokopána v r . 1890 J. L . P í č e m /1892, 481 s q ., tab. XXI1-XXI11/. Mohyla 20: Byla vybudována téměř bez kamene, 0 4 m, v . 80 cm. Nízko pod po­ vrchem byly nalezeny dvě úplně rozmačkané nádoby. B líže povrchu mohyly, nad popelovitou vrstvou byly nalezeny další nádoby nebo jejich zlomky. Pod ní v jámě by­ la zasazena nádoba "podoby kra já če" /? - asi amforovitá zásobnice/, v níž byly ulo­ ženy spálené kůstky a zlomek bronzové jeh lice. Popis nálezů: 1. Zlomek etážovité amfory s ouškem, pocházející z rozhraní hrdla a těla; tělo je široce svisle žlábkováno. - 2 . Oble konická miska s uchempři okra­ j i . - 3. Zlomek okraje nádobky /asi koflíku/ s hráněným střechovitým ouškem. 4. Podobu dalších zlomků uvádí P íč per analogiam: střepy vodorovně žlábkované, někdy s kombinací vodorovných rýh, střep s vodorovnými a svislými /event. krokvicovitými/ svazky rýh, ohraničených body /nebo obrvených/. - 5. Popelnice - asi amforovitá zásobnice o 0 ca 50 cm. - 6 . Zlomek bronzové jeh lice bez h lavice. Mohyla 22: Kamenný věnec, 0 8 m, v . 30 cm. V ní v jamce pod úrovní byla nale­ zena "červená nádoba jako v mohyle 20" /popelnice/, přikrytá mísou. Mohyla 24: P íč udává jen výšku mohyly / 1,5 - 2 m / . V hloubce asi 75 cm od po­ vrchu mohyly byl nalezen kostrový pohřeb: kostra v natažené poloze od Z k V . M i­ lodary byly uloženy až asi 1 m pod kostrou, většinou v kamení. Popis nálezů: /uveden počet "asi 8 nádob" - všechny nebylo možno vyzvednout/ . T ř i mísovité koflíky s ouškem, jedna nádoba se šrafováným /?/ dnem uvnitř. - V "pop eliš ti" nalezen zlomek bronzové nádoby /cedníku?/ v podobě koflíku s páskovým 56 uchem, malý okřínek, část jiného, malá válcovitá nádobka, lité bronzové kolečko se čtyřmi paprsky a otvorem uprostřed /0 45 mm/, 3 zlomky jeh lice, jeh lice s vroub­ kovanou hlavicí a bronzový nůž s prolamovanou jazykovitou rukojetí s kroužkem. Mohyla 56: Byla jednou z nejmenších /0 1,50 - 2 m/ a byla opatřena kamenným věncem. Obsahovala střepy červené silnostěnné nádoby /?/, malý koflík, červený rýhovaný okřínek a v jamce pod úrovní stála velká nádoba o 0 52cm, v . 4-0 cm a 0 dna 16 cm /nebyla rekonstruována - asi amforovitá zásobnice/. V ní-byly uloženy spálené kůstky. P ro datování je nejschopnější mohyla č. 24. Jehlice s vroubkovanou hlavicí v po­ době, v jaké je zde, se vyskytuje již od lažanského horizontu hromadných nálezů; nůž, ve Velké Dobré zachovaný ve zlomcích, patří rovněž časnému typu b a ierdorfskému /Mu 11 e r - K a r p e 1959, passim. C f. "Griffzungenm esser vom Typ B aier d o rf" ve věcném rejstřík u . Keramiku neznáme, avšak přítomnost dvojkonických nádobek naznačuje knovízský charakter nálezu. První dva bronzové nálezy nazna­ čují časné datování a s jejich pomocí lze proto souhlasit s Múllerovým - Karpovým zařazením zlomku bronzového cedníku-koflíku do stupně BD / M ú l l e r - K a r p e 1959, 157/. Zatímco mohyly č . 22 a 56 nelze přesněji klasifikovat, zdá se, že mohyla č. 20 podle svého keramického inventáře je mladší a že již plně náleží do průběhu první­ ho halštatského stupně. P řesn ější stanovení však není možné. Mohylník ve Velké Dobré, především z hlediska zde sledované problematiky, je velm i důležitý. I když jde o ojedinělý jev, přece přítomnost časně knovízského pohřbu skýtá materiál k úvahám o event. kontinuitě osídlení, o otázkách rituálních i konečně chronologických. Závažné pro další vývody je i zjištěn í, že časná knovízská mohyla č . 24 svým bronzovým inventářem vykazuje užší vztahy k jihozápadu. Mohylníkem ve Velké Dobré byla v jednotlivých rozborech probrána středočeská knovízská pohřebiště nebo větší seskupení hrobů. Zbývá již jen pohřebiště ve Z d i­ cích, které však plně náleží již štítarskému stupni, a proto bude o něm pojednáno v tamní souvislosti. 57 PŘEH LED M A TE R IÁ L N Í' KUL T URY Ker ami ka Amfora Již n ejstarší knovízské amfory, navazující na mohylové předlohy jsou opatřeny dvěma uchy. V tomto směru jde o u rčitý ro zd íl proti lužickým osudím, kde typicky staré tvary, zvláště typ s ostrým lomem výdutě je výhradně bezuchý. Rovněž velmi brzy nastupující lužická osudí s nízkým válcovitým hrdlem bývají převážně bezuchá, třebaže tvary dvojuché nastupují téměř současně. U lužických osudí je tedy jeden zřetelně starý typ výhradně bezuchý, u ostatních prakticky současně existujících typů nelze tento prvek považovat za chronologické vodítko. Ani u knovízské kultu­ ry není možné tomuto projevu přisuzovat chronologickou platnost. Nicméně právě posazení uch je u nejstarších knovízských amfor vodítkem jejich časového postave­ ní . Navazujíce na mohylové prototypy mívají knovízské amfory z nejstarších nálezů posazena ouška těsně v podhrdlí na horním sklonu výdutě a svým obloučkem vy čn í­ v a jí nahoru. Jejich hrdlo bývá v souladu s mohylovou tradicí válcovité nebo mírně nahoru konické. Tumulární charakter je podtržen někdy i tím, že dno je protaženo v konickou nožku /Modřany, hr. IV - tab. 1:9/ nebo mnohem častěji výdut opatře­ na výzdobou svislých žlábků pozdně mohylového rázu /Modřanyj h r. VI - t a b .II:6/ . Tyto typy amfor naznačují, že se pohybujeme ještě ve smíšeném prostředí pozdně mohylovém a knovízském, na prahu mladší doby bronzové, časově v průběhu stupně BD, nebot je třeba reálně počítat s přesahem pozdně mohylové fáze ještě na počátek jmenovaného stupně. Domnívám se, že to dobře dokládá i amforka z hromadného ná­ lezu bronzů od Kamýka n .V lt. /tab. XL1X:7/, která se tvarově b líž í oběma amfo­ rám z Modřan /až na nožku první modřanské amforky/ a navíc je opatřena typicky mohylovým hrotitým výčnělkem v podhrdlí. Depot sám patří do stupně Reinecke BD / H r a l a 1966a, 6 sq./ a má četné shody např. s depotem z V e lva r, ale i shromad­ nými nálezy na jihovýchod od Cech a stejně tak i na jihozápad, kde jsou kladeny do stupně R ieg see; ale kupř. depot z W inklsass, analogický kamýckému, je zařazen již do Ha A 1 /Mů 11 e r - K a r p e 1959, 14-3/. Je to pro mne důkazem, že mohylová tradice, pokud jde o keramiku, se udržovala poměrně dlouho, nebot jediným před ­ mětem z kamýckého nálezu, který vykazuje zřeteln ý archaismus, je právě amforka, ačkoli bychom to spíše očekávali u bronzových předmětů. Pozdně mohylový ráz svislé kanelace je onen prvek, který zčásti spojuje někte­ ré typologicky vy sp ělejší tvary amfor do téhož časového stupně, zčásti pak charak­ terizu je ještě stupen následující. Jde o amfory zpravidla vertikální stavby s uchy posazenými již na rozhraní hrdla a těla, s hrdlem, které mírným vydutím svých stěn a nepatrným rozevřením okraje signalizuje směr dalšího vý voje ke zřetelnému 58 etážovitému prohnutí /Modřany, h r. V III - tab. 11:7/. Přesah tohoto tvaru i na po­ čátek následujícího stupně sledujeme na exemplářích šikmo kanelovaných / Trója, h r . 5 - ta b .X X V : 10/, široce a mělce žlábkovaných /Praha-Bubeneč, jáma s pohřbem; Praha-Bubeneč, jáma2; P ra h a -T ro ja , hrob - tab. X V I:2 ; X X V : 8 ;X X X II:8/ ,k terá ž­ to výzdoba se již více přibližuje snaze po plastickém členění povrchu nevýraznými žebry /Poříčany - tab. X X I:9/. Skutečná svislá žebra, rozmístěná pravidelně po obvodu nádoby, se vyskytnou vzácně /Praha-Bubny - tab. XXI : 10/. Poslední dvě amfory z Poříčan a z Prahy-Buben mají hrdlo přímé, neprohnuté, spíše nahoru kó­ nické . Tyto tektonické znaky spolu s posazením uch je přibližu jí k tvarům lužické kultury z počátku jejího středního vývojového stupně. To by v otázce jejich kultur­ ního zařazení mohlo vést k pochybnostem, zejména u amfory z Poříčan /vzhledem ke geografické poloze naleziště/. "Lu žická" podoba amfor je však doložena i u nálezů starších, ze stupně BD, sou­ časných s amforami naznačujícími zrod nového stylu, jako je amfora z hrobu VIII v Modřanech. Tyto amfory "lu žické" podoby bez náznaků etážovitosti mají stejně střízlivou stavbu pokud jde o spodní část nádoby, hrdlo však mívají n ižší, v á lc o v i­ t é , někdy mírně vyduté /Praha-Pankrác, h r. XIX, XX, XXI V - tab. X I:3 ,9 ; V III: 7/. V dalším vý voji se udržují amfory s náznakem etážovitého prohnutí vedle amfor s vyšším kónickým hrdlem /Lety, hr. S IV - tab. I V : 1/, které však již na počátku periody Ha A I končí svůj vývoj a jsou zcela nahrazeny etážovitým i. Výjimku tvoří nález z P ra h y -T ro je , kde taková amfora navíc ještě s mohylovým posazením oušek v podhrdlí přichází v prostředí mladém, již štítarském /tab.XXX IV :8 -101 /. /F r i e d rich 1939, 126-127 a B o u z e k 1965a, 11, pozn. 68 považuje nález za poměrně časijě knovízský/. V typologickém pojetí ubírá se pak evoluční řada směrem naznačeným J. B o u z k e m /1958, 345 sq ./ , s tím rozdílem , že musíme počítat s určitou variačn í š íří pro jednu časovou rovinu a nechápat každou změnu od vytýčeného vůdčího typu ve smys­ lu časové posloupnosti. Vyžaduje to správné rozpoznání charakteristických změn ve stavbě /jež obvykle nespočívají v jednotlivém menším či větším vydutí nebo naopak prohnutí stěn, ale zpravidla v několika změnách najednou/, vedoucích k novému standardnímu typu masově se vyskytujícímu. Rozpoznat tyto změny je vždy spojeno s rizikem subjektivního pohledu, a proto je nezbytné typologickou konstrukci vždy o věřit i na souběžném materiálu a jeho vývojové lin ii. Jen tak se může dospět k po­ znání přibližného časového rozsahu jednotlivých typů keramiky, který nebývá vždy stejný. Nástup střízlivých forem etážovitých amfor s vyšším hrdlem uprostřed vydutým a š irš í výdutí těla, bud ještě s mělkou kanelací nebo hladkých, patřících už plně do první poloviny stupně Ha A, dobře reprezentuje exemplář z Prahy - Dejvic /tab. XXI V: 5/ /B o h m 1937, 106, obr. 45/. Je doprovázen starou amforovitou zásobnicí s válcovitým hrdlem a mísou s "tordovaným" okrajem /tab. X X IV :3 -4 / . Sem patří 59 i amfora z Let - hrob J VI /tab. V1II:2/. S nimi současné jsou i tvary horizontál­ n ější stavby /Lety, h r. J II a J X I/ 1959- tab. VI :3; V III: 5/. Amfora dejvického r á ­ zu může se však vyskytnout i v prostředí poněkud mladším, třebaže stále v rámci Ha A I /P rah a -K yje, tab. XI X: 1-5/ / Bo h m 1937, 109, obr. 47/. Na prahu druhé poloviny Ha A vychází amfora s vysokým hrdlem z užívání tvary, jejich ž hrdlo je až o 2/3 v y šší než ostatní tělo /Praha-H ostivař, několik amfor bez nálezových souvislostí, Beroun - Závodí a snad i Praha - Bubeneč, jáma 3 - tab. XXXI V: 1; XXXI1:9/. Zdá se, jak již naznačeno, že jde skutečně jen o vyústění typu v nepraktický tva r, který záhy končí. V té době počíná se uplatňovat opačná tendence ke snižování hrdla. Ta vede ke tvarům s vydutou dolní částí hrdla s n íz­ kým, široce vyklenutým tělem /Prah a-H olešovice, hr. V ; Praha-Hloubětín, s kostrovým pohřbem; Drevníky; K řepenice, h r. XI, XV - tab. jáma XIII : 5; XXI : 1; XXV :5; XXV11:1; XXV1I1:3. Dále P ř e lič , M šec, Karlíku Dobřichovic-jáma z b ý v . sbírky F .C .F ried rich a , Zbraslav - c f. B o h m 1937, 111, obr. 49 - a j ./. V a ria č­ ní šíře tohoto typu je dobře patrná na nálezu z Vykáně, údajně kostrového dvojhrobu /Bo hm 1927, 59 sq. /, v němž dvě amfory mají vysoko položenou výdut, podle ty pologických pozorování starobylejší znak /tab. X X X V I:2 -3 / . Vykánským se b líž í amfora s hrdlem jakoby přiškrceným z Hostina u Kralup n. Vl t . /tab.XXI: 12/.Rám­ covou chronologickou slučitelnost obou typů /s převýšeným i sníženým hrdlem/ do­ kládají shody v průvodním inventáři /0 tom c f. též výše v souvislosti s pohřebiš­ těm v K řepenicích/.Tato tvarová spřízněnost souběžné keramiky dovoluje přiřadit do tohoto, početně silného horizontu i žárový hrob z T řeb íze / B o h m 1937, 113, o b r. 50/, kde zlomky etážovité amfory nejsou p říliš zřetelné /tab. XXXI : 11/; třebízský nález má ovšem schopnější datovací oporu v bronzové pasové záponě, je jíž časové postavení je ověřeno na rozsáhlejším středoevropském území / M ú l l e r K a r p e 1959, passim/ . S je jí pomocí můžeme zpětně o věřit správnost datování již jmenovaných nálezů s obdobnou keramickou náplní. P a tří sem i amforka krásně zdo­ bená svislými a krokvicovitým i motivy, včetně uch, z Prahy-Hloubětína /F r i e d r i c h 1927, 214-215/. Charakteristickým výzdobným motivem amfor popisovaného horizontu je vo d o ro v­ ná kanelace v podhrdlí a svislá po celém obvodu ostatního těla . Ve Vykáni je tato výzdoba kombinována s tvary s mělkou kanelurou v podh rd lí/ ta b .X X X V I: 1, 3/ ,u j i ­ né amfory je svislé žlábkování nahrazeno prstováním /tab. XXXV1:2/. Na tvarech s převýšeným i stlačeným hrdlem se někdy vyskytne i kombinace svislé kanelace se žlábkovanými půloblouČky nad výdutí /Praha-Hloubětín a Beroun-Závodí - tab.X X I : 1; X X X I V : 1/ . Zřetelně koncovými tvary jsou amfory s nízkým stlačeným hrdlem, konickým, zpravidla zdobeným podhrdlím, odděleným od ostatního těla měkkým odsazením, od něhož se klene výdut"do kvadratického profilu ; jsou většinou bezuché, někdy mají na rozhraní hrdla a podhrdlí rudimentární ouško nebo výčnělek v jeho podobě. Změ­ na původních etážovitých amfor na tvary trojdílné s kvadratickou výdutí nenechává 60 na pochybách, že jde o prototyp štítarské amfory, která pak zprostředkuje evoluci knovízských etážovitých /event. již mohylových/ amfor až do plné doby železn é. Amfora z Křečhoře / B o u z e k 1958, 395. Uvádí ji pod nalezištěm Kolín; tak u ve­ dena i v pův. publikaci/ zachovává horizontální kaneluru podhrdlí, kvadratický p ro ­ fil výdutě však nedovoluje již uplatnit svislé žlábkování v tradičním provedení; r o z ­ padá se na skupiny důlků s žlábkovanými třásněmi na horním sklonu výdu tě. Výdut sama je zdůrazněna úzkým souvislým horizontálním pásem svislého prstování /obr. 11:7/. Vůbec výzdoba těchto tvarů nemá standardní vý ra z a neopakuje se ani u dvou tvarů. Kanelace podhrdlí je někdy nahrazena skupinami rýh,budobrvenýchnebo bo­ dy ohraničených, nebo se pásy rýhované se žlábkovanými stříd a jí. S visle k a n d o ­ vanou výdut má amfora nalezená v jámě 4- na Hradech u Mužského, obec Bosen, okr. M l. Boleslav / Š t i k o v á 1955, 163 sq. , obr. 75. Do této skupiny patří i amfora z já ­ my s kostrovým pohřbem: š t i k o v á 1956, 163 sq. , o b r. 7 6 :8/ a z jámy č . 1 v P ra ze-Bubenči /tab. X X X II: 1/ / Bo h m 194-1, tab. 45:5/. Bubenečská amfora j e v té­ to nepočetné skupině výjimečná jak tvarem /vodorovné odsazení podhrdlí od hrdla/, tak i výzdobou /hrotité vypnuliny na rozhraní podhrdlí a ostatního těla, jimž se p ř i­ způsobuje i vodorovný rytý pás v podhrdlí střechovitým vybočením/ . Vitalitu moti­ vu výzdoby žlábkovaných půlobloučků na výduti dokazuje amfora s drobnými oušky ze sídliště u Planan, kde je uplatněna nad malými vypnulinkami / H e l l i c h 1923, 117 sq ./ . Do nesourodé rodiny těchto amfor patří podle kvadratické výdutě fra g mentární tvar se zdrsněným spodkem z Mutějovic / B o u z e k 1958, obr. 159:253/. Do téhož časového horizontu patří se zařadit i výjimečné tva ry, jako dvojitá ná­ doba z Turska u Prahy /tab. XXI : 13/. Dvo j ko ni cká nádoba Keramický tva r, jemuž se tradičně a po zásluze připisuje důležitý význam datovacího prvku, je již dlouho předmětem vážných úvah. Jde v nich především o v y ­ světlení jeho původu, vysledování jeho ro zšíře n í a časové posloupnosti v jednotli­ vých kulturách. Výsledky studia okřínu, jak jsme zvyklí tento tvar nazývat před e­ vším v oblasti lužické kultury, uplatňují se potom přímo v zásadních otázkách kaž­ dé kultury - ve výkladu je jí geneze a jejích kulturních a společenských vztahů. P r á ­ vě na okřínu vidím e, jak velk ý obrat v nazírání na základní problematiku může způ­ sobit jediný nález. V této svouvislosti jde o inventář mohyl ve Velkých Hostěrádkách a Bošovicích na M oravě / C h l e b o r á d 1936-38, 1 s q . /. Obě velké české syn­ tetické práce, Filipova i Bohmova, předcházely uveřejnění těchto mohylových ná­ lezů . Kulturní a časové postavení těchto moravských nálezů přispělo po druhé sv ě ­ tové válce k hledání nové cesty interpretace původu kultur popelnic ových p o lí. U nás první významnější krok v tomto ohledu učinil pro lužickou kulturu J .K víčala. Také v knovízské kultuře je dvojkonická nádoba - okřín, vedle amfor, kritériem genetic­ 61 kým a chronologickým. V nejstarších souvislostech přich ázejí hned dvě varianty dvojkonické nádoby. Jed­ nou z nich je obdoba lužického okřínu s poměrně vyrovnanějším i oběma částmi a s ostrým lomem /Praha-M odřany, h r. VI - tab. II: 1,5/; druhou variantou je ná­ doba s nízkým spodkem a "p řevislo u " horní p a rtií, která v některých méně v ý r a z ­ ných nálezových komplexech, zejména z pomezních oblastí, může se uplatnit i jako kulturně u rču jící prvek. Klasickou ukázkou tohoto jevu je okřín z milavečské mohy­ ly VI ve Vrhavči / Bó h m 1937,153, obr. 76:7/. Ve velkém provedení byla v ž á ro ­ vém hrobě č. 36 v Praze-B ubenči /tab. XVI1I:3/ se dvěma amforovitými nebo mísovitými nádobkami mohylového charakteru / Bo h m 1937, 189, o b r. 37 : 4-6/. Malý tvar pochází z hrobu v Drevníkách /tab. XXV: 2/. Obě varianty "lu žická" i "knovízsk á " se shodují v tom, že jejich horní partie je víceméně vá lcovitá , alespoň na­ tolik, že netvoří pravidelný dvojkužel, jako k tomu směřuje další vývoj okřínů lužické kultury. Na okřínu z Modřan /tab. 11:1/ překvapuje svislé prstování spodku, které v lužickém prostředí je spíše na pokročilejšíchbikonických tvarech, jako je tomu v mlad­ ším hrobě z P ra h y-K yjí /tab. X I X :5/ i současně však se vyskytne i lužické husté rýhování /Lety, h r. J III - tab. V I:5 / , které najdeme v rámci téže periody v re la ­ tivně mladším komplexu /nejvýše počátek Ha A/ jámy z Prahy-Bubenče /tab. XVI : 4/. Právě tento zlomek s vodorovnými žlábky nad lomem je jedním z příkladů, kte­ ré dovozují zrychlený vývoj knovízského okřínu ve srovnání s týmž tvarem v lu žic­ ké kultuře. Vedle modřanského prstování, které by se snad nezávazně dalo vy světlit p řích yl­ ností k plastické výzdobě /náhrada žlábkování/, horizontální kanelura daleko před­ stihuje týž úkaz v lužické kultuře a je zároveň bezprostředním pojítkem ke stejně zdobeným starohalštatským tvarům se zaobleným lomem, u nichž převis horní p a r­ tie je stále patrný /Lety, hr. B IV - tab. IV : 6/. Tentýž jev, souvisící zřejm ě s ob­ dobným procesem, sledujeme v dolním P ooh ří. Okřín z Lovosic / Bo h m 1937, 95, ob r. 40: 8/ má vodorovně prstovaný spodek a jde s nímdvojucháamforka mohylové­ ho rázu / Bo hm 1937, 95, o b r. 40:4. - Patrně nejde o jeden hrob, ale o soubor ná­ lezů ze čtyř celků; okřín s amforkou a koflíkem č . 3 však spolu souvisejí jako hrob č. 2/. Lovosice však le ž í na pomezí osídlení lidu s lužickou kulturou. Současně jsou v užívání i tvary s ostrým lomem /okřín z hr. S III v Letech patří možná sem, ačkoli není vyloučeno i starší datování; tvar popelnice z tohoto hrobu se nezacho­ va l - tab. IV:4/ . Oblý lom, náznak převisu a potlačení spodní partie se v této do­ bě uplatňuje zejména na velkých tvarech /Lety, hr. B III, B V , JIX, Praha - K yje- tab. V : 1,3; V l l : l ; X l X : l / . Sem patří i velká dvojkonická nádoba s ostrým lomem a zdrsněným, nožkovitě zakončeným spodkem z hrobu 3 v P r a z e - T r o ji /tab. XXXIII : 8/ . Okříny "lužického" rázu horizontálnější stavby udržují ostrý lom /Lety, hr. J X - tab. V l : 6/ . Vývoj ve dvou základních liniích jde i v průběhu Ha A 2 . V ertikáln ější knovízské 62 okříny s oblým lomem, esovitě prohnutou horní partií s prohnutým zúženým spod­ kem /Praha-Bubeneč, jáma 5 a K řepen ice, h r. V - ta b .X X X lII: 1 ;X X V II: 10/,,ved ­ le tvarů horizontální stavby se širším konickým spodkem, někdy i v týchž celcích /Křepenice - h r. XV 11I, Vykán - tab. XXV111:6; X X X V I:4 / . Výzdoba vodorovných žlábků na lomu - výduti spojuje obě varian ty: Křepenice, h r .X l; Vykán /tab.XXV lI :4 ; XXXV I : 6/ a Praha-Letná / P í c 1893c, 424-425/. Vyvrcholení spatřuji ve tvarech spíše se širokou výduti než lomem, s tuhovaným hladkým hrdlem a svislým prstováním na ostatním tě le . V jámě 6 v M utějovicích byl takový tvar nalezen pospolu s keramikou attinského rázu, v Libkovicích pod Rípem tvo řil schránku pro hromadný nález bronzů jenišovického rázu /tab. X X X V III: 11- 12 /. Výskyt dvojkonického tvaru znovu ve štítarském stupni v hrobě IX v P ra ze-P a n kráci, opatřeného dvojicemi pupků pod lomem /tab. X:14/, je třeba vy světlit kul­ turními kontakty s lužickoslezským i popelnicovými poli; tyto styky jsou na pankrác­ kém pohřebišti doloženy i v jiných případech. Drobné až miniaturní dvojkonické nádobky nemohou být datovací oporou. Snad skutečně"starý je okřínek s válcovitou horní částí z hrobu XXIII v P ra ze-P a n k rá ci /tab. V III:6/, který pravděpodobně patří do seskupení nejstarších hrobů této nekropole. Podobně je tomu i u okřínu z hrobu v P ra z e -K y jíc h /tab. X1X:4/, datova­ ného spíše ostatním inventářem, mezi nímž je dvojkonická nádoba jak s oblým, tak i /ve zlomku/ s ostrým lomem /tab. X IX : 1,5/. O strý lom u miniatur se udržuje i ve stupni Ha A 2; tyto okřínky se p řib ližu jí tvarům souměrně dvojkuželovitým. Takové se vyskytly ve v íce exemplářích v Křepenicích, v P ra ze-H o lešo vicích /tab. X II: 13/ a v hrobě P IV ve Z víroticích /tab. X X X : 4/. Výzdobné prvky: pokud jde o spodní část, bývá obvykle hladká. Poměrně vzácně se objeví svislé rýhování nebo prstování, ojediněle i vodorovné prstování. - V h orní partii se objevuje výzdoba až později a je omezena na jediný motiv, vodorovné žlábky, vždy těsně nad lomem nebo na zaoblení u pokročilejších tvarů. Výjimku tvo­ ř í okřínek z P ř e líc e s vpichy uspořádanými do obdélníků umístěných na oblém lomu. Cizorodým dojmem působí zcela ojedinělý případ ve středočeské knovízské oblasti ze žárového hrobu č. 1 ve Z víro ticích , kde na zlomku s pásem rýh nad lomem je r y ­ tý trojúhelník stromečkovitě šrafováný s body po obvodu /tab. XXIX : 2/ . Lužický charakter výzdoby překvapuje v místě tak geograficky vzdáleném. Zá so bni ce V knovízské kultuře vystupují dvě varianty zásobnic, z nichž první, méně počet­ ná, je omezena spíše na sídlištní nálezy, kdežto druhá /amforovitá zásobnice/ je velm i hojná v hrobech, často s funkcí popelnice. Obě varianty vykazují vývojové proměny během své životnosti od časně knovízského období. 63 a/Vejčitá z á s o b n i c e . Základním tvarem je vejč ité tělo a nízké r o z e v ř e ­ né hrdlo, zpravidla ostře odsazené; povrch bývá někdy v íc e , jindy méně svisle prs tován. Ve středních Cechách se v nejstarších souvislostech objevuje tato varianta s lalokovitým vytažením okraje a s plastickou dubkovanou páskou na rozhraní hrd­ la a těla v jámě z Prahy-Bubenče /tab. XVI : 1/ / Bo h m 1937, 107, obr. 46 : 18/, kterou s ohledem na ostatní inventář datuji do B D - H a A l . /Bubenečská jáma je uvá­ děna jako "jáma s pohřbem". Popis terénní situace však prozra zu je, že jde o su­ perpozici dvou jam. P roto že prý u hlubší jámy s pohřbem keramika nalezena neby­ la , je pravděpodobné, že vyobrazené nálezy tvo ří celek . Jáma s kostrovým pohřbem je asi mladší./ Přítomnost okřínu a některých koflíků / ta b.X V I:4; XV1I:5,7/ spo­ juje bubenečský nález s obsahem milavečské mohyly 3 u Nové Hospody ; tamní zásob­ nice má vodorovně přehnutý okraj a dvojice pupků v podhrdlí / J í l k o v á 1958, 335, ob r. 14-:7/. Spolu s oběma nálezy se tak do téže časové roviny dostává i síd lištn í nález ze Zadní Třebaně, který na ro zd íl od novohospodské zásobnice má okraj 4 x vodorovně lalokovitě vytažen a s boku dubkován /tab. X X I:8/. M ěkčeji odsazené hrdlo a dubkovaný okraj má zásobnice ze sídliště v Oborách u Příbram i / S p u r n ý 1950, 100 sq. , ob r. 77/, pře sekávaný okraj nádoba bez nálezových souvislostí z P ra ­ hy-Bubenče /tab. XVI1I:1/. Obě poslední zásobnice mají hrdlo vodorovně a ostat­ ní tělo svisle prstováno. V dalším období, během periody Ha A 2 , se tyto zásobnice vy trá c e jí a ve středočeském materiálu není bezpečných dokladů pro vývoj až ke štítarským hrncovitým zásobnicím /?/ přes tvary naznačené J.Bouzkem / B o u z e k K o u t e c k ý - N e ú s t u p n ý 1966, 89, Fi g. 31:24/. Naopak zásobnice ze Zadní T ř e ­ baně a zejména z Nové Hospody by dovolovaly usuzovat na postupné splývání s ná­ sledující variantou. b/Amf orovi tá z á s o b n i c e . Závěrečná úvaha u předchozí varianty umož­ ňuje přímo navázat na starobylý tvar z hrobu J VIII v Letech /tab. V I I :2/. V sou­ vis lo s ti s tímto tvarem jsem při rozboru pohřebiště v Letech vzpomněl starších mo­ hylových předloh z Podunají /Winklarn/. K letskému hrobu patří nůž s obloukoví tým hřbetem, rovným ostřím a jazykovitým řapem /přítomnost sací nádobky není tak úplně jistá/, který vcelku spolehlivě dovoluje datovat hrob do R BD. S ní souvisí i š ir š í zásobnice z hrobu v Drevníkách se šesti pupky po obvodu výdutě / L .H o rá ­ ková, n ález.zp ráva AU, č j. 1411/51/. P roces sbližování obou variant naznačuje i zásobnice s vejčitým tělem, cylindrickým hrdlem a přehnutým a přesekávaným okrajem z hrobu S II v Letech /tab, 111:2/. Vznik a funkce těchto přechodných fo ­ rem se odehrává asi v krátkém údobí nebo vznikají jako revokace staršího vývoje v době, kdy existují již hotové tvary amforovitých zásobnic s přehnutým okrajem a vodorovně prstovaným hrdlem, jak je známe z pozdějšího masového výskytu. Do­ kládá to přítomnost zlomků takové zásobnice v jámě z Prahy-Bubenče /tab. XVI I: 10/ v přítomnosti vejčité zásobnice a jiných archaických tvarů. Tradičně pojímaný vývoj amforovitých zásobnic od tvarů s válcovitým hrdlem a vy - 64 zoko položenou vydutí k formám s hrdlem rozevřeným a sníženou širokou vydutí a po­ sloupnost: hladký - žlábkovaný - prstovaný povrch / B o u z e k - K o u t e c k ý - N e ­ ú s t u p n ý 1966, 89, F ig . 31:18-21/ platí jen relativn ě, jak z dalšího srovnání po­ známe . Ve starším celku je hladká zásobnice s válcovitým h rd lem ,kteráp ředvád íklasický tvar této fá z e , v hrobě z Prah y-D ejvic /tab. X X IV :3 / . Představám o časovém postavení zásobnic se žlábkovanými půlobloučky kolem drobných vypnulin na výduti vcelku odpovídá exemplář z hrobu XV I z Prah y-H olešovic /tab. XV : 4/ a zejména z hrobu 4 z P ra h y -T ro je s okrajem šikmo žlabeným /tab. X X IV : 1/. Zatímco sku­ pina hrobů z P ra h y -T ro je souhrnně patří rámcově do stupně Ha A 1, holešovický hrob se žlábkovanou zásobnicí bude o něco mladší, z rozhraní stupňů Ha A 1 - 2 . K holešovickému tvaru máme z poslední doby obdobu v bohatším hrobě z Radotína / M o u c h a 1971, tab. 1:5/. Pokročilost prstované výzdoby aplikované na amforovitých zásobnicích popírá už starý celek z jámy v Praze-B ubenči se zlomky hrdla vodorovně prstovaného /tab. X V II: 10/ ; se šikmo přesekávaným okrajem a lehce prstovaná je i jiná zásobnice sta­ robylé stavby z Prahy-Bubenče /tab. X V III:4/, zatímco druhá přes válcovité hrd­ lo je podle tektoniky asi mladší /tab. XV11I:2/. Válcovité hrdlouž vůbec není spo­ lehlivým měřítkem na zásobnici z jámy 4 z Prahy-Bubenče, kde lehké prstování s le ­ duje spíše barevný účin /tab. X X X II:7 / ; pozdní keramika z tohoto celku nás zavá­ dí až na práh stupně Ha B /tab. X X X II:2 -7 / . P ř i vývodech stavěných na tektonic­ kých odlišnostech je třeba brát zře te l i na zvyklosti užších společenství. Zásobni­ ce z hrobu XIV z Prah y-H olešovic přes válcovité hrdlo a hladký povrch /ale nad­ měrně široká výdut/ není sta rší než ze stupně Ha A 2, ač by se v tomto případě o č e ­ kávalo, že bude podle převládající zvyklosti prstovaná. Na holešovické nekropoli se však prstování keramiky vůbec nevyskytlo, a to ani na květináči, tvaru tradičně s touto výzdobou spjatým. Zato tvary s nálevkovitě rozevřeným hrdlem mohou p ř ijít již v závěru stupně H a A l /Praha-Kyje - tab. X IX :6/. Jejich masový výskyt je ovšem až v Ha A 2 ,po­ čínaje prstovanými zásobnicemi z T ře b íz e /tab. X X X I: 10/ a Z b ra sla vi/ B o h m 1937, 111, o b r. 49: 1/, která současně ukazuje, že přes ekávaný okraj přes ča stěj­ ší výskyt ve starších fázích není spolehlivým chronologickým vodítkem a že seuplatnuje v celém průběhu jejich v ý v o je . Jejich knovízskou evoluční řadu končí tvary, které v mnoha exemplářích známe především z K řep en ic; mají široce rozevřené hrd­ lo , stlačené až diskovité tělo se širokou výduti /tab. XXV I : 1, 10, 12; XXV II : 7; X X V lll:4 ,5 , 11/. Je mezi nimi i archaický tvar z hrobu XXI s válcovitým hrdlem, přesekávaným okrajem a dubkovanou páskou na rozhraní hrdla a těla /tab.XXVII: 8/, tektonicky příbuzný s exemplářem z Prahy-Bubenče /tab.XVHI:2/ již v ý š e zmí­ něným. Dokládá š irš í variačn í š íři v jednom časovém horizontu, možnost tvarových a výzdobných reminiscencí a varu je před snahou po lineárním sledu typologické ř a ­ dy. Křepenické zásobnice jsou většinou hladké nebo jen lehce prstované. Také zde 65 může jít, jako v případě H olešovic, o krajovou zvláštnost; na západě středních Čech se prstovaná výzdoba na zásobnicích v této době uplatňuje v plné m íře: š a nov, žárové hroby / j.F rid r ic h , n á lez.zp rá va AÚ, č j . 586/65/ a M utějovice, síd­ liště /j.H rala a J .F rid rich , nepubl. výzkum 1968/; ve východní části na Kolínsku je snaha po zdrsnění povrchu rovněž patrná /např. Polepy - obr. 11:8/. Závěrem o této variantě zásobnic je třeba v z ít na vědomí, že jejich typologické změny nejsou chronologicky zcela spolehlivé a lz e jich použít jen pro rámcové da­ tování. Není jich možno bezpečně využít v tomto směru ani v kombinaci s výzdobou. Snad jen žlábkovaná výzdoba /s poloobloučky nad výdutí/ má své pevné místo na rozhraní stupňů Ha A 1-2. c/ A m f o r o v i t á z á s o b n i č k a . Tyto nádoby imitují předchozí velké f o r ­ my. Jejich počátek ve středních Čechách signalizuje svisle žlábkovaná amforka z Drevníků /tab. X X V : 1/, z hrobu, který lz e datovat do BD nebo na rozhraní BDHa A I . Další jsou až ze stupně Ha A 2 ; některé mělce žlábkované /Praha-H olešov ic e , hr. III; Prah a-M ich le - tab. X II:1 2 ; XXXV: 9/ , nebo hladké /Křepenice , h r. IX - tab. X X V II:9 / . Z Křepenic pochází i štíh lejší tvar s esovitou p rofila cí /tab. X X V I : 8/. Sem pravděpodobně patří /spíše než mezi džbánky/ o střeji p r o fi­ lovaná nádobka s bohatou rytou výzdobou v pásech, třásních a šrafováných trojúhel­ nících téměř po celém těle z hrobu V lil v Křepenicích /tab. XXVI : 11/. - Otázkou zůstává, zda geneze attinské nádobky z hrobu IV v P ra ze-H o lešo vicích /tab. X II: 17/vychází z těchto zásobniček nebo z etážovitých amfor. V e j č i t á nádoba a/Květináč . Na ro zd íl od lužické kultury, v jejím ž nejstarším stupni přichá­ z e jí květináče ve tvarech hladkých a bezuchých, má knovízská kultura od počátku standardní dvojuchou formu svisle prstovanou. Kořeny tohoto keramického typu tkví hluboko v předchozím v ý v o ji, v obou českých mohylových skupinách: např. H radiš­ tě u T ep lic, Hostoun, Nová Hospoda / Bo h m 1937, obr. 5 :4 ; 6 ; 9; J í l k o v á 1958, 323, obr. 8:13/. V souladu s podobou květináčů západočeské mohylové kultury, s drsnějším sice povrchem, ale bez svislého zbrázdění, přech ázejí do spřízněné milavečské kultury tvary víceméně hladké, event. rýhované; celou řadu příkladů spat­ řujeme v inventáři milavečských mohyl z Plzeňska: Nová Hospoda, Kokotsko u E j­ povic / J í l k o v á 1958, 337, ob r. 15:6; R y b o v á - Š a l d o v á 1958, 352 sq. , o br . 3 :4 ; 4 :7 ; 8 : 2 ; 12: 2; 23: 2 ; 39:3/. N ejstarší doklady knovízských květináčů jsou ve V elvarech , kde prstovaný tvar tv o řil schránku pro uložení hromadného nálezu bronzů lažanského horizontu /tab. XLVI:20/ a v jámě z Prahy-Bubenče /NM p ř . č . 24/33/, kde tvary prstované jsou pospolu s květináčem s rýhovaným povrchem /tab. X V 1:5,7; X V II: 16- 18/. Ve stan­ dardní podobě se udržuje po ce lý vývoj vlastní knovízské kultury /Praha-Bohnice, 66 Prah a-M ich le, K olín-Z álabí "Hánín" - tab. X X II: 3-4; XXXV: 5/ pres výjim ečný ba­ ňatý exemplář s rytou mřížkovanou výzdobou na hladkém podkladě z hrobu XII v P r a ­ ze-Holešovicích /tab. X III:3/ až po nálezy velm i pozdní, jako je jáma 4 z PrahyBubenče /tab. X X X II:5/ . Ve štítarském stupni pak vyústuje v hrncovité a soudko­ vité tvary, často s plastickou výzdobou pupků nebo liš t v podhrdlí, jako na pohře­ bišti v Praze-P an k ráci /tab. IX :5 -7 ; X : 8- 9; X I: 1/, na nichž shledáváme c iz í pů­ sobení, především z oblasti lužickoslezských popelnicových polí. b/ V e j č i t á nádoba s v á l c o v i t ý m hrdl em, ve středočeských knovízských případech vždy bezuchá. Setkáváme se s ní v hrobě J í v Letech /tab. V I : l / , kde byla bohužel jedinou nádobou. Podobné nádoby, jednu slabě prstováním zdrsněnou jako letská, druhou s mřížkovým rytím, uvádí J.Böhm ze žárových h ro­ bů v Plzni-D oubravce, které datuje do svého horizontu D rh ovice-V rhaveč, součas­ ného s modřanským pohřebištěm ve středních Čechách / Bö h m 1937, 158, obr. 79/. Böhm vidí jejich předlohy ve středočeských i západočeských mohylových tvarech, např. v dvojuché nádobě z Hostouně a v dalších, které však svým širokým hrdlem a celkově soudkovitou podobou nepřesvědčují o přímé genetické lin ii / Bö h m 1937, 160/ . V souvislosti s rozborem pohřebiště v Letech jsem upozornil na další možné předlohy ve vzdálen ější mohylové skupině, na podunajské nálezy z K iblitz a Poneggen, rovněž dvojuché / W i l l v o n s e d e r 1937, T a f . 6 : 8 ; 43 : 5/; oba nálezy jsou datovány do stupně R BC. Do téhož okruhu bych sám p řip ojil i dvojuchou "amforu" z keramického skladu v Poděbradech, i když je považován za časnější /B e n e š 1959, obr. 19:3/. F .C .F ried rich ro zšiřu je počet vejčitých nádob s nízkým válcovitým hrdlemo ná­ lez z jámy I v Přem yšlení u Prahy /F r i e d r i c h 1950, 379 s q . , obr. 2 - 3/. P rů ­ vodní inventář není p říliš průkazný, není však n ejstarší /rámcově průběh stupně Ha A/.D vě další nádoby tohoto typu pocházejí z Prahy-Hloubětína bez bližších ná­ lezových okolností /tab. X X :5-6/, poslední je z L u ž c e n .V lt. /tab.XX: 10/. F r ie d ­ richem uváděná soudkovitá nádoba se širokým hrdlem, provázena již hřebenovanou keramikou štítarského typu, z jiné jámy v Přem yšlení, do této skupiny již nepatří, stejně jako podobná z polohy "Na žertvách " v P ra ze -L ib n i /F r i e d r i c h 1950, 382, obr. 6 a 7/. Také nález z Nového Sedla u Zátce, p a tří-li k němu skutečně dvojuchá etážovitá amfora, naznačuje mladší datování - Ha A / B o u z e k 1958,379, obr. 153:201 A-B/ . P řes velmi sugestivní kontakty vejčitých nádob s válcovitým hrdlem z oblasti knovízské a milavečské kultury zdůrazňované J.Böhmern a zde ještě ro z š íře n é , zůstá­ vá jejich datování v e lic e n ejisté: v hrobech v Letech a Plzni-D oubravce byly je d i­ nými nádobami v hrobě, exempláře z Prahy-Hloubětína, L u ž c e n .V lt. a d a lší z P ra hy-M ichle /uložené v NM Praha/ jsou bez nálezových sou vislostí, nespolehlivé ná­ lezové okolnosti má exemplář z Nového Sedla, nádoba z Přem yšlení je provázena nepočetným a málo průkazným materiálem. Poslední dva nálezy by však přece jen s určitou rezervou , diktovanou nespolehlivostí a nepřesvědčivostí průvodního ma­ 67 teriálu , dovolovaly datování do stupně Ha A ; k nim, spíše eliminační metodou, lz e přiradit i nález z Lužce n .V lt ., nebot z úzké oblasti na soutoku V ltavy s Labem na Mělnicku nemáme zatím prokázáno sta rší knovízské osídlen í; to se zde v plné síle projevuje až ve stupni Ha A 2. A tak datování těchto nádob do časně knovízské /ev. milavečské/ fá ze je spíše intuitivní povahy /založeno na myšlence vývoje mohylo­ vých tvarů/ a bude je třeba o v ě řit novými nálezy. Pozoruhodným úkazem na těchto nádobách je kruhovitý otvor nade dnem, kterým jsou opatřeny téměř všechny. U hrobových nálezů z L et a z Plzně-D oubravky dají se vy světlit rituální zvyklostí /tz v . otvor pro duši/. Otvor byl však i na sídlištní nádobě z Přem yšlen í. Překvapuje také zcela shodné umístění otvoru na všech těch­ to nádobách /také výška nádob, pokud jsem je mohl přímo pozorovat, je shodná a po­ hybuje se okolo 20 cm/. Je pravděpodobné, že tyto nádoby měly u rčitý vymezený účel i ve všedním ž iv o tě . Nad tím se zamýšlí i F ried rich /1950, 384/, zůstává však u málo pravděpodobných dohadů. Samotná myšlenka opatřovat nádoby drobnými otvory je sta rší; zjištujeme ji už v mohylových nálezech, kde bývají dokonce v nož­ ce nádoby / K y t l i c o v á 1964, o b r. 163:C - podle pův. Jelínkova popisu; Č u j a n o v á - J í l k o v á 1969, 163-164, obr. 6 a 7; 1970, Abb. 82:12/. Dž b á n e k Keramický typ, který nepřešel v plné síle z mohylové kultury, je džbán. Jakkoli je v mohylové kultuře hojný až do jejího pozdního vý voje /Houštka/ a slouží i jako c itliv ý chronologický čin itel, na počátku knovízské kultury náhle mizí ve své kla­ sické vertikální podobě a místo něho /řekněme pomocně v "horizontu okřínu"/ do­ znívá forma s nižším hrdlem, spíše již jakýsi přechodný tvar mezi džbánkem a k of­ líkem. Kromě módní obliby kanelury p rozra zu jí jejich časné chronologické posta­ vení i jiné keramické typy, vysloveně pozůstatky mohylového dědictví /Praha-M od­ řany, hr. IV a VI - tab. 1:7; 11:2/. Ještě v ětší podobnost s koflíky vykazují džbán­ ky z jiného žárového hrobu z Prahy-M odřan nebo u Nelahozevsi u Kralup / Bo hm 1937, 87, ob r. 36:2-3; S k l e n á ř 1968, 84, obr. 4/ . v absenci vertikálního džbán­ ku a objevení se dvojkonické nádoby můžeme spatřovat kvalitativní změny, jichž je možno použít archeologicky jako pevného dělítka chronologického a kulturního. V dalším vý vo ji knovízské kultury najdeme tvarů, jež bychom mohli označit jako džbánky, poskrovnu a již vůbec ne jednotného typu. Mladším, již hal štatským, chce m e-li jej ještě nazvat džbánkem, je tvar z Prahy - Ďáblic /tab. XX : 4/. Ze dvou džbánků z holešovického pohřebiště "M aniny", obou z hrobu X , je první spíše ú če­ lovým uzpůsobením vejčité nádoby-květináče /tab. X III:7/, druhý je v podstatě h r­ nec vertikální stavby /tab. X III: 8/, stejně jako ve starém hrobě III v P raze-M od řanech /tab. 1: 3/. 68 Koflík a/Konický k o f l í k . P rostý účelový tva r, proch ázející celým vývojem kno- vízské kultury. Název nevyjadřuje přesně jejich skutečnou podobu; nejsou totiž nik­ dy přísně konické, s rovnými stěnami, jako v lužické kultuře /čerpáky/. Začínají se tvary téměř polokulovitými /Praha-M odřany, hr. III - tab. 1:6/ a pokračují přes uniformní tvary oble konické s páskovým uchem nasazeným svrchu do okraje / Praha-Bubeneč, Praha-Hloubětín, T ře b íz , Beroun-Závodí, K arlík , Vykán - obr. 9 :1 ; tab. X X I:4 ; XXXI : 1; X X X IV :4 -6 ; XXI : 7; X X X V I : 8/. Během jejich vý voje , zejm é­ na v průběhu Ha A2 se začíná jejich okraj protilehlý uchu výlevkovitě zvedat, jak je to patrné na některých uvedených exemplářích. Do štítarského stupně přech ázejí s převýšeným uchem /Nebovidy, h r. I; Kolín - obr. 11:2; 14:4-/, znovu v z a ­ oblenější formě /Praha-Pankrác, hr. V ; Zdice - tab. X : 2, 7; XXXI X : 5/ a součas­ ně v širších a větších koflících s mírně prohnutým hrdlem protilehle malému oušku v podobě písmene "X " viditelně zvednutým, které více připomínají hluboké bezuché mísy s rovným okrajem; ouško a v íc e vykloněný okraj v jeho sousedství bývá z vnitřní strany zdoben svazky šikmých rýžek /Planany,Kolín VI - ob r. 11:5; tab. XL:3a-b/ a snad mezi tyto Širší závěrečné tvary patří i koflík z již uvedeného ná­ lezu z Kolína /obr. 14:5/. b/ P o l o k u l o v i t ý koflík horizontální stavby, s okrajem bud jakoby za ­ taženým anebo nepatrně vykloněným, tvo ří ve středočeských nálezech nepatrnou skupinu, omezenou jak geograficky na pražské území, tak i chronologicky na r o z ­ hraní BD - Ha A 1, event. Ha A 1. Tato varianta se vyznačuje tuhovaným a pečlivým až do zrcadlového lesku vyhlazeným povrchem /Bubeneč, Trój a, snad i zlomek z Bohnic - tab. XV I I : 1-4, 6 ; XXV :9; XX l i l : 2/ . Přesah tohoto tvaru i do následujícího období však naznačuje cedník téhož tvaru z jámy 4 v Praze-B ubenči /tab. XXXI I : 3/. c/ K o f l í k s esovi t ou p r o f i l a c í rovněž horizontální stavby, často až mísovité podoby, jc doložen v knovízských nálezech relativně brzo. V ne j s t a r ­ ších komplexech zatím sice chybí, ale je už v hrobě S IV v Letech s amforou s r o v ­ ným hrdlem /tab. IV :3/, v hrobě z Drevníků s kanelovanou zásobničkou a starým okřínkem /tab. XXV: 3/, se žlábkovaným tělem z Přem yšlení /tab. X X : 2/ . V p r v ­ ním halštatském stupni probíhá v obou podobách nižší š irš í i v y š š í. Od rozhraní 11a A 1-2, jak vidíme na nálezech z hrobu XVI v Praze - Holešovicích a z hrobu v P razc-K yjích /tab. XV : 3; XIX : 3/, nabírají podobu žateckých koflíků / Bo hm 1937, obr. 52 a 54/: Praha-l l ol cšovi ce, hr. XI a XIV, Lužcc n . V i t . , K arlík, Pr aha-Bubcneč /tab. XI V: 3, 6; XX :9; XXI :6 ; XXXV: 10/. Patří sem i koflík z nálezo­ vého celku z Prahy-Bubenče, označovaného jako kostrový hrob I, který výzdobou a zpracováním povrchu se hlásí k nálezům attinskcho rázu /tab. XIX :9/. d/ K o f l í k s odsazeným hrdlem 69 přichází podobně jako typ "b " v ome­ zeném počtu. V nejstarších souvislostech jsou ještě džbánky se sníženým hrdlem. Značně doplněná nádobka z hrobu V lil v Praze-M odřanech s klikatkou v podhrdlí je s ohledem na silně rozevřené hrdlo spíše miskou /viz tam/ . K oflíky jmenované v a ­ rianty jsou horizontální stavby s nízkým hrdlem bud mírně prohnutým, častěji však slabě konicky rozevřeným a nízkým tělem, jehož výdut přesahuje průměr okraje. Ouško z okraje i mírně svrchu nasazené se klene přes hrdlo na podhrdlí a je bud páskové nebo tyčinkové /může být i "tordované"/ . Výzdobnou tendencí je svislé žlábkování kombinované s půlobloučky nad rudimentárními vypnulinami. V m ilavečské oblasti, zdá se, je tentýž motiv uplatňován spíše v ryté výzdobě /Jílková 195S, 3 3 5 sq ., obr. 14:2; 15:1/. Ze středočeských nálezových souvislostí v y p lý ­ vá , že táž výzdoba na amforovitých zásobnicích je aplikována až o něco později. V jámě z Prahy-Bubenče /NM č .p ř . 24/33/, kde současně je soustředěn největší počet koflíků typu "b", jsou dva koflíky této podoby / ta b .X V ll:5 ,7 / . Z jámy s pohř­ bem v Praze-B oh n icích , od bubenečské patrně n epříliš časově vzdálené, pochází zlomek koflíku, jehož šikmá kanelura byla zřejmě uplatněna po celém obvodu těla /tab. XXIIl:3/ stejně jako na koflíku z Klecan u Prahy /P 1 e s 1 1956, 70, 91/. T v a r s rytou výzdobou, b liž š í milavečským analogiím ,pochází z Černého Vola/tab . XXX V:11/, je však pravděpodobně mladší, podobně jako bubenečský ojedinělý ná­ lez /tab. XXI : 11/. e/Mi skovi tý koflík s vertikálním i stěnami a zalomeným spodkem je po­ měrně vzácný. Místo dlouhého názvu popisného charakteru by bylo vhodné nazvat jej koflíkem lovosického typu nebo prostě lovosickým koflíkem podle tamního známé­ ho nálezu / Bó hm 1937, 95, obr. 40:7/, i když "vrhavečský koflík" by vzhledem k dvojnásobnému výskytu v mohyle VI ve Vrhavči / Bo hm 1937, o b r .76:2-3/- b e z ­ pečném a lépe datovatelném celku - bylo jménem vhodnějším; takový název byl však již uplatněn pro jiný knovízský tvar / B o u z e k 1963, 85/. Z naší oblasti znám tři tvarově shodné koflíky. P rvn í, n ejbližší lovosickému, je koflík s rytou výzdobou vodorovných lin ií nad lomem a s paprskovitě ode dna se rozbíhajícím i skupinami rýh z pohřebiště v Hřiměždicích /nepubl., N M neinvent. - s nápisem 2 8.8. - pravdě­ podobně označuje hrob č. 28/. Další je z Přem yšlení u Prah y / N M in v.č. 353.912, b ý v . Friedrichova sbírka in v .č . 890/ s prostorovým rozvržením výzdoby jakou hřiměždického koflíku, avšak provedené žlábkováním; ač tvarově b liž š í lovosickému, výzdobou představuje spojnici s vrhavečskými koflíky. T ře tí pochází z Chlumínana Mělnicku /tab. XX: 7/. Všechny tři zmíněné exempláře v podstatě rovnoměrně z a ­ stupují studovaný středočeský prostor knovízské kultury: na severu Mělnicko /Chlumín/, v centrální oblasti pražskou kotlinu /Přemyšlení/ a na jihu střední Povlta ví /Hřim ěždice/. K tomu na severozápadě Lovosice již v lužickoknovízské ob­ la s ti. Předpokládáme-li podle nálezu z V rhavče, že tyto koflíky se vyskytují jen v časném období, potom nepřekvapí, že chybějí na východě knovízské oblasti na K o­ línsku, protože tamní knovízské osídlení je známo až z pokročilejšího období. S tř e ­ 70 dočeské nálezy lovosických koflíků však nelze zatím datovat, nebot nálezy z Chlumína a Přem yšlení jsou ojedinělé a nálezové protokoly z Hřiměždic jsem neměl k disp ozici. Od standardu trochu odlišný exemplář z Chlumína může naznačovat ev. i časový rozdíl ve smyslu dalšího v ý vo je . Z Mělnická totiž nejsou zatím bezpečné staroknovízské nálezy známy. f/ Z v l á š t n í tvary koflíků f 1/ Soudkovitý koflík - hrnek od podhrdlí svisleprstovan ý pochází z nálezu datovatelného do Ha A 2 z Prahy-Bubenče /tab. XI X: 7/. f 2/ Podobou koflík typu "a " se svislými rýhami vymyká se svou velik ostí a zřejmě i účelem tomuto pojmenování /Praha-Bubeneč, NM č. i nv. 24/33 - tab. XVI f3 / :3/. Svými velkými rozm ěry vylučuje se ze skupiny "d " tvarem sem patřící nádoba s hráněným uchem, žebry a vypnulinami navýduti z Prahy-Bubenče, nádraží /tab. XX X V l h l / a zlomky z podobných tvarů na ob r. 10. Mísa a/ M í s a na nožce polokulovitého tvaru s lehce prohnutým hrdlem a malým ouškem na výduti, s výzdobou skupin svislých žlábků je mohylovým dědictvím. Dvě mísy popsané podoby pocházejí z hrobů 111 a IV z Prahy-M odřan/tab. 1:2,8 - p ra v­ děpodobně i druhý exemplář byl opatřen ouškem; je zčásti doplněn. Podobná mísa, avšak s nižším válcovitým hrdlem a vypnulinami s podkovovitými žlábky, z větší čá s­ ti doplněná, pochází z hrobu 36 v Praze-B u benči; z téhož hrobu pochází zlomek ostře lomeného spodku jiné mísy na nožce a zlomek výdutě nádoby s vypnulinou ohra­ ničenou do půlkruhu žlábky. Inventář tohoto hrobu uzavírá velká dvojkonická nádodoba s ostrým lomem /Bol í m 1937, 89, obr. 37:4-6/. b/ P o 1 o k u l o v i t á miska s r o z e v ř e n ý m okraj em a výzdobou klikatky v podhrdlí, ornamentem v knovízské kultuře ojedinělým, pochází z hrobu VIII z Prahy-Modřan /tab. 11:3/. V rozboru modřanského pohřebiště uvažuji o mož­ nosti převzetí tohoto motivu z milavečské oblasti, kde v Drhovicích je proveden vzácným vrubořezem. c/ K o n i c k á mí sa vystupuje ve dvou podobách. Přísně konické stavby v hro­ bě XI z Prah y-H oleŠ ovic, v jámo 5 z Prahy-Bubenče a z Černého Vola /tab. XI V: 1; XXXI I I : 2; XXXV: 12/, v hrobě XX v Křepenicích byla jedna miska s prohnutými stěnami, druhá opatřena ouškem /tab. XXVII1: 7, 8/. Všechny tyto misky, pokud jsou v ověřených nálezových souvislostech, pocházejí z prostředí stupně Ha A 2. - Dru­ há podoba je oble kónická. Jejich tvarová prostota je vylučuje z komplexu chrono­ logických ukazatelů, nebot jako praktické mnohoúčelové nádoby podržují svoji f o r ­ mu nezměněnu po celý vývoj knovízské kultury až do štítarského stupně. Avšak něk­ 71 terých prvků, ověřených nálezovými souvislostmi těchto mis pro určitý časový stu­ pen, bylo by jistě možné použít v jiných případech alespoň jako pomocného nebo do­ plňujícího datovacího prostředku. Za takový prvek považuji např. posazení jakoby dolů visícího ucha pod okrajem na míse ze spolehlivě starého hrobu IV v P ra ze Modřanech /tab. 1:10/; tento způsob umístění ucha přechází sem z mohylové kul­ tury, kde se uplatňuje zejména na konických tvarech -h m oždířovitých koflících a lalokovitých mísách / B e n e š 1959, obrazová část - passim/. Dalším takovým prvkem je rýhovaná výzd oba. V jámě /NM č . p ř . 24/33/ z Prahy - Bubenče jsou hned tři misky nebo jejich zlomky, jejich ž vn ější povrch je pokryt rytou výzdobou, ses tá ­ v a jíc í ze svislých pásů vyplněných příčnými rýhami a oddělených od sebe dvěma i v í ­ ce rytjoni vertikálam i; místy vychází i m řížkový v z o r , způsobený však druhotně ma­ lou snahou po přesnosti provedení ornamentu /tab. X V I:6 ,9 ,1 0 / . Rytá výzdoba se v tomto celku objevuje i na jiných tvarech, na konickém hrnci /koflíku?/, na spod­ ku dvojkonické nádoby a dokonce i na vejčité nádobě /tab. X V I :3,4-,7/. S vislé r ý ­ hování je považováno za archaický motiv zejména u okřínů lužické kultury a také v tom smyslu na četných případech spolehlivě doloženo. Rýhování toho typu, jak je popsáno u bubenečských mis, je však v lužické kultuře mladší, až ze sta rší fáze středního stupně jejího v ý v o je . Již v souvislosti s jinými keramickými typy z bube­ nečské jámy jsem naznačil nesnadnost jejího jednoznačného datování/už také sohledem na je jí záhadné nálezové okolnosti/ a uvažoval jsem o možném širším časovém rozp ětí, BD - počátek Ha A I , ačkoli časnější projevy jsou s iln ější. Takové dato­ vání by se shodovalo se situací v lužické kultuře na východ odtud, třebaže jsem v z d á ­ len tvrzen í, že by výzdobné prvky na bubenečské keramice musely být projevem p ř í­ mého působení z oblasti lužických popelnicových p o lí. Bubenečský materiál postrá­ dá již vysloveně mohylové reminiscence a ve srovnání s modřanskými hroby 111, IV a VI je nutno mu přiznat mladší charakter. Do této skupiny mis patří i exemplář z hrobu J X I/ 1959 z L et /obr. 8 :1/, bez v ě t ­ šího časového rozdílu od jámy z Bubenče. Tyto mísy pak procházejí celým vývojem knovízské kultury /Prah a-Pan krác, hr. X V 111 - tab. X I : 7/ spolu s tvary bezuchými až do štítarského stupně /Praha-Pankrác , hr. V a I X- t a b. X : 1,4-, 11/, kde sou­ časně vystupuje vertikáln ěji stavěný tvar hlubších, oble konických mis někdy i s ty ­ pickým štítarským svislým hřebenováním /Kolín V I; Zdice, h r. 2 a 4 - táb. X L : 2 ; XXXI X: 1,3-4/. Ke skupině konických mis lze přiřadit i tvary s prohnutým spodkem a zaobleným hrdlem /Lety, hr. B 111; P rah a-H olešovice, hr. 1; Prah a-M ich le - tab. V : 2; XII :1; XXXV: 1/ a podobné s vytaženým okrajem / P rah a -H olešovice, h r. XVI a D revníky - tab. XV: 2 ; X X V : 6/, všechny z průběhu Ha A . Rozevřené nízké ploché misky, někdy s uchem p ři o k ra ji, se objevují na pohře­ bišti v P ra ze-H o lešo vicích /tab. X l l l :4; X I V : 2 , 4 /. d/ M í s a s " t o r d o v a n ý m" okraj em 72 navazuje tvarově na exempláře, 0 nichž pojednáno v předchozích dvou odstavcích. Je obvykle spojena s vnitřní žláb­ kovanou výzdobou, především koncentrickými žlábky kolem dna, svazky žlábků ne­ bo důlků na vnitřní stěně nebo také vystupujícími oblinami, které jako by napodobovaly vytepávanou výzdobu bronzových nádob. Vystupují od stupně Ha A 1 /Prah a-D ejvice - tab. XXI V: 4/, přes mladě knovízské celk y, např. v několika jamách na síd­ lišti v Mutějovicích u Rakovníka, jsou doloženy i na pohřebišti v Křepenicích nebo v hrobě XIV v P raze-H olešovicích /miska bez vnitřní výzdoby - tab. X I V :5/ až do velmi pozdního vývoje, jak by mohlo vyplynout ze srovnání výzdoby ouškem opatře­ né misi z Kolína s pokročilou amforou z blízké Křečhoře /obr. 11:6, 7/. Ve ští- tarském stupni nejsou bezpečně doloženy /Malá Černoc?/. e/ M í s a s vn i t ř n í v ý z d o b o u . Do této varianty je třeba zahrnout v ě t­ šinu mis z předchozích/"d"/, ale i z jiných variant, např. konickou misku s ouškem z hrobu XX v Křepenicích se žlábky kolem dna /tab. XXV11I:8/, misku s vnitřní ho­ rizontální kanelurou z křepenického hrobu č. XVI , zlomky mísy z hrobu XIV na té ­ že lokalitě, je jíž dno je rozděleno na kanelované trojúhelníky, asi jakou misky esovitého profilu z Berouna-Závodí /tab. XXXI V: 3/. f/ H l u b o k é baňaté mísy s nízkým rozevřeným hrdlem jsou ve středních Cechách doloženy v nálezu z Berouna-Závodí /t ab. XXXl V; 7/ z počátku stupně Ha A 2 a zřejmě s nimi geneticky souvisejí pozdější mísy štítarské /Nebovidy, h r. II; Kolín VI - obr. 11:3; tab. X L : 1/, jdoucí až k exemplářům s tuhovaným a v y le š tě ­ ným hrdlem a podhrdlím s hřebenovým rýhováním spodku, jako v Radimi /tab. XXXVIII: 9/. g/ M í s y s r o z e v ř e n ý m okraj em s hustým obrveným vodorovným pá­ sem rýh v podhrdlí, jako nádoba z Klučová /tab. XXXVI I I : 10/ již svou výzdobou naznačuje datování do "attinského" horizontu. Je to tva r, který v pozdějším štítarském vývoji ústí až do bizarní podoby s vysokým hrdlem a typickým svislým hřebenováním exempláře z Buštěhradu /Bo hm 1941, tab. 45:12/. Sem lze zařadit i čet­ né knovízské obdoby mis z Attingu s výše popsanou výzdobou; typický tvar a v ý ­ zdoba se neomezují však jen na mísy, ale menší nádoby opatřené uchem najdeme 1 mezi koflíky. Proto také neuvádím attinské mísy jako zvláštní keramický tva r; při své morfologické podvojnosti představují spíše chronologický prvek. h/ Z v l á š t n í tvary mi s h 1/ Miniaturní rozevřená miska z hrobu J III v Letech /tab. V I:4 / má n epravi­ delně lalokovitě vytažený okraj. Nádobka je však hrubě vypracovaná a ne­ lze rozhodnout, zda tento archaický znak jeintencionální; je jí nálezové sou­ vislosti by tomu však neodporovaly. h2/ Z jámy v Praze-Bubenči "nádraží" pochází velká široká žlábkovaná mísa s nízkým rozevřeným hrdlem a přehnutým okrajem se čtyřmi "tordovanými" uchy /tab. XXXVI I : 2/. Jde o tvar v českém prostředí zcela ci zí , tak jako 73 i většina materiálu z této jámy. Podobným tvarům mohou patřit i další zlom ­ ky z téže jámy /obr. 9 :3 ,7 -8/ . O vztazích tohoto tvaru k tyrolským popel­ nicovým polím /Saulchenschůssel/ bude podrobněji pojednáno v následují­ c í kapitole. Keramika domácího rázu z bubenečské jámy ukazuje na datová­ ní do druhé poloviny stupně Ha A . h3/ Zcela ojedinělým tvarem je mísa /nebo koflík ? - nádoba je asi ze 2/5 dopl­ něna/ z Kolína, která rozevřeným hrdlem, zalomenou výdutí a bradavčitými vypnulinami na spodku /tab. XXXVI1:3/ imituje své bronzové předlohy ty­ pu Jenišovice-Kirkendrup. " P o h á r e k" Jako typ se pohárek v knovízské kultuře neustálil. V jednotlivých případech jde o nádoby, k teré, nemajíce ucho, nemohou být už označeny za koflík / K řep en ice,h r. 11 - tab. XXV1:5/, nebo svou vertikálně jší stavbou nejsou již miskami v pravém slo ­ va smyslu /Praha-Hloubětín - tab. X X I:5 / . Přitom oba jmenované případy nejsou daleko od deformovaného tvaru okřínku, zvláště hloubětínský by se dal odvodit z t ř e bízského exempláře /tab. X X X I:2 / . C e dní k V naší oblasti se vyskytl v podobě koflíku typu "b " z jámy 4-z Prahy-Bubenče /tab. XXXII:3/ v mladém p rostřed í. Z jiných oblastí však vím e, že není omezen chrono­ logicky, ani tva ro vě, třebaže víc e miskovitý tvar bubenečský převažuje pro svou praktičnost. V podobě koflíku je i bronzový cedník ze Středokluk /a Velká Dob­ rá?/. Sací nádobka V knovízských nálezech vystupuje sací nádobka v protáhlých tvarech, po jedné nebo obou stranách lodkovitě protažených; v jednom z těchto protažení je pak otvor k odsávání obsahu nádoby. Hrdlo bývá n álevkovité. Její bezpečný doklad je v Ha A 2, v tzv. kostrovém hrobě I z Prahy-Bubenče /tab. XIX : 8/ a v žárovém hrobě z P ř e líc e , pokrytá ornamenty ze žlábků a důlků. P ro sací nádobku s jednostranným protažením z hrobu J VIII v Letech není souvislost s ostatním materiálem z tohoto hrobu bezpečně prokázána /tab. V l i l :3/ - Kdyby tomu tak bylo, mohl by se časový výskyt těchto nádobek posunout značně dopředu, stejně jako u zlomku z hrobu 2 v P r a z e -T r o ji /tab. X X IV :2 / , který souvisel se skupinou starších hrobů /Ha A I / ; tento fragment také výzdobou upomíná letskou sací nádobku. Ačkoliv princip sám je 74 znám i v lužické kultuře, kde se uplatňuje především nazoom orfníchnádobách,tva­ rově se knovízské sací nádobky přimykají k okruhu jihozápadních popelnicových po­ lí . V méně dokonalém provedení se totiž sací nádobky vyskytly na pohřebišti v Múhlau v Tyrolích /hrob 2 a 43/, v podobě pohárku v Hottingu /hrob 23/, všechny v mladších celcích III. chronologické skupiny tyrolských popelnicových p o lí, která odpovídá zhruba stupni H a A 2 /W a g n e r 1943, Teď. 2 :8 ; 10:2; 19:4/. j e h l a n c o v i t ý po dst a vec Předměty s okrouhlou nebo častěji čtyřhrannou základnou a stejně hráněným tě ­ lem nahoře zúženým a zaobleným a s otvorem pod vrcholem , vyskytují se hojně v síd­ lištních nálezech. Bývají většinou cihlové barvy, nedokonale vypálené, někdy jen sušené. Ojediněle bývají na vrcholu zdobeny /nejčastěji k řížk y, vyskytly se však i otisky bronzových předmětů - hlavice jehlic/ . Bývají zpravidla interpretovány ja ­ ko tkalcovská zá va ží. Nálezové okolnosti však ukazují, že posláním některých by­ lo také podpírat rožeň nad ohništěm, zasunutý do otvoru podstavce. V nezměněné podobě se vyskytují v průběhu celé knovízské kultury, která ji přebírá z hmotné ná­ plně mohylové kultury /cf . např. Hostoun, mohylové sídliště - В o h m 1937, 17, o b r. 6:3/. Celou sé rii podstavců různého provedení předvádí bohatá jáma z Prahy -Bubenče /tab. XVII : 11-15/. Podstavec z Berouna-Závodí má spíše homolovitou podobu /tab. XXXIV-.2/. Na mladoknovízském sídlišti v M u tějovicíchbyly téměř ve všech prozkoumaných jamách /nejvíce v sousedících jamách č. 5 a 6 /, často jen su­ šené, některé i velkých rozměrů přes 20 cm výšky. Hliněné kruhy V sídlištních nálezech knovízské kultury se občas vyskytnou hliněné kruhy, je ­ jichž průměr bývá - 10 cm. Nad jejich významem se prvně zamýšlel F . C . F ried rich v souvislosti s nálezem dvou zlomků těchto kruhů /v průřezu oválných/ ve štítarské jámě A v Hlásné Třebani. Po snesení vzdálených analogií se domnívá, že slou­ ž ily jako zátěž rybářských sítí / F r i e d r i c h 1956, 31 sq. /. V Hlásné Třebani je naleziště při Berounce, v Prosmykách u Lovosic našel jsem podobný zlomek kruhu větších rozměrů v knovízské jámě na sídlišti situovaném přímo na břehu Labe, v Mu­ tějovicích , kde sídliště je na mírném svahu přivráceném kpotoku, jsme s J .F r id r i­ chem nalezli větší počet těchto kruhů nebo jejich zlomků v několika jamách. S te j­ ného stáří je i kruh ze smíšené oblasti na Mužském-Hradech /š t i k o v á 1955,164, 178, obr. 85:8/. P ro Friedrichův výklad svědčí i jejich pečlivé tvrdé vypálení, které mohlo odolávat vodě. Blízkost vodních toků je však málo p řesvěd čivý důkaz, nebot všechna knovízská sídliště /a nejen ta/ vyhledávala polohy při vodním zd roji a jsou od něho více nebo méně vzdálena, v závislosti na konkrétní terénní situaci. 75 Fxploatace vodních toků nositeli knovízské kultury pro získávání zdrojů obživy je ovšem v sídlištních nálezech doložena např. přítomnost lastur říčních škeblí. Dosud uvedené příklady nálezů hliněných kruhů z období knovízské kultury i štítarského typu jsou kruhy oválného průřezu s větším otvorem. Sou časně však pro obě periody je doložena varianta plochých kruhů, u nichž otvor má menší průměr /Praha-Bubeneč, Brozánky - tab. X X X V III:7 -8 / . Snad vůbec poprvé byly tyto kruhy ob­ jeveny při výzkumu eponymního naleziště u Knovíze v r . l 892. Šlo tehdy o ploché hliněné kruhy a V . S c h m i d t / 1893b/ je považoval za podstavce pro nádoby. Z á ro ­ veň nálezy z Knovíze umožňují rámcové datování dostupně Ha A 2 a přechod do štítarského stupně ohlašuje pozdní knovízský nález z Planan / H e l l i c h 1923, 117 s q ./ . Z Brozánek pochází plochý kruh s excentricky umístěným malým otvorem /tab. XXXVI1I:8/ / M a t i e g k a 1897, 565 sq. /. Dva další ploché kruhy / průměr 10,2 a 9 ,8 cm/ bez nálezových souvislostí /pravděpodobně štítarské/ jsou známy z Nebovid u Kolína / B o u z e k 1967-68, 33, obr. 10:6-7/. Ze sídliště u M šece má ve své sbírce F .S ed láček ploché kruhy z opuky, jejich ž průměr se pohybuje od 8 do 10 cm a malý otvor o průměru ca 1 cm. Jsou známy i z milavečské oblasti /Š a l d o v á 1965, 88/ . Zatímco výklad jako podstavce pro nádoby odpadá úplně /proč by podstavce měly otvor, r e n í-li v knovízské ani štítarské keramice nádoba, je jíž dno by bylo tak utvá­ řeno a tak malé, že by dovolovalo předpokládat je jí ustavení do otvoru; ploché kru­ hy nejsou ani tak rovn é, aby stabilizovaly nádobu, položenou na své ploše/, úvaha F ried rich ova , že byly součástí rybářského náčiní, zůstává jednou z možných hypo­ téz, u nás však zatím přesvědčivým i důkazy nedoloženou. P ř e s l e n Ú čelový předmět, který v průběhu celého pravěku nedoznává podstatných změn. Kromě druhotně vyrobených přeslenů ze střepů upravených do polohy kolečka a p ro ­ vrtaných, je nejčastějším typem v knovízské kultuře hladký tvar kuželovitý a miskovitě modelovaný. Takový byl nalezen např. na sídlišti v M utějovicích nebo v jámě č . 22 na Mužském-Hradech / Š t i k o v á 1956, 185, obr. 76:5/ . Vzácností nej sou ani dvojkuželovité přeslen y, někdy p ři obvodu zdobené důlky; takové, spolu s jinými již jmenovanými variantam i, jsou i v souboru štítarských nálezů z Cerhýnek u Kolína / B o u z e k 1967-68, 35, obr. 19:5,8/. Mě s í č k o v i t ý idol D estičkovitý předmět v průřezu jehlancovitý, známý v bylanské kultuře v podobě hodně vykrojené a umístěné excentricky na okrouhlé nebo oválné hliněné destičce, přichází již v období knovízsko-štítarském . Zde však z podélného tělesa jsou v y ­ 76 taženy jen nepatrné růžky. Ve dvou zlomcích pocházejí měsíčkovité idoly z B rozánek / M a t i e g k a 1897, 569-570/. O jejich časovém postavení nelze bezpečně r o z ­ hodnout, protože souhrnně publikovaný materiál obsahuje keramiku jak mladoknovízskou, tak štítarskou, dokonce jedna zdobená miska připomíná tvar kultury s le z ­ ské, což v pomezním území na Mělnicku nemusí překvapovat. Analogie se však po­ hybují spíše v rovině štítarského stupně. Tak z Tupadel a Tajanova na Klatovsku jsou z mladé milavečské kultury uváděny měsíčkovité idoly nebo podstavce, jak je autorka nazývá / J í l k o v á 1960, 37 s q . , o b r. 10; Č u j a n o v á - J í l k o v á 1968, 79 - 80/, z nichž první je tvarově shodný s brozáneckým, zatímco tajanovský vyšším protažením krajů představuje p ok ročilejší exemplář. V prvé publikaci E.Jílkové je zmíněn také další exemplář ze středočeské oblasti z Lážovic na Berounsku z téhož časového úseku. Kromě rozdílů tvarových se pozdně bronzové měsíčkovité idoly odlišují od oněch v bylanské kultuře tím, že nejsou spojeny s plochým hliněným podstavcem. Jejich skutečný účel zůstává v obou obdobích zatím nejasný. Na rozp ory ve výkladu jejich smyslu ukazuje i německá term inologie , označující je někdy jako "M ondidol" a v po­ slední době stále častěji jako "F eu erb o ck ". Některé nálezové okolnosti, zjištěné V.Mouchou a R .P lein erem při výzkumu velkého bylanskéhohrobu v r . 1956 v L o v o ­ sicích však naznačují, že tyto idoly mají co činit s kultem uctívání ohně. P ř ir o v ­ nání "m ěsíčkovitý", dané na základě podoby již hotového bylanského tvaru, vy v ra c í se i archeologicky zjištěním , že n ejsta rší, pozdně bronzové prototvary nemají s obrazem měsíce nic společného. Praktické i kultovní poslání jim připisuje V . Š a ld o v á /1965, 87 sq. /. Omítka S vědomím určité nedůslednosti, jen na základě společného výrobního materiálu - hlíny, zařazuji na zá věr přehledu o keramice omítky. Zvláštní zmínky si však zaslouží, nebot kromě prostého omazání stěn obydlí, jehož pozůstatky nacházíme v sídlištním materiálu v podobě tzv. mazanice, byla jindy povrchu stěn věnována zvláštní péče. Plastická výzdoba uplatňovala hlavně geometrické v z o r y : soustřed­ né kruhy z Černého Vola /tab. XXXV111:5-6/, trojúhelníkovité motivy z Prosmyk u Lovosic, snad sem patří i plastická spirála z Velkých Žernosek, kterou R .v .W ein ­ z ie r l našel uprostřed podlaží chaty z pozdní doby bronzové. Zda jde o omítku ne­ bo součást za řízen í krbu není jisto . K e r n / 1928, 23 sq. , A b b .2, 4/ v y lo ž il tento motiv jako sluneční symbol, sloužící k obřadům, spojeným se solárním kultem. Omít­ ky byly i malovány, rovněž geometrickými ob ra zci, např. v Praze-B u ben či / S t o c k ý 1928, tab. X L V :5 -6 / . Toto malování bylo zjištěno i v mohylových a na Sloven­ sku v maďarovských nálezech a základními barvami byla bílá, žlutá a snad i č e r v e ­ ná, pravděpodobně vápnitého základu / P i f f l 194-9, 161-163/.Obílené omítky ze ští- 77 tarské jámy v Hlásné Třebani uvádí F . C . F r i e d r i c h /1956, 31s q. /. Vápnitou vrstvičku mívají však i některé shora uvedené plastické omítky. Vzhledem k tomu, že na barevné omítky nebylo, podle některých rozboru podrobených nálezů, použi­ to tužidla, nemohly být bez následků vystaveny povětrnostním vlivům a slou žily z ř e j ­ mě k výzdobě in teriérů . B r o n z o v é př edmě t y P a rtii o bronzových předmětech v této práci vypouštím. Činím tak z těchto důvo­ dů: 1. V3rčerpávající přehled by měl zahrnovat i všechny předměty, vyskytnuvší se v hromadných nálezech bronzů z období knovízské kultury,které jsem však soustav­ ně k této práci nesledoval. Také v obrazové části jsou předvedeny jen ve výběru pro jednotlivá vývojová období. - 2. Přehled bronzových předmětů pocházejících z hrobů by byl velm i neúplný, protože v knovízských hrobech je bronzů jednak má­ lo a jednak zde nejsou zastoupeny pracovní nástroje /jen vzácně nože/, ani zb ra ­ ně. - 3. Hlavním důvodem však je , že rozb or bronzových předmětů z depotů /a v nich jsou zahrnuty i v ěc i vyskytnuvší se občas v hrobech/ tvo ří podstatu ne­ dávné práce O . K y t l i c o v é /Hromadné nálezy bronzů z období knovízské kultury, 1963, kand. disertace/, kterou připravuje v současné době k vydání jako monogra­ fickou publikaci pod názvem "Hortfunde der jüngeren und späten B ron zezeit aus Böhmen". Shrnuje v ní dosavadní n ázory, sleduje geografický i chronologický r o z ­ sah, vztahy různých oblastí v souvislosti s hledáním původu jednotlivých typů a p ř e ­ devším hlubokou analýzou osvětluje situaci v Čechách viděnou z hlediska tohoto dru­ hu nálezů. Od té doby nedošlo k objevům, jež by měnily základní pohled na tuto problemati­ ku. Tam, kde v jednotlivostech je možný i jiný výklad, nebo ve věcech, kde nesdí­ lím tentýž n ázor, zaujal jsem své stanovisko v rozboru jednotlivých pohřebišt nebo je uvádím v další části v rámci úvah o celkové chronologii knovízské kultury. P ř e d m ě t y z kosti a parohu Z parohu vyráběné p a l i c e nebo k l a d i v a se čtyřhranným otvorem provrtaným ve hmotnější polovině předmětu, byly známy asi již od počátku knovízské kultury, jak o tom svědčí poměrně starobylý nález z Drevníků /tab. X X V : 1-4/, kde byla taková palice vzácně součástí hrobového inventáře / F i l i p 1936-37, 12, obr. 5:1/. M ezi materiálem z různých knovízských jam z Prahy-Hloubětína je i v ětší zlomek takové 78 palice s otvorem /NM in v .č . 21249/, podobně i z K arlíkau Dobřichovic /Veselíkovo pole, NM - Friedrichova sbírka/ pochází část palice z jeleního parohu z jámy, je jíž materiál lze rámcově datovat do Ha A , spíše jeho druhé poloviny. Podobně lze datovat i jinou jámu z Karlíka "h řbitova" /tab. X X l:6 -7 / , v níž byly nalezeny čás­ tečně opracoyané parohy, svědčící o místní v ý ro b ě . Z konce stupně Ha A je nález jámy s kostrovým pohřbem na Mužském-Hradech, v jejímž obsahu byla i parohová palice s velkým otvorem / Š t i k o v á 1956, 185, obr .7 6 :12/. Podobné doklady o zpra­ cování parohu jako v Karlíku jsou uváděny i z blízké Hlásné Třebaně /F r i e d r i c h 1956, 31 sq./ již ze štítarského stupně. Stejně starý je i nález kladiva z Cerhýnek / B o u z e k 1967-68, 35, obr. 19:13/. Nejdokonalejší představu o kostařské výrobě nám poskytuje štítarská jáma z P eček, předvádějící ce lý postup práce od přípravy suroviny, přes polotovary a vý ro b ­ ní odpad až k téměř hotovým předmětům /tab. XL1V-XLV/ / J u s t o v á 1965,790sq., 801sq./. Většina pečecké výroby spěla k s í d l ů m , event. r y d l ů m , jaká mohla být užívána i k provádění výzdoby keramiky .Pěkné sídlo pochází ze štítarské jámy v M očovicích na Čáslavsku a z Cerhýnek / B o u z e k 1967-68, 31, 53, o b r. 2 : 14; 19:16/. Nedohotovený předmět z Peček , podobný výše popsaným palicím , považuje J.Justová za u d i d 1o /tab. X L V :n ah oře/ . Ze štítarského období pochází ještě šídlo z jámy v P raze-Ď á b licích /NM - Friedrich ova sb ./ , k jejímuž obsahu patří i za ­ jímavá vázovitá nádobka /obr. 12 : 1/. Oboustranné šidélko bylo i v obsahu jámy s archaickým obsahem z Prahy-Bubenče /tab. XVI-XV11/. Ze štítarského žárového hrobu z Prahy-M odřan se zachovala část j e h l y s ouškem /tab. XL11:5/ /Spur­ n ý 1946, 159 sq. /, jiná je z Brozánek / M a t i e g k a 1897, tab. LXX1V : 5/. Snad jako objímka rukojeti nebo obložení neznámého účelu sloužila prohnutá provrtaná parohová destička z Močovic / B o u z e k 1967-68, 31, obr. 2:18/. Z kosti byly zho­ tovovány i drobné zbraně, jak o tom svědčí nálezy š i p e k s dlouhým trnem z Radimi /tab. XXXV111:2-3/, blízkých Cerhýnek / B o u z e k 1967-68,35, obr. 19:10-11/ a v nerozděleném svazku z Brozánek /tab. XX X V l l l : l / , vesměs štítarského stá ří. Z téhož naleziště jsou i hladítka, vyrobená ze zvířecích žeber /Matiegka 1897, tab. LXXI V: 4/ . Povahou materiálu b líž í se kosti i lastury vodních ž iv o č i­ chů. Škeble říčn í /většinou jde asi o velevruba/ zřejm ě sloužila i jako doplněk ob­ živ y , podle lastu r, někdy i ve velkých sériích nacházených v knovízských osadách. Ojedinělý případ použití lastury za ozdobu /závěsek/ pocházel z Brozánek / M a ­ t i e g k a 1897, 568/. Kámen a jiný n e r o s t n ý i n v e n t á ř N epříliš četné, ale zajímavé jsou nálezy křemencových předmětů v podobě-čepe­ lek, sloužících pravděpodobně z a k ř e s a d l a . Spolehlivé nálezy toho druhu znám 79 ze tř í míst: z Prahy-Hloubětína /tab. X X I :2/, téměř shodné křesadlo bylo i v jámě 1 v Berouně-Závodí /ostatní inventář na tab. XXXI V: 1-7/, z Klecan se uvádí č e ­ pelka z křemence v jámě č.2 / P l e s l 1956, 91/. 1 když z tak malé materiálové z á ­ kladny nelze činit zá věry obecné platnosti, přece jsou pozoruhodné dvě shody. 1. Časová: celky z Prahy-Hloubětína a z Berouna mají ve svém inventáři některé společné prvky, dovolující zařadit je do jednoho časového horizontu, nejspíš na po­ čátek Ha A 2; klecanská jáma neposkytuje dostatek opor pro datování. - 2. Druho­ v á : objekt z Prahy-Hloubětína je podle druhu nálezu jáma s kostrovým pohřbem, st ej ­ ně jako v Klecanech; jáma z Berouna je odkopáním zčásti již zničený objekt, ale je pravděpodobné, že tu kostrový pohřeb /jehož by si asi dělníci byli spíše povšimli než keramiky/ nebyl. - Kdyby se určitá zákonitost p rojevila i v dalších nálezech, mohlo by to v jistém směru znamenat pomocnou datovací oporu i další poznatek o r i ­ tuálních poměrech, zejména k otázce, které pohřby v jamách je možno považovat za rituální. Z hrobu 4-8 ve M šeci pochází plochý kamenný z á v ě s e k /d. 83 mm/ podélného tvaru, na konci s otvorem pro zavěšení je o s tře jš í zaoblení, na opačném konci je tupé zaoblení s bodem uprostřed a 6 mm od tohoto konce vede příčná rýha. Není v y ­ loučeno, že jde o falický symbol. Jeden štíhlý podélný a jeden oválný kamenný před­ mět z Brozánek naznačují umístěním otvorů, že šlo nejspíše rovněž o závěsky/M at i e g k a 1897, tab. L XXI V: 12,13/. Kromě hliněných kruhů /cf. oddíl o keramice/ vyskytly se výjimečně i kamenné, sloužící snad k témuž, dosud ne zcela vyjasněnému účelu. Opukové k r u h y byly nalezeny F.Sedláčkem na knovízském síd lišti u M Šece. V popisu několika hrobů v Letech uvádí F .C .F ried rich přítomnost o b 1á z k ů ne­ bo říčních valounků v popelnici mezi žárovými pozůstatky. I když nejde o předmět lidskou rukou upravovaný, přece je třeba této zmínky, nebot z několika případů v y ­ plývá, že šlo o záměrné vložen í k pohřbu, zřejm ě z důvodů rituálních. Podobné p ř í­ pady se jistě opakovaly i na jiných pohřebištích, mohly však být považovány za sou­ část výplně hrobové jámy, která se dostala do nádob. V jámě z Prahy-Bohnic /výzkum B. Svobody z r.1937/ byla nalezena hrudka z v ě ­ tralého kamene s obsahem slídy. Patrně šlo o svor , jehož zvětra lé části byly d r ­ ceny a přidávány do hrnčířského materiálu jako o s t ř i v o i pro svůj obsah slídnatých zrnek /keramika z jámy na tab. X X III/ . Podobnýnález byl učiněn i v jámě č .5 v Mutějovicích /výzkum J.H rály a J .F ridricha z r.1 9 68/. G r a f i t byl ve středních Čechách nalezen ve dvou hrobech. V popelnici na kůstkách jej uvádí J.Kudrnáč ze Z v ír o tic , hrobu P V lil /nálezová zpráva AU Praha, čj.2302/ 50/ a "kus tuhy roubíkovité podoby" zaznamenal v hrobě J V il v Letech F . C . F rie d ric h . Pískovec našel uplatnění v kovolitecké výrob ě; f o r m y k odlévání bronzových předmětů byly nalezeny např. ve Zvoleněvsi / S m o l í k 1886, 193 sq ., tab. VIII -1X / a také na sídlišti v Brozánkách; tam slou žily k odlévání bronzových šipek a krou ž­ ků / M a t i e g k a 1897, tab. L X X I V : ! / . 80 PERIO D IZACE STŘED O ČESKÉ KNO VťZSKÉ K UL T URY G e n e z e k n o v í z s k é k u l t u r y a j e j í I. s t u p e n V rozboru jednotlivých pohřebišt jsme poznali, že na některých středočeských knovízských nekropolích jsou hroby, v nichž část obsahu se hlásí ještě plně k mo­ hylové kultuře, část však představuje nové prvky, dosud neznámé. Je to počátek kvalitativních změn, projevujících se nejdůrazněji přítomností dvojkonické nádoby - okřínu, absencí vysokohrdlého džbánu a postupnou transform ací hlavních k era ­ mických typů - amfory a amforovité zásobnice - v podoby, od nichž vede přímá typologická linie do knovízské kultury a v jejím průběhu k přeměně těchto dvou tvarů dochází již zde, nebo v období bezprostředně následujícím. V tomto období /BD/ připadá významná ro le jihozápadnímu okruhu R iegsee, jehož bronzový inventář najdeme v hojné míře v depotech zlomků mladší doby bronzové /11. horizont podle O .K y tlic o v é / , především v oblasti pražské, kladensko-slánské i ve středním Povltaví - pokud jde o střední Čechy: V in oř, V elva ry, Budihostice, Klobuky, Stradonice, Nečín 1930, Stráž u R adětic, Kamýk n. V it. /jde většinou o depoty, zahrnuté do práce O . K y t l i c o v é 1963; o tuto práci se zde, pokud jde o depoty, opírám/. Jde především o bronzové pásy, brýlovité sp irá ly, některé ty­ py jehlic a b řitvy. Vedle toho však obsahují i prvky jihovýchodního původu /např. meče s jazykovitou rukojetí z V e lva r, Klobuk a snad i z Kamýka n .V lt./ a také předměty z dědictví mohylového /kromě předmětů všední potřeby, které se ustálily do praktické podoby již d říve - hlavně pracovní nástroje - a v nezměněném tvaru setrvávají i dlouho potom, jsou to především podélně žebrované náramky: V elva ry, S tráž u Radětic a snad i P rah a -L ib en / . Toto spojení tří elementů nepřekvapuje. Skupina předmětů jihozápadního původu je dána zásahy z okruhu R iegsee, jih ový­ chodní kulturní v liv y byly v celé střední době bronzové neseny především středodunajskou kulturou mohylovou a nebyly přerušeny ani v pozdních fázích jejího vývoje /terčovité sekeromlaty, meče s jazykovitou rukojetí typu jako v Houšřce nebo V e l­ kých Hostěrádkách 1/ / B e n e š 1959, 9 s q . ; Ř í h o v s k ý 1963, 96, o b r . 1 :B 1/ a ko­ nečně původní inventář mohylové kultury nebo v ní zdomácnělý nám především do­ kládá malé časové rozpětí tohoto horizontu depotů od zániku mohylové kultury. Tu­ to skutečnost zesilu je i keramika vzácně s těmito depoty zachráněná; takkupř. amforka z depotu v Kamýku n .V lt. /tab. XL1X:7/ by dobře mohla být ještě v nálezech čistě mohylového rázu /méně jednoznačný je květináč z V elva r - ta b .X L V I:2 0 - je ­ hož podoba má delší časový rozsah/ . Bronzy typu Riegsee zase naopak dokládají existenci mohylové kultury ještě ve stupni BD. K tomuto poznání jinou cestou do­ spěl také E .P le s l, současně s pozorováním pro nás závažným, že v Čechách byl v této době ukončen proces prolínání a splývání obou mohylových skupin zde existu­ jících a že v této periodě ve středních a severních Cechách nelze sledovat ani stře- 81 dodunajskou ani českofalckou mohylovou kulturu v jejich čistém projevu /P 1 e s 1 1965, 506 s q ./. Výsledky jeho rozboru do jisté míry korigují názor, připisu jící českým posttumulárním kulturám jednoznačně podloží středodunajské mohylové kul­ tury /J.N e u s tu p n ý 1963-64-, 139/. Zatím na M oravě v průběhu svého vý voje žádnými vnějším i zásahy nenarušená středodunajská mohylová kultura vrch o lí v nálezech rázu Velkých Hostěrádek a Boš o v ic . V nich se také prvně objevuje okřín, a to ve tvarech s nožkou, event. s ouš­ kem, ale již také v podobě bez nožky s rýhovaným spodkem, jak je známe ze starolužického stupně, nebo bez rýh v knovízském prostředí v Modřanech /hrob VI/. V téže době vystupuje ve velatické kultuře, v milavečské kultuře je považován za bezpečné kritérium jejích počátků, jeho prototypy jsou připomínány ze severočeské lužické kultury, ve východočeské skupině lužické kultury je sice v této době popí­ rán, je však v jejím středolabském okrsku a také na severní Moravě / Ř í h o v s k ý 1963, obr. 6; Z A- B; 8 E; Š a l d o v á 1961, 707, souhlasně s E . J í l k o v o u ; P l e s l 1961, 36 s q. ; V o k o l e k 1962, 67; H r a l a 1968, 1 1 5 s q . ; J i s l 1955,28; S p u r n ý 1955, 22/. Ve věc i okřínu jde tedy o současný jev ve čtyřech spolu sousedících kulturách. Připustím e-li však, že jak na M oravě pro lužickou a velatickou, takv Cechách pro knovízskou kulturu jde o tvar z dědictví středodunajské mohylové kultury, zůstává otázkou, kde se vza l ve vzdálen ější oblasti milavečské kultury. P rotože specialis­ té, zabývající se českofalckou mohylovou kulturou, neshledávají v jejím vý vo ji před­ loh pro vznik dvojkonické nádoby, nabízel by se pro milavečskou kulturu rovněž v ý ­ klad působením středodunajské mohylové skupiny. V té souvislosti se často hovoří i o tzv. lužicko-knovízském vlivu , znamenajícím vlastně působení v časové posloup­ nosti; nejprve v liv lužické kultury na vznik knovízské a posléze touto cestou se zform ovavší knovízské kultury na vznik milavečské . To je však nepřijatelná te o rie , poněvadž podle dosavadních datovacích k r ité rií vznikají všechny tři kultury součas­ ně. /Jestliže kořeny lužické kultury spatřují někteří autoři již ve stupni B C , pak v Čechách je možno tento časový horizont pro je jí existenci bezpečně odmítnout, už proto, že je jí geneze se odehrává mimo území Čech/. Je-li v Čechách časová ne­ rovnost mezi vznikem kultury knovízské a milavečské a nejstarším i nálezy lužické kultury, potom jde o ro zd íl zcela nepatrný a archeologicky zatím nepostižitelný. Vratme se však k myšlence o základním podílu středodunajské mohylové na vznik milavečské kultury: především takový principiální podíl nelze jednoznačně proká­ zat. Pomineme-li základní rituální rozdíl /řídká existence mohyl v severní p o lovi­ ně Čech je zpravidla vykládána jako zásah českofalcké skupiny, potom v hmotné kultuře, především v keram ice, najdeme spíše společné rysy a mnohdy je nesnadné stanovit, ve které z obou mohylových skupin je jejich původ. Připomeňme tu a le s ­ poň amfory s válcovitým hrdlem a někdy s nožkou - ony prototypy pozdějších amfor knovízských a milavečských, které nenajdeme např. v Rakousku /cf . práci W illvonsederovu/, nebo některé džbánky či mísy na nožkách. Zdá se-, že k tomuto vzáj em­ 82 nému působení a prolínání hmotné kultury došlo již během předchozího vý voje obou mohylových kultur, setkávám e-li se se shodnými tvary jak v jihozápadních tak i ve středních a severozápadních Čechách. K tomuto závěru došli i P 1 e s 1 /1965, 506 sq./ a Š a l d o v á /1961, 709/. Nicméně nelze zamlčet skutečnost, že existence okřínu v pozdně mohylových nálezech z Čech není doložena. Další otázkou je přesné stanovení počátku knovízské kultury, jak se v n ejklasič­ tější podobě projevuje ve třech uvedených hrobech z Prahy-M odřan. Výše jsem uká­ zal na prolínání keramických tvarů pozdně mohylových do celků časně knovízských a také na spojitost bronzového inventáře mladé a pozdní mohylové kultury s částí obsahu depotů zlomků v mladší době bronzové. Svědčí to jednak o přesahu mohylo­ vé kultury ještě do mladší doby bronzové a jednak o tom, že ke vzniku knovízské kultury dochází v dalším průběhu stupně BD. Je také možné, že v určitém úseku se obě kultury krátce časově překrývaly / Ř í h o v s k ý 1963, 66 - takovou možnost pro velatickou oblast nepřipouští. Vznik některých prvků velatické kultury ve středodunajské mohylové kultuře vysvětlu je "určitým i příčinami uvnitř středodunajské mo­ hylové kultury"/. Jestliže jedním z podstatných podnětů, vedoucích ke kvalitativním změnám a v z n i­ ku nového kulturního celku, byly zásahy z okruhu R iegsee, jak se domnívám, potom docela dobře mohlo dojít v kratším časovém intervalu k nerovnoměrnosti vývoje v různých oblastech, a to v tom smyslu, že inventář autochtonního mohylového oby­ vatelstva zůstal po určitou kratší dobu nedotčen v těch krajích, kam tyto přímé im­ pulsy málo nebo vůbec nedospěly. Vyvstává tu otázka, komu připsat depoty zlomků, když charakteristické bronzy, identické s oněmi v depotech, v časně knovízských hrobech chybějí /snad jen s výjimkou mohyly 24 ve Velké Dobré/ a keramika spo­ radicky v depotech přítomná není schopna jednoznačného hodnocení / V elva rya z e j­ ména Kamýk n . V l t . , kde dvojuchá amfora může být mohylová, stejně jako knovíz ská, s ohledem na obdobný jev v modřanských hrobech/. Zde bude třeba vyčkat dal­ ších nálezů časně knovízských hrobů s bronzy a ještě spíše štastných nálezů k e ra ­ miky v depotech tohoto rázu. P ře s četné archaismy v těchto nálezech obsahuje však většina hromadných nálezů lažanského horizontu prvky, p řib ližu jíc í je v íc e k po­ čátku vlastní halštatské periody, a takové depoty jest třeba připsat již nositelům knovízské kultury, která v té době byla již plně rozvinutým samostatným kulturním celkem. Pozoruhodný je názor V . M i 1o j č i c e /1952, 324/, který se domnívá, že depoty lažanského rázu byly ukládány domácím obyvatelstvem na počátku neklidných dob, vyvolaných nově přišlým i skupinami. Jestliže na jedné straně pozorujeme úzké spojitosti pozdně mohylové a časně kno­ vízské kultury prostřednictvím keramiky i bronzového inventáře a organické sepě­ tí s následujícím stupněm Ha A 1 na druhé straně, ukazuje to nejen na oprávněnost předpokladů o přežívání pozdně mohylové kultury / š a l d o v á 1961, 710/, ale sou­ časně i na relativně krátké trvání periody BD v porovnání s následujícími dvěma stupni. Poznání počátků nových kultur patří vůbec mezi nejobtížnější úkoly právě 83 proto, že po nahromadění příčin vedoucích ke kvalitativní změně, dochází ke v z n i­ ku nové kultury poměrně náhle, v krátkém časovém intervalu, a proto také pro o s ­ větlen í procesu geneze bývají k disp ozici jen nečetné nálezy. O střejší hranici mezi stupni BC a BD než mezi BD a stupni následnými v severoalpských oblastech spatřuje M ü l l e r - K a r p e / 1959, 183/. Tuto tezi nelze sice ap­ likovat na knovízskou oblast tak kategoricky ve smyslu vý voje hmotné kultury, jistě však z hlediska kulturně historického. Pokud nečetné časně knovízské nálezy zná­ me z pohřebišť, pak tyto hroby nejsou závěrem na nekropolích mohylové kultury, ale představují počátek pohřbívání na hřbitovech přesahujících svoufunkcí do následu­ jícího období. Je tomu tak v Modřanech a v Letech a můžeme to důvodně předpoklá­ dat i na nesoustavně prokopaném pohřebišti v P ra ze-P a n k rá c i, náznaky toho jsou i v Drevníkách a v sídlištním materiálu z Prahy-B u benče. Nejasný v tomto ohledu je časně knovízský /nebo ještě mohylový/ hrob z Bubenče /Bö hm 1937, o b r. 37:4 -6/, zejména proto, že neznáme prostorové souvislosti tohoto nálezu s bubenečský­ mi hroby mohylovými a mladšími knovízskými. Záhadou zatím zůstává i mohyla 24 ve Velké Dobré, stojící na velkém mohylníku ze střední doby bron zové, protože ne­ lze pro nedostatek dobře datovatelného materiálu přesně stanovit, zda ostatní kno­ vízské mohyly /č. 20, 22 a 56/ chronologicky navazují, či zda mezi nimi a mohylou 24 je větší časové přerušení; podporou pro jejich vzájemnou souvislost je jen vn ěj­ ší znak, že totiž tv o ří skupinu uprostřed mohylníku /podobné dilema může vzn ik ­ nout i při posuzování této otázky na mohylnících v jihozápadních Cechách, např. v Nové Hospodě nebo Husíně/. Vcelku však převažuje spojitost stupně BD s násle­ dujícím vývojem ; z jiného hlediska tuto skutečnost dokládá K y 11i c o v á / 1963, pas­ sim; z v i. depoty rázu Suchdol 11/, v oblasti sousedních posttumulárních kultur Šaldová /1961, 708sq./ a Ř í h o v s k ý /1958, 112/. V oblasti ritu není v této době změn, pokud jde o princip. Žárové pohřbívání bylo známo již mohylovému lidu a k jeho ro z š íře n í, i když ne jako jediného způsobu, došlo už mnohem d řív e , snad působením z karpatské oblasti nebo obecně z jihovýchodu, jak se domnívá M i l o j č i c /1952, 323 sq. /. Jen způsob uložení popela se v této době ustaluje /mohylový způsob je rozhození pohřbu mezi m ilodary, knovízský v nádobč-popelnici/ . V hro­ bech pod mohylami k tomu navíc přistupuje změna polohy pohřbu; u mohylové kultury převažuje pohřeb na úrovni, v dalším období v jámě pod úrovní původního povrchu /tyto rozd íly jsou i ve Velké Dobré/. Všechny tyto rozdílnosti v počátcích knovízské kultury proti vý voji předchozímu a náznaky kontinuity s vývojem následným svědčí pro to, aby stejně jako v nadalpské / M ü l l e r - K a r p e 1959, 183/, západokarpatské / P a t e k 1968, 10sq./ i o s ­ tatních posttumulárních oblastech českomoravských / Š a l d o v á 1961, 694 sq. ; Ř í ­ h o v s k ý 1963, 61 sq. / byl stupen BD a počátky knovízské kultury posuzován jako začátek doby popelnicových p o lí. K otázce g e n e z e k n o v í z s k é kultury vztahují se ty partie v před­ chozích řádcích, kde se hovoří o mohylovém dědictví v inventáři, především ker a­ 84 mickém. Hledisko h m o t n é kultury je současně jedním ze t ř í důvodů, argu­ mentujícím proti významnějšímu podílu lužické kultury na vznik knovízské kultury. V rámci nazírání na tuto problematiku ve smyslu lužických vlivů byl pak nejvíc pou­ žíván argument okřínu; o tomto tvaru a jeho postavení v širších českomoravských souvislostech bylo už výše pojednáno. Existují však ještě další sporné otázky: 1. Amfora - osudí. V lužické kultuře kromě ostře lomeného bezuchého osudí, od ně­ hož ani ve vlastní kultuře nevede souvislý vývoj /spíše jen občasné revokace v dal­ ším vývoji/, j e t u osudí v íce horizontální stavby s nízkým hrdlem. Naproti tomu v knovízské kultuře od počátku mají převahu dvojuché amfory vertikáln í stavby z ř e ­ telně mohylového původu. To podtrhuje i výzdoba: svislákaneluram ohylového rázu u nejstarší knovízské keramiky, hlavně amfor, je v lužické kultuře až mladšího da­ ta, kdežto lužická keramika uplatňuje motivy ryté a plastickou výzdobu /vypnuliny, hlavně na osudích a džbáncích, a přesekávané nebo podobně modelované pásky/. •2. Zásobnice. Některé starší názory o lužickém podílu na vzniku knovízských zá ­ sobnic neobstojí proti skutečnosti, že v nejbližším středolabském okrsku lužické kultury nemají zásobnice ustálenou podobu a tvar typické knovízské či milavečské amforovité zásobnice s nízkým válcovitým nebo nálevkovitým hrdlem, přehnutým okrajem a baňatým tělem je tu znám až ze středního vývojového stupně, a to ještě v exemplářích, které jsou spíše výjimečnými tvary osudí /s hrdlem spíše konicky nahoru se zužujícím/. Zato starší knovízské /např. L ety - h r. J V lil, Drevníky 1951, snad i zlomek z Křepenic - hr. XX11I/ lz e nenásilně odvodit ze středodunajských tvarů. - 3. Dvojkónická nádoba - okřín. O jeho současném výskytu v obou oblastech bylo napsáno v ý š e . Zde ještě k jeho podobám v obou oblastech. Vývoj ok­ řínu je v obou oblastech vzájemně jakoby posunut, někdy i převrácen ý. Lužický okřín jde od tvaru s přím ější horní částí a co do velik osti poměrně vyrovnaných obou partií přes tvary skutečně sklonem obou částí dvojkonické /střední stupen/ k pozdním nádobám se zaobleným lomem a esovitou p ro fila c í. Pokud jde o výzdobu, jsou nejdříve hladké nebo se svisle rýhovaným spodkem /event .lištou na lomu/, dá­ le svazek rýh nad lomem /event. trojúhelníky/ a na pokročilých někdy pás vo d orov­ ných žlábků. U knovízských a milavečských okřínů bývá od počátku potlačována d ol­ ní p artie, válcovité hrdlo bývá jakoby p ře v is lé , dříve než u lužických nastupuje z a ­ oblený lom a vodorovné žlábky. Pozdní tvary /např. Libkovice p. Ř./ mají pod tu­ hovaným hrdlem prstované tělo souvisle přes oblý "lo m ". Tva rově i poměrově sku­ tečné dvojkonické tvary znám až z mladších celků, a to jde o malé okřínky až mini­ atury /Praha-H olešovice, h r. 111, Z v íro tic e, hr. P IV a Křepenice ve více exem­ plářích/. - 4-. Výmluvný je i bronzový inventář. Zvláště v depotech zlomků mladší doby bronzové v knovízské oblasti je převaha předmětů jihozápadní a jižn í p ro ve­ nience zcela evidentní a převažuje nad prvky východními, které přitom jsou původu spíše karpatského, než ze severn ější oblasti lužické oikumeny. Depoty lužické kul­ tury z téhož horizontu jsou jiného složení, prvky typu R iegsee obsahují jen výjim eč­ ně a také oba okruhy depotů až na vzácné případy se geograficky respektují. V liv 85 z oblasti lužických popelnicových polí můžeme připustit až v pokročilejším období /P rah a-Pan krác, Z v íro tic e - okřínek zdobený trojúhelníky a spona s osmičkovitě vinutým lučíkem, misky s vnitřní výzdobou "slezského" typu/. Další důvody jsou c h r o n o l o g i c k é , v této kapitole už uvedené . S počíva­ jí v tom, že počátek knovízské kultury se časově k ryje s rozšířením lužické kultu­ r y do severovýchodního kvadrantu Čech. Na územíknovízskémunejbližším - v č e s ­ kém středním Polabí - je starolužické osídlení nepočetné a ani dále ve východních Čechách není p říliš silné. Třetím argumentem jsou poznatky, vyp lýva jící z příčin g e o g r a f i c k ý c h . Lužická kultura nemohla mít podíl na knovízské genezi ani z těchto důvodů; v Č e ­ chách /myšlena je jí východní větev/ se objevuje v hotové podobě již ve svém n ej­ starším stupni a proniká nejdále do českého středního Polabí západně Železných hor, na Kolínsko a Poděbradsko, směrem k Českobrodsku se v y tr á c í. Nepočetné n ejstarší nálezy lužické kultury netvoří zde sou vislejší koncentrace, jsou spíše o je ­ dinělé /ve smyslu kvantity, nikoli druhu nálezu/. Stejně nepočetné bylo v této ob­ lasti předchozí mohylové osídlen í. Pokud jde o střední Čechy, jsou n ejstarší kno­ vízské nálezy soustředěny především do oblasti pražské a na jih odtud. P ř i sp rá v­ nosti předpokladu o podílu lužické kultury na genezi knovízské kultury bychom je však logicky předpokládali právě na území od Prahy na východ k L a b i. Avšak prá­ vě Českobrodském jde ostrá hranice, za niž kultura knovízská proniká až ve své mladší vývojové fá z i, prakticky po zániku lužického osídlení ve středním Polabí a plně se tu uplatňuje až ve štítarském stupni. Toto pomezní území jakoby vy ty čo ­ va l starší knovízský depot ze K šel s předměty obvyklými v oblasti R iegsee. Nemů­ že proto jít o ovlivnění tam, kde nedochází k vzájemnému styku. 1. stupen knovízské kultury ve středních Čechách je reprezentován v keramice nálezovými celk y, v nichž některé tvary mohylového rázu hovoří jasně o tom, že jde o nálezy z období zrodu kultury, periody poměrně krátké, představované snad jed ­ nou až dvěma generacem i. Vedle tvarů charakteristických jen pro toto období BD vznikají tu i takové, jejich ž životnost je trva lejš í a které tvo ří most k následující­ mu období. Je těžko tu rozhodnout, zda v pomocném chronologickém schématu patří ještě ke stupni BD nebo již Ha A I . Chápeme-li však stupně jako vývojové úseky, po­ tom 1. stupen je složen ze dvou nestejně dlouhých fá z í: a/ zrod kultury, b/ počát­ ky jejího v ý v o je . V tomto smyslu zahrnuje 1. stupen knovízské kultury ch ronologic­ ké periody BD s přesahem do počátku Ha A I . - Jeho hlavní keramické typy: amfo­ ry s válcovitým hrdlem a s uchy v podhrdlí / Bo hm 1937, o b r. 36:1,5/ /tab. XL1X : 7/ , někdy na nožce /tab. 1:9/, nebo s hrdlem mírně konickým /ta b . 11:6/, dálepodobné tvary s uchy na rozhraní hrdla a těla /tab. V l i l :7; X l:3 ,9 / . Džbánky s n iž­ ším prohnutým hrdlem /tab. 1:7; 11:2/ až do tvarů s nízkým nálevkovitým hrdlem / Bo h m 1937, ob r. 36:2-3/. P rvn í dvojkonické nádoby s ostrým lomem /tab. 11:1, 5; VI:5/ nebo s pokleslým lomem a sníženým spodkem /tab. IV : 4; XXV : 2/. Oblé misky na nožce s hrdlem válcovitým / Bo h m 1937, ob r. 37:5/ nebo rozevřeným /tab. 86 •1:2,8/, dále oble konické misky s uchem v horní polovině stěny / Bo h m 1937, obr. 36:4/ /tab. 1:10/ a podobné na nožce / Bo h m 1937, obr. 37:4/. Amforovité zásob­ nice navazující na mohylové v z o ry s válcovitým hrdlem a přehnutým okrajem, s tě ­ lem bud vejčitým /tab. 111:2/ nebo baňatým, opatřeným někdy v horní polovině pup­ ky nebo bradavčitými výčnělky /tab. VII :2/. Současně s nimi přich ázejí vejč ité z á ­ sobnice s nízkým nálevkovitým hrdlem, někdy i přehnutým okrajem, rozhraní hrd­ la a těla je opatřeno plastickou důlkovanou páskou nebo oušky, p říp . pupky v podh rdlí, okraj bývá lalokovitě vytažen nebo rovný /tab. X V I: 1; X X I:8 / . S těmito zá ­ sobnicemi máme ve středních Čechách doložen již vlastní vývoj knovízské kultury, charakterizovaný počátky geneze etážovitých amfor /tab. 11:7; X V I:2/ a širokými koflíky s odsazeným hrdlem /tab. XV1I:5,7/. - Ve výzdobě se uplatňuje především svislé žlábkování, souvislé /tab. 1:7; 11:2,7; X X V : 1/ i ve skupinách /tab.1:2,8/, nebo širokým rýhám podobnější /tab. 11:6/; na koflících je kombinováno s hladkými vypnulinami /tab. X V II:5 ,7 / . již d říve známá technika svislého prstování hlavně u květináčů a velkých zásobnicovitých nádob se udržuje dále /tab. XVI : 1,5; X V II: 10, 16-18; X X I:8 ; XLVI:20/ a prvně je tu aplikována na novém tvaru - okrínu/tab. 11:1/. Záhy přistupuje výzdoba rytá; svislé rýhování spodku dvojkonických nádob /tab. Vl:5/ bývá už zde kombinováno vodorovnými žlábky nad lomem /tab. XVI:4/ a uplatňuje se i na dalších tvarech užitkových, někdy v podobě širokých žebříčků /tab. XVI : 3, 6-8, 10/. Z bronzových předmětů jsou určujícími typy: bronzové pásy/K am ýkn.V it. - tab. X LIX :n ah oře; V e lv a r y -ta b . X L V I:1 7 ; Radětice - R i c h l ý 1894, tab. XXII : 19/, často s motivy rozložené spirály, typické výzdoby jilců na mečích typu R iegsee, weitgendorfské jehlice / V e lv a ry -ta b . X L V I : 1 ; Radětice - R i c h l ý 1894, tab. XXII :5/, jehlice s vroubkovanou hlavicí v různých variantách, bud v tradiční podobě s různě dlouhou hlavicí /Kšely - K y 11i c o v á 1963, tab. 118; Radětice - R i c h l ý 1894, tab. XX11:6, 10,11/, nebo takové, kde vroubky jsou oddělené a činí dojem žebérek; někdy je jimi tvořena celá hlavice /Klobuky - M o u c h a 1969, 577, tab. 1:4,5/, jindy je hlavice vroubkovaná a na různých místech je odsazené žebérko ne­ bo skupina žebérek /Velká Dobrá, mohyla 24 - P í č 1892, 485 s q. , tab. XXII : 21; Stradonice u Slaného - M o u c h a 1969, 495, obr. 2 :14/, výjimečně s dvojitými žebérky připomíná spíše weitgendorfskou jeh lici /tab. XLV1:4/. D alším charakteristickým předmětem jsou podélně žebrované náramky /tab. X L V I:7 / a tém ěřv žádném depotu tohoto horizontu nechybějí srpy, zpravidla s jazykovitou rukojetí se z e s íle ­ nými a někdy přesekávanými okraji /tab. X L V I:8 -1 3 ; X L V II/ , ale i s trnem /M ěl­ ník - H r a l a 197 lb/. B řitvy jsou západního typu s prolamovanou rukojetí zakonče­ nou kroužkem /F i l i p 1936-37, 70 sq. / ve tvaru typickém proB D - s plným nebo jen málo vykrojeným listem . Nože jsou ve středočeských depotech vzácné nebo jen v necharakteristických zlomcích /nůž z mohyly 24 ve Velké Dobré s prolamovanou rukojetí zakončenou kroužkem se přibližuje nejvíc typu baierdorfskému se zubem na hřbetě a s ním k širšímu okruhu peschierskému/. Typické pro rozhraní stupňů BD 87 - Ha A 1 jsou nože s rovným ostřím , obloukovitým hřbetem a jazykovitou rukojetí s jedním nebo dvěma nýty /např. Stradonice - M o u c h a 1969, 4-95,o b r .2:17/ .N e četné jsou i meče, obvykle p a třící tvarům s jazykovitou rukojetí a obloukovitým ú s­ tím jilc e /tab. X L V I:6 ; X L V II:1 / . Vůdčí typ, meč typu R iegsee, nevyskytuje se ve středních Čechách v knovízské kultuře zatím vůbec /z knovízské oblasti je jen ne­ jistý nález z okolí Mostu/, ačkoli v milavečské oblasti je kromě eponymní mohyly ještě v dalších dvou hrobových nálezech / H o l s t e 1953, 53/. V nálezech tohoto stupně by se mohly z bronzového nádobí vyskytnout koflíky typu Friedrich sru h e; do jejich š irš í rodiny patří zlomek z mohyly ve Velké Dobré / P í č 1892,486, ta b .X X ll :23; do 111. M onteliovy periody je datován S p r o c k h o f f e m 1930, 61 - a témuž ty pu i období, t j. BD - jej připisuje M ü l l e r - K a r p e 1959, 157/ . Pohřební ritus v hrobech I. stupně je žárový, pokud jsou k dispozici spolehlivé údaje, hovoří o uložení popela v nádobě. Výjimkou je rituální kostrový pohřeb pod mohylou v e Velké Dobré. Pohřby na sídlištích nejsou z této doby v naší oblasti b e z ­ pečně známy. N ález z Prahy-Bubenče /tab. XV1-XV1I/ postrádá totiž spolehlivá te­ rénní pozorování; již vpředu jsem upozornil na pravděpodobnost superpozice dvou nálezů. - Prameny chybějí také k otázkám o povaze osad. II. s t u p e n k n o v í z s k é kultury Další vývojový stupen navazuje plynule na předchozí. K tvarovým změnám p řed e­ vším u jednotlivých keramických typů nedochází rovnoměrně, a proto je obtížné u některých nálezů kategoricky rozhodnout, kam p a tří. Stejně je tomu i na konci to­ hoto období. Z celkové situace v hmotné kultuře se zdá, že šlo o vcelku klidné ob­ dobí, vyplněné vnitřní kolonizací, při němž dochází k osídlení dnes známé oblasti středočeské knovízské kultury, s výjimkou středního Polabí na Kolínsku, které je v současné době osídleno lidem s lužickou kulturou a kde knovízská kultura dosahu­ je zhruba k Českobrodsku, a malé oblasti při soutoku Vltavy s Labem na Mělnicku, které stojí na p e r ifé r ii vlivu saského proudu lužické kultury. Do polabského prav o b ře ží knovízská kultura nikdy souvisle nepronikla. Nedošlo k významným vnějším zásahům, jež by se v důsledku změn společenských o d ra zily ve hmotné kultuře. P o ­ kojný vývoj dokládá i malý počet depotů, jež bychom této vývojové fá z i mohli p ř i­ soudit. I když knovízská kultura se v y v íjí ve směru nastoupené lin ie , přece tu mů­ žeme pozorovat některé kulturní v liv y , způsobené těsným sousedstvím s lužickými popelnicovými p o li. M ůžem e-líTnězi ně počítat oblibu v ryté výzdobě nádob, pak po­ čátek tohoto působení můžeme klást již do přechodného období mezi oběma počáteč­ ními stupni; na vrub těchto vlivů lz e připočíst i některé tektonické zjevy v keram i­ c e , především nabývání na horizontálním rozměru u jedné skupiny amfor a snad i v ý ­ 88 zdobu, rudimentárními vypnulinami a půlkruhovité žlábkování kolem nich, k teré, ač bylo v mohylové, do n ejstarší knovízské keramiky n epřešlo. Ve sféře bronzového inventáře mizí převládající jihozápadní proud a situace ve složení hromadných ná­ lezů se vyrovnává ve prospěch jihovýchodních prvků, sm ěřujících v té době i do ob­ lasti našich lužických popelnicových polí /např, depot Suchdol II/ / K y t l i c o v á 1963, tab. 55-63/. Lužické v liv y však v knovízském vý v o ji nezanechávají hlubší stopu. Je vcelku pochopitelné, že lužické v liv y jsou časnější, když lužické obyva­ telstvo zaujalo svá sídla v sousedství již v předchozí době, zatímco knovízský lid své osídlení na počátku tohoto období v pomezních územích teprve stabilizu je. E xis­ tují ovšem i zpětné v liv y knovízské, pozorovatelné na středolabské lužické keram i­ ce až na konci tohoto období /zhruba na konci stupně Ha A 1/ a do jiných oblastí, např. do středního P o jiz e ř í, zasahují knovízské v liv y ještě p ozději. Avšak na kon­ ci II. stupně knovízské kultury, případně v přechodném období mezi II. a III. stup­ něm, znovu pozorujeme s ílíc í v liv jihozápadní, jehož počátek je dobře ch arakteri­ zován depotem ze Středokluk / K y t l i c o v á 1959, 120 s q ./ a který se v plné síle projevuje v období následujícím, určujíc prakticky obsah III. stupně. Hlavní keramické typy II. stupně knovízské kultury: Po "knovízské" linii pokračující amfory vyskytnou se ještě někdy s rovným,naho­ ru konickým hrdlem /tab. IV : 1/. Jsou to tvary spíše na přechodu z předchozího do II. stupně, které lz e určit spíše průvodním materiálem nebo absencí staré žlábko­ vané výzdoby /tab. V III: 2/ . Amfory starobylé podoby, ale s p o k ro čilejší výzdobou, sestávající buď ze šikmých žlábků nebo z mělké široké kanelury, jejímž výsledným dojmem je spíše jemné žebrování povrchu / ta b .X X V :8 ,10; X X X II:8 / . Krátce v prů­ běhu tohoto stupně se objevují amfory širších rozměrů, zřejm ě pod vlivem lužickým /tab. V l:3 , V l i l :5; pravděpodobně i na tab. 111:1 - hrdlo doplněno/. N ejcharakteri­ stičtější pro 11. stupen jsou amfory s vyšším etážovitým hrdlem a oběma částmi po­ měrově vyrovnanými /tab. XIX: 2; XXI V: 5/. Avšak podle situace v žárovém hrobě 1 v Žatci, v jehož obsahu byl mj. koflík typu Osternienburg-Dresden a břitva s malým vykrojením čepele / Bo hm 1937, obr. 52-53/, musíme sem zahrnout ještě amfory s neúměrně vysokým etážovitým hrdlem a širokou výdutí /tab. XXX1I:9 - část hrd­ la chybí/, které stojí na konci tohoto stupně, event. ještě na počátku následujícího /tab. XX X I V : 1/, jak by to dovolovalo i dosti široké datování koflíku v žateckém hrobě / K y t l i c o v á 1959, 151, obr. 22/ i konečně tam přítomný nůž. Dvojkonické nádoby navazují na předchozí typy s pokleslým lomem, jejich horní část zůstává p ř í­ m ější, vzácněji ostrý lom a event. zdrsnělý spodek /tab. XXXI l l : 8/, častěji však lom zaoblený a pravidlem je silně konické zúžení spodku k poměrně malému dnu/tab. V : l , 3 ; V II: 1; X IX :1/; vzácně jsou nad lomem zdobeny vodorovnými žlábky /tab. I V: 6/. Amforovité zásobnice s nízkým válcovitým hrdlem buď zcela hladké /tab. X X I X :3/, ale i prstované a spíše ke konci stupně patří zásobnice se svislými žláb­ ky mezi podkovovitou kanelurou nad rudimentárními vypnulinami /tab. XV: á ; XXIX :1/, stejně jako tvary s mírně rozevřeným hrdlem, obvykle zd rsn ěn é/ ta b .X IX :6/. 89 Š irš í esovité koflíky se od konce předchozího stupně objevují i zde /tab. IV : 7; XV :3; X1X:3/, stejně jako v celém dalším v ý v o ji. Zatím chybí bezpečné doklady kof­ líků podobné stavby, avšak s ostře odsazeným nálevkovitým hrdlem, jako v hrobě I v Žatci /B o h m 1937, ob r. 52:1-3, 7-8/. Zato polokulovité koflíky se slabě vyzn a ­ čeným hrdlem, známé z nálezu z rozhraní I. a II. stupně /tab.X V II: 1-4-,6/ jsou lo ­ gicky ještě v časnějších nálezech tohoto stupně /tab. XXV:9/ . Konické koflíky se dostávají do obliby až v přechodu k následujícímu stupni /tab. XXX lV:4-6/ . Vcelku však koflíky nejsou v tomto stupni spolehlivým datovacím kritériem , stejně jako mí­ sy. M ísy jsou tu ve tvarech konických /tab. V II I: 4-/ nebo s přímějším hrdlem a pro hnutým spodkem /tab. V: 2 ; XV: 2/ a prvně tu vystupují mísy právě uvedené podoby s "tordovaným" okrajem a vnitřní výzdobou /tab. XX1V:4V, p řech ázející do dal­ šího období. Bronzový inventář je v hrobech málo zastoupen a lepší představu podají hromad­ né nálezy, jež jsou ovšem v tomto období také říd ké. P rotože však nejde o soustav­ ný přehled, poslouží aspoň dva depoty, jeden z počátku a druhý ze závěru tohoto stupně, které nám budou zároveň ilustrovat směr obchodních styků, jež ve svých dů­ sledcích mohly mít hlubší společenský význam. S tarší depot 11 ze Suchdolau Prahy vedle jeh lice s vroubkovanou h lavicí archaické podoby s nepravidelnými vroubky /BD /, rozšířen é v íc e v západnějších oblastech, obsahuje i prvky z východního okru­ hu: starší štítkovou sponu s protáhlejším štítkem, rovněž sta rší protáhlejší tvar veslovité jehly a ještě zlomek jehly s křížovou h lavicí, typickou pro oblast lu žických popelnicových p o lí; tvarové i výzdobné obdoby pro ni poskytují exempláře z Czarnowa /Gr. Zarnow/ u P y rzyc v Polsku a z H erzfelde u Templina, datované d o l i l , p e rio d y / S p r o c k ho f f 1938, Taf . 83:18-19; 84:7/. V souvislosti s depo­ tem ze Suchdola se nabízí myšlenka o jednom z pozdních dokladů s lužickou kultu­ rou, posílená ještě přítomností zlomku snad mísy s mřížovou rytou výzdobou, z ř e j­ mě pozůstatků schránky pro depot. Je to výzdoba v lužické kultuře té doby častá a i je jí méně častý současný výskyt v knovízské kultuře je v některých případech možno připsat lužickému vlivu . Charakter depotu ze Středokluk u Prahy určují obě bronzové nádoby, zvláště k of­ lík a starší typ pasové zápony s trnem uprostřed terčíku /tab. L : 1-3; LI:4/ . K o f­ lík patří typu Osternienburg-Dresden, vydělenému novými studiemi z typu F ried richsruhe, s poměrně značným časovým rozpětím . Vedle těchto předmětů se k z á ­ padnímu okruhu hlásí i nůž, blízký typu Můhlau, tordovaný nákrčník i břitva s hlu­ boce vykrojenou čepelí a prolamovanou rukojetí, která by mohla vést i k mladšímu datování. V celém středokluckém depotu /tab. L ; LI/ najdeme jen jeden předmět srdcovitý závěsek /tab. L: 4/, který by mohl být jihovýchodního původu; v tom p ř í­ padě jde však o velm i archaický tva r, který mohl být v delším užívání a pro určení provenience depotu nemá rovnocennou hodnotu s ostatním inventářem. V hrobě se z bronzových předmětů vyskytly podélně žebrované náramky /tab.X ll :7-9/ a bronzové kroužky, hojné v následujících obdobích zvláště v depotech, kde 90 jsou ve velkém počtu /tab. IV :2 ; L I:1 0 / . /V periodě H a A 2 je v Brozánkách doklad i o jejich místním odlévání./ Z břitev se vyskytují tvary s méně vykrojenou čep elí; tomuto tvaru patří snad i zlomek z Kralup n .V lt ., jehož jednodušeji prolamovaná rukojet s kroužkem je obvyklejší právě u časnějších exemplářů / j o c k e n h o v e l 1971, T a f. 22:266/. Z ojedinělých nálezů sem patří některé liptovské meče, např. z P ra hy- Vyšehradu /F r i d r i c h o v á 1965; H r a 1 a 197 lc / . Pohřební ritus tohoto období zůstává žárový a pravděpodobně ve všech případech jde o ploché jámové hroby; mohyly ve středních Cechách jsou doloženy jen ve Velké Dobré, avšak vzhledem k celkové situaci tohoto mohylníku jde o případ netypický /výhradně knovízské mohylníky nebo mohyly v rámci plochých žárových hrobů v té ­ to oblasti nejsou/. - jednotlivé případy naznačují existenci obydlí kůlové konstruk­ c e, souvisleji prokopaná část sídliště však není k d isp ozici. III.stupen k n o v í z s k é k u l t u r y a o t á z k a j e n i š o v i c k é h o h o r i z o n t u Jedním z nejméně pevných článků v chronologické soustavě sta rší fá ze pozdní do­ by bronzové je období, pro něž se v poslední době stále v íc e pro náš českom orav­ ský prostor ujímá pojem jenišovický horizont. Je vypracován na základě skupiny bo­ hatých a překvapivě jednotně vybavených hromadných nálezů bronzů / K y t l i c o v á 1963, 34-9 sq. /. Vůdčím tvarem je tu bronzový koflík typu Jenišovice-Kirkendrup , který právě proto nejvíce sdílí osud celého horizontu, spočívající v častém přehod­ nocování názorů na jeho časové postavení. V liv na časové zařazení depotů jen išo­ vického rázu měly rozbory jednotlivých bronzových typů z jejich společného inven­ tá ře. Namísto historického výčtu připomeňme tu jen některé závažnější m ezníky. Po neurčitém datování depotu z Jenišovic a jemu geograficky blízkých do I V . - V . Monteliovy periody na základě koflíků /S p r o c k h o f f 1930, 75/ připravuje týž autor později cestu k časnějšímu zařazení těchto nálezů / IV .p er./ p ři zpracování štíto­ vých spon /S p r o c k h o f f 1938, 212 sq./ a totéž datování potvrzuje i v další práci / S p r o c k h o f f 1950, 133 s q . / . Naproti tomu M ů l l e r - K a r p e / 1959, 159/ věnuje značné úsilí tomu, aby přesvěd čil, že kirkendrupské koflíky patří Ha B 1. R ozpor­ nost ve stanoviscích obou autorit způsobuje kolísavost v dalších pracích. U nás k pozdnímu datování dochází O. Kytlicová a J. Bouzek / K y t l i c o v á 1963, 349 sq. ; Kytlicová-Vokolek-Bouzek 1964, passim/, který nejnověji popírá stupen Ha A 2, ačkoli z té doby pocházejí n ejrozsáhlejší knovízská pohřebiště / B o u z e k K o u t e c k ý - N e ú s t u p n ý 1966, 112/. Nesdílím přesvědčení o správnosti datování jenišovického horizontu v knovízské oblasti, a proto se v dalším pokusím o doložení svého názoru. Úvodem k tomu zdů­ razňuji, že mi nejde o hodnocení jenišovického horizontu jako celku ani o jednotné 91 datování všech kirkendrupských koflíků v široké středoevropské oblasti; nemám k tomu dostatek detailních znalostí o tamním v ý v o ji, především pokud jde o svazky předmětů jenišovického rázu v hrobových nálezech spolu s keramikou. Z jednotli­ vých případů nicméně však soudím, že ani v sousedství/hlavně jihozápadním/ není situace v tomto ohledu tak jednoznačná. P roto že mi jde, na základě kontaktů bron­ zů jenišovického rázu s keramikou, především o chronologii knovízské kultury, obracím svou pozornost na depoty geograficky n ejb ližší, sice zčásti mimo studova­ nou oblast, ale v tomtéž kulturním p rostřed í. Jsou to depoty, které se nápadně sou­ střeďují v oblasti soutoku Vltavy s Labem na Mělnicku a odtud Polabím dále přes Roudnicko až k ústí Ohře na Litom ěřicku: Jenišovice / P í č 1897,693-702/, Libkov ic e p . Řípem/G r b i c 1926-27, 381/, Záluží /E. N eu s t u p n ý 1965, 97 - 113/, M aškovice / R i c h l ý 1894, tab. X1X-XX/, Kamýk /B o h m 1937, 121, ob r. 55/ a Kundratice / P Í e s 1 1961, 112, tab. LV1-LV111/. - Značné shody v inventáři, vzájemná blízkost /v pásmu asi 35 km dlouhém/ i bezprostřední sousedství se s tře ­ dočeskou oblastí a zejména tatáž kulturní situace připouštějí vysokou míru pravdě­ podobnosti závěrů , plynoucích ze srovnání s našimi nálezy hrobovými a sídlištním i. Ve čtyřech depotech jsou koflíky typu Jenišovice-Kirkendrup, z toho v jen išovickém 13 kusů, další je považován za zvláštní typ /tab. L ll:4 -6 / / K y t l i c o v á 1959, 151, obr. 22/ a také v zálužském nálezu je jeden nezdobený, není však důvodů, proč by nemohl být zařazen k témuž typu /E. N e ú s t u p n ý 1965, 101, obr. 4/. Koflíky z obou jmenovaných depotů vykazují shody v rozm ěrech /výška od 5 do 8 cm, prů­ měr okraje od 10 do 16 cm/ a v rámci těchto měr se pravděpodobně pohybují i ostat­ ní. Spojovacím článkem depotů z Jenišovic, Záluží, Maškovic a Kundratic jsou š tí­ tové spony /tab. L1I:9/. Nejsou stejné podoby; k tvarům v íce rhombic kým ze Zálu­ ží a Kundratic se druží v Jenišovicích i tvar se štítkem oválným a dokládá tak časo­ vou pospolitost obou typů. C ele zachovalý rhombický typ ze Záluží má zdobenou v e slovitou jehlu, podobně jako tentýž typ u spon z V rcovic / P í č 1900, tab. XXV I/. Naproti tomu depot z Maškovic obsahuje kromě zlomku spony s rhombickým štítkem i zlomek jehly s hřibovitou hlavicí /jehly s hřibovitou hlavicí jsou vzácné a není v y ­ loučeno, že pocházejí z dílen v Cechách, kde nejlépe mohli tvůrci čerpat podněty k členění hlavice z jehel s křížovou h lavicí u štítkových a jiných spon z oblasti lužických popelnicových polí - c f. F i l i p 1936-37, 64, obr. 67 a 68/, jaká je na dob­ ře zachovalé sponě s oválným štítkem z hrobů u Brozánek / S m o l í k 1881,tab. 111/. Výzdobou štítku je brozánecká spona blízká nedokončenému exempláři z blízkých Je­ nišovic . Ornamentační motivy vůbec p řek rýva jí formální rozdíln osti štítků a jehel a spolu s nálezovými souvislostmi hovoří pro jednotný časový horizont. Také E.S prockhoff si všímá zvláště jemnosti provedení ornamentace a mluví dokonce o české skupině, která nálezy z Altensittenbachu a Taimeringu - aknim ž dnes mů­ žeme doplnit ještě nálezy z Reisen - zasahuje do severoalpské oblasti / S p r o c k h o f f 1938, T a f. 87:5; 91:5; M ů l l e r - K a r p e 92 1959, T a f. 166:A 1-2/. Zdobený nůž s trnem z Jenišovic /tab. LII:7/ má v důležitých detailech dobrou obdobu v Brozánkách / S m o l í k 1881, tab. IV : 1/; konec trnu je bud zpět zahnutý a tím tvoří očko pro nýt, jako tomu bylo zřejm ě u brozáneckého exempláře, nebo je otvor přímo ve zploštělém konci trnu, jako v jen išovicích . Obě varianty jsou jen technickou zá ležitostí bez chronologického významu. Tyto nože jsou zejména v B a­ vorsku jedním z vůdčích typů periody Ha A 2 a přestože zdobené způsobem jakov Je­ nišovicích přisuzuje je H. M ü lle r-Karpe až HaB 1; příklady svědčí o tom, že mohou být již ve stupni předchozím /Mü 11 e r-K a r p e 1959, T a f. 189 : B 1; je - li nález z München-Untermenzing skutečně hrobový celek, pak dokonce již v Ha A 1 - ibidem, T a f. 182:E 1/. Na břitvě z Brozánek / S m o l í k 1881, tab. 1V:2/ a jiných nálezech pak M ü ller-Karpe dokládá, jak bronzový inventář Ha A 2 se udržuje i v HaB 1. Na vysvětlenou je třeba dodat, že Brozánky klade do HaB 1 a že s nimi chybně pracuje jako s nálezem hrobovým /Mü 11 e r - K a r p e 1959, 165, 205; tentokrát za depot, jej považuje S p r o c k h o f f za nálezový celek, 1938, 227/, ač původní Smolíkova publikace mluví výslovně o "nálezech z hrobů". Pokud bychom však mohli alespoň některý z keramických tvarů současně uveřejněných /okřín a koflík/ dát do souvis­ losti s některým důležitějším bronzovým předmětem /nůž, břitva, spona/, potom by­ chom se s takovým celkem opět pohybovali v průběhu stupně Ha A 2, n ebof jde o vlastní knovízskou keramiku vyspělé fá z e . S jenišovickým a brozáneckým jako by z jedné dílny v y š lý je i nůž z hrobu z Ziegetsdorfu u Rezna s nádobkou attinského rázu / E c k e s 1937, 17-20/. Snad sem patří i bohatěji zdobený nůž z Velkých C íčo vic; k němu p říslu šející střep může pocházet z attinského tvaru, ale jeho p ro fil není nakreslen /P í č 1893a, tab. XVI11:1,9/. M ü ller-K arpe keramiku attinského rázu datuje do Ha A 2 a také v některých celcích bavorských je keramika, aplikují­ c í v tektonice attinský styl, byt někdy na jiných tvarech. Attinská, přesn ěji "ma- ninská" /podle nádoby zde na tab. XII: 17/ stavba hrdla amfor z H ofoldinger F orst - h r. 11a Mühlhamu - h r. 1 a do téhož okruhu p a třící hluboká mísa z Mühlhamu , u níž nejsou uvedeny nálezové souvilosti / M ü l l e r - K a r p e 1959, 152, T a f. 185: E 1; 199:A 4 ,7 /. Dalším spojovacím prvkem depotů s hrobovými nálezy jsou pasové zápony. Zápona z Maškovic pokrytá pukličkami je považována za typ periody HaB 1, zatímco zá­ pony z knovízských hrobů v T ře b íz i /tab. XXXI:7/ a Zb raslavi / Bö hm 1937, 111, obr. 4-9:3/ jsou hladké a typické pro p er. Ha A 2. Zcela jednoznačným datovacím kritériem však nejsou a je nutno v z ít ohled i na ostatní inventář. Tak n ejčastější typ se středovým trnem/Ha A 1/ je ojediněle i v mladším celku 1959, T a f. 184:H; W a g n e r /Müller - Karpe 194-3, T a f. 12:8-14/ . Logickým předpokladem by b y­ lo , že od zápon s jedním trnem nebo pukličkou vedla typologická řada k oněm s více pukličkami; je pravděpodobné, že oba typy nejsou od sebe p ř íliš časově vzdáleny, což přesah prvních do Ha A 2 se zdá podporovat. / Zdá se však, že depot z Maško­ vic spolu s kundratickým se skutečně vyřazu je z pojednávané skupiny jako mladší přes spojitost s ostatními depoty prostřednictvím štítových spon a v Kundraticích 93 navíc spony s osmičkovitě vinutým lučíkem /typ Ha A 2/ obou variant /dvojdílné i jednodílné/. Tyto depoty se oddělují od ostatních přítomností tro jic do sebe z a ­ vlečených kruhů s menšími přívěsnými kroužky, jako v mladším depotu z Rataj n. Sáz. /tab. L lll:d o le / / š o l l e 194-7-48, 103, obr. 1:8/ i také absencí jen išovic- kých koflíků. Po vyloučení těchto dvou depotů jako relativně mladších, je inventář zbylých čtyř schopen kombinací se středočeskými hrobovými n álezy. Posledním bronzovým předmětem, který spojuje depoty s hrobovým nálezem, je hrotitá falérka se soustřednými žlábky a poutkem na vnitřní straně; byla v hrobě z T řeb íze /tab. X X X I:8/ a v depotech z Jenišovic /tab. L il : 8/ a z Kamýka / Pí č 1897, tab. LXXX11:6; B o h m 1937, obr. 5 5 :5 / ./V souvislosti s depotem z L ib - kovic p. Řípem jsou uváděny také 2 puklice o průměru 80 a 55 mm. Je možné, že v ě t­ ší z nich byla falérkou podobného typu; průměr třebízské je 95mm, jenišovickám ě­ ř í 10-11 cm./ Je možno konstatovat, že jejich výskyt v uvedených nálezech není prv­ ní a že se udržují i dále dosti dlouho. Zdá se, že mladší exempláře nabývají na v e ­ likosti i počtu soustředných žlábků: např. B oží Požehnání na M oravě /průměr 174 mm, 7 žlábků/ / S c h i r m e i s e n 1925, 142sq., Abb. 5/. V tomto úzkém okruhu depotů jsou zvláště důležité ty, jež obsahují keramiku. De­ pot ze Záluží byl uložen v amforovité zásobničce, kterou E. Neústupný přirovnává k podobné z T řeb íze /tab. X X X I: 10/ a při datování poznamenává, že v keramice štítarského typu, až donedávna datovanému výhradně do celého stupně HaB, je z d rs ­ nění prstováním již zcela nahrazeno svislým hřebenovánímpovrchu /E. N e u s t up ný 1965, 98 sq. , ob r. 1/. - Depot z Libkovic p. Ř. byl uložen v dvojkonické nádo­ bě se zaobleným lomem, s hrdlem hladkým a tuhovaným a svisle prstovanou zbýva­ jíc í částí těla /tab. X X X V III: 11/. Její přesná obdoba ve větším provedení pochází z jámy 6 na sídlišti v M utějovicích u Rakovníka /tab. XXXVI1I:12/. V tomtéž ob­ jektu je řada zásobnic ovitých tvarů, m j. i zásobnice třebízského a zálužského rá ­ zu, mísy s přehnutým a hráněným nebo obvodově žlábkovaným okrajem, misky s "tordovaným" okrajem, zlomek etážovité amfory s vodorovnoukanelurou v podhrdlí a sku­ pinami svislých žlábků přes výdut /podobná jako z Křepenic - tab. XXV1I:1/, sat tinskou nádobkou s etážovitě prohnutým hrdlem i tvar se široce rozevřeným hrdlem a kolmou tektonikou výdutě /typy jako zde na tab. X II: 17 a X X X V III: 10/. Jáma z Mutějovic svou š íř í keramických tvarů napomáhá k představě o náplni to­ hoto časového horizontu, jenž pro stručnost pomocně nazývám "attinský" . H orizon­ tálně stratigrafickou metodou je možno s jeho pomocí datovat některé dů ležitější ná­ le z y , přičemž je jí aplikace na poměrně malém území omezuje možné nepřesnosti na minimum: dvojkonická nádoba z Mutějovic váže časově depot z Libkovic, am forovitá zásobnice z Mutějovic spojuje depot ze Záluží a hroby ze Zbraslavi a T ře b íz e , souvislost zbraslavského nálezu je podtržena i stejným rázem etážovitých amfor ze Zbraslavi a M utějovic, navíc oba hroby jsou navzájem výbavou si podobné, zejm é­ na pro přítomnost pasové záponky. Attinské nádoby z Mutějovic ještě jednou nava­ 94 zují kontakt s depotem v Zálu ží, a to prostřednictvím štítové spony, je jíž analogie v Taimeringu byla p rý v doprovodu attinské keramiky. Tytéž attinské tvary z Mutějovic zase přes nález z Ziegetsdorfu se napojují na nálezy nožů z Jenišovic a B rozánek. O souvislosti nálezů Třebíz-Jenišovice-Kam ýk pomocí fa lérek byla již ře č . - Ověření souvislostí attinských nádob poskytuje nález z Unterparkstetten, kde byly spolu nalezeny pasová zápona mladšího typu s hladkým terčíkem a poněkud sta r­ ší prvky - mohučské jeh lice a prolamované kování winklsasského rázu / E c k e s 1938, T a f. 20; H o l s t e 1936, 4, 15; M ü l l e r - K a r p e 1959, T a f. 148:21; 150: A 13/. - Všechny čtyři české depoty zapojené do těchto asociací mají společného jmenovatele v bronzových koflících . Tvarovou invenci bronzových nádob v Itá lii spatřuje M . G r b i c /1926-27, 385/ v předlohách keramických, zatímco ve střední Evropě byl prý postup opačný. E v i­ dentní nedostatek této domněnky spočívá v tom, že bronzové nádoby se v těchto ob­ lastech n e ro zšířily v takové s íle , aby mohly ve všech okrscích rovnoměrně působit na vývoj příslušných typů keramiky, nehledě k tomu, že by se takový zásah musel p rojevit v přerušení typologické řady. Se zajímavým názorem p řiš e l E . N e u s t u p ný/1965, 106, 108/, usuzující opačně v tom smyslu, že bronzové nádoby berou své v z o ry v keramice, a to nejen na svém počátku, ale v c e lé m vý vo ji. P ro to že svou t e ­ zi ilustruje vývojem knovízského a milavečského koflíku, lz e z toho soudit, že p řed ­ pokládá místní vznik všech typů bronzových koflíků /odBD do Ha A 2, event. H B 1/ vyskytujících se v Čechách, ač to přímo nepíše. Skutečností však je , že současný nálezový katastr ani povaha nálezových okolností většiny našich typů bronzových nádob ze staršího období popelnicových polí nás k takovému předpokladu zatím ne­ opravňuje. Tato pozoruhodná myšlenka nabývá však na síle v souvislosti s koflíky typu Jenišovice. Tyto tvary se skutečně svou tektonikou b líž í nádobám attinského rázu, a to variantě s nálevkovitě rozevřeným hrdlem bez etážovitého prohnutí. V ý­ še předvedené souvislosti čtyř českých depotů s knovízskými nálezy "attinského" horizontu i samotný ráz jenišovického depotu s polotovary jako skladu výrobcova J nabízejí výklad o místní vý ro b ě. To umožňuje jejich časnější datování a potom ne­ musí překvapovat ani výskyt nezdobenéhokoflíkuv J en išovicích ,ozn ačovan ýO .K yt l i c o v o u za zvláštní tvar a H . M ü l l e r em - K a r p e m za typ Fuchsstadt /1959, 159/. Výslovně však opakuji, že mi jde o uvedené čtyři hromadné nálezy v Čechách a možná některé zahraniční, kam byly koflíky exportovány; řada cizích nálezů je skutečně v prostředí Ha B 1 i také podle keramiky, která se tam často vyznačuje ná­ stupem nového stylu v porovnání s předchozím vývojem . V té souvislosti spatřuji v termínu typ Jenišovice-Kirkendrup, zejména O .Kytlicovou uplatňovaný, za p ř í ­ hodnou volbu /a to i co do pořadí jmen/ , nebot pravděpodobně nešlo o jedno vý ro b ­ ní centrum. Pokud jde o úvahu E . N e u s t u p n é h o o možném zpožďování vý voje bronzových koflíků za keramickými /1965, 108, p o z n .l 8/, lz e podle dnešních pramenů k jenišovickému typu ř íc i, že v české knovízské oblasti tomu tak není /s pominutím určité 95 posloupnosti, dané již tím, že keramické byly již v obecném užívání než se staly předlohou/. V ešly ve známost a uplatňovaly se ještě v téže době, kdy zůstávaly v oblibě jejich keramické v z o r y , nebot imitace jenišovického koflíku z Kolína má s i­ ce podle kovového vzoru zalomené břicho, avšak tektonika těla tíhne víc e k v e r t i­ kále /tab. XXXV11:3/, jak je typické pro attinskou variantu se svislým podhrdlím a tvo ří tak n ejvíce paralelu ke koflíku z Chráštan. Vůbec n ejb ližší obdobu posky­ tuje miska z 11. pokladu v Hajdúsámson, pro niž se také připouští časnější datová­ ní, ještě před počátek Ha B / P a t a y 1968, 66 sq. , F i g . 2 0 : l ; 21:1/. Kolínská ná­ dobka, v íce než z poloviny doplněná, se i svými rozm ěry /v. 80mm, průměr okraje ca 20 cm, M Kolín, in v .č . 5412 - bez nálezových okolností. - - Nádoby attinského rázu s nálevkovitým hrdlem byly v knovízské keramice na Kolínsku známy: M K o­ lín , in v .č . 3732, 5432 - obě s označením "Kolínsko"/ b líž í jenišovickým k o flí­ kům. V tomto vývojovém stupni knovízské kultury s ílí znovu styky s jihozápadními ob­ lastm i. Z p ř íc h o z íc h řádků je patrné, že zejména v ohledu bronzových výrobků by­ ly svazky pevné a obchod, zřejm ě oboustranný, velm i intenzívní. Ojediněle však shledáváme příklad tohoto styku i v keram ice, jak to dokládá nález z jámy v P ra ze 6 -Bubenči z prostoru stejnojmenné železn ičn í stanice /objekt byl původně označen jako jáma č . l ; v této práci používám však pro jmenovaný nález b liž š í označení "Praha-Bubeneč, n ád ra ží", abych od lišil jiné nálezy z Bubenče, mezi nimiž je zno­ vu jáma 1, avšak z jiné polohy/, učiněný asi počátkem tohoto století V . Landou z NM /obr. 9; 10; tab. X X X V Il:l- 2 / . Kromě t ř í celých nebo zčásti doplněných nádob předvádějí vyobrazené zlom kypozůstatky z dalších nejméně 13 nádob. V ýběr na tabulkách je reprezentativní a neopa­ kuje méně výrazné zlomky z týchž tvarů; avšak větší množství uch koflíků /podob­ ných jako na obr. 10/ p rozra zu je, že do jámy byly vhozeny zbytky asi ze 20 nádob, celý koflík /obr. 9:1/ a ve zlomcích téměř celé dvě další nádoby /tab. XXXVI1:12/. Převážná část keramiky z bubenečské jámy je zřeteln ě cizorodá, domácí prvky jsou zastoupeny štíhlým koflíkem a dvěma vodorovně žlábkovanými zlomky /obr. 9: 1,5-6/ a možná i vcelku málo průkazným fragmentem konického tvaru /obr. 10:5/. Štíhlý, mírně esovitý koflík patří v podstatě do širšího okruhu konických koflíků. Mírně zvednutý okraj protilehle uchu jej staví do typologické řady, sm ěřující k v í ­ ce prohnutým koflíkům výrazně nerovného okraje, opatřených menším ouškem při o k ra ji, přech ázejících již do štítarského stupně .P a ra le ly bubenečského koflíku jsou v dobře datovatelném hrobě z T ře b íz e , příp. i ve Vykáni /tab. XXXI : 1; XXI : 7; XXXV1:8/. - Horizontálně žlábkované střepy pocházejí nejspíše z podhrdlí amfo­ ry , jaké svým četným výskytem např. v Křepenicích nebo znovu ve Vykáni /tab. XXXVI : 1,3,5/ nás opět zavádějí do téže časové rovin y. Z c iz í složky v keramice z Prahy-Bubenče byly zatím publikovány jen obě efekt­ ní celé nádoby /S t o c k ý 1928, tab. XL1:1 ,3 ; S c h r á n i l 1928, T a f. XXIX : 7, 24/ , 96- zatímco zlomky byly ponechány bez povšimnutí. Zvláště cizorodým prvkem je žláb­ kovaná široká mísa s nálevkovitým, vodorovně přehnutým okrajem, opatřená č ty ř­ mi sloupkovitými "tordovanými oušky"; v místech nasazení ouška je kraj lalokovitě vytažen /tab. XXXV1I:2/. Tento znak zavede nás bezpečně do alpské oblasti, kde podobná ouška v tyrolských popelnicových polích mají především amfory, v menší m íře i mísy /Säulchenschüssel/. Z rozboru K .H .Wagnera vyplývá, že samotný zjev přichází ve dvou časových stupních severotyrolských pohřebišt /11-111/, které od­ povídají zhruba průběhu Ha A / W a g n e r 194-3, 4-1/. Méně četné mísy tohoto typu, z nichž dvě jsou rovněž žlábkované, se vyskytly v M atrei - h r. 5 a v Mühlau - hr. 15 a 25 / W a g n e r 194-3, T a f. 8:8 ; 12:1,8/; první dva hroby datuje Wagner do 111. skupiny, u třetího datování neuvádí. Tento hrob obsahuje sice starobylejší va ria n ­ tu pasové zápony se středovým trnem na vn ější straně, avšak nůž s trnem a zejm é­ na pokročilý tvar břitvy-lunuly s prolamovanou rukojetí řadí i tento hrob na časo­ vou úroveň o statníc 1\ dvou. Nepravá torze sloupku-ucha se na žádné ze t ř í ty r o l­ ských mis nevyskytuje, častěji však přichází na amforách. Také lalokovité v y ta ž e ­ ní přehnutého okraje je z této oblasti známo / K a s s e r o l e r 1959, hrdlo amfory z hrobu č. 424/. Podobným tvarům jako je bubenečská mísa mohou patřit ještě d a l­ ší zlomky z téhož nálezu /obr. 9 :3 ,4 ,8 / , souvisle žlábkované nebo s lalokovitým vytažením okraje. Nádoba v principu koflíkovitá je pro své velké rozm ěry funkčně mísou /tab . XXXV11:1/. Z podobného typu nádoby pocházejí i některé další zlomky /obr. 10:2, 4, 7-8/ nebo jiné se skupinami svislých žlábků /obr. 9:7/. Dále sem patří několik zlomků střechovitých uch modelovaných do pěti hran. Vhodné obdoby pro bubenečskou nádobu v blízkém sousedství nenajdeme /nepočítám e-li základní koflíkovitou podobu obecněji rozšířenou/ . Střechovitá ucha nádob jsou dosti běžná v knovízské i v lužické kultuře, ta však jsou hráněna jednodušším způsobem. Další markantní prvek, vypnuliny, by ukazovaly severním směrem k sa s­ ké větvi lužické kultury. Tam jsou však vypnuliny technologicky jiného rázu - ku­ želo vité, kdežto bubenečské jsou trnovité /bradavky/; závažný je však především chronologický ro zd íl v obou oblastech. V témže období se však s nimi shledáváme opět v jihozápadním sousedství Cech. Ř idčeji v T yro lích , častěji pak od Mnichova až po oblast Hanau, i když tamní tvarová nápln i ostatní výzdobné prvky jsou jiné / M ü l l e r - K a r p e 1959, 197, Abb. 35:10; 37:10, 22, 24-25, 28; 38:4, 9; 39:15, 18/. Stejným způsobem modelované ucho jako na zlomku z Bubenče /obr. 10:7/ je i na žlábkovaném koflíku z hrobu 30 v Mühlau ze 111. časové skupiny tyrolských po­ pelnicových polí /W a g n e r 1943, T a f. 12:21/, ačkoli ani tam nejde o zjev běžný. C elý nález z Prahy-Bubenče se zdá být tak nezávislý nejen na knovízské, ale vů ­ bec na soudobé českomoravské keramické produkci, a naopak silně v několika smě­ rech spjat s jihozápadními oblastmi, že vysvětlen í jeho přítomnosti v knovízském prostředí jako importu nebo i přímo jednotlivého etnického zásahu není nadsazené. Snad jen stlačenost tvarů, pro něž nenajdeme paralely v oněch jihozápadních k ra ­ 97 jinách, by mohla být vyložena jako přizpůsobení stylu převládajícímu v knovízské keramice období Ha A 2 . Bubenečský nález je sice pro svou keramiku unikátem, v širších souvislostech však nezůstává osamocen. Zintenzívnění vlivů z jihozápadu v tomto období sleduje­ me i v jiných směrech, především v oblasti pražské a na západ odtud .P rojevu je se to např. v pasových záponách v hrobech z Prahy-Pankráce /obr. 7:5/, Zbraslavi / Bo h m 1937, 111» obr. 4-9:3/, T ře b íz e /tab. XXX1:7/ a ovšem i v depotech, např. v Maškovicích / R i c h l ý 1894, tab. X X :26/ a také v jiné bronzové industrii /např. nože, břitvy/ převládají typy západní provenience, zdomácnělé v posttumulárních kulturách. P rvn í řídké ohlasy působení z těchto směrů zaznamenáváme už na sklonku předchozí periody Ha A 1 /pasová zápona staršího typu ze Středokluk,cvočky s hro titými záchytkami z téhož hromadného nálezu - tab. L : 3 ; L I : 5/. Po horizontu R iegsee, projevujícícm se u nás v BD a na počátku Ha A 1, kdy pro množství depotů tohoto rázu by bylo možno uvažovat i o přímém zásahu, a po krát­ kém přerušení v Ha A 1 je toto druhá vlna jihozápadních vlivů / H r a l a 1969, 510- 517/. Hlavní keramické typy III. stupně knovízské kiiltury: Etážovité amfory snižují vysoké hrdlo k většímu prohnutí a stlačením spodku na­ bývá tělo horizontální rozm ěr. Plynulost vývoje od předchozího stupně naznačuje přechodný tvar z Berouna / ta b .X X X IV : 1/ ještě s mělkými podkovovitými žlábky, které se vzácně udržují i na nových stlačených tvarech /tab. XXI : 1/. Standardní výzdobou je však horizontální kanelura v podhrdlí /Zbraslav: B o h m 1937, obr. 49:2/ a široké svislé kanelované pásy jdoucí na výdut /tab. X III:5; XX V II: 1/, ně­ kdy i souvisle po celém obvodu /tab. X X V :5/, vzácně bez výzdoby /tab.X X X I: 11/. Současnost tvarů se svislým žlábkováním po obvodě těla s tvary s vysoko p olože­ nou výdutí a s nízkým užším hrdlem dokládá nález z Vykáně ještě i s prstovaným po­ vrchem, vzácným u amfor /tab. XXXVI : 1-3, 5, 7/; do téže řady patří i dvojuché tvary /tab. XXI : 12/. Na samém konci stojí amfory typu Mužský-Hrada / Š t i k o v á 1956, 185, obr. 76:8/ s miniaturním hrdlem, širokou výdu tí, ponejvíce svisle žláb­ kovanou /obr. 11:7; tab. X X X II:1/ , objeví se však i vypnulinky /Planany: H e l lich 1923, 117-119/. Často kvadratický p rofil naznačuje možný přesah do Ha B 1. Výjimečně se objeví dvojité nádobky /tab. X X I: 13/. U dvojkonických nádob už úpl­ ně vym izela přímá stavba horní partie, která se v této době naopak k hrdlu konicky uzavírá a p ři okraji se esovitě ro z e v ír á . Lom je natolik zaoblený, že činí spíše do­ jem výdutě. Vedle vzácnějších nízkých tvarů horizontální stavby /tab. XXV11 : 4 ; X X V III:6 ; XXXV1:4/, mají ostatní popsaný tvar /tab. XXV11:10; XXXVI : 6/ včetně malých forem /tab. XXXI : 2/. Pokud jsou zdobeny, potom pásem vodorovných žlábků na zaobleném lomu /tab. XXVI1:4; XXXV1:6/. T é ž e tektoniky jsou okříny s v y ­ hlazeným hrdlem a svisle prstovaným tělem /tab. XXXV111:11-12/, které jsou sou­ časně důležitým chronologickým činitelem . Amforovité zásobnice mají někdy ještě přím ější hrdlo a hladký povrch /tab. X III:6; X1V:7/, častěji však rozevřené hrdlo 98 s přehnutým okrajem a povrch prstováním nebo jinak zdrsněný /tab.XXX I: 10; obr. 11:8/ /dále Z braslav: B o h m 1937, o b r. 4 9:1; Zálu ží: E . N e u s t u p n ý 1965, 99, obr. 1/. Ve středním Povlta ví převažují vedle zásobnic s hladkým i takové se z d rs ­ něným povrchem, ale bez aplikace jakékoli výzdobné techniky /tab. XXVI : 1, 12; XXV111:1/. Podobného provedení jsou i zásobničky, kde prstování je někdy nahra­ zeno žlábkováním na drsnějším povrchu /tab. X II: 12; X X V I: 13; XXVI1:9/. V ejčité tvary - květináče přich á zejí v nezměněné podobě sedvěm auchyaprstovaným po­ vrchem /tab. XXX11:5/, jiná výzdoba je vzácná a vysvětliteln á spíše úzce lokální tradicí /tab. X III:3/. V rámci miskovitých koflíků mizí tvary s nízkým nálevkovitým, ale ostře odsazeným hrdlem a v š ir š í míře se uplatňuje průběžný tvar esovitého profilu, někdy s okrajem protilehle uchu výlevkovitě povytaženým /tab. X IV : 3, 6; X X :9 ; XXX1I:3/. Převahu však mají oble konické koflíky s menším ouškem při okraji /tab. XX1:4; X X X V I:8 / , častěji štíh lejší s náznakem ro zevřen í okraje ně­ kdy zvýšeného protilehle uchu /obr. 9 :1 ; tab. X X I:7 ; X X X I : l / , přesahující i na počátek následujícího období. Kromě misek s "tordovaným" okrajem a vnitřní v ý ­ zdobou, udržujících se delší dobu /jako na ob r. 11:6/, na významné místo v ch ro­ nologickém ohledu nastupují hlubší misky attinského rázu . Eponymní nález dovoluje zařadit sem tvary s odsazeným a široce rozevřeným hrdlem s tělem v íc e kolmým /tab. XXXVII1:10/ i s š ir š í výdutí /tab. X X I: 11/ a také s etážovitě formovaným hrdlem /tab. X II: 17/; jejich typickou výzdobou jsou obrvené svazky jemných rýh a třásn í, mohou se vyskytnout i šrafované trojúhelníky do sebe vklíněné nebo posta­ vené do tvaru přesýpacích hodin. Mísa se sloupkovitými uchy /tab. X X X V II:2/ je c iz í tva r, signalizu jící jihozápadní zásah, doložitelnýpak v š ir š í míře v části bron­ zového inventáře. Bronzových předmětů je v hrobových nálezech knovízské kultury, stejně jako v předchozím období, málo. Představu o této výbavě poskytují především hromadné nálezy bronzů. Zdá se, že v tomto období ubývá jeh lic, které jak v hrobech, tak v depotech jsou vzácn é. Udržuje se ještě jeh lice s vřeten ovitou h lavicí /Máslovice u Prah y: K y t l i c o v á - V o k o l e k - B o u z e k 1964, 146, Abb. 2:1/ . Řídké jsou však i spony, které je mohly účelově nahrazovat, zřejm ě jako šperk nákladný. V této do­ bě se poprvé objevují velké štítové spony se štítkem bud rhombickým /tab. L1I:9/ nebo oválným /Jenišovice, Brozánky/, jsoucí právě na Mělnicku časté /veslovitá jehla z Liběchova: H r a l a 1966b, 134sq., obr. 49:5/, dále jednodílná spona s os- mičkovitě vinutým lučíkem /tab. XXX: 1/ . Z náramků převažují otevřené tvary kru­ hovitého průřezu se zúženými konci, pokryté rytou výzdobou /tab. X X X I:9/ a spi­ rálovitě vinuté ploché náramky /jenišovice/ . Dále tordované nákrčníky s hladkými /obr. 7:2/ nebo se svinutými konci /tab. L i l : 1/. Jihozápadní import dokládají pa­ sové zápony s hladkým terčem /obr. 7 :5 ; tab. XXXI : 7/ /z dalších Zbraslav :B ohm 1937, obr. 49:3/. T erčo vité fa lérk y se středovým trnem, soustřednými žlábky a poutkem zespod jsou jak v hrobech, tak v depotech /tab. XXX1:8; L i l :8/. Nože s prohnutou čepelí a trnem s výzdobou na hřbetní ploše, někdy i při hřbetní části 99 Čepele jsou také již v této době; otvor pro nýt je buď v konci trnu /tab. L i l : 7/ ne bo konec trnu je zpět zasunut a vy tv á ří očko /Brozánky/. B řitvy s hluboko v y k ro ­ jenou čepelí a složitě prolamovanou rukojetí /Brozánky/ nebo jednodušší z Vepřku u Kralup n. V it. / P í č 1896a. 175sq., tab. X X :3 ; většina publikovaných českých nálezů naposledy shrnuta v p r á c i: C h e r t i e r 1965, 6 s q . / . Kromě mečů s jazyko- vitou rukojetí mohou se vyskytnout i meče s plnou rukojetí; ve středních Čechách jsou však jen z ojedinělých nálezů. V tomto období existují ve středních Čechách sou vislejší pohřebiště i celé velké nekropole. Z v ě tš í části sem patří holešovická a mšecká nekropole a hroby z P ř e líc e a Křepenic. Vedle větších plochých žárových pohřebišt jsou však na sídlištích této doby četné doklady kostrových pohřbů, z nichž jen málo může být považováno za rituální. N ejvětší procento pramenů tohoto období tvo ří sídlištní m ateriál. P o ­ chází však převážně z jam. Doklady v obytných objektech jsou skrovné, ze š irš í knovízské oblasti jsou však již v této době doklady o zčásti zahloubených obydlích. Je to období největšího rozmachu knovízské kultury, která v té době zaujala M ě l­ nicko, střední Polabí na Kolínsku a je jí in filtra ci lze v závěru období stopovat až v oblasti Českého rá je a ve středním P o jiz e ř í vůbec. 100 ----------------------------- < c Q ^ *^ ■Z s 1^S! >• X > 3 Cd 3 > O > Z 3 3 Cd c o Cd H cn CC 3 s as 3 tr Cd 3 H c ts: 7 s -c & £ i8 á t « "'S 1 v>* •5 v >k E-i a o 05 Čechách. * 5 Q E-' >> ca < > Čd > í * s < z — £ 3 O f ^puiifijo^f ) AXO - MEČ ** X o J a 5 G - — — Z x Z « 3 *' 'C > 2 ř “ X 2: s 3 *< as z z, £ £1- X = > Z < d a °s — > 4 3X$iu :-íu h b. 7 :5 ; T a f. X X X I:7 ; Zbraslav: B ö h m 1937, Abb. 49:3/. Die Zierscheiben /Phaleren/ mit Mittelbuckel und konzentrischen K reisrie fen auf der Schauseite und Rükkenöse sind sowohl aus Gräbern als auch aus Hortfunden bekannt/Taf.XXX I: 8; L II :8/. Geschweifte Griffdornm esser mit verziertem Klingenrücken treten schon in d ieser Stufe in Erscheinung, das Dornende ist entweder gelocht, um den N iet auf­ nehmen zu können oder zurückgebogen und bildet so eine Ose /Brozänky/ . Diesem Zeitabschnitt sind Rasierm esser mit tie f ausgeschnittenem Blatt und kunstvoll durch­ brochenem G riff /Brozänky/ oder einfachere Ausbildungen / Vepřek bei Kralupy n. V it./ zuzuweisen / P í č 1896a, 175 s q ., T a f. X X :3 / . Der G roßteil der ve rö ffe n t­ lichten böhmischen Funde ist in der A rbeit C h e r t i e r /1965/ angeführt. Neben Zungengriffschwertqrn erscheinen im Fundgut auch V o llgriffsch w e rter, in M ittel­ böhmen jedoch treten sie nur als Einzelfunde auf. Der III. Zeitstufe gehören in Mittelböhmen kontinuierliche Begräbnisplätze und ganze ausgedehnte G rä b erfeld er. Zum Großteil sind in diese Stufe die Nekropolen von P rag-H olešovice und Mšec zu datieren, auch die bekannten Gräber von P ř e lič und Křepenice sind hier einzureihen. Neben den großen Flachum pngräberfeldern gibt es eine Reihe Siedlungsbestattungen, durchweg Körperbestattungen, von denen nur eine sehr geringe Zahl pietvolle beerdigt is t. Die reichste Quelle zu d ieser Epo­ che bietet das Siedlungsmaterial, es wurde vornehmlich aus Gruben gehoben. B e­ lege für den Hausbau sind in Mittelböhmen recht selten, aus dem weiten Siedlungsraüm der K n ovizer Kultur sind aber h ier und da eingetiefte Häuser gemeldet w o r­ den. ln die 111. Stufe fä llt die Hochblüte der K n ovizer Kultur, sie stößt in die G e­ gend von Mělník und ins böhmische M ittelelbgebiet um Kolín v o r und faßt h ier festen 163 Fuß, zu Ende d ies er Epoche können w ir ih re Spuren in der Landschaft ander M itte lis e r bis in das "Böhmische P a ra d ies" verfo lgen . D ie spätbronzezeitliche - V g l. B eilage auf S . 101. Š t í t a r y - S t uf e d e r K n o v i z e r K u l t u r Die abweichende Entwicklung der K n ovizer Kultur in der späten B ron zezeit e r ­ kannten praktisch gleich zeitig J. F i l i p /1936-37/ und J. B ö h m /1937/. Es handelt sich um eine neue qualitative Umwandlung, bei der die genetischen Beziehungen zur Knovizer Kultur aber offenkundig sind. Ihren Namen erhielt diese Denkmalgruppe nach dem reichen Fund von K o lín -š títa ry , angeblich einem Körpergrab mit doppel­ ter Bestattung. Man spricht bald vom Š títa ry -T yp , dann w ieder von der Š títaryStufe, das kann aus rein formalen, stilistischen Gründen geschehen, aber auch um die Sonderstellung der Fundgruppe gegenüber der Kultur zu unterstreichen /Štítary -T y p der K novizer Kultur/. Ganz falsch ist es, dieses Phänomen Stitary-Kultur zu nennen, wie es gelegentlich geschieht. Nach der Ansicht des V erfa ssers wird die Bezeichnung "S tita ry -S tu fe " den genetischen und kulturellen Beziehungen zur vorauf gehenden K novizer Kultur am besten gerech t. Schon beim ersten Versuch, die S titary-S tu fe zu gliedern , erkannte mandrei sich voneinander deutlich abhebende Entwicklungsphasen /K o u t e c k ý 1963/, die später bei der Analyse des G räberfeldes von Stankovice/K o u t e c k ý - B o u z e k 1967/ g e ­ nauer erarbeitet werden konnten. Die Gliederung erfolgte aufgrund des Fundguts aus dem E rzgebirgsvorlan d und der Egerlandschaft und zur Untermauerung ih rer Schlüsse zogen die V erfa sser auch einige Funde aus dem mittelböhmischen Knovi­ z e r Siedlungsraum heran. Nach ih re r K lassifizieru n g sind für die I. Phase der S ti­ tary-S tu fe starke Verknüpfungen mit der voraufgehenden Entwicklung charakte­ ristisch und der Antritt größ erer Gefäße mit quadratischer Umrißlinie. In der zw e i­ ten Stufe kommt es zu keinen einschneidenden formalen Änderungen und als Haupt­ merkmal tritt der flächendeckende vertik a le Kammstrich auf den Leitform ender K e ­ ramik entgegen. Diese V erzieru ngsw eise setzt in der III. Phase der S titary-Stu fe fo r t. An Formen sind neu kleine Amphoren mit eingeschnürtem Hals und T r ic h te r­ rand. Ihr Hals pflegt eine reiche Verzierungaus Furchen und R illen , mitunter auch senkrechte Rillenbündel in den Zwischenzonen zu tragen. ln d ieser A rbeit ist das Chronologieschema nach umgekehrtem Vorgang e ra rb e i­ tet worden, als Grundlage zur Gliederung diente dem V erfa sser das mittelböhmische M aterial und zur Kontrolle wichtige Funde aus Nordwestböhmen. Die typologisch ältesten Formen sind die Amphoren mit niedrigem und leicht aus ­ gebauchtem Hals und quadratischer Körperum rißlinie. Eine d era rtige Amphore e r ­ brachte das Brandgrab von Velké Č íčovice bei P rag / P í č 1893b, T a f. XX1V:25/. Es ist nicht daran zu zw eifeln , daß Amphoren d ieser A rt an die jüngsten K novizer Ausbildungen vom Typus M užský-Hrada anknüpfen /Taf. L V I : A , B/. Aus neueren 164 Funden ist hierher die Amphore von Hostin zu reihen / S k l e n á ř 1971/. Eine seltene a lte r­ tümliche Form zeigen die beiden Exemplare aus Ohrada bei Kolín /Abb. 14:1-2/ mit deut­ licher Neigung zur Dreigliederung des Gefäßes in Hals, Schulter und Körper. Stärker v e r ­ breitet ist die Amphorenváriante von kleinerem Ausmaß mit niedrigem Trichterhals und v e rz ie rte r Schrägschulter, deren Henkel, Griffknubbe oder Zapfen zwischen dem Hais und der abgesetzten Schulter /Stankovice, Gr. 7 - K o u t e c k ý - B o u z e k 1967, Abb. 6: A ; N ebovidy,G r.I - Abbi. 11:1/ oder knapp unter dem Hals /Abb. 11:4/ angebracht ist. Lassen w ir die eigenartigen Amphoren aus Ohrada, deren Entwicklung verm ut­ lich nicht fortsch reitet, außer acht, sind d rei Amphoren eingehender zu besp re­ chen. ln dieser A rbeit, und nur in ih r, werde ich sie der Kürze und Ü bersichtlich­ keit wegen Typ Č íčovice, Nebovidy und Zdice /Abb. 11:1; T a f. XXX1X:7; L V I : B , F, G/ nennen oder unter den von diesen Eigennamen abgeleiteten Eigenschaftswör­ tern anführen. Problematisch ist die Herausstellung der mittleren Phase der š t ít a r y - Stufe, die D.Koutecký und J.Bouzek vornahmen, eben wegen den Fundverbänden, in denen die Amphore vom Typ Zdice erscheint. Das charakteristische Merkmal der mittleren Phase - nach Koutecký-Bouzek - der senkrechte Kammstrich, ist weder auf dem G räberfeld von Stankovice /z . B . G r. 9, 10, 11/, nochin der Siedlung von Radonice / Grube 99/ hinreichend eindrucksvoll dokumentiert. Die Gräber von Stankovi­ ce erbrachten den B ew eis, daß die beiden Varianten der Zdic er Amphore - die Z y ­ linderhalsamphore und die Kegelhalsamphore - zeitgleich sind, Grab N r. 8 d ieser Begräbnisstätte gibt die M öglichkeit, die Amphoren vom Z d icer und Č íč o vic er Typ zu synchronisieren, Grab N r. 7 lie fe rte sowohl eine Amphore vom N ebovider, als auch eine Amphore vom Z d icer Typ. Die Amphore vom Z d icer Typ ist eine archa­ ische Form, die nur einmal - in Grab N r. 11 von Stankovice - mit einer Tasse v e r ­ gesellschaftet w ar, die in Körperbau und V erzieru ng der kleinen Amphore vom Strupčicer Typ nahekommt / K o u t e c k ý - B o u z e k 1967, Abb. 15: D IC und A 12/. Eine ähnliche Tasse fand sich in Grube 6 in Bílina / P l e i n e r o v á 1956, Abb. 7:5/, die sehr ähnliches M aterial wie Grube 99 von Radonice enthielt, ln Mittelböhmen sind solche Tassen und Amphoren vom Strupčicer Typ nicht gerade zahlreich und nur in wirklich jungen Komplexen zu finden /Ovčáry - F r i d r i c h o v á 1969, Abb. 7 :5 /. Ihr frühestes Vorkommen in Nordwestböhmen beleuchtet gerade der Inhalt der Grube 99 von Radonice /beim Fund von Malá Cernoc, den Koutecký-Bouzek 1967, Abb. 20, in diesem Zusammenhang anführen, sind die Fundumstände nicht sicher erm ittelt/. In Ovčáry entdeckte man fern e r eine Amphore, die dem Strupčicer Typ nahesteht, aber neben der diesem Typ eigenen V erzieru ng noch V ertik alriefen trägt, die sie in die Nähe der Amphore aus Dolany /Ta f . XL I : 10; L V I:N / stellen /die Am­ phore aus Dolany sehen w ir gleichfalls als V ertreterin ihres Typs an und bezeich ­ nen im folgenden derartige Ausprägungen als Dolany-Typ/ . Reicher v e r z ie r t war auch das Exemplar in Grube 103 von Radonice / B o u z e k - K o u t e c k ý - N e u s t u p ný 1966, P I. XXXV: 8/. ln keinem d ieser Objekte begegnete eine Zd icer Amphore, 165 dagegen können w ir eine Verwandschaft mit der bescheidener ornamentierten Am­ phore aus á títa ry beobachten /Taf. XLIII:11/. Zu den w eniger re ic h v e rz ie r te n Am­ phoren vom Dolany-Typ ist auch das Stück aus Grab XVI von P r a g - Pankrác /Taf. X I:4/ und jenes von Prag-Bubeneč / Bö h m 1937, Abb. 68:1/ zu reihen. Einen unteren Fixpunkt fü r die Klassifikation der Š títa ry -Stufe bildet das sog. K örpergrab mit Doppelbestattung von Š títary /Taf. X L lll/ , v o r allem durch das G e­ präge sein er Amphoren. Es ist ein später Komplex aus der Stufe H a B 3 . Im K e ra ­ mikgut dieses Grabes begegnen Amphoren mit Kammstrich über dem Boden oder auf d er ganzen Wandung /T a f. X L I I I r l , 4-/. Jung im Rahmen d er S titary - Stufe und in genetischem Zusammenhang mit der nachfolgenden Bylaner Kultur sind die o b e n e r­ wähnten Funde aus O včáry und der bescheidene Inhalt der Grube von Zabonosy / B o u z e k 1967-68, Abb. 16:1; 23:11/. Das Inventar der Š títary - Period e Im vorstehenden wurde kurz die Entwicklung der Š títa ry -Amphoren beschrieben. Eine w eitere Leitform ist das amphorenförmige V orratsgefäß . Die jungen K novizer Formen /z . B . T řeb íz - T a f. XXXI : 10; LV1:D/ setzen v erein ze lt in der Š títaryP eriod e fo r t, daneben aber treten Ausprägungen auf, die den ersteren zw ar in ihrem Aufbau gleichen und ebenfalls Fingerrauhung tragen, als Kennzeichen des jüngeren A lters indes eine quadratische Umrißlinie zeigen /Stankovice, G r. 9 - Taf . L V I: C/. Mit diesen Ausprägungen klingen die V orratsgefäße d ies er A rt praktisch aus und es setzt ein Vorgang ein, den w ir besonders gut anhand einer Reihe von Fun­ den aus Nordwestböhmen studieren können. Der Hals der Ubergangsformen ist z y ­ linderförm ig ausgebildet oder w ird gegen unten hin b re ite r, die quadratische P r o ­ fillin ie des K örpers bleibt unverändert, die Fingerrauhung muß dem flächendecken­ den Kammstrich weichen und die übergroßen Ausbildungen, die den Namen V o rra ts ­ gefäße zu Recht getragen haben, verschwinden gleich falls aus dem Fundbild. W ir sind hier Zeugen des funktionellen Erlöschens eines Gefäßtyps und des P ro zess es sein er Annäherung bis zur endgültigen Verschmelzung mit einem anderen. Das E r ­ gebnis d ies er Entwicklung sind Gefäße, die in ih re r Formgebung bald der einen, bald der anderen Variante der Amphore vom Typus Zdice genau entsprechen. V ie l­ leich t ist das die U rsache, daß Kammstrich nun immer häufiger die Oberfläche der Amphoren z ie rt und den Charakter der Ornamentierung der jungen Varianten prägt, obwohl die Vorratsgefäße nicht die einzigen Formen waren, die diesen Dekor tru ­ gen, denn eine ähnliche V erzieru n g ist auch fü r die Amphore aus Zdice kennzeich­ nend. W ie sich nach der Vorstellung des V erfa ssers d ieser Konvergenzprozeß hät­ te abspielen können, zeigt T a f. L VI . Die eiförm igen Gefäße der K n ovizer Kultur nehmen in der Š títa ry -Stufe top far­ tige Gestalt an, für die ein s te ile r Hals und leich ter K örperabsatz, in der R egel nur 166 eine R ille , die auch die V erzieru ng unterbricht, kennzeichnend sind. Die Gefäße sind henkellos oder mit einem Henkel ausgestattet. Als V erzieru ng erscheinen Kammstrich oder senkrecht geführte H olz- bzw.Knoohenspachtelzüge, gelegentlich begnügte man sich mit der natürlich rauhen O berfläche; häufig schmücken die Schulter w aage­ rechte Leisten /Abb. 1 3 :3 ,6 -8 ; T a f. X L l : 7,9/. Eine Sondergruppe bilden die Topf iormen von Prag-Pankräc /Taf . IX :5 -7 ; X: 8, 12-13/. Die Tassen mit Zylinderhals, erhöhtem Randteil gegenüber dem Henkel und hoch­ gezogenem Henkel / z . B. Bílina: P l e i n e r o v á 1956, Abb. 7:5/ sind in Mittelböh­ men r a r . Eine solche kam m strichverzierte Tasse kam in P r a g -T ro ja zutage /Fr i e dr i c h 1939/. Vielfach ist der Innenrand bei jüngeren Stücken mit S chrägritzen v e r ­ z ie rt /Kolín V I, Planany, Kutná Hora - T a f, X L :3 ab ; Abb. 11:5; J í l k o v á 1954, Abb. 23/. W eniger oft ist die rundbauchige konische T a s s e / T a f. XXXIX :5/, öfter die leicht geschwungene Trichterhalstasse vertreten ,d ie aus dem Formenschatz der K n ovizer Kultur übernommen wurden und zu den durchgängigen Formen der Štítary-Keram ik gehören /Abb. 11:2; 1 4 :4 ,5 ; T a f. X L III:7 , 8/. Die Schüssel hat eine Reihe Varianten ausgebildet, am häufigsten begegnet die in der S tita ry -P eriod e durchgängige tiefe halbkugelige Schüssel mit niedrigem abgesetztem T rich terh als, die hier als Koliner Typ bezeichnet wird /Abb. 13 : 2, 5; T a f. X L :1 ; X L II:1 ; - fern e r K n o r 1954, Abb. 4 :7 ; K o u t e c k ý - B o u z e k 1967, passim; P l e i n e r o v á 1956, Abb. 7:6/ oder Schüssel mit leicht ausgeschweiftem Hals /T a f. XL III : 9, 14; fern e r K o u t e c k ý - B o u z e k 1967, Grab 3, 7 , 8 , 10; P í č 1896b, T a f. X X I V : 1/. Sie geht augenscheinlich von der Knovizer tiefen Schüssel aus /z . B. T a f. XXXI V: 7/. - Als zw eite Variante tritt die Schüssel von ähnlicher F'ormgebung mit graphitiertem Hals, teilw eise graphitierter Schulter und dichtem senkrechten Kammstrich auf dem restlichen T e il des Körpers in Erscheinung. D ie­ se Schüsseln fehlen in den ältesten Funden des S tita ry -T yp s, begegnen aber schon in verhältnismäßig frühen Komplexen und halten sich bis zum Ende der Entwicklung /T a f. X X X V III:9; X L 1 :3 ,6 ; Abb. 15:10/. An Bronzeinventar sind die Stitary-O bjekte sehr arm. Aus Zdice lieg t eine E i­ kopfnadel vom Beginn der Stufe 11a B vo r /Taf , X X X I X : 6 / .D ie großköpfige v e r z i e r ­ te Vasenkopfnadel aus Velké C íčovice / P í č 1894, T a f. I X : l l / gehört in ebendie­ sen Horizont, während die kleinköpfigen Ausbildungen der Vasenkopfnadel sich in einem größeren Zeitraum bewegen; kein ein ziger der mittelböhmischen Nadelfunde ist derzeit dem Ausgang der Stufe HaB zuzusprechen /Radim - P í č 1896, Ta f . XXII :5 ; Zdice, G r. 16/. Diese Nadeln sind im böhmischen Fundmilieu als W eiser für die Feinchronologie im Rahmender Stufe HaB nicht gut verwendbar /A d a m e z y k o v á 1953/. - Eine Nadel vom E rvěn icer Typ erbrachte das Grab von T m á n /K n o r 1954, Abb. 4 :4 /. Diesen Nadeltyp datiert J.B o u z e k /1962/ in den Zeitraum HaB 2 - 3 ; genetisch bringt er ihn zu Recht in Verbindung mit der Vasenkopfnadel. Das reiche Vorkommen in Böhmen und Belege für die einheimische Produktion /Zvoleneves, Ohrada/ legt den Gedanken an eine eigene böhmische Schöpfung nahe. Das 167 Exemplar von Tmán war mit einer Zdic e r Amphore vergesellsch a ftet, was aber der Datierung in die beginnende HaB 2 - Stufe nicht widersprechen würde. Von den restlichen Bronzegegenständen sind h ierh er zu reihen: das v e r z ie r te Bronzem esser aus Velké Č íčovice z . B . / P í č 1893a, T a f. XVI11:1/, dessen Anfänge in den vorauf gehenden "A ttin ger H orizont" der K n ovizer Kultur fa llen . Über den Charakter des Bronzeguts der jüngsten B ron zezeit geben die Hortfunde des Hostom ice-Horizonts am besten Auskunft / z . B . R atajen . S áz. - T a f. L III- L IV / , d er Hort von Hostomice selbst wird hart an das Ende d ieser P eriod e zu setzen sein, ln d ie ­ sem Sinne sind auch die A u vern ier-S ch w erter, die in Mittelböhmen gefunden wur­ den, einzuordnen, das Schwert aus Rymän, Tachlovice und Kolín / H r a l a 1958, Abb. 2-3; M ü l l e r - K a r p e 1961, T a f. 69:1-2/. D ie Chronologie des Š t í t a r y - T y ps d e r Knovizer Kultur Zu Ende der Entwicklung der eigentlichen Kn ovizer Kultur, in ihrem "A ttin ger H orizon t", erstarken Einströmungen und Einflüsse aus dem Südwesten und tun sich sowohl im Keramikgut, als auch im Bronzeinventar, insbesondere ein iger Hortfun­ de des Jenišovicer H orizonts, deutlich kund. Anderseits konnten w ir feststellen , daß gerade in d ieser Epoche die Kn ovizer Bevölkerung zum ersten Male auch mit dem Bereich der Lau sitzer Urnenfelderkultur enger in Kontakt kam, wie v o r allem die eingeführte Bronzew are bezeugt. Zur Zeit der Hochblüte der K n ovizer Kultur, wo die Grenzen ihres Siedlungsraums namentlich gegen Osten weitervorgeschoben wurden, nimmt auch die Bevölkerungszahl, offenbar durch natürlichen Zuwachs, bedeutend zu; das bestätigen u . a . größere zusammenhängende G rä b erfeld er. Auch zu Ende dieses Abschnitts gibt es im archäologischen M aterial keine überzeugen­ den Beweise für das Eindringen frem der ethnischer Gruppen oder für Verschiebun­ gen, die einen Zustrom neuer Bevölkerungsteile oder einen Bevölkerungswechsel wahrscheinlich gemacht hätten. Dennoch kommt es zu Wandlungen, die ihren N ie ­ derschlag in der Umformung der m ateriellen Kultur haben, deren neues Gepräge als qualitative Änderung gewertet werden kann, obgleich die Bevölkerungskontinuität und der genetische Zusammenhang des Fundguts mit der vorauf gehenden Entwick­ lung offenkundig sind. Neben inneren Gründen, die sich u nserer Erkenntnis entziehen, gab es gewiß auch äußere Ursachen, die diese Wandlungen herbeiführten, w ir können sie d erzeit je ­ doch noch nicht sicher beurteilen. Ü berall im mitteleuropäischen Raum machen sich neue Kulturelemente bemerkbar, in Böhmen, wie oben gesagt, im Siedlungsgebiet der K novizer Kultur, im Bereich der M ila v č e -Kultur /Nynicer Gruppe: v g l. Š a l d o v á 1965/ und auch in Südböhmen / B o u z e k 1965/. In Ostböhmen und Nordmäh­ ren beginnt die Schlesische Kultur, in Südmähren und in der Süd-W estslowakei die Podoler Kultur. In Bayern tritt die neue Entwicklung besonders eindrucksvoll auf 168 dem Gräberf eld von K elheim entgegen / M ü l l e r - K a r p e 1952 / . Auch die Entwicklung im Rahmen der S titary - Stufe erw eist sich als fließend und die Beziehungen und Verknüpfungen im Formengut sind derart kom pliziert, daß es sehr schw ierig ist, die Trennungslinie zu ziehen. Wie w ir schon zu B e ­ ginn dieses Kapitels gezeigt haben, ist der Antritt der Keramik mit vertikalem Kammstrich kein sich erer Markstein der Entwicklung , umsoweniger kann diese Gruppe Irdenware eine selbständige Phase ausfüllen. M einer Meinung nach ist der Kammstrich weder Auftakt noch Grundmotiv, sicher ist indes, daß e r die Fingerrauhung ersetzt und jenen Gefäßformen treu bleibt, die Fingerrauhung in der Regel trugen, das heißt den amphorenartigen Vorratsgefäßen und ihren Nach­ folgerinnen, mit der die Entwicklungsstufe in der Stitary - Stufe fo rtsetzt. Amphore, deren Entwicklung w ir seit dem Auftreten der Kn ovizer Die Etagenhals­ amphore bzw. der Hügelgräberamphore verfo lgen , kennt den flächendeckenden Kammstrich nicht, einige Male kommt er auf Stitary-Amphoren in Bodennähe vo r, wie Fingerrauhung auf Etagenhalsamphoren der Kn ovizer Kultur /z . B . Vykán/. Es hat aber den Anschein, als ende die Entwicklung des amphorenartigen V o r­ ratsgefäßes in der eigentlichen K novizer Kultur mit Ausprägungen vom Typus T ř e biz und Stankovice /Grab 9/ und nähere sich den Amphoren. Die Ergebnisse des Verschm elzungsprozesses, Ausbildungen, die den Amphoren vom Typ Zdice g le i­ chen, wie das Stück Stankovice-Grab 1 oder Bilina-Grube 6, können dann w irk ­ lich kam m strichverziert sein, tragen aber eine Tupfenleiste an der H alskörper­ gren ze, die ihre Herkunft von den amphorenartigen Vorratsgefäßen betont. Für d ie ­ se Reihe sind w eithalsige Ausprägungen bezeichnend, die in groß er Ausführung w ie­ d er die Funktion von Vorratsgefäßen übernehmen. Fingertupfenleisten,die zur g r ö ­ beren plastischen V erzieru ng gehören,finden sich nur auf den gröberen Kammstrich­ amphoren, auf den geglätteten Amphoren mit zumeist graphitiertem Hals würden sie einfach fremdartig wirken, ebenso wie umgekehrt glatte oder mit feinen Ritzen v e r z i e r ­ te Leisten auf Rauhgefäßen nicht am Platz w ären. Beide Verzierungselemente dürfen w ir als gleich zeitig betrachten. Siefinden, sich auf übereinstimmenden Gefäßformen und können in diesem Zusammenhang als chronologisches Kriterium betrachtet w erden. Die Stitary-Funde in drei Phasen zu gliedern , erscheint mir im Hinblick auf den Mangel wirklich reich er und sich erer Fundkomplexe zu gew agt. Die Suche nach Da­ tierungskriterien bleibt trotz aufrichtigen Bemühens subjektiv. Ich zw eifle nicht da­ ran, daß w ir in Zukunft zu solcher Dreiteilung genügend Unterlagen gewinnen und daß auch einige der heutigen Erkenntnisse verwendbar sein werden, den Weg h ie r­ zu scheint gerade die Entwicklungsreihe der Amphoren zu w eisen. Die Entwicklung der übrigen Formen ist aber nicht gleichmäßig und die Beobachtung ein er V e r z ie ­ rungsweise oder einer Oberflächenbehandlung ist nicht der ein zige, bzw. richtige Schritt auf dem Wege zuř Erkenntnis der zeitlichen A bfolge, m. E. wird die Sach­ lage hierdurch eher verdunkelt als erh ellt. Eine gute Grundlage wäre die Entdeckung eines ausgedehnteren G räberfeldes mit län gerer Belegungsdauer wie Nynice z . B . , der Schlüssel zur Entwicklung des M ilavce-Raum s. Die Stankovicer Nekropole in Nordwestböhmen ist verhältnismäßig klein und fü r Mittelböhmen steht letztlich nur der noch kleinere und ärm ere Kom­ plex aus Zdice zu Gebot. In den Grenzen eines G räberfeldes läßt sich eine ein ge­ hende K lassifizieru ng auch in einem w eiter gespannten relativ chronologischen Rah­ men durchführen, es ist aber kaum möglich, die Ergebnisse aus einer Begräbnis­ stätte auf das System der ganzen Kultur zu applizieren oder auf eine ih rer Hauptentyicklungsphasen in einem großräumigeren B ereich zu übertragen. Insbesondere die Siedlungskeramik, deren einzelne Typen Gebrauchsformen waren, angepaßt der ihnen vorbestimmten Funktion und lange mit ihr verbunden,unterlag Änderungen nur sehr langsam, sofern sie nicht auch als Grabkeramik diente. Ausgehend vom derzeitigen Fundbestand ist m. E .d ie Gliederung der S tita ry -S tu ­ fe in zw ei Phasen real und es ist zu erwarten, daß künftige Entdeckungen eine ein­ gehendere K lassifizieru n g ermöglichen werden. Da die Entwicklungsstufen eines Kulturkomplexes niemals sich rasch form ierende und dann eine Zeitlang stagnieren­ de Gruppen mit unveränderlichem Inhalt sind, sondern in ihren Grenzen die Ent­ wicklung ohne künstliche Zäsuren fo rtsetzt, habe ich versucht, in ihrem Rahmen ä ltere und jüngere Elemente auszusondern, wenn in Zukunft einer verläßlich e Q uel­ lengrundlage eine Präzisieru n g gestatten w ird, w ird es sich zeigen, ob in dieser Hinsicht der richte Weg eingeschlagen wurde. Die S tita ry -P erio d e habe ich aus den oben angeführten Gründen in zwei Phasen /1 und 2/ u nterteilt. Um im Hilfsschema, das jede archäologische Gliederung le tz t­ lich ist, wenigstens durch die äußere Form dem historischen Prozeß gerecht zu werden, der auch die Kontinuität der eigentlichen K novizer Kultur und des S tita­ r y - Typs dokumentiert is t, bezeichne ich die 1. Phase als Stufe IV und die 2. Phase als Stu feV der K n ovizer Kultur. Diese grundlegende Anschauung kam auch in den voraufgehenden Periodisierungsversuchen Bouzeks und Kouteckys zum Ausdruck. Die IV . Stufe der K novizer Kultur - 1. Phase des S titary-Typ s Schon im Kapitel zur Formenkunde machten w ir uns über die Entstehung der Am­ phore vom C ic o vic er Typs Gedanken und neben den Sonderformen von Ohrada v e r ­ suchten w ir auch die Stellung der Amphoren vom N ebovider und Zd icer Typus zu umreißen. Die genannten Ausprägungen dürften sich in einem verhältnismäßig kur­ zem Zeitabschnitt herausgebildet haben und wahrscheinlich gleich zeitig gewesen sein. An die in der vorauf gehenden Entwicklung ausklingenden Etagenhalsamphoren gemahnt nur das Exemplar von C icovice. Die Geburt des S titary-Typ s erinnert an die Genese der K novizer Kultur und w ir werden hier Zeugen eines ähnlichen V o r­ gangs wie damals, als die sich herausbildende Knovizer Kultur aus dem Form en­ schatz der Hügelgräberkultur schöpfte und typologisch ältere und jüngere Formen 170 gemeinsam auftraten. Ebenso wie damals der Krug mit hohem Zylinderhals aus dem Inventar verschwand, so enden auch jetzt bestimmte Formen. Die amphorenartigen Vorratsgefäße von K novizer Ausprägung wandelten sich in Aussehen und Ausmaß und näherten sich in Tektonik und Größe den Amphoren, bis sie dieselbe Gestalt an­ nehmen wie diese und sie nur die gerauhte Oberfläche mit ihren Vorformen gemein haben. Die senkrechte flächendeckende Fingerrauhung ersetzt in d ieser Entwick­ lungsphase fre ilic h den ebenso angebrachten Kammstrich.Die Umformung spielt sich praktisch im Verlauf der ganzen IV . Stufe ab, die gewißin die Reinecke-Stufe Ha A 2 übergreift und somit liegen die ältesten Funde aus der Entstehungszeit des Š títary -Typs etwas zurück. Diese Period e ist verhältnismäßigkurz und die Ausbildung der einzelnen Typen nicht abgeschlossen, so daß es kaum angemessen ist, diesen Ab­ schnitt als selbständige Phase oder gar Stufe herauszustellen. Die Kammstrichver­ zierung tritt schon hier auf, wie w ir gezeigt haben /Taf . XXXI X: 1,7/ . Andere Am­ phoren knüpfen auch in ih rer Verzieru ngsw eise eng an die Knovizer Ausprägungen an /Taf. XXXIX:2/ . Die restlichen Keramikformen sind für die Feinchronologie nicht so aufschluß­ reich wie die Amphoren /zum Abriß ih re r Entwicklung s. im vorstehenden das K a­ pitel "K eram ik"/, einige d ieser Ausprägungen halten sich in der ganzen Stitary - Stu fe. Der für diesen Zeitabschnitt bezeichnendste Bronzegegenstand ist wohl die E i­ kopfnadel, demselben Horizont dürften auch die zumeist v e r z ie rte Doppelkopfnadel und die großköpfige Vasenkopfnadel angehört haben, ihnen folgt ein wenig später die kleinköpfige Vasenkopfnadel und zu Ende der Stufe die E rven icer Nadel. Außerden Funden, die in Zusammenhang mit den Amphoren angeführt wurden, sind d ies er Epo­ che eine Reihe w eiterer zuzusprechen, so ein zweites Grabaus Velké C íčovice mit einer großköpfigen Vasenkopfnadel in der Beigabenausstattung, die Grube von Ra­ dim mit einer kleinköpfigen Vasenkopfnadel, das späte Grabvon Tmän, das eine E r­ ven icer Nadel enthielt, vielleich t auch das Objekt von Pecky, eine W erkstatt, in der Knochengerät h ergestellt wurde / J u s t o v ä 1965; s. dazu unsere T a f. XL1V -X L V /, und die Nekropole von Zdice mit ihren 16 Gräbern / š t i k o v á - M a l i č k ý - V l č e k 1955/, zu der ein Plan vo rlieg t /Abb. 6/, und die im vorstehenden tsche­ chischen T e il der Arbeit kurz beschrieben w ird. Die V . Stufe der K n ovizer Kultur - 2. Phase des š títa ry -T y p s Zum Inhalt d ieser Phase gehört auch ein T e il Kouteckýs und Bouzeks m ittlerer Phase, da sie sowohl Funde der Stufe Ha B2 , als auch Funde der Stufe Ha B 3 um­ faßt. Die beiden V erfa sser sondern richtig die ältesten und jüngsten Leitform en der Štítary-Keram ik aus, ihre mittlere Phase setzt sich dann offenbar aus Funden zu­ sammen, in denen ebendiese Leitformen fehlen. Wie könnte man sich sonst erk lä ­ 171 ren , daß nach den Worten der V e rfa s s e r gerade der m ittleren Phase mindestens die Hälfte des gesamten mittelböhmischen Štítaryguts zuzuweisen ist / K o u t e c k ý B o u z e k 1967, 69/, wenn ga r keine Ursache besteht, einen neuen Bevölkerungs­ zustrom im V erlau f der š títa ry -P e rio d e in diesen B ereich anzunehmen, denn die Elemente der schlesischen Gruppe der Urnenfelderkultur, die w ir in d ieser Zeit im Š títary-lnventar beobachten, sind kulturellen Einflüssen,nicht schwerwiegenderen ethnischen Verschiebungen oder unmittelbaren Eingriffen zuzuschreiben. Neben den besprochenen kam m strichverzierten Formen sind diesem Abschnitt einmal die Am­ phoren mit höherem Trichterhals zuzuweisen, an deren Beginn Ausprägungen wie die das Exemplar aus Modřany stehen /Taf. X LI1:2/, zum anderen die bauchigen Amphoren mit gedrungenem Trichterhals und horizontal g e rie fte r Schulter, die in vollkommenster Ausbildung aus der namengebenden Fundstelle vo rlie g e n , drittens; schlanke vasenartige Amphoren mit hohem sich nach oben verjüngendem verziertem H als, den der Dekor geschwungen erscheinen läßt, die den "P ro to v illa n o v a -S til" in der böhmischen Umwelt repräsen tieren /Kšely, Radim/. L etzteren stehen die Am­ phoren vom Typ Dolany durch die Gestaltung ihres Halses nahe, den Entwicklungs­ tendenzen der jungen Š títa ry -Keramik entsprechend ist der Hals aber gedrungen und der K örper trägt eine vertik a le V erzieru n g. Die Amphoren vom S tru pčicer Typ sind in Mittelböhmen recht ra r /C>včáry/. Einige Formen sind chronologisch nur wenig aussagekräftig, andere sind durchgängig und darum für die Feinchronologie ohne Bedeutung. Häufiger als v o r Abschluß der voraufgehenden Stufe erscheinen Kammstrichschüsseln mit graphitiertem geglättetem T ric h te rh a ls . - Daß zu Ende der š t ít a r y - Entwicklung der Einfluß der Schlesischen Kultur erstarkt, dokumen­ tie rt vielle ic h t am besten die Beigabenausstattung ein iger Gräber der Nekropole von P ra g -P a n k rá c , in der nun zweihenkelige grobe Topfformen erscheinen, die an die eiförm igen Gefäße anknüpfen und Doppelkegel mit spitzigen Doppelknubben im un­ teren T e il des Gefäßkörpers /Taf. X:14■/. An Bronzegegenständen kommen am häufigsten Nadeln vom E rvěn icer Typ v o r, demselben Zeithorizont sind zudem die inunserem Kapitel zum Bronzegut angeführ­ ten Bronzen zu reihen, in den Štítary-Kom plexen sind sie aber äußerst selten. Neben den bereits angeführten Fundkomplexen ist h ier der Inhalt der Grube aus Prag - T r o ja einzureihen /F r i e d r i c h 1939; B o u z e k 1965,11 - weist diese Grube o ffen ­ bar nach dem hügelgräberzeitlichen Gepräge der mitgefundenen Amphoren der frühen K novizer Kultur zu/ , fern e r das Inventar der Gruben aus Tatce und Kolín /Abb. 14-:46/ und an den Beginn d ieser Stufe ist vermutlich die Grube von Kutná Hora zu setzen. Die Entwicklung des Š títa ry-T yp s der Kn ovizer Kultur setzt in Reineckes Ha B 1 Stufe ein; bislang sehen w ir nicht klar in der F ra ge des Nachlebens der eigen tli­ chen Knovizer Kultur in d ies er Stufe, die entweder mit ihren jüngsten Komplexen, fü r die die Amphoren vom Typ M užský-H radabezeichnend sind, allein an ihrem B e ­ ginn steht oder kurze Zeit mit der sich form ierenden ältesten Š títa ry -Stufe p a ra l­ 172 lelgeh t. Die Entwicklung des S tita ry-T yp s ist fließend, so w ie es ih re H erau sbil­ dung aus der Kn ovizer Kultur war und vermutlich auch ih r Übergang zur Bylaner Kultur sein dürfte. Nach dem derzeitigen Quellenstand ist es meiner Meinung nach nicht möglich, ihren Ablauf in d rei Phasen zu gliedern und infolgedessen auch nicht! in das d reiteilige HaB - Chronologieschema einzuordnen, das absolut chronologisch einen Zeitraum von 300 Jahren umfaßt. Man w ird nach den Verknüpfungen der ä l­ testen und jüngsten Ausprägungen der Keramik und der Formensprache der r e s t li­ chen Irdenware sowie den im großen und ganzen nicht übermäßig eindrucksvollen morphologischen Wandlungen eher an eine w en igerlan ge Zeit beanspruchende Ent­ wicklung denken w ollen. Diese F ra ge berührt kurz J.Bouzek, der mit der P r o b le ­ matik d ieser Epoche im B ereich Griechenlands und Italiens vertrau t is t. E r kam aufgrund chronologischer Erwägungen zur Erkenntnis, daß der Beginn der Stufe Ha B etwa um 900 v , u . Z . am besten anzusetzen wäre / B o u z e k 1963, 66; M ü l 1 e r - K a r p e 1959 um 1000 v . u . Z . / . Die Datierung Bouzeks entspricht meiner Meinung nach besser dem B ild, das die Entwicklung des S tita ry-T yp s bietet und w ird auch d er Situation zu Ende der eigentlichen Kn ovizer Kultur b esser gerech t, deren Fund­ verbreitung in der Ha A 2 - Stufe am größten ist /Ha A 2 würde in absolut ch ronologi­ schem Sinne größer werden/. Auch die Existenz der großen Fundkomplexe /Grä­ berfelder/ aus d ieser Zeit wäre glaubwürdig erk lä rt. S i ed 1u n g s w e i s e , W i r t s c h a f t s f o r m , der Knovizer S i t t e n und G e b r ä u c h e Bevölkerung Das Bild der geographischen Verbreitung der Kn ovizer Kultur, die in der Haupt­ sache die fruchtbarsten Landschaften Böhmens besiedelte, offenbar, daßder Acker­ bau die w i r t s c h a f t l i c h e L e b e n s g r u n d l a g e der K n ovizer Bevölkerung w a r . Nur die Siedlungskammern an der Mittelmoldau und im südböhmischen Wottawagebiet verraten , daß es daneben eine w eitere wichtige Ernährungsquelle geben muß­ te, vermutlich Viehzucht. Das ist fr e ilic h eine spekulative Erwägung, gegen die ein ­ mal die starke Siedlungskonzentration in beiden Räumen spricht, zum anderen die B elege dauernder Seßhaftigkeit und längere Zeit wohlgeordneter V erhältnisse im Mittelmoldaugebiet, was mit den traditionellen Vorstellungen von ein er halbnoma­ disierenden Viehzüchtergesellschaft nicht verein bar is t. Ähnlich scheint die Lage in N ordtirol gewesen zu sein, wo sich um Innsbruck große G räberfeld er häufen, die umliegende Landschaft aber keine M öglichkeit gibt, eine dementsprechend z a h lre i­ che Bevölkerung bei der damals prim itiven Nutzung des Bodens zu ernähren. Als Lebensgrundlage kommen fü r die dort siedelnden T r ä g e r d er Höttinger Kultur, b e ­ sonders im Verlauf der Stufe Ha A , Kupfergewinnung und Bearbeitung in Betracht / K a s s e r o l e r 1959, 228 sq ./ . Während die Kupfergewinnung im E rzg eb irg e, die unmittelbarer B elege entbehrt, 173 rein hypothetisch ist und nur als wahrscheinlich angenommen w ird, gibt es spora­ dische Anzeichen fü r Ausbeutung von M ineralschätzen in den südlicheren Siedlungskammern der K n ovizer Kultur in Form von Graphitfunden / Z virotice - G r. P V III, Lety - G r. J V II/. Die heute bekannten Graphitlager sind zwar einige zehn Kilom e­ ter w eiter im Süden gelegen, das schließt aber die M öglichkeit nicht aus, daß die Knovizer Bevölkerung Prospektorengruppen in den B ereich der Lagerstätten aussandte Graphit zu gewinnen und den Überschluß an Rohstoff in die nördlicher g e le ­ genen T e ile des Kn ovizer Siedlungsraums zu verhandeln. Die S i e d l u n g e n , fü r die die Frage der W asserversorgung vordergründig w ar, wurden in der Nähe von Fluß- und Bachläufen sowohl in Niederungen, als auch auf Anhöhen angelegt. Neben den offenen Flachlandsiedlungen gründete man in stra te­ gischer Lage feste Siedlungen. Die Wahl des Platzes zur Anlage einer N ie d erla s­ sung beeinflußten gewiß auch Gründe, die heute kaum mehr faßbar sind /sodas u r­ sprüngliche Bett der W asserläufe, der Waldbestand, die Entfernung von den Nach­ barsiedlungen u .a ./ . Die Geländegestaltung war ein wichtiges Moment, denn sie konnte die Verteidigungsmöglichkeiten erhöhen und Schutz gegen Naturkatastrophen wie Hochwasser bieten. Bemerkenswert ist, daß für die festen Plätze verh ältn is­ mäßig häufig dieselben Höhenlagen von der äneolithischen Bevölkerung, hauptsäch­ lich der R ivnäc-K u ltu r, der K n ovizer Bevölkerung, der altslawischen oder früh­ m ittelalterlichen Bevölkerung aufgesucht wurden, wenngleich diese Wahl durchnichts anderes zu erklären ist, als durch ähnliche Anforderungen, die man an den S ied el­ platz stellte, veille ic h t bedingt durch die ähnliche Lebensw eise. Die Nähe von W asserläufen ermöglichte Fischfang /Bronzeangelfunde, D v o ? äk 1939, Abb. 1:3-4/ und den Fang von Muscheln /Anodonta,insbesondere Unio/, wie die Schalenfunde in Siedlungen beweisen. Von den gelochten Tonscheiben, die mit­ unter als Netzbeschw erer gedeutet wurden, war im vorstehenden schon die Rede. Die Kn ovizer Bevölkerung näherte sich u .a . vom Fleisch der auch heute noch üblichen H austiere, im Knochenmaterial sind vertreten : das Schwein /Sus scropha/, die Ziege /Capra/, das Schaf /C>vis/, das Rind /Bos taurus/, das Pferd /Equus caballus/ und der Hund /Canis fa m ilia ris/ ; die nur einmal festgestellten Katzenknochen /Felis dom./ /siehe S . 119, Anm. 2/ mögen wohl eher von einem w eg­ geworfenen Kadaver stammen; man verachtete aber auch W ildbret nicht; Jagdtiere waren der H irsch, dessen Geweih als W erkstoff zu einer Reihe von Gegenständen genutzt wurde, das Reh, der Hase, hin und w ieder auch der B iber /siehe S. 119, Anm .3/, der damals in Mitteleuropa wahrscheinlich nicht so selten war wie heute. - Wie groß der Anteil der Haustiere und wie groß der Anteil der Jagdtiere gewesen ist und wie stark die einzelnen Tiergattungen vertreten waren, kann nicht berech­ net werden, da das M aterial nicht systematisch gesammelt und keine einzige S ied ­ lung bislang vollkommen erschlossen wurde. An Getreidesorten baute man jene an, die schon die voraufgehenden Bauernkul­ turen kannten, beispielsw eise W eizen / H e l l i c h 1923/und H irse/M u tejovice, Aus- grabung 1968/. Der H a u s b a u der eigentlichen K n ovizer Kultur ist im Grunde wenig bekannt. Das steht in eigenartigem Gegensatz zu der Tatsache, daß der überwiegende T e il des Knovizer Fundguts gerade aus Siedlungen stammt. Die raren Funde dokumentie­ ren durchweg Pfostenbauten /Hlásná Třeban - F r i e d r i c h 1965, A bb.4; Prah a9 - Čakovice, nicht veröffen tlich t/ . Die Knovizer Wohnhäuser dürften sich aber in Größe und Bauweise kaum merklich von den zeitgenössischenWohnbauten der Nach­ bargebiete unterschieden haben /C>patovice n . L . , R a t a j 1966j B e rlin -L ic h te r fe l­ de, v . M ü l l e r 1964/. Für die S tita ry -P erio d e sind Grubenhäuser belegt, die bis zum Im , gelegentlich auch etwas darüber eingetieft und bis 10 m lang w aren. Ein T e il der Siedlung von V ikletice in Nordwestböhmen ist h ier einzureihen / B o u z e k - K o u t e c k ý - N e u s t u p n ý 1966, F ig . 26-28/. Die Größe der Häuser war hier 2 sehr verschieden, der Innenraum schwankt zwischen 5 - 26,5m . Die Hauswände waren lehmverputzt, was Lehmbewurfbrocken mit Ruten- oder Pfostenabdrücken, die in Siedlungen häufig angetroffen wurden, klar bezeugen, hin und wieder war der Wandverputz plastisch behandelt, bildete geom etrische Muster und war bemalt. Über die B u r g w ä l l e der Kn ovizer Kultur sind w ir d erzeit nicht gut unterrich­ tet. Für Nordwestböhmen werden als Gründungsperioden d ies er Siedlungsform die Übergangszeit von der Hügelgräberkultur zur Kn ovizer Kultur und die š títa r y - P e riode angegeben. Für Mittelböhmen ist die erste Bauperiode nicht nachweisbar, ob­ gleich auf dem Burgwall P leš ivec bei H ořovice z .B. auffallender W eise ein ige, v o r ­ nehmlich alte Knovizer Depots zutage traten. Die h ier gehobene Keramik ist f r e i ­ lich weitgehend jünger, z . T . Jungknovizer A rt, in der Mehrzahl dann von š títa ry -Gepräge / M a l i č k ý 1947-48,28, Abb. 4/ . J. M aličký kam zu Ansicht, daß die Kno­ v iz e r befestigten Höhensiedlungen erst spät entstanden sind. Ein T e il d ies er um­ wehrten Siedlungen waren wohl Grenz warten, die zum Schutz des Siedlungsraums in seinen Randgebieten errich tet wurden, denn so wären die befestigten Anlagen in Südböhmen / M a l i č k ý 1947-48, Abb. 3/ und der Burgwall Cimburk bei Kutná Ho­ ra im Osten der Kn ovizer Ökumene glaubwürdig erklärt /diese Auslegung gewinnt an Wahrscheinlichkeit, bedenkt man, daß etwas w eiter nördlich vom Cimburk rechts der Elbe sich der zumindest z . T . gleich zeitige Lau sitzer Burgwall L žo v ice erhob/. Einige der befestigten Höhensiedlungen kontrollierten nach M aličký wichtige Wege und hätten zugleich W irtschafts- und Handelszentren seinkönnen. E in d ritter T e il, und das gilt v o r allem für jene wehrhaften Siedlungen, die inmitten des Kn ovizer Siedlungsraums liegen, dürften Mittelpunkte der Stammesorganisation gewesen sein können /Závist ?/. Der obligatorische Grabbrauch ist die B r a n d b e s t a t t u n g , sie wurde gleich zu Beginn der K novizer Kultur geübt. Die S itte, den Leichnam zu v e rb re n ­ nen, ist in Böhmen fre ilic h nicht neu, Brandbestattung ist auch der H ü gelgräber­ kultur nicht frem d. Die herrschende Grabform ist das Flachgrab, der Leichenbrand 175 ist in der R egel in ein er Urne b eigesetzt, Ausnahmen, wie die Bestattung in mehre­ ren Gefäßen oder außerhalb d ie s e r, sind sehr selten. Gelegentlich stellte m an freilich auch flache Brandgrubengräber fe s t, wo den Leichenbrand nur einige wenige K e ­ ramikscherben begleiten; eine d era rtige Gräbergruppe w ill F .C . F ried rich nach seinen Anmerkungen in L ety bei P ra g entdeckt haben. Als Leichenbrandbehälter diente am häufigsten die Amphore, daneben das amphorenartige V orratsgefäß und der Doppelkegel, ausnahmsweise kann diese Funktion auch ein anderes Gefäß e r ­ füllen, so der eiförm ige Topf /z . B . Prag-Pankräc/ und die Schüssel, was e in ig e r­ maßen verwundert, da sie in der Regel als Deckgefäß für die Urne verwendet w ird. Ein ch arakteristischer Zug des Kn ovizer Brandgrabes ist das offenkundige B e s tre ­ ben, die Beigaben, auch Keramik, sofern das ih re Größe gestattet, unmittelbar in die Urne zu legen . Auch in der Lau sitzer Kultur begleiten klein ere Gefäße den L e i ­ chenbrand in die Urne, dort ist diese Tendenz aber nicht so augenfällig, denn k le i­ ne Beigefäße sind desgleichen häufig neben der Urne an verschiedenen Stellen in der Grabgrube auf g e stellt. In den K n ovizer Gräbern überwiegt die S itte, alle B e i­ gaben in der Urne zu konzentrieren, wenngleich auch hier eine strikte V orsch rift in d ieser Hinsicht kaum geherrscht haben w ird. Die Urne war manchmal mit einem flachen Stein bedeckt, gelegentlich stand sie auf einem solchen Stein /Lety/, v e r ­ schiedentlich waren längs der Grabgrubenwände Steine au sgestellt. Einige Urnen wiesen ein Loch bis zu 2cm Dm., zumeist in Bodennähe, auf, ein Phänomen, das mit den Vorstellungen vom Leben nach dem Tode in Zusammenhang zu bringen sein w ird /sog. Seelenloch/. Beachtenswert ist die Tatsache, daß mit einem Seelenloch alle seltenen eiförm igen Gefäße mit niedrigem Zylinderhals ausgestattet sind /vgl. z . B . Lety - T a f. V I: 1/ und das nicht nur im Kn ovizer B ereich , sondern auch in der benachbarten M ila v č e -Kultur / Bö h m 1937, 158, Abb. 79/; s. dazu F r i e d r i c h 1950/. Der Versuch, das Geschlecht oder A lter der Toten im Kn ovizer Siedlungsraum nach der A rt der Beigabenausstattung zu bestimmen, kann bislang zu keinem E rfolg führen, denn von keiner der Keramikformen können w ir sagen, daß sie ausschließ­ lich oder hauptsächlich fü r das Männer- bzw. Frauen- oder Kindergrab bezeich ­ nend ist und Bronzen sind im Grabgut ra r , die einen realen Ausgangspunkt zu s o l­ chen Erwägungen geben könnten; dazu kommt, daß es nur wenige größere G rä b er­ fe ld e r gibt. Ich bin indes der Ansicht, daß die anthropologischen Analysen uns auch h ier k la rer sehen lassen werden. Die Situation auf den größeren Gräberfeldern legt nahe, daß die Einäscherung im Bereich der Nekropole durchgeführt wurde. Eine Leichenbrandstätte führt J.Kudrnáč von dem Z v iro tic e r Friedhof an /Abb. 4-/. Ähnliche Objekte entdeckte man im A rea l der Begräbnisstätten von Mšec /Abb. 1/ und L ety ; vielleich t darf ein d e r ­ artiges Objekt auch in dem von L . Hájek ergrabenen T e il der Nekropole von Křepenice vorau sgesetzt werden. Auf der Z v iro tic e r Leichenbrandstätte blieben Reste von Holzkohle erhalten, die ein er paläobotanischen Untersuchung unterzogen wur­ 178 den. Danach wurden zum Bau des Scheiterhaufens das Holz d er Buche /Fagus s ilvatica/ und Tanne / Abies pectinata/ verw endet. V erein zelt stellte man verkohlte H olzreste auch in den dortigen Gräbern fe s t, in Grab P I stammen sie wiederum von der Buche, in Grab P IV dagegen von d er Eiche /Quercus robur/. Eine besondere Stellung nehmen die Kn ovizer Hügelbrandgräber im mittelbron­ zezeitlichen Hügelgräberfriedhof von Velká Dobrá ein /Gr. N r . 20, 22und56 /. Sie unterscheiden sich schon von den sie umgebenden älteren m ittelbronzezeitlichen Bestattungen auf der Hügelsohle / PÍ Č 1892, 4-97 sq. / durch die Beisetzung in einer Grabgrube. Im Gegensatz zu den großen reich ausgestatteten K n ovizer Hügelgräbern der Gegend von Žatec geben die ärmlich ausgestatteten Hügelgräber von Velká Dob­ rá keinen Grund zur Annahme, daß die h ier bestatteten Toten zu Lebzeiten eine b e­ deutsame gesellschaftliche Stellung eingenommen hätten. Zw ei K novizer Hügelbrandgräber führt ] . Neústupný von Višňová in der Příbram er Gegend an und erwähnt auch einen Hügelbau in dem von L .Hájek erschlossenen T e il des U m enflachgräberfeldes von Křepenice / N e ú s t u p n ý 1942, 112/. Rituelle Körperbestattung wurde in d er eigentlichen K n ovizer Kultur sehr selten geübt. Aus Mittelböhmen können w ir nur das Grab von Holubice bei P ra g und das Hügelgrab N r. 24 von Velká Dobrá / P í č 1892, 485 sq J nennen.Beide G rä­ ber haben v ie l gemeinsam, in beiden liegt der Tote in gestreck ter L a ge, in Holu­ bice in N -S-Ausrichtung, in Velká Dobrá in W -O Orientierung. Beim G rabvon Ho­ lubice haben w ir es offenbar mit ein er Steinkiste zu tun, über die reichlich Steine geschüttet wurden, vielle ic h t ist auch dieses Grab ursprünglich ein Hügelgrab g e ­ wesen. Aus beiden K örpergräbern liegen übereinstimmende Bronzem esser mit durch­ brochenem G riff und Ringende v o r , die dem B aierdorf e r Typ nahestehen und in die große Fam ilie der P e s ch ie ra -M ess er gehören. Die Gräber sind zeitgleich und sind der Stufe B z D , spätestens dem Beginn der Stufe Ha A 1 zuzuweisen. Es ist fraglich , ob w ir die Doppelbestattungen aus dem jüngeren Zeitabschnitt /M áslovice, Vykán/ gleich falls zu den rituellen Bestattungen zählen dürfen; die Schilderung der Fundumstände stammt aus zw eiter Hand. Dasselbe tr ifft fü r den na­ mengebenden Grabfund von š títa ry zu. Über das K örpergrab von Z d ice, das nach J.M aličký mit dem Š títa ry -Brandgrab N r . 15 in Zusammenhang stehen s o llte, habe ich oben bei der Beschreibung des Z d icer G räberfeldes b ereits gesprochen. Neben den pietvollen Körperbestattungen, die schon in der I. Stufe der K n ovizer Kultur gelegentlich beobachtet werden, gibt es im ganzen V erbreitungsgebiet der Kultur u n r i t u e l l e K ö r p e r b e s t a t t u n g in Gruben im B ereich d er Siedlungen, die im Gegensatz zu den pietvollen Körperbestattungen in d er ältesten Stufe der K n ovizer Kultur zu fehlen scheinen, denn der einzige F a ll von Prag-B ubeneč, wo auch altertümliche Keramik zutage kam / Taf. XVI und X V II/ , dürfte nach d er B e­ schreibung Böhms zu schließen eher eine Superposition gewesen sein, wo das jün­ g e re Grab die ältere Hinterlassenschaft störte. Diese A rt Siedlungsbestattungen setzt auch in der š títa ry -P e rio d e fo r t . Bestattet wurde d er ganze K ö rp er, K ö rp e r­ 177 teile und auch nur einzelne Menschenknochen in Gruben. Aufgrund der beiden le tz t­ genannten Formen setzt man bei der K n ovizer Bevölkerung Anthropofagie vorau s. Ein ähnliches Phänomen wurde in der Schwesterkultur in Thüringen fes tg estellt, die man ebenfalls K n ovizer Kultur nennt, die aber aus anderen W urzeln erwuchs / L e h m a n n 1929, 107 s q ./ . Ein anschauliches Bild der K n ovizer Siedlungsbestat­ tungen unverbrannter K ö rp er und ih re r T e ile gab v o r Jahren V . S pu r n y /1947-4-8/ und obgleich man die damals bekannten Funde durch eine Reihe neuer ergänzen könn­ te, ändert dies seine Schlüsse nicht. Körperbestattungen in Gruben im A rea l Kn ovizer Siedlungen sind trotz ihres v e r ­ hältnismäßig häufigen Vorkommens ausnahmsweise Erscheinungen und besonderen Ereignissen zuzuschreiben. H ierfü r zeugt schon die Tatsache, daß es sich vornehm­ lich um M ännergräber handelt, in weitgehend geringerem Maße um Kin dergräber, ganz selten dann um Frauengräber / C h o c h o l 1971/. Ursachen, die zu so einer Art Beerdigung führten, konnte es mehrere geben und nur bei einer geringen Zahl von Funden werden die Schlüsse ein größ eres Maß Wahrscheinlichkeit haben. Bei dem Versuch, die Gründe zu erklären , wird man sich wohl immer im B ereich der Hypo­ these bewegen, da nicht einmal die anthropologische Forschung in der Mehrzahl der F ä lle sicher entscheiden kann: Opfer ritualen Brauchtums, Unmöglichkeit die T o ­ ten in Notzeiten, bei K riegsgefah r oder Seuchen, pietvoll zu bestatten; Anthropo­ fa gie im wahren Sinne des W ortes w ird wohl eine ausnahmsweise Erscheinung g e ­ wesen sein und dürfte nur mit den Funden der einzelnen Knochen in Zusammenhang stehen. Die Männerbestattungen in Siedlungsgruben mochten die F olge unmittelba­ r e r k rieg erisch er E reign isse /Gefangene in Stämmefehden/ oder die Akte der Gerichtsbarkeits dokumentieren. Für wenig wahrscheinlich halte ich eine G e s e llschaftsSchichtung in d ies er Z e it, bei der ein T e il der Bevölkerung die Stellung von Sklaven gehabt hätte. V . S pu r n y / 1947-48, 14 s q ./ meint, daß es bei einigen K ö r­ perbestattungen in Siedlungsgruben Anzeichen für ein ritu elles Begräbnis gibt, die angeführten Merkmale erscheinen mir jedoch bei der Mehrzahl d er Siedlungsbe­ stattungen fra g lich , denn: 1. "die H ocklage" ist zumeist so schwach ausgeprägt, daß sie vermutlich auf die Größenverhältnisse der Grube zurückzuführen is t, 2. die "B eigaben ", die manchmal in Skelettnähe gefunden wurden, konnten mit der Auf­ schüttung der Grube dorthin gekommen und ih re Lage eine zu fällige sein. - Die in diesem Zusammenhang angeführten älteren Funde sind zudem größtenteils zu fällige Entdeckungen, bei denen eine genauere Dokumentation feh lt. Sowohl die älteren von V . Spurny angeführten Funde, als auch die neueren und neuesten gehören durchweg in die jüngeren Entwicklungsstufen der eigentlichen Kn ovizer Kultur und ihre Stitary-S tu fe / H r a l a 1971/. Mit der W elt r e lig iö s e r Vorstellungen, die sich durch Kultbräuche zu erkennen gibt, sind eigenartige Objekte eng verbunden, die als K u l t s t ä t t e n oder Kultbau­ ten bezeichnet werden. Aus Mittelböhmen sind d erzeit zw ei Kultstätten bekannt, über die erste, die in P rag 9 - Cakovice entdeckt wurde, ist bislang nur kurz b e­ 178 richtet worden / S o u d s k ý 1966, 159, T a f. X V III/ . Die zw eite kam 1968 in Mutějovice bei Rakovník zutage / H r a l a - F r i d r i c h 1972/ . Der Č akovicer Kultbau b e­ steht aus einem kreisrunden von einem Graben umgebenen Raum mit planem Boden von 17 - 18m Dm. D er Graben ist nur an einer S telle - an der Nordostseite gegen­ über der Siedlung - durch einen 4-0 cm breiten Zugang unterbrochen. In ex zen tri­ scher Lage fand man in dem umgrenzten Raum eine Sandsteinstele. B . Soudský nimmt an, daß dieses Heiligtum dem Sonnenkult diente. - Die Kultstätte von M utějovice ist von hufeisenförmiger Gestalt und der sie umgebende Graben läßt die nach N ord­ osten gerichtete Seite offen . Der Graben ist im Niveau des Untergrunds 75cm breit und sein P r o fil entspricht dem des Č akovicer Grabens. In d er Richtung gegen Süd­ west zeigt sich im Grabenverlauf eine Unterbrechung von etwa 3m. Das M utějovic e r Objekt ist klein er als das Č akovicer, und der Dm. seines Innenraums beträgt rund 10m. Die beiden Objekte haben v ie l gemeinsam: den Graben, die sich gegen Nordosten öffnende Fläche, annähernd gleiche Gestalt und Größe, so daß es nicht abwegig erscheinen mag, setzt man bei beiden eine ähnliche Zweckbestimmung v o r ­ aus. W ir nehmen an, daß diese Kultbauten in der Kn ovizer Umwelt kein ausnahms­ w eises Phänomen bilden und daß sie darum auch in anderen größeren Knovizer Sied­ lungen zu erwarten sind, ln Mutějovice ist fr e ilic h keine Steinstele angetroffen w o r­ den, hier liegt das Objekt aber inmitten der Hopfenfelder, wo durch die A rbeit des Pflugs die oberflächlichen Schichten im Laufe der Zeit reich lich verändert worden und eine ursprüngliche ungestörte Situation nicht zu erhoffen is t. Daß es sich auch in M utějovice um eine Kultstätte handeln dürfte, deutet die Lage des Objekts selbst an. Die Siedlung, in deren Rahmen es gehört, breitet sich vornehmlich auf einem sanften gegen Osten zu dem Bach geneigten Hang aus und setzt zum T e il auf der Hochfläche fo rt, in die der Hang im Westen übergeht. Gerade auf diesem Plateau auf dem besten von der Siedlung überall gut überschaubaren P la tz befand sich die vom Graben umgrenzte Stätte. Der Č akovicer Kultbau wurde in die Stufe Ha A da­ tie rt, in M utějovice fehlen zw ar unmittelbare Datierungsbelege fü r die Kultstätte, die umliegenden Siedlungsobjekte konnten aber durchweg der Stufe H a A 2 zu gew ie­ sen werden und eine Besiedlung aus anderer Zeit ist auf d ies er Flu r nicht fe s tg e ­ stellt worden. D ie U r n e n f e l d e r z e i t in Mi t t e l b ö hme n Ein Versuch, den historischen Prozeß komplex zu deuten Der Beginn der jüngeren B ron zezeit bedeutet für Mitteleuropa einen Wendepunkt in der Entwicklung. Nach der Ansicht v ie le r ist es eine unruhige Zeit und die histo­ rischen Vorgänge, die sich damals abspielten, vergleich t man mitunter mit den E r ­ eignissen und Begebenheiten der Völkerwanderungszeit. Böhmen lag fre ilic h etwas abseits vom Brennpunkt des Geschehens, den w ir v o r allemim bunten Völkermosaik 179 am Balkan zu suchen haben, wo sich später als Hauptbestandteile der Bevölkerung die Stämme d er Thraker und Illy r e r abhoben. Von den Bewegungen und Wanderun­ gen der Balkanvölker wurde der östliche T e il M itteleuropas, vornehmlich das K a r­ patenbecken unmittelbar berührt und in Mitleidenschaft gezogen und ähnliche B e ­ völkerungsverschiebungen sind auch im Westen anzunehmen. Böhmen selbst scheint Randgebiet d ies er beiden K reise gewesen zu sein, in denen sich später die ersten historischen ethnischen Komplexe herausgebildet haben. Ein ebensolcher d ritter K reis formte sich nordöstlich von Böhmen. Die Lage Böhmens im Schnittpunkt d r e i­ e r Kultursphären brachte das Zusammentreffen versch ieden er Kulturelemente in seinem B ereich mit sich. Schon in der mittleren Bronzezeit beobachten w ir in Böh­ men eine kulturelle Zweiteilung, im Lande siedelten zw ei Gruppen der H ügelgrä­ berkultur, die Böhm isch-oberpfälzische Gruppe und die mitteldonauländische Grup­ pe, die sich erst in der Spätphase ih rer Entwicklung einander näherten und nach und nach miteinander zu einem Ganzen verschmolzen. Die verschiedenen Fazies der mit­ telbronzezeitlichen Hügelgräberkultur bildeten die Grundlage der w eiteren Entwick­ lung in den genannten Räumen, aus der die regionalen Gruppen U rnenfelderzeit e r ­ wuchsen. Durch das Entstehen der Kn ovizer und M ilavce-Kultur mit deutlichen B e ­ ziehungen zu den westlichen und südwestlichen Nachbargebieten und das Eindringen d er Lau sitzer Kultur in den O stteil des Landes wurde die kulturelle Bipartition in Böhmen erneuert und hält sich lange, bis an das Ende der H allstattzeit. Die Grenzlinie der beiden Sphären geht vom Eisengebirge aus und folgt dann etwa dem Strom der Elbe, im nordöstlichen Raum siedelt die Lau sitzer Urnenfelderkul­ tur, der südliche und südwestliche B ereich schließt sich dem süddeutschen K reis d er Urnenfelderkultur an. In der ältesten-Phase gehört noch die Koliner Gegend in das Einflußgebiet der Lau sitzer Kultur, die Kn ovizer Kultur dringt aber zur Zeit ih re r Hochblüte in der Stufe Ha A 2 h ierher v o r und bildet hier endgültig die ö s tli­ che Grenze des westlichen K re is e s . In der frühen Eisenzeit breitet sich auch die Bylaner Kultur bis in diese Landschaft aus, die aus ethnischen Gründen häufig als protokeltisch bezeichnet w ird. Zu Anfang der P eriod e Bz D treffen w ir in Mittelböhmen noch späte Ausprägungen der Hügelgräberkultur an, die im westlichen T e ile des Siedlungsraums stärker v e r ­ treten w ar, östlich der Moldau und nordöstlich aber verhältnismäßig schwach. In d ie ­ se Z e itfa lle n d ie ersten Denkmäler der Knovizer Kultur, die mit der ausklingenden Hü­ gelgräberkultur kulturell und ethnisch zw eifellos in Zusammenhang steht. Die ältesten K n ovizer Funde in Mittelböhmen häufen sich im südwestlichen Quadranten,das P r a ­ g e r Becken eingeschlossen. D ieser Raum ist das Kristallisationszentrum der neu­ en Kultur, zu deren Entstehung Anregungen aus dem Südwesten Anlaß gegeben ha­ ben, die durch die T ä le r im Flußgebiet der Mieß, die in ihrem Unterlauf Beraun g e ­ nannt w ird, hierher kamen oder der Eger flußabwärts folgten und nach Nordwest­ böhmen gelangten. Bislang ist schwer zu sagen, ob diese Impulse mit Bevölkerungsverschiebungen 180 und Zuwanderung aus den südwestlichen Landschaften in Zusammenhang gebracht werden dürfen, denn die heutige Fundsituation, wollen w ir sie als re la tiv getreues Abbild der W irklichkeit ansehen, spricht schon im Hinblick auf das verein ze lte V o r ­ kommen der ältesten K novizer Funde gegen einen stärkeren Zustrom neuer B e völ­ kerungsteile, umsoweniger kann von einem Bevölkerungswechsel in Böhmen in d ie ­ ser Zeit die Rede sein. Kamen neue Ankömmlinge ins Land, dann gewiß nur in k le i­ nen Gruppen, vielleich t Sippen oder Fam ilien, die die bestehende demographische Struktur kaum wesentlich ändern konnten. Enge Verknüpfungen mit dem südwestli­ chen Kulturkreis v e rrä t auch das Inventar d er zeitgenössischen B ru cherzhorte,die im Knovizer Siedlungsraum zutage traten. Das Vorkommen Altknovizer Funde im Mittelmoldau gebiet und in der Wottawalandschaft sowie die zeitlich einhergehenden Anfänge der K novizer und M ila vče -Kultur schließen einen Anteil der mittelböhmi­ schen Knovizer Kultur am Entstehender M ilavče-Kultur aus und untermauern den Ge­ danken, die kulturellen Einströmungen aus dem Südwesten haben zur Herausbildung der Knovizer Kultur maßgeblich beigetragen. Die unmittelbare Ausstrahlung der Kn ovizer Kultur in das Siedlungszentrum der M ilavče-Kultur wird einer eingehen­ den Untersuchung unterzogen werden müssen mit dem Z ie l, sie zeitlich genau fe s t­ zulegen. Schon heute ist aber offenkundig, daß dieser E in griff nicht in die älteste Period e fä llt und darum keinen Einfluß auf die Entstehung der M ilavče-Kultur und das Gepräge ihres Kulturguts haben konnte. Die Ähnlichkeit der beiden Kulturen geht nicht darauf zurück, daß die eine an der Entstehung der anderen Anteil gehabt hätte, sie resu ltiert vielm ehr aus der Tatsache, daß beide Kulturen aus einer v e r ­ wandten Grundlage erwuchsen, dieselben Impulse von außen empfingen und den g le i­ chen Einflüssen ausgesetzt waren. ln der Z e it, in der in Mittelböhmen die späte Hügelgräberkultur ausklingt und die K novizer Kultur sich herausbildet, spielen sich im östlichen T e ile Mittelböhmens Vorgänge ab, die diesen Raum eine Zeitlang einer anderen Welt öffnen. Im böhmi­ schen M ittelelbgebiet, im Bereich, der heute etwa drei Verwaltungskreise umfaßt mit dem Zentrum im Koliner Land, im Osten vom Eisengebirge, im Westen von der Gegend von Český Brod begrenzt, ließen sichdie ortsfremden T rä g e r der Lau sitzer Kultur nieder. Für die Geburt der Lau sitzer Kultur fehlen hier die Voraussetzun­ gen in der voraufgehenden Entwicklung und sie stellt zw eifellos eine allochthone Besiedlung dar. Die auffallende Ähnlichkeit ih rer Hinterlassenschaft mit dem Nach­ laß der nordmährischen und ostböhmischen Urnenfelderkultur hellt die Frage ih rer Herkunft auf. Da die ältesten Funde der Lau sitzer Kultur in der Gegend von H ra­ dec Králové und im böhmischen M ittelelbgebiet gleichalt sind und gleichartige Fun­ de zwischen den beiden Siedlungskammern fehlen, ist das Auftreten der L au sitzer Kultur in diesen Landschaften Böhmens am besten durch eine gleich zeitige Einströ­ mung von Bevölkerungsteilen aus Nordmähren erk lä rt. Die Neuankömmlinge ließen die für die Besiedlung ungeeigneten nördlichen Ausläufer des böhmisch-mährischen Höhenzuges unbeachtet hinter sich zurück und ein Strom drang in die Gegend von 181 Pardubice und Hradec K rálové v o r , der zw eite in Gegend von Čáslav und dann t ie ­ fe r in das böhmische M ittelelbgebiet. Die A ltlau sitzer Funde sind gleich den in dieselbe Zeit gehörigen A ltknovizer Fun­ den verhältnismäßig ra r und eine größ ere Gruppierung von A ltlau sitzer Komplexen, z . B . Gräbergruppen, wie sie die A ltknovizer Kultur kennt /Modřany/sind mit Aus­ nahme der eigenartigen Erscheinung der Velim er K örp ergrä b er h ier nicht bekannt geworden. G rößere G räberfeld er der L au sitzer Kultur bringt erst die nachfolgende Ha A 1 -S tu fe, wo mit 40-100 Gräbern auch dort zu rechnen is t, wo heute nur 15-4-0 G rä­ ber zu Gebot stehen. Denn überall v e rrä t die Situation im Gelände, daß die beobach­ teten Begräbnisstätten ursprünglich größ er waren. S ie befinden sich durchweg in den G renzen des durch A ltlau sitzer Funde markierten Raums. Aus dem V ergleich mit der A ltknovizer Kultur ergeben sich folgende Schlüsse: die Lau sitzer B evölke­ rung des böhmischen M ittelelbgebiets begnügte sich mit dem in der ältesten Phase besetzten Gebiet und durch den natürlichen Bevölkerungszuwachs nahm die S ied ­ lungsdichte in diesem Raum auffallend zu, im K n ovizer Raum dagegen kam es in d ie ­ s er Zeit zu keiner größeren Siedlungskonzentration, der ausgedehnte G rä b e rfel­ der entsprechen würden, sondern T e ile der Bevölkerung waren offensichtlich be­ müht, das Siedlungsgebiet auszuweiten und Mittelböhmen, soweit es nicht schon g e ­ wonnen w ar, nach und nach zu kolon isieren , ln d ieser Epoche siedelt sich die Kno­ v iz e r Kultur dauernd im westlichen T e ile Mittelböhmens an und daran schließt im Westen die Besiedlung der Landschaft an der M ittel- und U ntereger durch die T r ä ­ ger ebendieser Kultur an, die sich im Norden bis zur Elbe erstreck t mit Ausnahme einer kleinen Lau sitzer Enklave im Mündungsbereich der Moldau. Im Osten dehnt sich d er Siedlungsraum der Kn ovizer Kultur bis zur G renze d er L au sitzer Ökume­ ne im böhmischen M ittelelbgebiet aus und eine markante gegenseitige Beeinflussung d er beiden Kulturkomplexe ist für diese Zeit bezeichnend. Der Prozeß der Kolonisation Mittelböhmens durch die K novizer Kultur ist in der nachfolgenden Stufe Ha A 2 beendet. Nun dringt sie in die Gegend von Mělník v o r und in das böhmische M ittelelbgebiet, v o r allem in das K oliner Land. H ier bricht die Belegung der Lau sitzer größeren G räberfeld er in d ieser Zeit plötzlich ab und Junglausitzer Fundgut begegnet h ier nicht mehr. Der jähe Abbruch der Lau sitzer Entwicklung in diesem Raum ist nur durch den erstarkenden Druck d er Kn ovizer Kul­ tur zu erklären, obwohl unmittelbare Belege für ein kriegerisch es Zusammentref­ fen der beiden Kulturkomplexe im Quellengut fehlen. Die fein dselige Haltung der beiden Nachbarkulturen gegeneinander bestätigt die Errichtung von Höhensiedlun­ gen im Grenzland zu Ende d ieser und in der nächstjüngeren Stufe. Die G renzlinie der Elbe überschreitet die Kn ovizer Kultur nur v e re in ze lt und rechts des Flusses konnten w ir bis auf eine Ausnahme keine zusammenhängende Kn ovizer Besiedlung feststellen . Eine stärkere aber nicht dauernde Ausstrahlung der Kn ovizer Kultur erreich te die Landschaft an der M itteliser am Übergang der Stufe Ha A 2 zu Ha B. 182 In diese Epoche fä llt die Hochblüte der Kn ovizer Kultur und es entstehen große G rä­ berfeld er mit 100 Gräbern und darüber, die seßhafte Lebensw eise, gefestigte V e r ­ hältnisse und gesellschaftliche Kontinuität dokumentieren. Besonders auffällig ist die Siedlungsdichte in einem kleinen Bereich an der Mittelmoldau, in einer Land­ schaft, die für den Ackerbau nicht gerade günstig is t. H ier mußte es noch andere Ernährungsquellen geben /Viehzucht, Auffindung und Abbau nutzbarer M ineralien/, die sicher aufzudecken bisher nicht gelang. Der Fundreichtum, der diese Entwick­ lungsstufe auszeichnet /archäologisch ist eine Entwicklungsstufe nur durch bestimm­ te gemeinsame morphologische und stilistisch e Merkmale der m ateriellen H inter­ lassenschaft faßbar/, ist z . T . auch dem Umstand zuzuschreiben, daß diese Epoche absolut chronologisch länger dauerte als die beiden vorauf gehenden. Im Verlauf d ieser Entwicklungsstufe erreich t eine neue W elle südwestlicher An­ regungen das Knovizer Siedlungsgebiet, die zu Ende der Epoche an Intensität zu­ nimmt; für diese Zeit gibt es auch B elege, einer w echselseitigen Beeinflussung und eines Warenaustauschs. Die südwestlichen Elemente sind besonders gut in den Bron­ zehortfunden faßbar, wo Gegenstände ebendieser Herkunft zahlenmäßig stark v e r ­ treten sind. Die Knovizer Kultur ist mit den Landschaften im Westen und Südwesten nicht nur durch ihr Bronzegut verknüpft, für das einauffallend gleichartiges Gepräge in w e i­ ten Räumen bezeichnend is t, sondern auch durch die Formenverwandtschaft d er K e­ ramik und v o r allem durch die Grundprinzipien ih rer Entwicklung. Noch stärker tut sich diese Bindung in der antretenden späten B ron zezeit /Ha B / kund. T ro tz der zw eifellos starken Verwurzelung in der eigentlichen Kn ovizer Kultur dokumentiert die sich in d ieser Zeit herausbildende S titary-S tu fe der Kn ovizer Kultur eine qua­ litative Wandlung, die sich durch abweichende Merkmale sowohl im Keram ik- und Bronzegut, als auch in anderer Hinsicht, so im Hausbau z . B . , zu erkennen gibt. Nun treten die Beziehungen zum Bereich der Lau sitzer Urnenfelderkultur, re p rä ­ sentiert durch die Schlesische Kultur, in den Vordergrund und sind dauernhafterer Art als vordem. An der Schwelle des neuen Z eita lters, in der das Eisen fü r die menschliche Gesellschaft nutzbar gemacht wurde, form ieren sich in der späten S titary-S tu fe der Knovizer Kultur die Elemente eines neuen Komplexes - die in ih rer Gesamtheit als die früheisenzeitliche Bylaner Kultur entgegentreten. Ich habe mich bemüht nachzuweisen, daß die Knovizer Kultur aus der Hügelgrä­ berkultur erstand und daß ihre ungestörte Entwicklung fließend in die S titary-Stu fe überging. W ir werden auch zu Recht, die Vorform ender Bylaner Tonware im K e­ ramikgut der späten S titary-S tu fe suchen. W elcher Anteil an der Entstehung der Bylaner Kultur den heimischen Komponente zuzusprechen ist und w elcher Anteil der Anregungen von außen wird man besser durch einen Rückblick beim Studium d ieser Kultur entscheiden können. Die kontinuierliche Entwicklung, die w ir seit der mittleren B ron zezeit in Böhmen beobachten konnten, und die auch in der frühen Eisenzeit fo rtsetzt, gestärkt durch 183 archäologisch gut faßbare sich mehrmals wiederholende Einflußwellen aus dem Süd westen, fo rd ert geradezu heraus, auf die engen Verbindungen der Kn ovizer bzw. M ilavce-Kultur zum westlichen Kulturkreis hinzuweisen, in dessen Bereich sich je ­ ner Komplex herausbildete, der in die Geschichte unter dem Namen Kelten eintrat. Ich möchte darum die Grenze ü berschreiten, die dem Archäologen bei seinen E r ­ wägungen sonst gesetzt ist und die Annahme aussprechen, daß die böhmische Kno­ v iz e r und M ilavce-K u ltu r und ih re Tochterkulturen zudem K reis der vorkeltischen Kulturen im Westen gehören, wenn sie auch kaum ändern kom plizierten Prozeß der Herausbildung des neuen ethnischen Komplexes unmittelbar beteiligt gewesen sein dürften. 184 L IT E R A T U R A Adamczyková, ]. 1953: Chronologická průkaznost vázičkovité jeh lice v Č eskoslo­ vensku - F o rce chronologique demonstrative de 1 épingle vasiform e en Tchécoslovaquie, AR V , 666-672. Beneš, A . 1959: K problémům mohylové kultury doby bronzové ve středních Č e­ chách - Zu den Problemen der bronzezeitlichen Hügelgräberkultur in Mittelböhmen, SbNM X III, 1-96. Bezděka, J. V. - Bouzek, J. 1962: Knovízské hroby v Drevníkách, okres Příbram - Knovízer Gräber in Drevníky bei Příbram , AR X IV , 556, 568-570. Bouzek, ]. 1958: Etážovité nádoby v Čechách - Die Etagengefässe in Böhmen, AR X, 345-348, 363-406. 1962: K jedné pozdněbronzové jeh lici v Čechách - Ein spätbronzezeit­ lich er Nadeltypus in Böhmen, SbČSSA 2, 247-256. 1963: Problémy knovízské a milavečské kultury r- Problems of the Knov íz and M ilavče Cultures, SbNM X V II, 57-118. 1965a: Bemerkungen zur slowakischen B ron zezeit, Musaica V , 3-16. 1965b: K otázce halštatu B v jižních Čechách - Zur F ra ge der H a ll­ statt B -zeitlich en Besiedlung Südböhmens, AR X V II, 54-76. 1967-68: Východní hranice knovízské kultury - Die Ostgrenze der Kno­ v íz e r Kultur, P ráce MHK XI, 17-71. Bouzek, J. - Koutecký, D. - Neústupný, E. 1966: The Knoviz Settlement of North -W est Bohemia. P ra g a e. Böhm, J. 1927: Drobné prehistorické nálezy I - Menues fou illes préhistoriqu es, P A XXXV, 56-57, tab. XI V. 1937: Základy hallstattské periody v Čechách. Praha. - /Té ž časo­ pisecky, in: OP X , 1936-37, 1-246./ 1938a: Pravěké nálezy z Modřan /okr. Praha-Venkov/, Zprávy StAU V -V II, 11-15 /podle stránkové korektury, svazek časopisu již nevy­ šel/ . 1938b: Žárové pohřebiště v P ra ze X IV -Pan k ráci, Zprávy StAÚ V -V II, 15-22 /podle stránkové korektury, svazek časopisu již nevyšel/ . 1941: Kronika objeveného věku. Praha. Böhm, J. - Fewkes, V.J. 1935: C in erary Urn Graves at Křepenice, B A SPR 11, 31-42. 1938: Ploché žárové pohřebiště v K řepen icích /ok r.S edlčan y/, Zprá­ vy StAU V -V II, 22-31 /podle stránkové korektu ry, svazek časopisu již n evyšel/ . Buchtela, K . 1903: Kultura knovízská, Pravěk I, 2-4. 1906: Die Lau sitzer und schlesischen Brandgräber, Jb. der Zentral - 185 konunission IV / 1, 1-52 /sep./. Bukowski, Z . 1969: Studia nad podudniowym ipqludniowo-wschodnimpograniczem kultury /íužyckiej - Studies on the South and South-Eastern B o rd e r­ line of the Lusatian Culture. W roclaw - W arszawa - Krakow. Červinka, l . L . 1926: Knowiser Kultur, ERL V II, 10-11. Čujanová-Jílková, E. 1968: M ilavečská jáma s měsíčkovitým podstavcem z Tajanova u Klatov - Die M ila včer Grube mit dem Fundeines halbmondför­ migen Feuerbocks aus Tajanov bei Klatovy, AR XX, 79-80. 1969: Nové poznatky z výzkumu českofalckých mohyl - Neue Erkennt­ nisse aus der Erforschung böhm isch-oberpfälzischer H ü gelgräber, AR X X I, 14-9-167, 277-278. M ittelbronzezeitliche Hügelgräber in Westböhmen. /ASM 8/. Praha. Dvořák, F . 1936: Pravěk Kolínska a Kouřimská. Kolín. 1939: Pravěké rybářské náčiní z nálezů na Kolínsku - V orgesch icht­ liche F isch ergeräte aus den Funden in der K oliner Gegend, P A X L I, 12 7 - 1 2 8 . Eckes, R . 1937: Ein Urnenfeldergrab von Z iegetsd o rf, B A . Stadtamhof, Germa­ nia 21, 17-20. 1938: Eine T ö p ferei der U rnenfelderzeit zu Atting, B A. Straubing, B ayerische Ostmark, M arburger Studien, Darmstadt, 43-46. F ilip , J. 1936-37: Popelnicová pole a počátky železné d o b yv Čechách - Die U r­ nenfelder und die Anfänge der Eisenzeit in Böhmen. Praha. 1936-38: Lužická kultura v Čechách a na M oravě 1 - Die L au sitzer Kultur in Böhmen und Mähren, P A X L I, 14-51. Foltiny, S . 1968: Zum Problem der sogenannten "Pseudo - Protovillanovau rn en", O rigini II, 333-356. F rid rich ová , M. 1965: Nález bronzového meče v P ra z e - Ein Bronzeschwertfund in P ra g , AR X V II, 91-93. 1969: Závěrečná fá ze štítarského stupně - Die Endphase der S tita rer Stufe, AR X X I, 355-379. F ried rich , F . C . 1927: Několik příspěvků k studiu kultury knovízské - Quelques renseignements sur 1 étude de 1 époque du bronze la plus récente /de Knovíz/, P A XXX V , 214-215. 1931: Ž árový hrob lužicko-knovízský v Ďáblicích, P A X X X V II, 63. 1939: Knovízská kulturní jáma v P ra ze V IIl- T r o ji, P A XLI , 126-127. 1950: Příspěvek ke knovízské keramice - Contribution a Létude de la ceramique appartenant a la civilisa tio n de Knovíz, OP X IV , 379-384 . 1956: N álezy knovízské kultury v Zadní a Hlásné Třebáni /okr. B e ­ roun/ - Funde der K n ob iser Kultur in Zadní und Hlásná Třebán, P A X L V II, 31-41. Gediga, B . 1967: Plemiona kultury Vužyckiej w epoce br^LZU na él^sku srodkowym 186 - T rib es with Lusatian Cul ture in Middle S ilesia in the Bronze A ge. W roclaw - Warszawa - Krakow 1967. G rbic, M. 1927: Předřím ské bronzové nádoby na území Československé republiky - La v a is e lle de bronze pré-rom aine sur le te rr ito ire de la République Tchécoslovaque, P A XXXV, 370-387. Hájek, L . 1940: Další výzkum v Křepenicích, okr. Sedlčany,ČNM LX1V, 117-118. H ellich, J. 1923: Nové předhistorické objevy v cukrovaru v Plananech, P A XXX111 , 115-132. Holste, F . 1936: Der Bronzefund von W inklsaß,B . A .M a lle rs d o rf, Niederbayern, BVbl 13, 1-23, T a f. 1-I1I. 1953: Die bronzezeitlichen V o llg riff Schwerter Bayerns . München. Horáková-Jansová, L . 1931: Žárové hroby z pozdní doby bronzové z Prahy V IIIT ro je - Tombeaux a incinération de 1 age de bronze récent de Praha V lll-T r o ja , Zprávy StAÚ 11-111, 1929-30, 86-88, 123. Hrala, J. 1958: K datování českých nálezů mečů auvernierského typu - A la datation des trouvailles tcheques d épées du type d A u vern ier, P A X LIX , 412- 421 . 1961: Úvaha o některých chronologických otázkách severočeské lužické kultury - Erwägungen zu einigen chronologischen Fragen der Lau sitzer Kultur in Nordböhmen, P A LI1, 209-218. 1966a: P ro jev y styků knovízské oblasti s jihovýchodem. /Hromadný nález bronzů z Kamýka nad Vltavou/ - Äusserung der Beziehungendes K novízer Kulturgebietes zum Südosten. /Bronzefund aus Kamýk nad Vltavou/, AR X V Ill, 6-12, 17-18. 1966b: Archeologické nálezy z Podřipska - Archäologische Funde aus der Umgebung von Říp, AR XV1I1, 130, 133-138. 1968: Střední Čechy v mladší a pozdní době bronzové, I - I I . Praha. Kandidátská disertace /AÚ Praha/ . 1969: Příklad spojení knovízské kultury s jihozápadními oblastmi - Ein Beispiel der Beziehungen der K novízer Kultur zu den südwestlichen Gebieten, AR XXI, 510-517. 1971a: Komentář k Chocholově studii o sídlištních pohřbech knovízské kultury - Kommentar zu Chochols Studie über die Siedlungsbestattun­ gen der K n ovízer Kultur, PA LX111, 358-360, 362. 1971b: Depot bronzů z Mělníka - Ein Bronzehortfund aus Mělník, AR XX III, 208-209, 259. 1971c: Říční depot /?/ zpod Vyšehradu - Der Flußfund von P r a g - V y­ šehrad, AR XXIII, 209-211, 260. Hrala, J. - F rid rich , J. 1972: Kultovní objekt v knovízské osaděu Mutějovic - Ein Kultbau in der K novízer Siedlung bei M utějovice, AR XXIV , 601-614, 685 - 688 . 187 C h ertier, B . 1965: Les ra so irs en bronze a manche a jou ré, découré d une C roix de Saint-André. Leu r repartition en Europe, Celticum X II, 81- 101. Chleborád, M . 1936-38: Nové mohyly na M oravě - Neue Grabhügel in Mähren, P A XL1, 1-14, tab. I - i V . Chochol, J. 1954: Antropologický charakter lidských pozůstatků z knovízské jámy v Kutné Hoře - C aractere anthropologique des restes humains d une fosse knovízienne de Kutná Hora, AR V I, 50-52. 1971: Antropologická problematika kostrových hrobů knovízské kultu­ ry v Čechách - Zur anthropologischen Problematik der K ö rp e rg rä ­ ber der Knovízer Kultur in Böhmen, P A XLII1, 324-358,360-361,363. Jílková, E . 1954: Knovízská jáma s lidskými pozůstatky v Kutné Hoře - Fosseknovízienne a ossements humains a Kutná H ora, AR V I, 31-32, 43, 49-50. 1958: N ejstarší a nejmladší horizont západočeské mohylové keramiky na pohřebišti v P lzn i-N ové Hospodě - Der älteste und jüngste H o ri­ zont der westböhmischen Hügelgräberkeramik im G räberfeld in Pilsen -Nová Hospoda, F A X L IX , 312-347. I960: P rvé nálezy měsíčkovitých podstavců ze západních Čech - P r e ­ m ieres trou vailles de socles lunés de la Boheme occidentale, AR X II, 37-41. Jisl, L . 1955: K počátkům lužické kultury v Československu - Contribution a 1 étude des début de la civilisa tion lusacienne en Tchécoslovaquie, Česko-polský sborník vědeckých prací l, 9-44. Jockenhövel, A . 1971: Die Rasierm esser in Mitteleuropa. /PBF V III- 1/. Mün­ chen. Justová, J. 1965a: štítarská sídliště u Tatců - Die Š títa rer Siedlung bei Tatce, B e z. Nymburk, AR X V II, 38-42, 63. 1965b: Knovízská dílna na výrobu parohových předmětů v Pečkách /o. Nymburk/ - Die K n ovízer W erkstätte zur Erzeugung von Gegenstän­ den aus Geweihen in Pečky, K r. Nymburk, AR X V II, 7 9 0 -795,8 01 809. K a sse ro ler, A . 1959: Das Urnenfeld von V o ld e rs , S chiern -Sch riften 204, Inns­ bruck . Kern, J. 1928: Vorzeitglaube in nordwestböhmischen Volksbrauch, Sudeta IV , 20 -39. Knor, A . 1954: N álezy na chmelnicích v severozápadních Čechách - Trou vailles sur les houblonnieres de la Boheme N ord-occidentale, P A X L V , 281 -300. Koutecký, D. 1963: Jáma štítarského typu v Ervěnicích - Eine Grube von štíta - ry-Typus in E rvěn ice, SbNM X V II, 119-126. Koutecký, D. - Bouze"k, J. 1967: štítarské pohřebiště ve Stankovicích u Žatce Ein G räberfeld der spätknovizer Kultur in Stankovice bei Žatec, P A 188 L V IIl, 37-76. Kudrnáč, J. 1950: Popelnicové hroby u Z víro tic na Sedlčansku - Champ d urnes pres de Z v íro tic e , a r r . de Sedlčany, Bohéme, AR II, 221-224-. Kytlicová, O. 1959: Přísp ěvek k otázce bronzových tepaných nádob z mladší a pozdní doby bronzové - Ein B eitrag zum Problem der getriebenen Bronzegefässe aus der jüngeren und späten B ron zezeit, P A L , 120157. 1963: České hromadné nálezy bronzů z obdobíknovízské k u ltu ry .P ra ­ ha. Kandidátská disertace /AÚ Praha/. 1964-: K Časovému zařazení depotů horizontu Plzen-Jíkalka - Zur Zeit­ stellung der Depotfunde des Horizonts Plzen-Jíkalka, AR X V I, 516-556, 563. Kytlicová, O. - Vokolek, V . - Bouzek J. 1964: Zur u rnenfelderzeitlichen C hro­ nologie Böhmens, P ráce MHK VII, 143-180. Lehmann, E. 1928: Der bron zezeitliche Friedhof auf dem E rfu rter Flughafen, Man nus 20, 54-78. 1929: Knowiser Kultur in Thüringen und vorgesch ich tlich er Kanniba­ lismus, Mannus Ergbd. 7, 107-122. M aličký, J. 1947-48: Předslovanská hradiště v jižních a západních Čechách - Bourgwalls préslaves du Sud et de 1 Ouest de la Bohéme, P A XL1II, 21-42. M asárik, J. 1933: Nález v Čachticiach na Slovensku - Fund aus Čachtice in der Slowakei, P A X X X 1 X , 1933, 67. Matiegka, J. 1897: N aleziště u Brozánek pod Mělníkem, P A X V II, 565-574, tab. LX X IV -L X X V 1 . M ilo jčic, V . 1952: Zur F ra ge der "L a u s itzer Wanderung", Germania 30, 318 - 325. Moucha, V . 1969: Několik hromadných nálezů mladší doby bronzové na Slánsku ve středních Čechách - Einige jungbronzezeitliche Hortfunde aus M ittel­ böhmen, AR X X I, 491-509, 577. 1971: Knovízský žárový hrob z Radotína, okr. Praha - západ - Knov íz e r Brandgrab von Radotín bei P ra g , AR XX11I, 742-743, 760. M ü ller, A . v . 1964: Die jungbronzezeitliche Siedlung von B erlin - L ich terfeld e . B e r lin . M ü ller-K arpe, H. 1952: Das Urnenfeld von Kelheim. Kallmünz. 1959: B eiträge zur Chronologie der U rn enfelderzeit nördlich und süd­ lich der Alpen, 2 Bde /Text, Tafeln/. B erlin . 1961: Die V o llgriffsch w erter der U rnenfelderzeit aus Bayern1 . München. Neústupný, E. 1965: Hromadný nález bronzových předmětů v Zálu ží, o k r. Roud­ nice - A Late Bronze Hoard from Northern Bohemia, P A L V I,. 97 114. 189 Neústupný, J. 1942: Das V o rd rin g en d er Knobitzer Kultur nach Südböhmen, A lt­ böhmen u. Altmähren 2, 111-117. 1963-64: Hornodunajská popelnicová pole - L es Champs d urnes du Haut Danube, Sborník III. - Karlu Tihelkovikpětašedesátinám , Brno 1963-1964, 137-145. Patay, P . 1968: Utobronzkori bronzedényekrol - On the Bronze V essels of the U rnfield A ge, AÉ 95, 1968, 66-81. Patek, E . 1968: Die U m enfelderkultur in Transdanubien. Budapest. Paulík, J. 1968: K problematike východného Slovenska v mladšej dobe bronzovej - Zuř Problematik der Ostslowakei in der jüngeren B ron zezeit, ZbSNM LXI1, H istória 8, 3-43. P íč , J. L. 1892: Mohyly u Velké Dobré /Arch. výzkum ve s t ř . Čechách V/, P A X V , 481-502, tab. X X II-X X III. 1893a: Kulturní jámy u Velkých Č ič o vic , P A X V I , 335-336, ta b .X V III. 1893b: Žárové hroby u Velkých Č ič ovic , P A X V I , 417-424, ta b .X X IV . 1893c: Žárové hroby na Letné u Prah y, P A X V I, 424-425. 1896a: Popelovité jámy u Vepřku, P A X V IÍ, 175-181, tab. XX. 1896b: Popelovité jámy v Radimi, P A X V II, 181-186, ta b .X X I-X X IV . 1896c: Popelovité jámy u Voděrad, P A X V II, 186-188, tab. XXV. 1897: Hromadný nález bronzů u Jenšovic, P A X V II, 693-702, tab. L X X X II. 1899: Starožitnosti země České 1, Čechy předh istorické, s v . l . P r a ­ ha. 1900: Starožitnosti země České I, Čechy předh istorické, s v .2 . P r a ­ ha. P iffl, A . 1949: Barvené omítky z Jiříkovic u Brna - C répis peints de Jiříkovice pres Brno, AR 1, 161-163. Plein erová , I. 1956: Příspěvek k poznání mladší knovízské keramiky - Ein B e i­ trag zur Erkenntnis der jüngeren K novizer Keramik, P A XLV1I, 245- 261. P le s l, E. 1956: Nové nálezy v Klecanech u Prahy - Nouvelles trou vailles a K lecany pres de Prague, AR V III, 70, 91. 1961: Lužická kultura v severozápadních Čechách - Die Lau sitzer Kultur in Nordwestböhmen. Praha. 1965: Otázky středobronzového osídlení v severozápadních Čechách - Die Fragen der m ittelbronzezeitlichen Besiedlung in Nordwestböh­ men, P A LVI , 457-512. Prokop, K . 1912: Nález bronzů z V elva r, Pravěk V lil, 66-69. Rataj, J. 1966: Habitat a Opatovice nad Labem /Boheme/, Investigation, 149-150. Rbk., 1939: Seznam pravěkých nálezů hlášených Archeologickému ústavu od 1.1. do 3 0 .V I. 1939, Z P P III, 105-107. /Autor snad F.Roubík./ 190 Richlý, H. 1894-: Die B ron zezeit in Böhmen. Wien. Richthofen, B . v . 1926: Die ältere B ron zezeit in Schlesien. B erlin . Rybová, A . - šaldová, V . 1958: O pohřebním ritu milavečské kultury v západních Cechách - Uber den Grabritus der M ila večer Kultur in Westböhmen, P A X L IX , 34-8-411. Ríhovský, J. 1958: Žárový hrob z Velatic 1 a jeho postavení ve vý vo ji velatické kultury - Das Brandgrab von V elatice und seine Position in der Ent­ wicklung der Velatic e r Kultur, P A X L IX , 67-118. 1963: K poznání starší fá ze kultury středodunajských popelnicových polí - velatické kultury - Zur Erkenntnis der älteren Phase der do­ nauländischen Urnenfelderkultur - der V elatic er Kultur, S bČ S SA 3, 61-115. Sakař, V. 1955: N álezy z Prahy-Sm íchova, AR V II, 243-244. Schirmeisen, K . 1925: Vorgeschichtsfunde aus S egen -G o ttes nächst Rossitz in Mähren, Sudeta 1, 137-144. Schmidt, V . 1893a: Hroby se skrčenými kostrami z Holubic. Pohřeb žá rový, P A X V I, 9-138 /sp. 134/. 1893b: Praehistorická sídliště u Knovíze s popelovitými jamami, P A X V I, 243-278, tab. X II-X IV . 1893c: Osamocený hrob s kostrou u Holubic, in: Patero českých po hřebišt z prvních dob křestanství, P A X V I, 374-378. 1895: Slánská Hora a je jí předh istoričtí obyvatelé, P A X V I, 593-636 /sp. 626/. Schránil, J. 1928: Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens. B e rlin -L e ip z ig . Schumacher, E . 1967: Die Protovillanova - Fundgruppe. Eine Untersuchung zur frühen Eisenzeit Italiens, ed. Antiquitas, Reihe 2 , B d .5, Bonn/R.H a­ belt Verlag/ . Sklenář, K . 1966: Vlastivědné muzeum v Mělníku. Katalog pravěké sbírky - Lan­ deskundliches Museum in M ělník. Katalog der vorgeschichtlichen Sammlung. Zprávy Č S S A - Supplément 2, Praha. 1968: Knovízské sídliště u Nelahozevsi - Die Siedlung der Kn ovízer Kultur bei Nelahozeves /Kr. Mělník/, AR XX, 80-85. 1971: štíta rsk ý žárový hrob v Hostině u Kralup n .V lt. - Brandgrab der K novízer Kultur /Š títa r y -Stufe/ aus Hostin bei Kralupy n . V l t . /K r. Mělník/, AR XXI11, 98-99. Smolík, J. 1881: Z hrobů u Brozánek pod Mělníkem, P A X I, 67-74, ta b .III-IV . 1886: Kadluby na slévání bronzových předmětů, nalezených ve Zvoleňovsi, P A X III, 193-208, tab. V11I-IX. Soudský, B . 1955: Halštatská průmyslová osada v Praze-H lou bětíně - Hameau industriel hallstattien de Prague-Hloubětín, AR V II, 197. 4 191 180- 187, 190- Soudský, B . 1966: Habitat de la civilisa tio n de Knovíz a Čakovice pres de P r a ­ gue /Bohéme/, lnvestigations, 159, T a b l. X V III. Sprockhoff, E . 1930: Zur Handelsgeschichte der germanischen B ron zezeit. B e r­ lin . 19385 Die S piitdlersfelder F ib e l. Ein B eitrag zum V erlau f der germ a­ nisch -illy riseh en G renze in Ostdeutschland, M arburger Studien, 205 -233. Spurný, V . 194-6: Halštatské nálezy z Modřan - D isco veries from the Hallstatt period from Modřany near P ragu e, P A X L II, 158-162, 222. 1947-48: Kostrové pohřby v knovízské kultuře - Sépultures asqu e- lettes dans la civilisa tio n de K novíz, P A X L III, 13-20. 1950: Několik nových nálezů z Cech - Quelques nouvelles trou vailles en Bohéme, AR II, 99-101. 1955: K otázce vzniku lužické kultury na M oravě, Studie KM Gottwal­ dov 4, 17-23. Stocký, A . 1928: Čechy v době bronzové - La Bohéme a 1 age du b ron ze. P ra h a . 1931: Praha pravěká II - Prague a 1 époque préhistorique, Zprávy Památkového sboru hl.m ěsta Prahy /separatum, pp.1-29, tab. 1-VI/, Praha. Šaldová, V . 1961: K počátkům milavečské kultury - Zu den Anfängen der M ila večer Kultur, AR X III, 694-712. 1965a: Západní Čechy v pozdní době bronzové. Pohřebiště - Nynice I - Westböhmen in der späteren B ron zezeit. Das G räberfeld - Nynice I, P A L V I, 1-96. 1965b: O vzácn ějších keramických předmětech z pozdně bronzových sídlišt jihozápadních Čech - Über einige keramische Gegenstände aus den spätbionzezeitlichen Siedlungen Südwestböhmens, A S M II, 87-91. Š o lle , M . 1947-48: Halštatský hromadný nález z Rataji nad Sázavou - Un dépot de 1 époque d Ü iallstatt trouvé a Rataje nad Sázavou en Bohéme, P A X L III, 102-104. štiková, E . 1955: Pravěká sídliště na Hradech u Mnichova H radiště - Habitat préhistorique sur les Hřada pres du mont de Mužský, Bohéme, AR V il, 155-164, 175-179. 1956: K ostrový hrob v sídlištní jámě na Mužském-Hradech - Sépul- ture a squelette dans une fo sse archéologique a Mužský - Hřada pres de Mnichovo Hradiště en Bohéme, AR V III, 163-167, 184-185. štik ová , E . - M aličký, J. - V lček , E. 1955: Knovízské pohřebiště ve Zdicích Nécropole knovízienne de Zd ice, Bohéme, AR V II, 308-318, 329-332. c f. též P les lo vá E. v textu. Štorch, E. 1921: Praha v době předhistorické . Praha. 1950: Poklad jehlic z mladší doby bronzové ž Něčínau Dobříše - T r é - 192 sor des épingles en bronze de Něčín pres de D obříš, Boheme, OP X IV , 385-386. Vokolek, V . 1962: Přísp ěvek k poznání východočeské lužické kultury. /Pohřebiš­ tě v Pouchově/ - B eitrag zur Kenntnis der ostböhmischen Gruppe der Lau sitzer Kultur. /Das G räberfeld in Pouchov bei Hradec K rálové/, P rá ce MHK 1/1V, 3-124. W agner, K .H . 1943: N o rd tiroler U rn en feld er. Wien. W ein zierl, R . R . v . 1907: H ervorragende Neuerwerbungen des urgeschichtlichen Zentralmuseums, T B T X I, 1905/1906 /Teplitz 1907/, 33-47, T a f. 1III. W illvonseder, K . 1937: Die m ittlere B ron zezeit in Ö sterreich . Wien 193 Z K R A T K Y Č A S O PIS Ů A JINÝCH PU B LIK A C I' AÉ Archaeologiai É rtesitd. Budapest. AR Archeologické rozh ledy. Praha. A SM Archeologické studijní m ateriály. Praha. B ASPR Bulletin of the American S ch oolof P reh isto rie R esearch. Old Lym e, Conn., U S A . BVbl Bayerische V orgesch ichtsblätter. München. ČNM Časopis Národního muzea. Praha. ERL Ebert, M .: Reallexikon der Vorgeschichte I - X V . B erlin 1924-32. Investigations Investigations archéologiques en Tchécoslovaquie Musaica Musaica, Sborník F ilo zo fick ej fakulty U n iverzity Komenského. OP Obzor preh istorický. Praha. PB F Präh istorisch e Bronzefunde. München. P rá ce MHK P rá c e muzea v Hradci Králové /a v Pardubicích/ - Acta Musei /Réd. par J .F ilip / . Prague 1966. B ratislava. Reginaehradecensis /et Pardubicensis/, série B . Hradec Králové . SbČSSA Sborník Československé společnosti arch eologické. Brno. SbNM Sborník Národního muzea v P r a z e , řada A - H istorie - Studie KM Gottwaldov Studie Krajského muzea v Gottwaldově, TB T T ä tigk eits-B erich t der Museums-Gesellschaft Acta Musei Nationalis P ra g a e, S eries A - H isto ria . Praha. řada společenských v ě d . Gottwaldov. in Teplitz-Schönau. T ep litz /Teplice/. ZbSNM Zborník Slovenského národného múzea. B ratislava. ZPP Zprávy památkové p éče. Praha. Zprávy Č S S A Zprávy Československé společnosti archeologické. Praha. Zprávy StAÚ Zprávy /Československého/ Státního ústavu archeologického P ra h a . 194 D A L Š ť PO U ŽITÉ Č A S O P IS Y A SBORNÍKY Altböhmen und Altmähren. P ra g . Celticum - Supplément "O gam ". Rennes. Česko-polský sborník vědeckých prací I. Praha 1955. Germania. B erlin . Mannus /+ Mannus - Ergänzungsbände/. W ürzburg; L e ip z ig . M arburger Studien /red. E . Sprockhoff/. Darmstadt 1938. O rigin i. Roma. P ra věk . Kojetín; Brno. S chiern -Sch riften. Innsbruck. Sudeta. Bodenbach; Reichenberg; L e ip z ig . Z K R A T K Y V TEX TU NM Národní muzeum Praha MM Městské muzeum Praha M muzeum o ., o k r . okres - K reis ob. obec - Gemeinde D. /d./ délka - Länge V . /v./ výška - Höhe zach. v . Zachovalá výška - erhaltene Höhe 0 průměr - Durchmesser i . č . /in v . č . / inventární číslo - Inventarnummer p ř .č . přírůstkové číslo - Zugangsnummer 195 REJSTŘÍK Ml'ST Allumiere 107 Dobešovice Altensittenbach Atting 92, 154 Dobřichovice 35, 73 120, 175 Beroun-Závodí /ev. Beroun, Beroun­ 77, 80, X L I, 23, 49, 55sq., 60, 62, 64, 78, 84sq., 133, 142, 144; XXV Drhovice 14, 29, 71 30 , 36, 105, 108, 111, 165, 167, 169; LV I Blučina 22, Bosen 61 Bošovice Ďáblice c f. Praha 8 - Ďáblice 130 Ejpovice c f. "Kokotsko" u Ejpovic 14, 61, 82, B oží Požehnání 94, Brandýs nad Labem Brozánky 140 156 Groß Zarnow c f . Czarnow 105 Grünwald 34 76sq., 79 sq., 9 1ssq., 95, 99sq., 118, 151, 154, 163; X XX VIII B říství 106ssq., 165; o b r. 15; 66, 69, 72, /ev. Bílinsko - B ílina, Umge­ bung/ 55 Dolany Drevníky 98, lO ls q ., 113, 161; XXť, X X X IV , X X X IX , L V Bílina Dobříš LVI sko- Beroun, Umgebung/ 23, 51, 60, 75, 23, 60, 79, 118, 119; XXI B e rlin -Lich terfelde 69, 73, 104, 118; o b r. 14 Hajdúsámson 118 Hanau 96, 158 97, 160 Bučovice 54 "Hánín" c f. Kolín V - Zálabí Budihostice 81, 139 H erzfelde 90, 151 Buštěhrad 73, 104 Hlásná Třebaň 75, 78sq., Býkev L il 118, 120, 175 "Hněvín" c f. Most Cerhýnky 76, 79, 105 H ofoldinger F orst "Cimburk" 105, 120, 175 Holubice 13 Hořín C vrčo vice Czarnow 90, 151 Čachtice 22 , 130 bung/ Hostoun 79, 126, 182 60, 104, 165; XXI 110, 168 66sq ., 75 68, 81, 139 obr. 14, 15; XLI Hötting Český Brod /ev . Českobrodsko - Č e s ­ ký B r o d ,Umgebung/ 175 "Houštka" u Staré B oleslavi 7 0 s q ., 77; XXXV, X XX VIII Červené Pecky 120, Hostomice Čáslav /ev. Čáslavsko - Čáslav, Umge­ Černý Vůl XXXVIII H ořovice Hostin 93, 155 122, 177 75 Hradec /u Kadaně/ 86 , 88, 145sq., 118 Hradec Králové /ev. Hradecko - H ra­ 148, 181 dec K rálo vé, Umgebung/ 126, I8lsq. 196 Kolín V - Zálabí "H roby" c f. Kolín Hradiště u Teplic Hřiměždice 66 Kolín VI - Štítarské Předm ěstí 4-1, 54ssq., 70sq., 117, 69, 72sq., 108 sq.,l67, 172; obr.15; XL 133, 137; obr. 5 Hulín 67, 118 Kolín - Štítary c f. Štítary 35 Kolínsko - Kolín, Umgebung "Husín" cf. Tajanov 6 6 ,7 0 , 86 88, 96, 100, 107, 125ssq.,148,158, 163, l80ssq. Chlumín 70sq., Chodouny 137; XX Kralupy n. Vl t . 29 Chráštany 96, 158 Křečhoř 61, 73; obr. 11 Křepenice Innsbruck 60, 68, 91, 100, 151, 163 56, 117 11, 40 sq., 4 3 ssq ., 52, 55sq., 60, 63, 65sq., 71, 73sq., 85, 94, 96, 100ssq., 117, 122, 132sq., Jenišovice 9 ls s q ., 99, lO lsq., 152ssq., 156ssq., 144sq., 156, 159, 163,176sq.; obr. 163; L il 3; XXVI-XXV11I Kšely Kadaň 118 Kamýk /u Litoměřic/ 92, 94-sq., 153, Kundratice 156sq. 13, 83, 87, 10ls q ., XLVI1-XL1X 29, 139, 58, 142, Kelheim 81, 172, 175; L I I I , L1V 147; XXI Lažany 111, 169 21, 67, Lety bung/ 40, 56, 81, XXXI , XXXV111, X L VI K leedorf 84 sq. , lOlsq ., 106, 108, 117, 119, 12ls q ., 129sq., 133, 136, 138, 142, 144, 174, 176; o b r. 8, 13; III-V III 77 70, 80, 77 15ssq., 39, 49, 55, 59sq., 62, 64, 66, 68sq., 72ssq., 80, 131, 134, 139; Klatovy /cv. Klatovsko - Klatovy, Um­ Klecany 34 35, lO lsq. L á žovice 129 Kladno /ev. Kladensko - Kladno, Umge­ gebung/ 108sq., 115, 119sq., 167, Lahserw itz 15, 60, 69, 79, 1l8 s q .; Kiblitz 9 2 sq., 153, 155 Kutná Hora Kamýk nad Vltavou Karlík 86sq., 107, 115, 146s q ., 172; LVI 119 36 Libčeves 36 Liběchov 99, 163 Libkovice pod Řípem 35, 63, 85, 92, Klobouky /'ev. Kloboucko - Klobouky, Umgebung/ 14 Libochovany Klučov 73, 104, XXXVIII Linz /Linec, Rakousko/ Knovíz 9, 40, 76, 118, 132; XXXVl l l Litom ěřice /ev . Litom ěřicko - Litom ě­ "Kokotsko" u Ejpovic 94, 145, 153, 156; XXXVl l l 66 lO lsq . 35 96, 106, řic e , Umgebung/ 92, 153 Lovosice 62, 70, 75, 77, 137 108, 110, 112, 115, 118, 137, 145, Lužec n. Vi t. Kolín 61, 69, 73, 74, 158, 165, 168; obr. XXXVI I , XXXVl l l , 76, 11, XLI , 14, Lysá nad Labem 15; XLIIl Lžovice 197 22, 67, 68, 69; LV I 120, 175 XX Mäbenberg Obory 29 Malá Černoc "Maniny" c f . Praha 7 - H olešovice M aria Rast Opatovice nad Labem 107 Ovčáry 99, 122, 163, 177 Maškovice 92, 93, 98, 153, 155, 161 Umgebung/ bung/ 22, 68, 70sq., 77, 8 7 s q .,9 2 , Pečky 99sq., 127, 148, 153, 163, 182; XX, Pch ery X X I, XXXV111, L il Planany lO lsq . "M itterb e rg" 61 79, 113, 119, 171; XL1V, X LV 22 61, 69, 76, 98, 108, l l 8 s q . , o b r. 11 120, 175 Plzeň /ev . Plzeňsko - P ilsen , bung/ 21, 67sq., 129 Poděbrady /e v . Poděbradsko - P o d ě­ Modřany c f . Praha 4 - Modřany brady, Umgebung/ 88, Mšec 41 ssq ., 50, 60, 76, 118 80, Polepy 100, 63, Poříčany 66, 22, 67, 86, 145 66; obr. 11 Poneggen 122, 132, 163, 176; obr. 1, 2 35, 50, 54, 61, Umge­ 66 Plzeň - Doubravka Most 172 126, 182 "P le š iv e c " u Hořovic 117 79 Mutějovice 115, l6 5 s q ., 135, 161, 167; Mnichov c f. München M očovice 105sq., 120, 175 Pardubice /ev.Pardubicko - Pardubice, M atrei 97, 159 Mělník /ev. Mělnicko - M ělník, Umge­ Mladá Boleslav 104, 109, 165, 167, 170; obr. 14; LV I M áslovice M ilavče 64 Ohrada 73, 105, 165 21, 67, 129 59; XXI 73, 75sq., 80, 94s q ., 119, 123sq., Pouchov 156sq ., Praha /ev. pražská oblast e t c . - P r a ­ 174, 179; XXXVIII "Mužský - Hřada" u Mnichova Hradiště 61, 75sq., 79, 98, lO ls q ., 135, 161; Mühlau ger Gegend etc . / 11, 14, 3 9 s q .,6 7 , 119sq., 98sq., 104, 133, 137, 146, 151, 161, 163, 176, 180; obr. 8, 13; 111-V III, LV I X X, X X I, XXXV, XXXVI11, LI 75, 90, 97, 159, 160 Mühlham 93, 155 München 56, 97 München - Untermenzing 39 Praha 2 - Vyšehrad Praha 4 - Michle 93, 154 Praha 4 - Modřany 91, 152 66, 67, 72; XXXV l l s s q . , 58sq ., 61, 6 8ssq., 79, 82ssq., lO ls q ., 107sq., Nebovidy 69, 73, 104sq., 165; obr. 11; LV1 Nečín 108, 112, 115, 126, 129sq., 137, 140ssq.,172, 182; I, II, X L II 81, 139 Nelahozeves Netovice Praha 4 - Pankrác 24ssq., 59, 63, 67, 68 69, 72, 84, 86, 98, lO ls q ., 106, 108, 13 115, 121, 130sq., 142, 145, 161, l66sq., Nová Hospoda Nové Sedlo 172, 176; obr. 7; V I I I - X I , 64, 66, 84, 143 Nová Ves i /u Kolína/ ob r. 14 LV Praha 6 - Bubeneč 29, 39sq., 59ssq., 22, 67 74ssq., 79, 84, 88, lO ls q ., 106, 122, Nymburk 118; X X I, XXXVI , XL1V, X LV 131, Nynice XVI - XI X, XXI, X X X II, X X X III, XXXV 103, 112 198 136, 142sq., 148, 166, 177; Bubeneč, nádraží 71, 73, 96ssq., Radotín lO ls q ., 158ssq.; obr. 9, 10; XXXVII Praha 6 - D ejvice lO ls q ., 131; 40, 59sq., 65, 73, Umgebung/ 168; 59; XXI Praha 7 - H olešovice 31ssq., 41, lOOssq., 131, 145, 163; Xl l - XV Praha 7 - T rója 13, 37ssq., 59, 62, 65, 69, 74, lO ls q ., 108sq. , 131, 135, 167, 172; XXIV - XXV, X X II, 66, obr. 69sq., 80, 30 , 68 , 79, 107, Praha 8 - Libeň XX 67, 81, Umgebung/ Schwaz 119, 139 Praha 9 - Hloubětín 44 , 54, 40, 60, XIX Praha 10 - Hostivař Stankovice 43 103ssq.,1 1 l s q ., l6 4 s sq ., I6 9 sq .; LVI 62sq., 65, Starý Kolín Statenice 60 104sq.; obr. 11 XXXV, XXXVI I l Stradonice 75, 77 39ssq., 60, 63, 119, 139, 147 Slapy /ev. Slapské je z e r o / 22, 51, 60, 67, 131; 117 Slaný /ev. Slánsko-Slaný, Umgebung/ 69, 74, 78, 80, lO ls q ., 119; XX, XXI 81, 87s q ., 139, 147sq. "S tr á ž " u Radětic c f. Radětice 100, 131sq., Středokluky 163 Příbram 110, 168 117 9, 81, 87, Přemyšlení XX 153 "Slánská hora" c f. Slaný 120, 123sq., 175, 178sq. Prosmyky 92, ob r. 8 Sedlčany /ev. Sedlčansko - Sedlčany, 12; Praha 9 - Čakovice 39, 67, 6 9ssq., 136sq., 34, 36, 39, 74, 89, 98, l Ol s q ., 149, 151, 161; 90, L - LI Suchdol c f. Praha 6 - Suchdol 43, 52, 54sq., 64, 132sq., 177; obr. 3-5; Sanov XXV - XXX, XLVI1- Š títary XL1X 90, 151 Radčtice 81, 87, 139, 147 73, 79, 107ssq., Tábor 115, 31, 103, 106ssq., 44 Tachlovice 119, Taimering 167, 17ls q .; XXXVI H, LVI Radonice 66 110, 115, 122, 164, 166, 177; XLII1, LV I P y rzyce Radim 154 92, Rymán /u Kladna/ XXIII Praha 8 - Ďáblice P ře lič 93, 154 Reisen Řezno c f. Regensburg Praha 8 - Bohnice l Ol s q . , 155, Ruše c f. M aria Rast 115, XXX1I1, XXXIV 69, 110, nice n. L a b ., Umgebung/ 63 Praha 9 - Kyje 94, LIV Regensburg Roztoky Praha 7 - Letna 119, 145; L ili, Roudnice n . L a b . /e v . Roudnicko - Roud­ 53sq., 60, 63, 65ssq., 71ssq., 85, 1l8 s q .; 94, 132, 156, 179; Rataje nad Sázavou 89sq., 101sq.,149, 151 Praha 7 - Bubny 41, obr. 1, 2; XXXVIII XXIV Praha 6 - Suchdol 65 Rakovník / ev. Rakovnicko - Rakovník, Tajanov 104ssq ., 165 199 110, 168 92, 95, 154, 157 77, 84, 143 í Tatce 115, 120, 172 Templin Tmán Vykáň 90, 151 lO ls q ., 122, 135, 159, 161, 169, 177; XXXVI 106, 108sq., 113, l6 7 s q ., T řeb íz 60, 63, 69, 96, 98, 171 60, 65, 69, 74-, 9 3ssq., 98, Winklarn 22, 64, 129 lO ls q ., 107, 111, 1 5 5 s s q .,159,161, WinklsaB 35, 58 166, 169; XXXI , LVI Tupadly 77 Tursko Zadní Třeban 61; XXI Záluží Unterhaching 36 35, 95, 130; XXI 92, 94sq., 99, 153, 156sq., 162 Unterparkstetten /ev. U n ter-P a rk stet­ ten/ 23sq., 64, Zálabí c f. Kolín V - Zálabí "Zámka" c f. Praha 8 - Bohnice 157 "Z á v is t" u Zbraslavi 121, 175 Závodí c f. Beroun-Závodí Velim 126 Zbraslav Velká Dobrá 11, 56sq., 87sq., lO ls q ., 122, 74, 134, 83sq., 155sq., 142sq., 147 sq ., 152, 177 Velké Č íčovice 93, 104, 109, 113, 60, 65, 93sq., 98sq., 121, l6 ls s q . Zdiby XX Zdice 57, 69, 72, 104, 106, 108sq., 112ssq., 119, 122, l6 6 s q ., 170sq., 177; Obr. 6; XXXI X, L V, LVI 119, 155, 164, l6 7 s q ., 170sq. ; L V I Velké Hostěrádky 14, 61, 8 ls q ., 139sq. Ziegetsdorf 93, 95, 154, 157 Velké Žernoseky Z víro tice V elva ry 58, 66, 81, 83, 87, lO ls q ., 136, 139, 147; Vepřek 5 2ssq., 63, 117, 122, 133, 138, obr. 4; XXI X, XXX, XLVI 100, 163 V ikletice Vinoř 34, 55, 77 Zvoleněves 80, 80, 85sq., 145, 174, 176; LV 109, 167 120, 175 81, 139 Višňová 122, 177 V olders 117 V rcovice Vrhaveč Žabonosy 106, 166 Zatec /ev. Zatecko - S a a z, Umgebung/ 92, 153 36, 40, 67, 69, 89sq., lO ls q ., 62, 70, 137 150, 177 200 122, OBRÁZKY Obr. 1. M še c, o k r. Rakovník. Knovízské žárové pohřebiště. Hroby 1-51 z r . 1964, h r. 52-60 z r . 1970. Objekt " A " podlouhlé propálené místo se zlomky keramiky, obj. "B " ohniště /?/; oba objekty mohou být rozrušenými hroby. - Knovízer Brandgräberfeld. Objekt "A " ovale verbrannte Stelle mit Keramikbruchstücken, Obj ,"B" Feuerstätte /?/; in beiden Fällen kann es sich um zerstö rte Gräber handeln. V ysvětlivky - Erläuterungen: 1. žárový h ro b - Brandgrab; 2. podlouhlá místa s propálenou zemí, podle nálezce snad žároviště/?/ - ovale verbrannte Flächen, nach dem Finder vielle ic h t Brandstätten. Zachránil F r . Sedláček. O br. 2. M šec, o k r. Rakovník. Antropologický obraz knovízského žárového pohřebiště /podle rozboru J. Chochola/. Hroby č . 5 2 -6 0 z r . 1970 nejsou ještě zahrnuty. - Anthropologische Darstellung des K n ovízer Brandgrä­ b erfeldes /nach J. Chochol/. Gräber 52 - 60 aus dem J. 1970 nicht in begriffen . V ysvětlivky - Erläuterungen: 1. dospělý jedinec bez bližšího určení - Erwachsener ohne nähere Bestimmung ; 2. muž - Mann; 3. žena - W eib; 4. dítě - Kind; 5. neurčeno - unbestimmt; 6. hrob, bez kosterních nálezů - Grab ohne Skelettbefunde ; 7. tz v . žároviště/?/ - sog. Brandstätte. O br. 3. Křepen ice, o k r. P říbram . Plán části žárového pohřebiště knovízské kultury; Pian eines T e ile s des K n ovízer B ra n d grá b erfeld es. výzkum L .H á jk a v r . 1939. O br. 4. Z v íro tic e , ok r. Příbram . A: plán knovízského žárového pohřebiště - B randgräberfeld. V ysvětlivky - E r ­ läuterungen: 1. žá rový hrob - Brandgrab; 2. rozrušený hrob - zers tö rtes Grab; v lev o dole žároviště /?/. Podle J.Kudrnáče 1950. B: skupina hrobů prokopaných amatérsky; přesná poloha a orientace této skupiny není zná­ ma - andere Gruppe des G räberfeld es. "i ui tr X № 3 cd » 3 a oo 3 P>: (T n> 3 *->5 N *- c 3 X P). o I—' öro tf 2 C, ft) 3 g № ’ £>» £ >—* • N Cd hi c 3 3 3 O ?f rt» . > g; O 3 te n : 3* řt !_ l 0>: Cd r> er ro 3 GfD c O N< №. "Í % 3o ■8 N 3 c *- 3 ’ • N >—* £>» £ 3* !_ l řt GfD 3 0>: Cd r> er ro : O g; O 3 te n 3 ?f rt» . > hi c 3 3 2 C, ft) 3 g № tf öro X P). o I—' » 3 a oo 3 P>: (T n> 3 *->5 cd A: plán knovízského žárového pohřebiště - B randgräberfeld. V ysvětlivky - E r ­ B: skupina hrobů prokopaných amatérsky; přesná poloha a orientace této skupiny není zná­ tr X ■8 c O N< №. "Í % 3o Cd № ui "i ma - andere Gruppe des G räberfeld es. J.Kudrnáče 1950. läuterungen: 1. žá rový hrob - Brandgrab; 2. rozrušený hrob - zers tö rtes Grab; v lev o dole žároviště /?/. Podle O br. 4. Z v íro tic e , ok r. Příbram . 9 < X 3 O cT pr* 3 PK n 3 P> T 0) 3“ 0) 4^ i i -í rrrO P P p p P to des š títa rv -G ra b e rfe ld e s . 6. Zdice, ok r. Beroun. Schéma rozložen í hrobů štítarského žárového pohřebiště. Podle E .š tik o v é 1955 - Pian 6. Zdice, ok r. Beroun. Schéma rozložen í hrobů štítarského žárového pohřebiště. Podle E .š tik o v é 1955 - Pian des š títa rv -G ra b e rfe ld e s . 9 -í i 0) 3“ 0) 4^ i T P> 3 3 PK n rrrO pr* 3 O cT X < P P p p P to Obr. 8. Lety, okr. Praha-západ. 1. - 4 . hrob J Xl/1959; 4 rozrušených hrobů z r . 1941 - zerstö rte Gräber; Praha-západ. C . l . kresebná rekonstrukce. 5 .- 13. keramika ze 14. Roztoky, okr. Obr. 9. Praha 6 - Bubeneč, nádraží. 10 a tab. XXXVII/ . Keramika z jámy - Grube 1; /k tomu -Bouzek 1967, obr. 15:B2. L Radim, jáma - Grube; M Š títary, l i t . : P íč 1899, tab. L X X X IV :1 2 . tz v . kostr. dvojhrob - sog. Doppelskelettgrab; lit .: Bohm 1937, obr. 62-63. - - Tab. XLI11:3 /zde kombinace - h ier Kombination J . N Dolany, jáma - Grube; O K šely, jáma - Grube ?; M Kolín. - Tab. XL1:10. l i t . : P íč 1896b, 186. Jiří Hrala Knovízská kultura v e středních Čechách Die K n ovízer Kultur in Mittelbohmen ARCHEOLOGICKÉ STUDIJNÍ M A T E R IÁ L Y 11 - 1973 Redakce Z.Krumphanzlová Kresby T . M azálková, V . Žižková a autor; plány a snímky z archivu NM v P ra z e a AÚ Č S A V ; Překlad H .P lá tk o vá . obálka a titulní lis t J .M a řík ov á . Technická redakce R .F abešová Vytiskla Státní tiskárna n .p ., závod 5 - Libeň Interní tisk Archeologického ústavu Č S A V , Praha 1, Letenská A Vydáno jako rukopis ke studijním účelům ACAD EM IA - M T S - 1 T 0276 - 1973 600 kusů