Transcript
ČESKOSLOVENSKÁ a k a d em ie
věd
Místní jm én a na Moravě a ve S l e z s k u II
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEM IE VĚD
V ě d e c k ý r e d a k to r P rof. Dr . V l a d i m í r Š m i l a u e r , D r S c . R ece n ze n t Dr. J a n Svoboda, DrSc.
Ladislav Hosák Rudolf Šrámek
MÍSTNÍ JMÉNA NA MORAVĚ A VE SLEZSKU II
DODATKY, D O P LŇ K Y , P ŘE HL E D Y
ACADEMIA NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEM IE VÉD PRAHA
1980
%
Sloupec
OPRAVA
tu
CO N
119 132 135 135 151 152 157 254 255 261 284 290 307 357 374 437 459 468 499 505 520 521 533 577 595 595 624 650 675 678
— a b b a b a b a a a a a a a a a b a a b a b b b a a b b a a a b b a a b
16 10 22 24 3 23 5 9 14 1 8 11 10 13 3 2 11 13 18 2 22 14 8 20 6 22 2 24 14 9 6 15 7 10 15 13 13
zd sh zd zd sh zd zd sh sh sh zd zd zd sh sh zd sh zd zd zd zd zd sh zd zd zd zd sh sh sh zd sh zd sh zd zd sh
893 M arkfartovice ei > čes. i tj. na M ikulovů) motba Posívní Lažínky > Lažany -jb Neplachojice chyb Nyč-čaně Nýrovce tedy Plavčí pleši? podgabje F aljšh an s bylo k němuž slovanská rohož > rogozb týchž Slavíka, Slavica Rada stražkovský W -stržeň Súchov’an upraveného Svitavčči De mohlo < Slatiš -jbe želaznogo heslo V em ířovice
808
a
10
sh
snko
_í 11
40 49 76 82 108 112
M m gtbna Posesívní Lažínky < Lažany -ja Neplachojice ohyb Nyd-čaně Nýrovec nevidíme tedy Plavče pleso podgajbje Flajšhans byl k čemuž slovenská rohož < rogozb týž Slavíka nebo Slavica Radu stražkovskej W stržeň Súchovjan upravený Svitavšči Do mohla > Svatiš -bje želaznego správný je v ý k lad : pův. čes. Teplice > něm. W erm sdorj > Wem ersdorf > čes. V em ířovice sln k o
O B SA H
P ředm luva
7
D oplňky k seznam u pram enů historických dokladů a h istorické literatury
10
D oplňky k e zkratkám pram enů a příruček
18
v textu
D odatky k seznam u jazyk ověd n é literatury
20
Z kratky dodatků jazyk ověd n é literatury
25
Seznam m ístních jm en (M—2 )
27
D oplňky dr. A dolfa Turka
831
D oplňky a dodatky k 1. dílu
839
M ístní jm éna na Sem b erově M apě zem ě M oravské
z r.1881
878
Errata k 1. dílu (R u dolf Š rá m ek )
890
Z m ěny v m ístních jm énech M oravy a S lezsk a od 5. V. 1945 do 1. I. 1972 (R u d olf Š rám ek)
897
Seznam nových m ístn ích jm en pro b ý v a lé něm eck é obce a obce s něm eckým jm én em (R u d o lf Š rá m ek )
928
Seznam nových m ístn ích jm en pro n ové obce (R u d o lf Š rá m ek )
930
K onkordance p řejm enovaných, zm ěn ěn ých a n ových m ístních jm en (R u dolf Š rám ek)
932
Seznam m ístních jm en (částí, m ístn ích částí) zan ik lých od 5. V. 1945 do 1. I. 1972 (R u d o lf Š rá m ek )
939
H ustota sídlišť v e středověku (L a d isla v H osák)
951
Osady pokládané neprávem za zan ik lé (L a d isla v H osák)
955
S tatistick ý přehled h esel a jm en
962
PŘEDMLUVA
P rá c e n a d ru h é m díle slo v n ík u b y ly z a h á je n y v le d n u 1966, v r. 1970 by ly p ro k o rig o v án í sazby p rv n íh o d ílu p ře ru še n y . H eslová část 2. d ílu b y la u k o n čen a v r. 1970. S ouběžně se v zn ik em d íla p ro b íh alo i re cen z n í řízení. V 1. po lo v in ě ro k u 1972 jsm e s prof. L. H osákem p raco v ali n a re d ak ci heslové části a začali s p říp ra v o u d o p lň k ů a d o d atk ů , zv láště p o k u d jd e o n o v á hesla. P ro f. L. H o sák p řip ra v il v ú p ln o sti d o p lň k y к h isto rick é d o k u m en tac i hesel 1. d ílu (viz zde D o p lň k y a d o d a tk y к 1. dílu, str. 839) i 2. dílu (jsou včle n ě n y do h esel M —2), zpraco v al p řip o m ín k y v ěd eck éh o re d a k to ra i re cen z e n tů к h isto rick é d o k u m en taci hesel, a to o d p ísm en e M po Š včetně, a dále p řip ra v il studie, k te ré jsou v to m to svazku o tiště n y n a str. 951—961. N a v ý zn am o n o m astick éh o m a te riá lu pro h isto rick é s tu d iu m k la d l prof. L. H o sák stále v ětší důraz, o čem ž svědčí řa d a je h o p u b lik ací v zn ik lý ch v so uvislosti s tím to slovníkem . — P ro f. D r. L. H osák, D rSc., se dokončení d e fin itiv n í podoby te x tu slo v n ík u ani jeho edice nedočkal: zem řel 3. listo p a d u 1972. Se so u h lasem M ístopisné kom ise se dokončení rev ize h isto rick é d o k u m en ta c e h esel T —2 u ja l dr. A dolf T u r e k , věd eck ý p ra co v n ík S tá tn íh o arch ív u v O pavě. D r. T u re k p o sk y tl i m a te riá l к h e slů m M —Š, zejm . к obcím Slez ska а к úd o b í 1 6 .-1 8 . sto letí (viz str. 11). P ři revizi, d o p lň o v án í a p ro h lu b o v án í h isto rick é d o k u m en tace, zvi. 16.—18. sto letí (a ro v n ěž p ři opisování ko n ečn éh o te x tu ) ú č in n ě p o m áh ala p a n í R ů žen a H o s á k o v á , vdova p o zesn u lém sp o lu au to ro v i. O běm a p a tří m é u p řím n é poděkování. •
Po zk u šen o stech z p rá c e n a 1. díle i z je h o o h lasu jsm e se s prof. H osákem dohodli, že 1. p ři lokalizaci obcí b u d e d ů sled n ě u v ád ě n n o m in a tiv jm enovací, ab y n e 7
docházelo k zám ěn ám ro d u a čísla n eb o k e kom olení zá k la d n í podo b y jm én a, n a p ř .: . . . část obce S trh a ře n ik o li část obce S trlia ř; . . . část obce K r tin y , n i koli část obce K r tin (což b y m ohlo v ést k nom . Krtin)-, 2. do ru b rik y 1 b u d o u v člen ě n y bližší ú d a je o a d m in istra tiv n ím s ta tu tu obcí, a to podle sta v u v r. 196» (pokud to bylo m ožné zjistit, i z dob pozdějších) se s tru č n ý m odkazem n a s ta v d řív ě jší: slo v n ík u u žív ají o rg á n y v e ře jn é sp ráv y , zejm . m a trič n í ú řa d y jako zd ro je in fo rm ac í o sta ršíc h podobách jm e n a o p říslu šn o sti obci; 3. v ru b ric e 2 b u d e p ro h lo u b en a d o k u m en tac e h ese l pro 16,—18. století, po k u d to ov šem v zh led e m k p ra m e n ů m b u d e m ožné; 4. ru b r ik a 6 b u d e om ezena n a m in im u m , neboť traťo v á jm é n a v n í n em o h o u b ý t u v á d ě n a v p ln o sti; v ý č e t sam ot, m ysliven, d v o rů apod., p okud m ají své v la stn í jm éno, z ů sta l v šak zachován; 5. časovou h ra n ic í p ro v ý b ě r fa k tů i o d borné lite r a tu r y b u d e ro k 1972, k fa k tů m p u b lik o v an ý m p o zd ěji se b u d e p řih líž e t je n n esy ste m a tic k y a v o jed i n ělý ch p říp ad ech . T oto o h ra n ič e n í b y lo s o h ledem n a u k o nčení slo v n ík u tře b a u č in it ze jm é n a p ro to, že ro zsah onom astické lite ra tu ry je od p o čá tk u sed m d esá tý c h le t stále v ětší a m én ě p ře h le d n ě jší a cito v án í všech položek b y ru b rik u 5 ro zšířilo b ib lio g rafick y , v ěcn ě b y v ša k v ý k lad jm e n rozkolísalo. P ro to p řih lížím e k lite ra tu ře v y d a n é po r. 1972 je n tam , k d e jsou m ín ěn í u stá le n á a k o m p a ra tistic k y p ro v ě řen á . V ru b ric e 5 b y l zv ý razn ě n sy stém o v ý způsob v ý k lad u , k te rý se o p írá o te o re tick é stu d ie v zn ik lé b ěh e m p rá ce n a slovníku. V e v h o d n é m íře b y ly v y u ž ity p o zn a tk y z an a lý z y m o rav sk ý c h a slezských p o m ístn ích jm en , zv láště jejich geo g rafick é d iferenciace. K oncepce 2. d ílu slo v n ík u v če tn ě je h o lex ik o g ra fick é m eto d y se od 1. dílu jin a k neliší. Z p raco v án í m o rav sk é a slezské to p o n y m ie b u d e dovršeno so u stavou, sy stem atik o u , m odelovou an alý zo u a atlaso v ý m zpracováním . •
U p řím n ý m i d ík y jsm e zavázáni všem , k te ří se ja k ý m k o li způsobem podíleli n a dokončení to h o to slovníku. U vést bych ch těl ty, k te rý m p a tří n áš dík n e jv ě tší: p ro f. dr. VI. Š m i l a u e r , D rSc., p ro č etl celý ru k o p is a bez je h o d ů k la d n é recen ze a bez trv a lé h o p ra co v n íh o k o n ta k tu s n ím b y řa d a h esel n e m ěla ja k v h isto rick é, ta k i v e v ý k lad o v é části n y n ě jší podobu; z e sn u lý dr. J a n S v o b o d a , D rSc., b y l n ad jin é povolaným k o n z u lta n te m v otázce re k o n stru k c í osobních jm e n ; p řá te lé-o n o m astik o v é (V. B l a n á r , H. B o ř e k , E. E i c h l e r , H. G ó r n o w i c z , I. L u t t e r e r , J. S p a l aj.) stáli u zrodu 8
n ě k te rý c h in te rp re ta c í a p řisp ěli k jejich zp řesn ěn í z h led isk a slav istick éh o i te o re tic k o -m eto d o lo g ic k éh o ; n ez ištn ě a och o tn ě p o m áh ala dr. J a n a P l e s k a l o v é , k te rá se od r. 1972 ú častn ila rozsáhlých, av ša k n ev d ěčn ý ch prací p ra k tic k é p o v ah y , ja k o n ap ř. excerpcí a řa zen í m ateriá lů , k o n tro ly n á ře č n íc h d o k lad ů v te ré n u a z e jm é n a d ik to v án í p o d sta tn é části d efin itiv n íh o te x tu ; B. J e l í n k o v á a Zd. K a b e l k o v á , k n ih o v n ice S tá tn í vědecké k n ih o v n y v B rn ě, se zasloužily o získávání těžko d o stu p n é h isto rick é lite ra tu ry . M ísto p isn é k o m isi ČSAV, zadav atelce slovníku, v y slo v u jem e poděkování za po d p o ru , k te ré se n á m o d ní dostalo. M im o řád n é poch o p en í p ro ta k roz sáh lo u p ráci pro kazovalo onom astické oddělení Ú stav u p ro ja z y k český ČSAV. N áš d ík p a tří i n a k la d a te lstv í A cad em ia v P raze. P ra c o v n ík ů m z n. p. T isk v B rn ě d ěk u jem e za v y sáz en í ta k obtížného te x tu i za p ěk n é knižní zpracování. V B rn ě d n e 30. V. 1977
R. S.
9
DOPLŇKY DOKLADU
K A
SEZNAMU PRAMENU HISTORICKÝCH HISTORICKÉ LITERATURY
(Jejich zkratky v iz str. 18—19. Č íslování položek n avazu je na 1. díl, str. 22—26.)
I.
Pram eny původní
(u jed n otlivých položek u ved en jazyk te x tu zkratkam i: č. „česky“, n. „něm ecky“ ,!, „la tin sk y“) A.
Státní
123 124 125 126
S p isy gu bern ia z r. 1754 (41/955—958). U rb a riá ln í fasse z r. 1775-1777 (UF D 5/61/1/0, - D 5/61/2/0). (Zkratka: UF D.) B ern í reg istra z r. 1528, č. 1212 a 1213, n y n í B ern í re jstř ík , fond A 7, č. 1; č. B ern í re g istra z r. 1529, č. 1214, nyní B ern í r e jstř ík , fond A 7, č. 2; c. U rbáře (Z O pisů dr. Jaroslava N ovotn éh o): p a n stv í B řecla v z r. 1667; č. p a n stv í H ranice z ť.1539, č.; 1544, č.; 1569, č.; 1655, č.; 1655, n.; 1663, č.; 1684, n. p a n stv í H u k v a ld y z r. 1581, č.; 1651, n. p a n stv í Jih la va z r. 1630, n. p a n stv í K lá šte rn í H radisko z r. 1669, č. p a n stv í K o lš te jn (B ranná) z r. 1607, n.; 1620, n.; 1644, n.; 1653, ?!.; 1725, n. p a n stv í L e to v ic e z r. 1668 (odhad), n.; 1717, n. p a n stv í L ib a vá z r. 1581; č. p a n stv í M ik u lo v z r. 1414, n.; 1560, n ,; 1574,n. p a n s tv í M oravsk á T řeb o v á z r. 1548, č.; 1563, č.; 1618, n.; 1661 n. b is k u p s tv í O lom ou c z r. 1465, Z; 1549, Z. p a n stv í m ěsta O lom ou c z r. 1606, č.; 1655, n.; 1726, n. k a p itu ly O lom ou c z r. 1508, Z. (E 11.15); 1596. Z. (E II. 19); 1616, Z.; 1655, n .; 1675, n.; 1726, n. p a n stv í P lu m lo v z r. 1590, é.; 1725, n. p a n stv í P rštice a V la sa tice z r. 1574; č. p a n stv í R u da n a d M oravou z r. 1616, č.; 1617, č.; 1656, n .; 1676, n.; 1718, n.; 1720, n ,; 1725, n. p a n stv í S o vin ec z r. 1582, č.; 1599, n .\ 1618, č.; 1620, n.; 1629, č.; 1629. n. p a n stv í S v ita v y z r. 1525, č.; 1581, č.; 1650, n. p a n stv í Š te rn b e rk z r. 1510, č.; 1531, č.; 1546, č.; 1599, č.; 1599, n.; 1652, n.; 1656, n.; 1664, n. p a n stv í Ú sov z r. 1564, č.; 1588, č.; 1601, č.; 1725, n.; 1734, n.
127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146
10
archív
v
Brně
(zk ra tk a : SA B)
147 p a n stv í V a la šsk é M eziříčí z r. 1676; č. 148 p a n stv í V a ltice z r. 1570; n. 149 p a n stv í V e lk é L o sin y z r. 1577, č.; 1589, č.; 1591, n. 149a p a n stv í Z ábřeh z r. 1585, č.; 1616, č.; 1693, n. 150 A ug. S l a v í k , Z a n ik lé o sa d y na M oravě. Sbírka rukopisů v SAB. B.
Státní
archív
v
Opavě
(zkratka: StA Opava)
Jde o historick ý m ateriál z různých a rch iv álií (čes., něm ., lat., částečn ě i pol.), kte ré jsou uloženy jak v e S tá tn ím archívu v Opavě, even t. v jeh o depozitářích m im o Opavu, tak i jinde. Prof. L. H o s á k s něk terým i z těch to m ateriálů pracoval (viz I. díl, str. 23). Pro příručku M ísto p isn ý r e js tř ík o b c í S ev e ro m o ra vsk éh o k ra je, kterou s k olek tiv em archivářů přip ravil dr. A d olf T u r e k a kterou rotaprintem v y d a l S tátní archív v O pavě v r. 1974 (I, A —L, 427 s., II, M—2 , 535 s.), b yla v ša k pořízena nová kartotéka historických dokladů obcí S everom oravského kraje, k níž jako kontrolního a m ísty i dop lňujícíh o m ateriálu dr. A. T urek pou žil i H osákovu historickou dokum en taci h esel 2. d ílu našeho slo v n ík u (viz M ístopisný r e js tř ík . . . I, str. X V I). S touto kar totékou prof. Hosák již nepracoval, b yla totiž pořízena v úp ln osti po jeh o úm rtí. K závěrečn é redakci II. d ílu n ašeh o slo v n ík u dal dr. A. T urek k dispozici jednak pra covn í rukopis, jednak konečnou verzi M ísto p isn éh o r e j s tř ík u . . . , p osléze i n ěk teré zá znam y, k teré v tom to rejstříku u ved en y nejsou. A b y nebyla narušena kon cep ce h istorick é d okum entace jm en v n ašem slovn ík u („opavský“ m ateriál i dok lad y z M ísto p isn éh o re js tř ík u se p od statn ě od lišu jí tím , že n ecitu jí pram eny), b y ly z „opavského“ m ateriálu vyb rán y tak ové doklady, k teré k do ku m entaci jm éna n eb o k jeho výk lad u přinášejí n ějak é zpřesnění, novou in form aci apod. V ýběr provedli A. T u r e k a R. Š r á m e k . N ěk teré d oklady b y ly kon fron tová ny se zápisy v dobových pram enech autentických, tištěn ých nebo i později vy d á v a ných (např. listiny, K n ih y půhonné, N ěm ců v L istinář T ěšínská apod.). V tak ových p ří padech b yla dána přednost citaci pram enů. K onfrontaci p roved li R. H o s á k o v á a R. Š r á m e k . B ylo třeba zv o lit jasn é lex ik o g ra fick é od lišen í h istorick é d ok um entace n ašeh o slo v ník u od m ateriálu „opavského“ . Ten je proto do slo v n ík u začleněn takto: — tý k a jí-li se „opavské“ d op lň k y h e s e l I. d í l u (A—L), pak jsou součásti D odatků a d o p lň k ů k 1. dílu , k teré jsou otištěn y v 2. d íle na str. 893—877, a jsou v nich za řazeny do rubriky 2; ' — tý k a jí-li se „opavské“ doplňky h e s e l 2. d í l u (M—2 ), pak jsou v člen ěn y dvojím zp ů sob em : a) b y l-li u „opavského“ ex cerp ta uved en i kon k rétn í arch ívn í pram en (což se stávalo zřídka), pak b y l excerp t řazen přím o k příslu šn ým h eslů m do rubriky 2 s udáním leh ce srozum itelné zkratky pram ene (seznam viz níže). Např.: Z ám ostí 2 1538 zá m o stck á , gru n tovn ice Sl. O strava, S tA O pava; b) n eb y l-li u excerp tů uved en konkrétní pram en (což b y lo většinou) a jestliže n eb yly konfrontovány s event. origin áln ím i nebo tištěn ým i pram eny, pak byl z excerptů sesta ven z v l á š t n í d o p l n ě k , k terý je o tištěn v 2. díle na str. 831—838 a jehož m ate riál se u příslušných h esel n e u v á d í . N a jeho m ístě u h esel sto jí však v rubrice 2 letop očet a zkratka „dopl. T.“ (tj. „doplněk dr. A. T urka“) a p říslu šn ý údaj je třeba vyh led at na str. 831—838, zvláštn í doplněk sesta v il R. Š r á m e k . N apř.: — Z ihla 2 1596, 1787 dopl. T. ; . . . ; 1850 dopl. T. K tom u na str. 838: Zihla 1596 S y h la ; 1787 Sch ig la, Schichla, S ic h la ; 1850 Szygla.
11
— Ž ilina 2 __ 1558, 1588 dopl. T .; 1676 S yh len . . . ; k tom u na str. 838. 2ilina 1558 S ylen ; 1588 S eelen. M ateriály ze Státního archívu v Opavě — krom ě skupiny „dopl. T.“ (v níž jsou obsa žena excerp ta z „M ístopisného rejstřík u “ ) — jsou opatřeny těm ito údaji: — dopl. T = viz v ý še sub b) — A rchív statku K obylá, StA Opava — A rchív m ěsta Štram berka, StA Opava — Zám ecký archív N. Jičín, StA Opava — K niha holešovská, StA Opava — M em orialbuch, StA Opava — M ustruňk z r. 1608, StA Opava — K arolinský katastr z le t 1720—1733, StA Opava — sbírka „Zem ské h ejtm a n stv í“ , S tA Opava — sbírka excerp t různého původu (listiny, gruntovnice, v ceň o v a cí operáty apod.), u nichž je vžd y poznám ka „StA O pava“ . Tím se dokum entace Turkova od lišu je od doku m entace L. Hosáka. — W ojew ód. Arch. P aňstw . C ieszyn = W ojew ódzkie A rch iw u m P a ň stw o w e K atow ice, O ddzial T erenow y C^ieszyn. (E xcerpta z pol. archívů pořídil dr. A. Turek.) C.
Okresní
archív
v
Šumperku
151 G ru n to vn í k n ih y S taréh o M ěsta z let 1555—1617, fond archívu m ěsta Staré M ěsto, inv. č. 62. (Zkratka: A M -Staré M ěsto.)
II. Edice A. M o r a v a : 152 R egesta d ip lo m a tica necnon e p isto la ria regn i B oh em iae e t M oraviae, I—IV, Praha 1855—1892 (i Slezsko); V—VII, Praha 1928—1954 (i S lezsk o); l. (Zkratka: Reg.) 153 A ug. N e u m a n n , N o vé p ra m e n y k d ě jin á m h u sitstv í na M oravě, Olom ouc 1930; č., n., I. (Zkratka: N eum ann, N ové pi-ameny.) 154 AI. A d a m u s , S b írk a listin k d ě jin á m m ě sta M or. O stra v y , Mor. O strava 1929; č., n. 155 Fr. H r u b ý , M oravsk é k o resp o n d en ce a a k ta z let 1620—1636, I., II., B rno 1934, 1937. 156 F antes reru m B oh em icaru m , D. II. K osm ův L etopis česk ý s pokračovateli, Praha 1874. (Zkratka: FRB.) 157 Jiří R a d i m s k ý a M. T r a n t í r e k , T ereziá n sk ý k a ta str m o ra vsk ý , Praha 1962; č. 158 A ug. S e d l á č e k , Z b y tk y re g iste r k rá lů v řím . a čes. z le t 1361—1480, P raha 1914; č. (Zkratka: Sedláček, Z bytky register.) 159 Ad. T u r e k , M an ové n e jv y ššíh o m aršálka, I—II, B rno 1952. (Zkratka: T urek M a nové.) B.
Slezsko:
160 C odex
12
d ip lo m a ticu s
S ilesiae, B reslau 1857—1933. (Zkratka: CDS.)
161 Em. N ě m e c , K a ta lo g listin k d ě jin á m T ěšín ská ze S tá tn íh o a rch ívu v C ieszyn ě 1388—1783, Čes. T ěšín 1958. (Zkratka: Katalog.) 162 —, K o p iá ř tě šín sk ý c h k n íža t A d a m a V áclava, B edřich a V ilém a a A lž b ě ty L u krecie z le t 1613—1638. Sam ostat. příloha k časopisu Zprávy O kresního m usea v Čes. T ě šíně, Čes. T ěšín 1969—1972, č. 39/69; č. (Zkratka: Kopiář.) 163 —, M a teriá ly k d ě jin á m T ěšín ská z O kresního a rch ívu v Č esk ém T ěšín ě 1416—1526. Čes. T ěšín 1959; č. (Zkratka: M ateriály.) 164 —, L istin y k d ě jin á m T ěšín sk á z W A P w C ieszy n ě (fond m ě s tsk ý arch ív). Sam ostat. příloha k časopisu Z právy O kresního m usea v Čes. T ěšíně, Čes. T ěšín 1970—72, č. 40/70. (Zkratky: Listiny.) 165 B lan k a P i t r o n o v á , F rýd eck é u rb á ře z le t 1580 a 1583 a je jic h v ý zn a m p ř i m a je tk o v ý c h zm ěn á ch na p a n ství, S lezský sborník 1956, 95—109; č. 166 V incenc P r á s e k , S b írk a listů posílacích od r. 1464—1709 v ů b e c a bisk u p a V ilé m a P ru sín ovskéh o p sa n ých k 1568 zv lá ště . O pava, V ěstn ík M atice O pavské 1893, příloha: č. (Zkratka: VM O-P, 1893.) 167 B oh u m il S o b o t í k , A n d ělín G r o b e l n ý , U rbář p a n stv í frý d e c k o -m íste c k é h o z r. 1580, S lezsk ý sborník 1953, příl. č. 2; č. 168 Frant. Š i g u t , O p a v sk ý listin ář, I—IV, O pava 1961—69; Z., č. (Zkratka: Šigut, Opav sk ý listinář.) 169 Ad. T u r e k , S ou pis u rb á řů O stra vsk éh o k ra je 15,—18. sto letí, Opava 1954; č., n. (Zkratka: Soupis.)
III. Příručky A.
Morava:
170 C hristian C r u s i u s, T opograph isch es P o st-L e x ik o n a ller O rtsch a ften d e r k. k. E rblän der (B öhm en, M ähren, Sch lesien ) I—II, W ien 1798; n., Č., pol. (Zkratka: 1798.) 171 Leopold R a f f a y , A lp h a b e tisc h g eo rd n etes O rts-V e rzeic h n iss d e r K ro n lä n d e r M äh ren und S ch lesien nach d e r k. k. p o litisch en A d m in istra tio n s- un d G erich tsein th eilu n g, O lom ouc 1850; c., n., pol. (Zkratka: 1850 Raffay.) 172 T opograph isch es P o st-L e x ik o n II, M äh ren und S ch lesien , W ien 1852—54; n. (Zkrat Ka: 1852.) 173 G regor W o l n ý , K irch lich e T opograph ie von M ähren, m e ist nach U rku n den und H an dsch riften , I—V, Brünn 1855—1863. (Zkratka: W olný, K irchl. Topogr.)
IV. Knižní literatu ra 174 A nt. A l t r i c h t e r , D örferbu ch d e r Iglauer S prach in sel, J ih la v a 1924. (Zkratka: A ltrichter, Dörferbuch.) 175 K arl B e r g e r , D ie B esied lu n g d es deu tsch en N o rd m ä h ren s im 13. u n d 14. Jah r h undert, Brünn 1933. (Zkratka: B erger; Berger, D ie B esiedlung.) 176 Jean Jacques B o i s a r d, T opographia u rb is R om ae. E ig en tlich e B esch reibu n g der S ta d t R om , S a m t A lle n A n tiq u itä te n , P a llä sten , . . . so in u n d u m b d e r S ta d t Rom gefunden, und in v ie r T agen o rd en tlich b esch a u et u n d g eseh en w e rd e n können. In L ateinischer Sprach b eschreiben durch . . . In die T eutsche Sprach ü bergesetzt . . .
13
D ietrich de Bry. Franckfurt 1681, II. M ähren, 87—115. (Zkratka: Boisard, T opographia.) 177 Jan B ř e z i n a , Z á b řežsk o v o b d o b í feu d a lism u do roku 1848, Ostrava 1963. (Zkrat ka : B řezina, Zábřežsko.) 178 N orbert Č e r n ý , L. H o s á k a kol., H isto rick ý m ísto p is stře d n í a se v e rn í M oravy (V lastivěd y střední a severn í M oravy, D. II, č. 1. a 2.), P řerov 1942. (Zkratka: V las tivědy.) 179 Jacob F a l k e , G esch ich te des F ü rstlich en H auses L iech ten stein , I., II., W ien 1868, 1877. 180 Lad. H o s á k , D ě jin y R ým a řo v sk a , I, II, R ým ařov 1957, 1959. 181 —, H isto rick ý m ísto p is ze m ě M o ra vsk o slezsk é, Praha 1938. (Zkratka: H M 1.) 182 —, P řeh led h isto rick éh o m ísto p isu M o ra vy a S lezsk a v o b d o b í fe u d a lism u do roku 1848. O strava, P ro fil 1967. (Zkratka: HM2.) 183 —, S tře d o v ě k á k olon izace D y jsk o svra te c k é h o ú v a lu ; A cta U P -H istorica X I, Praha 1967, 111 s. (Zkratka: SKDÜ.) 184 —, B. D o s t á l a kol., B řeclav. D ě jin y m ěsta , B řeclav 1968. 185 L ad islav H o s á k , O. N e v ř i v a , J. Š v e s t k a , D ě jin y P o d ivín a , B rno 1959. 186 F rantišek H r u b ý , S e v e rn í M orava v d ějin ách , B rno 1947 (Zkratka: Hrubý, SM.) 187 K arel J i ř í k , B lan k a P i t r o n o v á a kol., D ě jin y O str a v y 1967. (Zkratka: D ějiny Ostravy.) 188 Johann K u k s , D ie d e u tsch en S ied lu n g en u m O lm ü tz, O lom ouc 1943. 189 Josef M a t z u r a a k olek tiv, S ü d m ä h risch es H eim a tb u ch fü r V o lk und Schule, M i ku lov 1923. (Zkratka: J. M atzura, Südm ährisches H eim atbuch.) 190 B. M e n d l, K n ih y p o čtů m ěsta B rna z let 1343—1365. (K n ih y m ě stsk ý c h počtů z d o b y p ře d h u sitsk é 1.), B rno 1935. (Zkratka: M endl, K n ih y počtů.) 191 V ladim ír N e k u d a, Z a n ik lé osa d y na M oravě v o b d o b í feu d a lism u , B rno 1961. (Zkratka: Nekuda.) 192 V ladim ír S p á č i l , P e v n o stn í m ěsto. In: J. B a r t o š a kol., M alé d ějin y O lom ou ce, Olom ouc 1972, 77—80. 193 F rantišek S p u r n ý , D ě jin y R ým a řo vsk a . O d p o lo v in y 16. sto le tí d o B ílé H ory. III. díl, O strava 1961. 194 Ernst S c h w a r z , V o lk stu m sg esch ich te d e r S u d eten lä n d er, II, M äh ren -S ch lesien , M ünchen 1966. (Zkratka: Schw arz V S II.) 195 Ed. T e i c h m a n n , G esch ich te d er S ta d t M ü g litz bis zu r H e im k eh r in s R eich, M üglitz 1941. 196 M etoděj Z e m e k a Ant. B a r t u š e k , D ě jin y Zďáru nad S á za vo u , I, II, 1, 2, H av líčk ů v Brod 1956, 1962, B rno 1970. 197 V la stiv ě d a m ora vsk á , M u sejn í spolek Brno, 1897—1948. Z kratka jed n otlivých svaz ků od jednoho autora: V M -B řeclav. 198 Z kratka novějších k olek tivn ích d ěl: V M -B řeclavsko 1969, V M -V yšk ovsk o 1965. 199 L ad islav H o s á k , P o č á tk y m ě s t F rýd k u a M ístk u . In: 700 le t F rýdku -M ístku . F rýdek-M ístek 1965, str. 39—47. 200 T opograph ie vo n N ied erö ste rre ic h (S ch ilderu n g v o n Land, B ew o h n ern un d O rten) II, III, W ien 1876, 1886.
/ 14
B. S l e z s k o Knižni literatura 201 V in cen c P r á s e k , H isto rick á to p o g ra fie ze m ě O p a vsk é, O pava 1889. (Z k ratk a: P rá sek, Topografie.) 202 —, Č eština v O pavsku . R o zp ra va h isto rick o -g ra m a tick á , O lom ouc 1877. 203 —, D ě jin y k ra je H o la so vsk éh o čili O pavskéh o, O pava 1891. (Zkratka: Prásek, D ě jiny.) 204 —, D ě jin y k n íž e c tv í T ěšín sk éh o (až do r. 1433), O pava 1894. 205 G. B i e r m a n n , G esch ich te d e r H erzo g th ü m er T roppau und Jägern dorf, Těšín 1874. (Zkratka: Bierm ann.) 206—, G esch ich te des P ro testa n tism u s in ö ste rr. S ch lesien , P raha 1897. 207 V lastim ila Č e c h o v á , G en eze s tře d o v ě k é O p a v y a tr ž n í sítě na O p a vsk u do konce 13. sto letí, O strava 1970. 208 V áclav D a v í d e k, O síd len í T ěšín ská V alach y. S tu d ie p o d le u rb á řů p a n s tv í z let 1577, 1621, 1692 a 1755, P raha 1940. 209 —, Těšínsko, zv lá š tě J a b lu n k o vsk o za feu d a lism u . . . S u rb á řem těšín sk éh o k n í ž e c tv í z ro k u 1621, P rah a 1951. 210 J. K e j ř, P o č á tk y m ě s ta K rn o va , O strava 1968. 211 J. P f i t z n e r , B esied lu n g s-, V erfa ssu n g s- und V erw a ltu n g sg e sc h ic h te d es B res lauer B istu m slan d es, L iberec 1926. 212 Fr. P o p i o l e k , D zieje h u tn ic tw a zela zn e g o na ziem ia ch p o lsk ich , W roclaw 1947. 213 H einrich S c h u l i g , E in H eim a tb u ch fü r d ie B e zirk e J ä g ern d o rf u n d O lb ersd o rf, O pava 1923. (Zkratka: Schulig, H eim atbuch.) 214 Ad. T u r e k a kol., M ísto p isn ý r e js tř ík o bcí S ev e ro m o ra vsk é h o kraje, I, II, Opava 1974. (Zkratka: dopl. T — Zprac. R. Šrám ek.) 215 H erbert W e i n e 1 1, F orschungen zu r V o lk stu m sg eo g ra p h ie d es sü dsch lesisch en S ta m m esg eb ietes, B eiträge zur su d eten d eu tsch en V olkskunde, sv. 15, L iberec 1940. 216 A ug. W e i t z e l , B esied lu n g en d e s n ö rd lich d e r O ppa g eleg e n e n L an des, II, L eobschütz 1891. (Zkratka: W eitzel, B esiedlungen.) 217 R udolf Z u b e r a kol., J esen ick o v o b d o b í fe u d a lism u d o ro k u 1848, O strava 1966. (Zkratka: Zuber, Jesenicko.) 218 J. Z u k a 1, S lezsk é kon fiskace, P raha 1916. (Zkratka: Zukal, K onfiskace.)
V. Časopisy, sborníky 219 A c ta V n iv e rs ita tis P alackian ae O lom ucensis. Olom ouc. (Zkratka: A cta UP.) 220 H isto rick á geografie. Sborníky historickogeografických studií. P raha ČSAV. (Zkrat k a: HG.) 221 J ižn í M orava, V la stiv ěd n ý sborník, Brno. (Zkratka: JM.) 222 S e v e rn í M orava, V lastivěd n ý sborník, Šum perk. (Zkratka: SM.) 223 S lovácko. N árodopisný sborník pro M oravskoslovenské pom ezí, U herské Hradiště. (Zkratka: Slovácko.) 224 V la stiv ě d n ý v ě stn ík m o ra v sk ý , Brno. (Zkratka: W M .)
15
VI. Č asopisecké články 225 K arl B e r g e r , D ie K o lo n isa tio n d er d eu tsch en D órfer N ordm áh ren s, ZDVGMS, Brno 1905, 1—69. 226 Ed. H a w e 1 k a, D ie B esied lu n g d es p o lilisch en B e zirk e s S tern b erg , ZDVGMS, B rno 1898, 72-122. 227 J. H o l í n k o v á , S ou pis p ra c í dr. L a d isla v a H osáka. 1. část: Č SPS 1958, 104—109; 2. část: T ulák m in u lo stí, T rutnov 1968, 12—20 (příležitostný tisk ); 3. část: VVM 1975, 334-335. 228 Lad. H o s á k , D alší n eurčená m ístn í jm é n a na M oravě. ZMK X I (1970), 563—566. 229 —, H isto rick ý m ísto p is h ra d eck éh o o b v o d u o lom ou ckéh o do p o lo v in y 14. stol. A cta U P -H istorica V II (1964), 45 -9 0 . 230 —, H ospodářské p o m ě ry na p a n stv í z á b ř e žsk é m v d ru h é p o lo vin ě 15. sto le tí. SM 1960, č. 5, 9 -1 7 . 231 —, H radišťsko do p o lo v in y 14. sto letí. Slováck o 1968—1969, 115—130. 232 —, K d ě jin á m o bcí b ře c la v sk é h o o k reSu z le t 1504—1541. JM 1967, ročenka 32—36. 233 —, K e vid e n c i za n ik lý c h osad m o ra vsk ých . ZMK X I (1970), 567—568. 2 3 4 — K n esn ázím p ři lo k a liza ci m ístn ích jm e n n ejsta ršíc h listin , ZMK X (1969), 702 až 703. 235 —, K p o čá tk ů m h radu a m ě steč k a Ú sova. SM 1970, č. 19, 3—8. 236 —, K p o čá tk ů m d ě jin Š u m p ersk a (P řísp ě v e k k d ě jin á m stře d o v ě k é ko lo n iza ce na sev. M oravě). SM 1962, č. 8 , 38 -4 6 . 237 _ K p o čá tk ů m m ě s t na jih o zá p a d n í M oravě. Sb orn ík FF U n iv erzity K om enského v B ratislavě 1964, 117. 238 —, K sv a to v á c la v s k ý m p a tro c in iím na M oravě. CMM 1970, 184—188. 239 —, L okalizace L h ot na V alašsku . V alašsko 1968, 21—22. 240 L o k a liza ce m íst v listin ě bisk u p a Jin d řich a Z d ik a . CMM 1946, 118—122. 2 4 1 —( L o k a liza ce za n ik lý c h s íd liš t na Z n o jem sk u . JM 1972, sv. 8 , 21—29. 242 M a teriá ly k h isto rick ém u m ísto p isu vý c h o d n í M o ra v y z le t 1550—1512. H istoric ká geografie Č SAV II (1969), 89-97. 2 4 3 — N e jsta rší d ě jin y O str a v y a O stravska. (Sborník) O strava, I. sv., O strava 1963, 26 -6 8 . 2 4 4 — O stra va a je jí o k o lí v d o b ě p řed h u sitsk é . (Sborník) O strava, II. sv., Ostrava 1964, 60-81. 2 4 5 — O stra va a je j í o k o lí v h u sitsk ém rev o lu čn ím h n u tí a za je h o d o zn ív á n í do p o čátku 16. sto letí. (Sborník) O strava, III. sv., O strava 1966, 41—87. 2 4 6 —, P a tro cin iu m sv. P etra ja k o d o k la d v ý v o je m o ra v sk ýc h sídel. ČMM 1972, č. 3/4, 224-328. 247 —, P reser, P řešovice, P řeskače, P říštpo. JM 1969, sv. 5, 135—136. 2 4 8 —, P řís p ě v e k k ev id e n c i n elo k a lizo v a n ý c h m o ra vsk ý c h osad. ZMK X II (1971), 44—49. 249 _ „Staré“ a „N ové“ m ě sto v o b d o b í stře d o v ě k é ko lo n iza ce na M oravě. H istorická geografie 1970, č. 4, 82. 250 —, S tře d o v ě k á kolon iza ce na B ílovecku . B íloveck o, V la stivěd n ý zpravodaj. B ílo v ec 1960, č. 14—15, 5 -9 . 2 5 1 — S tře d o v ě k á kolon izace na horní S v ita v ě . C SPS 1954, 21—27, 215—226. 252 —, S tře d o v ě k á kolon iza ce na O soblažsku . Čas. Slez. m us. 1965, 21—27. 253 —, S tře d o v ě k á kolon iza ce v o b la sti Jesen íků , ČSPS 1955, 65—78. 254 _ S tře d o v ě k á m ezin á ro d n í o bch odn í cesta již n í M oravou. JM 1973, sv. 9, 143—147. 2 5 5 —, V ý v o j m íro vsk éh o p a n stv í d o v á le k h u sitsk ých . SM 1965, č. 11., 8—19.
16
\
256 —, Z an iklé o sa d y na M oravě. ČVSM O 1931, 33—55. 257 —, Z a n ik lé osa d y na V yšk o v sk u . Zprávy V lastivěd , m usea v e V yšk ově
1957, č.
12,
1- 6 .
258 Lad. H o s á k a Jindřich S c h u l z , K p o čá tk ů m V ítk o v a a V ítk o vsk a . Slez. sb. 1967, 105-109. 259 J. K a l i s t o v á , VI. W o l f a M. M a r š á l k o v é , R e v ize za n ik lý c h o sad n a M o ra vě. Zprávy V la stivěd n éh o ústavu v O lom ouci, 1963, č. 110, 1—2. 260 Fr. P o p i o 1 e k, Do d z ie jó w m ia st w k siq stw ie C ieszyň sk iem . Sp raw ozd an ie djrek. c. k. gim nazyu m pol. w C ieszyn ie 1906/7. 261 Jindřich S c h u l z , L. H o s á k , P řísp ě v ek k lo k a liza ci hranic lesa S třeln á , VVM 1966, 235-244. 262 H. W e i n e l t , D eu tsch es A rc h iv fü r L a n d es- u n d V o lk sfo rsch u n g 1939, Dt. V olk s forschung in B öhm en und M ähren, Brno, H. 1, 1939. (Zkratka: W einelt.)
17
DOPLŇKY A
KE
PŘÍRUČEK
ZKRATKÁM V
PRAMENŮ
TEXTU
(index — seznam literatury a pram enů)
A cta U P A M -S taré M ěsto A ítrichter, D örfer buch B erger; Berger, D ie B esiedlun g B ierm ann B oisard, T opographia B řezina, Zábřežsko CDS Č inek C rusius D ějin y O stravy Dopl. T FRB HG HM1 HM2 H osák SK D Ú Hrubý, SM JM K atalog K opiář K osm as L istinář L istiny M ateriály M atzura, Süd m ährisches H eim atbuch M endl, K nihy počtů N ekuda
18
A cta U n iv ersita tis P alack ian ae O lom ucensis G runtovní kn ih y Starého M ěsta z le t 1555—1617 . . .
219 151
A n t. A ltrichter, D örferbuch der Iglau er . . .
174
K. B erger, D ie B esied lu n g des d eu tsch en N ordm ährens . .. G. B ierm ann, G eschichte der H erzogthüm er Troppau
175 205
J. J. B oisard,, T opographia urbis R om ae . . . J. B řezina, Zábřežsko v období feu d alism u C odex d ip lom aticu s S ilesia e Fr. Činek, M atricula viz zkratka: 1798 . . . K. Jiřík a kol., D ějin y O stravy v iz str. 831 F on tes rerum B ohem icarum H istorická geographie L. H osák, H istorický m ístop is zem ě M oravskoslezské, 1938 L. Hosák, P řehled h istorick éh o m ístop isu , . . . 1967 —, S třed ověk á k olonizace D yjsk osvrateck éh o úvalu, A cta U P FF Olom ouc Fr. H rubý, S ev ern í M orava . . . Jižn í M orava, V lastivěd n ý sborník Em. N ěm ec, K atalog listin k d ějin ám T ěšínská —, K opiář těšín sk ý ch k n ížat B. B retholz, D ie C hronik d er B öh m en des C osm as Em. N ěm ec, L istinář T ěšínská —, L istin y k d ějinám T ěšínská z W A P w C ieszyně —, M ateriály k d ějinám T ěšínská
176 177 160 83 170 187 214 156 220 181 182
J. M atzura, Südm ährisches H eim atbuch . . . B. M endl. K n ih y počtů m ěsta B rna VI. N ekuda, Z aniklé osad y na M oravě (viz I. díl, 43)
189 190 191
183 186 221 161 162 80 89 164 163
N eum ann, N ové pram eny P rásek, D ějin y P rásek, O rganizace Prásek, T opografie RB Reg. R olleder, Odry S a liger Sedláček, Zbytky register Schulig, H eim atbuch Schw arz, VS II SK D Ü SM S lováck o Soupis StA O pava Šigut, O pavský listin á ř Turek, M anové UF D V la stiv ěd y V M -B řeclav (atd.) V M -B řeclavsko V M -V yškovsko V M O-P 1893 V VM W ein elt W eitzel, B esied lungen W olný, K irchl. Topogr. Zuber, Jesenicko Zukal, K onfiskace 1798 1850 Raffay 1852
Aug. N eum ann, N ové pram eny . . . V incenc Prásek, D ějin y kraje H olasovského čili O pavského —, O rganizace práv m agdeburských —, H istorická topografie zem ě O pavské R egesta dip lom atica . . . I—IV R egesta dip lom atica V—V II Ant. R olleder, G esch ich te der S tadt und . . . Odrau W. Saliger, U eber das O lm ützer
153 203 78 201 152 152 91 76
A ug. Sedláček, Z bytky register králů v . . . H. Schulig, Ein H eim atbuch für die B ezirke . . . E. Schw arz, V olk stu m sgesch ich te . . . v iz zkratka: H osák SK D Ü S evern í M orava, V lastivěd n ý sborník Slovácko. N árodopisný sborník Ad. Turek, Soupis urbářů .. . S tátn í arch iv v O pavě
158 213 194 183 222 223 169
Fr. Šigut, O pavský listin á ř Ad. Turek, M anové n ejv y ššíh o m aršálka U rbariální fa sse z r. 1775—1777 N. Černý, L. H osák a kol., H istorický m ístop is střední a severn í M oravy V lastivěd a m oravská. D ílo jednoho autora B řeclavsko. K olek tivn í dílo V yškovsko. K o lek tiv n í d ílo V. Prásek, Sbírka listů p osílacích V la stiv ěd n ý v ěstn ík m oravský D eu tsch es A rch iv . . . 1939
168 159 124
A. W eitzel, B esied lu n gen des nördlich der Oppa gelegenen L andes . . . G. W olný, K irch lich e T opographie von M ähren R. Z uber a kol., Jesen ick o v období feu d alism u J. Zukal, S lezsk é k o n fisk ace Christ. C rusius, T opographisches P ost-L exik on A lp h ab etisch geordnetes O rts-V erzeichniss K ronländer M ähren und S ch lesien . . . T opographisches P ost-L exik on , II
178 197 198 198 166 224 262
216 173 217 218 170 171 172
Zkratky m ateriálů ze Státního archívu v Opavě v iz na str. 12.
19
DODATKY
K
SEZNAMU
JAZYKOVĚDNÉ
LITERATURY
(Dodatky jsou uspořádány stejn ě jako seznam v 1. díle, str. 29—40, na který n avazu je i řadové číslován í jed n otlivých položek. O bsahují jen p u b lik ace a studie, se kterým i jsm e pracovali sou stavn ěji a k teré b y ly otištěn y do r. 1973 včetně. S ta ti pub lik ovan é po tom to datu nebo užité jen p říležitostn ě jsou citován y u příslušných hesel.)
I. Onom astika a) k n ižn í 174 B o ř e k , H enryk, Z ach o d n o slo w ia ň sk ie n a z w y to p o n im iczn e z fo rm a n te m -6n-. W roclaw 1968. (Zkratka: B ořek ZNT.) 175 B ř e z i n a , Jan, Z á b ře žsk o v o bdobí feu d a lism u do roku 1848. O strava 1983. (Zkratka: B řezin a Zábřežsko.) 176 C u ř í n, František, K a p ito ly z d ě jin y česk ýc h n á řečí a m ístn ích a p o m ístn ích jm en . U n iversita K arlova, P raha 1970. (Zkratka: Cuřín K apitoly.) 177 —, S tu d ie z h isto rick é d ia le k to lo g ie a to p o n o m a stik y Čech. U n iversita K arlova, Praha 1967. (Zkratka: C uřín Studie.) 178 D ě jin y m ěsta Brna. R ed igovali J. D ř í m a l a V. P e š a . B rno 1968. (Zkratka: DMB.) 179 E i c h 1 e r, Ernst, F lu rn am en des D eu tsch er L andes. K reism useum D elitsch 1965. (Zkratka: E ichler FINDcl.) 180 F i s c h e r , R udolf, P ro b lem e d er O rts- u n d F lu rn a m en im w e stlich e n B öhm en u n d in sein er N ach barsch aft. L eipzig 1952. (Zkratka: F isch er Problem e.) 181 F i s c h e r , R. - W a l t h e r , H. - S c h u l t h e i s , J. - E i c h l e r , E. - H e n g s t , K. - B l a n á r , V., L e ip zig er n am en k u n d lich e B eiträ g e 11. A k ad em ie-V erlag B er lin 1968. (Zkratka: LNB II.) 182 F i s c h e r , R einhard, E., D ie O rtsn a m en d e r Z auche, B randenburgisches N a m en buch 1. W eim ar 1967. (Zkratka: B N 1.) 183 G ó r n o w i c z , Hubert, R o d o w e n a z w y m ie jsc o w e W ielk o p o lsk i, M a lo p o lsk i i M azo w sza . G daňskie Z eszyty H um anistyczne X. G dansk 1968. (Zkratka: G órnow icz RNMWM.) 184 —, S tu d ia nad ro d o w y m i n a zw a m i m ie js c o w y m i w ja z y k u p o lsk im n a tle in n ych jq z y k ó w slow ian skich . Syntéza. Gdansk 1968. (Zkratka: G órnow icz SRNM.) 185 H e n g s t , K arlheinz, D ie O rtsn a m en d e r K re ise G lauchau, H o h en stein -E rn stth a l und S tollberg. Z w ickau 1964. 186 H o s á k, L adislav, S tře d o v ě k á kolon izace D y jsk o svra tec k é h o ú valu . A cta U n iv ersitatis P alackianae O lom ucensis, H istorica X I. Praha 1967. (Zkratka: H osák SKDÚ.) 187 K a r p e n k o , Ju. A., T o p o n o m ij a B u kovin i. N au k ova dum ka, K ijev 1973. (Zkrat ka: Karpenko.) 188 K o p p e , A lfred, D ie O rtsn a m en d es B ezirk es F reiw aldau . Prag 1933. (Strojopis disertace.) 189 K o r k i s c h, G ustav, G esch ich te d es S ch ön h en gstgau es. V erlag R obert Lerche, M ünchen 1966, Bd. I; 1975, Bd. II. 190 K r a n d ž a l o v , D im itr, V a la ši na M oravě. Praha 1963.
20
191 L o r e n t z, Friedrich, S la w isch e N am en H in te rp o m m e m s (P om orze Z achodnie). A k ad em ie-V erlag B erlin 1964. 192 L u b a š , W ladyslaw , S lo w o tw ó r stw o p o lu d n io slo w ia ň sk ich n a zw m ie jsc o w y c h z sufik sa m i -ci, -ovci, -in ci itp . K atow ice 1971. (Zkratka: Lubaš.) 193 L ü t t e r e r , Ivan, V ý v o j m ístn ích jm e n a o síd len í v p o v o d í O rlic. K n ižn ice O rlického m uzea v Chocni, sv. 6. Choceň 1968. (Zkratka: L ütterer VMJO.) 194 N i e c k u 1 a, F ranciszek, N a zw y m ie jsc o w e z su fik sa m i o v-, -in - na o b sza rze W ielk o p o lsk i i M alopolski. W roclaw 1971. (Zkratka: N ieck u la 1971.) 195 N i t s c h e, Peter, G eograph isch e T erm in ologie des P olnischen. S la v istisch e For schun gen 4. B öhlau -V erlag, K öln—Graz 1964. (Zkratka: N itsch e GTP.) 196 R i eg e r , Janusz, N a zw y w o d n e dorzecza Sanu. P race on om astyczn e 12. W roc la w —W arszaw a—K rakow 1969. 197 S c h w a r z , E m st, S u d e te n d e u tsc h e F am ilien n am en aus vo rh u ssitisch er Z eit. B öhlau-V erlag, K öln—G raz 1957. (Zkratka: Sch w arz SdFN.) 198 —, V olk stu m sg esch ich te d er S u d eten lä n d er II. T eil: M äh ren -S ch lesien . Handbuch der Sudetendeutsch en K u ltu rgesch ich te Bd. 4. V erlag R obert L erche, M ünchen 1966. (Zkratka: Schw arz VS II.) 199 S k u t i l , Jan, M ísto p isu ý slo v n ík okresu B lansko. V ydal O kresní archív v B la n sku 1966 (rotaprint). (Zkratka: S kutil MSB1.) 200 S p is M iejsco w o éci P o lsk ie j R ze c zy p o sp o lite j L u d o w e j. W arszaw a 1968. (Zkratka: SMP.) 201 S t a s z e w s k i , Józef, M a ly slo w n ik po ch o d zen ia i zn a czen ia n a zw g eo g ra ficznych. W arszaw a 19683. 202 Š m i 1 a u e r, V ladim ír, A tla s m ístn ích jm en v Č echách. M ístopisná k om ise ČSAV 1969. (Zkratka: Š m ilau er AMJC.) 203 T a s z y c k i , W itold, S lo w n ik staro p o lsk icli n a zw o so b o w ych . W roclaw —W arsza w a —K rakow , od r. 1965 v sešitech . (Zkratka: T aszycki StpNO.) 204 V a s m e r, M ax, R u ssisch es geograph isch es N am en bu ch . Otto H arrassow itz-V erlag, W iesbaden 1964 I, 1966 II, 1968 III, 1969 IV, 1971 V, 1973 VI. (Zkratka: V asm er RGN.) 205 W e i g l , H einrich (a k olek tiv), H istorisch es O rtsn a m en b u ch von N ied erö sterreich . V erein für L andeskunde von N iederösterreich und W ien 1964 I, 1965 II, 1970 III, 1972 IV, 1973 V. (Zkratka: HON.) 206 W i t k o w s k i , Theodolius, G ru n d b eg riffe der N am en k u n d e. A k ad em ie-V erlag B erlin 1964. 207 Z u b e r , R udolf a k olek tiv, Jesenicko. O strava 1966. (Zkratka: Zuber Jesenicko.) 208 Z w o l i ň s k i , P rzem yslaw , H ydron im ia W isly. C zqšč I. P race on om astyczn e 7. W roclaw —W arszaw a—K rakow 1965. (Zratka: Z w oliň sk i HW.) 209 B íbliografia o n o m a sty k i p o lsk ie j od roku 1959 do ro k u 1970 w ln czn ie. O pracow al W. T a s z y c k i przy w sp ó lu d zia le M iesczyslaw a K a r a š a i A dam a T u r a s i e w i c z a . W arszaw a—K rakow 1972. 210 I. slo ven sk á on o m a stick á kon feren cia. Zborník m ateriálov. R edakce: V. B l a n á r a M. M a j t á n . B ratislava 1968 (rotaprint). (Zkratka: I. SOK.) 211 Z b o rn ík re fe rá to v a p rísp e v k o v z m ed zin á ro d n éh o sy m p ó zia a II. slo v e n sk e j onom a stic k e j kon feren cie v N itře 1969. U sporiadal Š tefan K r i š t o f. B ratislava 1970. (Zkratka: II. SOK.) 212 Z b o rn ík m a teriá lo v z III. slo v e n sk e j o n o m a stick ej ko n feren cie v B a n sk ej B ystrici 1970. Z ostavil V. B l a n á r . A cta F acultatis P aed agogicae B anská B ystrica. B. B y st rica 1972. (Zkratka: III. SOK.)
21
213 P rin cip i topon im iki. M oskva 1962. 214 S la w isch e N am enforsch u n g. V o rträ g e auf d e r II. A rb e itsk o n fe re n z d e r O n o m a stisch en K o m m issio n in B erlin 1961. A kadem ie-V erlag B erlin 1963. (Zkratka: SN.) 213 S la w isch e W o rtstu d ien . E tym o lo gie, S em a n tik , W o rtb ild u n g , L eh n w o rtb ezieh u n g en . Sam m elband des internát. S ym p osiu m s zur etym ologisch en u. historischen Erfor schung des slaw isch en W ortschatzes. L eipzig 11.—13. 10. 18727. V E B -D om ow ia-V erlag B autzen 1975. (Zkratka: SW.) 216 S tu dia J q zyk o zn a w c ze p o šw ip co n e p ro fe so ro w i d o k to r o w i S ta n isla w o w i R ospon dow i. W roclaw 1966. (Zkratka: StJ.) 217 S tu dia L in gu istica S la vica B a ltica C an u to -O la vo Falk. S la v isk a och B altisk a Studier 8. Lund 1965. (Zkratka: SBS.) 218 S ym b o la e ph ilologicae in h on orem V ito ld i T a szyck i. W roclaw —W arszaw a—K rakow . (Zkratka: Sym bVT.) b) časopisecká, even t. v e sborn ících 219 D r z a ž d ž y ň s k i , Stanislaus, D ie slavische.n O rtsn a m en Sch lesien s. T eil II. K re is R atiboř. In: F estsch rift zur F eier des hundertfünfzigjährigen B esteh en s des K önigl. kathol. G ym nasium s zu L eobschütz. L eobschütz 1902, 133—180. (Zkratka: ONR.) 220 E i c h 1 e r, Ernst, A u s d e m a ltso rb isch en N a m en w o rtsch a tz. A rbeits- und For sch un gsberich te zur säch sisch en B odendenkm alpflege. Hrsgb. vom L andesm useum für V orgeschichte D resden. D eutscher V erlag der W issenschaften B erlin 1966, 227 až 250. (Zkratka: E ichler AN.) 221 —, S tru k tu rá ln í p o k u sy v on om astice. S lavica P ragensia VIII (1966), 162—169. 222 G ó r n o w i c z , Hubert, R o d o w e n a zw y m ie jsc o w e P om orza. G daňskie Z eszyty H um anistyczne. P rače Pom orzoznaw cze X, 1967, č. 15. Gdaňsk 1968, 99—138. (Zkratka: G órnow icz RNM Pom.) 223 —, R o d o w e n a zw y m ie jsc o w e Slqska. R ozpraw y K om isji Jfjzykowej W roclaw V II (1969). 207-230. (Zkratka: G órnow icz RNMŠ.) 224 —, W y n ik i badaň n ad ro d o w y m i n a zw a m i m ie js c o w y m i w jq z y k u p o lsk im na tle in n ych jq z y k ó w slo w ia ú sk ich . Jgzyk P olski X IV II (1967), 95—110. 225 H o s á k, L adislav, M o ra vsk é a sle zsk é m ístn í jm é n o ja k o h isto rick ý p ram en . A cta U P -H istorica III (1962), 141-182. 226 —, M ístn í a p o m ístn í jm é n a na M oravě a ve S le zsk u ja k o h isto ric k ý p ram en . VVM 1968. příloha 1 -6 7 . (Zkratka: Hosálí W M X X -P .) 227 —, M ístn í a p o m ístn í jm é n o na G o ttw a ld o v sk u ja k o h isto ric k ý pra m en . Zprávy Ob lastn íh o m usea jihových od n í M oravy v G ottw ald ově 1963. 81—83. (Zkratka: Zprávy G ottw aldov.) 228 —, M ístn í a p o m ístn í n á zv o slo v í h isto rick ým p ra m en em . D ějin y M ikulova a M iku lovská do kon ce 15. století. V lastivěd n ý sborník. Část I. Brno 1953. 229 —, M istn í jm én o na P ro stě jo v sk u ja k o h isto ric k ý pra m en . Zprávy V lastivěd n éh o m uzea v P rostějově, 1966, č. 1, 4—11. (Zkratka: Zprávy Prostějov.) 230 —, M ístn í jm én o na Z á b ře žsk u ja k o h isto rick ý p ra m en . S evern í M orava 1964, 24 až 32. . 231 —, O čem n ám v y p r á v ě jí m ístn í a p o m ístn í jm én a na B řecla vsk u . Jižní M orava 1966, 54-58. 232 —, O čem n á m v y p r á v ě jí m ístn í jm é n a na S u m p ersk u ? S evern í M orava 1963, 48—53. 233 —. P ů vo d n í p o m ístn í n á zv o slo v í na H ranicku. Sborník K rajského vla stiv ěd n éh o m u sea v O lom ouci, ř. B, sv. III. 189—193.
22
f
234 —, P o zn á m k y k m ístn ím u n á zv o slo v í M oravy. CSPS 1949, 129—139. 235 —, M ísto p isn é zá h a d y v p ra m en ech k d ě jin á m o sla va n sk éh o k láštera. O nom astické práce III (1970), 86-88. 236 —, O hlas vo jen sk ý ch za ř íze n í a vá leč n ý ch u d á lo stí v m o ra v sk o slezsk é to p o n ym ii. O nom astické práce II (1968), 65—67. 237 —, S o u vislo st m ístn íc h jm e n a p a tro cin ií na M oravě. Zpravodaj M ístopisné kom ise ČSAV X (1970), č. 4 -5 , 569-570. 238 L a t z k e , D ie B esied lu n g des O p p a la n d es im 12. und 13. J h dt.. Z eitschrift fü r G e schichte S ch lesien s 1938, 81 sl. (Zkratka: Latzke.) 239 R o s p o n d , Stan islaw , D ie S ch riftfo rm en un d L a u tfo rm en in d e r sla w isc h e n O no m astik. V IIIe Congrěs Intern ation al des S cien ces O nom astiques, A m sterdam 1963. V yšlo: A m sterdam 1966, 426—432. 240 —,P ro b le m a ty k a sta ro czesk ich to p o n im ó w na -bnj,, -biio. S la v ia 35 (1966), 392—399. 241 S c h w a r z , Ernst, B em erk u n g en zu r m ä h risch en O rtsn am en forsch u n g. A us dem N am en gu t M itteleuropas. K ulturberührungen im d eu tsch -rom an isch -slaw ob altisch en Sprachraum . F estgab e zu m 75. G eburtstag von Eberhard K ranzm ayer. Hrsgb. von M aria u. H erw ig Hornung. K ärtner M useum schriften. K lagen fu rt 1972, 79—94. (Zkratka: Schw arz Ksb.) 242 Š r á m e k , R udolf, D ie sogen an n te to p o n ym isch e K ern la n d sch a ft. D isputationes ad m onitum vocab u la alioru m q u e nom inum sig n ifica tio n es p ertin en tes I, II. V erlag der W iener M edizinischen A kadem ie. W ien 1969, I, 143—148. 243 —, M o ra vsk o slezsk á m ístn í jm én a se za k o n čen ím nice, -n o vice/-n o v ice. S la v ica Slovaca V (1970), č. 3, 313-319. 2 4 4 — P ro b lem a tik a tv o ř e n í d em in u tiv n ích m ístn ích jm e n v češtin ě (na m a teriá lu m o ra v sk o sle zsk é to p o n y m ie). S la v ia 39 (1970), č. 3, 377—398 (+ 6 m apek). 245 —, S ou stava m ístn ích jm e n n a se v e ro v ýc h o d n í M oravě a v e S lezsku . S lezsk ý sborník 63 (1965), č. 3, 368-397 (+ 7 m apek). (Zkratka: Šrám ek Soustava.) 246 _ T sch ech isch -d eu tsch e B ezieh u n gen in O rtsn a m en N ordostm äh ren s. O nom astica Slavogerm anica III (1967), 209—214. 247 —, T o p o n ym ick ě m o d e ly a to p o n y m ic k ý sy sté m . S lo v o a slovesn ost 33 (1972), č. 4, 304-318. 248 T u r e k , A dolf, K v ý v o ji síd eln ích a n á ro d n o stn ích p o m ěrů na L ito velsk u . Okresní arch ív v O lom ouci 1974, 37—48. 249 —, K zm ěn á m ná ro d n o stn ích p o m ěrů v ok o lí U n ičo va do 18. stol. O kresní archív v O lom ouci 1975. 38—46.
II. Pom ůcky jazykovědné a) m lu vn ice 250 L a m p r e c h t, A rnošt, V ý v o j fo n o lo g ick éh o sy sté m u českéh o ja zy k a . S p isy U n i versity J. E. P urkyně v B rně č. 117. Brno 1966. (Zkratka: L am precht V ývoj.) 251 P a u l i n y , Eugen, F o n ologický v ý v in slo ven čin y. V y d a v a telstv o SAV, B ratislava 1963. (Zkratka: P a u lin y V ývoj.) 252 T vo řen í slo v v češtin ě I ( D o k u l i l , M iloš, T eorie o d v o zo vá n í slo v), 11 (redakce D a n e š , Fr., D o k u l i l , M. , K u c h a ř , J., O d v o zo vá n í p o d sta tn ýc h jm en ). A ca dem ia, Praha 1962, 1967. (Zkratka: TS I, TS II.)
23
t
b) slo v n ík y 253 K o p e č n ý , F rantišek, Z á k la d n í v šeslo va n sk á zásoba. B rno 1964 (rotaprint). Zkratka: K opečný ZVSZ.) 254 E i c h 1 e r, Ernst, E thym ologisch.es W ö rterb u ch d er sla w isch e n E lem en te in O st m itteld eu tsch la n d . D om ow ina-V erlag, B autzen-B udyšin 1965. (Zkratka: E ichler EWSE.) 255 S lo w n ik S ta ro žytn o é c i S lo w ia ň sk ich . E n c y k lo p e d y c zn y za ry s k u ltu ry S lo w ia n od czasów n a jd a w n ie jszy c h . Pod redakcjg W iadyslaw a K o w a l e n s k i e g o , Gerarda L a b u d y i T adeusza L e h r a - S p l a w i ň s k i e g o . W roclaw —W arszaw a—Kra kow , v sešitech od r. 1961. (Zkratka: SSS.)
III. Nářečí 256 B ě l i č , Jarom ír, N ástin česk é dialek to lo g ie. S tátn í pedagogické nak lad atelství, Praha 1972. 257 S k u l i n a , Josef, S e v e rn í p o m e z í m o ra vsk o slo ven sk ých nářečí. A cadem ia, Praha 1964. (Zkratka: Skulina.) 258 S v ě r á k , F rantišek, N ářečí na B řecla vsk u a v d o ln ím P o m o ra ví. U n iversita J. E. P urkyně v Brně. Brno 1966. (Zkratka: Svěrák.) 259 V a š e k , A n tonín, J a zy k o v é v li v y k a rp a tsk é salašn ické k olon izace na M oravě. Roz pravy ČSAV, řada sp olečen sk ých věd 1967, seš. 10. A cadem ia, P raha 1967. (Zkrat ka: V ašek KSK.)
24
ZKRATKY DODATKŮ JAZYKOVĚDNÉ LITERATURY
a) kn ižn í, časopisecké, sb o rn ík y B ořek ZNT B řezina Zábřežsko Cuřín K apitoly Cuřín Studie DMB D rzaždžyňski ONR E ichler A N E ichler EWSE E ichler FINDel F ischer P roblem e F ischer B N 1 G ó m o w icz RNMWM G óm ow icz SRNM G órnow icz R NM Pom G órnow icz RNM S HON H osák SK D Ú H osák W M X X -P K arpenko K opečný ZVSZ L am precht V ývoj L atzke LNB II Lubaš L utterer VMJO M uka NW, NsW b N ieckula 1971 N itsch e GTP ONR
174 175 176 177 178 219
220 254 179 180 182 183 184
222 223 205 186 226 187 253 250 238
181 192 193 144 194 195 219
P au lin y V ývoj RGN SB S Sch w arz K sb Schw arz SdFN S ch w arz VS II Skulina S k u til MSB1 SM P SN I. SOK II. SOK III. SOK S tJ
sss
251 204 217 241 197 198 257 199 200
214 210 211 212
216 255 258 215 218
Svěrák SW Sym bV T Š m ilau er AM JČ 202 Šrám ek Soustava 245 T aszycki StpNO 203 TS I., TS II. 252 204 V asm er RGN V ašek KSK 259 W einelt 1939, v iz hist. literatura 227 Zprávy G ottw ald ov 229 Zprávy P rostějov 207 Zuber Jesen ick o 208 Z w oliň sk i HW
25
b) časopisy, p erio d ik a A cta U P DTB
GSJ Inform ationen, N I
JM
JS NI OAO OJug Onom a OSG Ost OP ONf
sCzs SM SP SSJC SW TN T ěšínsko VJ V S-N J, Vlast. sb. N. Jičín VVM
A cta U n iv ersita tis P alack ian ae O lom ucensis, řada H istorica a řada Slavica. D eu tsch -tsch ech isch e B ezieh u n gen im B ereich der Sprache und K ultur. A b h an dlu n gen der S äch sisch en A k ad em ie der W issen schaften. A k ad em ie-V erlag B erlin 1965 I, 1968 II. G daňskie Studia J^zykoznaw cze. Gdansk. Inform ationen der L eip ziger n am en k u n d lich en A rbeitsgruppe an der K a rl-M arx-U n iversität L eipzig (od 1965). Od č. 15, říjen 1969, pod n ázvem : N am en k u n d lich e Inform ationen. Leipzig. Jižn í M orava. Brno. Jazyk ověd n é štúdie. B ratislava. V iz In form ation en . (sb.) O kresní archív v O lom ouci. Olom ouc 1974, 1975. O nom astica Jugoslavica. G lasio M eduakadem ijskog odbora za onom astiku. L jubljana. Od r. 1969. B ibliographical and Inform ation B u lletin . International C entre of O nom astics. L ouvain. O nom astica Slavogerm anica. V ych ází od r. 1965 stříd avě v Lipsku (NDR) a v e V ratislavi (PLR). Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a v ý sta v b ě m ěsta. Ostrava od r. 1963. O nom astické práce. V yd ává n ep ravid eln ě M ístopisná k o m ise ČSAV. Praha 1966 I, 1968 II, 1970 III. ö sterreich isch e N am enforschung. W ien. Sborník Č esk osloven sk é sp olečn osti zem ěpisné. S evern í M orava. Šum perk. S la v ica P ragensia. S érie Spisů U n iv ersity K arlovy v Praze, řada P hilologica. S lovn ík sp isovn éh o jazyka českého, v iz položku 137 v 1. díle, s. 35. S p raw ozdania W roclaw skiego T ow arzystw a N aukow ego. W roclaw . Těšínsko. V lastivěd n ý zpravodaj okresů K arviná a Frýdek-M ístek. Č eský Těšín. V oprosy jazykoznanija. M oskva, V la stivěd n ý sborník okresu N ový Jičín. V ychází nepravidelně. V lastivěd n ý v ěstn ík m oravský. Brno.
c) jin é slezpol.
26
slezskopolský, v y sk y tu jící se v polském Slezsku.
•
M Mackov 1 Zanikl u Velkých Losin na Sumpersku. 2 1494 Mackov, ZDO XV (ed.), 6. 3 R. 1494 byl ještě osedlý. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Macek, o němž v. Mackovice. CV —; Prof III 1; Nekuda 102. Mackovice 1 Ves 15,5 km ssv od Jaroslavic. 2 1228 Mazouiz, CDB II, 313; 1324 de Moschuicz, CDM VI, 263; 1358 in villa Maczkouicz, ZDB III, 357; 1496 třetin u v Maczkowiczich, ZDB XVI, 71; 1531 ves Maczkowicze, ZDB XXVI, 17; 1570 dvoru a vsi Maczkowicz, PB XXVI, 92; 1576 z Maczkowicz, PB XXVII, 178; 1576 z domu novokřtěnského v Maczkowiczych, PB XXVII, 179; 1633 Matzkow icz; 1643 M aszkowitz, U rbář pan ství mor. krum lovského; 1672 Moskow itz; 1718 M oskow itz; 1720 a 1751 Moskow itz; 1846 M oskowitz, M oskowice; 1872 M oskowitz, M oskovice; 1881 Mackovice; 1924 Mackovice, M oskowitz. 3 P. Mor. Krum lov. V 16. stol. středisko novokřtěnců. Něm. 5 M J : příp. -ovice k OJ Macek, to hypokor. podoba k biblickém u OJ Ma theus (čes. Matěj, Matouš, Matyáš), kte ré je hebrejského původu a zn. „dar boží“ (srov. OJ Božidar); vzniklo ana log. podle případů Radoslav/ Racek. Zn. ves lidí Mackových. První doklad je třeb a číst Macovice: k nezdrobnělém u OJ Mac, které rovněž z Mateus, Matěj. Poznám ka u Volného (1846) „kdysi Mačkowice“ vychází ze čtení cz = č; avšak jednak lze středověké cz číst c, jednak se v zápisech jm éna -ovice píše -owicz. Německy od 17. stol. nejprve M atzkow itz, od 1718 M oskowitz s čas tým c/s a a/o. CV 13, 98 (z Matěj-); Prof III 1 (Mackov); Svoboda StčOJ 33, 140. M agdalena, Svatá 1 Zanikla u Zdeň kova na Telečsku. 3 Vznikla krátce před
r. 1653 p ři kapli sv. M agdaleny; byly tu jen dvě chalupy, které byly r. 1848 zbořeny (Tiray VM-Telč 398—400). 5 M J: z patrocinia kapličky, viz 3. Kolem kaplí vznikly často m alé osady, srov. Kaple Čelechovská a Markéta. CV - ; Prof III 24 (Sv. Maří, Svatá Maří Magdalena), I2 612 (Herda, lid. M ajdalena); Nekuda 152. Machová 1 Ves 8.5 km jjz od Hole šova, nyní část obce Mysločovice-Machová. 2 1397 villam Machowalhota, ZDO VI. 654; 1527 o dvuor m achowsky, PO XIII, 215; 1589 ves Machowau, ZDO XXX, 19; 1675, 1718 a 1751 Machowa; 1846 Machowa, též Lhota Machowa; 1872 Machowa, Machová; 1881, 1924 Machová. 3 P. Holešov. Čes. 4 Machová, na Machová, na Machové, M achovják, máchovské. 5 Ja k pěkně ukazuje doklad z r. 1397 Machowalho ta, vzniklo dnešní jm éno vynecháním doplňujícího substantiva lhota (v. t.) a přehodnocením pův. posesívního Ma chova na adjektivní Machová, což bylo po ztrátě povědomí o vztahu MachovaIhota snadné. Toto přehodnocení nena stalo u MJ od osobních jm en a-kmenových, např. Lutonina, Všem ina (v. t.), u nichž posesívní původ je zachován. Tento druh M J je charakteristický pro jihozáp. a již. svahy Hostýnských v r chů, srov. Hostišová, Racková, Vítová, Vlčková. O J Mach je domácká podoba k některém u OJ začínajícím u na Ma-, např. Martin, M arek, Matěj, Malomír apod. ČV 96; Prof III 4 (Machov, -ovi ce); Svoboda StčOJ 33, 181. 6 Letná, Rozmolná. M a i d b e r g, viz Děvičky. M a i d e l b e r g , viz Hrady, Dívčí. M a i r e s, viz Maříž. M a i s p i t z, viz Mašovice. M a i w a 1 d, viz Mejvald. 27
M ajetín 1 Ves 12 km jjv od Olomou ce. 2 1277 de M oiethin, CDM V, 141; 1306 de Mogetyn, CDM V, 187; 1318 Mogetin, CDM VI, 141; 1354 municionem Mayeczin, CDM XV, 66; 1358 de Magetin, ZDO I, 610; 1374 villam Mageczin, ZDO II, 450; 1425 das Geslas Magetein, Palacký U rkundliche B eiträ ge I, 321; 1440 Magetin, Saliger, 43; 1490 tvrz Magetin, ZDO XIII, 5; 1540 na rybníky staré m agetinske, ZDO XXV.“ 23; 1544 k Magetinu, PO XIX, 101; 1590 ves Magetin, ZDO XXX. 73; 1678 Magetin; 1691 M aýetin, Děkan, m atr. P řerov; 1718 M agetein; 1720 Magedein; 1751 M ogetein; 1846 M ajetein, M agetjn; 1872 M ojetein, M ajetín; 1881, 1924 M ajetín. 3 P. Tovačov. V 14. a 15. stol. tvrz, velké rybníky. Ces. 4 Majetín, do Majetina, v Majetině, Maječák, Maječačka, majecké. Majecko (PJ v K okorách sm ěrem k M.). 5 MJ znělo původně M ojetín: přivlast. příp. -ín k O J Mojata, které dom ácká podo ba některého složeného O J s kompo nentem M oj- (Mojdrah, -m ir, -slav), ten ze zájm. m ój „můj, m eus“. OJ Mojata však mohlo vzniknout i přím o z tohoto zájmena, srov. OJ Svojata, Našata, a to podle jednoduchých OJ typu Bohata, Nosata, Vlasata (srov. i celkem blízké MJ Břuchotín k OJ Břuchota, v němž rovněž í-ový sufix). Měkké t zapisová no v některých dokladech s asibilací ( — č, což bývá u mor. M J na -tín často. Do něm činy přejato již poč. 15. stol. s pravidelným -ín/-ein (srov. Hněvotín Nebotein). Od 1354 m á MJ podobu Ma jetín. K záměně o/a nejspíše přispěla přítom nost němčiny, v níž o = čes. a (srov. M aletín/M oletein), a proto Mojchápáno hyper korektně za něm. podo bu jakoby původně čes. Maj-. CV 34, 101; Prof III 124 (Mojkov); Svoboda StčOJ 164-165; Šrám ek OSG III 212; Utěšený OSG III 197-207. M á j o v i c e, viz Ivaň (Zidlochovicko). M á j ů v k a. viz Mejvald. 28
Makov 1 Ves 3 km zsz od K unštátu. 2 1374 villam Macow, ZDO II, 473; 1517 na vsi M akowie, ZDO XVIII, 11; 1525 ves M akow, ZDO XX, 5; 1594 ves Makow, ZDO XXX, 283; 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 M akow ; 1881 M akov; 1872 M akow, M akov; 1924 M akov. 3 P. K unštát. Ces. 4 M akov, do M akova, v Makově, Makovčán, M akovčačka/(zř.) Makovčánka, (nověji) M akovák, m akovské. 5 M J: buď přivlast. příp. -ov к OJ Maře, to buď z apelat. m ák „Mohn“ s morav. krácením m ak (Prof V 564), nebo do m ácká podoba к O J Ma-těj, Ma-rek, M a-lomir apod. (Svoboda StčOJ 131); nebo jm enný tv ar adj. m akový „M ohn-“ (srov. častá MJ Bukov, Habrov, Lipov). Vzhledem к okolním posesívním MJ (Petrov, Sychotín, Hodonín, Zábludov aj.) i vzhledem к vysoké poloze proti obcím sousedním je výklad z apelativa méně pravděpodobný. CV 96 (z O J); Prof III 6. 6 Ubčina (les). Několik PJ Stráž, Strážnice svědčí, že tu vedla zem ská stezka. M alánky 1 Část m ěsta Hlučína, 2,5 km jv od něho, sídelně však tvoří těsné sousedství s obcí Bobrovníky; Sl. 2 —. 4 M álanky, na M alanky, na Malankoch, za Malankoma, z M alanek (= obý vat. i příd. jm.). 5 M J je jedno ze slez ských plurálových jm en pro samoty, srov. sousední Jasénky, R ovniny a tě šínské G uty, M ušálky. Základem je OJ Malan, to substantivizace adj. та1ъ + -ап, к něm už dem inutivum Malanek; srov. i OJ Malen!M J M alinky. Je však i možný výklad: dem inutivum к *Malané „obyvatelé malé osady“, srov. Malané „obyvatelé Malé V rbky“, podobně Veličané „obyv. Velkého O řechová“. CV —; Prof —; Šrám ek Soustava 388. Malé 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Panská Lhota, 12 km jv od Jihlavy. 2 1234 Vmálego, CDB III, 88; 1360 de Malého, ZDB III, 508; 1371 Malcz (!), CDM X, 118; 1528 Maley, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 4; 1590
ves Moly, ZDB XXXI, 52; 1678 a 1718 lenovice; 1924 Malenovice. 3 P. Frýdek. M allentz; 1720 M alentz; 1751 M aily; Ves vznikla v 1. 1611—1617. Ces. 1846 Maly, též M álinz; 1872 Mály, Malé; 4 Malenovice, do Malenovic, ku Malenovicam, v Malenovic (!), Malenov1881, 1924 Malé. 3 P. Brtnice. Čes. 4 Malý, do Málýho, v M alým , Malák, jan, m alenovsky. 5 R. 1736 a 1808: Ma m alenskej (zř.). 5 M J : neutrum k malý linou — významově spojeno MJ M. „klein“, doplnit třeb a „sídlo, m ísto". s apelat. malina, nář. malena. 6 Boro Doklad 1371 Málcz (v podobě ..Malč“ vá, Hradová, Huť, Pod Staškovem, Sa byl načas obnoven i v 19. stol., ale ne tina, Za Ostrou. u jal se) vznikl jakoby příp. -jb k OJ 2. M a le n o v ic e 1 Městečko, nyní část M álek: *Maleč, z Malče, v Malči -* nový m ěsta Gottwaldov (viz Z lín); 5 km zjz nom. Malč (srov. MeZč, Telč), což však od Zlína. 2 1321 de Malehnawicz, CDM odporuje starším dokladům adjektivní VI. 174; 1349 in Málenowicz, ZDO I, ho typu. Pro výklad by se nabízelo 96; 1350 in Malenowycz, ZDO I. 160; 1356 de Malenouicz, CDM IX, 18; 1371 napodobení jm. Telč, ale ani obec, ani de Málenowicz, ZDO II, 49: 1372 Malbrtnické panství nemělo s Telčí tolik společného, aby jm éno bylo napodobe nowicz, Schwarz VS II 121; 1406 cast no. Budeme-li Málcz číst „Male“, pak rum Málenowicz cum oppido, ZDO VII, by šlo o analogické vyrovnání substan- 74; 1437 Málenowicz, ZDO X, 200; 1447 tivizovaného adj. Malec/Male, které by z Málenowicz, PO III, 86; 1464 na Mabylo utvořeno jako Modřec k modrý, lenovicích, K P IV, 377; 1492 městečko Iilubočec k hluboký. Nej pravděpodob Malenowicze, ZDO XIV, 15; 1515 na nější je však ten výklad, že koncové -c Málenowicze, PO X, 97: 1517 v grun je vlastně něm. genitivní -s, jak se vy tech svých m alenow skych, PO X, 279; skytuje i u jiných jm en v témž prosto 1531 v zámek Malenowicze, PO XV, ru, přičemž pozdější form y Malentz, 35; 1570 městečko Malenowicze, ZDO XXVIII. 45; 1571 na zámku MalenoMálinz m ají sekundární n; srov. Maříž: 1372 Marysch, 1373 M eyrins. CV wiczych, PO XXVII. 314: 1586 statek m alenowsky, PO XXXI, 252; 1594 pod P rof III 7 (Malč), 8 (Maleč): Ros pond, K w artalnik Opolski 1965, č. 3/4, Malenowiczemi, PO XXXIII, 73; 1614 55—56 (sekundárnost -n- neuznává). 6 z Malenowycz, M atr. v Pustim ěři; 1629 Doubkov. na Málenovicích, S V, 31; 1633 a 1670 Malenisko 1 Sam ota u Provodova na M alenowitz; 1718, 1720, 1751 Mallenow itz; 1846 M állenowitz, Málenowice; Vizovicku. 2 1881, 1893 Malenisko. 1872 M alenowitz, Malenovice; 1881, 1924 4 M aleniska, z Malenisk, na MáleMalenovice. 3 P. Malenovice. H rad (nyní niska, na Máleniskáchl-och, Maleniščan zámek) a městečko již r. 1406. Far. /Maleňan, m aleniský (Provodov). 5 M J: z nář. apelat. m alenisko „kde roste m a kostel sv. Mikuláše. Ces. 4 Malenovice, na Malenovice, na Malin í“. Bylo to p atrně od původu PJ, jak lenovicichj-úch, (nověji) do Malenovic, ukazují četná P J Malinisko, Malenisko (na vých. Mor., např. ve Vizovicích), Málenov’an, M álenov’anka, m alenovský. M aliniště/M aleniště (na záp. Mor.). CV 5 M J: příp. -ovice k OJ Malen, to búď —; P rof —. substantivizací adj. m aH „klein“ příp. 1. M a le n o v ic e 1 Ves 12,5 km jjv od -en (srov. OJ Krásen,' Luben, Stařen, F rýdku; Sl. 2 1641 Malenovice, LSA Mladěn), nebo hypokor. podoba někte 412; 1707 z dědiny M alenowitz, M atr. rého ze složených OJ s kom ponentem ve F rýdku; 1736 M allinow ; 1808 Ma Mal-, viz M alonín (srov. Budim ír/Bulenowitz, M alinow; 1885 Malenovice; den, Miroslav/Miřěn). Zn. ves lidí Male1881 M alenovice; 1894 M alenowitz, Ma nových. CV 96; P rof II 10; Svoboda 29
StčOJ 78 (zde OJ Malhost — viz Malhostovice —, OJ Malen může i k němu být hypokor. podobou), 158; Schwarz VS II 121. Viz Maleny. 6 Spálený mlýn, Karlov, Baláš. M aleny 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Stražisko; 5 km jjv od Koni ce. 2 1591 M alenny, ZDO XXX, 126; 1604 ves Malenny, ZDO XXXII, 115; 1718 M álenau; 1720 M alenny; 1846 Ma leny; 1872 M aleny; 1881 M alinné; 1924 Maleny. 3 P. Konice. Dříve těžba želez, rudy (viz P J Smelcovna). Ces. 4 Malene, v Malenách, do Malen, Maleňák, malenské. 5 Podlehnem e-li lid. etymologii, budem e ve jm. M. vidět nářeč. apelat. m dleny „m aliny“. Zatím však je jm. M. p lurál k OJ Malen (o něm viz Malenovice) a zn. ves Ma lenu, příslušníků M alenovy rodiny. Po dobně tvořena jm. Čechy, K okory, Mi lovaný. Srov. i M alinky, které jsou de m inutivem k Maleny. CV 96 (k OJ Ma len); Prof III 9 (Malenice); Svoboda StčOJ 158. 78. Malešovice 1 Ves 5 km ssz od Poho řelic. 2 1104 Malissici, Kosmas 259 (fal zum 12. stol.); 1276 Malspicz, CDM IV, 121; 1348 Malspicz, Reg. V, 374; 1498 von Malspitz, Kratochvíl, Archiv P ravlova 23; 1538 ves Malessowicze, ZDB XXVI, 4; 1551 z Malessowicz, PB XX. 209; 1574 ves Malessowicze, ZDB XXX. 46: 1574 Malešovice, U rbář panství Pršlice a Vlasatice, SAB; 1575 půl m lejna malessowskeho, PB XXVII, 34; 1593 ze vsi Malessowicz, PB XXXI, 236; 1674 Malspitz; 1718 M ahlspitz; 1751 Mol spitz; 1846 Mahlspitz, Malessowice; 1872 Malspitz, Malešovice; 1881 Malešovice; 1924 Malešovice, Malspitz. 3 P. D. Kounice. F arní (již 1276) kostel sv. Štěpá na. O době poněmčení m luví podoba Malspicz z r. 1276. Něm. 4 Malešovice, do Malešovic, Malešovák, malešovské (Loděnice), ojed. u st. gen. v K upařovicích: Málišovice, vzácně Malšovice (s redukcí li na okraji zno jem ského typu hanác. nářečí). Něm. 30
Mdlšpets, (Šakvice 1964) Molšpic. 5 Tře baže Kosmův zápis Malissici = Male šice (příp. -ice). ukazují všechny ostatní zápisy i něm. 1276 Malspicz na Malešo vice: příp. -ovice k OJ Maleš, to buď hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem malK- (viz Malonín), nebo substantivizace adj. „klein“ (srov. tvrd/Tvrdeš, mlad/M ladeš). Zn. ves lidí Malešových. Do něm činy přejato již záhy s pravidelnou jihomor. substitucí -šovice/-spitz: Male šovice 'Malspitz (srov. CvrčovicelUrspitz, *Jarošovice/Heršpice), r. 1751 a v nář. též s nář. změnou a/o (Molspitz). CV 96; Prof III 10—11 (Malešice, Malšov); Svoboda StčOJ 150; Schwarz 246 a VS II 137. 1. M aletín, Nový 1 D říve víska, pak osada, nyní část obce M aletín; 10 km záp. od Mohelnice. 2 1846 N eu Mole tein; 1872 Neu Moletein, N ový M oletín; 1881 N. M aletín; 1924 N ový Maletín, Neu Moletein. 3 P. Mírov. Ves vznikla 1786 parcelací tvrze a dvora Templ (v. t.). Něm. 2. M aletín, S tarý 1 Dříve ves, nyní část obce M aletín; 10 km zsz od Mohel nice. 2 1317 M aletyn. Lechner I 4; 1401 in villa M aletyn, CDM XIII, 89; 1445 de M aletin, Lechner I 54; 1535 ves Maletin, M írovský u rb ář; 1550 na dvůr na vsi Maletinie, DM VII, 34; 1554 v Maletinie, DM VII. 51; 1672 ex pago Mo lethein, M ohelnická děkan. m a tr.; 1677 Malletein; 1718 M olletein; 1720 Mole tein; 1751 M olletein; 1846 A lt Moletein, Starý M oletjn; 1872 A lt Moletein, Sta rý M oletín; 1881 St. M aletín; 1924 Sta rý Maletín, A lt Moletein. 3 P. Mírov. F arní (již v 16. stol.) kostel sv. M iku láše. Od 16. stol. těžba proslulého pís kovce. Stával tu dvůr a tvrz Templ (v. t. a Nový Maletín). Něm. 5 M J : přivlast. příp. -ín k O J Male ta > Mal’ata, to hypokor. podoba ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem Mal-, viz M alonín; ’a < ? doloženo zde jen v přehlasované podobě. P ří-
vlastky obě vsi rozlišeny až v 19. stol. (podle stáří) po založení Nového M. CV 96 (z OJ M aleta); Prof III 11 (Maletice); Svoboda StčO J 164. 6 Beerhof, Maletínský dvůr/M oletein Hof, Hůrky,' Bergstadtl. M alhostovice 1 Ves 6 km vjv od Tiš nova. 2 1317 in Malhostowicz, Lechner I 4; 1353 in Malhostowycz, ZDB II. 117; 1481 ze vsi Malhostowicz, PO V, 188; 1529 ve vsi Malhostowiczych, DM VII, 11; 1591 ves Malhostowicze, DM XV, 181; 1601 ve vsi Malostowiczych, ZDB XXXIII. 36; 1665 z dědiny Malostowicz, Matr. v Dol. Loučkách; 1675 Malostow itz; 1718 M allostowitz; 1718 ex pago Malestowicz, M atr. v Cebíně; 1727 Malestoviensis, M atr. v Cebíně; 1751 Malostowitz; 1846 M alostowitz; 1872 Malostowitz, Malostovice; 1881 a 1924 Malhostovice. 3 Díl byl na p. lomnic kém, díl byl biskupským m anstvím. Fil. kostel sv. Vavřince. F ara zanikla v 16. stol. Čes. 4 M alustuvice, du M álustuvic, za Malustuvicam ai-ema, M alustuvák, malustuvské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J: příp. -ovice k O J Malhost, složenému z kom ponentů mal-b „klein“ a gostb „host, hospes“. Jde o starý druh složených OJ (srov. OJ Bělboh, Milhost). MJ M. leží na okraji starého sídelního areálu a tu to staro bylost potvrzuje. Zn. ves lidí Malhostových. V dokladech se h graficky často nezaznamenává. CV 97; P rof III 11—12 (M alhostice); Svoboda StčOJ 78: Onomastica 1956, 267 (pol. M J Malfo]goszcz). Viz i Maloměřice. Malhotice 1 Ves 7,5 km jjv od H ra nic. 2 1317 de Malhoticz, Lechner I, 7; 1396 de Malotitz, CDM XII, 332; 1506 za správu Malhoticz, PO VIII, 32; 1562 v dědině Malhoticích, Prásek Organisace, 106; 1590 na M alhoticzych, DM XIX, 1; 1611 do dvoru malhoczkeho, DM XXIII. 188: 1611 na Malhoticzych, PO XXXVII. 269; 1614 dědiny Malho ticz, DM XXL 299: 1617 na Malhoti
czych, PO XXXIX, 270; 1638 z Malho ticz, M atriky v Hranicích; 1675, 1718 a 1751 M alhotitz; 1846 Malhotitz, Mal hotice; 1872 Malhotitz, Malhotice; 1881 a 1924 Malhotice. 3 P. Malhotice (bis kupské léno). Ces. 4 Malhotice, do Malhotic, Malhoťák/ -čák/-čan (Rouské), m alhockej/-é (Opatovice)/-ý (Všechovice). V m ístě nářečí s nadm ěrným ej, ou. 5 M J : příp. -ice k OJ *Malhota, zn. ves lidí Malhotových. Výklad O J *Málhota může být dvojí: a) CV 97 se dom nívají, že je utvořeno analogicky podle složeného OJ Malhost, o němž viz Malhostovice, z malí} „klein“ a Ibgota „lhota“. Tak i Svoboda StčOJ 166, proto je pokládá za příjm í, b) Protože však takovouto kompozicí stč. příjm í vznikají jen zcela zřídka, dom nívám e se, že OJ *Malhota je běžná hypokor. podoba k O J Malhost odvozená jako Dobrota k Dobrovít, Skorota k Skorom ysl, Vladota k Vladivoj apod. Od nich se však liší tím, že odvozovací základ není totožný s prvním kom ponentem jm éna, nýbrž je rozšířen ještě o h z kom ponentu -host: Malh-ota. Šlo by o podobný případ jako ve jm. Sém ta, jehož -ta je vlastně kompo nentové -t (z -těch) a příponové -a (srov. i V o jta V o jtěch , Vratim /Vratim ír). Včle nění h do odvozovacího základu bylo podpořeno p atrně i tím , že h pokládáno sekundárně za h iát nebo za výraz p ři klonění jm éna k významu ..malé Lhotice“, k terý v lid. etymologii yytlačil brzy význam původní (tak v lid. etym. i dnes). Prof. —. M alíkov 1 Ves 4 km jv od Mor. Tře bové. 2 1365 villam M alixdorf, ZDB IV, 224; 1398 M álykuow, ZDO VI, 740; 1408 M aliksdorff, CDM XIV, 6; 1492 Malikow, ZDO XIII, 17; 1672 Mahligsdorff, Děkan. m atr. v Mor. Třebové; 1677 a 1718 M ohligsdorff; 1751 Mol ligsdorf; 1846 Moligsdorf; M alikow; 1872 Moligsdorf, M olikov; 1881 Malí kov; 1893 Moligsdorf, M olikov i Malí kov; 1906 Moligsdorf, M alíkov; 1924 31
M alíkov, Moligsdorf. 3 P. Mor. Třebo vá. Něm. Po r. 1945 osídlena ves pře vážně z Hor. Štěpánova, částečně i ze Zďárska. 4 M alékov do Málékova. M alékovák, v pl. též Malékovščí, m alékovské. Něm. MOVstroj. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Malík, které buď substantivizace adj. m a lt „klein“ (srov. běl/Bělík, modr/ M odřík, světil Světlík), nebo hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Mal-, viz Malonín. P rv ní doklad z r. 1365 má podobu smíšenou M alixdorj — M aliksdorf, tj. čes. O J + něm. genit. -s a analog, -dorf „ves“ za čes. -ov; zn. vlastně totéž, co čes. Malíkov. Od 17. stol. něm. nářeč. změna a > o : Moligsdorf, z čehož i čes. 1872 až 1893 M olikov. CV 96; Prof III 12; Svoboda StčOJ 137 (obojí možnost vý kladu O J); Schlim pert DS 17, 30; Schwarz VS II 245. 6 Na Kvíčalce/Finkenstein. M alíková 1 Zanikla u Lukovečku na Holešovsku v tra ti Malíková. 2 1589- ves pustou M alikowau, ZDO XXX, 19. 5 M J : původně přivlast. příp. -ova k OJ Malík, o němž v. Malíkov. Zn. Ma líková ves, M alíkova lhota. O přehod nocení poses. příp. -ova na adj. -ová a o rozšíření viz Machová. ČV —; Prof —; Nekuda 102. M alin 1 Zanikl u Z dáru nad Sáza vou. 2 1330 villam nostram longo tem pore desertam dietám Malin, CDM VI (Suppl.), 10. 3 Po obnovení byla spoje na se sousední vsí jm énem V etly (v. t.), s níž pak zanikla. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Mola n. MaVa, které buď substantivizací adj. m a lt „klein“ (srov. O J Dlúha, Nova), nebo hypokor. podoba některého ze slo žených OJ s kom ponentem Mal- (viž Malonín). Jm . svým tvořením dobře za padá do skupiny kolonizačních jm en na -ín na Ces.-mor. vrchovině. CV —; Prof III 13; Nekuda 31. M a l i n , N o v ý , viz F rankštát. M alinky 1 Ves 11,5 km vých. od Bu 32
čovic. 2 1408 de M alenek, ZDO VII. 592; 1517 z M alének, CMM 1957, 344; 1673 M álynky; 1718 M alinky; 1720, 1751 M alinek; 1846 M alinek, M alinký; 1872 M alinek, M alinky; 1881 M alinky; 1924 M alinky. 3 P. Bučovice. Čes. 4 M alinké, do M alinek, v Malinkách, za M alinkama, Maliňák/M alinčák, m a línské. maliňácké. M álénke, do Malének, M aleňák v pl. též Malénšči, m alénské (Brankovice). 5 M J: pl. к OJ Malenek, to dem inutivum к O J Malen, o němž viz Maleny. M J M. lze však chápat i jako dem inutivum к M-J *Maleny (v. t.) nebo *Malenovice (srov. dem inutiv. krácení ty p u Prosenice/Prosínky, Křenovice/K řenůvky, jehož centrum je prá vě na Bučovicku). Po zúžení é > í: Ma linky; tak i ČV 96. Neporozuměním vznikla 1846 adj. podoba M alinký. Prof —; Šrám ek Slavia 39, 377 sl. 1. Málkovice, Bohaté 1 Ves 4,5 km sev. od Bučovic. 2 1349 in Malcowicz, ZDO I, 75; 1359 in Malcowicz, ZDO I, 653; 1465 z M alkuow ek, Lechner I, 129; 1533 z Malkouňcz, PB XV. 198; 1-576 starším m alkow skeym , PB XXVI, 128; 16. stol. Něm ecké M alkovice, u rb á ř slav kovský; 1673, 1718 M alkow itz; 1720 Reich M alkow itz; 1751 M alkow itz; 1846 Teutsch M alkow itz, Reich M alkowitz, Bohatý M alkow ice; 1872 Deutsch Mal kow itz, N ěm ecké M alkovice; 1881 Bo haté M alkovice; 1924 Bohaté Malkovice. 3 P. Hvězdlice. Po třicetileté válce se ves poněmčila (něm. PJ), ale v pol. 17. stol. opět počeštěna (čes. P J ) : Hosák VVM X X -P 60. Čes. 4 Bohatý Malkovice, do Málkovic, za M álkovicema/-ama, Málkovščák, v pl. též Málkovščí, m álkovské. 5 M J má 1465 podobu dem inutivní M alkůvky, srov. K řenovice/K řenůvky, Kunovice/ K u n ů vky, M ašovice/M ašůvky (Šrámek, Slavia 39, 377 sl.). Přívlastek Reich, „bohaté“ a Teusch „německé“ dán na rozlišení od blízkých Málkovic M orav ských (v. t.). 6 Málkovický dvůr. 2. Málkovice, M oravské 1 Ves 7,5 km
vjv od Vyškova. 2 1307 de Malkowicz, CDM VI, 9; 1337 de Malchowicz, CDM XV, 44; 1490 ves M alkowicze, ZDO XIII, 15; 1578 n a tvrz a ves Malkowicze, PB XXVII, 367; 1590 ze vsi Malkowicz, PO XXV, 125; 1673, 1718, 1720, 1751 a 1846 M alkow itz; 1872 M alkow itz, Malkovice; 1881 M alkovice; 1885 Mährisch M alkow itz, M oravské M alkovice; 1924 M oravské Malkovice. 3 P. Moravské Prusy. V 16. stol. tvrz. Ces. 5 M J příp. -ovice k OJ M álek, to buď substantivizace adj. mal-b „klein“ (srov. mlad/M ladek, star'Starek), nebo hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Mal-, viz Malonín, Zn. ves lidí Málkových. CV 96 (z OJ Málek); Prof III 14; Svoboda StčOJ 134 (z kom ponentu). Srov. Malíkov. M á l k o v i c e , N ě m e c k é , viz Málkovice, Bohaté. Maloměřice 1 D říve ves, od r. 1919 část m ěsta Brna, nyní B rno X III; 4 km sv od Brna, 2 1104/falz. 12. stol. Malomirici, Kosmas 260; 1210/falz. 13. stol. Málomiritci, CDB II, 364; 1235 de Malomeriz, CDB III, 107; 1240 de Malomerice, CDB III, 227; 1325 Malmaricz, CDM VI, 267; 1349 in villa Malmaricz, CDM VII, 955; 1528 v Malomierzyczijch, PB XIV, 89; 1531 na ves Málomierzicze, PB XV, 128; 1582 zu Malmiericz, Sla vík, VM-Brno 191; 1671 M álomierzicze; 1718 M alomieržitz, 1720 M alomiržitz; 1751 M allomieržitz; 1846 M alomieržitz, Malomieřice; 1872 Malomieržitz, Maloměřicíchl-ách, za M áloméřicamal-ema, řitz, Maloměřice; 1924 Maloměřice. 3 P. Caeovice. Ces. 4 Maloměřice, do Maloměřic, v Máloměřicích/-ách, za Maloměřicama/-ema, Máloměřičák, v pl. též Maloměršči, malom ěřické/m alom ěrské (Líšeň). 5 M J: příp. -ice k OJ Maloměr, v raných do kladech též M alomir (-měr a -m ir se střídají, o tom a o původ, význam u v. Miroslav). Zn. ves lidí Maloměrových. Ve falzech z 12. a 13. stol. m á jm éno ještě nom inativní podobu. V lat. zá
pisech 1325, 1349 je čes. -m ěr nahraze no (patrně něm. písaři) zvukově blízkým -mar. ČV 97; Prof III 15; Svoboda StčOJ 78, 79; Schwarz 334. 6 Cacovice (v. t.). M alonín 1 Dříve ves, pak osada, nyní čás obce Bělá (u Jevíčka); 5 km záp. od Jevíčka. 2 1374 in villis M álonyn et Smolná, ZDO II 459; 1517 na vsi Maloninie, ZDO XVIII, 11; 1677 a 1718 Malonin; 1751 M ollein; 1846 Mollein, Malonjn; 1872 Mollein, M alonín; 1881 a 1924 Malonín. 3 P. Velké Opatovice. Ces. 4 Málo jin! Málo jn, do Malojna, Má lo jňák/M alovňák, Máloňák (Korbelová Lhota), m alojnské, maloňské. Něm. Md len (1963 Jevíčko), Molein. 5 M J : přivlast. příp. -ín k O J Maloně, to domác ká podoba k některém u ze složených O J s kom ponentem mal-b „klein“, např. Malhost, Malomir, Malobrat apod. K nim jsou odvozena i hypokoristika Malen, Maleš, MaVata, Malota, Malík, Mála, M álek a od nich i příslušná mo ravská MJ. Něm. Mollein doloženo až v 18. stol.: vzniklo přejetím čes. nář. podoby Malojin (s disimilací n -ň > j-n, srov. Roubanina/Róbajina, K opaniny I K opajiny; U těšený Nář. přech. pásu 204), přičemž slabika -oj- splynula s něm. -ei-, nář. S, které v něm. podo bách českých jm en na -ín (např. Maletín/M oletein, Bělotín/ nář. Bolten) a kmenové a > něm. o: Malonín í> Mol lein; psaní 11 zdůrazňuje něm. způso bem slabičný šev. CV 96; P rof III 16; Svoboda StčOJ 161); Schwarz VS II 244. M a 1 s p i t z, viz Malešovice. M anerov 1 Dříve ves, pak osada obce Bohdalice, nyní část obce Bohdalice-Pavlovice; 9,5 km sev. od Bučovic. 2 1846 a 1872 M annersdorj; 1881 Mane rov; 1893 M annersdorj, Manerov; 1924 Manerov. 3 P. Bohdalice. Ves založena r. 1783. Ces. 4 Manerov, na Manerov, na Manerově, z M anerova (obývat, i příd. jm.), 33
Manerovščí, m anerovské (Vážany). 5 O sada nazvána po m ajiteli statku Raim undu šlechtici M annerovi. Něm. OJ M anner je hypokor. zkratka některého složeného jm éna s kom ponentem mantl „vazal“, např. Hartmann, M anhart apod. Příp. -ov i něm. -dorf „ves“ jsou analo gické. CV 266 (bez); Hosák HM 296; Schw arz VS II 61. Manešovice 1 Ves 6,5 km vjv od Dačic, nyní část obce Třebětice. 2 1378 in villa Maneschowicz, ZDB VI, 598; 1399 Manussowicze, ZDB VIII, 224; 1466 Manessowicze, ZDB XXXIV, 45; 1678 M anschwitz; 1718, 1720 a 1751 Maneschow itz; 1846 M aneschowitz, Manessowice; 1872 M aneschowitz, Manešovice; 1881, 1924 Manešovice. 3 P. Dačice. Ces. 4 Manešovice, do Manešovic, Manešák, Manešačka, m anešovskej. 5 M J : příp. -ovice k O J Maneš, zn. ves lidí Mánesových. O J Maneš vzniklo buď rozšířením OJ M an (to z něm. m an „vasal“) o hypokoristické -eš (k připojení k cizímu základu srov. Beneš, Mikeš, Zikeš), a to analogicky podle domácích jm en ty p u Boreš, Holeš; nebo vzniklo rozšířením domácího kom ponentu -man, etym ologicky souvisejícího s rus. obm a n u ť, čes. m ám it, pol. marnic „lákat“ ; Dobrman, H rdm an — Maneš (jako Maloměř/Maleš). Srov. i M J M ankovice a M ankov k OJ Manek. Avšak vzhledem k tom u, že slovan. -m an je převážně východoslovanské, kloníme se k výkla du z něm. m an „vasal“. P roniknutí ta kového jm éna do češt. bylo možné jed n ak se jm ény typu H artm an, jednak s šířením rytířství. ČV 97 („man — původu německého . . . ale jisté to není pro všechna slovanská jm éna“); P rof V 592 („šáliti, k lam ati“), 192 („vazal“); Machek ES2 350; Vasm er REW II 96; Liew ehr ON Kuhl. 74 (z němě.); Schůnke Jhb. d. M useum svereins . . . N eutitschein 1914, 79 (z OJ Emanuel); Gre gor Vlastivěd, sb. N. Jičín 8—9, 53. Viz Mankovice. Manice 1 Zanikly na sev. okraji 2 a34
bovřesk (nyní část Brna), jejichž část (dnes ulice) sluje Máničky. 2 1322 in Manicz, CDM VI, 222; 1365 in Manicz, Mendl, Kn. počtů 312; 1368 villam Manicz, ZDB V, 132; 1398 villam Manycze, ZDB VIII, 148; 1447 villam Manicz, ZDB XII, 737. 4 Máničke, do M ániček, v M áničkách; obývat, a příd. jm . není. 5 M J: příp. -ice k OJ Man, o němž v. Manešovice, zn. ves lidí Manových. Dnešní název ulice je zdrobnělá podoba, srov. Něm čice/Němčičky. CV —; Prof —; Nekuda —. M a k e n d o r f , viz Mankovice. M ankov 1 Zanikl 2 km jižně od Rečice na Novom ěstsku v tra ti Maňkova. 2 1462 pustou ves M ankov, VM-Nové Město 600; 1482 ves pustu řečenú Man kov, AC IX, 392-394, č. 30; 1483 Mankow, Zemek, Nejstar. žďárské urbáře 132; 1483 dvůr M ankov, U rbář kláštera Zďár n. Mor., CMM 1875, 139; 1607 M ankov a 1749 M ankov, VM-Nové Měs to 601, 602. 3 Ves byla 1462 pustá. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Ma nek, o němž viz Manešovice. Soudě po dle keram ických nálezů, vznikla ves v 2. pol. 13. stol. a nepřesahovala jako osídlené m ísto 1. pol. 14. stol. (Zd. Měřínský CMM 1971, 23-35). CV - ; Prof - ; HM 68, 79; N ekuda 63. M ankovice 1 Ves 4,5 km jv od O d e r; Sl. 2 1383 M ankindorj, CDM XI, 14, str. 562; 1437 z M ankowicz, K P III, 599; 1466 z M ankowicz, K apras I, 93; 1505,1517 M ankendorj, Rolleder 74—75; 1557 lide m ankow ssti, POp XIII, 242; 1568 ves M ankowicze, ZDOp VII, 20; 1604 M ankovice, StA Opava III, fol. 71; 1611 ves M ankowicze, P K r z r. 1634, 150; 1612 ves M ankowicze, ZDOp X, 16; 1634, 1635 M anekendorjj, M ankendorff, Schůnke, Jhb. d. M useum svereines N eutitschein 1914, 76; 1636 M anckhendorjf, Soupis 50; 1650 in M ankendorff, Rolleder 204; 1659 M anghendorff, Schůnke o. c. 79; 1668 z dědiny M ankova (!), M atriky v Hranicích; 1672 Man-
kendorfensis ecclesiae, Děkan. m atr. v Lipníku n. B .; 1683—1688 M anckhendorjf, Soupis 71; 1707 M anckendorff, Rolleder 239; 1720—1724 M anckendorff, K arolínský k a ta str StA Opava; 1805, 1835 M ankendorf; 1870 M ankendorf, M ankovice, Catal. cleri; 1881 M ankovice; 1894 M ankendorf, M ankovice; 1924 M ankovice, M ankendorf. 3 P. Odry. F arn í kostel Navšt. P. Marie. Něm. 4 M ankovice, do Mankovic, v M-ach, za M -ami, M ankovjak/M ankovjan, m ankovsky. Něm. M ondef. 5 M J: příp. -ovice k OJ M anek, o němž podrobněji viz Manešovice. Zn. ves lidí M ankových. Srov. i Mankov. — Liew ehr ON Kuhl. 74 odm ítá výklad ze slovan. OJ, dovolávaje se zápisů 1383 M ankindorf a M anekendorf a spojuje OJ M anek s něm . M anniko, hněm. M ahnke, Maneke, M enke, ač pro podobu M anekendorf nevylučuje ani čes. M anek k Emanuel. Na O dersku a Fulnecku docházelo k ra ným kontaktům starších jm en domácích s kolonizačními jm ény německým i, le žícími v prostoru Vítkov—Mor. B eroun— Hranice, n a severozáp. Bílovecku a ko lem N. Jičína. Výsledkem styku jsou hybridní jm éna typu Dobeswald 1374/ Dobešov, Stachinw ald 1293/Stachovice, Tassendorf 1374/Tošovice, Sw atonsdorf H 29/Svatoňovice. Sem p atří i M anken dorf/M ankovice. Rozdíl je jen v tom, že výchozí O J M anek m á sice něm. základ, ja k ukázáno s. v. Manešovice, ale bylo součástí čes. antroponym ie. P ro obrá cený postup, totiž pro přejetí pův. něm. M an(i)kendorf -> čes. M ankovice by chom sice m ěli paralelu v 1324 Boíenwald -> Butovice, 1377 B ronsdorf ->■ Brumovice, ale jsou to vždy názvy osad po konkrétně znám ých osobách, takže nelze vyloučit vliv dobové m ódy něm. jm en (srov. K u nštát po Kunovi z Obřan). Celkový rozbor toponym ie nížinné oblasti Oderská ukazuje na postup M an kovice -> M ankendorf. I Schwarz VS II 315 pokládá zápis 1383 v tom to smys lu za hybridní. — Spojení s O J Emanuel
je třeba odm ítnout. To, že v lašských nářečích dosud zní hypokor. podoba k OJ E. M anek, M anik (vedle Manuš, Manoš, Maniš), není důkazem pro vý klad původu OJ M. v M J Mankovice, nýbrž důkazem současného nářečního tvoření hypokoristik. CV —; Šrám ek Soustava 380—1 a m apka 2 a 5. 6 Dře věný mlýn/Holzmůhle. M a n n s b e r g , viz Mansberk. M a n o v, viz Manová. 1. M ansberk 1 Dříve osada, nyní část obce Sejřek, 13 km sz od Tišnova. 2 1846 M annsberg; 1872 Mannsberg, Mansberg; 1881 M ansberk; 1885 Manns berg, M ansberk; 1924 Mansberk. 3 P. Pernštejn. Založen 1803. Čes. 4 M ansperk, na M ansperk, na Mansperku, z M ansperka (— obyv. i příd. jm.). 5 Pojm enován po m ajitelce velko statku Josefě Schrofflové z M annsber ka. 6 Nový dvůr. 2. M ansberk 1 Dříve ves, nyní část m ěsta Znojmo. 2 1846 M annsberg; 1872 Mannsberg, Mansberg; 1881 M ansberk; 1885 Mannsberg, M annsberk; 1893 Mannsberg, M ansberk; 1915 M annsberg; 1924 M ansberk, Mannsberg. 3 P. města Znojmo. Ves vznikla r. 1779. Něm. 5 Název podle podkom ořího Schroffla z M annsberka. Viz též Nová Dědinka, Sreflová. Něm. M annsberg zn. „vrch, kopec, přeneseně hrad m anův, vazalův“. ČV 266; Prof —; B eranek ONSůdm. 82. Mansko 1 D vůr u Třebětic (Holešov sko). 2 1906 Mansko, též N ový dvůr. 5 M J: zpodstatnělé adj. n eu tra k m an „vazal", zn. m anský m ajetek. D vůr byl m anství olomouckého arcibiskupství. ČV - . Maňová 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Pernštejnské Jestřáb í; 10 km sz od Tišnova. 2 1235 Manow, CDB III, 119; 1675 M aniow; 1718 M aniowa; 1720 M anjowa; 1751 M aniowa; 1846 Manio wa; 1872 Maniowa, M aňova; 1881 Maňova; 1885 Maniova, M aňová; 1893 Ma35
ňowa, M anová; 1924 Manová. 3 P. pernštejnské. Čes. 4 Manová, na Manová, na Manové, M aňovák/M aňovičák (Štěpánov), maňovské. 5 M J : do r. 1675 přivlast. příp. -ov, pak -ova k OJ Maň, to palatalizovaná hypokor. podoba některého OJ domácího i dzího n a Ma- (Malomír, Manhart, M atěj) nebo přím o k OJ Man, o němž viz Manešovice. Srov. OJ Beň/ Beneš, Miň/Michal. Do 17. stol. nedo statek dokladů, abychom mohli stano vit, kdy k záměně -ovj-ova došlo. Snad již ve středověku, kdy vznikala jm éna typu Machova Lhota, odkud vzešel i im puls k přehodnocení -ova n a adjektivní -ová (o tom v. Machová). — Protože obec byla m ajetkem h ra d u Pernštejna, nelze vyloučit i apelativní původ s vý znamem „ves nějakého m ana, vazala“ ; starší form a Manov by to umožňovala. CV 97 (z OJ Man)-, P rof III 22 (Maňovice); Svoboda StčOJ 130. 6 Litava (v. t.). M a n u š o v i c e , viz Manešovice. M arefy 1 Ves 2,5 km záp. od Bučo vic. 2 1379 in M agershoff, ZDO III, 484; 1511 ves M arhoffij, ZDB XVIII, 20; 1612 v dědině M arheffich, PB XXXIII, 193; 1663 z M arheff, M atr. v Ivanovicích na H ané; 1673 M ayer hoffel; 1718 M ayerhófl; 1720 Marhof; 1751 M arhoefen; 1846 Marhof, Marhófý ; 1872 M arhof, M arefy; 1881 Marhéfy ; 1885 Marhof, M arety (!); 1893 Marhóf, M arhéfy; 1924 M arefy. 3 P. Bučo vice. V 1. pol. 19. stol. hrnčířství. Ces. 4 M aréfy!M arhéfy, do, z Maríf/Marhíf, k M arefím /M arhéfím , v Mar-ích, za Mar-ama, MaréfákíM arhéfák//'-ščák, v pl. též Maréfšči, m aréfské/m arhéfské. 5 M J vzniklo postupnou hláskovou úpravou z něm. M eierhof „dvůr, vel kostatek“ M arhof, což bylo patrně pokládáno za gen. pl. k *Marhofy (srov. doklad 1511 M arhoffij). Sam ohláska e v druhé slabice pronikla z něm. Marhóffen, M arhoffel, v němž -hof- zdrobnělina k H of „dvůr“. P rvní zápis je ně 36
m ecký: M agershoff, tj. M eiershof; ge nitiv. -s je tu analogické podle něm. M J typu OJ + s + hof/dorf (např. Kunsdorf), M eierhof jakoby „dvůr Maierův“. CV 259 (bez); Prof —. Srov. častá výchmor. a sloven, příjm . Majér, Majír, M ajem ík, nář. apelat. majér, „větší d v ů r“. M achek ES 283. M a r e j ž, viz Maříž. M a r g a r e t h e n , viz M arkéta. M argelíkov 1 Dříve osada, nyní m ístní část obce Dubany, ta od 1965 částí obce V rbátky (Prostějovsko). 2 1846 Margelik, M argelikow ; 1872 Mar gelik, M arjelíkov; 1881 M argelíkov; 1893 Margelik, M argelíkov; 1924 Mar gelíkov. 3 P. Čelechovice. Založen 1786 parcelací dubanského dvora. R. 1935 splynul s Dubany. Čes. 5 Nazván po dvorním radovi svob. pánovi Margelíkovi, příp. -ov je analo gická. ČV 267. M a r h o f y, viz Marefy. M archanice 1 Zanikly mezi Vyško vem a Topolany, kde je trať Na M archansku. 2 1407 ubi quondam villa Murchnawicz, CDM XIII, 498. 3 R. 1407 byla ves již pustá. Slula též M urchnovice, M arkvratice (Hosák, Za niklé osady na Vyškovsku. Zprávy Vlast, m usea ve Vyškově č. 12). 5 K M J M. je jediný spolehlivý do klad z r. 1407. Snad tu jde o pův. Marhanice k OJ Marha, domácké podobě k O J Marhod nebo variantě k OJ M arkvart — M arkvan na pozadí chv/ kv (M arkvan/M archvan/M archan). Po vědomí o jm. M arkvartice, jak se ves též později uvádí, by toto stanovisko podporovala. Není však vyloučeno, že základem je nějaké domácí OJ. v němž sonantní r (Mrhán, Mrchan apod.). Ne dostatek dokladů. — Nekuda 31 cituje z tereziánského k atastru P J In Marchanitzer Feld a z katastr, m apy Ně meckých P rus z 1826 M archanský pole (dnes toto P J není již známo). ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 178 (OJ M ar ha).
Mariacel, Malá 1 Dříve ves, nyní m ístní část B rna IV-Komárova. 2 1846 K lein Mariazell, Mala Mariacell; 1872 Klein Mariazell, Malá Mariacel; 1881 Marie Cely; 1924 MaZá Mariacel, K lein Mariazell. 3 P. brněnské kapituly. Ves vznikla poblíž Kom árova kolem r. 1730 a byla poutním místem. 5 Přenesen název poutního m ísta Mariazell v Š týrsku (poutě do M. byly na M oravě velm i oblíbeny). Na rozdíl od tohoto m ísta zde přívlastek Klein, Malá. Zeli z lat. cella „klášter“. Víska s kostelem leží na cestě k jiném u zná mému poutním u m ístu — k Tuřanům . CV 264 (bez). M a r i a h i l f , viz Ves, Nová (Pohořelicko). M a r i a k r o n , viz K oruna. M arianin 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Lipovec; 14 km vsv od Blanska. 2 1846 M ariendorf, Marioanow; 1872 Mariendorf, M arianov; 1881 Marianin; 1885 Mariendorf, Mariánov; 1924 Marianin. 3 Rájec. Ves vznikla r. 1813 parcelací dominikálu. Ces. 4 M arijánuv, na M arijánuv, na Marijánuvě/-o, M arijaňák, v pl. Marijánuvščí, m arifánuvské. 5 Ves pojmeno vána podle m anželky m ajitele panství M arie A nny hr. z Roggendorfu něm. M ariendorf: „ves M ariina“, čes. nej prve koruptelou Marioanow „ves M arie A nny“, pak jen Marianov, od 1881 Marianin s analog, příponam i -ov, -ín; srov. T er ezov/Terezín, K arlov/Karlín. Po téže zakladatelce i blízký Rogen dorf, dnes Krasová. ČV 268. M ariánov 1 Dříve ves, k terá sply nula s Novými Sedlicemi (Opavsko); Sl. 3 Založena 1770. 5 Viz M arianin. M a r i á n o v , viz Mařín. M a r i e n d o r f , viz M arianin, viz Mařín, viz Kopeček, Svatý. M a r k e r s d o r f , viz Hradečná, viz Leskovec, viz M arkvartice. M arienfeld 1 D říve osada, nyní část m ěsta K rnov; Sl. 2 1894 M arienfeld; 1924 Marienfeld. 3 P. m ěsta Krnov.
Osada založena 1793 po zrušení m a riánského kostela na Buchberku. Něm. 5 M J zn. „pole M ariino“, viz sub. 3. M a r i e n k r o n , viz Koruna. M arkéta 1 Ves 10 km vjv od Slavo nic. 2 1718 St. M argarethen; 1720 S. Margaretae; 1751 St. Margarethen, pus tá ves; 1786 Stará a Nová M arkéta; 1846 M argarethen; 1872 Margarethen, M arkéta; 1881 M arkéta; 1893 Marga rethen, Margareta; 1924 Markéta, Mar garethen. 3 P. S taré Hobzí. Ves byla založena 1702—1704. V pol. 18. stol. byla pustá, r. 1786 obnovena parcelací dvora, přičemž n a m ístě původní vsi vznikla S ta rá M arkéta a vedle ní par celací Nová M arkéta. Obě osady zůsta ly však částmi jedné katastrální obce, proto se později často odděleně neuvá dějí. Něm. a čes. 5 Pojm enování podle zaniklé (ale dnes neznámé) kapličky zasvěcené sv. M arkétě. Srov. S vatá K ateřina, Svatý Štěpán. CV - . Marklovice, Dolní 1 Dříve ves, nyní část obce Petrovice u K a rv in é; 4,5 km ssv od K arviné; Sl. 2 1447 Marklowicze, Gr-M II, 563; 1669 ex villa M arklowice, M atr. ve F ry štátu ; 1674 z M arklowicz, M atr. ve F ryštátu; 1736 M arklow itz; 1808 Nieder M arklow itz; 1881 Marklovice; 1885 Dolní M arklovice; 1894 Nieder M arklow itz, Dolně Marklowice; 1917 N iederm arklow itz, Dolní Marklovice; 1924 Dolní M arklovice, Dolně Marklowice. 3 P. Dolní Marklo vice. M arklovice stávaly již n a poč. 14. století. Ces. a pol. 4 M arklov’ice, do M arklov’ic, M arklov’an, m arklovski. 5 M J: příp. -ovice k O J Mark(e)l, to něm. dom ácká po doba k OJ M arkvart, o němž v. M ark vartice; zn. ves lidí Marklových. P ří vlastek Dolní, N ieder užíván až po roz dělení bývalého panství n a dvě polo viny a na rozlišení od H orních M., kte ré jsou dnes v Polsku. Rozlišovací pří vlastky Dolní, Prostřední a Horní po 37
tříštění velkostatků jsou na Těšínsku časté. CV —; P rof —. Marklovice, viz M arkvartice (Bruntálsko). M arkov 1 Zanikl u Rudy (Rýmařovsko) p ři potoku M arkovka, něm. M ark hofbach. 2 1359 in Luczka, Ruda, Marcowie, ZDO I, 669; 1374 in villa Marcow, ZDO II, 468. 3 R. 1553 se M arkov připom íná již jako lesem zarostlá ves (HM2 289). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Marek, které přišlo do češt. křesťanským pro středím (evangelista Marek) z lat. Mar cus, to z adj. M articus k Mars „bůh války“. V něm smíšeném P J M arkhof bach vzniklo hof adaptací z čes. -ov, srov. Stettenhof/Stětínov. ČV —; Prof III 26; Nekuda 102. M arková 1 Zanikla u Fryštáku (Gottwaldovsko) v tra ti M arková. 2 1342 M arkowalhota, CDM VII, 406; 1397 villam M arkowa, ZDO VI, 654; 1548 ves M arkowu, ZDO XXV, 97. 3 Ves byla již 1516 pustá. 5 M J: původně přivlast. příp. -ova k O J M arek, o němž viz Markov. P ře hodnocení poses. -ova na adj. -ová, ty pické pro jižní stranu Hostýnských vrchů, viz Machová. ČV —; Prof —; Nekuda 102. M arkrabka 1 Sam ota u Lechovic (Mohelnicko), k teré částí obce Pavlov, 4.5 km jv od Mohelnice. 2 1881 Markrábka; 1906, 1924 M arkrabka. 5 M J: příp. -ka k apelat. m arkrab, zn. m arkrabský m ajetek. Protože jde o osadu m ladou, je nejvýš pravděpo dobné, že základem je vlastně příjm ení Markrab a M J M. pak zn. „m ajetek M arkrabův“ (srov. Zavadilka, Baška, Andlerka). ČV 218; Svoboda StčO J 192. M arkušín 1 Zanikl u Březí (Zďársko n. Sáz.), kde je trať V M arkušíně. Ne kuda 155. 2 Bez dokladu. 5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Marlcušě, to domácká podoba k OJ Marek, o němž v. M arkov. Jm éno dobře zapa dá do skupiny kolonizačních jm en typu 38
Ubušín na Českomor. vrchovině. ČV —; Prof —. M arkvarec 1 Ves 8,5 km záp. od Dačic. 2 1353 in Marquarz, ZDB II, 70; 1358 villas . . . M arquartye, ZDB III, 410; 1437 super villas Marquarcze, ZDB XII, 194; 1446 M arkwarticze, ZDB XII, 457; 1557 na M arkwarczy, PB XXVI, 182; 1571 n a tvrzi M arkwarczy, PB XXVI, 182; 1575 na M arkwarczi, PB XXVII, 45; 1678 M arkw aretz; 1718 M arquaretz; 1720 M arkw aretz; 1751 M arquaretz; 1846 M arquaretz, Marquarec; 1872 M arkwaretz, M arkvarec; 1881, 1924 Makvarec. 3 P. Dačice. V 16. stol. tvrz, v 18. stol. silná židovská obec. Čes. 4 M arkvarec, do M arkvarce, M arkvarák, m arkvarckej. 5 M J : z něm. M arkvarts „M arkvartův“, tj. m ajetek, sídlo; o O J M arkvart viz M arkvartice. Podobně jsou utvořena blízká M J Lipolec a Rudolec, vzdálenější Arnolec, Vílanec. Koncové -ec vzniklo tvaroslov ným vyrovnáním s nepřím ým i pády: v M arkvarci jako ve dvorci k nom. dvorec, odtud i M arkvarec. Vyložit kon cové -c pomocí poses. -jb je sice hláskoslovně možné, ale hist. doklady i toponymie širšího Dačicka ukazují na ně mecké genit. -s. M J typu M arkvarts/ čes. M arkvarec tvoří v jihozáp. části Českomorav. vrchoviny širší areál, sou visející s Jindřichohradeckém , Novobystřickem a s přilehlým i lesnatým i kraji rakouským i. V pol. 15. stol. nese M. jm éno M arkvartice: analogie podle sousedních jm en Němčíce, Radlice, Rečice. ČV 98; Prof III 27; Šm ilauer AMJČ 141, 142 a OČ 134, 181. 6 Sprynclův mlýn. 1. M arkvartice 1 Dříve ves, nyní část obce Široká Niva (= B retnov); 8 km sev. od B runtálu; Sl, 2 1278 de M arkquartitz, RB II, 1119, 480; 1377 M arkwardisdorj, Gr-M II, 485; 1405 M arquardesdorf, FL II, 3; 1456 ves pus tou M arkwarticze, ZDK I, 46; 1523 Markélsdorj, Soupis 66; 1524 ves M arklsdorff pustá, U rbář krnovský; 1531
M arkelsdorff, Soupis 67; 1559 Margkersdorff, Soupis 68; 1770, 1805 a 1836 M arkersdorf; 1870 M arkersdorf, M arklovice, Catal. cleri; 1881 M arkvartice; 1894 a 1906 M arkersdorf; 1917 Mar kersdorf; 1924 M arkvartice, M arkers dorf, dříve jen M arkersdorf. 3 P. k r novské komory. V pol. 15. stol. byla ves pustá, pak kolem 1550 opět osedlá. Něm. 4 M arkvartice, do M arkvartic, M arkvartičák, m arkvartický. 5 Jm éna Mar kersdorf, M arklovice vycházejí z něm. hypokor. podob k O J M arkvart: Mar ker, M arkl (viz i Marklovice). Příp. -ovice v Marklovice a -ice v M arkvar tice (poprvé u Šem bery 1881) jsou ana logické. 2. M arkvartice 1 Ves 12 km vých. od Telče. 2 1257 Marquardiz, CDM III, 257; 1350 ville nostre Marcharticz, CDM VIII, 19; 1368 m it Marchwarticz, CDM X, 39; 1417 Marquarticze, ZDB XI, 332; 1466 z Marquarticz, PB IV, 198; 1678 a 1718 M arquarticz; 1720 M arkw artitz; 1751 M arquartitz; 1846 M arquartitz, M arw atitz (!), Marquartice; 1872 M arkartitz, M arvartice; 1881 M arkvartice; 1924 M arkvartice. 3 P. Zeletava. Ces. 4 M arkvatice, do M arkvatic, v M arkvaticích, za M-cema, M arkvarečák/ M arkvarák (Slaviboř), ma.rkvareck.ej. Disimilaci r- r > r-O srov. u M arkvartovie. 6 K asárna. N ěkterá P J ukazují na těžbu zlata. 3. M arkvartice 1 Ves 9 km záp. od Třebíče. 2 1371 in villa Marquarticz, ZDB V, 455; 1678 M arquaritz (!); 1718 M arquartitz; 1720 M arkw artitz; 1751 M arquartitz; 1846 M arkw atitz (!), Mar quartitz, M arkwatice (!), M arkwartice; 1872 M arquartitz, M arkvartice; 1881 M arkvartice; 1885 M arkw atitz, M ark vatice (!); 1924 M arkvartice, dříve M arkvatice. 3 P. Brtnice. Ces. 4 M arkovatice (!), k M arkovaticim, za M arkovaticama, M arkovatičák, m arkovatické. Slabika ko vznikla expono
vanou výslovností -k v - na slabičném švu. 4. M arkvartice 1 Zanikly v okolí V ratěnína (Jemnicko). 3 1312 bona sua dieta Marcharticz, CDM VI, 62. M a r k v a r t i c e , zanikly podle Ně kudy 63 mezi Velkým i Heralticem i a Kamencem u Hor. Benešova na Opavsku. Doklady však náležejí M arkvarticím u B runtálu. Ves neexistovala. 5. M arkvartice, Nové 1 Zanikly ně kde n a panství kolštejnském (Staro městsko). 2 1575 s vesnicemi, které se staví . . . ves Nowe M arkvarticze, ZDO XXIX, 27. 5 P řívlastek N ové není tu v proti kladu k Staré, ale zn. nové založení. • MJ: příp. -ice k O J M arkvart, to ze sthn. M arkawart, v němž m arka „po hraniční územ í“ a w art „ochránce“. MJ znam ená — pokud nevzniklo jako čes. paralela k starším u něm. M ark w artsdorf „ves M arkvartova“ — ves lidí M arkvartových. O J M arkvart je jedno z prvních, které bylo do češt. přejato ze staré hor. němčiny. M J od vozená od tohoto O J nejsou na střední, jižní a jihových. Moravě, tedy na ob lastech starého osídlení. V některých dokladech a nářeč. podobách došlo k disimilaci r- r > r-0 , srov. ještě M arkvartovice. CV 98; Prof III 28, V 582. M arkvartovice 1 Ves 4 km vsv od Hlučína; Sl. 2 1377 M argwardsdorf, Gr-M II, 487; 1554 z vsi M arkwartowicz, POp XIII, 37; 1612 ves M arkwartowicze, ZDOp X, 22; 1672 M arkwartowicze, Děkan. m atr. hlučínská; 1736 M arkersdorf; 1830 M arquartowitz, Knie; 1870 M arquatow itz, M arkvatovice (!), Catal. cleri; 1881 M arkvartovice; 1885 M arcwartovicium, Catal. cleri; 1907 M arkersdorf; 1924 M arkvartovice. 3 P. Silheřovice. Ces. 4 M arkfatovice, do M arkfatovic, za M-ami/-oma, Markfačan, m arkfacky. M akfartovice, M akfarčan, m akfartovsky (Hať, Vřesina). 5 Ves p atří do sku39
piny vsí jihových. Hlučínska, které byly založeny něm. kolonisty (sousední Ludgeřovice, Darkovice, Silheřovice a zaniklý Siegfriedsdorf). Původní je tedy něm. M J 1377 Margwardsdorj „ves M arkvartova“. Dále viz M arkvartice. V nářečníeh dokladech a též v Catal. cleri je disimilační zánik jednoho r, a to v podobě r- r > r - 0 (M arkfatovice) nebo r-r > 0 - r (M arkfartovice). ČV 98 (M-tice); Prof III 28 (M-tice). 6 Davidka. M aršálky 1 Zanikly v okolí Bítova (Vranovsko nad Dyjí). 2 1385 villam Marscholki, ZDB VII, 20. 5 M J snad podle pánů z Lipého, držitelů panství vranovského a dědič ných m aršálků K rálovství českého. ČV —; N ekuda 42. M aršíkov 1 Ves 4 km jjz od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberku). 2 1351 Marschonisvilla, Marschionisvilla, CDM VIII, 80; 1431 Marschendarff, Memo rialbuch; 1516 Dopl. T; 1517 z Mařkova, CMM 1957, 33; 1570 M arssendorff, PO XXV, 19; 1672 M arschendorf, Dě kan. m atrik a šum perská; 1677, 1718 a 1751 M arschendorf; 1846 A lt Mar schendorf, M arssikowa; 1872 Marschen dorf, Maršová; 1881 N. M aršíkov; 1885 Marschendorf, Mašov (!), též Maršová; 1893 Marschendorf, M aršíkov; 1924 Maršíkov, Marschendorf. 3 P. Vízmberk. Již 1351 tu byla fara, k terá za nikla. R. 1784 vznikla parcelací dvora kolonie Nový M aršíkov (u Sembery 1881 N. Maršíkov). Něm. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Maršík, k teré bylo dem inut. podobou k OJ Mareš, hypokoristiku k M artin, Marek. MJ je doloženo většinou v něm. hyb ridní podobě Marschendorf, event. v latinizovaném Marchonisvilla. Ukazuje však na čes. předlohu, která mohla znít *Maršov, *Marchov, *Marškov i *Mařov. CV 97; Prof —; Svoboda StčOJ 135, 157. 6 Na louce/W iesenhaus, Na vyhlídce/Hohe W arte, U Donátů, též Na rychtě/D onathof, Erbgericht. 40
M a r š í k o v , N o v ý , viz Maršíkov sub. 3. M aršín 1 Zanikl mezi Hartm anicem i a D rahany (Plumlovsko) v tra ti M ar šín. 2 1347 Marssin, Reg. V, 106; 1334 curiam Marssin, ZDO IV, 349. 3 Již 1384 byla ves pustá. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Maršě, Marše, které bylo hypokor. podobou k Mareš, o němž v. Maršíkov. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 151; Nekuda 63. 1. M aršov 1 Ves 6,5 km ssv od U her ského Brodu. 2 1671, 1718 a 1751 Marschow; 1846 Marschow, Maršov; 1872 Marschow, Maršov; 1881, 1924 Maršov. 3 P. U herský Brod. N epřipom íná se před 1614 (Maršov, ZDO XXXIII, 102). Po sesuvu půdy 1965 ves zrušena, oby vatelstvo přestěhováno do Uherského Brodu. Ces. 4 Maršov, do Maršova, v Maršově/ na Maršov, na M aršov’e, M aršov’an/ Maršovijan, m aršovský. 2. M aršov 1 Dříve ves, nyní část obce Heřm aneč; 13 km sz od Dačic. 2 1364 de Marschowa, villam Marscho we, ZDB IV, 156; 1718 M arschow; 1720 Marschau; 1751 M arschow; 1846 Mar schau, Marssow; 1872 Marschau, Mar šov; 1881, 1924 Maršov. 3 P. Dačice. 1671 tu byla tvrz. Čes. 4 Maršov, do Maršova, v Maršově, Maršák, maršovskej. 3. M aršov 1 Ves 9 km jz od Tišnova. 2 1406 Marssowa (gen.), ZDB VIII, 890; 1415 villam Marssow, ZDB X, 101; 1504 Marssow, ZDB XVII, 65; 1674 Marschaw; 1697 ze vsi Marssowa, M atr. v Dol. Loučkách; 1718, 1720 a 1751 Marschow; 1846 Marschow, Marssow; 1872 Marschow, Maršov; 1881, 1924 Maršov. 3 P. K uřim . Těžila se tu že lezná ruda. Čes. 4 M aršuv, du Maršuva, v Maršuvě, Maršuvák, m aršuvské. V m ístě hanác ké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mareš, o němž v. Maršíkov. ČV 97; Prof III
2 9-30; Svoboda StčOJ 23, 180. 6 Šmelcovna, Čížkův a M arsovský mlýn. 1. Maršovice 1 Dříve ves, nyní část obce Jezéřany-M aršovice; 8,5 km vých. od Mor. Krum lova. 2 1356 Marspitz, ZDB III 122; 1593 ze vsi Marssowicz, PB XXXI, 241; 1627 z Marssowicz, M atr. v Ivančicích; 1643 dědiny Mar ssowicz, U rbář krum lovský; 1674, 1720 Marschowitz; 1846 Marschowitz, Maršowice; 1872 Marschowitz, Marešovice; 1881 Maršovice; 1893 Marschowitz, Maršovice; 1924 Maršovice. 3 P. M ar šovice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Maršovice, do Maršovic, Maršovičák/M aršovščák, maršovské. V míst. nářečí silná labializace á. 2. Maršovice 1 Ves 2,5 km sev. od Nového Města na Mor., jehož částí nyní je. 2 1587 Marssowicze, U rb ář novo m ěstský; 1590 ves Marssowicze, ZDB XXXI, 65; 1674, 1718 a 1751 Marscho w itz; 1846 Marschowitz, Marschowice; 1872 Marschowitz, Maršovice; 1881, 1924 Maršovice. 3 P. Nové Město. Přip. se již 1483. Ces. 4 Maršovice, do Maršovic, v Maršovicich, za Maršovicama, Maršovák/(zř.) Maršák, m aršovskej. 5 M J: příp. -ovice k O J Mareš, o něm ž viz Maršíkov. Zn. ves lidí Marešových. Něm. 1356 Mar spitz u 1. M. p řejato z čes. Maršovice: jihomor. -šovice — něm. -spitz, srov. Mašovice/Maispitz, Branišovice/Franspitz. M J 2. M. bylo na Českomor. vrchovinu přeneseno spolu se jm. Kadov, Petrovice, Medlov, Rokytno a Vémyslice (Vejmyslice) z M oravskokrum lovská (Hosák Acta UP 165). ČV 97; Prof III 30—31; Schwarz 247. M artiněves 1 Zanikla mezi Sychotínem a Zbraslavcem (Kunštátsko) v tra ti Víska na říčce Petrůvce. 2 1480 Martinowa Wes, ZDO XII, 8; 1519 na M artinowu Wes, PO XI, 69; 1525 Wes Martinowa, ZDO XX, 5; 1594 ve Mar tinow u Wes, ZDO XX, 281. 3 Ves byla v 17. stol. pustá. 4 Víska, na V ísku, na Vísce, visecké
mlén (PJ a název tam ního mlýna). 5 Ves se jm enuje v dokladech M artinova Ves, v 17. stol. (v dokum entech kunštát. zámku) a n a pozdějších katastrál. m apách jen Víska; ta k i v nářečí. Ná zev M artiněves je v novější regiona list. lite ratu ře vytvořen um ěle napo dobením jm éna Kněževes (5 km vsv od K unštátu je K něževíska): jako by staré Martinja vbsb. ČV —; Prof III 31; Nekuda 121; Hosák HM-o. Blansko 1965, 34; S kutil MSB1 177; Sm ilauer OC 58. 1. M artinice 1 Ves 3 k m jv od Hole šova. 2 1262 villa Martinicz, CDM III, 332; 1267 de M ertniz, CDM III, 402; 1672 Martinicze, Děkan. m atr. holešov ská; 1718 a 1751 M artinitz; 1846 a 1872 M artinitz, Martinice; 1881, 1924 Mar tinice. 3 Lenní statek olomouckého a r cibiskupství. Ces. 4 Martěnice, do Martěnic, k Martěnicom, o Martěnicoch, za Martěnicama, M artěňák, m artěnské. Disimilace -ini ce > -ěnice. 2. M artinice 1 Ves 3 km sv od Vel kého Meziříčí. 2 1365 super villis . .. Martinicz, ZDB IV, 182; 1447 M artynicze . .. M artiniczky, ZDB XII, 544; 1555 ves M artinicze, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Martinicze, ZDB XXXII, 117; 1679 a 1718 Martinicze; 1720 a 1751 M artinitz; 1846 a 1872 M artinitz, Mar tinice; 1881 Martinice; 1924 Martinice, dříve Martěnice. 3 P. Velké Meziříčí. Ves se dělila na Dolní a Horní M arti nice (tak 1418), pak krátce i na M ar tinice a M artiničky (tak 1447, viz tam). Čes. 4 Martěnice, do Martěnic, v Martěnicich, za Martěnicema, M artěňák, m ar těnské. 6 Nové Dvory. 3. M artinice 1 Zanikly jižně od Ba bic (Moravskokrumlovsko) v tra ti M ar tinice; N ekuda 133. 2 1349 m ediam villam in M artinicz, ZDB I, 47; 1529 v M artiniczych, PB VIII, 51. 3 Ves byla 1529 pustá. 4. M artinice 1 Zanikly u nádraží Hrušovany nad Jevišovkou (Jaroslavic41
ko). 2 1131 M artinicih, CDB I, 115; 1190 Martinici, CDB I, 326; 1225 Martinicz, CDB II, 272; 1268 ville M ertniz, CDM IV, 4; 1277 M aertnitz, CDM IV, 139; 1589 dvuor novej v gruntech pusté vsi Martinic, ZDB XXXI, 26. 3 M ar tinice byly již 1527 pusté. Na zač. 17. stol. bylo vsiště zarostlé dubovým le sem; N ekuda 102. 5 Zápisy M ertniz, M aertnitz jsou něm. adaptací čes. M artinice s redukcí nepřízvučné slabiky. 5. M artinice 1 Zanikly sz od Klo bouk. kde je sam ota M artinice. 2 1602 k vsi naší pusté M artiniczym , PB XXXIII, 152; 1881 Martinice; 1935 Martinice. 3 Ves náležela klášteru zábrdovickém u a zanikla v 2. pol. 15. století. 6. M artinice 1 Zanikly mezi Opatovem, B rtničkou, Brodci a Kněžicemi (Jihlavsko) v tra ti Na M artinicích. 2 1466 Martinicze, ZDB XIII. 12; 1480 Martienicze, ZDB XV, 11; 1590 s pus tou vsí M artiniczemi, ZDB XXXI. 52. 3 M artinice byly kolem 1530 pusté. 7. M artinice 1 Zanikly u Zdeňkova (Telečsko), kde je trať M artinice. 2 1378 villam Martinicz, m unicionem, cu riam , ZDB VI, 566; 1524 Martinicze, ves pustú, ZDB XXI, 6; 1576 proti ryb níku, kterýž slově Veliký rybník v Martieniczkych v gruntech našich roseczkych, PB XXVII, 45. 3 Ves byla 1524 již pustá. 5 M J : příp. -ice k OJ Martin, zn. ves lidí M artinových. OJ latin, původu: Mars, gen. Martis, byl řím ský bůh vál ky, M artinus „válečný, bojovný“. Ná padné je, že se jm. M artinice nevysky tu je na vých. Moravě a ve Slezsku (zde jen Martinov). V některých dokla dech jm. M. zapisováno s nářeč. disimilací -inice > -ěnice: Martěnice. ČV 13, 98; Prof III 32, 33. M a r t i n i c e , Č e r v e n é , viz M artínkov. M a r t i n i c e , D o l n í , viz M artini ce 2. 42
M a r t i n i c e , H o r n í , viz M arti nice 2. M artiničky 1 Splynuly s 2. M artinicemi (Velkomeziříčsko). 2 1370 villam M artiniczky, CDM X, 79; 1390 in villa Paruo M artinicz, ZDB VII, 807; 1417 M artiniczki, ZDB XI, 414; 1447 M arti niczky, ZDB XII, 544; 1495 z Malých M artiniczek, LSA III, 88. 3 M artiničky byly identické s Dolními M artinicemi, 1555 již nebyly sam ostatnou obcí. Viz 2. M artinice sub 3. 5 M J: dem inutivum к Martinice (v. t.), a to na rozlišení od M artinic Horních (= M artinice 2.). Zdrobnělina dobře zapadá do p ru h u dem inutivních jm en n a záp. Moravě. Šrám ek Slavia 39. 377 sl. M artínkov 1 Dříve ves, nyní část obce Jakubov u Mor. Budějovic; 8,5 km sz od Mor. Budějovic. 2 1368 municio nem in R uffo Martinicz, ZDB V, 58; 1415 in villa M artynkow czerwena (!), ZDB XI, 136; 1415 in villa M artynkowa czerwena (!), ZDB XI, 161; 1421 de Rotm artinicz, Neum ann, Nové pram e ny 168; 1447 villam Rubeam M artinkow, ZDB XII, 605; 1448 z červeného M artinkova, K P III, 401; 1480 že mi drží C zerw eny M artinkow , PB V llb, 4; 1557 tvrz M artinkow , ves Czerweny M artinkow , ZDB XXVII, 29; 1580 ze vsi Cžerweneho M artinkowa, PB XXIX. 96; 1672 Roth M artinkaw ; 1718 Roťh M artinkau; 1720 a 1751 M artinkau; 1846 M artinkau, Roth M artinkau, Mar tinkow Č erw eny; 1872 M artinkau, Mar tinkou; 1881 Červený M artinkou; 1924 M artinkou. 3 P. Lesonice. Přip. se již 1320 v pozdním přepisu přeložené lis tiny. F arn í kostel Navštiv. P. Marie, v 15. a 16. stol. tvrz. Za husitských vá lek byla ves opevněným střediskem husitů. Čes. 4 M artinkou, do M artinkova, M artinkovák/M artiňák, m artinkovské. M artynkov (Mor. Budějovice). 5 Ves nesla pů vodně jm. Červené Martinice (v. t.), te prve od pol. 15. stol. Červený M artin-
kov: střídání -ice/ov stejné, jako např. v Holešovice/Holešov, Tišnovice/Tišnov (-ovice/ov bylo častější). Zvláštní je, že se při změně přípony změnilo i základní OJ M artin na dem inutivní Martínek. Přívlastek Červený, Roth, lat. Rubeus p atrn ě podle charakteristického zabar vení střechy tvrze, k terá byla v okolí znám á (srov. Č ervený Hrádek, Červený Kostelec). CV 98; Prof III 33. 6 dvůr Nová hospoda. Martinkova, Červená, viz M artínkov. M artinov 1 D říve ves, od 1960 část Ostravy VIII, od 1971 O stravy IV; 8,5 km vsv od Klimkovic; Sl. 2 1424 v M artynowie, K apras II, 13; 1502 ves M artinuow, ZDOp III, 28; 1547 ze vsi Martinowa, POp XI, 240; 1562 rybník m artinovský, ZDOp 183, ed.; 1610 ves M artinuw, ZDOp X, 9; 1720 Martinovo; 1736 Martzinau; 1805 Marzinau; 1835 Marzinau; 1870 Martinau, Martinov, Catal. čleri; 1881, 1924 M artinov. 3 P. Dobroslavice. Čes. 4 M arďinov, do M artinova, v M a r ti nově, Marc’inovjan/( nověji) M a rtin o vjak, m a rtin o v sk ý . Na Hlučínsku: to Marčynovo. U ml. generace v OstravěPorubě jen ten M artinov, M artinovjak, m artinovský. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Martin, o němž viz M artinice. Doklad 1502 M artinouw m á -uo- < stč. ó podle apelativních posesív, u nichž -uo- náležité. V německých dokladech v 18.—19. stol. se odráží nář. výslovnost asibilovaného t. ČV 98 (M artínkov); Prof III 31 (M-ice, M-něves), 33—34 (Martinov). D ějiny O stravy 605. 6 M ar tinovský dvůr, Na hrázi, Svoboda. M ařatice I Dříve ves, pak osada, ny ní část m ěsta Uherské H radiště; 1,5 km vých. od něho. 2 1220 Maratiz, CDB II, 195; 1228 Mareticz, CDB II, 321; 1250 Maratici, CDM III, 155; 1265 de Mara tiz, CDM III, 370; 1515 z Marzaticz, PO X, 86; 1517 z Marzaticz, PO X, 281; 1670 a 1718 M aržatitz; 1720 M arzatitz; 1751 M aržatitz; 1846 M ařatitz, Mařatice;
1872 M arzatitz, Mařatice; 1881 Mařetice; 1893 Mařatitz, Mařatice; 1924 Ma řatice. 3 P. Uh. Hradiště. V 16. a 17. stol. silné vinařství. Čes. 4 Mařatice, do Mařatic, v Mařaticích, Mařatan/ (nověji) Mařaták/M ařatičan (Jarošov), mařacký. 5 M J: příp. -ice k OJ Mařata < Marqta, jehož základem je žen. OJ Marie, stč. Mařie. Mařata byl muž, syn Marie, srov. O J Mařan, Mařák. V dokladech se písemně reflek tuje přehláska a > ě poprvé 1228, pak 1517, jinak však zrušena. ČV 97; Prof —; Svoboda StčOJ 165; Rospond RKJ Wroclaw III 67 (OJ Mařata: hypokor. k Morzyslaw, čes. by bylo *Mařislav se sloves, základem mařiti, srov. Bořislav/ Bořata!M J Bořetín, Bořetice). 1. M ařín 1 Osada, nyní část obce Zadní A rnoštov; 6 km sz od Jevíčka. 2 1846 M ariendorf; 1872 Mariendorf, Mariánov; 1881 M arianin; 1885 Maří Ves, Marianin, Catal. cleri; 1893 Ma riendorf, Mariánov i Marianin; 1924 Mařín, M ariendorf, dříve Mariánov. 3 P. Trnávka. Založen kolem 1790. Něm. 5 Ves dostala po založení něm. jm. M ariendorf „ves M ariina“. Jm éno po češtěno 1872 na Mariánov (v. t.), 1893 na Marianin (v. t.), teprve od 1924 Mařín. Zajím avá je adj. form a 1885 Maří Ves. 2. M ařín I D vůr u M ěnína (Zidlochovicko). 2 1881 Marianin; 1924 Mařín, dříve M ariov; 1935 Mařín. 4 M arjenhóf, na M arjenhóf, na Marjenhófo (arch,)/Mařín, na Mařín, na Maříně, m ařinské (nověji). 5 Něm. M arienhof „dvůr M ariin“. 9 MJ: analog, příp. -ín k Maří, domácká podoba žen. OJ Marie. ČV —; Prof. —. Maříž 1 Ves 2,5 km zjz od Slavonic, nyní jeho část. 2 1372 municio Marysch, CDM X, 147; 1373 M eyrins, CDM X, 181; 1514 tvrz Mareiz, ZDB XVIII, 39; 1529 z Marayze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 24; 1517 ze vsi Mareižie, PB XXVI, 219; 1571 v Mareyži, PB XXVI, 221; 1720 Mayeres; 1751 M ayres; 1846 Mayres, Mareyč; 1872 Mayres, Marýš; 43
1881 Maříž; 1893 Maires, Maříž; 1924 Maříž, Maires. 3 P. Maříž. Již 1372 tvrz. Něm. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Maryš n. Marých, která odvozena od žen. OJ Marie málo frekventovanou příponou -ýš n. -ých a k terá měla, stejně jako OJ Mařata (viz M ařatice), význam „muž, syn M ariin“ ; srov. OJ Maruch, Maruš, Mařata, Mařák, Mařan, Marda, k -ýš pak OJ M arkýš, M iryš, M okrýš u Svobody StčOJ 152. M J by se tedy mělo p sát Marýš. O původním ý svědčí jak doklad 1372 Marysch, tak přede vším diftongy aj, ej < ý (1529 z Marayze, 1571 Mareyži). V těchto dokladech není rovněž ř, k teré až 1881, kdy poprvé Maříž (Sem bera p atrně tuto podobu vy tvořil uměle). Příp. -ýš- je častá v odvozovacích základech M J v již. a záp. částech Českomor. vrchoviny, např. Cernýšov, Lhýšov, M okrýšov, Teplýšov (Sm ilauer OC 170, 201). M J M a rý š> Maříž p atří mezi ně. Ani sufixace -jb (místo -ov) se nevym yká z celkové toponymie dačicko-slavonické oblasti, kde je v raných sídelních úsecích doložena (Slaviboř, Telč). Něm. podoba Maires vznikla přesunutím j z Mareiz, srov. Mašovice jM aispitz. R. 1373 je doloženo něm. M eyrins, v němž nazální elem ent sekundární jako např. v Malé/Malentz, M ěnín/M eneins a Olomúc/Olmunz. K vsunutí n před ž srov. S třítež (Jihlav sko)/ něm. nář. Sridentz. V němčině se MJ M. zařadilo do skupiny genitivních jm en (o nich v. Markvarec). CV 44 („snad ze slov. mar- příp. -ý ž nebo z něm. kořene m aru“)\ Prof —; Schwarz 314, 335 (ze slovan. OJ Mařika < Mariuga, dovolávaje se W. Steinhausera, Die genitiv. ON Oesterreichs, Wien 1927, 53). M a s t í n e k , viz M astník (Olomouc ko). 1. M astník 1 Ves 5 km jz od Tře bíče. 2 1407 in villis M assnyk . . ., ZDB IX, 68; 1481 v M astníku, K P V, 307; 1672 M astnikh; 1718 M astnich; 1720 a 44
1751 M astnik; 1846 M astnik; 1872 Mastnik, M astník; 1881, 1924 M astník. 3 P. Sádek. Ces. 4 M asník, do Masníka, z Masníka, Masničák, masnické. 2. M astník 1 Zanikl u vsi M ajetín (Olomoucko). 2 1376 in M astnyk, ZDO III, 150; 1481 s pustou vsí M astníkem , ZDO XII, 150 ed. 5 M J : substantivizující příp. -ík k adj. m astný, zn. m astný díl půdy, potok s m astnou vodou apod. Srov. apelat. mastnice téhož význam u a M J H nojník, P J M asnisko „místo s m astnou půdou“, P J M asník (Blansko). CV 218, 219 (zde mylně k „maso“); P rof III 35 (Mastni ce); Sáňka 30, 34; B artoš Dial. slov. mor. 119; K ott I 984. M a s t n í k , viz Zighartice. 1. Mašovice 1 Ves 6 km záp. od Znoj ma. 2 1046/falzum 12. stol. Masouicih, CDB I, 382; 1131 Masouicih, CDB I, 115; kolem 1220 de silva in Massovitz, CDB II, 205; 1228 Mazouiz, CDB II, 313; 1259 pro villa nom ine Maswic, CDM VII Suppl., 117; 1324 de Moschwicz, CDM VI, 263; 1335 plebano ecclesie in Maspicz, CDM VII, 93; 1358 in Maschouicz, ZDB III, 291; 1672 Masspitz; 1718 Gros Maspitz; 1751 Groß Maspitz; 1846 Groß Maispitz, W elke Mašowice; 1872 Groß M aispitz, Velké Měšovice; 1881 V. Mašovice; 1924 Ma šovice, dříve Velké Mašovice. 3 P. H radiště sv. Hypolita. Far. kostel sv. Jan a K řtit. již 1335. Ces. 4 Mašovice, do Mašovic, v Mašovicích, za Mašovicama, M ašovák/ v pl. též Mašovcí, mašovské. Něm. Mašpets. 5 M J: příp. -ovice k OJ Maš, Maša, které hypokor. podoba některého O J začínají cího na Ma-, např. Malomir, Malobud (o nich viz Malonín), Matěj, Marek, Martin (o nich viz M artinice, M aršíkov); srov. Stanim ir/Staš(a), Václav/ Vaš(a). Zn. ves lidí Mašových. Do něm činy přejato s pravidelným jihomor. -šovice/-spitz a s vložením j před sou hlásku první slabiky, srov. Branišovice/
Franšpetz (nář.), Frainspitz (úřed.). R. 1881 M atějov; 1885 M atějau, M atějov; 1324 též doložena substituce a/o: Mo1924 M atějov. 3 P. Nové Veselí. Čes. schwicz. Přívlastek Groß, Velké, který 4 M atějov, do Matějova, M atějovákj se vyskytuje načas od 18. stol., dán na (arch.) Matěján, m atějovskej. 5 M J : rozlišení od blízkých Hlubokých Mapřivlast. příp. -ov k O J Matěj, které šůvek nebo od dvora Mašovičky, na je přejato z křesťan, prostředi, v němž hož m ístě zanikla stejnojm enná osada. hebrej. Mathias „dar (Jehovův)“, lat. CV 96; Prof. III 37; Schwarz 246 (z OJ Mathaeus; do češt. též jako Matyáš, Meš): Svoboda StčOJ 181; Nekuda 34; Matis, M atys apod. ČV 98; Hosák VM-Znojmo 362. 6 Safrance (s nář. re VVM XX-P 36 (původně asi 1365 Tas dukcí i), Andělský mlýn. sendorf, viz Tasovice); NR VIII 157. 2. Mašovice 1 Zanikly u P řítluk 6 P J Rozvizeň. (Hustopečsko). 2 1222 villam de MassoM atějovec 1 Ves 9,5 km sz od Slavo nic. 2 1399 Matess ZDB VIII. 224; 1466 w iz, CDB II, 235; 1222 villam de Massewiz, CDB II, 237. 3 Po r. 1222 se již Matiegowecz, ZDB XIV, 28; 1580 ves Matějovec, ZDB XXX, 173, ed.; 1672 nepřipom ínají. 5 viz M. 1. Madefi; 1718, 1720 a 1751 Modes; 1846 M a š t a l e , Č e r v e n é , viz ÜvalModes, M atěgowice; 1872 Modes, Matěno sub 6. Mašůvky, Hluboké 1 Ves 8 km ssz od jovice; 1881 M atějovec; 1893 Modes, Matějovec; 1924 Matějovec, Modes. 3 P. Znojm a. 2 1349 in Maspicz, ZDB I, 140; Český Rudolec. F arní (fara již 1399, 1466 von K lein Taufm anspitz, Neumann, 1769 obnovena) kostel sv. Oldřicha a Nové pram eny 213; 1493 z M assuwek, Linharta. Něm. a čes. PB XII, 96; 1534 ves Břichaté Mašuov4 Něm. Mddas. 5 M J : příp. -ovec ky, ZDB XXIV, 76 ed.; 1671 M aschw itz; k OJ Matěj, o němž viz M atějov; zn. 1718 M aspitz; 1751 M eyspitz; 1846 Mai spitz, také Tief-M aispitz, M ašuw ky; M atějův m ajetek apod. Do němčiny 1872 T ief M aispitz, Hluboké M ašůvky; přejato s redukcí M atějovec -> *Mateis, s a > o, ei > e 1399 Matess, od 1751 1881 M ašůvky; 1924 Hluboké M ašůvky. Modes (za čes. neznělé t je něm. nena3 P. Jevišovice. Poutní a farní kostel pjaté d). ČV 98; P rof III 38; Beranek M atky boží. Čes. ON Sůdm. 91; Schwarz VS II 140. 4 M ašuvke, do M ašuvek, k Mašuvkám , v M ašuvkách, Mašovák, mašovské. 6 Pacher. M atějovice 1 Ves 5 km jv od Osobla5 M J: dem inutivum k Mašovice, v. t., srov. Popovice/Popůvky, K řenovice/Křehy; enkl. 2 1266 in villa nostra Mathisn ů vky, M orkovice/M orkůvky. O něm. dorf, CDM III, 385; 1274 in villa Mathei, M aispitz viz rovněž Mašovice. Jm. do CDM IV, 86; 1320 de villa M athesdorf, Lechner I, 7; 1389 in M athei villa, Lechstalo přívlastek Hluboké (překladem ner I, 17; 1412 Matyegowicz, Lechner něm. Tief „hluboký“) podle polohy v dolině. R. 1534 posměšný přívlastek I, 29; 1554 n a ves Matiegowicze, DM VII, 48; 1602 ze vsi Matieyowicz, DM Bňchaté. ČV 96; Houdek ČVSMO XIII 47; Šrám ek Slavia 39, 377 sl. 6 Části XXI, 157; 1676 a 1718 M atzdorff; 1720 vsi: Hólehla, Na damách (= jamách), a 1751 M atzdorf; 1870 M atzdorf, M atě P J Kněžháj. jovice, Catal. cleri; 1881 M atějovice; 1924 Matějovice, M atzdorf, dříve jen M atějov 1 Ves 6,5 km zjz od Zďáru nad Sáz. 2 1447 M atheyow, ZDB XII, M atzdorf. 3 P. M atějovice (biskupské léno). 544; 1563 z vesnic . . . M atějova, LSA 5 MJ doloženo do konce 14. stol. jen III, 10; 1679 a 1718 M atiegow; 1720 Mategow; 1751 Matiegow; 1846 Matie- v něm. a lat. podobě M athisdorf, Ma thesdorf, z čehož později něm. M atzdorf, jau, M atěgow; 1872 M atejau, M atějov; 45
lat. villa M athei; zn. ves M atějova. O OJ M atěj viz Matějov. V čes. Matějovice, které poprvé 1412 (u CV 1403), je -ovice analogické podle případů, kdy za čes. -ovice je něm. -dorf „ves“, např. M ladkovice/M ladkendorf. CV 98; Prof III 38; Schwarz 285. Viz i Matyášovy. 6 M incerka / Münzerei, M atějovický m lýn/M atzdorfer Mühle. M atyášovy 1 Zanikly mezi Vraclávkem a Novou Vsí (Albrechticko); Sl. 2 1377 M athisow, Gr-M II, 485; 1586 vsi pusté M atissow, POp XXI, 74; 1935 M atyášovy, M atzhof. 3 Na m ístě pusté vsi je nyní dvůr Matyášovy. 5 M J: původně přivlast. příp. -ov k OJ M atys — Matysov. Jm. M atyášovy utvořeno napodobením blízkého plurá lového jm. H oštálkovy, u něhož však příp. -ovy stará. Srov. slezský areál jm en s -ovy, např. Bartultovy, Pelhři m ovy, R udíkovy. V něm. M atzdorf je M atz- domácká podoba k Mathias, -hoj „dvůr“ (srov. M atzdorf pro Matějovice). Od M atys je dom ácká podoba k Matěj, o němž viz M atějov. CV —; prof. —; Svoboda StčOJ 33. M a t z d o r f , viz Matějovice. M a t z d o r f , viz Matyášovy. M a u s d o r f , viz Mšice. M a u z e n d o r f , viz Mutkov. M a x d o r f , viz Dvorská. M ä h r i s c h A l t s t a d t , viz Měs to, Staré. M ä h r i s c h A u s s e , viz Üsov. M ä h r i s c h H a r t a u , viz H arta, Moravská. M ä h r i s c h H a u s e , viz Huzová, Moravská. M ä h r i s c h H e r m e r s d o r f , viz Horka, Kamenná. M ä h r i s c h K a r l s d o r f , viz Karlov, M oravský. M ä h r i s c h K o t z e n d o r f , viz Kočov, Moravský. M ä h r i s c h K r o m a u , viz K rum lov, m oravský. M ä h r i s c h L o t s c h n a u , viz Lačnov, Moravský. 46
M ä h r i s c h N e u s t a d t , viz Uničov. M ä h r i s c h O s t r á u , viz Ostrava, Moravská. Mährisch P i l g e r s d o r f , viz Pelhřim ovy. M ä h r i s c h R a u s e n s t e i n , viz Kámen, Ostrý. M ä h r i s c h R o t m ü h l , viz Radim ěř, M oravská. M ä h r i s c h S c h ö n b e r g , viz Šumperk. M ä h r i s c h T r ü b a u , viz Třebo vá, M oravská. M ä h r i s c h W e i s s k i r c h e n , viz Hranice. M ä h r i s c h W i e s e n , viz Dlouhá, M oravská. M ä h r i s c h W o l f s d o r f , viz Vlkovice, Moravské. Medelské 1 Původně ves. která sí delně splynula s Dlouhomilovem (Zábřežsko). 2 1385 M edilsk, ZDO IV, 543; 1397 M edelske, ZDO VI, 720; 1447 Medelske, ZDO X, 560; 1510 ves Medelske, ZDO XII, 19; 1891 Dreihöfen, M edelské; 1924 Medelské. 5 M J vzniklo rozšířením adjektivního základu mbdl-b „m dlý“ o příp. -ské. Zn. „místo s medlou, mdlou, mdle, pom alu tekoucí vodou“. Existovaly patrně jm enné formy, jak ukazuje doklad 1385 M edilsk > Mbdlbsk'b. V M edelské je střední e nepůvodní, srov. blanenský k náležitém u blanský; k jm enným po dobám srov. Blan-sko/Blan-sk, Blan sek. O zákl. m edl- viz M edlánky, Meli ce, Medlov. Něm. 1891 Dreihöfen podle tří dvorů, srov. Č tyři Dvory. CV — Prof —; Březina Zábřežsko 444. M edlánky I Dříve ves, od 1919 část města Brno, nyní část B rna VI; 5,5 km ssz od Brna. 2 1237 in Median, CDB III, 165; 1365 in Median, M endl K nihy počtů 416; 1598 ves M ydlanky, ZDB XXXIII, 38; 1659 ze vsi M ydlanek, Matr. v Dol. Loučce; 1673 M edlanko; 1718 M edlanko; 1720 M edlánky; 1751 M edlanko; 1846 Medlanko, M edlaný;
1872 Medlanko, M edlanky; 1881 Med- městečko, pak ves. Něm. 6 Bílčický lánky; 1893 Medlanko, M edlánky; 1924 m lýn/H eidenpiltscher M úhle (v. Bílčice). 2. Medlice 1 Ves 15 km zjz od Mor. M edlánky. 3 P. M edlánky, Zámek. Čes. 4 M edlánke, do M edlánek, v Medlán- Krumlova. 2 1348 m ontes vinearum in kách, za Medlánkama, M edlaňák/ v pl. Medalicz, ZDB I, 8; 1468 villam Medlicz, Neum ann Nové pram eny 151; 1506 ves též Medlanšči, m edlanské. M idlanke (ítečkovice, Česká). 5 M J : dem inuti- Medlicze, ZDB XVII, 74; 1550 ve vsi vum k M ediány, to akuz. pl. k medlané Medlyczych, PB XX, 104; 1582 ze vsi „obyvatelé sídlící u mdle tekoucí vody, Medlycz, PB XXIX, 344; 1590 ve vsi Medliczych, ZDB XXXI, 41; 1671 Meu *Medly“. V sousedství leží Bystrc „bystrý potok“, což je ke jm énu Med dlicz; 1718 a 1720 a 1751 M edlitz; 1846 lánky svou m otivací antonym um (srov. a 1872 M edlitz; 1881, 1924 Medlice. 3 P. mor. dvojice Pohořany/Dolany, BěloVišňové. V 18. stol. těžba želez. rudy. tín/Č em otín). Z M edlánky se vyvinula Ces. nová podoba M edlánko, srov. Pozděti4 Medlce, do Medlc, v Medlcách za ce/Pozďátky/Pozďátko, Postřelm ůvek/ Medlcama, M edlčák/M edické (Přeskače, P ostřelm ůvko, O kříšky/O kříško. Snad Křepice). M edlece, m edlecké (Hor. Koutu působil rod adjektiva Malé (Malé nice). V m ístě okrajové nářečí znojem M edlánky), odtud neutrální -ko. Dnešní ského typu s redukcí i. 5 M J: příp. dem inut. podoba M edlánky je doložena -ice buď k OJ Medl, to z adj. mbdVb „mdlý“ (srov. O J Star, Kras, Nov), nebo teprve ze 16. stol.; tehdy a ojed. i poz ději se píše M ydlany: hyperkorekce na substantivizující příp. -ice k adj. mdlá pozadí hanác. zm ěny y > e. ČV 221; *Medlice (sg.) „m dlá voda“ (viz Med Prof —; Spal 56; Sáňka, B rno v minul, lánky). P roti druhé možnosti však m lu a dneš 1960, 247 („obyvatelé osady ví plurál ve všech dokladech, a proto u mdlých, tj. neúrodných pozemků. nelze ani doklad 1131 s. v. 2. Medlov Tekoucí voda u M edlánek není, jen dva spojovat s „Medlý újezdec“, protože menší m očály“. — Ale právě tyto mo apelativum je zde zcela jasné [a doklad čály a blízké jm. B ystrc podporují vý lze číst Medlici — újezdec (L. H.). Ne klad z „mdle tekoucí vody“.). Základ pravděpodobné (V. Sm.)]. — P atronym td l- též v rus. hydronym u Nemda, mická M J s Medl- jsou typicky m orav ZMK V 269. Eichler FINDel 28; Ma- ská a nevyskytují se vůbec v Cechách chek ES 290. 6 M arkrabství. ani ve Slezsku. Také staré doklady OJ M e d 1 e, viz Medlov (Uničovsko). Medl jsou jen z M oravy: 1201 Medl, 1. Medlice 1 Dříve ves, od 1960 část nobilis Moraviae, 1207 Media, castella obce Hořejší Kunčice, 1965 M. zanikly nus Olomucensi, 1209 M edlonis filius a jm éno zrušeno; 6 km vsv od Dvorců. Petrus, nobilis M oraviae — vše CDB II. 2 1228 dopl. T; 1249 dopl. T; 1251 de CV 103; Prof —; Svoboda StčOJ 129, Meduiz, CDM III, 166; 1283 dopl. T; 202; G ebauer Slov. stč. II 328. Viz 1408 super castro Medlycz, Lechner I, i jin á hesla na Medl-. Medličky 1 D vůr u Švábova (Třešf24; 1448 de castro Medlicz, Lechner I, 58; 1480 Medlicze městečko, ZDO VIII, sko). 2 1846 M edlitschko, Medličko; 19; 1664 Medlitz, Soupis 86; 1678, 1718 1906 M edličky; 1924 Medličky. 5 M J: dem inutivum k M J Medlice a 1751 M edlitz; 1846 M oedlitz, Medlitz, Medlice; 1872 M ódlitz, Medlice; 1881 (v. t.), o příp. -ko viz M edlánky. 1. Medlov 1 Městys 6 km sev. od Po Medlice; 1924 Medlice, Módlitz. 3 P. Karlovec. Původně biskupské léno. V 14. hořelic. 2 1222 de Medlowe, CDB II, 222; 1222 de Medelou, CDB II, 239; a 15. století hrad Medlice po rodovém 1233 de Medlow, CDB III, 53; 1234 de hradě Módlitz v D uryňsku. V 15. stol. 47
Medlov, CDB III, 97; 1235 de Medlov, 3. Medlov 1 Ves 5 km sz od ZdouCDB III, 107; 1239 de Medlowe, CDB nek, nyní část obce Zborovice. 2 1356 III, 212; 1238 ecclesiam in Medlow, villam Medlaw, ZDO I, 445; 1368 villam CDM II, 295; 1251 de M edlow, CDB IV, Medlaw, ZDO I, 978; 1412 v Medlově, 202; 1256 de Medlow, CDM III, 227; K P II, 371; 1515 vsi Medlowa, PO X, 1269 de Medelowe, CDM IV, 31; 1293 de 87; 1516 ves M edlow, ZDO XVII, 5; Medlow, CDM IV, 311; 1294 de Medlau, 1616 ves M edlow, ZDO XXXIII, 105; CDM V, 19; 1349 in Medlow, ZDB I, 2; 1670 M ydlow ; 1718 M idlow; 1720 a 1358 in Medlau, ZDB III, 244; 1371 in 1751 M edlow; 1846 Medlau, Medlow; villa M edlow, ZDB VI, 179; 1447 villam 1872 Medlau, M edlov; 1881, 1924 M ed suam Medlaw, ZDB XII, 364; 1480 puol lov. З P. Dřínov. Ces. 5 R. 1670 a 1718 píše se M ydlow, Medlowa, PB VI, 53; 1538 puol vsi Medlowa, ZDB XXVI, 4; 1574 Medlov, Ur- Midlow s hyperkorektním і, у za e na bář panství Prštice a Vlasatice, SAB; pozadí hanác. nářeční změny у > e, srov. 1673 Medlau; 1718 Modlau; 1720 Med M edlánky/M ydlánky. lau; 1751 M oedlau; 1846 Medlau, též 4. Medlov 1 Zanikl u Tří Studní (No Modlau, M edlow; 1872 Modlau, M edlov; voměstsko), kde je rybník Medlov. 1881 M edlov; 1924 Medlov, Modlau. 3 P. 2 1348 in Medlowe, ZDB I, 2; 1358 in Zidlochovice. V 13. stol. hrad, po němž Medlou, ZDB III, 461. 3 R ybník vznikl kolem r. 1500, kdy ves již byla pustá. se původně psali páni z Pernštejna. 5 Pro výklad M J M. je možné dvojí F arní již (1238) kostel sv. Bartolom ěje. pojetí: a) apelatdvní, k něm už se kloníMedlov byl nedlouho po 1538 povýšen i my, význam M J M. pak je „místo na městečko. Něm. Odtud p atrně vyšla s mdlou tekoucí vodou"; viz M edlánky; kolonizace na oblast horní S vratky, kde blízko sebe Kadov, Medlov (viz i M ar- b) přivlast. příp. -ov k OJ Medl, to šovice); Hosák Acta-UP Historica 165. z adj. mbdlb „mdlý, kraftlos, schwach". Základ m dl- typicky m oravský; viz 6 Medlovský m lýn/M odlauer Miihle. 2. Medlov 1 Městys 5 km zsz od Uni- Medlice. CV 103 (z OJ); Prof III 119, čova. 2 1131 M edii ugezdec, CDB I, V 551 (z apelat.); Svoboda StčO J 202 (z OJ); Machek ES 290; G ebauer Slov. 115; 1280 de M edlowye, CDM IV, 174; stč. II 328. 1290 in Media, CDM IV, 294; 1315 in villa 1. Medlovice 1 Dříve ves, od 1960 do Media, CDM XV, 30; 1343 Medii, CDM 1. 7. 1969 část obce Rozkvět, od 1. 7. VII, 482; 1371 Media, CDM X, 118; 1482 1969 opět sam ostatná obec; 11,5 km vsv ves Medii, PO V, 224; 1512 na tej hoře od Kyjova. 2 1351 bona M edlowycz, m edelskey, PO IX, 34; 1516 v horu m eZDO I, 202; 1355 de Medlouicz, ZDB I, delsku, PO X, 130; 1531 vsi Medle, PO 402; 1601 M ydlowicze, U rbář buchlovXV, 69; 1547 ves Medle, ZDO XXV, 83; 1551 prodávajíc mi Medle, PO XXI, ský; 1669 M ydlow itz; 1718 M idlowitz; 1720 M edlowitz; 1751 M edlowitz; 1846 297; 1564, 1588 ves Medle, úsovský urM edlowitz, M edlovice; 1872 Medlowitz, bář, SAB; 1604 na kolaturu medelskou, Medlovice; 1881, 1924 Medlovice. З P. LSA 212; 1718 a 1751 Medl; 1846 Medl, Buchlov. Ces. Media; 1872 Medl, M edlov; 1881 Medle; 4 Medlovice, do Medlovic, M edlovják, 1885 Meedl, M edlov; 1924 Medlov, M edlovjanka, m edlovský. 5 V dokla Meedl. 3 P. Úsov. 1802 povýšen na měs tečko. V 13. stol. a ještě v 16. stol. těž dech 1601—1718 se M. uvádějí pod jm. M ydlovice/M i-; střídání у, i za pův. e ba stříb rn é a železné rudy. F arní kostel nelze tu pokládat za hyperkorektní re sv. P etra a Pavla. Něm. flex nářeční změny у > e, protože ta 5 O dokladu 1131 Medii ugezdec viz je jen hanácká (srov. Medlánky, 3. MedMedlice sub 5. 48
lov) a naše obec leží mimo území této 2 1131 Meliči, CDB I, 115; 1356 de Mayzměny. Možná, že tu jde o sém antické licz, CDM IX, 39; 1365 d ecastro Mailicz přiklonění k mýdlo. Pro výklad zúžením inferiori . . . de villa Mailicz, CDM IX, é > í m useli bychom předpokládat zcela 392; 1383 de Meilicz, CDM XI, 289; 1400 M eylicz, CDM XIII, 26; 1401 na neobvyklé zdloužení. Nejspíše vznikly ale zápisy analogií podle ostatních jm en našem hradě na Meliciech, CDM XV, s Medl-, k terá leží většinou na území 407; 1403 de Melicz, Lechner I, 19; 1404 hanáckých nářečí a v nichž v té době in Meylicz, CDM XIII, 319; 1406 purzpravidla v dokladech M ydl-/M idl-. gravio de Melicz, Lechner I, 24; 1407 6 Paseky. nostrum castrum Melicz, CDM XIII, 2. Medlovice 1 Ves 7 km vých. od 490; 1410 sub castro Meylicz, CDM XIV, Vyškova, nyní část obce Medlovice-Ryb128; 1412 z Meilicz, K P II, 261; 1420 níček. 2 1490 ves Medlowicze, ZDO de Melicz, ZDO IX, 313; 1465 sub castro XIII, 15; 1537 vsi Medlowicz, PO XVII, Melicz, Lechner I, 122; 1881 Mejlice. 200; 1551 ze vsi Medlowicz, PO XXI, 3 H rad byl vystavěn biskupem po zalo 163; 1677, 1720 1751 M edlow itz; 1846 žení pustim ěřského kláštera, rozbořen M edlowitz, M edlowice; 1872 M edlowitz, za husitských válek (VM-Vyškovsko 79). M edlovice; 1881, 1924 Medlovice. 3 P. Podle rozlišování inferior a superior se Ivanovice na Hané. Čes. soudilo, že byly dva hrady toho jména, 4 Medlovice, do Medlovic, k Medlo- ale rozlišovaly se jen části téhož hradu. vicim , za Medlovicema/-ama, M edlov4 Melice, na Mélice, m élické (PJ čák, m edlovské. M edlovsko (PJ v Ryb v Pustim ěři). 5 Ač je zřejm é, že -ice níčku směrem k M.). 5 M J: příp. -ovice 1 základové M- a -l- jsou domácího pů k OJ Medl(a), o němž viz Medlice. Zn. vodu, přesto nelze jednoznačně určit ves lidí Medlových. CV 103; Prof —. původní podobu a význam jm éna. VI. M e d 1 y, viz Medlov 2. Sm ilauer (rec. posudek) soudí na *MíMedonice, též M eduňka, Nedůvka lice, opíraje se o něm. podobu Meilitz, (VM-Kroměříž 516) 1 Zanikly mezi Ra- M aylitz, jejíž ei > čes. í. Srov. Ivano tajem i, Jarohněvicem i, Šelešovicemi a vice (s dloužením po předložce v Ivan-) Drahlovem (Kroměřížsko). 2 1396 derf- —► něm. Eibenschitz, Jílovec —*■ Eilofel Menowicz, CDM XII, 330. 3 R. w itz apod. Znam enalo by to vyjít z pův. 1584 „pusté vsisko“ (VM Krom ěříž 516). *M ilice: к O J Mil < т йъ „Carus“ a 5 K spolehlivém u výkladu nedosta předpokládat zdloužení i/i (což při pře tek dokladů. Snad původně Medonice: jetí do němč. je možné; srov. substitu příp. -ice k O J Medoň, to k apelat. ci -ín/-ein, např. H něvotín/Nebotein). med „Honig“ (bylo to jm. toho, kdo ně Avšak zápis 1131 Meliči m á v graficky čím, např. barvou vlasů, připom ínal spolehlivé listině jen e, které v ní dob med); zn. ves lidí Medoňových. Srov. ře odlišuje i. Pokládám e proto jm. M. O J Lboň (viz Zboněk), Hlavoň, Trkoň zatím spíše za nejasné. CV —; Prof —; (Svoboda StčO J 161). Jakm ile ves za Nekuda 64 (Melice); Schwarz VS II 69. nikla, komolilo se i jm éno: dem inutivní M ejvald, od 1950 M ájůvka 1 Ves *M edůnky > M eduňka > N edůvky. CV 2 km sev. od Dvorců. 2 1397 Meywáld, —; Prof III 45 (MJ s Med- z apel. med-); ZDO VI, 642; 1410 M aywald, CDM XIV, Nekuda 103. 123; 1480 M aywald, ZDO XII, 19; 1510, M e e d 1, viz Medlov 2. 1531 Ves Maywald, U rbář panství štern M e i d b e r g , viz Děvičky. berského; 1546 Ves M eywald, tam že; M e i n d o r f l , viz Valteřice, Nové. 1599 Maywald, tam že; 1646—1652 M eywaldt, Soupis 86; 1652 das Dorf M eyMejlice I H rad a zaniklá ves mezi Drysicemi a Pustim ěří (Vyškovsko). waldt, U rbář panství šternberského, 49
1656 Maiwáldt, tam že; 1664 M aywaldt, Soupis 86; 1678 a 1718 M ayw aldt; 1720 M aywald; 1751 M eyw ald; 1846 Maiwald, M eyw ald; 1872 Maiwald, M ajvald; 1881 M ajvald; 1924 M ejvald, Maiwald, dříve Majvald. 3 P. Karlovec. R. 1783 tu byl rozparcelován dvůr. Něm. 5 Jako vzniklo blízké M J Herčivald (nyní Lesy) zkrácením z *Heriwaltsdorf „H eriwaltova ves“, tak M ejvald z *Maganw altsdorf „M aganwaltova ves“. Obě vsi byly založeny ve stejné době něm. kolonisty. K OJ M aganwalt Meginw alt -> Meinwa.lt —> (nář.) M ěnwált, složenému ze sthn. magan „moc“ (srov. např. M aganhart —■>-Meinhart, M enhart/ MJ Menhartice) a -w alt „vladař“ (srov. OJ Walthari -> Walter). K hypokor. zkrácení na M einwald srov. ještě Raginm uot —> R einm ut, Reim ut. Jm éno M eywald snadno dekom ponováno na May- „Mai, k v ěten“ a -wald „les“, pro tože to byly význam y zřetelné a běžné (-wald i v MJ, např. Dobeswald/Dobešov, Stachinwald/Stachovice). O dtud i nové české M ájůvka k m áj „květen“, ač náležité by vlastně bylo *Menvaldov. Viz Herčivald. ČV 259 (bez); Prof V 582,584; Schwarz VS II 313; Bach DNK 1-1, 89. Melč 1 Městys 8 km sev. od Vítkova; Sl. 2 1377 m it der Melcze, Gr-M II, 487; 1552 z Melczie, POp XII, 17; 1574 Melietsch, Soupis 58; 1590 ves Melcž, POp XXI, 362; 1591 ze vsi Melczie, POp XXII, 89; 1611 ves Melcže, P K r z 1634, 150; 1672 in pago Meltsch, Dě kan. m atrika bílovecká; 1720 Meltsch; 1736 Móltsch; 1805, 1835 M eltsch; 1870 M eltsch; 1881 Melč; 1894 Meltsch, Melč; 1924 Melč, Meltsch. 3 P. Melč. Zámek a far. kostel sv. A ntonína Pad. Obec částečně poněm čena až v 19. stol. Něm. a čes. 4 Ten Melč, do Melča, v Melču, Melak/ M elčak/ v pl. též Meleccy (Domoradovice), m elecky/m elsky (Domoradovice). 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ M elek, k teré hypokor. zkratkou k OJ Melichar. 50
MJ znělo původně Meleč, upraveno vy rovnání s nepřím ým i pády na MeZč: z Melče, v Melči —> nom. Melč; srov. Běleč/Bělč, Jeneč/Jenč, Luleč/Lulč, Teleč/Telč, Zeleč/Zelč. CV —; Prof III (s. v. M ělčany myslí na OJ Miř-, psané též stč. Mel-; к tom u však viz odm ítavě Spal 50; v našem MJ však doklady jen s -e-); Eichler LA 1962, 288 (vychází ze stč. apelat. mělčě, pol. miel „m ělčina“, avšak vzhledem к celkové toponymii Opavska i к poloze obce samé zůstává me u výkladu z OJ M elek); Zatloukalová, Vítkovsko 9/10, 1960, 31 (z OJ M ělek; uvádí i lidovou etymologii čes kou z *Měleč „mělký potok“ a němec kou — к schm elzen „tavit ru d u “). Viz Melkov. 6 Nový dvůr/Neuhof, Melecký m lýn/M eltscher M ühle, M okřinky/ Süm pfenwald, Na potoku, též V údolí/ Thalhof, V dubí/Eichenkratsch. Mělčany 1 Ves 10,5 km zsz od Židlochovic. 2 1173/falzum z poč. 14. stol., Milchan, CDB I, 400; 1538 ves M ilczany, ZDB XVI, 4; 1574 ves M ilcziany, ZDB XXX, 46; 1574 Mělčany, U rbář panství Prštice a Vlasatice, SAB; 1674 MiZťschan; 1718 M ieltschann; 1720 Milczan; 1751 M ieltschann; 1846 M iéltschan, Mělczany; 1872 M iéltschan, M ělčany; 1881 M ilčany; 1893 Mělčan, M ělčany; 1924 Mělčany. 3 P. Dolní Kounice. Ces. 4 Mělčane, do Mělčan, Mělčaňák/M ělčanščák, mělčanské. 5 M J: akuz. pl. к obyvatelském u jm énu mělčané „lidé bydlící v m ělkém m ístě nebo na mělči (stč. mělče „m ělčina“); obec leží v m ěl kém, nehlubokém údolí. Doklady jm éna jsou psány od 1720 s i: Mil-. To vedlo Profouse III 47 к výkladu M ělčany „ves lidí M ělkových“. Ja k však ukázal Ge bauer HM I 194, stč. ě bývá zaměňo váno grafém em i. Viz též Melč. ČV 219 (k adj. m ělký); Spal 50. 6 P J Jezuity (Hosák, W M X X -P 44). M e l i c e , viz Mejlice. Melkov 1 Víska, dříve sam ota s m yslivnou, třem i domy a mlýnem, nyní hájenka se zrušeným m lýnem v údolí po-
toka B ělá; sv od Okrouhlé, 6 km vsv od Boskovic. 2 Bez starších dokladů. 1881 M ělkov; 1935 M elkov. 4 M elkov, na M elkov, na M elkově, z M elkova ( = obyv. jm.), v pl. MeZkovšči, m elkovské (Kořenec). 5 Podle VM-Boskovice 150 z něm. M elkhof „dvůr, kde se dojilo“, byly zde v minul, stol. kravíny — odtud něm. Milchhoj „mléčný d v ů r“ (Skutil M SB1106). Avšak kravíny — podle sdělení z Okrouhlé — založeny až koncem století, kdy zde již stály tři fam iliantské domky, m yslivna a zrušený mlýn. Jde s nej vyšší pravdě podobností o pokus založit osadu ko lem původního m lýna. Lokace se pro nevýhodné hospod, podm ínky nevyda řila. Melkovem vedla pěší cesta z Bos kovic na Kořenec, takže pronikání kolonizačních snah podél potoka Bělá bylo snadné. Srov. i posesívní jm. blízkého vrchu M ojetín (608 m). Je proto možné, že jm. M elkov: přivlast. příp. -ov k OJ Melek, o němž viz Melč. Mělkovice 1 Dříve ves, nyní předm ěstí Zďáru nad Sáz. 2 1407 Milkowicz, Zďárs k ý u rb á ř; 1617 pusté vsi .. . Milíkovice, ZDB XXXV, 9 ed .; 1702 M ělkovská role, VM -2ďár 158; 1881 M ilíkovice; 1924 Mělkovice. 3 P. Zdar. Byl to asi starší pokus kláštera o založení osady, jejíž osadníky pak převedl jinam . V 19. stol. obnovení vsi, 1921 již 18 domů. VMZďár 146. 4 Mělkovice, do M ělkovic, M ělkovičák, m ělkovskej (Zďár-město). 5 MJ znělo pův. M ilkovice: příp. -ovice k OJ Milek, to buď substantivizací adj. m ilt „carus“ (srov. nov/N ovek, trvd/Tvrdek), nebo hypokor. podoba některého slože ného OJ s kom ponentem MiZ-, -m il (Milhost, Bohum il apod.). Zn. ves lidí Milkových. Kom ponenty Mil- a Měl- se zam ěňují stejně jako m ir a m ě r; odtud Mělkovice. Podoba M ilíkovice vznikla nejspíše sekundárně vložením i na sla bičném švu. ČV —; Prof III 81; Hosák CVSMO 1931, 33-55; Nekuda 138. Srov. Milkov, M ěrotín/M ir-.
M e 1 s, viz Nouzka. M e 11 s c h, viz Melč. M enhartice 1 Ves 3 km jjz od Jem nice. 2 1349 de M einhorticz . .. in Manhorticz, ZDB I, 70; 1351 de Menhartycz. . . . in M eynhartycz, ZDB II, 46; 1379 villam M enharticz, ZDB VI, 738; 1398 villam M eynharticz, ZDB XXXIII, 66; 1609 Menharticze, ZDB XXXIV, 27; 1671 a 1718 M enhartitz; 1751 Manhartitz; 1846 M anhartitz, také M enhartitz, Menhartice; 1872 M enhartitz, M enharti ce; 1881 M enhartice; 1924 Menhartice. 3 P. Jemnice. Čes. 4 Merhátice, do Merhátic, za Merháticama, M erhaták, m erhátickyj. Merhatice, do Merhatic, M erhatičák, m erhatické (Radotice). 5 M J : příp. -ice k OJ M enhart, které je něm. původu (sthn. Maganhart, v němž magan „moc“ a hart „tvrdý, stálý“, -> M eginhart —»• Meinhart, nář. M enhart, odtud čes. M enhart; analog, případy srov. s. v. M ejvald); zn. ves lidí M enhartových. OJ M enhart bylo mezi prvním i, které bylo z němčiny k nám přejato. Z do kladů nepoznám e bezpečně, zda MJ skutečně českého původu, nebo zda ne vzniklo adaptací nedoloženého *Meinhartsdorf „ves M einhartova“. Zápis 1349 by vzhledem k něm. nář. a > o (M einhorticz) ukazoval na přítom nost něm. živlu, o původu jm éna však neříká nic. Protože se oblast něm. jm en roz kládá mimo bezprostřední okolí Jem nice, domníváme se, že jde o osadu čes kého založení. V nářeční podobě Mer hátice disimilace n-r > r- 0 , vyvolaná zde nedoloženým m ezistupněm s asimi lací n-r > r-r (M enhartice-M erhartice); srov. i příjm . M aenhart, M enhát, M erhát, M erhart, M erhaut a nář. doklady s. v. M arkvartice, -ovice. CV 98; Prof III 50 (M enhartice), 87 (Minartice), V 582. M ěník 1 Ves 7 km záp. od Litovle, nyní část obce Rimice. 2 1358 de Myenyn, ZDO I, 506; 437 villam M eynynek, ZDO X, 52; 1564 M ěnínek, Úsov51
ský urbář; 1718 M ienekh; 1751 M ienik; 1846 M nienik, M ňenik, kdysi M ňenjk a M ňenjnek; 1872 M ienik, M něník; 1881 Mnění)c; 1924 M ěník. 3 P. Úsov. Ces. 4 M ňenik, do M ňeniko, v Mňeniko, M ňeničák, m ňenické. 5 M J původně M ěnín (v. t.), které se objevuje ještě v 15,—16. a 19. stol. ve zdrobnělém Měnínek, které při p řejetí do něm činy zre dukována na 1718 M ienekh, v němž pak -ek snadno zaměněno za nové -ík: 1751 M ienik. CV 98; Prof III 50. M ě n í k o v i c e , viz Mikovice. M ěnín 1 Městys 8 km sv od Zidlochovic. 2 1240 in Menis, CDB III, 247; 1244 in Menis, CDB IV, 39; 1248 Meneins, CDB IV, 152; 1271 in Meneis, CDM IV, 49; 1281 de Meneis, CDM IV, 191; 1285 de Menes, CDM V, 277; 1287 in Meneys, CDM IV, 246; 1321 ville Meneys, CDM VI, 184; 1333 per Meneys, CDM VI, 465; 1347 plebanus de Meneis, Mendl, knihy počtů 65; 1350 opidani in Meneis, CDM VIII, 60; 1481 v Myen ynye, PB V, 78; 1526 po gruntech na šich m ieninskych, PB V llb, 146; 1528 ke dvoru m ieninskem u, PB XIV, 70; 1528 v m ěstečku jeho Mieninie, PB XIV, 118; 1571 rybníka m ienijnskeho, PB XXVI, 177; 1583 městečko Mienin, ZDB XXX, 169; 1673 M ónnitz; 1718 M ónitz; 1720 a 1751 M enitz; 1846 Menitz, též M ónitz, M ěnin; 1872 Mónitz. Měnín; 1881, 1924 Měnín. 3 P. Zidlochovice. Měnín byl před lokací Brna vedoucím tržištěm n a již. M oravě a ještě v pol. 14. stol. odvolací soudni stolicí pro jihomor. m ěsta. Význam odtud, že se tu před lokací B rna dělila cesta z Podunají v sm ěr na Kladsko a do Poodří. Zdá se, že se při lokaci B rna část obyvatelstva M ěnína vystěhovala do Brna, jak to naznačuje starobylý název M ěnínské čtvrti v Brně. Dosud v Brně M ěnínská brána. R. 1248 trhová ves, 1250 městečko. Za třicetileté války Mě nín tém ěř zpustl. Farní (již 1347) kostel sv. M arkéty. Bývaly tu velké rybníky 52
(z těch Nesyt byl nej větší na Moravě). Ces. 4 Měnín, do Měnína, M ěniňák, v pl. též Měninšči, m ěninské. M nějin, M nějiňák, m nějinské (Blučina). 5 M J: přivlast. příp. -гп к jednoduchém u OJ Měna, to к stč. slovesu m ieniti „mínit, m einen“. Jm . přejato do němčiny velmi záhy a zařazeno mezi genitivní jm éna: Měnín —> 1248 Meneins (v němž za čes. -in náležité -ein, -s je genitivní) -> Menes. Srov. blízké M oravany —v 1315 Marweins Morbes a Tuřany —> 1275 Thurans —►Turas. CV 98; Prof III 50, V 599; Sáňka ZMK IV 328 (z OJ Aíiena); Schwarz 195; Bezlaj II 17. Srov. pol. OJ Mian(a) a M J Mianowo. 6 Rybám a, Albrechtov, Jalovisko (v. t.), Mařín (v. t.), Zerotínky. M ě n í n e k, viz Měník. M e r h o f y, viz Marefy. Měrkovice 1 Ves 6 km ssv od F ren štátu pod Rad., nyní část obce Kozlo vice. 2 1794, 1797, 1806 dopl. T; 1846 M ierkow itz; 1872 M ierkowitz, M ěrko vice; 1881 M irkovice; 1893 M ěrkow itz, M ěrkovice; 1924 Měrkovice. 3 P. H uk valdy. Osada vznikla parcelací dvora r. 1789. Ces. 4 Měrkovice, do Měrkovice, v Měrkovic (!), M ěrkovjan, m ěrkovsky. 5 M J: příp. -ovice к OJ Měrka, které buď dem inut. к Měr-, kom ponentu složeného O J Měr oslav, nebo je apelat. původu к miera „m íra“, laš. m ěrka „m íra na odm ěřování obilí“. Příjm . Měrka, Mierka je časté ve Slezsku i v přilehlé části Polska. Srov. OJ Hrstka, Mandel, O týp ka, Loket. Jm éno dán vsi podle hukvaldského purkrabí O ndřeje Měrky. CV —; P rof III 51 (Měrčín); Taszycki Rozprawy I 108; S tieber Toponom. Lemkowszczyzny 1948, 48 (uvádí sice pol. apelat. m iarki „pole odm ierzone“. s ním však M J M. nelze spojit). 6 Cesty. Dvořisko, Horečky. Podlesí. Merklingschlag 1 Zanikl v okolí Holštejna (Blanensko). 2 1349 M erhlingslag, ZDB I, 23. 3 Ves byla na němec-
kém kolonizačním ostrůvku holštejnském. Zanikla za válek husitských. 5 Složené něm. M J : M erklín + genit. -s + schlag „m ýtina“, zn. M erklinova m ýtina. OJ M erklín M ark-ilin je dem inutivum některého něm. OJ s M ark-, např. M arkvart, viz M arkvartice. V něm. zápisu je zjednodušena souhlásková sku pina -rkl- na -rl- (u Černého Ukazatel 227 s „hanáckou“ disimilací kl/tl M ertlings-) a -in upraveno analog, podle něm. M J na -ing. Jm éno patří do sku piny něm. kolonizaěních jm en na jihových. Blanensku se -schlag, srov. K o tvrdovice/Gottfriedsschlag, Vilém ovice/ Wilhelmsschlag. ČV —; P rof III 52 (M erklín); N ekuda 42. M ěrotín 1 Ves 6 km záp. od Litovle, nyní část obce Mladeč. 2 1365 M irotyn, ZDO I, 805; 1406 M yrotyn, ZDO VII, 141; 1437 M yrotyn, ZDO X, 183; 1718 M erotein; 1720 a 1751 M irotinka; 1846 Mierotein, M ěrotjn; 1872 M irotein, Mě rotín; 1881 M irotín; 1893 M erotein, M ě rotín; 1924 Měrotín. 3 P. Haňovice. Farní (již 1381) kostel sv. M artina. Čes. 4 Měrotín, do Měrotina, M ěroták, měrocké. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Mirota, hypokor. podobě některého ze složených O J s kom ponentem Mír-, -m ír (např. Miroslav, Bolemir), o němž viz Miroslav. Teprve od 18. stol. se objevují doklady M ěrotín: kom ponenty m ír /m ěr se často zam ěňují, srov. M ěrůtky, do 18. stol. Mír-. Do něm činy přejato jm. M. s běžnou substitucí -ínj-ein: Měrotein, srov. Hněvotín/Nebotein. ČV 100; Prof. III 93 (Mirotice); Svoboda StčOJ 79-101, 165 a ZMK I 109-110; Taszycki Rozprawy 108. Viz M irotínek. M ě r o t í n e k , viz M irotínek. Měrovice nad Hanou 1 Ves 4 km zjz od Kojetína. 2 1466 ad villam Mirowicz, ZDO XI, 261; 1633 M erow itz; 1720 M ierow itz; 1751 M ierowitz, 1846 Mierowitz, M ěrowice; 1872 M ierowitz, Mě rovice; 1881 Mirovice; 1893 M ěrowitz, Měrovice; 1924 Měrovice nad Hanou, dříve Měrovice. 3 P. Kojetín. Farní
kostel sv. Bartolom ěje. Příp. se již na poč. 15. stol. Čes. 4 Měrovice, do Měrovic, M ěrovák/ Měrovčák, v pl. též Měrovšči, měrovské. P J M ěrovsko ve Stříbrnících směrem k M. 5 M J : příp. -ovice k OJ Měra, které buď hypokor. podoba k OJ Měroslav (srov. O J Miroslav /Míra, Radomír/ Rada, Těchbud/Těcha u Svobody StčOJ 126), nebo to bylo stč. příjm í z apelat. miera „m íra“ (srov. O J Hrst, Loket, Opálka, M ěrka s. v. Měrkovice). Pro tože ves leží ve starém sídelním pro storu Moravy, přikláním e se spíše k vý kladu z O J Měra/Měroslav (OJ takto krácená jsou starobylá, srov. Drysice). ČV 100 (OJ Měr k m ier „mír, pax“); Prof —. M ěrůtky 1 Ves 4 km záp. od Krom ě říže, nyní část obce Lutopecny. 2 1358 villam M yrotky, ZDO I, 525; 1359 in M yrotka, ZDO I, 635; 1371 villam Mirotky, ZDO II 146; 1377 M irotki, ZDO III, 304; 1406 M yrutky, ZDO VII, 62; 1651 v M irutkach, Sum m ovní ex trak t; 1676 M iru tky; 1718 M irutek; 1720 Maru te k (\); 1751 M ierutek; 1872 Mierutek, M ěrůtky; 1881 M iroutky; 1885 Měroutky, Catal. cleri; 1885 M erutek, Mě rů tk y ; 1893 M ěrutek, M ěrůtky; 1924 M ěrůtky. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 M ěrótke, do M ěrótek, Měročák, m ě rocké/měrócké. 5 M J je dem inutivum k Mirotice: příp. -ice k OJ Mirota, o němž viz M ěrotín; zn. ves lidí Mirotových. S tarší doklady jm éna m ají vždy Mír-, teprve od 1751 je Mier-, Měr-. Zám ěna M ir-jM ěr- je častá. Dem inutivizace typu M irotice/M ěrůtky je starší než typ Darkovice/D arkovičky a je roz šířena jen na starém sídelním areálu, na němž naše ves také leží. ČV 100; Prof III 93. Šrám ek Slavia 39, 377 sl. M ěřín 1 Městys 10,5 km zsz od Vel kého Meziříčí. 2 1402 oppidi Mirzin, CDM XIII, 157; 1409 in Myersin, CDM XIV, 84; 1436 drží m iřínské zboží, K P III, 146; 1466 v M yerzinie, LSA III, 191; 1556 městečko Mierzin, ZDB XXVII, 17; 53
1557 m ěstečko Mierzin, ZDB XXVII, 25; 1557 do m ěstečka M yerzyna, PB XXII, 64. 1559 m ěstečka M ierzyna, PB XXII, 182; 1570 na statk u m ierzynskym , PB XXVI, 127; 1570 o statek m ierzynsky, PB XXVI, 42; 1570 v m ěstečku Meržynie, PB XXVI, 66; 1625 do měs tečka Měřína, LSA 153; 1633 M iřzin; 1679 Wolein; 1718, 1720 a 1751 Wollein; 1846 Wollein, M ěřjn; 1872 Wollein, Měřín; 1881, 1924 Měřín. 3 P. Černá. Měřín stával původně v tra ti V starém městě. R. 1298 tu bylo založeno proboštství benediktinského kláštera třebíčské ho. F arn í kostel sv. Jan a K řtit. rom án ského založení. R. 1402 udělen trh, v 16. stol. těžba stříbra. Ces. 4 M ňeřin, do Mňeřina, M ňeřiňák, m ňeřinckej. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Miera, Míra, o němž viz Měrovice, Měrkovice. Doklady do pol. 15. stol. m ají vět šinou Mir-, ještě na Komenského mapě M oravy 1633 je Miřzin. Od 1409 proniká a ustaluje se podoba Měr- (psaná Mier-, Myer-, Mer-): Měřín. Kom ponenty Mir-/Měr- často kolísají, srov. jiná M J na Měr- a Mir-. Německý název pro M. byl (doložen až 1679) Wollein. Hosák Acta UP 175 pokládá jm. W. za stopu staršího, avšak nedoloženého čes. jm. Volyně, v němž buď přivlast. příp. -yně a OJ Vol (to z apelat. vól „vůl“ nebo zkratka k OJ Volimír), nebo — bylo-li jm. Volyně utvořeno analogicky — pak zn. „ves chovatelů volů“. M oravská M J na -yně však nem ají v němčině substituované -ein, nýbrž jen -in, -en (srov. Č ekyně/ Čekin, D atyně/D attin, Čechyně/Tschechen, Choryně/Choryn, Chorin). Něm. Wollein s -ein předpokládá spíše před ponu Volín n. Volina „Volova ves“ (srov. H něvotín/N ebotein, Cholina/Kóllein). Předpokládané Volyně leží také daleko vně m oravského areálu sufixu -yně. Vzhledem k něm. substituci o/ čes. a, běžné po celé Moravě, je možno uvažovat i o výchozím Val-. Defini tivní odpověď zatím podat nelze. CV 54
100 (OJ M iřě); Prof III 52, IV (Volyně, Volina). 6 Ve valše, K rálovský kopec. M e s s e n d o r f , viz Mezina. M e s s i n g h a m m e r , viz Hamry, Mosazné. Městkovice 1 Zanikly u Bojkovic, kde je trať Městkovsko. 2 1412 in villa M yestkow itz, ZDO VIII, 124; 1543 M ěst kou, LSA 484; 1594 ves pustou Miestkow sko, ZDO XXX. 281. 3 Ves byla již r. 1493 pustá. 5 M J: příp. -ovice k OJ M ěstek, to dem inut. k apelat. základu město „S tadt“, srov. OJ Hrádek. Zn. ves lidí Městkových. Jm éno pustých osad se často upravují na zakončení -sřco: Městkovsko. Nelze zcela vyloučit, že zákla dem je O J M estek, hypokor. k Námest, Bolem est (viz Náměšť). ČV —; P rof —; Svoboda StčOJ 200; Nekuda 64. 1. Město, Horní 1 Město 5 km zsz od Rýmařova. 2 1631 zu Bergkstatt, P rá sek Organisáce 172; 1672 von Pergstattel, M atrika v Litovli; 1678 Bergstadt Hangenstein; 1718 Bergstadtl; 1720 Bergstadt; 1751 Bergstadt H am m er stein (!); 1846 Bergstadt, též Bergstadt Hangenstein, Horní Město; 1872 Berg stadt, Horní Město; 1881 Bergštát; 1885 Horní Město, Kopeční Město, Catal. clěri; 1893 Bergstadt, Horní Město Bergštát; 1924 Horní Město, Bergstadt, dř. též Bergštát. 3 P. Janovice. P ři stří brných dolech u H ankštejna byly vy stavěny havířské domky, které se 1537 ustavily v obec. Ta byla r. 1580 pro hlášena za svobodné horni město. Far. kostel sv. M aří M agdaleny (fara pře nesena z Hankštejna). Něm. 5 M J něm. Bergstadt „horní m ěsto“, tj. ležící při stříbrných horách, odtud i překladové 1885 Kopeční Město. Něm. Berg- neznám, zde „hora, kopec“, ale „důl“, srov. i Bergm ann „horník“ ; po dobně i stč. hory „doly“, odtud i pří vlastek Horní „kde jsou hory, tj. doly“. O bjevují se i čes. podoby Bergštát, kom binovaně Horní Město Bergštát. V něm. též zdrobněle Bergstadtl, 1718
Pergstáttel. Podle hradu Hankštejna (v. t., dnes Skály) i jm. 1846 Bergstadtl Hangenstein, zkomoleně B. H am m er stein (jakoby H am m er „kladivo“, což bylo s hornickou tradicí m ěsta spojitelnější). O čes. město viz S taré Město. 6 Kanov./Kanau. M ě s t o , K o p e č n í , viz Město, Horní. 2. Město, Nové, na M oravě 1 Město na Českomoravské vrchovině. 2 1267 per circuitum de Botzkonow é, CDM III, 395; 1293 Nouam C ivitatem, CDM IV, 319; 1346 Nouam Civitatem , CDM VII. 633; 1409 ad opidum Nove Civitatis, K P n , 151; 1438 v N owem Miestie, Svoboda—Fiala, Novoměst. listinář I, č. 7; 1570 v m ěstečku N ow em Miestie, ZDB XXVI, 73; 1587 Nowe Miesto, U rbář panství novom ěstského; 1590 N ow j Miesto, ZDB XXXI, 65; 1603 na Nowe Miesto, PB XXXIII, 214; 1633 N ew stetl, N owémesto (!); 1674 N ew stdttl; 1718 N eustadtl; 1720 N eustattl, N ow y Miesto; 1751 N eustadtl; 1846 NeuStadtel, lépe Neustadt, Nowe Město; 1872 N eustadtl, N ové Město; 1924 Nové Město na Moravě. 3 P. Nové Město. Zá mek. F arn í (již 1267) kostel sv. K un huty. 1783 vznikla ref. obec. Čes. 4 Mněsto, do Mněsta, Mněščák, m něstskej. 5 Přívl. N ové zn. nově, tj. na kolonizační půdě založené město. Původní název byl Bočkov podle m ajitele pan ství Bočka z O břan: přivlast. příp. -ov k O J Boček, to dem inutivum k Bok, které hypokor. zkratka některého ze složených OJ začínajících na Bo- (Bo huslav, Bohum il, Bolerad, Bolemysl apod.); srov. Vojtěch/Vok/Voček, Miro slav/M ik/M iček. Hosák VVM X X -P 37; ZMK VI 121. O město viz S taré Město. 6 H orní dvůr. Na Holubce, Skrobárna, U bílisek, U chudobince. U Kazimírova rybníku, U Korsiky, U Ráčkova mlýna, Za novými domky. 3. Město, S taré 1 Ves 2,5 km sz od B runtálu, od 1967 jeho část; Sl. 2 1377 m it aldin Freidintal, Gr-M II, 485; 1405
Aldinstat, FL II, 3; 1506 Staré Miesto, ZDK I, 66; 1580 A ltstadt, Soupis 48; 1672 ecclesia in A ltenstadt, Děkan, m at rik a bruntálská; 1720, 1736, 1805 a 1836 Altstadt; 1870 A ltstadt, Staré Město, Catal. cleri; 1881 Staré město (!); 1924 Staré Město, A ltstadt, dříve jen A lt stadt. З P. B runtál. Opevněný filiální kostel P. M arie rom ánského založení. Něm. 5 J a k ukazuje doklad 1377, je třeba jm. Aldinstadt, A ltstadt „staré m ěsto“ rozumět jako názvu pro předchůdce dnešního B runtálu: aldin Freidintal „starý F reudental“ (tj. Bruntál). Wei nelt 1939, 608. 4. Město, S taré 2 Ves 2 km jjv od F rýdku; Sl. 2 1434 Staré Město, Listi nář, č. 168; 1450 Starem iesto, Listinář, č. 207; 1604, 1618, 1629 Altstadt, Soupis 43, 44; 1702 ze Starého Mista (!), M at rika F rýdek; 1709 ze Starého Miesta, tamže; 1711 Altstadio, tam že; 1736 a 1808 A ltstadt; 1881 Staré M ěsto; 1885 Staré Město; 1894 A ltstadt, Staré Měs to; 1924 Staré Město. З P. Frýdek. Osa da byla předchůdcem m ěsta Frýdku. Čes. 4 Staré Město, do Starého Města, Staroměščun/-an, staroměscky. Jm. se v nářečí užívá vždy s přívlastkem . 5 P řívlastek Staré proto, že St. M. bylo předchůdcem F rýdku (srov. předcháze jící heslo), k jehož založení bylo zvole no místo v příznivější poloze. Podobně tomu je i ve vztahu Starého Města a F ryštátu. Prásek dokazoval (bez úspě chu), že St. M. neslo kdysi jm éno Jam aica. Jeho m yšlenku obnovil O. Drobiš, Těšínsko 1967, 15. Vztah obou lokalit není dosud uspokojivě vyřešen. Viz i 3. Jemnice. 6 Dědina, Kamenec, Podvolání, Skotňa, Z bytky (U Bašky). 5. Město, S taré 1 Městys 1,5 km zsz od Uherského Hradiště, od 1955 část Uher. Hradiště, a to pod jm. S taré Město u Uherského H radiště (1955 — 26. 11. 1971) a od 1971 opět pod jm. S taré Město. 2 1131 Veligrad, CDB I, 55
115; 1220 Welegrad villa forensis, CDB II, 195; 1228 W elihrad civitas primo, modo burgus, CDB II, 321; 1250 Welerat, CDB V, 194; 1257 de ipsa forensi villa Weligrad, CDM III, 258; 1265 de Wellegrad, CDM III, 170; 1301 ville Wellegrad, CDM V, 119; 1433 v Starém Hradisczi, G III, 191 (Archív kláštera); 1453 v našem lese starom iestskem , G III, 123, 191 (Archív kláštera); 1459 v Sta rém Hradisstij . . . v Starém m iestie Hradissti, G III, 125 (Archív kláštera); 1513 z Starého M iesta za Hradissczem, PO IX, 168; 1561 z Starého Miesta, PO XXIII, 143; 1617 v Starém Miestie, PO XXXIX, 217; 1670 A lt Stadt Hradisch; 1718 A ltsta d t Hradisch; 1720 A ltstatt; 1751 A ltsta d t Hradisch; 1846 Altstadt, Stáře Město; 1872 A ltstadt, Staré Měs to; 1881 Staré m ěsto; 1924 Staré Město. 3 P. m ěsta Uh. Hradiště. Vykopávky z doby velkom oravské. Fil. kostel sv. Michala (byly tu i filiál. kostely sv. Klem enta, P. M arie a Jan a Křtit.). Patrocinium sv. K lem enta/K lim enta je velkomoravské. Kostelík sv. Víta na Spitálkách lze svým vznikem um ístit do prvé pol. 10. stol. do doby předkolonizační. Jeho patrocinium je uchováno v názvu Svatovítská ulice (kostelík zbo řen 1789); Hosák Slovácko 1968, 1969, 118, 119. — V areálu obce byl nejprve založen velehradský k lášter cisterciáků, který brzy přeložen na jiné místo. S taré Město pak náleželo klášteru, v 15. stol. přešlo do m ajetku m ěsta Uh. H ra diště. Čes. 4 Staré Město, do Starého Města, Staroměščan, staroměscký. Jm éna se užívá vždy s přívlastkem . 5 Do poč. 15. stol. byl název Velehrad, Velihrad (v. t.). P ak byla osada nazývána na roz díl od sousedního (Uherského) H radiště Staré Hradiště (prvý doklad 1433), ale pronikalo již jm. Staré Město (poprvé 1453) p atrn ě v souvislosti s rostoucím významem Uherského Hradiště. Kon tam inací obou jm en vzniklo 1459 Staré Město Hradiště, 1513 Staré Město za 56
Hradištěm a něm. 1670—1751 A ltstadt Hradisch. Od 1846 jen Staré Město. Ho sák Histor. geografie 1970, 82, č. 4. 6 P J ze St. M ěsta a okolí viz V. Richter CSPS 59, 1-26. 6. Město, S taré 1 Dříve ves, 1952—55 osada, 1960—1970 část K arviné, od 1971 část K arviné 5; 3 km zsz od K arviné; Sl. 2 Doklady do 1454 viz sub Cula. 1450 Staremiesto, Listinář 207; 1668 ex villa Staré Miasto, M atr. F ry štát; 1674 z Starego Města (!), tam že; 1679 Staromiestensis, tam že; 1681 Starom istenses, tam že; 1682 Staroměstenses, tam že; 1736 A ltstadt; 1808 A ltstadt, Staré Miasto; 1881 Staré m ěsto; 1885 Staré Město; 1894 A ltstadt, Staré Město; 1924 Staré Město, Staré Miasto. 3 P. F ryštát. Čes. a pol. Viz Cule. 4 Staré Miasto, do Starego Miasta, Staromieščun, starom iejsk’i. 5 Dokla dy do r. 1454 m ají podobu Cula, Czula, které se též opakuje na archaickém Znojemsku (viz Cule). O Staré viz S ta ré Město (Frýdecko). 6 Doly, Groble, Hlíny/Gliny, Hranice/Granica, Kozi nec/Koziniec, Luh/L^g, Olšiny/Olszyny, Podkempí, Sliny, Sovinec/Sowiniec. Šalšovka, Závsí/Zowsi. 7. Město, S taré 1 Ves 4 km sev. od Mor. Třebové. 2 1234 pro loco, qui vocatur Trebow, CDB III, 88; 1270 de Antiqua Trivovia, CDM IV, 46; 1365 oppidum A ntiqua Tribauia, ZDB IV, 225; 1398 villam A ntiquam Tribouiam, ZDO VI, 740; 1406 dopl. T; 1408 A idy Stat, CDM XIV, 6; 1490 Staré Miesto, ZDO XIII, 17; 1672 in A ltenstadt, Dě kan. m atr. Mor. Třebová; 1677 A lten stadt; 1718 A lten Stadt; 1720 A ltstatt; 1751 A ltendorf (!); 1846 A ltstadt, též Altendorf, Staré Město; 1872 A ltstadt, Staré Město; 1881 Staré m ěsto; 1924 Staré Město, A ltstadt. 3 P. Mor. Tře bová. Osada byla původně střediskem jistého území, ale pro nevhodnost po lohy nevysazena n a m ěsto a lokováno nové město M oravské Třebová (srov. S taré Město na Frýdecku). Sidliště
zůstalo pouhou vsí. Far. kostel sv. K a kem “ podle blízkého dom inantního teřiny. Něm. vrchu K rálického Sněžníku. CV 255. • M J: z apelat. m ěsto „S tadt“, které se 5 Z dokladů je zřejmé, že St. M. od pův. miesto „Státte, S ta tt" odlišilo bylo střediskovým předchůdcem Mor. Třebové, viz sub 3; proto 1234—1398 krátkostí. Mívá se za to, že k rozlišení jm. A lt Tribouia „Stará Třebová". Ješ význam u „místo" a „město“ s využitím tě n a m apě Komenského 1627 a 1633 je dvojí kvantity přispěla něm. dvojice Alt Tribaw ; 1846 vedle něm. A ltenstadt Stadt „m ěsto“ X S ta tt „místo". Nelze též A ltendorf „stará ves“ p atrn ě v pro však popřít vlastní domácí vývoj zjiš tikladu k význam u -stad t „město“, těný paralelně i v jiných slovan. jazy protože St. M. byl vsí (-dorf). 6 Staro cích. CV 219; Prof III 56-58; J. Bělič, m ěstská ulice/A ltstätter Gasse (samo Prače Filologiczne 1964, 17—37 a DTB I 35—44; H. Ludat, Die Bezeichnung fůr ta). 8. Město, Staré, dříve S taré MěstoS tadt im Slawischen. Syntagm a F riburpod Sněžníkem. 1 Město 22 km sev. od gense, F reiburg im Br. 1, 1956, 107 sl. Šum perka. 2 1325 oppidum dictum GoZ- (zákl. význam byl podle L. „Burg, gród, dek, CDM VI, 289; 1340 oppidum quon castrum “). O vývoji m ěst na Moravě dam dictum Golteke, CDM VII, 278; v. Láznička, M oravská m ěsta, Brno 1948. 6 S tarý kopec/AItenberg, K větná 1351 A ntiquum Goldek, CDM VIII, 80; 1391 A ntique Goldes, CDM IX, 34; 1437 /Blum enbach, Medvědí rokle/B árengracum oppido Goldenek, ZDO X, 11; 1448 ben. Stare Myesto, ZDO X, 797; 1504 z StaM ě s t o , S t a r é , viz Trnávka, Stará. re(h)o Miesta, PO VII, 231; 1560 AldenMěsto, S ta ré, u U h e r s k é h o stat, Alldenstat, Archív Mohelnice; H r a d i š t ě , viz 5. Město, Staré. 1575 s Starým M iestem, ZDO XXIX, Měšín 1 Ves 7 km sv od Jihlavy. 27; 1587 v Starém Miestie, PO XXXI, 2 1368 Mischingen, Petridesovy výpis 437; 1591 městečko Stare Miesto, ZDO ky; 1402 Misching, ZDVGMS XII, 122; 1678 Misching; 1718 Mischling; 1720 XXX, 139; 1633 A ltsta tt; 1672 ecclesiae Miesching; 1751 M ischnick; 1846 Mi A ltenstattensis, Děkan, m atrika šumperská; 1678 a 1718 A ltenstadt; 1720 sching, M yssna; 1872 Misching, Myšín; 1881 M ěšín; 1893 Misching, Měšín; 1924 A ltstadt, Stare M ěsto; 1751 A ltstadt; Měšín, Misching. 3 P. m ěsta Jihlavy. 1846 A ltstadt, Staré Město; 1872 A lt stadt, Staré Město; 1881 Staré Město; Ves náležela původně k Čechám, ale 1509 platila berni na Moravu, 1750 při 1924 Staré Město, Mährisch A ltstadt. pojena k Moravě. Něm. 3 P. Kolštejn. M ěstečko vzniklo před 1325 při zlatých dolech. Far. (již 1350) 4 Mněšín, do Mněšína, Mněšiňák, kostel sv. Michala. V 16. stol. těžba M něšák (Rybné), m něšinskej. Něm. Maeišing. 5 M J : přivlast. příp. -ín stříbra, p ak mědi. R. 1750 papírna. Něm. k OJ Měša, to hypokor. krácení k OJ 5 Původní byl něm. název Goldeck Mědruh, Mědrah. Něm. Misching vznik „zlatý k o u t“, k terý dán podle m ístních lo substitucí z čes. předlohy: ě/i, příp. nalezišť zlata. Po založení Kolštejna -ín upravena podle častých něm. MJ (nyní Branná) bylo m ěsto pojm enová s -ing, protože p ři přejetí nebyla v něm no A n tiq u u m Goldeck „Starý Goldek“. čině přízvučná. R. 1368 něm. Mischin Poprvé česky 1448 Staré Město, v němč. gen: i něm. plurálové -ingen analogic pak A ltstadt, Altenstadt. Od 1924 ké podle hojných něm. M J s touto pří v němč. přívl. M ährisch „m oravský“ ponou. CV —; Prof III 58 (Měšice: k OJ (na rozlišení od jiných stejnojm enných Měch); Svoboda StčOJ 95; Schwarz 184 míst). Dočasný čes. přívl. „pod Sněžní(z čes. OJ Měš). 57
Mešovice 1 Ves 10,5 km již. od Jem nice. nyní část obce V ratětín. 2 1348 zu Nespitz, CDM VII, 791; 1371 Messewicz, CDM X, 141; 1501 v Messowicziech, ZDB XVII, 53; 1528 Messowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212; 1564 ves Mossowicze (!); ZDB XXVIII, 70; 1672 N ischpitz; 1718 N espitz; 1720 a 1751 N espitz; 1846 N espitz či Nospitz, Nošowice, také Nešpyce; 1872 Nespitz, Me šovice; 1881 Mešovice; 1924 Mešovice, Nespitz. 3 P. Uherčice. Něm. a čes. 5 M J: příp. -ovice k OJ *Meš, to hypokor. podoba některého OJ začína jícího na Me-, např. Aíedl (v. Medlice), Mečežir (k Meč- „Schw ert“ a -žir, v. Kroměříž), Mečislav (o -slav v. Miro slav) apod. Zn. ves lidí Mešových. Srov. hypokoristika Boš, Daš, Hoš, Koš apod. k složeným OJ Boleslav, Dalibor, Hodim ír, Kolislav. Do něm činy přejato s obvyklou jihomor. substitucí -šovice/ -spitz a s asimilací m > n po předlož ce in „v“: in M ešew itz —> Neschpitz, nář. Nischpets. CV —; Prof III 41 (Mečeříž), 43 (Mečov), v 556, 570; Svoboda StčO J 95, 149 (OJ Meš nem á); Schwarz VS II 138. 6 Nový dvůr/Neuhof. M etylovice 1 Ves 8 km již. od Místku. 2 1299 Mohtil, CDM V, 114; 1359 M estlieshow, CDM IX, 142; 1439 vsi M etylovic, LSA 592; 1567 fo jta m otylovských, LSA 509; 1581 ves M otylowicze, fo jt m otylow sky, Hukvaldský u rb ář; 1672 M etilow itze; 1676 M etylow itz; 1718 M ettilow itz; 1720 M ytylow itz (!); 1751 M etelow itz; 1846 Metellow itz, M etellowice; 1872 M etylow itz, M etelovice; 1881, 1924 M etylovice. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 M etylovice, do M etylovic, v M ety lovic (!), M etylovjan/ M etylovjak (Staříč), m etylo vsky. 5 Doklad 1359 je ně mecký, není však zcela jasný: je za psán v listině se zkomolenými jm ény a ani identifikace na M etylovice není zcela bezpečná. Bývá spojován s Myslíkem (starší form a prý M yslíkov). L. Hosák však na spojení s Metylovicemi 58
trvá. — M J M etylovice: příp. -ovice k OJ M etyl nebo M etýl, to nejpravdě podobněji z apelat. *m etyl „m otýl“, pro jehož výchozí podobu i Machek ES2 375 předpokládá výchozí m et- „m etat, w er fen, schleudern“ nebo „kehren“. CV 13 (srov. se jm. Metelka, k teré s m et- sou visí). Jin á možnost výkladu základního O J by byla přím o ze slovesa m eta t říd kou hypokor. příponou -yl, -ýl (srov. O J Drahýl, Nohýl, nč. apelat. m otýl, pahýl, střechýl, stč. žen kýl „zženštilec“ u Svobody StčOJ 170—171). Přikláním e se k možnosti první. M J M. zn. „ves lidí Motýlových, M etylových“. P rof —; Schwarz VS II 420 (spojuje s M. do klad 1379 Sw erm ersdorf; ten však p atří k Zwenser, v. t. Jm . M. pokládá za něm.). M e x o v i c e , viz Třebětice (sub 6: Alex ovice). Mez, Česká 1 Víska 5 km záp. od Zďáru nad Sáz., dříve část, nyní m ístní část obce Matějov. 2 1846 Čechomes, Čechomez, též Babin; 1872 Czechomes, Cechomez; 1881 Babin; 1893 Čechomes, Čechom ez; 1924 Česká Mez. 3 P. Zďár. Osada vznikla v 18. stol. n a m ístě za niklého Babina. Ces. 4 Babin, do Babina, Babák/Babiňák, babinskej (Matějov). 5 MJ je utvořeno' um ěle podle polohy: osada byla na roz hraní M oravy a Cech. Podoba Čecho m ez napodobuje starý typ složených jm en Černovír. P ro osadu se užívalo též názvu zaniklé vsi Babin (v. t.). Ho sák VVM XX-P, 4; Schwarz VS II 89. CV - . Meziboří 1 Ves 13 km jjz od B ystři ce nad Pernštejnem , nyní část obce Strážek. 2 1368 de M eziborzy .. . mediam villam M eziborzye, ZDB V, 109; 1375 m ediam villam Meziborzie, ZDB VI, 222; 1407 s véskam i Boleborze, Mezeborze, CDM XIII, 462; 1412 cum villis Boleborze, Mezeborze, ZDB IX, 268; 1447 de M eziborzie, ZDB XII, 462; 1447 puol vsi Meziborzie, K P III, 7; 1448 cum villis Boleborzie, Mezibor-
zie, ZDB XII, 854; 1460 vsi Meziborzi, K P IV, 57; 1464 z Meziborzi, K P IV, 170; 1500 v M ezyborzy, LSA III, 35; 1598 ves Meziboržj, ZDB XXXIII, 11; 1610 ves M ezyborzi, ZDB XXXIV, 66; 1633 M eziborzi; 1674 M eziboržy; 1718 M eziborž; 1720 M isliborz (!); 1751 Meziborž; 1846 Mesiboř, M ezibořj; 1872 Meziborsch, MeziboH; 1881 Meziboří; 1893 Meziboř, Meziboří; 1906 Meziboř; 1924 Meziboří. 3 P. M itrov. Čes. 4 Ta Meziboř, arch. Mezboř, do Meziboře, M ezibořák/arch. Mezborák, m ezibořské, arch. m ezborské. 5 M J: z apelat. meziboří < m ezibarvje „ves ležící mezi bořím, mezi borovým i lesy“. V nářečí a v některých dokladech po dle něho ta Meziboř: o přechodu rodu i skloňování viz Meziříčí. ČV 180; Prof —. 6 Bořky, Cihelna, Strážnice. M e z ic e 1 Část obce Náklo, 5,5 k m jv od Litovle. 2 1351 in Mezicz, ZDO I, 216; 1484 von Mesitz, Reg. m ěsta Litovle 9; 1499 v Meziczich, ZDO XVI, 31; 1606 Mezycze, Reg, panství kláš tera H radiska 17; 1630 dědiny Mezic, LSA 30; 1661 ex Mesicz, M atrika v Li tovli; 1676 M essitz; 1691 Mezicz, Dě kan. m atrika Olomouc; 1718 Messitz; 1720 M ezytz; 1751 M esitz; 1846 Mesitz, Mezice, M ezyce; 1872 Mósitz, Mezice; 1881, 1924 Mezice. 3 Díly vsi na pan ství kláštera Hradiska, m ěsta Olomou ce a m ěsta Litovle. Čes. 4 Mezece, do Mezec, Mezečák, v pl. též Mezečči, mezecké. 5 M J : příp. -ice k OJ Mez(a), to z apelat. mez(a) „hra nice, mez, lim es“ ; srov. OJ M ezník, M ezák a jm. podle m íst v přírodě Hora, Chlum, Kopec (Svoboda StčOJ 200). Zn. ves lidí Mezových. Méně pravdě podobný je výklad apelativní s význ. „ves lidí sídlících na mezi, u meze“ (srov. Zábrdovice „ves lidí za brdem “, Mezilesice „ ...m e z i lesem “); apelativní význam je vždy tvořen spojením před pony (Za-, Pod-, Mezi-) a substantivem , což u jm. M. není. ČV 98 (spojují s ape lat. med); Prof —.
Mezihoří 1 Dříve ves, nyní část obce Městečko T rnávka; 8 km jv od Mor. Třebové. 2 1318 de Mezihors, CDM VI, 16; 1316 de Mezihor, CDM VI, 98; 1547 ves M ezehorzy, ZDO XXV, 84; 1600 ves M ezyhorzi, ZDO XXXII, 34; 1672 M ezyhorž, Děkan, m atrika moravsko^ třebovská; 1677 M ezybor (!); 1718 Mezyhor; 1751 M ezihor; 1846 Mesihor, M ezihorj; 1872 M ezihor, M ezihoří; 1881, 1924 Mezihoří. З P. Trnávka. Čes. 4 Ta Mezihoř/Mezehoř, do Mezehoři, v Mezehořó, M ezehořák, m ezehořské. Silně proniká to Mezehoři. 5 M J: z apelat. mezihoří < m ezihorvje „ves ležící mezi horam i“. O přechodu Mezihoří/Mezihoř, k terý vidím e v dokladech i v nářečí, viz Meziříčí. ČV 41, 172, 174; Prof III 62-63. Mezilesice 1 Zanikly jv od Kobeřic (Slavkovsko), kde jsou zbytky tvrze v tra ti Zámčisko (Nekuda 65). 2 1210 Mezilezzitci, CDB II, 364, falzum z 13. stol.; 1237 Mecylecici, CDB III, 167; 1460 Mezilesicze, PB IV, 43; 1548 za puol vsi pusté M ezlessycze, PB XIX, 191; 1550 ku vsi pusté M ezylessoczym (!), PB XX, 53; 1575 pusté vsi M ezylessicz, PB XXVII, 103. 3 Zanikly za válek uherských. R. 1497 pusté. 5 M J zn. „ves lidí bydlících mezi lesy“. Jm . p atří k typu MJ předlož ka + apelativum + -ice, srov. Zábrdo vice, Zádveřice, Podbřežice. ČV —; P rof III (s. v. Medlešice); N ekuda 65; Eichler ZfSl X 594; ZMK V 188. Mezina 1 Ves 3,5 km jjv od B run tálu; Sl. 2 1270 Mezina, CDM IV, 34; 1334 M estendorf, CDM VII, 24; 1377 Mezno, Gr-M II, 220; 1405 M estendorf, FL II, 3; 1604, 1618 a 1629 Messendorf, Soupis 43—44; 1720 M estendorf; 1736, 1805 a 1836 M essendorf; 1870 Messen dorf, Catal. cleri; 1881 Mezina; 1894 Messendorf; 1924 Mezina, Messendorf. З P. B runtál. Něm. 4 Mezina, na M ezinu, M eziňak, m ezinsky. Něm. M esndref (Hradec 1965). 5 M J : z apelat. *mezina „místo, kde 59
probíhá mez, hranice“ n. „místo, kde jsou jen meze (tj. nerovná pole, strá ně)“, srov. nář. apelat. úbočina, žlebina, kam enina „pole samé úbočí, žleb, kam ení“. O apelat. význam u bezpečně svědčí 1377 Mezno < mezbno „mezně m ísto“. Jm . M. dokládá české osídlení na užším B runtálsku. P ři přejetí do něm činy upraveno na Mesen- + ana log. -dorj „ves“, do skupiny -sen- vlo ženo v duchu něm. sylabism u t (Mestendorf) nebo bylo s na slabičném švu zdvojeno (Messendorj). P řejaté -envlastně splynulo s něm. spojovacím -en- typu B irkendorf, Stachenwáld. Něm. lid. výklad k m este „měřice“ je pozdějšího původu. CV —; Prof III 64; Bořek ZNT 140; Hosák Acta UP III 169; Sm ilauer PST2 271; W einelt Deutsch. Arch. f. Landes- u. Volksfor. 1939, 614. 1. Meziříčí 1 Zaniklo v tra ti Mezi říčsko u Zeranovic (Holešovsko). 2 1342 Lhota M esirzietzie, CDM V II, 406; 1397 villam M ezyrzyeczie, ZDO VI, 654; 1536 ves pustou M ezrziczko, PO XVII, 17. 3 R. 1516 byla ves pustá. 5 V dokladech 14. stol. není ještě ie > í. Po zpustnutí jm éno zdrobněno na Meziříčko, v. t. 2. Meziříčí 1 Zaniklo v tra ti Mezříčko u Velkého Újezda (Lipnicko nad Bečvou). 2 1275 de Meschrrcz (!), CDM IV, 118; 1368 M ezerzycz, ZDO I, 1004; 1548 ves pustou Mezerziczko, ZDO XXV, 103. 3 Ves byla 1548 pustá. 5 Po zpustnutí jm éno zdrobněno na M eziříčko, srov. výše. 3. Meziříčí, Valašské 1 Město na Valašsku u soutoku Dolní a Horní Bečvy. 2 1297 de Meserzicz, CDM V, 75; 1392 Mezirziecz, CDM XII, 114; 1396 in oppido Mezericz, CDM XII, 332; 1504 lide m ezirziczkym , PO VII, 229; 1517 soukeníkům m ým m ezerziczkem (!), PO X, 233; 1522 v M ezrziczij PO XII, 96; 1523 m ezrziczkych lidí, PO XII, 197; 1557 na město Mezerzicz pod Roznow em , PO XVII, 66; 1570 obec m ěsta 60
M ezrzyczij nad řekou Beczwau, Stav. rkp A III, Kop. 2, 12; 1573 na Mezerzýc zy nad řekou Becžwau, PO XXVIII, 50; 1580 na M ezeržicžy pod Roznowem, PO XXX, 95; 1594 do m ěsta M ezerzycžie nad řekou Becžwau, PO XXXIII, 101; 1594 na předm ěstí m erziczkem nad řekou Becžwau, PO XXXIII, 116; 1594 do m ěsta Mezeržijcžie pod Roznowem, PO XXXIII, 178; 1610 měšťanuov m e zrziczkych, DM XXIII, 152; 1633 Mesericz; 1675 M eserytsch; 1718 a 1751 Meseritsch; 1846 Walachisch Meseřitsch, W alaský M ežeřicz; 1872 Wallachisch Meseřitsch, Valašské Meziříčí; 1881, 1924 Valašské Meziříčí. 3 P. Valašské Meziříčí. V 14. stol. město. Zámek, fa r ní kostel N anebevzetí P. Marie. Ces. 4 Ten Mezříč/Mezdříč, do M-a, v M -u, za M-em, Mezřičalc/(v okolí jen) Mezříčan, m -ický. Ten Medříč (Hodslavice, Hostašovice, P etřkovice); ten M edrýč (M ořkov); ten Mezřejč, Mezřejčák, m ezřejckej (Kladeruby — nářečí kelečské s nadm ěrným ej, ou). Slangem Valmezice, do Valmezic, Valm ezák (u železničářů v Olomouci, P ře rově). Viz dále Velké Meziříčí sub 4. 5 Město leží mezi řekam i H orní (Vse tínská) a Dolní (Rožnovská) Bečva při jejich soutoku, odtud i jm éno a pří vlastky „nad Bečvou“ (1570, 1594); pří vlastky kolísaly: 1557, 1580, 1594 „pod Rožnovem“, teprve na poč. 18. stol. (nejprve ve farní m atrice) „Valašské“, protože toto Meziříčí leží na Valašsku. Podoba Mezeříčí se spojovacím e je psána průběžně od prvního dokladu až po něm. Wallachisch Meseřitsch v 19. stol. Form a Meziříčí se spojovacím i je doložena ve starších dokladech zříd ka (poprvé 1392, 1505) a od 1872 je v úředním názvu m ěsta Valašské Mezi říčí. Vedle obou podoby (tj. Meze- a Mezi-) objevuje se od 16. stol. — zřejmě podle nářečí — form a Mezříč. Většina dokladů nem á, co se zakončení týče, podoby podle vz. znam ení (kromě zá pisů z 16. a 19. stol.). 6 Štěpánov.
4. Meziříčí, Velké 1 Město na záp. Moravě. 2 1236 de Meseriz, CDB III, 140; 1281 de Mezeriesch, CDM IV, 302; 1333 in Mesericz, CDM VI, 357; 1377 opidum Meziriecz, ZDB VI, 524; 1399 v Meziřičie, CDM XIV, 395; 1401 in Mezirziecz, CDM XIII, 99; 1447 z Meziržicze, PB III, 5; 1447 castrum cum civitate Mezirzicz, ZDB XII, 544; 1448 de Mezirziecz, Mab. univ. Prag. I, 37; 1455 ecclesiam parochoalem Mezricij apud fluuium Oslauam, StA Olomouc, ACO B 12; 1459 h rad Mezirziczi, PB IV, 29; 1464 m ezyrzieczkeho, Mor. a r chivy soukrom é 13; 1483 v M ezirzieczie, Mor. archivy soukrom é 9; 1555 město Mezerzicz, ZDB XXVII, 11; 1571 ouředníka svého m ezerzyczkeho, ZDB XXXII, 17; 1591 zámek a m ěsto Me zerzicz, ZDB XXXII, 117; 1633 Meseričz; 1649 na M ezerzičzy n ad řekou Oslawau, LSA III, 38; 1669 z města Mezdržicže, M atr. v Dol. Loučce; 1679 M eszeritz; 1718 Messeritsch; 1720 Gros Meseritsch; 1751 Gross Meseritsch; 1846 Gross Meseritsch, W elky M ezeřič; 1872 Gross Meseritsch, V elké Meziříčí; 1881, 1924 Velké Meziříčí. 3 P. Velké Mezi říčí. Původně hrad, pak zámek. Farní kostel sv. Mikuláše. Již v 14. stol. tu byla židovská obec. Ces. 4 Ta Medrič, (ojed.) ta Mezdřič, do M-če, v M-či, za M-čou/-i, Medřičák, m edřickej (podoba s hanác. -é ve měs tě zapsána nebyla). Ta Medřič, (st. gen.) ta Medrič, za M-ó/(nověji) -i (Ro hy); to Medřiči, do Medřiči, za Medřičim (Skřinářov); to Mezeřiči, do Mezeřiča, za M ezeřičem (Kuřím); to Meze řiči, do Mezeřiče (M ladoňovice); ten Velké Medřič, do V elkiho Medřiče, za V elkim M edřičem (Nárameč, Tasov). Ve m ěstě a v nejbližším okolí a smě rem na západ převládá fem ininum (ve dle n eutra, které „úřední“), směrem východním m askulinum . Od čáry Tiš nov—Náměšť n. Osl.—Mor. K rum lov na vých. je muž. rod běžný (vedle neutra, které se pociťuje jako spisovná podo
ba). H ranice mask./fem . není tak vý razná jako u jm. typu Olomouc, K uřim (viz Olomouc sub 4), protože je slovotvorně vázána na existenci kratší po doby Mezříč. Ta je ovšem v místech vzdálenějších od Vel. Meziříčí nezná má. V prostoru Bystřice n. P. — Zďár n. S. výrazně převládá podoba to Mezi říčí, to Mezdřiči; zkrácené Mezdřič, Mezdřič zapsáno jen ojediněle (Dalečín, Kadov, Vír, Věstín, Vříšť). — Podobně m á kruhovité rozšíření form a Mezříč i pro Valašské Meziříčí s nej hustším výskytem právě kolem něho. Ve vzdá lenějších místech zapsáno jen to Mezříčí, do Meziříčá, v Mezříčú (Vizovicko, Gottwaldovsko, Valašskokloboucko) ne bo to M ezyřiči/Mezřiči, do M-a, v M-u (Stram bersko), M ezyřyčy (Ostravsko, Opavsko). 5 Město leží na soutoku řeky Oslavy a říček Radostinky a Balinky, odtud i jméno. Přívlastkové určení se vyvíjelo takto: 1455 ad flu viu m Osla uam „nad řekou Oslavou“, 1649 nad řekou Oslawau, 1720 Gross „velké“, 1846 W elký (s nářeč. -ý za spis. -é), 1872 Velké — p atrn ě n a rozlišení od Meziříčka na Jihlavsku a M oravskobudějovicku, případně od Val. Meziříčí (např. v poštovním styku). Jm . M. je zapisováno v podobě Mezeříč(í) s -e r. 1236-1333, 1555, 1571, 1591, 1679, pak vždy v něm. Meseritsch, a r. 1846; v podobě Meziříč(í) s -i- r. 1377—1483 (v té době ani jednou ne s -e-), od 1872 vždy. P rvní doklad s ie > í je z r. 1455; Mezricij. Zakončení jm éna je dvojí: pů vodní -í (1399, 1455, 1483, 1649, 1872), přičemž má jm. vždy podobu Mezi-; pouhé -č, přičemž je v první části s převahou M®ze-. Podle nářeč. výslov nosti se píše 1669 Mezdržicže (s d). • M J: z apelat. meziříčí, stč. meziřiečie < meziřiečbje „místo mezi řekam i, Ort zwischen Flússen“. Podle složenin typu Vyšehoří, Velehrad vznikla podoba Mezeříčí (s e). Nelze však vyloučit asimilační tendenci vokalické řady: e-i-í-í > e-e-í-í. Napodobením typu Podhradí, 61
Předklášteří a snad i podle spřežek typu K něždub, Suchdol vznikla podoba Mezříč; ale ani tu nelze vyloučit auto nom ní hláskový v ý v o j: jakm ile bylo jm. Meziříčí slovotvom ě upraveno na Meziříč (v. dále), dostalo se první i do nepřízvučné pozice, mohlo se reduko vat a vynechat: e-i-í-í ( M e z i ř í č í ) e - i - í (Meziříč), toto vokalicky „nesym etric ké“ seskupení upraveno na „symetric k é “ e-í (Mezříč), vlastně e -0 -í-0 . V ná řečí a podle něho i v některých dokla dech dále upraveno vložením d do zř na Mezdříč, srov. nář. zdřetelný, podezdřelý, zdřídka apod. — Jm . M. změ nilo během vývoje v nářečí skloňovací typ i rod. Původní neutrum Meziřiečie se přiklonilo po ztrá tě koncového -í ke jm. typu Boleslav, Břeclav, která se z pův. m askulin stala femininy. Proto m á jm. Mezříč v nářečí n a záp. a již. M oravě rod ženský, n a střední a vý chodní M oravě ve shodě s m užským rodem u jm. typu Boleslav, Břeclav rod mužský. Podrobněji viz sub 4. Srov. Meziboří/Mez(i)boř, M ezihoří/Mezihoř, Podolí/Podol, častá P J typu Mezilesí, Mezipotočí. ČV 151, 172, 174, 120; Prof III 64-65; Hosák Acta UP III 147; Schütz GTSK 75 Trávníček HM 151; Vážný HM III 50; NR V 158, VI 191, 215. 6 Části m ěsta: Dolní a H orní měs to, K arlov (1491), N a Bezděkově (1549), Vrchovec (1541), M alá stran a (1543), Na struze (1548), N a skalce (1566), Na tá boře (1560), Nad světem, Na M uráni, B enátky (v. t.), V hliništích, Na sme tišti, Novosady (v. t.), Příkopy, Pod zámčí, Pod vochozí (v. Ochoz), Dalimi lova ulice. Z P J: Křenice, V elký lou pežník, Na m ýtě, N esm ěř (v. t.), Pobučí, Nová říše, R a kůvky, Ozámčí. Ost rů vky, R ybníčky, S vobůdky, Vrchovec. 1. Meziříčko 1 Ves 12,5 km sz od Mor. Budějovic. 2 1353 in Mezirecz, ZDB II, 61; 1718 M esseritschko; 1720 Neu M ezericzko; 1751 M eseritzko; 1846 Neu Meseritschko, Nowe M ezeřjčko; 1872 Mezeritschko, Meziříčko; 1881 No 62
vé M eziříčko; 1924 Meziříčko. 3 P. Me ziříčko. Čes. 4 Medřičko, do M edřička/na Medřičko, v M edřičku/na M edřičku, M edřičák, m edřickej. 5 M J r. 1353 nezdrobnělé. Ves leží mezi dvěm a potůčky. P řívlastek Nové dán na rozlišení od Meziříčka na Jihlavsku, jinak k m oti vaci „neu, nové“ nebylo důvodu. 2. Meziříčko 1 Ves 18,5 km vých. od Jihlavy. 2 1556 M ezerziczko, ZDB XVII, 17; 1678 Meszericžko, Meszricžko; 1718 Messreicžko; 1720 M eseritzko; 1751 Klein M eseritzko; 1846 Meseřitschko, Mezeřičko; 1872 Meseritschko, Meziříč ko; 1881, 1924 Meziříčko. 3 P. Jam ný. V 16. stol. tvrz, 1785 parcelován dvůr. Čes. 4 Medřičko/M ezřičko, do M-a, Medřičák/Mezřičán, m edřickej/m ezřickej. 5 Ves leží mezi dvěm a potoky. 6 Samotin. 3. Meziříčko 1 Ves 7 km ssv od K unštátu. 2 1316 de Mesirsicz, CDM VI, 98; 1418 in M ezirziczye, ZDO IX, 156; 1532 dílu vsi M ezrziczka, ZDO XXIII, 25; 1533 ze vsi M ezrzyczka, PO XV, 327; 1674 Messericzko, Meržiczko (!); 1718 M esericžko; 1720 M eseritzko; 1751 Mesericžko; 1846 M eseritschko, M eseřit schko, Meseřiczko, M ežeřiczko; 1872 Meseritschko, M eziříčko; 1881, 1924 Me ziříčko. 3 P. Letovice a K unštát. Čes. 4 M edřičko, na Medřičko, M edřičák/ -čán, medřické. 5 Do r. 1533 je M J nezdrobnělé. Ves leží mezi pravým bře hem Svitavy a potůčkem. 6 Nový mlýn. 4. Meziříčko, Horní 1 Ves 15,5 km zjz od Telče. 2 1361 villam Mezirziecz prope Strzem ilov, ZDB IV, 72; 1466 villam M ezirzicziczko (!) ZDB XIV, 26; 1678 M eszeritschko; 1718 M essericzko; 1720 M ezeritzko; 1751 M eseritzko; 1846 Ober M eseřitschko, H o m j M ezeřjčko; 1872 Ober Meseritsch, Horní M eziříčko; 1881 Horní M ezřičko; 1893 Ober Mese ritschko, Horní Mezeřičko; 1915 Oberm eseritschko, Horní M eziříčko; 1924 Horní Meziříčko. 3 P. Studená. Čes. 4 To Medřičko, do Medříčka, Medři-
čáře, m edřickej. 5 Ves lezí mezi potoky Dvoreckým a Studenským . V prvním dokladu z r. 1361 nezdrobněle (Mezirziecz), v druhém z r. 1466 v dvojnásob ném zdrobnění (Mezirzicziczko). P ří vlastek H orní až do 1846, p atrně na rozlišení od M eziříčka na Jihlavsku. # M J: dem inutivum k Meziříčí, o němž a tak é o podobách Mezeříčko, Mezříčko, Mezříčko, M edříčko viz tam. ČV 230; Prof. —. 6 Ovčárna, Chudobinec, Kočvarů v mlýn. M e z n í k , M e z n o v i c e , viz Ježník. Micapi 1 Zaniklo v neznám é poloze. 2 1104, falzum z 12. stol. Micapi, Kos mas 260. 5 Nejasné. M ylná grafika ne bo čtení k Tučapy? Micmanice, někdy nespr. i Ocmanice 1 D říve ves, nyní část obce Strachotice; 5,5 km sz od Jaroslavic. 2 1230 decimas in Vzmans, CDB II, 347; 1302 de Czvczmans, CDM V, 132; 1302 in Mueczmans, CDM V, 133; 1310 de Vczmans . . . in Vczmans, CDM VI, 38; 1494 na Niczmanicze, PB VII, 81; 1549 Minczmanieze, ZDB XXVI, 137; 1580 ze vsi Miczmanicz, PB XXIX. 46; 1672 M itzmanitz; 1718 M itzm ans; 1751 Mietzm ans; 1846 M itzm anns, M icmanice; 1872 M ierzmans (!), Micmanice; 1881 Micma nice; 1885 M itzm anns, Micmanice; 1924 Micmanice, M itzm anns. 3 P. Jaroslavice. Něm. 5 Od původu něm. M J: Utzmanns, tj. genit. -s k něm. O J Utzman, Ucman, které složeno z Utz-, Uc-, hypokoristické podoby k Uodo (to krácením z Uodalrich, viz Oldřichovice), a z -m an „vazal, muž". Zn. Ucmanův (m ajetek, dvůr apod.). Něm. jm éno dobře zapadá do jihozápadomor. p ru hu něm. jm en s ge nitiv. -s, tvořících se jm ény stejného typu v jihových. Cechách a přilehlých oblastech R akouska výrazný areál. Srov. i skupinu jm en typu Arnolec, Lipolec, Markvarec. — Již v němčině došlo při zápisech jm éna M. z neporozumění k různém u splývání předložek in, zu se
jm énem : zu, in dem Utzmans —y M utz manns, M úcmanns (srov. 1302 Mueczmans) nebo dokonce Cucmans, psáno Czvczmans. Něm. předloha je počeštěna na Micmanice s analog, -ice. P rvní čes. zápis je z r. 1494 Niczmanicze, v němž N- buď stopa po dekompozici předložky in Utzmanns, nebo vznikla v češt. disimilací M-m -> N-m. Příp. -ice byla sice analogická podle jiných patronym ik, nelze však vyloučit i fonetické podm ín ky p ři čes.-něm. substituci: něm. Můcmans m ohlo být českým uchem slyšeno jako M icmanec, což odpovídá něm. nář. výslovnosti -etz, které však za čes. -ice. Slo by o podobný jev, jako u jm en typu Luitbalds/Lipolec, A m olds/A rnolec. Ces. Micmanice zpětně do němč. 1672 M itzm anitz. R. 1549 M inczm anicz: sekun dární nazalizace před c, o níž viz Maříž. — Doklad 1366 Oczmanicz ze ZDB pře jal Schwarz VS II 134 od ČV 133 a spo jil jej m ylně s Micmanicemi. P atří však k Ocmanicím u Nám ěště n. O. (v. t.). Tato zám ěna v regionál. literatuře dosti častá. CV 133; Prof - ; Hosák VVM XX-P 60. Mihoukovice, někdy nespr. i Mihonkovice. 1 Dříve osada, nyní část obce Budišov; 10 km vsv od Třebíče. 2 1779 Ansiedlung M ihoukovice, far. kronika Budišov; 1802 M arie Terezie von Mihokowicz, náhrobek v Budišově; 1820 Mi houkovice, M ihoukow itz; 1881 Mihou kovice; 1893 osada M ihoukovice; 1900 M ihoukovice, katastr, m apa Budišov; 1910 M ihoukovice; 1924, 1929 M ihou kovice. 3 P. Budišov. Čes. 4 Mihókovice, do Mihókovic, Mihókovské, Hihonkovice (arch. Tasov). 5 ČV 13, 98 předpokládají starší podo bu *Mihulkovice k O J M ihulka, jehož původní l bylo prý vyslovována obalo vané [u]; *Mihuukovice — M ihúkovice (han. nář. M ihókovice —> (spis.) Mi houkovice. S plynutí -Uu-, -ou- je sice doloženo ja k ve jm. domácích (viz H luk/ Huk), tak cizích (srov. Heroltice/Herótice), ale pro naše jm. nem ám e starších 63
dokladů. Na přenesení jm. Michálkovice, nář. M ichálkovice, od O stravy nelze po mýšlet, neboť m ajitelé Mihoukovic ne měli se Slezskem nic společného. Výklad CV předpokládá existenci obalované vý slovnosti l i mimo její dnešní územ í; ně k terá jm éna by tento předpoklad pod porovala. V lite ratu ře se rovněž uvádí, že jm. M. bylo dáno po přídom ku F ran tišky z Mihoukovic, druhé manželky ry tíře Jáchym a ze Stettenhofenu. Avšak již jeho první m anželka, k terá zemřela 1802, nesla přídom ek „von M ihokowicz“. Přídom ek je tedy po vsi, nikoli obrá ceně. — Zatím jm. M. ne zcela jasné. Michálkovice 1 Dříve ves, pak měs tečko, 1907 městys, od 1941 část O stravy (1965 O stravy V, 1971 O stravy II); 4 km vých. od Slezské O stravy. 2 1703, 1736, 1808 M ichálkow itz; 1881, 1885 Michál kovice; 1894 M ichálkowitz, Michálko vice; 1924 Michálkovice. З P. Polská ( = Slezská) O strava. Od 1903 farn í kos tel P. Marie. Čes. 4 Michálkovice, do Michálkovic, v Michálkovicach, arch. v Michálkovic, Michalkovjak, m íchalkovsky, velmi arch. m ichalsky. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mi chálek, to dem inutivum k O J Michal, které v křesťanském prostředí přejato z hebrej. Michael, kde zn. „kdo je jako bůh?“. Zn. ves lidí Michálkových. Jm. Michal(ek) časté ve slez. toponymii. CV —; Prof III 67—68 (Michalovice); Ros pond RKJ-W roclaw III 53; D ějiny Ost ravy 603. M ichalov 1 Dříve ves, nyní část obce P otštát; 9,5 km sz od Hranic. 2 1846 Michelsbrunn, M ichalkow; 1872 Mi chelsbrunn, Michalov; 1881 M ichálkov; 1924 Michalov, M ichelsbrunn. З P. P ot štát. Založen před 1783. V 1. pol. 19. stol. sklárna. Něm. 5 M J pův. n ěm .: M ichelsbrunn „Michlův pram en “ napodobuje rom an ticky stará něm. složená jm. s -brunn „studna, pram en “ (např. Schónbrunn/ Svinov, v. t.). M ichel- je dem inut. k Mi chael, proto 1846, 1881 M ichalkow, 64
Michálkov. Ces. příp. -ov je analogická. O OJ Michal viz výše. CV 268 (bez); Prof III 68 (Michalovice). M i c h e l s b r u n n , viz Michalov. M i c h e l s d o r f , viz Vrbice (Husto pečsko). Michlowitz, viz Myslechovice (Olomoucko). Michnov 1 Víska 2 km ssv od Koni ce; dř. osada, nyní dílem část obce Březsko, dílem část obce Ochoz. 2 1846 Michenau, M ychnow ; 1872 Michenau, M ichnov; 1881 M ichov; 1924 Michnov. 3 P. Jesenec. Založen 1785 parcelací dvora. 4 Michnov, na Michnov, na Michnově, Michňák, m ichnovské (Ochoz). 5 M J : analog, příp. -ov k OJ (příjmení) Michna, to z OJ Michal rozšířením o sufix -na. srov. Pechna, Spěchna, Vojna, Vichna. O Michal viz Michálkovice. CV 207 (bez); Prof III 69 (Michnice, Michnovka); Svoboda StčOJ 156. 1. Míchov 1 Ves 5 km sz od Boskovic. 2 1201 Mychow, CDB, II, 352, falzum z 14. stol.; 1561, z Mnichowa, PO XXIII, 196 1571 na Michowie, PO XXVII, 280; 1578 tvrz, dvuor a ves M ijchow, ZDO XXIX, 56; 1643 z dědiny Michowa, M atrika ve Svitávce; 1674, 1718, 1720, 1751 a 1846 M ichow; 1872 Michow, M ichóv; 1881 Míchov; 1885 Michov, M íchov; 1924 Míchov. 3 P. Letovice. Ces. R. 1483 tvrz. 4 Míchov, do Míchova, Míchovčák, v pl. též Míchovšči, míchovské. 5 Název odtud, že ves pův. náležela m nichům kláštera Hradisko (Skutil MSB1 97—98). Podoba M nichov však jen 1561. 6 Pod bačovem, V křibech, Obora. 2. Míchov 1 Ves 9,5 km vsv od No vého M ěsta na Mor., nyní část obce Věcov. 2 1609 ves M nichow u Wieczowa, ZDB XXXIV, 57; 1660 z Michova, LSA 471; 1674 Mnichow; 1718 Menhow (!); 1720 a 1751 Michow; 1846 Mi chow; 1846 Michow, kdysi M nichow; 1872 Michow, M ichov; 1881 Mnichov; 1893 Michov, M íchov; 1924 Míchov.
3 P. Bystřice nad P em . R. 1363 svobod ná a zákupní rychta. Ces. 4 Michov, do Michova, M ichovák/ M ichovšták (Vítochov), m íchovskej. 5 M J: substantivizace jm enného adjek tiva m nichov- „Monchen-, patřící m ni chům". O m nich v. Mnich. V dokladech obou vsí, zejm. 2. M., se zam ěňují zá pisy Mnichov a Michov, Mí-, a to na pozadí rozštěpení palatalizace typu m i m o/m nim o. Srov. též M íkovice/M níkovice, Níhov/M nihov (zde hyperkorektně). Přiklonění k OJ Mich, hypokor. podobě k Michal nebo některého jiného OJ začínajícího na M i- (M iroslav, Milobud apod.), zde nepřichází v úvahu, pro tože vědomí m ajetkových vztahů ke klášterům bylo (u 2. M. dosud je) živé. ČV 99 (k OJ Michal); Prof — (ale M ni > Mi- III 112); Svoboda StčO J 146 (o jm. s -ch). M i c h o v , viz Mnichov. Mikolajice 1 Ves 10,5 km jz od Opa vy; Enkl. 2 1389 in Niclouicz, Lechner I, 17; 1403 super M ikulaiowicz, Lechner, I, 22; 1542 n a ves M ikulayowicze, DM VII, 22; 1574 N ickelw itz, Soupis 58; 1676 N ickow itz; 1718 N iklow itz; 1720 N iclowitz; 1751 N iklow itz; 1846 N iklo w itz, Mikolagice; 1881 M ikolajice: 1893 N iklow itz, M ikolajice; 1924 Mikolajice. 3 P. Štáblovice. Ces. 4 Mikolajice, do Mikolajic, v Mikolajicach, za M ikolajicama, M ikolajak, v pl. též M ikolajscy. m ikolajsky. M ikolavice (Štemplovec: hyperkorektně na pozadí nář. zm ěny -ovice > -ojce). 5 M J : příp. -ovice k O J Mikolaj, M ikulaj, domácké podobě O J Mikoláš, to něm eckým pro středím z řec. Nikdláos „vítězný v lidu“ ; -aj bylo vyabstrahováno z nepřím ých pádů (na rozdíl od -áš, které se uplat nilo p ři přejím ání z nom inativu); srov. rus. Nikolaj, pol. M ikolaj a Matouši Matěj. Zn. ves lidí Mikolajových. Pův. znělo M J Mikolajovice, což zkráceno na pozadí nář. změny -ovice > -oj(i)ce na *Mikolajovice, to na Mikolajice. ČV 99 (nemají M.); Prof —; Svoboda StčOJ
167; Rospond RKJ-W rocíaw II 54. Viz Mikulov, Mikulovice. Míkovice 1 Ves 4,5 km jv od U her ského Hradiště. 2 1258 Minogwicz, CDM III, 267; 1301 Minoguich, CDM V, 119; 1323 duabus villis, que dicuntur M enckowitz, CDM VII, S. 219; 1364 mediam villam M enykouicz Superius et M enykouicz Injerius, CDM IX, 382; 1466 M inikowicze, ZDO XI, 258; 1538 grunty mé m ijkow ske, PO XVII, 259; 1592 M ykowicze, Ostrožský u rb á ř; 1671 Mickow itz; 1718 M ykow itz; 1720 M ikow itz; 1751 M ikow etz (!) 1846 M ikow itz, M ikowice; 1881 M íkovice; 1924 Míkovice. 3 P. U herský Ostroh. V 14. stol. byly tu vsi Dolní a Horní M íkovice, pak jedi ná ves. Ces. 4 M níkovice, do M níkovic, M níkovjan, m n ík o v sk ý ; nověji Míkovice. 5 V do kladech je trojí podoba jm éna: a) R. 1258 a 1301 Minogwicz, Minoguich = Miňojovice: příp. -ovice k OJ *Miňoj, to rozšířením o příp. -oj k OJ Miň, Miňa, domácké zkratce některého z jm en začínajících na Mi- (např. Miro slav, Milodrah, srov. Václav/Vaň, Z byslav/Zbyň). Svoboda StčOJ 156 spojuje OJ Miň, M iněk s cizím M in- jako Beň/ B enedikt; M iň by mohlo být k M inhart, Menhart, o němž v. M enhartice. K -oj srov. OJ Sovoj u Svobody 168 rekon struované z M J Svojovice. b) Ve 14. a 15. stol. M ěníkovice: příp. -ovice k OJ M ěník, to dem inutivum k OJ Měna, 0 němž v. Měnín. S M ěníkovice souvisí lat. 1323 M enckow itz (redukcí z Mění kovice) a 1466 M inikowicze, v němž 1 buď z ě (srov. Prostějov, Radějov/ Prostijov, Radijov), nebo spíše grafické vyjádření silné převahy palatál. ele m entu ve slabice Mě-. S palatalizací souvisí i výslovnost M ňikovice; srov. Michov/Mnichov, v. Michov. c) Od 1538 se udržuje podoba M íkovice: příp. -ovice k OJ Mik(a), stč. Mík(a); srov. 1538 m ijkow ske. OJ Mik(a) je hypokor. zkratka buď k OJ M ikuláš, o němž v. Mikolajice, nebo — pravděpodobněji — 65
hypokor. podoba některého OJ dom á far. kostel Nanebevzetí P. M arie již cího původu začínajícího na Mi- (Milo1383. Čes. bud apod.; srov. Boleslav/Bok, Vojim ir/ 4 Mikulčice, do M ikulčic, Mikulčan, Vok. Viz Svoboda StčO J 131). Ale zdá m ikulecký, nověji m ikulčický. 5 Do se. že OJ M ik- je zde vlastně pokračo klad 1718 M ikutschitz — pokud nejde váním O J M ěník-, jak to také před 0 tiskovou chybu — zachycuje nář. vý pokládají ČV 13. Význam M J M .: ves slovnost -u u- > u. lidí Miňojových, Měníkových, Miko 2. Mikulčice 1 Zanikly u Nových vých. Mlýnů (Hustopečsko). 2 1352 municio Je otázka, zda střídání jednotlivých nem suam in Nyculczicz, ZDB I, 57; podob je náhodné, nebo zda spolu sou 1414 czu Nocilczicz, Lichtenštejnský urvisí. [První podoba Miňojovice je patrně b ář 58; 1602 s m lejnem v M ikulczyczych nejm éně spolehlivá, neboť je zapsána nebo s Noweym Mleynem, ZDB XXXIII. v zakládací listině Uh. H radiště (z 1301 69. 3 Ves zanikla snad za bojů 1619 a je jen potvrzení této listiny) a ta měla byla přeložena na opuštěné novokřtěnnekvalitního písaře. K unovice se zde ské sídliště. píší jednou Kunowicz, podruhé Kunicz. 5 M J: příp. -ice k OJ M ikulek, MiV. Sm.] S třídání Mi-/M ě-/M i-, event. kulka, dem inutivům k M ikul, domácké Mni- by se dalo pochopit na pozadí papodobě O J M ikuláš, o němž viz Mikolatalizačních procesů, které jsou posud lajice. Zn. ves lidí M ikulkových. Podle na vých. M oravě živé. Vztah M ěník/M ík N ikul, Nikol, které byly variantam i OJ by se dal vyložit redukcí (ač k takové M ikul, M ikol zvláště v němčině, pak m u krácení nem ám e jiných paralel), 1 v některých dokladech počáteční Ni-. obtížné a zatím nejasné zůstává struk ČV 99; P rof —. Viz Mikulov. tu rn í přehodnocení O J M iňoj v Měník. M i k u l č i c e , viz Nikolčice. — Ve 14. stol. tu byly načas dvě vsi, Mikulov 1 Město na jižní Moravě odtud přívlastky Superior „horní" a u rakouských hranic. 2 1173 M yculov, Inferior „dolní". ČV 13 (z OJ M ěník, falzum z poč. 14. stol. CDB I, 400; 1249 ale „výklad pravděpodobný je n “); Prof villam Niclaspurg, CDB IV, 157; 1262 —. 6 Radovy, Radůvky, Lázky. Nikolspurg, CDM III, 340; 1276 MicuMikulášov, Mikulášova low, CDM IV, 121; 1310 de NycolsL h o t a , M i k u l á š o v , N o v ý , viz purch, CDM VI, 36; 1332 zu Niclspurg, CDM VI, 438; 1362 in opido NikelsM ikulůvka. 1. Mikulčice 1 Ves 7 km jz od Hodo purg, ZDB IV, 78; 1407 do Nyklšpurga, nína. 2 1131 Miculcici, CDB I, 115; 1353 K P II, 114; 1409 in Nicolspurg, Neu mann, Nové pram eny 157; 1414 Nikols m unicionem cum villa Miculczicz, ZDO I. 300; 1355 Miculczicz oppidum, ZDO I, burg . . . Nicolspurig, Bretholz, Das U r 332; 1360 bona sua Miculczicz, ZDO I, bar; 1447 z Nicolspurga, PB III. 38; 1475 740; 1417 villa Mikulczicz, ZDO VIII, in Nicolspurga, StA Olomouc ACO 265; f. 21; 1480 in Niglaspurg, StA Olomouc 571; 1437 villam Niculczicz, ZDO X, 246; ACO B 12; 1513 v Nyklsspurcze, PB 1438 M ikulczicz u Hodonyna, PO III. 60; 1480 ves M ykulczycze, PO V, 118; 1718 Vllb, 72, 1513 n a svuoj zámek N yklssM ikutschitz (!); 1720 Nicoltschitz; 1751 purk, PB VIII, 74; 1528 z N yklsspurku, PB XIV, 112; 1557 na zám ku jeho Nickoltschitz; 1846 M ikultschitz, M ikulM yklsspurku, PB XXII, 72; 1633 Nicls czice; 1872 M ikultschitz, M ikulčice; 1881 purg; 1655 in districtum Nicolspurgena 1924 Mikulčice. 3 P. Břeclav. Bohatá sem, StA Olomouc ACO B 12; 1673 naleziště z doby Velkom oravské říše. N ickolspurgk; 1718 Nicolspurg; 1751 Ve 14. stol. jm enuje se ojediněle jako Nickolspurg; 1846 Nikolsburg, Niklasm ěstečko (omylem?); v 15. stol. tvrz; 66
burg, M ikulow , 1872 N ikolsburg, M iku Niklasdorf, A 36 1805 N iklasdorf; 1836 N icklasdorf; 1881 M ikulovice; 1894 N ik lov; 1881, 1924 M ikulov, Nikolsburg. 3 P. Mikulov. R. 1249 ještě ves, 1322 lasdorf; 1924 M ikulovice, Niklasdorf. město. Pův. hrad, pak zámek. Již 1276 3 P. Frývaldov. Od 1903 městys. Již far. kostel sv. Václava, od 1. pol. 17. 1263 far. kostel sv. Mikuláše. R. 1784 stol. kapitula a piaristická kolej. Byla parcelace dvou dvorů. Něm. 5 Dnešní čes. jm. vytvořeno až 1881 tu silná židovská obec a sídlo zemského rabína. Známé vinařství. V. R ichter zto analog, příp. -ovice. Pův. něm. Niklas tožnil P ulín z 12,—13. stol. (viz Pavlov) dorf zn. „ves N iklasova“ (téhož významu s Českou Vsí, k terá se stala částí Mi i zápisy latinské), tj. podle patronicina m ístního kostela (viz sub 3, srov. Jakulova; sb. M ikulov 63. Něm. 4 M ikulov, do M ikulova, v M ikulově, kubov, Petrovice). Zuber Jesenicko 335. 2. Mikulovice 1 Ves 6 km jjz od Tře M ikulovák, m ikulovský. M ikulov, do M ikulova, M ikulovščák (Břeclav), Mi bíče. 2 1350 in M ikolowicz рх'оре kulov jan (Radějov). 5 M J: původ, v do Trebecz, ZDB I, 166; 1390 villam kladech něm. Niklasburg, to však ne M ikulowicz, ZDB VII, 747; 1480 v Mivylučuje starší českou předlohu M iku kulowiczich, PB VIII, 14; 1672 a 1718 M ikulow itz; 1720 N iklow itz; 1751 N i lov, zejm éna existovala-li před m ěstem a hradem jen ves. Něm. Nikolsburg, kolow itz; 1846 N ikolow itz, N iklow itz, s redukcí N iklsburg „hrad N iklův“, by M ikulowice; 1872 N ikollow itz, M ikulo tedy mohlo být jméno smíšené s tím, vice; 1881, 1924 M ikulovice. 3 P. Sla že N ikol- je pokračování pův. M ikul-, více. Čes. 4 M ikolovice, do Mikolovic, za Miko-burg „h rad “ dodáno sekundárně, až zde skutečně hrad budován. Možná, že lovicima, M ikolovičák, m ikolovské. Me kolovice/M eklovice, M eklovičák, m ektu působila i dobová móda dávání něm. hradních jm en (srov. K unštát). Ces. Mi lovické (Výčapy). 5 P rvní doklad 1350 kulov, se objevuje ještě 1276, pak až zní M ikolowicz к OJ Mikol, od 1390 koncem 19. stol. Mezitím se užívá po vždy v češtině Mikulovice. 3. Mikulovice 1 Městys 12 km ssv češtěného něm. jm éna Nyklšpurg. Jm. M ikulov: přivlast. příp. -ov k OJ Mi od Znojma. 2 1314 de Niculowicz, CDM kul, o němž viz Mikulčice a Mikola- VI, 76; 1338 ecclesie in M ikulowicz, jice. Jidiš Nasch zkráceno z něm. nář. CDM VII, 204; 1338 de Miculouicz, Niklšporg. ČV 99; Prof III 71; Svo CDM VII, 705; 1338 de Miculouicz, boda StčOJ 182; B eranek 90; Schwarz CDM VII, 205; 1350 ecclesie in Nyclo113, 277 J. M atzura ZDVGMS 1927, 120 wicz, CDM VIII, 44; 1386 in villa Mi až 129 (s něm. tendencí); I. Vávra kolowicz, ZDB VII, 423; 1480 in N iklowicz, StA Olomouc ACO 265, 48; 1575 CSPS 1957, 187; Rospond RKJ-W roclaw III 54; W iesnar ZDVGMS 1900, 4. z městečka M ikulowicz, PB XXVII, 67; 1582 z m ěstečka M ikulowicz, PB XXIX, 6 Písková cihelna, M ariánský m lýn/ M arienmúhle, Na Mušlově/Muschelberg, 365; 1582 kolátory m ikulow skym i, PB Porzinsel, Rybárna/Fischhaus, U vinice/ XXIX, 365; 1672 N icklow itz, 1718 N ik B rennhůgel, U porážky/Beim Schlacht lowitz; 1720 N iclowitz; 1751 N iklow itz; haus, B růderhof. 1846 N iklow itz, M ikulow ice; 1872 N ik 1. Mikulovice 1 Městys 12 km sv od lowitz, Mikolovice (!); 1881 M ikulovi Jeseníku; Sl. 2 1263 Villa Nicolai, ce; 1885 N iklow itz, M ikulovice; 1924 CDM III, 359; 1284 Nicolai villa, A 26; Mikulovice. 3 P. Mikulovice. Již v 13. 1376 Nicolaivilla, A 27; 1382 Niklasdorf, století far. kostel sv. P etra a Pavla. Od A 27; 1414 Niclasdorf A 27; 1486 Niklas 1558 městečko. Ces. dorf, A 28; 1568 Niklasdorf, A 29; 1689 4 M ikolovice, do M ikolovic, za Mi di
kolovicima, M ikolovčák, mikolovcké. Hanácké nářečí znojemského typu s re dukcí -i. 5 V čes. dokladech se střídají podoby Nikol-, Mikol-/Nikul~, M ikul-. Němčina m á jen N iklow itz. # M J: příp. -ovice k O J M ikul, o němž v. Mikolajice a Mikulčice. Zn. ves lidí Mikulo vých. CV 99; Prof III 71-72. 6 Cha loupky. 1. M ikulůvka 1 Ves 10 km ssz od Vsetína. 2 1505 vsi pusté: ...M ik u lkowa, ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou M ikulkow u, ZDO XXIV, 4; 1548 dopl. T; 1580 ves pustou M ikuluw ku, PO XXX, 99; 1652 a 1654 dopl. T; 1670 a 1718 M ikulassow; 1751 M ikulaschow; 1798 dopl. T; 1846 M ikuluw ka, M iku lassow; 1872 M ikuluw ka, M ikulůvka; 1881 a 1924 M ikulůvka. 3 P. Vsetín. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., kolem 1650 znovu osazena. Od 1840 hrnčíř ství. Čes. 4 M ikolúvka, na M ikolúvku, Mikolovčan/-vjan, m ikolovský. V okolí jen M ikulůvka. 5 Načas se jm enuje i Mikulášov (1670—1846; přivlast. příp. -ov k OJ Mikuláš, o němž v. Mikolajice), v 1. 1505—1535 M ikulkova ves (k OJ M ikulka, dem inut. k M ikul, Mikula). Od 1580. jakm ile se posesívní přípona -ova změnila v adjektivní -ová (o změ ně viz Machová), je M J M ikulovů dem inutivizováno na M ikulůvka (srov. R aková/Rakůvka). Jm . M ikulášov po zaniklé M ikulášově Lhotě (v. t.). 6 Čarabovská, Dědci, Galaška, Holáni, Ja n ci, Ju ři, Juřiňáci, Juřiňé, Kamaší, Kelárci, Košárecký, K uropati, Lukšé, M ar ci, Maši, Mičunci, Mikšé, Mikulé, Na pasekách, Na rolíčku, Na Solisku, Na veselé, Lázovské paseky, Piskláci, Sloveňáci, Štěpáni, V košároch, Ve Grapě, Ve Vlčí. Vrzalé, Záruby, Zelmušáci, Dolní a Horní Zemani. 2. M ikulůvka 1 Zanikla u Milenova (Hranicko), kde je trať Na kostelíku. 2 1371 Mikolaw, ZDO II, 69; 1437 Milculowka, ZDO X, 116; 1446 M ikulow ku (4. p.), ZDO X, 417. 68
5 V dokladech je jen příp. -ovka, nikoli pozdější -ůvka. R. 1371 je M J ještě nezdrobněno: M ikolaw, tj. M iku lov, a váže se s doplňujícím substanti vem v muž. rodě. • M J: dem inutivní podoba k M ikulovů, v němž původně přivlast. příp. -ova k OJ M ikul, o němž v. Mikolajice, Mikulov. Zn. M ikulova lhota, víska apod. Příp. -ova splynula s -ová v adj. M J typu Lipová, podle nichž se také zdrobňovala: M ikulovů/ M ikulůvka jako Lipová/Lipůvka. Dále viz Machová. ČV 99; Prof —; Nekuda 103. Milasín 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Bukov; 6,5 km jjz od Byst řice n. P. 2 1364, 1365 Nowawes, ZDB IV, 104, 158; 1464 Vgezd et in Nowa villa, ZDB XIII, 8; 1589 Milasin, VMBystřický okr. 136; 1596 ves Janovice, ves Milasejn, ves, kteráž slově Nová Ves Radkovská, ZDB XXXIII (XXIX), 5; 1675 Milossin; 1718 M illaseyn; 1720 Milleschin; 1751 M ilasin; 1846 Milleschin, M ilessýn; 1881 M ilasín; 1885 Milasein, M ilasýn; 1902 Milosein, Milasýn; 1915 Milasein, M ilasín; 1924 Milasín. 3 P. P ernštejn. Není jisto, zda se první dva doklady vztahují k M. Ves stávala již určitě v 16. stol. Čes. 4 Milasejn, do Milasejna, Milaščák/ -šták, m ilaskej. 5 O starších dokladech Ves viz s. v. Ves. M J M ilasín: přivlast. příp. -ín k OJ, které je hypokor. zkrat kou k některém u složenému OJ s kom ponentem Mil(o)-, o němž v. Milotice, a to příponou, k terá se z pom ěrně m la dých historických dokladů nedá přesně určit; kolísá v nich totiž mezi -oša (Miloša), -aša (Milaša) a -asa (Milasa). Toponymie centrální části Vrchoviny do kládá osob. jm éna s s-ovou a š-ovou příponou, srov. Karasín, Milešín, v č . Pelesín (Prof III 337); může tedy být původní ja k Milasín, ta k Milasín. Málo pravděpodobný se zdá předpoklad Mi lasín < *Milsín k OJ Milsa (srov. Jersín k OJ Jersa) s vloženým vókálem -a- > Milasín (není však *Jerasín), což
by ve skupině Is (a rs) bylo možné. Scházejí však paralelní případy. ČV 34 (uvádějí i podobu 1364 Milešín). M ilatice 1 Dříve ves, pak osada (nyní jen m ístní část) obce Šebkovice, s níž stavebně sp lynuly; 7 km sev. od Mor. Budějovic. 2 1366 in Miloticz, ZDB IV, 483; 1417 villam Mileticz, ZDB XI, 408; 1511 ve vsi M ileticzych, ZDB XVIII, 25; 1528 v M ileticzijch, Ruk. arch. m. B rna č. 1214, 4; 1542 ves Mileticze, ZDB XXVI, 67; 1547 ve vsi Mileticzich, PB XIX, 135; 1589 ves MiZeticze, ZDB XXXI, 31; 1672 M ilatitz; 1718 M illotitz; 1720 M ilatitz; 1751 MiZlatitz 1846 M ilatitz, lépe M iletitz, Mile tice; 1872 M iletitz, Miletice; 1924 Mi latice. 3 P. Lesonice. Čes. 4 Miletice, do Miletic, Miletičák, m iletické. 5 M J ; příp. -ice k OJ, které v dokladech zní s převahou Mileta < MiVata < Milota. Jen v r. 1366 a 1718 zní Milota/Milotice. OJ M ileta je do m áckou zkratkou některého složeného OJ s kom ponentem Mil(o) k mií-b „carus", o nichž viz Milotice. Zn. ves lidí Miletových, Milatových. Podoba MiZatice vznikla zrušením přehlásky ’a > é. MJ M. p atří do skupiny t-ových jm en na již. a jihozáp. Moravě, srov. Modletice, Slavětice, Třebětice, Zeletice. CV 99; P rof III 77; Svoboda StčOJ 164. 6 Nad Holečkem. Milavsko 1 Zaniklo v okolí Zelívska (Jevíčsko), N ekuda 43 chybně umísťu je k Mírovu. 2 1389 Milacka, Lechner I, 13. 5 M J nejspíše sekundárně upraveno po zpustnutí příp. -sko z pův. *Milatice (v. t.). Srov. Milotice a Mladecko a častá P J odvozená od M J typu Ko jetice/Kojecko, Bořetice/Bořecko „ka ta str Kojetic, B ořetic“ a L omensko, Dražovsko „kde zanikly obce Lomná, Dražovice“, CV —; Svoboda StčOJ 164; Šrám ek, Forschungen zuř slaw. u. dt. Namenk. 1971, 21-22. M i l b a n s , M i l b e s , viz Milovaný. 1. Milenov 1 Ves 5,5 km zsz od H ra-
nic. 2 1353 in villa M ylenow, ZDO I, 257; 1371 M ilenow, ZDO II, 79; 1437 M ilenow; ZDO X, 116; 1446 M ilemow (!), ZDO X, 417; 1448 m edium Milenowa, ZDO X, 784; 1480 Milenow, ZDO XII, 27; 1612 ves Milenow, ZDO XXXIII, 63; 1636 z Milenowa, M atrika v Hranicích; 1672 ves Milenow, Děkan, m atrika Lipník n. B.; 1672 M illenaw; 1684 Millenau, Soupis 61; 1709 z Mylenowa, M atrika v H ranicích; 1718 a 1751 Millenau; 1846 Millenau, M ilenow ; 1872 Millenau, M ilenov; 1881 a 1924 Míře nou. 3 P. Hranice. Čes. 4 Milenov, do Milenova, M ilenovák/ (zř.) M ileňák, m ilenovský. 2. Milenov 1 Zanikl 1 km vých. od J a r osla vic (Gottwaldovsko), kde je sa m ota M ilenov; N ekuda 65. 2 1460 drží dvě vsi pusté M ilenov a Rybničsko, KP IV, 319. 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ Mi len, to buď substant. příp. -en к adj. mil-ь „carus, m ilý" (srov. Krásen, Mla děn, Tichen, Tvrden), nebo — podle Šm ilauera — z part. pass. slovesa m íliti „usilovati“ (srovn. Držen, Krčen, Krščen ke slovesům držěti, krčiti, krstiti), nebo — podle Svobody StčOJ 158 — hypokor. zkratka některého ze slo žených O J s kom ponentem mil/o)-, o nichž v. Milotice. — M J 1. M. patří do skupiny kolonizačních jm en severně od Lipníka n. В. a Hranic. Něm. až od 1718 s obvyklým -ov/-au: Millenau. ČV 99 (1353 M ilanov: к OJ Milan. Zá pis však opsán chybně, zní Milenov); Prof III 76 (Milenovice). 6 Potok Milenovec. M ilešín 1 D říve ves, nyní část obce Heřm anov; 9 km ssz od Vel. Bíteše. 2 1349 super Miliczin, ZDB I, 107; 1364 cum m edia villa dieta Myleschin, ZDB IV, 104; 1366 in Milessin, ZDB IV, 390; 1376 Mileschin, CDM XI, 31; 1512 ves M elessyn, ZDB XVIII, 31; 1610 ves Mylessin, ZDB XXXIV, 66; 1674 Mi lessin; 1676 z dědiny Milessyna, M atri ka v D. Loučce; 1718 Mileschin; 1720 69
M illeschin; 1751 Milleschin; 1846 Mileschin, M ilessyn; 1872 Mileschin, Milešín; 1881 a 1924 Milešín. 3 P. Osová. Čes. 4 Milešin, do Milešina, Milešák, m ileské. M nělešin, Mnělešák, m něleské/ mnělešinské (Radňoves)/meleské (Vidonín). Milšin, M ilšák, m ilské/m ileské (Heřmanov). 5 M J: přivlast. příp. -in k O J Mileša, Milešě, k terá hypokor. zkratkou některého složeného OJ s kom ponentem m ilt „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice. Srov. Malešě/Malomír, Radešě/Radivoj. Jm éno M. p atří do sku piny š-ových a s-ových základů na centrální Vrchovině, např. Měšín, Milasín, Jer sin, Karasín. V prvním dokla du se píše Miliczin „Miličín“ — patrně chybný zápis, protože se č později již neobjevuje. CV 99; Prof —. Milešovice 1 Ves 8 km jjz od Slav kova. 2 1131 Mileiouicih, CDB I, 115; 1349 in villa Miloschowicz, ZDB I, 95; 1366 in Milessouicz, ZDB IV, 462; 1548 za puol vsi Milessowicz, PB XIX, 191; 1675 M ileschowitz; 1718, 1720 a 1751 M illeschow itz; 1846 M illeschowitz, Milessowice; 1872 Mileschowitz, Milešovi ce; 1881 a 1924 Milešovice. 3 P. 2dánice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Milišovice, do Milišovic, Milešovák /M ilešák, milišovské. Nář. podoba by mohla ukazovat na starší existenci V, neboť není e > i, nýbrž ě > i, srov. Sněhotice > Snijotice, Soběchleby > Sobichlebe, Stavěšice > Stavišice, Pros tějov > Prostijov. Avšak v dokladech se ani jednou podoba -išovice neobje vuje. Je třeb a proto -iš- pokládat za novější a vzniklé vyrovnáním vokalické řady i-e-o-i /> i-i-o-i, k čemuž n a pomáhá i velmi úzká výslovnost e. Srov. ještě Malešovice > Mališovice. 5 M J: příp. -ovice k OJ Mileš, to hy pokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem m ilt „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice; zn. ves lidí Milešových. Srov. Malešovice, Velešovice, Holešov(ice). V prvním dokladu 1131 70
je M ilejovice: k OJ Milěj, hypokor. zkratce k tým ž složeným OJ, srov. OJ Hoděj, Buděj, Slavěj. R. 1349 Milošovice, pak vždy Milešovice. Hypokor. OJ s š-ovým sufixem často v M J kolísají, viz i Milíčovice, Milasín. CV 99; P rof III 76 (Milešov, k tom u OSG II 11); Svoboda StčOJ 150, 152, 167; Nft VI 220 .
Milfron, od 1949 Dyje. 1 Ves 5 km vých. od Znojma. 2 1283 in Mulwren, CDM IV, 210; 1288 in M uluren, CDM IV, 279; 1363 in M ulvren, Polesný, Dě dické knihy m ěsta Znojm a 9; 1672 M üllfran; 1718 M ihlfraun; 1720 Mil frau; 1751 M iljram m ; 1846 M ühlfraun, M jljram ; 1872 M ühlfraun, M ilfroun; 1881 M ilifrón; 1904 M ilifron, Milfron, Peřinka, Znojem ský okres 384; 1924 Milfron, M ühlfraun. 3 P. Milfron. Již 1283 far. kostel, k terý byl pův. zasvě cen sv. Vavřinci, nyní sv. Jan u Nepomuckém u. Zámek. Něm. 4 Ten M ilifrón, do Milifróna, Milifróňák, m ilifronské. 5 Výklad MJ M. je dvojí: a) méně pravděpodobně z pomíst. označení „zu Mül vrouw en“, tzn. „zur M ühle gehörend, patřící, náleže jící k m lýnu“. V druhé části sthn. vrou w en „gehörend“ (Lexer 300), k teré se stalo záhy nesrozum itelným , a proto přikloněno k vrouw e „F rau“, srov. 1718 a později M ühlfraun. Koncové -n ne bylo z této podoby jm éna vyložitelné (leda lid. etymologií „Mühle der F rauen“), proto podal P eřinka VMZnojmo 387 výklad z „Mühl voran“, tj. „mlýn v před u “. Této bakalářské ety mologii odporují jak nejstarší doklady jm éna, které m ají -w ren, tak sám způ sob tvoření jm éna (očekávali bychom *Vordermühle). — b) Velmi pravděpo dobný je bystrý výklad B eránkův: Mil fron je tzv. jm. smíšené, vzniklé z něm. M ühl- „m lýn“ + Fran, které něm. nářpodoba k čes. Vranov, tedy M ilfran, nář. M ilfron „mlýn V ranov“. Čes. Vra nov poněmčeno n a Frain, ve středově ku Fren, Vřen (dále viz Vranov). K to—
m uto pojetí se kloníme i my, ač tako vé tvoření jm éna je zcela neobvyklé a nem á n a Mor. paralelu. Teprve se kundárně spojeno -vřen, jren - s Frau, odtud podoby M úhlfraun, z čehož čes. 1846 M ilfram a podle něm. nář. výslov nosti au > ó pak čes. M ilfrón, spis. Milfron. Protože hanác. 6 = spis. ou, čteme 1872 M ilfroun. Vokál i vložen až dodatečně po Z. ČV 259 (bez); Prof —; Schwarz VS II 134; Beranek 87; Lexer 145, 300; ZMK X 679. 1. Milíčov 1 Zanikl u Ponikve na Koníčku. 2 1370 villas M iliczw et Ponikew . . . ecclesie in Miliczaw, CDM X, 90. 2. Milíčov 1 Z anikl u Brodku na Přerovsku. 2 1305 Milichow, CDM V, 181. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mi lic, k teré buď hypokor. zk ratk a někte rého složeného OJ s kom ponentem Mil(o)-, o nichž viz Milotice, nebo substantivizací adj miZ-6 „carus“. ČV —; Prof III 79 (Milíčeves), Svoboda StčOJ 116, 140; Nekuda 43. Milíčovice 1 Ves 9 km vých. od V ra nova n. D. 2 1349 in villa Miloschowicz, ZDB I, 95; 1360 m ediam villam in Miliczow, ZDB III, 560; 1361 MiZiczouicz, ZDB IV, 30; 1549 ves pustou Milessowicze, ZDB XXVI, 137 (!); 1560 ves pustou Miliczowicze, ZDB XXVIII, 23; 1575 do g ru n tů m ilycziow skych, PB XXVII, 92; 1576 ze vsi Milyczowicz, PB XXVII, 190; 1582 ke vsi Milissowiczuom, PB XXIX, 441; 1672 Mulschútz; 1718 M úchtschútz (!); 1720 MiZlaschitz; 1751 M illeschitz; 1846 Milleschitz, Mljčowice (!); 1872 Milleschitz, Mlíčovice; 1881 Miličovice; 1924 M ilí čovice, Milleschitz, dříve Mlíčovice. 3 P. Vranov. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., r. 1560 znovu osazena [kolonisty ve směs z Rakous. A. T.] Něm. a čes. 4 Mlíčovice, do Mličovic, M ličovák/ Mličák, mličovské. Milčovice, do Milčovic, Milčovák/M ilčák, milčovské. Nověji Miličovice. Podoby M li-IM il- vznikly
redukcí i v hanác. nářečí znojemského typu. 5 M J znělo pův. M ilošovice: příp. -ovice k OJ Miloš, to hypokor. podoba některého ze složených O J s kompo nentem Mil(o)-, o nichž v. Milotice. Zá m ěnou hypokor. sufixu -oš-J-ič- vznik lo Miličovice, teprve 1549 Milešovice. O podobě Mlíčovice v. sub 4. ČV 99 („nyní špatně Mlíčovice“, z O J Mileš); Prof - ; Schwarz VS II 138. 6 P J jsou německá. 1. Milíkov 1 Ves 4 km záp. od Jab lunkova; Sl. 2 1577 M ilikuw , Soupis 88; 1621 M ilikuw , Soupis 84; 1674 ex pago M ilikuw , M atr. v Jablunkově; 1684 vsi M ilikowa, SA VI, 99; 1692 Mi likuw ; 1736 M ilikau; 1755 M ilikuw, Soupis 89; 1808 M ilikau, M ilikow ; 1881, 1885 M ilíkov; 1894 Millikau, M ilikov; 1924 M ilíkov, M ilików. 3 P. těšínské komory. Pol. 4 M iVikův, Mil’iko v’an, m il’iko jsk’i. 2. Milíkov 1 Část obce Černá, 13 km sz od Vel. Meziříčí. 2 1556 ves Mili kow, ZDB XXVII, 17; 1679 M ilikow; 1751 M illikow ; 1846 M ilikau, M ilikow ; 1872 M ilikau, M ilešín (!); 1881 M ilíkov; 1885 Millikau, M ilikov; 1924 M ilíkov. 3 P. č e rn á . Čes. 4 M ilikov, na M ilikov, M ilikovak, m ilikovskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ M ilík, to buď hypokor. podoba některých ze složených OJ s kompo nentem Mil(o)~, o nichž viz Milotice (srov. Božík, Hodík, Těšík/Bořivoj, Hodimír, Těchobud apod.), buď substantivizací adj. m ih, (srov. dobr/Dobřík, čil/Čilík), [nebo ze stč. subst. m ilík „mi lenec“. V. Sm.]. ČV 99; Prof III 81; Svoboda StčOJ 117, 123. M i l í k o v i c e , viz Mělkovice. M i 1 i n a, viz Smolín. M i l k e n d o r f , viz Milotice nad Opavou. Milkov, 1 Ves 7,5 km sev. od Koni ce, nyní část obce Ludmírov-Milkov. 2 1382 M ylkow , CDM XI, 278; 1408 M ilkow, ZDO VII, 621; 1464 M ilkou, ZDO XI, 34; 1464 ves M ilkow, ZDO 71
XV, 5; 1586 ves M ilkow, ZDO XXIX, 136; 1677 M ilkow ; 1718 M ielkow; 1720 M ilkow ; 1751 M ylkow ; 1846 M ilkow, M ylkow ; 1872 M ilkow , M ílkov; 1881 M ilkov; 1915 M ilkow, M ilkov; 1924 Milkov. 3 P. Bouzov. Čes. 4 M ilkov, do M ilkova, M ilkovák, m ilkovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ M ilek, to buď hypokor. podoba někte rého ze složených O J s kom ponentem mil-b „carus, m ilý“, o nichž viz Milotice (srov. B udek, Částek, H něvek k OJ Budislav, Castohost, Bořihnév apod.), nebo substantivizací adj. mil-b (srov. chud/Chudek, krs/K rsek, nov/N ovek, tvrd/Tvrdek). CV 99; Prof III 82; Svo boda StčOJ 134. M i 11 e n a u, viz Milenov. M i 11 e s c h i t z, viz Milíčovice. Milokošť 1 Dříve ves, nyní část (Uh.) O strohu; 2 km již. od něho. 2 1371 Nim koss, CDM X, 118; 1517 z Mikoše, CMM 1957, 338; 1592 Mimokossc, U rb ář ostrožský; 1598 ze vsi Milokosstie, PO XXXIV, 97; 1617 M ilokosst; 1718 Millolcost; 1720 M ilokoscht; 1751 Millokosst; 1846 M ilokoscht, M ilokoště; 1872 M ilokoscht, M ilokošt; 1881 M ilokošt; 1885 M ilokoscht, M ilokošt; 1924 Milo košť. 3 P. Ostroh. Ces. 4 Ten Milkošč, do Milkošča, Milkoščan, m ilkoscký; nověji Milokošč. 5 Jm éno zatím nejasné. V. Ruke-D ravinová upozornila (v diskusi n a X. svět. onomast. kongresu ve Vídni 1969), že se v rus. hydronym ii ve starém sídel ním areálu vyskytuje „nejasný form ant -kost’“ a že tvoří vždy druhý kompo nent složeného hydronym a. CV 99 (vy kládají z M ilhošt, „nespr. M ilokošt“); Prof —. Milokovice 1 Zanikly (?) patrně v okolí Brna. 2 1228 Milocowiz, CDB II, 320. 5 M J : příp. -ovice k OJ M ilok, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem mil-b „carus“, o nichž viz Milotice; zn. ves lidí Milokových. Srov. OJ M yslok/M yslibor, 72
Slavok/Slavom ěr a příjm . Radok (< Rado-slav), V ito k ( < Vito-slav). CV —; P r o f —; Svoboda StčO J 138; Nekuda —. 1. Milonice 1 D říve ves, nyní část obce M ilonice-Závist, 6 km zsz od Blan ska. 2 1346 de Milonicz, Reg. V, 87; 1358 in Milonicz, ZDB III, 201; 1550 ves Milonicze, ZDO XXV, 125; 1655 Milo nice, StA v Olomouci; ACO B 12; 1674 M ilonitz; 1718 a 1751 M illonitz; 1798 dopl. T; 1846 Milonitz, Milonice; 1881 a 1924 Milonice. 3 Díl k panství K uřim (město Brno), díl k panství Č erná Ho ra. V 14. stol. tvrz. Čes. 4 Milunice, du Milunic, za Milunicama, M iluničák, v pl. též Milunščí, m iluňské. Milonice, Miloničák, m iloňské (Černá Hora). V m ístě hanác. nářečí horské se změnou o > u. 6 Část obce Na valech v m ístech bývalé tvrze; Skutil MSB1 98. 2. Milonice 1 Ves 5,5 km vsv od Bu čovic, nyní část obce Milonice-Uhřice. 2 1327 prope Milonicz, CDM VI, 345; 1360 de Milonicz, ZDO I, 733; 1371 in Milonicz, ZDO II, 5; 1397 de M ylonycz . . . in Milonowicz (!), ZDO VI, 592; 1437 v M ylonyczich, PO III, 15; 1446 de Mi lonicz, ZDO X, 472; 1466 in Milonicz, ZDO XI, 317; 1492 tvrz a ves jm énem Milonicze, ZDO XIV, 21; 1531 do dvora svého milonskeho, PO XV, 154; 1532 na tvrzi jeho M iloniczych, PO XV, 245; 1593 na Miloniczijch, PB XXXI, 231; 1594 ze vsi Milonicz, PO XXXIII, 80; 1595 na Miloniczych, PO XXXIII, 228; 1670 Milonicz; 1718 M illonitz; 1720 Mi lonitz; 1846 M ilonitz, Milonice; 1881, 1924 Milonice. 3 P. Milonice. V 14. a 16. stol. tvrz. Již 1360 farní kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Milonice, do Milonic, za Milonicema, Milonščák, v pl. též Milonšči, milonské/-ňské. 5 M J : příp. -ice k OJ Miloň, to buď hypokor. podoba někte rého ze složených O J s kom ponentem mil-b „milý, carus“, o nichž viz Milotice (srov. Hodoň, Těchoň k OJ Hodémír, Těchoslav apod.), nebo substantivizací
adj. mil-b (srov. maVb/Maloň, m la d il m iloticzkeho, PO XIII. 68; 1552 na Mi Mladoň, suchn/Suchoň). Zn. ves lidí loticzych, PO XXI, 251; 1554 tvrz a ves Miloňových. CV 99; Prof III 83 (M-ovi- Miloticze, ZDO XXV, 181; 1588 na Mi ce); Svoboda StčO J 161. 6 Rozšťoutky loticzych, PO XXXI, 603; 1611 Milo ticze . . . p ři vsi Miloticzych, U rbář mi(v. t.). Miloňov 1 Zanikl u Sehradic (Vizo lotický; 1617 zboží m íloticzke, PO vicko), kde je sam ota Miloňov. 2 1261 XXXIX, 236; 1633 a 1670 M ilotitz; 1673 ultra Miloňov, falzum z pol. 14. stol., in M ilotitz, Děkan, m atrika veselská; 1718 M illotitz; 1720 M ilotitz; 1751 MilCDM III, 324. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mi- lotitz; 1846 Millotitz, Milotice; 1881, 1934 Milotice. 3 P. Milotice. V 14. stol. loň, o němž v. Milonice. ČV —; Prof III hrad, pak zámek. Již v 2. pol. 14. stol. 83 (M-ovice); N ekuda —. Milostovice 1 Ves 5,5 km zsz od Opa far. kostel Všech svátých. Ces. 4 M iuotice, do M iuotic, M iuovčák, vy; Sl. 2 1255 M ilhostowizi, CDM III, Nověji Milotice. 223; 1261 M ilhostowizi, CDM III, 304; m iuovský/m iuocký. 1586 ves Milostowicze, ZDOp VIII, 1; Svěrák 39. 2. Milotice nad Bečvou 1 Ves 7,5 km 1587 M ilostowicze, StA Olomouc ACO vjv od Hranic. 2 1131 Milotici, CDB I, B 12; 1587 lidí m ýlostow ských, StA 115; 1201, falzum z poč. 14. stol., MiOlomouc ACO B 12; 1647 von Milostow itz, M atrika v Opavě; 1720, 1736, 1805 lothiski potok, versus Milothicz, CDB a 1835 M ilostowitz; 1881 M ilhostovice; II, 352; 1263 in villa Milotiz, Lechner 1894 M ilostowitz, M ilostovice; 1924 M i I, 7; 1630 z Miloticz, M atrika v H rani lostovice. 3 P. dílem Melč, dílem sta cích; 1675 M ilotitz; 1718 a 1751 Millo tek johanitské kom endy v Opavě. Ces. titz; 1846 M ilotitz, Milotice; 1924 Mi 4 Milostojice, do Milostoj(i)c, o Milo- lotice nad Bečvou, dříve Milotice. 3 P. stoj(i)cach, M ilostovjak, m ilostovsky. Hustopeče. Ces. V m ístě lašské nářečí západoopavské 4 Milotice, do Milotic, k M-cám/ s -ovice > -oj(i)ce. 5 M J : příp. -ovice -cím, v M-cáchf-cích, Miločák, m ilocký k O J M ilhost, to složeno z adj. miVb ’m ilotický. 5 Vedle O J Milota v MJ „milý, carus“ a substant. gostb „host, Milotice m ají stejné hypokor. tvoření G ast“. Ve výslovnosti vynecháno -h-, i OJ Černota, Bělota ve jm. sousedního srov. Lhanice/Lánice, a jm. M. spojeno Cernotína a blízkého Bělotína. s apelat. milost „Barm herzigkeit, Gna 3. Milotice nad Opavou 1 Ves 6 km de, stč. Liebe“. Zn. ves lidí M ilhosto- sev. od B runtálu; Sl. 2 1288 M ilotnvých. CV 99 (Milhošť); P rof III 83 (Mi- dorff, CDM IV, 269; 1672 M ilckendorff, lostín), 79 (Milhostovice, M-ov, Mil Děkan, m atrika krnovská; 1736 M úlckendorff; 1805 a 1836 M ilkendorf; hošť); Svoboda StčOJ 58 (Milhost). M i l o t e n d o r f , viz Milotice nad 1881 Dochov (!); 1894 M ilkendorf, Do Opavou. chov; 1924 Milotice, M ilkendorf, dříve 1. Milotice 1 Ves 6 km jv od Kyjo jen M ilkendorf; 1959 Milotice nad Opa va. 2 1360 villa Miloticz, ZDO I, 703; vou. 3 P. kom ory krnovské. R. 1453 1369 Miloticz, ZDO I. 703; 1412 villa pusté, 1608 obnoveny. Něm. Miloticz, ZDO VIII, 36; 1452 Miloticz, 5 R. 1288 se píše M ilotndorff: smí Neumann, Nové pram eny 53; 1463 šené jm éno (Mischname), v němž první v tvrz Milotice, PO IV, 16; 1481 tvrz část čes. OJ Milota, druhá část něm. Miloticze se vsí M iloticzemi, ZDO XII, -dorf „ves“ nahrazující čes. příp. -ice. 51 1519 na tvrzi M iloticzych, ZDO XI, M ilotndorff je jedno z nejseverněji po 44; 1523 z Miloticz, PO XII, 139; 1526 ložených sm íšených jm en na horním pod Miloticzy, PO XIII, 30; 1526 fojta toku Opavy; Šrám ek Soustava 391. MJ 73
M. podle Miloty z Dědic z rodu Benešoviců; Hosák VVM X X -P 36. • M J: příp. -ice k O J Milota, zn. ves lidí Milotových. U OJ na MiZ- (MiVata, Milen, Mileš, Milíč, M ilík, Milok, Miloň) se kříží pojetí slovotvorby, neboť mohla vzniknout buď substantivizací adj.miZij „carus, m ilý“ (srov. maH/M aloň, novb/ N ovek apod.), nebo jako hypokor. po doby řady složených O J s kom ponen tem MiZ-, -m il (Milhost, Milobud, Bo humil, Damil apod.). Původně m ěly sufixy -ota, -en, -eš atd. jistě substantivizující význam, později byly však uží vány i při tvoření hypokoristik ze slo žených O J a p ři odvozování p říjm í ze substantiv (např. Břuchota, Lesoň, Sněhota, Zim eš, Strachota). ČV 99; Prof III 84; Eichler DS 19, 184: Taszycki Rozpraw y 109. M ilovaný 1 Ves 9 km jv od Města Libavé, 1947 zrušena. 2 1394 Milbans, CDM XII, 220; 1408 M ilowany, ZDO VII, 660; 1517 a 1582 dopl. T; 1607 von Milwis, Prásek, Organisace 139; 1672 Milbes, Děkan, m atrika lipnická; 1676 Múhlbes; 1718 M uhlbes; 1751 Mielbes; 1846 Milbes, M ilow any; 1881 M ilovaný; 1924 M ilovaný, Milbes. 3 P. Potštát. Farní kostel sv. Kateřiny. Ves na konci 15. stol. zpustla, v 2. pol. 16. stol. ob novena, pod jm énem Nové M ilovaný. Po 1945 neosídlena, 1947 zrušena. Něm. 4 M ilovaný, do Milován, v Milovanech, M ilovaňák, m ilovanský (Potštát). Něm. M elbes. 5 M J : pův. akuz. pl. k M ilováni „příslušníci M ilovanovy ro diny“, zn. ves této rodiny. O J Milován je part. pass, k m ilovati „lieben". Je však m ožný i výklad z OJ MiZ-, o němž viz M ilovice: M ilověné > M ilovaný „ves lidí M ílových“, srov. v C. Libochovany. [Jsem pro tento výklad. V. Šm.] P ři přejetí do něm činy bylo plurálové -y nahrazeno genitiv, -s; -ans (1394) se zkrátilo n a -as, -es: Milbes (poprvé 1607 M ilwis s častým b/w). Srov. M oravany /1315 Marweins, 1321 Morawans ->■ Morbes. — Jm. M ilovaný p ři obou vý74
kladech je jedno z nej severnějších mor. plurálových jm en obyvatelských, vysu nutých z rovinné střed. M oravy do okrajových horských oblastí, a zároveň nejseverněji ležící jm éno přejaté do němčiny bavorským způsobem, tj. s ge nitiv. -s a bez -dorf, jak je tom u časté na již. Moravě. ČV 99; Prof III 85 (Milovanice); Schwarz 197 a VS II 314; Svoboda StčO J 47; Rospond R K JWroclaw III 54 (pol. M J 1217 Milowanów); Šrám ek Soustava 389. 6 F rantiškov/Franzenhof, Dvorecký m lýn/H ofermůhle. 1. Milovice 1 Ves 6,5 km sv od Mi kulova. 2 1332 M ilw itz, CDM VI, 438; 1414 czu M iliwitz, Bretholz, Das U rbar 61; 1673 M ilow itz; 1718 M illonitz (!); 1720 M illow itz; 1751 M illonitz; 1846 M ilowitz, M ilowice; 1881 M ilovičky; 1893 M illowitz, M ilovičky; 1924 MiZovice, M ilowitz, dříve M ilovičky. 3 P. Lednice. F arn í kostel (již v 16. stol.) sv. Osvalda. Něm. 4 Milovice, do Milovic, v Milovicích, Milovčák, m ilovskej (Sakvice, nářečí dolské). Něm. M úlaw its. 5 Poprvé do loženo v něm. redukované podobě 1332 M ilwitz. V 18. stol. se objevuje i Mi lonitz, v 19. stol. dem inutivní Milovič k y 6 Panenský m lýn/Frauenm ůhle (ná ležel ženském u klášteru dolnokounickému). 2. Milovice 1 Část obce Soběsuky, 3 km vjv od Zdounek. 2 1846 Milowitz, Milowice; 1881, 1924 Milovice. 3 P. Zdounky. Založeny 1786. Čes. 4 Milovice, do Milovic, Milovščák, m ilovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mil(a), které buď hypokor. zkratka ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem mil-b „carus“, o nichž viz Milotice, nebo přím o za substantivizovaného adj. mil-b (srov. OJ Dobr, Mál, Tvrd, Zel). Zn. ves lidí Mílových. ČV 99; Prof II 85; Svoboda StčOJ 107; Schwarz VS II 136. Milovy 1 Dříve ves, nyní část obce Sněžné (dř. Německé); 11,5 km sev. od
Nového Města n. Mor. 2 1846 Milau, M ílový; 1881 M ílový; 1893 Mährisch Millau, M oravské M ílový; 1924 Mílový. 3 P. Nové M ěsto na Mor. Založeny 1731. Ces. 4 M ílový, na Mílový, na Mílovech, M ilovák/M ilán (Dalečín), m ilovskej. 5 M J: pluralizací k Milov, v němž přivlast. příp. -ov k OJ Mil, o němž v. Mi lovice. Pl. snad podle sousedního jm. Blatiny, srov. i východomor. Veletín/V eletiny, čes. K latov /K latovy. Přívlastek Moravské dáván na zemské hranici čas to, srov. Česká a M oravská Cikánka, Čes. a Mor. Herálec. CV 265 (bez); Prof III 84. M i 1 o v y, viz Valdorf. M iltschendorf 1 Zanikl u Budišova n. B. v tra ti M iltsehendorfer (Mylczen-) Wald (Libavsko). 2 1538—1585, 1774 až 1820, 1797-1803 dopl. T. 3 Viz i VMMěsto Libavá, 139. 5 Snad z pův. Mělčany. Vedle vý znam u uvedeného u jm. M ělčany (v. t.) mohl zde být i význam „ves lidí z Melče“, protože ves ležela v prostoru slo vanské kolonizace postoupivší sem z Opavska. Kloním e se k možnosti druhé. Jm éno by byl nejsevernější do klad příp. -any na Moravě. Z oblasti slezské znám e příp. -any jen ve jm. Malé Hradčance a Grussene, dnes Hrušov (v. t.). Něm. M iltschendorf je tzv. jm éno smíšené (Mischname), v němž čes. jen první část, -en a -dorf jsou něm. analogií. CV 219 (Jiné M.); Prof III 47 (vedle výkladu z OJ M ilk, což odm ítá Spal 50, spojuje jm. M., zaniklé u C. Lípy, právem s lužickosrbským kmenovým jm énem . V jeho sousedství jsou i Holany a Litice); NŘ 1956, 258 až 267. Viz též Melč. M i n k e, viz Měník. Minkovice 1 Vznikly koncem 18. stol. parcelací dvora u Kozlovic (Místecko), s nim iž stavebně záhy splynuly. 2 1798 M inkowicz, Minkovice. 5 M J: analog, příp. -ovice k příjm . Minek, to z domácké zkratky k O J Min-
hart, M enhart, o němž v. M enhartice. CV - ; Prof III 88-89 (k OJ M ink, které „asi ze stsl. (?) M ěník“, jak také CV 13); Svoboda StčOJ 135 (má OJ Minek). Miňůvky 1 Dříve ves, nyní část obce Postoupky-H radisko; 3 km sz od Kro měříže. 2 1415 de M nyeowicz, Lechner I, 34; 1438 villam Miniowicze, Lechner I, 47; 1504 ves Miňovice, LSA 327; 1651 v Miniuvokach, Summ ovní extrakt; 1718, 1751 a 1846 M iniuw ek; 1872 Miniuw k, M iňůvky; 1881 a 1924 M iňův ky. 3 P. Kroměříž. Čes. 4 M iňuvke, do M iňuvek, v M iňuvkách, M iňuvák, m iňuvské. 5 M J : deminut. k pův. Miňovice, to příp. -ovice k OJ Miň, které hypokor. zkratkou k OJ Minhart (o něm viz M enhartice), srov. HabartfHab(a), L udvík/Lud, Sebastián/ Seb a k palatalizaci srov. B enedikt/B enBeň, Michal/Mich-Miš. Zn. ves lidí Miňových. V podobě zdrobnělé od pol. 17. stol. Na Krom ěřížsku leží skupiny zdrobnělých jm en s krácením slabik a dél kou: Postupice/Postoupky, Měrotice/Měrů tky, srov. i M ašovice/M ašůvky, Popovice/Popůvky. ČV 13, 103 (vykládají OJ Miň z Meň < M bnjb); Prof III 88 (Mí níce); Svoboda StčO J 129, 130. 6 Stráž, Ve strži. M iroslav 1 Městys 11 km již. od Mor. Krum lova. 2 1222 in Mirozlav, CDB II, 238; 1234 de Mirzlay, CDB III, 87; 1239 in Myroslau, CDB III, 213; 1243 in Mirzlaus, CDB IV, 36; 1253 de Mirzelova (!), CDM III, 202; 1259 de Mirslaus, CDM III, 275; 1262 de Mirslaus, CDM III, 348; 1268 de Mirzlaus, CDM IV, 3; 1271 super villa Mirslawz, CDM IV, 56; 1275 de Mirozlaus, CDM V, S 49; 1281 in Miroslau, CDM IV, 193; 1387 villas B echm dorff et M itterdorff dictas M yroslawie ZDB VII, 522 1378 Mislabs; 1398 municionem Mislaws, ZDB VIII, 186; 1407 bona Myroslaw, ZDB IX, 2; 1446 de Myroslaw, ZDB XI, 514; 1466 in Miroslawie, ZDB XIV, 76; 1481 ve vsi Miroslavi, ZDB XV, 43; 1481 v Miroslawie, PB V, 16; 1494 ves Miroslaw řečenú 75
Pehm dorf a M itrdorf, ZDB XVI, 71; 1497 ves Myroslaw, ZDB XVII, 16; 1512 statek m iroslawsky, PB X, 12; 1538 na statku m iroslaw skym , ZDB XXVI, 13; 1547 na gruntech m ijroslaw skych, PB XIX, 153; 1550 na Miroslawij, PB XX, 171; 1557 z Miroslawj, PB XXII, 38; 1572 na zám ku Miroslawi, PB XXVI, 257; 1576 statku myroslaw skeho, PB XXVII, 124; 1583 v m ěstečku Miroslawi, PB XXIX, 475; 1633 M islitz, M iroslav; 1639 in M arkt M iesslitz, M atr. ve Znojmě; 1672 M yslitz; 1718 Misslitz; 1720 M islitz; 1751 M ieslitz; 1846 M islitz, M yroslaw; 1872 M isslitz, Miroslava 1881 Miroslav; 1893 Misslitz, Miroslava; 1906 Misslitz, Miroslava; 1924 Miroslav, M isslitz, dří ve Miroslava. 3 P. Miroslav. Původně se osada skládala z hradu Miroslavě, původně slovanské osady zv. Böhm dorf a z kolonizační vsi M itterdorfu. Již 1244 far. kostel sv. P etra a Pavla. R. 1387 tvrz, pak zámek. R. 1533 povýšeno na městečko. Byla tu židovská obec a 1849 zal. reform ovaná obec. Čes. a něm. 4 Ta Miroslava, do Miroslavě, v Miroslavi, za Miroslavo (u přistěhovalců z již. Mor.) -uú/fnověji) -ví, M iroslavák/ Miroslavščák, v pl. též Miroslavščí, m iroslavské/-vý. Něm. MPslets. Jidiš Mislep. 5 M J: přivlast. příp. -j*> k OJ Mi roslav. Jm éno rodu mužského přešlo ve spis. jazyce a nářečích na záp. Moravě k fem ininům (o hranici fem./mask. viz Olomouc sub 4). Slovanská antroponym ie nepodala dosud jednotný výklad kom ponentu Mir-. Miklošič spojuje m ir a m ěr s gót ským m er „sláva, jm éno“ (srov. i Slo van. -slav). M aretič rozděluje oba na m im „pax“ a měr-b „modus, m ensura, m íra“. B rückner pokládá -m ier za shod né se -slav. Vasm er REW I 209, II 118 vykládá m ěr jako sam ostatné, přičemž -m ir vzniklo lidovou etymologií spoje ním s m i n „pokoj, svět“. Taszycki rov něž liší od sebe m ěr (pol. -miar), které prý slovan. adj. form a s paralelam i ve sthn. a řečt., a slav-b „sláva“ a oba kom76
ponenty jsou ve vztahu synonymním. V pol. OJ Mieroslaw je první kompo nent podle T. nejasný. Jin á skupina výkladů považuje m ěr za germ ánské s pův. významem „slav ný “, později lid. etymologií přehodno ceno na m ír „pax“/m ěr „měřit, m íra“ (K. H. Schmidt, R. Fischer). Důležité je, že se na počátku slovan. jm en ne vyskytuje Měr-, ale jen Mir- (pol. OJ Mieroslaw bude asi pozdější). Také typ míst. jm en Velem íř je starší než Jaro m ěř (Šm ilauer OC 56). Z toho by ply nulo, že Mir je slovanský kom ponent, kdežto m ěr p atrně ne. S kom ponentem slav, k terý zn. „jméno, nom en“ a nikoli „sláva, gloria“, byl spojen později, tak že se měř, m ir a slav staly synonymní. ftadě jm en se -slav odpovídá řada s -m ir/-m ěr (Boleslav/Bolemir, Miloslav/M iloměr apod.). Podrobněji o kom ponentech m ir, m ěr a slav a bližší lite ra tu ru viz u Svobody StčOJ 79—81, 85-86. Na M oravě leží jm éna s kom ponenty Mir- jen v úsecích centrálních, tj. na sídelních prostorách. Neleží — kromě M J Mirošov — v kolonizačních pásech (Ceskomor. vrchovina, D rahan. vrcho vina, pohraničí mor.-sloven.). Jm éna s Mir- nejsou rovněž ve Slezsku a v mor. Poodří — až na Měrkovice, které jsou ale pozdní (v. t.). Do něm činy bylo jm. Miroslav přejato záhy úpravou stru k tu rn í (1243 M yrzlaus: genit. -s k čes. MJ) i hláskovou (redukce a vynechání nepřízvučného spojovacího -o-, za koncové -av je „ná ležité" -au, retoretné v —> něm b: 1378 Mislabs, které zachováno v jidiš Mislep). Srov. Nosislav — Nuslab(s). Od 17. stol. zní něm. podoba M islitz: přiřazeno k hojným jm énům na -itz z čes. -ice, protože byla přerušena národnostní kon tinuita s raněstředověkým Mirslaus. O Pehm dorf a M itterdorf v. t. Viz i Lubom ěř/Landm ar. CV 100; Prof III 92; Schwarz 195, Beranek 92. Miroslavice 1 zanikly v okolí Jese-
n ik u ; Sl. 2 1305 Miroslai villa, CDS XIV, 14. 3 Bývá ztotožňována s nyněj ší Českou Vsí, ač to není jisté. 5 Heslová podoba Miroslavice je rekostruovaná podoba, k terá však m ohla m ít i jiné zakončení: poses. -ov nebo 1 starší -jb. Základem jm. je OJ Miro slav, o němž viz výše. CV —; Nekuda —. 1. M irošov 1 Ves 3 km zsz od Val. Klobouk, nyní část obce Val. Klobouky. 2 1522 v Mirossowie, PO XII, 93; 1526 z Mirossowa, PO XIII, 75; 1520 ves Mirossow, ZDO XVIII, 29; 1574 vsi Miressowa (!), ZDO XXIX, 19; 1670 Mirossow; 1671 Myrossow, Děkan, m atr. Uh. Brod; 1681 Mirossow, Odhad, kvaterny V, 150; 1718 a 1720 M iroschow; 1751 Mnieroschoiv (!); 1846 Miroschau, M irošov; 1881 a 1924 Mirošov. 3 P. Brumov. Bylo to m anství k hradu Brumovu. Ces. 4 Mirošov, do Mirošova, Mirošov’an, mirošovský. 6 Nový dvůr, Na zahradě, U Hrušových. 2. Mirošov 1 Ves 12,5 km jjv od No vého Města na Mor. 2 1338 de villa, que Mirzichaw nuncupatur, CDM VII, 217; 1353 in Mirossow, ZDB II, 141; 1393 Miraschaw, Miroschaw, CDM XII, 136; 1407 Mirossow, v Mirossowie. Zďárský u rb á ř; 1447 de Mirossow, CDM XII, 642; 1464 z Mirossowa, KP IV. 170; 1483 Mirossow, Zďárský u rb á ř; 1510 na vsi Mirossowie, ZDB XVII, 15; 1607 nad Mirošovem, na m irošovským , LSA III, 13; 1674 Mieroschow; 1718 Mirischkow (!); 1751 Miroschow; 1846 Miroschau, Mirossow; 1872 Miroschau, Mirošov 1881 a 1924 Mirošov. 3 P. Radešín. Byly tu dva svob. dvory. Čes. 4 Mirošov, do Mirošova, Mirošovák, arch. Mirošán, mirošovskej. 5 V prv ním zápise se ves jm. M iřýchov: přivlast. příp. -ov k OJ Miřých, hypokor. podobě k Miřa, Miřě Miro (slav, -bud apod.), O -ých a rozšíření MJ s tím to sufixem viz Maříž. • M J : přivlast. příp. -ov k OJ Miroš, to častá hy pokor. podoba některého ze složených iOJ s kom ponentem Mir(o)-, o nichž viz
Miroslav (srov. Jaromír/Jaroš, MJ Jarošov). CV 100; Prof III 92; Svoboda StčOJ 152. 6 Zábršův mlýn, P J Lhoty, Bojiště. M irotínek I Ves 10 km jz od Rýmařova. 2 1348 in M yrotyn, ZDO I, 31; 1564 ves M irotínek, Úsovský u rb á ř; 1604 z Mirotína, Prásek Organizace 238; 1718 Merotein; 1720 M erotin; 1751 Merotein; 1846 Merotein, M ěrotjn; 1872 Mirotein, M ěrotín; 1881 M irotínek; 1893 Merotein, M ěrotin; 1924 M irotínek, M erotein, dří ve M ěrotín. 3 P. TJsov. Něm. 4 M erotinek, do M erotinko, Merotiňák, m erotinské (Sumvald). 5 M J: dem inut. k pův. M irotín, v němž přivlast. příp. -ín k OJ Mirota, hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponen tem Mir(o)-, o nichž viz Miroslav. Tam i o střídání Mir-/Měr~. Do něm činy pře jato ještě v podobě nezdrobnělé, za -ín náležité -ein, které bylo přízvučné, srov. Skorotín/G urtein, Hněvotín/Nebotein. Jm éna přejatá před 1300 m ají -ín/-en: Bělotín/Bólten, Hlučín/Hulczne. K dem inutivizaci srov. Ubušín/Ubušinek, Věstín/Věstínek. ČV 100; Prof III 93 až 94; Svoboda StčOJ 165; Šrám ek Slavia 39, 377—398; Hosák Dějiny Rým ařovska II, 22. 6 P J v Úsovském urbáři jsou ještě česká. Mírov 1 Městys 6 km zsz od Mohel nice. 2 1266 in castro nostro M yrowe, CDM III, 379 1359 in episcopali castro nostro Merow, Reg. VII, 349; 1373 castri M yrow, ZDO II, 349; 1387 de Meraw, CDM XI. 420; 1401 in Meraw, CDM XIII, 89; 1447 ad rivum M irowensem, ZDO X, 604; 1501 na Mírově, LSA 593; 1520 Jan Hlawa, H apm a ( = H aupt mann) aff Mere, Schwarz VS II 282; 1528 městečko Podmirowij, M írovský urbář; 1535 pod M irowem městečko, tam že; 1562 na zám ku našem M ijrowie, DM XII, 265; 1582 z městečka pod Mí rovém, LSA 433; 1633 M erow; 1672 arx Mirau, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 M iraw; 1718 M úrau; 1720 Mirau, M irow; 1751 M uerau; 1846 Meurau, 77
M jrow; 1872 M úrau M arkt, M írov měs tečko; 1881 M írov; 1924 Mírov, Múrau. 3 P. Mírov. N ejprve lovecký hrádek (před 1202), pak zámek. Pod hradem se vyvinula osada, k terá se stala v 16. století městečkem. Fil. kostel sv. M ar kéty. S m ěstečkem splynuly Mírovíček, M írovský G runt a Novosady (v. t.). Ces. a něm. 4 M írov/M irov, na M -rov, na M-ě, M irovák, m irovské. Něm. Mirau. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mír, které vzniklo krácením některého ze slože ných OJ s kom ponentem Mir(o)-, o němž viz Miroslav. Např. Miroslav/ Mir, Jaromír/M ír, srov. M y slib or/Mysl, M J Myslová. K v an tita v M ír- je nepů vodní, vznikla sekundárním spojením s m ír „pax“. Do něm činy přejato — krom ě latinizujících zápisů 1359, 1387, 1401 — až v 17. stol. jako M iraw, s po němčenou grafikou Mu-, Muerau. Schwarzův zápis 1520 Mere s něm. nář. zněním je ojedinělý. ČV 100; Prof III 94 (Mírovice); Svoboda StčO J 108; Schwarz VS II 282. Mírovíček 1 Č ást obce M írov (Mo helnicko). 2 1535 ve Mirowecz, Mírov ský u rb ář; 1582 ze vsi Mír ovce, LSA 493; 1677 M éhrdórjfl; 1718 M ohrdorffl; 1751 M oehrdoerfl; 1846 M oehrdoerjel, M jrow eček; 1872 M ohrdorfel, Míroveček; 1881 M írovec; 1893 Mohrdorfel, M írovíček; 1924 M írovíček, Móhrdórfel. 3 P. Mírov. Od 1850 u Mírová. Něm. 4 M írovíček, do Mirovičko, obývat, a příd. jm. „z M irovička“. 5 M J má v 16. stol. podobu Mírovec: dem inut. k M írov (v. t.), srov. Bouzov/Bouzovec, Lukov/Lukovec, Zbraslav/Zbraslavec apod. Jm . Mírovec se v 18. stol. pře stalo pociťovat jako zdrobnělé (stejně jako se tak necítí jm. Kostelec, Dvorec, Týnec, Zbraslavec), proto dále zdrobněno na M írovíček. Srov. i L ukov/Lukovec/Lukoveček. Na zdrobňovací vý znam přípony -ec ukazuje i něm. -dórfel „víska“ v něm. M ehr-, Moehrdór78
fel, jehož první část z čes. M ír- (srov. Mírov/Merau). Protože čes. í obvykle nahrazeno něm. i, u nebo ein, musíme pro M ehr- předpokládat buď výchozí čes. podobu *Měrovec (ě/ó, e je možné), nebo — pravděpodobněji — byla zámě na ujoe, e, o provedena až v něm. ná řečí (snad přikloněním ' k m ehr „více“). CV —; P rof —; Březina Zábřežsko 258 až 259 (M. vznikl p atrně na m ístě za niklého M írová v 16. stol.). M i r w a n s, viz Věrovany. Miřín 1 Zanikl u P itína (Bojkovic ko). 2 1522 ves pustou Mirzin, ZDO XIX, 15; 1525 ves pustou slově M iřínsko . . . z tej pustej vsi M ěřínska, LSA 312; 1550 ves pustou M yržyn, PO XXI, 122; 1594 pustou ves M irzynsko, ZDO XXX, 281. 3 Ves zanikla za válek uher ských v 2. pol. 15. stol. v tra ti M iřínky a Podmiřínky. 5 M J : přivlast. příp. -ín k O J Míra, Miřě, které bylo hypokor. zkratkou ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem Mir(o)-, o nichž viz M iroslav; srov. Blahoslav/Blaža, Prosiměř/Proša. J a k mile ves zanikla, m ěnilo se i jm éno: Miřínsko, M ěřínsko, P J M iřínky. Příp. -sko se s oblibou dávala m ístům po za niklých vsích, srov. Milavsko = M ilat sko/Milatice. K OJ Míra v. též 2. Mirošov. ČV —; Prof III s. v. M ěřín; Nekuda 133. M i s c h i n g , viz Měšín. M i s p i t z, viz Míšovice. M i s s 1 i t z, viz Miroslav. Misslowitz, viz Myslechovice (Olomoucko). Místek 1 Dříve město, nyní část m ěstské obce Frýdek-M ístek. 2 1267 Frideberch, C D M 'lII, 402; 1288 Vridberg, CDM IV, 266 1389 oppidum Fridberg, Lechner I, 16; 1404, 1416, 1434, 1522 dopl. T; 1524 k m iesteckým h ra nicím, LSA 560; 1536 dopl. T; 1580 M isskaw jinak Friburk, Soupis 47; 1583 knězi m isteczkem u StA v Olomouci, ACO B 12; 1633 M istko; 1646 m ěsteč ko M istko, U rbář z r. 1581; 1659 z M ist-
ka, M atr. v Prostějově; 1669 ex civitate M istko, M atr. ve F ry štátu ; 1676 M istko; 1714 Mistecensis, M atr. ve F rýdku; 1718 a 1751 M istek; 1771 Misteca (!); 1846 M istek, M istko; 1872 Mis tek, M istek; 1881, 1924 M istek. 3 P. Hukvaldy. Již 1267 trhová ves, 1389 město. Far. kostel sv. Jan a a Pavla. V 18. stol. soukenictví. Ces. 4 M istek, do M istka/-u, v M istku, Mistečun, nověji M istečan/-ak, m ístec ky. 5 Do konce 15. stol. se pro M. uží valo jm. Friedberk, o němž v. Frýdek. Jm. M istek, zaznam enané poprvé 1434, je dem inut. k stě. miesto „Statte“ —> M istko, z čehož morfolog. analogií vy rovnáním s nepřím ým i pády do M ístka, v M istku nový nom. M istek. N eutrum a m askulinum v 16,—18. stol. kolísají. Něm. N eustetil „nové m ěstečko“ se na poč. 15. stol. užívalo poté, kdy M. po výšen na město. O město viz Staré Město. CV 149, 169; Prof III 95; Hosák VVM X X -P 57 a sb. 700 let F rýdku Mistku, 39—47. Za okupace 1939—45 Friedeberg. 6 Zádvoří, Zámostí. M i s t e r s i n g e n . viz M istřín. M i s t k o , viz Mistek. M istřice 1 Ves 5,5 km vsv od Uh. Hradiště. 2 1247 de M ysteriz, CDB IV, 107; 1301 de M istrzicz, CDM V, 117; 1376 in villa Mistricz, ZDO III, 242; 1406 super villis M ystrziczich . . . ZDO VII, 47; 1505 v M istrziczich, PO VII, 248; 1522 z M istrzicz, PO XII, 89; 1616 přes g ru n ty naše m istrzicke, PO XXXIX, 73; 1670 M istrzicz; 1718 Mistržitz; 1720 M istritz; 1751 M istržitz; 1846 M istritz, M istřice; 1872 M istritz; M istřice; 1881, 1924 Mistřice. 3 P. m ěs ta Uh. Hradiště. Čes. 4 Mistřice, do Mistřic, M istřičák, m istřický. 5 M J: příp. -ice k OJ Mistr, to redukcí z lat. apelat. m agister „uči tel, rádce“. Zn. ves lidí Mistrových. Ve staré češtině apel. m istr i m istř, není proto možné stanovit, zda ř v Mistřice z r + -ice, nebo z OJ Mistř. CV 100; P rof III 95 (M istrovice); Svoboda
StčO J 192; G ebauer Slov. stč. II 370; Machek ES 298; Bach DNk 1-1, 279 (OJ Meister „nach dem A m t“); Kluge EWD11 385. M istřín 1 Ves 5 km jjz od Kyjova, nyní část obce Svatobořice-M istřín. 2 1228 M istrin, CDB II, 321; 1250 M iste rin, CDM III, 155; 1261 M istersinghen, CDM III, 316; 1265 de Mistersingen, CDM III, 370; 1286 plebani de M ystrzin, CDM IV, 231; 1528 ves M istrzin . . . na vsi M istrzinie, ZDO XXII, 9; 1531 na ves M istrzin, ZDO XV, 50; 1539 ves N ow y M istrzin, ZDO XXV, 19; 1670 M istrzin; 1673 ex M istržyn, Děkan, m atrika Veselská; 1718 M istrzin; 1720 M istrim (!); 1751 M istrzin; 1846 Mistřin; 1872 M istřin, M istřín; 1881, 1924 Mistřín. 3 P. Milotice. Far. kostel Na vštiv. P. Marie. Ves stávala pův. v mís tech zvaných S tarý M istřín, ale v 15. stol. přeložena na nynější místo. Odtud i 1539 přívlastek N ový M. Čes. 4 M istřín, do M istřína, M istřiňák, m istřinský. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Mistra, to hypokor. v arian ta k OJ Mistr, o němž v. Mistřice. Srov. dvojice Červ/Červa, K opist/Kopista, V lk/V lka. Na poč. 13. stol. v M. stopy něm. ko lonizace, ja k ukazují podoby M istersinghen, -gen: čes. jm . M. začleněno do skupiny něm. plurálových jm en s -in gen, srov. Měšín/Misching(en). Tento typ substitucí není na Mor. častý. ČV 100 P rof —; Svoboda StčO J 127; Schwarz 184—185 (z OJ Mistř). 6 Palánek. M istřovice 1 Ves 3,5 km záp. od Ces. Těšína; Sl. 2 1431 dopl. T; 1588 z Mistrzowicz, SA VI, 100; 1621 Wes Mistržowicze, D avídek U rbář; 1665 ex Mistrzowicz, M atr. ve F ryštátě; 1671, 1692 Mistržowicze, Soupis 88; 1736 M istrzow itz; 1755 M istržowicze, Soupis 89; 1808 M istrzow itz; 1869 M istrzowice; 1881 a 1885 M istřovice; 1894 M istrzo w itz, Mistřovice; 1924 Mistřovice, Mis trzowice. 3 P. kom ory těšínské. Ves stávala již v 15. stol. Pol. a čes. 79
4 M istřov’ice, do M istřov’ic, Mistřov ’an, m istřovsk’i. 5 M J: příp. -ovice k OJ Mistr, o němž v. výše. Zn. ves lidí Mistrových. Apelat. m istr „m istr“ bylo jak ve staré češt., tak v polšt.. kde zachováno dosud. K r. 1313 je z Tě šínská znám Stephan M ystrsek. ČV —; Prof —; Bořek OSG II 80; Šrám ek Sou stava 381. 6 Doly, F ibakůvka (hospo da), Hory, Nad hájem , Podlesí, Toboly. Míškovice 1 Ves 6,5 km jjz od Hole šova. 2 1397 villam Nyezkowicze, ZDO VI, 654; 1518 z Nizkowicz, PO X, 347; 1589 ves M nisskowicze, ZDO XXX, 19; 1672 Misskowicze, Děkanská m atr. ho lešovská; 1675 M ischkow itz; 1718, 1751 M ischkowitz; 1846 M ischkowitz, M iskowice; 1924 Miškovice. 3 P. Holešov. Ces. 4 M iškovice, do Miškovic, k Miškovicom, v M iškovicách, M iškovják, m iškovské. 5 M J znělo pův. Nížkovice: příp. -ovice k O J N ížek, o němž v. Nížkov. Zn. ves lidí Nížkových. Počáteční M- vzniklo hyperkorektně na pozadí nářeční palatalizace M ’-, které rozlože no na Mni-, Ni-; srov. Níhov, nář. Mňihov, a kolísání M nichov/M ichov. CV 44 (..bez dokladů“, nejasné); P rof III 95 (Miškov/Mniškov). 6 V hliníku. Míšovice 1 Ves 10 km jjz od Mor. Krum lova, nyní čás obce Hostěradice. 2 1308 villam nostram in morauico M issewitz et in theutonico M ispitz dieta, CDM VI, Suppl. 19; 1319 villam M ispitz, CDM VI, Suppl. 23; 1379 M yspicz, ZDB VI, 644; 1407 v Nyšpicích, KP II, 89; 1528 Nysspicz, Ruk. archívu m ěsta B rna č. 1212; f. 7; 1643 Niespicz, U rbář Mor. K rum lova; 1672 N ischpitz; 1718 N iespitz; 1720 a 1751 N yspitz; 1846 Nispitz, Nešpice; 1881 Míšovice; 1893 N ispitz, Nišpice, též Nišovice; 1924 Míšovice, Nispitz, dříve Nišpice též Nišovice. 3 P. Mor. Krum lov, Něm. 4 Mišovice, do Mišovic, M išovák/ -ják, mišovské. Nešpice, do Nešpic, Nešpičák, nešpické (Rešice. Dobelice). Něm. Nišpets. 5 M J : příp. -ovice k OJ 80
Miš(a), které hypokor. podoba k OJ Michal, M ikuláš n. D im itr (D m itr -> M itr -> Miš, Prof III 96—97). Zn. ves lidí Mišových. Do něm činy přejato s pravidelnou jihomor. substitucí -šovice/-spitz (srov. M ašovice/Maispitz, Malešovice/Malspitz, Jevišovice/Jaispitz) a s pozdější úpravou počátečního M- na N-, vzniklou disimilací ve spojení zem M ispitz zem Nispitz. O dtud i čes. Nišpice, vyslovované N y-, jak svědčí nář. hanác. Ne-. CV 15, 99; Svoboda StčOJ 130; Schwarz 246 a VS II 135; Beranek 79. 1. Mitrov 1 H rad (nyní zřícenina) a zámek u Strážku (Bystřičko n. P.). 2 1357 de M itraw, Reg. VI, 530; 1358 in castro Mitrow, ZDB III, 231; 1366 de M itrow, ZDB IV, 396; 1407 hrad náš M itrov, CDM XIII, 462; 1412 cast rum M ittrow , ZDB IX, 268; 1448 cast rum M itrow, ZDB XII, 854; 1466 dvuor m itrow sky, PB IV, 172; 1481 hrad M it rov, K P V, 320; 1598 hrad pustej M it row, ZDB XXXIII, 11; 1610 hrad pustý a ves M itrow ; 1633 M itrow ; 1696 z M itrowa, M atr. v Dol. Loučce; 1751 Mitrow; 1872 M ittrow, M itrov; 1881 M itrov (hrad a ves); 1924 M itrov. 3 P. M itrov. H rad vznikl v 2. pol. 13. stol., zámek z poč. 17. stol. Ces. 5 H rad byl pojm enován podle Dem etra, D m itra z Bukové (kolem 1270). 6 Podm itrov (samota náležející k S tráž ku). 2. Mitrov 1 Ves, k terá zanikla u U r číc (Prostějovsko) v tra ti M itrov a Mitrůvky. 2 1386 villam Mitrowicz, ZDO IV, 761; 1391 villam M ytruowky, ZDO VI, 256; 1881 Dmitrov. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Jm . M itrov, pod nímž bývá 2. M. uváděn, je převzato z P J M itrov, které na katastrál. m apách konce m inul, sto letí doloženo jen jednou (odtud asi i Semberovo D m itrov 1881). Jin ak je jen trať M itruvke „M itrůvky“, tj. „ma lé M itrovice“, což by mohlo vést k do mněnce, že zde stály pův. dvě osady.
A le podoby rgíst. jm en pustých vsí čas to po zpustnutí kolísají v zakončení i v čísle, často jsou přenášena i na jm é na sousedních tratí. Tento případ mohl právě zde nastat. Zdrobnění M itrovice/ M itrů vky je v časovém i územ ním sou lad u se jm ény toho typu n a střední Moravě. Viz Šrám ek Slavia 39, 377 až 398. 9 M J: přivlast. příp. -ov k OJ D m itr — M itr, to z D im itr ■< — řec. Dém ětrios, což adj. ke jm. bohyně úrody Démétér. CV 100; Prof III 97; Svoboda StčOJ 129; Hosák VVM X X -P 66. 1. M itrovice 1 Část obce Doubravice (Mohelnice), 6 km jv od Mohelnice. 2 1778 M itrowice, M ittrow itz; 1846 M itt rowitz, M itrowice; 1872 M itrow itz, M it rovice; 1881, 1924 Mitrovice. 3 P. Doub ravice. Založeny 1786 parcelací doubravického dvora. Čes. 4 Mitrovice, do M itrovic, m itrovské, obývat, jm. v pl. Mitrovšči, v sg. „z M itrovic“. 5 Jm . p atrně podle Jan a K řt. hr. M itrovského z Nemysle, m a jitele blízkých Zádlovic. 2. M itrovice 1 Dříve víska, pak osa da Nové Bělé, s níž splynuly; 10 km jjz od Mor. Ostravy. 2 1788 M itrow itz; 1793 Mitrovice; 1846 M ittrow itz, M itro wice; 1872 M itrow itz, M itrovice; 1881, 1924 Mitrovice. 3 P. Paskov. Založeny na konci 18. stol. Ces. 4 Mitrovice, do M itrovic, v M itrovic .(!), M itrovjak, m itrovsky (Proskovice). 5 Nazvány podle m ajitele panství Jo sefa hr. M itrovského z Nemysle. • M J: příp. -ovice u obou jm en analogická. O jm. M itr viz Mitrov. CV 100; Prof III 97. M i t t e l w a l d , viz Středolesí. M itterdorf 1 Kolonizační ves pod hradem Miroslaví, splynula s městem M iroslav (Mor. Krumlovsko). 2 1387 villas Boehm dorf et M itterdorf dictas Myroslawie, ZDB VII, 522; 1446 in villa M itterdorff, ZDB XI, 514; 1466 in villa M ittendorf, ZDB XIV, 76; 1494 M itrdorf, ZDB XVI. 71; 1497 M ittrdorf, ZDB XVII. 16. 3 Viz Miroslav.
5 MJ něm.: z něm. adj. m a ter „střední, in der M itte“ a -dorf „ves“, zn. prostřední ves (tj. ležící mezi Pemdorfem a Václavovem), CV —; Prof III 98 (M itterberg, -wald). M i t t e r d o r f , viz Bezděčí u Trnávky. M i t z m a n n s , viz Micmanice. Mizerov 1 Statek, k terý už 1749 spo jen s Fryštátem , s nímž po 1945 sta vebně splynul. Od 1971 část: K arvi ná 7 -M izerov. 2 1618 Mizerow, Mize rov; 1720 Miserau; 1850 Mizerów. 4 M’izerův, na M ’izerův, na M’izerov’e. 5 Apelat. MJ k zákl. mizer„špatný, nedobrý, obtížný“, zn. místo, kde se špatně hospodaří. Jm . M. patří k typům Hladov, Bídov, Elend, H un gerlied — názvy pro samoty, dvory apod. ČV —; Prof —. Mladcová 1 D říve ves, pak osada, nyní část m ěsta Gottw aldov (viz Zlín); 2,5 km sz od centra Gottwaldova. 2 1365 Mladerzow (korupt.), ZDO I, 855; 1397 villam Mladczowa, ZDO VI, 704; 1437 Mlaczow, ZDO X, 227; 1490 Mlaczow, ZDO XIII, 5; 1596 ves Mladžiow u, ZDO XXXI, 23; 1661 z Mlatczowa, Matr. v Ivanovicích na H ané; 1670 Mlacžow; 1672 Mlaczow, Děkan, m atri ka holešovská; 1718 a 1751 Mlaczow; 1846 Mlatzow, Mlacow; 1872 Mlatzow, Mlacov; 1881 Mladcová; 1906 Mlatzow, Mlatcov, též Mlatcová; 1915 Mlatzow, Mlatcov; 1924 Mladcová, dříve Mlatcov též Mlatcová. 3 P. Zlín. Ces. 4 Mlacová, na Mlacovú, na Mlacově (!), z Mlacovy (!), za Mlacovú, Mlacovjan, mlacovský. Arch. Mlacov, na Mlacov, nověji n a Mlacovéj, Mlacovják. 5 Původně Mladcova: přivlast. příp. -ova k OJ Mládec, to substantivizace adj. mlad-b „mladý, ju n g “ (srov. OJ maln/Malec, suclvb/Sušec, jum>/Junec). Zn. Mladcova ves, lhota, osada. O pře hodnocení na adj. Mladcová a o rozší ření tohoto typu jm en v. Machová. V dokladech 15.—18. stol. se objevuje i Mlacov (c foneticky z -dc-): byl to 81
jeden ze způsobů prom ěny jm éna po ztrátě přivlastňovacího významu, srov. 1 M ikulůvka, dř. i M ikulova) M ikulov, M ikulášov. Příp. -ov je zde analogická. CV 101; Prof Svoboda StčO J 49, 142. 6 O strá horka, Mezihoří, Na d ra hách, N a Kabálce, V oboře, U rybníků, V Orlových pasekách. Zbožensko. Mladecko 1 Ves 15 km zjz od Opa vy; Sl. 2 1250 M ladotsderf, CDB IV, 194; 1265 de Mladotiz, CDM III, 370; 1270 Mladoziz, CDM IV, 34; 1464 de M ladkow, ZDO XI, 111; 1540 n a MZadoticze, POp X, 102; 1610 ves pustá slo vě Mladotycze, ZDOp X, 3; 1720 Mlad etzko; 1736 M ladetzko; 1805 a 1836 M ladetzko; 1870 Mladecko či Mladostko (!), Catal. cleri; 1881 M ladotsko; 1894 M ladetzko, Mladecko či Mladotice; 1924 Mladecko, dříve t. Mladosice. 3 P. Mladecko. Ves byla v 16. stol. pustá, 1622 osedlá. Něm. 4 Mladecko, na Mladecko, na Mladecku, Mladečak, v pl. též Mladeccy, mladecky. 5 Ves se do zpustnutí jm e nuje Mladotice, ojed. M ladkov — viz tato hesla. Po zpustnutí upraveno jm é no na Mladot-sko, z něhož buď pro střednictvím adj. m ladecký, nebo ana logií podle jiných jm en n a -ecko dnešní Mladecko. Dávám e přednost možnosti první: adj. m ladecký bylo známé i teh dy, když ves byla pustá, substantivizací vzniklo M ladetsko, graficky zjed nodušené Mladecko. Srov. i jm. zpustlé vsi M ilatice/Milacko s. v. Milavsko a častá P J typu ko jetínský (katastr)/K ojacko, Bolatice/Bolacko. — P rvní do klad 1250 M ladotsderf je tzv. smíšené jméno. Ta jsou charakteristická pro záp. okraje Opavska směrem proti toku Opavy a Hvozdnice na Bruntálsko, srov. i B ratříkovice, Jelení, Milotice nad Opavou. CV —; Prof —; Šrám ek Soustava 390. 6 M ladecký dvůr/M ladetzkoer M aierhof, K ašparův m lýn/ K asperm ůhle. Mládec 1 Ves 4 km záp. od Litovle. 2 1350 in Mladcze, ZDO I, 170; 1371 82
Mladcz, CDM X, 118; ,1408 dopl. T ; 1446 vyplatil ves Mladči, LSA 303; 1457 a 1465 dopl. T; 1516 v Mladczi, PO X, 170; 1516 u Mladcze PO X, 125; 1547 ves Mladssye, ZDO XXV, 83; 1552 pro dávajíc mi Mládeže, PO XXI, 297; 1564 Ves Mladče, Úsovský u rb ář; 1574 ze vsi Mladcžie, PO XXVIII, 372; 1588 Ves Mladče, Úsovský u rb ář; 1718 a 1751 Lautsch; 1735 a 1798 dopl. T; 1846 Lautsch, Mládce; 1872 Lautsch, Mládce; 1881 Mládce; 1885 Mladče, Catal. cleri; 1885 Lautsch, Mlač, též Mládce; 1893 Lautsch, Mlač; 1924 Mladeč dříve Mlač. 3 P. Úsov. R. 1828 objev jeskyní. Ces. 4 Ten Mlač, do Mlače, v Mlačo, Mladečák, v pl. Mladečči, mladecké. 5 M Jr přivlast. příp. -jb k OJ Mládec n. Mlá dek, které substantivizace adj. m ladv „jung“ (viz i Mladcová); srov. OJ Bělec, Čemec, Malec a Bělek, C em ek, Má lek. M orfologickým vyrovnáním s ne přím ým i pády do Mladče, v Mladči vznikl nový nom. Mladč, Mlač, o čemž podrobněji v. Telč. M J M. p atří do sku piny M J s -ek + jb rozšířených v širo kém pruhu v podhůří D rahanské v r choviny sm ěrem k střed. M oravě (viz Luleč, Zeleč, Chromeč). — Do němč. přejato z podoby Mlač dekompozicí zem Mlatsch zem Latsch, přízvučné a zdlouženo a diftongizováno (Latsch > Lautsch), v nářečí opět monoftongizováno (Lotsch, 1965 v Olomouci). Srov. M ladoňov/Blodensdorf, M ladějov/Bio sdorf. CV 101; Prof —; Svoboda StčOJ 141. 6 M ladečská myslivna. M ladějov 1 Ves 9,5 km sz od Mor. Třebové. 2 1365 M ladiksdorf, ZDB IV, 225; 1372 de Mladiegow, CDM X, 170; 1398 M ladiekow, ZDO VI, 740; 1406 dopl. T; 1408 Pladiksdorff, CDM XIV, 6; 1490 Mladiegow, ZDO XIII, 17; 1677 a 1718 Blossdorff; 1720 Blosdorf, Mladegow; 1751 Blosdorf; 1846 Blosdorf, Mladěgow; 1872 Blosdorf, M ladějov; 1881 M ladějov; 1924 Mladějov, Blos dorf. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Mladějov, do Mladějova, M ladějo-
vák, m ladějovský. Něm. Blóstof. 5 MJ: přivlast. příp. -ov k OJ Mladěj, to substantivizací adj. mlad-b „jung“ (srov. O J Bělej, Hrděj, Prostě) a M J Hrdějov, Prostějov). Do němč. přejato již 1365 jako M ladiksdorf: z této hybridní po doby lze soudit, že vedle M ladějov existovalo i M ladíkov (srov. i 1398 M ladiekow), odtud i -řc- v něm. dokla du. Tento typ přejím ání jm en byl v 14. století častý, srov. Bratříkovice/Bratrigsdorf, Milotice n. O./Milotndorf. Ze smíšeného jm. M ladiksdorf se v něm. nářečí vyvinulo Pladiksdorf se střídá ním retnic m /p, b (podle Schwarze VS II 245 jde o n áhradu hláskového počátku v něm čině neobvyklého -m í- za skupi nu obvyklou -bí-), z čehož další nářeční změnou a > o Plodiks- a redukcí nepřízvučných slabik pak Blosdorf. Viz i Mladějovice. CV 100; P rof III 99; Svoboda StčOJ 167. M ladějovice 1 Ves 5,5 km zsz od Šternberka. 2 1131 Mladeiouici, CDB I, 115; 1295 Bladowiz, CDM V, 25; 1296 de M ladowitz, CDM V, 54; 1320 Mladicowicz, Lechner I, 6; 1409 M ladyeyowicz, CDM XIV, 113; 1443 in Mladiegowicze, Lechner I, 62; 1448 in villa Mladieyowicz, L echner I, 58; 1480 Mladiegowicze, ZDO XII, 19; 1515 v Mladiegowiczych, PO X, 70; 1531 ze vsi Mladiegowicz, PO XV, 154; 1599, 1646, 1652, 1662, 1669 Bladewitz, Soupis 85, 86; 1678 Bladew itz; 1718 Bladowitz; 1720 Bladewitz, M ladow itz; 1751 Bla dow itz; 1846 Bladowitz, Mladowice; 1872 Bladowitz, Mladějovice; 1881 Mla dějovice; 1924 Mladějovice, Bladowitz dříve Mladovice. 3 P. Š ternberk. Něm. a čes. 4 Mladovice, do Mlaďovic, Mlaďovák, m ladovské (Hnojíce). Něm. Bladawitz. 5 M J: příp. -ovice k O J Mladěj, o němž viz M ladějov; zn. ves lidí Mla děj ových. Do něm činy přejato v podo bě Bladow itz: o MI-/BI- viz Mladějov, nepřízvučné -děj zredukováno, ač zde předlohou m ohlo být čes. nář. Mlaďo-
vice. Tato redukce je u čes. jm. s -ejovice častá, srov. Budějovice/Bučovice, Hodějovice/Hodovice, Blaže jovice/Blašovice. Jako u jm. Mladějov, i zde do ložena podoba s O J M ladík — Mladíkovice, v níž příp. -ik- nahrazuje po někud m éně produktivní sufix -ěj-; srovn. i střídání hypokoristik oš/eš/iš. CV 100; Prof III 99; Svoboda StčOJ 167; Schwarz VS II 313. 6 H arta, Bou da, Dolní M ladějovice/Unter Bladowitz, R ybám a/Fischhaus. M l a d i k s d o r f , viz Mladějov. M ladkov 1 Ves 3 km záp. od Bosko vic. 2 1512 na ves M ladkow, ZDB XVIII, 27; 1525 ze vsí . . . M latkowa, LSA 165; 1547 v M ladkowie, ZDO XXV, 83; 1569 ves M ladkow, ZDO XXVIII, 29; 1585 do M latkowa, Poz. kn. Chrudichrom , StA Brno, č. 3608, F. 87; 1590 z Mladtkoša (!), tam že 179; 1677 M ladkow; 1718, 1720 a 1751 Mlatkow ; 1846 M ladkow ; 1872 M latkow, M ladkov; 1881 M ladkov; 1924 M ladkov dříve M latkov. 3 P. Boskovice. Přip. se 1418 (VM-Boskovice 144). 4 M ladkov, do Mladkova, v M ládko vě, M ladkovák, m ladkovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Mládek, o němž v. Mladeč. CV 101; P rof III 100; Svo boda StčOJ 135; Skutil MSB1 99-100. Mladkovice 1 Zanikly někde na Třebíčsku. 2 1104 Mladcouici, Kosmas 259. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mládek, o němž v. Mladeč. Zn. ves lidí Mládko vých. ČV —; Prof —; Nekuda 43. Mladoňov 1 Ves 9,5 km vjv od Šum perka. 2 1351 Bladavisvilla, CDM VIII, 80; 1371 Mladenowicz, CDM X, 118; 1500 z Mladieowa . . . z Mladieyowa, PO VII, 69; 1547 ves Mladoniow, ZDO XXV, 83; 1552 Mladoniow, PO XXI, 297; 1588 Mladonov, Úsovský u rb ář StA v B rně; 1718 Blodensdorf; 1720 Pladensdorff, M ladegow; 1751 Blodensdorf; 1846 Bladensdorf, M laděnow ; 1872 Bladensdorf, M laděnov; 1881 Mladoňovice; 1893 Bladensdorf, Mladoňov i Mladoňovice; 1924 Mladoňov, Bladensdorf, 83
d říve M laděnov t. Mladonovice. З P. Úsov. Již 1351 farn í kostel sv. M iku láše. Něm. 5 MJ je doloženo nejprve v lat. 1351 Bladavisvilla, k teré nepochybně vychá zí z hybridní čes.-něm. form y *Bladonsdorf (v p atrn ě chybný zápis), v němž Blad- z čes. Mlad- (o tom viz Mladějov), něm. -dorf a lat. villa „ves“ za čes. -ovice, něm. -s-, lat. -is- je geni tivní. Předlohou tohoto smíšeného jm é na m ůže b ý t čes. Mladenovice, Mladěnovice, Mladonovice/M laděnov . . . Do klad 1371 ukazuje na výchozí Mladěn-, Mladenovice. O tom to jm éně viz Mladoňovice. Od poč. 16. stol. česky Mladoňov: střídání -ovice/-ov je doloženo, srov. Holešov, Prostějov, Tišnov/Hole šovice, Prostějovice, Tišnovice. I ve jm. M lad-ov kolísá oň, ěn, en. R. 1846 ob novena hist. podoba s -ovice, od 1893 opět jen Mladoňov. — P řejetí jm. M. do něm činy proběhlo dvakrát: poprvé 1351 (viz výše) — přítom nost něm. živlu se tehdy zdá být jen dočasná; podruhé až v 18. stol. (Mladěn v Bladens- -> něm. nář. Blodensdorf). CV 101 (k OJ Mladěn); Prof III 101. 6 Sejpské údolí /Seifenthal (v. t.). Mladoňovice 1 Ves 5 km vých. od Jemnice. 2 1319 villam nostram Blado now itz, CDM VII, suppl. 198; 1348 ze Pladnawitz, CDM VII, 791; 1464 v Mladonyowiczich, PB IV, 117; 1500 v Mladionovicích, K P VII, 199; 1510 lidem svým m ladionow skym , PB V llb, 59; 1514 ve vsi M ladionowiczych, PB X, 102; 1520 z Mladionowicz, PB XII, 74; 1528 Mladionowicze, Ruk. arch. města B rna č. 1212, 3; 1534 z Mladionowicz, PB XV, 229; 1571 n a Mladionowiczich, PB XXVI, 215; 1581 na Mladoniowiczych, PB XXIX, 326; 1588 ves Mladoniowicze, ZDB XXXI, 8; 1671 a 1718 M ladonowitz; 1720 M ladenowitz; 1751 M ladonowitz; 1846 Ladoniowitz, vlast ně M ladoniowitz, Mladoňowice; 1872 Ladonowitz, Mladoňovice; 1881 Mlado ňovice; 1893 Ladonowitz, Mladenovice; 34
1924 Mladoňovice. 3 P. Budkov. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Mladenovice, do Mladěnovic, Mladěňák, m laděnovickyj, ojed. mladěnovskyj. Mladěňovice (Třebelovice), Mladějovice (Dědice). 5 M J: příp. -ovice k OJ, které z adj. mlad-b „jung“ odvo zeno substantivizující příp. -oň (Mla doň), -ěn (Mladěn), -en (Mladěn). Srov. OJ K rutěn, Hladěn, Maloň, Miloň, Suchoň. Zn. ves lidí M-ových. Je pravdě podobné, že pův. podoba byla Mlado ňovice a že střídání hypokoristických přípon oň/ěn/en bylo vyvoláno vlastně disimilační tendencí samohláskové řady a-o-o-i-e > a-e-o-i-e, přičemž měkkost z ň přešla n a předcházející souhlásku (ď). Kontam inací Mladoňovice a Mladěnovice vzniklo Mladěňovice, z něhož disimilací ď-ň > ď-j pak Mladějovice; srov. i kolísání M ladějov / Mladoňov, Mladěnov. — Do němč. přejato jednak ve středověku s MI-/BI- (o tom viz Mladějov), jednak v 18.—19. stol., kdy pro něm činu obtížné MZ- zjednodušeno na L- (srov. M lýnice/Lentz). CV 100; Prof III 101; Svoboda StčOJ 159 (-ěn), 161 (-oň). 6 Dobrá Voda, U tří korop tví. Mladotice 1 Zanikly sloučením se Slavičínem (Valašskokloboucko) již r. 1850, ačkoli do 1920 měly sam ostatné číslování domů. 2 1131 Mladotici, CDB I. 115; 1671 Mladoticze; 1718 a 1751 Mladotitz; 1846 Mladotitz, Mladotice; 1881 Mladotice; 1924 Slavičín-M ladotice. 3 P. Slavičín. Byly tu dvě nesouvi sející osady: Dolní a H orní Mladotice. Ces. 4 Mladotice, do Mladotic, Mladočan, mladocký. 5 M J: příp. -ice k OJ Mla dota, to substantivizací z adj. m la d t příponou -ota, srov. Bělota, Černota, Skorota. Zn. ves lidí Mladotových. Jm. Mladotice (s t-ovým sufixem v OJ) tvo ří na U herskobrodsku značně na vý chod um ístěný bod tohoto typu jmen a dosvědčuje pom ěrně staré osídlení ně kterých úseků horního Poolšaví. — Po
zaniklých Mladoticích název dnešní nové části m ěsta Slavičína — Mladotického nábřeží. CV 101; Prof III 102; Svoboda StčOJ 165. M 1 a d s s e, viz Mladeč. 1. Mlýn, Bájovský 1 Sam ota jz od Uherského B rodu blízko tra ti Nad Bajovcem. 2 1881 Bajovec; 1893 Bajowetzer M ühle, B ajovský m lýn; 1924 Bajo vský M lýn; 1935 U Bajovca, Bajov ský M lýn. 4 P J U Bajovca, Nad Bajovcem. 5 Mlýn nazván po m ajiteli. Příjm . Baj(a), Bej(a), Bajar, Bejar se n a Uherskobrodsku vyskytují dosud. Jsou známa i z Ceskotěšínska a z Cadecka. Odvo zena snad z OJ Baltazar, Barnabáš stejně, jako Karel/Kaja, Jaroslav/Jaja, Stanislav/Staja. P J k tom uto m ístu do ložena už v Tereziánském i Josefín ském k atastru (1787—1789): Ober Bajow etz, Bei Majowec Mühle, Bajowec Mühle, v Josef. kat. navíc i P J Nad B ajow skym stawem . — [Srov. i ukraj. MJ Bajkivci u Tarnopole. V. Šm.] Svo boda StčOJ 167; Z. Novotná, P J na Uherskobrodsku, Brno 1972 (rkp.). 2. Mlýn, Bernovský 1 Sam ota u Sta rého Ptení (Plumlovsko). 2 1893 Bernow er Mühle, B ernovský m lý n ; 1924 B ernovský M lýn. 5 Přívlastek po za niklé vsi Bernov (v. t.). 3. Mlýn, H am erský 1 Sam ota u Ho lice (Olomoucko). 2 1906 K upferham m erm ühle, K uprham erský m lýn; 1924 H am erský M lýn, dříve K uprham erský M lýn; 1935 H am erský m lýn. 5 Přívlas tek podle ham ru na m ěděnou rudu. 4. Mlýn, Hamerský 1 Sam ota u Prosetína (Kunštátsko). 2 1893 H am erský m lýn. 5. Mlýn, H am erský 1 Sam ota u Ví ru (Bystřičko n. P.). 2 1893 Dolní Ha m erský m lýn ; 1906 Ham m erm ühle, Ha m erský m lýn; 1924 Dolní a Horní Ha m erský M lýn; 1935 Dolní a Horní Ha m erský m lýn. 4 Hamry, na Hamrech, z Hamru, Hamerák, hamerskej. 5 Ham erské Mlý
ny dostaly přívlastek podle ham rů, kte ré při nich stávaly. Viz Hamr. 6. Mlýn, Kamenný 1 D říve osada, nyní m ístní část Zabovřesk v Brně II. 2 1365 m olendinatrix sub Lapide, Mendl, K niha počtů 383; 1846 Stein m ühle; 1893 Steinm ühle, K am enný m lýn; 1924 K am enný M lýn, Stein mühle. 4 K am eňák, na K am eňák, na K am e ňáku, kam enom lénské. 5 M lýn leží u bývalého kam enolom u pod skalnatou strání. K drcení kam ene se užívalo vodního m lýna. 7. Mlýn, Kobrštejnský 1 Sam ota u Horního Údolí (Zlatohorsko, býv. C ukm antelsko); Sl. 2 1924 W urzlův Mlýn, též K oberštejnský m lýn, W urzel m ühle t. Kobersteinm ühle. 5 P řívlas tek podle m ajitele a podle blízkého hradu K obrštejn (v. t.). 8. Mlýn, Křeslický 1 Sam ota u Sta rého P etřína (Vranovsko n. D.). 2 1893 Grösing Mühle, K řeslický m lýn ; 1924 K řeslický M lýn, Grösingmühle. 5 P ří vlastek podle dvora Křeslík (v. t.), u něhož leží. 9. Mlýn, Kuprový 1 Sam ota u Nové Ulice (Olomouc-město). 2 1906 K upfer mühle, K uprový m lýn. 5 Viz 3. Hamer ský Mlýn. 10. Mlýn, Lhotecký 1 Sam ota u Litostrova (Ivančicko). 2 1906 Lhotecký m lýn ; 1924 L hotecký M lýn. 5 P řívlas tek podle zaniklé Lhotky (v. I, str. 521). 11. Mlýn, Libuňský 1 Sam ota u Pod hradí nad Dyjí = F rejštejna (Vranov sko n. D.). 2 1893 Loibing M ühle; 1906 Loibing Mühle, L ibuňský m lýn; 1924 L ibuňský M lýn, dříve L ibánský M lýn, Loibingmühle. 5 P řívlastek podle blíz kého dvora Libuň, něm. Loibing, jehož Loib- o, psanou často též nelafil. kostel sv. Stanislava. K rátce před bializovaně jako e: 1345 M oedriz, 1357 1273 vysazeno n a město. V 17. stol. Módricz, 1400 Medricz, 1406 Módritz, slavné bednářství, ale měšťané byli 1465 M edriz atd. Od r. 1846 ustálena proslulí hrubým i m ravy. V 16. stol. grafika Módritz. Srov. i středověké zá převahou čes. (Hosák SM 1964, 28). pisy pro Hodonín/Gód-, Ged- a K rom ě Něm. říž/Crern-. CV 101; Prof III 121 (jen 4 Ta Mohelnice, do Mohelnice, za Modřejovice, M odřišovice); Svoboda Mohelnicó, Mohelničák, v pl. též MoStčOJ 201; Schwarz 240, 334 a VS II helničči/Mohelšči, mohelské. Něm. M ei36; B eranek 79, 85; Machek Ling. Pos- glets. 5 Český doklad 1131 Mogilnici nan. III 97 a ES 304; Bezlaj II 29; NR nem á ještě g > h, příp. m á podobu XII 124 (žert. užití jm . M.). 6 R. 1465 nom inativní, což by dovolovalo vyložit ulice Krakov. jm. M. z pův. *M ohylníky (srov. i JeM odřičky 1 Z anikly u P rštic na dovnice/Jedovníky, Sokolnice/Sokolní Brněnsku. 2 1377 de M odrziczek, ZDB ky). Poloha m ěsta na starém sídelním VI, 510; 1447 M odrziczky, PB III, 50. areálu by předpoklad zam ěstnaneckého 3 Ves zanikla na poč. 16. stol. jm. M ohylníky dovolovala. Do němč. 5 M J: dem inutivum k M J Modříce, přejato již ve 13. stol., přičem ž ucho v. t. Srov. K nínice/K níničky. Nekuda váno g (prostřednictvím latiny?), o změ 103; Šrám ek Slavia 39, 377—398. něno na u, ü. Podoba s u se drží na 1. Mohelnice 1 Město na sev. M ora sklonku 14. stol., srov. též Muglinov. vě. 2 1131 Mogilnici (nom. pl.), CDB I, Hosák SM 1965, 8. 6 Mlýn na M oravě/ Dolní Valdsee/Nieder 115; 1180 de vlila Mogylnicze, CDB I, M archm ühle, 292; 1247 in M oheltz, CDB III, 197; Waldsee (v. t.). 1267 circa Mohelniz, CDM II, 402; 1273 2. Mohelnice, Nižní a Vyšní 1 Sedcivitatis nostre Miglicz, CDM IV, 75; liska obce K rásná (Frýdecko); Sl. 2 1917 Unter M ohelnitz, N ižní Mohelni 1275 in M uglitz, CDM IV, 105; 1279 in Mohelnitz, CDM IV, 170; 1305 in Mig ce; Oher M ohelnitz, V yšní M ohelnice; 1924 N ižní Mohelnice, V yšní Mohelnice. licz, CDM V, 177; 1322 Mogelicz, CDM 5 O přívlastku Nižní, V yšní proti VI, 213; 1387 de Muglicz . . . in eccle sia Muglicensi, CDM XI, 420; 1389 ci obvyklém u Dolní, Horní viz Nižní Lho vitatis Muglicz, CDM XI, 582; 1460 op- ty. # M J M ohelnice: substantivizující pidi nostri Muglicensis, Neumann, Nové příp. -ice k adj. m ohylná < mogylbna, pram eny 59; 1500 u m ostu mohelnycz- zn. pův. řeku tekoucí mezi mohylami, keho na M orawie, PO VII, 84; 1527 ves ležící mezi m ohylam i. Protože Slo v Mohelniczy, PO XIII, 195; 1535 město van. m ogyla neznam enalo jen „G rab Mohelnicze . . . předm ěstí mohelniczke hügel“, ale i „Erdhügel, H ügel“ (tento význam je právem pokládán za starší), . . . do Mohelnicze, M írovský u rbář; 1543 v Mohelniczy, DM IX, 168; 1562 může M J M. znam enat i „voda tekoucí blíž Mohelnicze, PO XXIII, 235; 1625 z pahorku, Hügelbach“. — Apel. mogyla z Mohelnicze, M atr. v Lipníku n. B .; je etymologicky nejasné, pokládá se za 1633 M uglitz; 1671 in M iglitz, Matr. substrátové, srov. rum . mágurá „paho v Litovli; 1672 decanatus Muglicensis, re k “ — odtud časté M agury v k arp at Děkan, m atrika m ohelnická; 1718 Múg- ském oblouku. Nejasné je i střídáni litz; 1720 M uglitz, M ohelnitz; 1751 -hyl-/-hel-. CV 153, 174, 220; Prof III M ueglitz; 1846 M uglitz, Mohelnice; 123, I 225 (s. v. Budenice uvažuje p ro 1881 Mohelnice; 1924 Mohelnice, Múg- -hel- u naší 1. M. o hanácké změně y > 90
e, ale v III 123 ji právem nepřipom íná, neboť v C. vždy Mohel-, nikoli Mo hyl-); Šm ilauer Vodopis 283, PST2 123; Schwarz 239 a VS II 280; Machek ES 304; B rückner SEW II 68; Vasmer REW II 143-144, KZ 41, 164 a Studie zur alban. W ortforschung I, 18; Eichler AN 228; Schütz GTSK 25; NR VIII, 191; Březina Zábřežsko 264; Skutil ZMK V 146. Mohelno 1 M ěstys 11,5 km jjv od Náměště n. Osl. 2 1234 ecclesie de Mohiln, CDB III, 77; 1234 patronatus de M ohvln, CDB III, 78; 1286 pro bonis ipsius Mohilniche (!), CDM IV, 237; 1349 opidum Mohilnam, ZDB I, 103; 1358 in Mohelna, ZDB III, 440; 1368 pro m unicione et opido Mohelno, ZDB V, 157; 1379 municionem et opidum Mohelno, ZDB VI, 763; 1398 Mohylna, ZDB VIII, 6; 1412 opidum Mohylna cum m unicione, ZDB IX, 370; 1459 v držení Mohelna . . . paní M achna Mohelská, K P IV, 20; 1459 v m ohelnickém zboží (!), K P IV, 30; 1460 za správu m ohylského zboží, K P IV, 50; 1481 po knězi P etru, faráři m ohylském , K P V, 277; 1504 z Mohilna, M ěstská kniha ivančická (StA Brno, Sb. rkp. č. 392), 83; 1508 puol m ěstečka Mohelna, ZDB XVIII, 8; 1510 na puol Mohelnie, ZDB XVIII, 17; 1527 a puol m ěstečka Mo helna, PB V llb, 149; 1633 Mohelno; 1672 a 1718 Mohelna; 1720, 1751, 1846, 1872 M ohelno; 1881 Mohelna; 1884, 1924 Mohelno. 3 P. Náměšť n. Osl. F arn í (již 1234) kostel Všech sv. V 14. století tvrz, v 17. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 Ta Mohelna, do Mohelni, za Mohelňó, Mohelňák, mohelské. Nověji: to Mohelno, do Mohelna, za M ohelněm/ (zř.) Mohelno. 5 M J: adj. m ogyl-ъпо „mohylné místo, kde jsou m ohyly“ ; jm éno m á i v arian tu v ženském rodě M ohelna (tak i v nářečí), k terá patrně pozdější, neboť 6. p. byl u žen. i střed, rodu shodný. Ojediněle se 1286 vysky tu je i M ohylnice. O základním apel.
m ohyla a o podobě m ohel- viz Mohel nice. CV 220; Prof III 123; Bořek S tJ 275; Rospond OSG I 39 a Slavia 35, 394; Skutil ZMK V 146; Schwarz VS II 75. 6 Části: Městečko, Kozí hory (vznikly 1820), K ladrubky (vznikly 1820), Hlinek. M ohelnský mlýn, Pa pírna. M o h 1 e i s, viz Smolín. M o h r a d o r f , viz Zálužné. M o h r d o r f e l , viz Mírovíček. M o h r e n, viz Javorník (Svitavsko). M okrá 1 Ves 11 km vsv od Brna. 2 1350 in villa Mokra, ZDB I, 173; 1390 villam integram Mokra, ZDB VII, 770; 1446 ze vsi řečené Mokré, PO III, 84; 1673, 1718 a 1751 M okra; 1846 Mokrau, M okra; 1872 Mokrau, M okrá; 1881 a 1924 Mokrá. 3 P. brněnské kapituly. Jeskyně Kostelík, jinak Pekárna. Čes. 4 Mokrá, na M okrá/do M okré, na, v Mokré, za Mokrá, M okrák/M okerák, m okrské/m okerské. M okersko (PJ v Ho rákově sm ěrem k M.), M okerščák, v pl. též M okerščí (Horákov). 5 M J: adj. m okrá „nass“, zn. ves ležící v m okrém místě. Do němč. přejato v 19. stol. s analog, -au. ČV 220; P rof III 125 až 126; Bezlaj II 30. 6 P rostřední a V ránův mlýn. Mokronosy 1 Zanikly sz od Dubňan (Hodonínsko). 2 1349 Mokronossie, ZDO I, 65; 1408 villam Mokronossy, ZDO V II, 641; 1491 rybník slově M okronoský, AČ XVI, 399; 1718 a 1751 M okrow itz, pustá ves. 3 Zanikly za válek uherských v 2. pol. 15. stol. V 17. stol. tu byl M okroňovský rybník. 5 M J: z akuz. pl. k přezdívkovém u jm énu obyvatelském u *mokronosi „ti, kteří m ají m okré nosy“, srov. Holohla vý, Černovousy, K řivoústy u Prof V 629—630. Jm éno leží na starém sídel ním areálu, typ jm éna tom u odpovídá. ČV —; N ekuda 65. M olenburk 1 Ves 15 km sv od Blan ska, od 1964 část nově vzniklé obce Vy sočany (v. Housko). 2 1846 M ollenburg; 1872 Mollenburg, M olenburk; 1881, 91
#
1924 M olenburk. 3 P. Rájec. Ves zalo žena 1724 pod jm. Mollenburg. Ces. 4 M ulim burk/M olim burk, na M ulim burk, na M ulim burko, M ulim burák/ v pl. též M ulimburšči, m ulim burské. V m ístě hanácké nářečí horské se změ nou o > u. 5 Nazván podle m ajitele panství K arla Roggendorfa sv. pána z M ollenburku. Přídom ek M ollenburk z dolnoněm. M ollenburg/-berg „mlýn ský kopec, h ra d “. Viz i Rogendorf (dnešní Krasová). CV 264 (bez); Skutil MSB1 174-175. M o 1 e t e i n, viz M aletín. M o l i n g s d o r f , viz Malíkov. Mont-Serrat 1 Sam ota u M utné (Slavonicko). 2 1674 der Berg M onserrat . . . m it dem Hof Bergserrat, ZDVGMS 1931, 59; 1881 M ontserat; 1893 Mont Serrat; 1906 M ontserrat; 1924 M ont Serrat. 3 P outní kostel P. M arie K arm elské s klášterem karm elitánů, zalo žen 1650, 1785 zrušen, 1858—65 obno ven. 5 P outní místo nazváno podle slav ného benediktinského opatství a pout ního m ísta M ontserrat (Monserrat), za loženého r. 880 ve stejnojm enném po hoří nedaleko Barcelony ve Španělsku a znám ého pobytem zakladatele jezuit ského řád u Ignáce z Loyoly. ČV —; Prof - ; Hosák VVM X X -P 45; VMSlavonice 177. M o r a , viz Dolní Moravice; M o r a d o r f , M o r a h o f , viz Zálužné. Morašice 1 Ves 12,5 km jz od Mor. K rum lova. 2 1253 in Maratiz, CDM III, 202; 1353 in villa Marasycz, ZDB III, 18; 1355 in Morasycz, ZDB III, 92; 1358 in Morasicz, ZDB III, 343; 1358 super bonis Morassicz, ZDB III, 380; 1481 ve vsi Morasyczich, ZDB XV, 24; 1521 z Morassicz, PB XII, 160; 1529 v Morasyczych, Ruk. archívu m ěsta Brna č. 1214, 17; 1570 ze vsi Morasycz, PB XXVI, 47; 1597 ve vsi Morasyczych, PB XXXI, 546; 1672, 1718 a 1751 Mo ratitz; 1846 a 1872 M oratitz, Moratice; 92
1881 Morasice; 1906 M oratitz, Moratice; také Morasice; 1915 M oratitz, Morati ce; 1924 Morasice, dříve Moratice, t. Morasice. 3 P. H radiště sv. Hypolita a Tvořihráz. Ces. 4 Morasece, do Morasec/-sc, v Morasccich, Morasák, moraské. V m ístě ha nácké nářečí znojem. typu se silnou re dukcí i. 5 M J: příp. -ice k O J Moras n. Moraš (příp. -as/-aš často vzájemně kolísají), jejichž základ p atří — podle Šm ilauera (Prof V 624) — k mořiti „quálen, vernichten“, podle Svobody StčO J 154 k některém u z cizích OJ (srov. Kubas, Palaš k Jabub, Paul = Pavel). Protože domácí OJ jako Črnas, Hodas, Hrbas, Juras, Vrbas nejsou deverbativa, kloníme se k výkladu z ci zího základu, snad M or-itz (o němž viz Mořkov)/Moras. P rvní doklad 1253 Ma ratiz by m ohl ukazovat na pův. Mařatice (v. t.). Ale zápis pochází z listiny něm. řádu, v níž jsou česká M J velice zkomolena (Trštěnice/Stihniz, Střelíce/ Strietz). CV 102, 13 (k -mor); Prof —; Šmil OČ 49. 6 Část: Kozí ulice. 1. Morava, Horní 1 Ves 10,5 km záp. od Starého Města, nyní část obce Dolní Morava. 2 1846 Ober Mohrau, Hornj Morawa, W rchnj Morawa; 1872 Ober Mohrau, Horní Moravice; 1881 Horní Morava. 3 P. Kolštejn. Založena po 1678. Něm. 2. Morava, Malá 1 Ves 11 km jz od Starého Města. 2 1564 K lein Mohr, Ar chív m ěsta Mohelnice; 1582 K lein Moh rau, tam že; 1575 Mála Morawa, ZDO XXIX, 27; 1582 K lein Mohrau, Archív města Mohelnice; 1591 ves Málu Morawu. ZDO XXX, 139; 1607 a 1614 až 1650, dopl. T; 1672 Paruo Mohra, Děkan, m atrika šum perská; 1678 Klein Mohra; 1718 K lein Mohra; 1720 a 1751 K lein Mohra; 1846 K lein Mohrau, Ma lá M orawa; 1872 K lein Mohrau, Malá Moravice; 1881 M. Morava; 1924 Malá Morava, Klein-M ohrau. 3 P. Kolštejn. Far. kostel Nanebevz. P. Marie. Něm. 6 Krondorfel.
3. M orava, Velká 1 Ves 11 km zjz ahwa „voda, řek a“): Marahwa —► Maod Starého Města, nyní část obce Dolní raha (takto zapsáno poprvé 892), po Morava. 2 1575 ves W elika Morawa, zději March. ZDO XXIX, 27; 1591 ves W eliku Mo V literatu ře není posud jednoty ravou, ZDO XXX, 139; 1679 Magno v tom, zda slovan. jm éno M orava Mohra, Děkan, m atrik a šum perská; vzniklo vývojem domácím, tj. v jed 1678 a 1718 Gross Mohra; 1720 Gross notlivých slovan. jazycích, nebo zda Mora; 1751 Gross Mohra; 1846 Gross bylo přejato z jazyků germ ánských: Mohrau, Hrubá Morawa, W elká Mo Maraha —> slovan. Morava; germ. -aha rawa; 1872 Gross Mohrau, Velká Mo upraveno velmi záhy na slovan. -ava, ravice; 1881 V. Morava; 1924 Velká a tento elem ent se stal typickou slo Morava, Gross-Morau. 3 P. Kolštejn. vanskou hydronym ní příponou. Jm éno R. 1785 papírna. Far. kostel sv. Aloise. řeky v podobě Morava doloženo poprvé Něm. 1203. Jm . Morava však doloženo i z ji 5 Vsi Horní, M alá a Velká Morava ných slovanských teritorií (z Polska, leží na nej hořejším toku řeky Moravy, U krajiny, B ulharska, Slovinska atd.), odtud i čes. jméno, které poněmčeno a to v různých odvozeninách. Proto s analog, -au (Morau). Něm. se řeka řada badatelů předpokládá, že jm. Mo Morava jm enuje March. S tarší je Malá rava vzniklo bez zprostředkujícího či M. ležící na toku řeky ze tří vsí nej nitele germ ánského (např. B růckner níže. Přivlast. Malá a Velká (1846 nář. Slavia X II 180 n.), zejména m ěla-li pol Hrubá) podle velikosti. • Jm éno Mo ština slovo morava „palouk, travnaté rava, něm. March, p atří nejdelší řece m ísto“, jak ukázal Rozwadowski Studia na Moravě, protékající zemí od severu 297 (cz^sta jako nazw a miejscowosci k jihu. Jm . M. p atří mezi staroevrop- nižinnych, m okrawych, l^k i l^gów). ská hydronym a indoevropského půvo Obecně se však přijím á, že slovan. du s význam em „voda“, pak „řeka, tok. -ava < germ. -aha, takže vznik slovan. močál“. Bylo dáno již předkeltským apelat. morava je pozdější než přejetí obyvatelstvem dolním u toku řeky. Zá -ava < -aha. Dom aňski S tJ 353 uvádí kladem je ide. kořen *mar- „voda“/ pol. říčku Morzyna, tj. Mor-ina, prý *mor- „voda, m oře“ ; srov. lat. mare „říčka plynoucí drnem “, ač není-li tu „m oře“, staroirské m uir „m oře“, sthn. třeba spíše v yjít z mořit. m eri „m oře“, psi. morje „m oře“, lit. Pro m oravskou řeku M oravu (která mareis, stprus. m ary „H aff“. Ve slo tvoří hydronym ickou osu země), jejíž van., ilyr. a thrác. jazycích ustálilo se jméno známo od dob antických a na pro označení vod tekoucích, v germ án jejíchž březích sídlili obyvatelé předských, baltských a rom ánských převáž keltští, Keltové, Germ áni, Slované a ně pro označení vod stojatých. Jm . se Němci, je třeba se zprostředkujícím zákl. Mar- nejsou keltská, protože kelt. prostředím germ ánským počítat. Germ. mori- by nemohlo dát germ. Mar-. Maraha, něm. March by nemohlo vzniknout ze slovan. Morava. Jm éno řeky M oravy je známo z Plinia: Maro (Šafařík, Slovan, starožit. V O jm. Morava velmi bohatá litera 550), z Tacita: Marus (Annales II 63). tu ra: přehled starší lit. u Sm ilauera V germ. prostředí, které před přícho Vodopis 289—290, u Dobiáše 7, 11, 159 aj. Viz dále: Bezlaj II 32, 43 (k ide. dem Slovanů zabíralo i dol. tok M ora vy a sahalo až k dol. toku Jihlavy, *mor- „voda“); Schwarz 20 a Fest S vratky a Svitavy, bylo asi sém anticky schrift f. M. Vasmer, W iesbaden 1956, již neprůhledné Mar- rozšířeno o germ. 463. a NOB 101, 367; Vasm er REW II hydronym . sufix -aha (< z apelat. 156, ZfslPh V 360, VI 145, VII 123 93
(z ilyr. *mari- „Sum pf“); Georgiev Bálg. ezik 1964, 84 (ide. mari „voda, řeka, tok, močál, bláto“), Bálg. etimol. 1 onom astika 53; K rahe BzN V 211 (ide. *mar- „voda“); Rospond RKJ W roclaw II 51; U rbaňczyk Slow. Starožyt. Slow. III 288 (s liter, novější); Maehek ES 305 (týká se apelat. zákla du, „původ nejistý“); Holub—Kopečný 230 („asi p rastará obm ěna st. Margus“ — to ale k *morg- > *mor~, *mer- „tem ná barva, sk v rn a“, jak ukázal Schwarz 20 a Prof III 131); Horák, Geograf, a ethnograf. obraz . . . Rozpravy ČSAV 1955, ř. SV-3, str. 42; ČV 152, 221; Hošek ČČM 1891, 218; ZMK VII 124. V mor. nářečích nese řeka jm éno Mo rava, adj. moravní. 1. M oravany 1 Ves 6 km jjz od Brna. 2 1289 Morauas, CDM VII, Suppl. 147; 1307 patronatus ecclesie in Morawan, CDM VI, 2; 1320 in Morawan villa, CDM VII, Suppl. 184; 1321 in Mora ivans, Reg. III 654; 1365 in Morbeins, Mendl, K nihy počtů 311; 1373 ecclesie in Morawans, CDM X, 20; 1531 z Mo rawan, PB XIV. 271; 1604 u morawanskeho hagku, C hrlický u rb á ř; 1673, 1718, 1720 a 1751 Morbes; 1846 Morbes, Morawani; 1872 Morbes, Morava ny; 1881 M oravany; 1924 Moravany, Morbes. 3 P. S taré Brno. F arn í (již kolem 1300) kostel sv. Václava. Něm. a čes. 4 Morovane, do Morovan, v Morovanech, Morovaňák, morovanské. No věji Moravane. Něm. Moabes. 5 V prv ním dokladě 1289 Morauas m á jm. tv ar lokativu „v M oravanech“, srov. Tur as „v T uřanech“, Radlas „v R adlanech“ apod. Do němč. p řejato už poč. 14. stol.: Morawans s analog, genitiv -s), které dále upraveno změnou obouretného v na b, redukcí nepřízvučné dru hé slabiky a koncové -ans v něm. ba vor. nářečích > -yns, > -eins, -ans, -as: Morawans -> 1303 M orwyns, 1315 Morweins, Morwas/Morbas, přičemž tem né a nahrazeno e, k teré se v příponovém 94
-es, -as vyslovovalo stejně. Srov. Milo vany/M ilbes a M ěnín (skrze něm. za končeni s -ing)/Menes. Schwarz 195. 197 a VS II 29; B eranek 83, 92. 2. M oravany 1 Ves 4,5 km sv od Ky jova. 2 1368 in Morawan, ZDO I, 1017; 1611 ves Morawany, Buchlovský u r bář; 1669 M orawany; 1718 Morawan ny; 1751 Morawan; 1846 Morawan, Mo ravany; 1881, 1924 Moravany. 3 P. Buchlov. V 14. stol. tvrz. F ara zanikla za třicetileté války. Čes. 4 M oravany, do Moravana, Moravňák, m oravanský. 5 M J : akuz. pl. k M oravéné „lidé přišlí od řeky Mo ravy“, srov. Vážany „lidé od V áhu“. Není vyloučeno, že hlavní hrad M ora vanů se jm enoval Morava (srov. hlavní hrad N itranů — Nitra) a že obyvatelé přišli vlastně odtud (srov. Olomučany/ Olomouc). [Hrad M orava asi hradisko ve S tarém Městě, později zvaném Ve lehrad. L. H.] O Morava viz předchá zející heslo. ČV 221; P rof III 132 (3X); Spal 56; Hosák W M XX-P 45. 6 Na kopci, Na kratinách, Pod Paniháje, Pod vinohrad, U K am eňáku, Zavadilka, U kvartýru. M oravec 1 Ves 13 km jz od Bystřice n. P. 2 1374 in villa Morawczie, ZDB VI, 198; 1406 z Moravce, K P II, 23; 1492 na Morawczi, K P VII, 46; 1500 na M orawczy, ZDB XVII, 52; 1515 když jsem jem u Morawecz prodal, PB X, 62; 1514 prodaj Morawcze, PB X, 123; 1575 na M orawczy, PB XXVII. 40; 1595 tvrz a ves Morawecz, ZDB XXXIII, 175; 1606 na Morawczy, PB XXXIII, 358; 1633, 1674, 1718, 1720 a 1751 Mora w etz; 1846 Morawetz, Morawec; 1881, 1924 Moravec. 3 P. Moravec. Již v 14. stol. tvrz, pak zámek. F arní (od 1784) kostel Nal. sv. kříže. Rybníky. Čes. 4 Moravec, na Moravec, na M orav ci, M oravečák/v pl. též Moravecci (Moravečáci je expres.)/častěji však Moraván, pl. Moraváni, adj. moraveckej. 5 M J: z OJ Moravec, v němž příp. -ec k Morava „M ähren“. Zn. M oravcova
ves. Srov. M J = O J : M yslík, Šach, Sišma. U M J na -ec je od starých dob velm i často shoda se základním OJ. srov. v C. Polabec 1345, Zelavec 1390, Radvanec 1411, Nedbalec 1456, Topělec 1488; Prof V 613: -ec je časté, -ek je velmi řídké. [Příčiny znám y nejsou. V. Sm.] CV 101; Svoboda StčOJ 142. 6 Babka, Bažantnice, U cihelny. 1. Moravice 1 Ves 9 km ssz od V ít kova. 2 1288 de Morauicz, CDM IV, 277; 1377 M orawitz, Gr-M II, 488; 1415 de Morawicz, K apras I, 7; 1432 na Morawiczi, K apras II, 29; 1464 Morawicze, K apras I, 68; 1464 na vsi Morawiczi, K apras II, 79; 1486 ves Morawiczy, ZDOp III, 16; 1549 vsi Morawicze, POp XI, 270; 1561 z Morawicze, POp XIV, G 20; 1571 ves Morawiczi, POp XVIII, 209; 1586 ves M orawyczy, ZDOp VIII, 8; 1672 parochia Moravicensis; 1720 a 1736 M oraw itz; 1805 M orawitz [omy lem v seznam u: Mohradorf, A. T.]; 1835 M orawitz, Morawice; 1881 Mora vice; 1924 Moravice, M orawitz. 3 P. opavské komory. V 15. a 16. stol. tvrz. Farní (již 1288) kostel sv. Filipa a Ja kuba. Něm. od poč. 17. stol. 4 Moravica, do Moravice, z Mora vice/na Moravicu, na Moravicy, za Moravicum , Moravičan/-ak, v pl. jen Moraviccy, m oravicky. 5 Něm. Morawitz (vždycky), k teré bývá zaměňováno s M ohradorf = Zálužné (v. t.), nesou cí jen krátce jm. M orawitz. 6 M oravický m lýn/M oraw itzer Miihle, U Mo ravice/M ohrahausel. 2. Moravice, Dolní 1 Ves 6 km ssv od Rýmařova. 2 1351 Moraw, CDM VIII, 80; 1535 na vsi Morawiczy, ZDO XVIII, 35; 1542 ves M orawiczy (4. p.), ZDO XXV, 67; 1609 Dorf Unter Morau, U rbář Sovinec z r. 1609, SAB; 1678 a 1718 Nieder Mohra; 1720 Gros Mora, W elka Morawice; 1751 Nieder Mohrau; 1846 Nieder Mohrau, Gross Mohrau, D olný Morawica (!); 1872 N ie der Mohrau, Dolní Moravice; 1881 Dolní Moravice; 1893 Nieder Mohrau, Gross
Mohrau, Dolní Moravice; 1924 Dolní Moravice, Nieder-M ohrau. 3 P. Sovi nec. Již 1351 far. kostel sv. Jakuba Větš. V 18. stol. papírna. Něm. 5 Přívlastek podle polohy na řece Moravici a na rozlišení od H orní Mo ravice se vyskytuje již v 17. stol. po vzniku H orní Moravice, ale někdy (1720, 1846 a 1893) nazývána společně s ní Velká Moravice, něm. Gross Moh rau. 6 ftetězám a/K ettenfabrik. 3. M oravice, H orní 1 D říve ves, nyní část obce Dolní Moravice (Rýmařovsko), v. v. 2 1609 Dorf Ober Mohrau, U rbář Sovinec, SAB; 1678 Ober Mohra; 1718 Ober Mohra; 1751 Ober Mohrau; 1846 Ober Mohrau, Horný Morawica (!); 1872 Ober Mohrau, Horní Mora vice; 1881 Horní Moravice; 1924 Horní Moravice, Ober-Mohrau. 3 P. Sovinec. Ves vznikla krátce před 1599. Něm. 5 P řívlastek podle toho, že ves leží nad Dolní Moravicí (nikoli však výše na toku řeky). • M J : dem inutivum ke jm. Morava (v. t.). Všechny tři vsi leží na řece M oravid. Srov. dvojice Svita va/Svitavice, Jihlava/Jihlávka, Ostrava 'Ostravice, Vltava/Vltavice. CV 152, 166, 221; P rof III 133; NR VIII 151. M oravičany 1 Ves 4 km jv od Mo helnice. 2 1200 de Morawiczan, falz. z poč. 14. stol., CDB II, 351; 1249 de Morauiczan, CDB IV, 171; 1355 in Mo rawiczan, ZDO I, 412; 1365 Morauiczan, ZDO I, 788; 1379 Morawiczany, CDM XI, 152; 1381 villam Morauiczan, ZDO IV, 6; 1499 fa rá ř m oraw iczansky, PO VII, 42; 1512 v Morawiczanech, PO XI, 134; 1524 z Morawiczan, PO XII, 308; 1594 ze vsi Morawicžian do m lejna svého morawiczanskeho, PO XXXIII, 135; 1672 in pago Morawiczan, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 Morawitschan; 1718 M orawitschann; 1720 Mo rawiczan; 1751 Morawitschan; 1846 Morawitschan, Morawičaný; 1872 Mo rawiczan, Moravičany; 1881 a 1924 Mo ravičany. 3 P. Doubravice. F arní (již v 14. stol.) kostel sv. Jiří. Ces. 95
4 Moravičane, do Moravičan, Moravičaňák, v pl. též Moravičanšči, moravičanské. 5 M J: z akuz. pl. obyvatelského jm. Moravičěné „obyvatelé osa dy M oravice“, srov. Olomouc/Olomučany, Hodonín/Hodolany, Osvětim /O světim any. CV 153, 221; P rof —; Spal 56; Hosák SM 1964, 27; 1. M orávka 1 Ves 15 km jv od F rýd ku; Sl. 2 1636 dopl. T; 1641 M orávku (4. p.), LSA 412; 1720 M aranka (!), Moraw ka; 1808 a 1836 M orawka; 1881, 1885 M orávka; 1894 M orawka, M oráv ka; 1924 Morávka. 3 P. Frýdek. Ves založena po r. 1615. F arní (od 1769) kostel sv. Jan a Nepom. Část zvaná Li pový založena kolem 1709. Ces. 4 M orovka, na M orovku, na Morovce, Morovčun, m orovčunsky. V m ístě hom oostravské nářečí se změnou á > o. 5 Název podle řeky M orávky, její jm é no zdrobnělina k Morava (v. t.). O jm é ně několik lid. etymologií: Mikoláš (Těšínsko 1963, č. 6—7, s. 25) vykládá z m orovka k m or (opírá se jen o nář. znění, v němž á > o), Davídek (O ná zvech a jm énech Těšínská, s. 14) podle toho, že „M orávka určitě nese jm éno po Moravcích nebo M oravských b rat řích “ (odm ítnuto již L. Novákem, Tě šínsko 1963, č. 19-20, s. 29-31). 6 Byčinec, Dolinky, Ježánky, Kocuří, Kotly, Malý Lipový, Velký Lipový, Lúčka (sg.), Nytrová, Psárky, Skalka, Slavíč, Uspolka, Vlaský, Vojvodina, Vysutý. 2. M orávka 1 D vůr u Dolního Be nešova (Hlučínsko). 2 1924 M oravka; 1935 Morávka. 5 Podle ústní inform ace z D. Be nešova jm enoval se p rý šafář tohoto dvora na zlomu století Morava; pak by MJ utvořeno příp. -ka k OJ Mo rava (to z názvu řeky nebo země M.), srov. Bum bálka, Zavadilka, Baška, Rez ka, Přibýška apod. Ale v nářečí na Hlučínsku bychom spíše očekávali sufix -ovec: *Moravovec jako Albertovec, Janoškovec, Kocurovec apod. — Vzhle dem k poloze na arch. sídelním prostoru 96
nelze vyloučit i starý původ apelativní (viz i Přehyně!), který je pravděpo dobný, protože šafář jm énem Morava není z archívních dokum entů pro tento statek známý. Šrám ek SlezSb 1960, 226 až 336. 3. M orávka, M alá 1 Ves 11 km zsz od B runtálu; Sl. 2 1604 K lein Mohr, Soupis 43; 1605 des Dorfes Klein Mokra, FL VIII. 3: 1605 zur Klein Mohr, FL VIII, 3; 1614 K lein Mor, FL VIII, 3; 1629 K leine Mohraw, FL V, 75; 1661 zur Kleine Maare, FL VIII, 3; 1661 K lein Mährisches, FL VIII, 3; 1661 aus der K leinen Moraw, FL VIII, 3; 1672 ecclesiae K lein M ohrensis . . . in K lein Mohra, Děkan, m atrik a b ru n tál ská; 1714 M ikro Mohrenses, FL VIII. 3; 1716 a 1805 K lein Mohrau; 1836 Klein Morau; 1870 K lein Mohrau, Ma lá Morávka, Catal. cleri; 1881 M. Mo rávka; 1924 Malá Morávka, K leinMohrau, dř. jen K leinmohrau. 3 P. B runtál. Ves založena mezi 1524—1605. F arní kostel sv. Trojice. Byla tu těžba želez, rudy, železárny, ham ry, od 1833 papírna. Něm. 5 Pův. je něm. jm. K lein Mohra, ač Mohra přejato z čes. Morava (v. t.). K lein Mohra zn. tedy „Moravice, malá M orava“. 9 Jm. M orávka: zdrobnělina k Morava (v. t.), srov. Jihlava/Jihlávka, Svitava/Svitávka apod. ČV —; Prof —. 6 Křížový dom ky/K rischhäuser, Svatý H ubert/H ubertskirch (v. t.), M orgendland (v. t.), O včám a/Schaferei, Rozhledna na P radědu/A ltvaterw arte. M o r b e s, viz M oravany (Brněnsko). M ordovna 1 Hospoda u Židenic (Brněnsko). 2 1906 Rosahof, M ordovna; 1924 M ordovna, nyní Růženin Dvůr. 4 Mordovňa, na M ordovňo-/u, za Mordovňó, obývat, a příd. jm. „z Mordovňi“. 5 M J : z apelat. m ordovna „místo, kde se m orduje, vraždí“ — hy perbolický název pro hospodu ležící na odlehlém m ístě a pověstnou rvačkam i. Něm. Rosahof „růžový d v ů r“ p rý podle růží v hospodské zahradě (sdělení ze
Židenic). Spíše šlo o romantizující, re klamní jméno. CV —. M orgenland 1 Sam ota u Malé Morávky (Bruntálsko). 2 1662 Morgen land, Soupis 44; 1881, 1894 a 1924 Morgenland. 5 M J : z něm. Morgenland „východ, orient“. Jm éna samot, kolonií apod. mí vají často názvy exotických krajin, zemí a město, srov. Am erika, Afrika, Habeš, Čína, M exiko, Korea (po 1953, často pro nová sídliště), Bombaj, Sanghaj (v Brně) apod. Možný je i výklad k něm. Morgen „polní m íra, jitro “. Morkovice 1 Městys 8 km zsz od Zdounek, nyní část obce MorkoviceSlížany. 2 1222 de M orckwycz, CDB II, 222; 1238 de Morcoviz, CDB III, 174; 1348 villam M orkowicz, ZDO I, 4; 1350 de Morcowycz, ZDO I, 179; 1355 municionem in Morcouicz, ZDO I, 387; 1389 de M orkowicz, CDM XI, 374; 1389 opidum Morkouicz, ZDO VI, 4; 1438 v Morkowiczich, PO III, 67; 1511 v měs tečku mém M orkowiczych, PO VIII, 274; 1520 na tvrzi jeho M orkowiczych, PO XI, 130; 1522 lidé jeho m orkow sstij, PO XII, 57; 1527 z městečka z M orkowicz, PO XIII, 236; 1633, 1718, 1720 a 1751 M orkow itz; 1846 M orkow itz, M orkowice; 1881 a 1924 M orko vice. 3 P. Morkovice. V pol. 14. stol. městečko, v 14. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Jan a K řtít. Již v 18. stol. košikářství. Ces. 4 M orkovice, do M orkovic, v Morlcovicích, za M orkovicama, M orkovčák, m orkovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Morek, v němž příp. -ek k nějakém u cizímu OJ, snad něm. M oritz (-«— lat. Mauritius), čes. Mořic, k něm už hypokor. podoba M orek (viz Mořkov) i Mo rek. Zn. ves lidí Morkových. [OJ Mo rek se pokládá za cizí; m á tak i Svo boda. Ale je to jm éno staré a lidové: M orek venator de Belsk (Bílina) vystu puje už 1169 (CDB I 218), Stephan M orkovic 1188 (CDB I 294). V Polsku jsou Morkowice, M orkowo, M orków.
Je přinejm enším možné, že jde o zá klad slovanský. V. Šm.] K m ořiti „quä len“? CV 102 (z OJ Morek); P rof III 134 (Mořičov); Svoboda StčOJ 135. 6 Pančocha, Skavsko (v. t.) M orkůvky 1 Ves 3,5 km jižně od Klobouk. 2 1356 in M orkowicz, ZDB III, 121; 1528 z M orkuw ek, PB XIV, 61; 1544 ves M orkuow ky, ZDB XXVI, 83; 1560 ves M orkuow ky, ZDB XXVIII, 22; 1570 ves M orkuow ky . . . ze vsi M orkuowek, PB XXVI, 94; 1595 ves M orkuw ky, ZDB XXXII, 172; 1609 ves M orkuw ky, ZDB XXXIV, 62; 1673 a 1718 M o rk u w k y; 1720 M orkuw ek; 1751 M orkuw ky; 1846 M orkuw ek, M orkuivky; 1872 M orkuw ek, M orkůvky; 1881 a 1924 M orkůvky. 3 P. Hodonín. Ces. 4 M orkůvky, do M orkuvek, v Morkuvkách, M orkovčák, m orkovskej/m orkuvské (K lobouky)/m orkovské (Boleradice). V m ístě tzv. dolské nářečí s -ej. 5 M J: dem inutivum k M orkovice (v. t.). Proces zdrobnění lze sledovat: 1385 in m inori M orkowicz „v m alých Morkovicích“, 1412 M orkow iczky, v dalších zápisech jen M orkůvky. Srov. Mašovice/M ašůvky, K unovice/K unůvky i K u novicky, Popovice/Popůvky. CV 102; Prof - ; Hosák JM 1973, 145; Šrám ek Slavia 39. 377—398. 6 P J Topolany (za niklá ves, v. t.), M orkovský mlýn. Mořice 1 Ves 8 km zjz od K ojetína. 2 1238 de Moriz, CDB III, 202; 1348 villam Moricz, ZDO IV, 426; 1389 cum Morzicze, ZDO VI, 24; 1397 in villa Morzicz, ZDO VI. 552; 1437 in Morzicz, ZDO X, 215; 1438 Morzicze, PO III, 45; 1447 v Morziczich, PO III, 151; 1480 za ves Morzicze, PO V, 94; 1493 v Morziczih, ZDO XIV, 35; 1569 m lejnu m oržyczkem u, PO XXVII, 82; 1571 na Moržycze, PO XXVII, 346; 1573 v Moržyczych, PO XXVIII, 40; 1576 statek muoj m orzyczky, PO XXIX, 123; 1580 na M orziczych, PO XXX, 45; 1593 tvrz, dvůr a ves Morzicze, ZDO XXX. 236; 1676, 1718 a 1751 M oržitz; 1846 Mořitz, Mořice; 1881 a 1924 Mořice. 3 P. Mo97
řiče. V 14. stol. tvrz, pak zámek. V 14. stol. fara, k terá zanikla. Čes. 4 Mořece, do Mořec, v Mořecich/ (zř.) -ách, Mořečák, mořecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Mora, Móra, n. Mořa, o nichž v. Morkovice a Mořkov. Zn. ves lidí M-ových. CV 101 (k OJ Mor-); Prof —. M ořkov 1 Ves 7 km jjv od Nového Jičína. 2 1411 M oržkow, VM-N. Jičín 246; 1437 M orzkow, ZDO X, 98; 1481 M orzkow, ZDO XII, 41; 1517 z Morzkowa, PO X, 261; 1517 z M arkova (!), CMM 1957, 349; 1524 ves M orzkow, ZDO XX. 3; 1531 na ves M orzkow, PO XV, 21; 1558 M orsskow, Soupis 64; 1676 M urckh; 1718 M urk; 1751 Murck; 1846 M urk, M ořkow; 1872 M urk, Moškov (!); 1881 M ořkov; 1885 M urk, Moř kov; 1924 Mořkov. 3 P. Nový Jičín. Zpráva 1274 M uritz (v. t.) se netýká Mořkova, neboť ten nebyl biskupským lénem. Ces. 4 M ořkov, do M ořkova, M ořkovjan /M ořkovjal (!) (nověji) M ořkovák, mořkovsky. O nářečí se zvláštním fonolog. systém em v. A. Lam precht, sb. Rodné zemi, Brno 1958, 290. Něm. Muek (N. Jičín 1965). 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J M ořek, o němž v. Morkovice. K možnému domácímu původu základ. OJ M ořek srov. deverbativa Dřem ek, Lazek, Letek, Pišček, Plaček atd., po dobně by mohlo být m ořit „quálen, hu bit, ničit“/M ořek, snad i Mora, Móra (v M J Mořice, srov. OJ Kráha, Muka, Šimrá). — Z jediného dokladu 1517 M ařkov usoudil Prásek SA 1-4, 239 omylem, že pův. jm. je M aříkov a Moř kov zkomolenina. Pom ěr je však ob rácený: z pův. M ořkov vzniklo Mařkov přikloněním k častějším jm énům Mařa, Mařík, Mařata apod. — Do němč. pře jato až v 17. stol. v podobě M urck: koncové -ov odpadlo (srov. H. Benešov /Benisch, Hluzov/Leiss) a -o- > -u(srov. Skorotín (1672 G urtendorf, MuglinovjMohyl-). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 127; 136; G ebauer Slov. stč. II 98
400; Severa VM-N. Jičín 246 (z OJ Ma řík podle Praska); Schwarz VS II 346; ZfSl X II 679; Šrám ek OSG III 209 n. M o s a z o v, viz Ham ry, Mosazné. M o s k e l l e , viz Mostkov. M o s k o w i t z , viz Mackovice. M o s t e č n é , viz Dětřichov. Mostiště 1 Ves 3 km se v. od Vel. Me ziříčí. 2 1317 de Mosticz, CDM VI, 124; 1349 de Mostiz, ZDB I, 52; 1351 de Mostycz, ZDB II, 37; 1355 de Moschczycz, ZDB II, 86; 1358 m edium cas trum Mosticz, ZDB III, 430; 1370 cas trum Mosticz . . . villam Mosticz, ZDB V, 296; 1376 in villa Mosticz, ZDB VI. 267; 1390 in villa Mosticz, ZDB VII, 807; 1401 de Mossczicz, CDM XIII, 99; 1406 z Mostišť, KP II, 105; 1417 Mosticze, ZDB XI, 414; 1447 M ostystze, ZDB XII, 544; 1455 Mosstist, StA Olomouc ACO B 12; 1495 do Mosstisst, LSA III, 88; 1555 ves Mossczysscze, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Mosstisscze, ZDB XXXII, 117; 1679 Mosstisstie; 1718 Mostiesste; 1720 Mosstesst; 1751 Moschtischt; 1846 Moschtischt, M osstjsst; 1872 Mosch tischt, M oštiště; 1881 M ostiště; 1885 Moschtischt, M ostiště; 1893 Mosch tischt, M ostiště; 1924 Mostiště. 3 P. Velké Meziříčí. V 14. stol. tu stával hrad, Fil. (1351 farní) kostel pův. sv. Prokopa, nyní sv. M arka. Čes. 4 Ty Mostišče/(arch.) ty Moščišče, do Mostišč, v Mostiščich, M ostičák/M ostiščák/( arch.) Moščák/Moščičák, mostišské, silně proniká m ostišskej. Ve vzdá lenějším okolí i sg. to M. 5 M J : pl. k stč. apelat. mostiščě, m ostiště „místo, kde stojí most, m osty". Jm éno dáno podle soustavy m ostků na zemské stez ce. Srov. Lučiště, dnes Lučice, Repiště, M lýniště (PJ). ČV 153, 219. 6 Bohatý mlýn. Mostkov 1 Dříve ves, nyní část obce Oskava (Uničovsko); 12 km sev. od Uničova. 2 1344 Mostrob (korupt.), CDM VII, 572; 1431 Moschna, Memo rialb u ch ; 1500 z Mostkowa, PO VII. 69; 1547 ves Mostkoiv, ZDO XXV, 83;
1553 M ostkuov wes, VM-Uničov 182; 1551 M ostkow, PO XXI, 297; 1718 Moskelle; 1720 M osketz, M oskow; 1751 Moskele; 1846 Moskelle, M oskow; 1872 Moskelle, M oskov; 1924 M ostkov, Mos kelle, dříve Moskov. 3 P. Úsov. Podle Hrubého, Sev. M orava v dějinách 182, ještě r. 1500 český, od 1564 něm. 5 M J: jm enné adj. k stč. adj. mostkový, to k m ostek „m ůstek, B růcklein“, zn. místo, kde je nebo byl mostek. Zá pis 1344 Mostrob je německý, přičemž -ov/-ob (víb je časté, srov. H livice/H ly bicz) a c „k“ písařem zaměněno na r. Pozdější něm. Moskelle m á dem inutivizující příp. -elle. V čes. M oskov v 18. až 19. stol. zjednodušeno stk > sk, srov. M ostkovice/M osk- CV 102 (z OJ Mostek); Prof III 140 (Mostov); Ge bauer Slov. stč. II 401; Schwarz VS II 311. 1. Mostkovice 1 Ves 3 km vsv od Plumlova. 2 1131 Mostcaz, CDB I, 115; 1225 in villa M ostkow ich nuncupata, CDB II, 69; 1353 plebanus ecclesie in M ostkowicz, CDM VIII, 28; 1494 skrz M ostkowicze, PO VI, 126; 1519 z Most kowicz, PO XI. 27; 1602 ves M ostko wicze, ZDO XXXII, 70; 1672 parochia mostkovicensis, M ostkouicz, Děkan, m atr. prostějovská; 1677 M osskowitz; 1718 M osskow itz; 1720 M oskow itz; 1751 Moskowitz;- 1846 M oskowitz, M oskowice; 1881 M ostkovice; 1885 Moskovice či Mostkovice, Catal. cleri; 1893 Mostkow itz, Mostkovice; 1924 Mostkovice. 3 P. Plumlov. Již 1353 far. kostel Na nebevzetí P. Marie. Čes. 4 Mostkovice, do M ostkovic, M óstkovák, m ostkovské/M oskovice . . . 6 Části vsi: Dědina, Salatke, Holečke („ulič k y “), K ukov, Na valše. 2. Mostkovice 1 Zanikly mezi V altrovicemi, Hodonicemi. Krhovicem i a Křídlovicemi (Jar osla vičko), kde byla trať Moskowitz. 2 1228 M azouitz CDB II 313; 1527 ves pustú Moskovice u R ausnpruku, ZDB XXII, 3 ed .; 1546 ves pustú M oskwicze podle Dj?ge proti
R aysnpruku ležící. ZDB XXVI, 122. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Není jisté, zda se 2. M. jm enovaly od původu Mostkovice. Zápis 1228 by ukazoval na Mazovice, Macovice n. Mašovice (v. t.). • M J : příp. -ovice k OJ Mostek, to buď z apelat. m ostek „Brůcklein“, nebo dem inut. k OJ Most. Zn. ves lidí Mostkových. U 1. M. doloženo 1131 Mostcaz = Mostčás „v Most(e)čanech“ : podle Prof V 635 se jm éna na -any odvozují i od OJ. srov. Libochovany, Vraňany, zde Boleslavany. Most(e)čany je proto varianta k Mostkovice, druhá z paralelních fo rem převládla, protože -any se speci fikovalo na vyjádření jiného obsahu („lidé někde bydlící, odněkud přišlí“). Lze však chápat jm éno M. též apelativně s význ. „ves lidí bydlících u m ost ků“, srov. v Č. obyvatel, jm éno Troskovice „ves lidí bydlících pod Troska mi“. Oslabením výslovnosti -stk- vznik lo 1677—1872 a v nářečí Moskovice, srov. M ostkov/M oskov a stklo/sklo. ČV 102 (k OJ M ostek); Prof —; Spal —; Gebauer HM I 397. 1. Mosty, od 1949 Mosty u Jablunkova. 1 Ves 6 km již. od Jablunkova. od 1951 část obce Jablunkov; Sl. 2 1573 Mosti, Zukalova poz.; 1577 Novoosadníci na Mostech jablunkovských, Soupis 88; 1623 ze vsi M ostuw, SÁ VI, 100; 1674 de Mosti, M atr. v Jablunkově; 1677 de Moste, tam že; 1683 de Mosty, tam že; 1720 M osty hinter Jablunkau; 1726, 1808, 1828, 1881, 1885, 1894. 1906. 1924 M osty. 3 P. komory těšínské. Pol. a čes. 4 M osty, do M ostuv, Mostoř, v pl. Mostoře/Mostarscy, m ostarslťi (Kellner Výchlaš. nář. I 120, 131; K aras Onomastica 1956, 344). 6 B artkov, Filůvka. Fojtství, H ůrka, Klokoč, Lísky, Vel ká louka, M otyčanka, Na hoře, Podlesí, Skalka, Sťaté, Studničná, Šance (v. t.), Stecovka, Viščořonka, Zátoka. 2. Mosty, od 1949 Mosty u Českého 99
Těšína. 1 Ves 2,5 km záp. od Ces. Tě šína, nyní část obce M istřovice; Sl. 2 1495 Mosti, PP; 1575 v Mostích, SA VI, 100; 1676 u M ostuw od Tiessyna, M atr. ve F ry štátu ; 1684 ex Mosti prope Teschin, M atr. v Senově; 1736, 1808, 1881 a 1885 M osty; 1872 M osty kolo Cieszyna; 1894 M osty u Těšína; 1924 Mosty. 3 P. komory těšínské. Ves stá vala již v 15. stol. (Slez. sb. 1959, 68). Pol. a čes. 3. Mosty 1 Zanikly u Kněžic (Jih lavsko), kde je trať Mosty. 2 1364 villam totam Moschiech, ZDB IV, 151; 1464 M osty, ZDB XIII, 12. 3 Ves za nikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: pl. k apelat. m ost „Brúcke“, zn. osadu u mostu, mostů. Vsi ležely zpravidla na obchodních stezkách při říčních přechodech, např. 1. M. v Ja b lunkovském průsm yku, 2. M. na staré cestě Č. Těšín—O strava—Opava, 3. M. na silnici z Jihlavy do Znojma. Nemu sel zde vždy stávat most. Ve středo věku se slovem m ost označovaly i h a těm i zpevněné přechody přes močálovité úsky cest. Viz Hať a Moštěnice. CV 219 (nemají Mosty); P rof III 136; Šm ilauer PST 287, 2124 a OC 300-301; Honí ZMK IV 128-134; Pošvář SlezSb 1964, 54-63. M o s t y u J a b l u n k o v a , viz 1. Mosty. M o s t y u Č e s k é h o T ě š í n a , viz 2. Mosty. Mošnov 1 Ves 5,5 km sev. od Příbora. 2 1351 dopl. T; 1374 Engeleswald, Lechner II 55; 1436, 1464 a 1470 dopl. T; 1481 Mossnow M agnum et Mossnowecz Paruum Lechner, I, 93; 1517 z Mošňova Velikého, z Mošňova Ma lého, CMM 1957, 350; 1518 faráři v Mossnowie . . . z Malého Mossniowcze, DM VI, 44; 1534 Mossnow, Mossnowecz, DM VII, 13; 1568 ves Mossniow, ves Mossniuwelc, DM XV, 54; 1584 vesnicím Malému a W elkem u
Mossnowu, POp XXI, 11; 1605 ve dvo ře m ossnow skem , DM XXIII, 39; 1605 V elký Mošnov, M alý Mošnov, Soupis 53; 1608 z W elikeho Mossnowa, DM XXI, 191; 1608 z Malého M ossnuwka, DM XXI, 191; 1628 dopl. T.; 1628 Gross Engelswaldt, K lein Engelswaldt, Soupis54; 1672 Engelswaldt, Děkan. m atr. ostravská; 1676 a 1718 Engelswaldt; 1751 Engelswald; 1771 dopl. T; 1846 Engelswald, Mossnow; 1872 Engels wald, M ošnov; 1881 M ošnov; 1924 Moš nov, Engelswald. 3 P. Nelhuble. F ar. kostel sv. M arkéty. S M. splynul Mošnovec, Mošnůvek. Čes. 4 Mošnov, do Mošňova, v Mošnové, Mošnovjan, nověji M ošnovjak, m ošnovsky. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mošna, to z apelat. mošna ,,Beutel, Tasche“. Náležitě bychom očekávali *Mošnín. — Sídelní pom ěry na m ístě Mošňova byly složité: vedle Mošňova existovala i menší osada se jm. M alý Mošnov, Mošnovec, M ošnůvek (ke zdrobnění jm éna srov. Bítov/Bítovec a H odov.Hodůvek), k terá r. 1850 sply nula s Mošnovem. Něm. jm. Engels wald „andělský n. Andělův les“ se vy skytuje v dokladech paralelně s Moš novem. Spolu s Schwarzem VS II 417 předpokládám e srůst dvou lokalit, čes ké (se jm. Mošnov) a německé lánové (se jm. Engelswald). [Podvojnost je dosud vidět na půdorysu vesnice. V. Sm.] Malý Mošnov, Mošnovec nemohl být identický s Engelswaldem, protože se v dokladech vždy jasně oddělují; bylo to nejspíše drobné sídlo patřící k Mošnovu. Postupným sídelním splý váním se počínají (v 16.—17. stol.) jm é na mást, po úplném splynutí Mošnovce s Mošnovem jm. Mošnovec zaniklo. V lid. tradici však udržováno dosud jako název části Mošňova, tak i v něm . Klein Engelswald = Mošnovec. CV 101 (z OJ Mochbna, OJ Moch jako Mach, Vach k M ojslav); P rof III 140-141 (o apelat. mošna); Liewehr ON K uhl. 71—72 (z O J Mošna „Dummkopf, H ohl-
kopf, Plum sack“); Nft XII 187; Bezlaj 4 Ta Moščenica, do Mošěenice!na II 36. Moščenicu, za Moščenicú, mošcenský. Mošnovec 1 Viz Mošnov. 2 Krom ě 5 Přívlastek až 1846 na rozlišení od dokladů s. v. Mošnov viz ještě 1437, Horní M. 1433. 1476. 1481, 1554, 1565 a 1628 2. Moštěnice, Horní 1 Městys 4,5 km dopl. T. již. od Přerova. 2 1131 Moscenica, CDB 4 Mošnovec, na Mošnovec, na Moš- I, 115; 1274 Mosniz, CDM IV, 85; 1290 novcu. 5 Viz Mošnov. Moschnicz, CDM IV, 291; 1294 Musniz, Mošovec 1 Viz Hradčance. 5 Pojm e CDM V, 19; 1320 de Moscenicz, Lechner nování podle m ajitele dvorů Mošů I, 16; 1515 z rybníka svého mosczenz Biťtendorfu (kolem r. 1700). Příjm . skeho, PO X, 88; 1516 z Moczenicze, Moš zkráceno z Mošna (v. v.) nebo paPO X, 135; 1518 n a všech . . . Mossczelatalizací z Moch ■<— M oj-m ír, Moj-slav niczych, DM VII, 3; 1519 z rybníka m é apod. Příponou -ovec se ve Slezsku ho m osstienskeho, PO XI, 10; 1527 často tvoří jm éna po m ajitelích, srov. z Mossczenicze, PO XIII, 91; 1-527 Binarovec, Kocurovec, Kočendovec atd. z Mosstienicze, PO XIII. 154; 1533 k t ej CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 146; tvrzi M osstieniczy, PO XV, 317; 1536 ve Šrám ek SlezSb 1960, 229. vsi Mossczeniczy, DM IX, 48; 1536 stat Mošťánky 1 Zanikly u Hnojic na ku mossczenskeho, PO XVII, 54; 1536 Sternbersku, kde je trať Mošťánky. 2 statku mosstienskeho, PO XVII, 117; 1273 de Mossan, CDM IV, 71; 1353 in 1587 tvrz, dvuor a městečko Mossíievilla Mosczanek, ZDO I. 271; 1355 in niczy (4. p.), DM XV, 168; 1591 faráři Moschzankach, ZDO I, 424; 1397 Moss- m osstienskem u, DM XXI. 13; 1600 czanky, ZDO VI, 642; 1480 Mossczan- v M osstieniczy, DM XXI, 151; 1600 lid ky, ZDO XII, 19. 3 Ves zanikla za mi m osstienskym i, DM XXI, 152; 1633 válek uherských v 2. pol. 15. stol. M ostenitz; 1675 M osstienitzj 1691 oppi dum Mosstieniczense, Děkan, m atrika 5 M J: dem inut. k Mošťany, akuz. pl. k moščěné „lidé bydlící u m ostu“. přerovská; 1692 m ěstečka Horní M oště P rvní doklad ještě nezdrobnělý. Na nice, LSA 464: 1694 na Horní Moštěnici Sem berově M apě M oravy 1881 uvedeno . . . v poli m oštěnském , LSA 41; 1718 P J M ošťánky (umístěno však u blíz M osstienitz; 1751 Ober M ostienitz; 1846 kých Babic). Srov. Mostkovice! CV —; Ober Moschtienitz, Horný Mostienice; Prof —; Spal —; N ekuda 104. 1872 Moschtienitz, Moštěnice; 1881 H. 1. Moštěnice, Dolní 1 Dříve ves, nyní Moštěnice; 1885 Ober M oschtienitz, Horní Moštěnice; 1924 Horní Moštěnice. jen zámek s dvorem u Ježova (Kyjovsko). 2 1355 in Mosczenicz, ZDO I, 339; 3 P. Horní Moštěnice (arcibiskupské lé no). V 16. stol. městečko a tvrz. F arní 1523 fojta m ostienskeho, PO XII, 218; kostel Nanebevz. P. Marie. Na konci 1526 z Mosstienicz, PO XIII, 69; 1527 třicetileté války opevněný švédský tá díl svuoj m osstiensky, PO XIII, 199; 1574 na tvrz a ves M osstieniczy, PO bor. Kyselka. Čes. XXVIII, 348: 1611 hor m osstenskych, 4 Ta Moščenica, do Moščenice, za Moščenicó, Moščeňák, moščenské. 5 P ří Buchlovský u rb ář; 1674 M osstienitz; 1720 a 1751 M ostienitz; 1846 Mosch- vlastek Horní až 1692 na rozlišení od tienitz Unter, Dolnj M osstěnice; 1872 Dolní M., a to p atrně proto, že vzhle m it dem Schloss Unter M oschtienitz, dem k toku M oravy leží 1. M. níže (již se zámkem dolno M oštenickým (!); 1881 něji) než 2. M., která severněji. • M J: M oštěnice; 1924 Dolní Moštěnice. 3 P. substant. příp. -ice k adj. moščený „mostem (mosty) opatřený“ — Mošče Dolní Moštěnice. Ves zpustla za třiceti nica > Moščenice, Moštěnice, zn. vodní leté války. 101
tok protékající pod mosty, pod mostem. Adj. moščený je particip. k m ostiti „opatřiti m ostem “, srov. stč. klestit/kleščený, P J Kleščenica (Nýrov). Ke zpev nění předm ostí se užívalo hatí, v náře čích dosud m ísty (ve vých. Cechách) zvaných moštěnice. P roto také Prásek SA 1—4, 236 (a tak é lid. etym.) z tohoto význam u vycházejí, ač slovo samo dnes z m oravských nářečí není doloženo. Do poč. 16. stol. se píše -šč-, 1516 poprvé šč > št, v nářečích šč zachováno. ČV 219; Prof Smil PST2 124; Bezlaj II 35; srov. pol., rus., srbch. Moščenica, řec. M ostenitsa (Vasmer, Die Slawen in Griechenl. 143). 6 Hanácká kyselka, M arkrabina, Štolbach, V Bříšti, Vrbovec/Vrbák, Záhatí, Trsaly, Tršalky. M o t i c h o v , viz Zavadilka (Šumpersko). Mouchnice 1 Ves 10,5 km vjv od Bu čovic. 2 1350 in M uchnyez, ZDO I, 162; 1373 in villa M uchnicz, ZDO II, 289; 1376 in villa Muchnicz, ZDO III, 292; 1409 villam M uchnyez, ZDO VII, 733; 1482 na Múchnicích, K P VI, 243; 1604 na půl vsi Mauchniczych, ZDO XXXII, 98; 1614 vsi Mauhnicze (!), DM XXIII, 270; 1670 Mauchnicze; 1673 M auchnitz; 1718, 1720 a 1751 Mauchnitz; 1846 Mauchnitz, Mauchnice; 1872 Mauchnitz, Muchonice; 1881 Mouchnice; 1885 Mauchnitz, Mauchnice (!), též Mucho nice; 1906 M auchnitz, Mouchnice; 1924 Mouchnice. 3 P. Bučovice a Koryčany. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Móchnice, do Móchnic, Móchničák, móchnické. H raniční obec hanáckého nářečí. Múchnice, do Múchnic, M úchničák, m úchnický (Jestřabice). Múchněce, do Múchnicf-ěc, v Múchněcích, Múchněčák, m úchněcký (Blišice). 5 M J : příp. -ice k OJ Muchna, zn. ves lidí Muchnových. OJ Muchna je hypokor. podoba k stč. nesloženému O.J M utyně, Mutina, Mutěj, M utiš, o nichž viz Moutnice; utvořena analogicky podle krácených složených OJ typu Boleslav Bolechna, Radoslav Radochna. Doklady do 15. stol. 102
m ají jen -u-. Vzhledem k neurčitosti středověké grafiky lze číst i jako -ú-, tj. Múchnice, pak by OJ Múchna bylo možno vyložit z OJ Múcha múcha „m oucha“ rozšířením o -na. Zápisy s ú se objevují už kocem 15. stol. Je však obtížné spolehlivě stanovit, zda základ ní OJ patří k M ut- < m gt- nebo k „mú cha“, neboť i jm. s m gt- se vyskytují s kvantitou (srov. Moutnice). V době vrcholné intenzity diftongizace stč. ú > au, ou (15. stol.) byl cit pro etymologickou původnost ú < ó a ú < o značně oslaben a vznikly podoby vývojově nenáležité. Také tendence zkracovat na Mor. kvantitu v 1. slabice dvouslabičných slov (typ bláto/blato, jám a/jama) mohla k záměně M uch-/M úch- přispět. CV 103 (z Moch-); Prof —; Svoboda StčOJ 81 (OJ k mot-), 158 (Muc.hen z hypokor. základu), 156 (o -ná), 146 (o -chn-), 195 (příjm. Múcha) ; G ebauer HM I 251; K om árek HM I 147-149); Lam precht Vývoj 74—75. 6 Nový revír, Posvátný (v. t.), K řivósy (v. Křivousy). N em otínek (v. t.), Nenkůvky. Na hradiščku. M ouřinov 1 Ves 3,5 km jjz od Bučo vic. 2 1365 M ureyn, Mendl, K nihy počtů 346; 1381 M urzinow, ZDO IV. 14; 1398 villam M urzinow, ZDO VI, 839; 1406 villam M urzynow , ZDO VII, 189; 1464 v M urzinowie, PB IV, 94; 1522 na M urzinowie, PB X, 19; 1534 z M urzinowa, PB XV, 220; 1534 na gruntech mých m aurzinow skijch, PB XV, 233; 1557 z Maurzynowa . . . lidí svých m urzynow skych, PB XXII, 63; 1673 Morschinow; 1718 a 1751 M orein; 1846 Mo rein, M ůřinow; 1872 Morein, Mořín; 1881 M ouřinov; 1885 Morein, M ouřinov; 1924 M ouřinov. 3 P. Zdánice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Móřinov, do Móřinova, M óřinovák, móřinovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ M uřín, M úřín > Mouřín, to z apelat. m uřín „černoch“ (srov. výchm or. a laš. m uřín, m uřyn „černoch, m ouře n ín “). Srov. i stč. příjm í z etnických a
národ, jm en Engliš, Frank, Polák atd. Do němč. přejato se ztrátou toponym. sufixu -ov (srov. Benešov/Benisch, Hlu zov/Leis) a s í/ei, takže koncové -ein splynulo s něm. příponovým -ein, -eins, o němž v. Měnin a M oravany. CV 101; Prof III 142 (s. v. M ouřenec — jiné!); Svoboda StčOJ 194. Moutnice 1 Ves 9 km vých. od Zidlochovic. 2 1300 M uthenicz, CDM VI, Suppl. 9; 1339 villam nostram Mutnicz, CDM VII, 251; 1355 a 1365 plebano de Mutnicz, Mendl, K nihy počtů 229, 337; 1377 iuxta villam M utnicz, CDM XI, 76; 1550 ze vsí M autnicz . . . fa ráři m autniczkem u, PB XX, 83; 1551 M outnicze, PB XX, 146; 1583 ke dvoru m autniczkem u, PB XXIX, 544; 1673, 1718, 1720 a 1751 M autnitz; 1846 M autnitz, M autnice; 1872 M autnitz, M outnice; 1881 a 1924 Moutnice. 3 P. Šitbořice. Far. kos tel sv. Jiljí. Čes. 4 Ta Mótnica, (nověji) ty Mótnice, do Mótnice, v Mótnici, za Mótnicó/ (no věji) do Mótnic, v Mótnicich, Mótničák, mótnické. 5 M J : substant. příp. -ica > -icě, -ice k adj. m utná < motbna „kal n á “. Byl to pův. název říčky s kalnou n. kalicí vodou. Dále v. M utná. 6 Ba žantnice. M o d l a u , viz Medlov (Pohořelicko). M o d 1 i t z, viz Medlice. M ó d r i t z , viz Modříce. M o h r d o r f e l , viz Mírovíček. M o 11 s c h, viz Melč. M ó s n i g, viz Ježník. Mrákotín 1 Městys 5,5 km záp. od Telče. 2 1385 Mracotin, ZDB VII, 35; 1399 M rakotyn, ZDB VIII, 224; 1662 z dědiny M rakotina, M atrika v D. Louč ce; 1678, 1718. 1720, 1751 a 1846 Mrakotin; 1872 M rakotin, M rakotín; 1881 Mrá kotín; 1890 M rakotin, M rákotín; 1924 M rákotín. 3 P. Telč. Od 1684 městečko. F arní (již 1385) kostel sv. Jiljí. Ces. 4 M rákotín, do M rákotína, Mrákoťák M rákotiňák, m rákockej/m rákotinskej. M rákotin, do M rákotina, M rákák, mráckej (Hodice). Brákotin, do Brákotina,
Brákoták/Brákák, brákockej (Telč)1, O M r-/Br- viz sub Mramotice. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ M rákota stč. apel. m rákota „tem nota zraku, přene seně i m ysli“ p atří k stč. m rak „Wolke“. CV 192; P rof II 144, V 592; Svoboda StčOJ 166. 6 Městečko (část), Ham ry, Na pasekách. Na papírně. U Nekolova, V kam enných lomech. P J Horní a Dolní Vůbec. Mramotice 1 Ves 6,5 km sz od Znoj ma. 2 1190 in M ravitic, CDB I. 326; 1222 villam quandam , que Bragotiz vocatur CDB II. 233; 1223 villam de Brawatiz, CDB II, 253; 1672. 1718, 1720 a 1751 M ram otitz; 1846 M ramotitz, Mra motice; 1881 M ravotice; 1924 M ramoti ce. 3 P. Přím ětice. Kdysi těžba železné rudy. Ces. 4 Bramotice, do Bram otěc, Bram oťák/ Bram otěčák, bramocké. V m ístě hanác ké nářečí znojemského typu s redukcí i, i. 5 M J: příp. -ice k OJ, které, jak ukazují doklady 1190, 1222, 1223, znělo nejpravděpodobněji Pravota, MJ pak *Pravotice. Zn. ves lidí Pravotových. OJ Pravota: substant. příp. -ota k adj. pravb „pravý, echt“, srov. Němota, Prudota, Pustota atd. MJ Pravotice/ Mramotice patří do skupiny jihozápadom oravských jm en s -tice, srov. Zeletice, Třebětice, Strachotice, Přísnotice, Pří mětice, Modletice. Zn. ves lidí "’ravotových. —Ve skupiny retnice + r (podob ně jako u jiných jm en s M + l) došlo k záměně retnic m /b/p/v, což se uplat nilo zvláště při čes.-něm. substituci: *Pravotice -> něm. Brav- (pravidelné přejetí čes. neznělé něm. nenapjatou), které střídáno s M rav-: Braw otitz, Mra votice. Srov. M rákotín/Brákotin, Mrlínek/B rlínek, P J M ram orka/Bram orka (Kunštát), nář. bramor, brabor/spis, mramor; k čes.-něm. přejetí srov. pří klady na MI-/BI- u hesla Mladějov. Střední -v- asim ilováno k počátečním u Mr- na m, to upevněno významovým spojením s apelat. mramor. Tak i v lid. etymologii (stál tu prý m ram orový kos 103
tel). Teoreticky by bylo možné vyjít i z OJ *Mramota „kdo něčím připo míná m ram or“, např. barvou vlasů, leskem. tvrdostí apod. Původní -or by pak bylo přehodnoceno na sufixální ele ment, takže ke spojení s -ota by nebylo překážek (srov. u Svobody StčO J 198 OJ Mramor), avšak starší doklady uka zují spíše na OJ Pravota, jehož vývoj v M ram ot- je jednodušší a snazší než v případě obráceném. Proto ČV 14 p rá vem odm ítají výklad „od M ram or“ a spojují jm. M. s Pravot- (str. 111). Ko lísání m /v ještě 1881: Mravotice, v něm ž -v- pokládáno Sem berou za původnější. Prof —; Svoboda 1. c. 166. Mrhov 1 Zanikl u Mostiště (Velkomeziříčsko), kde je trať M rhov. 2 1376 in villa Mosticz, Mrhow, ZDB VI, 267; 1390 in villa Mrhow, ZDB VII, 807; 1417 M rhov, ZDB XI, 414. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Mrh, to z kořene slovesa m rhati „verschwen den“ ; srov. stč. OJ Mrha, S trk, Střež a příjm . Mrhal, M rhoň, Mrhač. ČV —; Prof III 145; N ekuda 134. M rlínek 1 Ves 3 km sev. od Byst řice pod Hostýnem. 2 1365 Mirlyn, ZDO I, 932; 1368 super villa M yrlyn, ZDO I, 1001; 1405 de M rlyn, K P I, 125; 1520 tvrz a ves Mrlin, PO XVIII, 27; 1523 na ves Dolnij Mrlin, PO XII, 126; 1551 ze vsi M rlijnka, PO XXI. 211: 1672 M rlýnek, Děkan, m atr. holešovská; 1675 M rlynek; 1718 M rlinekh; 1751 M ietinek (!); 1846 M rlin ek; 1872 M rlinek, Mrlínky; 1881 a 1924 M rlinek. 3 P. Bystřice p. H. Byly tu původně dvě vsi: Dolní a Horní Mrlin. V 16. stol. tvrz. R. 1552 byla ves pustá, krátce později obnove na. Čes. 4 M rlínek, z M rlínku, M rliňák, m rlinské. Brlínek . . . M rlének, Mrleňák, m rlenské (v okolí). 5 M J: dem inutivum k M J Mrlin, to přivlast. příp. -in k OJ *Mrla, k teré p atří k mřieti „m říti, ster ben“ — mr"ola „člověk mdlý, pom alý“, antonym um k O J Skor, Prud. Srov. 104
vřieti/Vrla. Po dočasném zpustnutí ves obnovena se jm énem v dem inutivu. K tvoření srov. N em o tín N em o tín ek, Ubušín/Ubušínek. R. 1872 plurálové M rlínky: na vých. M oravě se některá jm éna, zejm. PJ, pluralizují (srov. Veřetín/V eletiny, P J Zerotín Zerotiny v Radějově). — Není jisté, m ám e-li ve jm. M. vidět zápslovan. variantu k jihoslovan. brl- „m okřina, bažina, S um pf“, které v srbchar. M J Brlevo, Brlenič, Brljevo a ve starosrb. P J Berleinfeld (Eichler FINDel 10; Namen dt. St. 84. s. v. Berlin). Vzhledem k možné fone tické záměně retnic M r-/Br-/Pr- (srov. Mramotice Pravotice) bylo by možné připustit i výklad z *Brl-in(ek) „potů ček s bahnitým řečištěm, bažinka“, srov. B rlinky — část B rušperka v údolí u po toka, Brlínek/M rlínek — část Chropyně u potoka. U M J M rlínek je však zdrobnělá podoba doložena až ze 16. stol. ČV 102 (z OJ Mrla); Prof —; Frydrych ZMK VI 49 (hydronym. Mrlina k m rlý, k tom u Schwarz 98); Schútz GTSK 64: Jurkow ski U krajinská term inol. hydro graf. 150 (borlo). 6 Nový dvůr. M rsklesy 1 Ves 10,5 km vých. od Olo mouce. 2 1364 M yrkless CDM IX, 336; 1365 super villis .. . Mrzklesch, ZDO I. 870: 1365 in Murklesch, ZDO I, 910; 1381 de Mrskles, CDM XV, 218; 1447 villam M rsklesy, ZDO X. 746: 1480 ves M rsklesy, ZDO' XII. 35; 1492 ves M rsk lesy, ZDO XIV, 5; 1519 ve sM rsk le k y (!), ZDO XVIII, 23; 1589 ves M rsklesy, ZDO XXX, 13; 1671 N ierklow itz (!); 1691 M rsklicz, Děkan. m atr. olom oucká; 1718 N icklow itz (!); 1720 N ierklow itz; 1751 N irklow itz; 1846 N irklow itz, M rsklice; 1872 N irklow itz, M rsklice; 1881 M rsklesy; 1924 M rsklesy, N irklow itz, dříve Mrsklice. 3 P. Velká Bystřice. Něm. a čes. 4 M rsklice, do Mrsklic, v Mrsklicách, za Mrsklicama, M rskličák, m rsklické. Mrsklece, do Mrsklec, m rsklecké (Přáslavice). 5 M J: obyvatel, jm éno složeno ze slovesného kořene m rsk- „m rskati,
peitschen“ a -les „W ald“. Bylo to buď plurálové jm éno osady v lese těžko pří stupném pro jeho hustotu, takže větve „m rskaly“ člověka při průchodu, nebo přezdívka „kladrubů“, kteří m rskají, práskají lesy (srov. Praskolesy; [souhla sím s druhým pojetím. V. Šm.]). Jm éno bylo přejato do něm činy nejprve ve 14. stol., kdy stč. f —> něm. -ur-, pak opět v 17. stol., kdy čes. e v -les— > něm. i, takže -lis se snadno mohlo přiklonit k -litz, které však jakoby z čes. -lice. Zpětně čes. Mrsklice, jednak něm. um ě lé 1718 N icklow itz; 1671 a 1720 N ierklowitz. ČV 14. 219; Prof. III 148; Fischer-Eichler OSG II 11; Eichler DS 19, 106. Srov. v. Č. Zámrsk. 6 M arián ské údolí/M arienthal. M rzatec 1 Zanikl 1 km sz od M rákotína (Telečsko), kde jsou rybníky Dolní a Horní Mrzatec. 2 1385 Muzatecz (!), ZDB VII, 35; 1399 Mrzatecz, ZDB VIII, 224. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 4 Mrzatce, na Mrzatce, na Mrzatcich, m rzateckej (M rákotín, Řasná). 5 M J: substantivizující příp. -ec k adj. m rzatý „garstig, abscheulich“. zn. místo nepěk né, škaredé, tj. špatně přístupné, za padlé, jak tom u odpovídá i poloha dneš ních rybníků. K slovotvorbě srov. Lu kavec, Hlubočec, Modřec. Jm . M. patří do skupiny jm en hodnotících terén, srov. v Č. Planá, Pustina, Darebnice, S tekn ík — vše z adjektiv. V prvním dokla du M rz-/M ur-, srov. M rsklesy/M urk-. K m ístu se váže řad a folklór, hist. po věstí o osídlení a zániku vsi. CV —; Prof V 552—553; Nekuda 134; G ebauer Slov. stč. II 410. M stěnice 1 Zanikly 4 km již. od Hro tovic p ři soutoku Mocly a Bačického potoka. 2 1190 Vm stinici, CDB I 326; 1392 villam M styenycze, ZDB VII. 1071: 1407 m unicionen in M styenycz, ZDB IX, 153; 1498 ves pustou Mstienicze. ZDB XVII, 33; 1550 po gruntech pus tých vsí M sstienicz a Lipnian, PB XX, 68; 1573 pusté vsi Mstienicz, PB XXVI,
312. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. Byla tu tvrz. Rozsáhlý průzkum tu provádí M oravské zemské muzeum (ved. V. Nekuda). 5 M J : příp. -ice k OJ Mstěn, o němž viz Mštěnoviee; zn. ves lidí Mstěnových. Na jm. M. upom íná dnešní P J Křtěnice. CV —; Prof —; Nekuda 65; Šrám ek Sla vica Slovaca 1970, 313 n .; VM-Hrotovice 175. Mšice 1 Dříve ves, pak část obce Oleksovice, s níž 1946 stavebně splynu ly; 15,5 km vsv od Znojma. 2 1846 a 1872 Mausdorf; 1906 Mausdorf, Mšice-, 1924 Mšice, Mausdorf. 3 P. Lechovice. Založeny 1788 parcelací dvora. Něm. 4 Myšice, do M yšic (Oleksovice). 5 Jm . Mšice bychom sice m ohli poklá dat za české, odvozené příp. -ice od OJ Mech +- apelat. mech, gen. mcha „Moos“ s význam em „ves lidí Mechových“, ale ves založena koncem 18. stol. v tehdy čistě něm. prostředí. Proto je něm. po doba M ausdorf „myší ves“ původní; šlo patrně o vyjádření m alosti vsi. Odtud i čes. Mušice, z čehož redukcí i ( = y) ve znojemském nářečí Mšice, a to skrze Myšice > Mešice !> M ešice? CV 268 (bez); Prof —; Svoboda StčOJ 197. 6 Karlshof. Mštěnoviee 1 Ves 4 km ssz od Val. Meziříčí. 2 1374 Missenowicz, CDM XV, 160; 1505 z Msscenowicz, PO VIII. 2; 1505 M sstienowicze, ZDO XXIV, 4; 1517 z Mštěnovic, CMM 1957, 326; 1535 ves Msscženowicze, ZDO XXIV, 4; 1675 M sstienow itz; 1718 M sszienow itz; 1720 a 1751 M czenow itz; 1846 M čzenowitz; 1872 M tschenowitz, Mčenovice; 1881 Mstenovice; 1893 Mčenowitz, Mčenovi ce; 1924 M štěnoviee, dříve Mčenovice. 3 P. Rožnov. Čes. 4 Čenovice, do čenovic, Čenovjan, čenovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ Mščen, to z particip. slovesa m stíti ..rächen“ ; zn. ves lidí Mščěnových. Sku pina šč > šf, v nář. uchováno šč, ve skupině Mšč- dále zjednodušeno na pouhé Č-. ČV - ; Prof III 149 (Mště105
tice, M štětin); Svoboda StčOJ 158; Ge bauer Slov. stč. II 412. 6 Cupka, Ma riánský dvůr, Paseky. M u d 1 a u, viz Modletice. Muglinov 1 Dříve ves, od 1941 připo jena k O stravě (1965 část O stravy VI, 1971 O stravy II); 3 km sev. od Slezské O stravy; Sl. 2 1332 villam Muglin, Listin á ř 44; 1508 a 1534 dopl. T.; 1736 a 1808 M uglinau; 1881 M uglinov; 1885 M uglinov; 1894 Muglinau, Muglinov; 1924 M uglinov. 3 P. Polská ( = Slezská O strava. Čes. 4 M uglinov/M uglinovo (Koblov, P etř kovice), do Muglinova, v Muglinově, Mugliňok, m uglinsk’i. 5 M J M uglinov je něm. adaptace slovan. Mogylbn-, ad jektiva k apelat. mogyla, o němž viz Mohelnice, srov. Mohelno. Jihových. od O stravy byla m alá něm. kolonizační ob last (srov. MJ Rychvald, Petřvald, Šenov, Šum bark), do které zařazujem e i M uglinov. Je jen otázka, zda bylo Mo gylbn- adaptováno přišlým i něm. kolo nisty na m ístě samém, nebo zda bylo již jako upravené jm éno přeneseno od jinud. Je-li v něm. M uglin ještě g, pak to zn., že kolonisté si jméno M. přinesli buď z těch oblastí, kde bylo s g přejato (např. ze sev. M oravy, kde Mohelnice/ M úglitz, [nebo ze Saska, kde je Miigeln, okr. Oschatz, 1161 M ugelin, v okr. P irna 1347 Mugelin. V. Sm.], nebo adaptovali jm éno na m ístě samém předlohu s -g-, k terá se na čes. pol. pomezí m ohla udr žovat déle. Nejm éně pravědpodobná je možnost první, protože není jinde do ložen kolonizační vztah O stravska a sev. Moravy. Předpokládá se však p ří chod něm. kolonistů na širší Ostravsko ze sev. Německa (viz heslo Pudlov). Proto nemůžem e o pův. příponě nic jiného říci než to, že bvla -bn-ová, jak ukazuje zápis 1332 M uglin, pro který také třeb a předpokládat přesm yk Mogylbn- > M uglyn-, M uglin-. Něm. příp. -au (Muglinau), z čehož čes. -ov, je ana logická. CV —; P rof —; D ějiny Ostravy 605. 6 Mexiko.
M u r c h n o v i c e , viz Marchanice. M urizt 1 Zaniklá ves na vých. Mo ravě (Hukvaldsko?). 2 1274 villam Murizt, CDM IV, 80. 3 Léno olomouc kého biskupství. Snad totožné s 1364 M urzinz, CDM IX, 336. V žádném pří padě není totožné s Mořkovem, s nímž M urizt bylo identifikováno. 5 P roti shodě s M ořkovem mluví i -izt ( = -itz, to z čes. -ice). Vzhledem k o/u by mohlo jít o Mořice, věcné okolnosti listiny však s tím nesouhlasí. Zatím nejasné. V M urzincz sekundární nazalizace, o níž v. Maříž. M u r k , M u r c k , M ů r k a u, viz Mořkov. M u s c h a u , viz Mušov. Muschel 1 Zanikl v m ístech nyněj šího Damašku (Osoblažsko), kde je po tok M uschelbach a m lýn Muschelmühle; Enkl. 2 1320 in Müschen. Lechner I, 7; 1389 in Muschil, Lechner I, 17; 1408. 1412. 1432 dopl. T; 1917 M uschelmühle: 1924 M uschelmühle. 5 M J: zatím nejasné, ani slovan. pů vod není jistý. Může být zprostředko váno něm. prostředím jiným , srov. M uschlewitz/M yšecy, okr. Budyšín. ČV —; Prof —; Nekuda 31. M u s s 1 a u, viz Muzlov. Mušov 1 Městys 10 km ssz od M iku lova. 2 1270 Mussa, CDM IV, 42; 1276 Moschan, CDM IV. 121; 1332 Muschau, CDM VI. 438; 1362 in villa nostra Muschow, ZDB IV, 78; 1414 Muschaw, Bretholz, Das U rbar 33; 1512 od Mussowa, PB Vllb, 69; 1607 z m ěstečka Mussowa, PB XXXIII, 369; 1633 Muscha, M ussow; 1673 M uschaw; 1718, 1720 a 1751 Muschau; 1846 Muschau, Mussow; 1872 Muschau, Mušov; 1881 Mošov; 1924 Mušov, Muschau. 3 P. Mikulov. Na kopci B urgstall znám á řím ská loka lita. Byl tu přechod přes Dyji. Již v 14. stol. městečko. F arní (již 1276) kostel sv. Leonarda. Něm. 4 Mušov, do Mušova, M ušovák, m ušovské (Ivaň). Něm. Muši. 5 Jak uka zuje první doklad, jm enoval se městys
1276 Mošany; toto jm éno nepřím o do kládá i zápis 1276 M oschank u následu jícího hesla. M ošany je jm. obyvatelské. Z jediného dokladu je obtížné stanovit spolehlivý původ. Je možné trojí pojetí: a) akuz. pl. k moščěné — Moščany, Mošta n y „ves lidí bydlících u m ostu“. Vzhle dem k tomu, že Mušov leží u starého přechodu přes Dyji (viz sub 3), je toto pojetí nej pravděpodobnější. Zjednodu šení šč na š bylo provedeno v něm. prostředí, v němž také substituce o/u (Mo-/Mu-). b) M oš-any „ves lidí při šlých z m ísta jm énem Moš“ (M oš: příp. -jb k OJ Moch, Moš, které hypokor. po doba některého O J začínajícího na Moj-, např. M ojmír, Mořislav apod.). K tvoře ní srov. Olomučany/Olomouc, Hodolany/ Hodonín, O světim any/O světim . Avšak na Mor. se jednoslabičná M J typu Moš nevyskytují, c) M ošan-y „ves příslušní ků M ošanovy rodiny“. O J Mošan vznik lo z Moš rozšířením o další hypokr. sufix -an, srv. OJ Václav/Vach/Vaš Vašan, Bojslav/Bok -*■ Boksa -*■ Boksan. K tvoření srov. M J Těšany/OJ Těšan, M ilovany/O J Milován, Drahany/OJ Drahan (z apelat. draha by bylo *Dražany). Dnešní podoba Mušov, doložená s M unepřetržitě od 14. stol., vznikla něm. substitucí čes. o —^ něm. u, srov. Mořkov/M urk, Skorotín/G urtein, v C. Močerady Muscherad; něm. -au je analo gické, ač bychom z *Mošany očekávali Muschan + genit. -s: Muschans -> M uschas, Musches (srov. M oravany/M or bes). Avšak na již. a záp. M oravě v p ře jím ání čes. přípon často nepravidelnosti, srov. M utischov/M utischen. Něm. -au je pravidelně za čes. -ov, proto Muschau/ M ušov (poprvé 1362). CV 103 (neznají doklad z 1276, proto vykládají z OJ M uš, které „stejného tv aru a původu jako B uš“ z Mqch + jb > M aš); Prof Svoboda StšO J 149, 157; Spal Hosák Mikulovsko 1956, 28; H urt JM 1969, 6; Richter, sb. M ikulovsko 49 (pokládá za možné, že Moschan je pův. čes. jm. pro Frélichov); Rospond R K J-
Wroclaw III 79 (M uszow k OJ Moš M ojmir); Schwarz VS II 162. 6 Svobodnický dvůr/Freisassenhof. M ušůvky 1 Zanikly u B ulhar (Mi kulovsko). 2 1276 Moschank, CDM IV, 121. 3 R. 1276 tu byl farní kostel, 1414 byly pusté. R ichter sb. M ikulovsko 22 o existenci M. pochybuje. 5 Jediný doklad Moschank — Mošánky ukazuje na zdrobnělinu k MJ Mošany, o němž viz Mušov. Podoba M ušůvky vytvořena napodobením de m inutiv M ašůvky, P opůvky k Mašovice, Popovice ač *Mušovice nedolože ny. Srov. i D olany/Dolánky. CV —; Prof —; Nekuda 43. M utěnice 1 Městys 9 km sz od Ho donína. 2 1368 de M utenycz, ZDO I, 968; 1466 v tvrz M utienicze, PO V, 45; 1480 ves M utienicz, PB VIII, 69; 1571 ze vsi Mutienicz, PB XXVI, 204; 1596 ve vsi M utieniczych, PB XXXI, 439; 1595 ves Mutienicze, ZDB XXXII, 172; 1609 ves Mutienicze, ZDB XXXIV, 62; 1633 a 1673 M utenitz; 1718, 1720 a 1751 M utienitz; 1846 M utenitz, Mutienice; 1872 M utienitz, M utěnice; 1881 a 1924 Mutěnice. 3 P. Hodonín. V 15. stol. tvrz; farní kostel sv. K ateřiny. V inař ství. Bývaly tu velké rybníky. Od 1869 městečko. Ces. 4 Mutěnice, do MiLtěnic, M utěňákl -ňačka, m utěnský. 5 M J: příp. -ice k OJ Mutina, to domácká podoba ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem M ut-, o němž v. Mutišov, a odvo zena příp. -ina; srov. Prosimír/Prosina, Skorobuď Skořina, Vyšeslav/Výšina. Pů vodní OJ M utina a MJ M utinice m u síme předpokládat proto, že odvozová ní z OJ *Mutěn není hláskově možné: OJ *Mutěn by bylo participium k stč. m útiti, avšak muselo by znít *Múcen. MJ M utinice brzy disimilací změněno na Mutěnice, což .u jm en na* -enice, -ěnice časté, srov. Hostinice/Hostěnice. MJ M. zn. ves lidí M utinových. ČV 103 (mají doklad k 1251 M utinitz a i/ě po kládají za nářeční změnu); Prof III 158 107
(Mutěnice < M utin); Svoboda StčOJ 160. M u t i s c h e n , viz Mutišov. M utišov 1 D říve ves, nyní část obce Slavonice; 2 km sv od Slavonic. 2 1365 in villa M uthissouicz, ZDB IV, 294; 1369 von M utischen, CDM X, 74; 1379 de M utyschow, CDM XI, 133; 1386 in Mutyessowicz, ZDB VII, 473; 1420 de Mutyssow, ZDO XII. 47; 1437 Z M utišova, KP III, 186; 1547 za ves M utyssow , PB XIX, 167; 1610 ves M utišov, ZDB XXXIV ed, 45; 1678 M utischin; 1718, 1720 a 1751 M utischen; 1846 Mutischen, M utissow; 1872 M utischen, M utišov; 1881 M atišov; 1924 M utišov, Mutischen. 3 P. Dačice. R. 1386 tvrz. Něm. 4 Něm. Mudašen (Schwarz VS II 139). 5 M J: pův. příp. -ovice k OJ Mutiš, zn. ves lidí Mutišových. Ke stří dání -ovice/-ov srov. Holešovice, Tišnovice/Holešov, Tišnov. OJ M utiš: k psi. m otiti, stč. m ú titi „m outit, betriiben“ ; bylo původně buď jm éno nesložené (srov. Diviš, Jeviš, Kojiš) jako byla ne složena jm éna M utěj, Mutina, M utyně, nebo hypokor. zk ratk a k M utim ír (srov. Bořislav/Bořiš, Slavibor/Slaviš. Tak CV 103.). Od 16. stol. něm M utischen: oče kávali bychom spíše Mutischau (-ov/ něm. -au je pravidelné), avšak na již. a jihozáp. M oravě často výjim ky, srov. Muschau/M ošany (v. Mušov). P rof V 592; Svoboda StčOJ 81, 151; Hosák Acta UP 176. M utkov 1 Dříve ves, pak samota, víska, nyní část obce Paseka; 8 km sev. od Šternberka. 2 1317 Muchochov (!), Lechner I, 6; 1371, 1578, 1606, 1613, 1676 dopl. T; 1718 M autzendorf; 1720 M autzendorff; 1771 M utkow a; 1846 M autzendorf, M olkow ; 1872 M autzen dorf, M olkov; 1881 M utkov; 1893 Mau zendorf, Molkov, M utkov; 1924 M ut kov, M autzendorf. 3 P. Něm. Huzová. R. 1606 ves byla pustá, koncem 17. stol. osedlá. Něm. 5 Nehledíme-li ke zkomolenému 1317 Muchochov, pak jm. vždy zapisováno
čes. M utkov (jen v 19. stol. chybně Molkov), něm. M autzendorf (jen 1613 Mauth). M utkov: přivlast. příp. -ov k OJ M utek, patřící k řadě jm en s M ut< m ot-, o nichž v. Mutišov. Do něm činy přejato s u < au (srov. Bludov/ Blaude) a s analog, spojovacím -en + -dorf „ves“ : M autzendorf (srov. Mladějov/Blosdorf). Potíže činí výklad něm. -tz-: vývoj byl pravděpodobně takový, že čes. M utkov přejato nejprve s vyne cháním toponym. sufixu -ov (tedy M ut kov/M aut, srov. Hluzov/Leis, Benešov! Benisch), k něm už přidáno analog, něm. genit. -s (tedy M aut + Mauts, to dále rozšířeno na M autzendorf). Podoba Mol kov vznikla bez hist. kontinuity. CV —; Prof —. M utná 1 Ves 4.5 km vsv od Slavo nic, nyní část obce Cizkrajov. 2 1672 M utten; 1692 Motten, Odhad, kvaterny V, 195; 1718 a 1720 M utten; 1751 Muthen; 1846 M utten, M uthen, M utna; 1872 M utten, M utná; 1881 Mutice, M ut ná; 1893 M utten, M utná; 1924 Mutná, M utten. 3 P. S taré Hobzí. Něm. a čes. 5 M J: adj. m utná < motba k mot-, které ve stč. m ú titi „trüben, k a lit“, srov. psi. m utu „trübe Stelle im Fluss“, rm u t „kal“. Bylo to jm. pro říčku kal nou n. kalící, srov. rus. M utnaja, slovin. Motnica, M otnik, pol. Mqtna. Viz i M utkov, M utišov, Mutěnice, která však z O J. P ři přejetí do něm činy za řazen čes. -n-ový sufix do řad y něm. plurálových -n-ových přípon (srov. Hö fen, Essen apod.): M utten. CV 220; Prof —; Borke ZNT 149; B eranek 92; Bezlaj II 36—37; G ebauer Slov. stč. II 419; Machek ES 419; Preobraženskij ES 572; Sm ilauer PST2 124; Vasm er REW II 179 a Die Slawen in Griechenl. 100; Im enik 170. 6 M ont-S errat (v. t.), Ja n ské údolí/Johannesthal. Muzlov 1 Dříve ves, po 1945 sloučen s obcí Česká Dlouhá, ta nyní pod jm. Dlouhá částí obce Březová nad Svita vou; 10 km již. od Svitav. 2 1535 ves Mozolow, Svitavský u rb á ř; 1672 de
Muslauia, Děkan, m atrika Svitavy; 1677 M uschelle; 1718 M usslau; 1720 Moslau; 1751 Muschele; 1846 Musslau, M uzlow; 1893 Musslau, M uzlov a Motelov; 1906 Musslau, M uzlov; 1924 Muzlov, Muss lau, dříve též Muzelov. 3 P. m ěsta B ře zové. Něm. 4 Něm. Mjousla. 5 M J: původ, přivlast. příp. -ov k OJ Mozol apelat. mozol „mozol, Schwiele“. Jm . přejato do něm činy s Mo-/M u- (srov. Moš-/Mušov, M ořkov/M urk- apod.). S třední o v nepřízvučné pozici vynecháno. Příp. -ov r. 1672 polatinštěna na -avia, po zději od r. 1720 nahrazena náležitým něm. -au. Jen 1677 čteme Muschelle: -elle je něm. dem inut. příp., k terá upom íná na čes. -zl-, jehož z —► něm. š, což ukazuje na pozdněstředověkou sub stituci. ČV 44 (neznají starší doklady, proto „nejasné“, „snad z osobního M u sil“); Prof III 142 (Mozolín. Mozolov), V 542; Beneš 227, 306; G ebauer Slov. stč. II 404; Schwarz VS II 245. Příjm . Mozol, Mozolek. M ů g 1 i t z, viz Mohelnice. M ú h l f r a u n . viz Milfron. M ú h l g r a b e n , viz Lichtentál. M ů r a u, viz Mírov. M ů r a u - N e u s t i f t , viz Sady, No vé (Mohelnicko). M ů r a u - G r u n d , viz G runt, Mírovský. M ydlovary 1 Zanikly v tra ti Mydlovary v k atastru Prosenic (Přerovsko) mezi Grymovem, Lýskam i a Oldřichovem, kde je trať M ydlovarka. 2 1360 de Midlowarz, ZDO I, 782; 1373 in villa Midlowar, ZDO II, 277; 1382 de M ydlouar, ZDO IV, 267; 1386 de Mydlowar, ZDO IV, 809; 1506 kusy pole m ydlovarské LSA 371. 3 Ves zanikla za vá lek uherských v pol. 15. stol., r. 1498 byla pustá. 5 M J : obyvatelské jm éno zam ěstna necké p ro ves, v níž sídlili m ydláři, lidé, k teří vařili mýdlo. Z dokladu 1360 bychom mohli usuzovat i na nom. Mydlovaře vzniklý napodobením typu
Krav ary/Kravaře, V inary/Vinaře (ty leží blízko!): v nich příponové -ař, zde však km enové var. K tomu, abychom stanovili bezpečně, zda jde skutečně o -vaře a nikoli o nahodilý zápis vznik lý analogií, jediný doklad nestačí. ČV —; Prof III 160; Nekuda 65. Srov. Mukoděly v Č. Myslechovice 1 Dříve ves, nyní část obce Haňovice; 4 km jz od Litovle. 2 1131 Mizlechouicih, CDB I, 115; 1234 Misslochouici, CDB III, 89; 1256 M yzlochowich, CDM III, 234; 1291 in Misslechowycz, CDM XV, 20; 1517 v Myšlechovicích, ČMM 1957, 110; 1631 in Michlowitz, M atr. v Cholině; 1632 Mysslochowicze, M atr. v Cholině; 1671 M ichlowitz; 1718 a 1751 M ichlowitz; 1846 M ichlowitz, M islichowice; 1872 Michlowitz, M yslichovice; 1881 M ysle chovice; 1906 M ichlowitz, M yslichovi ce; 1924 Myslichovice. 3 P. Haňovice. Čes. 4 Meslechovice, do Meslechovic, v Mešlechovicich, M eslechovák, mešlechovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Myslech, hypokor. zkratce některého ze slo žených OJ s kom ponentem M ysl-, -m ysl (Myslibor, Bolem ysl apod.). Zn. ves lidí Myslechových. Hypokor. přípony se sa m ohláskam i e, o bývají často zaměňo vány, proto čteme v 13. stol. i Myslochovice. V nářečích a v některých po zdějších dokladech m á jm. M. podobu Myslechovice, M eslechovice: jm éno spo jeno s nářečním im perativem k m yslit — mesli, mešle, což bylo poté, kdy ve jm éně y > hanác. e, velmi snadné. A protože nář. mešle = spis. mysli, bylo M J v 19. stol. upraveno na do mněle spisovné Myslichovice. ČV 102 (z OJ Myslích-); Prof —; Svoboda StčOJ 81. 147. 6 Hliník, Kluzov (v. t.). Ovčín na Rampachu. Myslejovice 1 Ves 7 km již. od Plum lova. 2 1267 de M yzlagwiz, CDM III, 402; 1368 in M ysleyouicz, ZDO I, 1071; 1391 villam nostram M ysleyowicz, CDM XIII, 52; 1391 villam M isleywycze, 109
ZDO VI, 294; 1602 ves Milegowicze (!); ZDO XXXII, 70; 1677 M yslyow itz; 1718 M isslowitz; 1720 M isliowitz; 1751 Misligowitz; 1846 Misliowitz, též Misleiow itz, M ysliow ice; 1872 M isliowitz, M yslijovice; 1881 M yslejovice; 1893 Mysliow itz, Mysliovice i M yslejovice; 1924 Myslejovice, dříve Mysliovice. 3 P. Plumlov. F arní kostel Zvěstování P. Marie. Čes. 4 Meslejovice, do Meslejovic, Meslejovák, m eslejovské. Mesléovice, do Mesléovic, mesleovské. Meslehovice (Kobyl nice, Dětkovice). Podoba Mesle-, vznik lá krácením z Meslé- < M yslej-, u p ra vena vložením hiátního h až po ej > é: Meslehovice. 5 M J : příp. -ovice k OJ Myslej, to hypokor. zkratka některého složeného OJ s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl), srov. Prostěji M J Prostějov, Raději M J Radějov. Zn. ves lidí Myslejových. Od 17. stol. se v dokladech střídají nejrůznější podoby, které vznikly v důsledku ha náckého vokalismu, zejm. změny ej > é. Srov. sub 4 a také předcházející hes lo. CV 102 (Mysliovice); Prof —; Svo boda StčOJ 81, 167. Mysletice 1 Ves 6,5 km jz od Telče. 2 1385 villam Misleticz, ZDB VII, 71; 1417 villam Misleticze, ZDB XI, 338; 1678 M yslotitz (!); 1718 M ischletitz; 1720 M yslotitz; 1751 M isletitz; 1846 M isletitz, M ysletice; 1881 a 1924 M ys letice. 3 P. Kostelní Vydří. Čes. 4 Mysletice, arch. Myslotice, do Mysletic, v M ysleticich, M y slečák/(arch.) M yslák, m ysleckej. 5 M J : příp. -ice k OJ M ysleta < MysVata < Myslqta, to hypokor. podoba některého ze slo žených O J s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl). Zn. ves lidí Mysletových. Protože zám ěna zá kladních osob. jm en se sufixy et-jotbyla častá, čteme i zde 1678 a 1720 Myslotice, srov. Myslochovice/M ysle chovice. Jm éno M. patří do výrazné jihozápadomor. skupiny jm en s -tice, srov. Slavětice, Třebětice, Kojetice, Že110
letice, M odletice atd. CV 102; Prof III 161; Svoboda StčOJ 81, 164. Mysliboř 1 Ves 3,5 km sv od Telče. 2 1366 Myslibors, ZDB IV, 433; 1678 M ysliborž; 1718 Misslieborž; 1720 M yslyborž; 1751 M yslyborž; 1846 Misliboř; 1872 Misliborsch, Myslibořice (!); 1881 M ysliboř; 1885 Misliborsch, M ysliboř; 1924 Mysliboř. 3 P. Telč. Čes. 4 Ta Mysliboř, v Mysliboři, M ysliborák, m ysliborskej. 5 M J: přivlast. příp. -jb k O J Myslibor, které složeno z m ysl „cogitatio“ a -bor „boj, pugna“. Jm éno p atří do širokého p ruhu jbových jm en v podhůří Českomor. v r choviny, srov. Ratiboř, Touboř, Veleboř a jm éna typu Telč, Plavec, Jeneč, Běleč. ČV 102, 37; Prof - ; Svoboda StčOJ 81. Myslibořice 1 Městys 6 km záp. od Hrotovic. 2 1234 de Mizliboriz, CDB III, 74; 1259 de Miselboritz, CDM III. 275; 1260 de Miszelboritz, CDB III, 289; 1265 de Mizelbaritz, CDM III, 374; 1271 ecclesie in Mizelboriz, CDM IV, 56; 1298 de Mizelbariz, CDM V, 98; 1328 de Myselworzicz, CDM VI, 365; 1343 H artlebum de Misselboricz, M endl K ni hy počtů 15; 1350 de Mistelboricz, ZDB I, 165; 1357 de Missliboritz, CDM XV, 76; 1360 de Misliborzicz, ZDB III, 489; 1373 M issilworitz, CDM X. 184; 1464 blíž Misliborzicz, PB IV, 120; 1531 ryb níkem m yslborskym . . . rychtáře m yslborske(h)o, PB XIV, 265; 1535 v M ijsliborziczijch, PB XV, 293; 1547 V M yslyborziczich, PB XIX, 37; 1571 z vobilnic m ysliborszkych, PB XXVI, 151; 1583 z m ěstečka M ysliborzicz, PB XXIX, 541; 1597 ouředníka m ysliborziczkyho, PB XXXI, 583; 1633 Misiiboritz; 1672 M ysliboržitz; 1718 Misliboržitz; 1720 M islibořitz; 1751 Misliboržitz; 1846 M islibořitz, Myslibořice; 1872 M isliborzitz, M yslibořice; 1881 a 1924 Myslibořice. 3 P. Myslibořice. V 15. stol. tvrz, pak zámek. F arní (již 1271) kostel sv. Lukáše. R. 1538 pový šeny na městečko. Čes.
4 Meslibořice, do Meslibořic, v Meslibořicich, Meslibořák, -borčák, meslibořské. V okolí jen: Meslborce, do Meslborc, meslborcké (redukce i v hanác kém nářečí znojemského typu). 5 M J: příp. -ice k OJ Myslibor, o němž v. výše. Zn. ves lidí Mysliborových. Z re dukovaného Myslborce, Myslbořce (viz sub 4) vzniklo M ystlbořice vložením -t-, srov. nář. stlóp „sloup“. ČV 102; Prof —; Svoboda StčOJ 81; Schwarz VS II 154. 6 Jiříkov, Myslibořický mlýn, Ostrý. Části: Holca „ulice“, Chalope, Na kocandě, Stříbrná hora, P J Daskabát (les!, v. t.). Myslík 1 Ves 9,5 km již. od M ístku. 2 1581 ves M yslyk, H ukvaldský u rb ář; 1635 z dědiny M yslyku, M atriky ve F rýdku; 1672 M yslik, Děkan, m atrika ostravská; 1672 M ysslikh; 1718 Misslik; 1751 M islik; 1846 M islik; 1872 Mislik, M yslík; 1881, 1924 M yslík. 3 P. Huk valdy. Podle některých badatelů se M yslíka týká doklad 1359 Mesthlieshow, CDM IX. 142, k terý u hesla Metylovice. Čes. 4 M yslik, do M yslíka, v M ysliku, Mysličan, m yslicky. 5 Za M J přejato OJ M yslík, to hypokor. podoba někte rého ze složených OJ s kom ponentem Mysl-, -m ysl (např. Myslibor, Bolemysl apod.). Tento typ vzniku M J je na Mor. a ve Slez. vzácný, jsou ještě tato jm .: Moravec, Šach, Š išm a; hojný je však v pol. Slezsku (typ Jqdrysek, Ozimek). Je typický pro menší osady, samoty, mlýny, hospody, srov. i jm. některých sam ot v Beskydech (Třeštík, Čurda, Uspolka — k příjm . U.). ČV 102; Svo boda StčOJ 137; Prof —; Bořek R K JWroclaw V 141—145. 6 Východní a Zá padní hůrky. Rybí. Myslivna, Strálecká 1 Sam ota u Těchanova (Rýmařovsko) 2 1906 Straleker Jägerhaus; 1924 Strálecká m ysliv na, Straleker Forsthaus; 1935 Strálecká m yslivna, Straleker Forsthaus. 5 M J : z něm. apelat. Jägerhaus, Forsthaus „hájenka, m yslivna“. P ří-
vlastek podle blízkého hradu S trálek (v. t.). Mysločovice 1 Dříve ves, nyní část obce Mysločovice-Machová; 8 km již. od Holešova. 2 1397 villam Mysloczowicze, ZDO VI, 654; 1446 villam Misloczowicz, ZDO X, 416; 1500 u m ysloczowskeho rybníka, PO VII, 63; 1505 rybníkem svým m ysloczow skym , ZDO VIII, 16; 1524 fa rá ři svém u mysloczowském u, PO XII, 295; 1528 z Myslossowicz, PO XIII, 254; 1589 ves Mysloczowicze, ZDO XXX, 19; 1672 Misloczowicz, Děkan. m atr. holešovská; 1675 M yslytzow itz; 1718 M isslutschow itz; 1720 M islotschow itz; 1751 Myslocžow itz; 1846 M islotschowitz, M isločowice; 1872 M ysloczowitz, Mysločovice; 1881 Mysločovice; 1893 M isloschowitz, M yslošovice; 1906 M isloschowitz, Myslošovice i Mysločovice; 1924 Mysločovice, 3 P. Holešov. Far. kostel sv. Trojice. Čes. 4 Myslačovice, do Myslačovic, Myslačák, v pl. též Myslaccí, myslacké. No věji Mysločovice. H raniční obec hanác kého nářečí. Myslacovice, do M yslacovic, Myslacák, m yslacké;m yslocké (Lechotice). 5 M J: příp. -ovice k OJ M ysloč, hypokor. podobě některého ze slo žených O J s kom ponentem M ysl-, -m ysl (např. Bolem ysl, Myslibor). Zn. ves lidí Mysločových. V některých dokladech se píše Mysločovice napodobením něm. M ysloschowitz, v němž š za čes. č. ČV 102; Prof —; Svoboda StčOJ 140. 6 P J Tetór. 1. Myslová, Horní 1 Ves 3 k m jz od Telče. 2 1385 M isslowka, M isslowka se cundum , ZDB VII. 35; 1528 v Mislowie Hornjm, Ruk. archív m ěsta B rna č. 1213, 2; 1678 Ober M yslau; 1718 Ober Musslau; 1720 a 1751 Ober Mislau; 1846 Ober Mislau, Hornj M jslowa; 1872 Ober Myslau, Horní M yslová; 1881 a 1924 Horní Myslová. 3 P. Telč. Čes, 4 Myslová, do M yslový, M yslovák, m yslovskej. P řívlastku se užívá jen po dle potřeby. 5 V prvním dokladu má 111
jm. podobu zdrobnělou M islóvka (bez Myslůvka 1 Dříve ves, nyní část ob stč. ó > ů); předpokládám e, že musela ce Cerníč; 6 km již. od Telče. 2 1385 existovat dříve již podoba nezdrobně- M isslowka, ZDB VII, 35; 1415 in villa lá, srov. Machová 'Machůvka, Raková/ dieta W yerdunkow a M yslowka, ZDB Rakůvka. Přívlastek Horní 1528 na roz XI, 21; 1580 MaZd Myslová, Tiray, Telišení od blízké M yslůvky (v. t.). Tehdy lecký okres 246; 1678 K lein Myslau; nese ves jm. M yslov: analog, přivlast. 1718 K lein Muslau; 1720 a 1751 Klein příp. -o ř, srov. i kolísání u jm. typu Mislau; 1846 Klein Mislau, Malá M jslo Machová/Machov, M ikulůvky/M ikulov wa; 1872 K lein Myslau, M yslovka; 1881 na Gottwaldovsku, Vizovicku. Něm. M yslůvka; 1885 Klein Myslau, Malá Meysslabs je substituováno z češt.: p ra M yslová; 1890 Klein Myslau, Malá videlné změny y/ei a v/b, genitiv, -s je Myslová, též M yslůvka; 1921 M yslův analogické; srov. Slavonice/Zlabings. ka; 1924 M yslůvka, dříve Malá M ys Schwarz 194. 6 Hanzálkův mlýn, Chvá lová též M yslovka. 3 P. Telč. Bývala talův mlýn, Vospělův mlýn, U Síšů. tu tvrz. Ces. 2. Myslová, Kostelní 1 Ves 4 km jjz 4 M yslovka, do M yslovky, v M yslovod Telče. 2 1253 in villa Mislowicz, ce, Myslák, m yslovskej (Radkov). 5 MJ: ZDB IV, 283; 1529 fa rá ř m islaw sky, zdrobnělina k Myslová, o kterém viz Ruk. archív m ěsta B rna č. 1214, 33; Myslová. Srov. Machová!Machůvka, Ra1557 farářóm m yslow skym , PB XXII, ková/R akůvka. R. 1415 přívlastek Věr42; 1678 Kirch M yslau; 1718 Kirchen duňkova M. podle m ajitele Tomáše Věrmusslau; 1720 K irch Mislau; 1751 Kirch duňka z Myslové (k r. 1351, ZDB II Mislau; 1846 K irch Mislau, K ostelnj 13). R. 1580 Malá Myslová, odtud něm. Klein Myslau. Mjslowa; 1872 Kirch Myslau, Kostelní Myslová; 1881. 1924 Kostelní Myslová. M ý t i n k a , viz Ficová. 3 P. Telč. Již 1253 farní kostel sv. Vác 1. Mýto 1 Sam ota u Batelova (Třešťlava. Ces. sko). 2 1906 M ejto; 1924 Mýto. 4 Myslová, v M yslově, do M yslovy 4 Mejto, na Mejto, na Mejtě, Mej(!), M yslovák, m yslovskej. P řívlastku se ťák, m ejtskej (Batelov). užívá jen podle potřeby. 5 Pův. Mys2. Mýto, Grešlové 1 Ves 10 km jv od Mor. Budějovic. 2 1718 Neu W irts lovice: příp. -ovice k OJ Mysl, zn. ves haus Dórffl; 1751 Hausdorfel či Neu lidí Myslových. Sufix -ovice nepřešel v -ov, jak tom u na Mor. obvykle bývá W irtshaus; 1846 Groschelmauth, Greš(srov. Holešov, Prostějov, Tišnov z Ho lowe Megto; 1872 Groschelmauth, Greš lešovice, Prostějovice, Tišnovice), ale lové M ýto; 1881 Grešlové M ýto (Krá lovské M.); 1924 Grešlové Mýto. 3 P. v -ova, adj. -ová, a to podle rodu do plňujícího slova ves, lhota apod. P ří Boskovštejn. Ves vznikla na konci 17. vlastek Kostelní, něm. Kirch proto, že stol. p ři královské silnici ze Znojm a do Prahy. Ces. zde je význam ný kostel (již od 1253). 4 Grešlovy Méto, do Grešlovýho # M J : původ, přivlast. příp. -ova k OJ Meta, ku G rešlovým u Métě, o GrešloMysl, to hypokor. zkratka některého vém Métě, Grešlovométák, grešlovoze složených OJ s kom ponentem Mysl-, m étské. P řívlastku se užívá jen podle -m ysl (např. Myslibor, Dalemysl), srov. Stanislav Stan, Slav, M ojm ír1M ír. Zn. potřeby, převládá jinak podoba Méto Myslová lhota, ves. Posívní -ova se . . . 5 Ves vznikla kolem hospody na přehodnotilo na adj. -ová, o tom viz silnici ze Znojma do Prahy, odtud nej dříve jm. Neu W irtshaus Dórffel „Vís Machová. CV 102; Prof —; Svoboda ka Nová Hospoda“, později HausdórStčOJ 108; Tiray VM-Telč 242. 6 Lukfel „víska s dom ky“ (tj. nikoli se selšův mlýn. 112
skými statky, které pozdější). Za uží vání hospody se platilo nepatrné („gro šové“) mýto, něm. Grósch(el) „groš, grošík“, proto přívlastek Grešlové M. Původní hospoda dosud stojí. Volný Znaim er Kreis 234 uvádí, že m ýto bylo postaveno za poslední grošík — to však lid. etymologie. # M J z apelat. m ýto ..Maut, Zoll“, zn. místo, kde se vybí
ralo mýto. Apel. m. přejato do slovan. jazyků ze sthn. m uta „clo“, to z got. mota „clo“. P řejetí proběhlo v 8.-9. stol. snad v Hor. Rakousích, kde je řa da starých M J s M aut- (M auten, Mau tenberg, M authausen atd.). ČV —; Prof III 167; G ebauer Slov. stě. II 427; K lu ge EWDU 383: M achekES315; Schwarz 88; ZMK IV 81.
113
N Načeratice 1 Ves 6 km jv od Znojma. 2 1222 villam quandam Nasseratiz die tám, CDB II, 232; 1252 Nazeratize, CDM III, 184; 1327 de villa nostra Naschraticz, CDM VI, 347; 1426 in Nascgraticz, Neumann, Nové pram eny, 194; 1483 Nasseraticz, U rbář žďárský; 1672 Naschetitz, pustá ves; 1718 a 1751 Nasseticz, pustá ves; 1846 N aschetitz; 1872 Naschetitz, Našetice; 1881 Načeratice, 1885 Naschetitz, Našeratice, též Našeti ce; 1893 Naschetitz, Načeratice, Našeti ce; 1924 Načeratice, Naschetitz, dříve Načeratice t. Našetice. 3 P. Jaroslavice. Ves v 2. pol. 15. stol. zpustla, pak někdy částečně osídlena, 1780 obnove na. Od r. 1830 far. kostel P. M arie Bo lestné. Něm. Po r. 1945 osídleny vět šinou z Nové Lhoty na Strážničku. 4 Načeratičák, načeracký/načeracké (v okolí); něm. O šaťts. 5 M J: příp. -ice k O J Načerat, stě. Načěrat, zn. ves lidí Načeratových. OJ složeno z kořene slovesa načati, stě. načieti „načíti, an fangen“ (srov. v OJ Nače-pluk, Načechval) a psi. ratb „bitva“ (srov. v OJ Ratiboř, Ratimír). Jm éno přejato záhy do němčiny, přičemž č -> něm. š a nepřízvučné e vynecháno: Načeradice 1426 Naschratitz. O dtud i pozdější čes ká podoba Našeratice. Další něm. re dukce N aschratitz —► N aschretitz N aschtitz dala vzniknout nesprávném u českému Našetice jakoby od OJ Našata. V něm. nářečním Ošať’t z splynul počátek jm éna s předložkou in a A > O: in Naschetitz > in Oschatetz. CV 61; Prof III 169 (Načerac); Svob. StčOJ 73. 83; Vasmer REW II 496; Beranek 79; N ít X 295, Schwarz VS II 133. Nadějov 1 Ves 13 km vsv od Jihlavy. 2 1427 z Nadiejowa, LSA III, 138; 1466 ves naši klášterskou Nadiegow, PB IV, 171; 1533 v Nadiegowie, LSA III, 139; 114
1546 ze vsi Nadiegowa, LSA III, 137; 1679, 1718, 1720 a 1751 Nadiegow; 1846 Nadiejow, chybně Nadiow, Naděgow; 1872 Nadiejow, N ádějov; 1881, 1893 a 1924 Nadějov. 3 P. Německý R udolec. C. 4 Nadijov, do Nadijova, N adijovák, nadijovskej (Rybné, Rehořov). 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Naděj, které ze stč. ab strak ta naděj „H offnung“. R. 1872 se píše Nádijov: á přikloněním к nářečním u naděje, ač bylo i stč. O J Náděj, jehož kv an tita se však ve star ších dokladech nereflektuje. I zm ěna dě > di je nářeční, srov. Prostijov, Radijov, Prostějov, Radějov. — Nadějov nazván podle třebíčského opata Naděje (1160), neboť náležel původně ' třebíč skému klášteru (Hosák VVM XX-P. 38). CV 103; Prof III 171 (Naděje, Nadějkov), V 550 (z apelat.), 570 (pro střednictvím OJ); Svoboda StčOJ 36. 204. Nádosné 1 Zaniklá ves u hradu Neu haus (Sumpersko). 2 1417 Nadosne (?), Sedláček, Zbytky register, 105; odjinud neznámé. 5 Snad koruptela z Nad Osné, к os+bn- „brusné“. O základu os- viz Oslava. Srov. v C. Osná, Osné. CV —; Prof III 292-3, IV 609; Bořek ZNT 166; Sm ilauer PST2 135. Nahorach 1 Zaniklá ves n a H ranicku blíže neurčitelná. 2 z poč. 14. stol. Nahorach, CDB II, 352 (falzum z XIV. stol.). 5 M J : pl. к hora „Berg“, v. Hory. Nahošovice 1 Dříve ves, nyní část obce Dřevohostice, 9,5 km vjv od P ře rova. 2 1365 in Nahussowicz, ZDO I, 872; 1398 in villa Nahassowicz, ZDO VI, 758; 1523 na ves Nahassowicze, PO XII, 120; 1672 Nahossowicz, Děkan, m atr. lipenská; 1718 N ahossowitz; 1726
Nahoschowitz; 1751 Nohaschowitz; 1846 Nahoschowitz, Nahossowice; 1872 Na hoschowitz, Nahošovice; 1881, 1924 Na hošovice. 3 P. Dřevohostice. Čs. 4 Nahašovice, do Nahošovic, k Nahošovicom, v Nahošovicích, Nahašovják, nahašovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Nahuš, jak ukazuje první doklad z r. 1365 Nahussowicz; zn. ves lidí Nahušových. OJ N ahuš utvořeno substant. příponou -uš k adj. nah, nag-o „nahý, n a k t“; srov. OJ Levuš, Pravuš, Prkuš. Od 17. stol. m á jm éno podobu Nahošo vice: buď hanácká nářeční změna u > o (proto předpokládám e v N ahuš k rá t ké u), nebo bylo jm éno Nahušovice při kloněno k jm. typu Jarošovice. Kloní m e se však spíše k postupu prvním u; doklady Nahašovice s a vznikly asi m ilací nepřízvučného o, event. u k a v první slabice. CV 103, Prof III 174 (Nahošovice); Svob. StčOJ 150; Machek ES 317; ESSJ 43. Nahradov 1 Zanikl n a Třebíčsku (snad u Šťastného mlýna). 2 1104 Nagradouo, Kosmas 259; 1556 ves pustá Nehradow, ZDB XXVII, 20, f. 10; 1558 ves pustú Nehradov, ZDB XXVIII, 2, f. 2. 3 Připom íná se v falzu zakládací listiny kláštera třebíčského. Trať nad řekou Jihlavkou u Třebíče západně od Podklášteří se jm enuje „N ehradov“ (CMM 1891, 233, m apa katastru). 5 M J : přivlast. příp. -ovo k OJ Ná hrad, to složeno z předložky na- a slo vesného km ene hrad- „hradit, einfrie den“ ; srov. častá stč. OJ Nachval, Nam ysl a dnešní příjm ení Návrat, Nástoj. Zn. N áhradův m ajetek. Jakm ile zbyla po vsi jen pustina, změněno i jm éno přikloněním k MJ s Ne-. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 102; N ekuda 104. Najdek 1 Víska, pak osada obce Ham ry nad Sázavou, s níž po 1965 sí delně splynula; 3,5 km zsz od Zďáru. 2 1454 ham r N aydek, VM -2ďár nad Sázavou, 242; 1846, 1872 Neudek; 1881 N eudek (Peklo); 1915 Neudek, Najdek, 1924 N ajdek. 3 P. Zďár. Původně tu
byl železný ham r, u něhož v prvé po lovině 18. století vznikla osada. Čes. 5 viz Nýdek. N ajfunk, od 1949 S tříbrné H ory. 1 Dříve ves, nyní část obce Horní Měs to; 3,5 km od Rým ařova. 2 1540 Neu fang, K. Berger, Gesch. d. S tadt Rom erstadt 25; 1570—1618 dopl. T .; 1584 N eyfunk, později N ew fangk, VM-Uničov a Rým ařovsko 32; 1586 Neufang, P rá sek, Organisace, 81; 1678 N ew jangkh; 1718 N eufang; 1720 a 1751 Neufang,1749 Neifanger Gemein Sigill, pečeť; 1754 Neufang, G ubernium B 1, M 41, SAB; 1846 Neufang, N aifunk; 1872 N eu fang, N ejfank; 1881 N aufunk; 1885 Neu fang, N eifank; 1893 Neufang, N eu fu n k; 1924 N ajfunk, N eufank, dříve N a ifu n k. 3 P. Janovice. Ves vznikla asi v pol. 16. stol., kdy se tu těžilo stříbro. Něm. 5 M J : z něm. N eufang „nový začátek“, tj. „dílo, sídlo nově započaté“, neboť tu šlo o nově otevřené doly na stříbro. České jm éno adaptací německé předlo hy, přičemž Neu- > Naj-, ojedinělé též Nej-, srov. N eudeck > N ejdek (ač jde zde o něm. N eu- sekundární, v. t.), za fang je neporozum ěním -fu n k. ČV —; Prof —; Fr. Stowitschek, Unsere Orts nam en, R—L XI 38. N áklady 1 Zanikly severně od Uh. Brodu, kde je les a pozemky N áklady; Nekuda, 155. 5 M J pluralizací z P J Náklad -eapel. náklad užitého v toponym ii ve vý znam u „co se dává navíc, co se přidá vá“ ; srov. P J N ádavky, Přídavky. P J Náklady je z povodí Olšavy doloženo velmi často, srov. např. N áklady v H avřicích a ve Vlčnově. N áklady v P rakšicích jsou v Tereziánském k atastru uve deny dokonce pod jm. N ataw ky. ČV —; Prof —; Nekuda 155; M atějek ZMK IX 487-492; Hlaďáková, P J v k atastru Uherského Brodu, U herský Brod — mi nulost i současnost slováckého m ěsta, Brno 1971,13, 397; Novotná, P J na U herskobrodsku, dipl. práce Brno 1972, 60. Náklo 1 Ves 6,5 km jv od Litovle. 115
2 1078 Nákel, CDB I. 79; 1160 Nákel, CDB I, 208; 1235 de Nackel, CDB III. 128; 1249 Nákel, CDB IV, 171; 1250 de Naklis, CDB IV, 197; 1275 Nákel, CDM IV, 118; 1276 Nákel, CDM IV, 125; 1374 de Nakls, KP I. 3; 1388 de Nakla, K P I, 6; 1508 z Nakla PO VIII, 122; 1531 ze vsi své Nakla, PO XV, 75; 1596 fa rář nákelský . . . dědiny N ákla . . . obec nákelská, LSA 17; 1606 Naklo, Reg. kláštera Hradiska, 13; 1633 N aklo; 1635 z Nakla, M atriky v N ákle; 1677 Nákle; 1718 Nackle; 1720 N aklo; 1751 Neckl; 1846 N akl, Nákel, N ákly; 1872 Nákel, Náklo; 1881 Náklo; 1924 Náklo. 3 P. K lášterní hradisko. Již 1250 far. kostel sv. Jiří. R. 1786 parcel, dvůr. Ces. i To Náklo (velmi arch. ten Nákel), do Nákla, za N áklem , Nákelščí nákelské. 5 M J : z apelativa nakblh > nákel „vlhké, naplavené místo poblíž řeky, porostlé vrbam i, kde se klije vrboví; m it Weiden bew achsener Sandbank m it A bschw em m ung“. D everbativum ke klíti „klíčiti, keim en“. Morfologickou analogií vznikl nom inativ Naklo, čímž také změněn rod z původního fem. v neutrum . Ze základního význam u vy vinula se i označení přenesená pro růz ná m ísta u řek : písčiny, přístaviště lodí, vrboví, bažiny, ostrovy. Jm éno Náklo časté ve slovanské toponymii, na M ora vě leží ve staré sídelní oblasti n a širším Olomoucku a v jižním Pom oraví, např. vršek Náklo u Milotic, trať Náklo u Vnorov. O jm éně Náklo je bohatá li teratu ra, ve starší z ní je nesprávný výklad z nákolí „stavby na kůlech“. CV 222 (se starší liter.); Prof III 175 (Nákle); V 536; Smil. OC 311 a P říruč ka 297; Schwarz ONSud 91,193 aN o rd ostbayern 287; Schütz GTSK 71; Bezlaj II 48; Machek ES 317; B randl CVSMO I 7 5 -7 6 ; Prásek SA IV 64; ZMK IV 75; Gregor Sb. K. Tihelkovi, B rno 1964, 244; Sedláček Snůška 11; Svoboda StčOJ 200. P J Nákle, Náklí, Náklov z centrální M oravy kolem řeky Moravy. 6 Sam ota Hráč. 116
Nákvasov 1 Zanikl u Červeného Hrádku na Dačicku. 2 1353 Naquassow, ZDB II, 72. 5 M J: přivlast. pří. -ov k OJ Nákvas, to buď ze stč. apelat. nákvas „kvas, S auerteig“ nebo — pravdě podobněji — deverbativum k stč. kvasiti „hodovati“ s prefixem na-. CV —; Prof III 176 (Nákvasovice), V 569 Prof I I I 176 (Nákvasovice), V 569 (-kvas, „G etränk“), 559, 591 („Schmaus“); Svo boda StčOJ 95, 102 (s Miklosichem ke kvas „hostina“); Geb. Slov. stč. II 966; Nekuda 43. Náloch 1 Zanikl u Milešovic na Bučovicku (často omylem kladen na Klo boucko). 2 1447 v Nalochach, PB III. 6; 1511 ves Nálochy s jejím příslušenstvím (pusté), ZDB XVIII, 73, f 14. 3 Ves za nikla v druhé pol. 15. stol., 1511 byla pustá. 5 M J: viz Aloch; zde počáteční N- dekompozicí něm. předložky zen aloch. CV —; Prof —; Hosák, Od Ho ráčka k Podyjí IX, 95—96; N ekuda 134. N á 1 o h, viz Dzbel 2. Naloučany 1 Ves 3 km ssz od N á měště n. O. 2 1238 Naluschan, CDB III, 180; 1240 Naluschan, CDB III, 260; 1360 in villa Náluczan, ZDB III, 563; 1437 villam Naluczani, ZDB XII, 188; 1672 N alutschan; 1718 Nalucžian; 1720 Nalaucžan; 1751 Nalaucžan; 1846 Nalautschan, Nalaučany; 1872 Nalouczan, Naloučany; 1881 Naloučany; 1893 Naloučan, N aloučany; 1924 Naloučany. 3 P. Náměšť n. O. (Fil. v 16. stol. farní) kostel sv. Jakuba. Ces. 4 Nalóčane, za Nálóčanama, Nalóčák, nalócké. 5 M J: akuz. pl. k stč. nálúčěné „lidé bydlící n a louce“. Ves leží na loukách u řeky. V dokladech do 1437 není ještě stč. ú > ou. CV 154, 212; Prof - ; Spal 43; DS 8, 57. 6 Cíkovská m yslivna, Jasinka (myslivna), M anka (mlýn). Naluce (Louka?) 1 Blíže neurčitelná ves na Znojemsku. 2 1046, falzum z 12. stol., Naluce, CDB I, 382). 1. Náměšť na Hané 1 Městys 13 km záp. od Olomouce. 2 1131 Namesci,
tij, PB XXIX, 13; 1580 úředníku naCDB I, 115; 1249 versus Namescz, CDB IV, 171; 1261 de Namesch, CDM III, m iesstskym u, PB XXIX, 50; 1633 Ná 325; 1269 de Namescz, CDM IV, 30; m ěst; 1672 N am iest; 1718 Namiesst; 1279 de Namyessz, CDM IV, 170; 1297 1720 a 1751 N am iest; 1846 Namiescht, de Namescz, CDM V, 68; 1337 de Na Naměšt; 1872 Namiest, Náměšt; 1881 Náměšť; 1924 Náměšť nad Oslavou. mescz, CDM XV, 44; 1347 de Namescz, Reg V, 154; 1348 de Namyescz, ZDO I, 3 P. Náměšť. 1632 povýšena na městeč 28; 1351 in Namescz, ZDO I, 185; 1365 ko. Hrad, pak zámek. Již 1345 far. kos tel sv. Ja n a K řt.; 1759—84 kapucínský de Namyesscz, ZDO I. 786; 1366 in bonis Namiescz, ZDO I, 945; 1428 de Na klášter; 1795 založena soukenická to myesscz, Sigut listinář III, č. 20; 1466 várna. Ces. hrad Namiescz, PO IV. 116; 1499 z Na4 Ta Námněšč, do Námněšče, za Nám iesstye, PO VII, 49; 1509 na Namiesmněščó, Námněščák, námněsské. 5 Pro sczi, PO VIII, 152; 1512 z Namiesscze, výklad z apelativa nám ěstie „místo, PO IX, 135; 1513 z Namiesstie, PO IX, O rt“, srov. stsl. nám estije „locus“ (Ge 249; 1519 od fojta mého namiestskeho, bauer Slov. stč. II. 474) by svědčilo, že PO XI, 27; 1522 na Namiesstie, PO XII, obě m ísta byla od nej starších dob stře 84; 1536 tvrz a městečko Namiesst, disky dominií, obě m ísta ležela na vý ZDO XXIV, 18; 1553 puol městečka značných starých obchodních kom uni Namiesscze, ZDO XV, 177; 1575 ze dvo kacích a lze předpokládat, že v obou se ru svýho nam iesstczkyho, PO XXIX, 86; před lokacemi m ěst konaly trh y (Hosák, ZMK VII, 371). Také např. Místek 1580 z m ěstečka Namiesstij, PO XXX, 155; 1580 na Nam iessty, PO XXX, 138; (k miest-) byl už 1267 trhovou vsí. Sta 1589 dopl. T.; 1595 na Namiessti, PO rá čeština však apelativum náměstie XXXIII, 305; 1633 Nam ést; 1718 Na ..místo. Ort, R ing“ nezná; Slovník Gem iesst; 1751 Namiescht; 1846 Namiescht, bauerův cituje jen m ístní jm éna Náměšť N am ést; 1872 Namiescht, N ám ěst; 1881 a paralelu staroslověnskou, k terá ne Náměšť; 1893 Namiescht, Náměšť; 1924 znamená, že apelat. nám ěstie ve staré Náměšť. 3 P. N ám ěšť; 1319 povýšeno na češtině skutečně existovalo, ačkoliv městečko. R. 1371 tvrz, později hrad a mohlo být právě m ístním jm énem ucho pak opět na jiném m ístě zámek. Far. váno. Nesnáze apelat. výkladu si uvě kostel sv. Jindřicha a K unhuty. V 18. domili i ČV (viz níže). stol. m anufaktura. Ces. Pokládám jm éno N ám ěšt za posesív4 Ta Náměšč, do Náměšče, za Náměš- ní: příp. -jb k OJ Nám est, v němž pre čó, Náměščák, náměščcké/náměscké. fix Na- a slovesný kom ponent -m est 6 Trať Na hradě, kde stával hrad. patřící k m stíti „rachen“, srov. OJ Bole2. Náměšť nad Oslavou 1 Městečko. m est, Bohum est, Bolemsta, Bohumsta, 2 1234 de Namez, CDB III, 99; 1345 in Zamsta u Svobody StčOJ 81. K tvoření Namyescz ecclesiarum, CDM VII, 603; prefixací Na- srov. (tamtéž 101) OJ Ná 1358 prope Namiescz, ZDB III, 218; chod, Nachval, Náčat, Nahlas, Náhod. 1408 hrad u našeho Náměšče, CDM XIV, Srov. i sloven. Námestovo a Tvrdom esti29; 1448 zboží nam yestszke, PB III, 71; ce. CV 39,89 vykládají jm éno Náměšť 1448 na hrad Nam yesst, PB III. 91; 1464 z OJ složeného z Na- a OJ M ěšek: Náhrad Namiesscz, PB IV, 123; 1480 k h ra m ěšek + jb > Náměšeč > Náměšč. Po du Namiessti, ZDB XV, 10; 1481 na stránce filologické je tento výklad mož všech N am iesstzy, ZDB XV, 40; 1515 ný. odporuje mu však vážně nemožnost na Namiesstzy, PB VII b, 81; 1512 na zařadit N ám ěšek do stč. antroponym ické Namiessczij, PB X, 6; 1531 n a Namiess soustavy, k terá (ani žádná jin á slovan tie, PB XV, 90; 1580 na zám ku Namiess ská) kom ponent -m ěšek nezná. Kompo 117
n en t Na- se spojuje se slovesnými zá klady, což v případě jm éna Náměšť ■<— N ám est plně vyhovuje. Podporou, i když vzhledem k nedokonalosti raněstředověké grafiky jen částečnou, jsou nej starší písemné podoby jm éna Náměšť — u N. 1: 1131 Namesci, 1249 Namescz, 1261 Namesch, 1269 Namescze, 1297 a 1347 Namescz; u IV. 2: 1234 Naviez. Jm éno Náměšť N ám est+ jb vyho vuje i po stránce toponym ické: patří svým tvořením do pruhu posesívních jm en se sufixem -jb v podhůří Vrcho viny (Jeneč, Lubeč, Mysliboř, Telč, Třešť, Touboř) i na výběžcích D rahanské vrchoviny do nížinného centra Mo ra v y (Běleč, Luleč, Chromeč, Zeleč). Jm éno Náměšč bylo ve svém základu sém anticky nejasné a snadno se význa mem sblížilo s kořenem -m ěst-, který v město „S tad t“. Vznikla dvojice m ěstonám ěstie jako je ves-návsí. Doklady s -m ě- se objevují od pol. 14. stol. u obou m ěst: Náměšč, Náměščí/Náměští. Podoba Náměšč —> Náměšč/ští se p atrně cítila v takovém vztahu, jako byla jm éna Bezděč — Bezděcí, Meziříč — Meziříčí. Kdybychom vycházeli z toho, že do klady s e: typu Namescz je třeba čisti s ě: Náměšč, bylo by třeba výklad Ná m est „m stíti“ odm ítnout. Snad bychom m useli v N á-m ěst vidět stč. „namiesti sě nam ásti se“, ale tu bychom spíše oče kávali form u OJ Ná-mast. V dnešních m oravských nářečích m á jm éno Ná m ěšť rod m užský až po čáru kryjící se s m alým i odchylkam i s rozšířením m as k u ! a fem. u jm. Olomouc (v. t. sub. 4). P ro f —; Na Slovensku (na Oravě) Nám estovo; Schwarz VS II, 75; Hosák VVM XX-P, 61. 6 Sam oty Červené domky, Obora, Valcha. N apajedla 1 Město na levém břehu řeky M oravy u Uher. H radiště. 2 1371 castrum Napagyedl cum opido Napagyedl, CDM X. 118; 1388 opidum no strum Napagedl cum m unitione. CDM XI, 385; 1446 z Napagedl, PO III, 73; 118
1463 z Napagiedl, PO IV, 22; 1495 za Napagedla, PO VI, 145; 1506 na Napagedlech, PO VIII, 26; 1513 na m ýtě svém napagedlskem, PO IX, 155; 1515 na tvrz Napagedla, PO X, 40; 1517 u napagedlskeho m lýna, PO X. 234; 1519 úředník m ůj napagedlsky, PO XI, 34; 1520 na tvrzi Napagedlach, ZDO XVIII, 25; 1522 v m ěstečku Napagedlich, PO XII, 76; 1523 na tvrzi jeho Napagedlich, PO XII, 174; 1523 z Napagedl. PO XII, 207; 1546 z Napagedl, PO XIX, 287; 1550 nad m lýnech jich napagedlskym, PO XXI. 52; 1551 k Napagedlom, PO XXI. 212, 1552 z Napagedl, PO XXI, 279; 1580 na Napagedlich, ouředníkem napagedlskym, PO XXX. 125; 1612 Na pagedl, N otizen-Blatt 1876, 76; 1633 Napagedla; 1667 panství napagedelskeho . . . městečko Napagedl . . . měs tečko Napagedl, U rbář napajedelský; 1671, 1718, 1720, 1751 Napagedl; 1846 Napagedl, Napagedla; 1872 Napagedl, Napajedly; 1881 Napajedla; 1885 Napajedl, N apajedly; 1893 Napajedl, Napa jedla; 1924 Napajedla. 3 P. Napajedla. Již 1371 městečko s hradem , pak se zám kem. Far. kostel sv. Bartoloměje. Od r. 1898 město. R. 1838 zřízen cukrovar; odtud byla v 17. a 18. stol. řeka M orava splavná. Čes. 4 Napajedla, z Napajedel, k Napajedlom, o Napajedlích, za Napajedlama, Napajedlan/-ák (nověji), napajedelský. Napajedelsko (PJ v Oldřichovicích). 5 M J: pl. k stč. apelat. napajedlo „mís to, kde se napájelo, T ränke“. M J N. je doklad o středověké cestě přes Napa jedla. R. 1551 nářeční dativ Napaged lom. CV 153, 229; Prof III 178; G ebauer Siov. stč. II 479; Hosák a kol., N apa jedla, m inulost a současnost m ěsta, 1972, 15. 6 Pod Dubovou, P rusínky (dvůr na místě zaniklé vsi), Za Moravou, Žabinec (část obce). N apsdicari 1 Zaniklá ves v okolí Hradce na Opavsku. 2 1224 Napsdicari, CDB II, 265; 1241 . . . osad . . . zaniklých „N apsdikar“, „Napsdikary“, Prásek, Dě
jin y k raje Holasovského .. . , 40, 42. 5 Snad koruptela z na Štikary, Ščikary, zv. „ves lovců, chovatelů štik “. Tako véto obyvatelské jm éno vyjadřující za m ěstnání se dobře hodí do toponym ie starého sídelního prostoru opavsko-hradeckého, kde leží i Kravaře a Z latníky (vzdáleněji i Bobrovniky). Jin ak ne jasné. Nárameč 1 Ves 9 km sv. od Třebíče. 2 1104 Naramce, Kosmas 259 (falzum z 12. stol.); 1349 in vilis Naram.cz . . . ZDB I, 146; 1371 in Naramcze, ZDB V, 378; 1373 villam Naramcz, ZDB VI, 26; 1379 villam Narancze, ZDB VI, 682; 1480 tvrz Náramče, ZDB XV, 56, edice; 1561 ves Náramčí s pustou tvrzí, ZDB XXVIII, 50, edice; 1573 ves Naramczy, ZDB XXX, 15; 1674 a 1718 Narametz; 1720 a 1751 Narametsch; 1846 Narametsch, Narameč; 1872 Narametsch, Ná rameč; 1881 Nárameč, Náramieč (ko ruptela); 1935 Nárameč. 3 P. Budišov. Již ve 14. stol. tvrz. Čes. 4 Ta Nárameč, z Náramče, v Náramči, za Náramčó, Náramčák/Náramečák, náramecké. 5 M J: přivlast, příp. -jb к OJ N áramek, to z apelat. náram ek „A rm band“, srov. stč. OJ z názvů osob P entlík, Rúbenie, Sponka u Svobody StčO J 198. Jm éno Nárameč patří do skupiny jb-ových M J v podhůří Vrcho viny např. (Běleč, Jeneč, Telč). Podoba Náramč, vyskytující se v některých do kladech 18.—19. stol., vznikla morfologickým vyrovnáním s nepřím ým i pády, srov. nář. Bělč, Jenč, Telč. CV 115; Prof —; Dvorský VM-Třebíč, 291; Ge bauer, Slov. stč. II 488. 6 Obora (dvůr), Topol (dvůr). Narožinky 1 Zanikly někde v okolí Vranova nad D. 2 1516 vsi pusté . . . N arožinky, ZDB XIX, 3; 1560 ves pus tou N aruczniky, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou N aruczniky, ZDB XXXI. 31. 3 Ves zanikla p atrně za válek českouherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J : dem inutivum к obyvatel, jm énu *Nárožany „lidé sídlící na rohu, na ohbí
např. cesty, toku, pole apod.“ O apelat. základu roh „Ecke, Winkel, ohbí“ není pochyb: pojm enovávala se jím m ísta buď ležící na ohbí, nebo nápadná roho vitou podobou, srov. častá P J Roh, Ro zina, Rohy, Růžek, Nárožina, M J Rohov, Rohany, Rohatec. K dem inutivizaci srov. blízké L ažínky (3 km jv. od Mor. Bu dějovic) > Lažany s nářečím á > i. CV —; Prof III 603 (Rožany); Spal 38 (prá vem odm ítá výklad z rož- ,,růže“); Smil. PST2 153; Sedláček Snůška 149. 184. Narvice 1 Zanikly u Ivaně (Zidlochovice), kde trať Narvické louky. 2 1276 Nawrowicz, CDM iV, 121; 1459 v Naurwicziech, PB IV, 15; 1519 ves půstů Narwicze, ZDB XIX, 20. 3 Ves zanikla za válek česko-uherských v 2. pol. 15. století. 5 M J : snad z Navarovice (příp. -ovice k OJ Navara, v němž stč. apelat. navara „jídlo jen trochu povařené, pučálk a “, přeneseně „člověk m rzutý, hněvi vý, m rzout“, zn. ves lidí Navarových). Jm éno při přejetí do něm činy silně re dukováno: Navarovice -> N aw rw itz -> Narwitz. CV —; Prof III 180 (Návarov, Návary); Svoboda StčOJ 127; Nekuda’ 104. Násedlovice 1 Ves 8 km jz od Zdánic. 2 1327 pro villa Nassedlowicz, CDM VI, 348; 1353 in villa Nasedlowycz, ZDB II, 119; 1415 in villa tota Nassedlowicz, ZDB I, 137; 1446 villam Nasyedlowicz, ZDB XII, 450; 1447 in villa Nasedlowicze, K P III, 419; 1464 Nasedlowicze, PB IV, 98; 1519 z Nasedlowicz, PB VII b, 86; 1601 z Nasedlowicz, PB XXXIII, 72; 1673 Nasedlowitz; 1718 Nassedlowitz; 1720 a 1751 N asedlowitz; 1846 N asedlowitz, Nasedlowice; 1872 Nasedlowitz, Násedlovice; 1881 Násed lovice; 1924 Násedlovice. 3 P. Ždánice. V 15. a 16. stol. tvrz. 4 Násedlovice, do Násedlovic, Násedlovják, násedlovský, Násedlovňák (Dambořice). 5 M J znam ená ves lidí usídle ných na sedle, terénním prohýbu. Srov. 119
Zábrdovice „lidé za brdem “. O sedlo viz Sedlec. ČV 119 (z OJ Násedlo); Prof III 179 (Násedlnice, sg.). 6 H altýř (uka zuje na bývalé rybníky), K arlov (dvůr), P J B rněnky (ukazuje na bývalé spojení s Brnem ; JM 1973, 145), P J Kostelisko. N a s c h e t i t z , viz Načeratice. Naschmeritz, viz Našiměřice, Nasobůrky. Nasobůrky 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Haňovice; 2 km jz od Litovle. 2 1373 in villa Naschiborek, ZDO II, 423; 1385 Nasoborki, ZDO IV, 625; 1408—1672 dopl. T .; 1438 v Malých Nasoburkach, PO III, 48; 1494 v Malých Nasoburkach, PO VI, 112; 1490 von Nasmeritz, Registra m ěsta Litovle; 1660 ex Osmaritz, M atriky v Litovli; 1677 A schm eritz; 1718 O schm eritz; 1720 a 1751 A schm eritz; 1846 Aschm eritz, Assm eritz, Nasoborek, Nasoburek; 1850 Assm eritz, Nasoborky, R affay; 1872 Assm eritz, Nasoborky; 1881 Nasoborky; 1885 A ssm eritz, N asobůrky i N asoborky; 1893 A ssm eritz, N asobůrky; 1924 Naso bůrky. 3 P. m ěsta Litovle. R. 1781 p ar celován dvůr. Ces. 4 Nasoburke, do Nasoburek, za Nasoburkama. Obyvatel, jm éno „z Nasobů rek “, nasoburské. Arch. Nasoborke, ta Nasoburka (Chudobín). 5 M J: deminutivum p atrn ě k M J Našibořice, které utvořeno příponou -ice k OJ Našibor, v němž zájmeno náš „noster“ a slovesný kořen bor „bojovati“ ; znam ená ves lidí Našiborových. K tvoření srov. OJ Našiměr u násl. hesla. K deminutivizaci srov. Měrotice —> M ěrůtky, Žerotice —> Z erůtky. Na překážku výkladu z OJ Našibor je to, že se Naši- (s -š-) vysky tu je pouze v dokladu 1373, v ostatních je vždy jen -s- (Naso-). Snad došlo k zá měně š/s podle němčiny, k terá ves po jm enovala N asm eritz (1490): něm. jm é no adaptováno z čes. Našibořice, při čemž -bořice přejato s redukcí o/e a změnou retnice b/m jako -m eritz. Srov. v C. Nasetin (< Naš-, Prof III 179). Je otázka, zda česká předloha něm. 120
podoby Nasm eritz nezněla *Našiměřice. Doklady to nepotvrzují, očekávali by chom rovněž zdrobnění Našiměřice > *Našim írky (jako Sudom ěřicelSudom írky) nebo *Našiměřičky. Nejpravděpo dobněji vzniklo něm. Nasm eritz z čes. Našibořice: N aš-!Nas~, obvyklá redukce střední nepřízvučné hlásky, a b/m (srov. K ladrub/K ladrum a časté střídání b/w) oslabení koncového -oritz na -eritz. Výklad M J N. z event. dem inutiva *Nosobory, posměšného názvu pro lidi bojující nosem, je málo spolehlivý hláskoslovně (Noso Naso-?). Motivačně i typologicky by jm éno Nosobory od povídalo M J Kosobody „bodali kosami nebo kose“. Trnobrany „bránili se tr ním “. CV 54 (pl. k OJ Nasoborek), Prof —. 6 Část vsi sluje K o trflek (viz tam). Našim ěřice 1 Ves 10 km jjv od Mor. Krumlova. 2 1236 de Nasmeriz, CDB III, 140. 1252 de Naschmiritz. CDB IV, 244: 1259 de Nasmeritz, CDM III, 275; 1260 de Naschmeriz, CDM III. 286; 1278 de Nasmariz, CDM IV, 149; 1301 de Naschmaritz, CDM V, 126; 1314 de Nassymiricz RB III, 192, 83; 1349 in Nasmaricz, ZDB I, 67; 1355 in Naslimarycz, ZDB III, 113; 1408 v Našeměřicích, KP II, 128; 1464 z N asymyerzicz, PB IV, 147; 1466 fa rá ř z N assym yerzycz, K P IV, 181; 1480 plebano in Nasmericz. ACO 265; 1522 s rychtářem nassym ierziczkym , PB XII, 262; 1528 fa rá ř nassym ierziczky, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1213, 25; 1643 Aschm eritz, U rbář pan ství m oravsko-krum lovského; 1672,1718, 1720 a 1751 Aschm eritz; 1846 Aschm e ritz, Našoměřice; 1850 Aschm eritz, Na šiměřice, R affay; 1872 Aschm eritz, Na šiměřice; 1881 Našiměřice; 1924 Naši měřice, Naschmeritz. 3 P. Mor. K rum lov. Již 1361 farní kostel sv. Jiljí. Něm. 4 Něm. Ošmarets. 5 M J: příp. -ice k OJ Našiměř, v němž naš- „noster“ a -m ěr, o němž viz M iroslav; srov. O J se zájm enným kom ponentem m oj-
..meus“ M ojmír, Mojdrah. Zn. ves lidí va bylo základem našeho jm éna: od Našiměrových. Do němčiny přejato vel osobních jm en se m ístní jm éna příp. mi záhy: 1259 N asm eritz s redukci ne- -bn- netvoří, leda ve značně mladých případech, a to jen analogicky, jak uká přízvučného spojovacího vokálu i, od 17. stol. v podobě A schm eritz: in Nasch- zal Bořek, S tJ 273n. Také původní rod m eritz —=►in A schm eritz (splynutí dvou jm éna Návojná (neutrum Návojné) n). Srov. Načeratice Ošatets. CV ukazuje na apelativní původ, neutrum 104; Prof Svoboda StčOJ 95; DS 4. nahrazeno až v 19. stol. fem ininem na 78; Beranek 79; Schwarz 212, 333 a VS podobujícím blízká jm éna Střelná, II 135. Smolná. Pozoruhodné je, že Návojná N a š i m ě ř i c e, viz Nasobůrky. a Nedašov (v. t.) tvoří stejnou dvojici N auram ie 1 Blíže neurčitelná ves na jako Nedašovice a Navojovice sz. od Znojem sku. 2 1046. falzum z 12. stol., Prievidze na Slovensku. Německé 1885 Nauramie (identifikuje se s Narvicem i Friedenthal znam ená „klidné údolí“ a v. t.), CDB I. 382. 5 Nejde-li o Nar- je odvozeno od jm éna svobodných pánů vice, pak zatím nejasné. v on Friedenthal, kteří v prvé polovině Navarovice 1 Zanikly u Lubnice 19. stol. Návojnou drželi. CV 116, 249 (Jemnicko) 2 1399 Nauarowicz, ZDB (z apelat. navoj-bna k viti); Prof —; VIII, 269. 5 Viz Narvice. V 545 (MJ z názvů staveb a výroben); N ávojná 1 Ves 5 km jv od Val. Klo Prásek ČMM 29, 237 („křivolačina“, bouk. 2 1503 .. . Návojné, ZDO XVI, „vinoucí se“); Geb. Slov. stč. II 516 (na 196, f. 29 v.; 1517 z Návojného, CMM vo j, W eberbaum “); Smil. Vodopis 492 1957. 352; 1520 ves Nawogne, ZDO (tam hydronym um z OJ Návoj); Jelí XVIII, 29; 1537 z Návojného, LSA 169; nek. Tvoření slov II 606—7. 1575 ves Nawoyne, ZDO XXIX, 39; 1. Návsí 1 Dříve ves, pak osada, nyní 1584 pode vsí Návojném , Sborník Mus. část obce Jablunkov, 1,5 km ssz od Jabspol. ve Val. Meziříčí 1905, 36; 1670 lunkova; Sl. 2 1621 Nawszij, Davídek. Nawogne; 1718 Nawognie; 1720 Ne- U rbář těšínského knížetství. 27; 1629 ivoigna; 1751 N ew ogne; 1846 N awoyregistra dedinna N awejska, SA VI, 100; na, Nawogna; 1872 Nawojna, Navojna; 1647 von Nawsy, U rbář těšínský; 1675 1881 N ávojná; 1885 Nawojna, N ávojná; de Nawse, M atriky v Jablunkově; 1692, 1885 Navojna, Friedenthal, Návojná, 1755 Nawszij, Soupis 88, 89; 1736, 1828 Catal. cleri; 1924 Návojná. 3 P. BruNawsy; 1881 Návsí; 1885 Návsí; 1894 mov. Ces. Nawsy, N ávsí; 1906 Nawsi, Nawsie; 1917 Návsí, N awsi; 1924 Návsí, Nawsie. 4 To Návojné, do Návojného, nověji ta Návojná, do Návojnej, N ávojanlNá- 3 P. těšínské komory. Osada, založena vojňan, návojský. 5 M J : z původního 1435 (Slez. sb. 1959. 68); 1791 se tu adjekt. návojné k stč. apelat. návoj ustavila luterská obec. Pol., čes. „tkalcovské vratidlo, W eberbaum “, zn. 4 To Nofši, z Nofšo, na Nojši, nofmísto, kde toto zařízení stojí nebo je šunski, N ofšun (Kellner, Vých. laš. I zhotovováno. Je složeno z prefixu na- 131; K aras Onom astica 1956, 344. Adj. nov’ejsk’i (Tyra). a verbál. kořene -voj patřícího k viti „w inden“ ; srov. nápoj k pití. M J mo 2. Návsí 1 Bývalá osada obce Lazy, hou b ý t utvořena z názvů výroben a se kterou splynula a s níž je pod jm é staveb: Jistebno, K letna, Slupno, Slupnem Lazy nyní částí obce Orlová (K ar vinsko); Sl. 2 1924 Návsí, Náwsie; 1935 ná. Viz i sousední MJ Studlov. Ve staNávsí, Nawsie. 5 M J: z apelat. návsí ročešt. bylo sice OJ N ávoj (Ná-voj „náves, prostranství uprostřed vesnice, k voj „vojín“, Svoboda StčOJ 92, 102; Taszycki, Rozprawy, 112), jež však sot D orfplatz“. O ves viz Ves. ČV —; Prof 121
III 180 (Náves); Téma Těšínsko 1967, č. 2, 20 („neobydlené části obce sloužící za pastviny a obecní pole patřící pů vodně asi k Jablunkovu nebo H rádku“ — mylné). N á v s í u J a b l u n k o v a , viz 1. Návsí. Nazoholi 1 Zaniklo v neznám é po loze na Třebíčsku. 2 Nazoholi, Kosmas, 259 ( = Sokolí, CMM 1911, 198-199). 5 Nejasné. Snad: na Sokolí? N e b e s , viz Nedvězí. Nebory 1 Ves 8,5 km jižně od C. Tě šína; Sl. 2 1425 Neborovice, Prásek. Dějiny kníž. Těžínského, 178; 1425 zu Neborowitz, Listinář, 156; 1503, 1692 dopl. T .; 1687 na Neborech, Listiny k dě jinám Těšínská, WAP Cieszyn, 16; 1688 Niebory, VB 575; 1736 a 1808 Niebory; 1881, 1885 N ebory; 1894 Niebory, Nebo ry; 1907 Nebory, Niebory; 1924 Nebory, Niebory. 3 P. Nebory. Pol. 4 Něbory, do Něbor, v Náborech, Ná borovou, něborsky/něborovsky (Kell ner Vých. laš. I 120). 5 Ja k ukazuje první doklad 1425 Neborowitz, je MJ utvořeno příp. -ovice k OJ Neboř, kte ré vzniklo negací -bor, kom ponentu ně kterého složeného O J (Cstibor, Dalebor atd.), srov. Nechval — Chvalimír; zn. ves lidí Neborových. Kdy a proč jm éno přešlo k typu plurálových jm en, která jsou ve Slezsku u menších osad častá (např. G uty, Jasénky, M alánky, Mušálky), nemůžeme pro nedostatek dokladů z 15.—17. stol. určit. Snad lze uvažovat o řadě Neborovice —>■ N eborůvky N ebůrky —> Nebory, srov. Sobolovice -> Sobůlky. Jm éno N ebory je jediné jméno s negací na východ od Ostravice a jedno ze tří jm en toho typu na vý chod od M oravské brány (vedle Neplachovice a Chlebovice < Nemašchleby). CV - ; Prof - ; Svob. StčOJ 103-4; Šrám ek OP I 97; Téma Těšínsko 1971, 1—2, str. 13; Davídek Těšínsko 11 (z Ne bory „kde nejsou bory“ ; DS 13, 142 (Neborovici). N e b o š t i c e , viz Hněvošice. 122
N e b o t e i n , viz Hněvotín. Nebovidy 1 Ves 7 km jz od Brna. 2 1104 Nebouidi, Kosmas 260 (falzum z 12. stol.); 1366 in Nebouid, ZDB IV, 466; 1381 in villa Nebouidi, ZDB VI. 824; 1392 in villa Nebowicz, CDM XII, 84; 1604 z Nebowyd, C hrlický u rb á ř; 1673. 1718, 1720 a 1751 N ebow itz; 1846 Nebowid, N ebow itz, Nebowidé; 1881 N ebovidy; 1885 N ebow id; 1893 Nebo wid, N ebovidy; 1924 N ebovidy. 3 P. brněnské kapituly. Již 1366 far. kostel sv. kříže. Ces. 4 Nebovide, do Nebovid, k N ebovidum , v Nebovidách, za N ebovidam a, nebovidské, Nebovičák. 5 M J : obvvatelské, označující lidi, kteří vidí nebe. Původní motivace byla snad ta, že síd lem Nebovidů bylo m ísto buď získané klučením hustého porostu, nebo ležící na vrcholu. Významovou paralelou je jm éno Hořehledy v Čechách. Srov. v Čechách Nebočady, M lékovidy. R. 1846 Nebovidé — zakončení vychází z nářeční podoby jm éna. Do něm činy přejato s analog, -itz: Nebowitz. Ve středověkých dokladech kolísání Nebo /N evo-, v němž častá záměna b za obouretné v. K pojetí N ebovidy „ves rodiny Nebovidovy“ (tak Palacký, ČV 138, L utterer Nft 1964, 84), viz Snovídky; Prof III 183, V 629; Šmil. OČ 76; Spal Pětipsy 6; Onomastica 1956. 266. 6 P J Nad M unkovským (podle M unků z Ejvančic, Hosák, VVM XX-P. 39). Nebštych 1 Zanikl v okolí Otaslavic (Prostějovsko). 2 1351 N eu fstýft, ZDO I, 185; 1583 puol vsi pustej slově Nebsstich, ZDO XXIX, 115. 3 Ves byla 1406 pustá, 1593 byla osedlá, ale 1635 opět pustá, Nekuda 32. 5 M J z něm. N eustift „nové založení, nová lhota“ ; -stift z bavorsko-rakouského S tift „vrchnostenské právo na ob sazování statku, nájem statku na k ra t ší dobu za p lat“ — tedy naše lhota. MJ patří do okruhu lesních jm en se -stift přesahujícího z Rakous na M oravu a
do jižních Cech. CV 259 (bez); Prof III 516, 519, 552, IV 147; Schwarz 133; Kluge EWD11 594; Hosák, VVM XXP, 58. N e b š t y c h , viz Blatiny. N e b š t y c h , viz Sady Nové. Nectava 1 Ves 6 km vsv od Jevíčka, nyní část obce Březinky (Jevíčsko). 2 1513 nad N edstavú (řeka), ZDO XVII, 124; 1661, 1713 s Nectavou, VM-Jevíčko, 102; 1718 Necztau; 1751 N etzlau; 1846 Netz, Nectawa; 1872 Netz, Necta va; 1881, 1924 Nectava. 3 P. Biskupice. Založena krátce před r. 1660. Čes. 5 MJ zatím nejasné pro nedostatek starších dokladů. Snad souvisí s OJ Nečsta (1718 něm. Necztau -e- Nectov?). Příp. -ava se zdá bý t tu sekundární nebo hydronym ická. Toponymie boskovicko-jevíčské brázdy by pro své stáří výklad z Nečta (s prefixem Ne-) při pouštěla, protože ten v ní není doložen. CV 204 (bez); Prof III 187 (Netiny). 6 U Nectavy potok Nectavka. Nedachlebice 1 Ves 10 km vsv od Uherského Hradiště. 2 1209 villam, que Nedaclebiz vocatur. CDB II, 86; 1349 de Nedachlebicz, ZDO I, 47; 1368 in Nedachlewicz, ZDO I, 982; 1406 in Ne dachlebicz, ZDO VII, 321; 1447 z Ne dachlebicz, PO III, 141; 1480 ze vsi Nedachlebicz, PO V, 96; 1517 z Nedachlevic, ČMM 1957, 341; 1591 od hranic nedachlebskych, Registra vsi Bílovic; 1671, 1718, 1751 N edachlebitz; 1846 Nedachlebitz, Nedachlebice; 1872 Nedachlebitz, Nedachlebice; 1881, 1924 N e dachlebice. 3 P. U herský Brod. Ces. 4 Do Nedachlebic, k Nedachlebicovi, Nedachlebjan, nedachlebský; Nedachlevice (Dobrkovice, Svárov). 5 M J : příp. -ice k OJ Nedachleb, které bylo patrně přezdívkou člověku závistivém u a bylo utvořeno podle OJ N edamír; zn. ves lidí Nedachlebových. Se jm énem Nera díce a Nezdenice tvoří skupinu Neových jm en v údolí Olšavy. CV 75; Prof —; Šrám ek OP I 97. Srov. Chlebovice -e- N emašchleby (k OJ Nemaš-
chleb). 6 Dubovský mlýn, Pod vinohrádky, Větřák. Nedakonice 1 Ves 7 km jz od Uh. Hradiště. 2 1220 Naconice, CDB II, 195; 1228 N enakuniz, CDB II, 321; 1238 Nachoniz, CDM II, 296; 1250 Naconiz, 1265 de Naconiz, CDM III, 370; 1320 Nacanycz, CDM VI, 162; 1441 N edakunycze, D iplom atář kláštera z 15. stol., G III, 191; 1512 z Nedakunicz, PO IX, 115; 1526 v Nedakuniczych, PO XIII, 71; 1544 na nenakunskych gruntích, PO XIX, 206; 1669 N edakaunitz; 1718 a 1720 Nedakonicz; 1751 N edakunicz; 1846 N edakonitz, Nedakonice; 1881, 1924 Nedakonice. 3 P. Velehrad. Zda byl u Nedakonic tábor m oravských hu sitů, je sporné. Ces. 4 Ledakunice, k Ledakunicom , Ledakuňák, ledakunický/-ej (v m ístě východom oravské nářečí dolské s nadm ěr ným ej, ou). Ledakonice (Ořechov); nedakoňácký, N edakoňan/-ák (Mor. P í sek). 5 M J znělo původně, jak je dobře doloženo doklady z 13. — poč. 14. stol., Nakonice: Příp. -ice k OJ Nakon, v němž prefix Na- a verbální kompo nent kon- „konati, machen, tu n "; srov. OJ Nachval, N akvas u Svobody StčOJ 102 (na str. 100 uvedena i dom něnka Nakon < na kóň, to však vzhledem k OJ prefix + slovesný elem ent velmi nejisté). Podoba Nedakonice doložená poprvé 1228 se vyvinula takto: původní Nakonice rozšířeno předsunutím nega ce na Nenakonice (srov. Nenakonice u Olomouce, kde podoba bez negace doložena není; Slavíce — Neslovice, Svojovice —> Nesvojovice, v C. Pom uk, -*■ N epom uk, Pěkošice —>- Nepěkošice, Prof. s. o.), odtud disimilací n-n > n-d: Nedakonice. Disimilace m ohla proběh nout i v důslednějším odstranění artikulační blízkosti: n-n > n-d > l-d,. srov. nář. Ledakunice. Jm éno N. patří do výrazného areálu jm en s Ne- v pro storu Uh. H radiště — Uh. Brod (Šrá mek OP I 97). CV 14 (z *Ninakonice„ k N in- viz Jinačovice); Prof —. 12S
Nedašov 1 Ves 6 km jv od Val. Klo bouk. 2 1520 ves Nedassow, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Nedassow, ZDO XXIX, 39; 1670 Nedassow; 1681 Nedaschow, Odhad, kvaterny V, 91; 1718 N edassow; 1720 a 1751 Nedaschow; 1846 Nedaschow, Nedašow; 1872 Neda schow, Nedašov; 1881 Nedašov; 1885 Nedášov, Catal. cleri; 1924 Nedašov. 3 P. Brumov. Ces. 4 Nedašov, do Nedašova, nedašovský, Nedašov’an. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Nedáš, k teré spíše hypokor. po doba k OJ N edamír (srov. Bohuš ■*— Bohumír, tak také CV 63, Svoboda StčO J 149). než deverbativum k nedati (srov. OJ Neznáš ve jm éně Neznášov, Prof III 226). Se jm énem Nevšová tvoří hranici Ne-ových m ístních jm en v údolí Olšavy a Vláry. Sousední ves Nedašo va Lhota. O vztahu k N ávojná viz Návojná. Prof III 190 (Nedošov); Šrám ek OP I 97; Eichler DS 4, 80; OSG I 50; W itkowski SBS VIII 352. 6 Lazy, Na koutech, Na ohradě, Pod chrástkam i. Přítěž. Redkovee. Stráně, V Nedašovcách. jin ak Na kopanicách. N e d ů v k a. viz Medonice. Nedvědice 1 Městys 14 km ssz od Tišnova. 2 1350 ville M edwidicz, ZDB I, 151; 1407 z Nedvědice, K P II, 25; 1487 z Nedvědice, AC XVI, 315; 1633 N edw editz; 1674 z m ěstyse Nedwiedicze, M atr. v D. Loučkách; 1675 N ed w ieditz; 1702 po m lynáři nedwiediczkym , M atr. v D. Loučkách; 1718 Nedw ieditz; 1720 N ediviesdirtz; 1751 a 1846 Nedwieditz; 1872 N edw ieditz, N edvědi ce; 1881. 1924 Nedvědice. 3 P. P ern štejn; již v 15. stol. městečko. R. 1401 far. kostel sv. K unhuty. Dříve těžba proslulého m ram oru. Ces. 4 Ta Nedvědice, v Nedvědici, za Nedvědicó, nedvěské, Nedvědičák. 5 M J: substant. přípona -ice k adjekt. m ed vědí. Ves vznikla pod hradem Pernštej nem < něm. Bárnstein „medvědí ká men, h ra d “, odtud i motivace jm éna Nedvědice „medvědí ves“. O m edvěd > 124
nedvěd viz Nedvězí. CV 98 (z apelat. •b plurálové -ici); P rof III 191 (tam z OJ); Šmil. Vodopis 483; Bezlaj II 15; Fischer-Eichler OSG II 11; NR X II 185; Hosák, VVM XX-P, 14, 62. 6 Kalná. Klečany (dvůr na m ístě zaniklé vsi). 1. Nedvězí 1 Ves 5 km jz od Olo mouce. 2 1234 Nedweze, CDM II. 284; 1256 Medweze, CDM III, 234; 1389 de Medmeze, K P I, 14; 1399 in Medwiesie, CDM XII, 527; 1407 M edweys, CDM XIII, 491; 1410,1595 dopl. T.; 1574 z M edwezy, PO XXVIII. 375; 1596 in Nedweis, U rbář olomoucké kapituly, opis; 1671 Nedweiss; 1691 Nedweis, Dě kan, m atrika olomoucká; 1718 N edw eys; 1720 Nedw eis; 1751 N edw eys; 1846 N ed weiss, N edvězy; 1872 Nedweis, Nedvězí; 1881 M edvězí; 1893 Nedweis, Nedvězí, M edvězí; 1924 N edvězí, Nedweis. 3 P. olomoucké kapituly. Ces., něm. 4 To M edvezi, do M edvezi, za Medvezim , m edveské, M edvezák. 5 Dokla dy do 16. stol. m ají na počátku vždy M-, tak i v nářečí. 2. Nedvězí 1 Ves 11 km východně od Zábřehu. 2 1385 Nedwesie, ZDO IV, 543; 1397 N edw yezye, ZDO VI, 720; 1447 M edwyezie, ZDO X, 560; 1510 ves N edw iezij, ZDO XVII, 19; 1601 ze vsi Nedvězího, Prásek, Organisace, 204; 1672 Edhes, Děkan, m atrika mohelnic ká; 1677 Nedwies; 1718 Nebes; 1720 Nebes, N edw ezy; 1751 Neebes; 1846 Nebes, N edw ězy; 1872 Nebes, Nedvězí; 1881 M edvězí; 1885 Nebes, Nedvězí; 1893 Nebes, Nedvězí, M edvězí; 1924 Nedvězí, Nebes. 3 P. Zábřeh. Něm. 4 Něm. N ebes. 5 V 15. stol. se stří dají zápisy Ned- Med-. Od 17. stol. do loženo něm. Nebes ■<— Nedvězí, přičemž vypadlo v první slabice d, čes. -v ě z í š něm. -bes (v/b i vynechání toponym. přípony je časté). R. 1672 něm. Ebes: počáteční N- splynulo s předložkou in: in Nebes — in Ebes, srov. i Naschmeritz Aschm eritz (Našiměřice). 3. Nedvězí 1 Zaniklo v okolí Rácova (Jihlavsko). 2 1534 s lesy u Nedvězího,
ZDB XXIV, 90, ed.; 1550 Rácov . . . ves pustou Nedvězí, ZDB XXVI, 228, ed. 5 M J: ze stč. adj. m edvézí < m edu ěd + jb + jb „medvědí (hora, les, ves)“. Ve staročešt. byla adjektiva m edvědí 1 m edvězí, z nichž druhé nově odvozeno od jm enného adjektiva m edvěz < medu ěd + jb (Geb. Slov. stč. II 332, 333). Zm ěna Me > Ne je rovněž staročeská: asimilace místo artikulace m k násle dujícím d — d. Srov. K obylí, Hovězí, Jestřebí, Krahulci, Vrábí, Zaječí, P J Kančí, Liščí důl, Soví les apod. CV 190, 175, 218 (z OJ i z apelat.); Prof III 192 (z ap elat.); Machek ES 291; Smil. PST2 119 a OC 141; Březina Zábřežsko 245; Zubatý St. I2 107; NŘ VII 236, XV 69. Nedvězíčko 1 Ves 11,5 km sev. od Bystřice n. P., nyní část obce Nedvězí, která v Čechách (Prof III 192, N. 6). 2 1360 in M edwiedyczko, Reg. VII, 373; 1390 in N edw yediczko, ZDB VII, 809; 1500 z N edw iezyczka, M oravské archi vy soukromé, 71; 1601 ve vsi N edw iediczku, PB XXXIII, 52; 1674 Nedwedicžko; 1718 Nedwiedicžko; 1720 Klein N edwieticze; 1751 N edw iedicžko; 1846 N edw iezy, též Ew itz; 1872 K lein Nedwiesitz, N edvězíčko; 1881 N edvězíčko; 1893 K lein Nedwěsitz, N edvězíčko; 1924 Nedvězíčko. З P. K unštát. Nedvězíčko bylo 1921 osadou obce U bušínku; 1924 však připojeno k politické obci Ned vězí v okrese Polička a tím se dostalo do Čech. Čes. 4 To N edvězíčko, do Nedvězíčka, nedvějckej, Nedvědičán. 5 M J : dem inut. k N edvězí (v. t.), a to skrze nedoložený stupeň *Nedvědíce „malé Nedvězí“, srov. Javoří/Javoříce/Javoříčko, Dubí/ Dubíce/Dubíčcko (v M J Dubicko) a Vrbí iVrbice (v M J Vrbice). O kolísání Med!Ned~, k teré v dokladech doloženo do 18. stol., viz Nedvězí. Tam i o významu základního jm éna. Něm. 1846 Ew itz z čes. Nedvěz(íčlco), přičemž počáteční N- splynulo s něm. in: in Ned- — in Edwitz, srov. 2. N edvězí -> 1672 Edbes, později Nebes se ztrátou -d- jako zde
r. 1846. Příponové -íčko vynecháno, -ěz hodnoceno jako „sufixální“, odtud něm. -itz. ČV - ; Prof - . N e d w e i s, viz Nedvězí. N e h r a d o v , viz Nahradov. N echutín 1 Osada obce Zdětín 4,5 kilom etru ssz od Plum lova. 2 1846 Nechutein, N echutjn; 1872 Nechutein, Ne chutín; 1881 Nechutín; 1924 N echutín. 3 P. Ptení. Založen 1785 parcelací zdětínského dvora. Čes. 4 Nechotin, do Nechotina, nechocké, Nechoťák. 5 M J: příp. -ín к OJ Nechuta, to z apelat. nechuta, které substantivizací adj. nechutný „nelibý, ne milý, nevlídný“, srov. lašské pozitivní chutný „milý, vlídný.“ P říjm ení Nechu ta a apelat. nechuta často na Moravě. Protože jm éno je m ladšího původu, očekávali bychom spíše sufix -ov (Nechutov); -ín je analogické (N echutín leží blízko Zdětína a Služína). Osada nazvána p atrně podle vrchnostenského úředníka Nechuty. ČV 266 (bez); Prof III 194 (Nechutnov); Šrám ek OP I 97; Bartoš Dial. slov. mor. 123; Geb. Slov. stč. II 550; Hosák. Zprávy Prostějov 1966. č. 1, 11. Nechvalín 1 Ves 4 km vjv od Zdánic. 2 1261 penes Nechvalin, CDM III. 324; 1368 villam Nechw alyn, ZDO I, 978; 1376 de Nechwalin, ZDB VI, 374; 1530 dvuor a ves N echwalijn, DM V, 9; 1551 na ves Nechwalin, DM VII, 38; 1601 na Nechwalinie, DM XXIII, 5; 1611 na Nechwalynie, DM XXI, 279; 1611 na statek m ůj nechw alynsky, DM XXIII, 169; 1673, 1720, 1751, 1846 Ne chwalin; 1872 Nechwalin, N echvalín; 1881 a 1924 Nechvalín. 3 P. Nechvalín. Čes. 4 Ten Nechvalín, do Nechvalína, nechvalské, Nechvalák. H raniční obec ha náckého nářečí. Nechvalén (v hanác kém okolí). 5 M J: přivlast. příp. -ín к OJ Nechválu, které je negací к OJ Chvála, které m á hypokor. podobu slo ženého OJ s kom ponentem chval (Bohu-chval apod.). Je však možný i vý-
klad přím o ze slovesa, srov. OJ Nelepá, Neruda. CV 77; Prof III 195 (Nechvá líce); Svoboda StčO J 126. 1. N ejdek 1 Ves 7,5 km ssv od H ra nic. 2 1499 N ajdek, ZDO XVI, 72, e d .; 1520—1530 Naidek, Soupis 60; 1548 ves N ajdek, ZDO XXV, 186, ed., 1553 ves Najdek, ZDO XXV. 279, ed.; 1569 Nai dek, Soupis 61; 1626 dopl. T .; 1638 z N egdeku, M atr. v Lipníku; 1798 dopl. T .; 1846 Neudeck, N iedek; 1881 Neud e k ; 1924, 1935 N ejdek, N eudek. 3 P. Hranice. Fil. (v 16. stol. farní) kostel sv. U rbana. 6 H raničný m lýn/G renzmiihle. 2. N ejdek 1 Ves 10 km vých. od Mi kulova. 2 1244 Nideke, CDB IV, 56; 1292 castrum nostrum N eidekke, CDM IV, 306; 1310 N eidek, fotokopie č. 17, G 124; SAB; 1414 czu N eydek Neudek, Bretholz, Das U rbar, 66, příl. m apka XXV II; 1602 s m lejnem v N eydeku, ZDB XXXIII, 69; 1673 N eydeck; 1718 N eudek; 1720 N eidek; 1751 Neudek; 1846 N eudeck; 1872 N audek, N ejdek; 1881 N eudek; 1924 N ejdek, Neudek. 3 P. Lednice. S ta rá slovanská lokalita. V 13. stol. hrad. Něm. 5 Viz Nýdek. 6 P J : Pohansřco/Heidenstátte, H ájenka/ Hegerhaus. V 16. stol. tu stával mlýn Rohrmiihle. N e j d e k , viz Nýdek. N e j f u n k, viz N ajfunk. Nelepeč 1 Ves 3,5 km záp. od Tiš nova. 2 1390 Nelepczie, ZDB VII, 816; 1415 villa Nelepcze, ZDB X, 101; 1504 Nelepcze, ZDB XVII, 65; 1655 Nelepezy, ACO B 12; 1674 N eylepssy; 1718 Neglepssy; 1720 Neilepsi; 1751 N eylep ssy; 1846 Nellepetsch, Nelepecz; 1872 Nelepetsch, Nelepeč; 1881 Nelepče; 1924 Nelepeč. 3 P. Kuřim . Čes. 4 Ten Nelepeč, z Nelepče, o Nelepči, za Nelepčem, Nelepčák; nelepečské/nelepecké. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Nelepek, to buď negací k OJ Lepek, které substantivizací adj. lepý „pěkný, hezký“ (srov. OJ Dobrek, Starek k dob rý, starý), nebo substantivizací přímo 126
z adj. nelepý „nehezký“. V dokladech čteme i podobu N ejlepší: vznikla tak, že nepřím é pády jm éna Nelepeč — v Nelepči, o Nelepči byly s výslovností pč považovány za nářeční realizaci ná ležitého pš (podle lepší, vyslov lepčí). Přehodnocení napom ohlo i to, že počá teční Ne- mohlo být považováno za ha nácké N e- Né- < Nej-. Protože však nářečí na širším Tišnovsku výslovnost lepčí nem ají, je třeba spíše pomýšlet na dvojici Nelepeč — Nelepči jako je Bezděč — Bezděčí. Se jm énem Nevěřín tvoří poslední jm éna s negací v pod hůří Česko mor. vrchoviny sm ěrem od nitra M oravy. V podhůří patří do typu posesívních jm en s příp. -jb (Béleč, Jeneč, Telč). ČV 39, 91; Prof - ; Svob StčOJ 95, 163; Šrám ek OP I 97. Nelešovice 1 Ves 8 km sz od P řero va. 2 1234 in Nelessouich, CDB III, 89; 1256 in Nelessouich, CDM III, 234; 1276 de Nelesowicz, CDM IV, 129; 1399 in Nelessowicz, CDM XII, 524; 1466 v Nelessowicziech, PO IV, 56; 1497 ze vsi Nelesowicz, PO VI. 203; 1501 v Nelessowiczich, PO VII. 112; 1515 z Ne lessowicz, PO X, 110; 1584 v Nelessowiczich, PO XXV, 68; 1584 na týmž dvoře nelessowskim , PO XXV, 73; 1590 k dvoru m ém u neleschowskem u, PO XXXII, 196; 1718 Nelleschow itz; 1751 Neleschow itz; 1846 Nelleschowitz, N e lešovice; 1872 Neleschowitz, Nelešovi ce; 1881, 1924 Nelešovice. 3 P. olo moucké kapituly. Ještě v pol. 18. stol. tu byli 4 půhončí. Čes. 4 Nelešovice, nelešovské, N elešák; na Nelešovsku (trať v Kokorkách). 5 MJ: příp. -ovice k OJ Neleš, to negací k Leš ■*— levý „links“, srov. Daš dali, Buš buditi, Roš ■*— rósti a k nim Nedáš/M J Nedašov, NebušjM J Nebušice v č . apod. Zn. ves lidí Nelešových. M J N. p a tří do skupiny jm en s N e- na Olomoucku a Přerovsku. ČV 92 (k Iqch„lícha“); Prof III 197 (Nelechov), V 604; Svoboda StčOJ 149 (Leš, Neleš); Š rá mek OP I 97.
Němčj, též Dolněm čj; 1872 DolN e 1 h u b 1 e, viz Horka. Nová. niemtsch, Dolněmčí; 1881 Dolní Němčí; Nemášchleba, Nemášchle1924 Dolní Němčí, dříve Dolněmčí. 3 b y, viz Chlebovice. 5 Výklad viz Chlebovice. Spojení ‘dokladu 1320 Nemas- P. Uh. Ostroh. F arní (od konce 18. stol.) klebe CDM VI. 171 s Chlebovicemi není kostel sv. Filipa a Jakuba. Ces. 4 To Dolněmčí, v Dolněmčí, za Dolzcela jisté: ves N. m ěla být podle lis tiny založena v bezprostřední blízkosti něm čím, dolněm čanský, Dolněmčan, B rušperka, zatímco Chlebovice leží Dolněmčí (Strání). 5 Přívlastek až stranou u Fryčovic. Schwarz VS II 418. r. 1505 na rozlišení od sousedního Hor 1. Němčany 1 Ves 3 km vsv od Slav ního Němčí, které bylo založeno až v druhé pol. 15. stol. Ojediněle v 16. kova. 2 1497 ves Niem czany, ZDB XVII, 20; 1673 Niemcžian; 1718 N iem - stol. též Němčíce. 6 Táborsko (PJ). cžan; 1751 Niebschan; 1846 Nemtschan, 2. Němčí, Horní 1 Ves 18 km vjv od N em czaný; 1872 Niemtschan, Němča Uh. Ostrohu. 2 1447 in Н о т ує N yem ny; 1881, 1924 Němčany. 3 P. Slav pczie, ZDO X, 571; 1497 ze vsi Hornij kov. Ves za třicetileté války zpustla, Niemczy, PO VI, 191; 1513 o ves Horni 1673 opět osedlá. Ces. Niemczij, PO IX, 185; 1517 z Horní 4 Němčane, do Němčan, němčanské, Němčí, CMM 1957, 338; 1531 o ves Něm čaňák/Nem čák, zřídka Němščák. Hornj Niemczij, PO XV. 52; 1592 N iem czj Horní) Ostrožský u rb á ř; 1617 6 Lutršték. 2. Něm čany 1 Zanikly u Kobeřic v dědiny Hornij Niemcj, PO XXXVII, (Slavkovsko), kde je trať Němčany. 2 378; 1671 Horni N iem cžy; 1718 Horný 1574 s pustou vsí N ěm čany, ZDB XXX, N iem cžy; 1751 Н от і N iem tschy; 1846 64, edice. Ober Niemtschi, Hornj Němčj, Hor5 M J: akuz. pl. k stě. Němčěné, němčí; 1872 H om iem tsch, Horněmčí; Němčané „lidé přišlí z Němčí (v. t.)“, 1881 Horní Němčí; 1924 Horní Němčí, srov. Olomučany „lidé z Olomouce“. dříve Horněmčí. З P. Uh. Ostroh. Ves CV 223. 104 (z OJ); Prof III 198 (z OJ), založena v 2. pol. 15. stol. Far. kostel sv. P etra a Pavla (fara od konce 18. V (ze jm éna lidí); Spal 97. 1. Němčí, Dolní 1 Ves 13,5 km vých. stol.). Ces. •od Uh. Ostrohu. 2 1358 Nyem czie, 4 To Horněmčí, v Horněmčí, za HorZDO I, 573; 1359 partem ville Nem - němčím, horněm čanský, Horněmčan. 5 pczi, ZDO I. 685; 1381 m edium N yem Přívlastek Horní dán vsi při založení cie, ZDO IV, 58; 1407 villam N yem - na rozdíl od sousedního Dolního Něm c.zye, ZDO VII, 346; 1437 Nyemczie, čí. 9 M J: přivlast. přípona v určitém ZDO X, 87; 1447 Nyem pczicz, ZDO X, tv aru středního rodu -jo buď k OJ Ně 711; 1505 z Dolni(h)o Niem czij, PO m ek (o němž viz Němčíce), nebo k ná VIII, 13; 1510 puol N iem czy Dolni, rodním u jm énu Něm ec „D eutscher“. Zn. ..Němkovo místo, sídlo“ nebo „ně ZDO XVII, 21; 1513 v Dolnij Niemmecká ves“. V tom to případě jde o ves czij, PO IX, 185; 1532 z Niemczijho Dolnijho, PO XV. 248; 1548 na vsi osídlenou Němci, neboť Němčí, Suchov, Dolnij Niemcžy, ZDO XXV, 101; 1569 Boršice a Slavkov byly výsledkem ko z Dolnijch Niemcžicz, ZDO XXVII, 73; lonizace pánů z R ýznburka v polovině 13. stol. (Hosák, Slovácko 1968—1969, 1592 N iem cžy Dolnj, Ostrožský u rb ář; 1617 ze vsi Dolního N ěm cžij . .. obec 129; ČMM 1972, 328). K slovotvorbě srov. Černčí u Prof I 322. Ojedinělý dolnij niemcžanska, Strážnický u rb ář; v m oravské toponym ii je vznik korup1671 Dolni N iem cžy; 1718 D olny Niemcži; 1720 Unter N iem tži; 1751 Dolni tel Dolněmčí a Horněmčí — napodobe N iem tschy; 1846 Unter N iemtschi, Dolnj ním spřežek Černvír, Suchdol? (srov. 127
i slangové Valm ezák „obyvatel Valaš ského M eziříčí“, Krpole „Královo Pole“ v Brně). Jm éno Něm čí je p atrně vý chodiskem ke jm énu N ěm čany (v. t.) ČV 223 (z apelativa); Prof III 198. 6 Trať L hotky, N adelhotky. N ě m č í , S u c h é , viz Suchov. 1. Němčíce 1 Ves 11 km ssv od Blan ska. 2 1378 cum villa N yem czycz, ZDO III, 408; 1391 N yem czycze, ZDO VI. 136; 1418 Nyempczicze, ZDO IX, 171; 1675 N iem tschitz; 1718 N iem tschitz; 1720 N em schitz; 1751 N iem bschitz; 1846 Niem tschitz, N ěm číce; 1872 N iem tschitz, Němčíce; 1881 Nemčice; 1924 Němčíce. 3 P. Rájec. Fil. kostelík sv. M ikuláše (1844 rozšířen), farnost Sloup (od r. 1750). Ces. 4 Do Němčic, něm čické, Němčičák (v pl.) Němčičči. 5 V dokladu 1418 N yem pczicze vloženo při exponované výslovnosti m hláska p, srov. Lomnice Lompnice. Podobně při pozdějším pře jetí do něm činy 1751 Niembschitz. 2. Němčíce 1 Osada obce Ivančice, 1 km jjz od Ivančic. 2 1355 in villa Nempchiz, CDM VIII, 312; 1547 na ves Niemczycze, PB XIX, 92; 1674 N iem b schitz; 1718 N iem tschitz; 1751 N iem b schitz; 1846 N iem tschitz, Niemczice; 1872 N iem tschitz, Němčíce, 1881 N ěm číce; 1924 Němčíce. 3 P. Oslavany, 1355 nál. klášteru oslavanskému. Ces. 4 Němčece, do Němčec, Němčečák, v pl. Němčičšči, něm čecké (Hlína). 6 M alovaný mlýn. 3. Němčíce 1 Ves 11 km sv. od Kro měříže. 2 1261 N em eziz, CDM III, 323; 1267 de Nem ziz, CDM III, 402; 1320 Nemczicz, Lechner I, 6; 1542 ves Niemczicze, DM VII, 23; 1651 v Niemcžiczjch, Summ ovní ex trak t; 1676 N iem 1751 N iem bschitz; 1846 N iem tschitz; 1751 N iem bschitz; 1846 N iem bschitz, 1872 N iem tschitz, Němčíce; 1881 N ěm číce; 1924 Němčíce. 3 P. Kroměříž. Ces. 4. Němčíce 1 Zanikly u Sebrova (Blanensko). 2 1349 in Nemczicz, ZDB I. 112; 1373 villam Nyempczicze, ZDB 128
VI, 104; 1437 villam N yem pticze, ZDB XII, 318, 1499 ves pustou Niemczicze, ZDB XVII, 38. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. století. ' 5. Němčice 1 Zanikly u Micmanic (Jaroslavicko). 2 1190 Nemchichi, CDB I, 326; 1513 pobrala desátek v Nicmczitzich, kterýž přísluší spravedlivě do Horních Dyakowicz, PB Vllb, 75; 1542 vsi pusté Niemczicz, ZDB XVI. 62; 1547 že nám drží vsi pusté Vnczndorff a Niemczicze, PB XIX, 117; 1549 ves pus tou Niemczicze, ZDB XXVI, 137. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. v tra ti Oedung Niemtschitz u Micmanic. 6. Němčice 1 Zanikly u Střelíc na Znojemsku, kde je sam ota Němčický dvůr sz od Černína. 2 1416 villam Nyem pczicze prope Snoymam integram cum m unitione. ZDB XI, 239; 1448 vil lam Nyem pczicze, ZDB XII, 865, 3 V 15. stol. tu stávala tvrz. 7. Němčice nad Hanou 1 Městys 7 km západně od Kojetína. 2 1406 Niemczicz, CDM XIII. 439; 1633 Něm czicz; 1720 N em tschitz; 1751 Niem bschitz; 1846 Niem ptschitz, Němčice; 1872 N iem tschitz, Němčice; 1881 Nemčice; 1915 N ěm čitz in der Hanna, Němčice na Hané; 1924 Němčice nad Hanou, N ěm čice na Hané. 3 P. K ojetín; od 1563 městečko. Far. kostel sv. Magdaleny. Bývaly tu rybníky. Ces. 4 Němčece, do Němčec, Němčečák/ Němčák, němčecké. 5 Přívlastek 1915 na Hané a 1924 nad Hanou na rozli šení Němčic u Kroměříže. D říve též Zelené Němčice (podle barvy kostela neb jiné význačné budovy?): Peczet czechu zameznik v Niemcziczich zelena nad Hanu. Peřinka VM-Kojetín, 91. 8. Němčíce, Dolní 1 Ves 3,5 km sz od Dačic. 2 1366 prope villam N yem pczicz, ZDB IV, 432; 1466 servitium in feodali curia in Miemczicz, ZDB XIV, 28; 1610 tvrz a ves Němčice Dolní s dvorem, ZDB XXXIV. 45, ed.; 1678 V nter Niem cžycz; 1718 Unterniem tschitz; 1720 Unter N em schitz; 1751
Unter N iem tschitz; 1846 Unter Niemtschitz, Dolnj Němčíce; 1872 Unter N iem tschitz, Dolní Němčíce; 1881, 1924 Dolní Němčíce. 3 P. Dačice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Do Němčíc, za Němčicema, Němčičák, něm čickej. 5 P řívlastek Dolní až 1610 na rozlišení od Horních Němčíc. 6 B rázdův mlýn. 9. Němčice, H orní 1 Ves 13,5 km zjz od Telče. 2 1365 bona sua in N em pczicz, ZDB IV, 383; 1407 villam N yem czicz totam cum curia et molendino, ZDB IX, 110; 1446 in bonis N yem pczicz, ZDB XII, 457; 1610 ves Horní Němčice, ZDB XXXIV, ed.; 1678 Ober Niemcžycz; 1718 Ober N iem bschitz; 1720 Ober N iem bschitz; 1846 Ober N iemtschitz, H ornj Němčice; 1872 Ober Niem tschitz, Horní Němčice; 1881, 1924 Horní Němčice. 3 P. Dačice. Čes. 4 Do Němčíc, za Němčicama, Němčičák, něm čickej. P řívlastek až na roz lišení od Dolních Němčic. 6 Chalupy. 10. Němčice, Velké 1 Městys 6,5 km jv od Zidlochovic. 2 1228 Nemshice, CDB II, 321; 1247 Nemsciz, CDB IV, 128; 1265 de Nempschiz, CDM III, 370; 1350 Nempschicz, Mendl, K nihy počtů, 175; 1353 Nempczhicz, tam též, 249; 1448 de Nyempczicz, PB III, 81; 1480 WeZike Nyemczicze, PO V, 114; 1558 z měs tečka Niemczicz W elkych, PB XXII, 136; 1578 m ěstečko W elike Niemcžicze, ZDB XXX, 104; 1655 in Maiore N iembschiitz, ACO 12; 1673 Gross N iem tschitz; 1751 Gross N iem btschitz; 1846 Gross Niem tschitz, W eliké Niemčice; 1872 Gross Niem tschitz, V elké Němči ce; 1881 Němčice; 1924 Němčice, dříve Velké Němčice. 3 P. Velké Němčice. 1549 povýšeny na městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámeček. Far. kostel sv. Vác lava a Víta. Na poč. 17. stol. tiskárna. Ces. 4 Velké Němčice, do Velkéch N ěm čic, za V elkém a Němčicema, Němčičák, němčické/němčičácké. Hrubé Němčice, Hruboněmčičák, hruboněm čickej (Šakvi-
ce, nářečí dolské s ej, ú). 5 Přívlastek V elké až v 2. pol. 15. stol. na rozdíl od několika blízkých Němčiček. 0 M J : přípona -ice k N ěm ek nebo Němec, to substantivizující příp. -ec, -ek z adj. něm-b „stum m “. Protože jm éno Němec nabylo významu „D eutscher“, je třeba při stanovení význam u jm éna vedle „ves lidí Němcových, Něm kových“ po čítat i s významem apelativním . Vsi mohly např. p a třit feudálovi německé národnosti (tak p atrn ě Velké Němčice, které byly na počátku 13. století pa trně m ajetkem K onráda, hraběte z Hardeku). V některých starších dokladech, zejm éna německých, objevují se podo by Niembczice, N yem bzitz, N iembschiitz apod.; o nich viz 1. Němčice sub 5. MJ Němčice a N ěm čičky jsou n a Mo ravě rozložena na jihozápadě, na vý chodě nejdále u K ojetína a Kroměříže. (Nejsou znám a ze Slezska.) To by uka zovalo na kolonizační infiltraci z Ra kouska. Podobně v Cechách, kde MJ N. jsou většinou v Pošumaví (Smil. AMJC 117). O jm éně Němec, Němčice bohatá literatura. CV 15, 104; Prof III 199-200 (17X); Svob. StčOJ 194 (jen význam „Němec“); Schwarz Nordost bayern 280 („Deutscher“), Rospond OSG II 66; DS 4,79 („Deutscher“); DS 13, 146 („stum m “ i „D eutscher“); Ulaszyn ZfslPh 1929, 368-372 („Deu tscher“, literatura); Hosák Acta U P 154 („poddaní něm eckého feudála“), VVM XX-P, 46, 47; Skutil MSB1 100-101; Smil. PST2 128. 6 Boudky (dvůr), Nová Ves (bývalá ves, nyní dvůr), Zeleňák (dvůr). 1. Němčičky 1 Ves 6 km vých. od Hustopečí. 2 1349 de Nyem pczicz, ZDO, I 110; 1350 in Paruo Nemczicz, ZDB I, 155; 1365 in Parvo Nempczicz, Mendl, Knihy počtů, 311; 1368 de Nemczicz, CDM XV, 121; 1407 v Němčičkách, KP II, 78; 1412 villam N yem cziczky, ZDB IX, 243; 1412 z třetin y Němčiček, KP II, 272; 1417 z Malých Němčic, K P III, 129
17; 1418 z Horních Němčíc, K P III, 26; Přívlastek dán na rozlišení od blízkých 1437 N yem cziczky, ZDB XII, 130; 1494 Velkých Němčic (v. t.). Od 1893 jedno ke vsi naši P rassyw ym N iem czyczkam , slovně Něm čičky. 6 Moučkův mlýn/ PB VIII, 31; 1562 ves Nembschiczka bei Breinmiihle, Brůderwiese. Panowitz, VM-Hustopeče, 113 (J. Beck, 3. Němčičky 1 Ves 10 km ssv od Die W iedertäufer); 1592 ves Niemcži- Znojma. 2 1360 in Nemczicz, ZDB III, czky Hornij, ZDB XXXII, 172; 1609 ves 547; 1447 villam Nyem czicze, ZDB XII, N iem cziczky, ZDB XXXIV, 62; 1670 790; 1578 ve vsi N iemčziczych u Plawz Horžegssich Nemczicz, M atr. v Klo čze, PB XXVII, 406; 1671 Klein N iem boukách; 1673 Ober N iem tschitz; 1690 czycz; 1718 K lein N iem bschitz; 1751 při cestě něm čické, LSA 519; 1718 Ober K lein Nebschitz; 1846 K lein N iem N iem tschitz; 1720 K lein N em schitz; tschitz, N ěm čičky; 1872 K lein N iem 1749 K lein Niem tschitz, Horní Němčič- tschitz, N ěm čičky; 1881 N ěm čičky; 1893 ky, VM-Hustopeče, 104; 1751 Ober Klein N ěm čitz, Malé Němčíce; 1924 N iembschitz; 1846 K lein Niem tschitz, N ěm čičky, dříve Malé Němčíce. 3 P. N iem ciczký, Malj N ěm czize; 1872 Klein Plaveč. Čes. 4 Němč'ce, v Němč'cich, za Něm&caN iem tschitz, Malé Němčíce; 1881 Horní N ěm čičky; 1893 K lein N ěmčitz, N ěm - ma, N ěm ěčák, něm čcké. V m ístě h a čičky; 1924 N ěmčičky. 3 P. Velké P av nácké nářečí znojemské s redukcí i. 5 lovice. F arn í (od 1785) kostel N avští Do 1846 jen Němčíce, od té doby jen vení P. Marie. Ves byla proslulá vinař N ěm čičky; 1893 ještě Malé Němčíce. stvím. Ces. 4. Němčičky 1 Zanikly u Pohořelic v tra ti N iem tzitzer Feld. 2 1349 in villa 5 P řívlastek Horní či Hořejší patrně odtud, že větší část vsi, která náležela Nemczicz prope Pohrlicz sita, ZDB I, původně k M orkůvkám , se označovala 42; 1372 in villa N yem pcziczky prope jako Horní, m enší část vsi, k terá nále civitatem Pohrlicz sita, CDM X, 177. žela klášteru zábrdovickém u, jako Dol 3 Ves zanikla za česko-uherských vá ní či Prašivé N ěm čičky. Přívlastek lek v 2. pol. 15. stol. 5. Němčičky, Dolní 1 Splynuly s 1. Horní byl pak přechodně převeden na Němčičkami na Hustopčesku. 2 1418 označení celé vsi. 6 P J Toufarky. 2. Němčičky 1 Ves 8 km ssz od Po ves jeho Dolní N ěm čičky, K P III, 26; 1491 ke vsi naši Dolním Niemcziczkam, hořelic. 2 1349 in Nemczicz, ZDB I, 19; 1417 m ediam villam Nyem pczicz prope PB V llb, 16; 1492 ke vsi naši Dolním Němčičkám, K P VII, 34; 1496 ke vsi Prawlow, ZDB XI, 421; 1538 ves Niemczicze, ZDB XXVI, 4; 1562 ves Niem- naši Prassyw ym N iem czyczkam , PB Vllb, 31; 3 Byla to ona část vsi, která czicze, ZDB XXVIII, 51; 1674 Klein N iem btschitz; 1718 K lein N iem tschitz; náležela do počátku 15. století klášteru 1720 N em schitz; 1751 K lein N iem b zábrdovickému. 5 M J: zdrobnělina ke jm énu N ěm schitz; 1846 K lein N iem tschitz, Malé Němčicze; 1872 K lein N iem tschitz, Ma číce, o němž a o něm. podobách Niem pschitz viz tam . lé Němčíce; 1881 N ěm čičky; 1893 Klein N ě m č i č k y , P r a š i v é , viz Něm Niem tschitz, N ěm čičky; 1924 Němčičky, K lein-N ěm čitz, dříve Malé Němčíce. 3 čičky, Dolní. Německé, od 1948 Sněžné. 1 Městys P. D. Kounice. V 16. stol. středisko 10 km ssv od Nového Města. 2 1392 novokřtěnců, na něž upom íná název super villam N yem eczka, ZDB VII, tra ti Brüderwiese. Něm. 4 Němčičke, do Němčiček, Němčičák, 1069; 1587 N iem eczky, U rbář novo městský; 1674 N em eczky; 1718 Nieněmčické. 5 Do 17. století nesly jm éno nezdrobnělé, do 1872 Malé Němčíce. m cezky; 1720 N em etzky; 1751 N iem e130
tz k y 1846 N iem etzky, N em ecky; 1872 N iem etzky, N ěm ecké; 1881 N ěm ecké; 1893 N ěm etzky, N ěm ecký; 1924 Němec ké; 1948 Sněžné. 3 P. Nové Město. Osada vznikla zřejm ě jako hornická obec a osazena německým i horníky; na počátku 19. stol. městečko. F arní (již v 16. stol) kostel sv. Kříže, původně sv. Kateřiny. R. 1783 vznikla reform ovaná obec. Čes. 4 To N ěm ecký, v N ěm eckým , do Něm eckýho, Němečář/Němečářka, něm ěouskej (Krátká). Nověji: to Sněžný, obyv. jm. ze Sněžnýho/zř. Sněžeňák, sněžeckej. 5 M J: z adj. něm ecká „Deu tsche“ ; od 16. stol. v n eu tru Německé, nář. N ěm ecký —y něm. N em etzky. Po 1945 přejm enováno na Sněžné: adj. k sníh „Schnee“. Prof —, IV 122—123 (Sněžná — Sněžné); Schwarz 77; CV 223. Němetice 1 Ves 10 km zsz od Val. Meziříčí. 2 1131 Nemitci, CDB I, 115; 1328 in N em ytecz, CDM VI, 369; 1408 super villa N em eticz, Lechner I, 25; 1437 Nem iticz, VM-Val. Meziříčí, 442; 1476 Němetice, tam též; 1476 Nemetice DM IV, 28; 1445 in N em icz ( = N iem eticz), Lechner I, 101; 1445 Nemicích, VM-Val. Meziříčí, 442; 1463 Nyem icze, Lechner II, 182; 1532 v gruntech mých nem eticzkych, PO IX, 16; 1542 ve dvo ře nem eticzkym , PO IX, 137; 1538 na g runty m é nem yticzke, PO XVII, 256; 1545 gruntem jeho niem eczkym (!) . . . v Niem eticzych, PO XIX, 194; 1557 na ves Niemeticze, DM VII, 66; 1676 a 1718 N iem etitz; 1720 N em etitz; 1751 N iem etitz; 1846 N iem etitz, Niemetice; 1872 N iem etitz, Němetice; 1881 N em e tice; 1924 Němetice. 3 P. Kelč. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Němetice, v Němeticích, za Něm eticemi, n ěm etic kýl(arch.) něm ecký, Něm etičák. 5 M J : příp. -ice k OJ Něm eta < N ěm ’ata; to substant. příp. §ta > ’ata k adj. něm n „stum m “. Zn. ves lidí Němetových. Nepřehlasované a není v dokladech sice doloženo, ale zá-
pis 1131 N em itci a 1328 N em ytecz uka zují již svým і, у na ě ( < ’a); ě se dále ve jm éně nedrží, bylo depalatizováno jako ve jm éně Vaceta, Veleta, Valeta. Jm éno N ěmetice patří do skupiny jm en v Pobečví na H ranicku s í-ovým sufixem v základě: Milotice, Bělotín, Cernotín. ČV 104; Prof III 201 (Němetice); Svob. StčOJ 165. 6 Pod Doubravou, Ve včelárně. Nem ilany 1 Ves 4 km jižně od Olo mouce. 2 1131 Nemilaz, CDB I, 115; 1347 de N em ylan, CDM VII, 734; 1386 Nym lans, Saliger 18; 1386 dopl. T .; 1402 z Nym laus, CDM XIII, 160; 1402 M ym lans, CDM XIII, 164; 1407 villa N em y lan, CDM XIII, 488; 1410 Nimlans, Sa liger 43; 1438 von N ym lans, Saliger 33; 1444 Nim lau, J. Kuks, Die deutschen Siedlungen um Olmútz, 269; 1447 v Nemylanech, PB III, 21; 1529 de Nemilano (lat.), ACO 265, 337; 1562 ze vsi Nemilan, PO XXIII, 252; 1602 Niemle, Prásek, Organisace, 30; 1676 Nim blaw; 1691 N im law , Děkan. m atr. olomouc ká; 1718 N iem blau; 1720 Nimlau, Ne m ilany; 1751 Nimlau; 1834 Nimlau, Ne m ilany; 1872 Nimlau, N em ilany; 1881 Nem ilany, 1924 Nem ilany. З P. města Olomouce. Něm. a čes. 4 Nemilane, k N em ilanum , nem ilanské, N emilaňák. 5 M J: akuz. pl. k Nemilané, stč. Nem ilěné „lidé Nemilanovy rodiny“. OJ N em ilan vzniklo negací OJ Milan, které buď hypokor. zkratka k některém u složenému OJ s kompo nentem m iln „carus“ (Milobud, Doma mil) nebo substantivizací adj. т іїь (srov. OJ Drahan, Dobřan, N em ojan ve jm. Drahany, Nemojany). Není však zcela vyloučen ani výklad z Nem ilěné „lidé z Nem ile“ (v. t.). Jm éno p atří jednak do centrálněm oravské skupiny jm en s negací, jednak mezi tam ní jm éna obyvatelská. Podle Rosponda OSG VI 20 však „raczej naležy przyjgč podstawg topograficzng ps. *měl- z negacj^“. Výklad z OJ je však jistý. ČV 100, 220 („kdo bydlí v nem ilení“); P rof III 201 131
až 202 (Nemilkov); Svoboda StčO J 103; Šrám ek OP I 103; Spal Abhandlungen III 162 (výklad z adjektivního apelativa). 6 Pančocha. Nemile 1 Ves 2 km záp. od Zábřehu. 2 1374 in Nemil, K P I, 40; 1464 villam Nemile, ZDOX I, 61; 1510 na vsi Nemili, ZDO XVII, 19; 1672 Nemile, Děkan, m atr. m ohelnická; 1677 a 1718 Nemile; 1751 N eum uehle; 1846 N em uehle, N e m ile; 1872 Nemile; 1881 Nem ile; 1924 Nemile. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Ta Nemil, v Nemili, nem ilské, Nemilák. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Nemil, o němž viz Nemilany. N emilja vbsb > Nemilé ves > Nemile, srov. Lubě. Jm éno p atří do p ru h u posesívních jm en v širokém podhůří D rahanské vrchoviny (Běleč, Chromeč, Luleč, Zeleč) a tvoří důležité m ísto přesahu jm en s Ne- z centrální M oravy na Zábřežsko. Při přejetí do něm činy při kloněno k N eum úhle „nový m lýn“. CV 100 (Nemile = plurál k N em ilý s h a náckým y > e, což však odporuje do kladům ); Prof —; Bezlaj II 50; Ros pond RKJ-W roclaw III 19 (Niemil); Březina Zábřežsko 296; Šrám ek OP I 103. N ěm kyně 1 Zanikla v okolí Bohdalova (Zďársko). 2 1464 super villa eciam vocata N yem kynie, ZDB XIII, 34; 1552 ves pustú N ěm kyni, ZDB XXVI, 274. 3 Ves byla 1552 pustá. 5 M J: přivlast. příp. -yně k OJ Ně m ek, o němž viz Němčice; N ěm kynja vbsb > N ěm kyně. Srov. Čekyně, Datyně, Chropyně. Jm éno je jediné z Českomor. vrchoviny, k teré je utvořeno příp. -ynja. CV —; Prof —; Nekuda 105. Nemochovice 1 Ves 10 km vsv od Bučovic. 2 1353 in Nemochouicz, ZDO I, 305; 1360 in Nemochouicz, ZDO I, 703; 1373 Nemohowicz, ZDO II, 316; 1382 in villa Nemochouicz, ZDO IV, 254, 1408 villam Nemochowicz, ZDO VII, 548; 1678, 1720 a 1751 Nemochow itz; 1846 Nemochowitz, Nemochowice; 1872 Nemochowitz, Nemochovice; 132
1881, 1924 Nemochovice. 3 P. Nemo chovice. Čes. 4 Do Nemochovic, nem ochovské, Nemochovčák; Nemuchovice, nem uchovské, N em uchovčák/-ák (v okolí). 5 M J: příp. -ovice k OJ Nemoch, které ch-ová hypokor. podoba OJ Nem oj, v němž prefix Ne a mojb > m áj > m ůj „m eus“ ; zn. lidí Nemochových. Jm éno patří do výrazné skupiny jm en s Nena Bučovicku. Viz Nemojany. CV 101; Prof - ; Svob. StčOJ 81, 103 (OJ Ne moj), 147 (OJ Nemoch); Šrám ek OP I 97. N em ojany 1 Ves 7 km zjz od Vyš kova. 2 1131 N em yiaz, CDB I, 115; 1320 Nem oy, Lechner I, 5; 1350 in W nemoyan, ZDB I, 214; 1371 in villa Nemoiany, ZDB V, 372; 1406 in villa Nemogyan, ZDB VIII, 376; 1447 villam N em oyany, ZDB XII, 765; 1520 o ves . . . N em oyany, PB XII, 79; 1522 lidí . . . nem oyanskych, PB XII, 239; 1523 ves Nem oyanij, ZDB XXI, 2; 1574 ves N emoyany, ZDB XXX, 39; 1650 ex Nemogan, M atr. v Lulči; 1673 Nemoyan; 1685 z Nemogan, M atr. v Dě dicích; 1718 Nemogan; 1720 Nemojan; 1751 Nemogan; 1846 Nemojan, N em ojany; 1872 Nemojan, N em ojany; 1881, 1924 Nem ojany. 3 P. Habrovany. Ces. 4 Nemojane, do Nemojan, nem ojské/ nem ojanské, N em oják/N em ojaňák. Něm. Muja. 5 M J: akuz. pl. k Nemojané, stč. Nem ojěné „lidé Nemojanovi, rodiny Nemojovy“ ; k OJ Nemoj, o němž viz Nemochovice. Jm éno patří do výrazné skupiny jm en s Ne- na Vyškovsku a Bučovicku; viz Nemochovice. V dokla du 1131 čteme lokál N em yiaz „v Nem ojanech“, srov. Turas „v T uřanech“, Radlas „v R adlanech“. CV 101; Prof III 202—3 (Nemojov); Šrám ek OP I 103; Spal A bhandlungen III 162 („obyvatelé Nemojic“), Górnowicz Onomastica XII 10 (pol. N iem ojki); Schwarz VS II 62. 6 Hranáč, Chobot, Na Jezovitské, Val cha.
Nemojovice 1 Zanikly v neznámé poloze někde na Třebíčsku. 2 1104 Nemoyouici, Kosmas 259; falzum z 12. stol. 5 M J : příp. -ovice k OJ Nem oj; zn. ves lidí Nemojových. Ves byla ně kde v oblasti Ne-ových m ístních jmen. CV Prof III 202-203 (Nemojov < Nemojovice); Nekuda 43; Šrám ek OP I 98 (areál jm en s Ne-). Nemotice 1 Ves 9 km vjv od Bučo vic. 2 1371 villam Nemoticz, ZDO II, 66; 1376 in Nemoticz, ZDO III, 141; 1397 villam Nemoticz, ZDO VI, 639; 1437 de Nemoticz, ZDB XII, 124; 1495 na Nemoticích, K P VII, 121; 1515 tvrz a ves řečenou Nemoticze, ZDO XVII, 49; 1531 tvrz Nemoticze, PB XV, 107; 1532 k tom u dílu nem otickém u, PO XV, 221; 1575 ve vsi Nemoticzych, PB XXVII, 91; 1673 Nemoticze, 1718, 1720 a 1751 N em otitz; 1846 N em otitz, N em o tice; 1881, 1924 Nemotice. 3 P. Bučo vice. V 14.—16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Václava. Čes. 4 Do Nemotic, nem otické, Nemotičák. 5 M J : příp. -ice k OJ Něm ota; značí ves lidí Nemotových. ČV 15 vykládají z OJ Němota (něm-b „stum m “ + ota, srov. Běl-ota, Dobr-ota k běVb, d o b n ). Všechny doklady jm éna m ají však na počátku Ne-, což by pro raný středo věk nem uselo být ještě rozhodující. Dů ležité však je, že se ve středověkých a mladších dokladech neobjevuje nikde Ně-, jak je tom u např. ve jm éně Němetice. Vykládám e proto OJ Němota z prefixu Ne- a verbálního kom ponen tu m ot- „m otat, drehen; m otati se, w anken“ : Něm ota = jm éno toho, kdo překáží. Srov. m oravská apelativa ne ohraba, neokop, nespřata „kdo se nesp řátelí“ u B artoše Dial. slov. mor. a příjm ení Neboja, Neskoča, Nevřela, Ne vrla. Jm éno p atří do výrazné skupiny Ne-ových jm en na Bučovicku. Prof —; DS 13, 141 (k němý); Rospond OSG II 70 (k něm ý); Geb. Slov. stč. II 402. Nemotínek 1 Zanikl u Nemotic (Bučovicko), kde je kopec Nemotínek. 2
1408 villam N em oczynky, ZDO VII, 682; 1437 N em otyenek, ZDO X, 118; 1464 villam desertam N em otínek, ZDO XI., 177; 1515 ves pustou •N em otínek, ZDO XVII, 49. 3 Ves zanikla za hu sitských válek. 5 N ejstarší doklady jm éna znějí Nem o tín ky; dem inutivum k Nemotěnice „ves lidí Nemotěnových“ (o N ěm ot- viz Nemotice, zde OJ rozšířeno o hypokor. sufix -ěn). Srov. dem inutivum N ezdenky (v. t.) k Nezdenice. Podoba N em o tínek, jakoby dem inutivum k N em otín (posesív. -ín k OJ Němota, srov. Ubušín — Ubušínek), se vyskytuje až po zpustnutí vsi. P usté vsi nesou často zdrobnělá jm éna. Zám ěna N em otínek (sg.) za N em otínky (pl.) byla patrně provedena v kanceláři (podle „z Nemo tínek“ ?). CV —; Prof —; N ekuda 66. Nemrlov 1 Ves 13 km sev. od Uničova, splynul s obcí Oskava. 2 1588 ve vsi Nevrlově jinak N ovej Vsi . .. Ves Nová, jinak Nevrlov, Úsovský urbář, SAB 1595 opis; dopl. T. 1601 v N evrlo vě jinak N ovej Vsi n a T rávníku (pozn. v Úsov. u rbáři 1588); 1618 v Nevrlově, VM-Uničov, 183; 1718 Elendt; 1720 Elend; 1725 Elendt, Úsovský urbář, SAB, opis; 1734 In dem Dorf Ellend, tam též; 1751 Elend, tam též; 1751 Elend; 1771 Nebielovia (lat.), J. R adim ský-M . T rantírek, Tereziánský k atastr m orav ský, 367; 1771 dopl. T.; 1946 Elend, N e m rlov; 1847 dopl. T .; 1872 Ehlend, Nemolov (!); 1881 N em rlov; 1893 Ehlend, Nem rlov; 1915 W aldheim ; 1924 N em r lov, W aldheim. 3 P. Úsov. Ves vznikla před rokem 1588 na kolonizované lesní půdě panství úsovského. V 17. a 18. stol. železná ham ry. Něm. 5 Původně založeno pod čes. jm. Nová Ves jinak N evrlov: analog, příp. -ov k O J Nevrla „kdo je nevrlý“. Osada záhy poněmčena, od Němců dostala jm. Elend, Ehlend, z něm. apelat. das Elend „bída, nouze“, zn. m ísto bídné, chudob né; srov. něm. jm éna pro m ladší a m en ší osady: Hunger „hlad“, B ettel „žeb-
ro ta “, Dreck „špína“ i české přezdívky Bída, Nouze pro m alé osady. Teprve 1846 obnoveno české jm éno v podobě Nemrlov (se změnou retnice v > m, což bylo před r snadné). Něm. jm. 1915 W aldheim „lesní domov“ m ělo po tlačit záporný význam jm. Elend. ČV 269 (bez); Prof I2 528, V 550; DS 13, 387. Nenakonice 1 Ves 13,5 km jižně od Olomouce, nyní m ístní část obce Věrovany. 2 1131 Nenacunicih, CDB I, 115; 1260 Nenacuniz, CDM III, 288; 1359 Nenakunicz, Reg. VII, 334; 1399 in Nenakunicz, CDM XII, 524; 1494 z Nenakonicz, PO VI, 136; 1517 v N enakunicích, CMM 1957, 308; 1671 a 1751 Nenakonitz; 1846 Nenákonitz, Nenaconice (!); 1881, 1924 Nenakonice. 3 P. Nena konice. Zám ek R. 1786 rozparcelován dvůr. Čes. 4 Do Nenakonic, N enákoňák, nenakonské. 5 Viz Nedakonice. 1. Nenkovice 1 Ves 7 km jižně od Zdánic. 2 1227 Nenkow ici, CDM II, 178; 1244 Nenchouich, CDU IV, 42; 1341 cum villa N yncow itz, CDM VII, 346; 1349 Nyncow itz, CDM VII, 839; 1368 N ynkow itz, ZDO I, 963; 1373 villam N ynkow icz, ZDO II, 433; 1376 villam N ynkouicz, ZDO III, 47; 1437 versus Ninkowicz, ZDO X, 94; 1512 lidem mým n yn ko w skym , PB X, 43; 1514 z N ynkow icz, PB X, 97; 1516 ves řeče nou N ynkow icze, ZDB XIX, 4; 1532 na gru n tu ninkow skem , PB XV, 156; 1538 ves Nijnkowicze, ZDB XXVIII, 7; 1669 kovář nunko w skey . . . z Nunkow icz, M atriky v Kloboukách; 1673 a 1718 N inkow itz; 1720 a 1751 N enkow itz; 1846 N enkow itz, N enkowice; 1872 Nen kow itz, N enkovice; 1881 N inkovice; 1924 Nenkovice. 3 P. Zdánice. Ces. 4 Do Nenkovic, v Nenkovicích, za Nenkovicama, nenkovský, N enkovják; trať N enkovsko v Sobůlkách. 6 Trati Nenkůvky, Senstráž, Brněnky. 2. Nenkovice 1 Zanikly v Haluzickém polesí u Mouchnic v tra ti N enkův 134
ky. 2 1446 villas desolatas . . . N inkowicze, ZDO X, 484. 5 M J: příp. -ovice k OK N inek, to domácká zkratka slož. O J jako Ninoslav, N inohněv apod., o jehož N in- viz Jinačovice; zn. ves lidí Ninkových. Po doba N en- až do 18. stol. CV 15, 104; Prof —; II 124 (Jeníkovice < Nenko vice); Svoboda StčOJ 82. N e n n o w i t z , viz Ivanovice, B rněn ské. Neplachov 1 Zanikl u Dolního Újezda (Lipnicko), kde je lesní trať Nepla chov. 2 1374 villa Neplachow, ZDO II, 501; 1447 Neplachow, ZDO X, 575; 1545 na pustých všech našich, totiž n a Neplachově a Lomni, LSA 361. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Neplach, o němž v. Neplachovice. Jm éno tvoří jedno z posledních m íst Ne-ových jm en před M oravskou branou. ČV —; Prof III 204; Nekuda 105; Šrám ek OP I 103 a Soustava obr. 7; Eichler SBS VIII 82. Neplachovice 1 Ves 9 km sz od Opa vy, část obce Holasovice; Sl. 2 1257 ecclesia de Niplawiz, CDM III, 144; 1301 z Neplachovic, Prásek, Dějiny kraje Holasovského čili Opavského, 115; 1301 dopl. T; 1377 m it dem kirchleen zu Neplachowicz, Gr-M II, 484: 1377 m it Neplachowitz, Gr-M II, 485; 1422 de Neplachowicz, K apras I, 12; 1475 de Neplachowicz, ACO 265, 15; 1491 ves Neplachowicze, ZDK I, 51; 1524 ze vsi Neplachowicz, U rbář krnov ské kom ory; 1531 ves Neplacho(wi)cze, ZDK II, 7; 1533 na vsi Neplachowiczich, ZDK II, 9; 1586 v Neplachowiczych, POp XXI, 82; 1611 na statku neplachow skeym , ZDK III, 8; 1619 dopl. T. 1655 N eplachouiensis (!) parochia, ACO B 12; 1701 zu Nehlachwitz, M atr. v Opavě; 1720, 1805 a 1836 Neplacho w itz; 1881 Neplachovice; 1894 Nepla chowitz, Neplachovice; 1924 Neplacho vice. 3 P. Neplachovice. Zámek. F ar. kostel sv. Ja n a K řtit. Čes. 4 Něplachojice (arch.)/Neplachovice,
do Neplachojic/-ovic, k u N-am , v N-ach, za N-ama, něplachovsky, Něplachovscy. 5 M J : příp. -ovice k OJ Neplach, které buď negací k O J Plach plach-b „ostý chavý, plachý“, nebo přím o z adj. neplach-b. Zn. ves lidí Neplachových. Jm é no je jediný doklad JVe-ového jm éna v Opavském Slezsku, jeho nej bližšími protějšky n a M oravě jsou Neplachov u Dolního Újezda na Lipnicku a Nemašchleby Chlebovice u Příbora, na Těšínsku pak Neborovice —=► Nebory, v polském Slezsku Niekazanice, Nieboczowy, Niedobczyce, Nierodzim. Zdá se, že zápis 1531 ves Neplachocze v ZDK II 7 je třeba čisti se západoopavskou nářeční změnou -ovice > -ojce jako Neplachojce (viz sub 5). Do něm činy pře jato již v 13. stol. v podobě Niplawiz. České e substituováno jako i (srov. H. Benešov-Benisch), v n itřn í nepřízvučné slabiky redukovány. Od 18. stol. něm ec ky N eplachowitz — bez redukce slabik. CV —; Prof III 204 (Neplachov); Svob. StčOJ 202 (Plach); Šrám ek OP I 103, OSG III 2*12; Soustava obr. 7; Gebauer Slov. stč. II 579. Nepomuky 1 Osada obce S tará ftíše, 8,5 km vsv od Telče. 2 1846 Nepom uk, také Wesela a W esely; 1872 N epom uk, N epom uky; 1881 Veselí; 1924 Nepom u ky. 3 P. Brtnice; založeny 1756 na m ís tech zpustlé vsi Veselí. Ces. 5 Osada nazvána podle toho, že vznikla při kapli sv. Jan a Nepomuckého. Jm éno napodobuje stará plurální jm éna obyvatelská typu Drahany, Kokory. Ve jm éně N epom uk slovesný ko řen -m u k, k terý v m ukati „m ucksen“, dvojí prefixace Nepo- jako v Nepomysl. Jin ý výklad podal Spal SP VIII 195n: substant. pom uk „prudký chyb“, ke ko řenu -m k-, k terý v sem knouti, pom knouti, m y ka t, a k terý se též vyskytuje v polských hydronym ech Vodomča (k m bk-, m y k -; Prajew ski, Onomastica XI 122-127). Spojení s m-bk, m y k však hláskově obtížné. CV P rof V 573; Svob. StčO J 95 (mukati).
Nepřivaž 1 Ves 15 km vsv od Olo mouce, 1947 zanikla. 2 1364 Neprzywas, CDM IX, 336; 1406 Neprzyw azie, ZDO VII, 106; 1447 Neprzewazi, ZDO X, 665, e d .; 1447 N eprziwazi, ZDO X, 707, ed.; 1480 ves N eprziwazy, ZDO XII, 35; 1492 ves N eprziw azy, ZDO XIV, 5; 1589 ves Neprziwazij, ZDO XXX, 13; 1601 Epperswagen, Prásek, Organizace, 239; 1602 Mepperswogen, tam též, 69; 1640 Operswag, tam též, 57; 1718 Epperswagen; 1720 Eperswagen, N epriw azy; 1751 Eperswagen, 1846 Epperswagen, N epřýw azy; 1850 Epperswagen, Nepřívazy, Raffay; 1872 Epperswagen, N epřivazy; 1881 N epřivazy; 1885 Epperswagen, Nepřívazy; 1924 Nepřivaž, Epperswagen, dříve Nepřivazy. 3 P. Velká Bystřice. Něm. 4 Něm. Ep°ršwein. 5 M J: přivlast. příp. -jb к OJ Nepřivad, v němž po dvojí prefixaci (Ne-při-), slovesný ko řen vad- „zanken“, k terý je též v jm é ně Rozvad, pol. Rozwad(owski). Ke slovotvorbě srov. OJ N epřívět, Neporad. Vedle m askulina N epřivaž vyskytuje se ve středověku i podoba n eu tra Nepři váží, srov. dvojice Bezděč/Bezděčí, Nelepeč/Nelepčí. N epřiváží psáno též Ne přívazy, tím jm éno přikloněno к slo vesném u kořeni vaz- „vázati“ (jakoby к O J Nepřivaž, „ves rodiny Nepřivazov y “ ; z O J N epřivad by m uselo bý t Nepřívady). Z N epřivazy mohlo dále vznik nout dem inutivum 1406 Nepřivazce (srov. Lazy — Lazce). Jm éno tvoří se jm énem Neplachov hraniční linii Neových jm en z n itra M oravy před Mo ravskou branou. Do něm činy přejato až počátkem 17. stol. Počáteční N - splynulo s něm. před ložkou in (1609 zum), do skupiny -přbylo pro snazší výslovnost vloženo e, české -vaz nahrazeno tak, že bylo při kloněno významem к wagen „vůz“ ; roz šířené př > peř, něm. psané pers a vy slovované p erš, způsobilo, že s bylo po kládáno za genitivní jako ve jm éně Geppertsau „G eppertova n iva“ : in Ne-
;p řivaž - y Epperswagen (1609 M epperswogen s něm. nář. a > o). CV 135; Prof III, 207 (Nepřivázka k apelat. nepřivada „H indem is“ podle K otta II 1110), V 559 (k vad- „zanken“); Svob. StčOJ 90, 202 (Nepřívět); Pauliny Vý vin 57 (paralelní OJ Neporad)-, Šrám ek OP I 103 a Soustava m apa 7. 6 Uhu stein, Schwedenkoppe. N erad 1 S tatek sev. od Dětmarovic (Bohumínsko). 2 1798 Nerad (č., n.); 1850 Nerad (pol.); 1881 Nerad; 1924 Nerad (č., pol.). 3 P. K arvinná. Ces. 4 Nerůd. 5 Vzhledem k nář. podobě by m ělo jm éno znít Nerod (v. 1. Lutyně, Německá, sub 6): ne-rod-it. Bylo-li by to staré jm éno (doklady k něm u nejsou), p atřilo by do skupiny jm en s Ne-, kterých na našem Slezsku jinak málo. 1. Neradíce 1 Kdysi ves, nyní před m ěstí Uh. Brodu. 2 1131 Vneradici, CDB I, 115. 5 Doklad je třeb a číst Unéradici „ves lidí U něradových“. O OJ Uněrad viz Unerázka. 2. Neradíce 1 Zanikly v nejbližším okolí Blanska. 2 1320 in Neradicz, Lechner I, 4; 1554 pustá ves Neraczko, DM VII, 74. 3 Ves zanikla ve válkách česko-uherských v 2. pol. 15. stol. 5 R. 1554 má jm éno Neraczko: p ří pona -sko se s oblibou dávala jm énům zaniklých vsí. M J: příp. -ice k OJ Ne rad, to negací z OJ Rad k rad?, „gern“, nebo přím o z nerada „ungern“ ; zn. ves lidí Neřadových. Jm éno p atří do sku piny Ne-ových jm en, spolu se zaniklý mi Nezbedicemi je typické pro B lanen sko. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 103; Nekuda 43; Šrám ek OP I 103 W itkowski SBS VIII 351-2. N eratov 1 Sam ota u Priova (Vizovic ko). 2 1893 Neratov; 1924, 1935 Nera tov. 4 Na Neratov, Neratov’an, neratovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Nerat, v němž prefix Ne- a slovesný kořen rat- „bojováti“, který v OJ Rati boř, Ratimír. Ač znám e jen doklad z r. 1893, lze jm éno Neratov pokládat za
starší: leží totiž na hranicích Ne-ových posesívních jm en v údolí Dřevnice na Vizovicku (srov. jm éno Neubuz). ČV —; Prof III 208; Šrám ek OP I 103. Viz i následující heslo. N e r e t i n, viz Neředín. N eředín 1 Ves 2,5 km západně od Olomouce, část Olomouce. 2 1234 Neredin, CDB III, 89; 1249 N eredyn, CDB IV, 171; 1256 Neredeyn, CDM III, 234; 1291 in N eredyn, CDB V, 20; 1328 in N eretyn, J. Kuks, Die deutschen Sied lungen um Olmütz, 534; 1587 ex villa Nerzedin, ACO B 12; 1596 in Neredin, U rbář, kapitula Olomouc, SAB, opis; 1601 N eretheyn, Prásek, Organisace, 239; 1601 Neredein, tam též, 30; 1616 in Neredein, Neredin, U rbář, kapitula Olo mouc, SAB, opis; 1616 ze vsi Neržedina, PO XXXIX, 144; 1617 z Neředína, Prásek, Organizace, 215; 1627 Neredein, tam též, 47; 1671 Neredein; 1718 Neretein, 1751 N eretein; 1798 dopl. T .; 1846 Neretein, N eřetjn; 1850 Neretein, Neřetín, R affay; 1872 Neretein, Neřetín; 1881 N eředín; 1893 Neretein, Neředín; 1924 Neředín, Neretein. 3 P. olomouc ké kapituly. Něm. a čes. 4 Do Neředína, Neřeďák, neřecké, nověji neředinské. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Neředa, stč. Neřěda < Neruda, v němž prefix Ne- a deverbativum k rqd- > řěd- „řediti“. OJ Neředa m oh lo také vzniknout negací hypokor. zkrat ky složeného OJ Redihost. Ředivoj -> Red(a) Neřěd(a), srov. Ratiboř —>• Rat -> N erat u jm éna Neratov. Jm éno patří do skupiny Ne-ových jm en na Olomoucku. Do něm činy přejato s ř > r (srov. Třebom — Thröm) a i > ei (srov. Skorotín^> Gurtein). CV 119; P rof —; Svob. StčO J 96; Schwarz 341; Šrám ek OP I 98. Nesachleby 1 část obce Oblekovice, 3 km vjv od Znojma. 2 1243 Nesaglebe, CDB IV, 21; 1252 in Nestahleb, CDB IV, 244; 1348 in Neztachleb, Reg. V, 68; 1396 Nessenchleb, CDM XII, 321: 1437 de Nessachleb, ZDB XII, 221; 1672,
1718 E szekle; 1720 a 1751 Essekle; 1846 1562 ves Nespoyowicze, ZDB XXVIII, Essklee; 1872 Esseklee, Nejeschleb (!); 51; 1674 Neslow itz; 1718 Nesslowitz; 1881 N estachleby; 1885 Essklee, Nesa- 1751 Neslow itz; 1798 N eslow itz auch chleb; 1893 Esseklee, Nesechleb; 1906 N estlow itz, Nesliowicže; 1846 Neslowitz, Esseklee, N esechleby; 1924 Nesachleby, Nesleowice; 1872 Neslowitz, Neslovice; 1881 Nesvojovice (Neslijovice); 1924 Esseklee, dříve Nesechleby. 3 P. Louka. Neslovice. 3 P. Dolní Kounice. Far. (od Něm. 4 Něm. Eseklě. 5 Soudíc podle prv 1787) kostel Nar. P. Marie. Ces. 4 Neslovice, arch. Neslejovice, do Neního dokladu, je třeba vyložit jméno jako původní posesívum Nesachleb+jb, slovic, v Neslovicich, za Neslovicama, Neslovčák, neslovské, Neslejovice (Ro které pak přiřazeno k plurálovým jm énům obyvatelským typu Kokory. sice), Neslojovice (Hlína, Kratochvílka, Nelze však vyloučit, že právě nejstarší Zbýšov), neslovské/neslejovské/neslojovdoklad vznikl přeřazením jm éna Nesa ské/'neslojovické (nověji), N eslovčák/Nechleby v plurálu k posesívním u Nesa- slovičák, Nesluvšči (Tišnov). 2. Neslovice 1 Zanikly u Derflic, kde chleb (podle genitivu z Nesachleb a po dle němčiny?). O J Nesachleb složeno byla trať Neslowitzer Gebirg a samota z kom ponentu verbálního nes- „nésti“ Neslowitzer Můhle (Znojemsko). 2 1252 a substantivního chleb* „chléb“. Srov Nesulowic, CDB IV, 244; 1506 pustou ves O J Nemašchleb ve jm éně Nemašchleby Noslowicze, ZDB XVII, 72; 1672 Nesl(dnes Chlebovicé) na F renštátsku, které w itz, pusté; 1718 Neslow itz, pustá ves. leží rovněž ve starém sídelním jádru. 3 Ves zanikla za válek česko-uherkých v 2. pol. 15. stol. Paralelou slovotvornou k OJ Nesachleb jsou jm éna Nedachleb, Litochleb. Spo 5 Zdá se, že výchozí podobou jm éna jovací vokál a v OJ Nesachleb je ana Neslovice je Neslavíce, to buď negací logicky podle jm éna Nedachleb, původ ke Slavíce (srov. Nakonice/Nenakonice, ně bylo Nesechleb. P ři přejetí do něm Sojovice/Nesojovice), nebo již odvozeno činy splynulo počáteční N- s něm . před od O J s negací Slav; Neslav (srov. Leš/Neleš v MJ Nelešovice, P om uk/N e ložkou in a cM > kl, což obojí je časté: Nesechleb > Essekle, koncové v odpad pom uk v M J N epom uky). Zn. ves lidí lo; jm éno Essekle pak významově při Neslavových. O kom ponentu Slav- viz Miroslav. kloněno ke Klee „jetelina“, jak také Obě vsi ležely v m ístech s něm. kolov něm . lidové etymologii („jez jetelinu“). CV 40, 75; Prof —; Schwarz 212; Be nizační činností, je proto podoba Neslo ranek 84; W isnar 15 (mylně z apelati- vice počeštěná form a něm. *Neslowítz, va). 6 K atharinenhof, Gucketal, Tabor- to však s něm. nář. a > o z čes. Nesla ácker. více. Nesklovice 1 Zanikly u Dambořic, U 2. N. čteme 1252 Nesulovic. D ruhá ač není zcela vyloučeno, že tu jde verze této listiny (CDM III 178—CDB o existující Násedlovice. 2 1420 villam IV 244) m á Nozlowitz. Je tedy spojení Nesklovicze, ZDB XII, 74. 5 M J ne se základem sul-, Nesul-, o němž viz jisté, nejspíše koruptela z Násedlovice Silůvky, nemožné. Jm éno p atří do sku (v. t.). piny jm en s Ne-, k terá leží v širším 1. Neslovice 1 Ves 4,5 km ssv od Podyjí a Pojihlaví na již. M oravě stra Ivančic. 2 1368 villam Neslauicz, ZDB nou areálů s hustším výskytem jmen V, 101; 1464 ves Neslowicze, PB IV, s Ne- na Bučovicku, Olomoucku, P ře 104; 1466 ves Neswoyowicze, PB IV, rovsku a v Poolšaví (Šrám ek OP I 98). 175; 1481 ves Neslowicze, PB V, 34; CV 126 (k sul-); P rof - ; Svoboda StčOJ 103—104 (OJ Neslav nemá, v redaktor. 1538 ves Neswojowicze, ZDB XXVI, 4; 137
posudku pokládá IV. 1. k OJ Neslav, N. 2. k OJ Nesul). Nesm ěř 1 Zanikla u Osové (Velkomeziříčsko), kde je trať Nesměř. 2 1361 de Nesm yerzie, ZDB IV, 178; 1371 de Nesmirze, ZDB V, 441; 1407 z Nesmíře, KP II, 111; 1417 v Nesmíří, K P III, 9; 1444 o N esm irz . . . v N esm irzi LSA III, 82; 1452 zboží nesm yrské, LSA III, 83; 1477 prodal Nesmierz, LSA III, 84; 1490 k tej svrchupsanej N esm ierzy, ZDB XVI, 11; 1881 N esm ěř (PJ). 3 Ves za nikla v 16. století. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Ne sm ěř/Nesmiř, jak ukazuje doklad 1361 N esym erz. OJ složeno z verbálního kom ponentu nes- „nésti“, srov. Nesimír v Nesměřice (Prof III 210), o -m ěr a -mír, které bývají často zaměňovány viz Miroslav. M J s -m ěr+ jb jsou typic ká pro V rchovinu (Číměř, Radiměř) a tvoří část skupiny posesívních jm en v jejím podhůří; srov. Mysliboř, Touboř, Jeneč, Telč apod. CV —; Prof V 556, 558; Sm ilauer OČ 56. Nesovice I Ves 6 km vých. od Bu čovic. 2 1131 Nezabicih, CDB I, 115; 1385 m ediam villam Nessowicz, ZDB VII, 341; 1390 villam Nesobicz, ZDB VII. 781; 1401 de Nesobicz, K P I, 121; 1417 villam suam Nesobicz, ZDB XI, 464; 1498 na Nesobicze, ZDB XVII, 23; 1527 za zástavu vsi Nesobicz, PO XIII, 155; 1558 za ves Nesobicze, PB XXII, 104; 1590 ves Nesabicze (!), ZDO XXX, 71; 1670 N esow itz; 1846 Nessowitz, Nessowice, též Nessobicze; 1872 Nessowitz, Nesovice; 1881 Nesobice; 1924 Nesovice. 3 P. Nové Zámky. 4 Do Nesovic, za Nesovicama, nesovské, Nesovák. 5 V yjdem e-li z dokladů Nesobice s b, k teré jsou v středověku častější (1131, 1390, v 15. a 16. stol. jen s b), pak je M J utvořeno příp. -ice k OJ Nesob, to negací kom ponent Sob So běslav k sobě „sibi“ : zn. ves lidí Nesobových; srov. OJ N em ó),N esvój,N enáš. Podoba Nesovice s v je pak analogická, je doložena jen 1385, později až od 17.
stol. Pokládám e ji za sekundární, ač by se dala vyložit z OJ Nes (<— Nesimír, o němž viz Nesměř) + -ovice „ves lidí Nesových“. ČV 123 (z OJ Nesob); Prof —; Svob. StčO J 104 (Nesob svačina) nebo se svak „V erw andter“. Protože polské i starosrbské doklady m ají Sv-, nikoli nazální hlásku, kterou bychom jako k o ntinuant psi. - ne v neco, někdo, někam). Něčice (Tištín, Holešov). 3. Nětčice, Dolní 1 Ves 8,5 km jv od Lipníka nad Bečvou. 2 1447 Injerius Nyeczicze, ZDO X, 575; 1480 Nietczicze Dolnij, ZDO XII, 25; 1593 Dolní Nečice, 139
ZDO XXX. 147b, f. 130 ed.; 1627 z Dol ziříčí. 2 1156 Nmecino, falzum z konce ních Neczicz, M atrika v Lipníku; 1672 12. stol., ČMM 1911, 199; 1370 W znetin, V nter N ietschytz; 1718 V nter N ietschitz; ZDB V, 296; 1414 o ty rybníky netín1751 V nter Nietschitz; 1798 V nter N iet ské, AČ VI, 93; 1557 s fary nietynske, schitz, Dolny Niecžicze; 1846 Vnter PB XXII, 59; 1570 ke vsi Nietinu, PB N ietschitz, Dolnj Něcyce; 1872 V nter XXVI, 127; 1570 do rybníka velikého N etschitz, Dolní Něčice; 1881 Dolní N ětN ietynskeho, PB XXVI, 127; 1578 skrze čice; 1924 Dolní Nětčice, dříve Něčice. grunty nietinske, PB XXVII, 326; 1678 3 P. Lipník. Čes. 4 Dolní Něčice, dol- N ettin; 1694 z Netina W elkyho, M atri noněčické/dolňanské, Dolněčičák/Dol- ka v Dolních Loučkách; 1718 N ettin; ňák; arch.: Dolní Mněčice. 6 Horky, 1751 N ettin; 1846 N ettin, N etyn; 1850 Vrubel. N ettin, N etín, R affay; 1872 N ettin, N e 4. Nětčice, H orní 1 Ves 9,5 km jv od tín; 1881 N ětín; 1924 Netín. 3 P. S tráLipníka nad Bečvou. 2 1447 Nyeczicze necká Zhoř. Gotický kostel Nanebevzetí Suprem um , ZDO X, 575; 1480 Nietc- P. M arie z konce 13. stol. Bývaly tu zicze Hornij, ZDO XII, 25; 1520—30 rybníky. Čes. Niecžyce Horní, Soupis 59; 1572 z Hor 4 M nětin, do M nětina, v Mnětině, ních Něčic, ZDO XXVIII. 94 f. 31 v., M nětiňák, m nětinské/N etin, netinskej e d .; 1593 Horní Nečice, ZDO XXX, 147b, (Rehořov, Krásněves). 5 M J: přivlast. f. 130, ed. 1672, 1718 a 1751 Ober N iet přípona -ín k OJ Něta, to buď hypo schitz; 1798 Ober Nietschitz, Horný kor. zkratka složeného OJ *Nět(o)mír, Niecžicze; 1846 Ober N ietschitz, H o m j o němž viz Nětčice, nebo deverbativum Něcyce; 1872 Ober N etschitz, Horní Ně k stč. nietit „nítit“ s význam em „ten, čice; 1881 Horní Nětčice; 1924 Horní který niti, rozněcuje“. Protože stč. nie Nětčice, dříve Horní Něčice. 3 P. Lip tit < vznietit, můžeme předpokládat ník. Čes. Nieta < V zněta < Vzňata. Podoba 4 Horní Něčice, hornoněčické/lior- W znětín doložena jen 1370. Doklady ňanské, Hornoněčičák/Horňák; (arch.) m ají do 17. stol. s převahou Nie-, pak Horní Mněčice. 5 přívlastek 1447 S u převažuje a ustaluje se podoba s Ne-, prem um , 1480 H ornij na rozlišení od které v češtině podle něm. N ettin (něm. sousedních Dolních Nětčic. 9 M J : příp. Ne- však substitucí z českého Ne-). — -ice к O J N ětek nebo N ětka, hypokor. Srov. též Z nětínek (dem inutivum k Zněpodobám OJ *Nět(o)mír, v jehož první tín), Z ň á tk y (deminut. k *Znětice). Ne části slovesný kořen nět-, stč. nietiti tín, Z nětínek i Z ň á tky leží na západní oheň „rozněcovat“, pol. niecič, slovin. Moravě. Název zřejm ě podle některého netit, sloven, ob-niecat; N ět- ze staršího člena rodu pánů z Lomnice, u něhož gnět: csl. vbzgnět- > vznět-. Zn. ves lidí bylo jm éno Zňata časté. ČV 144; Prof - ; Svob. StčOJ 126, 165 (Vzňata). Nětkových. Významnou paralelou OJ N e u B ů r g e r s d o r f , viz P u rk ar N ětom ír je H něvom ír. V dokladech a v nářečí Něčice: tě ve výslovnosti sply tice, Nové. nulo v č, srov. svědčí [svěčí]. Jm éna se N e u E r b e r s d o r f , viz Heřm inozákladem N et- jsou v m oravské topo- vy, Nové. nymii rozložena pouze ve středním a N e u H a r t, viz Hobzí, Nové. dolním Pomoraví. ČV 105 (nět- „nítit“); N e u J o s e f s t h a l , viz Josefová. Prof —; Svob. StčO J 126 (N ěta, к ně N e u K a m m e r , viz Komora, Nová. N e u K l e i n k r o s s e , viz K raš, muž by mohlo b ý t N ětka, to však u Svob. z A gnes)\ Machek ES 326; Ge Malá, Nová. bauer НМ I 41. N eu L a n g w a s s e r , viz Voda N etín 1 Ves 8 km sz od Velkého Me Dlouhá, Nová. 140
N e u M o l e t e i n , viz M aletín, No vý. N e u P a w l o w i t z , viz Povelice, Nové. N e u P e t r e i n, viz P etřín, Nový. N e u P r e r a u , viz Přerov, Nový. N e u R a a d e n , viz Radímek. N eu R o t h w a s s e r , viz Voda Červená, Nová, N e u R ö w e r s d o r f , viz Damašek. N e u R u m b u r g, viz R um burk, Nový. N e u S c h a l l e r s d o r f , viz Šaldorf, Nový. N e u T i t s c h e i n , viz Jičín, Nový. N eu U l l e r s d o r f , viz Losiny, Nové. N e u V o g e l s e i f e n , viz Vogelzejf, Nový. N e u W a l t e r s d o r f , viz V alteřice. Nové. N e u W i l m s d o r f , viz Vilémovice. Nové. N e u W ü r b e n , viz Vrbno, Nové. N e u Z e c h s d o r f , viz Těchanovice, Nové. Neuaigen 1 Osada stávala u Sedlešovic, zanikla. 2 1584 Neuäugen, VMZnojm o 341—342. 3 Založena městem Z nojm em 1584, dále se již nepřipom íná. 5 M J : z něm. aigen = eigen „léno“ ; časté jm éno v Rakousku. Neubuz 1 Ves 5 km ssz od Vizovic. 2 1373 villam totam N eubuz, ZDO II, 352; 1407 super villis . . . N ew buz, KP I. 217; 1446 Nebuz, ZDO X, 415; 1548 ves Neobuz, ZDO XXV, 97; 1671 a 1718 N eobuza; 1720 a 1751 Neobusa; 1846 Neobusa, Neobuza; 1872 Neobuza; 1881 N eobuz;1 1924 Neubuz, dříve Neobuza. 3 P. Lukov. Čes. 4 Ta Neobuz/Nóbuz, na Neobuz/Nóbuz, Neobožané/Nób-, neobuský/nób-; ta Neobuza/Nóbuza (v okolí); ten Neo buz/Nóbuz, do N ébuzu (Trnava); 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ N eubud, v němž p refix Ne- a slovesný kořen budv ubud- „sich verringen“, srov. OJ N e ustup, Neužir. Podle nářečí, v němž m á
jm éno rod ženský, i v 17.—19. stol. Neubuza. Přechod rodu jm éna je n a vý chodní Moravě, kde nářečí jsou archa ická, překvapivý. Podoba Neobuz (v 17. až 19. stol., v nářečí, zde vedle Nóbuz) vznikl kolísáním výslovnosti N eu —>■ Neo, obráceně v Čechách Neo —> Neu (N eostupov/Neustupov). Srov. M orav ská Nová Ves /> Neoves. N eubuz je na východní hranici m oravského areálu N e-ových jmen. ČV —; P rof —; Svob StčOJ 103 (o kom ponentu Uby-, nem á však N eubud); Šrám ek OP I 98. 6 Za hum ny, Za vrchem. N e u d e k viz Najdek, Nejdek, Nýdek. N e u d o r f , viz Ves, Nová; viz Oldřůvky. N e u d ö r f e l , viz Sady, Nové; viz Ves, Nová; viz Véska, Nová. N e u e i g e n, viz Ves, Nová nad Od rou. N e u f a n g, viz N ajfunk. N e u g e b ä u d e , viz K ravařov. N euhaus 1 H rad u P erné (Mikulov sko). 2 1376 das N ew e haus, CDM XI, 16; 1380 Newehaus, H urt-Turek, K ata log Lichten, listin; 1414 czu dem N ew nhaws, Bretholz, Das U rbar; 1419 N ew haws (Nový hrad), Sedláček, Zbytky register, 1039; 1629 ein ganz ödes Schloss Neuhaisei, U rbář, Mikulov, SAB. 3 Z hradu zůstávají jen nepatrné zbytky. Název hory N euhäuselberg u Horních Věstonic ukazuje, kde h rá dek Neuhäusel zanikl. 4 Náejhd'zl (1964 Šakvice, 1969 Mi kulov). 5 M J: z něm. das neue Haus „nový d v ů r“ tj. hrad. N e u h ä u s e r , viz Chaloupky, Nové. N e u h o f , viz Dvorce, Nové; viz Dvůr, Nový; Dvory, Nové; Heltínov. N e u h a u s, viz Hrad, Nový. N e u h ä u s e l , viz H rádek, Nový. N e u h ü b e l , viz Horka, Nová. N eum ark 1 Dříve ves, nyní část Oder. 2 1770 In der Kolonie N eum ark, Rolleder, Odry, 320; 1798 N eum ark; 1805 a 1835 N eum arkt; 1850 N eum arkt, 141
N ový trh R affay; 1870 N eum arkt, Nové Sady; 1894 N eum ark, Nové Sady; 1924 Nové Sady, N eum ark. 3 Osada založe na 1770. P. Odry. 5 M J něm ecké: N eum arkt „nový m ěstys“, později chápáno jako „nový trh “, se zjednodušenou výslovností kon cového k t > k, srov. jarm ak +- Jahr m arkt. V něm. lidové etymologii spo jeno s něm. mark(a) „hranice, mez“. Nové české jm éno nejprve překladem 1850 N ový trh, pak 1870 Nové Sady (o němž viz Sady). ČV —; Prof IV 648 (Neum ark); Schwarz 105. N e u m ů h l , viz Mlýny, Nové. N e u r o d e, viz Pláň, Nová. N e u s e d l i t z , viz Slavkov. N e u s c h l o s s , viz Zámky, Nové. N e u s i e d e l , viz Novosedly. N e u s t i f t , viz Cerekvička, Lichtentál (doplňky), Nebštych, Novosady, Nové Sady, Karlovec. N e u w a 1 d, viz Les, Nový. N e u w e 11, viz Svět, Nový. Nevcehle 1 Ves 8 km jjv od Třeště. 2 1355 N ebzyhen, ZDB III, 64; 1390 N ew tyel, ZDB VII, 945; 1411 v mé zboží v N etěhly, K P II, 216; 1447 villam N ew tiehle, ZDB XII, 570; 1480 ves Newczehle . . . na vsi Newczehli, ZDB XV, 13; 1678 N ew czehle; 1718 New cžehle; 1751 Neuczehle; 1846 Newzehle; 1872 Newzehle, N evcehle; 1881 N ev cehle; 1924 Nevcehle. 3 P. Telč. Zalo žena jihlavským i horníky v 13. století. V 14. století svobodná rychta. Těžily se tu drahé kovy. Čes. 4 Ta Nechcehel (!), z Nechcehle, ku Nechcehli, za Nechcehlí, Nechcehlák, nechcelskej; nověji Nevcehle. 5 M J : z něm. Neuziehen k střhn. ziehen „ei nen (neuen) Weg einschlagen, sich (neu) bew egen“ (Lexer 335); zn. „místo, kam se někdo nově přistěhoval, kde bylo nově započato“ —jm éno dáno v 13. stol. jihlavským i horníky při založení nových štol; jejich podnikání v Nevcehli a v okolí doloženo (Tiray VM Telč, 252). Něm. Neu- počeštěno na 142
Neb- (tak 1355, srov. N eustijt —r N eb štych, v. t.), které — N ev (střídání retnic b/v je časté). Další část jm éna zko molena. Z event. něm. Neuzeile (o Zeilviz Cejl) bychom vyložili v Necehle jen N ev- a -Í-; možná že došlo ke kon tam inaci obou něm eckých podob. CV 259 (bez); Prof —; Schwarz VS II 233. 6 Část vsi: N ikerak; trati: Vubce, Zejfy (doklad dolování), vrch Vostrážka. N evěřín 1 Zanikl u S kryjí (Tišnovsko), kde je trať Nevěřiny. 2 1360 Neuersin, ZDB III, 573; 1447 Ueuerzin, ZDB XII, 650; ad obstaculum TJewyerskem u, ZDB XII, 651; 1464 Newierzin, ZDB XIII, 53. 3 Ves zanikla za válek česko-uherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J přivlast. příp. -ín k OJ Nevěra k věřiti „glauben“, srov. Nechuta —y Nechutín. ČV - ; P rof III 221 Nevěrka); Svob. StčOJ 103-104; W itkowski SBS VIII; Šrám ek OP I 100; N ekuda 105. Nevojice 1 Ves 3,5 km vjv od Bučo vic. 2 1353 de Newogycz, ZDB III, 32; 1368 de Neuogicz, ZDB V, 145; 1405 de Newogicz, CDM XV, 435; 1437 v Newogyczich, PO III, 15; 1475 o m ýto N evojských, K P V, 98; 1497 Newogicze, PO VI, 208; 1531 v lesích mých newoijskych, PB, XV, 119; 1550 z Newoyowicz, PB XX, 24; 1673 Newogicz; 1718 New ogitz; 1720 a 1751 New ogitz; 1846 Newogitz, Newogice; 1872 N ew ojitz, Nevojice; 1881, 1924 Nevojice. 3 P. Bu čovice. Far. kostel sv. Mikuláše. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Do Nevojic, k N evojicím /-ám (zříd ka), nevojské, N evoják. 5 M J: příp. -ice k OJ Nevoj, to negací hypokoristika Voj- -í— Vojislav, Vojtěch, Bořivoj apod., v nichž voj „vojín, m už“ ; srov. OJ Neboř v Nebory. Zn. ves lidí Nevojových. Jm éno p atří do výrazné sku piny Ne-ových jm en n a Bučovicku. ČV 139; Prof —; Svoboda StčOJ 92, 104; Šrám ek OP I 100. 6 D ěkanka (PJ). N e v r 1 o v, viz Nemrlov. Nevšová 1 Ves 8 km ssv od Bojko
vic. 2 1449 Nevšava, ZDO XII, 211, f. 27 v., ed.; 1544 ves N ewssowu, DM VII, 29; 1550 v ves Newssowu, PO XXI, 121; 1598 z dědiny N evšovy . . . dědiny Nevšovej, LSA I, 286; 1614 obec vsi nevšovský, LSA I, 383; 1670 a 1718 Newssowa; 1751 N ewschowa; 1798 Newschowa; 1846 Newschowa, Newšowa; 1872 Newschowa, N evšová; 1881, 1924 Nevšová. 3 P. Vasily. Ces. 4 Nevšová, z N evšovy, na Nevšová, nevšovský, N evšov’an. 5 M J původně přivlast. příp. -ova k O J Nevša, Nevšě, to negací z kom ponentu Vše- vbsb „omnis, všechen“ ze slož. O J Všebor, Všelub, srov. OJ Nemoj, Nevaš. Posesívní přípona -ova přehodnocena na ad jektivní -ová, o tom viz Machová. Ten to ty p jm en je charakteristický pro již ní svahy Hostýnských vrchů, např. Držková, Hostišová, Raková, Vlčková. Nevšová leží ve skupině .Ne-ových jm en na horní Olšavě. ČV 142 (Neveš+ov); Prof —; Svoboda StčOJ 92 (o vše); Šrám ek OP I 100. Nezamyslice 1 Městys 10 km zjz od K ojetína. 2 1276 Nezamislicz, CDM IV, 129; 1283 de Neznamislicz, CDM IV, 211; 1297 de Nisam ylys, CDM V. 77; 1353 de Nezamislicz super Hana, ZDO I, 325; 1365 de Nezamisliz, ZDO I, 888; 1377 in villa Nezamislicz, ZDO III, 326; 1383 villam Nezamislicz, CDM XI, 351; 1397 in Nezamislicz, CDM XII, 389; 1524 z Nezamyslicz, PO XII, 243; 1550 ze vsi Nezamyslicz, PO XXI, 164; 1677 N ezam yslitz; 1718 Nezam isslitz; 1720 Nesam islitz; 1846 Nesamislitz, Nezamislitz, Nezamislice; 1850 Nezam islitz, Ne zamyslice, R affay; 1872 N ezam yslitz, Nezámyslice; 1885 N ezam yslitz, Neza m yslice; 1881, 1924 Nezamyslice. 3 P. Nezamyslice. F arní (již 1353) kostel sv. Václava. Zámek. Ces. 4 Nezameslece, k Nezameslecim, za Nezameslecema, nezameselské, Nezameslečák. 5 M J: příp. -ice k OJ Nezam ysl, složenému z prefixů Ne-, za- a verbál. kořene -m ysl-, srov. OJ Nepo-
m ysl, Nezabud; zn. ves lidi Nezamyslových. Jm éno p atří do skupiny Neových jm en na širším Vyškovsku. CV 102; P rof III 223; Svoboda StčOJ 81, 104; Šrám ek OP I, 100. 6 Pindula. Nezbedice 1 Zanikly u Sebrova (Bla nensko). 2 1320 Besdecicz villa, Lechner I, 4; 1556 Bezdiczky, Pilnáček, Pa m ěti m ěsta Blanska, 68; 1567 Bezdičko, Nezbyčko, Pilnáček, Pam ěti m ěsta Blanska, 73; 3 Ves byla v 16. stol. pustá. Na její polohu upom íná P J Nezbétka. 5 M j: původně příp. -ice k O J Bez děk, o němž viz Bezděkov. Zn. ves lidí Bezděkových. R. 1556 zdrobněno na Bezdičky, srov. K nínice/K níničky, *Manice/M anicky. V 16. stol., kdy ves už byla pustá, upraveno jm. dále na Bez dičko (srov. M edlánky/M edlanko, Postřelm ůvek/P ostřelm ůvko) a zkomole ním n a Nezbičko. Podoba Nezbedice vznikla uměle, takže jm. m ylně zařaze no v OP I mezi jm éna s Ne-. CV —; Nekuda 105. Nezdenice 1 Ves 7,5 km vých. od Uh. Brodu. 2 1374 in villa Nezdenicz, ZDO II, 480; 1397 in Nezdenycz, ZDO VI, 490; 1492 v Nezdeniczich, PO 305; 1493 v té vsi Nezdeniczich, ZDO XIV, 39; 1493 m anství nezdenského, K P VI, 334; 1517 lidem m ým nezdenským , PO X, 239; 1522 na Nezdeniczych, PO XII, 61; 1589 díl vsi Nezdenicz, PO XXXII, 95; 1590 na Nezdeniczych, PO XXV, 158; 1670 Nezdenic; 1718 Nezdienitz; 1720 N ezdenitz; 1751 N essdienitz, N e zdienitz; 1846 N ezdenitz, Nezdenice; 1872 Nezdenitz, Nezdenice; 1881 Nezde nice; 1893 N ezdenitz, Nezdenice; 1924 Nezdenice. 3 P. Nezdenice. Far. kostel sv. P etra a Pavla, zámek. F ara již 1392, v 16. stol. zanikla a 1668 obnovena. Koncem 16. stol. b ratrsk á obec. Nezde nice měly důležitou úlohu p ři obraně uherské hranice, o čemž svědčí řada m anství ještě v 16. stol. Ces. 4 T y Nezdenice, nezdenský, N ezdeňan. 5 M J: příp. -ice k OJ N ezden 143
N estd ěn - k verbál. std ě - „componere, condere“. OJ mohlo vzniknout negací hypokor. zkratky Sden Sdenek. Zn. ves lidí Nezdenových. Jm éno je důleži tým dokladem Ne-ových jm en v hor ním Poolšaví. ČV 143 (Ne-s-bd-ěm); Prof III 224 (Nezdá, Nezdín); Svoboda StčOJ 84; Šrám ek OP I 100. 6 Za ho rou, též Mrmlov. Nezdenky 1 Zanikly u Částková (Uherskobrodsko). 2 1372 Nesdenky, N ejstarší měst. kniha Uh. H radiště; 1497 N ezdenky, pustú ves, ZDO XVI, 35. 3 Ves zanikla p atrně za českouherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J : dem inut. k Nezdenice (v. t .) ; srov. Vrbětice -+ V rbátky, Sobol-(ov)ice Sobůlky. Nezdenky by bylo tře ba čisti N ezdénky. ČV —; Prof —; Nekuda 66; Šrám ek OP I 100. • Nezvěstice 1 Zanikly někde na Hané v blíže neznám é poloze. 2 1131 Nezuestici, CDB I, 115. 5 M J: příp. -ice k O J N ezvěst, to buď ze stč. adj. nezvěst +— nes-bvěstt, „ne znám ý“, nebo vzniklo negací OJ Zvěst; znam ená ves lidí Nezvěstových. Podle jm éna ves ležela n a východní hranici m oravského areálu Ne-ových jm en. ČV —; Prof III 226; Svoboda StčOJ 202; Šrám ek OP I. 1. Nežetice 1 Zanikly u Holubic (Slavkovsko), kde je trať Nežetice. 2 1374 in villa N yezietycz, ZDB VI 190; 1399 in Nežetice circa Nawsedlicz. CDM XII, 524; 1459 ves Nezeticze, PB IV, 24; 1558 na gru n ty nezetske, PB XXII. 141. 2. Nežetice 1 Zanikly v okolí Uh. H radiště nebo Uh. Brodu. 2 1131 Nesaticih, CDB I, 115. 5 M J : příp. -ice k OJ Něžata, to do mácká zkratka složeného OJ Něhoslav, Něhomír, které ve staré češtině v této podobě doloženo není (kromě Něžata), je však známo z jiných slovanských jazyků, např. pol. Niegoslaw, bulh. Ne poslat;, srbch. Njegslav, Njegomir. Kom ponent Něh(o), k stč. něha „cura, pé 144
če“. M J znam ená ves lidí Něžatových. Hláskoslovně se jm éno vyvinulo z Něžetici — Něžatice Něžětice/fNěžetice, přikloněním k jm énům s N e-: N e žetice (podobné přiklonění, avšak pro střednictvím němčiny, srov. N etín Níh, které du za české Dolní, přičemž vlastní jm é domáckou zkratkou složeného OJ Něno osady vypadlo (srov. Niedersdorj ■<— hoslav nebo Něžata, o nichž viz NežeDolní R okytnice v Čechách); podivné tice. Po úžení ie > í: N íhov (poprvé 1366). V některých dokladech i zámě však zůstává spojení Nieder- se -spitz, které je původu sufixového. O zkrá na N /M (Mihov), což n a počátku jm en s Ni- bývá často, a h/ch (Nichov), což cení jm éna viz též následující hesla. patrně způsobeno kontam inací s podo ČV Prof N ekuda 145. Niederw ald, po 1948 Dolní Les. 1 bou Mnichov, vzniklou přikloněním Mihov k mnich. ČV 104; Prof III 227 Kdysi ves, nyní část obce Vlčice, 7 km (Nihošovice); Schwarz VS II 82 (z pův. jv od Javorníka. Sl. 2 1599 Niedwald, Zuber, Jesenicko, 446; 1604 Nieder- Mnichov). 6 Na haldě, V bařinách, Hlw altersdorj, tam též; 1621 aussm Nieder něnec, Solníky, Vrbovce. N i k l a s d o r f , viz Mikulovice a Walde, tam též; 1666 Teiche: Nieder walter sdorfer, A II, 10; 1666, 1689, 1713, Véska. 1714. 1722 Niederwald; 1806 N iederwal Niklausdorf 1 Zaniklá ves někde na tersdorf auch Niederwald, A II, 10—12; panství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1836 Niederwald, N iederwaldersdorf; 1325 Niclausdorph, CDM VI, 289; 1340 1850 Niederwald, Valtefovice dolní, Niclausdorf, CDM VII, 278. 5 M J: do Raffay; 1881 Niederwald; 1894, 1924 loženo jen v německé podobě Niclaus Niederwald. 3 P. Vlčice. Založeno před dorf „ves M ikulášova“. 1567. Něm. N i k 1 e s, viz Raškov. 5 Pravděpodobně znělo pův. jméno N i k 1 o w i t z, viz Mikulovice. Niederw ald „dolní les“, k němž adj. a Nikolčice 1 Ves 11 km vjv od 2idobyvatel, jm éno znělo Niederwälder, lochovic. 2 1046 Mikulčice, CDB I, 382. což snadno skrze častá spojení „adj. + falzum z 12. stol.; 1298 N iklicz, CDM D orf“ (Niederwälder Dorf) spřaženo V, 95; 1365 de Nicoltschicz, Mendl, s OJ W alter, odtud kolísání s podobou Knihy počtů, 313; 1490 Nykulčice, ZDB W altersdorf, Niederwaltersdorf, které XV, 6, ed.; 1673 N ikohlschitz; 1718 Ninem á oporu v nějakém Oberwálterscoltschitz; 1751 Nickolschitz; 1846 Nidorf. ČV —; Prof —; Zuber Jesenicko koltschitz, Mikulčice; 1850 Nikollschitz, 446. Nikolšice, R affay; 1872 Nikoltschitz, Nikolčice; 1881 M ikulčice (Nikolčice); Niesnerberg, Niesnersberg, 1924 Nikolčice. 3 P. Zidlochovice. F ar viz Nýznerov, ní (již 1351) kostel sv. Jakuba. V 16. 145
stol. středisko novokřtěnců; 1869 vznik la reform ovaná obec. Nikolčice bývají autory často zam ěňovány s Mikulčice mi zaniklým i u Nových Mlýnů, tak u čern éh o Ukazatel. Čes. 4 Nekolčice, nekolčické, Nekolčičák. Nekoličice, nekoličické, N ekoličák (Šitbořice). 5 MJ z původního Mikulčice (v. t.). OJ M ikul a N ikul, N ikol byla zaměňována, proto od 1365 Nikolčice. ČV 99; P rof —. 6 K arlův dvůr, Nový dvůr. N ikolsdorf 1 Zanikl v okolí Hlučína. 2 1303 de Nicolsdorff, CDM VII, 159, S. 5 MJ něm ecké: genit. k OJ Nikol, domácké podobě k Nikolaus, a dorf „ves“. Srov. Hať na Hlučínsku, která slula Siegfriedsdorf. ČV —; Prof —; Nekuda —. N i k o l s b u r g , viz Mikulov. N i m 1 a u, viz Nemilany. Nimpšov 1 Ves 6 km jz od Mor. Bu dějovic. 2 1846 N im ptschdorf; 1872 Nimptschdorf, Nim pčov; 1881 Němčí (Nimšák); 1893 N im ptschdorf, N im p šov; 1924 Nimpšov. 3 P. Nové Syrovice. Ves založena 1785 parcelací dvora. Čes. 4 Do Nimpšova, nim pšovské, Nimpšovák; (st. gen.) Nimšov, nim šovské, Nimšovák. 5 Nazván po m ajiteli pan ství Janovi hr. Nimptschovi: N im ptsch dorf „Nimptschova ves“, česky s ana log. -ov 1872 Nimpčov, 1893 Nimpšov (pč > pš pro snazší výslovnost, zjedno dušeno v nářečí dále v pouhé š, viz sub 4). Jm éno N im pš vyskytuje se hoj ně mezi slezskými šlechtickým i jm ény v podobě Niemtsch, N im ptsch ( = měs to, pol. Niemcza, již. od Vratislavě). Vzniklo adaptací slovanského Němci „die D eutschen“. O dtud i sémantické počeštění Sem berovo: Němčí. ČV 266 (bez); Prof —. 6 M ikalka, Spetice. N i r k l o w i t z , viz Mrsklesy. N i s p i t z, viz Míšovice. Nítkovice 1 Ves 11,5 km od Zdounek. 2 1349 de N etkow icz, ZDO I, 75; 1375 de Nyethcowicz, CDM XV, 161;
1371 de Nietkouicz, ZDO III, 453; 1391 N yetkow icz, ZDO VI, 329; 1446 de N itkovoicz, ZDO X, 401; 1527 na N itkow iczych, PO XIII, 164; 1531 v lesích mých dědičných nitkow skych, PO XV, 15; 1537 lidem m ýt nitkow skym , PO XVII, 209; 1651 v Nitkowiczych, Sumovní ex tra k t; 1570 N itkow icze; 1676 N itkow itz; 1718 a 1720 N itkow itz; 1751 N ikow itz; 1798 N itkow itz; 1846 N ittkow itz, N ietkow itz, N itkovice, R affay; 1872 N itkokowitz, Nitkovice, R affay; 1872 N itko w itz, N ítkovice; 1881 N ětkovice; 1906 N itkow itz, N itkovice; 1924 N ítkovice. 3 P. Litenčice a Krom ěříž. V 14. stol tvrz. Čes. 4 K N itkovicím , v N itkovicích, za Nitkovicam a, nitkovské, N itkovčák. 5 M J: příp. -ovice buď k stč. O J Nietka > N itka, které je dem inutivum k Nieta, domácké podobě ženského OJ A než ka, A gnes (ženská jm éna byla dávána též mužům, srov. M ikulášek A nežka řečený (Prof. III 229, V 579 — Nítko vice; Svoboda StčOJ 135), nebo k stč. OJ Nietek, které vedle N ětek bylo do m áckou zkratkou složeného OJ Nět(o)m ír, o němž viz Netín, Nětčice (tak ČV 105). Zn. ves lidí Nietkových, Nitko vých. Monoftongizace ie > í doložena od 1446. 6 Část vsi Knížecí kót nále žela panství krom ěřížském u; Kozojedsko, Ovčíma. N i t s c h e n a u , viz Lhotka (Vítkovsko). N i v a , viz Hartm anice. N i v a , Š i r o k á , viz Bretnov. Nivka 1 D vůr u Vsetína. 2 1881 N ivka; 1935 N ivka. 5 M J: dem inut. k niva, o němž viz Nivnice. ČV —. Nivnice 1 Městys 14 km východně od Uh. Ostrohu. 2 1261 Nynnicz, CDM III, 324 (falzum z pol. 14. stol.) 1463 k Nivnici, K P IV, 520; 1492 z N iw nitczie, PO V, 275; 1520 z Niwnicze, PO XI. 122; 1527 m ěstečka Niwnicze, PO XIII, 222; 1535 m ěstečko N iw niczy, ZDO XXIV, 5; 1592 Niwnicze, Ostrožský u rb ář; 1611 m ěstečko Niwniczi, PO
XXXVII, 263; 1633 a 1671 N iw nitz; 1718 N iew nitz; 1751 a 1798 N iw nitz; 1846 N iw nitz, N iwnice; 1850 N iwnitz, Nivnice, Raffay; 1872 N iw nitz, Nivnice; 1881 Nivnice; 1924 Nivnice. 3 P. U her ský Ostroh. Již 1517 městečko. F arní (již 1403) kostel A ndělů strážných. Ces. 4 Ta Nivnica, do Nivnice, za Nivnicú, nivnický, N ivničan; Nimnica, nim nický, Nim ničan (Březová). 5 M J: substant. přípona -ice < -ica k stě. adj. nivná, zn. „voda, říčka tekoucí nivou, niva m i“, pak osadu u ní založenou; srov. Lužnice, Blatnice. Základem je psi. niva „pole nově vzdělané; Feld, Acker, Neuland, F lu r“. Hojné ve všech slovan ských jazycích jako P J i M J (Niva, N ivky, N ivičky, N ivičné atd.). CV 223 (spojují jm éno Nivnice též — omylem — s jiv- k „jíva“ p atrn ě podle dvojic Jinačovice/Ninačovice); Prof III 229 (Nivčice), 404 (Podniví), V 532; Šmilauer PST2 128; Bezlaj II 104; Rospond RKJ-W rocíaw II 51; DS 13, 299; Machek ES 326. 6 Nivnický dvůr; Bláně, Bojiště, Podhradí, Topolov, les Lubné; Hošťáky, Podehradí, hora K rálov již r. 1261; VVM 1951, 105. Nivsko, od roku 1640 sam ostatná obec pod jm énem Kobylnice, nyní část obce Koroužné, 5,5 km vsv od Byst řice n. P. L iteratu ra uvádí Nivsko jako zaniklou ves. 2 1596 ves Nivsko i s zám kem pustejm Zubrsteynem , ZDB XXXIII, 11; 1598 (těsně před tím to rokem) N ivsko U rbarium Panstw j P em ste in s k ý h o ; 1609 ves Nivsko i s zám kem pustejm Zuobrstejnem , ZDB XXXIV, (XXX), 15, ed.; 1675 Kobilnitz v. díl I., 408. 3 „. . . v novém u rbáři obec Kobylnice se uvádí ještě pod jm énem N ivska, ačkoliv jm éna bylo již hojně užíváno. . . . o četných lidech se praví v registrech, že jsou z K. a u rb á ř uvádí tytéž osoby v Nivsku (např. v 3. kn. Nových reg. 2 f 238).“ Fr. Višinka, P anství P ernštejnské za doby kolem třicetileté války, CMM 1910, 281—298 (v pozn. na str. 288).
5 M J: příp. -sko k zákl. niv- „niva, nivný“, o němž viz Nivnice. Zn. „pří slušející k Nivě“ nebo „mající charak ter nivy“. Srov. Lomná/Lom ensko, a v Č. Dubá/Dubsko, Vranov/Vransko. (Prof s. v.). CV —; Nekuda 145. Nizová 1 Zanikla u Zhoře (Velkomeziříčsko). 2 1481 i s Nizovem , ZDB XV, 97, ed.; 1552 ve vsi pusté Nizové, ZDB XXVI, 274, ed. 5 M J m á ve dvou dokladech dvě po doby N izov (s posesív. příponou -ov) a Nizová (s posesív. -ova „Nizova ves, lhota“ přehodnoceným na adjekt. -ová, o tom viz Machová). Základem mohou být OJ N iz k adjekt. nizb „nízký“, nebo OJ N íž (Nekuda 105, m á jen N ížov), které palataliz. hypokorist. zkrat kou k OJ Něhoslav, Něhomír, o nichž viz Netín, Nětčice, srov. Draž Dra homír. CV —; Prof —; Svob StčOJ 130 (Něž). Viz též níže. Nížkovice 1 Dříve ves, nyní část obce Nížkovice-Heršpice, 5 km jjv od Slavkova. 2 1371 in villa Miskowicz, ZDB V, 373; 1497 ves Nizkowicze, ZDB XVII, 20; 1535 v gruntech m ých nijsskow skijch, PB XV, 300; 1673 Nisskow itz; 1718 M ieschkow itz; 1720 N iskow itz; 1751 M ischkow itz; 1846 Nischkow itz, Nisskowice; 1850 N ischkow itz, Niškovice, R affay; 1872 N ischkow itz, Nížkovice; 1881 Niškovice; 1924 N ížko vice. 3 P. Zdánice. F arní (již 1371) kos tel sv. K unhuty. Ces. 4 Nížkovice, do N ižkovic, za N ižkovicama, nižkovské, N ižkovák; N yžkovice (Kobeřice). 5 M J: příp. -ovice k OJ N ížek, to domáckou zkratkou slož. OJ Něhoslav, Něhomír, o nichž viz Něžetice, N etín; znam ená ves lidí Nížkových. K N /M srov. Níhov. CV 104; Prof III 230 (Nížkov); Svoboda StčOJ 134. N orberčany 1 Ves 5 km ssz od obce Město Libavá. 2 1456 Nirrenberg (Nuvenberg?) VM-Město Libavá 185; 1504 aus N urem bergk, Prásek, Organisace, 16; 1504 Nürnberg . . . slav. Norbeřany, ZDVGMS 1898, 99; 1581 N yrym berg, 147
Nirimberg, N o m b erk, U rbář, Město Libavá, SAB, opis; 1612, 1634 Nürnberg, Prásek, Organisace, 40, 52; 1651 dopl. T.; 1751 Nirnberg, J. R adim ský-M . T rantírek, Tereziánský k a ta str mor., 368; 1771 Nurnberga, lat., tam též; 1778 Nürnberg, U rb ář M. Libavá, SAB, opis; 1798 N ürberg, N orbercžany; 1820 Nürnberg, G rund-E xtrags-M atrikel der Steuer-G em einde: N ürnberg; 1846 Nürnberg, Norberčany; 1847 Norbičov; 1850 Nürnberg, Norberčany, R affay; 1852 Norberčany (Norbičov), Nürnberg, Topogr. PosWLexikon; 1872 Nürnberg, Norberčany; 1881 N orbertčany; 1879 Norberčany, s. Nürnberg, Top. Post-Le xikon; 1892 Norberčany, Nürnberg, Norbertčany, tam též; 1893 Nürnberg, Norberčany, též N orbertčany; 1900 Norbeřany; 1906 Norberčany, také N orbert čany, N ürnbeg; 1915 N ürnberg; 1924 Norberčany, Nürnberg. 5 České M J vzniklo napodobením starých obyvatelských jm en s příp. -any až koncem 18. stol. z něm. Nürnberg „skalnatý kopec“ k Nor, N ür „Fels, skála“ a -berg „kopec“, srov. vestfál ské Nörre, hesenské Nürn, nasavské Nörr „Fels“. Je doloženo v něm . P J i MJ, např. N ürburg/Eifel (942 Nore mons). Z českého dokladu 1651 v Nueberczku je vidět, že něm ecká předloha byla do češtiny upravena nejprve na Nyrberec (srov. Reichenberg -> Liberec), které zdrobněno v N yrbereček. K OJ Norbert přikloněno až v 19. stol. ČV 219 (bez), 166 (o analog, -any); Prof —; Spal 98; Namen dt. S tädte 118. 6 Lerchenfeld. Nosálovice 1 Dříve ves, 1,5 km záp. od Vyškova, nyní část Vyškova I. 2 1342 in Nassawicz, CDM VII, 443; 1345 in Nossalowicz, CDM VII, 629; 1349 in villa Nosálowicz, CDM VII, 937; 1451 de Nossalowicz, Leehner I, 59; 1464 v Nosalovicích, K P IV, 125; 1481 ve vsi Nosálowiczich, PB V, 23; 1532 ze vsi Nosálowicz, PB XV, 178; 1536 ve vsi Nosálowiczych . . . s rybníkem nosalow skym , ZDO XXIV, 11; 1548 ves No148
salowicze .. . rybník nosalowsky, Vyš kovský u rb á ř; 1656 ex Nosalowitz, M atr. v Dědicích; 1673 po m lynáři nosálowskym , M atr. v Dědicích; 1675 Nosalowicz; 1718 Nosalowitz, 1720 a 1751 Nosalowitz; 1798 Nosalowitz, Nosalowicze; 1846 Nosalowitz, Nosalowice; 1872 Nosalowitz, Nosálovice; 1881 No sálovice; 1885 Nosalowitz, Nosálovice; 1924 Nosálovice. 3 P. Vyškov a statek m ěsta Vyškova. Čes. 4 Nosálovice, v Nosalovicích, za Nosálovicema, nosálovské, Nosálničák. Nolovičák, nosálovská. Něm. Nosálabets. 5 M J: příp. -ovice k OJ Nosál „kdo má velký nos, nosáč“ ; srov. Hlaváč(ek), Břicháč, Uchál, Nohál; znam ená ves lidí Nosálových. CV 105; P rof III 231 (Nosálov); Svoboda StčOJ 169; Schwarz VS II 62. 6 K ašparovský mlýn, Malé No sálovice. Nosislav 1 Městys 4 km jv od Zidlochovic. 2 1278 in Nozizlab, CDM IV, 155; k r. 1345 Plebanus de Nusla, Mendl, Knihy počtů. 24; 1346 de Nusla, tam též, 57; 1365 in Nuslab, Mendl, Knihy počtů, 314; 1381 in villa Nossislaw, ZDB VIII, 466; 1406 villam et m unitionem in Nossislaw, ZDB VIII, 466; 1447 o Nosislaw, PB III, 48; 1481 z Nosislawi, PB V, 27; 1490 tvrz Nosyslaw . . . v Nosyslawi, ZDB XVI, 122; 1530 v horách nosyslaw skych, PB XIV, 183; 1535 v horách nosislawskijch, PB XV, 256; 1547 v m ěstečku jeho Nosijslavi, PB XIX. 90; 1557 z Nosyslawie, PB XXII, 39; 1570 z m ěstečka Nosyslawie, ZDB XXVI, 82; 1633 Nusla, Nosyslaw; 1673 1718 Nusslau; 1720 a 1718 Nusslau; 1720 Nuslau; 1751 Mislau; 1798 Nuslau, Nusilaw, též Nosilaw; 1846 Nuslau, No syslaw; 1872 Nusslau, Nosislav; 1881, 1924 Nosislav. 3 P. Zidlochovice. Opev něný far. kostel sv. Jakuba, 1784 vznik la reform ovaná obec; v 15. stol. tvrz (uchovala se). R. 1486 Nosislav povýše na na městečko. V 16. stol. rozkvět vi nařství. Ces. 4 Ta Nosislav!Nosislava, z Nosisla-
vif-e, k Nosislavi/-ě, za Nosislaví/-ó, nosislavské, Nosislavák. Nosislavácké, Nosislavščák (Velké Němčíce). V místním nářečí silná labializace á > <5. 5 M J: přivlast. přípona -jb k slož. OJ Nosislav. v němž verbální kořen nos- „nosíti“ a -slav „nomen, jm éno“. Do něm činy pře jato už před 14. stol., neboť první do klady jm éna jsou něm ecké: 1345 Nusla, 1365 Nuslabs, 1365 Nuslab: české o — něm. u (srov. M ořkov — M urk, Skorotín -h>- Gurtein), -slav—y -slab (záměna retnic v/b je častá, neboť obě hlásky byly obouretné), nebo -slav -> sla (kon cové obouretné v = u, -au > něm. nář. a), což od 17. stol. převládlo. Česká před loha však byla p řejata i tak, že jméno bylo zařaděno mezi něm ecká jm éna sg en it. -s: 1365 Nyzlabs, srov. Miroslav - 1378 Mislabs. CV 104; Prof Svo boda StčO J 86; Schwarz 195. 6 Měs tečko, Nová ulice, K roupná, Nivka, V kroužku; Term anec; P J Kacířky. N o s k a , viz Nouzka. Nošovice 1 Ves 6 km vjv od F rýdku; Sl. 2 1573 Podmienossowicze (Nossowicz), N otizen-Blatt 1873, 79; 1573 Potměnošovice, P rášková poz.; 1580 Potmienossowicze, Soupis 47; 1580 Potmenossowitz, tam též 48; 1636 Potměnošovice . . . do nošovské valchy, Slez. sb. 1953-P, 38; 1641 Nošovice, LSA 412; 1664 Nošovice, Slez. sb. 1953-P, 38; 1709 z Nossowitz, M atr. ve F rýdku; 1719 z Nošovic, E. Němec. K atalog listin k dějinám Těšínská ze Stát. arch. v Cieszyně, č. 118; 1738, 1798 a 1808 Noschowitz; 1850 Noschowitz, Nošovice, Raffay; 1881 1885 Nošovice; 1894 Noschowitz, Nošovice; 1924 Nošovice. 3 P. Frýdek. V pol. 19. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 Do Nošovic, v Nošovic (!), nošovski, Nošov’an (Karas’ Onom astica 1956, 344). 5 Jm éno utvořeno příp. -ovice k Potměnoš, k teré později zkráceno na Noš; zn. ves lidí Potměnošových. Osobní jm é no je věta, srov. Hoňsobě, Nejezchleb, Skočdopole apod. Je však pravděpodob
né, že význam jm éna byl apelativní, snad hanlivý tak, ja k je chápáno jm. Potm échm aty (část Strážnice): „místo, kde se zdržují zloději“. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 61, 165; Mikoláš Těšín sko 1963, č. 6—7, 25; Sobotík—G robelný Slez. sb. 1963-P, 38 (do poloviny 17. stol. Potm ěnošovice; lidová etymologie dosud „jeden Valach potm ě nosil“); Pitronová Slez. sb. 1956, 104; Hosák VVM XX-P, 63. 6 Pazderna. Nouzka 1 Dříve osada Nosálovic, 1 km jz od Vyškova, nyní část města Vyškov. 2 1798 Mels; 1846 Mels, Nos ka; 1850 Mels, Noska, R affay; 1872 Mels, Noska; 1881 Nouzka; 1885 Mels, Nouzka, N oska; 1906 Mels, Nouzka; 1924 Nouzka. 3 P. Vyškov. Založena 1789 parcelací vyškovského dvora. Ces. 4 Noska, na N ósku, na Nósce, nózecké/nóské (Nosálovice). 5 M J: něm ecká podoba nejasná, česká snad z Noska ke jm énu Nos z nos „Nase“ přivlast. pří pona -ka; srov. Andlerka, N ovka, Zavadilka, stará jm éna: Baška, Ruška (> Hruška). V 19. stol. přikloněno k nouze „Not“ na pozadí hanác. ó < ou. Nebo možno předpokládat N úzka k *Núzě icě k adj. nová „neu“ ; srov. Rovnice —>■ Rovničí (PJ v Oleš149
nici). Jm éno přešlo ke kolektivním u jm énu nejspíše napodobením typu Zlebí, Strání, Olší, Habří. Zápis 1846 Now iczyn vznikl kancelářským napodobe ním jm en typu Dalečín; srov. též Rovečné/Rovečín, kde však podoba s -ín pronikla i do nářečí. ČV 150, 164, 223 (novice „novina); P rof —; S kutil MSB1 102 („novější osada“); G ebauer HM III— 1, 256. 6 Na Chlumské. N o v í t k y, viz Snovídky. Novka 1 Zaniklý dvůr u Hoštejna (Zábřežsko). 2 1389 curiam N owka sub Hoenstein, Lechner I, 14. 5 M J: substant. přípona -ka k adj. nová, tj. ves, lhota. Srov. Bělka „která je bílá“. CV —; P rof —. 1. Novosady 1 M ístní část Holešova, spojující Holešov se Všetuly. 2 1760 Novosady, U rbář Holešov; 1850 Novosad, Novosady, R affay; 1881 Novosady; 1935 Novosady. 3 Část Novosad se 1760 jm enovala Soukenická ulice. 4 Novosada (VM-Holešov 76). 2. Novosady 1 Dnes ulice v Novém Jičíně. 2 1659 N eu stift 3 Záhy splynu ly s Novým Jičínem . 5 Viz Nové Sady. N o v o s a d y , viz B latin y ; R anošov; Sady, Nové; Nebštych. Novosedly 1 Ves 11 km zsz od Mi kulova. 2 1276 N ewzidel, CDM IV, 121; 1288 Neusidel, ZDVGMS IV, 127; 1351 in Nevzidl, ZDB II, 32; 1355 ville New zydel, ZDB III, 74; 1368 N euzydl, ZDB V, 157; 1390 in Neuzidl, ZDB VII, 869; 1414 czu Newnsidel, Bretholz, Das U r b a r, 132; 1558 ves N eyzýdl, ČMM 1937, 197; 1570 Neusidl am Sannt, tam též, 202; 1577 v hoře neysydlské . . . z N eysydle, PB XXVII, 311; 1578 ves Nejsidel, ZDB XXX (XXVI), 172, f. 66, ed.; 1583 ves N eysydl, ZDB XXX, 161; 1583 Neusiedel, Notizen-Blatt, 1876, 74; 1584 bei N eusidl „am Sande“, J. M atzura, Südm ährisches Heim atbuch . . . 1923, 488; 1624 in Neisidel, ČMM 1915, 128; 1673 Newsiedel; 1718 Neüsiedel; 1720, 1751 a 1798 N eusidel; 1846 Neusiedel; 1850 Neusiedel, Nové sídlo, Raffay; 150
1872 Neusiedel, Nové Sidlo; 1881 No vosedly; 1885 Neusiedl, Nové Sídlo; 1893 Neusiedel, N ovosedly; 1924 Novo sedly, Neusiedl. 3 P. Dmholec. Farní (již 1276) kostel sv. Oldřicha. Něm. 5 Jako starší je doložena něm. po doba Neusiedel — „nové sídlo, Novo sedly“. O čes. sedlo viz Sedlec. ČV 223; Prof III 234-236 (9x); NR XII 215; Hosák W M XX-P, 17. 1. Novošice 1 Zanikly u Újezda (Bos kovicko), kde je trať Nebošice. 2 1568 ves Novošice, ZDO XXVIII, 44, ed.; 3 Ves byla 1568 pustá. 2. Novošice 1 Zanikly u Blučiny (Zidlochovice). 2 1252 Bertoldesdorf, que aliter dicitur Nouawize, CDM III, 184; 1480 na Nowosyczich, PB VIII, 9; 1492 ves naši Nowosicze, PB V, 102. 3 Ves zanikla na konci 15. stol. 5 M J: přípona -ice k OJ Novoš, to substant. příp. -oš k adj. nowb „nový, neu“, analogicky podle hypokor. typu Mladoš, Slavoš, Svatoš; znam ená ves lidí Novošových. ČV —; Prof —; Svo boda StčO J (o -oš); Hosák W M XX-P, 61; Nekuda 105. Nuzířov 1 Ves 7 km vých. od Tišno va, nyní část obce Malhostovice. 2 1349 in villa Nuzier, ZDB I, 43; 1398 villam Nuzyerzovo, ZDB VIII, 87; 1412 villam N uzyerow , ZDB IX, 280; 1414 z Nuzířova, K P II, 309; 1417 villam Nuzierzow, ZDB XI, 452; 1490 z Nurzyzowa, ZDB XVI, 13; 1520 na ves Nurzizow, ZDB XX, 3; 1544 ves Nozijrzow, ZDB XXVI, 82; 1674 Noscherau); 1718 Moržiczow; 1751 Noscherau; 1846 Noržitschow, Noscherau, Nořiczow; 1872 Norzisow, Nořízov; 1881 Nuzířov; 1893 Noziřow, N ozířov; 1906 Nořizow, Nořízov; 1924 Nuzířov, dříve Nořízov. 3 P. Ku řím . Čes. 4 Nořizuv, du Nořizuva, nořizuvské, N ořizuvák/N ořizuvčák, nořizuvské (v m ístě hanácké nářečí horské s o > u) 5 M J : přivlast. přípona -ov k OJ Nuzieř > N uzíř (s ie > i od 1414), v němž núz- „nouze. N ot“ a příp. -íř,
stč. -iéř, znam ená „člověk nuzný, chu dák, ubožák“ ; srov. příjm ení Břicháč, Prudéř, Chmeléř, Konieř u Svobody StčO J 172. P rv ní doklad psán Nuzier (OJ Nuzier-pjb), ale spíše předpoklá dám e vypadnutí -ov přikloněním ke jm. typu K roměříž. Srov. i Rancířov Ranožíř-ov. Jako se v M J K rom ě říž a V rtěříž přesm ykují ž/ř (Kroměžíř > K roměříž, V rtěžiř v nářečí Vrtěříž), ta k i u jm éna N uzířov vyskytují se od 1490 podoby typu Nuřízov, viz i sub 4. N ářeční změna и > o doložena pouze 1544. ČV 105 (k núz-); Prof —. 6 P J Královské. N ýdek 1 Ves 9 km sev. od Jablunkova; Sl. 2 1430 das Dorf Nidek, Listin ář 171; 1430 Dorf und G ut Nidek, Annales Musei Franciscei 1896, 158; 1456 Niedek, G. Bierm ann, Geschichte des Herzogstum Teschen, 89; 1457 dopl. Т.; 1468 Niedek, G. Bierm ann, Ge schichte . . ., 179; 1494 Jan Nidek z N ýdku, E. Němec, K atalog listin к dějinám Těšínská z archívu v Cieszyně, 31; 1502 in N ydek, Annales 161; 1523 z N ýdku, M ateriály, 20; 1558 Nídecký z N ídku, Listinář, č. 548: 1568 do vsí . . . N ýdku, tamže, č. 611; 1654 Niedek, Bierm ann, Geschichte des Protestantism us, 69; 1688 in pago N idek, VB 578; 1708 a N y tk u . .. fojta Nýdeckého, SA VI, 101; 1782 Niedek, Bierm ann, Geschichte des Protestantism us, 83; 1808 N idek; 1828 Nideck; 1850 Niedek, V ydek či Niedek, R affay; 1881 N ydek; 1885 N ýdek; 1894 Niedek, N ýd ek; 1924 N ýdek, N ydek. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 4 N ydek, do N ydku, n yd eck’i, Nyqčaně (Třinec). 5 M J je něm ecké: slo ženo z níd, střhn. nit, nides „bojová zuřivost, hněv“ a ze střhn. -ecke „ohbí, hrot, o stří“, k teré často v hradních jm énech typu Landek. Jm éno N ýdek je typické německé hradní jm éno pro pojm enování ochranných hradů. Je v Německu m nohokrát doloženo, ve vých. Bavořích a v Rakousku se vysky tu je 30 N eudeků (Prof III 196). Jm éno
Neudeck není tzv. Rodungsnam e „Neudeck(e)“, neboť střhn. n it > Neid, ni koli Neu-. Přiřazení k Neu- „nový“ je sekundární podle toho, že v některých něm eckých nářečích se eu vyslovuje ai stejně jako ei < střhn. z. Do češtiny adaptováno v podobě N ejdek i N ýdek, jehož ý vykládá U těšený DTB I 152 za analogické (podle Výprachtice, rorýs), srov. i Brandýs (Brandejs). Na Těšínsku je N ýdek i Brandýs (s ý). O jm éně N eudek je bohatá literatura. ČV 259 (bez); Prof. 1. c.; Schwarz 277; ZONF 1927, 76; Lexer 151; Bach II-2, 232; Bořek OSG I 88 (s literát.); DS 16, 55 (s liter.); B eranek 82 (N . „kout kraje, o k terý se vedl spor“). 6 Balcarka, Díly, Filipka, Hluchová, Kolibiska, Loučka, Nová osada, Poledňa, Malý Sošov, Vel ký Sošov, Malý Stožek, Střelm á. Za kámen. Nyklovice 1 Ves 16,5 km sz od Kunštátu. 2 1335 M ykulaschowicz, CDM VII, 67; 1390 in Niklowicz, ZDB VII, 809; 1500 z Niklowicz, Mor. archivy soukromé, 71; 1601 ves Nijklowicze, PB XXXIII. 52; 1674 Nicklowecz; 1718 N iklow itz; 1720 Niclowitz; 1751 N iklow itz; 1846 N iklow itz, N iklowice; 1850 N iklo w itz, M ikulowice, R affay; 1872 Niklo w itz, M ikulovice; 1881 Niklovice; 1885 N iklow itz, M ikulovice. N yklovice; 1893 N iklow itz, Niklovice, M ikulovice; 1915 Niklowitz, Niklovice; 1924 Nyklovice. 3 P. K unštát. Čes. 4 N yklovice, do Nyklovic, nyldovskej, N yklovčán/N yklovičák. M iklovice, do M iklovic, m iklovskéj, M iklován/M iklovák (nověji) (Vítochov). 5 M J: příp. -ovice původně k OJ M ikuláš, které od 1390 N ikl z něm ecké domácké podoby k OJ Nicolaus (v Nik(e)l je dem inutivní el); zn. ves lidí Mikulášových, Niklo vých. Protože se jm éno Nicolaus a čes ké M ikuláš zaměňovalo (i v odvozených podobách N ikol/M ikol atd.), psáno jm é no N yklovice v některých dokladech s M -: Miklovice, M ikulovice, M ikolovice. ČV 99; Prof —; Svoboda StčOJ 170. 151
N y k u l č i c e , viz Nikolčice. N y n k o v i c e , viz Nenkovice. Nýrov 1 Ves 3 km sv od K unštátu. 2 1368 N yrow , ZDO I, 975; 1398 villa N yrow , ZDO VI, 750; 1407 N yrow , ZDO VII, 381; 1517 z Nayrova, CMM 1957, 341; 1594 ves N eyrow , ZDO XXX, 283; 1674 a 1718 N erow; 1720 N erow itz; 1751 Nerow; 1846 N eýrow ; 1850 Negrow, N ejrov, R affay; 1872 Nejrow, N ejrov; 1881 N ýrov; 1924 N ýrov, dříve Nejrov. 3 P. K unštát. Čes. 4 Nérov, do Nérova, nérovské/lyelmi arch.) nérské, Nerovčák/-čán. Nejrov, do Nejrova, nejrovské, N ejrovák (Kun štát, Rudka). Ač v m ístě hanácké ná řečí s ý > ej > é, podoby N ejrov se skutečně (vedle -é-) užívá. 5 M J : jm en ný tv ar к adj. nyrový, značí místo, kde jsou nyry, к stč. apelativu nyra, „díra, doupě“, csl. nyrěti, пъ пугёй „untertau chen“, srov. nořiti se, ponor. Základ často v hydronym ech. R. 1846 jm éno upraveno na N ejrov (viz též sub 4). V Čechách srovnej N ýrsko, N ýřany. ČV 105 (z OJ N ýr); P rof III 241-242, 541; Bezlaj II 22; Sm ilauer P říručka 303. 6 Nýrovce (v. t.), Hranečník. Nýrovec 1 Zaniklá ves, nyní sam ota u Nýrova (Kunštátsko). 2 1492 vésku pustú Nayrowecz, PO V, 265; 1567 ves pustou Negrowecz, ZDO XXVIII. 5 MJ: dem inutivum к N ýrov (v. t.) N ýtek 1 Osada obce Vítkov, 3,5 km sv od V ítkova; Sl. 2 1781 Scheibendorj; 1789 Scheibenhof; 1850 Scheibenhof, Raffay; 1906 Šajbov; 1924 Sajbov, N ý-
152
tek; 1935 N ýtek, Scheibenhoj. 3 Zalo žen 1781 parcelací dvora. Něm. 4 N ytek, na N ytek, n ytecky, N ytečák /N yčak (Tísek). 5 Viz Nýdek. 6 A nnina dolina/A nnathal. Nýznerov 1 Dříve ves 11 km sz od Jeseníku, k terá byla po 1945 rozdělena na dva díly: 1952 N. 1 část Skorošic, N. 2 část Vápenné (dř. Zighartice); 1955 N. 1 i 2 část Žulové (dř. Frýdberk); 1960 N. 1 část Skorošic, N. 2 část V á penné; od 1965 N. 1 i 2 část Skorošic; Sl. 2 1612 Glaseberg, Zuber, Jesenicko, 411 = A I, 183; 1636, 1650, 1670 Glase berg, A I, 183; 1779 Niesnersberg, Zu ber, Jesenicko, 411; 1798 Niesnersberg; 1805 N iesnersberg; 1850 Niesnerberg, Raffay; 1881 N isnerberk; 1924 N ýzne rov, Niesnersberg, dříve jen Niesners berg. 3 P. Frýdberk. Ves vznikla v 2. pol. 18. stol. Něm. 5 Nazván podle zighartického fo jta Niesnera nejdříve německy Niesners berg „N iesnerův kopec“, česky teprve u Sem bery 1881 prostým přejetím něm. předlohy Niesner(s)berg —> Nisnerberk, na poč. 20. stol. s čes. analogickým -ov N ýznerov. Na poč. 17. stol. a ještě 1670 měla víska jm éno Glaseberg „skleněná hora“, p atrně podle nalezišť surovin pro výrobu skla nebo snad podle sklár ny. Něm. příjm . Niesner zn. „kdo supí, funí“, k sthn. niosan, střhn. niesen, ho land. niezen, švéd. nysa (Kluge EWD11 417). ČV —; Prof —; Zuber Jesenicko 411.
o Obce 1 Ves 11,5 km sv od Brna, nyní část obce Ochoz u Brna. 2 1210, fal zum z 13. stol. silvam, que vocatur Obecski, CDB II 363; 1210, falzum z 13. stol. silva que vocatur Obetc na ocho zy, CDB II, 364; 1261, falzum z pol. 14. stol. Obcze, CDM III, 324; 1481 vyplacoval ves Obce, KP V, 365; 1528 držíc vsi Lesstnu a Obecz, PB XII, 92; 1562 ves slově Obecz, ZDB XXVIII, 50; 1590 ves slově Obecz, ZDB XXXI, 43; 1674 V iehhirten; 1718 V ieh-húrten; 1720 W obtcze; 1751 Viehhuerten, TJbetz; 1846 Ubetz, Obec; 1872 Ubetz, Ubec; 1906 TJbetz, TJbce; 1924 Obce, dříve Ubce t. Ubec. 3 P. Líšeň. Ces. 4 Vubec/Vobec, starší gen. též Ubce/ Vubce, na Vůbec, ve Vubci/na Vubci, Vubečči, vubecké (v m ístě hanácké n á řečí horského typu s o > u); V obec, do Vobce, vobecké/(arch.) vobské (Lí šeň). 5 M J: ze stč. apelat. obcě, obec f. (původní ja-km en) „kom unita lidu v m ajetk u “, v protikladu k dědina označoval se obcí ve stčešt. společný pozemkový m ajetek patřící často k ú h r nu několika dědinných pozemků. Synekdochicky pak označováno místo, kde dědiníci, disponující pozemkovým m a jetkem dědičným i společným, obec ným, bydleli. Společný m ajetek často užíván za společné pastviště, proto ustálen později význam „obecní past viště“. V některých českých nářečích přijít na obec, „do vsi“, jinde „do stře du vsi“ . Apelat. obec je z *obbtjb > stč. obcě, v němž předpona ob- a -b z kořene ei, i „jiti“ ; původně značilo „to, co obcházeli“ p ři stanovení hranic společného m ajetku, srov. pozdější ochoz (v. t.). V dokladech z 18.—19. stol. a tak é v nářečí se vyskytuje po doba Ubec, Vůbec a nářeč. o J> u (viz sub 4). Ve stčešt. bylo též óbec, které
zachováno v čes. a mor. nář. P J Vůbec. Sáňka 60 uvádí proto Obec i Ubec < stč. óbec, v nářečí však Obec > Ubec. Německy v 17.—18. stol. Viehhirten „pastevci dobytka“. CV 159, 224; Prof III 243; Saňka 55, 60; M achek ES 330—331; G ebauer Slov. stč. I 218 (srov. dědina); Šim ek 99; K laret 362; Šmilauer PST2 130; Bezlaj Slavia 1958, 362; Hosák VVM X X -P 14; Schwarz VS II 30. 6 Bělkův mlýn, Vrchní mlýn na Říčkách. O b e c , viz Obyčtov. Obectov 1 Ves 11 km záp. od Litov le, nyní část obce Podolí. 2 1353 Vbycsstow , ZDO I, 296; 1371 parte sua Vbicztowa, ZDO II, 84; 1382 Ubyczssow, CDM XI, 278; 1408 Vbistov, ZDO VII, 621, 1464 Vbicžtow , ZDO XI, 34; 1494 ves Obecžtow, ZDO XV, 5; 1585 krčm áři obecžtow skem u, PO XXXI, 35; 1586 ves Gecztow, ZDO XXIX, 139; 1677 W obecžtow; 1718 Obeczdorff; 1720 Obetzdorj, Wrchowes; 1751 W obeczdorf; 1846 Obetzdorj, Obečtow, 1872 O betzdorj, Obectov; 1881 Ubyctov; 1924 Obectov. 3 P. Bouzov; 1746 parcelován dvůr. Čes. 4 Obectov, do Obectova, Obectovák/ (st. g.) Obectovál — není pejorat., obectovské. 5 M J : přivlast. přípona -ov k OJ Ubyščet < Ubyěbsťb, které slo ženo z inf. km ene uby- „ubýti, ubýv ati“ a subst. čbstb „čest“, srov. OJ Přibyčest, Ubyslav. Z Ubyčbstowb J> stč. 1353 Ubyčstow, které upraveno naUbyctov. Do vývoje jm éna vážně za sáhlo hanácké nářečí: již 1494 čteme Obecžtow (u J> o, y > e — právě tato změna je důkazem, že kořen slovesné ho kom ponentu zněl by, nikoli bi). S protetickým v- až 1677. V 19. stol. upraveno na Obectov, obnoveno též původní Ubyčtoio, které se však ne 153
ujalo. Do něm činy přejato teprve v 18. stol. jako Obetzdorf (-dorf za české -ov, což bývá v té době časté). Kuriózní je doklad 1720 W rchowes: něm. Obetzdorf bylo p atrn ě chápáno jako Obersdorf „vrchní ves“. CV 57; Prof IV 413 (o Ubyčest); Svoboda StčOJ 73. Obědkovice 1 Ves 7,5 km sz od Ko jetína. 2 1078 Obiedkowici, CDB I, 79; 1160 Obidcouici, CDB I, 208; 1275 Obidkowicz, CDM IV, 118; 1346 de bo nis Owitkowcz, Reg. V, 75; 1388 de Obgedcouicz, K P I, 5; 1517 v Objedkovicích, CMM 1957, 307; 1590 z Obietkowicz, PO XXXII, 181; 1691 pagus Obiedkowicz, Děkan, m atrika Přerov; 1720 O bjetkow itz; 1846 O bietkow itz, Obědkovice; 1881 Obědkovice; 1893 O bětkow itz, Obědkovice; 1924 Obědko vice. 3 P. Vřesovice. Čes. 4 Do Obědkovic, Obědkovščák, obědkovské. Obědkovsko trať v Oplocanech na hranicích k atastru s Obědkovicemi). 5 M J: příp. -ovice původně k OJ Obidek, ja k ukazují doklady 1160, 1275 a 1346; zn. ves lidí Obidkových. OJ je dem inutivum k Obid(a), deverbativu k ob(v)iděti „uraziti, beleidigen“, k něm už srov. stsl. obida „Beleidigung, U nrecht“. M ylnou etymologií přikloně no k oběd „M ittagessen“, odtud ve jm é ně -ě-; viz i Obědné. CV 49, 134; Prof III 243; V 577; Svoboda StčOJ 49, 102, 134; Machek ES2 405; B erneker SEW I 54. 6 Kandie, Pazderna. Obědné 1 Ves 10,5 km jjv od Šum perka, nyní část obce Libina. 2 1385 Obgedne, ZDO IV, 543; 1397 Obyedně, ZDO VI, 720; 1447 Obgedne, ZDO X, 560; 1510 ves Obiedne, ZDO XVII, 19; 1672 Liebesdorff, Děkan, m atrika mo helnická; 1677 Liebsdorff; 1718 Liebsto rff; 1720 Liebesdorf, W obednj; 1751 Leibsdorf; 1846 Liebesdorf, Obgedne; 1872 Liebesdorf, Objedné; 1881 Oběd né; 1893 Liebesdorf, Obědné; 1924 Obědné, Liebesdorf. 3 P. Zábřeh. Něm. 5 U MJ je jasná přípona -bne i způ sob tvoření jm éna, sporný zůstává zá 154
klad oběd-: je-li z původního obědv „M ittagessen“ (tak CV 160, 190), pak by paralelam i byla MJ ze jm en jídel Medné, Tvarožná, Sádlno (Prof V 548). Rozdíl je jen v jejich konkretizaci. Za pravděpodobnější však považujem e vý klad z obid-bn- k obida „Beleidigung, urážka“, zn. místo, kde se nějaká uráž ka udála nebo jehož přidělením byla urážka způsobena; m ylnou etymologií pak Obědné, srov. Obědkovice; Srov. abstraktní substantiva v M J Bojná, Soudná, Těsno, pol. Podzielna, Zawisna, Zachqtna u B ořka S tJ 277. Něm. Liebesdorf není v žádném vztahu k čes kém u Obědné. — Hosák (Severní Mo rava 1964, 29) se domnívá, že v dvojici O bědné/Liebesdorf je třeb a vidět odraz německé kolonizace v 13. století: Lie besdorf je něm ecká adaptace nějakého českého M J k OJ L ’uba, které je též základem jm éna blízké Libiny. Podle Hosáka je třeba předpokládat existenci buď dvou vsí později splynulých (Oběd né a Lub), nebo jedné vsi s dvěm a jm é ny, přičemž něm ecká podoba je pokra čováním onoho L’ub~. V ztah L’ub/něm. Lieb- je substitučně bez překážek. P ro Liebesdorf bychom rekonstruovali nej spíše české *L’ubov; srov. M ladkov iBlosdorf. P řekvapuje však, že v do kladech po nějakém *L’ubov není stop. Jde proto o paralelní čes.-něm. dvoujm ennost. O b e r F r ö s c h a u , viz Břečkov, Horní. O b e r G e r s p i t z , viz Heršpice, Horní. O b e r G o s t i t z , viz Hostíce, Horní. O b e r G r u n d , viz G runt, Horní (Zleb, Horní). O b e r H e i n z e n d o r f , viz Hynčina, Horní. O b e r H e r m s d o r f , viz H eřm anice, Horní. O b e r L a n g e n d o r f , viz Loučka Dlouhá, Horní. O b e r L i n d e w i e s e , viz Lipová, Horní.
O b e r M o h r a u , viz M orava, Hor ní a Moravice, Horní. O b e r P a u l o w i t z , viz Povelice, Horní. Ober Radisch, viz Radíkov, Horní. O b e r R a u d e n , viz Rudná, Horní. O b e r S c h w a g e r s d o r f , viz Krčmy, Horní. O b e r T h e m e n a u , viz Ves C harvátská, Nová. O b e r U l l i s c h e n , viz Olešná, Horní. O b e r W i g s t e i n , viz Vikštejn, Horní. O b e r W i l d g r u b , viz Velkruby, Horní. O b e r W i s t e r n i t z , viz Věstoni ce, Horní. O b e r d o r f , viz Ves, Horní. O b e r f o r s t , viz Fořt, Horní. O b e r g o s s , viz Kosov, Horní. O b e r s c h a a r , viz Žáry. O b 1 a s, viz Oblekovice. Oblekovice 1 Ves 2,5 km jv od Znoj ma. 2 1190 Oblekovici, CDB I, 326; 1294 super villa Obluss . . . Obluss villam CDM V, 10; 1302 villam nostrum dietám Oblož, CDM V, 136; 1324 de Oblakwicz, CDM VI, 263; 1672 Oblasz; 1718 Oblasz; 1720 Oblass; 1751 Oblas; 1846 Oblasz, Oblaze; 1872 Oblas, Oblaz; 1881 Oblekovice; 1893 Oblas, Oblékovice též Oblas; 1906 Oblas, Oble kovice, též Oblaz; 1924 Oblekovice, Ob las, dříve též Oblaz. 3 P. Louka. Něm. 5 M J : příp. -ovice k OJ Oblek, to substant. příp. -ek k adj. oblý, obbh> „rund, oval“ (ob(v)-, kořen vel- „valiti“), srov. tvoření OJ z adj. dlúhý -> D lúhek, starý —> Stárek, n o vý —> Novek, rusý — Rúsek, slabý — Slábek; zn. ves lidí Oblekových. R. 1190 má M J ještě podobu nom inativní. Do něm činy přejato 1294 Obluss, 1302 Oblož (a protože německé nářeční a > o, upraveno zpětně na Oblas). Jen r. 1324 čteme náležitou adaptaci Oblakwicz, jejíž a je p atrn ě přejato z paralelního
německého Oblaz. Na jižní M oravě sub stituují se české předlohy s -ov, -ovice, -ovec a -ice též jako něm ecká genitiv, jm éna s vynecháním českého toponym. sufixu, srov. Matějovec/M ates, Slavoni ce/Zlabings, H ostkovice/Hostkes, D yjákovice/Tajax, podobně Oblekovice/Ob laz (Oblass, Obluss). Nelze tedy pro ně mecké Oblaz předpokládat výchozí čes kou podobu ani v podobě Oblakovice (k OJ Oblak „Wolke“, protože v raných dokladech vždy -o-), ani apelativní ob laz „Umweg“ (o něm Bezlaj, Slavia 1958, 361), ani Oblany, Ublany (něm. Oblaz jako Radlany, Tuřany > Radlas, Turas). ČV 44 (nejasné); P rof —; V 617; Svoboda StčO J 136 (tvoření OJ z adj.), 201; Machek ES2 446. Obora 1 Ves 6 km jz od Boskovic. 2 1360 in villa Obor, ZDO I, 760; 1396 de Obora, ZDO X, 405; 1593 na Oboru, Poz. kniha Chrudichrom y, f. 168; 1677 a 1788 Obora; 1720 W oworowa (!); 1751, 1846, 1881 a 1924 Obora. 3 P. Bosko vice. V 17. stol. těžba ledku. Ces. 4 Vobora, na Voboro, na Voboře/Voboři (arch.), Voborák/Voborské, voborské. Vubura, na Vuburo, Vuburšči, vuburské (Bořitov). 5 M J : z apelat. obo ra „dokonale ohrazené místo, Einzäu nung“, později „T iergarten“ ; z obvor-a k -vříti „zavříti“. L. Hosák soudí, že šlo o opevnění před vstupem do po hraničního pralesa, jak naznačují ně která M J a P J v okolí C em é Hory. Avšak apel. obora neznam ená „opev nění“. CV 246; Prof III 245-246 (17X); Sm ilauer PST2 130; Schwarz 91; DS 19, 73; Machek ES2, 446; ZMK 8, 214. Skutil MSB1 104-105. 6 Huť sv. An tonie, P J Železná vrata. O b r a n i c e , viz Olbramice. 1. Obřany 1 Dříve ves, nyní část Brna-m ěsta, 1965 část obce Maloměřice, od 1971 Brno X III-M alom ěřice; 5 km sv. od Brna. 2 1234, 1240 de Obran, CDB III, 76, 259; 1261 Obersen, CDM III = Reg. 326/1224; 1277 de Obran, CDM IV, 148; 1278 de Obersez, CDM 155
IV, 149; 1281 de Obersaz CDM IV, 183; 1281 Obersez Reg. 1239/536; 1316 cas trum Obersan . . . castri Oberzan, CDM VI, 100; 1365 in Obirsezz . . . in Obersezz, Mendl, K nihy počtů, 313; 1375 in villa dieta Obrzan, CDM X, 258; 1376 in Obrzas, ZDB VI, 390; 1390 in villa Obrzan, ZDB VII, 762; 1395 villam meam Obirzany, CDM XII, 277; 1398 villam Obrzsan, ZDB VIII, 179; 1498 plebanum de Vbersaz, ACO 265; 1528 fa rá ř Obrzansky, PB XIV, 80; 1550 obrza n skym poddaným , PB XX, 98; 1558 z Obržan, PB XXII, 136; 1570 z Wobrzan, PB XXVI. 103; 1655 parochus obržanensis . . . Obržani, ACO B 12; 1673, 1718 a 1751 Obržan; 1846 Obržan, Ob rany; 1881 a 1924 Obrany. 3 P. Královo Pole; far. kostel sv. Václava, dříve hrad, hradiště. Ces. 4 Vobřane/Obřane, do Vobřan/Obřan, Vobřaňák/Obřaňák, vobřanské/obřanské. V B rně častější Obrany. V sever ním okolí též Vubřane, Vubřanšči (hor ské nářečí se zm ěnou o > u). 2 Obřany 1 Hrad, k terý stával 3 km jv. od H ostýna (Bystřičko p. H.) na stej nojm enném vrchu (761 m). 2 1373 montem Obrzan, ZDO II, 307; 1438 obrzanske zboží, PO III, 52; 1466 bona Obrzanska dieta, ZDO XI, 243; 1881 Obrany. 3 H rad byl založen pravděpodobně pány z K unštátu, kteří se původně psali po O břanech z Brna. 5 Bylo podáno několik výkladů, spo jujících jm éno Obřany s různým i zá klady. Prásek (CMM 1904, 52) pomýšlel po Brandlovi na původní Oboraný k obora „lidé bydlící v oboře“, to však odm ítnuto již u ČV 246, protože „není dokladu, že by se ve jm énech na -any (-ěné) kořenná slabika (tj. -o-) takto vysouvala“. CV 249 proto spojují jméno s vbrch: Obřany < obtvbršěné „kdo bydlí ob vrch“ ; tak i Bezlaj II 59, který uvádí i csl. obtvrbchb „supra“ a několik jm en jihoslovanských s o b t + vrbch-. Výklad z vrb ch t, k terý v obvršené -> obřěné, předpokládá splynutí rš > ř
(jako stč. krščěn > křčěn, novoč. křtěn), odm ítá J. Spal VŠP Plzeň 1958, 99—100: připouští sice rš > ř, obvršené by se však podle Spala muselo zm ěnit v Opřany, protože splynutím rš > ř očekáváme neznělé ř, k něm už Ob- asimilováno na Op-. Tento předpoklad je m ylný: ř z rš by samo o sobě bylo neznělé, asimilace by však proběhla progresivně, protože bylo ob- a protože nutno vzít v úvahu znělé -v-. Spal uvádí rum unské MJ Obirsa, Obirsie „die in der Nähe der Quelle eines Flusses liegen“ k sloven. obvršie, p atrně znam enajícím u „pram e niště, horní tok“ (srov. čes. Vrchlabí). Závažný důvod k odm ítnutí výkladu z obvršené je chronologická koincidence r/ř: doklady do 13. století m ají jen r, později jen ř (i v německé adap taci jm éna Obřany), což je v časovém souladu s vývojem staroč. ř > ř. To um ožňuje vycházet při výkladu z (rj > ) ř > ř a předpoklad splynutí rš > ř po važovat za mylný. Takové ř ( > ř) mohlo vzniknout jen tehdy, následovala-li m ěkká souhláska. Ve vrbch- > vrch došlo ke ztvrdnutí r odstraněním jeru. M ěkká souhláska následovala, bylo-li -r + jan- > řany, nebo r + bje > -ří. Za základ MJ Obřany považujem e buď adj. obří, nebo OJ Obr, obě k apel. obr „Riese“, to z obrbměti „pabývati velkého objem u“, nikoli od jm éna Ava rů : akuz. pl. k obřěné, což znamenalo a) při apelativním pojetí základu: „lidé obří postavy“ (tak Spal 100); „lidé z místa, které bylo něčím obří, obro vité“ např. tím, že jdem e-li z B rna po dél Svitavy, postupujem e rovinatou ni vou uzavřenou právě u O břan do výše čnějícími skalisky), srov. Vraní/Vraňany; b) při propriálním pojetí základu: „ves lidí ze vsi jm énem O bry“ (tak i Spal 100, ves toho jm éna však není doložena); „ves lidí Obrových“ (k OJ Obr, srov. Chrabřany k OJ Chrabr, Ú hošíany k OJ Ühost u Prof V 635, v. Boleslavany). Pro Obřany, hrad
u Bystřice p. H. (zde dosud vrch O břany 701 m), předpokládá Sáňka, Brno v m i nulosti a dnes II, 244—250, posesívní jm éno Obrov, třebaže tento nejvýše po ložený hrad m oravský m ohl b ý t právě pro svou polohu „obří“ a třebaže i jm é no hrad u mohlo m ít podobu obyvatelskou (srov. v Praze Hradčany, nikoli Hradec!). Jisté je, že jm éno Obřany souvisí s obr „Riese“, původní m otivaci jm éna a jeho přesný význam však již určit nedovedeme. Ve jm éně Obřany tedy ani souvislost s přezdívkou Obry, ani se jm énem Avar, Avaři, kteroužto možnost připouštějí Spal, 1. c., a Schwarz 68. A vaři uplatňovali svou moc na Mo ravě v pol. 6. stol., stopu v západoslovanské toponym ii však nezanechali (viz Zástěrová, Vznik a počátky Slovanů II, 19—54.) Doklady korutanských jm en Hainburg < Hunen-, Hiunenburc a je jich slovanských podob Vobre (< Obre), uváděných Spalem, jsou neprůkazné. Mimoto souvislost jezdeckých A varů s hradiskem obřanským je nepravdě podobná. CV 166, 173, 246, 249; Prof V 570 (Bobrovice < Obrovice); Machek ES2 400; Spal 1. c. a LA III 1965, 162; Schwarz 68, 195 (*Obř-any „Leute von O bř“) a VS II 30. Svoboda StčOJ 201; Bezlaj OJug I 17 (k obvrch „supra“). O bucheri 1 Ves zanikla v provincii brněnské. 2 1048, falzum z 13. stol. Obvcheri, CDB I, 381. 5 Snad *Ovčáry? V CDM I, 357 v pozn. 9 spojeno s Velkým Ořechovém. Ale z Ořechov nemůže b ý t Obvch-. „Přípona“ -eri by ukazovala na -áry. Obyčtov 1 Ves 8 km jv od Zďáru. 2 1341 plebanus de Vbetsch, CDM VII, 301; 1393 . . . in Obecz ecclesiarum plebani, CDM XII, 132; 1414 in Obycztow, LSA III, 22; 1436 z Obisstowa, LSA III, 23; 1436 drží zboží kláštera žďárského Običtab{\), K P III, 146; 1448 drží vsi . . . Običtov, K P III, 260; 1462 a 1483 Obicztow, U rbáře kláštera žďárského; 1674 a 1718 Obicztow; 1720 Obitztow; 1751 Obycžkow (!); 1846 Obitschtau,
Običtow; 1872 Obitschau, Obyčtov; 1881, 1924 Obyčtov. 3 P. Zďár. Již 1341 far. kostel P. M arie. Ces. 4 Vobíčov, do Vobíčova, Vobičovák, nověji Vobičtov. 5 L. Hosák spojoval se jm. Obyčtov i doklady 1341, 1393, které v HM 69 platí pro Obec. (LH totiž sou dil, že ves slula Obec, ale srovnáváním zjistil, že šlo tu i v tom to případě o Obyčtov. Uvádí tyto dva doklady pouze u obce Obyčtov.) Znam ená to, že původní jm éno znělo podle dokladu 1341 Vbetsch asi *Ubyčěšč: O J U by čest + jb do něhož se t dostalo až při odvozování nepřím ých pádů, zejm éna však jm éna přídavného po změně šč > št. K *ubyčstovský > ubyčstovský dotvořen nový nom inativ Vbyčtov. — N esnadný je vý klad počátečního O. Jm éno leží mimo oblast hanácké zm ěny a > o ; snad tu působila tendence k asimilaci řady U-y-o > o-y-o. Dále viz Obectov. CV XIII (z OJ Ubyčtov) Prof —. 6 K ornajburk, Frélichův m lýn, K m entův mlýn, R ychtářův mlýn, Polák. 1. Ocmanice 1 Ves 3,5 km sz od Ná měště n. O. 2 1366 Oczmanicz, ZDB IV. 415; 1437 villam Oczmanicze, ZDB XII, 188; 1466 ves Oczmanicze, PB IV, 175; 1481 n a všech . . . Oczmaniczich, ZDB XV, 40; 1672 O tzm anitz; 1718 Otzmanitz; 1751 Oczmanitz; 1846 O tzm anitz, Ocmanice; 1872 O tzm anitz, Otmanice (!); 1881 Ocmanice; 1893 O tzm anitz, Ocma nice; 1924 Ocmanice. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 4 Do Vocmanic, ve Vocmanicích, Vocm aňák/-ščák, vocm aňské/vocm anské (Pucov). 6 Placký dvůr, Stružský mlýn. 2. Ocmanice 1 Zanikly u Dešné (Jem nicko). 2 1317 in Oczmans, CDM VII, Suppl. 325. 3 Ves byla lénem olomouc kého biskupství. 5 M J : přípona -ice k původně němec kém u O J V eman, o němž viz Micmanice; zn. ves lidí Ucmanových. V Če chách je M J Oucmanice (Prof III 311 až 312) -e- Aucm anice Valcmanice k něm. OJ Wálczman. Naše jm éno však 157
doloženo vždy s počátečním O-; z Valbychom očekávali buď Ou-, nebo nář. 0 -, obojí nedoloženo. Změna původního počátečního U- v O- je stejného druhu, jak ve jm éně Oldřich z něm. Ulrich, patří k pravidlům něm.-čes. substituce. Z toho, že je Ocmanice s O-, soudíme, že něm ecká předloha měla ještě U- a nikoli labializované u, z čehož bychom museli očekávat v češtině i, srov. Micm anice; Výklad počátku O- < U- jako hanácké nářeční změny (tak CV 133 a podle nich i Schw arz 194, 212) je sice možný, kloním e se však spíše k pojetí výše podanému. U 1. Ocmanic 1872 ne porozuměním upraveno jm éno n a Otmanice. 2. Ocmanice: něm ecká genitiv ní podoba 1317 Oczmans předpokládá zpětné poněm čení z češtiny (*Ocmanov, *Ocmanice), v níž již něm. U- > čes. O-. Jm éno p atří do skupiny jm en s genitivním -s na jihozáp. Moravě, srov. Arnolec, Lipolec, M arkvarec, Urbaneč. — Ves byla sice založena feudálem Němcem, ale obyvatelstvo bylo čes ké, viz i Micmanice, Valtrovice, Vlasatice; Hosák VVM XX-P 60; CV 113; Prof III 311-312; Schwarz VS II 138. O d e r b e rg, viz Bohumín. O d e r f u r t , viz Přívoz. O d e r s c h, viz Oldřišov. Odončí 1 Zaniklo mezi Lipníkem a Bohuslávkam i (Lipnicko nad Bečvou), kde je trať Hodončí. 2 Zaniklou ves Odončí uvádí podle polní tra ti Hodončí v k atastru m ěsta Lipníku a podle P etra z Odončí J a n Baďura, VM — Lipník n. B., 153; jde však o P etra z Odunce (u Hrotovic), takže existence této vsi je zcela pochybná. 5 Viz Odunec. Nekuda 106. Odranec 1 Ves 7,5 km sv od Nového Města, nyní část obce Věcov. 2 1437 Odranczye, ZDB XII, 360; 1587 Wodranez, ACO B 12; 1587 Wodranecz, z Wodrancze, Novoměstský u rb á ř; 1590 ves Wodranecz, ZDB XXXI, 65; 1674, 1718 a 1751 Odranetz; 1846 a 1872 Odranetz, 158
Odranec; 1881 a 1924 Odranec. 3 P. Nové Město. Ces. 4 Ten V odranec, na V odranec, na V odranci, Vodraňák, vodraneckej; přezdív ka Roztrhanci. 5 M J: substant. příp. -ec k adj. odraný k dráti „reißen“, zn. buď „místo s nepříhodným počasím, kde vítr trh á, dere strom y, úrodu apod.“, nebo „kde je vše sešlé, chudobné“. Srov. na české straně Českomoravské vrchoviny jm éna Odranec, vzdálenější Odranec. V lidové etymologii podle to ho, že jinovatka a sníh sedírají v zimě lesní porosty. CV 64 (z OJ Odrán)-, Prof III 252 (k tom u I 741b), V 553; Smilauer PST2 59. Srov. i P J Odranec (Boj kovice) a Vedranec (Hoštálkovice) „větr ná m ísta“. 6 Hliníky, (víska), Chalupy, V K utinách (les). O d r a u, viz Odry. O d r e n o v i c e , viz Odrovice. Odrlice 1 Ves 7 km jjz od Litovle, nyní část obce Senička. 2 1236 Vdrlice, CDB III. 143, 1251 Vdrilice, CDM III, 163; 1375 de Oderlicz, K P I, 14; 1388 de Vderlicz, K P I, 6; 1392 de Vderlicz, ZDO VI, 507; 1399 in Vderlicz, CDM XII, 524; 1406 z Wdrlicz, K P I, 178; 1506 z Vdrlicz, PO VIII, 40; 1526 vsi TJdrlice . . . ze vsi Udrlice . . . ze vsi naší Udrlic, LSA 49; 1614 Odrlicze, M atrika Náklo; 1663 z Uderlicz, M atrika Náklo; 1671 O derlitz; 1718 Oderlitz, Uderlitz; 1751 Oderlitz; 1846 Oderlitz, Oderlice; 1872 Oderlitz, Odrlice; 1817 Udrlice; 1924 Odrlice. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Hodlece, do Hodlec, v Hodlecích, Hodlečák/(arch.) Hodlák/Hodlečtí (Cholina), hodlecké. 5 M J : příp. -ice k OJ Udrl < Udrbl-b, to z l-ového participia předponové podoby slovesa dřieti „dříti, odírati, schinden, schälen“, srov. OJ Tri; zn. ves lidí Udrlových. Základní podoba O J m ohla být i Udrla význam u činitelského „kdo u d írá“, srov. O J Mrla, Vrla, Tria, Nechvála, Trhala a lašské dřym ála „kdo dřím á“. Změna počáteč ního U > O, počínající v dokladech od
1375 s kolísáním U/O na počátku 16. stol., je nářeční hanácká. CV 15, 63; Prof —; Svoboda StčOJ 126; G ebauer Slov. stč. I 335; Prásek SA V 81; viz též Odrovice. Odrovice 1 Ves 3 km ssz od Pohoře lic. 2 1190 Odrenovici, CDB I, 326; 1284 in villa Odrenouicz, CDM IV, 218; 1322 in villa Odrowicz, CDM VII, S. 209; 1498 zu Odrowitz, Kratochvil, A r chiv Pravlova, 22; 1529 z Wodrowicz, PB XIV, 140; 1551 z Odrowicz, PB XX, 250; 1574 ves Odrowicze, ZDB XXX, 46; 1593 ze vsi Odrowicz, PB XXXI, 235; 1674 Odrowitz; 1718 Oddrowitz, 1720 O trow itz; 1751 O drow itz; 1846 Odrowitz, Odrovice; 1881 Odrovice; 1872 O drowitz, Odrovice; 1924 Odrovice, O drowitz. 3 P. D. Kounice. Na konci 18. stol. parcelován dvůr. Něm. 4 Odrenovice, do Odrenovic, Odrenovščák/(arch.) Odrenščák, odrenovské; něm. Oudewitz. V m ístě hanácké nářečí se silnou labializací á > ó. 5 Ja k uka zují doklady 1190, 1284 Odrenovici, Odrenouicz, znělo jm éno původní Odřenovice: příp. -ovice k OJ Odřen, to z part. pass. předložkového slovesa odřieti „abschálen“, zn. ves lidí Odřenových. P ři poněmčení jm éna byla nepřízvučná slabika redukována a vynechá na: Odrenovice Odrenow itz -> Odro w itz, srov. redukci pětislabičných čes kých předloh na něm ecké tříslabičné podoby Dunajovice Tannowitz, Troskotovice —> Treskow itz, Stošíkovice —y Tessowitz, podobně Odrenovice —s- Od row itz — v 15. stol i české Odrovice ja koby z O J O d n , Odra. ČV 15, 63; Prof —; Beranek 86 (neznal doklady Odrenovice, proto zde z OJ Odr/a k dříti); Svoboda StčOJ 158; DS 19, 73; Schwarz II 137. 169. Odrůvky 1 Osada obce Studnic 15,5 km sz od Vyškova. 2 1846 O druwek, O druw ky; 1872 Odruwek, O drůvky; 1881, 1924 O drůvky. 3 P. Vyškov. Osa da založena kolem r. 1770 jako dominikální ves na lesní půdě. Ces.
4 V odruvke, na Vodruvke, na Vodruvkách, Vodruvčí, vodruvské (Stud nice). 5 MJ dem inutivum k Odrovice, které příponou -ovice k OJ Odr, nebo Odra; ta k stč. slovesu dřieti, dráti „reißen“. Osada založena až na konci 18. stol. na pastvisku zvaném O drův ky. Lze předpokládat, že tu patrně za nikla ves Odrovice (dem inutiva typu -ovice/ůvky jsou na širším Vyškovsku doložena, např. B oškůvky, D ražůvky), nebo, což se zdá málo pravděpodobné, byl jm éno v dem inutivní podobě vytvo řeno analogicky až při založení osady. CV 266 (bez); Prof - ; Hosák Acta UP III, 165. 6 Na kv artý ře (myslivna od 1846, VM-Vyškovsko 433). Odry 1 Město; Sl. 2 in Odr au . .. Oder, Rolleder 42; 1362 de Odra, Reg. VII, 1163; 1373 de Odra, ZDO II, 267; 1374 in oppido nostro Odra, Rolleder, 45; 1377 m it der stat Oder, Gr-M II, 487; 1394 in civitatibus Odry . . . , CDM XII, 220; 1406 in Odra, Odrae viri, de Odra, Rolleder, 45; 1423 in m einer S tadt Oder, Rolleder, 63; 1428 uf die Odr, des geslosses Oder, Palacký, U r kundenbuch I, 634; 1433 von der Odir, Rolleder 59; 1437 na Odry, K P III, 352, 506; 1440 s Oder, K apras I, 32; 1490 na Odrách, K apras V, 209; 1523 z Oder, P K r II, 2; 1545 n a Odrách, POp XI, 65; 1563 auf Odrau, Rolleder 80; 1568 fojta oderského, POp XVIII, 41; 1568 město Odry, ZDOp VII, 20; 1568 nach Odrau, Rolleder 100; 1583 auf Oderburg, Rolle der 96; 1611 zámek a město Odry, P K r z 1634, 150; 1612 město Odry, ZDOp X, 16; 1611—1715 Odrau, Rolleder 160 až 242; 1633 Oder; 1655 parochia oderensis, ACO B 12; 1672 Oderensis parochiae, Děkan, m atrika Lipník n. B.; 1720 a 1805 Odrau; 1835 Oderau, 1881 Odry; 1894 Odrau, Odry; 1924 Odry, Odrau. 3 P. Odry. Město bylo původně na Mo ravě, od 1481 v Opavsku. Založeno bylo na m ístě starší vsi V yhnanov (v. t.) = Pem dorf (v. Česká Ves), k terá byla m ajetkem kláštera v Tišnově (Rolleder,
ZDVGMS 1897, č. 3, 48). Far. Kostel sv. oblast O dry leží na severních svazích Bartoloměje. V pol. 16. stol. založeno tzv. M oravské brány, strategického pře Nové město. Již v 1. pol. 18. stol. sou chodu mezi územím podunajským a pooderským. V něm i podél celého toku kenická m anufaktura. Něm. 4 T y Odry, do Oder, k u Odrám, Odry význam né archeologické nálezy v Odrách, za Odrami, Oderak/Odrač- reálií původu nejen domácího (tj. stře ka, odersky. 5 a) Za název m ěsta p ře doevropského: germ ánského, keltského, slovanského), ale i vzdálenějšího (pře jato jm éno řeky, n a jejím ž horním toku m ěsto leží, a to v místech, kde Odra devším středozem ního a jihoevropského, opouští pram ennou oblast Oderských ale též arabského, íránského; bohaté vrchů a stéká do roviny podél obou jsou zejm. nálezy num ismatické). svých břehů. Je to zároveň místo, které c) Jm éno řeky O dry se proto podob bylo nástupním prostorem při středo ně, jako názvy jiných velkých řek, kte věké kolonizaci výše položených m íst ré rovněž byly důležitým i orientační severněji. Ve starších dokladech je jm é mi body v systém u kom unikačních no m ěsta převážně singulárové, shodně spojů (Labe, Dunaj, Rýn, Visla, Seine se jm énem řeky; srov. Ostrava, Opava, atd.), vyskytuje již v předslovanských Jihlava, pův. i Svitava, dnes Svitavy. zápisech: v itinerářích, v popisech k ra P lu rál se poprvé objevuje r. 1437. Něm. jů, v dokum entech o územních nebo vá podoba jm éna m ěsta buď souhlasí s čes lečných sporech. U Ptolem aia Uiadu(s) „roztok“, 892 Odagara, 940 flum en Odra, kou (Odra), buď je nepatrně upravena Odera(m), 949 Odera (to je od 10. stol. (Odera), nebo — a to většinou — sply nul původní r-ový elem ent s něm. morpodoba nejčastější), 968 Adora(m), 1075 fémem er (Oder — tak už od nejstar Oddara, 1159 Odora, 1272 Edra (zcela ších dokladů) anebo je rozšířen o -au izolovaný zápis), pak vždy Odera, ojed. (Odrau, Oderau — tak s převahou od Odra, od 16. stol. většinou Odra, ojed. konce 16. stol.). Rozdíl mezi poněmče Odera (v lat. textech), od 17. stol. čes. nou podobou Odera a Odrau je ten, že vždy Odra, lat. Odra i Odera, něm. Ader, Ader-, Oder (od konce 14. stol., Oder a vychází z čes., event. latinizované dř. něm. Odera, Adera, Odora). Další podoby hydronym a, Odrau naopak je poněmčeno „důkladněji“ tím , že má zápisy viz OSG II 112. Je zajím avé, že analogické -au. Něm. Odera je sotva čes. zápisy Odrava jsou jen sporadické (16. stol.) a jm éno s -ava se nevžilo. přím ým kontinuantem předslovanského říčního jména. V 16.—17. stol. se pře d) Výkladu jm éna Odra se věnovalo již m noho pozornosti. Přehled proble chodně objevil i název Oderburg, „hrad na O dře“, p atrně jako odraz hum anistic m atiky a soupis lite ratu ry podali R. ké záliby v hradních jm énech s -burg. Holsten ZONF VII 80 sl., St. Rospond b) H ydronym um Odra a jm éna s ním V Ja 1962, 12 sl., OSG II 111-114 a příbuzná p atří k nejstarším v Evropě, redakč. článek v SSS III 458. — Jm. Odra bylo pokládáno za germ ánské (E. a to zejm. v její střední a jihových. části v oblastech ilyrských a venétských. Gierach, E. K arsten: sthn. ádara > Náleží řece, k terá se stala svým jiho-se- střhn. ader „vodní žíla“ nebo germ. adro > sthn. atar „rychlý“ s a > o ve verním směrem toku přirozenou osou nejen široké slezské sníženiny, tj. jádra slovanštině; R. Much: zápis Ptolem ai ův je prý germ. *Widahwd „W eidache“), území kultu ry lužické, ale od raných dob též osou prostoru, kudy vedly důle za keltsko-ilyrskovenétské s významem žité kom unikační spoje mezi Středoze „protiproud“, „roztok“ z ide. kořene *ui-/ui- u W alde-Pokorného I 312 (J. mím a Baltikem. Nejznám ější ze spojů Pokorný, H. Krahe), z ide. *drá- „běžet“, byla tzv. jan taro v á cesta. — Pram enná 160
srov. ilyr. Adra, Adria apod., venét. od-r „m oře“ *uodr „voda“ (T. Lehr'Splawiňski, T. Milewski) nebo za slo vanské (A. Bruckner, M. Rudnicki, K. Moszyňski, M. Vasmer, F. Liew ehr: ob vykle k psi. der- „dříti“). Schwarz 27 a NOB 221 odm ítá n á zor jak Briicknerův, tak Liewehrův 0 slovan. původu, zároveň však vyvrací 1 G ierachův názor o původu germ án ském (ZONF II 99: slovan. Odra před pokládá k rátk é a). Rovněž u jiných autorů najdem e střídání názorů: Vas m er považoval jm. Odra nejprve za slo vanské (ZfslPh 1930, 282), později za ilyrské (viz H. Krahe). Rozwadowski Studia 260 spojuje jm. Odra na základě Ptolemaiových podob Viadu, Viadua s ide. věd- „voda“, avšak — podle Rosponda — hláskové důvody b rání tom uto spojení, protože podoby s r (Odera, Odora, Viadrus) se objevují až ve stře dověku, zatímco Ptolem aiovo Viadu, Viadura r nemá. Ide. kořen věd- byl však r/n-km en, srov. slovan. vědr-o (Machek ES2 681), takže nepřítom nost r by nebyla závažná. — Po výzkumech evropské hydronym ie v jejích starých prostorách rozšíření se m ínění ustálilo tak, že germ. nebo slovan. původ jm éna Odra je pokládán za příliš „m ladý“ a že dostatek srovnatelných příbuzných jm en z jihových. a střed. Evropy (para lely z povodí velkých ukrajinských řek jsou pozdějšího původu) dává jistou přednost výkladu venétsko-ilyrském u (tak zejm. u Rudnického a Milewského). Zjištění Georgievova a Rospondova, že jm éna starých velkých řek Evropy se dají vyložit z ide. slov s motivací „tok, voda, řeka, močál, blá to “, um ožňují spojit jm. Odra s ide. *uod(r)/*ued(r) „voda“. Rospond proto odm ítá výklad ilyrský i venétský pro nespolehlivost fragm entárního doklado vého m ateriálu i pro jeho větší rozší ření než pouze ilyr. a venét. P ři výkla du vychází z hypotézy, že nej starší evropská hydronym a nejen m ají shodný
sém antický okruh pojm enování, ale i jejich form a je stru k tu rn ě neodvozená (bezsufixální): uod/ued/ud/, uod(r) -> ued(r) „voda“, srov. řec. odor (s nímž jm. Odra srovnával už K. Můllenhof ZONF VII 80), germ. watar, gót. vato, slovan. vědr-o, ilyr. Adra atd. Pokládá jm. Adra, Odra za prvotní, nikoli prefixálně derivační (o + dra •<— *dra~, dreu-). Názory Georgievovy a Rospondovy jsou zatím nej propracovanější. Nej důležitější lite ratu ra : A. Bach DNK II-2, 23—24 (s další literaturou); A. Brückner, Deutsche Erde IV 24; E. Dickenm ann BzN (NF) II 77; R. Fi scher Problem e 18; V. Georgiev, Die europ. M akrohydronym ie . . . in: Pro ceedings of the VIII ICOS, Monton 1966, 188 a B álgarski ezik 1964, 84; E. Gierach, Sudeta 1928, 110 a G erm anen u. Eschengebirge, i n : Sudetendeutsches Volk u. Land VIII 3 s l.; E. K arsten, Die Germ anen, Berlin-Leipzig 1928, 89 sl. a Svensk bygd i ö sterb latten . . . I, Helingfors 1921, 105 (srov. se švédskými hydronym y s -ädran, Adran, které též ve Finsku); H. Krahe, Die Sprache der Illyrier I, W iesbaden 1955, 97 sl. a Sprachgeschichte u. W ortbedeutung, in: Festschrift A. D ebrunner 1954, 223 sl.; T. Lehr-Splaw iňski, O pochodzeniu i praojczyžnie Slowian, Poznaň 1946, 68, 178-179, 210-211 a v Rocz. Slawistyczném X X I—1,7; F. Liew ehr ZfslPh XI 369—372; T. Milewski, Nazwy z obszaru Polski . . . w enetyjskie lub iliryjskie, Slavia A ntiqua XI 74—75; K. Mo szyňski, K ultura ludow a Slowian II, 2, 1566; R. Much, Zeit. f. deutsch. A lter tum 62, 145; J. Pokorný, Z ur Urge schichte der K elten u. Illyrier, Zeit. f. Celtisch. Philologie XX-2-3, 318, XXI-1; St. Rospond, V Ja 1962, 12, OSG II 111—114 a J P 1971, 142, Z pol. studiów slawistycznych, W arszawa 1958, 185; J. Rozwadowski S tudia 260; M. Rudnic ki SO VI 370-388, IX 692-693, XVIII 430—432, kn. Praslowiaňszczyzna-Lechia-Polska 1959, 174—177, kn. Mono161
grafia Odry, Poznaň 1948; Lingua Posnan. 1969, 99—107, Slavia A ntiqua XV 243-261; J. Schnetz ZONF XIV, 141; Schwarz 27 a NOB 221; M. Vasmer ZfslPh VII 282 a v D ebrunnerově sbor níku 1954, 233. 6 K am enný sklep/Fel senkeller (hostinec), Nový Svět/N euw elt (víska, v. t.), H orní valeha/Oberwalche, Nové Sady/N eum ark (v. t.). Odunec 1 Ves 3,5 km zsz od H roto vic. 2 1278 de Odunz, CDM IV 151; 1279 de Odunze, CDM VII S 1142; 1353 de Odunyecz, ZDB III, 25; 1390 in Odunczie, ZDB VII, 748; 1412 in villa Oduncze, K P II, 243; 1414 v Uodonczi, KP II 307; 1498 dvůr pustý v Odunczy, ZDB XV II, 33; 1502 topí grunty odunské, K P VII, 245; 1522 na grunty mé w oduneczke, PB XII, 287; 1580 ve vsi W odonczy, PB XXIX, 121; 1611 ze vsi Odencze (!), ZDB XXXIV, 88; 1671 Wodonetz; 1718 W odenetz; 1720 W odonetz: 1751 W odenitz; 1846 W odenetz, Wodonč; 1872 W odonetz, Vedonice; 1881 Odunec; 1885 Wodonetz, Vodonice, též Vodonec; 1893 W odonetz, Vodonec, též Odunec; 1924 Odunec, dř. Vodonec. 3 P. Krhov. Ces. 4 Vodonec, do Vodonca, k Vodonco, za Vodoncem, Vodoňák, vodonecké, vodoncké (Zárubice, Valeč). 5 M J: do klad 1278 Odunz ukazuje na něm. geni tivní -s k něm. OJ Odun Ot- k odo „m ajetek“. České -ec vzniklo sekundárně morfologickým vy rovnáním : z Odunce nom. Odunec. Na západní M oravě je několik jm en to hoto typu, např. Arnolec, Herálec, Kadolec, Lipovec, M arkvarec, Okarec, Vílanec. Není však u jm éna Odunec zcela vy loučen původ domácí: přivlastňovací přípona -jb k OJ Odunek, Odunec, která odvozena příponou -ek/-ec k Odun, particip. k stč. d u núti „váti, w ehen" (Geb. Slov. stč. I, 357); příponou -ec se tvoří jm éna činitelská (běžec, letec), srov. 162
i OJ Lovec, Sypec, Trubec (Svoboda StčOJ 141); podobně by mohlo být (O)dunec. Výklad z české předlohy pod poruje do jisté m íry i fakt, že n a české straně Českomor. vrchoviny je Odraneč (Prof III 252), v něm ž je stejný typ OJ i sufixace. U našeho jm éna je koncové -č doloženo do 17. století (kromě 1278 a 1279 de Odunze, což může být čteno Odunč, z Odunče). V 17. století bylo při poněmčení jm éna koncové -eč změněno na -etz, které proniklo v 19. století i do obnovené české podoby Odonec (s nář. hanáckým u > o), z čehož něm. Wodo netz s čes. nářeč. protezí. A protože -etz též za české -ice a něm. -o za něm. spisovné -a nebo z čes. -a, bylo v 19. stol. uměle vytvořeno v češt. Vadonice jako domněle spisovný protějšek něm. Wo donetz. Zm ěnu původního Odunec, Oduneč v hanácké Vodonec můžeme sledo vat od 16. stol. P ředpoklad původního Oduneč podporuje dále existence jm é na Odončí (v. t.) a to, že něm. hypokoristika přípony -un nem ají. Přechod Oduneč — Odunec bychom pro doklad 1278 vyložili buď tak, že jde o němec kou substituci -eč > -etz, o které viz výše, nebo spíše o analogii podle jm éna Arnolec, Lipovec, Okarec s náležitým něm. - s > č e s . -ec; v dokladech 18.—19. stol. následujících po středověkém Odu neč, Odoneč buď působením adjektiva odunský > oduncký, event. odunečský > odunecký, nebo pravděpodobněji pů sobením něm eckého Wodonetz, jak jsme ukázali výše. Zbývá ještě jedna možnost považovat pův. Odunec (Odunz) za jm éno apelativní „místo odouvané“, srov. Odranec, P J Roztrhanec, Otrhanec, Vedranec. Přechod Odunec > Oduneč by byl umožněn hom onym ií adjektiva odunec ký a adjektiva typu telecký <— Teleč, Telč. Toto pojetí je však nejm éně prav děpodobné. V dokladech se vyskytuje i podoba ta Odonč, Odonče: jm éna s -fík, -ec + jb dostávají vyrovnáním s nepří mými pády nový, „kratší“ nom inativ,
např. Běleč —y Bělč, Jeneč - y Jenč, Luleč —y Lulč, Teleč - y Telč, Zeleč - y Zelč, Podobně Odoneč - y Odonč. A protože na západní Moravě, kde se pruh těchto jm en vyskytuje, m ají rod ženský, utvo řen sekundárně k Odonč další nomi nativ ta Odonče. D efinitivní odpověď o českém nebo něm eckém původu jm é na může podat objevení starších histo rických dokladů. — Výklad jm. Odunec se tý k á i jm éna Odončí, zaniklé vsi na Lipnicku n. B. Je-li z Oduneč, pak by bylo rozšířeno jako Bezděč/Bezděčí. ČV 22. 105 (něm. Oduns)\ Prof —; Dvorský VM — Hrotovice 196 („původ nejasný; myslíme, že z Odonis villa“). 6 P J les Posměch, Svatocheň, H ubertův dvůr. Ohníšťky 1 Zanikly mezi Sulimovem a Kvasicemi (Kroměřížsko), kde je trať Ohníštky. 2 1131 Ognisckouicih, CDB I, 115; 1365 Ohniskouicze, ZDO I, 823; 1406 O hnystky, ZDO VII, 254; 1437 O hniczky, ZDO X, 213; 1490 Ohnissczky, ZDO XIII, 72; 1571 ves pustou Ohnicko, ZDO XXVIII, 55. 3 Ves zanikla za u her ských válek, 1507 byla pustá. (ZDO XVII. 138). 5 M J : dem inutivum k O hníštkovice, k teré příponou -ovice k O J Ohničško > Ohnišťko, srov. stč. OJ z názvů to pení Hlavně „hořící poleno“ (viz Hlavnice), Oharek, Pecník (Svoboda StčOJ 199). Znam ená původně „ves Udí Ohniščko vých “. K redukci při dem inutivizaci srov. Soběšovice > Sobíšky, Sobolkovice > Sobůlky. Na K rom ěřížsku je ostrov dem inutivizovaných M J (M iňůvky,M ěrů tky, Postoupky), v nichž není -ovice > -ovičky, nýbrž -ovice > -ů v k y nebo typ s dloužením (Postupice - y Postoup ky, Ohniščkovice —y O hníštky). CV —; P rof III 254; Nekuda 106. O e l h ů t t e n , poněm čený název pro Lhotu, viz Lhota 31, 34, 39, 40, 41, 73; Lhotka 24, 7. Ohrada 1 Ves 5,5 km sz od Bílovce, nyní část obce Slatina; enkl. 2 1718 Ohrada; 1751 Ohrada; 1846 Ohrad, Ohrada; 1870 Ohrad, Ohrady, Catal.
cleri; 1881 Ohrada; 1893 Ohrad, Ohra da, 1924 Ohrada. 3 S tatek Slatina; čes. Ves založena kolem r. 1700. 5 M J: z apelativa ohrada „ohrazené místo, U m zäunung“ k hraditi „einfrie den“. Srov. Ohrazenice, Ohrádky. CV —; Prof III, 255; Sm ilauer OČ 300. Ohrazenice 1 6 km vých. od Mor. Budějovic, nyní část obce Blatnice. 2 1498 ves Ohrazenicze, ZDB XVII, 31; 1519 z Ohrazenicz, PB X, 41; 1528 Wohrazenicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212; 1547 na puol vsi Ohrazeniczych, PB XIX, 103; 1557 ze vsi Ohrazenijcze, PB XXII, 59; 1671 a 1718 Wohražowitz; 1720 W orazenitz; 1751 W ohraženitz; 1846 W ohraženitz, Wohraženice; 1872 W ohraženitz, Ohraženice; 1881 Ohraze nice; 1906 W ohraženitz, Ohrazenice; 1924 Ohrazenice. З P. Jarom ěřice; pozdní doklad, protože ves byla na m anství m arkraběcím . Čes. 4 Та V ohrazenice, ve Vohrazenici, Vohrazeničák, vohrazenické. S tarší ge nerace Vohraženice (o -ž- viz sub 5). 5 M J: substant. příp. -ice k adj. ohra zená (ves, stráň, louka, sam ota apod.), srov. Kamenice a Ohrada, Ohrádky. Protetické V- doloženo poprvé 1528. V nářečích n a střední a západní Mo ravě rozkolísáno povědomí náležité al ternace ď /z, proto v 17,—18. stol. a ar chaicky i v nářečí Vohraženice (v m íst ním nářečí particip. vohražené, zasáze né k saditi, přinesené k nésti). ČV 194; Prof III 255-256 (6x); NR VIII 91; DS 19, 124. 6 Části vsi: V chalupech, Hor ní, Dolní a P rostřední pořad, Ve vsi. Sam ota Dvorek; P J Hóvara, Chobot, Osovec, Ochoz. Ohrozím 1 Ves 2,5 km sev. od Plum lova. 2 1131 Ogrozimi, CDB I, 115; 1355 in villa Ohrosim, Reg. VI, 10; 1355 in Ohrozím, ZDB I, 352; 1372 in ecclesia parochiaU in O hrozym , CDM XV, 144; 1384 ante Ohrosim, ZDO IV, 349; 1464 v Ogrozymie, PO IV, 83; 1498 fa rář ohrozim sky, ZDO XVI, 9; 1512 Vohrozimi, LSA 76; 1530 ve vsi Ohrozimi, 163
ZDO XXIII, 5; 1602 ves Ohrozym , ZDO XXXII, 70; 1655 z Ohrozimie, Matr. Prostějov; 1672 Ohrosim, Děkan. m atr. Prostějov; 1677 Ohrazsijn; 1718 Ohro zím ; 1751 Ohrozím; 1846 Ohrosim; 1872 Ohrosim, Ohrozím; 1881, 1885 Ohro zím ; 1924 Ohrozím. 3 P. Plumlov. Již 1365 far. kostel sv. Václava. Ces. 4 Ten Vohrozem, do Vohrozema, za Vohrozemem, Vohrozem ák, vohrozem sřcé/(arch.) Ohrozem, ohroské. Silně proniká ta Vohrozem. Viz Olomouc sub 4. 5 M J přivlast. příp. -jb k OJ Ohro zím, to part. praes. pass. k ohroziti „be drohen“ ; srov. K uřím , Postřelmov u). 5 R. 1275 se objevuje jediný doklad s pů vodním ob-: Obchoz. 6 Nový dvůr; hájenky: Hlubná, Pod Hádkem, U Hád ku, Švédův stůl. 2. Ochoz 1 Ves 2 km sv od Konice. 2 1351 in Ochozo, ZDO I, 199; 1379 Ochozie, ZDO III, 525; 1386 Ochoze, ZDO IV, 780; 1406 in villa Ochoze, ZDO VII, 76; 1446 Ochoze, ZDO X, 443; 1591 ves Ochoz, ZDO XXX, 129; 1611 na 164
Ochozy, PO XXXVII, 230; 1638 Ochocz . .. tvrz Ochoz, R egistra správní statku laškovského; 1677 Ochos; 1718 Ochocž; 1720 a 1751 Ochoz; 1846 a 1872 Ochos, Ochoz; 1881, 1924 Ochoz. 3 P. Jesenec. Dříve tvrz. Ces. 4 Ten Vochoz, do Vochoza, ve Vochozo, Vochozák/Vochoščák, vochoské. 5 R. 1351 čteme in Ochozo s nářečím it > o. 6 Ochozský mlýn. 3. Ochoz 1 Ves 9,5 km ssz od Tišno va, od 1951 Ochoz u Tišnova. 2 1390 in Ochosye, ZDB VII, 852; 1448 drží vsi Bělce, Ochozi, K P III, 345; 1481 vsi Bělce, Ochozi, K P V, 355; 1490 vsi Ochoz, Bielcz, K P VII, 2; 1574 z Vochoze, LSA III. 1; 1601 ve vsi Wochozy, ZDB XXXIII, 36; 1674 W ohoz; 1675 Wochoz; 1718 Wochož, W ohoz; 1751 Wochoz, Wochocz; 1751 Wochoz, Wochos, Ochos, W ochož; 1872 Wochos, Vo choz; 1881 Ochoz; 1924 Ochoz dříve Vochoz. 3 P. Tišnov a Lomnice. Dříve ham ry a vápenky. Ces. 4 Ten Vochoz, do Vochoza, za Vochozem, Vochozák, vochoské. Ten Vuchuz, do Vuchuza (Mor. Knínice — hanácké nářečí horské se změnou u > o). 6 Prudká. 4. Ochoz 1 Zanikla u Litostrova (Ivančicko) v tra ti Ochůzka. 2 1349 in villa Ochoz, ZDB I, 93. 3 Ves zanikla patrně za uherských válek, 1490 byla pustá. 5 M J: ze stč. apelativa ochoz, ochoze, gen. ochozi, f. „úsek lesního m ajetku stanovený obejitím , obcházením, W ald schlag“. Z psi. obzí-chod-ja k clioditi „gehen“. Srov. pol. dial. obešci < obejšcie obejití pro výz. „větší usedlost“ (Machek ES2 405). Jm éno původně ro du ženského, proto tvary do Ochozi, z Ochozi i přechod jm éna v m orav ských nářečích k rodu mužském u (srov. ten K uřím , Telč, Olomouc, tam výklad o hranici m./f., s níž jm. Ochoz sou hlasí). Apelat. ta ochoza archaicky za chováno dosud v nářečích na vých. Mo ravě, na již. straně Chřibů, v Poolšaví,
ve Vizovických a Hostýnských vrších (zn. „kus lesa na kácení nebo na pro dej“ — Vřesovice, Čeložnice, Bánov, Hostišová, B ratřejov; „množství dřeva přidělovaného podle pracovního podílu“ — Polešovice, Částkov, Provodov); viz i Bartoš Dial. slov. mor. 257 (z Kyjovska: „odm ěřený kus lesa na prodej, na vysekání“). M J O. se nevyskytuje ve výše položených oblastech a také ne na vých. polovině Moravy, třebaže p rá vě zde je doloženo apelativum . Rovněž P J (V)ochoz(a), (V)ochůzka apod. jsou jm éna rozšířena na záp. M oravě v pod h ů ří ČMV od Jem nická po K unštátsko a vých. na D rahanské vrchovině. Jen zcela sporadicky bylo zjištěno na jihozáp. Opavsku. ČV 155, 164, 241; Prof III 257; Jungm ann II 906 („díl určený ke kácení nebo prodeji“); Sáňka 55, 60; S kutil MSB1 50; Šim ek 105. M J svědčí o m ladším původu vsí (13.—14. stol.); Hosák Zprávy Prostějov 1966, č. 1, 9 a VVM X X -P 9. O c h o z u B r n a , viz Ochoz 1. O j n i c e, viz Vojnice. Okarec 1 Ves 5 km západně od Ná měště n. O. 2 1104 H ekkartici, Kosmas 259; 1349 de Occarz, ZDB I, 126; 1371 super villa Okarz, ZDB V, 416; 1412 z Okarcze, K P II, 260; 1459 z Okarcze, PB IV, 19; 1519 na Okarczij, PB Vllb, 95; 1527 lidi w okarczke, PB Vllb, 147; 1532 na Okarcz, ZDB XV, 146; 1535 svrškové okareczesstij, PB XV, 274; 1538 u Wokarcze, ZDB XXVI, 2; 1551 na Okarecz, PB XX, 169; 1556 tvrz a ves Wokarecz, ZDB XXVII, 21; 1672, 1718, 1720 a 1751 W okaretz; 1846 Wokaretz, W okarec; 1872 W okaretz, Vokarec; 1881 Okarec; 1924 Okarec dříve Vokarec. 3 P. Náměšť n. O. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Vokárec, do Vokárce, k Vokárco, za Vokárcem, Vokarečák, vokarecké. 5 M J: původ. něm. Okart-s s gen. při vlastňovacím -s k OJ O kart Otkar, Otker, složenému z ódo „m ajetek“ a gěr „oštěp“ (koncové -t v O tkart > Okart
patrně analogické podle jm en M arkvart, Lipold, Rudolt apod.). P ři přejetí do češtiny vytvořen vyrovnáním se jm ény typu Dvorec, Týnec nom inativ Okarec, srov. Lipolec, M arkvarec, Pikarec, Rudolec, vše n a západní Moravě. ČV 22, 37; P rof —. 6 O karecký dvůr. P J: Nivy, Babí hora, Okrouhlík. Okluky 1 Ves 9,5 km zsz od Plum lova, nyní část obce Malé Hradisko. 2 1358 Otlucwi, ZDO I, 564; 1872 Okluk, O kluky; 1881 O klu ky; 1890, 1893 Ok luk, O kluky; 1906 O kluky, O kluk; 1924 O kluky. 3 P. Hradisko. Založeny ko lem r. 1780. Čes. 4 Vokloke, Vokločák, voklocké. 5 M J: buď z apelat. okluku znam enající ho „oklika, zatáčka, zátočina“ — deverbativum k stč. o(b)kl’účiti, „obstoupiti, obklíčiti“, nebo o k lu k t „místo oklučené, klučovina, G ereut“ — deverbativum ke klučiti „roden“ ; k tom uto pojetí se kloníme. Nejm éně pravděpodobný je výklad z O J O kluk „ves Oklukovy ro diny“ jako je Kokory. ČV 202 (ke kkbk „rozkopaný pozemek“); P rof V 532 (v Čechách K luky); srov. dolnorakouské Fuglau < V y k ly v HON s. v. Šimek 106; Hosák Zprávy 1966, č. 1, 11 (MJ podle potoka Okluka). Okrašovice 1 Ves 6,5 km v jv od Tře bíče, nyní část obce Slavíčky. 2 1104 (falzum z 12. stol.) Ocrasseuici, Kosmas 260; 1350 de Okrassowicz, ZDB I, 181; 1492 ves Okrassowicze, ZDB XVI, 38; 1504 v Okrassowiczych . . . ves Okras sowicze, ZDB XVII, 67; 1550 ze vsi Okrassowicz, PB XX, 56; 1551 rychtáře z Okrassowicz, PB XX, 543; 1570 na W okrassowiczych, PB XXVI, 135; 1678 Okrassowicze; 1718 Okrassowitz; 1720 O kraschowitz; 1751 O krocžkow itz (!); 1846 Okraschowitz, Okrassowice; 1872 Okraschowitz, Okrašovice; 1881, 1924 Okrašovice. 3 P. Třebíč. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Vokrašovice, do Vokrašovic, vokrašovské/vokraské, Vokrasák. 5 M J: příp. -ovice k OJ Okraš(a), to z činitel, ape-
lativa k stč. okrašovati „okrašlovati, ozdobovati“, zn. ves lidí Okrašových. V dokladu 1104 zm ěna o > ě: Okrašěvici, jm éno m á ještě nom inativni po dobu. CV 86 (z OJ Okras < O kras+ jb) ; Prof —; Svoboda Stč. OJ 100 (o tvoření OJ z prefigovaných sloves); Simek 106. O krouhlá 1 Ves 6 km vsv od Bosko vic. 2 1499 O krúhlú, AC XVIII, 288, str. 174; 1517 z Okrúhlé, CMM 1957, 307; 1536 ze vsi Okrauhle, PO XVII, 128; 1667 Okruhla; 1714 ex Okrúhla, M atrika S vitávka; 1718 a 1751 O kruh la; 1846 Okrouhlá; 1872 Okrohla, Okrouhlá; 1881 Okrouhlá; 1893 O krouh lá, Okrouhlá; 1924 Okrouhlá. 3 P. Sebetov. R. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Ta Vokróhlá, na Vokróhló, z Vokróhlý, za Vokróhló, Vokróhlák, vokróhlecké. 5 M J: z adj. okrouhlá, tj. ves < okrogl-a vbsb; nazvána podle po doby půdorysu. Srov. P J Okrouhlík, Okrouhlice. Souborně o vzniku, typech a rozšíření tzv. okrouhlíc viz m onogra fii F. Koláčka, M oravské okrouhlíce, Spisy odboru CSZ, ř. B-4, Brno 1933; CV 167, 208; P rof III 259-260 (6x); DS 19, 51; Eichler AN 232; Hosák VVM-XX P 21; Skutil MSB1 106. 6 Části vsi: Familie, U větřáka, víska Melkov (v. t.), P J Brtoví, Na Střítežích, Ve lhotech, Ve vubčeně, Svár kov (potok). Okřešice 1 Ves 5 km ssz od Třebíče, nyní část obce Budíkovice. 2 1556 ves Wokrzessycze, ZDB XXVII, 17; 1678 Okržessitze; 1718 Okržessicze; 1720 Okržeschitz; 1751 Okrcžoschitz (!); 1846 Okřeschitz, Okřessice; 1872 Okrzeschitz, Okřešice; 1881 Okřešice; 1893 Okře schitz, Okřešice; 3 P. Třebíč. Ces. 4 Vokřešice, do Vokřešic, Vokřešičák, vokřeské/vokřešické. 5 M J: příp. -ice k OJ Okřěsa, to ze stč. slovesa okřěsiti (sě) „vzkřísiti (se), excitare“, srov. Okrasa, Oskora. Značí ves lidí Okřešových. Jedno z posledních jm en na -ice z v n itřn í M oravy na západ. CV 15, 86; Prof III 259; Svoboda StčOJ 77, 100; 166
NR VII, 126. 6 D vůr V artenberk (po dle m ajitele velkostatku: V aldštejnVartenberk). O kříšky 1 Ves 9 km zsz od Třebíče. 2 1371 Ockrziessicz, CDM X, 118; i466 ves Osskrzieczky, PB IV, 169; 1466 ves O krziessky, PB IV, 173; 1466 villam O krzissky, ZDB XIV, 30; 1679 Okržiska; 1718 Okržizko; 1720 O krzitzko; 1751 O krzissko; 1872 Okrzischko, Okřísko; 1881 O křišky; 1885 Okrzischko, O křížko; 1906 Okřischko, O kříšky, též O kříško; 1915 Okřischko, O kříšky; 1924 O kříšky. 3 P. Okřišky. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Do O kříšek, v Okříškách; „špatně“ Okříško, O kříška nebo Okřižko (VMTřebíč 308, na poč. 19. stol.). Vokřeške, do Vokřešek, Vokřešák, vokřeské. No věji Vokřiške. 5 M J: dem inutivum k sousedním u MJ Okřešice, v. t. Srov. Pozdatice P ozdátky, Kojetice -> Kojá tk y — dem inutivum s vnitřním dlou žením. Jm éno O kříšky <— Okřešice je nejzápadnějším m oravským dokladem tohoto typu deminutivizace. Dále na západ jen typ -(ov)ice > (ov)ičky. V 18. stol. se v dokladech objevuje um ělý no votvar Okříško, srov. ještě Medlánko, Lažánko k M edlánky, Lažánky. Vzhle dem k dokladu 1466 O škříčky bylo by třeba předpokládat *Oskořice (OJ Os kora k s k o n „rychlý“ + ice) -> dem inut. O skořičky a stažení Oskříčky, s asimilací O škřičky. Podoba O kříšky by pak vznikla z O škříčky disimilací š-ř-č > ř-š. Prof III 291 (Oskořínek). CV 86; Šrám ek Slavia 39, 388; Dvorský VM-Třebíč 308. 6 S tará cihelna, víska Loudilka. O 1 b e r s d o r f , viz Albrechtice. 1. Olbramice 1 Ves 3 km západně od Klimkovic; Sl. 2 1377 Frow ram dorf, Gr-M II, 487; 1413 de Olbramicz, Kapras I, 3; 1431 z Olbramicz, K apras II, 11; 1439 na Olbramitich (!), K apras II, 41; 1440 Olbramicze, K apras I, 32; 1464 v Olbramyczich, K apras I, 71; 1498 dě dictví své Olbramiczi, ZDOp III, 24;
1503 n a vsi Olbramicziech, ZDOp III, 30; 1505 potokem, k terý olbranske a bylowske hranice dělí, ZDOp III, 32; 1544 drží ves Olbranicze (!), ZDOp XI, 59; 1568 ze vsi Olbramicz, POp XVIII, 44; 1575 ves Olbramijcze, ZDOp VII, 34; 1598 ves Olbramice, ZDOp ed., 414; 1677 W olmersdorf, Soupis, 42; 1736 a 1805 W olm ersdorf; 1870 W olmersdorf, Obrentice (!), Catal. cleri; 1881 Olbra mice, 1894 W ollmersdorf, Olbramice; 1935 Olbramice, W olmersdorf. 3 P. Bravantice. V 16. stol. tvrz. Něm. a čes. 4 Obramice, do Obramic, ku Obramicam, v Obramicach, Obramjak, obram sky. Nověji Olbramice, Obranice, Obraňak, obransky (Lubojaty). 5 První doklad 1377 Frow ram dorf = W olf ram sdorf nem usí znam enat, že ves byla nutně německá. K dyby tom u tak bylo, musilo by se německé jm éno objevit i v dokladech následujících století, ni koli až 1736 W olm ersdorf „ves Wolmerova“ (W olmer — něm ecká domácká podoba к W olfram). Pokládám e proto doklad z 1377 za tzv. smíšené jméno (Mischname), třebaže Olbram je svým původem německé. R. 1870 zkomoleno na Obrentice. 6 Sam ota K am enná ho ra/Steinhiigel. 2. Olbramice 1 Ves 11.5 km jjz od Litovle, nyní část obce Vilémov. 2 1399 in W olframicz, CDM XII, 524; 1480 v Olbramiczych, PB VIII, 6; 1501 z Obramicz, PO VII, 106; 1519 z Olbramicz, PO XI, 65; 1672 Obranitz, Děkan. m atr. litovelská; 1718 a 1751 O branitz; 1846 Obranitz, Obranice; 1872 Obranitz, Ob ranice; 1881 Olbramice; 1924 Olbrami ce, dříve Obranice. 3 P. Chudobín. Na konci 18. stol. parcel, dvůr. Čes. 4 Obranice, к Obranicim , za Obranicema, Obraničák, obranické. 3. Olbramice 1 Zanikly mezi Kladníky a Sišmou n a Lipnicku n. Bečvou, kde je les Olbram sko (Nekuda 134). Udaj Černého v U kazateli 262 (podle Slavíka), že O. zanikly u Pačlavic na Krom ěřížsku je chybný. 2 1368 in Ol-
bramicz, ZDO I, 1112; 1373 in villa Olbramicz, ZDO II, 219; 1376 villam Olbramycz, ZDO III, 17; 1480 na Obra mice ZDO XII, 43 e d .; 1528 ves pustú Olbramice, ZDO XXII, 5, ed. 5 M J : příp. -ice k OJ Olbram, to z něm eckého W olfram , v němž sthn. w olf „vlk" a hraban, hrabo, hram „havran“, zn. ves lidí Olbramových. V nářečních dokladech obou jm en (u O. 2 též r. 1501 a od 17. stol.) zaniklo l, které bylo tvrdé a vyslovovalo se ne pochybně obalované: Olbramice > O bránice > Obramice u O. 2. je zánik l dokladem existence l v severohanáckých nářečích, srov. ještě Heroltice > Herótice. Zm ěna Olbramice > Olbranice je způsobena asimilací retnice m k následující zubnící c/s v olbram ský > olbranský, obransky. ČV 105 (Olbramovice); P rof III, 260—261; Liewehr ON K uhl 75; Schwarz 273, 305. 6 Část v s i: Zábrdák. O lbram kostel 1 M ěstys 11 km sz od Znojma. 2 Kolem 1230 de W olframeskirchen, CDB II, 347; 1263 prepositis de W olfram skirken (!), CDM III. 353; 1266 in W olfram skirken (!), CDM III, 381; 1268 de W olfram skirchen, CDM IV, 4; 1272 de V vlfra m skirken (!), CDM IV, 64; 1283 de W olfram skirchyn, CDM IV, 210; 1293 W olfram Ecclesie, CDM IV, 318; 1301 de W olfram skirch, CDM V, 125; 1358 ecclesie sanctae M ariae in W olfram skirchen, CDM IX, 86; 1384 in W olfram skirchen, CDM XI, 341; 1447 v Olbramkostele, PB III, 56; 1527 probošství olbram kostelske . . . ves Ol bram kostel blíž Znoyma, ZDB XII, 2; 1531 na m lýně svém pod Olbram kostelem, PB XV, 58; 1534 v W olbramkostele, PB XV, 210; 1577 z m ěstečka Woíbramkostela, PB XXVII, 259; 1672 Wol fram itzkirchen; 1718 W olfram itz K ir chen; 1720 W olfram itzkirchen; 1846 W olframskirchen, Olbram kostel; 1872 W olfram itzkirchen, O lbramův Kostel; 1881 Olbramkostel; 1885 W olfram itzkir chen, O lbramkostel; 1924 Olbramkos167
tel. 3 P. m ěsta Znojma. Původně ro m ánský kostel Nanebevzetí P. Marie, při němž vzniklo světské probošství (zaniklo v 1. pol. 16. stol.). Od r. 1538 městečko. Ces. 4 Ten Vobrankostel, do Vobrankostela, Vobrankostelák, vobrankostelské/ -kostelecké (Kravsko). 5 Kostel založil tu W olfram Schenk (též Pincerna) z Schenkenberku a odtud se osada při kostele zvala nejprve něm ecky Wol fram skirchen „Volframův, O lbram ův kostel“ (s genit. -s, dativní -en je ana logické podle Höfen, München, Thalen). Od 15. století české Olbramkostel ja koby z původního posesiva Olbramjb kostel shodného tvořením se jm ény typu Kněževes, Radněves (zde poses. přípona v ženském rodě -ja-); české MJ sice napodobuje německou předlohu, je však svědectvím o životnosti toponymického typu Kněževes. V 17. stol. něm. W olfram itzkirchen: -itz napodobu je jm éna, v nichž -itz za české -ice. Snad existovalo načas i české Olbramice. O OJ O lbram /W olfram viz Olbramice. CV 105; Prof —; Schwarz 116. VS II 152. Odkaz na Sekyřkostel není na m ístě: tvoření je shodné jen zdán livě; viz tam . 6 Čekalka, Jamka. Olbramovice 1 Městys 8,5 km jv od Mor. Krum lova. 2 1253 de W olfram itz, CDM III, 202; 1260 de W oluramiz, CDM III, 286; 1321 ecclesie nostre in Wol fram itz, CDM VI, 181; 1321 in Wol fram itz, CDM VII, S 206; 1406 z toho zboží Volframic, K P II, 45; 1407 z VoZbramic, K P II, 103; 1437 bona Olbramicz, ZDB XII, 180; 1437 in opido Olbramicz, ZDB XII. 184; 1447 in oppido W olffram itz, ZDB XII, 781; 1475 in Olbramicz, ACO Č. 265; 1480 plebani de W olfram itz, ACO č. 265; 1480 oltářníka v Olbramiczych, PB VII, 6; 1480 faráře olbramskeho, PB VII, 8; 1493 na m ěstečku Olbramiczich, ZDB XVI, 59; 1500 z Olbramowicz, M ěstská kniha ivančická, SAB, Sbírka ruk. č. 392, 63; 1547 z městečka Olbramicz, PB XIX, 168
177; 1551 na gruntu olbramskem, PB XX, 160; 1580 z m ěstečka Wolbramicz, PB XXIX, 53; 1633 W olbramitz; 1643 W olframiz, U rbář panství mor. k ru m lovského; 1672 W olffram itz; 1718 WoZZfram itz; 1720 a 1751 W olfram itz 1846 W olfram itz, Olbramowice; 1872 Wol fram itz, Olbramovice; 1881 Olbramice; 1924 Olbramovice, W olfram itz. 3 P. Mor. K rum lov; 1436 městečko. F arní kostel sv. Jakuba V. z 16. stol. (již 1253 fara). Něm. 4 Volbramice, do Volbramic, Volbram ák/(v pl. též) Volbramsči, volbramské (Vedrovice). 5 M J nejprve příp. -ice, od r. 1500 pak -ovice k OJ Olbram, o němž viz Olbramice; zn. ves lidí Olbramových. Poněvadž doklady do 15. stol. znějí jen W olfram-, je možné, že m ěstys m ěl původně německé jm é no, snad W olfram s (tak B eranek 86), které z něm ecké podoby W olframes snadno upraveno n a W olfram itz (k -es/ -itz srov. Prales —>■ Prahlitz pro Pravlov, Eibis/nář. M eiw itz pro Ivaň), z če hož „náležité“ čes. Olbramice. ČV 105; Prof III 261; Schwarz VS II 159. 1. Oldřichov 1 Ves 8 km sv od P ře rova. 2 1846 Ulrichowitz, Ulrichov; 1872 Ulrichowitz, Oldřichov; 1881 Ulrychov; 1885 Ulrichov; Ulrichowitz, Oldřichov, též Ulrichov; 1915 Ulricho w itz, Ulrichov; 1924 Oldřichov, dříve Ulrichov. 3 P. Tršice. Založen 1788 parcelací sušického dvora. Čes. 4 Oldřichov, do Oldřichova, Oldřichovák, oldřichovské. (St. gen.) Olrichov, olrichovské. 5 Ja k ukazuje ně mecké Ulrichowitz, byla ves založena buď pod jm énem Oldřichovice, nebo je -itz nejspíše analogické. Srov. Janow itz, Petrowitz. Česky též Ulrichov — podle německého Ulrich-, kontam inací s Oldřichovem pak nář. Olrichov. 6 Ry báře. 2. Oldřichov 1 Zanikl u Lipiny na Š tem bersku v tra ti Ulrichsdorf (Ulrichsdorfer Berg). 2 1296 Vlrici villa, CDM V, 54. 3 1348 řádil v okolí mor.
a tak Oldřiehov zanikl (Vlastivěda střední a severní Moravy, d. II, č. 2, 422). 5 Polatinštěné Ulrici villa a němec ké Ulrichsdorf zn. „Ulrichova ves“. © M J: analog, přípona -ov k O J Oldřich, o němž viz Oldřichovice. CV 106 Prof III 261-263 (11 x). 3 O l d ř i e h o v , v. 1. Přemyslovice. 1. Oldřichovice 1 Ves 11,5 km sz od Jablunkova. 2 1305 Ulrici villa, CDS XIV, 111; 1607 dědiny Oldrzichowicz, SA VI, 101; 1647 Oldrzichowitz, U rbář kom ory těšínské, 38; 1684 de Oldrzi chowitz, M atrika v Jablunkově; 1688 O ldzikow itz (!), VB 575; 1692 Oldržichowicze, Soupis, 88; 1736 Oldrzychowice; 1755 Oldržichowicze, Soupis, 89; 1808 Oldrzichowitz, Oldrzichowicze; 1881 Oldřichovice; 1885 Oldřichovice; 1894 Oldrzichowitz, Oldřichovice, Oldrzychowice; 1906 Oldrzichowitz, Oldrzychowice; 1917 Oldrzichowitz, Ol dřichovice, O ldrzychowice; 1924 Oldři chovice, Oldrzychowice. 3 P. komory těšínské. Pol.-čes. 4 Oldřichovice/Ondřichov’ice, Ol-/ Ondřichov’an (Kellner Vých. laš. I 120; Karas, Onomastica 1956, 344. Ů ndřichov’ice (Téma Acta UP-Slavica III 36). 6 Podgruň, Podvrch, Rovna, Zahůří, Závist. 2. Oldřichovice 1 Ves 4 km vsv od Napajedel. 2 1368 villam Odrzichowieze, ZDO I, 970; 1371 Oldrzichowiz, ZDO II, 49; 1437 Oldrzichowicze, ZDO X, 97; 1463 Oldrzichowicze, PO IV, 14; 1464 Oldrzichowicze, ZDO XI, 32; 1506 ves Oldrzichowicze, ZDO XVII, 9; 1526 z Oldrzichowicz, PO XIII, 28; 1669 Ondržechowitz; 1672 Ondrzichowicze, Dě kan. m atrika holešovská; 1718 Ondržechow itz; 1720 O ndřichowitz; 1751 Ondržechowitz; 1846 Ondřechowitz, Ondřechowice; 1885 Ondřichovice, též Oldři chovice, Catalogus cleri; 1872 Ondrzechowitz, Ondřechovice; 1881 Oldřichovi ce; 1893 Ondřechowitz, O ndřechovice; 1915 Ondřichowitz, Ondřichovice; 1924
Oldřichovice, dříve Ondřichovice. 3 P. Pohořelice. Ces. 4 Ondřichovice, do Ondřichovic, Ondřichovják, ondřichovský; nověji Old řichovice; Ondřichovjan (Lhota u Malenovic). 5 Zápisy s Old- > Ond- se ob jevují od 1669. 6 M yslivna Větřák. 3. Oldřichovice 1 Zanikly u Zárubic blíže dvora H ubert (Hrotovicko). 2 1349 in Oldrzichowicz, ZDB I, 80; 1356 in Oldriechouicz, ZDB III, 56; 1517 n a ves pustú Oldřichovice, ZDB XIX, 19; 1531 ves pustú Oldřichovice, ZDB XXIV, 9, f. 3. 5 M J : příp. -ovice k OJ Oldřich, to z něm. Ulrich < Odalrih, v němž sthn. uodal „vlast, dědictví“ a adj. rihhi „mocný, bohatý“ ; zn. ves lidí Oldřicho vých. Viz Oldřiehov, Oldřišov. CV 106; Prof III 264; DS 3. 145; Fischer OSG I 8—9; Trávníček HM 130. Oldřišov 1 Ves 7 km sv od Opavy. 2 1234 in Oldrisowe, CDB III, 66; 1249 Oldrisoue, CDB IV, 171; 1349 Oderschau, Cas. Sl. m usea 1963, 34; 1437 na oldrzissowskem zboží, PO III, 20; 1443 záduší oldrzyssiowskeho, K apras I, 34; 1464 probošt oldrzyssow sky, K apras I, 70; 1538 na Oldržjssowie, PK II, 55; 1540 n a Woldrzissowie, POp X, 41; 1543 m ěstečko Oldrzyssow, ZDOp VI, 1; 1547 do Oldrzissowa, POp XI, 236; 1561 sta tek oldrzissowsky, PK III, C 6; 1567 městečko Oldrzyssow, ZDOp VII, 19; 1612 m ěstečko Oldržissow, PK z 1634, 152; 1632 z Oldrzissowa, M atriky odda cích v Hranicích; 1681 von Odersch, M atriky v Opavě; 1720 a 1736 Odersch; 1837 Odersch, Oldržowo, Catal. cleri; 1870 Odersch, Oldřovo, Catal. cleri; 1881 Oldřišov; 1885 Oldřovo, Catal. cleri 1910 Odersch, Oldřiehov, Catal. cleri; 1924 Oldřišov. 3 P. Oldřišov. V 15. a 16. stol. městečko, za třicetileté války kleslo na ves. Již v 2. pol. 12. stol. fara. Při far. kostele Nar. P. M arie bylo prem on strátské proboštství kláštera Hradiska. Ces. 4 To Odršovo, do Odršova, Odršovjak,
t( n p ( r l
odršovsky, Odršovjan (Kravaře, Štěpánkovice), Odršovscy (Kateřinky). O -ovo viz sub 5. 5 Německé Odersch vychází z české nářeční podoby Odr-šov, v níž počáteční Odr- < Oudr- < Oldr- (srov. Obranice < Olbramice) a z níž při pře jetí do něm činy vynechán český toponym. sufix -ov, srov. Benešov — Be rušek, Bensch, Hluzov — Leis. R. 1349 české -ov > německé -au, což je ob vyklé. V lašských nářečích na Hlučínsku přecházejí M J s -ov často k neutru na -ovo, srov. Benešov -> Benišovo, Koblov —»• Koblovo, M artinov —> M arčinovo apod. • M J: přivlastňovací pří pona -ov k OJ Oldřiš, palatal. domácké podobě OJ Oldřich, o němž viz Oldřichovice. Tvoření hypokoristik palatalizací není na M oravě příliš produktivní, ve Slezsku se však vyskytovalo hojněji jak u jm en domácích (Buz, Chuz), tak i cizích (Ludhéř, Šilhéř — viz Ludgeřovice, Silheřovice). ČV —; Prof III 264; Svoboda StčOJ 113, 130; Schwarz VS II 349; B eranek 89; Rospond VJa 1962, 9 -1 9 ; Sobotík CSIMuz. 1963, 34: ZMK III 79, IV 62. 6 A rnoštov (dvůr), Frajhuby, sam ota (v. t.). O l d ř í š o v , viz Oldřichov 2. 1. Oldřůvky, Nové 1 Ves 11,5 km vsv od M ěsta Libavé, po 1945 ves zanikla. 2 1456 Neu-Ulrichsdorf, VM-Město Libavá, 139; 16. stol. Novantrichsdorf, VM-Město Libavá, 139; Nové Olderschuvky, starší název (zápisy děk. kos tela v Budišově), tam též; 1585 Nová Ves, Soupis, 45; 1651 v N ow y Wsi, E xtrakt panství krom ěřížského; 1676 N eundorjf; 1718 N eiidorff; 1846 Neudorf, Novoá W es; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 No vá ves; 1924 O ldřůvky, Neudorf, dříve Nová Ves. 3 P. Budišov. Něm. 6 Novooldřůvský mlýn. 2. Oldřůvky, Staré 1 Ves 9,5 km vsv od Města Libavé. 2 1456 Alt-U lrichs dorf, VM-Město Libavá, 142; 1456 Stara TJlrichsdorf, dopl. T; Na konci 15. stol. Staroutrudsdorf (!), VM-Město Libavá, 142; Staré O lderschuwky, starší název 170
ze zápisů děk. kostela v Budišově, tam též; 1585 Stará Woda, opraveno v pra-* meni (českém) na Stara Wes, Soupis, 45; 1651 v Starý W sy, E x trak t panství kro měřížského; 1676 A ltendorff; 1846 A l tendorf, Stará Wes; 1872 A ltendorf, Sta ra Ves; 1881 Stará ves; 1924 Staré Old řů vky, A ltendorf, dříve Stará Ves. 3 P. Budišov. F arní kostel Navšt. P. Marie. Něm. 5 Dnešní jm éno vypadá tak, jako by bylo dem inutivum k Oldřovice (příp. -ovice k O J Oldřa, hypokor. podobě jm éna Oldřich, o němž viz Oldřichovice; k dem inutivizaci srovnej Dražovice > D ražůvky, Mašovice > M ašůvky). Po doba Oldřichovice však doložena není. Obě vsi se jm enují 1676—1924 Stará V es/A ltendorf a Nová Ves/Neudorf. Je nepochybné, že tato jm éna nejsou pů vodní a byla vsím dána p ři obnovení po nějakém dočasném zpustnutí, neboť obě vsi se jm enují na budišovském pan ství 1456. Snad znělo jm éno před zpust nutím Oldřovice. CV —; Prof —; Nekuda —. 6 Starooldřůvský mlýn. Olejovice 1 Ves 5 km j. od M ěsta Li bavé. 2 1545 pustou ves Oltsstat, DM VII, 30; 1581 Ohlstath, Alsstatt, Alstadt, U rbář M ěsta Libavé; 1651 v Alsstatu, E x trak t panství krom ěřížského; 1676 Oehlstádtl; 1718 Oehlstadtl; 1720 Olstattl; 1751 Oelstadtl; 1778 Ohlstadtl, U rbář Města Libavé; 1846 Ohlstadtl; 1872 Oehlstadtl, Olštátl; 1881 Olštát; 1893 Oehlstadtl, Olejovice, Olštát; 1924 Olejovice, Oelstadtl, dříve t. Olštát. 3 P. Město Libavá. V 1. pol. 16. stol. pusté, před 1581 obnoveny. Něm. 5 N ejprve se ves jm enuje A ltstadt „staré m ěsto“ přejato do češtiny 1545 jako O ltstat s něm. nář. a > o. Něm. Olstadt vzniklo zpětnou německou sub stitucí českého spojení v Oltštatu, v něm ž se o po předložce zdloužilo a v něm čině labializovalo: v Ol-^> v Ól> v Ol-. Srov. Olešnice > Oels. V něm. Oelstadtl je druhý kom ponent dem inu tivum k -stadt „město“. Protože něm.
Oel = čes. „olej“, utvořeno neporozum ě ním 1893 um ěle Olejovice. CV 259 (bez, neznali doklad 1545); Prof —, III 268 n. (o Ol- > Oe); Hosák VVM XX-P, 56. Oleksovice 1 Městys 15 km vsv od Znojma. 2 1201 de Oleczouicz, CDB II 28; 1253 de Holacwiz, CDM III, 203; 1272 de Olekuwicz, CDM V, S 42; 1284 Oleckuicz, Regest II, 1320; 1363 de Olokwicz, Polesný, Dědické knihy města Znojma, 10; 1529 fa rář zW e lik ý c h Alexow icz, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 34; 1531 faráři našem u olexow skem u . . . tej fary olexow skey, PB XV, 124; 1633 A lexow itz; 1672 O lkow itz; 1718 a 1751 O lkow itz; 1846 Gross O lkowitz, W elike Olexovice; 1872 Gross Olkow itz, Velké Oleksovice; 1924 Oleksovice, Gross Ol kow itz, dříve V elké Oleksovice. 3 P. Lechovice; 1336 povýšeny na městečko. F arní (již 1220) kostel Nanebevzetí P. Marie. Něm. 4 Do Oleksovic, v Oleksovicich, Oleksovičák, oléksovický. 5 M J : přípona -ovice к OJ Olex(a), to stč. zkratka cizího OJ Alexius, Alexander, zn. ves lidí Olexových. U jm éna Olexa = Oleksa došlo snadno к homonymii s hypokoristiky na -sa domácího původu Bojsa, Třěbsa, Voksa. P ři přejetí jm éna do němčiny redukována a vynechána nepřízvučná dru h á slabika Oleksovice -> O leksow itz —>■ Olkowitz. P řívlastek Vel ké až 1529 (něm. Gross 1846) na rozli šení od blízkých O leksoviček (v. t.). ČV 47; Prof —; Schwarz VS II 151. Oleksovičky 1 Ves 3 km ssz od Jaroslavic, nyní část obce Slup. 2 1540 Malé Oleksovičky, ZDB XXVI, 74, f. 24; 1563 ves M alý Alexovice, ZDB XXIX (XXV), 16, f. 7; 1672 O lkow itz; 1718 O lkow itz; 1720 a 1751 K lein O lkow itz; 1846 Klein Olkow itz, Male Olexowice; 1872 Klein O lkowitz, O leksovičky; 1881 Oleksovič k y ; 1924 Oleksovičky, K lein Olkowitz. 3 P. Jaroslavice. Něm. Po 1945 osídleny 11 rodinam i z Valašska, 6 ze Slovácká, 18 z Ceskomor. vrchoviny a 2 rodinam i re p atrian tů z Rum unska.
4 Něm. Olkowitzer. Do Oleksoviček, Oleksovičák, oleksovičský. 5 M J : dem inutivum k Oleksovice (v. t.). Do počát ku 18. stol. jen něm. O lkow itz < Olek sovice (viz výše), od 1720 K lein Olko w itz = 1846 Malé Olexowice, z čehož univerbizací 1872 Oleksovičky. CV 47; P rof —. Olešínky 1 Ves 8,5 km zjz od B ystři ce n. P., nyní část obce Zvole. 2 1368 in v. Olessenka, CDM X, 53; 1436 v Olešence, K P III, 106; 1437 z Olešín ky, KP 111,221; 1492 vésku W olessenku, ZDB XVI, 31; 1500 v Olešence, K P VII, 205; 1607 po olešinským , LSA III, 13; 1674 Olleschnik; 1718 Ollesnik; 1751 Olleschinek; 1846 Oleschinek, Olessinek, Olessinka; 1872 Oleschinek, O lešínky; 1881 O lešinky; 1885 Oleschinky, Ole šínky; 1907 Olešínky, druhdy Olešenka, Olešinka, Olešínek, VM -Bystřice n. P., 146; 1924 Olešínky, dříve Olešinka. 3 P. Radešín. R. 1616 tu byly dvě vsi: Horní a Dolní Olešinka. Koncem 18. stol. tu byl parcelován dvůr. Ces. 4 Volešinka, na Volešinku, Volešinčák/(ve 1. arch.) Voleščán, volešinskej. 5 Původně Olešénka, Olšínka, to deminutivum k Olšina. Srov. častá P J Lipinka, Březinka/vých. mor. Lipénka, Březénka. Protože počátkem 17. stol. tu byly dvě vsi (Horní a Dolní Olšínka), je jm éno v plurále. Srov. Drahotuš/Drahotuše. CV 224; Prof —. 1. Olešná 1 Ves 2,5 km j. od Blanska. 2 1317 in Olessna, Lechner I, 4; 1554 ves Wolesny, DM VII, 47; 1565 ve Wo lessny, DM XV, 19; 1675 W oleschnie; 1718 Woleschni; 1720 Woleschin; 1751 Woleschna; 1846 Oleschna, Woleschna, Olešna; 1872 Oleschna, Olešná; 1881, 1924 Olešná. 3 P. Blansko. Ces. 4 Volešná, na Volešnó, Volešaňák/Volešančák, volešanské. St. gen. Vulešná. To Volešný (Blansko, Vranov). 5 V do kladech čteme i Volešný (1554, 1565, 1718): buď z adj. rodu mužského, nebo spíše z nář. Volešný za spis. neutr. Olešné. 171
2. Olešná 1 Ves 4 km vjv od Nového Města. 2 1356 in Oleschna, ZDB III, 145; 1369 de Oleschne plebanus, ZDB V, 277; 1587 Olessna, Novoměstský urbář; 1590 ves Olessna, ZDB XXXI, 65; 1674 Oleschna; 1718 Olleschna; 1720 a 1751 Oleschna; 1846 Oleschna, Olessna; 1872 Oleschna, Olešná; 1881, 1924 O les ná. 3 P. Nové Město. F arní (již 1369) kostel pův. sv. Magdaleny. Ces. 6 Dvůr Cinzndorf. 3. Olešná, Česká 1 Ves 21 km záp. od Telče. 2 1349 Vnka de Olesnee, ZDB I, 84; 1385 in Popelyn et Ole schna, ZDB VII, 53; 1547 k Czieske Olessnij, PB XIX, 66; 1677 Böhmisch Wolesna; 1718 Böhmisch Woleschna; 1720 Böhmisch Woleschna; 1751 Böh misch Wolleschna; 1846 Böhmisch Wolleschna, Česká Wolešná; 1872 Böhmisch Woleschna, Česká Olešná; 1881 Česká Olešná; 1924 Česká Olešná, dříve Česká Volešná. 3 P. Česká Olešná. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ještě r. 1531 byla polo vina vsi v Cechách a polovina n a Mo ravě, pak celá na Moravě. Ces. 4 Volešná, ve Volešný, Volešák, voleskej. 5 Přívlastek Česká pro osídlení Cechy na rozdíl od blízké Německé (nyní Nové) Olešné 11,5 km vsv od Jin d řichova H radce (Prof III 267, O. 3), je jíž část patřívala dříve k M oravě (HM1, 27). 6 H am erský potok. 4. Olešná, Dolní 1 Ves 6 km jjv od Šum perka, nyní část vsi obce Hrabišín. 2 1371 in villa Oleschne, ZDO II, 86; 1595 na vsi Olešní . . . na vsi Olešné, ZDO XXX, 165, 166; 1718 a 1,751 Ullischen; 1846 Nieder Ulischen, Dolnj Wlesny; 1872 Unter Ullischen, Dolní Olešná; 1881 Dolní Olešná; 1924 Dolní Olešná, Nieder-Ullischen. 3 P. Třemešek. V 17. st. pivovar. Něm. 5 Přívlastek na rozlišení od blízké Horní Olešné. Něm. Ulischen adaptací české předlohy Olešné (neutrum ) s ob vyklým e > i a analog, -en. 5. Olešná, Horní 1 Ves 7 km jjv od Šum perka, nyní část obce Hrabišín. 172
2 1371 in villa Oleschne, ZDO II, 86; 1391 in Olesnem, ZDO VI, 373; 1399 in Olessne, ZDO VI, 955; 1415 in villa Olesna, ZDO VIII, 517; 1510 ves Olessna, ZDO XVII, 19; 1578 z Olessneho, 1585, 1598 wes Olessna dopl. T; 1672 Ulyschen, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 Vllischen; 1718 Ullischen; 1718 Vlischen, Wolessna; 1751 Ullischen; 1846 Ober Ullischen, Olessna; 1872 Ober Ullischen, Horní Olešná; 1881 Horní Olešná; 1924 Horní Olešná, Ober-Ullischen. 3 P. Zá břeh. Něm. 5 Do 17. stol. kolísá rod jm éna: OZešný, Olešné, Olešná; n a mask. nebo neutr, navazuje něm. Ulischen. Rod ženský ustálen až v 19. stol. Rozlišení na Dolní a Horní Olešnou teprve od 1846. 6. Olešná, Horní 1 Ves 17 km zsz od Telče. 2 1368 in Olesna, CDM X, 56; 1417 villam Olessna, villam Prosti. ZDB XI, 477; 1447 villam P rostu et Olessnam Zawissonis, ZDB XII, 604; 1490 Olešnú Závišovu, ZDB XVI, 54, edice; 1492 drží půl vsi, kteráž slově Divišova Olešná, K P VII, 59; 1678 Wo leschna, Zaw issny Woleschna; 1718 WoZleschna, Gawischny W oleschna; 1720 Zabissna W oleschna; 1751 Zabisna Wo leschna; 1846 Zawisch Woleschna, Zawischna Woleschna, Zawišna Wolešná, Zawjssna Wolešna; 1872 Ober Wolesch na, Horní Olešná; 1881 Závišná Olešná; 1893 Ober Woleschna, Horní Volešná, též Horní Olešná; 1915 Oberwoleschna, Horní Olešná; 1924 Horní Olešná, dříve t. Horní Volešná. 3 P. dílem Studená, dílem Nová Říše. Ces. 4 Volešná, k Volešný, za Volešnou, Volešák, volešenckej. 5 V dokladech mívá též přívlastek Závišova nebo Di višova Olešná, Horní Olešná až od r. 1872. P řívlastky Závišova či Divišova podle m ajitelů, ač ti z pram enů nejsou znám i; Závišova se užívalo neoficiálně ještě na počátku našeho století. • M J: z adjektiva Olešná < olbchbna („voda, bystřina tekoucí olším “), adj. k olše, psi. olbcha/jelbcha „Erle“. MJ Olešná není
ve východní polovině Moravy. ČV 153, 166,224; Prof III 267-268 (13X); Hosák VVM XX-P, 11; DS 19, 72. Srov. Olešnice. O l e š n á , D i v i š o v a , viz 6. Olešná, Horní. O l e š n á , Z á v i š o v a , viz 6. Oleš ná Horní. 1. Olešnice 1 Městys 9 km sz od K unštátu. 2 1073 falzum z 12. stol. circiutus Olesnice, CDB I, 386; 1348 in Olesnicz, ZDB I, 2; 1360 cum opido Olesnicz, ZDO I, 688; 1391 super opido Olessnicz, ZDO VI, 273; 1405 opidi Olessnycze, ZDO VII, 215; 1408 měšťané z Olešnice . . . v Olešnici, CDM XIV, 21; 1464 super oppido Olessnicze, ZDB XIII, 181; 1560 v statek wolesniczky, PO XXIII, 81; 1601 městečko Olessniczi, PB XXXIII, 52; 1633 Olessnitz; 1655 Olessniczium, ACO B 12; 1674 Oels; 1677 ex Olessni cze, M atr. v Svitávce; 1718 Oehls; 1720 Els, Olessnitze; 1751 Oels; 1846 Oels, Olessnice; 1872 Oels, Olešnice; 1881. 1924 Olešnice. 3 P. K unštát (dříve přísl. hradu Louky). V pol. 14. stol. městečko. Osada se skládala z m ěstečka Německá Olešnice a z vsi M oravská Olešnice, kte ré byly 1759 spojeny v jednu obec. F ar ní kostel sv. Leopolda, fil. kostel sv. Mikuláše. Ces. 4 Ta Volešnice/Olešnica, do Volešnice, ve Volešnici, za Volešnicou, volešnickej, Volešňák; Volešnica, volešské, Volešán (Kunštát, Makov, Tasovice), (ml. g.) Volešák. 5 Něm. Oels vzniklo labializací o a krácením z čes. Volešnice; srov. Olštát, v O ltštátu > Oelstat a Oleš nice > Oels v Cechách (Prof III 268); Schwarz VS II 99. 6 Část m ěstyse: M oravská stran a; (dvůr) Lam berk, (hos tinec) Puchárna, Salajna, K orbářova sa mota. P J : Samotin, Blatiny, Rovně, Vobecňák. 2. Olešnice 1 Ves 10,5 km záp. od Litovle, nyní část obce Podolí. 2 1360 in villa Oleschna, ZDO I, 719; 1382 Ollesnycze, CDM XI, 278; 1586 ves pus tlou Wolessniczij, ZDO XXIX, 139; 1718
W olleschnitz; 1720 W oleschnitze; 1846 W olleschnitz, Wolešnica; 1872 Woleschnitz, Olešnice; 1881 Olešnice; 1893 Woleschnitz, Volešnice i Olešnice; 1915 W oleschnitz, Olešnice; 1924 Olešnice, dříve t. Volešnice. 3 P. Bouzov. Ves zpustla na konci 15. stol., 1696 obnove na. R. 1770 parcelován dvůr. Čes. 4 V-/Olešnica, Volšičák (!), volešnické. 5 Původně (1360) ves nesla jméno Olešná (v. t.), od 1382 Olešnice -> něm. Wolleschnitz. R. 1846 nářeční Volešnica. • M J: substantivizující příp. -ica > ice k adj. olešná, tj. voda, říčka tekoucí mezi olšemi, olbchbnica > olešnice. Srov. Březnice, Dubnice, Hvozdnice. O olše viz Olešná. CV 8, 224; Prof III 268-271 (17X); Hosák VVM XX-P, 11. Olešnička 1 Ves 6 km vjv od Bystřice n. P., pak osada obce Štěpánov nad Svratkou, zanikla splynutím s ní jako její m ístní část. 2 1360 de Olesnycz, ZDB III, 543; 1367 de Ollesnyczka, CDM XV, 114; 1498 v Olessniczcze, ZDB XVII, 29; 1500 z W olessniczky, Mor. a r chivy soukromé, 71; 1547 v Olessniczcze, tam též 100; 1675 W olessnicžka; 1718 Ollesnicžka; 1751 W oleschnitschka; 1846 Oleschnitzka, Olessnicka; 1872 Oleschnitschka, Olešnička; 1881, 1924 Olešnič ka. 3 P. P ernštejn. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 V olešnička, do Volešničky, volešnické. 5 M J: dem inutivum k Olešnice (v. t.), srov. Bystřice -> Bystřička. R. 1360 jm éno ještě nezdrobněno. CV 153, 224; Prof —. 6 M yslivna Hodůnka, sa m ota Lhotky. O l l e s c h a u , viz Olšany (Šum persko). O 1 m ú t z, viz Olomouc. Olomouc 1 K rajské město, do třiceti leté války hlavní m ěsto Moravy. 2 1046, falzum z 12. stol. Olomuc, CDB I, 382; k r. 1055 Olomuz, Olomuc, Olomucz, Kosmas 106; 1072 Olomuc, Olomucz, Olomuz, Kosmas 121; 1073, falzum z 12. stol., Olomuci, CDB I, 386; 1074 Olomucensis ecclesie, CDB I, 67; 1074 Olomucensis ecclesie, CDB I, 68; 1078 173
prope urbem Olomuc, CDB I, 79; 1078 in suburbio Olomucensis civitatis, CDB I, 80; 1104, falz. z 12. stol., urbem Olomuc, Kosmas 148; 1131 ad Olomucensem ecclesiam . .. in civitate Olomuc, CDB I, 115; 1131 Olomucensium episcopus, CDB I. 116; 1142 Olomucensi episcopo, CDB I, 127; 1141 Olomucensis přesul, CDB I, 138; 1160 secus urbem Olomucz CDB I 208; 1174 Olomucensis castellanis, .. ■in civitate Olomuc, CDB I, 270; 1201 secus urbem Olomuch, CDB II, 21; 1201 dux Olomucensium, CDB II, 22; 1207 in Olomuc, CDB II, 59; 1207 ecclesia Olomucensis cathedralis, CDB II, 66; 1207 Olomucensis ecclesie, CDB 59; 1207 cam erarius Olomucensis, CDB II, 59; 1208 (pečeť) episcopus Holomucensis (Palacký, K risten, Nešpor); 1208 Olomucensis castri, CDB II, 78; 1210 Olomucensi episcopo, CDB II, 87; 1213 ecclesie Olomucensi, CDB II, 106; 1220 in Olomuc, CDB II, 195; 1222 castella nus Olomucensis, CDB II, 239; 1223 castellani Olomucenses, CDB II, 246; 1223 in Olomuchz, CDB 245; 1225 Olomu censis ecclesie, CDB II, 268; 1230 Olo mucensis episcopus, CDB II, 344; 1231 Olomucensis episcopus, CDB III, 14; 1233 in Olomuc, CDB III, 29; 1235 in Olomuncz, CDB III, 1228; 1235 in Olo much, CDB III, 126; 1238 Olomucen sis episcopus, CDB III, 197; 1239 in Olo mucz, CDB III, 221; 1240 in Olomucz, CDB III, 243; 1241 Olomucensis eccle sie, CDB IV, 3; 1243 Olomucensibus, CDB IV, 25; 1243 decanus Olomucensis, CDB IV, 18; 1243 fratribus Olomucen sibus, CDB IV, 25; 1244 de Olomuc, CDB IV, 39; 1246 praedicatorum Olo m ucensium , CDB IV, 82; 1247 Olomuz, CDB IV, 102; 1249 falzum civitatis Olomucensis, CDB IV, 171; 1249 falzum Olomucz, civitatem Olomucensem, CDB IV, 171; 1251 burchgravius Olomucen sis, CDB IV, 202; 1253 in Olmuz, CDB IV, 287; 1254 Olomuc, CDM III, 215; 1257 in O lomunz CDM III, 261; 1261 in Olomuz, CDM III, 326; 1268 in Olmucz, 174
CDM IV, 6; 1275 Olmucz, CDM IV, 120; 1278 in castro Olomucensi CDB IV. 155; 1278 civibus Olomuzensibus, CDM IV, 157; 1287 in Olomunc, CDM IV. 249; 1287 in Olomucz, CDM IV, 258; 1298 ante Olomucz, CDM V, 90; 1301 in Olo mucz, CDM V, 120; 1314 civitatis nostre Olomucensis, CDM VI, 80; 1314 (pečeť) civium de Olomvcz, Malé dějiny Olo mouce, 1972, 40; 1331 in Olomucz, CDM VI, 422; 1354 civitatis Olomucensis, CDM VIII, 277; 1359 Olomucensibus ci vibus, CDM IX, 118; 1372 civitatis Olo mucz, CDM X, 176; 1383 in Olomucz, CDM XI, 282; 1385 in civitate Olomu censi, CDM XI, 355; 1386 de Olmuncz, Monum. Univ. Prag. II, 40; 1390 zu Olomuncz, ZDVGMS V, 95; 1390 in Olomucz, K P I, 86; 1401 prope Olomucz, CDM XIII, 137. 1437 gen Olomuncz, Saliger, 25; 1437 m ěštěnína olomuczskeho, PO III. 18; 1446 von Olomuncz, N eum ann, Nové pram eny, 125; 1456 in Olomuncz, Lechner I, 70; 1464 k holom uczke(m )u právu, PO IV, 74; 1464 pá nům Olomuczanom, PB IV, 112; 1499 k olom uczkem u právu, PO VII, 44; 1515 z předm ěstí olomuczkeho, PO X, 41; 1516 Olomuczane, PO X 148; 1519 měš těnín olomuczky, PO XI, 2; 1519 v Holomuczy, PO XI, 14; 1527 z m ěsta Olomucze, PO XIII, 181; 1527 na hradě olomouczkem, PO XIII, 212; 1531 v OIom uczy, PO XV, 153; 1536 m ěsta Olomoucze, PO XVII, 28; 1536 v Olomuczy, PO XVII, 73; 1550 blíž Olomucze, PO XXI, 177; 1573 m ěštěnín olomuczky, PO XXVIII. 64; 1575 blíž Olomucze, PO XXIX, 41; 1581 do m ěsta Olomucze, Stav. rukopis A, kopiář 2, f. 50; 1585 v městě Ollomuczy, PO XXXI, 67; 1585 do Holomaucze, PO XXXI, 94; 1586 blíže m ěsta Olomaucze, PO XXXI, 193; 1590 o jarm ark u olom auczkym , PO XXXII, 150; 1594 měšťanu olom auczkym u, PO XXXIII, 83; 1610 m ěštěnína holomuczskeho, PO XXXVII, 108; 1616 na před městí olomouczkem, PO XXXIX, 76; 1617 v městě Olomuczy, PO XXXIX, 363;
1627, 1633 O lm utz; 1691 ex civitateO Iomucensi, Děkan, m atrika Olomouc; 1696 m ěsta Holomaucze, DM XXI, 425; 1720 Olmiitz; 1742 Olomucium, . . . Olomucensis, AOeG 1869, 382; 1751 Ollmuetz; 1846 Olmutz, Holomauc; 1872 O lmútz, Olomouc; 1881 Olomouc; 1924 Olomouc, Olmútz. 3 Královské hlavní město. Ú daje do počátku 13. století se týkají hradu, kte rý stával v sousedství k atedrály sv. Vác lava, a předhradí, k nim ž lokováno někdy na počátku 13. století m ěsto Olo mouc. Po ztrátě Slezska vybudována Olomouc v polovině 18. století v prvo tříd n í pevnost. Tehdy byla zrušena nebo přeložena n ěk terá předm ěstí. R. 1642 přeložen královský trib u n ál z Olomou ce do B rna a za Josefa II. ztratila Olo mouc charakter hlavního m ěsta země, i když titu l hlavního m ěsta zůstal. H rad olomoucký byl v 11. a 12. století sídlem údělných knížat. R. 1063 bylo založeno v Olomouci biskupství, které bylo 1777 povýšeno na arcibiskupství. K atedrál ním kostelem byl původně kostel sv. P etra na P ředhradí, ale r. 1131 kated rá la přenesena ke kostelu sv. Václava, při němž byla i kapitula. M ěstským koste lem byl kostel sv. Mořice. Vedle toho byly v m ěstě kostely: sv. Blažeje (zbo řen 1839), P. M arie na P řehradí (zbo řen), jezuitský kostel P. M arie Sněžné, sv. Jak u b a na P řehradí (zbořen), dom i nikánský sv. Michala, Všech sv. Kláš tery: augustiniánský Všech sv. (zrušen 1784), ženský prem onstrátský (1554 opuštěn), dom inikánský, františkánský (1785 zrušen), kapucínský, kartuziánský (1782 zrušen), klarisek (1782 zrušen), m inoritský (1785 zrušen) a voršilek. R. 1556 zřízena jezuitská kolej a při ní 1573 univerzita (kolej zrušena 1773). R. 1715 zřízena stavovská akadem ie. Univerzita a stavovská akadem ie 1778 přeloženy do Brna, 1782 univerzita v rá cena do Olomouce, ale jen jako lyceum, 1827 obnovena, ale v důsledku škol ských zákonů Exnerových-Bonitzových
po r. 1848 postupně zanikala až n a teo logickou fakultu. Od poloviny 18. stol. byla v Olomouci silná vojenská posád ka, pevnost zrušena na konci 19. stol. R. 1752 zřízena soukenická m anufaktura. 1792 přádelna a pak tkalcovna (obě brzy zanikly). V 1. 1841—45 vystavěna železnice z Přerova do Prahy. Město mělo rozsáhlé dominium. V době před lokací m ěsta bylo na Michalském vršku sídliště Záhrobí. Předm ěstí byla: P řed mostí, Dědinka, Závodí, Klopoř, Střed ní (Nová) ulice. Zelená ulice, Goschikkel, Brůckam t, Litovelská ulice. Psí uli ce, Vozovka, Český a Německý Povel, Bělidla, Plačlivá ulice a Ostrovy. Čes. a něm. 4 Ten Volomóc, do Volomóca, ve Volomóco, za Volomócem, Volomóčák/Volomócké, volomócké. U st. g. ve městě též Holomóc, Olomóc. V nářečích na Moravě a ve Slezsku se vyskytují tyto podoby míst. jm éna + adj. a obývat, jm éna (od záp. k vých.): nář. čes.-m or.: Volomouc, Holomouc; hanácká nářečí: Volomóc, Holomóc, Olomóc; v hanác kém nářečí horském : Vulumóc/Hulomóc; na vých. M oravě: Holomúc, Olomúc, Ouomúc; v tzv. dolských nářečích: Holomouc; na Kopanicích: Houomúc; v lašských nářečích: Holomuc, Olomuc, Houomuc, Ouomuc. A djektivum : volom ouckej, holomouckej; volomócké, holomócké, olomócké; holom úcký, olomúcký, -ouom úcký; houom ucky, ouom ucky. Obyv. jm éno: H-/Volomouéák, Volomoučán; Ho-/Volomóčák, Volomóččák, Volomócké/Holomócké; Holomúčák, Holomúčan, Houomúčan; H-/Ouomučak, H/Ouomučan, Holomuccy (záp. Opavsko). Izoglosa rodu mužského (ten Olomouc) a ženského (ta Olomouc) vede na Mo ravě směrem severo-jihozápadním : 1. Poslední obce s fem ininem (východní hranice): Š ternberk — Hnojíce — Hynkov — Horka — Těšetice — Slatinice — Drahanovice — Ludéřov (m./f.) — Čechy pod Kosířem — Malé Hradisko — Repechy — Housko — Vilémovice — Jedov175
nice — Bukovina — H abrůvka — Šebrov — Milonice — Skalička — Malhostovice — Sentice — Tišnov — Úsuší — V. Bíteš — Košíkov — Zálesná Zhoř — Z braslav — Vysoké Popovice — Zakřany — Zbýšov — Oslavany — Budkovice — B ránice — D. Kounice. Na východ od této čáry jen t e n Olomouc. 2. Od této čáry n a západ jsou pře chodné úseky: a) s převažujícím rodem m užským : zá padní Tišnovsko, jižní a východní Velkomeziříčsko, M oravskokrum lovsko, se verní Zábřežsko a Šum persko; b) s převažujícím rodem ženským : Tře bíčsko, Jem nicko, Telečsko, střední Zá břežsko, oblast horského hanáckého ná řečí na východním Blanensku. 3. Jen rod ženský: Bystřičko n. P., K unštátsko, Boskovicko, Jevíčsko, Moravskotřebovsko, Litovelsko. H ranice m./f. je ostrá v úseku Š tern berk — D rahanská vrchovina, jinde ji směrem západním doprovázejí menší nebo větší přechodná území. S touto hranicí probíhá s m enším i odchylkami sm ěrem na západ i izoglosa jm éna typu ten/ta Ohrozím, ten/ta K uřím (zde ne daleko n a západ). Viz též Z ubatý Věst ník CAVIJ 1930, 99 n.; Kopečný Určíce 43; U těšený Nář. přech. pásu 166. V. Ertl, N árodní listy 9. II. 1928 ( = Ča sové úvahy o naší m ateřštině 1929, 17 až 24). 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ *Olom ú t ( < Olomot) > Olomúc, diftongizací ú > ou: Olomouc. Původně rodu mužského, dnes ve spis. jazyce a v části m oravských nářečí v rodě ženském ; o tom viz sub 4. Etymologie OJ Olomút je jasná do posud jen v druhé části: -m út, psi. m ot- „hluk, zm atek“, srov. O J M utim ír, M utyně, M utěj; M J M utná, Moutnice. Přes četné pokusy o řešení zůstává první kom ponent Olo- stále ještě ne jasný. CV 75 vykládají celé jméno z něm. A ulom ot (aulo- > olo, kořen mod > m ot, k terý v H elm ut; nebo 176
z německého OJ Holomot, které zná Förstem ann 1127) — výklad z němčiny je třeba vzhledem k slovan. motb od m ítnout. V. M achek v ČVSMO 1950, 12-17 (dříve LF 1947, 256) vychází z OJ Kolomgťb „kdo kolem m outí, hlučí“, tj. „kdo je pom atený“ — výklad předpo kládá dekompozici Kolo- > Olo-; jed nak není *Kolomúc doloženo, jednak nezná slovanská antroponym ie kompo nent Kolo-. M achkův výklad je proto všeobecně odm ítán (např. Sm ilauer CMF 1951, 34). V. R ichter v knize Raněstředověká Olomouc 1959 vykládá jm éno Olom út od jm éna nějaké božské bytosti s význam em „ten, jenž dává kvasit pivu“. R ichter vychází podle V. B randla z psi. ol-, strus. olij „jedes al koholisches G etränk ausser T raube wein, B ier“, csl. olovina „Ansatz von B ier“ ; starý u-km en příbuzný s litevským alüs „druh domácího litevského piva“, lotyšsky aliLS „pivo“ (Vasmer REW II 262) — to však vzhledem k řa dě OJ Olodrah, Olomer, Olgost, v nichž spojení s „pivo“ zcela významově ne možné, je nepravděpodobné. E. Schwarz odm ítá pojetí CV (Aulom od dalo by čes. Hlomud-) a předpokládá původ slo vanský, ale ve VS II 425 z germ. A lem u n th (tak již v ZslPh II 518 a Namn och Bygd 21, 126). M yšlenka spojit jm. O. s psi. mgt-, m qsti „verw irren, in Anfru f bringen“, „drucken, quetschen“ za sluhuje pozornosti proto, že jsou oje dinělá slovanská M J, v nichž se vysky tu jí jako jejich druhé kom ponenty; např. pol. Ostromqcko, okr. Chelmno, > *Ostro-mgt-bsko. Rudnicki v kn. Z polskich studíów slawistycznych 1958 196 vidí psi. m gt i v nejasném Dalem inze < *Dolo-mqt-. Lze podobné -m gt+ jb předpokládat i pro Olomouc? V grafice jm éna se stč. ú udržuje až do 16. stol. Ve stol. 11. a 12. se jméno píše Olomuc, Olomucz, Olomuz (u Kos my), případně Olomuch, Olomuchz. Při přejetí do něm činy upravena česká předloha tak, že Olomúc —v Olomunc
(-uncz, -unz, un tz: 1235, 1237, 1257, 1270, 1281, 1287 a 1294); nejstarší do klad je na pečeti k r. 1208: R obertus episcopus holomuncensis (zde i s protet. českým h-;). První doklad s něm. synkopou Olomunc —^ Olmunc je z r. 1386. Nazalizaci v -unc provedenou v něm. dokladech typu Olomunc, pokládám e za sekundární: byla nejspíše vyvolána asimilační anticipací n (v adj. olomuncensis je doložena nejdříve), nebo ana logií podle jm en Bregenz, Bludenz, Bons ap o d .; srov. Maříž > Mairentz, Bradlo > Bradlenz (Schwarz 194). Zdá se, že jistou roli sehrály i fonetické podm ínky: něm čina „rozštěpila" výslov nost zubnice -c ve dva elem enty n a c, protože české -úc (i c, č vzniklé jinak) je pro něm činu v podobě -uc nepřija telné, muselo se obm ěnit buď v -unc, nebo v -iitz, jak se u pozdějších dokla dů jm éna Olomouc také O lm útz obje vuje. O nazalizaci byl veden spor mezi St. Rospondem, F. Kopečným a E. Michál kem (bibliografii viz níže): Rospond vi děl v Olomunz nosovkový kontinuant pračeského o v m oravských nářečích, a tím jakýsi přechodový ráz češtiny na M oravě k polštině. Podoba Olomunc se však objevuje později než české Olomuc, v jehož zápisech nikde není -unc. Krom ě toho není stčes. zpráv o zacho vání prač. nosovosti. Německá podoba Olomunc (pol. Olomuniec) se objevuje až s německou kolonizací. Olomouc byla sice jako význam né m ísto známa už před 10. stol. něm eckým kupcům, k teří mohli navázat na Olomot + s nosovkou, takže kontinuace o v něm. Olomunc by m ohla bý t uskutečněna (Šm ilauer ZMK VII 152), avšak podo ba Olomunc se objevuje až v době kolonizační, předtím ne; proto ji poklá dám e za sekundární. První doklad na něm ecké O lm útz je z r. 1576. Německá přehláska u > u proběhla nepochybně d řív e (od 11. stol.), dá se tedy předpo
kládat, že podoby Olomunc a Olm útz žily načas vedle sebe jakožto německé substituce českého Olomúc (O lm útz — „něm ečtější“ substituce). Pro německé -ú tz navrhuje Kopečný též výklad z analogického vyrovnání s českým MJ na -ice > něm. -itz. To je možné, pro tože německé -itz nestojí jen za čes. -ice (též za -ec, s nímž -úc mohlo u Němců mylně splynout). Kopečného návrh předpokládá ještě nediftongizované stč. ú. Ale vzhledem k přirozeněj ší cestě -úc —>- něm. -uc, -unc/útz po važujem e výklad z analogie za málo pravděpodobný. Jm éno Olomouc doloženo i v arab ském Olmicz, Olmjzz, A lm jz, A lm izzz (r. 1150) — beze stopy v nazalizaci, i, j p atrně svědčí pro zprostředkující ně mecké prostředí. Br. Kůrbisów na, SSS I 312, s Olomoucí ztotožňuje i Alem ure v dokum entu Dagome iudex (990—992/ 1087). H um anisté vytvořili k Olomouc předlohu Juliom ontium (proto hum a nisté pokládali za zakladatele Olomouce G. I. Caesara). Doklad holomuncensis z 1208 je nejstarší svědectví protetic kého h na Moravě. — P J Holomúc v Malé Bystřici na Vsetínsku (též na Semberově m apě 1881). CV 75; P rof —; Svoboda StčOJ 100, 102. O jm éně velmi bohatá literatura, v níž odkazy na starší práce: J. Kostyanka, J P 18 (1933) 11—13; Schwarz 364; Machek (viz výše); Vážný HM 105; Trávníček HM 119, 431; O. K rálík Osvobozený našinec (Olomouc 1947 ze dne 17. VI., 24. VI., 1. VII. a 5. VII.); k tom u Machek LF 1947, 256; M. Ze mek CMM 1958, 182; Kopečný Slez. sb. 1962; 122-125; 1964, 398 n.; 1965, 261 n., 558 n.; E. M ichálek SaS 1966, 26, 27, 283—287; Spor Kopečný—Ros pond—Michálek: Slez. sb. 1962—1965 a SaS 1966; Kopečný ZMK 1967-Příloha, III. zasedání v Liblicích, 179—187; Ros pond Stud. Slav. Hung. 1966, 365 n .; Slavia 1966, 285; RKJ-W rocíaw III 19, IV 110 n .; K w artalnik Opolski 1965 177
č. 3/43, 38 n. - NR IV 110 n., V 217, z čes. nářeční předlohy. 6 Víska JalovVI 117, 250, VII 284, X 296; Schwarz čí (v. t.), Hlinišťata, Pazderna. VS II 424-430; St. U rbaňczyk SSS III 2. Olšany 1 Ves 8 km ssv od Pros 479. tějova nyní Olšany u Prostějova. 2 Olomučany 1 Ves 4 km jv od Blan 1131 Olsaz, CDB I, 115; 1180 Olsane, ska. 2 1346 castrum Olomuczan, CDM CDB I, 292; 1287 de Olschan, CDM IV, VII, 633; 1567 ves Olomaucziany, ZDO 250; 1378 ad ecclesiam parochialem in XXVIII. 4; 1675 Ollomutzcmy; 1718 Olschan, ZDO XI, 106; 1387 in villa Ollomaucžan; 1720 Olomuczan; 1751 Olschan, ZDO XII, 275; 1399 in Olssan, Olomuczan; 1846 Olomutschan, Olomu- CDM XII, 527; 1446 v Olšanech, K P czaný; 1872 Olomuczan, Olomučany; III, 546; 1480 v Olssanech, PO V, 98; 1881 Olomoučany; 1885 Olomuczan, 1493 plebani de Olssan, ACO 265, f. Olomučany; 1893 Olomučan, Olomúča- 115; 1503 v Olssanech, PO VII, 221; ny; 1924 Olomučany. 3 P. Pozořice. 1527 (v) Wolssanech, PO XII, 213; 1531 V 17. stol. skelná huť. Ces. fa rá ř w olssansky . . . z Olssan, PO XV, 4 Volomóčane/VulumóčanelHo-, Hu- 96; 1540 ve vsi Wolssanech, ZDO XXV, lumóčane, do Volomóčan, Volomóča- 29; 1607 Olssanij, Reg. panství kláštera ňák, volomóčanské. 5 M J : akuz. plur. H radiska; 1623 dvořáka olssanskeho, k Olomúčéné „lidé z Olomouce nebo Reg. panství kláštera H radiska, 213; Olomouci poddaní“. O Olomouc v. t. 1633 Olssany; 1677 Olssan; 1691 ex pa Srov. Bítov —> Bítovany, Hodolany go Olschanensi, Děkan, m atrika olo Hodonín, Boleslavany Boleslav. Li m oucká; 1718 Ollschann; 1751 Ollschan; dová etymologie vypráví o drvoštěpech 1846 Olschan, Olssany; 1872 Olschan, přišlých z Olomouce (trať Ho milířa), Olšany; 1881, 1924 Olšany. 3 P. Kláš nebo o místě, na němž se jedí „holé terní H radisko a olomoucká kapitula. m úcně“ ( = sam á prosná jídla). CV 22, Far. kostel sv. Ja n a K řtitele. R. 1788 75; P rof - ; Spal 104; Skutil MSB1 109 parcelován dvůr. Čes. až 111; Trávníček HM 119 (-čan tu není 4 Olšane, do Olšan, Olšaňák, olšan z -tj, jak se dom nívá Trávníček, ale ské. 6 Kopec Baba. z -c+jan, -c v Olomúc ovšem z t+ jb). 3. Olšany 1 Ves 10,5 km sev. od 6 M lýn Arnoštov, hrad Nový Hrad, h á Slavkova, nyní osada obce H abrovanyjovna Pod hradem , továrna Mlýnek, Olšany. 2 1718 Ollschan; 1720 a 1751 samota Mírov, sam ota Na dvuřisku. P J: Ollschan; 1846 Olschan, Olssany; 1872 V Němčí, Ho milířa, les V eškůvka. Olschan, Olšany; 1881, 1924 Olšany. 3 O l o v ě n á , viz Barnov. P. Pozořice. Ves založena krátce před 1718. Ces. O 1 s p i t z, viz Olšovec. 1. Olšany 1 Ves 15,5 km zsz od Da- 4 Volšane, do Volšan, za Volšanama, čic. 2 1356 de Olschan ZDB III, 130; Volšaňák, volšancké; Olšane (Nemoja1358 de Olschan . . . m ediam villam Ol ny). 5 ČV 264. 6 M yslivna Blatice, há schan, ZDB III, 394; 1447 ves Olssany, jovna Říčky, V ostrých, sam ota U lo PB III, 19; 1678, 1718 a 1720 Wolschan; mu. P J : Seča, Na milířách, Na kříbě. 1751 Wollschan; 1846 Wolschan, Wol4. Olšany 1 Ves 8,5 km záp. od Šum ssany, Olssany; 1872 Wolschan, Olša perka. 2 1490 ves Olšany, ZDO XIII, n y; 1881, 1924 Olšany. 3 P. Dačice. 84, f. 12; 1510 ves Olssany, ZDO XVII, V 16. stol. tvrz. F arní (od 1787) kostel 19; 1672 Vlleschaw, Děkan, m atrika sv. Václava. Ces. šum perská; 1675 Oleschau; 1718 a 1751 4 Volšany, do Volšan, Volšaňák/Vol- Olleschau; 1846 Ollsechau, Olšany; 1881 šák (Volfířov), volšanskej/volešskej Olšany; 1872 Olleschau, Olšany; 1924 (Volfířov). 5 Něm. Wolschan odvozeno Olšany. 3 P. Ruda. Čes. 178
4 Volšany, do Volšan, Volšaňák, vol2. Olší 1 Ves 7 km zjz od Telče, nyní šanské. 5 V něm. 1672 Vleschaw (Ule část obce Mysletice. 2 1528 z Wolssij, schau) je -au analogické. Náležitým Ruk. archivu m ěsta B rna č. 1213, 4; přejetím českého Olšany bychom oče 1678, 1718, 1720 a 1751 Wolschy; 1846 kávali Olschan. 6 D vůr Doubravice (na Wolschy, W olšy; 1872 Wolschy, Olší, m ístě zaniklé vsi), sam ota Haltíře, vís 1881 Olší, 1893 Wolschi, Volší (!); 1906 ka Na Horách. Wolschi, Volší, Olší; 1915 Wolschi, Olší, 5. Olšany 1 Ves 8 km vých. od Telče. 1924 Olší, dříve t. VoZšž. 3 P. Telč. Ces. 2 1257 de Rusch . . . Olscliowe, CDM 4 To Volší, do Volší, ve Volší, za Vol III, 257; 1718 W ollschany; 1720 Woll- ším, VoZešáZc/pejor. Volevák, volešskej. schan; 1751 Wolschan; 1846 Wolschan, 5 Německé Wolschy přejato z českého Wolssany; 1872 Wolschan bei Teltsch, nářeč. Volší. 6 Bradlo, Štěpánov, ZdeňOlšany u Telče; 1881 Olšany; 1893 Wol kov. schan, Olšany; 1924 Olšany. 3 P. Nová 3. Olší 1 Ves 13 km sz od Tišnova. Ítíše. Ces. 2 1284 in Olsse, CDM IV, 226; 1490 tvrz 4 Volšany, do Volšan, Volšaňák, vol- Olssy, ZDB XVI, 12; 1590 ves WoZssj, šanskej. 5 Původně se jm enoval Olšov; ZDB XXXI, 67; 1659 ze vsi Olssy, jm enný tv ar adj. olšový „kde jsou Matr. v D. Loučce; 1674 W olschy; 1718 olše“, srov. častá M J Bukov, Dubov, Wolssy; 1720 Olsche; 1751 Wolschy; Habrov, Lipov, Vrbov. • M J: akuz. pl. 1846 Olschi, Olssý; 1872 Olschy, Olší; k stč. obyvatel, jm éna olšěné „lidé 1881 Olší; 1885 Olschi, Olší; 1924 Olší. z Olší (tak p atrně u O. 1), nebo z m ísta 3 P. Tišnov. V 15. stol. tvrz. Far. (již porostlého olšem i“. O olše viz Olešná. 1391) kostel sv. Jiří. R. 1786 parcel, CV 156, 224; Prof III 272 (I X); Spal dvůr. Ces. 67; Eichler Slavia 31, 359; N ít XI 118; 4 To Volši, do Volší, ve Volši, za XV 157; Hosák VVM XX-P, 11. Volším, Volešák, voleské. Arch. Vulši, O l š a n y u P r o s t ě j o v a , viz 2. vuleské. 5 Doklad z 1284 Olsse je pa Olšany. trně třeba čisti Olšie. ® M J: z adjekt. 1. Olší 1 Ves 5,5 km ssz od Velkého nebo kolek, subst. *olbch-t>je > olšie Meziříčí, před 1960 Olší nad Oslavou. > olší, tzn. místo porostlé nebo vym e 2 1377 oppidum Meziriecz . . . Olschie, zené olšemi, olšinou. O olše viz Oleš ZDB VI, 524; 1447 castrum cum civi- ná. Srov. Bučí, Doubí, Habří, Jedlí, tate Mezirzicz .. . Olssie, ZDB XII, 544; Smrčí, Vrbí. CV 156, 224; Prof. III 272 až 273 (2X); Nft VII 236, Hosák UP III, 1555 m ěsto Mezerzicz . . . ves Wolssyn 144. (!), ZDB XXVII, 11; 1557 ze vsi Wolsy, O l š í n a d O s l a v o u , viz Olší 1. PB XXII, 60; 1718 W olschy; 1720 WoZOlšiny 1 D vůr sev. od K arviné, pak ssy; 1751 W olschy; 1846 Wolschi, Wolssý; 1872 Wolschy, Olší, 1881 Olší; 1883 skupina domů, bývalá část Starého Wolschy, Olší, V olší; 1915 Wolschy, Města; 2 1881 Olšin, 1924, 1935 Olši ny. 5 M J: pl. k apelat. olšina. Častý Olší; 1924 Olší. 3 P. Velké Meziříčí. typ PJ, srov. Lipiny, Vrbiny, D ubiny. Ces. CV - ; Prof - ; 4 To Volší, do Volší, za Volším, Vo1. Olšovec 1 12 km jv od Uh. Bro lešák, voleské/-šské. 5 R. 1377 se píše Olschie s diftongem ie, r. 1555 Wolssyn: du, splynul s Březovou, název zanikl. Olšin s -ín analogickým podle posesív- 2 1720 a 1846 Olschowetz; 1872 Olschowetz, Olšovec; 1881, 1924 Olšovec. 3 P. ních M J typu Hodonín, k terá rozšířena při kolonizaci Vrchoviny. Něm. WoZ- Uh. Brod. Vznikl v 17. stol. Ces. 4 Ten Lejšov (!), do Lejšova, Lejšoschy přejato z čes. nář. Volší. 6 Kobv’an (pl. Lejšov’aňa — Březová), lejšovzův m lýn, Polákův mlýn. 179
ský; nověji Olšov, Olšov’an, olšovský. 2. Olšovec 1 Původně sam ostatná ves, později osada m ěsta Bzence, která s ním splynula. 2 1518 puol vsi Olssowcze, ZDO XVIII, 14; 1521 puol vsi Olssowcze, ZDO XIX, 5; 1531 ze vsi Olssowcze, PO XV, 85; 1536 m lejn W olssowczy (!), PO XVII, 56; 1550 z Ollssowcze, PO XXI, 40; 1669 Ollschowetz, 1718 A ltschow itz (!); 1720 OZschowetz; 1751 Ollschowetz; 1846 OZschowetz, Olšovec; 1872 Olschowetz, Olšovec; 1881, 1906 Olšovec. 3 P. Bzenec. Osada zcela splynula s městem Bzenec. Čes. 4 Olšovec, do Olšovce, v Olšovcu, Ol šov ják, olšovský. 3. Olšovec 1 Ves 4,5 km ssz od H ra nic. 2 1548 ves Olšovec, ZDO XXV, 186 ed.; 1612 ves Olssowecz, ZDO XXXIII, 63; 1628 z Olssowcza, M atr. v Hranicích; 1638 z Olssowcze, tam též; 1670 z Olssofcza, M atriky v Hranicích; 1672 Oelspitz; 1718 Oelspitz; 1720 OZspitz, Olssowetz; 1751 O llspitz; 1846 Olspitz, Olssowic (!); 1872 Olspitz, Ol šovec; 1881 Olšovec; 1924 Olšovec. 3 P. Hranice. Ces. 4 Olšovec, do Olšovce, v Olšovcu, O lšovják, olšovský. 5 Něm. Olspitz vzniklo tak, že původně české Olšovec přejato nejprve jako Olšowitz (srov. Jílovec > Eilspitz), z čehož Olspitz, protože české -šovice, které bylo po kládáno za východisko něm. -šowitz, přejím áno do něm činy velm i často jako -spitz (tak pravidelně n a jižní Moravě, srov. M ašovice/Maispitz atd.). 6 Podlesný mlýn, Pod Kučovankou, V dole, V šovejdských polích/V končinách, Ve vápence. P J: Kříba, Kuč, potok Mraznica, Podstránčí, Rečisko, Souhrada. 4. Olšovec 1 Osada Orlové (K arvin sko); Sl. 2 1917 Olschowetz, Olšovec; 1935 Olšovec. 4 Olšovec, do Olšovca, v Olšovcu, Olšovjon, olšovský. 5. Olšovec 1 Zanikl u Tlumačova (Napajedelsko). 2 1365 in Olschowecz, 180
ZDO I, 386; 1407 villam Olssowecz, ZDO VII, 430; 1490 ves Olssowecz, ZDO XIII, 9; 1527 s Olssowczem, ZDO XXI, 5; 1548 ves půstů Olšovsko, ZDO XXV, 192, f. 54, ed. 3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol., 1527 pustá. Ves zanikla v tra ti Olšovsko. 6. Olšovec 1 Ves zanikla u Střílek, kde je. les Olšovec (Zdounecko). 2 1481 Olssowecz, ZDO XII, 57. 3 Ves zanikla zřejm ě za uherských válek v 2. pol. 15. stol., 1481 byla pustá. 5 M J: substant. přípona -ec k adj. olšový, zn. „místo porostlé, vymezené, charakteristické olšemi“. O olše viz Olešná. Srov. Bukovéc, Hdbrovec, Leskovec, Lipovec, Vrbovec; časté PJ. ČV 22, 156, 224; Prof - ; DS 8, 66; DS 13, 149, Hosák VVM X X -P 11. Omice 1 Ves 9,5 km sv od Ivančic. 2 1104 Omici, Kosmas 259; 1319 m unicionem et villam Omicz, CDM VI, 145; 1334 villas Omicz et Bokwan, CDM VII, 2; 1513 na vsi Omicze a Kominecz, PB X, 86; 1534 pode vsí Womiczij, PB XV, 213; 1674, 1718 a 1751 W om itz; 1846 W om itz, W omice; 1872 W omitz, Vomice; 1881 Omice; 1924 Omice, dříve Vomice. 3 P. Rosice. V 14. stol. tvrz. Fil., kdysi farní kostel sv. Jakuba. Větš. Čes. 4 Vomice, do Vomic, za Vomicama, Vom ičák/Vom ščák, vom ické/pejor. vom ščácké. 5 M yšlenka ČV 20, 134, spojit M J Omice se slovesným kořenem um ěti „kennen, wissen“, je vábná: příp. -ice k OJ *Um(a), zn. ves lidí Umových, srov. rus. OJ TJmov, čes. U m ek u Svo body StčOJ 134, Úmoňa u Prof. IV 445, V 618. Počáteční V > O bychom museli vyložit jako nářeční hanáckou změnu. Pro území západně od B rna jsou sice doklady s nář. u > o, y > e (Hrotovice, Rešice < Hrutovice, Ryšice), nejsou však z poč. 12. stol., jak by tom u právě bylo u jm éna Omice < *Umice. Tak ran ý doklad pro nářeční zm ěnu by sice byl možný (srov. i dia lektism us holomuncensis k r. 1208),
avšak vzhledem k složité sídelní raněslovanské i předslovanské situaci na jižní Moravě není vůbec jisté, zda m ů žeme *Umice > Omice položit. Srov. i D ukovany k něm. Tocco- s hyperkorektním o > u. Prozatím pokládám e základ jm éna Omice za nejasný. 6 Části vsi: U kostelíčka, V dědině, U studýnky, V Balině, Ve zmole, Na práchovně, Zabitý, Záduška, víska Dvo rek, dvůr Kývalka. P J: Bukovany (za niklá ves), Plaček, Sódénec, Sibeničník, Švédská zmola. Ondrášov 1 Ves 10 km sv od Š tern berka. 2 1397 Ondrzegowicz, ZDO VI, 642; 1480 Ondrassow, ZDO XII, 19; 1517 z Ondráčova, CMM 1957, 329; 1523 von A ndersdorff, Prásek, Organisace, 60; 1599, 1646-52, 1662-64 A nderssdorjj, Soupis 85, 86; 1678 a 1718 A ndersdorff; 1720 a 1751 Andersdorf; 1846 Andersdorf, Ondřegow; 1872 A n dersdorf, Ondřejov; 1881 O ndfejov; 1924 Ondrášov, Andersdorf, dříve Ondřejov. 3 P. Š ternberk. Kyselka již znám á 1663. Něm. 5 M J: původně Ondřej ovice: příp. -ovice k OJ Ondřej, to z řec.-lat. jm é na světce Andreias-Andreas, zn. ves lidí Ondřejových. Již r. 1480 zaznam e nána zm ěna jm éna, a to ja k v základě (Ondřej Ondráš), tak v příponě (-ovi ce -> -ov, srov. Holešov, Prostějov, Tišnov Holešovice, Prostějovice, Tišnovice). České Ondrášov bylo výcho diskem něm eckého A ndersdorff „Ondrášova ves“ (-dorf za české -ov, což je časté u kolonizačních vsí; A nder — německá domácká podoba k Andreas). V německé lidové etymologii k ander„jiný“. CV 106, 255; Prof - , III 275-6 (Ondřejovice), V 578; Šm ilauer OC 154; Hosák Acta UP III, 169; Schwarz VS II 312. O ndratice 1 Ves 11 km ssv od Vyš kova. 2 1209 Otradiz, CDB II, 83; 1228 Othradiz, CDB II, 321; 1348 Odratitz, CDM VII, 839; 1348 O ndratitz, CDM VII, 843; 1351 Odratitz, CDM VIII, 111;
1466 v Oldraticziech, PO IV, 149; 1583-' z dědiny Oldraticz, PO XXX, 153; 1583 ve vsi Oldraticzich, ZDO XXIX, 115; 1601 v Ondraticzych, DM XXIII, 4; 1612 v Oldraticzych, PO XXXVII, 358; 1675 a 1678 Ondratitz; 1717 z Ondratitz, Matr. v Dědicích; 1718 a 1751 Ondratitz, 1846 O ndratitz, Ondratice, Ondratice; 1872 Ondratitz, Ondratice; 1881, 1924 Ondratice. 3 P. Vyškov a Otaslavice. Ces. 4 Vondrátice, do Vondrátic, k Vondráticím, za Vondráticama, Vondrátičák, vondrácká. Hondrátice, do Hondrátic, Hondrátičák, hondrátické (Dřevnovice). 5 M J: příp. -ice původně k O J Oldrata, zn. ves lidí Oldratových. OJ Oldrata je hypokor. podoba k Oldřich < něm. Ul rich (viz Odřichovice), vznikla buď n eměkčícím sufixem -ata (srov. Vávrata), nebo rozšířením časté domácké podoby Oldra o sufix -ta (srov. Pech-ta), což dovoluje předpokládat i výchozí Ondrata — Ondra-ta. Zajím avý hláskový vý voj jm éna, k terý dokládá pro střední Moravu existenci tvrdého l, kloní nás spíše k výkladu z O ldrata: *Oldratice > *Oudratice, z čehož buď Odratice (tak 1348 O dratitz; srov. Olbranice > Obranice, Oldřišov > Odršovo), nebo antici pací závěru u d — Ondratice (srov. Oldřichovice 1. > Ondřichovice). Zánik tvrdého l je pro střední M oravu, kde dosud ve východních okrajích hanác kých nářečí doloženo ve zbytcích, důle žitým svědectvím nářečního vývoje; srov. ještě A m oltice, Heroltice, Hlubočany, Hlubočky, v Cechách Ouběnice. CV 16, 144 (mylně z OJ O tt-ra d t>, do klady však vždy z Od-); Prof V 583; Svoboda StčO J 126, 163. 6 Části vsi: Dědina, Familie, Sňótice (< Sněhotiee?). O ndrušky 1 Ves 7 km ssz od V. B íteše, nyní část obce Březí. 2 1590 W ondrussky, ZDB XXXI, 38; 1674 W ondrusszka; 1718 W ondrusska; 1720 A ndrusky; 1751 O ndrusky; 1846 Ondruschka, Ondrusska; 1872 Ondruschka, Ondruška; 1881 O ndruška; 1885 Ond181
ruschka, O ndrušky. 3 P. Osová. Ves Ondřejovice, Endersdorf, dříve jen En vznikla v 16. stol. Ces. dersdorf. 3 P. Ondřejovice. Zámek. Far. kostel sv. M artina. V 1. pol. 19. 4 V ondrušky, do Vondrušek, Vondrušák/ z Vondrušek (Skřinářov), vondrus- stol. vápenky. Něm. Po r. 1945 osídleno kej. 5 M J: dem inut. k *Ondrušice, to z vých. Cech, střední Moravy, z růz příp. -ice k OJ Ondruš, které domácká ných částí Slovenska, rep atrian ty z Vo podoba k Ondra, české podoby cizího lyně, M aďarska, Rum unska a Polska. 4 T y Ondřejovice, za Ondřejovicema, Andreas (srov. Ondrášov, Ondřejovice). Ondřejovák, ondřejovský. 5 M J : původ Při dem inutivizaci typů Hostěradice > Hostěrádky, Měrotice > M ěrů tky došlo ně německé A ndresdorf (zprostředkova ke zdloužení vokálu před -ice, mělo by né lat. 1263 Andree villa), zn. „Andreova, O ndřejova ves". Od 15. stol. něm. se psáti O ndroušky (1590 W ondrussky = V ondrúškyl). Později podoba jm éna ko nář. a < e Endersdorf. Jm éno Ondřejo lísá mezi sg. a pl. S MJ O kříšky, Poho- vice až 1921 analogicky podle jm en, v nichž něm . -dorf za české -(ov)ice. řílky, Ž erů tky tvoří západní hranici tohoto ty p u dem inutivizace na Moravě. O Ondřej viz Ondrášov. CV —; P rof III 275—276; Zuber Jesenicko 34; Schwarz CV 263 (bez); Prof —; Svoboda StčOJ 153; Šrám ek Slavia 1970, 388; Hosák VS II, 307. 6 Sam oty: Nový dvůr/N euhof, Latzdorf, Konigova výšina/KonigsVVM XX-P, 50. berg. O n d ř e c h o v i c e , viz Oldřichovice. 2. Ondřejovice 1 Zanikly v okolí Ondřejov 1 Ves 2,5 km jv od Rým ařova, nyní část obce Rýmařov. 2 1398 Opavy. 2 1224 villam nom ine Andreowicz, CDB II, 265; 1241 . . . jm éna osad A ndresdorff, CDM XII. 469; 1566 A ndersdorjj Prásek, Organizace 168; 1678 blízko Opavy na vždy zaniklých: Onda 1718 A ndersdorff; 1720 Andersdorf, řejovic . . . , Prásek, D ějiny kraje HolaO ndrzegow ; 1751 Andersdorf, 1846 A n sovského . . ., 42. dersdorf, Ondřegow; 1872 Andersdorf, 5 M J: od původu české, příp. -ovice Ondřejov; 1881 Ondřejov; 1924 Ondře k OJ Ondřej, zn. ves lidí Ondřejových. jov, Andersdorf. 3 P. Janovice. V 16. V zápise Andreo- je OJ Ondřej polatinstol. byla ves dočasně pustá. Něm. štěno. Dál v. výše. 5 M J : původně něm ecky Andresdorf O n d ř e j o v i c e , viz Ondrášov. k A ndres, německé domácké podobě ci 1. Onšov 1 Ves 2 km sv. od Vranova zího OJ Andreas, -dorf „ves", zn. And- n. D. 2 1323 Vneschow, CDM VII, resova, O ndřejova ves. Za německé S 217; 1350 in Onschow, ZDB I, 152; -dorf je české -ov, proto Ondřejov. 1358 in Onschau, ZDB III, 304; 1516 O Ondřej viz Ondrášov. K Andreas/ vsi pusté . . . Vnessow, ZDB XIX, 3; Anders srov. Ruprechtsdorf > Oppers 1560 ves Onešov, ZDB XXVIII, 34, f. 11, dorf a Ondřejovice. ČV 106, 255; Prof ed.; 1589 ves Onessow, ZDB XXXI, 31; III 274-275 (5X); NR VIII 93. 1671 a 1718 Windsch.au; 1729 Winschau; 1. Ondřejovice 1 Ves 3,5 km zjz od 1751 W intschau; 1846 Windschau, HaZlatých Hor, nyní část obce Zlaté H ory; našow; 1872 W indschau, Únašov; 1881 Sl. 2 1263 uilla Andree; 1268 A ndres Onešov; 1885 W indschau, TJnašov; 1893 dorf f ; 1290 Andree villa; 1377 Andirs- Windschau, TJnašov, Unešov; 1924 On dorff, dopl. T; 1415 Andirsdorf; 1420 šov, W indschau. 3 P. Vranov. R. 1516 Andrisdorf; 1514 E ndirsdorff; 1604 En- ves byla pustá, 1561 opět osedlá. Něm.dersdorff; 1610 A ndersgdorf bei Ziegen -čes. hals, dopl. T; 1651 Anderssorf, Zuber, 5 M J znělo původně U nešov: přivlast. Jesenicko, 347; 1720, 1805, 1836 a 1894 příp. -ov k OJ Uneš, které hypokor. Endersdorf; 1881 Ondřejovice; 1924 podoba některého ze složených OJ 182
s kom ponentem Uně-, o němž viz Úna- velmi arch. Vopaták, vopatovskej/vo nov. S nářeční hanáckou zm ěnou U > O packej. 5 M J: přivlast. příp. -ov k apeod 16. stol. Onešov. Do něm činy přejato lat. opat „představený mužského kláš s redukcí Oneš > Onsch-, s vložením te ra “, přejatém u skrze starobavorské appat (> něm. Abť) z latiny, tam z řeč d mezi dvě hlásky blízké artikulace: Ondschau, dodatečná úprava W ind tiny, do níž proniklo ze syrského abba schau. Srov. Lom nice/Lompnitz. ČV „otec, m nich“ (Machek ES 339). Jm éno (z Unašov); Prof III 276, V 542; Svobo zn. „m ajetek opatův“ (v tom to případě da 151; DS 19, 200. v souvislosti s klášterem želivským). 2. Onšov 1 D vůr zanikl mezi Chvalo- Jm éna s Opat- se nevyskytují na vý vicemi, Dyjákovicemi a Šatovém v tra ti chod za M oravskou branou a v později „U nzendorfer Iiaid e“ (Jaroslavičko). 2 kolonizovaném území. ČV 26, 106, 225 1252 Vschewie, CDB IV, 244; 1284 (z apelat. opat i z O J Opat); Prof III W nesindorpff, CDM IV, 218; 1527 ves 278 (4X); Schwarz 87, VS II, 78; Hosák Onšo (!), ZDB XXII, f. 3 v., ed.; 1542 VVM XX-P, 35; Dvorský VM-Třebíč, pustých vsí Unczundorfn . . . ZDB XXVI, 314. Trať Opatovec v Kravsku. 6 Části f 33; 1563 pustý Uncndorf, ZDB XXIX m ěstyse: N ikterak, Ples, Sam ota Karlín, (XXV), 16, f. 7; ed.; 1881 D vůr Onšov; Dolní mlýn, Horní mlýn. 1893 Anschauhof; 1906 Anschauhof, 1. Opatovice 1 Ves 6 km již. od H ra Onšov; 1935 Anšov, Anschauhof. nic. 2 1447 Oppatoivicz, ZDO II, 575; 1598 z Oppatouoicz . .. hajného opatovo5 Pův. TJnešov, o němž v. 1. Onšov. Přejato do něm činy nejprve 1284 W ne skeho, PO XXXIV, 75; 1612 ves Opatowicze, ZDO XXXIII, 63; 1634 z Opsindorpff s analog, -dorf, později jako *Onschau, nář. Onšo, z čehož zpětně čes. patovoicz, M atr. v Hranicích; 1662 z dě 1527 Onšo. Počáteční něm. O- je čes. diny Opatowicz, M atr. v H ranicích; 1672 Oppatowicz; 1718 Opathowitz; 1751 Opnář. O- < U-. Něm. Onschau pokládáno na pozadí zm ěny a > o za něm. nář. patow itz; 1846 Opatowitz, Opatowice; 1872 Opatowitz, Opatovice; 1881, 1924 znění k spis. Ansch-, a proto dotvořena „něm ečtější“ podoba A nschauhof (s -ov/ Opatovice. 3 P. Hranice. Čes. -hof, srov. Stětínov/Stettenhof), z čehož 4 Opatovice, do Opatovic, za Opatoopět čes. 1935 Anšov. CV —; Prof —. vicama, opatovské, O patovják (hraniční Opatov 1 M ěstys 16 km záp. od Tře obec hanáckého nářečí). 6 P J viz J. Ja bíče. 2 1289 Abdove, CDM V, 90; 1303 keš, Záhorská kronika 27 (1950), 51—56, Hopathau, CDM V, 145; 1361 in Opa 69-70. tovo, ZDB IV, 62; 1365 in Opatov curiam, 2. Opatovice 1 Ves 4 km sz od Vyš ZDB IV, 379; 1368 in Opatowicz m e kova. 2 1381 Oppatouicz, ZDO IV, 14; dium ius patronatus, ZDB V, 8; 1376 1537 ves Opatowicze, ZDO XXIV, 25; villam Opatovo totam , ZDB VI, 298; 1655 ex Opatowitz, M atrika v Dědicích; 1675,1718 a 1751 Oppatowitz; 1846 Opa 1481 v Opatowie PB V, 32; 1481 ves Opatovo, ZDB XV, 32; 1528 Opatouo, tow itz, Opatovice; 1872 Opatowitz, Opa Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, f. 3; tovice; 1881, 1924 Opatovice. 3 P. Vyš kov. Čes. 1590 m ěstečko Opatouo, ZDB XXXI, 52; 1633 Opatovo; 1678 Opattouo; 1718 Op4 V opatovice, do V opatovic, k Vopapattau; 1720 Opatow; 1751 Oppatovo; tovicim, za Vopatovicama, Vopatov(š)1872 Oppatau, Opatov; 1881, 1924 Opa čálc, opatovské. 5 M J nelze uvést v sou tov. 3 P. Brtnice. Far. (již 1289) kostel vislost s žádným známým klášterem . sv. B artolom ěje; 1540 povýšen na měs 6 Části vsi: Betlem , K róžek, Ostuda, tečko. čes. Kozí ulička, Zábrančí, Záhrada. P J Hó4 Vopatov, do Vopatova, Vopatovák/ jezd, Lhotka. Sam ota U Dědic. 183
3. Opatovice 1 Ves 4,5 km ssv od Zidlochovic. 2 1048, falzum z 13. stol. Opatowici, CDB I, 381; 1349 de Opatowicz, CDM VII, 983; 1406 villa Opatowicz, Decem registra censuum, 209; 1718,1720 a 1751 O ppatowitz; 1846 Opatow itz, Opatovice; 1872 Opatowitz, Opa tovice, 1881, 1924 Opatovice. 3 P. R aj hrad. Ces. 4 Vopatovice, do Vopatovic, za Vopatovicema, Vopatovščák, vopatovské/vopatovické. 5 M J je v souvislosti s kláš terem raj hradským . 4. Opatovice 1 Zanikly někde v okolí Černé Hory. 2 Jm enují se 1073 ve fal zu z 12. stol. Opatouicih, CDB I, 386. 5. Opatovice 1 Zanikly mezi H ruška mi a P rušánkam i (Břeclavsko), kde je trať Opatovsko. 2 1131 Opatouici, CDB I, 115; 130 in villa Oppathowicz; 1408 Opatowicze; 1416 Opatowicze, Lechner I, 4, 27, 35. 5 M J není ve vztahu s žád ným známým klášterem . I 6. Opatovice 1 Zanikly u Ludkovic v tra ti Opatovsko (Uherskobrodsko) (Slovácko 1968-69, 115). 2 1131 Opa touicih, CDB I, 115; 374 in villa Oppatouicz, ZDO II, 511; 1382 villam Opattouicz, ZDO IV, 248; 1498 ves pustou Oppatowicze, ZDO XVI, 11. 3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J nelze uvést v souvislost s žádným znám ým klášterem . 7. Opatovice 1 Zanikly u Morkovie (Zdounecko) kde je Opatovský les. 2 1351 in Opatowycz, ZDO I, 210; 1398 villam Opattowicze, ZDO VI, 881; 1416 villam Opatowicz, ZDO VIII, 587; 1587 na gruntech mých opatowskych, Po VIII, 224. 3 Na poč. 15. stol. tvrz; ves snad zanikla za husitských válek; 1464 byla pustá. 5 M J nelze uvést v souvislost s žádným znám ým klášterem . 8. Opatovice, Velké 1 Ves 4 km zjz od Jevíčka. 2 1281 de Opatowiz, CDM IV, 187; 1308 de Opatouicz, CDM VI, 16; 1355 in Oppatouicz, ZDO I, 363; 1368 in Oppatowicz, ZDO I, 1019; 1371 in villa Oppatowicz, ZDO II, 100; 1374 184
in villa Oppatouicz, ZDO II, 459; 1382 villam Opattouicz, ZDO IV, 248; 1517 na vsi Opathouwiczijch, ZDO XVIII, 11; 1563 tvrz a ves Opatowicze, ZDO XXVII, 51; 1577 do dvora svého opatowskeho, PO XXVII, 64; 1633 Opato w itz; 1677, 1718 a 1751 Oppatowitz; 1846 Oppatowitz, Opatowice; 1872 Op patowitz, Opatovice; 1881 Opatovice; 1893 Gross Opatowitz, V elké Opatovice; 1906 Grossopatowitz, Veliké Opatovice; 1924 V elké Opatovice. 3 P. Velké Opa tovice. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Jiří. Ces. 4 (V elký) Vopatovice, k Vopatovicum , vo Vopatovicich, za Vopatovicema, Vopatovičák, vopatovské. 5 Přívlastek Vel ké dán r. 1888 n a rozlišení od jiných m oravských Opatovic. • M J: akuz. pl. k opatovici „lidé opatovi". Byly tak na zývány vsi, které náležely některém u klášteru a byly dány k užívání opatovi, srov. Biskupice. O opat viz Opatov. MJ Opatovice se vyskytují jen na starém sídelním území Moravy, ne v oblastech kolonizačních a ve Slezsku. CV 8, 106, 225 aj.; P rof III 278-9; Schwarz 274 (připouští i výklad z O J Opat, tak i CV 106); Hosák, Jižní M orava, 1966, 55; Skutil MSB1165-7; NH VII, 190; 6 Části obce: Dolensko, Horensko, T run (zvýše ná část obce), Vopleta. Dolní D vůr, Filkovský mlýn. P J: Blata, B rtnik, Hra disko, Panáčku les, Strážnice. Opava 1 H lavní město Slezska. 2 1195 in Oppauia, VDB I, 353; 1201 in Oppaua, CDB II, 21; 1204 in Oppaua, CDB II, 40; 1220 in Opauiensi, CDB II, 195; 1222 iuxta Oppauiam, CDB II, 222; 1224 nos tram civitatem Oppaviam, CDB II, 265; 1228 in Opauia, CDB II, 222; kolem 1230 in Oppauia, CDB II, 346; 1234 diocesis Oppaviensis, CDB III, 66; 1234 in terminis Oppawie, CDB III, 96; 1234 in Opavia, CDB III, 97; 1237 Oppauiam, CDB III, 154; 1238 cives Oppauienses, CDB III, 179; 1240 circa Oppawiam, CDB III, 260; 1244 decanus Opaviensis, CDB IV, 46; 1247 de Opauia, CDB IV,
108; 1249 Opaua, CDB IV, 171; 1253 iu dex Oppauiensis, CDM III, 198; 1256 in Opauia, CDM III, 234; 1260 de Opauia, CDM III, 287; 1269 civi Oppauiensis . . . in Oppauia, CDM IV, 24; 1271 in Opauia, CDM IV, 54; 1277 civita nostra Opauia, CDM IV, 137; 1282 dux Opauiensis, CDM IV, 203; 1283 dominus Opauie, CDM IV, 209; 1284 civibus Oppauiensibus . . . in Opauia, CDM IV, 217; 1288 in Opauia, CDM IV, 269; 1288 civis Oppaviensis, CDM IV, 270; 1288 civitas nostra Opauia, CDM IV. 277; 1296 civi tatis nostre Opauie, CDM IV, 293; 1296 in ipsa civitate Opavia, CDM V, 56; 1306 Opauie, CDM V, 198; 1307 Oppaw, CDM VI, 7; 1309 in Troppowe, Prasek, Dějiny Holasovského kraje, 145; 1311 civitatis Oppauiensis, CDM VI, 48; 1325 burgem von Troppau CDM VII, S 231; 1327 in Troppawer Lande . .. czu Troppaw , CDM VII, S 250; 1330 Oppauia, CDM VI, 398; 1336 ecclesie parochialis Oppauiensis, CDM VII, 145; 1341 civi tatis nostrae Oppawiae, CDM VII. 352; 1346 civis noster Oppauiensis, CDM VII, 685; 1346 in Oppauia, Reg. V, 68; 1349 in Oppauia, CDM VII, 940; 1350 in Op pauia, CDM XV, 62; 1359 civitatis nostre Oppauie, Reg. VII, 204; 1361 in Oppauia, CDM IX, 241; 1362 in praeurbio civita tis Opaviae, CDM IX, 295; 1364 in civi tate nostra Oppauia, CDM IX, 368; 1377 von Troppaw, Gr-M II, 485; 1402 civi tatis Oppauiensis, CDM XIII, 197; 1412 von Troppaw, ZDK I, 63; 1413 in Oppawia, K apras I, 4; 1423 zu Troppaw, K apras I, 14; 1434 do Oppawi, K apras I, 29; 1458 v Oppawie, K apras I, 60; 1458 měšťany oppawske, K apras I, 61; 1490 de Opauia, ACO 265, 73; 1556 m ěsta Oppawj, ZDK II, 19; 1567 Trop pau, . . . Troppaw, B. Bierm ann, Ge schichte der H erzogthüm er Troppau u. Jägerndorf, 275; 1568 do m ěsta Oppavy, POp XVIII. 22; 1572 v m ěstě Oppa wie, ZDOp 29; 1605 Oppauiensis, Cinek, 87; 1672 ex civitate Oppawa, M atrika ve F ryštátě; 1720 a 1736 Troppau, Op-
pawa; 1805 a 1835 Troppau; 1870 Trop pau, Opaua, Catal. cleri; 1881 Opava; 1924 Opava, Troppau. 3 Hlavní město dříve knížetství opavského, později Čes kého (Rakouského) Slezska. Na počátku 13. stol. lokována jako město. V 18. stol. soukenictví, 1812 zřízena továrna na jem ná sukna, 1840 továrna na cukro vinky. Zámek (zbořen 1892), radnice, m ěstská věž, proboštský farní kostel (řádu něm. rytířů) Nanebevzetí P. Ma rie, farní, dříve m inoritský kostel sv. Ducha, býv. jezuitský kostel sv. Jiří, johanitský kostel sv. Jan a K řtitele, býv. dom inikánský kostel sv. Václava; z kláš terů tu byly kom enda řádu něm. rytířů, komenda johanitů, dom inikánský (1786 zrušen), m inoritský, františkánský (1797 zrušen) klášter, k lášter klarisek (1783 zrušen) a jezuitská kolej (1773 zrušena). Město bylo v 16. stol. asi z poloviny české, z poloviny německé. Něm. a čes. 4 Ta Opava, do Opavy, V Opavě, za Opavurn (mimo středoopavská nářečí na širším Opavsku jen za Opavu), Opav jak/ Opavjačka/(y pl. též) Opavscy (záp. Opavsko). Podoba Opavjan ani na úze mí jen s -jan- nezaznam enána. Něm. Tropa (1964 Hradec, 1965 Opava). 5 Za název m ěsta přijato jm éno řeky Opavy, jež p atří do předslovanské vrstvy evrop ských hydronym ; doloženo 1031 Vpa, 1062 Opa: ide. *ара/opa „voda, ře k a“, základ rozšířen od Sicílie až přes Norikum . Srov. srbch. Vapa, Opavě, Opavštica; stprus. аре „Fluss“, apus „Quel le“ ; lit. upé „Fluss, S trom “, lot. upe „Fluss, B ach“. Na střed. Slovensku Opava. Předpokládám e Opava o, srov. Marus > Morava, *Agria > Ohře (Schwarz 97, 363). 185
Jm éno Opava bývá odvozováno rov nyní částí obce Linhartovy. 2 1256 Cu něž z ilyr. *upa „voda“, z něhož by však rie in Opawicz civium . . . de Opauia, vzniklo slovan. *т>ра, *тьра (Schwarz CDM III, 235; 1281 in hereditate nostra 23). Liew ehr (Slawistische Studien, SpiOppauicz, CDM IV, 200; 1377 m it Oppaw itz, Gr-M II, 485; 1408 in Oppawicz, n ů v sb . 192) vycházel z nějakého slovan. *ap-/*ap- > *op-/*op~, které by ovšem CDM XIV, 11; 1571 městečko O pawybylo ide. původu, ale Schwarz 1. c. p rá czy, POp XVIII, 234; 1579 na m ěstečku vem nam ítá, že by si Slované netvořili Opavici, ZDOp ed., 284; 1655 parochia hydronym um s příponou, kdyby jim Troplouicensis, ACO В 12; 1672 Tropbyl ještě základ *apa/::opa „voda“ vý plowitz, Děkan, m atrika bruntálská; znamově jasný. To p atrně už nebylo ani 1720, 1736, 1805 a 1836 Tropplowitz; 1870 Tropplow itz, Opavice, Catal. cleri; Germ ánům , u nichž *Apaha (oba etymony původně značí „voda“, germ. -aha 1881 Opavice (ves), Opavice (město); je tu již sufixové). Pochybnosti o slo 1894 Tropplowitz, Opavice. З P. Lin van. *А ра/Opa vznáší i H ujer Příspěv hartovy; 1410 městečko. R. 1742 část ky 255. — Jm éno Opava je mezi slovan m ěstečka s far. kostelem postoupena Prusku. Něm. skými synonym y izolované, příbuzné je 5 M J: dem inutivum к jm énu řeky krom ě srbch. dokladu (v. výše) dácké Apo (z ide. А рй prostřednictvím ger Opava (v. t.). Horní toky bývají nazý vány zdrobnělinam i, srov. V ltava — mánským). — Německy je jm éno Opava Vltavice, Ostrava — Ostravice. Něm. doloženo nejprve 1307 Oppaw: něm. -aw 1655 Troplow itz: něm. dem inut. I svěd bývá za české -ov i -ava; 1325 Troppau: aglutinace něm. členu der — an der čí o živém povědomí zdrobňovacího vztahu Opava-Opavice. ČV —; Prof —; Opa -> an Dropa/Tropa. O jm éně bohatá literatura, shodující Hosák VVM XX-P, 5; Schwarz VS II 308. se převážně v tom, že je předslovanské s ide. kořenem А р а/Opa. ČV —; Prof ♦ Oplocany 1 Ves 7,5 km ssz od Koje IV 448—9 (s. v. Úpa); Schwarz 97, 212, tína. 2 1131 Oplocaz, CDB I, 115; 1297 363 a VS II 342; Rospond RKJ-W roc- in Oploczan, CDM V, 66; 1321 Oplalaw I 61, II 34; týž OSG I 39; R. Fischer czan, CDM VII, S 205; 1355 in villa Problem e 27; I. Honí, Sb. čsl. spol. země- Oploczan, CDM XV, 70; 1358 Oploczani, vědné 1930, 146-148; týž VMO 1931, CDM IX, 100; 1359 Oploczany, Reg. VII, 334; 1480 ves Oploczany, PO V, 122—123; B. Horák, Geogr. a ethnograf. 118; 1494 ze vsi Opploczan, PO VII, 33; obraz českých zemí v době řím ského císařství, Rozpravy ČSAV 1955, seš. 3, 1508 lidem svým oplockým , LSA 463; 1559 ze vsi Oploczan, PO XXIII, 53; 24-25; NR X III 183; Leskien Gram. d. 1562 pod Oplocany, LSA 525; 1589 serbochr. Spr. I 14; Liew ehr BzN II v Oploczanech, PO XXXII, 113; 1590 283-4; ZMK III 90, 348, V 149; St. В зк S tJ 341; Hosák VVM XX-P. 5. ves Oploczany, ZDO XXX, 73; 1678 Oploczany; 1691 Oploczan, Děkan, m at 6 Předm ěstí Ratibořské, Jaktařské, H ra decké a Kajlovec. V. Jak tař, K ateřinky, rik a přerovská; 1718 Oblocžann; 1720 Opločazan; 1751 Oplotzan; 1846 OplotKaj lovec. Opavice 1 M ěstys se jm énem Město schan, Oplocany; 1872 Oplotzan, OploOpavice a ves se jm énem Ves Opavice, čany; 1881 Oplocany; 1906 Oplotzan, 2 km jv od A lbrechtic; Sl. Do r. 1960 Oplocany; 1924 Oplocany. З P. Tovačov. Čes. byly m ěstys i ves částí obce Opavice, 4 Oplocane, do Oplocan, Opločák, pak zanikly, neboť Město Opavice sí delně zčásti zrušeno, zčásti splynulo se oplocké. 5 M J : akuz. pl. к stč. oplocěné „lidé oplocení, tj. bydlící na oploceném Vsí Opavicí, s níž pod jm énem Opavice 186
místě, v oplotu U m zäunung“. R. 1131 bezpředložkový lokál Oplocaz „v Oplocanech“, srov. Radlas, Turas, „v Radlanech, v T uřanech“. Srbch. Oplečani CV 158, 228 aj.; Prof III 280 (Oplot-y, Oplot-єс); Spal 89; Bezlaj II 62; Schwarz 82. O p o j o v i c e (Nekuda, 44) nezanik ly, jsou to Pokoj ovice. Oponešice 1 Ves 6,5 km vsv od Jem nice. 2 1351 de Vploneczicz, ZDB II. 46; 1388 Opolczicz, CDM XI 498; 1389 de Upolessnicz, CDM XV, 286; 1406 de Vpolessicz, ZDB VIII, 415; 1420 de Vpolnyessicz, ZDB XII, 22; 1497 na TJponiešicích, K P VII, 132; 1509 tvrz Vponiessycze, PB V llb, 47; 1511 tvrz Vponiessicze, ZDB XVIII, 26; 1528 z Vponiessycz, PB XIV, 74; 1528 od lidí svých vponiessycz(ky)ch, PB XIV, 74; 1531 z Uponiessicz, PB XXXIII, 426; 1608 uvázal se v ves Oponiessicze, PB XXXIII, 426; 1671 A uponischitz; 1718 Opponieschitz; 1720 Opomeschitz (!); 1751 O pom ieschitz; 1846 Oponěschitz, Oponěšice; 1872 Oponieschitz, Oponěšice; 1881 Upolněšice; 1893 Oponěschitz, Oponěšice; 1915 Oponěschitz, Opone šice; 1924 Oponešice. З P. Budkov. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Houponěšice, do Houponěšic, Houponěšák, houponěšickyj (tak také v Mladoňovicích a v Třebelovicích). V m ístě zachované nářečí jem nického typu. 5 [Staré doklady ukazují к výchozí po době *tJpolněšice. Je třeba (ve shodě s CV 16, 110) předpokládat O J Ůpolněš, odvozené hypokoristickým -eš, z A p o len, což je jm enný tv a r adjektiva úpolný, úpolní = polní (srov. stč. úpolník „vrabec polní“). VI. Smilauer]. MJ zn. ves lidí Úpolněšových. Na původní Üzřetelně ukazuje nářeční Hou-. Prof —; Schwarz VS II 139. 6 V horním revíru (myslivna a hájovna). O p p a h o f, viz Dvořisko. O prechtice 1 Ves 7,5 km sz od Místku. 2 1699 Oppersdorf, Soupis 78; 1718 Neü O ppersdorf; 1720 O ppersdorf; 1751
Neu Oppersdorf; 1872 Oppersdorf, Oprsdorf; 1881 Oprechtice, Opršdorf; 1885 Oppersdorf; 1893 Oppersdorf, Oprsdorf, Oprechtice; 1915 Opersdorf, Oprechtice; 1924 Oprechtice. 3 P. Paskov. Ves vznik la kolem r. 1700. Ces. 5 M J utvořeno z něm. Oppersdorf analogicky: -ice za -dorf „ves“ Oprecht — česká podoba něm. R uprecht sthn. Rodbert, Robrecht, v němž hruot „Ruhm, sláva“ a adj. běraht „skvělý“. Disimilací zaniklo počáteční R : Rup recht > Oprecht. Něm. Opper = do m ácká zkratka k Ruprecht, srov. Olm er k W olfram, A nder k Andreas. P ří vlastek N eu neznam ená protiklad k alt „starý“, nýbrž „nově založený“. Název podle hraběte Oppersdorfa, tehdejšího m ajitele paskovského panství. CV 264 (omyl Volného, k terý 1846 označil ves jako Oprostovice, přenesen i sem); Prof III 282, V 583; Svoboda StčO J 26. Oprostovice 1 Ves 9 km ssz od Byst řice p. H. 2 1368 Zoprostowicz, ZDO I, 995; 1437 villam Oprostovoicz, ZDO X, 325; 1438 ves Oprostowicze, PO III, 56; 1447 villam dietám Oprostowicze, ZDO X, 684; 1492 Oprostowicze, PO V, 273; 1675 O prostowitz; 1718 O pprostow itz; 1751 a 1846 Oprostowitz; 1872 Oprosto w itz, Oprostovice; 1881, 1924 Oprosto vice. 3 P. Bystřice p. H. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Oprostovice, do Oprostovic, za Oprostovicama, Oprostovják, Oprostovjačka, oprostovské. Oprostovice, Opros tovják, oprostovské (Nahošovice). 5 MJ: příp. -ovice k OJ *Oprosta, to deverbativum k oprostiti se „zbaviti se“ (srov. O J Osedla, Ošala, Obježda, Omasta — Svoboda StčO J 127); zn. ves lidí Oprostových. R. 1368 Zoprostowicz: zápis vznikl aglutinací české předpony z-. CV 112; Prof - . O rdějov 1 D vůr u Bystřice pod Lopeníkem (Uherskobrodsko). 2 1513 mlýn pod Ordějovem (hora), ZDO XVII, 125; 1513 na m lýně ordějovském i na ryb níce ordějovském , ZDO XVII, 126; 1881 187
Ordějov; 1906 Ordějov; 1924 Ordějov. 3 P atrn ě tu zanikla ves téhož jm éna. 5 M J : analog, přípona -ov k příjm . Orděj, to p atrn ě deverbativum k o-r&děti „zrudnout studem , bolestí apod.“, srov. kvasiti — K vasěj, hoditi — Hoděj (ač možno OJ K. a H. vyložit z kom ponentů slož. OJ). OJ s prefixem Oviz Oprostovice. CV —; Prof —; Svo boda StčO J 164 (o -ěj); N ekuda 157. O rlík 1 M yslivna u Heřm anovic (Zlatohorsko); Sl. 2 1917 Urlich; 1924, 1935 Orlík, Urlich. 5 M J: z něm. Urlich(t) „javoří“, k sthn. Urle „javor, klen“ kolektivní příp. -ich(t) (< igt < ahi), srov. Dornicht > Dornych (v. t.) „trn í“, něm. Birklicht „březí“,Fichtlich „m odříní“, Röhricht „palaší“. Na sev. a severových. části H rubého Jeseníku a přileh lých Rychlebských hor a skupiny K ra lického Sněžníku je německé jméno Urlich, Urle, Urlen velmi časté (Ur lich Koppe, Orlich, Orle, Urlen). České jm éno Orlík, k teré se objevuje na mís tě těchto něm eckých jm en, je odvozeno nepochybně právě z nich: Urlich -> Orlík; hláskoslovně není k tom u žád ných překážek (k u -> o srov. Ulrich — Oldřich) urtel — ortel; nebo zněla již něm ecká předloha Orlich). Jako Dornicht —>■ Dornych, m ohli bychom očekávat — *Orlych. Významově však bylo velmi snadné přiklonit *Orlych k Orlík: orel „A dler“, českému jm énu vysokých hor a skal, na nichž buď orli žijí, nebo jejichž vrcholky (a stavby na nich) ční svou nedostupností ve výši hodné orlů, srov. hrad Orlík v Č. Po drobně o něm. Urle .. ./čes. Orlík v Je seníkách s literatu rou viz E. O pravil — L. Pallas, Přírodovědný časopis slezský 1962, č. 2, 105-115; ČV P rof 285-6 (jiné); Schwarz Sudetendt. FLN-buch I 1935, 102 (PJ Urle/Orle ze sev. a vých. Čech). O r 1 í k o v (nesprávně), viz Otlíkov. O r 1 o v, viz Orlovice. Orlová 1 Město 8 km záp. od K ar 188
viné; Sl. 2 1227 villam, que dicitur Orlava, List. 3; 1229 de Orlowa, List. 6; 1268 de Orlovia, List. 16; 1292 Orloviae (2.), List. 26; 1430 von der Orle, Mu seum Francisceum Annales 1896, 158; 1447 Orlawa, Gr-M II, 563; 1450 claus trum Orlova, List. 207; 1688 in pago Orlowa, VB 592; 1704 ex Orlovia, M atr. v Senově; 1736, 1788 (Matr. v Orlové) a 1808 Orlau; 1881, 1885 Orlová; 1894 Orlau, Orlová; 1924 Orlová. 3 P. O r lová. Od 1806 městečko, od 1922 město. Již 1227 benediktinský k lášter závislý na klášteře tynieckém, zanikl za refor mace. Far. kostel Nar. P. Marie. Těžba uhlí. Čes. 4 Orlova, do Orlovéj, za Orlovum, Orlov’ak/st. g. Orlov’an, orlovsky. 5 M J : buď původ, přivlast. příp. -ova k OJ Orel, které z apelat. orel „A dler“, — Orlova: „Orlova ves“, které přehod noceno na adjektivní -ová: Orlová, srov. Držková, Hostišová, Machová (tam výklad ova/ová); nebo z pův. adj. Or lová, tj. „ves něčím orly připom ínají cí“. Je tu ještě tře tí možnost, totiž z hydronym a Orlava; sem by hleděl doklad 1227, 1447 Orlava (není-li -ava na pozadí nář. a > o hyperkorektní). Základ Orel je ve slovanské hydronomii doložen, srov. Orlice, srbch. Orlja, Orljava, pol. Orla, Orlica, Orlovica. Ne lze jednoznačně stanovit, k terá ze tří možností byla původní. Nejblíže pravdě patrně stojí výklad třetí, nejdále pojetí druhé. Něm. Orlau až v 18. stol. s -ova > -au. ČV —; P rof —; Rospond R K JW roclaw II 51; Bezlaj II 63—64; Smilauer PST 319; Schwarz VS II 422. 6 Zimný důl, Dombrovec, Olšovec, Kláš terní osada, Podhůří, Kopaniny, Mezilesí, Eleonorská osada, Obroky, Osada pod Lipou, Pohřebjanka, Za zahradou. Orlovice 1 Ves 9 km vjv od Vyško va. 2 1328 in Orlowicz, CDM VI, 360; 1343 de Orlawicz, Mendl, K nihy počtů, 6; 1436 z orlovského zboží, K P III, 120; 1490 hrad pustý řečený Orlowicze, ves Orlowicze, ZDO XIII, 15; 1530 na grun
tech m ých orlowskych, PB XIV, 176; 1317) kostel Všech sv. R. 1785 parcelo ván dvůr. Ces. 1538 к dílu m ém u orlowskem u, PB XVII, 256; 1578 ves Orlowicze, PB 4 Vořechov, do Vořechova, Vořechovák, vořechovské. To Vořechovi, do VoXXVII, 367; 1590 ze vsi Orlowicz, PO XXV, 125; 1590 na lidech orlowskych, řechovího, ve Vořechovím, vořechov PO XXV, 136; 1673, 1718, 1720 a 1751 ské, Vořechák (Nebovidy). Vořechák/ O rlowitz; 1846 Orlowitz, Orlowice; 1872 Vořechačka (Hlína); něm. Uaháu. 5 Orlowitz, Orlovice; 1881 Orlovice, Or Přívlastek Velké, Gross až 1846 n a roz lov, zříceniny h rad u ; 1935 Orlovice. 3 lišení od blízkých Ořechoviček (v. t.), P. M oravské Prusy. V 14. a 15. stol. které něm. K lein Vrhau. Něm. Vrhau hrad, k terý slul Orlov a Orlovice, na z českého Ořechov: počáteční Oř -> Vr, vnitřní slabika redukována a vynechá němž byla johanitská komenda. Čes. 4 Vorlovice/Vodlovice, do Vor-/Vod- na, za -ov něm. -au. 6 Část vsi se jm e lovic, V or-/Vodlovák, vor-/vodlovské. nuje Ješkov podle m ajitele Ješka Změna rl > dl jako v Karla > Kadla. z Lomnice z 14. stol. 2. Ořechov 1 Ves 3,5 km sev. od 5 M J: akuz. pl. к orlovici „lidé patřící к hradu O rlovu“, k terý stával u Orlo- K unštátu. Splynula s obcí Jasinov jako její m ístní část. 2 1532 na vsi Orzechovic. Jm én a Orlovice se užívalo též jako wie, ZDO XXIII, 25; 1533 z Worzechonázvu hrad u Orlov = jm enný tv a r adj. orlový, zn. přeneseně „hrad posta wa, PO XV, 327; 1674, 1718 a 1751 W oršechow; 1846 Wořechow; 1872 Wovený v nedostupné výši, kam může jen orel“, srov. v č. Orlík. Viz Orlík. ČV rzechow, Ořechov; 1881 Ořechové; 1893 Wořechow, Vořechov i Ořechov; 1915 106 (z O J); P rof III 286 (Orlov 7X); Hosák W M XX-P, 61. 6 Nový dvůr, Wořechow, Vořechov; 1924 Ořechov, dříve Vořechov. 3 P. Letovice. Ces. m yslivna Zešov. 1. Ořechov 1 Ves 11,5 km jz od Brna. 4 Vořechov, do Vořechova, Vořechák, 2 1048, falzum z 13. stol., Obvcheri, arch. Vořechán (Makov), vořešské. CDB I, 381; 1237 Orzechowe, CDB III, 3. Ořechov 1 Ves 9 km vých. od Vel 165; 1317 zu Vrsichaw, CDM VI, 110; kého Meziříčí. 2 1364 Bytesska . .. cum 1317 ecclesiarum Vrsechaw, CDM VI, integra villa dieta Orziechowe, ZDB IV, 109; 1343 de Vrichaw, Mendl, K nihy 104; 1415 super m unicione Ossowe . . . počtů, 3; 1346 de Vrchau, tam též 58; Orzechowe, ZDB XI, 119; 1559 o vsi 1349 de Vrchaw, tam též 69; 1369 in Kadulecz a Orzechowe, PB XXII, 199; 1575 na N ow em Orziechowym, PB villa Vrzachow vocata, CDM IX, 67; 1371 in villa Vrhaw, ZDB V, 490; 1378 XXVII, 42; 1674 N ew Oržechaw; 1718 ville Orzechow, ZDB VI, 626; 1392 in Neu Oržechau; 1720 Orzechow; 1751 villa Vrhau, CDM XII, 84; 1673 Gross Oržechau; 1846 Ořechau, N eu Ořechau, V rhau; 1718 Gros Vrhau; 1720 Gros Ořechow, N ow y Ořechow; 1872 OrzeVrhau; 1751 Gross Vrhau; 1751 Gross chau; Ořechov; 1881 Ořechové; 1924 Vrhau; 1846 Gross Vrhau, W eliký OřOřechov. 3 P. Křižanov. V 16. stol. zechow; 1872 Gross Vrhau, V elký Oře tvrz. V 18. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 To Vořechovi, do V ořechoví/-ího, za chov; 1881 V. Ořechové; 1893 Gross Vrhau, V elký Ořechov, též V elké Oře Vořechovím, Vořechovák, vořechovské. chové; 1906 Gross Vrhau, V elk ý Oře Vóřeščí (Skřinářov). 5 Do 17. stol. jen chov, též Ořechov; 1906 Ořechové, Oře adj. Ořechové, něm. však Oržechau, je choví, Ořechov (lidově), VM-Brno, 230; hož au < ov, proto později Ořechov. 1915 Grossurhau, Ořechov; 1924 Oře V 16. a 17. stol. přívlastek N ový, po chov, dříve t. V elk ý Ořechov. 3 P. Bla- něvadž tu nově vystavěna tvrz. 6 Mlýn žovice a kapitula brněnská. F arní (již Na ham rech. P J: Baba, H lužky, H yvi189
na ( = jívina), V K yjovech (zaniklá ves), Zástavník. Části vsi: V dědině, Ve dvoře, Habeš, Hulica, Chalópky, Prač k y (podle lidové etymologie: po střet nutí vojska). 4. Ořechov 1 Ves 8 km sz od Uh. Ostrohu. 2 1270 in Orzechauve, RB II 692/267; 1301 de Orechow, CDM V, 117; 1317 de Vrsechau, CDM VI, 118; 1320 de Vrichae, CDM VI, 162; 1398 in Orzechowe prope Byzenz, ZDO VI, 830; 1438 v Orzechowem, PO III, 66; 1446 in villa Orzechowe, ZDO X, 489; 1551 do dvora jejich oržechowskeho, PO XXI, 223; 1616 n a Orzechowem blíž m ěsta H radisstie, PO XXXIX, 47; 1669 Oržechau; 1704 in ter Domanin et Oržechow, Cerroniho sb. v SAB II, 119, II, 407; 1716 in Parvo Orzechov, tam že 300; 1720 a 1751 K lein Oržechau; 1846 Klein Ořechau, M aly Ořechow; 1872 Orzechau, Ořechov; 1881 M. Ořechové; 1924 Ořechov. 3 P. Velehrad. Zámeček. Čes. 4 To Ořechové, do Ořechového, Oře chov janf-vják/O řechovščí, ořechovský. 5 Ve středověku kolísá Ořechov/Ořecho vé, srov. výše. Od 1716 s přívlastkem Parvo, Klein, „m alý“ Ořechov na roz lišení od Velkého Ořechová (v. t.). 5. Ořechov 1 Ves 11 km jjv od Třeš tě. 2 1355 villas V rbanow . . . Vrsechav, ZDB III, 64; 1385 villam Orzechowe, Vrbanow, ZDB VII, 132; 1390 super Vrbanow . . . et Orzechowa, ZDB VII, 945; 1678 a 1718 Orzechowa; 1720 Orechowa; 1751 Oržechau; 1846 Ořechau, Ořechov; 1881 Ořechová; na poč. 20. stol. lidově Ořechová, V ořechová, Oře chové, Ořechov, VM-Telč, 268; 1924 Ořechov, dříve t. Ořechová. 3 P. Telč. Čes. 4 Ta V ořechová/(st. g.) to Vořechovi, do V ořechový/-ovýho, Vořechák, vořechovskej/vořešskej. 5 Ve 14. stol. též podob. adj. Orzechové, Ořechové. 6 P il ka (mlýn). P J Královské. O ř e c h o v , M a l ý , viz Ořechov 4. O ř e c h o v , N o v ý , viz Ořechov 3. O ř e c h o v , V e l k ý , viz Ořechov 1. 190
• 6. Ořechov, Velký 1 Městys 9,5 km sev. od Uh. Brodu. 2 O domnělém zá pisu k 1048 viz Obucheri. 1131 Orechouem, CDB I, 115; 1355 in Orzechow, ZDO I, 376; 1368 in Orsechechowe (!), ZDO I, 1029; 1407 villam Orzechowe, ZDO VII, 451; 1417 de Orzechoweho, ZDO IX, 77; 1518 tvrz Orzechowe, ZDO XVIII, 17; 1522 na Orzechowem, PO XII, 27; 1526 fojta svého orzechowske(h)o, PO XIII, 63; 1545 na tvrz a ves Orzechowe blíž Brodu Vherskeho leží cí, PO XIX, 175; 1580 z Orzechoweho, PO XXX, 48; 1587 tvrz a ves Orzecho we, ZDO XXIX, 156; 1612 tvrz a dvůr a ves Oržechowy, ZDO XXXIII, 69; 1618 statek orzechowsky, PO XXXIX, 156; 1633 Orechow; 1671 Gross Orže chau; 1673 parochia Magno Orzechouiensis, Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718, 1720 a 1751 Gross Oržechau; 1846 Gross Ořechau, W elky Ořechow; 1872 Oržechau, V elký Ořechov; 1924 Oře chov. 3 P. Ořechov. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 To Ořechové, z Ořechového, za Oře chovým , Ořechovjan, ořechovský. 5 Do 17. stol. převládá adj. Ořechové. P ří vlastek na rozlišení od Ořechová u Uh. Ostrohu dán až 1671 (Gross), 1673 (Magno), 1846 W elky. 9 M J v dnešní podobě: jm enný tv a r adj. ořechový k ořech „Nuss“, zn. m ísto porostlé oře ším. Srov. Bukov, Doubov, Jabloňov, Vrbov. Ve středověkých dokladech se vyskytuje adjektivní podoba Ořechové, případně Ořechová, jen někdy jim předchází Ořechov. Přechod Ořechové/ -á -> Ořechov byl vyvolán buď tím , že -ov m á větší toponym ickou hodnotu (u adj. -ové/-ová byl p atrně živě poci ťován apelativní význam a vztah k rea litě, jak dosud v nářečích a v lidové etymologii), nebo byl přechod umožněn tím, že české -ové -> něm ecké -au, kte ré ovšem též za české -ov, proto se i po vlně něm. Oržechau v 18. stol. objevují v 19. stol. české podoby Ořechov jako jejich „náležité“ české spisovné protějš-
ky. Ořechov(é) přejato do něm činy ve středověku s poč. O- > U-, později jen s Or-. Ve stčešt. bylo i OJ Ořech. (z apel. ořech „Nuss“); ne všechny O ře chový m usí m ít nu tn ě původ apelativní; srov. Ořešín, Ořechovičky. MJ s Ořech- jsou typicky m oravská. ČV 27, 29, 164, 225; P rof III 283 (Ořech); Svoboda StčOJ 196 (OJ Ořech); Beálaj II 62—63; K ratochvíl VM-Vel. Meziříčí 327; T iray VM-Telč 268; Sm ilauer PST2 133; Hosák VVM XX-P, 12; Schwarz 334 a VS II 116, 233, 86. 6 Horní louky. Ořechovičky 1 Ves 11 km jz od Brna. 2 1317 in ter villas utriusque Vrsechaw, CDM VI, 109; 1559 ve vsi Malých Orzechowiczkach, PB XXII, 191; 1570 v Malých Orzechowiczkach, PB XXVI, 53; 1577 do Máleich Orzechowiczek, PB XXVII, 299; 1718, 1720 a 1751 K lein Urhau, Ořechowičko (!); 1846 K lein Urhau, Ořechovičko (!); 1872 K lein Urhau, O řechovičky; 1881 M. Ořechovičky; 1906 K lein Urhau, M alý Ořechov, O řechovičky Malé; 1924 Oře chovičky, dříve též M alý Ořechov. 3 P. R ajhrad a brněnská kapitula. R. 1784 parcelován dvůr. Ces. 4 V ořechovičky, do Vořechoviček, Vořechovičák, vořechovické, Malé Vořechov. Něm. K len Uarhau. 5 M J : dem inutivum k Ořechovice, to příp. -ice k O J Ořech, o němž viz Ořechov; zn. „ves lidí Ořechových". Proces dem inutivizace je v dokladech zachycen v středním stupni s nadbytečným adj. přívlastkem *Ořechovice > Malé Oře chovice —y MaZé Ořechovičky —y Oře chovičky. Tento typ dem inutivizace je z M oravy doložen, viz Albrechtičky, zaniklé K loboučky, H luboké M ašůvky. R. 1846 Ořechovičko: příp. -(ič)ko se ojediněle objevuje v 18.—19. stol. u de m inutiv, např. Lažánky —y Lažánko, M edlánky —y Medlánko, O kříšky —y Okříško. Do něm činy až 1718 Klein Ur hau (o tom viz 1 Ořechov), ač již 1317 Vrzechau s -ov > -au a poč. O > U. CV 29; Prof - ; Schwarz 334; CVSMO
1901, 129. 6 Část vsi Svadilov vznikla parcelací dvora. A nenský mlýn. Ořešín 1 Ves 9 km sev. od Brna. 2 1275 Horus, CDM XV, 14; 1327 villam Oreschin, CDM VI, 330; 1673 Woržessin; 1718 Oržessin; 1720 Woržeschin; 1846 Ořeschin, Ořessjn; 1872 Orzeschin, Ořešín; 1881 Ořeší; 1924 Ořešín. 3 P. Cacovice. Ces. 4 Vořešín!Ořešín, na V-jOřešín, VVořešiňák, v-/ořeské; Vořešči (Útě cho v). 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Ořěšě n. Ořěcha, hypokor. podobě k OJ Ořech, o němž viz Ořechov. CV 35; Prof III 284 (Ořešice), 560 (Rešín < Ořešín), V 598. 6 P J Desátke, Hačke, Horka (sg.), Na hójezdě, Rakovec, Spaliska. Osek nad Bečvou 1 Ves 4,5 km zjz od Lipníka n. B. 2 1374 Ossek, ZDO II, 444; 1447 Ossek. ZDO X, 575; 1550 ze vsi Oselca, PO XXI, 41; 1558 k faře jeho oseczke, PO XXIII, 37; 1569 v dědině Oseku, PO XXVII, 134; 1571 ve vsi Woseku, PO XXVII, 380; 1594 ve vsi jeho Oseku, PO XXXIII, 142; 1624 z Oseká, M atrika v Lipníku; 1666 ex pago Ossek, M atr. v Lipníku; 1672 Osekh; 1691 pagus Osek, D ěkanská m atrika lipnická; 1718, 1751 a 1846 Ossek; 1872, 1881 Osek; 1924 Osek nad Bečvou, dříve Osek. 3 P. Lipník. Far. kostel Povýš. sv. kříže. Ces. 4 Ten Osek, do Oseká, v Oseku, Osečák, osecké. Přezdívka Rakaři. 5 M J: z apelat. osek, stč. osěk, psi. o-sělťb „vysekané m ísto v lese, W aldlichtung, V orhau“, k sěk-ati „hauen“. Apelat. osek m ívá v jiných slov. jazycích jiné významy, např. háj, záseka, ohrada; v češtině převládl význam „W aldlich tu n g “ ; jm éno Osek je typické pro lesní kolonizaci; srov. Seč, Rozseč, Paseka. Na východ od Oseku se toto jm éno na Moravě a ve Slezsku již nevyskytuje. CV 158, 163, 234; P rof III 288-9 (14X); Sm ilauer PST 393; Schütz GTSK 77; DS 4, 82; DS 19, 72; DS 20, 106; Ros191
pond R K J-W rodaw II 43; ZMK III 98, 283; Im enik 185; Hosák VVM XX-P, 8. 6 Části vsi: Dědina, Bachorňa, Za kostelem, V Lubeně, Panenská ulice. H altýře (myslivna), Hliníky, Chabrov, Podolší, Rybáře, Za branou. O s e k , N o v ý , viz Osičko. Osetkovice 1 Zanikly u Červeného H rádku, 8,5 km sv. od Dačic, kde je trať Osetkovice. 2 1353 Oczetcowycze, ZDB II, 72; 1385 solitudinem Osietkowicze, ZDB VII, 140; 1585 ves pustou Wosetkowicze, ZDB XXX. 191. 5 M J : příp. -ovice k OJ Ocetek, to dem inutivum k Ocet, v němž apelativum ocet „Essig“, srov. OJ ze jm en jídel Buchta, Húska, Mléko, Olejík, Pecník (Svoboda StčO J 198) a příjm ení Ocetek; zn. ves lidí Ocetkových. V zá pisech oslabeno c n a s, p atrn ě v ně meckém prostředí. CV —; Prof —; Nekuda 31. Osíčany 1 Ves 12,5 km jz od Koje tína, nyní (1971) část obce KováloviceOsíčany, (1965) Kovalovice-Osíčany. V letech 1960—1963 část tehdy nově vzniklé obce Nová Ves na Hané, která však zrušena. 2 1365 in Oschiczan, ZDO I, 903; 1397 in Osseczan, ZDO VI, 629; 1407 Osseczan, ZDO VII. 490; 1415 in villa Ossyeczan, ZDO VIII. 439; 1437 v Oseczanech, PO III, 33; 1480 za ves Osecziany, PO V, 92; 1481 ve vsi Ose czanech, ZDO XII, 43; 1493 ve vsi Ose czanech, ZDO XIV, 29; 1497 vsi Oseczan, PO VI, 187; 1517 z Osečan, CMM 1957, 313; 1677 Osicžany; 1718 Ossicžany; 1846 Ossitschan, Osičany; 1872 Ositschan, Osičany; 1881 Osičany; 1924 Osíčany. 3 P. Nezamyslice. Ces. 4 Osečany, z Osečan, v Osečanech, za Osečanama, Osečák, osecké. 5 M J : akuz. pl. k stč. osěčané „obyvatelé ose ku, u prosekaného m ísta v lese“. Srov. Lažany. Délka v Osíčany je analogická podle dem inutiva osek — osik — osiček. CV 234, 165; Prof III 287, V 635; Spal 90. 6 Okluky. Osičko 1 Ves 7 km vsv od Bystřice 192
p. H. 2 1360 N ouum Hošek, CDM IX, 158; 1676 O sytzka; 1718 Ossicžka; 1720 Ossitzko; 1751 Ositzko; 1846 Ositschka, Osičko; 1872 Osiczko, Osičko; 1881, 1924 Osičko. 3 P. Kelč. Ces. 4 Oséčko, do Oséčka, Osečák, osec ké. Ten Osiček, osecké (Příkazy). Ten Úseček/to Osičko, Osečák, óseckej (Ko márno, Provodovice). 5 MJ bylo pův. Osek s přívlast. N ový „nově založený“. Jm. Osičko: dem inutivum k osěčí < o sěk t + bje „místo, kde je osek (v. t.)“, stč. osiečko — osičko. Srov. Veselí — Veselíčko, Meziříčí -» Meziříčko. Viz Osiky. CV 169, 225, 234; Prof - . V Ce chách Oseček, Osiček, Osik. 6 Části vsi: Hučáň, Za braná. Obecnica. — H ra dilův mlýn. Osikov 1 Ves 7 km se v. od Šum per ka nyní část obce Rejchartice. 2 1567 na ves A spndorff, PO XXV, 20; 1677 a 1718 A spendorff; 1751 A spendorf; 1846 Aspendorf, Espendorf, W osykow, O sykow ; 1872 Aspendorf, O sykov; 1881 O sykov; 1924 Osikov, Aspendorf, dříve Osykov. 3 P. Bludov. Založen krátce před 1567. Něm. 4 Vosikov, do Vosikova. Vosikál (!), vosické (Písařov). 5 M J původně ně mecké, zn. „ves v osičí, v osikovém po rostu“. O dtud i pozdější čes. Osikov: jm enná podoba k adj. osikový, srov. hojná M J typu Bukov, Doubov, Ořechov, Vrbov. S třídání něm. E /A (Aspe/ Espe „osika“) je v něm. nářečích na M oravě doloženo, viz u Ondřejovic. CV 266 (bez); Prof III 291 (Osikovec), V 539, 564; Sm ilauer PST2 134; Machek ES2 418; Hosák VVM XX-P, 11. Osiky 1 Ves 12 km sev. od Tišnova. 2 1390 in Ossyecz, ZDB VII, 852; 1546 ves O sijky, ZDB XXVI, 117; 1601 ves Wosycžj, ZDB XXXIII, 36; 1675 Wosyka; 1718 W esska (!); 1751 Osek; 1846 Ossik, O syk; 1872 O sik; 1881 O syky; 1885 Ossik, Osik; 1893 Ossik, Osiky; 1924 O siky, dříve O syky. 3 P. Lomnice. Fil. kostel sv. Stanislava. Ces. 4 V osiky, do Vosik, ve Vosikách, Vo-
sičák, vosické. Archaicky též Voseč, do Voseče, Vosečák, vosecké. 5 M J : pů vodně Osěč „osek“ (v. t.); p atří mezi jm éna na -seč (Rozseč, Proseč) n a Čes kom oravské vrchovině. Od 16. stol. po doba jm éna kolísala: 1601 V osičí Osičie, Osěčie „místo, kde je osěč“, 1546 O siky pl. k dem inutivu osik „malý osek“ (srov. Osičko), 1675 Vosika vý znam ně odkloněno od neprůhledného osěč k osika „Espe“. Plurálové Osiky, chápané k osika „Espe“ (proto i k rá t ké i-), ustáleno až 1893. Stopa po sta rém Osěč i v nářečí: ten Voseč (viz sub 4). Prof —; P J Osiča (pit., D rnovice u Val. Klobouk). Oskava 1 Ves 14 km sev. od Uničova. 2 1480 z Oskavy, PO V, 106; 1527 v Oskawie, PO XIII, 195; 1718 H ütten, jin ak Oskau; 1720 Oskau, Oskaw a; 1751 H utten, jinak Oskau; 1846 Oskau, H ütten, Oskava; 1872 Oskau, Oskava; 1881 Oskava; 1924 Oskava, Oskau. 3 P. Úsov. Ves založena v 15. stol. při dolech na železnou rudu. Něm. 5 Jedno z toponym icky nejstaroby lejších jm en na Moravě. Ves nazvána podle říčky Oskava, na níž leží. Hláskoslovně se nedá vyložit z nějakého slovanského kořene, např. osika, skáti „soukati“ (tak CV 240) nebo Oskk osa, oska „Esche“ (tak B rückner SlaviaX II182). P řijím ám e výklad Schwar zův 57 z germ. Ask-aha k aska „ja san“ : Askaha „jesenice“ (v. t.). O -aha > -ava viz Opava. Základ A sk- též v Ptolem aiově A skiburgion oros = hory od K rkonoš po Jeseníky (viz G räfenberg/Jeseník). Cizí A - přejato do slovanšt. jako O-, srov. Marus — Mo rava, Apaha — Opava. Prof III 303—4 (Oškobrh < Aski-). Oskerad 1 Zanikl na Moravskokrum lovsku u Hostěradic. 2 1672 Oskerady, VM-Mor. Krum lov, 22; 1672 Oskerad, Od H oráčka k Podyjí 1929 až 1930, 63. 3 V lánském rejstříku 1672 se uvádí jako pustá ves. 5 Jm éno doloženo jen v pozdním zá-
pise. Je proto následující výklad jen pouhá dom něnka, opírající se o exis tenci apelativa skndT i v polšt. (oskard), hluž. (voškrot), rušt. (oskórd) a slovinštině (oskrt). K spolehlivému vý kladu scházejí starší zápisy. [S jedním dokladem, snad zkomoleným, nelze mnoho dělat. VI. Smilauer.] Jm éno leží ve staré sídelní oblasti znojem sko-brněnské, v níž se střídalo různé předslovanské obyvatelstvo. Výklad z germ. A sk-, které je v Oskava (v. t.) třeba odm ítnout vzhledem k druhé části jm é na, především však ke jm énům pol ským a slovinským (viz níže). Poklá dáme proto jm éna Oskerad za slovan ské, a to za složené, přičemž je obtížné stanovení hranice kom ponentů. V Ce chách je MJ O skorínek (Prof III 291) k OJ Oskora (tak Prof V 599); OJ typu Oprosta, Okřieša — Svoboda StčOJ 100, 102), nebo k apelat. oskoruše „druh je řábu a jeho plod“ (tak Machek LF 55, 150; Vasm er REW 285; srov. rus. ósokor’ „Silberappel, Schw arz-appel“, kte ré kontrakcí z osina + kora „mající kůru jako osika“). Z českých nářečí n a Moravě a ve východ. Cechách je doloženo odkom ízat, oskom rzat (u Bartoše, Gregora, Maliny), které M achek ES 342 vykládá z nejasného ob-\-sko-mrzeti; z Kyjovska je oskomrza „ten, s kým nechci m luvit“. Podle toho bychom mohli předpokládat i *oskorad „ten, koho ne chci m ít rá d “. P ředpona osko- < ob sko- je zesilovací, m ívá však zpravidla podobu obko-, oko- (Machek 1. c.). Avšak není zcela jisté, že je třeba jm é no O. dělit n a osko-\-rad. Jed n ak v do kladu — byť i jediném — čtem e Oske rad s -e- (Nekudovo Oskoi-ady je po doba p atrně um ěle vytvořená), jednak máme na Moravě jm éno Oskol (v. t.), ve slovenštině O skrt (Imenik 299). Dá váme proto přednost výkladu z před pony o(b)~ „herum -, um -“ spojené se sloves, kořenem skrvd - „rýhovati, drsn iti“, srov. stč. oškrd „železný nástroj
na drsnění žernova“ (Machek 344). rus. oskórd „Spitzham m er“ (Vasmer REW I 241—2): jm éno Oskerad vzniklo pa trn ě z postverbale oskrdy „drsnící k a meny na žernovy“, pak „místo, kde se takové kam eny nacházejí“. Bylo by to jm éno významem se hlásící k Brusy, Lomy. Nebo může jít o žertovné po jm enování lidí s drsnou povahou, s drs ným jednáním . K e tvoření srov. Oskol! Jm éno *O skrdy nebo *Oškrdy (stří dání sk a šk nečiní v tom to případě pro stčešt. potíží) bylo záhy významem nesrozum itelné, neboť bylo vytlačeno jasnějším Brusy. Obtížná souhlásková skupina -sk fd - upravena nejspíše pa trn ě na skerd > skerd: O skerdy (prů vodní vokál u x < r-b ve stčešt. dolo žen), čímž dána možnost rozložit jméno tak, jako jm éno Počerady, Močerady — Oskerady, Oškerady, a podle typů Ja roměř, Litom yšl, Suchohrdly utvořit další analogické Oskorady, Oškorady. V dokladě čteme Oskerad (bez -y a -š-). Buď bylo apelativní jm éno původně singulárové, nebo — to se zdá b ý t prav děpodobnější — přejato prostřednictvím němčiny, v níž m ají česká obyvatelská jm éna na -y tém ěř pravidelně po dobu českého genitivu pl„ srov. K oko ry/K okor, Žernoseky/Žernosek. Ke stří dání sk/šk srov. stsl. oskrbdi}, pol. oskard, hluž. woškrot, rus. oskórd, slovin. oskrd. Jestliže se náš předpoklad uká že správný, bylo by jm éno velmi cen ným lexikálním archaism em staré Mo ravy. CV —; Prof —; Viz Oskol. Oskol 1 D říve ves, nyní severový chodní část Kroměříže. 2 1517 Oskole, CMM 1957, 309; 1651 v Oskoly, Summovní ex trak t; 1676, 1718, 1751, 1872, 1881 a 1924 Oskol. 3 P. Kroměříž. 4 Ten Oskol, do Oskole, oskolské, Oskolák. Žertovně Snoblín (snad od tud, že do Oskolu přicházeli arcibis kupští zahradníci ze Slavonína, něm. Schnobolín?). 5 Podobně jako Oske rad ■<— *Oskrdy, *Oškrdy, s nímž je slovotvorně shodné, leží i Oskol ve sta 194
rém sídelním území Moravy. Za prav děpodobné pokládám e výklad z původ ního plurálového Oskoly (1517 Oskole: buď s hanáckým y > e, nebo spíše s nář. přechodem skloňování jm en na -l, srov. nářeční pl. kostele, obale, uzle): předpona o(b) + postverbale ke skol„skoliti, k láti“, znam ená „místa obsekaná nebo obitá“ anebo „lidé tam byd lící“. Možná, že apel. *oskol bylo sy nonymem k oskrd „čím se něco oklatilo, tj. kolm ými údery drsnilo, rýho valo“. Viz Oskerad, kde také výklad o singul. podobě. CV —; Prof —; u Kla re ta 373 doloženo Oskolec „clauda m onstra“. Oslava 1 Ves 8,5 km jjv od Velkého Meziříčí, nyní část obce Dolní Heřm anice. 2 1350 super Osla, ZDB I, 165; 1366 in Oslawa, ZDB IV, 442; 1437 in villa Oslawie, ZDB XII, 222; 1448 k tej vsi Oslavě, K P III, 400; 1492 ves Oslawu, ZDB XVII. 51; 1573 ves Oslawu, ZDB XXX, 15; 1718 Osslawa; 1720 Oslawa; 1749 PECET DIEDINI OSLAWI, VM-Velké Meziříčí, 334; 1751 Oslazoa; 1846 Oslau, Oslawa; 1872 Oslau, Oslava; 1881, 1924 Oslava. 3 P. Budišov. Ces. 4 Voslava, do Voslavy, za Voslavó, Voslavák, voslavské. 5 M J: přejato jméno řeky Oslavy, na jejíž březích ves leží. Jm éno Oslava — hydronym . sufix -ava (o něm viz Opava) k *osla „brus“ (srov. stsl., pol., slovin. osía „brus, W etzstein“, valašské a lašské osl’a, sloven, osla, dem inut. oselka „brousek na kosu“). Jm éno Oslava m á týž vý znam jako Brusnice, Osnice v Cechách „řeka, v níž se nalézají brusky“. Ke jm énu nástroje osla „brus“ srov. tvo ření m etla. Oslava též levý přítok Oskavy. ČV 152, 226 (Osla je variant k Ostrá, jako je m okly a m okrý); Prof III 289 (Oselno), 293 (Osnice), V 531, 548; Spal 56; DS 19, 74; Miklosich EW 227; B rückner SEW 386; Bezlaj II 66 („nejasné“, vykládá z antroponym . baze Oslav-); Zwoliňski 186, 190, 237; P ra-
sek ČMM 1904, 433; Bartoš Dial. slov. mor. 267; K álal 432; M achek2 419. Oslavany 1 Městys 4 km sz od Ivan čic. 2 1104 Qlauane, Kosmas 259; 1225 Ozlawan, CDB II, 271; 1225 Ozlawan, CDB II, 272; 1228 Ozlawan, CDB II, 320; kolem 1220 in Ozla, CDB II, 347; 1230 in Ozlawan, CDB II, 339; 1231 in in Ozlauan, CDB III, 14; 1234 in Ozla wan, CDB III, 77; 1234 in Ozlawan . . . de Ozla, CDB III, 96; 1236 claustrum Oslawa . . . in Oslawa, CDB III, 135; 1243 conventui Ozlawensis, CDB IV, 36; 1244 domui Oslawensi, CDB IV, 46; 1245 in Ozlawa, CDB IV, 71; 1253 in Oslava, CDM III, 189; kolem 1259 cenobio Ozlauinensi, CDM III, 284; 1260 in Osla, CDM III, 289; 1260 in Ozla, CDM III. 296; 1262 in Osla, CDM III, 348; 1269 de Ozla, CDM IV, 31; 1269 in Oslavan, CDM IV. 26; 1271 in Hozla, CDM IV. 56; 1280 de Ozla, CDM IV, 176; 1281 in Oslauan, CDM IV, 193; 1281 in Ozlaviam. CDM IV, 202; 1296 in Ozla, CDM V, 44: 1305 in Ozla, CDM V. 125; 1307 in Ozla, CDM VI. 4; 1318 in Osla, CDM VI, 138; 1322 in Osla, CDM VI, 216; 1328 in Osla, CDM, VI. 365; 1337 in Osla, CDM VII, 176; 1350 in Osla, CDM VIII, 80; 1355 in Osla, Reg. VI, 100; 1362 in Ossla, CDM IX, 184; 1365 in Osslaw . . in Oslauia, Mendl, Knihy počtů, 336; 1378 Ossla, CDM XI. 124; 1386 m onasterii Osslaviensis, CDM XI. 381; 1387 in Osslawan, ZDB VII, 593; 1400 de Oslavia, CDM XIII, 29; 1410 zu Osslaw, CDM XIV, 161; 1464 kláštera oslawanskeho, PB IV, 100; 1467 m onasterii Oslaviensis, Neumann, Nové pram eny. 143; 1471 kláštera oslovanského, AČ VI, 508; 1513 oslowanskeho kláštera, PB X, 74; 1534 z Woslawan, PB XV, 213; 1547 na městečko Oslovany, PB XIX 92; 1628 z Oslowan, M atrika v Ivančicích; 1633 Oslowany; 1655 parochiam Oslauanensem, ACO B 12; 1674 Osslowan; 1718 Osslowan; 1720 a 1751 Oslowan; 1846 Oslawan, Oslawaný, 1872 Oslawan, Oslavany;
1881, 1924 Oslavany. 3 P. Oslavany. Ženský cisterciácký klášter Vallis S. Mariae založen 1225, zanikl krátce po r. 1526; farní (již v 14. stol.) kostel sv. Mikuláše. Od 16. stol. zámek. Již 1783 těžba kam enného uhlí. Ces. 4 Voslavane, do Voslavan, za Voslavanama, V oslavanščá k/V oslav aňák/ V oslavanšči (okolí), voslavanské. Voslovane (Senorady). 5 M J: akuz. plur. k stč. Oslavené „lidé bydlící u řeky Oslavy“, srov. Bobrovany, Moravany. O jm éně řeky viz Oslava. Německy již ve 13. stol. Ozlawan (z čes. genit. pl., srov. Mora vany — Moravan, Z em o seky — Zernosek) nebo Ozla podle německého jm éna řeky Oslavy/Ozla (srov. řeka Opava, něm. Opa). Od 15. stol. se užívá místo Oslavany i hydronym a Oslava (v. t.). CV 226; Schwarz VS II 73, Hosák VVM XX-P, 5. Podoba Oslovany; asimilace o - a - o > o - o - a . L iteratura viz Osla va. 6 Části městyse: Zámostí, Na skal kách, Na Varpachu, Na Kocberách, Na Náporkách, V Oslavě, Městečko, U Ko courů, V gruntech. Dolina (samota), Barbořin důl, důl Kukla, Zaraženský dvůr, Oslavanská havírna, U mašiny. Oslavice 1 Ves 2,5 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1355 in villis suis videlicet Oslawycz . . . , ZDB III, 86; 1360 de Oslawicz, ZDB III, 539;1370 in villa Oslauicz, CDM X, 79; 1376 in villa Oslauicz, ZDB VI, 267; 1376in villa Oslauicze, ZDB VI, 315; 1385in Oslawicz, ZDB VII, 73; 1390 in villa Oslawicze, ZDB VII, 807; 1417 Oslawicze, ZDB XI, 414; 1447 Oslawiczy (4.), ZDB XII, 544; 1493 ve vsi W elike Oslawiczy, LSA III, (93); 1532 z Oslawicze, LSA III, 94; 1534 z Woslawicze, LSA III, 95; 1535 ze dvora svého oslawiczkeho, PB XV, 296; 1555 ves Woslawiczy, ZDB XXVII, 11; 1679 Woslawicze; 1718 Woslawitze; 1720 W oslawitza; 1751 Woslaw itz; 1846 Gross W oslawitz, W elke Woslawice; 1872 Gross W oslawitz, Oslavice; 1881 Velké Oslavice; 1885 Gross Wosla w itz, Oslavice, Velké Voslavice; 1893 195
Gross W oslawitz, Velká Voslavice; 1924 Oslavice dříve Velká Oslavice. 3 P. Vel ké Mežiříčí. Ces. 4 Ta Voslavice, ve Voslavici, Voslavičák, voslavické. 5 M J: převzato hydronym um Oslavice — dem inut. k Oslava (v. t.); byla ta k pojm enována ves na říčce vtékající do Oslavy, proto deminutivum jako ve dvojicích Morava-Moravice, Ostrava-Ostravice, Vltava-Vltavice. V 15. a 19. stol. též Veliké Osla vice, Gross W oslawitz — na rozlišení od blízké O slavičky (v. t.). S protetickým V- poprvé 1534. L iteratu ra viz Oslava. 6 Křenice, Balinské údolí (hájenka). Oslavička 1 Ves 5,5 km jz od Velké ho Meziříčí, nyní část obce Nový Telečkov. 2 1361 in Oslauiczka, ZDB IV, 49; 1371 villa Oslawicky, ZDB V, 406; 1386 in Oslawiczky, ZDB VII, 379; 1447 villam Oslawicka cum municione, ZDB XII, 680; 1437 de Oslawiczka, K P III, 195; 1460 ve vsi Oslavičce, K P IV, 120; 1464 v Oslawiczcze, PB IV, 96; 1460 drží ves Oslavičku, KP IV, 237; 1591 ves W oslawiczka Mala, ZDB XXXII, 117; 1678 a 1718 Klein W oslawitz; 1751 K lein Woslawiczka; 1846 K lien Wosla w itz, Male Woslavice; 1872 K lein Wo slawitz, O slavičky; 1881 MaZé Oslavič ky ; 1885 K lein W oslawitz, Malá Vosla vice, Oslavičky; 1924 Oslavička, dříve Malá Oslavice t. Oslavičky. 3 P. Velké Meziříčí. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Voslavička, do Voslavičky, ve Voslavičce/ice, za Voslavičkó, Voslavičák, Voslavičačka, voslavické, obývat, jm. „z Voslavičke“. Malá Oslavička, do Má ly Oslavičřc-y, obývat, a příd, jm. „z Má ly O slavičky“ (Rohy). 5 M J : dem inutivum k Oslavice (v. t.), proto na rozlišení od ní též v 16. a v 19. stol. přívlastek Malá, Klein. Ves Oslavička i blízká ves Oslavice leží na potoku Oslavička, pří toku Oslavy. 6 M yslivna Bažantnice, dvůr Benetín. Oslnovice 1 Ves 10 km zsz od V ra nova n. D. 2 1492 desátek osnovskej, KP VII, 31! 1576 ves Hostnowicze, ZDB 196
XXX, 89; 1712 H óslow itz; 1720 Hóslow itz; 1751 Hislowitz; 1846 Hoslowitz, Woslnowice, Wosnowice; 1872 Hóslow itz, Oslnovice; 1881 Hostnovice; 1893 Hóslowitz, Oslnovice, Osnovice; 1906 Hóslowitz, Oslnovice; 1924 Oslnovice, dříve Osnovice. 3 P. Bítov. Ces. 4 V osnovice, do Vosnovic, Vosnovák, vosnovskej. 5 P ři výkladu je zapotřebí vyjít z Hóslowitz: Hó- je stará substi tuční podoba českého Ho-, srov. Hodo nín - Góding. Skupina -slo- m ohla vznik nout z čes. -stilo- tak, že i v nepříznivé pozici vynecháno a -stl- přehodnoceno na sl: Hostil- > něm. Hósl-. Soudíme proto, že něm ecké doklady, znám é te prve od 1718, navazují na starší ně mecké přejetí domácí české předlohy, kterou rekonstruujem e jako H ostilovice: příp. -ovice k OJ Hostilov složené m u ze subst. kom ponentu host „G ast“ a slovesného kořene lov- „loviti, jagen“, srov. Hostivař, H ostivít; znamenalo pů vodně „ves lidí H ostilovových“. Z něm. Hóslowitz ( < Hostilovice) zpětným po češtěním vzniklo Hoslovice, v něm ž sku pina -sl- nem ěla etymologicky jasnou oporu, proto podlehla zm ěnám : analog, podle stč. slúp.stlúp, nář. slanýstlaní na Hostlovice, z čehož asimilací Z k zubnici t j> Hostnovice; -stn- se dále zjed nodušilo na -síi-: Hosnovice (srov. ra dostný Inkv. radosný, zlostný/nář. zlosný); počáteční H- považováno za prote tické, proto jednak kolísání H-iO- (jako P J HouvarjOuvar), jednak 1846 „nále žitá“ proteze V-; jm éno nově význa mem spojeno s „osel“ i „osten“ i „osno va“ (v nářečí vosel, vosten, vosnová), jak dosud vše v lidové etymologii. CV 15 („snad z Osloň); Prof I 715—6 (Hos lovice k OJ Hostil), V 556 (k OJ Hosti lov); Geb. HM I 365, 397, 398. O s l o v a n y , viz Oslavany. Osmek 1 Část m ěstyse Vracov (Kyjovsko). 2 1785—1850 Osmek, H urt, Dě jiny m ěsta Vracova; 1857 na Osm eku, Sčítací operáty 1857 a 1869; 1890 Ossek, Osek; 1906 O sm ek; 1924 Osmek.
5 M J p atrn ě z O sm yk(y) ke sm ykati „schleppen, schleifen“, srov. v Ce chách P rosm yky a Smečno k sm yk (Prof V 573. IV 111); zn. místo zbavené porostu sm ýkáním nebo „lidé na něm bydlící“. Jm éno by patřilo tvořením k Oskol, Oškerad < Oskrd (v. t.), s ni miž leží na starém sídelním prostoru Moravy. CV —; DS 11, 16; Sedláček Snůška 208 (les Osmyk). Prof IV. 111 (Smečno k sm yk). Osmoruby 1 Zanikly v okolí Police (Jemnicko). 2 1372 curiam Osmorub, CDM X, 143; 1503 drží W osmoruby, ves pustú, ZDB XVII, 57; 1528 ves půs tů Osmoruby, ZDB XXIII, 13, f 3 v., ed. 3 Ves zanikla p atrn ě za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 4 To Vosmirobi, na Vosmirobi, za V osm irobim (pole nepravidelného tv aru v Desově). 5 M J je jasné jen ve své d ru h é části, k terá p atří do početné sku piny jm en s kom ponentem -ruby „ru bat, schlagen, lichten“ : Všeruby, Klad(e)ruby, Obruby, Záruby. P rvní část je zatím neprůhledná. Snad *Osno- (k os-, osný „ostrý“, viz Oslava a stč. osný nůž „poříz“), *Oso- (k tém už základu), *Kosm o- (ke kosm. „kadeř“, kosm ý „kadeřa vý, zottig“ ; srov. Kosm onosy v C. Prof. V 629. Jako celek je toto od původu nejpravděpodobněji obyvatelské jm éno přezdívkové nejasné. CV —. Osoblaha 1 Město v enkl. 2 1201 in te r duo flum ina Ozoblogam, CDM II, 8; 1233 versus Osoblogam CDM II, 230; 1251 de Hozenpla, . in Hocemploz, CDM III, 166; 1252 irqcta Hocenploc, CDB IV. 250; 1256 iuxta Hocenpla, CDM III. 332; 1262 de Hoczemplocz, CDM III. 350; 1273 de Hoczemplocz, CDM IV. 77; 1275 in oppido nostro Hoczemplocz, CDM IV, 106; 1294 in districtu Hoczenploczensi, CDM V, 3; 1294 in Hoczemplocz, CDM V. 3; 1300 civitati nostre Hoczenploz, CDM V, 116; 1302 de Hocenploz, CDM V, 137; 1317 in confinio Hoczenplocensi, Lechner I, 7; 1389 in civitate nostra Hotzenplaga,
CDM XI, 577; 1391 von der Hoczenplach, ZDVGMS V, 99; 1390 zur Hoczenplocz, CDM XIII, 301; 1392 in di strictu Hoczenplagensi . . . in civitate nostra Hoczenplaga, ZDVGMS V. 256; 1396 Hoczenplacz, ZDVGMS V, 93; 1403 ante civitatem Osoblaham, Lechner I, 21; 1403 ante civitatem Hoczemplacz, Lech ner 1,22; 1408 de Hoczenplaga, Lechner I, 21; 1412 in Hoczemplacz, Lechner I, 37; 1456 Hoczenplaz, Lechner I, 137; 1494 z Osoblahy, ZDK I, 53; 1558 z Osoblahy, DM XII. 190; 1559 m lýnu osoblažskému, DM XII. 160; 1597 m ěsta Osoblahy, DM XV, 202; 1600 osoblaske(h)o, DM XXI, 137; 1600 m ěsta Osoblahy, DM XXI, 137; 1608 před městem Osoblahu, DM XXI, 199; 1608 panství osoblaskeho, DM XXI, 199; 1610 v městě Hosoblaze, DM XXI, 233; 1655 decani Osoblauiensis, ACO B 12; 1677 Hotzenplotz; 1672 decanatus Osoblauiensis, Děkan. m atr. osoblažská; 1702 zu Hotzenplotz, M atri ka v Opavě; 1718 Hotzenplotz; 1720 H ottzenplotz, Osoblaha; 1751 H otzen plotz; 1846 Hotzenplotz, Osoblaha, lat. Osoblavia; 1870 H otzenplotz, Osoblaha, Catal. cleri; 1881 Osoblaha; 1924 Oso blaha, Hotzenplotz, drive jen H otzen plotz. 3 P. Osoblaha. Město lokováno biskupem Brunem . Far. kostel sv. M aří Magdalény. Silná židovská obec. Něm. 4 Ta Osoblaha, do Osoblahy, Osoblažak, osoblasky. Hocemploc (Bránice 1970), něm. H oďmpldc (Hradec 1964). 5 Za M J prý pojato jm éno říčky Osobla hy, na které město leží a k terá je levým přítokem Odry. Doklady říčního jm éna jsou starší nežli doklady jm éna m ěsta (í 107 Uzablace. 1201 inter duo flum ina Ozoblogam, CDM II, 8). Do 15. stol. je MJ doloženo většinou jen v něm. nebo lat. podobách: 1251 de Hozenpla, 1252 Hocenploc, 1389 Hotzenplaga apod. Do savadní etymologické pokusy neuspo kojují. Rozwadowski Studia 11 vychází z faktu, že přítokem Osoblahy, vlastně jeiím zřídelním tokem, je říčka Ossa, z čehož vyvozuje, že Osoblaha <— *Ossa 197
blaga „Osa tichá, dobrá, blahá“ k blag-b. Jm éno by tak patřilo k řadě hydronym Osa *opsa, kterýžto základ nachází sice R. po celém staroevropském území, o jehož etymologii však nemůže říoi nic podrobnějšího. Liewehr (Einführung in d. hist. Gram. d. tsch. Spr. 1933 I, 37) vychází rovněž z předpokladu dvoukomponentového jm éna; jenže pokládá oba kom ponenty za názvy řek Ossa + Blaga „die T räge“ -hc kontam inací obou Osoblaha. Tomuto výkladu ubírá na hodnověr nosti fakt, že takový druh tvoření slo vanských hydronym je neznámý. Sama form ální stránka by snad mohla napo dobovat složeniny ty p u C em ovír, Běloves, očekávali bychom z Ossa a Blaga nějaké *Blagoosa. Není rovněž doložena kontam inace Osa + Blaga —► Osoblaga, jm en dvou původně sam ostatných ob jektů. Proto výklad Rozwadowského a Liewehrův odmítáme. Vyjdeme-li z něm. Hotzenplotz, Hozenpla jako z výsledku slovansko-německých přejetí (takto i Schwarz 170, 262 a VS II 330-331), bylo by třeba po kládat počáteční H za protezi (raný do klad pro ni srov. i 1208 holomuncenisis k Olomouc), něm. tz < slov. buď s (srov. SuchdoljZauchtel, Suchá'Zauche), nebo t, ď vyslovované s asibilací (srov. Těchanovice/Zechsdorf, Tísek/Zeisk), koncové -tz pak rovněž ze slovan. -s, -z, - i nebo -ď (vyslov c, dz). Něm. o v -plotz je pak buď substitucí za české a, nebo p řejato z polského a > o. — Z to hoto přehledu plyne možnost jen čás tečné rekonstrukce: Osoblaha, pol. Osobloga, nepřím ý pád Osobřazě/pol. Osoblodzie —>■ něm. Hotzenplotz. Podoba Hozenpla, později Hozenplach by vy cházela z českého nom inat. Osoblaha. Tak také Schwarz. Tento výklad neříká nic o etymol. základu jm éna, ani neobjasňuje původní toponymickou sufixaci. Pozornosti v dosavadních výkladech unikala skupina -tzen-, která se vysky198
tu je ve všech něm eckých dokladech. Ze slovan. Osoblaha bychom očekávali v něm čině spíše ú tv ar s vnitřní redukcí typu Osobla, Otzpla. Slabiku -en v Ho tzen- by bylo tedy možno chápat jako spojovací elem ent jako ve smíšených jm énech typu Stachovice Stachenwald. Nebo je -en kontinuantem něja ké slovanské předlohy? Předpoklad ně jakého Ot-bj§- > H otzen- by nutně m u sel vycházet již z čes. Otě-, jehož ť (vy slov č) — něm. tz, z; z pol. Oťbjq *Otq- bychom dostali něm. (H)oten-, srov. Otenplan O ttjqslaw (Taszycki Rozprawy 113; DS 20. 235; O ttewig -<■— Otěvěky). Vzhledem k druhé části jm é na Osoblaha bychom museli předpoklá dat nějaké *Otěblagy > pračeské Očeblagy —> něm. Otzplag, (z čehož zpět ným přejetím do češt. a polšt. Osoblaha, Osoblaga jako hydronym um ?). Vznik -en- v *Otzplag není nesnadný: přecho dová hláska n po zubnici před retnici (*Otzpl- > Otznpl-, vokalizací Otzenpl-). Je také možné uvažovat o *Hodžěblaga, „říčka Blaga, která se líbila“ k psi. godě byti „placere“. Neznáme však pa ralelu k takovém u typu pojmenování. A djektivní hydronym a jsou obecně do ložená (Tichá, Dobrá, Bystrá, M alá *Otěpluč, *Hotépluč -> něm. Otz(e)nplutz — Otzenplatz. Srov. s. v. Sukolom: něm. Selplaz *— *Žělipluč. Jistou oporu m á takové po jetí výkladu i v analogických slovan.-něm. přejetích v jiných oblastech: Maltschach v K orutanech, slovin. nář. Malóapa Maločepy, 1106 M álotzenplach, Máltschenploch (Bezlaj, Rozpravy in gradivo 1963, č. 3). V ýklady ze slovan.-něm. substitučních vztahů nejsou bez sporných míst. Je H- opravdu proteze? Je -plotz skutečně za -pluč (nebo za -bludz k -blod + jb)? Je třeba počítat s řadou nejistot (např. různost objektu pojm enování: řeka, dvě řeky, sídlo?) a analogií, což odsunuje výklad ze substituované předlohy do k ra jn í hypotetické podoby. Není proto vůbec jisto, zda základní předpoklad, totiž slovan. původ, je nutně správný. Proto (a také pro podobu hydronym a Uzablace) pokládám e jm. Osoblaha za tím za nejasné. CV 226 (nejasné); Prof —; Prásek CMM 1905, 234 (k suchu, což odm ítnuto již u CV). 6 Tošovice/Taschenberg (dř. ves, nyní čtv rt města, v. t.). Židovská obec/Judengem einde (býv. část města). O s o š í, viz Úsuší. Osoudov 1 Osada obce Knínice, 10,5 km vsv od Dačic, od 1949 Bohusoudov, 2 1371 villam Bossudow, ZDB V, 457; 1385 villam Bossudow, ZDB VII, 140; 1512 ves pustou Osawdow, ZDB XVIII, 29; 1846 Endm annsdorf, W osaudow; 1872 Endmannsdorf, Vosoudov; 1881 Vosoudov; 1885 Etm annsdorf, Vosoudov; 1893 Ettm annsdorf, Vosoudov; 1924 Osoudov, dř. Vosoudov. 3 P. Knínice. Ves zanikla v 15. stol., obnovena 1786 parcelací dvora, nejpi've jako cikánská osada, dnes skupina chalup Cikáni. 4 Vosoudov, na Vosoudov, na Vosoudově, Vodsouďák, vosouckyj (Budkov). Přezdívka: Cikáni (Knínice). 5 MJ zně lo pův. *Bohosudov: přivlast. příp. -ov k OJ Bohosud, složenému z boh-, o němž viz Bohuslavice, a -súd „soudit“ ; srov.
Bolesúd, Bransúd (MJ Bransouze) a čas tá OJ na Bohu-. Obvyklým stažením Boho- > Bó vzniklo Bósudov, Bosudov. Srov. Bohuslavice > Bóslavice, Búslavice. Počáteční B se pak vyvíjelo stejně jako Bobrava/Vobrava/Obrava: záměna B /V a hyperkorektní odsunutí Vo-fO-. Po obnovení r. 1786 nazvána Endmansdorf podle soudce Endmanna, k terý par celaci řídil. CV 268 (k r. 1788); Prof I2 116 (Bohusoudov); Svob. StčOJ 87; K ra tochvíl VM-Dačice 148. Osová 1 Ves 5 km ssz od V. Bíteše, nyní část obce Osová Bitýška. 2 1329 de Ossaw, CDM VII, S 269; 1346 de Ossow, Reg. V, 2; 1351 cum m edia villa Ossau>, ZDB III, 57; 1364 de Ossau, ZDB IV, 104; 1365 de Ossau, ZDB IV. 158; 1366 de Ossau, ZDB IV, 190; 1366 de Ossowy, ZDB IV, 403; 1373 in villa Ossow castrum , ZDB VI, 129; 1376 bona sua Ossowe, videlicet municionem Ossowe cum villa, CDM XI, 31; 1415 super m unicione Ossowe, ZDB XI, 119; 1447 z Ossoweho, PB III, 12; 1463 z Osového, AC XVI, 148; 1481 na Osowem, PB V, 80; 1575 na Osowem, PB XXVII. 98; 1581 zám ek Osowey, ZDB, 150; 1590 zámek Osowey, ZDB XXXI, 38; 1612 zámek Osowy, ZDB XXXIV, 99; 1633 Ossowa; 1674 Ossawa; 1720 Osowa; 1846 Ossowa, Osowa; 1872 Ossowa, Oso vá; 1881 Osové; 1924 Osová. 3 P. Oso vá. Byl tu hrad, pak zámek. Ces. 4 Vosová, na Vosovó/to Vosovy, na Vosovy, vosovské, Vosovák. 5 M J: pů vodně přivlast. přípona -ov k O J Os, to z apelat. os, varianty k osa „Wespe“r srov. dosud v nářečích střed, a západní M oravy ten vos „vosa, čm elák“. M J Osová (tj. ves) upraveno na adj. Osová „patřící k hradu Osovu“. A protože řa da adj. jm en typu Jedlová, Olešná ko lísá v rodě s neutrem Jedlové, Olešné, tak i Osová/Osové, jak dosud v nářečích. CV 106; Prof III 294, V 565; Machek 573; Kopečný VSZ 291; Šm ilauer P S T 319; Hosák VVM XX-P, 61. Osové 1 Ves 3,5 km j. od Velkého 199’
Meziříčí. 2 1371 villam Osowe, ZDB V, 407; 1591 ves W osowy, ZDB XXXII, 117; 1679 W osowy; 1718 W oszaw y; 1751 W osowa; 1846 Wossowa, Wosowa; 1872 Wossowa, Osová; 1881 Osová; 1885 Wos sowa, Osová, též Vosovy; 1893 Wossowy, Osoví; 1924 Osové, dříve Osoví. З P. Velké Meziříčí. Ces. 4 To Vosovy, z Vosovýho, Vosovák, vosovské. Arch. to Vosovi, z Vosovi, za Vosovím. 5 M J: z adj. osové k osa „vo sa, W espe“, zn. místo, kde jsou vosy. K výkladu z event. původního posesíva Osov —■>■ Osová (Osové, o němž viz Oso vá) nejsou doklady. Od 1591 s protet. v-. Z nář. 1885 Vosovy vznikl kancelář ský novotvar 1893 to Vosovi, které se arch. udrželo dodnes jen u nejstarší ge nerace. CV 106; P rof —. 6 Hájovna Nesměř. Ospělov 1 Ves 9 km ssz od Konice, nyní část obce Ludmírov-Milkov. 2 1382 Ospylow, CDM XI, 278; 1408 Ospielow, ZDO VII, 621; 1464 Ospielow, ZDO XI. 34; 1494 ves Ospielow, ZDO XIV, 5; 1586 ves Wospielow, ZDO XXIX. 139; 1598 ze vsi Ospilowa, PO XXXIV. 96: 1618 za W ospilow em . PO XXXIX. 409; 1677 Wospilow; 1718 Ospilow; 1751 O spylow; 1846 Ospilow, O spylow; 1872 Ospilow, Ospílov; 1881 Ospilov; 1924 Ospělov, dříve Ospilov. З P. Bouzov. Ces. 4 Ospilov, do Ospilova, Ospilovák, ospilovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Ospěl, to z Z-ového participia stč. předložkového slovesa ospěti, které buď k spěti, zpěti „recitativně odříkati“, nebo spíše k osúti, ospu, ospěl, iterativu k sypati „obsypati, obklíčiti“ ; OJ Ospěl „ten kdo obsypal“, srov. tvoření stč. OJ Osinal, Oblízal. U jednoslabičných slo vesných základů dochází v Z-ovém p ar ticipiu k dloužení ě > že, z něhož > i, proto čteme 1408 Ospielow, 1872 Ospí lov; srov. stč. oděl > odiel > odíl. V pozdněstředověkých dokladech čteme Wospilow, v nář. Ospilov: i mohlo vzniknout buď nářečním krácením í 200
( < i e > ě ) , nebo je výsledkem změny ě > i jako nář. Prostijov, Hodijov, Radijov k Prostějov atd. Vývoj dokladů ukazuje spíše na krácení. CV 44 (nejas né); P rof —; Svoboda StčOJ 168; Ge bauer HM III/2 221 n.; Simek 110; Machek ES1 491 = ES2 570. Ospit 1 Zanikl na Ospitském potoce (v Hydrolog, pom ěrech ČSSR 1965 chybně Ospirský potok) poblíž ústí Hynčického potoka mezi Petrušovem a Mor. Sázavou, kde je osada Zejpy, něm. Seifen, Seifern (Moravsko třebovsko). 2 1460 Ospit, Lechner I, 74; 1464 Vspyeti, ZDO XI, 34; 1490 Vospět půstů. Petrušov půstů. ZDO XIII. 54. f. 8 v. 3 Sí delní prom ěny jsou na Hynčickém po toce složité a málo jasné. V dokladech se zde připom ínají Ospit, Zejpy a Sei fen, z nichž poslední dvě jsou totožné (viz hesla). Není jisté, zda zaniklý Ospit je předchůdcem nynější samoty Zejpy. Okolnosti spíše ukazují na existenci sa m ostatných vsí Ospit a Seifen ( = Zej py). Ztotožnění obou provedl i Březina (Zábřezsko 443), a to podle A. Czerného. 5 M J: snad deverbativum k ospytati „prozkoum ávat!“, zn. m ísto předem prozkoumané. ČV —; Prof —; Nekuda 67; Březina Zábřežsko 443. 1. Ostašov 1 Ves 11,5 km zsz od Hro tovic. 2 1751 Lhota; 1846 Neudorf, též Osteschau, Nowa Wes či Ostašowa; 1872 Neudorf, Ostašov; 1885 Neudorf, Hostašov, též Ostašov; 1893 N eudorf, Hostašov, též Hostešov; 1881 Hosšov; 1906 Neudorf, Ostašov, též Osta šov; 1924 Ostašov, dříve t. Hostašov. 3 P. Hrotovice. Ves založena 1716. Čes. 4 Hostašov, do Hostašova, Hostašák, hostašovské. Hanlivě N ajdorf, Najdorfáci. 5 Ves nazvána podle m ajitele pan ství F rantiška Josefa sv. pána z Ostašova. Jm éno Ostaš: dom ácká podoba k Ostach, které počeštěním řec.-lat. Eustach(os). Po založení se ves jm enuje krátce 1751 Lhota (v. t.). od 1846 též Nová Ves podle něm eckého N eudorf ..nová založená ves“. Dnešního jm éna se
užívá od 1846. Viz Hostašovice. CV 264. 2. Ostašov 1 Zanikl mezi Ježovem a Zeravicemi (Kyjovsko). 2 1499 ves pus tou Hostašov, ZDO XVI, 84, ed.; 1545 po hranice hor ostašovských, ZDO XXV, 120 ed.; 1554 Ostašov, ZDO XXV, 286, ed.; 3 Ves zpustla za válek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Hostaš; v. Hostašovice. ČV —; Prof III 294, V 579. Ostojkovice 1 Ves 5.5 km zsz od Jem nice. 2 1327 O stoykowicz, CDM VI, 325; 1384 in Votiechowicz (!), CDM XI, 323; 1528 ze vsi W ostoykowicz . . . o tom desátku ivostoykow skem , PB XIV, 94; 1551 ze vsi Wostoykowicz, PB XX, 160; 1551 ze vsi Ostogikowicz, PB XX, 161; 1591 ves Ostogkowicze, ZDB XXXI. 100; 1609 W ostegkowicze, ZDB XXXIV, 27; 1671 W osteykow itz; 1718 W ostegkowicz; 1720 Wostiegowicz; 1751 Wostiegkow itz; 1846 W ostegkowitz, O stoykow ic.e; 1872 W ostejkow itz, Ostejkovice; 1881 O stojkovice; 1924 Ostojkovice, d ří ve Ostejkovice. 3 P. Jemnice. Čes. 4 V ostejkovice, do Vostejkovic, k Vostejkovicím , Vostejkář (!), Vostejkářka, vostejko vskyj; pejorat. Saturánsko, Saturání (prý podle příjm ení jakéhosi Satu rána, pověstného rváče). V m ístě a r chaické nář. jem nického typu. 5 M J: přípona -ovice k OJ Ostojek, Ostojka, to z stě. ostáti „vydržeti, obstáti, zvítěziti“, zn. ves lidí Ostojkových. Zají m avý je hláskový vývoj slabiky -stoj-. R. 1551 Ostogikowicz = Ostojíkovice: do -ojko- vložena přechodová hláska í (bylo však i OJ Ostojík); od 1609 Wostegkowicze = Vostejkovice, jak dosud v nářečí: ej p atrně disimilací trojího o (Ostojkovice > Ostejkovice), ač nelze zcela vyloučit působení jm en typu B u dějovice, u nichž v jihozáp. m oravských nářečích podoba kolísá B udojvice, B u dějovice, Budovice. Z alternace B udoj vicejBudějvice vzniklo i Ostojkovice/ Ostejkovice a 1720 dokonce Wostiegow itz — Vostějovice s „náležitým “ ť jako
v Budějovice. CV 124; Prof —, V 593; Svoboda Stč OJ 194. 6 U sm rčka (há jovna), Vlažinka (víska, v. t.), samota V Lukavcích. Ostopovice 1 Ves 6 km jz od Brna. 2 1237 de Oztupowiz, CDB III, 165; 1320 in Ostupowicz, CDM VII, S 237; 1353 in Ostopowycz, ZDB II, 41; 1353 in Ostupowycz, ZDB III, 44; 1365 in Ospowicz, Mendl, K nihy počtů, 303; 1378 in villa Vstopowicz, ZDB VI, 631; 1406 v Ostupovicích, K P II, 55; 1447 z Ostopowitz, PB III. 23; 1481 z Ostupovic, K P V, 272; 1481 z Ostopovic, KP V, 313; 1497 v Ustopovicích, KP VII, 156; 1520 Vstupowicze, ZDB XX. 5; 1547 v g ru n tu m ým ostopow skym , PB XIX. 138; 1718 Hustopow itz; 1751 Wostopow itz; 1798 dopl. T; 1846 Wostopow itz, Vostopowice; 1872 W ostopowitz, Vostopovice; 1881 Ostopovice; 1924 Ostopovice, dříve Vostopovice. 3 P. Troubsko. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Vostopovice, do Vostopovic, Vostopovák/V ostopovšták, vostopovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Ostup(a), to k stč. předložkovému slovesu o(b)stúpiti „obstoupiti“, zn. ves lidí Ostupových. Srov. Ostojkovice. R. 1237 čteme Ostupo-, ale již 1351 Ostopo- s hanáckou nářeční změnou u > o. Rozkolísání povědomí o etymologické původnosti u a o, do provázející nářeční zm ěnu u > o, způ sobilo vznik forem 1378 Ustopo-, 1406 Ostupo-, 1520 Ustupovice, 1718 Hustopovice s protetickým H-, od 1751 vždy však s protet. v.: Vostopovice. ČV 125; Prof III 44 (Postupice), V 594 (k stúp); M atějek SFFBU A 5, 1956, str. 55. 6 Nový m lýn, Podskalní mlýn. O sírata 1 Ves 8 km sz od Vizovic. 2 1261, falzum z pol. 14. stol. Ostrata (potok); 1391 in Ostrat, ZDO VI, 180; 1407 in Ostrata, K P I, 218; 1548 ves Ostratu, ZDO XXV, 97; 1671 a 1718 Ostrata; 1751 O stratta; 1846, 1872, 1881 a 1924 Ostrata. 3 P. Lukov. Čes. 4 Ostráta/Ostrata, do O stráty/O stra ty, Ostráčan/Ostrač.an, jen: ostracký. 5
Na ves přeneseno jméno potoka, dolo vě jen Ostravák. 5 Na rozdíl od Polské ženého pod jm énem Ostrata r. 1261: (Slezské, Vendické) O stravy bylo město substant. přípona -ata k ostru, zn. ojediněle nazýváno N ěm eckou Ostra „rychle tekoucí voda, b y střin a“. T-ový vou, tak 1469 Germana Ostrava, 1515 sufix je u hydronym řídký, častý u OJ N iem eczka Ostrava (Adamus, Dějiny (Hroznata, Brzata, Milota apod.), m ěsta Ostravy, 9), naposledy 1515, po u nichž proniká vedle substantivizující- něvadž dříve tu bylo německé zámož ho pojetí i vyjádření vlastnosti. V lido né m ěšťanstvo (Hosák Acta UP III 162, vé etymologii: projíždějící hraběnka 163). P řívlastek Moravská se objevuje kom entuje ztrátu své peněženky „Ö, pozdě, teprve v 17. století, na rozdíl z trá ta “. ČV 165, 226; Prof - . k Slezské Ostravě ležící na pravém bře 1. O strava, M oravská 1 Město, nyní hu Ostravice ve Slezsku. část O stravy I. 2 1267 Oztrauiam, CDM O s t r a v a , N ě m e c k á , viz O stra III, 402; 1297 in Ostrauia, CDM V, 62; va, Moravská. 1362 civitatis suae Ostraw, CDM IX. O s t r a v a , P o l s k á , viz Ostrava, 279; 1389 in civitate nostra Ostravia, Slezská. CDM XI, 580; 1392 in Ostrauia, 2. O strava Slezská 1 Město na pra ZDVGMS 1901, 257; 1400 Ostrawa, vém břehu Ostravice naproti M oravské CDM XIII, 1; 1400 město Ostravu, Ostravě, nyní část O strava II. 2 1229 CDM XIII. 44; 1480 prope Ostrauiam, Ostrawa, Listinář 6; 1268 Ostrawa, LisLechner I, 93; 1499 měščanóm ostraw- tin ář 16; 1297 castelano Ostrauiensi, s k y m . . . měščené ostrawsstij, DM VI. CDM V, 74; 1327 Ostravia castro, Lis 2; 1499 de Ostrauia, DM VI. 10; 1536 tinář, 145; 1312—1332 nostro Castella m ěsta Ostravy, DM IX, 40; 1536 Ost no in Ostrauia, CDM VII, S 286; 1332 ravané . . . do ostravských lesů, LSA de Ostravia, Listinář 44; 1380 hrad 172; 1576 Ostraviensis, Činek, 42; 1580 v Slovanské Ostravě (zur W endischen Ostrá), V. Prásek, D ějiny Těšínská, 145 v Ostrawie, PO XXX, 69; 1581 město Ostrawa, Hukvaldský urb ář; 1607 měs (Hosák, sb. O strava 1964. 74); 1486 na ta Ostrawy, DM XXI, 193; 1608 blíž Polskey Ostrawie, ZDOp XIII, 1; 1509 m ěsta Ostrawy, DM XXI, 210; 1633 z Polskey Ostrawy, ZDOp III, 36; 1628 Ostrá; 1668 od O straw y Morawskeg, z Polské Ostrawy, M atriky v Lipníku; 1633 Polnisch Ostrá; 1688 in pago Po M atriky v Hranicích; 1672 Ostravia civitas . . . Ostraviensis, D ěkanská m atri lono Ostravia, VB 564; 1717 Pohlnisch ka ostravská: 1673 ex civitate Ostrawa, Ostrau, Soupis 77; 1736 Polnisch Ost M atrika v Lipníku; 1676 Ostrau; 1718 rau; 1767 in Polnisch (Schlesisch) Ost Mährisch Ostrau; 1751 Maehrisch Ost rau, ZDVGMS 1944, 32; 1808 Pohlnisch rau; 1846 Mährisch Ostrau, M orawská Ostrau; 1828 Pohlnischostrau; 1881 Pol Ostrawa; 1872 Mährisch Ostrau, Mo ská Ostrava; 1885 Polská Ostrava; 1894 ravská Ostrava; 1881 Moravská Ostra Polnisch Ostrau, Polská Ostrava; 1919 Slezská Ostrava; 1924 Slezská Ostrava, va; 1924 M oravská Ostrava, Mährisch dříve Polská Ostrava. 3 P. Slezská Ost Ostrau. 3 P. Hukvaldy. Město založeno biskupem Brunem . Far. kostel sv. Vác rava. Zámek. Far. kostel sv. Josefa; 1776 objeveno kam enné uhlí, 1790 za lava. R. 1763 objeveno kam enné uhlí, 1840 otevřena jám a Šalomoun, 1842 K a počato s jeho těžbou. 26. 5. 1879 pový šena na městys, 1920 na město, od 1941 rolina. 1847 založen cukrovar. Ces. 4 Ostrava, do Ostravy, v Ostravě, za spojena trv ale s Mor. Ostravou. Ces. 4 Sleska, na Slesku, na Sleske, Obý Ostravu, Ostravsky, O stravjak (s -jak-/ vat. i příd. jm. „ze Sleske“. 5 P řívlas -ják i tam na vých. Moravě a ve Slez sku. kde jinak -jan-). Jinde na Mora tek zněl nejprve Vendická (= slovan 202
ská) 1380—1389 podle Práškový pozůs talosti, pak od 1434 Polská k rozlišení od M oravské Ostravy, tehdy zvané Ně mecká, od 1919 Slezská podle přísluš nosti k Slezsku. ® M J: z říčního jm é na Ostrava, názvu dolního toku dnešní řeky Ostravice — k adj. o s t n „rychlý, b y strý “ + hydronym . sufix -ava, o němž viz Opava. Srov. lašské išč ostro ..rychle jiti“. CV 152, 164, 226; Prof N ít XII 187; Rospond R K JWroclaw II 51; B alhar Nová svoboda O strava 17. 3. 1958; Hosák VVM XXP, 5; sb. Ostrava od 1963; D ějiny Ost ravy 1967; Bukovanský, Polská O stra va. 6 Baranovec (samota), Františkov Nová kolonie, Františkov S tará kolonie, Hladnov, ves H ranečník (v. t.), Jaklovec, Jám a Herm enegilda, Jakubská já ma, Jám a Jan M aria, Janská jám a a Josefská jám a, Ludvíkova jám a, Jám a Michalka, Kamenec, Kolonie Aloisie, Kolonie koksovny na Centrálce, Podborčí, Salmovec, ves Zámostí (v. t.), ves Z árubek (v. t.), Zvěřina. Ostravice 1 Ves 15,5 km jjv od Místku. 2 1581 ves Ostrawicze, Hukvaldský u rb á ř; 1671 z Ostrawicze, M atrika v Lipníku; 1672 Ostrawicza, M atrika děkanská ostravská; 1676 a 1718 Ostra wicza; 1720 Ostrawitza; 1751 Ostra w itz; 1846 Ostrawitz, Ostrawica; 1872 O straw itz, Ostravice; 1881, 1924 Ostra vice. 3 P. Hukvaldy, čes. 4 Ta Ostravica, za Ostravicu, na Ost ravici, Ostravičan/Ostravičon/Ostravičař (pejor., Myslík), ostravicky, fem. ostravicko — v m ístě lašské nářečí hornoostravské s á > o. 5 M J : dem inut k hydronym u Ostrava (v. t.). Horní to ky řek bývají nazývány často dem inutivy, srov. Opava — Opavice, Jihlava — Jihlávka, Morava — Moravice, Vltava - Vltavice. CV 152, 169, 226; Prof - ; Schwarz 161; srov. potok Ostravice u Tišnova. 6 Barani, Bezkyd, Bílá (v. t.), Borsuči, Břestový, B um balka (v. t.), Doroťanka, Gašky, H lavatá, Hluchanka, Hrachovičný, Huti, Chlopčiky, Jaňkula,
Javořina, Javořinka, K avalčanky. Klu bová, Konečná, Kosti, Kravenec, Kyčera, Lojkaščanka, Lhotská, louka, Medvě dí, Mezivodí, Mičulky, Mostiska, Němčanka, Ostana, Dolní Ostravice, Říky, Růženec, Chladná, Salajka, Samčanka, Sm erečanka, U Červíka, Ulmiska, Vel ké, Vojadačka, Voda, Zorovjanka, sa mota Šance (v. t.). • O s t r o h , viz Ostroh, Uherský. Ostroh, U herský 1 Město při řece Moravě, 1960—1968 jen Ostroh. 2 1286 in Stenicz, CDM IV, 234; 1318 m unicionem nostram Stenicz sive Ostroh super fluvium M orauam situatum , CDM VI, 128; 1320 Stenycz, CDM VI, 167; 1322 in Ostroh, CDM VII, S. 208; 1371 bona Ostrow . . . Ostroh, CDM X, 118; 1376 Ostroh genannt Stanicz, CDM XI, 16; 1411 že mi drží Ostroh, K P 1, 369; 1415 in suburbio seu villa sub civitate Ostroh iacente, ZDO VIII, 356; 1464 o Ostroh, PO IV, 81; 1466 de Ost row, ZDO XI, 258; 1497 rybníkem svým ostrozskym, PO VI, 204; 1501 z Ostrowa, PO VII, 131; 1504 v m ěstečku svém Ostroze, PO VII, 233; 1509 o Ost roh zámek, PO VIII, 168; 1511 zámek a město Ostrow, ZDO XVII, 29; 1512 z Ostroha, PO IX, 100; 1523 na zámku jeho Ostroze, PO XII, 105; 1527 na Ostrowie, PO XIII, 106; 1532 z před městí ostrowskeho, PO XV, 262; 1565 měšťanuóv m ých ostrowskych, PO XXI, 39; 1550 z Ostrowa, PO XXI, 51; 1569 z předm ěstí ostrowskeho, PO XXVII, 73; 1580 n a zám ku jeho Ostrowie, PO XXX, 58; 1585 m ěsta Ostrowa, PO XXXI, 58; 1585 na Ostroze, PO XXXI, 130; 1588 lidé ostrowsstij, PO XXXI, 624; 1590 n a Ostroze, PO XXXII, 176; 1610 na Ostrowie, PO XXXVII, 196; 1618 na Ostrowie, PO XXXVII, 466; 1633 Ostrow; 1655 ad dom inium Ostroviense, ACO B 12; 1671 Ostraw; 171S Ostrav, (a část m ěsta Fischeru); 1720 Ostrow; 1751 Ostrau; 1846 Ostrá, Ost rav, Ostrow; v titu lu panství Ungarisch Ostrá; 1872 Ostrá, Ostroh; 1881 Ostroh.
Ostrau, Ostrow; 1872, 1881, 1924 Ost 1885 O strovium Hungarorum, Ostroh rov. З P. Tišnov. Ves dočasně zanikla vel Ostrov, Catal. cleri; 1885 Ungarisch Ostrá, Ostroh; 1893 Ungarisch Ostrá, a byla 1786 obnovena parcelací dvora. U herský Ostroh; 1924 U herský Ostroh. Ces. 4 V ostrov, do V ostrova, Vostrovák, З P. U herský Ostroh. Zámek. F ar. (již vostrovecké. 1322) kostel sv. Ondřeje. Město bylo 2. Ostrov 1 Zanikl v okolí Rosic tvrdou vodní pevností. Předm ěstí a ži dovská obec tvořily až do r. 1919 sa (Ivančicko). 2 1349 in Ostrowa, ZDB I, 93. 3 R. 1522 byla ves pustá. m ostatné obce. Ces. 3. Ostrov (nad Oslavou) 1 Městvs 4 Ten Ostroh, do Ostroha, k Ostrohu, Ostrožan, ostrožský. 5 M J : z apelat. 8,5 km jjv od Zďáru. 2 1365 opidum ostrogb > ostroh „Landzunge, srázný Radostyn, Ostrow, ZDB IV, 182; 1390 Ostraw, CDM XI. 602; 1612 tvrz a ves výběžek země při styku dvou vod, údo lí, apod.‘‘; až do 19. stol. velmi často Ostrow s podacím, ZDB XXXIV. 97; 1633 Ostrow; 1679 Ostrowa; 1718 Osti Ostrov ..Insel“. což patrně — podle L. Hosáka — oprávněnější, neboť město rawa (!); 1720 a 1751 Ostrow; 1846 Ostrau, Ostrow; 1872 Ostrau, Ostrov; leží na ostrově řeky Moravy. V nej 1881 Ostrov; 1924 Ostrov nad Oslavou, starší době (tak 1286. 1318, 1320, pak v itin eráři krále Zikm unda) se objevu dříve Ostrov. З P. Nové Veselí. Far. kostel sv. Jakuba Větš. V 14. stol. tvrz. je jm éno Stenice „stanice“ zřejm ě jako K rátce před 1624 povýšen na městečko. místo odpočinku obchodních karavan R. 1789 parcelací dvora vznikla část F a (LH). Avšak jednak je české slovo sta milie. Ces. nice „Station“ až novověké, jednak 4 Vostrov, do Vostrova, ve Vostrově, proti výkladu za stan- mluví doklady, Vostrovák, Vostroveckej. v nichž vždy Sten- (kromě 1376). Na 4. Ostrov (u Macochy) 1 Ves 9 km výklad z *Senice nelze pomýšlet, proto že významem tak průhledné jm éno by vsv od Blanska. 2 1349 media villa Preterslog, ZDB I, 23; 1416 in Ostrowye, se sotva změnilo v Stenice; k výkladu ze *Stanice k OJ Stan (srov. u Prof ZDB VIII. 578; 1415 in villa Ostrow, ZDB XI, 343; 1437 Ostrow, ZDB XII. Nestanice) scházejí doklady i event. 301; 1447 cum Ostrowska curia, ZDB německé zápisy Stanitz. Pokládám e proto jm. Stenice za nejasné. [Stenice XII, 783; 1511 Ostrow, ZDB XVIII, 23; 1672 z Ostrowa, M atr. v Jedovnicích; vyložit nedovedu. V. Smil.] Přívlastek 1675, 1718, 1720, 1751 a 1846 Ostrow; Uherský se objevuje až 1846 napodobe 1872 Ostrow, Ostrov; 1881 O strov; 1924 ním jm éna Uherské Hradiště. Jm éno Ostrov u Macochy, dříve Ostrov. З P. Ostroh je časté v slovanské toponymii. velmi vzácné je však v m ikrotoponym ii Rájec. Far. kostel sv. M aří M agdaleny Cech a Moravy. Bohatá literatura. CV (1785 fara obnovena). Ces. 4 V ustrov/(ml. g.) Vostrov, du Vust171, 173, 226; Prof III 301 (Ostružnice, Ostružno). V 546; Šm ilauer PST2 135; ruva, Vustruv(š)čák/ Vustruvšči, vustBezlaj II 67; DS 19, 234; DS 20, 234; ruvské (v m ístě hanácké nářečí horské Trávníček, sb. Rodné zemi 303; Hosák s o > u). Přezdívka Sisáci: podle náVVM XX-P. 47. řečního si „se“ — парі si — napij se. 1. Ostrov 1 Ves 11 km zsz od Tišno 5 V nejstarším dokladě 1349 je Preva, nyní část obce Žďárec. 2 1360 de terslog, m ísto Petersslog = Petersschlag „Petrova m ýtina“ : jm éno patří do sku Ostroh . . . in Ostroh, ZDB III, 544; 1363 villam Ostrow, ZDB IV. 53; 1481 v Ost- piny německých kolonizačních jm en na jihovýchodním Blanensku, srov. Vilérowie, ZDB XV. 22; 1490 v Ostrowie nad Zdiarczem, ZDB XVI, 15; 1846 movice — Wilemslog, Kotvrdovice — 204
Gottfriedschlag, H olštejn — Hohlen stein. Přívlastek u Macochy dán až 1924 na rozlišení od jiných Ostrovů, a to podle polohy v M oravském krasu poblíž propasti Macochy. Lidová ety mologie: ves leží na podepřeném ostro vě nad zatopenou propastí. 9 M J: z apelat. ostrowb, stě. ostrov „Insel, místo obtékané vodou“, m etonym icky přeneseno pak i na různé jiné význa my, např. „suché místo v m okřině“, „m ýtina v lese“. Srov. srbch. otok „ost rov“ k téci, „místo obtékané“. Obecně slovanský toponym. základ. CV 154, 163, 238; Prof III 297-300 (27x), V 529; Sm ilauer PST2 135; DS 11, 83; DS 20, 234: Spal 52; Skutil MSB1 112-113; Hosák VVM XX-P, 5. 6 Jeskyně Balcarova skála, skupina chalup Pastouš ky. sam ota Pindulka. O s t r o v , viz Ostroh, Uherský. Ostrovačice 1 Městys 12 km ssv od Ivančic. 2 1255 Ozstrovacovic, CDM III, 220; 1338 in Nigra ecclesia CDM VII, 156; 1406 Ostrwaczicz, Emler, Decem re gistra, 154; 1459 v Ostrowacziczich, PB IV, 24; 1481 ve vsi Ostrowacziczich, PB V. 36; 1499 ze vsi Ostrowaczicz, jinak Svorckyrch, K P VII, 190; 1515 z Ostrow aczycz . . . z Ostrowaczicz, PB Vllb, 84; 1547 ry ch táře ostrowacziczkeho, PB XIX, 150; 1558 ze vsi Ostrowaczicz, PB XXII, 124; 1661 z Ostrowacžycz, M atr. v Něm. Knínicích; 1718 Schw artzkurch; 1720 a 1751 Schw artzkirchen; 1846 S chwarzkirchen, Ostrowaczicze; 1872 Schwarzkirchen, Ostrovačice; 1881,1924 Ostrovačice. 3 P. Ostrovačice. Far. (již 1255) kostel sv. Václava. V 18. st. pošta. R. 1842 povýšeny na městečko. Čes. 4 Vostrovačice, do Vostrovačic, Vostrovák, vostrovačické; Vostrvačice, vostrvacké (Říčany), vostrovacké (Rosice, Knínice). V ostrov ančice (Tišnov). 5 Jak ukazuje doklad 1255, jm enovala se ves nejprve Ostrovakovice: příp. -ovice k OJ Ostrovák, což mohlo být buď augm entat. OJ k Ostrov (-<— ostrov „In sel“), nebo mohlo bý t apelativum s vý
znamem „obyvatel Ostrova, ostrova“, srov. OJ hora — Horák, les — Lesák, lhota — Lhoták. Zn. ves lidí O stravá kových. R. 1406 poprvé zaznam enána záměna -ovice j-ice, čímž i -k/-č: Ostrovákovice —> Ostrovačice. Zajím avý je nářeční doklad z Tišnova: Ostrovančice — se sekundární nazalizací před -č. Německy se jm enuje Schwarzkirchen, doloženo už 1499 Svorckyrch: patrně podle černého oděvu benediktinů, jimž Ostrovačice náležely, nebo podle barvy stavebního m ateriálu, výzdoby kostela (srov. opositum W eisskirchenj Hranice, které náležely prem onstrátům nosícím bílý oděv). CV 106; Prof —; Hosák VVM XX-P, 58, Acta UP III, 156; Schwarz VS II, 74. 6 H ájenka K atovka, P J V Sípě (v 15. a 16. stol. proslulé loupežníky, je na Komenského Mapě Moravy). O strovánky 1 Ves 4,5 km jv od Zdánic. 2 1131 Ostrouaz, CDB I, 115; 1411 m edietatem ville Ostrowanek, ZDO VIII, 112; 1412 v Ostrovánkách, K P I, 404, 1718 O struw ky; 1720 Ostrowsko; 1751 Ostrowanek; 1846 Ostrowanek, O strow anky; 1872 Ostrowanek, Ostrovanky; 1906 Ostrowanek, O strovánky; 1881, 1924 Ostrovánky. 3 P. Zdánice. Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol., před r. 1718 opět vysa zena. Ces. 5 M J: znělo původně Ostrovany, po zpustnutí dem inut. Ostrovánky. Ostro vany: akuz. pl. k ostrověné „lidé bydlí na ostrově nebo v O strově“. O ostrov viz Ostrov. K zdrobnění srov. Lažany — Lažánky, M ediány — M edlánky. CV 23. 154, 166, 238; Prof - ; Spal 52; Ho sák Od H radské cesty, sb., Zarošice 1957, 34; VVM XX-P, 52. Ostrovy 1 Dříve olomoucké před městí mezi m ěstem a Lazcemi. 2 1398 de Insula circa Olomucz, K P I, 87; 1511 z Ostrowu, PO VIII, 302; 1512 na Wostrowiech, PO IX, 111; 1513 z Wostrowuow, PO IX, 251; 1516 v Ostrowiech, PO X, 142; 1527 na Ostrowich, PO XIII, 205
97; 1538 v Ostrowech, PO XVII, 253; 1546 do zahrad ostrowskych, PO XIX, 281; 1559 ad Ostraw, Prásek, Organisace práv, 241; 1598 v gruntech jeho slově n a Ostrowich, PO XXXIV, 100; 1611 na domě svobodném, jenž slově na Ostrovech, PO XXXVII, 274; 1616 na předm ěstí olomauczkem řečeném Ost rovu, PO XXXIX, 76; 1720, Ostrau. 3 Předm ěstí zrušeno při fortifikaci Olo mouce v polovině 18. stol. V. Olomouc. 5 M J : pl. k apelat. ostrov, o němž viz Ostrov. V dokladech kolísá sg. a pl. CV - ; Prof - . Ostrožnice 1 Zanikla p atrně u Přeckova, 11,5 km jz od Vel. Meziříčí. 2 1447 de Ostrownicze, ZDB XII, 708; 1464 de Ostroznicze, ZDB XIII, 114. 5 M J m á ve dvou dokladech dvě po doby: Ostrovnice a Ostrožnice. Pravdě podobně z ostrogbnica: substantivizující přípona -ice k adj. ostrožná k ost roh, o němž viz Ostroh; zn. „ves ležící na ostrohu, potok ostrohem protékají cí“, ale možná i „ves ležící na ostrově“ (srov. Ostrov). CV —; Prof III 301; Nekuda 106. O strůvek 1 D vůr u Kobylí (11 km vých. od Hustopečí). 2 1893 Ludwigs hof, O strůvek; 1924 Ostrůvek. 3 Dvůr byl postaven na ostrůvku Kobylského jezera. 5 M J: dem inutivum k ostrov (v. t.) podle polohy dvora (v. 3.). Něm. Lud w igshof „dvůr Ludvíkův“ p atrně podle jm éna úředníka. CV —; P rof —. O stružná 1 Ves 8.5 km vsv od Sta rého. Města pod Sněžníkem. 2 1591 ves Spernhaub, ZDO XXX, 73, f. 69; 1678 Spornhaw ; 1718 a 1751 Spornhau; 1846 Spornhau, Spornhawa, kdysi Spem hau; 1872 Spornhau, Spornava; 1881 Spornhava; 1893 Spornhau, Ostružná, Spor nava; 1894 Ostružná, Spornhau; 1924 Ostružná, Spornhau, dřivé t. Spornava. 3 P. Kolštejn. Ves založena 1651. Něm. 4 Ta Ostružná, do Ostružné, z Ostružné, Ostružňák, ostruženský. 5 P ů vodní je něm. M J Sparrenhau, složené 206
ze substant. Sparre, střhn. sparre „klá da, B alken“, a z -hau „rubisko“ k hauen „rubati, káceti“. Znam enalo původně místo, kde se kácely klády, tedy „Klad no, K ladov“. Něm. Sparrenhau uprave no v něm. nářečí na Sporenhau změ nou a > o, přikloněno pak významem k Sporn „ostruha“, podle čehož i české 1893 Ostružná. Česky se ves nazývá už 1846, avšak pod jm énem Spornha wa, Sp em hau, později Spornava; vý slovnost něm. -hau jako -á dovolovalo předpokládat i české -ava (> něm. -a, srov. Opava > Tropa). Něm. Sparren hau p atří do skupiny jm en s -hau na sev. Moravě, srov. Ficová, Franková, Bernov. ČV 261; P rof III 301 (Ostružno); Schwarz 135; ČMO 1892, 105; Le xer 204; Bezlaj II 67 (spojuje s ostroh); Březina VM -Sumperk, 336; HosákVVM XX-P, 9. O strý 1 Dvůr u Zárubic (Jarom ěřicko nad Rokytnou), splynul s M yslibořicemi (v. t.). 2 1881 O strý; 1922 Ostrý; 1935 Ostrý. 3 Dvůr O strý jest zbytkem zaniklé osady O stré Louky (v. t.), VMHrotovice, 182. Roku 1922 byl přidělen při pozemkové reform ě s lihovarem zbytkovém u statku v Mysliboricích. 5 M J : z adj. ostrý „scharf“ ; v toponymii m á však význam „rychlý, prud ký “ (tj. o vodním toku, srov. Ostr-ava). Podle lid. etym ologie: dvůr leží na návětrné straně s ostrým i větry. ČV — Hosák VVM XX-P, 52; Prof - . 6 P J Ostrá Louka (v. t.). Osvětim any 1 Městys 10,5 km vsv od Kyjova. 2 1350 O sw yetym an, ZDO I, 155; 1365 m edium Ossuetyman, ZDO I, 917; 1409 villam O sw yetym any, ZDO VII, 760; 1447 in Osw yetim an, ZDO X, 555; 1611 ves O sw ietim any . . . v hájenství osw ietim anskem , Buchlovský u rb ář; 1671 O sw ietim any; 1718 Oswietiman; 1720 Oswetim an; 1751 O swietim an; 1846 Oswietiman, O sw ětim any; 1872 Oswietiman, O světim any; 1881, 1924 Osvětim any. 3 P. Buchlov. U Osvětim an stávalo augustiniánské proboš-
ství, které bylo r. 1421 zničeno husity. slawitz, Reg. V, 163; 1349 m edium OtaF arn í (již 1350) kostel sv. Havla. Po slawicz, ZDO I, 87; 1357 in Ottoslauicz, 1846 povýšeno na městys. Čes. Reg. VI, 567; 1376 de Ottaslauicz, ZDO 4 O světim any, do Osvětiman, o OsvěIII, 154; 1377 in villa Otaslauicz, ZDO timanoch, za Osvětimanama, Osvětim aIII, 305; 1379 de Othaslauic, ZDO III, ňák, o světim ský. O setim any (Labuty, 506; 1405 de Otoslauicz, K P I, 105; Medlovice, Fryšták). 5 M J: akuz. pl. 1418 de Othoslauicz, K P II, 547; 1420 k Osvětim ěné „lidé z O světim i“ (Osvě castrum Otoslawicz et villam Otoslau tim : přívlast. příp. -jb k OJ Osvětim , icz, ZDO IX. 312; 1480 plebani in to z participia praes. k osvětiti < osvq- Oťhaslawicz, ACO 265, f. 127; 1490 do titi „oslaviti“, srov. Ohrozím). Ke tvo hor m ých othoslawskych, PO V, 237; ření srov. Hodolany, Olomoučany, 1492 hrad pustý W rchni Ottoslawicze k Hodonín, Olomouc. Nejbližší O světim a pusté městiště, ZDO XIV, 7; 1517 leží v Polsku na K rakovsku. CV 23 z Otoslavic, CMM 1957, 333; 1524 do uvažují i o pl. k OJ O světim an jako Othoslawicz, PO XII, 243; 1551 na hrad jsou M J Hovorany, Nem ilany, Nemojapustý Otoslavicze, PO XXI. 124; 1560 ny, avšak na str. 127, 160, 166 a 244 na tvrzi jeho Ottoslawiczych. PO XXIII, vykládají z Osvqtim-b + j a n Prof —; 105; 1575 na Ottoslawiczych, PO XXIX. Rospond RKJ-W roclaw II 19 (o Osvě 68; 1588 na faru otoslawskau, PO tim). 6 Borová, Hruškovice (dvůr, na XXXI, 550; 1618 z W otoslawicz . . . jehož m ístě zanikla ves), dvůr Jahod- statku ottoslaw skyho, PO XXXIX. 444: ná, Dolní mlýn. Prostřední mlýn. Vrch 1633 Ottoslawitz, 1676. 1718 a 1751 ní m lýn, Na drahách. Na Němčí, .N ad O ttaslawitz; 1846 Otoslawitz, OttaslaSpářovy (víska). U K am enného lomu, wice, Ottoslawice; 1872 Ober Ottasla Ve skále, Vranovy žleby/Paseky. Části w itz, Horní Otaslavice, Unter Ottasla městyse: Zábraní, Újezda, P J : Bratrw itz, Dolní Otaslavice; 1881 Otaslavice kovy, Újezda (pl.), Vídnice. ( = Horní O.), Otaslavice (=? Dolní O.); Ošíkov 1 Dříve ves nyní část obce 1924 Dolní Otaslavice, Horní Otaslavi Kladky, 8 km vsv od Jevíčka. 2 1846 ce. 3 P. Otaslavice. Již na konci 13. Oschikow, Oschokow, Ossikow; 1872 stol. tu byl hrad rozbořený - za husit Oschikow, Ošíkov; 1881 Ošikov; 1924 ských válek. Far. (již 1334) kostel arch. Ošíkov. 3 P. Kladky. Ves založena Michaela. Čes. v 18. stol. Čes. 4 Ty. Votaslavice, do Votaslavic, Vo5 MJ snad z Onšíkov k OJ Onšík toslavák, votaslavské. Arch. Hotaslavi(k Orteš +- Onomysl) nebo k OJ Ušík ce '(též v Tíštíně), Otaslavice (Sněhotice. (deminut. k Ucho, s nář. u > o)? Zá Vincencov). 5 M J : příp. -ice к OJ, kte pis 1846 Oschokow ukazuje patrně na ré rozhodně nem ohlo m ít původní po nářeční i > ě. ČV XIII („neurčité“); dobu Otoslav složenou z něm. Ota a Prof — slovan. kom ponentu -slav, jak se do 1. Otaslavice, Dolní 1 Městys 10 km m nívají ČV 106. Takovým hybridním jjz od Prostějova, 1950 vedle Horních způsobem se česká složená OJ netvo Otaslavic osada obce Otaslavic, od 1960 řila. Předpokládám e proto Ot(o)slav, splynul s Horním i Otaslavicemi v jed v němž prefix Ot-, srov. OJ Otrad, Otnu obec Otaslavice s m ístním i částmi voj. Možná, že bylo i Otěslav < OtrojeHorní a Dolní Otaslavice. 2 1280 de slav (o Otě- viz následující heslo). Pře O ttazlawitz, CDM IV, 170; 1287 de chod Otě- > Oto- byl umožněn proto, Otazlovitz, CDM IV, 250; 1309 de Otha- že ě chápáno jako spojovací vokál ana slawicz, CDM VI, 22; 1334 in Otazla- logicky podle složeniny s etymol. nále wicz, CDM VII, 28; 1347 von Otta- žitým spojovacím ě/o jako Chotěbor/ 207
Chotobor, Sděbor/Zdobor, Vícem il/Ví- lek uherských v 2. pol. 15. stol., 1481 comil (Svoboda StčOJ 63—64). Předpo- byla pustá. kládám e-li původní Otslavice, pak spo 5 M J : akuz. pl. obyvatel, jm. Otěhrijovací o bylo snadno vloženo podle řa bi „kdo kradou hřiby, Pilzdiebe“, k psi. dy složených OJ s o (Lutom ysl, Prosto- ot-bj^ti „w egnehm en“, (oť&- „ab, fo rt“, m ír atd.). Z Otslavice i *Otěslavice jgti, jbmo „beru“) a grib'b „hřib, Pilz“ ; vzniklo tedy Otoslavice, čímž dána po srov. Otěchleby h, 1360 proteze w - a asibilované t, kladech našeho M J kolísají zápisy Ota psáno -czie. — Jm éna typu Otěhřiby slavice, které převažují, a Otoslavice, p atří k nejstarší vrstvě západoslovano nichž se domníváme, že netvoří kon ské toponymie. CV —; P rof III 305—306 tinuitu s předpokládaným Otoslavice (Otěpěty), V 557; DS 15. 29; DS 20. < Otslavice, Otěslavice. MJ zn. ves lidi 226; Liewehr ZfslPh 1954, 113; Eichler Otslavových, Otěslavových. P řívlastky DTB 1965, 170; AFSB 1964, 290 a LNB rozděleny Otaslavice již 1492 na Vrchní 40; Taszycki Rozprawy 64; Svoboda Otaslavice a potom až 1872 Dolní a StčOJ 77, 102; Smil. OC 81. Horní. O -slav viz Miroslav. CV 106; Otěchleby 1 Ves zanikla v tra ti HaProf III 305 (Otětice); Svoboda StčOJ dinka u Jestřebi na Velkobítešsku (Ne 77, 100; Taszycki Rozprawy 86; DS 15, klida. 106). 2 1349 in villa Oczechleb, 29, Hosák Acta U P III, 161. 6 Části ZDB I, 65; 1353 in Otiechleb, ZDB II, Dolních Otaslavic: Kót, Závodí, Dóke143; 1354 de Oczechleb, ZDB III, 57; 1437 in Otyechleb, ZDB XII, 188; 1512 nice, Trávník, Švába, Pohoršov, Mysdvoru otiechlebskeho, PB VII b, 66. 3 liovská, Za branó, Prelátna. 2. Otaslavice, H orní 1 Ves 10,5 km Ves zanikla za uherských válek v 2. jjz od Prostějova. 2 Viz Dolní Otasla pol. 15. stol. 5 Výklad MJ viz u Otěhřib. R. 1349 vice. 3 P. Otaslavice. Horní Otaslavice byly 1492 pusté, ale Dolní Otaslavice a 1354 Oczechleb: asibilace stč. m ěkké nikoliv (Zprávy Vlastivěd, úst. v Olo ho t. CV - ; Prof - ; Schwarz VS II 83. mouci 1963, č. 110, 2). V r. 1960 sply Otice 1 Ves 3,5 km jz od Opavy; nuly Dolní a Horní Otaslavice v jednu Sl. 2 1361 in villa O tlindorf, CDM IX. obec. 4 Viz Otaslavice, Dolní. U st. g. 241, Sigut, Opavský listinář, 11; 1361 též Votaslavičky/H ot-/O t-. 5 Viz Ota in villa Ottendorf, Šigut, Opavský lis slavice, Dolní. 6 D vůr Bažantnice, sa tin ář; 1437 super villa O ttycz, tamže m ota Hatě, Vrbský mlýn. 58; 1440 z Oticz, K apras I, 38; 1574, O t a s l a v i c e , viz Otoslavice. 1645 O ttendorf Soupis 58, 74; 1631 O těhřiby 1 Zanikly v m ístech dneš z Oticz, M atrika v Opavě; 1718 zu O t ního D askabátu (Lipnicko). 2 po 1233 tendorf, M atrika v Opavě; 1736 O tten O ttegriby CDB III, 128; 1281 de Othie- dorf, O ttitz; 1835 O ttendorf, Otticz; hrib, CDM IV, 279; 1283 de Othehreb, 1870 O ttendorf, Otice, Catal. cleri; 1881, CDM IV. 211; 1360 in Wocziéhrzib, 1924 Otice. 3 P. m ěsta Opavy. Ces. 4 Ocyce, do Očyc, ku Očycam, v OčyZDO I, 775; 1406 villam Otyehrziby, ZDO VII, 168; 1447 villam O thyehrzicach, za Očycami, OčyčanlOčyccy (Hra dec) z Očyc (Kylešovice), očycky. 5 Ne by, ZDO X, 467; 1463 Otierziby, PO IV, 23; 1482 na vsi Ottiehrzibich, ZDO lze rozhodnout, zda první doklad 1361 XII. 65; 1517 ves pustou O tiehrziby, O ttindorf je tzv. jm éno smíšené vznik lé přejetím českého Otice do němčiny ZDO XVIII, 12. 3 Ves zanikla za vá208
(jako Milotice —>■ Milotendorf), nebo zda O ttindorf je původní a Otice pak jeho česká podoba (-dorf/-ice je mož né). Otice: příp. -ice k OJ Oto, Ota, přejatém u z němčiny, kde Otto k od(o) „m ajetek, bohatství" (např. v složeném OJ Otobert, O twin); zn. ves lidí Oto vých. CV Prof III 306; Borke OSG 1 80; DS 13, 150; 6 Na K am enné hoře, Rybníčky, též Provazovec/Liechtenstein (kolonie vzniklá 1806, v. t.). 1. Otín 1 Ves 15 km jižně od Jihlavy. 2 1360 in Oten, ZDB III, 593; 1846 Óttendorf, Otten, O tyn; 1872 Otten, Otín; 1881 O tín ; 1913 Votín, Catal. cleri; 1924 Otín, Otten, dříve Votín. 3 P. měs ta Jihlavy. R. 1512 byla ves pustá. 1778 obnovena parcelací dvora. Ces.-něm. 4 Votín, na Votín, na Votíně, Votíň á k/V o tá k (arch. Hodice), votínskej. 2. Otín 1 Ves 7,5 km vých. od Jih la vy, nyní část obce Luka nad Jihlavou. 2 1556 ves W otin, ZDB XXVII, 17; 1585 ves W otin, ZDB XXX, 192; 1679 Wotten, W ottin; 1718 W ottin; 1720 O tten; 1751 W ottin; 1846 W ottin, W otjn; 1881 Otín; 1924 Otín, dříve Votín. 3 P. Luka n. Jihlavou. Ces. 4 Votín, ve Votíně, Votiňák, votinskej (kolísá i/i/í). 5 Jm éno doloženo vždy s protet. v. 3. Otín 1 Ves 8 km záp. od Velkého Meziříčí. 2 1379 in villa O tyn, ZDB VI, 662; 1579 proti W otynu, LSA III, 156; 1679 a 1718 W ottin; 1751 W ottin; 1846 W ottin, W otyn; 1872 W ottin, Votín; 1881 O tín; 1924 Otín, dříve Votín. 3 P. S tránecká Zhoř. Čes. 4 Votin, do Votina, Votiňák/Votinscí (Pohořílky), votinskejlvotinské (Hrbov). 5 R. 1379 ještě O tyn, od 1579 vždy Vo tín. # M J : přivlast. přípona -ín k OJ Ota, o němž viz Otice. Do něm činy p ře jato v podobě W ottin, O ttin, jen ve dvou případech (1679 a 1846) čteme O tten s ín > en, srov. Bělotín > Bólten. U O. 1 též O ttendorf „Otova ves“. Zajím avé je, že všechny tři Otíny leží na jižní polovině Českomor. vrchoviny.
CV 106; Prof III 306-307; B eranek 92. 6 H ájovna Křekovec. 4. Otín 1 Zanikl mezi Konicí a S křípovem, kde je trať Otínsko. 2 1504 ve vsi O tinsku, PO VII, 235; 1569 na pusté vsi O tinsku, PO XXVII, 78. 3 Za vá lek husitských ves O tín zpustla. 5 Jako pustá ves dostal název *Otín příponu -sko. Hosák VVM XX-P, 52. Otinoves 1 Ves 12 km zjz od Plum lova. 2 1347 Ottenschlag, Reg. V, 106; 1384 Ottonis villa seu Ottenslag, ZDO IV, 349; 1597 ves, jenž slově Otiniowes, ZDO XXXI, 39; 1672 in pago Wotiniewes, Děkan, m atrika prostějovská; 1677 O ttynow es; 1718 a 1751 Ottinowes; 1846 Ottinowes; 1872 Ottinowes, Otinoves; 1881 O tiněves; 1924 Otinoves. 3 P. Plumlov. Čes. 4 Ta Otinoves, do Otinovsi, O tinovák ,/Otíňák, otinské. Votinoves, votinské (Prostějov). 5 MJ původně německé Otenschlag „Otova paseka“. P atří do skupiny německých kolonizačních jm en s -schlag „rubisko“ na jihovýchodní D rahanské vrchovině viz Kotvrdovice, Ostrov u Macochy, Vilémovice. České Otinoves vzniklo analogicky křížením starých spřežkových jm en typu K něže ves a složenin Č em ovír, Suchodol až 1597. Jen r. 1622 čteme protetické w-. ČV 106; Prof - ; Schwarz 129, VS II 102; Trávníček HM 336; Hosák Zprávy Prostějov 1966, č. 1, 9, VVM XX-P, 9. Otířov 1 Zanikl mezi Konicí a Skřípovem v tra ti Otínsko. Ve 14. stol. uváděn i pod jm . Otín; viz 4. Otín. 2 1371 on villa O ttirziw , ZDO II, 34. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Otíř, to přejato z něm. Ot(o)gěr, n. Ot(o)heri, srov. Ludgěr > Ludhéř, Ludéř, W ernheri > Vernéř, V ernýř. Viz Veřm iřovice, Ludgeřovice. Jakm ile ves zpustla, upraveno jm éno na Otínsko. ČV —; Prof V 584; Svoboda StčOJ 172 (OJ O tíř nem á); Nekuda 107 (Otín). Otlíkov 1 Zanikl u Tatenic směrem k Šum valdu (Zábřežsko). 2 1481 ves Otlikow, ZDO XII, 39; 1517 Orlíkov, 209
ZDO XVIII, 28, f. 5 v., ed. 3 Ves byla 1517 pustá. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Otlík, to z německé domácké zdrobnělé podo by Otl k Oto příp. -ík, srov. Rejchlík, Radlík, S teflík. Podoba Orlíkov je pa trn ě pozdější. Vznikla disimilací artikulačního m ísta tl > rl. Srov. tl > kl, dl > gl, tlu stý > klustý, m andl > m angl). CV Prof Svoboda StčOJ 137 (o -ík). 1. O tm arov 1 Ves, pak osada, 2,5 km vjv od Velké Bíteše, nyní m ístní část obce Přibyslavice. 2 1846 Othmarau, O tm arow ; 1872 Ottmarau, Otmárov; 1881 Otm arov; 1885 Otmarau, Otma rov; 1924 Otmarov. 3 P. Domašov. Ves založena 1786 parcelací dvora. Ces. 5 Název podle rajhradského opata Otmara Konráda. 2. O tm arov 1 Ves 8 km ssv od 2idlochovic, nyní část obce Rajhjjadice, 2 1846 Othmarau, Otmarow; 1872 Otma rau, Otm arov; 1881 Otmárov (Dunavy); 1924 Otmarov. 3 P. R ajhrad. Ves za ložena 1783 parcelací dvora v místech vypuštěného rybníka jm énem Dunava (v létech 1767—1782). Do 15. století v tom to m ístě stávala ves Dunajovice. Ces. — 4 Otmarov, do Otmarova, Otmarov(š)čák, otmarovské. 5 M J: příp. -ov k Otmar, to p řejato z něm. Ortmar složeného ze sthn. ort „meč“ a adj. máři „slavný“. P ři přejetí disimilováno jedno r: Ortmar > Otmar. Nebo je první kom ponent sthn. od(o) „m aje tek “. O. 2 nazván rovněž podle ra jh rad ského opata O tm ara Konráda. CV 268; Prof Hosák VVM XX-P, 40. Otnice 1 Ves 9 km jjz od Slavkova. 2 1255 de O thmiz, CDM III, 223; 1351 in O tmycz, ZDB II, 15; 1356 de Ottnicz, Mendl. K nihy počtů 238; 1369 in villa Otmicz Superioři et Injeriori, ZDB V, 255; 1381 villam Otmicz Maiorem et Minorem seu Inferiorem et Superiorem, ZDB VI, 775; 1406 v Otmicích, K P IX, 23; 1410 zboží v Otnicích, K P II. 193; 210
1420 m edietatem ville antique in O thnicz, ZDB XII, 111; 1447 na Otmicze, PB III, 85; 1447 v Otmicích, K P III, 414; 1464 v Othmiczich, PB IV, 97; 1464 díl vsi Othmicz, K P IV, 168; 1513 lidem svým otm iczkym , PB X, 90; 1520 fa rář O tm iczky, PB VII b, 107; 1521 z W otmicz, PB XII, 143; 1540 ves Othmicze, ZDB XXVI. 45; 1580 na Otniczych PB XXIX, 69; 1609 ves Otnicze, ZDB XXXIV, 35; 1615 na Ottniczych . . . o statek ottniczkey, ZDB XXXIV, 125: 1673 O tnitz; 1718. 1720 a 1751 O ttnitz; 1846 O ttnitz, Otnice 1831 O tm ice; 1924 Otnice. 3 P. Zdánice. V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Aloise. Ces. 4 T y Votnice, do Votnice, к Votnicom, vo Votnicích, za Votnicama, Votničák, votnické. 5 M J znělo původně Otmice: Příp. -ice к O J *Otma, domác ké podobě cizího Otmar, o němž viz Otmarov. Srov. Oldřich/Oldra, W alterf Válta, Siegfried/Zibra u Svobody StčOJ 126, Od poč. 15. stol. Otnice přikloně ním к častým M J s -ice (Chornice, Dub nice, Lipnice). Zn. ves lidí Otmových. CV 16 (z pův. Oten); Prof —. 6 Cha loupky, Pančava. Otničky 1 Zanikly mezi Otnicemi a Lovčičkami, kde je trať Otničky (Slav kovsko). 2 Doklady viz u Otnic. 1378 villam O tmicz M inorem, ZDB VI, 637; 1420 m edietatem ville nowe in Othnicz, ZDB XII. 111;. 1520 desátek z O tm iczek, PB VII b, 107; 1530 pusté vsi . . . O tm iczky, PB XIV, 254; 1547 v pusté vsi Otniczkach, PB XIX, 132; 1551 na pusté vsi Otmicžkach, PB XV, 240. 3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 Zatímco Otnice vystupují pod jm é nem Staré, Dolní či Velké Otnice, u Otniček je přívlastek Nové, Horní či Malé Otnice. O MJ viz u Otnic. Otonovice 1 Ves, pak osada obce Hrubčice, nyní její m ístní část, 6,5 km jv od Prostějova. 2 1846 O ttonow itz, Otonovice; 1872 O ttonow itz, Otonice; 1881 Otonovice; 1885 O ttonow itz, Oto-
novice, Otonice; 1893 Ottonoioitz, Otonovice; 1924 Otonovice. 3 P. Hrubčice. Ves vznikla 1785 parcelací dvora. Ces. 5 Ves nazvána podle děkana olo moucké kapituly Otovi/Otonovi hraběti M inkwitzovi z M inkw itzburku. Něm. i české M J (zde s kolísáním -ovicel-ice) utvořeno analogicky. ČV 266; Prof —: Hosák VVM XX-P, 40. Otoslavice 1 Zanikly někde na pan ství Vranov n. D. 2 1323 Otozlawicz, CDM VII, S. 217: 1516 vsi pusté . . . Otoslaivicze, ZDB XIX, 3; 1560 ves pus tou Otoslawicze, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou Otaslawicze, ZDB XXXI, 31; 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 O M J viz Otaslavice. 1. Otradice 1 Ves 2,5 km vsv od Ná měště n. O. 2 1365 in villa Ottradicz, ZDB IV, 174; 1412 de Otradicz, ZDB IX, 370; 1437 in villa Ottradicz, ZDB XII, 188; 1480 na dvuor v Otraticzich, ZDB XV, 17; 1480 ves Otradicze, PB VII b, 9; na všech . . . Otraticzich, ZDB XV, 40; 1504 tvrz Otradicze, ZDB XVII, 64; 1530 za tvrz Otradicze, ZDB XIV, 232; 1540 na Otradicze, ZDB XXVI, 29; 1557 ve vsi Otraticzych, PB XXII, 43; 1572 ze dvora pustého wotradiczkeho, PB XXVI, 268; 1592 z Ot radicz, PB XXXI, 28; 1669 ze vsi Otraticz . . . v Otraticích, LSA III, 3; 1672 a 1718 O ttratitz; 1720 a 1751 O tratitz; 1846 Otraditz, Otradice; 1872 Odratitz, Odratice (!); 1881 Otradice; 1885 Otra titz, Otratice; 1924 Otradice, dříve Otratice. 3 P. Náměšť n. O. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Votratice, do Votratic, k Votraticim, za Votraticemi, Votratičák, votratické. 2. O tradice 1 Zanikly v neznám é poloze. 2 1228 Othradiz, CDB II, 321; 1250 Otrawiz, CDB IV-1, 194. 3 Maje tek kláštera velehradského. 5 M J : příp. -ice k OJ Otrad(a), které bylo p atrně původně prefigovaným apelativem jako ruské otrada, otrad-
nyj „potřeba, radost“ (Svoboda StčO J 100, 102); zn. ves lidí Otradových. Vy rovnáním zubnic t-d > t-t, k něm už mohla přispět jm éna typu Kojatice, vzniklo Otr atice (poprvé 1481; dodnes v nářečí). CV 16, 114); Prof III 308 až 309 (O-ov, -ovice). Otročkov 1 Ves 7,5 km sev. od Ko nice, nyní část obce Hvozd. 2 1592 ves Otročkov, ZDO XXX, 122a, ed.; 1677 Ottruczkovo; 1718 O truczkow itz; 1720 O trotzkow ; 1751 Otroczkau; 1846 Otrotschkau, Otročkow, 1881, 1924 Otroč kov. 3 P. Krakovec. Ces. 4 OtročkovjVotročkov, na Votročkov, na Votročkově, V otročkovák/Votročák (Hvozd, expres.), votročkovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Otroček, stč. též Otróček > Otruoček, k terá dem inutivum k otrok, o němž viz Otroko vice. V dokladech 1677, 1718 Ottruczkow, O truczkow itz vidíme stopu po stě. Otróček -> Otrůček, krácením Otruček; příp. -ovice analogická. CV 107: Prof - . Otrokovice 1 Ves 11 km západně od Gottwaldova. 2 1131 Otrocouicih, CDB I, 115; 1350 Otrocowicze, ZDO I. 159: 1355 villam Otrocowicz, ZDO I, 414; 1356 Otrokowycz, CDM IX, 18; 1406 villam Otrockowicze, ZDO VII, 74; 1464 super villis Otrokow icz . . K P IV, 357; 1466 ze vsí Kwyetkowicz a W otrokowicz, KP IV, 488; 1480 o Otrokowicze, PO V, 88; 1501 za rychtáře otrokowske(h)o, PO VII, 114; 1507 na luze mém otrokow skem , PO VIII, 64; 1512 lidé otrokow sstij, PO IX, 102; 1517 na řekách mých otrokow skych, PO X, 234; 1531 ze vsi Otrokowicz, PO XV, 79; 1550 na grunty mé otrokow ske, PO XXI, 52; 1573 na W otrokowiczych, PO XXIX, 97; 1576 ze vsi Otrokowicz, PO XXX, 79; 1585 z Otrokowicz, PO XXXI, 107; 1594 na m lejně horním otrokow skym , PO XXXIII, 119; 1633 a 1671 O trokow itz; 1672 Otrokowicz; 1718, 1720 a 1751 O trokow itz; 1846 Otrokowitz, Otrokowice; 1872 Otroko211
w itz, Otrokovice; 1881, 1924 O trokovi ce. 3 P. Napajedla. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Otrokovice, do Otrokovic, k Otrokovicom, Otrokovjá k/no věj i -vák, otrokovský. Otrokovčák/včáčka Kvasice). 5 M J : příp. -ovice k OJ Otrok, to z všeslovanského apelativa otrok, znam ena jícího stsl.. bulh., pol. (arch. a dial.), rus., ukr. (arch.) „chlapec“ ; jako n a dávka „kluk, všivák, šibeničník“ v nář. čes., rus. a pol.; „dítě“ ve slovinštině. Vedle toho též ve slovanských jazycích význam „sluha, pacholek“ (stsl., luž., zřídka stě.), „dělník, nádeník“, ve stpolšt. strušt., ukr.; „člen knížecí vo jenské družiny, páže“ ve vých. slovan. jazycích; „Vysloužilý voják“ v pol. dia lektech; „nevolník, poddaný“ v bulhar., srbchar., strušt.; „otrok, Sklave“ v češt., sloven., dluž. Z pestré směsice nelze určit přesně původní význam OJ Otrok při vzniku M J Otrokovice. Jako původ ní se u apelat. otrok ukazuje význam „chlapec, dítě“ : ot-rok-b „in-fans, ne-m luvící“ k rek-ti, rekg „říci, řk u “, chá pané někdy jako „kdo nem á právo m luviti“ (Hujer IF 40, 304; Machek NR 35, 136-7). Byly podány i etymologie o-trokv spojující druhou část s řec. trécho „bě žím “ : otrok „kdo pobíhá okolo, sluha“ (Moszyňski J P 32, 200—1 a 35, 130—133; Sv. Stech, A rkiv for nordisk filologi 78, 232—240: k řec. trécho uvádí germ. P rahila „sluha“, k teré prý ve švéd. MJ Trelleborg). V ýklad z *o(b)-trokrb zůs táv á nepřesvědčivý, protože pro kořen tek- „běžeti“ m useli bychom v řec. tré cho předpokládat rozšíření o expresívní r (tak Stech), což však není možné: spíše by šlo o pohybom alebný kořen trk-, trkati/trčati „běžeti, utéci“. Obtíže sém antického posunu „sluha“ — „chla pec“ nejsou velké, uvážíme-li, že děti, sluhové a otroci nesměli ve společnosti starších a na poradách m luvit. Blíže viz Kopečný ESSJ 51—56 a Linguistics 1956, 94 n. CV 106; Prof III 309 (Otro 212
číce, Otročiněves), V 562 („Kind“); Ma chek ESB 45; V asm er REW II 292. 6 D vůr Buňov, dvůr Terezín, samota Bahňák. O 11 e n, viz Otín. O t t e n d o r f , viz Otice. O t t e n s c h l a g , viz Otinoves. O ttenthal 1 Zanikl u Dolních D unajovic. 2 Připom íná se 1317. Fotokopie z archivu ve Vaduzu. 5 MJ německé, zn. Ottovo údolí. O Oto v. Otice. Ovčinec 1 Zanikl v okolí Račic (Vyš kovsko). 2 1526 Ovčinec, Sedláčkova poz. č. 129, zápis č. 575. 5 M J: z apelat. ovčinec < ovčinbcb „Schafstall“. Srov. M J Ovčárna, Ovčín, P J O včím ě (Nítkovice). Pojm enována tak sídliště vzniklá kolem ovčínů, ov činců. CV - ; Prof III 313, 314, V 545; Beranek 89 (Ovčárna); NR 12, 191 (Ovčáry); DS 19, 73 (k ovec-). Oznice 1 Ves 6 km jz od Val. Mezi říčí. 2 1396 Ozdnicze, CDM XII, 333; 1403 in Oscznicz, Lechner I, 22; 1505 Oznicze, ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou Wozniczy, ZDO XXIV, 4; 1580 k pusté vsi Ozdniczy, PO XXX, 99; 1718 Oznitz, N eudorff; 1751 Oznicza, 1846 N eu dorf, Osnicza; 1872 Osnitz, Osnice; 1881 Ozdnice; 1885 Osnitz, Oznice, Osnice; 1915 Osnitz, Osnice; 1924 Oznice. 3 P. Val. Meziříčí. Ves zpustla na konci 15. stol., před 1718 obnovena. Ces. 4 Ta Oznica, zřídka Ozdnica, do Oz nice, za Oznicú, Ozničan/Ozničák (Po lice), oznický. 5 Ja k ukazují doklady do zpustnutí vsi, bylo původně plurá lové Oznice: příp. -ice k OJ *Ozna < ozbna, to z kořene předložkového slo vesa oznati (sě) „seznámiti se“ (Jg. II 1027; tak dosud v laš. nářečích); zn. ves lidí Oznových. Ke tvoření srov. OJ Bda, Drha, Zamsta (zde -a sufixové), se sloves, kořeny Ožeh, Oprost a OJ k znati: Znan(ek), Nezna(š). Na původní pl. ukazuje i P J O zničky v Nivnicích. Přechod jm éna do sg. byl vyvolán tím, že obec v 15. stol. zpustla a obnovena až kolem 1603. přičemž
jm éno oživeno, ale v sg. Po obnovení se ves nazývala i Nová Dědina, ně mecky slula N eudorj „nově založená ves“ ještě v polovině 19. stol. V 18. a 19. stol. se vyskytuje i podoba Osnice: přikloněním k os(a) „vosa, Espe“. — Z dokladu 1396 Ozdnicze bylo by mož no soudit i na výklad k stě. hvozd, které mělo též v arianty vozd a ozd: (hv)ozdnica „hvozdní ves, hvozdní potok“ n. v plur. (hv)ozdnici „lidé bydlící ve hvozdu“. Protože však doklady m ají vždy jen počáteční O- a význam „hvozd“ není v nich podobou Hvozdnice, která by se při obecné známosti slova hvozd dala očekávat, doložen, ne lze o spojení s hvozd uvažovat. Podo ba Ozdnice vznikla vložením d do sou hláskové skupiny zn, jak dosud arch. v nář. Ozdnica a v nář. apelat. pazdnecht, růzdný. Zůstávám e při výkladu z O J Ozna. — R. 1535 W oznice: jm éno pusté vsi zkomoleno přikloněním k adj. vozný „jízdy schopný“, srov. vozná, vo zová cesta —y vaznice. Přiklonění vy voláno p atrn ě aglutinaci předložky v, protetické v tu nelze předpokládat, protože jeho zeměpisné rozšíření na vých. M oravu nezasahuje. CV 227, 247 (z [hv]ozdnice, vaznice); Prof —. V 669 (OJ k znáti); Svoboda Stč. OJ 100, 103, 126 (Bola), 127 (Drha); G ebauer HM I 181, 408, 465; Jg II 1027; B artoš Dial.
slov. mor. 274; Machek, ES 586. 6 Lipí, Na Crhové, Na pasekách, Na pohoří, Na potoce, Na uhlisku, Rytvízky, U Burdíků, U Fojtů, U K am asů U Ma cháčků, U Málků, U Niveckých, U Plš ků, U Skalovjáků, U Skýpalů, U Sulovských, U Urbanů. Ozřetín 1 Zanikl u Střížova (Jihlav sko), kde byl 1557 O zřetínský dvůr. 2 1378 O zrzieczyn villam totam , ZDB VI. 543; 1379 Ozrzietin villam totam , ZDB VI, 712; 1407 in Strzyezow, . . . et in W ozrzetyn super curia, ZDB IX, 170; 1409 in Ozrzietyn, ZDB X, 117; 1499 z O dfetína, ZDB XVII, 106; 1557 kopa niny na Vozřetince . .. pustý dvůr Ořetinský, CMM 1893. 29. 3 Ves zanikla v 15. stol. Podnes trať Přední, Zadní Ozratín. 5 M J: přívlast. příp. -in k OJ Ozřata < o(b)zbr- k zříti Zbrěti „sehen“ + -’ata < ?ta. Jm éno patří do výrazného pruhu jm en s -ata/-’ata na jihozápadní Moravě (např. Kojetice, Modeltice, Slavětice, Hroznatín, Vacetín). V prvním dokladu se píše Ozřěcin s asibilací t, srov. Otěchleby; ČV —; Prof III 261 (Oldřetice Ozřětice), V 620: Svoboda StčOJ 102. Ozztehhouici 1 Zanikly na Jihlav sku. 2 1234 Oztehhouici, CDB III, 88. 5 Snad třeba číst Ostojkovice, v. t.
213
p P acetluky 1 Ves 6 km sev. od Ho lešova. 2 1131 Pecetulceh, CDB I, 115; 1270 Paczotluch, CDM IV, 36; 1437 de villa Paczotluk, Lechner I, 44; 1446 villam totam Paczotluky, Lechner I, 55; 1499 obci dědiny Pacetluk . . . obec pacetlucká, LSA 254; 1616 z dědiny Paczetluk, PO XXXIX, 61; 1678 obyva telé pacetlučtí, LSA 254; 1718 Paczed luk; 1720 Paczedluk; 1751 Pacžetluk; 1846 Patschedluk, Pacetluky; 1872 Patzedluk, Pacetluky; 1881 P acetluky; 1906 Pacetluk, Pacetluky; 1924 Pace tlu ky. 3 P. Pacetluky, kdysi léno bis kupství. C. 4 Pacedlky, do Pacedlk, za Pacedlkama, Pacedlčák/Pacedlščí (Tučapy)/Pacedlčí (Kostelec), pacedlské/pacedlcké. 5 M J: Z akuz. pl. k obyvatelském u jm énu Pacětluci, pacotluci, složenému z apelativa *pac přejatého z něm. Batz(en) „hrouda, chuchvalec, Klum pen, dickes Stück“ (Kluge EWDU 42) a slovesného kom ponentu tlu k-, to lk- „tlouci, schla gen, hau en “ ; zn. „lidé, kteří roztloukávají ’h ru d y “ nebo „lidé, k teří tlučou, tj. obsekávají tlusté kmeny, kladorubi“. Srov. Mrklesy. M J P acetluky náleží do skupiny složených obyvatelských jm en v prostoru P řerov — Holešov — Byst řice p. H. (Tučapy, Přestavlky, Kladeruby). Paralelou k něm u je M J Pnětlu k y v Čechách. Jiné výklady jm éna P acetluky jsou m álo pravděpodobné: k pace „tlesk ru k o u “ — deverbativum k pacati „tlesk a ti“, M J zn. „ti, k teří tlučou ru k am a“. — K pac „peníz ražený ve středověku v jižním Německu i u n ás“ (Jg II, 3; K ott II 404). MJ by znam enalo „ti, kdo tlučou penězi nebo kdo je razí“ ; pac však ražen až do 1495 v Salcburku a od 1467 v Bernu, jm éno Pacetluky dolo ženo už 1131. Odm ítnouti nutno rovněž 214
výklad ČV 108, 162, 173: Paco- < Pé če- к pěk- „krásný, pěkný, sehon“. ČV vyšli z dokladu 1131 Pecetulceh, který čtou „Pečotlucéch“ a Peč-, analogicky podle těch MJ, u nichž zrušena p ře hláska, změněno pak na Pačo-, Paco-/ Расе-. Doklady m ají však vždy Pa-. V nářečí a od 1720 též Pacedluk s osla bením výslovnosti neznělého tl na zně lé dl. P rof —; V 575 (pácati „schla gen“), V 585 (Batzen „hrouda, chuch valec“); Machek ES 347; Šrám ek LA II 363. Pacov 1 Ves 6,5 km j. od Mor. Tře bové. 2 1308 in villa nostra dieta Paczndorf, CDM VI, 16; 1316 villam nostram dietám Paczendorf, CDM VI, 98; 1365 villam Paczendorf, ZDB IV, 224; 1490 v Paczowie, ZDO XIII, 17; 1595 v Paczowie, PO XXXIII, 260; 1677 a 1718 P utzendorff; 1720 Putzendorf, Patzow; 1751 Putzendorf; 1798 Punczendorf, Putzendorf; 1846 Punzendorf, Putzen dorf, Pačov; 1872 Putzendorf, Pačov; 1381 Pácov; 1924 Pacov, Putzendorf dříve Pačov. 3 P. Mor. Třebov. R. 1787 parcelován dvůr. Něm. 5 Jm éno zapisováno většinou v něm. podobě. S tarší je nepochybně podoba Patzen-, Paczendorf. Výklad je obtížný proto, že zápisy nedovolují soudit na bezpečný domácí původ. Nelze před pokládat *Pačov, neboť takové jm éno není z dokladů známo. G rafika cz uka zuje n a c, nikoli č, tedy n a *Pacov (přivlast. příp. -ov к OJ Рас, to ze stč. apel. рас „Batz“, o němž v. Pacetluky). Proto i předpoklad českého *Bačov je nejistý, neznám ý: В by sice bylo pře jato jako něm. P, cz však je c. — Zdá se, že bude třeba výklad z domácího jm éna odm ítnout, a to rovněž proto, že domácí a by při přejetí do němč. dalo s největší pravděpodobností o, ja k je to
n a sev. M oravě běžné (M ládkovi Bio sdorf, M aietín/M ojetein atd.). Pokládám e proto jm. P. za německé od původu: B atzendorf k Batz „tlustý kus, K lum pen“ s význam em asi „ves založená na těžko opracovatelné půdě“. Srov. Batzendorf, Batzenhofen (Bach DNK II-l, 39, 88, II— 2, 579). Od r. 1677 něm eckou lidovou etymologií změněno na P utzendorf k putzen „čistiti“. Prof III 315-316, V 585; Smil OC 145; Svo boda StčOJ 82, 108; Schwarz VS II 250. 6 Na K víčalce/Finkenstein, Spalenried. P a t z e n d o r f , viz Pacov. P a c z e n s c h l a g , viz P faffen schlag. P a c z m a n n s d o r f , viz Kozlovice. Pa fl a vice 1 M ěstys 11,5 km zsz od Zdounek. 2 1131 Pacezlauicih, CDB, I, 115; kolem 1160 Pacizlauiz, CDB I, 245; 1228 Passhlawiz, CDB II, 321; 1349 in Paczlawicz, ZDO I, 118; 1360 in villa Paczlauicz, ZDO I, 762; 1365 in Paczslauicz, ZDO I. 918; 1376 in villa Pacz lauicz, ZDO III, 129; 1406 in villa Pacz lawicz, ZDO VII, 293; 1410 de Paczla wicz, CDM XIV, 130; 1510 lidí mých paczlawskych, PO VIII, 184; 1572 na m lýně pod Paczlawiczy, PO XXVII, 430; 1676 Pacžlawitz; 1718 Patschla w itz; 1720 Patzlaiuitz; 1751 Patschla w itz; 1846 Patschlawitz, Pačlawice; 1872 Patschlawitz, Pačlavice; 1881 Pačeslavice; 1893 Pačlawitz, Pačlavice; 1924 Pačlavice. 3 P. Pačlavice. R. 1355 tvrz, pak zámek. R. 1360 farní kostel zasvěcený sv. M artinu. Od 1538 měs tečko. Ces. 4 Pačlavice, do Pačlavic, k Pačlavicám , v Pačlavicách, za Pačlavicama, Pačlavák/Pačlavják, pačlavské. 5 M J : příp. -ice původně k OJ Pačěslav, jehož prv n í kom ponent je kom parativ k psi. pak-b „silný“ -> pačě „potius, magis, více“, stru k tu rn ě pak hypokoristická podoba k Pcko-slav, srov. Drahoslav — Dražěslav. Zn. ves lidí Pačeslavových. Vynecháním e v nepřízvučné slabice
vzniklo Pačlavice. Srov. OJ srbch. Pačemil, Pačemir, slovin. Pačemira, rus. a pol. Pakoslav, Pačslav. ČV 107: Prof III 318 (Pakoměřice > Pakomilice, Pa koslav); Svoboda StčO J 39, 82 a Ruskočeské studie 356; DS 19, 187; Schwarz VS-II, 111. 6 Jezírko (hájovna), Krato chvíle, Z dravá voda (myslivna). P a d e s á t L á n ů , viz Lánů, P ade sát. Padochov 1 Ves 4 km ssz od Ivan čic. 2 1674 Podauchow; 1718 Paduchow ; 1751 Padehau; 1846 Padochau, Padochow; 1872 Padochau, Padohov; 1881 Padúchov; 1893 Padochau, Pado chov, též Padouchov; 1906 Padochau, Padochov, 1924 Padochov. З P. Osla vany. Ves vznikla v 1. 1547—1620. R. 1760 objeveno uhlí. Ces. 4 Do Padochova, v Padochové, Padochovák/Padochovščí, padochovské, arch. Padochov. 5 M J : přivlast. přípona -ov k OJ Padúch, to z stč. apelativa, novočes. padouch „lotr“ ; podle Jg III 6 „viselec, k terý již viseti m aje od šibe nice odpadl“ ; viz však Machek ES 347 a ČMF 32, str. 54; „syn muže, k terý byl odsouzen k sm rti, ale propuštěn“. Apelativum padúch substantivizuje stč. frázi padnuti v súd, ač nelze vyloučit pojm e nování podle tělesné vady; srov. lašské arch. paduch „kdo ku lh á“. Hlásko vý vývoj Padúchov > 1674 Podauchow, hanáckou monoftongizací Padochov, zkrácením ó > o Padochov a hyperkorekcí na pozadí hanáckého u > o 1718 Padúchov. CV 107; Prof III 317, V 536; Svoboda StčOJ 202. 6 Padochovský mlýn. Palačov 1 Ves 8 km jz od Nového Jičína. 2 1378 in villa Palaczow, ZDO III, 414; 1499 Palaczow, ZDO XVI, 37; 1602 dopl. T., 1676 Paltschendorf f; 1718 Patschendorff (!); 1720 Paltschendorf; 1751 Paltschendorf; 1846 Palzendorf, Palačow; 1872 Palzendorf, Palačow; 1881 Palačov; 1924 Palačov. З P. Nový Jičín. Čes. 4 Na Palačov, na Palačově, Palačani 215
Palačovják (Skulina 81), palacký. 5 M J : přivlast. přípona -ov k OJ Palač, v něm augm entativní přípona -áč/-ač k subst. pala „hlava, palice“, srov. lašské pala „velká h lava“ : palač „kdo má velkou hlavu, hlaváč“ ; srov. též břicháč, ucháč, noháč, kolenáč (nář.). K dyby bylo zá kladem OJ Palač sloveso páliti „bren nen“, očekávali bychom spíše Paličov. Německá podoba je tzv. jm éno smíšené, ovšem až z 17. stol., tj. vzniklé sekun dárně: Paltschendorf, od 1846 Palzendorf. CV 107 (zkřížena zde etymologická východiska Pala ..páliti“ a Pavel); Prof —; Svoboda StčOJ 139 (o -ač) viz i Palonín. 6 Sam ota u Hlučnice. P alánek 1 Častý pom ístní název, tak ve Velkých Pavlovicích, v Zdánicích. 14. stol. v Třebíči. V U hrách název pro opevněné místo. 2 1356 . . . castello Polanek, Bočkova sb. 3543 (Rukopis kláštera rajhrad. G40. Z r. 1805, SAB). 5 (Patří k slovenskému palánky „prken ný plot“, m aďarském u palánk „val, šan ce; prkenný plot“. Slovo je značně roz šířeno (i na U krajině a na Rusi), výcho diskem . . . je ital. palanca „lať“, což z řec. falanx. O tom I. Kniesza, A m a gyar nyelv szláv jovevenyszavai 901. [VI. Šm.]). Srov. i pol. P J Palanky, Stieber, Topon. Lemkow. II 53. ČV —; Prof - ; Hosák VVM X X -P 19, 20. P a l e k o v i c e , viz Pavlíkovice. Palhanec 1 Ves 3 km sz od Opavy, nyní část obce Vávrovice; Sl. 2 1702, 1705 dopl. T .; 1736 Palhanetz; 1738 a 1740 dopl. T .; 1805 a 1835 Palhanetz; 1850 Bálhanice; 1881 Palhanec; 1894 Palhanetz, Palhanec; 1924 Palhanec. 3 P. Melč. Osada je novějšího původu. Čes. a něm. 4 Ten Palhaněc, na Palhanec, na Palhancu, Palhaňak/Palhanščak (v pl. též) Palhanscy (Jaktař), Palhansky. 5 Podle V. Praska (Troppauer Zeitung 3. 4. 1884, č. 78) nazván P. po opavském měšťanu Paulu Heymovi. m ajiteli m lýna blízko Jak tař. Kolem m lýna vznikla osada. Podobně byl blízký Ganzovec nazván 216
podle opavského měšťana Ganse. — G an zovec byl však založen zcela nově, za tímco na Palhanci stával již m lýn, o je hož stáří nejsou přím é doklady (ale 1572 se uvádí mlýn „pod Vejhovci“ = pod Vehovicemi, dnes v PLR, jehož poloha je shodná s Palhancem). Není tedy jistě, že Paul Heym m lýn s osadou založil. Spíše bylo by místo nazváno po novém m ajiteli až při koupi. V lašských náře čích bychom však očekávali jm. *Heymovec, *Hanovec nebo *Hemovec, roz hodně ne Palhanec (srov. častá P J typu A lbertovec, Kašparovec apod. k příjm . Albert, Kašpar). Protože z něm. *Paulheym s — kdyby vůbec takové M J v něm čině vzniklo — nemůže být Palhanec, je třeba předpokládat podobu ’::Paulhans + genit. -s. Něm. OJ s -hans jsou skutečně doložena: Berghans, Fidelhans, Toffelhans, a tedy i *Paulhans (v. I. Neumannová. NI 23, 4; J. Beneš ZMK X 679). OJ P. je spřežkou jm. Hans „Jenda“ a apel. Bahn „průhon, pastvis ko, d rá h a“ : příjm . Bahnhans, s disimilací n -n > l-n Balhans, počeštěním Pal hanec. M J P. bývá spojováno i se jm. Antona Ignáce Pallhona, úředního re gistrátora opavského knížectví. Ale mlýn Palhanec doložen už r. 1702. ČV —; Prof —. Palkovice 1 Ves 6 km jjz od Místku. 2 1437 dopl. T .; 1534 fojtství toho palkovskýho . . . z tej dědiny Palkovic, LSA 562; 1568 obec vsi Palkovic, LSA 469; 1581 ves Palkowicze, Hukvaldský u rb ář; 1672 Palkowitz, D ěkanská m atri ka ostravská; 1676 Palkowicze; 1718 a 1751 Palkow itz; 1846 Palkowitz, Palkowice; 1872 Palkowitz, Palkovice; 1881 Palkovice; 1924 Palkovice. 3 P. Huk valdy. F arní (od 1786) kostel sv. Jana K řtít. Na konci 17. stol. vznikaly pa seky. Čes. 4 Palkovice, do Palkovic (!), za Palkovicami, Palkov)an, palkovsky. 5 M J: příp. -ovice k OJ Pálek, zn. ves lidí Pálkových. V dokladech se MJ píše vždy s a, i tehdy, když se lašská MJ zapisují
s kvantitou v á. Pálek je proto spíše deverbativum k pal-iti (Svoboda StčOJ 44), než dem inutivum k Pála <- Paulus ..Pavel“ (Prof III 319. Pálčice). Avšak Svoboda 1. c. 179 spojuje Pálek s něm. Palwin, Baldewin: vzhledem k tomu, že sousední Metylovice m ají první doklady německé, nelze výklad z Palelc Pal w in vyloučit. Nic se však nem ění na faktu, že základem jm éna Palkovice je české OJ Pálek, že ves je od svého po čátku česká. CV 107 (Pálkovice, k pal-). 6 Dráhy, H ůrky I., H ůrky II.. H ůrky III.. Kúty. Osada, Podhůří. Rozsůšky. Palonín 1 Ves 6 km jjv od Mohelni ce. 2 1353 sub m edietate ville Palanyn, ZDO I, 296; 1365 Polonym, ZDO I, 788 e d .; 1371 Paletina (!). ZDO II, 84 e d .; 1379 Palonyn, CDM XI. 152; 1406 Palonyn, ZDO VII, 7 ed.; 1412 in Palo nyn, ZDO VIII, 296, ed.; 1512 z Palonina, PO IX 132; 1552 ve vsi Palonijna, PO XXI. 261; 1595 z Palonina, PO XXXIII, 277; 1599 dopl. T.; 1674 Polein, M atrika v Litovli; 1677 Palonin; 1718 Palonin; 1720 Polein, Palonin; 1846 Pol lein, Palonyn; 1850 Polonice; 1872 Pol lein, Polonin; 1881 Palonín; 1906 Pol lein, Palonín; 1924 Palonín. 2 P. Doub ravice. Ces. 4 Páloj(i)njojed. Polovin (Bohdalov, Loštice), do Paloj(i)naJPolovina, PáloňáklPálovňák/Pálovňál (Chromeč), páloňské/pálonskéi pálavské (zřídka). Viz též U těšený Nář. přech. pásu 204. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Paloňa, Paloně, to buď deverbativum k pal-iti „bren n en “ činitelskou expresívní příponou -oňa/-oně (srov. trhati — Trhoně, hoditi se — Hodoňa v MJ Trhonín a Hodonín), nebo augm entativním sufixem -ona k subst. pala „hlava“ (Paloně „kdo má velkou hlavu“, viz Palačov; sufix -oňaj -oné vznikl rozšířením augm entat. -oň sufixem -a; srov. blízké MJ Břuchotín k O J Břuchota a nář. mlsoň/mlsoňa nebo zloch/zlocha). Disimilací n - n/j - n vzniklo nářeční Páloj(i)n, srov. Hodojn, Róbajna, K opajny < Hodonín, Roubani-
na, K opaniny v česko-m oravském p ře chodním pásu. P ři přejetí do němčiny Palonín — Pollein: české a —*■ něm. o (srov. M aletín Moletein); nepřízvučné -onín, nářeční -oj(i)n — něm. -ein (srov. Málonín Mollein, Roubanina -■>- Raubein). Sandbach, Die Schönhengster ON 29-30; Utěšený OS III 203; CV 107; Prof - ; Svoboda StčOJ 181; Březina Zábřezsko 298 (něm. Pollein vykládá chybně přesm ykem z Palonín). 6 Sam ota Vítošov. Pálovice 1 Veš 3 km zjz od Jémnice. 2 1349 villam suam Paulowicz, ZDB I, 85; 1365 super villa Palouicz, ZDB IV, 303; 1384 in Palowicz, CDM XI, 323; 1390 de Palowicz, ZDB VII, 779; 1513 z Palowicz, PB X, 58; 1515 v Palowiczich, PB VII b 87; 1591 ves Palowicze, ZDB XXXI, 100; 1609 Palowicze, ZDB XXXIV, 27; 1671 Palowitz; 1718 Pallow itz; 1720 Palowitz; 1751 Pallowitz; 1846 Pallowitz, Palowice; 1872 Pawlow itz, Pávlovice; 1881 Pálovice, 1885 Pawlowitz, Pavlovice, též Pálovice; 1893 Palowitz, Pálovice; 1924 Pálovice. 3 P. Jemnice. Ces. 4 Do Pálovic, v Pálovicich, za Pálovicema, Pálovák/Palák (Mladoňovice) pálovckyj/pálovskyj. 5 M J : příp. -ovice k OJ Pála, zn. ves lidí Pálových. OJ Pála buď dom ácká podoba lat. Pau lus „Pavel“ (tak Prof III 319. Pálčice), proto také v prvním dokladu a v 19. stol. kolísání s Paulowicz; nebo dever bativum k páliti „brennen“ jako Číha k číhati, Krňa ke krněti, Srša k sršeti, Zába k zábsti (Svoboda StčOJ 127). srov. Palkovice, Palonín. CV 16, 107 (k Paulus). 6 P J: Na stráži, Lukavec, Venoušky, N ivky, Přesenice. Část osady V bráně. Palupín 1 Ves 17 km záp. od Telče. 2 1368 villam Palupin, ZDB V, 23; 1408 von Chalupin (!), CDM XIV, 22; 1419 z Palupína, AC IX 249; 1464 de Palupin . . . villam Palupin ZDB XIII, 31; 1678 Palupin; 1718 Pollupin; 1720 Palupim (!); 1751 Palupin; 1846 Palupin, Palupyn; 217
1872 Palupin, Pálupín; 1881, 1924 Palupín. 3 P. Palupin. V 17. stol. tvrz. F arní (1785 fa ra obnovena) kostel sv. Václava. Ces. 4 Ten Pálupín, do Palupína, Palupiňák, palupinckej; (arch.) Palupák, palupskej (Horní Pole). 5 Jistá je jen posesívní přípona -ín, která předpokládá spojení s nějakým OJ na -o/-ě. Je-li m oravské nářeční páluda „kdo se loudá, tu lák “ k stč. lúdati sě „loudat se, tou lat se“ (viz B artoš Dial. slov. mor. 278; Machek ES 276; PS IV/1 41 paludovati se), pak *palupa by mohlo bý t odvoze no týmž způsobem od stč. lúpiti „nási lím a neprávem b rá ti“ (Geb. Slov. stč. II 292) v hanlivém význam u „špatný zloděj, nespolehlivý loupežník“. P řed pona pa- slouží k vyjádření hanlivého, špatného významu (TS II 708). Nejas nost základu způsobila i zm ěnu na sro zum itelnější 1408 Chalupin. CV XIII; Prof —; Svoboda StčO J —. 6 P J Štern berk a Stim berk. P a l z e n d o r f , viz Palačov. Pam ětice 1 Ves 7 km sev. od Bosko vic. 2 1167, falzum 12. stol. Pametice, CDB I, 399; 1233 Pametjz, CDB III, 53; 1295 Pamethicz, CDM V. 29; 1384 de Pameticz, CDM XV, 244; 1547 ves Pamieticze, ZDO XXV. 83; 1560 ze vsi Pamieticz, PO XXIII, 104; 1560 fojta pam ieticzkeho, PO XXIII, 104; 1564 ves Pamieticze, ZDO XXVIII, 29; 1597 rych táře pam ietske(h)o, Poz. kniha Drvalovice, SAB č. 3609; 1677 a 1718 Pamietitz; 1720 P a m etitz; 1751 Pam ietitz; 1846 Pam ietitz, Pamietice; 1872 Pamie titz, Pamětice; 1881, 1924 Pamětice. 3 P. Boskovice. Čes. 4 Pamnětice, do Pamnětic, Pamněčák, pamněcké, arch. Pamětice. 5 M J : příp. -ice k O J Paměta, to z abstrakta pa m ěť „G edächtnis“ ; zn. ves lidí Paměťo vých. CV 104; Prof III 320, V 598; Svob. StčOJ 50; Skutil MSB1 115-116. 6 Části vsi: Dědina, Příhon, Hřezko. Sam ota Amerika. 1. Pančava 1 Dříve víska, nyní část 218
Jihlavy (na jihovýchodě města). 2 1846 W aldhausen; 1872 Waldhausen, Wald haus; 1881 Pančava; 1893 Waldhausen, Pančava; 1924 Pančava, 3 a 5 P. Jihla va. V prvé polovině 17. stol. tu byl hos tinec zvaný M ondschein a m lýn Rauscherm úhl, obojí podle jihlavské rodiny Rauscherů z Mondscheinů. P ak obojí náleželo jihlavské rodině W aldhausenů. po níž zván (něm. W aldhaus „lesní dům “). R. 1777 parcelací dvora vznikla víska. 2. Pančava 1 Kolonie u Úsova (Mo helnicko). Zanikla 1949 splynutím s Úsovem. 2 1771 dopl. T .; 1846 W aitzenfeld, Pančava; 1850 W eitzendorf; 1872 Waizenfeld, Pančava; 1881 Pančava; 1885 W eitzenfeld, Pančava; 1924 Pančava, W eitzenfeld. 3 P. Úsov. Kolonie vznikla na konci 18. stol. 5 W eitzenfeld — „pšeničiště“. 3. Pančava 1 Sam ota u Lazníček (Lipnicko nad Bečvou). 2 1924 Pančava. 4. Pančava 1 Víska, která splynula s Otnicemi, s jejich částí Frýdek. 2 1924 Pančava. 5. Pančava 1 sam ota u Příluk, 3 km vých. od Gottwaldova. 2 1924 Pančava. 4 Pančava, na Pančavu, za Pančavu. 5 Názvem Pančava pojm enovány na Moravě většinou osamoceně stojící hos pody u silnic a osady kolem nich vznik lé, zřídka pak jiné sam oty (myslivny, mlýny) nebo části osad (např. v Dlouhomilově na Zábřežsku). Odvozeno z německo-rakouského nářeč. pantschen, spisovné panschen „míchat, ře d it“, v ra kouských nářečích zejm éna „ředit víno“. V tom to význam u se v nich vyskytuje už od 15. stol. (Kluge EWD11 430). Pan čava tedy nejprve zn. „hospoda, kde se prodává nekvalitní pití, víno“, pak „hospoda hlučná, pověstná pitkam i, rvačkam i apod.“, jak dosud na východ ní Moravě. Přípony -ava, o níž viz Opava, zde užito pro obecné jm éno místní, srov. nář. pálava „kde pálí slun ce“, (s)tínava „kde je stín“, Čerňava „kde se něco černí“. CV —; Prof II 38
(v. Chotěměřice — k srb. Pančevo a něm. pantschen), V —; B artoš Dial. slov. mor. 279; Machek ES 352; SA VII 135; Hosák VVM X X -P 18; Březina Zábřežsko 140. P a n d i t z, viz Bantice. P a n e n s k á , viz F landorf. Pánkov 1 Zanikl u Loučky na Valašskomeziříčsku, kde je tra t Pánkovy. 2 1429 ves kostelní Pankuov, ČMM 1912, 398. 3 1563 byl pustý. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Pánek, které dem inutivum k Pán <—pán „H err“ nebo přím o z apelat. pánek „malý p án “. Srov. Pánov. Dnes časté příjm ení Pá nek. ČV —; P rof —; Svoboda StčOJ 192; Nekuda 135. Pánov 1 Ves 5,5 km sv od V. Bíteše, nyní osada obce Křižínkov. 2 1240 Po nore, CDB III, 260; 1365 in villa Panow, ZDB IV, 170; 1481 z Panova, K P V, 278; 1674Banoro; 1718 Panow sky Bauer hoff, Banow; 1720 Banow; 1751 Panow; 1881, 1924 Pánov. 3 P. Kuřím . V 15. stol. tvrz, později jen dvůr, jehož p ar celací na počátku 19. stol. ves obnovena. Ces. 4 Pánov, do Pánova, Pánovák, pánovstyé* 5 Viz Pánkov. ČV —; Prof —. 1. P apírna 1 Sam ota u Dalečína (Bystřičko n. P.). 2 1924 U Papírny. 2. P apírna 1 Sam ota u Hradce nad Moravicí (Opavsko); Sl. 4 Papírna, na Papírnu, za Papirňum, obyvatel, a příd. jm. „z Papírně“. 3. P apírna 1 Sam ota u Podmolí (Zno jemsko). 4. P apírna 1 Sam ota (mlýn) u Rudlic (Znojemsko). 2 1924 Papírna, Papírov. 5. P apírna 1 sam ota u Přibyslavic (Třebíčsko). 2 1935 Papírna. 6. P apírna 1 Sam ota u Sokolí (Tře bíčsko). 7. P apírna 1 Bývalá kolonie u F rýd lantu nad Ostravicí. 2 1924 Papírna. 8. P ap írn a 1 Mlýn u K rahulčí na Telečsku. 2 1924 Papírna. 9. P apírna 1 M lýn u R adostína na V elkomeziří čsku..
10. P apírna 1 Pila a skupina chalup u Mohelna n a Náměšťsku nad Osl. 2 1924 Papírna. 5 Osady tohoto jm éna vznikaly ko lem papíren. N ěkteré nesly i něm. jm. Papiermühle podle m lýna n a papíro vou drť, součásti velkých výroben pa píru. Takových lokalit bývalo více, ne všechny tvořily lokalitu sídelní, a proto nebyly zanášeny do lexikonů. Srov. i starší jm. Hamr, M lýn, Kovárna, Ovčárna apod., která vznikala rovněž ko lem výroben, dílen, stájí. ČV —; Prof —. Papradná, P ap ratn á 1 Sam ota u F ren štátu pod Radhoštěm. 2 1907 Popratna, Batovcův P říruční m ístopis; 1924, 1935 Papradná. 4 Papradna, na Papradnu, z Papradnej, papradensky. 5 M J: a d j. paprad-bnk nář. paprad, paproď „kapradí“. Srov. shodná M J i P J na Slovensku, s nimiž vých. mor. jm éna Paprad(ná, né), Paprod- tvoří areál. Srov. i Skotnice, Po rubá. Papůvka 1 Dvůr u Pňovic (Litovelsko). 2 1906, 1924 Papůvka. 3 Původ ně tu stávala ves Popovice (viz tam), k terá zanikla. 5 MJ je pokračováním jm. Popovice (v. t.), vlastně jeho zdrobnělé podoby Popůvky. Záměna Po-'Pa- způsobena ztrátou souvislosti s pův. jm. Popovice. P a r d o r f, viz Bavory. 1. Pardubice 1 Sam ota u Chotěbuzi na Českotěšínsku; Sl. 2. P ardubice 1 Skupina chalup (na čas i ves) u Albrechtic. 17 km jižně od K arvinné; Sl. 2 1894, 1906, 1917, 1924, 1935 Pardubice. 5 Jm éno shodné s názvem m ěsta P ardubice v Čechách; příp. -ice k OJ Porydub, zn. ves lidí Porydubových (Prof III 332). Název upom íná p atrně na silné stěhování z Pardubicka na K ar vinsko v novější době (Hosák VVM XX-P 65). Ale vedle Pardubic 2 leží sam ota Bělehrad, je proto třeba m yslit spíše na vojenské vzpom ínky zaklada telů. 219
P a r f u s s, viz Bosonohy. 1. Parišovice 1 Zanikly v okolí Vele hradu. 2 1228 Parisshowiz, CDB II, 321. 3 Ves náležela klášteru velehradském u, ale záhy zanikla. 2. Parišovice 1 Zanikly někde na Zdounecku. 2 1131 Parisouicih, CDB I, 115. 3 Díl vsi náležel kostelu přerov ském u, ves však záhy zanikla. 5 Viz Paršovice. P a r s c h e n d o r f , viz Bartošovice. Paršovice 1 Ves 6 km jjz od Hranic. 2 1131 Parisouicih, CDB I, 115; 1371 villas Pareschowicze . .., ZDO II, 78; 1371 pro bonis Parischowicz, ZDO II, 81; 1447 Paressowicze, ZDO X, 575; 1480 Paryssowicze, ZDO XII. 25; 1517 z Paryšovic, CMM 1957, 318; 1520 Paryssowice, Soupis; 1555 obec paryšov.ská, LSA 368; 1557 Paryšovským , LSA 367; 1633 z Paressowicz, M atriky v H ra nicích; 1672 Pareschowitz; 1672 Paressoviensis ecclesia, Děkanská m atrika Lipník; 1718 Pahrs(sowitz); 1720 Pare schow itz; 1751 Parschowitz; 1846 P arschow itz; 1872 Parschowitz, Paršovice; 1881, 1924 Paršovice. 3 P. Lipník. Far. kostel sv. M artina (fara 1785 obnovena). Ces. 4 Do Paršovic, v Paršovicách, za Paršovicam a, Paršovják, paršovské (Sku lina 81). 5 M J z původního Parešovice, Parišovice příp. -ovice k OJ Pareš, kte ré (vedle Bareš) domáckou podobou k Bartoloměj, to z lat. Bartolomaeus, zn. ves lidí Parešových; srov. Bureš/Pureš, Balík Palík, B artut/Partut. V někte rých středověkých dokladech též podo ba Parišovice (také u obou zaniklých Parišovic); buď mělo původní OJ po dobu Paryš (-yš je rovněž domácí p ří pona, srov. BenešfBenyš, Mireš/Miryš, nemohlo jít o -iš, neboť by musilo být Parišovice), nebo vzniklo -yš a kolísání -yšj-eš hyperkorekcí na pozadí hanácké nářeční změny y > e. D ruhá možnost je u zaniklých Parišovic vyloučena, ne boť ves leží mimo oblast hanáckých ná řečí, pro Paršovice je sporná, neboť 220
obec leží na hanácko-východomoravské nářeční hranici teprve v současnosti. Je proto zapotřebí dát přednost výkladu prvním u (koexistence -eš/-yš). Podoba Paršovice vznikla, jak ukazují doklady, podle něm. Parschowitz (od 1718), v němž při přejetí z češtiny vynecháno nepřízvučné e. Výklad z nářeční alter nace Pareš, gen. Parše třeba odm ítnout, protože není ve středo- a východomoravských nářečích doložena. CV 48; Prof —; Svoboda StčO J 151 (o -eš), 153 (o -yš). 6 Na M aliníku (samota). P J viz J. Jakš, Záhorská kronika 1950, 51—56, 69/70. Partschendorf, viz Bartošo vice. Partutovice 1 Ves 9 km ssz od H ra nic. 2 1492 dopl. T.; 1499 Partultovice, ZDO XVI, 72, ed.; 1517 z Partultovic, CMM 1957, 316; 1517 z Partuoltovic, M atriky v Hranicích; 1612 ves Partultowicze, ZDO XXXIII, 63; 1629 z Partultowicz, M atriky v Hranicích; 1634 z Partutowicz, M atriky v H ranicích; 1635 z Partutowicz, M atriky v Lipníku; 1672 Bartelsdorff; 1707 z Bartotowicz, M atriky v H ranicích; 1718 Bartelsdorff; 1720 Bardlsdorf, B artotow itze; 1751 Bartlsdorf; 1846 Bartelsdorf, Bartutowice; 1872 Bartelsdorf, Bartolovice; 1881 Bartultovice; 1893 Bartelsdorf, Bartultovice; 1905 Bartelsdorf, Partutovice. 3 P. Hranice. F arní (fara 1785 obnove na) kostel sv. Mikuláše. Čes. 4 Partovice, do Partovic, k Partovicám, v Partovicách, za Partovicema, Partovják/Partovjan (Jindřichov), partovský. 5 M J: příp. -ovice k OJ Par tut/B artut, ve starších dokladech též Bartult; to z Berthold -e- sthněm . Běrahtw alt k běraht „skvělý“ a w altan „vládnout“. Zn. ves lidí Partutových. V Bartult bylo l, které zaniklo, jsouc vyslovováno obalované, srov. H e ro lt—*■ Herout/Herot (viz Heroltice). Ke střídání P/B srov. Paršovice. V německém Bari(e)lsdorf je Bart(e)l přejato z české předlohy a spojeno s Bartolomaus jako
jeho domácká podoba, neboť k původ ním u B erthold by bylo *Bertlsdorf. Bertl a Bartl často kolísají; viz B artovice. CV 48; P rof III 324 (Partoltice), V 583. ■ Pařezovice 1 Ves 6.5 km sz od Vyš kova, nyní část obce Rychtářov-Lhota. 2 1846 Pařeschowitz, Pařessowice; 1872 Parzezowitz, Pařezovice; 1881 Pařezo vice; 1893 Pařezowitz, Pařezovice; 1924 Pařezovice. 3 P. Vyškov. Osada zalo žena kolem r. 1760. Ces. 5 Vzhledem k tomu, že osada byla založena až v polovině 18. stol., bylo by třeba jm éno vyložit analogickým tvo řením příponou -ovice k apelat. pařez. Pojm enování podle m otivace „pařez“ je v 18. stol. velm i nezvyklé. Spíše by chom očekávali pojm enování po zakla dateli. Snad tu jde o obnovení staršího PJ, k teré je stopou po nějaké zaniklé osadě jm énem Pařezovice: příp. -ovice k O J Pařez •*— apelat. pařez „Baum stum pf“, zn. ves lidí Pařezových; mož ný je i výklad apelativní „ves lidí byd lících v pařezí“ (srov. D m ovice, Zábr dovice). CV —; P rof III 322 (Pařez, Pařezov); Nft 8, 191; Eichler AN 238; k pařez v toponym ii Bezlaj II, 113. Paseka 1 Ves 8,5 km vsv od Uničova. 2 1351 Novum thecans, CDM VII, 80; 1355 in Tzscheczsans, CDM VIII, 310; 1368 in to ta villa Passeca, alio vocabulo Techans nom inata, CDM X, 55; 1371 super media villa Passek, ZDO II, 168; 1380 villam meam dietám Techancz seu alio vulgari Passeka, CDM XI, 173; 1381 in villa Passeka . . . in Passieka, CDM XI, 210; 1498 na ves Paseku, PO VI, 235; 1535 na vsi Pasecze, ZDO XXIII, 35; 1542 ves Paseku, ZDO XXV, 67; 1580 dopl. T .; 1629 Passeg, urbář Sovinec, opis SAB; 1678 Passeg; 1718 Pasegg; 1720 Passek; 1751 Passek; 1771 dopl. T.; 1846 Passek, Paseka; 1850 Pas sek, Paseka; 1872 Passek, Paseka; 1881 Paseka; 1924 Paseka, Passek. 3 P. So vinec. Již 1351 far. kostel sv. K unhuty. Obec byla původně česká a do nej no
vější doby se zachovala česká P J. Něm. 4 Paseka, na Paseku, na Pasece, Pasečák/(ojed.) Pasečál, pasecké. 5 P ů vodní název byl N ový Téchanov podle kanovníka olomoucké kapituly Techoncia (viz Těchanov). Vedle toho názvu již v pol. 14. stol. užíváno i jm. Paseka, které tehdy asi bylo pův. pomíst. jm é nem m ísta, kde ves založena. O paseka viz níže. 1. Paseky 1 Dříve samota, pak víska, nyní část obce Líšnice (Mohelnicko). 2 1771-1839, dopl. T.; 1846 Passek, Pa seky; 1872 Passek, Paseky; 1881 Pase ky; 1924 Paseky, Passek. 3 P. Zádlovice. Založeny před 1750. Něm. 2. Paseky, Jim ram ovské 1 Část obce Nový Jim ram ov, 11 km sv od Nového Města na Mor. 2 1749 Pecet obce Paseczke, Svoboda, VM-Nové Město n. M., 413; 1751 Pasek; 1846 Passek, Ingrow itzer Passek; 1872 Ingrow itzer Passek, Paseky; 1881 Paseky; 1893 Ingrow itz Passek, Jim ram ovské Paseky; 1924 Jim ram ovské Paseky. 3 P. Jim ram ov. Založeny 1724. Čes. 4 Paseky, na Paseky, Paseckej/Pasečák, Pasečář (Jimramov). 5 Přívlastek Jim ram ovské podle příslušenství k pan ství. 3. Paseky, Roženecké 1 Ves 7 km sv od Nového Města. 2 1802 Obec paseczka, Svoboda, VM-Nové Město n. M., 543; 1846 Pasek, Paseky; 1872 Rozinker Passek, Paseky; 1881 Paseky Rož.; 1893 Rožinkaer Passek; 1924 Roženecké Pa seky. 3 P. Bystřice n. P. Založeny 1734. Čes. 5 Označení Roženecké podle Dolní Rožínky, patřící od 1666 k panství bystřiekému. P a s e k y , Z l í n s k é , viz Zlín. 4. Paseky, Želechovické též Paseky Šťákovy 1 Sam ota sev. od Zelechovicnad Dřevnici (Gottwaldovsko). 2 1924 O bůrky též Želechovické Paseky. 5 M J: z apelat. paseka „W aldschlag“ k stč. sěkati „hauen“. Velmi časté PJ v lesnatých krajích Moravy, kde dosud 221
tak pojm enovány apelativně m ísta v le se vykácená a již travou, drobným křo vím, m aliním apod. porostlá. Znam ená totéž, co na Ceskomor. vrchovině seč. Jm. Paseky je typické pro východní Moravu, kde je 82krát doloženo jako ná zev samoty, hájenky, nej častěji jako skupiny roztroušených chalup. Vždy jde o m ísta v lesnatých krajích, vzniklá na vymýceném prostoru, často i novějšího původu. Rozšíření: Kyjovsko — jihových. svahy C hřibů — Hostýnské a Vi zovické vrchy — Bojkovicko — Vsetín sko — Valašskomeziříčsko — F renštátsko — Příborsko — K arvinsko-Frýdecko. Je velm i nápadné, že se jm. Paseky nevyskytuje na Hodonínsku, Veselsku, Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku, zejm. však ne na Kopanicích na nejzazším horním toku Horní Bečvy a Ostravice, na Českotěšínsku a Jablunkovsku. Ojed. se jm. Paseky vyskytuje na Jim ram ovsku, Litovelsku a H ranicku. V podobě Paseka je jm éno doloženo jen 12krát. V ykazuje tedy rozšíření apelat. paseka jiný areál než jm. Pa seka, Paseky. ČV 155, 163, 234, 264; Prof III 324-326 (20x); Sm ilauer PST2 160; DS 14, 58; DS 19, 87; Machek ES 441; NR 12. 186; Hosák Acta UP III 143. P a s í č k a, viz Strejtová. Paskov 1 Městys 7 km sz od Místku. 2 1267 Paztecowe, CDM III, 402; 1269 Passecov, CDM IV, 28; 1297 in Pazkow, CDM V, 73; 1300 villam nostram Pascow, CDM V, 116; 1389 villam Paskaw, Lechner I, 15; 1408 Paczkow, Lechner I, 25; 1460 de Paczkow, Lechner I, 72; 1499 Paczkow, DM VI, 16; 1517 z Pačkova, CMM 1957, 335; 1534 tvrz a měs tečko Paczkow, DM VII, 13; 1539 tvrze Paskowa a m ěstečka Paskowa, DM IX. 114; 1573 na Paskowie, PO XXV, 75; 1580 tvrz a m ěstečko Paskow, ZDO XXIX, 85; 1616 na Paskowie, PO XXXVIII, 109; 1617 statek paskow sky, DM XXIII, 345; 1629 z Paskowa, M atri 222
ky v Mor. O stravě; 1633 Paskow; 1672 Paskow, D ěkanská m atrika ostravská; 1676 Paskaw; 1699 S tadtl Paszkaw, Soupis 78; 1692 dopl. T .; 1718 Passkau; 1720 Paskau; 1751 Paskau; 1846 Paskau, Paskow; 1864 dopl. T.; 1872 Paskau, Paskov; 1881 Pastkov; 1924 Paskov. 3 P. Paskov. Tvrz, pak zámek. F arní kos tel sv. Vavřince. R. 1499 městečko, v 17. stol. městečko a ves, v 19. stol. spojeny. Čes. 4 Paskov/to Paskovo (Bobrovniky), do Paskova, v Paskově, Paskovjan, pas kovsky. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Pasek, to buď dem inutivum k OJ Pás <— apelat. pás „G ůrtel, B and“, nebo přím o z apelat. pásek „malý pás“ ; srov. OJ z názvů součástek oděvů: K abátek, Pentlík, Sponka. P rvní doklady jm éna (1267 Paztecow a 1269 Passecow) by mohly ukazovat i n a jm ennou podobu adj. pasekový *Pasekov k paseka „W aldschlag“, redukcí e při přejetí do němčiny pak Paskov (raná přítom nost něm. kolonizace je zde doložena; Schwarz VS II 419). Toto pojetí odmí táme, protože podoba Paztecow s vlo ženým t m ohla vzniknout jen tehdy, bylo-li původní -sk- (Paskov —> Past kov/P astekov s pobočným e, nikoli -sek-, k teré je v pasekový; srov. stč. sklon/stklon, skvieti sě/stkvieti sě). Na čas se vyskytují i zápisy Pačkov (1408 až 1534), které p atrně kancelářským i novotvary. CV 109 (k pás-); Prof —; Svoboda StčOJ 50; G ebauer HM I, 396; 6 Paskov se původně dělil v Městečko a Hůru, pro něž se později uplatnila jm éna Paskov-m ěstečko a Paskov-ves. Soupis toponymického m ateriálu z Pas kova viz F. Jeřábek, Časopis Rodopisné společnosti čsl. 1931, 23—24. Pasohlávky 1 Ves 9 km jižně od Po hořelic. 2 1276 Vhrichicz, CDM IV, 121; 1288 Vhrziczicz neben Wasaticz, ZDVGMS IV, 130; 1564 ze vsi Auršic slově Na příkopách blíže Mušova, PB XXIII. f. 233. SAB ,/VM-Břeclavsko, 540—541/; 1574 ves Aurczicze, jinak
Charwaty, ZDB XXX. 46; 1574 Auerčzicze, jin ak Charwaty, U rbář Vlasatice a Prštice; 1574 A w ertschiz in der Weissen G estetten . . . Charvaty, Pasohlavký, Jos. M atzura, Südm ährisches H eim atbuch fü r Volk und Schule, Mi kulov 1923, 488; 1576 Auršice na Bílém břehu, CMM 1937, 366; 1578 ve vsi Uřicích na bílým břehu tam též, (PB XXVII, 405, 429); 1590 ves Charváty, slově Aurčice, na Bílém břehu, ZDB XXXI (XXVII) 46, f. 24., ed.; 1593 vsi K rabatendorf, VM-Břeclavsko 541; 1593 K hrabatendorf ahn derw aissen Gschteten, CMM 1937, 367; 1593 A urizitz auf D . . . S e s t . .. (pečeť), tam též; 1596 C harvaty (oder Aurcicze na bílém bržehu), J. M atzura, Südm ährisches H eim at buch, 488; 1597 ves C harváty slově Aurčice na Bílém břehu ZDB XXXII (XXVIII), 16, f 9 v., ed.; 1618 v Char vátech ginak w Pasoglawkach, ZDB XXXI, f. 19 (nová pag. 39); 1612, 1617, 1619 W eissstetten, J. M atzura, Süd m ährisches Heim atbuch, 488; 1671 W eissstätten, tam též; 1674 W eystetten; 1718 W aystätten; 1720 W aystetten, Pasohlaw ky; 1793 W eisstätten, Basolilawky, B ilib ržech . . . (v 16. st.) Auercžitz, auch Charwat; 1846 W eisstätten, Pasohlaw ký, také B ilý Bržech, kdysi Auercziče, tak é C harvaty; 1850 W eissstet ten, Posohlávky či bílý břeh, R affay; 1872 W eissstätten, Pasohlávky; 1881 Pasohlávky; 1893 W eissstätten, Paso hlávky, B ílý Břeh; 1924 Pasohlávky, W eissstättten, dříve t. B ílý Břeh. 3 P. D. Kounice. Ves zanikla, byla v polo vině 16. století obnovena a kolonizová na částečně C harváty prchajícím i před T urky. F arní (od 1811) kostel sv. Anny. Něm. 4 Pasohlávky, do Pasohlávek, v Pasohlávkách, Pasohlávščák, pasohlávské. 5 Dnešní Pasohlávky stojí na m ístě pů vodní vsi Uhňčice (o jm éně viz tam). Pusté m ísto bylo v 16. století koloni zováno C harváty, odtud i jm éno 1574 Charváty. 11 km sv leží jiné Uherčice,
od nichž se zaniklé Uherčice rozlišovaly označením „na bílém břehu“ (podle bílé barvy půdy). O dtud pro Uherčice! C harváty německé jm éno W eissstátten „bílé m ísto“, které se objevuje poprvé 1574 a podle něhož utvořeno (přesněji: osam ostatněn původní český přívlastek) v 19. stol. též české Bílý Břeh. Jm éno Pasohlávky doloženo poprvé 1618: dem inutivum k *Pasohlavy, to patrně původní žertovné jm éno pro lidi, k teří pásli („střežili, číhali“?) hla vami. B eranek 83 vidí ve jm. P. kon k rétní význam „K rautkopfhúter“. Jm é no patří do řady jm en se slovesným kom ponentem + -hlavy: Drbohlavy, Palohlavy, Zibohlavy, Hřešihlavy, Kročehlavy (Prof V 630). — Jm éno Pasohlavy možno také pokládat za plurálo vé jm éno obyvatelské k OJ Pasohlav „ves rodiny Pasohlavovy“, srov. pří jm ení Drbohlav, K rutihlav, Vrtihlav. Vzhledem k dem inutivním u typu Bohuslávky ■<— Bohuslavice bylo by mož no položit též řadu *Pasohlavice — Pa sohlávky. K tom u však scházejí starší doklady. Nápadné je, že složené plurálové jm éno obyvatelské se v našem případě objevuje až počátkem 17. století, ač tento typ M J p atří na Moravě k n ej starším . Soudíme proto, že jm éno Paso hlávky (ať z *Pasohlavy nebo z *Pasohlavice) nesla s nej větší pravděpodob ností nějaká jiná osada, která s původ ními Uhřičicemi, zvanými později Char váty a W eissstátten, buď splynula, nebo někde v jejich blízkosti zanikla, a její jm éna přežilo jakožto P J do století po zdějších. V 17. století pak bylo reaktivováno ve funkci MJ. Složité sídelněhistorické pom ěry v Dyjskosvrateckém úvalu, zejm éna v prostoru Hustopeče— Břeclav, jsou v mnohém dosud nevy jasněny, případ střídání jm en u naší lokality p atří k nim. Srov. i Podivín. CV 42, 162, 172, 192, 261; P rof - ; Hosák Jižní M orava 1966, 56 a VVM XX-P 46, Lidové noviny z 11. I. 1929; VM223
Břeclavsko 540—541; Schwarz VS-II 137; T urek CMM 1937, 397; W isnar ZVGM IV 130. P a s s e k, viz Paseka, Paseky. P a s s e k g r u n d , viz Zleb Pasecký. Pastelce 1 Zaniklo někde n a panství Vranov nad Dyjí. 2 1497 na Pastelcze, PB V llb, 36; 1560 ves pustou Pastel cze, ZDB XXVIII, 23; 1539 ves pustou Postelcze, ZDB XXXI, 31. 5 Zdá se, že je třeba vyjít z nějaké něm. předlohy, v níž bylo OJ Bast <— Sebastian (ke krácení srov. Lex ■<— A le xius), a to v dem inutivní podobě Bast(e)l: *Bast(e)ls- „B astlův“. P ři přejetí do češtiny upraveno posesívním sufixem -ka, k terý ve jm. jako Baška, A ndlerka: *Bast(e)ls*Pastelka (srov. 1497!). Jm énu zaniklé vsi se nerozum ě lo, proto asi ustálena podoba Pastelce. Nebo je třeb a předpokládat *Bast(e)lsPastelec s analog, -ec jako ve jm. typu Arnolec, Lipolec něm. Arnolds, Liutpolds, hojných právě na jihozáp. M oravě a v přilehlé části Hor. Rakous ka. Jin ak jm. P. ne zcela jasné. Spojení s apelat. bast „lýko“ vzhledem k -ec a něm. -el nepravděpodobné. CV —; Prof —; Schwarz —; Bach DNK 1-1, 134. P a s t r e i c h , viz Hradišťko. Pašovice 1 Ves 6,5 km severně od Uh. Brodu. 2 1365 in villa Paschowicz, ZDO I, 909; 1407m ediam villam Passowicz, ZDO VII, 477; 1437 villam Pas sowicze, ZDO X, 232; 1447 villam Passowicz, ZDO X, 618; 1494ves Passowicze, PO VII, 26; 1587 ves Passowicze, ZDO XXIX. 156; 1580 z Passowicz, PO XXX, 48; 1612 ves Passowicze, ZDO XXXIII, 69; 1671 Passowicze; 1718 Pasow itz; 1720 Paschowicz; 1751 Pasow itz; 1846 Paschowitz, Pašovice; 1872 Paschowitz, Pašovice; 1881, 1924 Pašo vice. 3 P. Velký Ořechov. Ces. 4 Do Pašovic, k Pašovicom/-ám, za Pašovicama, Pašovjan, pašovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ Paš(a), to palatal. protějškem k Pach, hypokor. podobě k Pakoslav, Pakomir, Rozpak, v nichž 224
pak-b „silný, validas“ ; srov. Pech/Peš(a) k P etr, Vach/Vaš(a) k Václav a příjm . Pasek (deminut. k Paš). Zn. ves lidí Pašových. CV 107; P rof III 327 (Pašice); Svoboda StčOJ 82. 6 Dolní Podbudí, H orní Podbudí. P J : Čaklovy, Losek, Nerodiny, ty Obca, Pocesta. P ateřín 1 Ves 8 km záp. od Litovle, nyní část obce Bílá Lhota. 2 1351 de Paterzin, ZDO I, 216; 1437 in Patherzynie, ZDO X, 60; 1508 ve vsi Paterzinie, ZDO XVII, 11; 1538 ves Paterzyn, ZDO XXV, 9; 1544 u vsi Paterzina, PO XIX. 125; 1585 ve vsi Pateržynie, PO XXXI. 142; 1588 ves Pater zin, PO XXXI, 644; 1677, 1718 a 1751 Paterzin; 1846 Paterschin, Pateřjn; 1850 Patržin, Pateřín, R affay; 1872 Pater zin, Pateřín; 1881 Pateřín; 1885 Pater zin, Páteřím, (!); 1893 Pateřin, Pateřín; 1924 Pateřín. 3 P. Bílá Lhota. 4 Pateřén, do Pateřéna, Pateřák/Paterák, paterské. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Patera, to z lat. pater „otec“, které je v počátku m odlitby Pater noster ..Otče náš“, srov. české příjm ení Otčenáš(ek). Pater je i titu l katol. kně ze, srov. příjm ení Kněz, Farář. V do kladu 1658 Pateržegn diftongizací í > ej, srov. Karasejn, M ilasejn ke Karasín, Milasín. CV 107; Prof III 328 (Pa teřín), V 598; Svoboda StčOJ 265. P a t s c h e n s c h l a g , viz P faffen schlag. P a u l i n a b u r g , viz Pavlínka. P a u s c h e, viz Trboušany. P a u s r a m , viz Pouzdřany. Pavlice 1 Ves 17,5 km sz od Znoj ma. 2 1252 Paulowic, CDB IV, 244; 1514 ve vsi mé Pauliczich, PB V llb, 76; 1519 ves Pawlicze, ZDB XIX, 18; 1528 Paulicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 2; 1576 z dědiny Paulycz, PB XXVII. 183; 1580 ze vsi Paulicz, PB XXIX, 27; 1671, 1718, 1720, 1751 Paulitz; 1846 a 1872 Paulitz, Paulice; 1881 Poulíce; 1885 Paulitz, Pavlice; 1924 Pavlice. 3 P. Jevišovice. F arní (od 1785) kostel sv. Filipa a Jakuba. Ces.
4 Police, do Pólic, k Policím, za Pólicama, Póličák, pólické. U staré gene race a v okolí: do Póle, k Pólcim, za Pólcama, Pólčák/Pólčačka, Pólee, pole ká (redukce i ve znojemském typu ha náckých nářečí). 5 M J : příp. -ice (v prvním dokladu -ovice) k O J Pavel, zn. ves lidí Pavlových. Ve středověkých dokladech se píše též Paulice s au: au buď z českého -av, v němž v bylo obouretné, nebo přím o z Paulus, Paul, kterážto podoba žila vedle Pavel pod porována latinským Paulus, německým Paul. Jm éno Pavel, Paulus proniklo z křesťanského prostředí (sv. Pavel, apoštol národů; Pavel od Kříže, zakla datel kongregace pasionistů; sv. Pavel Sergin, prokonsul na K ypru a biskup). Jm. Paulus v latině zn. „m alý“. CV 107; Prof III 328-330 (Pavličky), 329 až 333 (Pavlov, Pavlovice 5x). 6 K be lík (studně), Na óvarech, Rašov, Troják. P avlinka 1 D říve ves 4 km vsv od Javorníka, pak část obce B ernartice, před 1965 zanikla; Sl. 2 1782 Kolonie Paulináburg, A II, 195; 1782 Paulinaburg (Pavlinka), Zuber, Jesenicko, 197; 1798 Paulineburg; 1805 Paulináburg; 1806 s Pavlínkou, Zuber, Jesenicko, 197; 1836 Paulináburg; 1863 a 1880 dopl. T .; 1881 Pavlinka; 1894, 1907 Paulináburg; 1924 Pavlinka, Paulinaburg, dříve jen Paulináburg. 3 P. ry tířské fojství bernartické. Založena 1780. Něm. 5 M J : původně něm ecky Paulinaburg „hrad P avlinin“ k německému burg „h rad “, užitém u tu však jen jako toponymický form ant, a Paulina „Pav lín a“. V českém 1806 Pavlinka substantivizující příponou -ka, srov. Johanka, Karolínka. CV —; Prof —. Pavlíkovice 1 Zanikly mezi Branišovicemi a Lidm ěřicemi (Pohořelicko), kde je trať Polkovec, kde byl rybník téhož jm éna — Polkovec. 2 1312 Pelskwicz, CDM VI, 62; 1326 Pálkwicz, CDM VI, 305; 1378 Pawlikowicz, ZDB VII, 592; 1398 Pawlykowicz, ZDB VIII, 151.
3 V seznamech zaniklých vsí se uvádí běžně jako Pálekovice, Polekovice. Hosák JM 1972, 23 a VVM X X -P 64. 5 P rvní doklad Pelskwicz ukazuje snad n a výchozí čes. *Běleškovice: příp. -ovce k OJ Bělešek, dem inutivu k Be leš, domácké podobě buď slož. OJ jm. Bélboh, Nebál, nebo příjm í Báleš, které přímo z adj. bál-b „bílý“. Zn. ves lidí B-ových. Původní M J B. p atří k typu Dobročkovice, doloženému ze střední Moravy. P ři přejím ání jm éna zpět do češtiny upravováno až do „zřetelné“ podoby Pavlíkovice. CV —. Pavlínov 1 Ves 10 km západně od Vel. Meziříčí. 2 1559 do vsi Pawlinowa, PB XXII, 161; 1556 u Pawlynowa, ZDB XXVII, 17; 1570 pod horkú pawlinowsku, PB XXVI, 63; 1570 ze vsi Pawlinowa, PB XXVI, 128; 1678, 1718 Pawlinow; 1720 Paw lynow ; 1751 Pawlina; 1846 Pawlinau, Pawlinow; 1872 Pawlinau, Pavlinov; 1881 Pavlinov; 1906 Pawlinau, Pavlínov; 1924 Pavlínov. 3 P. Stránecká Zhoř. Čes. 4 Pavlnov, do Pavlnova, Pavlnovák/ Pavlnovské; nověji i Pavlinov. H ranič ní obec hanáckého nářečí. V Pavlnov nejsevernější doklad sekundárního sla bičného I (Utěšený Nář. přech. pásu 138). 5 M J: přivlastňovací přípona -ov k OJ Pavlín, které přejato z křesťan ského prostředí (sr. Paulin/Pavlín — biskup vyznavač, zem řel r. 431). OJ Pavlín mohlo však vzniknout z Pavel jako jeho domácí podoba analogicky podle hypokoristik typu Lubín, Přibín, Vojín (Svoboda StčOJ 100: Pablin); srov. příjm . Petřín. ČV 107; Prof —. 1. Pavlov 1 Dříve ves 9 km vsv od Boskovic, nyní část Benešova (Bosko vicko). 2 1846 Pawlow; 1872 Pawlow, Pavlov; 1881, 1924 Pavlov. 3 P. Sebetov. Založen 1762. Čes. 4 Pavlov, do Pavlova, Pavlovák, pav lovské. 5 Nazván po opatovi kláštera H radiska Pavlu Václavíkovi; příp. -ov analogická. Skutil MSB1 5. 2. Pavlov 1 Ves 13 km sz od Velkého 225
Meziříčí. 2 1370 villam Pawlow, CDM byl 1107 agentem knížete Václava I. X, 79; 1417 Pawlow, ZDB XI, 414; 1447 na M oravě (CDB I, 382; FRB II, 154; Pawlow, ZDB XII, 544; 1455 Pawlow, Hosák Jižní M orava 1966, 55; SKDÚ ACO B 12; 1538 ves Pawlow, ZDB 32). Je to Pula z rodu pánů z Kounic, XXVI, 7; 1555 ves Pawlow, ZDB kteří měli na M ikulovsku m ajetek: XXVII, 11; 1679, 1718, 1751 a 1846 Paw Hroznětice, zaniklé u Brodu nad Dyjí, low; 1872 Pawlow, Pavlov; 1881, 1924 nazvány po H rozňatovi z rodu KouniPavlov. 3 P. Velké Meziříčí. F arní kos ců. V ávrův argum ent postrádá sice ča tel sv. Filipa a Jak u b a (fara byla tu již sovou koincidenci s prvním i doklady 1370, zanikla a 1867 obnovena). Ces. MJ Pulin, je však důležitý v tom, že Ves stávala původně v tra ti S tarý Pav potvrzuje existenci OJ Pula. • Jm éno lov. Pulin: přivlastňovací přípona -ín k OJ 4 Pavlov, do Pavlova, Pavlovák, pav Pula; r. 1276 též Pulina: přivlast. pří lovské j. 6 Část vsi sluje Mašov. V Hlu pona -ina k tém už OJ, zn. P ulův m a bokých lukách, P J Posvátníce. jetek, Pulova, stč. Pulina ves. Není vy 3. Pavlov 1 Ves 8 km ssv od M iku loučeno, že Vávrovo spojení Pula = lova. 2 1046. falzum z 12. st. Pulin, Pavel, Paulus je náhodné, zejména CDB I. 382; 1173 (falzum z poč. 14. existovalo-li jm éno Půlek, Pulec, Pulstol.) Pulin, CDB I, 400; 1185 Pulm, čík, Pulkava atd., k nim ž jm éno Pula FRB II, 506; 1276 Pulina, CDM IV, 121; jako domáckou podobu jednoho z nich 13-34 zu Paulow, CDM VII, 1; 1414 czu řadím e. — P ři přem ěně Pulin/Pavlov Paulaw, Bretholz, Das U rbar, 59; 1563 (poprvé Pavlov doloženo 1334 Paulow, dopl. T.; 1673 Pallaw; 1718 Pollau; 1720 1347 Pablow. 1355 Pawlow), působili, Bolau; 1751 Pollau; 1798 Pol.au, Pola- dom nívám e se, tito činitelé: 1. Vedle wa; 1846 Polau, Polawa; 1872 Pollau, Pavel bylo i domácí české Paulus, PauPolaný; 1881 Palava; 1885 Pollau, Po lík, Paula i latinské Paulus, jejichž laný, též Pálava; 1893 Pollau, Polava; Paul- mohlo být za Pul- zaměněno. Dá 1924 Pavlov, Pollau, dříve Palava. 3 P. se předpokládat, že Pula bylo vlastně Mikulov. F arní (již 1276) kostel sv. Pula (hypokoristika toho druhu m ají Barbory. Nad vsí h rad Děvičky. Něm. v prvé slabice délku, srov. Vach — Vá Původní název Pulin, něm. Pollau. Pu- cha, Pech — Pisa), takže k u/i2 > au lín ztotožnil R ichter s Českou Vsí = nebylo překážek. P řekážek nebylo ani Pem dorj u Mikulova. Viz 3 Mikulov. tehdy, bylo-li Pulin přejato do němči 4 Ta Palava, na Palavu, na Palavě, ny, protože počáteční slabika se v něm z Palavy, Palafčák/Palavák (zřídka), čině zdloužila a diftongizovala, srov. palavský/palavskej (Sakvice). Nověji Bludov > Blaude. 2. Počal-li se p ře Pavlovčák, Pavlovák/Palovjan (Břec hodnocený, protože m álo zřetelný zá lav). Podoby Pavlov se v nářečí neuží klad jm éna Pulin spojovat s OJ Pavel, vá; proniká jen do obyvatelského jm é musela se stru k tu rn ě zm ěnit i přivlast na. 5 V dokladech falz i originálů do ňovací přípona na „náležité“ -ov (—*■ 13. stol. nese Pavlov jm éno Pulin, něm. -au). Tento předpoklad by sám o kterém se Hosák (Dějiny Mikulova o sobě nebyl uplatněn (Pulin by mohl a M ikulovská 25) domníval, že souvisí dát německé *Paule), kdyby nespolus jm énem km ene Polanů sídlících působil i další činitel, k terý zm ěnu tov M anhartské čtv rti Dolních Rakous, ponymického sufixu nejspíše vyvolal, ale na základě rozboru Vávrova totiž 3. jm éno Palava, název význam v ČSPS 1957, 186—187 tento názor od ného vápencového horského masivu, volává. Iv. V ávra upozornil na předka pod nimž Pavlov leží. Předpokládám e, rodu erbu lekna Pulu (= Pavla), který že jm éno Palava je starý domácí název 226
tohoto masivu. České Palava substituo 396; 1381 in villa Pawlow, CDM XV, váno do něm činy jako Polau, které 219; 1447 in villa Pawlow, ZDO X, 723; v německém prostředí p atrně chápáno 1494 ves Pawlow, ZDO XV, 5; 1672 za přejetí z českého *Pavlov a tato po Pauloiv, D ěkanská m atrika m ohelnická; doba dodatečně v češtině přitvořena. 1677 a 1718 Pawlow; 1751 Pawlon (!); České Pavlov je vlastně zpětná adapta 1846 Pawlow, chybně Pawlon; 1872 ce německého Polau, které ovšem ni Pawlow, Pavlov; 1881,1924 Pavlov. 3 P. koli z Pavlov, nýbrž z kontam inace pů Doubravice. Na poč. 19. stol. těžba vodních dvou domácích jm en Pulín a tuhy. Čes. Palava. 4 Pavlov, do Pavlova, Pavlošči (pl.), Jm éno Palava: z apelativa palava, pavloské (Loštice, disimilační zánik jed pálava „místo, kde prudce žhne, pálí noho v). 5 R. 1751 a 1846 zápis Paw lon. slunce". Ke tvoření srov. vých. mor. tíňava „kde je stín", čerňava „kde se 5. Pavlov 1 Ves 8 km jv od Třeště. něco černá", plaňava „kde je planá, ne 2 1-358 Pawlow et Dolnyewez, ZDB III, rodící půda", trňava „kde je trní". A r 403; 1368 villam Pawlow, ZDB V, 77; chaické apelativum pálava dosud na 1601 ze vsi Pawlowa, PB XXXIII, 51; vých. M oravě živé (zn. též „prudký 1678 a 1718 Pawlow; 1720 Baílentz; sluneční žá r“). Sufix -ava je ve slovan 1751 Pawlow; 1846 Pailenz, Pawlow; ských jazycích u obecných jm en m íst 1872 Pailenz, Pavlov; 1881 a 1924 Pav ních nebo u ab strakt řídký. Např. stsl. lov. 3 P. Telč. Již v 14. stol. kostel sv. kričava „W ehklang", d n ž a v a „M acht“, Víta a těžba zlata. Ces. 4 Pavlov, do Pavlova, Pavlovák/Pavdobrava „Eichenwald“, slovin. kurjava „Heizung“, svečava „Leuchtm aterial“ lák (Řásná), pavlovskéj. 5 Od 1720 Eichler LNB II 43—44. Ve slovinštině něm. Baílentz, Pailenz: čes. Pavlov —*■ i M J Púščava (Imenik 189). Sufix -ava něm. Paul- s analog, -ins (Paulin + ge je však hojný u hydronym . O tom viz nitiv. -s); ke změně au > ai srov. HavOpava. raníky/K aidling. Schwarz 194, 240. • O jm éně Pavlov, Palava, něm. Polau M J: přivlast. příp. -ov k O J Pavel, a jejich vzájem ném vztahu bez přihléd o němž viz Pavlice. Schwarz VS II 231. nu tí k starším u Pulín diskuse v brněn 6 P J Na hubci „obci", Zejfy. ské Rovnosti v r. 1957: J. Skulina 11. 6. 1. Pavlovice 1 Ves 8 km ssv od Bu (Palava z německého Palau), F. T ráv čovic, nyní část obce Bohdalice-Pavloníček 16. 6. (z apelativa pálava „místo vice. 2 1371 de Pawlowicz, ZDO II, 61; vypálené"), M. B. C hleborád 20. 6. 1580 to zboží . .. pawlowske, PB XXIX, (z něm eckého Palau); P. Bezruč a F. 38; 1591 ves Pawlowicze, ZDO XXX, Trávníček 21. 7. (odmítají něm. původ), 194; 1718, 1720 a 1751 Paw low itz; 1846 H. S áňka 21. 11. (z češtiny). K diskusi Pawlowitz, Paw lowice; 1872 Pawlowitz, viz I. Vávra, VVM 1957, 243—246: z češ Pavlovice; 1881 a 1924 Pavlovice. 3 P. Bohdalice. V 14. stol. tvrz. Ces. tiny, avšak oronym a nevznikají z MJ 4 Pavlovice, do Pavlovic, v Pavlovi na -ava (ale vztah je tu obrácený: z oronym a vzniká m ístní jméno). Kon cích, za Pavlovicama, Pavlovčák, pav cem 19. stol. vznikl um ělý novotvar lovské. 6 P J Vale (stávala tvrz). Polaný, k jehož vzniku přispělo nepo 2. Pavlovice u K ojetína 1 Ves 8,5 km chybně objevení slovanského kmene jz od Kojetína. 2 1353 in Paulouicz Polanů v Dolních Rakousích (MJ Póh- prope Vidsicz, ZDO I, 327; 1447 villam lau). CV 108; Prof —; B eranek 78. Pawlowicz, ZDO X, 672; 1576 ves Paw 4. Pavlov 1 Ves 5 km jz od Mohel lowicze, PO XXIX, 124; 1593 ves Paw nice. 2 1355 in villa Paiolow, ZDO I, lowicze, ZDO XXX, 236; 1617 v Paw227
lowiczych, PO XXXIX, 374; 1676 Pawlow itz; 1718 Paulowitz; 1720 Pawlow itz; 1751 Pawlowitz, 1846 Pawlowitz, Pavlowice; 1872 Pawlowitz, Pavlovice; 1881 Pavlovice; 1924 Pavlovice u K o jetína. 3 P. Mořice. Far. (fara 1784 ob novena) kostel sv. Ondřeje. R. 1785 parcelován dvůr. Ces. 4 Pavlovice, do Pavlovic, k Pavlovi cím, za Pavlovicama, Pavlovák, pavlov ské. 5 Bližší určení „u K ojetína“ až 1924 podle polohy n a rozlišení od ostat ních Pavlovic. 3. Pavlovice u Přerova 1 Ves 7,5 km vsv od Přerova. 2 1349 Smil de Paulowicz, ZDO I, 135; 1351 de Paulowycz, ZDO I, 181; 1368 villam Pawlowicz, ZDO I, 1005; 1376 de Paulouicz, ZDO III, 100; 1384 villam Pawlowicz, ZDO IV, 431; 1415 in villa Paulowicz, ZDO VIII, 419; 1446 villam Pawlowicz, ZDO X, 430; 1518 v Pawlowiczych, PO X, 319; 1580 Pawlowicze, PO XXX, 41; 1718 Paulowitz; 1751 Paw lowitz; 1846 Pawlowitz, Pawlowice; 1872 Pawlowitz, Pavlovice; 1881 Pavlovice; 1924 Pavlo vice u Přerova. 3 P. Dřevohostice. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Jiljí. Ces. 4 Pavlovice, do Pavlovic, v Pavlovi cích, za Pavlovicama, Pavlovičák/-vlovák/-vlovčák, pavlovské. 5 Bližší u r čení „u P řerova“ až 1924 na rozdíl od ostatních Pavlovic. 4. Pavlovice 1 Zanikly u Litobratčic (Pohořelicko), kde je trať Pavlovice. 2 1414 Paulwicz, Bretholz, Das U rbar 123. P a v l o v i c e , D o l n í , viz Povelice, Dolní. P a v l o v i c e , H o r n í , viz Povelice, Horní. 5. Pavlovice, Jimramovské 1 Dříve ves 11 km sv od Nového Města na Mo ravě, nyní část obce Věcov. 2 1350 in Pablowicz, ZDB I, 151; 1464 villam Pawlowicze, ZDB XIII, 148; 1590 ves Pawlowicze, ZDB XXXI, 63; 1609 Paw lowicze; ZDB XXXIV, 33; 1674 Paw lowitz; 1718 Paulowitz; 1720 Pawlowetz (!); 1846 Pawlowitz, Pawlowice; 1872 228
Pawlowitz, Pavlovice; 1881 Pavlovice; 1885 Paw lowitz bei lngrow itz, Pavlovi ce u Jim ram ova; 1893 Ingrow itzer Paw lowitz, Jim ram ovské Pavlovice. 1924 Jim ram ovské Pavlovice. 3 P. Jim ramov. Ces. 4 Pavlovice, do Pavlovic, k Pavlovi cím, v Pavlovicích, za Pavlovicema, Pavlovčákf-vičák, pavlovickej. Arch. Paulovice. 5 Bližší určení na rozdíl od ostatních Pavlovic od r. 1875 podle pří slušnosti k panství Jim ram ov. 6 Ve vůbci, K opajiny. 6. Pavlovice, Moravecké 1 Ves 10 km jižně od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1350 von Pablowicz, ZDB I, 151; 1351 de Paulowycz, prope Pernstayn, ZDB II, 7; 1598 zámek Pernssteyn . . . ves Pawlowiczky, ZDB XXXIII, 11; 1610 ves Pawlowiczky, ZDB XXIV, 66; 1674, 1718 a 1720 Pawlowitz; 1751 Paw lowitz; 1846 Pawlowitz, Pawlowice; 1872 Paw lowitz, Pavlovice; 1881 Pavlovice; 1885 M orawetz-Pawlowitz, M oravské Pavlo vice; 1893 M orawetz Pawlowitz, Mora vecké Pavlovice; 1924 M oravecké Pav lovice. 3 P. Moravec. R. 1830 rozparce lován panský dvůr. Ces. 4 M oravecky Pavlovice, arch. Paulo vice, do Pavlovic, Pavlovák/Pavlovčák, (expres.) Pavlák, pavlovské; hraniční obec hanác. nářečí. Paulovice, paulovskej (Vítochov). 5 Původní přívlastek „u Pernštejna“ podle příslušnosti k pan ství, od 1885 M oravecké (chybně Mo ravské) podle příslušnosti k novému panství moraveckému, srov. Moravecké Janovice. Hosák VVM X X -P 33. 7. Pavlovice, Německé, od 1947 Slez ské Pavlovice. 1 Dříve ves 4 km ssz od Osoblahy, nyní část obce Osoblaha; enkl. 2 1267 Paulowiz m inus, maius circa Hocenpla, CDM III, 402; 1275 in Paulowicz, CDM IV, 306; 1318 de Pau lowicz, Lechner I, 7; 1389 Dewtsch Paw lowitz, Lechner I, 17; 1591 ze vsi Niem eczkych Pawlowicz, DM XXI, 7; 1601 na Niem eczkych Pawlowiczych, DM XXXIII, 2; 1672 Teutopaulowitz, Děkan.
m atrika O soblaha; 1676 Deutsch PawloP-ovic, P-ovščák/-včák/Palovščák, p-ovw itz; 1718 Teútsch Paw low itz; 1720 a ský/palovský. Něm. Páulowits. Schwarz 1751 Teutsch Paw lowitz; 1846 Teutsch VS II 47. 5 Přívlastek Velké, nář. Hru Paulowitz; 1870 Deutsch Paulowitz, Ně bé „velké“, již 1570, poněvadž ves byla m ecké Pavlovice, Catal. cleri; 1881 na rozdíl od jiných Pavlovic lidnatá. N ěm ecké Pavlovice; 1924 Něm ecké Pav 0 M J: příp. -ice k O J Pavel, o němž lovice, Deutsch Paulowitz, dříve jen viz Pavlice. Zn. ves lidí Pavlových. Deutsch Paulowitz. 3 P. Něm. Pavlo 6 Nad zahradam i. P J Kostelík, část Tábor. vice. Zámek. Něm. Po r. 1945 osídlena ves z různých m íst M oravy a reem i Pavlovicky 1 Dříve ves 2 km sv od g ran ty z Volyně. Olomouce, nyní část Olomouce. 2 1748 4 Pavlovice, do Pavlovic, v Pavlovi- dopl. T; 1750 Paulowitz, J. Kuks, Die cách, za Pavlovicama, Pavlovičák, pav dt. Siedlungen um Olmútz 241, 264; lovský l-y. 5 P řívlastek 1389 Dewtsch a 1751 Paw lowitz oder Ostrau (viz Ostro vy); 1771 dopl. T; 1846 Paulowitz, Paw 1591 N iem eczke odtud, že ves osídlena Němci n a rozdíl od Pavlovic (= Pove- lowice; 1872 Paulowitz, Pavlovice; 1881 lic) osídlených Cechy. 6 Závsí/H inter- Pavlovičky; 1893 Paulowitz, Pavlovice, Pavlovicky; 1915 Paulowitz, Pavlovice; háusel. 1924 Pavlovičky, Paulowitz, dříve též P a v l o v i c e , S l e z s k é , viz Ně Pavlovice. 3 P. K lášterní Hradisko. Ves mecké Pavlovice. 8. Pavlovice, Velké 1 Město (od 1867), vznikla 1743 při opevňování Olomouce. dříve m ěstys 7 km jv od Hustopečí. R. 1750 papírna. Ces.-něm. 4 Pavlovické, do Pavloviček, obyv. 2 1252 Paulowicz, CDB IV, 259; 1346 bona nostra Paulwicz, Reg. V, 75; 1365 a příd. jm. „z Pavloviček“. 5 Ves n a in Paulwicz, Mendl, K nihy počtů 313; zvána po posledním opatu kláštera H ra 1447 villam Pawlowicz, ZDB XII, 775; diska Pavlu F erdinandu Václavíkovi 1447 w Pawlowiczich, PB III, 52; 1481 (1741—1784). Jm . utvořeno analogicky: v Pawlowiczich, PB III, 63; 1500 na nejprve Pavlovice, jak lze soudit z něm. 1748 Paulowitz, od 1771 zdrobněle Pav rybníku pavlovském , AC XVI, 551; lovičky. R. 1751 se píše P aw lowitz oder 1514 do vsi jeho Pawlowicz, PB X, 117; 1522 v Paw lowiczych, PB XII, 279; 1570 Ostrau, poněvadž založená ves byla pokračováním vsi O strovy (v. t.). ve vsi W elikych Pawlowiczych, PB P a v lo v ič k y , D olní a Horní, XXVI, 45; 1595 ves Pawlowicze, ZDB XXXII, 172; konec 16. stol. peczet d(ie- viz Povelice, Dolní a Horní. 1. P azderna 1 Ves 6.5 km vsv od diny) W elkých Paw lowitz; 1609 ves Pawlowitcze, ZDB XXXIV, 62; 1633 F rýdku; Sl. 2 1573 Pazdierna, Notizen Pawlowitz; 1673 Gross Paw low itz; 1718 Blatt 1873, 79; 1580 Ves Pazděrna . . . Pawlowitz; 1720 Paulowitz; 1751 Paw ze vsi P azdem ej, Slez. sb. 1953-P, 34, low itz; 1846 Gross Pawlowitz, Hrubé 35; 1580 Pazdierna, Pazdiem aw , Soupis Pawlowice; 1872 Pawlowitz, Pavlovice; 47, 48; 1641 Pazderna, LSA 412; 1636, 1664, 1669 Pazdierna, Soupis 48, 49; 1881 Pavlovice; 1906 Grosspawlowitz, V elké Pavlovice; 1924 V elké Pavlovice. 1701 z dědiny Pazdierne. M atriky ve Frýdku; 1736 a 1808 Pazdierna; 1881 a 3 P. Velké Pavlovice. V 17. stol. tvrz, 1885 Pazderna; 1894 Pazdierna; 1924 pak zámek. Far. kostel Nanebevz. P. Pazderna. 3 P. Frýdek. Čes. M arie (pův. sv. Kateřiny). Vinařství, 4 Paz’dz’erňa, na P-ňu, na P-ni, před koncem 18. stol. velké rybníky. P-ňak, adj. „z P -ni“. Městečko od 1891. Čes. 2. Pazderna 1 Dříve osada, nyní 4 Velké Pavlovice/(arch.) H rubý Pav lovice (Sakvice)/(arch.) Palovice, do m ístní část obce Dědice, s níž nyní částí
m ěsta Vyškova. 2 1846 Pazderna, Paz derna; 1872 Pazdierna, Pazderna; 1881 a 1885 Pazderna; 1906 Pazderna, Paz derna; 1915 a 1924 Pazderna. 3 P. Vyš kov a Víceměřice. Ves založena kolem r. 1760. Ces. 4 Pazderna, na Pazderno, na Pazder ní, pazderenské (příd. i obyv. jm.). 5 M J: z apel. pazderna „stavení, kde se zpra covával len nebo konopí“, v mor. dia lektech též pejor. „zchátralé stavení“. Doklady s ě, ie jsou nářeční. Pozůstat kem starých pazderen na vesnicích jsou dnešní častá P J U pazderně, Za paz dernou apod. ČV —; Prof III 330. Peč 1 Ves 7 km ssv od Slavonic. 2 1349 in villa Peczh, ZDB I, 105; 1353 in Pecz, ZDB II, 65; 1353 in Pecze, ZDB III 5; 1385 Piecz, ZDB VII, 35; 1391 Peczen CDM XII, 44; 1407 von Peczen . .. zu Pecz, CDM XIII, 457; 1529 z Pe cze, Ruk. arch. m ěsta Brna, č. 1214, 5; 1678 Petschen; 1718 Palschen (!); 1720, 1751 a 1846 Petschen; 1872 Petschen, Peč; 1881 Peč; 1924 Peč, Petschen. 3 P. města Slavonic. R. 1790 parcel, dvůr. Něm. a čes. 4 Ta Peč, do Peče, za Pečou, Pečák, peckej (Slavonice). Něm. PHtšn. 5 MJ: při vlast. příp. -jb k O J Pek, to hypokor. podoba některého zdomácnělého cizího OJ, např. Petr, Pelhřim, vzniklá analo gicky podle domácích hypokoristik typu Bok, K ok, V ok k Bohum ír, Kojislav, Vojtěch apod. Méně pravděpodobný je výklad z pek- „sorgen, pečovat“ (-kzachováno v pol. opieka „péče“). Do němčiny přejato s analog, dativním -en. Jm. P. p atří do skupiny jb-ových jmen na čes.-mor. pomezí. CV X III (z OJ Pek); B eranek 88 (nezná starší doklady, proto pokládá za pův. *Pěčín -> něm. Petschen a Peč za novotvar); Schwarz VS II 139. 6 Sommerzeil, Winterzeil. Pěčíkov 1 Ves 9,5 km vjv od Mo ravské Třebové. 2 1351 Peczycov, ZDO I, 240; 1498 se vsí Pieczikowem, ZDO XVI, 7; 1577 po hranice pěčkovské, LSA 112; 1600 ves Piecžikow, ZDO 230
XXXII, 34; 1672 Pitschendorf f, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1677 Pit schendorf; 1720 Pitschendorf, Pietzkow ; 1751 Pitschendorf; 1798 dopl. T; 1846 Pitschendorf, Pěčkow; 1872 Pitschendorf, Pěčkov; 1881 Pěčíkov; 1924 Pěčíkov, dříve Pěčkov. 3 P. T m ávka. Ces. 4 Pěčkov, do Pěčkova, v Pěčkově, Pěčkovák, pěčkovské. Velmi arch. Pečkov . . . (Biskupice u Jevíčka). 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Pěčík, to rozší řením příponou -ík z OJ Pěka, Pieka (Svoboda StčO J 49), které substantivizací k pěk-b „pěkný“. Srov. Pěč-en v MJ Pěčnov (Prof III 5, V 592). Když bylo i zkráceno na i (Pěčík-/Pěčik-), došlo i k jeho další redukci a vynechání (Pěč kov). Podoby s Peč- souvisí s nář. ztrá tou jotace, k terá se v lexikalizované po době projevuje v toponymech po retnicích i mimo svůj apelativní zeměpisný areál. Do něm činy přejato až v 17. stol. s Pěč-/Pitsch- (srov. M ělčany/Miltsch-), spojovací -en a -dorf „ves“ jsou analo gické. O dtud zpětně do češt. 1798 Pičkov. CV 108; Schwarz NOB 332. 1. Pěčín, Malý 1 Ves 4 km ssv od Dačic. 2 1351 de Pieczin, ZDB II, 17; 1610 ves Pičín, ZDB XXXIV, 45, ed.; 1678, 1718 K lein Pantschen; 1751 Pant schen; 1846 K lein Pantschen, Malý Pyčjn; 1872 Klein Pantschen, M alý Pi čín; 1881 M alý Pičín; 1924 M alý Pě čín, dříve M alý Pičín. 3 P. Dačice. V 14. stol. tvrz. Ces. 6 Zahrádky (dvůr), nář. Z ahrádka (pit.). 2. Pěčín, Velký 1 Ves 4,5 km sev. od Dačic. 4 1278 Penczyn, Reg. 1108/469; 1356 bona in Penczin, CDM IX, 3; 1387 in Pyeczyn, ZDB VII, 649; 1412 v Pyenczynye, K P II, 245; 1480 na ves Piczyn, M arkwarticze, ZDB XV, 14; 1490 ves Piczin, K P VII, 10; 1678 Pitschin, Piecžyn; 1718 Piczin; 1720 Gros Pantschen; 1751 Gross Pantschen; 1846 Gross Pant schen, W elky P ičjn; 1872 Gross Pant schen, V elký Pičín; 1881 V elký Pičín; 1924 V elký Pěčín, dříve V elký Pičín. 3 P. Telč. Ces.
4 V elkej a Malej Péčin, do Velkyho a Malyho Péčina, Velko-jM alopěčiňák, pěčinckej. Péčin, do Péčina, Pěčák pěcJcej (Markvarec). Pečin, do Pečina, Pečák, peckej (M rákotín, jen v pam ěti, výzkum em nikde jinde nepotvrzeno). 5 M J : podle prvních dvou dokladů u Velkého Pěčína znělo M J původně Pěnčín, proto výklad viz tam . Podoba Péčin vznikla snad disimilací nč > č. Docela možný je však i postup opačný: pův. Péčin (přivlast, příp. -ín k OJ Pěka, Pieka, o němž viz Pěčíkov) -> „roz ložení“ závěru u -č-: Pěn-čín. Tento postup je sice typický pro něm ecký sylabismus (srov. H lu-bok-/Glom-bok-), ale objevuje se ojediněle i v čes. zápi sech. Zaráží ovšem, že k podobném u jevu nedošlo ani u jm. Pénčín, ani u jm. Pěčíkov. Úžením ie > i a krácením í > i vznikla středověká podoba Pičín, k rá cením ie > ě pak Péčin. P řívlastky jsou obě vsi rozlišovány až od 18. stol., pro tože byly na dvou různých panstvích. Něm. Pantschen vzniklo z čes. Péčin oslabením -ín —> -en; n v Pantsch- ■*— Pěč- třeba pokládat za sekundární nazalizaci před zubnicí t, k terá v němč. vznikla rozštěpením č na t + š, srov. 1 Olomouc/Olmuncz, Maříž/M eirintz. P řejetí Pě-/Pa- vychází p atrn ě z široké čes. nář. výslovnosti ě (já). ČV 108; P rof III 333 (nejstarší doklad jihovýchodočes. Pěčín 1385 Ptyeczin spojuje P rof se stsl. putica „pták“ ; spíše se však zdá, že zápis se P tye- je výrazem zvláštní realizace palatál. p’, jak done dávna zachována n a Litomyšlsku v pěknej > teknej, bílej > dílej. Viz Bělič SP VIII 37—41; Utěšený Nář. přech. pásu 181); Tiray VM-Dačice 172; Schwarz VS II 185; Nft VII 255. P e i n i n g e n , viz Peníkov. P e i s c h d o r f , viz Piskořov. Pejškov 1 Ves 5 km jz od Tišnova. 2 1350 Pyschow, ZDB I, 173; 1354 Piskaw , CDM VIII, 232; 1398 in Pystkow , ZDB VIII, 35; 1504 Pissczkow, ZDB XVII, 65; 1674 Peyschkow; 1718 Poysch-
kow (!); 1751 Peyschkow ; 1846 Peschkow, Pegsskow; 1872 Peischkow, Pejš kov; 1881 Pýšťkov; 1924 Pejškov. 3 P. Kuřim . Ces. 4 Péškuv, do Péškuva, Péškuvák, péškuvské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Pýštěk, stč. Pýšček, to deminut. k OJ P ysk apel. pysk „ret, ú sta“. Pův. Pýščkov zjednodušením šč/š a nářeční diftongizací ý > ej změněno na 1674 Peyschkow , v nář. provedena dále monoftongizace ej > é a horská změna o > u; Péškuv. ČV 29, 108 (Pyschow čtou Píškov k OJ Pech/Píšek. Hláskový vývoj jm éna však ukazuje na pův. Pýščkov); Prof III 335, V 567; Svobo da StčOJ 195; R. Vermouzek VVM 16, 113; Schwarz VS II 97. 6 P J Lhutka „lhotka“. P ekařov 1 Dříve ves 5 km záp. od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), nyní část obce Jindřichov. 2 1570 Pekengrunz, PO XXV, 19; 1577 Pekengrundt, VM -Sum perk, St. Město, Vízm berk 185; 1589 Pekengründt, u rb á ř Losiny (SAB); 1591 Beckengrundt, tam že; 1608 dopl. T; 1677 a 1718 Becken grundt; 1720 B ekengrunt; 1720 B ekengrunt, Pekarzow; 1751 Beckengrund; 1793 Beckengrund, Schwoy I, 180; 1798 Pekácžow; 1846 Beckengrund; 1847 do pl. T; 1850 Beckengrund, Bekengrund; 1852 Pekařov, Beckengrund; 1872 Bekkengrund, B ekengrund; 1875 dopl. T; 1881 Hluboká (!); 1885 Beckengrund, Pekáčov; 1893 Beckengrund, Pekařov; 1924 Pekařov, Beckengrund. 3 P. Vízm berk. Něm. 5 M J pův. něm. Beckengrund, složeno z něm. Becken „kotlina, dolina“ a -grund „dno, (v toponymii) údolí“ ; zn. ves ležící n a dně kotliny. Protože Beck v jihoněm. nářečích zn. „Bäcker, pe kař“, počeštěno již 1720 na Pekařov, později zkomolením i na Pekáčov s ana logickým -ov. ČV 256 (bez); Prof —; Kluge EWD11 44-45; Hosák VVM XX-P 57.
Pelhřim ovy 1 Ves 11,5 km jjz od Osoblahy, nyní část obce Slezské Rudoltice; enkl. 2 1308 dopl. T; 1317 in Pilgrim sdorf, Lechner I, 23; 1318—26 in Pilgrimsdorf, CDM VII, 237 S; 1318 v Porube (Pilgrimsdorf), Prásek Dějiny kraje Holas, či opav. 157; 1377 Pelhři m ov, Prásek Topografie I, 148; 1389 de Pilgreym sdarff, Lechner II, 195; 1402 Pilgreinsdorf, CDM XIII, 215; 1403 de Pelehrzym ow . . . Pelehrzimow, Lechner I, 23; 1406 dopl. T; 1434 Pelhrimow, Gr-M II, 505; 1434 P elhřim ovy, Prásek To pografie I, 149; 1451 Pelhrzym ow , Kapras I, 55; 1451 v Pelhrzym owach, Kapras I, 59; 1460 dopl. T; 1517 a 1555 dopl. T; 1619 na Porubie . . . z e vsi Poruby, K rnovská kniha roků, 1; 1632 dopl. T; 1644—52 Pilgramsdorf, Klitzner, Familiengeschichtl. Mitt. aus d. S tadtarchiv M. O strau 31; 1661 do statku porubskeho, P K r z 1634, nefol.; 1672 Pilgers dorf f. Děkan, m atrika osoblažská; 1718 Pilgersdorff; 1720, 1751 Pilgersdorf; 1798 a 1846 Pilgersdorf; 1850 Pelhřimo vy, Mährisch Pilgersdorf; 1881 Pelhři m ov (Porubá); 1882 Mährisch Pilgers dorf, Porubá či Pelhřim ovy; 1893 Mäh risch Pilgersdorf, Porubá; 1924 Pelhři m ovy, Mährisch Pilgersdorf, dříve jen Mährisch Pilgersdorf. 3 P. Hrozová. Něm. 4 P elhřim ovy, do Pelhřimov, v Pelhřimovach/-ech, Pelhřim ovák, pelhři m ovský. 5 MJ pův. n ěm .: Pelgrimsdorf „ves Pelhřim ova, Pelgrim ova“ ; složeno z OJ Pelgrim, to z lat. Peregrinus •<— adj. peregrinus „cizí, přespolní“, poz ději v Itálii „poutník“ ; odtud sthn. piligrim „poutník“, k teré proniklo do stčešt. s -im, čímž se jm. Pelhřim, Pilhřim p ři řadilo k domácím jm énům typu Radim, Ohrozím, K úřim (z part. praes. pass.). Do češtiny MJ P. přejato tak, že bylo — až na ojedinělý zápis 1460 — p řiřa zeno k jm énům na -o vy ve Slezsku čas tým, srov. H eřm ínovy, Hoštálkovy, Rudíkovy, Linhartovy. Ojed. se též vysky tu je podoba Pelhřim ov jen s analog. 232
-ov. V pol. 19. stol. přívlastek Mäh risch „m oravský“ n a rozlišení od sou sedního Schlesisch Pilgersdorf (= Pielgrzym ów v Polsku). Po vzniku čsl.-pol. státní hranice se sice krátk ý čas pří vlastku užívalo, ale pak se stal zbyteč ný a navíc neodpovídal vlastně poloze obce, protože ves, ač m oravská enkláva, ležela prakticky ve Slezsku. — Občas se v 17.—19. stol. vyskytuje čes. jm. Poru bá; předtím zapsáno jen 1318. Bylo to paralelní čes. jm éno pro tutéž ves. Srov. čes.-něm. dvojice typu S vinov/Schön brunn, K arviná/A m oldisdorf. O Porubá v. t. CV 108 (v podobě Pelhřimov), 260; Prof IV 338 (Pelhřimov), V 579; Svo boda StčO J 34; Schwarz 299, 346 a VS II 307; Trávníček HM 126; Hosák W M X X -P 56. Pelskvicz 1 Ves kláštera oslavanské ho, která zanikla u V ratěnína. 2 1312 Pelskwicz, CDM VI, 62; 1481 pusté Peskvice, K P V, 362. 5 MJ zapsáno v něm. podobě, která je substitucí čes. *Běleškovice, *Bělečkovice: příp. -ovice k O J Bělešek, Běleček, k terá dem inutiva k Běleš, Běleč, vzniklým substantivizací z adj. b ělt „bílý“ ; srov. trvd/T vrdiš, mlad/Mladeč. Zn. ves lidí Běleš-, Bělečkových. Typ jm en „zdrobnělé OJ + -ovice“ se vy skytuje na okrajích starého sídelního areálu (na záp. Mor. Budíškovice, na Bučovicku Dobročkovice). Ces.-něm. substituce proběhla p ravidelně: B/P, ě/e, redukce vnitřních nepřízvučných slabik -leško-/-slk-: Pelskwicz. ČV —; Prof —; Nekuda —; Svoboda StčOJ 135, 150. 1. Pem dorf 1 Dříve sam ostatná obec, nyní část m ěsta Hustopeče. 2 1383 Bem dorf, CDM XI, 291; 1599 město Hustopecže s ulicí B ehem dorffem , ZDB XXXIII, 18; 1846 Böhm endorf. 3 Bylo to původní sídliště hustopečské před m ěstskou lokací. 2. Pem dorf 1 Dříve osada obce Miro slav, s níž později splynula; 10 km již. od M oravského Krum lova. 2 1387 vil las B echm dorff . . . , ZDB VII, 522; 1387
villas B ehm dorff . . . , ZDB VII, 569; 1466 in villa Pechmdorf, ZDB XIV, 76; 1494 ves M iroslav řečenú Pehm dorf a M itrdorf, ZDB XVI, 71; 1497 Pehmdorf, ZDB XVII, 16; 1529 v Pehem dorffu, Ruk. archívu m ěsta B rna č. 1214, f. 23; 1672 a 1718 B öhm dorff; 1720 B öhm en dorf; 1751 Bohm dörfel; 1846 Boehm dorf, Pem dorf; 1872 Böhm dorf, Pem dorf; 1881 Pem dorf; 1924 Pemdorf, Böhm dorf. 3 P. Miroslav. Bylo to předkolonizační sídliště Miroslavě, což pro kazuje i existence kostela v této části m ěstečka. 5 M J z něm. Böhm (en)dorf k střhn. Beheim , Beheme „Böhme, Čech, obyva tel Čech“ a -dorf „ves“ zn. „česká ves“. Byl to něm. název osady, k terá stávala jako předkolonizační sídliště Hustopečí. Miroslavě. Skutečné jm éno těchto „čes kých vsí“, k teré bylo jistě české, ne známe. Podobné „české vsi“ byly ještě u Jeseníku (Česká Ves) a se jm énem Pendrov Böhm endorf (srov. Juden dorf/Jundrov) u Blučiny, Rosic a Mi kulova. ČV 256; Prof —; Hosák Acta UP 152; Schwarz VS II 47, 74, 158; DS 3, 27. P e m d o r f , viz Pendrov, Ves, Česká. Penčice 1 Ves 8 km ssz od Přerova. 2 1131 Pencicih, CDB I, 115; 1368 in villa Penczicz, ZDO I, 1117; 1482 ve vsi Penčicích, K P VI, 235; 1515 z Pienczicz, PO X, 110; 1618 ke dvoru jeho pencžinskem u (!); PO XXXIX, 479; 1666 peczet dedini Ryhich Penczicz, VM -Přerov, 312; 1671 Pencčicz; 1718 Gross Piencžitz; 1720 Gros Penschitz; 1751 Gross Pentschitz; 1846 Gross Pentschitz, Hru bé Penčice; 1872 Gross Pientschitz, V el ké Pěnčice; 1881 Penčice; 1893 Gross Pentschitz, V elké Penčice, Pěnčice; 1515 Grosspentschitz, Penčice; 1924 Penčice, dříve též Velké Penčice. 3 P. olomouc ké kapituly. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Bývala tu tvrz. Čes. 4 Penčice, do Penčic, Penčičák, penčické. 5 M J: příp. -ice k OJ Penek, Penka, k terá vedle Benek, Benka byla
domáckými podobam i OJ Benedikt(us), Beneš; zn. ves lidí Penkových. Vzhle dem к dokladům typu Pěnčice, vysky tujícím se až od poč. 15. stol., u jm. Pěnčín už v 14. stol., by sice bylo mož no vyjít též z OJ Pěnek, Pěnka к pě-ti ..zpívat“ (srov. pěnkava, OJ Pěnice) ne bo к pěna „Schaum “, avšak doklady s Pě- považujem e pro jejich pozdější výskyt za sekundární, vzniklé přikloně ním к významově jasnějším u pěn(vzhledem к ojedinělé ztrátě jotace po i'etnicích to bylo možné, neboť její územní areál nářeční se nekryje s roz šířením jevu u MJ). ČV 108 (k pěn-); Prof III 339 (Penčice), V 579; Svoboda StčOJ 179. 196. 6 Ves se dělí na Horní a Dolní dědinu. Penčičky 1 Ves 7.5 km ssz od P řero va, nyní část obce Penčice. 2 1358 in Pencicz, ZDO I. 528; 1368 in villa Pen czicz, ZDO I, 1117; 1378 in villa Pen czicz, ZDO III, 470; 1385 de m inori Pen czicz, ZDO IV, 627; 1389 de Paruo Pen czicz, ZDO VI. 120; 1409 Malopincziczky, ZDO VII, 763; 1412 in Pinczicz m i nori, ZDO VIII, 197; 1416 in villa parua Penczicz, ZDO VIII, 572; 1418 Pencziczky, ZDO IX, 262; 1420 in villa m i nori Pyencziczky, ZDO IX, 381; 1464 in villa Penczicz, ZDO XI, 91; 1551 na ves Dolnij Pencžycze, PO XXI, 203; 1581 ves Penczicze, ZDO XXIX, 97; 1603 v M. Pěnčičkách, Prásek, Organisace, 32; 1671 n a Malých Pěnčičkách, VM -Přerov 315; 1675 P entzitz; 1718 Piencžicžky; 1720 K lein Penschitz; 1751 Piencžicžky; 1846 K lein Pentschitz, Penciczky; 1872 Klein Pientschitz, Pěnčičky ; 1881 P ěnčičky; 1893 K lein Pent schitz, Malé Penčice, Pěnčičky; 1906 K leinpentschitz, Penčičky, Malé Penči ce; 1924 Penčičky, dříve též Malé Pen čice. 3 P. Penčičky. R. 1781 parcel, dvůr. V 14. stol. tvrz. Čes. 5 M J: dem inutivum к Penčice (v. t.). Průběh dem inutivizace: původně obě vsi nerozlišovány, neboť náležely růz ným vrchnostem , od 1389 Malé Penčice, 233
později Penčičky, ojediněle 1551 Dolní Penčice na rozdíl k Penčicím, které teh dy Horní P., a to podle polohy na říč ce O lešnid. 6 H rázný mlýn. Pěnčín 1 Ves 9,5 km vjv od Konice. 2 1279 de Penczin, CDM IV, 170; 1360 in Pienczin, ZDO I, 706; 1374 Penczin, ZDO II, 567; 1386 villam Pyenczyn, ZDO IV, 767; 1389 in villa Pienczin; ZDO VI, 64; 1416 Pyenczyn, ZDO VIII, 636; 1447 de Pyenczin, ZDO X, 764; 1463 Pienczin, PO IV, 2; 1481 v Pienczinie, ZDO XII, 45; 1501 z Pienczina, PO VII 124; 1536 Pienczin, Klitzner, Familiengeschichtl. Mitt. aus d. S tadt archiv M. O strau 33; 1617 z dědiny Pencžina, PO XXXIX, 254; 1672 in pa go Pientschin, Děkan, m atrika v Pros tějově; 1677 Piencžyn; 1718 Pienczin; 1751 Pientschin; 1846 Pientschin, Pěnčyn; 1872 Pientschin, Pěnčín; 1881 a 1924 Pěnčín. 3 P. Laškov. R. 1781 p ar cel. dvůr. Ces. . 4 Pěnčén, do Pěnčéna, Pěnčéňák, pěnčénské. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Pěnka, o němž viz Penčice. Viz i Pěčín. CV 108; Prof III 340 (Pěnčín > Pěnicov). 6 V potokách. 1. Pendrov 1 Dříve osada, nyní část obce Rosice, s níž splynula; 9 km sev. od Ivančic. 2 1464 Pehem dorf, ZDB XIII, 4; 1674 P endorff; 1718 Penndorff; 1720 Pendorf; 1846 Pendorj, kdysi P ehm dorf a B öhm dorf; 1872 Pendorf, Pem dorf; 1881,1893 P endorf; 1915 Pendorf, Pendrov; 1924 Pendrov, dříve Pendorf. 3 P. Rosice. Byla to původní osada před m ěstskou lokací Rosic. 4 Pendrof, na Pendrof, na Pendrof o/ pendrofské. 2. Pendrov 1 M ístní část Blučiny (Zidlochovicko). 3 Původní sídliště před lokací Blučiny. 4 Pendrof, na Pendrof, na Pendrofo/ -u, pendrovské. 5 Viz Pem dorf, z ně hož Pendrov vzniklo přesm ykem ; srov. Jud endorf/J undrov. Peníkov 1 Zanikl u Stoječína (Slavonicko), kde je d v ů r a m lýn Peníkov. 234
2 1672 Peyningen, pusté; 1935 Peníkov, Póningenhof, Póningenmiihle. 3 Ves zanikla v 16. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Peník, to dom ácká podoba к O J Benedikt(us), srov. OJ Penek v M J Penčice. Do něm činy přejato s analog, plurálovým -in gen, srov. Domanín/Domaningen. Po zániku vsi zbyl dvůr a mlýn, pro něž názvy -h o f „dvůr“ a -m iihle „m lýn“. Jako u jm en Penčice, Pěnčín, Pěnkov není ani zde vyloučeno pův. Pěnkov к O J P ěnek; v. n. CV —; Prof —; Svo boda StčO J 137 (Beník), Nekuda 120. Pěnkov 1 Zanikl v m ístech dnešních Karlovic na Gottwaldovsku. 2 1368 villam Penkaw, ZDO I, 970; 1371 Penkow, ZDO II, 49; 1437 Peynkow , ZDO X, 97; 1464 Penkow, ZDO XI, 32; 1506 ves pustou Pienkow, ZDO XVII, 9. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Penek nebo Pěnek, o nichž viz Penčice. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 135 (Benek); Nekuda 80. 1. P ern á 1 Ves 5,5 km ssz od Mi kulova. 2 1322 Pergen, CDM VI, CDM VI, 438; 1362 in villa nostra Pergen, ZDB IV, 78; 1414 Perigen, Bretholz, Das U rbar 30; 1673 a 1718 Pergen; 1720 Bergen, Pernia; 1751 Bergen; 1846 Bergen, P em a; 1850 Bergen, Perná; 1872 Bergen, Perná; 1881 Perná; 1924 Perná, Bergen. 3 P. Mikulov. F arní (již v 16. stol.) kostel sv. Mikuláše. Něm. 4 Perná, do P em éj, za Pernú, Perenščák, Perenščanka, perenskej (Sakvice, dolské nářečí s ý > ej a ú). 5 MJ pův. něm.: Bergen -4— bei den Bergen к Berg „kopec, h o ra“. Česky až 1720 Pernia s nář. -ň-, které dnes již ne doloženo (srov. mor. kolísání kolna/ kolňa), 1872 Perná. CV 256; Beranek 78; W isnar ZGM IV 123 (z čes. *Bmá к b m - „Kott, bláto“, viz B rno; ale již CV ukázali na omyl, neboť doklad 1233 Pem a, uváděný W isnarem, se týká Brné v C.); Schwarz VS II 136, 143.
6 Nová hospoda/Neues W irtshaus (dvůr). per-). Museli bychom tu jako prostřed 2. P ern á 1 Ves 6,5 km ssz od Valaš níka předpokládat variantu s perského Meziříčí. 2 1355 in Perne, ZDO (srov. pol. perzyna „Loderasche“, jak I, 398; kolem 1368 in Perná, CDM X, upozorňuje Bezlaj II 83), a to je pro 57; 1415 in villa Perná . . . in Perná, naše prostředí velmi nepravděpodobné. ZDO VIII, 368; 1481 ves Pernú s dvo Bořek ZNT 195 řadí sice jm. P. k psi. rem, ZDO XII, 215 ed.; 1519 ve všech pyr o, pyr-b nebo pyrb, ale o spojení Leštné a Perné, ZDO XXIV, 38 e d .; s Per- vyslovuje rovněž hláskoslovné 1676 Perná; 1690 dopl. T; 1718 Pem a; pochybnosti. 1720 Berná; 1751, 1798 Perná 1846 Peř Kloníme se k výkladu z hydronym a, ím; 1872 Perná, Perná; 1881 a 1924 třebaže jeho původní význam nemůže Perná. 3 P. Lešná. Ces. m e přesně stanovit („práti, tlouci“ 4 To Perné/(nověji) ta Perná, z Per i „prudký, rychlý“) a třebaže Perná na ného/Pernéj, za Perným /Pernú, Perňan, potoku bezprostředně neleží (mezi 2. perenský. Pérňa, na Pérňu, Pérňan, pé- Pernou a Lesnou teče Slaná voda, kte renský (Lhotka nad Bečvou); Pérna, rá by m ohla být původní Pernou). Jde Pérňan, p é m ic k ý (Petřkovice). 5 M J : tu o kom plikovaný případ přenesení příp. -ъп- ke kořeni slovesa pbrati, pero jm éna z potoka na ves, m ožná že z po „waschen, schlagen“, zn. místo, kde se toka na jiný potok nebo ještě jinak, dá p rá t (tj. bitím o kam eny v toku) které dnes již nedovedeme ani pocho nebo kde je perná voda, k terá m á prud pit, ani pro nedostatek historické do ký tok, k terá bije (bylo-li jm. Perná kum entace vyložit. Perná je též samota původní hydronym um ). Časté kolísání u Lysic na B lanensku (leží rovněž rodu, typické pro jm éna s n-ovým su- mimo potok). Také 1. Perná, kdybychom fixem, doloženo i zde. — Původní vý připustili výklad z domácího základu znam bývá interpretován i jinak: Prof a nikoli z němčiny, leží mimo potok. 6 III а V 552 z adj. perný „herb, bissig“, Bučí, U mlýna. zn. místo získané těžkou, nam áhavou P ernštejn 1 H rad a ves 14,5 km sz prací. Avšak perný „namáhavý, obtíž od Tišnova. Ves je nyní částí obce Nedný“ peprný к pepř a přenesení vý vědice. 2 1285 de Pernstein, CDM IV, 226; 1294 de Perensthein, CDM V, 19; znam u na „bissig, h erb “ je pozdější 1295 de Bernstejn, CDM V, 28; 1350 de (Machek ES 362). ČV 153 považují jm. Perná za hydronym um (podobně Střel Pernstein, ZDB I, 151; 1350 castri Pernstayn, ZDB I, 197; 1358 de Pernstein, ná, Řásná, Železná; avšak deverbativem je jen Střelná) a na str. 227 spojují CDM IX, 82; 1360 de Pernstyn, Reg. VII, 373; 1365 cum castro Pernstayn, s psi. pbrati „letěti“ (srov. čes. péro „Feder“ a laš. fy ra t „lítat“, není-li ono ZDB VI, 74; 1398 in castro Pernstein, matopoické): jako běžný zn. „jsoucí ZDB VIII, 79; 1416 in Pernstein, Neu v běh u “, tak by perný zn. „prudký, m ann, Nové pram eny, 255; 1481 u Pernrychlý“. К slovotvorbě srov. dráti/děr- sstayna, ZDB XV, 34; 1512 a 1519 ný, MJ Děrné (to ovšem ze subst.). Ho z Pernštejna, PB XI, 175, X, 35; 1593 lub—Kopečný ES 264 spojují s pára, na Pernssteinie, PB XXXI, 239; 1633 Stanislav Slovenský ju h I 239 (potok Bernstein; 1675 Pernstein; 1720 Bern Perenec) s pbrati „práti, w aschen“. stein; 1751 Pernstein; 1846 a 1881 Pern Bylo i stč. pýřie, pýřenie „žhavý po stein, P em štý n ; 1924 Pernštejn, dříve Pernštýn, Hrad Pernštejn, dříve Hrad pel“ srov. rus. ругь „oheň“ (Vasmer REW II 474) — spojení s Perná, jak se P em štýn. 3 H rad byl vystavěn krátce před 1285 pány z M edlova (erbu zubří někdy děje ve vlastivědné literatuře, je hlavy). Na konci 18. stol. tu byla plána překážku hláskosloví (pyr-, pyř-/
tenická m anufaktura. Ves Pernštejn vznikla pod hradem a obývána zaměst nanci hrad u a velkostatku. Čes. 4 Peřtén, na Peřtén, na Peřténě, za Peřténem, peřténské. Ke jm. hradu není obyvatelské jm éno; pro ves P.: Peřtén, do Peřténa, v Peřténě, Peřtéňák, v pl. Peřténšči, peřténské (Nedvědice). 5 M J: z něm. Bärenstein „med vědí kám en“ složeného z bär „m edvěd“ a -stein „kám en“, častého kom ponentu něm. hradních jm en, v nichž zn. „hrad“. Srov. Cornštejn, Karlštejn. O -stein > -štýn /-týn > -štajn > -štejn viz Týn. V nář. Peřtén disimilační zánik prvního n a ej > han. é. Název hradu je jistě v souvislosti jak s erbem zakladatel ského rodu (zubří hlava, srov. antonym ní jm. blízkého hradu Zubštejna, Zubrětejna), ta k s názvem městečka Nedvědice, vzniklého jako hospodářské centrum v podhradí (v. t.). Dále viz též Vojtěchov. 6 Na hradě, Sklepy, Břehy, Zleby. P e r t o l t i c e , viz Bartultovy. P e t e r s b u r g , viz Petrov. P e t e r s d o r f , viz Petrovice, P et rov, Petrušov, Véska, Vražné. P e t e r s g a s s e , viz Brno; Ulice, Petrská. P e t e r s h o f e n , viz 1. Petřkovice. P e t e r s w a l d , viz Petříkov, P etř vald. Petráveč 1 Ves 4 km jv od Velkého Meziříčí. 2 1641 v Petravci, LSA č. 142; 1679 P etraw etz; 1718 a 1720 Petrow etz; 1751 Petrawetz; 1777 Petravec, LSA III, 131, 157; 1846 Petrow itz, obyčejně Pet rawetz, Petrowice; 1872 Petrow itz, Pet rovice; 1881 Petráveč; 1885 Petrowitz, Petrovice, Petraves; 1915 Petrowitz, Petrovice; 1924 Petráveč, dříve Petro vice, též Petraves. 3 Ves byla m ajet kem velkom eziříčské fary a byla totož ná s Malou Lhotou, k terá byla 1456 „od m noha le t“ pustá. Ces. 5 Jm éno doloženo až od 1641 v po době Petraw etz, Petrowetz, v 19. stol. něm. jen Petrowitz, čes. Petráveč (po 236
prvé 1881), Petrovice, Petraves i Petroves. K dyby pův. jm. znělo Petrovec n. Petrovice, jistě by takovým i prom ěna mi neprošlo. Za původní pokládám nej spíše znění Petroves „Petrova ves“. V 17. stol., kdy ves P. vznikla jako po kračování Malé Lhoty, se u starých spřežkových jm en typu Črnvír, Suchdol a u složených jm en s pův. posesívním -ě- typu K něževes setkávám e s ko lísáním (nebo vložením) „spojovacího“ vokálu -o-, a to snad podle jm en typu Litomyšl, Jaroměř: Suchodol, Černovír, Kněžoves, Krásnoves. Tato tendence přetrvává i později, srov. nové jm. Janohrad, Petrostudně ( = 10. Petrovice). Stejně mohlo vzniknout Petroves. Při změně na Petravec 1751 hrál jistou úlo hu rod jm éna: fem. Petroves, gen. do Petrovsi, v nářečí ale asi do Petrovse, čímž zaměněno s běžnějším typem jm en na -ovec (do Petrovce —^ nový nom. Petrovec). Opora ve skupině jm en s -ovec nebyla silná, protože jm éno se hláskově vyvinulo na Petravec s -avec. Odtud p atrně vyšel podnět k úpravě na -aveč, které rovněž fem ininum a které asi chápáno jako „náležitý“, „spisovný“ protějšek k „nespisovném u“ -avec. Srov. podobné kolísání u jm. Vavřineč/-ec, Urbaneč/-ec. Podivné ovšem je, že žád né jiné mor. jm éno s -ves takovou změ nu neprovedlo. ČV —; Prof —. 6 Děka nův dvůr, Nesměř (jedno z posledních MJ s Ne- sm ěrem na záp. Moravu). P e t r o ň o vice, viz Heřm anice u Oder (doplňky), viz Vražné, Horní. P e t r o s t u d n ě , viz 10. Petrovice. 1. P etrov 1 Ves 3,5 km sz od K unštátu. 2 1374 villam Petrow, ZDO II 473; 1517 na vsi Petrowie, ZDO XVIII, 11; 1525 ves Petrow, ZDO XX, 5; 1594 ves Petrow, ZDO XXX, 283; 1659 z Petrowa, M atrika ve Svitávce; 1674 P ettrow ; 1718 Petrow, 1720, 1751 a 1846 Petrow; 1872 Petrow, Petrov; 1881 a 1924 Petrov. 3 P. K unštát. Bývaly zde doly n a tuhu. Čes. 4 Petrov, do Petrova, v Petrově, Pet-
rán/(nověji) Petrováki(v pl. též) Petrovšči, petrovské. 2. P etrov 1 Ves 3,5 km jz od Stráž nice. 2 1541 n a Petrowie, ZDO XXV, 37; 1617 Petrow, Strážnický u rb ář; 1669 Petrow; 1673 pagus Magno Petrow, M atrika děkanství Veselského; 1718, 1720 Petrow ; 1751 Petrain (!); 1846 Petrau, Petrow; 1872 Petr au, Petrov. 1881 a 1924 Petrov. 3 P. Strážnice. Přip. se k r. 1412. V 16. stol. sirné láz ně. Ces. 4 Petrov, na Petrov, na Petrově/(no věji) do Petrova, v Petrově, Petrovjan/ (nověji) -vják, petrovský. 6 P J H rúdy (hradisko), Kostelisko, část Čaganov. 3. P etrov nad Děsnou, 1945—1954 P etrovice nad Děsnou, od 1955 P etrov nad Děsnou 1 Ves 8 km jjz od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk). 2 1391 in Pe tersdorf, CDM XII, 34; 1414-1431 Petirsdarff, VM -Sum perk . . . 366; 1431 Petirsdorf, M em orialbuch; 1517 z Peterštorfu, CMM 1957, 329; 1551 dopl. T; 1564 dopl. T; 1570 na ves Petrowiczy, PO XXV, 19; 1577 Petrovice, U rbář V. Losiny a Šum perk; 1586 na vsi Petrowiczich, PO XXIX, 132; 1589 Petro vice, U rbář V. Losiny a Šum perk; 1672 Petersdorff, Děkan, m atrika šum perská; 1677 Pettersdorf; 1718 Petersdorff; 1720 Petersdorf, Petrow itze; 1751 a 1846 Petersdorf; 1872 Petersdorf, Petrov; 1881 Petrovice; 1885 Petersdorf, Petro vice, Petrov; 1893 Petersdorf, Petrovice; 1924 Petrovice r\ad Děsnou, Petersdorf an der Tess; 1945—1954 Petrovice nad Děsnou; 1955 Petrov nad Děsnou. 3 P. Loučná. V 1. pol. 19. stol. železárny, 1789 parcel, dvůr. Něm. 4 Petrov, do Petrova, Petrovák, pet rovský. Něm. P eterštorf. 5 MJ púv. něm.: Petersdorf „Petrova ves“, počeš těno v 16. stol. na Petrovice, později Petrov (1872). Přívlastek „nad Děsnou“ (1924) podle polohy na řece Děsné. — Něm. doklad 1391 Petersdorf nem usí být nutně původní, ale může být n á hradou domácího Petrov, Petrovice (-ov,
-ovice/-dorf je časté, OJ Petr se vysky tuje ja k v němč., tak v stčešt.). ® M.J: přivlast. příp. -ov k OJ Petr, které jako jedno z prvních cizích jm en proniklo k nám (a do evropského prostoru vů bec) z křesťanského prostředí (sv. P etr — první biskup řím ský, ukřižován r. 67 v Ř ím ě); lat. Petrus, něm. Petrus, Peter, angl. Peter, franc. Pierre, švéd. Per, ital. Pietro, Piero, maď. Péter. rus, Pjotr. Z řec. petros „skála“. Častý zá klad v m oravskoslezské toponymii, ne leží však na starých sídelních areálech. ČV 108; Prof III 351 (5X); HosákVVM XX-P 55; Schwarz VS II 310; Nft 13, 239. P e t r o v , viz P etrůvky, (zaniklé). 1. Petrovice 1 Ves 7 km ssv od Blan ska. 2 1349 Preterslog, ZDB I, 23; 1374 in villa Petrouicz, ZDO II, 510; 1436 postúpiv mi Petrovice, K P III, 164; 1446 Petrowicze, ZDO X, 376; 1464 Petrowicze, ZDO XI, 17; 1675 P etrow itz; 1691 z Petrow itz, M atriky v Jedovnicích; 1718, 1720 a 1751 Petrow itz; 1846 Pet rowitz, Petrovice; 1872 Petrowitz, Pet rovice; 1881 a 1924 Petrovice. 3 P. Rájec. F arní (již 1407, 1782 fara obnove na) kostel sv. P etra. Byla tu tvrz, na kterou ukazuje P J Hradisko. Čes. Po r. 1945 odešlo 22 rodin z Petrovic na severní M oravu do pohraničí. 4 Petruvice, do Petruvic, v Petruvicách, za Petruvicema, Petruvčák, petruvské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 Jm éno p atří do skupiny něm. kolonizačních jm en na vých. a sv. od Blanska (viz K otvrdovice, Vilémovice, Holštejn atd.). Ves pojm enována Petersschlag „Petrova mý tin a“ podle patrocinia kostela sv. Petra. Srov. Jakubov po sv. Jakubu. Hosák VVM X X -P 43 a ČMM 1972, 328; Skutil MSB1 117. 6 Na kopci. P J K něžéke („Kněžíky“). 2. Petrovice 1 Ves 5 km zjz od Jin d řichova. nyní část obce Janov; enkl. 2 1208 in Petrouich, CDM II, 46; 1267 in villa Petrowiz, CDM III, 402; 1267 237
dopl. T; 1389 Petersdorf, Lechner I, 17; 1570 Petersdorf, CSIMuz 1964, 14; 1583 ves Petrsdorf, DM XV, 152; 1616 Pettersdorf, Soupis, 65; 1672 Pettersdorf, Děkan, m atrik a osoblažská; 1676 Pe tersdorff; 1718 P etersdorff; 1846 Peters dorf, Petrowice; 1870 Petersdorf, Petrovice, Catal. cleri; 1881 Petrovice; 1924 Petrovice, Petersdorf, dříve jen Peters dorf. 3 P. Jindřichov. F arní (od 1784) kostel sv. Rocha. Ves v 2. pol. 15. stol. zpustla, krátce před 1570 znovu osa zena. Něm. Po 1945 nově osídlena lid mi z Ostravska, Opavska a z části i z Hané. 6 Rudolfova chata/Rudolfs heim, M ariánské zátiší/M arienruhe. 3. Petrovice 1 Dříve osada, nyní část obce Puklice; 5,5 km jjv od Jihlavy. 2 1318 pro bonis in Pukilw icz et Petrowicz, sitis prope Iglauiam , CDM VI, 143; 1718 P etrow itzl; 1720 Petrow itz; 1751 Petrowitzl; 1846 Petrowitz, Petro wice; 1872 Petrow itz, Petrovice; 1881 a 1924 Petrovice. 3 P. Puklice. F ara tu stávala 1378, ale zanikla, fil. kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Petrovice/(arch.) Petrojce, do Petrovic/-ojc, Petrovák/(arch.) Petrák, petrovskej. 5 Není vyloučeno, že ves na zvána po patrociniu kostela; srov. 1. Petrovice. V 18. stol. něm. Petrowitzl s něm. zdrobňovacím -l, zn. „Petrovičky“. 4. Petrovice, od 1952 Petrovice u Kar viné. 1 Ves 4 km sev. od K arviné; Sl. 2 1305 Petři villa, Prášková poz.; 1335 villa Petři, H. M arkgraf, ZVGAS 1893, 369; 1394 de Petrowicz, Lechner I, 16; 1447 Petrowicze, Gr-M II, 563; 1447 P etrisdorff, P rášková poz.; 1643 dopl. T; 1670 ex villa Petrowicz, M atrika ve F ryštátě; 1671 ex villa Pietrowicz, tam že; 1671 ex villa Petrowicze, tam že; 1688 in pago Petrow itz, VB 588; 1736 Peterw itz; 1808 Petrow itz, Pietrowicze; 1883 Piotrowice; 1885 Petrovice; 1894 Petrowitz, Petrovice; 1924 Petrovice, Piotrowice; 1952 Petrovice u Karviné. 3 P. K arviná. F ara od r. 1335, v 16. 238
stol. zanikla, 1785 obnovena; r. 1447 se přip. farní kostel, k terý byl filiální k F ryštát, r. 1788 farní kostel sv. M ar tina. Čes. a pol. 5 R. 1671 Pietrowicz s nář. pol. Pie-, P’e-. 5. Petrovice 1 Ves 4,5 km jjz od Mo ravského Krum lova. 2 1253 de Petro wicz, CDM III, 202; 1298 in Petirwiz, CDM V, 97; 1348 villam Petrowicz, ZDB I, 9; 1385 villam Petrowicz, ZDB VII, 28; 1416 ad villas P e tro w ic z ..., KP II, 332; 1447 in Petrowicz, ZDB XII, 775; 1528 z Petrowicz, Ruk. arch. m ěsta Bena č. 1212, 8; 1643 Petrowicz, U rbář Mor. K rum lov; 1672 1718 a 1720 Petrowitz; 1751 Patrow itz (!); 1846 Pet row itz, Petrowice; 1872 Petrow itz, Pet rovice; 1881 a 1924 Petrovice. 3 P. Mor. Krumlov. F arní (již 1253, fara zanikla, 1785 obnovena) kostel Povýš. sv. kříže z r. 1845. Čes. 4 Petrovice, do Petrovic, k Petrovicim, za Petrovicema, Petrovák/Petrovičák, petrovcké (!, redukce i). 6. Petrovice 1 Ves 2 km jjz od No vého Města na Moravě. 2 1462 de P et rowicz, U rbář kláštera žďárského; 1498 ves Petrowicze, ZDB XVII, 26; 1590 Petrowicze, U rbář panství novom ěst ského; 1671, 1718, 1720 a 1751 Petro w itz; 1846 Petrow itz, Petrovice; 1872 Petrowitz, Petrovice; 1881 a 1924 Pet rovice. 3 P. Nové Město. Čes. 4 Petrovice, do Petrovic, v Petrovicich, za Petrovicama, Petrovák, petrovskej. 7. Petrovice 1 Ves 8 km zsz od Tře bíče. 2 1353 in Petrowycz, ZDB II, 73; 1371 Petrouicz, CDM X, 118; 1466 Pet rowicze, PB IV, 169; 1466 villam Pet rowicze cum municione, ZDB XIV, 30: 1528 Petrowicze, Ruk. arch. m ěsta Brna č. 1212, 4; 1678, 1718, 1720 a 1751 Pet row itz; 1846 Petrow itz, Petrowice; 1872 Petrowitz, Petrovice; 1881 a 1924 Pet rovice. 3 P. Brtnice. V 15. stol. tvrz, v pol. 19. stol. těžba železné rudy. čes. 4 Petrovice, do Petrovic, k Petrovi-
cim, v Petrovicich, za Petrovicama, Petrovák, petrovské/(nověji) -ej. 6 Červe ný mlýn, D robný mlýn, R ezkův mlýn. 8. Petrovice 1 Ves 11,5 km zjz od Vidnavy, nyní část obce Skorošice; Sl. 2 1284 Petrovici, A 193; 1284 Petrovici, Petrivilla, CDS XIV, 7; 1310 Petři villa, A 193; 1410 Petersdorj, A 193; 1650 Pe tersdorf, Poz. knihy; 1805, 1828, 1836, 1850 P etersdorj; 1850 dopl. T; 1881 Pet rovice; 1894 P etersdorj; 1924 Petrovice, Petersdorj. 3 P. Frýdberk. Ves zpustla v 15. stol., obnovena 1578. Něm. 5 Schwarz VS II 307. 9. Petrovice 1 Zanikly v tra ti P etro vice u Božic (Jaroslavicko), kde je sa m ota Petrodolský m lýn, něm. P eterthalerm úhle (JM 1972, 24). 2 1225 Petrowicz, CDB II, 268; 1562 Petrowicze, ZDB XXVIII, 46; 1751 Petrowitz, pus tá ves. 3 R. 1324 náležely Vrchoslavovi z Petrovic. Ještě 1535 ves byla osedlá (Hosák SKDÚ 35; Radim ský CMM 1955, 167). 10. Petrovice 1 Zanikly u Bylnice, kde je dvůr P etrova Studně, nář. Petrostudně (Valašsko). 2 1518 o ves Petrow sku Lhotu, PO X, 318. 3 Ves za nikla brzy po r. 1518. 5 Pův. jm éno vsi bylo nejspíše Pet rova Lhota (o Lhota v. t.), odtud i Pet rová (o přechodu -ova/-ová viz Macho vá) a zdrobněle Petrůvka, jak bývá uváděna též ve vlastivědné literatuře. Viz heslo Studně, Petrova. 11. Petrovice 1 Zanikly u Želetavy sm ěrem k Cidlině, kde je trať Petrovi ce (Telečsko). 2 1358 villam Petrouicz, ZDB III, 384; 1417 in Zeletauia . .. Pet rowicze, ZDB XI, 332. 12. Petrovice 1 D vůr u Příbora. 2 1307 dopl. T.; 1327 in Petersdorjj, CDM VI, 356; 1359 Petrowicz, CDM IX, 142; 1400 Petrovicz, CDM XIII, 1; 1529 na puol dvoru v Petrowiczych, DM VII, 14; 1552 k dvoru Petrovicím . . . na dvoře petrovském , LSA 22; 1577 tvrz a d v ů r Petrovice, LSA 22; 1692—1850 dopl. T.; 1798 Petrow itzer Gemeinde-
hoj; 1924 P etrovský Dvůr. 3 P. m ěsta Příbora. 5 P rásek v SA III— 1, 5 a 158 uvádí, že r. 1580 byl dvůr prodán m ěstu P ří boru, u něhož napořád zůstal. P roto se také od pol. 16. stol. sam ostatně ne uvádí. Zval se prý též Niklasdorj, ale to je jm. pro Vésku u P říbora (v. t.). P e t r o v i c e u K a r v i n é , viz 4. Petrovice. P e t r o v i c e ( n a d D ě s n o u ) , viz 3. P etrov nad Děsnou. 13. Petrovice, H raničně 1 Ves 7,5 km vých. od Šternberka. 2 1353 villam Hraniczne, ZDO I, 270; 1355 villam Hranyczne, ZDO I, 424; 1364 Petirsdorfj, CDM IX, 336; 1403 Hraničnu (4. p.), CDM XV, 427; 1448 villa Petrsdorjj, villa Hraniczne, Lechner I, 58; 1480 Hraniczne, ZDO XII, 19; 1510 Hra ničně, U rbář Š ternberk; 1515 Hraničně, Soupis 82; 1531, 1546 Hraničně, Soupis 83; 1599 Hraniczne, Soupis 84; 1599 Petterssdorjj, U rbář Š ternberk; . 1652 Petterssdorjj, Soupis 86; 1656 a 1664 Petersdorj, U rbář Š ternberk; 1678 Pettersdorjj; 1718 Petersdorjj; 1720 Pe tersdorjj, Petrow itze; 1751 Petersdorj; 1846 Petersdorj, Petrowice, kdysi Hranečna; 1872 Petersdorj, Petrovice; 1881 Hraničně; 1893 Petersdorj, Petrovice, Hraničně; 1924 Hraničně Petrovice, Pe tersdorj, dříve Petrovice, též Hraničně. 3 P. Š ternberk. Původně tu byly dvě vsi: Petrovice a Hraničně, které sply nuly. Far. kostel sv. P etra a Pavla z r. 1766. Něm. 4 Petrovice, do Petrovic, Petrovičák, petrovickýl-é. 5 Původně zde stály dvě vsi: Petrovice, něm. Petersdorj, a Hra ničně (příp. -bn- k apel. hranice „Gren ze“, zn. ves ležící na hranici osídleného prostoru, údolí, lesa apod.). O dtud pří vlastek Hraničně Petrovice 1924. Název Petrovice bývá odvozován od patrocinia kostela (tak Hosák CMM 1972, 328 a W M X X -P 43), srov. 1. a 3. P etro vice. Zde je však kostel vystavěn až 1766, je tedy spíše patrocinium podle 239
názvu obce. Schwarz VS II 313 a 384. ® M J: příp. -ovice k OJ Petr, o němž viz Petrov. Zn. ves lidí Petrových. ČV 108; P rof III 351-355 (3lX ); ZMK IV 94; DS 4, 87. 6 Lerchenfeld, Petrovický m lýn/P etersdorfer Múhle. P e t r o v i c e , viz Petrov, Petrušov, Véska; Vražné, Dolní; Heřmanice u Oder (doplňky). P e t r o w i t z , viz Pus tě jo v. P etrušov 1 Ves 8,5 km sv od M orav ské Třebové, nyní část obce S taré Měs to. 2 1316 de Petrowicz, CDM VI, 98; 1365 villam Peterusdorj, ZDB IV, 225; 1398 Petrussow, ZDO VI, 98; 1408 Petrusendorff, CDM XIV, 6; 1490 Petru ssow pustou (ves), ZDO XIII, 17; 1548 Petrušov, ves pustá, U rbář Moř. Tře bová; 1672 ex pago Petersdorff, Děkan, m atrika Mor. Třebová; 1718 Peter sgrundt; 1720 a 1751 Petresgrund; 1846 Petersdorf, Petersgrund, Petrussow, Petrow; 1852 Petersdorf, Petersgrund, Petrušov, Petrov; 1872 Petersdorf, Pet rov; 1881 Petrušov; 1890 a 1893 Peters dorf, Petrov i Petrušov; 1902 Peters dorf; 1906 Petresdorf, Petrušov; 1915 Petersdorf; 1924 Petrušov, Petersdorf. 3 P. Mor. Třebová. R. 1490 ves byla pustá, p řed 1672 opět osazena. V 16. stol, se těžil ledek a sanytr. Něm. 4 Petrušov, do Petrušova, Petrušák/ -ovák, petrušovský/-é. 5 Není zcela jis té, zda pův. jm éno vsi bylo Petrušov nebo Petrovice. Možná, že bylo užíváno krátce obou jmen. jak je tom u i v ji ných případech. O Petrovice v. t. © M J : přivlast. příp. -ov k O J Petruš, to buď domácká podoba k OJ Petr, o němž viz P etrov (utvořeno podle hypokoristik typu Bohum il/Bohuš, MJ Bohušov, Jaroslav/Jaruš), nebo počeštěni lat.-něm. Petrus. M J Petrušov doloženo nejprve v čes.-něm. smíšené podobě 1365 Petrusdorf, v níž -ov/-dorf, což je běžné. Protože „náležitá“ podoba čes.něm. smíšených jm en m á krom ě toho též něm. spojovací -s- nebo -en- (srov. Bratříkovice/Bratrigsdorf, Mlad kov/ 240
M ladkendorf, Blosdorf), bylo Peterusdorf, v němž splynulo genitivní -s s čes. -š přejím aným jako -s, rozšířeno o stru k tu rn ě zřetelnější 1408 Petrusendorff. V 15,—16. stol. byla ves pustá, obnovena pod něm. jm. Petersdorf, v 18. a 19. stol. též Petersgrund „Petro vo údolí“. Česky až od 1846 Petrov a Petrušov, které ustáleno až 1906. ČV 108; Prof —; Svoboda StčO J 153; Hosák VVM X X -P 55. 1. Petrůvka 1 Ves 7,5 km severně od Bojkovic. 2 1523 na vsi Petruovce, ZDO XIX, 54 ed.; 1551 ves Petruow ku, PO XXI, 122; 1598 Petruw ka, U rbář pan ství světelského; 1670 a 1718 P etruw ka; 1720 Petrow ka; 1751 a 1846 Pet ruw ka; 1846 Petrufka, P etrůvka; 1881 a 1924 P etrůvky. 3 P. Luhačovice. Přip. se k r. 1449. Čes. 4 Petrůvka, na P etrůvku, na Petrůvce, P etruv’an, petruvský. 2. Petrůvka 1 Ves 8 km jv od Mo ravské Třebové. 2 1365 Petersdorf, CDM IX, 389; 1406 Petersdorff, ZDO VII, 251; 1409 Petrova Ves, K P II, 174; 1547 ves Petruow ka, ZDO XXV, 84; 1600 P etruw ku, ZDO XXXII, 34; 1672 Petruw ka, Děkan, m atrika Mor. Tře bová; 1677, 1718 a 1751 Petruw ka; 1846 Petruw ka, Petersdorf; 1872 Petrufka, Petrůvka; 1881 P etrůvka; 1890, 1902, 1906 P etrufka, P etrůvka; 1907 P etrův ka s Dvorem Suchým, B atovcův přír. místopis; 1915 Petrufka, P etrůvka; 1924 Petrůvka. 3 P. Trnávka. Čes. 4 Petrůvka, do P etruvke, za P etruvkó, Petrovák, petrovské. 5 M J : pův. Petrova Ves -u» vynecháním doplňují cího slova; Petrova —>■ Petrová -> zdrobněním Petrůvka; o přechodu -ovaj -ová viz Machová. Srov. M yslová/M yslůvka, B ohdalová^ohdalůvka. ČV 23, 108; Prof —. O jm. Petr viz Petrov. 6 Suchý dvůr. P e t r ů v k a , viz 10. Petrovice. 1. Petrůvky 1 Ves 6 km jjv od Tře bíče. 2 1492 P etruw ky, ZDB XVI, 135; 1678, 1718 a 1751 P etruw ky; 1846 Pet-
ruw ek, P etruw ky; 1872 Petruw ek, Petrů v k y ; 1881 a 1924 P etrůvky. 3 P. měs ta Třebíče. Ces. 4 P etruvke, do P etruvek, Petrák (!), petrovské. 2. P etrů v k y 1 Zaniklá ves u Valtínova na Dačicku, kde je trať K P etro vu. 2 1597 M atějovec se třem a vesni cemi pustejm i, totiž Rapolci, Ejvanči a Petrovec, ZDB XXXII, 26. Jiných pří mých dokladů není. 3 Ve vlastivěd, a histor. literatu ře uváděny většinou pod jm énem P etrůvky. Na vsisku stá val d v ů r Petrovice, k terý byl r. 1800 rozparcelován (Tiray VM-Dačice 211). 5 Pův. jm éno bylo Petrov (v. t.). Nelze zjistit, zda dvůr stojící na m ístě zaniklé vsi P etrov nesl jen jm. Petro vice nebo i jeho zdrobnělinu Petrůvky. Jm éna po zaniklých vsích m ívají často zdrobnělou podobu, srov. K unovice/K un ů vky. Nekuda 107. 3. Petrůvky, Malé 1 Zanikly mezi Kněžicemi, Rychlovem a Zašovicemi (Jihlavsko). 2 1464 Richlow .. . Petruow ky, ZDB XIII. 12; 1480 Kniezicze . . . P etruw ky, ZDB XV, 11; 1504 tvrz Sstiemiechy .. . ves pustou Petruw ky, ZDB XVII, 71; 1590 Brtniczy .. . s pus tou vsí M alým i P etruw kam i, ZDB XXXI, 52. 3 Ves zanikla p atrn ě za vá lek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 Přívlastek MaZé je vlastně ve spo jení s dem inutivizovaným jm énem Pet rů vk y pleonastický, avšak užit na roz díl od blízkých zaniklých V elkých Petrůvek (v. n.), 4. Petrůvky, Velké 1 Zanikly u Opa tova na Třebíčsku, kde je trať Velké Petrůvky. 2 1353 in Dassowycz .. . in Petrowicz totum. ZDB II, 73; 1361 Vil iam Knyeschicz . . . villam Petrowicz, ZDB IV, 151. 3 Ves zanikla zřejm ě za uherských válek v 15. stol. 5 Přívlastek Velké dán na rozdíl od Malých P etrůvek (v. v.). 9 M J : deminutivum k Petrovice (u Velkých P. až podle P J po zániku vsi), o němž v. t. Srov. Boskovice B oškůvky, Dražovice/
D ražůvky, Popovice/Popůvky. M J P. patří do skupiny starších zdrobnělých jm en vysunutých podél řeky Jihlavy na záp. M oravu. CV 108; P rof —; Sáňka 88; Hosák VVM X X -P 50; Nekuda 68; Šrám ek Slavia 39, 377 sl. Petříkov 1 Ves 8,5 lan sv od S ta ré ho Města, nyní část obce Ostružná. 2 1615, 1678, 1718 Peterswaldt; 1720 a 1751 Peterswald; 1846 Peterswald, Petřikow ; 1872 Peterswald, Petříkov; 1881 Petříkov 1924 Petříkov, Peterswald. 3 P. Kolštejn. Založen 1615 (VM-Sumperk 175). Něm. 4 Petříkov, na Petříkov, na Petříko vě, Petřikovák, petřikovské (u hanác kých mluvčích) jinak -ej. 5 Pojmeno ván po zakladateli Hanušovi P etřvaldském z Petřvaldu, k terý koupil kolštejnské panství, a to něm. Peterswald „Petrův les“, od 19. stol. analog, čes. MJ Petříkov. O O J Petr viz Petrov. CV 263; Prof III 349; Hosák W M XXP 40. P e t ř í n , D o l n í , viz Petřín, Starý. P e t ř í n , H o r n í viz Petřín, Nový. P e t ř í n , M e z i ř í č s k ý , viz Petřín, Nový. 1. P etřín, Nový 1 Ves 4,5 km záp. od Vranova nad Dyjí, nyní část obce Sta rý Petřín. 2 1323 Petryn, iterum Petryn, CDM VII, 217 S; 1560 ves Mezerziczky Petrzyn, ZDB XXVIII, 70; 1589 ves M ezerziczky Petrzin, ZDB XXXI. 31; 1672 N eupetrin; 1718 a 1720 Neu Petrein; 1846 Neu Petrein, N ow y Petřjn; 1872 Neu Petrein, N ový Petřín; 1881 N ový Petřín; 1924 N ový Petřín, Neu-Petrein. 3 P. Vranov. Ves po 1323 zpustla, v 1. 1528-1554 byla znovu vy sazena. Něm. 5 Ves nem ěla pův. rozlišovacího pří vlastku. Po obnovení vsi nazvána M eziříčským Petřínem , poněvadž byla obnovena m ajiteli panství Meziříčský mi z Lomnice, později N ový Petřín, po něvadž byla osazena později nežli Sta rý Petřín. Slula-li ves S tarý P etřín Dolním Petřínem, byl Nový P etřín na 241
zýván H orním Petřínem , ač tento ná ponentem . T ak obnoveno 1940—45 za zev není doložen pram eny. 6 Červený okupace. 6 Anselmova jám a (nář. Andvůr/R oter Hof, jinak Panin dvůr/ zelm ka, Am zelka), Oskarova jám a (nář. Frauenhof. Oskarka, Oskara), Landek ( = význam, 2. P etřín , S tarý 1 Ves 6 km záp. od archeolog, naleziště, v. t.). Vranova nad Dyjí. 2 1323 P etryn ite2. Petřkovice 1 Ves 7 km jz od No rum Petřin, CDM VII, 217 S; 1516 ves vého Jičína. 2 1499 Petrkowicze, ZDO Petrzin, ZDB XIX, 3; 1522 z Petrzina, VI, 37; 1664 z Petrzkow icz, M atriky PB Vllb, 109; 1582 grunty staropetrzin- v Hranicích; 1676 P etrzíkow itz; 1718 ske, PB XXIX, 438; 1589 ves Dolnij P etřikow itz; 1720 B edřikow itz; 1751 Petrzin, ZDB XXI, 31; 1672 Altpetrein; Petrzkow itz; 1846 P etřikow itz; 1872 1718, 1720 a 1751 A lt Petrein; 1846 A lt Petrzikow itz, P etřikovice; 1881 Petřko Petrein, Starý Petřjn; 1872 A lt Petrein, vice; 1893 Petřkow itz, Petřkovice; 1924 Starý Petřín; 1881 Starý P etřín; 1924 Petřkovice, dříve Petřikovice. 3 P. St. Starý Petřín, A lt-Petrein. 3 P. Vranov. Jičín. Čes. Far. kostel Stětí sv. Jan a K řtít. Něm. 4 Petřkovice, do Petřkovic, ku Petř5 O přívlastku Starý, Dolní v. v. © kovicam, v Petřkovicech (!), P etřkov M J : přivlast. příp. -ín к OJ Petra, to jan, petřkovsky. 5 Z prvního zápisu buď ženský protějšek к OJ Petr (srov. Petřkovice nepoznáme, zda jm. znělo Jan/Jana, Pavel/Pavla), nebo pravdě Petřkovice nebo Petřkovice (k OJ Pepodobněji dom ácká podoba к OJ Petr trka, P etrek; srov. Č. Petrkov). ® M J: (srov. Ben/Bena, Jindřich/Jindra, Olex/ příp. -ovice k OJ P etřek <Č Petr + -b/c■&, Olexa), O Petr viz Petrov. ČV 108; Prof které v některých dokladech zaměňo III 349; Svoboda StčOJ 126; Hosák váno s P etrek < Petr + -"břcb; obě OJ VVM X X -P 51; Schwarz VS II 138. jsou hypokor. podoby k OJ Petr, 6 Bergnička/Bergnerm uhle, Křeslický o němž viz Petrov. M J zn. ves lidí Pem lýn/Grosingmuhle. trkových, Petřekových. ČV 108 (Pet 1. Petřkovice 1 Ves 6 km vjv od řek); Prof —; Svoboda StčOJ 135 (Pet Hlučína; Sl. 2 1377 Petrkow itz, Bier rek), 141 (Petřek). m ann, Geschicht. d. Herrzog. Troppau 1. P etřvald 1 Ves 8.5 km jjv od No u. Jagerndorf 173; 1432 dopl. T; 1518 vého Bohum ína; Sl. 2 1305 Petirswald, ve= Petrzkowicze, ZDOp III, 52; 1547 Prášková poz.; 1409 das Dorf m ít Na ves P etrkow ycze, ZDOp VI, 8; 1654 ves men Petirswald, Listinář 126; 1688 in Petterkowicze, K P z 1634 nefol.; 1672 pago Petterswald, VB 563; 1736 Peters Petrzkowicze, Děkan, m atrika hlučín- w ald; 1808 Peterswald, Pietw old; 1881 ská; 1720 P etrskow itz; 1736 Petersko- Petrwald; 1885 P etřvald; 1893 Pietwold w itz; 1830 P etrzkow itz, Petrzkowic, (pol.); 1894 Peterswald, Petřvald; 1906 Knie; 1870 P etřikow itz, Petřikovice, Ca- Pietwold (pol.); 1907 Petřwald, Pietrtal. cleri; 1881 Petřikovice; 1910 Peters wald, Peterswald; 1924 Petřvald. 3 P. hofen, Petřkovice; 1924 Petřkovice; Petřvald. Far. kostel sv. Barbory. Čes. 1940—1945 P etershojen; 1945 P etřkovi 4 P’etfold/P ětfold/Pětfald (Senov, ce. 3 P. Hlučín. Zámek. Od r. 1780 Radvanice), do P-u, za P-dym , P-old z’an/-dz’un / (nově)i)-dz’ak, -ďak, pěťtěžba uhlí. Čes. 4 Petřkovice, do Petřkovic, ku Petř- folcky/(nověji) petřvolcky. Viz též Kell kovicam /-um , v Petřkovicach/-och, za ner Vých. laš. nář. I 120; K aras OnoPetřkovicami/-oma, P etřkovjan, petř- mastica 1956 344; Bořek OSG I 88—89. kovsky. 5 R. 1910 upraveno na něm. 5 Ves patří do něm. kolonizačního okrs Petershojen „P etrův d v ů r“ analogicky ku na vých. a jihových. od Ostravy. podle jiných něm. jm en s tím to kom Podoba 1808 Pietwold je nářeční s p a242
kolonizace. CV 260; Prof —; Schwarz latalizací před psi. e a se změnou a > o. Schwarz VS II 423. 6 B řetiny, Nová VS II 417. dědina, S tará dědina, Bedřichova kolo P etřvaldík 1 Ves 9 km sev. od P řínie, Kunčická kolonie, Kolonie u Ná bora. 2 1391 Peterswáld Paruum, Lech lezné jám y, M arianka, Podlesí, Pust- ner I, 15; 1437 de villa Petrswaldik, ky, Valachovec, Vrchy, Zahradníci, Za Lechner I, 43; 1465 P aruo Petrswaldik, Lechner I, 84; 1517 z Malého Petřvaldu, ryje. 2. P etřvald 1 Ves 7,5 km sev. od P ří- CMM 1957, 363; 1527 vsi Malého Petrzbora. 2 1267 Peterswáld, ZDVGMS 5, waldijka, DM VII, 8; 1554 na ves Petrzw aldiky, DM VII, 46; 1672 ex Parvo 264; 1380 M agnum, Parvum Peterswáld, Lechner I, 15; 1382 de Petrschwald, Petrswald, Děkan, m atrika ostravská; CDM XV, 227; 1390 czu dem grossen 1673 K lein Peterswaldt; 1718 Klein Peterswaldt; 1751 K lein Peterswáld; Petirswald, CDM III, 402; 1391 villam Peterswáld M agnum, Lechner I, 15; 1846 K lein Peterswáld, M alý Petřwald; 1466 de villa v ulgariter dieta W eliky 1872 Klein Peterswáld, M alý Petřwald; Petrswald, Lechner I, 85; 1481 Peters 1881 Malé P etřvaldíky; 1885 Malé Petř wald, Lechner I, 93; 1517 z Velikého valdy, Catal. cleri; 1885 K lein Peters Petřvaldu . . . d vůr petřvaldský, ČMM wáld, M alý Petřvald; 1893 Klein Pe 1957, 363; 1527 na tvrzi a vsi Petrzwál- terswald, M alý Petřvald, P etřvaldíky; die, DM VII, 8; 1554 na tvrz a ves 1915 Kleinpetersw ald, P etřvaldík; 1924 Petrziewáldy, DM VII, 46; 1591 na Petřvaldík. 3 P. P etřvald. Čes. tvrzi a vsi Petrzwaldu, DM XXI, 1; 4 Petřvaldz’ik, do Petřvaldz’ika, Patř1609 n a Petrzwáldie, PO XXXVII, 92; valdz’ak, petřváldz’icky. 5 M J : dem i1611 na Petrzwáldie, PO XXXVII, 312; nutivum k sousedním u M J Petřvald (v. t.). 6 Zimní důl, H arty. 1633 Petrswald; 1642 z Petrzwaldu, P e t s c h e n , viz Peč. M atrika v Lipníku nad Beč.; 1672 ex Pfaffendorf 1 Zanikl západně od Magno Petrzw áldt, děkan, m atrika ostravská; 1718 Gross Peterswaldt; 1751 Stonařova (Jihlavsko), kde je les P faf Gross P eterw ald; 1846 Gross Peterswáld, fendorf. 2 1390 Phoffendorf, ZDB VII, W elký Petřw ald; 1872 Gross Peterswáld, 949; 1531 s pustou vsi Pfoffendorf, Vel ký Petřvald; 1881 V. Petřvoldy; ZDB XIV, 50 ed. 3 Ves náležela patrně 1885 Velké Petřvaldy, Catal. cleri; 1885 stonařovském u kostelu. Vedle tra ti Pfaf Gross Peterswáld, V elký Petřvald; 1924 fendorf je P J Farské. Petřwald, dříve V elký Petřvald. 3 P. 5 M J : z něm. Dorf eines Pf af fen Petřvald. V 16. stol. tvrz, pak zámek; „ves popa, popova, Popov“, tj. „kněží far. (od 1784) kostel sv. M ikuláše. Ces. ves“. K sthn. pf af fo „clericus“ z řec. 4 Petřvald, do Petřvaldu, Petřvalďak/ papáš „clericus m inor“. Do germ án -dz’ak, petřvalcky. 5 S přívlastkem ského jazykového prostoru se dostalo M agnum „velký, gross“ již 1391 na roz asi Podunajím a Porýním . Bývají vyslo lišení od sousedního M alého Petřvaldu vovány pochybnosti o jeho event. lat. (viz Petřvaldík). V 16. a na sklonku 19. původu k papa, pappa pro nem ožnost stol. se objevuje M J v plurálu: stávaly lat. pa- > germ. Pfa- (Kluge EWD11 zde dva objekty, ves a tvrz; srov. plu- 438: vychází proto z řec. papáš a nikoli ralizaci jm éna H ukvaldy (pro dva h ra z pápas). Pro výklad našeho jm éna je dy), Drahotuše (hrad a ves). # M J: spor o původní provenienci něm. přejetí z něm. Peterswáld „Petrův les“, v němž bezvýznamý. Je jisté, že mám e co činit -rs- splynulo v češt. v ř; srov. Forst > se slovem řec.-lat. původu, jehož pův. fořt. O Petr viz Petrov. M J ukazuje na význam byl „otec" a že se ho užívalo vznik obcí na lesní půdě za středověké v oslovení církevního hodnostáře. 243
Z oslovení duchovních se specifikoval nejdříve význam „duchovní, kněz“, poz ději též „pán, H e rr“ (srov. i vývoj Slo van. pop a kněz, např. luž. srb. knjez „H err“). Viz i Popov. Jm . s Pfaffen(-dorf, -schlag, -reuth „kněží ves, pa seka, m ýtina“) jsou jen na jihozáp. Mo ravě a tvoří přesah dolnorakouského areálu. CV Prof III 356, 435 (Popovec); N ekuda 107; Schwarz 224, 334; DS 4, 87; 6, 62; 14, 58. P f a f f e n d o r f , viz Hladov. Pfaffenschlag 1 Zanikl u Slavonic, kde se r. 1635 jm enuje les Pfaffenschlag. 2 1399 Paczslag, ZDB VIII, 224; 1466 Puczoslag desertam , ZDB XIV, 28; 1581 v lesy mé dědičné, kdež slově Ffoffenslog k m ěstu Slawoniczym náležité, PB XXIX 202. 3 Ves náležela slavonickém u kostelu a zpustla v 15. stol. V po slední době velké archeologické objevy, které ukazují na starší slovanskou ves (inform ace dr. V. Někudy). 5 Viz Pfaffendorf. V dokladech zapi sováno s nář. a > o. •> P f o h l w i e s , viz Velvíz. P h i l i p p s d o r f , viz Filipovice. P h i l i p p s t h a l , viz Filipov, Fili pová. P i c k a u, viz Býkov. Pičulín 1 Zanikl u Rovného, 7 km ssz od Bystřice nad Pernštejnem , kde je les a kopec Pičulín. 2 1348 in Pyczerim, ZDB I, 2; 1353 in Pyczilin, ZDB II. 149; 1358 in Pyczilin, ZDB III, 461; 1366 cum Pyczulin, ZDB IV, 453; 1384 Piczuly, AC XIV, 515; 1392 villam Piczulin, ZDB VII, 1030; 1392 villam Lhota dietám Pyczulin, ZDB VII, 1060. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Pičula, -ě, v němž augm entativní příp. -ula k piča „vagina“. Stč. osobní jm éna byla odvozována i od názvů tělesných částí stydkých, srov. Piček, Pičal, Prdlik a M J Pyzdratice. Ves doložena pod jm. Lhota Pičulín. O Lhota v. t. (I 519). CV —; Prof V 542; Svoboda StčOJ 136; Be neš 227; Nekuda 108. 244
P i e s l i n g , viz Písečné. Pikarec 1 Ves 14 km jz od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Mo ravec. 2 1436 Pykarec, K P III, 145; 1481 Pikarec, K P V, 343; 1500 z Pikareze, LSA III, 35; 1560 ves Pykareycz, ZDB XXVIII, 18; 1595 ves Prkarecz (!), ZDB XXXII, 175; 1674, 1718 a 1720 Pikaretz; 1751 P ykaretz; 1846 Pikaretz, Pikarec; 1872 Pikaretz, Pikarec; 1881 Pikárec; 1924 Pikarec. 3 P. Moravec. Čes. 4 Pikárec, do Pikárce, v Pikárce, Pikarák/Pikarečák, pikarskej/pikáreckej. 5 M J: adaptací něm. *Pikarts „patřící p ikhartům “, tj. kacířům , odpadlíkům od víry. Subst. pikhard, pikart, beghart apod. bylo dáváno českým b ratřím ; po chází ze středolat. beghardus „člen sekty svobodného ducha“, později od padlík“. Nom. Pikarec vznikl analogic kým vyrovnáním s nepřím í pády, srov. Amolec, Lipolec, Okarec, Rudolec, Vílanec — typ jm en charakteristický pro jihozáp. a záp. Moravu. ČV 37, 109; Prof —; Svoboda StčO J 289; Beneš 184. 247; M achek ES 29, 366; Schwarz VS II 101. 6 Am erika (myslivna). Pilcberk, od 1948 Hřibová. 1 Dříve ves, pak část obce Vlčice (Javornicko), zanikla 1965; Sl. 2 1602 Pöltzberg; 1610 Pilzberg; 1693 Peltzberg; 1722 Pültzberger Gärtner, Zuber Jesenicko, 446; 1805 Pilzberg; 1836 Pilsberg; 1881 Pilc berk; 1894 Pilzberg; 1924 Pilcberk, Pilz berg, dříve jen Pilzberg; 1948 Hřibová. 3 P. Vlčice. Ves založena na konci 16. stol., ale faktické písemné doklady až od 1602. Něm. 5 M J : z něm. Pilzberg „houbový vrch, kopec“. Nazván buď podle podo by, nebo podle hojného výskytu hub. Ve starších něm. zápisech se pěkně reflektují nář. varianty slova pilz „hou ba“. Poválečný čes. název utvořen z adj. hřibová k hřib „Pilz“, srov. adj. jm éna Žulová (= Frýdberk), Uhelná Břid ličná. ČV —; P rof —; Zuber, Jesenicko 446.
P i l g r i m s d o r f , viz Pelhřimovy. Pinda, též Zavadilka. 1 Sam ota u Savína (Litovelsko). 2 1924 Pinda, též, Zavadilka. 5 Viz Pindulka. 1. Pindula 1 Sam ota (hospoda) u Nezamyslic (Kojetínsko). 2 1924 Pindula. 4 Pindola, na Pindolo, za Pindoló, pindolské. 2. Pindula 1 sam ota u Johanové (ny ní Janové) na Vsetínsku. 2 1924 Pin dula. 3. Pindula 1 Sam ota u Kudlova (Gottwaldovsko). 2 1924 Pindula. 4. Pindula 1 Osamělé stavení u Lipníka (Hrotovicko). 4 Pindula. 5. Pindule 1 Sam ota (myslivna) u Kobeřic (Slavkovsko). 2 1924 U Bílého V lka, též Na Pinduli. 4 Pinďura, na Pinďuru, pinďurské. 5 Bývala zde kdysi hospoda. Viz P in dulka. 1. Pindulka 1 Sam ota u Ostrova (Blanensko). 2 1924 Pindulka. 4 Pindolka, na Pindolko, za Pindolkó, pindolské. 2. Pindulka 1 Sam ota u Z dárné (Bos kovicko). 2 1924 Pindulka. 3. Pindulka 1 Sam ota u Podolí (Brněnsko). 2 1881 a 1924 Pindulka. 4 P indulka, na Pindulku/-o (Líšeň), na Pindulce. 4. Pindulka 1 Sam ota u M oravského Krum lova. 2 1924 Pindulka. 4 Pindulka/Pinďurka, na P-ka, na P-ce. 5. Pindulka, Pindula 1 Skupina cha lup kolem hostince v sedle mezi Rožno vem p. R. a F renštátem p. R. 4 PinduVa, na PinduVu, pindulsky. Pindulka, na Pindulku. 5 Jm. Pinda, Pindula, zdrobněle Pin dulka, mezi nimiž je vztah jako mezi Straka — Strakula, baba — babula (-ula intenzifikuje pejorativně smysl základ ního jm éna), byla a dosud jsou na Mor. dávána osaměle nebo na nápadném mís tě stojícím hospodám. Odvozeno z nář. vulg. pinda „vulva“, přeneseně „nevěst k a“ a nadávka nepořádném u, těžko chá
pavému člověkovi. Tak dosud i v pol. dialektech. Doloženo i příjm ení 1502 Jan Pindula ve Slapanicích u Brna. Hostince takto nazývané nem ívají dob rou pověst; srov. i dnešní brněnské pindám a, pinďárna „vykřičené m ísto“. — Jm éno není na území slez. nářečí, pro tože se tam nevyskytuje ani výchozí apelativum . Tam jsou častěji pro hos pody toho druhu jm éna Zavadilka, kte ré naopak na záp. Mor. je jako jm éno hospod neznámé. Na střední Mor. se ojediněle vyskytuje vedle jm en Pinda, Pindula jako jejich synonymum. Dále viz Zavadilka. Pindorke — část Přím ětic (Znojemsko). CV —; Prof —; Hosák VVM XX-P, 18; Sáňka 75-76. P i n k a u t e, viz Plinkout. P i n k e, viz Benkov. P i r k e l s d o r f , viz Prklišov. P i r n í k, viz Bmíčko. P i r n i t z, viz Brtnice. P ís a ř o v 1 Ves 5,5 km ssv od Štítů. 2 1351 Scriptorisvilla, CDM VIII, 80; 1358 Pisarzowicz, ZDO I, 532; 1365 villa Scriptoris, VVM V 25; 1499 na vsi Pisarzowu, ZDO XVI, 33; 1510 ves Pisarzow, ZDO XVII, 19; 1609 dopl. T; 1616 z Písařova, U rbář Ruda nad Mor.; 1617 ves Písařov, tam že; 1651 rychtářem Písařovským , LSA I, 62; 1656 Schreibendorj, U rbář Ruda nad M or.; 1672 Schrei bendorf, Děkan, m atrika m ohelnická; 1675 Schreibendorff; 1676 Schreiben dorf, U rbář Ruda nad Mor.; 1718 Schrei bendorff; 1720 Schreibendorf, Bisarow; 1725 Schreibendorf, U rhář Ruda nad Mor.; 1751 Schreibendorf; 1798 Schrei bendorf, Pisaržov; 1846 Schreibendorf, Pjsařow; 1872 Schreibendorf, Písařov; 1881 a 1924 Písařov. 3 P, Ruda. F arní (již 1351, fara zanikla a 1784 obnovena) kostel Rozeslání sv. apošt., pův. sv. Barbory. Ces. 4 Písařov, do Písařova, Písař ovál/Písarák (Jedlí), písařské/písařovské. No věji Písařov. 5 MJ: přivlast. příp. -ov nejspíše k apelat. písař „Schreiber“, srov. příjm . Schreiber, Scriptor, Písař. 245
První doklad 1351 Scriptorisvilla „ves 1751 Pisecžny; 1846 Pisetschni, Pjsečny; písařova, Písařov“. R. 1358 Pisarzowicz: 1872 Pisetschny, Písečné; 1881 Písečné; buď se Písařov psal pův. Písařovice 1885 Pisetschny, Písečný; 1906 Pisečny, (přechod -ovice/-ov je na Mor. častý, Písečné, též Písečný; 1924 Písečné, dří srov. Holešovice/Holešov, Prostějovice/ ve též Písečný. 3 P. Bystřice n. P. Bý Prostějov, Tišnovice/Tišnov), nebo — a val tu svobodný dvůr. k tom u se kloním e — vznikla podoba 4 To Písečný, do Pisečnyho, v Píseč s -ovice spíše analogicky. I latinské ným , Pisečňák/Pisečák, piseckej/piseScriptoris villa ukazuje spíše na čes. čenskej (Karasín). 6 Na bojisku. předlohu Písařov. Něm. od 1672 Schrei 2. Písečné 1 Ves 9 km vjv od Slavo bendorf vychází spíše z něm. schreiben nic. 2 1297, falzum 14. stol., in Pysecz„psáti“ jako napodobenina základu čes. ne, CDM V, 78; 1366 villam Piesseczny, jm éna Písařov, a nikoli ze Schreiber ZDB IV, 431; 1368 villam Pyeseczne, „písař“, k němuž by bylo náležité ZDB V, 35; 1400 Piseczna, CDM XIII, *Schreiber sdorf (viz Hněvošice). — Ve 67; 1633 Pistling, Písečná; 1672 Piessdle Březné je Písařov nej starší osadou ling; 1718 Pissling; 1720 a 1751 Pisling; Silperska, snad byl založen nebo p atřil 1846 Piessling, Pisečny; 1872 Piesling, zem ěpanském u či feudálovu písaři. Tak Písečné; 1881 Písečné; 1885 Piessling, soudí Hosák VVM X X -P 33. CV 29, 228; Písečná, Písečné; 1893 Piesling, Píseč Prof —; Březina Zábřežsko 303. 6 Ame ná; 1919 Písečné; 1924 Písečné, Pies rika, Cečola/Tschetschelbaude (mysliv- ling. 3 P. Písečné. V 16. stol. tvrz, pak na). zámek. Byla tu židovská obec. Něm. a Písečná 1 Dříve ves, pak část města čes. Jablunkova; Sl. 2 1466 ry ch tář pisse4 Ta Písečná, z Pisečny, do Pisečny, czny, Prášková poz.; 1577 na Piaseczza Písečnou, Pisečňák, pisečenskej. nym , Soupis 88 ; 1647 Pioseczne, U rbář Něm. Piasler). 5 Něm. podoba přejata těšínský 40; 1683 de Piaseczne, M atriky z češt., avšak přípona -ling(en) analo Jablunkov; 1736, 1808, 1850 Pioseczna; gická a do skupiny -sl- vloženo -t-, 1885 Písečná; 1894 Pioseczna; 1917 Pio čímž vytvořen náležitý něm. slabičný seczna, Písečná; 1924 Písečná, Piosecz šev. # M J: příp. -bn- k subst. písek < na. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. pěsTjkt „Sand“. Zn. ves založená na 5 V dokladech jm. P zapsáno v ná- písčitém místě. Kolísání rodu jm éna řeční podobě s dispalatalizací psi. e, ě s -bn-ovým sufixem je časté, srov. Olešpřed tvrdým i zubnicemi v ’a, ’a. (to nál-él-ý. CV 227; P rof III 361; Schwarz dále > ’o); srov. též Písek > P’osek, 183 a VS II 183; Bořek ZNT 177-9; DS Piosek. 15, 62—63. 6 Krokovice/Krokowitz, Čer P í s e č n á , viz Sandhýbl. vený m lýn/Rothm ůhle. 1. Písečné 1 Ves 5 km ssz od B ystři 1. Písek 1 Ves 3,5 km jv od Jab lu n ce nad Pernštejnem . 2 1297 in Pysecz- kova; Sl. 2 1466 dopl. T; 1523 Piesek, ne, CDM V, 78, falzum 14. stol.; 1349 Prášková poz.; 1523 Piosek, Sprawozd. Pyesteczne, ZDB I, 109.; 1436 v Píseč . . . c. k. gymn. pol. w Cieszynie 1906/ ném, K P III, 143; 1476 na všech Pie- 1907, 17; 1571 Piesek, Pisek, Davídek secznem, Dietochowie . . LSA III, 62; Osídlení Těšínská Valachy 47; 1615 Piš1481 ve vsi Piesecznem, ZDB XV, 30; tane ( = obyvatel, jm.), Prášková poz.; 1490 dvořáka z Píseczného, K P VII, 1621 Wes Pisek, D avídek U rbář těšín. 142; 1500 z Piseczneho, Mor. arch. sou knížectví; 1647 Piosek, U rbář komory těšínské; 1675 de Piassek, M atriky Ja b kromé, příloha SA 71; 1609 za Pisecžneym . . . Pisecžny, ZDB XXXIV, 57; lunkov; 1720 a 1724 dopl. T; 1808 Pio 1674 a 1718 Pisecžny; 1720 Pisecžny; sek; 1850 Piosek, Piasek, R affay; 1850 246
i
Pieszk; 1852 Piosek; 1881 a 1885 Písek; holasovského . . . 157; 1389 dopl. T; 1389 1894 Piosek, Písek; 1897 Piosek, Písek; Pikorzaw, Lechner I, 17; 1554 n a ves 1907 Písek, Piosek; 1924 Písek, Piosek. Piskorziow, DM VII, 46; 1555 ves Pis3 P. těšínské komory. Pol. a čes. koržow, DM XII, 41; 1554-1555 dopl. 4 P’osek, do P’osku/-a, P’oščan/ P’o- T; 1582 ves Piskorzow y (!), DM XV, sečan (Jablůnko v), p ’oseck’i. K aras Ono- 151; 1630 . . . Piskořovem . . ., Zukal, m astica 1956, 344. 5 O podobách Pio Slezské konfiskace; 1630 dopl. T; 1676 sek, Piasek viz Písečná. 6 Bahenec, a 1718 Peuschen; 1720 Beischdorf; 1751 Folvark, Groniček. Plaňava, Polanka, Peischdorf; 1798 Peischdorf; 1846 Sotkov též M alinka, Za vrchem , Zaja- Peischdorf; 1850 Peischdorf, Piskeřov; voří. 1852 Peischdorf; 1881 Piskořov; 1882 2. Písek, M oravský 1 Ves 5 km záp. Peischdorf, Piskořov; 1893 Peischdorf, od Uherského Ostrohu. 2 1301 de A ré Piskořov; 1921 Piskořov, Peischdorf; na, CDM V, 117; 1322 vila que Aréna 1924 Piskořov, Peischdorf, dříve jen dicitur, CDM VII, 814; 1346 de Aréna, Peischdorf. 3 P. Rudoltice. R. 1474 ves CDM XV, 54; 1437 in villa Piesk, K P byla pustá, 1554 osedlá. Něm. III, 437; 1447 Pisek, ZDO X, 711; 1504 4 Něm. Pišdorf. 5 M J: přivlast. příp. na mostě, kterýž od Pisku jest, PO VII, -ov к O J Piskoř apel. piskoř 237; 1522 na ves Pijsek, PO XII. 100; „Schlam m beisser“, srov. stč. příjm í ze 1524 na poli piseczkem , PO XII, 296; jm en ryb Candát, Kapr, Karas, Štika. 1550 Pisek, PO XXI, 39; 1560 ze vsi Doklad 1267 Pizkerstorph je čes.-něm. Pisku, PO XXIII, 123; 1575 u vsi Pij- smíšené jméno, v němž za čes. -ov něm. -torph „ves“, které s Pilzker- < sku, PO XXIX, 33; 1588 do lesů m ejch piseczkeych, PO XXXI, 624; 1596 z dě Piskoř- spojeno genitivním s. Něm. diny Pisku, PO XXXIII, 457; 1633 Pi -torph (nikoli -dorf) by mohlo ukazo sek; 1669 Piszek; 1718 B yszekh; 1720 vat na kolonisty ze střed, nebo sev. a 1751 Pisek; 1846 Pisek, P jsek; 1872 Německa (srov. pro Jindřichov ve Sl. — Pisek, Písek; 1881 Písek; 1924 Morav 1256 Henrikestorph), svědčí však spíše ský Písek, dříve Písek. 3 P. Veselí. F a r o něm. notáři, k terý listinu psal. 1582 ní (od 1915) kostel sv. Anny. V 16. stol. Piskorzow y: v pol. 16. stol. ves po pře rybníky. Čes. chodném zpustnutí byla opět obnovena 4 Písek, do Písku, Písečan, písecký. a jm. upraveno n a plurálové -ovy, což 5 V prvých dvou dokladech se jm éna je jev, který se vyskytuje často ve Slez píše latinsky Aréna k arena/harena „pí sku (zejm. v dnešním polském), srov. sek“. R. 1437 nezúžení (ě) > ie > í. • Bertoltovy, H eřm ínovy, H oštálkovy, M J: z apel. píseřc < p ě s ^ k t „Sand“. Linhartovy, Pelhřim ovy, Rudíkovy. Zn. m ísto písčité, bohaté na písek. Vše- Něm. znělo jm éno po obnovení Peu slovanský toponym ický základ. Srov. schen (1676—1718), od 1720 Beichen-, Písečná, -né. ČV 227; Prof III 362 (8X ); Peischendorf: první slabika je pokra Bezlaj II 84; Schwarz VS II 118; Smi- čováním čes. Pisk- > něm. Pei-, -sklauer PST 2 142; DS 13, 157 a 19, 69. -sch-; -en a -dorf jsou užity analogic 6 U nádraží. ky. — N ejstarší zápisy jm éna nelze spo P i s k e r s d o r f , viz Piskořov. jovat s něm. apel. Peitzker „piskoř“, Piskořov 1 Ves 12,5 km jjz od Oso- protože toto apel. bylo do něm činy ze blahy, nyní část obce Město Albrech slovanštiny přejato až kolem r. 1500. tice; Sl. 2 1267 Piskerstorph, CDM III, ČV 44, 260 („nejasné", z němčiny?); 402; 1317 villam Piskersdorf, L echnerI, Prof —; Svoboda StčO J 196; Hosák 7; 1318-26 Piskersdorf, CDM VII, 237 VVM X X -P 56; Schwarz VS II 308; S; 1318 Piskořov, Prásek, Dějiny kraje DS 13, 243. 247
Pískov 1 Ves 7,5 km sz od Uničova. 2 1348 in Piscow, ZDO I, 31; 1358 in Pyscow, ZDO I, 522; 1371 Pyscaw, CDM X, 118; 1517 Písková, CMM 1957, 325; 1547 ves Pyskow ZDB XXV, 83; 1552 prodávajíce m y . . . Prstkow (!), PO XXI, 297; 1564 Pískov, U rbář úsovský; 1565 v Pískovej, LSA 356; 1588 Pískov, U rbář úsovský; 1600, 1679 a 1692 dopl. T; 1702 sigil der gem ein Pissendorf, VM-Uničov 198; 1718 Piesendorff; 1720 Pissendorf, Piskow; 1734 Piissendorf, U r bář úsovský; 1751 Pusendorf; 1798 Pusendorf, Pissendorf, Piskow auch Pistow , 1846 Pissendorf; Peskow; 1872 Pisendorf, Peskov; 1881 Pískov; 1893 Pissendorf, Piskow ; 1924 Pískov. 3 P. Úsov. Ces. 4 Peskov, do Peškova, Peskovák, peskovské. Pešková, do Peškovy (Hradečná, patrně analog, podle tohoto jména). 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ, které znělo původně P ysk ч— apel. pyskb „ret, ú sta“, jak dokazují doklady 1358, 1371, 1547. které čteme P ysk-, i nář. Peskov s у > han. e. Podoby Pískov, Písková doloženy až od poč. 16. stol. a vznikly sekundárním přikloněním к apel. písek „Sand“. Zápisy v té době m ají již zře telně rozlišeny y/i, navíc graficky dobře zachycují ě/ie > í. Z přiklonění к písek vznikl i doklad 1552 Prstkow : Pískov —^ P ístkov (k vložení t srov. též Písečné -v Pístečné), zkrácením íji Pistkow a přikloněním к prst „Finger“ pak Prstkov. Prostředníkem této další úpravy bylo r vyslovované patrně 'r, yr, jak dosud v hornoostravských nářečích (avšak s přesm ykem : k rk -k r yk). Něm. Pissendorf je čes.-něm. smíšené jméno s Piss- <— P ysk- (z Pisk- bychom oče kávali Peisch-, srov. Piskořov/Peischendorf), spojovací -en- a -dorf „ves“, kte ré za čes. -ov, jsou analogické. CV 227 (z OJ Písek); Prof. —; Svoboda 195 (Pysk; příjm í Písek nem á); Schwarz VS II 311, 118. Srov. i Pístovice Pys kovice, . . P i s s e n d o r f , viz Pískov. 248
Pístov 1 Ves 2 km jz od Jihlavy. 2 1234 de Pestow, CDB III, 88 ; 1235 de Pestew, CDB III, 120; 1359 Pistaw, Petridesovy výpisky; 1678 Piestaw; 1718 Pistau; 1720 a 1751 Pistau; 1846 Pistau, Pjstow; 1872 Pistau, Pístov; 1881 Pístov; 1924 Pístov, Pistau. 3 P. m ěsta Jihlavy. Ves záhy zanikla a byla obnovena 1777 parcelací dvora Sitzenhof („sedliště“?). Něm. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Píst -e- apel. píst „Kolben“, srov. příjm í ze jm en nářadí K yj, Lopata, Pípa, Sekyra, Sochor atd. ČV 108 (k pěst „Faust“); Prof III 363. V 548, 548: Svoboda StčOJ 198, 199. Pístovice 1 Ves 7 km záp. od Vyško va, nyní část obce Račice-Pístovice. 2 1376 Pyskouicz, ZDO III. 3; 1511 Pistowicze, ZDO XVII, 28; 1569 ves Pistoxvicze, ZDO XXVIII, 35; 1596 ves Pijstowicze. ZDO XXXI. 20; 1655 ex pago Pistowitz, M atriky v Dědicích; 1675 Pistow itz; 1718 Pistowetz; 1720 a 1751 Pistow itz; 1846 Pistowitz, Pistowice; 1872 Pistowitz, Pístovice; 1881 Pistovice; 1924 Pístovice. 3 P. Račice. Na poč. 19. stol. soukenická továrna. Ces. 4 Pístovice, do Pistovic, k Pistovicim, v Pistovicich, za Pistovicama, Pistovčák/ Pistovák pistovské. 5 Z prvního dokla du 1376 soudíme, že M J znělo pův. Pyskovice: příp. -ovice k OJ Pysk, o němž viz Pískov pův. Pyskov. Zn. ves lidí Pyskových. Další doklady jsou až z poč. 16. stol., kdy se již píše Písto vice. Je-li předpoklad Pyskovice správ ný, pak scházejí bohužel doklady pro sledování zm ěny P ysk-/Písk-/Pístkovice ■*— > Pístovice s vloženým -t-. Srov. Pískov/P ístkov, Písečné/Pístečné, stč. stkvě ly i skvělý. CV 16, 108 (k pěst „faust“); Prof. - ; Svoboda StčO J 204 (OJ Pisk k pískat „pfeifen“, což rovněž není u jm. P. vyloučeno). 6 Pístovický mlýn. P í s k o v á , viz Lhota Píšková. Píšť 1 Ves 9 km severně od Hlučína; Sl. 2 1228 Pieshe, CDB II, 321; 1250 Pisz CDB IV, 194; 1255 Putsche, CDM
III, 223; 1265 de Piess, CDM III, 370; 1269 de Piess, CDM IV, 24; 1270 Piesche, CDM IV, 34; 1349 Pyschen, CS1M 1963, 34; 1447 Pysscze, D iplom atář kláštera velehradského, SAB G III, 191, 116; 1517 Sandau, Pyesek, Gr-M II, 404; 1520 s tvrziskem v Pissczi, ZDOp III, 57; 1552 ves Pisscz, POp XII, 10; 1660 stat ku pissczkeho, PK z r. 1634, nefol.; 1666 z dědiny Pisstie, PK z r. 1634, 140; 1672 ecclesia Piscensis, Děkan, m atrika hlučínská; 1736 Pissecz; 1837 Pischtz, Catal. cleri; 1870 Pyšt, Catal. cleri; 1881 Píšt; 1910 Sandau; 1924 Píst; 1940-45 Sandau; 1945 Píšt. 3 P. Chuchelná. Far. kostel sv. Vavřince z r. 1743. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Ten Pjyšč, do Pjyšča, v Pjyšču, za P jyščem /Pjyščym , Pjyščan, pjyščecky/ p jyščcky (takto v Pišti, Hati, Silheřovicích a Darkovicích; v uvedených ob cích existuje paralelní Pišč, které v D ar kovicích převládá). Jinde na H lučínsku: Pišč, do Pišča . . . Piščan, piščcky (tedy bez rozloženého i po p.). V obcích slez ského nářečí čes. typu na R atibořsku a Hlubčicku (dnes v Polsku) jen Pjyšč (výzkum 1966). 5 P rof III 363 a V 570 vykládá MJ P íšt v C. (1352 Piesche) z pův. Piešče: při vlast. příp. žen. rodu -ja k OJ Piest > Píst (o něm viz Pístov) nebo k O J Pěšek ■<— apelat. pěšek, -a „píšek, sedlák ve hře šachové“. Vý voj našeho jm éna tento výklad podpo ru je (1228 Pieshe, 1270 Piesche). P řid r žujem e se však OJ Píst, Piest <— apel. píst „Kolben“, doloženého též u Svo body StčOJ 199. Rospond v RKJ-W rocíaw III 20 soudí podle toho, že ve Slez sku bylo hojně rozšířeno „przezwisko .. . P ysk“ (srov. M J Pyskovice, o. Gli wice; Pysczyn, o. Swidnica; příjm . Pyska), že P íšt < OJ Pysk + jb > Pyšč, přičemž m ěkké -i- je považováno za „české“. Kdybychom však předpoklá dali Pyšč, očekávali bychom právem y i v některých nářečních dokladech, ne boť rozdíly y X i byl (a dosud ve slez. nářečích je) m arkantní. Naše doklady
m ají v nejstarších podobách e, ie, tím se liší od jm en polských s y. Zůstá váme proto u výkladu z OJ Píst. Do něm činy přejato tak, jako by bylo od vozeno od apel. písek „Sand“, proto 1517 a 1910 Sandau „písečná n iva“, což obnoveno během okupace. CV —; Miklosich Apelativa 296 (k pěst- „von u n bekannter Bedeutung. Vielleicht ein Personennam en“. Spojuje s Pieštany, to však k písek). Rovněž souvislost s apel. *pišč „Gebüsch, Dickicht“ (Nitsche GTP 147) je málo pravděpodob ná, protože nejstarší doklady m ají e, ie a existence tohoto geograf, term ínu není bezpečně prokázána. 6 Bažantnice, Hůrky, Chaloupky, Nová Ves. P itárné 1 Ves 6,5 km vých. od Jin d řichova; enkl. 2 1267 Biterne, CDM III, 402; 1294 in villa Biterne, CDM V, 3; 1318, 1326 in B item , CDM VII, 237 S; 1404 in Pitrne, Lechner II, 220; 1405 de Piterna, tam že 226, 227; 1406 de Pieterna, tam že 232; 1404—1406 dopl. T; 1460 P itta m , Lechner I, 112; 1539 ves Pytarnij, DM VII, 16; 1571 dopl. T; 1577 Biterno, Prásek, Topografie I, 116; 1581 ves P item u, ZDO XXIX, 129 ed.; 1587 ex P itam , ACO B 12; 1591 dopl. T; 1594 na ves P itém u . . . ve vsi Pitem ě, ZDO XXX, 145, ed.; 1594 ze vsi Piterný, ZDO XXX, 145c, f. 126 v. ed.; 1600 dopl. T; 1654 P etäm , Soupis 56; 1655 ecclesia P ittm ensis, ACO B 12; 1672 P item ensis, Děkan, m atrik a oso blažská; 1676 P etam ; 1709—1710 Pitár né, Soupis 56; 1718 P ittam ; 1720 Pitarna; 1751 a 1846 P itta m ; 1850 dopl. T .; 1852 P itta m ; 1870 P itam , P itam ě (!), Catal. cleri; 1881 Pitárné; 1882 P itta m ; 1889 dopl. T; 1894 P itta m ; 1921 Pitární, P itte m ; 1924 Pitárné, P ittam , dříve jen P itam . 3 P. Dívčí Hrady. Farní kostel Navštiv. P. Marie. Něm. 5 M J zatím nejasné. Není vůbec jisté, zda je -n-ový sufix původní. Spíše se zdá, že vznikl v čes. podobě substitucí něm. morfologického -en. Jako je něm. Krawar(e)n za čes. Kravaře/K ravary 249
(v. t.), tak bychom mohli něm. zápis 1320 B itern číst B iteren a pokládat jej snad za překladové jm éno k čes. před loze *Bednáry/*Bednáře. Z hlediska m ístní toponym ie není takový předpo klad nemožný, protože P itá m é leží v oblasti Dívčího H radu, významného bodu severovýchodního Jeseníku, ko lem něhož se obyvatelské jm éno za m ěstnanecké mohlo vyskytnout (srov. Z latníky, Kravaře poblíž Hradce). Jm. *Bednáry/*Bednáře mohlo bý t do něm činy p řejato tak, že bylo buď přeloženo (sthn. bütenaer „B üttner, bed n ář“, Le x er 29. Proti tom u však m luví fakt, že střhn. slovo se nevyskytuje před r. 1482, viz Kluge EWDU 90.), nebo by šlo o čes.-něm. hláskovou substituci Bed-/ Pit.- Avšak tradice jm éna nikdy na vý znam „bednáři“ nenavazuje, podoby s -ne, -na, -n ý m ají zřejm ou adjektivní formu. Proto je lépe pokládat jm. Pitárné zatím za nejasné. ČV 116 (-bne jasné, „jinak neznám ého původu“), 228; P rof —; Prásek Vlastivěda Slezska II— 1, 31 („nejasné“); Schwarz VS II 308. P itín 1 Ves 3 km vých. od Bojkovic. 2 1412 P ytyn, ZDO VIII, 6 ; 1512 z Spitína, CMM 1957, 342; 1550 z Pitijna, PO XXI, 54; 1550 ves Pytin, PO XXI, 122; 1552 ves Pijtin, ZDO XXV, 166; 1561 konšelóm p itinskym , PO XXIII, 147; 1594 ves P ijtin, PO XXX, 281; 1598 ves Pitin, U rbář panství světlovského; 1633 P itjn; 1670 Pitiniow ; 1671 ecclesia Pytyniensis, Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718 Spitinow ; 1720 a 1751 Pittin; 1846 Pittin, P itjn; 1872 Pitin, P ytín; 1881 Pitín; 1893 Pitin, Pi tín; 1924 Pitín. 3 P. Světlov. Farní kostel sv. Stanislava z r. 1851. Ces. 4 Pitín, do Pitína, Pitan, pitinskýjpitěnský. Picin, do Picina, Pican, picenský (Zítková kopaničářské nářečí s ř > c). 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Pita, deverbativu k piti „trinken“, vzniklé m u prostřednictvím participia piti, + příp. -a, srov. N aduta k naduti sé, Syta k sytiti sě. Jm . Pita „pijan“ patří do 250
řady Pitel, Piták, Pitoň, sotva však k rus. pitatsja „pečovat, stara t se o ně koho“. R. 1670 čteme Pitiniow s analog. -ov, 1517 a 1718 Spitin(ow) s aglutinací předložky z, která způsobila přiklonění k OJ S pytihněv (srov. M J Spytihněv, nář. Spytiňov). ČV 109; Prof III 364 (Pitkovice), V 609; Svoboda StčOJ 127, 202. Srov. Pivín. 6 Čertoryje, Rokytová hutiska (myslivna), Rokytová hutiska kopaničářů, Pod horam i, U Kolelače, V podlesí, V rybníku, Ve včelíně. P itrov 1 Osada obce Soběšovice (Českotěšínsko), s níž splynula; Sl. 2 1580 Petrov (!), Zukalova poz.; 1703 Pit rov, Prášková poz.; 1720 Pitrov, Piettrow; 1736 Pitrow; 1798 Pitrau; 1808 Pitrau, Pitrow, Krosow (!); 1830 Pitrov, Prásek Organisace, 283; 1850 Pitrau, Pitrow, R affay; 1852 Pitrau, Pytrów; 1881, 1885 P itrov; 1894 Pitrau, Pitrov; 1924 Pitrov. 3 P. Pitrov. Čes. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Pitr, variantě k Petr; srov. i hypokoristika (dnes příjm ení) Pitra, Pitrok, Pitrák, Pitrolec, Pitruha (Adresář 320; Libri erect. Arch. Prag. 1927, 353; Svoboda StčOJ 148). R. 1808 se uvádí též Krosov: příp. -ov k OJ Krás (o němž viz Krásov) s nář. á > o. M otivace nového jm éna nezjištěna, mezi m ístním i a po m ístním i jm ény v okolí i v m ístě se nevyskytuje. ČV —; Prof —. P i t s c h e n d o r f , viz Pěčíkov. P i 11 a r n, viz Pitárné. Pivín 1 Ves 9,5 km zsz od K ojetína. 2 1321 Pyw in, CDM VII, 205 S; 1327 Pywn, CDM VII, 247, S; 1358 Pyw in, CDM IX, 104; 1360 Pyw ein, CDM IX, 171; 1360 villam nostram Piuin, CDM IX, 157; 1518 na ves Piwin, ZDO XVIII, 20; 1519 od lidí dědičných piw inskych, PO XI, 26; 1527 ves Piwin, ZDO XXI, 5; 1580 sigillvm m iesteczka Piwina, Vlastivědy 638; 1664 z Piwina, M atrika v Prostějově; 1669 městečko C em ej Pivin při něm pustá ves Skalička, U rbář K lášterní Hradisko; 1669, 1672 in Pi win, Děkan, m atrika prostějovská; 1720
Piw in; 1846 Piwin, P iw jn; 1872 Piwin, Pivin; 1924 Pivin. 3 P. Vřesovice. Kon cem 16. — poč. 17. stol. městečko, pak opět ves. V 16. stol. tvrz, 1785 parcel, dvůr. F arní (již 1358) kostel sv. Jiří, od 1754 poutní. Ces. 4 Pivin, do Pivina, P iviňák/(v pl.) Pivinšči, pivinské. Velmi arch. Černý městečko/M ěstečko, do Městečka, Měščák, měscké. Přezdívka Turci. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Piva, domácké zkratce k OJ Pivek, Pivoň(a), v nichž apel. pivo „nápoj, G eträn k “, později „pivo, B ier“. M otivace přívlastku Čer ný, k terý se vyskytuje v době, kdy P. byl m ěstečkem, se nepodařilo zjistit. Snad podle barvy nějaké význam né bu dovy (srov. Rohov, nář. Červene Rohovo). V něm. dokladu 1360 Pyw ein je nář. diftongizace -inj-ein, což je u jm en s -ín, -etín v prostoru Olomouc—Pros tějov pravidelné; srov. L utín/L uttein, Hněvotín/Nebotein, Neředín/Neredein. CV 109; Prof III 364 (Pivkovice), V 569; Svoboda StčOJ 198; Utěšený OSG III 201; Schwarz VS II 107. 6 K andia (v. t.), Koňárka. Pivničky 1 Zanikly u Stonařova (Jihlavsko), kde je les Pivničky. 2 1365 villam Piw niczkam , ZDB IV, 295. 5 M J je dem inutivum k *Pivnice, to buď příp. -ice k OJ Piven, Pivna pivo „G etränk, B ier“, zn. „ves lidí Pivnových“ (srov. Pivin, Pivonice), nebo pl. k pivnička „malý pivní sklep“, poz ději „sklep, k rám “ (srov. MJ Studnice, Studničky). K terém u výkladu dát před nost, nerozhodne číslo, neboť to je jak u apelativního, tak patronym ického pů vodu v plurále. MJ P ivničky leží ve výrazné skupině zaniklých dem inutivních patronym ik v prostoru Jihlava— Telč—Třebíč—Jihlava. To by snad mohl být důvod k výkladu z OJ Piven. Srov. též Pivonice na Ces.-mor. vrchovině. ČV —; Prof —; Nekuda 44 (Pivnička, sg-)Pivonice 1 Ves 3,5 km východně od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část
obce Lesoňovice. 2 1358 ín Pywonicz, ZDB III, 461; 1377 cum villis Pywonicz . . . , CDM XI, 87; 1500 z Piwonicz, Mor. archivy soukromé, 71; 1675, 1718, 1720, 1751 a 1846 Piw onitz; 1872 Piwonitz, Pivonice; 1881 a 1924 Pivonice. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 Pivonice, do Pivonic, к Pivonicim, v Pivonicich, za Pivonicama, Pivončák, piv опеке j/(zř.) pivnickej. 5 M J: příp. -ice к OJ Pivoň(a), v němž apelat. pivo „G etränk, B ier“ ; zn. ves lidí Pivoňových. К tvoření O J srov. Chlapoň/chlap, Očkoň/očko, Paloň/pala „velká hlava", Hlavoň/hlava, Trhoň/trhat. I sousední ves Lesoňovice nese základní jm éno od vozené stejným způsobem (Lesoň/les). Lidová etymologie: na dotaz vrchnosti, zda obyvatelé m ají ještě pivo, odpově děno „pivo nic“. CV 109; Prof III 365; Svoboda StčO J 49, 161, 202. Srov. Pivín a Pivonín. Pivonín 1 Ves 4.5 km zjz od Zábřeha. 2 1392 super Pyw onyn, ZDO VI, 458; 1437 Pyw onyn, ZDO X, 169; 1510 ves Piwonin, ZDO XVII, 19; 1616 z Pi vo jna, U rbář Zábřeh, SAB opis; 1672 Piwonin, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 Piwonie (!); 1718 P iw oin; 1720 a 1751 Piw onin; 1775 Pywoin, UFD 5/61/ 2/0, SAB; 1846 Piwoin, lépe Piwonin, P yw onjn; 1872 Piwoin, Pivonín; 1881 a 1924 Pivonín. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Pivojn, do Pivojna, Pivoják, pivojské. 5 M J: přivlast. příp. -ín к OJ Pivoňa, o němž viz Pivonice. Od 1718, důsledněji v něm. zápisech 19. století, zaznamenáno s nář. disimilací -onín > -ojin; srov. blízké jm. Palonín/Pálojin. CV 109; P rof —; B řezina Zábřežsko 306—7. 6 Pod skalkou, V Růžovém údo lí, Trávník. Pivoüovice 1 Zanikly u Starého Hobzí (Slavonicko). 2 1353 Pywonyowicze, ZDB II, 69; 1417 villam Pywonycze, ZDB XI, 11; 1447 Pywanowicz, ZDB XII, 646; 1551 na gruntech piw oniow skych, PB XX, 160. 5 M J : příp. -ovice к OJ Pivoň(a), 251
o němž viz Pivonice. Zn. ves lidí Pivoňových. ČV —; P rof III 365; Nekuda 31 (Pivonice). 1. Plačkov 1 Ještě 1857 osada obce Franckovice (Holešovsko). 2 1881 Plač kov. 2. Plačkov 1 Zanikl u Oseku nad Bečvou (Lipnicko nad Bečvou). 2 1584, 1611 dopl. T. 3 Ještě v 17. stol. na místě vsi dvůr Plačkov. 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J Plaček „kdo pláče“ k plakat „w einen“, srov. O J Hrabek, k hrabat, T rhek k trhat. CV Prof III 366, V 612; Svoboda StčOJ 136, 204; Nekuda 155. Plačov 1 Ještě 1857 osada Trnavy (Třebíčsko). 2 Jin a k bez dokladů. 5 M J: příp. -ov k OJ Pláč apel. pláč „W einen“, s m oravským krácením á > a Plačov (srov. bláto/blato, jám a/ jama). CV —; Prof —. Plačovice 1 Ves 6,5 km jjz od Jem nice, nyní část obce Dešná. 2 1353 de Platyssouicz, ZDB II, 67; 1353 de Platyssow ycz, ZDB II, 68 ed.; 1358 de Plathissouic, ZDB III, ed.; 1493 Plačovice, ZDB XVI, 177, f. 22, ed.; 1514 z Placzowicz, PB VII b, 79; 1528 Plačovice, ZDB XXIII, 13, 3 ed.; 1531 na vsi Plačovicích, ZDB XXIV, 30 ed.; 1557 na gru n ty placzowske, PB XXII, 89; 1600 Plačovice, ZDB XXIII (XXIV), 38, f. 24 ed.; 1602 ves Placziowicze, ZDB XXXIII, 56; 1633 Plačovice, ZDB XXXVIII (XXXIV), 31 ed.; 1718 Plospitz; 1720 a 1751 Plospitz; 1798 Plospitz; 1846 Plospitz, Plačowice; 1872 Plospitz, Plačovice; 1881 Platišovice; 1924 Plačovice, Plospitz. 3 P. Police. Něm.-čes. 5 M J : pův. Platišovice, v němž příp. -ovice k OJ Platíš, to stě. jednoduché příjm í odvozené příp. -iš ze slovesa platit „zahlen“, srov. hlad.it. Hladíš, holit/Holiš, zříti/Zřiš. Zn. ves lidí Platišových. Změna na Plačovice mohla být způsobena nářeční redukcí -tiš- > -ťš-, k terá v okolním nářečí doložena dosud. Do něm činy přejato s pravidelným ji252
homor. krácením -šovice, -čovice > -spitz (srov. Mašovice/Maispitz) a s a > o: Platišovice, Plačovice > Plospitz. CV 16, 109; P rof —; Svoboda StčOJ 151 (OJ Platiš); Schwarz VS II 138. Pláň, Nová 1 Ves 11 km ssz od Dvor ců, nyní část obce Karlova Pláň. 2 1662 až 1664 Neu Rohda, N ew Rohda, Sou pis 86 ; 1678 New Roda; 1718 Neuroda; 1720 Neu Rode; 1751 Neurode; 1846 Neurode, Nowoplan; 1850 Neurode, Novopláň, R affay; 1872 Neurode, Novopláň; 1881 Novopláň; 1924 Nová Pláň, Neurode, dříve Novopláň. 3 P. K arlovec. Založena 1662. V 17. stol. těžba mědi, 1840 založena válcovna a mědě ný ham r. Něm. 5 M J pův jen německé: Neu Roda „nová m ýtina“ k roden „m ýtit“ s nářečním kolísáním Rode/Roda. Od 1846 též česky: podle něm. Neurode nejprve složené Novopláň, od 1924 Nová Pláň. CV - ; Prof III 368-370, V 532 (Pla nina, Rodeland); DS 19, 137; Bezlaj II 93; Hosák VVM XX-P 58. Plankenberg 1 H rad u Biskupic (Jevíčsko). 2 1371 castrum Plankenberg, CDM X, 118; 1386 castrum nostrum Plankenberg, CDM XV, 261; 1412 Plan kenberg, ubi quondam municio sita fuit, ZDO VIII, 35. Viz též Hrádek. 3 H rad zanikl patrně za bojů mezi m ar krab aty Joštem a Prokopem na konci 14. stol. 5 M J něm ecké: Plankenberg složeno z Planke „ohrazení, hrad b a“ a -berg „hora“, častého kom ponentu něm. hrad ních jmen. Motivace jm. P. odpovídá českému „hradiště, h ra d “. Srov. častá jm éna v Německu Plankenstein, -fels, -burg. CV —; Prof —; Kluge EWD 11 448. Planov 1 P ustá ves na panství H ru šovany nad Jevišovkou (Jaroslavičko). 2 1718 Planow, pustá ves; 1751 Planau, pusté. 5 M J p atrně znělo Blanov: jm enná podoba adj. blánový „kde jsou blány“ k blana „vlhké zaplavované louky, tráv -
nik, pastviště“. Jm éno by tak dobře vy stihovalo polohu, neboť hrušovanským panstvím protéká zhusta se rozvodňu jící Dyje se soustavou potoků. K blana viz i Blansko. B- > P- je něm. substi tuce. — Je však možné vycházet z plam, „planý, u n fru ch tb ar“ : Planov „neúrod né, plané m ísto“. N edostatek starších dokladů. ČV —; Prof —; Nekuda 145; Fischer BN 1, 97. P l a t s c h , viz Plaveč, viz Pleče. Plavec 1 Ves 8,5 km ssv od Znojma. 2 1234 de Plaueche, CDM III, 74; 1234 de Plaus, CDB III, 87; 1278 de Plaucz, CDM IV, 148; 1298 de Plawychs, CDM V, 97; 1310 de Plauch, CDM VI, 38; 1338 de Plawcz Superioři, CDM VII, 204; 1358 castrum Plawcz, ZDB III, 293; 1363 in Superioři Plawcz, ZDB IV, 112; 1365 in Plawcz Inferiori, ZDB IV, 369; 1410 in Plawcz, CDM XIV, 137; 1447 de Plawcze, ZDB XII, 790; 1512 ves Plawcze, ZDB XVIII, 35; 1512 rych táře z Plawcze, PB X, 39; 1519 na Plawczy, PB V llb, 90; 1520 z Plawcze, na rybníku svém plaw eczkem , PB XII, 119; 1608 na Plawczi, PB XXXIII, 426; 1633 Platsch, Plavečz; 1671, 1718, 1720 a 1751 Platsch; 1846 Platsch, Plaweč; 1872 Platsch, Plaveč; 1881 a 1924 Pla več. 3 P. Plaveč. Již v 14. stol. hrad, od poč. 17. stol. zámek. V 14. stol. tu vedle hradu stála i tvrz, podle toho se Plaveč dělila na Horní a Dolní. Již 1410 fara, k terá později zanikla. Zámecká kaple byla původně rotundou. Ces. 4 To Plavči/(arch.) to Splavči/(nověji) ten Plaveč/(ojed.) ten Splaveč, do PI-, Splavči/Pl-, Splavče, v, ve PI-, Splavči, za PI-, Splavčim /-em , Plavčák/Plavečák /Spi-, plavecké/splavecké. V m ístě ha nácké nářečí znojemského typu s re dukcí i a krácením í. Podoba Splavči, ojed. Splaveč se udržuje v nejbližším okolí vsi. Ve vzdálenějším okolí jen ten Plaveč. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Plavec apel. plavec „Schiffer, kdo plaví loď“ ; srov. stč. OJ Pěvec, Piščec, Lovec (v MJ Lovčice). Základem však
může být i OJ Plavek k plavat „schwimmen“ jako Hrabek k hrabat, Plaček k plakat. Morfologickým vyrov náním s nepřím ým i pády do Plavče, na Plavči atd. vznikl nový nom inativ Plavč, který v dokladech zřetelně pře važuje a z něhož je také něm. Platsch. Srov. Teleč/Telč, Luleč/Lulč, Zelečl Zelč. Pův. bylo jm éno P. rodu muž ského (tak dosud i v nářečí), o přecho du k fem ininu viz Telč. O přívlastcích Dolní a Horní, které se vyskytují ve 14. stol., viz sub 3. CV 36, 109; Prof III 372, V 614; Svoboda StčO J 136, 193; Schwarz VS II 153. 6 Bábovec (mlýn). Březovec (mlýn), Culpovec (mlýn), P J Spim perk (viz Spilberk). Pleče 1 Ves 6.5 km jjv od Starého Města, nyní část obce Jindřichov. 2 1564 dopl. T; 1575 ves Reykharticze, jinak Plietcže, ZDO XXIX, 25; 1591 ves Platssch, ZDO XXX. 139; 1607 Platsche, Pletsche, U rbář B ranná, SAB opis; 1616 Pletsche, ZDO XXXIII, 93 ed.; 1653 Pla tsche, U rbář B ranná, SAB opis; 1678 Platsch; 1718 Plótsch; 1720 Platsch, 1751 Platsch; 1798 Platsch; 1846 Platsch, Plač; 1872 Platsch, Pláče; 1881 Pleče; 1893 Platsch, Pleče; 1924 Pleče, Platsch. 3 P. Kolštejn. Založen v pol. 16. stol. Zříceniny hrádku neznám ého jm éna. Něm. 5 Ze dvou jm en, která se r. 1575 uvá dějí pro tuto ves, pokládám e za starší Plietcže = Pleče. Něm.-čes. smíšené jméno R eykharticze = Rejhartice (o něm viz Rejchartice) vzniklo patrně později až po příchodu něm. kolonistů. Starší jm éno Pleče se snad vztahovalo spíše na m ístní, dnes bezejm enný h rá dek. MJ Pleče: buď přivlast. příp. -ja k OJ Pletek (P le ttk ja v b S b Pletča -> Pletčě, Pletče, Pleče), nebo přivlast. příp. -jb k tém už OJ (Pletokjb —>■ Pře teč), dále m orfologickým vyrovnáním s nepřím ým i pády nový nom inativ Pletč, Pleč (srov. Teleč/Telč, Plaveč/ Plavč, Luleč/Lulč), k terý dále opět m orfologickou úpravou změněn na Pleče 253
(sing.) (srov. P ratek+ jb -> Prateč -> Pratč -> Prače, Plavec —»- Plavč —> Plavčí). Původně zn. MJ Pletčě n. Pře teč „Pletkova ves, Pletkův hrádek". Srov. i příjm ení Pletka k plésti „plést“ a také „nesouvisle m luvit“. Do něm činy přejato v podobě Plätsch, Plötsch, s nář. delabializací Platsch, z čehož ne porozumění čes. 1846 Plač, 1872 Pláče k pláč „W einen“ (Pláč/Pláč- podle m o ravské krátkosti typu jáma/jam a, bláto/blato). Tentýž základ, tj. OJ Pletek, je tak é v M J Plechy: 1626 Pletsch, 1872 čes. Plece = Pletce, 1905 Plece. Podoba Plechy je kancelářský novotvar. Obě osady — Pleče i Plechy — leží na Sumpersku. ČV 44 (nejasné); Prof —; Svo boda StčOJ 136 (o -ek). Plechtinec 1 Dříve osada, nyní část obce Pěčíkov (M oravskotřebovsko). 2 1497 s dvorem Plichtincem, ZDO XVI, 19 ed.; 1600 s Plichtinczem, ZDO XXXII, 34; 1720 Blechtinecz; 1751 Flechtnitz; 1798 P flichtenitz; 1846 Plichtenitz, Pljchtinec, kdysi Blechtinec; 1850 Plichtenitz, Plichtenice, R affay; 1872 Plichtenitz, Plichtenice; 1881 Plechtinec; 1893 Plichtenitz, Plichteni ce i Plechtinec; 1924 Plechtinec, dříve Plichtenice. 3 P. Trnávka. Původně jen dvůr, ves založena koncem 17. stol. Ces. 4 Plechtinec, do Plechtince, Plechtiňák, plechtincké. 5 M J : asi zdrobnělina k Plichtín, to přivlast. příp. -ín k OJ Plichta apel. plichta „vtíravý člověk, Q uälgeist“ k plichtit sě „vtírat se“. Zm ěna Pii- > Pie- je buď nářeční (v m ístním nářečí výslovnost Plechti nec skutečně kolísá mezi Plech- a Plech-), nebo vznikla úpravou vokalické řad y i-i-e > e-i-e. Protože M J s posesívním -ín m ívají dem inutiva na -ek (Domanín/Domanínek, Rojetín/R ojetínek, V ěstín/V ěstínek), očekávali by chom i zde *Plechtínek. Mohli bychom proto soudit, že jm. Plechtinec není vlastně „dotvořeno“ dem inutivním sufixem -ec jako Týn/Týnec, Hvozd/ 254
Hvozdec, Zbraslav/Zbraslavec, nýbrž příponou -ínec, kterou bychom mohli pokládat za variant k posesívnímu -ovec u a-km enových antroponym ních základů: Plichta — Plichtinec jako A l bert — Albertovec, Ganz — Ganzovec. Takový způsob se sice dobře hodí pro pojm enování menších osad a dvorů, není však z mor. ani slez. toponym ie jinak doložen. — Německy 1720 Blechtinetz (neznělé P/něm . nenapjaté B), z čehož 1751 Flechtnitz (střídání B/V , F je časté, i v nepřízvučné slabice zredu kováno a koncové -ec nahrazeno něm. -itz, vyslovované -etz, čímž splynulo s -ec; srov. Jílovec/Eilowitz). Protože -itz běžně za čes. -ice, utvořeno kon cem 19. stol. i čes. Plichtenice (tak též CV 264, bez dokladu). Prof III 378 (Plichtíce), V 563; Svoboda StčO J 202. Plechy 1 Ves 2,5 km vjv od Šum perka, nyní část obce Dolní Studénky, od 1973 obce Nový Malin. 2 1626 Pletsch, Prásek, Organisace 80; 1718 Plótsch; 1751 Plotsch; 1798 Pletsch, Plotsch, Plech; 1846 Ploetsch, Pletsch, Plech; 1872 Plotsch, Plece; 1881 a 1885 Plejch; 1893 Plotsch, Plechy; 1905 Pletsch, Pleče; 1924 Pleče, Platsch. 3 P. Třemešek. Ves vznikla krátce před 1626. Něm. 5 Viz Pleče. CV 264 (bez); Prof - . Plenkovice 1 Ves 8 km ssz od Znoj ma. 2 1343 von Plenkw itz, CDM VII, 505; 1356 Plenkwicz, CDM IX, 27; 1365 villam Plenkouicz, ZDB IV, 61; 1398 villam Plenkowicze, ZDB VIII, 129; 1437 villam Plenkowicze, ZDB XII, 280; 1493 do Plenkowicz . .. farářem z plenkow skym , PB V llb 25; 1672, 1718, 1720 a 1751 Plenkow itz; 1846 Plenkoioitz, Plenkovice; 1872 Plenkow itz, Plenko vice; 1881 a 1924 Plenkovice. 3 P. města Znojma. V 14. stol. tvrz. F arní (1493, fara však zanikla) nyní filiální kostel sv. Vavřince. Ces. 4 Plinkovice, do Plinkovic, k Plinkovicim, za Plinkovicama, Plinkovák, plinkovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ
i
f
Plenek nebo Plenka, deverbativům k pleniti „drancovat, získávat válečnou kořistí“ ; srov. Plavek k plavat, Plaček k plakat. OJ Plenka mohlo být i z apel. plenka „W indel“ (srov. příjm . Plachta, Houně). MJ P. zn. ves lidí Plenkových. CV 109; Prof —; Svoboda StčOJ —; Schwarz VS II 134. 6 P J Hradišťata, Ruštička. 1. Plesná, Nová 1 Ves 9 km sev. od Klimkovic, nyní část obce Plesná; Sl. 2 1762 N eu Plessna, Nová Plesná, StA Opava, rk p .; 1805 N eu Plesna; 1835 Neu Plessna; 1850 N eu Plesna, Plesna nová, R affay; 1870 Neu Plesna, Nová Plesna, Catal. cleri; 1894 Neu Plesna, Nová Plesná; 1881 Nová Plesná; 1907 Nová Plesna; 1924 Nová Plesná. 3 P. Dobroslavice. Ves založena r. 1762. Čes. 4 Nova, do Nove(j), v Nove(j), za Novu, N ovjak/N ovjan, adj. „z N ovej“/ no ven sky (ojed. M artinov). Nova Ples na, Novoplesňak, novoplesensky (Děhylov, M artinov). 2. Plesná, Stará 1 Ves 8,5 km sev. od Klimkovic, nyní část obce Plesná; Sl. 2 1255 Plesna, CDM III. 223; 1377 zu Plesin, Gr-M II. 487; 1434 Plesna, K apras I, 21; 1443 na Plesne, K apras II, 58; 1486 n a vsi svej dědičnej jm é nem Plesna, ZDOp III, 11; 1539 ves Plesnu, ZDOp V, 17; 1545 z Plesney, POp XI, 123; 1549 ves Plesnu, POp XI, 275; 1610 ves Plesna, ZDOp X, 9; 1655 parochia plesnensis, ACO B 12; 1736 Plesna; 1762 A lt Plesna, A lt Plessna, Stará Plesná, StA Opava, rk p .; 1805 A lt Plesna; 1835 A lt Plessna; 1850 A lt Plesna, Plesna stará, R affay; 1870 A lt Plesna, Stará Plesná; 1881 Stará Ples ná; 1894 A lt Plessna, Stará Plesná; 1907 Stará Plesna; 1924 Stará Plesná. 3 P. Dobroslavice. F arní (již v 16. stol.) kostel sv. Jakuba. Ces. 4 Plesna, do Plesne(j), Plesňak/Stařak, fem. Stařanka, plesensky. 5 MJ: adj. ples-bna k všeslovanskému toponym. základu ples?, „jezero, vír, místo s rozšířeným nebo prohloubeným to-
kem “ ; uvádějí se i významy jiné: „of fene und breite Stelle eines Flusses, U ntiefe“ (Sm ilauer PST 2 143), „Bergsee, Teich, Tüm pel“ (Miklosich ON II 445), „nazwa wolnej przestrzeni w odnej“ (Brückner ES 421). N ěkteré z těchto významů, vždy se však vztahujících k vodním u prostředí, uvádějí též Machek ES 2 458, Vasm er REW II 370, Schwarz 307 a NOB 246, Bezlaj II 95 až 96, Eichler BzN VII, Schütz GTSK 58 a souhrnně Bořek ZNT 181. V uve dených a v podobných významech s různou specifikací se apel. pleso ob jevuje i v mor. a slez. geografické ter minologii, vždy však jako velmi ar chaické slovo: valaš. ples „prohlubeň v řece“ (Bartoš Dial. slov. mor. 293), vých. laš. ploso „hlubočina v potoce, tů ň “ (Kellner Vých. laš. nář. II 248). Uchováno v mor. P J : Plesov (mokrá část Letovic), Ples (viz Andlerka), Ples (bažinatá část K rasonic na Telečsku), Plesa (mokré louky na Morávce, Frýdecko). — Se zcela jiným pojetím objas ňuje ples- Bezlaj ve sb. IV MKSO 23 (viz i OJug I 19): ples- lze etymologicky spojit s lit. pleksnas, lot. pleksne k *plet„Fussohle“ a zejm. s lit. pléšiu, plášti „reissen, N euland aufpflügen“, plešinys „Rodung im Walde, vymýcené m ísto“ (k ide. *(s)p(h)el- „abreissen“ ; Fraenkel LEW 619). Jm . Plesná, Plesno atp. by podle toho znam enala totéž, co Porubá, Polom „vymýcené, vytříbené m ísto“. Třebaže sousedními obcemi Plesné jsou právě Porubá i Polom (a blízké Třebovice), zůstávám e přece při přesvědči vějším výkladu souvisícím s vodním to kem, event. s m okřinou, protože toto pojetí je v nář. geograf, terminologii doloženo zatímco motivace „mýcení“ není v čes. toponym ii nikde vyjádřena základem ples-. Plešice 1 Ves 6,5 km ssz od Hroto vic, nyní část obce Třebenice. 2 1046, falz. z 12. stol., Plesitici, CDB I, 382; 1131 Plesici, CDB I, 115; 1353 cum villa Plessicz, ZDB II, 110; 1392 Pleschicz, 255
delně za čes. -šovice, -čovice (srov. MaCDM XV, 336; 1392 villas Plestycze . .., ZDB VII, 1129; 1415 in Plessicz, K P II, šovice/Maispitz). Plespicz p atří k nejse 336; 1447 in Plessczicz, ZDB XII, 595; vernějším dokladům tohoto typu čes.1522 ves Plessicze, ZDB XX, 4; 1528 něm. substituce, která je jinak charak z Plessycz . .. plessiczkeho, PB XIV, 95; teristická pro již. a jihozáp. Moravu. 1672 a 1718 Pleschitz; 1751 Pletschitz; V 18. až 19. stol. něm. Pleschowitz: 1846 Pleschitz, Plessice; 1872 Pleschitz, o vztahu -ovec/ow itz viz Plechtinec. CV Plešice; 1881 Pleštice; 1924 Plešice. 109; Prof III 375 (Plešivee); Sm ilauer З P. Valeč. Ces. PST 2 143; Schwarz VS II 110. 4 Pleš'ce, do Pleš‘c, v Pleš'cich, Pleš’P l i c h t i n e c , viz Plechtinec. čák/Pleš‘čák, pleš‘cké. 5 M J : příp. -ice P linkout 1 Ves 8,5 km ssv od Uničok OJ Plech •«- adj. plecho „lysý, k ah l“ va, nyní část obce Dlouhá Loučka. nebo k OJ Pleš ■<— apel. plěšb „lysina,’ 2 1348 in P linkut, ZDO I, 31; 1368 PlnoGlatze“. Zn. ves lidí Plechových, Pleso kutye, ZDO I, 1088; 1381 P lnkut, ZDO vých. V dokladech v 14,—15. stol. je MJ IV, 76; 1466 in villi P lnkuty, ZDO XI, zapsáno se sekundárním šč/št, které 245 e d .; 1517 z Plnkouta, CMM 1957, vzniklo nejspíše při nářeční redukci 341; 1523 z Plinkauta, PO XII, 140; -šic- > -š'c-. CV 109; Prof —; Svoboda 1531 na grunt muoj dědičný plinkautStčOJ 201. 6 Zarážkový mlýn. sky, PO XV, 94; 1531 z Plnkauta, PO Plešovec 1 Ves 4,5 km sev. od Kro XV, 112; 1533 na grunt muoj p lnkutsky, měříže. 2 1261, falz. z pol. 14. stol., Ple- PO XV, 323; 1536 na vsi Plnkoutcch, schowiz, CDM III, 324; 1306 in Ples- U rbář Sovinec, SAB, opis; 1545 z Pinpicz, CDM V, 188; 1437 Plešvice, LSA kautu, PO XIX. 237; 1580 v grantech 548; 1446 v mých lesích plessiwskich, plynkautskych, PO XXX, 59; 1588 PlynsPO III, 84; 1464 z Plessywcze, PO VI, ko u tský (!) k Sovinici náležité . . . z što 98; 1523 z Plessowcze, PO XII, 210; ly P lynkoutské, u rb á ř úsovský; 1601 1524 z Plessiwcze, PO XII, 305; 1532 v Plinkoutě, U rbář úsovský z r. 1588 půl vsi Plešovce, LSA 301; 1615 ves (vložka z 1601), SAB; 1609 Pinckaute, Plessowecz . .. lesy Plessowske, U rbář U rbář Sovinec; 1678 Pinkhaute; 1718 panství chropyňského; 1651 Plessowcze Pinckhaute; 1720 Pinkaute; 1751 Pin (2. p.), Sum m ovní ex tra k t; 1676 Plesso- kauten; 1798 P inkauten; 1846 Pinkaute, w etz; 1751 Pleschowitz; 1846 Plescho- Pinkauta. kdysi Plinkut, P lnkut, Poluw etz; 1872 Pleschowetz, Plešovec; 1881 kauty; 1872 Pinkaute, Plinkout; 1881 a 1924 Plešovec. З P. Chropyně. Do 18. P lynkouty; 1893 Pinkaute, P lynkout; stol. velké rybníky, byla tu rybářská 1924 Plinkout, Pinkaute. 3 P. Sovinec. ves. Čs. V 16. stol. stříbrné doly, železná ruda, 4 Plešovec, do Plešovca, k Plešovco, ham ry. Plešovák, plešovské. 5 M J : substantivi4 Ten Plinkót, do Plinkóta, Plinkótě, zující příp. -ec k adj. plešový, v dokla P linkóták, plinkócké. U staré gen. dech v 15. a 16. stol. též plešivý „lysý“, v m ístě a v okolí důsledně však Pinkot obě k subst. pleš „lysina“. Zn. místo . . . 5 M J: ze spřežky pln-bkoťb > stč. neporostlé, holé, lysé. Z dokladu 1261 plnkút, zn. p atrně „hojný kout, kout Pleschowiz i z něm. Pelspicz soudili by plný všeho“. Je dost možné, že jm éna chom na příp. -ovice k OJ Pleš (o něm bylo použito ironicky pro m ísto chudé, viz Plešice), ale všechny další doklady bídné (srov. Ráj). U l průvodní vokál m ají jen -ovec. Něm. Plespicz: jakoby Plin-, Plyn-, r. 1368 změna na složené čes. -souice — něm. -spitz, neboť -šovec slovo Plnokutye (srov. též kolísání v Plešovec bylo v něm. nářečí chápáno Černvír/Černovír). Zánik l, který dosud jako -špitz, -špetz, které však pravi v severomor. nářečích sporadicky dolo256
žen (viz i heslo Hlubočky), zapsán po prvé 1545: Pinkaut, z čehož něm. 1678 Pinkaute(n). Neporozum ěním vzniklo 1848 P olykauty (podle jm. Poluves = Polouves). K spřežkovém u tvoření srov. Č em vír, Suchdol. ČV 201; Prof —; Schwarz VS II 362, P l o s p i t z , viz Plačovice. Ploština 1 Skupina chalup u Dm ovic (Valašskokloboucko). 2 1924 Ploština. 4 Ploščina, na Ploščinu, na Ploščině, Ploščiňák/-ňan, ploščinský. 5 M J : z apel. ploščina „ploché m ísto“, nář. geograf, term ín ploščina „rovinatá plocha na stráni, na kopci, vhodná k obdělávání nebo pastvě, zpravidla obklopena lesy“ ; term ín archaicky rozšířen jen na Valašsku a ojed. na Těšínsku. K psi. plosku „ploský, flach“. U již. Slovanů zn. též „vlhká p ů d a“. Časté P J na Slovensku a mor.-sloven. pomezí (např. Na Plošti nách, sam ota u Leskovce, o. V setín; Ploščyny v K om orní Lhotce, Ploščiny ve Velkých Karlovicích), zřídka jinde (Ploščiny v Kvasicích na Kroměřížsku). ČV —; Prof —; Fischer BN 1, 99; Bezlaj II 99; Schütz GTSK 64; Vasm er REW II 376; Machek ES 377; Těšínsko 1966, č. 1, 3 -6 . P 1 ö t s c h, viz Plechy. P l u m e n a u , viz Plumlov. Plumlov 1 Městys n a střední Moravě. 2 1347 castrum cum suburbio Plumbnaw, Reg. V, 106; 1354 domino de Plum pnaw, Mendl, K nihy počtů 225; 1373 Plum naw , CDM XV, 155; 1384 castrum P lum naw cum civitate Plum low, ZDO IV, 349; 1391 in Plum naw . . . d e Plumau, CDM XII, 52; 1398 de Plumnow, K P I, 88 ; 1403 de Plumlaw, Lechner I, 21; 1405 in Plumlow, K P I, 124; 1407 Plum plaw, CDM XV, 458; 1492 z Plumlowa, ZDO XIV, 11; 1524 před P lum low sku branú, PO XII, 276; 1550 k zám ku Plum lowu, PO XXI, 30; 1552 na zám ku jich Plum lowie, PO XXI, 276; 1590 městečko Plumlovec, U rbář Plum lov, SAB opis; 1600 obec m ěstečka Plumlovce, LSA 255; 1602 hrad Plumlow
s m ěstečkem Plum lowczem , ZDO XXXII, 70; 1616 na Plumlowie, PO XXXIX, 55; 1618 Plumlovec, U rbář Plumlov, SAB opis; 1625 dopl. T; 1633 P lum law; 1672 (ecclesia) filialis Plumlouiensis, Děkan, m atrika prostějovská; 1677 Plum enaw ; 1681 Blum lau, J. J. Boisard, Topographia urbis Romae 107; 1718, 1720 a 1751 Plum enau; 1798 Plumlow, Plumenau; 1846 Plumenau, lépe Plum lau, Plum low ; 1872 Plumenau, Plum lov; 1881 Plum lov; 1881 Starý Plumlov (hrad); 1924 Plumlov. З P. Plumlov. Již r. 1310 se přip. hrad. V 14. stol far. kostel sv. Trojice. R. 1810 založena ra finérie cukru. V 1. pol. 19. stol. tkalcovství. Čes. 4 Plomlov, na Plomlov, na Plomlově, Plomlovák, plom lovské. 5 M J: z něm. Blum enau < sthn. blum en ouwe „kvě tinová m ýtina“. Něm -ouwe „m ýtina“ > -au > čes. -ov. Disimilací -m en- > -m el- vzniklo Plum lov (poprvé 1384). Předpokládám e, že už něm. -m n- -m bn-, což při přejetí do češtiny opět zjednodušeno a disimilačně upraveno n a -m l-: Blum enouw e > něm. B lum b-nouw e (se zdůrazněním něm. slabičného švu) > Blum bnau > čes. Plumlov. Srov. K rum enouw e > K rum bnau > K rum lov. K e zdůraznění švu srov. Lom nice/Lom pnitz, H lubočky/ Glombok. Pro městečko užíváno do 17. stol. i názvu Plumlovec: příponou -ec označována m ísta ležící pod hrady týchž jmen, srov. B ítov/B ítov ec, Tovačov/Tovačovec, M írov/Mírovec. ČV 109, 256; Prof —, II 424 (Krumlov), III 381 (Plumberg); Hosák Zprávy 1966, č. 1, 9 a VVM X -P 21, 59; Schwarz 171 a VS II 102; ZMK IV 93. 6 Část obce: Stráž. Plumlůvky 1 zanikly splynutím s Ko bylím (Hustopečsko). 2 1491 P lum lovky, AČ XVI, 485; 1498 ves pustou Plumluw ky, ZDB XVII, 23; 1578 v Plumluw kach blíž Kobylího, PB XXVII, 380; 1595 ves Plum low ky, ZDB XXXII, 172. 3 Ves byla na konci 15. stol. po válkách 257
uherských pustá, obnovena splynula s Kobylím. Na ves upom íná název vinohradní tra ti P lum berky v k atastru kobylském. 5 M J : zdrobnělina k Plumlovice „ves lidí příslušných k Plum lovu nebo při šlých z Plum lova“. Ke zdrobnění srov. Kunovicej K u n ů vky, Popovice/ Popůvky. O jm. Plum lov v. t. Pňovice 1 Ves 6,5 km vsv od Litovle. 2 1249 de Pnouicz, CDB IV, 171; 1280 in villa nostra Pneuicii, CDM IV, 174; 1302 in m ea villa Pnyewicz, CDM V, 139; 1368 de villa Pnyewicz, ZDO I, 1056; 1437 in Pnyowicz, ZDO X, 32; 1464 zboží pnyowske(h)o, PO IV, 33; 1464 puol Pnyowicz, PO IV, 78; 1497 na ves Pniowicze, ZDO XVI, 25; 1511 v Pniowiczych, PO VIII, 275; 1519 na Pniowiczych, PO XI, 62; 1520 hajného pniowskeho, PO XI, 117; 1531 z Pinowicz, PO XV, 111; 1531 smlouvy o Piniowicze, PO XV, 2; 1531 K niebitz, K nibitz, U rbář Š ternberk, SAB opis; 1552 v gruntech pniow skych, PO XXI. 270; 1599 Pyniowicze, Soupis 84; 1599 K niebitz, U rbář Šternberk, SAB opis; 1656 K niebitz, tam že; 1664 K niebitz, tam že; 1678 K n iw itz; 1718 K niebitz; 1720 K nibis; 1751 K nibitz; 1846 K nibitz, Pyniowicze; 1850 K niebitz, Piňovice, R affay; 1872 K nibitz, Pňovice; 1881 Pňovice; 1893 K niebitz, Pňovice; 1924 Pňovice, dříve Piňovice. 3 P. Šternberk. V 14. stol. tv rz; far. kostel sv. Václava. Do 18. stol. velké rybníky. Ces. 4 Pňovice, arch. Piňovice, do P-ovic, P-ovák, p-ovské. 5 M J: příp. -ovice k O J Peň <- apel. peň „pařez, Stock, B aum stum pf“ ; zn. ves lidí Pňových. V některých dokladech 13. a 14. stol. se píše Pněvice se změnou ’o > ě, pak opět zrušením změny Pňovice. Rozložením slabiky Pňo- s pův. slabičným ří vznik la podoba Piňovice. Něm. od 1678 K nie w itz, od 1718 K niebitz: něm čina nezná skupinu Pn- na začátku slova, proto Pň- > Kn-. V K niew itz časté -ovice > -bitz. Srov. v C. Pňovičky/K niebitsch258
ken. — Základ peň častý v českostarosrbské toponymii. ČV 113; Prof III, 385 (3X); Eichler FINDel 30; DS 11, 84 a 15, 15; 19, 64-65; 20, 243-244. 6 Papůvka (v. t.). Pobikozly 1 Zaniklá ves na území dnešní Jihlavy. 2 1233 Bobikozle, CDB III, 49; 1234 Pobikozli, CDB III, 88 ; 1235 de Pobikozli, CDB III, 120; 1257 Pobicozel, CDM III, 233. 5 M J : složené obyvatelské jméno 3 významem „lidé pobíjející kozly“ uži tým snad pro označení chudobné vsi. Jm éna tohoto typu se slovesem pobiti „schlagen, hauen“ + substantivum jsou v toponym ii Čech častá: P obibuky (> Pojbuky), Pobipsy (> Polipsy), Pobistrýce. Na Mor. se však jinak nevysky tují. Jm éno Pobikozly je na Mor. nejzá padnější doklad obyvatelského jm éna, svědčící o rané kolonizaci Jihlavska, ale lze je rovněž pokládat za nejvý chodnější doklad areálu jm en tohoto typu z Cech, z jeho pelhřim ovského ostrůvku. ČV —; Prof s. v. a V 640; Nekuda 44; Šm ilauer OČ 81; H. Górnowicz Onomastica XII 12; srov. pol. Pobikrow y (> Pobikry). Pobučí 1 Ves 4,5 km jjz od Zábře hu. 2 1275 in Pobus, CDM IV, 75; 1581 dopl. T; 1582 z Pobuče, LSA I, 433; 1672 Pobucz, Děkan, m atrika mohelnic ká; 1677 Pobutsch; 1718, 1751 a 1798 Pobutsch; 1754 Pobutsch, G ubernium B l , M 41, SAB; 1846 a 1872 Pobutsch, Pobuč; 1881 Pobuč; 1924 Pobučí, Po butsch, dříve Pobuč. 3 P. Mírov. Rych ta se uvádí 1591, je patrně starší (SM 1965, č. 11, 11). Něm. 4 Ta Pobóč, na Pobóč, za Pobóči/-ó, Pobóčák, pobocké. Nověji ta Pobuč. Něm. Pňbetš. 5 P ři výkladu je třeb a vyjít spíše z OJ Pobud + pří vlast. příp. -ju -> Pobuz než z apel. pobuk + bje —>~ Po bučí „kde jsou b u k y “ (tvořeno jako po-cestí, po-dolí, po-mezí). O J Pobud patří ke jm énům s prefigovaným slovesným základem, jako např. Poběh, Poboř, Po dař: Pobud k buditi „exitare“, srov.
Zabud, Zbud, Izbud. Jm éno v podobě Pobuz se stalo nesrozum itelné a bylo snadno přikloněno k produktivním u ty pu Bezděč/Bezděcí, M ezihoří/Mezihoř, Osek/Oseči, zejm éna proto, že -bučí bylo spojováno s buk „Buche“. R. 1581 dolo ženo: Pobudeč: podle případů typu Budeč/Buč, Teleč/Telč rozšířeno Pobuč na jakoby „náležité“ Pobudeč. ČV 56 (z OJ Pobudek nebo z apel. po-bučí); Prof III 386—7 (Poboří Poboř ■<—O J Poboř + jb);“ Svoboda StčO J 100—101; Březina Zábřežsko 307 (z apel. pobuči); Schwarz VS II 280. 6 Pobučka/K lein Pobutsch. Pocoucov 1 Ves 3,5 km sev. od Třebí če. 2 1556 ves Paczaucow, ZDB XXVII, 17; 1558 ves Pactaulcow, ZDB XXVIII, 4; 1678 Poczaczow; 1718 Pocžaiwzow (!); 1720 Potzoutzow; 1749 Pozuziv), Dvor ský, VM-Třebíč 331 (pečeť); 1751 Poczauchow; 1846 Poczauczow, Počaučow; 1872 Pozouczow, Pocoučov; 1881 Pocoulcov; 1893 Pocoucow, též Potzoutzow, Pocoucov; 1924 Pocoucov. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Pocócov, do P-va, Pocócovák, pocócovské. 5 M J ve svém základě ne zcela jasné. ČV 29 vycházejí z O J Pacolec, dem inutiva k Pacol apel. pacol „šlápota, škaredá noha, ťápa“, které však doloženo jen expresí vně a arch. v lašských nářečích. OJ Pacol by tak bylo p atrn ě expres, variantou k staré m u jednoduchém u příjm í Sláp (Svoboda StčOJ 129). CV dále předpokládají v Pacolec tv rd é l (to však před -ec < -bcb b ý t nemohlo), které by pak bylo vyslovováno obalované Pacou- > Pocou-; obalovaná výslovnost -oř- jako ou (> v středom or, nářečích ó). je v mor. toponym ii doložena, srov. Heroltice/Herótice. Na pův. ř by snad ukazoval zá pis 1558 Pactaulcow vzniklý interfe rencí ou a ol. S tarší podoba jm éna byla většinou Pa-jPočoučov, s -c- se ustálila až v 19. stol. Také záměna Pa-/Po- je neobvyklá. Z event. něm. Patzolds by chom spíše očekávali čes. *Pacolec (srov. Arnolec/Arnolts, Kadolec/Kadolts). Ke
spolehlivému výkladu nedostatek star ších dokladů. Prof —; Dvorský VM-Tře bíč 331 (z OJ Podsoudce). Počenice 1 Ves 8 km sz od Zdounek, nyní část obce Počenice-Tetětice. 2 1283 de Pocenicz, CDM IV, 211; 1355 Poczinicz, ZDO I, 387; 1355 in Poczenicz, ZDO I, 385; 1368 in Poczinicz, ZDO, I, 1120; 1407 in villa Poczeniczich, ZDO VII, 411; 1417 in Poczenicz, K P II, 522; 1463 v Poczenicziech, PO IV, 23; 1590 ze vsi Poczienicz, ZDO XXX, 33; 1590 na statek poczienskey, ZDO XXX, 37; 1675 Potzenitz; 1718 Pocženitz; 1720 Potzenitz; 1751 Poczenitz, Pocženitz; 1846 Potschenitz, Počenice; 1872 Potschenitz, Počenice; 1881 a 1924 Počenice. 3 P. Morkovice a Uhřice. V 15. stol. tvrz. V 14. stol. kostely sv. G otharta a sv. Petra. Později jen far. kostel sv. Bartoloměje. Čes. 4 Počenice, do Počenic, к Počenicám, v Počenicách, Počeňák, počenské. 5 M J: příp. -ice к OJ Počen, stč. Počěn +particip. к počieti „načíti, počati“ (srov. Pomněn, Přizřen к po-m nieti, přizřieti; MJ Přízřenice). nebo může být domác kou podobou složeného O J Počerad, Počeděl (srov. K řěsim ír Křěsen, Přibyslav/ Přiben). Zn. ves lidí Počenových. ČV 61; Prof —; Svoboda StčOJ 73, 94, 100, 102, 158. V středověku se rozeznávaly Dolní a Horní Počenice podle polohy dvou kostelů. Počítky 1 Ves 4 km sv od Zďáru nad Sázavou. 2 1407 Poczatky, v Potczitczich, U rbář žďárský; 1462 Poczitky, tam že; 1483 Poczietky, tam že; 1674 Pocžytek; 1718 Pocžitek; 1751 Pocžitek; 1846 Potschitek, Počitek; 1872 Potschitek, Počítky; 1881 Počítky; 1893 Poči tek, Počítky; 1924 Počítky. 3 P. Zďár. Ces. 4 Počítky, do Počitek, к Počítkám, Počíták, počískej. 5 M J z pův. Počátky „počátek vodního toku" s nářeční změ nou ’á > ie > í, rozšířenou v přechod ném pruhu česko-mor. nářečí n a Vrcho vině, zejm. v její střed, a již. části. 259
Srov. jm . K řižínkov, Lažínky, Zdírec. Jm éno se základem počat- je typické pro Ces.-mor. vrchovinu, srov. tro jí Po čátky n a čes. straně. ČV 162, 185 (též z OJ); Prof III 388—389; U těšený Nář. přech. pásu 98. 6 Č tvrtě (vznikly 1852). Výpustek. Podborčí 1 Nyní část Slezské O stra vy; Sl. 2 1534, 1717, 1720 dopl. T; 1808 Podborzy; 1881, 1885 Podhoří; 1924 Podborčí. 3 P. Polská ( = Slezská) Ost rava. 4 To Podhoří, na Podhoří (kam?), na Podbořu (kde?). Obyvatel, jm. a adj. „z Podbořa“. 5 M J m á podobu častých P J Podhoří, Podborčí „místo pod bořím, pod borčím “, k hoří gorbje „místo pod horou“. Srov. Podhradí, Podklášteří, Podlesí apod. Časté P J. CV 150, 172, 193; Prof III 397 (3X); Bezlaj II 102. 1. Podhradí 1 Ves 16 km ssv od Uher ského Brodu, nyní část obce Pozlovice. 2 1563 ves Podhradí Starosvětlovské, ZDO XXVII, 73; 1598 Podhradj, U rbář světlo vský; 1670 Podhradj; 1718 a 1751 Podhrady; 1846 Podhradí, Podhradí; 1872 Podhrady, Podhradí; 1881 Podhra dí; 1885 Podhrady, Catal. cleri; 1893 Podhradí, Podhradí; 1924 Podhradí. 3 P. Luhačovice. Ces. 4 Podhradí, na Podhradí, Podhrazan, podhradský. 5 Ves stávala pod hradem Starý Světlov, odtud i přívlastek v r. 1563. 2. Podhradí 1 Zaniklo u Pohořelic (Napajedelsko). 2 1368 Podhradí, villam cum municione, ZDO I, 970; 1371 Podhradí cum municione, ZDO II, 49; 1375 de Podhradye, K P I, 26; 1437 in Podhradie, ZDO X, 97; 1464 villam Podhradie, ZDO XI, 32; 1506 městečko pusté Podhradí, ZDO XVII, 9. 3 Měs tečko stávalo pod pohořelickým hradem , zaniklo za uherských válek v 2. pol. 15. století. 5 M J : z apelat. podhradí podhradie podrigordbje zn. „místo pod hradem “. Obě m ísta takto nazvaná leží pod býva lými hrady. Na Mor. není doložena podoba Podhrad. U 1. Podhradí zapiso váno též Podhrady. K tvoření srov. Podhoří, Podklášteří. CV 152, 172, 194; Prof III 398 (3X). P o d h r a d í , viz Vikštejn, Dolní. P o d h r a d í n a d D y j í , viz F rejštejn. P o d h r a d í , N o v é , viz K altštejn, Nový. P o d h r a d í , S t a r é , viz K altštejn, Starý. Podivice 1 Ves 10 km severně od Vyškova. 2 1131 Podiuicih, CDB I, 115; 1465 villa Podiwicz, Lechner I, 125; 1548 u Podiwicz, U rbář vyškovský; 1618 z hor podiw skych, PO XXXIX, 433; 261
1659 ex Podiuitz, M atr. v Dědicích; 1675 Podiwitz; 1678 z Podiwicz, M atr. v Dě dicích; 1718 a 1751 Podiw itz; 1846 Po diw itz, Podiwiče (!); 1872 Podiwitz, Podivice; 1881 a 1924 Podivice. 3 P. Vyš kov. Čes. 4 Podivice, do Podivic, Podivák, podivské. 5 M J : příp. -ice k O J Podiva, to z apel. podiva „podivín“ k stě. pod iviti sě „sich w u n d em “. Srov. OJ Po ber a, Postřihá k pobrati, postřiehati. Zn. ves lidí Podivových. CV 64; Prof III 398, V 600; Svoboda StčO J 127 (k adj. divb „w ild“): 6 Ferdinandsko/Ferdi nandov (v. t.), Kotačky, K otáry (há jovna), Romanovice, Stádlisko. Podivín 1 M ěsto 8,5 km ssz od Břec lavě. 2 1067 castrum situm in media aqua Z uartka nom ine Podiuin dictum a conditore suo Podiua, Kosmas 113; 1099 castrum Podiuin, Podywin, Podyw ym (!), Podwin, Kosmas 169; 1121 Podwin, Podiwin, Podiuin castrum , Kos m as 220; 1144 de castello Podewin, CDB I, 138; 1146 super castro Podivín, CDB I, 157; 1174 castellanus de Pódi um , CDB I, 270; 1178 sub Podivín, CDB I, 287; 1222 ecclesie de Podiwin, CDB II, 235; 1222 ecclesie de Podewin, CDB II, 237; 1222 castellanus de Podwin, CDB II, 239; 1248 de Koztel, CDB IV, 148; 1297 judex de K oztell, CDM IV, 306; 1297 scabini de Costel, CDM V, 70; 1353 in Gostel, Mendl K nihy počtů 206; 1400 prope Gostel alias Podyw yn, CDM XIII, 38; 1422 Costel (Podivín), Sedláček, Zbytky Reg. č. 1190; 1514 v Podiwinie, PB V llb, 78; 1522 v měs tečku jeho Podiwijnie, PB V llb, 120; 1522 na h rad a město Podiwin, PB Vllb, 125; 1522 v m ěstečku jeho Podi winie, PB XII, 274; 1528 z Podiwijna, PB XIV, 55; 1535 v Podiwinie, PB XV, 265; 1547 v m ěstě Podywinie, PB XIX, 109; 1604 na m ěstu Podiwinu, ZDB XXXIII, 74; 1655 parochia Podiuinensis, ACO B 12; 1718 Kostel; 1720 Kos tel, P odiw in; 1751 Kosti; 1846 Kosti, P odiw jn; 1872 Kostel, Podivín; 1881 a 262
1924 Podivín. 3 Původně tu byly tři lokality: hrad Podivín n a ostrově řeky S vratky (tak slul tehdy dolní tok Dyje), trhová ves Slivnice (v. t.) a dvůr Sekyřův Kostel (viz Sekyřkostel), které za m ěstské lokace krátce před r. 1222 sply nuly v jeden celek nazývaný Podivín. Na m ístě hradu byl ještě v 16. stol. zá meček. P. Břeclav. Již r. 1222 far. kostel sv. P etra a Pavla. V 16. stol. hrnčířství a čilé trh y na dobytek a zemědělské produkty. Byla tu židovská obec. Ces. 4 Podivín, do Podivína, Podivíňákj -nščák, podivínský. Něm. Kdsdl (Šakvice 1964). 5 Město nazváno, jak praví Kosmas 112—113, po Podivovi, „židu, později katolíkovi“ : přivlast. příp. -ín k OJ Podiva, o němž viz Podivice. Po dle Kosmase byl onen Podiva druh kní žete Václava. Jm éno Podivín patřilo pův. hradu ležícímu na ostrově v řece Svratce, jehož zbytky se nepodařilo do sud nalézt. — O něm. jm. Kostel, k teré neznam ená „kostel, K irche“, viz po drobněji s. v. Sekyřkostel. CV 64; Prof - ; Schwarz VS II 172; NR X 259. Po drobné zpracování dějin s onomastickým m ateriálem : Hosák—N evřiva— Švestka, Dějiny m ěsta P., Brno 1959; J. R ichter SPFFBU F-VII 68-87; Ho sák Dějiny m ěsta a panství Břeclavě 1926, 10; Hosák VVM X X -P 61 a JM 1966, 55; H u rt JM 1969, 8—10; Prager VVM 1965, 22-32; M atějek CMM 1968, 247; Šrám ek CMM 1969, 249-298. 6 Části m ěsta: Rybáře, Novosady (v. t.); Sklárna, Jan ů v hrad (novodobý falzifi k át hradu, viz Janohrad), V ětrník; P J U Šibenice, Habánice, B ratrské. Podklášteří 1 D říve ves, k terá se sta la osadou, pak m ístní částí Třebíče, nyní s m ěstem zcela splynula. 2 1556 klášter Trzebicz s Podklassterzym , ZDB XXVII, 17; 1678 V nter K loster; 1718 V orstadt und K loster; 1751 Unter Closter; 1846 U nterkloster, Podklassteřý; 1872 U nterkloster, Podklášteří; 1924 Podklášteří. 3 P. Třebíč. Ves vznikla pod klášterem , Zámek. Čes.
5 M J : z m ístního apelativa podklášteří „místo pod klášterem “. O klášter viz Klášteree, k tvoření srov. Předklášteří, Podhoří, Podlesí apod. CV —; Prof —. 1. Podlesí 1 Sam ota u Radvanic, od 1941 spolu s nim i část O stravy; Sl. 2 1663 Podlesí, ZDVGMS 1944, 28; 1734 Podleiss; 1849 Podlesí, D ějiny O stravy 629; 1850 Podles, Podlesie, Podlesí, Raffay; 1850 Podlesí, Podles, Podlesie, Podleš; 1871 Podles; 1881 Podles; 1924 Podlesí. 4 Podles i Podles, na Podlešu, podlesky. 5 V dokladech se vedle běžné po doby Podlesí vyskytují i podoby Podles (ta p atří k typu Podobora, v. t., roz šířeném u v slezské m ikrotoponymii), Podles (s nářečním -s vzniklým m orfologickým vyrovnáním s podobou Podleše „podlesí“, srov. i zápis Podlesie) a něm. Podleiss se substitucí i/ei (srov. Hluzov, Hlizov/Leiss, Jílovec/Eilowitz). Název sam oty odpovídá poloze pod le sem. 2. Podlesí 1 Zaniklo někde na pan ství m oravskotřebovském . 2 1398 Podlessie, ZDO VI, 740. 5 M J : z m ístního apelativa podlesí ■<— podlesie ■<— pod-blesbje „místo pod lesem “. Časté P J. Srov. Podhoří, Podchlumí, Podolší atd. ČV —; P rof III 399 (4X ); Sáňka 31; OSG III 159. P o d l e s í 1 Vzniklo 1960 sloučením obcí K řivé a Brňov, v. t. P o d l e s í , viz K rum perky, viz Šum vald, viz Valdorf, viz W iedergrún. Podmolí 1 Ves 8,5 km záp. od Znoj ma. 2 1252 in Poym il ager, CDB IV, 244; 1575 desátek ze vsi Polymole (!), od starodávna k faře lukovské náležitý, PB XXVII, 40; 1575 desátek ze vsi Pogm oly, PB XXVII, 95; 1582 ze vsi Pogm oly, PB XXIX, 446; 1672 Paumohl; 1718 Baumóhl; 1720 Paumohl; 1751 Poumóhl; 1846 Baumóhl, Podm ole; 1850 Baumóhl, Podmole, R affay; 1872 Baum óhl, Podmole; 1881 Podmolí; 1904 Pod mole, Podmoly, Podmolí, P eřinka VM-
Znojmo; 1924 Podmolí, Baumóhl, dříve Podmole. 3 P. Louka. Původně česká ves, poněmčila se po r. 1700, pak se opět počešťovala. Čes.-něm. 4 Ten Podmol, do Podmole/-a, o Podmolu, za Podmolem, Podmolák, podmolské. Pogmol, do Pogmole, Pogmolák, pogmolské (!), Mašovice; o -gm - viz sub 5. 5 M J: není jisto, zda základem je apelat. podmolí, n. podmola „místo vodou podem leté“, srov. vým ol, mor. nář. zmola < jbzmola. Čes. zápisy od 16. stol. a nářeční znění Pogmol (e, -a, -í) m ají disimilaci dm > gm. T ato změ na a ještě tl, dl > kl, gl bývají poklá dány ve jm énech též za výsledek čes.něm.-čes. substituce. V hanáckých ná řečích je však tém ěř pravidelné ťl > kl (klosté „tlustý“), dl > gl (mandl „žeh licí stro j“ —> mangl). Zm ěna dm > gm je stejného druhu. Není však z jiného jm éna znám a (tm > km nebylo zatím vůbec zaznamenáno). Srov. dn > gn v něm. nářečích: Vítonice —> W idnitz/ 1718 W eignitz. Viz i ZMK XI 589;£)nom astica XVII 55. — Čes. Podmol- pře jato do něm činy v pol. 17. stol. jako Pau-, Baumóhl. T eprve r. 1904 vytvo řena analogická podoba Podmolí (podle Podhoří, Podhradí atp.). Málo pravdě podobný je výkladový postup Podmoly „lidé bydlící na podem letém m ístě“ —> něm. Podmol čes. Podmol. ČV 152, 219; P rof —; B eranek 81 („vom W asser der Thaya unterspůlte Stelle“). — Z hlediska apelat. výkladu jm éna je však podezřelý první zápis Poym il, kte rý by m ohl ukazovat na antroponym ické -m il+ jb, což by vzhledem k poloze vsi na starém sídelním areálu i ke stáří dokladu bylo možné. Jinak je totiž pře chod -m ili-m ol zcela ojedinělý a sub stitučně nepravidelný. Spíše je -m ol se kundární čes. vokalizací německého -m% -m l < slovan. -m il a odtud te prve pozdější přiklonění k význam ově zřetelném u -mol. Základem M J P. by proto mohlo být nějaké staré dvoučlenné OJ s -m il, snad *Banimil, 26a
*Batimil, *Putimil, *Pomil n. Bohumil, k něm už přivlast. příp. -jb; M J P. by zn. „ves, m ajetek osoby s tím to jm é nem “. K přesnějším u výkladu scházejí bohužel doklady pro 13,—14. stol. Srov. pozdější rozpojení jm éna Podmyče. 6 Hostinec K riegův/G asthaus Krieg, Papím a/Papierfabrik. Podmyče 1 Ves 2,5 km zjz od V ra nova. 2 1323 Pomocz, CDM VII, 217; 1323 Pomoc, CDM VII, 217 S.; 1371 in villa Podmicze, ZDB V, 459; 1560 Pom eze, ZDB XXVIII, 23; 1672 Pom itsch; 1718 Pom itsch; 1720 Pometsch; 1751 Pomitsch; 1846 Pomitsch, Pomiče; 1872 Pomitsch, Pomýč; 1881 Podmyče; 1885 Pomitsch, Pom yče; 1893 Pomitsch, Po rny če, Podmyče; 1924 Podmyče, Po mitsch, dříve též Pomyče. З P. Vranov. Něm. 5 Výchozí podoba jm éna P. může být trojí: a) *Pomoč: přivlast. p říp .-jb k OJ Pomoc ■> — apel. pomoc „Hilfe“ nebo k OJ Pomok adj. poviok-b „poněkud m okrý“, srov. podobr/Podobr; b) *Pom u?: přivlast. příp. -jb k OJ Pom uk k т ь к - „m knouti se, posunovat se“ ; Machek ES 2 384; c) vzhledem k nepří m ým pádům ty pu 1560 Pamcze (= Pomče) nelze vyloučit ani *Pomeč: přivlast. příp. -jb k OJ Pom ek, to hypokor. podoba k O J Pomir, N epom uk. *Pomeč, gen. do Pomče — analog, no min. Pomč (srov. Běleč/Bělč, Luleč/Lulč, Teleč/Telč). Podoba *Pomč se asi stala východiskem něm. Pomitsch se sekun dárním i, odtud zpětně čes. Pomýč, kte ré spojováno s m y k a t „posunovat“ ne bo s m y ti „podem ílat“ (srov. nář. voda podmývá břeh); pluralizací Pomyče a podle častých jm en na Pod- (např. Pod lesí, Podbřežice) pak od 1893 Podmyče. K Po-lPod- srov. Podbřežice +- Pobeřice. — O výchozí podobě nelze bezpeč ně rozhodnout, neboť zápisy Pomoc, Pomvcz mohou být čteny jak -č, tak -c. ČV 221 (z p o d b -m yk-ja); Prof —; Svo boda StčOJ 102; Schwarz VS II 138 (bez výkladu). 264
P o d n i t o v i c e , viz Ponětovice. Podobora 1 Ves 9 km jjv od K ar viné, nyní část obce Chotěbuz; Sl. 2 1772 Podoborce, StA Opava, gruntovnice; 1808 Podoborzy; 1850 Thiergarten, Zwierzyniec, Obory, Raffay; 1881 Obo ra; 1885 Obora; 1894 Thiergarten, Obo ra; 1924 Podobora. 3 P. Chotěbuz. 5 M J znělo pův. Podoborce „polnosti, trati ležící pod oborou“. Byla to m alá osada, spíše skupina chalup, s neustále ným názvem, odtud kolísání. Jm éno dáno podle pokusu založit n a chotěbuzském statku oboru, pokus byl opako ván v 19. stol., odtud i něm. Thiergar ten a pol. Zwierzyniec „obora pro zvěř“. — Typem tvoření p atří jm. Pod obora do skupiny jm en Podhora, Zales, která vznikla ze spojení předložka + substantivum , přičem ž nedošlo k nále žité rekci podstat, jm éna: pod + obora Podobora. Srov. Předmost, Zamost (u jm. Předm ostí, Zámostí), v Praze Podbaba (pod kopcem Baba). Tento typ jm en p atří k starší toponym ické vrstvě, v češtině se podstatněji nerozvinul. V pom ístním názvosloví je doložen vel mi zřídka, častěji se vyskytuje jen na Těšínsku a Jablůnkovsku, tedy v ob lasti vlivu polštiny, v níž je naopak prvkem živým. Tak si vysvětlím e vznik jm. Podobora až koncem 19. stol. CV —; Prof —, III 404 (Podol); K aras Podgóra Zalas 8, 9; M ichálek ZMK XVI 303-305. 1. Podolí 1 Ves 5,5 km sz od Bosko vic, nyní část obce Míchov. 2 1378 in villa Podole, ZDO II, 459; 1561 z Po dolí, PO XXIII, 196; 1674 Podoly; 1714 ex pago Podoli, M atriky ve Svitávce; 1718, 1720 a 1751 Podoly; 1850 Podoly, Podolí, R affay; 1846 Podoly; 1872 Po doly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Letovice. V 15. stol. tu byla tvrz. Ces. Podoli. 4 Podoli, do Podoli, v Podoló, za Po dolím, Podolák, podolské. 2. Podolí 1 Ves 8,5 km vých. od Brna. 2 1237 Podole, CDB III, 167;
1261. falz. z pol. 14. stol., contra Podole, CDM III, 224; 1306 Podole, CDM V, 290; 1350 in villa Gryczin, ZDB I, 154; 1369 in Podole, ZDB V, 240; 1373 in villa Podolí, ZDB VI, 110; 1392 in villa nostra Podole, CDM XII, 84; 1530 člo věk jejich z Podole, PB XIV, 199; 1555 Podolin (!), ACO B 12; 1644 Pečeť obec ní Podolí, CMMZ VI, 16; 1673 Gri tschin; 1718 K ritschen; 1720 K ritschein; 1751 Gritschen; 1798 Podoly, Kritschen; 1846 K ritschen, Podoly; 1872 Kritschen, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. brněn ské kapituly. Zámek. Dříve pivovar brněnské kapituly. Ces. 4 To Podoli/ten Podol, do Podoli, v Podoló/v Podole, za Podolim/-em, Podolák, podolské. Podolsko (Horákov). Podoba ten Pudul byla v P. zazname nána jen v pam ěti. 5 Do konce 14. stol. zápisy Podole, tj. Podolé s neprovede ným é > ie > í. Něm. Gritschen, K ri tschen adaptace čes. Křičen (v. t.), jm é na vsi, k terá s Podolím splynula. Schwarz VS II 28. 6 P indulka (v. t.). 3. Podolí 1 Kdysi předm ěstí, pak část M oravských Budějovic, k terá nyní s m ěstem splynula. 2 1498 Podolé, ZDB XVII, 87 ed.; 1751 Podoly; 1850 Vor stadt Podoly, předm ěstí Podolí, Raffay; 1924 Podolí. 3 P. Mor. Budějovice. 4 To Podoli, do Podoli, v Podoli/ (arch.) v Podoló, za Podolím, Podolák, podolské. 4. Podolí 1 Ves 5,5 km vjv od Uher ského Hradiště. 2 1670, 1718, 1720, 1751 a 1846 Podoly; 1872 Podoly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. U herské H ra diště. Ces. 4 To Podolé, do Podolá, v Podolů, za Podolém/-ím, Podolan, podolský. 5. Podolí 1 Předm ěstí m ěsta Jem ni ce. 2 1364 in Podole, ZDB IV, 135; 1581 na Podoli gemniczkym, PB XXIX, 266; 1591 z předm ěstí gemniczkeho slově n a Podoli, PB XXXI, 100; 1609 předm ěstí slově Podoli, ZDB XXXIV, 27; 1671 Podolh; 1718, 1751 a 1846 Po doly; 1850 Podolly, Podolí, R affay; 1872
Podoly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 Jemnice. 4 To Podoli/ten Podol, na Podoli/na Podol (kam?), na Podoli/na Podole (kde?), Podolák, podolskyj (Třebelovice). 6. Podolí 1 Ves 11,5 km západně od Litovle. 2 1382 Podole, CDM XI. 278; 1408 Podole, ZDO VII, 621; 1464 Po dole, ZDO XI, 34; 1494 ves Podole, ZDO XV, 5; 1677 Podolj; 1718 Podoly; 1751 Podoli; 1798 Podoly; 1846 Podolli, Podoly; 1872 Podoly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Bouzov. Ces. 4 To Podoli, do Podoli, v Podoló, za Podolím, Podolák, podolské. 7. Podolí 1 Ves 7,5 km jjz od Opa vy, nyní část obce Hradec nad Moravi cí; Sl. 2 1574 Podoli, u rb á ř (Opavsko 1960, č. 4.); 1735 Podoli; 1798 Podoly; 1805 Podoly; 1835 Podoly, Podolj; 1850 Podoly, Podolí, R affay; 1870 Podolí, Catal. cleri; 1881 Podolí; 1894 Podoly, Po dolí; 1924 Podolí. 3 P. Hradec. Podolí bylo nejprve (od 1446) předm ěstím H rad ce, r. 1702 bylo vyčleněno jako samo stat. obec, 1949 sloučeno s Hradcem. Ces. 4 To Podoli/(arch.) to Podolo, do Podola, v Podolu, za Podolem, Podolák/ (v pl. častěji) Podolscy, podolsky. 5 Ná zev podle polohy v údolí pod hradem v Hradci. 8. Podolí 1 Ves 8,5 km jižně od No vého Města na Moravě. 2 Kolem 1333 in villa nostra dieta Podole, CDM VI, 450; 1447 puol vsi Podole, PB III, 46; 1674, 1718, 1720 a 1751 Podoly; 1872 Podoli, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Radešín. Ces. 4 To Podoli, do Podoli, za Podolím, Podolák, podolskej. 9. Podolí 1 Ves 9,5 km zjz od Va lašského Meziříčí. 2 1369 de Podole, Lechner II, 43; 1554 Podoli, DM VII, 43; 1718 a 1751 Podoly; 1846 Podoli; 1850 Podoly, Podolí, R affay; 1872 Po doly, Podoli; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Loučka. Ces. 4 To Podolé, do Podolá, ku Podolu,
v Podolů, za Podolém /(nověji) -ím , Podol’an/-ák, podolský. 10. Podolí 1 Ves 6 km vých. od Pře rova. 2 1349 in Podolí, ZDO I, 111; 1385 Podole ZDO IV, 645; 1392 Podole, ZDO VI, 450; 1510 ze vsi Podoleczka, LSA I, 410; 1718 a 1751 Podoly; 1846 Podoly; 1872 Podoly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Podolí. Ces. 4 To Podolí, na Podolí, Podolák, po dolské. 5 V 16. stol. se užívalo i zdrobněliny Podolíčlco. Srov. Veselí/Veselíčko. 11. Podolí 1 Předm ěstí m ěsta Telč. 2 1924 Podolí. 12. Podolí 1 Ves 7,5 km ssz od Tiš nova, p ak osada obce Borač, nyní jeho splynulá m ístní část. 2 1390 Podole, ZDO VII, 816; 1546 ves Podolí, ZDB XXVI, 117; 1601 ves Podolj, ZDB XXXIII, 36; 1675 a 1718 Podoly; 1720 Podolí; 1751 Podoly; 1846 Podoly; 1872 Podoly, Podolí; 1881 a 1924 Podolí. 3 P. Lomnice. V 18. stol. ham r. Čes. 4 Puduli (neutr.), du Pudula, v Puduló, za Pudulem , Pudulák, pudulské. V m ístě hanácké nářečí horské se změ nou o > u, důsledně zachováno jen u staré generace. 13. Podolí 1 Část Výškovic (Moravskoostravsko). 2 1408 Podolle, Lechner I, 24; 1935 Podolí. 4 To Podolí, do Podola, na Podolu, Podolak, podolsky. 14. Podolí 1 Zaniklo u Petrovic na Blanensku, kde je Podolský mlýn. 2 1412 in villa Podole, ZDO VIII, 4; 1436 postúpiv mi . .. Podolí, K P III, 164. 3 Zaniklo za uherských válek v 15. stol. P o d o l í , H r u b é , viz 15. Podolí, Německé. 15. Podolí, Německé, nyní jen Podolí. 1 Ves 2 km záp. od Mohelnice. 2 1381 in Podols, CDM XI, 228; 1397 in villa Podols, ZDO VII, 520; 1494 ves Podole Niemeczske, ZDO XV, 5; 1520 na ves N iem eczky Podolí, PO XXI, 142; 1570 ze vsi Niemeczskeho Podolí, PO XXVII, 259; 1585 na N iem eczskym Podolj, PO 266
XXXI, 75; 1672 pagus Poydel Maius, Děkanská m atrik a m ohelnická; 1718 Gross Poydl; 1720 Gros Poydl, H rubý Podol; 1751 Gross Poydl; 1846 Gross Poidel, Hrubé Podoly; 1850 Gross Poidel, velké Podolí, R affay; 1872 Gross Poidl, Hrubé Podolí; 1881 Podolí; 1893 Gross Poidl, Hrubé Podolí i Podolí; 1924 Podolí, Groý-Poidl. 3 P. Mírov. R. 1551 vystavěna tvrz, 1787 parcelo ván dvůr. Něm. 5 P řívlastek Něm ecké m á M J již v 15. stol. Ve 14. stol. přejato do něm činy s analog, -s: Podols. Teprve v 17. stol. se objevuje něm. Poid(e)l: po přízvučném Po- vloženo sekundární j před (d)l (Sandbach 29—30). Protože u blíz kého K řem ačova bylo rovněž Podolí, rozlišeno Německé Podolí od onoho pří vlastky 1672 Maius, 1718 Gross, 1720 Gross, čes. H rubý nář. „Velké“, 1872 Hrubé Podolí. Březina Zábřežsko 308; Schwarz VS II 248. 9 M J: z m ístního apelat. podolí stč. podolé, podolie, psi. podolbje „dlouhé údolí nebo tako vé položení, když se svrchu dolů jiti musí, (con)vallis, Thal, N iederung“ (Jg III 187), „úval, údolí“ (SSJC II 664, za staralé a nářeční). A ntonym um k Po hoří. Velmi často též užíváno jako pro tějšek ke jm. Vyšehrad, Velehrad, V yšehoří nebo k pojm enování sídlišť pod hrady a kopci vůbec (srov. 7. Podolí). Časté P J. CV 150, 172, 194; Prof III 404—407 (Podol/Podolí); Nekuda 44, 80; I-Iosák W M XX-P, 3; Schwarz 193; 6 Schindenberg (k Schinden- viz Hřebečov).
Podolice 1 Původní název pro nyněj ší Dolenice (Moravskokrumlovsko). 2 1239 Podolice, CDM III, 213; 1243 in Podoliz, CDB IV, 36; 1281 Podoliche, CDM IV, 193. 3 Viz Dolenice. 5 M J : z apelat. podolici „lidé bydlící v podolí“, srov. Mezilesice, Zábrdovice, Zádveřice. O podolí viz výše. CV —; Prof —; Nekuda 31; Eichler ZfSl 1965, 594. Podolíčko 1 Osada obce Křemačov
(Mohelnicko). 2 1480 ves Podolíčko Malé, ZDO XII, 14; 1490 ves Podolíč ko, ZDO XIII, 14; 1672 pagus Poydlitschke, Děkan, m atrika m ohelnická; 1718 Klein Poydl; 1720 Poydlitzka; 1751 K lein Poydl; 1846 K lein Poidl, Malé Podolí; 1872 K lein Poidl, Malé Po dolí; 1881 Podolíčko; 1924 Podolíčko, Klein-Poidl. З P. Mírov. Něm. 5 M J: dem inutivum k Podolí (v. t.). O p řejetí do něm činy a o přívlastcích viz 15. Podolí, Německé. P o d o l í č k o , viz 10. Podolí. Podolší 1 Zaniklo u Oseká nad Beč vou (Lipnicko nad Bečvou), kde mlýn Podolší. 2 1368 villam Podolczy prope Preroviam , ZDO I, 1003; 1374 in villa Podolse, ZDO II, 526; 1381 in villa Podolssye, ZDO IV, 140; 1420 pod Olssye, ZDO IX. 269; 1447 Podolssie, ZDO X, 575; 1448 dopl. T; 1480 Podolší, ZDO XII, 52, ed .; 1492 ves Podolší s rybní kem i s dvorem, ZDO XIV, 4, ed .; 1511 dvůr náš Podolší, LSA 424; 1517 z Pod olší, CMM 1957, 318; 1530 dopl. T; 1554 ves Podolší, ZDO XXV, 299, f. 95; 1593 dvůr a m lejn ve vsi, která slově Pod olší, ZDO XXX, 147b, f. 130; 1688 dopl. T; 1798 Podolscher Fischhaus, M ayer hof, M uhle; 1852 Podolschy, Podolší; 1881 Podolší; 1935 Podolší. 3 Ves za nikla v 17. stol., zbyl po ní dvůr a sku pina chalup, k terá je od 1850 m ístní částí Oseká nad Bečvou. 5 M J: z m ístního apelat. podolší stč. podolšie, psi. podolchbje „místo pod olšemi, pod olším“. Srov. Poddoubí, Podborčí, Podhoří. Časté PJ. ČV —; Prof III 441 (Podůlší). Podomí 1 Ves 14 km sz od Vyškova, nyní část obce Krásensko-Podom í. 2 1349 Boda, ZDB I, 23; 1437 Podom, ZDB XII, 301; 1480 puol vsi Podomie pustej, ZDB XV, 14; 1511 vsi p u s t é ... puol Podomí, ZDO XVIII, 23; 1576 ves Podom, ZDB XXX, 76; 1596 ves Podomj, ZDO XXXI, 20; 1675 Podomj; 1718 a 1750 Poydom ; 1798 Poydom, Po dom, Podomy; 1846 Poidom; 1850 Poi-
dom, Pojdom, R affay; 1872 Poidom, Pojmdom (!); 1881 Podom; 1893 Poj dom ; 1906 Pojdom, Podomí též Pojdom; 1924 Podomí, dříve též Pojdom. 3 P. Račice a Rájec. Rájecká část vsi zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. (E. Č erný VVM 1957, 221-226). Čes. 4 Ten Podom, do Podoma, v Podom ně, Podomské ( = obývat, i příd. jm.). 5 M J: z apelat. podomí -e— stč. podo mie, psi. podombje „místo, kde jsou domy, kolem dom ů“ ; srov. počeští „mís to kolem cesty“, polesí „kde je les“. Jm éno nelze rozlišit od event. Poddomí „místo pod dom y“, k teré by bylo utvo řeno jako jm. Podhradí, Podklášteří. Při přejetí do něm činy rozšířeno o se kundární j před d; srov. Podolí > Pojdi. ČV z OJ Podóm +jb (na str. 40, 66), avšak podoba Podom vznikla morfologickou úpravou stejně, jako dvojice Po hoří/Pohoř, Podolí/Podol, Meziříčí/Mezříč; srov. i opačný postup v Bezděč/ Bezděčí. N a str. 189 však správně vy kládají z apelat. základu. P rof —. Podstráů 1 Skupina chalup u obce Vikantice (Sumpersko), s níž splynula. 2 1850 Bergthalgrund; 1924 a 1935 Podstráň, Bergthalgrund. 5 M J pův. německé, zn. „dvorec v horském údolí“. Čes. jm éno vytvoře no uměle. Napodobuje se typ jmen Podoboru (v. t.). Podvihov 1 Ves 8,5 km jv od Opa vy; Sl. 2 1443 z Podwihowa, K apras I, 38; 1496 na Podwyhowie, K apras II, 95; 1522 na Pozdwihowie (!), ZDOp III, 60; 1540 na Podwyhowie, POp X, 121; 1541 ves Podwyhow, ZDOp V, 21; 1555 z Podwihowa, POp XIII, 107; 1634 na Podwihowie, P K r z 1634, 1; 1666 na Podwihowie, tamže, nefol.; 1672 in pago Pozdwihow (!), Děkan, m atrika hlučínská; 1736 Podw ihof; 1805 a 1835 Podw ihof; 1850 Podwihof, Podvihov, Raffay; 1870 Podwihof, Podvihov, Catal. cleri; 1881 Podvihov; 1894 Podwi hof a Podvihov; 1924 Podvihov. 3 P. Raduň. V 16. stol. tvrz. Čes. 267
4 Podvihovo/ (nověji) Podvihov, do Podvihova, Podvihov ja k /(v pl.) Podvihovscy, podvihovsky. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Pozdvih, to k stč. po(v)zdvihnúti „pozdvihnout!“ ; srov. OJ Pohvizd k pohvizdnúti/-zdati. Souhlás ková skupiny -(v)zdv- se zjednodušila na -zvi- (srov. chodské, východomor., zčásti též lašské zvíhat, stč. zwyhasse; Bartoš Dial. mor. I 17; G ebauer HM I 411) nebo na -d v- (srov. laš., zčásti hanácké d vih n ú t, dvihnót; B artoš Dial. slov. 73). Do něm činy přejato s přiklo něním -hov -> -hof „dvůr“, srov. Tám ovice/Tannenhof, Šternov/Sternhof. CV Prof III 573. Pohansko 1 Lovecký zámeček u Břec lavě. 2 V. Richter, M ikulov 20, 24, 44, spojuje s Pohanském zápis 1056 Lauentenburch, 11.—12. stol. Lauenten, ten se však spíše tý k á Břeclavě; 1846 Pohanska; 1852 Pohanska; 1881 Po hansko; 1893 Pohanská; 1924 Pohan sko. V něm. vlastivědné literatu ře se v 19. stol. užívá jm. Heidenstatt, -stadt, ojed. Heidenburg „pohanské místo, h ra d “. 3 P řed zámečkem je hradis ko s bohatým i velkom oravským i n á lezy. Snad původně „hrad Lověticů“, jehož jm éno v němčině přeneseno na Břeclav (Lundenburg). H rad zanikl pa trn ě na poč. 10. stol. v boji s Uhry. Viz F. Kalousek B řeclav—Pohansko. Velkom oravské pohřebiště u kostela. Sv. I, archeolog, zprávy z pohřebiště. Spisy U JEP FF, sv. 189, B rno 1971, 221 s tr.; B. Dostál Velkom oravské hradisko B řeclav-P ohansko, VVM XXII 1 -2 9 ; Hosák, Acta regionalia 1966—67, 127. 4 Pohansko, na Pohansko, na Pohansku, pohanský. Obyvatel, jm. neexistu je. 5 M J: substantivizací adj. pohan ský k pohan „Heide“, csl. pogam>, z lat. paganus „Landbew ohner“ k pagus „Land“ (Bezlaj II 106, M achek ES 381). M J zn. místo m ající nějaký vztah k p o hanům , pohanství. Pouze z tohoto vý znam u nelze však usoudit n a pam átku na různé předkřesfanské nebo kultovní 268
praktiky, jak se často děje. V lidovém povědomí (ovšem mylně) označují se tak hradiska či kostely z raněkřesťanského období, např. H eidentempel (Znojmo), Heidenstätte (u N ejdku na M ikulovsku). P J Pohančicko, Pohany často na střed, a již. Moravě. ČV —; Prof - ; Schwarz 112 a VS II 170; M. Jelínek Rovnost (Brno) 25. X. 1959. P o h l , viz Polom. Pohledec 1 Ves 2,5 km sv od Nového Města na Moravě, nyní část obce Nové Město n a Moravě. 2 1348 in Poleczthe, ZDB I, 2; 1358 in Pohledecz, ZDB III. 461; 1587 Pohledecz, Novoměstský urbář; 1590 ves Pohledecz, ZDB XXXI, 65; 1674 Pohledetz; 1718 Pohledecz, 1720 Pohledetz; 1751 Pohledetz; 1846 Pohledetz, Pohledec; 1881 a 1924 Po hledec. 3 P. Nové Město. Čes. 4 Poledec/Póledec/ (ojed.) Pouledec/ (nověji jen) Pohledec, do P-ce, p-deckej. 5 M J : dem inut. k Pohled, o němž viz Pohledy. 6 Bezděkův mlýn. Pohledy 1 Ves 10 km jz od M orav ské Třebové. 2 1365 Pohler, ZDB IV, 225; 1398 Pohled, ZDO VI, 740; 1408 Pohler, CDM XIV. 6 ; 1490 Pohled, ZDO XIII, 7; 1548, 1563 Ves Pohledy, U rbář m oravskotřebovský; 1677 a 1718 Poh len; 1754 Pohler, G ubernium M 41, SAB; 1798 Pohler, Pohledy; 1846 Poh ler, Pohledy; 1872 Pohler, Pohledy; 1881 Pohled; 1924 Pohledy, Pohler. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Něm. P0la. 5 M J: pl. k apel. po hled „Ansicht", m etonym icky „Aus sicht“. Zn. místo, odkud je nebo na něž je (pěkný) pohled. Srov. slovin. Pogled (Imenik 183). Údaj Schwarzův ve VS II 254-5 (1270 de Bohlen, in villa Bolen CDM IV 52) nevztahuje se k tom uto heslu; viz Hosák Acta UPHistorica VII 83 a L. H rabová tam že sv. VI 40. Do něm činy přejato tak, že za M J použito vlastně jm éna obyvatelského Pohler ■<— Pohleder; jen zřídka se objevuje něm. „náležité“ Pohlen s toponym ickou příponou -en. CV 162,
163, 191; Prof III 412 (Pohled), V 553; Hosák OP II 65 a VVM X X -P 50; P rá sek SA VI-3. P o h 1 e r, viz Pohledy. 1. Pohodlí 1 Hostinec u Drnovic (Kunštátsko). 2 1893 a 1906 Pohodlí; 1924 Pohodlí. 3 U císařské silnice, vý chodně od obce, je samotou hostinec, zvaný „Pohodlí“, který se jm enuje v 17. stol. jako hostinec a dvůr. V M -K unštát 78. 2. Pohodlí 1 Sam ota západně od Ptení (Plumlovsko). 2 1881 Pohodlí; 1893 Pohodl, Pohodly; 1906 Pohodly, Pohodlí; 1924 Pohodlí. 4 Pohodli, na Pohodli (kam?), na Po hodlo (kde?), Pohod(e)lák, pohodelské. V P tení ach. Pódii, na Pódii, Pódlák, pódelské. Srov. Bohuslavice/Bóslavice. 5 M J : z apelt. pohodlí „Behagen, Be quem lichkeit“. Vhodný název pro hos pody, zejm. n a dopravně důležitých spo jích. CV 162, 164, 250; P rof III 413 (3X), V 550. P ohora 1 Dříve osada, nyní část Horního Štěpánova (Jevíčsko). 2 1798. 1846. 1872, 1881 a 1924 Pohora. 3 P. Šebetov. Osada vznikla 1786 parcelací panského dvora. Ces. 4 Pohora, na Pohoro, na Pohoře i na Pohořě, Pohořák, pohorské. 5 M J patří k toponym. typu „Zales“ (předložka + substantivum bez pádu). Zn. „místo, kde je h o ra“. Viz Podobora. CV —; Prof III 414. P ohoř 1 Ves 6,5 km jjz od Fulneka. 2 1375 de Pohorz, CDM X, 249; 1475 Pohořě, Pohořák, pohorské. 5 MJ patří v Pohoří, ZDO XII, 259; 1512 v Pohorzi, PO IX, 51; 1517 z Pohoře, CMM 1957, 338; 1520 Pohorz, ZDO XVIII, 30; 1541 ves Pohorz, ZDO XXV, 33; 1546 in Pohorž, Notizen-Blatt 1884, č. 1 1 ; 1595 z Pohorži, PO XXXIII, 286; 1655 in Pohorz, ACO B 12; 1672 in pago Pohorz, Děkan, m atrika bílovecká; 1676 Pohorsch; 1718 a 1751 Pohorz; 1776 in Pohorz, Notizen-Blatt, 1884, č. 11; 1846 Pohorsch, Pohoř; 1872 Pohorz, Pohoř;
1881 a 1924 Pohoř. 3 P. Fulnek. Farní (od 1784) kostel sv. Prokopa. Něm. 4 Ten Pohoř, do Pohořa, v Pohořu, za Pohořem, Pohořan, pohořsky/pohorovsky. 5 Ves leží na jehlanovitém kopci. M J : z m ístního apel. pohoří stč. pohořie, psi. pogorbje „kde je hora, jsou hory“. MJ tohoto typu m ění větši nou sufixaci -í > 0 , přičemž změněn 1 rod z pův. n eutra na spis. fem ininum , v nář. na střed, a vých. Mor. a ve Slezsku na m askulinum . Srov. Podolí/ Podol, M ezihoří/Mezihoř, ZámostVZamost. Jm éna na -í byla izolována vedle MJ produktivnějších typů, proto se jim všelijak přizpůsobovala (např. přecho dem k ja-km enům ). R. 1921 pokus o za vedení něm. jm éna Hochheim „domov na výšině“, 1937 zam ítnut, ale za oku pace opět (neoficiálně) zaveden. ČV 174, 193; Prof II 414-416 (Pohoří/Pohoř); Liewehr ON Kuhlánd., 58; G ebauer HM III-l, 171; Trávníček HM 310; Hosák VVM XX-P, 3; NR XII 186. Pohořany 1 Ves 13 km sv od Olo mouce. 2 1491 z Pohořan, VM-Olomouc 290; 1596 in Pohořan, U rbář olomoucký, kapitula, SAB opis; 1673 Pohorz; 1718 Pohorcž; 1720 Pohorz; 1751 Pohorz; 1790 Pohorsch, Kuks, Die dt. Siedlungen um 01m ůtz549; 1846 Pohoř, Pohořany; 1872 Pohorsch, Pohořany; 1881 Pohořany; 1924 Pohořany, Pohoř. 3 P. olomoucké kapituly. Něm. 5 M J : akuz. pl. k obyvatel, jm énu po hořené „obyvatelé pohoří, Pohoří“. Není jisté, zda jm. P. je jm éno původní, nebo zda neutvořeno analogicky k blíz kém u Dolany jako jeho antonym um . Něm. Pohorsch je spíše z čes. Pohoří, Pohoř než z Pohořany. ČV 193; Prof III 414; Spal Sb. VŠ Plzeň 1958, 35; Ho sák CSPS 1956, 21. 6 S tarý m lýn/A lte Můhle, M úckenmůhle. 1. Pohořelice 1 Město v Brněnsku. 2 1222 Bohorlicz, CDB II, 222; 1222 Borliz, CDB II, 236; 1240 Pohoreliz, CDB III, 247; 1244 in Poorlicz, CDB IV, 39; 1247 in Poherlicz, CDB IV, 102; 269
1276 Pohorselicz, CDM IV, 121; 1278 1537 Ohorzelicze, ZDO X, 97; 1460 OhoPohorlicze, RB II 1150/494; 1281 iuxta řelice, K P IV, 290; 1464 Pohorzelicze, Pohrlicz, CDM IV, 184; 1308 S tat vnd ZDO XI, 32; 1506 ves Pohorzelicze, Poherliiz, RB II 2183/943; 1347 de Po- ZDO XVII, 9; 1524 tvrz Pohorzelicze, herlicz, Mendl, K nihy počtů 66 ; 1349 PO XII, 268; 1580 na Pohorzeliczych, prope Poherlicz, CDM X, 118; 1350 in PO XXX, 75; 1669 Pohorželitz; 1672 Pohorlicz, CDM VIII, 30; 1371 Pohrlicz, Pohorzelicze, Děkan, m atrika holešov CDM X, 118; 1372 prope civitatem Pohr ská; 1718 Pohorželitz; 1720 Pohorzelitz; licz, CDM X, 177; 1378 civitas in Po 1751 Pohorželitz; 1846 Pohorželitz, Po horlicz, CDM XI, 116; 1414 Poherlicz, hořelice; 1872 Pohořelitz, Pohořelice; u rb á ř panství mikulovského, SAB; 1442 1881 a 1924 Pohořelice. 3 P. Pohořelice. in Pohelrlicz (!), M ěstská kniha ivančic V 15. stol. tvrz. F arní kostel sv. Jana ká, SAB, sbírka rkp. 392; 1445 Boher- K řtit. Čes. licz, T urek-H urt, K atalog lichtenštejn. 4 Pohořelice, do Pohořelic, Pohořelistin; 1512 k m ěstečku Pohořzeliczym, lák, pohořelský. 5 M J doloženo ve 14. a PB V llb, 69; 1514 městečko Pohorzeli- v 15. stol. s jinou prefixací: Uhořelice, cze, ZDB XVIII, 45; 1519 pod PohořzeOhořelice. 9 M J: z akuz. pl. k *pohořěliczemi, ZDB XIX, 20; 1520 zástavu luk lici „obyvatelé pohořelé, tj. vyhořelé pohorzelskych, PB Vllb, 99; 1588 blíž vsi, Bew ohner eines abgebrannten m ěsta Pohorželycz, ZDB XXXI, 9; 1633 Dorfes" nebo „obyvatelé pohořelého, Pohorlitz; 1673, 1718, 1720 a 1751 Pohr- tj. vyžďářeného m ísta, B ew ohner einer litz; 1798 Pohorlitz, Pohrlitz; 1846 Pohr- B randstätte“. Předpokládat substantivilitz, Pohořelice; 1881 Pohořelice; 1924 zaci adj. pohořelá příponou -ice s vý Pohořelice, Pohrlitz. 3 P. Zidlochovice. znamem „vyhořelá ves“ by znamenalo Již r. 1222 far. kostel sv. Jakuba Větš. počítat se změnou čísla (sg. —> pl.). ČV V 13. stol. královské město (bývalo dá 70 vykládají z OJ Pohořel příp. -ici váno věnem m arkraběnkám ), pak kleslo „ves lidí Pohořelových“ ; tak i B eranek na městečko, ale od r. 1885 opět město. 85; Prof III 414, V 553; Schwarz 323; Byly tu silné trh y na obilí a dobytek. DS 20, 93; ZMK IV 96. — Na apelat. pů Četná židovská obec. V 16. stol. i obec vod ukazuje také řada P J Pohořelice/ novokřtěnců. Čes.-něm. -iska. Kopec Pohořelica (10,5 km jv od 4 Póřelice/Pohořelice, do P-řelic, P-ře- Opavy, 364 m). Zdá se, že i O J Poholák, p-řelské (v m ístě samém). V okolí řalka, které Svoboda StčO J 132 spojuje jen Poářelice/Pářelice . . . podle m ístní s hora „Berg“, p atří spíše k hořeti ho hanác. nářečí se silnou labializací „brennen“. Viz i Pohořílky. 6 Bakoš, (ou) > ó > á. Něm. Púalits. 5 Do Leopoldov. němčiny jm. P. p řejato tak, že v Poho1. Pohořílky 1 Ves 4,5 km vsv od zaniklo mezi dvěm a sam ohláskam i h Fulneku, nyní část obce Kujavy. 2 1329 (srov. i čes. Bohuslavice/Búslavice, Bó- in villa nostra Scirbine CDM VI, 381; slavice), nepřízvučné e vynecháno: Po po roce 1329 Schim m elsdorf, Bílovecko hořelice —► Pohrlitz. Schwarz VS II 1960, č. 14/15, s. 6 ; 1374 Pohořalka, 164—5. 6 H ildegardin dvůr/H ildegarCDM X, 231; 1389 de Pohrolky, Lechner denhof, M ariánský dvůr/M arienhof, II, 131; 1420 z Pohořílky, VM -Příbor Velký dvůr/G rosshof, U velkého dvora, 130; 1447 z Pohorzielky .. . w PohorV Proklaté, Vilémov/Wilhelmshof. zielce, K apras I, 47; 1475 Schim m els 2. Pohořelice 1 Ves 2 km vsv od Na dorf, Rolleder 77; 1475 dopl. T; 1564 pajedel. 2 1255 de Pohorelicz, CDM na Pohořelce . . . na ves Pohořelku, W M III, 218; 1368 villam Vhorzolicze, ZDO 1969, 173; 1572 Schim m elsdorf; 1585 do dvora svého pohoržalskeho, PO XXXI, I, 970; 1371 Vhorsolicze, ZDO II, 49; 270
I
152; 1586 ode vsi Pohořelky, ZDO XXIX, 189 ed.; 1586 fojta pohořzelskeho, PO XXXI, 309; 1589 na Pohorželcze, PO XXXII, 108; 1676 S chim m elsdorff; 1718 Schim elsdorff; 1751 Schim lsdorf; 1798 Schim m elsdorf, Pohorzelky; 1846 Schim m elsdorf, Pohořelky; 1850 Schim melsdorf, Pohořelky, R affay; 1872 Schim m elsdorf, P ohořelky; 1881 Pohořilky; 1893 Schim m elsdorf, Pohořílky; 1924 Pohořílky, Schim m elsdorf, dříve Pohořelky. 3 P. Fulnek. V 16. stol. tvrz. Něm. 4 Pohořílky, do Pohořilek, Pohořilčan, Pohořilsky. Něm. Sem lsď ‘f. 5 Ves se jm enuje 1329 Skrbeň: přivlast. příp. -jb k OJ Skrben, o němž viz Skrbeň. V zápisu 1329 Scirbine „S krbně“ (lokál n. genitiv) je zaznam enán mezi b a n pobočný vokál 'ň iň, u pův. r p rů vodní vokál i; srov. Skrbeň u Olomouse, něm. Kirw ein. Ves ve 14. stol. p atrně vyhořela (VM -Fulnek 218). Odtud do stala nově založená ves jm. Pohořalka: substantivizující příp. -ka k adj. po hořelá (tj. ves) „abgebrannt“. V pl. se M J objevuje až 1846. a to p atrně analo gicky podle sousedního M J K ujavy. Liew ehr ON Kuhl. 54 uvažuje též o OJ Pohořalka na základě zápisu CDM X 231, kde se připom íná Pohořalka z Menhartic. Také Svoboda StčOJ 132 zná OJ Pohořalka. Podle toho by M J Pohořelice a jeho zdrobnělina Pohořílky mělo za základ OJ. Toto pojetí je třeba vzhledem k Turkovým zjištěním ve VM -Fulnek odm ítnout. Podoba Pohořal- s -a- má toto a za stč. ě, k teré se podle Gebauera HM I 148 mohlo dialekticky m ěnit po m ěkké souhlásce v a, srov. hřablo „hřeb lo“. V souhlase s Liewehrem o. c. jde spíše o analogické vyrovnání, jak také uvádí G ebauer v HM I 204: hořal podle ležal, sápal. Sm ěr dalšího vyrovnání se dialekticky lišil, srov. smíl/hoříl, chod ské vzel, zacel apod. — O něm. Schim m elsdorf se vyslovil Prásek (Osady za niklé a někdy pusté na Opavsku, 3. pro gram gymn. opavského 22—23), že je to
vlastně „zkomolená“ podoba pův. S kr beň, doloženého jen 1329 Scirbine, což Prásek četl „Stirbina“ -> *Schirmendorf —v Schim(e)sdorf, přikloněním k Schim m el pak Schim m elsdorf. Němci tedy — podle P raska — zachovali vlast ně původní název vsi. To je však pouhá konstrukce, která neobstojí hláskoslovně: Sc- je spolehlivé Sk-, které do němčiny přejím áno vždy s dekompozicí jako K -, G- (srov. Skrbeň/K riw ein, Skorošov/Corussin-). I názor, že Schim m el je hypokor. podoba k Simeon, Sim on (Simel, srov. Sim onovice/Schim sdorf u Liberce, Prof IV 282), není opřen o doklady, kterých je zatím pro spoleh livý výklad něm. jm éna nedostatek. Nejpravděpodobněji tu jde o pův. dvoujm ennost, srov. blízké Svinov/Schónbrunn, K arvinná/ Arnoltice. ČV 269 (jméno vzniklo „v novější době“); Hosák Bílovecko 1958, č. 6, 14 a 1960, č. 14—15,6; T urek Bílovecko 1959, č. 9—10, 6. Blízko je sam ota Požahy (v. t.). 2. Pohořílky 1 Ves 8 km západně od Velkého Meziříčí, nyní část obce Otín. 2 1377 Pohorzielicye, ZDB VI, 524; 1512 při vsi Pohořílkách . . . ke dvoru k pohořílském u, LSA 129; 1531 na dvoře pohorzylskym , PB XXVI, 186; 1570 při vsi Pohoržylkach . . . v gruntech pohorzylskych, PB XXVI, 63; 1570 na grun tech pohorzelskych, PB XXVI, 131; 1581 puol vsi Pohorzelek, ZDB XXX, 149: 1609 puol vsi pusté Pohoržilek, ZDB XXXIV, 30; 1678, 1718 a 1751 Pohoržilky; 1846 Pohořilek, Pohořílky; 1872 Pohoržilek, Pohořílky; 1881 Poho řelky; 1924 Pohořílky. 3 P. S tránecká Zhoř. Ces. 4 Pohořílky, do Pohořilek, (arch.) pohořilské. H raniční ves hanáckého nářečí. 5 M J: dem inutivum k Pohořelice (tak také doloženo 1377), o němž v. t. Jm éno patří k hraničním u p ruhu dem inutiv jm en s -ice — -k y na záp. Moravě. Při dem inutivizaci zdlouženo ě > ie > i. NR X II 187; Slavia, 39, 388. P o h r e s, viz Borušov. 271
P o h r l i t z , viz Pohořelice. Pohvizdy 1 Zanikly někde na Třebíčsku v neznám é poloze. 2 1104 Pohuizdi, Kosmas 260. 5 M J: z akuz. pl. k pův. *pohvizdi „lidé, k teří si pohvizdovali“ k pohvízdati „pfeifen“ ; srov. Pokleky, v C. Pojedy, Polepy. Jm éna p atrn ě užito v posměšné funkci k pojm enování osady chudé ne bo takové, v níže se — podle mínění sousedů — nepracuje a jen „pohvizdu je “. CV P rof III 417-8, V 573; Nekuda 44. 1. Pocheň 1 Ves 9 km severně od B runtálu, nyní část obce Široká Niva ( = B retnov); Sl. 2 1720 dopl.; 1772 Pochmühl, ZDVGMS 1944, 57; 1850 Pochmühl, Pochna, R affay; 1852 Pochm ühle; 1885 Pochňa; 1893 Pochňa; 1907 Pocheň, Pochmühl, 1924 Pocheň, Pochmühl. 3 Něm. 2. Pocheň 1 Ves 6,5 km jižně od Krnova, pak část Übla, s nímž nyní částí Brum ovic; Sl. 2 1574 Pochen Muel, Schulig, Ein Heim atbuch f. d. Bezirke Jägerndorf u. Olbersdorf 389; 1574 vartnovský mlýn, čili Pochný m lýn, K rnov sko 1959, č. 6, 6 ; 1611 a 1626 Pochmühl, Schulig o. c. 425; 1635 Pochmühl, Schu lig o. c. 389; 1668 Kolonie Pochmühl, Schulig; 1729 Pochenmühle, Prásek Topografie I, 42; 1736 Pochm ühl; 1771 dopl. T; 1796 aus Pochmühle, Schulig, o. c. 392; 1798 Pochm ühl; 1805 Poch m ühle; 1836 Pochmühl; 1848 Pochmühl, Schulig o. c. 392; 1850 Pochmühl, Poch na, R affay; 1852 Pochmühl (Pochna); 1870 Klasovní m lýn, Pochmühl, Catal. cleri; 1872 Pocheň; 1880 dopl. T; 1881 Pocheň; 1889 Pochňa, Prásek Topogra fie I, 42; 1893 dopl. T; 1894 Pochmühl, Pocheň; 1907 Pocheň, Pochmühl; 1924 Pocheň, Pochmühl, dříve jen Pochmühl. 3 P. krnovské komory. R. 1558 tu byl jen mlýn a ham r, ves založena teprve 1668 na m ístě m lýna. Mlýn byl r. 1574 v rukou rodiny Bochných z Ubla. Něm. 4 Ten Pocheň, do Pochně/-a, v PochnV -ňu, Pochňak/-cheňak, pochensky.
5 U 2. Pochně nelze bezpečně rozhod nout, zda původní M J bylo dáno po ro dině Bochných z Úbla, k terá m lýn 1574 vlastnila (příjm . Bochen, Bochna: hypokor. podoba k některém u O J začínají címu na Bo-, např. Boleslav; srov. Malomir —y Mach/Machna, Machen), nebo zda tato rodina nedostala jm éno ze staršího něm. názvu m lýn Poch(en)m úhle •<— apel. Pochmúhle „stoupa“, k pochen „tlouci“. Apel. výklad je mno hem pravděpodobnější, neboť jm éno se opakuje pro ves severně od B runtálu, kde Bochnové z Úbla nic nevlastnili. Srov. častá něm . P J Pochmúhl, -bach, -stdtte, -ham m er. Ces. Pochna, Pocheň vzniklo osam ostatněním první části něm. jm éna a jejím tvaroslovným vy rovnáním v čes. jazykovém kontextu: Pochna, do Pochňe, v Pochni -> nový nom. Pochňa n. Pocheň (-eň i podle adj. pochenský). Motivace čes. přívlastku 1870 K lasovní nezjištěna. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 32; Schwarz VS II 336 (po rodině Bochných); Hosák VVM XX-P 38. P o c h m ů h l , viz Pocheň. Poklaky 1 Zanikly u R atibořic (Mo ra vskobudějovicko), p atrn ě 1 km sever ně od Radkovic, kde je trať Proklatý (Nekuda 68). 2 1356 in Pokleczkom (!) poli, ZDB III, 158; 1360 in Pokleb, ZDB III, 482; 1447 Pokleky, PB III, 84; 1493 ves pustou Poklaky, ZDB XVI, 48; 1601 ves pustou Poklaty, ZDB XXXIII, 49. 5 M J : akuz. pl. k obyvatel, jm. *poklěci „lidé, kteří si poklekávají“ k pokleknouti „niederknien. Dále viz Výkleky, k tvoření srov. Pohvizdy, v Ce chách Pojedy, Polepy. CV —; Prof. —. Pokojov 1 Ves 9 km jjz od Zďáru nad Sázavou. 2 1436 že drží zboží kláš tera žďárského . . . K otlaky, Pokoj (!), Bětly, KP III, 146; 1447 Pokogyow, PB III, 52; 1448 že nám drží vsi Kotlasy, Pokojov, K P III, 360; 1483 Pogkogow, U rbář žďárský; 1496 na Pokogow, ZDB XVII, 7; 1674 Pokoyog (!); 1718 Poko gow; 1720 Pokojow ; 1751 Potogow (!)
1846 Pokojow, Polcogow; 1872 Pokojem, Pokojov; 1881 a 1924 Pokojov. 3 P. Zďár. Ces. 4 Pokojov, do Pokojová, Pokoják, po kojskej/pokojovskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Pokoj abstraktní apel. pokoj „Frieden, R uhe“. Základ se opa kuje v Pokojovice na Třebíčsku, v níže položeném a dříve osídleném areálu. CV 110; P rof —; Svoboda StčO J 204. Pokojovice 1 Ves 10,5 km záp. od Třebíče. 2 1190 Opoyovici, CDB I, 326; 1327 R otikel et Pokoyowicz, CDM VI, 347; 1353 in Pocoyowycz, mediam, ZDB II, 71; 1386 Pokovicze, CDM XV, 257; 1672 Pokoyowitz, 1718 a 1751 Pogowitz; 1846 Pokojow itz, Pokojowice; 1872 Pokojow itz, Pokojovice; 1881 a 1924 Po kojovice. 3 P. Pokojovice. Čes. 4 Pokojovice, do Pokojovic, Pokojovák, pokojovské. Přezdívka Podskaláci (obec leží pod skalnatou strání). 5 M J: příp. -ovice к O J Pokoj, o němž viz Po kojov; zn. ves lidí Pokojových. СV 110; Prof —; Schwarz VS II 79. 6 Dópnice. P o 1 a i t z, viz Police. 1. Polánka 1 Ves 2,5 km ssz od Mo ravského Krum lova. 2 1350 de Polance, ZDB I. 198; 1560 s dvorem a vsí Polankau . .. ves Polanku, ZDB XXXVIII, 27; 1672, 1718, 1720 a 1751 Polanka; 1846. 1872 a 1881 Polanka; 1924 Polán ka. 3 P. Mor. Krum lov. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Polánka, do Polánke, Polaňák, polánské. 2. Polanka, Valašská 1 Ves 13,5 km severně od Valašských Klobouk. 2 1361 Polanka, Reg. VII, 828; 1481 drží . . . Polanku. K P VI, 172; 1578 ves Polan k y (!). ZDO XXIX. 57; 1670 Polanka; 1681 Polanka (!), odhadní kvaterny V, 163; 1718 Polanka; 1751 Pollanka; 1846 Polanka; 1872 Polanka; 1881 Polánka; 1893 Polanka, Polánka; 1924 Valašská Polanka. 3 P. Brumov. F arní (od 1777) kostel sv. Jan a K řtit. čes. 4 Polanka, na Polanku, na Polance,
Polaňan, polanský. 6 Části Dolansko, Hořansko. 3. Polanka nad Odrou 1 Ves 2,5 km východně od Klimkovic; Sl. 2 1424 v Polancze, K apras II, 12; 1451 z Po lanky, K apras I, 53; 1452 zu Polanka, Sigut, Listinář IV, 87; 1464 za Polanku, Kapras I, 90; 1540 ves Polanku, ZDO, 96 e d .; 1541 ves Polanku, ZDOp V, 20; 1557 k rybníku m ém u polanském u, POp XIII, 233; 1571 ves Polanku, ZDOp VII, 27; 1589 na Polancze, POp XXI, 272; 1611 ves celou Polanku, ZDOp X, 10; 1644 z dědiny Polanky, P K r z r. 1634, 68 ; 1870 Polánka, Catal. cleri; 1894 Po lanka; 1924 Polanka. Viz i Polanka Dol ní a Horní. 3 P. Polanka. Zámek. Farní od 1903) kostel sv. Anny. Ces. 4 Polanka, do Polanky, v Polance, za Polanku, Polančák, polansky. 6 Fonovice (v. t.), Polanské chalupy, Janová (v. t.), Kam eňák, Na pile, Přemyšlov, Václavovice (v. t.). 4. Polanka, Dolní 1 Dříve část Po lanky nad Odrou. 2 1629 Kleine Seit, StA Opava, rk p ; 1660 na Dolnj Polan cze, P K r z r. 1634, nefol.; 1736 Nieder Bohlanka; 1798, 1805 Nieder Pohlanka; 1835 Nieder Polanka; 1850 Nieder Po lanka, dolní Polanka, R affay; 1881 Po lanka Dolní. 3 Viz Polanka, Horní. 5 Viz Polanka, Horní. 5. Polanka, H orní 1 Dříve část Po lanky nad Odrou. 2 1653 na Horní Po lance, VMO-P, č. 204; 1660 dědiny Hornj Polanky . . . lidem polanskym , P K r z r. 1634, nefol.; 1736 Ober Bohlanka; 1798, 1805 Ober Pohlanka; 1835 Ober Pohlan ka; 1850 Ober Polanka, horní Polanka, Raffay; 1881 Polanka Horní. 3 Od pů vodní Polanky nad Odrou se 1614 od dělil statek Dolní Polanka a ten 1698 připojen k panství klimkovickému. Zby tek vsi tvořil obec Horní Polanku. R. 1850 obě osady opět spojeny v jednu obec, k níž patřily i Janová, Václavovi ce, Fonovice a Přem yšlov (viz Polanka nad Odrou sub 6). Čes. 5 Osady rozlišovány podle polohy 273
přívlastky Dolní, Horní, Valašská a nad bar 131; 1558 pusté vsi . . . G utenfeld a Odrou. # M J : dem inutivum k apel. Prerau, CMM 1937, 197; 1578 osedlé vsi polana „pole v horách, ebenes Feld G uttenfeld s podacím, P rerov a Frelešim G ebirg“ (Jg II 258), „náhorní pa torf, Hosák. Lidové noviny 11. I. 1929; seka, louka nebo pole, náhorní pla 1580 G utfjeld (charv.), B randl, K niha nina“ (PS IV/1, 589 „dial.“, SSJC II pro každého M oravana 1892, 55; 1583 718 „nář. a sloven.“). Z oblastí středo- G utenfeld, N otizen-Blatt 1876, 76; 1616 m oravských, jižní části východom orav- dopl. T; 1673 a 1718 G uttenfeldt; 1720 ských a lašských nářečí není apelat. G uttenfeld; 1751 a 1846 G utenfeld; polanka, polana dnes doloženo. Bartoš 1850 G uttenfeld, G utenfeld, Raffay; Dial. slov. 311 je dokládá z Valašska 1872 G uttenfeld, G utfjeld (charv.); 1881 a H orňácka „kousek pole na strán i“, Dobré Pole; 1885 G uttenfeld, Dobré u K otta II 712 uvedeno z vých. M oravy Pole; 1906 G uttenfeld, Dobré Pole, G ut „vymýcený les v pole nebo louku obrá fjeld (charv.); 1924 Dobré Pole, G utten cený“. Dosud sloven, polana „horská feld. 3 P. Drnholec. F arní (již 1350) lúka, lúka v lese“ (Slov. sloven, jazyka kostel sv. Cecilie. R. 1414 dědičná rych III 207). Kříží se tedy v našich jménech ta. Ves zpustla a kolem r. 1569 osazena dva význam y: „W aldwiese“ a „Hoch Charváty. Charv.-čes.-něm. ebene“. MJ Polanka patří do skupiny 5 Něm. G utenfeld +- zum guten Fel jm en ukazujících na husté zalesnění. de, a to překladem české předlohy. Be Nevyskytuje se (ani jako PJ) na střed., ranek 82; Hosák SKDÚ 90 a VVM záp. a sev. Moravě. Všeslovanský topo- XX-P 37; Schwarz VS II 136; Turek nym ický základ. CV 228; Prof III 421; CMM 1937, 208. Sm ilauer PST 2 145, OC 143 („jméno 2. Pole, Horní 1 Ves 11,5 km zsz od charakteristické pro podhůří“); Schůtz Telče. 2 1364 villas Bolikow et HornieGTSK 58; Machek ES 382; Bezlaj II pole, CDM IX, 335; 1365 villam Boli 108; Vasm er REW II 402; DS 13, 158. kow et H om yepole, ZDB IV, 285; 1386 P o 1 a v a, viz Pavlov. totam villam H om yepole, ZDB VII, Poldovka 1 Ves 11 km sz od Dačic, 389; 1406 villam H om yepole, ZDB VIII, nyní část obce Velká Lhota. 2 1846 Leo 507; 1448 villam Superiorem Pole, ZDB poldsdorf, Poldowka; 1850 Leopoldsdorf, XII, 828; 1557 ves H orný Pole, PB Poldovka, Raffay; 1872 Leopoldsdorf, XXII, 82; 1678 a 1718 Oberfeldt; 1751 Poldovka; 1881, 1924 Poldovka. 3 P. Oberfeld; 1846 Oberfeld, Hornj Pole; Telč. Ves založena 1786 parcelací velko1872 Oberfeld, Horní Pole; 1881 a 1924 lhotského dvora. Ces. Horní Pole. 3 P. Studená. Čes. 4 Poldovka, na Poldovku, na Poldov4 Horní Pole, u st. gen. ten Horní ce, obyvatel, jm. „z Poldovky“, poldo- Pol, v okolí žertovně Hrpole (srov. slan veckej. 5 M J : ves nazvána něm. Leo gové Krpole = Královo Pole, Valm ez poldsdorf „Leopoldova ves“, čes. Pol = Valašské Meziříčí); do Horního Pola, dovka „patřící Poldovi“ (k Polda, do k H ornímu Polu, H om opolák, hornomácké podobě k Leopold) po Leopoldo polskej. 5 Přívlastek Horní dán podle vi h raběti Podstatzky-Lichtensteinovi, polohy (ves leží na úpatí hory Javořim ajiteli velkostatku ve Velké Lhotě. ce), nikoli však jako protiklad k „Dol 1. Pole, Dobré 1 Ves 8 km zsz od Min í“ (Dolní Pole neexistuje). V okolí ně kulova. 2 1335 G uetenvelde, Bretholz, kolik vsí s tímo přívlastkem : Horní Das U rb ar 131; 1351 villam Dobrepole, D ubenky, Horní Ves, Horní Vilímeč, ZDB II, 32; 1355 villam G utenuelt, ZDB Horní Bolíkov. 6 K likův mlýn, Rusko. III, 74; 1368 G vtenfeld, ZDB V, 157; 3. Pole, K rálovo 1 Dříve město, 3 km 1414 czu G uetenfeld, Bretholz, Das U r ssz od B rna, nyní část B rna V. 2 1244 274
in Cuneguesueld, CDB IV, 34; 1247 in Cunisueld, CDB IV, 102; 1257 Cuneghesveld, CDM III, 249; 1263 in Cunigesuelt, CDM III, 358; 1271 in Kunigsfeld, CDM IV, 49; 1279 in Chunigesveld, CDM IV, 162; 1362 in N ew ndorf, Mendl, K nihy počtů, 312; 1375 in dieta villa K únigsfelden, CDM X, 258; 1376 in Novavilla, que vulgo K unygsfeld nuncupatur, CDM XI, 19; 1395 monasterii Campi Regalis, CDM XII, 277; 1398 in Novavilla alias Kunigsfeld, ZDB VIII, 179; 1405 m onasterii in Chunisfeld, CDM XIII, 179; 1531 klášteru našem u do Nowe Wsi, PB XV, 99; 1558 v Nowe Wsi, PB XXII, 113; 1673 Car taus K ónigsfeldt; 1718 K ónigfeldt; 1720 Carthaus N eudorf; 1751 Kónigsfeld oder Carthaus; 1846 N eudorf, Nowa Wes; 1872 K ónigsfeld, Karthaus, Králo vo Pole; 1881 Nová ves (Kartousy); 1885 Kónigsfeld, Královo Pole; 1924 Královo Pole. 3 P. K rálovo Pole. M ar krabí tu založil r. 1375 klášter k artu ziánů, k terý byl 1782 zrušen. Budova kláštera pak sloužila jako zámek. Far. kostel sv. Trojice. Od 1844 městečko, od 1905 město. Ces. 4 Králové Pole, do Králového Pola, v K rálovým Polu; častěji však Králové Pole, do Králového Pola . . . V městské m luvě B rna též K rálovy Pole, do Královyho Pola . . . Královopolák, královo polské. Slangově: Krpole, do Krpola/-e, v Krpolu/-i, Krpolák, krpolské. P ře zdívka: K artózyj-e (viz sub 5). 5 M J: pův. něm. K ónigsfeld „královské, k rá lovo pole“. Byla tu starobylá zeměpanská půda, k terá byla časem rozdělena, až byl její zbytek darován m arkrabě tem Janem r. 1375 kartouzském u řádu k založení kláštera sv. Trojice (odtud jm éno Carthaus, Karthaus, a dnešní slangové Kartózy). P řívlastek Královo se nevztahuje k určitém u králi, vyjad řoval jen obecně zem ěpanský m ajetek (srov. i četné Biskupňce bez konkrétní ho určení jm éna biskupa). Srov. i jm. K rálovství. Od 2 . pol. 14. stol. psáno
též Neudorf, Nová Ves, což načas obno veno v 18,—19. stol., r. 1720 dokonce kontam inací Carthaus Neudorf. Hosák VVM X X -P 32; S áňka 61; Schwarz VS II 36; ZMK VII 94. 4. Pole, K rásné 1 Ves 6,5 km sev. od Klimkovic; Sl. 2 1430 v K rásnem Poly, K apras II, 13; 1437 (na) Krásnem Poli, K apras I, 27; 1443 ves Crasnepole, K ap ras II, 59; 1486 Krasne Pole, ZDOp III, 1; 1672 pagus Schónfelt, D ěkanská m atrika hlučínská; 1736 Schónfeld; 1805 Schoenfeld, Krasne Polo (!); 1835 Schónfeld; 1850 Schónfeld, Krásné po le, R affay; 1870 Schónfeld, Krásné Pole, Catal. cleri; 1881 Krásné Pole; 1894 Schónfeld, Krásné Pole; 1924 Krás né Pole. 3 P. Klimkovice. Ces. 4 To Krasne Polo (arch.)/Krasne Pole (nověji), do Krásného Pola, v K rásným Polu/v K rásnem Polu, K rasňak/Krasničan (Porubá), krasensky. 5 Německy od r. 1672 překladem Schónfeld. 5. Pole, M ariánské 1 Dříve kolonie u Krnova, nyní část obce K rnov; Sl. 2 1789 a 1836 M arienfeld; 1870 Marien feld, Catal. cleri; 1881 Mariánské Pole; 1894 M arienfeld; 1924 Mariánské Pole, M arienfeld, dříve jen M arienfeld. 3 P. města K rnova. Něm. 5 České jm éno překladem něm. Ma rienfeld „pole Mariino, M ariánské po le“. 6. Pole, Nové 1 Kolonie Janovic (Rýmařovsko). 2 1740—50 N eufeld, Ber ger, S tadt R om erstadt 272; 1789 a 1846 Neufeld; 1881 Nove pole; 1924 Pole Nové, Neufeld. 3 P. Janovice. Založe no v 1. 1740—50 jako dělnická kolonie. VM -Rýmařov 302; Berger, Die Ge schichte d. S tadt R om erstadt 272. Něm. 7. Pole, Široké 1 Ves 11 km sv od Nového Města na Moravě, nyní část obce Nový Jim ram ov. 2 1751 Breiten feld; 1846 Breitenfeld, Š iro ký Pole; 1872 Breitenfeld, Široké Pole; 1881 š i roké pole; 1924 Široké Pole. 3 P. Jim ramov. Ves vznikla krátce před r. 1750. Ces. 275
8. Pole, Trnové 1 Ves 9 km zjz od Pohořelic. 2 1846 Dornfeld, Drnopole; 1881 Tm opole; 1913 Drnopole, též Trnopole, Dornfeld, K ratochvíl, VM-Pohořelice 111; 1924 Pole Trnové, Dornfeld, dříve Tm opole, též Drnopole. 3 P. Bohutice. Ves založena r. 1785 parcelací dvora n a m ístě zaniklé vsi Wolfsger sten, Vlčí K eř (v. t.), Něm. 5 Ces. M J překladem z něm. Dorn feld „trnové pole". Podoba Drnopole vznikla jako umělá hybridní čes.-něm. složenina. 9. Pole, Vysoké 1 Ves 7 km sz od Valašských Klobouk. 2 1261, falz. z 14. stol., Byssoka Lhota, que et Byssokapoli dicitur, CDM III, 324; 1481 drží . . . V ysoké Pole, K P V VI, 172; 1572 ves W ysoky Pole, ZDO XXIX, 57; 1670 W ysoke Pole; 1718 W ysoky Pole; 1720 W ysokopolie; 1751 W ysoky Pole; 1846 Wisokepole; 1872 Wisokopole, Vysoké Pole; 1881 V ysoké pole; 1924 Vysoké Pole. 3 P. Brumov. Ces. 4 V ysoké, na Vysokéjdo Vysokého, na V ysokém /ve V ysokém , Vysočan, vysocký. 5 Přívlastek dán podle polohy výše nad okolními vesnicemi. ZMK IV 393. # M J: z apelat. pole „Feld, Ebe n e“. Jsou to většinou m ísta, k terá v za lesněných oblastech byla vhodná k ob dělávání. CV —; Prof III 421—423, V 532; Šm ilauer PST 2 145; Machek ES 382; DS 8, 84. 6 K osteliště (samota). P o l e k o v i c e , viz Pavlíkovice. Poleniny 1 Část Dolních Tošanovic a sam ota Horních Tošanovic (Ceskotěšínsko); Sl. 2 1577 Poleniny, P ráš ková poz.; 1675 Poleniny, Archív olo m ouckých jezuitů, A 66 ; 1720 dopl. T; 1724 dopl. T; 1736 Palenini; 1798 Po lenny; 1808 Palenin, Pallenyny, Polle n yn y; 1850 Ober Paleniny, górne Paleniny, R affay; 1881 a 1885 Paleniny; 1894 Poleniny; 1924 Poleniny. 3 P. Dolní a Horní Tošanovice. 5 M J : pl. k apel. pálenina „místo získané pálením , žďářením " n. „místo, kde praží, pálí slunce", přeneseně „vy-
276
prahlá zem". Od slovesa páliti, nář. po lič „páliti, pražiti“ (Kellner Vých. laš. II 252). Srov. páVenica „kus země vy pálené, neporostlé“ (Bartoš Dial. slov. mor. 278). Spojení s apel. poleniny „horské pastviny a louky nad hranicí lesa v horách" (slovo ukrajinské, roz šířeno v K arpatech) je proto — i z věc ných důvodů — sekundární. M J P. bylo nepochybně pův. jm énem pomístním, srov. P J Roubaniny, K opaniny apod. CV - ; P rof - . Polešovice 1 Městys 9,5 km zjz od U herského Hradiště. 2 1220 Polissowiz, CDB II, 195; 1228 Polisowizh, CDB II. 321; 1250 Polissowiz, CDB IV, 194; 1261 Poelspitz, Reg. II, 116; 1265 de Polisso wiz, CDM III, 370; 1320 in Polshwicz, CDM VI, 162; 1320 de Polishwicz, CDM VI, 167; 1322 Polswicz, Reg. III, 782, s. 318; 1378 Polessowycz, Liber nego tiorum civitatis Ung. Radichensis, SAB, m ikrofilm 856; 1452 in Pollesowicz, Neumann, Nové pram eny 53; 1463 v Polesowicziech, PO IV, 24; 1502 v grunty naše polessowske, PO VII, 150; 1502 z Polessowicz . . . u hranic polessowskych, PO VII, 156; 1512 lidem m ým polessow skym , PO IX, 100; 1515 fa ráři polessowskem u, PO X, 80; 1532 z Polessowicz, PO XV, 249; 1550 z Po lessowicz, PO XXI, 40; 1611 z Polessoicicz, U rbář buchlovský; 1617 fa rář polessowsky, PO XXXIX, 235; 1669 Polessowitz; 1704 Polessowskych, Cerroniho sb. II, 119; 1718 Polleschowitz; 1720 a 1751 Poleschowitz; 1846 Polle schowitz, Polešowice; 1872 Polescho w itz, Polešovice; 1881 a 1924 Polešo vice. 3 P. Velehrad. Od r. 1595 měs tečko. Velehradským klášterem poněm čeny, avšak v době husitské již opět české. Far. kostel sv. P etra a Pavla z r. 1720. Městečko slynulo vínem . Ces. 4 Polešovice, do Polešovic, v Polešo vice jch, Polešovják/(fem.) Polešovjanlca, polešovskej. V m ístě východomor. ná řečí dolské s nadm ěrným ej, ou. Polešovjan, polešovjácký (Písek). 5 M J:
příp. -ovice k OJ Poleš, v nejstarších dokladech však Poliš, Polišovice. Obě podoby osob. jm éna spojují CV 53 s Boleš, Boliš, hypokor. podobam i ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem Bol-, např. Boleslav, Bolevoj, a předpokládají střídání B/P. Toto stří dání je však doloženo jen tam , kde čes ké jm éno je zapisováno latinsky nebo německy, přičemž zápisy s B a P jsou často paralelní. U našeho jm éna se však vy sk jdu je vždy jen P-. Proto je třeb a předpoklad Boliš, -eš -> Poliš, -eš odm ítnout. Výchozí OJ Poliš, -eš po kládám e za hypokor. v arian tu k OJ Po lek, které ze stč. apel. pólka „půlka, die H älfte“ změnou rodu (k jiným vý znam ům pol- viz Police); srov. k apel. trojka stč. příjm í Troj, Trojka, Trojná (Svoboda StčOJ 204), příjm . Trojek, Troješ (z Brna). Mohlo tedy b ý t k apel. pólka OJ Polka i Polek -> hypokor. Poleš, -iš. Zuber Jesenicko 410 uvádí ze slezských pram enů (např. k r. 1178) OJ Polikart, Polikarp, k nimž by Poleš, Poliš mohlo b ýt hypokor. podoba. Z mor. pram enů však toto základní OJ doloženo není, naopak Polka, Polek je známo. Ja k vidět, nepokládám e střídá ní ije v nejstarších dokladech za „dia lektické“, jak činí CV 53, nýbrž za va rian ty hypokor. form antu; srov. dvojice Hoděj/Hodij, Beneš/Beniš. MJ P. zn. od původu „ves lidí Polišových, Polešových“. S třídání hypokor. form antu v základních osobních jm énech se v ra ných dokladech objevuje i u jiných jmen. Jistý vliv tu měla i tendence po vyrovnání vokalické řady o-i-o na o-e-o (fonetický rozdíl mezi e a o je menší). — Ve 13.—14. stol. byly Polešovice krátce osídleny Němci. Odtud 1261 Poelspitz se -spitz za čes. -šovice, což je na již. Mor. pravidelné (srov. Mašovice/Maispitz) nebo zápisy s re dukcí vn itřn í slabiky typu 1320 Polshwicz „Polschwitz“. Prof —; Svoboda o. c. 142 (Pol-ka „nejasné“), 135 (Po lek); Schwarz 246. 6 O zaniklých osa
dách v obvodu polešovické farnosti na základě P J Loštice, Pařešovice a Zablacany viz Vlastivěd, sb. okr. uhersko hradišťského 1948, 72—78; R. Snášil Slovácko 1972-73, 91-97. Části: Měs tečko, Suchý řádek, Zábraní, Zbořisko. P J M niška, Salajka (v. t.), D arštaty ( = Záblacany). 1. Police 1 Ves 7 km jjv od Jem nice. 2 1343 von Politz, CDM VII, 505; 1390 in Polycz, ZDB VII, 715; 1437 m unicionem cum villa Policze, ZDB XII, 166; 1522 z Policze, PB XII, 178; 1524 v Policzy, PB V llb, 138; 1524 o polovici statku policzkeho, PB Vllb, 142; 1577 ouředník policzkey, PB XXVII. 286; 1578 držitel Policze, PB XXVII, 439; 1602 tvrz a ves Policzy, ZDB XXXIII. 56; 1718 Puhlitz; 1720 a 1751 Pullitz; 1846 Pullitz, Pulice; 1872 Pullitz, Po lice; 1881 Police; 1885 Pullitz, Pulice, Police; 1915 Pullitz, Police; 1924 Poli ce. 3 P. Police. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Ta Polyca, do Polyce, Polyčák, polyckyj. 6 B ahnův mlýn, Nový mlýn, Simkov (dvůr u P.). 2. Police 1 Ves 8 km zjz od Valaš ského Meziříčí. 2 1383 ville Policz, CDM XV, 231; 1676, 1718 a 1751 Po litz; 1846 Politz, Police; 1872 Politz, Po lice; 1881 a 1924 Police. 3 P. Kelč. Ces. 4 T y Police, do Polic, k Policárn, za Policama, Poličan, polickej. V m ístě východomor. nářečí kelečského typu s nadm ěrným ej, ou. 5 Je-li plurál to hoto M J původní, pak zn. „lidé bydlící na poli“ nebo patronym icky „ves lidí Polových“ (o OJ Pola viz Polešovice). Avšak vzhledem k jiným Policím před pokládám e i zde apelativní původ. 6 Části: Hučál, Hulica, Paňkavy. Horeč ka, Lapač (v. t.). 3. Police 1 Ves 7 km sv od Mohelni ce. 2 1343 Policze, CDM VII, 482; Po lice, CDM VII, 572; 1371 Polycz, CDM X, 118; 1523 z Police, PO XII, 175; 1532 na vsi Policzy, PO XV, 231; 1547 ves Policzy, ZDO XXV, 83; 1588 ves 277
Police, U rbář Úsov, SAB, opis; 1672 Poleyz, Děkan, m atrika m ohelnická; 1718 Polleitz; 1720 Polentz; 1751 Polleitz; 1773 z Police čili Polejce blíž Úsova . . . Polejcký počet . . . SA I, 207; 1846 Polaitz, Polec; 1872 Pollaitz, Po lice; 1881 Police; 1893 Polleitz, Polic; 1905 Polleitz, Poleje i Police; 1924 Po lice; dříve též Poleje. 3 P. Úsov. Kostel sv. M ikuláše tu byl již 1312, 1324 fara, k terá kolem 1600 zanikla. Ces. 4 Ta Poléc, do Poléce, za Polécó, Poléčák, polécké. 5 Něm. Poleitz, se zdů razněním slabičného švu Polleitz, m oh lo vzniknout dvojím způsobem: a) předlohou bylo čes. nář. Polece s ha náckým i > e (srov. i apelat. police > polece), k teré se sekundárně zdloužilo (srov. Litovel, nář. Létovel) a toto é pokládáno v něm čině za výslovnost něm. diftongu ei (jako m ein/m é'n); b) něm. -ei- je prostou substitucí čes. i, i, která proběhla na sev. M oravě zejména tam, byla-li příslušná slabika přízvučná (v němčině), srov. M ajetín/M ojetein (nář. však M ojtén), Bělotín/Bóltein, H něvotín/N ebotein, nář. Nebtén. Obě tendence se m ohly zkřížit. R. 1720 čte me Polentz: čes. jm. Police s přízvu kem na 1 . slabice přejato do němč. jako Politz, což vedlo k oslabení -itz na -etz (u 1. Police ke změně o/u: Pullitz) a k sekundární nazalizaci (srov. Olomouc/ O lmúnz, M aříž/Mairentz). Ces. nář. Po léc vzniklo m orfologickým vyrovnáním stejně jako apelat. ulice > nář. holec, polovice > polovic, police > nář. polec (doklady z Police). • M J : z apelat. po lice „otevřený a rovný terén výše po ložený, Hochebene“ k psi. p o lt. Vý znam „deska, skalní výstupek“ a zejm. „kus n áb y tk u “ jsou pozdější. CV 288 („B rett“); Prof III, 425, V 530, 532 („Hochebene“); Bezlaj II 107—108; Bo řek ZNT 186, 187 („skalní výstupek“); Březina Zábřežsko; Eichler Lětopis A 14/2 („Hochebene“); DS 4, 89; N& V 85; ZMK XI, 47. Polička 1 Z anikla u Jem nice. 2 1360 278
(villa) dieta Policzka, ZDB III 516. 5 M J : zdrobnělina k Police (v. t.) jako protiklad k 1. Polici. Poličky 1 Ves 10 km záp. od Koje tína, nyní část obce Doloplazy. 2 1348 in Pulicz, ZDO I, 25; 1517 na m lejn svuoj puliezky, PO XXVII, 393; 1580 z m lejna jeho puliezkeho, PO XXX, 127; 1580 fojt puliezkej, PO XXX, 128; 1585 ze vsi Pulicziek, PO XXXI, 14; 1586 ve vsi Pulicžkach, PO XXXI, 16; 1593 ves Pulicžky, ZDO XXX, 236; 1718 Policžky; 1751 Policžek; 1846 Politschek, Poličky; 1872 Politzek, Políčky; 1881 P uličky; 1885 Politzek, Poličky; 1924 Poličky. 3 P. Víceměřice. Čes. 4 Polečke, do Poleček, v Palečkách, Polečák, polecké. 5 M J : původně Pů líce, v němž příp. -ice k O J Pula, o němž viz Pavlov. Deminutivizací Pulice/Puličky, s hanáckou nář. změnou u > o a i > e pak Polečke, které „pospisovněno“ na Poličky. CV 170, 228. Poličná 1 Ves 2 km zjz od Valašské ho Meziříčí. 2 1391 de Paliczne, Lechner I, 170; 1396 Policzna, CDM XII. 333; 1449 dopl. T; 1506 ze vsi Policzne, PO VIII, 50; 1527 v Policzney, PO XIII, 88 ; 1565 ves Policznu, DM XV, 15; 1580 ze vsi Policznay, PO XXX, 66 ; 1580 poddaným m ým . . . policženskeym , PO XXX, 99; 1675 Polytzna; 1718 Policzna; 1751 Policzna; 1846 Politschna; 1872 Politschna, Poličná; 1881 Poličná; 1893 Polična, Poličná; 1924 Poličná. 3 P. Valašské Meziříčí. Čes. 4 Ta Poličná, do Políčnéj, Políčňan/ Políčák, políčenský. 5 M J: příp. -bna k apel. police, stč. polica, o němž viz Police. ČV 228; Prof - ; Bořek ZNT 187. 6 Bojkov, Hájky, Kotlina, Píšková, Paseky u revíru, Salaš (myslivna), Trnová, U paléska, Úlehla, Vanova, Včelínek, Vystrkov. Části: Dědina, Zápotočí, Poušť, Paseky, Vražiska/Bražiska, Vývoz, Štěpnice; lesy: Crhov, Hatěčné, Pádol. Polichno 1 Ves 7 km sv od U herské ho Brodu. 2 1368 in villa Polichnow,
ZDO I, 1024; 1374 in Polichna, ZDO II, 564; 1618 statek polichensky, PO XXXIX, 481; 1671 a 1718 Polichna; 1720 Polichnow; 1751 Polychnow; 1846 a 1872 Polichno; 1881 a 1924 Polichno. 3 P. Uh. Brod. Ves byla n a konci 15. stol. a ještě 1560 pustá, pak obnovena. Ces. 4 Polichno, do Polichna, Políchňan/ (expres.) Políchňák, polišenský. 5 MJ zatím nejasné. Z dokladů typu 1368 Polichnow nelze rozhodnout, zda zde O J + poses. -ov nebo zda je -ov ana logické. Polské M J Polichnowo by vý klad z O J umožňovalo. Ne zcela jasný zůstává základ jm éna. Mohli bychom předpokládat adj. *polichný „částečně lichý, nepravý, ne zcela špatný“ zejm. ve Vztahu к hodnocení půdy (tato okol nost sehrála p ři pojm enování m íst dů ležitou roli); adj. *polichný by bylo tvořeno jako stč. podobný, počerný, srov. nář. pochylý, pohlúpavý, laš. pohlupavy, podobry vyjadřující nedoko nalou, neúplnou m íru nebo realizaci zá kladního význam u; srov. i OJ Pohlúpek, M J Počernice, Prof III 390—391. N evysvětlitelné zůstává „tvrdé“ ch před -ьп-, a to i v polských M J Polichna (IX ), Polichno (ЮХ), sloven. Polichno (o. Lučenec); v Č. je Políkno, které Prof III 427 vykládá jako „ves založená z Líchně, z Lichnova“, což však vzhle dem к nář. chn/kn je problem atické; srov. i pol. Polikno/Polichno. Jak o mor. P J bylo zatím zaznam enáno jen Poléchně (pit., Prusínky). — Bořek v ZNT jm. P. neuvádí, K am iňska (Nazwy miejsc . . . wojw. Sandom ierz. 158) po kládá jm. Polikno (nář. PoVichno!) rov něž za nejasné. ČV 228 („nejasné“); Gebauer Slov. stč. II 253; Rospond Slavia 35, 314 (pokládá jm. P. za topogra fické bez výkladu polich-); Urbaňczyk S tJ 79 (o Po-). 6 P J Vsiska, kde podle Ud. tradice stávala původní ves. Polka 1 Ves 13,5 km jjz od Vidnavy, nyní část obce Vápená (dř. Zighartice); Sl. 2 1722 gegen der Polcke, Zuber J e
senicko 410; 1774 ein Polken Stück, tamže; 1781 Polche, tam že; 1801 Police, tam že; 1795 Polke, StA Opava, rkp.; 1805, 1836 P olke; 1840 Polke, Pozem. knihy; 1850 Polke, Polka, R affay; 1881 Polka; 1894 Polke; 1924 Polka, Polke, dříve jen Polke. 3 P. Frýdberk. Ves založena kolem r. 1720. Něm. 5 M J není zcela jasné, nedá se vy ložit z němčiny. Předpokládám e, že něm. Polke vzniklo přejetím nějakého staršího čes. pomíst. jm éna, snad Polka, Polky, které buď z apel. pálka „půle, půlka, die H älfte“, nebo pl. k OJ Po lek, o němž v. Polešovice (zn. by pak „ves rodiny Polkový“). Nelze vyloučit ani přivlast. příp. -ka k OJ Pol(a): MJ Polka pak utvořeno jako Baška, A ndlerka apod. Zuber Jesenicko 410 se rov něž přiklání k výkladu z čes. OJ Polka, které však spojuje s Polikart, Polikarp doloženým ve slezských pram enech už k r. 1178. V m ístech Polky je archeolo gicky doloženo slovan. osídlení z 13. až 14. stol. CV - ; Prof - . P o l k e , viz Polka. Polkovice 1 Ves 5,5 km ssz od Koje tína. 2 1275 de Polkowicz, CDM IV, 118; 1276 de Polcowicz, CDM IV, 129; 1291 in Polkowicz, CDM XV, 20; 1291 in Polkowycz, CDM XV, 20; 1358 in Polkowicz, ZDO I, 529; 1365 in Polko wicz, ZDO I, 849; 1399 in Polkowicz, CDM XII, 524; 1494 lidé jeho polkowstij, PO VII, 31; 1496 lidí polkow skych, PO VI, 168; 1506 u Polkowicz, PO VIII, 33; 1571 ve vsi Polkowiczych, PO XXVII, 392; 1590 ze vsi Polkowicz, ZDO XXX, 74; 1594 ve vsi Polkowi czych, PO XXXIII, 104; 1633 Polkow itz; 1673 Polkow itz; 1718 a 1751 Polkow itz; 1846 a 1872 Polkow itz, Polko vice; 1881 a 1924 Polkovice. 3 P. olo moucké kapituly. Zámeček. Ces. 4 Polkovice, do Polkovic, Polkovák, polkovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Po lek, Polka, o nichž v. Polešovice. Zn. ves lidí P-ových. ČV 53; P rof —. P o 11 a u, viz Pavlov. 279
1. Polom 1 Ves 9 km ssv od Byst řice nad Pernštejnem , nyní část obce Sulkovec. 2 1348 in Polom, ZDB I, 2; 1500 z Polomí, Mor. archivy soukromé, 71; 1601 ves Polom, PB XXXIII. 52; 1674 Polomí; 1718, 1720, 1751, 1846, 1872, 1881, 1924 Polom. 3 P. K unštát. Ces. 4 Ta Polom, do Polome (!), k Polo m í/ -u (zř., ale nom inativ jen fem.!), za Polomou, Polom ák/Polom šták/(v pl. též) Polomští, polomskej. 2. Polom 1 Ves 8 km vsv od Hranic. 2 1201, falz. z poč. 14. stol.. Polom, CDB II, 352; 1437 in Polom, PO X, 113; 1602 - dopl. T; 1612 ves Polom, ZDO XXXIII, 63; 1628 z Polomí, M atriky v H rani cích; 1629 z Polomie, tam že; 1645 z Po lomíš, tam že; 1658 z Polomí/, tam že; 1664 z dědiny Polomie, tam že; 1672 Pohl; 1718 Pohlen; 1720 Pohl, Polomie; 1751 Pohl; 1846 Pohl, Polomie; 1872 Pohl, Polom; 1881 Polom; 1924 Polom, Pohl. 3 P. Hranice. Něm.-čes. 4 Ta Poloma, do Polomy, Polomák, polomské. Něm. Pol. 5 Do němčiny přejato až v pol. 17. stol. s odsunutím -om, které považováno za sufixální jako ve jm. Třebom /Thrbm ; srov. však i celkovou tendenci k odstranění sufixace při přejetí do něm činy (z Hranic ká: H luzov/Leis -t— Hliz-ov, Spálov/ Span). R. 1718 rozšířeno Pohl o něm. dativní -en : Pohlen. Schwarz 91, 180. 3. Polom 1 Zanikla u Olomučan (Blanensko), kde je trať Polom. 3 P ři pomíná se jen r. 1542 Polom při výčtu zboží novohradského. 4 PJ Polomsko (Olomučany). 5 Nekuda 108; Skutil MSB1 110; Sáňka 46. 4. Polom 1 Zanikla u Rajnochovic (Bystřičko pod Hostýnem), kde je trať a 1893 i sam ota Na Polomsku, 1924 Po lomsko v k atastru Kunovic. 2 1272 villam Polom, CDB IV, 63; 1390 villas desertas . . . Polam, CDM XI, 608; 1893 Na Polomsku (samota); 1924 Polomsko. 4 Polomsko, na Polomsko, na Polom sku, polom ský (Rajnochovice). 5 Jm éna 280
m íst po zaniklých vsích bývají rozšíře na o -sko: PolomlPolomsko; srov. Lomná/Lomensko. P o l o m , N o v á , viz Polom. Pustá. 5. Polom, Pustá 1 Ves 10,5 km se verně od Bílovce; Sl. 2 1276 in Polom, CDM IV, 124; 1440 z Pusté Polomie, K apras I, 38; 1441 podle hranic pustopolomskich, K apras II, 46; 1451 k Pustey Polomí, K apras I. 58; 1522 na Pustey Polomí, ZDOp III. 60; 1541 ves Puostu Polom, ZDOp V, 21; 1541 na vsi P ustey Polomí, POp X, 121; 1544 v gruntu svém pusto polom skem , POp XI, 23; 1560 na Pustey Polomí, P K r III, D 7; 1736 W üst Pohlomb; 1805 W uest Pohlom; 1835 W üst Pohlom, Pustopolom; 1850 W üst Polom, pustá Polom, R affay; 1870 W üst Pohlom, Pustá Poloma; 1881 Pustá Polom; 1894 W üst Pohlom, Pustá Polom; 1924 Pus tá Polom. 3 P. Kyjovice. Již 1276 far ní kostel sv. M artina. V pol. 15. stol. ves byla pustá, pak opět osazena. Ces. 4 Ta Pusta Poloma/(arch.) Polomja, z Pustej Polomje, v Pustej Polomi/-mje, za P ustum Polomům, Pustopolom jak, pustopolom sky. 5 Přívlastek Pustá, W üst proto, že ves byla v pol. 15. stol. krátce pustá. R. 1835 též Pustopolom: analogicky podle M J typu Suchdol, Cernvír, k terá v té době často kolísala mezi podobou spřežkovou a složenou (C em ovír, Suchodol). R. 1870 Pustá Po loma: podle nářeč. znění se sekundár ním -a v nom inativě. R. 1736 W üst Pohlomb: -b je grafické zdůraznění uzavřené něm. slabiky. 6 Nový dvůr. 6 . Polom, Velká 1 Městys 9 km ssz od Klimkovic; Sl. 2 1288 de Polom, CDM IV, 269; 1416 de Magno Polom, K apras I, 8 ; 1441 na Polomí na Welikey, K apras II, 46; 1498 in Magna Polom, ACO č. 265. 134; 1530 fa rář z W elkey Polomie, P K r II, 39; 1540 Gross Polom, J. Klitzner, Fam ilienge schichtliche Mitt. aus d. Stadtarch. M. O strau 33; 1548 na W elkey Polomie, POp XI, 281; 1591-94 z Veíiřcej Polo-
mě, VMO-P 1893, 57, č. 171; 1624 von Gross Pohlen, Prásek Organisace 179; 1634 na W elkeg Polomy, P K r z 1634, 1; 1655 in Magna Polom, ACO B 12; 1672 pagus Magnapoloma, Děkan, m a t rika hlučínská; 1704 dom inii Magno Polomensis, Cerroniho sb. II, 119/2, 414; 1736 Gros Pohlomb; 1805 Gross Pohlom; 1836 Gross Polom; 1850 Gross Po lom, velká Polom, R affay; 1870 Gross Polom, Velká Poloma, Catal. cleri; 1881 Velká Polom; 1894 Gross Pohlom, V el ká Polom; 1924 Velká Polom. 3 P. Klimkovice. V 15. stol. tvrz, pak zá mek. Far. kostel sv. Václava z r. 1840. Ces. 4 Ta Velká Poloma/(arch.) Polomja, z V elkej Polomje, k V elkej Polomí, za V elku m Polomům, Polomjak, polomsky. 5 P řívlastek dán n a rozlišení od blízké Pusté Polomí. O podobách Po loma, něm. Pohlen a Pohlomb v. 5. P ustá Polom. 0 M J: z apelat. polom, -u, m. „kus lesa poškozený větrem , sně hem, s polám aným větvovím, W ald bruch, W indbruch“, pak osada na ta kovém m ístě založená. Ve stčešt. byla dvojice polom a polomie „místo, kde je polom “ (> Polomí, starší Polomé, tak např. 1627 na Kom enského Mapě M oravy pro 2. P.), jejichž vztah byl ta kový, jako u dvojice osek/osěčí, podol/ podolí a MJ Pohoř/Pohoří, Poříč/Poříčí. S tím souvisí i přechod těchto jm en od vz. stavení k píseň. — Všechna M J Polom leží v (bývalých) lesnatých k ra jích, které jsou poněkud výše položeny než okolní sídla. Skupina jm en Pustá a Velká Polom je pěkně doplněna jm. Porubá a Třebovice, která sousedí. CV 214 (uvažují o OJ Polom, ale apelat. původ jm éna je jistý); Prof III 430, V 532; Sm ilauer OC 181, Vodopis 477; L aštůvka Slez. sb. 1948, 80; Novák, Bílovecko 1958, č. 5, 15—16 (navrhuje zcela m ylný výklad z lat. palam „ote vřené m ísto“ — odm ítnuto již A. Knopem, str. 16); Sáňka 38; Im enik 184; NR XII 186. 6 P J Popovice.
Polomí 1 Ves 6,5 km sv od Konice. 2 1349 in Polom, ZDO I, 79; 1368 Vil iam Polom, ZDO I, 1010; 1386 villam Polom, ZDO IV, 764; 1561 ze vsi Po lomie, PO XXIII, 193; 1677 Polomie; 1718, 1751 a 1846 Polom; 1872 Polom, Polonin (!); 1881 Polom; 1885 Polom, Polomí, též Polonin; 1893 Polom, Po lomí; 1924 Polomí. 3 P. Krakovec. Ces. 4 To Polomí/ta, Polom (v okolí u st. gen.), do Polomií-ě, za Polomó/-mjó Polomščák, polomské. 5 Starší zápisy znějí jen Polom, podoba Polomí utvo řena dodatečně až v 19. stol. O obou jm énech viz Polom. Form a Polonin vznikla p atrně dotvořením z Polomí, a to analogicky podle blízkého Polonin. P o l o m s k o , viz 4. Polom. 1. Polouvsí 1 Ves 8,5 km západně od Nového Jičína. 2 1412 villam dietám Poluwssye, ZDO VIII, 59; 1464 de Poluwsye, ZDO XI, 93; 1481 v Poluwsi, PO V, 140; 1516 z Poluvsí, CMM 1957, 316; 1520—30 Polauwsii, Soupis 60; 1539 Polouvsí, U rbář Hranice, SAB opis; 1553 Polouvsí ZDO XXV, 279, ed.; 1569 Polauwsi, Soupis 61; 1600 Po louvsí, ZDO XXXII, 28 f., ed.; 1612 ves Polauwsy ZDO XXXIII, 63; 1655 Hal bendorf, U rbář Hranice, SAB opis; 1672 H albendorff; 1684 Hálbendorj, ZDVGMS 1901, 383 ( = U rbář H rani ce); 1718 H albendorff; 1751 Halben dorf; 1846 Halbendorf, Poluwsý; 1850 Hálbendorf, Polouves, R affay; 1872 Halbendorf, Polouves; 1881 Polouvsí; 1893 Halbendorf, Polouvsí; 1905 Hal bendorf, Poloves; 1924 Polouvsí, Hal bendorf, dříve Polouves. 3 P. Hranice. V 15. stol. tvrz. Něm. Po r. 1945 nově osídlena převážně z Valašska. 4 Ta Polúves, do Polúvse, za Polúvsú, Polúvsan, polúveský. Nověji Polouves. 2. Polouvsí 1 Zaniklo u K erhartic na Dvorečku (v. t., sub 6), kde je Polouveský mlýn. 2 1316 rychtu ve vsi Hal bendorf, Fr. H rubý, Severní Morava, 22-25; 1316 dopl. T.; 1531 z Polouvsí, 281
U rbář Š ternberk, SAB opis; 1531 dopl. T; 1538 pustá ves Poluwes, Cerroniho sb. II, 8 ; 1546 pustá ves Polouvsi, u rb ář Šternberk, SAB opis; 1548 pod G erharticemi, pod tou vsí leží pustá ves Po louvsi, tam že; 1561 dopl. T; 1599 pustá ves slově Polouvsi, U rbář Šternberk, SAB opis; 1599 ein wíist Dorf Halben dorf, tam že; 1599 Polouveský Mlýn, Soupis 84; 1620 a 1630 dopl. T; 1748 mlýn, kde stávala ves H albendorff, VMMěsto Libavá 132; 1820 P J Halbendorf. 3 P. Budišov. Od poč. 16. stol. se ves uvádí jak o pustá. 5 M J: ze stě. polúvsie, v němž poíú gen. sg. k pól „půl" (proto 1476 uo: Puoluwsie), délka v Polú- > Polou- pa trn ě podle stě. d vú > dvou ve složeni nách dvúcestie, dvúdenie > dvoucestí; druhá část -ves „Dorf“. O dtud i něm. překladové Halbendorf. Mezi podobou Polouves a Polouvsi je takový vztah, jako u dvojice Polom/Polomí, Oseč/Osečí (viz Polom). Jm . P. zn. „poloviční" ves, tj. v polovičním vlastnictví, vysta věná po půlkách apod. Srov. stč. polúlánie a P J Poloudělí. R. 1905 u 1. P. vy tvořena um ěle složená podoba Poloves. ČV 172, 248; Prof —; na Slovensku Poluvsie. P o m a z a n d y , viz Kozlovice. Ponávka 1 Kdysi brněnské před městí, nyní část Brna. 2 1306 in Ponauia, CDM VI, 12; 1323 ipsam villam Ponicz, CDM VI 222. 4 B rněnská ulice Na Ponávce, obývat, a příd. jm. není. 5 Předm ěstí nazváno podle polohy na řece Ponavě, Ponávce. Doklady p ro n i jsou z poč. 14. stol. lat. Ponavia, Pannovia, čes. Ponava, Ponavka, něm. Ponaw. P ři řece Ponavě vznik la před brněnským i hradbam i víska (asi v m ístech dnešní ulice Ponávky). Na poč. 17. stol. osada byla spálena a na jejím m ístě byl založen Cejl (v. t.). — Jm. Ponávka vykládá Schwarz 56 hy poteticky z germ. fani „bažina“ k ide. *pen- „bahno, voda“ (od toho kořene je ilyr. jm . Panonia); Schwarz nevylučuje 282
1 předkeltský původ. Domnívám se, že jm. Ponava, dem inut. Ponávka lze dob ře vyložit ze slovan. kořene: jako je k stč. ponikati ->• M J Ponikva, Ponikev Iv. t.), k potopiti -h>- apel. potopa, ta k k *ponaviti —> Ponava „řeka, říčka, kte rá n aví“, tj. „která ztrácí sílu, teče m ír ně“. Kořen nav- doložen v stč. náv, náva „záhrobí“, naviti „ztráceti sílu. pozvolna u m írati“, adj. návní/nám ní „ztrácející sílu“, novočes. únava, unaviti se „Ermüdung, erm üden“. Sloveso ponaviti samo však ve stčešt. doloženo není. Je ale známo např. ze srbchar. prostředí. Ponáv(k)a je tedy antony m um k B ystr- (Bystřice, Bystřec) a sy nonym um k M edl-lM dl-; srov. blíz ká M J Bystrc a M edlánky. CV —; Prof —; S áňka 25, 28 (spojuje s nav„splavný“ podle Rozwadowského Studia 146); M achek ES 319, 330. Ponětovice 1 Ves 11 km vjv od Brna. 2 1306 Poruethouicze (!), CDM V, 190; 1420 villam Podnytowice, ZDB XII, 83; 1464 super villa Podnytowicz, PB IV, 70; 1464 z Podnytowicz, PB IV, 143; 1481 Podnitowicze, PB V, 72; 1512 v Podnitowiczičh PB VIII, 72; 1522 na Podnitowiczych, PB XII, 171; 1530 na tvrzi Podnitowiczych, PB XIV, 249; 1534 z Podnitowicz, PB XV, 235; 1534 od dvora podnitowskeho, PB XV, 235; 1576 ves Podnijtowicze, ZDB XXX, 91; 1655 Ponitowitz, ACO B 12; 1673, 1718, 1720 a 1751 P untow itz; 1789 P untow itz; 1846 Puntow itz, Puntowice; 1872 Pun tow itz, Puntovice; 1881 Podnitovice; 1907 Poňatovice, nespr. Puntovice, ČV; 1924 Ponětovice, dříve Puntovice. 3 P. Sokolnice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Puntovice, do Puntovic, P untovák/ Puntovňák, puntovské. Nověji Poněto vice, Ponitovice. Zm ěna o > u stopou po starším rozsahu hanáckého nářečí horského. 5 M J: příp. -ovice pův. k OJ Podnieta, po ie > i Podníta, to deverbativum k stč. podnietiti „podněcovat aufreizen“, utvořeno jako Ozřata k ozřěti sě, Vzňata k vznietiti sě. Jm . znělo
původně Podnětovice, Podnítovice a zn. ves lidí Podnietových, Fodnítových. Dlouhé i se na Mor. zkrátilo buď na i, nebo na ě, odtud Podnětovice a do r. 1576 Podnítovice. Zkrácení a nepochyb ně také interference ě/i v mor. M J typu Prostějov/Prostijov, Hodějov/H odijov vyvolala zm ěnu Podnitovice/Podnětovice, k čemuž přispělo významové přiklo nění k subst. ponětí „rozum ění“. Od tud Ponětovice, které úřední formou jm éna až 1924. CV 82 (spojují s jqti, -jm o u ti); Prof —. 1. Ponikev 1 Ves 4 km severně od Konice. 2 1365 villam Ponikew, ZDO I, 938; 1370 Ponikew, CDMX, 90; 1371 villam Ponykow , ZDO II, 130; 1497 fojta mého ponikow skeho, Po VI, 184; 1661 obce p u n ikevskej . . . dědiny Punikve, LSA 85; 1677 Ponikow ; 1681 rychty ponikevskej . . . dědiny Punikve, LSA 149; 1688 pečeť dědiny P vinkow , SA I, 128; 1718 Punckow; 1720 P unkej; 1751 Ponikow; 1798 P unkof, Punikow ; 1846 P unkew , P unkej, P unkow ; 1872 P unkew , P unkev; 1881 P onikev; 1885 Punkew, Ponikev i P unkev; 1893 Pun kew, Ponikev; 1924 Ponikev. 3 P. Jesenec. Ces. 4 Ta Ponikev, do Ponikve, za Ponikvó, Ponikvák, ponikevské. 5 O po dobách P unikev, event. P unikva, Pun kev, Punkva, viz níže. 2. Ponikev 1 Ves zaniklá u Blanska v m ístech skalního m lýna. 3 Zbytkem vsi, v níž byla i prachárna, jsou patrně dom ky v okolí Skalního m lýna (CMM 1896, 120). 5 M J : z apelat. *ponikva nebo z něho odvozeného hydronym a Ponikva, zn. „místo, kde se voda ztrácí do země“. N om inativ kolísal mezi ponikev a po nikva. Výchozí apelativum doloženo v pol. ponik „kde se ztrácí voda“, srbch. ponikva „trychtýřovitá prohlubeň v jes kyni“, slovin. ponikva, bulh. ponikva „místo, kde se ztrácí voda“. K ořen n ikpatří k -nikati, -niknoti, srov. čes. za-niknouti, pol. po-niknqč, rus. po-nik-
nut. Pův. význam kořene -n ik byl „díti se směrem dolů, klonit se, m izet“, ale též obráceně „objeviti se, hervorkom m en“. Všeslovanské hydro-, event. toponym. Srov. i říční jm. P unkva v Mo ravském krasu, arch. v nář. i Punkva (< Ponikva, s nář. o > u). O jm. boha tá literatura. CV 152, 175, 223; Prof III 432 (Poniklá), V 553, 556; Šm ilauer Vodopis 472 a PST 2 128; Bezlaj II 111; Eichler LNB I 49-50; Schütz GTSK 42; P rásek CMM XXVIII 249; J. Skutil, Československý kras 1953, 102—108; Skulina Rovnost (Brno 8. 5. 1958); Miklosich EW 215; Hosák VVM-P XX-P 5; Machek ES 2 399; Trávníček HM 323; Utěšený Nář. přech. pásu 139; Vasm er REW II 220; Onomastica X 49; DS 8, 65; 13, 155; 20, 251. P ö n i n g e n h o f , viz Peníkov. P o p á l í m , viz Popralim . Popelin 1 Ves 21,5 km západně od Telče. 2 1349 in villa Popolin, ZDB I, 84; 1356 Popelin, ZDB III, 145; 1385 in Popelyn, ZDB VII, 53; 1492 puol vsi Popelyna, ZDB XVI, 33; 1547 ze vsi Po pelina, K P XIX, 66 ; 1547 polovici vsi Popelina, PB XIX. 73; 1678 Popelin; 1718 Poppelin; 1720 Popellin; 1751 Pop pelin; 1789 Popelin; 1846 Popellin, Popeljn; 1872 Popelin, Popelin; 1881 a 1924 Popelin. 3 P. Popelin. V 16. stol. tvrz, pak zámek. F arní (od 1787) kostel sv. P etra a Pavla. R. 1787 parcelován dvůr. Ces. Ještě v pol. 16. stol. bylo půl Popelína na Mor. a polovina v C., po tom p atřil na M oravu již celý. 4 Popelin, do Popelina, v Popelině, Popelák/Popeliňák, popelinskej/popel skej. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Popela, které vzniklo rozšířením o příp. -a z OJ Popel +- apel. popel „Asche“ ; srov. dvojice K opist/Kopista, N edvěd/ Nedvěda a příjm . Popela. CV 110; Prof III 433—434 (Popelice, Popelov); Svobo da StčOJ 127. 6 Březina, Chalupy, Dol ní mlýn, Nádraží, Ovčín, Dobrá Voda. Popelov 1 Zanikl u Loučky (Lipnicko nad Bečvou). 2 1371 villam Popelow, 283
ZDO И, 13; 1480 Popelov, ZDO XII, 60, e d .; 1554 vsi pusté . . . Popelov, ZDO XXV, 299. 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Popel, 0 něm ž v. Popelin. CV—; Prof III 433— 434; Nekuda 68 ; DS 13, 160. 1. Popice 1 Ves 5,5 km zjz od Husto pečí. 2 1174 circuitum , qui vocatur Dobretin, CDB I, 289; 1366 in Popicz prope Tracht, ZDB IV, 392; 1414 czu Popicz, Bretholz, Das U rbar 53; 1570 v též vsi Popiczych, PB XXVI, 44; 1673 Popitz; 1718, 1720 a 1751 Poppitz; 1846 Popitz, Popice; 1872, Poppitz, Popovice; 1881 Popovice; 1906 Poppitz, Popice; 1924 Popice Poppitz. 3 P. Mikulov. F ar ní kostel sv. Ondřeje. Tvrz. V 16. a 17. stol. proslulé vinařství. Něm. 4 Pupice, do Pupic, Pupičák, Pupičačka/Pupičanka, pupický. Něm. Pupits. 5 Popice jsou totožné s Dobřetínem z 12. stol.: přivlast. příp. -ín к O J Dob rota, utvořeném u hypokor. příponou -qta > -a ta buď к Dobr(o)dobn „gut, bonus“, kom ponentu některého složeného OJ typu Dobroslav, nebo bylo O J Dobřata staré jednoduché příjm í z adj. d o b n odvozené přímo. Jm éno Popice dostala ves až po r. 1174, kdy byl Dobřetín darován kostelu olomouc kému. CV —; Prof —; Hosák Dějiny Hus topečská 45, JM 1966, 55 a Acta regiomalia 1966-67, 127; Schwarz VS II 49. 2. Popice, 1949—1965 Popice u Jihlavy 1 Ves 6 km jz od Jihlavy, od 1965 pod jm . Popice část obce Pístov. 2 1387 Popeitz, CDM IV, 264; 1431 ves Popicze, ZDB XV, 31; 1678 Popietz; 1718 Pop pitz; 1720 Poppovoitz; 1751 Poppitz; 1846 Poppitz, Popice; 1872 Popitz, Po pice; 1881 Popovice; 1924 Popice, Pop pitz; 1949 Popice и Jihlavy; 1965 Po pice. 3 P. m ěsta Jihlavy. Něm. 4 Popice, do Popic, Popičák, popickej. 3. Popice 1 Ves 5 km jz od Znojma, nyní část obce Konice u Znojma. 2 1190 Popovici, CDB I, 326; 1252 Popowiz, CDM III, 178; 1363 in Popicz, Polesný, Dědické knihy, 8 ; 1397 in Popicz, tam že 284
77; 1672 Popitz; 1718, 1720 a 1751 Pop pitz; 1846 Poppitz; 1872 Popitz, Popice; 1881 Popovice; 1904 Popovice, Peřinka, Znojem ský okres, 436; 1924 Popice, Poppitz. 3 P. proboštstvi sv. Hypolita. Farní (1577 fil.) kostel sv. Zikm unda. Něm. Po r. 1945 ves osídlena ze Slovác ká a z Třebíčská. 4 Popice, do Popic, v Popicích, za Popicama, popické/-ý, Popičák. 5 M J: akuz. pl. k popici „lidé popovi, lidé ve vsi patřící popovi, knězi“. M J Popice a Popovice m ají týž význam a v nej star ších zápisech, ojediněle i později (srov. 3. Popice) kolísají. — Bylo i O J Pop (Svoboda StčOJ 192, srov. příjm . Popek), takže ne všechna jm éna Popov, Popovi ce, Popice m usejí nu tn ě označovat pří slušnost k některém u kostelu, vlastnict ví popské, kněžské. Slovo pop „kněz“, ve starší době „nižší kněz“, je všeslovanské i v toponymii. Jako apelativum nahrazeno v ranném středověku u nás slovem kněz (o něm v. Kněžice). Bylo přejato z řec.-lat. pappa, pappas „nižší kněz“ p atrn ě tak, že prostředníkem pro záp. Slovany bylo sthn. P faffo (srov. Pfaffenschlag) nebo gót. pappe, pro již. a vých. Slovany pak přím o z řečtiny. Jm éna s Pop- leží na M oravě jen v ob lastech nejstaršího osídlení. Nejsou ve Slezsku (kromě P J Popovice ve Velké Polomi). O základu pop bohatá litera tura. Šm ilauer OČ 23, 50—51, 335; Machek ES 384; Vasm er REW II 405; K. Titz, čas. B ratislava 1930, 143—151 (pře hledně o pop); Faljšhans Náš jazyk m a teřský 105; Hosák VVM X X -P 34; DS 3, 110; 4, 84; 13, 161; 20, 252; ČVSMO II 73. 6 Trousnice, Traussnitzm úhle. P o p i c e u J i h l a v y , viz 2. Po pice. Popov 1 Ves 7 km jjz od Valašských Klobouk, nyní část obce Š títná nad Vláří. 2 1442—49 z Popovakře, A kta Goding 15, Ann. Mus. Franc. 1896, 151; 1515 v Popowie Krzi, PO X, 81; 1546 ves jm énem Popuw Kerz, PO XIX, 281; 1670 a 1718 Popukerž; 1720 Popukerz;
1751 a 1798 P opukerž; 1846 Popukersch, Popukeř; 1850 Popukerz, Popov či Popukeř; 1872 Popow, Popov; 1881 Popůvkeř; 1885 Popůvkeř či Pápov, Catal. cleri; 1893 Popow, Popukeř, Popov, též Popukéř; 1906 Popow, Popukersch, Po pov, též Popukeř; 1924 Popov. 3 P. Brumov. Již n a poč. 15. stol. léno к h ra du Brumovu. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Popov, do Popova, Popov’an/(íem.) Popuvkačka, popuvský. Velmi arch. Po pukeř, do Popuvkeřa, v Popuvkeřu, Popuvkař, adj. však vždy popuvský. 5 MJ znělo pův. Popův Keř „keř popův“, odtud něm. v 17. stol. Popukersch a čes. kancelářské novotvary Popukeř, Popukéř. O pop v. v., o využití apel. keř v toponym ii v. K eř Palačovská (ač tam ní fem. nejisté). Jm . Vlčíkeř z již. M oravy nelze pokládat za paralelu, neboť vzniklo čes. adaptací něm. jména. 1. Popovice 1 Ves 6,5 km sv od Mo ravských Budějovic, nyní část obce Jarom ěřice nad Rokytnou. 2 1520 ze vsí . . . Popowicz, PB XII, 56; 1528 Popowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212; 1609 Popowicze, ZDB XXXIV, 27; 1671 Popitz; 1718 Poppow itz; 1720 Popo w itz; 1751 P oppow itz; 1846 a 1872 Po pow itz, Popovice; 1881 a 1924 Popovice. 3 P. Jarom ěřice nad Rok. Ces. 4 Popovice, do Popovic, Popovák, popovské. 2. Popovice 1 Ves 5 km v jv od U her ského Hradiště. 2 1220 utrum que Popowiz, CDB II, 195; 1228 Popowicz Superius et Popowiz Injerius, CDB II, 321; 1247 capellam Popowiz, CDB III, 96; 1252 Popowiz, CDB IV, 244; 1265 de Popowiz utroque, CDM III, 370; 1522 z Popowicz, PO XII, 42; 1670 Popowitz; 1718 Poppowitz; 1720 a 1751 Popowitz; 1846 Popowitz, Popowice; 1872 Popo w itz, Popovice; 1881 a 1924 Popovice. 3 P. m ěsta Uh. Hradiště. Původně tu byly dvě vsi: Dolní a H orní Popovice, z nichž buď jedna zanikla, nebo obě splynuly. Far. kostel sv. Rozálie. Již v pol. 13. stol. kaple. Čes.
4 Popovice, do Popovic, popovský, Popovjan. 3. Popovice 1 Ves 5 km zjz od Kro měříže, nyní část obce R ataje. 2 1651 v Popowiczych, Summ ovní extrakt, 1676 Popow itz; 1718 a 1751 Poppowitz; 1798 Poppowitz (Gross Poppow itz); 1846 Popowitz, Popowice; 1850 Poppitz, vel ké Popovice, R affay; 1872 Popowitz, Popovice; 1881 a 1924 Popovice. 3 P. Kroměříž. Ces. 4 Popovice, do Popovic, v Popovicách, za Popovicama, Popovčák/(fem.) Popovčáčka, popovské. P J Popovsko (trať smě rem k P .; Kvasíce). 6 P J Opatovec. 4. Popovice 1 Ves 2,5 km severně od Přerova, nyní část obce Viničná. 2 1388 cum M inori Popowicz, CDM XI, 473; 1675 Popow itz; 1691 pagus Popovicz, Děkan, m atrik a přerovská; 1718 Pop pow itz; 1751 Popowitz; 1798 K lein Pop pow itz, Poppowitz; 1846 K lein Popo w itz, P opuw ky; 1850 Poppowitz, Popůvky, R affay; 1872 Popowitz, Popovice; 1881 M. Popovice; 1924 Popovice. 3 P. Přerov. Čes. 4 Popovice, do Popovic, Popovák, po povské. 5 Ves nesla pův. jm éno Malé Popovice, odtud i zdrobnění 1846 Popůvky. „Malé“ na rozlišení od (Velkých) Popovic na Krom ěřížsku. 5. Popovice 1 Ves 7,5 km severně od Zidlochovic. 2 1048, falz. z 13. stol., Popowici, CDB I, 381; 1406 villa Popowicz, Decem reg. censuum, 211; 1718 Popo w itz; 1720 Poppowitz; 1751 Popow itz; 1846 Popowitz, Popowice; 1872 Popo w itz, Popovice; 1881 a 1924 Popovice. 3 P. R ajhrad. Čes. 4 Pupovice, do Pupovic, Pupovščák, pupovské. 6 V tra ti U chebza význam né archeolog, nálezy. 6. Popovice, od 1949 Vysoké Popo vice 1 Ves 11 km sz od Ivančic. 2 1269 de Popwiz, CDM IV, 31; 1378 villam Popowicz, ZDB VI, 534; 1412 capelle in Popowicz, ZDB IX, 431; 1466 Popowicze sum m unicione, ZDB XIV, 62; 1674 Po pow itz; 1718 a 1720 Poppowitz; 1751 285
Popowitz; 1846 Popowitz, Popowice; 1872 Popowitz, Popovice; 1881 a 1924 Popovice. 3 P. Rosice. V 13. stol. hrad, pak tvrz. Far. kostel sv. Jan a K řt. Čes. 4 Popovice, do Popovic, za Popovicema, Popovčák, popovské. 5 Přívlastek Vysoké dán až 1949 na rozlišení od ji ných, zejm. jihomor. Popovic, a to po dle toho, že m ají ze všech Popovic nejvyšší polohu. 7. Popovice 1 Zanikly u Pňovic (Litovelsko, kde je d v ů r Papůvka). 2 1078 Popowiczi, CDB I, 79; 1126 Popowicze, CDB I, 110; 1532 ves Popowicze, ZDO XXIII, 3. 8 .-9 . Popovice 1 Dvě vsi toho jm éna zanikly na klášterství louckém ; jedna z nich v tra ti Poppitzer Felder mezi Derflicemi a Tasovicemi (1437 pustá), druhá v neznám é poloze. 2 1190 Popovici . . . Popovici, CDB I, 326; 1252 Popowiz, CDM III, 178. 3 Hosák JM 1972, 24. 5 M J : viz Popice. P o p o v i c e , viz 1., 2., 3. Popice. P o p o v i c e , viz Popůvky. P o p o v i c e , V y s o k é , viz 6. Po povice. P o p p i t z, viz Popice, Popovice. P opralin 1 Zanikl v okolí Vlčic (Javom icko); Sl. 2 1248 Popaline; 1284 Popaline, W ildschútz, Popralim, A II, 4; 1292 Egidius de Popralim, A II, 4. 3 „Ves uváděná r. 1248 a 1284 je ně kdy ztotožňována s Bernaticem i jindy s Javorníkem , s nímž m ěla shodný po čet 40 lánů, a konečně nejpravděpodob něji s Vlčicemi. V Liber fundationis už ves není jm enována . . . Po r. 1284 do stala název W ylczicza podle místního potoka. R. 1292 je jm enován jako svě dek . . . fa rá ř Egidius ze vsi Popralim.“ [= A 11,4]. Zuber Jesenicko 481. 5 Vzhledem k nedostatku dokladů je výklad jen hypotetický: snad přivlast. příp. -jb k OJ Popalim, to z part. praes. pass. slovesa popaliti sě „popálit se, ver brennen“, srov. M J Ohrozím, Postupim a Postřelmov Postřelim-ov. Neporo286
zum ěním spojeno s poprati „raufen“? Nebo z apel. *popalina „místo vypále né“ ? Popralin bývá ztotožňován s jiný mi vesnicemi, viz sub 3 a Pfitzner, Be siedlungsgeschichte d. B reslauer Bis tum s I 74. CV —; Prof —; N ekuda 44; W inter FIN Sud 49. 1. Popůvky 1 Ves 9 km zjz od Brna. 2 1349 de Popowicz, ZDB I, 79; 1570 v lese obecním n a Ssypie, kterýž spo lečně lidem do vsi Popuow ek náleží, PB XXVI, 131; 1708 P opuw ky; 1720 P apuw ky; 1751 a 1798 Popuw ek; 1846 Popuwek, P opuw ky; 1850 Popuwek, P opůvky, R affay; 1872 Popuwek, Po p ů vk y; 1881 a 1924 P opůvky. З P. Troubsko. Čes. 4 Popuvke, do Popuvek, Popuvščák/ Popuvčák/(v. pl.) Popuvšči, popuvské. 5 D em inutivum doloženo od 1570. 2. Popůvky 1 Ves 2,5 km jižně od K ojetína, nyní část obce Kovalovice u K ojetína. 2 1280 de Popowicz, CDM IV, 172; 1720 Popuw ek; 1751 P opuw ky; 1872 Popuw ek, P opůvky; 1881 a 1924 P opůvky. З P. Kojetín. Čes. 4 Popuvke, do Popuvek, Popuvčák, popuvské. 5 D em inutivum od 1720, pro starší dobu, kdy Popovice ->■ Popůvky, scházejí doklady. 3. Popůvky 1 Ves 6 km jjz od Ná m ěště nad Oslavou. 2 1358 in Popow iczky, ZDB III, 215; 1371 de Popowek prope Mohelna, ZDB V, 401; 1406 villam Popow ky, ZDB VIII, 357; 1538 ves Popuow ky, ZDB XXVI, 2; 1672 a 1718 P opuw ky; 1720 Popuw ka; 1751 Popu w ek; 1846 Popowka; 1872 Popuwka, Popůvka; 1881 P opůvky; 1906 Popuw ka, Popůvky, též Popůvka; 1924 Po p ůvky, dříve též Popůvka. З P. Náměšť n. O. Čes. R. 1556 ves byla pustá, 1628 již osedlá. 4 Popuvke, do Popuvek, Popuvčák, popuvské. 5 R. 1358 zdrobněno n a Po povický: oba typy zdrobnění v té době kolísají, srov. K unovice/K unovicky i K un ů vk y. • M J: dem inutivum k Popo vice. Srov. Dražovice/Dražůvky, Mašo-
vice/M ašůvky. Zdrobnění na -ů vky, ruhy (!); 1872, 1881 a 1924 Porubá. event. s vnitřním dloužením typu Bis 3 P. S tarý Jičín. Čes. kupice/Biskoupky, je starší než -ovice/ 4 Porubá, na Porubu, na Porube, Po-ovičky, -ice/ičky. Rovněž územní roz rubják, porubský (Hustopeče n. B.). šíření na starém sídelním areálu je ar 2. P orubá 1 Ves 9 km západně od chaičtější. Zdrobnění Popovice/Popůvky K arvinné, nyní část obce O rlová; Sl. není v Čechách (zde jen Popovičky). 2 1447 Porembka, Gr-M II, 563; 1475 Viz Popovice. dopl. T; 1541 z Poruby, Prášková poz.; P o p ů v k y, viz 4. Popovice. 1559 dopl. T; 1572 Poremba, A. Adamus, Z dějin Orlové 51; 1670 ex villa Po P o r e n z, viz Beranovec. Pornice 1 Ves 10 km zsz od Zdounek, remba, M atrika ve F ryštátě; 1719 Ponyní část obce Pačlavice. 2 1349 de rem bu (4. p.), Prásek Topografie II 216; Pom icz, ZDO I, 50; 1376 cum villa 1736 a 1808 Poremba; 1850 Poremba, Pom ycz, ZDO III, 72; 1385 de Pom icz, Poremba či Porubá, Raffay; 1881 Poru ZDO IV, 719; 1420 villam Pornycz, bá; 1885 Porubá; 1894 Poremba, Poru ZDO IX, 350; 1447 villam Pom icz, ZDO bá; 1924 Porubá. 3 P. Rychvald. Čes. X, 530; 1511 z Pom icz, PO VIII, 300; 4 Poremba, do Porem by/Porym ba do 1531 na ves Pornicze, PO XV, 116; 1552 P orym by v Porym b’e/Porymba, do PoPornicze, PO XXI, 283; 1586 ze vsi rym by (Dětmarovice)/(nověji) Porubá, Pom icz, PO XXXI, 171; 1676 Pom ičze; do Poruby. Obyv. jm .: Porem bjun/-on! 1718, 1720 a 1751 Pornitz; 1846 P om itz, Porym bjon, -ůn (Dětmarovice)/(nověji) Pom ice; 1872 Pornitz, P om ice; 1881 a Porubjak. Adj.: porem (b)sk’i/porym sk’i 1924 Pomice. З P. Pačlavice. V 15. stol. (Dětmarovice)/(nověji) porubsk’i. 5 Do tvrz. Čes. klady s nazalizací za psi. o respektují 4 Pomice, do Pornic, k Pomicám , fonologický stav m ístního čes.-pol. ná v Pomicách, za Pornicama, Porničák, řečí. Kellner, Vých. laš. nář. I, 50; Téma pom ické. 5 M J : příp. -ice k O J Porna, Acta UP-Slavica III 40. to nejspíše hypokor. podoba k OJ Bo3. Porubá 1 Ves 5 km sv od Klimkožepor, jehož kom ponent -por p atří vic; Sl. Od 1957 spojena s Ostravou, k příti „streiten“ a rozšířen o -na; srov. pak část O stravy VIII, nyní obvodu Sobědrah/Drah-na. Zn. ves lidí Porno- O strava IV. Viz sub 3. 2 1434 s Poru vých. K om ponent por- je řídký, vysky bu, K apras II, 31; 1434 k porubskem u tuje se ještě jen u OJ Opor, Niepor. rychtářství, K apras II, 31; 1434 v poO jeho výklad veden spor, zda nevznikl rubskich hranicích, K apras II, 31; 1447 z -bor: Božebor > Božepor, pol. Bodze- od Poruby, K apras II, 52; 1539 zboží popor (literaturu v. Svoboda StčOJ 82). rubske, POp X, 17; 1539 ve vsi Porubie, Vzhledem k OJ Opor, Nepor, Nie- po ZDOp V, 17; 1542 na vsi Porubie, ZDOp kládám e por- za původní. ČV 110; Prof V, 23; 1545 v Porubie, POp XI, 123; 1547 III 436—7 (Pořešice, Pořešín, Pořejov — ze vsi Poruby, POp XV, 238; 1574 dvůr k OJ Porěš, Pórech, Pořěj, Рога), V 592; a ves Porubu, ZDOp VII, 32; 1579 na Svoboda o. c. 156; DS 20, 42. 6 Šváb Porube, A. Adamus, Sb. listin k ději sko. nám m. M. O stravy 116; 1568 grunty P o r s t e n d o r f , viz Boršov. jeho porubske, POp XVIII, 24; 1602 1. P orubá 1 Ves 12 km východně od statek porubsky, ZDOp IX, 6 ; 1602 Hranic. 2 1391 villam Porubu, ZDO VI, v tejž vsi Porubie, ZDO IX, 7; 1655 266; 1499 Porub (4. p.), ZDO XVI, 37; Hennersdorf, D ějiny O stravy 614; 1655 dopl. T; 1653 na Porube, VMO 1893-P, 1536 z Poruby, PO XVII, 117; 1584 na vsi Porubie, ZDO XXIX, 125; 1676,1718 č. 204; 1672 ecclesiae Porubensis, Dě kan. m atrika hlučínská; 1736 Pohruba; a 1751, 1798 Porubá; 1846 Porubá, Po287
1805, 1835, 1870, 1881, 1894, 1924 Po rubá. 3 P. Klimkovice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Mikuláše. Čes. Od 1950 n a vých. okraji vsi vý stavba nového m ěsta n a něž jm éno vsi přeneseno a s nímž se Porubá stala 1957 součástí Ostravy. Nové m ěsto osídleno z nejrůznějších m íst republiky. 4 Porubá, do Poruby, v Porube, Po rub jan, porubsky. Nověji: Porubá, na Porubu, na Porube, Porubjak/(u nelašských mluvčích) Porubák/-ak, porubskyl-ý. 5 M J: z apel. porub, porubá „místo v lese, kde se rube, tj. kácí, kde jsou vykáceny stro m y ; A usrottung eines W aldes“ ; k psi. robati „kácet, Holz h auen“. M J P. leží jen na severovýchod od M oravské brány, n a vých. Moravě jen ojediněle v P J Porubisko. Toto roz šíření tvoří součást pozoruhodného „severokarpatského“ areálu jm éna P .: v Polsku je 62 osad Poroba, všecky leží na jih u M alopolska s výběžky na Kielecko a Katovicko. Na tém ž areálu je 96 plurálových jm en Poroby, 21 zdrobnělin Porqbka,-ky apod. (Porqbisko, Porqb, Porqbek atd.). Na Slovensku jsou Po ruby a Porúbky ve dvou areálech: na sz mezi Ilavou a Lipt. M ikulášem (9) a na k rajním severovýchodě v prostoru Vranov—H um enné—Sobrance (7). Jm éna P. ukazují na rozsah původního zales nění, srov. též u 3. P. sousední jm éna Polom a Třebovice. CV 229; Prof —, III 489 (Proruby); Sm ilauer PST 2 154; Nft XII 186. P o r u b á , viz Pelhřimovy. Poříčany 1 Zanikly v tra ti Im alten Dorf u Malešovic (Pohořelicko). 2 1297 villas Poryčany et Popice, CDM V, 60; 1418 Hinooni de Porzyczan, Hinco de Porzyczans, ZDB XI, 549, 556; 1538 ves Poryczany, ZDB XXVI, 4; 1574 od vsi pusté Porzicžian, ZDB XXX, 46. 3 Ves zanikla v pol. 16. stol. 5 M J: akuz. pl. k obyvatel, jm. Pořičiené „obyvatelé bydlící v poříčí“, tzn. „u řeky, kolem ře k y “ ; srov. Pohořany. Do něm činy přejato s rozšířením o ana288
log. genitivní -s; Porzyczans, srov. Mo ravany ÍMorweins, M ěnín/M eneins, což je na již. M oravě časté. CV —; Prof III 438; Spal 53; Nekuda 108. P o ř í č í , viz Fulštejn. 1. Poříčí, Dolní 1 Ves 7 km severně od K unštátu, dříve osada, nyní m ístní část obce P rostřední Poříčí. 2 1382 Porziecz Inferius, ZDO IV, 221; 1420 super villam Porziczye, K P II, 629; 1447 cum Porziczie, ZDO, 635; 1464 ves Poříčí . .. mlýn pod Poříčím, K P IV, 440; 1519 ves Porziczy, K P V llb, 94; 1674 Unter Poržicž; 1718 Unter Poržitz; 1720 Unter Boržitz; 1751 Unter Poršytsch; 1798 Unter Poržitz; 1846 Unter Pořitsch, Pořjc Dolnj; 1872 Unter Porzitsch, Dol ní Poříč; 1881 Poříčí D.; 1885 Unter Po řitsch, Dolní Poříč, Poříčí; 1915 Unterpořitsch, Dolní Poříčí; 1924 Dolní Po říčí, dříve též Poříč. 3 P. K řetín. Ces. 4 Dolní Poříčí!Poříčí, v Dolním Poříčó, Pořičák/Dolnopořičák, dolnopořické. Poříčí, v Pořičou, za Pořičou (vzácně arch. v Bystrém, viz též Utěšený, Nář. přech. pásu 122). Poříčí, na Dolním Po řičou (S voj ano v). 2. Poříčí, Horní 1 Ves 9,5 km ssz od K unštátu. 2 1382 Porziecz Superius, ZDO IV, 221; 1674 Ober Poržicž; 1718 Ober Poržitz; 1720 Ober Boržitz; 1751 Ober Poržytsch; 1798 Ober Poržitz; 1846 Ober Pořitsch, H om o Pořjc; 1872 Ober Porzitsch, Horní Poříč; 1881 H. Poříčí; 1885 Ober Pořitsch, Horní Poříč, Poříčí; 1915 Oberpořitsch, Horní Poříčí; 1924 Horní Poříčí, dříve též Poříč. 3 P. K řetín. Ces. 4 Horní Pořičí/Poříči, v Horním Poří čí/ (arch.)-ó, H om opořičák/(arch.) -pořičán, hornopořické. 3. Poříčí, P rostřední 1 Ves 7,5 km se verně od K unštátu. 2 1350 m edia villa Pozerziecz, ZDB I, 176; 1674 M itíl Por žicž; 1718 M ittl Poržitz; 1720 M itter Boržitz; 1751 M ittel Poržytsch; 1846 M ittel Pořitsch, Prostřednj Pořyc; 1872 M ittel Porzitsch, Střední Poříč; 1881 Pr. Pořičí; 1885 M ittel Pořitsch, Pro
střední Poříč, Poříčí; 1915 M ittelpořitsch, Prostřední Poříčí; 1924 Prostřední Po říčí, dříve též Poříč. 3 P. K řetín. V 1. pol. 17. stol. těžba železné rudy. Čes. 4 Prostřední Poříčí/Poříčí, v Prostřed ním Pořičó, P rostředňák/ (arch.) Prostředňán (Rudka)'„z Prostředního“, adj.: „z Prostředního“. 5 M J : z apel. poříčí -— stě. pořiečie ■*— pořěkbje „místo po dél řeky, na řece“. P řívlastky tří sou sedících vsí rozlišeny podle polohy na říčce Křetínce. Všechny tři přívlastky se uvádějí již v pol. 14. stol. O dvojici Poříčí/Poříč viz Pohoř. CV 151, 172, 230: Prof III 439-441 (16X); Skutil MSB1 48, 118-119; DS 4, 88. P o s c h k a u , viz Boškov. Posluchov 1 Ves 11 km vsv od Olo mouce. 2 1364 Posluchaba, CDM IX, 336; 1406 Posluchoio, ZDO VII, 106; 1425—26 ve vsi Poslucháni (!). VVM 1955, 64-66 (= AC VII 571); 1447 Posluchow, ZDO X, 665; 1480 v Posluchowie, ZDO XII. 35; 1589 ve vsi Posluchowie, ZDO XXX. 13; 1649 dopl. T; 1676 Posluchow; 1677 Nonnen Dórfel oder Posluchov, U rbář Velká Bystřice, SAB opis; 1677 Posluchov, tam že; 1691 Posluchow, Dě kan. m atrik a olomoucká; 1718 Poslu chow; 1720 N onnendoerfl, Posluchow; 1751 Posluchow; 1798 Posluchow, (Deutsch) N onnendórfl; 1846 Posluchau, Posluchoio, též N onnendoerfel; 1850 Po sluchau, Posluchov, R affay; 1881 Po sluchov; 1924 Posluchov, Posluchau. 3 P. Velká Bystřice a Kožušany. Něm. 4 Poslochov, do Poslochova, Poslochovúk, poslochovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Posluch, deverbativu k poslúchati „zuhoren, Folge leisten“, srov. OJ Postup k postúpiti (viz Postoupky), Postřiha k postříhati (viz Postřižín u Prof III 444). V 17. a 19. stol. ojedi něle též N onnendórfl „víska jeptišek“, poněvadž větší díl vsi náležel dominikánkám u sv. K ateřiny v Olomouci. CV 122; Prof - . P o s s i t z, viz Božice. Postoupky 1 Ves 3,5 km sz od Kro
měříže, nyní část obce Postoupky-H radisko. 2 1349 villam Postupkí, ZDO I, 54; 1358 Postupkí, ZDO I, 572; 1359 in Postupka, ZDO I, 635; 1371 villam Postupek, ZDO II, 146; 1377 Postupkí, PO III, 304; 1405 in villa Postupek, KP I, 113; 1406 Postupky, ZDO VII, 62; 1512 na ves Postupkí, PO IX, 58; 1676 Postaupky; 1718 Postaupek; 1720 Po stupek; 1751 Postupek; 1846 Postaupek; 1872 Postoupek, P ostoupky; 1881 a 1924 Postoupky. 3 P. Kroměříž. V 15. stol. tvrz. Bohaté archeolog, nálezy. Ces. 5 M J: dem inutivum k *Postupice „ves lidí Postupových“ ; nezdrobnělé výcho disko není doloženo. Na deminutivizaci však soudím e podle řady jiných jmen s -ice —> -k y, srov. Minějovice, Minějice/M iňůvky (sousední ves!), Měroticel M ěrůtky, Selútice/Seloutky, Vrbětice/ V rbátky; srov. i sousední Popovice/Popůvky. MJ P. p atří do výrazné skupiny starých zdrobnělých jm en na Krom ěřížsku. Za m éně pravděpodobný proto po kládám e výklad z pl. k OJ Postupek „ves Postúpkovy rodiny“. K OJ Po stup! a), Postúp(a), odvozenému ze slo vesa postúpiti „vorriicken, vordringen“, srov. OJ Posluch (viz Posluchov). Po střiha apod. CV 23, 125; P rof III 444 (Postupice); Šrám ek Slavia 39, 377—398. Postřelm ov 1 Ves 4 km sv od Zá břehu. 2 1353 in Postrsyelimow, ZDO I, 262; 1368 villam Postrzelmow, ZDO I. 955; 1398 villam Postrzelmow, ZDO VI, 955; 1415 ville Postrzelmow. ZDO VII, 523; 1447 in Postrzelmow, ZDO X, 462; 1489 pole postřelm ovské, LSA 81; 1492 z Postrzelmowa, K P V, 286; 1504 z.Postrzelm ow a, PO VII, 230; 1508 fa ráři postrzelm owske(m )u, PO VIII, 72; 1531 z Postrzelmowa, PO XV, 134; 1585 Postřelmow, U rbář Zábřeh, SAB opis; 1616 z Postřelmova, tam že; 1677 á 1718 Gross H eylendorff; 1720 Gros Heilendorf, Postremow (!); 1751 Gross Heilendorf; 1798 Gross Heilendorf, Postrželim ow; 1846 Gross Heilendorf, Po střelmow, lépe Postřelim ov; 1850 Gross 289
Heilendorf, V elký Postřelimov, R affay; 1872 Gross Heilendorf, V elký Postřeli m ov; 1881 Postřemilov (!); 1885 Gross Heilendorf, V elký Postřelimov; 1893 Gross Heilendorf, Postřelmov, Postřeli m ov; 1905 Grossheilendorf, Postřelmov, V elk ý Postřelm ov; 1915 Grossheilen dorf, Postřelm ov; 1924 Postřelmov, dří ve též V elký Postřelmov. 3 P. Zábřeh. V 14. stol. tvrz. Far. Kostel sv. M atouše z r. 1665. Ces. 4 Postřemov, do Postřemova, Postřemovál (l)/-ák, postřem.ovské. O zániku Z viz sub 5. 5 M J znělo pův. P ostřelim ov: přivlast. příp. -ov k OJ Postřelím, to z part. praes. pass, k postřěliti „an schiessen“, srov. O J Postúpim k- postúpiti, Ohrozím k ohroziti (a M J Ohro zím). P řekvapuje spojení s příp. -ov, neboť M J z O J tohoto typu jsou tvo řen a většinou sufixem -jb (K uřim , Ohrozím, Posiupim). Vzhledem k po loze obce na pom ěrně starém sídelním prostoru, kudy vedly důležité kom uni kace a na němž jsou doloženy i staré typy míst. jm en, m ohli bychom předpo kládat, že pův. bylo jen *Postřělim, to pak sekundárně rozšířeno o analog, -ov. Na zánik Z m ohly m ít vliv různé čini tele: nejspíše asi tak, že Postřelimov se změnilo na hanác. nář. Postřélemov, k něm už genitiv bylo do Postřelmova (k stejném u výsledku vede však i re dukce do Postřelimova —> do Postřel mova), dat. k Postřelmovo, lok. v Postřelmově, a Z sekundárně ztvrdlo a ze jm éna vypadlo (srov. na sev. Mor. He roltice/Herotice). Na rozdíl od soused ního Postřelm ůvku dán v 18. stol. pří vlastek V elký. Něm. jm. Heilendorf vzniklo sam ostatně, srov. čes.-něm. dvoujm ennost na sev. M oravě: V yšehoři/ Allerheiligen, Slav oňov/Schützen dorf. Něm. H eilendorf zkrácením z Hei ligendorf „svátá ves“, jm éno dáno po za ložení kostela r. 1665 (srov. i pro Vyšehoří podle tam ního patrocinia všech svátých něm. jm. Allerheiligen). Lidová etymologie (něm. a čes. m otivace zkří290
žena): na m ístě Postřelm ova postřelili vzbouření poddaní svého zlého pána a dali jej na svůj vlastní náklad léčit, něm. heilen. CV 124, 125: Prof Svo boda StčOJ 163; Březina Zábřežsko 313. 6 Vyhnálov (část vsi), Nový dvůr. Postřelm ůvek 1 Ves 4.5 km severně od Zábřeha. 2 1365 villam Postrzilemowecz, ZDO I, 896; 1447 Postrzelmowek, ZDO X, 592; 1463 ves Mály Posirzelm ow ek, PO IV. 25; 1489 z Malého Posiřelm ůvka, LSA 81; 1510 ves Postrzelmuowek, ZDO XVII, 19; 1517 za ves Postrzelm uow ek, PO X, 277; 1585 Po střelm ůvek, U rbář Zábřeh, SAB opis; 1616 z Postřelm ůvka, tam že; 1672 Postrzelm uow ko, D ěkanská m atrika mo helnická, 1677 K lein H eulendorff (!); 1718 K lein H eilendorf; 1720 K lein Hei lendorf, Postrem ow ek (!); 1751 Klein Heillendorf; 1798 K lein Heilendorf, Postrželim ow (!); 1846 K lein Heilendorf, Postřelimoioek; 1850 Klein Heilendorf, Postřelim ůvek, R affay; 1872 Klein Hei lendorf, H rubý Postřelim ov; 1881 Postřem ilůvek (!); 1885 Klein Heilendorf, Postřelm ůvka; 1905 K leinheílendorf, Postřelm ůvek, M alý Postřelm.ov; 1924 Postřelm ůvek, dříve též Malý Postřel mov. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Postřem ovek, do Postřem ovko, oby vatel. a příd. jm. „z Postřem ovko“. 5 M J : dem inutivum k Postřelmov (v. t.). Původní zdrobnění bylo Postřelimovec, srov. Rousínov!Rousínovec. Ke zdrob nění -ov/-ůvek srov. Ujčov/U jčůvek, V anov/V anůvek, V ickov/V ickůvek. V 15. stol. též Malý Postřelm ůvek, v němž přívlastek Malý nadbytečný. R. 1872 omylem přívlastek H rubý „velký“, při čemž Postřelm ov (Gross Heilendorf) má 1872 přívlastek V elký. Podoba Postřelm ůvko, k terá se objevuje ojediněle (1672, 1885), vznikla v době, kdy se -ko používalo u zdrobněných jm en, srov. M edlánko (Medlánky), Lažánko (Lažánky), Prusinko (Prusínky). O něm. Hei lendorf v. Postřelmov. 6 H raniční mlýn. Posvátno 1 Dříve osada, nyní m ístní
část Kelče (Hranicko). 2 1588 obec posvátenská, LSA 333; 1676 Poswatna; 1718 Poswadna; 1720 Poswad.no; 1751 Posswatna; 1872 Poswatno, Posvátno; 1881 a 1924 Posvátno. 3 P. Kelč. Osada nebyla souvislá, ale usedlosti byly roz troušeny po Kelči. Čes. 5 M J: jm enné adj. posvqtbna, později -bno k posvqtiti „posvětit“, zn. patrně „kostelní m ajetek“ ; srov. poi. Pošwietne, pošwiqtne „grunt, nadanie, fundusz košcielny“. Posvátno náleželo kelečskému faráři. Zám ěna rodu -n a -n o je u tohoto typu jm en velmi častá, srov. Olešná/Olešno. CV 166, 240; Prof III 435 (Posvátný); Bořek ZNT 190; Hosák VVM XX-P 44 (srov. P J Posvátný v Moutnicích, Na posvátným ve Zlíně, Posvátníce u Pavlova, Velkomeziříčsko); SA VIII 46-48, 97-100. Pošná 1 Z anikla v okolí Starého Hobzí; Nekuda 135. 2 1235 de Posna, CDM II, 261; 1481 z Pošný, ZDB XV, 110, 111; 1493 z Pošný, ZDB XVI, 216; 1507 z Pošnej, ZDB XVIII, 8 , f. 2; 1510 z Pošný, ZDB XVIII, 45, f. 9. 3 T. K a lina v rejstříku ZDB II uvádí: Pošná, asi v Čechách, o. Pacov, spíše než za niklá ves nebo dvůr v okolí Starého Hobzí, o. Slavonice. Avšak obsah listin svědčí, že opravdu se jedná o zaniklou Pošnou u Starého Hobzí. 5 M J znělo původně nejspíše Pošeň: pfivlast. příp. -jb k OJ Pošen n. Pošna, k terá hypokor. podobam i některého OJ s Po- (např. Poběh, Pobud, Pomir, Pom uk, Potěch atp.) a k terá m ají dvojí sufixaci: Poběh — Poš + -en, -na; srov. Budislav Boš, Bušen, Václav Vaš, Vašín, Vladim ír Vlaš, Vlašín. Z geni tivu do Pošňa > Pošně vznikl morfologickým vyrovnáním (o němž viz dále Telč) nový nomin. Pošňa, k terý chápán adjektivně: Pošňá, Pošná. Srov. týž proces u jm. Pošna v Č. (Prof III 445). Jm . Pošná dobře zapadá do pruhu posesív tohoto typu na jihozáp. Moravě (srov. Telč, Třeši). ČV —; Svoboda StčOJ 102, 158.
Poštorná 1 Městys 1.5 km zjz od Břec lavě. 2 1414 Teym enaw , pustá ves, Bretholz. Das U rbar; 1529 Poštorn (čes.), Purkstál (něm.!), JM 1967, 34 (= PB XIV, 264); 1539 Under K rabatten, Undern-Theym aw , ČMM 1937, 62; 1546 T heym enaw , tamže 63; 1553 Temenaw, čes. Poštorn, tamže 63; 1570 Vndterteimenau, Jenne, D ocum enta Lichtensteiniana; 1570 ves Unter Them enau oder Posstorn ztotožněna s Unter Krabattendorf, SAB, fond Lednice statek; 1570 Unter-Tem enau, Jacob v. Falke, Gesch. d. fürstl. Hauses Lichtenstein II 89; 1570 Unter K rabattendorf, ČMM 1937, 63; 1570 U ntertem enaw oder Pos storn, tam že 62; 1633 Posthorn; 1688 Posstorna, Posstornia, Kolek v SA XIV 78; 1704 in coemetorio Postornensi, tam že 78; 1726 Unter them enau, tam že 80; 1877 Unter Them enau; 1881 Poštovně; 1909 Unt. Themenau, Andress H andat las; 1924 Poštorná. 3 P. Valtice. Na poč. 15. stol. osada byla pustá, krátce před 1570 osídlena C harváty. Far. kostel Navšt. P. M arie z r. 1898. Do r. 1918 Poštorná náležela k Dolnímu Rakousku. Čes. 4 Poštorná, do Poštorně, v Poštorni, za Poštorňú, Poštoran/Poštorňan/(nově ji) Poštorák/Poštorňák, pastorský/poštorenský/poštorňácký; (nověji) Poštorná, do Poštornéj, za Poštorňú. Něm. Póšthoarn (1964 v Šakvicích). 5 Vývoj po jm enování městyse je složitý a ne zcela jasný. Něm. Teym enaw z r. 1414 se týká vsi tehdy již zaniklé (patrně za hraničních půtek rakousko-m oravských ukončených právě r. 1414). Kolem r. 1530 byla ves osídlena znovu, avšak z jihu přišlým i C harváty, odtud jm. Unter K rabatten „Dolní C harváty, Un ter K roaten“ s přívlastkem Dolní na rozlišení od nynější C harvátské Nové Vsi (Ober Krabatten). Od poč. 16. stol. se objevuje jm. Poštorná, a to nejprve v něm. podobě Poštorn, Posthorn. Zcela ojedinělý je i záznam 1529 Purkstál, 1531 Purkštol (VM-Břeclavsko 571). 291
Střídání jm en je způsobeno přeruše ním sídelní kontinuity a výskytem tro jího etnika: českého, německého a charvátského. Není zcela jasné, jak se ves před zpustnutím vlastně jm enovala. Něm. 1414 Teym enaw ukazuje na čes. předlohu odvozenou od subst. *týmě, tymenec, jihočeské (a p atrně též jiho moravské) v arianty apel. temenec, témě „bažina, m okřina, bahnitý pram en, ka liště“ (Machek ES 2 639); o zkřížení s vý znamem „vrchol“ viz Temenice. Poloha vsi v zátopové oblasti Dyje dobře odpo vídá význam u „močál, kaliště“, mohlo tedy jm. T. právě vzhledem k tom uto významu být spíše nějakým jménem pom ístním ležícím v blízkosti nebo na místě zaniklé starší vsi. K T y > něm. Tey- srov. Dyje/Thaya. Výklad jm. Poštovná je obtížný, neboť nejsou bohužel znám y starší doklady, které by dovolily jednoznačně rozhod nout, zda podoba Poštovná, něm. Post horn jsou form y původní, nebo zda jsou výsledkem přejetí nějaké starší, nezná mé předlohy. Přes všechny pokusy ne podařilo se jm. P. vyložit. Pokládám e proto čes. i něm. podobu jm éna za ne jasnou. Srov. P J Poštov, Na Poštove (Křepice u Hustopečí) a P J Puštovy (Šlapanice), k terá leží buď na hranici souvislého něm. kolonizačního prostoru, nebo v m ístech s intenzívní přítom ností něm. živlu. CV —; Prof —; Bořek ZNT 284, 440 (z něm. Posthovn, o němž však nic neříká); Schwarz —; VM-Břeclavsko 57. 6 Malá Poštorná. Poteč 1 Ves 2,5 km sv od Valašských Klobouk. 2 1341 Potecz, CDM VII, 357; 1520 ves Potecž, ZDO VXIII, 29; 1526 z Potecze, PO XIII. 58; 1575 ves Potecžie (!), ZDO XXIX, 39; 1670 Potecž; 1671 Potecz, Děkan, m atrika uhersko brodská; 1718 Potecž; 1720 Potetsch, Raffay; 1751 a 1798 Potecž; 1846 Po tetsch, Poteč; 1850 Potetsch, Poteč; 1872 Potetsch, Poteč; 1881 Potéč; 1924 Poteč. З P. Brumov. Ces. 4 Ta Potéč, do Poteče, za Poteču, Po292
tečan, potecký. V okolí i ten Poteč, do Poteča, za Potečem. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Potek, Potec, to hypokor. podoby k Póta, Poto — něm. Boto, o němž viz Potštát. Srov. stč. O J Potík (Svoboda StčOJ 137). OJ Potek však mohlo bý t i hypokor. zkratka k Potě cha. — Není však zcela vyloučeno, že jméno P. je apelativního původu a sou visí s téci „fliessen“. Srov. dvojici Osek, Oseč, Prosek, Pvoseč; zde by šlo o dvo jici potok, poteč p atrně s významem „poloha u tekoucí vody“. Tak také je MJ P. vykládáno v lid. etymologii. Event. základ poteč nebyl však mezi mor. a slez. pom ístním i jm ény zjištěn. CV 110 (P otín: OJ Póta). Prof - . 6 K rálův háj/K rálovec, Na Lhotské, Rybník, U skalky. Části: Dolňansko, Horňansko. Potěch 1 Zaniká ves u Reznovic. kde je P J V Potěchově zmole (Moravsko krum lovsko); Nekuda 44. 2 1245 villam Potech, CDB IV, 71. 5 Snad z pův. *Potěchy „ves Potěchovy rodiny“, k O J Potěch(a). Nelze číst Poteč, neboť listina dobře graficky odlišuje ch (= ch) a č (tsch: Ritschan „Říčany“). CV —; Prof III 445 (Potěhy •<— Potěchy). Srov. P J Potihe, Potiške v Reznovicích, která leží poblíž zaniklé vsi. P o t m ě c h m a t y , viz Příbor, sub 6. P o t m ě n o š o v i c e , viz Nošovice. 1. Potok, Bílý 1 Ves 2 km ssz od Ja vorníka; Sl. 2 1310 Wyzbach, A II, 206; 1373 zu W yzbach, A II, 207; 1623 Bílý Potok, Pozem. kniha; 1765 Weissbacli Hanbevg, A II, 215; 1798, 1805 a 1836 Weissbach; 1850 Weisbach, Raffay; 1881 Bílý potok; 1894 W eisbach; 1924 Bílý Potok, Weissbach, dříve jen Weisbach. 3 P. Ham berk. Far. kostel sv. Vavřince gotického založení. Něm. 5 Ces. jm éno až v 2 . pol. 19. stol. překladem z něm. složeného jm. Weiss(en)bach, které ještě r. 1310 bez diftongizace: W yzbach „bílý potok“. 2. Potok, Vysoký 1 Ves 16 km sz od
Šum perka, nyní část obce Malá Morava. 2 1616 z Vysokýho Potoka, U rbář Ruda nad Mor., SAB opis; 1617 Ves V ysoký Potok, tam že; 1656 Hohenfluss, tam že; 1675 H ohenflues; 1676 Hohenfluss, U r b ář Ruda nad Mor., SAB opis; 1718 H ohenflus; 1751 Hohenflus; 1789 Hohenflus, W ysokypotok; 1846 Hohen fluss, W ysoký Potok; 1850 Hohenfluss, V yso ký Potok, R affay; 1881 V ysoký po tok; 1924 V ysoký Potok, Hohenfluss. 3 P. Ruda. Založen krátce před 1616. Něm. 4 V ysoké Potok, do V ysokyho Potoka, (Vysoko)potočák, (vysoko)potocké. 5 Ves leží ve vyšší nadm ořské výšce než okol ní vsi, a to na horních tocích četných potoků, proto něm. H ohenfluss „vysoký tok“, česky už 1616 V ysoký Potok. 3. Potok, Zlatý 1 Ves 17 km sz od Šum perka, nyní část obce Malá Mora va. 2 1656 Guldenfluss, U rbář R uda nad Mor., SAB opis; 1675 G uldenflues; 1676 Goldenfluss, U rbář R uda n. Mor., SAB opis; 1718 Gudenflus; 1720 Guldenflus, Zlatypotok; 1751 G oldenfluss; 1798 Gol denfluss, Zladipotok; 1846 Goldenfluss, Zlatý Potok; 1850 Goldenfluss, Zlatý Potok, Raffay; 1872 Goldfluss, Zlatý Potok; 1881 Zlatý potok; 1924 Zlatý Po tok, Goldenfluss. 3 P. Ruda. Ves vznik la v 16. stol. Něm. 4 Z latý Potok, Zlaté Potok, do Zlatého/Zlatýho Potoka, Zlatopotočák, zlatopotocký/-é. 5 Něm. G oldenfluss „zlatý to k “ p rý podle skrovných nálezů zlata. • M J : z apel. potok „Baeh“. V ysoký a Zlatý Potok leží vedle sebe. proto roz lišení přívlastky. ČV 257; Prof III 446; Šm ilauer PST 2 146; Bezlaj II 114; Schůtz GTSK 69; Hosák VVM XX-P 5, 58; P o t o k , Ž ď á r s k ý , viz B randzejf. P o tštát 1 Město 11 km ssz od Hranic. 2 1322 de Potenstat, CDM VI, 196; 1377 bona Potstatensia . . . Potštát, ZDO III, 302; 1368 de Potštát, CDM XV, 119; 1388 ci vita tis nostre Pottenstat, CDM XI. 522; 1394 civitas Bothstat, CDM
XII. 220; 1408 oppidum Potštát, ZDO VII, 660; 1437 de Podstat, ZDO X, 228; 1446 na podstatskem zboží, PO III. 77; 1508 z Podstatu, PO VIII, 77; 1508 v Podstatie, PO VIII, 77; 1513 v měs tečku Pocztatie . . . z Podsstatu, PO IX, 209; 1522 na Podstatie, PO XII, 49; 1537 v Podstatie, PO VII, 172; 1544 na zámku Podstatu, ZDO XXV, 79; 1553 zámek Podstadt . . . v m ěstečku Podsta tie, ZDO XXV, 185; 1573 na Podstatie, PO XXVIII, 74; 1594 na Podstatie, PO XXXIII, 95; 1610 na zám ku Podsstatie, PO XXXVII, 97; 1617 na Podstatie, PO XXXIX, 237; 1630 zuer Bodenstadt, Prásek, Organisace 62; 1633 Bodenstatt; 1672 Bodenstadiensis parochia. Děkan, m atrika Lipník n. B.; 1676 Bodenstadt; 1718 Bodenstadt; 1720 Bodenstadt, Pos stat; 1751 B odenstadt; 1846 Bodenstadt, Podsstat; 1872 Bodenstadt, Podstát; 1881 Potštát; 1885 Bodenstadt, Podstat; 1893 Bodenstadt, Podstat; 1906 Bodenstadt, Potštát; 1924 Potštát, Bodenstadt, dříve Podštát. 3 P. Potštát. Původní hrad P otštát stál v m ístech označených P J Wustes Schloss. Již kolem 1320 město. Zámek. Far. kostel sv. Bartolom ěje ze 17. stol. Něm. 4 Počtát, na Počtát, na Počtátě, Počtačák, počtacký. 5 M J pův. něm. Boten stadt: zn. „des Boten S ta d t“, složeno z OJ Boto <— sthn. apel. boto „posel, Bote“ a ze -stat „Stadt, m ěsto“. P ři p ře jetí do češt. vynecháno spojovací nepřízvučné -en, počáteční něm. B- na hrazeno pravidelně čes. neznělým P-, skupina -tst-, vyslovovaná -tšt-, čes. -čt-: 1513 Počtát. V češt. byla první část takto substituovaného jm éna přikloně na k významově jasném u pod „unter“, jak svědčí podoba Podštát, doložená průběžně od 15. stol., zvi. v rodovém jm éně Podštátských z Prusinovic, i lid. etymologie („město založené pod zám kem, kdysi hradem “). K tvoření něm. jm éna a jeho přejetí do češt. srov. Frankenstat/Frenštát, K unenstat/K unštát, Tom asstat/Dom štát (dnes Domášov). — 293
S tará pověst (již ze 17. stol.) vysvětluje jm éno odtud, že T ataři srovnali město se zemí, že město zmizelo p o d zemí. CV 256; Prof III 346 (Potštejn); Schwarz 105 a VS II 396. 6 Bělidlo/Bleich, Mlýn ský důl/M iihlgrund. Pottendorf 1 Zaniklá ves u Valtic, kde je před zámeckým parkem trať Pottenberg. 2 1373 ze Potendorf an dem Potenberg, Jenne; 1414 Potendorf, Bretholz, Das U rbar. 5 M J je něm. a zn. „ves Botová“. K O J Boto viz P otštát. [Není vylouče no, že vzniklo jako opozitum k Poten berg „vrch B otův“, což mohlo být jm é no hradiska, na jehož m ístě vznikl val tický zámek (L. H.).] CV —; Prof —; Nekuda 45. Potůčník 1 Ves 8,5 km záp. od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), nyní část obce Hanušovice. 2 1461 z Litterbachu, Lechner II, 332. 334 (není jisté); 1570 Lautepocli, PO XXV, 19; 1575 vsi Lauttrpochu, ZDO XXIX, 39, f. 12, ed.; 1577 Lauterpach, U rbář p. Losiny, SAB opis; 1589 Lautrbach, tam že; 1677 Lautterbach; 1751 a 1718 Lauterbach; 1798 Lauterbach; 1846 Lauterbach, Potučnik; 1847 dopl. T; 1850 Lauterbach, Potůč ník, Raffay; 1852 Lauterbach (Potuč n ik); 1863 dopl. T; 1872 Lauterbach, Potůčník; 1881 Litrbachy; 1885 Potůč ník, jin ak Hluboké, Catal. cleri; 1893 Lauterbach, Potůčník, téžH loboké; 1924 Potůčník, Lauterbach, dříve též Hloboké. 3 P. Losiny. Ves založena v pol. 16. stol. Něm. 4 Něm. Lautepoch. V Bludově zapsá no z pam ěti: Hloboký, do Hlobokýho, hlobocké. 5 M J pův. něm. Lauterbach -e-sthn. Lúterbach k adj. lúter „jasný, čistý“ a -bach „potok“. Zn. „potok s čis tou vodou“ (tedy totéž, co čes. Bělá, Vidná, -ava). Čes. M J utvořeno až v 19. stol. analog, podle některých hydronym s -(n)ík < -bniku (jako Brník, Březník, Hliník, Ježn ík atd., která však deadjektiva): Potůčník. Ojed. se na konci 19. stol. objevuje lidové Hloboké „hluboké“ 294
s hanác. и > o; zcela ojedinělá je plurá lová podoba Litrbachy (1881). ČV —; Prof II 645 (Litrbachy). Potvorovice 1 Zanikly u Nového Poddvorová, kde je trať Kostelisko (Hodo nínsko). 2 1228 Pottworowicz, CDB I, 321; 1250 Potwarit, CDB IV, 1194; 1251, falzum z pol. 14. stol., in Potworicz, CDM III, 324; 1292 de Potwariz, CDM IV, 306; 1529 že drží vsi pusté . . . Potworowicze, PB XIV, 143. 3 Osada za nikla v 2. pol. 15. stol. Na k atastru pus té vsi vznikly osady S tarý a Nový Poddvorov (v. t.). 5 M J: příp. -ovice к OJ Potvor(a) apel. potvor „kdo se potvoří, šklebí“ nebo „kdo je potvořený“, tj. zhyžděný, „netvor“ ; přeneseně pak „zlý, darebný člověk“. Zn. ves lidí Potvorových. Do něm činy přejato s redukcí a vynechá ním nepřízvučné slabiky Potvorovice —> Potworiz. Pokračováním jm éna je jm. Poddvorov (v. t.). ČV —; P rof —; Svo boda StčOJ 44, 100, 102; Nekuda 85. Pouzdřany 1 M ěstys 9 km jv od Po hořelic. 2 1244 in Puzrams, CDB IV. 39; 1247 in Puzrams, CDB IV, 102; 1252 Puzdran, CDB IV, 259; 1277 Puzdram, ZDVGMS IV, 130; 1291 Paufíram, Falke I, 309; 1365 in Pausrams, Mendl, Knihy počtů, 295; 1368 vfflam Puzdrzan, ZDB V, 92; 1373 Paustrams und Pausramz, ZDVGMS, IV, 130; 1374 Puzdram, Puzdran, de Pausrams, tam že; 1378 de Puzdrzan, ZDB VI, 558; 1381 Puzdram, Puzdran, ZDVGMS IV, 130; 1382 Pausramb, F alke I, 364: 1384 mediam villam Pusdrans, ZDB VI, 950; 1384 m ediam villam Pusdrans, ZDB VI, 951; 1393 ecclesie in Puzdran, CDM XII, 124; 1406 z Puzdran, K P II, 5; 1413 z Puzdran, ZDVGMS IV, 130; 1414 czu Pausrams, Bretholz, Das U rbar; 1440 z Puzdran, tam že; 1447 ves Pawzdrany, PB III, 84; 1447 Pouzdřany, ZDVGMS, IV, 130; 1460 Púzdřany, tam že; 1480 na ves Puzdrany, PB Vllb, 69; 1501 Pawssramb, VM-Pohořelice 185; 1539 Pausraben m ulner, ČMM 1937, 62; 1547
v m ěstečku Pauzdranech, PB XIX, 142; některá dnešní příjm ení: Bečka, Flaš 1553, 1556 a 1575 Pausram, Falke II, 54, ka, Krabice, Mošna, Tobolka (vše ze 85, 91; 1629 zu Pausdram b, U rbář pan jm en nádob). Srov. i pol. M J Puzdrowo, ství Mikulov, SAB; 1633 Pausdran; Puzdrowiec, Puzdrowizna. Z hlediska 1673 Paussdram; 1718 Paussramb; 1720 jihomor. topónym ie je význam ná para Bausram; 1751 Pausramb; 1798 Paus lela celkem blízkého jm éna Trboušany (v. t.). Není proto zcela vyloučeno, že ram, Pauždran; 1846 Pausram, Pauzdobě jm éna m ají nějaký původní apelařan; 1850 Pausram, Pouzdřany, R affay; 1872 Pausram, Pouzdřany; 1881 Pouzd tivní význam, k terý nedovedem e dnes řany; 1893 a 1906 Pausram, Pouzdřany; již zrekonstruovat. Event. pojm enování 1924 Pouzdřany, Pausram. 3 P. M iku s žertovnou m otivací „lidé s hlavou lov. R. 1581 byly P. povýšeny na m ěs prázdnou jako pouzdro“, tj. „lidé hlou pí“ (jm. Pouzdřany by tak bylo synotečko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. (již 1344) kostel sv. Mikuláše. V 16. stol. nym ní k H lupohlovy) je třeba odm ít nout, protože obyvatelskou příponou středisko novokřtěnců. R. 1790 parcelo ván dvůr. Tři mlýny. Něm. a čes. -jan- se slovanská toponym a tohoto 4 Poázrane/Pázrane, do Poá-/Pázran, d ruhu netvoří (očekávali bychom *PúzPoá-/Pázraňák/-ščák, poá-/pázranské drohlavy). — K výkladu z puzdro se (stč. ú > hanác. ó, které na Hustopeč- kloní i Spal 94, Schwarz 194 a VS II 166. sku > oá, á; srov. luka > láká) ; Púzb) B eranek 84 a ČV 116, 260 spojují rany (!), do Púzran, Púzranščák/(íem.) -ščanka, púzranskej (Šakvice, nářečí dol- M J P. s něm. O J *Púzram + genit. -s; ské s ú a ý i> ej) ; Púzřany (Němčíce). *Púzrams — čes. *Púzrany s analog. Něm. Pauzrum l-zr°m (Šakvice 1963). -any a s vloženým d (jako zralý/zdra5 M J není dosud zcela jasné. Po lý) pak Púzdrany. — Hláska -m se však drobně jsm e se jeho výkladu věnovali píše jen v něm. adaptaci jm éna, srov. v OP III 276—278. Výzkumy, které jsm e v Č. Podbořany Podersam. Něm. od té doby provedli, potvrdily jako nej Puzrams není podoba původní, ale pravděpodobnější výklad z čes. Púzd- vzniklá hláskovým vývojem starší po řany (viz sub a)). Výklady sub b) a c) doby s -an(s), v níž -s sekundární; m ají poučně ukázat, že je možno podat srov. jihom or. Koniořany -> *Gudrans kom plikovanější výklad pomocí pravi -> Gudrams, M oravany — Morweins (podoba s -am s se tu nevyvinula). Po del čes.-něm. substituce, k terá jsou na již. Moravě doložena spolehlivě v ji dobně Púzdřany —> Puzrans -> Puz ných jménech, že však jejich využití rams. K dyby byla něm. podoba Puzdnem usí být přesvědčivé, neboť se liší rams původní, vzniklo by čes. *Pouz(d)případ od případu. ramy, -am ov a v něm čině by se konco a) M J Pouzdřany je utvořeno z akuz. vé -s sotva ztratilo. Zesílením závěru pl. k obyvatel, jm énu Púzdřěné s vý u koncového -m v něm. Pausram vznik lo Pausramb. — Spal — vedle výkladu znamem „ves lidí Púzdrových“, k OJ Púzdro ■<— apel. púzdro „pouzdro, Hiilse“ z čes. púzdro na str. 94 — nevylučuje i výklad z němčiny (str. 1 1 1 ), ač „moti (to z germ. fódra „pouzdro, pochva na m eč“ —v prač. *púdro —> stč. púzdro vace nejasná“. s vloženým z; M achek ES 387). Podle c) Je ještě třeba upozornit na jed n u Holuba-Kopečného 299 je púzdro však možnost: n a starosrbském a pom ořanslovo slovanské, srov. rus. puzó „bři ském územ í jsou M J Ziegram (okr. cho“, p u zyr’ „bublina, puchýř“, lit. Liebenwerda: 1279 Czegerin, 1373 Czegbuože „pouzdro“, vlastně „vypouklá rim, 1405 Czegeram) -e- slovan. Sekyvěc“. K OJ Púzdro srov. stč. příjm í a rin n. Zagorin (viz DS 22, 99—101); 295
Userin <— *Ožarin (R. T rautm ann II 92); Ziegerheim 1381 Czegerim (DS 10, 53). Slovanská příp. -in je zde ne pochybná, změna v -im , -am se dá vy ložit jen jako přejetí do němčiny, v níž existovala možnost přiklonění k -heim. — Mohli bychom tedy i pro Puzrams předpokládat: buď *Požařín (přivlast. příp. -ín k O J Požár a, to z OJ Požár nebo apel. požár rozšířením o -a, srov. OJ Nedvěda, V lka u Svobody StčOJ 127; srov. luž. P J Pozarin u Muky. Serbske ležow. m jena . . . III 167), nebo přím o apelativní *Požařina „místo, kde byl požár, získané požárem. *pohořelice“ ; srov. P J (S)pálenisko/(S)pálenina „místo spálené“ n. „kde pálí slunce“, Kamenina „kde je samé kam ení“ apod. *Požařín, *Požařina něm. *PUzrin —y *Püzrim, nepřízvučné i ztemnělo v e, což zapisováno -am : *Püzram, to přikloněno k O J typu W olfram, proto i analog, genitivní -s: 1244 Puzrams, s diftongizací 1414 Pausrams. Srov. W olframs pro Kostelec u Jihlavy. MJ Pouzdřany bychom pak museli chápat jako zpětné p řejetí do češtiny, přičemž za -am s/ans dáno „náležité, původní“ -any jako v K omořany/Gudrans, počá teční Puzr- -> stč. púzr- > pouzr- a zr/zdr: 1252 Puzdran (gen. pl.). Ve stře dověkých zápisech a m ísty i v nářečí kolísají čes. podoby mezi Pouzdřany a Pouzdřany, neboť jm éno nebylo vli vem něm. podob pociťováno s příp. -jan jako původní. Psaní -ř- je ustáleno až v 2. pol. 19. stol. —Lid. výklad: byla zde nalezena pouzdra. 8 Pouzdřanský m lýn/ Pausram er Mühle, P J Beim Gericht. Povel 1 Dříve ves, již v 15. stol. předměstí, pak osada, nyní část města Olomouc, 1,5 km jz od centra. 2 1250 Pauwel, CDB IV, č. 194; 1286 in Powel iuxta civitatem nostram Olomucensem. CDM IV. 240; 1286 Pofla, CDM IV, 242; 1301 in Poffla, Kux, Die dt. Siedlungen 467—532; 1331 Böhmische Powel (ne přím ý doklad), K ux; 1420 Pofel, K ux; 1459 aus dem dewczen Poffel, K ux; 296
1498 aus dem dew tschen Poffl, K ux; 1500 p rayta dicta Povelka, K ux; 1500 preurbium . . . dictum Boemicalis Powla, K ux; 1517 z Póvle, CMM 1957, 311; 1523 vom pehem ischen Powel, Prasek, Organisace, 244; 1671 Böhmischer Po wel; 1751 Boehmisch Powel; 1718 a 1798 Böhmisch Powel; 1846 Powel, Böh misch Powel, 1872 Powel, Povl; 1881 Povel; 1924 Povel, dříve též Povl. 3 P. olomoucké kapituly. Dříve byly dva Povely: N ěm ecký a Český (starší). Ně mecký P. se poprvé připom íná u Kuxe 1301 (str. 520) a za stavby olomoucké pevnosti byl zrušen. Něm.-čes. 5 MJ je zatím nejasné. S apelat. po vel „Befehl“ je nelze spojit, protože je to slovo nové, poprvé zaznam enané Kottern II r. 1880 jako slovo sokolské (tedy asi uvedené Tyršem v Základech tělocviku 1872; R ank 1882 je ještě ne má. — Bylo by možné m yslit na něm. povel, hověl „Volk. Leute, lidé“, ale vadí doklad 1250 Pauwel. [VI. Sm.]). CV 137, 260 (k -vel-); Prof —; Schwarz VS II 432; Machek ES 560. 1. Povelice, Dolní 1 Ves 5 km jjz od Osoblahy; enkl. 2 1267 Paulowitz Mi nus, Maius, CDM III, 402; 1320 de Paulowicz, Lechner I, 7; 1389 Pawlowicz retro castrum , Lechner I. 17; 1517 z Veliké Poveličky, z Malé Poveličky CMM 1957, 366; 1554 Polské Povelice, Slez. sb. 48, 83; 1568 z Dolních Povelic, VMO-P, 1893, 40, č. 112; 1582 ves Málu Poweliczku, DM XV, 151; 1582 ves Dolnj Powelycze, DM XV, 151; 1587 Malú Poveličku, CSIMus 1964, 13; 1676 Nieder Paulowitz; 1718 Nieder Paulowitz; 1720 Unter Pawlowitz, 1751 Unter Pawlowitz, Nieder Pawlowitz; 1846 Nieder Paulowitz, Unter Paulo w itz; 1870 Nieder Paulowitz, Dolní Pavlovice, Dolní Povelice, Catal. cleri; 1081 Dolní Povelice; 1921 Dolní Pove lice, Nieder-Paulow itz; 1924 Dolní Po velice, dříve jen Niederpaulowitz. 3 P. Rudoltice. Něm. 5 V 16. stol. se vyskytuje i zdrob-
nělé jm. (Malá) Povelička. 6 K obem ský m lýn/K aw arner Múhle. 2. Povelice, Horní 1 Ves 7,5 km jz od Osoblahy; enkl. 2 Doklady viz 1 u Dolních Povelic, neboť nelze přesně identifikovat, k teré z obou Povelic byly V elké a k teré Malé. 1565 na ves Hornj Powelycze, DM XV, 10; 1568 z Horních Povelic, VMO-P 1893, 49, č. 146; 1582 ves Hornj Powelicz (!), DM XV, 151; 1676 a 1718 Ober Paulow itz; 1720. 1751 a 1798 Ober Paw lowitz; 1846 Ober Pau low itz; 1870 Ober Paulowitz, Horní Pavlovice, Horní Povelice, Catal. cleri; 1881 Horní Povelice; 1921 Horní Po velice, Ober Paulow itz; 1924 Horní Po velice, dříve jen Oberpaulowitz. 3 P. Rudoltice. Něm. 3. Povelice, Nové 1 Dříve osada, pak část Horních Povelic (Osoblažsko). Po 1955 ves zrušena, název zanikl. Enkl. 2 1846 Neu Paulow itz; 1870 Neu Paulo w itz, Nové Pavlovice, Nové Povelice, Catal. cleri; 1881 Nové Povelice; 1921 Nové Povelice, N eu Paulowitz;. 1924 Nové Povelice, dříve jen N eupaulowitz. 3 P. Rudoltice. Osada založena r. 1784 parcelací dvora. Něm. Zanikla po 1955. 5 M J z pův. čes. Pavlovice (v. t.), které prošlo něm. prostředím (Paul — nář. Póul, odtud čes. Povel-). Jednotlivé vsi se rozlišovaly přívlastky, a to n ej prve podle velikosti (1267 Minus, Maius), od 16. stol. podle polohy (Dolní, Horní); v 16. stol. též podle velikosti (Velká a Malá Povelička). K nim přibyl od konce 18. stol. přívlastek Nové pro nově založenou osadu. Zcela ojediněle se vyskytuje přívlastek Polské P. (1554 u 1. P.). CV - ; Prof Pozďatín 1 Ves 9 km zsz od Náměště nad Oslavou. 2 1358 de Posdyetin, ZDB III, 408; 1376 villam Bozdietin, ZDB VI, 312; 1447 villam Pozdyetin, ZDB XII, 572; 1459 v Pozdietinie, PB IV, 119; 1520 do Pozdietina . . . v tom statku pozdietinskym , PB V llb, 105; 1538 ves Pozdietin, ZDB XXVI, 2; 1672 Poždietin; 1718 Posdietin; 1720 Postietin; 1751
Pozdiatin; 1846 Pozdiatin, P ozdětjn; 1872 Pozdiatin, Pozďatín; 1881 Pozdětín; 1893 Pozdiatin, Pozďatín, též Pozdětín; 1906 Pozdiatin, Pozďatín; 1924 Pozďatín. 3 P. Náměšť n. Osl. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Pozďatín, do Pozďatína, Pozďaťák, pozďacké. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Pozďata <— Pozdeta, to hypokor. podoba k OJ Pozděrad, složenému z adverbia pozdě „spát“ a -rád „gern“. V dokladech do 18. stol. doložena jen přehlasovaná podoba, pak přehláska zrušena, jak je tom u často u jm en toho typu n a M oravě; srov. dvojici Kojaticej Kojetice, Prosetín/Prosatin apod. MJ P. leží poblíž jm éna Pozďátky (v. n.), obě p atří do výrazné skupiny M J s -ata-l -a ta - na jihozáp. Moravě. ČV 110; Prof —, III 450 (Pozděraz); Svoboda StčOJ 83, 164; Schwarz 160. Pozďátky 1 Ves 5,5 km v jv od Tře bíče, nyní část obce Slavíčky. 2 1104, falzum z konce 12. stol., Pozdatici Kos mas 259; 1678 Pozdiatky, Pozdiatko; 1718 Pozdiatka; 1720 a 1751 Pozdiatka; 1846 Posdiatka, Pozďatka; 1872 Pozdiat ka, Pozďátka; 1881 a 1885 Pozďátky; 1924 Pozďátky, dříve Pozďátka. 3 P. Třebíč. Čes. 4 Pozďátke/Pozďátka (pit.!), do Pozďátek, Pozďátečák, pozďátecké (*pozďacké by kolidovalo s adj. k blízkém u Pozďatínu). 5 MJ: dem inutivum k Pozdětice, v něm ž příp. -ice k O J Pozďata, o něm ž v. v. Zn. ves lidí Pozďatových. P ři zdrobnění zrušena před tvrdou zubnicí přehláska ’a > ě: Pozdětice > Poz ď átky; srov. Vrbětice/V rbátky, (V)zněticeJZňátky. V 18. a ojed. i pozdějším stol. doloženo zdrobnění n a -o: Pozďátko; srov. Lažany/Lažánko, Postřelm ov/Postřelm ůvko. O dtud snadný pře chod k nář. -a, protože jm éno leží v ob lasti s dosud živým typem P J Lesa, Hora, Zahrádka (pit.!). M J Pozďátky patří do pruhu starých dem inutiv v po vodí Jihlavy. ČV 110; Prof —; Schwarz 160; Šrám ek Slavia 39, 377—398.
Pozděchov 1 Ves 12 kra jjz od Vse tína. 2 1361 Pozehow, CDM IX, 237; 1363 Posozyechow (!), CDM IX, 319; 1481 Pozdichov, K P VI, 172; 1522 z Pozdichowa, PO XII, 40; 1523 z Pozdichowa, PO XII, 213; 1670 Pozdichow; 1672 Pozdiechow, Děkan, m atrika u h er skobrodská: 1718 Pozdienow (!); 1720 Posdiechovo; 1751 Pozdiechow; 1846 Pozdiechow, Pozděchow ; 1872 Pozdie chow, Pozděchov; 1881 a 1924 Pozdechov. 3 P. Vizovice. F arní (od 1777) kostel sv. Jiří, od 1869 fa ra augšp. vy znání. Ces. 4 Pozdichov, do Pozdichova, Pozdichov’an, pozdichovský. Arch. Pozdišov, do Pozdišova (Ublo). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Pozděch, domácké po době k OJ Pozděrad, o němž viz Pozďatín. V některých dokladech a v ná řečí změna ě > i, srov. Hodějov, Pros tějov, Radějov Hodijov, Prostijov, Radijov. CV 110; P rof III 395 (Poděšín). 6 Dolina. Hradišťko. Hůry, Kout, Kozinec, Láze, Na Koňové, Na Mezných, Rzdovňa, Svéradov, Vrchy, Výpusta nad dědinou, Výpusta pod dědinou, Za léchama, Závratě. Pozlovice 1 Městys 15 km ssv od Uherského Brodu. 2 1287 Pozlovicensem, CDM IV, 253; 1399 Pozlowicz, CDM XII, 457; 1412 super villis . . . Pozlowicze, ZDO VIII, 7; 1579 ves Pozlowicze, PO XXV, 39; 1633 Poslowitz; 1670 Pozlowitz; 1671 Parochia Pozlouicensis, Děkan, m atrika uherskobrod ská; 1718 a 1751 Poslowitz; 1846 Poslo w itz, Pozlowice; 1872 Poslowitz, Pozlo vice; 1881 a 1924 Pozlovice. 3 P. Luha čovice. F arní (již v 14. stol.) kostel sv. M artina (nynější z r. 1644). V 18. stol. povýšeny n a městečko. Ces, 4 Pozlovice, do Pozlovic, Pozlov’an, pozlovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ *Pozl, Pozel <- adj. pozl, pozel, které utvořeno stupňovací partikulí p o -k adj. ZTil-b „zlý“ ; srov. stč. OJ Potich, Pomil, bulh. Podobr, srbch. Ponjeg. Zn. ves lidí Pozlových. Základ z-bli, též v blíz 298
kých M J Zlechov a Zlín (v. t.). CV 144; Prof —, III 225 (Nezlovice k OJ Nezel); Svoboda StčOJ 102; Schwarz VS II 120. 6 Janský mlýn, M artincův mlýn, Sed lářův mlýn, Na Klenkově, Na klučích, Na nivce a lukách, Údolní přehrada, Sítné, U koryta, Vršky. Pozořice 1 Městys 9 km sz od Slav kova. 2 1297 (Bočkovo falzum) ex pago Pozoric, CDM V, 63; 1349 in villa Pozoricz, ZDB I, 106: 1358 Posoricz, CDM XV. 417; 1371 Possericz, CDM X, 109; 1371 Posorzicz, CDM X, 113; 1417 Pozoricze . . . in vineis Pozoriczensibus, ZDB XI, 369; 1447 ecclesie parochialis in Pozorzicz, ZDB XII, 546; 1463 v Pozorziczich, PO IV, 7; 1464 v Pozorziczich, PB IV, 120; 1489 v Požeřicích, AC XVI, 328; 1492 tvrz Pozorzicze, ZDB XVI, 37; 1518 in Pozorzicz, ACO č. 265, f. 282; 1522 fa rář pozorsky . . . ze vsi Pozorzicz, PB Vllb. 120; 1522 duom v Pozorziczich proti kostelu leží cí, PB XII. 543; 1522 dvoru svého pozorskeho, PB XII, 273; 1633 Posořitz; 1658 Parochias Pozoricensem . . . ACO č. 265 k r. 1655; 1675 Posoržitz; 1718 Posoržitz; 1720 a 1751 Posořitz; 1846 Posořitz, Posořice; 1872 Posoržitz, Pozořice; 1881 a 1924 Pozořice. 3 P. Pozo řice. R. 1782 povýšeny na městečko. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel Nanebevzetí P. M arie z r. 1704—24. Ces. 4 Pozořice, do Pozořic, k Pozořicim, o Pozořicác.h/-ich, za Pozořicama, Pozořák/Pozorák, pozorské. 5 M J : příp. -ice k OJ Pozor(a), to z abstrakt, apelat. pozor „A chtung“ (to postverbale k zřieti „zříti, viděti“). Zn. ves lidí Pozorových. CV 144; Prof II 266 (Pozorka), V 635; Svoboda StčOJ 50; Machek ES 588; Schwarz VS II 57. Požahy 1 Zanikly severně od Lukavce (Bílovecko), kde zůstala sam ota Požaha; Sl. 2 1377 Poscheha, Gr-M II, 488; 1512 ves pustú Požahy, ZDOp III, 41; 1881 Požahy. 4 Požaha, na Požáhu, na Požaze, oby
vatel. a příd. jm . „z Požahy“ (Luka vec). 5 M J: pl. k apelat. požaha, deverbativu k *požahati „požhnouti, pop áliti“. Bylo to nejspíše označení místa, kde žhne slunce nebo které bylo požďářené, tj. získané žďářením. Jm. Po žaha (jen tak v nářečí) a blízká jm. Porubá, Polom a Třebovice (v. t.) sou visí s dobýváním lesní půdy mezi ře kou O drou a Opavou. K tvoření srov. porubat/Porubá. Srov. i Požehy na Slo vensku (v Turci), v C. Požáry u Prof III 450, pol. Požegi, slovin. Požeh. ČV —; Sedláček Snůška 151, 164; Bezlaj II 347; Rospond RKJ-W roclaw II 52 (pol. Požarzyszcze); V asm er REW I 408. Prače 1 Ves 8,5 km záp. od Slavko va. 2 1359 de Pracevi, Mendl, K nihy počtů, 258; 1361 de Pratzen, Reg. VII, 811; 1361 de Praczen, Reg. VII, 963; 1365 de Praczen, Mendl, K nihy počtů, 347; 1368 villam illorum dictam Pra czen, ZDB V. 89; 1376 Pracz, CDM XI, 20; 1392 in villa Praczen, CDM XII, 84; 1481 zatopil nám m lýn v Práci, K P V, 302; 1491 v Praczy, PB V llb, 18; 1499 v Praczich, K P VII, 185; 1531 ze vsi Pracze, PB XIV, 271; 1673 a 1718 Pratsch; 1720 a 1751 Pratze; 1846 Prat ze, Prače; 1872 Pratze, Prače; 1881 Pratce; 1893 Pratze, Pratce, též Pratec; 1915 Pratze, Pratec; 1924 Prače, dříve Pratec též Pratce. 3 P. brněnské kapi tuly. Far. kostel sv. kříže. R. 1805 střed bitvy zvané „u Slavkova“. Ces. 4 Ty Prače, do Prac, v Pracích, Pracák/Pratečák, pracké/pratecké. Něm. Prötsn. 5 M J: z pův. pl. Práče (v. t.), které již ve 14. stol. přejato do něm činy nejprve jako Pracz, Pratz (se sub stitucí č/c), k teré rozšířeno o analog, -en na Praczen, Pratzen; teprve od 18. stol. se vyskytuje něm. Pratsch, Pratze. Česky znělo jm. P. do konce 16. stol. s výslovností -č: Prač, srov. zápisy 1376, 1499, 1531; podoby s c převládají pouze v 19. stol.; Prače, Praca (ojed. zápis v urbáři). Jm éno prošlo pestrým vývo jem. K pův. Práče zněla příd. jm. práč-
ský —> pracky (s m oravským kráce ním). A protože v nářečích existovaly dvojice jako Luleč (-> LuZč)/adj. lulčský i lulcký, Teleč (—> Telč)/adj. telčský i telcký, byly k adjektivním podo bám pračský a pracky dotvořeny nové nom inativy Prač nebo Prac, Prače (tím se jm éno mohlo stát singulárové a po dle vzoru jm en typu Luleč i femini nem ; odtud i ojed. nář. ta Praca, do Prače). Protože však k adj. lulcký, telc k ý atd. existuje i „širší“ v arian t lulecký, telecký, bylo k pracký sekundárně vytvořeno jakoby „náležité“ pratecký a od něho opět nový nom inativ Pratec. Na form álních prom ěnách nebyla bez vlivu němčina, neboť její c v nář. Prótsn mohlo přispět ke vzniku čes. podob s -c- (pracký, Prače). U násle dujícího jm. Práče, u něhož k přejetí do němč. došlo až v 19. stol. v podobě Prddš, se proto form y s -c- nevytvo řily, ačkoli přid. jm. zní v nářečí i v ně kterých středověkých dokladech prac ký. Ve srovnání s vývojem jm. Práče/ Prače zůstal vývoj jm. Práče stát na vyrovnání s typem Telč, Lulč prostřed nictvím adj. pracký: doložena jen po doba Práč (sg., fem.), nikoli ty Prače, ten Pratec. CV 40, 111 (z OJ Pratek); Prof —. 6 U M ohyly m íru. P r a c o v, viz Vracov. Práče 1 Ves 11 km vsv od Znojma. 2 1190 in villa Pracih, CDB I, 326; 1331 Pratsch, CDM VI, 436; 1344 villam Pracsch prope Znoym am , CDM VII, 559, 1350 in Praczh, ZDB I, 180; 1365 vineam in Pretschicz, Mendl, Knihy počtů, 364; 1426 de Pracz, Neumann, Nové pram eny, 151; 1459 na Pracký dvuor, K P IV, 45; 1468 in Prathss, Neumann, Nové pram eny, 151; 1486 v Praczi, PB V, 29; 1513 na grunty naše praczke, PB X, 72; 1529 ve vsi Praczij, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 2; 1531 ze vsi Pracze, PB XIV, 271; 1562 ves Pracz, ZDB XXVIII, 46; 1581 hranice mezi vsí Pratcžy a Lechwiczy, PB XXIX, 231; 1592 po dvořáku ze vsi 299
Pracžie, PB XXXI, 66 ; 1672 Pratsch; 1718, 1720 a 1751 Pratsch; 1846 Pratsch, Prač; 1872 Pratsch, Práč; 1881 Pračice; 1893 Pratsch, Pračice, Práč; 1924 Práče, Pratsch, dříve Pračice. 3 P. Kyjovice. Něm. 4 Ta Práč, do Práče, za Práči, Pračák, pracké/Prač . . . Něm. Prodš. 5 MJ pův. pl. Práče: z akuz. pl. k apelat. práč „kdo se pere, b ije“ ; srov. Práčova Lhota (Prof V 609) a synonym ní OJ Rváč (Svoboda StčOJ 202). Motivace „rváči“ je dosud v mor. nářečích při tvoření expresívních přezdívek obcí živá (Rváči, Bijani, Bijci apod.). K pře jetí do něm činy a ke vzniku podoby Práč, adj. pracky viz Praze. CV 40, 110, 111; P rof —; Beranek 83 („Schläger, R au fer“ nebo „W äscher“); Houdek CVSMO XIII 47; J. Stanislav V orträge an d. Slaw istentagung in Berlin 105 (srovnává se sloven. Práča <— Prakja, to však s naším jm. nesouvisí). P J Prá če (pl.) v Dol. Lažanech. P r a č i c e , viz Práče. Pradlisko 1 Ves 14,5 km ssv od Uher ského Brodu, nyní část obce Retechov. 2 1598 ves Pradliska . . . Pradlisstij, U rb ář světlovský; 1670, 1718, 1846, 1872 Pradlisko; 1881 Pradliska; 1893 Prad lisko, Pradlisko; 1924, 1929, 1935, 1952 Prádlisko; 1955 Pradlisko; 1960 Prádlisko; 1965 Pradlisko. 3 P. Luhačovice. Ves novějšího původu (ze 16. stol.). Čes. 4 T y Prádliska, na Prádliska, na Prádliskách, Prádliščan, prádliský. 5 MJ: z nářeč. apelat. pradlisko „místo na potoce, kde se p ere“, tvořeno jako pastvisko, ruhisko. ČV —; Prof —. P r a h l i t z , viz Pravlov. 1. Prachárna 1 Sam ota u Dukovan (M oravskokrumlovsko). 2 1924 Pra chárna. 2. Prachárna 1 Sam ota u Konice. 2, 3 V starších dokladech není. 4 Prachárna, na Prachárno, na Prachárni. 5 M J: z obecného m ístního jm. prachárna „výrobna nebo skladiště střelného prach u “, v nářečí však též 300
„mlýn na jem nou mouku, prachovna, prachovník“. V tom to význam u častý název m lýnů (Prachovní m lýn, Prachař, Prachovník, Prachárna, Prachovna). CV - ; Prof - ; Hosák VVM-P XX 24. 1. Prachovna 1 Sam ota u Veverské Bítýšky (Tišnovsko). 2 1924 Prachovna. 4 Prachovna, na Prachovňo, na Prachovni. 2. Prachovna 1 Sam ota u Brtnice (Jihlavsko). 2 1924 Prachovna. 3. Prachovna 1 Sam ota u Koněšína (Náměšfsko nad Oslavou). 5 Viz Prachárna. Prachovník 1 Sam ota u Kylešovic (Opavsko); Sl. 2 1924 Prachovník. 4 Prachovník, na Prachovník, na Prachovniku, prachovnicky (Kylešovice). 5 M J: substantivizací adj. prachov ní, tj. mlýn. Viz Prachárna. Srov. laš. nář. otrubovnik „m lýnek na otruby“. Prakšice 1 Ves 5,5 km severně od Uherského Brodu. 2 1131 Praxici, CDB I, 115; 1389 villam Pralischicz, Lechner I, 12; 1446 de Prasicz, ZDO X, 434; 1481 ves Prakssycze, PO V, 141; 1493 z Prakssicz, ZDO XIV, 33; 1522 na Prakssiczych, PO XII, 27; 1551 na Prakssiczych, PO XXI, 137; 1604 ze vsi Prakssycz, DM XXIII, 25; 1606 ze vsi Prakssycz, DM XXI, 181; 1616 na Prakssyczych, PO XXXIX, 157; 1670 Prakschitz; 1718 Prackschitz; 1720 a 1751 Prakschitz; 1846 Prakschitz, Prakšice; 1872 Prakschitz, Prakšice; 1881 a 1924 Prakšice. 3 P. Prakšice (lenní statek biskupství). V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Prachčice, do Prachčic, Prachčičan, prachčický (Drslavice, Pašovice). Prak šice, do Prakšic, k Prakšicom, prakšick ý (v místě). 5 M J : příp, -ice k OJ Prokeš, to rozšířením o -eš z OJ Prak, domácké podoby některého OJ s počá tečním Pra-, např. Pravoň, Prásek, Praněk; srov. Radoslav/Rak/Rakeš, MJ Rakšice, Benedikt/B ek/B ekeš. Zn. ves lidí Prakešových. Doklad 1131 by u k a zoval na starší Prakšice k O J Prak-sa, tvořeném u jako Bek-sa k Benedikt. CV
110; Prof —; Svoboda StčOJ 131, 150. 6 Chm elnická hora, též G reft, Nová
hora, též Pod vinohrady, S ta rá hora. P r a m e n y , viz Štolnava. P r a n s v i c e , viz Bransudice. P rasklice 1 Ves 10,5 km zsz od Zdounek, nyní část obce Uhřiee-Prasklice. 2 1355 villam dietám Prasklicz, CDM VIII, 294; 1358 in Praclicz, ZDO I, 526; 1385 villam dietám Prasklice, alias Colben, CDM XI, 374; 1386 villam dietám Prasklicze, alias Colben, ZDO V, 3; 1527 z Prasklicz, PO XIII, 114; 1675 P rasklytz; 1718 Prassklitz; 1751 Prasklitz; 1846 Prasklitz, Prasklice; 1881 Prasklesy (Prasklice); 1885 Prasklice, též Prasklesy, Catal. cleri; 1893 Prask litz, Prasklice, též Prasklesy; 1915 Prasklitz, Prasklice; 1924 Prasklice. 3 P. Morkovice. F arní (od 1898) kostel, sv. Anny. Ces. 4 Prasklece, do Prasklec, Prasklečák, prasklecké. Prasklice . . . (Morkovice). 5 M J : příp.-ice k OJ Praskl, to z Z-ového participia slovesa prasknuti „prask nout, krachen“, srov. puknútij Pukl, rupnúti/Rupl, švihnúti/Svihl(a); zn. ves lidí Prasklových. Sem bera — patrně na základě chybně vykládaného nářečního Prasklece — zavedl podobu Prasklesy, k terá žila jen krátce. Ve 14. stol. se ves jm enuje něm ecky K olben -e- bei einem Kolbe „patřící Kolbovi“ nebo apelativně „místo m ající něco s písty, K olben-“ (viz 1. Písečné). Něm. jm éno je stopou cizí kolonizace v prostoru Zdounky— K rom ěříž (srov. Bílany/fíuZtmt). CV 111; Prof III 456 (Praskačka); Svoboda StčO J 168; Hosák VVM XX-P 50; Schwarz VS II 111. Praskolesy 1 Ves 7 km západně od Telče, nyní část obce M rákotín. 2 1385 Praskolesy, ZDB VII, 35; 1399 Praskoles. ZDB VIII, 224; 1678, 1718 a 1720 Praskoles; 1751 Praskoletz; 1846 Praskoless, Praskoles; 1872 Praskoles, Pras kolesy; 1881 a 1924 Praskolesy. 3 P. Telč. Ces. 4 Práskolesy, do Práskoles, za Prás-
kolesama, Práskolesák, práskoleskej. 5 MJ je apelativní: označuje les, který praská, tj. k terý m á suché dřevo. Srov. M rsklesy, pol. Truskolasy, srbch. prašce „suché haluzí, drobné suché větvo ví“ (v Istrii) a M J Praščevac, Praščovci. — Vedle M J Pobikozly n a Jihlav sku je jm. P. nejzápadněji položené mor. M J složené. K tvoření srov. nář. apel. praskokrky „tuhé nohy, od nichž praská v k rk u “ (Bartoš Dial. slov. mor. 325). CV 172, Prof III 456 (2X); Spal Onomastica XVI 15—16 („suchý, pras kavý les“); Lubas 63. P r a t c e, viz Prače. Prátlsbrun, od 1949 Březí. 1 Ves 5,5 km zsz od Mikulova. 2 1310 Bratersprun, fotokopie v SAB z lichten štejnského archívu, č. 16; 1538 s pus tým i vesnicemi Pratesprun, ZDB XXVI, 4; 1590 ves vnově vystavěnou slově Pratlesprun, ZDB XXXI, 71; 1673 Pratlsbrun; 1718 Bratelsbrun; 1720 Pratlsbrun; 1751 Bratlsbrunn; 1846 Bratelsbrunn, Bratibrun; 1872 Bratelsbrunn, Bratelsbrun; 1881 Pratélsbrun; 1893 Bratelsbrunn, Pratélsbrun; 1924 Prátls brun, Bratelsbrunn; 1949 Březí. 3 P. Drnholec. V 2. pol. 15. stol. ves zpustla, před 1590 nově osazena. F arn í kostel sv. Jan a K řtit. Něm. 5 V tom to od původu něm. jm éně je jasná pouze jeho druhá část -brunn „studně“. P rvní kom ponent bývá po kládán za nějaké OJ, které je B erán kovi 82 „nejasné“ ; W isnar 123 je iden tifikuje jako Bradilo. — Předpokládá me, že M J souvisí s rakouským MJ Pradl, Pradell, Pradill. A reál něm. MJ s Prat- zabírá též již. Německo (MJ Pratl), Švýcarsko (Pratteln u Basileje), Lotrinsko (PJ Pratteln), Vlámsko (Pradeles), Holandsko (Praeyeel, Proyeel) — k lat. pratum „louka, Wiese“ (Bach II2, 81). Zdá se proto, že s v Pratelsbrunn není posesívního původu a že Ifel je dem inutivní sufix. MJ by pak zname nalo „studna n a loučce“. K -brunn, ukazující na rakouské prostředí, srov. 301
SedlecjVoitelsbrunn. CV 256 (bez); Prof Hosák W M X X -P 57; Nekuda 125. 8 Schaflerův dvůr 'Schaf lerhof. 1. Pravčice 1 Ves 8 km vsv od Kro měříže. 2 1261 Pravoeziz, CDM III. 323; 1267 de Praiueziz, CDM III, 402; 1320 in Prawczicz, Lechner I, 6 ; 1447 in platea Prawczicz, Lechner I, 57; 1649 z Prawcžycz, Summ ovní ex trak t; 1651 v Prawcžiczjch, Summovní extrakt; 1676 Prawcžitz; 1718 Prawcžitz; 1720 Prawgenitz (!); 1751 a 1846 Prawtschitz; 1872 Prawtschitz, Pravčice; 1881 a 1924 Pravčice. 3 P. Kroměříž. Pravčice byly lénem , r. 1590 tu byla zákupní rychta. Ces. 4 Pravčice, do Pravčic, Pravčičák, pravčické. 6 P J Biskupica. 2. Pravčice 1 Zanikly někde na pan ství vranovském . 2 1516 vsi pusté . . . Prawczicze, ZDB XIX, 3; 1560 ves pus tou Prawczicze, ZDB XXVIII, 23; 1589 ves pustou Prawczicze, ZDB XXXI. 31. 5 M J : příp. -ice k OJ Pravěk, Pravec, k teré je buď substantivizací adj. pravý „echt, richtig“, nebo domáckou podobou složeného OJ Pravoslav, Pravóm ysl, Svéprav. Zn. ves lidí Pravkových, Pravcových. CV 111; Prof —, V 559, 592 (o práv-); Svoboda StčOJ 142 (Pravec); DS 11, 22; 20, 54. Viz i Pravice. Pravice 1 Ves 13,5 km sv od Jaroslavic. 2 1222 plebanus de Brawiz, CDB II, 236; 1293 Prawycz, CDM IV, 138; 1325 Prowicz, RB III, 1141; 1325 Prawicz, CDM VI, 272; 1336 Prawicz, Reg IV, 139; 1361 in W rahouicz (!), ZDB IV, 15; 1365 in Wrahouicz, ZDB IV, 365; 1385 in Browicz, ZDB VII, 203; 1385 in villa Brawicz, ZDB VII, 205; 1417 in Browicz, ZDB XI, 457; 1448 drží ves Vrahovici, K P III. 353; 1481 drží Vrahovice, K P V, 292; 1562 ves Wrahowicze, ZDB XXVIII, 46; 1672 Brabitz; 1718 Probitz; 1720 Probitz; 1846 Pro bitz, Probice; 1872 Probitz, Probice; 1881 Bravice; 1885 Probitz, Pravice; 1924. Pravice, Probitz, dříve Bravice, 302
též Probice. 3 P. Fryšava. Ve 13. stol. farní kostel, v 14. stol. tvrz. Dědičná rychta. Něm. 4 Pravice, do Pravic, Pravičák, pravický. Něm. PrOwets. 5 Jm éno dolo ženo nejprve 1222 něm. Brawiz. Jeho předlohou je čes. jméno, které mohlo znít buď Vrahovice nebo Pravice. Je-li východiskem Vrahovice (v. t.), probí halo přejetí do něm činy tak, že počá teční Vr- s obouretným v — něm. Br-, skupina -aho- zredukována na pouhé ä > něm. nář. 5: *Vrahovice —y Bra wiz. K redukci však nemuselo dojít až při přejetí, nýbrž spíše už v čes. pro středí samém, neboť intervokalické h, vyslovované hrdelně, vytvářelo vhodné podm ínky pro splynutí vokálů; srov. Bohuslavice — Búslavice, hanác. Bóslavice. Jsou však dvě závažné okol nosti. které m luví proti tom uto pojetí: v čes. i něm. dokladech pro Vrahovice u Prostějova není redukce nikdy dolo žena a v dokladu z r. 1222 nemohlo dojít k -aho- > -a-, protože v zápisech kolem 1200 není ještě provedeno g > ři. Také form a Vrahovice sama je u P rä mie doložena od pol. 14. do konce 16. stol., není tedy ani časově první. Vznik la proto nejspíše jako „náležité“ vyde dukování z něm. Brawiz, event. nář. Pröwitz. Pokládám e proto za původní znění jm éna form u Pravice: příp. -ice k OJ Prav, to buď z apel. prawb „echt, ge recht“, nebo hypokor. zkratka k slože ným OJ Pravoslav, Pravomysl, Svéprav, o nichž viz Pravčice. M J P. zn. ves lidí Pravových. Pravice -> něm. Brawiz, nář. Pro- (ke zdloužení a v první slabice do šlo, bylo-li od původu pod přízvukem ; srov. M ládkovi Bladens-dorf —► Blos-dorf). České neznělé P přejato zcela náležitě něm. napjatým B, srov. Přibice/ 1222 Briw iz a obráceně BrnojPrin. Sou díme, že teprve substitucí P-/B- byl dán předpoklad k něm. B čes. V (Brawiz —>■ *Vravice a k tom u dotvořeno Vra hovice na pozadí synizese ty p u Bohu-
slavíce, Búslavice). CV 111 (z OJ Práv); Prof —; Schwarz 247 a VS II 134. 1. Pravlov 1 Městys 8,5 km ssz od Pohořelic. 2 1075, falzum z 12. stol., Naprauloue, CDB I, 386; 1104, falzum z 12. stol., fórum Pravlou, Kosmas 259; 1222 de Prawlowe, CDB II, 233; 1276 de Praulyn, CDM IV, 121; 1287 in oppido nostro Prewlino, CDB IV, 255; 1323 pro foro Brewlow, RB III, 843; 1323 in Brebleins, CDM VI, 239; 1348 in Preblins, Reg. V. 374; 1349 in Prewlins, ZDB I, 117; 1391 Prawleyns, CDM XII, 26: 1417 propw Prawlow, ZDB XI, 421; 1498 in oppido Prales, Kratochvíl, A r chiv Pravlova 19; 1498 von Prahlitz, Ju ra et statu ta von Prahlitz, VM-Pohořelice 195; 1512 z Prawlowa, PB Vllb, 69; 1538 městečko Prawlow, ZDB XXVI, 4: 1562 městečko Prawlow, ZDB XXVIII, 51; 1576 za m ost praw low sky, PB XXVII, 130; 1627 = 1633 Preles, Prawlow; 1655 Ecclesia Pralicensis, АСО В 12; 1674, 1718, 1720 a 1750 Pralitz; 1846 Pralitz, Prawlow; 1872 Prahlitz, Pravlov; 1881 Pravlov; 1924 Pravlov, Prahlitz. 3 P. Dolní Kounice. Farní (již 1276) kos tel sv. M artina, po 1772 Navšt. P. Marie. V 13. stol. hrad. Trhová ves s mostem a mýtem. Již 1321 městečko. Něm. 4 Pravlov, do Pravlova, Pravlovčák/ -čoák (o -od- viz Pouzdrany sub 4), pravlovské. Něm. Prales, Pralets, (Sakvice 1964) Prolets. 6 Třebitscher Berg ( = vinohrady, které náležely к třebíč ském u panství). 2. Pravlov, Malý 1 Víska, k terá sply nula s Pravlovem . 2 1498 in curia, alias in Paruo Prales, Kratochvíl, Archiv Pravlova, 19; 1751 Klein Pralitz. 3 Vís ka vznikla parcelací pravlovského dvo ra a splynula s Pravlovem . 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Prav(e)l, to buď hypokor. podoba к slože ném u OJ Pravosúd, Pravom ysl, Sve prav, v nichž adj. právu „echt, gerecht“, nebo přím á odvozenina z adj. O J Prav sufixem -(e)l; srov. Plech/Plechl, Šesti Šesti (Svoboda StčOJ 168—169). К hy-
pokor. rozšíření o l-ový sufix srov. Bu dislav/Buch -> Buch(e)l v M J Buchlov ice). Nepokládám e tedy -I- za epentetické, jak činí CV 39. 111. — M J P. přejato do němčiny, ta k že Praví- —>■ *Prábl~, Prevl- (se substitucí v/b a a/á, e), jehož l pokládáno v něm čině za deminu ti vízu jící (srov. Podolí/Poidl), a proto jm éno rozšířeno o náležitý něm. dem inut. sufix -in, -ein s analog, geni tivním -s: 1348 Preblins, s diftongizací 1323 Brebleins. Je doložena i podoba bez genit. -s: 1276 Praulyn, 1287 de Prewlino. Redukcí něm. sekundárního -ins, -eins > -ens > -es vzniklo 1498 Prales, od 1627 Preles. Jde o proces na již. Moravě běžný, srov. M oravany/M or beinsfMorbes, Měnín/M eneins/M enes. A protože -es bylo v bavor. nářečích fo neticky blízké -ets, které však za čes. -ice, vznikla v němčině nová analogická forma 1655 Pralic, 1674 Pralitz, v 19. stol. Prahlitz se zdlouženým a v první, přízvučné slabice, které v nářečí > 0: PrOlits. Srov. Ivaň/Eyw ans/Eibitz. Prof - ; Schwarz 195 a VS II 166. Pražmo 1 Ves 13 km jv od Frýdku. 2 1777 Pražma, Slez. sb. 1953-P. 10; 1808 Praschma; 1850 Praschma, Pražma, Raffay; 1881, 1885 a 1894 Pražma; 1924 Pražmo, dříve Pražma. 3 P. Frýdek. Ves založena 1777 parcelací dvora. Ces. 4 To Pražmo, do Pražma, v Pražmě, Pražmjan, pražm ovsky. 5 Ves založil Ja n hrabě Pražm a, po němž m á jm éno. Příjm . Pražma: ze stč. pražma, pražmo „pražené, vytřené a m leté klásky ne dozrálého obilí ještě před žněmi a v čas nouze“ (Bartoš Dial. slov. mor. 327, do loženo tu sice jen ze záp. Moravy, ale srov. pol. pražmo, brus. prežmó, rus. prjažmo téhož významu). P atří k prag„pražit, rosten“. Srov. příjm . z téhož motivačního okruhu: Klas, Klásek, Stéb lo, Strniště. Jako je lokál v Pržně, hub ne k nom. Pržno, Lubno, tak byl k v Pražmě dotvořen analogický nom. Pražmo. ČV —; Prof —; Machek ES 292; Vasmer REW II 454 (prjagu II); P re303
obraženskij ES 142b; SSJC II 879. 6 G runík, Rovňa, Vlčánky. Pregnici 1 Zaniklo v neznám é poloze. 2 Pregnici CDB I 382. 5 Nejasné. Snad k OJ *Přěboň, Přěgoň, které by bylo utvořeno jako OJ Přě-bor, Přě-bud apod. (Svoboda StčOJ 102). Zn. by ves lidí Přegoňových. ČV —; Prof —. Prechov 1 Zanikl u M oravského Zižkova (Břeclavsko), kde je dvůr Prechov. 2 1391 m ediam p arte ville . .. Prechaiu, CDM XII. 42; 1492 ves pustú Prechov, KP VII, 56; 1513 pustý Prechov, PB X, 70; 1514 vsi pustej Prechowa, PB X, 78; 1557 ves pustú Prechov, PB XXII, 53; 1881 Dv. Prechov; 1893 Prechov (dvůr); 1924 Prechov (dvůr). 3 Ves zpustla v 2. pol, 14. stol., byla obnove na, ale zam kla definitivně v 2 . pol. 15. stol. 5 M J není zcela jasné. Výklad z přivlast. příp. -ov k OJ Přěch > Přech, domácké podobě některého ze složených OJ s předponou pře-, např. Předrah, Přebor, Přem ysl (srov. BudislavíBuch, Vojtěch/Voch, Stanim ír/Stach), předpo kládá ztrá tu ř. Ta je sice v dnešním nářečí na vých. od Břeclavě doložena, o jejím stáří a územním rozsahu pro starší dobu pro tuto hraniční oblast však nic přesného neznáme. Z tráta ř není rovněž doložena v žádném jiném jm éně (kromě oblasti Kopanic). Kdyby základem jm. Prechov bylo skutečně OJ Přech (poloha na velmi archaickém sí delním areálu by takový způsob odvo zení dovolovala), bylo by podivné, že se ř nedochovalo ani v nářečí, ani v žád ném hist. dokladu. A proto není — po dle našeho m ínění — rozhodující, že právě pro Prechov je doloženo O J Přech (Hosák SKDŮ 22). Jm éno vsi je totiž známo již před oním Přechem z T rm ačova: v CDM VII 708 se uvádí villa que vocatur Prachoví k r. 1347. Tento údaj, vztahující se podle Hosáka o. c. i Ně kudy 34 (pod heslem Přechov i Pra choví) k Prechovu, je s největší pravdě 304
podobností původní název vsi: buď apel. význam u „prachové m ísto“ k adj. prachový (ale pro starou dobu není pa ralelní jm éno známo), nebo významu přivlastňovacího „ves Prachova“ k OJ Prach, domácké podobě některého jm é na počínajícího na Pra-, např. Pravo slav, nebo přím o z apel. prach „S taub“. Podoba Prechov vznikla kontam inací mezi Prachov, jehož tradice bylo po dočasném zpustnutí přerušena, a Pře chov, neboť nově osídlená ves byla m a jetkem Přecha z Trmačova. CV —; Prof III 465 (Přechovice); Svoboda StčOJ 146; Schwarz VS II 171. Prelscici 1 Zaniklá ves na panství třebíčského kláštera. 2 1104 Prelscici, Kosmas 260. 5 Snad Přělščice j> Přelštice: příp. -ice k O J Přélsta, k teré bylo utvořeno jako OJ Přěboj, Přěbud (tj. předpona + slovesný základ). Zn. by ves lidí P řelstových. K om ponent -Ist- srov. v stč. OJ Lstim ír (Svoboda StčOJ 78). V Č. MJ Přelštice (Prof III 466). CV - ; Nekuda 45. Preser 1 Zanikl u m ěsta Pohořelice. 2 1279 in Priezer, CDM IV, 161; 1347 Pressir, Reg. V, 11; 1497 v naší pusté vsi Preser, K P VII, 131: 1354 de Pres sir, CDM VIII, 263; 1524 ves Presersko, ZDB XXI, 8 ; 1532 pusté Presersko, ZDB XXI. 282. 3 Ves zanikla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol. 5 MJ znělo pův. Přěžiř: přivlast. příp. -jb k O J Přěžir, složenému z předpony přě- „pře-, u b er“ a -žir, o němž viz K ro měříž. Srov. Krom ěříž a Zwenser, je jichž zápisy typu Cremser, Crem.sir, Zwenser, Z w ensyr pocházejí z CDM IV z 1. 1265—1270 a byly p atrně napsány týmž písařem-Němcem. R. 1524 přípo nou -sko charakterizována i jm énem pustá ves, srov. Lomná/Lomensko, Ko jatice/Kojetsko. CV —; Prof —; Hosák JM 1969, 136; Nekuda 69. Dále viz Přeskače. Prchalov 1 1,5 km sz od Příbora. 2 1798 Prchálau, Prchalow; 1846 Prcha-
lau, Prchalow; 1850 Prchalau, Prchalov, R affay; 1872 Prachalau, Prchalov; 1881 a 1924 Prchalov. 3 P. Hukvaldy. Ves založena r. 1787. V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Čes. 4 Prchalov, do Prchalova! na Prcha lově, v Prchalově1 na Prchalově, Prchalovjan, prchalovsky. 5 Ves nazvána po Josefu St. Prchalovi, úředníku hukvaldském, k terý organizoval rozprodej po zemků skotnického dvora; n a jednom z nich byl P. založen (Klvaňa, SA 1 169). Proto byl Prchalov jistou dobu kolonií Skotnice. Jm. Prchal: z Z-ového p arti cipia slovesa prchati „flüchten“, avšak jm. Prchala může být i substantivizací adj. prchly „vznětlivý“ ; srov. Váhala, Trkala, Drápala (Svoboda StčOJ 169). CV - ; Prof - ; Hosák W M XX-P 40. P r i e s e n i t z , viz Přízřenice. P r i m i s w a 1 d, viz Přemyslov. P r i t t l a c h , viz Přítluky. Prklišov 1 Ves 7,5 km vsv od M orav ské Třebové, pak osada obce Borušov. Zanikl. 2 1365 Perkssdorf, ZDB IV, 225; 1398 Perklyssow, ZDO VI, 740; 1404 dopl. T; 1408 P irkelsdorff, CDM XIV, 6 ; 1490 Prklessow, ZDO VIII, 17; 1672 ex pago Biirckelsdorff, D ěkanská m atrik a m oravskotřebovská; 1677 a 1718 B ürckelsdorff; 1720 Pirkelsdorf, Pryklissow (!); 1751 Pirklsdorf; 1798 Pir kelsdorf, Priklissow (!); 1846 Pirkels dorf, Pyrklýssow ; 1850 Pirkelsdorf, Pyrklišov, R affay; 1872 Pirkelsdorf, Prklišov; 1881 Prklišov; 1924 Prklišov, Pirkelsdorf. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 5 Není zcela jasné, zda první doklad 1365 P erksdorf zn. něm. „Bergsdorf" Bergersdorf, složené z Berger, které zkráceno z Bergm eister „nadhorní, horm istr“, a z -dorf „ves“. Význam jm éna mohl b ý t „ves Bergerova“ nebo „ves horm istrova“ (srov. Bergersdorf u Prof II 198 s. v. Kamenná). Je-li Bergersdorf původní, pak všechny ostatní doklady, v nichž vždy -Z-, vznikly disimilací r-r > r-l (Perkl-, Biirckel-). Tato podoba p řejata do češtiny: za -dorf pravidelné
-ov, -er- > čes. r, za -l(e)s- čes. -iš s pobočným i: Prklišov; čes. Prklišov opět východiskem dalšího přejetí do něm činy: r ir s přesm yk li/el: Pir kelsdorf, psáno i Bilrckels-. — Avšak předpoklad něm. pův. Bergersdorf není jistý. Žádná m ladší podoba něm. jm éna na význam, k terý by v Bergersdorf byl průhledný, nenavazuje. Ves leží v m ístě styku něm. a čes. kolonizace, je proto docela možné, že něm. 1365 Perksdorf je vlastně pokračováním nějaké domácí předlohy, jejíž znění neznáme. ČV 260 (bez); Prof - ; Hosák VVM XX-P 55; Schwarz 189, 191. 6 Špitálky/Spittelhaus. 1. Prlov 1 Ves 8,5 km vsv od Vizo vic. 2 1361 Perlouy, CDM IX, 237; 1363 Pyrlow (korupt. Lyrlow), CDM IX, 319; 1481 Prlov, K P VI, 172; 1578 ves Prlov, ZDO XXIX, 57 ed.; 1670 Prlow; 1672 Perlow, Děkan, m atrika uherskobrod ská; 1718 Prlow, 1751 Perlow; 1798 Prlow, Perlow; 1846 Prlow, též Perlow; 1850 Prlow, Prlov, Raffay; 1872 Prlow, Prlov; 1881 a 1924 Prlov. 3 P. Vizovi ce. Ces. 4 Prlov, do Priova, Přlov’an, přlovský (Seninka). 6 Dvořisko, N eratov (v. t.), Osikovice. 2. Prlov 1 Zanikl mezi Lhotou a Starnovem (Šternbersko) v tra ti Berlau. 2 1367 villa Prlow, CDM X, 23; 1368 Prlow, CDM X, 36; 1515 na po zemcích Priova zřízen rybník, Zd. Opluštil. Vlastivědy sev. a střed. Mor. II, č. 2, 413; 1669 Prlov (pustý), CMM 1895, 354; 1680 a 1800 dopl. T. 3 Prlov náležel olomoucké kapitule, ale 1510 se uvádí u Šteimberka; PO VIII 278. 5 M J nejasného základu. Schutz GTSK 48—49 uvádí toponym um Prljina, přljuža „Sanderde, písčina“, které spojuje s prl- purchl- patřícím k porch „prach", ale hláskoslovný vztah není přesvědčivý (ztráta -ch-). Rovněž opa trné m ínění ČV XIII „snad O J Prl“ není správné: Prl předpokládá sloves, základ prějo, prěti (je doložen ve vý305
obi ti (
v v k c
známu „potit se, hnít, tlít, p álit“, viz Machek ES 393), k terý by však vedl k OJ *Přel. Prof —; N ekuda 145. Probice 1 Zanikly u Třebětic (Holešovsko), kde je trať Probicko. 2 1131 Probicih, CDB I, 115; 1255 de Probicz, CDM III, 218; 1376 curiam colonariam Probicz, vocatam, ZDO III, 193; 1526 ten d v ů r Probický, LSA 578. 4 Probicko, na Probicku (PJ v Třeběticích). 5 M J: příp. -ice k OJ Proba, které hypokor. podobou k OJ Probyl, Probošt (-*— lat. praepositius „představený“); zn. ves lidí Probových. K OJ P. srov. Božetěch/Boža, Cětolub/Cěta, Václav/Váca. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 126, 127; DS 16, 60. P r o b i t z, viz Pravice. P r o b s t ( s ) d o r f , viz R uprštorf. P r o d l í t z, viz Brodek u Prostějova. Prokopov 1 Ves 9 km jv od Moravských Budějovic. 2 1798 Prokopsdorf; 1846 Prokoppsdorf, Nowa Wes; 1850 Prokopsdorf, Nová ves, Raffay; 1872 Prokopsdorf, Nová Ves; 1881 Nová Ves (Prokopova); 1885 Prokopsdorf, Nová Ves, též Prokopov; 1924 Prokopov. 3 P. Hostím. Ves založena r. 1788. Ces. 4 Nová Ves, do N ový Vse, za Nová Vsó, Novovešči (Hostím). 5 Ves založena r. 1788 a nazvána po m ajiteli panství Prokopovi hraběti z G attenburku německy Prokoppsdorf „Prokova ves, Prokopov“, čes. do 1885 též Nová Ves „nově založená ves“ (o Ves viz Ves), pak jen Prokopov s analog, -ov. Jm. Prokop: do obliby stouplo v našich zemích po svatořečení sv. Prokopa, opata sázavského kláštera a ochránce země české, pocházejícího z Chotouně a zem řelého r. 1053. CV 268; Prof — ; Hosák VVM XX-P 40. P r o k o v i c e , viz Cabová. P rosatin 1 Ves 9 km západně od Tišnova, nyní část obce Blahoňov. 2 1415 villam Prossetyn, ZDB X, 101; 1504 Prosetin, ZDB XVII, 65; 1674 Prosatin; 1718 Prossetiner Bauerhof a Sew era-
3
306
2 1
go\ Pf 10 ; !í0 2 ;
Cl K1 70 78 53
(d zp na 75 v7
dc O, p; yt И n; o s+ vs ш jn Z£ p di z( f n d p
(] Z1 5
m iihl; 1720 Prosnatin (!); 1751 Prose tin; 1789 Prosetin, Prossatín; 1846 Pro satin, 1850 Prosatin, Prostatín, R affay; 1872 Prosatin, Prosatin; 1881 Prosetin; 1924 Prosatin. З P. Kuřim . K Prosatínu bývá spřahován doklad 1390 Prossetyn, ZDB VII, 816, ale ten se týká Prosetína. Ces. 4 Prusatín, do Prusatína, v Prusatíně, Prusaťák/(v pl.) Prusaččí, prusacké. V m ístě u st. gen. hanácké nářečí horské se zm ěnou o > u. 5 Viz Prosetin. Zde se zrušenou přehláskou ’a > ě. Proseč 1 Ves 15 km sv od Brna, splynula s Březinou. 2 1395 de Prossyeczye, CDM XII, 277; 1673 Prosetz; 1718 Prosecž; 1720 Prosetz; 1751 Prosetz; 1798 Prosecž; 1846 Prosetsch, Prosecz; 1850 Prosetsch, Proseč, R affay; 1872 Prosetsch, Proseč; 1881 a 1924 Proseč. 3 P. K řtiny. Ves byla v 17. stol. pustá, 1785 obnovena parcelací dvora. Ces. 4 Ta Proseč, do Proseče, za Prosečó, prosecké. 5 M J: pův. z apel. prosečie > prosečí „místo, kde je prosek, pro seč“ tj. v lese prosekaná prostora (např. cesta). Jm éna s pův. -bje > -i přešla k fem ininům , srov. Podolí/Podol, Po hoří/Pohoř, Podlesí/Podles. Podle toho kolísala i jm. Prosečí/Proseč, Osečíf Oseč, Rozsečí/Rozseč. Jm . Proseč není na střední a vých. Moravě, není rovněž na mor. straně Ceskomor. vrchoviny, ač pro její čes. stranu je typické; Smilauer OC 145, 200, 358. CV X III; Prof III 491; Skutil MSB1 24; Trávníček HM 310. 1. Prosenice, Malé, od 1949 Proseničky. 1 Ves 5 km ssv od Přerova, nyní část obce Prosenice. 2 1275 de Prosmic (Velké či Malé?), CDM IV, 118; 1437 in villa Prossinek, ZDO X, 164; 1672 Klein Prussenitz; 1691 pagús Parvo Prusenicz, Děkan, m atrika p řero v sk á; 1718 K lein Prusenitz; 1751 K lein Prossenitz; 1798 Klein Prosenitz; 1846 K lein Prossenitz; Malé Prosenice; 1850 Klein Prossenitz, malé Prosenice, R affay; 1872 Klein Prosenitz, Malé Prosenice;
1924 Malé Prosenice; 1949 Proseničky. Prušánky). Prof III 492; Svoboda StčOJ 3 P. Lipník. V 15. stol. tvrz. Ces. 158. 5 V 15. stol. má jm éno zdrobnělou Prosenín 1 Zanikl mezi Kamenicí a podobu Prossinky „Prosínky“, srov. Ma Radošovem (Třebíčsko), kde je trať Prolenice/M alinky, Sudom ěřice/Sudom írky. sejn. 2 1556 klášter Trzebicz . . . ves Tento typ zdrobnění je starší než typ pustou Prosenij (!), ZDB XXVII, 17. Prosenice!Proseničky a leží jen na sta 4 Prosejn, na Prosejně (PJ v Radorém sídelním prostoru (Šrám ek Slavia šově). 5 M J : přivlast. příp. -in k OJ 39, 377-398). Prosena, hypokor. podobě některých 2. Prosenice, Velké od 1949 Prosenisložených OJ s kom ponentem Pros-, ce. 1 Ves 4 km ssv od Přerova. 2 1361 o nichž viz Prosenice; srov. Hodislav/ M J Hodonín, Dobrovid Vide Prossenicz, Reg. VII, 979; 1368 in Hodoně villa Prossnycz, ZDO I, 1043; 1373 in doně —>- M J Vidonin. M J toho typu villa Prosseniczy, ZDO II, 344; 1374 jsou charakteristická pro široký pruh villam Prozenicz, ZDO II, 526; 1561 od na záp. Moravě. S nář. disimilací -nín rybníka prosenského, PO XXIII, 193; > -jín pak Prosejn (srov. Hodonín/Ho•1576 rybníku jeho proseniczkym u, PO dojn). — Avšak z jediného dokladu ne XXIX, 121; 1671 Gross Prussenitz; 1691 lze bezpečně stanovit, zda je tento vý pagus Magno Prosenitz, Děkan, m atri klad správný nebo zda se ves vlastně ka přerovská; 1718 Gross Prussenitz; nejm enovala apelativně Prošení -e- pro 1751 Gross Prossenitz; 1798 Gross Pro šení „B itte“, srov. K řičen -e- Křičení, Číhání. ČV —; Prof —; Nesenitz; 1846 Gross Prossenitz, Hrubé Cíháň Prosenice; 1850 Gross Prossenitz, velké kuda 108. Prosenice, R affay; 1872 Gross Prose Prosetín 1 Ves 9 km zsz od K unštánitz, V elké Prosenice; 1924 Velké Pro tu. 2 1390 in Prossyetyn, ZDB VII, senice; 1949 Prosenice. 3 P. Lipník. 809; 1408 in Prossecin, CDM XIV, 36; F arní kostel sv. Jan a K řtít, (z r. 1781). 1595 na Prosetinie, PB XXXI, 378; 1597 ze vsi Prosetina, PB XXXI, 575; V 16. stol. velký rybník. Ces. 4 Prosenice/Velké P. (je-li třeba roz- 1601 podle polí prosetinských, PB lišiti od Malých P.), do (V elkých) Pro- XXXIII, 54; 1611 tvrz a ves Prosetyn, senic, ve (Velkéch) Prosenicích, za (Vel ZDB XXXIV, 91; 1674 Prosettin; 1718 kému) Prosenicama, (Velko)proseňák, Prossetin; 1720 Prosetin; 1751 a 1798 (velko)prosenské. 5 P řívlastek Velké, Prosetin; 1846 Prosetin; 1850 Prosetin, 1846 nář. Hrubé, něm. Gross n a rozli Prosetín, R affay; 1872 Prosetin, Prose šení od sousedních M alých Prosenic tín; 1881 a 1924 Prosetín. 3 P. K unštát. ( = Proseniček). • M J : příp. -ice k OJ Far. (již 1408) kostel sv. M arkety. V 16. Prosen, to domácká podoba k složené stol. tvrz. Od 1784 reform ovaná obec. mu OJ Prosimír, Prosiměř (viz Prosi- Ces. měřice), Prosislav, v nichž kom ponent 4 Prosetín, do Prosetina, za Prosetíprosi- „prošiti“ ; zn. ves lidí Proseno- nem, Prosečán. proseckéi-ej. 5 M J : při vých. CV 17 vykládají e v Prosenice vlast. příp. -in k OJ Prosata -e- Pro za „dialektické“ z pův. Prosinice (tak seta, domácké podobě některého ze slo 1275, 1368). Spíše tu však jde o vy žených OJ s Prosi-, o nichž viz Prose rovnání vokalické řady -enice > -inice, nice. Se zrušenou přehláskou ’a > ě je srov. i obráceně Martinice/Martěnice, doloženo v podobě Prosatín (v. t.). Domažilice/-želice apod. Na pozadí ha- V dokl. 1408 Prossecin stč. asibilace t > nác. zm ěny u > o vzniklo hyperkorek- c’. Jm éna s -etín, -otín patří k typickým cí Prusenice, k němuž přispělo i při pro podhůří i některé části Ceskomor. klonění jm éna k Prus- (jako v Prusy, vrchoviny, srov. M odletín, Vlčatín, Va307
cetín, V ojetin, blízký Sychotín. V do kladu 1408 zapsáno s nář. asibilací ť , srov. Sedlatín/-cin. CV 112; Prof III 492, Svoboda StčOJ 164. 6 Prostřední mlýn, též U Chudobů. Prosim ěřice 1 Městys 11,5 km vsv od Znojma. 2 1226 in Prozimiriz, CDB II, 288; 1241 de Prosmeriz CDB IV, 7; 1251 Prosmeriz, CDB IV, 226; 1390 in Prosmyericz, ZDB VII, 842; 1363 de Prosmericz, Polesný, Dědické knihy, 29; 1383 de Prosmericz, CDM XI, 252; 1464 v Prosmyerziczich, PB III, 79; 1464 v Prostymyerziczicli, PB IV, 99; 1468 in Prosmericz, Neum ann, Nové pram e ny, 151; 1494 že mi drží Prostimieřice, K P VII, 53; 1493 za Prostyem ierzycze, PB V llb, 108; 1528 Prustomierzicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 2; 1529 ze vsi Prustiem ierzycz, PB XIV, 14; 1535 podací fary prusym ierziczke, PB XV, 294; 1550 z m ěstečka Prustomierzicz, PB XX, 110; 1551 m ěstečka Prostim ierzycz, PB XX, 216; 1557 v měs tečku Prostomierziczych, ZDB XXVII, 27; 1559 m lynář prosom ierziczky . .. nad m lýnem prosom ierziczkym , PB XXII, 179; 1570 faráře prostomieržyczkeho, PB XXVI, 85; 1570 nad městeč kem Prostom yerzyczy, PB XXVI, 107; 1575 do m ěstečka Prostomierzicz, PB XXVI, 35; 1591 na městečko Prostomierzicze, ZDB XXXI, 99; 1592 z Prostomieržicz, PB XXXI, 30; 1592 rych tá ře prostom ieržiczkeho, PB XXXI, 32; 1593 městečko Pustomierzycze, PB XXXI, 218; 1604 městečko Prostomierzicze, ZDB XXXIII, 75; 1633 Prostom ěřitz; 1643 Prosmericz, U rbář panství krum lovského; 1681 Prostom eritz . . . Prossmeritz, Topographia urbis Romae 108; 1672 Proszmeritz; 1718 Prosm eritz; 1720 Prostmeritz; 1751 Proszmeritz; 1798 Prosmeritz též Prostmeritz, Prostom ěřice; 1846 Proszmeritz, Prostoměřice; 1872 Proszmeritz, Prostoměřice; 1881 Prostoměřice; 1924 Prosiměřice, Proszmeritz, dříve Prostoměřice. 3 P. M oravský Krum lov. R. 1540 povýšeny .308
na městečko. F arní (již 1226) kostel sv. Jiljí. Něm. 4 Prostoměřice, do Prostoměřic/(arch. a v okolí) Prostoměrce, do Prostoměrc, v Prost oměrcich, za Prostoměrcama, Prostoměrčák, prostoměrcké. Vznik -měrc souvisí s m ístním hanáckým ná řečím znojemského typu s redukcí i > 0 . Něm. Prosmerets. 5 M J : příp. -ice k OJ Prosiměr, Prosimír, složenému z im perativu slovesa prošiti „bitten“ a -mir, -m ěr, o nichž viz M iroslav; zn. ves lidí Prosiměrových. V dokladech často zapisováno Prostiměřice záměnou s OJ Prostiměr, o němž viz Prostějov. V 16. stol. též Prustom ěřice: p atrně nář. o > u, které je typické pro hanác. nářečí horské mající kdysi větší územní rozsah směrem jižním než dnes (není-li Prust- analogie podle Pustoměř). Jde o pom ěrně starý typ MJ, doložený jen na starém sídelném prostoru. — Prosim ěřicím dal jm éno pravlovský prefekt a znojem ský kastelán Prosim ír (1222 až 1234). Avšak zdá se, že P. trvaly již dříve pod jiným jm énem a že tu jde o změnu jm éna (Hosák CSPS 1949, 129 až 139). CV 17, 112; P rof III 493; Svo boda StčOJ 96; Schwarz 334 a VS II 151. Prosinky 1 Zanikly u Napajedel, kde je dvůr Prusínky. 2 1374 in villa Prossinek, ZDO II, 485; 1377 villam Prosinecz prope Napagedl, ZDO VIII, 370; 1399 villam Prossynky, ZDO VI, 895; 1416 villam Prossyenky prope Napa gedl, ZDO VIII, 625; 1447 villam Pros synky, ZDO X, 682; 1494 na Prosinky, PO VI, 135; 1531 ves pustou Prosynky, ZDO XXIII, 11; 1893 Prusinky (dvůr); 1906 P rusínky (dvůr). 4 Prusinky, na P rusinky, na Prusinkách, za Prusinkama, prusinský (Napa jedla). 5 Viz Malé Prosenice. Zm ěna na P rusinky p atrně sekundárním přiklo něním ke jm énům Prušánky, Prusy. CV 112; Prof - ; N ekuda 139. Proskovice 1 Ves 13 km sz od Místku. 2 1389 Proskowicz, Lechner I, 15;
1403 in villa Proskowicze, Lechner I, 20; 1518 ves Proskowicze, DM VI, 48; 1518 na vsi Proskowiczych, DM VII, 3; 1672 Proskowitz, Děkan, m atrika ost ravská; 1718 P ruskow itz; 1720 Prosko w itz; 1751 Prussňiowitz (!); 1798 Pros kow itz; 1846 Prosskowitz, Proskowice; 1850 Proskowitz, Proskovice, Raff ay; 1872 Proskowitz, Proskovice; 1881 a 1924 Proskovice. 3 P. S tará Ves. Čes. 4 Proskovice, do Proskovic, ku Proskovicam /-um , v Proskovicach, za Proskovicami, Proskovjak, proskovsky. 5 MJ: p o p . -ice k OJ Prosek, to domác ká zk ratk a k OJ Prosimír, Prosiměr, o nichž viz Prosim ěřice; zn. ves lidí Proskových. V dokladech 1718 a 1751 Prus-: v míst. nářečí se stč. ó (i jiné prodloužené ó) dosud archaicky mění v u, např. zpusub, hrub, z hur, pruz’ba. Snad analogicky podle toho i Prus-. Spojení s Prus „Preusse“ je nepravdě podobné. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 134. P r o s s m e r i t z , viz Prosiměřice. P r o s s n i t z , viz Prostějov. Prostějov 1 Město v Olomoucku. 2 1131 Prosteiouicih, CDB I, 115; 1201, falzum z poč. 14. stol., Prosteiow, CDB II, 352; 1213 Prosteyow, CDB II, 109; 1255 in Prostei, CDM III, 218; 1258 de Prosteys, CDM III, 273; 1301 circa Prosteys, CDM V, 124; 1331 in Prosteys, CDM VII S, 284; 1345 Nicolaus de Prostays, Mendl, K nihy počtů, 17; 1346 Nicolaus Prosteis, tam že 52; 1354 Henslinus de Probsteis, tamže 215; 1365 medietatem oppidi Prosteygow, ZDO I, 934: 1365 Chunczo de Prostayns, Mendl, K nihy počtů 377; 1376 in villa prope Prostyeiow, ZDO III, 205; 1390 oppi dum Prostáno, Ročenka m usea v Pros tějově 1929, č. 6 , 114; 1391 in civitate nostra Prostyas, CDM XII, 52; 1405 in Prostáno, CDM XIII, 366; 1412 in Pros táno, ZDO VIII, 67; 1426 de Prostáno, Saliger, 98; 1468 ex Prostiegow, Monum univers. Prag. I, 101; 1481 blíž Prostiegowa, ZDO XII, 59: 1495 s měs-
tem Prostiegowem, ZDO XIV, 63; 1502 z Prostiegowa, PO VII, 137; 1508 z Prostieyowa, PO VIII, 120; 1518 Prostanensis, Monum. univ. Prag. I, 265; 1519 z Prostiegowa, PO XI, 21; 1523 z Prostieyowa, PO XII, 229; 1524 branú prostiegowsku, PO XII, 276; 1527 kláš tera prostieyowskelio, PO XIII, 213; 1527 na předm ěstí jeho prostiegowskem , PO XIII, 252; 1533 na zám ku jeho Prostiegowie, PO XV, 322; 1550 na předm ěstí jich prostieyow skem , PO XXI, 36; 1633 Prostannae, M atriky v Prostějově; 1623 zu Prostnitz, tam že; 1633 Prostnitz; 1665 z m ěsta Prostigowa, M atrika v Kostelci n. H .; 1672 Prostannensis, Děkan, m atrik a prostě jovská; 1676 Prossnitz; 1681 Prostnitz, Prostegow, Topographia urbis Romae 108; 1718 Prossnitz; 1720 Prostnitz; Prostiegow; 1743 do Prostijova, LSA 479; 1751 Prossnitz; 1798 Prossnitz, Prostiegow, vor. A lt Prostihow, Pros tans, Prostayn, auch Prostegow; 1846 Prossnitz, Prostnitz, Prostegow, lat. Prostáno; 1850 Stadt Prossnitz, Pros tějov, R affay; 1872 Prossnitz, Prostě jov; 1881 a 1924 Prostějov. 3 P. Plum lov. Původní m ěsto rozšířeno 1445 o Nové město. V 14. stol. tvrz, pak zá mek. V 16. stol jedna z předních čes kobratrských obcí a silná židovská obec. Pův. far. kostel byl kostel sv. P etra a Pavla. P ak far. kostel Povýšení sv. kříže. V 16. stol. řada cechů, již v 18. stol. silná výroba konfekce, 1841 založen cukrovar. R. 1391 založen au gustiniánský klášter, k terý zanikl po válkách husitských, 1756—1784 kapu cínský klášter, 1727 založen k lášter mi losrdných bratří. Čes. 4 Prostijov (tak na střed, a již. Mo ravě vedle arch. Prostihov, které též ojed. na sev. Moravě, Českomor. vrcho vině, zejm. ale n a Blanensku a Boskovicku), do Prostijova, Prostijovák (na vých. Moravě a Slezsku v oblasti s -jan je Prostějovjan velmi řídké), prostijovské. Prostějov .. . (nověji a důsledně n a 309
vých. Moravě a ve Slezsku). Hranice Prosti-/Prostě- není výrazná, leží zhru ba v linii Hranice — G ottwaldov — Břeclav. Ke změně j > h viz Bartoš Dial. mor. II 113. Utěšený Nář. přech. pásu 156. К é > i srov. Hodějov, Radějov/H odijov, Radijov. Něm. Prosnets (Brodek u Konice, Konice 1970), Prusnets (již. M orava, Šakvice 1964). 5 MJ znělo pův. Prostějovice: příp. -ovice к OJ Prostěj, domácké podobě někte rého složeného OJ s kom ponentem prostb „prostý, hladký, schlicht“, např. P rostim ír, Prostislav (srov. Hodislav/ Hoděj, MJ H odějov; Budim ěr/Buděj, MJ Budějovice apod.); zn. pův. ves lidí Prostějových. Jm éno zkráceno na Pros tějov, srov. Holešovice/Holešov, Tišnovice/Tišnov. Něm. jm. Prossnitz (a blízké Prostějovičky) je kontinuantem pův. jm éna na -ovice; srov. K om árov/něm. Kom arowitz, M iroslav/něm. M islitz (-<— Miroslavice), Rousínov/něm. Rausnitz. Do něm činy bylo jm. P. přejato ve stře dověku neiprve se ztrátou domácího za končení (Prostějov/Prostei; srov. Hlu zov/Leis, Spálov/Span), pak s rozšíře ním o genitivní -s (Prosteis; srov. K řižanov/ Crisans) a to dále rozšířeno ana logicky podle p řípadů -eins es (ja ko M oravany/M orw eins/M orbes; M ěnín iM eneins/M enes) na Prosteins, Prosteyns a odtud i latinské Prostáno, ba dokonce i Prostein (jakoby ze -stein). CV 9, 45, 112; P rof III 493, V 622; Svo boda StčOJ 167; Hosák Acta UP 176 a Z právy mus. Prostějov 1966. č. 1. 8 až 9; Schwarz 194, 274, VS II 102-103 a NOB 332. 6 Z ulic vznikla: Plum lovská ulice v 16. stol., Újezd se přip. 1442 (v. t.), V rahovská ulice 1550, Vá penice 1591. Hliník (ulice). Prostějovičky 1 Ves 5 km jjz od Plumlova. 2 1347 Prostyeioivicze, Reg. V, 106; 1384 versus Prostyeiouiczek, ZDO IV, 349; 1405 de Prostyegowiczki, K P I, 118; 1448 villam Prostyegyowek, ZDO, 804; 1466 villam Prostiegiowky, ZDO XI. 275; 1521 z Prostiegiowiczek, 310
Registra m. Prostějova 126; 1602 ves Prostiegowicžky, ZDO XXXII, 70; 1677 Prostieow itz; 1718 Prostiegowicžekli; 1720 Prostiegow iczek; 1751 Prostiegow icžek; 1798 Prostiegowiczek, Prostiow icžek; 1846 Prostieowitschek, Prostěgowiček; 1850 Prostiowicžek, Prostějo vičky, R affay; 1872 Prostiejowiczek, P rostějovičky; 1881 P rostějovičky; 1893 Prostějowiček, Prostějovičky; 1924 Prostějow ičky. 3 P. Plumlov. Čes. 4 Prostijovičke/(arch.) -hovičke, do Prostojoviček, Prostijovičák, prostivické (!, ve vzdálenějším okolí) prostijovické. O j > h, ě > i viz Prostějov sub 4. 5 M J : dem inutivum k Prostě jovice, o němž viz Prostějov. Střídaly se zdrobnělé podoby Prostějovičky a Prostějůvky, jak tom u je i u jiných jm en na střední Moravě, srov. K uno vice/K unovicky a K u nůvky. Hosák Zprávy Prostějov 1966, č. 1, 9. P r o s t ě j ů v k y , viz Prostějovičky. P r o s t o m ě ř i c e , viz Prosiměřice. Prostředkovice 1 Ves 7 km vých. od Třeště, nyní část obce Suchá. 2 1390 M ytnndorjj, ZDB VII, 949; 1678 M ittel dorf; 1718 M ittldorf; 1720 M itteldorf; 1751 M itteldorf; 1798 M itteldorf, Prostržedniw es; 1846 M itteldorf, Prostřed kovice, též Prostředný Wes; 1872 M it teldorf, Prostředkovice; 1881 Prostřední Ves, Prostředkovice; 1924 Prostředko vice, M itteldorf. 3 P. Jihlava. Něm. 4 Postředkovice, do Postředkovic, Postředkovák, postředkovckej/Postředkovice . . . 5 Pův. je něm. M J M itten-, M itteldorf „střední, prostřední ves“. Osada byla založena mezi Dolní Vsí (dnes Suchá) a pravděpodobně zaniklou Horní Vsí. O dtud i čes. Prostřední Ves a s analog, příponou -ovice Prostředko vice k apel. prostředek „střed, M itte“. A ltrichtrův výklad (Dorfenbuch 108) z něm. O J Mutilo je nesprávný. CV 259. 262; Prof - . Prostý 1 Ves 16,5 km zsz od Telče, nyní část obce Počátky. 2 1376 de Prosty, CDM XI, 23; 1407 de Prostého,
ZDB IX, 48: 1417 de Prostého . . . Vil iam Prosti, ZDB XI. 477; 1477 villam Prostu, ZDB XII. 604; 1490 ves Prostu, ZDB XVI. 16; 1678. 1718, 1720, 1751 a 1798 Prosty; 1846 Prosty; 1850 Pros ty, Prosté, Raffay; 1872 Prosty, Prosté; 1881 Prosté; 1893 Prosty, Prostý; 1924 Prostý, dříve Prosté. 3 P. Studená. Ces. 4 To Prostý, do Prostýho, v Prostým , Prosťák, prosteckej. 5 M J: z adj. pros tý „rovný, hladký“, které kolísalo v ro dě, jak tom u u adjektivních MJ bývá často: v 15. stol. Prostá, v 18.—19. stol. Prosté, nář. Prostý, a odtud m atení obou podob. Pův. znamenalo „místo v okolní pahorkaté krajině rovné, ležící na rovině"; srov. M J Rovné, P J Rovniny, Roven a laš. apel. prosty „rovný“ i „přím ý“. CV 175. 237; Prof III 493. 1. Protivanov 1 Městys 13 km vých. od Boskovic. 2 1505 z Protivanova, LSA 249; 1547 ves Protiwanow, ZDO XXV, 83; 1569 ves Protiwanow, ZDO XXVIII, 29; 1677, 1718, 1751, 1789 a 1846 Protiwanow; 1850 Protiwanow, Protivanov, R affay; 1872 Protiwanow, Protivanov; 1881 a 1924 Protivanov. 3 P. Boskovice. 1873 povýšen na městeč ko. R. 1760 založena sklárna. F arní kos tel Nanebevz. P. M arie z r. 1772. Čes. 4 Protivanov, na Protivanov, na Protivanově, Protivaňák, protivanské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Protivan, to hypokor. podoba složeného OJ Protivoj (proti- „gegen“, -voj „kämpfen"). Srov. Svojslav/Svojan, M J Svojanov, Bojslav/Bojan, M J Bojanov. ČV 112; Prof III 493 (Protivany); Svoboda StčOJ 157; Březina Zábřežsko 74—75, 433; Hosák W M XX-P 37; Nekuda 109. Lidová etymologie: v ítr vane proti vsi. 2. Protivanov 1 Zanikl u Drozdova (Zábřežsko). 2 1464 Protiwnow, ZDO XI, 61; 1568 pustý Protivanov. 5 S tarší doklad ukazuje spíše na pův. P ro tivn o v: přivlast. příp. -ov k OJ Pro tiven, to z adj. protiven, protivný „wid rig er“. Dále viz Protivanov.
Provazovec 1 D říve ves, nyní část Otic (Opavsko); Sl. 2 1806 Lichtenstein, Prowazowez; 1830 Lichtenstein, Prowazowec; 1850 Lichtenstein, R affay; 1852 Lichtenstein; 1881 Provazovec; 1894 Lichtenstein, R ybníčky; 1906 Lichten stein, R ybníčky; 1917 Lichtenstein, R yb níčky; 1924 R ybníčky, též Provazovec. 3 P. m ěsta Opavy. Víska vznikla r. 1806. 4 Provazovec, na Provazovec, na Pro vazovou, obyvatel, a příd. jm . „z Provazovca“, (zř.) Provázán (Kravaře). 5 M J: nejspíše substantivizací adjektiva provazový k provaz „Strick". Podle tra dice z Otic vlastnili Lichtensteinové to várnu na zpracování lnu a konopí a mínili založit pobočnou výrobu konop ných provazů v Oticích-Provazovci. V lašských nářečích ve Slezsku je však řada MJ a P J s příp. -ovec ke jm énům m ajitele: Albertovec, Janoškovec, Karlovec, XJrbankovec apod. Není tedy vy loučeno, že i jm. Provazovec bylo ta kovým jm énem s význam em „patřící Provazoví“ (příjm. Provaz, Provaza je ze Slezska doloženo), neboť úmysl Lichtensteinů nebyl archívně potvrzen. CV —; Prof —. 1 . Provodov 1 Ves 8,5 km jv od Zlí na (Gottwaldova). 2 1412 super villis Prowodow . . . , ZDO VIII, 7; 1531 u vsi Prowodowa, PO XV, 156; 1580 ze vsi Prowodowa, PO XXX, 102; 1585 na ves Prowodow, PO XXXI, 45; 1598 Prowo dow . . . obec prowodowska, U rbář světlovský; 1670. 1718, 1720, 1751, 1798 a 1846 Prowodow; 1850 Prowodow, Provodov, R affay; 1872 Prowodow, Provodov; 1881 a 1924 Provodov. 3 P. Luhačovice. Far. a poutní (od 18. stol.) kostel P. M arie Sněžné. Čes. 4 Provodov, do Provodova, v Provo dov’e, Provodov’an, provodovský. 6 Na Lhotách, Na salašoch, Březí, Za díly. 2. Provodov 1 Zanikl v okolí Velké ho IJjezda (Lipnicko nad Bečvou). 2 1368 Probodow, ZDO I, 1004. 5 V jediném dokladu zám ěna obouretného v za b, což je časté. # M J: 311
přivlast. příp. -ov k O J Provod, to z apel. provod „průvod“ k stč. provoditi „geleiten“. Srov. OJ z abstrakta: Příkaz, M J Příkazy. CV 139; Prof III 494—5 (Provodovice), V 600; Svoboda StčOJ 100, 102. Provodovice 1 Ves 9 km sv od Byst řice pod Hostýnem. 2 1320 Prowodouicz, Lechner I, 7; 1377 villam die tám Prowodowicze, CDM XV. 174; 1462 Proivodowicze, Lechner I, 83; 1554 na ves Prowodowicze, DM VII, 43; 1565 na ves Prowodicze (!), DM XV, 3; 1574 na ves Prowodicze (!), DM XV, 88 ; 1675, 1718, 1751 a 1798 Prowodowitz; 1846 Prowodowitz, Prowodowice; 1850 Prowodowitz, Provodovice, R affay; 1872 Prowodowitz, Provodovice; 1881 a 1924 Provodovice. 3 P. Všechovice. Ces. 4 Provodovice, do Provodovic, Provodovják, provodovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Provod(a), o němž viz Provodov; zn. ves lidí Provodových. R. 1565 a 1574 zkráceno o slabiku -ov- na Provodice, srov. Domoradovice/Domoradice. Lid. výklad: obyvatelé konali povinnost doprovodu. 6 Části: Borošín, Buková, Dvoreček. P rstn á 1 Ves 6 km severně od K ar viné, nyní část obce Petrovice u K arvi né; Sl. 2 1403 de Prssne, Lechner II, 204; 1447 Prstna, Gr-M II, 563; 1682 Protože nář. šč též za spis. st, je Prstná. M atr. ve F ryštátě; 1737 Pierstna; 1798 Pirstna; 1808 Pierstna; 1850 Piersna, R affay; 1881 Prstná; 1894 Piersna (něm.), Prstně (čes.); 1907 Prstná, Piers na; 1915 Piersna (něm.), Piersna (pol.); 1924 Prstná, Piersna (pol.). 3 P. Prstná. Pol. a čes. 4 Perščno (fern.!, s nář. á > o), z Perščnej, Perščun, perščunsk’i; Perščec, z Persea, v Perseu (Karviná). 5 M J: příp. -bna k prst < pbrstb „prsť, Erde, S tau b “ — pbrstbna > stč. Pršena, Prstná. Protože nář. šč též za spis. st, je Prstná. Podoby s Pier- vycházejí z m ístního slezskopolského nářečí, v němž pbr- > 312
per-. Srov. pol. Pirstna, něm. Piirsten. CV - ; Prof Bořek ZNT 197; DS 19, 101. 6 Dolánek, Háj, Pustky. Prštice 1 Ves 13 km jz od Brna. 2 1349 in villa Pirczicz, ZDB I, 72; 1356 Pirczicz, ZDB III, 122; 1381 in villa Prscic, ZDB VI, 894: 1406 z Prštic, K P II, 9; 1447 villam Prssicz, ZDB XII, 541; 1547 v gruntech mých prsscziczkych, PB XIX, 126; 1574 ves Prštice, tvrz Prštická, U rbář Prštice, SAB opis; 1576 ze vsi Prssticz, PB XXVII. 228; 1580 z Prssticz, PB XXIX. 163; 1673 Pierschicz; 1702 Pyrschitz. U rbář Prštice, SAB opis; 1718 Piirschitz; 1720 Pirschitz; 1751 Purschitz; 1798 Piirschitz, Prsstice; 1846 Piirschitz, Prsstice; 1850 Piirschitz, Prštice, R affay; 1872 Piir schitz, Prštice; 1881 a 1924 Prštice. 3 P. Prštice. V 15. stol. tvrz, pak zá mek. Ces. 4 Prščice, do Prščic, Prščičák/(arch.) Prščák, prščické; (žert.) Prčice. 5 M J: příp. -ice buď к OJ Prst ■*- prst „Fin ger“ (srov. příjm . Kost, Koleno, Noha), Prstek (dem inutivum к Prst), nebo к OJ Pršek (к ргскъ „zbrklý, prchlý, vznět livý“). Všechna tři O J mohou být vý chodiskem stč. Prščice nč. Prštice a jsou dobře doložena. Pro časté stč. vklá dání í po š, č můžem e vyložit i z Prči ce —у Prščice, Prštice (srov. Plešicej Pleštice): 1349, 1356 Pirczicz к OJ Prk <— apel. p rk „kozí sm rad, Bockgestauch“ (srov. Prčice u Prof III 458—459, V 610; Svoboda StčOJ 131). MJ zn. ves lidí Prstových. Prstkových, Prškových nebo Prkových. CV 112 (z OJ Pršek). P rštné 1 Ves 2.5 km záp. od Zlína (Gottwaldova), nyní část Gottwaldova. 2 1397 villam Prsczna, ZDO VI, 704; 1437 Prssczne, ZDO X, 227; 1490 Prssne, ZDO XIII, 5; 1517 z Pršného, CMM 1957, 347; 1670 Prssno; 1672 Prssna, Děkan, m atrika holešovská; 1718 Prssna ; 1720 Prschna; 1751 Prschna; 1798 Prá na, Prschna; 1846 Prschna, Pržna; 1850 Prschna, Pržna, R affay; 1872 Prschna, Pržná; 1881 Prštné; 1885 Pržna, Pršné,
Catal. cleri; 1893 Prschna, Pršné; 1906 Prschna, Pršná; 1924 Prštné, dříve Prá na. 3 P. Zlín. Čes. 4 To Pršné, do Pršného, za Pršným, Pršňan, pršenský. Prščné, Prščan, prsčenský (Louky, Salaš). 5 M J: z adj. pbrstbna — Prščná -> Prstná, o němž viz Prstná. Rod jm éna kolísal, což je u tohoto typu M J časté, srov. Olešná,-né, Písečnál-no apod. P rusínky 1 Ves 8,5 km vsv od P ře rova, nyní část obce Pavlovice u P ře rova. 2 1368 Proschynka, ZDO I, 1005; 1384 villam P rozinky, ZDO IV, 431; 1446 cum paruis Prosinkami, ZDO X, 430; 1718 P ruschinky; 1720 P rusínky; 1751 Prusinek; 1798 Prusnik, Prusinek, P rusínky; 1846 Prusinek, Prusinka, Prusin ky; 1850 Prusnietz, Prusínky, R affay; 1872 Prusinek, Prusínko; 1881 a 1924 P rusínky. 3 P. Dřevohostice. Ces. 4 Prusinka (pit.), do Prusinek, Prusiňák, prusinské. 5 M J: dem inutivum k Prosenice (v. t.), které v zápisech čas to zam ěňovány s Prusinovice, odtud P rusínky a nikoli (správné) Prosínky. K dem inutivizaci srov. Malenovice/Malínky, Sudom ěřice/Sudom írky. R. 1872 Prusínko: dem inutiva na -k y m ívají v 18. a 19. stol. též sufix -ko, ojed. -ka, srov. Lažánky/Lažánko; M edlánky/M edlánko. Šrám ek Slavia 39, 377—398. P r u s í n k y , viz Prosinky. Prusinovice 1 Ves 5,5 km severně od Holešova. 2 1349 de Prusynowicz, ZDO I, 127; 1364 de Prussinowicz, CDM XV. 95; 1365 super Prussenowicz, ZDO I, 868; 1384 in Prussenowicz, ZDO IV, 404; 1464 villam Prussinowicze, ZDO XI. 167; 1512 n a Dolním rybníku prusynow skem , PO IX, 31; 1512 mezi zbožím . . . prusenow skym , PO IX. 107; 1516 z Prusy nowicz, PO X, 162; 1523 z Prusynowicz, PO XII, 171; 1527 na vsi Prusinowiczych, PO XXI. 45; 1633 Prusinowitz; 1655 Prusinovicensem (parochiam), ACO B 12; 1671 P rusynow itz; 1672 Prusinovicensis, Děkan, m atrika holešovská; 1718 P russinow itz; 1751, 1798 a 1846
Prusinowitz; 1850 Prusinowitz, Prusi novice, R affay; 1872 Prusinowtz, Pru sinovice; 1881 Prusinovice; 1893 Prussenowitz, Prussinowitz, Prusinowitz, Prusinovice; 1915 Prussinowitz, Prusi novice; 1924 Prusinovice. 3 P. Prusino vice. V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. K ateřiny po r. 1601. Od 1781 ref. sbor. Dříve tkalcovství. Ces. 4 Prusenovice, do Prusenovic, v Prusenovicích, za Prusenovicama, Prusenovják, prusenovské. Přezdívka Roháli (= znak prusinovských pánů byly jelení, později buvolí rohy). 5 M J: příp. -ovice k etnickém u jm. Prusín „Preusse. P ru s“, zn. ves, kde Prusové bydleli. Byly ve deny spory o tom, zda mor. M J s Prusjsou stopou nějakého předslovanského pruského osídlení, nebo zda odvozena od OJ Prus(in). Např. M J Prusy se při pom íná nejprve ve falzu z 1 2 . stol. v lis tině k r. 1052 a pak ve známé listině biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, který se zúčastnil křížového tažení do Pomo řan sice až v letech 1146—1147, avšak není vyloučeno, že nějaké válečné styky s Pruskem byly již dříve. M J Prusy a Prusinovice byla snad dána vsím, v nichž usídleni pruští zajatci. Rozklá dají se jen na nejstarším sídelním území M oravy a nejsou doložena ze Slezska (Fiala-Sm ilauer, sb. z konference F ra gen d. ältesten slaw. Siedlung in Böh m en u. M ähren im Lichte d. nam enkdl. Forschung 27). Srov. Prušánky, Prusy, a MJ s Vher-, Uhr-. CV 112, 263; Prof III 469 (Prusice); Hosák Acta UP 153 a W M XX-P 46; Schwarz 78 (Prusy, Prusice); Sm ilauer Vodopis 488; T rubačov P itan ija onomastiki, K ijev 1965, 17; Górnowicz Onom astica XII 52; Be ranek 93; Spal 97; ZMK IV 93. 6 Bos na. Kozrál (v. t.). P r u s i n o v i c e , viz Ranošov. 1. Prusy 1 Ves 5,5 km jv od Přerova, nyní část obce Beňov. 2 1078 Prusi, CDB I, 79; 1126 Prusci, CDB I, 110; 1371 in villa Prusch, ZDO II, 47; 1672 Prussy; 1718 a 1751 Pruss; 1846 Pruss,
Prusse; 1872 Pruss, Prusy; 1881 a 1824 Prusy. 3 P. Lipník. Čes. 4 Pruse, do Prus, Prušák, pruské. 2. P rusy 1 Zanikly někde v okolí Zno-jma. 2 1046 (fal. z 12. stol.) Prusy, CDB I, 382; 1131 Pruzech, CDB I, 115. P r u s y , viz Prušánky. 3. Prusy, M oravské 1 Ves 5 km vjv od Vyškova, nyní část obce Prusy-Boškůvky. 2 1269 de Pruss, CDM IV, 30; 1368 in villa Pruss dieta, ZDO X, 41; 1376 de Prus, ZDB VI, 387; 1465 z Prus páně M aynussowich, Lechner I, 29; 1481 na tej chudej vší obci Pruskej, K P VI, 144; 1496 v Průších, K P VII, 91; 1497 na vsi Prusich, ZDO XVI, 17; 1548 ves Prusy, ZDO XXV, 105; 1550 na Mor(avský)ch Prusich, PO XXI, 30; 1574 na M oraw skych Prusych, PO XXVII, 369; 1591 ves M oraw sky Prusy, ZDO XXX, 195; 1673 Mährisch Pruss; 1706 z M oraw skych Prus, M atrika v Dědi cích; 1718 Mährisch Pruss; 1720 M äh risch Prus; 1751 Mährisch Pruss; 1846 Mährisch Pruss, M orawska Prusse; 1872 Mährisch Prus, M oravské Prusy; 1881 a 1924 M oravské Prusy. 3 P. M oravské Prusy. V 15. a 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Jiří. Ces. 4 Prose/(arch.) to Prosko, do Prosj Proska, Prošák, proské. 5 Přívlastek M oravské na rozdíl od blízkých Němec kých Prus (v. t.). R. 1465 Prusy Majnušovy: podle m ajitele M ajnuše z Mejlic. P r u s y , M a j n u š o v y , viz 3. P ru sy, Moravské. 4. Prusy, Německé, od 1949 Pustim ěřské Prusy. 1 Ves 5 km ssv od Vyš kova, nyní část obce Pustim ěř. 2 1348 Prus, CDM VII, 839; 1348 villam Praus, CDM VII, 843; 1349 in villa Praus prope Pustim ir, ZDB I, 130; 1351 villam Praus, CDM VIII, 111; 1355 de Prous, Reg. VI, 67; 1359 in Praus, que villa anecta est Pustim ir, Reg. VII, 187; 1404 in Praus, CDM XIII, 347; 1465 in villa Prus Theutunicali, Lechner I, 122; 1465 z Niem eczkich Prus, Lechner I, 128: 1673 z dědiny N iem eczkych Prus, Mat314
rika v Dědicích; 1675 Teutsch Pruess; 1751 Teutsch Pruss, Něm ecke Pruse; 1798 Deutsch Prus; 1850 Pruss Deutsch, Něm ecke Prusy, R affay; 1872 Deutsch Pruss, Něm ecké Prusy; 1881 a 1924 N ě mecké Prusy; 1949 P ustim ěřské Prusy. 3 P. Vyškov. Ještě v 16. stol. byla ves obývána Němci. Ces. 4 Pruse, do Prus, Prušák, pruské. Něm. Práus. 5 Do němčiny přejato jm. P. ve středověku s diftongizací u > au, srov. Bludov/Blaude. Přívlastek Němec ké dán podle národnosti obyvatelstva na rozlišení od blízkých Moravských Prus (v. t.). • M J: viz Prusinoviee. Schwarz VS II 63, 67. P r u s y , P u s t i m ě ř s k é , viz 4. Prusy, Německé. P rušánky 1 Ves 11 km zjz od Hodo nína. 2 1261 Prus, CDM III, 324 (falz. z pol. 14. stol.); 1481 ves naši pustú Prusy, K P V, 372, 1529 drží vsi naše pusté . . . Prusy, PB XIV, 143; 1583 z Prussanek, PB XXIX, 518; 1675 Prussanky; 1720 P ruschanky; 1751 Pruschanek; 1798 Pruschanek, Pruschanky; 1846 Pruschanek, P russanký; 1850 Pru schanek, Prušánky, R affay; 1872 Pru schanek, Prušánky; 1881 a 1924 Pru šánky. 3 P. Cejkovice. Far. (od 1773) kostel sv. Isidora. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. a někdy v 2. pol. 16. stol. znovu osazena. Ces. 4 Prušánky, do Prušánek, v Prušánkách, za Prušánkama, Prušaňák, prušanskej (v m ístě nářečí dolské s ý > ej). 5 M J znělo původně Prusy (v. t.). Po doba Prušánky, doložená teprve od kon ce 16. stol., je dem inutivum vlastně k *Prušany (srov. Lažany/Lažánky), ne boť k Prusy by m usela znít *Prúsky, *Prousky. Šrám ek Slavia 39, 377—398. 6 Cacardov (část vsi). 1. Pržno 1 Ves 8 km jižně od F rýd ku; Sl. 2 1573 Przno, N otB latt 1873. 79; 1580 Perzno, Soupis 48; 1580 Pržno, prženský fojt, U rbář (Slez. sb. 1953-P, 45—46); 1636 Perzno, Soupis 48; 1637 na gruntě perženským , U rbář (Slez. sb.
1953-P, 45-46); 1641 Pržne, LSA 412; 1664 Perzno, Soupis 49; 1735 Przno; 1798 Pržno; 1808 Przno; 1850 Prschno, Pržno, R affay ; 1881, 1885, 1894 a 1924 Pržno. 3 P. Frýdek. Čes. 4 Pržno, do Pržna, v Pržně, Pržňan, pržensky. 2. Pržno 1 Ves 6,5 km ssz od Vsetína. 2 1372 Tyesold de Przna, de Pirzna, Lechner II, 48; 1410 z Pržného, K P I, 365; 1411 z Pržné, K P I, 370; 1505 měs tečko Przno, ZDO XVI, 67; 1535 měs tečko Przno, ZDO XIV, 4: 1580 z měs tečka Przna, PO XXX, 99; 1580 z měs tečka Pržna, PO XXX, 100; 1589 in Pržno, Rolleder 156; 1633 Persno; 1642 von Per schne, Rolleder 185; 1670 Przno; 1718 Prssna; 1751 Pržno; 1798 Pržno, Prsclino; 1846 Prschno, Pržno; 1850 Prž no, R affay; 1872, 1881, 1924 Pržno. 3 P. Vsetín. V 16. stol. městečko, pak kleslo na ves. Far. kostel Nanebevzetí P. M arie, od 1783 i augšpurská obec. Ces. 4 Pržno, do Pržna, Pržňan, pržensky. 5 M J : z pův. pbrgbn- > pržn- ke kořeni pbrg-, objevujícím u se ve vých.-mor. prklit, prlit „pálit“, prlina, prTavina „kopřiva“, P J Prženka, Pržnica (Bartoš Dial. slov. mor. 339); ve význam u „pražiti“ viz srbch. pržiti, bulh. páržá. D ruhý význam ový okruh kořene pbrg je „štěrk, štěrkový písek“, srov. pol. piarg „štěrk“, slovin. pržina „písek“ (MJ Pržina, Pržanec). — Jm . Pržno může te dy vycházet z obou významových zá kladů s významem „místo vyprahlé, sluncem vypálené“ (srov. Poleniny, Palava, Zihla) nebo „místo štěrkovité, pís čité“ (srov. Písečné, P J Štěrková, Strková). CV 227 spojují s prha „šrotovaná m ouka“ ; byl to K laretův term ín, který však p atrn ě Preslem libovolně přene sen na rostlinu Arnica (Machek ES 393), k čemuž popudem bylo nepochybně pol. pierzga „pyl“, rus. pergá „B lütenstaub an den Höschen der B ienen“, slovin. prga „mouka ze sušeného ovoce“. Prof Bezlaj II 125; Vasm er REW II 337;
Schütz GTSK 82; Borek ZNT 197 (spo juje nejistě s pbrsťb „Erde“, dopisem však odvolává a vykládá z pbrg-bno „štěrk-, žw ir-“); Schwarz VS II 424. Srov. Pržnica, část Ubla (Vizovicko). 6 Mlýnce, Na drahách, Na H orních pa sekách, Na Kočičím zámku, Na K rhácku, Na Podhliniští, Na úlehlách, U Ada mů, U Cam frlů, U F urijáků, U G rentků, U Jevjáků, O Ozefírků, U Papežů, U Rafaje, U Skrlů, U S tradějů, U Výs kalů, U Zádolu, V Americe, V dolině, V palésku, V potoce, Ve vlčích, Přáslavice 1 Ves 9,5 km vých. od Olomouce. 2 1131 Preiazloauici CDB I, 115; 1400 in Przazlawic, CDM XIII, 62; 1410 villam Przazlawicz, CDM XIV, 143; 1465 villa Przaslawicze, Lechner I, 131; 1493 na Przaslawiczych, PO V, 304; 1676 Pržaslawitz; 1691 Prziaslaw itz; 1718 Pržaslaw itz; 1720 Brzaslawitz; 1751 a 1798 Pržaslawitz; 1846 Přaslawitz, Přaslawice; 1850 Přaslawitz, Přáslavice, Raffay; 1872 Przaslowitz, Přaslavice (!); 1881 Přáslavice; 1885 Przaslowitz, Przaslawitz, Přaslovice; 1893 Přaslawitz, Přáslavice; 1924 Přáslavice. 3 Stolní statek olomouckého arcibiskupství. Ces. 4 Přáslavice, do Přáslavic, Přáslavák, přáslavské. 5 M J znělo pův. Přejaslavice: příp. -ice k OJ Přejaslav, složené m u z km ene přej-, k terý v stč. přějieti, přejm u „přejm outi“, a ze -slav, o něm ž viz M iroslav; zn. ves lidí Přejaslavových. Stažením -ěja- > á: Přáslavice. OJ Pře jaslav patří k čes.-rus. onomastickým paralelám (rus. M J PerejaslavT). ČV 121; Prof III 457 (2X); Svoboda StčO J 52, 55, 77, 100. 102 a Rus.-čes. studie 356; Rospond Slavia 35, 392. Přeckov 1 Ves 11 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1360 de Przeckow, ZDB III, 540; 1368 villam Przeczkow, ZDB V. 117; 1385 municionem Przeczkow cum villa, ZDB VII, 47; 1447 villam Przecz kow cum m unicione, ZDB XII, 708; 1555 ves Przeczkow, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Przeczkow, ZDB XXXII, 117; 1679 a 1718 Pržecžkow; 1751 Pržecžkau; 1798 315
Pržecžkau, Pretzkau, Pržeckow; 1846 Pfetschkau, Přečkow; 1850 Pržetzkau, Přečkov, R affay; 1872 Preczkau, Přečkov; 1881 Přeckov; 1906 Přetzkau, Přeč kav; 1924 Přeckov. 3 P. Velké Meziříčí. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 P řeckov/(arch.) Přečkov, do P-ova, P-ovák, p-ovské. 5 M J znělo pův. Přeč kov: přivlast. příp. -ov k OJ Přeček, dem inutivu k Přěk, domácké zkratce OJ Přěslav, složeného z předpony Přěa kom ponentu -slav, o němž viz Miro slav; srov. OJ Přěboj, Přědrah u Svo body StčOJ 102. Podle něm. Přetzkau se substitucí č — c, psáno tz, teprve Šem berou vytvořeno dnešní Přeckov. CV 111; Prof —; Svoboda CMF 1946, 20-29. Přečkovice 1 Ves 11 km vsv od Uherského Brodu. 2 1376 villam Przeczcouicz, ZDO III, 285; 1498 z Przeczkowicz, PO VI, 228; 1543 z dědiny Přečkovic . . . k m lýnu přečkovském u, LSA 222; 1601 na Přečkovsku, LSA 283; 1670 Pržecžkow icze; 1718 P ržecžkow itz; 1751 Pržecžkow itz; 1798 Pržecžkow itz; 1846 Přetschkowitz, Přečkovice; 1850 Pržecžkow, Přečkovice, R affay; 1881 Přečko vice; 1893 Přečkowitz, Přečkovice; 1924 Přečkovice. 3 P. Luhačovice. V 16. stol. byla ves dočasně pustá. Ces. 4 Přečkovice, do Přečkovic, Přečkovjan, přečkovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ Přeček, o němž viz Přečkov; zn. ves lidí Přečkových. CV 111; Prof —. 6 Části vsi: Draha, Hatě, Chmelnica, K ú ty. Horní dvůr. P ředboř 1 Víska 7,5 km vjv od Jih lavy, pak osada, nyní část obce Luka nad Jihlavou. 2 1432 de Przedworz, Neumann, Nové pram eny, 258; 1556 ves Stage. ves Przedborz, ZDB XXVII, 17; 1585 ves Przedborz, ZDB XXX, 192; 1679 Pržedworž; 1718 Pržedtw orž; 1720 Predwor; 1751 a 1798 Pržedworž; 1846 Předwoř; 1850 Pržedworž, Předvoř, Raffay; 1872 Przedwor, Předvoř; 1881 Předboř; 1924 Předboř. 3 P. Luka. Ces. 4 Ten Předvoř, z Předvořa, ku Před316
voři, za Předvořem, Předvořák, předvorskej (nejzápadněji doložený doklad muž. rodu jm en tohoto typu, dále viz Olo mouc sub 4). Nověji: ta Předvoř. 5 M J : přivlast. příp. -jb k O J Předboř, stč. Přědbor, složenému z předpony přěd„vor“ a -bor „bojovat“, srov. OJ Přědmir, Přědslav. S nář. změnou db > dv (v a b se v místech s obouretnou vý slovností v zaměňovalo) pak Předvoř; tak už i v prvním zápise. — MJ P. patří do výrazné skupiny posesívních jm en typu M ysliboř na jihozáp. Moravě v podhůří Ces.-mor. vrchoviny a tvoří jeden z jejích nejzápadněji vysunutých bodů. Výklad z *Předboří -> Předboř (jako Pohoří —>■ Pohoř) odporuje dokla dům. Lid. etymologie: ves před bořím nebo před dvorem. CV 109; Prof III 461; Svoboda StčO J 102. P ředhradí 1 Zaniklo u původního potštátského hradu. 2 1408 villas Przedhradye . . ., ZDO VII, 660. 5 M J : z m ístního apelat. předhradí < přědhradie „místo před hradem “ ; srov. Předklášteří, Předměstí. CV —; Prof III 462; Nekuda 135. P ředín 1 Městys 14 km západně od Třebíče. 2 1353 in Przedyn, ZDB II, 71; 1366 Preding, CDM IX, 447; 1371 medium Przedyn, ZDB. V 938; 1383 Predigen, ZDB V. 938; 1395 de Preding, Petridesovy výpisky; 1490 na vsi Przedinie, ZDB XVI, 17: 1504 ves Przedin, ZDB XVII, 71; 1528 Przedin, Ruk. arch. města B rna č. 1212, 3; 1678 Preding; 1718 Próding; 1720 Pržedin; 1751 Pre ding; 1798 Preding, auch Próding, Prže din; 1846 Próding, též Preding, Předjn; 1850 Próding, Předín, R affay; 1872 Pró ding, Předín; 1881 a 1924 Předín. 3 P. Brtnice. V 15. stol. městečko, pak klesl na ves. Far. kostel sv. Václava rom án ského založení. Kdysi se tu těžily drahé kovy. R. 1856 opět povýšen na městys. Ces. 4 Předin, do Předina, Přediňák, předinskej. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Předa, domácké zkratce složeného OJ
s prvním kom ponentem Před- „před, 1850 Pržedmost, Předm ostí, P a tin y, 1872 Przedmost, Předm ostí; 1881 Předmostí; v o r“, např. Předbor, Předmir, Předslav. 1893 Předmost (!). Předm ostí; 1924 Před MJ p atří do skupiny jm en posesívniho typu s -ín na Ces.-mor. vrchovině. Do mostí. 3 P. Přerov. Far. kostel sv. M aří něm činy přejato se splynutím čes. -ín Magdaleny. Bohaté naleziště z doby diluviální. V době knížecí tu byl hrádek, s něm. nář. výslovností -in — -ing, proto psáno Preding, Próding; srov. Měšín! předchůdce dnešního Přerova. Ces. 4 Předm ostí, do Předmostí, za Před Móssing. CV 111; Prof III 462; Svobo m ostím , Předm osták, předmoscké. 6 Na da StčOJ 126; Schwarz 184, 335. Předklášteří 1 Ves 2 km zsz od Tiš Zernové. 2. Předmostí 1 Zaniklá ves, která nova. od 1. 1. 1953 jeho částí se jm énem stávala pod olomouckým hradem na le Tišnov II. 2 1530 na Podklassterzijm tijssnow skym , PB XIV, 194; 1674 Dorff vém břehu řeky Moravy. 2 1249 vilvor dem Closter; 1718 Vor Closter; lam Predmoste, CDB IV. 171; 1275 vil1751 Vorcloster; 1798 Tischnowitz Kos lam Przedmoste, CDM IV, 120. t e r (!); 1846 Vorkloster, Vorkloster 5 M J: z m ístního apelativa předm ostí Tischnowitz, P ředklasster; 1850 Tisch < prědmostbje „místo před m ostem “, now itz Vorkloster, Předklášteř, R affay; u 1. P. přes řeku Bečvu, u 2. P. přes 1872 Tischnowitz, Vorkloster, Předkláš řeku Moravu. U 1. P. doložena často teří; 1881 Předklášteří; 1885 Vorkloster, i podoba Předmost, o níž v. Podobora. Předklášteří; 1924 Předklášteří. З P. CV 154, 172, 219; Prof - ; K aras PodTišnov. K rálovna Konstancie tu před r. góra, Zalas 25, 47; Hosák W M X X -P 30. Srov. Předhradí, Předklášteří, Před 1240 založila klášter Porta coeli „brána nebes“ usilující též o osídlení kraje. Ces. m ěstí (v C.) a Zámostí. 4 To Předklášteří, do Předklášteří, Přehyně 1 Sam ota (mlýn) u Dolního Předklášterák/(v pl.) Předklášterščí, Benešova na H lučínsku; Sl. 2 1436 ■ p ředklášterské. 5 MJ kolísalo zprvu s Przehunye, K apras II, 27; 1924 Přemezi Podklášteří a Předklášteří, zn. hyně. „místo pod. před klášterem “. Forma 4 Ta Přehyňa, na Přehyňu, za PřehyPředklášteří ustálena p atrně proto, že ňum, adj. a obyvatel, jm. „z P řehyně“. klášter i ves leží v rovině, není tedy 5 M J je velmi vzácný lexikální archais mezi nim i vztah „pod“. Podle něm. 1674 m us: topografický term ín *přehyňa, Vorkloster, které překladem z čes. Před srov. strus. peregynja, stbulh. prěgynja, klášteří, vytvořeno i čes. Předklášteř; psi. pergy(b)ni, zn. 1. „neprůchodná o tcm to typu jm éna v. Podobora, o kláš (lesní) k ra jin a “, 2. „neobydlená kraji ter v. Klášterec. Srov. Podklášteří. CV n a“, 3. „nerovný, pahorkovitý teré n “, 151, 172, 201; Prof - . 4. „ohbí ře k y “. Vzhledem k poloze p ři 1. Předmostí 1 Ves 2 km ssz od P řecházejí v úvahu význam y 1., 2. nebo 4. rova, nyní jeho část. 2 1368 de Przed Základní apelativum je dobře doloženo most, ZDO I, 1023; 1371 de Przedmosty, v západoslovan. toponymii jen na nej ZDO II, 63; 1408 de Przedmostie, K P I, starších sídelních prostorách. CV —; 108: 1410 in Przedmost, CDM XIV. 147; Prof - ; W itkowski ZfSl XVIII 634-645 1490 v Przedmosti, ZDO XIII. 33; 1497 (souhrnně); Vasm er REW II 338; Schlimv Przedmosti, PO VI, 184; 1600 v Przed pert IV MKSO 202; R. E. Fischer - G. mosti, ZDO XXXII, 35; 1675 Pržedm ostj; Schlimpert, ' ZfSl 1972, 437. 450; J. 1691 parochia Pržedmostensis, Děkan, Schulz, Die Priegnitz, Köln—Graz 1956, m atrika přerovská; 1718 Pržedmost; 2; Ludat, Dt.-slaw. Frühzeit und mo 1720 Předm ost; 1751 Pržedm ost; 1798 dernes poln. Geschichtsbewußtsein, Pržedmost, Pržedm ost; 1846 Předmost; K öln-W ien 1969, 6-15, zvi. 13.
Přem yslovice; 1850 Pržemislowitz, PřeP ř e c h o v, viz Prechov. Přemyslov 1 Ves 5 km ssz od Louěné mislovice, Raffay; 1872 Przemislowitz, nad Děsnou (dř. Vízmberku), nyní její Přem yslovice; 1881 a 1924 Přemyslovice. část. 2 1651, 1677 Prim iswald; 1718 3 P. Konice. Dříve tvrz. F arní kostel Prim isw aldt; 1720 Primiswald, Přimis; Všech svátých. F ara zanikla za třiceti 1751 Prim esw ald; 1798 Primiswald; 1846 leté války a 1784 obnovena. R. 1786 Primiswald, Přem yslow; 1850 Primis parcelován dvůr. Čes. wald, Přem yslov, R affay; 1872 Primis 4 Přemeslovice, do Přemeslovic, Přewald, Přem yslov; 1881 Přem yslov; 1924 meslák, přemeslovské. 6 Na luzích. Přemyslov, Primiswald. 3 P. Losiny. Část vsi: Novosade;Famelije. Založeny 1651. Něm. 2. Přemyslovice, Malé 1 Kdysi osada, 5 M J doloženo do 19. stol. jako smí která splynula s 1. Přemyslovicemi. šené čes.-něm. jm éno Primiswald, 2 1706 a následující roku Přem yslovičv němž Přimis- •<— Přem ysl, -wald za ky, Něm ecké Přemyslovice, úředně však čes. -ov. Očekávali bychom *Primisen- Nová Dědina (v. t.), VM-Konice 103— ivald (srov. Stachovice/Stachenw ald), 104; 1727 pečetidlo: Siegel Gemein ale protože -is nejspíše považováno za Neudorf, tam že; 1751 K lein Pržemeslagenitivní, je jen „k ratší“ Primiswald w itz; 1798 Deutsch Pržemeslowitz, N eu a 1751 „náležité“ Primeswald jakoby dorf. 3 P. Konice. Osada založena „Wald eines Prim es, Prim ův les“. Ná r. 1706. 4 Přemeslovičke, do Přemesloviček, zev byl dán podle m ajitele panství Přem ka z Zerotína (vládl 1645—52). příd. a obyvatel, jm. „z Přem esloviček“. O Přem ysl v. Přemyslovice. CV 263 Ojed. Novosáde nebo Famelije, ač není (bez); Prof Hosák HM 587 a SM jisto, zda toto označení se vskutku týká Malých Přemyslovic. 5 Výklad zdán 1963, 52. 6 Na Ucháči Ohrenberg. 1. Přemyslovice 1 Ves 6 km jv od livě jednoduchý, je ztížen tím. že jm. Konice. 2 1309 de Prym islaw itz .. . P. kolísá ve 14,—15. stol. mezi Přem ys de Primislauicz . . . de Primislaws, CDM lovice, Přem yslavice a Přimyslovice. Je VI, 22; 1358 in Przemisslowicz, ZDO I, sice možné trojí pojetí výkladu, ale 503; 1359 in villa nostra Prsymislowicz, vzhledem k převažujícím dokladům se Reg. VII, 268; 1379 Vlreychsdorf, ZDO -slovice pokládám e (též V. Šm.) za pů III, 525; 1386 Prziem yslawicz, ZDO IV, vodní Přemyslovice. a) V záznamech 780; 1387 Vlrichsdorjf, ZDO V. 68 ; 1446 1309, 1359, 1386-1446, ojed. 1751: PřiPrzemyslawicz, ZDO X, 443; 1497 ves myslavice, které by ukazovalo n a zá Przemyslowicze, ZDO XVI, 13; 1503 kladní OJ *Při + m ysl (jako OJ Po z Przemyslowicz, PO VII. 222; 1515 stat m ysl, /N e/Za-m ysl) —> M J Přim yslo ku svého Przemeslowicze .. . k Przevi- vice, z čehož přikloněním ke jm énům slowiczym, ZDO XVIII, 28; 1570 na s „m ódním “ -slav pak Přimyslavice. gruntech mých przem yslow skych, PO Změnu Při- > Pře- bychom museli po XXVII, 211; 1610 na Przimyslowiczych, kládat buď za hanakism us (ten však PO XXXVII, 136; 1638 Przemyslowicze, v této slabice jm éna v dnešních n áře Registra správní statku lešovského; 1669 čích doložen není), nebo za přiklonění Přemeslowicze, U rbář konický; 1676 zu ke jm énům s počátečním Pře-. O -m ysl Přemeslowitz, M atrika v Litovli; 1718 viz Mysliboř. — b) Nebo je v základním P ržem eslow itz; 1720 Přem eslowitz; 1751 OJ Přim yslav kom ponent -slav (o něm Boehm isch Přem eslaw itz; 1754 Pržemes v. Miroslav) původní a výchozí OJ by low itz, Gross und Klein, G ubernium M, patřilo k typu Při-by-slav: *Při-jmi41, SAB; 1798 Gross Pržemislawitz, -slav k jčti „jm outi“. MJ *Přijmislavice e (které Gross Pržem eslowitz; 1846 Přemislowitz, -> Přimyslavice, s nář. i 318
však doložené není) Přemyslavice a při kloněním ke jm énům s -ovice pak Pře myslovice. — c) Za původní však po kládám e podobu Přemyslovice. Je dolo žena sub 2 v 1. 1358-1520, ZDO I —II ještě 1349, 1351. 1354, 1355, 1358, 1368, 1374, běžně pak od konce 15. stol.: příp. -ovice k OJ P řem ysl zn. ves lidí P ře myslových. Jde o vzácněji se vyskytu jící typ míst. jm éna ze složeného OJ + příp. -ovice (častěji je -ice: Nezam yslice, Bohuslavice). Tomuto výkladu vy hovuje i nářeční znění Přemeslovice se změnou y > e (srov. i svědectví nář. Klánovice pro Klenovice na Hané, které tak z pův. Klínovice a nikoli z Klen-). d) Vzhledem k pol. MJ Przem yslawów, -slaw ki a pomoř. Prenzlau <— *Premislaiv, *Primislaw bylo by možné před pokládat i pro archaickou střední Mo ravu původní O J Přem yslav, které by bylo typově shodné s výkladem sub c). Ale zápisy ukazují na jednodušší výklad podaný sub c). Do něm činy přejato jm éno 1309 1. P. s analog, -s; Primslaws, srov. Prostějov/ Prosteis. R. 1379, 1387 se ves jm enuje též Ulrichsdorf „ves U lrichova“, a to patrně po vsi v blízkosti zaniklé (v. Oldřichov). — R. 1706 založeny sousední Malé Přemyslovice, pro něž se vyskytuje i zdrobnělina Přem yslovíčky. Brzy po založení nastěhováno sem i něm. obyva telstvo (příjm ení obyvatel v pol. 18. stol. jsou většinou německá), které se později počeštilo, ale osada v té době nazývána Deutsch Pržemeslowitz, (a proto 1751 pro 1. P .: Boehmisch P.). Nově vzniklá ves nesla i jin á jm éna: Nová Dědina (v. t.), N eudorf „nová ves“ a v lidu snad i N ovosady (viz sub 4 a výklad s. v.) nebo Familie (v. t.). CV 103 (z OJ P ře mysl); Prof —; Svoboda StčOJ 102 (roz lišuje právem typ Přem ysl a Přimysl); M atějek SPFFBU A 56; Schwarz VS II 372. P ř e m y s l o v i c e , N ě m e c k é , viz 2. Přemyslovice, Malé. viz 2. Dědina, Nová.
P ř e m y s l o v i č k y , viz 2. Přem ys lovice, Malé, viz 2. Dědina, Nová. 1. Přerov 1 Město na dolním toku Bečvy. 2 1046. falz. z 12. stol., Prerov, CDB I, 382; 1073, falz. z 13. stol., Preroue, CDB I 386; 1131 ad Prerouensem ecclesiam, CDB I, 115; 1174 de Prerou, CDB I, 270; 1183 in provincia Prerouensi, CDB 1,402; 1225 in dieto foro Pre row, CDB II, 279; 1222 castellanus Prerouiensis, CDB II, 239; 1234 de Prerow, CDB III, 76; 1243 archidiaconus Prerouiensis, CDB IV, 18; 1249 Wpreroue, CDB IV. 171; 1253 in Preroense provin cia, CDB IV, 294; 1255 de Prerow, CDM III. 218; 1256 in Prerow, CDM III. 229; 1275 in Prerow, CDM IV, 100; 1346 in Prerouia, CDM VII, 658; 1351 in Prerowia. CDM VIII, 130; 1354 in Prerow, CDM XV. 66 ; 1355 oppidi nostri Przerow, CDM VIII. 302; 1368 in Prerouia, ZDO I, 1023; 1368 prope Prerouiam , ZDO I. 1003; 1388 in suburbio Preroviensi. CDM XI. 473; 1437 blíže Przerowa, PO III, 37; 1447 suburbii Preroviensis, ZDO X. 518 ; 1499 n a zám ku Przerowie, ZDO XVI. 41; 1503 Przerowsstij, PO VII, 202; 1545 z Przerowa, PO XIX, 198: 1546 měšťané przeroiosstij, PO XIX. 277; 1550 z m ěsta Prze rowa, PO XXI, 41: 1587 do m ěsta Przeroiva, PO XXV, 85; 1687 rychtáři przerow skym u, PO XXXI, 359; 1611 na hradě Przerowie, PO XXXVII, 249; 1633 Prerow; 1675 Preraw; 1681 Pre rov, Prerovia, Topographia urbis Romae, J. J. Boissard 107; 1691 parochia Praerouiensis, Děkan, m atrika přerov ská; 1718 Prerau; 1751 Prerau; 1798 Prerau; 1846 Prerau, Přerow, lat. Pre rovia; 1850 Stadt Prerau, město Pře rov, Prerau Vor stadt: Dlaschkergasse, Dlážke (!); Traubeckergasse, Troubečká ulice; Schirschawagasse, Siřavá ulice; Traivnikergasse, Travnická ulice, Rafjay; 1872 Prerau, Přerov; 1881 a 1924 Přerov. 3 P. Přerov. Původní středisko bylo v Předm ostí. Již v 14. stol. most přes Bečvu. Na konci 15. stol. založeno 319
Horní město, k teré záhy splynulo s Dol telstvo přestěhováno na sev. Moravu ním městem. V 16. stol. silná bratrská (většinou na Vítkovsko). obec. Pův. farní kostel byl rom ánský 4 (Charv.) Prerava, do Preravy, za kostelík sv. Jiří, pak kostel sv. V avřin Preravú, Preravjan, preravský (zapsá ce. Kostel sv. M ichala zrušen. S měs no 1967 ve Vítkově). Přerov, do Přero tem splynula ves Šířava (v. t.) a 1924 va, Přerovščák/-vák, přerovský. P ře sloučena s ním Židovská obec. R. 1840 zdívka Kroboti <Č C harváti. 5 Přívlas zřízena pošta, 1841 vystavěna železniční tek N ový dán na rozlišení od Starého dráha z Břeclavě do Přerova, 1842 do Přerova, k terý byl kdysi na Moravě, Olomouce a 1847 do Lipníka nad Beč nyní je však v Dol. Rakousku (Altprevou. Ces. rau, dvůr 1,7 km jz od Nového P řero 4 Přerov, do Přerova, v Přerově, Pře- va). • M J: z apelat. prěrowb „příkop, rovák, přerovské. 6 Křivá. Michalov, G raben“, též „tůň, rybník, bažina“, slo Výmyslov, Kaiserhof. Části Šířava, ženo z předpony pře- „durch“ a subst. Dlážka (s pozoruhodnými zbytky k rá t rov k psi. n v a t i „vytrhávat, rv á t ze země“. Nč. rov „G rabhügel“ je pozděj kých vokálů v nářečí). 2. Přerov, Nový 1 Ves 10,5 km zá ší. Obecněslovanský toponym. základ, padně od Mikulova. 2 1351 in villa u záp. Slovanů jen na starších sídelních Przerow. ZDB II, 32; 1355 m edie ville prostorách. Vyskytuje se i v hydronymii. V mor. m irkotoponym ii se nevy Rzezoby (!). ZDB III, 74; 1368 m ediam Przerouiam, ZDB V, 157; 1414 czu Pre skytuje. O něm bohatá literatura, např. raw, Bretholz. Das U rbar; 1558 pusté ČV 151. 163, 232; Prof III 468 (3X), vsi G utenfeld v Prerau, ČMM 1937, V 536 (..Teich. Tüm pel“); Šm ilauer PST 2 197; 1570 Prerava (charv.), Brandl, Kni 154; Bezlaj II 165; Eichler AN 241 a ha pro každého M oravana 55; 1570 Zwey FINDel 31; Schütz GTSK 47; Mucke neugestifften dorffer G uttenfeldt und NsoWb III 168; Machek ES 424: VasPrerau, ČMM 1937, 202; 1570 ke vsi m er REW II 525; P rásek ČMM 28. 434: pusté slově Prerau, tam že 204; 1578 Kott II 971; Schwarz 341; Beranek 81; Prerov a Frelestorf s podacím, Hosák, Hosák JM 1966, 55; Hosák a kol. Dě Lid. noviny 10. 1 . 1929; 1583—1645 Pre jiny m ěsta P řerova 1970; DS 14, 62 a rau, NotBlatt 1876, 73-74; 1583 ves 19, 129; VM-Břeclavsko 538. Prerow, ZDB XXX, 161; 1584 NeuprePřerovec 1 Ves 9 km jv od Opavy, rau, Jos. M atzura, Sudm áhr. Heimatb. nyní část obce Nové Sedlice; Sl. 2 1492 f. V olk sk u n d e. .. 1923, 436; 1613-1616 nad Přerovcem, K apras II, 125; 1513 ves Prerau, ČMM 1937, 208; 1673 Pre Přerovec, tamže 167; 1514 Przerowecz, raw; 1718, 1720 a 1751 Prerau; 1793 ZDOp III. 44; 1536 Přerovec, K apras II. Neu Prerau, Pržerawa, Schwoy II, 309; 229; 1576 pustý hrádek Přerovec, Opav sko 1964, č. 8 ; 1798 Pržeorowetz (!); 1798 Neu Prerau, Pržerawa; 1846 Neu Prerau, N ový Přerow, také Přerawa; 1805 Przedrowetz (!); 1835 Przerow itz; 1850 Pržerowetz, Přerovec, R affay; 1850 Nue Prerau, nový Přerov, R affay; 1870 Přerovec, Catal. cleri; 1881 Přero 1872 Neu Prerau, N ový Přerov; 1881 N ový Přerov; 1906 Neuprerau, N ový vec; 1894 Przerowetz, Přerovec; 1924 Přerovec. 3 P. Štítina. R. 1576 tu byl Přerov, Nová Prerava (!); 1924 N ový Přerov, Neu Prerau. 3 P. Drnholec. jen pustý zámek Přerovec. Kolem 1780 Ves v 15. stol. zpustla,, v 16. stol. ob ves rozšířena parcelací dvora. Čes. 4 Přerovec, na Přerovec, na Přerovnovena a částečně osídlena Charváty. Far. kostel sv. Michala. Charvat., něm. cu, Přerovjak/-an, v pl. -vjacy (častěji) a čes. R. 1949 ves osídlena repatrianty Přerovscy, přerovský. 5 M J : dem inutivum k Přerov (v. t.). z Bulharska, původní charvát. obyva320
Přeskače 1 Ves 11 km jjv od Hroto vic, nyní část obce Tavíkovice. 2 1279 de Priezer, CDM IV, 161; 1314 plebán in Presir, CDM VI, 78; 1326 fa rá ř von Prezzir, CDM VI. 309; 1355 von Pressirs, CDM VIII, 330; 1358 in Przyeskacz, ZDB III, 321; 1358 in Przieskacz, ZDB III, 340; 1365 de Przeskacz, ZDB IV, 249; 1390 de Przeskacz, ZDB VII, 752; 1468 villam Przeskacz, Neumann, Nové pram eny 151; 1498 ve vsi Przeskaczy, ZDB XVII. 28; 1506 ve vsi Przeskaczijch, ZDB XVII. 74; 1512 z Przeskacz, PB X, 45; 1529 z Prze skacz, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 28; 1580 v Przeskaczych, ZDB XXIX. 86; 1609 ves Przeskacže, ZDB XXXIV. 36; 1671 Przeskacz; 1718 Przeskacz; 1720 Pržeskatz; 1751 Pržiskatz; 1846 Přeskatsch, Přeskače; 1850 Pržeskatsch, Přeskáč, R affay; 1872 Pržeskatsch, Přeskač; 1881 Přiskač; 1893 Přeskatsch, Přeskač; 1924 Přeskače. 3 P. Tavíko vice. Fil. kostelík sv. Václava rom án ského založení, pův. farní. R. 1781 p ar celován dvůr. Ces. 4 T y Přeskače, do Přeskač, v Přeskačich, Přeskačák, přeskacké. 5 V do kladech se zřetelně vyskytují dva n á zvy: 1279—1355 Preser, o němž viz po drobně s. v. P reser; od 1358 trvale Přeskače. Doklady sé jm. Preser byly prof. Hosákem identifikovány na Přes kače až dodatečně v Již. Moravě 1969, 135—136 a odtud také přejaty. Důvo dem k této identifikaci je prof. Hosákovi vztah Přeskač, „kde byl také sta robylý kostel, k johanitské komendě v Horních Kounicích, Preseru, který zanikl pod Pohořelicemi, ke klášteru oslavanském u“, a skutečnost, že „farní kostel byl v Přeskačích, kdežto v P re seru žádný kostel nebyl.“ (1. c. 136). Dů ležitá je okolnost, že 1355 Mikeš a Děpold se uvádějí „von Pressirs“ (CDM VIII, 330), 1358 však týž Mikeš sluje „de przyeskacz“ (ZDB III, 341). Z těch to okolností plyne, že jm énem Preser se nazývají dvě lokality: zaniklý P re
ser u Pohořelic a do pol. 14. stol. Přes kače. Z hlediska toponymického je však krajně nepravděpodobné, že by jedna a táž ves Přeskače nesla dvě tak ar chaická jm éna, totiž Preser = Přežiř a Přeskače, p o sobě. Oba typy jm en jsou starobylé, ukazují na 1 2 . stol. (popř. na dobu starší) a v toponymii M oravy se v 14. stol. jako živý jev již nevyskytují. Znam enalo by to předpo kládat existenci obou jm en od nejstar ších záznam ů v e d l e sebe, nikoli p o sobě. Z mor. toponymie není rovněž znám paralelní případ koexistence dvou archaických jm en pro touž lokalitu. Konečné řešení m usí podat výzkum historicko-archívní. M J Přeskače: pl. k *prěskač < přesjíkačb „kdo přesukuje“ (např. tkadlec) k stč. skáti, starobylý term ín z oboru zpracování vláken, srov. rus. s k a ť „tkáti“ a zde M J Skavsko. Ke skákati „springen“, s nímž jm. P. spojil Palacký (a po něm Dvorský VM-Hrotovice 203: ves „leží na podkladu zmolovitém, odkud snad i jm éno obdržela“, neboť bylo třeba přeskakovati zmoly), bychom očekávali *Přeskákače, event. *Přeskoky. Ves leží v jednom z nejstarších sí delních areálů m oravských, takže za chování arch. term ínu přeskač je velmi pravděpodobné. Jm éno p atří do skupi ny obyvatelských jm en vyjadřujících zaměstnání, k tom u srov. na Znojem sku Psáry a Stítary. Z tkalcovské ter minologie m ají své základy ještě MJ Návojná, Střelná (ne vždy!), Skaštice a Skavsko. CV 160, 168. 240: Prof III 469; Machek ES 446. 1. P řestavlky 1 Ves 10,5 km jv od Olomouce, nyní část obce SuchonicePřestavlky. 2 1358 de Przestaw lk, ZDO I, 557; 1407 villam Prziestawlk, ZDO VII, 535; 1517 k tej vsi Přestavlkóm, ZDO XVII, 33 ed.; 1675 Pržestaw ltzek; 1691 Przestavlk, Děkan, m atrika pře rovská; 1718 Pržestawlcžek; 1751 Pržestaw lk; 1798 Przestawlk, Pržestaw lcžky; 321
1846 Přestawelk, Přestaw elky; 1850 Pržestaw élk, Přestavlky, R affay; 1881 a 1924 Přestavlky. 3 P. Přestavlky. Zá mek. Čes. 4 Přestavlke, do Přestavlk, Přestavlčák, přestavlcké. 5 Od konce 17. a během 18. stol. se vyskytuje i zdrobnělé jm. Přestavlčky, a to na rozlišení od blízkých 2. Přestavlk. 2. P řestavlky 1 Ves 7.5 km jjv od Přerova. 2 1275 de Prestaw ilk, CDM IV. 118; 1437 in Prestawlk, ZDO X. 209; 1448 in villa Przestawlk, ZDO X. 843; 1675 P řestaw lkh; 1691 pagus Przestavlk, Děkan, m atrika přerovská; 1718 P rzestaw lk; 1720 Přezestawlk (!); 1751 Przestaw lk; 1798 Przestaw lk; 1846 Prestawlk, P řestaw elky; 1850 Pržestavelk, Přestavlky, R affay; 1872 Przesta w lk, P řesta vlky; 1881 P řestavlky; 1893 Přestawlk, P řestavlky; 1924 Přestavlky. 3 P. Přestavlky. Zámek. Ces. 4 Přestavlke, do Přestavlk, za Přestavlkam a. Přestavlčák, přestavlcké. 3. P řestavlky 1 Zanikly mezi Klo bouky. Boleradicemi a M orkůvkami. 2 1210. falz. z 13. stol., Prestawlici, CDB II, 364; 1237 Prestauilk, CDB III, 167; 1298 Prestawilk, CDM V, 95; 1436 vsi P řestavlky a K ám en KPO III, 143. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 4. P řestavlky 1 Zanikly u Lovčic (Ždánicko), kde je trať Přestavlcký. 2 1131 Prestauelcicih, CDB I, 115; 1341 Prziestabulk, CDM VII. 346; 1349 Przyestabulk, CDM VII, 839; 1497 na puol vsi pustej Przestawlczich, ZDB XVII. 19; 1506 puol vsi Przestawlk, ZDB XVIII, 3. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 Jedno z dosud neuspokojivě objas něných slovanských MJ, ač jeho form a je zřetelná: obyvatel, jm. k *přěstavlci (doklad 1131 Prestauelcicih „v P řestavlčicích“ u 4. P. je třeba považovat za analogický podle patronym ik n a -ice; viz ještě dále). V yskytuje se 12X v Če chách. 4X na Moravě, sloven. P restav lk y , na U krajině, na starosrbském 322
území i v srbštině (4X); vždy leží jm. P. na starém sídelním území (Smilauer OC 77). O význam u jm éna P. vysloveno ně kolik názorů: A. Vašek v ČCM 1876 (s odvoláním na H. Jirečka) „ves lidí, kteří přestali být vlkodlaky“, v Pro gram u čes. gym nasia v Opavě 1872 „lidé, k teří přestáli vlků“, tj. kteří upustili od jejich m arného pronásledo vání (k tom uto výkladu vedou podle P rof III 470 a K otta II 979 stč. fráze typu přestal své řeči „upustil od své řeči“); H. Sehall v Jhb. f. brandenburg. Landesgesch. 1959, 81—85: 1? *pristavrb „A ufseher“,, to však vzhledem k ne možnosti pri- > prě- právem odm ítnu to (např. Eichlerem AFSB 1964. 291 a DS 19. 234-235); I. L utterer v NR 1964. 86 „ves kde se přestali vyskytovat vlci“, přičem ž se nevylučuje kontam i nace mezi stč. OJ Pes a V lk, jak je to např. známo z germ ánských složených OJ. L u tterer právem odm ítá názor, že jm. P. je posměšný název typu Holo hlavý častého v Čechách. Jak je vidět, původní význam jm éna P. nebude možno dnes již přesně určit. Za jisté můžeme předpokládat to, že jméno vyjadřuje nějakou činnost oby vatel ve vztahu k vlkům , její druh a motivaci však nedovedeme dnes již po chopit. N ěkteré z těchto motivací pře šly i do antroponym ie, srov. srbch. OJ Stanivuk, Vuk(o)m an a MJ Stanivuci. Význam těchto OJ byl nejspíše „kdo zastavil, chytil, oklam al vlka; kdo měl vlastnost vlka“. Není proto doklad 1131 Prestauelcicih třeba vlastně vyložit jako patronym ický s -ici k OJ *Přestavlk a ne jako analogický? Ale pro ná padnou hustotu M J P. zůstávám e při pojetí apelativním . ČV 42, 249; Eichler LNB 40—41 a DTB I 171; Górnowicz OSG V 49 a SO 1971. 40; Spal Pětipsy 7; DS 4. 93; 8. 73 a 19. 234-5 (s lit.). Přešovice 1 Ves 6.5 km jižně od Hro tovic. 2 1272 Priswicze, CDM IV. 69; 1273 villam, que vulgariter Priswize
rtuncupatur, CDM IV, 70; 1314 in Presicz, CDM VI, 78; 1464 do vsi Přišovic, K P IV, 153; 1481 drží ves Přišovice, KP V, 401; 1528 Przissowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 7; 1528 ze vsi Przyssowicz, tamže 1213, 16; 1672 Pržissowitz; 1718 Pržissowitz; 1720 Pržischowitz; 1751 P ržeschowitz; 1798 Pržessowitz, Pržeschowitz; 1846 Preschowitz, Přešovice; 1850 Pržeschowitz, Přešovice, R affay; 1872 Pržeschowitz, Přešovice; 1881 a 1924 Přešovice. З P. dílem Mor. Krum lov, dílem Tavíkovice. Ces. . 4 Přešovice, do Přešovic, v Přešovicich/-v'cich, za Přešovicama, Přešovák, přešovské/(o]eá.) přešov'cké. V m ístě zbytky nářečí s redukcí i. 5 M J znělo pův. Přišovice: příp. -ovice k OJ *Přiš, to hypokor. podoba některého OJ slo ženého z předpony Při-, např. Příbram, Příbor, Přibyrad, Přibyslav apod. (srov. Bohuslav/Boš, Cáslav/Caš, Dalibor/Da les a M J Bošov, Dalešice); zn. ves lidí Přišových. Existovalo i OJ Přeš, které palatálním protějškem k Přěch, o němž viz Přeckov, s nímž Přiš mohlo být za měňováno. Tak tom u je patrně v do kladu 1314. Form a Přešovice se však ustáleně vyskytuje až od pol. 18. stol., kdy o záměně Přiš/Přěš nelze uvažo vat. Buď vzniklo Přeš- nářeční změnou i > e, buď tu jde o nář. redukci i v kořenné slabice (což bývá vzácněji), nebo o disimilaci vokalické řady i-o-i > e-o-i (srov. Domažilice Domaželice, Slatinice/ Slatěnice, M artinice/Martěnice). ČV 111; Prof III 471 (Přešín); Svoboda StčOJ 102, 149; NŘ X 67. Přibice 1 Ves 9 km jjz od Zidlochovic. 2 1222 de Briwiz, CDB II, 236; 1257 ecclesie de Priwiz, CDM III, 254; 1293 Pribis, Reg. II 1635'702; 1348 cum villa Prywicz, Reg. V, 382; 1348 villam Pruwicz, Reg. V. 384; 1348 ville dicte Priwiz, Reg. V, 384; 1464 ves Przibicze, PB IV, 104; 1481 v Przibiczich, PB V, 77; 1593 von Bribicz, ZDVGMS 1/3, 69 (z měst. účtů brněnských); Przibicze
nad Táborem (pečeť používaná ještě v 18. stol., CMMZ V, 148); 1673 Prybitz; 1718 a 1720 Pribitz; 1751 Pribis; 1846 Pribitz, Přibice, též Přibice nad táborem; 1872 Przibitz, Přibice; 1881 Přibice; 1893 Pribitz, Přibice; 1924 Při bice. 3 P. Zidlochovice. F arní (již 1222) kostel sv. Jan a K řtit. V 14. a 15. stol. johanitská komenda. V 16. stol. stře disko novokřtěnců. Ces. 4 Přibice, do Přibic, k Příbicím, za Přibicemi/-ema, Přibičák, přibické. V m ístě hanácké nářečí se silnou labializací á. Něm. Príwits. 5 M J : příp. -ice k OJ Příba, domácké zkratce OJ Při byslav, Přibyrad, Přibyčest; zn. ves lidí Příbových. Do němčiny přejato již v raném středověku s pravidelným i substitucem i P, b/B, w : 1222 Briw iz (srov. Pravice: 1222 Brawiz). CV 57; Prof —; Svoboda StčO J 125; Schwarz 333 a VS II 38; NR X II 120. 6 Části: Chobot, Sliník, Těšina (zaniklá ves, v. t.). Studně Apoštolka (podle rodové ho jm éna, nikoli podle Cyrila a Meto děje, jak praví lid. etymologie), P J Nad klášterem (stopa po komendě, viz sub 3), Toufárka (po novokřtěncích), Tábor, Táborka (o nich viz Tábor). Příblovice 1 Zanikly v okolí Stítar (Vranovsko nad Dyjí). 2 1349 cum villa Przyblowicz, ZDB I, 104; 1881 Přiblovice (Zblovice). 5 M J: příp. -ovice k OJ Přibl(a), do mácké podobě složeného OJ Přibyslav, Přibyrad, Přibyčest; zn. ves lidí Přiblových. K O J Přibla srov. Drahobud Drahla, MJ Drahlov, Budislav/Bu-ch, Buchla, M J Buchlov(ice). CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 168; Nekuda 45. P říbor 1 Město v Přerovsku. 2 1251 in Vriburch, CDB IV, 225; 1294 de Fryburk, CDM V, 14; 1297 de Briburch, CDM V, 73; 1297 de Vriburch, CDM V, 73; 1302 de Vriburch, CDM V, 137; 1307 de Prsybor, CDM VI, 9; 1327 in Freiburg, CDM VI, 356; 1359 oppidum Vreyburg, CDM IX, 142; 1360 M arquard de Przibor, CDM IX, 197; 1391 323
in Friburg, Lechner I, 15; 1400 Frey berg, CDM XIII, 1; 1403 in Prziebor, Lechner I, 19; 1520 faráři prziborskem u, DM VI, 52; 1581 m ěsto Pržibor . . . k faře pržyborske, U rbář hukvaldský; 1593 z m ěsta Przybora, DM XXI, 55; 1617 Stadt Freiberg, Prásek, Organisace 149; 1633 Freiberg, P řibor; 1676 Freybergk; 1681 Freyberg, Pribor, Topographia urbis Romae, J. J. Boissard, 76; 1718 Freyberg; 1720 Freyberg, Przibor; 1751 Fryberg; 1798 Freyberg, Při bor; 1846 Freiberg, Přibor, lat. Priborium a Freiberga; 1850 Freiberg, Pří bor, R affay; 1872 Freiberg, Příbor; 1881 Příbor; 1924 Příbor, Freiberg. 3 P. Hukvaldy. Již v 13. stol. město. Far. kostel Nanebevz. P. Marie, fil. kostely sv. kříže a sv. Valentina. Od 1694 pia ristická kolej s gymnáziem. Na poč. 19. stol. rozvoj soukenictví, 1846 založen cukrovar. Ces. 4 Přibor, do Přibora, v Přiboře, Přiborak, příborský. 5 Původně neslo měs to něm. jm. 1251 Vriburch *Fríburg k adj. frí „frei, svobodný“ a -burg „Burg, h ra d “ ; zn. „svobodný h ra d “. Při přejetí do češtiny ještě před diftongizací i > ei spojeno na základě lid. ety mologie s čes. při- „bei“ a bor „Kiefer, K ieferw ald“ nebo -bor „bojovat“, kte ré v Ratiboř, Vladibor, Bořivoj ap o d .: 1307 Prsybor. Jistý podíl na přejetí Fríburg —> Příbor m á i něm.-čes. hlásková substituce: něm. F, V/čes. P, r před ij (do 1200) čes. ř. K plném u zařazení jm. Příbor do domácího toponymického systém u existovaly vhodné předpokla dy: produktivita jm en typu „předlož ka + substant. bez rekce“ (viz Podobora). Schwarz VS II 415 uvádí však závažnou nám itku proti Vríburg Pří bor: do 13. stol. nebyla možná substi tuce i)/í) P. Přiznává proto pro lokalitu Přibora původní dvoujm ennost typu Svinov Schónbrunn, k terá byla na sv. Mo ravě a v přilehlém Slezsku častá. Zů stávám e přesto p ři výkladu z něm činy: jednak je problem atika substitucí v, b, 324
p, f do 13. stol. málo známá, jednak — a to je rozhodující — názvy opevněných měst v prostoru F rýdek — B rušperk — F renštát jsou německé (srov. ještě Štram berk, Fulnek, H ukvaldy). Třeba však přiznat, že je podivné, že něm. Freiburg, které významově bylo jasné, nebylo přejato do češtiny buď jen s úpravou typu F rideck/Frýdek (očeká vali bychom pak *Frýburg n. *Frymbruk), nebo s překladem „svobodné m ěsto“, jem už je motivace „při-bor“ nepochopitelně vzdálená. CV 180; Prof —; Schwarz 1. c. a 180; Šm ilauer ZMK VII 333 (souhrnně; všichni z němčiny, neboť „obtíží hláskoslovných p ři tom to výkladu není“, tak i ČV); Housek CVSMO IV 90-91. 6 Části: B enátky (v. t.), G rebarbarbka (= G rabenberg gasse), Potm ěchm aty, Kašnice. Rybníč ky. Olšák (mlýn), Paseky. Příbram 1 Ves 11,5 km ssz od Ivan čic. 2 1237 Wecene de Pribram, CDB III, 165; 1353 in Przibram, ZDB II, 113; 1378 villam Przibram, ZDB VI, 534: 1406 villam suam Przybram , ZDB VIII, 470; 1674 Pržybran; 1718 Przibram ; 1720 Przibram ; 1751, 1798 Przibram; 1846 Příbram; 1850 Przibram, Příbram, Raffay; 1872 Przibram, Příbram; 1881 a 1924 Příbram. 3 P. Rosice. Ces. 4 Ta Příbram, z P říbram ě'-mně, v Příbram i/-m ňi (!), za Přibramó/Přibramňó/Přibramjó (arch.), Přibram ňákf (arch,)-m ják, příbramské. V okolních vsích též ten Příbram, do Příbramě, za Přibramem. O rodu v nářečí viz Olo mouc sub 4. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Příbram, to z part. praes. pass. slovesa přibrati „zunehm en“. Srov. MJ Ohrozím, Postřelim(ov) a blízké K uřím . CV 49; Prof III 473, V 574; Svoboda StčOJ 200; Houdek CVSMO IV 90; Schwarz Vasm erův sb. 1956, 455—464; NR VI 148; ZMK VII 364. 6 H abřina, Na brodku. P J Stará Příbram (tam pův. stávala ves; Hosák VVM XX-P 53), les Raclavice (zaniklá ves, v. t.). 1. Přibyslavice 1 Ves 4 km vjv od
slavák, přibyslavské. 6 Amerika, Pa Velké Biteše. 2 1406 Przibislawicze, Emler, Decem registra. 154; 1414—1430 pírna, Ve žlebě. Ulluss vom Brym bslaws, Schwarz VS 3. Přibyslavice 1 Zanikly mezi BruII 82; 1570 na gruntech našich przybi- movem a Osikami (Tišnovsko). kde je slawskych, PB XXVI, 91; 1718 Pržibi- les a louka Přebeslavice. 2 1210 Pribislawitz; 1720 Přibislciwitz; 1751 a 1798 slauici, CDB II 363 (Bočkovo falz.), Pržibislawitz; 1846 Přibislaw itz; 1872 1209—1210 Pribezlawice, CDB IÍ 364 Przibislawitz, Přibyslavice; 1881 Přibi- (Bočkovo falz.); 1390 in Przibislawicz, slavice; 1924 Přibyslavice. 3 P. Doma- ZDB VII, 852. šov. Ces. 4. Přibyslavice 1 Zanikly u Velké 4 Přebeslavice, do Přebeslavic, Pře- Bíteše, kde je trať U Přibyslavských beslavák/-slavčák, přebeslavské. 5 Za hranic. 2 1437 villam desertam Przibi loženy p atrně kolem 1175 rajhradským slawicze, ZDB XII, 188; 1481 pustú ves proboštem Přibyslavem . R. Vermouzek Przibislawicze, ZDB XV, 40. 3 J. Šesoudí, že nazván po Přibyslavovi z K řibánek přičítá nejstarší „přibyslavickou“ listinu (1225 Pribislawiz, CDB II, 272) žanova, k terý v 40. letech 13. stol. ko k těm to zaniklým Přibyslavicím u V. lonizoval pomezní hvozd (ZMK V 152), ale domašovský újezd náležel dávno Bíteše a předatoval ji z r. 1214 na 1224 dříve klášteru rajhradském u (nikoli (J. Sebánek CMM 1933, 1 -5 8 ; L. Ho Přibyslavovi z K řižanova); Hosák VVM sák, K poč. m ěst na jihozáp. Moravě, XX-P 38. Něm. zápis z poč. 15. stol. Sb. Historica, FF UK B rat. 1964, 117). Viz 5. Přibyslavice sub 3. m á substituovanou podobu s náležitým P/B, s redukcí vnitřní slabiky a se se 5. Přibyslavice 1 Neznámá zaniklá kundárním -m - zdůrazňujícím uzavření ves kláštera oslavanského mezi Brnem, slabiky; genitivní -s je analogické: Znojmem a Třebíčí. 2 1225 Pribisla Brym bslaws, srov. P řem ysloviceP rim - wiz, CDB II, 272. 3 Tyto Přibyslavice slaws. nelze ztotožnit s žádným i nám známý 2. Přibyslavice 1 Ves 9.5 km sz od mi Přibyslavicem i (Hosák OP III 86). Třebíče. 2 1235 iudex Pribizlauensis, Avšak J. Šebánek přičítá tento zápis k zaniklým Přibyslavicím u Velké Bí CDB III, 103: 1231 Pribizlauensem . . . provincias, CDB III. 6 ; 1240 plebanus teše (viz 4. Přibyslavice). de Pribislawic, CDB III, 259; 1579 5 M J : přip. -ice k OJ Přibyslav, slo v Przibislawiczich, ZDB XXX, 121; ženému z kořene prefigovaného slove 1590 ves Pržibyslawicze, ZDB XXXI. sa přiby- „přibývati, m nožit se“ a ze 52; 1678 P ržem yslaw itz; 1718 Pržibisla -slav, o němž v. Miroslav. Zn. ves lidí w itz; 1720 Přibislawice; 1751 Pržibisla Přibyslavových. OJ Přibyslav je anto w itz; 1846 Přibislawitz; Příbyslawice; nym um k O J Ubyslav. Velmi zajímavé 1872 Przibislawitz, Přibyslavice; 1881 je rozšíření jm éna Přibyslavice: jen a 1924 Přibyslavice. 3 P. Brtnice. Na záp. okraj starého sídelního prostoru. poč. 13. stol. hrad. R. 1734 postavena CV 57; Prof III 475 (3X); Svoboda kaple, ta 1764 rozšířena ve far. kostel StčOJ 34, 56. 100, 102; Hosák VVM Nanebevz. P. M arie (poutni). Pův. far. XX-P 38. 61; Nekuda 45; S kutil MSB1 kostel byl jednolodní rom án, kostel za 22; DS 17, 39; OSG III 160. svěcený nejdříve sv. Matouši, 1662 sv. Přibyšín 1 Zanikl u Němčic (Blanen G othardu a posléze sv. Anně (V. Rich sko), kde je trať Přivyšina. 2 1378 Vil ter, Román, kostel v Р., Zprávy Pam át. iam Pribyschin, ZDO III, 408; 1418 Przipéče 1957, 39). V 18. stol. železný ham r byssin, ZDO IX, 171. 3 Ves zanikla a papírna. Ces. v 2. pol. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Při4 Přibyslavice, do Přibyslavic, Přiby325
byša > Přibyšě, domácké podobě slo ženého OJ Přibyslav, o němž v. Přibyslavice. Srov. Ubušín k O J Ubuša. CV —; Prof III 475 (Přibyšice, Přibýška); Svoboda StčOJ 149; N ekuda 109, Skutil MSB1 38, 100-101. 1. Příkazy 1 Ves 6 km vsv od Byst řice pod Hostýnem, nyní část obce Osič ko. 2 1360 villam Prziekassy, Reg. VII, 461; 1672 P ržikazy; 1718 Pržikaz; 1720 Priícas; 1751 P ržikoz; 1798 Pržikaz; 1846 Přikas, Přikaž; 1872 Przikas, Pří kazy; 1881 a 1924 Příkazy. З P. Lipník. Ces. 4 Příkaze, do Přikaž, k Přikazom, o Přikazich, za Přikazama, Přikazák, přikaské. 2. Příkazy 1 Ves 10 km sz od Olo mouce. 2 1250 de Překaz, CDB IV. 184; 1268 super m edietate ville de Překaz, CDM IV, 7; 1336 Prziekas, CDM VII, 103; 1355 villam m ediam Pryecaz, ZDO I, 354; 1360 villam Prziekasy, Reg. V. 461; 1369 Prikaz, CDM X, 55; 1373 in villa Przicas, ZDO II, 409; 1391 de Prziekaz, K P I, 80; 1399 in Przykaz, CDM XII, 524; 1466 v Přikazich, LSA 281; 1493 ve vsi Prziekazich, PO V, 291; 1508 im Příkaz, U rb ář Olomouc, kapi tula, SAB (opis); 1509 z Przikaz PO VIII, 176; 1513 v Przikazych, PO IX, 204; 1513 oppidi Przikas, ACO 265. f. 177; 1552 ze vsi Przykaz, PO XXI, 276; 1565 Příkazští, LSA 292; 1596 in Przi kaz . . . Przykaz, U rbář Olomouc, ka pitula, SAB (opis); 1639 z Przikaz, M at rika v Prostějově; 1691 Przikaz, Děkan, m atrik a olomoucká; 1718 Pržikaz; 1720 Prikas; 1751 a 1798 Pržikaz; 1846 Při kas, Přikaž; 1850 Przikas, Příkazy, Raffay; 1872 Przikaz, Příkazy; 1881 Příka zy; 1893 Příkaz, Příkazy, Příkaze; 1924 Příkazy. З P. olomoucké kapituly. Obec vynikala zámožností a pokročilostí; 1513 se ojed. jm enuje městečkem. Ces. 4 Příkaze, do Přikaž, Přikazák, při kaské. 6 Části: Městečko, Nechotin, Vrtov, Zábran (m.). 3. Příkazy 1 Zanikly v okolí M ohel 326
nice. 2 1498 se vsmi pustým i . . . Przikazy, ZDO XVI, 87. 4. Příkazy, Valašské 1 Ves 4,5 km sv od Valašských Klobouk. 2 1520 ves Przikazy, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Przykazy, ZDO XXIX, 39; 1670 Pržykaze; 1671 Przykas; 1718 a 1720 Pržikas; 1751 a 1798 Pržekas; 1846 Přikas, Příkazy; 1850 Pržikas, Příkazy, R affay; 1872 Przikaz, Příkazy; 1881 Příkazy; 1885 Příkaz; 1893 Přikaž, Příkazy; 1924 Valašské Příkazy, dříve Příkazy. 3 P. Broumov. Ces. 4 Příkaze, do Příkaz, k Přikazom, o Příkazoch, za Příkazami, Příkažan. příkaský. V Příkaze -e není hanác. y > e, ale morfolog. přechod k subst. na -s, -z k m ěkkým vzorům, srov. pl. voze, koze, kose; Vašek KSK s. 31 a 50. 5 Přívlastek Valašské dán 1924 na roz lišení od jiných Příkaz, a to podle po lohy na Valašsku. ® M J: buď obyva tel. jm. k OJ Příkaz •*— stě. apel. přiekaz „příkaz, Befehl" k přikázati „be fehlen“ ; viz i Přílepy. Nebo: bylo i stč. apelat. překaza „překážka. Hinderniss" (Šimek 145), k němuž by MJ P. mohlo bý t rovněž utvořeno s významem „pře kážky“. Kloníme se spíše k pojetí apelativním u. P rvní doklad na úžení ie > í je z r. 1399 u 2. P. CV 83; P rof III 477 (i z apel. „ves na překážkách“), V 573 (z OJ k „befehlen“); Svoboda StčOJ 204; Schwarz VS II 433. 6 Části: Dolňansko, Horňansko. Příklopy 1 Zanikly u Ocmanic (Náměšťsko nad Oslavou). 2 1373 in Przieklope. ZDO VI, 67. 5 MJ apelativního význam u „to, co je přiklopeno“ (patrně pojm enování vsi ležící na svahu), nebo „co bylo přidáno, přiklepnuto“. Srov. Přílepy. CV —; Prof —; Nekuda 45. P řílepy 1 Ves 3 km vjv od Holešo va. 2 1272 de Pryelep, CDM IV, 63; 1437 villam Przilepi, ZDO X, 225; 1437 v Przilepiech, PO III, 27; 1515 z Przilep, PO X, 41; 1532 tej tvrze Przyelep .. . drží tvrz Przylepy, PO XVII, 77
1536 tvrz a ves Przílepy, PO XVII, 77; 1599 na Pržylepich, PO XXIII, 52; 1577 na Przilepich, PO XXIX, 202; 1670 Prži lep; 1672 Pržilepp, Děkan, m atrika ho lešovská; 1718 Pržilepp; 1751 Pržilep; 1778 Grut Přilep, N otB latt 1877, 34; 1798 P ržilep; 1846 Přilepp, Přilepý; 1850 Pržilep, Přílepy, R affay; 1872 Pržilep, Přílepy; 1881 a 1924 Přílepy. 3 P. P ří lepy. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Přílepe, do Přílep, v Přílepích, Přílepák, přílepské. H raniční ves hanác kého nářečí. 5 M J : buď obyvatel, jm. k O J Přílep stč. apel. přielep „ná plast, věc přilepená“, srov. sloven, „prílepok „přístěpek“ k lepiti „kleben“ v P J Prílepok, Přílepky ap o d .; nebo m á M J P. od původu apelativní význam „místo k větší ploše dodatečně přilepe né, tj. připojené“. Viz Příkazy, Příklopy. Výkleky a P J Přílom ky. P J Přílepy — trať v Hradčovicích. CV 92 (z OJ); Prof III 478, V 573; Eichler AN 231 a Lětopis A 20/2, 176; Fischer—Eichler OSG IV 16 (k lěp- „krásný“ ; Góm owicz, SO 1971, 34; Schultheis BSOA 103; DS 10, 39 („Ort in Nestlage“). 6 Háčky. Hynčiny. Příložany 1 Ves 10,5 km sv od Mo ravských Budějovic. 2 1365 villam Prielazan, ZDB IV. 305; 1406 z Přilo žen, K P II. 92; 1464 in villis . . . Przeložan, ZDB XIII, 182; 1498 ves Przilažany, ZDB XVII. 31; 1512 z Przilozan, PB X, 41; 1528 Przilozanij, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 1; 1550 ze vsi Przilozian, PB XX, 39; 1609 s ves nicemi . . . Prilužany, ZDB XXXIV, 27; 1671 Pržíluzian; 1718 Pržílužian; 1720 Pržiložany; 1751 Pržilažan; 1846 Přiložan, Příložany; 1872 Prziloczan, Přílo žany; 1881 Přilažany; 1893 Přilažan, Příložany; 1924 Příložany. 3 P. Jaroměřice. Čes. 4 Přiložane, do Příložan, Přiložák, přilovské (!)/přiložanské. 5 MJ: akuz. pl. k nom. přiložené, to buď „lidé byd lící na ú h o ru “ k prač. prělog „úhor“ (tak Spal 42—43), nebo „lidé bydlící při
lozu“ k loz(a) „proutí, pastva“ (viz Su chá Loz), které se však v mor. toponymii vyskytuje jako P J jen na již. a jihových. M oravě od Znojem ska po Vi zovicko, ojed. též na střed. Moravě. Základ loz(a) stál p atrně brzy na okraji slovní zásoby a významově ztemněl, proto snad i kolísání v zápisech mezi Příložany, Přilažany (k laz, srov. Lažany), a později i Přílužany (k luh, srov. Luh, Lužec). CV 165, 212, 215 (spo ju jí s laz); Prof —; DS 20, 177 (k loz/a). 1. P říluky 1 Ves 3,5 km vých. od Gottwaldova (= Zlína), nyní jeho část. 2 1437 Przieluk, ZDO X, 227: 1490 Przeluky, ZDO XIII. 5; 1518 z Prziluku, PO X, 334; 1580 ze vsi Przeluka, PO XXX. 66 ; 1596 ves Pržiluk, ZDO XXXI. 23; 1670 Pržiluk; 1672 P rzyluk, Děkan, m at rika holešovská; 1718, 1720 a 1751 Prži luk; 1846 Přiluk, P říluky; 1872 Přiluk, P říluky; 1881 a 1924 Příluky. 3 P. Zlín. Ces. 4 Ten Přiluk, na Příluku, Přílučan, přílucký. Ve vzdálenějším okolí ty Pří luky. 6 Pančava, Boněcké paseky, Šťákovy paseky, Výpusta. 2. P říluky 1 Ves 4,5 km zsz od Va lašského Meziříčí. 2 1358 de Przieluk, ZDO I, 524; 1437 villam Pržiluk, ZDO X. 81; 1506 na gruntech mých przíluczkych, PO VIII, 27; 1527 na gruntech m ých . . . prziluczkych, PO XIII, 186; 1538 na grunty przyluczke, PO XVII, 286; 1544 n a grunty przyluczke, PO XIX, 106; 1676 Pržiluka; 1718 Pržiluk; 1720 P řiluk; 1751 Přiluka; 1846 Přiluk, Příluky; 1850 Pržiluk, Příluky, R affay; 1872 Pržiluk, Příluky; 1881 P říluky; 1924 Příluky. 3 P. Lešná. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Ten Přiluk, do Příluku, Přílučan, přílucký/Při . . . 6 Na Malé straně. 3. P říluky 1 Zanikly někde v okolí Uničova. 2 1365 in Przieluczčh, ZDO I, 939. 5 M J : pl. k apelat. přiluka < přieluka „přechod, Ü bergang“, srov. nč. pro luka a dialekt, z Bosny preluka „Durch327
gang“, pol. przylqk „pahorkovitý terén okolo m okrých lu k “, huculské preluka „polana uprostřed lesů“. ČV 154, 173. 213 (z přielúky k louka); Prof III 479, V 547 (apel. „přechod přes návrší do údolí“), Rospond RKJ-W roclaw II 53; Karas Podgóra-Zalas 28—29. Přím ělkov 1 Ves 12 km vjv od Jih lavy, nyní část obce Střížov-Přím ělkov. 2 1378 villam P rzim ylkow totam , ZDB VI. 543; 1379 villam Prziem ylkow to tam. ZDB VI, 712; 1390 super villa Przym ylkow , ZDB VII, 964; 1447 super villa Pr zem i/l/kow ie, ZDB XII, 687; 1466 ves P rzem ilkow , PB IV. 169; 1528 Przem ilkow, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 5; 1678 P ržim ulkow ; 1718 Pržim ielkau; 1720 Přim ilkow ; 1751 Pržem ielkau; 1798 Pržem ielkow, Pržimielkau; 1846 Přem ielkau, chybně Přimielkau, P řem ělkow ; 1872 Prziemielkau, Přim ělkov; 1881 Přem ilkov; 1924 Příměl kov. 3 P. Brtnice. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Přim ilkov, do Přimilkova, Přimilkovák, přim ilskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov pův. k OJ Přemilek, dem inutivu k OJ Přemil, složenému z předpony pře- a adj. m ih, „milý, carus, lieb“. Do konce 16. stol. m á MJ podobu Pře m ilkov. Ve 14. stol. se zdlouženým Přě> Přie- )> Pří-: P řim ilkov, z čehož i něm. P rzim ilkau (s -ov -au) a nář. Při m ilkov. V 19. stol. Přím ělkov, v němž ě nejspíše podle kolísání -m il/-m ěl ve jm. typu Bohumilice/Bohumělice. CV XIII; Prof —; Svoboda StčOJ 102. 6 U Rokštejna (mlýn), Dolní Přím ělkov. Přím étice 1 Ves 3,5 km ssz od Znoj ma. 2 kolem 1220 ecclesie P rim etitz, CDB II, 205; 1233 Primetic, CDB III, 38; 1239 Primetiz, CDB III, 88 ; 1241 de Primetiz, CDB IV, 7; 1243 Primeticz, CDB IV, 21; 1255 de Primetiz, CDM III, 223; 1268 de Primetiz, CDM IV, 10; 1293 Prim itycz, CDM IV, -318; 1528 (z) Przimieticz, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 2; 1529 z Przimieticz, tamže č. 1214, 2; 1672 B renditz; 1718 Brendlitz; 1720 B renditz; 1751 Brendlitz; 1798 328
Brenditz, Prenditz, Pržim ietitz; 1846 Brenditz, Přim ětice; 1850 Brenditz; Při mětice, R affay; 1872 Brenditz, Přím ětice; 1881 Přimětice; 1893 Brenditz, Při m ětice; 1924 Přimětice. 3 P. Přimětice. Zámeček. Farní kostel (již 1220) sv. M arkety. Ces. 4 Přim nětice/-ťce, do Přim něťc, k P řim něticim /-ťcim , Přim nětičák, přim něckéj-ťcké. V m ístě hanácké nářečí znojemského typu s redukcí i > '. Něm. Prěndets. 5 M J: příp. -ice k OJ Při metá, stč. Přěmata, které buď staré jed noduché příjm í (k přím ý „nový, upřím ný), nebo domácká zkratka OJ Přem,ysl, Přemil, o nichž viz Přem yslov a P ří mělkov. Odvozování přípon -ata/qta je na jihozáp. M oravě časté, srov. Modletice, Slavětice, Třebětice; zn. ves lidí Přím ětových. Do něm činy přejato s Přie-jPri- (13. stol.), od 1672 P Bren ditz, v němž P/Bre za čes. Pří-, -nditz redukcí za čes. -mětice. CV 1 1 1 vyklá dají nejprve z lat. OJ Prim(us), ač ne vylučují i OJ Přemata, třebaže nejstarší doklady jm éna se píší s i; Prof —; Svo boda StčOJ 165; Schwarz 334. 6 Část; P indorky (v. Pindula). Příseka 1 Ves 8 km jv od Jihlavy. 2 1234 Presseka, CDB ' III, 88 ; 1318 Prziessek, CDM VI. 143; 1447 in bonis Prziesnyk, K P III. 423; 1576 statku przyseczkyho, PB XXVII. 195; 1579 ves Przieseku, ZDB XXX. 117; 1678 Priesznikh; 1718 Priesnick; 1751 Prisinck; 1846 Prisznek, Přiseky, lépe Přišeka; 1872 Prisnek, Příseka; 1881 a 1924 Pří seka. 3 P. Brtnice. Ves byla do poč. 16. stol. lénem p. z Lipého. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Fil. kostel sv. Barbory. Ces. 4 Příseka, na Přiseku, na Přisece, Přisečák, přiseckej. 5 M J; ze stč. apel. přieseka „přísek(a), prosek v lese“. Ve středověku též jm. Přísečník: substantivizací adj. přísečný k příseka; z toho něm. Prisnek. Srov. v Č. Přísečnice. ČV 155, 163, 235; Prof III 469 (Přeseka), V 532; Schwarz VS II 229.
Přísnotice 1 Ves 3,5 km již. od Zidlochovic. 2 1348 de Prrznoticz (!), Reg. V, 375; 1574 Přísnotice, U rbář panství P rs tíce a Vlasatice (opis SAB); 1588 ves Prysnoticze, ZDB XXXI, 56; 1673 Priss notitz; 1718 Prissnotitz; 1720 a 1751 Prisnotitz; 1798 Prisnotitz, Pržisnotice; 1846 Prisnotitz, Přísnotice; 1850 Priesnotitz, Přísnotice, R affay; 1872 Prisno titz, Přísnotice (!); 1881 Přísnotice; 1885 Prisnotitz, Přísnotice; 1893 Prosnotitz, Přísnotice; 1924 Přísnotice. 3 P. Židlochovice. Ces. 4 Přísnotice/Přísnotice, do Přisnotic, Přisnofv)čák, přisnotické/přisnocké/přisnovské. 5 M.J: příp. -ice k OJ Přísnota, to spíše substantívizací příponou -ota z adj. přísný, stě. přiesný (srov. bílý/ Bělota, krásný Krásnota, mladý/M lado ta) než dom ácká zkratka OJ Přísnobor, v němž týž kořen a -bor „bojovat“. Zn. ves lidí Přísnotových. CV 111 (k přesný „přesný“) Prof —; Svoboda StčOJ 96 (Přísnobor), 166 (stě. příjm í Přísnota); Schwarz 333 (z OJ Přesnotá) a VS II 38. P ř í š o v i c e , viz Přešovice. Příštpo 1 Ves 9,5 km vsv od Mor. Budějovic. 2 1190 Preschep, CDB I, 326; 1520 z Przisstczpa, PB XII, 97; 1528 z Przisstpa, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 1; 1550 ke vsi P rzisstpu, PB XX, 102; 1570 ze vsi Pržysstpa, PB XXVI, 45; 1652 von Prispsch, M atrika ve Znoj mě; 1671 a 1718 Pržispach; 1720 Przisbach; 1751 Pržibach; 1798 Pržisbach; 1846 Přispach, Přispa, Přistpo, též Přistba; 1850 Pržispach, Příštba, R affay; 1872 Pržispach, Příštba; 1881 Příštpo; 1885 Pržisbach, Přísba; 1893 Přispach, Přist po; 1906 Přispach, Přišbo, též Přispa; 1915 Přispach, Přístbo; 1924 Příštpo, dříve Přístbc, též Přispa n. Příšpo. 3 P. Jarom ěřice nad Rokytnou. Čes. 4 To Přišpo, do Přispa, za Přišpem, Přiščepá k/P řišpá k, přišpcké/přiščepské. 5 MJ je tvořením i význam em nejasné. Mohli bychom sice vyjít z *přěščěp k šěěp-iti, stě. ščěp(ie) „strom(oví)“, mor. nář. ščep(í) „jabloň(oví)“, „mladý
les, sad“ a předpona přě- > prie- > pří„neben, bei“ s významem „ves při ště poví“ nebo „ves jako příštěpek k ně čemu větším u“, ale příštěp přejal až Jungm ann z Lindova slovníku. Snad bychom ve jm. P. mohli hledat základ -čpěti „riechen“, ščpěti; ten však není ve stě. ani v toponym ii doložen. ČV XIII (Nejasné); Prof —; Šim ek 180. P řítluky 1 Ves 10 km jjv od Husto pečí. 2 1220 Přitluc, CDB II, 195; 1220 Pritluk, VM-Hustopeče 143; 1222 ecclesiam de Priklok, CDB 11,235; 1222 Prittlach, P řikluk, B eiträgen zur Heimats kunde v. Znaim, B. I, 98, 99; 1222 in villa, que vocatur P rikluk, CDB II, 237; 1228 Brittelucke, VM-Hustopeče 143; 1228 P rikluik (!), CDB II, 321; 1244 Priklub, CDB IV. 56; 1250 Briduc, VMHustopeče 143; 1265 de Pritluch, CDM III. 370; 1292 in ter villam Pritlucch, CDM IV, 306; 1334 zu P rytteluk, CDM VII, 34; 1362 Pritlach, VM-Hustopeče 143; 1365 vineam in P ritluk, Mendl, Knihy počtů 314; 1414 m ul czu Prilukk, Bretholz, Das U rbar, 55; 1496 ve vsi Příkulkách, AC XVI, 486; 1522 fa rář přítlucký, PB XII, 224; 1533 v horách našich przikluczkijch, PB XV, 186; 1539 Predlagg, CMM 1937, 62; 1547 v horách przikluczkych, PB XIX. 159; 1591 Prikling, VM-Hustopeče = Ceronni I. 97; 1599 dopl. T; 1599 ves Pržikluky, ZDB X X X III; 1673 Prückling, něm. Pritťlach, VM-Hustopeče 143; 1718 Prikling; 1720 Pricklach, P rzikluky; 1751 Pritlach; 1798 Pritlach; 1846 Prittlach, P řikulký (!); 1850 Pritlach, Přítu lk y (!), Raffay; 1872 Prittlach, Příkluky ; 1881 P řítluky; 1885 Pritlach, Příklu ky ; 1893 Prittlach, P řítluky; 1924 P řítluky, Prittlach. 3 P. Lednice. Farní (již 1222) kostel sv. M arkéty z r. 1784. Proslulé vinařství. Něm. 4 P říklu ky/-tlu ky, do P řikluk/-tluk, za P říklukam al-tlukam a, P říklučák/-tlučák, p říklucký/-tlu c k ý . P říkluky, Přiklučák/P ňklučanka, přikluckej (Šakvice). Něm. Pritlin. 5 M J by se sice mohlo
pokládat za pl. k apel. *přítluk, slože ném u ze zdloužené předpony přě- „při“ a kořene -tlu k, tl’bk- „tlouci“ a m ající mu význam „místo nějak přitlučené, ohrazené“ (srov. v Č. Z átluky, Závory „zavřené m ísto“, ve Slezsku Zárubek; ke tvoření srov. Přílepy), avšak vzhle dem k obyvatel, jm énům Tučapy, V ý topy, T u kleky, V ý k le k y a Tupadly po kládám e MJ P. za označení nově p ři šlých osadníků, kteří „se na jisté místo přitloukli“, tj. odněkud přivlekli, obtíž ně přišli, přitoulali se apod. Srov. i nář. tlouci se „toulat se“. Podobně i Přílepy mající významovou specifikaci „lidé si ce nově přišlí, ale. tak usedlí, že se k nějakém u již existujícím u sídlu přile pili, tj. usadili v jeho blízkosti“. Proto 1 čes. Z á tlu ky zn. spíše „lidé, k teří se až sem zatoulali“. Dále viz Tučapy. Už 1228 čteme dosud živou nář. po dobu se změnou tk > kl (Přikluk), kte rá se stala i východiskem při přejím ání do něm činy: Prikl- + sekundární -ing (Prikling, Brügling apod.). Něm. podoby s -ach (Pritlach, se zdůrazněním slabič ného švu Priťtlach) vycházejí opět z čes. předlohy, jejíž koncové -u k zreduko váno na -ach (v něm. -k, -g > -ch, -š apod.). ČV 213 (vycházejí z *Příluky, t prý podle něm. Pritlach)-, B eranek 81 (význ. „dodatečným kácením získaná země, zusätzliches R odungsland“) ; Schwarz 333 a VS II 48 (k „Stoß“)-, Prof - , V 546 (MJ na -tluky)-, Górnowicz RodNM 122 (pol. P rzytuly je pozdější pluralizace). Přívěšť 1 Osada obce Světlá (Jevíčsko), nyní m ístní část obce Sebetov. 2 1798 Duldungsdorf, Pržiw iest; 1846 D uldungsdorf, P řiw esť; 1850 Duldungs dorf, Přivěsí, Raffay; 1872 Duldungs dorf, Přivést; 1881 Přivést; 1885 Dul dungsdorf, P řivěsí; 1924 Přivěsí. 3 P. Sebetov. Osada vznikla 1786 parcelací dvora. Čes. 5 M J je utvořeno um ěle: něm. Dul dungsdorf „ves snášenlivosti“ je rom an330
ticky prací jméno, napodobením jeho význam u pak čes. P řivést k *přívět „ra dost, potěcha“. Tak čes. jm. P. vyklá dáno ve vlastivědné literatuře. — Je však podivné, že české jm éno bylo od vozeno od základu, k terý v podobě při věsí neexistoval nebo který bylo třeba od základu přívět- zm ěnit rozšířením o s. Protože základ přívět- byl a je zcela jasný, pochybujeme, že by byl pro užití ve jm éně P. změněn. Domníváme se proto, že základem čes. jm éna je snad nějaké starší P J označující místo, kde 1786 byla osada založena. Vzhledem k poloze Sebetova na starém sídelném areálu v prostoru tzv. Jevíčské brázdy, kde jsou doloženy všechny staré toponymické typy Moravy, nelze vyloučit, že jm. P řivěsí vlastně pův. Přívěc, tj. přivlast. příp. -jb k O J Přivět doložené m u u Svobody StčOJ 102. Jm éno Přívěc by patřilo do skupiny posesív Vneraz(ka), Seslav a Lboň (dnes Zboněk) leží cích v širším okolí. Jejich areál sou hlasí s rozšířením jm. typu Voděrady, který je starobylý. ČV 267 (bez); Prof V 572 (nepřívět). Přívoz 1 Dříve město, od 1924 část Ostravy, nyní část O stravy I. 2 1365 dopl. T; 1377 Prsiewoz, Lechner II. 66 ; 1389 m edium Prziwoz, Lechner I, 15; 1396 Prziewoz, Lechner, I, 14; 1396 Na Przewoze, VMO-P, 25; 1396 Przeivoz, Berger, Die Besiedlung d. dt. Nordm áhr. 152; 1408 in Prziewos, Lechner I, 25: 1439 z Prziwoza, K apras I, 44; 1498 z Přívoza, K apras I, 136; 1511 na Pří voze, K apras I, 159; 1535 v Přívoze . .. von Prziwos, Adamus, S bírka listin lc děj. Mor. O stravy č. 34: 1575 vsí Přívoza . . LSA 173; 1614 v Przywozy. M atrika v O stravě; 1632 pzhvozky, tam že; 1672 Prziwoz, tam že; 1676 Pržiwoz; 1692 dopl. T; 1718 Pržiwoz; 1720 Přiboz; 1751 Pržiwoz; 1775 Pržiewozy . . ■ Pržiwoz, UF D5/30'P, SAB; 1771 dopl. T; 1798 Pržiwoss, Pržiwoz; 1846 Pržiivos, Pržewoz; 1850 Stadt Pržiwos, Pří voz, R affay; 1872 Przinos(\), Přívoz;
1881 Přívoz; 1885 Prziwos, Přívoz; 1915 Oderfurt, Přívoz; 1924 Přívoz. 3 P. měs ta Ostravy. V 14. stol. tu byl přívoz přes Odru. R. 1900 povýšen na město, 1924 připojen к Ostravě. Ces. 4 Ten Přyvoz, do Přyvoza, v P řyvoz’e, za Přyvozem , P řyvoz’ak/-žan (vých. Hlučínsko), přyvosky. 5 M J : ze stě. apel. přievoz > přívoz „Fáhre“. Město leží na pravém břehu Odry. Býval tu brod, při vysokém stavu vody v Odře převoz. Vedla tu d y silnice ze Slezské O stravy na Opavu. R. 1720 Přibos s Ъ/v, což je při přejím ání jm en do něm činy časté. R. 1915 a v době okupace: O derfurt „oderský brod", jm éno vytvořeno um ě le. CV 247; Prof III 486. V 547; Hosák sb. O strava IV, 190 a D ějiny O stravy 623. 6 O derská jám a, v nář. Oděrka, na Oděrku, Oderčan, odersky. P řízřenice 1 Dříve ves 6 km jižně od Brna, 1919 připojeny к Brnu, od 1965 část B rna-H orních Heršpic, od 1971 B rna IX-Horních Heršpic. 2 1346 Prizanicz, Mendl. K nihy počtů 53; 1348 de Priesanicz, tam že 87; 1673 Prisznitz; 1720 Prisenitz; 1798 Prisenitz, Priissnitz; 1846 Prisenitz; 1850 Priesenitz, Přizřenice, Raffay; 1872 Priesenitz, Přízřenice; 1881 Přisenice; 1924 Přízřenice, Priese nitz. 3 P. brněnské kapituly. Něm. a čes. 4 Přizřenice, od Přizřenic, Přizřeničák /(v pl.) Přizřenšči, přizřenské. Něm. Priazan ats. 5 M J: příp. -ice к OJ Přizřěn, to jednoduché OJ ze stč. part. pass. přizřěn к přizřěti „přihlédnout, dávat pozor“ ; zn. ves lidí P řizřenových.. Do němčiny přejato s disimilací dvojího ř-ř > r - 0 : Priesenitz. СV 144; Prof —; Svoboda StčOJ 47, 158; Schwarz 334 a VS II 28; Beranek 85; Sáňka sb. Brno v m inulosti a dnes 1960, 244—250. P sáry 1 Zanikly mezi Tvořihrazí, K uchařovieemi a Únanovem (Znojem sko). 2 1351 in villa Psarz, ZDB II, 16; 1358 in Psarz, ZDB III, 312; 1406 z toho zboží . .. Psar, K P II, 39; 1408 ve Psařích, K P II. 123; 1481 ves pustou Psary,
ZDB XV. 27; 1573 do lesuov psargskych (!), PB XXVI, 289. 3 Ves zanikla 1481 za válek uherských. 5 M J : z akuz. pl. k psář ptení k základu p tt„pták, Vogel“, k terý ve stsl. pata „pták“, rus. ptica „pták“. MJ P. zn. „ptačí ves, kde je hodně p ták ů “. N ěkteré starší doklady, např. 1373 Pthen, lze číst Pten < pbtbnn — pten, tj. jm enné adjekti vum. Protože ves leží v oblasti středomor. nářečí hanáckých, v nichž y > e, čteme v 17. stol. hyperkorektně Ptyni. CV 157, 229; Prof III, 500 (Ptenín, Ptíč). 6 Bernovský mlýn (zanikl Bernov, v. t.), Pohodlí (v. t.), Ve žlebě. Části: Báchorf, B enátky, Slatina. P t i n , viz Ptení. Pucov 1 Ves 4,5 km ssv od Náměště nad Oslavou. 2 1255 de Puzov, CDM III, 233; 1349 in villa Putczaw, ZDB I, 139; 1356 in Puczow, ZDB III, 124; 1358 in Puczau, ZDB III, 238; 1492 ves Puczow, ZDB XVI, 42; 1528 z Puczowa, PB XIV, 102; 1559 držíc Puczow, PB XXII, 164; 1672 Bucžow; 1718 Paczow; 1720, 1751 a 1798 Putzow ; 1846 Putzow, Pučow; 1850 Putzow, Pučov, R affay; 1872 Putzow, Pucow; 1881 a 1924 Pucow. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 4 Pocov, do Pocova, Pocovák, pocovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k P J Puč, to z kořene slovesa pučěti k pok-, které dosud v laš. nář. pučnat „nadým ati se“, mor. pák, p ú k „močový měchýř, váček na tab ák “, pol. p?řc (nář.) „váček“. Srov. i stč. OJ Pukata, Pukašic, pol. Pqkoslaw u Svobody StčOJ 83. Do 17. stol. zápisy vždy s -č-: Pučov. To pře jato do němč. v podobě Putzau, -ow, od tud zpětně čes. Pucov. Srov. Pocoucov Počoučov. CV 113 (k něm. OJ Puzo,
km en boz-) ; Prof —; Schw arz VS II 75; 6 Na sklepech.
P u d e l s d o r f , viz Křivá. Pudlov 1 Ves 2,5 km jjv od Starého Bohum ína; Sl. 2 1428 Pudlaw, Práško vá pozn.; 1629 Pudlau, Soupis 42; 1736 a 1808 Pudlau; 1850 Pudlau, Pudlov, R affay; 1880 a 1885 Pudlov; 1894 Pud lau, Pudlov; 1924 Pudlov, Pudlau. 3 P. Bohumín. Čes. a něm. 4 Pudlův, do Pudlova, za Pudlovým , P udlov’an!-v ’jun, pudlovsk’i. 5 Ves pat ří mezi něm. kolonizační vsi okolo Bo hum ína. Jm éno ne zcela jasné. Nedosta tek starších dokladů. Je však tém ěř jis té, že souvisí s tým ž základem , k terý v něm. P J na Rým ařovsku (Rohrpfudel Fluss, Radpjudel louka, Pfudelwiese) a na B runtálsku (Rohrpfudel potok). Jde o celou skupinu něm. jm en s -M ittel „Anwesen, Haus, W ohnsitz“, srov. starosaské bodal, m., pl. bodlos (1340 van dem e butle), které patří k stgerm. bií-/ bu ld a , v němž kořen bu-, bhu- „bauen, stav ět“ a sufix - Ida (Bach DNK II-2, 369—371). Něm. MJ na -büttel jsou roz šířena pouze v prostoru Brém y—H an nover-Flensburg (Bach 1. c. 333), po cházejí z 10.—12. stol. Musíme proto předpokládat přenesení jm éna. P řene sení, avšak z vlám ského prostředí před pokládá i Adam us (Těšínsko 1959, č. 8 , s. 6) a upozorňuje, že se Vlámové usa zovali v okolí Ratiboře, k něm už načas náleželo i Bohum ínsko a které se řídilo vlám ským právem . Spojuje jm. P. proto s vlám. put, dánským pu(d)el., něm. Pfuhl „močál, bahniště“, což věcně dob ře odpovídá (obec leží v záplavové ob lasti Odry). Srv. i název jednoho z lab ských pram enů — Pudlava. Podle Loewova něm. etymol. slovníku existuje však něm. dialekt, pudel „mo čál, kaluž“, něm . Sprach-Brockhaus uvádí die Pudel „Pfütze, kaluž“. Totéž pudel „kaluž“ zná i Schwarz ze Slezska a K ravařska. P roto: jm. Pudlov z něm. *Pudelahwa „říčka tekoucí m očálem“ (o -ahwa viz
Opava) > Pudlau > čes. Pudlov. Spo jeni s -büttel není nutné. ČV —; Prof —; W. Friedrich, Die F lum am . d. Bez. Röm erstadt, 1939, 92; H. Weinelt, Flurn. d. Bez. F reudenthal 1937, 116—117; Schwarz, Dt. Namenforschung. O rts- u. Flurnam en. Göttingen 1950, 292—293; O. Rožňák, Těšínsko 1959, č. 8, 6—7; Téma, tam že 1970, 1, 20—22 a Acta UPSlavica III, 38. 6 Drátovna. Puklice 1 Ves 6 km jv od Jihlavy. 2 1316 pro bonis in . . . Pukilw icz . . . sitis prope Iglauiam, CDM VI, 143; 1327 Puklow itz, CDM III, 238; 1356 in Puklicz, ZDB II, 19; 1358 in Puklicz, ZDB, III, 286; 1368 de Puglicz, Petridesovy výpisky; 1360—1386 de Puklicz, tamže; 1581 ve vsi Pukliczich, ZDB XXX, 139; 1591 z Puoklicz, ZDB III. XXXI, 72 ed.; 1678 a 1718 Pucklitz; 1720, 1751 a 1798 Puklitz; 1846 P uklitz, Puklice; 1872 Puklitz, Puklice; 1881 Puklice; 1915 P uklitz, Puklice; 1924 Puklice. 3 P. Puklice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Před r. 1846 silná židovská obec. Čes. 4 Puklice, do Puklic, v Puklicích, za Puklicama, Pukličák, puklickej. 5 M J: příp. -ice (1318, 1376 -ovice) k O J Pukl, to z i-ového participia stč. slovesa p u k nuti „bersten“, srov. OJ Pumpl, Rumpl, Švihl u Svobody StčOJ 168; zrn. ves lidí Puklových. ČV 113 (z něm. Buchel); Prof III 502 (Pukšice). 6 Farkaška (v. t.). Pulčín 1 Ves 10,5 km ssv od Valaš ských Klobouk. 2 1438 z Plučin (!), KP III, 548; 1518 hrad pustý a vsi pusté Pulcziny a Zubruw ku, PO X, 318; 1520 ves pustou Pulcziny, ZDO XVIII, 29; 1575 Pulcziny, ZDO XIX. 39; 1670 Pul cziny; 1671 Pulczyni, Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718 Pulcziny; 1720 Pulcin; 1751 a 1798 Pulcžin; 1846 Pultschin, Pulčjn; 1850 Pulcžin, Pulčín, Raffay; 1872 Pultschin, Pulčín; 1881 a 1924 Pulčín. 3 P. Brumov. Stával tu hrad. Na konci 15. stol. byla ves pustá, před 1575 opět osazena. Čes. 4 T y Púčiny, do Púčin, za Púčinama, 333
Púčiňan, púčinský. V nářečí zachován starší plurál jm éna, viz sub 5. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Půlka, to buď z apel. půlka „die H älfte“, nebo deverbativum k púliti „poulit oči, glotzen“, srov. Hovorka k hovořiti, Plaček k pla kat?, Špalek k spáti a Půlek k témuž púliti, ale s jinou sufixací (viz MJ Pulkov). Ves i hrad dočasně zpustly, hrad již neobnoven a jm éno přešlo do plurá lu: Pulčiny. Srov. Drahotuše. Hukvaldy. CV XIII („neurčité“); Prof III 502, V 609 (Pulkov); Svoboda StčOJ 132, 136. 6 Na Tarálkách, Nad horami, Pulčínsko (podle lid. etym. stával zde hrad), U Solařů, K rálův vrch. P u 1 g á r y, viz Bulhary. P u 1 g r a m, viz Bulhary. P u 1 i č k y, viz Poličky. P u 1 i n, viz Pavlov. Pulkov 1 Ves 9.5 km jjz od Hroto vic, od 1966 část Biskupic. 2 1798 Pulkau auch Lhota genannt; 1846 Palkau, lépe Lhota; 1872 Pulkau, Pulkov. 3 P. Myslibořice. Ves byla založena r. 1775 v místech, kde stál r. 1571 Pulkovský mlýn. Čes. 4 Pulkov, do Pulkova, v Pulkově, P ulkovák, pulkovské. 5 Viz Pulčín, ve výchozím OJ zde jin á sufixace a toponym ická příp. -ov. Ves nazývána kon cem 18. a poč. 19. stol. též Lhota: snad na m ístě Pulkova kdysi zanikla stejno jm enná ves, ta pak obnovena pod jm. Lhota. CV 264 (bez); Prof III 502. P u m 1 i t z, viz Bohumilice. Puncov, po r. 1945 též někdy Český Puncov. 1 Osada obce Koňská (Českotěšínsko), s níž částí m ěsta Třinec; Sl. 2 1223 Punzo, Listinář; 1228 Puncou, Listinář 4; 1440 super tota villa vulgariter dieta Punczow, tam že 177; 1577 Punczow, Davídek Osídlení Těšínská Valachy; 1619 Puntzen, Prášková poz.; 1621 Wes Punczow, Davídek, U rbář tě šínského knížetství 124; 1675 in Punczuw, M atrika v Jablunkově; 1688 in pago Punczow, VB 580; 1798 Punczau, Punców; 1808 Punzau, P unzuw ; 1828 334
Puncov; 1850 Punzau, Punców, R affay; 1881 a 1885 Puncov; 1894 Punzau, Pun cov; 1935 Český Puncov. 3 P. těšínské komory. Far. kostel sv. Jiří. Pol.-čes 4 Půúcův/Puňcův, do P-cova, P-cůvok -cův’ok, p-cůjsk’i. 5 Jm éno ne zcela jasné. Snad souvisí se střhn. pun ze, ponze „rydlo, sekáč“ (Lexer 162), které se mohlo stát OJ (srov. něm . příjm. Punze, Bunze a čes. příjm . R yd lo). K vývoji Punc- > Punc- srov. něm. K unz > pol. a nář. Koňcz(a), Hinz(e) > Hiúcz(a). V okolí Těšína příjm ení Poňc, Punc, v K arviné Poňcza. MJ Puncov p atří patrně k staré kolonizační vrstvě v prostoru Bohum ín — Těšín. Viz Pudlov. CV —; P rof —; Bořek OSG I 81; Schwarz NOB 123 (OJ Bunzo: MJ Púnzendorj, okr. Bamberg). P u n k e n d o r f , viz Boňkov. P u n k e v , viz 1. Ponikev. P u n t o v i c e , viz Ponětovice. 1. P urkartice, Nové 1 Ves 17 km záp. od K rnova, pak část obce Karlovice, po 1960 zanikla stavebním splynutím s ní: Sl. 2 1736 Neu Burgersdorff; 1798, 1805 Neu Buergersdorf; 1836 N eu Búrgersdorf; 1850 N eu Búrgersdorf, nový Búrgersdorf, Raffay; 1870 N eu Búr gersdorf, Nové Purkatice, Catal. cleri; 1881 Nové Purkartice; 1894 Neu Búr gersdorf; 1924 Nové Purkartice, Neu Búrgersdorf, dříve jen N eubúrgersdorf. 3 P. m ěsta Krnov. Nověji vzniklá ves. Něm. 2. P urkartice, S taré 1 Ves 13 km zsz od Krnova, nyní část obce Hošťálkovy; Sl. 2 1399 de Purgerstorff, CDM XII, 524; 1591 zu Burgersdorff, Schulig, Ein H eim atbuch . . . 381; 1672, 1691 Búr gersdorf, tam že 382; 1736 A lt Burgers dorff; 1798 A lt Buergersdorf, Buergerw ald; 1836 Altbúrgersdorf; 1849 A lt Búrgersdorf, Schulig, Ein Heim atbuch . . . 382; 1850 A lt Búrgersdorf, starý Búrgersdorf, R affay; 1870 A lt Búrgers dorf, Staré Burkartice; 1881 Staré Pur kartice; 1894 Altbúrgersdorf, Staré Pukartice (!); 1924 Staré Purkartice, Alt
Búrgersdorf, dříve jen Altburgersdorf. 3 P. m ěsta Krnov. Něm. 5 M J pův. něm. Búrgersdorf: složeno z OJ Burger, to domácká podoba k OJ Burghart, v němž sthn. burg „hrad, ochrana“ a hart „statný“, dále z geni tivního -s a -dorf „ves“ ; zn. ves Burgerova. Do češtiny přejato se substitucí B/P a s častým -dorf ‘-ice: Purkartice. P řívlastky rozlišeny vsi podle stáří. V něm čině v 18. stol. přikloněno k Biirger „měšťan“, neboť fonologický rozdíl mezi u a ú nebyl v něm. nářečích Slez ska výrazný. Ojediněle se vyskytuje podoba Búrger(s)wald. CV —; Prof III 503. V 583; Svoboda OSG III 37. P ii r k a u, viz Tvrdkov. . 1. Purkm anice 1 Zanikly u Horních Věstonic (Mikulovsko). 2 1376 m it dem Dorffe Burgmanicze, CDM XI, 16; 1414 Purigmanicz, Bretholz, Das U rbar 29. 2. Purkm anice 1 Zanikly u Zelatic (Znojemsko), kde byl r. 1557 P urkm anský rybník. 2 1351 villam Purgmanycz (Zeletycz), ZDB II, 19; 1406 že jem u měl postúpiti Purmanic té vsi, K P II, 39; 1512 ves pustou Purgmanicze, ZDB XVIII, 34; 1519 rybníka purgm aniczkeho, PB XII, 31; 1519 že topí rybníkem Purgm aniczkym na grunty mé witoniczke, PB V llb, 97; 1520 ve vsi pusté Purmaniczych, PB XII, 30; 1522 za správu statku zeletskeho a purm anskeho, K P V llb, 112: 1557 na rybníce Purrnanském, ZDB XXVII, 37 ed. 5 M J zn. ves lidí konajících službu na h rad : pl. k purkm an ■<— něm. Burg m ann „sloužící za nápravu k h ra d u “, u 1. P. k hradu Neuhaus, u 2. P. snad k hradu znojemskému. Hosák JM 1966, 57 a VVM X X -P 33. P u rk ráb k a 1 Dvůr u Suchohrdel na Znojemsku. 2 1881 (les) Purkrabka; 1893 Burgholz auch Jesuitenhof; 1906 Jesuitenhof, Purkrábka, Jezovitslcý Dvůr; 1924 Purkrábka, též Jesuitský Dvůr, Burgholz, též Jesuitenhof. 5 Viz 5. Dvůr, Jezovitský. Příp. -ka vyjadřuje příslušnost k něčemu, k ně
komu, v našem případě k purkrabím u střhn. Burchgrave „správce h ra d u “, zde znojemského. Srov. Andlerka, Baška. Něm. Burgholz u Znojm a je les ná ležející purkrabím u znojemského h ra du. CV —; Prof —; Machek ES 407. P u r k š t á l , viz Burgstall. P u s c h e i n , viz Bušín. Pustějov 1 Ves 6,5 km již. od Bílov ce; Sl. 2 1324 in Petrowitz, listina otiš těna u Turka, Fulnecko 238; 1437 z Pustiegowa, K apras I, 26; 1447 k Pus ty owu, tam že 45; 1449 z Pustieyoiua, tamže 49; 1480 Pustiegow, Rolleder, Odry 77; 1516 ves Petrowicze, jiným jm énem Pustieyow, PO X, 129; 1520 ves Pustějov, ZDO XVIII, 99 ed.; 1523 z Pustiegowa, PO XII, 162; 1595—1605 Pustieguow, Soupis 50; 1672 Petrowicz, Děkan, m atrika bílovická; 1720 Petrow itz; 1736 Peterw itz, Pustzehow o; 1805 Petrowitz, Pustczehowo; 1835 Petro w itz, Pustiegowo; 1850 Petrowitz, Pus tějov, Raffay; 1881 Pustějov; 1894 Pet row itz, Pustějov; 1924 Pustějov. 3 P. Pustějov. Far. kostel sv. M agdaleny z r. 1678. Čes. 4 Ten P ustějov/(arch.) to Pustějovo, (velmi arch.) Pus’c’ejovo (nejjižnější případ přechodu -ov/-ovo), v P-vě, P uovjan/-vjak, p-jovsky. Kdysi p rý též Petrovice. V m ístě již nezjištěno, v okolních vsích však v pam ěti. Něm. PiHrwitz. 5 M J: při vlast. příp. -o v k OJ Pustěj, to hypokor. podoba k OJ Pustimír, o němž viz Pustim ěř. Srov. Prostějov k Prostěj Prostimír, H odějov k Hoděj Hodislav. Něm. se ves jm enuje Petrow itz, čes. již 1516 Petrovice (v. t.). Na m ístě Pustějova. byly pův. dvě osady těsně vedle sebe, které později splynuly; nebo tu jde o pův. dvoujm ennost (snad z pův. za svěcení kostela?), přičemž čeština za chovala jm éno jedno, něm čina jméno druhé (srov. Pohořílky/Schim m elsdorf, Svinov/Schonbrunn, Hať/Seifersdorf). Dvoujmennost bývá tam, kde lze před pokládat obyvatelstvo dvou národností
již při založení. M J P etrow itz však jas ně ukazuje na čes. předlohu (něm. by znělo *Petersdorf apod.), takže se spíše kloníme k názoru, že zde splynuly dvě vsi (Pustějov a Petrovice). ČV —; Prof —; Svoboda StčO J 96: Hosák VVM XX-P 53; Liewehr ON Kuhl. 44; Nft XI 27, XII 137. 6 Zivotické dráhy, K Bílovu. P ustim ěř 1 M ěstys 6 km ssv od Vyš kova. 2 1046, falz. z 12. stol., Pustimir, CDB I, 382; 1235 Pustimir, CDB III, 128: 1247 ecclesia s. Pantaleonis in Pus temir, CDB IV, 110: 1280 in Pustimir, CDM IV, 173; 1299 de Pustm yer, CDM V. 112; 1307 in P ustm yr, CDM VI, 6 ; 1322 in castro enisconali Pustim ir, CDM VI. 203; 1328 de Pustmir, CDM VI, 369; 1340 ecclesiam in Pustm yr, CDM VII, 290: 1341 iu x ta oppidum P ustm ir, CDM VII. 346; 1342 in Pustm yr, CDM VII. 380; 1342 in Pustmir, CDM VII, 391; 1346 in P ustm yr, CDM VII, 646; 1348 in oppido P ustm yr, CDM VII, 838; 1348 ville P ustm yr, CDM VIII, 843; 1348 in Pussmir. Mendl. K nihy počtů 160; 1351 in Pustm ir, CDM VIII, 92; 1353 in Pusmir, CDM VIII, 214; 1356 in Pustm iri, CDM IX, 39; 1358 zu Pust mir, Reg. VII. 63; 1359 Pustimir, Reg. VII. 178; 1375 in Pusm yr, CDM X, 257; 1383 in Pustm ir, CDM XI, 289; 1389 des stetelins zu P ustm yr, CDM XI, 527; 1389 in P ustm yr, Lechner I, 11; 1391 in Pustimier, CDM XII, 42; 1400 v Pustym yrzy, ZDVGMS V, 267; 1401 z Pustym yerze, ZDVGMS V, 271; 1406 v Pustimierzi, K P I, 182; 1441 in Pustimir, Lechner I, 52; 1405 oppidum Pustimierz, Lechner I, 22; 1483 in Pustimir, ACO 265, 72; 1492 kláštera pustim ěřského, K P VI. 295; 1495 kláštera pusti mir ského, K P VI. 322; 1550 kláštera pustim ierzskeho, PO XXI, 98; 1580 kláštera pustim ierskyho, PO XXX, 152; 1580 kláštera pustim ierzskeho, PO XXX. 153; 1581 kláštera pustim ierzske ho, PB XXIX, 207; 1633 Pustiměrs; 1658 ex Pustim ierz, M atrika v Dědi336
cích; 1675 Pustomierž; 1703 z Pustim ierze, M atrika v Dědicích; 1718 Pusto m ierž; 1751 Pustom irž; 1798 Pustomirž, Pustum irž, Pustum ir; 1846 Pustom ěf, Pestoméř (!); 1850 Pustoměrž, Pustoměř, R affay; 1872 Pustomiersch, Pustoměř; 1881 a 1924 Pustiměř. 3 P. Vyš kov a Zeleč. Již v 10. stol. hrad (stával na ostrohu u Zelené Hory), nejprve knížecí, pak biskupský. V 14. stol. měs tečko. Far. kostel sv. Pantaleona (ro tunda), nyní far. kostel sv. Benedikta. R. 1340 založen ženský benediktinský k lášter Boží m ladosti, 1577 zanikl. Ces. 4 Ten Postiměř, do Postiměře/-a, za Postiměřem , Postiměřák, postiměrské. O hranici tenata viz Olomouc sub 4. Něm. P ů svťr, PUsma. 5 M J : přivlast. příp. -jb к OJ Pustimir, složenému z pust- к pustiti, pustošiti „verw üsten“, a z mir, které v dokladech převažuje do poč. 15. stol. a po krátkém kolísání nahrazeno -m ěr (poprvé 1299). O -m ir/ -m ěr viz Miroslav. Srov. kolísání typu Bohumilice/Bohumělice. Do konce 14. stol. se píše něm. Pustm ir s vynechá ním nepři zvučného spojovacího i a s í > r. Nejde tedy o pův. spřežkové Pustměř. С V 113; Prof —; Svoboda StčOJ 96; Hosák VVM XX-P, 61; Schwarz 334 a VS II 67. 1. P ustina 1 Ves 8,5 km sz od Vel kého Meziříčí. 2 1390 in villa Pustyna, CDM XI. 635; 1556 ves Pustijna, ZDB XXVII, 17; 1678, 1718, 1720, 1751, 1798, 1846. 1850, 1872, 1881 a 1924 Pustina. 3 P. Stránecká Zhoř. Čes. 4 Pustina na Pustinu, na Pustině, Pustiňák, pustinskej. 6 Hospůdka. 2. Pustina 1 Zanikla u Zdounek. 2 1561 ve vsi Puščině, ZDO XXVII, 41 ed. 5 M J : z apelat. pustina znam enající buď „W üstung“ (znamenalo by to před pokládat nějakou zaniklou lokalitu), nebo „pustá, neúrodná země“, nebo — což by vzhledem ke skupině M J s posesív. příp. -ina na Českomor. vrcho vině mohlo být pravděpodobné pro 1 . Pustinu — přivlast. příp. -ina к OJ
Pusta, domácké zkratce k OJ Pustimír, o němž viz Pustim ěř; srov. Pakoslav/' Páka, Skrbim ír Skrba, Spytihněv! Spyta. CV 150, 229; Prof III 504; Svoboda StčOJ 126. Pustkovec 1 Ves 6,5 km ssv od Klimkovic, od 1957 část Ostravy, VIII, od 1971 O stravy IV. 2 1377 Puskowicz, Gr-M II, 487; 1414 in Pustkowecz, Kapras I. 7; 1430 v Pustkow czy, K apras II, 13; 1472 o Pustkowecz, K apras I, 131; 1539 ves Pustkowecz, ZDOp V. 17: 1539 z Pustkowcze, POp X. 23: 1545 z Pustkowcze, POp XI, 125; 1549 ves Pustko wecz, POp XI. 275; 1568 grunty mé .. . pustkow ske, POp XVIII, 24; 1590 ze vsi Pustkowcze, POp XXI, 357; 1610 ves P ustkow au (!), ZDOp X, 9; 1716 Pusstkow etz, Soupis 46; 1736 Poskow itz; 1798 P uskow etz; 1805 P uskow itz; 1835 P ustow etz (!); 1850 P uskow etz, Puskovec, R affay; 1870 Pustkovec, Catal. cleri; 1881 P ustkovec; 1894 Puskow etz, P ustkovec; 1924 Pustkovec. 3 P. Dobroslavice. R. 1957 připojen k Ostravě. Čes. 4 Puskovec, do Puskovca, v Puškov ou, P uskovjak/-jan (Hlučínsko), puskovsky. 5 M J lze chápat dvojím způsobem: 1. přivlast. příp. -ov k O J P ustek, hypokor. podobě k OJ Pustim ír, o němž viz P ustim ěř; M J Pustkovec by tak bylo dem inutivum k *Pustkov (srov. Bítov/Bítovec, M írov/M írovec apod.). 2. přivlast. příp. -ovec k OJ Pustek, srov. Albertovec, Karlovec, Porubovec (k příjm. Porubá). Příp. -ovec se dosud v laš. nářečích tvoří M J i P J od jm en m aji telů. P rv n í doklad jen něm. Pustkowicz. Ten sice dovoluje předpokládat Pustkovice (příp. -ovice k OJ Pustek), ale něm . -ow itz nahrazovalo jak čes. -ovice, tak čes. -ovec (srov. Jílovec/Eilowitz). Všechny ostatní čes. doklady m ají vždy Pustkovec. V nář. Puskovec se -stkzjednodušilo zánikem t na -sk-, srov. stč. stklo > sklo, přástky > prásky (G ebauer HM I 397). CV P u s t o m ě ř, viz Pustim ěř.
P u t z e n d o r f , viz Pacov. Pyšel 1 Ves 8 km sz od N ám ěště nad Oslavou. 2 1349 de Pyscholo . . . in Pyscolo, ZDB I, 101; 1373 de Pissel, ZDB VI, 91; 1385 super villa Pissel. ZDB VII, 10; 1436 uvázal se v Pyšel, K P III, 158; 1437 v Pyšele, K P III, 205; 1527 lidi pysselske, PB Vllb. 14-7; 1531 na gruntech pysselskych, PB XV, 59; 1556 na ves Pijssel, ZDB XXVII. 21; 1672 Pischello; 1718 a 1720 Pischelo; 1751 Pischelka; 1846 Pischello, Pjsselo; 1872 Pischello, Pýšolec; 1881 1893 Pi schello, Pyšelo; 1935 Pyšel. 3 P. Ná měšť n. O. Ves byla r. 1480 pustá, 1527 opět již osedlá. Ces. 4 To Pešelo, do Pešela, za Pešelem, Pešelák, pešelské. 5 M J : přivlast. příp. -jb k O J Pyšel, to z í-ového participia k pyšeti „funěti, schnaufen“, srov. brus. pyšalyty ša „sich b rü sten “, rus. pychat „dýchat těžce, k ašlat“, v nář. „kouřit“, nč. pyš-ný „stolz“. Morfologickým vy rovnáním s nepřím ým i pády v Pyšeli, do Pyšele apod. vznikl nový nom inat. Pyšelo, tak 1349 a v nářečí. Srov. Jilm / nář. Jilmo, Jelmo. CV 229 (bez) řadí k apelat. M J ; Prof III 505 (Pyšely apelativně), V 576 (z OJ Pyšel); Vasm er REW II 476. PJ Zápyšely v Jabloňově u Vel. Meziříčí. Pyšely 1 Zanikly u B arnova (Libavsko), kde se r. 1750 uvádí trať Pischell. 2 Jin ak bez dokladu. 5 M J: pl. k OJ Pyšel, o němž viz Pyšel. Zn. ves Pyšelovy rodiny. Nekuda 45. Pyšolec 1 H rad u Kobylnic (Byst řičko nad Pernštejnem ). 2 1350 cast rum Pyschélecz, ZDB I, 151; 1353 cum Castro suo Pysselecz, ZDB II, 156; 1358 Castro Pisselecz, ZDO I, 558; 1358 cast rum Pysschelecz, CDM IX, 82; 1358 castrum Pysschelecz, ZDB III, 195; 1416 Haws Pisschelicz, H u rt -Turek, Katal. Lichtenštejn. listin; 1881 Pyšolec. 3 H rad zpustl po r. 1446. 5 M J: dem inutivum k Pyšel, v. t. Po doba s -o- je nenáležitá, protože vznik337
lá disimilací vokalické řady y-e-e > y-o-e. CV Prof Hosák VVM XXP, 61. Pyzdratice 1 Zanikly mezi Tučapy a Všetuly (Holešovsko). 2 1274 villam integram Bysertiz, CDM IV, 84; 1320 de Pyzdraticz, Lechner I, 6 ; 1464 villam Pizdraticze, ZDO XI, 201; 1493 drží . . . Pizdratice, KP VI, 318; 1589 ves pustou Byzdraticze, ZDO XXX, 19. 3 Ves byla původně biskupským m anstvím, zanikla asi za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J : příp. -ice k OJ Pizdrata, to
338
buď z vulg. apelat. pizdra, pizda „vul v a“, nebo ze slovesa pizdřit se, které s význam em „piplat se v něčem, špinit se, m azat, rozm azávat špínu“ dosud do loženo ze střed. M oravy (zejm. na Bla nensku), takže OJ Pizdrata by zn. „kdo se v něčem piplá“ (k tom u srov. arch. nář. pizdřec „umouněný, zašpiněný chlapec“ v Černé Hoře, o. Blansko, pizdřoň „kdo vše zašpiní“, velmi arch. v Bořitově, o. Blansko). MJ P. zn. ves lidí Pizdratových. ČV —; Prof —; Svo boda StčOJ 195; Nekuda 109; Machek ES 368. Srov. Pičulín.
Q Q u a l i t z e n , viz Chvaletín. Q uittenow 1 Zanikl někde na pan ství hukvaldském v okolí Místku (v m ístech Hodoňovic?). 2 1389 villam Q uittendorf desertam , -L echner I, 16; 1402 Quittenow, Listinář 115; 1437 Q uittendorf, ZDB XII. 208. 601. 5 M J : hybridní čes.-něm. jméno, v němž Q uittčes. K vět-, K viet-; něm. spojovací -en- a -dorf „ves“ jsou
analogické. Lze předpokládat pův. čes. *K věto v, *Květovice; srov. M ládkovi M ladkendorf. V okolí M ístku bylo ně kolik vsí kolonizováno Němci (viz Chlebovice, Fryčovice, Metylovice, Sklenov, Rychaltice), takže vznik smíšeného jm é na čes.-německého byl snadný. Někdy Q. spojován ve vlastivědné literatuře se Staříčí. CV —; Prof —; Nekuda 156.
339
R R a a b e, viz Hrabová. R a a s e, viz Rázová. R a b e n a u , viz Hrabenov. R a b e n d o r f , viz Rábov. R a b e n s e i f e n , viz Hraběšice, R a b e r s d o r f , viz Hrabišín. Rábov, něm. R abendorf 1 Zanikl u Lichnova (Bruntálsko); Sl. 2 1288 Rabendorf, CDM IV, 269. 3 Byla to je diná větší ves, v níž byl i kostel, při horní Cížině mezi Lichnovem, Hor. Be nešovem a Miloticemi. Slez. sb. 1950, 582. 5 M J německé, složeno z Rabe, sthn. hraban „havran“ a z -dorf „ves“ ; zn. h av ran í ves, H avraní, Havranov. Ces. Rabov vytvořeno analogicky podle čas tých M J na -ov. CV —; Prof —, III 505—507 (Rabenhiitte). 1. R abštejn, od 1950 Borová 1 Dříve ves, nyní část obce Budeč (Dačicko). 2 1377 . . . Rabenstein desolationes, ZDB VI, 504; 1538 s dvorem pustým Rabssteynem, ZDB XXVI, 15; 1846 Rabstein, Rabštein; 1872 Rabstein, Rabštajn; 1881 Rabštein; 1885 Rabstein, R abštýn; 1924 Rabštejn, dříve Rabštýn. 3 Původní ves zpustla a n a vsišti vznikl stejnojm enný dvůr, k terý rovněž zpustl, ale později obnoven. Nynější ves vznik la parcelací dvora 1786. P. Budeč. Ces. 2. R abštejn 1 H rad u Dukovan (Hro tovicko). 2 1358 castrum Rabensteyn, ZDB III, 383; 1406 na Ranstaině, K P II. 21; 1406 z Rabsteina, KP II, 8 ; 1409 in castrum Rabenstein, Neum ann, Nové pram eny, 158; 1447 v hrad Rabsstein, PB III, 69; 1448 v hrad Rabstein, KP III, 392; 1481 zboží rabsstainske, PB V, 42; 1881 Rabenstein. 3 H rad byl pobo řen po r. 1440 stavy jako sídlo loupež níků. 3. R abštejn 1 H rad nad Bedřichovem (Rýmařovsko). 2 1318 castrum Rabin340
stain, CDM VI, 128; 1398 z Rábsstyna, CDM XII, 469; 1437 na rabstainske zboží, PO III, 16; 1480 z Rabsstyna, PO V, 105; 1505 k zboží rabssteynskemu, ZDO XVI, 69; 1511 do hor mých rabsstaynskych, PO VIII, 275; 1532 stat ku rabsstaynskeho, PO XV, 213; 1544 z hor rabsstaynskych, PO XIX, 61; 1718 a 1751 Rabenstein; 1881 Rabštein; 1924 Rabštejn, Rabenstein. 3 U hradu je nyní sam ota Rabštejn. H rad byl opuš těn po třicetileté válce, zatím co již dříve středisko panství přeneseno do zám ku Janovice. 4 (Samota, myslivna) Rabštejn, na Rabštejn, na Rabštejně. 5 H rad u Rým ařova má jm éno snad podle Hrabiše ze Svábenic a z Osová, který kraj v po lovině 13. stol. držel, jak nasvědčují 1 MJ Hrabenov (Rabenau), Hraběšice (Rabenseifen) a Hrabišín (Rabersdorf). Pak by pův. jm éno znělo *Hrabišstein, *Hrabišenstein — Ráb(en)stein, srov. H rutenstein R ukštejn. Je však mož ný od počátku něm. název Rabenstein. 0 M J : z něm. Rabenstein „havraní ká m en“ k Rabe „havran“ a -stein „kámen, skála“, častém u kom ponentu hradních jm en; ten do češt. — -štejn, zvratnou analogií n a pozadí stč. ý > aj > ej pak na M oravě do 15. stol. většinou -štýn, od 15. stol. -štajn, později též -štejn. CV 260 (bez); Prof III 508; Hosák VVM XX-P 36; Schwarz VS II 375; Utěšený DTB 155; Onomastica XIII 42. Racková 1 Ves 7 km jjv od Holešova. 2 1397 cum villa Raczkowa, ZDO VI, 654; 1437 villas Raczkowa et Syrotssy. ZDO X, 224; 1675 Ratzkow a; 1718 Racžkowa; 1720 Ratzkow a; 1751 Raczkowa; 1846 Ratzkow a, též Lhota Ratzkowa, Rackow a(\); 1872 Ratzkowa, Racková; 1881, 1924 Racková. 3 P. Holešov. Ces. 4 Racková, do Rackové (arch. s ha-
náe. y > e)/ (nověji) do Rackové, za Rackovo, Rackovják, rackovské. H ra niční obec hanác. nářečí, proto přezdív ka Hanáci (Gottwaldov-Paseky). Racková, do Rackovy, za Rackovu, Rackovjan, rackovský (Klečůvka). 5 M J : pův. přivlast. příp. -ova k OJ Racek, to hypokor. zk ratk a k OJ Radslav, Ratslav, složených z kom ponentů radv „rád“, ratb „vojna“ a -slavb, - m i n , o nichž viz Miroslav. Zn. pův. Rackova ves, lhota. 0 přehodnocení poses. -ova na adj. -ová, typickém pro podhůří Hostýn ských vrchů, viz Machová. Srov. Drž ková, Mladcová, Vlčková. CV 116; Prof —; Svoboda StčOJ 34, 83, 140. 6 Kučovanice, Opršálky, V revíru, Strhanec, P J Pod hrádkem , Debrce, Róbanine, Zidelňa, Sirocka (zaniklá ves, viz Si rotčí). Raclavec 1 Zaniklý dvůr v okolí Slavonic, na jehož m ístě později zalo žena Rubašov (v. t.). 2 1440 Freihof Ratzelhof, ZDB VI, 491; 1468 in Roczlehoff, PB III, 90; 1464 dvuor Racluov, KP IV, 136; 1466 Ratslaw ský dvuor, PB IV, 187. 3 D vůr náležel slavonickém u špitálu, 1569 byl pustý, ale pak tu vznikla víska, jejím ž pokračováním je Rubašov (v. t.). Něm. 5 Původní jm éno bylo české a znělo buď *Radslav, nebo zdrobněle *Radslavec: přivlast. příp. -jb k složenému OJ Radslav, o němž viz Racková; srov. Zbraslav/Zbraslavec. Do něm činy p ře jato s obvyklými změnami v/b, později 1 a/o a s rozšířením o analog, genit. -s: Radslav —> Ra-/Rotzlabs. Z -bs mohlo vzniknout i rozšíření na čes. -ec (srov. dvojice Arnolds/Arnolec, Lipolds Lipolec, M arkvarts M arkvarec typické právě pro iihozáp. Moravu). Něm. Roczlehoff je buď překlad čes. Radslavský dvůr, nebo substituce čes. -oo/něm. -h o ff (srov. Stětínov/Stettenhof). Na jm éno Raclavec upom íná něm. P J Ratzenlúes pro polnosti sm ěrem k Vlastkovci ná ležející pův. k Raclavci. Dále viz Ru bašov. CV - ; Prof III 532.
R a c l a v i c e , viz Radslavice. 1. Rácov 1 Ves 6,5 km záp. od Třeště.. 2 1534 s lesy u Rácova, ZDB XXIV, č. 90; 1571 na Raczowie, PB XXVI, 155r 1678 Raczow; 1718 Rozau; 1751 Raczau; 1846 Ratzau, Racow; 1872 Ratzau, Racov; 1881 Rácov; 1885 Ratzau, Rácov; 1924 Rácov. 3 P. Telč. Nalezen tu po klad peněz z 13. stol. Do poč. 16. stol. lénem pánů z Lipé. R. 1798 parcelován dvůr. Čes. 4 Rácov, do Rácova, Rácák, Rácačka/ (nověji) Rácovák, Rácovačka, rácovskej, (velmi arch.) ráckej. 5 Něm. zápis 1718 Rozau vznikl přejetím čes. Rácov sub stitucí á/o, která je pravidelná, a gra fikou c — něm. z (čti c), jinde však tz. 2. Rácov 1 Zanikl u Blazic (Bystřič ko p. H.). 2 1417 in Raczow, ZDO IX. 90; 1490 ves Raczow, PO V, 238; 1492 v mezích raczowských, PO V, 275; 1495 o meze raczowske, PO VI, 112; 1532 za ves pustou Raczow, PO XV, 254. 3 Ves byla již 1464 pustá. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rac, která vznikla krácením slož. OJ Rad slav, Ratslav, o nichž viz Racková. Hypokor. OJ Rac napodobuje krácení typu Budim ír/Bud, Ratibor/Rat, přičemž c v Rac není příponové ani kořenné, ale vzniklo splynutím ds, ts > c. Nápadná je koncentrace M J s Rac-, Rač- na jihozáp. M oravě (Raclavec, Rácov, Rácovice, Račerovice, Račice). ČV 116; Prof III 509; Svoboda StčOJ 140; Schwarz 175. Rácovice 1 Ves 8 km vých. od Jem nice, nyní část obce Třebelovice. 2 1355 in Raczowicz, ZDB III, 65; 1500 na Raczovicich, KP VII, 208; 1520 o Raczowicze, PB XII, 100; 1547 u vsi Raczo wicz, PB XIX, 38; 1581 ze vsi Raczo wicz . .. poddaným raczowskeym , PB XXXIX, 274; 1671 Racžowitz; 1718 Racžiow itz; 1720 R atzew itz; 1751 Ratzow itz; 1846 Ratschowitz, Račovice; 1872 Ratzow itz, Rácovice; 1881 Rácovice; 1893 Ratzowitz, Rácovice; 1924 Ráco vice. 3 P. Jemnice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Rácovice, do Rácovic, Rácovák, Rá341
covačka, rácovckyj. 5 M J: příp. -ovice k O J Rác, o němž viz Rácov. Zn. ves lidí Rácových. Jm éno je do 18. stol. za pisováno vždy s cz, ojed. i cž, čisti však třeba c, jak ukazuje i něm. tz. CV 116; Prof —; DS 20, 267. 6 P J Tisová (les, zaniklá ves), Chobot (louka). Račerovice 1 Ves 5,5 km sz od T ře bíče. 2 1556 ves Wraczerowicze, ZDB XXVII, 17; 1678 Racžerowicze; 1718 Racžierowitz; 1720 Racerowitz; 1751 Raczerowitz; 1846 Raczerowitz, Račeroioice; 1872 Raczerowitz, Racerovice; 1881 Vračerovice; 1893 Racerowitz, Ra čerovice; 1924 Račerovice. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Vračerovice (častěji)/Račerovice, do Vračerovic, Vračerovák, vračerovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Račer(a), to odvozeno ne příliš častou hypokor. pří ponou -era k OJ Ráč, které domáckou zkratkou k OJ Radslav, o němž viz Rac kové. Srov. V yšebor/Vyš —v Vyšera, Stanislav/Standa —> Standera, Jan!Jan da —*■ Jandera. Zn. ves lidí Račerových. K ontam inací s OJ Vratislav vznikla po doba Vračerovice. CV 17 (nejistého pů vodu, „snad něm ecké“); P rof —; Svo boda StčO J 171. 6 P J Slavatín. 1. Račice 1 Ves 2,5 km záp. od Hro tovic. 2 1253 Ratczicz, CDM III, 190; 1255 de Raschiz, CDM III, 223; 1271 in Retschize ad opus ecclesie, CDM IV, 56; 1447 villam Raczicz, ZDB XII, 801; 1466 villam Račzicze, ZDB XIV, 53; 1671 Racžitz; 1718 R atschitz; 1720 Raczictz; 1751 Ratschitz; 1846 Ratschitz, Račice; 1872 Ratschitz, Račice; 1881 Radčice; 1924 Račice. 3 P. Hrotovice. Již v 13. stol. farn í kostel sv. Václava. Čes. 4 Raffce, do Rač‘c. Rač'čák, rač’cké. V m ístě hanácké okrajové nářečí zno jem ského typu s redukcí i. 2. Račice 1 Ves 8.5 km jv od Nového Města na Moravě. 2 1462 Raczicze . . . v Racziczich, Zďárský u rb á ř; 1483 Ra czicze, tam že; 1674 Raczicze; 1718 Ratschicže; 1751 Ratschitz; 1846 Ratschitz, Račice; 1872 Ratschitz, Račice; 1881 342
Radčice; 1924 Račice. 3 P. Radešín. Ces. 4 Račice, do Račic, Račičák, račické. čák/(ojed.) Račičán, račickej. 6 Ráčkův mlýn. 3. Račice 1 Městys 9 km záp. od Vyš kova. nyní část obce Račice-Pístovice. 2 1227 Ratisi, CDB II, 303; 1285 de Rathchicz, CDM IV, 227; 1376 castrum Radsicz, ZDO III, 3; 1480 z Raczicz, PB Vllb, 7; 1481 na hrad Raczicze, ZDB XV, 22; 1483 k zám ku Racziczóm, KP VI, 275; 1493 z Raczicz, PO VI, 134; 1511 městečko Raczicze, ZDO XVII, 28; 1561 m ěstečko Raczycze, ZDO XXXI. 20; 1571 na Racžiczych, PB XXVI. 206; 1573 na Racziczych, PB XXVIII, 66 ; 1596 městečko Raczicze, ZDO XXXI, 20; 1633 Račzitz; 1655 ex oppido Racicensi, M atriky v Dědicích; 1675 R at schitz; 1676 rychtáře racžiczkeho, M at riky v Dědicích; 1718, 1720 a 1751 Rat schitz; 1846 Ratschitz, Račice; 1872 Rat schitz, Račice; 1881 Radčice; 1924 Rači ce. 3 P. Račice. Již v 14. stol. m ěsteč ko, v 13. stol. hrad, později renesanční zámek. Far. kostel Zvěstování P. Marie. Ces. 4 Račice, do Račic, v Račicích, za Račicama, Račičák, račické. 6 Hranečník, Valcha, Ve žlebě. 4. Račice 1 Zanikly v okolí Třebelovic (Jemnicko). 2 1515 z polovice Ra czicz, PB V llb, 82. 3 Ves zanikla po r. 1515. 5 M J : příp. -ice k jednom u z řady OJ, k terá spojením s -ice dávají hláskoslovně Račice: Rac (o něm viz Rácov), Rač (o něm viz Račerovice), jiné hypo kor. podoby k OJ Radslav, Ratslav (jako Rak, Radec, Radek, Radech, Radeš/Ratek, Ratec . . .) a také Rak kr ápěl. rak „K rebs“. Zn. ves lidí R-ových. Zápisy typu 1253 Ratczicz (u 1. R.) ne jsou dostatečným důkazem pro výklad jen z O J Ratek/Radek, neboť grafém y tcz = č i tč, tš > č. CV 17, 114, 115; Prof III 511—512; Svoboda StčO J s. v.; Schwarz VS II 154; Dvorský VM-Hrotovice 220; DS 20, 266.
R a č i c e , viz Račín. Račín 1 Zanikl u Bílan (Kroměřížsko), kde je Račická cesta. 2 Bez do kladu. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ, které mohlo znít Raca, Rača, Radka n. Radša — vše hypokor. podoby k OJ Raclav (Radslav i Ratslav), o němž v. Rackové. Jm. Račín obnoveno 1961 jako jméno nového sídliště m ěsta Kroměříže. CV —; Prof III 510; N ekuda 110. R a d č i c e . viz Račice. R a č k o v , viz Rackové. R adějov 1 Ves 5 km jjv od Strážnice. 2 1378 presentibus nobilibus Wenceslaw de Radyegow, suprem o czudario. ZDB VI. 533; 1508 z Radiegowa, PO VIII, 88 ; 1541 na Radiegowie, ZDO XXV, 37; 1617 Radiegow, Strážnický u rb á ř; 1669 a 1718 Radiegow; 1720 Radiow; 1751 Radiegow; 1846 Radiow, Raděgow; 1872 Radiow, Radějov; 1881, 1924 Radějov. 3 P. Strážnice. Ces. 4 Radijov, do Radijova, Radijovjan, radijovský. Ke změně ě > i srov. Hodějov, Prostějov > Hodijov, Prostijov. V m ístě u st. generace není ř. 5 M J : p ři vlast. příp. -ov k OJ Raděj, to domác ká podoba složeného OJ s komponen tem ra d t „gern“, např. Radbor, Rado mil, Radimír, Radslav, Bolerad, Doma rad, Těchorad apod., k nimž p atří i z dá le následujících míst. jm en tato hypokoristika: Rada, Radek, Raden, Radeša, Raďata, Radíc, Radík, Radiš, Radla, Radňa, Radoňa, Radosta, Radoš(ek), Radota a Raden. K M J Radějov srov. Hodějov/OJ Hoděj -e- Hoděmysl, Pustějov OJ Pustěj Pustim ír apod. CV 113: Prof III 513-514: Svoboda StčOJ 83. 167; R. Fischer BN 1, 102 (o -rad). 6 Zerotín (les), Z irů vky (les). R a d e l s d o r f , viz Radíkov. Eadenice 1 Ves 9 km ssv od Velkého Meziříčí. 2 1481 Radinicze, PB V, 34; 1482 Radiemicze, Zďárský u rb á ř; 1611 Radienjcze, ZDB XXXIV, 88 ; 1674 Rad nitz; 1678 R adinitz (nápis na obecní pe četi); 1718 Radenitz; 1751 Radienitz;
1846 Radenitz, Radenice, lépe Raděnice; 1872 Radienitz, Raděnice; 1881 Radeni ce; 1885 Radenitz, Radenice; poč. 19. stol. Raděnice, Rademnice, Radeničky, Radiměř, Radim ičky, Radm ičky, K rato chvíl, VM-Velké Meziříčí 365; 1924 Ra denice. 3 P. Křižanov. Ces. 4 Rádenice, do Rádenic, v Rádenicích, Rádeničák, rádenickej. Vel. arch. Rádemnice, Rádemničák. 5 M J: příp. -ice původně k OJ Raděn, to domácká po doba některého ze složených OJ s kom ponentem radí, „gern" (viz Radějov). Zn. ves lidí Raděnových. Srov. O J Hoš těn, Chotěn, Přiběn k OJ Hostislav, Chotimír, Přibyslav apod. Teprve kon cem 19. stol. Radenice, nejspíše podle toho, že jm éno nejprve přikloněno dél kou k nářečním u rádnice „Rathaus", z čehož i tvrdé d. CV 113; Prof III 514 (tam z Radimice); Svoboda StčOJ 159. Radešín 1 Ves 10 km jižně od Nové ho M ěsta na Moravě. 2 1407 de Hradessyn, ZDB IX. 49; 1447 de Radossyna, ZDB XII, 808; 1483 Radessin, U rbář žďárský; 1595 dvořky hradessynské, DM XXI, 87; 1867 Sigil in Radessin, Svoboda VM-Nové Město 580; 1674 a 1720 Radescliin; 1751 Radoschin; 1846 Radeschin, Radessjn; 1872 Radeschin, Radešín; 1881, 1924 Radešín. 3 P. Ra dešín. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ryb ník. Ces. 4 Hradešin, do Hradešina, Hradešákf Hradešiňák, hradešinskej. Utěšený, Nář. přech. pásu 160, 171. 5 M J: přivlast. příp. -ín k O J Radeša, domácké podobě některého ze složených OJ s kom ponen tem rad7>, o nichž viz Radějov. M J R. p atří do výrazní skupiny posesív se -šín na Ces.-mor. vrchovině (srov. Bolešín, Koněšín, Poděšín apod.). Podle případů Hr- > R- (např. HrabišovjRabišov, Hradčovice/Račovice) před počáteční Rpředsunuto zvratnou analogií H: Radešín/Hradešín, srov. Hostěrádky/nář. Hostihrádke. CV 113; Prof III 515; Svoboda StčOJ 151. 343
dorf, Radíkov; 1881 Radikov; 1924 Ra díkov. 3 P. Hranice. Ces. 4 Radikov, do Radikova, R adikovják/ Radikovščák (Uhřínov), radikovský. 5 Do něm činy přejato v pol. 17. stol. v hy bridní form ě Radelsdorjf (s asimilací 1689 Radersdorf): něm. dem inut. -el, genitivní -s a -dorf „ves“ za -ov jsou analogické. 6 Kunzov (v. t.). Račice, Hostíkov (lesy). Podle tradice ležel Ra díkov původně v tra ti Zahrádky. 2. Radíkov 1 Ves 9,5 km sv od Olo mouce. 2 1598 z Radikova, Prásek, Or ganizace práv 217; 1606 Radikoiv, Reg. panství kláštera H radisko; 1720 Radi kow ; 1846 Radikau, Radikow ; 1872 Ra dikau, Radikov; 1881, 1924 Radíkov. 110. 3 P. kláštera Hradisko. Ves byla v 17. Radíčovice 1 Zanikly u Budíkovic stol. pustá, 1720 zde stála již víska, (Třebíčsko). 2 1104, falzum z 12. stol., 1788 obnovena plně parcelací dvora. Rascouici (nejisté), Kosmas 260; 1556 ves Ces. (pustou) Radijczowicze, ZDB XXVII, 17. 3. Radíkov, Dolní 1 Ves 10 km ssz od 5 Původní podoba jm éna není jistá. Slavonic. nyní část obce Radíkov. 2 1358 Kosm ův zápis ukazuje na Raškovice (v. obtinuit villas . . . Radykow, ZDB III. 410; 1517 ze vsi Dolnyho Radikowa, PB t.). Pozdější Radíčovice by mohlo být odvozeno z OJ Radíc, hypokor. podobě XXVI. 171; 1672 V nter Radisch; 1718 některého ze složených OJ s kom ponen Unterhradischen; 1720 XJnter Radisch; tem rada, „gern“ (o nichž viz Radějov) 1746 des Dorf Vn. Radischen (nápis nebo Řadič řadič „kdo ra d í“ (srov. na pečeti); 1751 V nter Hradisch; 1846 V nter Radisch, Dolnj Radikow ; 1872 hladit/Hladič, holit/Holič, pálit/Palič. Délka v Radíč by pak byla sekundární Vnter Radisch, Dolní Radikov; 1881 podle O J Budič, Milíč apod.), avšak Dolní Radikow ; 1906 Vnterradisch, Dol spíše jde o nějakou podobu vzniklou ní Radíkov; 1924 Dolní Radíkov, V nter sekundárně nebo analogií v době. kdy Radisch. Podle Tiraye, VM-Slavonice jm éno původně zaniklé vsi nebylo již 197 r. 1570 V elký Radíkov, k čemuž ne jasné. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ jsou doklady. 3 P. Český Rudolec. Něm. 140. a čes. 1. R adíkov 1 Ves 6,5 km sz od H ra '4 Radikov, do Radikova, Radikák/D olnic. 2 1365 in Radyekow , ZDO I, 899; ňák. radikovskej. 5 Přívlastkem rozli 1371 Radykoio, ZDO II, 69; 1437 Rady- šen od sousedního Horního Radikova kow, ZDO X, 116; 1446 Radikow, ZDO podle polohy. X, 417; 1480 Radikoio, ZDO XII, 27; 4. Radíkov, Horní 1 Ves 10,5 km ssv 1612 ves Radikow, ZDO XXXIII, 63; od Slavonic, nyní část obce Radíkov. 1627 z Radikowa, M atrika v Hranicích; 2 1437 Radykoivecz, ZDB XII, 194; 1570 1631 z Radjkowa, tam že; 1672 Radikow, Malý Radíkov, Tiray, VM-Dačice 182; Děkan, m atrika lipnická; 1672 Radikow, 1577 v gruntech radykow skeich . . . Radelsdorjf; 1689 Radersdorf, Soupis z Horního Radykoioa, PB XXVII, 303; 61; 1718 R adelsdorjf; 1751 Radlsdorf; 1672 Ober Radisch; 1718 Oberhradi1846 Radelsdorf, Radikow ; 1872 Radels- schen; 1720 Ober Radisch; 1751 Ober Radětice 1 Zanikly v okolí Nové ftíše (Telečsko), Nekuda 110. 2 1364 in Radyeticzich, ZDB IV, 148; 1437 in villa Radyediczkach prope nowum Rawss, ZDB XII, 140. 5 M J: příp. -ice k OJ Raďata, které domáckou podobou některého ze slože ných OJ s kom ponentem rad-b „gern“, o nichž viz Radějov. Zn. ves lidí R aď atových. Po přehlásce ’a > ě: Radětice. MJ n a -tice jsou typická pro jihozáp. M oravu, srov. Modletice, Třebětice, Zeletice, Božetice atd. Rovněž dem inutivní podoba R adětičky dobře zapadá do areálu zdrobnělin v p ruhu Jihlava—Telč. ČV —; P ro í III 516; Svoboda StčOJ 164; Šrám ek Slavia 39, 384; Nekuda
344
Hradisek; 1846 Ober Radisch, též Ober Radischen, Hornj Radikow ; 1872 Ober Radisch, Horní Radikov; 1881 Horní Radikov; 1906 Oberradisch, Horní Radíkov; 1924 Horní Radikov. 3 P. Český Rudolec. Ces. 4 Radikov, do Radikova, R adikák/ Horňák, radikovskej. 5 Přívlastek dán na rozlišení od sousedního Dolního Radíkova podle polohy (Horní), 1570 též podle velikosti (Malý). R. 1437 čteme Radíkovec: dem inut. k R adikov; srov. Hodov/Hodovec, B ítov/Bítovec apod. Při přejetí jm éna R adikov na Slavonicku nevzniklo očekávané Radikau (s obvyk lým -ovl-au), ale Radisch, 1846 též s analog, plurálovým -en (Radischen). Beranek ON Sůdm áhr. 87 se domnívá, že Radisch *Hradiště, jak je tom u u Uherského Hradiště. Avšak zde tato předloha neexistuje. Je proto třeba po čítat s tím , že jm. Radikov bylo pa trně vyslovováno Hradíkov (srov. Radešín/Hradešín), což dávalo podnět ke spojení s hrad, Hradiště. • M J : přivlast. příp. -ov k OJ Radík, to hypokor. podoba některého ze složených O.J s kom ponentem rad~o „gern“, o nichž viz Radějov. Srov. Branislav/ Braník. Prosimír/Prosík, Vratislav/V r atik. CV 113; P rof III 517 (Řadič), 518 (Radikovice); Svoboda StčOJ 137. Radíkovy 1 Zanikly n a statku linhartovském ; Sl. 2 1377 Radekuow, Gr-M II, 487; 1478 R udikow y (4. p.), K apras I, 102. 3 Ves zanikla na konci 17. stol. Později obnovena a její po kračování leží nyní v Polsku. 5 M J vzniklo pluralizací původního jm. Radkov nebo Radikov (v. t.). Srov. blízké B artultovy, H eřm inovy, Hošiálkovy, Linhartovy, Pelhřim ovy, za čes.-pol. hranicí Dziečmarowy a Zaporowy, s nimiž vytváří areál. K pluralizaci srov. v C. Klatov,1K latovy. CV —; Prof —. Radim 1 Ves 7,5 km zjz od Krnova, nyní část obce K rasov; Sl. 2 1377 Ra diu, Gr-M II. 485; 1377 Raden, Gr-M
II, 488; 1531 Radenn, Soupis 67; 1535. 1559 Raden, Soupis 68 ; 1805 Gross Ra den, též A lt Raden; 1836 Gross Raden; 1870 Gross Raden, Radín, Catal. cleri; 1881 Radin; 1894 Gross Raden; 1906 Grossraden; 1924 Radim, Grossraden, dříve jen Grossraden (psáno též Raaden). 3 P. Brantice. Něm. 4 Radim, do Radima (arch.) do Radimja (Holasovice), Radimak, radim sky. 5 Ačkoli všechny starší doklady m ají koncové -n, lze důvodně předpokládat, že toto něm. (event. lat.) -en, -in vznik lo substitucí čes. -im : Radim, v němž přivlast. příp. -jb k O J Radim, to buď z part. praes. pass. k raditi „raten“. nebo krácením z Radim ír (o tom viz Vratimov). Srov. OJ Ohrozím, Postupim, Postřelím, K uřim a kolísání Třebom/Třebon. Do něm činy přejato jm é no velmi záhy, přičemž -im -> dativní -en, -in, protože -im nemělo mezi něm. topoform anty žádnou odpovídající tri ovou oporu. O něm eckost koncového -en je opřen výklad H. Schuliga (Ein Heim atbuch f. die Bezirke Jagerndorf . . . 451), že totiž Raden *r- roden „mý tit“, což je m ylné: jednak něm. jm éna s touto motivací jsou složená (typu Rodenau, -berg), jednak jsou hist. zápisy vždy s Rad-. Schuligův výklad vychá zí jen z nář. něm. znění Rdden, v němž však a > o. Přívlastek Gross „velký“ dán na rozdíl od sousedního později vzniklého Radím ku (v. t.). CV —; Prof III 518—519 (Radim, -ov, -ovice), V 574; Svoboda StčOJ 34, 109. 163; Eichler StJ 304; Šrám ek Soustava Slez. sb. 1965, 3138 sl. R adím ek 1 Dříve ves 8 km záp. od Krnova, která 1960 splynula jako m íst ní část se vsí Radim, s níž nyní částí obce K rasov; Sl. 2 17. stol. Kl. Raden, Schlauenova m apa Krnovská, Schulig, Ein Heim atbuch . . . (viz Radim, sub 5), obr. 5; 1720 Klein Raden, Neu Raden; 1736 Klein Raden; 1805 K lein Raden. Neu Raden; 1836 K lein Raden; 1870 Neu Raden, Radinek, Catal. cleri; 1881 345
Radínek; 1894 Neu Raden; 1917 K lein raden; 1924 Radim ek, K lein Raden. 3 P. krnovské komory. Ves založena na místě zaniklých B artultov krátce před 1666. Něm. 5 M J: zdrobnělina k Radim, v. t. Radim ěř, M oravská 1 Ves 8,5 km jjz od Svitav, po 1945 sloučena s obcí Čes ká Radim ěř (Prof III 519) v obec Radiměř. 2 1544 v Radiméři, ZDO XXV č. 98, f. 26; 1601 dědinu Radim ilij, PB XXXIII, 52; 1669 z dědiny Radomierže, M atrika v Dol. Loučce; 1674 Rothm ühl; 1674 ex Radimež, M atrika ve Svitávce; 1675 ex pago Radimierz, tam že; 1718 a 1751 R othm ühl; 1846 R otm uehl; 1872 Mährisch Rothm ühl, M oravská Radi m ěř; 1881 Radim ěř; 1924 M oravská Ra diměř, Mährisch R othm ühl. 3 P. Kunštát. F arn í kostel sv. Anny. Něm. 4 Ta Radiměř, v Radiměři, za Radiměřó, Radiměřák, radiměřské. 5 MJ: přivlast. příp. -jb k OJ, které kolísalo mezi Radoměr Radiměř, v němž spojovací -o- snad podle blízkého jm. Litomyšl, a Radomil. Čes. Radomil+jb se stalo východiskem něm. Rotm ühl (substituce a/o, dít, m il/m ühl sém antic ky přikloněno k M ühle „m lýn“, odtud sekundární lid. etymologie: stával zde pův. červený mlýn). O jm. Radiměř, Radomil viz Radějov a Miroslav. ČV 114; Prof III 519; Svoboda StčOJ 83; Schwarz VS II 248. 6 Nový svět Neue Welt. R a d i m ě ř i c e , viz Radměřice. R a d i ň a n y , viz Radňoves. Radišov 1 Ves 5 km sev. od M orav ské Třebové, nyní část Starého Města. 2 1365 in villa Raychsdorf, ZDB IV, 225; 1372 ville Radyczow, CDM XV, 139; 1398 villam Radyeczow feudalem, ZDO VI, 740; 1463 dopl. T; 1490 Radicžow, ZDO XIII, 17; 1585 dopl. T; 1672 ex pago Resdorff, Děkan, m atrika v Mor. Třebové; 1677 Ressdorf; 1718 R echesdorff; 1720 Rehesdorf, Radissow; 1751 Rensdorf; 1846 Rensdorf, mylně Rehsdorf, Radissow, též Raděčow; 1872 346
Rechsdorf, Radišov; 1881 Radišov; 1885 Rehsdorf, Radišov; 1924 Radišov, Rehs dorf. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 5 M J: přivlast. příp. -ov původně к O J Řadič, o němž viz Radíkov, které bylo zaměněno s jiným , produktivněj ším typem OJ — Radiš. Řadič, Radiš — hypokoristika některého složeného OJ s kom ponentem radb „gern“ (viz Ra dějov). Do němčiny přejato tak, že Řa dič -*■ Raychs- (srov. vynechání -d v *Gradec — Groitsch, *Graitsch, Grdtz), genitivní -s je analogické, -dorf „ves“ za -ov: Radičov — Raychsdorf. P rvní část nem ěla sém antické opory, proto se snadno m ěn ila: Rechsdorf, Rehesdorf, Rehsdorf, Rensdorf se změ nami ai > S, event. s anticipací závěru zubnice d (Ren-). ČV 114; P rof —. 1. Radkov 1 Ves 13,5 km jjz od Byst řice n. Р., nyní část obce Moravec. 2 1390 de Radkow, ZDB VII, 647; 1447 in villa Radkou-, ZDB XII, 806; 1466 v Radkowie, PB IV, 190; 1560 ves Rad kow, ZDB XXVIII, 18; 1595 Radkow , ZDB XXXII, 175; 1674, 1718 a 1720 R a tko w ; 1751 a 1846 Radkow ; 1872 Radkau, Radkov; 1881 a 1924 R adkov3 P. Moravec. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Radkov, do Radkova, v Radkově, Radkovák, radkovskej. 6 Radkovičky (samota). Viz tam. 2. Radkov 1 Ves 4,5 km jjv od Telče. 2 1358 in Radkow, ZDB III, 415; 1366 de Radkow, ZDB IV, 490; 1482 ves Radkow, ZDB XV, 45; 1678 Radkow; 1718 Radtkau; 1720 R a tko w ; 1751 Rad kau; 1846 Ratkau, R adkow ; 1872 Rat kau, Radkov; 1881 a 1924 Radkov. 3 P. Telč. Farní (již v 14. stol.) kostel sv. Bartoloměje. V 15. stol. tvrz. V pol. 16. stol. tu vrchnost ze zakoupených poddanských usedlostí vytvořila dvůr. Čes. 4 Radkov, do Radkova, R adkák/fno věji) Radkovák, radkovskej. 6 V K a lousku, Kočičí zámek. 3. Radkov 1 Ves 6 km vjv od Mo ravské Třebové. 2 1308 Ratkow , CDM
VI, 16; 1316 Rathendorf, CDM VI, 98; lo podruhé v 18. stol., kdy za -ov p ra 1365 villam Rathendorf, ZDB IV, 224; videlné -au. # M J : přivlast. příp. -ov 1490 R udkow , ZDO XIII, 17; 1672 ex k OJ Radek (u 4. R .: Radík), to hypopago Ratendorf, Děkanská m atrika Mor. kor. podoba některého ze složených OJ Třebová; 1677 a 1718 R attendorf; 1751 s kom ponentem rad^ „gern“, o nichž R attendorf; 1846 Rattendorf, Radkow viz Raděj ov. ČV 113; Prof III 510; Svo nebo Ratkow ; 1872 Rattendorf, Rad- boda StčOJ 83; Schwarz 229 a VS II kov; 1881 R adkov; 1924 Radkov, Rat 245. 6 Kouty,'Winkel, Vendelín/W endetendorf. 3 P. Mor. Třebová. V 14. stol. linhof; P J jsou čes. původu. tvrz. Něm. 1. Radkovice, od 1960 Radkovice 4 Radkov, do Radkova, Radlcovák, u Budce. 1 Ves 8 km ssv od Jemnice. radkovské. Něm. Rotndrof. 5 Do něm 2 1310 in den dreiern D orfern Radcočiny přejato v hybridní podobě R atten wicz . . . CDM VI, 40; 1360 cum villis dorf: čes. Rad > něm. Rot-, spojovací videlicet Radcowicz, ZDB III, 506; 1446 en a -dorf „ves“ jsou analogické. Do villam Radkowicze, ZDB XII, 461; 1512 klad 1490 R udkow by m ohl ukazovat na ves Radkowicze, ZDB XVIII, 29; na starší *Rudkov k OJ R udek (k rudí? 1672 R adkow itz; 1718 a 1720 Ratko„rudý“ nebo k Rudolf, o němž viz Ru- w itz; 1751 Radkow itz; 1846 Radkowitz, doltice), ale všechny ostatní doklady R.adkowice; 1872 Radkow itz, Radkovi včetně německých m ají vždy Rad- ce; 1881, 1924 Radkovice. 3 P. Knínice. (event. něm. Rad- > Rod-). Proto po Čes. važujem e R ud- za písařský omyl. 4 Radkovice, do Radkovic, v RadkoV něm. lidové etymologii „krysí ves“. vicích, Radkovák, radkovskyj. 6 Rad6 Dolský m lýn/Thalm uhle. kovický mlýn. 4. Radkov 1 Ves 5,5 km sev. od V ít 2. Radkovice, od 1960 Radkovice kova; Sl. 2 1377 Radelcuow, Gr-M II, u Hrotovic. 1 Ves 6 km jz od Hrotovic. 487; 1377 Radickuow, Radiekouow, G r- 2 1104, falzum z 12. stol.. Redcouici, M II 485; 1549. 1561, 1580 dopl. T; 1590 Kosmas 259; 1252 Raticoivic, CDM III, ves Radkow, POp XXI, 362; 1611 ves 178; 1448 Radkowicze, PB III. 94; 1464 Radkuw , PK z r. 1634, 150; 1612 ves ves Radkowicze, PB IV, 92; 1672, 1718 Radkuow, ZDOp, ed. 624; 1612 dopl. T; a 1751 Radkow itz; 1846 Radkow itz, 1638 dopl. T; 1640 Rattkau, Soupis 91; Radkowice; 1872 R atkow itz, Radkovi 1652 parochiae Ratkoviensis, ACO B ce; 1881 a 1924 Radkovice. 3 P. Mysli12; 1672 in Ratkow , Děkan, m atrika bořice. Čes. Bílovec; 1720 Ratkau, 1736 Rattkau; 4 Radkovice, do Radkovic, v Radko1805 a 1835 R atkau; 1850 Račková (!); vicich, Radkovák, radkovské, ojed. 1881 R atkov; 1894 Ratkau, Radkov; i radkovcké (s redukcí i). 5 M J : příp. 1924 Radkov, Ratkau. 3 P. Vikštejn. -ovice u 1. R. k OJ Radek, o němž viz F arní kostel Navštívení P. Marie. Něm. Radkov a Radějov, u 2. R. k O J Ratík, 4 Radkov, do Radkova, v Radkově, hypokor. podobě k OJ Ratmír, Ratslav, R adkovjak, v pl. též Radkovscy (Domo- o nichž viz Racková. Zn. ves lidí Rad radovice), R adkovjan (Kravaře), rad- kových, Ratíkových. Jakm ile se r. 1960 kovsky. 5 Z dokladů 1377 soudíme, že obě vsi dostaly do nově vytvořeného výchozí podobou jm éna bylo Radíkov: okresu Třebíč, rozlišeny přívlastky „u Budče“ a „u Hrotovic“. ČV 113; k OJ Radík, viz Radíkov. Do němčiny přejato až v 16. stol. se zcela pravidel Prof III 520; DS 4, 97. 6 Radkovický nou substitucí Rad-/Rat- > něm. nář. dvůr, H ájenka. R a d k o v i c e u B u d č e , viz 1. Rad R ot- a s redukcí -ov/a, e (srov. Bludov/ Blaude, S u d ko v Z a u tke ). P řejetí n asta kovice.
347
R a d k o v i c e u H r o t o v i c , viz 2. Radkovice. Radkovičky 1 Kolonie vsi Radkov (Bystřice n. P.). 2 1791 a 1808 Margarethdorf; lidově Pastviska; 1924 Rad kovičky. 3 Kolonie vznikla krátce před r. 1791. 4 Pastviska, na Pastviska, na Pastvis kách, Pastvičák, pastviskej (D. Libochová). 5 M J : zdrobnělina k Radkovice (v. t.). Jm. M argarethdorf „ves M argaretin a“ po osob. jm éně m anželky pan ství. Radkovy 1 Ves 5,5 km sz od Byst řice p. H. 2 1358 in Radkow, ZDO I, 535; 1371 Radkow, ZDO II, 8 ; 1373 villam Radkow. ZDO II. 355; 1437 in Radkuow, ZDO X, 119; 1511 lidé m oji radkowssczij, PO VIII. 309; 1522 z Rad kow, PO XII. 60; 1531 na ves Radkoicy, PO XV, 116; 1672 Radkow, Děkan ská m atrika Holešov; 1675 a 1718 Ratkow ; 1751 a 1846 R adkow ; 1872 Rad kow, R adkov; 1881 Radkov; 1924 Rad kovy. 3 P. Bystřice p. H. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 R adkovy, do Radkov, v Radkovách, R adkovják, radkovské. 5 Původně Rad kov (v. t.), jm éno přešlo do plurálu (1522 z Radkow). Srov. Radíkov/Radíkovy. CV 113; Prof —. 6 Radkovský mlýn, Na zátokách. R adlas 1 Dříve předměstí, nyní m íst ní část a ulice m ěsta Brna. 2 1547—1549 m lýn řečený Radlas na řece Switawie, PB XIX, 135; 1555 na m lýnu řečeném Radlasu, ZDB XXVII, 2; 1570 u m lejna svého, k terý slově Radlas, PB XXVI. 99; 1582 při m lejně Radlas, 1718 Rotlasgassen; 1724 Radlass bei Brúnn. Bretholz, Reg. d. O riginalurkunde . .. Annales 1896. 182; 1751 a 1846. 1872, 1924 Radlas. 3 P. Královo Pole. 4 Radlas, na Radlas, na Radlasu, radlaské; obývat, jm. „z R adlasu“. 5 MJ Radlas m á podobu starého lokálu k nom. *Radlany (srov. Dolas/Dolany, N em ilazN em ilany), který p ře ja t do němčiny (srov. blízké Tuřany/Turas) a 348
odtud i do češtiny. Jm . Radlany: akuz. pl. k radlěné, zn. buď „lidé ze vsi *Rádlo (-í— apel. rádlo „H akenpflug“, zn. „místo s rádlovitou podobou“, srov. MJ Rádlo u P rof III 521 a častá P J z názvů zemědělského nářadí a jeho částí: Lo pata, Vážka, Radlice, Vojnice, Lemešná apod.), nebo apelativně „lidé m ající něco společného s rádlem “, tj. nejspíše „oráči, ra ta ji“ (srov. M J Rataje!). P ara lela k srbch. a ukr. Orané, Oraný „orá či“ je nejistá. Kloníme se spíše k po jetí apelativním u. CV —: Prof —; Spal —; Sáňka, Rovnost 7. X. 1961. Radlice 1 Ves 9,5 km zsz od Dačic. 2 1385 Radlicze, ZDB VII, 35; 1610 ves Radlice, ZDB XXXIV, 45, ed.; 1617, 1718 a 1751 Radlitz; 1846 a 1872 Radlitz, Radlice; 1881, 1824 Radlice. 3 P. Dačice. Čes. 4 Radlice, do Radlic, k Radlicum, za Radlicema, Radličák, radlickéj. 5 M J: příp. -ice k OJ Radl(a), to domácká po doba některého ze složených OJ s kom ponentem rad-b „gern“. o nichž viz Radějov. Srov. Drahomír/Drahla, MJ Drahlov, Přibyslav/Přibla, M J Přiblovice. M J R. zn. ves lidí Radiových. S postavou Radly, druha sv. Vojtěcha, který pod jm. Anastasius odešel do Uher, nem ají Radlice nic společného. CV 114 (Radí „snad s něm. koncov kou“); P rof III 521; Svoboda StčOJ 169. 6 P lucarův mlýn. V tra ti Havíře se dolovalo stříbro. R a d 1 s d o r f , viz Radíkov (Přerov sko). Radm ěřice 1 Zanikly u Mušova (Mi kulovsko). 2 1353 Radmericz, fotokopie č. 91 z arch. ve Vadúzu v Stát. arch. v Brně. 5 M J: příp. -ice k OJ Radměr, o něm ž viz Radim ěř. Zn. ves lidí Radměrových. ČV —; Prof —; N ekuda 45; Turek. Od Horáčka k Podyjí 1935 36. 102; DS 16, 61-62. R adm íř 1 Zanikla u Koněšína (Náměšťsko n. Osl.). 2 1104, falzum z 12. stol., Radmire, Kosmas 259. 3 Na po
lohu ukazuje trať V Radměřích u Koněšína. Nekuda uvádí po jm. Radměř. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Radmír, o němž viz Radiměř. M J patří do skupiny MJ typu M ysliboř v podhůří Ceskomor. vrchoviny. CV —; Přof III 521 (Radmírov); Nekuda 45. R a d m o l s d o r f , viz Radomilov. Radnice 1 Ves 7 km jjz od Mohelni ce. 2 1350 in Radnycz, ZDO I, 168; 1447 in villa Hradniczi, ZDO X, 723; 1672 Radnice, Děkan, m atrika Mohel nice; 1677 Radnitz; 1718 Rüdnitz; 1720 R eitnitz; 1751 R adnitz; 1846 Radnitz, Radnice, Hradnice; 1872 Radnitz, Rad nice; 1881 Hradnice; 1924 Radnice. 3 P. Doubravice. Ces. 4 Radnice, do Rádnice, v Rádnici, za Rádnicó, Rádničák, rádnické (Jeřm aň, Loštice). 5 M J : přeneseno jm éno poto ka Hradnice, dnes Radnička, které utvořeno substantivizující příp. -ica -ice k adj. hradní k hrad „Burg“. Byl to název potoka tekoucího pod Oberským hradiskem . Skupina Hr- se často zjednodušuje na R- a obráceně R- -> Hr- (srov. Hradčovice Račovice, Radešín Hradešín apod.). Odtud i naše Rad nice. V nář. Rádnice je délka z přiklo nění k apel. rádnice „R athaus“ (tak zjištěno v Jeřm ani), ale i jiná jm éna na Rad- m ají kvantitu (Radenice/fíádenice, Radňoves/Rádňo-), snad podle adj. rád. CV 139; Prof III 522 (tam z OJ Radna); Hosák Sev. M orava 1964. 27; Březina Zábřežsko 320—321. 6 Radnic ký mlýn. Radňoves 1 Ves 11,5 km sev. od Vel ké Bíteše. 2 1364 cum integra villa dieta Radynawes, ZDB IV, 104; 1365 villam Radynuw es, ZDB IV. 205; 1598 ves slově Radinie Wes, ZDB XXXIII, 11; 1610 ves slově Radiniowes, ZDB XXXIV, 66 ; 1674 Radniowes; 1676 z Radniowsy, M atriky v Dol. Loučce; 1718 Radnawes; 1720 Radnowes; 1751 Radniowes; 1846 Radnowes, Radnio wes, Radina Wes; 1881 R adiněves; 1924 Radňoves. 3 P. Mitrov. Ces.
4 Rádňoves, do Rádňovse, к Rádňovsi, za Rádňovsó, Rádňovščák, rádňovské rádňoveské. Archaicky a v okolí též Hradňoves; Hrádňoves . . . V Heřm ano vě: Radňoves, Radnovščák, radnovské. 5 M J: složeno z posesíva к OJ Rada, to buď hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem radb „gern“, o nichž viz Radějov, nebo z apelat. rada „Rať‘, a z ves „D orf“ : Radina ves — Radinaves (v níž se sklo ňovaly oba kom ponenty, srov. 1365) a podle složených jm en typu Kněževes, která se analogicky podle jm en typu Litomyšl, Jaroslav změnila na Kněžoves, upraveno i Radinaves na „kratší“ Radněves -v Radňoves. CV 35; 113; Prof —. 6 Na výpustkách, V borovině, Vůbec, Hóvarek. Radňovice 1 Ves 3 km záp. od No vého Města na Mor. 2 1269 duas villas Iursichowiz e t Rednowiz, CDM IV, 18; 1407 Radnyowicze, U rbář žďárský; 1462 Radnyowicze, tam že; 1483 Radniowicz, tamže; 1534 rychtářství v Radniowiczych, LSA Ш , 29; 1674 Radinnowicz; 1718 Radinowecz (!); 1720 a 1751 Radniow itz; 1846 Radnow itz, Radňowice; 1872 Radniowitz, Radňovice; 1881 Radoňovice; 1924 Radňovice. 3 P. Žďár. Ces. 4 Radňovice, do Rádňovic, Rádovák, rá d ň o vekej/skej. O Rád- viz Radnice sub 5. 5 M J: příp. -ovice к OJ Radňa, Radeň, to hypokor. podoby některých ze složených OJ s kom ponentem radb „gern“, o nichž viz Radějov. Zn. ves lidí R-ových. СV 113 (Radňovice); Prof III 523 (Radňov) Svoboda StčOJ 155 (o -ň, -ňa); Schwarz VS II 89. 6 Harusovec. Radomilice 1 Zanikly p atrně v okolí Křižanova (Velkomeziříčsko). 2 1240 de Lucz et de Radomilicz villas, CDB III, 233. 5 M J : příp. -ice к OJ Radomil, slo ženému z kom ponentů radb „gern“ a тИъ „carus“ ; zn. ves lidí Radomilo vých. Srov. Radměřice. CV —; Prof III 524; Svoboda StčOJ 83; Nekuda —. 349
Radomilov 1 Ves 6 km záp. od Šum perka, nyní část obce Bartoňov-Radomilov. 2 1371 Radmolsdorf, CDM X, 118; 1545 z Radomilowa, PO XIX, 185; 1586 ves Radomilow, ZDO XXIX. 135; 1594 ves Radomilow, ZDO XXX, 289; 1612 fojt starý radom ilovský, LSA 19; 1675 Radomill; 1718 Radom úhl; 1720 Radomil; 1751 Radom uehl; 1846 Radomuehl, Radomilow; 1872 Radomúhl, Radomilov; 1881 a 1924 Radomilov. 3 P. Ruda. Ces. 4 Radmilov, do Radmilova, Radmilák i R adm ilovák, radmilovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Radomil, o němž viz Radim ěř, M oravská. Tam i o něm. přejetí -m il/m uhl. Poprvé jm. R. pře jato do něm činy 1371 v hybridní podo bě Radm olsdorf s vynecháním toponym. sufixu a s rozšířením o genitivní -s a -dorf „ves“, podruhé v 17. stol. bez tohoto rozšíření, protože -m il pokládá no za -m úhl „m lýn“. CV 114; Prof III 524 (Radom ilice); Svoboda StčOJ 83; Schw arz VS II 310, 352; Hosák SM 1963, 48-49. R a d o m i i h l , viz Radomilov. 1. R adonín 1 Ves 13 km sz od Tře bíče. 2 1481 v R adonynye, PB V, 61; 1579 ve vsi Radoninie, ZDB XXX, 121; 1590 ves Radon jn, ZDB XXXI. 52; 1678 a 1718 Radonin; 1751 Radonnin; 1846 Radonin; 1872 Radonin, Radonín; 1881 a 1924 Radonín. 3 P. Brtnice. Ces. 4 Radojin/(ojed. Radojn), do Radojina, Radojiňák, radojinskej. 2. R adonín 1 Ves 2,5 km již. od Zďáru nad Sáz., nyní část obce Zďár nad Sáz. I. 2 1353 silua Radonyn CDM VIII, 239, 240; 1411 Radonín, B. Drož, Dějiny klášt. a m. Z daru n. M. 1903. 71; 1481 v Radonin, KPB V, 45; 1491 na . . . les Radonin, ZDB XVII, 7; 1493 les Radonín, K P V, 483; 1616 pusté vsi Radonín, ZDB XXXV, 9, f. 7v; 1846 Radonin; 1872 Radomin, Radomín (!); 1881 Radonín; 1924 Radonín, dříve též Radomín. 3 P. Zďár. Ves na konci 15. stol. zanikla a na jejím m ístě zřízen 350
dvůr H am rm ýl „mlýn u h am ru “, jehož parcelací 1789 ves R. obnovena. Ces. 4 Radojin, do Radojina, v Radojině, Radojiňák, radojinskej radoňskej. Ojed. též Radomin, do Radomina, Radomiňák, radom inskej (Bohdalov), 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Radone < Radoňa, to hypokor. podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem radí, „gern“, o nichž viz Radějov. MJ R. patří do skupiny posesívních jm en s -nín na Ceskomor. vrchovině, srov. Dobronín, Drahonín, Prosenín, Vidonín atd. CV 113; Prof III 525 (Radonice); Svoboda StčOJ 161; Nekuda 150; B. Drož, Lis tinné pam átky z archivu m ěsta Zďáru na Mor. 1907, 1—2; Zd. M ěřinský CMM 1971, 23. Radostice 1 Ves 12 km jz od Brna. 2 1350 in Radosticz, ZDB I, 156; 1357 in Radosczicz, Reg. VI. 544; 1365 ves Radostyczie, ZDB IV, 166; 1398 villam Radostycze, ZDB VIII. 118; 1464 villam Radosticz, ZDB XIII. 87; 1481 drží dvuor Radostice, K P V. 357; 1574 ves Radostice, U rbář panství Prštice a Vlasatice, SAB; 1576 ze vsi Radosticz, PB XXVII, 228; 1580 z Radosticz, PB XXIX, 163; 1592 na Radosticzych, PB XXIX, 495; 1592 pode vsí Radosticzemi, PB XXXI, 47; 1673 Radoschitz (!); 1718 Rakschitz (!, omyl v lexikonu); 1720 a 1751 Radostitz; 1846 a 1872 Radostitz, Radostice; 1881 Radhoštice; 1924 Ra dostice. 3 P. Prštice. V 16. stol. tvrz. Dříve (ve 14. stol.) farní, nyní fil. kostel sv. Sim ona a Judy. Ces. 4 Radoščice, do Radoščic, za Radoščicama, Radoščák Radoščické, radoščické. Nověji Radostice. 5 M J : příp. -ice k OJ Radosta, Radost, které buď z ape- lat. radost „Freude“ (v podobě Radosta rozšířeno o -a, srov. PozorajM J Pozořice, Povela MJ Povelice), nebo vyne cháním intervokalického -h- z Radohost, Radhost Radost (složeno z adj. radí, „gern“ a host „G ast“); srov. Malostovice k OJ Malhost. MJ zn. ves lidí Radostových. CV 114; Prof III 526;
Svoboda StčOJ 155, 204 (z apelat.); Eichler-Fischer OSG II 12 (z OJ Radohost). Radostín, od 1960 Radostín nad Osla vou. 1 Městys 12,5 km ssz od Velkého Meziříčí. 2 1365 opidum Radostyn, ZDB IV, 182; 1390 in opido Radostin, CDM XI, 602; 1447 Radostyn, ZDB XII, 544; 1555 městečko Radostin, ZDB XXVII, 11; 1591 městečko Radostin, ZDB XXXII, 117; 1679. 1718, 1751 a 1846 Radostin; 1872 Radostin, Radostín; 1881 a 1924 Radostín. 3 P. Velké Meziříčí. 1365 městečko. Far. kostel sv. Bartoloměje. Na konci 18. stol. parcelován dvůr. Čes. 4 Radostín, do Radostína, Radostiňák, radostinskej. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Radosta, o němž viz Rados tice. K tvoření srov. na Ceskomor. vrchovině Věstín. P řívlastek dán v r. 1960 podle polohy a na odlišení od Ra dostína v C. (u Přibyslavě), s nímž se dostal do téhož nově vytvořeného okre su Zďár nad Sázavou. CV 114; Prof III 526—527; Svoboda StčOJ 155, 204; Schwarz VS II 85. 6 Svomův mlýn, V koutě. Mnoho něm. PJ. R a d o s t í n n a d O s l a v o u , viz Radostín. Radoškov 1 Ves 5,5 km vých. od Velké Bíteše, nyní část Přibyslavic. 2 1406 Radosskow, Emmler, Decem re gistra 154; 1406 Radessow, tam že 214; 1718 Radoschau; 1846 Radoschkow, Ra dosskow; 1872 Radoschkow, Radoškov; 1881. 1924 Radoškov. 3 P. Domašov. R. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Radoškov, na Radoškov/do Radoškova, na, v Radoškově, Radoškovák, radoškovské. Častěji však Radošov, na Radošov, Radošovák, radošovské. Radušov, Radušovák (Budeč). 5 Ves na zvána p atrn ě podle rajhradského pro bošta Radoše (kolem 1255). Její jméno kolísá mezi Radešov, Radošov, Radeškov a Radoškov se zdrobnělým OJ. ČV 114; Prof - ; Hosák VVM XXX -P 38. 6 Spálený mlýn. 1. Radošov 1 Ves 15 km ssz od Tře
bíče. 2 1365 de Rakoschow .. . in Raposchow (patrně koruptely), ZDB IV, 373; 1556 klášter Trzebicz . . . ves Radossow, ZDB XXVII. 17; 1678 a 1718 Radossow; 1751 Radoschow, Radošow; 1872 Radoschow, Radošov; 1881, 1924 Radošov. 3 P. Třebíč. Čes. 4 Radošov, do Radošova, Radošovák, radošovské. Radušov, Radušovák, radušovckej (Rehořov). 2. Radošov 1 D vůr u Veselí n. Mor. 2 1924 Radošov. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Radoš, které hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem radt> „gern", o nichž viz Radějov. M J 1. R. patří do skupiny posesív typu Mirošov, Branišov na Ceskomor. vrchovině. ČV 114; Prof III 528; Svoboda StčOJ 152, Sm ilauer OČ 332. Radotice 1 Ves 4,5 km jjv od Jem nice. 2 1369 de Radotycz, ZDB V. 190; 1392 Radaticz, CDM XV, 293; 1406 deRadoticz, ZDB VIII. 415; 1464 v Radoticzich, PB IV. 122; 1494 tvrz Radoticze. ZDB XVI, 71; 1718 Radostitz (!); 1720 a 1751 Radotitz; 1846 Radotitz, Radotice; 1872 Radotitz, Radostice (!); 1881 Radotice; 1893 Radotitz, Radotice; 1924 Radotice. 3 P. Police. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Radotice '(častěji) Radoťce, do Radoťc, Radoták, radoťckyj. 5 M J: příp. -ice k OJ Radota, to hypokor. podoba některého OJ s kom ponentem radv .,gern“, o němž viz Radějov. Zn. ves lidí Radotových. M J R. patří do jihozápadom oravského prostoru se jm ény na -tice, srov. Hrabětice, Kojetice, M ysletice, Třebětice, Zeíetice apod. ČV 113; Prof III 529 (Radotín); Svoboda StčOJ 165; Schwarz VS II 139. 1. R adotín 1 Ves 6,5 km jjv od Lipníka nad Bečvou. 2 1447 Radotin, ZDO X, 575; 1480 Radotin, ZDO XII. 25; 1609 s Radotským i, LSA 423; 1640 z Radotina, M atrika v Lipníku n. B.; 1672. 1718. 1751 a 1846 Radotin; 1872 351
Radotin, Radotín; 1881 a 1924 Radotín. lawicz, PO XXVII, 500; 1576 po grun 3 P. Lipník. Čes. tech našich raczlawskych, PO XXIX 4 Radotín, do Radotína, Radotiňák/ 121; 1718 Racžlawitz; 1751 R atzlaw itz R a d o tákR adotál (zř., neexpresívní), ra- 1846 Ratzlawitz, Raclawice; 1872 Ratz dockéj (nověji) radotinské. 6 Nové S a lawitz, Raclavice; 1881 Raclavice; 191 dy, K rálovství (les). Radslavice; 1925 Raclavice, dříve Rad 2. R adotín 1 Dříve ves, která sply slavíce. 3 P. Výkleky. R. 1785 parcelo nula s Bílovcem; Sl. 2 1424 v Rado- ván dvůr. Ces. 4 Raclavice, do Raclavic, v Raclavi tynye, K apras II, 12; 1546 s vsí Radotynem , ZDOp VI, 14; 1600 ves Radotín, c.ich, za Raclavicama, Raclavčák, rac ZDOp VIII. 26; 1606, 1637, 1696 Rad lavské. 6 P J Katová, býv. popraviště nitz, Soupis 40; 1736. 1805 a 1835 Rad 2. Radslavice 1 Ves 5 km sev. o< nitz; 1870 Radnitz, Radnice či Radotín, Vyškova. 2 1381 Radsiauicz, ZDO IV Catal. cleri; 1881 Radotín; 1894 Rad 14; 1537 ves Radszlawicze, ZDO XXIV nitz, Radětín (!); 1924 Radotín, Radnitz, 25; 1655 ex Raczlawidz, M atrika v Dě dicích; 1674 souseda raczlawskeho, Mat dříve Radětín. 3 P. Bílovec. 4 Radočin, do Radočina, Radočiňak/ rika v Dědicích; 1675 W ratzlawitz Radočak (Lubojaty), radočinskyjradoc- 1718 a 1751 Raczlawitz; 1846 Gros, Ratzlawitz, Hrubé Raclawice; 187: ky (Lubojaty). 5 V němčině od 17. stol. Radnitz: protože se ves předtím jm e Gross Raczlawitz, Velké Raclavice; 188: Velké Radslavice; 1885 Gross Ratzsla novala Radotín, m usím e předpokládat, w itz, Hrubé Raclavice; 1906 Gross Ratz že něm. -itz, které obvykle za čes. -ice, -ec, p atrn ě inspirováno čes. nár. Rado slawitz, V elké Raclavice; 1924 Radsla čin, v němž se sykavkový element ob vice, dříve V elké Raclavice. 3 P. Vyš jevuje. Podle něm. Radnitz i čes. 1870 kov. Čes. 4 Raclavice, do Raclavic, v Raclavi Radnice. • M J: přivlast. příp. -ín k OJ Radota, o němž viz Radotice. CV 113; cich, za Raclavicema, Raclavčák, václav ské. 5 Doklad 1675 W ratzlaw itz vznik Prof III 528. Radovice 1 Bývalá ves, která sply zvratnou analogií podle jm en s Vratinula s Punčovém (Bohumínsko); Sl. 2 Rati-, srov. V ratim ov/R atim ov; srov 1223 Radouiza, P P; 1438 Radowiz, P P; podobné kolísání se zvratnou analogi u jm en s poč. Hr-jR-. V 19. stol. dár 1505 in dem Dorf Radowicz, PP. 5 M J : příp. -ovice k OJ Rad, to buď přívlastek Gross, Velké, nář. Hrubí „velké“ na rozlišení od blízkých Rad přímo z adj. rad-b „gern“, nebo kráce slavíček (v. t.). 6 Chrastiny. ním některého složeného OJ s tímto kom ponentem , např. Radm ír -> Rad 3. Radslavice 1 Zanikly v okolí Je (srov. Budislav-Bud, Chválimír, Chval, víčka. 2 1317 Radczlawicowawes, LechStanislav/Stan). Zn. ves lidí Radových. ner I, 3. 5 Ves bývá v literatu ře uváděna poc Viz Radějov. CV —; Prof —; Svoboda jm. Radslavice, ačkoli jediný známy StčOJ 40, 107. 1. Radslavice 1 Ves 4.5 km sv od doklad zní Radslavicova Ves: přivlast Přerova. 2 1269 de Radsiauicz, CDM příp. -ova k OJ Radslavic. IV. 50; 1397 Radslawicz, ZDO VI, 554; 4. Radslavice 1 Zanikly někde sever 1399 in Radslawicz, CDM XII, 524; ně od Rosic; Nekuda 69. 2 1353 in Rad1466 za Radslawicze (!). PO IV, 114; slauicz m edietatem , ZDB II, 113; 148Í 1517 v Racslavicích, ČMM 1957, 312; ves pustu Radslavice, ZDB XV. 233 ed 1544 gruntóm našim raczlawskym , PO 5. Radslavice, Dolní 1 Ves 3 km j jv XIX. 102; 1561 do gruntuov Raclaw- od Velkého Meziříčí, nyní část obcí skych, PO XXIII, 193; 1572 ze vsi Racz- Lhotky. 2 1353 in Radsiauicz, ZDB II
113; 1377 opidum Meziriecz . . . Rad2. Radslavičky 1 Zanikly u Vyso slawiczky, ZDB VI, 524; 1555 ves kých Popovic (Ivančicko). 2 1353 in Wraczlawicze Dolnij, ZDB XXVII, 11; Radslauicz, ZDB II, 113; 1446 villam 1591 ves Raczlawicze, ves Kusky, ZDB desertam Radslawičzky, ZDB XIV, 62. XXXII, 117; 1679 Raczlaw itz; 1718 a 3 Ves zanikla někdy v 1. polovině 15. 1720 R atzlaw itz; 1751 Unter Ratzla- stol. w itz; 1846 Unter R atzlaw itz, Dolnj Rac5 M J : zdrobnělina k Radslavice lawice; 1872 Unter Ratzlawitz, Dolní (v. t.), a to u 1. R. vzhledem k starším Raclavice; 1881 D. Radslavice; 1924 a větším sousedním Radslavicím, u 2. Dobií Radslavice, dříve Dolní Raclavi R. po zpustnutí (k tom u srov. K unovice. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. ce/K unovičky, K unůvky). 4 Raclavice, do Raclavic, Raclavičák, Raduň 1 Ves 6 km jjv od Opavy; raclavské. 5 P řívlastek dán podle po Sl. 2 1320 de Radyn, CDM VI, 156; lohy na rozlišení od Horních R. R. 1377 1377 Radin, Gr-M II, 485; 1377 m it Ra má jm. R. zdrobnělou podobu Radsla- den, tam že 448; 1378 de Radun, Fr. vičky: byly m enší než blízké Horní R. Šigut, Opavský listinář 14; 1413 de (Šrám ek Slavia 39, 377—398). Radun, K apras I, 4; 1431 z Radunye, 6. Radslavice, H orní 1 Ves 9 km zjz K apras II, 11; 1470 ves Radun, tamže 88 ; 1484 Raduon, tam že 107; 1540 na od Velkého Meziříčí. 2 1409 villam Radslawicz, ZDB X, 3; 1512 p ři vsi Po- Radunj, POp X, 74; 1541 u m ísta kos hořílkách, ve vsi Raclavicích, ■LSA 129; telíka pustého svátého Mikoláše nad 1557 ves Hornij Raczlawicze, ZDB Raduniem, POp X, 112; 1550 na tvrzi XXVII, 25; 1570 u Hornijch Raczlawicz, Raduni, ZDOp 134 ed.; 1553 n a Radunj, PB XXVI, 128; 1603 desátek z dědiny POp XII. 117; 1588 na Radoni (!), POp Raczlawicz к faře rudikow ske náležitý, XXI, 138; 1558 v tvrz Radoni (.!), ZDOp ZDB XXXIII, 205; 1678 a 1718 Raczla (ed.), 475; 1591 na Raduny, POp XXII, w itz; 1720 R atzlaw itz; 1751 Ober Racz 72; 1601 tvrz Raduň, ZDOp (ed.), 476; law itz; 1846 Ober R atzlaw itz, Horuj 1642 von Radun, M atr. v Opavě; 1642 Raclawice; 1872 Ober Ratzlawitz, Hor z Raduně, M atrika v H ranicích; 1653 ní Raclavice; 1881 Horní Radslavice; na statku svým radunskym , P K r z r. 1924 Horní Radslavice, dříve Horní 1634, 73; 1720 Raddun; 1736, 1805 a Raclavice. 3 P. S tránecká Zhoř. Čes. 1835 Radun; 1870 Radůň, Catal. cleri; 4 Raclavice, do Raclavic, Raclavičák/ 1881 Radúň; 1894 Radun, Raduň; 1924 Raclavčák, raclavské. 5 P řívlastek Hor Raduň; 3 P. Raduň. V 15. stol. tvrz, ní dán podle polohy od blízkých Dol pak zámek. čes. ních R. • M J: příp. -ice к OJ Radslav, 4 Ten Raduň, do Raduňa, v Radukteré složeno z adj. radb „gern“ a ňu, za Raduněm , Raduňak, radunsky; subst. -slavb „sláva“ (viz M iroslav a na Raduň, na Raduňu, Raduňan (HraRadějov). Zn. ves lidí Radslavových. byně). 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ CV 114; Prof III 532. Radun, Radún, které hypokor. podoba 1. Radslavičky 1 Ves 6 km sev. od některého ze složených OJ s kompo Vyškova, nyní část Radslavic. 2 1846 nentem radb „gern“, o nichž viz Radě K lein R atzlaw itz, Malá Raclawice, též jov; srov. Bohuslav/Bohun (v M J Bo Raclawičky; 1872 K lein Ratzlawitz, m a hunice), Drahobud/Drahún, Třebom ysl/ lé Raclavice; 1881 M. R adslavičky; 1924 Třebun. Pouze 1320 a 1377 se píše Ra Radslavičky, dříve Malé Raclavice. 3 dyn, Radin: buď M J Radin (přivlast. P. Vyškov. Založeny r. 1764. Čes. příp. -ín k OJ Rada, o němž viz Rado4 Raclavičke, do Raclaviček, adj. a vice), nebo Radíň (přivlast. příp. -jb k OJ Radin, hypokor. podobě k týmž obyvt. jm. „z Raclaviček“. 353
jm énům , jako u O J R adun; srov. Lu- win, srov. i dvojici -m ar/-m ěr, -m ir bom ír/U ubin, Hostim ír/H ostin u Svo s. v. Miroslav); Bezlaj II 138; DS 20, body StčO J 160). Vzhledem k dalším 284. 6 Chotěbuz, Koutník, S tará kolo dokladům se však zdá, že Radyn, -in nie Salmovec, Sporovnice. je buď chybný zápis, nebo deformace Ráj 1 Ves 2 km jv od K arviné; Sl. při p řejetí do němčiny, na což by uka Od. 1971 část K arviné IV-Ráj. 2 1447 zovala i v arian t Raden 1377, jehož -en Ray, Gr-M II 563; 1637 z Rage, Mat je oslabená výslovnost čes. slabiky -uň. rika H ranice: 1668 ex villa Ray, M atri CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 162; ka F ry štát; 1668 ex villa Rag, tam že; Rospond R K J W roclaw III 21 (R. na 1677 z Raja, tam že; 1681 Rayensis, Gliwicku); DS 20, 265. tamže; 1681, 1682 Roj, K niha příjm ů 1. Radvanice 1 Ves 8 km zjz od Lip- . . . m ěsta F ryštátu z 1. 1680—93, Okr. níka nad Bečvou. 2 1376 in Radwanycz, archív K arviná; 1749 Roy, Soupis 80; ZDO III, 57; 1718 a 1751 Radwanitz; 1808 Roy; 1881, 1885 Ráj; 1894 Roj, 1848 Radw anitz, Radwanice; 1881 a Ráj; 1924 Ráj, Raj. 3 P. Ráj. Zámek. 1924 Radvanice. 3 P. Veselíčko. V 16. Pol.-čes. stol. tu bylo několik půhončích. Ces. 4 Raj/Roj, do Raja, v Raju, Rajan, 4 Radvanice, do Radvanic, Radvaňákj rajski (m., n .)/rajsko (f.). 5 Je možný Radvaničák, radvanské. 6 Na skalách. dvojí výklad: a) z apel. ráj „Paradies“ 2 . Radvanice 1 Ves 4 km jv od Slez jako přací jm éno pro místo, které má ské Ostravy, nyní část O stravy VII; Sl. být pěkné, vábné, příjem né (srov. např. 2 1290 R advanow itz, D ějiny O stravy něm. M J s H im m el- „nebe“) ; b) při626; 1305 Radwanowicz, P P ; 1629 vlast. příp. -jb k OJ Raj. Vzhledem ke z Radwanicz Slezskeych, M atrika Lip jm énům typu Rajov, Rajici (1399 pro ník n. B .; 1701 ex Radw anitz, M atrika Rájec u Prof II 535) a Rajhrad < RajbŠenov; 1736 a 1808 Radw anitz; 1881, grad-b „R ájův h ra d “ kloním e se spíše 1885 Radvanice; 1894 Radwanitz, Rad k pojetí druhém u, ač to neplatí bez vanice; 1924 Radvanice. 3 P. Polská pečně. Zvláště Ráj, Rájec, Ráječko mo (= Slezská) O strava a Kunčice. F arni hou b ý t apelativního původu. OJ Raj kostel Neposkvrň, poč. P. Marie. Od pak vzniklo spíše z apelat. rájb „ráj, 1. 7. 1941 připojeny k Mor. Ostravě Paradies“ (tak Svoboda StčOJ 198 a (Dějiny O stravy 632), Ces. Prof III 536, V 570) než jako domácká 4 Radvanice, do Radvanic, k Radva- zkratka slož. OJ s kom ponentem rad-b nicam, v Radvanicach/(arch.) v Radva „gern“ (např. Radslav, Radislav, Rado nic, za Radvanicama, Radvaňak, rad van — viz Radějov; srov. hojná srb. vansky/radvanicky. 5 M J: příp. -ovice O J Rajan, Rajič; tak S áňka v Rovnosti k OJ Radvan, to synkopou nepřízvuč- 7. 10. 1961). CV 115 (z OJ); Schwarz né slabiky z Radovan, které part. pass. 94 (z apelativa); I. L utterer Wiss. Zeitk radovati sě „sich freuen“. Zn. „ves lidí schr. d. Hum boldt-Univ. B erlin 1967, Radovanových“. M J R. nesouvisí s ape- GSR 5, 651, a Symb VT 209-216 lativním *radovanec „kolečko“, jak se (z apelativa); J. Bubák Onomastica X domníval B růckner Etym. slow. 452 68 (jen z apelativa); Davídek 13 („podle (prý z něm. Radwagen). ČV 114; Prof úrodné půdy“); Rospond OSG I 41—42 III 533 (OJ Radvan), V 576 (OJ je de- (Ráj-ec je hydronym um k ide. rei/roi verbativum ); Svoboda StčOJ 47 a CMF „téci, fliessen“, psi ri/rě, roj, které 1946, 210—212; R. Fischer, Lětopis 1954 v řeka, rějati, raja; srov. P J Rajna A 15 (řadí OJ Radovan mezi slovan.- u B artoše Dial. slov. m or.); B. Téma germ ánské paralelní ú tv ary v souvis Těšínsko 1967, č. 2, 21 („krásné zales losti s germ. OJ Radewin, Radwin, Rat- něné ústrání, kde rádo přebývá ptac 354
tvo“) a ZMK XII 142-3 („kostel, kap 1718 Gros Rassel; 1720 Gross Ratsel; le“). 6 Klečinka, Lázně D arkov (v. t.), 1751 Gross Rasi; 1846 Gross Rassel, Rageč; 1872 Gross Rasel, Rájec; 1881 a Podlesí. 1. Rájec 1 Městys 5,5 km sev. od 1924 Rájec. 3 P. Mírov. V 15. a 16. Blanska, nyní část obce Rájec-Jestřebí. stol. tvrz. R. 1787 parcelován dvůr. Čes. 4 Ta Réc, do Réce, v Réci, za Récó, 2 1131 cum Rayc, CDB I, 115; 1255 de Raycz, CDM III, 218; 1286 de Raicz, Réčák, récké. 5 Tento Rájec byl zalo CDM IV, 241; 1368 de Raycz, ZDO I, žen p atrně některým z olomouckých 987; 1374 de Raycz, K P I, 30; biskupů 1412 v 12. stol. tak, že na M írovsko villam Ragyecz . . . ad Ragicz, ZDO VII, byli povoláni osadníci z biskupských 4; 1436 uvázal se v Rájce (!), K P III, statků na B lanensku a Tišnovsku, kde 146; 1446 villa Raygcze ZDO X, 376; jsou rovněž M J Rájec, Ráječek, Jestře1464 villa Raycze, ZDO XI, 17; 1481 in bí (Hosák SM 1964, 27; Březina ZábřežRayczy, ZDO XII. 45; 1506 na vsi Ra- sko 321). M J doloženo nejprve 1273 ně giczy, ZDO XVII, 5; 1547 z R e y c ze .. . m ecky Reyssiel M agnum: přívlastek na zám ku jeho R eyczy, PB XIX, 75; M agnum „velké“ spojen s hybridním 1558 n a Reyczij, PB XXII, 148; 1575 na Reyssiel, jehož -iel je něm. dem inutivReyczy, PB XIX, 146; 1590 n a Reyczij, ní -el; přejato tedy bylo vlastně čes. PO XXXII, 197; 1633 R aytz; 1675 Ráječek, což dem inutivum k Rájec. R aytz; 1679 z Regcze, M atrika Jedov- Přívlastkem M agnum odlišeno od sou nice; 1680 p u rk rab í rageczky, tam že; sedního R áječka (v. t.); 1273 Reyssiel 1695 ex Reitz, tam že; 1718 a 1720 Paruum „Malý R.“. Z Reyssiel vzniklo R aytz; 1751 R eytz; 1768 Hrubiho Rece monoftongizací a labializací pozdě stře (2. p.), n a pečeti, CMMZ VI, 16; 1846 dověké Róssel, Rassel, Róssl, Rassl. P ří Raitz, Regc; 1872 Raitz, Rájec; 1881 vlastek 1389 Moravicalis „m oravské“ Rajec; 1924 Rájec. 3 P. Rájec. V 13. dán na rozdíl od Němci obývaného Rá stol. dva hrady, 1412 již oba v zříceni ječka. # M J: dem inutivum k Ráj (v. t.). nách. P ak zámek. Kostel Nanebevzetí Doklady typu Réc m ohly vzniknout P. Marie. R. 1836 založen cukrovar. Po pouze v m ístním hanáckém nářečí, v němž stč. ý > (aj) > ej > é. V ne r. 1902 povýšen na městys. Ces. 4 Ta Réc, do Réce, v Réci, za Récó, přím ých pádech do Rajce, v Rajci bylo R éčák/v pl. též Réčči, récké. Ve vzdá -aj- pokládáno za střední stupeň stč. lenějším okolí jen Rajec, Raječák, ra- ý > aj > ej, proto v nářečí m onoftonjecké. O nář. Réc v. níž sub 5. 6 č á s t gizováno aj > é: do Réce, v Réci, m orobce: Hradisko, P J Hradisko, V m učid- fologickým vyrovnáním nový nom. Réc. lech, Bojanov. L. Hosák, Zám ek v Rajci ČV 115; P rof III 535-536; Březina Zábřežsko 325. nad Svitavou 1949. Ráječek 1 Ves 2 km jv od Zábřehu, 2. Rájec 1 Ves 3,5 km jv od Zábře hu. 2 1273 Reyssiel M agnum, CDM IV, nyní část obce Zábřeh. 2 1273 Reyssiel 75; 1319 Raicz, Lechner I, 5; 1389 in Paruum, CDM IV, 75; 1320 R ayekz Mi Raycz villa Morauicali, Lechner I, 13; chaelis, Lechner I, 5; 1385 Raycz Mino1494 na Rayczy, PO VI, 139; 1501 na rem (4. p.), Lechner I, 13; 1496 z Ram lýně svém rageczkem, PO VII, 111; geczku, PO VI, 172; 1508 z Rageczka, 1517 z Velikého Rájce, ČMM 1957, 344; PO VIII, 98; 1517 z Malého Ráječka, 1552 na R e jd . . . obec vsi Rejce . . . na ČMM 1957, 345; 1547 ze vsi Malého Ragruntech mých rájeckých, LSA 68 ; gecžka, DM IX, 228; 1559 n a ves Ra1554 tvrz a ves Raycze, DM VII, 51; gecžko, DM VII, 70; 1565 ves Rageczko, 1672 ex pago Magno Recz, D ěkanská DM XV, 2; 1672 ex pago Parvo Recz, m atrik a Mohelnice; 1677 Gros Róssl; Děkanská m atrika Mohelnice; 1677 355
Klein Róssl; 1718 K lein Rassel; 1720 K lein Rassl, Ragetzko; 1751 Klein Rasi; 1846 K lein Rasel, Rageček; 1872 Klein Rasel, R áječek; 1881 Ráječek; 1885 K lein Rasel, Ráječko i Ráječek; 1915 Kleinrasel, Ráječek; 1924 Ráječek. 3 P. Mírov. Ces. 5 M J: v. Ráječko. Ve středověku má jm. ojediněle přívlastek N ěm ecký, a to na rozdíl od Cechy obývaného soused ního Rájce. O přívlastcích Minor, Pa rnům , M alý viz Rájec. Hosák SM 1965, 11. 6 Nová hospoda, U nádraží. Ráječko 1 Ves 4 km sev. od Blanska. 2 1554 ves Rageczko, DM VII, 47; 1565 ves Rageczko, DM XV, 19; 1675 Rayetzko; 1718 Rageczko; 1720 R eyetzko; 1751 Rageczko; 1846 Rageczko; 1872 Rajeczko, Ráječko; 1881 Ráječko; 1924 Ráječ ko. 3 P. Blansko. R. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Raječku, do R-a, v R-o, Raječkuvské (adj. i obyv. jm.), v pl. též Raječkuvčí. V m ístě hanác. nářečí horské se změnou o > u. 5 M J : dem inutivum k Rájec (v. t.). Přípona -ko byla varian to« k -ec, -ek, srov. Lažany/Lažánko, P ostřelm ůvek/Postřelm ůvko. Šrám ek Slavia 39, 377—398. 6 Dědina, Záhumení (části vsi). R ajh rad 1 M ěstys 5,5 km sev. od Zidlochovic. 2 1045, falzum z XIII. stol., cellam in honoře sanctorum P etři et Pauli apostolorum in quodam castro de serte, cui nom en Raygrad, CDB I, 379; 1048, falzum z XIII. stol., villam Raygradensem . . . in Raygrad . . . in castro Raygradensi, CDB I, 381; 1169 ecclesie Raygradensi, CDB I, 247; 1222 domui nostre Reygradae, CDB II, 228; 1222 de Raghrad, CDB II, 238; 1247 in Raygrath, CDB IV. 124; 1248 Raygerat, CDB IV, 150; 1248 in m onasterio et villa Ray grad, CDM III, 129; 1251 in Řaygrade, CDM III, 162; 1255 ecclesiam Reyhradensem, CDM III, 221; 1291 in Raygra densi m onasterio, CDM IV, 289; 1292 in Rayhrad, CDM IV, 105; 1295 in Reygrad, CDM V, 27; 1296 in Raygrad, CDM V, 356
46; 1299 in Raygrad, CDM V, 115; 1330 ville sue forensis dicte Rayhrad, CDM VI, 409; 1340 oppidum Raygrad, CDM VII, 263; 1349 Regradensis m onasterii, CDM VII, 983; 1360 loci Reygrady, CDM IX, 182; 1368 m onasterii Raigradensis, CDM X, 34; 1385 in Reigrad, CDM XI. 358; 1391 in Regrad, CDM XII, 25; 1406 Reygrad oppidum, Decem registra censuum, 207; 1515 probošta rayhradskeho, PB V llb, 84; 1524 z Reyhradu, PB Vllb. 142; 1570 z kláštera reyhradskeho, PB XXVI, 54; 1580 v m ěstečku Reyhradie, PB XXIX. 44; 1633 Reyhrad; 1718 Raygern; 1720 Rayger; 1751 Ragern; 1846 Reigern, Gross Raigern, Rayhrad; 1872 Gross Raigern, Rajhrad; 1881 Rejhrad; 1924 Rajhrad. 3 P. R ajhrad. Již 1330 městečko. K rátce po 1045 založeno tu benediktinské proboštství kláštera břevnovského, které bylo 1813 povýšeno na sam ostatné opatství. K lášterní kostel sv. P etra a Pavla. F arní kostel Povýšení sv. Kříže. Ces. 4 Réhrad, do Réhradu, v Réhradě, Réhračák/Réhraďák (Bratčice), v pl. též Réhradči, réhracké. Nověji: Rajhrad, Rajhračák, rajhracké. Něm. Roagra (Mo ravany), Rachre (Němčičky), Rdhre (Medlov), Rdrich (Vojkovice). 5 Není zcela zřejm é, zda M J je původu apelativního („rajský h ra d “, tj. „hrad pěkný, silný“ nebo „hrad u místa, snad klášte ra, zvaného R áj“), nebo zn. R ajův hrad, jsouc odvozeno od O J Raj, o němž v. Ráj. Paralelou k význam u apelativním u by byla jm éna typu Velehrad, Vyše hrad, k význam u přivlastňovacím u jm. typu Buštěhrad. Vzhledem k existenci řady apelativních jm en Ráj, Rájec apod. můžeme význam „rajský h ra d “ poklá d at za pravděpodobnější. Srov. i Rajgród v Polsku (2X), Rajgorod, -dok v Rusku (několikrát). Jde tedy o psi. toponymum. Výklad k *rajati „provádět posvátné tance“, jak se vyskytuje v po pulární literatu ře regionální, je mylný. Lidová etymologie: hrad v ráji. Do němčiny přejato v podobě Reigern, Rai-
gem , jehož d ru h á část vznikla přizpůso bení -hrad něm. jm énům s dativním -en. CV 115; Prof Schwarz 296 a VS II 43. 6 K lášter, Na pilníkárně, S tará poš ta. P J U spravedlnosti. R ajhradice 1 Ves 6 km sev. od Židlochovic. 2 1048, falzum z XIII. stol., Raigradici, CDB I, 381; 1292 in Rayhradicz, CDM IV. 305; 1349 in villa Regradicz, CDM VII, 983; 1406 villa Reygradicz, Decem regest. censuum 210; 1530 z Rayhradicz, PB XIV, 199; 1593 ve vsi Reyhradiczych, PB XXXI, 244; 1718 K leyn Raygern; 1720 K lein R aygern; 1751 K lein Raygern; 1846 K lein Raigern, Reyhradice; 1872 K lein Reigem , Rajhradice; 1881 Rejhradice; 1924 Raj hradice. 3 P. R ajhrad. Ces. 4 Réhradice, do Réhradic, Réhradičák, réhradické. 5 M J : akuz. pl. k R ajhradici „ves lidí přišlých z R ajhradu, patřících k rajhradském u panství“. MJ Rajhradice napodobují tvořením typ obyvatelského jm éna Zábrdovice, Zádveřice, Podhradice „lidé za brdem , za dveřmi, pod hrad em “. O kom ponentu Raj- viz Ráj, o -hrad viz Hrad. Něm. K lein R eigem v protikladu ke Gross R eig em = R ajhrad (v. t.). CV 115 („místní vzato jaksi za osobní“); Prof —; Schwarz 296 a VS II 43. 6 Donava (říčka) < Dunava. Rajnochovice 1 Ves 11 km vých. od Bystřice p. H. 2 1798 dopl. T; 1846 Reinochowitz, Reinochovice; 1872 Rainochowitz, Rainochovice; 1881 Rajnocho vice; 1893 Rajnochowitz, Rajnochovice; 1924 Rajnochovice. 3 P. Kelč. Ves za ložena r. 1721. R. 1665 železné hutě, na sklonku 18. stol. vysoká pec a ham ry (kolem domu č. 1 1 ), 1810 založena k era mická továrna. Byla tu i papírna. Ces. 4 Rajnochovice, do Rajnochovic, Rajnochov’an/ Ranochov’álc, rajnochovský. 5 Tato původně pasekářská osada byla založena r. 1721 kolem starší žel. hutě, při které později byl i ham r; odtud 1798 jm. A ltham m er „starý h am r“ (o hamr v. Hamr). Podle lidové tradice byl za
kladatelem bača jm énem Rajnoch, po němž osada i nazvána. P říjm ení Raj noch, RajnoSek je v m ístě a v okolí časté. Je odvozeno z vých.-mor. nář. slova rajnoh, rajnoha, rajnošek, rajnožek „dítě, jehož krása získána čarov nou mocí“, které se vyskytuje i v lid. písních z mor.-sloven. pomezí („Janíčku, rajnoho, m alované diťa“). Avšak mno hem pravděpodobnější je, že jm. Raj noha vzniklo přesm ykem z Hrajnoha, které ze sloven, nář. apelat. hrajnoha „dobrý tanečník“. H rajnoha byl i jeden z členů Jánošíkovy družiny. Na vých. Moravě je mnoho lexikál. shod nejen v nářeční slovní zásobě, ale i v antroponym ických základech. Postup koloni zace ze slovenského horského prostředí na vých. Moravu, zejm. na Valašsko, je znám jako přejím ání pasekářské a cho vatelské činnosti, přičemž m ohlo dojít i k přesunu bačů a chovatelů (srov. sty ky mezi Jablunkovském a Cadeckem, Uherskobrodském a Trenčínskem ; po drobněji viz studie Macůrkovy). Z před pokladu, že Rajnoha — sloven. Hraj noha, neplyne, že Rajnochovice jsou za loženy jako slovanská pasekářská osada. Takový případ na Moravě nikde nena stal. Nositel jm éna Rajnoha byl z vých. Moravy, jm éno samo ukazuje na vztah ke slovenštině. ČV 264 (bez); P rof —; Hosák VVM I 166-167 a X X -P 38 (po dle lokátora Rajnohy). 6 Bílová, Hum e nec, Jedové, Juhyně, Košový (zaniklá ves, v. t.), K otáry, Spytákův mlýn, T rnčákův mlýn, Paseky, Dolní Rajnovice; Rosočné, Rovňa, Soutěska, Stráně, Uhlisko, V Cernavě, Vičanov, Volovník. Sam ota Hamry. Raklinice 1 zanikly u Českých K říd lo vic severně od Jevišovky (dř. Frélichov), kde je trať Rochowitzer Weingebirg (Jaroslavičko). 2 1225 Raclinoivicz .. . Raclinicz, CDB II, 268; 1248 in Rachuwiz, CDB IV, 143; 1314 in Rekwicz, CDM VI, 78; 1506 ves pustou Raklenice, ZDB XVII, 225 ed.; 1517 ves pustou Raklenice, ZDB XIX, 34 ed .; 357
1581 s pustou vsí Raklenice, ZDB XXX, 198 e d .; 1615 pustej vsi slově Raklonice ZDB XXXIV (XXX), 121 ed.; 1671 a 1751 Rochowitz, pustá ves; 1846 Rastinec (takto četl Wolný doklady před vydáním CDM). 3 Ves zanikla patrně za uherských válek v 2. pol. 15. stol. Fr. V. Peřinka, ČMM 1903, 156, uvádí jm. Rochovice již pro dobu po třicetileté vál ce. To (včetně lokalizace) potvrzeno Hosákem v JM 1972, 24. 5 M J : pův. Raklinovice nebo Raklinice (záměna sufixů je způsobena pořa dím v listině, neboť jm. R. stojí mezi Boroticz a Dersecraiowicz), tj. příp. -ovice n. -ice k OJ *Raklin, to z něm. Raglin, sthn. Raginlin, které složeno z ragin „rad a“ a z dem inutivizujícího su fixu -lin > -lein. O J Raginlin, Raglin, Raglein bylo proto hypokor. podobou k Raginhart Reinhart, Raginběraht -> R einbert apod. Srov. M erklín -> M arklein ■*— M arquart, o němž v. M arkvartice. CV —; P rof V 583, 584; Nekuda 70. Rakodavy 1 Ves 13 km sev. od Koje tína, nyní část obce Věrovany. 2 1358 circum Rakodaw, ZDO I, 602; 1359 Raczedawy, Reg. VII, 334; 1365 in Rako daw villa, CDM XV, 102; 1368 in villa Rakodaw, CDM XV, 116; 1371 mediam villam Rakodaw, ZDO II, 110; 1464 villam Rakodawy, ZDO XI, 97; 1678 a 1718 Rakodaw y; 1751 Rakodau; 1846 Rakodau, Rakodawa, nikoliv Rakodaw y; 1872 Rakodan, Rakodany (!); 1881 Rakodavy; 1885 Rakodau, R akodavy; 1924 Rako davy. 3 P. Tovačov. Čes. 4 Rakodave, do Rakodav, v Rakodavách, rakodavské, Rakodavské/Rakodavák. 5 M J : akuz. pl. k žertovném u obyvatelském u jm énu *rakodavi „lidé, kteří dávili, tj. rdousili, zabíjeli ra k y “, srov. níže a v C. Rakolusky. Kontam inací s typem jm en Velehrad, Buštěhrad vzniklo 1359 Račedawy (jakoby „račí“). V 19. stol. vznikly neporozum ěním kan celářské novotvary 1846 Rakodawa, 1872 Rakodany, odtud něm. Rakodan. 358
CV 157, 162, 172, 230; Prof III 536, V 629. Rakousky 1 Zanikly mezi Prostějo vem a Bedihoští v tra ti Rákosky. 2 1356 in Racus, ZDO I, 443; 1358 de Rakusek, ZDO I, 602; 1373 in Rakussek, ZDO II, 462; 1373 de Rachuez, CDM XV, 155; 1384 cum bonis Rakusek, ZDO IV, 483; 1406 de Rakussek, ZDO VII, 326. 3 Ves zanikla n a konci 15. stol.; pozemky byly skoupeny vrchností k založení ryb níka. 5 M J: dem inutivum k *Rakousy, stč. Rakúsy, to pl. národním u jm. Rakús „Rakušan, Ö sterreicher“ ; tak P rof III 537, V 534, 627. Nelze však zcela vylou čit též žertovnou m otivaci *Rako-úsy „lidé m ající račí vousy“ k raícb „K rebs“ a psi. vosi) „vous“ (srov. Hustopeče < Üsopeky, K řivousy, v. t.). ČV —; Svobo da StčOJ 155, 195; Bartoš Dial. slov.mor. 351 (PJ v Bedihošti: Rakousky); Nekuda 70, Hosák Acta UP III 152. ' Rakov 1 Ves 7 km jjz od Hranic. 2 1371 Racowe, ZDO II, 78; 1447 Rakowe, ZDO X, 575; 1480 Rakowe, ZDO XII, 25; 1530 Wes Rakowe, Registra louč. a kop. p. helfenštenského, StA Třeboň; 1672 Rakowa; 1673 ex Rakowi, M atrika v Lipníku n. B., 1718, 1751 a 1846 Rakow ; 1872 R akov; 1924 Rakov. 3 P. Lipník n. B. Ces. 4 To R akový, do Rakovýho, v Rako vým , Rakovják, rakovské (Paršovice, Valšovice). 5 Ja k ukazují starší dokla dy i nář. znění, znělo M J původně adj. Rakové „místo, kde je hojnost ra k ů “. A djektivní podoba typu Raková, Rako vé kolísala s odpovídající jm ennou po dobou Rakov, srov. Raková. U někte rých jm en může m ít pův. Rakov i vý znam posesívní: přivlast. příp. -ov k OJ Rak, to buď z apelat rak'b „K rebs“, nebo dom ácká podoba některého ze slo žených OJ s kom ponentem Ra- (Rado mír, Radslav apod.), srov. Boleslav/Bok, Vojslav/Vok, MJ Vokov u Svobody StčOJ 131. Pro velm i jasný sém antický základ rak „Krebs“ se i eventuální po-
sesíva počala chápat apelativně. CV 115 (Z OJ); Prof III 537 (z O J); DS 4, 96 (obojí); Šm ilauer Vodopis 473. R a k o v , viz Rakovo. 1. Raková, od 1945 Raková u Konice. 1 Ves 5 km vsv od Konice. 2 1276 de Racowe, CDM IV, 124; 1355 de Rakowych, ZDO I, 378; 1374 in Racowe Theuthunico, ZDO II, 479; 1447 Rakowe, ZDO X 764; 1464 Rakow e, PO IV, 112; 1484 R akow u (4. p.), PO V, 146; 1492 v Rakowe, ZDO XIV, 9; 1500 díl rakow sky, PO VII, 69; 1512 lidem mým rakow skym , PO IX, 93; 1512 z Rakow ych, PO IX, 105; 1515 v Rakow y, PO X 85; 1519 n a vsi Rakow ych, ZDO XVIII, 23; 1527 z Rakow ych, PO XIII, 250; 1573 ve vsi jejich Rakowych, PO XXVIII, 68 ; 1580 ve vsi jeho Rakoweich, PO XXX, 53; 1580 na W eliky R akow y, PO XXX, 79; 1618 n a W eliky Rakow ey, PO XXXIX, 398; 1677, 1718 a 1751 Rákowa; 1846 Gross Rakan, W elka R akow a; 1872 Gross Rakau, Velká Ra ková; 1881 V. Raková; 1924 Raková u Konice, dříve Velká Raková. 3 P. Laškov. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Raková, do, z R akový, za Raková; st. gen. též pl. Rakova, do Rakov, v Rakovách, Rakovák, rakovské. 5 Ze star ších dokladů vyplývá, že ves nesla též jm. Rakovy, vzniklé pluralizací z posesívního Raková. Nář. pl. Rakova napo dobuje hrom adná P J typu Luka „luka, louky“, Zahrádka „zahrádky“. Dnešní jm éno: adj. raková „říčka, voda, kde jsou ra ci“. Ve středověku rozlišena od blízkých R akůvek podle národnosti oby vatel (Theutonicali „Německá“, Moravicali „M oravská“, tj. česká = Rakůvka), později, když se Raková stala českou, podle velikosti, v 20 . století pak podle polohy. 6 V dolách. 2. Raková 1 Ves 3,5 km sz od Vizo vic, nyní část obce Zádveřice-Raková. 2 1549 vsi pusté: Raková, ZDO XXV, 203, ed; 1578 Rakowau (4. p.), ZDO XXIX, 57; 1670, 1718, 1751 a 1846 Rako w a; 1872 Rakowa, Raková; 1881 a 1924
Raková. 3 P. Vizovice. Ves byla r. 1549 pustá, 1578 osedlá. Ces. 4 R akovy (pl.!), do Rakov/na Rakovy, v Rakovech/na Rakovách, Rakov’an, Rakov’anka, rakovský. Přechod jm en do plurálu se n a vých. M oravě objevuje častěji u P J, ojed. též i u MJ, srov. Veletiny, Doubravy. — Nověji již sg.: Ra kova, do R akovy, v Rakovéj. 5 M J : původ, přivlast. příp. -ova k OJ Rak, o němž viz Rakov; zn. Rakova ves, Ra kova lhota. O přechodu -ova/-ová viz Machová. Jm éno p atří do výrazné sku piny toponym n a -ova/-ová na jihozáp. svazích Hostýnských vrchů (srov. Držko vá, Machová, Mladcová, Vlčková apod.). V nářečí zachováno jm enné sklonění. CV 115; P rof III 537 (z OJ). 6 Na ni vách, Na padělkách, Na pasekách. Rakové 1 Ves 12 km sz od Tišnova, nyní část obce Olší. 2 1235 Racov, CDB III, 119; 1675 a 1718 Rakow y; 1720 Rakow ; 1751 a 1846 Rakow i; 1872 R akow y, R akoví; 1881 Raková; 1924 Ra kové, dříve Rakoví. 3 P. Pernštejn. Čes. 4 R akuvý (n.), z R akuvýho, v Rakuvým , R akuvák, rakuvské. V m ístě zbyt ky hanáckého nářečí horského se změ nou o > u. Viz také sub. 5. 5 Viz Ra kov. Nářečním vyrovnáním rodu muž ského a středního u adjektiv vzniklo to R akuvý; protože v nářečí jen jedno í, chápáno adj. R akuvý též jako kolekt. substantivum to R akuví „rakoví“, srov. Jedlové -> Jedloví. ČV 29, 115, 230. 1. Rakovec 1 Zámeček u Jedovnic (Blanensko). 2 1924 Rakovec. 2. Rakovec 1 Ves 8 km sev. od Frýd ku, 1949 sloučena s obcí R epiště; Sl. 2 1602 Rakovec, P P ; 1608 Rakowecz, PP; 1736 dopl. T; 1754 dopl. T; 1808 Rakow itz; 1881 1885 Rakovec; 1894 Rakow etz, Rakovec; 1924 Rakovec. 3 P. Kunčice. Po r. 1830 bylo rakovecké úze mí rozděleno, část přidělena k V ratim ovu, část k Repišti (Rakovec od 1850 osa dou Repišť). 1952 jm éno R. zrušeno. Čes. 4 Rakovec, na Rakovec, na Rakovcu, Rakovjak, rakovský. 359
3. Rakovec 1 Sam ota u Javorníku; Sl. 2 1924 Rakovec, Krebsgrund. 5 Něm. K rebsgrund „račí důl“ vý znamově napodobuje první část čes. předlohy Rakovec. 4. Rakovec 1 Dříve osada, nyní část obce Smilovice (Ceskotěšínsko); Sl. 2 1720 R akow etz; 1724 Rakowec; 1736 a 1808 R a ko w etz; 1881 a 1885 Rakovec; 1894 Rakow etz, Rakovec; 1924 Rako vec, Rakowiec. 3 P. H nojník. Pol. 5 M J: substantivizací adj. rakový „potok bohatý na ra k y “, srov. Olšovec, Vrbovec. Archaicky, zejm. ve Slezsku, je třeba počítat i s posesívním význa mem k OJ R ak (o němž viz Rakov), srov. A lbert/A lbertovec, Karel/Karlovec a častá slezská P J s -ovec od jm en m a jitelů (Chamrád/Chamradovec, Janošek/ Janoškovec apod.). Rakovec je na Mor. časté hydronym um menších potůčků, ojediněle i jm. tratí. ČV 115; Prof —; Šm ilauer Vodopis 473; Bezlaj II 40. Rakovice 1 Zanikly někde sv od Kro měříže. 2 1290 Racowicz, CDM IV, 291. 3 Více se v pram enech nepřipom ínají. 5 M J : příp. -ovice k OJ Rak, o němž viz Rakov; zn. ves lidí Rakových. ČV - ; Prof III 537; N ekuda 45. Rakovo 1 Zaniklo v okolí Okarce (Náměšťsko n. Osl.), kde je trať Na Ra kově (Nekuda 45). 2 1104, falzum z XII. stol., Racouo, Kosmas 259. 3 Odjinud neznámé. 5 M J přivlast. příp. -ovo k OJ Rak, o němž viz Rakov; jm éno mohlo vznik nout přechodem pův. *Rakov do neutra, jak dosud v nářečí ve Slezsku (srov. Benešovjnář. Benešovo). ČV —; Prof —. Rakšice 1 Dříve ves, nyní část obce M oravský Krum lov, 1,5 km od Mor. Krum lova. 2 1234 villam Rakschice, CDB III, 85; 1235 villam, que dicitur Rakschice, CDB III, 112; 1369 R ekw itz, CDM X, 77; 1383 de Rokwicz, CDM XI, 306; 1415 ad villam . . . Raksicz, KP II, 332; 1447 in villis Raksicz, ZDB XII, 775; 1626 z Rachczicz, M atrika v Ivan čicích; 1643 Raksitz, U rbář panství Mor. 360
Krum lov; 1672 a 1718 Rackschitz; 1720 a 1751 Rakschitz; 1846 a 1872 Rakschitz, Rakšice; 1881 a 1924 Rakšice. 3 P. Mor. Krumlov. Fil. kostel sv. Vavřince. Čes. 4 R akš‘ce, do R akš‘c, k R akš‘cám, v Rakš'cách, za Rakš'cama, Rakš'čák/ (pejor.) Rakšón, rakš'cké. V m ístě zbyt ky hanáckého nářečí znojemského typu s redukcí i > 5 M J : příp. -ice k OJ Rakeš, to rozšířením o -eš z OJ Rak, o němž viz Rakov; srov. Břetislav -> Břek —y Břěkeš a Ryba —y Rybeš v MJ Rebešovice. Zn. ves lidí Rakešových. ČV 115; P rof —; Svoboda StčOJ 150. R akůvka 1 Ves 4,5 km sv od Koni ce. 2 1347 in medio Rakow e Morauicali, ZDO II, 479; 1397 villam Rakowe Superiorem, CDM XV, 364; 1508 na ves R akow ky, ZDO XVII, 11; 1513 z Ma lých Rakuow ek, PO IX, 178; 1552 z Ma lých R akow ek, PO XXI, 281; 1677 a 1718 R ackuw ky ■ 1720 R akuw ka; 1751 K lein R akuw ky; 1846 K lein Rakau, Mála Rakowa, též R akuw ka; 1872 Klein Rakau, Malá Raková; 1881 M. R akůvka; 1924 Rakůvka, dříve Malá Raková. 3 P. Krakovec. Čes. 4 R akuvke, do R akuvek, za R akuvkami, M álorakovák, m alorakovské. 5 M J : zdrobnělina k Raková (v. t.), pro to užíván někdy i přívlastek Malá. V některých dokladech i přechod jm é na do plurálu: 1508—1751 R akůvky. R. 1347 užíván přívlastek Morauicalis „M oravská“, protože ves byla osazena Čechy (na rozdíl od blízké Rakové, v níž se usídlili Němci. Od této Rako vé odlišena R akůvka r. 1397 též pří vlastkem Superior „hořejší“). K zdrobnění srov. Lipová/Lipůvka. Rakvice 1 Ves 10,5 km jjv od Husto pečí. 2 1248 in Raekw itz, CDM IV, 148; 1292 de Rakuuiz, CDM IV, 306; 1354 Vrákbicz, Vrakw icz, Mendl K nihy počtů 212; 1357 Oerakwicz, tam že 245; 1358 Verekw icz, tam že 253; 1414 in V rkwicz, Bretholz Das U rbar 48; 1447 in Rákwicz, ZDB XII, 677; 1529 na grunty mé rakvické, PB XIV, 142; 1558 z Rak-
wicz, PB XXII. 133; 1609 ves Rakwicze, ZDB XXXIV, 62; 1633, 1673, R akw itz; 1702 pagi Rakwizensis, na kostelním zvonu; 1718 a 1751 R akw itz; 1775 sigillum m avis oppidi Rakw icen, pečeť; 1846 R akw itz, Rakw ice; 1872 Rakw itz, Rakvice; 1881 a 1924 Rakvice. З P. Velké Pavlovice. V 14. stol. kaple sv. Ondřeje, nyní farní kostel sv. Ja n a K řt. Byla zde dědičná rychta. Ces. 4 Rakvice, do Rakvic, v Rakvicích, Rakvičák, rakvický. Něm. Ragaw itz. 5 Podoba Rakvice není původní. Rané něm. zápisy ukazují na výchozí Rakovice: příp. -ovice k OJ Rak, o němž viz Rakov (tak i v DS 4, 96); zn. ves lidí Rakových. Do něm činy přejato velmi záhy, a to jednak s redukcí -kovice/ -kw itz, jednak se zm ěnou kořenného a v labializované a (1248 Raekw itz), která je obdobná substituci o/o typu Hodonín/ Góding, Modřice/M odritz, dobře dolo žené pro konec 12. až zač. 13. stol. z již. Moravy. Srov. Čejkovice, starší Čajkovice, zapsané v téže listině 1248 Schaikw itz ( = Sáikwitz). Viz i Rakvice Čejkovice. CV 115 (z OJ Rakev ч— rakbv- „Sarg“); Prof —; Schwarz VS II 52 (z čes. *Vratkovice — ale tk by něm čina buď podržela, nebo rozšířila o ana log. -s, -en); Hosák SKDÚ 20, 23; DS 4. 96; Eichler Lětopis A 20/2, 185. 6 Trkm anský dvůr, Trkm anský mlýn. R a m p e r s d o r f , viz Lanštorf (ny ní Ladná). R a m s a u, viz Ramzová. Ramzová 1 Ves 10 km zjz od Jese níku, od 1960 část obce O stružná; Sl. 2 1788, 1805, 1828, 1836 Ramsau; 1881 Ramzová; 1924 Ramzová, Ramsau, dří ve jen Ramsau. З P. Frývaldov. Ves vznikla krátce před r. 1788. Něm. 4 Ramzová, na Ramzovou, na Ramzové, Ram zovák, ram zovský. 5 Ves n a zvána po řediteli statků biskupství v ra tislavského Ramsovi. Něm. příp. -au a čes. 1881 -ová jsou analogické. Příp. -au napodobuje četná něm. M J s -(h)au v Jeseníkách, srov. Ficová, Franková.
Příjm . Rams p atří do řady něm. jm en Rems, Remsa, Ramsa, jejichž základ je málo jasný (srov. i pol. a lit. příjm . Ram zy, Rem zy/Ra-). Snad z hydronym a Rems, které A. Schmied BzN 1956, 56, vykládá z *Ramisia < ide. *Remisia „klidně tekoucí voda“. Zuber Jesenicko 267; Górnowicz RNMPom 108; DS 20, 274-275; CV - ; P rof - . Rancířov 1 Ves 10 km jjz od Jem nice. 2 1257 in ecclesia Ransir, CDM III, 260; 1303 de Ranczyrow . . . de Ranczirow, CDM V, 154; 1348 czum Rantzier, CDM VII, 791; 1490 uvázal se v ves opravní Ranczerow, K P VII, 5; 1501 pod Ranczierowem, ZDB XVII, 53; 1576 ves Ranczyrzow, ZDB XXX, 89; 1672, 1718, 1720 a 1751 Rantzern; 1846 Ranzern, Ranciřow, tak é Ranciř; 1872 R anzem , Rancířov; 1881 Ranžířov; 1885 Ranzern, Rančířov; 1924 Rancířov, Ran zern. 3 P. Rancířov. F arní (již 1257) kostel P. Marie. Něm.-čes. 4 Rancířov, do Ranciřova, Ranciřák, ranciřskyj. Ojed. též Rančiřov . . . Něm. Roontsa (Beranek 87, Schwarz VS II 138). 5 Viz Rančířov. Rančířov 1 Ves 4 km jižně od Jihla vy. 2 14. stol. Rancyr Minor, P etridesovy výpisky; 1376 vilas Ranczier . . . , CDM XI, 34; 1475 plebani de Ranczir, ACO 265, f. 14; 1529 fa rá ř z Ranczyrzowa, Ruk. arch. m. B rna č. 1214; 1562 zum Rantzer, Leupoldova kronika 125; 1678 a 1718 Rantzern; 1720 Rantzern, Rancrow; 1751 Rantzern; 1846 Rantzer, Rancjř, lépe Rancjřow; 1872 R anzem , Rancířov; 1881 Ranžírov; 1924 Rančí řov, R anzem . 3 P. m ěsta Jihlavy. Farní kostel sv. P etra a Pavla. Dříve těžba stříbra. R. 1778 parcelován dvůr. Něm.čes. 4 Rančirov, do Rančirova, Rančirák, rančiřovskej/rančirovskej. Něm. Ranzeg, Rontsirj. 5 M J původně Ranožíř: přivlast. příp. -jb k OJ Ranožir, složenému z ranb „zralý, časný“ a ž i n „život“ ; srov. OJ K rom ěžir/M J Kroměříž, Vrtěžir/M J Vrtěžíř. Jm éna s -žiř se často 361
pro obtížnou výslovnost všelijak měni la, např. K rom ěžíř — K roměříž, N uzířov Nořízov (to ovšem s -žiř nesou visí, skupina ziř však zde je). P ři změně Ran(o)žiř na Rančíř m ohla působit jak asimilace ž k n (Rančíř, které dále disimilováno na Rancíř, Rantíř — odtud Rantířov), tak substituce českého Ranožiř do němčiny, kde Rantzir, Rantzer, nář. Ron- apod., jehož -tz- = čes. c při zpětném přejetí (tedy čes. Ranožiř — něm. R a n tzem -> čes. Rancířov, Rantí řov, event. Rancířov). Základní osob. jm éno chápáno jako jiná osob. jm éna s -ýř/-éř (Valtéř, Ludhéř, R ychtýř, Vi kýř apod.), proto rozšířeno v platnosti míst. jm éna ještě o analogické -ov (po prvé 1510): Rancířov, Rancířov. Něm. Rantzer(n) s analog, plurálovým -n je substitucí čes. Rančíř, Ranožiř, nikoli z něm. OJ Ranzo, jak se dom nívá Alt richter, D orferbuch 140. M J Rancířov, Rančířov a Rantířov souvisí s Ranožírem, členem rodu erbu jeleního rohu, k terý m ěl v 1.1234—1238 statky v okolí Jihlavy a Jem nice (Hosák CSPS 1938, 156 a VVM X X -P 36). CV 115, 29; Prof III 538—539 (Rančice, Rankovice OJ R anek k Ranožiř); Svo boda StčO J 93, 96; B eranek ON Siidm ahrens 87; Schwarz 184 a VS II 196. 6 H am ry/Eisenham m er (v. t.), Havírna/ Zechenháusel (v. t.), M ilíř/M eiler, Můllerů v m lýn/M ullerm ůhle, W asserbauerova samota/Beim W asserbauer. R a n i g s d o r f , viz Linhartice. Ranošov 1 Ves 7,5 km ssz od Lipníka n. B .; ves po 1945 neosídlena, 1950 zru šena, jm éno zaniklo. 2 1355 in Ranos sow, ZDO I, 375; 1368 Ranoschow, ZDO I, 1004; 1480 Ranossow, ZDO XII. 25; 1566, 1569, 1656, 1676 a 1705 dopl. T; 1718 Neii Prusenitz; 1751 Prusinow itz; 1793 a 1798 dopl. T; 1846 Prusinow itz, Ranossow; 1872 Prusinowitz, Prusinovice; 1881 Ranošov; 1885 Prussinow itz, Prusinovice; 1893 Prusinowitz, Ranošov; 1924 Ranošov, Prusinowitz. 3 P. Veselíčko. Ves byla v 15.—16. stol. 362
pustá, před 1655 opět vysazena, po 1945 neosídlena. Něm. 4 Ranošov, do Ranošova, Ranošovják, ranošovský (Milenov). 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Ranoš, to dom ácká po doba složeného OJ Ranožiř, o němž v. Rančířov. P atří ke kolonizačním jm é nům v Oderských vrších, srov. Kozlov, Milenov, Radíkov, Slavkov, Uhřínov. Něm. Prusinow itz odvozen od m ajitelů panství Podštátských z Prusinovic (viz Prusinovice). Po dočasném zpustnutí ves obnovena jednak pod jm. Novosady „nové sídlo“ (v. t.), jednak se krátce objevuje Ríka, nář. „řeka“. CV 115; 263; Prof —; Svoboda StčOJ 46, 49 (Ranoš — jm éno také podle časového pojmu), 152. R anšperk 1 Zanikl u Vřesovic (Kyjovsko). 2 1391 in Ransperg, ZDB VI, 139; 1447 villam Ramsberh, K P III, 419; 1461 villam Ranssperk desertam , ZDO XI, 200; 1464 drží ves Ranšperk pustú, KP IV, 370; 1466 vsi Ranšperku, KP IV, 512. 4 Ronšperk, na Ronšperku (Vřesovice). 5 M J : snad z něm. *Ranesberg „ho ra, tj. hrad, Ranova, R anův“, k O J Rano, které hypokor. zkratka k složeným jm é nům Ranowald, Ranowart, Ranowolf Hrabanwald, Hrabanwart, Hrabanwolf, v nichž hraban- „havran“. CV —; Prof —; Nekuda 70 (Ranzberk); DS 8, 76. Rantířov 1 Ves 5 km zsz od Jihlavy. 2 1365 in villa Fussdorf, ZDB V, 311; 1493 ves Fusdorff, ZDB XVI, 47; 1528 z lidí rantirzow skych, Ruk. arch. m ěsta Brna č. 1213,12; 1678 a 1718 Fuessdorff; 1720 Fussdorff; 1751 a 1846 Fussdorf; 1872 Fussdorf, Fusdorf; 1881 Ranžířov; 1906 Fussdorf, Ranžířov; 1924 Rantí řov, Fussdorf. 3 P. Rantířov. V pol. 19. stol. přádelna. Čes. 4 Rantiřov, arch. Rančiřov, do R-ova, Rantiřovák/Rantiřák, rantiřovskej. Kdy si p rý též Ratiřov, Ratiřák, ratiřovskej. 5 M J: viz Rančířov. R. 1576 ves „mit Namen Fuessdorf oder Ranczirow bey dem W asser Igla an der Behemischen
G renze“, A ltricher D orferbuch 57. Něm. Fussdorf snad z *Fuchsdorf „liščí n. Liškova ves“ nebo — pravděpodobněji — souvisí s jussen „usadit se“ (zname nalo by tolik, co Nové Sady, Novosady, Neustift). CV 29. 6 Pekelský mlýn, Na obci. R a n z e r n, viz Rancířov, Rančířov. R a p i s d o r f , viz R uprštorf. Rapolec 1 Zanikl severně od M atějovce (Slavonicko). 2 1399 Rapocze, ZDB VIII, 224; 1466 Rapolcze desertam. ZDB XIV 28. 3 Ves zanikla v 15. stol. 5 M J : z něm. genitivního Rapolds „Rapoldův“, k něm. OJ Ratbold, slože ném u ze stněm. rat „rada“ a bald „smě lý“. M J patří do výrazné skupiny něm. kolonizačních jm en typu A m o lec na záp. a jihozáp. M oravě; srov. Bernárec, Herálec, Lipolec, M arkvarec, Vílanec apod. ČV —; Prof —; Bach 1-1, 101. Rapotice 1 Ves 7,5 km vých. od Ná m ěště n. Osl. 2 1104, falzum XII. stol. Rapotici, Kosmas 259; 1643 Rapotitz, U rbář panství Mor. K rum lov; 1672 a 1718 Rapotitz; 1720 Rajpotitz; 1751 Ra p otitz; 1846 Rapotitz, Rapotice; 1872 Rapotitz, Rapotice; 1881 a 1924 Rapo tice. 3 P. Mor. Krumlov. Ces. 4 Rápotice, do Rápotic, Rápočák/Rápotičák, rápotické. 5 M J: příp. -ice k OJ Rapota, zn. ves lidí Rapotových. OJ R. buď domácího původu (s dvojím mož ným výkladem : a) k rap-b „důlek od neštovic“, srov. mor. nářeční rapavé, rapatý „dolíčkovaný od neštovic“, slo ven. rapavý, ukr. ropavyj, bulh., srbch. rap „důlek od neštovic, jám a“. K tvo ření osob. jm éna srov. břicho, O J Břuchota > M J Břuchotín. Fr. Svěrák, sb. Pocta Fr. Trávníčkovi . . . Brno 1948, 377—381; ESSJ ukázkové číslo 91; Prof III 540; Machek 161. b) k slo vesu rapotat, rapat „klappern“, srov. vých.-mor. nář. rapotat „chřestit, řin čet, sk řeh o tat“, lašské rapytat „hlučně šlapat, jít; k lu sat na koni“, rapět „chřestit“ ; O J Rapota — „hlučný člo v ěk “, srov. OJ Halas, k tvoření srov.
Borota/boriti „bojovat“ — v. Prof V 620, 621; Svoboda StčOJ 166, Eichler DS 19, 66 ; Bartoš Dial. slov.-mor. 352; PA IV/2 622; k tom uto zvukom alebnému rap- viz M achek 415). Nebo je OJ přejato z něm. Rapoto -t— Rathbodo, složeného ze sthn. rat „rada, pomoc“ a boto „posel“ ; k tvoření srv. Sigiboto Zipota v MJ Zipotín. Viz CV 110; Wal th er DS 3, 112 (Rathbodendorf Rapotendorf R attendorf; M üller DS 6, 71. Je však velmi pravděpodobné, že se čes. a něm. O J Rapoto/Rapota tak zpo dobnila, že se ten nebo onen původ navždy zatem nil (Svoboda StčO J 32 a OSG III 35; viz i Rapotín). Bezprostřední okolí Rapotic je po kryto jm ény čes. původu, na jihozáp. Moravě však je účast něm. kolonizace nesporná. Částečnou přednost výkladu z domácího Rapota vidíme v tom, že MJ z něm eckých OJ nejsou v širším okolí Rapotic odvozena příponou -ice, ale příponam i posesívními, které jsou mladší (něm. -s: A m olec, Rapolec, v. t . ; čes. -ov: viz Kadov). V podobě 1720 Rajpotitz vzniklo j jako přechodná hláska po dlouhém zad ním á před retnicí p. Je málo pravdě podobné, že by Rajpotitz bylo kontinuantem nějakého starého *Reypotendorf, jak je tom u u M J Rapotín (v. t.). Mohlo však dojít ke zkřížení etymol. základů Rat-, k terý v Rathboto a Ragin > Rey, k terý v OJ Reypoto (viz Rapotín). Viz též Lhota Rapotina. R apotín 1 Ves 4 km sev. od Šum per ka. 2 1391 Reypotendorf, CDM XII, 34; 1567 na ves Reypotin, jinak Reytendorff, PO XXV, 3; 1570 R ypotin, PO XXV, 19; 1573 ze vsi Reypotina, PO XXVII, 522; 1586 na vsi Regpotinie, ZDO XXIX, 132; 1672 Reittendorf, Dě kan. m atrika Šum perk; 1677 Reuttendorf; 1718 R eittendorf; 1720 Reitendorf, Repotin; 1751 R eyttendorf; 1798 Raiten dorf, Reitendorf, Repotin; 1846 Reiten dorf, R apotjn; 1881 Rejpotín; 1885 R ej363
potín, Catal. cleri; 1924 Rapotín, Rei tendorf, dříve též Rejpotín. 3 P. Velké Losiny. F arní kostel zasvěcen sv. Jakubu Větš., nyní Nanebevzetí P. Marie. V 18. stol. vysoká pec a válcovna, k nimž vznikla kolonie Horní Rapotín, Ober R eutendorj (pův. R apotín zván Dolní Rapotín, Nieder Reutendorj), která před 1850 splynula s Rapotínem. R. 1844 za ložena sklárna. Něm. 4 Répotin, do Répotina, Répocké. No věji: Rápotin i Rapotín. 5 M J: z něm. Reipotendorf „ves Reipotova“, k něm. OJ Reipot(o), domácké podobě OJ Raginbald složené ze sthn. ragan „rada“ a bald „smělý“ : Raginbald, Reginbald -> Reinpot, Reinpo —v Reipot, Reipo. Srov. Raginhart Rein(h)art, Reino, Regimar —> Reinmo, Reimo (Bach DNK 1-1, 101) a na Dvorečku M ajvald k Maganhartswald, Rejchartice k Raginharts-. R eipotendorj zkráceno na Reitendorj (srov. R attendorj ■<— Rapotendorj v DS 3, 113). Do češtiny p řejato jako Rejpo tín; na pozadí stč. ý > aj > ej vytvo řeno 1572 Raypotin, 1570 Rypotin, 1720 Repotin (s nář. ý > é). Zám ěnou s OJ Rapota, o němž v. Rapotice, vznikl dnešní název Rapotín. Čes. příp. -ín je analogická. Avšak není zcela vyloučeno, že něm. Reipotendorj vzniklo jako čes.-něm. hybridní jm éno právě přikloněním star šího domácího *Rapotín k něm. Reipoten (MJ *Rapotín: přivlast. příp. -ín k O J Rapota, Rapoto, o nichž viž Ra potice), a to ještě dříve, než bylo jméno vůbec zapisováno. Posesívní sufix -ín by m ohl ukazovat n a sm ěr přejetí češt. němč., neboť v něm.-čes. substitu cích bývá za -dorj čes. -ov, -ice. Če kali bychom tak jako výchozí spíše *Rapotov, *Rapotice. ČV 115 (z němč.); Prof —; Schw arz VS II 309; Rospond RKJ-W roclaw II 74. Rasov 1 Skupina chalup u Klopiny na Zábřežsku (Březina Zábřežsko 190). 4 Rasov, na Rasov, na Rasově, Rasovské. 5 M J: analog, příp. -ov k ape364
lativu ras „pohodný, S chinder“, zn. místo, kde pohodný bydlel nebo kde vykonával své řemeslo. Srov. samoty Rasovna u Veverské Bitýšky, u Batelova, u Bzence, u Opavy. Pro výklad z OJ Ras, k něm už srov. OJ Kat, Mukař (Svoboda StčO J 192), scházejí star ší doklady. ČV —; Prof —; PS IV/2 623. R a s o v n a , viz Rasov (sub 5). Raškov 1 Ves 9,5 km sz od Šum per ka, nyní část obce Bohdíkov. 2 1351 Nicols, CDM VIII, 80; 1447 Rasskow, ZDO X, 592; 1499 n a vsi Rasskowie, ZDO XVI, 33; 1569 nade vsí Rasskow em , PO XXVII, 58; 1612 za Rasskow em , PO XXXVII, 407; 1672 N ikles; 1675 a 1718 N ikles; 1720 Nikles, Rass kow ; 1751 N ikles; 1846 Nikles, Rass kow, kdysi W rasskow; 1872 Nikles, Raš kov; 1881 Raškov, D vůr Raškov; 1924 Raškov, Nikles. 3 P. Ruda. F arní (již 1350) kostel sv. Jn a K řt. V 16. stol. těžba železné rudy a ham ry. Něm. 4 Raškov, do Raškova, Raškovák, raškovský. Něm. N iklts. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rašek, to rozšířením o sufix -e k z OJ Raš (Rašbk^, Rašvk"o) nebo Rach (R achbkt > Rašek), o nichž viz Rašov. Mohlo bý t ovšem utvořeno přím o abstrahovaným hypokoristickým sufixem -šek k některém u OJ s počá tečním Ra- (srov. Domaslav/Do-šek u Svobody StčOJ 150). V některých dokladech zaměňováno s Vrašek, neboť ve staré češtině se před R- předsunovalo nebo odsunovalo H-, V-, srov. Vratim ov/Ratim ov, Radešín/ Hradešín. ČV 30 a Schwarz 193 uvá dějí i možnost výkladu z *Vražkov k OJ V ražek „W ahrsager“, neboť vedle V r/R opírají se autoři o asimilaci ž k > šk. S tarší doklady však znějí vždy Raš kov. — Ves nese nejprve něm. jm. N i cols s genitivním -s, zn. „Nikolův m a jetek “. Jd e o původní dvojjm ennost. O OJ N ikol viz M ikulov a Nyklovice. Prof III 543; Svoboda StčOJ 135. 6 Po čátky, D vůr Raškov, B itterbord, Láze. 1 . Raškovice 1 Ves 11 km jv od Frýd
ku; Sl. 2 1261 de Raschkowicz, CDM O zápisech typu 1390 Wrassow s počá III, č. 324; 1573 dopl. T; 1641 Raško- tečním R /V r viz Raškov. CV 115; Prof vice, LSA 412; 1736 Raschkowitz; 1808 III 543; Svoboda StčOJ 146, 149, 150; Raskow itz; 1850 Ražkovice; 1881 a 1885 Eichler Lětopis A 14/2, 149; DS 13, 167; Raškovice; 1894 Raschkowitz, Raškovi- DS 20, 268-269; Skutil MSB1 123-124 ce; 1924 Raškovice. 3 P. Frýdek. Čes. (uvádí chybně pův. význam „ves lidí 4 Raškovice, do Raškovic, v Raškovic Rašových či Rášových", což se však (!), za Raškovicama, Raškovjan, raš- týká M J Rašovice nikoli Rašov). Srov. kovsky. 5 Podle P raska SA II— 1, 25 P J Rašovec u Blanska. vznikly Raškovice kolem pilného mlý Rašovice 1 Ves 6 km jv od Slavko na zvaného 1305 in der Holzmul. V lid. va. 2 1131 Rasouicih, CDB I 115; 1374 etymologii dáno jm éno podle výskytu- de Raschouicz, ZDB VI, 182; 1406 v Rabrhlíků, v nářečí rašků (A. Mikoláš, šovicích, K P II, 17; 1412 in villa RasTěšínsko 1963, č. 6—7, 26). 6 Baščica, sowicz, ZDB IX, 301; 1448 vili a m RasDědina, Folvark Husinec, Na bahně, sowicz, ZDB XII, 825; 1464 Rassowicze, Na Červenci, Na dolinkách, Na Suché, KP IV, 170; 1497 ves Rassowicze, ZDB Paseky, Pod K rásnou, V poli. XVII, 20; 1534 vsi Rassowicz, PB XV, 2. Raškovice 1 Zanikly někde na 233; 1534 lidé jeho rassow sstij, PB XV, Třebíčsku. 2 1104, falzum z XII. stol., 233; 1673 a 1718 Rassowitz; 1720 a 1751 Rascouici, Kosmas 260. 3 Více se ne Raschowitz; 1846 Raschowitz, Rassowipřipom ínají. Doklad se spojuje někdy ce; 1872 Raschowitz, Rašovice; 1881 a 1 s Radíčovicemi (v. t.). 1924 Rašovice. 3 P. Slavkov V 15. stol. 5 M J : příp. -ovice k O J Rašek n. tvrz. Ces. Raška, v ariantě k Rašek, o nichž viz 4 Rašovice, do Rašovic, Rašovák, raRaškov. Zn. ves lidí Raškových. ČV —; šovské. 5 M J: příp. -ovice k O J Raš, Prof III 543. o němž viz Rašov. Zn. ves lidí Rašo Rašov 1 Ves 8,5 km ssv od Tišnova. vých. CV 115; P rof III 543; DS 13, 167; 2 1341 Rassau, CDM VII, 233; 1359 DS 20, 268-9. Rasschaw, Mendl, K nihy počtů 171; 1. R ataje 1 Ves 10 km záp. od Olo 1390 in Wrassow, ZDB VII, 852; 1601 mouce. 2 1131 Ratagih, CDB I 115; ves Russow, ZDB XXXIII, 36; 1675 a 1364 in Ratays, CDM IX, 384; 1398 de 1718 Raschow; 1720 Raschov; 1727 Ra- Ratay, K P I, 88 ; 1512 de villa Ratay, schovio (6. p.), M atrika v Cebíně; 1751 ACO 265, f. 149; 1576 obce rateyske, Raschow; 1846 Raschau, Rassow; 1872 PO XXIX, 120; 1718 R attey; 1720 RatRaschow, Rašov; 1881 a 1924 Rašov. 3 tay; 1751 R attey; 1846 Rattai, Ratag; P. Lomnice. Ces. 1872 Rattay, Rataje; 1881 a 1924 Ra 4 Rašuv, do Rašuva, Rašuvák, rašuvtaje. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Rataje, do Raté, k Ratajim , Rataské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J : přivlast. příp. ják/R atéják, ratéské/ratajské. -ov k OJ Raš, to buď hypokor. zkratka 2. R ataje 1 Ves 5 km ssv od Zdousloženého OJ s počátečním Ra- (Rad- nek. 2 1283 de Ratay, CDM IV, 211; mír, Radslav, Ranožir apod.), srov. Bo- 1409 za Rataji, K P I, 332; 1447 m ediehuslav/Boš, M J Bošovice, Zbyslav/Zbyš, tatem ville Ratay, PO X, 718; 1515 na MJ Zbýšov; nebo palatalizací z OJ gruntech m ých rathagskych, PO X, 91; Rach, k teré bylo rovněž hypokor. po 1531 ves Ratage . . . ve vsi Ratagich, dobou k týmž OJ, srov. Těcholub/Těch ZDO XXIII, 13; 1575 k faře ratagske, -v Těš, M J Těšov, Václav/Vach -> Vaš. ZDO XXIX, 12; 1603 fa rá ř ratagsky, MJ s Raš- se na M oravě a Slezsku vy PO XXV, 12; 1612 drží statky zdauskytují jen na starém sídelním území. neczkey a ratagskey, PO XXXIX, 108; 365
1670 Ratage; 1718 Rattay; 1720 Ratay; 1751 R attay; 1846 Rattai, Rataý (!); 1872 Rattay, Rataj; 1881 Rataje; 1893 Rattay, Rataje; 1924 Rataje. 3 P. Zdounky. Far. (již 1374) kostel sv. P etra a P avla; v 15. stol. tvrz. Ces. 4 Rataje, ojed. to Raté, do Raté, k Ratajom, v Ratajích/(ojed.) v Ratéch, za Ratajam a/(ojed.) za Ratéma, Rataják, ratéské. Ratajsko/Ratésko (trať v Popovicích sm ěrem k Ratajím ). O Ra té viz sub 5. 5 M J : z akuz. pl. k stč. rataj < *ortajb „oráč, rolník“. P atří do skupiny starobylých obyvatelských jm en označujících zam ěstnání a rozložených na starém sídelním areálu Moravy. Ve Slezsku není. Na pozadí nářeční ha nácké m onoftongizace (stč. ý > ) a,j > ej > é vytvořeno zvratnou analogií nář. do Raté do Rataj, ratéské <— ratajský a analog, nový nom. to Raté. Srov. Rájec -> Réc. CV 160, 168, 174, 225; Prof III 544; Trávníček HM 76; DS 19, 127; NŘ X 312; Svoboda Rus.-čes. stu die 358; Schwarz VS II 434. P J Ratajka v Mládcové. R a t h e n d o r f , viz 3. Radkov. Ratiborov 1 Zanikl u Pňovic (Litovelsko) v tra ti Lhotka. 2 1368 Racziborow, ZDO I, 1056. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rati boř, o němž viz Ratiboř. ČV —; Prof —; Nekuda 45; K. Sedlák Zaniklé osa dy n a Litovelsku a Konicku 1958/1, 35. Ratiboř 1 Ves 6.5 km zsz od Vsetína. 2 1505 Ratiborz, ZDO XVI, 67; 1535 ves Ratiborz, ZDO XXIV, 4; 1548 ve vsi Ratiboři, LSA 8 ; 1670, 1718 a 1751 Ratiborž; 1846 Ratiboř; 1872 Ratiborsch, Ratiboř; 1881 a 1924 Ratiboř. 3 P. Vsetín. L uterská fara. Čes. 4 Ten Ratiboř, z Ratibořa, o Ratibořu, za Ratibořem, Ratibořan, ratiboř ský. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Ra tiboř, složenému z rat- e, 0 . 5 M J : příp. -ice k OJ Rati boř, o němž viz R atiboř. Zn. ves lidí Ratiborových. ČV 116; Prof III 536; Schwarz VS II 179; DS 20, 287. 6 Pro klatý (v. t.). R a t i k o v, viz Radkov (Opavsko), Radíkov. R a t i m o v, viz Vratim ov. Ratíškovice 1 Ves 8 km ssv od Ho donína. 2 1131 Ratisckouicih, C D B I115; 1412 Ratyskow icz, ZDO VIII. 173; 1437 villa Ratysskowicze, ZDO X, 96; 1446 villam Ratisczkowicz, ZDO X, 490; 1595 ves Ratisskowicze, ZDB XXXII, 172; 1609 ves Ratisskowicze, ZDB XXXIV, 62; 1673 R adischkow itz; 1718 Radisskow itz; 1720 R atischkow itz; 1751 Ra-
dischkow itz; 1846 Ratischkow itz, též Radischkowitz, Ratisskow ice; 1872 Ra tischkow itz, Ratiškovice; 1881 Ratiškovice; 1915 R atischkow itz, Ratiškovice; 1924 Ratiškovice. 3 P. Hodonín. Těžba lignitu. Ces. 4 Ratiškovice, do Ratíškovic, Ratíškovják, ratiškovský/ratíškovský. 5 M J : příp. -ovice k O J Ratišek, které deminutivum k Ratiš, domácké podobě ně kterého složeného OJ s kom ponentem rat(i)- „bojovat“, např. Ratm ír, Rati boř, Ratislav. Zn. ves lidí Ratiškových. CV 116; Prof —; Svoboda StčOJ 151; NR X 295; Rospond P atronS l 38. 6 Důl Vlasta. Části: Na hradčanech. P J Podnáklí. Ratišovice 1 Ves 12,5 km již od Hro tovic, nyní část obce Běhařovice. 2 1358 curiam in Ratiskouicz, ZDB III, 369; 1398 in Ratistkowicz, ZDB VIII, 131; 1466 in Ratissowicz, ZDB XIV, 45; 1493 v Ratisskowiciech, PO V, 310; 1672 Raditschowitz; 1718 Radiskow itz; 1846 Ratischowitz, Ratišowice; 1881 Ra tišovice; 1924 Ratišovice. 3 S tatek Tvořihráz. Ces. 4 Raťšovice/Ratšovice, do Ratšovic, R atšovák/R aťšovák, raťšovské/ratšovské. V m ístě hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí ( í ) > i > 0. 5 M J: příp. -ovice k OJ, jehož podoby kolísají mezi Ratiš, která převládá, a Ratišek; o obou OJ viz Ratiškovice. Zn. ves lidí Ratišových. CV 116; Prof —; VM-Hrotovice 235. 6 Cihelna. R a t k a u, viz Radkov (Opavsko). R a t t e n d o r f , viz Radkov (Morav sko třebovsko). R a t z e l h o f , viz Raclavec. R a u s e n, viz Rusín. R a u s e n b r u c k , viz Strachotice. R a u t e n b e r g , viz Roudno. Rázová 1 Ves 6,5 km jz od Horního Benešova; Sl. 2 1288 Razow, CDM IV, 269; 1524 ves Razuow pustá, U rbář ko m ory krnovské; 1531 Radsoff, Soupis 67; 1559 Rašen, Soupis 68 (osedlá ves); 1720 Rase; 1736 a 1805 Rasse; 1870
Raase, Rázová, Catal. cleri; 1881 Rázo vá; 1894 Raase; 1924 Rázová, Raase, dříve jen Raase. 3 P. krnovské komory. Far. kostel sv. Michala. Ves byla na poč. 16. stol. pustá, 1548 opět osedlá. Něm. 5 M J : k OJ Raz, které palatalizací z OJ Rad, zkratky složeného O J typu Rad(o)mír, Radslav, Bohurad (srov. Budim ír —> Bud —>■ Buz, M J Bouzov) nej prve 1288 přivlast. příp. -ov (> 1524 -uow), 1870 příp. -ová, o jejím ž původu viz Machová. Užití -ová v 19. stol. je analogické podle častých jm en typu Čabová, Ficová, Franková, Huzová, vy s k y tu jíc íc h ,^ hustěji jednak v Nízkém Jeseníku, jednak v Hostýnských vrších. Něm. Raase z čes. Rázová vynecháním čes. toponym. sufixu, srov. Sudkov/ Zautke, BludovjBlaude. CV —; P rof III 547 (Ražice, OJ Ráž i Raz); Svoboda StčOJ 130. 6 Svobodný/Freihof, Greiplův m lýn/G reipelm iihle, Heroldův m lýn/ Heroldmůhle, Lesní mlýn/Buschmúhle. Rebešovice 1 Ves 8 km sev. od Zidlochovic. 2 1340 Rebieschowicz, CDM VII, 263; 1406 villa Rybessowicz, Decem. reg. censuum 211; 1718, 1720 a 1751 R ebeschow itz; 1846 Rebeschowitz, Rebessowice, kdysi Rybessowice, kdysi Rybessowice; 1872 Rebeschow itz; 1881 Rybešovice; 1924 Rebešovice. 3 P. Raj hrad. Zámeček. Ces. 4 Rebešovice, do Rebešovic, Rebešovščák, rebešovské. B etlém ek, na Betlém ek, na Betlém ko, Beťlémščák, betlém ské (R ajhrad; podle toho, že Rebešovice jsou m alebně rozloženy na svahu a při pom ínají seskupením dom ků tradiční lidový vánoční betlém). Něm. Rišpets. 5 M J: příp. -ovice k stč. O J Rybeš, to hypokor. podoba k OJ Ryba ryba „Fisch", srov. stč. O J Ryben, Rybec, Rybka (-ka nem usí bý t dem inutivní). Zn. ves lidí Rybešových. Hanáckou nář. změnou y > e dnešní Rebešovice; po prvé už r. 1340. Srov. příjm . Rybeš a MJ Rakšice. CV 118; Prof —; Svoboda StčOJ 151: Schwarz 246 a VS II 38. 367
Redcouici 1 Neznám á poloha. 2 1104, falzum z XII. stol., Redcouici, Kosmas 259. 5 Nejasné. Snad R ědkovice ke OJ R ědek, R iedek k řěd - „řídký“ ? Regenholz 1 Zanikl u Cerekvičky (Jihlavsko), kde byl potok Regenbach. 2 1498 ves pustou Regenholcz blíž Maley Czerekwiczky, ZDB XVII, 26. 5 M J: pravděpodobně z něm. *Raginharts „ves R aginhartova“, k OJ Raginhart, v němž ragin „sluha“ a hart „tvrdý“. Jm éno dobře zapadá do areálu něm. genitivních jm en typu A m olds, Liutpolds, M arkwards —>■ Arnolec, Lipolec, M arkvarec apod. na jihozáp. a záp. Moravě. Lidovou etymologií změ něno na Regenholz (dále pak upraveno na P J Regenbach, které významově jasné — „dešťový potok“): popudem ke změně byla disimilace r-r > r-l (Raginharts —► Raginhalts, to přikloněno s nář. a > o k Holz „dřevo“, etymologické -in nahrazeno něm. spojovacím -en-: Regenholz). Výklad, podle něhož jm. Regenholz je sém antickou napodo beninou čes. jm. Deštná (v. t.), je třeba odm ítnout, protože jednak scházejí čes. doklady, jed n ak jm éno je součástí něm. kolonizačního areálu. CV —; Prof —. R e g e n s, viz Řehořov. R e h s d o r f , viz Radišov. Reibendorf 1 Zanikl na panství val tickém v neznám é poloze. 2 1259 Rei bensdorf, Zemek Valticko 34, 42, 45. 3 Více o něm není zpráv. 5 M J: z něm. *(H)reibensdorf „ves (H)Reibenova“, to k OJ (H)Reiben, jež je domáckou podobou OJ Hraban (Hrabanus, Hrabanikko), k sthn. hraban „havran“, s gen. -s a -dorf „ves“. Srov. Ratboto —> Reipoto —>- R eitten (viz Rapotín). CV —; Prof —; Bach DNK I— 1, 214. R e i g e l s d o r f , viz Rudíkovy. R e i g e r s d o r f , viz Rejchartice. R e i c h e n a u , viz Rychnov. Reichenstein 1 H rad u Javorníku v Račím údolí; Sl. 2 1881 Reichenstein. 5 M J : něm. zum richen stein „boha 368
tý kám en, tj. h ra d “. ČV —; P rof V 640 (Rejštejn); DS 13, 168. R e i c h w i e s e , viz Rejvíz. R e i m l i c h , viz Rybí. R e i s e n d o r f , viz Trhavice. R e i t e n d o r f , viz Rapotín. R e j d ů v e ň , viz Mihoukovice. 4 Ta Rédovna, na Rédovňi. R ejhotice 1 Ves 2 km sev. od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), nyní pod jm. Žárová část obce Loučná nad Děsnou. 2 1492, 1495 dopl. T; 1570 na ves R eytenhon (!), PO XXV, 19; 1589 dopl. T.; 1633 in dem Dorff Reitenhav, Prásek, Organisace 226; 1672 Reittenhau, Děkan, m atrika šum perská; 1677 Reuttenhaw ; 1718 R eittenhau; 1720 Rei tenhau; 1751 R eyttenhau; 1771 dopl. T; 1846 Reitenhau, Reutenhau; 1847 dopl. T; 1872 Reutenhau, R ajtenhau; 1881 Rejpotice; 1885 Reutenhau, R ejtířov; 1893 Reitenhau, Rejpotice; 1905 Reu tenhau, Reitenhau, Rejpotice; 1915 Reu tenhau; 1924 Rejhotice, R eutenhau, d ří ve Rejpotice. 3 P. Vízmberk. Ves zpust la v 15. stol., obnovena mezi 1. 1570 až 1575. V 18. stol. železárny. Něm. 4 Něm. Raetnha. 5 M J: pův. něm ec ké Reittenhau „m ýtina, paseka R eittenova“. O O J R eitten viz Rapotín. P atří mezi častá M J s -hau na sev. Moravě. V 18.—19. stol. zkříženo s R eut- < rut, riud „klučení“ : Reutenhau, které bylo při spojení s -hau bližší významem „pa seka vzniklá klučením “. Něm. nář. Raetnha se stalo východiskem čes. MJ 1885 Rytířov, Rejtířov, neboť Raeten, Raiten spojeno s reiten „jezdit na koni“ -> R eiter „jezdec“ a sblížením s Ritter „ ry tíř“ pak Rytířov. R. 1885, 1893 a 1905 se uvádí též jako „správné“ R ej potice: něm. O J R eitten skutečně z pův. Reipoto vychází (viz Rapotice, Rapotín), proto R ejpot- „náležité, správné“. Příp. -ice analogická, neboť pův. něm. -hau, -au -> čes. -ovj-ová (srov. Franckenhau /Franková, Fitzenhau/Ficová atd.). Čes ké Rejhotice vzniklo až 1924 jako kan celářský novotvar. CV —; Prof —.
1. R ejchartice 1 Ves 3 km sz od Dvorců, nyní jejich část. 2 1397 Reycharticz, ZDO VI, 642; 1448 in villa Reichazz, Lechner I, 58; 1480 Reycharticze, ZDO XII, 19; 1517 z Rychartic, CMM 1957, 329; 1599 Reygersdorff, Soupis 85; 1678 Raigersdorf; 1718 Raygersdorff; 1751 Reygerstorf; 1771 Rziharticze; 1846 Reigersdorf, Reghartice; 1872 Raigersdorf, Rajgersdorf; 1881 Rejchartice; 1893 Reigersdorf, Rejchar tice; 1924 Rejchartice, Reigersdorf. 3 P. Karlovec. Něm. 4 Rajchartice/Rej-, Rajchartičák, rajchartický (1960). 2. R ejchartice 1 Ves 7 km sev. od Šum perka. 2 1351 Richardi villa, CDM VIII, 80; 1417 dopl. T; 1431 Reichersdarff, M em orialbuch; 1517 a 1569, dopl. T; 1570 na ves R aykysdorff, PO XXV, 20; 1672 ecclesiam Reigersdorffensem , Děkan, m atrik a šum perská; 1677 a 1718 Raygersdorff; 1751 Reigersdorf; 1798 dopl. T; 1846 Reigersdorf, Reghartice; 1872 Reigersdorf, Rajchartice; 1881 R ej chartice; 1924 Rejchartice, Reigersdorf. 3 P. Bludov. F arní (již 1351) kostel sv. Michala. Něm. 5 M J je něm.-čes. sm íšené jm éno: příp. -ice k OJ Rejchart, to — vedle stě. Rychard, Ryčhard — z něm. Richard Rihhihart, složeného z rihhi „vla d a ř“ a hart „statný“ ; zn. ves lidí Rejchartových. Výklad z něm. O J Raginhart k ragin „rada“ není možný, pro tože bychom m useli očekávat Rejnhartice, Rejhartice (s disimilací podobnou laš. nář. Rajhart = OJ Reinhart). Na pozadí stč. ý > aj > ej vytvořeno Raj chartice. Z pův. OJ Rihhihart bylo sthn. OJ Rihhart, později Richert, s novoněm. posunutím Reihart, Reichert (v něm. severomor. nářečích i > ei, ej, srov. Rejvíz.). P roto též u 1. R. r. 1448 Rei chazz „Reicharts, tj. R ichardův“. Něm. Reicher- alternovalo s Reiger-, Reikerpodle nář. změny g/ch: odtud kolísání Richersdorf, 1570 R aykystorff, od 17.
stol. Reigersdorf. Něm. kom ponent -dorf „ves“ je v okolí dobře doložen (srov. Guntram ovice/G untersdorf), proto snad no nahradil jak pův. čes. -ice (u 1. R.), tak i genitivní -s (u 1. R. a snad u 2. R. v lat. Richardi villa). CV 260 (bez); Prof - , V 583; DS 6 , 64; Schwarz II 309. Srov. též 1575 n a R eykharticze s. v. Pleče. Rejvíz 1 Ves 7,5 km jz od Zlatých Hor, od 1964 jejich část; Sl. 2 1687 Reibwiesen, Zuber Jesenicko 363; 1736 Reihwiesen, m apa viz sub 5; 1768 Reyhewiesen, Zuber Jesenicko 363; 1787 Reywiesen, tam že; 1805 Reichwiesen, tam že; 1836 Reiwiesen, Ens, Hist.-topogr. B eschreibung; 1850 Reiwiese, Zu ber Jesenicko 363; 1880 Reiwiesen, tamže; 1881 R ejviz; 1894 Reihw iesen; 1907 Reihw iesen; 1924 Rejvíz, dříve jen Reihwiesen. 3 P. Cukm antl. Bažinaté okolí. Jezírka. Něm. Po 1945 osídlen částečně řeckým i em igranty. 4 Rejviz, na R ejviz, na Rejvizu, Rejvizák, rejviský. Něm. Reichw'ts, Reibw'ts (1962 v Rejvizu). 5 M J: z něm. Reichwies(en) -é— zu den reichen W ie sen „místo s bohatým i loukam i“. Moti vace jm éna odpovídá skutečnosti: ves leží n a lučnaté náhorní rovině se zná mými rašelinným i jezírky (uvedenými na Šem berově m apě 1881 jako Jezera). Místo bylo známo před založením vsi jako pastvina. Uvádí se již 1736 na m apě knížectví grodkowského (pol. Grodków) pod jm. Reihwiesen, a to pro část, na níž později založen Starý R ej víz, A lt Reihw iesen; pro část pozděj šího Nového Rejvizu, Neu Reihwiesen je na m apě uvedeno jm. Kónigsmahl „královská hostina“ (Hieronym St. Pawlik, Reihwiesen — geograph., n atu rwiss., kult. und hist. Beschreibung, R ej víz 1929, 6 ; Paw lik byl význam ný vlas tivědný pracovník Jesenicka). Paw lik vykládá jm. Kónigsm ahl podle m ísta údajného setkání polského krále Vladi slava Zikm unda s arciknížetem Karlem dne 14. VI. 1624. S etkání se však událo 369
v blízkých Heřmanicích. Spíše je jm. K. obrazným vyjádřením bohatství luk, bohaté pastvy a událost z Heřmanic přenesena lidovou fantazií sem. R. 1768 zde postaveny první domky a stáje, později hospoda, neboť pastviny ležely na výhodné spojnici V rbno—Jese ník. T eprve 1794 byly postaveny nové domky s trvalým i osadníky z čes. k ra jin (srov. tehdejší tam ní příjm ení Svatoš, Rozsíval, H ubený, Kadlec ...) . Osa da m ěla odtud dvě části: Starý Rejvíz, A lt Reihwiesen — m ísto s prvním i pasteveckými chýšemi obývaným i patrně jen sezónně; N ový Rejvíz, Neu Reih wiesen — místo, kde vznikla nová osa da s trvalým i usedlíky. V 19. stol. obě části splynuly, v lidu však dosud (česky i německy) rozlišován Starý a N ový R. Viz i Z uber Jesenicko 363—365. Zápis 1687 Riebwiesen vznikl z Reih wiesen uzavřením slabiky před w, z ně hož p ře ja t závěr. Sthn. i v něm. náře čích na sev. M oravě > ei, ej, proto i nář. výslovnost Rei- (nikoli Raj-) a odtud čes. Rej-. ČV —; P rof —; DS 13, 168; DS 16, 63; E. C hristm ann BzN II 107; K luge EWDU 690; U těšený DTB 1 151; Zuber Jesenicko 363 (k Reihe, střhn. p rý „příkaz“). Srov. K rum víř, Burgvíz. 6 S tarý Rejvíz/Alt Reihwie sen. Renertov, nyní V ysutá 1 Dříve ves, pak osada obce Kolnovice, nyní část obce Mikulovice; 15 km sv od Jesení ku; Sl. 2 1805 Rennersfeld; 1836 Rennertsfeld; 1881 Renersjéld; 1894 Ren nersfeld; 1924 Renertov, Rennersfeld, dříve jen Rennersfeld. 3 P. Kolnovice. Osala založena r. 1791. Něm. 5 R. Nazván po zakladateli Josefu Rennertovi něm. Renner(t)sfeld „pole R-ovo“. Česky s analog, příp. -ov (Re nertov), na k rátk ý čas též Renartovice s analog, -ovice. CV —; P rof —; Zuber Jesenicko 330. R e n n e r t s f e l d , viz Renertov. Renoty 1 Ves 4 km jjz od Uničova. 2 1424 dvě vsi Střelce a R eym hautj 370
někdy příslušné k Uničovu . . . Reinharti, Sedláček Z bytky č. 865 (123); 1479, 1541, 1592 dopl. T; 1674 Raynoťh; 1679, 1692 dopl. T„ 1718 R eynoth; 1720 A ynot, R evnot (!); 1751 Eynoth; 1771 dopl. T; 1846 Einoth, Einöde, Renoty; 1872 Einoth, Renoty; 1881 Rejnoty; 1924 Renoty, Einoth. 3 P. m ěsta Uni čova. Far. kostel Nanebevzetí P. Ma rie. Něm. 4 Rénote, do Rénot, R énoták/-čák/ (ojed., neexpres.!) Rénočál, rénocké. 5 M J: aglutinací ze spojení zu der Ein öde „na pustině, na poustevně“ —y zu de Reynoth. Jm énu se přestalo rozu mět, snadno upravováno v duchu něm. sylabism u: A ynot, A net, A in apod. Čes. Ren- vlastně hanakism us: něm. Reinpřejato s hanác. monoftongizací (aj)ej > é, proto v nář. „správně“ Rénote. CV 257; Prof Repechy 1 Ves 16,5 km vých. od Boskovic, nyní část obce Bousín. 2 1480 na Rypachu, PB V llb, 6 ; 1481 na Raypachu, K P V, 284; 1566 Rejpechu (2. p.), LSA 238; 1568 ves Rejpech, ZDO XXVIII; 1846 Reppech, Repech; 1881 Rýpechy; 1885 Repech, Repechy; 1924 Repechy. 3 P. Boskovice. R. 1566 byly R. pusté. R. 1716 založena tu sklárna a 1727 při sklárně ves. Čes. 4 Répeche, do Répech, Répešák, répesícé. 5 M J : z něm . Reichbach <— beim reichen Bach „potok bohatý na vodu“. Do češt. přejato s něm. ei čes. aj (1481), — ej (1566). Po zpust nutí žilo jm éno jistě dále jako P J a p ři jalo nářeční podobu s ej > é (Répech, tak dosud v nářečí a 1881 u Šem bery pospisovněné na Rýpechy). Po obno vení vsi P J přejato za MJ, odtud něm . Repech, v češt. pak přikloněním k čas tým plurálovým jm énům typu K okory pak pl. Repechy. K ei > čes. é srov. předcházející heslo. ČV 44 (nejasné); Prof - ; Knies VM-Boskovice 143 (pův. prý něm. Rohrbach). R e s c h d o r f , viz Rešov. R e s c h e n, viz Rešov.
Rešice 1 Ves 10,5 km jv od Hroto vic. 2 1271 in Retschize, CDM IV, 86 ; 1358 in Rissicz, ZDB III, 253; 1378 de Rzischicz, ZDB VI, 548; 1378 in villa Ryssicz ZDB VI, 548; 1480 v Rissiczich, PB V, 6 ; 1481 v Ryssiczich, ZDO XV, 30; 1550 ve dvoře ryssiczkem , PB XX, 94; 1558 dvořák rzijssiczky . . . dvuor v Ryssiczich, ZDB XXVIII, 11; 1582 na Ryssyczych, PB XXIX, 343; 1671 Ressitz; 1718 Ratschitz, Ráschitz; 1720 Roschitz; 1751 Roetschitz; 1846 Roeschitz, Rešice; 1872 Róschitz, Rešice; 1881 Ryšice; 1893 Róschitz, Rešice, Ryšice; 1924 Rešice. 3 P. Rešice. Zámek. čes. 4 Rešece/(nověji, zř.) Rešice, do Rešec, v Rešecich, za Rešecama, Rešečák/(ex pres.) Rešák, rešecké. V m ístě hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i > e. 5 M J: příp. -ice k OJ, jehož původní podobu nelze přesně a s urči tostí stanovit. Mohlo znít Rys apel. rys „Luchs“ (srov. OJ Vík, Tur), Ryš +adj. ryšb „ryšavý“ (srov. OJ C m , Modr v M J Černovice, Modříce), Ryš(ě), Rych = hypokor. podoby k OJ Rys, Ryš i něm. Richard (tak Svoboda StčOJ 149; Prof III 627 s. v. Ryšín — zde vedle domácího původu). Třebaže většina do kladů se píše s R y-/R i-, první zápis 1271 Retschize (Rečice) m á s dnešním Rešice společné Re-, které bychom sice mohli vyložit jako nářeční y, i > e (srov. Klínovice/Klenovice na Hané) a paralelní zm ěnu u > o n a jihozáp. Mo ravě (např. Hrutovice/Hrotovice), avšak jednak zaráží stáří prvního dokladu s e, jednak to, že doklady od pol. 17. stol., kdy se u jiných jm en nářeční podoby silně prosazují (i pomocí něm. grafiky), toto e nem ají. Není proto výklad z pův. Ry-/R i- jistý, leda kdybychom místo ná řeční změny y > e připustili disimilaci v Ryšicích > Řešících (srov. typ -inice > -enice). Avšak na Mor. je i jm. Rešov, které leží na Rým ařovsku, tedy mimo oblast hanáckých nářečí. — Zdá se proto, že je třeb a v y jít z takového jm é na, v němž je -e- p ůvodní: asi *Hřěčice
k OJ H řěk nebo ‘Hřešíce k OJ Hřěch; obě OJ hypokor. podoby buď z lat. Gregorius, stč. Rěhoř, nebo k etnické mu jm. H řěk „Rek, G rieche“ (srov. Rečkovice k OJ Hřěček, dem inutivu k OJ Hřěk). Na toto pojetí by ukazoval do klad 1271 Retschize — Rečice jen po kud se -č- týče. Zám ěna Ř/R by zů stala nevyložena. Všechny zápisy však m ají jasné R-. Ves leží v oblasti, kde se sporadicky vyskytuje již brzo něm. kolonizační ži vel. Jm. Rešice a sousední K adov se opakují též na jih od Pulkavy v Hor. Rakousku. I sousední jm. D ukovany (v. t.) má za základ něm. OJ. Nelze proto vyloučit, že v MJ Rešice vlastně něm. OJ Resch, Resche, o němž v. Bach II-l, 328. M J R. zn. ves lidí Rysových, Ryšových, Hřěšových, Hřekových, Reschových. K poslední možnosti se kloníme i my. ČV 17 (z něm. Reš nebo čes. Rěřc); Prof - ; Svoboda StčOJ 146 (Rech). 6 Spálený mlýn. 1. Rešov 1 Ves 7 km jjz od Rým ařova. 2 1351 Reschendorf, CDM VIII, 80; 1398 Resschdorff, CDM XII, 469; 1517, 1550. 1580 dopl. T; 1620 von Reschen, Prásek Organisace 170; 1678 a 1718 Re schen; 1720 Reschen, Ressow; 1751 Roeschen; 1846 Reschen, Röschen, Ressow; 1872 Reschen, Rešov; 1881 Rešov; 1924 Rešov, Reschen. 3 P. Janovice. Farní (již 1351) kostel sv. K ateřiny. Něm. 2. Rešov 1 Dříve osada, od 1912 slou čena v jednu obec s názvem H ostěrádky-Rešov, 8 km jz od Slavkova. 2 1846 Reschow, Ressow; 1872 Reschow, Rešov; 1881 R yšov; 1924 Rešov. 3 P. Chrlice. Ves vznikla na konci 18. stol. parcelací hostěradského dvora. Ces. 4 Rešov, do Rešova, Rešovák, rešovské. 5 Osada nazvána podle úředníka velkostatku Resche, který m ěl na jejím založení účast. • M J : přivlast. příp. -ov k OJ Resch, Reš, Reše, které německé (viz Rešice). CV 116, 225; Prof - . R e u t e n h a u , viz Rejhotice. R e u t t e n d o r f , viz Rapotín. 371
R e w e r s d o r f , viz Třemešná. R ewigenschakwitz 1 Ves zanikla mezi Strachotínem a Sakvicemi. 2 1414 Rewigenschaikwicz, Bretholz, Das U r bar 46. 5 MJ německé, v první části nejasné (snad k nějakém u OJ, o němž viz Re genholz), o druhé části (-schakwitz), viz Sakvice. R ichter (Mikulov 37) p ře kládá Rewigen- jako Viničně. ČV —; Prof —; N ekuda 32. Rezkov 1 Zanikl v okolí Konice mezi Hluchovem a Suchdolem, kde je trať Rezka (VM-Konice 109). 2 1379 Reskow, ZDO III, 525; 1386 villam Rezkow, ZDO IV, 780; 1446 Rezkow, ZDO X, 443. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rezek, to substantivizací stč. adj. rzý: п г ь к ь R zek, morfolog. vyrovnáním Rezek. Srov. OJ С т ек, Rúsek. CV —; P rof —; Svoboda StčOJ 136, 201; N ekuda 110; NR V 218. R i b b a w e, viz Řepová. R i e t s c h, viz Rídeč. Richardovice 1 Zanikly v okolí města Jeseníku; Sl. 2 1305 Richardi villa, CDS XIV, 14. 5 Jm . Richardovice vytvořeno uměle pro doklad Richardi villa „ves Richar dova“. Není jisto, zda Richardi villa = Richardsdorf, Richardov, Richardová. Vzhledem k ostatním jm énům v okolí a k dokladům typu Richardi villa sou díme na pův. německou osadu. O něm. OJ Richard viz Rejchartice. CV —; Prof —; N ekuda 46; Zuber Jesenicko 481; Schwarz VS II 307; Nieckula OSG IV 91-106. R i n g e l s d o r f , viz Kroužek. R i p p a u, viz Řepová. R i 11 b e r g, viz Kaple, Celechovská. R i t t e n d o r f , viz Ves, Nová (Te lečsko). R o d a, viz R uda nad Moravou. R o d e , viz Chařová. Rodkov 1 Ves 3 km jz od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Dolní Rožínka. 2 1436 ves Rodkov, K P III, 108; 1500 z Rodkowa, Mor. archivy 372
soukr.; 1675 Rotkow ; 1718 Ratkow ; 1751 Rodkow ; 1846 R otkow ; 1872 Rodkow, Rodkov; 1893 Rodkow , Rodkov; 1924 Rodkov. 3 P. P ernštejn. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Rodkov, do Rodkova, Rodkovák, rodkovskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Rodek, to zkratka složeného OJ Rodislav, Rodoslov, k rodí>, roditi „ge bären“ a -slav, o němž v. M iroslav; OJ R. mohlo být odvozeno také přím o od slovesa, srov. Plakati/Plaček, běhati/Běžek. ČV 117; P rof —; Svoboda StčOJ 96, 136. 6 Ves se skládá z částí Dolní a a Horní Rodkov. Rogendorf, od 1947 Krasová. 1 Ves 8,5 km vých. od Blanska. 2 1846 a 1872 Rogendorf; 1881 Rogendorf; 1885 Ro gendorf, Rojendorf; 1893 Rogendorf, Rojendorf; 1924 Rogendorf; 1947 Kra sová. 3 P. Rájec. Ves založena 1717. Čes. 4 Rondorf, na Rondorf, na Rondorfi/ -ě, Rondorák/Rondorfák, rondorské. Arch. Londorf (s disimilací R-r > L-r), Lundurf, R undurf, Rondurf, na Lundurfo atd. silně na ústupu. Nověji Kraso vá, na Krasová, K rasovák/-ščák, krasovské. V m ístě hanácké nářečí horské s o > u. 5 Ves nazvána po m ajiteli panství K arlu Ludvíku hrab. z Rogendorfu a M ollenburku (viz i Molenburk). Jm. Rogendorf je německé, složeno z Roggen „žito“ a -dorf „ves“ ; srov. přídom ek Gerstenfeld s. v. Ječmeniště. Jm. K rasová: podle polohy vsi v Mor. krasu. Příp. -ov(á) je u nových M J častá, srov. Hřibová, Žárová. ČV 263 (bez); Prof - ; Honí OP III 85. Rohatec 1 Ves 10 km zjz od S tráž nice. 2 1270 de Rohaz, CDM IV, 34; 1368 Rohatecz, ZDO I, 990; 1617 Rohatecz, Strážnický u rb ář; 1669 Rohatecz, 1718 a 1751 Rohatetz; 1846 a 1872 Rohatetz, Rohatec; 1881 a 1924 Rohatec. 3 P. Strážnice. V 14. stol. tvrz. Far. kostel sv. Rartolom ěje. Čes. 4 Rohatec, do Rohatca, v Rohatcu, Rohačan, rohatecký. 5 M J: substant. příp. -ec k adj. rohatý „gehörnt“, které
mohlo znam enat i „krum m , krum m ig“ a označovalo m ísto nějakým způsobem nerovné, nepřím é, s křivým tokem řeky, s křivým průběhem polí, cesty apod. Srov. M J Rohlina, K roužek a něm. K rum m au ( = Krum lov) a jm. s -eck (Landeck, v. Landek). CV 232; Prof III 573 (zde p l.;), Sm ilauer PST 2 153; Bezlaj II 160. Srov. v C. Rozsochatec. Rohle 1 Ves 10,5 km vých. od Zá břehu. 2 1356 in villa Rohla, ZDO I, 436; 1385 Rochle, ZDO IV, 543; 1397 in villa Rohly, ZDO VI, 720; 1447 in villa Rohly, ZDO X, 560; 1510 ze vsi Rohle, PO VIII, 217; 1510 ves Rehle (!), ZDO XVII, 19; 1677 Rohl; 1718 Rogle, 1720 Rochle; 1751 Rohle; 1846 Rohle, Rohla (!); 1872 Rohle; 1924 Rohle. 3 P. Zábřeh. F arn í kostel sv. M artina. Něm. a čes. P řed třicetiletou válkou byla ves ještě ryze česká. 4 T y Rohle, do Rohli, Rohlák, rohelské. 5 M J: pl. k O J Rohel, to z apelat. rohel „rohlík“ (srov. OJ Buchta, Maza nec); zn. ves Rohlovy rodiny. Srov. Kokory, Drahany. Pův. pl. R ohly v nář. na Moravě —>■ Rohle jako substantiva na -l, která přešla k m ěkkým vzorům (např. kostele, obale, úkole). Rohle považová no za Rogel + ja vbsb, proto sg. Rohle, 1846 Rohla (se zrušenou „přehláskou“) jak v Č. Davel +— >■ Davle. CV 167, 232 (vedle výkladu z domácího rog-bljo k rop-b též něm. Ráchel); P rof —; Svo boda StčOJ 169, 196; Březina Zábřežsko 326—327. 6 Rohelská hájovna/R ohler Jágerhaus, Rohelský m lýn/Rohler Múhle. P J jsou čes. původu. R ohlenka 1 Sam ota (hostinec) mezi Tvarožnou a Jiříkovicem i, 9 km sz od Slavkova. 2 1881 Rohlenka; 1935 Roh lenka. 5 Viz Rohlina. Rohlina 1 Dříve ves, k terá splynula s Hodslavicemi (Novojičínsko). 2 1437 Rohlina, ZDO X, 98; 1481 Rohlinu (4. p.), ZDO XII, 41; 1520 u Rohliny, PO XI, 110; 1524 ves Rohlinu, ZDO XX, 3; 1531 na ves Rohlinu, PO XV, 21; 1558 Rohlina a 1578 Rehle u n te r Hotzendorf,
A. Turek, Palackého rodná obec 1948, 20—31; 1614 Rohlina. 3 R. 1578 ještě sam ostatná obec. 4 Na poč. 20. stol.: jdu do Rohliny (tj. sm ěrem k Bludovicím). 5 M J : z ape lat. rohlina „osada s výběžky podobají cími se rohu, osada na takových výběž cích položená“, nebo, ja k ukazuje po loha polí se jm. Rohatý, Rohlina, „ro hová poloha polí“, Srov. jm éna podle podoby s něčím : K roužek, K ukle, Lopa ta, Sekyra apod., podle polohy: K out, K út, K rajiny, V zadcích apod. Srov. i M J Rohlenka (v. t.), v němž nář. i > e. CV - ; P rof III 573, V 533; Sm ilauer PST 2 153. R o h o s t i c e , viz 1. Rohoteř. 1. R ohoteř 1 Zaniklá ves mezi mackovickým hřbitovem a B řežany (Jaroslavicko). 2 1228 plebanum de Rohoťher . . . ecclesia de Rohater, CDB II, 313; 1248 in Rachuwiz, CDM III, 125; 1278 Rohatitz, CDM IV, 151; 1358 in Rochczicz, ZDB III, 371; 1513 v Rohotrzti, PB VIII, 75; 1522 z pustých vsí Ruchticz, PB Vllb, 273. 3 Byl zde farní kos tel (1228). 2. R ohoteř 1 Zaniklá ves někde na Zdánicku. 2 1365 villam Rohoschczye, ZDO I, 874; 1391 Rohotrzie, ZDO III, 47; 1466 cum villis Rohotrzitiem i, ZDO XI, 369. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 Jm éno ne příliš průhledné a jasné. Snad poses. příp. -jb k OJ, které by bylo složeno z Roho- k rogr?> „Horn, roh, Ecke“ (srov. OJ Rohovlad, Rohoblud) a jehož druhá část je nejasná. K event. terti „ tříti“ bychom očekávali -těr, *Rohotěř. Možná, že bude třeba v y jít ze stejného základu, k terý Sm ilauer v P rof V 553 předpokládá u jm. Roztěž (v nář. Roztěř jako mládež/-ř, drůbež/-ř, krádež/-ř), totiž -tqg „ziehen, dehen, táh nout“. Významové spojení s Roh- zů stává však nejasné. CV —; P rof —; Nekuda 110; ZMK VIII 419 (OJ Rohovlad); Svoboda StčOJ 96. Rohov 1 Ves 15 km sv od Opavy; Sl. 2 1347 Rogaw, CDS VI, 198; 1349 373
Rogaw, ČSIMuz 1963, 34; 1377 Rogaw, Gr-M II; 1405, 1439 a 1619, dopl. T; 1736 Rohow; 1830 Rohow, K nie; 1837 Rohowo; 1837 Rochow, Rochowo, Catal. cleri; 1881 a 1924 Rohov. 3 P. Chuchelná. V 16. stol. fara. Čes. 4 Rohovo, do Rohová, v Rohově, Ro hov jan/-vjak, v pl. Rohovscy, rohovsky. 5 M J : přivlast, příp. -ov k O J Roh, to buď hypokor. zk ratka k O J Rohovlad, o němž v. Rohoteř, nebo přímo z apelat. roh „Hom, Ecke“. Není zcela vyloučen i apelativní výklad s význa mem „ves ležící na rohovém, tedy ne přím ém nebo daleko ležícím m ístě“, srov. M J Rohatec, Rohlina. ČV —; Prof III 573; Rospond RKJ-W roclaw III 59; Schwarz VS II 349; Sobotík CSIMuz 1963, 35; DS 20, 267 a 13, 166. Rohozec 1 Ves 6,5 km sv od Tišnova. 2 1240 Rohose, CDB III, 260; 1259 Rohozez, CDM III, 273; 1574 z Rohozec (!), LSA III, 1; 1575 ze vsi Rohosscze, PB XXVII, 87; 1580 ze vsi Rohoscze, PB XXIX, 27; 1674 Rohosecz; 1718 Rohasetsch; 1751 Roliosetz; 1846 Rohozdec; 1872 Rohozdetz, Rohozdec; 1881 Rohoz dec; 1924 Rohozec, dříve Rohozdec. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Ten Rózdec/(nověji) Rohozec, Ruhozec/(velmi arch.) Rúzdec, Rúsc (Jamné, Zhoř), do Rósca/Rohosca/Rúsca, Róščák/ Rohoščák/Rúščák, róské/rohoské/rúské. Ojediněle v okolí též Rohozelec, Rohuzelec. O podobách Rósc, Rúsc viz sub 5. 5 Původně Rohož z apelat. rohož > rogoz-b „sítina, rákos“, od r. 1259 s demi nutiv. příp. -ec: Rohozec. V nářečí a v některých pozdějších dokladech Ro hozdec: kontrakcí Rohozec vzniklo Ro žec (srov. Bohuslavice/Bóslavice) a k je ho nepřím ým pádům v Rózci, do Rózce vytvořen „náležitý“ nom inativ Rózdecj Rohozdec, srov. nář. v Hójesci k nom. Újezdec. Dalším rozšířením Rohozdec Rohozelec (jediný případ toho dru hu na Mor.). CV 156, 170, 232; Prof III 574; Bezlaj II 161; Rospond RKJWroclaw II 54; Skutil MSB1 124-125; 374
Sm ilauer Vodopis 471 a PST 2 153; DS 16, 61. Rohož- časté P J na Českomor. vrchovině. Rohrbach 1 Stával u Jedovnic na Blanensku, kde na k atastru obce Lažánky stojí dvůr Na Harbechách (někdy zvaný i K onrádův dvůr). 2 1437 in Rorbach, ZDB XII, 301. 3 Ves zanikla za uher. válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: z něm. Rohrbach, složeného z Rohr- „třetina, sítí, rákos“, a -bach „potok“, zn. totéž, co čes. Rohozná „po tok tekoucí rákosím “. ČV —; Prof III 576 (Rohr-); Dickenm ann BzN II 196; Nekuda 120; DS 6 , 68-69 a 13, 172. R o h r b a c h , viz H rušovany u Brna. Rohrhof 1 Mlýn pod Dyjákovicemi (Jaroslavicko). 2 1535 Rohrhof pod Dy jákovicemi na řece Dyji, ZDB XXV, 2 ( = AČ XX, č. 334). 5 M J: z něm. Rohrhof „dvůr v sítí, rákosí“ ; viz Rohrbach. 1. Rohy 1 Ves 5,5 km již. od Velkého Meziříčí. 2 1377 Rohy, ZDB VI, 524; 1401 villam Rohy, ZDB XII, 99; 1443 z Rohow . . . v Roziech, LSA III, 86 ; 1555 ves Rohy, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Rohy, ZDB XXXII, 117; 1596 ze vsi Rohu, PB XXXI, 461; 1679 a 1718 Rohy; 1720 fíohe(!); 1751 a 1846 Rohy; 1872 R ohy; 1881 a 1924 Rohy. 3 P. Velké Meziříčí (v 15. stol. ves náležela velkom eziříčském u kaplanství). Čes. 4 Rohe, do Rohu/Roh (se znělým -h), k Rohům, v Rozich/ách, za Rohama, Roháč/(pejor.) Rohóš, rohovské. 6 P J Rohovec — zde p rý stával starý Rohov. 2. Rohy 1 Zam kly sev. od Skřinářova, kde je m yslivna Nové Rohy (Velkobítešsko). 2 1590 ves novou v Rozych, ZDB XXXI, 38; 1612 ves Rohy, ZDB XXXIV, 99; 1674 Rochy; 1718 a 1751 Rohy; 1881 Dv. Rohy; 1924 Rohy. 3 Ves založena v pol. 16. stol.; v pol. 18. stol. usedlosti skoupil osovský velkostatek a ves zrušena. 5 M J: plurál buď k apelat. roh < ro g t „H orn“ (tak Prof V 542), „Ecke“ (tak Prof III 576-577), nebo k OJ Roh <-
apelat. roh. Zn. buď ves položenou na rohu k atastru, m ající podobu rohu (srov. Roklina), nebo ves Rohový rodiny (srov. Kokory). ČV 151, 163, 231 (z apelat.). Dáváme přednost výkladu apelativním u. R o c h l a , R o c h l e , viz Rohle. R o c h o v i c e , viz Raklinice. R o j , viz Ráj. K ojetín 1 Ves 12,5 km zsz od Tiš nova. 2 1349 in Rogietyn, ZDB III, 39; 1464 z Rogetyna, PB IV, 143; 1481 ve vsi Rogetinie, ZDB XV, 39; 1496 v Rogetinie, ZDB XVII, 14; 1664 z Rogetina, M atrika v Dol. Loučce; 1718 a 1751 Ro getein; 1846 Rojetein, Rogetjn; 1872 Rojetein, Rojetín; 1881 a 1924 Rojetín. 3 P. Osová. Ces. 4 Rojetín, do Rojetina, Roječák, rojecfcé. 5 M J: přivlast. příp. -ín k jed noduchém u příjm í Rojata, rozšířeném u z OJ Roj < rojb „Bienenschwarm “ o -ata; srov. Strom /Strom ata, Z em /Ze mata, Žába/Zabata (v M J Zebětín). CV 117; P rof V 569 (Rojice, Rejkovice); Svoboda StčOJ 165; Bezlaj II 162; OSG III 202. 6 Na řekách. R o k l i n y , viz Sropengrunt. 1. R okytánky, Dolní a 2. R okytánky, H orní 1 Zanikly u Rímova n a Třebíčsku, kde je sam ota Vís ky. 2 1349 in villa Rotigl parua et secunda Rotigl parua, ZDO I, 40; 1387 Rokitanka, R okitanka secunda, ZDB VII, 540; 1399 R o kytá n ky Superiorem , et R o kytá n ky Inferiorem , ZDB VIII, 227; 1492 ves R okytanku Horní, ves R o kyta n ku Dolní, ZDB XVI, 29. 5 M J: substantivizace adj. rokytná, o němž viz Rokytná. Bylo to nejspíše původní hydronym um , srov. R okyténka, potok v Rokytnici. Zn. „potok te koucí do R okytné“. K střídání -é n ky/ -á n ky srov. S tu d én ky /Studánky. Kdy by bylo MJ R o ky tá n ky dem inutivum ke jm s -any (*Rokycany), muselo by znít R okycánky. O něm. Rotigl viz rov něž Rokytná. CV —; Prof —; Nekuda 34. Rokytná 1 Ves 2 km ssv od Morav-
ského Krum lova, nyní jeho část. 2 1046, falzum z 12. stol. de urbibus R okiten . . . , CDB I 382; 1073, falzum z 12. stol., Rokitne, CDB I. 386; 1247 in Rokitnitz, CDB IV, 113; 1253 in Roticl, CDB IV, 266; 1284 Rotikil, RB II, 571, 1551 ze vsi R okytnie, PB XX, 200; 1643 Rottie gel, U rbář m oravskokrum lovský; 1672 Rodigel; 1718 R othúgl; 1720 Rotigel; 1751 Rothigl; 1846 Rothigel, R okytná; 1872 Rottigel, Rokytnice; 1881 R okytná; 1893 Rottigl, R okytná; 1924 Rokytná. 3 P. Mor. Krum lov. V 11. stol. knížecí hrad. Filiál. (v 13. stol. farní) kostel sv. Leopolda. Čes. 4 Ta Rokytná, do R okytny, R okytňák, rokytenské. 5 M J : z adj. ro k y ttn -, které pův. v muž. nebo střed, rodě (Rokyten, Rokytno), zn. „kde jsou rokyty, rokytné m ísto“. U M J s -an-ovým sufixem často kolísá rod, srov. Olešno/ Olešná, V rbný/V rbno; ta k i zde: R okyten/R okytná, tj. ves, voda, stráň apod. Bez vlivu na zm ěnu rodu nebylo jm. Rokytnice, které často jako jm. řeky (srov. zám ěnu i zde 1247). — K psi. orkyta „druh v rb y “. Velmi rozšířený slovan. toponym. základ. Něm. Rottigl vzniklo přesm ykem z čes. R o ky t— >■ R otik- vy necháním čes. odvozovacího sufixu a analogickým přidáním něm. zdrobňovacího ~(e)l. Později něm. Rottigl spojeno s významově jasnějším Rothúgel „čer vený kopeček“. ČV 153, 166, 225; Prof III 580 (Rokytá, Rokytnice), 582 (Rokyt ník, Rokytno); Bořek ZNT 161, 344, 356; Bezlaj II 140; Machek ES 421; Ros pond PNM 180 a RKJ-W roclaw II 54; Schwarz 92, 172, 240 a VS II 135; Šmilauer PST 2 133; DS 4, 100, DS 13, 170; DS 19, 128; BN 1, 106; NR XII 236; ZMK IV 94. 1. Rokytnice 1 Ves 11 km jz od Va lašských Klobouk. 2 1520 ves R okytniczy, ZDO XVIII, 29; 1670, 1718 a 1751 R oketnitz; 1846 Roketnitz, Roketnica; 1872 R oketnitz, Roketnice; 1881 R oketnice; 1924 Rokytnice. 3 P. Rokytnice. Čes. 375
4 Roketnica, do Roketnice, za Roketnicú, R oketňan/(st. gen.) Rokecan, roketenský. 6 Grňa, Pode zbytkem , V ja lovci. Části: Horňansko, H rubá strana, Čúpek, Mrmlov, Dvořisko. 2. Rokytnice 1 Městys 5 km zsz od Přerova. 2 1349 de Rokitnyczie, ZDO I, 127; 1353 Rokytnicz, ZDO I, 266; 1373 de R okytnycz, DM XV, 150; 1385 in villa Rokithnicz, ZDO IV, 668 ; 1398 municionem Rokytnicz, ZDO VI, 522; 1399 in Rokitnicz, CDM XII, 523; 1494 na Rokitniczy, PO VIII, 128; 1523 ry b ník pod R okytniczy, PO XII, 211; 1544 na Roketnici, LSA 127; 1550 na R o ky t niczy, PO XXI, 92; 1571 do kostela rokytskeho, PO XXVII, 408; 1573 na Roketniczi, PO XXVIII, 65; 1573 zámek a ves R okytniczy, ZDO XXIX, 16; 1575 na dvoru ro kytskym , ZDO XXIX, 25; 1588 statku rokytskyho, PO XXXI, 648; 1589 rokytniczke poddané své, PO XXXII, 123; 1589 ze vsi R okytnicze, PO XXXII, 134; 1611 statk u rokytniczkeho, PO XXXVII, 260; 1675 R ockytnicz; 1675 pagus Roketnicz . . . Roketniczensis, Dě kan. m atrik a P řerov; 1718 R okentnitz (!); 1720 a 1751 R oketnitz; 1846 Roketnitz, Roketnica; 1872 R oketnitz, Roketnice; 1881 Roketnice; 1924 Rokytnice. 3 P. Rokytnice. V 14. stol. tvrz, později zá mek. F arn í kostel sv. Jakuba Větš. Na konci 18. stol. zrušeny rybníky. Čes. 4 Roketnica, do Roketnice, za Roketnicó, Roketničák, rokecké. 5 Do 1675 R okyt-, pak Roketnice. Jde patrně o nář. y > e. 6 Vrbovec, V Kokorách. 3. Rokytnice 1 Ves 1 km jz od Vse tína, nyní jeho část. 2 1353—1412 a 1361, dopl. T; 1459 fojt z Horní R oket nice, LSA 26; 1505 Dolnij Rokytnicze, W yssij Rokytnicze, ZDO XVI, 67; 1535 ves Dolnij Rokytnicze, ves W yssy Ro kytnicze, ZDO XXIV, 4; 1670 a 1718 R oketnitz; 1720 R oketnitza; 1751 Ro ketn itz; 1846 R oketnitz, Roketnica; 1872 R oketnitz, Roketnice; 1881 Roketnice; 1924 Rokytnice. 3 P. Vsetín. Původně tu byly dvě vsi s názvem Rokytnice, 376
z nichž H orní Rokytnice nazývána poz ději Lhota. Čes. 4 Roketnica, do Roketnice, za R oketnicú, Roketňan, rokytenský/roketnický. 5 Obvyklá přívlastková dvojice Dolní — Horní m á zde podobu Dolní — Vyšší jinde n a Mor. nedoloženou. 6 Části: La pač (v. t.), Sem etínsko (v. S em tín); P J Přibynová, Na Radošči. 4. Rokytnice 1 Zanikla u Rokytnice na Přerovsku. 2 1353 Rokytnicz cum villula Rokytnicz adjacente, ZDO I, 266. 5 Ves slula snad Rokytnička, deminut. k Rokytnice. Srov. Olešnice/Olešnička. 5. Rokytnice nad R okytnou 1 Městys 9 km zjz od Třebíče. 2 1190 Rokitnicea, CDB I, 326; 1325 de ecclesiis in . . . Rotikel, CDM VI, 297; 1327 pro villis Rotikel et Pokoyowicz, CDM VI, 347; 1386 villa Rotigl alias Rokitnicze, CDM XV, 257; 1672 a 1718 R oketnicz; 1720 Rokotnitz (!); 1751 R oketnitz; 1846 R oketnitz, Roketnice; 1872 R oketnitz, Roketnice; 1881 R oketnice; 1924 Rokytnice nad Ro kytnou, dříve Roketnice. 3 P. Rokyt nice. F arní (již 1327) kostel sv. Jana K řtit. Po r. 1906 povýšena na městys. Čes. 4 Roketnica, do Roketnice, za Roketnicó, R oketňák/R oketničák, roketenské. 5 M J: substant. příp. -ica > -ice k adj. rokytná, o němž viz Rokytná. Zn. pů vodně „říčka, která teče rokytím “. Srov. častá hydronym a Dubnice, Chmelnice, Chvojnice, Jesenice, Lipnice, Olešnice, Vrbnice. O něm. Rotigl viz rovněž Rokytná. ČV 153, 169, 225; Prof III 580—581; F rydrych ZMK 1965, 49; Ros pond RKJ-W roclaw II 54; Schwarz VS II 78; Sm ilauer Vodopis 480; DS 4, 100; DS 13, 171; ZMK 1963, 220. R o k y t n i c e , H o r n í , viz Lhota u Vsetína. R o k y t n i č k a , viz 4. Rokytnice. Rokytno 1 Ves 4,5 km severně od Nového M ěsta na Moravě. 2 1348 in Rokethna, ZDB I, 2; 1587 Rokytno, No vom ěstský u rb á ř; 1590 ves Rokytno,
ZDB XXXI, 65; 1674 R okytna; 1718 a 1720 R okitna; 1751 R okytno; 1846 Rokitno; 1872 Rokitna, R okytno; 1881 a 1924 R okytno. 3 P. Nové Město. Čes. 4 R okytno, do R okytna, v R okytně, R okytňák, rokytenskej. Ojed. Roketno. 5 Viz Rokytná. CV 156, 167, 225; Prof III 582. 6 Čáslav, V poli. P J Spim berk (viz Spielberg), Aleksice. Rolsberk 1 Dříve ves, 1850 osada Hodolan, s nim iž splynul 1935 a s nimiž nyní část m ěsta Olomouce. 2 1785 Rolsberg; 1846 a 1872 Rolsberg; 1893 Rolls berg, Rolsberk; 1881 Rolsberk; 1924 Rolsberk. 3 P. olomoucké kapituly. Ves založena 1785, název 1935 zanikl. 5 Nazván po zakladateli kanovníku Rollsberkovi (ČV 263), jehož jm. z OJ Rol(e)sberg „kopec, hrad Rolův“, to z něm. OJ Rollo, k teré p atrn ě stažením z Hruodilo, dem inutivu k Hródo, v němž staroseverské hrodo „hlava“, got. hro peig „slavný“. Srov. Rollessengrůn v Č. Prof III 583; Bach II-l, 101. R o m , viz Kladky. R o m b e r k , viz Rum berk. R o m e r s t a d t , viz Rýmařov. 1 . Ronov 1 D říve osada, pak ves, ny ní m ístní část Ořechová (Velkomeziříčsko). 2 1846 Ronow ; 1872 Ronow, Ro nov; 1881 Ronov; 1924 Ronov. 3 P. K řižanov. Osada založena r. 1784 parcelací tvrze a dvora Ronov. Čes. 4 Ronov, do Ronova/na Ronov, v, na Ronově, Ronovák, ronovské. 5 Za jm é no vsi p ře ja t název starší tvrze Ronov. Hosák VVM XX-P, 36. 2. Ronov 1 Původní název hradu Nový h rad u Blanska. 2 1365 super castro interiori Ronow, ZDB IV, 226. 5 H rad nazván podle erbu m ajitelů hradu K rušinů z Lichtenburka. Ron „ostrev“. O ron- v heraldice viz Rum berk. ČV 75; Hosák Acta U P III 155. Ropice 1 Ves 4,5 km již. od Českého Těšína; Sl. 2 1305 Ropiza, CDS XIV ( = PP); 1430 von Ropicz, Listinář Tě šínská; 1447 Ropicza, ZVGMS 1893, 371; 1452 von Ropicz, Gr-M II, 565; 1523 Ro-
pici, Němec, Listinář; 1671 v Ropici, PP; 1688 in pago Ropitz, VB 574; 1736 Ropitz, Ropica; 1808 Ropitz, Ropica; 1828 R oppitz; 1881 Ropice; 1894 Roppitz, Ropice; 1924 Ropice, Ropica. З P. Ropice. Zámek. Far. kostel Zvěst. P. Marie. Pol.-čes. 4 Ta Rop’ica, do Rop’ice, Rop’ičan, гор’іск’і (Kellner Vých. laš. I 120; K aras Onomastica 1956, 344). 5 M J : z hydronym a Ropice < Ropica, to dem inutivní příp. -ice Ros, srov. Pozděrad —> Poz (!), nebo prostřednictvím Rostislav —=>- Roslav -> Ros, srov. Držislav -> Drslav —> Drs. Tak Prof V 596; Svoboda StčOJ 18, 83, 107; DS 16. 64: DS 19, 191-192; Schwarz VS II 74; ZfSlaw 1967, 107); nebo m ohlo znít Rosa (hypokor. k Ros rozšířením o -a, srov. BudislavIBud/ Buda, Václav/Vach/Vácha), nebo z apelat. rosa „Tau“ (tak p atm ě Prof III 586; ČV 118; Svoboda o. c. 197). Zn. ves lidí Rosových. Z OJ Ros(a), ať je jakéhokoli původu, bychom p ři spojení s -ice oče kávali vlastně Rosice (viz i 1. Rosice — Rosice). Avšak u některých jm en na starém sídelním areálu zůstává s, např. Drs/Drsice, dnes Drysice, K rm sa/M J Krumsín. Výklad „místo, kde padá často rosa“ jak v bulh. hydronym . Rosica (Georgiev, Bálg. etimol. i onom. 36; Zaimov Onomastica 1963, 145) se pro naše jm é no nehodí i přes lidovou etymologii „rosné m ísto“, neboť by m uselo znít spíše *Rosnice a bylo by singulárové. 6 6 Nivky, Okrouhlík. Části: Bruske, Pen drov (v. t.), Na mété. R o s s w a l d , viz Rudoltice, Slezské. 1 Rostěnice 1 Ves 5 km jjz od Vyško va, nyní část obce Rostěnice-Zvonovice. 2 1131 Rostinicih, CDB I, 115; 1329 Vil iam nostram Rostanicz, CDM VI, 388; 1465 Roztienicz, Lechner I 129; 1718 Rosteržitz; 1720 Rostenitz; 1751 Rostern itz; 1846 R o stem itz, Rostenice; 1872
R ostem itz, Roštěnice; 1881 Roštěnice: 1885 R ostem itz, Roštěnice; 1924 Rostěnice, R ostem itz. 3 P. Roštěnice. Něm. 4 Rostěnice/Rostnicie, do R-ic, rostěnské (Podbřežice). Něm. Roustenets. a M J : příp. -ice k OJ Rostin, to do m ácká podoba k OJ Rostislav, Rostimír, složených s kořene rost-, stě. rósti „růsti, vzbuzovat, podněcovat“, a -slav, -m ír, o němž viz Miroslav. Srov. OJ Soběslav/ Sobin, Svatoslav/Světin. Zn. ves lidí Rostinových. Disimilací -inice > -ěnice, zejm. v předložkovém spojení v Rostinicích, pak Roštěnice; srov. v C. Drahy nice/Drahenice atd. (Šmilauer, Miscell. lingustica 1971, 53—61). R. 1329 Rostanicz: a p atrn ě podle blízkého Rozstání. CV 17, 118; P r o f - ; Svoboda StčOJ 160; Beranek 85; Schwarz 315 a VS II 61; DS 19, 129. R o s t e m i t z , viz Roštěnice. R o s t i t z, viz Rozstání. Roštejn 1 H rad u vsi Doupě, 8 km ssz od Telče. 2 1353 in Rozenstayn, ZDB II, 63; 1392 in Rosenstein, CDM XII, 66 ; 1480 na Rosstyn, ZDB XV, 10; 1580 zámek K h y m Rossteyn, Tiray VMTelč 181; 1720 Rostein; 1846 Rosenstein, Rossteyn; 1881 Roštejn; 1924 Roštejn, dříve Roštýn. 3 H rad v 2 . pol. 16. stol. přestaven v zámek. 4 Roštejn, na Roštejn. 5 M J: z něm. Rosenstein „růžový kám en“, tj. „hrad s erbem růže“ — hrad náležel pánům z Hradce, k teří užívali erbu růže. O -štejn/-štajn viz Rabštejn. Jm énu hrad u odpovídá název vsi ležící pod hradem : Růžená. CV —; Prof —; U tě šený DTB I 155. t Roštění 1 Ves 5 km sz od Holešova. 2 1131 Rosceni, CDB I, 115; 1351 Rostienie, ZDO I, 198; 1376 Rosczenye, ZDO III, 9; 1384 Rosczeny, ZDO IV, 401; 1417 in villa Rosczenie, ZDO IX, 32; 1672 pagus Rosstin, Děkan, m atrika Holešov; 1846 Roschtin, Roštěny; 1872 Roschtin, Roštění; 1881 a 1924 Roštění. 3 P. Holešov. Čes. 4 To Roščení, do Roščení, Roščeňák,
roščénské. 5 Výklad ne zcela jistý. M J : z apelat. *roztění, *roztiní „místo, kde se rozetíná, které vzniklo roztětím po rostu, lesa, kde se roztíná, tj. rozevírá, dělí údolí apod.“ Roz-tbn-bje — roztění, asimilací roštění, stč. pak roščění > nč. Roštění (srov. Roštín!). Jm éno by znamenalo totéž, co Osičí „kde se osekává“, Prosící, Rozsíčí/Rozsečí/Rozseč „kde se rozsekává“. Srov. i nář. apelat. obtiní „třísky = to, co se obtíná“, obtinek „tříska“, lašsky vyčyn ek „pasíčka v m lází“ (Bobrovníky), vyčyňi „drob né dřevo získané vytínáním hustého m ladého lesního porostu“ (Petřkovice). — Avšak ve stčešt. je k tieti part. pass. jen tat, nikoli -těn. ČV 232 („slovo tem n é“); P rof —; M achek ES 529. Srov. MJ Roztěž u P rof III 601. Hosák VVM XXP, 12. 6 Části: Dědina, Zádědiní, Vém yslov, Závrbí. Roštín 1 Ves 5 km jjz od Zdounek. 2 1360 Rohczin, ZDO I, 764; 1373 in Rosczin, ZDO II, 284; 1376 in Rostyn, ZDO III, 105; 1381 Rochczyn, ZDO IV, 128; 1389 in Rosczyn, ZDO VI, 56; 1406 in Rosczyn, ZDO VII, 296; 1415 in villa Rosczyn, ZDO VIII, 432; 1480 z Roštína, KP VI, 7; 1481 ve vsi Roščíně, K P VI, 104; 1560 z Rosstina, PO XXIII, 105; 1561 ze vsi Rosstzina, PO XXIII, 143; 1542 od rosstczynskych gruntouw , ZDO XXV, 69; 1670 Rosstin; 1718 Rosscžin, Rosstin; 1751 Roschtin, Rostin; 1846 Roschtin, Roštjn, Roščjn; 1872 Roschtin, Roštín; 1881 a 1924 Roštín. 3 P. Zdounky a Střílky. Pův. far. kostel sv. Jak u ba Větš., nyní filiál. sv. Anny. Čes. 4 Roščén/Roščín, do R-a, Roščan, roščénské/roščínské/(velmi arch.) roščcké. 5 M J: při vlast. příp. -ín k O J *Rošta, to rozšířeném u o sufix -ta z Roš (Svo boda StčOJ 149), k terá domáckou zkrat kou složeného OJ Rostislav, Rostimír, o nichž viz Roštěnice. Srov. Boleslav/ Boš/Bošta, Václav/Vaš/Vašta. Můžeme též předpokládat O J Rosta, hypokor. k uvedeným OJ s Rost-, v němž se ve staré češt. před -ín změnilo st v šč, to 379
pak buď opět v st (odtud kolísání zá pisů typu Rostin/Roštin), nebo v št jako ve jm. Roštění. ČV XIII (k OJ Rožka); Prof —. Rošťoutky 1 Zanikly severně od Milonic (Bučovicko), kde je trať, dvůr, hospoda a m lýn Rozčítky. 2 1131 Roscuticih, CDB I, 115; 1373 de Roschzitek, CDM XV, 148; 1375 de Rossczutka, CDM XV, 161; 1397 de Rosczytek, ZDO VI, 591; 1464 in Rossčzitky, ZDO XI, 181; 1594 v Rosstiautkach, PO XXXIII, 80; 1594 v gruntech mých dědičných rosstiautskych, PO XXXIII, 103; 1594 ves pustou R ozsstautky, ZDO XXX, 291; 1881 R oštítky. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J : dem inutivum k Rozčutice (1131 Roscuticih „v Rozčuticích“), to příp. -ice k OJ Rozčut, složenému z pre fixu roz- a slovesného km ene čut-, stě. čúti „čiti, cítit, smyslem znamenati, sinnlich w ah m eh m en“ (Gebauer Slov. stě. I 201), srov. OJ Rozroj/M J Rozdrojovice, Rozvad/M J Rozvadovice (Svo boda StčOJ 102). Zn. pův. ves lidí Rozčutových. Rozčutice dem inutivizováno na R ozčútky, to se dále hláskově vyví jelo buď v R ozčoutky, nebo v Rozčítky jakoby z *Rozčátice > Rozčietky > R ozčítky (srov. tu též dvojici Seloutky/ S e lítk y k starším u Selútice). Asimilací -zč- > -šč- > ně. -št-: 1594 Rosstiautky = R ozštoutky. MJ R. p atří do skupiny starých dem inutivních jm en n a Bučovicku a Slavkovsku. CV —; P rof —; Nekuda 80; Šrám ek Slavia 39, 377 až 398. R o t á l o v i c e , viz Rusava. R o t h O e l h i i t t e n , viz Lhota, Čer vená. R o t h e n g r ú n , viz Důl, Červený. R o t h w a s s e r , viz Voda, Červená S tará. R o 11 i g 1, viz Rokytná. Roubanina 1 Ves 8,5 km zjz od Je víčka, nyní část obce Deštná-Roubanina. 2 1356 in Rubanyn, ZDO I, 454; 1373 in villa Rubanina, ZDO II, 251; 380
1399 de Rubeyn, CDM XII, 555; 1492 na Rubaninie, ZDO XIV, 41; 1517 na vsi Rubaninie, ZDO XVIII, 11; 1560 ze vsi Raubaniny, PO XXIII, 120; 1585 na Raubanie (!), PO XXXI, 88 ; 1616 na Raubaninie, PO XXXIX, 63; 1677 Rau banin: 1672 ecclesia Raubanensis . . . Raubain, Děkan, m atriky Svitavy; 1718 a 1751 Raubanin; 1846 Raubanin, Rubanin, Raubanjn; 1872 Raubanin, Rou banina; 1881 a 1924 Roubanina. 3 P. Roubanina. Far. kostel sv. O ndřeje se přip. 1356. F ara za třicetileté války za nikla. Čes. 4 Róbaj(i)na, na R-nu, na R-ně, Róbaňák, v pl. Róbanšči, róbanské. Disimilace -nin(a) > -j(i)n(a) častá v pře chod. nářečí ěeskomor., srov. Kopanina /Kopajina, Čunín/Čojin, Dobronín/Dobrojn, Prosenín/Prosejn, Vidonín/Vidojin. Něm. Roubainj-ein (Schwarz VS II 262). 5 M J: z míst. apelat. stě. rúbanina > roubanina „kde se rube, tj. kácí dřeva, Holzhau“. M J Roubanina je na Mor. v P J rozšířena jen v lesnatých oblas tech až do M oravské brány (nejvých. P J Rúbaniny v Blahutovicích na H ranicku a na jv v Rackové n a Holešovsku P J Róbaniny). Dále na vých. a jihových. od Chřibů jen Rubisko. Do něm činy přejato s obvyklou diftongizací Ru- > Rau- (srov. Rudka/Raudka, Blu dov/Blaude) a s vynecháním m orfém u -a, takže -ina > -in, které hodnoceno jako poses. -in. O dtud něm. -ein: Rau bein, jakoby z *Rubín (srov. H něvotín/ Nebotein). ČV 155, 165, 230; P rof - ; Skulina 194; Skutil MSB1 135; Schwarz VS II 262; U těšený Nář. přech. pásu 204; OSG III 203. 6 Klen, Roubanská. R o u č k a, viz Růžďka. 1. Roudka, Malá 1 Ves 6 km zjz od Jevíčka. 2 1373 in villa Rudka parua, ZDO II, 403; 1561 z M aly Raucžiczy, PO XXIII, 208; 1720 K lein R utka; 1846 Klein Rautka, Mála Raudka; 1872 K lein Rautka, Malá Routka; 1881 M. Roudka; 1885 K lein Rautka, Malá Roudka; 1915 K leinroutka, Malá Routka; 1924 Malá
Roudka, dříve Malá Routka. 3 P. Boro- a 1751 Raudenberg; 1846 Raudenberg, Raudow, též Radonow; 1847 Rudnovj; tín. Čes. 4 Malá Ródka, do M oly Ródke, za 1872 Raudenberg, Roudno; 1881 Roud Maló Ródkó, (Malo)róčák, (malo)rócké/ no; 1924 Roudno, Rautenberg. 3 P. K ar-ródecké. 5 Doklad 1561 Malá Rudčice lovec. Far. kostel sv. Michala. Na konci vznikl dalším zdrobněním jm. Roudka. 18. stol těžba mědi na blízkém vrchu Roudném (1611 hora Rudenka) a kysel 6 Na bzovici. 2. Roudka, Velká 1 Ves 5,5 km jz od ka. Něm. Jevíčka. 2 1355 in Rudkow , 1356 cum 5 M J: z adj. rudbno k ruda „Erz'',, villa R udka, ZDO I, 454; 1379 in villa zn. místo rudné, kde se nalézá ruda, Rudka, ZDO III, 575; 1517 na vsi Rud- jak tom u bylo s jistotou na tom to m ístě cze, ZDO XVIII, 11; 1563 ves Rudku, (viz sub 3). Srov. Dubno, Kladno, VrbZDO XXVII, 51; 1610 Raudka W elika; no. Do němě. přejato jako Raudenberg 1677 Rautka; 1718 Raudka; 1720 Gross s analog, spojovacím -en- a -berg „ko R utka; 1751 Raudka; 1846 Gross Raud pec". Zpětně počeštěno též 1720 jako ka, W elka Raudka; 1872 Gross Rautka, Roudnice a 1846 Roudov s analog, -nice Velká R outka; 1881 V. Roudka; 1885 a -ov za něm. -berg podle případů, kdy Gross Rautka, Hrubá Routka; 1893 tyto čes. form anty stojí za něm. -dorf, Gross Rautka, Velká Roudka; 1915 -wald, -au apod. (viz Froblov, Senov, Grossroutka, Velká Routka; 1924 Velká Vranov, Vartnov). ČV 233; Prof III 590 Roudka, dříve V elká Routka. 3 P. Bo- až 591 (Roudná, Roudné), 592 (Roudný); rotín. Byli tu dva svobodní dvořáci. Od Bořek ZNT 205; Šrám ek OSG III 212; DS 13, 168; Hosák VVM X X -P 27. r. 1839 lázně. Ces. 4 Velká Ródka, do V elký Ródke, za Rouchovany 1 Městys 6 km jv od Velkó Ródkó, Velkoróčák, velkoródecké Hrotovic. 2 1243 de Ruchowan, CDB /-ródské. P řívlastku se užívá jen podle IV, 21; 1247 de Růchwan, CDB IV. 128; potřeby. 5 Doklad 1355 R udkow : ana 1272 in Ruchowan, CDM IV, 69; 1275 log. příp. -ov, neboť jm enný tv a r adjek de Rvchwan, CDM IV, 112: 1301 de tiva k rud- „Erz“ by zněl *Rudov, Ruchowan, CDM V, 120; 1343 Rochwan, *Rudnov. 9 M J: dem inutivum k Ruda CDM VII, 490; 1355 in dem m archt czu (v. t.), srov. Rudka. Obě vsi nazvány Ruchwan, Reg. VI, 210; 1369 oppidi podle nalezišť rudy. Podoba Roudka nostri Ruchowan, CDM X, 60; 1371 op (> nář. Ródka) vznikla dloužením p ři pidum Ruchwan, CDM X, 118; 1406 deminutivizaci, srov. Hora/Hůrka, Ves/ z Rúchovan, K P II, 8 ; 1409 de RuchVéska. Někdy ke zdloužení nedochází, wano, N eum ann Nové pram eny 158; srov. ruda/MJ Rudka, hora/M J Horka. 1448 z Ruchowan, PB III, 77; 1498 z R ú Obě vsi rozlišeny podle velikosti pří chovan, K P VII, 149; 1501 v městečku Rúchowanech, K P VII, 219; 1527 lidé vlastky Malá a Velká (1885 též nář. Hrubá), a to až v 17. stol. CV 170, 232; jeho rauchow ansstij, PB V llb, 151; 1528 Prof III 608 (Rudka); Prásek SA IV m ěšťanínuów rouchow skych (!), Ruk. 44_46. 6 Lázně, Na Újezdě, Zabárna. arch. m ěsta B rna č. 1213, f. 24; 1528 Rauchowany, tam že f. 7; 1531 z RauČást Famelije. chowan, PB XV, 115; 1550 z Raucho Roudno 1 Ves 7,5 km ssz od Dvorců. 2 1397 Rudno, ZDO VI, 642; 1480 Rud wan, PB XX, 99; 1557 blíž Rauchowan, no, ZDO XII, 19; 1531 Roudno, Soupis PB XXII, 52; 1575 z městečka Raucho 84; 1599 Raudny, Raudenbergk, Soupis wan, PB XXVII, 44; 1633 Ruchowan; 84; 1633 Raudenberg; 1646—1652 Rau 1643 Rochowan, U rbář m oravskokrum denbergk, Soupis 85; 1678 Raudenberg; lovský; 1672 a 1718 Rauchowan; 1720 1718 Rautenberg; 1720 Raudnicz; 1720 Rohowan; 1751 Rochowan; 1846 Rau381
chowan, Rauchowaný (!); 1872 Rouchowan, Rouchovany; 1881 a 1924 Rouchovany. 3 P. Mor. Krumlov. Již 1369 královské městečko. Far. kostel P. Ma rie rom ánského založení. Pevnostní věž. Čes. 4 Róchovane, do Róchovan, v Róchovanech, za Róchovanama, Róchovák/ (v pl. též) Róchovsci, ojed. Róchovšči, róchovské/(nověji v R.) róchovanské/róchovancké (Litovaný). 5 M J: akuz. pl. k obyvatel, jm. Rúchověné „obyvatelé Rúehova, Rúchovic“ (samota Rouchovice je u blízkých Litován!). Jm . Rúchov, Rúchovice: příp. -ov, -ovice k OJ Rúch, to p atrn ě hypokor. zkratka k Rudolf, o němž viz Rudoltice (srov. Prokop/ Proch, Richard/Rych u Svobody StčOJ 146); zn. „Rúchův m ajetek“ nebo „ves lidí Rúchových“. U jm. Rúchovice by chom m ohli vyjít i z domácího OJ Rúcho +- apelat. rúcho „roucho, G ew and“ (srov. OJ ze jm en oděvů, např. K lobúk, K ytle, Pentlík, zde s. v. Rubášov a u Svobody o. c. 198). U CV 119, 166, 232 je M J Rouchovany spojeno s rušiti „stören“ a rúcho „roucho“. K obyvatel. M J od jiných M J srov. Olomučany, O světim any, Hodolany. Prof —; Spal 105 (k Rúchov); Schwarz VS II 154. 6 K ohoutův mlýn, Pelebaum ův mlýn, Ro háčův mlýn. Rousínov 1 Město 5,5 km sev. od Slavkova u Brna. 2 1222 de Ruszinow, CDB II, 232; 1321 villam nostram Russins, CDM VI, 176; 1331 in Rausniz, CDM VI 434; 1348 prope Raussenis, Reg. V, 245; 1534 lidem m ým rausijnow skym , PB XV, 221; 1547 v městeč ku Rausynowie, PB XIX, 133; 1570 měs tečko Rausynow , PB XXVI, 52; 1570 Rausynowa, PB XXVI, 60; 1573 kováři rausynow skem u, PB XXVI, 303; 1580 v m ěstečku Rausynowie, PB XXIX, 22; 1592 k Rausynowu, PB XXXI, 26; 1633 Rausnitz, Rausinow; 1720 Rausnitz, Rausynow ; 1751 Neu R aussnitz; 1846 Neu Raussnitz, N ow ý Rausenow; 1872 Neu Raussnitz, N ový Rousinov; 1881 382
Rousinov; 1885 N eu Raussnitz, N ový Rousínov; 1906 N euraussnitz, N ový Rousinov; 1924 Rousínov, dříve N ový Rousinov. 3 P. Slavkov. Městečko bylo ve 13. a 14. stol. věnným statkem m arkraběnek. Far. kostel sv. M aří Magda leny. Rousínov byl obchodním středis kem na silnici z B rna do Olomouce. V 17. stol. polovinu obyvatel tvořili židé. R. 1786 textilní m anufaktura. Ces. 4 Rósinov, do Rósinova, Rósinovák, rósinovské. Arch. Rósenov, Róseňák, v pl. též Rósenšči (Slavíkovice). Bartoš Dial. mor. II 162 uvádí: Rósenuv, z Rósenuva, to dnes ani v místě, ani v blíz kém okolí nezjištěno. J e však na Drahamské vrchovině na Blanensku, tam však hanácké nářečí horské s o > u, např. Rósinuv (Sloup), Rósenuv (Senetářov), rósenuvské (Rudice). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Rúsín Rúsín „Rus“, srov. stč. příjm í z etnických jm en Bavor, Sas(ín), M uřín, Uhřín (Svo boda StčO J 194—5). Po ú /> ou: Rou sínov, s mor. krácením nář. Rósinov. Přívlastek Neu, N ový neoznačuje nové založení, ale protiklad k Starém u Rousínovu (v. Rousínovec). Do něm činy přejato již v 14. stol. s vynecháním toponym. sufixu -ov a analog, genitiv, -s: 1321 Russins. Tento způsob přejetí byl u jm. Rousínov velm i snadný, neboť -in- <— ín-ov splynulo v něm čině s čas tým sufixem -ins (srov. M ěnín/M enins Menes, M oravany/M orw-ins —>- Morbes atd.). Od 1633 něm. Rausnitz, v němž -itz podle A lt Rausnitz ( = Rou sínovec), tam však nikoli analogické, ale za čes. dem inutivní -(ov)ec. ČV 118; Prof III 593 (3X); Schwarz 195 a VS II 57. ' R o u s í n o v , N o v ý , viz Rousínov. R o u s í n o v , S t a r ý , viz Rousíno vec. Rousínovec 1 Ves 4,5 km sev. od Slavkova u Brna, nyní část m ěsta Rou sínov. 2 1398 plebanus ecclesiae in A n tiqua Raussans, CDM XII, 498; 1513 in A ntiquo Rausano, ACO 265, F. 149;
1673, 1718 a 1751 A lt Raussnitz; 1846 A lt Rausnitz, Starý Rusinow; 1872 A lt Raussnitz, Starý Rousinov; 1881 Rousinovec; 1885 A lt Rausnitz, Starý Rousín ov; 1893 A lt Raussnitz, Starý Rousi nov; 1906 A ltraussnitz, Starý Rousinov, Rousinovec; 1924 Rousínovec, dříve Starý Rousinov. 3 P. brněnské kapitu ly. Far. kostel sv. Václava. Čes. 4 Staré Rósinov, (nověji) Rósinovec, na Staré Rósinov/na Rósinovec, Rósinovečák, rósinovecké. O podobě Rósenovec viz Rousinov sub 4. 5 M J: dem inutivum k Rousinov (v. t.), srov. Hodov/ Hodovec, Klatov/Klatovec, Mošnov/Mošnovec. Od Rousínova odlišen přívlast kem Starý, A lt, protože jde o sídlo star ší. Něm. R ausnitz: redukcí z čes. Rou sínovec, srov. Jílovec/Eilowitz. 6 Ko ridor. Rouské 1 Ves 9,5 km jjv od Hranic. 2 1318 villa Ruské, Lechner I, 7; 1390 de Ruského, CDM XV, 307; 1399 in villa Ruski, ZDVGMS V, 267; 1405 de Russkeho, Lechner I, 23; 1408 in villa Rusko, Lechner I, 31; 1526 na Ruskem , DM VI, 63; 1547 tvrz a ves Rauske, DM VII, 32; 1565 tvrz, dvuor a ves Rauzsky, DM XV, 6 ; 1585 na Rauskym , PO XXXI, 122; 1610 na R auskym , DM XXI, 245; 1676 R ausky; 1718 Raussky; 1720 a 1751 Rauschlcy; 1846 Rausko; 1872 Rausko, Rouško; 1881 Rúsko- 1924 Rouské, dříve Rouško. 3 P. Kelč. R. 1801 parcelován dvůr. Ces. 4 Rouské, do Rouského, v Rouském, Rousečák, fem. Rousečanka, rouseckej. Velmi arch. Rouško, do Rouška. V m ístě nářečí kelečského typu s nadm ěrným ej, ou; srov. P J sub 6 . Rúské, do Rúského, Rúsečák, rúsecký (Rajnochovice); to Rósky, do Róskyho, rosecké (Osičko). 5 M J: z adj. ruské k Rus, které vedle častějšího R usín zn. „obyvatel R uska“. V mor. toponym ii se vyskytuje ještě v M J Rousinov. Jm enná příp. -(s)ko se objevuje analog, až v 19. stol., a to je jediný důvod, proč je event. výklad z *Rúzsko k stč. (h)rúz „ryba rus(ek)“
nebo *Russko k rusý „rudý, ryšavý“ (podle Rosponda RKJ-W roclaw II 54: „rudný“, tedy Russko = Roudno) ne pravděpodobný. V prvním případě by chom spíše očekávali *Rúzí (srov. MJ Pstruzí, Ryhí), ve druhém by paralelou bylo M J Bílsko k běhe> „bahnitý“ ; stč. rusý „rudný“ není doloženo. CV 161, 171, 233; P rof —; o rus- viz T. LehrSplawiňski, sb. Kuryíowiczův 1965,175; Trávníček HM 301. 6 PJ O krouhlejk, Na sedlejščích, U křejba, Pod mrazouvkou. Rousměrov 1 Ves 11,5 km severně od Velkého Meziříčí. 2 1407 Rusmirow, U rbář žďárský; 1483 Rausmirow, U rbář žďárský; 1560 ves pustou Rausmi row, ZDB XXVIII, 18; 1674 Raussmierow ; 1718 Rossmirow; 1720 Rausmierow; 1751 Rausm irow ; 1846 Rausmirau, Rauzm irow ; 1881 Rousm ěrov; poč. 20. stol. Rousměrov, Rúzm írov, Rozměrov, Kratochvíl, Vel. M eziříčský okres 377; 1924 Rousměrov. 3 P. Zďár. 1580 ves byla pustá a obnovena na nynějším místě. Čes. 4 Rousněrov (!), do Rousněrova, Rousněrovák, rousněrov skej. Rouzměrov /Rouzněrov/( nověji) Rousm ěrov (Kně ževes); Rósm ěrov (Jívoví). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ *Rúsmir, jehož první kom ponent je nejasný, o druhém viz Miroslav. Srov. i nejasné OJ Rosm ír u Svobody StčO J 96. Ves R. uvá děna v literatu ře i jako N ový a Starý R.: Starý R. — původní zaniklá ves, N ový R. — po obnovení na nynějším místě. V úředních listinách se však pří vlastek nevyskytuje. ČV 118 (k rús„rudý“); Prof - . R o u t k a, viz Roudka. R o v e č í n, viz Rovečné. Rovečné 1 Ves 13,5 km sz od K unštátu. 2 1348 in Robecznem, ZDB I, 2; 1349 in villa Roweczne, ZDB I, 96; 1384 Roweczna, AČ XIV, 515; 1390 in Ro weczne, ZDB VII, 708; 1406 v Rovečném , K P II, 30; 1412 v Rowecznem, KP II, 267; 1447 ve vsi Rovečném, PK III, 383
290; 1500 z Roweczneho, M oravské ar chivy soukrom é 71; 1596 v rychtě . . . rovecké, LSA III, 113; 1601 ves Rowečznij, PB XXXIII, 52; 1671 z dědiny Rowecznyho, M atr. v Dol. Loučce; 1674 a 1718 Row ecžny; 1720 Robetczny; 1751 Row etschin; 1846 Rowetschin, Row eczjn; 1872 Rowetschin, Rověčín (!); 1881 Rovečné; 1893 Rowečin, Rovečín; 1924 Rovečné, dříve Rovečín. 3 P. Kunštát. Far. kostel sv. M artina. Od 1782 refor. fara. Čes. 4 Rovečín, do Rovečina, Rovečán, Rovečánka, roveckej; obyvatel, jm. Rovečák, Rovečňačka (Olešnice), Rovecké, v pl. Rovečči (Kunštát), Rovečňák (Rud ka), Rovečňán (Crhov). — Nověji v mís tě: to Rovečný. V okolí se drží jen ten Rovečín. Ve vzdálenějším okolí to Ro večný. 5 M J: z adj. rovbcbn- k rovbcb > rovec, zdrobnělině k rowb „rov, pří kop“ ; bylo to jm éno pro místo nerovné, s výmoly apod., což odpovídá poloze vsi. Podoba Rovečín, k terá běžná v nářečí a v dokladech od pol. 18. stol., vznikla analogicky podle hojných okolních jm en s posesívním -ín (Bolešín, Dalečín, Hodonín, K řetín, Prosetín, Sychotín, Trpín, Ubušín). ČV 151, 166, 232; Prof —; Bořek S tJ 203; Bezlaj II 164. 6 U horního lesa, U tuhových závodů. Část vsi: Na m ilíři, P J Vůbec. 1. Roveň, Nová 1 Dříve osada, nyní část obce S tará R oveň; 9,5 km sv od Jevíčka. 2 1846 Neu Rowen, Nowa Rowna; 1872 Neu Rowen, Nová Rovná; 1881 Nová Rovná; 1885 Neu Rowen, Nová Roveň; 1924 Nová Roveň. 3 P. Vránová Lhota. Osada vznikla 1786 parcelací dvora. Ces. 4 Nová, do N ovy/na Nová (zř.), Rovenšiák, rovenské/roveňské. 2. Roveň, S ta rá 1 Ves 9,5 km ssv od Jevíčka. 2 1351 W row ny, ZDO I, 240; 1498 se všemi Swinowem, Row nij, ZDO XVI, 7; 1571 z Rownie, PO XXVII, 415; 1585 ves Rowen, PO XXXI, 64; 1585 ze vsi Rownie, PO XXXI, 142; 1672 pagus Rowen, Děkan. m atr. m oravsko384
třebovská; 1718 Row en; 1720 Rowna; 1751 Row en; 1846 A lt Rowen, Stara Row na; 1872 A lt Row en, Stará Rowná; 1881 Stará Rovná; 1885 A lt Rowen, Stará Roveň; 1924 Stará Roveň. 3 P. Vránová Lhota. Ces. 4 (Stará) Roveň, do (Starý) Rovni/-ě, za (Stará) Rovňó, Rovenšták, rovenské/ roveňcké. 5 M J: ze stč. apelat. roveň, -i, f. „rovina, Ebene“ ; srov. apelat. pro hlubeň, rubáň, oploteň (TS II 472) a výchmor. nář. rovňa, roveň „rovina“ a tam ní častá P J Roveň, Na rovni a M J Rovensko. Obě m ísta rozlišena ve jm éna přívlastky, a to po založení Nové R. CV 225; P rof III 594. 6 P J Ve vrážském dole. Rovensko 1 Ves 3 km sev. od Zábřeha. 2 1373 in villa Row ensky, ZDO II 295; 1397 Row enske, ZDO VI, 725; 1447 Row enske, ZDO X, 592; 1510 Ro w enske, ZDO XVII, 19; 1517 z Rovenského, CMM 1957, 322; 1566 ze vsi Rovenského, Prásek Organisace 202; 1677 R ow entz; 1718 Row enetz; 1720 Row entz, R ow ensky; 1751 Row entz; 1846 Rowenz, Row ensko; 1872 Rowenz, Rovnesko; 1881 a 1924 Rovensko. 3 P. Zá břeh. Ces. 4 To Rovensko, do Rovenska, Roven ské (obyvatel, i příčí, jm .)/Rovenšťál, fem. Rovenštálka (Chromeč). 5 M J: pův. Rovenské, adj. k subst. roveň, o němž viz Roveň. Příp. -sko dána až v 19. stol., substantivizuje významový vztah „na rovni, rovině ležící“ (srov. blanské / Blansko). ČV 151, 171, 225; Prof III 595; B řezina Zábřežsko 329; NR X I 46. 6 Pankrác/Letná, Térovňa. 1. Rovná 1 D vůr u Napajedel. 2. Rovná 1 D vůr v Chlebovicích (Místecko). 3. Rovná 1 Zanikla u F ryštáku (Ho lešovsko). 2 1516 (název trati) U Rov ně, ZDO XVII, 166 ed. 5 Viz Roveň. N ekuda 135. • M J: z adj. rovná, tj. ležící na rovině. CV - ; P rof III 596. Rovné 1 Ves 7 km zsz od Bystřice
nad Pernštejnem , nyní část obce Rov- dostala jm éno po Rosalii, představené né-Divišov. 2 1351 villas Kelepskem et kláštera sv. A nny n a Starém Brně. 2. Rozářín 1 Sam ota u Honětic Rownee, ZDB II, 40; 1500 z Rowneho, Mor archivy soukrom é 71; 1609 Row ny, (Zdounecko). 2 1846 Rosalienfeld, RoZDB XXXIV, 57; 1610 z Rownyho, zarowice; 1881 Rozárka; 1885 Rozárov, LSA III, 31; 1674 a 1718 R ow ny; 1720 Catal. cleri; 1924 Rozářín, dříve Rozá Hrowni (!); 1751 Howerž (!); 1846 Row rov. 3 Založen kolem r. 1825. 5 M J vytvořeno um ěle analog, pří ny; 1872 Row ny, Rovné; 1881 Rovné; 1893 Rowny, R ovný; 1924 Rovné. 3 P. ponami v němč. Rosalienfeld „pole Rosaliino“, v češt. k OJ Rozára buď RoBystřice nad Pern. Ces. 4 Rouny, do Rounýho, Roveňák/ zárovice, nebo Rozárov, Rozářín. CV (arch.) Rovenšťan/Rovenckej, rovenckej. 262, 269 (bez); P rof —; Srov. Terezín, Viz též Utěšený, Nář. přech. pásu 145, Karlín. 146, 157. 5 M J: z adj. rovné, rovný R o z č í t k y , viz Rošťoutky. „eben“, tj. na rovině ležící, což odpo R o z č o u t k y , viz Rošťoutky. vídá skutečné poloze vsi. Proto je vý Rozdrojovice 1 Ves 10 km sz od klad k rovbn- z rowb, o němž viz Ro- Brna. 2 1402 na všech Hlince a Rozvečné, věcně nepravděpodobný. CV drojovicích, CDM XIII, 185; 1436 Roz 225; Prof III 596: Rospond OSG I 34; drojovice, PK III, 142; 1475 Rozdrojo DS 15, 68. 6 P J Pičulín (les) označuje vice, K P V, 61; 1531 rychtář rozdromísto po zaniklé vsi (Lhota) Pičulín yow sky . . . z Rozdroyovicz PB XIV, (v. t.). 237; 1538 ves Rozdroyowicze, ZDB Rovniny 1 Kolonie, k terá (nyní i sta XXVI. 12; 1573 ves Rozdrogowicze, vebně) splynula s Hlučínem. 2 1784 ZDB XXX, 9; 1599 ves Rozdroyowicze, Row nin; 1881 a 1924 Rovniny. 3 Zalo ZDB XXVIII, 13; 1609 Rozdrogowi ženy koncem 18. stol. a byly vždy osa cze, ZDB XXXIV, 27; 1674 Rossdroyow itz; 1718 Rozdrogow itz; 1720 Ratzdrodou Hlučína. 4 Rovniny, na Rovniny, na Rovni- gow itz; 1751 Rozdrogowitz; 1846 Rosznachí-och, za R ovninam i/-om a, jm. oby drogowitz, Roždrogowice; 1872 Rozvatel. a příd. „z R ovnin“. 5 M J: pl. drojowitz, Rozdrojovice; 1881 Roztrojok nář. apelat. rovnina „rovina“, vznik vice; 1924 Rozdrojovice. 3 P. Veveří. lému příp. -ina k adj. rovná (louka, Čes. trať, poloha apod.). Kolonie leží sku 4 R uzdrujuvice/(arch.) Jezdrujuvicej tečně n a vyvýšené rovině s úrodným i Rozdrujovice (nověji) / Rozdrojovice (nej poli. Srov. MJ Planina, P ustiny a častá nověji), do R-/J-vic, R-/J-vščák, r-fj-vP J Rovina, výchm or. a laš. Rovnina. ské. V m ístě u st. gen. zachováno ha CV - ; Prof Bezlaj II 143-144. nácké nářečí horské se změnou o > u. R o w e n z, viz Rovensko. Podoby s Je- vznikly disimilací R-r-j > R o w e r s d o r f , viz Třemešná. J-r-j. — Ve vzdálenějším okolí mimo 1. Rozářín 1 Dříve ves 9 km vsv od oblast horského nářečí a také v Brně Zidlochovic, pak osada, nyní m ístní část jen Rozdrojovice. 5 M J : příp. -ovice obce Moutnice, s níž splynula. 2 1846 k OJ Rozroj, složenému z předpony roz Rosalienfeld, Rožarow; 1872 Rosalien a sloves, kořene roj- „rojiti se, vytvářet feld, Rozářín; 1881 Rozářín; 1924 Ro roj, B ienenschw arm “, ač nelze vyloučit zářín. 3 P. Sitbořice. Ves vznikla 1784 i nějaký význam přenesený, např. v mor. parcelací m outnického dvora. Byla osa nář. „rozčilovat se, zlobit se, sich är gern“. Zn. ves lidí Rozrojových. Pův. zena Cechy z Roudnická. 4 Česko, do Česka, v Česku, Čechák/ podoba jm éna byla Rozrojovice, do sku Čech, české (žertovně, Moutnice). 5 Ves piny -zr- vloženo d, proto Rozdrojovice 385
ve všech dokladech. Srov. nář. zdraly, zdrovna k zralý, zrovna a M J Pouzdřany Púzrany. CV 17, 117; Prof —; Svoboda StčOJ 102. R ozhraní 1 Ves 10 km severně od K unštátu. 2 1846 Rossrein, Wolný V 213; 1852 Rossrein; 1858 Rossrein, Roz hraní, Wolný, Kirchl. Top. II, č. 2, 280; 1881 Rozhrání; 1893 Rosrain, Rozhraní; 1906 Rossrein, Rozhraní; 1915 Rossrein, Rozhraní; 1924 Rozhraní. 3 P. Letovice. R. náleželo k lenním u statku arcibis kupství olomouckého Stvolová. Ces. 4 To Rozrání, na Rozrání, za Rozráním, Rozraňák, rozránské. Něm. Rosraen. 5 M J: z míst. apelativa rozhraní „Scheide, G renzgebiet“, zde rozhraní nejen česko-m oravské (zemské), ale též jazykové (česko-německé). Něm. Ross rein z čes. předlohy, přičem ž za -ani (s ň) nepřízvučné -ein, v nář. -aen, s anticipovanou m ěkkostí projevující se jako i, j (srov. Rozstání/Rostein, Podolí/ Poidl). CV 151, 172, 195; Prof - ; U tě šený OSG III 203. R o z i n k o v, viz Hrozenkov, Nový. Rozkoš 1 Ves 13 km vjv od Mor. Bu dějovic. 2 1751 Roskoss; 1. pol. 18. stol. Šrám ek, Hosák VVM X X -P 38; 1798 Roskosch, auch Schram ek genannt; 1846 Roskosch, R ozkoš; 1872 Roskosch, Roz koš; 1924 Rozkoš. 3 P. Hostim. Ves za ložena v 1 . pol. 18. stol. Ces. 4 Šrám ek, do Šrám ku/na Šrám ek, na Šrám ku, Srámečák, šrámecké. Jm . Roz koš se v m ístě ani v okolí neužívá. 5 M J: z apelat. rozkoš „W onne“. Osada vznikla kolem hostince na křižovatce sta rých silnic Znojm o—Jarom ěřice a Mor. K rum lov—Mor. Budějovice. Podle gruntovnice velkostatku Hostim se cesta jm enovala Jarm aritzer Landesstrasse a byly zde tři hospůdky: Rozkoš, Peklo a Kratochvíle. Jm éna vhodně vystihují funkci hospod, srov. i jm. Pindula. Jm. Šrám ek (deminut. k apelat. šrám „po ranění n. jizva v podobě rý h y “) dáno po příjm ení prvního hostinského, který se zde usadil trvale. CV —; Prof —; .386
Hosák VVM XX-P 38; W isnar 31; ZMK XII 588-589. Rozkvět 5 Nové jm éno (z apelat. rozkvět „A ufblühen“), které dáno nové obci, vzniklé r. 1960 sloučením obcí Medlovice, Hostějov a Ojezdec (Kyjovsko). Krom ě úředního styku se však jm éna R. neužívalo, v nářečí se vůbec neujalo. Obyvatelská a přídavná jm éna se odvozovala dále od názvů bývalých sam ostatných obcí (v. t.). Od 1. 7. 1969 obec i jm. R ozkvět zaniklo a obnoveny opět tři sam ostatné obce. Roznberk, od 1947 Růžový 1 Dříve ves 7,5 km jjv od B rna, nyní m ístní část obce Chrlice, s níž částí B rna IV. 2 1846 Rosenberg; 1872 Rosenberg, Rosenberk; 1881 Rosenberk; 1906 Rosenberg, Rozenberk; 1924 Roznberk, dříve Rozenberk; 1947 Růžový. 3 P. Chrlice. Ves vznikla na konci 18. stol. parcelací chrlického dvora. Ces. 4 Roznperk, do Roznperka, v Roznperko, obyvatel, a příd. jm. „z Roznperko “. U nových obyvatel jm. Roznperk již neznám é. 5 M J : z něm. Rosenberg „růžový kopec“, proto i nové čes. jm. Růžový. Bylo dáno jako dobové rom an tizující jméno. CV —; Prof III 604 Rožmberk). R o z o v. viz Hrozová. 1 . Rozseč 1 Ves 8 km sev. od Velké Bíteše. 2 1356 in Rosseczie, ZDB III. 173; 1493 ves Rosecz, ZDB XVI. 59; 1610 ves Rosecž, ZDB XXXIV, 66 ; 1674 Rozsetz; 1718 Rosecž; 1720 Rosetsch; 1751 Rosetz; 1846 Rosetsch, Roseč; 1872 Rosetsch, Rozseč; 1881 Roseč; 1885 Rozsetsch, Roseč; 1924 Rozseč, dříve Roseč. 3 P. Osová. Ces. . 4 Ta Roseč, do Roseče, v Roseči, za Rosečó, Rosečák, rosecké. 4 M J znělo původně Rozsečí /> rozsekbje „místo, kde je rozseč, vzniklé rozsečením“ ; srov. Osečí, P J Prosečí, M J Roštění. 2. Rozseč 1 Ves 12 km vjv od Telče. 2 1349 in villa Rossyecz, ZDB I, 66 ; 1372 bona sua videlicet Rossyecz villam. alias Fraundorf dietám , CDM X, 148;
1379 in villa Rossyeczka, CDM XI, 135; 1394 in villa m ea Rosyczka nuncupata, CDM XII. 217; 1466 v Rosseczy, PB, 188; 1573 na Roseczy PB, XXVI. 324; 1575 ze vsi Roseczie, PB XXVII, 45; 1678 Rosecžy; 1718 Rosseczy; 1720 a 1751 Rosetz; 1846 Rosetsch, Roseč; 1872 Rosetsch, Rozseč; 1881 Roseč; 1924 Roz seč. 3 P. Nová Píše. Čes. 4 Roseč, do Roseče, v Roseči, za Rosečou, Rosečák, roseckej. 5 Ve středověku též zdrobnělé jm . Rozsíčlca na rozlišení od blízké Velké Lhoty (v. t.), zvané v té době též Lhota Rozseč, Rozseč. O něm. Frauendorf viz P anenská Rozsíčka. 3. Rozseč 1 Sam ota u Bítovčic (Jih lavsko). 4 Roseč, na Roseč, na Roseči, roseckej. R o z s e č , L h o t a R o z s e č , viz V elká Lhota (Dačicko). 4. Rozseč nad K unštátem 1 Ves 4,5 km zsz od K unštátu. 2 1350 villam Rossecz, ZDO I. 153; 1374 in m agna villa Rosieczca, ZDO II. 473; 1437 super Rossecz Maiori, K P III, 436; 1513 z Welike Roseczie, PO IX. 218: 1517 z V elikej Rozseči, CMM 1957, 331; 1525 ves Rosycz(!), ZDO XX, 5; 1594 ves Rosecž, ZDO XXX, 283; 1674 Rossetz; 1718 Ro secž; 1720 Rossetz; 1751 Rosetsch; 1846 Rossetsch, Rossecz; 1872 Rosetsch, Ro ž e c (!); 1881 Roseč; 1885 Rosetsch, Ro seč; 1924 Rozseč. 3 P. K unštát. R. 1786 parcelován dvůr. Čes. 4 Ta Roseč, do Roseče, v Roseči, za Rosečó, Rosečán, v pl. též Rosečči, ro secké. H raniční obec hanáckého nářečí. 5 Středověké přívlastky Magna, Veliká a dnešní nad K unštátem (podle polohy) na rozlišení -od blízké Rozsíčky (v. t.). 9 M J: z m ístního apelativa rozseč, stč. rozseč „kde je rozsekán les, porost, kde se rozsekává“. Jm éno typické pro mo ravskou stranu Českomoravské vrcho viny (na čes. straně: Proseč). Jinde na Mor. a ve Slezsku není. Táž motivace zvána tam Osek, Osečí nebo častěji jen Seč, Sečí, Síčka. Častá jihozápadomor.
P J Rozseč, Rozsíčka, zř. Rozseči. ČV 115, 171, 174, 235; Prof III 585; Hosák VVM X X -P 8 ; Sm ilauer OČ 150, 181; Trávníček HM 310. 6 Josefov (myslivna). Část vsi Na Starém Brně m á v lid. etymologii jméno podle toho, že zde probíhá rozvodí Svitavy a Svratky, ktesé se pod Starým Brnem stékají. P J Híví ( = jíví). 1. Rozsíčka 1 Ves 6.5 km sz od Kun štátu. 2 1374 in Minori Rosiczcze, ZDO II. 473; 1480 ves Rosyczku, ZDO XII. 8 ; 1517 na vsi Rosytcze, ZDO XVIII. 11; 1525 ves Rosyczka, ZDO XX, 5; 1675 Rosycze; 1693 ex Rosická, M atrika ve Svitávce; 1718 Rosecze; 1720 Rossitzka; 1751 Rosecžka; 1846 Rositschka, Rosiczka; 1872 Rositschka, Rosička; 1881 Ro sička; 1924 Rozsíčka, dříve Rosička. 3 P. Drnovice. Čes. 4 Rosička, do Rosičky, v Rosicce (!), za Rosičkou, Rosičák, rosickej. 5 S tře dověký přívlastek Minori „m alá“ na rozlišení od blízké Rozseče nad K unštá tem (v. t.). 6 P J V inohrádky (podle po kusu o pěstování vinné révy), H yviny (k jíva). 2. Rozsíčka 1 Zanikla u Zátce na Telečsku. 2 1881 Rosičky. 3 Ves byla ještě 1579 osídlena, zpustla za třiceti leté války a pozemky zabrala vrchnost, která zde vystavěla dvůr s ovčírnou; SA III 168. 3. Rozsíčka, Dolní 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Blažkov, 9 km jjz od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1390 de Rossyeczka Injeriori, ZDB VII. 690; 1510 v Dolní Rosičce, K P VII, 225; 1510 na vsi Rosyczcze, ZDB XVIII. 15; 1610 ves Rosyczku Dolnj, ZDB XXXIV, 68 ; 1674 Dolny Rosicžka; 1718 Unter Rosicžka; 1720 Unter Rositzka; 1751 Rosicžka; 1846 Unter Rositschka, Dolny Rosička; 1872 Unter Rositschka, Dolní Rosička; 1881 Dolní Rosička; 1893 Unter Rosička, Dolní Rosičky; 1915 Unterrosička, Dol ní Rosička; 1924 Dolní Rozsíčka, dříve Dolní Rosička. 3 P. Dolní Rožínka. Bý val tu svobodný dvůr. Čes. 387
4. Rozsíčka, H orní 1 Dříve ves, pak osada, nyní část obce Dolní Rožínky; 9 km jz od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1358 curiam in Blazkow . . . versus Rossecz, ZDB III, 198 (kontext ukazuje na Hor. Rozsíčku); 1496 na Horni Rosiczku, ZDB XVII, 13; 1720 Ober Rositzka; 1846 Ober Rositschka, Horný Ro sička; 1893 Ober Rosička, Horní Rosič ky ; 1915 Oberrosička, Horní Rosička; 1924 Horní Rozsíčka, dříve Horní Rosič ka. 3 P. Dolní Rožínka. Byly tu tři svo bodné dvory. Čes. 5. Rozsíčka, Panenská 1 Ves 5 km jjv od Třeště. 2 1351 villam Rossyecczka, ZDB II, 13; 1368 villam Rossieczkam, ZDB V, 26; 1379 in villa Rossyeczka, CDM XI, 135; 1398 in villa Rossieczka, ZDB VIII, 47; 1496 v Rosiczcze, ZDB VXII, 13; 1517 v Rosyczce, ZDB XIX, 10; 1678 Panenska Rosycžka; 1718 Pa nenská Rosicžka, Paneneska (!) Rosiczka; 1720 Rosicžka; 1751 Panenska Rosiczka; 1846 Jungfrauen Rositschka, Pa nenska Rosička; 1872 J u n g jem Rositsch ka, Panenská Rosička; 1881 Rosičky; 1915 Jungfernrosička, Panenská Rosič ka; 1924 Panenská Rozsíčka, dříve Pa nenská Rosička. 3 P. Nová Říše a Třešť. Ces. 4 Rosička, do Rosičky, v Rosičce, Rosičák, rosickej. Panencká, do Panencký, v Panencký, obyvatel, jm. „z P anencký“. 5 Přívlastek odtud, že díl vsí náležel ženskému prem onstrátském u klášteru v Nové Říši (stč. panna „jeptiška, Non ne“), proto i něm. Jungfrau, Jungfer „panna“. Srov. i 1372 Fraundorf u Rozseče 2. • M J: dem inutivum k Rozseč n. apelat. rozseč (v. t.). Prof III 586—587 (5X): Skutil MSB1 126-127 (spojuje omylem s rozsocha). R o z s í č k y 5 Dočasný název pro obec skládající se z částí Dolní a Horní Rozsíčka (v. t.), po opětovném rozdělení obce jm. R. zaniklo. Rozsochy 1 Ves 4,5 km záp. od Byst řice nad Pernštejnem . 2 1285 de Rozzhoh, CDM IV, 226; 1409 de Rossoch, 388
ZDB X, 125; 1436 z Rossoch, KP III, 110; 1500 z Rozsoch, Mor. archivy s o u krom é 71; 1587 Rosachy(\); ACO B 12; 1609 Rosochy, ZDB XXXIV, 57; 1610 z Rosoch, LSA III, 31; 1674, 1718 a 1720 Rosoch; 1751 Rossoch; 1846 Roszoch, Rosochy; 1872 Rosoch, Rozsochy; 1881 Rósochy; 1885 Rossoch, Rosochy; 1893 Rossoch, Rozsochy; 1924 Rozsochy. 3 P. Bystřice n. P. Far. kostel sv. B arto loměje. Čes. 4 Rosochy, do Rosoch v Rosochách, Rosochák, rosošskej. 5 M J: pl. k apelat. rozsocha „rozlehlá větev“, v mor. nář. též „část silné větve vyrůstající z kmene včetně m ísta, kde se dělí“. V toponymii zn. „rozeklaný vrch“ nebo nejčastěji „místo, odkud se rozcházejí dvě pásm a vrchů, dvě cesty, dvě údolí, dvě vody apod.“ Srov. úsoší s. v. Osuší. CV 163, 236; P rof III 601 (Rozsocha, Rozsochatec); Šm ilauer Vodopis 474; ZMK IX 636. 1. Rozstání 1 Ves 15 km jz od Plum lova. 2 1358 in Rostanye, ZDO I, 538; 1597 ves Rostani, ZDO XXXI, 39; 1633 Rostanj; 1657 z dědiny Rosstany, M at rika v Kostelci na H ané; 1677 Rosstany; 1718 Rosstiany; 1720 Rostanny; 1751 Rostany; 1846 Rostein, Rostany; 1872 Rostein, Rostání; 1881 Rozstání; 1885 Rostein, Rozestání i Rozstání; 1893 Ro stein, Rozstání; 1924 Rozstání. 3 P. Plumlov. Far. kostel sv. Michala. Čes. 4 To Rostáni, na Rostáni/do Rostáni, na Rostáni/v Rostáňó, za Rostánim, Rostaňák, rostanské. 5 R. 1677 a 1718 neporozuměním R ostany jakoby k roští. Do něm činy přejato s -ání > -ein, o tom viz Rozhraní. Utěšený OSG III 203. 6 Baldovec (v. t.), Kroupník, Panský mlýn. P J K nězi hora, C erekvisko, Ploščena (louka), Vláke (les), V okřinech, Brněnka. Podrobněji v. J. Jančík, Roz stání a Baldovec, Brno 1947 (tam i vý klady Smilauerovy). 2. Rozstání 1 Ves 4,5 km vjv od Mo ravské Třebové. 2 1365 villam Rostan, ZDB IV, 224; 1406 de Rostanye, ZDO
VII, 31; 1465 z Rostaní, LSA 63; 1547 ves Roztanij, ZDO XXV, 84; 1600 ves Rostáni, ZDO XXX II; 1672 Rostan; 1677 Rostitz; 1718 R ostaitz; 1720 Rosties; 1751 Rostitz; 1798 dopl. T; 1846 Rostitz, Rostaný; 1872 Rostitz, Rozstání; 1881 Rozstání; 1924 Rozstání, Rostitz. 3 P. Trnávka. Něm. 4 To Rostáni/(arch.) ten Rostán, do Rostáni, v Rostáňó, Rostaňák, rostánské. 5 Do němč. p řejato až po pol. 17. stol. nejprve jako Rostan, r. 1677 s analog. -itz — Rostitz, z čeho zpětně čes. 1846 Rostice. # M J : z apelat. rozstání k stě. rozstati sě „rozestupovat se, rozsedat se, loučit se“ (Jg III 921 a K ott III 176, 124). Zn. „místo mezi rozestupujícím i se lesy, údolími, Kluft, Zw ischenraum “ nebo — prý — „ves s roztroušeným i dom ky“ (tak p rý u 1. R. před rozděle ním na pololány; viz Jančík o. c. 8). Ke jm énům z ab strakt srov. Číhání, Křičen(í). Viz i Rozsochy. ČV 237; Prof II 397 (s. v. Křičeň); III 601, V 553; Schwarz 193. R o z š ť o u t k y , viz Rošťoutky. Roztrhanice 1 Zanikly mezi Dolními Bojanovicemi, Poddvorovem a P rušánkami. 2 1529 drží vsi pusté, zejména tyto: Roztrhanice, PB XIV, 143; 1718 Roztrhansko (pusté); 1751 Roztrhansko (pusté). 3 Ves zanikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J : příp. -ice k OJ Roztrhán, to z part. pass. k roztrhati „zerreissen“ ; zn. ves lidí Roztrhanových. Srov. Sebra nice, M ilovaný k O J Sebrán, Milován. Příp. -sko dána až pusté vsi, což bylo časté (srov. Kojatice/Kojatsko, Lomná/ Lomensko). CV —; Prof —; Nekuda 120 pod jm. Roztrhánky, které lokalizuje na základě jm éna polní tra ti a dvora severně od Rohatce. R oztrhánky by bylo dem inutivem k Roztrhanice (srov. N ezdenice/Nezdénky, Sudom ěřiceíSudom írky) nebo k Roztrhaný (srov. Lažany! Lažánky, ač zde -any, zatímco v Roz trhaný by bylo jen -y). Rozvadovice 1 Ves 3 km jjv od Li
tovle, nyní část obce Unčovice. 2 1276 villam Roswadouich, CDM IV, 126; 1291 in Rozwadovoicz, CDM IV, 299; 1399 in Rozwadowicz, CDM XII, 524; 1511 z Rozwadowicz, PO VIII, 284; 1610 ze vsi Rozwadowicz, PO XXXVII, 112; 1672 dopl. T; 1673, 1718, 1720 a 1751 Rozw adowitz; 1846 Rosswadowitz, Rozwadowice; 1872 Rosswadowitz, Rozva dovice; 1881, 1924 Rozvadovice. 3 P. olomoucké kapituly. R. 1787 parcelován dvůr. Ces. 4 Rozvadovice, do Rozvadovic, k Rozvadovicum, v Rozvadovicich, za Rozvadovicema, Rozvadovičák, rozvadovské. 5 M J : příp. -ovice k O J Rozvad, slože ném u z předpony roz- a kořene vad-, vadit (sě) „překážet“, stč. vada „pře kážka, záhuba“ (Simek 199), srov. i MJ Závada. Zn. ves lidí Rozvadových. K tvo ření OJ srov. Rozroj/M J Rozdrojovice, Rozvid, Rozhoň apod. CV 135; Prof III 603 (Rozvadov); Svoboda StčO J 102; DS 19, 69; Eichler OSG I 51. 6 Šargoun (v. t.). R o ž e n k a, viz Rožínka. 1. Rožínka, Dolní 1 Ves 6,5 km jz od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1349 vil lam Rozenkam prope Zwole, ZDB I, 37; 1385 villulam dietám Rozenko, ZDB VII, 254; 1392 de Rosenka . .. de Rozyenka . . . in Rozenka, ZDB VII. 1020; 1403 z Rožienky, AČ XVI, 91; 1412 villam Razenkam totam , ZDB IX, 338; 1449 drží ves a tvrz R oženku Dolní, K P IV, 28; 1501 v Dolní Rozence, K P VII, 224; 1504 puol vsi Rozenky, ZDB XVII. 63: 1610 ves Rozinku, ZDB XXXIV, 64; 1674 a 1718 Rozinka; 1720 Roschinka; 1751 Rozinka; 1846 Rozinka; 1872 Vnter Rozinka, Dolní Rozinka; 1881 Zámecká Rožínka; 1893 Unter Rozinka, Schloss Rozinka, Dolní Rozinka, Zámecká Ro zinka; 1924 Dolní Rožínka, dříve Zá mecká Rožinka. 3 P. Dolní Rožínka. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Čes. 4 Dolní i Zámecká Rožínka, do Dolní i Zámecké R ožínky, Rožeňák, roženeckej. 5 P řívlastky Dolní (podle polohy) 389
a Zámecká, něm. Schloss- (podle m íst asimilací z -n t- vloženo pobočné i: Rož ního zámku) na rozlišení od sousední mitál. CV —; Prof III 604—605; Trávní Horní Rožínky, ležící výše. 6 Jalovci, ček HM 128; Zuber Jesenicko 469. R o ž m i t á l , viz Dvorek. Ve dvorku. 2. Rožínka, Horní 1 Ves 5,5 km zjz Rožná 1 Ves 5 km jjz od Bystřice od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1483 nad Pernštejnem . 2 1349 villa Rosnee, Rozienka, Zďárský u rb á ř; 1674 a 1718 ZDB I, 122; 1384 Rosná, AC XIV, 515; Rozinka; 1720 Opatowska Roschinka; 1459 v Rozney, PB IV, 31; 1500 z Rožne, 1751 Rozinka; 1846 Ober Rozinka, H om j Mor. archivy soukrom é 71; 1675 RoschRozinka, obyčejně Opatska Rozinka; na; 1718 Rožna; 1751 Rozna; 1846 Rož1872 Ober Rozinka, Horní Rozinka, 1881 na; 1872 Rožna, Rožná; 1881 a 1924 Opatská Rozinka; 1924 Horní Rožínka. Rožná. 3 P. Pernštejn. Far. kostel sv. Havla. Ces. 3 P. Radešín. Ces. 4 Horní i Opatská Rožínka, do Ro 4 Rožná, na Rožná, na Rožny, Rožžínky, Rožeňáki (expres.) Opajďák, rože- nák, rožnovské; Rožeňák, roženské (Tiš neckej, opatskej. 5 Přívlastek Horní nov). 5 M J: z adj. rogbna > rožná podle polohy vůči Dolní Rožínce, Opa- k rog-b „roh, Ecke, Landzunge“, jak towka, Opatská odtud, že ves náležela dosud v rus. geograf, terminologii. Zá žďárskému klášteru. • M J : dem inuti- klad obecně slovanský, srov. pol. Rožna, vum k Rožná (v. t.) —»- stč. Rožénka —*• Rožny, ukr. Rožnaja, bulh. Rožno, slovin. Rožno. Viz i Rohov, Rohy. CV 231; Rožínka. R o ž í n k a , O p a t s k á , viz Rožín Prof —; Bořek ZNT 203; Sm ilauer PST 2 ka. Horní. 153. 6 Dvořiště. R o ž í n k a , Z á m e c k á , viz Rožín 1. Rožnov 1 Ves 11 km sz od Slavo ka, Dolní. nic, nyní část obce Matějovec. 2 1580 1. Rožmitál 1 Dříve víska, pak osa ves Matiegowecz s dvorem poplužním da, nyní část Zlatých Hor, 1 km sv od slově Ružiegeneg (!), ZDB XXX, 132; nich. 2 1786 M arienhoj; 1787 Rosen 1672 Rosenaw; 1846 Rosenau, Rušena (!), thal, Z uber Jesenicko 469; 1806 Rosen chybně Rožnow (!); 1872 Rosenau, Rů thal, dříve M arienhoj; 1836 Rosenthal; žená; 1881 Rožnov; 1885 Rosenau, Rož 1871 a 1881 Rožmitál; 1894 Rosenthal; nov, též Růžená; 1906 Rosenau, Rožnov; 1924 Rožmitál, Rosenthal, dříve jen Ro 1924 Rožnov, Rosenau. 3 P. Český Rusenthal. 3 P. C ukm antl ( = Zlaté Hory). dolec. Byl tu původně jen dvůr, který Založen r. 1786 parcelací dvora M arien 1730 slul Rosenauer Hof (Tiray, Slavohof. nický okres 172), a při něm sklárna, 4 Rožmitál, na Rožmitál, na Rožmi- která 1726 zanikla. Parcelací dvora na tálu, rožm itálský. 5 Na krátk ý čas na konci 18. stol. vznikla osada. Ces. a něm. vísku přeneseno i jm éno bývalého dvo 4 Rožnov, do Rožnova, Rožňák, roženra, jehož parcelací vznikla. 6 Antoní- skej. Rožnov, na Rožnov, Rožnovák, rož nov/Antonihof. novskéj (Brandlín). 5 Původni název 2. Rožmitál 1 Zanikl u Rašovic (Slav dvora byl Růžená (v. t.), z čehož něm. kovsko). 2 1534 vsi pustej Rozmitale, Rosenau (čes. -á splynulo s něm. -á < PB XV, 226. -au). A protože něm. -au často za čes. 5 Stopou MJ R. je P J Wald Rossen- -ov, vytvořeno sekundárně čes. Rožnov. 2. Rožnov pod Radhoštěm 1 Město ťhal uvedené u Rašovic v Josefínském katastru. # M J : z něm. Rosenthal „rů v Přerovsku. 2 1267 Rosenowe, CDM žové údolí“ substitucí do češt., srov. III, 402; 1366 zu Rosenow, CDM XV, 305; 1389 de Roznaw, Lechner I, 11: Rosenberg/Rožm berk, Rosenau/ Rožnov (ne vždy!). Do skupiny -m t- vzniklé 1403 in castro Roznaw, Lechner I, 21; 390
1480 na hrad Roznow . . . na Roznowecz, ZDO XII, 29; 1502 zboží roznowskeho, PO VII, 168; 1503 к zám ku Roznowu, PO VII. 203; 1505 hrad Roznow s měs tečkem Roznowczem , ZDO XVI, 67; 1508 zboží rožnowske(h)o, PO XVI, 79; 1523 na Roznowie, PO XII, 195; 1532 na Roznowie, PO XV. 278; 1535 hrad Roznow s m ěstečkem Roznowczem, ZDO XXIV, 4; 1557 pod Roznow em , DM VII, 66 ; 1575 statek rožnow sky, PO XXIX, 11; 1580 panství roznowskeho, PO XXX, 101; 1590 pod Roznowem, DM XIX, 1; 1633 auf Rosenaw, Prásek Organisace 125; 1633 Rosenaw ; 1675 Roznow; 1718 Rosenau; 1751 Roznau; 1846 Rožnau, Roznow; 1872 Rožnau, Rožnov; 1881 Rožnov; 1915 Rožnau am Radhost, Rož nov pod Radhoštěm ; 1924 Rožnov pod Radhoštěm. 3 P. Rožnov. H rad byl zbo řen 1539. Far. kostel Všech sv. Již v 17. stol. sklárny, v 18. stol. plátenictví a papírna, 1797 založena koželužnická to várna. Od r. 1820 lázně. Ces. 4 Rožnov, do Rožnova, v Rožnov’e, Rožnov’an, rožnovský. 5 Původní jm. Rožnov se týkalo hradu, městečko pod ním vzniklé neslo ve středověku zdrobnělé jm. Rožnovec (srov. MírovíMírovec). Přívlastek „pod R adhoštěm “ dán (výnos m inisterstva vnitra) dne 31. 10. 1913, a to s rozm áhajícím se turistickým ruchem podle polohy pod vyhledávanou a pověstm i opředenou horou Radhošť (1129 m). • M J Rožnov nem usí vždy bý t z něm. Rosenau „růžová paseka“, v němž -sen- p řejato do češt. jako -žn(srov. Rosenberg/Rožnberk, asimilací Rožm-), ač pro název hradu je něm. původ jm éna velmi pravděpodobný, ne boť šlo o dobovou zvyklost. Lze vyjít i z češtiny: přivlast. příp. -ov к OJ Ro žeň, to buď staré jednoduché příjm í z apelat. rožeň „Bratspiess“ (srov. stč. příjm í z názvů věcí Špalek, Kolo, Kahanec, Vařecha, Stúpa a td .; Svoboda StčOJ 200) nebo je Rožeň hypokor. zkratka složeného O J Rohovlad (srov. i M J Rychnov, které ne vždy z něm. Reiche-
nau „bohatá paseka“, nýbrž i z O J Rychen, domácké podoby k OJ Richard, o němž viz R ejchartice: Richard Rych Rychen, jako např. Zbyslav — Bych - r Bychen); tak Sm ilauer DTB I 141. CV 117. 260 (z němč.); Prof III 605-606 (z němč. a podle Svobody i z češt., srov. rus. a ukr. Rožnov, Rožnovo); Bezlaj II 167 (ze slovan. základu s uplatněním něm. vlivu); Ripečka OSG III 150, 161 (jen z němč.); Schwarz 330 a VS II 424 (z němč.); ZMK VIII. 212. Srov. i P J Rožnovec v Litenčicích. 6 Část m ěsta Bučiska přejm enována na Kramolišov po spisovateli C. Kramolišovi. Drobníkův dvůr. Hradisko, Hradišťko, Láz, Dolní a Horní paseky, Pindula (hospoda), Uhliska, Za vodou. Rubašov 1 Dříve víska, záhy již osa da, nyní část m ěsta Slavonice. 2 1367 in Rubaschow, CDM X, 5; do 1464 viz s. v. Raclavec; 1466 R atslaw ský dvuor, PB IV, 187; 1569 s paní B arborou Rubaškou z H rádku, paní Voršilou z H rád ku s dvorem pustým u Slavonic, ZDB XXX (XXVI) 48, f. 19 ed.; 1852 Rubaschhof, Rubašov; 1881 Rubačov; 1890 Rubeschhof, Rubášov; 1924 Rubašov, Rubaschhoj. 3 D vůr náležel slavonickém u špitálu, 1569 byl pustý, ale pak tu vznikla viska. Něm. 5 Sídelně je Rubašov pokračováním dvora Raclavec (v. t.), k terý náležel slavonickému špitálu a o k terý vedeny později spory. M ívá se za to, že jm. Rubašov dáno dvoru po Janovi R ubášovi z H rádku, jehož bývalá m ajitelka dvora Bonuše z Chvaletína učinila r. 1446 spolum ajitelem . Avšak MJ Ruba šov se uvádí již r. 1367, Ja n Rubáš z H rádku až 1440 (u Wolného VI, 491). Z dokladu 1466 Ratslaw ský dvuor, PB IV, 187 není jisto, zda se m íní dvůr jm énem Raclavec nebo dvůr u Raclavce jm énem Rubašov. Protože se po tom to roce Raclavec více nepřipom íná, týkají se pozdější zprávy o tam ním dvoru (např. 1569) Rubášová. — MJ Rubašov: přivlast. příp. -ov k OJ Rubáš, to 391
z apel. rubáš „Totenhemd, Sterbe hem d“ ; srov. stč. příjm í Košilka, Kabát. CV 269 (bez); Prof Svoboda StčOJ 198; Hosák ZMK X II 47. R u b e n s e i f , viz Hraběšice. R u d a , viz 4. Ruda, Německá. 1. R uda 1 Ves 9 km vjv od Velkého Meziříčí. 2 1353 in Hruda, ZDB II, 134; 1412 villam Ruda, ZDB IX, 240; 1418 villam Ruda ZDB XI, 516; 1447 Rudám (4. p.), ZDB XII, 544; 1555 ves Rudu, ZDB XXVII, 11; 1679 Rudda; 1718 Ruda, jin ak Eysenberg; 1720 Eisenberg; 1751 Eysenberg; 1846 Eisen berg, Ruda; 1872 Eisenberg, Ruda; 1881 a 1924 Ruda. 3 P. Velké Meziříčí. R. 1601 byla ves pustá, pak opět osedlá. Far. kostel sv. Jiljí. Čes. 4 Roda, do Rode, v Rodě, Rodák, v pl. Róčči, rócké. Ruda, do Rudy, Rouďák, rouckej (Vel. Meziříčí). 5 V prv ním zápisu 1353 Hruda předřazeno Hpřed počáteční R-, srov. Radkov/H rad kov, Radešín/Hradešín apod. 6 Křeptovský dvůr, Veselka (hájenka). 2. Ruda 1 Zanikla někde na Zdounecku. 2 1481 na puol vésky Rudy, ZDO XII, 164 ed. 3. R uda nad M oravou 1 Městys 7 km zsz od Šum perka. 2 1351 Ferreusmons, CDM VIII, 80; 1447 Ruda, ZDO X, 592; 1499 na vsi Rudie, ZDO XVI, 33; 1618 na Rudie, ZDO XXXIX, 396; 1633 (E)ysenberg, Ruda; 1672 Eisenberg, Dě kan. m atrik a šum perská; 1675 Eissen berg; 1718 Eyssenberg; 1720 Eysenberg, Ruda; 1751 Eysenberg; 1846 Eisenberg, též Mährische Eisenberg, Ruda; 1872 Eisenberg, Ruda; 1881 Dolní Ruda, Hor ní Ruda; 1893 Eisenberg an der March, Ruda nad Moravou; 1905 Niedereisen berg, Obereisenberg, Dolní Ruda, Horní Ruda; 1924 Ruda nad Moravou, Eisen berg an der March, dříve obce Dolní Ruda a Horní Ruda. 3 P. Ruda. Na poč. 20 . stol. z důvodů germ anizačních vy tvořeny dvě obce (Dolní a Horní Ruda), které po r. 1918 opět sjednoceny. R. 1865 Ruda povýšena na městys. Zámek. Far. 392
kostel sv. Vavřince. V 14. stol. těžba železné rudy, 1620 sklárna. R. 1785 par celován dvůr. Ces. 4 Roda, do Rode, Róďák Róďál (Chromeč), rócké. 5 První, lat. doklad Fer reusmons „železná h o ra“ překladem z něm. Eisenberg nebo z čes. rudná ho ra. Pokus zavést jm. Česká či M orav ská Ruda (na rozlišení od Německé Ru dy) se v pol. 19. stol. neujal. 6 Truska. R u d a , Č e s k á , viz 3. Ruda nad Moravou. R u d a , D o l n í , viz 3. Ruda nad Moravou. R u d a , H o r n í , viz 3. Ruda nad Moravou. R u d a , M o r a v s k á , viz 3. Ruda nad Moravou. 4. Ruda, Německá, od 1947 Ruda. 1 Ves 10 km jjz od Rýmařova. 2 1348 in Ruda, ZDO I, 35; 1353 in villa Ruda, ZDO I. 321; 1505 u Rudy, PO VIII, 15; 1512 z Rudy, PO IX, 146; 1518 ve vsi Rudie, ZDO XVIII, 17; 1522 z hor raudskych, PO XII, 66 ; 1523 ve vsi Rudie, PO XII, 119; 1524 v horách rudskych, PO XII, 258; 1527 z R udy . . . na gruntu raudczkem, PO XIII, 104; 1536 ve vsi Ruddie, ZDO XXIV, 16; 1563 dopl. T; 1588—1628 dopl. T; 1674 Deútsch Eysen berg; 1718 Teútsch Eysenberg; 1720 Teutsch Eisenberg; 1751 Teutsch Eysen berg; 1846 Teutsch Eisenberg, Němec ká Ruda; 1872 Deutsch Eisenberg, Ně m ecká Ruda; 1881 Něm. Ruda; 1924 Německá Ruda, Deutsch Eisenberg. 3 P. m ěsta Uničova. V 16. stol. těžba stříbra a želez. rudy. Far. kostel Nanebevzetí P. Marie. Ještě v 16. stol. ves byla obý vána Cechy, pak se poněmčila. Něm. 4 Ruda, do Rudy, v Rudě, Ruďák, rudecký. 5 Přívlastek Německá až od 1674 (něm. Deútsch), když již ves byla poněmčena, a to na odlišení od Rudy nad Moravou. • M J: z apelat. ruda „Erz“. Ve všech takto nazývaných m ís tech se dobývala ruda železná nebo stříbro. Něm. Eisenberg „železná h o ra“. CV 151, 158, 232; Prof III 608; Hosák
W M XX-P 48, 57; Kozierowski SO IX 62; Schütz GTSK 56; Sm ilauer Vodopis 468; Vasm er REW II 544. Srov. Roudka, Rudka, Rudice. 6 Rudský m lýn/Eisenberger Mühle. R u d e 1 s a u, viz Rudoltovice. R udelsdorf 1 Zanikl v okolí Horního Benešova v m ístech předm ěstí Luh. 2 1524 v pusté vsi R udisdorffie .. . Rudlsdorff, U rbář krnovské komory. 5 M J pův. něm ecké: Rudelsdorf „ves Rudlova" к OJ Rud(e)l, hypokor. podo bě к OJ R udolf, o němž viz Rudoltice. Srov. Bertoldsdorf — Bartlsdorf ( = Bartultovice). CV —; Prof —. R u d e l s d o r f , viz Rudoltice, viz Rudíkovy. R u d e l s w a l d , viz Slezské Rudol tice. R u d e n , viz Rudná, Horní. 1 . Rudice 1 Ves 6 km vjv od Blanska. 2 1353 in Rudycz, ZDB II, 136; 1481 к Rudicím , PK V, 34; 1510 lidem mým rudiczkym , PB Vllb, 53; 1543 ves Rudicze, ZDB XXVI. 78; 1672 z Rudicz, M atrika v Jedovnicích; 1675 Ruditz; 1679 z Rudicze, M atrika v Jedovnicích; 1685 soused rudiczky, tam že; 1718, 1720 a 1751 R uditz; 1846 Ruditz; 1872 Ru ditz, Rudice; 1881 a 1924 Rudice. 3 P. Rájec. V 14. stol. tvrz. Ještě v 19. se tu těžila železná ruda. V lesích stopy po tavících pecích a těžbě želez. rudy. Ces. 4 Ta Rodica (arch.), Rudica (nověji), na Rodico, na Rodiči, za Rodicó, Rodičák/Rodiščák, rodické. Přezdívka Hlinkaři (vyrábělo se tu hliněné zboží). V m ístech arch. nářečí hanácké horské ho typu se změnou o > u. 6 Části: Dě dina, Hájce, Tom perk (<- něm. Tonberg, к Ton „hrnčířská hlína“, ještě poč. 20 . stol. těžba). Archeolog, nálezy předslovanského železářství. 2. Rudice 1 Ves 6 km zsz od Bojko vic. 2 1350 in W rudycz, ZDO I, 165; 1420 villam Rudycz, ZDO IX, 318; 1438 de Rudicz, Lechner I, 47; 1497 ves Ru dicze, ZDO XVI, 21; 1538 ves Rudiczy, ZDO XXV. 5; 1670 Rudicze; 1671 Ru-
ditz, Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718 a 1751 R uditz; 1846, 1872 Ruditz, Rudice; 1881, 1924 Rudice. 3 P. Nezdenice. Far. kostel sv. Václava. V 18. stol. těžba železné rudy. Čes. 4 T y Rudice, do Rudic, v Rudicích, Rudičan, rudický. 5 Jm éno obou vsí je v nej starších dokladech (u 2. R. dosud i v nářečí) plurálové, tzn. že je třeba předpokládat buď příp. -ice k O J Ruda, domácké zkratce O J Rudolf, o němž v. Rudoltice, a M J by zn. „ves lidí Rudo vých“ ; nebo — je-li v základu jm éna skutečně ruda „Erz“ — pak analogické vyrovnání pův. sg. Rudica — Rudice (substantivizace adj. rudá „od želez, ru dy zbarvená“ tj. voda, půda, srov. nář. rodica v Knínicích u Boskovic „červená, rudá p ů d a“), a to podle patronym ických jm en z O J + příp. -ice/-ovice. Protože u obou uvedených m íst se železná ruda skutečně těžila (u 1. R. dokonce už v předslovanském období), je první po jetí k rajně nepravděpodobné. Význam Rudice = *rudici „lidé pracující s ru dou", který se vyskytuje ve vlastivěd né literatuře, je třeba odm ítnout: stč. toponym ie měla pro tento význam pro duktivní slovotvom ý typ R udníky. Srov. i Jedovníky/Jedovnice, Sokolníky /Sokolnice; u jm. R. tento přechod ani výchozí event. *Rudnice není doloženo. ČV 151; 169 (sg.); P rof —. 6 Nový dvůr, P J Loze (viz Loz). Rudíkov 1 Ves 9 km jjz od Velkého Meziříčí. 2 1236 de Rvdw icow e . .. patronatus ecclesie ville Rvdw icow e, CDB lil, 140; 1289 in ecclesia de Rvdw yco, CDM IV. 285; 1289 in ecclesia in Ruduicow, CDM IV, 286; 1355 in villis . .. Rudwicowi, ZDB III, 86 ; 1406 z Rudvikova . . . v Rudvikově, KP II, 51; 1407 villam R udw ykow , ZDB IX, 75; 1447 villam Rudw ykow , ZDB XII, 701; 1448 ves Rudíkov, KP III, 396; 1460 že mu neměl R udvíkov ve dsky vložen býti, KP IV, 137; 1484 z Rudvíkova, K P V, 350; 1498 ves R udw ikow , ZDB XVII, 26; 1535 faráři m ém u rudw ikow skem u,
PB XV, 296: 1555 ves R udw ykow , ZDB XXVII, 11; 1591 ves R udw ikow , ZDB XXVII, 117; 1596 ze vsi R.udwikowa. PB XXXI. 461; 1603 k faře rudw ikow ske, PB XXXIII, 285; 1633 R udw ikow ; 1679 R udw ikow ; 1718 R udtw ikow ; 1720 R udikow ; 1751 R udikau; 1846 Rudikau, Rudikow ; 1872 R udikau, R udikov; 1881 R udvíkov; 1924 Rudikov. З P. Velké Meziříčí. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 R udikov, do Rudikova, Rudikovák, rudikovské; Rodikov . . . (Hroznatín, arch. též v Rudikově). 5 M J původně R udvíkov: přivlast. příp. -ov k OJ Rudvík, to počeštěním z něm. Rudw ig sthn. Hródwig, v němž hrod- „sláva“ a -wig „boj“. Přikloněním k častějším u OJ R udík Rudolf, o němž v. Rudoltice, upraveno nejprve 1448, od 19. stol. napořád na R udikov. Nelze však zcela vyloučit i disimilaci v-v > 0 -v , srov. Ludíkov L udvíkov a případy r- r > r-0, 0 -r (M arkvartovice M arkvat-, Makvartovice). Lidová etymologie: v m ístě se dobývala želez. ruda. CV 30, 45; Prof —; Svoboda StčOJ 137; Schwarz VS II 86. 1. Rudíkovy, Nové a 2. Rudíkovy, S taré 1 Ves 2,5 km sev. od M ěsta Albrechtic; Sl. Nové R. nej prve osadou Starých R., s nimiž 1930 sloučeny v obec Rudíkovy, která od 1964 částí obce Třem ešná; Sl. 2 1478 dopl. T; 1602 Reigelsdorf, Schulig 617; 1689 Reichelsdorff, R udíkovy, Soupis 39; 1736 R eigelsdorff; 1805 A lt Reigels dorf, N eu Reigelsdorf; 1836 A lt Reigels dorf, Neu R eigelsdorf; 1872 R udíkovy; 1881 N ové R udikovy, Staré R udikovy; 1894 A lt Reigelsdorf, Neu Reigelsdorf, R udikovy (!); 1924 Staré R udíkovy, A lt Reigelsdorf, dříve jen Altreigelsdorf, Nové R udíkovy, N eu Reigelsdorf, dříve jen Nei'.reigelsdorf; 1930 R udíkovy. З P. Albrechtice. Nové R udíkovy založeny na konci 18. stol. Po 2. svět. válce ves osídlena z Opavska, O stravska a částeč ně z Vsetínska. Něm. 394
4 R udikovy, do Rudikov, v Rudikovách/-ach, Rudikovjan, rudikovskýj-y. 5 M J: pluralizací z R udikov/R udvíkov, o nichž viz Rudikov. Něm. Reigelsdorf Reigersdorf „ves Reigerova“, o OJ Reiger viz Rejchartice. M J R. p atří do výrazné skupiny slezských jm en na -ovy (Bartultovy, H eřm ínovy, H ošťálkovy, Pelhřimovy). CV —; Prof —. Rudimov 1 Ves 4,5 km ssv od Boj kovic. 2 1532 z Rodimowa, PO XV, 246; 1544 ves Rodimow, DM VII, 29; 1550 Rodimow, PO XXI, 121; 1595 Rodimowa (2. p.), DM XXI. 90; 1670 Ro dim ow ; 1718 Rudim ow ; 1720 Radym ow (!); 1751 Rudim ow ; 1846 Rudim ow ; 1872 Rudim ow , R udim ov; 1881, 1924 Rudi mov. 3 P. Vasily (léno olomouckého arcibiskupství). Čes. 4 Rodimov, do Rodimova, v Rodimov ’e, Rodim ov’an/(arch.) Rodim ’an, rodim ský. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rodim, to z part, praes. pass, k roditi „gebáren“. Podle sousedního Řudice upraveno v 18. stol. na Rudim ov, v ná řečí se však drží Ro-. R. 1720 omylem Radimov — zám ěnou s OJ Radim. MJ z osob. jm en z part. praes. pass, se od vozují nejčastěji sufixem -jb (např. Ohrozím, K uřim ), ojediněle se rozšiřují dále o poses, sufix -ov (např. Postřelm ov < Postřelimov). ČV 44; Prof —. 6 Jankulka. Janův, Vasilsko (v. t.), Ve mlýně. 1. Rudka 1 Ves 9,5 km jv od Velké Bíteše. 2 1350 Ruden, CDM VI, 400; 1673 R utka; 1718 Rudka; 1720 Rotka; 1751 R udkau; 1846 Rudkau, Rudka; 1872 Rudkau, R udka; 1881, 1924 Rudka. 3 P. Stanoviště. Čes. 4 Rodka, do Rodke, za Rodkó, Róčák, v pl. Róčči, rócké. 5 Původní jm. bylo adjektivní: Ruden < ru d b n t „ru dý, od rudy zbarvený potok, kopec apod.“ Ke sledování slovotvorné zámě ny Ruden/Rudka scházejí doklady. Srov. Ruden'Roudnd u Prof III 590. 6 Části: Vépustek, Zlíbek, P J Ólehla, Příč nice, Skreje, Hradisko.
2. R udka 1 Ves 1,5 km ssz od Kun- Rudlicz, ZDB IV, 368; 1409 v Rudlicích, štátu. 2 1322 versus Rudkám , CDM VI, KP II, 164; 1512 ves Rudlicze, ZDB 197 (nejisto, zda doklad nepatří k Roud- XVIII, 31; 1617 R udlitz; 1718 Rudlitz; ce); 1374 Rudcam villam, ZDO II, 473; 1751 R udlitz; 1846 Rudlitz, Rudlice, též 1517 na vsi Rudcze, ZDO XVIII, 11; Rudolec; 1872 Rudlitz, Rudlice; 1881 a 1519 na Rudcze, PO XI, 69; 1525 ves 1924 Rudlice. 3 P. Plaveč. V 17. stol. Rudicze (!), ZDO XX, 5; 1594 ves Rudku, těžba želez. rudy. v 18. stol. železná huť ZDO XXX. 283; 1674, 1718 a 1720 R ut- a papírna. Čes. ka; 1751, 1846, 1881, 1924 Rudka. 3 P. 4 Rodíce, do Rodíc, v Rodicích, RodlK unštát. V 18. stol. hrnčířství. Čes. čák, v pl. Rodlcci, rodlcké. Nověji R a 4 Rudka, do R udky, v Rudce, Rude- díce. V m ístě hanácké nářečí znojem čán/(nověji) Rudečák, rudecké. Rodka, ského typu s redukcí i > ', 0 . 5 M J: Rodečán/Rodečák, rodecké (Jasinov). 5 příp. -ice k OJ Rudla, to česká domác M J: substant. příp. -ka k adj. rudá „ru ká podoba k OJ Rudolf, o němž v. Rudá od želez, ru d y (voda, půda)“, jak je doltice. Zn. ves lidí Rudlových. K nář. tomu dosud zřetelně u 2. Rudky. Na Rodíce vytvořen um ěle 1846 nový nom. adjektivní východisko ukazuje i doklad Rudolec (jakoby Rodíce plurál k *RodR uden u 1. Rudky. MJ R. však může lec = Rudolec). ČV 118; P rof —; Svo b ý t i dem inutivum k Ruda, srov. Roud- boda StčOJ 168, 169 (o -Za). 6 Smídlův ka (v. dále tam). 6 P J 17 havírny, Hra mlýn, Papírna, část: Rudličky. disko, les Ródnica. R u d n á p o d P r a d ě d e m 1 Vznik R u d k a , viz Roudka. la 1952 sloučením S taré Rudné (v. VoR u d k a , viz Rudkov. gelzejf, Starý) a Nové R udné (viz VoRudkov 1 Dříve ves 5,5 km jjv od gelzejf, Nový). Starého Města. Po 1945 osada obce H a 1. R udná, Dolní 1 Ves 13 km jjv od bartice, 1965 zanikl a jm. R. se dále Svitav, nyní část obce Rudná. 2 1535 ves Raudny, U rbář Svitavy; 1677 Räu neuvádí. 2 1562 dopl. T; 1575 ves Ruda slově Erzpergk, Grizpergk, ZDO XXIX. den; 1718 Nieder R autten; 1720 Unter Rauten; 1751 Nieder Räuden; 1846 Nie 27; 1581 dopl. T; 1591 ves Erczberg, der Räuden, Dolnj Rudna; 1872 Nieder ZDO XXX. 139; 1678, 1718 a 1751 ErtzRäuden, Dolní Rudná; 1881 Dolní Roudberg; 1839 dopl. T; 1846 Erzberg, Raudkow, lépe Ruda; 1850 dopl. T; 1872 Erz né; 1893 Nieder Räuden, Dolní Roudná, berg, R udkov; 1881 Ruda; 1924 Rud Dolní Roudné; 1926 Dolní Rudná, Nie kov, Erzberg. 3 P. Kolštejn. V 18. stol. der Räuden. 3 P. Svitavy. Něm. 2. Rudná, Horní. 1 Ves 13 km jjz od sklárna, ještě v 19. stol. těžba želez, rudy. Něm. M oravské Třebové, nyní část obce Rud 5 Není jisto, zda čes. Ruda původní ná. 2 1365 villam Ruden, ZDB IV, 225; (něm. Erzberg mohlo být překladem , 1398 Rudno, ZDO VI, 740; 1408 Rawsrov. Ruda). Vedle něm. Eisen- pro mís den, CDM XIV, 6 ; 1490 Rudkow , ZDO ta, kde se těží ruda, vyskytuje se též XIII, 17; 1672 ex pago Rauden, Děkan, někdy Griesberg (1575 Grizpergk) ■<— m atrika m oravskotřebovská; 1677, 1718 střhn. Griez, Gruz „Sand(korn), Kies“, a 1751 Rauden; 1846 Rauden, Horný Rudna, též Ruden; 1872 Ober Rauden, a to podle zrnité povahy těžené rudy. Ces. R udkov s analog, -ov až v 19. stol. Horní Rudná; 1881 Horní Rudné; 1893 podle P J typu Bahnov, Pískov, Stěrkov. Ober Rauden, Horní Rudna i Horní Rudné; 1924 Horní Rudná, Ober Rau CV - ; Prof Kluge EW D 11 217; Hosák VVM XX-P 27. den. 3 P. Mor. Třebová. Něm. Rudlice 1 Ves 10,5 km sev. od Znoj 4 Něm. Růn ( < Raun < Raudn), ma. 2 1365 super bonis Wybczicz et Schwarz VS II 245. 5 M J: adj. rudana 395
> rudná tj. voda, půda, k ruda „Erz“. ký Rudolec. V 14. stol. tvrz. pak zámek. Rod jm éna v nejstarších dokladech ko Far. kostel sv. Jan a K řtit. Něm a čes. 4 Rudolec, do Rudolce, v Rudolci, lísal: Ruden < rudbn-b (důl, les, kopec, potok), Rudné < rudbnoje (místo, nale Rudolečák, v pl. Rudolečti, rudoleckej. ziště). Něm. Rauden (s diftongizací Rud Něm. Rualts. > Raud-, srov. B ludovjBlaude, Sudkov/ 2. Rudolec, Německý, od 1946 jen R u Zautke) není pokračování staršího čes. dolec. 1 Ves 12 km jz od Z daru nad Ruden, nýbrž -en je něm. analogický Sázavou. 2 1369 de Rudolcz, ZDB VI, toponym ický form ant (jako např. v Es 568; 1400 Š abart z Rudulce . . . na Rusen, Dresden, München). P řívlastky Dol dulec, ZDB XV; 1420 de Rudolcz . . . in ní, Unter a Horní, Ober rozlišeny obě villa Rudolcze, ZDB XII, 14; 1464 de vsi podle polohy. ČV 153, 167, 233; Prof Rudulcze . .. super villa Ruduolcze, III 590 (Roudná); Bezlaj II 160; Bořek ZDB XIII, 34; 1547 na Ruduolczy, PB ZNT 205; Schütz GTSK 56. XIX, 57; 1578 na Rudulczy; PB XXVII, R u d n á , N o v á , viz Vogelzejf, No 327; 1597 na Rudulczy; PB XXXI, 597; vý; viz R udná pod Pradědem . 1679 Rudoletz, Teútsch Rudoletz; 1718 R u d n á , P u s t á , viz Z ejf, Pustý Rudoletz; 1751 Teitsch Rudoletz; 1846 (něm. Lauterseifen). Teutsch Rudoletz, N ěm ecký Rudolec; R u d n á , S t a r á , viz Vogelzejf, S ta 1872 Rudoletz, Rudolec; 1881 N. Rudo rý ; viz R udná pod Pradědem . lec; 1885 Deutsch Rudoletz, N ěm ecký R u d n á . S u c h á , viz Zejf, Suchý. Rudolec; 1924 N ěm ecký Rudolec. 3 P. R udník 1 Nyní dvůr, dříve ves v ka Rudolec. V 14. stol. tvrz, pak zámek. tastru Vacenovic (Kyjovsko). 2 1718 Čes. R udnikh; 1720 R udnik; 1846 Rudnik; 4 Rudulec, do Rudulce, v Rudulci, 1881 Dv. R udník; 1924 Rúdnický Mlýn, RuduláklRudulčák/Rudulečák (nověji), Rúdník. 3 P. Milotice. Na konci 17. stol. rudulskej/ruduleckej. 5 M J : z něm. Rutu vznikla ves, k terá byla 1720 zrušena. dolts „Rudoltův, tj. m ajetek“ k OJ Ru4 Rúdník, na Rúdník, na R údníku, dolt Hródwalt, složenému ze sthn. Rúdničan, rúdnický (Vacenovice). 5 MJ: hród- „sláva" a -w alt „vladař“ ; srov. substant. příp. -ík k adj. rudný „kde OJ Marivoalt -> Marolt, H ródwini je ruda, rudný kopec, důl“ nebo „potok Rodvin. Do češt. Rudolts Rudolc a s železitou vodou“. Srov. B řezník, Hli morfolog. vyrovnáním s nepřím ým i ník, C hm elník a jiná MJ s Rud-. CV pády do Rudolce, v Rudolci vytvořen 233; Prof III 592 (Roudník). nový nom inativ Rudolec. T ento typ R u d o 1 e c, viz 2. Rudolec, Německý. přejím ání pův. něm. jm en je na jiho1. Rudolec, česk ý 1 Ves 8,5 km ssz záp. M oravě častý a je přesahem z kood Slavonic. 2 1343 ecclesiam in Ru lonizačních oblastí rakouských (srov. dolfs, CDM VII, 469; 1353 terciam par Arnolec, Herálec, Lipolec, M arkvarec tem m unitionis in Rudolcz, ZDB II, 70; atd.). Obě osady od sebe odlišeny p ří 1406 bona Rudolcz, ZDB VIII, 602; 1437 vlastky podle národností, které zůsta super villas Rudolcz, ZDB XII, 194; ly, i když nastala v obou vsích národ 1464 villas Rudolcze, ZDB XIII, 12; nostních prom ěna. ČV 22, 37, 118; Prof II 610, V 583; Svoboda StčOJ 179 a OSG 1567 ve vsi Rudolczi, ZDB XXIX, 9 ed.; 1672 a 1718 Rudoletz; 1720 a 1751 Böh III 37; L utterer ZMK XIII 617, 726; misch Rudoletz; 1846 Boehmisch Rudo Utěšený Nář. přech. pásu 47. Rudolfov 1 Ves 1 km vjv od Z ábře letz, lidově Ruides, Český Rudolec; 1872 Böhmisch Rudoletz, Český Rudo hu, jehož je nyní částí. 2 1827 Rudolfs thal, R udolfow ; 1846 Rudolfsthal; 1872 lec; 1881 Č eský Rudolec; 1924 Český Rudolec, Böhmisch Rudoletz. 3 P. Čes- Rudolfsthal, R udolfov; 1881 a 1924 Ru396
dolfov. 3 P. Skalička. Ces. a něm. 4 Rudolf ov/Rodulfov, na R-ov, na R ově, R-ovák, r-ovské. 5 Název vsi po olomouckém arcibiskupu arcivévodovi Rudolfovi Janovi, k terý dal 1824 svo lení, aby na pozemcích dvora byla za ložena osada. Vznikala v 1. 1827—30 ja ko úroční ves pod vrchem Humenec. M J: analog, příp. -ov, v němč. -thál „údolí“ k OJ R udolf, o němž v. Rudoltice. ČV 268 (bez); Prof —; Březina Zábřežsko 330; Hosák SM 1964, 31. R u d o l f s d o r f , viz 1. Rudoltice. R u d o l f s t h a l , viz Rudolfov. R u d o l f s w a l d , viz 2. (Slezské) Rudoltice. 1 . Rudoltice 1 Ves 9 km jižně od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), nyní část obce Sobotín. 2 1314 dopl. T; 1497 ves Rudolticze, ZDO XVI, 17; 1589 dopl. T; 1610 dopl. T; 1617 hejnýho jeho rudolticzkeho, PO XXXIX, 186; 1677 R udelsdorff; 1718 Rudels d o rff; 1720 Rudelsdorf, Rudoletz; 1751 Rudelsdorf; 1846 Rudelsdorf, Rudolti ce, nikoliv Rudolec; 1872 Rudelsdorf, Rudoltice; 1885 Rudelsdorf, Rudolec, též Rudoltice; 1924 Rudoltice, Rudels dorf. 3 P. Vízmberk. R. 1835 založena továrna na vlněné a bavlněné zboží. Něm. 4 Rudoltice, do Rudoltic, Rudoltičák, rudoltický. 5 O něm. Rudlesdorf viz Rudelsdorf. 6 Sm rčina/Fichtling. 2. Rudoltice, od 1947 Slezské Rudol tice. 1 M ěstys 8 km jz od Osoblahy; enkl. Viz i sub. 3. 2 1255 villam Rudolueswalt, CDM III, 222; 1389 Rudolswald, Lechner I, 17; 1405 dopl. T; 1517 dopl. T; 1560 ku vsi Ruswaldu, DM XII, 229; 1582 ves Ruswald, DM XV, 51; 1590 na Ruozwaldie, DM XIX, 1; 1618 dopl. T; 1655 in Rosswalt, ACO B 12; 1672 Rosswald, Rosswaldensis, Dě kan. m atrika osoblažská; 1676 Rossw aldt; 1718 Rosswaldt; 1720 Roswald; 1751 Rosswald; 1771 dopl. T; 1846 Ross wald, lépe Rudolfsw ald; 1870 Rosswald, Rudoltice, Catal. cleri; 1881 Rudoltice
(Rusvald); 1924 M ěstys Rudoltice, Ross wald M arkt, Ves Rudoltice, Rosswald Dorf, dříve jen Rosswald M arkt a Ross wald Dorf; 1947 Slezské Rudoltice. 3 P. Rudoltice. R. 1667 povýšeny na měs tečko. Zámek. Far. kostel sv. K ateřiny. Na konci 18. stol. rozdělen n a městys (Markt) a ves (Dorf), jak tom u bylo ve Slezsku často (srov. Albrechtice, Opavice). Městys a ves jsou od 1947 částmi (místními) Slezských Rudoltic. Něm. 4 Rudoltice, do Rudoltic, Rudoltičák/ -čak, rudoltický/-y. 5 N ejdříve se ves jm enuje Rudolfswald „les R udolfův“ k něm. OJ Rudolf <- sthn. Hródwolf, složenému z hród- „sláva“ a -wolf „vlk“. Hypokor. podoba k OJ Rudolf byla Ruder, odtud 1405 Ruderswáld, zkrácením Rudswald, to graficky Rucvald, něm. Russwald, které přikloněním k Ross „oř“ pak upraveno na Rosswald (tak i v něm. lid. etymologii: les, v němž zabloudil králův oř; 1964 zjiš těno na Rejvízu). Dnešní čes. jm. Ru doltice s analog, -ice až od 1870. P ro tože se OJ R udolf a Rudolt (o něm viz Rudolec) etymologicky zaměňovala, není náležité Rudolfice, Rudolfovice, ale Rudoltice. Rovněž u 1. R. jsou dvojí zá pisy: 1314 R udolfsdorf k OJ Rudolf a čes. protějšek 1497 Rudoltice jakoby k OJ Rudolt. CV 118, 260; Prof III 611 (5X), V 583; Schwarz VS II 331; A. Tu rek CS1M 1964, 13; DS 6 , 71; 16, 65; 20, 287. R u d o l t i c e , S l e z s k é , viz 2. Ru doltice. R u d o l t i c e , viz Rudoltovice. Rudoltovice 1 Ves 7 km vých. od M ěsta Libavé, 1950 zanikla. 2 1394 Rudolsan (!), CDM XII, 220; 1408 Rudol ticze, ZDO VII, 660; 1513 z Rudolticz, PO IX, 209; 1518 dopl. T; 1617 von Rudelshau, Prásek Organisace 139; 1653 dopl. T; 1672 ecclesia Rudelsauensis, Děkan, m atrika Lipník n. B.; 1676 Rudelhaw; 1718 Rudelshau; 1720 Rudltzau, Rudotlwicze (!); 1751 Rudltzau; 1846 Rudelczau, Rudoltowic; 1872 Ru397
delzau, Rodoltovice; 1881 Rudoltovj.ce; 1885 Rudelzau, Rudoltovice; 1924 Rudoltovice, Rudelzau. 3 P. Potštát. Far. kostel sv. Mikuláše. V 17. stol. těžba stříb ra a olova. Něm. 5 M J : puv. něm. Rudoltshau nebo Rudolfshau (obě OJ se často zaměňo vala, o nich viz Rudolec a Rudoltice), zn. Rudoltova nebo Rudolfova m ýtina, paseka. P atří do skupiny něm. kolonizačních M J s -hau v Jeseníkách. Do češt. přejato jako hybridní jm éno s ana log. příp. -ice (1408—1513), -ovice (od 1846 stále, nejdříve 1582). CV 118, 260; Prof Schwarz VS II 6, 313, 390. R u d v í k o v, viz Rudíkov. Rukštejn 1 H rad u Přim ělkova (Jih lavsko). 2 1289 de Ruthenstein, CDM VII, S 156; 1325 de R utenstein, CDM VI, 285; 1371 castrum R uttenstein, ZDB VI, 4; 1398 Jan •Střížovec z Ruxsteina, CDM XII, 491;, 1418 de Rukstayn, KP III, 60; 1466 k hradu R uksstaynu, PB IV, 169; 1881 Hruštein. 3 Hrad byl za ložen v poL 13, stol., rozbořen za vá lek uherských v 2. pol. 15. stpl. 5 H rad byl nazván po zakladateli H rutovi z rodu H rutoviců Hrutenstein, z čehož hláskových vývojem na pozadí častého střídání Hr-/R- r. 1289, 1325, 1371 R uthen-/R uttenstein (s něm. spo jovacím -en-) — R utstein a asimilací ts t > kst pak R ukstein, psáno též 1398 R uxstein, Tvoření hradních jm en s něm. -stein „kám en“, přeneseně „hrad“, bylo běžné i ve staré češtině. O -stein/-stayn l-š te in -š tý n viz Rabštejn. CV —; Prof - ; Hosák Acta UP II 155, 159 a HM 2 114, Viz i Hrotovice. R u 1 a n t viz Bílany. Rulendorf 1 Zanikl někde v okolí Huzové (Šternbersko). 2 1317 Rulendorfer, Lechner I, 6. 5 MJ je něm., zn. „ves R ullova“, k OJ Rull(e), to hypokor. podoba k R u dolf, Rudolt, o nichž viz Rudoltice a Rudolec. Srov. Ulrich/JJlle. CV —; Prof —; Schw arz VS II 312. 375; Lexikon d. Vornamen, Duden 4. 1968. 182. 398
Rumberk 1 Ves 11 km zjz od Jevíč ka, nyní část obce Deštná-Roubanina. 2 1274 de Ronberch, CDM IV, 89; 1300 de Ronberch, CDM V, 116; 1308 de Ronberc, CDM VI, 16; 1389 oppidum Romberg, Lechner I, 14; 1438 de Rom berk, Lechner I, 47; 1544 puol vsi R um berka, DM VII, 28; 1674 Rum berg; 1718 Rumberg, Rum burg; 1720 Rumberg; 1751 R um berg; 1846 Rum berg; 1872 Rumberg, Rom berk; 1924 Rum berk. 3 P. dílem Letovice, dílem (biskupské m anství Svitavy. V 14. stol. tu byl hrad a na konci 14. stol. byl R um berk měs tečkem. Ces. 4 Rom perk, na Rom perk, romperské. 5 Viz Rum burk, Nový. Hosák VVM XX-P 38. Rum burk, Nový 1 Ves 3 km sz od Starého Města, dříve část obce S tříb r níce. 1965 zanikla stavebním splynutím s ní. 2 1769 N eurum burg; 1846 R um burg, N ový Rum burg; 1872 N eu R um burg, N ový R um burk; 1881 N. R um burk; 1924 N ový R um burk, N eu R um burg. 3 P. Kolštejn. Ves založena r. 1769. Něm. 5 Přívlastek N ový na rozlišení od R um burka v C., z jehož okolí přišli osadníci (srov. i osídlení vsi Elba). • M J: z něm. Ronberg -e- Ronenberg k něm. Rone, střhn. ron(e) „vyvrácený kmen, um gestiirzter B aum stam m “. Čas té erbovní znamení v heraldice, čes. zvané ostrev, ostrva (viz i MJ Ronov). MJ dáno tedy podle erbu, u Nového R um burka však vzhledem k R um burku v Cechách. K asimilaci Ronb- > Rom bsrov. Šum perk. CV —; Prof III 584 (srov. Ronov), 612 (Rumburg), V 641; Eichler ZfSlaw 1969, 297; Lexer 171; Trávníček HM 173; OSG III 185. Runářov 1 Ves 2 km jz od Konice. 2 1351 in Runarzow, ZDO I, 199; 1379 Runarzow, ZDO III. 525; 1386 Rimarzow, ZDO IV, 780; 1406 in villa Rimarzow, ZDO VII, 76; 1446 Runarzoio, ZDO X, 443; 1676 R ym aržow ; 1718 Runirž (!); 1720 Runarz; 1751 Runarž;
1846 Runarsch, Runařow; 1872 Runarz, Runářov; 1881 R unařov; 1924 Runářov, Runař. 3 P. Konice. Něm. 4 Ronářov, do Ronářova, ronářovské. Lonářov, lonářovské (Čunín). 5 M J: přivlast. příp. -ov p atrně к stě. příjm í Rú--' nář „kdo pečuje o rouno, o ostříhanou ovčí vlnu, kdo stříh á ovčí vlnu“. Srov. příjm í podle zam ěstnání Hodinář, K rupař, M ydlář (Svoboda StčOJ 192). Ne porozumění přikloněno ve 14.—16. stol. к M J Rým ařov. С V 118 („asi z němec kého, koř. runa-, z něhož jsou osobní Runo, R unfríd, R unjer“); P rof —; Hosák. Zprávy Vlastivěd, muz. v Prostě jově 1966 („původně dle lokátora Rei m ara R ým ařov“); Machek ES 423; PS VI-2, 759. 6 P J jsou čes. původu. Ruprechtov 1 Ves 11,5 km sz od Vyškova. 2 1511 ves Ruprechtow, ZDO XVII. 28; 1547 ves Ruprechtow, PB XIX, 164; 1569 ves Ruprechtow, ZDO XXVIII. 35; 1576 ze vsi Ruprechtowa, PB XXVII, 154; 1596 ves Ruprechtow, ZDO XXXI, 20; 1675, 1718 a 1720 R up recht; 1846 Ruprecht, R uprechtow ; 1872 Ruprecht, Ruprechtov; 1881 a 1924 Ruprechtov. 3 P. Račice. Ces. 4 Roprechtov Voprechtovf(nověji) R up rechtov, do R-a, Roprechták, roprechcké. Rupechtov (Vyškov; disimilace R-r > R -0 , srov. M arkvartice/M ark vatice). 5 MJ: přivlast. příp. -ov к OJ Ruprecht, to z něm. Ruprecht sthn. Hródberaht к hród „sláva“ a běraht '„skvělý“. Je to hybridní něm.-čes. míst. jméno. Do něm činy přejato s vynechá ním čes. toponym. sufixu -ov, srov. Hlu zov/Leitsch, Benešov/Benisch. CV 118; Prof III 583 (Roprechtice), 613 (Rup rechtov), V 583; Rospond RKJ-W roclaw III 36; DS 6, 71; OSG III 37. 6 Dřevěný mlýn, K am enný mlýn, Na pastvisku, V M alinné, Za hum ny. R u p r e n z, viz Uhřínovice. R uprštorf 1 Zanikl u Čejko víc (Ho donínsko). kde je trať Lapištorf. 2 1399 m edietatem ville deserte Probsdorf dicte, ZDO VI, 917; 1415 ville Rapls-
dorff, ZDB XI, 70: 1497 na vsi pusté Ruprsstorf, ZDB XVII, 19. 5 M J snad z něm. *Ruprechtsdorf „ves R uprechtova“ k OJ Ruprecht (o něm viz výše), a to skrze jeho hypokor. podobu Rupper. Nevznikl-li do klad 1399 zkomolením, mohl vlastně znam enat „ves proboštova, *Proboštov“ ; tzn. že ves m ohla v té době být m ajetkem některého kláštera. O pro stor mezi Podivínem, Hodonínem a Břeclaví byl u církevní správy (i praž ského biskupství) velký zájem. Apelat. probošt z lat. propositus „představený, dozorce“. CV P rof III 487 (Proboštov); Nekuda 32. Viz Podivín a Sekyřkostel. Rusava 1 Ves 6 km již. od Bystřice pod Hostýnem. 2 1672 Rothálowicze, Děkan, m atrika holešovská; 1675 a 1718 Rotalowitz; 1751 RottalOwitz; 1846 R ottalow itz; 1855 Rusala (!), Rotalovice, něm. Rottálow itz, Topograph. Postlexi kon ( = K ott III 218); 1872 Rotalowitz, Rusava; 1881 Rusava; 1885 Rottálowitz, Rotalovice, Rusava; 1924 Rusava, dříve též Rotalovice. 3 P. Bystřice p. H. Již kolem 1463 paseky, kolem 1667 vznikla ves. Far. kostel Nalez. sv. kříže, na konci 18. stol. vznikla luter. obec. Čes. 4 Rusava, na Rusavu, na Rusavě, za Rusavú, Rusavjan, rusavský. 5 Ačkoli se již dříve v obecné m luvě užívalo názvu Rusava, nazvána r. 1667 ves po dle m ajitele panství štýrského hraběte Jan a z R ottalu Rotalovice; jeho jm éno z něm. Rotthal „červené údolí“. Jm . Rusava nejprve 1855, ustáleno až 1924, ale bylo to starší jm éno potoka, na němž ves leží a k terý byl osou údolí, kolem něhož se na stráních rozprostí raly již v 15. stol. známé paseky. Jm . Rusava: příp. -ava k adj. r ů s t „rusý, rezavý“ ; taková bývá voda tam , kde jsou naleziště nebo stopy železné rudy nebo kde teče železitá voda. O hydronom. sufixu -ava viz Opava. Ves byla násilně osazena Valachy po potlačení krvavých rebelií Valachů r. 1644, tvoří 399
etnograf. i dialektolog. výspu Valašska na západ. CV 164, 233, 263; Prof III 613—614 (Rusavka); Eichler Lětopis A 14/2, 150; Schwarz 97; NŘ XII 184; CMM 1976, 89; ZMK II 150 a VIII 6 ; F. Táborský, R usava 1928. 6 Grapy, Jestřábí, Na Sm arhánkách, Na valše, Za vrchy. P J Na M alíkově (zanikla ves, v. t.). Rusín 1 Ves 7,5 km jjv od Osoblahy; Sl. 2 1331 villam eorum Rusin, CDM VI, 423; 1352 dpi. T; 1362 villam die tám Rusein prope Lubsycz, CDM IX. 283; 1366 Rusin, CDM IX, 449; 1394, 1434, 1508 a 1545 dopl. T; 1565 na ves Ruzynie, DM XV, 10; 1718 Raussen; 1720, 1751 a 1846 Rausen; 1870 Rausen, Rusín, Catal. cleri; 1881 Rusín; 1882 Rausen, Rusin; 1893 Rausen, Ru sín; 1924 Rusín, Rausen, dříve jen Rau sen. 3 P. Rusín. Za třicetileté války k rá tk ý čas pustý. Něm. 5 Není jisté, jak číst nejstarší do klady, zejm. zápis 1331 Rusin: 1. *Rušín n. *Rusín, to přivlast. příp. -ín k OJ Rusa ■< — Rus „rusý, R us“ + hypokor. -a (srov. OJ Č m /Crna v M J Črnín, Čer nín; O J Mlad/Mlada); 2. *Ruzyně, to přivlast. příp. -ynja k O J R uz +- Rud „rudý“ + hypokor. -jb (srov. Rad/Raz v MJ Rázová, Mlad/Mlaz, Bud/Buz v M J Bouzov); 3. *Ruzeň, *Ruzeňa, to přivlast. příp. -jb, -ja k OJ Ruzen, to z part. pass, k ruditi „zarm outit, b etrü ben“ (Kott VII 630; Svoboda StčOJ 160: z cizího Ru-). Z *Ruzeňa > *Rů ženě se dloužením é > ie > í vyvinula podoba *Ruzíně, k terá snadno přehod nocena na R uzyně jakoby s pův. sufixem -ynja. Pozdější něm. doklady s Raus- o původní podobě první slabi ky nic neprozrazují, neboť něm. Rausbylo významově jasné, a proto snadno spojitelné s něm. rausen, variantou k rauschen „hlučet“ (srov. častá P J ty pu Rausen-1Rauschenbach „hlučný po tok"), a to bez ohledu, zda ve jm. Rau sen vlastně čes. Rus- n. Ruz-. První slabika byla přízvučná, proto do němč. 400
přejata jako Rau- (srov. Bludov/Blau de, Sudkov/Z autke), čímž opět dána možnost spojit jm éno s něm. Rausen-. Ani něm. -en nedovoluje blíže určit do mácí původní sufixaci, neboť -en bývá za čes. -eň, -ena, -ín, -ina i -yně. Z po lohy jm éna samé se pův. *Ruzyně nedá zdůvodnit, protože sufix -ynja se ve Slezsku výrazněji neuplatnil (kromě jm en D atyně, Hrabyně a Lutyně). Jisté však je. že M J R. je čes. původu: kdy by bylo původu německého, očekávali bychom podobu odpovídající struktuře něm. míst. i porn. jm en typu Rausenbach, Rausenstein apod. a z ní nějakou českou podobu přejatou. Z řady dokla dů však je vidět, že spojení něm. po doby Rausen s uvedeným typem M J a P J nebylo zřejm ě ani jasné, a proto se nevyskytuje. Proto pokládám e něm. Rausen za přejetí z češtiny, třebaže pů vodní podobu jm éna nedovedem e zatím identifikovat. Dnešní Rusín vznikl nikoli jako kontinuan t středověkého Rusin, ale až 1870 zpětným počeštěním něm. Rausen, ne boť -en považováno za nářeční realizaci čes. -ín (srov. Hlučín, něm. nář. Hulčen). CV 118 (k rus-b „rusý“); Prof III 594 (Rouzeň), III 614 (Ruzyně), V 577 (OJ Ruzen); G ebauer HM III-2 (o dlou žení v stč. patricip.); Schwarz VS II 308; NR V 118. Rusov 1 Ves stávala v okolí U her ského H radiště; správný název nezná mý. 2 1131 Rusou, CDB I, 115. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rus, o němž v. Rusín (1). ČV —; Prof III 614 (Rusek). R u s s w a l d , viz 2. Rudoltice. R u t e n s t e i n , viz R ukštejn. R u z y n i e , viz Rusín. Růžďka 1 Ves 6,5 km sev. od Vse tína. 2 1505 Ruozdczka, ZDO XVI. 67; 1535 ves Ruožsta (!), ZDO XXIV. 4; 1580 z dědiny Rausstky, PO XXX, 100; 1580 z Rausstczky, PO XXX, 101; 1633 Raustka; 1670 Rausska; 1718 Raužska, Hruždka; 1751 Rauska, Hruschka; 1846
Rautschka, Rauschka, Raučka, kdysi a lépe Hrusska; 1881 R ůždka; 1885 Rauschtka, Roučka; 1885 Roučka vel Růždka, Catal. cleri; 1893 Rouschtka, Rauschtka, Rouštka; 1924 Růždka, dří ve jen Rouštka. 3 P. Vsetín. Far. kos tel sv. Bartoloměje. Od 1783 ref. fara. Ces. 4 Růžčka, do R ůžčky, za Růžčkú, Růžčan, růžecký/růžčecký. 5 M J: přivlast. příp. -ka k O J Rozžďa -<=— Rozždža k stě. rozždieti rozždžieti „rozždímnout, zerdrücken, -ždím at“ (tak Prof III 604). nebo k O J *Róžďa k stě. róžděti „v růždí, v rózky růsti, sich belauben“ (Jg III 874, 963), nebo k OJ *Roždie, k roždie, „roští“ (tak Svoboda StčO J 197 a CV 170, 231). Všechny tři možnosti při cházejí v úvahu; jistou přednost by mohla m ít spojení s pův. kvantitou, ale při odvozování sufixem -ka mohlo dojít vzhledem k jeho hom onym itě s dem inutivizujícím -ka k sekundárním u dlou žení Ro-/Ró- > Rů-. Z Ró(z)žd(ž)ka vý vojem ó > uo > ů a ždž > žď vzniklo R ůždka. Záměnou ů (< sté. ó) se stč. ú, k teré v m ístním nářečí zachováno, ve spis. jazyce však > ou, vznikly podoby Rausstka, Rouštka, Roučka. Mylnou úpravou 1846 Hruška podle častého stří dání R-/H r- typu RadešínH radešín. K tvoření příp. -ka srov. Andlerka, Baška, Zavadilka. CV 170, 231 (z apel. róžďka); CVSMO 1891, 14; VIII, 34, 80. 6 Dušná, Holešov, Nurtíci, K ovám i. Lázy u M rlinů, Lošči, Mikoláši, Na Cůp ků, Na skalí, Na Starčenách, Na vrše, Páleniska, Fojtovy paseky, Pod Růžďkou, Stránice, U Hodoňů U Hurťáků, U kříže, U Lošků, U Ordáňů, U Videckých, U Zajíců, U Zárubů, V Americe, V Klenově, Ve vrškách. Vesník, Vsacká, Za dílem. Růžená 1 Ves 4,5 km jz od Třeště. 2 1678 Ružiena; 1718 Ružina; 1720 Ruschena; 1751 Ruzienau; 1846 Ruschenau Růžena; 1872 Ruženau, Růžená; 1881, 1924 Růžená. 3 P. Telč. Far. kos tel sv. M aří Magdalény. Ces.
4 Růžená, do Růžený, za Ruženou, Ružeňák, ruženckej. 5 M J: rážená k róža „růže, Rose“, zn. „růžová ves“ ; tím to významem je jm éno zřejm ě ve vztahu k blízkém u hradu Rosenštejn/Roštejn (v. t.). CV 269 (bez); Prof III 615; Jg III 964; Tiray VM-Telč 441. R ů ž e n á , viz Růžová. Růženec 1 Dříve ves 9,5 km zsz od Javorníku, pak část obce Bílá Voda, 1965 zanikla; Sl. 2 1788 Rosenkrantz; 1805, 1836, Rosenkranz; 1881 Růženec; 1894 Rosenkranz; 1924 Růženec, Rosen kranz, dříve jen Rosenkranz. З P. Bílá Voda. Něm. 4 Růženec, na Růženec, na Růženci. 5 M J : překladem něm. Rosenkranz „rů ženec“. Osada vznikla kolem krčmy, jejíž m ajitel se asi jm enoval Rosenkranz, nebo hospoda sam a dostala tuto p ře zdívku (Zuber Jesenicko 207). Srov. Rozkoš/Šrámek. CV —; Prof —; R ů ž e n n á, viz 2. Rožnov. Růžov 1 Ves 6,5 km jv od Konice, nyní část obce Stražisko. 2 1846 Ro senberg, R užow ; 1872 Rosendorf, Rů žov; 1885 Rosenberg, Růžov; 1924 Rů žov. З P. Konice. Ves vznikla 1786 par celací stražiského dvora. Ces. 5 Ces. MJ Růžov vytvořeno analog, podle čes. substantivizovaných jm en ných adjektiv Bukov, Dubov, Vrbov. Něm. Rosenberg, -dorf „růžová hora, ves“. CV 266 (Růžová), 267; Prof III 616. Růžová 1 Dříve osada obce Janušov (Rýmařovsko), 1947 ves zanikla, jm éno 1965 zrušeno. 2 1771 dopl. T; 1846 Ro sendorf; 1847 a 1850 dopl. T; 1872 Ro sendorf, Růžená; 1881 Růžová; 1893 Ro sendorf, Růžová; 1924 Růžová, Rosen dorf. З P. Janovice. Ves založena 1757 pro dělníky m anufaktury v Janovicích. Něm. 5 Ves nazvána podle manželky m aji tele panství Rosiny hr. Harrachově. Česká verze jm éna je v 19. stol. Růžená, Růžová, Růžov i Růžová ves. CV —. R ů ž o v ý , viz Rozenberk. 1. R ybáře 1 Sam ota 4 km jz od H ra 401
nic, nyní část obce Drahotuše. 2 1770 tucí, jako by předlohou bylo čes. *Rybdopl. T; 1846 Ribarsch, Ribař; 1850 Ri- n ík -h>- 1676 R eym bnikh (m anticipuje bář; 1872 Ribarsch, Rybář; 1881 Rybá závěr následující retnice b), zjednodu ře; 1915 Rybaře, Rybáře; 1924 Rybáře. šeno vynecháním -b- 1720 na R eim nik 3 P. Hranice. Kolem 1580 se zde připo a disimilací dvou nazál m n > m l 1846 Reimlich (střídání koncového k, g/ch je m ínají rybářské chalupy. Ces. 4 Rybáře, do Rybař/-ářů, rybářský v němčině běžné). CV 233; P rof —; Bezlaj II 154; Liewehr ON Kuhl. 79; (Jezernice), rybárské (Oldřichov). 2. R ybáře 1 Původně sam ostatná ves Schwarz VS II 316; Sm ilauer Vodopis pod Jakubským mlýnem, zanikla, re 472; Vasm er Die Slawen in Griechenl. 75. spekt. splynula s Olomoucí v 18. stol. Rybné 1 Ves 11,5 km vsv od Jihlavy. 5 M J: akuz. pl. k rybář „Fischer“ ; srov. Kravaře, Vinaře/-y. Se jm. Klad- 2 1356 de Rybné, ZDB III, 147; 1548 n ík y (8 km jz od 1. Rybář) tvoří na Mor. z R ybnyho, LSA III, 137; 1556 ves R yb severových. hranici obyvatelských jmen né, ZDB XXVII, 17; 1590 ves Rybny, vyjadřujících zam ěstnání. Na již. Mor. ZDB XXXI, 83; 1601 ves R ybny, ZDB je MJ Rybáře rozšířeno pro části osad XXXIII, 48; 1678 R ybny; 1718 R ubny obývané kdysi rybáři. Tak v Uh. H ra (!); 1720 R ibny; 1751 Ribni; 1846 Rybnj, dišti. ve Strážnici. Petrově, Hodoníně, kdysi Rybná; 1872 R ybny, R ybné; 1881 Podivíně. CV 213, 265; Prof III 617, a 1924 Rybné. 3 P. Jam né. Ces. 4 To R ybny, do Rybnyho, za R ybnym , V 628; Hosák JM 1966, 57; NR XII. 191. Rybářovice 1 Kdysi ves, k terá sply Rybeňák, v pl. R ybenskí, rybenskej. Archaicky, zejm. v sev. okolí Rym ny. nula s V endryní (Jablunkovsko), patrně její dnešní část Zaolzí; Sl. 2 1568 dopl. 5 M J: z adj. rybné < гуЪьп- „místo, T; 1578 Rybarzowice, P P; 1724 a 1735 kde jsou ry b y “. P atří do skupiny MJ Ribarowice. 3 P. těšínské komory. Ves s R yb- na Ceskomor. vrchovině. CV 157, byla v 1. pol. 16. stol. pustá. 1568 obno 167, 233; P rof III 617 (Rybná 7X); Bo vena a v 18. stol. připojena k Vendryni. řek ZNT 207, 368; Sm ilauer ОС 181. 1. Rybníček 1 Ves 5,5 km vých. od 5 M J : vzhledem k poloze vsi je prav děpodobnější výklad apelativní — ves Uničova, nyní část TJjezda. 2 1399 in rybářů. Příp. -ovice/-ice se m ohou tvo Ribniczek, CDM XII, 524; 1599 Rybnicřit obyvatelská jm éna, srov. Zábrdovice, žek, Soupis 84; 1599—1664 Rybnick, Sou Mezilesice (třebaže zde nejde o vyjád pis 85, 86 ; 1678 R ybnikh; 1718 Riebnickh; 1720 Ribnik, Ribniczek; 1751 Ribření zaměstnání). CV —; Prof —. Rybí 1 Ves 5 km vých. od Nového nik; 1846 Ribnik, R ybníček; 1872 Ribnik, Jičína. 2 1397, 1411 dopl. T; 1481 Rybij, R ybníček; 1881 R ybníček; 1924 R ybní ček, Ribnik. 3 P. Š ternberk. Něm. ZDO XII, 41; 1481 dopl. T; 1522 z Ry4 Rebniček, rebnické. bieho, PO XII, 71; 1524 ves Rybij, 2. Rybníček 1 Ves 5,5 km vých. od ZDO XX, 3; 1676 R eym bnikh; 1718 Reim bnickh; 1720 Reim nik, R ybi; 1751 Vyškova, nyní část obce MedloviceReym blich; 1798 dopl. T; 1846 Reimlich, Rybníček. 2 1388 villam nostram Rib R yby; 1872 Reimlich, R ybé; 1881 Rybí; nik, CDM XI, 471; 1675 R ybnitzek; 1714 1885 Reimlich, Rybí, Rybé; 1893 Reim z Rybniczka, M atr. v Dědicích; 1718 Ribniczek; 1720 Ribniczek; 1751 Ryblich, R ybí; 1924 Rybí. 3 P. Ndvý Jičín. nicžek; 1846 Ribnitschek, Ribničky; 1872 F arní kostel sv. kříže. Ces. Ribniczek, R ybníčky; 1881 R ybníčky; 4 To Rybi, do Rybího, v Rybim , Rybjan, rybsky. 5 M J : z adj. rybí < rybbje 1906 Ribniček, Rybníček; 1924 R ybní „rybí potok, rybí m ísto“, srov. Pstruzí. ček. 3 P. Vyškov. Ces. 4 Rebniček, do Rebnička/na Rebniček, Do něm činy přejato s takovou substi402
Rebničák, rebnické. 5 M J: dem inutivum k ryb n ík (v. Rybník), u 2. k MJ R ybník. CV 152, 169, 233; P rof III 618 až 619 (7X). Rybníčsko 1 Ves kláštera vizovické ho, zanikla. 2 1460 dvě vsi pusté . . . Milenov a Rybníčsko, KP IV, 319. 5 Viz Rybník. Příp. -sko dávána jm é nům zaniklých vsí, srov. K ojetice/K o jetsko, Lomná!Lomensko. R ybník 1 Z aniklá ves mezi Horním i Heršpicemi a Bohunicemi (Brněnsko), kde je trať Rybník. 2 1104, falzum z 12. stol., R ibnik, Kosmas 259; 1365 vineam in R ybník, Mendl K nihy počtů 326. 5 M J: z apelat. rybník „Teich“. ČV 152, 168; Prof III 619; P. Zaoral, Ke jm énům mor. a slez. rybníků, ZMK IV 339; Hosák VVM XX-P 5; R. H urt, Dě jiny rybníkářství na Mor. a ve Slez. Brno 1960. R ybníky 1 Ves 3 km jz od M orav ského Krum lova. 2 1104, falzum z 1 2 . stol., R ibnik, Kosmas 259; 1238 villam Ribnik, CDM V. S. 16; 1349 in villa R ybnik, ZDB I, 36: 1373 in villa Rybnyk, ZDO II, 243; 1528 R ybníky. Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 8 ; 1643 Rebnik, U rb ář m oravskokrum lovský; 1672 R ybnik; 1718 R ibnikh; 1720 R ybnik; 1751 R ybnik; 1846 Ribnik, R ybníky; 1872 Ribnik, R yb n ík; 1881 R yb n íky; 1893 R ybnik, R yb n íky; 1924 R ybníky. 3 P. Mor. Krum lov. Čes. 4 Rebnike Rebňke, do R ebňk, v Rebňikách, Rebňčák, rebňcké. Zřídka R em ň k s bn > mn. V m ístě hanácké nářečí znojemského typu s redukcí i > 0. 5 M J : viz R y b n ík ; zde pl. Rychaltice 1 Ves 10,5 km zjz od Místku, nyní část obce Sklenov. 2 1389 Bertolsdorff, Lechner I, 15; 1408 super villa . . . Richalczicz. Lechner I, 25; 1465 de villa Richwalticz, Lechner I, 84; 1517 z Rychvaltic, CMM 1957, 343; 1551 ves Richwalticze, DM VII, 37; 1554 na tvrz a ves Rychwalticze, DM VII, 44; 1571 obec dědiny rychvaldské . . . při Rych-
valticích . .. dvoru rychvaldským u, LSA 513; 1581 ves Rychwalticze . . . nadání R ychw aldskych, U rbář hukvaldský; 1648 dopl. T; 1655 in pago Richalticz, ACO В 12 1672 Richalititz (!), Děkanská m atrika ostravská; 1676 Rychw altitz; 1718 R ichw altitz; 1751 Richaltitz; 1846 Richaltitz, dříve B artelsdorf; 1872 Ri chaltitz, Rychaltice; 1881 Richvaltice; 1893 Rychlatic, Rychaltice; 1924 Rysv. Mikuláše. Od 1817 dočasně těžba chaltice. 3 P. Hukvaldy. Far. kostel uhlí. Ces. 4 Rychelc’ice, do Rychelďic, v Rychelc’ic (!), Rychelsky, v pl. Rychles’c’i. No věji : Rychlatice, do Rychlatic, v Rychalticach, Rychalčan/-ak, rychalsky/rychal cky. 5 MJ znělo nejdříve 1389 něm. Bertoldsdorf „ves B ertoldova“ к něm. OJ Bertold, o němž v. Bartovice. Podle toho i 1648 a 1846 pokus o obnovení v něm. Bartelsdorf (Bartl- hypokor. po doba к Bertold). Od poč. 15. stol. se píše jen Rychvaltice, Rychaltice (ve jménech s něm. -w ald/-w alt vypadává -v-, vlast ně jeho obouretná výslovnost splývá s následujícím a): analog, příp. -ice к něm. OJ Rich(en)wald „bohatý les“, nebo к OJ Rychalt ч— něm. Ríhhinwalt, složenému ze stn. rihhi a -w alt, obě zn. „vladař“. Jm éno R. v něm.-čes. hybrid ní podobě p atří do skupiny něm. kolonizačních jm en na Příborsku (srov. ješ tě Fryčovice, H ukvaldy, Chlebovie, Pří bor, Sklenov). Vzhledem к tom u, že tam ní kolonizace probíhala v lesnatém kraji, mohli bychom se klonit к výkla du spíše apelativním u: Rych(v)altici „lidí z Rychvaldu, z bohatého lesa“, ač slovotvorně bychom očekávali *Rychvalčany. CV 118; Prof —; Hosák, sb. Ostrava I 41. 6 Krnalovice. Rychleby, R eichenstein 1 H rad v Ra čím údolí, 5 km již. od Javorníka; Sl. 2 1805 Reichenstein, Reichstein. 5 Něm. M J Reich(en)stein z předlož kového výrazu am reichen Stein „na bohaté skále“. Ces. název R ychleby byl na hrad přenesen až druhotně, patrně 403
podle oronym a Rychlebské hory. Na blízkém území polském leží Zloty Stok, dř. R ychleby (má tak i Sem bera 1881): z něm. O J Richlieb < stn. Rihhileiba к rihhi „vladař“ a -leíba „zbytek, po zůstatek“ (srov. stě. OJ Dětleb +- něm. Dietleip; Gebauer Slov. stě. II 235). Ne lze zcela vyloučit i něm. apelat. Rei chenleben, Reichleben „bohaté m ísto“ ; museli bychom předpokládat přenesení z D urynska, kde jsou MJ s -leben pře devším rozšířena (Bach DNK II— 1, 332); srov. Zenklava <- Senfťleben. ČV —; Prof III 554 (Rejštejn, к tom u I 712), III 712 (Rychleby), V 642 (z O J Richleib). 1. Rychlov 1 Ves 1,5 km zsz od Byst řice pod Hostýnem, nyní její část. 2 1359 in R ychlojj, ZDO I, 634; 1360 Richlaw, ZDO I, 763; 1373 villam Richlow, ZDO II, 203; 1527 pod Rychlowem , PO XIII, 255; 1672 Richlow, Děkan, m atri ka holešovská; 1675 R ychlow ; 1718, 1751 a 1846 Richlow; 1872 Richlow, Rychlow; 1881 Rychlov; 1924 Rychlov. 3 P. Bystřice р. H. Ces. 4 Rychlov, arch. Rechlov, do R-va, R -vák, r-vské. 6 Bažantnice. 2. Rychlov 1 Ves 14,5 km jjv od Jih lavy, nyní část obce Kněžice. 2 1480 Rychlow, ZDB XV, 11; 1528 Rychlow, Ruk. arch. m ěsta B rna 1212; 1678 Rych low; 1718 Richlow; 1720 Rychlow; 1751 Richlow; 1846 Richlau, Rjchlow ; 1872 Richlau, Rychlov; 1881 a 1924 Rychlov. 3 P. Brtnice. Ces. 5 M J: přivlast. příp. -ov к OJ Rych(e)l, to z adj. гусЫъ „rychlý, schnell“ nebo zkrácením z R ychlík -> Rychl (srov. Plechl к plechý a Robi к Roblík). Východiskem к OJ Rychl může být i něm. OJ R ychlin Richard (o němž viz Rejchartice), které zkráceno v češt. na hypokor. Rychl. CV 119; Prof III 621-622, V 571 (k rychlý); Svoboda StčOJ 168. Rychm anov 1 Dříve ves 13 km sv od Zidlochovic, nyní m ístní část Újezda u Brna, s nímž splynul. 2 1846 Reich404
mannsdorf, Richm anow ; 1872 Reichmansdorf, Rychm anov; 1881 Richmanov; 1885 Reichmannsdorf, R ychm anov; 1924 Rychmanov. 3 P. Chrlice. Založen 1783 parcelací dvora. Obec osídlena tehdy většinou evangelíky od Poličky v Cechách. Srov. Rozářín. Ces. 4 Rychm anov i Rechmanov, do R-a, R-chm anovák/-ňák, r-chm.anovské. Osíd lenci od Poličky si dlouho uchovávali své české nářečí, odtud i jejich přezdív ka Češi. 5 Nazván po gubern. radovi Reichmannovi z Hochkirchu něm. Reichmannsdorf „ves R eichm annova“, čes. s analog, příp. -ov Rychmanov. Příjm . Reichm ann sth. Rihhiman, složenému z rihhi „vladař, bohatý“ a man „muž. K přejetí Reich-/Rych- srov. Rychvald, Rychnov, Rychleby. CV 266; Prof —. Rychnov 1 Ves 8 km ssz od M orav ské Třebové. 2 1365 in villa Raychnau, ZDB IV, 225; 1398 villas Rychnow . . . ZDO VI, 740; 1408 Reichnaw, CDM XIV. 6 ; 1490 Rychnow, ZDO XIII, 17; 1542 na vsi Rychnowie, ZDO XXV, 51; 1672 ex pago Reichnau, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1677 Reichenaw; 1718 Reichenau; 1720 Reichenau, Rych now; 1751 Reichenau; 1846 Reichenau, Rjchnow ; 1872 Reichenau, Rychnov; 1881 Rychnov; 1924 Rychnov, Reiche nau. 3 P. Mor. Třebová. Far. kostel sv. Mikuláše. Něm. 4 Rychnov, do Rychnova, Rychnovák, rychnovský. 5 M J : z něm. spojení ze der richen ouwe „auf der reichen Au, na bohaté, tj. úrodné pasece, nivě, lou ce“. O možnosti výkladu z češtiny viz Rožnov, ač zde dávám e přednost výkla du z němčiny. CV 260 (bez); Prof III 622-623 (10X); Bořek OSG I 82; DS 22, 80-81; NR XIV 150, 187. R ychtářov 1 Ves 8 km sz od Vyško va, nyní část obce Rychtářov-Lhota. 2 1381 Rechtarow, ZDO IV, 14; 1517 z Dechtářova, CMM 1957, 332; 1537 ves Dechtarzuow, ZDO XXIV, 25; 1658 ex Richtarzow, M atrika v Dědicích; 1675
Rychtaržow; 1678 souseda rychtarzow skeho, M atrika v Dědicích; 1718 a 1751 Pdchtaržow; 1846 Richtařow, kdysi Rechtařow; 1872 Richtarzow, Rychtá řov; 1881 Dehtařov (Rechtářov); 1885 Richtarzow, R ychtářov; 1924 Rychtářov. 3 P. Vyškov. Dědičná rychta. Čes. 4 Rechtářov, do Rechtářova, Rechtáfo vák, rechtářovské. 5 M J: je možné dvojí pojetí, a) přivlast. příp. -ov k OJ Rychtář -í— apel. rychtář z něm. Rich ter „soudce“ k richten „recht machen, spravedlnost činit, rozhodovat“ ; b) apelativně k dehtář „výrobce d eh tu “ (tato motivace je v toponym ii doložena, srov. sloven. Dehtáre, v Č. Dehtáře, Dehtáry Prof I 2 375—376). Nelze bezpečně roz hodnout, kterém u výkladu dát před nost. Pro původní Dehtářov by svěd čilo jen to, že změna y > e není pro 14. stol. z dokladů míst. jm en mimo jihozáp. M oravu doložena. P ro ti výkla du z apelat. dehet by však ukazovala skutečnost, že tato ojedinělá, ale vý znam ná výrobní činnost nenašla v sé mantice jm éna trvalý odraz. tzn. že se motivace „dehet“ necítila. V dokladech o vsi R. nejsou zm ínky o výrobě deh tu. CV 119; Prof III 624, V 561; F. So chor, Pam ěti obce Rychtářova, Vyškov 1938. 6 Nová čtvrt. 1. Rychvald 1 H rad u Lysic (Kunštátsko). 2 1373 de Richenwald, CDM XV, 148; 1374 de Richwald, ZDB VI, 167; 1398 municionis Rychwald, ZDO VI, 748; 1436 Richwald, K P III, 140; 1846 Richwald, kdysi Richlow (chybně); 1881 Richváld. 2. Rychvald 1 Ves 12,5 km záp. od K arviné; Sl. 2 1305 Richinwalde, CDS VI, 11; 1440 unser Dorf Rycholtow, Listin ář 176; 1447 Richwald, Gr-M II. 563; 1450 Richvald, Listinář 207; 1567 ze vsi Rychváldu, LSA 102; 1617 z Rychwaldu, M atrika v O stravě; 1641 dopl. T; 1660 z Rychváldu od Ostravy, M atrika v Lipníku; 1670 ex villa Reichwald, M atrika ve F ry štátu ; 1680 m olitor Richwaldensis, tam že; 1688 in pago Reich-
waldt, VB 591; 1736 Reichwald; 1808 Reichenwaldau, Rychwold; 1881 Rich vald; 1885 Richvald; 1894 Reichwaldau, Rychvald; 1924 Rychvald. 3 P. Rych vald. Zámek. Far. kostel sv. Anny. Ces. 4 Rychfold, na Rychfold/do Rychfoldu, R ychfoldz’an, rychfolcky. K ellner Vých. laš. I 120; K aras Onomastiea 1956, 344. 5 M J patří do skupiny něm. kolonizačních jm en na jv. od Ostravy. Přejato nejprve 1440 jako Rycholtov patrně již s nářeč. a > o a se zánikem v (srov. Rychaltice), teprve od konce 15. stol. Rychvald. # M J: z něm. zem riehen wald —»- Reich(en)wald „im, zum reichen Wald, bohatý, vydatný les“. Viz Rychlatice. CV —; Prof —; Bořek OSG I 89. 6 Dvorek, Nový dvůr, S tarý dvůr/ též Zámek, Jarošovice, H usitská kolo nie. Lesovisko, Podlesí, Sovinec, U Vác lava, Vehonkovec. R y c h v a l t i c e , viz Rychlatice. R y c h ý ř k a , viz Rytířsko. Rým ařov 1 Město v Olomoucku. 2 1351 Reymarscat (!), CDM VIII, 80 (po dle originálu listiny v Stát. arch. v Opa vě: Reym arstat; chyba v edici CDM); 1365 Reym erstat, Mendl K nihy počtů 407; 1398 Rem erstat, CDM XII, 469; 1406 Rem erstat, CDM XIII, 400; 1480 z Rym arzowa, PO V, 105; 1505 k zboží rym arzow skem u, ZDO XVI, 69; 1511 z lidí m ých rym arzow skych, PO VIII, 275; 1532 z m ěstečka Rym arzowa, PO XV, 213; 1544 von der Reum erstadt, FL XII, 13; 1559 Ram estadt, Römerstadt, Prásek Organisace 167; 1600 a 1614 dopl. T; 1633 Römer statt, Rym ařow ; 1672 ecclesie Rem erstattensis, Děkan, m atrika šum perská; 1678 Röm erstadt; 1718 Rom m erstadt; 1720 Römerstadt, R ym arow ; 1751 R oem erstadt; 1798 dopl. T; 1846 Roem er stadt, Rym ařow ; 1872 Römerstadt, R ým ařov; 1881 Rym ařov; 1924 Rým ařov, Römerstadt. 3 P. Jano vice. Již v 14. stol. město. V 16. stol. těžba želez, rudy, na poč. 17. stol. pa pírna. F arní kostel sv. Michala. Něm. 4 Rým ařov, do R-a, Rým ařovák, rý405
mařovský. 5 M J: z pův. něm. Rein m ärsstadt „město Reinm arovo“ -> Rei mersstadt, s nář. ei > e: Rěmersstadt, labializací nebo nerozlišováním pův. e a ö a splynutím pův. genitiv, s s násle dujícím -š(tat): Röm erstadt. Odtud i při klonění k význam u Römer „Řím an“, což zejm. v starší něm. vlastivědné lite ratu ře velmi živé. Z něm. Reim ers > Rym ař- (srov. M J s Ry- z něm. Rei-: Rychnov, Rychvald, Rychlatice, Rychleby), příp. -ov je analogická. Něm. OJ Reinm är sthn. Raginmári, složené z ragin „rada“ a m áři „slavný“, srov. OJ Raginhart —^ Reinhart, Raginwa.lt -s» Reinolt. M J p atří do skupiny ra ných něm. kolonizačních m ěstských jm en se -stadt na sev. Moravě, srov. A ltstadt (Staré M ěsto u B runtálu), Bo denstadt (Potštát), D om stadtl (Domášov). Č 119, 60 (k něm. kořeni rim -); Prof —; Schwarz 105 a VS II 373—4; DS 4, 98. R ym berk 1 Zanikl patrně na Dačicku. 2 1437 uvázal se v ves Rym bergk, KP III, 196. 3 0 vsi odjinud není zpráv. 5 M J : z něm. *Riemenberg, složeného ze střhn. rieme „úzký pás, pruh, řem en“ a -berg „hora“. M J zn. dlouhá, úzká hora. Srov. jihozáp. něm. M J Rimburg, Rim dorf. Do češtiny přejato se zjedno dušením na R ym berk. Srov. Reichen wald/Rychvald. CV —; Prof III 625; Lexer II 424. R y m b 1 i c h. viz Rybí. Ryniice 1 Ves 4 km zsz od Holešova. 2 1353 in Rym icz, ZDO I, 302; 1365 villam Rym icz, ZDO I, 936; 1377 villam Rzimicz, ZDO III, 351; 1416 v Rymicích, KP II, 495; 1447 villam Rymicz, ZDO X, 713; 1464 villam Rym icze, ZDO XI. 18; 1537 z Rym icz, PO XV, 196; 1571 na tvrzi R ym iczkych, PO XXVII, 290; 1594 na Rym iczych, PO XXXII, 116; 1612 na R ym iczych, PO XXXVII, 346; 1633 Rym itz; 1655 parochias .. . Rimnicensem, ACO B 12; 1672 Rimmicensis, Děkan, m atrika holešovská; 1675, 1718 a 1751 R ym nitz; 1846 Rim nitz, Rimnica; 1872 406
R ym nitz, Rym nice; 1881 Rym nice; 1924 Rymice. 3 P. Rymice. V 16. stol. tvrz. Farní kostel sv. Bartoloměje. R. 1841 založen cukrovar. Ces. 4 Rym ice, do Rym ic, k Rym icom, v Rymicích/-och, Rym ičák, rym ické. Kdysi i Rym nice, to výzkum em nepo tvrzeno. 5 M J: příp. -ice k OJ Rym(a), zn. ves lidí Rýmových. OJ Rym(a) z něm. Reiman Reinm an Raginman k sthn. ragin „vladař“ a man „muž“ (viz R ým ařov a Rym áň u Prof III 625 a OJ R ynárt Rein(h)art <— Raginhart). R. 1377 přikloněno k Rim <— Pelhřim, viz Rimice. V 17.—18. stol. se píše R ym nice: p atrně bylo -mice v y slovováno s m ěkkou retnicí, exponová ním m ěkkosti -m ’ice > -mnice, srov. nář. m ňim o „mimo“ (Bělič SP VIII 37-41). CV 117 (Rim i Rim). 6 Části: Hejnica, Chm elník, Holajka, Rváčov, Žabínek, Dědina, Brána, Hulica. P J Blaník, Křence. R y p á ř o v , viz Kyžlířov. 1. Rysov 1 H rad u Skryjí (Tišnovsko). 2 Název hradu uchován 1481 v Ryssow skey N owey Wsi, ZDB XV, 22; 1550 Wsi Noive Rysow ke, ZDB XXXI, 67. 5 Název zachován jednak v přívlast ku jm. Rysovská Nová Ves (doklady k ní viz sub Tišnovská Nová Ves, která je pokračováním Rysovské Nové Vsi), jednak nepřím o v P J Hrádek, Na hra dě, Na hrádku (VM-Tišnov 391—392) v k atastru obce Skryje. Viz Tišnovská Nová Ves. 2. Rysov 1 Hrad severně od Pozlovic (Uherskobrodsko). 2 1517 hrad pustý Rysov, ZDO XVIII. 25 ed. 3. Rysov 1 Zanikl na potoku Rýsovci u K rahulčí (Telečsko). 2 1385 Risow, ZDB VII, 35. 5 M J : buď přivlast. příp. -ov k OJ Rys ■<— rys „Luchs“, nebo ze jm enné po doby adj. rysový „Luchs-“ (srov. Orlov). CV —; Prof III 178 (Narysov); Svoboda StčOJ 196; BN 1, 105. R y s o v á 5 Nové MJ, které vzniklo
pro novou obec utvořenou r. 1960 spo jením Hážovic a Tylovic (v. t.). R y š i c e, viz Rešice. R ytířsko 1 Ves 9 km vsv od Jihlavy, nyní m ístní část obce Kozlov, s níž splynulo. 2 1556 ves pustou R yčhyrzka, Z DB XXVII, 17; 1585 s pustou vsí R.ychyrzkau, ZDB XXX. 192; 1846 Ritirsko, kdysi Rycherka; 1872 Ritirsko, R ytířsko; 1881 Rycheřka, R ytířka; 1893 R ytířsko; 1915 Rytířsko, Rytířsko; 1924 Rytířsko. 3 P. Luka. Ves byla v 16. stol. pustá. 1721 znovu založena. Čes. 4 R etiřky/R etiřka (pit.), na Retiřka, z R etiřek, k R etiřkám , za Retiřkam a, R etiřák, retiřskej. Nejde tu o hanácké nář. y j> e, ale o e-ový charakter samo hlásky y; Utěšený Nář. přech. pásu 44.
5 M J : původně R ychýřka — přivlast. příp. -ka k OJ R ychýř -e- něm. Reicher, Reichert, o němž viz Rejchartice; srov. Walter —> stč. Valtýř, Valtéř, Liudger Ludhéř, L udhýř a MJ Valteřovice a Ludgeřovice. Neporozum ěním výcho zího OJ přikloněno v češtině k rytíř „R itter“ až v 19. stol. V nářečí se tehdy p atrně zachovala původní singulárová příp. -ka, ta však byla přehodnocena na pl. podle P J typu Horka, Lesa, Niva, Zahrádka, k terá jako pit. jsou na záp. Moravě běžná; vzorem tu mohlo být i MJ Luka, název panství, kam R ytíř sko příslušelo. ČV 264; Prof —. R y ž o v i š t ě , viz B runzejf. R z i k a, viz Ranošov.
407
R Řádek, Suchý 1 Kdysi ves, nyní uli Rečicí/-ou, Řečičák!Rečák (Telč), řečicce m ěsta Veselí na Mor. (Uherskoostkej. 5 Ves je zapisována s různým i p ří rožsko). 2 1589 ves Suchej Řádek, ZDO vlastky: 1460 Tomšovská, 1675 Čeloudova (podle Celoudů z Pálovic), později XXX, 14 ed. 5 M J : z apelat. řádek, dem inutivum Lipá Rečice (podle Lípovských z Lípok řad (domů) „H äuserreihe“. Jm éno vice). 6 Části: Bukovská, Na obci. Sáddáno podle toho, že domy stály po jed ky, Víska. né straně cesty nebo v jedné řadě (tak 2. Rečice 1 Ves 5,5 km jižně od No často u fam iliantských osad). Jm . od vého M ěsta na Moravě. 2 1462 Rzeczi povídá něm. P J Zeile, MJ Cejl, Cejle cze, U rbář žďárský; 1483 Rzeczicze, (v. t.). Přívlastek podle povahy půdy. tam že; 1674 Ržecžicže; 1718 Ržecžicze; CV Prof III 531 (ítadov), II 557 (Ra 1720 R etzitz; 1751 R žutschitz (!); 1846 dová Lhotka). Dosti častý název částí Retschitz, Rečice; 1872 Rzetschitz, Re sídlišť (Velké Pavlovice aj.). čice; 1893 Retschitz, Rečice; 1924 Reči Řásná 1 Ves 6 km sz od Telče. 2 1385 ce. 3 P. Radešín. R. 1790 parcelován Rzasna, ZDB VII, 35; 1399 Rzazna, dvůr. Ces. ZDB VIII. 224; 1678 Ržasna; 1718 4 R etice, do Retice, za Reticou, R etiRzassna; 1720 Ržasna; 1751 Ržasna; čák, řetickej. 5 M J : dem inutivum k stč. 1846 Řassna, Řasna; 1872 Rzasna, Řás řeka, Reka „Fluss“. CV 151, 169, 230; ná; 1881 a 1924 Řásná. 3 P. Telč. Ces. Prof III 548-549 (6X ); Bezlaj II 147; 4 Ta Řásna, do Řásny, v Rásnej, za Machek ES 433; Ramovš Slavia VI 719; Řásnou, Řáseňák, řásenckej. 5 M J: Schwarz VS II 184; DS 3, 191; DS 13, z adj. řásná < rqsbn- k rqsa „řasa, 173; NR VIII 190. 6 Tálský mlýn, W asserlinse“. M J odvozeno nejspíše od U Šimků, Pod Chlumkem. P J Rečica. Řečička 1 Zanikla u Rečice (Dačicjm éna říčky nebo rybníčka, kterých bylo a je v okolí hojně. CV 231; Prof ko), případně s ní splynula. 2 1358 in III 567 (Rásnice). V 540; Bezlaj II 151; Rzecziczka, ZDB III, 284; 1386 in villa Bořek ZNT 199; Sm ilauer PST 2 152. 6 Rzecziczky, ZDB VII, 381; 1446 super villis M agna Rzeczicz et Parwa R ze U Jelenky. 1. Rečice 1 Ves 8 km ssz od Dačic. 2czicz, ZDB XII, 453. 5 M J: dem inutivum k Rečice, v. t. 1271 in Retschize, CDM IV, 56; 1294 villam Rzeczicz, CDM V, 11; 1417 super CV —; P rof —; N ekuda —. to ta villa dieta W elika Rzeczicze, ZDB Rečkovice 1 D říve ves, od dubna XI, 351; 1447 mezi Schachern a Rze1919 část m ěsta Brna, 6 km ssz od Brna. eziezi, PB III, 20; 1460 v Recici Tom- 2 1277 in Rechcowitz, CDM IV, 144; šovské, K P IV, 61; 1635 na Rzecziczi, 1300 villa Reskow itz, CMM 1926. 275; náhrobek ve Volfířově; 1678 Retschütz; 1343 de Rescowicz, M endl K nihy počtů, 1718 Retschitz; 1720 R etžitz; 1751 Re- 3; 1360 de Reskawicz, tamže 269; 1409 tschitz; 1846 Rötschitz, Rečice; 1872 villam Reczkowycze, ZDB X, 60; 1437 Rötschitz, Rečice (!); 1881 Rečice; 1885 villam Rzeczkowicze, ZDB XII, 266; Rötschitz, Rečice; 1924 Rečice. 3 P. Re 1447 ves Rzeczkowicze, PB III, 51; 1464 čice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Na villam Rzeczkowicze, ZDB XIII, 105; 1490 na tvrz Rzesskowicze, ZDB XVI, konci 18. stol. parcelován dvůr. Ces. 4 Rečice (sg.). do Rečice, v Rečici, za 23; 1498 na grunt muoj topí rzeczkow 408
slzy, PB Vllb, 41; 1520 ves Rzěczkowi- lavy. 2 1377—1378 de Rehorns, Jihlav cze, ZDB XX, 8 ; 1521 z Rzeckowicz, PB ská měst. kniha I, fol. 186a, II. fol. 5b; XII, 153; 1531 fa ráři v Rzeckowiczijch, 1381 de Rzehorz, ZDB VI, 822; 1386 PB XV, 91; 1547 tvrz a ves RžcezkoHrzehorzow, CDM XV, 258; 1419 de wicze, PB XIX, 54; 1575 v RzieczkowiRehorn, Jihlav, měst. kn. III, fal. 95a; czych, PB XXVII, 112; 1633 Ržecžko- 1517 de Reherns, tam že VI, fol. 600b; w itz; 1673 R zecžkow itz; 1718 Ržecžko- 1556 ves Rzehorzow, ZDB XXVII, 17; w itz; 1720 R eskow itz; 1751 Ržecžko- 1678 Ržehoržow; 1718 Regentz; 1720 w itz; 1846 Ržeczkow itz, Ržeczkow ice; Regens; 1751 Ržehoržow, Regens; 1846 1872 Rzeckow itz, R ečkovice; 1881 a 1924 Regens, Rehořow; 1872 Regens, Reho Rečkovice. 3 P. Rečkovice. V 15. stol. řov; 1881 a 1924 Rehořov. 3 P. Jam né. tvrz, pak zámek. F arní (již 1408) kostel R. 1844 byla tu pošta a cukrovar. Čes. sv. Vavřince. R. 1788 parcelován dvůr. 4 Rehořov, do Řehořova, Rehořovák, Ces. řehořovskej. 5 M J: přivlast. příp. -ov řec. Georgios „bdělý, 4 Rečkovice, do Rečkovic, Rečkovčák k OJ Řehoř /Rečkovičák, v pl. Rečkovšči, řečkovské. bedlivý“. Z dokladu 1381 nutně neply 5 M J: příp. -ovice k OJ Reček, Hřeček, ne, že čes. původní podoba jm éna zněla to dem inut. buď k OJ H řek Hřehoř Řehoř: OJ Řehoř + poses. -jb. Mohlo -í— Gregorius (viz Rehořov), nebo k OJ jít o prosté vynechání toponymického Rěk, hypokor. podobě k složenému OJ sufixu -ov, což je v lat.-něm . zápisech Rědivoj (o němž viz Rídeč; srov. k rá časté (srov. Benešov/Benisch apod.). Do cení typu Břětislav/Břěk, B udivoj/B uk, němčiny bylo jm. R. přejato se sekun Vojtěch/Vok), nebo k OJ R ek Rěk dárním genitivním -s (Rehors) a zakon „Grieche“. Všechny tři možnosti jsou čení jm éna foneticky upraveno na -ens: stejně pravděpodobné. M J zn. ves lidí Rehorns (srov. Maříž/Meirens). P atrně Rečkových. CV 72; Prof III 549 (Reč- kontam inací s něm. Gregor vznikla kov), V 560; Svoboda StčOJ 135; Sáň- v 18. stol. něm. form a Regens. K for ka, sb. Brno v m inulosti a dnes II 247 m álním u přiklonění k něm. jm énům (ke Graecius „osoba, která byla v Řec na -ens srov. ještě TJhřínovice Rupprenz, ku“); Schwarz 334 a VS II 29; DS 20, Bradlo/Bradlenz, Pavlov/Pailenz. CV 271. Viz Rešice. 6 Parcelací dvora 72; P rof —; Schwarz 194. 297. 6 Část: Katova ulice. vznikla část zvaná Promberk. Reka 1 Ves 15 km jižně od Českého Rehlov 1 Zanikl u K řivého (Valaš skomeziříčsko), kde je trať Rehlov. 2 Těšína; Sl. 2 1644 Reka, P P ; 1654 v říce 1502 ves pustá Rzehlow, PO VII. 168. Sm ilovské, P P ; 1720 Rzeka; 1808 Sm i5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ *Rehl, lowska Rzeka; 1881 a 1885 Sm ilovská *Rehla, odvozenému hypokor. příp. -I, Reka; 1894 Rzeka, Reka; 1924 Reka, Rzeka. 3 P. těšínské komory. Ves vznik -la k slovesnému základu řeh- „řehotat, řehtat, laut lachen“ ; srov. OJ Buchl a la vydělením části G ut a Smilovic a je Drahl v M J Buchlovice, Drahlov, vznik jich spojením. Ces. a pol. lá sice krácením jm en složených, ale 4 Ryka, na R yku/do R y k ’i, na, v R y jsoucích k odvozování hypokoristik če, Ryčon, řyck’i (Kellner Vých. laš. I s I-ovým sufixem vzorem. CV —; Prof 131). 5 Za M J vzato jm éno říčky Reka III 551 (Rehlovice); Svoboda StčOJ 168 ■<— apelat. řeka „Fluss“, tekoucí Smilo(OJ Rehl z cizího Řehoř s něm. demi- vicemi (v. t.), odtud i přívlastek S m i nutivním ~(e)l jako №/cI/Nikolaus, Pešl, lovská. Pod Smilovicemi se Reka jm e Venci apod. Ale řeh- je výrazně domácí nuje Ropičanka (viz Ropice). Zápis Rze základ). ka 1894 je něm., 1924 však pol. V ná Rehořov 1 Ves 14,5 km vých. od Jih řečí a v Práškově pozůstalosti Ríka, 409
R yka (s nář. krácením ): stč. řěka poz ději zdloužené v řieka — říká; srov. Horní Ríka a Ranošov (má i jm. Ríka). Apel. řeka znamenalo vodní tok (ná hon) m ělký k zavlažování luk nebo polí (kdežto skutečné řeky měly patrně svá jm éna vlastní). Tím se vysvětlí i po m ístní jm éna Ř íčky a rozličné Rečice íMachek ES 433). CV Prof III 355; Bezlaj II 146-148; Schütz GTSK 69; Sm ilauer PST 2 152; Téma Acta UPSlavica III 40; NR 30, 161-165. Repčín 1 Dříve ves. nyní část města Olomouce; 2,5 km sz od Olomouce. 2 1131 Repsine, CDB I, 115; 1213 Reppsyn, CDB II, 106; 1248 Repsin, CDM III, 142; 1267 in villa nom inata Repsin, CDM III, 405; 1517 z Repssina, PO X, 300; 1532 ve vsi Rzepssinie, PO XV, 265; 1552 ze vsi Rzepssyna, PO XXI, 279; 1603 ve vsi jejich Ržepcžině (!), PO XXXV, 15; 1609 Hržebczin, Reg. panství kláštera H radisko 15; 1609 v Hržebssynie, PO XXXVII, 63; 1633 Rzepssjn, Reg. panství kláštera Hradis ko 287; 1676 Ržepschein; 1677 Rzebtein (!); 1718 Ržepschien, Rcžepcžein; 1720 Repschein; 1751 Rebschein; 1846 Hřepischein, Reptschein, Hřebčjn; 1872 Reptschein, Hřebčín; 1881 Repšin; 1885 Reptschein, Repčín; 1942 Repčín. З P. stolní statek arcibiskupství olomoucké ho, olomoucké kapituly a K lášterní Hradisko. Čes. 4 Repčén, do Repčéna, Repčéňák, řepčénské. Viz Utěšený OSG III 201. 5 MJ: přivlast. příp. -ín k OJ Řepka ч— stč. řěpka, dem inutivum k řepa „Rübe“. U jm en počínajících na R, R předsoutfáno často H, proto Repčín/Hřebčín s významovým přikloněním k hřebčinec „H engststall“. Do něm činy přejato s ob vyklým -ín/ein (1334 Chrybein, 1530 Repschein); srov. blízké Hněvotín/N ebotein, podle něhož patrně i 1677 Rzeb tein. CV 116; Prof III 556—557 (Repčice); Svoboda StčOJ 197 (Repa); Bezlaj II 150; Rospond RKJ-W roclaw III 68 ; Schwarz 341 (z OJ Repeš) a VS II 434. 410
Sepište 1 Ves 6 km ssz od F rýdku; Sl. 2 1450 Rzepiscze, Listinář 207; 1562 Repiště, Zukalova pozůstalost; 1567 Repiště, na Repišti, LSA III, 118; 1582, 1584. 1614, 1616 Repiště, Zukalova pozů st.; 1614 a 1625 ves Repiště, statek Repiště, K opiář; 1618 statek Repiště, Zukal. Slezské konfiskace; 1688 in pago Rzepustz (!), VB 563; 1701 Ržepist, M atrika v Senově; 1736 Rzepischtscht, Rzepissti; 1761 Ržepisscž, U rbář Velké Kunčice; 1780 Ržepisscž, Rzepischtsch, U rbář R epiště; 1808 Ržepisscž, Rzepischtz; 1852 Repischtz, Repischt, Re piště; 1881 Repiště; 1894 Rzepischtz, Repiště; 1924 Repiště. 3 P. Kunčice. R. 1780 shořel v řepišťském fojtství urbář, ale ještě téhož roku založen nový. Ces. 4 T y Repišče, do Repišč, v Repiščach, za Repiščami, Repiščak/Repiščan, řepiščcky; ve vzdálenějším okolí to Repišče, do Repišča . . . Repiščak (Svinov. O stra va-Mar. Hory, Hlučín). Žertovně: Cvilzlisko (Petřkovice, neboť v nářečí v P. „řepa“ = cvikla). 5 M J: z apelativa řepiště „místo, kde se pěstuje řepa, řepniště“. Srov. Lučiště „kde byla lou k a “, Ječm eniště (to však překladem z něm. G erstenfeld „ječm eniště“), Ovsiště (14 km jjv od Ratiboře, Polsko) a jm éno sousední vsi Sedl-iště. Je pozo ruhodné, že na vých. M oravě m ají obec ná míst. jm éna jen příp. -isko, v toponymii se však objevuje převážně -iště. CV - ; Prof - ; Sm ilauer ZMK VII 303; DS 20, 276; B. Pavlok, Lašská obec Re piště 1970. Řepka 1 Ves 4,5 km sev. od Tišnova, nyní část obce Brusná. 2 1546 ves Rzepku, ZDB XXVI, 117; 1672 z R žepky, Matr. v D. Loučce; 1675, 1718, 1720 a 1751 Ržepka; 1846 Ržepka, kdysi Rzepicze; 1872 Rzpeka, Řepka; 1881 a 1924 Řepka. 3 P. Lomnice. Ces. 4 Řepka, na Řepko, na Řepce, Repák, v pl. též Repečči, řepské/řepecké. Arch. Repkov, na Řepkově, Ř epkovák, řepkovské. V m ístě u st. gen. zachováno han. nářečí horské se změnou o /> u. 5
M J: přivlast. příp. -ka k OJ Repa, o němž viz Repčín. K tvoření M J srov. Baška, Andlerka, Zavadilka, Přibýška. Jm éno Řepka bylo jakoby s dem inutivním sufixem -ka považováno za apelativní („malá ře p a“), proto 1846 vytvoře na jeho nezdrobnělá předloha Řepice analogicky podle dvojice typu lžice lžič ka. Náležitě by zdrobnění k Řepka zně lo *Repička. CV 163; Prof. —. f i e p o v , viz Řepová. Řepová 1 Ves 6 km sz od Mohelnice. 2 1275 ve vsi naši Rzipowie, CDM V S, 48; 1389 in Repaw, Lechner I, 13; 1535 ves Rzepuow, M írovský u rb á ř; 1582 ze vsi Repovej, LSA 433; 1626 Ržepow, archív Mohelnice; 1672 pagus Repaw, Děkan, m atrik a m ohelnická; 1677 Rippaw; 1718 R yppau; 1720 Rippau, Rzepowa; 1751 Rippau; 1846 Rippau, Ře povou; 1872 Rippau, Řepová; 1881 Ře pová; 1924 Řepová, Rippau. 3 P. Mírov. V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Něm. 4 Něm. Řípa. 5 M J: k apelat. řepa ..Rube“ v adjektivní podobě jm enné Repov (srov. B ukov, Dubov, Jasinov, Vřesov) i složené Řepová (srov. Jedlo vá, Lipová), k terá je pozdější. Na k rá t ký čas obě podoby kolísaly, což je u jm en toho typu časté. Do němč. pře jato ŘepR ip- a -ov, -ovál-au. CV 116 (Repov); Prof III 559; Březina Zábřežsko 330; Schwarz VS II 244. Retechov 1 Ves 14,5 km ssv od U her ského Brodu. 2 1412 super villis Rzetec h o w . . . , ZDO VIII, 7; 1551 ves Rzetechow, PO XXI, 122; 1598 ves Ržedechow . . . z té vsi Ržetechowa . .. Rzetechowsstij, U rbář světlovský; 1670 a 1718 Ržetechow; 1720 Retechow; 1751 Ržetechow; 1846 Retechow ; 1872 Retechow, Retechov; 1881 Retechov; 1893 Rete chow, Retechov; 1924 Retechov, dříve Retechov-Pradlisko. 3 P. Luhačovice. Ces. 4 Retechov, do Retechova, Retechovjan, řetechovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov snad k OJ Břětech, které domác
kou zkratkou složeného OJ Břětislav, o němž viz Břeclav. Srov. OJ Bolech/ Boleslav v M J Bolešice, Želech/Zelimír v MJ Zelešice. Počáteční B- zaniklo podle případů, kdy se pův. R- střídá s B r-/Vr- (srov. Račovice/Vračovice, Ra sov/Vrasov a hvperkorektní změny ty pu RaclavicelZbraclavice). CV 44 (ne jasné); Prof III 560 (Retnice Vřetnice); Svoboda StčOJ 147. 6 Malenisko. P J Vežky. R e v n o v i c e , viz Břevnovice. Revušín 1 Zanikl u Nové Vsi (Ivan čicko), kde jsou tra ti Dolní a Horní pus tá ves. které navazují na P J Rebošin v Tetčicích. 2 1240 villam quandam Revvssin, CDB III, 224. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ *Revuša, *Revušě, které odvozeno příp. -uša od prézent. km ene ře v- patřícího k stč. slovesu řevu, řú ti „řváti“. Srov. stč. OJ R ven, R evník, R evňata, Řevně a mor. nář. křik-oň, křik-ava „řvoun“, příjm . K řikava, K řikla. M J R. nelze spojovat s ře v -n iti „w etteifern“, protože to bylo (podle Machka) přejato za obrození z ruštiny. ČV —; Prof III 562 (Řevnice, Revničov. Revnov); Svoboda StčOJ 153 (o -uša); Machek ES 2 534; VVM XXIII 30 (o lokalizace). Reznovice 1 Ves 4,5 km zjz od Ivan čic. 2 1252, falz. z XIII. stol., Reznowic, CDB IV, 244; 1259 de villa Reznaw itze, CDM III, 275; 1259 Racnowic, CDM VII Suppl. 117; 1276 Breznawicz, CDM IV, 121; 1346 de Reznowicz, Reg. V. 70; 1353 villam Rzeznowicz, ZDB II, 80; 1520 k faře rzeznow ske, PB XII, 107; 1530 fa rá ř rzeznow sky, PB XIV, 243; 1547 na vsi Rzeznowicze H om ij i Dolnij, PB IX, 92; 1550 v Hornich Rzeznowiczych, PB XX, 72; 1644 z Hornich Resnowicz, M atrika v Ivančicích; 1674 Ressnowitz; 1718 Ober, Unter Reznow itz; 1720 Ober Roslew itz (!); 1751 Ržeznow itz; 1846 Ržesnowitz, Režnowice; 1872 Rzeznow itz, Reznovice; 1881 a 1924 Reznovice. 3 P. Oslavany. Román ský farní kostel sv. P etra a Pavla z 12. 411
stol. Ves se skládala z oddělených vsí Dolní a Horní Reznovice. Ces. 4 Reznovice, do Reznovic, Reznovák, řeznovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Rezn, to jm enný tv a r k stě. řězn-ý (k něm už i řezn-ík „Fleischer“), v němž slovesný základ řěz- „řezat, schneiden“. Zn. ves lidí Reznových. V dokladu 1276 se píše Breznawicz: spíše než na před sunutí B nebo V > B před R (o tom viz Retechov) pomýšlíme na něm. sub stituci v Rezovicích —■>- v Rez-/Vrez-v Brez-. ČV 116; Prof —; Svoboda StčOJ 158 (o tom to typu OJ, jm. Rezn nemá); Schwarz VS II 74. 6 Pekárna (kopec). fi i b e n e c, viz Břevenec. Ricmanice 1 Ves 9,5 km sv od Brna. 2 1210, falzum z XIII. stol., Recmanicsci, CDM II 49; 1567 ves Rzycžmanicze, ZDB XXVIII, 4; 1675 R ytschm anitz; 1718 R icžm anitz; 1720 R itzm anitz; 1751 R žitzm anitz; 1846 Ritzm anitz, Ricmanice; 1872 Rzizm anitz, Ričmanice; 1881 Ricmanice; 1915 Ricmanitz, Ricmanice; 1924 Ricmanice. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Ricmanice, do Ricmanic, v Ricmanicách, za Ricmanicama, Ricmaničák/ (arch.) Ricmaňák, řicmanské. 5 M J : příp. -ice k OJ Rícman, to substituová no z něm. Rizaman, složeného z risi „obr, Riese“ a -m an „muž“ (srov. OJ Risolf Risiwolf). Zn. ves lidí Rícmanových. Východiskem čes. Ricmanice mohlo být přím o něm. M J *Rizmansdorf, -schlag (srov. blízké Kotvrdovice -f— Gottfriedsschlag, Vilém ovice ■<— Wilhelmssčhlag); jm. Ricmanice by tak patřilo do skupiny něm. kolonizačních jm en na jihových. Blanensku. Ale proti tomuto pojetí svědčí zpráva k r. 1210 (byť i ve falzu k tém už stol.), kdy něm. kolonizace v uvedeném prostoru ještě není. Něm. M J s Riz-, R itz- zabírají prostor v Dol. Rakousku až do Štýrska. CV 116; Prof - ; Bach DNK 1-1, 209; Bezlaj II 146. 6 P J lesů Mladová, Cechetová, Z iluvke a K erhátke ukazují na toponym a Kerhartice (něm. Ger412
hards-), Zilovice, Cechetov a Mladova. Ríčánky 1 Zanikly mezi Pyšelem a studeneckým nádražím (Náměšťsko nad Oslavou). 2 1358 in Rziczanki prope Namiescz, ZDB III, 218; 1556 ves pustú Rzyczanky, ZDB XXXVII, 21. 3 Na po lohu zaniklé vsi ukazuje P J Ričánka (pit.) u Pyšela. 5 M J: dem inutivum k Říčany, v. t. Nekuda 71. Říčany 1 Ves 12,5 km sev. od Ivan čic. 2 1237 de Richan, CDB III, 165; 1250 de Richan, CDB IV 179; 1334 de Ryczna, CDM VII 30; 1349 in Ryczans, ZDB I, 26; 1353 de Rziczan, ZDB II, 85; 1547 rychtáři ržyczanskem u, PB XIX, 129; 1576 na Rzyczanech, PB XXVII, 121; 1582 na Rzyczianech, PB XXIX, 408; 1674 Rytschan; 1718 a 1751 Ritschan; 1846 Ritschan, Ritcžaný; 1872 Rzitschan, Říčany; 1881 Ričany; 1885 Rziczan, Říčany; 1924 Říčany. 3 P. Ří čany. V 14. až 17. stol. tvrz. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Ces. 4 Ričane, do Ričan, Ričaňák, řičanské. 5 Není jasno, zda M J z akuz. pl. k řečené „lidé sídlící u ře k y “. Ves sice leží na levém toku Bobravy, jejímž údolím postupovalo, jak vidět z jeho toponymie, kolonizační úsilí do vyšších míst v podhůří Ces.-mor. vrchoviny, avšak přítok nem á povahu řeky, je to menší potok bohatý na vodu jen v době dešťů a tání. Rovněž zaniklé Ríčánky (v. t.) leží na m ístě vzdáleném od vět šího vodního toku (západně od tra ti Ri čánka jsou rybníky, jihovýchodně též trať Jazera, což ukazuje na stojatou vodu, nikoli na tok). V mor. pomíst. jm énech dosud jm. Ř íčky zn. „louka, pole kolem potoka, říčky“ nebo „pole protkané několika potůčky“, nikoli však jm éno pro potoky, potůčky samé. První význam by snad mohl přicházet v úva hu, je-li Říčany „ves lidí sídlících na místech u potůčků“, druhém u význam u odporuje poloha Říčan i Ríčánek (obě m ísta leží n a svahu). Avšak v žádném dokladu nenajdem e
nikdy é, které bychom při spojení s řělca „Fluss“ očekávali. Proto CV 116 až 117, Prof III 563-564 (Říčany) a V 633 výklad z řeka „Fluss“ právem odm ítají a navrhují význam „ves lidí Rikových“ k OJ Ř ik <- něm. R ik (o něm v. dále). Ale jm. Říčany svým tvořením spíše odpovídá význam u „ves lidí z Řiče“ ; tak také Spal 52—53. Ve staročeštině někdy ě sice zapisováno jako i (srov. např. s. v. M iltschendorf; viz Gebauer HM I 194). avšak zaráží, že u jm éna, jehož event. význam řeka by byl zcela průhledný, není ě, ie zapisováno odpo vídajícím i grafém y, nýbrž vždy jen i, y. Mohli bychom leda uvažovat o čes.-něm. substituci e, ě > i, také počáteční Ri-, R y- by mohlo být V nejstarších dokla dech, které jsou lat. nebo něm., poklá dáno za substituci z čes. Ři- (ř —> něm. r do pol. 13. stol.). To však předpokládá již zúžení ie > í, které však v dokla dech ani v podobě k rátké (ě), ani zdloužení (ie) doloženo není. Nezbývá než z hláskoslovných důvo dů vyložit jm. Říčany a dem inut. Ríčánky z Ričěné „lidé přišlí z Ríče“ k MJ *Rič (OJ R ik + poses. -jb) nebo *Řičě (OJ Ř ik + poses. -ja) nebo snad i *Rídeč (v. t., morfolog. vyrovnáním Řič, srov. Běleč/Bělč, Lnleč Lulč, Teleč/Telč). MJ Řič, Ričě, Řídeč by p atřila do sku piny posesívních jm en se sufixy -jb, -ja na jihozáp. M oravě v podhůří Ceskomor. vrchoviny. — OJ R ik z něm. Rik, Rico, Ricco (doloženo už v 8. stol.) k sthn. rihhi „bohatý“ (srov. gót. reiks „k rál“), např. Ricohard — Richard. Viz Prof III 565 (s. v. Rikovice) a Svoboda StčOJ III 37. R aná něm. účast na kolo nizaci jihozáp. M oravy je doložena, tak že výskyt něm. OJ lze předpokládat, nositelem však nemusel být (a patrně také nebyl) Němec. Srov. D ukovany <— M J *Dukov k něm. OJ Toco, Tocco, tedy stejný ty p O J i MJ. Viz Rikonín, Rikovice. Ve 14. stol. se vyskytuje něm. Ryczans s něm. analog, genit. příp. -s;
srov. M oravany!1303 M orwyns, Tuřany/ 1275 Thurans. Počáteční čes. R- grafic ky spolehlivě doloženo až 1353. — Schwarz 196 („obyvatelé u řek y “) a VS II 74; Eichler OSG IV 10 (z MJ *Říčeč)\ NR 12 , 183 (něm. původ). Říčky 1 Ves 14,5 km sev. od Ivančic, nyní část obce Domašov. 2 1358 in Rzyczka, ZDB III, 420; 1674 Ržiczky; 1718 Ržicžky; 1751 R žiky; 1846 Ritschek, R yčky; 1872 Ritschek, Říčky; 1881 a 1924 Říčky. 3 P. Rosice. R. 1750 parcelován dvůr. Ces. 4 Ričke, do Riček, v Říčkách, Ričák, v pl. Řičči, řické. 5 M J: plurál, ve 14. stol. též sg. к říčka ■< — гёкъка „malá řeka“. Viz Reka. CV 151, 170, 230, 265; Prof III 564; Schwarz 340; DS 3, 191 a 13, 311. 6 Části: Dolní a Horní Říč ky. Dvůr, Pod Chroustovem. Rídeč 1 Ves 5 km sz od Š ternberku, nyní část obce Mladějovice. 2 1295 Rietschz, CDM V, 25; 1480 Rzidcze, ZDO XII. 19; 1515 Rzidczie, Soupis 82; 1517 z Řiče, CMM 1957, 329; 1531 a 1546 Rzidczie, Soupis 83, 84; 1599 Ržycžie, tamže 84; 1599—1664 Rzicz, tamže 85, 86 ; 1678 Ržitsch; 1718 Ritsch; 1720 R ietsch; 1751 Ritsch; 1846 Rietsch, Rydče; 1872 Rietsch, Rýdeč; 1881 Ridče; 1893 Rietsch, Rýdeč, Řídče; 1924 Řídeč, Rietsch, dříve Rýdeč též Řídče. 3 P. Šternberk. Něm. 4 Řič, do Řiče, Řičák, řické/řidecké (Mladějovice). 5 M J: přivlast. příp. -jb к O J Rídek Riedek, to domácká zkratka к OJ Redivoj, Redihost slože ných z kořene řěd- < r%d- „řídit, v po řádek uvésti, spravit“ (srov. Zelislav/ Zelek, MJ Zeleč). Morfologickým vy rovnáním u tohoto typu MJ nový no m inativ Řič (tak v nářečí), z něhož i něm. Rietsch. Srov. Běleč, Jeneč, Luleč, Teleč, Zeleč — nář. Bělč, Jenč, Lulč, Zelč, spis. Telč. Tato jm éna jsou typic ká pro okraj starého sídelního areálu. CV 44 (nejasné, snad z něm. R ido); Prof III 550 (Redhošť, Redice), V 557; Svoboda StčOJ 96, 134 (o -ek). 413
Rídelov 1 Ves 6.5 km ssv od Telče. 2 1356 villam Rzitlow , ZDB III, 118; 1528 v Rzitlowie, Ruk. arch. města Brna č. 1213, 4; 1593 z vsí R zytlow em , PB XXXI, 202; 1601 za vsí Rzitlow em , PB XXXIII, 57; 1678 Ržittlau; 1718 Rzitlow ; 1720 Rzidlow; 1846 Ridelau, Ridelow; 1872 Rzidélau, Hřídelov; 1881 Ridelov; 1893 Rzidélau, Rídelov; 1924 Rídelov. 3 P. Telč. R. 1832 zřízen ham r. Ces. 4 Ridelov, do Ridelova, Ridelák/ (ojed.) Ridelovák, řidelovskej. Podoba řidelskej nezjištěna. 5 M J znělo pův. Ritlov: přivlast. příp. -ov k OJ Ritla, to hypokor. podoba k OJ Riť apelat. ň ť „Steiss“ ; srov. i jiná hypokoristika k tém už základu: Ritka, Ritin, Ritoň u Svobody StčOJ s. v. K tvoření Z-ovým sufixem srov. příjm . Pláchl, Prdl(a), Rohl(a), Sestl a MJ Drahlov, Deblov, Rehlov. Podoba s R id-'R íd- se objevuje poprvé 1720. s Ridel-/(H )Rídel- až v 19. stol.: vznikla nepochybně ze snahy zjem nit význam základního slova p ři kloněním k hřídel, nář. řídel/řidel, což bylo vzhledem k častém u R-/HŤ-, po dobném u jm énům s počátečním R- Hr(srov. Radešín/Hr-), velmi snadné. Srov. v C. R itka -> Ř ídká (Prof III 568). CV XIII („snad m ísto H řídelov“); Prof V 542. Ríka, Horní 1 Zanikla u Velkého Újezda (Lipnicko nad Bečvou). 2 1718 Ržika; 1751 Ržika. 3 P. Veselíčko. Ves zřejm ě vznikla až v 17. stol. 5 Výklad viz Reka. Je velice pravdě podobné, že Horní Ríka dočasný název pro Ranošov, v. t., k terý leží na horním toku řeky Olešnice. Řikonín 1 Ves 9 km zsz od Tišnova. 2 1365 in villa Rzicowin (!), ZDB IV, 172; 1407 v Rikoníně, K P II, 109; 1481 v R zikoninie, ZDB XV, 22; 1590 vsi Rzykonina, ZDB XXXI, 67; 1671 z Ržekonjna (!). M atrika v Dol. Loučce; 1674 Ržikonin: 1718 R žikonyn; 1720 Rzilconin; 1751 R žikom in (!); 1846 Rikonin, kdysi (chybně) R ykotin; 1872 Rzikónin, 414
Rikonin; 1881 a 1924 Rikonin. 3 P. Tišnov. R. 1786 parcelován dvůr. Ces. 4 Rikojin, do Rikojina, Rikoňák, řikoňské. Rikom in, Rikom ák, řikom ské (Stěpánovice). 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Rikoně, to hypokor. podoba k OJ Rik, o němž v. Říčany. M J p atří do skupiny poses. MJ s -nín na Ceskomor. vrchovině, srov. Hodonín, Vidonín. S disimilací -ňín > -jin nebo -ňín > -m in doloženo jak v nář. znění, tak i v do kladech (např. 1751); srov. Vidonín/Vidojin, Vidom in. ČV 117; Prof —. 1. Rikovice 1 Ves 8 km jižně od P ře rova. 2 1274 Richowiz, CDM IV, 85; 1328 Rylcouicz, CDM VI, 369; 1437 in Rzikowicz, ZDO X, 4; 1524 na tvrzi Rzikowiczych, PO XII, 270; 1526 z R zi kowicz, PO XIII, 54; 1591 z Rzykow icz, DM XXI. 13; 1608 dědiny Rzykow icz, DM XXI, 193; 1675 R zikow itz; 1691 pagus Rzikow icz, Děkan, m atrika pře rovská; 1718 R žykow itz; 1751 Ržikow itz; 1846 Rikow itz, Rykowice; 1872 Rzikow itz, Rikovice; 1881 a 1924 R iko vice. 3 P. Rikovice. Dříve tvrz, pak zá mek. Ces. 4 Rikovice, do Rikovic, Rikovčák, řikovské. 6 P J Trsaly (zaniklá ves, v. t.). 2. Rikovice 1 Zanikly v okolí Vážan (Boskovicko). 2 1167, falzum z konce XII. stol., Richouice, CDB I. 399. 5 M J : příp. -ovice k OJ Rik, o němž viz Říčany. Zn. ves lidí Rikových. CV 116; P rof III 565; Nekuda 46; Skutil MSB1 163 (chybně Ríhovice); Svoboda OSG III 37; Schwarz VS II 112; ZMK VII 361. fiimice 1 Ves 7 km zsz od Litovle. 2 1281, 1311 dopl. T! 1356 de Rzimicz, ZDO I, 464; 1371 de media villa Rzim ycz, ZDO II, 79; 1437 in Rzym icz, ZDO X, 350; 1516 z Rzimicz, ZDO X, 125; 1541 puol vsi Rzym icz, ZDO XXV, 31; 1547 ve vsi Rzim iczych, ZDO XXV, 83: 1551 u vsi Rzym icz, PO XXI. 119; 1574 z Rzym icz, PO XXVIII, 372 ; 1597, 1599, 1676 dopl. T; 1718 R žym nitz, R žim nitz; 1720 R im nitz; 1751 Ržim -
nitz; 1846 R zim nitz, Rimnice, kdysi Hřimice; 1872 R zim nitz, Rimnice; 1881 Hřimice; 1893 Řim nitz, Rimnice; 1915 Rzim itz, Rimice; 1924 Rimice. 3 P. Úsov a Červená Lhota. U ítim ic se rozdělo vala řek a M orava na více ram en. Čes. 4 Remice, do Remic, Rem ičák, řemické. 5 M J : příp. -ice k OJ R im H řim krácením z Pelhřim, o němž viz Pel hřimovy. Zn. ves lidí (H)Rimových. V 18. a 19. stol. Rimnice: analogicky podle jm en typu Lomnice, Jem nice při přejetí do němčiny, ač nelze vyloučit snahu němčiny po uzavření slabiky Rim -nitz. CV 117; Prof III 565 (Rimov. Rimovice), V 579; Bach DNK 1-1, 83. 6 Rimický m lýn v. Nové Mlýny. Rímov 1 Ves 10,5 km jz od Třebíče. 2 1257 Rzym ow e, CDM III, 257; 1358 in Rzym ow , ZDB III. 260; 1371 Rym aw , ZDB VI, 4; 1499 Rzym ow , ZDB XVII, 41; 1672 R žym aw ; 1718 Ržim au; 1720 Rim au; 1751 Ržim au; 1846 Rzimau, Rimow, kdysi Rinow (nesprávně!); 1872 Rzimau, R ím ov; 1881 Rim ov; 1906 Ri mau, Rím ov; 1924 Rímov. 3 P. Sádek. Ces. 4 R im ov, do R im ova, R im ovák, řim ovské. Arch. H řim ov . . . 5 M J: přivlast. příp. -o v k OJ Rim , o němž v. Rimice a Pelhřim ovy. Délka v Rim - je pozdější (z 19. stol.), p atrně podle Rím ..Rom“. CV 117; Prof III 565; Schwarz VS II 79. 6 Holý mlýn, T rojanův mlýn, Záhum enný m lýn, též Zádušní mlýn, Na březové, Víska (podle tradice zde zanikla ves). Rípov 1 Kdysi ves 2 km záp. od T ře bíče, nyní jeho m ístní část, která s T ře bíčí stavebně splynula. 2 1104, falzum z XII. stol., snad identické s Gripovici, CMM 1911, 197; 1556 ves Rzypow , ZDB XXVII, 17; 1678 Ržipow ; 1751 Ržipow; 1846 Ripow; 1872 Ržipow, Rípov; 1881 a 1924 Rípov. 3 P. Třebíč. Ces. 4 R ipov, do R ipova, R ipovák, řipovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Rip, které něm. původu. Asi z Gripe, to z 1. os. sg. praes. k slovesu gripfen „ucho-
piti, greifen“ (na to by ukazovalo fal zum z 12. stol.); srov. něm. OJ Schütte k schütten „sypati“ (Bach DNK I— 1, 142). Pro přechod Gripovici -»■ Hřipovice — (H)Ripov, přechod podobný jako v ProstějovicejProstějov, Tišnovice/Tišnov, scházejí však pozdější dokla dy. S řepa, nář. řípa „R übe“ jm. R. spojit nelze, protože se délka nikde v dokladech neobjevuje. Je zajím avé, že ani lidová tradice jm. R. od řepa ne vykládá. K hláskosloví srov. přejetí M-J Říše (v. t.). Viz Dodatky, heslo Gripouici. CV 117; Prof —. R í p o v , viz Řepová. 1. Říše, Nová 1 Městys 9 km jv od Telče. 2 1248 prepositi de Grus, CDB IV, 148; 1257 prepositum de Rusch, CDM III, 257; 1276 m onasterio et conventui in Reus . . . in Rius, CDM IV, 128; 1301 ecclesie conventuali in Rusch, CDM V, 121; 1331 m onasterii in Reusch, CDM VI, 433; 1353 penes Chrzuss, ZDB III, 20; 1354 in oppido Reusch, CDM VIII, 287; 1368 m onasterio beatae Ma riae in Reusch, CDM X, 56; 1386 munitionem in Rzyss . . . in opido Rzyss, ZDB VII. 500: 1437 prope novum Rawss, ZDB XII 140; 1457 in Nova Reusch, LSA III. 194; 1466kláštera Nowe Rzisse, PB IV, 181; 1482 v Nowe Rzissy, ZDB XV, 45; 1498 in Noua Reuss, ACO 265; 138; 1513 v Nowe Rzyssy, PB VIII. 74; 1531 blízko Now y Rzyssy, LSA III. 197; 1557 z m ěstečka Noive Rzysse, LSA III, 195; 1517 z měs tečka Nowe Ržysse, PB XXVI. 219; 1575 k faře naši noworzisske, PB XXVII, 46; 1592 proboště nowohržiskeho, PB XXXI, 39; 1592 městečka Nowe H ržisse, PB XXXI, 40; 1633 New Reisch, Nowá Risze; 1660 z Nowe Rzi sse, M atrika v Lipníku n. Bečvou; 1678 Neüreisch; 1718 Neureisch; 1720 Neu Reisch; 1751 Neureusch; 1846 Neu Reusch, Nowa Rjsse; 1872 Neureisch, Nová Říše; 1881 Nová Hříše; 1924 Nová Říše. 3 P. Nová Říše. V 1. pol. 13. stol. tu založen ženský prem onstrátský kláš415
ter, k terý v pol. 17. stol. osazen m ni ky je grüß příbuzné s čes. hruda „Erd chy. V 15. stol. tvrz. Již v 14. stol. měs scholle“. Střhn. Grieß úžením — Griß tečko. K lášterní a farní kostel sv. Petra (srov. er hieß -> er hiess), to přejato do stčešt. v 13. stol. s náležitým g > h a Pavla. Ces. . 4 Nová Riš, do N ovy Riše, za Novou a ri- > ři jako Hřiš nebo Hřis, přičemž Riši, Novořišák, v pl. Novořisky, novo- by -š bylo podle nepřím ých pádů z Hři řiskej. V okolí zjištěno též Hřiše, Hříše. še atd. Na pozadí střídání R-/Hř~, které Viz i Utěšený Nář. přech. pásu 160, 171. bylo ve stčešt. běžné (srov. zde R im ov/ 6 Části: Vostřihoun, Bouralka, Na h ra Hřimov, Rídelov Hřídelov), vzniklo Riš dě (byla tam tvrz). Píšův m lýn, U sta (poprvé 1385 u Nové Riše), to pak při rého kříže. P J K řástov (prý zaniklá kloněním k říše „Reich“ upraveno na ves), Stoj šice. Riše (s délkou). Nářečí a staré doklady 2. Riše, S tará 1 Městys 10 km vých. však m ají nom inativ jen Riš, Riš. Něm. od Telče. 2 1257 in Altenrusch, CDM Reisch vzniklo zpětným přejetím čes. III, 257; 1265 de Reusch, CDM III, 371; Riš(e). Ve starších něm. dokladech se 1301 in Antiqua Rusch, CDM IV. 121; objevuje vedle Reisch i Reusch: difton1353 in Hrzuss cum castro. ZDB II, 75; gy ei a eu v nářeční výslovnosti splý 1384 A ntiq u u m Rewsch, ZDB VI, 947; vají, proto záměna. — Obě R. rozlišeny 1437 super villis A ntiquo Rews . .., ZDB přívlastky Stará (1257) a Nová (1457), XII, 208; 1481 ves Staru Rzissi, PB V. a to nejprve v něm. a lat. znění Alten-, 20; 1481 ves Staru Hrzissi, PB V. 21: A ntiquum . Srov. jm. Hříšice, které 1481 v Starey Rzissy, ZDB XV, 41; 1528 5 km sv od Dačic! CV 231 (nejasné); Stara Hrzisse, Ruk. arch. m ěsta Brna Prof - ; Kluge EW D " 217. 6 Cížov, 1212, 4; 1591 Stará Hříše, ZDB XXXI Kladina. (XXVII) 92, f. 58 ed; 1633 A lt Reische, R i š i c e, viz Hříšice. Stara Risse; 1678, 1718 a 1720 A lt Rítov 1 Zanikl u Zelechovic na le Reisch; 1751 A ltreusch; 1846 A lt Reisch, vém břehu Oskavy v místech zvaných Stara Rjsse; 1872 Altreisch, Stará Riše; Na splavu (Uničovsko). 2 1368 W rzitow 1881 Stará H říše; 1924 Stará Riše. 3 seu K rotendorf, ZDO I, 1056; 1497 na ves W rzitow, ZDO XVI, 25. P. Brtnice. R. 1589 povýšena na měs tečko. F arní (již 1257) kostel Všech sv. 5 Ja k plyne z dokladů, znělo původní V 14. stol. hrad. Ces. jméno V řítov: příp. -ov k málo jasné 4 Stará Riš, do Starý Riše, za Starou mu základu, který souvisí p atrně se slo Riši/(ojed.) Rišou, Starořišák, v pl. též vesným kořenem vert- „v rtět“. Vztah Starořiski, starořiskej. 5 M J: ze sthn. k OJ Rit, Rit, o němž viz Rídelov, není Griöz, střhn. grüß, grieß „Sand(korn), jistý. Něm. K rotendorf zn. „žabí ves“ Kies, štěrk “ ; slova se také uživalo pro (k sthn. krotě „žába“). CV —; Prof —; označení rudného štěrku, srov. GrizNekuda 117 (pod jm. Vřítov); K. Sed ■perk pro Rudnou (v. t.). Na jih od Jih lák, Zaniklé osady na Litovelsku a Ko lavy je dolovací činnost doložena, a to níčku. 1958/1, 36. už v době předkolonizační. Etymologic-
416
s S a a r , viz Žďár. 1. Sádek 1 Ves 10,5 km vých. od Horního Benešova; Sl. 2 1250 Sczadec, CDM III, 155; 1265 de Zadech, CDM III, 370; 1270 Zadech, CDM IV, 34; 1541 ves Sadek, POp X, 99; 1694 Zattig, S ou pis 51; 1704 in Z a ttich , Cerroni II, 119/ /2. f. 407; 1736 a 1808 Zattig; 1836 Z at tig, Z a ttek; 1870 Zattig, Sádko, Catal. cleri: 1881 S a d ky; 1894 Zattig, Sádek; 1924 Sádek, Zattig. 3 P. Heraltice. Něm. 4 Sadek, do Sadku, Sadkovjak/(y pl.) Sadeccy, sadecky/šacky. Něm. Tsotich. 2. Sádek 1 Ves 6 km zjz od Osoblahy, nyní část obce Dívčí H rad; enkl. 2 1267 Zadik, CDM III, 402 ( = Zá věť olomouckého biskupa B runa z r. 1267, O strava 1967, s. 8. 9): 1274 Shadik, CDM IV, 120; 1539 ves Sadek, DM VII. 16; 1542 ze vsi Sadkowa, DM IX, 140; 1654 Zattig, Soupis 56; 1676 Sattich; 1709 Zottig, Soupis 56; 1718 Sät tig, 1720 Zottig; 1734 Zattig, Soupis 57; 1751 Zottig'; 1758 Zattich, Soupis 57; 1846 Zottig; 1870 Zottig, Sádek; 1881 Sadek; 1924 Sádek, Zattig, dříve jen Zattig. 3 P. Dívčí Hrad. Něm. 4 Sadek, do Sadku, Sadečak; něm. Tsotich. 3. Sádek 1 H rad a skupina chalup u Cáslavic, 8 km jz od Třebíče. 2 1286 Stephano Ungaro de Zadek, CDM IV, 238; 1349 de Vngrsperg, ZDB I, 39; 1358 circum Sadek, ZDB III, 376; 1368 fratribus dictis de Vngersperck, ZDO I, 963; 1387 Sadek, ZDB VII, 540; 1425 in Zadek, Neum ann Nové pram eny 183; 1448 v Sadku, PB III, 69; 1459 hrad Sá dek, K P IV. 42; 1460 hrad Sadek, PB IV, 50; 1481 hrad Sadek, ZDB XV, 39; 1492 h rad Sadek, ZDB XVI, 29; 1531 úředníka svého sadeczkeho, PB XV, 117; 1575 na zámku Sadku, PB XXVII, 56; 1633, 1751, 1846 Sadek; 1881 Sadek. 3
P. Sádek. Dříve hrad, nyní zámek a skupina chalup. Ces. 4 Sádek, na Sádek, na Sádko, sadecké. 5 H rad slul v 13,—14. stol. Ungersperk „U hrův hrad", podle feudála Ště pána Uhra. 9 M J: dem inutivum sadbk-b k sadb, o němž viz Sady. Něm. Zattig, Zottich (s něm. nář. a > o a -g > -ch) přejato z češt. se substitucí S-/Z -, srov. Suchdol/Zauchtel, Sudice/Zaudic, a e/i v nepřízvučné slabice, srov. Benešov/ Benisch. CV 234; Prof IV 6 a V 533; Šm ilauer PST 2 158; Schwarz 330 a VS II 307, 309; Bořek ZNT 208; Jg IV 5. Sadkov 1 Zanikl u Bošovic (Klobouc ko), kde je trať Sadkov. 2 1365 in villa Sadkow, ZDB IV. 185; 1373 in Sadkow, ZDB VI, 113; 1397 v Sadkowie, CDM XV, 371; 1530 pusté vsi . . . Satkow , PO XIV, 254. 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 5 Přivlast. příp. -ov k OJ Sádek, to buď dem inut. k OJ Sad sad-b „Obst garten", srov. příjm . Zahrada, Zahrád ka, Trávník, Trávníček; nebo přím o ze slovesa sad-iti „setzen", srov. OJ Sadoň. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 136; Beneš 165; Nekuda 71. Sadovany 1 Zanikly u Znojma. 2 1228 rusticos in Zadowan, CDB II, 228. 5 M J: ves *sadovanů, lidí bydlících v sadě, tj. v novém sídle. Viz Nové Sady, Novosedlice. CV —; Prof —; Spal 68 (v č . Sačany: k sádek, ač P rof IV 6, V 635 k sak); Nekuda 46. S a d y , viz Derfle, viz Novosady. 1. Sady, Knížecí 1 Osada m ěsta Zá břeh. 2 1846 Fuerstengrund, K njzeci grunt; 1872 F úrstengrund; 1893 Fúrstengrund, Knížecí Sady; 1924 Knížecí Sady, Fúrstengrund. 3 P. Zábřeh. Dom inikální osada založena na konci 18. století. 5 Podle Fúrstengrund „knížecí dvůr, 417
m ajetek, důl“ utvořeno 1846 čes. K ní žecí G runt, 1893 K nížecí Sady. O vzta hu G rund/Sad viz 19. Sady, Nové. „Kní žecí“ odtud, že pozemky náležely kní žeti z Lichtenštejnu. 2. Sady, Nové 1 D říve předm ěstská ves připojená 1850 k Brnu, nyní jeho ulice Nové sady. 2 1407 N eustift, CDM XIV, 518, 483; 1483 N eustift, K P XVIII. 40; 1518, 1527, 1737 z Novosad (Neu stift), Tenora, S tatek sv. P etra v Brně I, 27, 67, 89; 1748 Novosady, N eustift; 1846 N eu stift; 1852 N eustift, Nové sady; 1885 N eu stift; 1906 N eustift, Novosady. 3 P. Pozořice. 4 N ovy Sade, na N ovy Sade, na No vých Sadech, příd. a obývat, jm. není. Nověji N ovy Sady. Velm. arch. Nebštech, na Nebštecho (Zabovřesky). 5 Dnešní jm éno ulice Nové sady psáno tak, jako kdyby vzniklo po nově zalo žených sadech, zahradách. Tak chápáno i v lidu. Sáňka ZMK VII 88. 3. Sady, Nové 1 Bývalá osada měs tečka Dřevohostice (Bystřičko pod Hos týnem). 2 1854 Nové Sady. 3 Více se neuvádějí. 4. Sady, Nové 1 Dříve osada, nyní m ístní část obce Ú stí (Hranicko). 2 1846 N eustift, Nowosady; 1872 N eustift, No vosady; 1881 N ovosády; 1924 Nové Sa dy. 3 P. Hranice. Založeny 1707. 5. Sady, Nové 1 Dříve osada, nyní část obce Horní Štěpánov (Jevíčsko). 2 1846 Nowosad; 1872 Nowosad, Novosa dy; 1881 N ovosádky; 1924 Nové Sady. 3 P. Šebetov. Založeny 1786. 6. Sady, Nové 1 Osada obce Přem yslovice (Konicko). 2 1846 N eustift, No wosad; 1872 N eustift, N ovosady; 1881 Novosády; 1915 Nowosad, Novosady; 1924 Nové Sady, dříve Novosady. 3 P. Konice. Osada založena 1784 parcelací přemyslovického dvora. Ces. 4 N ovy Sade, novosacké. 7. Sady, Nové 1 Předm ěstí m ěsta Kroměříž. 2 1651 v Nowosadech, Summ ovní ex tra k t; 1676 a 1718 N owosady; 1751 Nowosad; 1846 N eustift, Nowosad; 418
1872 Nowosad, N ovosady; 1881 Novo sady; 1924 Nové Sady. 3 P. Kroměříž. Přip. se 1554 (VM-Kroměříž 149). 8. Sady, Nové 1 Část obce Radotín (Lipnicko nad Bečvou). 2 1919 Novo sady (Sabatec), VM -Lipník 267. 5 Podoba Šabatec je zatím nejasná. 9. Sady, Nové 1 Osada m ěstečka Mírov (Mohelnicko). 2 1846 N eustift Muerau, Nowosad M jrow; 1872 N eustift, No vosady; 1881 N ovosády; 1924 Nové Sa dy, N eustift, dříve Novosady. 3 P. Mírov. Osada založena 1786. Něm. 10. Sady, Nové 1 Ves 1,5 km již. od Olomouce, nyní část m ěsta Olomouc. 2 1314 N ew sdorf, CDM VI. 83; 1511 z Nowosadu, PO VIII, 298; 1517 auf der N ew stifft, Prásek Organisace 240; 1600 dědiny Novosad, tam že 240; 1846 Newstift, Nowosad; 1872 N eustift, Novosa dy; 1924 Nové Sady, N eustift, dříve No vosady. 3 P. m ěsta Olomouce. Ves za ložena 1314 a v pol. 18. stol. přeložena jižněji na nynější místo. 1574 papírna. Far. (od 1784) kostel sv. Filipa a Ja k u ba. Ces. a něm. 4 N ovy Sade, na Novéch Sadech, no vosacké. 11. Sady, Nové 1 Ves 9 km sv od Olomouce, nyní m ístní část obce Dolany. 2 1846 N eudoerfel, N ow osady; 1872 N eustift, N ovosady; 1893 Neudörfel, No vosady; 1924 Nové Sady, dříve Novo sady. 3 P. Dolany. Založeny 1786. Ces. 4 N ovy Sade i Novosade. 12. Sady, Nové 1 Ves 9,5 km vjv od Slavonic, nyní část obce Písečné. 2 1351 Neuouilla, ZDB II, 22; 1464 de Nowa Villa, ZDB XIII, 49; 1576 ves N eystyfft, ZDB XXX, 89; 1611 ves slo vě N e y styfft, ZDB XXXIV, 86 ; 1672 N ew stieft; 1718 N eystifft; 1720 a 1751 N eustift; 1846 N eustift, kdysi Neuseif, Něm stěch; 1872 N eustift; 1881 Novosá dy (Nebstich); 1893 N eustift, Novosady; 1924 Nové Sady, N eustift, dříve Novo sady. 3 P. Písečné. Far. kostel sv. Old řicha. Něm. a čes. 4 N eb-/N em štych, na N-, na N-u, N-
chák, n eb -jn em štyskyf. 5 V dokladech toho jm éna je pěkně vidět, jak se po jetí jm éna N ové Sady vyvíjelo: pův. Nová ves, něm. N eustift a dokonce 1 N euseif (o S eif- viz Seifen). Z něm. N eustift je čes. N ebštych, zde 1846 Něm stěch (s nář. m/b). 13. Sady, Nové 1 Předm ěstí m ěsta Š ternberk. 2 1846 N eustift; 1872 Neu stift, N ovosady; 1924 Nové Sady. 14. Sady, Nové 1 M ístní část obce Jasenka, k terá splynula se Vsetínem. 2 1852 N ovosady; 1893 Novosady; 1924 Nové Sady. 3 P. Vsetín. Ces. 15. Sady, Nové 1 Ves 16 km ssz od Vyškova. 2 1465 in villa deserta N ew stifft, Lechner I, 125; 1675. 1718 a 1751 N ebstich; 1846 Nebstich, kdysi Neustich, N eu stift; 1872 Nebstich, N ovosady; 1881 Novosády (Nebstich); 1893 Nebstich, N ebštych, Novosady; 1924 N ové Sady, dříve Novosady. 3 P. Vyškov. Ves byla v 15. a 16. stol. pustá, před 1675 obno vena. Ces. Za okupace v r. 1943 byla obec vystěhována, znovu osídlena v r. 1945. 16. Sady, Nové 1 Předm ěstí města Znojmo. 2 1846 N eustift; 1852 N eustift Znaim ; 1881 N ovosady; 1893 N eustift, Nové Sady; 1915 N eustift; 1924 Nové Sady. 3 P. m ěsta Znojma. Osada vznik la před koncem 18. stol. S a d y , N o v é , viz Mírov, viz Novo sady, viz Nebštych. 17. Sady, Nové, u Velké Bíteše 1 Ves 2 km zsz od Velké Bíteše. 2 1356 in N eustift, ZDB III, 151; 1409 villam Nes ty ff, ZDB X, 76; 1410 v N emstichu, K P II, 209; 1466 ves N ew stych, LSA III, 48; 1532 ze vsi Nebstijchu, PB XV, 171; 1672, 1718. 1720 a 1751 Nebstich; 1846 Nebstich, kdysi N eustift; 1872 Nebstich; 1881 N ovosády (Nebstich); 1893 Neb stich, N ebštych, též N ovosady; 1924 Nové Sady и Velké Bíteše, dříve Neb štych. 3 P. Náměšť. Ves byla 1480 pus tá, 1532 osedlá. Čes. 4 N o vy Sade, do Novéch Sadu, za Novém a Sadama, Novosaďák, novosacké.
Arch. N ebštych, Nebštyšáci (dnes se již cítí pejorat.). 18. Sady, Nové, Malé 1 Dříve obec, nyní předm ěstí Uničova. 2 1846 Klein N eustift. 3 P. m ěsta Uničova. Založeny 1780. 19. Sady, Nové, Velké 1 Dříve obec, nyní předm ěstí Uničova. 2 1846 Gross N eustift. 3 P. m ěsta Uničova. Založeny 1780. 5 M J: pl. к sadb „co je posazeno, vy sazeno, zasazeno“, tzn. „co je (nově) za loženo“, srov. stč. vazbu vysaditi ves „založit, griinden, stiften “ (odtud i Sady = něm. Gi'und, Nové Sady = N eustift, z čehož čes. Nebštych, s nář. b/m N em stich, popř. s úpravou Ném stich, N ěm stěch). Téhož význam u je i čes. Novo sady, vytvořené analog, podle jm en typu Černovír (to opět analogií podle slože ných jm en typu Jaroměř, Litom yšl ze spřežky č m vír). Ve spojení s přívlast kem Nové ,.neu“, označujícím „nové“ založení (nikoli protiklad к „staré, alt“ !), se obvykle nepociťuje význam „G arten“, s nímž etymologicky souvisí. Nové Sady*Novosady je vlastně mladší toponym ické synonym um к Nová Ves; odtud i něm. (Neu)dórfel „nová víska“ (viz 11. Nové Sady a Derfle) a kolísání něm. N eudorf a N eustift (viz 10. No vé Sady 1314 a 1517). Nové Sady je jm éno typicky m orav ské. Stojí zpravidla za něm. N eustift, zřídka za N eum ark (tak osada a před m ěstí Oder) n. Neudorf. N ejstarší zá znamy jm. N. S. jsou 1511 (10. N. S.) a 1651 (7. N. S.). Frekvenční vrchol jm éna je v 18,—19. stol., a to v běžné podobě Novosady. Teprve lexikon 1924 vystřídal tuto podobu důsledně jm énem Nové Sady (ve 12 případech). Novosady ani Nové Sady se nevyskytují v Ce chách. Za něm. N eu stift je zde Lhota (u Kaplice, N. Bystřice), Nová Lhota (H. Planá), N ovotiny (u Dol. Královic), Polečnice (H. Planá). ČV 155, 223, 267; Prof - ; Hosák VVM XX-P 17; ZMK X 124. 419
Sag 1 Zanikl v okolí Uherského H ra diště. 2, 3 Přip. se r. 1372 v rejstříku mostného. Může b ý t totožné s 2. Seč. 5 Snad z apel. sak „Sack“. Asi n á zev místa, kde se lovily ryby. CV —; Prof IV 9 (Saky); Nekuda 46. Sahov 1 Hrádek, k terý stával u Špi ček (Hranicko). 2 1408 supper m unitione Sahow, Lechner I, 25. 3 H rádek byl lénem biskupství olomouckého. 5 M J : p atrn ě substantivizací jm enné ho adj. sáhový k sáh(a), mor. nář. sáha „menší neotesané kusy kam ene dávané do základů jako vyplň zdivá“, pův. „ta kové kam eny srovnaná do sáhových h ranolů“ (Machek ES 437-8). MJ zn. asi „hrádek vystavený z neotesaných, hrubě opracovaných kam enů“ n. „při pom ínající svou podobou sáh“. ČV —; Prof —; Nekuda —. S a c h s e n t h a l , viz Sasov. S a i t z, viz Zaječí. Sajlerov, od 1947 Kralicky. 1 Dříve osada, nyní část obce Kralice na Hané (Prostějovsko). 2 1846 Seilerndorf, Seilerow; 1872 Seilerndorf, Sailerov; 1881 Seilerov; 1885 Seilerndorf, Seilerov; 1915 Seilerndorf, Seilerov; 1924 Sajle rov, dříve Sailerov; 1947 Kralicky. 3 P. Kralice. Ves založena r. 1791 parcelací dvora. Ces. 5 Nazván po K ristiánu Augustovi hraběti Seillernovi něm. Seilerndorf, čes. Seilerov, obě jm. s analog, -dorf „ves“ nebo s příp. -ov. Časté něm. příjm . Seiler „provazník“. CV 268; Prof - ; Bach DNK 1-1 275. Salajka 1 Samoty, osamělá stavení, skupiny rozptýlených domů v horských oblastech vých. M oravy a Slezska. 2 Např. Salajka na Morávce, o. FrýdekM ístek:1881 Solajka; 1924 Salajka. Vět šinou se však v lexikonech neuvádějí. 5 M J: z apel. salajka „potaš“, z lat. sal alcalis. Bývala ta k nazývána místa, kde se pův. pálilo dřevěné uhlí nebo kde se připravovaly suroviny pro vý robu skla, nebo — pokud se jm. S. vy skytuje u potoků — kde se vařívalo 420
mýdlo. Ojediněle (Provodov na Luhačovicku) nazván tak i pram en se „salajkovou“ (tj. kyselou, ostrou) vodou. CV - ; P rof - . 1. Salaš 1 Ves 6,5 km jjz od Zlína (nyní Gottwaldova). 2 1846 Sallasch, Salaš; 1872 Salasch, Salaš; 1881 Salaš; 1885 Salasch, Salaší; 1906 Salasch, Sa laš; 1924 Salaš. 3 P. Malenovice. Ves založena v 2 . pol. 18. stol. Ces. 4 Tá Salaš/ten Salaš, na Salaš, na Salaši/-u, ze Salaše/-ša, Salašan, salašský. 2. Salaš 1 Ves 11,5 km sz od U her ského Hradiště. 2 1846 Sallasch, Salaš; 1872 Salasch, Salaš; 1881 a 1924 Salaš. 3 P. Buchlov. Ves založena krátce před 1750. Ces. 4 Ten Salaš, na Salaš, na Salašu, ze Salaša, Salašák/Salašan, salašský. Tá Salaš (Velehrad). 5 M J: z apel. salaš „pastýřská chatrč na horách pro uby tování pastevců ovcí spolu se zařízením na výrobu sýra a ovčího m léka“. Slovo pastýřské kultu ry valašské. Srov. maď. szállás „přístřeší, ubytování“, turec. sa laš, tatar. šalaš „salaš“. CV 159, 233, 266: P rof - ; Machek ES 439. Salavice 1 Ves 4 km sev. od Třeště. 2 1531 na lesích, kteříž leží u Salavic, ZDB XXIV, 90 ed.; 1531 na vsi Salavici, ZDB XXIV, 91 ed.; 1563 tvrz a ves Salawicze, ZDB XXVIII, 67; 1678 Sollow itz; 1718 Solow itz; 1720 Sallawitz; 1846 Salawitz, m ylně Solaw itz a Sollo w itz, Salaioice; 1872 Salowitz, Salavice; 1881 Salavice; 1893 Sollowitz, Salavice; 1924 Salavice, Sollowitz. 3 P. města Jihlavy. Ves byla do poč. 16. stol. lénem pánů z Lipého. V 16. stol. tvrz. Něm. a čes. 5 M J: příp. -ice k OJ, dnes příjm . Salava, to podle Svobody StčOJ 173 a CV 120 k cizímu Sal(a). Snad však Sa lava utvořeno příponou -ava k dom á címu sálati, srov. laš. nář. a sloven, salať 1 . „házet, m etat; 2 . „plížit se“ nebo stč. sálati „doutnat, žhnouti bez plam e ne, sálati“. Zejm éna spojení se stč. sá lat dovoluje výklad M J z apelat. *sá-
lava „místo, kde sálá“, srov. P J Pálava, Šírava, Stínava „kde slunce pálí, kde se trať šíří, kde je stín“. P rof —; Machek ES 439. S a 1 b n u s, viz Sukolom. Dolní. S a l i s f e l d , viz Salisov. Salisov 1 Ves 4,5 km zsz od Zlatých Hor, nyní jejich část; Sl. 2 1795 Salis feld; 1828 Salisfeld; 1881 Salisfeld; 1894 Salisfeld; 1924 Salisov, Salisfeld, dříve jen Salisfeld. 3 P. Ondřejovice. Zalo ženo 1795. Něm. 5 Nazván po zakladateli a m ajiteli panství Ondřejovice K arlu Ignácovi ze Salis analogickými jm ény nejprve něm. Salisfeld „Salisovo pole“ a teprve 1924 Salisov. Příjm . S a lis: k střhn. salhe, salche, saliche „Salweide, jív a“, lat. sa har. Srov. i čes. příjm . Salis, Sališ, Salich, Salicha. CV —; Prof II 8 (Sahlich); Kluge EWDU 497; Zuber Jesenicko 356. 6 Dolní louky Niederwiesen, Konigova výšina/Kónigsberg. S a l z e r g u t , viz Svět, Nový. Sam otin 1 Ves 10 km severně od No vého Města na Moravě, nyní část obce Kadov. 2 1767 (pečeť) poctiví obce sam otinske, VM-Nové Město 608: 1846 Sam otjn; 1872 Sam otin, Sam otin; 1881, 1924 Sam otin. 3 P. Nové Město. Ves založena 1717 a 1735 v lese zvaném Na Sam otině. Čes. 4 Sam otin/Sam otin, na Sam otin, Sam otinár (!), sam otinskej/sam otiňáckej. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Samota, to hypokor. podoba k některém u ze slo žených OJ s kom ponentem sám „al lein“, např. Samosul, Samoděl, srov. Radslav/Radota, M.J Radotín, Strach kvas/Strachota, MJ Strachotín. M J S. p atří do skupiny posesívních jm en s -atín, -otín, -etín na Českomor. vrcho vině. ČV 265; Prof IV 11 (z apel.); Svo boda StčOJ 165; Sm ilauer PST 2 158; Rospond RKJ-W roclaw II 74. Viz i Sa motíšky. 6 Blatky. P J H íviny ( = Jiviny), Vubčiny. Sam otíšky 1 Ves 6,5 km sv od Olo mouce. 2 1131 Sem itesicih, CDB I, 115;
1239 in villa Sem itessich, CDB III, 214; 1256 in Sem ithesich, CDM III 234; 1275 in villa Sem itesiz, CDM IV, 120; 1508 dopl. T; 1517 v Sam otižkách, ČMM 1957, 311; 1518 z Sam otissek, PO X, 327; 1529 de Zamotissek, ACO 265 f. 339; 1577 ze vsi Sam otizek, PO XXIX, 195; 1595 do Sam otissek, PO XXXIII, 338; 1606 Sam otissky, Reg. panství kláštera H radiska; 1673 Samotischeckh; 1677 Sam otischko; 1691 Sam otissek; 1718 Sam otissek; 1720 Sam otisko; 1751 Samotischek; 1846 Sam otischek, Samo tissek, Sam otischky; 1872 Samotischek, Sam otišky; 1881 Sam otíšky; 1893 Sa motischek, Sa m o tíšky; 1924 Sam otíšky. 3 P. K lášterní Hradisko a olomoucká kapitula. Čes. 4 Sam otiške, do Sam otišek, k Samoliškám , o Samotiškách, za Sam otiškám i (!), Samotěšák, sam otěšské/-tiské. 5 M J: dem inutivum k Sěm itěšice „ves lidí Sem itěchových“, k OJ Sem itech, složené mu z *sěm(i), stsl. sěmb „osoba“, sěmbja „rodina, Fam ilie“ a z -těch „těšit, trös ten“, -těcha „Trost“ ; srov. OJ Sěm islav, Sěm idruh. Dem inutivní podoba dolože na poprvé r. 1508. K dem inutivizaci a s ní spojeným dloužením ě > ie > i srov. Lověšice/Lovíšky, Sudom ěřice/Sudom írky. Podoba Sam otíšky se Savznikla až tehdy, kdy se spojovacím vokálem místo pův. i stalo -o- (analo gicky podle hojných složenin typu Ja roslav), čímž jednak um ožněna fonologicky zám ěna Sěm i-/Sam o-, jednak sé m anticky přiklonění k sám „allein“. R. 1677 se píše Sam otischko: dem inutiva na -k y m ívají v 17.—19. stol. ojediněle též nové zakončení neutrálním -ko, srov. L a žá n ky/lb l^ Lažánko, M edlánky /1677 Medlánko, dokonce i Postřelmůueřc/1672 Postřelm ůvko — p atrně ana logicky podle typu Meziříčí, Veselí/M eziříčko, Veselíčko. ČV 24, 120; Prof IV 30 (Semčice), 42 (Semtěš), V 557, 593; Svoboda Rus.-čes. studie 356, ČMF 1940, 421 a StčOJ 85; DS 8, 99; Schwarz VS II 434. 421
S a n d h ů b e l , viz Sandhýbl. Sandhýbl, od 1948 Písečná. 1 Ves 5,5 kilom etru sv od Jeseníku; Sl. 2 1373 W iistekirche, A 131; 1559 zu W iistkirch, A 132; 1567 Sandhiibel, A 133; 1640 Sandhiibel, A 133; 1720 Sandhu bel; 1783 Sandhiibel, SAB, Gub. R 136; 1805 Sandhuebel; 1828 Sandhiibel; 1836 a 1881 Sandhiibel; 1894 Sandhiibel; 1924 Sandhýbl, Sandhiibel, dříve jen Sand hiibel; 1948 Písečná. 3 P. Frývaldov. Již 1373 tu byl kostel, ves však zanikla a teprve 1519 byla obnovena pod no vým názvem Sandhiibel. V 14. stol. ham r. F arn í (od 1782) kostel sv. Jana K řtit. Něm. 5 Původní název vsi byl W ústekirche „pustý kostel, pustá cerekev“. U plat ňoval se ještě nakrátce po obnovení vsi, ale záhy převládl název Sandhiibel „pí sečný vrch", k střhn. hiibel „vrch, Hůgel“. O dtud i čes. Sandhýbl a překla dem první části pak poválečné jm. Pí sečná (k tehdejším u tvoření srov. jm. Břidličná, Uhelná, Žárová). ČV —; Prof —; Kluge EWD 11 256. 6 Na dolování ukazují P J Zeche a Seijenjluss. Sasina 1 Ves 4,5 km vsv od K unštátu. 2 1368 Zassina, ZDO I, 975; 1407 Zassyn, ZDO VII, 381; 1437 in villa Sassma (!), ZDO X, 83; 1447 Sassynu (4. p.), ZDO X. 536; 1549 ves Sasynu, ZDO XXV, 117; 1593 ves Sasynu, ZDO XXX, 283; 1674 Sassina; 1718 Sassina; 1735 ex pago Sasina, M atrika ve Svitávce; 1751 Sassina; 1846 Saschina, Sashina, kdysi Saw in (omyl;); 1872 Sas sina, Sasina; 1881 a 1924 Sasina. 3 P. K unštát. Ces. 4 Sasina, do Sasiny, na Sasinu (Letovice), Sasinčák, sasinské. 5 M J : přivlast. příp. -ina k OJ Sasa, to domácká podoba k Sas <- etnické jm. Sas „Sach se““, stč. Sasín/Sas; srov. Uhřín/Uher —> Uhra (v M J Uhříněves u Prof IV 424—5). M J zn. „Sašova ves“. K tvořeni při vlast, příponou -ina srov. přívlastek v blízkém jm. Lhota Rapotina „Lhota Rapotova“. Jm éno S. patří do skupiny 422
posesívních jm en na širším K unštátsku. CV 120; Prof - ; Skutil MSB1 145. Sasov 1 Dříve osada obce Kosov, nyní část m ěsta Jihlava, 2 km jv od města. 2 1846 Sachsenthal, obecně Buergerlust; 1872 Sachsenthal, Saksentál; 1881 Sachsentál; 1924 Sasov, Sach senthal, 3 P. m ěsta Jihlavy. Původně tu byl dvůr, který držela v 1. 1668—1721 jihlavská patricijská rodina Gosko von Sachsenthal. Odtud slul dvůr Goskohof. R. 1778 parcelací dvora vznikla ves. 4 Guskák, na G uskák, na Guskáku, za G uskákem , Guskáčák, guskovskejf guskáckej (jen v pam ěti, Kosov). 5 Něm. název Sachsenthal „saské údolí“ podle přídom ku jihlavské rodiny Gosko von Sachsenthal. Česky nejprve pouhým převedením něm. Sachsenthal —>■ 1872 Saksentál, r. 1924 um ěle vytvořeno Sa sov: analog, příp. -ov k Sas „obyvatel Saska, ein Sachse“. Něm. 1846 Buerger lust je rom antizující název s význ. „zá bavní místo pro m ěšťany“, srov. Josefs lust s. v. Císařov. V nářečí žil archaic ky i název G uskák „G uskův“ tj. dvůr, m ajetek. CV —. Prof —. S a u b s d o r f , viz Supíkovice. Savín 1 Ves 7,5 km zjz od Litovle. 2 1353 in Saivyn, ZDO I, 275; 1368 in villa Zawyn, ZDO I, 1033; 1519 v Sawinie, PO XI, 57; 1527 hory mé saw inske, PO XIII, 86 ; 1655 ze Sawina, Mat rik a v N ákle; 1665 ze Sawýna, M atrika v Cholině: 1718 a 1720 Saw in; 1751 Sa wina; 1846 Sawin, Saw jn; 1872 Savin, Savín; 1881 Sabin; 1885 Sawin, Savín; 1924 Savín. 3 P. Haňovice. R. 1781 par celován dvůr. Ces. 4 Savin, do Savina, Saviňák, savinské. 5 M J : přivlast. příp. -in k O J Sá va, to již stsl. OJ m užské i ženské; OJ dáváno po opatovi sv. Sávovi (Sabbasovi), zesnulém 531 v Jeruzalém ě. Jin é je jihoslovan. hydronym um Sáva (Bezlaj II 170), s nímž naše O J sotva souvisí podobným způsobem jako OJ Dunajr Dněpr/Něpr s odpovídajícími hydronymy. CV 120; Prof - ; Svoboda StčO J
—. 6 Savínská pila, P inda též Zavadil- ^ z o w i c e ; 1872 Sazowitz, Sazovice, 1924 ka, Václavov. V P J Na starých SavínecTw f Sazovice. З P. Napajedla. Ces. 4 Sazovice, do Sazovic, Sazovjan/Sastávala původně ves S. Sazany 1 Původně ves, k terá sply zovják, sazovský. 2. Sazovice 1 Zanikly v okolí Dobrnula s Kelčí (Hranicko). 2 1131 Zazane, CDB I, 115; 1391 in platea Sazan ante čic (Přerovsko). 2 1397 villam Sazow ycze, ZDO VI, 654; 1539 dopl. T. 3 Ves Celcz, Lechner I, 15. byla ještě 1539 osedlá. 5 M J: z akuz. pl. k nom. stě. sězěné 5 M J: příp. -ovice k OJ Saza apel. < sadjanin „kdo sídlí v sadě, v sa sadja „saze, R uss“, dávaném u dech“. S největší pravděpodobností sou sazé nejspíše podle barvy vlasů. Zn. ves lidí visí jm. S. se základem a významem jm éna Sady, k terý je vyložen u hesla Sazových. Možno též uvažovat o Saza hypokor. podoba k Sazoma, o němž Nové Sady. CV —; P rof —; Nekuda —. Sazomín 1 Ves 6.5 km jjv od Žďáru viz Sazomín. ČV 119 (Saz); Prof —; nad Sázavou, nyní část obce Vatín. 2 Svoboda StčOJ 199 (s apel.). Scihouo 1 Zaniklo v neznám é poloze. 1317 villam, que Sezem in dicitur, CDM VI, 116; 1353 Cesemyn, CDM VIII 239; 2 1046. falz. z 12. stol., Scihouo, Kos 1436 že drží zboží kláštera žďárského mas 260. . . . Sezem in, K P III, 146; 1481 v Saze5 Nejasné. Snad Mstichov? K OJ minie, PB V, 45; 1496 na . . . Sezem in, Mstich, o němž viz Stichovice. ZDB XVII, 7; 1583 ze vsi Sazomina, PB Sebranice 1 Ves 4 km vsv od KunXXIX, 516; 1674 Sazomin; 1718 Sazo- štátu. 2 1043, falz. z 13. stol., villam m in 1720; Sozom in (!); 1751 Sazomin; meam Cebranice, CDB I, 378; 1255 in 1846 Sazomin, nebo Sazonin; 1872 Sa alliis parochiis videlicet in Zebranitc, zomin, Sazom ín; 1881 a 1924 Sazomín. CDM III. 220; 1258 super ciruiotu . . . З P. Žďár. Čes. Sebráních nom inatur sinto in U zbrun 4 Sazomín, do Sazomina, Sazomák, ne, CDM III, 266; 1348 Czebranycz, sazomskej. Sazojin, do Sazojina (K ara- ZDO I, 23; 1368 villas Sebranicz sum sín). ' 5 M J: přivlast. příp. -ín pův. k OJ m unitione . .., ZDO I, 975; 1407 SebraSezema, v němž základ ukazovacího nycz, ZDO VII, 381; 1407 z Cebranic, zájm. sen ( < sbrťb, 2 . p. sego) a zěma KP I, 198; 1437 municionem Czebra„zem“ ; srov. polab. Sezem ow , pol. OJ nicz, ZDO X, 83; 1447 villam CzebraZesema. OJ m ěla variant Sazema, Sa- nicz, ZDO X, 536; 1482 rybník u Čebzima, Sazoma. CV 119 (k sed-); Prof ranic, K P VI, 252; 1483 plebani in IV 48—49 (Sezemin); Svoboda StčOJ 84 Sebranicz, ACO 265, 67; 1483 plebano in až 85 a CMF 1942, 284; Sm ilauer OČ Czebranicz, ACO 265, 68 ; 1490 u Czeb37—38 (Sezemice zn. „lidé bydlící v této ranicz, PO V, 251; 1517 z Cebranic,. zemi“, u našeho jm éna se zdá posesívní ČMM 1957, 341; 1529 na tvrzi její Czebvýznam jistý); Eichler S tJ 308—309 a raniczych, PB XIV, 153; 1530 na SebSlavia 1966, 246; Taszycki Rozprawy raniczych, PB XIV, 231; 1532 ze vsi 112, 138: Schwarz VS II 89, 91, 93. Czebranicz, PO XV, 271: 1536 na ves 1. Sazovice 1 Ves 7 km zsz od Zlína Sebranicze, PO XVII, 144; 1549 ves (Gottwaldova). 2 1373 villam Zazowicz, Cžebranicze, ZDO XXV. 117; 1559 o sta ZDO II, 337; 1437 villam Sazowicze, tek . . . sebransky, PO XXIII, 52; 1594 ZDO X, 223; 1447 villam Sazowicze, na dědinu Sebranicze, ZDO XXX, 283; ZDO X. 558; 1585 ze vsi Sasowicz (?), 1646 z dědiny Cebranicz, M atr. ve SviPO XXXI, 107; 1671 Sassow itz; 1672 távce; 1655 Sebranicz, ACO 12; 1673 Sazowicze; 1718 Sassow itz; 1720 Sasso z dědiny Sebranicz, M atr. v Dol. Louč w itz; 1751 Sazow itz; 1846 Sazow itz, Sa- kách; 1674 Sebrannitz; 1711 ex pago 423'
Czebranicz, M atr. ve Svitávce; 1718 a 1751 Sebranitz; 1846 Sebranitz, Sebra nice, kdysi Czebranicze; 1872 Sebranitz, Sebránice; 1881 Sebranice; 1893 Sebra nitz, Sebranice; 1924 Sebranice. 3 P. K unštát. V 14,—16. stol. tvrz. Far. kostel Nanebevz. P. Marie, kdysi opevněný. V 18. stol. na sam otě Vaculce pošta. Ces. 4 Sebranice do Sebranic, v Sebrani cích, za Sebranicema, Sebraničák/Sebraňák/Sebrán (velmi arch., K unštát, Tasovice). Cebranice, do Cebranic . . . (velmi arch., Voděrady, Rudka, Jasinov, Rozseč nad K unšt.; doloženo jen u nej starší gener., u ml. gen. užíváno jen ojediněle, a to expresívně). Srov. i záznam ve VMK u nštát 152: „někdy také a v ústech lidu posud C ebranice“. V expres, užití zapsáno i Cebranice (Újezd u Kunšt., H luboké u Kunšt.). 5 MJ S. je nejstarší domácí toponym um. které se z Moravy v hist. zápisech připom íná. M J : příp. -ice k OJ Sebrán, to z part. pass. k sebrati „mit-, w egnehm en“ ; zn. ves lidí Sebranových. Srov. OJ hnáti'H nán, MJ Hnánice, lháti/Lhán, MJ Lhánice, ždáti/ Zdán, M J Zdánice. Svoboda v Prof V 17 vyslovil názor, že Sebranice mohlo zn. „ves lidí sebraných z celého okolí“. Avšak vzhledem k tomu, že typ M J z participiálních O J + -ice, -ovice je zjevně starý (Prof V 576), a to i na Mor., zůstávám e p ři výkladu patronymiekém. Jm éno S. zapisováno též Ce branice, ojed. Cebranice: jde patrně o něm. substituční c z čes. s, srov. Suchdol/Zauchtl, Sudice/Zauditz atd. Po divné ovšem je, že toto C- proniklo i do nář. podoby, což by předpokládalo trv a lejší přítom nost něm. živlu v obci — a to nebylo prokázáno. A proto by bylo třeb a v zápisech dobře doloženou po dobu Cebranice pokládat vlastně za pů vodní. Vznikla příp. -ice od O J *Cabran, *Cěbran; o Ca-, Cě-, Ce- viz Čebín. Kom ponent -bran není ve starých složených osob. jm énech jako druhý člen doložen (kromě jm en typu Při brán, Sebrán, k terá z participií sloves), 424
jako první člen byl však hojný (Branimír, Bransúd atd.). Míst. jm éna typu „složené OJ + -ice“ (Bohuslavice, Jaroměřice apod.) leží jen na starém sí delním prostoru spolu s jiným i starý mi typy jmen. Bylo by tom u tak i u Sebranic: ves leží v Boskovičko-Jevíčské brázdě, na staré spojnici již. Morava — Cechy, blízká jsou M J Vo děrady, C hrudichrom y, Baboleky (> Bábolky), Jabloňany, M J na -tice. Po doba Sebranice by vznikla dodatečným přikloněním pův. Cebranice k význa mově zřetelnějším u Sebranice (a také k častějším u OJ Sebrán), nář. Cebra nice pak křížením Cebranice a Sebra nice. CV 54; Skutil MSB1 130-131 (..Ná zev obce je odvozen patronym ickv od názvu potoka S ebránek“ — mylné). 6 Vaculka (dříve Zlatá Studně, v. t.). S e b r o w i t z , viz Zabovřesky. 1. Seč 1 Ves 11,5 km zsz od Plum lova; dříve ves, 1960—1964 část nově vzniklé obce Hrochová-Lipová-Seč, jejíž jm éno upraveno 1965 na Lipová. 2 1718 a 1751 Setsch; 1846 Setsch, Secz; 1872 Setsch, Seč; 1881 a 1924 Seč. 3 P. Bos kovice. Založena kolem r. 1700. Čes. 4 Seč (sg.)/(častěji) Seče (pl.), na Seč, do Seče/do Seči, v Seči/v Sečich, za Sečó za Sečama, Seiák/Seščák, v pl. též Sečšči, Sečči, Sešči, secké. 2. Seč 1 Ves zaniklá v okolí kláštera Velehrad (totožná se Sag?). 2 1228, falz. z 13. stol., Seeschae, CDB II, 380. 5 0 2. Seč viz Sag. • M J : z apelat. seč, stč. sěč, zn. pův. „sekání“, pak „místo vysekané, m ýtina, m ýtina s m la dým porostem “. Jm éno 1. S. tvoří pře sah areálu Seč z Čes.-mor. vrchoviny na D rahanskou vrchovinu. Srov. ještě jm. Proseč, Rozseč, m ající však jiný areál, a jm. Zďár. ČV 155, 171, 235, 265; Prof IV 17-19; Sm ilauer PST 2 159; OČ 142, 200, 358 a Vodopis 477; Bezlaj II 178; DS 3, 148; BSOA 60. S e č , viz Franková. Sedlatice 1 Ves 11,5 km vých. od Telče. 2 1257 Schedelethiz, CDM III,
257; 1713, 1720 а 1751 Sedlatitz; 1846 kterého složeného OJ s boj- „pugna“, а 1872 Sedlatitz, Sedlatice; 1881 Sedle- např. Bojslav, Bojm ír) s B /V a s anti tice; 1924 Sedlatice. 3 P. Nová Píše. cipací m ěkkosti, srov. Mašovice/Maispitz, Ves záhy zpustla a 1709 byla obnovena Podolí/Poidl. O statní něm. kom ponenty na nynějším místě. Ces. jm éna jsou analogické: dem inutivní -Z, 4 Sedlatice, do Sedlatic, Sedlaták, -el, genitivní -s i -prunn „Brunnen, sedlatickej. 5 M J: příp. -ice к stě. ne studně“. Pro jihozápadomor. areál jsou typická MJ s t-ovým sufixem v základ složenému OJ Sedlata (srov. O J Sedlek, Sedlej v blízkém M J Sedlejov, Sedleš, ním OJ (např. Bohutice, Hostětice, Ko Sedlena) к sedlatí „satteln“ nebo sed- jatice, Sedlatice), což výklad z O J Bojata nouti „sich setzen“ ; к tvoření srov. podporuje. Schwarz 278 a VS II 136; sršět/Sršata, třěščěti/Třěščata u Svobo Beranek 78, 86 : Hosák JM 1966, 56 a dy StčOJ 165. Zn. ves lidí Sedlatových. SKDÚ 6. 15, 32, 45, 94 aj. (o Voit-/BojaDoklad 1257 je něm. substitucí čes. ta pochybuje); Šm ilauer ZMK 1968. 233. *Šedlětice. M J p atří do skupiny jihozá- 6 Kolonie, Lehm m ůhle též Porzmůhle, padomor. M J s t-ovým sufixem v zá Ovčárna/Heidhof, Rybárna/Fischhaus. kladním OJ, např. Hrabětice, Hostětice, P J N esyt/N im m ersatt (rybník). Kojatice, Modletice atd., z nichž některá 2. Sedlec 1 Ves 4.5 km jjz od Ná m ají odpovídající posesívní M J typu měště nad Oslavou. 2 1104. falz. z kon Sedlatín (v. n.), zejm. na Ces.-mor. ce 12. stol., Sedlce, Kosmas 259; 1376 vrchovině. CV 119, 265; P rof —; Svobo de Sedlcze, ZDB VI, 312; 1580 do vsi da StčOJ 97; Nekuda 158. panské Sedlycze . . . lidem sedlczkym , Sedlatín 1 Zanikl někde v okolí Hro PB XXIX. 136; 1580 mimo ves Sedliczy, tovic. 2 1115, falz. z konce 12. stol., PB XXIX, 137; 1672 Sedletz; 1718 SedSedlatino, Kosmas 260. litz; 1751 Sedetz(l); 1846 Sedletz, Sed 5 Původně Sedlatino: přivlast. příp. lec; 1872 Sedletz, Sedlec; 1881 a 1924 -ino к OJ Sedlata, o němž viz Sedlatice; Sedlec. 3 P. Náměšť nad Osl. Čes. zn. „Sedlatovo pole, m ísto“, obecně pak 4 Sedlec, do Sedlece, v Sedleci, za „Sedlatův m ajetek “. CV —; Prof IV 25 Sedlecem, Sedlečák, sedlecké. 5 Podoba (Sedletín); Nekuda 46. Sedlice objevující se v 16. stol. vznikla 1. Sedlec 1 Ves 5 km jv od Mikulova. analogicky buď podle jiných jm en se 2 1305 W oytsprunie, SAB fotokopie č. singulárovým -ice, nebo z nář. do Sedle 12; 1332 Foydaspru, CDM VI, 438; ce, v Sedleci na pozadí zm ěny i > e. 1362 in villa nostra Foydesprun, ZDB 6 P J Ve stráži, Na strážném , V hradech. 3. Sedlec 1 Zanikl u Louky (Jemnic IV, 78; 1414 zu Voydesprun, Bretholz Das U rbar 75; 1573 u vsí . . . Ffoydes- ko). 2 1361 cum villis . . . Sedulcz, ZDB IV, 74. 3 Viz N ekuda 46. prum a (!). ZDB XXX, 89; 1673 Voytels4. Sedlec 1 Zanikl u V inař (Přerov brun; 1718 V oitelsbrunn; 1720 Voitelsbrunn, Selecz; 1751 Voitlsbrunn; 1846 sko). 2 1353—1397 dopl. T; 1406 villam V oitelsbrunn, kdysi Foydaspru, Selecz; Sedlcze, ZDO VII, 179; 1418 villam 1872 Voitelsbrunn, Selce; 1881 Selec; Sedlcze, ZDO IX, 179; 1447 villam suam 1893 Voitelsbrunn, Selec, Selce; 1924 Sedlcze, ZDO X, 657; 1480-1590 dopl. T. Sedlec, Voitelsbrunn, dříve Selec, též 5 M J : ze stě. apel. sedlce, -ě n., demiSelce. 3 P. Mikulov. Far. kostel sv. Ví nutiva k sedlo. J a k ukázal VI. Smilauer, Slavica Pragensia X 291—293, přešla ta. V 18. stol lázně. Něm. 4 T en Sele, v Selci, do Selce, Selečák, dem inutiva typu Sedlce pro svou říd selcký (Hlohovec). 5 Něm. Voitelsbrunn kost k m askulinum n a -ec, srov. bláto/ je nejspíše čes.-něm. hybridní jm éno: blatcě/MJ Blatec, hum no/hum ence/MJ к OJ Bojata (to hypokor. podoba ně Humenec. Tento vývoj lze dobře (až po 425
podobu Sedlice) sledovat na jménech v Cechách, k terá bohatěji dokum ento vána. Zde jen z části u 2. S. — Morfologickou abstrakcí z nepřím ých pádů do Sedlce [Selcě], v Sedlci [Selci] mohlo vzniknout i analogické Sele. M J Sedlo: geografické um ístění obou vsí zaručuje výklad ze sedblo „Sattel, ves v terénním sedle“. K sed-lo „dvorec, ves, bydliště“ srov. rus. selo, stsl. selo „ves“. K rozlišení obou význam ů spe cializací sedlo „ves“ X sídlo „Wohnstatte“ srov. město/místo. Původní vý znamový rozdíl mezi sedlo a ves není znám (viz F. Bezlaj Rozprava in gradivo - podle ZMK VII 345). M. K aras (ZMK VIII 140) pokládá za prvotní ves, které je v záp. a již. slovan. jazycích. Vedle těchto dvou term ínů je ještě dě dina (mor.-sloven.) a rus. derevnja. Na m ladší původ slova sedlo „ves“ ukazuje 1 jeho slovotvorná průhlednost. CV 171, 234; Prof IV 19 (Sedlce), 20-23 (Sedlec 28X), 29-32 (Sedlo 6X), V 530 („Berg sattel“), 543 („Wohnsitz“); Šm ilauer OC 56 a PST 2 159; Machek ES 441 (s. v. sedlák); Schwarz 84 a Nordostbayern 256; Trávníček HM 165; DS 11, 106 a 20, 217; NR VII 156, 158 a XII 214. Sedlejov 1 Ves 6 km ssv od Telče. 2 1366 villas . .. Sedleyow, ZDB IV, 433; 1446 de Sedleyowa, ZDB XII, 462; 1678, 1718 a 1720 Sedlegow; 1751 Sedlegow; 1846 Sedlejow , Sedlegow; 1872 Sedlejow, Sedlejov; 1881 a 1924 Sedle jov. 3 P. Telč. Ces. 4 Sedlejov, do Sedlejova, Sedlejovák/ Sedleják, sedlejovskej. 5 M J : přivlast. příp. -ov k starém u jednoduchém u OJ Sedlej, o němž viz Sedlatice. Jméno patří do skupiny posesívních M J s j-ový m sufixem v základním OJ (např. Božejov, Dražejov), typických pro Ces.mor. vrchovinu. CV 119; Prof —; Smilauer OC 167. 201, 202; Schwarz VS II 232. Sedlešovice 1 Ves 2 km jižně od Znojm a, nyní část obce Nový Šaldorf. 2 1190 Sedlesovici, CDB I, 326; 1272 426
Scillaspiz, CDM IV, 66 ; 1279 de Cedelspizt, CDM IV, 164; 1328 curiam suam dietám Edelspicz, CDM VI, 368; 1363 in Edelspicz, Dědické knihy m ěsta Znoj ma 8 ; 1379 Zelspicz, CDM XI, 135; 1397 Edelspicz, Dědické knihy m ěsta Znojma, 77; 1498 de Edlspicz, ACO 265, f. 122; 1624 von Elspicz, M atrika ve Znojmě; 1672, 1718, 1720 a 1751 Edlspitz; 1846 Edlspitz, Edlšpice; 1872 Edelspitz, Edelspice; 1881 Sedlešovice; 1885 Edelspitz, Sedlešovice; 1924 Sedlešovice, Edelspitz. 3 P. Louka. Na konci 18. stol. parcelo ván dvůr. Něm. 4 Něm. Ělšpets. 5 M J : příp. -ovice к starém u jednoduchém u OJ Sedleš, o němž viz Sedlatice. Zn. ves lidí Sedlešových. Do něm činy přejato již velice záhy s náležitou substitucí S /Z (vyslov: C): 1279 Cedelspitz, srov. Sebranice/Ce branitz, Suchdol/Zauchtel; toto počá teční Z bylo považováno za něm. před ložku ze, zu „v, in “, proto jm éno dekomponováno Cedelspitz —> ze Edel spitz, srov. Smolín/M olein, Cvrčovice/ Ur spitz. Za čes. -šovice je pravidelně na již. Mor. něm. -spitz, srov. Mašovice/ Maispitz. CV 119; Prof —; Schw arz 246, 313, 324 a VS II 131; Beranek 79; Hou dek CVSMO 1896, 46. 6 Zelený strom Grünbaum . Sedlice, Nové 1 Ves 8,5 km vjv od Opavy; Sl. 2 1285 in Nouo Sedlicz, CDM IV. 227; 1377 m it Nowosedlicz, Gr-M II, 488; 1414 super Novosedlicz, K apras I, 6 ; 1434 s Nowosedliczi, Kapras II, 32; 1441 podle hranic nowosedlisczich (!). K apras II, 46; 1461 nad Nowu Sedliczi, K apras I, 62; 1465 nad Nowosedliczy, K apras I, 75; 1467 nad Nowosedlczy, K apras II, 79; 1486 Nowosedlicze, ZDOp III, 3; 1486 na Nowoselicziech, ZDOp III, 7; 1514 Nowosedlicze, ZDOp III, 44; 1559 ves Nowosedlicze, ZDOp VII 6 ; 1559 u vsi Nowosedlicz, POp XIV D 15; 1561 u lidí nowosedliczkich, POp XIV, H 5; 1570 ves Nowo sedlicze, POp XVIII, 118; 1736 a 1805 Neu Sedlitz; 1835 N eusedlitz; 1894 Neu
Sedlitz, Novosedlice; 1906 Neusedlitz, Novosedlice; 1915 Nové Sedlice; 1917 Neusedlitz, Nové Sedlice; 1924 Nové Sedlice. 3 P. Stítina. Čes. 4 N ove Sedlice (pl.), na Nove Sedlice, na N ových Sedlicach, N ovosedlak/(v pl.) Novosedliccy, novosedlicky/novoselsky. 5 M J : původně stč. sg. Novosědlica „no vě založená, osedlá ves“, příp. -ica > -ice substantivizací k adj. novosedlá (tj. ves, lhota). Protože k *Nové Sedlo bychom čekali adj. novosědlný/-sedlnický, z čehož by M J muselo znít *Novosedlnice (srov. Sedlnicel), předpoklá dám e zde analogické tvoření podle jm en typu Sedlnice, Lomnice, Hlavnice. O sedlo viz Sedlec. Na konci 15. stol. chápáno Novosedlice plurálově, neboť slovotvorně jm éno neodpovídalo form ám jm en vzniklých substantivizací adjektiv (viz výše). Naopak obyvatelský význam plurální „lidé nově usedlí“ byl v podobě Novosedlice „náležitý", srov. interferen ci Slatinice ■<— > Slatiníky, Kobylnice <— v K obylníky. Prof IV 26 vykládá Sedlice ze Sedlec nebo Sedlce jako je nář. Tejnice k Týnec. Podobné před lohy u našeho jm éna však doloženy ne jsou. CV Hosák W M X X -P 54; DS 11, 106 a 20, 21; Nft XII 214. Sedlisko 1 Ves 6 km ssz od Olomou ce. nyní m ístní část obce H orka nad Moravou. 2 1276 in Sedlisk, CDM IV, 129; 1535 ze vsi Sedlisstkach, ZDO XXIV, 4; 1676 Sedleyssek; 1718 Sedleyssekh; 1751 Sedlegsko; 1772 dopl. T; 1846 Sedleysko, Sedlegsko, Sedleisko; 1872 Sedlejsko; 1881 Sedlištka; 1885 Sedlejsko, Sedlištka, Catal. cleri; 1915 Sedlejsko; 1924 Sedlisko. 3 P. m ěsta Olomouce. Původně rybářská osada. Čes. 4 Sedléška (pl.), do Sedléšek, Sedléšák, sedléské. 5 Z prvního dokladu není zcela jasné, zda M J znělo Sedliska (pl. k sedlisko) nebo Sedlíšťky, to dem inutivum k plurálovém u Sedliska (v. t.). K zám ěně sufixu -ščky na -sko přispěla ta okolnost, že plurál Sedlíštky byl
v nářečí přiřazen ke kolektivním jm é nům typu Horka, Lesa, Zahrádka: Sedliščka, Sedlištka (pl.), k němuž dotvo řeno „náležité“ nom inativní Sedlisko avšak se zachováním dem inutivní kvan tity i — í, ej: Sedlejsko. Tato podoba byla až 1924 „pospisovněna“ na Sedlis ko, ač náležité by bylo Sedlíštko. R. 1885 podle nář. Sedlé(j)ška úřední Sedlíštka. CV 149, 234; Prof IV 28-29; Nft XI 11. 1. Sedliště 1 Ves 4 km ssv od F rýd ku; Sl. 2 1305 Sedlicza, Prášková poz.; 1447 Czedlicz, tam že; 1450 Sedlicze, Listinář207; 1580 Sedlissczie, Sedlest, Sou pis 47, 48; 1580—1583 Sedlišče, Slez. sb. 1956, 103; 1641 Sedlišt, LSA 412; 1688 in pago Sedliscze, VB 567; 1711 Sedlistczio (6. p.), M atrika ve F rýdku; 1736 Sedlisst; 1881, 1885 Sedliště; 1894 Sedlischt, Sedliště; 1924 Sedliště. 3 P. F rý dek. Far. kostel Všech sv. Čes. 4 T y Sedlišča, do Sedlišč, v Sedlišč (!); nověji to Sedlišče, do Sedlišča, v Sedlišču, Sedliščak/-an, sedlicky. 6 Kouty, Mlzáky, Černá zem. 2. Sedliště 1 Zaniklo mezi Budkovem a Radkovicemi (Jemnicko), kde je Sedlišťský rybník. 2 1464 Sedlisstie villam desertam , ZDB XIII, 111; 1541 ves pus tou Sedlisstie, ZDB XXVI, 71. 3. Sedliště 1 Zaniklo u M oraveckých Pavlovic (Nekuda 47). 2 1368 in villa Seddliczt, ZDB V, 118. 5 P rvní doklad u 1. Sedliště 1305 Sedlicza bychom mohli pokládat za pů vodně singulárové Sedlica, avšak slovotvorné obtíže takového pojetí (o nichž viz Nové Sedlice) i další doklady typu ze Sedlišč ukazují na pův. plurál Sed lišča, Sedlišče (pl.) —>• Sedliště (sg.). Kdyby bylo výchozí apelativum význa mu „místo, kde je sídlo“, jak bychom při singulárovém pojetí očekávali, m u selo by jm. znít *Sedlisko. Srov. posud v m ístním nářečí sedlisko „statek, hos podářství“. Třebaže dnešní nářeční h ra nice apelativního -isko/-iště leží daleko na záp. Moravě v linii Bystřice n. P.— 427
Velké Meziříčí —Hrotovice —Morašice, takže většina M oravy zná jen odvozo váním sufixem -isko, v dnešní a p atrně 1 starší toponym ii toto zeměpisné roz ložení obou sufixů neplatí (srov. M J Lučíce Lučiščě „kde je louka“ na Hranicku). Tak i ve Slezsku (srov. Repiště a na blízkém R atibořsku Ovsiště). O sedlo viz Sedlec. P J Sedlišče ve Věcově (Novoměstsko). CV —; Prof IV 27-28 (13X); Schwarz VS II 423; BN 1, 138; NR XI 11; Hosák Acta UP III 150. Sedlíšťky 1 Zanikly u Oldřichovic (Napajedelsko), kde je trať Sedlíšťky. 2 1501 ves pustou Sedliščky, ZDO XVI, 147, ed. 5 Viz Sedlisko. Sedlkov 1 Zanikl u Černé Hory (Bla nensko), kde je dvůr Sedlkov. 2 1390 in villa Sedlkow , ZDB VII, 712; 1466 dvuor Sedlkuow , PO IV, 153; 1550 ves Sedlkow , ZDO XXV, 125. 3 Ves za nikla v 2 . pol. 16. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Sedlek, to staré jednoduché příjm í (viz Sedlatice). CV - ; Prof IV, 19 (Sedlčice); Nekuda 148. 1. Sedlnice, Dědičná a 2. Sedlnice, M anská 1 Dvě souvislé vsi, 4,5 km sz od Příbora, nyní společně pod jm. Sedlnice. 2 1267 ab aqua, que vocatur Zedelniz (týká se řeky), CDM III, 402; 1299 Cedlitz, RB II 1847/794; 1359 m edia villa Sedlicz, CDM VII, 354; 1472 de Sedlnicze, Lechner I, 87; 1526 pode vsí Sedlniczy, PO XIII, 73; 1542 na puol vsi Sedlniczy, DM VII, 22; 1550 puol vsi Sedlnicze, DM VII, 22; 1558 na Sedniczy (!), PO XII, 148; 1606 tvrz a ves Sedlniczy (4. p.), DM XXIII, 57; 1606 m anství selniczke (!), DM XXIII, 65; 1614 fa rá ř sedlniczky, M atrika v Mor. O stravě; 1633 Sednitz; 1676 Le hen Sedlnitz, Erb Sedlnitz; 1718 Sedlnitz; 1751 Sedlnitz; 1846 Sedlnitz, Sedl nice; Erb Sedlitz, Sedlnitz, Dědičné Se dlnice, Lehn Sedlitz, Sedlnitz, Manské Sedlnice; 1881 Lenní Sedlnice, Zpupné Sedlnice; 1885 Sedlnitz, Sedlnice; 1924 428
Sedlnice, Sedlnitz. 3 P. Dědičná Sedlni ce a M anská Sedlnice (Manská Sedlni ce byla lénem olomouckého biskupství). Tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Mi chala v Dědičné Sedlnici. Něm. Po r. 1945 osídleno z blízkého okolí. 4 Ta Sednica, do Sednice, za Sednicu, Sedničan, sednicky. To Sednišče, do Sednišča, v Sednišču, Sedniščan^čan (Skotnice). Sedišče, do Sedišča, sedičansky (Kateřinice). Něm. Tsědlits. 5 M J: substant. příp. -ica > -icě, -ice k adj. sedlbna Z> sedlná, tj. voda, říčka tekou cí sedlem, Sedlem (o sedlo viz Sedlec). Za m ístní jm. byl vzat název říčky čas tokrát v hist. pram enech vzpom ínané jako důležité linie p ři stanovení hranic panství tam ního kraje, zejm. v poměru k panství jičínském u a hukvaldském u. Jm éno říčky zn. „tekoucí mezi sedly. Sedly“, nikoli „sádly“ — *Sadlnice „říč ka, při které bylo mnoho sádel, čili Sá zav, tj. ry b n ík ů “, jak soudí Prásek Úvahy 78 a CMM 1905. 235. Hosák (sb. O strava I 47) se přiklání k prioritě MJ, které přeneseno na říčku. To je možné, ale na form álním a vlastním významo vém výkladu M J se tím nic nemění. S vývojem stč. -(te)dlný > nč. -dny souvisí i Sedlnice - y nář. Sednica. Na čas tu stály od 17. stol., jsouce rozděle ny říčkou, dvě Sedlnice: Manská (Lehn S.) a Dědičná (Erb S.). P řívlastky dány podle právního postavení: prvá byla lénem olomouckého biskupství, druhá podléhala právu zemskému. CV 234; Prof —; Liew ehr ON Kuhl. 52—53; Schwarz 330 a VS II 316, 417; Bezlaj II 179; NR XII, 186. 6 Dreigiebel. S e d m D v o r ů , viz Dvorů, Sedm. Sedm lánů 1 Ves 9,5 km zjz od Vid ná vy, nyní část obce Skorošice; Sl. 2 1625 a 1720 dopl. T; 1805, 1836, 1894 Siebenhuben; 1924 Sedm lánů, Sieben huben, dříve jen Siebenhuben. 3 P. Frýdberk. Původně tu byl dvůr, k ně muž 1585 náleželo sedm lánů. Ves vznik la v 16. stol. Půh. knihy z r. 1604. R. 1850 se stala osadou Skorošic. Něm.
5 M J : pův. něm. Siebenhuben podle toho, že zdejší dvůr měl 7 lánů. Srov. Čtyřicet Lánů, Padesát Lánů, tam také o lán, -huben. CV —; Prof —. S e h r a d, viz Sehradice. Sehradice 1 H rad a ves 8,5 km jižně od Vizovic. 2 1300 de Engelsberch, CDM V. 116; 1366 de Engelperk, ZDO I, 946; 1375 ad castrum Engelsperg, CDM XI, 8 ; 1397 z Sehradic, CDM XV. 371: 1608 super castro Sehradicz, Lechner I, 27; 1440 castrum Sehradicze, Lechner, I, 48; 1494 zboží sehradske(h)o, PO VI, 140; 1544 na pustý hrad Sehra dicze, na Nowe Sehradicze, DM VII, 29; 1522 fo jt jeho sehradsky, PO XII, 88 ; 1545 statek sehradsky, DM IX, 200; 1595 ze vsi Sehradicz. DM XXI. 77; 1670 a 1718 Sehradicze; 1720 Dehraditz (!), Tehraditz; 1751 Zahraditz (!); 1846 a 1872 Sehraditz, Sehradice; 1881 Engelsberk (hrad), Sehradice (ves); 1924 Sehradice. 3 P. Vasily. H rad a statek byly lénem olomouckého biskupství. H rad byl 1518 pustý. Ces. 4 Sehradice, do Sehradic, k Sehradicom, za Sehradicama, Sehrazan, sehracký. Ojediněle: Zehradice, do Zehradic asi podle toho, že ve výchmor. nářečích předpona se- vyslovována ze-, např. že brat, zepsat „sebrat, sepsat“. P ro hrad: Tetov, na Tetově, tetovský. 5 Název obce pod hradem , který slul původně Engelsperg něm. Engelsberg (z něm. OJ Engel, to dom ácká zkratka k něm. OJ Engelhart k Engel „anděl“ ; -berg „hora“, přeneseně „hrad“) , je odvozen příp. -ice k O J Sehrad, složenému z ko řene osob. zájm ena zvratného sě „sich“ a -hrad „hraditi, einfrieden“, srov. Sel’ut, Sel’ub (viz Seloutky) a OJ Na krad, Podhrad u Svobody StčO J 76 a 84. Zn. ves lidí Sehradových. K event. vý kladu k OJ Sehrad, do něhož by bylo h vsunuto před r sekundárně jako v Hostěradice/Hostěhr aclice, Tvořiraz/ Tvořihráz apod., scházejí starší doklady. CV 72 (-hrad); Prof —. Lidový název hradu Tetov je odvozen od jm éna feu-
dál. rodu T atourů z Tetova, jem už hrad dočasně v 2 . pol. 16. stol. náležel. 6 Končiny, Miloňov, Mokré, Na drahách, Na lozkách, Na Zásadném, Vrchy. S e i b e l s d o r f , viz Zipotín. S e i b e l s d o r f , viz 3. Bělá. Seifen, Seifern, Zejpy 1 Zaniklá ves, nyní sam ota u Dolní Hynčiny (Zábřežsko). 2 1365 villam Zayphen, ZDB IV, 225; 1398 Z a yff Petrussow, ZDO VI, 740; 1408 Zeyffen, CDM XIV, 6 ; 1924 Zejpy, Seifern. 3 Dále viz Ospit. Bře zina Zábřežsko 443 ztotožňuje Seifen = Ospit (podle A. Czerného), což nejisté. R. 1535 se S. uvádí jako pustý. 5 Podle dokladu 1398 bývá tento Sei fen často identifikován s Petrušovem u Mor. Třebové (v. t.), u něhož se však jindy ves tohoto jm éna nepřipom íná. • M J: z něm. Seifen <— ze den sifen, k něm. slfe „překapávající voda, močál, údolí s potůčkem, Sickwasser, Sum pf stelle“, k nám však přeneseno něm. hor níky ve význ. „potok, v němž se rýžo valo“, proto i B runzejf nyní Ryžoviště. CV - ; Prof I2 339, IV 36; Schwarz 100; Šm ilauer Vodopis 457; W alther LNB 99: DS 3. 194: Disputationes XI/5; ZMK 1968, 115: Hosák W M XX-P, 27. S e i f e r s d o r f , viz Zátor. S e i t e n d o r f , viz Zivotice; Zivotice, H ladké; Zivotice, Horní. Sejřek 1 Ves 13 km sz od Tišnova. 2 1487 z Sejřku, AČ XVI, 315; 1675 Seyržek; 1677 z dědiny Seyřku, M atrika v D. Loučce; 1691 z dědiny Segržku, tamže; 1718 Seyržek; 1720 Seyrzek; 1751 Segržek; 1846 Seyřek, Segřek; 1872 Sej řek; 1881 Sýřek; 1885 Sejřek, S ejřky; 1924 Sejřek. 3 P. Pernštejn. Čes. 4 Séřek, do Séřku/-a, za Séřkem , Š i rák, séřovské/séřské. 5 M J : dem inutivum k *Sýř, to přivlast. příp. -jb k OJ Sýr ■<— sýr „Käse“, srov. OJ z názvů jí del Kaše, Polívka, Syrovátka, Tvarůžek. K dem inutivizaci srov. Lboň/Lboněk, dnes Zbonék. S nář. změnou ý > ej > (han.) é zapisováno pak Séřek a v dneš ní úřední podobě Sejřek. ČV 45 (nejas 429
né); Prof — (jen jm. Syrovice); Svoboda StčO J 189. Viz Syrovice. Sekeřice 1 Snad zaniklá ves kláštera pustim ěřského. 2 1464 za ves Sekeřice, K P IV, 529. 5 M J : příp. -ice k OJ Sekera, to z apel. sekera, sekyra „A xt“. Zn. ves lidí Sekerových. Srov. časté příjm . Se kera a stč. OJ ze jm en nářadí Bič, Cep, Húžva, Sochor, Stúpa. CV —; Prof IV 36; Svoboda StčO J 198, 199; Nekuda - . Sekyřkostel 1 Ves s kostelem a s dvo rem, k terá splynula s Podivínem. 2 1067 ad Secircostel, Sekyrcostel villam Slivnicam cum foro, Kosmas 113; 1072 Zecircostel, Zecircastel, Sekircoztel, Kos m as 121. 3 Ves splynula s Podivínem, který m ěl odtud německé jm éno Kos tel. Viz však sub 5. 5 M J zatím ne zcela jasné, a to pa trn ě v různé m íře v obou kom ponen tech. Jako nejsnazší se nabízí výklad: OJ S ekyr (k sekyra „A xt“) + poses. příp. -jb + apelat. kostel „K irche“ -> Sekyřkostel „kostel S ekyrův“. OJ Sekyr v m užském rodě však nikde doloženo není. Je znám a pouze podoba Sekyra (např. u Svobody StčOJ 48), k níž by posesívum znělo *Sekyřín. Profous ta kovou slovotvornou anom álii připouští (např. IV 137 Sosen), ale pro tak ranou dobu, odkdy je Sekyřkostel doložen, lze ji sotva připustit. OJ S ek yr bychom mohli považovat leda jen za variantu OJ Sekyra jako jsou dvojice V lk/V lka, B uk/B uka (Svoboda o. c. 127). Ale ani tato varian tn í dvojice není doložena. I M J S ekyřa n y v Cechách předpokládá zprostředkování skrze jiné jméno, a to m ístní („ves Udí ze S ekyr“, Prof V 635; k nom. S e k y ry viz ještě níže. Spal 69 a j. připouští i výklad přím o z OJ, tak i Profous s. v. Synčany). M J se základem S ekyr- jsou doložena ze starých sídelních území i v jiných slovanských jazycích (polšt., ukraj., srbcharv.). Dalo by se tedy předpokládat, že základ byl sdostatek rozšířen, takže mohl p atřit k antroponym ickým prv430
kům velmi starým . Byl a posud je znám i z m ikrotoponym ie na Moravě (např. v Částkově u Uh. Hradiště) i jinde (viz DS 16, 75). Velmi vážná nám itka mluvící proti výkladu „Sekyrův kostel“ je skutečnost, že v X. a v první polovině XI. století nemohly být u nás šlechtické kostely, mohly být jen knížecí nebo biskupské. Proto výklad „Sekyrův kostel“ — připouštíme-li třebas jeho možnost slovo tvornou — je třeba odm ítnout z důvodů historicko-právníeh. Navíc není znám ani šlechtic, ani jiná historická postava, která by nesla jm éno Sekyr(a) a k terá by byla v nějakém vztahu k naší loka litě. Historikové se proto pokoušejí o výklady jiné: V. Richter (SPFFBU, ř. F/VH, 1958, 68—87) spojuje kom ponent S ekyř- skrze jeho grafickou podobu Z ekir s ital. zecca „m incovna“. Vycházel přitom ze zprávy v CDB I 138, že K onrád II. v rá til 1144 Podivínu právo razit mince. Ale jednak nebyla ražební činnost náležitě prokázána, jednak bylo u nás ražení mincí znám ou věcí s vypracovaným i odborným i term íny, takže nebylo třeba ital. zecco přejím at. Richtrovo m ínění třeba odm ítnout i z hlediska slovotvorného: Sekyřkostel/Z ekirkostel s význa mem „ražební kostel“ nelze v české to~ ponymické (ani jiné slovanské) sousta vě takto utvořit. R ichtrův výklad nevy světluje zecca — Z ekir- s r, ř. Viz i od m ítnutí Pošvářovo v Num ism atických listech 1954, 16. Zápis Zebirkostel bývá rovněž čten Sebířkostel (např. u F. M atějka) a M J je pak spojováno s pražským biskupem Sebířem , k terý dal r. 1063 svolení k za ložení olomouckého biskupství a který podle Kosmy zemřel r. 1067. Věcně by tu jistá pravděpodobnost byla: pražské biskupství si podle Kosmy p ři vymezení rozsahu olomouckého biskupství vym ínilo na M oravě „Sekirkostel s příslu šenstvím a dvůr k něm u přilehlý, ta k jako dříve mělo („ut antea“), zároveň
ves Slivnici s trhem a hrad založený uprostřed řeky S vratky jm énem Podi vín, nazvaný ta k po svém zakladateli Podivovi, židovi, ale později katolíku“ (citováno ze stati F. M atějka v ČMM 1968, 89—98). Uvádí-li Kosmas konkrét ní data o založení Podivína — vždyť věc m u byla jistě známa, neboť šlo o území pražského biskupa, tím spíše bychom očekávali podobný údaj o event. Šebířkostelu, kdyby byl pojm enován po praž ském biskupu Sebířovi. Musela tedy ves Sekyřkostel již tehdy být určitého vět šího stáří, ja k to předpokládá vývoj Slivnice, k terá v Kosmově době byla již trhovou vsí. Výklad Sekyřkostel „Sebířův kostel“ pokládám e za neprav děpodobně vykonstruovaný a odm ítám e ho rovněž vzhledem k nem ožnosti sub stituce k/b a zčásti i střídy s/š. Správně proto pokládá F. M atějek o. c. zápis Sebirkostel za kancelářský přepis. F. M atějek v citované studii podal pozoruhodný náv rh vyložit zápis Zekirkostel jako sekundární koruptelu z pův. *Crky cbrky, cbrbky „dřevěný kos te l“ a *Kostel „kam enný kostel. K irche“ připojovaného ke jm énu *Crky až teh dy, kdy původní význam cbrky upadl v zapomenutí. Vidí v tom to tautologickém jm éně stopu byzantského ritu Vel ké M oravy, zničeného rozpadem říše, avšak přetrvávajícího ve jm énu Crky. To bylo podle M atějka načas patrně pouhým pom ístním jm énem upom ínajícím na starší nějaké význam né sídlo (proto i zájem pražského biskupství i knížete o oblast kolem Podivína, pro to i nejasnosti p ři vymezování hranic přítlucké fary atd.). Z ekyr-/Sekyrvzniklo p rý m etatezí z *Crky, Cerky, přičemž význam „dřevěný kostel“ vy šel z užívání, jm éno se toponymizovalo a bylo doplňováno jako blíže určujícím a jistou situaci vysvětlujícím přívlast kem kostel „K irche“, který byl zprvu apelativem (tedy *Sekyř kostel), později splynul v jednoslovné Sekyřkostel. Tato složená podoba vznikla analogicky po
dle posesívních jm en typu K něževes„ Buštěhrad. M J Olbramkostel na blíz kém Znojem sku (a něm. W olfram skir chen — Kostelec n a Jihlavsku) nelze pokládat za vzor, neboť je m ladšího data. Zdá se, že tento zajím avý n áv rh jepravděpodobný jen v tom, že jm éno Se kyřkostel je svým vznikem koruptela dotvořená analogií, neboť a) hypotéza předpokládá původní *Crky, což je vlastně pro praslovanštinu rekonstruo vaná podoba; ze slovan. jazyků je znám jen nom inativ typu církev (viz Kopečný VSZ 81); b) bylo-li ještě do Husovy doby známo diferenční užití apel. cierkev „dřevěný kostel“ X kostel „kam en ný, zděný kostel“ (viz Machek ES s. v.), je málo pravděpodobné, ba tém ěř ne možné, že by se event. původní *Crky bylo toponymizovalo s plnou ztrátou sé m antické motivace, což je nezbytným předpokladem takového procesu; c) h le dím e-li k čes.-něm. substitučním vzta hům, probíhajícím na jižní Moravě a zprostředkovaným často latinským i zá pisy, m useli bychom očekávat *Crky -» *Serk~, které by se dále přesmyklo v Sekyr. M etateze by však vzhledem k jejím u výsledku m usela proběhnout napřed v češtině, jsouc vyvolána význa movým přikloněním k sekyra (v něm čině k ní nebyly vhodné podm ínky: sla bika je uzavřena, r po samohlásce před souhláskou bylo oslabeno; v němčině neexistuje nějaké *sekyr-/*zekir~, k ně muž mohlo být *Serk- přikloněno). Roz hodující však je, že není znám analogic ký případ metateze. Z původního do mácího *C rky bychom nejspíše očeká vali substituci končící dekompozicí *Crk > něm. *Cerk-/Erk-, srov. Cito nice/Zetnitz/Edm itz, Sedlešovice/Cedelspitz/Edelspitz. Protože zápisy, které přesto, že pocházejí od Kosmy, poklá dáme za latinsko-něm ecké, a protože m ají podobu Zekir-, předpokládám e, že počáteční Zeřc- = graficky čes. Sek-, srov. výše a Suchohrdly/Zukohrdl/po 431
zději Zuckerhandel, Sudkov/Z autke s obvyklým S/Z. Ja k jsm e už řekli výše, není OJ Se kyra doloženo. Pokládám e kom ponent S ek yř za sekundární, vzniklý až doda tečným přisouzením posesívního vztahu do spojení Sekyrkostel. S -r-, a nikoli -ř-, jsou psány všechny znám é doklady, což při grafické nevyspělosti není však jednoznačně jasné svědectví o původ ním r; k tom u nás vede jen strukturní a substituční rozbor jména. Podoba Se kyr-, Z ekyr-, Sekir-, Z ekir- odpovídá dobře českému obyvatelském u M J *Se kyry „ves rodiny Sekyrovy“ (MJ Sekyřany v Čechách také předpokládá MJ *S ekyry, viz výše). Možná, že se lépe jako původní hodí význam „ves v trati Sekyry, v tra ti podobné sekyře“ (srov. P J podle podob: Choboty, K lobouky, Kolo, Lopaty), nebo označovalo *Sekyry m ísto vysekané, vyklučené; tak totiž vystupuje apel. sekyra ve starosrbské toponymii (viz R. Fischer BzN 1957, 177 n. a E. Eichler tam též 1958, 301 n.). Po stránce věcné by apelativní význam byl příhodný, neboť lokalita leží v bý valém porostu hustých lužních lesů po dél Dyje a dolní S vratky (srov. i výklad u jm . Pouzdřany). Podoba *S ek yry p ře jata do lat.-něm . prostředí s náležitou hláskovou substitucí S/Z (— c): *Sekyr -> *Zekir a s náležitou m orfem atickou korespondencí čes. -y = 0 nebo -en; srov. K okory -> Kokor, Drahany —>■ Drahan; tedy: *Sekyry -> Z ekyr. Toto pojetí respektuje přirozené a pravidelné procesy, které v toponym ii a v jejím vztahu k něm čině i latině probíhaly. Rovněž druhý kom ponent -kostel za sluhuje bedlivější pozornosti. Na první pohled je jasný jen s významem „K ir che“. Rada důvodů, které uvádějí v po chybnost posesívní vztah S ekyř Kostel a o kterých viz výše, m usí b ý t nutně rozšířena i na kom ponent -kostel. Věcně by M J K ostel „K irche“ odpo vídalo skutečnosti, neboť v Podivíně byl význam ný kostel. Je však krajně ne 432
pravděpodobné, že by ves, v níž byl kostel takového významu, byla v něm čině nebo latině nazývána prostým pře jetím apelativa kostel „K irche“ a nikoli překladovým jm énem Kirche, Kirche-, event. Ecclesia apod.; srov. Bílý Kostel nad N isou/W eisskirchen, 1352 Alba ec clesia u Prof II 319, Hranice/W eisskir chen, 1276 Alba Ecclesia. Také pro češ tinu bychom očekávali jako pravděpo dobnější jm éno Kostelec, Kosteliště, Kostelany, Cerekev nebo Cerekvice apod. Rozhodující však je, že kompo nent -kostel, znam enal-li „Kirche“, zůs tal nepřeložen nebo aspoň substitučně neupraven (*Kostel by dalo něm. *Kostl, *Kustl, srov. M oštany —> Mušov, MořIcov —?■ M urk). Je rovněž nepravděpo dobné, že by Němci nazvali cizím, tj. českým jm énem Kostel obec Podivín, kde zakladatel h rad u Podiva byl jim nepochybně znám. Naše úvahy vedou k závěru, že nelze klást rovnítko ani mezi -kostel = „Kir che“, ani mezi pojm enování Podivín a něm. Kostel, vzniklé paralelně při za ložení m ěsta Podivína. Úvahy nás nutí dále k tezi, že Podivín a Kostel byly dvě sam ostatné lokality různého stáří (o tom viz níže). Jestliže jsm e substituční vztahy uplat nili u kom ponentu Sekyr-, m usím e tak učinit i u kom ponentu -kostel, poklá daného dosud za zdánlivě jasný. Vyjdeme-li z předpokladu, že lat.-něm . kostje za čes. ch(v)ost-, m usíme s ním spo jený form ant -el pokládat za cizí a se kundární, neboť v češtině neexistuje morfém el, který by v t é t o pozici pl nil slovotvornou funkci. R epertoár čes ké toponym ie nabízí k základu ch(v)ostjako nej očekávanější příponu -b n: *ch(v)ostbn -» něm. *kosten. S překva pením pak čteme, že Podivín je uváděn v CDB III 165 pod jm énem Cozten, o němž Hosák SKDÚ 25 sice říká. že tento zápis může bý t „stěží co jiného nežli K ostel“, ale právě tento zápis je klíčem k řešení, neboť je oním chybějí
cím článkem v řadě vzniklé dedukcí na základě substituční analýzy. Tedy: kom ponent -kosti u Sekyřkostel je vlastně d ru h o tv ar z *Ch(v)oston-: ch(v)ostbno/ -na k psi. ch(v)osti, „křoví. Gebtisch, Dickicht“. Srov. Chvostná u P r o f il 325: 1394 K osten; ostrov Koos u G reifswald u : 1241 Chosten; další příklady Slo van. ch(v)ost-/něm. K ost viz u Bořka ZNT 82. Významnou paralelou je cel kem blízké M J Kostice, pův. Kostnice ■«— *Chvostnice, ležící rovněž na strate gickém m ístě a u lužního lesa, který je velm i starý. Po stránce věcné se vý znam „křoví", „hustý porost“ dobře hodí z týchž důvodů jako S ek yry'S ek yr. Čes. *Ch(v)osťbn- pravidelně substituo váno do něm činy jako K osten s něm. topoform antem -en. Sekundární zámě nu něm. Kosten/ Kostel lze sice chápat jako přiklonění k čes. kostel „K irche“ (ale přiklonění k význam u v cizím ja zyce je málo jisté: Kostel vzniklo pa trně přikloněním význam u až při zpět ném. přejetí něm. K osten do češtiny.) Pravděpodobněji jde však o německou fonetickou zm ěnu en /el, která byla vy volána disimilační tendencí v řadě zubnic -stn-. Form ant -el se mohl plně „vokalizovat“, protože -el je v bavorské němčině běžný prostředek dem inutivizace: Kosten > K ostel > Kostel. Srov. i Podolí/Poidl, kde sice d a l hlásky pů vodní, ale jm. P. chápáno zdrobněle (výzkumem zjištěno v Podolí). Na rozdíl od předpokladu historiků, kteří v okolí naší zaniklé vsi počítají s třem i lokalitam i (Slivnice, S ekyřkos tel a Podivín), vidím e zde lokality čty ři: Slivnice, k terá byla nejstarší, Podi vín, k terý byl nejm ladší, a dvě sousední menší vsi *Sekyry a *Ch(v)ostno, -á, kte ré splynuly a zčásti zanikly, zčásti na jejich m ístě založeno m ěsto Podivín, přičemž jm éno *Ch(v)ostno/-a v němec ké substituci K osten a úpravou Kostel přeneseno jako jeho název. Němčina tak zachovala slovanské jm éno staršího předchůdce Podivína.
Do jisté m íry potvrzuje náš předpoklad i L. Hosák, SKDÚ 22, 24, k terý před pokládá, že město Podivín nebylo za loženo na „zeleném“, nýbrž „že tu bylo sídliště z doby předlokační“. Podobu Sekirkostel pokládám e proto nejspíše za něm .-lat. koruptelu s čes. *Sekyry a !iChvostno/-a, vzniklou jako odraz složitých historickosídelních pod m ínek příslušných lokalit: *Zekirkosten — Z j Sekyřkostel, nabytím významu „Kirche“ koruptela chápána jako jm é no složené s prvním členem posesívním typu K něževes, proto i „náležité“ posesívní Sekyřkostel. Tak snad pochopí me lépe i Kosmův zápis o dvoru p ři lehlém k Sekirkostel: onen dvůr byl asi jedna z našich čtyř předpokládaných lokalit, kdysi p atrně větší a m ající své jméno, tehdy však již m alá a bezejm en ná. Její jm éno však zachováno v koruptele Sekirkostel, jíž pojm enováno loka lita sousední, větší a významnější. (Proti výkladu Sekyřkostel = S e k y ry + Chvostno lze vznést nám itku: jsou ta kové slučovací složeniny, nám zcela běžné, doloženy v staré době? [V. Šm.]) Vylučujem e souvislost jm éna S ek yř kostel jak s častým i mor. P J Sýkoř, Sékeř, Sékoř, jak činí drobná vlastivědná literatura česká, ta k s něm. OJ Seiker ( < Slgihart, takže nem ůže být Sekyr-), jak činí ojediněle m ístní vlastivědná li tera tu ra německá. N ejistá zůstává i možnost vyložit Kosmovy zápisy vlastně jako castellum „Sekyrův h ra d “. P řípad castellum —> něm. -kostel, -kosti, čes. -kostel není znám; středověká tradice tak význam ného m ísta by jistě udržela povědomí o hradu a o jeho jm éně. — Vyloučit tuto možnost však zcela nelze, neboť jak konstatoval K. Lechner, Archaeologica A ustriaca 1971, 350, „pro 8.—10. stol. m usím e počítat vždy s touto tro jicí: castrům (= hrad), curia (= panský dvůr s hospodářským význam em — ne všechny curie jsou královským i dvory!) a capella (nebo ecclesia).“ ČV —; Neku433
da —; Hosák - N evřiva - Švestka, Dějiny m ěsta Podivína, Brno, 1958; VM-Břeclavsko, 1969, 552, 553; J. Prager, P ří spěvek к počátkům Podivína, VVM XVII 22, 23. S e 1 í t к y, viz Seloutky. Seloutky 1 Ves 5 km jv od Plumlova, nyní část obce Určice. 2 1373 in Seluticz, ZDO II, 309; 1374 de Seluticz, KP I, 33; 1398 in W sselitka, ZDO VI, 816; 1406 de S elytek, ZDO VII, 199; 1437 villam S elitky, ZDO X, 276; 1480 na dvory S elitky, ZDO XII, 35; 1481 ve vsi Selitkach, PO V, 139; 1517 ze Selítek, CMM 1957, 314; 1602 ves Selitky, ZDO XXXII, 70; 1672 ex pago Selitek, Děkan. m atr. prostějovská; 1677 Selitka; 1718 Selutka; 1720 Z elutek; 1751 Seelitek; 1798 Selitek, Selutek, Selautek; 1846 Selautek, Selutek, kdysi Seli tek a Zelutuc, Selautky; 1850 Selautek, Seloutky, R affay; 1872 Seloutek, Se lo u tky; 1881, 1924 Seloutky. 3 P. Plum lov. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Selótke, do Selótek, v Selótkách, za Selótkam a, Selóčči (pl.), selócké. Selútka, do Selu tek (hanácké nář. čuhácké se stč. ú > han. ó > ú. 5 M J: dem inut. к původním u 1373, 1374 Selutice, to příp. -ice к O J Selut < stč. SeVut, slo ženému z osobního zájm ena se „sich“ a adj. Vútý „litý, zlý“, zn. ves lidí Selutových. P ři dem inutivizaci -ice > -k y zdloužen vokál předcházející slabiky SeVutice > S elitky, zrušením přehlásky S elú tky > Seloutky. Srov. Rozštoudkyl CV 24, 94; Prof —; Svoboda StčOJ 84; Rospond OSG V 110; Górnowicz J P 47, 106. 6 Vinohrady, P J Vlčí jámy. 5 e 1 s e n, viž Zelivsko. S e l u t i c e , viz Seloutky. 1. Sem etín 1 Zanikl u Brodku na Přerovsku. 2 1394 in villa S e m e ty n . . . in Sem eczyn, CDM XII, 206. 3 Ves bývá nesprávně lokalizována к Brodku na Konicku nebo к Brodku na Prostějovsku. 2. Sem etín 1 Zanikl mezi Vsetínem a Ratiboří, kde je stejnojm enná samota, 434
která je nyní částí Vsetína, a údolí Se metín. 2 1505 vsi pusté Sem etin, ZDO XVI, 67; 1535 Sem etin, ZDO XXIV, 4; 1771 Sam otin (osedlý); 1881 Sem etín. 3 Po r. 1945 se sam ota konstituovala jako obec Semetín. 4 Sem etín, do Sem etína, Sem ečan, sem čanský/sem etínský (Lipové). 5 MJ: přivlast. příp. -ín к OJ Sem ata < stč. Sem ’ata, to hypokor. podoba odvozena sufixem -%ta !> ’ata к některém u ze složených OJ s kom ponentem Sěm i-, o něm ž viz Sam otíšky (např. Sěm těch, Sěm islav, Sěmisul). Jm éno zaniklé vsi zachováno v oronym u Sem etín, uvede ném na Komenského M apě M oravy 1627 jako Sem etin m(ons). СV —; Prof IV (Semtín, S em tínek); Svoboda StčOJ 164. Semislav 1 Bývalý újezd na jihozáp. v Opavsku; Sl. 2 1238 circuitum . . . Szem izlav vulgariter nuncupatum , CDB III, 174. 3 Semislav se rozkládal na jih od biskupského statku slavkovského. O jeho lokalizaci v. Hosák - Schulz, Slez. sb. 65, 105—109. Podle Práškový Hist. topografie (s. v. Březová) se újezd kryl s proboštstvím v Březové, podle W. Latzka 105—106 víceméně s pan stvím vikštejnským . 5 M J: přivlast. příp. -jb к OJ Sem i slav, o jehož prvním kom ponentu sěmu viz Samotíšky, o druhém -slav viz Mi roslav. K onkrétně tu jde o velmože Semislava z Morkovic, který žil v prvé pol. 13. stol. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 85; DS 8, 99. S e m i t ě š i c e , viz Samotíšky. Senetářov 1 Ves 11,5 km vých. od Blanska. 2 1349 Czynols, ZDB I. 23; 1371 Zenotycz, ZDB V. 368; 1406 Senotarzow, ZDB VIII, 578; 1437 Senotarzow, ZDB XII, 301; 1459 z Senetařova, K P IV, 16; 1464 Senotarz, ahas Czinholz, K P IV, 71; 1480 ves Senechtářov, ZDB XV, 54, 59; 1490 ves Sene tářov, ZDB XVI, 31; 1492 ves Senektářov, ZDB XVI, 158, ed.; 1538 ve vsi Senetářově, ZDB XXVI, 23, ed.; 1539
na vsi Senetářově, ZDB XXVI, 35; 1576 ves Senetarzow, ZDB XXX, 90; 1669 z Senetaržowa, M atr. v Jedovnici; 1675 Senetarzow ; 1718 Senettaržow ; 1720 Sunnetarž (!); 1798 Senetarz; 1846 Senetař, kdysi Senotařow, 1850 Senetarz, Senetář, R affay; 1872 Senetarsch, Senetař; 1881 Senetářov; 1885 Senetarsch, Senetařov; 1893 Senetař, Senetářov; 1924 Senetářov, dříve Senetář. 3 Rájec. Ces. 4 Sentářuv, na Sentářuv, na Sentářuvě, Sentářnovščí; sentářuvské (v mís tě hanácké nářečí horské s o > u). V okolí též Senotářuv/-ov. 5 MJ ne zcela jasné, alespoň pokud se -ářovtýče. Z českých dokladů bychom mohli rekonstruovat OJ *Sěnotař, k němuž přivlast. příp. -ov. Takové OJ však jed nak není doloženo, což by samo o sobě nemuselo b ý t překážkou k rekonstruk ci, jednak však je jeho způsob tvoření v m oravské toponym ii zcela neobvyklý: museli bychom předpokládat rozšíření příjm í Sěnota (k seno „seno, H eu“ ; k tvoření srov. příjm í Břuchota, Sněhota, Srpota u Svobody StčOJ 166 a Sěnata, str. 165) o další sufix -ař; ale pří pad s rozšířením o -ař není znám. Mohli bychom leda p řipustit analogii podle typu Boleslav — Bolech — Bolechna, avšak i to je nejisté, protože ten mohl být tvořen přím o sufixem -echna. OJ *Senotář lze sice srovnat s OJ Třebovář v M J Třebářov (v. t.), ale k zákl. významu „obyvatel Senotína“ neexistu je výchozí MJ *Senotín. CV 30 proto odm ítají výklad rekon struovaného OJ *Sěnotář, které zůstává i sém anticky nepochopitelné (pro event. význam „výrobce, prodavač sena“ by chom čekali Sěnař, srov. Kravař, Sudař u Svobody StčOJ 172), a hledají původ v něm. O J *Seno-dar, složeném z koře ne sanno, sthn. seno, sen, a kořene -dar, srov. OJ Senepert, Senhart, Senevold a Adeler, Haladar (podle Forstem anna 403. 1295). Dokonce i něm. zápis 1349 Czynols by svou druhou částí mohl na
nějaké něm. genitivní MJ (*Seno-)balds ukazovat. Obtíže spojené s něm. původem M J S. jsou dvojí: a) kom ponent Sene- by se v němčině nem ohl vyvinout v Czyn(c)-, v češtině pak bychom očekávali Zano-; b) z něm. -dare by sice m ohl být nej spíše -tař, takže *Senodars > *Zenotař, avšak takto není jm éno z dokladů zná m o —krom ě něm eckého Senetař, vznik lého až v 18.-19. stol. vynecháním čes. topon. sufixu -ov z podoby Senetářov (srov. Benešov — Benisch, Hluzov — Leiss apod.). Do výkladu prvního kom ponentu snad vnesou více světla výsledky českoněmeckých hláskových substitucí; čes. Se-, Sě- bylo do něm činy přejím áno jako Ce-, Ci (psáno Cze, Czi, Ze, Z i, Zy), např. Senotín/Zinolten, Senorady/C zy norad, Senice/Zenicz. Č erný v U kazateli 342 uvádí pro Senetářov též něm. Ze notycz: tím je prokázáno čes. Sěno---něm. Zeno-; sporná zůstává sufixace. Něm. Zenotycz může být jak z čes. *Senotice (příp. -ice k OJ Sěnota; zn. ves lidí Sěnotových), nebo vokalizací něm. Z enots/Zenoz, které ovšem z čes. *Sě no tín, z něhož při substituci elim inován poses. sufix -ín a jm éno přiřazeno k ně meckým genitivním jm énům : *Sěnotín -> *Zenoťs Zenotycz. Něm. *Zenots upraveno v něm čině na Zenolts, nebof -ots považováno za nář. výslovnost ná ležitého -olt, -alt (srov. Senotín/Zinol ten u Prof IV 45 a u Beranka 79). Od tu d i něm. Czynols i Czinholz, které přikloněno k -holz „dřevo“. N ejasný však dále zůstává vztah *Senotín/Sene tářov. N utno vzít v úvahu, že Senetá řov byl na území německého jazykové ho ostrůvku kolem hradu Holštejna. Prof —; Schwarz 315 (z čes. OJ Sene tář) a VS II 95, S kutil MSB1 131-132 (z něm. Czynholz či Sonnedorf); ZMK X 330. S e n f t l e b e n , viz Ženklava. 1. Senice na Hané 1 Ves 8,5 km jižně od Litovle. 2 1078 Scenicze, CDB I, 79; 435
1261 Syennicza, CDM III, 324; 1276 de Sennicz, CDM IV, 129; 1287 de Senich, CDM IV, 249; 1340 de Maiori Senycz, CDM VII, 268 ; 1346 in Syenicz, Reg. V. 87; 1351 in Senycz, ZDO I, 194; 1358 in Magna Senicz, ZDO I, 608; 1364 dopl. T .; 1375 de Syenicz Magno, K P I, 27; 1399 in Senycz, CDM XII, 524; 1408 in Magna Senycz, ZDO VII, 645; 1412 v Senici, v V elké Senici, K P II, 388; 1418 in villa Magno Senycz, ZDO IX, 199; 1447 v V elké Senici, K P III, 681; 1482 z V elikej Senice, K P VI, 220; 1482 od senických lidí, K P VI, 265; 1494 z W elike Senicze, PO VIII, 254; 1508 in Magna Senic, U rbář, Ol. kapitula, SAB, opis; 1510 ve W elikey Seniczy, PO VIII, 254; 1515 Velká Senice, SA I, 201; 1596 in Magna Senicz, U rbář Ol. kap., SAB, opis; 1600 ve W elke Seniczy, PO XXXV, 7; 1611 Senyczensis, Činek, M atrikula. 102; 1616 in Magna Senic, U rbář Olo mouc, kap.. SAB, opis; 1624 W elka Se nicze, Reg. panství kláštera Hradisko, 297; 1633 Senice; 1669 dopl. T; 1677 Gross Senitz; 1685 Gross Senitz, Urbář, Ol. kapitula, SAB, opis; 1691 in Magno Senicz, Děkan, m atrika olomoucká; 1718 Gross Senitz; 1751 Gross Senitz; 1798 Gross Senitz, Hrubá Senicze; 1846 Gross Senitz, Hrubá Senice; 1850 Gross Senitz, Senice, R affay; 1872 Gross Se nitz, Senice; 1881 Velká Senice; 1885 Velká Senice; 1893 Gross Senitz, Velká Senice; 1915 Grosssenitz, Senice; 1924 Senice, dříve též Velká Senice. З P. olo moucká kapitula a K lášterní Hradisko. Již 1263 far. kostel sv. M aří Magdaleny (opevněn). Ces. 4 Ta Senice, do Senice, k Senice, za Senicó, Seničák, senické. 5 Ve 13. stol. přejato do něm činy se Sě- > Ze-, srov. Seňorady/C zyno-/Zenorad. Přívlas tek Velká, Magna, Gross od pol. 14. stol. na rozlišení od sousední Seničky (v. t.). 6 Barachov, též Zižkov, Na No vých dvorech, V hlinkách. 2. Senice,7 Valašská 1 Ves 12,5 + ’ km sv od Valašských Klobouk. 2 1504 Sem in436
ku (4.1), ZDO XVI. 196, ed.; 1512 Senici, ZDO XVII, 92, ed. 1515 S eninky (2.), ZDO XVII, 158, ed.; 1521 ves Š m in k u (!), ZDO XIX, 10, ed.; 1530 ves Jesenici (!). ZDO XXIII, 6, ed.; 1573 ves Seni czy, ZDO XIX, 39; 1670 Senicze; 1671 Senytz, Děkan, m atrika uherskobrod ská; 1718 a 1751 Senitz; 1846 Senitz, Senice, kdysi Seninka; 1881 Senice; 1924 Valašská Senice, dříve Senice. 3 P. Brumov. Čes. 4 Ta Senice, do Senice, o Senici, za Senicú, Seničan, senický. 5 Přívlastek Valašská dán až 1924 na rozlišení od Senice 1. © M J : substant. příp. -ica > -ice k adj. sěnná > senná, tj. buď lou ka, ves, stráň, kde bylo hodně sena, nebo říčka, která seno z pobřežních luk za vyšší vody odnášela — tak říčka Senica v Polance u Vsetína a potok Senička v Plostěnicích. CV 153, 169, 234; Prof IV 44. DS 3. 195 a 20, 319; Bezlaj II, 180; Onomastica 13, 185; CVSMO 1886. 137; Šm ilauer PST 2 160. 6 Banoviska, Kondrk, Košařiska, Kršle, Skaličí, Stodůlčiska, Šance, F rantišů vrch, Zápověď, Zářné. P J : Kochavča, viz Kocha vec, Újezd. Senička 1 Ves 8 km jjz od Litovle. 2 1348 in villis parvo-Senycz, CDM VII. 862; 1371 in Parua Seniczka, CDM X. 107; 1399 in Senyczka Parva, CDM XII, 524; 1447 z Malé Seničky, K P III, 618; 1465 v Malej Senici, LSA 58; 1508 in Senička, U rbář, Olom. kapitula, SAB, opis; 1513 z Male Seniczky, PO IX. 208; 1596 in parvo Senicz, U rbář, Ol. kapi tula, SAB, opis; 1657 z M alý Seniczky, Matr. v Kostelci na H ané; 1685 Klein Senitz, U rbář, Ol. kapitula, SAB, opis; 1691 in Parvo Senitz, Děkan, m atrika olomoucká; 1718 a 1751 K lein Senitz; 1798 K lein Senitz, Mála Senicze; 1846 Klein Senitz, Malá Senice, kdysi Senič ka; 1850 K lein Senitz, Seničky, R affay; 1872 K lein Senitz, Seničky; 1881 Malá Senice; 1893 K lein Senitz, Seničky; 1905 K lein Senitz, Malá Senice, Senič ka; 1915 K leinsenitz, Senička; 1924 Se-
nicka, dříve též Malá Senice. 3 P. olo moucké kapituly. R. 1787 rozparcelován dvůr. Čes. 4 Senička, do Seničke, za Seničkó, obyvatel, jm éno „ze Seničke“, seničské; Malá Senice, do M aly Senice, Maloseničák, malosenické (Dubčany). 5 M J: dem inutivum k sousedním u M J Senice (v. t.), od něhož rozlišeno již v nejstarších dokladech přívlastky Malá, Paruo, K lein Senice. K tvoření srov. Hoštěnice/Hostěnička, Blatnice/Blatnička. CV 153, 170, 234; P rof - . Seninka 1 Ves 8 km jjz od Vsetína. 2 1500 Seninku, PO X, 277; 1503 z dě din . . . Seninky, VM-Vsetín, 60; 1504 Seninku, ZDO XVI, 188, f. 28 v., ed.; 1504 S em ínku ZDO XVI. 196, f. 29 v., ed .; 1508 ves Seninku, PO X. 309; 1516 za zprávu Seninky, PO X, 204; 1518 o ves S en in ky (!), PO X, 318; 1520 vsi Seninky, PO XI, 142; 1531 ves Sem ínku, ZDO XXIII, 46, ed.; 1535 ves Seninku, ZDO XXIV, 3, ed.; 1623 ves Sem ínky, ZDO XXXVI, 5, f. 4 v , ed.; 1626 dopl. T; 1627 Seninky, LSA č. 377; 1634 Se m ín ky, ZDO XXXVII. 41, f. 27. ed.; 1675 Dorf Seninka, U rbář Vsetín, SAB, opis; 1718 Seninka; 1751, 1798 a 1846 Seninka; 1872, 1881 a 1924 Seninka. 3 P. Vizovice. Ces. 4 Ta Seninka, do Seninky, za Seninkú, Seninčan, seninský. Seninka, do Sen ínky, Seníčan (Leskovec). 5 Přesto, že základ jm éna by m ohl ukazovat na apelat. výklad k seno „seno, H eu“ (srov. Se nice, S en ička ; tak i CV 153, 234; k sen ná „senná říčka“), form a jm éna prozra zuje posesívní výklad: MJ S. je deminutivum k *Sěnina/*Senina (ves, lhota apod.). v němž přivlast. příp. -ina k OJ *Sěna/*Sena, to hypokor. podoba buď k některém u ze složených O J s kompo nentem se- „sich“, např. SeTut, Semil, Seboj, nebo k O J Sendrah < Sěmi-drah, o němž v. Samotíšky. Hypokoristikum utvořeno v prvním případě příponou -na, ve druhém jen -a. Tedy: *Senina (ves, lhota) — demi nut . Seninka, k rá
cením Seninka. V nářečí však délka za chována (v. sub 4); ke kvantitě při zdrobnění srov. Rakova/R akůvka, Sušova/Sošúvka. Jm éno S. takto vyložené se dobře hodí do skupiny posesívních jm en typických pro Hostýnské a Vizo vické vrchy (v. M achová; srov. i hesla Lutonina a Všem ina m ající týchž for m ant -ina). Prof —; Svoboda StčO J 84. 85. 6 Dolansko, Hořansko, Prostředňansko, Vleškázka. S e n i n k a , N o v á , viz Spiklice. S e n o h r a d y , viz Senorady. Senorady 1 Ves 10 km ssz od Mor. Krumlova. 2 1349 villam Czynohrad, ZDB I, 9; 1350 in Sienohrad, ZDB I, 204; 1351 Cynarad, CDM VIII, 72; 1358 villam Syenohrad, ZDB III, 199; 1415 villam Senohrady, ZDB XI, 40; 1534 lidí svých z Senohrad, PB XV, 226; 1643 Sennohradt, U rb ář panství mor. krum lovského; 1672 a 1718 Senohrad; 1720 Senohrad; 1751 a 1798 Senohrad; 1846 a 1850 (Raffay) Senohrad; 1872 Senohrad, Senohrady; 1881 Senohraby; 1924 Senorady. 3 P. Mor. Krum lov. Hradisko, v pol. 14. stol. tvrz. Čes. 4 Senohrade, do Senohrad, za Senohradama, Senohraďák, senohracké. 5 M J : akuz. pl. k obyvatel, jm énu sěnoradi, posm ěšném u jm énu těch, kteří měli rádi seno. P atří k starém u jm en nému typu, rozšířeném u na Moravě jen v nejstarších sídelních oblastech, zde na dolním toku Oslavy. Podoba Senohrady vznikla častým předsunutím h před r na počátku slabiky, srov. Hostěrádky/ Hostěhrádky, Radešín/Hradešín a tím. přikloněna k -hrad, srov. Letohrady, Sedm ihrady v Č. ČV 120; Prof IV 45—46 (Senohrady, Senožaty); Schwarz 314 a VS II 75; OSG V 49-50. 6 Senoradská cihelna, Senoradský mlýn. Senstráž 1 Zanikl u K ralína (Zdánicko). 2 1292 Schonstraze, CDM IV, 304; 1346 Schoenstraz Reg'. V 70; 1357 de Schonstras, Mendl, K nihy počtů, 249; 1397 Senstrass, ZDO VI, 704; 1447 in Schenstraz, K P III, 419; 1464 Ssenstras„ 437
PB IV, 98; 1492 ve vsi Senstrazy, ZDB XVI, 36; 1558 vsi pusté . . . Ssenstraž, ZDB XXVIII, 7. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. 5 M J: z něm. Schonstrass(e) „krásná cesta“. Ves byla při obchodní silnici z B rna do U her; odtud Strasse. Počá teční české Se- vzniklo disimilací něko lika sykavkových elem entů. Srov. něm. MJ Schónfeld, Schóntal, Schónstein apod. O Schon- v české toponym ii viz L utterer Wiss. Z. d. Humb.-Univ., Ber lin 1967, GSR 5, 651. CV - ; P rof - ; Hosák SKDÚ 82, 95; Schwarz VS II 56; N ekuda 111; ZMK IX 233. Sentice 1 Ves 4,5 km jjv od Tišnova. 2 1358 de Sempczicz, ZDB III. 405; 1407 z Sem ptic KP II, 84; 1460 v Sempticz, PB IV, 59; 1519 ves Sem pticze, ZDB XIX, 21; 1521 na vsi Sem ticzych, ZDB XX, 7; 1538 ves Senticze, ZDB XXVI, 12; 1559 ves Senticze, ZDB XXVIII. 13; 1573 ves Senticze, ZDB XXX, 9; 1609 Senticze, ZDB XXXIV, 27; 1674, 1720, 1751 a 1798 Sentitz; 1846 Sentitz, správněji S em tjtz, Sem tice, kdysi i Zemczicze; 1850 Sentitz, Sem tice, R affay; 1872 Sentitz, Sentice; 1881 Sem tice; 1924 Sentice. 3 P. Veveří. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Sentice, do Sentic, za Senticema, Sentičák, sentické. 5 M J: přip. -ice k O J Sěm ta, hypokor. zkratce některého ze složených OJ s kom ponentem sěm(i)-, o němž v. Samotíšky. Zn. ves lidí Sěmtových, Semtových. P rvní doklad 1358 Sem pczicz zapsán jednak s asibilací ť : c’, jednak (do 16. stol.) s vloženým p, k teré vzniklo exponováním závěru u retnice m jako přechodná hláska mezi retnicí a zubnicí; srov. blízké jm. Lomnicej Lomnnice. Asimilačním zjednodušením „dvě retnice /zubnice — zubnice/ zubnice“ vzniklo ze Sem ptice dnešní Sentice. CV 120 (z OJ Sěm ek)\ Prof IV 42; Svo boda StčO J 163. 6 Lukášův kout (há jovna), V příčníkách. P J: Tábor, U h rn čířských, Vlčí doly. Serksdorf, od 1947 Uhelná. 1 Ves 438
4 km jv od Javorníku; Sl. 2 1290 Sorykesdirf, А II, 168; 1305 Sorykesdorph, VMO XXI, 23; 1310 Sorykesdorj, А II, 168; 1372 Sdrgsdorf, VMO XXI, 23; 1410 Sorksdorf, А II, 168; 1417 Sorikesdorj, tam též; 1462 Sorgistorff, А II, 168; 1567, 1585 Sdrgsdorf, tam též; 1610 Sorgsdorf, А II, 168; 1624 von Sdrgsdorf, А II, 168; 1679 Sdrgsdorf А II, 169; 1722, 1777 Sorgsdorf, А II, 170; 1798 Sergsdorf; 1805 Soergsdorf; 1836, 1850 Sdrgsdorf, Raffay; 1881 Sergsdorf; 1894, 1917 Sdrgsdorf; 1924 Serksdorf, Sdrgsdorf, dříve jen Sdrgsdorf. 3 P. Janský Vrch. F arní (od 1801) kostel sv. K ateřiny. V 18. stol. těžba hrnčířské hlíny, od 1786 hně dého uhlí. Něm. 5 Nejspíše polsko-něm. hybridní jm é no к pol. OJ *Sořik (nejasné), méně pravděpodobné к Zerek, Z eryk (< 2eromut). P řejaté Sor- labializováno na Sor-. Něm. -s a -dorf „ves“ jsou analo gické. К š > s srov. Supíkovice Sup-. Od roku 1947 nazvána ves Uhelná, po něvadž je to jediné místo ve Slezsku, kde se těží hnědé uhlí. CV —; P rof —; Schwarz VS II, 305 (k OJ Sořik); Zu ber, Jesenicko, 400. 6 Isolda, Isolde. S e s l a v , viz Svéslav. Sestrechovice I Zanikly v nej bližším okolí Žulové; Sl. 2 1305 Sestrechowitz, CDSil XVI, 21; 1420 Sestregowicz, Zu ber, Jesenicko 481. 5 M J : příp. -ovice к OJ Sestrech, to rozšířením z příjm í Sestra -e- sestra „Schw ester“ o hypokor. příp. -ech, srov. Bratr — Bratruch, Brat — Bratochna. Zn. ves lidí Sestrechových. Zápis 1420 Sestregowicz bychom sice mohli číst Sestrějovice к OJ Sestře; utvořeném u jako OJ Bratr ěj (v. Bratřejov), ale vzhledem к starším u dokladu s -ch- jde zde p atrně o jiné grafické vyjádření onoho -ch-. CV - ; Prof IV 42 (Sestroňovice); Svoboda StčOJ 147 (o -ech); Nekuda 146; Zuber, Jesenicko 481. Schwarz VS II, 307. S e t z d o r f , viz Zighartice. Shánice 1 R. 1854 osada Velké Bí-
teše, nyní jen ulice pod jm. Lánice. 4 Lhánice, do Lhánic, Lháničák, Ihánické. 5 M J vzniklo nejspíše analogicky ke slovesu shánět „usilovně, s nám ahou o p atřo v at“. O Lhánice v. t. CV —; Prof —. S c h a d e n d o r f , viz Sadendorf. S c h a f f a, viz Safov. S c h a k w i t z , viz Cajkovice a Sak■vice. S c h a l e r s d o r f , viz Saldorf. S c h ä r f e n d o r f , viz Hora. Ostrá. S c h a t t a u , viz Šatov. Schauenburg, Saumburk 1 H rad nad P odhradní Lhotou (Bystřičko p. H.). 2 1282 de Schowenburg, CDM IV, 206; 1292 de Schowenburg, CDM IV. 309; 1297 de Schonwenburg, CDM V, 75; 1383 in Castro Schawinberg, CDM, XV, 231; 1390 in castro Schaunburg, CDM XI, 608; 1390 in Castro nostro Schawenburg, CDM XV. 307; 1406 in Schaw em burg, CDM XIII, 425. 3 H rad byl zalo žen olomouckým biskupem Brunem ze S chauenburku kolem 1275, v polovině 15. století byl ve zříceninách. 5 H rad byl nazván podle rodového hradu zakladatelova Schauenburku v Dolních Saších. Podle biskupa Bruna nazvány i lokality Brunesw erde a Brušperk, snad i B rum ov a Schauenstein (v. t.). K sthn. scouwe, střhn. schouwe „bedlivé hledění, pozorování“ a -burg „hrad". Toponymicky znam ená Schauen burg i Schauenstein vlastně „dozorčí h ra d “ nebo „místo, odkud je dobře vi d ě t“. CV - ; Prof III 49; Schwarz 109 a VS II, 396; Kluge EW DU 510; Dicken m ann B zN II, 201; Hosák W M XX-P, 62 a Závěť olomouckého biskupa B ru na z r. 1267, O strava 1967. Schauenstein 1 Hrad, k terý stával nad Kopřivnicí (Příborsko). 2 1293 Schornstein, Wolný, Kirchliche Topogr. 1/3, 59; 1307 in nouo Castro. CDM VI, 9; 1347 castra nostra . . . Schoxoensteyn, Reg. V, 129; 1389 in Schawenstein, Lechner I, 15; 1400 castrum Schaw en stein, CDM XIII, 1; 1403 castri Schwa-
stein, Lechner I, 19; 1408 super castro Scheibstein, Lechner I, 27; 1412 super bonis Schw enstein, Lechner I, 35; 1881 Seuenštein. 3 H rad náležel olomouc kém u biskupství. 4 Šaštajn, na Saštajně (Štram berk). 5 V. Schauenburg. S c h e i b s t e i n , viz Schauenstein. Schenkenberg 1 H rad mezi Olbram kostelem a Vracovicemi (Znojemsko). 2 1210 de Schenkenberg, CDB II, 347; 1325 de Schenkenberg, CDM VI, 285; 1343 de Schengenberch, CDM VII, 505; 1353 Schencmberg, ZDB III, 10; 1360 castrum Schenkenberg, ZDB III, 560; 1516 pustý zámek Ssennberk, ZDB XIX, 7; 1549 hrad pustý Ssenknperk, ZDB XXVI, 137; 1560 zámek pustej Ssym berk, ZDB XXVIII, 23; 1589 zámek pustej Ssym berg, ZDB XXXI, 31; 1881 Sim berk. 3 H rad byl založen pravdě podobně Olbram em Schenkern na poč. 13. stol. 5 M J : z něm. Schenkenberg „vrch (tj. hrad) Schenkův“, viz sub 3. Jm . Schenk: ze střhn. apel. Schenke „šenkýř, číšník“, které přejato i jako označení vysokého úřadu: nejvyšší šenk. Srov. i příjm . Senk, Senčík, Šenkýř. CV —; Prof —; Nekuda 136. S c h e r z d o r f , viz Heltinov. S c h i l d b e r g , viz Šilperk. S c h i l l e r s d o r f , viz Sileřovice. S c h i l t e r n , viz Stítary. S c h i m i t z , viz Židenice. S c h i m m e l s d o r f , viz Pohořílky. S c h l a k a u , viz Slavkov (Opavsko). S c h l a t t e n , viz Slatina. S c h l a u s e w i t z , viz Služovice. S c h l e s i s c h H a r t a u , viz H arta, Slezská. S c h l e s i s c h K o t z e n d o r f , viz Kočov, Slezský. S c h l e s i s c h W o l f s b e r g , viz Vlkovice, Slezské. Schlippengrund, od 1950 Zlíbek. 1 Osada Tomíkovic, ty částí Skorošic na Jesenicku; Sl. 2 1538 im flisse Scliloppe, Zuber, Jesenicko, 396; 1584 439
der Schlippenm ühler, tam též; 1600 ex Schlipp, tam též; 1627 aussm schlippemheusslen, tam též; 1631 auss der Schlip penm ühl, tam též; 1666 auss dem Schlieppengrunde, tam též; 1681 aussm Schlip pengrunde, tam též; 1778 im Schlüppengrund, tam též; 1798 Schlippen Mühle; 1806 der Schleppengrund, Zuber, Jese nic/co, 396; 1894 Schlippe; 1917, 1924 Schlippengrund; 1950 Zlibek. 3 P. Frýdberk. Původně mlýn. Něm. 5 Není jisté, zda východiskem něm. jm éna Schlippe je střhn. slipfe, hornosaské Schlippe „úzký průchod (obvykle mezi dvěm a domy, požární ulička; pře neseně: úzký průchod žlebem )“ nebo — soudíc podle prvního dokladu Schloppe — pol. zlob, élobek „žlab, žlábek“. Jm é no Sch. patřilo původně potoku Vidnávka, k terý mezi Žulovou a Kobylou do stal jm. Schlippe (Zuber, Jesenicko, 396). Nové jm . Z líbek (od 1950) se vrací k pův. pojm enování slovanskému. ČV - ; P rof - ; DS 3, 193 a 13. 319. S c h l o c k , viz Slavkov (Lipnicko). S c h l o s s b e r g — podle E. Havelky, ZDVGMS II, 86 dočasné jm éno pro Lichtentál v. t.). S c h l ö g e l s d o r f , viz Sleglov. S c h m e i 1, viz Smilov. S c h m i e d s a u , viz Kovářov. S c h m o 1 e, viz Zvole (Zábřežsko). S c h n e c k e n d o r f , viz Šnekov. S c h n o b o l i n , viz Slavonín. S c h ö l l s c h i t z , viz Želešice. S c h ö m i t z , viz Šumíce. S c h ö n a u , viz Sanov, Senov. S c h ö n b r u n n , viz Studénky, Dol ní. viz Svinov. S c h ö n d o r f , viz K rásná. S c h ö n f e l d , viz Krásensko. Schöngraben 1 Zaniklá ves na pan ství kolštejnském . 2 1575 s vesnicemi, které se staví . . . ves Ssengrobn, ZDO XXIX 27. 5 MJ dochováno v čes. Sengrobn < něm. Schöngraben „krásný příkop“ s nářečním a > o. Srov. Senstráž < Schönstrasse. ČV —; Prof —; Nekuda —; 440
Schönhengst 1 Dříve osada Boršova (Moravskotřebovsko), nyní m ístní část. 2 1798, 1852, 1893 Schönhengst; 1906 Schönhengst (hospoda), Hřebečov; 1924 Hřebec, Schönhengst. 4 Něm. Sinhengst. 5 Za M J přejat něm. název hory Schönhengst (u Koclířova jv. od Litomyšle) na čes.-mor. hra nici; 1398 Sintenhengst, ZDO VI. 740 < Schindhengst, Schinhengst, Scheid hengst, Schadhengst; jm. souvisí s něm. schünden „pohánět“ a der H engst „hře bec“ (odtud i čes. Hřebec, Hřebečov, v. t.). Bylo to nejspíše výstražné jm éno pobízející k rychlé jízdě zalesněným, a tedy z různých příčin nebezpečným úse kem. Srov. i jm. Cerkytle (v. t.) a v C. Giebacht. Podoba Schönhengst vychází z nářeční výslovnosti původního Sin-, zaměněného se schön „krásný“. Jm . Sch. se stalo názvem celého německého ost rova svitavského. Přenášeno pak i na některé tam ní hospody stojící o samotě s význam em „u krásného hřebce“ (např. poblíž Hradce nad Svitavou, býv. G rándorfu). V toponym ii Německa se Hengst vyskytuje často jako P J v Hessensku. ČV —; Prof I 2 769 (s. v. Hřebeč); Schwarz 152 a VS II 241; DS 3, 179; Korkisch 7—8; Sandbach 121—124 („schöne Ab hänge"); NR XII 32; Březina, Zábřež sko. 47; Hosák W M XX-P, 30. S c h ö n h o f , viz Senhof, Šenov. S c h ö n s t a d t , viz Krásno. S c h ö n s t e i n , viz Životice, Dolní. S c h ö n s t r a s s , viz Senstráž. S c h ö n s t h a i , viz Sentál. S c h o ř i c e , viz Skořice. 5 c h o ř i c e, viz Skorčice. S c h r e i b e n d o r f , viz Písařov. S c h r e i b e r s d o r f , viz Hněvošice. Schreiber seifen, viz Skrbovice. . Sehreynern 1 Zaniklé městečko v okolí Pustim ěře (Vyškovsko). 2 1348 Sehreynern, CDM VII, 839; 1348 Schreyn em , CDM VII, 843; 1351 oppidum Scheyneri, CDM VIII. 111. 5 M J p atří do jm en něm. kolonizač-
ního ostrůvku kolem Vyškova. Z něm. bei (zu) den Schreyner „u stolafů“, tedy *Stolaře, *Truhláře, „ves, kde bydlí a pracují stolaři“. Srov. něm. obyvatelská jm éna zam ěstnanecká v Cechách: Fi scheru, H ajném , Wagnern a zejm. Tischlern „*Stolaře“. Nekuda 47; CV P rof Schwarz ON- 100-101; E. Č erný a K. Gottwald, ČSPS 70. 75—85. S c h r o f f e l s d o r f , viz Dědina, Nová, viz Šreflová. S c h r o p p e n g r u n d , viz Sropengrund. S c h i i t z e n d o r f , viz Slavoňov. S c h w a g e r s d o r f , viz Svagrov. S c h w a n e n b e r g , viz Labutice. S c h w a n s d o r f . viz Svatoňovice. S c h w a r z b a c h , viz Červenka. Schw arzendorf 1 Zanikl u Jelení (Bruntálsko), kde je trať Schwarzsei fenried; Sl. 2 1288 Schw arzendorf f, CDM IV, 269. 5 MJ německé, ze spojení im schwar zen Dorfe „v černé vsi, v Č erné“. ČV —; P rof IV 59 (Schwarzenberg, Schwarzenthal „černý vrch, dů l“ apod.). S c h w a r z k i r c h e n , viz Ostrovačice. S c h w e i n e, viz Janoslavice, viz Svinov. S c h w i l b o g e n , viz Svébohov. Sídliště Víta Nejedlého 1 Název části m ěsta Vyškova. 2 1960 Sídliště Víta Nejedlého. 3 Část Vyškova vzniklá po válečnou výstavbou. 4 Nejedlou, do Nejedlová//Sidlišče (Vyškov). 5 Nazváno po hud. skladateli Vítovi Nejedlém (1912—1945), synovi Zd. Nejedlého. V nářečí se vytvořilo nové jm éno Nejedlou. Srov. Zlín/G ott waldov. 5 i d o n i e, viz Sidonie, Svatá. Sidonie, Svatá, od 1965 jen Sidonie. 1 Dříve samota, víska, od 1915 osada obce Bylnice, nyní sam ostatná ves, 12 km jjv od Val. Klobouk. 2 1872 S a nkt Sidonie, Svatá Sidonie; 1885 Officina v itri Sanctae Sidoniae, Catal. cleri; 1893 S a n kt Sidonie, Svatá Sidonie;
1924 Svatá Sidonie. 3 P. Brumov. Osa du založil 1788 hrabě Illésházy při sklár nách. Čes. 4 Sidónia, na Sidóniu, na Sidónii, Sidóňan, sidonský; Svatá, na Svatů, na Svatěj, Svacan, svaténský/svacenský (arch. Francova Lhota). 5 Osada nazvána podle některé z ženských příslušnic vlastnického rodu hr. Illésházy. OJ Sidonia je ženský protějšek k lat. Sido nius „kdo pochází ze Sidonu“ (Sidon — význam ný foinický přístav v Přední Asii, dnes Saida v Libanonu). Jm . Sidonia vešlo ve střední Evropě v oblibu po 15. stol., kdy jako lidové čtení, zejm. německé, rozšířeny překlady francouz ského rytířského rom ánu Pontus et Sidona. P řívlastek Svatá „heilige“ dán zřejm ě zcela m echanicky podle sousední sklářské osady S va tý Štěpán, neboť žádná sv. Sidonie neexistovala (leda přechýlení jm éna: sv. Sidonius, 24. 8.). Jm éno Sidonie spojováno pro svou zvu kovou podobnost první slabiky omylem se jm. Zdeňka jakožto její latinská předloha (srov. podobná spojení Stach — Eustach, Dobeš — Tobiáš). ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 177 a Onomastica IV 378. S i e b e n h o f e n , viz Dvorů, Sedm. S i e b e n h u b e n , viz Sedmlánů. S i e d e l b e r g , viz Vejhovice. S i e g e r t s a u , viz Zigartice. S i e g f r i e d s d o r f , viz Hať. S í k o v e c , viz Stikovec. 5 i k o v i c e, viz Stikovice. Silničná 1 Část obce Zarošice (Zdánicko). 2 1846 Strassendorf; 1850 Strasendorf, Strandorf, Raffay; 1872 Stras sendorf, Strandorf; 1881 Silničná; 1885 Strassendorff, Silničná; 1893 Strassen dorf, Na Silničně, Silničná; 1906 Stras sendorf, Silničná; 1924 Silničná. 3 P. Zarošice. Osada založena kolem 1770. Byla tu rezidence kláštera Králové a m ariánský poutní kostel; obojí 1784 zrušeno. Čes. 4 Strosndorf, na Štrosndorf(ě), Štrosndorfák, štrosndorfské. 5 M J: adjektivní 441
překlad něm. Strasse „silnice“ ze slož. jm éna Strassendorf „silniční ves“. Viz Senstráž. CV 265; Prof —; 6 Poustka. Silůvky 1 Ves 7 km vých. od Ivan čic. 2 1277 in Sulostow itz, CDM IV, 144; 1387 villam Sulowicz, ZDB VII, 537; 1538 ves Sulowicze, ZDB XXVI, 4; 1574 ves Sílovice, U rbář panství Prštice a Vlasatice, SAB; 1574 ves Sylow icze, ZDB XXX, 46; 1590 ves Sulowicze, ZDB XXXI, 55; 1674, 1718 a 1720 Syluw ka; 1751 S ylin ka (l); 1798 Siluw ka, Syluw ek; 1846 Siluw ka, Sýluw ka, kdysi Sulowice; 1872 Siluw ka, Silůvka; 1881. 1924 S ilů vky. 3 P. Dol. Kounice. Před 1750 parcel, dvůr. Ces. 4 S ilu vke/S elu vke, do Si-/Seluvek, Si-/Seluvščák, si-/seluvské. Ojediněle též Si-/Selovke. 5 M J znělo původně Sulhostovice: příp. -ovice k O J Sul(i)host, složenému z obecněslovanského antroponym . kořene suli, stsl. sulij, sulěj „silnější, schopnější, lepší, stárker, besser“ a -host „G ast“ ; zn. původně ves lidí Sul(i)-hostových. Fonetickým zjed nodušením se jm. zm ěnilo na Sulhost-, Sulostovice (srov. 1277 a jm. Milostovice z Milhost-). Přechod v podobu 1387 Sulovice vzniklou vynecháním slabiky, není možno pro nedostatek dokladů přesněji vysledovat. Zápis 1574 Silovice vznikl tak, že pův. -u- bylo poklá dáno buď hyperkorektně za stč. ’u (což v době rozkolísaného povědomí o pů vodním u a ’u bylo na Moravě možné, srov. i situaci u pův. ú a ó, jejichž kontin u anty ou, nářečně však ú, a ů, se často zaměňují), nebo — což pokládám e za pravděpodobnější — bylo jm éno při kloněno k významově jasnějším u sil„silný, sta rk “. — Další zápisy Syluw ka předpokládají již zdrobnění Sílovice/Si lů vky; srov. B oskovice/Boškůvky, Dražovice D rašůvky, Popovice Popůvky, v jejichž areálu jm. S ilů vky leží. Ke krácení v základu jm éna srov. Trpenovice T rpínky (nikoli *Trpenůvky). CV 126; Prof IV 235-236 (MJ na Sul-) V 557; Svoboda StčOJ 87 a Rusko-české 442
studie 356; Eichler Lětopis A 14 2. 161; DS 3, 161; 4, 135; 13, 147 a 225; 19. 192; BN 1 , 133; Taszycki Rozprawy 98; Fischer-Eichler OSG II, 12; Onom astica 1956, 270. Viz zde MJ Sul-. Sím ře 1 Dříve osada 8 km jjv od Lip níku, nyní část obce Soběchleby. 2 1353 de Syem rzie . .. in Sym rzy, ZDO I, 97; 1405 z Sym rze, K P I, 105; 1437 in S ymrze, ZDO X, 147; 1447 Sym rze, ZDO X, 575; 1460 Simrze, Lechner I, 72; 1480 Sym rze, ZDO XII, 25; 1500 z S ym ře, ZDO XVI, 100 ed.; 1517 dopl. T; 1554 ve vsi Sím ři, ZDO XXV, 299, f. 95, ed.; 1609 v Sym ři, VM-Lipník n. B., 286; 1672 Sim rsche; 1718 Srm cze (!); 1720 Sim rzi; 1751 Sym rze; 1798 Simrže, Sym erže; 1846 S ym ř; 1872 Somrze, Sim ře; 1881 Sim ře; 1893 S ym ře; 1924 Sím ře, dříve Sym ře. 3 P. Lipník. Bylo tu několik svobodných dvorů. Ces. 5 M J : nejspíše přivlast. příp. -ja к OJ Sěm im ir, které zkráceno na Sěmir: *Sěmirja иьзь > Sěm iřě > Siem ře > Sím ře; zn. S-ova ves, lhota. Srov. zkrácení Sěm idary > M J Sm idary v Ce chách. O kom ponentu Sěm i- víz Samotíšky, o -m ír viz Miroslav. Srov. OJ Sěm drah, Sěm idrah, Sěm islav. CV 45; P rof —; Svoboda StčO J 85. Sirotčí 1 Zaniklo v místech dnešních Franckovic (Holešovsko). 2 1397 viliam Syrotczie, ZDO VI 654; 1437 villam Raczkowa et Syrotssy, ZDO X 224; 1446 villam Syrotsky, ZDO X 437; 1481 s půstů vsí Sirotším , ZDO XII, 125. f. 19 v., e d .; 1495 ves . . . řečený Pustá Sirotší ZDO XV. 26, f. 6. ed.; 1529 ves pustú Sirotsko, ZDO XXIII, 37, f. 7 v., ed.; 1530 ves Rackov a Sirocko, ZDO XXIII, 2, f. 1, ed.; 1537 pustú ves Si rotsko, ZDO XXIV, 42, f. 10 v., ed.; 1540 vse pustú Syrotsko ZDO XXV., 58, f. 15, e d .; 1541 ves pustú Syrocko, S yrocsko, ZDO XXV, 71, f. 18 a 75, f. 19, e d .; 1561 s pustú vsí Sirotskem ZDO XXVII, 53. f. 16, ed. 3 U Rackové je posud trať Sirotska. 5 M J: z adj. sirotčí „sirotčí ves, p atří
cí sirotkům “'. Po zpustnutí vsi upraveno jm. na Sirotsko, srov. Lom ná/Lom ensko, K ojetice/K ojetsko. — P rvní zápis 1397 Syrotczie bývá někdy (z originálu) čten Syrotczir. To by dávalo možnost vyložit jm éno z pův. *Sirožiř ( s i n „sirý, zbavený“ a -žir, o němž viz Kroměříž). Poloha vsi na starém sídelním prostoru by toto pojetí podporovala. Avšak tento výklad je třeb a odm ítnout: jednak není čtení -e = -r jisté (koncové -e je sice napsáno nezřetelně, ale jasně odlišitelné od koncového -r psaného tým ž písa řem ,např. de Crawar), jednak se event. -žiř v dalších zápisech vůbec nevysky tuje. CV —; Prof —; Nekuda 71. Sirotky 1 Zaniklá ves kláštera vele hradského buď v Opavsku, nebo v okolí Brna. 2 1228 Sirothki, CDB II, 321. 5 Spíše než S iro tky třeba zápis číst Z irótky „Zirůtky“, to dem inutivum k *Zirotice, o němž viz Žirůtky. Typ zdrobnění ukazuje spíše na lokalizaci k Brnu, neboť dem inutivizace s v n itř ním dloužením není ze Slezska doložena (Šrám ek Slavia 1970. 388). ač se MJ na -tice vyskytují (Brantice. Bolatice, Košetice, Mladotice a td .; Šrám ek Slez. sb. 1970, 179). Sirotsko nezaniklo na Konicku, jak soudí K. Sedlák, Zaniklé osady na Litovelsku a Konicku 1958, 1, 36, ale je totožné se Sirotčím (v. t.). Sitzenhof 1 Bývalý dvůr u Radotic (Jemnicko). 2 1464 ze dvora řečeného Ssitczenhoff, K P IV 141. 5 V Dol. Rakousích, odkud přicházeli kolonisté i na Jemnicko, jsou častá M J Sitzenberg, -dorf, -bach, -tál. K nim p atří i Sitzen hof, zn. „místo (dvůr), kde se kolonisté usídlili“ (asi jako Sedlice, N ové Sady, Sedlec). ČV —; P rof —; N ekuda —. Sivice 1 Ves 9 km sz od Slavkova. 2 1317 Dorf Sibcz, CDM VI, 110; 1318 Sypcz, CDM VI, 127; 1338 in villis Siebitz et Blaswitz, CDM VII, 186; 1718 S iw ytz; 1751 a 1798 S yw itz; 1846 Siw itz, Siw ice; 1872 Siw itz, Sivice; 1881, 1924 Sivice. 3 P. Blažovice. Ces.
4 T y Sivice, do Sivic, Sivičák, expres. Sivičář (Koválovice), sivické. 5 M J: příp. -ice k OJ Siv adj. sivb „sivý, šedý“, zn. ves lidí Sivových. Srov. O J podle barvy pleti a vlasů: Modr/M J Modříce, Z lu t/M J Zlutice a příjm . Sivek, Sivec. CV 121; Prof —; Svoboda StčOJ 201; Schwarz VS II 58. 1. Skalice 1 Ves 6 km jv od F rýdku; Sl. 2 1305 Scalicza, Prášková poz.; 1450 Skaliczi (4.), Listinář, 207; 1504 ze Ska lice, Listinář, 369; 1525 ze Skalice, Lis tinář, 447; 1573 Skálicz, Notizen B latt 1873. 79; 1641 Skalici (4.), LSA 412; 1688 in pago Skalitz, VB 566; 1702 ze Skálicze, Matr. ve F rýdku; 1736, 1798 a 1808 Skalitz; 1850 Skalitz, Skálica, Raffay; 1881 Skalice; 1885 Skalice; 1894 Skalitz, Skalice; 1917 Skalitz, Skalice, Skálica; 1924 Skalice. З P. Frýdek. Far. kostel sv. M artina z r. 1617. Ces. 4 Ta Skalica, do Skalice, ve Skalici, za Skalicu, Skaličon/(expres.) Skaličok, Skaličan (Janovice), skalický. V m ístě lašské nářečí horno ostravské s á /> o. 5 V m ístě je lom. V m ístní m atrice v 1. 1739—29 psáno Sacolca. L. Novák se do mnívá, že tento název mohl přinést na Těšínsko nějaký kněz, k terý působil předtím v Uherské Skalici (maď. Sacol ca); Slez. sb. 1970, 405—408. 6 Baščica, Na Kamenci, Pod Strážnicí (dvůr), Skotňa, Záhoří. 2. Skalice 1 Ves 11 km jz. od Mor. Krum lova. 2 1252 Scálize, CDM III, 184; 1255 de Scháliz, CDM III, 223; 1466 de Skálicze, ZDB XIV, 100, 101; 1672 Skalitz; 1718 Skalitzka; 1720 a 1751 Skalitz; 1846 Skalitz, Skalice; 1852 Ska litz, Skalice; 1881 Skalice; 1885 G ollitz; 1872, 1890, 1902, 1906 Skalitz, Skalice; 1924 Skalice. З P. Skalice. Zámek. V 16. stol. novokřtěnd. Čes. 4 Skalce, do Skalce, ve Skalci, za Skálcó, Skalčák, Skálcké. V m ístě ha nácké nářečí s redukcí i. 3. Skalice, od 1950 Skalice nad Svi tavou. 1 Ves 4 km zjz od Boskovic. 2' 1229 pro villa Scáliczie sita in W sobur443:
no. CDB II. 324; 150o ze Skalice, LSA 164; 1547 ves Skaliczy, ZDO XXV, 83; 1569 ves Skaliczy, ZDO XXVIII, 29; 1677 S ka litz; 1718 Skalitz; 1720 Scalitzka; 1751 Skalitz; 1846 a 1872 Skalitz, Skalice; 1881 Skalice; 1924 Skalice; 1950 Skalice nad Svitavou. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Skalice, do Skalice, ve Skalici, za Skalicó, Skaličák/Skalické, skalické. 5 U vsi je lom. Přívlastek nad Svitavou dán 1950 podle polohy n a řece Svitavě na rozlišení od jiných Skalic, zejména pro potřebu pošt a státních drah. 0 M J: dem inutivum ke skála „Fels“ nebo Skála, a to buď přím o jako název vsi (zejm éna tam, kde jsou kam enné lomy), nebo přeneseno hydronym um Skalice ..potok tekoucí ze skal, m ající skalnaté dno“. CV 150, 169, 235; P rof IV 66-68 (15X); Sm ilauer PST 399; N ít XII 214, VIII 190. 1. Skalička 1 Ves 6 km jv od Hranic. 2 1328 in Scalicz villa, CDM VI, 369; 1389 villam Scalicz, Lechner I, 14; 1548 ves Skaliczku, DM VII, 33; 1590 na Skalitcze, DM XIX, 1; 1669 Skalička, U rbář Olomouc, Klášter. Hradisko, SAB, opis; 1675 Skalycžka; 1718, 1751 S kalicška; 1798 Skalicžka, Skalitschka; 1846 Skalitschka, Skalicžka, kdysi (ne správně) Skalka; 1850 Skalicžka, Ska lička, R affay; 1872 Skalicžka, Skalička; 1881, 1924 Skalička. 3 P. Skalička (léno olomouckého arcibiskupství). V 16. stol. tvrz, pak zámek. Ces. 4 Ta Skalička, do Skaličke, Skaličák, skalický. 5 Do konce 14. stol. jen Ska lice. V blízkosti obce je výrazná vápen cová skála. 6 P J : Luka (pl.), Újezd, Skálečník, Od Zámrščí (od Zámrsk). 2. Skalička 1 Ves 7 km vých. od Tiš nova, do. 26. 11. 1971 část obce Všechovice, pak opět sam ostatná obec. 2 1349 in villa Skalicz, ZDB I, 94; 1373 de Skaliczka, ZDB VI, 163; 1446 de Skalicžka, ZDB XII, 515; 1573 tvrz pustou Skaličku z dvořištěm pustým a ves. ZDB XXX (XXVI), 26 f 12, ed.; 1637 Ska444
litzko, ZDB XXXVIII (XXXIV), 86, 88, ed.; 1674 Skalitzka; 1718 Skalicžka; 1751, 1798 Skalicžka; 1846 Skalitschka, Skalicžka; 1850 Skalicžka, Skalička, Raffay; 1872 Skalicžka, Skalička; 1881, 1924 Skalička. 3 P. Vahančice. Bývala tu tvrz. Ces. 4 Skalička, do Skaličke, ve Skalicce, za Skaličkó, skalické. 5 P rvní doklad ještě Skalice, ale již druhý doklad v témž století Skalička. 3. Skalička 1 Ves 1,5 km jižně od Zá břehu, nyní jeho část. 2 1273 Galicz, CDM IV, 75; 1320 Scalice, Lechner I, 5; 1492 při břehu skaliczkem . . . z vsi Skaliczky, PO V, 286; 1554 ves Skálicze, DM VII. 51; 1672 Scaliczka, Děkan, m atrika Mohelnice, 1677 Skalicžka; 1718 Skalicžka; 1720 Skalitzka; 1751 a 1798 Skalicžka; 1846 Skalitschka, Skalička; 1850 Skalicžka, Skalička, R affay; 1872 Skalicžka, Skalička; 1881, 1924 Skalič ka. 3 P. Skalička (léno olomouckého arcibiskupství). Zámek. Ces. 5 M J patří do skupiny jm en shod ných s Blanenskem ; viz Ráječko. 0 M J : dem inutivum k M J Skalice, o němž v. t. CV 150, 170, 235; Prof IV 66 ; Schwarz VS II 280 Hosák Acta UP III 165, S k a l i č k a , viz Skalka (Kojetín). 1. Skalka 1 Ves 11,5 km zsz od Ko jetína. 2 1550 ves Skaličku, ZDO XXV, 238, ed .; 1672 in Skalicžka, Děkan, m at rika prostějovská; 1798 Sternow itz, Strerow itz, S terrow itz; 1846 Strerow itz, Strerowice, též Skalka; 1850 Stržerow itz, Střerovice, R affay; 1872 Strero witz, Strerovice; 1881 Strerovice; 1924 Skalka, dříve Strerovice. 3 P. Vřesovice. Ves zanikla za třicetileté války, obnovena parcelací pivínského dvora na konci 18. stol. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Skalka, do Skalke, Skalečák, skalecké. 5 Původně ves slula (před záni kem) Skalička. Nové jm éno po obnově vsi (1785) odvozeno od rodu von Stre row itz, 1924 vráceno částečně původní jméno ve form ě Skalka.
2. Skalka 1 Ves 7 km vsv od Kyjova. 2 1517 z S kalky, PO X, 276; 1565 ves Skalka, DM XV, 14; 1617 při vsi Skalcze, DM XXXIII, 82; 1670, 1718, 1720, 1751, 1798 a 1846 Skalka; 1872, 1881 a 1924 Skalka. 3 P. Zádovice. Ces. 4 Skalka, do Skalky, Skalečák, skalecký. 3. Skalka 1 Ves zanikla někde v okolí Břidličné na Rým ařovsku. 2 1320 Scalcodorf, Lechner I, 6. 5 Z jediného dokladu hybridního MJ Scalcodorf můžeme soudit na české Skalka, Skalkov, Skalkovice (k OJ S ka lek ■<— skála „Fels“, srov. OJ Horek -fr- hora „Berg“ se změnou rodu), nebo Skalkov <— skalkový „Felsen-“ (viz Skalov). 9 M J: dem inut. ke skála „Fels“. Všechny vsi leží poblíž drob ných skalních ú tv arů nebo na kam enité půdě. CV 150, 170, 235; Prof IV 69-70 (10X); Hosák VVM XX-P 3. Skalky 1 Ves zanikla u Kněžic na Jihlavsku, kde je trať Skalky. 2 1590 ves Kniežicze s pustou vsí slově Skalky, ZDB XXXI, 52. 5 M J : pl. dem inutiva k skála „Fels“. CV - ; Prof - ; Nekuda 111. Časté P J. Skalov 1 Ves 7 km záp. od Olomou ce, nyní m ístní část obce Ústín. 2 1786 dopl. T; 1788 kolonie Skalov, VMOlomouc, 404; 1798, 1846 Skalow ; 1850 (Raffay) a 1872 Skalow, Skalov; 1881, 1924 Skalov. 3 P. K lášterní Hradisko. Ves založena 1788 parcelací dvora, po dle Schwoye 1 438 r. 1786. Ces. 5 M J: utvořeno m echanicky napodo bením starých jm enných ty p ů B ukov/ bukový, Lipov/lipový, Pískov/ p ísko vý; zn. „skalní, skálové m ísto“. CV —; Prof —. Skály 1 Bývalý hrad a ves, která za nikla u Javorku (Novoměstsko). 2 1350 villam Schal, ZDB I, 159; 1464 cum castro rupto Skaly, ZDB XIII, 148; 1590 ves Jaw u rek s pustým zámkem slově Skalij, ZDB XXXI, 63; 1881 Skály. 5 M J: pl. k skála „Fels“. V. Skalka, Skalky.
S k á l y , v. Hankštejn. Skaštice 1 Ves 4,5 km ssv od Krom ě říže. 2 1267 de Cassiz, CDM III, 402; 1290 Kaschiz, CDM IV, 291; 1405 z Skaštic, K P I, 127; 1489 Skaštice, K P V, 197; 1676 a 1718 Skasstitz; 1751 Skaschtitz; 1798 Skasstitz, Skaschitz; 1846 Skaschtitz; 1850 Skaschtitz, Skaščice, Raffay; 1872 Skaschtitz, Skaštice; 1881 Skaštice; 1885 Skaschtitz, Skaštice, Skaščice; 1893 Skaschtitz, Skaštice; 1924 Skaštice. 3 P. Krom ěříž. Ces. 4 Skaščice, do Skaščic, za Skaščicemi, Skaščičák, skaščické. 5 M J: příp. -ice k OJ Skašek, to deverbativum ke svkati „soukati“, o němž viz Přeskače. Zn. ves lidí Skaškových. Hláskoslovně se jm éno vyvíjelo: Skaščice — Skaštice, nebof stč. šč různého původu > nč. št. K tvo ření OJ srov. L etek, Špalek, Z róstek k letět, spálit, (v)zrósti u Svobody StčOJ 136; CV 17 (ke K ašik s aglutinací předložky z); P rof IV (Skašov), Schwarz VS II 110 (OJ Zkaš). Viz též Skavsko. 6 P J Stonáře, Hulsko (k Hu lín). Skavsko 1 Zaniklo u Morkovic, kde je dvůr a les Skavsko. 2 1381 villam Skaw sko, ZDO IV, 19; 1409 villam Skaw sko Superiorem et Skaw sko Infe riorem, ZDO VII, 198; 1516 puol vsi pustej Skaw ska, ZDO XVIII, 5. 3 Byly tu dvě vsi: Dolní a H orní Skavsko. Za nikly v 2. pol. 15. stol. 5 M J: ke kořeni sbk-, k terý ve stč. skáti „soukati“, o němž viz Přeskače a Skaštice. Podoba Skavsko vznikla buď substantivizací adj. skavý „dající se soukat“ (v MJ bychom pak museli vidět nejspíše význam „naleziště nebo pěstitelské místo m ateriálu, který se dá soukati“), nebo bylo příponou -sko upraveno nějaké starší *Skavec (svkavbcb, tvořeno jako m odrý —y Modřec, hluboký -> Hlubočec), *Skavice (příp. -ice k OJ Skáva, deveřbativu ke skáti, skávati, zn. ves lidí Skávových; srov. OJ křápati/Křápa, číhati/Cíha u Svobo dy StčOJ 127). Za hejpravděpodobnější 445
pokládám e *Skavec + sko. Na poč. 15. stol. existovalo Horní a Dolní Skavsko, lat. Superior et Inferior Skavsko. CV 171, 240; Prof - . Sklená 1 Ves 5,5 km zsz od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), 1952 část obce Pusté Zibřidovice, 1955 část obce Jindřichov. 2 1501 Sklená (Glasdorf), VM -Sumperk. S taré Město, Vízmberk, 71; 1599 dopl. T; 1677 Glassendorff; 1718 G lasendorff; 1751 Glasendorf; 1793 Glasendorf, Sklenaw es, Schwoy I. 29: 1798 G lasendorf, Sklenaw es; 1846 Glasdorf, Sklenice, též Sklená Ves; 1847 dopl. T; 1872 Glasdorf, Sklená; 1881 Sklenná; 1885 Glasdorf, Sklenná; 1905 Glasdorf, Sklenná; 1924 Sklená, Glas dorf, dříve Sklenná; 1952, 1955 Sklená. 3 P. Velké Losiny. Roku 1501 obnovil olomoucký biskup Stanislav Thurzo rychtáři ve Sklené list na rychtu. Skle ná 1965 zanikla. 5 Na poč. 19. stol. vytvořeno překla dové jm éno Sklená Ves a substantivizací um ělé Sklenice. Od konce 19. stol. adj. Sklenná, Sklená. 6 Na Ucháči/Am Ohrenberg. 1. Sklené 1 Ves 8,5 km zjz od Staré ho Města, od 1954 část obce M alá Mo rava. 2 1582 Glass H útten, Bočkova sb. 6573, SAB; 1582 dopl. T; 1629 das Frei gut. die alte Glashiitten genant, Wei nelt, Sudetendeutsches Flurnam en-B uch 1937, H. 2 , 39; 1689 Sklené (Glasdórfl), VM -Sum perk, S taré Město, Vízmberk, 74; 1718 Glasdorf el; 1720 Glasdorf; 1725 Glasdórfel, U rbář B ranná, SAB. opis; 1751 Glasdoerfl; 1771 dopl. T; 1793 Glaseldoerf, Sklenaw es, Schwoy, Topographie I, 250; 1798 Glaselsdorf, Glasdórfel, Sklenaw es; 1846 Glasd.oerfel, Sklenow ; 1872 Glasdórfel, S klen o v; 1881 Sklenné; 1906 Glasdórfel, S klen n é; 1924 Glasdórfel, Sklené, dříve Sklenné též Sklenov. 3 P. Kolštejn. Původně tu b yla sklárna, po jejím ž zrušení 1689 vznikla ves. Něm. 2. Sklené, od 1965 Sklené nad Osla vou. 1 Ves 10 km sev. od Velkého Me •446
ziříčí. 2 1368 Bona Crizan: in villa Sklejm e, CDM X, 53; 1560 městečko Krzizanow . . . ves Sklenne, ZDB XXVIII, 18; 1674, 1718 a 1751 Sklenny; 1846 S klen n ý nebo Skleny, kdysi Skle ne; 1872 Skleny, SklenJié; 1831 Sklen né; 1885 Skleny; 1906 Skleny, Sklené; 1924 Sklené; 1965 Sklené nad Oslavou. 3 P. Křižanov. Ces. P J H am erský les ukazuje na bývalou sklenou huť. 4 To Sklený, do Sklenyho, ke S kle ným , za Skleným , Skleňák, sklenskej. 8 H am erský les, Hrdlovka, Spáleniny, Němčiny. Na Brejlích, Na Tálcích, U Babáka. 3. Sklené 1 Ves 6,5 km jv od Svitav. 2 1317 in Gleserdorf, Lechner I, 5; 1318-26 in Gleserdorf, CDM VII, 237; 1525 Sklenné . . . ry ch tář sklenský, U r bář Svitavy. SAB, opis; 1535 ves S klenna, M írovský u rb ář; 1555 Sklenné, CMM 1953, 292; 1581 Ves Sklenná, U r bář Svitavy, SAB, opis; 1650 Dorf Glásendorf, U rbář Svitavy, SAB, opis; 1655 Glezeldorfii, ACO B 12; 1677 Glessldorff; 1718 Glasseldorff; 1720 Glasldorf, Sklena; 1751 Glasldorf; 1798 Glaselsdoi'f, S klen y ; 1846 Glaselsdorf, S k le n y ; 1872 Glaselsdorf, Sklejié; 1881 Sklenné; 1924 Sklené, Glaselsdorf. 3 P. Svitavy. Něm. 4. Sklené 1 Ves 7,5 km sv od Zdaru. 2 1407 Sklenne, v Sklennem , Zďárský urb ář; 1483 Sklenne, tam též; 1674 a 1718 S klen n y; 1720 Sklenni; 1751 Skle ny; 1846 Sklenny; 1850 Sklejuiy, Sklen né, Raffay; 1872 Skleny, Sklenné; 1881 Sklenné; 1885 S k le n y ; 1924 Sklené, dří ve Sklenné též Sklenný. 3 P. Žďár. Čes. 4 To Skleny, do Sklenyho, ve S kle ným , Skleňák;1(expres.) Sklenář, sklen skej. 5 M J: z adj. sklenná (ves) < stbklěnbna ke stbklo „sklo, Glas“. Až na jednu výjim ku doprovází české jm é no Sklenné německé Glasr(s)dorf, s disimilací Glasel(s)dorf/-dórfel „ves, víska sklářů“, Glasdorf „sklenná ves“, s ana log. -en: Glasendorf. CV 105, 238, 257; Prof —; Bořek ZNT 233; Schwarz VS
TI 86, 246. O sklo viz Knobloch DTB I 2 1 1 n. (s etymolog, literaturou). S k l e n i c e , viz Sklená. 1. Sklenov, Dolní 1 Ves 11,5 km zjz od M ístku, od 1960 část obce Sklenov. 2 1294 de villa Glesseri, CDM V, 14; 1354 Sklenow , CDM XV, 54; 1359 Gleserdorf, CDM IX. 142; 1400 Glezendorf, CDM XIII, 1; 1544 v Sklenově, LSA 511; 1567 od fojta sklenovskýho, LSA 507; 1581 ves Sklenow . .. fojt sklenow sky, H ukvaldský u rb ář; 1672 Sklenow , Děkan. m atr. ostravská: 1676 Sklenow ; 1718 Sklenow ; 1751 S klen n y; 1798 S klen n y, Unter Sklenau, Sklenow ; 1846 Unter Sklenau, Sklenow ; 1850 Unter Sklenau, dolní Sklenov, R affay; 1872 Unter Sklenau, Dolní Sklenov; 1881, 1924 Dolní Sklenov. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 Sklenov, do Sklenova, ve Skleno vě, Sklenov jan/Sklenov jak (Rychaltice), sklenovsky. Rozlišování přívlastky Dol n í a H orní/Vrchní se děje jen v m ístě podle potřeby, a sice až po založení Horního Sklenova. 6 Na Kamenci. 2. Sklenov, Horní 1 Ves 12,5 km jz. od M ístku, od 1960 část obce Sklenov. 2 1798 Sklenny, Ober Sklenau, Sklenoiv; 1846 Ober Sklenau, Sklenow ; 1850 Ober Sklenau, horní Sklenow , R affay; 1872 Ober Sklenau, Horní Sklenov; 1881, 1924 Horní Sklenov. 3 P. H ukval dy. Ves vznikla na konci 18. stol. Ces. 4 Viz Sklenov, Dolní. 5 Přívlastek Horní podle polohy a na rozlišení od staršího Dolního Sklenova. @ M J vznik lo převedením něm .-lat. Glosseri villa, G leserdorf „ves sklářů“ — Sklenov s analog, -ov k adj. sklenny. Sklenov patří do skupiny německých kolonizačních vsí v blízkosti hradu Hukvaldy, srov. M etylovice, Rychaltice, Fryčovice. CV 238 (Sklenné); Prof IV. 73 (Skláře, Sklenářovice); Hosák VVM XX-P 56; Schwarz 224 a VS II 419; Knobloch DTB I 211 n. (o sklo s etymol. litera turou). Skoky 1 Osada u Dolního Újezda
(Lipník), nyní část obce Stam ěřice. 2 1850 K okaun, Skok, Raffay; 1850 S ko ky, K okau; 1881, 1924 Skoky. 4 Skoke, do Skok, ve Skokách, Skočák, skokovské. 5 M J: pl. k O J Skok < sko k „Sprung“ ; zn. ves rodiny Sko kový. Srov. Lhota Skočova (k O J Skoč) a Letovice (k OJ Let). CV —; Prof IV 75 (Skočíce), 76 (S k o ky — jiné!), V 573; Rospond Onomastica III 221—227; Schwarz VS II 97. Skopišice 1 Ves kláštera oslavanské ho, k terá zanikla u V ratěnína. 2 1481 Skopišice (4.), KP V, 362. 5 M J málo jasné. Snad příp. -ice k OJ *Skopiš, Kopiš, to příjm í odvoze né ze slovesa kopit, skopit „dávat do hrom ady, na kopu“ ; srov. koptit Koptíš, platit/Platiš (v Plačovice) u Svobody StčOJ 151. Zn. ves lidí Skopišových, Kopišových. Je-li pův. Kopišice, vznik lo S k- připojením předložky z, srov. v C. K opytce/Skopytce. ČV —. Skoroměřice 1 Ves kláštera louckého, která zanikla u Podmolí (Nekuda. 111). 2 1284 in villa Scormiericz, CDM IV. 218. 5 M J příp. -ice k OJ Skorom ěř, slo ženému z kom ponentu skoro-, o němž v. Skoronice, a -m ěr, o němž viz Mi roslav. Zn. ves lidí Skoroměrových. Typ míst. jm en ze složených OJ + ice je rozšířen na starém sídelním areálu, kde také S. leží. Srov. Jaroměřice, Maloměřice. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 81. Skoronice 1 Ves 3,5 k m jv od Ky jova. 2 1322 Scorouicz, CDM VI, 202; 1351 v illa m Scorouicz, ZDO I, 115; 1379 v illa m to ta m Skoronicze, ZDO III, 493; 1492 v Skoronicích, K P VI, 287; 1503 v e v s i Skoroniczich, ZDO XVI, 51; 1508 z Skoronicz, PO VIII, 91; 1512 z Koronicz, PO IX, 91; 1522 Skoronicze, PO XII, 52; 1554 ves Skoronicze, ZDO XXV, 181; 1611 Skoronicze, M ilo tic k ý u rb á ř; 1670 K lein K unw aldt; 1673 e x Kunwald, D ěkanská m atrika V eselsk á ; 1718 K lein K unw ald; 1720 Kunwald; 1751 K lein K unew ald; 1798 Klein Ku447
newald, Skoronitz; 1846 Kunewald, Skoronice; 1872 Kunewald, Skoronice; 1881, 1924 Skoronice. З P. Milotice. Ves zpustla za třicetileté války a znovu osa zena Němci z K unvaldu (Kunín) na Novojicku. Čes. 4 Skoronice, do Skoronic, ke Skoronicom, ve Skoronicách, za Skoronicama, Skoroňák, skoronský. 5 Ja k ukazují do klady 1322 a 1351, znělo M J původně Skorovice: příp. -ovice k OJ Skor • S ko roň „kdo je rychlý“, srov. OJ Drahoň/ drahý, M ladoň/mladý v M J Drahoňovice, Mladoňovice; nebo je Skoroň hypokor. podoba k složeným OJ Skoromir, Skorolub apod.). V pol. 17. stol. ves osa zena Němci z K unvaldu (Kunína) na Novojičínsku, odtud něm. (Klein) K unwald. Přišlí Němci se zcela počeštili, zůstala jen n ěk terá příjm ení a PJ (Brochvíz, G runhýbl, Stanhýbl). CV 121; P rof IV 78; Schwarz VS II 144. Skorošice 1 Ves 11,5 km jz od Vidnavy; Sl. 2 1263 Scorossonis villa, А I, 176; 1305 Scoronsdorph, CDSil XIV, 17; 1310 Scoronsdorph, А I, 176; 1325 Scoronsdorf, А I, 176; 1358 Scoronsdorff, Gr - M II, 220; 1368 Goransdorf, A 177; 1410 Scoransdorf, Goransdorf, A 177; 1536 Gurschdorf, А I, 178; 1606 až 1690 Gurschdorf, А I, 182—186; 1783 G urschdorf; 1798 Gurschdorf, Girsdorf; 1805 a 1828 G urschdorf; 1836 Gursch dorf; 1881 Skorošice; 1894 Gurschdorf; 1924 Skorošice, Gurschdorf, dříve jen Gurschdorf. З P. F rýdberk. Far. kostel sv. Mai'tina. Ves se dělí v Dolní a Horní (tyto vznikly na konci 18. stol.) Skoro šice. V 16. stol. sklárny. Něm. 5 M J doloženo nejprve v lat. 1263 villa Scorossonis ukazující na pův. OJ 448
Skoroš, hypokor. podobu některého slož. OJ s kom ponentem skon? „rych lý“ (viz Skoronice). Jm éno Skoroš se na Jesenicku vyskytuje i jako jm éno kon krétní osoby (vlastnící např. Vysokou). Předlohou lat. villa Scorossonis mohlo bý t čes. Skorošov i Skorošice, to pře jato do něm činy se synkopou nepřízvučné slabiky 1310 Scoronsdorph, přičemž -ns již m orfem atický prvek německé jm enné struktury, srov. Kolnovice, 1228 Corussindorph, kde ještě český š-ový sufix zachován. Scoronsdorph ztem ně ním nepřízvučné slabiky Scorans dorf, substitucí počát. Sk-fK , G-: 1368 Goransdorf (srov. i Skorotín/G urt-, Sko roš-; Kolnovice, v. t.), to dále reduko váno podle typu Bartoltsdorf —> Bartzdorf na Gorsdorf —> Gurschdorf. Česky Skorošice opět až 1881. Německé stře dověké zápisy -dorph s koncovým -ph ukazují na severoněmecký původ, vy skytují se na sever od Jeseníků častěji. CV —; Prof —; Schwarz 330 a VS II 305; Zuber Jesenicko 365. Skorotice 1 Ves 15 km ssz od Tišno va. 2 1374 in villa Scorotycz, ZDB VI. 183; 1410 z Skorotic, K P II, 190; 1482 na vsi Skorzeticzich, ZDB XV, 48; 1675. 1718, 1720, 1751 S ko ro titz; 1720 Skorotnitz; 1751, 1798 a 1846 Skorotitz; 1850 Skorotitz, Skorotice, R affay; 1872 Sko rotitz, Skorotice; 1881, 1924 Skorotice. 3 P. P ernštejn. Ces. 4 T y Skorotice, do Skorotic, Skoročák, skorocké. 5 M J: příp. -ice k jedno duchému OJ Skorota, o jehož skor- v. Skoronice. Zn. ves lidí Skorotových. CV 121; Prof IV 78-79; DS 13, 179. 6 Louky. Skorotín 1 Ves 3 km sev. od Příbora. 2 1278 Scorotin, CDM IV, 148; 1282 villam suam nom ine Scorotin, CDM IV, 205; 1437 de Skorotin, Lechner I. 41; 1481 Skorotin, Lechner I, 93; 1568 ves Skorotin, DM XV, 54; 1605 Skorotin, U rbář Nová Horka, SAB. opis; 1612 z Korotina, DM XXI, 269; 1614 dopl. T; 1628 Gurtendorf, U rbář Nová Horka,
SAB, opis; 1672 G uttendorf (!), Děkan, m atrika O strava; 1674 G urtendorff; 1718 G u rtten d o rff; 1751 G urtendorf; 1798 Gurtendorf, Skorotin; 1846 Gur tendorf, Skorotin; 1850 (Raffay) a 1872 G urtendorf, S ko ro tin ; 1881 Skorotin; 1924 Skorotin, Gurtendorf. 3 P. Nelhuble. Něm. 4 Skorotin, do Skorotina, Skoročan. Něm. Guietedef; Gůietndef/G uiendqf. Něm. nář. Uie je za české tautologické or, srov. M orkov/M urk, MQlek. 5 MJ: přivlast. příp. -in k OJ Skorota, o němž viz Skorotice. Něm. G urtendorf je hyb ridní česko-německé jm éno vzniklé hlás kovou substitucí Skoro > Gur- (viz Skorošice), spojovací -en- a -dorf „ves“ jsou analogické. CV 121; Prof IV 79; Schwarz 330, VS II 316, 417; Liewehr ON Kuhl. 41; NR X II 187. Skorčice 1 Zanikly mezi Uherčicemi a Velkými Němčicemi na Zidlochovicku. 2 1220 villam quandam Schorcici nomine, CDB II, 196; 1220 cum alia villa Scorscicz, CDB II, 197; 1228 Schorsice, CDB II, 321; 1365 in Gorczicz, Mendl, K nihy počtů, 315. 3 Dnes trať Korčice u Vel. Němčic. 5 M J: příp. -ice k OJ Skorek, to buď substantivizací adj. s k o n > „rychlý“ (srov. m la d il Mládek, M J M ladkovice; star^/Starek, M J Stařeč), nebo hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Skor(o)- (viz Skoronice). Zn. ves lidí Skorkových. ČV —; Prof IV, 78; Jg IV 114; Svoboda StčOJ 85. Skotnice 1 Ves 2 km ssz od Příbora. 2 1330 Chotnitz, VM -Příbor, 274; 1437 Okolnice (čti Skotnice), Sedláček, Zbyt ky reg. 1454; 1554 v Skotniczy, DM VII, 44; 1559 u Skotnicze, DM XII, 180; 1581 za tou vsí Skotnicí, LSA 514; 1584 ves Skotnicze, H ukvaldský u rb á ř; 1593 m lýna skotniczkeho, DM XXI, 48; 1595 v Skotniczy, DM XXI, 79; 1601 v statku skotniczkym , DM XXIII, 7; 1614 dopl. T; 1649 Skotnici, Prásek, Organisace, 149; 1651 Konitz, U rbář Hukvaldy, SAB,
opis; 1672 Skotnitz, Děkan, m atrika ostravská; 1676 a 1718 K óttnitz; 1751 K o ttn itz; 1764 K niha G runtovní Diediny K ottnitze, VM -Příbor, 279; 1798, 1846, 1850 (Raffay), 1872 K óttnitz, S ko t nice; 1881, 1924 Skotnice. 3 P. H ukval dy. Čes. 4 Ta Skotnice, do Skotnice, ve S ko t nici, za Skotnicu, Skotničan/Skotničak, skotnicky/skočky (arch.). 5 Do němčiny přejato se Sko t —r K ótt-, o čemž srov. Skorošice, a s přehláskou o > ó; v r. 1330 ještě bez přehlásky Chotnitz. 9 MJ: z původ. P J Skotnice <— apelat. skotnica, to substant. příp. -ica > -ice k adj. skotná: sko t „Rindvieh“,zn. „ces ta, Viehweg, kudy se ze vsi vyháněl do bytek na pastvu“ nebo „louka, kde se dobytek pásl, Viehweide“. Slovo rozší řeno archaicky dosud v slezských n á řečích a znam ená totéž, co mor. P J V ý hon, V ýpustek. CV 1 2 1 ; Prof IV 79; Sm ilauer PST 2 162; Schwarz 240, 330; VS II 316; Hosák VVM XX-P 22; Onom astica 1963, 17 (o S k o t-); Bartoš Dial. slov. mor. 65. Skrbeů 1 Ves 8 km sz od Olomouce. 2 1174 villam Scriben, CDB I, 289; 1263 de Skrbyn, CDM III, 356; 1350 excepto Skyrbnie, ZDO I, 179; 1355 in villa Skyrben, ZDO I, 387; 1364 K yrbein, CDM IX, 336; 1373 de Skyrben, ZDO II, 288; 1387 de K rben, ZDO V, 87, ed.; 1391 villam Skrben, ZDO VI, 263; 1406 de Skrbenye, CDM XV, 445; 1409 de K yrbenye, ZDO VII, 779; 1409 de K rbenye . . . in Skrbenye, ZDO VII 780; 1429 de Skrbynye, K apras I, 16; 1434 (z) Z krbynye, K apras II, 33; 1438 ve Skrbeni, K P III, 507; 1440 Skrbin, Saliger, 43; 1446 de Skrben, Lechner I, 55; 1446 v Skrbeny, PO III, 81; 1455 de Skrben ZDB XIII, 83, 87, ed.; 1466 ves Skrbnie (4.), PO IV, 150; 1481 Skrben, PO V, 148; 1492 ze Skrbnie, PO V, 266; po 1500 K irw ein, 3. Kuks, Die dt. Sied lungen um Olm ůtz 38; 1504 ze Skrbenie, PO VII, 238; 1508 na Skrbeni, PO VIII, 89; 1512 na ves Skrben, PO IX, 449
59; 1516 ze Skrbenie, PO X, 131; 1519 g runty mé skrbenské, PO XI, 18; 1521 dopl. T; 1527 na Skrbeni, PO XIII, 163; 1532 ves Skrben, ZDO XXIII, 64, ed.; 1550 u Skrbenie, PO XXI, 29; 1569 v Skrbeni, PO XXVII, 51; 1575 na Skrbenij, PO XXIX, 42; 1576 na rybníky skrbenské, PO XXIX, 121; 1579 K ir wein, Kuks, Die dt. Siedlungen um Olmiitz 32; 1581 tvrz a ves Skrben, ZDO XXIX, 91; 1586 ze vsi Skrbenie, ZDO XXIX, 137; 1633 Skrben; 1655 K hürwein, U rbář olomouc. kapituly, SAB, opis; 1676 K hürw ein; 1691 Skrebeny, Děkan, m atrika Olomouc; 1718 K ürw ein; 1720 Kirbein, S krb en; 1751 K irw ein; 1798 K irw ein, Skrben; 1846 Kirw ein, Skrben, též S krb en ý; 1850 Kirw ein, Skrbene, R affay; 1872 K irw ein, Skrbeň; 1881, 1924 Skrbeň. 3 P. m ěsta Olomou ce. V 16. stol. tvrz; 1600 založen dvůr. Byl tu velký rybník Rozhvizd. Ces. 4 Ta Skrbeň, do Skrbně, za Skrbňó, Skrbeňák, skrbencké. 5 M J: přivlast. příp. -jb k O J Skrben, domácké zkratce OJ složeného z kom ponentu skrb-, viz Skrbim ěř. Do něm činy přejato 1364 K yrbein, v 16. stol. K irw ein, v níž K z čes. S k - (viz Skorošice), irw za české rb, -ein analogické podle přejetí čes. -ín — něm. -ein (viz Hněvotín/Nebotein). CV 121; P rof IV 80 (Skrbkov); Svoboda StčOJ 158; Schwarz 330, NOB 230, VS II 433; U těšený OSG III 200. NR XII 187. V. Pohořílky. 6 Kandyje, Křepelka (hospoda). S krbim ěř 1 Pravděpodobně totožné s dnešním i Pohořílkam i na Fulnecku. 2 1240 Zkirbim ire, CDB III, 260. 5 M J : přivlast. příp. -jb k O J Skrbimir, složenému ze slovesného kořene s k n b - „rm outit se, sich gräm en“ a -m ir/ -měř, o nichž viz Miroslav. CV —; Prof —; DS 19, 106; Svoboda StčO J 97;O nom astica 1956, 269; Machek ES 448. Skrbovice 1 Ves 6 km se v. od B run tálu, nyní část obce Široká Niva; Sl. 2 1678 dopl. T; 1682 Schreiberseifen, H. W einelt, Forschungen zur Volkstums 450
geographie südschles. Stammesgebietes, 179; 1720 Schreiber seif fen; 1736 Schreiberseiffen; 1798 Schreibenseifen; 1805 Schreiberseifen; 1836 Schreiber seif fen; 1850 Schreiberseifen, R affay; 1881 Srejberzejf; 1894 Schreiberseifen; 1924 S k r bovice, Schreiberseifen, dříve jen Schrei berseifen. 3 P. B runtál; založeny r. 1678. Něm. 5 Něm. M J Schreiberseifen „rýžoviště Schreiberovo“, o -seifen viz Seifen. M J p atří do výrazné skupiny M J se -seifen v prostoru Rým ařov—B runtál (Brandseifen, Dürrseifen, Lauterseifen, Rubenseifen, Vogelseifen; Schwarz 126). Jm éno Schreiber bylo nejspíše příjm í prvního obyvatele, zakladatele (srov. 1 sevmor. M J Písařovi). České Skrbo vice není původním jm énem ; vzniklo jakoby náležitým počeštěním němec. Schreib- > Skrb-. Z pův. českého Skrbby však bylo něm. *Kirb-, srov. Skrbeň/ Kirwein. Kdyby byla ves starší, mohlo by se předpokládat, že něm. Schreibervzniklo neporozum ěním z čes. *Písečná (v. t.) jakoby pisec „písař, Schreiber“ (srov. Písečná/Schreibersdorf v C., Schwarz 25). CV —; Prof —. 6 Kunov/ Kunau, O bora/Thiergarten. S k r h o v, viz Skyrhov. Skrchov 1 Ves 7 km ssv od K unštátu. 2 1407 ze Skrýchova, K P I, 225; 1532 na vsi Skrychow ie, ZDO XXIII. 25; 1533 ze Skrychow a, PO XV, 327; 1674 Skrchow; 1718 S krh o ff; 1720 Skrhow ; 1751 Skrchow ; 1798 Skrhow , Strhow ; 1846 Skrchow ; 1850 (Raffay), 1872 Skrchoiv, Skrhov; 1881 Skrchov; 1885 Skrchow , Skrchov; 1924 Skrchov. 3 P. Letovice. Ces. 4 Skrchov, do Skrchova, Skrchovák, sk rchovské. H anlivě K rchov k nář. krchov „hřbitov“. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Skrch, to dom ácká zkratka složeného OJ s kom ponentem skrb-, např. Skrbim ir, srov. Tvořirad -> Tvoch, Rostislav -> Roch. Doklady typu S kry chov m ají ry za Bylo-li původní Skry-, muselo by znít Skrý-, nářečně
pak Skréchov. I něm. Skrhow ukazuje na skr-. Viz Skrýchov. ČV 30, 88 (z O J K rch a nář. K r- > Skr-); Prof IV 84 (Skršice); Svoboda StčOJ 146 (o -ch); Skutil MSB1 134-5 (ke kryti). Skrochovice 1 Ves 12,5 km sz od Opa vy, nyní část obce Brumovice. 2 1377 Shrochovoicz, Gr-M II, 488; 1479 Skrochowicze, K apras II, 89; 1523 z Krochowicz, K P II, 5; 1539 ves Sskrochowycze, ZDop V, 8 ; 1541 vsi Skrochowycz, POp X, 146; 1736, 1798, 1805 a 1836 Skrochow itz; 1850 Skrochowitz, Skrochovice, R affay; 1870 Schkrochow itz, Skrochovice, Catal. Cleri; 1894 Skrochowitz, Skrochovice (!), 1924 Skro chovice, Skrochow itz, dříve Skrochovice. 3 P. Skrochovice. Ces. 4 Skrochovice, do Skrochovic, ku Skrochovicam , ve Skrochovicach, za Skrochovicami, Skrochovjak, v pl. též Skrochovscy, skrochovsky. 5 M J : příp. -ovice původně p atrn ě OJ *Troch nebo *Trocha -> Stroch, Stroch, jak ukazuje první doklad z 1377 Strochowicz. Zn. ves lidí Trochových. OJ *Troch hypokorist. podoba buď krácením z O J Trojslav, nebo z apelat. trocha „troška“ (Prof IV 382; Trochovice). Počáteční Tr upraveno n a S tr (srov. blízké Třebom/ nář. Střebom , Třebovice/Střebovice), to pak dále n a S kr- (srov. nář. střenko/ skřenko); alternace t + likvida/k + lik vida je doložena i z jiných m oravských nářečí, srov. hanácké klosté „tlustý“. Takto vzniklé S kr- nářečně upraveno na Skr-, srov. laš. nář. skoba/škoba, skráň/škraň, sklo/sklo. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 97, 146; příjm . Skroch, Skroch, Strocha, Skrocha v Ostravě. P J Skrochovec v Hošťálkovicíeh. Skrýchov 1 Ves 11,5 km záp. od Telče. 2 1407 villam Skrychow , ZDB IX, 57; 1446 villas Studená et Skrichow, ZDB XII, 456; 1558 ze Skrychow a, PB XXII, 107; 1573 ze vsi Zkrychowa, PB XXVI, 333; 1580 Skreychow , VM-Telč, 346; 1678 Skreichow ; 1718 Skregchow ; 1751 Skreghau; 1798 Skreghau, S krey-
hau; 1846 Skreichau, Skregchow ; 1850 Skreichau, Skrýchov, R affay; 1872 Skrejchau, Skrýchov; 1881 Skrýchov; 1893 Skrejchau, Skrejchov, též S k rý chov; 1915 Skrejchau, Skrejchov; 1924 Skrýchov, dříve Skrejchov. 3 P. Stude ná; v 17. stol. tvrz. Ces. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Skrých. Prof IV 84 soudí n a „analogické tvoření k základu skrýti, skrýš“, Sm ilauer v OČ 154, P rof V 626 a BSOA 70 je pokládá za nejasné. Avšak O J Skrých utvořeno snad od slovesa skrý ti analogicky podle OJ Roch/rósti, Vlach/vlásti, jejichž slo vesný původ byl p atrně pociťován přes to, že Roch, Vlach atp. jsou vlastně hypokoristika příslušných OJ složených (Rostislav, Vladim ír apod.) a nikoli pří m á deverbativa, jako jm éna ty p u dro biti/Droch, spěti/Spěch, skrýti/Skrých vzniklá právě pozdější analogií (Svobo da StčOJ 146). Na české straně Vrcho viny leží Skrýšov, dobře se svým -šov hodící mezi posesíva typu Branišov (ač zde pův. -iš) charakteristická právě pro Vrchovinu. Na m oravské straně leží pak S kryje (v. t.), které — vedle svého apelativního původu — může bý t z OJ Skryje, S kryja <— skrýti. CV 87 (skrýti -h* Skrých); DS 20, 147—8; příjm ení Skrýšek, Skryja. 6 U Čeloudů. 1. S kryje 1 Ves 6,5 km jjv od Hroto vic. 2 1615 ves Kryge, ZDB XXXIV, 133; 1672 Skrygie; 1718 Skrye; 1751 Skryge; 1798 Skrey, Skrige; 1846 S krey; Skrej, Raffay 1872 Skrey, S krej; 1881 S kry je ; 1893 Skrey, S krej S k ry je ; 1915 Skrey, S kry je ; 1924 S kryje, dříve též Skrej. 3 P. Dalešice. Ces. 4 Skreje, do Skrejí, ve Skrejích, Skreják, skréské; Skreje, do Skrej/Skré, Skreják, skréské (Rešice). 2. S kryje 1 Ves 10 km sz od Tišnova, nyní část obce Horní Loučky. 2 1368 in villa S kry, ZDB V, 127; 1407 ve S kry jích, K P II, 109; 1490 ves Skryge, ZDB XVI, 12; 1590 vsi S krygi . . . ves S k ry gie, ZDB XXXI. 67; 1674 Skrygie; 1718 Skrie; 1720 Skrje; 1751 Skrjge; 1798 451
Skrige; 1846 Skrey, Skryge; 1850 Skrey, Skryje, R affay; 1872 Skrey, S krej; 1881 S kryje; 1893 S krej, Skreje; 1924 Skryje, dříve Skreje. 3 P. Tišnov. Čes. 4 Skreje, do Skrej/Skré, ke Skrejám , Skreják, skréské (Deblín). 5 M J: buď pl. k OJ Skryj(a) „kdo se skrývá“, nebo pravděpodobněji pl. k apelat. skryj(a) „skrýš“, doloženému dosud ve východomor. nářečích; znam enalo by pak místo skryté v údolí, v lesích, stranou ležící, nebo „kde jsou skryje, skrýše“. Viz Skrýchov. CV 87; Prof IV 84, V 573 (z OJ); Spal Onomastica 1971, 10; PJ Skreje v Rudce na Ivančicku a v Litostrově. Skržice 1 Ves 2 km vsv od Zdounek, nyní část obce Soběsuky. 2 1373 in villa Skirsicz, ZDO II, 343; 1408 villam Skrzycze, ZDO VII, 587; 1415 villam Skrzycze, ZDO VIII, 442; 1418 villam Skrzicz, ZDO IX, 189; 1670 Skržicze; 1718 Skržicž; 1751 S krtcžitz; 1798 Skrcžitz; 1846, 1850 Skrschitz, Skržice, Raffa y ; 1872 Skrzitz, Skržice; 1924 Skržice 3 P. Zdounky. Ces. 4 Do Skržic, Skržické (obyvatel, a přídavné jméno). 5 M J : příp. -ice k OJ Skrha, to nejspíše domácká zkratka ně kterého ze složených OJ s kom ponentem skrb- (viz Skrbim ěř), srov. OJ Skrcha v M J Skrchov. Zn. ves lidí Skrhových. Ke „ztrátě“ kořenného b při derivaci OJ srov. sloven, škrhla „kdo je skoupý“, východomor. žgrla Bok/Boč —sBočan, Běch -> Běchan (Svoboda StčOJ 157). Hypokor. přípona -on častá v stpolšt. (Taszycki Rozprawy I 82). Po čáteční K ř-/S kř- je ve stčešt. i v náře čích posud časté, srov. křídlo/východomor. skřídlo, K ravařoviSkravařov (Ge bauer HM I, 487). Téma Acta UP-Slavica III 36 („S- asi z expresívních důvodů příklonem k výrazu skřečeé“.) S k ř e c h o v , viz Skříchovice. Skřib 1 Ves 9,5 km sv od K unštátu, nyní část obce Stvolová. 2 1718 S k ržib ; 1720 K rzib; 1751 K ržyb; 1798 Skržib u. Swolow; 1846 Skřib; 1850 Skržip, Skřip, Raffay; 1872 Skrzip, Skřip; 1881 Skřip; 1915 Skřip, Skřib; 1924 Skřib. 3 P. Letovice. Ves založena krátce před 1674. Čes. 4 Skřéb, do Skřeba, ve Skřébě, Skřébšči (pl., Zboněk). Nověji v m ístě Skřib. 5 M J: z nář. apelat. křib, kříb, skřib, skřib „pahorek, vršek, menší kopec“, „křoví, k e ř“. Nepochybně bylo M J star ším P J. V m ikrotoponym ii jsou jm éna K řib, K říb, K řejb, (hanácky) K řéb/ Skřib . . . rozšířena zejm éna na celé Čes.-mor. vrchovině (v p ru h u Bystřice n. P .—Nové Město na M oravě—Jem nice též v podobě Schřib), přičemž objekty, které pojm enovávají, jsou obvykle m en ší kopce, pahorky s protáhlým vrškem,
zalesněné i holé. Jako prosté apelativum s význam em „pahorek, vršek“ je doloženo velmi vzácně; vztah mezi P J Skřib /S křejb a živým nářečním apelat. křibí se nepociťuje (Jim ravsko, Olešnicko). Geografický apelat. term ín křib < chřib < chrb < hrb z prasl. g trb „pahorek“ změnou vr > n s expresívním zdloužením b > i (viz M achek ES 143 a 164, Sáňka 19). Srov. i jm éno po hoří Chřiby. Na celé Moravě i ve Slezsku zn. nář. apelativum křib/chřib, hřibí, kříbí/chřibí, skříbí v odpovídajících nářečních hláskových podobách „keř, křoví“. Keř a křib spolu souvisí, neboť stě. křěví „křoví“ > křiví > křibí (s častým v/b; srov. stč. hrvol/nč. hrbol, hruvý/hrubý, Machek ES 198), z čehož abstrakcí pak křib „keř“. Je jisté, že u m noha K řibů/Skřibů došlo k záměně nebo ke splynutí původ ně dvou různých etym onů (chřib, křib) a k zatem nění význam ů. Popudem k sblížení byl dán vývojem počátečního chř- > kř- > skř-, které tak splynulo s kř- > skř- > v skříbí; k předsouvání s před kř- srov. křídlo/skřídlo, K řešim /Skřečoň apod. CV 150 („kope ček“), 196. 265; Prof IV 81; SSJC I 1017; SkutU MSB1 139 (ke Skřip; viz však Skřipová); OP III 299. Skřichovice 1 Zanikly u Třebelovic (Jemnicko). 2 1496 Sskřichovice, ves pustá, ZDB VII, 3, ed.; 1523 dvuor pustý Skřechov, ZDB XXI, 9, ed. 5 M J : příp. -ovice k příjm í Skřich, to z apelat. skřich „veliká tru h la s příhradam i na různé obilí, sbita z desek“, srov. příjm í ze jm en nádob: Mošna, Sak, Súdek, Š ko p ek (Svoboda StčOJ 199). Zn. ves lidí Skřichových. Slovo Skřich nejasné, p atrně z něm. schrin > skříň s obměnou v zakončení (Machek ES 449). CV - ; Prof Nekuda 72; Bartoš Dial. slov. mor. 380. Skřinářov 1 Ves 7,5 km ssz od Velké Bíteše. 2 1364 cum media villa dieta Skrzim arzow , ZDB IV, 101; 1376 Skrzi-
marzow, CDM XI, 31; 1415 Krzynarzow , ZDB XI, 119; 1531 ve vsi Sskřinářově, ZDB XXIV, 52, e d .; 1552 ves Sskřinářov, ZDB XXVI, 272, ed.; 1612 Sskržinaržow, ZDB XXXIV, 99; 1674 K rynaržow; 1718 K ržinaržow ; 1720 Kržinařow; 1751 K ržem aržow ; 1798 K ržem ar žow, Držemaržow; 1846 K řem ařow ; 1850 Kržemaržow, Krčmařov, R affay; 1872 Krtschmarzow, K rčmařov; 1881 Skřimařov; 1885 Krzenarzow, K řenářov; 1893 Křenarow, K řenářov; 1924 Skřiná řov, dříve Křenářov. 3 P. Osové. Čes. 4 K řenářov/K řinářov/Skř./(arch.) -nářov, obyv. jm. -řovák, adj. -řovské. 5 M J : při vlast. příp. -ov к příjm í Skřinař/-ář, to ze stč. apelat. skřinař/ -ář/-éř „stolař“, které z něm. schrinsere, schinaere > Schreiner „stolař“. M J je zapisováno nejprve *Skřimařov, srov. i v Čechách Skřiněšov: 1483 Skrzim erzow, 1600 Skržim ieržow (Prof IV 81, V 585). Zápisy s m p atrně kontam inace s čes. kom ponentem m ír (např. Slavo mír) na pozadí stč. apelat. skřinieř a MJ s -m ěř (Jaroměř). Doklady typu Křinařov vznikly nářeční alternací typu křidlo/skřidlo, skřivan!křivan apod. ČV —. 6 Na Rohách. 1. Skřipov 1 Ves 10 km sz od Bílovce; Sl. 2 1277 iuxta K srippaw, CDM IV, 137; 1288 villam Crsypow, CDM IV, 277; 1420 de Sschkrzypow , K apras I, 10; 1431 K rzypow sky, K apras II, 20; 1432 de Skripaw , . . . Skrzypow skem u, K apras II, 25; 1435 Skrzyppow , K apras I, 21; 1441 (s) Skrzypow eho, K apras I, 38; 1506 na Skřipovských lidech, Kap ras I, 21; 1633 Skřip; 1645 Krzippau, Soupis 74; 1655 pagus Skržip, АСО В 12; 1672 Skržip, Děkan, m atrika bílovecká; 1720 S kržip; 1736 Skrzipau; 1798 Skržipp, Skržipow ; 1805 Skrzipp; 1835 Skrzipp; 1850 Skrzip, Skřipov, Křib; R affay; 1870 Skřip, Skřipov, Catalogus cleri; 1881 Skřipov; 1894 Skřipp, Skřipov; 1917 Skřipp, Skřipov; 1924 Skřipov. 3 P. m ěsta Opavy. Far. kostel sv. Jan a K řtit. Ces. 453
4 Skřipov, arch. to Skřipovo, do Skřipova, Skřipovjak, skřip o vsky; Skřipovo (Březová). 5 Něm. Skřipp vzniklo pros tým přejetím čes. M J vynecháním toponym ického form antu; srov. Benešov Benisch, Hluzov - Leis. Schwarz VS II 342, 412. 6 Vilémův důl, Požaha, Ve mlýně. Za nivou. 2. Skřipov 1 Ves 5,5 km záp. od Ko nice. 2 1553 (zpustlé) Skřípovsko, VMKonice, 113; 1570 ze vsi Sskrzypovy, PO XXVII, 218; 1570 na Sskrzypow ie, PO XXVII, 219; 1718 W achtel; 1720 W achtel; 1751 W achtl; 1798 Wachtel, K ržipow ; 1846 Wachtel, K řjpow ; 1850 Wachtel, Skřipov, Raffay; 1872 Wachtl, S křipov; 1881 Skřipov; 1924 Skřipov, Vachtl. 3 P. Konice. V pol. 16. stol. byla ves pustá, před 1570 obnovena. Far. kostel Nanebevz. Páně. Něm. 4 Skřépov, do Skřépova, skřépovské. Arch. Křépov. Skřipov, na Skřipov, Skřipovskéj(v pl.). Skřipovšti, skřipovské (Dzbel). 5 Něm. Wacht(e)l: z apelat. W achtel „křepelčí tlukot“. Schwarz VS II, 442. 3. Skřipov 1 Zanikl u Bošovic (Klo boucko), kde je Chřípovský potok. 2 1373 in villa Chrzipow, ZDB VI, 113; 1390 m edia villa Chrzypow, ZDB VII, 634; 1409 villam Chrzypow, ZDB X, 37; 1530 pusté vsi Skrzijpow , PB XIV, 254. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 14. stol. 5 M J : původně skřípový, pak jm enná podoba skřipov к adj. skřípový -e—skřip, „Simse, jm éno pro rod jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovitých, Scirpus“ (PS V 317; P rof V 540), to ze slovesa skřípati „knarren, k n irre n “ podle zvuku, který rostlina vydává zm áčknutím , ohý báním. Jm éno Skřípový patřilo nepo chybně potoku, k terý skřípím tekl; viz 1250 circa fluvium , qui vocatur Skrzypow y (na Konicku, CDB IV, 197) a 1220 trans fluvios, Scripow y et Bistricze, CDB II, 414 (na Sternbersku). Bývá i P J Skřip, Skřipov, Skřipové, S křip ek; Bar toš Dial. slov. mor. uvádí též apelat. 454
skřip „pole na strm é stráni, nesjízdné, kam enité“ (Jevíčko), ale tu jde nepo chybně o zám ěnu se skřib (v. t.). Na po zadí alternace skř/ř a existence nářečního křib „keř“ čteme v 19. stol. u S. 1. Křib, u S. 2. K řjpow . CV —; P rof IV 82 (Skřipová). V 540; Sm ilauer PST 2 162; VM -Fulnek 216; N ekuda 72, 135; ZMK V 188. Skřítkovice 1 Zanikly 1 km vých. od Zalkovic (Kroměřížsko) v tra ti Skřítko vice. 2 Není písem ného dokladu. 5 M J: příp. -ovice k příjm í S křítek ; stč. skřietek „Heinzelm ännchen“, to ke skřita „úlomek, kousek“. Zn. ves lidí Skřítkových. CV - ; Prof IV 82 (Skřitín); M achek ES 450; N ekuda 156. 1 . Skřivánkov 1 Ves 2,5 km ssv od Zlatých Hor, pak jejich část. P ři úpravě hranic mezi CSSR a PLR r. 1959 při padla k Polsku. Do r. 1964 je omylem uváděna jako část Zlatých Hor; Sl. 2 1786 Lerchenfeld, Zuber, Jesenicko, 469; 1787 dopl. T; 1798, 1805, 1836, 1850 (Raffay) Lerchenfeld; 1871 dopl. T; 1881 S křivánkov; 1884 Lerchenfeld; 1924 Skřivánkov, Lerchenfeld, dříve jen Lerchenfeld. 3 P. Cukm antl. Ves zalo žena 1786 parcelací dvora. Něm. 2. Skřivánkov 1 Ves 10 km zsz od Plum lova, nyní část obce Malé H radis ko. 2 1798 K ržiw a n ko w ; 1846 Lerchen feld, K řiw ankow ; 1850 (Raffay), 1872 Lerchenfeld, S křivá n k o v; 1881,1924 S kři vánkov. 3 P. Malé Hradisko. Ves zalo žena r. 1786 parcelací dvora. Čes. 4 Křevánkov, na K řevánkov, na K řevánkově. 5 Název je buď rom antizujícím ně meckým jm énem Lerchenfeld „skřívánčí pole“, čes. K řivánkoviSkřivánkov, s analog, -feld „pole“ a -ov, které podle častých M J ve jm enné adjektivní podo bě (Dubov, Ordov), nebo byl dán podle osoby. Tak S. 2. podle obročního Skři vánka. ČV 267; Prof IV 82-83 (Skřivaň, Skřivánek, S křivany); P J S kři vane na Blanensku. Zuber Jesenicko 469; Hosák W M X X -P 41. S křivanov 1 M ístní část O d er; Sl.
2 1850 Lerchenfeld, Skřivanov čili No 82, f. 69, ed.; 1637 Schlotten, ZDO vé Město, Raffay. 5 Viz výše. XXXVII, 81, f 69. ed.; 1637 Schlatten, Skyrov 1 Zanikl mezi Vícovem a Soupis 40; 1655 ecclesia Slatinensis, Ohrozimí v tra ti Skyrov (Plumlovsko). ACO В 12; 1676 a 1718 Schlatten; 1720 2 1512 ves pustou S kyhrov, LSA 76; Schlattau, Zlatina; 1736 a 1751 Schlat 1563 rolí dědičnou, k terá slově Skych- ten; 1798, 1846 a 1850 Schlatten, Slatina, rovská, LSA 77. R affay; 1881 Slatina; 1894 Schlatten. 5 Příp. -ov k OJ *Skyra, jehož kořen Slatiná; 1906, 1917 Schlatten, Slatina; souvisí se skuhrati/skyhrati „w inseln“ 1924 Slatina. 3 P. Slatina. Již 1439 tvrz, jakožto jeho expresívní variant. Srov. pak zámek. Far. kostel Nanebevz. P. i sloven, skývražiť (Machek ES 451). Marie. Ces. CV —; Prof —; Nekuda —. 4 Slačyna, do Slačyny, ve Slačyně, Šlapaný 1 Zanikly u Mělčan, kde je za Slaěynum , Slačyňak, slacky (Hlubotrať Slapansko (Zidloehovicko). 2 1567 čec). 5 Do něm činy přejato už v 15. s pustou vsí Slapanskem , ZDB XXIX, stol. se Sl- -> Schl-, srov. Slavkov/ 6 v., ed. Schlakau. Schwarz VS II 316; Turek 5 M J: akuz. pl. obyvatelského jm éna Vlastivěd, sb. Nový Jičín 8—9, 30—32. 2. Slatina 1 Dříve ves, nyní část slapěné „lidé bydlící u slapu“, tj. u m ísta, kde je rychlý proud vody. Ves B rna-m ěsta, 6,5 km vjv od Brna. 2 1247 ležela v tra ti Slapansko, Na šlapansku Zlatina, CDM III, 94; 1264 de Slaczin, v údolí Bratčického (Mělčanského) po CDM III, 324; 1306 Slatyna, CDM V, toka mezi M ělčany a Silůvkami. MJ 190; 1343 Lathein, CDM VII, 463 = Reg. tvoří se jm énem Mělčany významově IV 1228/489; 1350 de Latein, Mendl, blízkou dvojici: obyvatelé nazváni jed K nihy počtů, 176; 1389 in Slatina, Lechnou po slapu, podruhé po m ělčině; srov. n er I, 9; 1395 zu Slatin, ZDVGMS V, i částečně podobnou dvojici M edlánky a 261; 1508 in Slatina, u rb á ř Olomouc, kapitula, SAB, opis; 1655 Slatina, ACO B ystrc u Brna. K psi. apel. solpi> > slap „W asserfall, p eřej“, vyskytující se В 12; 1674 Latein; 1718 Lattein; 1720 v toponym ii jen na nej starších areálech. а 1751 Latein; 1798 Latein, Slatina; CV - ; P rof IV 104-5 (Slopany), 93 1846 Latein, Slatina; 1850 Lattein, Sla (Slapnice, Slapník, Splavsko, Slapy), V tina, R affay; 1872 Latein, Slatina; 1881, 535; Šm ilauer PST 2 166; Spal 53; Bez- 1924 Slatina. 3 P. Líšeň. Čes. laj II 189; Schütz GTSK 72; Onomas4 Slatina, do Slatiny/-e, Slatiňák, slatinské. tica 1963, 251; VM-2idlochovice 152. 1. S latina 1 Ves 4,5 km ssz od Bílov 3. Slatina 1 Ves 10 km jjz od Hroto ce. Enkl. 2 1377 Bladin CDSil VI, 198; vic. 2 1278 Zlatin, CDM IV, 151; 1287 1438 Slatynu (4.), K apras II, 40; 1461 in Slatina, CDM IV, 255; 1672 Latein; z Slatyni, Vlast. sb. Nový Jičín 8—9, 1718 Latten; 1751 Lattein; 1846 Unter 30; 1475 Schlatten, Rolleder, Odry, 77; Lattein, Dolnj Zlatina; 1872 Latein, 1536 auf Schlatten, Rolleder, Odry 163; Slatina; 1881 Dolní Slatina; 1924 Slati 1546 k Slatině, ZDOp 118, ed.; 1570 na. 3 P. Slatina. Zámek. V 1. pol. 19. dopl. T; 1586 na vsi Slatině, ZDO XXIX, stol. těžba železné rudy. Ces. 189, ed.; 1606 Schlatten, Soupis 40; 4 Slatina, do Slatině, za Slatino, Sla 1610, 1621 Schlatten, Rolleder, Odry, tiňák, slatinské; (st. gen.) Slaťna, do 117, 173, 174; 1623 Schlatin, H. Slovák, Slaťne, Slaí'ňák, slacké. 5 Přívlastek Confiscations . . . des M argrafthum b Dolní byl dříve n a rozdíl od Horní Sla M ähren von Anno 1623, K rem sier 1920, tiny. O něm. Latein viz níže. Schwarz 90; 1630 G uet Schladinka, ZDO XXXVII, VS II 154. 12, ed.; 1637 Schlatn, ZDO XXXVII, 4. Slatina 1 Ves 7,5 km záp. od Je 455
víčka. 2 1668 Dorf Slatina, Odhad. SAB. XIII, 351; 1492 z W elikych Slatenicz, opis; 1717 Dorf Slatin, U rbář Letovice, PO V, 270; 1610 fa rář slatieniczky, PO SAB, opis; 1720 Schletta; 1846 Slatina XXXV. 7; 1633 Slatenicz; 1650 ze Slanebo Schletta, Zlatyna; 1850 (Raffay), tienicz, M atrika v Prostějově; 1677 1872, 1881, 1924 Slatina. 3 P. Slatina. Gross Slattein, Slatenitz; 1751 Gross Lattein, Slatinitz; 1798 Gross Latein, Ces. 4 Slatině (pl. !), do Slatin, ve Slati Slatinice; 1846 Gross Lattein, Gross La nách, Slatiňščák/-ňák, slatinské. Nověji: tein, Slatenitz, Slatenice, Hrubá ZlateSlatina (sg.). 6 Na Červené. nica; 1850 Gross Latein, Slatenice, Raf 5. Slatina, Horní 1 Ves 10 km vých. fay; 1872 Gross Latein, Slatenice; 1881 od Dačic. 2 1257 de Clatin, CDM III, Slatenice; 1924 Slatinice, dříve Slatěni260; 1278 de Zlatin, CDM IV, 151; 1301 ce. 3 P. olomoucké kapituly a Plumlov. de Zlatin, CDM V, 121; 1323 Smylo- Far. kostel P. Marie. Již 1545 lázně. nis de Slatina, CDM VI, 230; 1376 de Čes. Slatyna, ZDB VI, 416; 1390 de Slatina, 4 Slatenice, do Slatěnic, ve SlatěniCDM XI, 605; 1447 ves Slatynu, PB III, cích, Slatěničák/Slatěňák, slatěnské/sla38; 1447 municionem Slatinu, ZDB XII, těnické. 5 Původně Velké Slatiňany: 788; 1481 v Slatinie, PB V, 82; 1671 z akuz. pl. obyvatel, jm éna slatiněné Slatin; 1718 Slatina; 1751 Ober Latein, „lidé bydlící ve slatině“ ; o slatina viz Slatina; 1846 Ober Latein, Hornj Slatj- výše. K bližšímu sledování přechodu na, též Zlatjna; 1850 Ober Latein, horní 1249 Slatiňany — 1405 Slatenice schá Slatina, Raffay; 1872 Ober Latein, Vel zejí doklady. Nejspíše byla sufixální zá ká Slatina; 1881 Horní Slatina; 1885 m ěna vyvolána tím, že zkříženy dva pů Ober Latein, Horní Slatina; 1924 Horní vodně sam ostatné význam y: slatiňan Slatina. 3 P. H orní Slatina. Již v 15. „kdo bydlí na slatině“ a slatinník „kdo stol. tvrz. Far. kostel sv. Jiljí. Čes. bydlí na slatinném m ístě nebo pracuje 4 Do Slatiny, Slatiňák, slatinckej. se slatinou“, k nimž odpovídajícím i MJ 5 P řívlastek dán až v polovici 18. stol. jsou Slatiňany a Slatiníky. Lokál k Slak rozlišení od Dolní Slatiny (viz S. 3.). tin íky — ve Slatinicích a adj. slatinický • M J: z apelat. slatina < psi. solťb-ina přikloněn pak k nom inativu Slatinice; srov. Kobylnice, Sokolnice a v Č. Slati „bažinaté místo vznikající zarůstáním vodních ploch v nízkých polohách, nice. O něm. Lattein viz Slatina. P ří M oorgrund“. Do něm činy přejato se vlastek Velké, Gross, 1249 Maiori dán Sl- > Schl-, později se > L-; -ina -> na rozlišení od blízkých Slatinek (v. t.). -á(e)n, z něhož pod přízvukem koncové ČV 154, 169, 237; P rof IV 95-96; n odpadlo, srov. K rtin y/ K hinetáe, Hev- Schwarz VS II 433. lín/Hefláe, Zebětín/Sebetáe (Eichler LF 1. S latinka 1 Ves 11,5 km ssz od Bos 1968, 173 n); časté PJ, nikoli však v hor kovic, nyní část obce Letovice. 2 1419 ských oblastech! ČV 237; P rof IV 94-95 ve Slatinkách, KP II, 614; 1542 ves Sla(16X), V 531; Sm ilauer Vodopis 469 a tijn ku , ZDO XXV, 51; 1674 Slatina; 1720 PST 2 166; Schwarz 240, 314, VS II 28, Zlatinka; 1798 K lein Slatina, Slatinka; 44. 184; Bezaj II 189; Schütz GTSK 72; 1846 Slatinka, Z latjnka; 1850 (Raffay), Eichler AN 234; DS 19, 137; Hosák VVM 1872, 1881 a 1924 Slatinka. 3 P. Leto XX-P 6 . 6 Chudobinec, P J H iviny vice. Čes. (k jíva) louka Strážov po zaniklé vsi. 4 Slatinka, do Slatinke, obyv. jm éno: Slatinice 1 Ves 12 km zjz od Olomou „ze Slatinke“, slatiňské!slatiňkovské/sla ce. 2 1249 in villa Zlatinan Maiori, tin-. 5 Pův. pl. Sla tin ky (viz doklad CDM III, 143; 1364 Lateyn CDM IX. 1419). 336; 1405 ve V elikých Slatinicích, CDM 2. S latinka 1 Osada 6 km jv od B rna; 456
splynula se Slatinou. 2 1924 Slatinka, dříve MaZá Slatina. 3 R. 1732 vystavěn zde kostelík Bolestné P. Marie, několik dom ků a hospoda. Víska obdržela jm é no podle kostela M ariánská Hvězda, vžil se však název Slatinka (Slavík, VM-Bmo, 284). 5 M J: dem inutivum ke Slatina (v. t.). CV 231; Prof - . Slatinky 1 Ves 8,5 km sev. od Pros tějova. 2 1247 villam nom ine Zlatina, CDB IV, 105; 1358 in Slatina parua, ZDO I, 539; 1405 z Slatynek, K P I, 105; 1494 ve vsi Slatinkach, PO VI, 148; 1516 v Slatinkach, PO X, 127; 1531 ve vsi Slatinkach, ZDO XXIII, 9; 1550 v Ma lých Slatinkach blíž ležící pod Kusserzy, PO XXI, 24; 1595 v M alých Sla tinkach, PO XXXIII, 243; 1602 ves Má ly Slatinky, ZDO XXXII, 70; 1672 ex pago S la tin ky seu Paruo Slatinicz, Dě kan. m atr. prostějovská; 1677 Klein Slatein; 1718 K lein Lattein; 1720 K lein Latein, Slatinky; 1751 KZein Lattein, K lein Latein; 1798 K lein Latein, Slati na; 1846 K lein Lattein, K lein Latein, Malé Slatenice (!), Slatinka; 1850 K lein Latein, S la tinky, R affay; 1881, 1924 Slatinky. 3 P. Plum lov a Loučany. Ces. 4 Slatinke, do Slatinek, slatinkovské. 5 M J původně Slatina (v. t.), od počát ku 15. stol. p lu rál dem inutiva k tom u jm énu. P řívlastek Malé i vlastní dem inutivizace n a rozlišení od blízkých Slatinic (v. t.), kdysi V elkých Slatiňan; proto tak é 1358 Slatina parua a v 17. stol. též Paruum „m alé“ Slatinicze. ČV 237; P rof - ; OSG III 203. 6 Ulmanka. Slavětice 1 Ves 4 km východně od Hrotovic. 2 1353 Slauiczicze, ZDB II, 110; 1392 Slaeaticz, CDM XV, 336; 1392 Slawieticze, ZDB VII, 1129; 1460 v Slawicziczich, PB IV, 57; 1466 ves Slaw isticze, PB IV, 197; 1480 na Slawieticze, ZDB XV, 10; 1503 ves Slawieticze, ZDB XVII, 61; 1550 rybníkem svým horním slaw ieticzkym , PB XX, 28; 1573 ze vsi Slawieticz, PB XXVI, 312; 1606 v grun tech . . . slawieticzkych, PB XXXIII,
347; 1613 tvrz Slawieticze, ZDB XXXIV, 105; 1718 Slaw ietitz; 1720 Slabititz; 1751 a 1798 Slaw ietitz; 1846 Slaw ětitz, Slawětice; 1850 Slaw ietitz, Slavětice, R affay; 1872 Slavietitz, Slavětice; 1881, 1924 Slavětice. 3 P. Slavětice. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Slavětice, do Slavětic, ke Slavěticim, na Slavěticich, za Slavěticama, Slavěťák, slavěcké. 5 M J : příp. -ice k OJ Slav’ata > Slavěta, to hypokor. zkrat ka k některém u ze složených OJ s kom ponentem Slav-, o němž viz Miroslav (Jaroslav, Miroslav, Slavomír, Slaviboj apod.). Zn. ves lidí Slav’atových. Slavětových. M J p atří do výrazné skupiny jihozápadom oravských M J odvozených od OJ s ť-ovým sufixem , např. Hrabětice, Hostětice, Kojatice, M ysletice, Přísnotice, Sedlatice atd. P rvní doklady se píšou Slavě-/Slavičice: mohli bychom vyjít z O J Slavík nebo Slavic (o nichž viz Slavíč), ale zápisy s cz (č) odrážejí vlastně asibilovanou výslovnost stč. ť (ď), doloženou i v zápisech jiných jmen, např. Slavětín, 1359 Slaw eczyn. ČV 121; P rof IV 97; Svoboda StčOJ 164; DS 4, 105. 6 Bažantnice, Cihelna, Slavětický mlýn. 1. Slavětín 1 Ves 9 km zjz od Litov le. 2 1260 Zlauatin, VM-Litovel, 282; 1275 de Slaw etyn, CDM IV, 119; 1359 super Slaweczyn, ZDO I, 655; 1490 na ves Slaw ietin, ZDO XIII, 19; 1519 ze Slawietina, PO XI, 57; 1538 ves Sla w ietin, ZDO XXV, 9; 1588 ves Slaw ie tin, PO XXXI, 644; 1604 dopl. T; 1673 Slaw ietin; 1676 dopl. T; 1718 Slawie tin; 1720 Slaw etin; 1751 Slaw ietin; 1771 dopl. T; 1798 Slaw ietin, Slawiecžin; 1846 Slaw ietjn; 1850 Slaw ietin, Slavě tín, R affay; 1872 Slavietin, Slavětín; 1881, 1924 Slavětín. 3 P. Haňovice. Ces. 4 Slavětín, do Slavětina, Slavětičák, slavěcké. 5 O zápisu 1359 Slaw eczyn viz Slavětice. Nazván po olomouckém úředníku Slavatovi (1208). 2. Slavětín 1 Ves 4 km vjv od Sla vonic. 2 1364 in Slabaticz, ZDB IV, 457
153; 1369 Czlawoten CDM X, 74; 1407 Czlawokn, CDM XIII, 457; 1407 m unitionem Slaw yetyn, ZDB IX, 185; 1464 villam Slaw ietin, ZDB XIII, 49; 1564 puol vsi Slawietina, ZDB XXVIII, 89; 1633 Zlabaten; 1672 Slaw aten; 1720 Zlabaten; 1751 Slabaten; 1846 Slawaten, Slabaten, Zlabaten, Slaw ětjn, Slawatna; 1850 (Raffay), 1872 Slaw athen, Slavětín; 1881 Slavětín; 1924 Slavětín, Slawathen. 3 P. Slavětín. V 15. stol. tvrz. Něm. a čes. 4 Něm. Tslowoten. 5 Do němčiny přejato ze Sl -> Zl, čteno cl, srov. Sla vonice/Zlab-. Pův. Slavatice „Slavětice“, v. t. • M J: přivlast. příp. -ín k OJ Slav’ata, o němž viz Slavětice. ČV 121; Prof IV 97-98 (7X); NR VI 219 a XIII 240; Schwarz 314, VS II 139, 140. 6 Ci helna/Ziegelei. Slaviboř 1 Ves 5,5 km jižně od Tel če, nyní část obce Cerníč. 2 1355 de Slayborsy, ZDB III, 71; 1366 Slawibors, ZDB IV, 433; 1678 Sleyborž; 1718 Sleyboř; 1720 Sleborž; 1751 Slegborž; 1798 Slegborž, Sleyborž; 1846 Sleiboř, Slegboř; 1850 Slejborž, Slejboř, R affay; 1872 Slejborsch, Slejboř; 1881 Slaviboř; 1893 Slejboř; 1924 Slaviboř. 3 P. Telč. Čes. 4 Ta Slejboř, do Slejboře, ve Slejboři, Slejbořák/Sleborák/Slejboř ske j , slejborskej (Hodice, Telč). 5 M J: při vlast. příp. -jb k OJ Slaviboř, složené mu z kom ponentu slav-, o němž viz Miroslav, a -bor, o němž viz Mysliboř. P atří do skupiny M J s -boř v podhůří Českomor. vrchoviny (Mysliboř, Touboř, Veleboř). V nářečí Slavi- > Slaj-, kte ré přehlasováno n a Slejboř, srov. Slavíkovice > Slajkovice. ČV 121; Prof IV 98; Sm ilauer OČ 168-9; NR VII 186; Schwarz VS II 232. Slavíce 1 Ves 4 km jižně od Třebíče. 2 1303 de Slawicz, CDM V, 147; 1366 de Slawczie, ZDB IV, 430; 1718 Slaw itz; 1720 Zlabitz; 1751 Slaw itz; 1798 Sla w itz, Slaw icžek; 1846 Slaw itz, Slawice; 1850 (Raffay), 1872 Slaw itz, Slavíce; 458
1881, 1924 Slavíce. 3 P. Slavíce. Čes. 4 Slavíce, do Slavic, Slavičák, slavické. 5 M J: příp. -ice k OJ Slav(a), do mácké zkratce některého ze složených OJ s kom ponentem slav-, o němž viz Miroslav a Slavětice. Zn. ves lidí Slavových. Odvozování Jaroslav, Slavom ír —> hypokor. Slav dosud živé jen na vých. Moravě (Stram bersko, F renštátsko). ČV 121, Prof IV 98; Svoboda StčOJ 126. 1. Slavíc 1 Ves 6 km záp. od Hranic. 2 1353 villam Slauicz, ZDO I, 261; 1371 Slawicz, ZDO II, 69; 1448 Slawiecz, ZDO X, 784; 1480 Slawicz, ZDO XII, 27; 1539, 1569 Slavíc, U rbář Hranice, SAB, opis; 1612 ves Slawicz, ZDO XXXIII, 63; 1626 z Slawicze, M atr. v Lipníku; 1635 z Slawicze, M atr. v H ra nicích; 1655 Slawitsch, U rbář Hranice. SAB, opis; 1663 Slavíč, tam též; 1672 Slawicz; 1684 Dorf Slaw itz, U rbář H ra nice, SAB, opis; 1712 ze Slawicža, M atr. v Hranicích; 1718 Slaw itz; 1720 Sla witsch; 1751, 1798 Slaw itsch; 1846 Sla witsch, Slawice; 1872 Slawitsch, Slavíč; 1881 Slavic; 1924 Slavíč. 3 P. Hranice. Čes. 4 Ten Slavíč, do Slavica, za Slavíčem, Slavičák/Slavičan (Jezeřany, Týn)/SZavičán (Drahotuše, Klokočov), slavický. 6 Dvůr, Zadní familie, též Na Hrázi. 2. Slavíč 1 Osada M orávky (Frýdecko); Sl. 2 1935 Slavíč. 4 Ten Slavíč, na Slavíč, slavíčky. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Slavík, to buď hypokor. podoba některého složeného OJ s kom ponentem -slav, o němž viz Miroslav; nebo z apelat. slavík „Nach tigall“. Může být též z činitelského jm é na slavic „kdo slaví“, srov. Chabič v M J Chabičov (v. t.). ČV 121, Prof IV 99. V 566 (pták); Svoboda StčOJ 45. 137, 196 (pták); NR VII 200; Orlík Tě šínsko 1966, č. 1, str. 3—6. Slavičín 1 Městys 11,5 km zjz od Val. Klobouk. 2 1256 oppidi Zlawizin, CDM III, 232; 1375 in Slawiczin, CDM XI. 8 ; 1395 de Slaw yczin, Monum. univ.
II, 46; 1437 ex oppido Slawiczin, Lechner I, 44; 1494 v Slawiczinie v m ěsteč ku, PO VI, 141; 1522 z Slawiczina, PO XII, 53; 1524 v m ěstečku jeho Slawiczi nie, PO XII, 240; 1526 z Slawiczinia (!), PO XIII. 37; 1527 tvrz Slawiczin, PO XIII, 110; 1543 městečko Slaw iczyn, DM IX, 179; 1570 z m ěstečka Slawiecžyna, PO XXVII, 244; 1571 na grunty slawiecžynsky, PO XXVII, 383; 1573 tvrz a městečko Slaw icžyn, PO XXVII. 511; 1573 na Slawiecžynie, PO XXVIII, 28; 1580 p ři m ěstečku Slawicžynie, DM XV, 138; 1588 na Slawieczinie, PO XXXI, 615; 1604 fa rá ři slaw iczynskem u, DM XXIII, 29; 1617 na Slaw iezjnie, PO XXXIX, 174; 1633 Slaw iczjn; 1670 Sla w iczin; 1718 Slaw ietschin, 1720 Slaw icžin; 1751, 1798 Slaw itschin; 1846 Slaw itschin, Slaw ičjn; 1872 Slawitschin, Slavičín; 1881, 1924 Slavičín. 3 P. Slavičín (biskupské léno). Původní Slavi čín byl na jiném m ístě (v tra ti Staré město). Již 1256 městečko. F arní kostel sv. Vojtěcha. Dříve tvrz, pak zámek. V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 Slavičín, do Slavičína, Slavičan, sla víčky. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Slavíka, Slavica > Slavicě, to domácká podoba některého ze složených OJ s kom ponentem -slav, o němž viz Mi roslav. Srov. OJ K olim ír > Kolicš > M J Količín. CV 121; Prof —; Svoboda StčOJ 138. Schwarz VS II 220. 6 Me xiko. P J : Hrdlořezy, Vláká, Staré Měs to. Holíkovský d vůr (1881 Holikov); H luboký (1881). Slavíčky I Ves 7 km jv od Třebíče. 2 1556 ves Slaw iczky, ZDB XXVII, 17; 1678 Slaioicžka; 1718 Slaw icky; 1720 Slabitzky; 1751 S law iczky; 1798 Slaw icžky; 1846 Slaw ička; 1872 Slawitsclilca, Slavíčky; 1881 Slavíčky; 1893 Sla w ička, Slavíčky; 1915 Slaw ička, Slavíč ka; 1924 Slavíčky, dříve Slavíčka. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Slavíčka, do Slavíček, Slavičovák, slavičovský (slavické je k Slavíce, v. t.).
5 MJ: dem inutivum k Slavíce (v. t.), srov. Modřice/M odřičky, Tatenice/Tateničky. Jm éno patří k hraničním bodům tohoto dem inutivního typu na jihozáp. Moravě. Slavíkov 1 Ves 4 km vých. od Konic, nyní část obce Budětsko. 2 1798 Slawikow, Slawiczek, Slaw iczkow ; 1846 Slaw ikow ; 1850 (Raffay), 1872 Slaw ikow, Slavíkov; 1881, 1924 Slavíkov. 3 P. Laškov; vznikl 1784 rozdělením panské ovčírny. Ces. 4 Slavikov, do Slavíkova, Slavikovák, slavické. Velmi arch. Slabikov, do Sla biková . . . 5 Ves založil Tadeáš Slaví ček, poslední probošt augustiniánského kláštera v Olomouci, a po něm i na zvána nejprve Slavíček (příjm. = MJ, srov. častá P J typu Dvořák „Dvořákův m ajetek“ a starší M J typu M yslik, Sišma), Slavíčkov, teprve od pol. 19. stol. Slavíkov s analog, příp. -ov. O Slavík v. Slavíc. CV - ; P rof IV 99 (5X). 1 . Slavíkovice 1 Ves 4 km jjv od Jemnice. 2 1350 in villa Slawicowicz, ZDB I, 208; 1519 fa rář v Slaw ikow iczich, PB VII b, 97; 1588 ves Slaw ikowicze, ZDB XXXI, 8;1599 ves Slaw ikowicze, ZDB XXXIII. 19; 1718, 1720 Slaw ikow itz; 1751 Slaw ikow itz; 1798 Lainkow itz, Slaw ikow itz, Laukow itz; 1846 Laukow itz, Slaw ikow ice; 1872 Lauko w itz, Slavíkovice; 1881 Slavíkovice; 1924 Slavíkovice. 3 P. Budkov. V 14. stol. tvrz. F ara zanikla za třicetileté války. Ves byla po téže válce pustá, po 1751 obnovena. Ces. 4 Slajkovice, do Slajkovic, Slajkovák, slajkovckyj. Něm. Lakabitz, Lakow itz, Lagwicz. Viz též Utěšený Nář. přech. pásu 154, 178. 2. Slavíkovice 1 Ves 4,5 km ssz od Slavkova, nyní část obce Rousínov. 2 1237 de Zlawicowiz, CDB III, 165; 1351 in villa Slauicowycz, ZDO I. 236; 1355 in villa Slaw ycow ycz, ZDB III, 95; 1398 in Slaw ykow icz, ZDB III, 147; 1448 vsi Slaw ikowicz, PB III, 80; 1466 ad villam Slaw ikow icz prope Rausanum , ZDB 459
XIV, 146; 1675 Lackowitz, jinak SlawiA usterlitz, Slavkov; 1881 Slavkov; 1924 kow itz; 1718, 1751 Slaw ikow itz, 1798 Slavkov u Brna. 3 P. Slavkov. V 13. Slaw kow itz, Deutsch Lakow itz, u rb ář; až 15. stol. kom enda řádu něm. rytířů. 1798 Deutsch Slaw ikow itz, Lakowitz; V 15. stol. hrad, pak zámek. Již 1323 1846 Slaw ikow itz, Slawicowice (!); 1872 farní kostel sv. Jak u b a a P. Marie. Slaw ikow itz, Slavikovice; 1881, 1924 V 18. stol. textilní m anufaktura. V 16. stol. silná obec bratrská, později vý Slavikovice. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Slavikovice, do Slavikovic, ke Sla- znam ná židovská obec. V 16. stol. mno vikovicám , ve Slavikovicách, z Slaviko- ho cechů. Ces. vicama, Slavikovičák, slavikovské. 5 4 Slavkov, do Slavkova, ve Slavkově, MJ: příp. -ovice k OJ Slavík, o němž Slavkovák/(v pl. též) Slavkovšči, slav viz Slavíč. Zn. ves lidí Slavíkových. 1. kovské. Něm. Osterlits (1964 Sakvice. Slavikovice do němčiny přejato s de 1968 Znojmo), Aosterlits (1976 Jeseník). kompozicí SlL- (srov. Slatina —>- 5 Pův. název m ěsta byl Novosedlice Lattein) a s -au-, které za S, chápané (v. t.), které do něm činy přejato velmi v něm. nářečí za reflex staršího u (srov. záhy a změněno v ní pravidelným i něm. hus > Haus, nář. Háus). CV 121, Prof nářečním i procesy: 1243 Nuzedliz, 1248 IV 99; Schwarz 314 a VS II 23, 139. Nouzelicz (s pravidelnou substitucí No1. Slavkov, od 1924 Slavkov u Brna. VO-/NU-, Nau-, nář. Nou- a se sjedno1 M ěsto vjv od Brna. 2 1243 de Naw dušením -dl-/-l-), 1343 Neusserlicz (s diZedlice, CDM III, 4; 1243 de Navzedli- similací -dl-/-rl~, k terá m ohla proběh ce, CDM III, 41; 1243 Nuzedliz, CDB nout z dvojích příčin: buď artikulačně IV, 18; 1248 Nouzelicz, RB I, 561/1212; blízké dl rozlišeno na hrdelní r a před1248 Nowzelicz, CDM III, 127; 1248 in patrové l, srov. hanác. tlustý/klo sté, Nowhelih, CDB IV. 144; 1258 Nawsed- nebo d —>■ r při prodloužení závěru na litz, RB II, 200/78; 1282 de Nuo Sed- něm. slabičném švu, srov. Lomnice/Lom licz, CDB IV, 297; 1288 Nouosedlicz, nitz —*■ Lom -m nitz Lom -pnitz, HluCDM V 87, S; 1294 ipsi foro Novosedbočky/Globok, Glombok), dále splynutí licz, CDM V, 2; 1323 ecclesia sancti J a N - s předložkou in (in Neusserlicz cobi et beate M ariae parochialis in Nau- in Nai-, Nausserlitz — in Ausserlitz, ssedlicz, CDM VI, 254; 1343 in Neu- srov. N asobůrky/Aschm eritz) a nové disserlicz, Mendel, K nihy počtů, 15; 1365 similační rozlišení slabičného švu A us de Nauzedlicz, tamže, 359; 1381 in Naw- serlitz —^ Aus-terlitz. Všechny uvedené sedlicz, CDM XI, 217; 1383 de Naussad- změny mohly u vnitř jm éna proběhnout licz, Monum. univ. II, 37; 1399 prope zároveň s redukcí nepřízvučné Slabiky: Nausedlicz, CDM XII, 524; 1403 Slav Aussedlitz —> A u stlitz a „náležitým “ kov CDM XIII, 242; 1404 in Nausadlicz, něm. rozložením slabiky stl pak A uster CDM XIII, 366; 1475 Slavkovské m ýto, litz. Ces. Slavkov poprvé 1361: prope KP V, 97; 1497 město Slaw kow , ZDO Slavkov; D. Šaurová, VVM XVIII. 237. XVII. 20; 1510 na Slaw kow ie . . . z Slaw- Sáňka Rovnost 15. 11. 1960; Schwarz kowa, PB V llb, 52; 1529 blíž Slaw ko- 212 a VS II 56. 6 Špitálka, Na rybníku, wa, DM VII, 12; 1570 v m ěstě jeho Bažantnice. 2. Slavkov 1 Ves 6,5 km ssz od Lip Slaw kow ie, PB XXVI, 96; 1571 z města Slaw kow a, DM XXIII, 220; 1611 Au- níku, ves zanikla 1950, obnovena 1964. sterlicz (pečeť), VM-Slavkov, 154; 1633 2 1447 Slaw kow , ZDO X, 575; 1480 Austerlitz, Slaw kow ; 1643 von Auster Slaw kow , ZDO XII, 25; 1625 v Slaw ko litz, M atrika ve Znojm ě; 1673, 1718, wie, M atr. v Lipníku; 1628 von Schlack, 1720 a 1751 A usterlitz; 1798, 1846 A u Matr. v Lipníku; 1672 Schlag; 1672 ex sterlitz, Slaw kow ; 1850 (Raffay), 1872 pago Slaw kow seu Schlok, Děkan, m at460
rika v Lipníku; 1718 Schlag; 1720 Schlakau, Slaw kow ; 1751 Schlack; 1798 Schlok, Schlakau, Slaw kow ; 1846 Schlog, Slaw kow ; 1850 Schlock, Slav kov, R affay; 1872 Schlok, Slavkov; 1881 Slavkov; 1924 Slavkov, Schlock. 3 P. Lipník. Far. kostel sv. F rantiška Ser. Něm. 5 O něm. Schlag > nář. Schlog viz Slavkov u Opavy; zde s vynecháním čes. topon. form antu -ov, srov. Benešov /Benisch. 6 Grund. 3. Slavkov 1 Ves 4,5 km zjz od Opa vy; enkl. 2 1224 Slawicowawes, CDB II. 265; 1238 Zlawcob, CDB III, 174; 1255 villam Zlawecowe, CDM III, 222; 1354 Parvum Slakaw sitam circa Oppaviam, Lechner I, 6 ; 1389 Slawcow, Lechner, I, 16; 1403 Slaw kuow , Lechner I, 22; 1409 de Slocaw, ZDK I, 3; 1423 de Slocaw, Kapras I, 13; 1425 in Slaw kow , Notizen B latt 1867, 58; 1447 in Slaw kow , Lech ner I., 56; 1447 dopl. T; 1464 z Slaw kowa, K apras I, 111; 1525 z Slavkova, K apras II. 207; 1542 na tvrz a ves Slaw kow, DM VII, 22; 1580 dopl. T; 1590 na Slaw kow ie, DM XIX, 1; 1610—1612 auf Schlag, Rolleder. Odry. 117; 1616 Slav kov u Opavy, CMM 1903, 304; 1639. 1676 dopl. T; 1676 dopl. T; 1718 Schlakkau; 1720 Schlakau, Slaw kow o; 1751 Schlakau; 1790 m anských statků Slav kova, VM-Lipník n. B., 376; 1798 Schla kau, Slaw kow ; 1846 Schlackau, Slaw kow ; 1850 Schlakau, Slavkov, Raffay; 1881 Slavkov; 1882 Schlakau; 1893,1917 Schlackau, Slavkov; 1924 Slavkov. 3 P. Slavkov (biskupské léno); zámek. Far. kostel sv. Anny. Čes. 4 Slavkov, do Slavkova, ve Slavkově, S la vko vja k/v pl. Slavkovščy/-scy, slav kovský. 5 Při p řejetí do něm činy Sl— Schl-: Schlakau, srov. Slatiny/Schla ken, SlužovicetSchlausewitz. DS 20.296; Fischer Problem e 45; Schwarz NOB 261, VS II 345. 6 Důlanka, Laterna, Na hrázi, Na větráku, Trní, V dubí, V Trnečníku. 4. Slavkov 1 Ves 8,5 km jjz od Uh.
Brodu. 2 1261, falzum z 14. stol., retro Slevkov, CDM III, 324; 1298 de Zlabcove, CDM IV, 83; 1412 Slavkov ves, KP II, 404; 1447 Slaw kow , ZDO X, 711; 1598 Slaw kow , Ostrožský u rb á ř; 1671, 1718 a 1720 Slaw kow ; 1751 Slaukow ; 1798 Slaw kow , Slaukow ; 1846 Slaw kow ; 1850 Slaw kow , Slávkov, R affay; 1872 Slaw kow , Slavkov; 1881, 1924 Slavkov. 3 P. Uh. Ostroh. Čes. . 4 Slavkov, do Slavkova, Slavkovjan, slavsky. 5 M J podle Slávka z R ýznburka. k terý kolonizoval území na východ od Uh. Ostrohu. 6 Podolský mlýn. 5. Slavkov pod Hostýnem 1 Ves 2,5 kilom etru jižně od Bystřice p. H. 2 1349 de Slaw kow , ZDO I, 122; 1358 in Slaw cow, ZDO I, 577; 1365 villam Slawcow, ZDO I, 929; 1373 villam Slawcow, ZDO III, 207; 1672 Slaw kow , Děkan, m atrika holešovská; 1675, 1718, 1751, 1798 a 1846 Slaw kow ; 1850 Slaw kow , Slávkov, Raffay; 1872 Slaw kow , Slavkov; 1881 Slavkov; 1924 Slavkov pod H ostýnem. 3 P. Bystřice p. H. V 14. stol. tvrz. Čes. 4 Slavkov, do Slavkova, Slavkovják, slavkovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Slávek, Slávek, to hypokorist. zkratka některého ze složených OJ s kom ponentem -slav, o němž viz Mi roslav (např. Jaroslav, Domaslav apod.). Odvozování z počátečního kom ponentu Slav- je pozdější než ze -slav (Flajšhans. Náš jazyk m ateřský, 54, 55). ČV 121; Prof IV 100; Svoboda StčOJ 108, 134; Hosák, Slovácko 1968-69, 129. 6 Ve včelínku. Slávkovice 1 Ves 7 km vjv od Zďáru. 2 1264 Slaucowitz, CDM III, 368; 1407 Slaw kow icze, U rbář žďárského klášteřství; 1616 ves Slavkovice, ZDO XXXV (XXXI), 9, ed.; 1640 R aw kow itz (!), ZDO XXXIX, (XXXV), 26, f. 22, ed.; 1798 Slaw kow itz; 1846 Slaw kow itz, Slavkovice; 1850 (Raffay), 1872 Slaw kow itz, Slavkovice; 1881, 1924 Slavko vice. 3 P. Zďár. R. 1790 parcelován dvůr. Čes. 4 Slavkovice, do Slavkovic, Slavkovi461
čák/(zř.) Slavkovák, slavkovskej. U st. gen. důsledná výslovnost Slavkol'ice, u ml. gen. kolísání. 5 M J : příp. -ovice k OJ Slávek, o němž viz Slavkov. Zn. ves lidí Slávkových. CV 121; Prof IV 100 —10 1 . 6 Skrobám a. Slavonice 1 Město na jihozáp. Mora vě. 2 1290 Czlewings, CDM VII, 148 (sb. fil. fak. Univ. Kom. B ratislava XV, 1964, 120); 1294 villam forensem Zlebins, CDM V, 11; 1296 iuxta Slabings, CDM V, 57; 1299 in Zlebnis, CDM V, 105; 1358 in Slawonicz, ZDB III, 249; 1366 civitatis Slawonicz, ZDB IV, 501; 1385 in Slewings, ZDB VII, 118; 1385 in Czlewings, ZDB VII, 126; 1385 civi tatis Czlewin, ZDB VII, 35; 1392 in Sle wings . . . in Czlewings, CDM XII, 66 ; 1464 m ěsta Slawonicz, PB IV, 118; 1464 v Slavonicích . . . Slavoničtí, K P IV, 136; 1480 na Slawonicze, ZDB XV. 10; 1483 de Czlawings, ACO č. 265, f. 58; 1528 Slawoniczsscij, Ruk, arch. města B rna č. 1213, 4; 1529 z m ěsta Slawo nicz, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 5; 1559 z m ěsta Slawonicz, PB XXII, 179; 1570 v m ěstě Slawoniczych, PB XXVI, 122; 1578 na m lejně nad městem Slawonicemi, PB XXVII, 389; 1581 v lesy mé dědičné, kdež slově Ffoffenslog, k m ěstu Slaw oniczym náležité, PB XXIX, 202; 1633 Zlabnitz, Slawonice; 1635 von Zlabings, M atrika ve Znojmě; 1664 in der S tadt Zlabings, Notizen B latt 1877, 9; 1678 Zlabings; 1718, 1720 a 1751 Zlabings; 1798, 1846 Zlabings, Slawonice; 1850 (Raffay), 1872 Zlabings, Slavonice; 1881 Slavonice; 1924 Slavo nice, Zlabings. 3 P. Telč. P rvní zpráva o Slavonicích je z r. 1260 jako o vsi s farním kostelem. Na konci 13. stol. trhová ves, 1358 městečko. 1280 a 1299 se přip. kaple Božího těla, ale již tehdy tu byl farn í kostel zasvěcený Nanebevz. P. Marie. Fil. kostel sv. Jan a K řt. V 16. stol. cechy. R. 1560 tu byla pošta (město leželo na silnici z Vídně do Prahy). Do m ěsta vedly brány Jem nická, Dačická a Poštovská. Něm. Po r. 1945 byly osíd 462
leny z Dačic, Telče, Třeště a z Cernovic na Táborsku. 4 Slavonice, do Slavonic, za Slavonicema, Slavoničák, slavonickej. Něm. Tlawirjs. 5 M J příp. -ice k O J Slavoň(a), to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem -slav (Jaroslav, Domaslav), o němž viz Miro slav; zn. ves Rdí Slavoňových. Srov. OJ Častoň, Miloň, Skoroň k OJ Častohost, Milobud, Skorohost apod. Do němčiny přejato velmi záhy: Slavonice -> Zleb /Zlewnigs se S -> C (psáno Z) a ana log. -in g ; rovněž genitivní -s je analo gické; srov. Sitzgras/Cizkrajov, Oblas/ Oblekovice, Tajazc/Dyjákovice. Ces. v — něm. b, srov. Ivančice/Eibenschitz, Pra vice//Probitz, nář. Tšernabetz/Čem ovice. CV 121; P rof IV 101 (Slavoňov); Svo boda StčO J 161; Schwarz 194, 240, 247, 314 a VS II 191; B eranek 79, 91; J. a J. Sedlářovi, Slavonice, Praha, 1973. 6 Dvorský m lýn/H ofm ůhle, Fuchsův m lýn/ Fuchsm ůhle, H irschjirglův m lýn/H irschjirglm úhle, Náclův m lýn/Nazelmúhle, Plachův m lýn/Plaehm úhle, W altrův mlýn/W alterm úhle, Pastouška/H alterhaus, Sibeňák/Galgenmiihle. Slavonín 1 Ves 3 km jjz od Olomou ce. 2 1131 Slauonin, CDB I, 115; 1299 de Slaw onyn, CDM V, 113; 1378 in Slaw onyn, CDM XI. 107; 1388 Slawanin, CDM XI, 527; 1407 villam Slawo nyn, CDM XIII, 466; 1465 viUa Slaw o nyn, Lechner I, 129; 1604 Dorf Schlapetin (!), Prásek, Organisace, 34; 1676 Schnobelin; 1718 Schnobolin; 1720 Schnabelin; 1751 Schnobelin; 1798 Schnobolin; 1846 Schnobolin, Slaw onyn; 1850 (Raffay), 1872 Schnobolin, Slavo nín; 1881 Slavonín; 1924 Slavonín, Schnobolin. 3 P. stolní arcibiskupský statek. Far. kostel sv. Ondřeje. Něm.čes. 4 Slavonín/Slávojin, do Slavoninal -jina, slavoňské. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Slavoně, domácké podobě ně kterého složeného OJ s kom ponentem -slav, o němž viz M iroslav (např. Jaro
slav, Domaslav), srov. OJ Častoně, Hodoně, Radone. Do něm činy přejato se substitucí Sl Schl- a v/b (viz Slavonice), a v první slabice nář. o: Slavonín —> Schlobonin, disimilací Schnobolin. CV 121; P rof —; Svoboda StčOJ 161; Schwarz VS II 433; U těšený OSG III 201. V. Krom ěříž sub 6. Slavoňov 1 Ves 5 km ssz od Mohel nice, nyní část obce Lukavice. 2 1273 Schiczendorff, CDM IV, 75; 1318 Slawanow, Lechner I, 5; 1381 de Schuczendorff, CDM XV, 219; 1403 Siczendorf, CDM XIII, 301; 1405 z Szyczm dorfa, K P I, 131; 1408 de Schuczendorff, ZDO VII, 675; 1412 z Syczendorffa, K P I, 371; 1417 z Suzendorfa, K P III, 299; 1527 z Slawoniowa, PO XIII, 195; 1677 a 1718 Schiitzendorff; 1720 Schutzendorf, Slaw onow ; 1751 Schuetzendorf; 1798 Schiitzendorf, Slaw oňiow ; 1846 Schuetzendorf, Slaw oňow ; 1850 Schiit zendorf, Slavoňov, R affay; 1872 Schiit zendorf, Slávonov (!); 1881 Slavoňov; 1885 Schiitzendorf, Slavoňov; 1924 Sla voňov, Schiitzendorf. З P. Mírov. V 1. pol. 19. stol. těžba železné rudy. Něm. 5 České M J: přivlast. příp. -ov k OJ Slavoň, o němž viz Slavonice. Německé M J s českým Slavoňov nesouvisí a zn. „ves Střelce“, zřejm ě v souvislosti s mo helnickým měšťanem Oldřichem S třel cem, k terý vystupuje r. 1275 jako svě dek na biskupské listině. Oldřich S tře lec byl asi lokátorem vsi, což potvrzuje, že se tu kolonizace odehrávala za bisku pa B runa (Hosák, SM 1964, 28-29). CV 121; P rof IV, 101; Schwarz 227, 284 a VS II 246. 282; Březina Zábřežsko; Ho sák VVM X X -P 38, SM 1965, 11. S l a w a t h e n , viz Slavětín. S 1 e j b o ř, viz Slaviboř. S l é m ě , Č i s t é , viz 4. Sum vald (Uničovsko). Slivnice 1 Trhová ves, k terá splynula s Podivínem (Břeclavsko). 2 1067 villam Sliunicam cum foro, Kosmas, 113. 1178 in villa Slivniz, CDB I, 287. 3 N ěkteří ji kladou k Mikulčicím; souhrnně viz
D. Třeštík ČsČH 1973, 892; Hosák SKDÜ, 24. 5 M J: substantivizace adj. slivvna, tj. ves, voda ležící tam , kde jsou slívy, ve slíví „Pflaum en-“. Sliva je starobylý slovan. toponym ický základ. ČV —; Prof IV, 103 (Slivenec, Slivice), 104 (Slivno); Sm ilauer PST 2 163; Schütz GTSK 75; Bezlaj II 193-194; DS 16, 66 ; 20, 298 až 299; R ichter SPFFBU F II-7, 758 a F VII 68-87 (S. = Slavnica'.). Viz Po divín a Sekyřkostel. Slížany 1 Ves 7 km zsz od Zdounek, nyní část obce Morkovice-Slížany. 2 1353 de Slezan, ZDO I, 242; 1355 in Slezan, ZDO I, 359; 1368 in Slezan, ZDO I, 1026; 1408 z Slezan K P I, 287; 1412 de Slezan, ZDO VIII, 14; 1447 v Slezanech, PO III, 305; 1466 v Slezanech PO IV, 149; 1494 v Slezanech, PO VII, 25; 1510 ze Slezan, PO VIII, 224; 1516 lidí svých slezanskych, PO X, 223; 1520 vsi Slyzan, PO XI, 126; 1527 při poli mém slezianskem, PO XIII, 182; 1552 Slyzany, PO XXI, 283; 1675 Slyschan, Slyžan, Slyschany; 1718 Slicžan; 1720 Zlischan; 1751 Sližan; 1798 Slezan; 1846 Slizan či Slezan, Sljzany; 1850 Slizan, Slížany, R affay; 1872 Slizan, Sližany; 1881 Slezany; 1893 Sližan, Slížany; 1924 Slížany. 3 P. Morkovice. V 16. stol. středisko jednoty b ra trské. Čes. 4 Sližane, do Sližan, ve Sližanách, za Sližanama, Sližaňák, sližanské/(arch.) slizské (Těšánky). 5 M J lze vyložit dvo jím způsobem: z akuz. pl. etnického jm éna Slezené „obyvatelé Slezska“, ač vzhledem k hláskovým podobám jm éna Slížany bychom spíše položili význam „obyvatelé Slezy, pocházející od Slezy“ (Šlcza — levý přítok O dry u Vratislavi), neboť Slezsko -> *Sleščěné; pro význam „Schlesier“ však stč. skutečně Slězěnin. K význam u „pocházející od Slezy“ srov. paralelní Moravany, Vážany, Litavany „lidé od Litavy, M oravy, V áhu“. Nebo: z apel. slěza nebo domácího hydronym a *Slěza < sblqzfa, k něm už by paralelou mohlo být české M okřany „ves lidí 463
m okrého m ísta, M okré“. Jm éna Slěza Sleza nebo apelat. sléz- nejsou však z M oravy a z Čech doložena. Na staro bylém sídelním areálu, na němž Slížany leží, se však mohlo jako lexikální ar chaism us uchovat právě v toponym u (srov. Telnice a jiná jm.). Jistou před nost dávám e výkladu z etnického jm éna, neboť čes.-pol. k ontakty zanechaly sto py v mor. toponym ii (např. Osvětimany). Do počátku 16. stol. psáno vždy Slez-, pak Slíz- s í < é, jehož dloužení, typic ké pro m oravské nářečí, vzniklo v sou vislosti s odrazem starých intonačních prom ěn ještě před úžením stč. é, ó, srov. mor. důle, růste, zváni, adj. slíské, Slísko (Utěšený N PP 54). Od pol. 16. stol. Slí žany: ž vzniklo historicky náležitě ze spojení -z + janiwb. P řekvapují však starší zápisy se Slez-, v nich z nem usí být ž. Spojovat jm éno Slezsko, které dolo ženo už u Geografa bavorského z IX. nebo X. století (Sleenzane — Sl^žane; r. 1086 s ? > csl. a: Slažane, srov. i slo ven. Sližany) se jm énem km ene Silingů, jejichž jm éno zaznam enal již Ptole maios (Silingoi: Siling-, srov. kuning/ kuneyb), <- shlqg — adj. sblqgja -> Slqža, je sice možné, přirozenější by však bylo vycházet z předpokladu, že etnické jm éno je odvozeno ze slova do mácího. Jako jsou Moravané „obyvatelé kolem řeky M oravy“, pol. Wišlane „od řeky Visly“ atd., tak Slěžěné „obyvatelé od řeky Slezy“. Slezsko sl^gtsko „země okolo řeky Slězy“, tj. kolem hory Sobotka (40 km jz od V ratislavě v Dol ním Slezsku); k sulqg- „mokrý, vlhký“. Výklad ze slovan. sbleg- však činí některé obtíže: nedostatek výskytu to hoto kořene u jiných Slovanů, spojení s pol. šlqgnqč „vlhnout“ je problem atic ké, deverbativní substantiva na -a se tvoří stupněm o-ovým (např. teče/Tok). O jm éně Slezsko bohatá literatu ra (spojuje se s psi. *sblqg- „vlhký“ a *sleng- „křivý“) přehledně viz M. Vasm er, Mitteil. d. Schles. A ltertum sverein 464
f. dt. Vorgeschichte VI (1936) 1—15 a Forschung und F ortschritte 1936, 322 n. Dále ČV 161, 165, 236; Prof týž Ná zev Slezsko, ČMO 1934, 83—84; V. P rá sek, Jm éno a nejstarší dějiny Slezska, Opavský týdenník 1872 č. 20 ; Sm ilauer N ít XXII, 144 a VI, 186; Spal 97 a Ab handlungen III 162; Trávníček HM 45. 162 a MSČ 298; ZMK 1968, 216-217; B. H o rá k -A . Profous, Sb. Čsl. společnosti zeměpisné 1935, 1—8; B. Horák, Geograf a ethnograf. obraz českých zemí ..., Rozpravy ČSAV 1955, ř. SV 3, 25-26, 43; Taszycki Slqskie nazw y miejscowe, Katowice 1950. 30 a JP 1946, 155-156; Rudnicki SO VIII, X, XII, XVI a v kn. Praslowianszczyna — Lechia — Polska II (1961), 241—243; týž S tiebrův sbor ník, V aršava 1967, 387 a S tJ 423—425; Rospond Onom astica 1955, 7—40 (s li ter.) a V J 1965 č. 3, 6 ; Eichler DS 3, 117; Hosák W M XX-P, 46. S l o h o ň ů v e k , viz Sluhoňov. S 1 o ň o v, viz Sluhoňov. Slopné 1 Ves 7 km jižně od Vizovic. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., villam Sloppnam, CDM III, 324; 1298 villam dietám Zlopna, CDM V, 83; 1463 ves Slupnu (4.), PO IV, 29; 1481 drží Slop né, K P VI, 172; 1515 z Slopneho, PO X, 81; 1522 z Slupneho (!), PO XII, 54; 1578 ves Slaupny, ZDO XXIX, 57; 1670 Slaupne; 1718 Slaupnie; 1720, 1751 a 1798 Slopna; 1846 Slopna; 1850 (Raffay) a 1872 Slopna, Slopná; 1881 a 1924 Slopné. 3 P. Brumov. Čes. 4 To Slopné, do Slopného, za Slopným , Slopňan, fern. Slopňanka/(v pl. též) Slopenšči, slopenské. Žertovně C hlastndorf k nář. slopat „hltavě piti, (vulg.) chlastat“. 5 M J : pův. fern. Slop na < adj. slopbna k slopu „past, F alle“ ; zn. místo, ves, kde se pasti kladly, vy ráběly apod. U MJ se sufixem -bn- ko lísá rod, ustaluje se obvykle v neutru, tak i zde 1481. ČV 234 (k slěpati/slop „chlastati vodu“, slap; Prof IV 104—105 (Slopany), V 634; Sm ilauer PST 2 162 a Vodopis 457; Eichler Slavia 1962, 361;
Bořek ZNT 217; Schütz GTSK 29 (prěslopu); DTB I 161; Vasm er REW II 664; Fischer Problem e 16 („Fischnetz“); Bezlaj II 196; M achek EV 457; DTB 161 (s literát.) srov. i východomor. P J Příslop. 6 Křešov, Pode vsí, Uhlisko. Sloup 1 Městys 9 km sv od Blanska. 2 1373 Sczlup, ZDO II, 207; 1463 Slup, PO IV, 12; 1675 a 1718 Slaup; 1720 Sloup; 1751, 1798 a 1846 Slaup; 1850 Slaup, Sloup, R affay; 1872, 1881 a 1924 Sloup. 3 P. Rájec. Far. kostel Nanebevz. P. M arie (od 1730 poutní místo). Od 1862 městys. Ces. 4 Ten Slóp, do Slópa, ve Slópě, Slópsfcé/(expres.) Slópák, slópské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J : buď apelat. stblpu „sloup, S äule“ (к čemuž by m otivací byl p atrn ě ne daleký skalní m asív H řebenáč m ající sloupovitou podobu; tak Skutil MSB1135 až 137), nebo pravděpodobněji — ze stč. apel. slup „žlab na chytání ryb, Fisch fänge“ (v m ístě však dnes nepříznivé podm ínky pro chov a lov ryb). С V 240 (sloup); Prof IV 106. V 544, DS 19. 120; 20, 330; L ü tterer OP II 91; Schwarz VS II 94; H engst OSG V 58. Srov. MJ podle částí staveb: Vrata, Brána, Loubí. Viz Slup. Sluhoňov 1 Ves, která splynula s Brníčkem (Zábřežsko). 2 1349 in Sluchonow, ZDO I, 126; 1360 in villa Sluhonow, ZDO I, 721; 1365 Sluhom irow, ZDO I, 857; 1373 in Sluhonow, ZDO II, 349; 1374 in villa Slučhonyow , ZDO II, 491; 1384 in villis Sluhow , ZDO IV, 497; 1389 in villa Sluhonyew , ZDO VI, 49; 1412 in villa Sluchunow ek, ZDO VIII, 115; 1420 in villa Sluchonyow e, ZDO IX, 339; 1437 villam Slohonyow, ZDOX . 311; 1490 ves Sloňov, ZDO XIII, 84, ed.; 1510 Sluhoňov ZDO XVII, 59, ed.; 1510—1598 dopl. T; 1523 Sluhoňov, ZDO XVII, 131, ed.; 1585 Ves Sluho ňov, Z ábřeh U rbář, SAB, opis; 1924 Sluhoňov. 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ, které vzhledem к převažující řadě dokladů
Sluh- znělo původně Sluhoň, to domác ká podoba k OJ Sluha ■<— apelat. sluha „D iener“, utvořená p atrně s pejorat. významem n a pozadí deverbativ typu chrapoň, chlastoň, m lsoň s významem „nedobrý, nepořádný sluha“ ; srov. v C. OJ Služata v M J Služetín (Prof IV 109). P atrně při přejetí do něm činy uprave no n a Sluchoňov. ČV —; Březina Zá břežsko, 444 (jméno Sluhoňov prý od tud, že zde ve středověku „bydlili slu hové a čeleď brníčského h ra d u “. Tak v lidové etymologii, historicky však ne doloženo. Očekávali bychom pak spíše *Sluhy, *Služice nebo *Sluhovice, *Sluhov). Svoboda StčOJ 48 (OJ Sluha); Šm ilauer PST 2 163 (i apelat. původ). S l u p , viz Cule (Jaroslavicko). Slušovice 1 Městys 5 km sz od Vizo vic. 2 1261, falz. z 14. stol., contra Sluschowicz, CDM III, 324; 1373 Sluschowicz, ZDO II 352; 1374 de Slussouicz, ZDO II, 511; 1386 plebanus de Slussobeicz, M atri. univ. I, 40; 1407 super oppido Slussowicz, K P I, 217; 1446 op pidum Slussowicz ZDO X, 415; 1508 z Slussowicz, PO VIII, 90; 1527 na faře m ý slossowsky (!), PO XIII, 254; 1548 městečko Slussowicze ZDO XXV, 97; 1633 a 1671 Slussow itz; 1672 Slussoviensis (parochia), Děkan, m atrika holešov ská; 1718 Slussow itz; 1751 Sluschow itz; 1798 Sluschowitz; 1846 Sluschow itz, Slušowice; 1850 Sluschowitz, Služovice, Rafwice; 1850 Sluschow itz, Služovice, Raf fay; 1872 Sluschow itz, Slušovice; 1881, 1924 Slušovice. 3 P. Lukov. Již 1407 městečko. Far. kostel sv. Jan a Nep. Ces. 4 Slušovice, do Slušovic, ke Slušovicám, ve Slušovicách, za Slušovicama, Slušov’an, slušovský. Slušovice, do Slu šovic, Slúšovjan (Hrobice). 5 M J: při vlast. příp. -ovice k OJ Sluš, to nejspíše palatál. protějšek k OJ Slúch, které k rá cením z OJ Posluch, analogicky podle krácení složených OJ (Těchobud — Těch); srov. i dvojici Potěch(a)/Potěš. Zn. ves lidí Slušových. K sluch „po465
slouchati, slyšeti, sluch“. CV 122; Prof Schwarz VS II 121. Služín 1 Ves 8,5 km ssv od Plumlova, nyní část obce Stařechovice. 2 1131 Slusine, CDB I, 115; 1305 Slusin, CDM V, 181; 1360 in Slusin, ZDO I, 706; 1373 in Slusyn, ZDO II, 426; 1389 in villa S luzyn, ZDO VI, 64; 1416 Sluzyn, ZDO VIII, 636; 1550 o prodej . . . Služyna, PO XXI, 43; 1672 pagus Služin, Děkan, m atr. prostějovská; 1675 Služin; 1718 Sluzin; 1720 Zluschin; 1751 Sluschin; 1798 Sluschin, Sluzin, Zluschin; 1846 Sluschin, Sluzyn; 1850 Služin, Služín, R affay; 1872 Sluschin, Služín; 1881, 1924 Služín. 3 P. Čechy. Čes. 4 Složén, do Složéna, Složeňák/Složák, složénské. 5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Sluha nebo Služe Služě, o němž viz Služín; zn. ves lidí Služových. Do němčiny přejato s obvyklým Sl- > Schl(srov. Slatina/Schlatten, Slavkov/Schla kau) a s diftongizací u > au (srov. Su dice/Zauditz, Suchdol/Zauchtel): Služo466
vice Schlausewitz, srov. pol. Siužejów/Schlause u Rosponda RKJ-W roclaw III 39; ČV - ; Prof - ; Schwarz VS II 349. 1. Smíchov 1 Sam ota u V idonína (Velkobítešsko). 2 1935 Smíchov. 2. Smíchov 1 Zanikl mezi Ostrož. Lhotou a Blatnicí v tra ti Smíchovská cesta 2 1371 Sm ichow , CDM X, 118; 1412 ze Smíchova, K P II, 409. 3 Ves zanikla pravděpodobně za husitských válek.' 4 P J Sm íchov, na Sm íchov, na Sm í chově (Ostr. Lhota). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Sm iech Sm ích, které by mohlo bý t odvozeno z apelat. smiech, smích „Lachen“, ale vzhledem k slovotvom ým pravidlům stč. antroponym ie je mnohem pravděpodobnější výklad z adj. sm ělý (tak i Svoboda StčOJ 146, srov. zlý/Zlech, M J Zlechov) nebo z adj. sm ědý „hnědý, osmahlý, dunkelbraun, geb räu n t“ (tak Šm ilauer v P rof V 593, srov. bielý/Běch, M J Běchovice). Srov. i pol. Sm iechów, Šmiechowo, polab. *Směchov/Schmechau, příjm . Sm íšek, Smíšata, — K m ístu (a také k P J Sm í chov u Raděj ova) se váže několik lid. etymologií opírajících se o význam smích „Lachen“. ČV - ; Prof IV 112-113 (z apelat. „kde je sm ích“, Sm ilauer v V. sv. k OJ Smích); Nekuda 47. Smilheim 1 Název bývalého cisterciátského kláštera ve Vizovicích. 2 1293 de Zmilenheim, CDM IV, 320; 1306 de Sm ilenheim . . . de Sm ilheim , CDM V, 188; 1321 in Sm ilenheym , CDM VI, 174; 1363 in Sm ilnhaym , CDM IX, 319; 1370 in Sm ilnhaym , CDM X, 83; 1388 in Sm ylheym , CDM XV, 279; 1399 in Sm yllenheym , CDM XII, 527; 1511 na klášteře Sm ilhaym u, PO VIII, 324; 1522 na klášteře Sm ilhaym u, PO XII, 55; 1578 klášter Sm ilheym , ZDO XXIX, 57; 1594 na klášteře Sm ilheym ie, PO XXXIII, 90; 1596 zámek slově N ow ey Sm ilheym , PO XXXIII, 438. 3 Cister ciácký klášter ve Vizovicích založen 1261 Smilem ze S třílek z rodu pánů
z O břan; definitivně zanikl na počátku 16. stol. 5 M J: hybridní čes.-něm. jm éno zna m enající domov ( = klášter) Smilův. K lášter nazván po zakladateli Smilovi ze S třílek (1247—72). O Sm il viz Smilov. CV Prof Schwarz 103, 278 a VS II 121; Hosák VVM XX-P, 37 a Slo vácko 1968-69, 129-130. S m i l o n o v , viz Milonov. Smilov 1 Ves 4 km jz. od M ěsta Libavé, po 1947 zanikla. 2 1203 fal. XIII. stol. Sm ilow, CDB II, 365; 1203 Schmeil, ZDVGMS 1898, 79; 1307 bei Schmeil, K. Berger, Die Besiedlung, 91; 1437 dopl. T; 1456 Sm ylow , AA O I a 8 /HM 1, 626/, ZDVGMS XX, 283; 1456 Sm ilov, Hrubý, Sever. M orava, 36; 1504 Schm eyl, ZDVGMS XX, 279; 1581 Sm ilow , U rbář Libavá, SAB, opis; 1651 v Sm ilow ie, E x trak t panství krom ěřížského; 1654 Schmeile, AAK, M í c 5/2a; 1657 Schm eyl, ZDVGMS XX, 303; 1672 Schmeil, tam též, 298; 1672 dopl. T; 1676 Schm eil; 1676 Schm eyl, ZDVGMS XX, 304; 1718 Schm eyl; 1720 Sm eil, Sm ilawa; 1751 Sm ail; 1798 Schm eil, Sm ilawa; 1846 Schm eil, Sm ilaw a, t éžS m ě lo v; 1850 (Raffay) a 1872 Schm eil, Sm ilová; 1881 Sm ilov; 1893 Schmeil, Sm ilov; 1924 Sm ilov, Schmeil. 3 P. Libavá. Ves stávala již v 13. stol., po roce 1945 za nikla. Něm. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Smil, to z adj. mil-b „milý, carus“ zesíleno stupňovací partik ulí *su > st>: stmil-o „přem ilý“. Do něm činy přejato se Sl > Schl- (srov. Služovice, Slatina, Slavkov —y Schlausew itz, Schlatten, Schlackau), s i — ei (srov. H luzov/H lizov —>■ Leis) a se ztrátou české toponym . sufixace (srov. Benešov fBenisch) : Sm ilov —> Schmeil. CV 122 (patrně ze sm il „unzúchtig“); P rof IV 113—114 (Sm ilov, S m ilko v); Svoboda StčO J 194 a CMF 1942, 276-284, zvi. 276-277; DS 16, 67; Šrám ek OSG III 209n: Schwarz VS II 313; Berger, Die Besiedlung 90 (S m i low>, Schmeiler-Bach}. 6 M agdalenský
mlýn/M akelmiihle, Smilovský m lýn/ Schm eiler Muhle. 1 . Smilovice 1 Ves 10,5 km jjz od C. Těšína; Sl. 2 1448 von Zachm ylow itze, Prášková poz.; 1460 de Smilowicz, P ráš ková poz.; 1523 Smilovice, Němec, Listinář, č. 436; 1621 Wes Smilowicze, Davídek, U rbář těšín. knížetství, 156, 1647 von Sm ilow itz, U rbář panství frýdeckého, 38; 1736 Sm ilow itz; 1808 Sm ilow itz, Smilovica; 1850 Sm ilow itz, Smilovice, Raffay; 1881 Smilovice; 1885 Smilovice; 1894 Sm ilow itz, Sm ilovice; 1917 Sm ilo w itz, Smilovice, Sm ilow ice; 1924 Sm ilo vice, Smilowice. 3 P. těšínské komory. Pol.-čes. 4 T y Smilovice, do Smilovic, Sm ilo v á n , sm ilovský. 2. Smilovice 1 Ves zaniklá v nejbližším okolí Brna. 2 1104 Smilouici, Kos mas 260. 3 Ves nál. klášteru třebíčské mu. 5 M J: příp. -ovice k OJ Smil, o němž viz Smilov. Zn. ves lidí Smilových. CV - ; Prof IV 114. Smolín 1 Ves 3 km ssv od Pohořelic, 26. 11. 1971 zanikl splynutím s nimi. 2 1353 de M ylyna, ZDB III, 19; 1357 Moleys, CDM IX, 68 ; 1365 de Moleys, Mendl K nihy počtů, 335; 1540, 1567 až 1568 Sm oliny, M orava I (Mor. spisy čes. kanceláře a čes. komory) 145; 1573 ves Sm olyn, ZDB XXX, 46; 1574 Sm olín, U rbář p. Prštice a Vlasatice; 1588 ves Sm olyn, ZDB XXXI, 56; 1673 Sm olin, jinak Molles; 1718 Moles; 1720 Moleis, Sm olyn; 1751 Molleys; 1798 Moleis, Sm olin; 1846 Mohleis, též Moleis, Sm olin; 1850 Mohleis, Molín, Srolín (!), Raf fay; 1872 Mohleis, Sm olín; 1881 Sm olín; 1924 Sm olín, Mohleis. 3 P. Zidlochovice. Něm.-čes. 4 Něm. Moules. 5 M J: původně p ři vlast. příp. -ín k OJ Smola +- apel. smola „Pech, H arz“. Srov. OJ Šm olka v MJ Sm olkov. Do něm činy přejato s dekompozicí Sm ol- > Mol- (srov. Slatina/Lattein, Vlastkovec/Laskes), s diftongizací -ín > -ein (srov. M ajetín/ 46T
Mojetein, Měnín/M enein) a s analogic kým genitivním -s, což je na již. Moravě časté (srov. M ěnín/M eneins, M oravany/ Morweis, Oblekovice/Oblas)\ Sm olín —> Moleins. Další vývoj proběhl již v něm. nářečích: zjednodušení -eins —>■ es (Mo leins/Molles, srov. Morweins/Morbes, Menenis/Menes), zdvojení l na slabič ném švu (Molles), diftongizace přízvučného a zdlouženého o (Moules). CV 35. 122; Prof V 115; Svoboda StčO J 197; B eranek 79, 92 (připouští i apelativní výklad „pechreicher O rt“) ; Schwarz 195, 198, 239 a 314 a VS II 137; Šm ilauer PST 2 164; Utěšený OSG III 202. Smolina 1 Ves 2,5 km ssz od Val. Klobouk. 2 1520 ves Sm olnu, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Smolinu, ZDO XXIX, 39; 1663 Smolina, Naše Valaš sko II. 133; 1670 Sm olyna; 1718 Sm oli na; 1751 Sm olná; 1798 Smolná, Sm oli na; 1846 Sm olina; 1850 Smolina, Raffay; 1872, 1881, 1924 Smolina. 3 P. Brumov. Ces. 4 Ta Smolina, do, ze Sm oliny, Sm oliňan, sm olinský. 5 M J : přivlast. příp. -ín, ina k O J Smola s— apelat, smola „smola strom u, pryskyřice, H arz“ i „smůla, Pech“. Srov. i dem inut. OJ Šm olek v MJ Sm olkov. Nelze však zcela vyloučit apelat. pojetí „místo, kde je sm ola“, srov. Lipina, Vrbina „kde jsou lísky, v rb y “. Kloníme se však k pojetí prvním u, tak i ČV 122; Prof IV 115 (Šm olek + jb, Sm olín); DS 13, 180, 14. 70 (z apelat.); Beranek 92 (obojí); Bezlaj II 198—199 (z apelat.); Wenzel OSG III 45. Srov. příjm ení Smola, Šm o lek, Šmolka. Smolkov 1 Ves 14 km vjv od Opavy, nyní část obce H áj; Sl. 2 1377 Smolkau, Gr-M II, 488; 1431 dopl. T; 1441 z (S)molkowa, K apras I, 42; 1449 z Šm ol ková, K apras I, 50; 1464 z Molkowa, K apras I, 80; 1464 z Sm olkow a, K apras I 73; 1464 s Sm olkow em , K apras II, 70; 1466 k Sm olkow u, K apras I, 93; 1530 ze vsi Sm olkow a, POp II. 39; 1539 ves Sm olkow , ZDOp V. 14; 1546 z Sm ol 468
kowa . . . m lynáře smoleczkeho (!), POp XI, 183; 1559 ves Sm olkuow , ZDOp VII, 6 ; 1660 na Sm olkow ie PK z 1634, nef.; 1666 do statku smoleczkeho (!), PK z 1634, nef.; 1736, 1798, 1805 a 1835 Sm olkau; 1850 Sm olkau, Sm olkow , Raffay; 1870 Sm olkau, Sm olkovo (!), Catal. cleri; 1881 Sm olkov; 1894, 1917 Sm ol kau, Sm olkov; 1924 Sm olkov. 3 P. Smolkov. Zámek. Ces. 4 Sm olkov/to Sm olkovo, do Šm olko vá, ve Šm olkově, Sm olkovsky/Sm olec ky/Sm olkovjan (Kozmice), sm olkovsky/ smolecky. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Šm olek, dem inutivu k Smola, viz Sm o lina. Schwarz VS II 345. Srov. P J Sm olkovec (Stonava). 1. Smolná 1 Ves 4 km záp. od Jevíč ka, nyní část obce Bělá u Jevíčka. 2 1374 in villa Smolná, ZDO II, 459; 1517 na vsi Sm olney, ZDO XVIII, 11; 1588 ode vsi Smolná, ZDO XXX, 63; f. 56 v, ed .; 1613 na ves Smolno, ZDO XXXIII, 74, f. 35 v., ed.; 1677, 1718, 1751, 1798, 1846 Sm olná; 1850 Smolná, Raffay; 1872 Smolná, Smolná; 1881, 1935 Smolná. 3 P. Velké Opatovice. Ces. 4 Smolná, na Smolná, smolenské (Kor belová Lhota). 2. Smolná 1 Zanikla v okolí P otštá tu (Hranicko) v lesní tra ti Smolno (Smolnawálde). 2 1364 Smolné, CDM IX, 336; 1371 Sm olný, ZDO II, 100; 1406 Sm olnow , CDM XV, 445; 1406 Dorf Smolná, K. Berger Die Besiedlung 93; 1506 s tou loukou na Smolně, LSA 316; 1554 vsi pusté . . . Smolno, ZDO XXV. 299, ed.; 1609, 1625 dopl. T; 1881 Sm ol ná (les). 5 Lokalizovat lze: Smolno — les m a povaný (v. Sem bera 1881) pod tím to nářečním P J leží na m ístě zaniklé vsi ne daleko Slavkova u Potštátu. Rada po věstí o Smolně, dosud živých, zachycuje Záhorská kronika /A. T./. • M J : adj. smolbna k smola „pryskyřice, H arz“. Byl to nejspíš název místa, kde se smola sbírala, nebo název potůčku s bahnitým
dnem černým jako smola. ČV 236; Prof IV 116 (Smolenice); Sm ilauer Vodopis 465 PST 2 164; BN 1, 116-117; P J S m olník (Eichler FINDel 32); Imenik 200; Bořek ZNT 217—8; srov. slovenská říčka Smolinka. Sm rček 1 Ves 8 km jjv od Bystřice n. Р., nyní část obce Býšovec. 2 1406 de Sm rczka, ZDB VIII, 498; 1661 z dě diny Sm rcžku, M atrika v D. Loučkách; 1675 a 1718 Sm rcžku; 1720 Sm rdzek; 1751 a 1798 S m rcžek; 1846 Sm rtschek, Sm rcžek; 1850 Sm rcžek, Sm rček, Raffay; 1872 Sm rtschek, Sm rček; 1881, 1893 a 1924 Sm rček. 3 P. Pernštejn. Čes. 4 Sm rček, do Sm rčku, za Sm rčkem , Sm rčák, sm rčkovské (hraniční ves hanác. nářečí). 5 MJ. dem inut. к apelat. sm rk „Fichte“. Viz Smrk. ČV 236, Prof IV 117; Hosák VVM XX-P, 12. 6 F rank furt. 1. Smrčné, Dolní 1 Ves 14 km jv od Jihlavy. 2 1390 m ediam villam Sm rczne, ZDB VII, 964; 1447 v Sm rčném , KP III, 290; 1528 z Sm rczney, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 4; 1556 ves Sm rczne, ZDB XXVII, 17, týká se H. Smrčného; 1678 Sm rcžny; 1718 Sm ržny, (H. S.: Sm erczin); 1720 Unter/Ober Sm rczn y; 1751 Sm rczny; 1798 Sm rcžny, Sm rtschey; 1846 Unter Sm rchny, Doluj Sm ržny, kdysi i Sm rchow a Sm ržna/ Ober Sm rtschny, Horný Sm rčny, kdysi Sm ržna; 1850 U nter Sm režny, dolní Smrčná, Ober Sm režny, horní Smrčná, R affay; 1872 U nter Smrczna, Dolní Smrčna/Ober Sm rczny, Horní Sm rčné; 1881 Dolní Smrčné, Horní Sm rčné; 1893 Ober Sm rčny, Horní Sm rčný; 1906 U ntersmrčny, Dolní Sm rčný, Dolní Smrčné/'Obersmrčny, Horní Sm ržné, též Horní Sm rčný; 1915 Obersm rčny, Horní Sm rčné; 1924 Dolní Smrčné, Hoímí Smrčné. 3 P. Brtnice. Ces. 4 To Dolní Sm rčny, do Dolního Sm rčnýho, Dolnosmrčenák, dolnosmrčenskej. 2. Smrčné, Horní 1 Ves 16 km ssz od Třebíče, nyní část obce Radošov. 2 Do-
klady viz u Dolního Smrčného. 3 P. Třebíč. Čes. 4 To Horní Sm rčny, do Horního Sm rčnyho, Sm rčán (!), sm rckéj (!). 5 MJ: z adj. smbrkbne > smrčné „smr kové, F ichten-“. P řívlastky Dolní, Un ter a Horní, Ober rozlišují obě osady teprve v 18. stol. podle polohy. ČV 236; Prof IV 118 (Smrčná); Sm ilauer PST 2 165; Bořek ZNT 219-220; Hosák VVM XX-P. 12, 50. Sm rk 1 Ves 8,5 km vých. od Třebí če. 2 1104 (falzum 12. stol.) Zm irk, Kos mas, 259; 1406 de Sm rku, ZDB VIII. 377; 1672 a 1718 Sm rkh; 1720, 1751, 1798, 1846 a 1850 Sm rk, Raffay; 1872, 1881 a 1924 Smrk. 3 P. Náměšť n. O. Čes. 4 Ten Sm rk, do Sm rku, za Sm rkem , Smrčák, smrcké. 5 M J: z apelat. smbrkb -> sm rk „Fichte“ ; zn. ves u sm rku, pod sm rkem apod. Srov. B uk, Dub. ČV 236; Prof IV 120; NR 12, 186; BN 1. 116; DS 19, 88 a 101; Sm ilauer PST 2 165; Hosák VVM XX-P, 12. Smržice 1 Ves 3,5 km sev. od Prostě jova. 2 1131 Smersicih, CDB I. 115; 1406 ad villam Sm rzycz, ZDO VII. 330; 1412 in villa Smrzicz, ZDO VIII, 64; 1437 in villa Sm rzicz, ZDO IX, 105; 1516 ze Sm ržicz, Registra prostějovská. 293; 1596 m lýn nad Sm rziczij ZDO XXIV, 18; 1612 ves Smrzicze, ZDO XXXII, 70; 1633 Zm ersitz; 1657 ze Smrzicz, M atr. v Kostelci na H ané; 1657 z Smrzicz, M atr. v Prostějově; 1672 parochia Smrzicensis, Děkan. m atr. pros tějovská; 1677 Sm rzicz; 1718 Sm ržitz; 1720 Sm rschitz; 1751 Sm zitz; 1798 Sm r žitz, Sm iržitz; 1846 Sm rschitz, Sm ržice (!); 1850 Sm ertschitz, Smržice, R affay; 1872 Sm ržitz, Sm ržice; 1881, 1924 S m r žice. 3 P. Plumlov. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Smržece, do Sm ržec (vždy pl.), Smržečák, smržecké. 5 M J : příp. -ice k OJ Sm rha n. Sm rž stč. apel. sm rha, sm rž „smrž, Morchel (druh houby)“. Zn. ves lidí Smrhových, Smržových. ČV 469
122; P rof IV 119 (Sm rhov), 121 (Smržovice); Jg IV 194; BN 1, 116; Machek ES 460; Bartoš, Dial. slov. mor. 386; Šm ilauer PST 2 104. Smržáci — přezdív ka pro obyvatele Snovídek. 6 Části obce: Gégřice, Kobližnice, Olší, Zákoutí, Koupelky, Podhájí, Blíštka, Trávníky, Pod stráží; Hrázky. 1. Smržov, Dolní 1 Ves 14,5 km od Boskovic, nyní část obce Skrchov. 2 1318 Smursau, Lechner I, 5; 1532 n a vsi Sm rzow ie, ZDO XXIII, 25; 1544 Sm rzow , DM VII, 28; 1575 ze vsi Sm rziowa, PB XXVII, 90; 1668 Dorf Sm r žov, Odhad Letovice, SAB, opis; 1674 Sm ržow ; 1717 Dorf Sm ržov, U rbář Le tovice, SAB, opis; 1718 Sm ržow ; 1720 Unter Sm ržow ; 1751, 1798 Smržoio; 1846 Sm ržow ; 1850 Sm ržow , Sm ržov, R affay; 1872 Sm rschow, Sm ržov; 1881 Dolní Sm ržov; 1885 U nter Smrschow, Dolní Sm ržov; 1924 Dolní Sm ržov. 3 P. Letovice (ale na biskupském manství). Čes. 6 P ři bahnách. 2. Smržov, H orní 1 Dříve ves, pak osada obce Deštná, nyní část obce Deštná-Roubanina Jevíčsko), 15,5 km ssz od Boskovic. 2 Viz též Dolní Smržov. 1588 na ves celou Horní Sm rziow , DM XV, 163; 1650 Dorf Sm ržov, U rbář Svitavy, SAB, opis; 1751 Sm ržiow ; 1798 Ober Sm ržow ; 1846 Ober Sm rschow , Horný Sm ržow ; 1850 Sm ržow , horní Sm ržow , Raffay; 1872 Sm rschow, Sm ržov; 1881 Horní Sm ržo v; 1885 Ober Smrschow, Horní Sm ržov; 1924 Horní Sm ržov. 3 P. Svitavy (ale biskupské m anství). Na poč. 19. stol. těžba železné rudy. Čes. 4 Sm ržov, do Smržová, Sm ržák, Sm ržačka, sm ržovské. 5 M J : jm enná po doba adj. sm ržový, sm ržov k sm rž (viz Smržice); zn. místo, les, pak ves, kde jsou smrže. Obě vsi rozlišeny přívlastky až v 16. stol. Srov. bukový: B ukov, li pový: Lipov. ČV 122, Prof IV 117, 120 až 121; BN 1 , 116; Rospond P atron Sl. 29 ; Skutil MSB1 35, 134—135; Sm ilauer PST 2 164. Sněhotice 1 Ves 12.5 km jjz od Pros 470
tějova, část obce Brodek u Prostějova. 2 1334 in villa Snihoticz, CDM-VII, 28; 1356 in Snyehoticz, ZDO I, 463; 1360 in Snehoticz, ZDO I, 720; 1365 in Snychoticz, ZDO I, 834; 1399 in villa Snyeho ticz, CDM XV, 389; 1420 in villa Sne hoticz, ZDO IX, 312; 1550 ve vsi Sniehoticzich, PO XXI, 34; 1575 z Sniehoticz, PO XXIX, 68; 1583 ve vsi Sniehoticzich, ZDO XXIX, 115; 1670 Sněhotitz, U rbář Brodek u Prostějova, SAB, opis; 1678, 1718, 1751 a 1798 Snihotitz; 1846 Sniehotitz, Sněhotice; 1850 (!) Sm ehotitz, Sněhotice, R affay; 1872 Sniehotitz, Sněhotice; 1881, 1924 Sněho tice. 3 P. Brodek. R. 1796 parcelován dvůr. Čes. 4 Snijotice/Sňótice/Snihotice (nověji), do S-tic, S-tičák, sňótské/snihotské (no věji). 5 M J: příp. -ice k jednoduchém u příjm í Sněhota „kdo m á vlasy bílé jako sníh“, srov. příjm í Rusota, Slepota. Zn. ves lidí Sněhotových. V některých do kladech psáno Snihotice (s nář. změnou stč. ie > ě > i), což v nářečí dále po intervokalickém zániku h, nahrazeného někdy přechodným j (Snijotice), redu kováno na Sňótice; srov. Bohuslavice -> Bóslavice. ČV 122; Prof —; Svoboda StčOJ 166. S n ě ž n é , viz Německé. Snovldky 1 Ves 7,5 km vjv od Bučo vic. 2 1360 de S n o w itky . . . villas Snow itka m . . ., ZDB III, 468; 1368 villam Znowitka, ZDB V, 144; 1368 in Znow y tk y villa, ZDB V, 145; 1406 villam Snow ydky, ZDO VII, 256; 1448 z Snovítek, K P III, 350; 1464 villam Snow idky, ZDO XI, 177; 1515 ves N o w itky, ZDO XVII, 49; 1604 v dědině Snow idkach, PB XXXIII, 272; 1673 Snow itky; 1718 Snow itek; 1720 Snow idek; 1751 a 1798 Snow idek; 1846 Snow idek, Snow id ký; 1850 (Raffay) a 1872 Snow idek, Snovídky; 1881 a 1924 Snovídky. 3 P. Bučovice. 4 Snovídke, do Snovídek, ve Snovídkách, Snoviďák, snovidské 5 M J: deminutivum buď k M J *Snovidy „ves ro-
diny Snovidovy“, nebo k MJ *Snovidi- dáč, Jaroslav/Jaráč u Svobody StčOJ ce „ves lidí Snovidových“ ; obě M J k OJ 139; CV 33, 122; P rof IV 123-124 (SoSnovid „kdo vidí (vykládá?) sny“, kte bákov). ré doloženo např. v stsrb. Snovidici/ Sobánkovice 1 Ves, k terá snad za S chnaditz (DS 4, 106), v halič. M J Sno- nikla u Pozořic. 2 1360 in bonis Sowidów a u Taszyckého Rozprawy 57, bancowicz, ZDB III, 535. 97. Srov. i M J N ebovidy, kde však spí 5 M J: příp. -ovice k OJ Sobánek, to še předpokládám e význam apelativní. dem inut. podoba k O J Soban, hypokor. CV 127; Prof podobě některého složeného OJ s kom 1. Sobáčov 1 Ves 3 km záp. od Li ponentem Sobě-, o nichž viz Sobáčov. tovle, nyní část obce Mladeč. 2 1351 in Srov. OJ Bojan, Drazan k Bojslav, Dra Sobaczow, ZDO I, 216; 1391 de Scho- homír. Zn. ves lidí Sobánkových. M J baczow, K P I, 81; 1398 in Sobaczow, patří mezi jm éna typu Dobročkovice KP I, 89; 1417 villa Sobaczow, ZDO IX, ( = zdrobnělá hypokoristika), vyskytu 143; 1437 in Sobaczow, ZDO X, 137; jící se jen n a starém sídelním prostoru. 1481 pod Sobaczowem, ZDO XII, 43; CV - ; Prof 1511 lidem svým sobaczowskym , PO Soběbřichy 1 Zanikly u Klobouček VIII, 357; 1516 v Sobaczowie, PO X, (Bučovicko). 2 1131 Sobebruzi, CDB I, 132; 1544 Sobaczowa (2.), R egistra měs 115; 1371 villam Sobybrzuch, ZDO II, ta Litovle, 29; 1545 rybník svuoj soba- 166; 1383—1386 de Sobyebrusch, Lechczow sky, PO XIX, 1561 ve vsi jeho So ner II 108, 122; 1391 de Sobiebrzych, baczowie, PO XXIII, 150; 1562 v dědině Lechner II, 154; 1391 die Zobiebrzich, Sobařově, Prásek, Organisace, 112; 1590 Lechner II, 157; 1392 de S obobrzich. . . ves Sobáčov, ZDO XXX, 25, ed.; 1593 Sobiebrich, Lechner II, 178; 1407 z SoSobášově, ZDO XXX, 133, 134, ed.; byebrzuch, K P I, 197; 1409 z Soběbřich, 1591—1615 Czobatsch, Cowacz, Sobatsch, KP I, 327; 1409 v Soběbřiších, K P II, Zobatz, Zuwacz, OAO 1974, 43, A. T.; 178; 1447 villam suam propriam Sobye1602 ves Sobáčov s mlýnem, ZDO brzichy, ZDO X, 580; 1464 villam SoXXXI. 44, f 28 v., ed.; 1604 Sobáčov, biebrzichy, ZDO XI, 121; 1511 ves pus ZDO XXXII, 76, ed.; 1608 z Sobáčova, tou Sobiebrzichy, ZDO XVIII, 20. 3 Ves Prásek. Org. 211; 1631 Sobaczůw, OAO, zanikla za uherských válek v 2 . pol. 1974, 43; 1632 Sobatz, tam že; 1718 So- 15. stol. V 14. stol. tvrz a kostel. bacžow; 1720 a 1751 Sobatsch; 1798 So 5 Viz Soběchleby. P řehláska u > i batsch, Sobacz, Sobaczow; 1846 So doložena poprvé r. 1391. CV —; Prof batsch, Sobáčov; 1850 Sobatsch, Sova- —; Nekuda 111; Górnowicz Symb VT čov, R affay; 1872 Sobatsch, Sováčov; 1 0 1 . 1881 Sovačov; 1924 Sobáčov, dříve též Soběhřiby 1 Zanikly někde na ZdouSováčov. 3 P. Chudobín. čes. Jin ý So necku. 2 1131 Sobegribeh, CDB I, 115. báčov zanikl p rý u Zborovic; neexisto 5 Viz Soběchleby. CV - ; Prof - . val. je to zám ěna s tím to Sobáčovem. Soběchleby 1 Ves 7,5 km jv od Lip4 Sobáčov i Sobáčov, ze Sobáčova, níka nad Bečvou. 2 1368 de Zobochleb, k Sobáčovó, za Sobáčovem, Sobáčovák/ ZDO I, 984; 1447 Sobyechleby, ZDO X. Sobáčovšči (v pl.). 5 Zápis 1631 Soba- 575; 1480 Sobiechleby, ZDO XII, 24; czůw ukazuje na úzkou nářeční výslov 1609 s Soběchlebským i, LSA 423; 1633 nost -ov. • M J : přivlast. příp. -ov k OJ Soběchleb; 1655 Soběchleb, U rbář H ra nice, SAB, opis; 1672 Sobiechleb; 1672 Sobáč, to hypokorist. zkratka některého ze složených OJ se zájm enným kompo Sobiechlebenses parochiae, Děkan, m at nentem Sobě- „sibi“ (Soběslav, Sobě- rika lipnická; 1718 Sobiechleb; 1751 Sohrd, Soběstoj atd.); srov. Hodislav/Ho- buchleb; 1798 Sobiechleb; 1846 Sobie471
chleb; 1850 (Raffay) a 1872 Sobiechleb, Soběchleby; 1881 Soběchleby; 1893 Soběchleb, Soběchleby; 1924 Soběchleby. 3 P. Lipník. V středověku tvrz. Far. kostel Nanebevz. P. M arie. Ces. 4 Sobichlebe, do Sobichleb, Sobichlebják, sobichlebské. 5 M J typu Soběchle by (na M oravě ještě Soběbřichy, Soběhřiby, Soběrady, Soběsuky; ve Slezsku Soběkury) jsou složena z dativu reflex, zájm ena se „sieh“ : sobě „si, sibi“ a ze základů -břich „Bauch“, -hřib „Pilz“, -chléb „B rot“, -k u r „Rauch“, -rád „gern“, -su k „K norren“, z nichž -břich, -hřib jsou nom inální, -chléb, -kur, -rad, -suk m ohou b ý t i verbální. Výklad vzniku tohoto typu obyvatelských jm en není dosud jednotný. V po jetí Profousově zn. ves lidí, k teří vyví její činnost vztahující se „k sobě“ n. „k nim “, např. „ves lidí. k teří přáli své m u břichu, kteří měli hřiby jen pro sebe, kteří sobě radí, kteří sobě souka jí“ ; podle toho Soběchleby „lidé, kteří sobě chlebí, tj. chválili se“. V pojetí Rospondově (Slavia 1960, 288) zn. „ves rodiny Soběchleba, S o b ěb řich a. . . “ k OJ Soběchleb, Soběbřich . . . Avšak taková OJ, ve stčešt. nedoložená (Svo boda je nezná), vznikla v polštině struk turním napodobením starých složených OJ typu Soběbor, Soběhrd, Soběslav, srov. i pol. Sobiesqd (Taszycki. Rozprawy 123), Sobiepan (Górnowicz Onomastica XIII 91). — Sém antické spojení Sobě- „sibi“ s tým ž kom ponentem OJ typu Soběbor je nepochybně sekundár ní, jak ukazuje odlišný repertoár dru hého kom ponentu (-břich, - h ř ib ...) , který dovoluje soudit na původní apelativní pojetí jm en typu Soběchleby, přičemž rozhodujícím prvkem bylo Sobě- „sibi“ označující obyvatelstvo žijící „samo pro sebe“, tj. stranou, odděleně od ostatních vsí (tak Machek ES 2 199 s. v. chlebiti; Eichler DTB I 171); kom ponenty -břich, hřib, -chleb . . . měly jen funkci blíže identifikující, a to někdy i s žertovnou m otivací „kdo 472
je oddělený, pam atuje jen na sebe“ : Soběbřichy (srov. i stč. soběc „sobec“, nář. soběhrab „sobec“ ; PS V s. v.). Vý znamový vztah obou kom ponentů byl zřejm ě při vzniku jm éna značně volný, takže vlastně existovala možnost spojit Sobě- s libovolným nominál. nebo verbál. základem sém anticky vyhovujícím m otivaci „kdo něco dělá jen pro sebe“. Popudem ke vzniku řad y jm en Sobě chleby byla jednak OJ typu Sobě + verbál. kom ponenty (Soběbor, Soběhrd, Soběrad, .. .), jednak složená obyvatelská jm éna typu M okronosy, Hrdlořezy. Z předpokládaného volného význa mového vztahu plyne, že M J typu So běchleby nepokládám e ani za plurálová obyvatelská jm éna k OJ *Soběchleb, ani za bezprostředně odvozena z akuz. pl. apelativ *soběchléb, *soběkur apod., neboť tato apelativa existovala patrně pouze jako potenciální prostředník pro význam, k terý M J mělo vyjádřit. Všechna M J typu Soběchleby leží jen na okrajích starého sídelního areálu. CV 42, 123, 196, 233; Prof IV s. v. Sobědruhy, Soběhrdy, Soběchleby, Soběku ry, Soběsuky, Sobětuchy, Sem ily (?) a V 630; Spal Pětipsy 6 ; NR X 257; Schwarz 210. 324, 326: Eichler Lětopis 1958 A 5, 19; týž AFSB 1964, 291 a LNB 40; H. Schall ZfSl III 297; DTB I 171; DS 8, 99-100; 19, 242-243 (Sobě ku ry „Einodbauer“). Soběkury 1 Zaniklá ves někde na Opavsku; Sl. 2 1270 Zobicur, CDM IV. 34. 3 Ves náležela klášteru velehrad skému. 5 Viz Soběchleby. CV —; Prof IV 125. Sobělice 1 Ves 4,5 km zjz od Krom ě říže, nyní část obce Rataje. 2 1290 Zobilicz, CDM IV, 291; 1318 Sobielicz, Lechner I, 6 ; 1523 z Sobielicz, PO XII, 172; 1651 v Sobieliczych, Summovní ex tra k t; 1676 a 1718 Sobielitz; 1720 Sobelitz; 1751 a 1798 Sobielitz; 1846 Sobielitz; 1850 (Raffay) a 1872 Sobie litz, Sobělice; 1881, 1924 Sobělice. 3 P. Kroměříž. Ces.
4 Sobélice, do Sobělic, k Sobělicím, za Sobělicama, Sobělák, sobělské (Popovice). 5 M J : příp. -ice k OJ Soběl(a); to domácká podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem Sobě- „sibi“ (viz Sobáčov), srov. Drahobud OJ Drahel/MJ Drahlov, Přibyslav —> OJ Přib(e)l/M J Přiblovice. Zn. ves lidí Sobělových. Není vyloučeno, že OJ Soběl(a) •<— apel. *soběl(a), k teré mohlo být expresívním protějškem k stč. so bec, soběk „sobec" jako dosud ve výchmor. nářečích stará/starula „ženuška“, laš. sušeda/sušedula „zlá sousedka“. CV 18, 122; Prof —; Svoboda StčOJ 168 (o -el); Schwarz VS II 110. Soběrady 1 Zanikly někde n a Olomoucku. 2 1131 Soberazi, CDB I, 115. 5 Viz Soběchleby. CV —; Prof —; Nekuda 47. 1. Soběsuky 1 Ves 2 km jz od Plum lova. 2 1347 Sobiesuk, Reg. V, 106; 1384 villam Sobiesuk, ZDO IV, 349; 1519 v Sobiesuczych, PO XI, 48; 1602 ves Sobiesuky, ZDO XXXII, 70; 1677 Sobiesuky; 1718 Sobiesucky; 1720, 1751 a 1798 Sobiesuk; 1846 a 1872 Sobiesuk, Soběsuky; 1881 a 1924 Soběsuky. 3 P. Plumlov. Ces. 4 Sobisoke, do Sobisok, k Sobisokám, v Sobisokách, Sobisočák, sobisocké. Viz též Kopečný Nář. Určic 29. 2. Soběsuky 1 Ves 3 km vých. od Zdounek. 2 1287 de Sobyesuk, CDM IV, 249; 1520 ves Sobiesuky, ZDO XVIII, 26; 1670 Sobiesuky, 1718 Sobiesu kh ; 1751 Sobiesuk; 1827 Sobusuk, katastrál. m apa; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 Sobiesuk, Soběsuky; 1881, 1924 Soběsuky. 3 P. Zdounky. Parcelací dvo ra 1786 vznikla část vsi zvaná Nové Soběsuky. Ces. 4 Soběsuky, do Soběsuk, v Soběsukách, Soběsučák, soběsucký (Kvasice). 5 Viz Soběchleby. CV 42, 123, 162, 233; Prof IV 126-127 (4X). Soběšice 1 Ves 6,5 km sev. od Brna, od 26. 11. 1971 část obvodu Brno III. 2 1286 villam nostram Sobesiczi, CDM
IV, 243; 1348 Obatschicz, Mendl, Knihy počtů, 155; 1673, 1718, 1720, 1751 a 1798 Sobieschitz; 1846 Sobieschitz, Soběssyce; 1850 (Raffay) a 1872 Sobieschitz, Soběšice; 1881 a 1924 Soběšice. 3 P. Rečkovice. 1780 parcel, dvůr. Ces. 4 Soběšice, do Soběšic, к Soběšicím, v Soběšicích/-ách, za Soběšicema/-ama, Soběšák, soběské; v B rně jen soběšické. 5 M J: příp. -ice к OJ Soběš(a) nebo Sobech, domáckým podobám některého ze složených OJ s kom ponentem Sobě„sibi“ (viz Sobáčov). Zn. ves lidí Soběšových, Soběchových. Do němčiny přejato s S ->• Z, které, jsouc chápáno v němčině jako předložka zu, z (Zobaschitz), dekom ponováno: 1348 Obatschitz. CV 122; Prof IV 127; Svoboda StčOJ 146, 151; DS 20, 209; Eichler Lětopis 1967 A 14/2; Schwarz 314 a VS II, 30. 1. Soběšovice, Dolní 1 Ves 12 km záp. od Českého Těšína; Sl. 2 1305 apud Sobnonem , P rášková poz.; 1447 Sobieschowicz, Prášková poz.; 1475 Ssebyssow sky, Prášková poz.; 1521 Sobissowsky, tam též; 1580 na Ssobissowiczych, tam též; 1688 in pago Schebischowitz, V isitationsberichte, 569; 1736 Nieder/Ober Schebischow itz; 1798 Nie der/Ober Schobischow itz; 1808 N ieder/ Ober Schoebischowitz; 1850 Nieder/Ober Schobischowitz, dolne/góm e Szebiszowicze, R affay; 1881, 1885 Dolní/Horní Sebišovice; 1894 Schobischow itz; 1915 Schobischow itz; Sebišovice; 1924 Dolní/ Horní Soběšovice, dříve Sebišovice. 3 Р. H. Soběšovice. Ces. 2. Soběšovice, H orní 1 Ves 11 km záp. od C. Těšína; Sl. 2 Doklady viz Dolní Soběšovice. 3 P. Horní Soběšovice. Ces. 4 Sobišovice (!), do Sobišovic, Sobišovjůn, šobisk’i. Viz K ellner Výchlaš. II a K aras Onom astica 1956, 344. 5 Od 1965 se obě obce uvádějí jen pod jm. Soběšovice, neboť Horní Soběšovice (podstatněji) a Dolní Soběšovice (čás tečně) zanikly zatopením po výstavbě Zermanické přehrady. M J: příp. -ovice 473
k OJ Soběš(a), o němž viz Soběšice; zn. ves lidí Soběšových. Pozdější doklady kolísají mezi Šobišovice, Šabišovice a Sebišovice (-> Schóbischow itz): vznikly přikloněním k nář. dativu s’eb’e „so bě“ : Sebišovice, k teré dále podle nář. a psi. ě analogicky Šabišovice; dispalatalizací typu sestra/šostra pak ana logicky Sebišovice/Šobišovice. ČV —; Prof IV 127; K ellner Vých. laš. I 39 a II 2; Téma Acta UP Slavica III 36. S o b í k o v, viz Zabíkov. Sobíšky 1 Ves 5,5 km sev. od P ře rova. 2 1275 de Sobesowicz, CDM IV, 118; 1375 de Sobiesek, K P I. 13; 1405 de Sobyessek, K P I, 109; 1414 de Sobíšek, K P II, 434; 1464 z Sobíšek, K P IV, 442; 1517 dopl. T; 1600 v Sobisskach, ZDO XXXII. 35; 1691 Sobisski, Děkan, m atrik a přerovská; 1798 Sobischek, W issky; 1850 (Raffay) a 1872 Sobischek, Sobíšky; 1881, 1924 Sobíšky. 3 P. Lip ník. Původně svobodná osada půhončích (ještě v 17. stol. tu bylo 16 půhončích). Čes. 4 Sobiške, do Sobišek, v Sobiškách, Sobišák, sobiské. 5 M J: dem inut. k Soběšovice (v. t.), k něm už bychom če kali *Soběšůvky (srov. Dražovice/Dražůvky). N utno však p řipustit buď re dukci Soběšovice —y Soběšice — Sobíš ky, nebo Soběšovice -> Soběšůvky -» Sobíšky (srov. Trpenovice — Trpínky, nikoli T rpenůvky). CV 122, Prof —. Sobnov 1 Zanikl mezi Petrůvkam i a Zilínem, kde je trať Sobnovy (Uher skobrodsko, Nekuda, 111), 2 1131 Sobnouo, CDB I, 115. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Soben, to domácká podoba některého ze složených O J s kom ponentem sobě„sibi“ (viz Sobáčov); srov. Blahoslav — Blahen, Budivoj — Buden. ČV —; Prof IV 125—6 (Soběnovice, Soběnov); Svo boda StčOJ 158. Soboňky 1 Sam ota u Vracova (Kyjovsko). 2 1935 Soboňky. 4 Sobóňky, na Sobóňky (Vracov). 5 M J : deminutivum k Soboňovice, to příp. -ice k OJ 474
Soboň, domácké podobě některého ze složených OJ s kom ponentem sobě„sibi“ (viz Sobáčov). Očekávali bychom dnes Sobňňky. ČV —; Svoboda StčOJ 161. Sobotín 1 Ves 10 km vsv od Šum perka. 2 1351 Sobecinna, CDM VIII, 80; 1412 de Sobotyn, ZDO VIII. 91; 1419 die Czobetey, ZDVGMS 1937, 109; 1452 von der Zobten, tam též 113; 1472 von der Czóptau, tam též 115, 1497 ves Sobotín, ZDO XVI, 17; 1501 v hory sobotinske, PO VII, 104; 1512 1513 von der Zobte, ZDVGMS 1937, 118; 1576 ze vsi Sobotina PO XXIX, 177; 1672 ecclesis czeptensis, Děkan, m atrika šum perská; 1677 Zeptá; 1718 Zeptau; 1720 Zóptau, Sobotin; 1751 Zeptau; 1777 curato zeptaviensi, Cerroniho sb. II, 119, f. 367; 1798 Zeptau, Zóptau; 1846 Zoeptau, Sobotin; 1850 (Raffay) a 1872 Zóp tau, Sobotín; 1881 Sobotín; 1924 Sobo tín. Zóptau. З P. Vízmberk. F arn í (již 1350) kostel sv. Vavřince. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Již 1573 a ještě v pol. 19. stol. železárny. Již 1496 železný ham r. R. 1786 parcelován dvůr. Něm. 4 Ten Sobotín, do Sobotina, Sobotiňák, sobotínský/-ej. Něm. Tsepta. 5 M J : přivlast. příp. -ín (v dokladu 1351 fem. -ina, tj. ves, lhota) k OJ Sobota, to buď hypokor. podoba některého ze slo žených OJ s kom ponentem sobě- „sibi“ (viz Sobáčov, srov. Bořislav/Borota/M J Borotín, Skorom ír/Skorota/M J Skorotín; Svoboda StčOJ 32 a 105 a Rospond P atr. Sl. 157), nebo z apelat. sobota „Sam stag“ (srov. příjm ení Pondělek, Středa, Neděla; Svoboda StčÓJ 204; Prof V 570). V ýkladu z hypokoristika dáváme přednost, neboť v kolonizačních oblastech často M J z O J na -ota, -qta. Do něm činy p ře ja t Sobotín se S /Z (srov. Sudkov/Z autke, Sudice/Zauditz), s pře hláskou o > ó psanou většinou e, ne boť v něm eckých sudetských nářečích ó, u delabializováno; koncové -ín od padlo, jsouc nahrazeno buď redukova ným -e (1512 Zobte; srov. S udkov/Z aut-
ke, Pinkov/Pinke), buď -ey, -en (srov. jm. typu Hněvotín, k terá na střed, a sev. Moravě něm. -teyn, v něm. ná řečích jen -ta1, -tě'), nebo analogickou příponou -au, neboť její nářeční reali zace -a často zam ěňována s - f < -e (např. 1512 Zobte). CV 122 (z apelat..); P rof IV 130 (Sobotice); NR 12, 235; Schwarz 239-240, 330 a VS II 310. 6 Svobodín/Freiheitsberg, U lom u/Stein bruchhaus, V houštině/Buschm úhle. Sobotovice 1 Ves 5 km zsz od Zidlochovic. 2 1258 in villa .. . nom inata Sobutow itz, CDM III, 266; 1406 villa Sobotowicz, Decem reg. censům, 212; 1718 Sobotow itz; 1720 a 1751 Sobotow itz; 1798 Sobotow itz, Sobautow itz; 1846 Sobotowitz, Sobotowice, kdysi Sobutowic; 1850 Sobotow itz, Sobotovice; R affay; 1881 Sobotovice; 1885 Soboutovice; 1924 Sobotovice. 3 P. R ajhrad. Ces. 4 Sobotovice, do Sobotovic, Sobotovčák/(v pl. též) Sobotovšči, sobotovské. O Sobotovice (Tikovice) v. sub 5. Něm. Sowodowets. 5 M J : příp. -ovice původ ně k O J Sobut, domácké podobě ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem sobě- „sibi“ (viz Sobáčov), srov. Blahoslav-Blahut/M J Blahutovice, Chotim ěr-C hotut (Svoboda StčO J 166). Zn. ves lidí Sobutových. Nář. Sobotovice (Tikovice) mohlo vzniknout b u d ze stč. Sobútovice (-u t/-út se zaměňovalo), nebo — pravděpodobněji — analog, po dle blízkého Kohótovice < K ohoutovi ce. CV 18, 122 (z O J Sobuta); Prof —; Schwarz VS II 39, 45. 6 V podhrazském. Sobůlky 1 Ves 3,5 km zsz od Kyjova. 2 1131 Sobolcouicih, CDB I, 115; 1373 Sobolky, ZDO II, 296; 1391 totam So botky, ZDO VI, 267; 1407 villam Sobuolky, ZDO VII, 350; 1464 villam Sobulky, ZDO XI, 55; 1523 z Sobulek, PO XII, 139; 1670 Sobolky; 1673 ex pago Sobulek, Děkan, m atrika Veselská; 1718 Sobolky, 1751 Sobulek; 1798 Sobolek, Sobolky; 1850 Sobulek, Sobulky, R af-
fay; 1872 Sobule (!, v indexu však So bulek), Sobůlky; 1881 So b ů lky; 1885 Sobulky, Catal. cleri; 1885 Sobulek, So bůlky; 1924 Sobůlky. 3 P. Svatobořice. Ces. 4 Sobůlky, do Sobůlek, v Sobůlkách, Sobulák, sobulský, sobulskej (Strážovice — nářečí dolské s ý > ej). 5 Deminut. к pův. Sobolkovice, v němž příp. -ovice к OJ Sobolek, dem inut. к Sobol, to buď sobol „Zobel“ (Svoboda StčOJ 196), nebo Sobol hypokor. podoba ně kterého složeného OJ s kom ponentem sobě- „sibi“ (viz Sobáčov; Svoboda o. c. 45, 170). Oba původy nelze od sebe roz lišit, srov. Sobotín. К M J Sobolkovice, znam enajícím u ves lidí Sobolkových, bychom očekávah dem inutivum *Sobolk ů v ky, u víceslabičných jm en dávána však přednost kratším podobám, viz Sobíšky -t— Soběšovice (—> *Soběšůvky). CV 122; P rof - ; OSG III 86 ; Sm ilauer PST 2 165. 6 P J Klášteřík. 5 o h 1 e, viz Zilina. S о с h e r 1, viz Suchohrdly. Sokol 1 Ves 12 km jižně od Olomou ce, nyní m ístní část obce Dub nad Mo ravou. 2 1786 Sokol; 1846 a 1850 So koli, Sokol, R affay; 1872, 1881 a 1924 Sokol. 3 P. Nenakonice. Ves vznikla 1786 parcelací nenakonického dvora. 5 Ves nazvána buď po některém úředníku, který se zúčastnil parcelace dvora, nebo podle trati, na níž byla za ložena. Sokol 4— apel. sokol „Falke“. CV 267; Prof IV 131; Sm ilauer SBS VIII 262 a PST 2 166. 1. Sokolí 1 Ves 4 km zsz od Třebíče. 2 1104 Nazoholi, Kosmas 259; 1556 ves Sokolj, ZDB XXVII, 17; 1678, 1718, 1720, 1751, 1798, 1846 a 1850 Sokoly, R affay; 1872 Sokoly, Sokolí; 1881 a 1924 Sokolí. 3 P. Třebíč; čes. 4 To Sokoli, do Sokoli, za Sokolím , Sokolák, sokolské. 6 Horní dvůr, P adrtů v mlýn, Palečkův mlýn. 2. Sokolí 1 Zaniklo v okolí Račic (Vyškovsko). 2 1376 Socole, ZDO III, 3. 3 R. 1563 pusté, N ekuda 112. 475
5 M J: adj. sokolbje k sokol „sokol, Falke“, zn. sokolí tvrz, ves, skála, kde jsou sokoli. CV 104, 157, 236; Prof —; Sm ilauer PST 2 166 a SBS VIII 261 na sev. Moravě. P rof III 585 (Sunnenburg — Su.merburg, s. v. Ronovec), IV 237 (Suniperk). S o k o l í č k o , viz Falknov. Sokolnice 1 Ves 12,5 km jv od Brna. 2 1350 de Czokolnitz, Mendl, K nihy počtů, 176; 1464 z Sokolník, K P IV, 117; 1481 z Sokolník, K P V, 323; 1494 v Sokolniczych, PB V llb, 27; 1547 na mlýn sokolniczky, PB XIX, 147; 1576 rybníky sokolníczke, PB XXVII, 149; 1578 z Sokolník, PB XXVII, 472; 1582 starších sokolniczkych . . . ze vsi Sokol n ík , PB XXIX, 378; 1596 o statek so kolniczky, PB XXXI. 528; 1596 na tvrzi Sokolniczych, PB XXXI, 529; 1598 tvrz a ves Sokolníky, ZDB XXXIII. 8 ; 1673. 1718. 1720. 1751 a 1798 Sokolnitz; 1846 a 1850 Sokolnitz, Sokolnice, Raffay; 1872 Sokolnitz, Sokolnice; 1881, 1924 Sokolnice. 3 P. Sokolnice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. Čes. 4 T y Sokolnice, do Sokolnic, v Sokol nicích, za Sokolnicama/-ema; Sokolničák, sokolnické. 5 M J: jistě z původ ního Sokolníky sokolbnici „ošetřova telé, pěstitelé sokolů; kdo lovili s po mocí sokolů“. O změně Sokolníci/Sokol n ík y —* Sokolnice viz Slatinice. CV 7, 8, 160, 169, 237; Prof - ; I 104 (s. v. Bobrnice); Schwarz 314 (k OJ Sokol) a VS II 30; B randl, Rozpravy 114; NR VIII 191, XII 215; Sm ilauer SBS VIII 262; Krajóovič 153. 6 Vladimírov (dvůr). Solanec pod Soláněm 1 Ves 7 km vjv od Rožnova, nyní část obce Hutisko-Solanec. 2 1569 dopl. T; 1583 na Solánci, VM-Rožnov, 43; 1657 Solánec, VM-Rožnov, 162; 1675 Solanetz; 1676 Solanec, U rbář Val. Meziříčí. SAB. opis; 1718 Solanetz; 1720 Solanec; 1751, 1798 a 1846 Solanetz; 1850 (Raffay) a 1872 So lanetz, Solanec; 1881 Solanec; 1924 So lanec pod Soláněm, dříve Solanec. 3 P. 476
Rožnov. Čes. Již 1583 dědičné fojtství, ale obec se ustavila teprve 1657. 4 Solánec i Solanec, do Solanca/častěji na Solanec, Solančan, solanecký. 5 V K arpatech se od vých. M oravy až po ukrajinské pomezí vyskytují P J Solisko, Solišče, Solarka, Solarňa, k nimž p atří i Soláň, k terá označují m ísta, kde se ovcím sypala sůl (Stieber, Toponom. Lemkowszczyzny II 69). N ěkterá z nich se stala oronym y; srov. Solisko ve Vys. Tatrách, Soláň ve Vsetínských vrších. Ves ležící pod tím to Soláněm dostala zdrobnělé jm éno Solanec. K tvoření oronym a Soláň srov. častý výchmor. název potoka Hlučáň, Hlucháň. ČV 170, 237; Prof —; Spal 54 (s. v. Solany a Sol-); TS II 333; Hosák VVM XX-P, 23; 6 Č arták, Kaní, Kyčery, Kyvňačky, Leští. Na Mazgalce, Na Soláni, Palúch, Pod Dílem. Pod Grúněm , Pod Káním, Pod Kyvňačkou. Pod Soláněm, Popelářský, Poskla, Strum čiska, Za Starou hutí, Zárubní, Zebračka. Solca 1 Ves 4 km jz od K arviné, nyní m ístní část K arviné, s níž 1950 zcela splynula; Sl. 2 1229 Sal . .. m ít Solza bei K arw in, Notizen B latt 1872, 90; 1268 dopl. T; 1447 Solcza, Gr-M II, 563; 1450 villas Superiorem Solicz et In fe riorem, List. Těšínská, 207; 1585—1593 Solza, Zukalova pozůstalost; 1602 na Šolci, ZDOp ed., 494; 1676 ex Solcz, Matr. ve F ryštátě; 1736 Solcza; 1798 Soltza; 1808 Soltza; 1850 Solza, Solca, Raffay; 1881 Šolce; 1894 Solza, Solca; 1924 Solca. 3 P. K arviná. Zámek. V 16. stol. těžba soli. Pol.-čes. 4 Solca, na Šolci, solsk’i. 5 M J: z apelat. solec (m.), nář. šolce (fem.) „místo, kde se těží nebo prodává sůl". Protože se v naší vlasti nikde sůl nedobývala (v S old však ano!), předpokládá Prof IV 132—133 s. v. Solec, že jm éno pře neseno z Polska, kde je dosud časté M J Solec, Solca. Možný i výklad „místo pro deje soli“ (taková m ísta bylo pro vzác nost soli třeba znát, srov. např. v Brně Solniční ulice). ČV —; P rof V 548.
S o 11 w i t z, viz Salavice. Som m erau 1 Ves zanikla pod Sluneč nou na Dvorečku. Lidová tradice za niklou ves klade mezi Mor. Beroun a Nové Valteřice. 2 1669 Somm erau, Nekuda, 146; 1846, 1893 Sommerau. 3 Po válce třicetileté byl Som m erau pustý (ZDVGMS 1898. 101). 5 M J : z něm. Somm erau, -hau <- Sum er-ouw e „letní paseka, m ýtina“. P atří do skupiny něm. MJ s -liau na sev. Moravě. Prof III 585 (Sonnenburg Sum erburg, s. v. Ronovec), IV 237 (Suniperk). Sorge, od 1948 Starost. 1 Ves 9,5 km jz od Vidnavy, nyní část obce Žulová; Sl. 2 1590 auf den N ew en Sorge, Zuber Jesenicko, 478; 1750, 1798 Sorge; 1805 Sorge; 1806 Nová Malá Kras, N euklein krosse, Zuber, Jesenicko, 331; 1836 Sor ge; 1850 Sorge, Raffay; 1881, 1894 a 1924 Sorge. 3 F rýdberk; založeno před r. 1750, dříve jen samota. Něm. 5 Bylo by možné vykládat ze střhn. zarge „boční zeď, hráz, val, ohrazení“, ale jde o osadu z 18. stol. a doložena je vždy podoba Sorge (nikoli Za-, Sa-). Proto je správný výklad z apel. Sorge „starost“. Bylo to pejorativní pojm eno vání pro novou osadu, srov. Elend, v Č. Jam m erthal „naříkavě údolí“, K um m er, „starost“. CV —; Prof IV 136; Sm ilauer OC 338; DS 3, 103; 9, 13 a 325. 6 Has pelsberg. S ö r g s d o r f , viz S erksdorf. Sosnová 1 Ves 5,5 km sv od Horního Benešova; Sl. 2 1377 m it Sosna, Gr-M II, 488; 1422 s Sosnowu, ZDK I, 31; 1443 z Sosnowey, K apras II, 49; 1453 Sosnowu (4.), ZDK I, 45; 1484 z Sosnowe, K apras I, 134; 1506 Zosnen, FL XII, 9; 1516 na Sosnowe, ZDK I, 74; 1524 na vsi Sosnowey, K rnovský urbář; 1589, 1608 dopl. T; 1614 na Sosnovej, ZDOp, ed. 692; 1629 v Sosnovej, ZDO XXXVI, 17, ed.; 1641 na Sosnové, ZDO XXXVIII, 23, ed; 1771 Zossna, Zossnowa; 1798 Zossen; 1850 Zossen, R affay; 1881 Sosnová; 1924 Sosnová, Zossen,
dříve jen Zossen. 3 P. Sosnová. Zámek. F am í (od 1765) kostel sv. K ateřiny z r. 1727. Něm. 4 Něm. Tsosn. 5 M J: z adj. sosnová, tj. ves, stráň, hora, lhota; k sosna „Fohre, K iefer“, které se ještě vyskytu je na jihozáp. a záp. okraji opavských nářečí, jinde východněji a jižněji už bor, borek. R. 1377 se píše něm. Sosna <- *Sosnov, které substituováno do něm činy jako Zosnaw, nář. Zosna; srov. Sobotín -» Zobte. Od počátku 16. stol. něm. Zossen s náležitou substitucí 5 —>■ Z (srov. Suchdol/Zauchtel) a ana log. -en. CV —; P rof IV 137 (Sosnice); Schwarz VS II 309; Sm ilauer PST 2 167. 6 Froblov/Frobelhof (v. t.), Dolní m lýn /Niederm ůhle. Sovadina 1 Ves 4 km ssz od Bystřice p. H. 2 1475 (s) Vaňkem Sovadinským , K P V, 7; 1494 Vaněk Sovadský z Logova, ZDO XV, 8., f. 3, ed.; 1511 k Sow adinie, PO VIII, 309; 1516 v gruntech mých sowadských, PO X, 157; 1519 na m anství, tvrzi a vsi Sovadině ZDO XIX, 4, e d .; 1524 tvrz Sovadim , ZDO XX, 5, f. 1 v., ed.; 1675 Sowadina; 1718 Saivadina (!); 1720, 1751, 1798 a 1846 Sowa dina; 1850 Sovodina, Sovotina, R affay; 1872 Sowadina, Sovadina; 1881, 1924 So vadina. 3 P. Bystřice p. H. V 16. stol. tvrz. Ves se poprvé připom íná k r. 1437: Bětka ze Sovadin (!), J. K rum pholc, Vlastivědy 869. Ces. 4 Sovadina, na Sovadinu, Sovadiňák, sovecké/sovadinské. 5 M J: přivlast. příp. -ina k OJ Sovada, které ne příliš jasné. Vzniklo snad rozšířením OJ Sova sova „Eule“ o sufix -da, srov. rus. OJ Bulda, Durda, Balanda s pohrdavým zabarvením (Svoboda StčOJ 166). Sufix -da s expresívní platností je v češt. dosti pozdní (hypokor. typu Jenda, Jarda, Tonda jsou až novočeská); ve stčešt. však byla příjm í Benda, Curda, Durda atd., od nichž se abstrahovalo -da. K Sova/Sovada není znám a žádná bez prostřední paralela (např. *Ryba/Rybada), vzdáleně by s ním souviselo nčes.
477
expresív. tvoření typu Šrám ek/Sram da, Krejčí/K re jda (zaznamenáno v Praze) m ající však spíše slangovou povahu. Lákavý je výklad OJ Sovada jako deverbativum k stě. sovati, suju „sunouti“ s význam em „ten, kdo něco sune, tj. hází“ (srov. i jm éno zbraně sudlice!) Stě. infinitiv, sovati brzy zanikl a na hrazen analogickým sunuti; srov. však rus. sovat, ukraj. sóvati. Souvisí-li OJ Sovada se sovati, bylo by vzácným le xikálním reliktem . Z důvodů hláskoslovných třeb a od m ítnout Sovada <- sváda „Gezank“, jak v lidové etymologii. CV 240 (Sovad-ina, ke kořeni su-, sov-); Prof —; Machek ES 485 (o sovati). Sovinec 1 Městys 11 km jižně od Rým ařova. 2 1333 de A ulnurk, CDM IX, Suppl., 27; 1374 de Sowinecz, CDM XV, 157; 1378 de Souinecz, ZDO III, 406; 1380 de Ewlnburg, alias de Zobinecz, CDM XI, 173; 1385 de Sowinecz, CDM XI. 345; 1385 de Evlnburg, ZDO IV, 609; 1385 de E w lim burk, ZDO IV, 646; 1397 de Sow ynecz, ZDO VI, 513; 1409 in castro Sow ynecz, ZDO VII, 736; 1437 super castro Sowinecz, ZDO X, 355; 1438 z Sow yncze, Lechner II, 319; 1490 za Sowinecz, PO V, 236; 1503 fojta sow inskeho, PO VII, 197; 1508 k zámku Sow inczy, PO VIII, 103; 1510 městečko Sovinec, LSA 553; 1512 v m ěstečku So w inczy, PO IX, 103; 1535 na zámku Sow inczy, ZDO XXIII, 35; 1542 městeč ko Sowinecz, ZDO XXV, 67; 1545 grun ty své sow inske . . . do Sowincze, PO XIX. 199; 1596 auf Eulenberg, Notizen B latt 1877, 26; 1616 na hradě Sowinczi, PO XXXIX, 113; 1629 Schloss Eulen berg, M ayerhof Eulenberg, Stadtlein Eulenberg, U rbář Sovinec, SAB, opis; 1633 Eylenberg, Sow inetz; 1678 Eyllenberg; 1718 Eylenberg; 1720 Eulenberg, Saw inetz (!); 1751 Eulenberg; 1798 a 1846 Eulenberg, Soioinec; 1850 (Raffay) a 1872 Eulenberg, Sovinec; 1881 Sovi nec; 1924 Sovinec, Eulenberg. 3 P. So vinec. Již 1333 hrad, pak zámek. V 15. 478
stol. městečko. F arní kostel sv. Jiljí. R. 1612 papírna, 1790 železárny. Něm. 4 Na Sovinec, na Sovinci, Soviňák, sovinecké. 5 Podle staršího něm. Eulen burg „soví h ra d “ utvořen český název hradu i podhradní osady Sovinec: substant. příp. -ec k adj. soviný „sovový, Eulen-“. Srov. svinný — Svinec v Č. CV 157, 170, 237; P rof - ; Bezlaj II 211; ZMK IV 93; Schwarz VS II 378; Hosák Acta UP III 151. Sovolusky 1 Zanikly u Tavíkovic (Hrotovicko), kde byl ještě 1498 Sovoluský mlýn. 2 1046, falzum 12. století, Zonolusii, CDB I, 382; 1104 Zouoluski, Kosmas, 260; 1131 Souolusci, CDB I, 115; 1376 Sovolusk, m lýn u Dobronic, VM-Hrotovice, 89. 5 M J: z akuz. pl. složeného obyvatel, jm éna *sovolusci, jehož první kompo nent sova „Eule“ a druhý -lusk „louskati, schálen“, k terý se dobře význa m em hodí pro MJ Bobolusky, Hracholusky, M akolusky (v C. viz Prof. s. v.), ne zcela jasný je u jm éna Rakolusky a Sovolusky (v C. 6X, Prof IV 141 až 142; Eichler DS 9, 244—245). Spojením s rak „K rebs“ a sova „Eule“ se nabízí význam „biti, zabíjet“, k čemuž se také Prof IV 142 kloní tak, že vychází ze spoj. louskati vši „vši b iti“ (též Jg II 272 a K ott I 946). Avšak význam „biti“ je sekundární, neboť p ři ničení vší vís káním dvěm a nehty o sebe slyšet lusk nutí připom ínající prasknutí skořápky (Machek ES 279). — Vedle význam u „louskat“ m á sloveso lusknouti v mor. nářečích archaický význam „hltat, gie rig essen, schlucken“, srov. lóskati, výchmor. lúskati; ten je opět — podle Machka 1 . c. — přenesen ze základních vý znam ů „louskati“. Avšak vzhledem ke jm énu Rakodavy k dáviti se „sich w ůrgen“ se zdá, že toto expresívní přene sení je značně staré. — Je ještě třetí, a to nejpravděpodobnější pojetí: lous kat „pojídat něco tvrdého, špatně stra vitelného“ (srov. louskat cvrčky, lous kat komisárek). [Souhlasí. V. Šm.]
Jm . Sovolusky, Rakolusky tedy po směšně označovala nejspíše m ísta chu dobná, ubohá, zastrčená apod. P atří ke jm énům s volnějším sém antickým po zadím pojatým u Sm ilauera OČ 6 jako „kde lišky dávají dobrou noc“, u Luttere ra NŘ 1964, 84 „ves lidí žijících na samotě, zvláště v lesích“ (v tom to smys lu by byla tato M J synonym a k MJ typu Soběchleby). Schwarz 324; Ros pond Slavia 1960, 289. S p a c h e n d o r f . viz Leskovec nad Moravicí. S p á l e n é , viz K u tlb erk .
Spálov 1 M ěstys 17 km sev. od H ra nic. 2 1394 Spcinov, CDM XII, 220; 1408 Spalow, ZDO VII, 660; 1523 do Spalowa, PO XII, 132; 1547 ves Spálov, ZDO XXV, 162, ed .; 1573 na Spalowie, PO XXVIII. 60; 1592 n a Spálově, ZDO XXX, 155, ed.; 1592 dopl. T.; 1602 von Spon, Rolleder, Odry, 116; 1613 tvrz a ves Spalow, ZDO XXXIII, 82; 1615 auf Sspanaw, Prásek. Organisace, 139; 1617 na Spalowie, PO XXXIX, 190; 1617 sta tek spalowsky, PO XXXIX, 237; 1621 na Spálově, Fr. Hrubý, M oravské ko respondence a ak ta z let 1620—1636, I. 123; 1623 Spannaw, Soupis 80; 1624 špalovským , ČMM 1915, 192; 1625 in Sponau, Rolleder. Odry, 157; 1630 zue Spanau, Prásek, Organisace, 62; 1632 aus Sponau, Rolleder, Odry, 217; 1633 Span; 1641 Dorff Spannaw, Soupis 80; 1647 in Sponau . . . von Sponau, Prásek, Organisace, 278; 1672 Spaloviensis parochiae, Sponav, Děkan, m atrika Lip ník; 1676 Spannaw ; 1718 a 1751 Spo nau; 1798 a 1846 Sponau, Spalow ; 1850 Sponau, Spálov, Raffay; 1872 Sponau, Spálov; 1881, 1924 Spálov; 3 P. Spálov; od 1832 městečko. Far. kostel sv. J a kuba. V r. 1671 železná ruda. Čes. 4 Spáuov, do Spáuova, o Spáuově, Spáuovják, spáuovský. Vel. arch. Spáňov. Něm. Spán. M ístní nářečí s m ěkkostním typem nebudete popsal A. Larnprecht, sb. Rodné zemi 1958, 280 až 92. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ
Spal, to z I-participia slovesa spáti „schlafen“, srov. OJ Bral, Dal, Dostal, Vrzal, Vzal. Málo jisté je spojení se spáliti „verbrennen“ s význam em „vy hořelé m ísto“. M J p a tří do skupiny čes kých kolonizačních jm en v Oderských vrších: Boškov, B eňkov, Radikov, Luboměř atd. Do něm činy jm éno Spalov přejato s -ow -h>- -aw, které později od padlo (srov. H. Benešov —> Beneschau Benisch. Spalov —> Spanaw -> Span s něm. nář. a > o: Spon). P řejetí čes. I —>- něm. n um ožněno tím , že obě hlásky jsou si artikulačně blízké (zejména čes. tvrdé zubní l, předchůdce dnešní „oba lované“ výslovnosti “). Zám ěna I — n není v m oravské toponym ii jinak dolo žena (až na substituční případ Kostel/ Kosten s. v. S ekyřkostel); je však zná ma z území starosrbského D om nitz strb. Tumilovice, W örm litz Vrbnice (DS 15, 17 aj.). V něm čině bylo jméno po odpadnutí příp. -au spojováno Span s význam em „dřevěný, odštěpek, třís k a“ (zapsáno 1965 ve Vítkově). ČV 95 (nejasné); Prof —; Schwarz VS II 396; Šrám ek Oderské vrchy III, 6—8. 6 Bergrův mlýn, Spálovský mlýn, Pod StědT rovem. U Skály P anny Marie, V Hav ranovém potoce, V potůčkách. P J viz F. Sustek, Záhorská kronika 26, 33—34; Skulina 113, 195. S p a n i t z, viz Džbánice. S p e i t s c h , viz Špičky. Spělkov 1 Ves 14 km ssv od Nového Města na Mor. 2 1392 super villam . . . Spyelkow ycze, ZDB VII. 1069; 1590 ves Spielkowicze, ZDB XXXI, 63; 1609 Spielkow , ZDB XXXIV, 33; 1674 Spilkow ; 1718 Spilkow ; 1720 Spielkow ; 1749 Pecet obce Spelkauske (VM-Nové Město, 611); 1751, 1798 Spielk-au; 1846 Spielkau, Spělkow , kdysi Spelkow ice; 1850 Spielkau, Spělkau, Raffay; 1872 Spielkau, Spělkov; 1881, 1924 Spělkov. 3 P. Jim ram ov. Čes. 4 Spělkov, do Spělkova, Spělkovák, spělkovskej. 5 M J: původně příp. -ovice k OJ Spělek, od počátku 17. stol. 479
příp. -ov. Srov. Holešov, Tišnov, M aršov z pův. H olešovice. . . OJ Spělek je dem inutivum k OJ Spěl, o němž viz Spělov. CV 123, Prof —. 6 S taré Brno. Spělov 1 Ves 5 km ssz od Třeště. 2 1546 tvrz Batelow . .. ves Spielow, ZDB XXVI, 106; 1678 a 1718 Spielow ; 1720 Spilow; 1751 Spielau; 1798 Spilau, Spielau, Spilow ; 1846 a 1850 (Raffay) Spie lau, Spělow ; 1872 Spielau, Spělov; 1881, 1924 Spělov. 3 P. Batelov. Ves se při pom íná pozdě, poněvadž byla lénem pánů z Lipého, a nebyla tudíž zapiso vána tehdy do ZDB. Ces. 4 Spělov, do Spělova, Spělovák/Spělák, spělovskej (Hodice). 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Spěl, to z I-ového p arti cipia slovesa spěti „zielen, streben“. CV 123; Prof - ; Svoboda StčO J 168. S p e r b e r d o r f , viz Krahulci. Spešov 1 Ves 4 km ssz od Blanska. 2 1373 in villa Sbissaw, ZDO II, 306; 1390 de Spisschow, CDM XV, 303; 1391 villam Spissaw, ZDO VI, 154; 1407 villam Spyssow, ZDO VII, 377; 1464 vil lam Spissow, ZDB XIII, 58; 1480 ves Spissow, ZDB XV, 45; 1550 ves Spes$ow, ZDO XXV, 125; 1580 ze vsi Spessowa, ZDO XXX, 130; 1674 Speschow; 1718 Zbegssow (!); 1720 Sbeschow; 1751 Speschau; 1798 Sbegschow, Speschau; 1846 Speschau, Spessow ; 1850 (Raffay) a 1872 Speschau, Spešov; 1881 a 1924 Spešov. 3 P. Č erná H ora; v 15. stol. tvrz. Ces. 4 Spešuv, do Spešuva, ve Spešuvě, Spešuvčí (pl.), spešuvslcé. V m ístě ha nácké nářečí horské se zm ěnou o > u. Spíšov, uvedené Skutilem MSB1 137—8, není v lidu známo. 5 M J: přivlast. příp. -ov původně k O J Spyš, to domácká podoba složeného OJ S pytihněv (v. t.), srov. Zbyslav Zbyš v M J Zbýšov, Vladislav Vlaš v příjm . Vlášek. Od 1550 se píše jm éno poprvé s hanáckou nářeční změnou y > e: Spešov. CV 123; Prof IV 149—150 (Spyšová); Svoboda StčOJ 149. Spetice 1 Ves zanikla u Nimpšova 480
na M oravskobudě jo vičku, kde je samo ta Spetice. 2 1303 villam dietám Spiticz, CDM V, 157; 1881 Spitice. 3 R. 1610 tu byl již jen dvůr. 4 Spetice, do Spetic, Spetičák, spetické (Nové Syrovice). 5 M J: příp. -ice k OJ Spyta, domácké podobě složeného OJ S pytihněv (v. t.), srov. Soběslav -» Soba, Sudim ir —>• Suda, Těchobud — Těcha. Zn. ves lidí Spytových. Do něm činy přejato Spytice — Spitzhof s ana log. -hof „dvůr“. Podoba Spetice je ná řeční: y > e; jm éno leží n a izoglose y > e. CV - ; Prof IV 150 (Spyta, Spy tice, Spytovice); Svoboda StčO J 126. S p i e l b e r g , viz Spilberk. S p i e g l i t z , viz Spilendorf. Spinek 1 Původně ves, k terá splynu la s Vnorovy (Strážnicko). 2 1378 vil lam Spinec, ZDO III. 407; 1409 villa Spynka, ZDO VII, 732; 1415 Spynek, ZDO VIII, 345; 1446 Sspinek, ZDO X, 394; 1500 Sspynek, PO VII, 60; 1511 ze Spinku, PO IX, 108; 1518 Spinek, PO IX, 108; 1881 Spinek. 5 MJ málo jasné. Všechny doklady m ají počáteční Spi-, Spy-, takže výklad ze stč. adj. spěný *sepný *supbn-, které z apel. „ná-sep“, stč. násep i náspě „W all“ (Gebauer Slov. stč. II 497, 502; u Husa „hráz“, Jg II 627) je třeba odm ítnout. — K ott III 556 cituje sice jako m oravism us spínek, ale uve dený význam „die K lausur“ i původ slova je málo jasný. Slovo spínek není také z mor. nářečí známo. Není rovněž jisté, zda je možno ve jm. 5. hledat spojení s apel. spin „stvol péra“ (Kott VII 746), které je dobře do loženo ze Slezska (špyňi „zbytky po odraném peří, stvoly“, špyňak „polštář plněný peřovým i stvoly“), s nímž (se verní) M orava m á m noho starých lexi kálních shod. Jm . Spinek by bylo dem inut. k spin. Jin ak nejasné. CV —; Prof IV 149 (Spy); G ebauer HM I 193 (o ě > i). S p i t z h o f , viz Spetice. Splavisko 1 Osada obce Komárno
(Bystřičko p. H.), s níž splynula. 2 1788 Na Splavisku, SA I, 128; 1798 Flóssdorf; 1846 Flóssdorf, Splaw isko; 1850 Flóss dorf, Spalavisko, R affay; 1852 Flóss dorf, Splavisko; 1881 Splavisko. 3 P. Kelč. Osada vznikla 1788 parcelací dvo ra a je jednou ze 4 částí Kom árna (Mezivodí, Zádvoří, Zárybničí a Spla visko); Vlastivědy, 820. W olný uvádí ještě 1846 Splavisko jako sam ostatnou obec (I, 206). 5 M J : příp. -sko k apelat. splav „Schleuse, W ehr“ ; zn. místo, kde je splav, případně kde bylo dopravováno, plaveno dříví apod. Odtud i něm. Flóss dorf „vorařská ves“. K tvoření srov. P J M lýnisko, Vsisko. CV - ; Prof IV 147 (Staré Splavy). S p o n a u, viz Spálov. S p o r n h a u , viz Ostružné. Spránek 1 H rad; stával v místech tzv. Zkam enělého zám ku u Javoříčka (Litovelsko). 2 1313 de Sprán, CDM VI, 20, S.; 1329 de Sprán, CDM VI, 388; 1334 de Sprahen, CDM VII, 34; 1359 castrum Schpranek, ZDO I, 613; 1365 Spranlek, ZDO I, 785; 1408 ad castrum Spranek, ZDO VII. 621; 1481 z Praneka, K P VI. 151, 152; 1881 Spranek. 3 Hrad byl vystavěn kolem r. 1310, zbo řen na počátku 15. stol. Upom ínkou je P J Spránecký potok a Spram ek, jm éno hory kolem Javoříčka. 4 Spraněk, na Spraňko, spraňské (Otročkov, Hvozd). P J Spram ek, na Spram ko (les Javoříčko). 5 Nejasné. Snad za střhn. *Sprangeneck k spran gen „skočit, springen“ -ecke „roh, skal ní výčnělek“. ČV —; Prof —. Spružinky 1 Sam ota u Mniší (Pří borsko). 2 1924 S p ru žin k y ; 1935 Pstružinky. 3 V roce 1930 sloučeny osady Mniší a Spružinky v jednu pod názvem Mniší. 5 M J : pl. k dem inutivu apelativa pružina/spružina „porost a m ísto s po rostem, z něhož se berou pružné pruty k pletení (košů apod.)“. Srov. i nářeční pružina „pružný p ru t“ (Bartoš Dial.
slov. 344). Podoba spružina [y], CV 123; P rof —; Svoboda StčOJ 86 a Rus.čes. studie 356; DS 19, 58 a 20, 324; Schwarz VS II 122; ZMK IX 516; Symb VT 351, 353; Hosák Slovácko 1968-69, 115 a VVM X X -P 32. # Srbce 1 Ves 8 km jz od Kojetína. 2 1131 Zerbcih, CDB I, 115; 1317 de Syrbecz. CDM VI, 9; 1355 de Sirps, Reg. VI, 67; 1371 in villa Syrbecz, ZDO II, 67; 1389 villam Sirbcze, ZDO VI, 118; 1412 villam Srbcze, ZDO IX, 190; 1412 de Srbecz, Lechner I, 37; 1447 villam Srbcze, ZDO X, 735; 1481 Srbcze, ZDO XII, 43; 1576 ves Srbcze, PO XXIX, 124; 1593 ves Srbcze, ZDO XXX, 236; 1676 S rb itz; 1718 Srbetz; 1720 Zerbetz; 1751 S rbitz; 1798 Srbitz, Serbecz; 1846 Srbetz, Srbec, též Srbcze; 1850 Srbetz, Srbec, R affay; 1872 Srbetz, Srbce; 1881 Srbec; 1893 Srbetz, Srbec; 1915 Srbetz, Srbce; 1924 Srbec. 3 P. Mořice. Ces. 4 T y Srbce, do Srbec, Srbečák, srbecké. 5 M J : z akuz. pl. k národním u jm énu Srbec, „severní, tj. lužický S rb“. Srov. v Č. Uherce a M J z etnických jm en Prusy, Uhry a Uherčice. CV 42, 128, 241; Prof IV 150, 419-420 a V 560; DS 19, 28 a 111-113; OP II 170; Tráv níček HM 301; Hosák VVM X X -P 46. Srnávka 1 Zanikla v okolí Lelekovic (Brněnsko). 2 1373 in villa S ym a w ka , ZDB VI, 122; 1490 ves pustá slově S m u w k a , ZDB XVI, 13; 1520 na vsi pusté K am enku a S m a ivku , ZDB XX, 3. 3 Ves zanikla p atrně za uherských válek v druhé pol. 15. stol. 5 M J: dem inutivum k *Srnava „srní potok“ k srna „R eh“. Srov. v Č. jm éno Srní Potok, Srnice a demin. Trnaval Trnávka. CV —; P rof IV 154, V 541; Bezlaj II 216. Srnov 1 Zanikl u Dřínová (Zdounecko), kde je dvůr Srnov. 2 1376 villam Syrnow , ZDO III, 31; 1386 villam Srnow, ZDO IV, 779; 1437 v Srnowie, PO 482
III, 34; 1447 villam S m o w , ZDO X, 628; 1576 n a vsi Srnowie, ZDO XVII, 7; 1616 ves pustou S m o w , ZDO XXXIII, 105; 3 Ves byla r. 1532 pustá; zanikla p atrně za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: jm enná podoba adj. srnový „Reh“, nebo — spíše — přivlastňovací příp. -ov k OJ Srn, Srna <- srna „Reh“, jsoucích ve stejném vztahu jako Vrána/ Vran, V lka /V lk se změnou rodu. CV —; Prof —; Srov. Vlkov, Vranov. S t a a d 1, viz Stádlo. S t a b l o w i t z , viz Stáblovice. S t a d 1 c e, viz Stádlo. Stádlo 1 Ves 13 km sv od Olomouce, nyní část obce M oravská Huzová. 2 1296 Stadlce, CDM V, 54; 1371 Stadli ce, CDM X, 111; 1491 ve Stadle, LSA, č. 92; 1512 Stadlo, LSA, č. 93; 1546. 1599 Stadlo, U rbáře Š ternberk, SAB. opis; 1636 von Stadl auch Stadlo, ZDVGMS 1898, 100; 1656 Stadel, U rbář. Š ternberk, SAB, opis; 1664 Stadl, U r b ář Š ternberk, SAB, opis; 1678 Stadtl; 1691 Stadel, Děkan, m atrika olomoucká; 1718 Stadtl; 1720 Stadl; 1751 Stadtl; 1798 Stadtl, Staadel; 1846 Staadl; 1850 Stadl, Stodola (!), R affay; 1872 Stadl, Stadlo, 1881 Stádlo; 1893 Staadl, Stádlo; 1924 Stádlo. 3 P. Šternberk. Ces.-něm. 5 M J: s apelat. stádlo „místo, kde stojí dobytek nebo kde je ohrada pro něj, S tandort der H erde“. 1296 dem inut. Stadlcě, z čehož analog. 1371 Stadlice. Ke kořeni stá-ti „stehen“ příp. -dlo; srov. P J Bělidlo, Napajedlo. Dosud východomor. zemědělský term ín stádlo, stádlisko téhož významu. Do němčiny přijato v podobě Stadl. ČV 237; Prof IV 156 a V 548; Sáňka, sb. Rodné zemi 313. Stagnov, Stajnov? 1 H rad zaniklý u R ychtářova na Vyškovsku. 2 1361 Dyedycz . . . in duobus castris videlicit Nouo, quod Stagnow dicitur, ZDO IV, 114. 5 Nejasné. Spojení první části jm éna s něm. Stein- „kámen, skála“, které se
vyskytuje v něm. hradních jménech, 1850 Stachlow itz, Stachlovice, Raffay; brání dvě okolnosti: bylo-li hradní jm é 1881 Stachlovice; 1894 Stachlowitz; no německé, muselo podle dobových 1924 Stachlovice, Stachlowitz. 3 P. Dol zvyklostí znít Steinberg, Steinburg (ni ní Červená Voda. Ves založena r. 1750. koli Steinhau s -hau „m ýtina, paseka“, Něm. z čehož by bylo Stagnov čteno Stajnov; 5 Jm éno osady založené v polovině krom ě toho se -hau jako elem ent něm. 18. stol. ukazuje na český, p atrně starší hradních jm en té doby nevyskytuje); původ k OJ Stach(e)la, to rozšířením přejetí něm. jm éna do češtiny by vedlo o -(e)la ze Stach Stanislav jako nejspíše k štýn - (srov. Corštýn, H elf- Vachl(a) Vach -e- Václav. CV —; štýn atd.) nebo k stem - (srov. Steinplatz Prof —; Zuber Jesenicko 382; Svoboda /Stem plovec). CV —; Prof —. StčOJ 168. S t a c h e n d o r f , viz Stachov. 2. Stachovice 1 Ves 2,5 km jv od Fulneku. 2 1293 de Stachinwalde, CDM S t a c h e n w a l d , viz Stachovice. Stachov 1 Ves 2 km vsv od Š tern IV, 313; 1293 Eustachi villa, VM -Fulberka, nyní část obce Těšíkov. 2 1296 nek, 22; 1337 de Stachenwald, CDM Stachonis villa, CDM V, 54; 1358 vil- XV, 45; 1424 Stachowicz, K apras II, 12, lam Stachow, ZDO I, 566; 1397 Stacho- 13; 1475 Stachenwald, Rolleder, Odry, wa, ZDO VI, 642; 1397 Stachendorf, 97; 1485 ze vsi Stachovic, LSA III, 104; Berger, Die Besiedlung, 86 ; 1409 Sta 1520 Stachowicze, ZDO XVIII, 30; 1541 chow, CDM XIV, 113; 1480 ves Stacho- ves Stachowicze, ZDO XXV, 33; 1612 wa, ZDO XII, 19; 1500 Stachova Ves, zu Stachenwald, Rolleder, Odry, 154; F. Hrubý, Severní M orava, 96; 1510 1655 in Stachenw aldt, ACO B 12; 1672 Ves Stachova, U rbář Š ternberk, SAB, in Stachenwald, Děkan, m atrika Bílo opis; 1515, 1531 Stachova Ves, Soupis, vec; 1676 Stachenw aldt; 1718 Tangen82; 1546 ves Stachová, U rbář Š tern w aldt (!); 1751 Stachenw ald; 1798 a berk, SAB. opis; 1599 Ves Stachová, 1846 Stachenwald, Stachowice; 1850 U rbář Š ternberk. SAB. opis; 1600 Sta Stachenwald, Stachovice, R affay; 1881 chendorf, Hrubý, Severní M orava, 72; Stachovice; 1924 Stachovice, Stachen 1646 Stachendorf, Soupis 86 ; 1652, 1656 wald. 3 P. Fulnek. Far. kostel sv. Ka a 1664 Stachendorf, U rbář Šternberk, teřiny. Něm. SAB, opis; 1678 a 1718 Stachendorff; 5 MJ doloženo nejdříve v podobě 1720 Stachendorf, Stachov; 1751 Sta hybridní Stachinwalde, jehož prvá část chendorf; 1798 a 1846 Stachendorf, Sta z čes. OJ Stach, spojovací -en a něm. chow; 1850 Stachendorf, Stachov, Raf- -wald „les“ jsou německé analogické fay; 1872 Stachendorf, Stachov; 1881 kom ponenty; zn. Stachův les. Kompo Stachová; 1924 Stachov, Stachendorf. 3 nent -wald je v tam ní něm. toponym ii P. Šternberk. Něm. častý: Kunwald, Botenwald, Dobes5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Stach, wald. Není jisto, zda česká předloha zně o němž viz Stachovice. P rvní doklad la Stachov, neboť hybridní jm éna typu 1296 Stachonis villa zn. „Stachova ves“. Stachenwald m ohla zastupovat jak čes Do něm činy jm éno přejato v hybridní ké Stachov (srov. i výše Stachov; Sta podobě Stachendorff s analog, -en a chendorff), tak Stachovice (srov. Sva-dorf „ves“. CV 123; Prof IV 157; toňovice/1429 Sw atonsdorf; Šrám ek OSG III 211). O J Stach není zkráceno Schwarz 285 a VS II 313. 1. Stachovice 1 Ves 1,5 km jižně od z Eustach, jak soudil Prásek SA II, 42 a Liewehr Kuhl. 75, nýbrž ze složeného Vidnavy, nyní její část; Sl. 2 1750 in Stachelw itz, Zuber, Jesenicko, 382; 1789 Stanislav, o němž viz Stanislavice; srov. a 1805 Stachelw itz; 1836 Stachlow itz; Budislav/Buch, Radslav/Rach, Václav/ 483
Vach. ČV 123; P rof IV 157 (Stachov); Svoboda StčOJ 114, 146; Schwarz 140 (z Eustach), 212, 285 (ze Stanislav) a VS II 315; NĚ VI 287, XI 128, X III 94; Trávníček HM 225. S táj 1 Ves 17 km vsv od Jihlavy. 2 1556 ves Stage, ZDB XXVII, 17; 1596 v Stagy, LSA III, 134; 1679, 1718, 1720, 1751 a 1798 S tay; 1846 Stai, Stage; 1850 Staj, Stáj, R affay; 1872 Stai, Stáj; 1881 Staj; 1906 Staj, S tá j; 1924 Stáj. 3 P. Černá. Čes. 5 M J: z apelat. stáj „(Pferde)stall“. Místo leželo p ři staré obchodní cestě. ČV 164, 237; P rof IV 157 (Stajice); Sm ilauer 2 168; Hosák W M X X -P 22. Viz i Stajiště. S tajiště 1 Ves 5 km jv od Třeště, nyní část obce Pavlov. 2 1365 villam Stagisscze, ZDB V, 273; 1415 villas Bezdyekow et Stagystye, ZDB X, 88 ; 1415 villam Stagistye, ZDB X, 85; 1437 villas suas Bezdyekow et Staysscze, ZDB XII, 372; 1495 v Stagissczi, ZDB XVII, 13; 1517 v Stagissczy, ZDB XIX, 10; 1678 a 1718 Teschau; 1720 Teschen; 1751 Deschen; 1798 Teschen, Steisste; 1846 Teschen, Stegšt, kdysi Staiště; 1850 Te schen, Stejšt, R affay; 1872 Teschen, S te jšt; 1881 Stajiště; 1907 (lidově) Stejště, S tejšt, VM-Telč, 444; 1924 Sta jiště, dříve Stejšt. 3 P. Třešť. Čes. 4 To Stej(i)ště, do Stejště, Stej(i)šťák, stej(i)šckej. Ta Stejšť, do Stejště, za Stejšti, Stejšťák/Stejčák, stejckej. 5 M J : z obecného apelativa m ístního stajiště „kde je stáj, S tallstelle“. Analog, vyrov náním s nepřím ým i pády pak nový nom. Stejšt, jako by ve jm éně bylo stč. aj > ej. Srov. Dyjice > Dyjic > Dejc/ Dejč. Doloženo v dokladech od 1846, v nářečí již dříve, neboť něm. 1678 *Stejšť —> Teschau, 1720 Teschen s ana log. -au, -en a s dekompozicí S t/t. MJ к S ta j- jsou i P J rozšířena na záp. Mo ravě (např. Stajice v RadUcích u Dačic). ČV 237; Prof - ; Schwarz 317; DS 11, 111; Bezlaj II 217; NR X 152; Smil PST 2 168; Hosák VVM X X -P 22. 484
Stálkov 1 Ves 6 km sz od Slavonic. 2 1399 Stalkow , ZDB VIII, 224; 1466 Skalkou: (!), ZDB XIV, 28; 1580 ves Sstalkow , ZDB XXX, 132; 1672 Staleckh; 1718 a 1720 Stallek; 1751 Stal leg; 1798 N eu Stallek; 1846 Stallek, Stalkow , vlastně A lt Stallek; 1850 Neu Stallek, N ový Stalkov, Raffay; 1872 Stallek, Stalkov; 1881 Starý K řtálkov, N ový K řtálkov; 1885 Stallek, Stalkov; 1924 Stálkov, Stallek. 3 P. Český Rudolec. Na konci 18. stol. parcelován panský dvůr a vznikla osada N ový Stál kov, ale 1870 velkostatek koupil tam ní usedlosti a osada Nový Stálkov byla zrušena. Něm.-čes. 4 Stálkov, na Stálkov, Stálkák, stáleckej/stálckej (Heřmaneč). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Stolek, to substantivizací adj. stálý „ständig, dauernd'1, srov. štědrý/Scedrek, tvrd ý/T vrd ek u Svobo dy StčOJ 136. Neporozuměním též Skalkov na pozadí častého stk/sk (stč. stkvieti sě/skvieti sě, nář. stkvělý/skvělý). Do něm činy přejato se st/št (psáno St-), takže jm éno chápáno složené Stall eck „kout, ústraní sloužící dobytku za stanoviště mimo údobí pastvy“ (Bera nek 82). O dtud zpětně čes. Stálek a zkomoleně K řtálkov jako by něm. Stvzniklo přejetím čes. K řt-. P řívlastky Nový a Starý označovaly v 19. stol. dvě osady; viz sub 3. ČV 30; Prof —; Schwarz VS II 144, 183. 6 Pohodnice/ W asenmeisterei. Stálky 1 Ves 10 km zjz od Vranova n. D. 2 1312 Stálek, CDM VI, 62; 1493 Sstalek, ZDB XVI, 46; 1522 ze Sstalku, PB Vllb, 109; 1528 Sstalek, Ruk. arch. města B rna č. 1212; 1530 ze vsi jeho Sstalku, PB XIV, 236; 1672 Stallekh; 1718 a 1720 Stallek; 1751 Stalleg; 1793 Stallek, Stidelko; 1846 Stalleg, Stalek; 1850 (Raffay) a 1872 Stallek, S tá lky; 1881 S tá lk y ; 1893 Stallek, K řtálek, Stál k y ; 1924 Stálky, Stallek, dříve K řtálek. 3 P. Uherčice. Far. (již 1391) kostel P. Marie. Něm. 5 MJ znělo původně Stálek: přím o
z OJ Stolek, o němž v. Stálkov. P řejetí osob. jm éna za jm. m ístní je na Moravě typ vzácný, srov. ještě M yslík, Sach. Teprve v 19. stol. plurál Stálky, neboť něm. Stallek považován podle případů typu Drahany/Drahan, Popuw ek/Popůvk y za odvozený z čes. *Stálky. ČV 123; P rof —. 6 K řeslík/Grossinghof (v. t.). S t a l l e k , viz Stálky. Stam ěřice 1 Ves 7 km zsz od Lipníka n. B. 2 1374 in villa Stanimierzicz, ZDO II, 501; 1447 Staramyerzicze, ZDO X. 575; 1480 Stanimierzicze, ZDO XII, 25; 1522 ze vsi Stanimierzicz, PO VII, 49; 1548 Stanim ierzicze, ZDO XXV, 103; 1560 gru n ty sta n iem ierziczkym i. . . Stanim ierzicz, PO XXIII, 90; 1590 v ho rách svých stanim ierzyczskych, PO XXXII, 195; 1672 Steinm ieržicz, Děkan ská m atrika lipnická; 1718 Steinm ieržitz; 1720 S tanim ezitz (!); 1751 Steinm eržitz; 1798 Stanim ieržitz, Steinm ieržitz; 1846 Stanim ieřitz, Stanim ieřice; 1850 Steinm ieržitz, Staměřice, R affay; 1872 Steinm eritz, Staniměřice; 1881 Stanim eřice; 1924 Staměřice. 3 P. Veseličko. V 16. stol. ves byla pustá, v pol. 17. stol. znovu vysazena. 1780 byl p ar celován panský dvůr. Ces. 4 Staměřice, do Staměřic, Stam ěřičák, staměřické. 5 M J z původního Sta nim ěřice: příp. -ice к OJ Stanim ěř, to složeno z verbálního kom ponentu stan„stanouti, staré“ vyjadřujícího pojem trvalosti, stálostí, a z -měr, o němž viz M iroslav. Zn. ves Udí Staniměrových. Jm éno zkráceno zánikem slabiky -ni > -ň > 0 , a to p atrn ě ne bez vlivu něm. Steinm eritz, k teré z čes. Staniměřice. CV 123; Prof IV 158; Svoboda StčOJ 86 ; Bezlaj II 217; Schwarz VS II 394. 6 Mokř, Prostřední pila, Vrchní pila, Zavadilka. Stančice 1 Z anikly 1 km sev. od B rtničky (Třebíčsko), kde je trať Na Stančicích. 2 1436 ves Stančice, K P III, 162; 1447 ve vsi Stanczicziech, PB III, 18; 1502 na pustou ves Stanczicze, K P VII, 245; 1590 s pustým i vesnicemi šlovou
Stanczicze . . . ZDB XXXI, 52. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 M J : příp. -ice k OJ Stanek, to hypokor. podoba složeného O J Stanimír, Stanim ěr, Stanislav s kom ponentem Stáni-, o němž viz Stam ěřice. OJ Sta nek odvozeno neměkčícím sufixem , -ek < -r>k~o, srov. Braslav — Berelt, Miro slav — M irek, Václav — Vachek (Svo boda StčOJ 134—5). Hypokoristické zá kladní OJ mohlo znít též Stanko nebo Stanka (viz Stančín). OJ S tanek však možno pokládat i za dem initivum k OJ Stan (-— Stanim ír) ^ Stanek, srov. Budislav —> Bud — Budek. MJ Stančice zn. ves lidí Staňkových. CV —; Prof IV 158—160 (Staňkov, -ovice); Nekuda 72. Stančín 1 Kdysi ves, nyní severní část vsi Oskava (Uničovsko). 2 1358 villam m ediam Stansyn, ZDO I, 580; 1464 in Stančzin, ZDO XI. 87; 1618 v Tenczinie, VM-Uničov, 186. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Stan ka, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Stáni-, viz Stam ěřice. V něm. Tentschin dekomponováno počáteční S t-/T , srov. Stajiště/Teschen. CV —; P rof —; Nekuda 127. S t a n i c e , viz Ostroh, Uherský. S t a n i m ě ř i c e , viz Staměřice. Stanislavice 1 Ves 6 km zsz od č. Těšína; Sl. 2 1438 Stanislavice, Práško vá poz.; 1447 Stanislawowicze, Gr-M II, 563; 1447 Stanislowicz, Notizen B latt 1873, 3; 1453 dopl. T; 1523 Stanislavice, Němec, Listinář, č. 436; 1684 z Stani slowicz, M atr. v Těrlicku; 1691 ex Stanislowitz, M atr. v Těrlicku; 1736 Stentzlsdorf, Stanislow ; 1798 Stanislow itz; 1808 Staenzelsdorj, Stanislow itz; 1828 Stanislow itz; 1850 Stanislow itz, Stani slawice, R affay; 1881, 1885 Stanislavi ce; 1894 Stanislow itz, Stanislovice (!); 1917 Stanislow itz, Stanislavice; 1924 Stanislavice, Stanislowice. 3 P. S tani slavice. Zámek. V 16. stol. se rozezná 485
valy Dolní a Horní Stanislavice. Č espol. 4 Stanislovice. 5 M J: původně příp. -ovice k OJ Stanislav (o Stáni- viz Staměřice, o -slav viz Miroslav), zn. ves lidí Stanislavových. Již v nejstarších dokladech kolísají -ovice a -ice. Zápisy typu Stanislovice vycházejí z m ístní nářeční podoby, v níž psi. tolt > ťlot, srov. Domaslavice > Domaslovice. Do němčiny přejato v 18. stol. jako Stentzelsdorf přikloněním k něm. Stenzl, Stanzl K onstantin; Od 1822 něm. Stanislow itz. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 85; Taszycki Rozprawy I 123 (časté staropol. OJ, sv. Stanislav 1079). 6 Na Malém dvoře, Na Podlesí, Na Polanech, Na Sedlákách, Pod Bučinou, Pod Kostelcem. Stanišov 1 Zanikl u Kelče (Hranic ko), kde je trať Stanišová. 2 1429 v Stanišiově, CMM 1912, 399; 1507 pánem Stanišové, AC XVII, 87; 1527 Stanišov, ves pustá, Nekuda 135. 5 M J: při vlast. příp. -ov k OJ Staniš, to dom ácká podoba složeného OJ Sta nislav, Stanim ír, o nichž viz Staměřice. ČV —; Prof —; N ekuda 135. S t a n e r n, viz Stonařov. Stanoviště 1 Ves 6 km jjv od V. Bíteše. 2 1327 villam Stanowisch, CDM VI, 348; 1673 Stanow ischt; 1718 Tannow ischt; 1751, 1798 a 1846 Stanow ist; 1850 Stanow ist, Stanoviště, R affay; 1872 Stanow ist, Stanovišt (!); 1881 Sta noviště; 1885 Stanow ist, Stanoviště; 1893 Stanow istě, Stanoviště; 1906 Stanowiště, Stanoviště; 1924 Stanoviště. 3 P. Stanoviště. R. 1783 rozparcelován d v ů r; dříve hrnčířství. Ces. 4 T y Stanoviště, do Stanovišt, ve Stanovištách, Stanovák, stanovské/stanovišcké/stanoviské. 5 M J: pl. apelativa stanoviště „místo, kde kdo stojí, stání“, snad ve význam u „kde kdo bydlí, kde má svůj stan, bydlení“. P atrn ě se ozna čovalo tak m ísto p ři cestě, kde se od počívalo. K plur. srov. blízké M J Mostiště. Do němčiny přejato v podobě Sta486
now ist, počátkem 18. stol. též s dekomponozicí S t-/T -: Tannowischt, srov. Stajiště/T eschen. Původní ves bývala nej prve p atrně v lesní tra ti Sapóšky na m ístě zvaném Stany, Stanoviště; zpust la a obnovena na dnešním místě. CV 159. Prof IV 160-161, V 544; Sm ilauer PST 2 169; Nekuda 158; Bezlaj II 201; Im enik 204; Eichler FINDel 34; NŘ X 152. 6 Ve žďářích. S t ä n z e l s d o r f , viz Stanislavice. S t a r n a u, viz Štarnov. Starnice 1 Zanikly na Hustopečsku mezi Strachotínem a Šakvicem i při bře hu Dyje, kde je les a louka Sturnitz (S tu m itzw iese a Stum itzw ald). 2 1334 zu Stahrnitz, CDM VII, 1; 1414 Stochnicz, Bretholz, Das U rbar, 46; 1535 pus té dědiny S tu m ic . .. VM-Hustopeče, 172; 1846 S tiem itz. 3 Nálezy keram iky svědčí o osídlení v 11. století. Nekuda, 112 Starnice a Stochnice ztotožňuje. St. zanikly v 15. stol. 5 MJ je pro nedostatek dokladů za tím nejasné. Snad Stbrn-ice k psi. stbrn „stéblo“, které ve strniště, ač str- -> něm. Ster-, Stur-. CV —; Prof —; Ne kuda 112; VM-Hustopeče 172. S t a r o s t , viz Sorge. Starovice 1 Ves 2,5 km sz od Husto pečí. 2 1322 Styrouicz, CDM VI, 202; 1532 ze vsi Welikych i Malých Sstarwicz, PB XV, 174; 1580 hranicem i sstarw iczkym i, PB XXIX, 23; 1599 W elike Sstarwicze, ZDB XXXIII, 18; 1599 Gross Starwicz, J. v. Falke, Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein, 139; 1601 z dědiny W elkijch Sstarwicz, PB XXXIII, 69; 1655 ex pago Stajerivitz, ACO B 12; 1673 Gross Steyrow itz; 1718 Gross Steürow itz; 1720 Gross Stey row itz, 1751 Gross Steyrow itz; 1798 Gross Steyrow itz, Sturow itz; 1846 Gross Steürow itz, W elke Stagerowice, též Sstúrowice, kdysi Sstiřovice; 1850 Gross Steürow itz, Starovice, Stajrovice, Raf fay; 1872 Gross Steürow itz, Starovice či Stajrovice; 1881 V. Starovice; 1893 Gross Steürow itz, Starovice či Starovi-
ce; 1924 Starovice, Gross Steurow itz, dříve Starovice. 3 P. Lednice. Far. (již v 16. stol.) kostel sv. Jiří. Něm. 5 M J : příp. -ovice k OJ Star adj. s t a n „starý, alt“, srov. O J C m (MJ Cernovice), Modr (MJ Modříce), Mlad, Sil, Sed (Svoboda StčOJ 129). Zn. ves lidí Starových. N a tento výklad uka zuje i jm. Nestarovice pro blízké Starovičky (v. t.), k teré vzniklo jako anto nym um k Starovice. Do něm činy pře jato nejprve s redukcí Star- —> S talrs i před -r, zapisovanou 1322 S tyr(srov. Urbanovinář. 0 ‘r-), s vynecháním nepřízvučného -o- (Starw itz), z čehož rozložením první slabiky Star- na Sta er> Steier, nář. S te'r- i Stä'r- (zapisová no Steyer-, Steür-) pak od 17. stol. Steurow itz, které spojováno s něm. S tu r < stiuri „starr, strn u lý “ (tak i CV 125). Avšak něm. stur v jihom or. nářečí štGe nikoli Stá'. P rof —; Schwarz VS II 50, Hosák SKDÜ 50. S tarovičky 1 Ves 4,5 km jv od Hus topečí. 2 1239 Nastorowicze, CDB III, 221 (listina podezřelá); 1322 Nestarouicz, CDM VI, 202; 1330 Styrow icz, K leinsteurow itz, VM-Hustopeče, 163; 1532 ze vsi W elikych a M alých Sstarwicz, PB XV, 174; 1558 vinohrad u Ssturw icziek, PB XXII, 153; 1571 při hranicích M alých Ssturw iczek, PB XXVI, 190; 1599 ves Male Sstarwicze . . . K lein Steirow itz, ZDB XXXIII, 18; 1599 Veliké Štarvice a ves Malé Starvičky, ZDB XXXIII, 11., f 9 v., ed.; 1599 K lein Starwicz, J. v. Falke, Ge schichte des fürstlichen Hauses Liech tenstein, 139; 1673 K lein Steyrow itz nebo Starow itz; 1720, K lein Steyrow itz; 1749 Peczt M álo-Sstarwiczka, VM- Hus topeče, 165; 1751 a 1798 K lein Steyro w itz; 1846 K lein Steurow itz, Male Stagrowice; 1850 K lein Steuerow itz, Stanovičky, malé Stajnovice, R affay; 1872 K lein Steurow itz, Starovičky, Malé Stajrovice; 1881 M. Starovičky; 1893 K lein Steurow itz, Starovičky, Starovič ky; 1924 Starovičky, dříve t. Starovič-
ky. 3 P. Lednice. Far. (již v 16. stol.) kostel sv. K ateřiny. Ces. 4 Starvičky, do Starviček, ke Starvičkám, Starvičák, štarvický. 5 M J : dem inutivum k Starovice, o němž a o pů vodním Nestarovice viz předcházející heslo. Stařec 1 Městys 4,5 km zjz od Tře bíče. 2 1257 iuxta Stariz, CDM III, 262; 1259 de Steriz, CDM III, 279; 1311 plebano de Steřicz, CDM VII, Suppl. 183; 1343 Stericz, CDM VII, 490; 1349 de Stericz, ZDB I, 39; 1351 prope Starzicz, ZDB II, 44; 1369 de Stericz, ZDB V, 161; 1633 Starčz; 1672 Startsch; 1718 Startsch; 1720 S tartz; 1751 Startz; 1798 Starž; 1846 Startsch, Starč, kdysi Steřič; 1872 Startsch, Starč; 1881 Staříč, Starč; 1924 Stařeč, dříve Starč. 3 P. Sádek. F arn í (již 1311) kostel sv. J a kuba Vetš. Již 1499 městečko. Ces. 4 Ta Starč, do Starce, ve Starči, za Starči, Stařečák/Starečák, stařecké)/sta recké). 5 M J: původně Staříč (v. t.). Morfologickým vyrovnáním vznikl no vý nom inativ Starč (v dokladech od 1633), ten jednak p ře ja t do něm. Startsch, jednak upraven nově na „ná ležité“ Stařeč podle častých případů typu Luleč/Lulč, Teleč/Telč, Třeščěčf Třešť. Středověké přejetí do něm činy znělo Staříč —> Steriz se sekundární přehláskou. CV 18, 123; P rof - ; Schwarz VS II 79. 6 Červená hospoda, P astvištní mlýn. Stařečice 1 Zanikly u Trstěnice (Hro tovicko). 2 1385 totam villam Stareczicz, ZDB VII, 361. 5 Ctem e-li zápis jm éna v podobě Starčice, pak utvořeno MJ příp. -ice k O J Starec n. Starek, to substantivizací adj. stam „alt“ (srov. OJ Junec, M ládek, N orek); M J však lze čisti i Sta řečice: příp. -ice k OJ Stařek nebo Stařec. O kolísání měkčího a nem ěkčíciho sufixu -ek (-b k t X - t k v ) srov. Stančice. K střídání Stařec-/Stařeč při spěla i stč. depalatalizace typu stařec, gen. starce. Zn. ves lidí Starcových, 487
Stárkových. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 44. Stařečka 1 Předm ěstí Třebíče. 2 1104 (falzum 12. stol.) Stařice, Kosmas 260; 1678 Staržeczka; 1846 Stařečka; 1850 V orstadt Staržicžka, Stařička, R affay; 1924 Stařečka. p* 5 M J znělo pův. Stařice: příp. -ice k OJ Star, o němž v. Starovice. Potok předm ěstím tekoucí byl nazván Stařeč ka a jeho jm éno později přeneseno i na název předm ěstí. Tvoření hydronym z míst. jm en je časté, srov. Borotín/Borotínka, K řetín/K řetínka Olešná/Olešenka. CV —; P rof —; Bezlaj II 218—19. Sm ilauer Vodopis 486 (tam o starv hydronymii). Stařechovice 1 Ves 8 km ssv od Plumlova. 2 1347 de Starzechowicz, Reg. V, 154; 1361 de Starchowycz, CDM XV. 83: 1379 de Starzechouicz, ZDO III, 487; 1391 bona Starechowicz, ZDO VI, 307; 1398 villam Starechowycze, ZDO VI. 749; 1481 ves Starzechowicze, PO V, 143; 1550 vsi Starzechowicz, . . . kostela mého starzechow skeho. PO XXL 43; 1572 ves Starzechowicze, PO XXVII, 498; 1672 ex pago Staržechowicz, Děkan, m atrika prostějovská: 1675 Staržichow itz; 1720 Starechow itz; 1718 a 1798 Staržechow itz; 1846 Stařechowitz, Stařechowice; 1850 Staržecho w itz, Stařechovice, R affay; 1872 Starze chow itz, Stařechovice; 1881 Stařecho vice; 1893 Stařechowitz, Stařechowice; 1924 Stařechovice. 3 P. Cechy. V 14. stol. tvrz a far. kostel Nar. P. Marie. Čes. 4 Stařechovice, do Stařechovic, Stařechovák (pl.) Stařechovšči, stařechovsřcé. 5 M J : příp. -ovice k OJ Stařech, to substantivizací odvozeno od adj. s t a n „starý, a lt“, srov. malý/Malech, bílý/Bielech u Svobody StčO J 147. Zn. ves lidí Stařechových. CV 124; Prof —; Schwarz VS II 102. 6 Části: Dědina, Trávník, Holec, M lékařská ulice. 1. Stařic 1 Zaniklá ves u Litenčic. 2 1481 v pusté vsi Starči, ZDO XII. 209, 488
ed.; 1490 v Starči, ZDO XIII, 88, ed. 3 Ves zřejm ě zanikla v uherských vál kách v 2. pol. 15. stol. 2. Staříč, Nová 1 Ves 5 km záp. od Místku. 2 1798 Staržitsch; 1846 Neu Stařitsch, N ow ý Stařicz; 1850 Neu Staržitz, Nová Stařič, Raffay; 1872 Neu Staržitsch, Nová Staříč; 1881 Nová Sta říč; 1893 N eu Stařitsch, Nová Staříč; 1924 Nová Staříč, dříve t. Staříč. 3 P. Hukvaldy. Ves vznikla 1789 parcelací dvora. Čes. 4 Viz níže. 5 Přívlastek Nová, 1846 nářečně N ový dán n a rozlišení od sou sední starší Staříče, tehdy nazvané A lt, Stará Staříč, viz níže. Obě stavebně splynuly a od r. 1965 se uvádějí spo lečně pod jm énem Staříč. 3. Staříč, S tará 1 Ves 7 km západně od M ístku. od roku 1965 pouze Staříč. 2 1267 Stariz, CDM III, 402; 1269 do Staritz, CDM IV, 28; 1300 u ltra Stariz, CDM V. 116; 1317 in Starzicz, Lechner I. 7; 1400 Staricz, CDM XIII. 1; 1400 in Starziscz, CDM XIII, 59; 1438 okolo Starzycze, LSA III, 185; 1524 v Staříci . . . fojství to stařičké, LSA 560; 1581 ves Staržycž . . . ku dvoru staržiczkem u, H ukvaldský u rb ář; 1651 Dorf Staříč, U rbář hukvaldský, SAB, opis; 1667 z dědiny Starzycza, M atriky v H rani cích, 1672 Staržicium , Děkan, m atrika ostravská; 1676 Starzicz, 1718 Staržitz; 1751 a 1798 Staržitsch; 1846 A lt Sta řitsch, Stará Staříč; 1850 A lt Staržitz, Stařič, R affay; 1881 Stará Staříč; 1893 A lt Staržitsch, Stará Stařič; 1924 Stará Staříč, dříve t. Stařič. 3 P. Hukvaldy. Far. kostel Nal. sv. kříže. Čes. 4 Ten Stařič, do Stařiča, ve Stařiču, Stařičan, stařičký. 5 Od Nové Staříče odlišena přívlastkem A lt, 1872 Stará Staříč. O M J: přivlast. příp. -jb k OJ Stařík, a to z adj. s t a n „alt“ příp. -ík, srov. běl-o/Bělík, miVblMilík, m alvj Malík u Svobody StčO J 136. V nářečí zacho váno původní m askulinum . ČV 124; Prof IV, 161 (Starec), 162 (Starčín); Schwarz VS II 419. Viz i Stařeč. Někdy
byly S tará a Nová Stařic označovány rozdílně Velká dědina a Malá dědina. 6 Ves se dělí na Velkou stran u a Ma lou stranu. Douda, Malá ves, H arusák (les). S t a t e n d o r f , viz Držkovice. S t a u d i n g , viz Studénka. S t a v e n í N o v é , viz Kravařov. Stavenice 1 Ves 4 km vsv od Mohel nice. 2 1273 Stebnicz, CDM IV, 75; 1343 Stabelicz, CDM VII, 482; 1344 Stabelicz, CDM VII, 572; 1495 ves Staw enicze, PO VI, 139; 1519 ves svou dědič nou Staw eniczy, ZDO XVIII, 21; 1523 z Staivenicze, PO XII, 175; 1547 ves Staw enicze (4.), ZDO XXV, 83; 1587 dopl. T; 1588 p ři tej vsi Stavenici, U rbář Úsov, SAB, opis; 1672 Stem m etz, Děkan, m atrika m ohelnická; 1718 Stam nitz; 1751 Steinm etz; 1798 Steinm etz, Stiawenice; 1846 Steinm etz, Stawenice, kdysi Stabelice; 1850 (Raffay) a 1872 S tem m etz, Stavenice; 1881, 1924 Stave nice. 3 P. Úsov. Ces. 5 M J : z pův. jbsťbbbnica > *Jistebnice, to substant. příp. -ica k adj. jbsťbbbná „jistebná“ ■<— apel. jbsťbba, o němž viz Jistebník. Zn. původně .,ře ka jisteb n á“, tj. tekoucí mezi, pod jistbami ( = m ostním i oblouky, pilíři). Do něm činy p řejato už v 13. stol. s dekom pozicí in Jistebnitz — in Stebnitz: 1273 Stebniz. Zpětně p řejato do češtiny tak, že b v podle časté česko-něm. alter nace b/v a vložením e upraveno na trojslabičné Stavenice s přikloněním k základu stav- „stavětí, bauen“. Sa mohlásková alternace e/a (Steb-/Stav-) má oporu v substituci typu Tatenice/ Tetnitz, v níž něm. e vzniklo sekundár ní přehláskou a. Schwarz VS II 245 po mýšlí proto na výchozí české Stavenice nikoli Jistebnice. Jm éno Stavenice by muselo m ít za základ OJ z part. pass. stavěn k stavětí, znělo by tedy Stavěnice (srov. v Č. Stavěnov, P rof V 577) a bylo by plurálové; jm. je však sin gulárové, čemuž i takto dobře hoví Jis tebnice, — České Stavenice opět pře-
jato do němčiny (od 17. stol.) s oslabe ním v/m : Stam enitz/Stam netz -+■ Stem netz a to na pozadí nář. a, e < ei spo jeno se Stein „kám en“ a S teinm etz „ka m eník“ : 1751 Steinm etz. CV 123 (k OJ Staven); Prof IV 165—166 (Stebno < Jistebno), Březina Zábřežsko 342 (z OJ Steven). Viz Jistebník. Schwarz VS II 245, 322. 6 Chaloupka, Kasino, Stavenická myslivna. Stavěšice 1 Ves 7 km záp. od Ky jova. 2 1418 villam Staw yssycz, ZDO IX, 167; 1466 villam Stawiessicze, ZDO XI, 297; 1466 villam Stawiessicze, ZDO XI, 325; 1466 Stawyssicze, PO IV.115; 1466 za Stawissicze, PO IV, 155; 1523 z Stawiessicz, PO XII, 139; 1554 ves Stawiessycze, ZDO XXV, 181; 1670 Stawiessicze; 1718 Stawiessicze; 1751 Stanw ieschitz (!); 1798 Stawieschitz, Stauw ieschitz (!); 1846 Staw ieschitz, Stawěssice; 1850 (Raffay) a 1872 Sta w ieschitz, Stavěšice; 1881 Stavěšice; 1893 Staw ěschitz, Stavěšice; 1924 Sta věšice. 3 P. Svatobořice; v 14. stol. tvrz. Čes. 4 T y Stavěšice, do Stavěšic, Stavěšák, stavěský/ej (Strážovice). 5 M J: příp. -ice к O J Stavěch n. Stavěš, stč. jedno členným jm énům к sloves, základu stav„stavěti, bauen, stellen“. Zn. ves lidí Stavěšových. Zapisováno v 15. stol. též Stavišice se záměnou sufixu ěš/iš, což při ě (krácením ie) > i bylo snadné. CV 123; Prof —; Svoboda StčOJ 49; G ebauer HM I 193. Stěbořice 1 Ves 7 km záp. od Opavy; Sl. 2 1220 Styboriz, CDB II, 195; 1228 Zdeboricz, CDB II 321; 1250 Stiboricz, CDM III, 155; 1261 in villa, que Stibo ricz dicitur, CDM III, 316; 1265 de Stiboriz, CDM III, 370; 1359 in Stiboricz, Reg. VII, 204; 1377 Stiboricz, Gr-M II, 485; 1429 super villa Steborsicz, Fr. Sigut, Opavský listinář, I—IV, 1961—69, 43; 1437—1438 z Styborzicz, K apras I, 27; 1450 fa rá ř z Steborzicz, K apras I, 51; 1541 na ves Steborzicze, POp X, 99; 1545 farářom Stieborskym , POp XI, 76; 489
1589 Stybořice, LSA, I, č. 391; 1655 parochia Stiboriensis, ACO B 12; 1720 Stibrow itz; 1736 Stieborw itz; 1798 a 1805 Stiebrow itz; 1836 Stibrow itz; 1850 Stiebrow itz, Stibořice, Ctibořice, Raffay; 1870 Stibrow itz, Štiborvice (!), Catal. cleri; 1881 Stibořice; 1894 Stiebrow itz, Stebořice; 1917 Stiebrow itz, Stěbořice; 1924 Stěbořice. 3 P. Stěbořice. Zámek; far. kostel Nanebevz. P. Marie. Ces. 4 Sčebořice/Sčebořice, do Sčeboric, ku Sčebořicam, ve Sčebořicach, za Sčebořicami, Ščebořan, ščeborsky. Sčibořice (M. Hoštice). Sčebořak/Sčeboračka (Hlavnice). 5 M J kolísá v nej starších dokladech mezi 1220 Stibořice a 1228 Zdebořice: příp. -ice buď k slož. OJ Mstibor > Stibor k m sti- „m stíti sě, ráchen“ nebo Čstibor > Ctibor > Stibor k čbsti „čest, honor“ (Svoboda StčOJ 81, 73), nebo k Zdě-, Sde- < S td ěb o rv, v němž svdě „skládat, zakládat“ (Svoboda o. c. 84). „hier, zde“ (Prof V 558. IV 756 s. v. Zdeboř, -ice) a -bor „pugnare“. Zn. ves lidí Mstiborových, Cstiborových n. Sdeborových. K zám ěnám došlo proto, že OJ Sdebor mělo variantu Zdibor, která zam ěňována se Stibor Mstibor, Čstibor. Za nejpravděpodovnější poklá dám e vzhledem k převažující řadě zá pisů se Sti- výklad ze jm. Mstibor. Protože u složených OJ bývá kolísáni spojovacího vokálu (Sudim ír/Suděm ír; Svoboda, o. c. 64), kolísají analogicky i zde od 15. stol. zápisy Stibořice se Stěbořice, Stiebořice. Náležitým hlásko vým vývojem se stč. Stě-!Stibořice vy vinulo v lokálně nářeční Ščebořice/Sčebořice. Do něm činy přejato ve 14. stol.: 1359 Stiboricz, přičemž Sti- může být jak čes. Sti-, tak Stě-. V 18. stol. Stěbo řice -> Stieberw itz nebo častěji Stibro w itz s ě/i a redukcí -boř— y ber/ber/br, které rozšířením o analogické -owitz vokalizováno v duchu něm eckého sla bičného řezu na -berwitz. Kontam inací čes. a něm. podoby vzniklo 1870 Stiborovice. CV —; Prof —; Šrám ek, Sousta va 376 (tam spojeno jen s O J Čstibor/ 490
Zdebor); Schwarz VS II 345. 6 Na pod hájí. Steckouicz 1 Zanikly na Znojemsku. 2 1284 Steckouicz, CDM IV, 218. 5 Snad Stěkovice: příp. -ovice k OJ *Stěk, stč. *Sček k slovesnému zákl. ščekat „štěkat“ ; srov. O J Sčekna a OJ Halas, Hlas, Loskot, Pisk, Z viek „zvuk“ u Svobody StčOJ 204. Zn. ves lidí *Štěkových. CV —; Prof —, IV 295 (Štěkeň). S t e i n , viz Kamenec. S t e i n b a c h , viz Kunčice. S t e i n e , viz Kam enná. S t e i n g r u n d , viz Kamenné. S t e i n k e l l e r , viz Bezděkov. S t e i n m e t z , viz Stavenice. S t e j š t ě, viz Stajiště. Steklice 1 Zanikly p atrně v okolí Hrušek (Břeclavsko). 2 1400 cum villa Steklicze, CDM XIII, 38. 3 Ves zanikla patrně za uherských válek v 2 . pol. 15. stol. 5 M J : příp. -ice snad k OJ Stekl(a), to z I-ového participia slovesa vztéci sě „vzteknout se, w üten“, srov. OJ Prchl, Sykl, Tvrdl. Zn. ves lidí Steklových. CV —; Prof IV 168 (Stekník): Svoboda StčOJ 169, 203; Nekuda 112; Machek ES 2 706. S t e n i c e, viz Uherský, Ostroh. S t e p h a n s d o r f , viz Štěpánov, Horní. S t e r n b e r g , viz Šternberk. S t e r n f e l d , viz Šternfeld, viz Doplňky — L ichtentál (E. Hawelka, ZDVGMS II. 86). S t e t e n d o r f . viz Držkovice. S t e t t é n h o f , viz Štětínov. S t i b n i g, viz Jistebnice. S t i g n i t z , Trstěnice. Stichovice 1 Ves 2 km východ, od Plumlova, nyní část obce Mostkovice. 2 1078 Stychow ici, CDB I, 79; 1160 Stichouici, CDB I, 208; 1356 de Stichouicz, ZDO I, 463; 1365 in Stychow icz, ZDO I, 821; 1373 in Sczjzychowicz, ZDO II, 394; 1409 in Stychow icz, PO XII, 183; 1523 z Stichowicz, PO XII, 183; 1602 ves Stichowicze, ZDO XXXII, 70; 1672 Sti-
chouicz, Děkan, m atrika prostějovská; 1677 Sstitow icze (!); 1718 Stichow itz; 1720 Stichw itz; 1751 a 1798 Stiechow itz; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 Sticho w itz, Stichovice; 1881 M stichovice; 1924 Stichovice. 3 P. Plumlov. Čes. 4 Stichovice, do Stichovic, stichovské (Plumlov). 5 M J : příp. -ovice k OJ Stich, které hypokor. podoba některého slože ného OJ s kom ponentem m sti- „m stíti se. räch en “ (Mstibor, M stidruh), srov. Sbyslav/Sbych, Vladimír/Vlach. O even tuálním vztahu k OJ Cstibor viz Stěbořice. Zn. ves lidí Stichových. CV 62; P rof —. 6 Dědina, K alvaria, Francis berk, Oleška. Nad Rybníkem , V Záhoří, Zlechov. Stikovec 1 Ves 2 km sev. od Příbora. 2 1437 in Stikow icz, Lechner, I, 43; 1580 na Nowe(m ) Stikow czy, DM XV, 160; 1610 na Stikow czy, DM XXIII, 122; 1610 v statek Stikow ecz, DM XXIII, 135; 1614 za statek (s)tykow sky, DM XXIII. 282; 1718 Stichow itz, 1720 Sichow icze; 1751 Sikow itz, 1846 Neu Sikow itz, Sikow ec; 1850 Neu Sikow itz, nový Sikoves, R affay; 1881 N ový Stikovec; 1872 S ikow itz, Sikovec; 1893 Sikow itz, Sikovice, Sikovec; 1924 Stikovec, dříve Si kovec t. Sikovice. 3 P. Nová Horka. Za třicetileté války ves zpustla, ale na kon ci 17. stol. osazena. Pův. tu byl jen dvůr a r. 1513 se tu jm enuje rybník. Ces. 4 Sikovec, na Sikovec, na Sikovcu, Sikovjan, Sikovecky. S ’ikovec, na S ’ikovec S ’ikovjan, s’ikovecky (Petřvald). 5 M J je bezpečně domácího původu. Základem může být jak OJ S tik (do m ácká zkratka k některém u ze složených OJ s kom ponentem msti-, viz Stichovi ce), tak z OJ T ik zkratka k Tichý <— „tichý, still“ (obojí u Svobody StčOJ 131), takže k *Tikov- aglutinací připoje no s ( = z „von“); srov. Tikovice u Brna 1348 S tiko b itz (ač u tohoto jm éna jde o pozdější dekompozici). M J je tedy buď dem inut. k *Stikov, *Tikov, n. utvo řeno přivlast. příp. -ovec k OJ Stik, Tik. Za nemožné pokládám e spojení s adj.
štikový k štika „Hecht“, neboť všechny doklady m ají Sti- (nář. S ’c’i-) nikoli Sču- > Sti-, což bychom pro nářečí s nepřehlasovaným ’u u jm éna, jehož vztah k nář. apelat. ščuka by byl ne pochybně živý, museli nutně předpoklá dat. Také nářeční podoba S ’ikovec na ščuka neupomíná. ČV —; P rof —. S t i l l s t a n d , viz Zastávka. Stim ěř, Zdim ěř 1 Sam ota s m yslivnou u Lošova na Olomoucku. 2 1922 Zdiměř, též S tim ěř; 1924 Zdiměř. 4 Ten Stim ěř, na Stim ěř (kam?), na Stim ěřo (kde?), za Stim ěřem , Stim ěřák, stim ěřské. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ M stiměř, o němž viz Stěbořice. Tam rov něž o záměně Sti-/Zdi-. CV —; P rof —. S tínava 1 Ves 6,5 km zsz od Plum lova. 2 1358 in bonis . .. Stinawia, ZDO I, 564; 1408 m edietatem ville Stynaw ye, ZDO VII, 544; 1505 a Stinavy, LSA 75; 1512 v Stienavě, LSA 76; 1518 k Stinawie, ZDO XVIII, 20; 1602 ves Stinaw u, ZDO XXXII, 70; 1657 z Stynaw i, M at rika v Prostějově; 1677 a 1718 Stinau; 1720 Stynaw a; 1751 a 1798 Stinau; 1846 Stinau, Stinaw a; 1850 (Raffay) Stinau, Stinava; 1872 Stinau, Stínava; 1881 Stinava; 1893 Stinau, Stinava; 1924 Stína va. 3 P. Plumlov. V 14. stol. far. kostel sv. Kříže. 4 Stinava, do Stinave, za Stinavó, Stinavák/Stinavšči (v pl.), stinavské. 5 M J: z apelat. stínava „kde je stín“, nářeč. tiňava, k psi. stěnu, stč. stien „stín“. Srov. Palava, P J Zihlava (s. v. Žihla), P J Tísňava apod. Doklady m ají do poč. 16. stol. jen Stin-, což jsou la tinské a latinizované zápisy stč. ie, ě/i. CV 238; Prof —; J. Domaňski Onomastica XIII 287; St. B^k S tJ 341 (k něm. stinouwe „kam enice“, viz též Stonava). 6 Dědina, Zábrančí. Dolní mlýn, Horní mlýn, Na příhoně (hájovna). U Okluk. Stochnice 1 Zanikly mezi Strachotínem a Šakvicemi na Hustopečsku a jsou v literatu ře uváděny jako Sturnice či S tarnice (v. t.), 2 1414 Stochnicz, Bretholz, Das U rbar, 46. 491
5 Pro nedostatek dokladů ne zcela jasné. Snad příp. -ice k OJ Stochen, Stochna, k terá hypokor. podobami k Stojm ír, Stojslav apod. se stoj- „státi“, stehen“ ; srov. MJ Bohnice k OJ Bochen Bohuslav, OJ Václav —=► Vach -> Vachna. Vzhledem k německému a > o může být i z původ. Stachenice k Stach ■<— Stanislav. Zn. ves lidí Sto-IStachenových. CV Prof IV 175 (Stochov); Nekuda 112 (ztotožňuje Starnice a Stochnice), VM-Břeclavsko, 30; Hosák SKDtJ 31, v H M [ 251 ztotožňuje Stochnice se Starnicem i (v. t.). S t o i t z e n , viz Stoječín. Stoječín 1 Ves 7 km ssz od Slavonic, nyní část obce Český Rudolec. 2 1369 in villa dieta S teyczyny, ZDB V, 196; 1371 Stogeczin. .. . de Stogyetin ZDB V, 313; 1399 Stoyczye, ZDB VIII, 224; 1466 Stogečzin, ZDB XIV, 28; 1545 po dle Stogeczina, ZDB XXVI, 92; 1571 ze vsi Stogecžijna, PB XXVI, 171; 1672 ves Stogeczin, 1718 Stoyczen; 1720 a 1751 Stoitzen; 1798 Stoitzen, Stoicžow ; 1846 Stoitzen, Stogičow; 1850 Stoitzen, Stojičov, R affay; 1872 Stoitzen, Stojíčov; 1881 Stoječín, 1885 Stoitzen, Stejčov, též Stojičov; 1893 Stoitzen, Stojčín, též Stojičov; 1924 Stoječín, Stoitzen, dříve Stojčín. 3 P. C. Rudolec. Za tři cetileté války ves tém ěř zpustla. Něm. 4 Stojčín, do Stojčína, Stojčiňák, stojčinské (Nové Syrovice); Něm. Stuitsn. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Stojata, to hypokor. podoba některého ze slož. OJ s kom ponentem stoj- „státi, stehen“, např. Stojim ír, Stojslav, srov. Prosimírj Prosata ->■ MJ Prosetín, Jaroslav/Sla vata -t* MJ Slavětín. Původní Stojatín vyslovováno s asibilovaným ť a a > ě: Stoječín, to spojeno s OJ Stojka, jinou hypokor. podobu týchž složených OJ, takže -čin zůstalo. Srov. Stojčín < Sto jatín záp. od Veselí n. Luž. (Prof IV 174, Schwarz 183); CV 124 (předpokládají OJ Stojika, to však není doloženo); Be ranek 88 (z OJ Stojka); Schwarz VS II 140. MJ patří do výrazné skupiny pose492
sívních MJ odvozených od MJ s -?ta, -ata s rozšířených na již. a střed, části Ces.-mor. vrchoviny (Hroznatín, Mysletín, Prosetín, Slavětín aj.). 6 Bílý dvůr/ W eissenhof/Ponningenhof f, Doubkův m lýn/Doubekmůhle. 1. Stoješice 1 Zanikly v okolí Uherčic (Jemnicko). 2 1493 ves pustou Stogeczicze, ZDB XVI, 46. 2. Stoješice 1 Zanikly u Zdeňkova (Telečsko), kde je trať Stojšice. 2 1386 in opido Rzyss . . . in villa Stoysicz, ZDB VII, 500; 1406 in Stoyssiczych, ZDB VIII, 492. 5 M J : příp. -ice k OJ Stojíš, Stojšě, u 1. S. Stojek, která domáckými podo bami některého ze složených O J s kom ponentem stoj-, o němž viz Stoječín. ČV —; P rof —; Svoboda StčO J 149 (-šě), 151 (-iš). S t o l l e n h a u , viz Stolnava. Stoltwiirts 1 Zanikl v neznám é po loze někde na panství louckém (Zno jemsko). 2 1718 Stolw úrts, pustá ves; 1751 Stolzw irts, pustá ves. 5 M J p atří do skupiny genitivních něm. jm en rozšířených v Dol. Rakousích a pronikajících i na již. a jihozáp. Moravu. Základem je OJ Stolzw irt „pyšný hospodář“, M J zn. ves, m ajetek Stolzwirtův. Z původ. *Stolzwirts vznik lo disimilací Stoltw irts. CV —; Prof —; Nekuda —. Stonařov 1 Městečko 7,5 km vých. od Třeště. 2 1347 de Stonám , Mendl, K nihy počtů, 68 ; 1349 plebanus de Sto nám , ZDB I, 150; 1365 opidum Stonarzow, ZDB IV, 295; 1379 Stonarzow, CDM XI, 137; 1390 bona Stonarzow, ZDB VII, 812; 1480 na Stonarzowie, ZDB XV, 8 ; 1480 z Tonařova, KP V, 272; 1528 fa rá ř z Tonarzowa, Ruk. arch. m ěsta Brna, č. 1213, 25; 1633 Stonnern, Stonarow; 1678 S ta n n ém ; 1718 Stynern; 1720 S tandern(\); 1798 S ta n n ém , Stonaržow ; 1846 S ta n n ém , Stonarow; 1850 Stanném , Stonařov, Raffay; 1872 Stan n ém , Stonařov; 1881 Stonářov; 1924 Stonařov, Sta n n ém . 3 P. m ěsta Jihlavy;
již 1365 městečko a far. kostel sv. Vác lava. Něm.-čes. 4 Stanořov (!), do Stanořova, Stanořák/Stanořoválc, stanovskej (Hodice). Něm. Š tgn“n. 5 M J: přívlast. příp. -ov k OJ Stonař „kdo stoná, w er k ra n k t“ ; srov. OJ Běhař (v M J Běhařovice) a M ukař (v C. M ukařov), Strhař (v. Strhaře) u Svobody StčOJ 49 a 172. Tak i CV 124. V tom to případě patrně od feudála Stonaře, 1226 kom orníka zno jem ského z rodu erbu jeleního rohu, kte rý m ěl v okolí Jihlavy statky (CDB II 288). Neznalost tohoto stč. příjm í vedla A ltrichtera (Dörferbuch 213) k výkladu z něm. Stein „kám en“ a P átk a (VM -Jihlava 216) k výkladu z čes. *Stanimírov. Do něm činy přejato s analog, -(er)n: Stonnern < Sta-, srov. blízký Rancířov/ Rantzern. Prof —; Hosák W M XX-P 36; Schwarz 335 a VS II 196, 205; J. Dobiáš Cas. archivní školy 1931 1—92 (hájí český původ jm éna); NR V 148. P J Stonáře v Skašticích. Stonava 1 Ves 4,5 km j. od K arviné; Sl. 2 1335 Stinavia, H. M arkgraf ZVGAS, 1893. 369; 1384 die Stinaw (Steinau), Notizen B latt 1873, 2; 1388 von der Stoena, Praskova poz.; 1441 von Stonau, M useum Francisceum Annales 1896, 158; 1447 Stinavia, Praskova poz.; 1447 Stonawa, Gr-M II, 563; 1565 polovinu Stonavy, Praskova poz.; 1584 G ut Steinau, . . . aus Steinau, Notizen B latt 1874, 10, 1; 1585 na Stonavě, PO XXXV, 147; 1669 ex villa Stonava, Matr. ve F ryštátě; 1670 ze Stonaw y, M atr. v Hranicích; 1683 ex Stonaiva, Matr. v Těrlicku; 1688 in pago Stonava, VS 594; 1716 Stunaw ia, M atr. v Senově; 1736 Steinau, Stonow a(\); 1798 Steinau; 1808 Steinau, Stonawa; 1850 Steinau, Stonava, R affay; 1881, 1885 Stonava; 1894 Steinau, Stonava; 1917 Steinau, Stonava, Stonaw a; 1924 Stonava, Sto nawa. 3 P. K arviná. Již 1388 far. kostel sv. M aří M agdaleny a v 16. stol. tvrz. Pol.-čes. 4 Stůnava, do Stůnavy, ve Stůnově,
Stůnovjok, stůnovsk’i. Stůnova/Stonuva (Karviná). 5 Ves leží na sev. okraji sta rého sídelního území těšínského, který byl zasažen něm eckým kolonizačním ostrovem rozkládajícím se vých. a jihových. od Ostravy. Také na blízkém K arvinsku je něm. kolonizační činnost dolo žena. Je proto možné vedle sebe položit jak výklad z domácího *Stinava (v. t.) -> něm. Steinau, s latinizací 1388 Stoe na, tj. Stonau, tak z něm. Steinache k stín „kámen, S tein“ a (*ahwd „tok“ » -aha, zn. „kam enná říčka, kam enice“ -o- čes. Stej-/Stajnava. Z něm. diftongizovaného Steinaha —> 1388 Stoena monoftongizací ei > o, e. Podoba Sto nava vznikla nejspíše zpětnou adaptací něm. Ston-, ať je jeho původ jakýkoli, a to ztrátou labilizace. CV —; P rof —; Bach DNK II-l, 154; Rospond R K JWroclaw II 56 (k sténati, stonati „sty kač“, ačkoli „Scinawa prudnicka miataby pochodzič od germ aňskiego Stinahw a“ — což odm ítá J. Domaňski, Onom astica XIII 287, který ze slovan. Stínava); St. B^k S tJ 341 (z němč.); Lech, Nazwy miejscowe Stonaw y na Slqsku Cieszyňskim v čas. Zwrot 1953, č. 7. 6 Am erika, Bonkov, Dolany, Dřevěník, Křivý důl, Holkovice, Hořany, K ateřina, Mexiko, Polenčí, Smolkovec, Nový svět. S t o r z e n d o r f , viz Újezd, Zadní. Stošíkovice na Louce 1 Ves 12,5 km vsv od Znojma. 2 1260 curiam in Testiz, CDM III, 286; 1364 villam totam Teskwicz, ZDB IV, 131; 1383 Thoeskwicz CDM XI, 281; 1385 villam Tesk wicz, ZDB VII, 149; 1459 ves Testíce, KP IV, 21; 1464 ves naši Stozikowicze, PB IV, 115; 1466 na dvoře našem dě dičném v Teskvicích, K P IV, 231; 1494 ze vsi naší dědičné Teskwicz, PB Vllb, 26; 1562 ves Testicze na laucze, ZDB XXVIII, 46; 1580 z Stozykow icz na laucze, PB XXIX, 149; 1581 ze vsi Teskw icz na lucze, PB XXIX, 232; 1585 ves Teskowicze na Laucze, jinak slově Stozikowicze, ZDB XXVIII, 46; 1609 ves Stozykow icze, ZDB XXXIV, 40; 493
1672 Teszw itz; 1718 Tasw itz; 1720 Testitz; 1751 Tesw itz; 1798 Tesw itz an der Wiese; 1846 Tesw itz an der Wiese, Stošíkowice, kdysi Testice; 1850 Teswitz, Stoskovice na louce, R affay; 1872 Tesz w itz an der Wiese, Stošíkovice na louce; 1881 Stozikovice; 1885 Teszw itz an der Wiese, Stošíkovice na louce; 1924 Stoší kovice na Louce, Teszw itz an der Wiese. 3 P. Kyjovice. Něm. 4 Stošikovice, do Stošikovic, Stošikovičák, stošikovský. Něm. Tesewets. 5 M J: původně příp. -ovice nejspíše k OJ Stožík, to dem inutivum k OJ Stoh apel. stoh „Schober“ ; srov. stč. příjm í Chýška, Jisthička, Pivnička, Stodólka — vše podle staveb nebo jejich částí (Svoboda StčOJ 200). Zn. ves lidí Stožíkových. Na původní Stozikovice upomínají doklady 1464 a 1585. Jm éno velmi záhy přejato do něm činy s dekompozicí S t-/T - (srov. Stojičín/Teschen), se zm ě nou o > o, k teré na již. Moravě často delabializováno (srov. Teschen, Trosko tovice/Treskowitz), ž > s (srov. Zabovřesky/Sebrow itz, Zidlochovice/Seelo w itz) a se synkopou nepřízvučné slabiky -žíkov— > -schkw -: Stozikovice —> T eskw itz, z čehož zpětným přejetím bud české 1466 Teskvice, 1585 Teskovice, ne bo další, hláskovou skupinu -sk v- zjednošující úpravou 1260, 1459, 1562, 1720: Testice. — Přívlastkem na Louce „an der W iese“ rozlišena ves od Malých Stošikovic (tak Schwarz), nynějších Dobšic. CV 18, 64, 130 (OJ Těšík): Prof IV 176-7 (Stožice k OJ Stoh); Schwarz 239—240, 313 a VS II 131; Svo boda StčOJ 50 (OJ Stožek); B eranek 70. S t o š í k o v i č k y , viz Dobšice. 5 t o 11 n i g, viz Držkovice. Strabenice 1 Ves 7,5 km jz od Zdounek. 2 1359 in Strabenicz, ZDO I, 614; 1464 v Strabenicziech, PO IV, 71; 1504 ve vsi Strabeniczych, PO VII, 236; 1512 k vsi mej Strabeniczym , PO IX, 110; 1517 z Trábenic, CMM 1957, 356; 1531 gruntuow strabenskych, PO XV, 149; 1670 Strawenicze, Strabenitz; 1718 a 494
1720 Strabenitz; 1751 Zw rabenitz (!); 1798 Strabenitz; 1846 Strabenitz, Stra benice; 1850 (Raffay) a 1872 Strabenitz, Strabenice; 1881, 1924 Strabenice. 3 P. Litenčice. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Ty Strabenice, do Strabenic, k Strabenicím, za Strabenicama, Strabeňák, strabenské (hraniční ves hanáckého n á řečí). 5 M J : příp. -ice k OJ Straben, to příp. -en k verbálním u základu strab-, stč. strabiti „léčiti, uzdravovati“, ostrabiti „zesílit“, laš. nář. ustrabit, uzrabií „občerstvit“, sloven, strábit (sa) „léčit (se)“. Slovo doloženo u Pulkavy, u Da limila OJ Straba (Jg IV 323). Zn. ves Udí Strabenových. Dekompozicí St/T vznikl zápis 1511 Trábenice. CV 124 (Strab- bez význam u); P rof —; Svoboda - ; SSJ IV 266; Machek ES 2 580. Strabišov 1 Zanikl u Střílek (Zdounecko), kde je les Strabišov. 2 1377 villam Stranosow, ZDO III, 396; 1391 villam Strabyssow, ZDO VI, 331; 1481 Strábissow, ZDO XII, 57. 3 Ves byla 1481 pustá, zanikla p atrně za válek uherských v 2. pol. 15. stol. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Strabiš, to příp. -iš k verbálním u základu strab-, o němž viz Strabenice. Srov. bdít/Bdiš, skrblit/Skrblíš. ČV —; P rof —; N ekuda 73. S t r a h l e n b e r g , viz Štram berk. Strahovice 1 Viz 14 km ssz od Hlučína; Sl. 2 1349 Strandorff, Cas. Sl. m usea 1963, 34; 1377 Strachowicz, Gr-M II, 488; 1377 Strandorf, Bierm ann, Ge schichte der Herzogsthům er Troppau und Jägem dorf, 174; 1385 ze Strahovic, Prásek Topografie I, 309; 1400 dopl. T; 1486 na všech . . . Strahovicích, tam též; 1519 Strandorf, Rolleder, Odry 75; 1562 vsi Strahovic, ZDOp, ed. 186; 1563 Strandorf, Aug. Weitzel, Besiedlungen d. nördlich der Oppa gelegenen Landes, 1891, II, 13, Rolleder, Odry, 80; 1610 ves Strahovice, ZDOp, ed. 619; 1724 dopl. T; 1736 Strahndorf; 1830 Stran dorf, Strahovice, K nie; 1837 Strandorf, Strahovice, Catal. cleri; 1870 Stran-
dorf, Strahovice, Catal. cleri; 1881, 1924 Strahovice. 3 P. Strahovice, Ces. 4 Strahovice, do Strahovic, ku Strahovicam, ve Strahovicach, za Strahovicami, S trahovjan/v pl. Strahovscy (Otice)/Strahovjak (Kateřinky), strahovský; Straovice (Bobrovníky), do Straovic. 5 M J: příp. -ovice buď k OJ Straha, to deverbativum k slovesu (o)strahovati „pečovati střáží o něhoko, o něco“, utvo řeno jako číhati/OJ Číha, drhati „zitte rn “/Drha. Zn. ves lidí Strahových. Nebo — podle Hosáka OP II 65 — má MJ Strahovice význam apelativní „ves strážní zálohy, ves těch, kteří střeží“ (srov. Pozořice!). Do něm činy: 1349 převedeno jako S trandorff s analogic kým spojovacím -en a -dorf ves, od r. 1377 Strachowicz (s h/ch; odtud i můj nepřesvědčivý výklad k abstraktu strach „F urcht“ v Soustavě 382); od 18. stol. opět v hybridní podobě Strah(e)ndorf -> Strandorf. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ Schwarz VS II 349; Jg IV 324; K ott III 684; Machek ES 481; J. Stanislav D ějiny II 233, 241 (k stra g t „sup, čáp“); Rospond P atron. Sl. 158 (Strachovice). Strachoňovice 1 Ves 7 km ssv od Da cie. 2 1353 m ediam villam Strachonowycz, ZDB II, 63; 1371 m ediam villam Strachonow itz; ZDB II, 63; 1385 partem Strachonicz, ZDB VII, 98; 1678 Stracho now itz; 1718, 1751 a 1798 Strachonioivitz; 1846 Strachonow itz, Strachonowice, kdysi Strachňow ice; 1850 Stra chonowitz, Strachonice, R affay; 1872 Strachonow itz, Strachomice (!); 1881 Strachoňovice; 1885 Strachonow itz, Strachoňovice; 1893 Strachonowitz, Strachoňovice; 1924 Strachoňovice. 3 P. Telč. Čes. 4 Strachoňovice, do Strachoňovic, ke Strachoňovicum, za Strachoňovicemi, strachoňckej/strachoňovskej. 5 M J: příp. -ovice k OJ Strachoň, to hypokor. podoba k OJ Strachkvas, Strachuj nebo k jednoduchém u OJ Strachota (Svobo da StčO J 161, 87 a Prof IV 181, srov.
Strachovice). Není vyloučeno, že i jmé no Strachoň je staré jednoduché jm éno s význam em „kdo má strach“. Zn. ves lidí Strachoňovýeh. Kom ponent Strach je buď původní a m ěl u OJ Strach, Strachuj, Strachota, Strachoň označovat synonym ně k základu grozbn-/hroznochranu před démony (Svoboda, Slavia 1947/48, 104 a n.), nebo ho bylo užito zejm éna v OJ Strachota jako překladu řec. Methodios, stč. Met(h)o/ud, spojo vaného m ylně s lat. m etus „strach, h rů za“ ; srov. i OJ Hroznatá!M J Hroznatín. Odtud i častá lokalizace lidových legend o Cyrilovi a M etodějovi do oněch míst. CV 124 (k OJ Strachoň, n však lat.německé); Prof IV 180 (Strachotín), V 570 (z abstrakta); Svoboda o. c. 33. 6 P J: Zár s částí Ve spalným , V ochoz. Strachotice 1 Městys 11 km jv od Znojma. 2 1190 capella sancti Georgii in Strachotin, CDB I, 326; 1226 de Strachotiz, CDB II, 287; 1289 de R uzenbruk, CDM IV, 282; 1310 de Rausenpruk, CDM VI, 38; 1322 in fra villam Rauszenbruk, CDM VI, 605; 1325 villam nostram Rauzenpruk, CDM VI, 281; 1342 opidi Raussenbruk, CDM VII, 433; 1406 de Raw sem pruk, ZDB VIII, 562; 1437 de R.awsenpruk, ZDB XII, 200; 1441 pey Raussenprugk, Neumann, Nové pram e ny, 113; 1447 v Raw senpruku, PB IV, 86 ; 1448 desátku raw senpruczkeho, K P IV, 80; 1492 tvrz Raw ssenpruk, PB V, 99; 1638 von Rausenpruckh, M atrika v e Znojm ě; 1672 a 1718 Rauszenbruckh; 1751 Rausenbruk; 1798 Rausenbruck, Strachotice; 1846 Rausenbruck, Strachotnice(l); 1850 (Raffay) a 1872 Rausen bruck, Strachotice; 1924 Strachotice, Rausenbruck. 3 P. Louka. Osada 1342 vysazena na městečko. F arní (již 1190) kostel sv. Jiří. U Strachotic byl důle žitý přechod přes Dyji chráněný zdej ším hrádkem . O přechod bylo tu v 15. stol. několikrát bojováno. Něm. 4 Strachotice, do Strachotic, Stracho(ák, strachotickýf-chocký. 5 M J: příp. -ice k O J Strachota, o němž viz S tra495
choňovice. V nejstarším dokladě má jm éno analogickou posesívní sufixaci -in. M J zn. ves lidí Strachotových. Něm. název je Rausenbrug, středověké Rauschenbruk, k sthn. rüzen „eilig, m it Ge räusch sich bewegen, rauschen, hlučně spěchat“ a -b ru k „Brücke, m ost“ zn. patrně „most přes by střinu“ nebo „hluč ný m ost“, tj. význam ný přechod. (Vý znam „most přes b y střinu“ nem ůže pro dolní Dyji být. Spojoval bych jm. R. spíše s bavor. dial. rausse „Erd- n. Sandhübel, Steinabfall“. Zn. „most u kopce, event. svahu“ a šlo by o Strachotský vrch 238 m, ev. stráň, k terá se táhne od Vrbovce k Strachoticím . Tyto vyvýšeniny signalizovaly příchozím z Rakous přechod přes řeku. [VI. Sm.]) CV 124; Prof Schwarz 117, 314 a VS II 151; B eranek 78. 83; Rospond RKJWroclaw III 74; M. Zemek Mikulov 71. 6 P J Tábor. Strachotín 1 Městys 7,5 km zjz od Hustopečí. 2 1046 (falzum z 12. stol.) Strahom in, CDB I, 382; 1073 (falzum z 12. stol.) Ztrachotine, CDB I, 386; 1174 ad castrum Strachotin, CDB I, 289; 1301 de Tracht, CDM V, 118; 1334 m it den M archt zu Tracht, CDM VII, 1; 1355 de Tracht, ZDO I, 406; 1366 prope Tracht, ZDB IV, 392; 1366 prope Strachtin, ZDB IV, 467; 1414 Tracht, Liechtenštejnský u rb á ř; 1512 ze Strachtina, PB Vllb, 69; 1560 Tracht, U rbář Mikulov; 1574 M arkt Tracht, U rbář M ikulov; 1577 s městečkem Trachtínem, CSPS 1932, 10; 1619 bei Tracht, Notizen B latt 1876. 76; 1633, 1673, 1718, 1720 a 1751 Tracht; 1798 Tracht, Trachtin; 1846 Tracht, Trachtin; 1850 (Raffay) a 1872 Tracht, Strachotin, Trachtin; 1881 Strachotin; 1924 Strachotin, Tracht, dříve t. Trach tin. 3 P. Mikulov. V 11. a 12. stol. hrad s kostelem sv. P etra, na k terý upom íná název louky Peterswiese. V. Richter (Mikulov 29) ztotožňuje hrad z 12. stol. s Vysokou zahradou u Dolních Věsto nic. V 14. stol. městečko s far. kostelem sv. Oldřicha. Něm. 496
4 Strachtín/Trachtín, do St-/Trachtína, St-lTrachtínščák, fem. -ščanka, st-/ trachtínskej (Sakvice); něm. Trocht (1964, Sakvice). 5 M J: přivlast. příp. -in k O J Strachota, o němž viz Strachoňovice. Do něm činy přejato s dekompo zicí Str/T r (srov. Stoječín/Teschen) s ob vyklou redukcí o v nepřízvučné slabice a s vynecháním toponym. sufixu (srov. Sobotín/Zópte): Strachotín -> Tracht. Odtud zpětně i čes. nář. a v 19. stol. úřední Trachtín. CV 124; Prof —; Schwarz 314 a VS II 46; Šm ilauer F ra gen 27; Bezlaj II 225; Hosák VVM XXP, 60. 6 P J Peterw iese, Petrova louka podle kostela sv. P etra (Hosák, Již. Mo rava 1966, 55, CMM 1970, 185, viz sub 3). Strachovičky 1 Dříve osada, nyni část obce Velké Kunětice (Javor nicko); Sl. 2 1798 Karlsjeld, Strachw itzthal; 1805, 1836 Strachw itzthal; 1850 Strachowitzthal, Strachovicovo údolí, Raf fay; 1894 Strachw itzthal; 1881 Stracho vičky; 1924 Strachovičky, Strachw itz thal, dříve jen Strachw itzthal. 3 P. Velké Kunětice. Založeny 1798 parce lací dvora. Něm. 5 MJ vytvořeno um ěle podle m ajitele panství K arla ze Strachw itz, a to něm. Strachw itzthal „Strachvicovo údolí“, česky nejprve 1850 překladem Strach vicovo údolí, pak až 1918 Strachovičky (dem inutivně podle m alosti vsi). Přído mek Strachw itz čes. Strachovice (OJ Strach, příp. -ovice; M J Strachovice je v C.. viz P rof IV 181). Původně nesla ves název Karlsjeld „Karlovo Pole, K arlov“ — rovněž po m ajiteli panství. Viz Zuber Jesenicko 424; ČV —. S trachujov 1 Ves 10 km ssz od Byst řice n. P. 2 1269 usque rivum Strahwiov, CDM IV, 29; 1361 circe villam Strachuyaw , CDM XV, 83; 1390 in Strachoyow, ZDB VII, 809; 1784 a 1718 Strachogow; 1751 a 1798 Strachojow; 1846 Strachojow ; 1850 (Raffay) a 1872 Strachojow, Strachojov; 1881 a 1885 Strachojov; 1915 Strachujow , Strachu-
jov; 1924 Strachujov. 3 P. K unštát. Čes. 4 Strachujov, do Strachujova, Strachujovák, strachujovskej, arch. Strachojov. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Strachuj, o němž viz Strachoňovice. Od 14. stol. a v nářečí též Strachojov s asi milací -ujov > -ojov nebo přikloněním k strachovati se, Strachota. CV 124; Prof —; Schwarz VS II 100. S t r a c h w i t z t h a l . viz Strachovičky. S írak k in h ay n 1 Zaniklá ves pod h ra dem Frýdberkem (Jesenicko); Sl. 2 1358 Strakkinhayn, Pfitzner. Das Bis tum sland, 89 = Gr-M II, 220; 1420 Strata, Zuber, Jesenicko, příloha. 5 MJ m á nejspíše česko-něm. hybrid ní podobu *Strakou (jm enné adj. stra kou „Elster-“) něm. s analog, -en > -in a -hayn „háj, lesík“ : Strakkinhayn. Tvořeno stejně jako slezské Falkenhayn „sokolí h á j“ (Zuber Jesenicko 482). Mož no však vycházet i z poses. Strakou (k OJ Straka straka „Elster“); srov. Stachinw ald Stachovice (v. t.). ČV —; Prof —; W inter FINSud 49. S trálek 1 H rad, který stával nad Ondřejovem (Rýmařovsko). 2 1323 de Stralek, CDM VI, 225; 1329 de Stralec, CDM VI, 381; 1337 de Stralec, CDM VII, 164; 1361 de Stralek, Reg. VII. 979; 1365 in Stralek, ZDO I, 917; 1400 de Stralek, CDM XIII, 75; 1406 z Straleka, CDM XIII, 1415 de Stralek, ZDO VIII, 381, 382; 1422 de Strallek, Lechner II, 312; 1422 z Tralneka tamtéž, 313; 1422 z Stralleka tam též, 316; 1586 hrad pustej Strolek, ZDO XXIX, 178, f. 65 v., ed.; 5 M J: z něm. hradního jm éna Strah leneck, k něm. Strahl- srov. Strahlenherg —*■ Štram berk (v. t.) a -eck, -ek jako v Landek, Fulnek (v. t.). CV —; Prof IV 198; Schwarz VS II 375; J. Novák a J. K arel VVM 1974, 2, 146. S t r a n d o r f , viz Strahovice. S trání 1 Městys 13,5 km jjv od Uh. Brodu. 2 1358 de Stranye, ZDO I, 573;
1359 Strany, ZDO I. 685; 1360 de Stran, ZDO I, 789; 1447 Strany, ZDO X, 711; 1480 tvrz Stranij, PO V, 86 ; 1492 к Strání, K P VI, 261; 1671 Straní; 1718 a 1720 Strany; 1751 a 1798 Stranny; 1846 Straní, Stranný; 1850 Strany, Stra ní, R affay; 1872 Strany, Strání; 1881 Strání; 1885 Strany, Strání; 1924 Strání. 3 P. Uh. Ostroh. Již 1423 městečko, v 15. stol. tvrz. Far. kostel Povýšení sv. kříže. Kolem r. 1740 založena sklárna. Ces. 4 To Stránýjto Stráně — nověji to Strání; u st. g. též ten Strán/ten Stráň; na Stráný/na Stráňé/za Stráným /za Strá ním/za Stráněm /za Stránem , stráňanský istránanský, Stráňan/Straňák (Slavkov). V místě tzv. kopaničářské nářečí. 5 MJ: z apelat. strání o doložena až od 18. stol. Srov. Hrutovice/Hrotovice. CV 125; Svoboda StčO J 214; Eichler AN 230; Dvorský VM-Hrotovice 282. S írukov 1 Ves 16,5 km ssz od Olo mouce, nyní část obce Zerotín-Strukov. 2 1789 Strokow itz, HM 2 235; 1798 Strokow itz; 1846 Strokow itz, Strokowice; 1850 Strokow itz, Strokovice, R affay; 1872 Strukow itz, Strokovice; 1881 Strokov; 1915 Strukow itz, Stru ko v; 1924 Strukov dříve Strokov. 3 P. Zerotín. Ves vznikla 1789 parcelací dvora. 4 Strókov, na Strókov, Strókovák! Strókál (hanlivě), strókovské. 5 M J: analogická příp. -ovice, od 1881 -ov, ke jm énu některého z úředníků, kteří měli účast na parcelaci půdy; S tru k apel. struk „struk na vem eni“ n. „stroužek, strouček“. ČV 268 (bez); P rof —. Strupochovice 1 Zanikly v okolí Brna nebo Oslavan. 2 Kolem 1259 in Strupochowiz, CDM III, 284. 5 M J : příp. -ovice k stč. jednoduché mu příjm í Strupoch, o němž viz Strope šín, zn. ves lidí Strupochových. CV —; Prof —. S trupšín 1 Ves 8,5 km vých. od Zá břehu. 2 1385 Strupsyn, ZDO IV, 543; 1397 villam Strupssin, ZDO VI, 720; 1447 Strupsin, ZDO X, 560; 1510 ves Strubssin, ZDO XVII, 19; 1585 Strupšín, U r501
b ář Zábřeh, SAB, opis; 1616 z Strupšína, U rb ář Zábřeh, SAB, opis; 1672 Trupeschyn, Děkan. m atr. mohelnická;1677, 1718, 1751 a 1798 Strupschein; 1846 Strupschein, Strupssjn; 1850 Strup schein, Strupšín, R affay; 1872 Strup schein, Strupšín; 1881 Strubčín, též Baršikovice; 1924 Strupšín. З P. Zá břeh. Čes. 4 Stropčén, do Stropčéna, Stropešák, stropeské. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Strupša, to hypokor. podoba k OJ Strup, o němž v. Stropešín. Do němči ny p řejato s dekompozicí St-/T~: 1672 Trupschyn (srov. Stošíkovice/Teskw itz), od 18. stol. s obvyklou změnou -ín —>něm. -ein: Strupschein. ČV 35, 125; OSG III 201; Březina Zábřežsko 345; Schwarz VS II 280. 5 t r u t z, viz Troubsko. Strýcov 1 Zanikl mezi Košovém, Drozdovem a údolím Březně (Zábřež sko), kde je trať Strécov. 2 1464 Strz(i)žow , ZDO XI, 613. Ves byla 1568 pustá. 5 Je podivné, že deskový zápis uka zuje spíše na původ. Střížov (přivlast. příp. -ov k OJ Stříž, o němž v. Střížov), zatímco nářeční P J Strécov na původní Strýco v (přivlast. příp. -ov k O J Strýc <- apel. strýc „Onkel“, srov. OJ Bratr, Ujec, Strejček). Buď tu šlo o změnu jm éna na pozdější Strýcov, o čemž však nem ám e písemné doklady, nebo je po doba Střížov chybný zápis, neboť Strzižow se Strýcov nesouvisí. CV —; Prof —; N ekuda 112; Březina Zábřežsko 433. Středolesí 1 Ves 9 km sz od Hranic. 2 1365 W strzedoleschi, ZDO I, 899; 1371 Strzedolesschy, ZDO II, 69; 1437 Strzedulesy, ZDO X, 116; 1446 Strzedidese, ZDO X, 417; 1480 Strzedulesy, ZDO XII. 27; 1517 dopl. T; 1539 Středulesí, U rbář Hranice, SAB, opis; 1569 Středwlesy, U rbář Hranice, SAB. opis; 1571 Středolesí, U rbář Hranice, SAB. opis; 1600 Středulisy, ZDO XXXII, 28. ed.; 1602 dopl. T.; 1612 ves Strzedolesy, ZDO XXXIII, 63; 1612 Středulisy, ZDO XXXIII, 47, ed.; 1655 Středulesí, U rbář 502
Hranice, SAB, opis; 1672 Stržedulis, Děkan. m atr. lipnická; 1672 M ittelw aldt; 1673 z dědiny Strzedulisa, M atr. v Hranicích; 1684 M ittelwald, U rbář Hranice, SAB, opis; 1718 M ittlw aldt; 1720 M ittehvald, Středulis; 1751 M ittel wald; 1776 M ittwald, Gub. R. 136 P. K., 68, SAB; 1798 M ittelwald, Strzedulesy; 1846 M ittelwald, Středulesy; 1850 M it telwald, Středulesí, R affay; 1872 M it telwald, Středolesí; 1881 Středulesí; 1924 Středolesí, M ittelwald. 3 P. H ra nice. Far. kostel sv. Ant. Pad. Něm. 4 Ten Středulis, do Středulísa, ze Středulísa, za Středulísem , Středulisák, středuliské. 5 M J : z apelat. vstřědolesie -h>- středolesí „ležící uprostřed lesů“, odtud i něm. překladové M ittelwald. Podoby Středulesí s u vznikly ze syntagm at. spojení ve středu lesa; nom ina tiv Středoles, s nář. é > í (Středulis), pak stejně, jako Meziříčí/Meziříč (v. t.). CV 155, 172, 214, 235; Prof 6 Pila v Pekle/B rettsäge in der Hölle, U Brixů /B rixhütte. 1. Střelíce 1 Ves 9 km zjz od Brna. 2 1375 villam nostram dietám Sťrzielcz, CDM VIII, 258; 1376 Strzelicz CDM XI, 19; 1581 z Strzelicz, PB XXIX, 320; 1587 Pečeť Strzelycz, CMMZ VI, 16; 1655 parochie Strzelicensis, ACO B 12; 1673, 1718, 1751 a 1798 Strželitz; 1846 Střelitz, Střezelice (!); 1850 Strželitz, Střelíce, R affay; 1872 Strzelitz, Střelíce; 1881, 1924 Střelíce. 3 P. Královo Pole a Hajany. Far. kostel sv. Trojice. Zá mek. Čes. 4 Střelíce, do Střelíc, za Střelicama, Střeličak/(v pl.) Střeličči, střelické. Střelece, do Střelec, Střelecké (Radostice). 6 K artouzský mlýn, U nádraží. 2. Střelíce 1 Ves 5,5 km sev. od Li tovle. 2 1131 Strelcih, CDB I. 115; 1234 Ztrelez, CDB III. 76; 1479 dopl. T; 1486 Střelce (Strzelcze), VM-Uničov, 215; 1512 z Strzelecz, PO IX, 73; 1545 z Strzelicz, PO XIX. 243; 1595 ze vsi Strzelycz, PO XXXIII, 269; 1619 z dě diny Střelíc, Prásek, Organisace, 197;
1661 ex Striélitz, M atr. v Litovli; 1674 Strelcže, Strzelitz; 1718 Strželitz; 1720 S trelitz; 1798 Strželitz; 1846 Střelitz, Střelíce; 1850 Strželitz, Střelíce, Raffay; 1872 Strzelitz, Střelíce; 1881 Střel ce; 1924 Střelíce. 3 P. m ěsta Uničova. Čes. 4 Střelce, do Střelec, Střelečák, stře lecké; Střelece (Červenka). 3. Střelíce 1 Ves 16,5 km ssz od Znoj ma. 2 1361 in Strielcz, ZDB IV. 12; 1390 in Strelcz, ZDB VII. 842; 1528 Strzelicze, Ruk. arch. m ěsta Brna č. 1214, 2; 1671, 1718, 1751 a 1798 Strže litz; 1846 Střelitz, Střelice; 1850 Strže litz, Střelíce, R affay; 1872 Strzelitz, Střelice; 1881 Střelce; 1893 Strelitz, Střelice; 1924 Střelice. 3 P. Jevišovice. Čes. 4 StřeVce, do StřeVc, StřeVčák, střeVcké. V m ístě hanáckého nářečí znojem. typu s redukcí i. 6 Němčický dvůr. 4. Střelice 1 Zanikly v okolí Višňo vého (Hrotovicko). 2 1254 in Strietz, CDM III, 202; 1355 de Strilcz, ZDB III. 83; 1497 pustou vésku Strelicze, ZDB XVII, 19; 1570 ke vsi pusté Strželiczym , PB XXVI, 101. 5 N ejstarší doklady všech obcí uka zují n a starší podobu Střelce: akuz. pl. k stě. střelec „střelec, Schütze“. Vsi leží na starých sídelních územích v areálech obyvatelských jm en zaměstnaneckých. Zám ěna Střelce > Střelice byla vyvo lána homonymií některých odvozených tvarů, např. obyvatel, jm éna Střelce -> Střelečan/*Střelice Střelečan i Střeličan, adj. střelecký i střélický. Srov. po dobný přechod s. v. Slatinice a Sokol nice. ČV 238 přechod zdůvodňují vsu nutím pobočné hlásky i do skupiny -lc-: Střelce —y Střelice. Rozhodující je však systém ová opora o homonymní podo by. Prof IV 197 (zde Střelice však sg.!); Iiosák OP II 65 n.; ZMK VII 371; Taszycki Rozprawy 98; Rospond R K JWroclaw III 75; Eichler Slavia 1962, 345; Sm ilauer PST- 171; Schwarz VS II 29, 35, 134. 152, 311.
Střelm á 1 Skupina chalup východně od Nýdku (Těšínsko). 2 1793 Neu Strželna, Schussdorf, Schwoy I, 459; 1798 Neu Strželna, Schussdorf; 1835 Střel má, Davídek. Těšínsko, zvláště Jablun kovsko za feudalismu, 29; 1837, 1850 dopl. T; 1850 Strzelem a, R affay; 1894 Strzelm a; 1924 Střelm á, Strzelma. 5 Jm . Střelm á p atří i tam ním u po toku (Hydrologické pom ěry ČSSR, 1965, 217; Turistický průvodce Beskydy 1962, 11), podle sdělení z Nýdku i jednom u z blízkých vrchů, pod nímž skupina chalup leží. Byl tu počátek přechodu přes beskydské sedlo na čes.-pol. h ra nici. Jm . Střelm á by tedy mohlo být přeneseno na vísku z názvu potoka nebo hory. Avšak mnohem pravděpo dobněji to byl nejdříve název prvního osadníka, jak je tom u u pasekářských sam ot v Beskydách časté. Jm . Střelm á odvozeno příp. -ma k základu Střel„střel-iť‘, srov. Hejma, Pašma, Suchma a MJ Sišma (v. t.). ČV —; Prof —; Beneš 106. 1. S třelná 1 Ves 7,5 km sv od Val. Klobouk. 2 1517 ze Střílného, ČMM 1957, 358; 1526 ze Strelneho, PO XIII, 58; 1526 lidem svým strzilenským , PO XIII, 59; 1575 ves Strzelne, ZDO XXIX, 39; 1580 ve vsi své Strzilnem . .. fojtu strzilenskem u, PO XXX. 98; 1604 Strželno, ZDO XXXII, 77 ed.; 1670 Strželne; 1671 Strzelna, Děkan. m atr. uher skobrodská; 1718 Strželna; 1720 Střelná; 1751 a 1798 Strželna; 1846 Střelná; 1850 Střelná, Střelná, R affay; 1881, 1924 Střelná. 3 P. Brumov. Čes. 4 Střelná, na Střelnú/do Střelné), Střelňan, střelenský. 6 Nad Lovisky, též Nad Vlčákem, Šance. 2. S třelná 1 Ves 2 km vsv od Konice, nyní část obce Ochoz. 2 1793, 1798 Neu Strželna, Schussdorf; 1846 Schussdorf, Střelná; 1850 Schussdorf, Střelná, Raffay; 1872 Schussdorf, Střelná; 1881, 1924 Střelná. 3 P. Jesenec. Ves založena 1785. Čes. 5 Jm éno mladšího původu. Něm. 503
Schussdorf pak překladem čes. Střelná (ves). 3. S třelná, Malá vznikla pravděpodob ně při ústí Střelného potoka do Trusovického po to k a; viz Schulz-Hosák, VVM 1966, 242. S t ř e l n á O p a t o v a , viz Střelná Velká. 4. S třelná, Velká 1 Ves 6,5 km jjz od Libavé. Po 1947 zanikla. 2 1250 (střv. falzum) Střelná, CDB IV, 188; 1274 in m aiori Střelná, CDM IV, 99; 1284 Strelnam Abbatis, CDM IV, 222; 1305 Strzielne, CDM IV, 179; 1365 in Strzilne, ZDO I, 910; 1382 in ter Hilbockym et Strzielnym . . . Viliam Strzielnye, CDM XV, 223; 1382 m ediam villam Strzielne, ZDO IV, 315; 1391 de Strzielne, K P I, 73; 1531 z Strzijlneho, PO XV, 97; 1545 ves Strzylne, DM VII. 30; 1555 Strzelna, ZDVGMS 1916, 286; 1585 na Strzijnem , PO XXX, 171; 1594 na Strzylnem , PO XXX, 171; 1598 ze vsi Strylneho (!), DM XXI, 109; 1600 na Strzilnem , DM XXI, 131; 1604 ze vsi Strylneho (!), DM XXXI, 171; 1607 na grunty mé strzilenske, DM XXIII, 97; 1676 W aldersdorff; 1718 W altersdorff; 1720 Waltersdorf, Strzilna; 1751 W altersdorf; 1798 Wal tersdorf, Stržitná (!); 1846 Waltersdorf, Střelná; 1850 W altersdorf, Střelná, Raffay; 1872 W altersdorf, Střelná; 1881 Střelná; 1906 Grosswaltersdorf, Velká Střelná; 1924 Velká Střelná, Gross Wal tersdorf. 3 P. S třelná (léno biskupské). V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Mikuláše. Lomy na břidlici. Něm. 5 V nej starších dobách rod jm éna ko lísal mezi Střelný (potok)/Střelné a mé ně častým femininem. To ustáleno až v 18,—19. století. Přívlastek Velká podle něm. Gross (W altersdorf), které dáno na rozlišení od W altersdorf u - Valtéřovic (v. t.). V listině z r. 1284 (CDM IV, 222) je označena ves . . . Strelnam A b batis „Opatova Střelná“, poněvadž nále žela klášteru H radisku, a jako trhová ves. # M J : z adj. strěl-bna > střělná > střelná k střela, k teré Bořek ZNT 228 504
až 229 spojuje s psi. strěti „rychle, byst ře běžeti, téci“, srov. ukraj. stríl-vodá, pol. strzal rzeki „hlavní proud“, takže MJ Střelná by znamenalo „prudce, rychle tekoucí voda“ a bylo by toponym. synonymem k Bystrá, Bystřice, *Diká (viz Jičín). Říčka Střelná je skutečně do ložena např. pro Velkou Střelnou: 1203 Strzelna in ter Odrám et M oravam . . . fluvius Střelná CDB II 373 (falzum). Protože stč. střela „Pfeil, Geschoss“ bylo a dosud je apelativum obecně zná mé, bývá jm énu přikládán význam „Schützendorf“ tj. „ves střelců“ „strážní ves“ (např. u S. 1. — podle stře žení průsm yku vedoucího do Pováží). V některých dokladech došlo k dloužení a úžení: Střelná > Střielná > Střílná. CV 238; Machek ES 479; Sm ilauer PST 2 171, 432. 6 H ühnerberg. Pivovarský kopec B räuerberg, Lerchenfeld, Velkostřelenský m lýn/G ross W altersdorfer Mühle, M yslivna/Forsthaus, Růžová/Rosengarten, U Bělidel/Bei der Bleiche. Střem eníčko 1 Ves 11 km zjz od Li tovle. 2 1384 in Strzem yn, ZDO IV. 391; 1416 in villa Strzem enye, ZDO VIII. 595; 1437 in villa Strzem enyn, ZDO X, 108; 1538 ves Trzemeniczko, ZDO XXV. 9; 1588 Trzem eniczko, PO XXXI, 644: 1595 ze vsi Trzemeniczka, PO XXXII. 266; 1677 Tržem ecžko; 1718 Trzem enicz ko; 1720 Třem enizko: 1751 Stržem enicžko; 1798 Trzemeniczko, Stržem ene, S tržem eine; 1846 Střem enitschko, Třem eničko, kdysi i Střem ený a S třem eničko; 1850 Trzemeniczko, Střem eničko, Raffay; 1872 Strzem eniczko, Třem eníčko; 1881 Třem eníčko; 1893 Střem eničko, Střem eníčko; 1924 Střem eničko. 3 P. Bílá Lhota. Ces. 4 Střem eníčko/Třem eníčko, do S/Třemeníčka, S/Třem enňák, s/třem eňské/ -nské. 5 M J : původně Střem enín, s re dukcí Střem ín, přivlast. příp. -in k OJ Střem ena -e- apel. střem en „třm en, Steigbügel“. Nazváno podle Střem eny z Chudobína (okolo r. 1200; Hosák VVM XX-P, 37). Od 16. stol. s dem inut. příp.
-íčko analogickou podle MJ Javoříčko, Jevíčko, Meziříčko, Podolíčko, Veselíčko, neboť náležitou zdrobnělou podobou by bylo *Střemenínek. Jm éno zapisová no často s nář. střídáním počát, Stř-/Tř~; srov. následující jm éna s touž počáteční skupinou. ČV 25, 35, 135; Prof IV 199 (s. v. Strm ý); Svoboda StčOJ 50; Stani slav Slov. ju h II 176 (slovin. Strem en, apel. strém en „niť, vlákno““). 6 Dvůr. Střem choví 1 Ves 4,5 km zsz od Tiš nova, nyní část obce Dolní Loučky. 2 1574 z Třemchoví, LSA III, 1; 1674 Stržem chow am (!); 1720 Střem chonin; 1718 Stržem chow in; 1751 Stržem chow ; 1798 S trženchow y; 1846 Strenchow y, kdysi Střené a Střenic (obojí nespráv ně): 1850 Strženchow y, Strženchová, R affay; 1872 Střem chow y, Střem choví; 1881, 1924 Střem choví. 3 P. Tišnov. Ces. 4 To S/Třem chuví, do S/Třem chuví, ve S /Třem chuvím , S/Třem chuvák, s/třem chuvské. V m ístě hanácké nářečí hor ské s o > u. 5 M J ; hrom adná příp. -oví k stč. apel. (s)třemcha čerm tcha ..Ahlkirsche, F ahlbaum “ ; příp. -oví, ne vyskytující se v toponymii Cech (Smilauer OP II 193, Prof V 538-539), je variantou kolekt. příp. -í, přičemž nelze vyloučit motivaci adjektivem na -ový (Daneš TS II 485): adj. střem chový -v subst. střem choví/Střem choví. Psi. č e n m ch a , stč. třemcha, podle častého stříd án í původního stř/tř pak i třěmclia/ střemcha, odtud i kolísání v zápisech a v nářečí. CV 185; Prof IV 370-372 (Třemen, Třem ešná/-m ošná, Třemošnice, Třemšín), V 538, 564; Šm ilauer PST 2 49; Eichler AN 239; DS 19, 131; Machek ES 480; Vasm er REW III 321. 6 K rá lovství (les). S třeň 1 Ves 5,5 km vých. od Litovle, nyní část obce Náklo. 2 1249 usque Wstrene, CDB IV, 171; 1390 de W strzenye, K P I, 12; 1399 na Strzyeny, ZDO VI, 958; 1464 Stržen, VM-Litovel, 287; 1465 Střeň, J. Vrbka, D ějiny obce Nákla, 38; 1498 W -stržeň, VM-Litovel, 287; 1498 w weliké Senici, wsi W stržen, AC
VI, 572; 1504 ze Strzenie, PO VII, 238; 1523 při gruntech našich strzenskych, PO XII, 217; 1606 Stržen, Reg. panství kláštera Hradiska, 21; 1669 Střeň, U rbář kláštera Hradisko, SAB, opis; 1677 Strženie; 1718 Strženitz, Schrein; 1720,1751 Schrein; 1798 Schrein, Strženie; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 Schrein, Střené; 1881 Střené; 1885 Schrein, Střeň; 1924 Střeň. 3 P. K lášterní Hradisko. Ces. 5 Je možný dvojí výklad; a) z apelat. stržeň nebo jeho jednoslabičné varianty střeň „dřeň, jádro vředu“, přeneseně „střední tok řeky, kde je voda nej hlubší a proud toku největší“, jako je v ukraj. strýžen, rus. stréžen’, slovin. stržen (Ma chek ES 478, Vasmer REW III 12-13). Ves leží u řeky Moravy, jejíž zdejší ba žinaté okolí je bohaté na drobné vodní toky měnící často koryto; středem této lokální hydrologické soustavy je právě řeka Morava, do níž většina potoků a říček ústí nedaleko pod Stření. Obrazné pojm enování m ísta ležícího u hlavního z řady toků by ta k věcně bylo možné; — b) ze jm enovaného adjektiva tn s tb n j, - > trstén k stč. tresť, tříti „třtina, rá kos". Počáteční souhlásková skupina Trst- m ěnila by se takto: smíšením rs a ř: Trstén > Třtěn, obvyklým střídáním T ř/Stř (jako Třebová/Střehová) pak T řtěn/Střtěn, zjednodušením S třtěn > Střěn, Střen. Měkké zakončení vzniklo m orfologickým vyrovnáváním s nepří mými pády do Střené, ve Střeni. Srov. pro hláskový vývoj v C. Trstěnice > Třtěnice, Trstěný > Třtěno, obě M J pak v nář. K řtěn-. N aproti tom u naše jm éno přikloněno ke střídě Tř/Stř, což předpo kládá dříve provedenou úpravu Třtěn > Třeň; srov. Střenčí a Střiněc < Třtinec. Poloha vsi výskytu třtin y neodpo ruje. Skutečnost, že historické doklady jm éna potvrzují spíše jen pojetí první, neznam ená, že je druhý výklad zcela vyloučen: zápisy jm éna se mohly dít až v době, kdy se jm éno od svého prvot ního význam u i podoby hláskově nato 505
lik vzdálilo, že bylo buď neprůhledné, nice); někde obě kolísají (Slatinice/Sla nebo došlo ke zkřížení obou etymonů. tiníky, Sokolnice/Sokolníky). U našeho Do něm činy p řejato až poč. 18. stol. jm éna doloženo jen -nice. Jm éno patří s hláskovou substitucí Střen > Schrein. do staré toponym ie v okruhu hradu CV 239 (čtou Stržeň i Střen)-, Prof IV Buchlova. CV 174, 241, 169; Prof - ; 387-388; Schwarz 341 (k střen), VS II Schwarz VS II 117. 6 Podevsú, pole 372. Viz ještě Třesné. Divok. Střenčí 1 Zaniklo u Jestřebí (Jihlav 2. S tříbrníce 1 Ves 5 km zjz od Ko sko), kde je trať Na Střem ci a vrch jetína. 2 1517 z Stříbrníce, CMM 1957, Střemč. 2 1358 in Stzrienczye, ZDB III, 315; 1720 Střibernitz; 1751. 1798 Strži 414; 1390 de Trzenczie . . . in villa bernitz; 1846 Střibernitz, Střjbernice, Trzencz, ZDB VII, 902; 1492 puol dvora kdysi S třjb e m ik ; 1850 Stržibernitz, S tří ve vsi Třenczi, K P VII, 47; 1590 B rt- brníce, R affay; 1872 Stržibernitz, S tří niczy . . . s pustým i vesnicemi šlovou . . . brníce; 1881 Stříbrníce; 1893 Střibrnitz, Stržencže, ZDB XXXI, 52. 3 Ves zanik Stříbrníce; 1924 Stříbrníce. 3 P. Koje la za válek uherských v 2. pol. 15. stol. tín. Ces. 5 M J : z pův. kolektiva *trstenčí „třti4 Ta Střibm ice, do Stříbrníce, za ní, rákosí“ k stč. trst, třsti „třtin a“ Střibrnicó, Stříbrňák, střibm ské. 5 M J : skrze trstenec n. trstencě „třtinový po substant. příp. -ice (1846 též -ík) k adj. ro st“, srov. nář. kolektiva ostružinčí, stříbrná „Silber-“, zn. pův. stříb rn á vo malinčí, olšinčí. O hláskových změnách da, ruda. hora apod. Označovalo se tak počátečního Trstěn- > Střen- viz Střeň. místo, kde se buď stříbro nalézalo Podle dvojic typu M eziříčí/Meziříč vy (u Stř. 1). nebo stříbro nějak, např. čis tvořeno i Střenčí/Střenč, které pak asi totou vody, připom ínalo (tak u Stř. 2). chápáno na pozadí poses. MJ typu Bě- CV - ; P rof IV 203; Bezlaj II 214. leč/Bělč, Teleč/Telč jako sekundárně 3. S tříbrníce 1 Ves 4 km sz od S ta vznikly nom inativ k „náležitém u“ po rého Města. 2 1325 Stubensyfen, CDM ses. *Střeneč. CV —; Prof —; N ekuda 73. VI, 289; 1340 Stobensyjen, CDM VII, 1. S tříbrníce 1 Ves 11 km záp. od Uh.278; 1575 ves Sstubenzeyff, ZDO XXIX, Hradiště. 2 1131 Zrebrniceh, CDB 1 ,115; 27; 1591 ves Stubensyffen, ZDO XXX, 1464 in Strzibrniczich, ZDO XI, 44; 1515 139; 1644 Stubenseijen, U rbář Branná, z Strzibrnicz, PO X, 79; 1612 ves Strzi- SAB opis; 1678 Stubenseiffen; 1718 Stubensyeffen; 1720 S tu b en seyfen ; 1751 brnicze, v Strzibrniczich, z hor strzibrniczkych, U rbář buchlovský; 1671 a Stubenseiffen; 1798 Stubenseifen; 1846 1718 S tržib ern itz; 1720 Stribernitz; 1798 Stubenseifen, Stubensaifa, Stubensaif; Stržibernitz; 1846 Střibernitz, Střiberni1850 Stiubenseifen, Stubenseifen, Raf fay; 1872 Stubenseifen, Stubenseif; 1881 ce; 1850 Stržibernitz, Stříbrníce, Raffay; 1872 Strzibrnitz, Stříbrníce; 1881 Stříbr Stubenzejf; 1893 Stubenseifen, Stříbrní níce; 1906 Střibernitz, Stříbrníce; 1924 ce; 1924 Stříbrníce. 3 P. Kolštejn. V 15. stol. ves zpustla, 1561 znovu vysazena. Stříbrníce. 3 P. Buchlov. Jedenáct lov1575 tu byly dvě sklářské hutě. Něm. čích ze S tříb m ic bylo členy loveckého práva na hradě Buchlově. Ces. 4 Něm. Stobnzaefn. 5 Původní je 4 Stříbrníce, do Stříbm ic, ke Stříbrněm. Stubenseifen, to složeno buď z apenicám, ve Stříbm icách, Stříbrňák, střílat. die Stube „pokoj, jizba“ (tak P rof brnský. 5 M J : z pův. *Stříbrníky, akuz. III 457 s. v. Prášil), nebo z něm. nář. pl. střiebrník „kdo dobývá, zpracovává, stuben „prach, S taub“ (tak VI. Smilauer) prodává stříb ro “. Obyvatelská jm éna vy a -seifen, o němž v. Seifen. MJ znam ená jadřující povolání bývají odvozena p ří pak buď zejf, rýžoviště, kde byly jizby, ponou -n iky (Zlatníky) n. -nice (K obyl obydlí, nebo potok, jehož voda se mlho506
vitě „prášila“, tj. potok s prudkým to kem a vodopádem. Šm ilauerovo pojetí pokládám e za správné, protože věcně odpovídá rázu potoka, na němž ves leží. M J p atří do skupiny něm. slezských jm en se -seifen (Brandseifen, Raben seifen atd.). Srov. v C. Stuben ( = H ůr ka u H. Plané, Prof I 800), Stubenbach ( = Prášil, Prof III 457). České jméno Stříbrníce utvořeno analogicky podle jm. typu Olešnice, Rudnice až koncem 19. stol. podle dřívějších nalezišť stříb r né rudy. CV 261 (bez). Schwarz 126 a VS II 311, 355; Hosák VVM X X -P 27. Střílinsko 1 B ývalá tvrz na Boskovicku; stávala snad severně od Bosko vic, kde je trať Střelce. 2 1568 pustý tvrzisko slově Střílinsko, ZDO XXVIII, 44, ed. 5 M J: p atrn ě původně Střělín, Střielin > Střílín, poses. příp. -ín k OJ Střela -t— apel. střela „Pfeil, Geschoss“ (Svoboda StčOJ 44, 198). Po zániku tvrze rozšířeno její jm éno o -sko, což je u jm en zaniklých lokalit časté. CV —; Prof —; Nekuda —. S tříliště 1 H rad u Radonína (Třebíč sko). 2 1579 ve vsi Přibyslavicích . . . s pustejm hradištěm slově Střelišče, ZDB XXX, 162, ed. 5 M J : z apelat. střěliščě střeliště „místo, kde se střílí, SchlieBort“, srov. v C. Roviště <— rviště „R aufort“ (Prof III 617, V 549). Počáteční Stříl- buď dloužením Střel-, Střiél-, nebo analog, podle stříl-et, -na; O -iště v. Sedliště 1. ČV - . S třílky 1 Městys 12,5 km jz od Zdounek. 2 1261 de Zdrilke, CDM III, 307; 1261, falzum z pol. 14. stol., de Strieltz, CDM III, 324; 1273 de Strelik, CDM IV, 70; 1358 S trilki castrum , ZDO I, 562; 1418 castrum S trzylky, ZDO IX, 224; 1447 k hradu Strzielkam , PO III, 116; 1464 z Strzílek, PO IV, 79; 1481 hrad S trzilk y s m ěstečkem Strzilkam i, ZDO XII, 57; 1490 k Strzilkam ZDO XIII, 19; 1542 na hradě pustém Strzilkach, ZDO XXV, 43; 1544 ze Strylek, PO XIX,
118; 1588 na statek svůj strzileczky, PO XXXI, 513; 1612 n a Strzilkach, PO XXXVII, 355; 1617 na Strzilkach, PO XXXIX, 360; 1633 S trilk y; 1670 a 1718 S tržilky; 1720 Střilek; 1751 a 1798 Stržilek; 1846 Střilek, S třjlk y ; 1850 Stržilek, Střilky, R affay; 1872 Strzílek, Stříl ky ; 1881, 1924 Střílky. 3 P. Střílky. Zříceniny hradu; zám ek; far. kostel Nanebevz. P. M arie; barok, hřbitov. Ces. 4 S třílky/S třilky, do St-ek, St-lečák, st-lecký/ střílský. H raniční obec vých. moravského nářečí s ú, ý. Střilke, Střilečák, střilecké (Chvalnov, hraniční obec hanáckého nářečí s ó, é). 5 Jisto je, že MJ S třílk y má dem inutivní podobu s dloužením ě > ie > í od 1481. Sporné však zůstává východisko dem inutivizace a s ním i původní význam jm éna. Je možné jedno z následujících řešení: a) A pelativně: dem inut. k *Střely, což by mohl být předpokládaný název m ístního hradu (MJ by bylo heraldické ho původu, srov. Střela u P rof IV 197, v tom to případě však nepravděpodob né). Dem inutivem nazváno podhradní sídliště, srov. M írov — Mírovec, L ukov — Lukoveček. K dyby původní význam souvisel s apel. střelec „Schießer“, oče kávali bychom *Střelec — Střílky. Je málo pravděpodobné, že by za hradní jméno bylo hned od založení přejato de m inutivní apelat. střielky „střílky, malé střely“. b) Z O J: 1. *Střely „ves rodiny Střělovy“ (tak Eichler - W alther DS 20, 333) nebo *Střélice „ves lidí Střelových“ -h>S třílk y k O J Střela, o němž viz S třílin sko. K dem inutivizaci srov. Sudoměřice -> Sudom írky, Kojetice —>■ K ojátky, Rozčutice -> Rozčítky. P ruh dem inutiv zabírá sev. okraj Zdánického lesa i Chři bů, stru k tu rn ě i zeměpisně by takové pojetí bylo proto možné. Na překážku je fakt, že dem inutiva na -í(K )ky nejsou v m oravské toponymii z 12. a 13. stol. doložena, zatímco jm éno S třílk y je vždy ve zdrobnělé podobě známo od pol. 13. stol. a je tak starší než počátek vý507
skytu dem inutiv na širším Bučovicku (Šrám ek Slavia 39, 288 a 390). — 2. MJ S třílk y je pl. k OJ Střielek, Střilka, kte rá dem inutiva k OJ Střela; zn. ves ro diny Střílkovy. T ak CV 170, 238; Górnowicz RNPom 124 a Onomastica XIII 76. Schwarz VS II 111. Pojetí b) poklá dám e za nejpravděpodobnější. 1. S třítež 1 Ves 9,5 km již. od B ystři ce n. P., nyní část obce Bukov. 2 1361 in Strzitess, ZDB IV, 2; 1447 de Strzietez, ZDB XII, 643; 1513 z Stříteže . . . v S tříteži, ZDB XVIII, 102, f. 19; 1675 Stržitesch; 1718 Stržiterž; 1751 a 1798 Stržitež; 1846 Střiteř, kdysi Stritez; 1850 S tržiterž, Střítež, R affay; 1872 Strzitsch, S třítež; 1881 Střítež; 1885 Stržitesch, Střiteř; 1924 Střítež. 3 P. Pernštejn. Ces 4 Ten Střítež, ze Stříteža, ve Stříteži, za Střítežem , Střítežák, stříteskej. Arch. ten Tříteř. 6 Teplá, Ve vrších. 2. S třítež nad Ludinou 1 Ves 6 km sev. od Hranic. 2 1520—30 Stržitež, Sou pis 60; 1539, 1544 Ves Střítež, U rbář Hranice. SAB, opis; 1569 z dědiny S tří teže . . . pode vsí S třítežem , U rbář H ra nice, SAB, opis; 1569 Stržitež, Soupis. 61; 1612 ves Stržitež, ZDO XXXIII, 63; 1628 z Stryteze, M atr. v Hranicích; 1631 z Stržiteže, M atr. H ranice; 1638 z Stržjteže, M atr. H ranice; 1642 z Tržiteže, M atr. Hranice; 1655 Arnsdorf, U rbář Hranice, SAB, opis; 1663 Ves Střítež, U rbář Hranice, SAB, opis; 1672 Arnssd o rff; 1684 D orf Arnsdorf, U rbář H ra nice, SAB, opis; 1718 A rnsdorff; 1720 Arnsdorf; Strytess; 1751 Ornsdorf; 1776 Ohrnsdorf Gub. R 136 PK 68, SAB; 1798 A rnsdorf, Strzitess; 1846 Ohrens dorf, Arnsdorf, Střitess; 1872 Ohrens dorf, Střiteř; 1881, 1924 Střítež. 3 P. Hranice. Far. kostel sv. Matouše. Čes. 4 Ten Střitež, do Střiteže, ze Střitežem , Střítežák, střiteský. Něm. Öansdef (1965 Vítkov). 5 Přívlastek nad Ludi nou dán podle říčky Ludiny, a to v 20. letech 20 . stol. nejprve m ístním poštov ním úřadem na rozlišení od pošty a že508
lez. stanice S třítež nad Bečvou — Střítež. Do názvu obce včleněn přívlastek až těsně před 2 . svět. válkou, v lexikonech až po válce. Podobně i S třítež nad Beč vou, kde přívlastek jen v názvu želez niční stanice a pošty. O něm. Ohrensdorf < A hrnsdorf s nářečním A > O viz Javoří 1 a Javorník. 6 Na kuči, Pod huram a, Podevsí. 3. S třítež 1 Ves 6,5 km vých. od Val. Meziříčí. 2 1317 Schretes, Lechner I, 7; kolem 1368 in villa Strzietez, CDM X, 57; 1389 Strzites, Lechner I, 14; 1392 m edium Strzietess, CDM XII, 114; 1505 Strzitez, ZDO XVI, 57; 1516 ze Strziteze, ZDO X, 209; 1517 na gruntech strzitezskych, PO X, 267; 1526 u Strziteze, PO XIII, 49; 1535 ves Strzytez, ZDO XXIV, 4; 1544 na grunty m é strzytezske, PO XIX. 106; 1675 Stržitež; 1718 Sstržiderž; 1720 S tň te z ; 1751 a 1798 Stržitesch; 1846 Střitesch; 1850 Stržitesch, Střítež, R affay; 1872 Str zitsch, S třítéž (!); 1881 Střítež; 1885 Strzietsch, Střítež; 1915 Střitež, Střítež; 1924 Střítež. 3 P. Rožnov. Ces. 4 Ten Střítež, do Stříteže, za Stří težem, Střítežan, střiteský. 5 Uváděn i s přívlastkem Stř. nad Bečvou, o tom viz předcházející heslo. 6 Na háji, Na horách, Na kostelíčku, Na Příčnici, Na Zádvoří, Videčské paseky, V hloží. O P J viz Fr. Dobeš, K niha o Stříteži I—II, Val. Meziříčí 1946-47, 67-74. 4. S třítež 1 Kolonie vsi Choryně (Val. Meziříčsko). 2 1798 Stržitesch; 1846 Střitesch, Střitež; 1850 Stržitesch, Stří tež, R affay; 1872 Střitesch, S tritéž (!); 1881 Střítež; 1893, 1924 Střítež. 3 P. Choryně. Čes. 5. S třítež 1 Ves 16 km vých. od F rýd ku; Sl. 2 1305 Treshes, Prášková poz.; 1305 Trezhes CDS XVI, 111; 1335 Strzeczicz (?), M arkgraf ZVGAS 1893, 370; 1447 Strzeczicz, Prask, poz.; 1454 dopl. T; 1523 Strietež, Němec, Listinář, č. 436; 1529 T řítězský . . . ze Třítěže, Němec, Listinář, č. 458; 1529 Střítezská . . . ve Stříteži, Němec, Listinář, č. 462; 1585
auf Trzytiež, Notizen B latt 1873, 10; 1625 dopl. T; 1688 in pago Tritisch, VB 574; 1736 Trzitiez, 1752 kniha Trzitizska, SA VI, 102; 1798 Tržitiesch; 1808 Trzitesch, Tržitiesch; 1828 Tržitiesch; 1850 Tržitiesch, Trzycieš, Raffay; 1881 Střítež; 1894 Trzytiesch, Třítež; 1924 Střítež, Strzyciež, dříve Třítež. 3 P. komo ry těšínské. Far. kostel sv. Michala. Čes.-pol. 4 Třičež, do Třičeža, Třičežon, třičesky. 6. S třítež 1 Ves 2,5 km jižně od Tře bíče. 2 1104 (falzum z konce 12. stol.) Cretes, Kosmas, 260; 1556 městečko W ladislaw . .. ves Strzizez, ZDB XXVII, 17; 1678 S tržieterž; 1718 Strzitečž; 1720 Strziders; 1751 S tržiterž; 1798 Stržitesch, Stržiterž; 1846 Střiteř, kdysi Stritez; 1850 Stržiterž, Střítež, R affay; 1872 Strzitesch, Střítež; 1881 Střítež; 1915 S třiteř; 1924 S třítež, dříve Střiteř. 3 P. Třebíč. Kostelík sv. M arka rom ánského založení. Ces. 4 Ten S třiteř (!), do Stříteře, za Stříteřem , Stříteřák, stříteřskej (Třebíč). O ř/ž viz Kroměříž. Něm. Sridents. 6 Fořtovna, U sv. M arka (Mareček). 7. Střítež 1 Zanikl v okolí Mohelnice v m ístě sam oty Střítež u Svinova. 2 1351 Trzietez, ZDO I, 240; 1498 se vešmi pustým i S trzitezem . . . , ZDO XVI, 87; 1924 Střítež. 5 Březina Zábřežsko 433—435. 8. S třítež 1 Splynula s Klopinou (Zábřežsko). 2 1481 Beneš ze Stříteže . . . dvuor Střítež, K P VI, 114; 1588 z S tří teže s dvorem Střítežským , U rbář IJsov, SAB, opis; 1667 Dorf Kloppe und Strzi tesch, Březina, Zábřežsko 435. 5 Viz St. Makas, Střítež u Klopiny, Zprávy V lastivědného ústavu v Olo mouci 1962, č. 103, 13-20; ZMK V 188; F. Hošek Severní Morava 1960, č. 5, 57. 9. S třítež 1 Z anikla u Slavkova (Lipnicko nad Bečvou), kde je trať Čitiš (1609 Třetězí). 2 1554 vsi pusté Smolno, S třítež .. .. ZDO XXV, 299. 10. Střítež 1 Zanikla u Bohdalova
(M oravskotřebovsko), kde je m yslivna Na Stříteži (Nekuda 80). 2 1497 se vsm i pustým i s Střítežem . . ., ZDO XVI, 19, e d .; 1881 Střítež. 5 M J : kolekt. příp. -ež k apel. *střít, které etym ologicky souvisí s č ré tt < čert -6 „rákos, Schilf“ a zn. „místo rakosovité, bažina“ ; srov. srbch. a slovin. čert „krajina na bažinaté půdě“, rus. apelat. čeret-b „rákos, jiné bahenní rost liny“ (Dal’ IV 593). Křížením s čbrto „roden“, které Bezlaj (I 122 a Slavia 1958, 364) pokládá už za praslovanské, spojil M achek ES 482 jm éno se sloven., beskydským a karpatským čiertaž, čertež „čistý pruh země sloužící jako h ra nice“. Rozhodně je třeba z důvodů hláskoslovných odm ítnout spojení se strqg-, střieci, střehu. K příp. -eš srov. mlád-ež, rus. rub-ež. — O jm éně bohatá litera tura, klonící se většinou k stejném u vý kladu. jak podán výše; jindy bývá jm é no pro svůj ne dosti průhledný hlásko vý vývoj pokládáno významově za ne zcela jasné. CV 172; Prof IV 206—208 (18X); Prásek SA VI 262; Sm ilauer OC 137, 181, PST 2 50; Svoboda Rus.-čes. studie 358; Dobiáš D ějiny Pelhřim ova 1-1, 17; Vasm er REW III 324; Miklosich ON Apel. s. v.; Schútz GTSK 50; Schwarz 335 a VS II 79, 101. 195, 398. E. Hošek, Sev. M orava 1960 (odm ítnut v ZMK 1963, 263); Téma Těšínsko 1962, č. 2 , 20 („původně . . . asi znam enalo pole vzniklé vykácením lesa“); ZMK VIII, X 41; Trávníček HM 174; Bezlaj Slavia 1958, 364. Srov. P J Střítež u Ladína na Koníčku, St/Ti Přítěž v Nedašově. 1. Střížov 1 Ves 10,5 km jv od Jih lavy, nyní část obce Přím ělkov-Střížov. 2 1359 Strzyezaw , CDM IX, 127; 1365 až 1414 de Strisaw (MK I fol. 53b —III fol. 310a). Petridesovy výpisky z měst. knih jihlavských; 1372—1423 de Strizaw (MK I fol. 129b - IV fol. 75b, Petrides. výp.); 1381 de Strisiw (MK II, fol. 28b) Petrides. výp.; 1387 de Strzyesow , (MK II, 90b) Petrides. výp.; 1390 Strzezow 509
cum ju repatronatu, ZDB VII, 964; 1391 až 1570 Strzisaw , (MK II fol. 111b —X fol. 259b) Petrides. v ý p .; 1443—1576 de Striesaw, (MK IV, fol. 110a) Petrides. výp.; 1528 Strzizow , Ruk. arch. města B rna č. 1212, 4; 1576 de Strzizow , (MK V fol. 130b) Petrides. v ý p .; 1678 Strižow ; 1718 Stržiziow ; 1720 Stržislau (!); 1751 Strzow ; 1798 Stržižow , Stržischau; 1846 Střischau; 1850 Stržischau, Střížow , Raffay; 1872 Stržischau, Střížov; 1881,1924 Střížov. 5 P. Brtnice. Far. kostel sv. Jan a K řtit. Čes. 6 Ozřetín, v. t. 2. Střížov 1 Ves 14,5 km záp. od Olo mouce, nyní část obce Drahanovice. 2 1287 de Stryzaw , CDM IV, 250; 1348 cum villa dieta Strzizow , ZDO I, 43; 1368 in Strziezow , ZDO I, 1160; 1373 villam Ztrzischow, ZDO II, 428; 1377 in villa Strziezow , ZDO III, 387; 1382 villam Strziezow , ZDO IV, 325; 1385 villam Strziezaw , ZDO IV, 699; 1408 villam Strzyzow , ZDO VII, 662; 1532 na ves Strzyzow , PO XV, 250; 1561 do Strziziowa, PO XXIII, 157; 1594 z Stržijžowa, PO XXXIII, 85; 1672 Strzyzow , Děkan, m atrika prostějovská; 1677 Strzižow; 1718 Strzizow ; 1720 Strizow ; 1751 a 1798 Stržižow ; 1846 Střischow, Střižow ; 1872 Strzizow , Střížov; 1881, 1924 Střížov. 3 P. Ludéřov. Ces. 6 Švéd ské šance, V konventnících. 3. Střížov 1 Ves 7 km vjv od Třebíče, nyní část obce Címěř. 2 1556 městečko W ladislaw . .. ves Strzyžow , ZDB XXVII, 17; 1614 z d ě d in .. . Střížova, CMM 1894, 268; 1678 Stržižow ; 1718 Strzizow ; 1751 Stržižow ; 1798 Stržižau, Stržižow ; 1846 Střischau, S třjžow ; 1850 Stržischau, Střížov, R affay; 1872 Stržischau, Stří žov; 1881 a 1924 Střížov. 3 P. Třebíč. Far. kostel sv. Jiljí. Ces. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Střěz, to domácká zk ratka vzniklá krácením některého ze složených OJ s kom ponen tem Střězi- k stč. střieci, psi. sterg-ti ,,-stříhati, stříci, bew achten“, např. Střezivoj, Střezim ír. Dloužením Střězi-/ Střiezi a úžením ie > í pak Střízow
510
(u S. 1. od 1528 u S. 3. od prvního do kladu). Jm éno pak snadno přikloněno k stříž-, odtud Střížov (u S. 1. od 1678, u S. 2. 1373, ustáleno od 1561). Pro vý klad jm éna Střížov 2. se vzhledem k něm. dokladům typu 1287 Stryzaw i čes. 1384 Strzizow s i třeba přiklonit k OJ Střiž apel. střiž, psi. střižb „střízlík, králíček“, které v době úžení ie kontam inováno se Střiež-/Střež. CV 125 (k střehu)-, Prof IV 202—203 (Střěžov > Střezov, V 594), IV 208—9 (Střížkov, V 566); Svoboda StčOJ 87 a 101; DS 16, 73-74 a 19, 133; Schwarz NOB 262 a VS II 79, 229, 434. Střížovice 1 Ves 6 km jv od Krom ě říže. 2 1365 villam Strzesnicze, ZDO I, 823; 1406 in villa Strzyezow icz, ZDO VII, 254; 1406 super villa Strzizowicz, K P I, 146; 1437 Strzyzow icze, ZDO X, 213; 1490 na Strzizow icze, ZDO XIII. 23; 1571 Strzyzow icze, ZDO XXVIII, 55; 1670 Stržizow itz; 1718 Stržizio w itz; 1720 Strzizow itz; 1751 a 1798 Stržižow itz; 1846 Střižow itz, Střizow ice; 1850 Stržižow itz, Střižovice, R affay; 1872 Strischow itz, Střižovice; 1881 Střížovice; 1893 Střižow itz, Střižovice; 1924 Střížo vice. З P. Kvasíce. Čes. 4 Střížovice, do Střížovic, ke Střížovicom/-ím, za Střížovicama, Střížovák, střížovský. Střížovsko ( = k atastr obce). Střižovice (Trávník); Střížovják/Střížovjáčka (Kvasíce). 5 M J : příp. -ovice k OJ Střěz > Střiez > Stříž, o němž viz S tří žov. Zn. ves lidí Střězových, Střízových. Podoba Střížovice až od 1751. ČV 124. Prof IV 209-210 (7X); DS 20, 335; Schwarz NOB 262. S t u b e n s e i f e n , viz Stříbrníce. S tudánka, K arlova 1 Ves 7,5 km jz od V rbna p. Pradědem ; Sl. 2 1718 in Bad Karlsbrunn — in Hinewider, Sude ten Flum am en-B uch, H. 2. 1937, 115; 1736 H inundw ieder; 1779 dopl. T; 1802 Hinnewider, Prásek, Topografie I, 399; 1805 Hinnewieder, K arlsbrunn; 1836 Hinewieder, H ubertskirch; 1850 Karls brunn, R affay; 1850 Karlsbrunn, Raf-
fay; 1870 Karlsbrunn, Catal. cleri; 1881, 1894 K arlsbrunn; 1924 Karlova Studán ka, Karlsbrunn. З P. B runtál. Od r. 1781 lázně, 1779 hutě. Zámeček H ubertskirch. Něm. 5 M J po založení nejprve německé H inundw ieder z „hin und w ieder „tu a tam , občas, časem, m nohdy“, nejasné však zůstává spojení s vhodným slove sem, s tím i význam ; snad šlo jen o ob čas obývané m ísto nebo o dočasný po byt lovců, jak ukazuje i kostelík sv. H uberta; odtud i 1836 Hubertskirch. Od r. 1718 K arlsbrunn ..Karlova S tu dánka“ podle velm istra řádu německých ry tířů arciknížete K arla, k terý se za sloužil o založení m ístních lázní. ČV —; Prof —. Studená 1 M ěstys 11,5 km záp. od Telče. 2 1365 villam Studená, ZDB IV, 279; 1366 de Studená, ZDB IV. 488; 1377 de Studene, ZDB VI, 486: 1399 ze Studené, CDM XII, 545; 1412 z Stude ne, K P II, 260; 1446 villas Studene et Skrichow , ZDB XII, 456; 1446 sub S tu dená, ZDB XII. 458; 1447 ze Studené, KP III, 283; 1455 ze Studeného, АС IX, 301; 1501 fa rář studensky, PB XV, 473; 1547 z m ěstečka Studene, PB XIX. 168; 1549 Studenec, PB XIX, 300; 1550 do m ěstečka našeho Studene, PB XX, 54; 1550 z m ěstečka Studene, PB XX, 46; 1570 z městečka Studeného, PB XXVI. 110; 1678, 1718, 1720, 1751 a 1798 S tu d ein; 1770 Pečeť m ěstis Studene, VMTelč, 31; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 S tu dein, Studená; 1881 a 1924 Studená. З P. Studená; 1538 se jm enuje poprvé městečkem. Far. kostel sv. Prokopa. V 16. stol. tvrz, pak panský dům. 4 Studená, do Studený, za Studenou, Studeňák, studenckej. Něm. Studen (1962 ve Slavonicích). 5 M J: z adj. stu dená „studená, k a lt“. Městečko, původ ně ves, nazváno buď podle polohy na studeném potoce, u studené vody, nebo podle klim atických podm ínek (obec leží v pom ěrně vysoké a nechráněné poloze; T ak T iray VM-Telč, 351). Do němčiny
přejato M J až v 17. stol. s vynecháním čes. -á a čes. -en substituováno na po zadí nář. výslovnosti -en jako -ein < -ín (srov. 1269 Studin pro Studenec 2.). CV 154, 165, 239; Prof IV 220; Bezlaj II 230, 231; Schwarz 96 a VS 232, Hosák W M XX-P, 7. 6 Dolní m lýn, Horní mlýn, Nový mlýn. 1. Studenec 1 Ves 7 km záp. od Ná měště n. Osl. 2 1104. falzum z konce 12. stol., Studlenec (!), Kosmas 259; 1366 in Studenecz, ZDB IV, 448; 1459 ves Studenecz, PB IV, 21; 1466 Studenec, ves s rybníkem , K P IV. 261; 1481 ves Studenecz, PB V, 20; 1498 že mi drží ves Studenecz, PB Vllb, 39; 1672 Studenetz, Studeneitz; 1718 Studnitz; 1720, 1751 a 1798 Studenetz; 1846, 1850 (Raf fay) a 1872 Studenetz, Studenec; 1881 a 1924 Studenec. 3 P. Náměšť n. O. Bý valy tu rybníky. Ces. 4 Studenec, do Studenca, za Studencem, S tu d eň á k/(nověji) Studenečák, studenecké/(arch.) studenské. 5 Doklad 1104 je koruptela. 6 Zelená hospoda, Pod Hranečníkem. 2. Studenec 1 Ves 4,5 km sev. od Prostějova, nyní část obce čelechovice na Hané. 2 1131 Studene dole, CDM I, 115; 1269 Studin, CDM IV, 31; 1274 vil lam Studendol, CDM IV, 82; 1288 in Sthudeyn, CDM IV, 272; 1350 in S tu dendol, CDM XV, 61; 1447 v Studenczi, PO III, 117; 1508 Studental, v lat. textu, arch. kapituly olomoucké, E II 15; 1596 in S tu d e n ta l... in Studenthal, U rbář K apituly olom., SAB, opis; 1596 in Studenec, U rbář K apituly olom., SAB, opis; 1673, 1718, 1751 Studenetz; 1798 Studenetz, Studenitz; 1846, 1850 (Raffay), 1872 Studenetz, Studenec; 1881 a 1924 Studenec. 3 P. olomoucké kapi tuly. Ces. 4 Stodenec, do Stodenca, Stodenák/ (v pl.) Stodenšči, stodenské. 5 M J : substantivizací adj. studenb „studený, k a lt“ -> studenbcb —y Studenec, a to ze spo jení studenb dolb, potokb; srov. Hlubočec -e- glgbokb lésb, Modřec modrb 511
potoka. Mohli bychom též předpokládat apel. studenec „studně, pram en“ (Miklosich EW 327), zejm. u S. 1. Na spojení s důl ukazují doklady u S. 2: 1131 S tu dené dole, 1274 a 1349 spřežkové Studendol (srov. blízký Suchdol!); odtud i něm. 1269 S tudin ->■ 1288 Studeyn (k -en/-in/-eyn viz Studená) s vynechá ním druhého kom ponentu spřežky. Po lohy obou vsí tom uto výkladu neodpo rují. Něm. S tu d n itz vzniklo u obou jm en až v 17. stol. přijetím české předlohy s hláskovou substitucí -(en)ec > (-n)itz, srov. Jílovec/Eilowitz. CV 152, 163, 239; Prof IV 220—222 (10X; k apelat. stude nec „studně“), V 123; Bezlaj II 230—231; DS 16, 73; Schütz GTSK 56; Machek ES 483; Vasm er REW III 34; Imenik 207; Schwarz VS II 76; Šm ilauer PST 2 172. S t u d e n e c , viz S tu d en á; Dolní S tu dénky. Studénka 1 Město 6 km jv od Bílov ce; Sl. 2 1412 dopl. T (?); 1436 Studen ku, tu ves, K apras II, 33; 1440 o S tu denku, K apras, I, 36; 1441 zboží studniczke, K apras II, 47; 1464 z Studenky, K apras I, 75; 1467 ves Studenku, Kap ras II, 81; 1517 Staude, Gr-M II, 404; 1524 na Studencze . . . zboží studenske, P K r II, 10; 1539 na vsi Studénce, ZDOp 81, ed.; 1561 dopl. T; 1564 lesu studénského, ZDOp 81, ed.; 1564 tvrz a ves S tu denku, ZDOp VII, 11; 1564 gruntu studenskeho, ZDOp VII. 12; 1570 dopl. T; 1580 ves Stu denku, ZDOp VII, 46; 1607 auf Stauding, H. Schulig, Meine Heim at das Kuhländchen, 194; 1636 Dorf Studénka, G. Bierm ann, Geschich te des Herzogstum Teschen, 113; 1647 Stauding, Rolleder, Odry, 193; 1655 in S tudinke, ACO B 12; 1672 in pago Staudingk, Děkan. m atr. bílovecká; 1736 Steudnig, Stadenka (!); 1798 Stauding; 1805 Stauding, Stadenka (!); 1835 Stau ding; 1850 (Raffay), 1852 Stauding, S tu dénka; 1870 Stauding, Studénka, Catal. cleri; 1881 Stu d én ka; 1894, 1906, 1917 512
Stauding, Studénka; 1924 Studénka. 3 P. Studénka. Od 1958 město. Zámek. Far. kostel sv. Bartolom ěje. Ces. 4 Studenka, do S tudenky, ve Studen ce, za Studenku, Studenčan, studensky (Polanka); něm. Staudich, Staudig (1967 ve Svinově). 5 M J; z apelat. studénka, dem inut. k studně, stč. studna, „Brun nen “, „B runnquelle“. V laš. nářečích dosud studenka „studánka, Quelle“. Do něm činy přejato v pol. 17. stol. v podo bě Stauding: čes. u -> něm. au (srov. Suchdol/Zauchtel), -enka —>- -ing se sub stitucí e/i a s vynecháním koncového m orfém u -a (srov. Hor. Benešov/Benisch). ČV —, 229 (Studénky); Prof IV 223 (5X); Liewehr ON Kuhl. 70-71. 6 Selská díra, Nový dvůr Dvořisko, Lesní mlýn, Na S tátní dráze, Nádraží, Neuw irtovské Trávníky. 1. S tudénky 1 Ves 5 km jv od Jih lavy, nyní část obce Puklice. 2 1369 až 1509 de Studenka, (MK I fol. 94b — MK V fol. 239a), Petridesovy výpisky z m ěstských knih jihlavských; 1386 1413 de Parva Studnicz, (MK II fol. 73b — MK III fol. 23) Petrides. výp.; 1419 až 1587 K lein Studnicz (MK IV fol. 66b - MK VIII fol. 154) Petrides. výp.; 1479—1666 K lein Stu d n itz (MK III fol. 327b - MK XII fol. 258b), Petrides. výp.; 1497 de S tu d en ky (MK V fol. 130b) Petrides. výp.; 14.—15. stol. S tu d nitz, Ant. A ltrichter, Dorferbuch. 92; 17. stol. K lein Studniz, K lein studnitz, K hlan stutnitz, K lein Studnitz, Klein Stutnitz, tam též; 1630 Klein Studnitz, U rbář Jihlava. SAB, opis; 1718 Klein Studnitz; 1720 S tu d in ky; 1751 Studnitz; 1798 Studnitz, K lein Stunitz, S tudinky; 1846 K lein Studnitz, Studinka; 1850 K lein Studnitz, malá Studnice, R affay; 1852 K lein Studnitz, Malá Studnice, Studénka; 1872 Klein Studnitz, Malá Studnice; 1881 S tu d én ky ; 1906 Kleinstudnitz, Malá Studnice, též S tu d n ičky; 1915 K leinstudnitz; 1924 S tudénky, K lein Studnitz, dříve Malá Studnice t. Studničky. 3 P. Luka.
4 S tu d ýn ky , do S tudýnek, studýnskej (Cížov). 5 P lurál je pozdější. Dříve nej spíše (Malá) Studénka, (Malý) Studenec, jak ukazuje něm. K lein S iu d n itz (o -itz viz Studenec), vytvořené jako protějšek k V yso kým Studnicím , něm. Gross Studnitz. Zpětným překladem něm. K lein S tu d n itz v 19. stol. čes. MaZd Studnice, jednoslovně Studinka, Studinky. CV 239. 2. Studénky, Dolní 1 Ves 4 km jižně od Šum perka. 2 1353 in Studenca, ZDO I, 262; 1371 super villa Studencze, ZDO II, 107; 1397 super villis Studenka, ZDO VI, 722; 1406 in villis S tu d e n k a ..., ZDO VII, 43; 1412 in villa Studencze, ZDO VIII, 117; 1437 in villis Rohla et Studenek, ZDO X, 54; 1464 in villis Rohle et Studenecz, ZDO XI, 123; 1718 Schónbrunn; 1751 Schoenbrunn; 1798 Schónbrunn, S tu d in ky; 1846 Schoen brunn, Dolnj Studenka; 1852 Schón brunn, dolní S tu d in ky; 1872 Schón brunn, S tu d en ka ; 1881 D. S tu d en ky; 1893 Schónbrunn, Dolní S tu d en ky; 1906 Schónbrunn, S tu d en ky; 1915 Schón brunn, Dolní S tu d ýn ky ; 1924 Dolní S tu dénky, Schónbrunn, dříve Dolní S tu d ýn ky. 3 P. Třemešek. Ces. 4 Stodynke, do Stodynek, za Stodynkama, Stodeňák/„ze S to d yn ek“, stodynské. 5 P řívlastků Dolní a Horní se uží vá jen k bližší identifikaci. V okolních obcích se obě nerozlišují. 3. Studénky, Horní 1 Ves 13 km záp. od Šum perka, 4 km vjv od Štítů. 2 Starší doklady viz u Dolní Studénky. 1510 ves Studenka, ZDO XVII, 19; 1512 z S tu d en ky, PO IX, 52; 1613 ves Stud yn ky, ZDO XXIII, 78; 1650 Stu d yn ky, StA Opava, pob. Janovice, Sb. poz. knih sign. 34 (SM, sv. 11, 33); 1653 v Stu dinkách, tam též; 1656 Studinke, U rbář Ruda nad M oravou, SAB, opis; 1672 Studinek, Děkan, m atrika šum perská; 1674 Stu d in ka ; 1676 Studinek, U rbář Ruda nad M oravou, SAB, opis; 1718 Studinka; 1751 S tu dinke; 1846 S tu d in ke, S tu d in ky, kdysi Studinka a Studi-
na; 1850 Studinka, S tudénky, Raffay; 1881 H. S tu d en ky ; 1893 Studinke, S tu denky; 1906, 1915 Studinke, S tudenky; 1924 Horní S tudénky, dříve S tu d en ky t. Stu d yn ky. 3 P. Ruda, v 16. stol. fara. Ces. 4 Viz Studénky Dolní. 5 Dolní Stu dénky se něm ecky jm enují nejdříve Studinek <— čes. S tu d ýn ky. Teprve od 1718 Schónbrunn: podle m otivace čes. Studénka „B rúnnlein“ spojeno s pra cím přívlastkem schón „krásný“. Horní Studénky rozlišeny od starších Dolních Studének přívlastkem podle polohy. Kolonizovány nepochybně z Dolních Studének, neboť vedle společného jm é na m ají i společné patrocinium (sv. Lin hart). Také lidové povědomí okolních vsí pokládá obě S tudénky za jeden ce lek, odtud i údaje sub 4. Hosák, Sev. Morava 13, 70; Březina Zábřežsko 158 a 444 (zde předpokládá pro Dolní Stu dénky zaniklý Studenec). O M Jr pl. dem inutiva k studně, stč. studna „Brun nen, B runnenquelle“. Viz výše. Schwarz VS II 300. 6 V k atastru je trať Oden dorf; 1351 se uvádí farní ves Odendorj na Šum persku (CDM VIII, 80). Možná, že Horní S tudénky jsou pokračováním této pusté vsi. 1. Studně, Bílá 1 Ves 3 km vsv od Mor. Třebové, nyní část obce Staré Město. 2 1786 Lichtenbrunn, CV 267; 1798 Lichtenbrunn; 1846 Lichtenbrunn, Bjla Studně; 1850 Lichtenbrunn, bílá Studně, Raffay; 1872 Lichtenbrunn, Bílá Studně; 1881 Bílá studně; 1924 Bílá Studně, Lichtenbrunn. 3 P. Mor. Tře bová. Ves založena 1791 parcelací dvora na panství Lichtensteinů. 1786 se připo m ínají lázně. 5 Jm . Bílá Studně je úprava překla du Lichtenbrunu „světlá studně“, jehož Lichten- však dáno podle toho, že panství Mor. Třebová patřilo Lichtensteinům. CV 267; Hosák VVM XXP, 57. 2. Studně, Petrova 1 Dvůr u Bylnice (Valašskokloboucko). 2 1798 Petrowa 513
Studina; 1852 Petrowastudna, Petro- kého Meziříčí. 2 1366 Studnicz, ZDB studna; 1881 Petrova studně; 1893 Pet IV, 415; 1447 villas suas Studnicze et rowastudna, Petrovastudna; 1906 Petro- Oslawu, ZDB XII. 592; 1595 ve vsi vastudna, Petrova Studně; 1924 Petrova Studniczych, ZDB XXXII. 177; 1672, Studně. 1718, 1720 a 1798 Studnitz; 1846 S tu d 4 Ta Petrostudňa, na Petrostudňu, za nitz, Studnic (!); 1850 Studnitz, S tudni Petrostudňú, Petrostudňan, petrostu- ce, Raffay; 1881, 1924 Studnice. 3 P. denský (Bylnice). Budišov a Náměšť n. О. V 16. stol. tvrz. 3. Studně, Tři 1 Ves 7,5 km ssz od Ces. Nového Města, nyní část obce Fryšava. 4 T y Studnice, do Studnic, Studničák 2 1674 Drey B runn; 1718 D reybrunn; !Studničář, Studničařka (Rohy), stud1720 D reybrunn, T ry Studnie; 1749 nické. 5 MJ od původu v pl. Poctiva obec třistvdenska, Svoboda 3. Studnice 1 Ves 4 km sev. od Tel VM-Nové Město, 615; 1751 D reybrunn; če. 2 1356 de Studnicz, ZDB III, 189; 1798 D reybrunn, Tržistudny; 1846 Drei 1678 S tu d n itz; 1718, 1720, 1751 a 1798 brunn, Tři S tudně; 1850 D reibrunn, Tři- Studnitz; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 studně, R affay; 1872 Dreibrunn, Tři Studnitz, Studnice; 1881, 1924 Studni S tudně; 1881 a 1924 Tři Studně. З P. ce. 3 P. Telč. S tará kaple sv. Vojtěcha. Ces. Nové Město. Ves založena krátce před 4 T y Studnice, do Studnic, studnic1645. Ces. 4 Tři Stůně, na Tři Stůně, na Třech kej (Telč). 4. Studnice 1 Ves 14 km sz od Vyš Stunich, za Třema Stuňam a, Třístuňák, Třístuňačka, třistudenckej (k zániku d kova. 2 1660 ex Studnitz, M atr. v Dě srov. žánej, jenej, jena „žádný, jedné, dicích; 1675. 1718 a 1751 S tudnitz; 1798 jedna“. Nověji Tři Studně. Arch. Bal Studnitz, Studnicze; 1846 a 1850 (Raf dov/Baldouv (!), na Baldoufě (!), bal- fay) S tudnitz, Studnica; 1872 Studnitz, d oufskej (Kadov, Sněžné, Vříšť). 5 M J: Studnice; 1881, 1924 Studnice. 3 P. z apelat. studně, stě. studna „Brunnen, Vyškov. Far. kostel sv. Jiljí. R. 1794 Quelle“. Viz Studenec, Studénka. ČV parcel, dvůr. Ces. 239; P rof - . 4 Ta Stodnica i ty Stodnice, na Stod 1. Studnice 1 Ves 5 km vsv od No nici/na Stodnice, Stodničák, stodnické. vého Města na Moravě, nyní část obce 6 Klučí. Rokytno. 2 1348 in villa, que quattuor S t u d n i c e , viz Š tundorf (u Osoblahy). fontes appelatur, ZDB I. 2; 1587 Studnicze, Novoměstský u rb ář; 1590 ves 5. Studnice, Vysoké 1 Ves 10 km Studnicze, ZDB XXXI. 65; 1674, 1718 vých. od Jihlavy. 2 1556 .. . ves Luky, a 1720 S tu d n itz; 1751 R udnitz (!); 1798 ves Studnicze, ZDB XXVII, 17; 1585 Studnitz; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 tvrz a ves Lauky . .. ves Studnicze, Studnitz, Studnice; 1881 a 1924 S tu d ZDB XXX. 192; 1679 a 1718 Studnitz; 1720 Hoch S tu d n itz; 1751 Studnitz; 1798 nice. З P. Nové Město. Čes. 4 T y Studnice/Studněcel(arch.) S tu- Hoch Studnitz; 1846 Hoch Studnitz, W ynice, Stuněce, na St-ce, v, na St-cich, soka Studnice; 1850 Hoch Studnitz, v y Studněčák, Studněčák/Stuničář (Kadov) soká Studnice, R affay; 1872 Hochstud/Studničán (Rokytno), st-ckej. Viz též nitz, Vysoká Studnice; 1881 Vysoká Utěšený Nář. přech. pásu 44. R. 1348 Studnice; 1924 Vysoká Studnice. 3 P. se St. v lat. překladu jm enují Čtyři Luka. Far. kostel sv. Trojice. Ces. 4 T y Studnice, do Studnic, za StudStudně, a to na rozlišení od blízkých Tří S tudní (v. t.). 6 Paseky. nicema, Studničák, studnickej. 5 P ří 2. Studnice 1 Ves 7,5 km jjv od Vel vlastek dán podle polohy na rozdíl od 514
Studnic na Telečsku a Velkomeziříčsku a S tudénky u Jihlavy. Pův. singulár, nověj pl. 0 M J : pl. k apelat. studnice, dem inutivum k studně, stě. studna „Brunnen. B runnquelle“. Form álně ne lze odlišit od substantivizace adj. studbn-ica > studnice „studená voda, voda vytékající ze studny“, srov. Jezer nice (Smil. Vodopis 474). Protože vše chna naše jm éna jsou od původu plu rálová, dávám e přednost výkladu z dem inut. studnice „B rúnnlein“ s přenese ným význam em „místo, kde jsou stu dánky n. studně“. CV 8 , 152, 169, 239; Prof IV 223-224 (7X), B eranek 78; Ros pond RKJ-W rociaw II 56; ZMK 1963, 219; NŘ VIII 190; Hosák VVM XX-P, 7. Viz Studenec, Studně. Studyň 1 Ves zam kla v tra ti ve S tu dených při ústí Zbýšovského do Neslovického potoka (Ivančicko), Nekuda 48. 2 1281 in Stu d yn , CDM IV, 187; 1288 in Sthudeyn, CDM IV, 272. 5 M J p atrn ě znělo *Studyně „studené m ísto“, „studená říčka“, odvozeno sufixem -yn ja k adj. základu stud- „kalt“. Ke kolísání -y n ě '-y ň srov. jm. Hrabyně /H rabyň, Chobyně/Chobyň a apelat. jes kyn ě/jeskyň . — Vzhledem k výkladu, k terý jsm e podali u hesla Ruzyně, mohli bychom i zde sice předpokládat: Studeň, tj. poses. příp. -jb k O J Studen -e- studewb „studený“ a dotvoření no vého nom inativu Studeň analogií s ne přím ým i pády, v nichž -ň-. Avšak v do kladech vždy -yn, -eyn. CV —; Prof —; Nekuda 48; TS II 472. Stupava 1 Ves 15 km sv od Kyjova. 2 1751 Stupaw w a; 1798 Stupaw a; 1846 Stuppawa, Stupaw a; 1850 Stupaw a, S tu pava, Raffay; 1872 Stuppaw a, Stupava; 1881. 1924 Stupava. 3 P. Buchlov. Ves založena krátce před 1750. Ces. 4 Stupava, na Stupavu, na Stupavě, za Stupavú, Stupavják; Stupavňák (St. Hutě, Lískovec), stupavský. 5 M J : ná zev podle říčky Stupavy. Příp. -ava užita nejspíše analogicky podle častých hydronym (viz Opava) k stč. a nář. ape
lat. stúpa, výchmor. stupa „stoupa, S tum pfe“, jímž se krom ě pravé stoupy pojmenovávalo rovněž hutní zařízení k drcení rudy (Machek ES 474). H utní činnost je v okolí Stupavy doložena (srov. i M J Stará Huť a dosud samota Huť < Skelná Huť, v. t.). Avšak Slo van. stupa zn. též „Grube, jám a“ (DS 20, 326; Stanislav Sloven, ju h II 379), Stupava pak „říčka tekoucí dolinam i“, což by dobře odpovídalo poloze vsi, jm éno mohlo být synonymem k *Jamnice. CV 152, 164, 238; Prof - ; IV 225 (Stupná, Stupno); Sm ilauer PST 2 170; Vasm er REW III 34; Im enik 205—206; Bezlaj II 222; Onomastica VIII 250. 6 Huť, B alátův dvůr; Dolňansko, Horňansko. Stupešice 1 Ves 13,5 km jižně od Hrotovic, nyní část obce Běhařovice. 2 1358 in villa Stopoysicz CDM IX, 86 ; 1515 v Stpessiczych (!), PB V llb 86 ; 1522 z Tupessicz, PB XII, 280; 1720 Stupeschitz; 1751 a 1718 Stupeschitz; 1798 Stupeschitz; 1846 Stuppeschitz, Stupe šice; 1850 Stuppeschitz, Stupečice, Raf fay; 1872 Stuppeschitz, Stupešice; 1881 Stopešice; 1924 Stupešice. 3 P. Louka. Na konci 18. stol. parcelován dvůr. Čes. 4 Stopeš'ce, do Stopeš‘c, Stopečák, stopeš‘cké. 5 M J : příp. -ice k domácké zkratce utvořené š-ovým sufixem (-eš, -oš, -iš) z některého OJ s kom ponentem stup- < stop- „stoupiti, Steigen“, např. Dostupá, Neustup, Ostup, Postupa, Stupněv (CV 18) apod. Zn. ves lidí Stup-šových. P rvní doklad — Stopojšice — za psán s nář. změnou u > o, která je na jz. Moravě doložena brzy (srov. Hroto vice'H rutovice, K uroslepy/K oroslepy); -ojšice vzniklo anticipací m ěkkosti, kte rá je obvyklá p ři čes.-něm. přejetích (Mašovice/Maispitz). ČV 18, 125; Prof —; IV 224 (Stupčice: k stupka „tulák“ V 563); Svoboda StčO J 97. S t u r n i c e , viz Starnice, Stochnice. Stušice 1 Zanikly u Jestřebic (Kyjovsko). 2 1349 Stusicz, ZDO I, 75; 1497 v Tušících, ZDO XVI, 34; 1521 na vsi 515
Jestřebicích a n a vsi Stušicích, ZDO dicich, za Sodicema, Sodičák, sodické. XIX, 13, ed.; 1550 ves pustú Stušice, 6 Pastvisko. P J; Vešcece, Za branó, ZDO XXV, 231, ed. V Kovářovicích, potok Semič. 5 M J: příp. -ice k OJ *Stuch, v němž 2. Sudice 1 Městys 17 km ssz od Hlukořen slovesa stuchati se „poltern, ždu- čína; Sl. 2 1330 de Sudcicz, CDM VI, chati se“, nář. štuchat i žduchat. OJ 398; 1349 Zaudicz, Cas. Slez. muzea vzniklo p atrn ě řídkým hypokor. kráce 1963; 35; 1373 Czudicz, Gr-M II. 485; ním jednoduchých jm en jako např. Ko 1410 in Czudicz, ZDK I, 5; 1422 v Suchan/Koch, Čakan/Čak, tedy Stuchan/ diczich, ZDK I, 26; 1434 v Sudyczich, Stuch (Svoboda StčO J 48). Zn. ves lidí KP I, 29; 1523 městečko Sudicze, PO Stuchových. CV Prof IV 224, V 576 XII, 157; 1523 v Sudiczych, PO XII, (Stuchanov); Nekuda 136. 162; 1533 městečko Sudiczi (4. p.), ZDK Stvolová 1 Ves 9 km ssv od K unštá- II, 10; 1557 na m ěstečku a tvrzi Sudi tu. 2 1317 Stwaloua, Lechner I, 5; 1493 czych, ZDK II, 24; 1592 Stetlein Czauna lúce Stvolovej . . . ze Stvolovej, KP dicz, ZDK III, 4; 1611 na Sudiczych, VI, 310; 1575 u Stw olow ey, PB XXVII, ZDK III, 9; 1625 statek saudiczky, ZDK 90; 1593, 1594 ze Ztivolowe, náhrobek IV, 3; 1629 von Zaudicz, Matr. v Opa u kostela v Drahanovicích (V. Houdek, vě; 1736 Zauditz; 1830 Zauditz, Saudice, M oravské vývody erbovní, 1917, 37); Sudžice, za stara Sauderw itz, Knie; 1668 Dorf Stvolová, Odhad, Letovice, 1870 Zauditz, Sudice, Catal. cleri; 1881 SAB, opis; 1674 Stw olow ; 1717 Dorf Sudice; 1924 Sudice, Zauditz. 3 P. Su Stvolov, U rbář, Letovice, SAB, opis; dice; far. kostel sv. Ja n a K řtit. Něm. 1718 Sw ellow ; 1720 Stxuolowa; 1751 Po r. 1945 nově osídleny z Opavska, S tw o lo w ; 1798 Stw olow , Stw olow a; z O stravska i jednotlivě z Holešovská 1846 Stw olow ; 1850 Stw olow , Stvolov, a reem igranty z Volyně. Raffay; 1872 Stw olow a, Stvolov; 1881 4 Sudžyce, do Sudžyc, ku Sudžycam , Stvolová; 1885 Stw olow , Stvolová; 1924 v Sudžycach, za Sudžycam i, Sudžyčak/ Stvolová. 3 P. Letovice. Ces. (v pl. též) Sudžyccy, sudžycky (Bolati4 Ta Stvolová/{ojed.) ten Stvolov, do ce); Sudžyce, do Sudžyc, v Sudžycoch, Stvolový/do Stvolová, Stvolovečák, stvo- za Sudžycom a, Sudžyčan, sudžycky/(ye 1 lovecké. 5 M J: adj. stvolová, tzn. ves, mi arch.) sucky (Hošťálkovice); Sujice, stráň apod. porostlá stvolem. K stě. do, z Sujic, Sujičak/(v pl. jen) Sujiccy, stvol „dřík, stonek rostliny, rostlina sujicky (1969 v Pietraszyně na R atibořs dutým stonkem “. Podoba Stvolov sku. laš. nářečí čes. typu). U nových (i v nářečí) napodobuje toponym izova- osídlenců Sudic: Sudice i Sudžice, ustaná jm enná adj. typu Bukov, Lipov. CV luje se však Sudice. Něm. Cauc, oby 239; Prof IV 226; Machek ES 483; Sku- vatel Cauce, C auďr (1959 v Hlučíně, til MSB1 139. 1969 v Ratiboři), Tsauts u Schwarze 1. Sudice 1 Ves 4,5 km sev. od Bos 330. 5 Jm éno přejato do něm činy velmi kovic. 2 1274 villam Zugitz, CDM IV, záhy se substitucí Sud-/Zaud~: Zauditz, 91; 1391 in Sudycz, ZDO VI, 306; 1547 srov. Suchdol/Zauchtl. ves Sudicze, ZDO XXV, 83; 1569 ves 3. Sudice 1 Ves 7,5 km vjv od Ná Sudicze, ZDO XXVII, 29; 1573 v Sudi- měště nad Osl. 2 1104 Sudici, Kosmas czych, Poz. kniha Drvalovic č. 3609, 2; 259; 1524 z Sudicz, PB V llb, 141; 1649 1677, 1718, 1720, 1751 a 1798 Suditz; Sudicz, U rbář m or.-krum lovský; 1672, 1846, 1850 (Raffay) a 1872 Suditz, S u 1718, 1720, 1751 a 1798 Suditz; 1846 a dice; 1881, 1924 Sudice. 3 P. Boskovice. 1850 Suditz, Sudice R affay; 1872 Suditz> Ces. Sudice; 1881 a 1924 Sudice. 3 P. Mor. 4 Sodice, do Sodic, k Sodicim, v SoKrumlov. Ces. 516
4 Sudice, do Sudic, к Sudicim , za Sudicama, Sudičák, sudické. 5 M J: příp. -ice к O J Sud(a), to hypokor. zkratka složeného OJ s kom ponentem sud- < sQd- ..souditi“, např. Sudom ír, Sudslav, Sudivoj. Zn. ves lidí Sudových. ČV 127; Prof IV 228 (Sudičko); Svoboda StčOJ 87; Schwarz 330 (k sud „R ichter“), VS II 349; S kutil MSB1 140. 6 Olšinský mlýn. P J Koroslípke, Kopájne, č e r vinka. Sudina 1 Zanikla v lese R ichterw ald u Tatenice (Zábřežsko). 2 1280 de Zud endorff, CDM IV, 177; 1412 in Sudyna, ZDO VIII. 48; 1446 Sudinu (4.), ZDO X, 386; 1460 Sudina, Lechner I, 74; 1481 vsi Sudiny, PO V, 143. 5 M J: přivlast. příp. -ina к OJ Suda, 0 němž viz Sudice. R. 1280 zapsáno v hybridní čes.-něm. podobě Zudendorjf, v němž Zudčes. Sud- (zde ještě bez něm ecké diftongizace и /au jak o v Sudkov/Zautke), spojovací -en a -dorj „ves“ jsou analogické. CV —; Prof IV 228 (Sudín); N ekuda 73; B ře zina Zábřežsko 435—436; Hosák SM 1964. 30. Sudkov 1 Ves 6.5 km sv od Zábřeha. 2 1280 Z udendorff, CDM IV, 177; 1281 Zudendorf CDM IV, 186; 1356 Sudcaw, ZDO I, 460; 1373 villam Sudkaw , ZDO II, 349; 1437 villam Sudkow , ZDO X, 174; 1480 v Sudkow ie, PO V, 105; 1480 rybník muoj sudkow sky, PO V, 106; 1510 ves Sudkow , ZDO XVII, 19; 1616 z Sudkova, U rbář Zábřeh, SAB, opis; 1672 Sudkow , Děkan, m at rik a m ohelnická; 1677 C zautke; 1718 Z autka; 1720 Zautke, S u tko w ; 1751 Z autke, 1798 Zautke, Z utkow ; 1846 Z autke, Sudkow , nikoli Z utkow , kdysi 1 Sudina (omyl!); 1850 (Raffay) a 1872 Z autke S udkov; 1881 Soudkov; 1924 Sudkov. З P. Zábřeh. Ces. 4 Sodkov, do Sodkova, Sodkovák/ (arch.) -ál, sodkovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov к O J Sudek, to hypokor. zk ratka к některém u ze složených OJ s kom ponentem Sud-, viz Sudice. Do
něm činy přejato ve 13. stol. s -ov > -au, které oslabeno v -c l > a > e, v 17. stol. pak u > au: S u d ko v /Z a u tke; srov. Sudice/Zauditz, nář. Cauc, k -ov/-e srov. Bludov/Blaude, Pinkov/Pinke. ČV 147; Prof IV 229 (Sudkovice); Svoboda StčOJ 135; Schwarz 330 a VS II 280. 6 M ateska, Podhorka, Sudkovská p řá delna. Sudom ěřice 1 Ves 5 km jz od S tráž nice. 2 1368 villam Czudoromyricz, ZDO I, 990; 1418 super villa Sudomerzycz, ZDO IX, 256; 1541 na Sudomierziczych, ZDO XXV, 37; 1669 Su dom ieržitz; 1673 Sudom ierzycz, Děkan, m atrika veselská; 1718 a 1751 Sudom ieržitz; 1798 Sudom ieržitz, Sudom ierschitz; 1846 Sudom ierzitz, Sudoměřice; 1850 Sudom ieržitz, Sudoměřice, R affay; 1872 Sudom ierzitz, Sudoměřice; 1881, 1924 Sudoměřice. 3 P. Strážnice. V 14. stol. fara, k terá však zanikla. Ces. 4 Sudoměřice, do Sudoměřic, Sudoměřičák, sudom ěrský. 5 Ves nazvána v pol. 13. stol. po Sudom írovi z Veselí, kom orníku břeclavském ; CDB IV, 297. OJ Sudom ír složeno ze sud- „souditi“ a -m ír, o němž viz Miroslav. M J zn. ves lidí Sudomírových. ČV 127; Prof IV 229-230; Svoboda StčO J 87; Hosák VVM X X -P 36. 6 Valcha; P J Čertoryje. Sudom írky 1 Kdysi ves, která sply nula s Veselím nad Mor., nyní ulice tamže. 2 1527 ves Sudom írky, ZDO XXI, 9, ed. 5 M J: dem inutivum k Sudoměřice (v. t.). Srov. Prusinovice —> Prusínky, Trpen(ov)ice -> T rpínky. ČV —; Prof —; Šrám ek Slavia 39, 388; Hosák W M XX-P 36. 1. Suchá 1 Ves 7 km vých. od Třeště. 2 1408 ze Suché, CDM XIV, 23; 1415 villam dietám Sucha, ZDB I, 56; v 16. a 17. stol. v m ěstských knihách jihlav ských: Dürr, Dur, Zu der Dirr, Zur Duerr, von der Duerr, Dyer, Thürre, Dierr, A ltrichter, Dörferbuch, 38; 1720 Dürre; 1751 Dirre; 1798 Dirre, Düren, 517
Sucha; 1846 Duerre, Sucha; 1850 (Raffay) a 1872 Dürre, Suchá; 1881 Suchá; 1924 Suchá, Dur. З P. m ěsta Jihlavy. Něm. 4 Suchá, do Suchý, Suchák, súchoveckej (Stonařov). 2. Suchá, Dolní 1 Ves 9 km jz od Karviné, od 1955 část m ěsta Haví řov; Sl. 2 1305 Sucha utrum que, Prask. poz.; 1447 Sucha, ZVGAS 1893, 370; 1447 beyde Durche, Prask, poz.; 1450 Suche utrum que, List. 207; 1457 z Suchej, Prask, poz.; 1573 Nieder und Ober Suchau, Notizen B latt 1873, 3; 1580 na D. Suche, Zukalova poz.; 1688 in Sucha Inferiori . . . in Suclia Superioři, VB 594; 1736 Nieder-, OberSucha; 1798 Nieder- und Ober-Suchau; 1808 M ittel-, Nieder-, Ober-Sucha; 1850 M ittel, Nieder, Ober Suchau, dolna, prostrzedna, górna Sucha, R affay; 1881 а 1885 Dolní, Horní, Prostřední Suchá; 1894 M ittel-, Nieder, Ober- Suchau, Dolní, Horní, Prostřední Suchá; 1924 Dolní, Horní, Prostřední Suchá, Dolna, Górna, Srednia Sucha. З P. Dolní Su chá. Zámek. Čes.-pol. 4 Dulňo, H urňo, Po-/Prostředňo Su cho, do Suchej, Sušan, suški (Kellner Vých. laš. I, 120, 131; Téma, Těšínsko 1968, č. 2/3, 28). 5 Třemi přívlastky rozlišeno jméno až 1808, a to podle po lohy částí rozděleného statku, což je na Těšínsku časté. 6 Folvarček, Kyjovec, Velký les, Nad cestou, Podlesí, Sosnina, Stavy. O P J v Dolní, Horní a Pro střední Suché viz B. Téma Těšínsko 1963 č. 6/7, 28. 3. Suchá, Horní 1 Ves 8 km jz od K arviné; Sl. 2 Doklady viz Suchá, Dolní. З P. Suchá Horní. Far. kostel sv. Josefa z r. 1836. 1835 založen cukro var. Ces.-pol. 4 Viz výše. 6 Kouty, P a seky, Podlesí, Podolkovice. 4. Suchá, Prostřední 1 Ves 9 km jz od K arviné, od 1955 část města Haví řov; Sl. 2 Doklady viz u Dolní Suché. З P. Dolní Scuhá: ves vznikla 1725 vy dělením z Dolní Suché. Farní kostel 518
sv. Jan a K řtitele z r. 1876. Ces.-pol. 4 Viz Dolní S. 5 M J: z adj. sucha ,,suchá, d ü rre“, tj. říčka při nedostatku vody vysychající nebo půda, louka s nedostatkem vlh kosti apod. Jm éno může být antonymem k Deštná (v. t.), srov. též M okré yCSuché Lazce. Do něm činy přejato jm éno jak na Třešťsku, tak na K arvinsku v podobě Dürr(e), u S. 2 1447 bey de Durche: k střhn. dürre „suchost, Trockenheit, trockener Boden“ (Lexer I 497), což dalo podnět spojovat jm éno se starým něm. právem ,,uf ener dürre sitzen“ (Altrichter, Dörferbuch 38) -*■ avšak český původ jm éna je jistý. ČV 240; Prof IV 232; Bezlaj II 232; Onom astica X III 186; Rospond RKJ-W roclaw II 56; NR XI 19; P átek VM -Jihlava 223, Hosák W M X X -P 7. 6 Am erika. Folvarček, Podlesí. Příkopy, Nový Svět, S tarý Svět, Zbytky. 1. Suchdol 1 Ves 6,5 km sv od Blan ska, nyní část obce Vavřinec. 2 1318 až 1326 in villa Suchdol, CDM VII, 237; 1319 in Suchodol, Lechner I, 4; 1554 ves Sukdol, DM VII, 47; 1565 ves Sukdol, DM XV, 19; 1675 a 1718 Sugdol, 1720 Suchdol; 1751, 1798, 1846 Sugdol; 1850 (Raffay) a 1872 Sugdol, Suchdol; 1881 a 1924 Suchdol. 3 P. Blansko. Ces. 4 Sodul/Soydul/Sogdul, S-dulák/(pl.) So-dulšči; sodulské. Sódol, na Sódol, na Sódolo, na Sódole, Sódolák, sódolské (Boskovice). 6 Dva dvory, též Nové dvory, U Skalního mlýna. 2. Suchdol, od 1959 Suchdol nad Od rou. 1 Ves 6,5 km již. od Fulneka. 2 1257 Zvchodol, CDM III, 259; 1293 dopl. T; 1337 de Cuchental, CDM X V , 45; 1457 w Suchdole, Nová sbírka 116/5, SAB; 1485 (z) Sudolu, LSA III, 104; 1520 Sudol, ZDO XVIII, 30; 1605 Zauchtel (pozn. Zauchtel, als slawisch Suchydol„seichte T hal“, Sachtei, dann Zachtěl und heute Zauchtel) Notizen B latt 1884, 85; 1611 na . . . Saudole, PO XXXVII, 270; 1614 na . . . Saudole, DM XXIII, 255; 1617 na . . . Saudole, PO XXXIX,
354; 1676 Zauchtél; 1718 Zauchtl; 1720 XII 16, 186; Hosák VVM X X -P 76. 6 Zauchtél, Suchdol; 1751 Zauchtl; 1798 Část K lárky (v. t.). S u c h d o l n a d O d r o u , viz 2. Zauchtl, Sugdol; 1846 Zauchtél, Sukdol; 1850 (Raffay) a 1872 Zauchtl, Suchdol; Suchdol. 1. Suchohrdly, od 1959 Suchohrdly 1881 Suchdol; 1924 Suchdol, Zauchtél; u Miroslavi. 1 Ves 12 km jjv od Mor. 1959 Suchdol nad Odrou. 3 P. Kunvald. Far. (již 1337) kostel sv. Trojice. Na Krum lova. 2 1358 in villis Suchohrdl poč. 18. stol. silné vystěhovalectví do . . . , ZDB IV, 258; 1361 in Suchohurdl Ochranova. R. 1783 se vytvořila augs municionen. ZDB IV, 31; 1535 že topí novým spodním rybníkem pod Suchoburská obec. Něm. 4 Sudol/Sugdol, do Sudola, v Sudole, hrdlij na g ru n ty naše wrbiczke, PB XV, Sudolan, sudolsky (Loučka); Suchdol, 252; 1550 lidí jejich suchohrdelskych, Suchdolak, suchdolsky (Suchdol); něm. PB XX, 39; 1614 na Suchohrdlich, ZDB Tsauchtl. 5 Do něm činy přejato už 1337 XXXIV. 114; 1614 ves Suchohrdla, ves jako Cuchental: čes. Such- -> něm. Damicze. ZDB XXXIV, 115; 1667 a 1672 Czucherle nově vysazená ves; 1718 Cuch- s nediftongizovaným ú, které až v 16. stol. > au (Zauchtél, 1591 Zauch- Sucherle; 1720 Sucherl; 1751 Socherl; tel, Liewehr 61; 1634 Zauchtl Liewehr 1798 a 1846 Socherl, Suchohrdél; 1850 61); spojovací -en je analogické; čes. Socherl, Suchohrdly, R affay; 1872 So -dol pak přikloněno k něm. -tal „údolí“. cherl, Suchohrdlí; 1881 Suchohrdly; Po diftongizaci Zuch >• Zauch- vyne 1893 Socherl, Suchohrdly; 1924 Sucho hrdly, Socherl. 3 P. P. Miroslav. V 14. cháno spojení -en, přízvuk na dlouhém diftongu au vyvolal i redukci -tal —> tl. až 17. stol. tvrz, fil. kostelík sv. M ar 6 H ospůdka/Schenkháuseln. kety. Za třicetileté války ves dočasně 3. Suchdol 1 Ves 5 km již. od Koni zpustla, byla však brzy opět vysazena. ce. 2 1379 Suchdol, ZDO III. 525; 1615 Čes. a něm. na Sekdole, Prásek. Organisace 100; 4 Něm. Tsuchl“. Sochohrdle, do So1626 ze vsi Sugdole. LSA 110; 1632 na chohrdel, Sochohrdlák, sohrdelské (Mi Sukdoli . . . v lesích sukdolských, LSA roslav). 5 Do něm činy přejato až 1672 95; 1677 Sukdol; 1718 Sugdoll; 1720 Czucherle nejspíše z čes. nář. Socho Suchdol; 1751 Sugdoll; 1798 Sukdol, hrdle, v němž před r zaniklo h (srov. Sugdol; 1846 Sugdol, Sukdoly, kdysi Hradešín/Radešín, kolísání H ostěrádky Suchodoly; 1850 Sugdol, Suchdol, R af !Hostihrádke). Čes. S něm. C. Od 18. fay; 1872 Sugdol, Suchdol; 1881, 1924 stol. něm. Sucherl s redukcí -hrdly. Suchdol. 3 P. Suchdol. Ces. 2. Suchohrdly, od 1959 Suchohrdly 4 Sogdol, do Sogdola, v Sogdole, Sogu Znojma. 1 Ves 3 km vsv od Znojma. dolák, sogdolské. 5 M J: spřežka su ch t2 1190 Zuchogurdli, připiš z poč. 13. dol-b „suchý d ů l“. Bylo to pojm enování stol.. CDB I, 326; 1226 ad Zuchoherdel, m ísta (dolu. údolí) nápadného od okol CDB II, 285; 1363 in Czuchohurdel, Poních m okřin suchostí. Foneticky se ch lesný, Děd. knihy m ěsta Znojma. 9; v Suchdol asimilovalo na g [Sugdol], 1386 Czuchohrdl, CDM V, 257; 1397 in k teré nebývá graficky zaznamenáno, Czuchohrdl, Polesný, Děd. knihy, 77; 1524 u Suchohrdl . . . z hory suchohrdeltakže je nelze odlišit od dokladů typu Sudol, v nichž g vypadlo. Jm éno Such s;ke, PB V llb. 142. 1672 Czucherle; 1718 dol doloženo jen na starých sídelních Zukerhandl; 1720 a 1751 Z ukerhandl; areálech. CV 150, 175, 189: Prof IV 232 1798 Zukerhandl, Suchordli; 1846 Zuckerhandl, Suchohrdly; 1850 Zucker až 233 (8X), Liew ehr ON Kuhl. 60-61; Schwarz 238, 330 a VS II, 96; Bezlaj II handel, Suchohrdlí, R affay; 1872 Z u k 233; Trávníček HM 339; NR XI, 19 a kerhandl, Suchohrdlí; 1881 Suchohrd519
ly ; 1893 Zuckerhandl, Suchohrdly; 1924 Suchohrdly, Zuckerhandl, dříve t. Suchohrdlí. 3 P. Přím ětice. Ves zpustla za třicetileté války, krátce později však byla obnovena. Něm. 4 Něm. TsugahaH. 5 Na rozdíl od 1. Suchohrdel je zde přejetí jm éna do něm činy s ta ré : Such-/Czuch, Zuch (srov. Suchdol!), čes. -hrdly/něm . -hurdl (do pol. 16. stol.; s náležitým f něm. ur a s vynecháním čes. toponym. form an tu -y). P ak ves zanikla a obnovena pod něm. jm énem Czucherle. Od poč. 18. stol. něm. jm éno upraveno n a „srozu m itelné“ Zuckerhandel kontam inací něm. Czucher-, k teré snadno při časté změně -cher /-k er přikloněno k Zucker „cukr“ a -hurdl adaptováno na -handl, handeln „obchodovat“. O dtud i něm. lidová etymologie „místo, kde se pro dával cu k r“ (zapsáno 1962 v Sakvicích). • M J: akuz. k *suchohrdli, složenému z adj. suchu „trocken“ a hrdlo < gurdlo „Kegel“ ; zn. p atrně posměšně „lidé, kteří m ají suché hrdlo“ tj. pijany, srov. dodnes živou frázi m ít suché hrdlo „rád p ít“. Obě vsi leží n a vinorodé jižní Mo ravě a rovněž na starém sídelním areá lu, na kterém lze výskyt složených jm en obyvatelských očekávat. K tvo ření adj. + subst. srov. Bosonohy. MJ Suchohrdly není v Cechách, tam jen Sucho(-lupy, -m asty, -tlesky; Prof III, 234). CV 162, 191. 265; Spal Pětipsy, 5, 7; B eranek 79, 81; Schwarz 313 a VS II 131, 135; Gómowiez Onomastica XII 17. 6 P u rkrábka, též Jesuitský dvůr/ Burgholz, též Jesuitenhof (v. t.). S u c h o h r d l y u M i r o s l a v i, viz 1. Suchohrdly. S u c h o h r d l y u Z n o j m a , viz 2. Suchohrdly. Suchonice 1 Ves 11,5 km jv od Olo mouce, nyní část obce Suchonice-Přestavlky. 2 1303 Suchouicz, CDM IV, 150; 1482 ve vsi Suchonicích, K P VI, 235; 1593 s lidm i ssuchonichzkym i, DM XXI. 51; 1673 Suchonitz; 1718, 1751 a 1798 Suchonitz; 1846, 1850 (Raffay) a 1872 520
Suchonitz, Suchonince; 1881, 1924 Su chonice. 3 P. olomoucké kapituly. Na konci 18. stol. parcelován dvůr. Ces. 4 Suchonice, do Suchonic, Suchoňák, suchonské. P J Na Suchoňsku (Kokory). 5 M J: příp. -ice k OJ Suchoň, to staré jednoduché jm éno vzniklé substantivizací adjekt. suchu „suchý, trocken“ ; srov. dobru — Dobroň, chudu — Chudoň, tvrdu — Tvrdoň. Zn. ves lidí Suchoňových. CV 126; Prof —; Svoboda StčOJ 161. Suchov 1 Ves 15 km jv od U herské ho Ostrohu. 2 1354 prope villam Suchonempczi que G aum psdorf alio vocabulo dicitur, CDM VIII 284; 1513 do Suchowa, PO I X 184; 1513 z Ssuchowa, PO IX 183; 1617 Sauchoiv, Strážnický u rb á ř; 1669 Suchow ; 1718, 1751, 1798 a 1846 Suchow ; 1850 (Raffay) a 1872 S u chow, Suchov; 1881, 1924 Suchov. 3 P. Strážnice. Ces. 4 Súchov, na Súchov/do Súchova, na Súchově/v Súchově, Súchov’an, súchovský. 5 J a k ukazuje první doklad, znělo MJ původně Suché Němčí. Ves náleží do skupiny vsí, které kolonizoval rod H rabišiců a usídloval v nich Němce. Srov. i blízké Dolní a Horni Němčí, kde i výklad jm éna N. — Z dvoučlenného jm éna X. N. se stalo jednočlenné z iden tifikačních důvodů: pom ěrně blízko sebe ležely tři stejnojm enné osady se jm. Němčí. Proto zde osam ostatněn přívlas tek tak. jako kdyby jm. Suchov bylo odvozeno od OJ Such adj. suchu „trocken“, ačkoli tu jde o analogické -ov k přívlastku Suché. CV 125 (z OJ Such); Prof —; R. Fischer BN 1, 133; Hosák ZMK X II 46, VVM X X -P 7. 6 ^ Dráhy, Trnovský mlýn, Babušácké m lý ny, Horácké m lýny, Zámečnické m lý ny, Pod Kozímelkou, Sum árník. 2. Suchov 1 Zanikl v cúdě olomoucké v neznám é poloze. 2 1464 drží Suchov, Lhotku, Hostěvsko, vsi pusté, K P IV, 329. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Such, o němž viz S. 1. Suchý 1 Ves 7,5 km vých. od Bos
kovic. 2 1798 Suchy, N eudórfl; 1846 lom; 1850 Salbnus, dolní Sokolom, RafSuchý; 1872 Suchy, Suchá; 1881 Suché; fay; 1872 Salbnuss, Dolní Sokolom; 1893 Suchy, Suchý; 1924 Suchý. З P. 1881 Dolní Sukolom ; 1924 Dolní Suko Boskovice. Ves založena v 2. pol. 18. lom, Salbnuss, dříve Dolní Sokolom. 3 stol. Čes. Obyvatelé sídlili do 1754 v Be- P. Sovinec. Něm. 4 Sokolom , do Sokolomi, za Sokolonýšce (v. t.), k terá byla opuštěna, Nekuda 153; VM-Boskovice 177; Hosák mó, Sokolom ák, sokolomské. Něm. HMl 315, 316; Skutil MSB1 141-142. Salbm es. 5 Německy už 1327 Selplaz, 4 To Sochy, na Sochy, na Sochym , ze disimilací Selbnez/s, přikloněním k Nuß Sochyho, k Sochymo, Sochál (není pe- „ořech“ pak 1678 Salbnuss. Východis jor. \) Sochovščák, sochovské (Kořenec)/ kem něm. Selplaz je podle Schwarze sochopské (Ludvíkov). V Suchém nověji 330 a VS II 311 čes. *Zelplaz; tuto po to Suchy, obývat, jm. Suchák i Sochák, dobu však pokládám e za pozdější, a to adj. suchovské i sochovské, arch. soš- podle něm. Selplaz upraveného mezi ské, v pam ěti též sopské. 5 M J: z adj. stupeň původního *Zělipluč: přivlast. suchý „trocken“, tj. místo, které je su příp. ~jb k OJ Zelipl(u)k, které složeno ché. Viz Suchá. z verbálního kom ponentu žěl- „želeti, Suk 1 Zanikl na Velkomeziříčsku bereuen“ a z -pluk < р-ьВсь, synonym a v m ístech dnešních Laštoviček. 2 1678 k rat-, voj- „bojovati, pugnare“ (Svo Suckh; 1718 pustá ves Suck; 1798 S u k boda StčO J 93 a 82). Výskyt tohoto slo (Deutsch), Schw albenfeld; 1881 Suk. 3 ženého OJ i spojení s topoform antem Ves zanikla, 1609 byla znovu vysazena, -jb je na staroosedlém areálu podél říč zanikla opět a nově obnovená slula ky Oskavy ssz od Olomouce možné, Laštovičky; v. t. protože v tam ní toponym ii jsou zastou 5 M J : z apelat. sukb „suk, počátek peny všechny typy archaických m orav větve ze strom u, haluz“. Pojm enováno ských jmen. *Zelipluč přejato do něm činy v nále tak nejspíše místo, kde bylo haluzí, vět voví, souší. Srov. Keř. Křoví. CV 268 žitě substituované hláskové podobě; ž/s, druhá slabika oslabena, č/c — Zelipluč/ (Suky); P rof —. 1. Sukolom, Dolní 1 Ves 2,5 km ssv Selpluc. Vokál u v koncové nepřízvučod Uničova. 2 (Pokud je označení pouze né slabice byl vlastně vyslovován tem Sukolom. není jisto, která z obou vsí je ně, takže m ohl b ý t snadno zaměněn m íněna) 1318 de Sukolom , CDM VI, s a (Selplaz). Podobný vývoj patrně má 141; 1327 in Selplaz prope Nouamciui- i něm. jméno Osoblahy: Hozenplotz <— tatem . CDM VI, 357; 1326 de Sucolom, *O těpluč; Šrám ek ZMK X 761-764. 6 CDM VI. 503; 1352 de Sokolom , CDM Potok Oskava (v. t.). 2. Sukolom, Horní 1 Ves 4 km ssv VIII, 180; 1359 de Sokolom, Reg. VII, 148; 1368 villam Sucolom, ZDO I, 1088; od Uničova. 2 S tarší doklady viz i u Dol 1384 villam Suckulom , ZDO IV, 396; ní Sokolomi. 1517 v Sukolom i Némec1438 Sokolom, PO III, 64; 1503 v Mo- kej, CMM 1957, 311; 1518 v Zadni So rawske Sokolomi, PO VII. 201; 1508 kolomi, ZDO XVIII, 16; 1575 dědiny v M orawskey Sokolomi, PO VIII, 92; Zadnj Sokolomie, PO XXIX, 35; 1586 1512 do vsi naši Sokolomie, PO IX, 112; ve vsi Zadnij Sokolom ij, ZDO XXIX, 1596 statek sokolom sky, PO XXXIII, 141; 1591 puol vsi Zadnij Sokolomie, 532; 1611 na Sokolom ij, PO XXXVII, ZDO XXX. 183; 1678 Aichen; 1718 A y223; 1633 Sokolom ; 1678 Salbnuss; 1718 chen; 1720 Aichen, Hornj Sokolow; 1751 Aichen; 1798 Aichen, Horný Sokolov; Salbniiss; 1720 Salbnus, Dolnj Sokolow (!); 1751 Salbnuss; 1798 Salbnus, Dolny 1846 Aichen, Horný Sokolom, nikoliv Sokolom ; 1846 Salbnuss, Dolný Soko- Sokolov; 1850 Aichen, Eichen, Horní 521
%
Sokolov, R affay; 1872 Aichen, Korní Sokolom; 1881 Horní Sukolom ; 1924 Horní Sukolom , Aichen, dříve Horní So kolom. 3 P. Sovinec. V 14. stol. tvrz. Čes.-něm. 4 Viz Dolní Sukolom. 5 Německy až od 1678 Aichen: k něm. Eiche „dub“, zn. „u dubů, bei den Eichen“. • M J: přivlast. příp. -jb k příjm í Sukolom , to přezdívka složená ze substant. a verbál. kom ponentu su kv „K norren“ a lám ati ..brechen“ (Svoboda StčOJ 203); srov. OJ Hostivař v M J Hostivař v C., Koloděj, Konipas, M akolúšček atd. Jm éno Sukolom se původně vztahova lo jen na Horní Sukolom, neboť Dolní Sukolom byla do konce 15. stol. ozna čována něm. jm énem Selplaz (Salbnuss, v. v.). Jakm ile bylo jm éno Suko lom vztahováno i n a Dolní Sukolom, bylo zapotřebí rozlišit přívlastky: od poč. 16. stol. M oravská a Něm ecká S u kolom = Horní S. též Zadní S., a to podle polohy sm ěrem od sídla panství na Sovinci. Dolní a Horní se objevují teprve od 19. století. R. 1720, 1798 a 1850 neporozum ěním Sokolov. S hanác kou nář. změnou u > o zapisováno jm éno od 1352. V dějinách obou vsí je dosti nejasného, což bude nutno detail ně řešit. ČV 233; P rof —; Schwarz VS II 311. • S u k o l o m , M o r a v s k á , viz Su kolom, Dolní. S u k o l o m , N ě m e c k á , viz Suko lom, Horní. S u k o l o m . P ř e d n í , viz Sukolom, Dolní. S u k o l o m , Z a d n í , viz Sukolom, Horní. S u k o v i c e , viz Zalkovice. Suky 1 Dříve víska, pak osada obce Obyčtov, nyní jen její m ístní část (Zďársko). 2 1720 S u ki; 1798 S u k; 1846 Suck; 1850 (Raffay) a 1872 Suk, S u ky ; 1881 S u k ; 1924 S u ky. 3 P. Zďár. Svo boda, VM-Zďár, 257, soudí, že se r. 1675 M J S u k vztahovalo na Rousměrov a M J Rousměrov na obec Suky. Ves
však byla založena 1789 parcelací dvora zvaného Suk. Čes. 5 Viz Suk. S u l e š o v i c e , viz Selešovice. Sulíkov 1 Ves 4,5 km ssz od Kunštátu. 2 1374 villam Sulicow, ZDO II, 473; 1513 z Sulikow a, PO IX, 218; 1525 ves Sulikow . ZDO XX, 5; 1594 ves Sulikow , ZDO XXX, 283; 1674 Sulikow ; 1718. 1720, 1751, 1798 a 1846 Sulikow ; 1850 Sulikow , Sulíkov, R affay; 1872 Sulikow , Sulíkov (!); 1881 Sulíkov; 1924 Sulíkov. 3 P. K unštát. Ces. 4 Sulíkov, do Sulikova, Sulikovák/ SulikovščáklSulikovčák/Sulikán (Petrov, Rozsíčka)/Suíičán (Horní Poříčí, Rud ka), sulikovskej/sulikovské (Vřesice). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Sulík, to hypokor. podoba k některém u ze slož. O J s kom ponentem sulěj, o nichž viz Silůvky. CV 126; Prof IV 235-236 (Sulejovice, -etice, -ice, -kov, -ovice); Sku lil MSB1 142-143; Rospond RKJ-W roclaw III 75; Onomastice 1956, 270; Fischer-Eichler OSG II 12. Sulim ov 1 Ves 8 km jjv od Krom ě říže. 2 1365 Svlim ow , ZDO I, 823; 1406 in villa Sulym ow , ZDO VII, 254; 1437 Sulym ow , ZDO X, 213; 1490 n a S u ly mow, ZDO XIII, 23; 1561 grunty sulim ow ske, PO XXIII, 187; 1571 ves S u lym ow , ZDO XXVIII, 55; 1670 S ylym ow ; 1718 Sylim ow ; 1720 Silim ow; 1751 Sylym ow , 1798 Silim ow ; 1846 S i limow, Sillim ow , též Sulim ow ; 1850 Silim ow , Silim ov, R affay; 1872 Silim ow, Silim ov; 1881 Silim ov; 1893 Silimoiv, Silim ov; 1924 Sulim ov, dříve Silim ov. 3 P. Kvasíce. Ves se jm enuje 1514 a 1548 pustá, pak byla opět osazena. Ces. 4 Slim ov, do Slim ova, slim ovský Slim ovščák, Slim ovsko (katastr)/nověji S i lim ov . ..; Silim ovják (Karolín), Si-/Slim ovňák (Vrbka), Slim ovák (Lubná). 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Sulim , kte ré mohlo vzniknout dvojím způsobem: buď z participia praes. pass. slovesa su lc ti (srov. Bořim, Chotim, Myslim), nebo hypokoristickým krácením slože ného OJ Sulim ír —> Sulim (srov. Ra
522
t
dim , Ratim , V elim Radimír, Ratimír, Velimír. Svoboda StčOJ 162, 163 p ři pouští rovněž obě možnosti. O základu sul- viz Silůvky. Zm ěna Sul- > Sil-, doložená v nářečí a v některých dokla dech. je buď analogií přehlásky u > i (srov. Tušnovice/Tišnov), nebo vokalické srovnání u-i-o. ČV 30; P rof —; Ros pond RKJ-W roclaw III 61; DS 11, 133. 6 P J Na Táboře. Sulkovec 1 Ves 18,5 km sz od K unštátu. 2 1464 Sulkow ecz, ZDB XIII. 148; 1601 ves Sulkow ecz, PB XXXIII, 52; 1674 Sulkow ecz; 1718, 1720, 1751, 1798 a 1846 S u lko w etz; 1850 Sulkow etz, Sul kovec, R affay; 1872 Sulkow etz, Sulko vec; 1881, 1924 Sulkovec. 3 P. K unštát. F arn í (od 1785) kostel sv. Havla. Ces. 4 Sulkovec, do Sulkovca/-e, v Sulkovcu,l-i, S u lko vák/Sulkovčák (Vítochov)/Sulkovčán (Dalečín)/Sulkán (arch., Karasín), sulkoveckej. 5 M J: přivlast. příp. -ovec k O J Sulek, hypokoristické podobě některého složeného OJ s kom ponentem Sul-, o němž viz Silůvky. MJ Sulkovec lze však chápat jako dem inutivum k *Sulkov, srov. M atějov — Matějovec, Tovačov — Tovačovec. *Sulkov však není doloženo. Viz i Suli kov. ČV 126; P rof IV 236 (Sulkov); DS 20, 291. 6 P J: Láze, Vobecníček, cesta Stežník. S u l o s t o v i c e , viz Silůvky. 5 u 1 o v i c e, viz Silůvky. S u m e r a u , viz Sommerau. Sum rakov 1 Ves 10 km záp. od Tel če. 2 1365 de Zum rakow . .. villam Sum rakow (ZDB IV, 286); 1558 na g ru n ty sum rakovske, PB XXII, 107; 1580 v Saum rakow ě, Tiray, VM-Telč, 366; 1678 Sum rakow ; 1718 Sum rackow ; 1720 Sum rakow ; 1751 Sum rakau; 1798 a 1846 Sum rakau, Sum rakow ; 1850 Sum rakau, Sum rakov, R affay; 1872 Sum rakau, Sum rákov; 1881 Sum rakov; 1893 Sum rakau, Sum rakov; 1924 S um rakov. 3 P. Studená. Čes. 4 Sum rakov, do Sum rakova, Sum rako vskej (obyv. i příd. jm., Telč)/Stmrák o v (Studená), sum ráckej (D. Pole). 5
M J: přivlast. příp. -ov к OJ Súm rak -e- apel. súm rak „soumrak, Dämme ru n g “, srov. OJ M rak, Mrač, Mrákota (nedaleko Sum rakova leží Mrákotín!). Do němčiny přejato až v 18. stol. s po dobou Sum rakau s -ov/-au, odtud i čes. Sum rakov, nikoli náležité *Soumrakov. ČV 102; Prof - ; Svoboda StčO J 197; Schwarz VS II 232. 6 Lísky. Supíkovice 1 Ves 8 km ssv od Jese níku; Sl. 2 1283 Supicovici, А II, 125; 1305 Supikow itz, VMO XXI. 23. 24: 1305 Supeyngisdorf, Schwarz 330 /CDS XIV, 32/; 1363 Subichsdorf, А II, 125; 1410 Subigisdorf, А II, 127; 1430 Saw pisdorff, А II, 127; 1484 Saupisdorf, A II, 128; 1498 Saupersdorf А II, 129; 1514 zu Saubsdorf, А II, 128; 1524 von Saubsdorf, А II 129; 1550 Saupsdorff, Zuber, Jesenicko, 383; 1770 Saubsdorf, А II, 141; 1798 Saubsdorf; 1805, 1836 a 1850 (Raffay) Saubsdorf; 1881 Supí kovice; 1894 Saubsdorf; 1924 Supíkovi ce, Saubsdorf, dříve jen Saubsdorf. 3 P. Frývaldov. Zříceniny hradu, far. kostel sv. Hedviky. 1784 parcel, dvůr, od 1790 těžba vápence; jeskyně. Něm. 4 Něm. Saubsdorf. 5 M J: příp. -ovice к OJ, které vzhledem к něm. Sub-/ Saub- muselo počinati na S-, tedy např. к OJ Supík, které Svoboda StčO J 138 považuje za nejasné; p atří к zvukomalebném u kořeni šup-, paralelním u к šibat, čibat, čabat, (viz M J Čabová, příjm . Cába, Číba; Machek ES 518). Zn. ves lidí Šupíkových. Kdybychom vyšli z ně jaké předlohy s počátečním S- (*Supí kovice), očekávali bychom něm. Zup-/ Zaup-. M J Supíkovice přejato poč. 14. stol. do češtiny v čes.-něm. hybridní po době Supeyngisdorf (s i/ey a sekundár ním n před závěrovým k/g; genitivní -is a -dorf „ves“ jsou analogické) nebo Subichsdorf (s něm. změnou g/ch, není-li сh = к, g). V 15. stol. s diftongizací ü > au (Sawpisdorff), k terá je čas tá (srov. Bludov/Blaude, Sudkov/Z aut ke). Podle něm. M J typu W ernersdorf bylo pak Saw pisdorff upraveno analo 523
gickým -er na „náležité“ 1498 Saupersdorf, z čehož redukcí -er v nepřízvučné pozici od 1514 Saubsdorf, srov. Keprtovice: Gepperdorf —> Gepsdorf. To pak spojováno m ylně se saub „čistý“, takže po 1945 podán návrh na čes. jm éno Čis tá. CV —; Prof —, II (Supí Hora); Schwarz 330 a VS II 306 (z OJ Supík); Zuber Jesenicko 383 (z OJ Supík). Surovice 1 Zanikly v Račickém žlebě (Vyškovsko). 2 1481 Curovice, ZDB XV, 180, ed.; 1481 na vsi Surovicích, ZDB XV, 219. ed .; 1497 v Surovicích, ZDB XVII, 50, ed.; v indexu edice chybně lokalizováno na Syrovice u Zidlochovic. 3 Ještě 1563 tu byl kostel. 5 M J: příp. -ovice k OJ *Sur(a), to buď z adj. s u r t „surový“ (nebo substantivizované sur(a) „surový člověk“, srov. lašskou nadávku sura m. i f. člo věku hrubém u, zákeřném u, sprostému), nebo je O J *Sur(a) domácká zkratka složeného OJ Súrad se so- „sou-, m it“ a r a d t „rád “, k terá vznikla podobným krácením jako OJ Ratim, Sulim , Velim Ratim ír, Sulim ír, Velimír. Srov. i OJ S urdík Sur-da? (u Svobody StčOJ 138, nejasné). MJ zn. ves lidí Surových. CV P rof - . S u r o v i n , viz Syrovín. 1. Sušice 1 Ves 6 km sev. od Uh. Hradiště. 2 1344 in Suzichcz, CDM VII, 551; 1464 in villas Sussicz, K P IV. 355; 1464 Sussicz (2.), PO IV, 63; 1655 Sussycz, ACO B 12; 1671 Sussicze; 1673 Suschitz; 1718 Sussitz; 1720 Suschitz; 1751 a 1798 Suschitz; 1846 Suschitz, Sussice; 1850 Suschitz, Sušice, R affay; 1872 Suschitz, Sušice; 1881, 1924 Sušice. 1881, 1924 Sušice. 3 P. Napajedla. Ces. 4 T y Sušice, do Sušic, Sušičan/Sušičák (Babice), sušický. 6 U nádraží, V ci helně, P J: Zaobrančí, tj. za Olbram skem (viz tam). 2. Sušice 1 Ves 7 km sv od Přerova 2 1078 Sussiczi, CDB I, 79; 1160 Suhsici, CDB I, 208; 1397 Sussicz, ZDO VI, 554; 1399 in Susschicz, CDM XII, 524; 1437 v Sussiczich, PO III, 26; 1517 v Suši 524
cích, CMM 1957, 309; 1544 z Sussicz, PO XIX, 129; 1550 lidé naši sussiczsstí, PO XXI, 53; 1718 Suschitz; 1751 Suschitz; 1798 Suschitz, Sussitz; 1846 Suschitz, Sussice; 1850 Suchitz, Sušice, Raffay; 1872 Surschitz (!), Sušice; 1881 Sušice; 1885 Suschitz, Sušice; 1924 Sušice. 3 P. Výkleky. R. 1788 rozparcelován dvůr. Ces. 4 Ty Sušice, do Sušic; Sušičák, sušic ké. 6 Kudlov. 3. Sušice 1 Ves 2 km sv od Mor. Tře bové, nyní m ístní část Mor. Třebové. 2 1365 villam Sschussicz, ZDB IV, 225; 1373 Csuschicz, ZDVGMS 41, 1939, 55 až 72; 1375—1377 Czussczic, Czuzzicz, Czuczicz, tam též, 87; 1398 Sussicze, ZDO VI, 740; 1408 Sussicz, CDM XIV, 6 ; 1490 Sussicze, ZDO XIII, 17; 1548 Ves Sušice, U rbář Mor. Třebová, SAB. opis; 1618 Ves Sušice, U rbář Mor. T ře bová; 1677, 1718 Tschuschitz; 1751 Tschitschitz; 1798 Tschuschitz; 1846 Tschutschitz, Cussice, kdysi a lépe Sussiče; 1850 (Raffay) Tschuschitz, Sušice; 1872 Tschischitz, S u šic e ;' 1881 Sušice; 1915 Tschuschitz; 1924 Sušice, Suschitz. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Sušice, do Sušic, Sušičák, sušické/-ej. Něm. Tšušets. 5 Do němčiny přejato v podobě Tschuschitz. v němž počát. č ■*— čes. S, které však nepůvodní, ný brž vzniklé analog, vyrovnáním Sušice <— > Sušice (srov. Sošůvka •<— > Sušůvka). Podle němčiny i čes. 1846 Cussice. O M J : příp. -ice k O J Such (o němž viz Suchov) nebo k jeho palatalizovaném u protějšku Suš (srov. dvojice Rad Raz, Mlad/Mlaz, Sluch/Sluš). Zn. ves lidí Suchových, Sušových. CV 125, 240; Prof IV 237—238 (tam sg.!); Schwarz 130 a VS II 244. S v á n o v, viz S voj ano v. 5 v a ř e c, viz Svářeč. 1. Svárov 1 Ves 7 km jz od Jevíčka. 2 1320 Sw arow, Lechner I, 5; 1544 ves Swarow, DM VII, 28; 1633 Sivarow; 1650 Dorf Svarov, U rbář Svitavy, SAB, opis. 1668 Dorf Svárov, Odhad Letovice,
SAB. opis; 1717 Dorf Svarov, U rbář Letovice, SAB, opis; 1718, 1751, 1798, 1846 Swarow; 1850 (Raffay) a 1872 Swarow, Svárov; 1881, 1924 Svárov. 3 V r. 1317 větší díl vsi biskupské léno v obvodu svitavském. Ces. 4 Svárov, do Svárova, Svárovák, svá rovské, svarovšči (pl. Velká Roudka). Něm. Swarov. 2. Svárov 1 Ves 10 km vj od N apaje del. 2 1669, 1718. 1798 a 1846 Sw arow; 1872 Swarow, Svarov; 1893 Swarov, Svárov; 1881, 1924 Svárov. 3 P. Březolupy. Ves osazena p atrně n a konci 16. stol. Ces. 4 Svárov, do Svárova, Svárovjan, svá rovský. 3. Svárov 1 Zanikl u Hostie (Zdounecko), kde je dvůr Svárov. 2 1381 in villa Swarov partem , ZDO IV, 17; 1417 in villa Swarow, ZDO IX, 104; 1464 in Sw arow, ZDO XI, 460; 1561 ves pustou Sw arow, ZDO XXVII, 25; 1881 Svárov (dvůr). 3 Ves zanikla v 2. pol. 15. stol. za uherských válek. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Svár <— apelat. svár „S treit“. Nelze však vy loučit apelat. pojetí „místo, o které ve den sv ár“, jak často v P J (např. v Bolelouci, Doubravici). CV 126; Prof IV 240-241 (4X), V 571; Svoboda StčOJ 204; Bezlaj II 217; Skutil MSB1 143; Schwarz VS II 244; Hosák W M XXP 42. Svařenov 1 Ves 5 km zsz od Vel. Me ziříčí, nyní část obce Hrbov. 2 1376 in villa Svarzenow, ZDB VI, 281; 1418 v Svařenově, K P III, 38; 1846 Sw aranau, Sw ařenow ; 1872 Swarzanau, Sva řenov; 1881 Svařanov; 1885 Swarzenau, Svařanov; 1893 Swařanau, Svařanov; 1924 Svařenov, dříve Svařanov. 3 P. Stránecká Zhoř. Na konci 15. stol. ves zpustla, před 1775 obnovena. Čes. 4 Svařanov, do Svařanova, Svařanovák, svařanovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Svařen, to z part. pass. k slo vesu svářiti sě „svářiti, streiten ““, srov. skrb iti — Skrben, trpěti — Trpěn/Trpen.
Svařenov vyrovnáno v nářečí vokalicky na Svařanov. ČV 30, 126; Prof IV 240 (Svařenice — jiného původu!). Svo boda StčOJ 148. Svatišov 1 Zanikl někde na panství drahotušském (Hranicko). 2 Přip. se jen 1371 Sw atischow, ZDO II, 69. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Svatiš, domácké podobě některého ze složených osobních jm en s kom ponentem svat(viz Svatobořice). CV —; Svoboda StčOJ 151; N ekuda 48; Prof —. Svatobořice 1 Ves 3.5 km jz od Ky jova. nyní část obce Svatobořice-M istřín. 2 1349 in Swatobirzicz, ZDO I, 115; 1355 in villa Swathoborzicz, ZDO I, 387; 1376 in villa Swatoborzicz, ZDO III, 210; 1447 ve vsi Swatoborzicziech, PO IV, 16; 1463 v Swatoborzicziech, PO IV, 16; 1464 in villa Swatoborzicz, ZDO XI, 194; 1523 vsi Swatoborzicz, PO XII, 135; 1526 na g ru n t muoj swatoborsky, PO XIII, 30; 1531 na ves Sw atoborzieze, ZDO XV, 150; 1539 ves Sw attoborzycze, ZDO XXV, 19; 1552, na vsi Sw athoborzyczych, ZDO XXI. 264; 1554 ves Swatoborzicze .. . nad Sw atoborskym rybníkem , ZDO XXV, 181; 1586 v gruntech m ejch swatoborskeych, PO XXXI, 184; 1612 na Sw atoborzitczych, PO XXXIII, 455; 1633 Sw atobořitz; 1636 na statku svatobořickým . . . statku svatobořskýho, LSA 529; 1670 Sivatoboržitz; 1718 Sw atoboržitz; 1720 Swatoborzitz; 1751 a 1798 Sw atobor žitz; 1846 Swatobořitz, Sw atobořice; 1850 Swatoboržitz, Svatobořice, Raffay; 1872 Sw atoborzitz, Svatobořice; 1881, 1924 Svatobořice. 3 P. Svatobořice. V středověku tvrz. Ces. 4 Svatobořice, do Svatobořic, Svatobořák, svatoborský. 5 M J : příp. -ice k OJ Svatobor, složenému z adj. svqt> svat- s významem původně „silný, stark, m ächtig“ nikoli „svátý, heilig“ (ten se v OJ nevyskytuje) a -bor „bojo v a t“. Zn. Ves lidí Svatoborových. CV 127; Prof IV 242—3 (Svatobor); Svobo da StčOJ 87. 91; ZMK VI 234; R. Ve 525
čerka, Alm anach Velká Morava, Brno 1965, 150; Eichler Letopis A 14/2, 159. Svatoňovice 1 Ves 6,5 km zsz od Vít kova, nyní část obce Budišov nad Budišovkou; Sl. 2 1377 m ít Swatanowicz, . . . Sw atansdorf, Gr-M II, 488; 1429 Sw atonsdorff, K apras I, 19; 1440 Sw athonyowicze, K apras I, 34; 1440 Sw athonyowicze, K apras II, 45; 1486 ves Sw atoniowicze, ZDOp III, 20; 1522 Sw atoniowicze, ZDOp III, 59; 1611 Sw atonowicze, P K r z r. 1634, 150); 1608 dopl. T; 1640 Schw anczdorjj, Soupis 91; 1720, 1736, 1805 a 1835 Schw ansdorj; 1798 Schw annsdorf; 1850 Schw ansdorj, Svatonice, Svatoňovice, R affay; 1870 Schw ansdorj, Svatoňovice, Catal. cleri; 1881 Svatoňovice; 1894 Schwansdorj, Svatoňovice; 1924 Svatoňovice, Schwansdorj. 3 P. Melč. Něm. 5 M J: příp. -ovice k O J Svatoň, to buď hypokor. podoba některého ze slo ženého O J s kom ponentem Svat-, např. Svatobor, Svatoslav, Svatom ír (srov. Blahoslav — Blahoň, Jaromír — Jaroň), nebo substantivizací adj. svaty —*■ Sva toň (srov. m ilý — Miloň, suchý — Suchoň, ščědrý — Sčědroň). Oba způsoby vzniku O J Svatoň nelze od sebe rozlišit. O původním význam u Svat- viz Svatobořice. M J zn. ves lidí Svatoňových. Do něm činy p řejato již 1429 v hybridní podobě Sw atonsdorj — v 18. stol. Schw andorj (čes. S -f konsonant — něm. S + konsonant, srov. Sm olkov -> Schmol-, Slatina —> Schlattein; spojo vací -(t)ons oslabeno v nepřízvučné po zici n a -tns/-ns: Schw ansdorj; genitivní -s a -dorj „ves“ jsou analogické). Hyb ridní podoba jm éna p atří do areálu jm en toho typu na jihozápadním Opav sku a Vítkovsku (viz s. v. B ratříkovice, Mankovice, Stachovice, Těchanovice). CV P ro f IV 273; Svoboda StčOJ 161; Schwarz VS II 314. 6 Grafinov/ G rafenau, též Schenháusel, Svatoňovický m lýn/Schw ansdorfm ůhle. Svatoňůvka 1 Zanikla v okolí Rozstání (Plumlovsko). 2 1463 Sw atonuw 526
ku (č.), PO IV, 2; 1492 vsi pusté: Vankuš, Svatonivka, ZDO XIV, 45, ed.; 1597 ves pustou Sw atoniuw ku, ZDO XXXI, 39. 5 M J: dem inutivum k Svatoňová -eSvatoňova (ves, lhota), v němž přivlast. příp. -ova k OJ Svatoň, o kterém viz výše. O přechodu posesív. Svatoňova k adj. Svatoňová viz Machová. K deminutivizaci srov. Petrová-Petrůvka, Myslová/M yslůvka a blízké jm éno Sošůvka/ Sušová. CV —; P r o f —; Nekuda 73; Jančík, Rozstání a Baldovec 22. 1. Svatoslav 1 Ves 8,5 km vjv od J ih lavy, nyní část obce Luka nad Jihlavou. 2 1556 ves (pustou) Sw atoslaw u Luk, ZDB XXVII, 17; 1585 tvrz a ves Lauky .. . s pustou vsí Sw atoslaw y, ZDB XXX, 192; 1846 Swatoslau, Swatoslawa; 1850 Swatoslau, Svatoslav, Raffay; 1872 Sw a toslau, Svatoslav; 1881, 1924 Svatoslav. 3 P. Luka. Ves byla v 16. a 17. stol. pustá, 1721 znovu vysazena. Ces. 2. Svatoslav 1 Ves 10 km zjz od Tiš nova. 2 1240 Sw atozlaw , CDB III, 260; 1258 Zwatozlaus, CDM III, 274; 1656 fa rá ře swatoslawskeho, M atr. Něm. K nínice; 1674 Sw atoslaw ; 1698 ze Sw atoslawie, M atr. D. Loučka; 1718, 1720, 1751 a 1798 Sw atoslaw ; 1846 Sw atoslau, Sw atoslaw a; 1850 (Raffay) a 1872 Sw a toslau, Svatoslava; 1881 a 1924 Svato slav. 3 P. Tišnov. Far. (již 1419) kostel P. Marie. Dříve ham ry. Ces. 4 Ta Svatoslav/(st. g.) Svatuslavaf (zcela ojed.) ten Svat-slav, do Svatuslave, ve Svatuslave, ve Svatuslavě, za Svatuslavjó, Svatuslavák, svatuslavské. Pejorat. Jobův, do Jobuva, Jobák, jo buvské (Braniškov). V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 6 Vildomcův mlýn. 3. Svatoslav 1 Ves 12 km ssz od Tře bíče. 2 1432 villa Swatoslaw, Neumann, Nové pram eny, 258; 1556 klášter Trzebicz . . . ves Swatoslaw, ZDB XXVII, 17; 1559 ze vsi Swatoslawie . . . do vsi Pawlinowa, PB XXII, 161; 1559 v Sw a toslawie, PB XXII, 174; 1678, 1718, 1751.
a 1798 Sw atoslaw ; 1846 Swatoslau, Sw atoslaw, lépe Swatoslawa; 1850 Sw ato slau, Svatoslav, R affay; 1852 Swatoslau, Svatoslava; 1872 Swatoslau, Svatoslav; 1881 Svatoslav; 1893 Swatoslau, Svatoslawa; 1906, 1915 Svatoslau, Svatosla va; 1924 Svatoslav, dříve Svatoslava. 3 P. Třebíč. Čes. 4 Ta Svatoslav, do Svatoslavi, ve Svatoslavi, za Svatoslavjó, Svatoslavák, svatoslavské. 5 M J : přivlast. příp. -jb k OJ Svatoslav, to složeno z kom ponentu svatadj. svqt (o význam u viz Svatobořice) a ze substantiva slávu (o význa mu viz Miroslav). Všechna tři m ísta jsou soustředěna na záp. M oravu do podhůří Čes.-mor. vrchoviny. CV 127; Prof IV, 244; Svoboda StčOJ 86. 6 Na seči, Cí py. P J M ladkov a Vařenov m ají názvy po zaniklých vsích. Svébohov 1 Ves 5,5 km ssz od Zábřeha. 2 1360 in villa Sweboholo, ZDO I, 709; 1360 Swebohob, ZDO I, 711; 1365 W rbohow ZDO I, 941; 1373 in Sw ebohow, ZDO II, 295; 1447 Swebohow, ZDO X,, 592; 1497 Schwilbogen, L. Falz, Geschichte der S tadt H ohenstadt 99; 1510 ves Sw ebohow , ZDO XVII, 19; 1585 Ves Svejbohov, U rbář Zábřeh, SAB, opis; 1602 Schwilbogen, L. Falz, Geschichte der S tadt H ohenstadt, 67; 1616 z Svejbohova, U rbář Zábřeh, SAB, opis; 1677 Schw ilbogen; 1718 Schwillbogen; 1720 Schw ielbogen; 1751 Schw il bogen; 1798 Schwibogen, Schwilbogen, Schw ibochow ; 1846 Schwilbogenn, Schwebochow, Sw ibochow ; 1850 Schw ill Schwebochow, Sw ibochow; 1850 Schwillbogen, Švibohov, Raffay; 1872 Schwillbogen, Svebohov; 1881 Svébo hov; 1893 Schwillbogen, Svébohov; 1915 Schwillbogen; 1924 Svébohov. 3 P. Zá břeh. V 1. pol. 19. stol. doly na železnou rudu. Čes. 4 Svébohov, do Svébohova, Svébohovák, svébohovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Svéboh < Svojeboh, které slo ženo z přivlast. zájm ena svoje „svůj, eigen, sein“ a -boh „úděl, štěstí, bohat
ství“ n. „bůh, deus“. Do něm činy pře jato v 15. stol. se S v >- S v- (k tomu viz Svatoňovice) a s e i\ Své- > Schw i-, takže v kom binaci se zachova ným -bo- spojeno s apelat. Schw ibbo gen „průjezdní oblouk“ z čehož disimilací bb > Ib Schwilbogen. ČV 52; Prof IV, 244 (Svébohy aj.), V 557, 558; Svo boda StčOJ 70, 88 : G ebauer Slov. stč. I 75; Vasm er REW I 327; Schwarz 298; Březina Zábřežsko 352. Lidová etym o logie: m ístní uhlíř měl na rozdíl od okolních pohanských vsí svého boha. S v e j s l a v , viz Svéslav. Svéradov 1 Zanikl na Vizovicku 1 km jižně od Pozděchova, kde je dvůr Svéradov (Nekuda, 120). 2 1549 vsi pus t é . . . Svěřadov, ZDO XXV, 203. ed .; 1578 Svědřado, ZDO XXIX, 89; 1924 Svéradov. 4 Zaniklá paseka Na Sveradově, sveradovský. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Svérad, k jehož tvoření srov. Svébohov; -radu „rád, gern“. ČV —; P rof IV 245 (Svéradice); N ekuda 120. Svésedlice 1 Ves 9 km vjv od Olo mouce. 2 1371 in villa Swesedlicz, ZDO II, 155; 1391 villam . . . dietám Sw esedlicze, ZDO VI, 330; 1393 villam integram Swessedlicz, CDM XII, 170; 1600 ze Svysedlic, Prásek, Organisace práv, 256; 1609 dědiny Svisedlicz, Prásek, Or ganisace práv, 258; 1627 Hwésálice, Ko menského m apa; 1673 Sw isedlicze; 1691 Zwisedlicz, Děkan, m atrika Olomouc; 1718 Sw iesedlitz; 1720 Sw ysedlitz; 1751 a 1798 Sw isedlitz; 1846 Swiesedlitz, Sw isedlitz, Swisedlice; 1850 (Raffay) a 1872 Sw iesedlitz, Svísedlice; 1881 Své sedlice; 1893 Sw isedlitz, Svísedlice, též Svésedlice; 1924 Svésedlice, dříve S visedlice. 3 P. Hrubčice. Čes. 4 Svysedlece/Svý-, do Svysedlec, S vysedlečák, svysedlecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Svésedla, vzniklým p atrně analo gicky podle složených OJ Svéboh, Své rad spojením zájm enného kom ponentu své- < svoje, se sedl-, o němž viz Sedlatice. Zn. ves lidí Svésedlových. Úže 527
ním S vé- > S v ý - zapisováno od r. 1600 do 1924 nářeční Svýsedlice, které kráce ním upraveno na Svýsedlice. CV 119; Prof; Svoboda StčOJ 88. Svéslav 1 D vůr u Jestřebí (Blanen sko). 2 1576 na dvoře Sw eyslaw y, PO XXIX, 155; 1578 na Swogislawi, PB XXVII, 342; 1600-1659 Svojslava, jetzt Svejslav, H. W ankel, Bilder aus der M ährischen Schweiz, 315; 1623 na Svejslavi, VM-Blansko, 105; 1881 Svéslav; 1906 Svéslav; 1924 Svéslav, dříve Svěslav. 3 P. Č erná Hora. Čes. 4 Ten Seslav, na Seslav (kam?), na Seslavi (kde), za Seslavem , seslavské (Jestřebí). 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Svéslav, k jehož tvoření viz Svébohov a Svéradice. O -slav viz M iroslav. Na zván po Svéslavovi z Bořitova z pol. 13. stol. CV - ; Prof - ; Hosák XX-P 37. 1. Svět, Nový 1 Dříve osada, nyní část obce Slatina (Bílovecko); enkl. 2 1798, 1846 N euw elt; 1850 N euw elt, N ový svět, R affay; 1870 N euw elt, N ový S vět; 1924 N ový Svět. 3 P. Slatina; osada vznikla na konci 18. stol. Ces. 2. Svět, Nový 1 D říve ves, pak osada, nyní část m ěsta Olomouc, 2 km jv od Olomouce. 2 1521 Dědina; 1655 Salzer Gut, U rb ář kapituly Olomouc, SAB, opis; 1726 Saltzergut, U rbář kapituly Olomouc, SAB, opis; 1798 Saltzerguth; 1846 Sálzergut, Neue Welt, N ow ý Sw ět, kdysi Dědina; 1850 Sálzergut, N ový svět, Raffay; 1872 Sálzergut, N ový Svět; 1881 N ový S vě t; 1893 Salzergut, Neue Welt, N ový S vět; 1924 N ový Svět, Sálzergut. 3 P. M ěsta Olomouce. Osada nál. pův. olomoucké rychtě pod názvem Dědinka „D örfel“. Za budování olomoucké pev nosti byla zrušena a obnovena teprve 1736 parcelací dvora. Ces.-něm. 5 Německý název Sálzergut je podle rodiny Salzerů, dlouholetých držitelů olomoucké dědičné rychty, jimž proto ves náležela. Viz i sub. 3. 3. Svět, Nový 1 Ves 11 km sz od Slavonic, nyní část obce Radíkov. 2 1885 N euw elt, N ový S vět; 1924 N ový Svět. 528
3 Osada vznikla sice již před r. 1750, ale jm enuje se v katastrech až od r. 1788 a lexikonech obcí teprve 1885. Byla totiž považována za součást Dolního Radíkova. 4. Svět, Nový 1 Ves 6 km ssv od Třeště, nyní část obce Spělov. 2 1798 Neuwelt, N ow asw et; 1846 Neuivelt, N ow y S vět; 1850 N euw elt, N ový Svět, Raffay; 1872 Neuivelt, N ový S vět; 1881, 1924 N ový Svět. 3 P. Batelov. Osada vznikla krátce po r. 1751 parcelací dom inikálních pozemků a náležela jako osada k Spělovu. Ces. 5 MJ novodobé, dáno obrazně mís tům nově osídleným na rozlišení od m íst starých, tj. dříve osídlených. K subst. svět „W elt“. CV 241, 264; Prof IV 245-246; DS 4, 108 a 110. 6 Na Stránkách, Na Skvárovně. 1. Světlá 1 Ves 7,5 km jižně od Je víčka, nyní část obce Sebetov. 2 1536 ze vsi Sw ietla, PO XVII. 128; 1677 a 1718 S w ietly; 1720 a 1751 Sw ietli; 1798 Sw ieťly; 1846 Sw ietli, S větlý, kdysi a lépe Sw ětla; 1850 (Raffay) a 1872 Sw iet ly, Světlá; 1881 Světlé; 1893 Sw ětly, Světlá a i Světlé; 1906 Sw ětly, Světlá; 1924 Světlá. 3 P. Sebetov. R. 1787 tu parcelován dvůr. Ces. 4 To Světlý, na S vě tlý (kam), na S vě t lým (kde), Světelšči, světelské. 5 Rod jm éna kolísá s neutrem Světlé, což je u adjekt. jm en častý jev. 6 Pastouška. 2. Světlá 1 Ves 9,5 km zsz od Telče. 2 1678 a 1718 Sw ietla; 1720 Sw etla; 1751 a 1798 Sw ietla; 1846 Swietla, S w ětla ; 1850 Sw ietla, Světlá, Raffay; 1872 Sw itla, Světlá; 1881. 1924 Světlá. 3 P. Telč. Ces. 4 Světlá, na Světlou, SvětelákjSvětlák, světelskej. 3. Světlá 1 Zanikla 3 km záp. od Měřína v tra ti Světlých (Velkomeziříčsko). 2 1466 ke vsi pusté Sw itla tak řečené, LSA III, 191; 1556 (pustou ves) Swietla u Chlumku, ZDB XXVII, 17. 4. Světlá 1 Zanikla u Zdounek, kde je dvůr Světlá. 2 1412 Sw yetla, ZDO
VIII, 21; 1561 ves pustou Sw ietlau, ZDO XXVII, 21; 1881 Světlá (samota). 5 M J : z adj. světlá „licht“, tj. ves za ložená na m ístě světlém = na mýtině, výseku, vyvýšenině v lese apod. Srov. něm. Lichtendorf, -berg. ČV 155, 167, 241; Prof IV 248. 249 (10X), Schwarz NOB 260: S kutil MSB1 147-148; Hosák VVM XX-P, 8. S v ě t l á , část obce Světlá Hora, viz Lichtvard. 1. Světlov 1 Ves 8 km od Místku, nyní m ístní část Krm elína. 2 1785, 1846 Lichtenberg; 1850 Lichtenberg, Světlov, Raffay; 1872 Lichtenberg, Světlov; 1881 Světlov. 3 P. Paskov. Založen 1785 parcelací krm elínského dvora. Ces. 5 O něm. Lichtenberg v. Světlá. 2. Světlov 1 Tvrz u Rohová (Hlučínsko); Sl. 2 1502 tvrz Světlov, ZDK I. 60, 80; 1507-1572 dopl. T; 1512 díl Světlova . . . ZDK I, 71; 1676 nově vy stavěný dvůr Světlovice, Prask, pozůs talost. 3 Tvrz zanikla p atrn ě za třiceti leté války a na konci 17. stol. vznikl zde dvůr. 3. Světlov, Nový 1 Zámek nad Boj kovicemi. 2 1512 na Nowem Sw ietlowie, PO IX, 122: 1517 z panství sw ietloivskeho, PO X, 228; 1536 o statek sivitlow sky, PO XVII, 47; 1594 zámek Noivy Sw ietlow , ZDO XXX, 281; 1598 zámek N ow y Sw ietlow , u rb ář světlovský; 1611 statek now osw ietlow sky, PO XXXVII. 232; 1633 Sw ětlow ; 1670 a 1720 Sw ietlow ; 1751 Sw ietlau; 1798 Neu Sw ietlau; 1846 Sw ietlau, Sw ětlow ; 1881, 1924 Světlov. 3 Zám ek byl vystavěn n á hradou za zbořený hrad Světlov (avšak na jiném místě); v 2. pol. 19. stol. byl přestavěn. 4. Světlov, Starý 1 H rad u Podhradí (Uherskobrodsko). 2 1360 in Sw ietlaw castrum , ZDO I, 715; 1371 de Sw ytlow , ZDO II, 11; 1392 in Sw ietlow , CDM XII. 94; 1399 castri Sw yetlow , ZDO VI, 921; 1412 super castro Sw yetlow , ZDO VIII, 7; 1436 bonorum Sw ietlow , KP III, 436; 1438 Sw ietlow , PO III, 59; 1463 Sw iet-
low, PO IV. 20; 1464 zboží swieťlowskeho, PO IV, 93; 1466 castrum S w iet low, ZDO XI, 248; 1494 zboží sw ietlow skeho, PO VI. 140; 1515 na hrad zbo řený Starý Sw ietlow , ZDO XVII, 49; 1881 St. Světlov. 3 H rad byl zbořen za uherských válek v 2. pol. 15. stol. Byl lénem biskupským. 5 P řívlastky „S tarý" a „Nový“ byly dány až na poč. 16. stol. po založení zámku Nového Světlova. • M J: viz Světlá; české Světlov m á analogickou příp. -ov podle apelat. jm éna typu Bu kov, Lipov. Srov. něm. Lichtenstein, -burg, jm éna pro hrady. CV 126, 266; Prof —. Sviadnov 1 Ves 2,5 km od Místku. 2 1267 villa de Zwenser, CDM III, 402; 1288 Sw ensir, CDM IV, 266; 1389 Paruum Sw enzer, . . . villam Swenser, Lechner I, 15. 16; 1402 „den langensw enss“, Prásek, Dějiny knížectví Těšín ského, 153; 1450 dopl. T; 1522 Ober und Nieder Sw iadnow, Gr-M II, 574; 1522 dopl. T; 1554 Sw iadniow . . . lidj Sw iedniow skych, Not. B latt 1873, 86 ; 1555 z Dolního Svědnova, Slez. sb. 1953-P, 26; 1573 Ober Sw iadniow , Notizen B latt 1873, 80; 1580 Ves Svědňov, Slez. sb. 1953-P. 56; 1580 v Horním Svědňově, tam též; 1580 Sw iednow , U rbář hukvaldský. SAB, opis; 1580 Dorf Sviednov, U rbář frýdecko-m ístecký, SAB, opis; 1580 dopl. T; 1583 ze vsi Sviadňova, U rbář frýdecko-m ístecký. SAB, opis; 16. stol. Lange-Sviedinov, VM-Místek, 48; 1583 ze Sw iedm ow a, ACO B 12; 1603 Sw iedniow , Soupis 47; 1672 Sw iad niow, Děkan, m atrika ostravská; 1718 Sw adinow ; 1751 Sw odinow ; 1798 Sw iad niow; 1846 Sw iadnow; 1850 Swiadniow, Svjadnov, Raffay; 1872 Swiadnow, Svjadňov (!); 1881 Svědňov; 1924 Sviad nov. 3 P. Hukvaldy. Ces. 4 Ten Svjadnov, na Svjadnov, na Svjadnově, Svjadnovjan, svjadnovsky/ Svjadňov . . . 5 M J : nejspíše z původ ního *Sviadimov, to přivlast. příp. -ov k OJ S v ’adim, Sviadim , to z part. praes. 529
k (dnes nářečním u) sv’adit, svjadit „svě dět, jucken“, srov. hom oostrav. sv’adz’ič (Loriš Rozbor 10, 79) „svědět“, valaš. sv’adit „svědět“. Ve sv’a-, svja- je m ěkkost jakoby pokračováním psi. *svq(srov. uvja zn u t/u víznut), ač původní je kořen svě-, přičemž § (> lašské, valaš ské -’a) je nepůvodní (viz též M achek ES 487). M.J leží mimo oblast slezskopolských nářečí, takže nelze uvažovat o dispalatizaci typu květ-kw iat. Na pů vodní participiální původ výchozího OJ ukazuje i doklad 1583 Sw iedm ow (s ie a m) < Svědim ov s vypadnutím nepřízvučného i ; srov. Postřelimov > Postřelmov. Jm éno S. leží n a staré sídelní oblasti místecko-jičínské, takže výskyt participiál. OJ S věd ím je v tam ní toponym ii možný. Srov. i blízký (V)ratimov, jehož základem nem usí být O J (V)ratim dn a zvratnou analogií přehlás ky a > ě 1672 Sw iadnow. Zápisy 1678, 1718 Svad- snad ukazují na tehdejší S v ’ad-, nikoli Svjad-. Protože v m ístním nářečí (á > ) o > o, změněno hyperkorek tn ě 1751 Svad- > Svodim ov. O 1267 až 1402 Zw enser v. tam. ČV 30, 141; Prof —; Prásek SA III-3, 157 (vidí ve jm. S. psi. „svend“ — svqd-, neudává však ani původ, ani význam slova. Spo ju je tak é jm éno S. se jm. Zwensir, kte rý splynul se Sviadnovem). Schwarz VS II 420. Svibice 1 Ves 2 km jjz od Ces. Těší na, nyní m ístní část města Český Tě šín; Sl. 2 1461 Swibicza, Gr-M II, 567; 1461 Swibicz, Notizen B latt 1873, 5; 1482 . . . a svíbickým i poddaným i . . . svíbických, Němec, M ateriály, č. 11; 1482 Sw ibiczer (Schibitzer) Not. Blatt 1874, 71; 1523 Svibica, Němec, Listinář, č. 436; 1621 Wes Swibicze, Davídek, U rbář těšínského knížectví, 129; 1736 a 1798 Schibitz; 1808 Schibitz, Ssibicze; 1850 Schibitz, Swibica, R affay; 1881 Svibice; 1885 Svibice; 1894 Schibitz, 530
Svibice; 1917 Schibitz, Svibice, Sibica; 1924 Svibice, Schw ibitz, Swibica. 3 P. těšínské komory. Pol.-čes.-něm. 4 Svibica!Sibica, do S-ice S-bican, š-ick’i. 5 M J : dem inut. příp. -íce k hro m adném u jm. svibí < svibbje, to k apel. sviba, varianty k svída „dřín, H artrie gel“ ; zn. m alé svibí, m alá svibina. menší dřínový porost. K tvoření srov. vrbí/ Vrbice, javoří/Javořice (dnes Javoříčko), v C. zboží/Zbožíce dnes Zbožíčko). Jm. svíba a svída jsou v některých slovan. jazycích vedle sebe, srov. v C. Svíba/ Svidná (Prof IV 251), sloven, svíb, slovin. sviba/svidina „cornus“, srb. siba „H artriegel“/suida „ilex“. Na Moravě svid- doloženo jen z antroponym ie. ČV —; Sm ilauer PST 2 174; Machek ES 489; Rospond RKJ-W roclaw II 43; DS 20, 307; Bezlaj II 236; Sedláček Snůška 208; Im enik 209; Davídek Těšínsko 66, 131 (k r. 1755 přijm . Sviba, z čehož nespráv ně odvozuje i M J S; na str. 12 dokonce ze jm éna ptáka!); Tém a Těšínsko 1969 č. 1, 28—29 (s chybnou citací Soustavy ve Slez. sb. 63, str. 374). 6 Balina, Sa dový, Nová Svibice, S tará Svibice. 5 v í c h o t í n, viz Sychotín. Svinošice 1 Ves 11 km vých. od Tiš nova. 2 1210, falzum z 13. stol.. Siuinositce, CDB II, 364; 1349 in Sw ynoschycz, ZDB I, 111; 1365 villam Sw inossicz, ZDB IV, 171; 1406 z Svinošic, KP II, 6 ; 1437 villam Synossicze (!), ZDB XII, 318; 1499 Swinossicze, ZDB XVII, 38; 1509 ves Swinossycze, PB VII, 52; 1674 Sw eynoschitz; 1718 Schw inoschitz, 1720, 1751, 1798 a 1846 Sw inoschitz; 1850 (Raffay) a 1872 Sw inoschitz, Svinošice; 1881 a 1924 Svinošice. 3 P. Kuřim. V 15. stol. tvrz. R. 1784 rozpar celován dvůr mezi fam ilianty z Čech. Ces. 4 Svenušicef(nověji) Svinušice/Svenušice (arch, v K uřim i, v Lažanech) do Svenušic, k Svenušicím , za Svenušicama, Svenovščák (jen tak), svenušické. Přezdívka Češí kulenatí — část fam iliantů po parcelací dvora byla z Čech; v tra
dici některých rodin dosud povědomí Zeit. Humb. Univ. Berlin 1967, GSR 5, původu z Cech. 5 M J : příp. -ice k jed 653; Hosák Ostrava, sb. 1., 1963, 55; noduchému příjm í Svinoš, utvořeném u Dějiny O stravy 661. 6 Dubí, Přem yšlov, k apelat. svině „Sau“ příp. -oš napodo též Nové Dvory, U mostu. bením hypokoristik typu Dobr oslav — 2. Svinov 1 Ves 4,5 km jz od Mohel Dobroš, srov. vítr/V ětroš, býk/B ýkoš, nice, nyní část obce Pavlov. 2 1351 vlk//V lkoš. Zn. ves lidí Svinošových. Sw ynow , ZDO I, 240; 1359 in Sw inow , CV 126; Prof Svoboda StčOJ 152; ZDO I, 615; 1498 se Sw inow em , ZDO Reinh. Fischer BN 1, 118; Skutil MSB1 XVI, 87; 1514 ves Svinov, ZDO XVII, 144. 6 Na výrazích, V jenerálce, Za 143. f. 24 v; 1533 na vsi Svinově, ZDO Červeným mlýnem. XXIII, 81, ed.; 1584 Schweine, Ed. 1. Svinov 1 Městys 6 km sv od Klim-Teichmann, Geschichte der S tadt Mügkovic, nyní část obce O strava VIII; Sl. litz, 45; 1672 Schw inow , Děkan, m atri 2 1265 Schouebrunne, CDM III, 370. ka m ohelnická; 1677 Schw eine; 1718 avšak v indexu CDM V uvedeno Schon- Schw eine; 1720 Schweine, Sw iniow a; nebrunne; 1270 Schonnebrvnne, CDM 1751 Schw eine; 1798 Schweine, Sw inow ; IV, 34; 1434 (s) Sw ynow em , K apras II, 1846 Schw eine, Sw inow ; 1850 Schweine, 31; 1514 v Sw iniow ie, ZDOp III, 45; Sviňov, R affay; 1881 Svinov; 1924 Svi 1539 zboží sw inow ske, POp X, 17; 1542 nov, Schweine. З P. Města Mohelnice. ve vsi Sw ynow ie, ZDOp V, 23; 1557 na Od 16. stol. těžba hrnčířské hlíny, v 1. potoku ve vsi Sw inow ie, POp XIII, 197; pol. 19. stol. těžba železné rudy a grafitu. 1570 ve vsi Sw inow ie, POp XVIII, 123; Něm.-čes. 1650 folverku Sw inowa, P K r z 1634, 71; 4 Svinov, do Svinova, Svinovák, svi1662 n a tvrzi sw iniow /sk/e, P K r z 1634, novské. Expres. Sviňov (Palonín). 6 S tří120; 1736 Schónbrunn, Sw inow ; 1740 tež (v. t. č. 7). v Svinově, AI. Adamus, D ějiny m ěsta 3. Svinov, nyní Janoslavice. 1 Ves O stravy, 63; 1798 Schónbrunn; 1805 9 km vjv od Zábřeha. 2 1343 Sw ynow , Schoenbrunn, Sw inovo (!); 1835 Schón- CDM VII, 482; 1344 Sw inow , CDM VII, brun, Svinov, Catal. cleri; 1850 Schón 572; 1480 Sw inow , ZDO XII, 29; 1585, brunn, Svínov, R affay; 1881 Svinov; Svinov, U rbář zábřežský, SAB, opis; 1894, 1917 Schónbrunn, Svinov; 1924 1616 z Svinova, U rbář Zábřežský, SAB, Svinov. 3 P. Klimkovice. Od 1936 měs opis; 1672 Schw inow , Děkan, m atrika to, od 1957 připojen k Ostravě. Ces. mogelnická; 1677, 1718, 1751 Schw eine; 4 Svinov/to Svinovo (Hošťálkovice), 1798, 1846 Schw eine, Sw inow ; 1850 do Svinova, o S vinovu/ -ě, Svinovjak/ Schweine, Sviňov, R affay; 1872 Schw ei Svinovjan, svinovsky. Svinov (Porubá, ne, Svinov; 1881 Svinov; 1915 JanoTřebovice) 5 M J doloženo nejprve v po slawitz, Janoslavice; 1924 Janoslavice. době německé 1270 Schonnebrvnne -> З P. Zábřeh. Ces. 18. stol. Schónbrunn, to ze spojení (Dorf) 5 Ves byla přejm enována 1904 na po am schónen Brunnen „u krásné stud čest svého rodáka říd. uč. Ja n a M ikysny“. Srov. něm. Schónberg s. v. Šum ky; podnětem byla častá zám ěna se Sviperk. Již poč. 13. stol. existovalo ne novem na Mohelnicku. Hist. m ístopis pochybně paralelní jméno české Svinov. střed, a sev. M oravy 557. 9 M J: jm en Jd e o původní dvojjm ennost, která je ný tv a r adj. svinový, stč. sviňový, tj. pro údobí něm. kolonizace v m ístech se nejspíše potok, močál, v němž se svině starším domácím osídlením častá, srov. brodí, Saubach. CV 126; P rof IV 256; sousední Porubá/Hannersdorf, Bílovec/ DS 20, 390. Wagstadt, Karviná/Arnoldisdorf. Š rá Sviny 1 Ves 5,5 km vsv od Vel. Mezi m ek Soustava 392; L utterer Wissensch. říčí. 2 1368 in villa Svinnych, CDM X,
531
53; 1483 s Sw iniho, LSA III. 181; 1500 z Sw inuow , LSA III, 25; 1539 z Sw inuoiv . . . ze vsi Sw inu, LSA III, 40; 1560 ves Sw ijnney, ZDB XXVIII, 18; 1611 ves Sw iny, ZDB XXXIV, 88 ; 1674 Sw ynny; 1718 S w in n y; 1720 Sw inni; 1751 Sw innj; 1798, 1846 Sw inny; 1850 Sw yny, Sviní, R affay; 1872 Sw inny, S vin y; 1881, 1924 Sviny. 3 P. Křižanov. Čes. 4 Svine (pl.), ze Svinu, ke Svinum , ve Svinech, za Svinam a, obývat, jm éno ze Svinu!(pejor.) Sviňák, svinenské (pejor.) svinské/svinecké (Lhotky). 5 M J: pů vodně adjektivní podoba S vin n ý n. Svinné (nář. Svinný), to depalatalizací ze stě. sviňn- < svinun- k subst. svině „Sau“ ; zn. místo, ves, kde se pěstovaly svině, kde se brodily atd. Adj. svinný, svinný zaniklo jsouc nahrazeno adj. svin-ský. Tato náh rada neproběhla však v toponymii, proto adj. S vin n ý (m. nebo neutr.) přehodnoceno na subst. nom. S vin y na zlomu 15. stol., pak načas ještě kolísání S vinné/Svinná/Sviny. CV 241; Prof IV 255-256. 6 P J V Léčkách a C hlestovsky rebnike po zaniklých vsích Loučky a Chlístov (v. t.). Svitavice 1 Dříve víska, nyní dvůr u Lazinova (Boskovice). 2 1409 z Svita vice, K P I, 359; 1438 zboží Svitavice, KP III, 499; 1464 drží na Svitavicích dvory, K P IV, 440; 1533 z Switawicze, PO XV, 327; 1881, 1924 Svitavice. 5 M J : dem inutivum k Svitava (v. Svitavy). Srov. Opava/Opavice, Ostra va/Ostravice, Morava!Moravice, Vltava Vltavice. CV —; Prof —; Nekuda 150; Skutil MSB1 76; ZMK VIII 215. Svitávka 1 Městys 5,5 km zsz od Bos kovic. 2 1201, falzum z poč. 14. stol. Sw itaw iam sim iliter villam forensem, CDB II, 352; 1221 in Switauis, CDB II. 218; 1363 Czwitáleyns, Mendl, Knihy počtů, 119; 1515 z S w itaw ky, PO X, 61; 1527 v Sw itaw cze, PO XIII, 100; 1527 z m ěstečka Sw ita w ky, PO XIII, 247; 1532 k m ěstečku našem u Sw itaw cze, PO XV, 251; 1551 z S w ita w ky, PO XXI, 189; 1599 na dolním m lejně Sivitavcze, 532
PO XXXV, 28; 1633 Sw itaw ka; 1643 k záduší sw itaw skym u, M atrika ve Svitávce; 1643 městečko Sw itaw ka, M at rik a ve Svitávce; 1643 městečko Sw i tawka, M atrika ve Svitávce; 1644 z Sw i taw ky, M atr. S vitávka; 1667 Z w itaw ka; 1718 a 1751 Z w ittaw ka; 1798 Zw itaw ka, Sw itaw ka; 1846 Z w itaw ka, chybně Sw i tawka; 1850 Sw itaw ka, Svítavka, Raf fay; 1872 Sw itaw ka, Svitávka; 1881, 1924 Svitávka. З P. Sebetov. R. 1583 vysazena na městečko. Far. kostel sv. Jan K řtit. Ces. 4 Svitávka, na S vitá vku , na Svitávce, Svitavčák, adj. „ze S v itá v k e “ (svitavské k Svitavy). 5 M J : původně Svitava, od 1515 Svitávka (něm. zdrobnění s ge nitivním -s už 1363). Viz Svitavy. CV 241; Prof - ; Schwarz 160 a VS II 99; Skutil MSB1 144-146. 6 Labuť, Hodiška, Horní mlýn, Na ostrůvku, Pod skalou, V kopcích, Pod ohrázkou, V Sebrán kách (leží u Sebranic!). Svitavy 1 Město. 2 1256 oppidum nostrum . . . ubi A ntiqua Zuitaw ia sita fuit, CDM III, 239; 1267 circa Suitauiam , CDM III, 402, 1285 in districtu Sw itauiensi, CDM IV, 227; 1295 inter Sw itauiam, CDM V, 26; 1318—1326 Prouincia Czwitauiensis, CDM VII, 237; 1320 Provincia Czwitauiensis . . . prope Sw itauiam, Lechner I, 4, 5; 1330 nostre civitatis in Suittauia, CDM VI, 392; 1373 in Czwetavia, ZDVGMS 41. 1939, 145; 1389—96 in civitate nostra Czwitavia, CDM XI. 581; 1394 zur Czwittaw, CDM XII, 185; 1402 tota communitas in Sw ittauia, ZDVGMS V, 273; 1403 Czwitavia, CDM XIII, 301; 1412 von der C zwittaw, ZDVGMS, 1939, 95; 1517 czu der Czwitta, K. Lick, Zur Ge schichte der S tadt Zw ittau, 1910; 1525 město Sw ita w y . . . z Sw itaw , Mírovský urbář; 1544 u Sw itaw , DM VII, 28; 1565 Sw itaw sstij, DM XV, 9; 1633 Zwitta, Z w itaw y; 1633 zur Zw itaw , Prasek, Organisace, 132; 1677 Z w ittaw ; 1718 Z w ittau; 1720 Zw ittau, Sw itaw a; 1751 Z w ittau; 1798 Zw ittau, Zw ittaw a; 1846
Zw ittau, Zw itaw a; 1850 S tadt Zw ittau, Svitavy, Raffay; 1872 Zw ittau, Svitava; 1881 S vita vy; 1893 Zw ittau, Svitava i Svitavy; 1906 Zw ittau, Svitava; 1924 Svitavy, Zw ittau. 3 P. Svitavy. Far. kos tel Navštiv. P. Marie, dříve far. kostel sv. Jiljí. R. 1784 zřízena pošta. Něm. 4 Svitavy, do Svitav, ve Svitavách, Svitavák/( pl.) Svitavčči (Blanensko), Svitavské; něm. T sw atT sw qte. 5 M J: ze jm éna řeky Svitavy, to k slovesu svitati „licht w erden“ hydronom ickým sufixem -ava, o jehož původu viz Opa va. Nazvána tak řeka s průzračnou, čis tou vodou, srov. ve Slezsku Vidnava „vidná voda“ ; apelat. svitat posud na Valašsku: napit sa sviťacej vody „čisté, průzračné“ (Velké Karlovice). K tvoření hydronym ze sloves srov. Chyňava, Drchlava, Sázava, Spálava (Prof s. v. a C uřín OP II 37). Od říčního jm éna Svitava nazvány dem inutivně Svitávka a Svitavice, srov. Morava - Moravice/ Morávka, Jihlava - Jihlavice'Jihlávka. Jsou to jm éna původně pro horní toky oněch řek. Do něm činy přejato s náleži tou starší substitucí S v Z w a -ava -3 > au: Svitava —> Zw itta, Zw ittau. CV 241; Prof V 554; Schwarz 329 a VS II 256; NR XII 184, XIV 109. 1. Svoboda 1 Kolonie u Štěpánkovic (v. t. sub 6) na Hlučínsku, nyní jejich část. 2 1871 Svoboda; 1881. 1924, 1935 Svoboda. 4 Svoboda, na Svoboda, na Svobodže, za Svobodům , ze Svobody (— obyv. a příd. jm.). 2. Svoboda 1 Dříve osada, nyní část m ěsta Jeseníku; Sl. 2 1573 auf der Frei heit, Zuber, Jesenicko, 320; 1798, 1801 Freyheit; 1799 V orstadt Freiheit; 1836 Freiheit; 1881 Svoboda; 1894 Freiheit; 1924 Svoboda, Freiheit. 3 P. Frývaldov. 5 M J; z apelat. svoboda „Freiheit“. Jm éno dáno při udělení jisté právní vý hody nově založené osadě. CV —; Prof IV 258—259; Zuber, Jesenicko 320; Sm ilauer Úvod 147; Bořek ZNT 236; Schwarz 123; Veselovski Slavia XXI 463.
Svobodin 1 Osada obce Vernířovice, s níž splynula (u Loučné nad Děsnou = = Vízmberka). 2 1786, 1798 Freiheits berg; 1846, 1872 Freiheitsberg, Bedřichov; 1881 Svobodin; 1893 Freiheitsberg, Svobodin; 1924 Svobodin, Freiheits berg. 3 P. Vízmberk. Založen 1786 par celací dvora. Něm. 5 Pův. něm. Freiheitsberg „svobodná hora“ vzniklo uměle při založení osady, zn. kopec, který při parcelaci zůstal svobodný, prostý nějakých závazků. Na podobením čes. M J s poses. -ín (srov. sousední Sobotín!) vzniklo analog, jm éno Svobodin. Ves založena rytířem Stettenhofenem, po němž nazvána v 19. stol. český též Bedřichov. Viz i Stětínov. CV - ; Prof IV 259. 1. Svojanov 1 Ves 16 km záp. od Li tovle, nyní část obce Kozov. 2 1382 Swanow, CDM XI, 278; 1408 Sw oyanow , ZDO VII, 621; 1464 Sw oynow , ZDO XI, 34; 1494 ZDO XV, 5; 1586 ves Swanow, ZDO XIX, 139; 1677, 1718, 1751 a 1798 Sw anow ; 1846 Swanow, kdysi i Sw ojanow, 1850 (Raffay) a 1872 Swanow, Svojanov; 1881 Svojanov; 1905 Swanow, Svojanov i Svánov; 1915 Sw anow, Svo janov; 1924 Svojanov, dříve Svánov. 3 P. Bouzov. Ces. 4 Svánov, do Svánova, svánovské. 2. Svojanov 1 Ves 9 km vsv od Mor. Třebové, nyní část obce Borušov. 2 1318 až 1326 Czwoyanow, CDM VII, 237, S .; 1563 Svánov, ves pustá, U rbář Mor. Třebové, SAB, opis; 1590 dvůr Svánov Dolní, ves Horní Svánov a ves Dolní Svánov s dvorem. ZDO XXX, 45, ed.; 1677 Woyess; 1718, 1720 a 1751 Woyes; 1798 Woyes, Sw anow ; 1846 Woyes, Woies, Sw anow ; 1850 Wojes, Svanov, Raffay; 1872 Wojes, Sw anov; 1881 Svojanov; 1893 Wojes, Svanov i Svoja nov; 1924 Svojanov, dříve Svánov. 3 P. Mor. Třebová, před 1590 ves byla pustá, 1590 dvě vsi: Dolní a Horní Svojanov, které splynuly v jednu. Na poč. 19. stol. těžba m lýnských kamenů. Něm. 4 Svojanov, do Svojanova, ve Svoja533
nově, Svojaňák, svojanovské. Něm. WO- 3 P. Nová Říše. Ves zpustla v 15. stol. jes. 5 Něm. Woyes vzniklo přejetím čes. R. 1709 tu vznikl při silnici zájezdní Svojanov dekompozicí Svo j- _> něm. hostinec nazvaný podle obrázku „U Bí Zwoy, které chápáno zu W oy-; srov. lého anděla“ a pak i obnovena ves. Ces. Cvrčovicel Zurspitz/U rspitz. Příponové 4 Do Svojkovic, Svojkovák,/Svojkák, -ov vynecháno a -an-, které rozšířeno svojkovskej. Arch. Andělka, na A nděl v něm. o genitivní -s na -ans (Woyans), ku, Andělák, andělskej. 5 M J: příp. změněno na -es; srov. (Moravany) -+ -ovice k OJ Svojek, to hypokor. podoba Morawans/M orbeins —> Morbes, (Měnín) některého ze slož. O J typu Svojslav (viz -> Meneins Menes. Svojanov). Zn. ves lidí Svojkových. 3 S v o j a n o v zaniklý u Sebrova V prvním dokladu zapisováno 1257 Woy(Blanensko), viz Svojenov. kow iz: dekompozice Svoj-/z Voj-. V 18. 4. Svojanov 1 Zanikl 1 km jv od že stol. též něm. W eissenengel „beim wei lez. stanice B ystřička (Vsetínsko), kde ßen Engel, u bílého anděla“, z čehož je trať Na pustém a pole Svojanov české nář. Andělka, U Anděla (v. t.) (zpráva řed. K. Pavlíka). 2 1548 vsi podle hostince vystavěného při vídeň pusté . . . Svojanuov, ZDO XXV. 168, ed. ské silnici (viz sub 3) a m ajícího tehdy 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Svojan, ve znaku bílého anděla. Srov. jm éna to domácká zk ratka některého ze slože hostinců U bílé labutě, U bílého lva ných O J s kom ponentem Svoj < svój apod. CV 127, Prof IV 259-260 (Svo„sein, eigen“, např. Svojboh, Svojslav, jak), Svoboda StčO J 135; DS 15, 73; Tiray VM-Telč, 368; Schwarz VS II 234. Svojžir (viz Svébohov). Stažením oja > 6 U Anděla (hostinec, v. t.). á vznikla podoba Svánov, srov. moja > Svojšice 1 Zanikly u Karlovic na Namá, stojatí > státi. — P J Na Swoganoivie (1670), StA Opava; pole Svojanov, pajedelsku. 2 1368 villam Zwoysiczem (1800). tamže. CV 31, 127; Prof IV 259; ZDO I, 970; 1371 Swoysicze, ZDO II, Svoboda 157; DS 4, 136; NDB 251; 49; 1437 villam desertam Swoyssicze, ZDO X, 97; 1506 ves pustou Swoyssicze, Schw arz VS II 245-6. S v o j a n o v , D o l n í , v. Svojanov 2. ZDO XVII, 9. 3 Ves zanikla za válek S v o j a n o v , H o r n í , v. Svojanov 2. husitských. 5 M J : příp. -ice k OJ Svojša > SvojSvojenov 1 Zanikl u Sebrova (Bla šě, hypokor. podobě některého ze slože nensko). 2—3 Připom íná se jen k r. ných OJ, o nichž viz Svojanov. Srov. 1529: Sebrov a pustou ves Svojenov, Bojslav — Bojšě, Jaromír — Jaršě. Zn. AC XX. 343. ves lidí Svoj šových. CV —; Prof IV 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Svojen, hypokor. podobě některého slože 206—261; Svoboda StčOJ 150; DS 16, 79; ného OJ s kom ponentem Svoj- (viz Schwarz NOB 260, 261. Svojanov), srov. Vojslav/Vojen, BohuSvratečka 1 Zaniklý dvůr a víska radiBožen. CV —; Prof —; Svoboda u Radešínské S vratky (Novoměstsko). StčO J 158; Nekuda 250. 2 1356 in Parua Sw ratka, ZDB III, 185; Svojkovice 1 Ves 13,5 km vých. od 1490 že mi drží dvuor muoj dědičný ve Telče. 2 1257 W oykow icz, CDM III, Sw ratczi . . . Sw rateczku, K P VII, 10; 257; 1353 Sw oycow ycz, ZDB II, 73; 1460 1500 na vsi M aley Swratcze, ZDB XVII, v Svojkovicích K P IV, 101; 1718 Weis- 52. senengel; 1720 a 1751 Weisser Engel; 5 Název se uchoval v tra ti Svratečka 1798 Sw ogkow itz; 1846 Sw oikow itz, u Radešínské Svratky, Svoboda VM-NoSw ogkow ice; 1850 Sw oykow itz, Svojkové Město, 639. Viz Radešínská Svratka. wice, R affay; 1872 Sw oikow itz, Svojko 1. Svratka, Moravská 1 Ves 16 km vice; 1881 Svojkovice; 1924 Svojkovice. ssz od Nového Města, nyní část obce 534
S v ratka. 2 1665 Sfratka M oravská, Svo tu ra s dosud nejednotným i a neuzavře boda, VM-Nové Město, 623; 1674 Sw rat- ným i výklady (Prof IV 262), dělícími ka; 1718, 1720, 1751, 1798 a 1846 Sw rat- se na tři sk u p in y : ka; 1850 Sw ratka, Zvrátka, Raffay; 1872 a) Jm éno Svratka pokládáno za Slo Swratkar, S vratka; 1881 Svratka; 1885 van. sbvortbka ke kořeni vo rtlvert N eustadtl Sw ratka, N ovom ěstská Svrat „zvrátit, vracet se“ a s významem Svrat ka; 1893 Mährisch Sw ratka, Moravská ka „řeka často se vracející, m eandroviSvratka; 1924 M oravská Svratka. 3 P. tá “ ; -ka je dem inutivní. Významné jsou Nová Svratka. Ves vznikla krátce před jihoslovanské paralely: slovin. Sratka < r. 1626. Ces. Svratka (k zániku v srov. slovin. trd4 Sratka, do Sratky, ve Sratce, Sra- < tvrd-), rus. Svorotka, Svorotva, Svotečák/Sratečář (Kadov), srateckej. 5 rotovka (Vasmer Wtb. d. russ. Gewäs S v ratk a M oravská n a rozdíl od soused sern. 201). Trubačev spojuje tato vodní ního městečka S vratky v Cechách; No jm. se Svratka (Nazvanija rek pravovom ěstská S v ratk a z 1885 podle okres berež. U krajiny 101). Jd e p atrně o vel mi starobylý slovan. hydronym ický zá ního města. 2. S vratka, Radešínská 1 Ves 6 km klad, srov. Schw artau u Lübecku (1215 již. od Nového Města. 2 1393 in Sw rat Szw artow e; T rautm ann Die slaw. ON ka, CDM XII, 142; 1674, 1718 Sw ratka; M ecklenburgs. . . 148, „krüm m ungsrei 1720 Zratka; 1798 a 1846 Sw ratka; che“), Schw artau (kolem Štětina a Kolo1850 Sw ratka, Svrátka, R affay; 1872 břehu; Lorentz Slaw. Namen H inter Sw ratka, Svratka; 1881 Svratka; 1885 pom m erns 108). J. Udolph, k terý o jm. Radeschin Sw ratka, Radešínská Svra t S. pojednal souborně (BzN 13, 409), za ka; 1924 Radešínská Svratka. 3 P. Ra- stává slovan. původ a dokládá ještě dešín. F ar. (již 1393) kostel sv. Václava. jihoslovan. vodní jm éna Cwrtska (srbský Ces. přítok Dunaje) apel. cvrtak „Fluß 4 Radešínská Sratka, Sratečák/Sraťák, krüm m ung“, dial. v aria n t k svřtak. Viz srateckej. 5 Za M J p řijato jm éno řeky i G. Wippel. Die geograph. Appell, im S v ra tk y (Zuratca, Zuratka, Zuratcha, Serbokroat.. B erlin 1957, 176—8. — Pro CDB I, 370, 414, 357; Zuartca, Kosmas; slovanskost uvedených jm en jsou nej 1263 fluvium Svarcza, CDM III; 1269 průkaznější hydronym a ruská. Problém ad fluvium Z w ratkam , CDM IV 2a). „S vartka“ bude však třeb a prověřit po Radešínská S vratka však neleží na drobněji na celém slovan. teritoriu. Za Svratce, ale na Bobrovce (Bobrůvce), tím není srovnání bez obtíží hláskopřítoku S vratky: jm énem Svratka se slovných a věcných (ne všechny Svra tky d říve označovaly obě řeky, stékající se jsou „krüm m ungsreiche“, vztah k neu Tišnova (jako Sázavou se dříve jm e slovanském u substrátu nebo sousedním u novala nejen Sázava, ale i Zelivka). Vsi etniku nelze vyloučit). — K výkladu ze rozlišeny přívlastky M oravská — podle slovan. vort- se kloní i CV 170; Bezlaj polohy n a M oravské straně zemské h ra II 213—214, zejm éna však Vasm er ZfslPh nice, Radešínská podle blízké obce Ra- II 528, VII 413 а VIII 442 („Fluss m it dešín. Svoboda, VM-Nové Město 626 guten W indungen“), který odm ítá však udává, že Radešínská S vratka byla Schwarzovo pojetí v ON 1 II 12 z germ. d řív e též označována jako M oravská „černý to k “ (viz sub b.). — K slovan. S vratka. Lexikony o tom svědectví ne původu se hlásí většina vlastivědných podávají, jen drobná regionální litera příspěvků, srov. i Prásek v Opavském tu ra uvádí vedle Radešínská S. i Mo Týdeníku 1876, 5: Zvracava „která se ravská S. jako protiklad k Česká S. vrací“. — Schwarz 53 však připouští jen O hydronym u Svratka bohatá litera sekundární spojení se slovan. sb-, což 535
není zcela jisté (Machek ZfslPh VII 377 — o počátečním st-). b) Jm éno pokládáno za germ ánské: *Swarta (nikoli *Swart-ahwa, které by dalo české *Svratava), z čehož něm. druhým posouváním Schwarza; *Swarta — slovanské *Svorta, m etatezí *Svrata a dem inutivizací Svratka. Původní germ ánské jm éno zprostředkováno poz dější české i něm. kolonizaci zbytky Langobardů. kteří se na jižní Moravě a v celé Panonii udrželi v 5 .-7 . stol. Srov. i říční jm. Jihlava, Litava, Oskava a snad i P onavaP onávka. Vzhledem k paralelám v Dol. Rakousku (viz Lita va) a v přilehlé části M aďarska bývá tento výklad zastáván nejčastěji. K ně mu se kloníme i my. Schwarz 53—54. 363 a VS II 289; ZfslPh IV 364; ZONF 185; Deutsch. Namenforsch. II 44, Wie ner Prähist. Zeitsch. XIX 299; Vasmerů v sbor. 463—464, F. Zim m erm ann ve sb. Slaw. Namenforschung. Berlin 1963, 39—45 (zdůrazňuje langobardské pro středí: Suart-achwö, z čehož něm. Schwarza, maď. Ratka a Czénye <— překladem *Cem je = langobard. Suart,,černý“). c) Jm éno vzniklo splynutim slovan. svort- a germ. sw art- (Brückner Slavia XII 180). To však právem odm ítnuto z důvodů hláskoslovných a slovotvorných Vasmerem v ZfslPh II 528 a VIII 442. Výklad F. Svitavského v CMF X 278: Svratka •<— MJ Svarec (MJ však zní Svářeč v. t.;) odm ítl jako naivní oprávněně už F. Liewehr Einführung in d. hist. Gram m at. d. tschech. Sprache 1933, 90. Jiné, většinou drobné výklady v lokálních vlastivědných časopisech, jsou snůškou fantazie. Zdá se, že nejblíže pravdě stojí vý klad b) s významem „černá, tm avá ře ka“. Viz Litava! Další odkazy viz u citované literatu ry. K vyřešení problém u jm éna Svrat ka může rozhodujícím způsobem při spět bádání historické a archeologické, neboť možnosti současné něm.-slovan. 536
hydronom ie jsou vyčerpány. Viz též J. Dobiáš, Dějiny čsl. území před vystou pením Slovanů 126, 215, 247 a 327. 6 Lánský dvůr, V pustých. 1. Svrčov 1 Ves 8 km zsz oď Lipníka nad Bečvou, nyní část obce Lázničky. 2 1336 Svrčovice, VM-Lipník n. B., 238; 1336 dopl. T; 1381 de Swrczow, ZDO IV, 20; 1386 villam Sw rczow , ZDO IV, 808; 1718 Sw rcžiow ; 1720 Sw erow (!); 1751 Sw rczow ; 1798 Sw ržow , Schw rcžow; 1846 Sw rtschow, Sw ržow (!); 1850 Swrczow, Corčov, Raffay; 1872 Sw r czow, Svrčow ; 1881, 1924 Svrčov. 3 P. Veselíčko. Ces. 2. Svrčov 1 Hrad, který stával na proti lázním Teplicím blíže Propasti (Hranicko). 2 1548 hrad pustý Svrčov, ZDO XXV, 186, ed. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Svrč apel. psi. svrčb „svrk, svrček, cvrček, G rille“. Nebo jm enná podoba adj. svrčový „G rillen-“. Srov. Cvrčov, Cvrčovice. CV 127; Prof IV 263 (Svrčovec). V 565; DS 15. 72; B. Indra, Záhorská kronika 1931 32, 84—85 (Svrček prý „herald. figura podobná velkém u pís m enu N“); Svoboda StčOJ 136; Ros pond RKJ-W roclaw III 62. Swermersdorf 1 Dříve název Hodoňovic (Místecko). 2 1388 pusté vsi Sw erw em sdorf, SA III, 158; 1389 Sw erm w erm sdorff villam desertam . Lechner I, 16. 3 Obnovená ves sluje Hodoňovice. 5 M J: genit. příp. -s a -dorf „ves“ k OJ Sw erm er. zn. ves Swerm erova. OJ S. vzniklo napodobením hvpokor. krácení typu W ernher —»- Werner. P atří k základu Sw ert — „Schwert, m eč“. V něm. antroponym ii, jak ukázal Bach DNK 1-1. 218, není složené OJ s tímto kom ponentem doloženo (ani se Scil„Schild“ a Sper- „oštěp“, vše vojenské nářadí). Proto rekonstrukce event. OJ *Sw ertm ari k mari „slavný“ (tedy „Mečislav“) je pouze hypotetická. Srov. i něm. sekundární OJ Svérolt (Bach I 271b). Ves ležela v německém koloni-
začním území. ČV —; Prof —; Schwarz VS II 420 (pokládá M etylnica „Metylovice“ a S w en nersdorf za „Mischna m en“). S w o n o w i t z, viz Zvonovice. Sygisdorf 1 Zanikl v m ístech vsi Rokliny (SropengrunL) na Jesenicku; Sl. 2 1291 Sygisdorf, A II, 104. 5 MJ německé, zn. ves Sigova, Sigisova; O J Sig, Sigis hypokor. podoby k Siegfried (sthn. sigu „vítězství“). ČV —; P rof —. Sychotín 1 Ves 1 km zjz od K unstátu, nyní část obce K unštát. 2 1374 in villa Swichoczin, ZDO II, 473; 1480 ves Sw ichotin, ZDO XII, 8 ; 1519 na Sw i chotin, PO XI. 69; 1525 ves Swichotin, ZDO XX, 5; 1558 ves Sw rchotin, (!), ZDO XXVII. 5; 1594 ves W ychotin, ZDO XXX, 283; 1674 Sw ichotin; 1718 S w ih o tin ; 1720, 1751 Sichotin; 1798 Su chotin, Sichotín; 1846 Suchotin, též Si chotin, kdysi Sw ichotjn a Swichoczin; 1850 Sichotin, Suchotin, R affay; 1872 Sichotin, Sichotín; 1881 Svichotín, 1885 S ych o tín ; 1915 Sichotin, Sichotín; 1924 Sychotín, dříve Sichotín. 3 P. K unštát. Ces. 4 Sychotin, do Sychotina, za Sychotinem , Sychočán/ák, sychotské. 5 MJ znělo původně Svýchotín: při vlast. příp. -ín k OJ Svýchota, hypokor. podobě ně kterého ze složených OJ typu Svébohov, Svéslav, o nichž viz Svébohov. Stč. t bylo asibilované a zapisované též jako cz (viz např. Sedlatín). Rovněž toponymické pom ěry širšího K unštátska umož ňují tento výklad, srov. Dalečín, Stoječín, Prosetín, Vojetín. V 16. stol. se po doba Svýchotín m ění načas ve Svrchotín (jakoby y původní vokál k ?•), dekompo zicí S v- > z V- na W ychotin; v 18. stol. zjednodušeno Sici- > Sichotin (srov. Sveslav/Seslav, Svibice;nář. Sibica); při kloněním k sych-ravý psáno spisovně od 1885 Sychotín. K hanácké nář. změ ně S v ý - > Své-, kterou bychom očeká vali po ztrátě povědomí s původním zájm enem Své- > úžením S vý-, nedo
šlo, protože S v ý - jednak zkráceno na S vy - > Svi-, jednak zjednodušeno na S y- a jm éno slabičné děleno nikoli Sychota, ale Sych-ota (jako Such-ota). CV 35, 126 (z OJ Suchota); P rof —; Skutil MSB1 73. 6 G rafitárna, Jíví/nář. Híví, též Obora. Sýkorec 1 Osada obce Drnholec (Pří borsko). 2 1789 Sykoretz; 1850 Sykoretz, Sykorec, R affay; 1872 Sikoretz, S ýk o rec; 1881 Sýkorec; 1924 Sýkorec; 1964 Sýkorec, později m ístní část obce D rn holec nad Lubinou, jejíž název zanikl sloučením s obcí Větřkovice v obec zva nou Lubina. 3 P. Hukvaldy. Vznikl 1789 parcelací dvora. Ces. 5 M J: „patřící Sýkorovi“, srov. Mo ravec. Příjm . Sýkora <- sýkora „Mei se“. ČV 127 (omylem ze Sykovec), Prof IV 265 (Sýkořice); Svoboda StčOJ 196; Synalov 1 Ves 10 km sev. od Tišno va. 2 1390 in Synalow ie, ZDB VII, 852; 1546 ves Sm ilow (!), ZDB XXVI, 117; 1601 ves Synalow , ZDB XXXIII, 36; 1674 ze Synulow a, M atr. D. Loučky; 1675, 1718, 1720, 1751 a 1798 Synalow; 1846 Sinalow, kdysi Sm jlow a Synolow y; 1850 Sinalow, Sinálov, R affay; 1872 Sinalow, Sinalov; 1881 Sinalov; 1924 Synalov, dříve Sinalov. 3 P. Lomnice. Ces. 4 Sinalov, do Sinalova, Sinalovák, sinálovské. Z pův. S yn - bychom čekali nář. Sen-, srov. Syrovice 1. 5 M J : přivlast. příp. -ov к O J Sinal, to z I-ového participia stč. slovesa (z)synati „zesinati, bleich, blaß w erden“ > splynutím zs/ss pak synati (Gebauer HM I 493). Srov. lašské arch. s’inac’ „zblednout“, s’iny „bledý“I s’inal „kdo je bledý“, výchmor. sinal „sivák, šedivec k ů ň “). К tvoření srov. příjm í Koval, Strádal, Trúfal, Z úfal u Svobody StčO J 169. Neporozuměním zapisováno 1546 a 1846 Sm ilov; r. 1846 Synolow y. ČV 45 (ne jasné); Prof —; M achek ES 444; Skutil MSB1 146. 6 Kopaniny, Sýkoř (hájov na). 1. Syrovice 1 Ves 7 km sz od Zidlo537
chovic. 2 1294 in nostra Zurowicz, CDM • M J: příp. -ovice k OJ S y r adj. V, 4; 1349 in Czurowicz, ZDB I, 110; syr-h „syrový, roh"; zn. ves lidí Syro 1365 de Czurawicz, Mendl, K nihy počtů. vých. Z kolísání syr-h a sur-h vznikly 348; 1378 partem ville Surowicz, ZDB 1 dvojí zápisy: Syrovice, které převa VI, 620; 1574 ves Syrow icze, ZDB XXX, žují, a Surovice. ČV 126; Prof IV 266 46; 1574 Syrovice, U rbář prštický a vla(z apel. sýr „Käse“), V 635 (z OJ k apel. satický, SAB; 1590 ves Sirowicze, ZDB sýr „Käse“); Fischer-Eichler OSG II 12; XXXI, 47; 1674 Syrow itz; 1718 Seero- Eichler ZfSlaw 1967, 679; Svoboda witz, Seyrow itz; 1720 Syraw itz; 1751 StčOJ 198 (z apelat.); Schwarz VS II a 1798 Syrow itz; 1846 Sirow itz, Syro- 39. 6 Mikélka, Spetice (v. t.), Horka. wice, Serow itz, Sýrow ice; 1850 Sero P J M itrdlov (pův. M itterdorf). w itz, Synovice; 1872 Serow itz, Syrovi S y r o v i c e , viz Surovice. ce; 1881, 1924 Syrovice. 3 P. D. KouniSyrovín 1 Ves 10 km vsv od Kyjova. ee a Blažovice; far. kostel sv. A ugusti 2 1371 Surow in, CDM X. 118; 1512 na. Ces. z Syrow ina, PO IX, 128; 1517 z Suro4 Serovice, do Serovic, za Serovica- wina, PO X. 276; 1518 lidem mým suma, Serovčák/Serovšči (pl.), serovské rovinskym , PO X, 356; 1518 puol vsi (Bratčice). 5 Do němčiny přejato v 13. Surowina, ZDO XVIII, 14; 1527 fojta stol. v podobě Zurowiz, v němž čes. S svého surowskeho . . . fojtovi surow in-> něm. Z (srov. Suchohrdly Zuch-, skem u, PO XIII, 245; 1531 ze vsi SyroSuchá, Zauche). Z něm. Zur- nem u wina, PO XV, 85; 1560 ze Syrow ina síme nutně soudit n a starší čes. *Suro- PO XXIII, 84; 1580 ve vsi Sirowinie, vice (urlf), s nímž bylo Syrovice > S yr- PO XXX, 107; 1586 v Syrow inie, PO jSrovice vlastně při přejím ání zaměně XXXI, 204; 1594 vsi Syrow ina, PO XXXIII, 148; 1669 Serow in; 1718 Syrono. O statně yr- a ur- kolísalo, v. n. 2. Syrovice, Nové 1 Ves 5 km jz od ivin; 1720 Sirow in; 1751 a 1798 Sirowin; Mor. Budějovic. 2 1514 ze vsi Suro 1846 Sirowin, Syrow in, kdysi Surow in; 1881 Syrovín; 1872 Sirowin, Syrovín; wicz, PB VIII, 77; 1531 na Sijrowiczijch, 1924 Syrovín. 3 P. Bzenec. Čes. PB XV, 110; 1546 ves Sijrowicze, ZDB 4 Syrovín, do Syrovína, Syrovják, syXXVI, 122; 1633 a 1671 Syrow itz; 1718 Neu Surow itz; 1720 Neu Zerow itz; 1751 rovský. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ *Surova, *Syrova, k adj. sur-h, syr-h „sy Neu Seerow itz; 1846 Neu Serowitz, N ow ý Serovice, kdysi Sýrow ice; 1850 rový“ (viz Syrovice). OJ Surová mohlo Neu Serow itz, nové Synovice, Raffay; snad vzniknout hypokor. rozšířením 1872 N eu Serow itz, Nové Syrovice; Sur-Surova, srov. K rnjK rněva, Skop; 1881, 1924 Nové Syrovice. 3 P. Nové Skopová; pravděpodobnější je však expresívní substantivizace adj. surový, sy Syrovice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. rový — Sur-, Syrová, srov. kyselý/K y Čes. 4 Serovice, do Serovic, k Serovicim, sela, nevrlý: Nevrla, nerad/Nerada apod. ČV 126; Prof - ; Svoboda StčOJ 173, Serovák, serovské. Nověji Syrovice, tak 174; Dokulil TS 342. i v záp. okolí. 5 P řívlastek Nové „Neu" byl dán pozdě, teprve když tu byl místo tvrze vystavěn nový zámek.
538
s Šadendorf 1 Zaniklá ves, k terá sply nula se Zdánicemi. 2 1391 Schaden dorff, ZDO VI, 272; 1466 Zandorff, ZDO XI, 369; 1558 vsi p u s t é . .. Sendorf, ZDO XXIII, 3. 5 MJ snad něm. původu; složeno z schade „škoda, nevýhoda“ a z -dorf „ves“. Byl by to nejspíše posměšně hod notící název podobný českému Darebni ce, Hladov, Bídov, něm. literárním jm é nům Hungertal, Schandenecke. Vzhle dem k poloze vsi na starém domácím sídelním prostoru ždánicko-kyjovském nelze vyloučit i adaptaci z čes. *Žádn(ice, ovice) k O J Žáden. U Zdánic je sice doložen něm. kolonizační ostrůvek (viz zde Šenhof, s nímž by M J Sadendorj tvořilo vlastně antonym ní dvojici), ale psychologie pojm enování německé vsi v izolovaném ostrůvku spíše výklad z negativního Schadendorf odmítá. Je ovšem ještě možný výklad M J podle lokátora: Schadendorf = *Skodova Lhota. CV - ; Prof - ; Bach DNK II-2, 546; Kluge EWDU 504; Schwarz VS II 56. Šafov 1 Městečko 6,5 km zjz od V ra nova nad Dyjí. 2 1323 (cum) vilis Schephow, CDM VII. S. 217; 1516 městečko Ssaffow , ZDB XIX, 3; 1528 Ssaffow, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 6 ; 1560 m ěstečko Ssaffow , ZDB XXVIII, 23; 1576 z m ěstečka Ssaffow a, PB XXVII, 148; 1582 g runty ssaffow ske, PB XXIX, 438; 1589 městečko S sa ffo fí (!), ZDB XXXI, 31; 1671 a 1718 Schaffa; 1720 Scháffa; 1751 Schaffa; 1846 Schaffa, Safow ; 1872 Schaffa, Safov; 1881 Sáfov; 1893 Schaffa, Sáfov; 1924 Safov, Schaffa. 3 P. Vranov. Již na poč. 16. stol. městečko. Far. kostel sv. Bartolo měje. Byla tu velmi silná židovská obec (židé tvořili k polovině obyvatelstva). Něm.
4 Safov, do Safova, Safovák/Safovščák (M iku lo v) /5 afák (Slatina u Dačic), šafovský. Něm. Safa (1964 v Sakvicích). 5 MJ není zcela jasné. Ze zápisu 1323 Schephow bychom mohli soudit na čes. poses. *Sčěp-ov k příjm í Sčěp „štěp“, event. Čeb-ov k Ceb čebit „chodit bez cíle, schleudern“. Substituce š, č/ něm. š je na již. Mor. častá, srov. Čejkovice/Schakw itz. Podoba Safov, dolo žená od 1516, by pak byla zpětným po češtěním něm. Schephow ; srov. podob ný proces u jm. M oštánky/M uschank/ Mušov. Avšak pro 14,—15. stol., kdy by toto zpětné přejetí muselo proběhnout, scházejí doklady. CV 128 (z něm. schaf fen); P rof —; Schwarz VS II 177 (bez výkladu); B eranek 87 („unklarer deut scher P N “). Šach 1 Ves 7,5 km sz od Dačic, nyní část obce Volfířov. 2 1385 Schach, ZDB VII, 35; 1447 mezi Schachern a Rzecziczi, PB III, 20; 1678 Schach, Schachy; 1718 Šachy; 1720 Schahy; 1751 Schouhy(l); 1846 Schach, S a ch ý; 1872 Schach, Šachy; 1881 Šachy; 1924 Sach, dříve Šachy. 3 P. Telč. Čes. 4 Ten Sach, do Šachu, Sachák, šachovskej. 5 M J : přím o z OJ Sach, to buď z apel. šach „král v šachové h ře “,' nebo z hypokor. zkratky některého OJ počínajícího na Sa- (Savel, Salamún); srov. Petr/Pech, M artin Mach, Stanim ír /Stach, Vladislav/Vlach. K užití prosté ho OJ ve funkci MJ srov. na Moravě ještě Sišm a a M yslík. ČV —; Prof IV 268 (Šachotín, Šachov), V 578 (Lhota Šalomounova = Šach); ZMK 1968, 115. 1. Šakvice 1 Ves 5 km jjz od Husto pečí. 2 1385 villas Cziczowicz . .. ZDB VII, 33; 1447 villam Cziczowicz, alias Ssakwicz, ZDB XII, 775; 1518 de Schakwicz, ACO B 12; 1529 faráře m ýho ssakwiczskeho, PB XIV, 143; 1535 ve 539
vsi jeho Ssakw iczijch, PB XV, 273; 1570 rojgen-) m yšlen p atrně pejorativně: v Ssakw iczych, PB XXVI, 114; 1578 zá „zlé, špatné, nedobré“. stavu ssakw iczku, PB XXVII, 443; 1595 1. Šaldorf, Nový 1 Ves 3 km jjv od ves Ssakw icze, ZDB XXXII, 172; 1673 Znojma. 2 1672 N ew Schallersdorj; Sch ahw itz; 1718 Schakw itz; 1720 Scha- 1772 Neu Schallersdorff; 1720 Neueigen; kow itz; 1751 Schakw itz; 1846 Schak 1751 Neu Schallersdorj; 1772 Nová Bou w itz, Ssakw ice, kdysi Cziczowice; 1872 da, P eřinka VM -Znojmo 476; 1846 Neu Schakw itz, Sakvice; 1881 Čičovice, Sak- Schallersdorj, N ow y Ssaldorj; 1872 Neu vice; 1924 Sakvice. 3 P. Vel. Pavlovice. Schallersdorj, N ový Saldorj; 1881 N. V 14. stol. byly Sakvice dočasně pusté. Saldorj; 1924 N ový Saldorj, N eu Schal Far. kostel sv. Barbory. V 16. stol. no- lersdorj. 3 P. m ěsta Znojma. Něm. Po vokřtěnci. V 17. stol. čes./něm., i P J r. 1945 přišla část novoosídlenců z U her z části něm ecká; od 18. stol. opět čes. skohradišťská. 4 N ový Saldorj, do Nového Saldorju, 4 Sakvice, do Sakvic, Sakvičák, fem. Sakvičanka, šakvickej (v m ístě dolské (Novo)šaldorják, (novo)šaldorjský. P ří nářečí s ú, ej). Něm. S a kew itz, Sakow itz vlastku užíváno jen při odlišení od Sta (1964 v S.). 5 V dokladech se vyskytují rého S. 5 P řívlastek Neu, N ový dán na dvě jm éna: 1385 Čičovice, od 15. stol. rozlišení od staršího Starého S. (v. t.). Sakvice, r. 1447 dvoujm ennost Cziczo- R. 1720 ves zvána též Neueigen „nové w icz alias Ssalcwicz. — Jm . Čičovice: sídlo, N eustift“ (viz Nebštych). 2. Šaldorf, S ta rý 1 Ves 1,5 km jjv od příp. -ovice k O J Číč, stč. Čieč, Čáč, to hvpokor. zk ratk a některého složeného Znojma, nyní jeho m ístní část. 2 1307 O J s kom ponentem Ca-, stsl. čajati „če de villa Scháliczdorjj apud Znoymam, kat, očekávat“, např. Čáhost (srov. MJ CDM VI, 12; 1348 Schalichdorj] Reg. Číhošt), Čáměr (MJ Číměř), Časlav (MJ V 361; 1360 ville eorum . . . Schalich Čáslav) apod. Zn. ves lidí Cíčových. dorj, Reg. V 361; 1395 zu Schalesdorj Srov. též M J v C.: Číčov, Číčová, Číče- bei Snoym, CDM XII, 232; 1421 de nice. Tradice tohoto čes. jm éna byla bě Schalesdorj, Neum ann, Nové pram eny hem 14. stol. při dočasném zpustnutí vsi 163; 1447 puol m lýna Schalesdorjju, PB přerušena. Lokace Číčovic byla přičítá III, 22; 1513 v Schalesdorjjie, Ruk. sb. na Číčovi, otci Sigfrída a K adolda Or- v SAB, č. 1131, 277; 1528 Ssolestorjf, phanů. Není však doloženo, že by rod Ruk. archív m ěsta B rna č. 1212, 2; 1529 O rphanů, k nim ž by tento Cíč patřil, z Ssolesdorjju, tam že; 1640 in A lten ves S. někdy držel. — Po opětovném Schallersdorjj, M atrika oddacích Znoj obnovení vsi přeneseno jm éno patrně m o; 1672 A lt Schallersdorjj; 1718 A lt z Cejkovic u Znojm a = něm. Schaik- Schallersdorjj; 1751 A lt Schallersdorj; w itz, neboť obě vsi byly tehdy m ajet 1846 A lt Schallersdorj, Starý Ssaldorj; kem tem plářů. CV 59; Prof I 2 342; 1872 A lt Schalersdorj, Starý Saldorj; Svoboda StčO J 73, 138; Hosák SKDÜ 1881 St. Saldorj; 1924 Starý Saldorj, 70 a D ějiny Hustopečská 174; Ad. Tu A lt Schallersdorj. 3 P. m ěsta Znojma. rek W M VI 160; B eranek 85; Schwarz Něm. Po r. 1945 přišla část novoosíd VS II 50, 133. 6 P J Túfarka. lenců z Uherskohradišťská a Hodonín 2. Šakvice, Prašivé 1 Zanikly u 1. ská, část z Třebíčská. Sakvic. 2 1414 Rew igenschaikwitz, 4 Saldorj, do Saldorju, Saldorják, šalBretholz Das U rbar 46; 1571 se vsí pus dorjský. 5 Za zápisu 1307 Schalliczdorj, tou P rassyw ym i Ssakw iczy, PB XXVI, 1348 Schalichdorj soudíme na nějakou 190. starší čes. předlohu, snad *Zalič-ovice 5 V. v. P řívlastek Prašivé „räudig“ (k O J Zal-ič, o Zal- viz Zalkovice) nebo (odtud něm. Rewigen-, čteno „rejgen-, *Salič-ovice (k OJ Sal-ič, činitel, jm énu 540
k slovesu š á liti„klam at, podvádět,, nebo „pobláznit někoho“ ; srov. příjm . Šálek, OJ Chabič v M J Chabičov k chobiti, Chvaličovice v Č. k OJ Chvalič k chváliti). *2alič-/*Saličovice přejato do němě. jako Schalliczdorf (substituce ž/š), to pak v němě. chápáno jako genitivní jm éno typu OJ + genit. -s + dorf, ta k že snadno upraveno na Schállesdorf podle častých něm. M J typu Hermes dorf, jehož -es- až od pol. 17. stol. roz šířeno na „náležité“ -ers: Schallersdorf (neboť nář. -es stojí jak za pův. -es, tak za -ers). Odtud pak převedením do češ tiny Saldorf. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 140 (o -ič, nem á Salič). Š a m í k o v i c e , viz Šemíkovice. Šam onín 1 Zanikl u Kom árovic na Jihlavsku. 2 1530 les v Šamoníně, B rtnický urbář. 3 Ves zpustla za uher ských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ *Samoňa, to k základu šam-, který dosud v laš. nář. šam otat se, pol. szamotač siq „prát se“ ; srov. pol. M J Szaviocin (k OJ Szamota), čes. příjm . Sam ota (Beneš 89, 292). CV P rof IV 270 (Samonice). Šance 1 M ístní část M ostů u Jablunkova; Sl. 2 1881 Jablunkovské hradby. 5 M J: z apel. šance „vojenské zátarasové opevnění“. Jsou ta k nazývána obydlená i neobydlená m ísta na důleži tých přechodech přes mor.-sloven., event. slez.-sloven. (dříve -uherskou) hranici. Kolem vojenských zařízení, za kládaných zde v podobě dřevěných zátarasových opevnění, vznikla jen zřídka větší sídla. Obvykle byly zde buď jen služební budovy vojenského rázu, nebo jen samo obranné zařízení (zpravidla i bez pravidelné obsluhy). Šance vytvo řené z dřevěných trám ů a km enů stá valy na Těšínsku ještě poblíž obcí Dol. Lomná (PJ Saněčki), Hrčava (Šance), Bukovec (Na šancach) a Chotěbuz (Šan ce). Jsou znám y i z jiných přechodů: Frýdecko — Turzovsko (Šance u O stra vice), S trání — Nové Město nad Váhom (Šance ve Strání), Vel. Karlovice — Ma-
kov (Šance pod hřebenem Javorníků), v Lyském průsm yku, na spojnici S tráž nice — Radějov — Senica. Písem né do klady o šancích jsou časté, protože to byly strategicky důležité body, jejichž poloha byla pečlivě evidována. Např. Šance u M ostů: vybudovány před 1519. tehdy posilněny proti vpádu Turků, od 1578 výstavba. 1638 rozbořeny od Uhrů, ale ihned obnoveny na výhodnějším m ístě (odtud Velké Šance se zachova nými zbytky), 1672 se staly zemskou pevností, od 1678 stálá posádka, 1724 až 1729 přestavba na zděnou pevnost, 1848 opuštěny. Službu zde konali pů vodně tzv. vybraňci z okolních vsí, kteří požívali zvláštních výsad (jako Chodové v záp. C.). CV —; Prof V 546; Hosák OP II 65—67; Tém a Těšínsko 1974. č. 2, 4 a 8 -9 . 1. Šanov 1 Ves 6,5 km vých. od Boj kovic. 2 1261. střv. falzum. Schonov, CDM III, 324; 1361 Schonow, Reg. VIL 828; 1522 z Ssanowa, PO XII, 95; 1551 ves Ssanov, ZDO XXV, 145; 1594 ves Ssanow, ZDO XXX, 281; 1670 Ssanow ; 1718 Ssanow; 1720 a 1751 Schanow ; 1846 Schanow, Sanow ; 1872 Schanow, Sánov; 1881 Sanov; 1906 Schanow, Sanov; 1924 Sanov. 3 P. Bojkovice. Ces. 4 Sanov, do Sanova, Sanov’an, šanovský. 6 Doubí, K outy, Losky, Odm ěřiní. 2. Šanov 1 Ves 12 km vsv od Ja ro slavic. 2 1046, falzum z 12. stol., Sanov, CDM I, 382; 1131 Sanouici, CDB I, 115; 1390 de Schanow, ZDB VII, 700; 1589 ves pustou Ssonau, ZDB XXXI, 26; 1718 Schortau, pustá ves; 1751 Schanow, pustá ves; 1846 Schönau, Sanow ; 1881 Sanov; 1885 Schönau, Sanov, též Senava; 1924 Sanov, Schönau. 3 P. Jaroslavice. Ves byla v 16. stol. pustá, 17801 byla obnovena. Něm. 5 Pro obec se 1131 vyskytuje jm. Sanovice: není jisto, zda tu jde od původu o OJ San -t— A lexandr (Svoboda StčO J 182; srov. sloven, hypokor. Sano, Saňo, příjm . Sánek) a příp. -ovice s význa mem „ves lidí Saňových", přičem ž Sa541
novice/Sanov stejné jako Prostějovice/ ticz . . . mezi H ostieradky a Ssaraticzy, Prostějov, Holešovice/Holešov, Tišnovi- PB Vllb, 74; 1529 ze vsi Ssaraticz, PB ce/Tišnov a zkrácené Sanov pak etym o- XIV, 121; 1578 na dvoře v Saraticzych, logicky spojeno s něm. Schönau. Nebo PB XXVII, 415; 1593 ze vsi Ssaratizda Sanov přejato z pův. něm. Schönau czych, PB XXXI, 223; 1673 Scharaditz; a v Sanovice přípona -ovice jen analo 1718 Scharatitz; 1720 Scharaditz; 1751 gická. Nelze rovněž s určitostí rozhod Scharatitz; 1846 Scharatitz, Ssaratice; nout, zda první zápis Sanov zn. Sanov 1872 Scharatitz, Saratice; 1881 Zeratice „Sanův m ajetek “ nebo něm. Schönau. (Saratice); 1924 Saratice. 3 P. Saratice. 6 Nový dvůr/N euhof, Hoja, K arlov/ Od r. 1869 městys. Far. (již 1287) kostel Karlhof, Nový Sanov/Neu Schönau, sv. Mikuláše. Čes. Emin zámeček/Emmahof. 4 Saratice, do Saratic, Saračák, šarac3. Šanov 1 Ves 9,5 km sev. od Š títů ké. 5 M J znělo pův. Ziřětice (1209 Zy(dř. Šilperku), nyní část obce Červená reticz), Zeratice (1287 Sheraticz): příp. Voda. 2 1365 Sonwald, Soňou, W M V -ice k O J Ziřěta ě, P. Ruda. Něm. na M oravě časté. Dnešní podoba Sara 5 M J : z něm. schöne Aue, sthn. tice vznikla nejspíše tak, že disimilováschoeneouwe „krásný palouk“. P řejetím do češtiny Senov, Sanov i Šunov (o Suna dvojice z — ř nejprve ve znělosti na viz Šum perk). Protože něm. au > nář. š — r, pak v sykavkovosti na š - r : vý a, které však i tam , kde něm. -au vznik sledné Saratice je proti pův. Ziřětice lo z čes. -ov nebo -ava (např. Bludov, výslovnostně snazší. — Lze však před nář. Blaudä, Opava, nář. Tropa), vysky pokládat i vývoj od OJ Syřěta k syr-b tuje se vedle Sanov i zakončení -ava. — „syrový“ (viz Syrovice): :!lSyřětice, Tento výklad neplatí pro 2 . Sanov (v. s nář. y > e *Seřětice, zrušením pře t.). ČV 46, 128, 260; P rof V 270; Svo hlásky *Seřatice, změnou sykavosti *Seboda StčOJ 182; Schwarz 242, 277 a VS ratice a vokalickým vyrovnáním Sarati II 134; Hosák SKDÜ 92; DS 20, 293. ce. Vzhledem ke grafice prvních zápisů Sanovice 1 Zanikly mezi Rancířovem se však kloním e k pojetí prvním u. — a V ratěnínem (Jemnicko). 2 1348 Scho- V názvu známé m ístní m inerální vody now itz, CDM VII, 791. jm éno vsi singularizováno: ta šaratice, 5 O M J viz 2. Sanov sub 5. event. s mor. nář. -ica. ČV 19; P rof —. Š aratice 1 Městys 7 km jz od Slav Šardice 1 Ves 9 km jz od Kyjova. 2 kova. 2 1209 Zyretitz, CDB II, 83; 1210, 1286 de Sardzicz, CDM IV, 231; 1301 de falzum z 13. stol., Ziretichi, CDB II, Schardicz, CDM V, 117; 1356 in Sar363; 1210, falzum z 13. stol., partem dicz, ZDO I, 437; 1366 Serdicz, CDM IX, ville S yretitz, CDB Um 364; 1287 ple- 324; 1389 inter Sardicz et Strazowicz, banus de Sheraticz, CDM IV, 257; 1298 ZDO VI, 7; 1446 v Ssardiczich, PO III, Saraticz, CDM V, 95; 1314 in Seraticz, 72; 1464 z Ssardicz, PO VI, 97; 1480 CDM VI, 79; 1512 lidem mým z Ssara- v Ssardicze, PO V, 92; 1531 v Ssardi542
czich, PO V, 73; 1531 jezera ssardiczkeho, PO XV, 142; 1550 na vsi jejich Ssardiczkych, PO XXI, 68 ; 1622 dědiny Ssardicz, CMMZ V, 148; 1846 Schar ditz, Sardice; 1872 Scharditz, Sardice; 1881 a 1924 Sardice. 3 P. Sardice. Far. (1286 filiál.) kostel sv. Michala. Od 1830 těžba lignitu. Čes. 4 Sardice, do Sardic, Sardičák, šardický. 5 M J : příp. -ice k OJ *Sarda, které nejasného cizího původu, podle ČV 128 z něm. Scardo. Nelze vyloučit, že -da je domácího původu a spojeno s cizím základem jako např. Benda, Janda, Karda, Lampreda. Zn. ves lidí Sardových. Prof —; Svoboda StčOJ 166 (o -da, Sarda n em á); Schwarz VS II 124. Šardičky 1 Ves 3,5 km sv od Bučovic, nyní část obce K ojátky. 2 1356 in Sardicz, ZDO I, 437; 1409 in Schardyczky, ZDO VII, 817; 1415 in villa Schardicky, ZDO VII, 392; 1497 Ssardiczky, PO VI, 208; 1547 ve vsi jeho Ssardiczkach, PB XIX, 142; 1548 ves Ssardiczky, ZDO XXV, 101; 1550 nad Ssardiczkam j, ZDO XXV. 131; 1568 z Ssardicziek, PO XXIII. 212; 1568 k tej vsi Ssardyczkam, ZDO XVIII. 23; 1570 z Ssardiczek, PO XXVII, 175; 1594 na Ssiardiczžkach, PO XXXIII, 105; 1612 na Ssardiczkach . . . statku ssardiczkeho, PO XXXVII, 367; 1675 Scharditzko; 1718 Schardicžka; 1720 Scharditzka; 1751 Schardicžka; 1846 Scharditschek, Klein Scharditz, Ssardiczky i Ssardiczka; 1872 Schardiczek, Sardíčky; 1881 Sardičky; 1906 Sardiček, Sardíčky; 1924 Sardičky. 3 P. Sardičky. Ces. 4 Sardičke, do Sardiček, Sardičák, šardické. 5 M J znělo pův. Sardice (v. v.), od poč. 15. stol. zdrobněle Sardičky, někdy i s „náležitou" délkou Sardíčky (srov. Hostěradice H ostěrádky, Popovice/Popůvky). V 17. stol. se ojed. objevu je form a Sardičko, srov. M edlany/M edlánky/M edlánko, Postřelm ov/Postřelm ůvek/Postřelm ůvko. Sargoun 1 Mlýn u Rozvadovic (Lito-
velsko). 2 1924 Sargounský M lýn. 3 Údaje o tvrzi Sargoun v 13. stol nejsou správné, neboť zápis CDM IV 174 se Sargounu netýká (Hosák JM 1973, 145). 4 Zargón, na Zargón, na Zargóně, žargónské (Rozvadovice). 5 Jm éno nejasné. Podle Pinkavy VM-Litovel 257 se opa kuje jm. 5. na Hor. Lužici (Pinkava měl patrně na mysli Sarig, Serchaw, něm. Sárke, luž. Zarki, vých. od Budyšína). M uka však jm éno nemá. — Snad je v S. východiskem něm. Scharg, Schark -ečes. *Zďárek. Nejisté. CV —; Prof —. Šarlotenburk, něm. Charlottenburg. 1 Letohrádek u H rabyně (Opavsko). 3 Letohrádek vznikl na poč. 19. stol. 5 MJ něm., zn. C harlotin hrad. Na zván po C harlottě M itrovské z Nemysle, příbuzné Josefa hraběte Mitrovského, m ajitele statku hrabyňského, po němž byly nazvány i Josefovice/Josephsburg (v. t.). Obě něm. M J napodobují starý typ něm. jm en hradů. CV —; P rof —. Š a r l o t k a , viz Karlín. Sarovy 1 Ves 7 km jjv od Napajedel. 2 1360 de Ssarow, ZDO I, 739; 1406 villam Ssarow cum municione. ZDO VII. 318; 1415 in Ssarow, K P I, 115; 1480 blíž Ssarowa, PO V, 114; 1533 hrad Ssarow, městečko pusté Ssarow, ZDO XXIII, 31; 1536 za správu hradu Ssarowa, PO XVII, 41; 1550 na Ssarowie, PO XXI, 27; 1570 к zámku pustém u Ssarowu, PO XXVII, 229; 1846 Scharow, Sarow; 1872 Scharow , Sarov, 1881 Sarovy; 1906 Scharow, Sarov; 1915 Scharow, Sárov; 1924 Sa rovy, dříve Sarov. 3 P. Napajedla. V Šarovech byl na konci 14. stol. hrad a kostel; v 15. stol. pusté m ěstečko; před 1718 ves obnovena. Ces. 4 Sarovy, do Sarov, v Šarovách/-ech, za Sarovama, Sarovjan/-vják (Komárov), šarovský. 5 MJ znělo pův. Sarov, a to jak pro městečko, tak pro hrad: přivlast. příp. -ov к OJ Šar „šerý“, srov. stč. šer- „šerý“, nář. výchm or. šarý, laš. šary „šerý“, laš. šařyč se „šeřit se“, sloven, a pol. šary, szary „šerý, sivý“. Srov. OJ Modr /M J Modříce, Cern/Cer543
novice. Po obnovení zaniklého městečka zachováno v 18.—19. stol. singul. jm. Sarov, teprve na konci 19. stol. (oficiál. poprvé u Šem bery 1881) v pl. Šarovy, což zavedeno podle m ístního nářečního úzu. Pluralizace jm en je na vých. Mor. zvláště v pomíst. jm énech velmi častá, v tam ní toponym ii srov. Veletiny, Vnorovy. ČV 128 (spojují s něm. Scara a předslovan. Šárka u P rahy); Prof II 563 (Sárovcova Lhota); Svoboda StčO J 201; Nekuda 127. — V lidu dosud povědomí 0 tom. že jm. S. patřilo dvěm a lokali tám : hrad u a městečku. Snad odtud 1 pluralizace, srov. Hukvaldy. 6 P J Neradov, Rúsinov. Šašovice 1 Ves 17 km vjv od Telče. 2 1350 de Schessowicz, ZDB I, 170; 1379 villam Schassouicz totam . ZDB VI, 658; 1464 v Ssassowiczych, PB IV, 112; 1492 Ssassowicze, ZDB XVI, 27; 1532 s lidm i svým i ssassowskými, PB XV, 163; 1550 ze vsi Ssassowicz, PB XX, 109; 1574 tvrz Ssassowicze, ZDB XXX, 38; 1678 Schaschowitz; 1718 Ssassowitz; 1720 Schassow itz; 1751 Schaschowitz; 1846 Schaschowitz, Sašow ice; 1872 Scha schowitz, Sašovice; 1881 a 1924 Sašovice. 3 P. Zeletava. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Sašovjyce, do Sašovjyc, Sašovák/ (ojed.) Sašák, šašovskejl-yj. 5 M J: příp. -ovice k OJ Saš, to p atrně palatalizovaným protějškem k OJ Sach (v. MJ Sach); tak i CV 128. Srov. OJ Sech/Seš/Sebestián, Toch/Toš/Tomáš apod. Zn. ves lidí Sašových. V zápise 1350 je Schessowicz něm., srov. Satov,1Schettaw , R akvice1 R ekw itz, Tatenice/Tetnitz. P rof —; Svo boda StšO J 149. 6 Habůdka, Kovárna, Sokolův m lýn, Terezín (dvůr), Za Bene šovy. Šatice 1 Ves dříve na Moravě u V ratětína, nyní v Dol. Rakousích (Schaditz, 7,5 km ssv od Raabsu). 2 1493 ves pus tou Ssaticze, ZDB XVI, 46. 3 Ves byla obnovena pod jm. Schaditz. 5 M J : příp. -ice k OJ *Sat, o němž viz Satov. Zn. ves lidí Šatových. CV —; Prof —. 544
Satov 1 M ěstys 8 km jjz od Znojma. 2 Po 1201 de Chattow, CDB II, 29; ko lem 1220 parochianus de Chetov, CDB II, 205; 1225 plebanus de Schatov, CDB II, 268; 1276 ad parochiam in Schatow, CDM IV, 130; 1293 Shatow, CDM IV. 318; 1324 in Schatoive, CDM VI. 255; 1338 Schattaw , CDM VII, 191; 1363 in Schatow, Polesný, Dědické knihy města Znojma 8 ; 1387 Sschotaw, CDM XI. 418; 1538 lidí m ých ssatawskych, ZDB XXVI, 7; 1578 z m ěstečka Ssatawy, PB XXVII, 344; 1582 v m ěstečku Ssatawie, PB XXIX, 437; 1624 von Schottau, M atrika ve Znojm ě; 1672 Schattaw ; 1718 Schat ten; 1720 a 1751 Schattau; 1846 Schattau, Satow ; 1872 Schattau, Satov; 1881 Satov; 1924 Satov, Schattau. 3 P. Jaroslavice. V 14. stol. městečko, po dočas ném úpadku 1497 opět vysazeno na městečko. Far. (již v 13. stol. kostel sv. M artina. Něm. 4 ,i?atou/(arch.) Satava (v čes. okolí Znojma), do Satova/Satavy, v Šatově/ Satavě, Satovák/Satavák, šatovský/šalavský. O Satava viz sub 5. Něm. Satä (1963 v Sakvicích). 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ *Šat -e- apel. šat „oblečení, šat, K leidung“, srov. stč. příjm í Rubáš, Šat ka apod. u Svobody StčOJ 198. V něm. vlastivědné lite ratu ře vykládáno z něm. „Au in der Schattenlage, Schatienau“, tj. „stinný palouk, stinná niva“. Avšak nedaleké M J Satice (v. t.) spojením s -ice ukazuje na domácí základ, rovněž středověké zápisy neznají spojení s Schatten „stín“. Jm éno přejato do něm činy již počátkem 13. stol. Chetov — Setov se substitucí „souhláska + a“ -h>- „souhl. + e“ (srov. s. v. Sašovice). Lze předpokládat, že v něm čině byla přízvučná d ru h á slabika: Satä, jehož -á stojí jindy jak za čes. -ov, tak za čes. -ava; odtud zám ěna Satov a Satava. Zcela ojediněle se vyskytuje poněmčení se změnou a > o (1387 Schottaw ): není jisto, zda jde vskutku o zm ěnu a > o (ta by předpokládala zdloužení a pří zvuk na první slabice), nebo zda o je
tem ný vokál před přízvučnou slabikou. Ojediněle se až v 17. stol. vyskytuje něm. podoba Schatten — příp. -en ana log. podle častých něm. jm en s dativním -en (München apod.). ČV 128 (z cizího Scato); Prof —; P eřinka VM-Znojmo 480; Schwarz 278 a VS II 151. Sauenštejn, viz Schauenstein, 5 v. Schauenburg. Š a u m b u r k , viz Schauenburg. Š č r b к o v, viz Strbková. Šebetov 1 Ves 7.5 km ssv od Boskovic. 2 1200. falz. z poč. 14. stol., Sebetow, CDB II, 351; 1399 de Schebetaw, CDM XII. 555; 1527 z Ssebetowa, PO XIII, 247; 1532 ve vsi jejich Ssebetowie, PO XV, 250; 1604 z Šebetova, LSA 163; 1677 Schebetaw ; 1718 Ssebetau; 1720 Schebetau; 1751 Schebetau; 1846 Schebetau, Sebetow ; 1872 Schebetau, Sebetov; 1881 a 1924 Šebetov. 3 P. Šebetov. Zámek. R. 1783 těžba železné rudy. 1846 založen cukrovar. Ces. 4 Šebetov, do Šebetova, Sebetovák, v pl. Sebetovšči, šebetovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov к O J Sebeta, to domác ká podoba к Sebastián lat. Sebastianus — řec. sebastos „posvátný“. ČV 128; P rof IV 271—273 (Šebánovice, Šebestěnipe, Š ebín); Svoboda StčOJ 165 (Šebata); Skutil MSB1 147-148; Schwarz VS II 99 (doklad 1249 Sibotonis vílla, uváděný Schwarzem, se ne týká Šebetova); Trávníček HM 128. 6 M ořicův dvůr, K apouňata (v. t.), Na kopci. Š e b í š o v i c e , viz Soběšovice. Šebkovice 1 Ves 8 km severně od M oravských Budějovic. 2 1349 in villa Sebkowicz, ZDB I, 39; 1386 villam integram Sebkowicz, ZDB VII, 491; 1528 v Sebkowiczijch, Ruk. arch. města Brna č. 1214, 4; 1542 ves Ssebkowicze, ZDB XXVI, 67; 1547 na gruntích svých ssebkow skych, ZDB XIX, 127; 1672 Ssepkow itz; 1718 C žepkow itz; 1720 Cžepkowitz; 1751 Schopkow itz; 1846 Schöpkowitz, lépe Czepkow itz, Čepkowice; 1872 Schöpkowitz, Cepkovice; 1881 Sebko-
vice; 1885 Schöpkow itz, Sepkovice, též Cepkovice; 1893 Schöpkow itz, Sepkovi ce; 1906 a 1924 Šebkovice. 3 P. Lesonice. Román, filiál. kostel sv. Maří Magdaleny. Čes. 4 Šebkovice, do Sebkovic, šebkovské (Dol. Lažany). 5 M J: příp. -ovice k OJ Šebek +— cizí Sebastianus, o němž viz Šebetov. Do něm činy přejato v 18. stol. s š/č: Čepkowitz, odtud i zpětně čes. Cepkovice, které v lid. etymologii spo jováno s čepka „čepice, M ütze“. Zn. ves lidí Šebkových. ČV 128; P rof —. 6 Ho leček. Šeborov 1 Ves 5,5 km záp. od Velkého Meziříčí, nyní část obce Uhřínov. 2 1365 in villa W seborow, ZDB IV. 208; 1678 Schebraw; 1720 Scheberow ; 1751 Schiberau; 1846 Schiborau, Ssiborow, kdysi Sseborow; 1872 Schiborau, Siborov; 1881 Všeborov; 1924 Seborov, dříve Siborov. 3 P. S tránecká Zhoř. Čes. 4 Sibrov, do Sibrova, Sibrovák, šibrovské. H raniční ves hanác. nářečí. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Všebor, složenému ze západoslovan. vbšb „vše-chen, om nis“ a -bor „bojovati“. Počá teční Vše- zjednodušeno při obouretné výslovnosti v na pouhé še-, srov. nář. šechno, šeci „všechno, všeci“ (které se vyskytuje též n a čes.-mor. pomezí), příjm . Sem bera ■<— Všembera. Typ MJ Všebor-ov je v podhůří Čes.-mor. vrcho viny m éně častý než typ Mysliboř (slož. OJ + -jb). V 18. stol. se dočasně obje vuje i nářeční podoba Siborov, Sibrov, v níž ojed. změna ’e > i (srov. Prostějov Prostijov). ČV —; Prof IV s. v. Všeboř, Všebořice. -rovice, -rsko, Šeberov, V 557; Machek ES 563. Š e b o r o v , viz Šebrov. Šeborovice 1 Zanikly u Dětkovic na Prostějovsku. 2 1481 s těm i nivam i šlo vou Sseborowicze, ZDO II, 45; 1541 pustinu Seborovici, LSA 311. 5 M J : příp. -ovice k OJ Všebor, o němž viz Šeborov. Zn. ves lidí Všeborových. ČV —; Prof IV 640 (Všeborcvice); Hosák W M X X -P 36; N ekuda 74. 545
Šebořice 1 Zanikly v okolí Svábenic {Vyškovsko). 2 1349 in Wsieborzicz, ZDO I, 56; 1416 in villa Scheborzicz, ZDO VIII, 609. 1437 v Sseborziczich, PO III, 32; 1493 ves Sseborzicze, PO V, 295. 5 M J : příp. -ice k OJ Všebor, o němž viz Seborov. Zn. ves lidí Všeborových. CV Prof IV 640 (Všebořice); Nekud a 32. Šebrov 1 Ves 5 km jz od Blanska, nyní část obce Sebrov-K ateřina. 2 1378 in villa Schebraw, ZDB VI, 635; 1447 in W ssebrow, ZDB XII. 621; 1481 v Sebrově, K P V, 338; 1490 ze vsi Nurzyzowa a Ssebrowa ZDB XV, 13; 1520 na ves Ssebrow, ZDB XX, 3: 1544 ve vsi Ssebrowie, ZDB XXVI, 82; 1554 ves Sseb row DM VII, 47; 1565 ves Ssebrow, DM XV, 19; 1674 Schebraw; 1675 Schebroio; 1718, 1720 a 1751 Schebrow; 1846 Schebrow, Sebrow ; 1881 Všeborov; 1924 Sebrov. 3 P. dílem Blansko, dílem Kuřim. Ces. 4 Sebruv, du Sebruva, Sebruvák, šebruvské. V místě hanác. nářečí horské se změnou o > u. 5 M J : při vlast. příp. -ov k OJ Všebor — Všeborov Seborov Šebrov. Dále viz Seborov. CV 31; Prof - ; Hosák VVM X X -P 37; Skutil MSB1 149. Selešovice 1 Ves 55 km jjz od Kro m ěříže, nyní část obce Jarohněvice. 2 1290 Sulswicz, CDM IV, 291; 1651 v Sselessowiczych Summ ovní ex trak t; 1676 Scheleschow itz; 1718 Schelleschow itz; 1751 Scheleschow itz; 1846 Schelleschowitz; 1872 Scheleschowitz, Sele šovice; 1881 Sulešovice; 1924 Selešovice. 3 P. Krom ěříž. Ces. 4 Selešovice, do Selešovice, Selešovčák, šelešovské/(arch.) šeleské. 5 M J : pův. Sulešovice, v němž příp. -ice k OJ Suleš, to dom ácká podoba některého složeného OJ s kom ponentem sul-, o němž viz Silůvky; zn. původně ves lidí Sulešových. Teprve v 17. stol. Sele šovice. Ke změně došlo vyrovnáním jak rady sykavek s — š > š — š, ta k samo 546
hlásek u — e > e — e. Srov. Ziřětice/ Zeratice/Saratice. CV 19, 126 (z pův. Sulišovice -> nář. Suleš s hanác. i > e; avšak Suliš zde nedoloženo, -eš spoleh livá hypokor. přípona); Prof —, V 594; Schwarz VS II 110. Šemíkovice 1 Ves 7 km od Hrotovic. 2 1365 de Schemicouicz, ZDB IV, 249; 1416 in villa Ssem ikowicz, K P II, 339; 1417 ad villam Scham ikowicz, K P III, 3; 1506 ve vsi Ssem ikowiczijch, ZDB XVII, 74; 1550 o ves Ssamikowicze, PB XX. 51; 1609 ves Ssam ikowicze, ZDB XXXIV, 36; 1671 Ssam ikow itz; 1718 Ssam ikow itz; 1751 Scham ikow itz; 1846 Scham ikow itz, Šam ikow ice; 1872 Scha m ikow itz, Šam íkovice; 1881 Sem ikovice; 1924 Šem íkovice, dříve Šamíkovice. 3 P. Tavíkovice. Po třicetileté válce krátce pusté. Ces. 4 Sam ikovice, u st. gen. a v již. okolí Samikov'ce, do Sam ikovic/-v'c, za Sa-ama, Sam ikovák, šam ikovské. Sam ‘kov'ce (Rešice). V m ístě hanácké nářečí znojemského typu s redukcí i u st. gen. zachováno důsledně. 5 M J : příp. -ovice k OJ Šem ík, domácké podobě některého složeného OJ s kom ponentem Vše- „vše chen, om nis“, u nichž však druhý kom ponent počíná na to, např. Všemír, Všemysl. Zn. ves lidí Semíkových. O po čátečním Vše-/Še- viz Seborov. Analo gickým zrušením přehlásky ’a > ě, které na Mor. časté, vzniklo až v 16. stol. hypkerkorektně Šam íkovice; tak dosud v dialektu. CV 128; P rof —. 6 Loupalův mlýn, P iruchtův mlýn, Bendův mlýn. 5 e m n i c a, viz Sumice. S e n á k o v i c e , viz Cermákovice. Šengraben 1 Zanikl na panství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1575 s ves nicemi, které se s ta v í. . . ves Ssengrobn, ZDO XIX, 27. 5 M J : z něm. Schóngraben <— am, beim schonen G raben „krásný příkop“. V toponymii m á -graben význam naše ho „žleb“, „příkop“ je pozdější. S nář. změnou a > o pak Sengrobn (tak dosud
P J ve Starém Městě). CV —: Prof —. V. n. Šenhof 1 Zanikl u Násedlovic (Zdánicko), kde je trať Senhof. 2 1341 Schonhof, CDM VII, 346; 1349 Schon hof, CDM VII, 839; 1368 Schonhof, ZDO I, 963; 1371 in villa Schonhof, ZDO II, 20; 1376 in villa Son h o ff ZDO III, 47; 1447 cum Schenhoff, ZDO X, 570; 1558 vsi pusté . . . Ssenhoffy, ZDO XXVIII, 7. 3 Ves zpustla za uherských válek v 2. pol. 14. stol. 4 P J Šanofy, na Sanofách (Násedlovice.) 5 M J : z něm. Schonhof „krásný d v ů r“. Srov. častá něm. kolonizační jm éna Schónbrunn, -au, -burg, -feld, -graben, -tal. Viz i Šenov a Šumperk. Ves patří do něm. kolonizačního ostrův ku na Zdánicku, viz Šadendorf. Po zpustnutí vsi M J S. v češtině pluralizováno: 1558 S enhofy. CV —; Prof —; Schw arz VS II 66 ; Nekuda 33. Š e n k e n b e r g , viz Schenkenberg. 1. Šenov 1 Ves 11,5 km severně od F rýdku; Sl. 2 1305 dopl. T; 1388 von Schonaw, P P ; 1435 ze Ssanowa, P P; 1447 Schonwald, P P ; 1450 a 1481 dopl. T ; 1522 Schoneiche, Gr-M II. 309 (není jisto, zda patří sem. Spiše k Sunychl. R. S r.); 1717 ex pago Schonow, M atri ky v Senově; 1736 Schonhof; 1808 Schoenhof; 1881 Sonov; 1885 Sonov; 1894 Schonhof, Senov; 1924 Senov, dříve Sonov. 3 P. Šenov. Zámek. Far. kostel pův. sv. Mikuláš. Ces. 4 Sonův/(st. gen.) Šůnův, zř. Synův! S in ů v; (vých. Hlučínsko) Sunovo/( ojed., Petřkovice) Sanovo, do S-a, v S-vě, S -vja n /( pejor.) -v ja k , š-ovski, femin. š-ovsko;
Senov,
Senov jan,
šen ovsky
(Kunčičky). K aras Onom astica 1956, 344; Téma Těšínsko 1969, č. 2, 7. 6 Na pís kách, Podlesí, Podstruží, Podvihov (v. t.), Přervalina, Skrbeň (podle Skrbenských z Hřiště), Šimška, Volenství, Vraclav, Zadky (v. t.). 2. Šenov 1 Ves 1 km sz od Nového Jičína, s nímž 1949 splynula. 2 1383 dopl. T; 1401 Schoenaw, Schonawe,
CDM XII, 130-132 a CDM XV, 335; 1464 dopl T; 1480 vsi Ssanowam (!), Po V, 86 ; Ssanow, ZDO XVI, 37; 1513 z Ssenowa, PO X, 41; 1516 ves Senava, U rbář novojičínský; 1517 Šenava, tam že; 1558 Ssanow, tam že; 1603 zum Schonaw, Prásek Organisace, 254; 1676 Schönaw; 1718 Schönau; 1751 Schonau; 1761 Schönhoff, Soupis 82; 1846 Schö nau, Ssanow; 1872 Schönau, Senov; 1881 Sanov; 1924 Senov, Schönau. 3 P. Nový Jičín. Far. kostel sv. M artina. R. 1789 parcelován dvůr. Od 1790 textilní továrna. R. 1949 splynul s Novým J i čínem, 1950 jm éno zrušeno. Něm. a čes. 4 Senov, do Senová, Senov jan/Šenovjak, šenovsky. Něm. S íen. 3. Šenov 1 Zanikl na panství kolštejnském (Staroměstsko). 2 1575 s ves nicemi, které se staví . . . ves Ssenow, ZDO XXIX. 27. 5 M J : z něm. Schönau „krásná niva, krásný l u h schoen(e) „krásný“ a střhn. ouwe „niva, luh“ -> -au -> čes. -ov. Převažují zápisy typu Senov, jen u 2 . Š. se objevuje i San- (o tom v. Šanov). CV 128, 260; P rof IV 270 (Ša-). 276 (Še-); L ütterer Wiss. Zeit. d. Humb.-Univ. Berlin 1967 GSR 5, 652; Schwarz VS II 423; Liew ehr ON Kuhl. 76, 30 (pozn. 3); Prásek SA 1-3, 104; Bořek OSG I 83; DS 6, 76; 16, 67. Šentál, od 1948 K rásné 1 Ves 6 km vých. od Šum perka, nyní část obce H raběšice. 2 1690 dopl. T; 1720 Schönthal; 1846 Schönthal; 1881 Šentál; 1924 Šen tál, Schönthal. 3 P. m ěsta Šum perka. Založen 1690. Něm. 5 MJ něm., zn. „krásné údolí“ srov. Šenov, Šum perk. ČV —; Prof —; Lüt te re r Wiss. Zeit. d. Humb.-Univ. Ber lin 1967 GSR 5, 652. 6 U Jordánů/A m Jordansbrand. Šepetovice 1 Zanikly při soutoku Olzy (Olše) a P etrůvky na Bohum ínsku; Sl. 2 1434 z Sepetovic, Prášková poz.; 1439, 1440 dopl. T; 1447 Ssepetowieze, Gr-M II. 563; 1450 Ssepetowicze, Listinář 207. 547
5 M J : příp. -ovice k OJ, které původ ně znělo nejspíše *Septa, to odvozeno od slovesa šeptat „flüstern“ stejně, jako OJ Dřiema, Skáká od sloves dřímat, skákat. Pův. *Septovice upraveno vlo žením vokálu e na Sepetovice. Mohli bychom však v y jít i od OJ Sepota od vozeného od téhož základu příponou -ota, k terá analogická podle OJ typu Črnota, Němota, Slěpota s adjektivním i základy. Zm ěnu *Šepotovice/Sepetovice bychom pak vyložili tendencí po vyrov nání vokalické řady e-o-o > e-e-o. Zn. ves lidí Šeptových, Sepotových. CV —; Prof —; V 276 (Šepety); Svoboda StčOJ 127, 166; Nekuda 133. S e r c o v, viz Heltínov. Šerkovice 1 Ves 4,5 km sev. od Tiš nova. 2 1293 in Schirkew itz, CDM IV, 321; 1464 v Serkovicích, K P IV, 121; 1674 Scherkow icze; 1718, 1720 a 1751 S clierkow itz; 1846 Scherkow itz, Sserkowice; 1872 Scherkow itz, Šerkovice; 1924 Šerkovice. 3 P. dílem Lomnice, dílem Tišnov. Ces. 4 Serkuvice, do Serkuvic, za Serkuvicama, Serku vá k, šerku vské; v m ístě h a nácké nářečí horského typu se změ nou o > u. 5 M J : příp. -ovice k OJ S erek „kdo je šerý, sivý“, srov. mlád/ Mládek, stár/Stárek, m odr/M odřek, běl/ Bělek. O šer- viz Sarovy. Zn. ves lidí Serkových. Zápis 1293 in Schirkeivitz je něm ecký a m ohl by ukazovat na starší čes. Zerkovice, k čemuž scházejí však doklady. CV 128; Prof IV 277-8 (Šerkov), V 594. 6 P J Ochůzka, Paníhora (les). Šilheřovice 1 Ves 7 km vsv od Hlučína; Sl. 2 1377 Scholasdorf, CDS VI 197; 1377 Scholasdorf, Scholansdorf, Schorkardorf, ONR 170; 1413 Schurgersdorf, Šigut, Opavský listinář II, 27; 1480 Schilerzowitcz, ONR 170; 1482 Ssilerzow sky (adj.), tam že; 1491 Ssylherzow sky ( = OJ), tam že; 1492 z Ssilherzowicz, s Sscherzowicz, tam že; 1539 na Ssylherzowiczich, POp X, 16; 1582 na Ssylherzowiczich, POp XX, 82; 1612 na 548
Ssilherzowiczych, ZDOp X, 13; 1612 na Ssilheržoivicze, ZDOp X, 22; 1635 parochia Schilersdorffensis, ACO B 12: 1641 na Ssyleržow iczych, PK z 1634, 66 ; 1672 ecclesia Schullendorfensis, Děkan, m atr. hlučínská; 1683 ex Schileržowitz, M atr. v Těrlicku; 1681 von Schillers dorf, M atr. v Opavě; 1720 a 1736 Schil lersdorf; 1830 Schillersdorf, Schúllersdorf, Schillerzowicze, Schyllerzoivicze, Knie; 1837 Schillersdorf, Catal. cleri; 1870 Schillersdorf, Sulerovice, Catal. cleri; 1881 Silerovice; 1910 Schillers dorf, Sulerovice, Catal. cleri; 1924 Silheřovice. 3 P. Šilheřovice. Zámek. Ces. 4 Sulerovice, do Suleřovic, Suleřan, šulersky. 5 Šilheřovice a sousední Ludgeřovice a M arkvartovice tvoří něm. kolonizační ostrůvek na vých. Hlučínsku (patřil sem i zaniklý Siegfriedsdorf, viz Hať). Ces. jm éno vzniklo převedením něm. Schilersdorf, jem už bylo rozumě no, jako by bylo odvozeno od něm. Schúler „žák“. O dtud i přiklonění k lat. schola „škola“ (1377 Scholasdorf), 1672 k něm. Schule (Schullendorf — to však jiného původu, viz níže). Základem něm. jm éna je střhn. apelat. schilher něm. Schieler „šilhávec“, které přejato i do staré češt. (šilhéř, K laret Glosář 308) a které v něm. příjm ení Schieler, Schielher. Pův. význam něm. jm. byl „ves Schielerova, Schielherova“. Jm éno při převedení do češtiny snadno spojeno s apel. šilhéř: Silhéřovice, v lašských nářečích Sileřovice. Na vých. Mor. a ve Slezsku často zrušena přehláska ’u > i, analogicky podle toho i Sil- > Sul-: Sulheřovice, Suleřovice (tak dosud v ná řečí) a odtud nové poněmčení v 17. stol. na Schullendorf. (Ke zrušení přehlásky, avšak ’a > ě, srov. Semíkovice, Sa-.) CV —; Prof —; Svoboda 172. 6 Spodní bažantnice, A nnin dvůr, Julianka, Na koblovských hranicích, Paseky, Štípky, Celní úřad, V ztraceném koutě. Šilperk, od 1949 Š títy 1 Město na sev. Moravě. 2 1278 in SchUperc VVM 1950, 25; 1351 Schiltberch, CDM VIII,
80; 1358 super Silperk, ZDO I, 532; 1365 Schilperch, W M 1950, 25; 1463 z Ssilperku, PO IV, 18; 1466 ssilperske zboží, PO VI. 118; 1466 na Ssiltperg, PO IV. 141; 1481 tvrz Ssilperk, ZDO XII. 39; 1517 z S iltperku , CMM 1957, 345; 1531 tv rz Ssylpergk s městečkem, ZDO XXVIII, 15; 1613 hrad pustej a městečko Ssylpergk, ZDO XXXIII, 78; 1651 fary sildperskej, LSA 61; 1672 ecclesiae Schiltbergensis, Děkan, m atrika špum perská; 1675 Schildtberg; 1718 Schildberg; 1720 Schiltberg; 1846 Schild berg, Ssim perk; 1872 Schildberg, S il p erk ; 1881 S ilb erk ; 1924 S ilperk, Schild berg; 1947 Z a lk o v; 1949 Š títy . 3 P. Ruda. R. 1278 lokováno jako město. Far. kostel N anebevzetí P. Marie. V 15. stol. hrad. V 1. pol. 19. stol. těžba že lezné rudy. Něm. a Ces. 5 M J něm ecké: Schildberg „štítný, tj. zaštiťující, ochraňující kopec“, k sthn. scilt „štít“ a -berg „kopec“, přeneseně „hrad“. Ces. jm éno vzniklo pouhým hláskovým převedením něm. předlohy: S iltp erk , Silperk. R. 1947 přejm enováno (neúředně) na Z alkov, jehož motivaci se nepodařilo zjistit, r. 1949 na Š títy, které významově shodné s něm. pův. jm énem . CV 173. 260; P rof —; Schwarz VS II 300; Březina Zábřežsko 357; Klu ge EW D 11 518. 6 Na hranicích, Na hu tích 'Hammerfeld. Šim anov 1 Zanikl u Držovic (Pros tějovsko). 2 Dokladů není, uvádí se jen v Roč. m usea m ěsta Prostějova IV, 83. 5 M J : přivlast. příp. -o v k OJ Sim an, stč. variantě OJ Sim on, to z hebrejšt., kde S im ’ón zn. „naslouchající“. Ob liba jm. Sim on v křesťanském pro střed í podle sv, Petra-Sim eona Horlivce (Mt 4. 18). Vedle Sim on bylo i Sim eon — řecká podoba, vzniklá pod vlivem slova sim.os „šikmonosý“. CV —; Prof IV 281 a V 578; Trávníček HM 128; B artůšek Zprávy K ruhu přátel jaz. čes. 1970/1 14; A. K law ek Symb VT 155—158. Š i m p e r k, viz Schenkenberk, Sil perk.
S i m r o v i c e , viz Zimrovice. S i n k v i c e , viz Cenkovice. Šířava 1 Dříve sam ostatná ves, nyní m ístní část Přerova. 2 1371 in preurbio Prerouie retro Zirouiam, ZDO II, 25; 1379 dopl. T; 1405 z Syrzaw y, K P I, 105; 1437 in Syrauia, ZDO X, 167; 1447 in Sirzawa, ZDO X, 518; 1675 Breithe Gassen oder Schyržaw a; 1691 ecclesiola Schirzauiensis, Děkan. m atr. přerovská; 1718 Sirzawa; 1751 Siržawa; 1794 dopl. T; 1850 dopl. T; 1881 Šířava. 3 P. P ře rov. 4 Šířava, na Šířavu (Přerov)/na Ší řavo (okolí města), na Šířavě, šířavské. 5 M J: z apel. šířava „široký prostor“, které dosud archaicky v mor. nářečích živé. Na hornaté vých. Mor. užíváno jako protiklad k tísňava (srov. např. P J ve Vel. K arlovicích Tísňavy) „po zemky stísněné mezi dvěm a břehy, kop ci apod.“ K slovotvorbě srov. dálava, nář. tíňava „stinné m ísto“, hořava, horúčava „herko, vedro, žá r“, pálava, „úpal“ ; srov. i M J Pálava a Stínava, na vých. Slovensku přehrada Šírava. CV —; Prof —; Bartoš Dial. slov. mor. 423; Trávníček Slov. jaz. čes. 1456; PS V 1067. Šíslovice 1 Zanikly mezi Dešnou, 2upanovicemi a Novými Sady (Slavonicko). 2 1360 Súschnaw , ZDB III. 506; 1665 Schislaw itz u. Schifislobitz, Schisslowitz, ZDVGMS 1942, 174-176; 1673 pusté vsi: Schenakow itz ( = Cermákovice) a Šíslovice, VM-Slavonice 229; 1773 in Schissloivitz gelegen Wiese, ZDVGMS 1942, 174-176; 1805 Schisslow itz ist ein odes (Dorf), tam že; 1841 Schifílowitzfeld, tamže. 3 R. 1464 byly Š. již pusté. 5 S tím to m ístem spřahuje hist. a vlastivědná lite ratu ra několik jm en: H o s á k HM 1 — s. 164 Zižňovice, 166 K řižlovice (viz zde s. v.) jinak Zižňo vice neb Čížkovice, 164 K řižlovice, Čížovice. H o s á k HM 2 — s. 168 K řížlovic.e, Zízňovice, Síšlovice, Č ížkovice za nikly v okolí Budkova, 172 Zízňovice, 549
Šíslovice zanikly mezi Dešnou a Novými Sady. N e k u d a - s . 60 Křižlovice, Cižovice (panství budkovské), 156 Šíslo vice (panství Police, u Županovic). Jde bezpečně o dvě lokality, první u Budkova, d ru h á u Police. P rvní nesla jm. Křižlovice (v. t.) s variantou Cížkovice, event. Zízňovice; druhá jm. Šís lovice, u kterého se varianty s Čiž-, líz - , Žiž- apod. nevyskytují. Jm . Šíslovice, jak ukazuje první zá pis, není původní, ale vzniklo zpětným počeštěním něm. podoby Sůschnaw , kte ré však něm. substituovanou podobou nějaké čes. předlohy m ající v základě buď OJ Z izň (^— stě. apel. žizn „život, Leben“, srov. rus. žizn’): *Zizňov „ves Žizňova“, což přejato do němč. s p ra videlnou substitucí ž/s a -ov/-aw —> Suschnaw (srov. Zirovice/Ser-, Sir-, Ziznětice/Schissnetitz). Nebo zněla čes. předloha Šosnov k subst. šos, adj. sosno v ý „daň z domu, ze statk u “ (pův. význam by byl „místo, z něhož se po založení vsi platil poplatek“, tedy opak k Lhota, Zvole, v. t.). — pro nedostatek zejm. starších dokladů není spolehlivější vý klad zatím možný. ČV —; Prof IV 854 (Žiznětice, Zizníkov); Černý Ukazatel 378 (příjm. Šišel, Sischl, ač ta s naším jm. p atrn ě nesouvisí). Šiškov 1 Zanikl u Vanova (Telečsko). 2 1366 Schisskow , ZDB IV, 433. 3 R. 1580 tam byl Siškovský mlýn. 5 M J: buď přivlast. příp. -ov k OJ Šiška apel. šiška „Zapfen“, nebo jm enný tv ar adj. šiškový „Zapfen-“ ; srov. Dubov, Bukov. Dáváme přednost výkladu apelativním u (tak i Prof V 564). Svoboda v Prof IV 283 uvádí i vý klad z OJ Sich, palatal. Šiš, dem inut. Šišek, Šiška + poses. -ov. CV —; Machek ES 500; Vasm er REW III 404; Eichler EWSE 119; NR VIII 273. Šišma 1 Ves 9,5 km sz Bystřice pod Hostýnem. 2 1348 cum villa Schisma, ZDO I. 44; 1365 super villam Schisman, ZDO I, 892; 1374 de Syzm a, K P I, 30; 1437 de Ssissma, ZDO X, 49; 1437 vil 550
lam Schissma, ZDO X, 139; 1466 vil lam Ssissma, ZDO XI, 306: 1481 vsi Ssissmy, PO V, 147; 1519 z Ssissmy, PO XI, 17; 1520 z dvora ssissemskeho, PO XI, 154; 1522 na Ssissmie, PO XIII,. 50; 1523 na ves Ssissmu, PO XII, 120: 1544 tvrz a ves Ssyssm u, PO XIX, 97;: 1544 na tvrzi jeho Ssyssmie, PO XIX,. 100; 1625 z Ssyssm y, M atriky v Lipníku nad Beč.; 1675 Ssissma; 1718 Ssissna (!); 1720 Schischma; 1751 Schischm a; 1846 Schischm a; 1872 Schischma, Sišm a; 1881 a 1924 Šišma. 3 P. Bystřice p. H. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Šišma (fem.), do Šišm yj-e, za Šiš— mó, Sišemá/c/(pejor.) Sišemál, ale také Sišemál/(pejor.) Sišem ák (srov. Černotín !), šišemské. 5 Za M J přejato OJ Šišma, to stč. domácká podoba k cizímu Sigm und, *Sigismund. K tom uto typu: tvoření M J srov. ještě M yslík, Šach. P říjm ení Šišma z M oravy doloženo(Hvozdečko, Sobáčov, Přerov). CV 45 (Nejasné), 241 („z pův. šišb-ma“, bez etymol.); P rof —; Svoboda StčOJ 179, 182. 6 P J O bránsko (viz 2. Obřany). 5 i š ů v k a, viz Šošůvka. Šitbořice 1 Ves 6 km zsz od Klobouk.. 2 1255 Sdeboric, CDM III, 220; 1317 zu: Schutwaricz, CDM VI, 110; 1356 in Jesitborzicz, ZDB III, 180; 1368 in villa. Sutborzicz, ZDB V, 91; 1373 in villaJessdeborsicz, ZDB VI, 52; 1411 v J e stbořicích, K P II, 212; 1412 v Šitbořicích,. KP II, 239; 1437 v Šidbořicích, K P III, 221; 1464 v Ssidborzyczych, K P IV, 176; 1480 z Ssytboržicz, PB Vllb, 146; 1673 Schitboržitz; 1718 Schittboržitz; 1720' Schúttboržitz; 1751 Schitboržitz; 1846 Schuettboržitz, Ssittbořice; 1872 S ch ú ttborzitz, Šitbořice; 1881 Ješitbořice (Sitbořice); 1924 Šitbořice. 3 P. Šitbořice^ Far. kostel (již 1255) sv. Mikuláše. R.. 1784 parcelován dvůr. Ces. 4 Šidbořice, do Šidbořic, v Šidboři cích, za Šidbořicama, Sidbořók, šidbořské/šidborské. V m ístě nářečí s labiali— zací á > ó. 5 M J znělo pův. Ješutbořice, odtud i „nesrozum itelné“ zápisy 1373;
Jessdeborsicz, 1411 v Jestbořicích: příp. -ice k OJ Ješutbor, složenému z jašut„m am ivý, m arn ý “ a -bor „bojovat“ ; zn. ves lidí Ješutborových. K dekompozici počátku jm éna došlo nejprve po před ložce v: v Ješutbořicích —y ve Sutbořicích, s u > i pak Sitbořice. Základ jm é na se mohl k rá tit i jinak, srov. Jezbořice v C. -e- Ješutbořice (Prof II 138). Něm. zápisy m ají pravidelné -bořice/ -boritz, starší též -w aritz s častým b/w. CV 19, 80; P rof IV 285 (Sitboř-); Svo boda StčOJ 110 a ZMK 1963, 216; Sla vík CCM 63, 164; Schwarz 333 a VS II 53. Šlakham ry 1 Dříve osada, nyní m íst ní část obce N ejdek (Zďársko). 2 1453 ham erník z Snakham ru, Svoboda Ždárský okres 294; 1872 Schlaghammer, Šlakham ry; 1893 Schlaghamm er, Slakham ry, též Šlakové H am ry; 1915 Schlag hammer, Šlakham ry; 1924 Šlakham ry. 3 P. Zdar. R. 1824 parcelací dvora vznikla osada. Ces. 4 Slakamry, na Slakam ry, na Slakamrech, Slakam rákl-án (Prostý), šlakamerskej. 5 M J: z něm. Schlagham m er „bušicí h am r“, tj. h am r na vybíjení rudy. O hamr viz Hamr. ČV —; Prof —; Schwarz VS II 92; Onomastica XIII 44. Slapanice 1 Město 9 kru vjv od Brna. 2 1235 de Zlapanicz, CDB III, 127; 1244 ecclesie de Slapanicz, CDM III, 58; 1258 in Lapanis, CDM XV, 8 ; 1261 in Sla panicz, CDM III. 124; 1269 Zlapans, CDM IV, 18; 1306 ecclesiam parochialem in Slapanicz, CDM V, 189; 1345 de Lapanicz, Mendl, K nihy počtů. 49; 1348 in Lapanitz, Reg. V, 491; 1356 de Lapa nicz, Reg. VI, 421; 1361 in Lapanicz, Reg. VII, 963; 1373 ecclesiam parochialem in Lapnicz, CDM X, 183; 1490 plebani in Slapanicz, ACO č. 265, 73; 1491 v Slapaniczych, PB VIII, 19; 1513 lidi naše . . . slapanske, PB X, 86 ; 1521 na g ru n ty mé slapanske, PB XII, 156; 1522 ze Slapanicz, PB XII. 282; 1528 k faře slapanske, PB XIV, 51; 1531 v Slapani-
czich, PB XV, 135; 1604 městečko Slapanicze, Chrlický u rb á ř; 1612 na Sla paniczych, DM XXI, 267; 1633 Schlapanitz; 1655 Slapanitium oppidum, Stát. arch. v Olomouci В 12; 1674 Schlappanitz; 1718 Schlappanitz; 1720 Slapanitz; 1751 Schlapanitz; 1846 Schlappanitz, Sslapanice; 1872 Schlapanitz, Slapánice; 1881 Slapánice; 1893 Schlappanitz, Slapánice; 1906 Schlapanitz, Slapanice; 1924 Slapanice. 3 P. Chrlice a lenní statek Slapanice. Již v 15. stol. městeč ko. Far. (již 1235) kostel Nanebevzetí P. Marie. Na konci 18. stol. parcelován dvůr. R. 1816 zřízena textil, továrna. N a poč. 19. stol. strojírna. Ces. 4 Slapánice, do Slapánic, v Slapánicich/-ách, za Slapánicama Slapaňák/ (v pl. též) Slapánšči, šlapanské/šlapánské. Něm. Lapái (Moravany). 5 M J : příp. -ice к OJ Slapan, to z part. pass. šlapán к šlapat „treten “, zn. ves lidí Slapánových. Srov. Sebran-ice, V yhnanov. Do něm činy přejato jm. S. již velmi záhy, a to se zjednodušením SI-/L-: La panicz; srov. SmolínjM ohleis, Skorotínj Gurtein. CV 129; Prof IV 287 (Slapa nice, Slapánov), V 576; Svoboda StčOJ 157; Schwarz 314 a VS II 32, 36 a NOB275; G regor Rovnost 28. 7. 1960. Šlapaný 1 Zanikly mezi Silůvkam i a Mělčany, kde je trať Na Slapansku (Židlochovičko). 2 1564 к pusté vsi Slapanské PB XXIII, 325; 1567 . .. s pus tou vsí Slapanskem , ZDB XXIX (XXV), f. 6. v., ed.; 1574 role pusté, kteréž šlo vou na pusté vsi Slapansku, U rbář Prštice, Vlasatice, SAB, opis. 5 M J: akuz. pl. к OJ Šlapán, o němž viz Slapanice. Zn. ves rodiny Slapanovy. Srov. Drahany, M ilovaný. CV —; Prof —; N ekuda 113. Šleglov 1 Ves 3 km vjv od Starého Města, nyní část obce Vikantice. 2 1325 Slegesdorph, CDM VI, 289; 1437 Sleglaw, ZDO X, 11; 1448 vilIam Ssleglow, ZDO X, 797; 1575 ves Ssleyglowa, ZDO XXIX, 27; 1591 Ssleklow , ZDO XXX, 139; 1678 Schlegelsdorff; 1718 Schle-
551
gelsdorff; 1720 Schleglsdorf; 1751 Schle gelsdorf; 1846 Schlegelsdorf, Ssleglow, kdysi i Ssleglowci; 1872 Schlógelsdorf, Sleglov; 1881 Sleglov; 1924 Sleglov, Schlógelsdorf. 3 P. Kolštejn. Zpustl, v 16. stol. obnoven. Něm. 5 M J: z něm. Schlegel(s)dorf, k sthn. slegil „kladivo, buchar, Schlegel“ a -dorf „ves“. Jm éno odpovídá patrně pů vodnímu zam ěstnání obyvatel vsi: roztloukávala se zde ruda nebo tu žili ti, kteří na blízku zlatonosných nálezišť tuto činnost vykonávali. Srov. Šlakham ry. CV 260 (bez); P rof Kluge EWD 11 523. 6 Sejpský Dol/Seifengrund (v. t.), Medvědí rokle/B árengraben. 1 . Šm elcovna 1 Sam ota u Boskovic. 2 1893 Šm elcovna; 1924 Šmelcovna. 4 Šmelcovna, na Smelcovňo, za Šm elcovňó, obyvatel, a příd. jm . „ze Šm elcovni“. 2. Šmelcovna 1 Sam ota u Javůrku (Rosicko). 2 E ichhom hútte, Šm elcovna; 1924 Šmelcovna. 4 Šmelcovna, arch. -ňa. 5 Něm. Eichh o m h u tte proto, že sam ota patřila k h ra d u Veveří, něm. Eichhorn. 3. Šmelcovna 1 Hospoda u Maršova (Tišnovsko). 2 1893, 1906 Schm elzhiitte, Šm elcovna; 1924 Šmelcovna. 4 Šm elcuvna, na Sm elcuvno, za Sm elcuvnó, šm elcuvské (Maršov). 5 M J: ze stč. apelat. šmelcovna ..tavírna“ k šmelcovat ..tavit (obvykle rudu)“, které p ře jato z němčiny. Něm. Schm elzhiitte „ta vící huť. kde se z rudy tavívalo železo, měď“ ČV —; P rof IV 289 (Šmelcovna, Šmelctál). Šnekov 1 Ves 11 km již. od Morav ské Třebové, nyní část obce Březiny. 2 1464 D orfflik prope Chrzenowe, ZDO XI, 34; 1490 D erflík u Chrzenowa, ZDO XIII. 17: 1672 ex pago Schnóckendórffle, Děkan. m atr. m oravskotřebovská; 1677 Schnóckendorff; 1718 Schóckendórffl; 1720 S chn ekendorf; 1751 Schnekkendorf; 1846 Schneckendorf, Schnekkendórfel, kdysi Dórfel, Šnekoiv; 1872 Schneckendorf, Šnekov; 1881 Šnekov; 552
1924 Šnekov, Schneckendorf. З P. Mor. Třebová. Něm. 4 Šnekov, do Šnekova, Snekovák/ (pejor.) Šneci (pl.), šnekovslcé. 5 Původ ně se ves jm enovala něm. *Dórfles, '■Dórfleins „víska“, adaptací do češt. Derflík (v. t.). Teprve v 17. stol. dnešní jm éno: Schneckendorf, zdrobněle -dórfl, -dórfel k něm. Schnecke, střhn. sněcke, sthn. snecko „hlemýžď“. Nelze rozhod nout. zda nového jm éna bylo použito ve významu přivlastňovacím „Šnekova ves“ nebo apelativním „ves, kde je hod ně šneků“ (tak v lid. etymolog.). Proto že se zm ěny názvů v 17,—18. stol. dály zpravidla po nějakých osobách, kloníme se spíše k význam u posesívnímu. ČV 260 (bez); Prof I- 632—633 (Hlemýždí), IV (Šnakov); Schwarz VS II 246. Šnekovec 1 Sam ota u V ítkova; Sl. 2 1894 Schneckenhof, Šnekovec; 1924 Šnekovec, Schneckenhof. 5 S tejně jako u předcházejícího hesla nelze ani zde rozhodnout, zda pův. vý znam jm éna něm eckého i českého byl přivlastňovací „dvůr Schneckův“ (v češt. srov. jm éna typu Albertovec, Kocourovec), nebo apelativní. ČV —; P rof —. Š o b i š o v i c e , viz Soběšovice. Š o r n š t e j n , viz Schauenstein. Šošůvka 1 Ves 9 km sv od Blanska. 2 1374 in villa Wsschusouecz, ZDO II, 510: 1407 v Sususvce, K P I. 239: 1437 in Ssussnow ka, ZDB XII, 301; 1463 Ssissuw ku (4. p.), PO IV, 2; 1481 že mi drží vsi Sišulku . . . , K P VI, 151; 1490 v Sessulcze, ZDO XIII. 25; 1511 v Ssossulcze, ZDB XVIII. 23; 1517 z Sušulky. ČMM 1957, 320; 1531 z Ssossuw ky, PB XV, 83; 1675 Schuschuw ka; 1687 z Ssyssuw ky, M atrika v Jedovnicích; 1718 Ssussunka (!); 1751 Scheschuw ka; 1846 Schoschuwka, Šušuw ka, kdysi Ssussowka, Ssussnow ecz; 1872 Schoschuwka, Šošůvka; 1881 Šošůvka; 1893 Schoschufka, Šošůvka; 1924 Šošůvka. З P. Rájec. Čes. 4 Šošůvka, do Šošůvke/na Sošůvko (Sloup), Šošuvňák Sošuvňačka, šošuv-
ské. V m ístě hanácké nářečí horské s o > u. 5 MJ se v nejstarších dokla dech vyskytuje ve dvojí podobě: Sušovec, to dem inutivum k Sušov, v němž přivlast. příp. -ov k OJ Suš; od poč. 15. stol. ustálená podoba v ženském rodě Sušůvka, to dem inutivum k Sušová ■<— Sušova (ves, lhota) k OJ Suš. Srov. M yslová/M yslůvka, M ikulovů Mikulůvka, R aková/Rakůvka. S nářeční změnou u > o pak Sošůvka a vyrovná ním sykavek již v 15. stol. Sošůvka. Jm énu nebylo rozuměno, proto se mohla jak udržet nářeční podoba, tak vyskyt nout i zkom olenina Sišuovka, Sušulka, Sušuovka, Sušnovec. O starém původ ním -u- v Suš-/Suš- svědčí nář. -o-; kdyby tom u bylo obráceně, muselo by jm éno v horském nářečí znít Sušůvka. Podobný problém viz u jm. Úsuší. Jm. Sušová: přivlast. příp. -ova k OJ Suš, to palatál. protějšek k OJ Such adj. suchj, „suchý, trocken“, srov. Mlád/ Mláz, Sluch/Sluš, Tlust/Tlušč u Svobo dy StčOJ 130. O přechodu -ova/-ová viz Machová. D em inutiva -ová/-ůvka jsou na D rahanské vrchovině v okolí Šošůvky doložena, srov. *Bohdalůvka, *Kešů vky, *Těšůvka (Šrám ek Slavia 39, 396). CV 24, 125; Prof — (jen k apelat. such-); Skutil MSB1 150—151. 6 Na Sloupském příhoně, U krápníkové jes kyně. Špice 1 Hostinec v Olomouci při spo jení silnic z Opavy a z Krakova. 2 1846 Spitz, Špice; 1924 Na Špici. 3 P. V rbátky. Založen 1788 za parcelace zahrad kláštera Všech svátých. 4 Spica, na Spico, na Špici, za Spicó, Špičák, adj. „ze Špice“. 5 M J: z apelat. špice, o němž viz Špičky. Bývají takto nazývány části vsí nebo samoty, zvláště hospody, které jsou vystrčeny na konci obcí, p ři spojení cest nebo na kopci při vrcholu stoupání (srov. Na špici — hos tinec v Brně-ftečkovicích). CV —; Prof —. Špicenberk 1 Zanikl u Dom štátu na S te m b e rs k u ; N ekuda 113. 2 1519, 1531
a 1546 dopl. T. 3 R. 1530 byl S. již pustý. 5 M J : z něm. Spitzenberg „vrch, ko pec s hrotitým , špičatým zakončením, Špičák“. Může být též význam „ležící na špici“, tj. na konci vsi, na spojení cest apod. Srov. Špice, Špičky. ČV —; Prof IV 291-2. Špičky 1 Ves 5 km vých. od Hranic. 2 1169 in villa Stpicki, CDB I, 247; 1201, falz. z poč. 14. stol., Spiczki potok, CDB II, 352; 1270 in villa Spizk, CDM IV, 37; 1275 de Spiczca, CDM IV, 106; 1403 in villa Stpiczka, Lechner I, 21; 1441 de villa Spiczky, Lechner I, 50; 1451 in Tczpiczky, Lechner I, 61; 1522 ze Sspiczek, PO XII, 76; 1532 ves Spiczky, DM IX, 92; 1536 ze statku s:\piczkeho, PO XVII, 122; 1557 ves Sspiczky, DM VII, 66 ; 1610 dědin . . . Spicžek, DM XXI, 237; 1628 ze Spiczek, M atrika v H rani cích; 1672 ex pago Spiczky, M atrika v Lipníku n. B.; 1676 Spaitz; 1706 ze Sspicžek, M atrika v H ranicích; 1718 Spaitz; 1751 Speitsch; 1846 Speitsch, Spický (!); 1872 Speitsch, Špičky; 1881 Š tip ky; 1924 Špičky. 3 P. Kelč. V 14. stol. tvrz. Far. kostel sv. Šim ona a Ju dy. Čes. 4 Špičky, do Špiček, ku Špičkám , o Špičkách/(zř.) o Spičkech, za Spičkama, Spičan, špický. Špičky, spický (Hus topeče n. B., Skalička). 5 M J: pl. demi nutiva k stč. stpicě „paprsek u kola vozu“ — stpička. Místo nazváno snad podle původní podoby (srov. P J Loukot, Kolo, Rádlo, Chobot, Lopata, S ek y ra). Nelze ovšem vyloučit i výklad ze špice „hrot“, a to proto, že ves leží nad okolím na vršcích. Oba základy nelze od sebe odlišit. Do něm činy přejato až v 17. stol. v podobě Speitsch s i > ei (srov. Hluzov/H lizov Leis), k vyne chání -k y srov. Loučky —>■něm. Lautsch. CV 241—242 (ze slovan.); Prof —; Machek ES 509—510; G ebauer HM I 526; Vasm er REW II 708; Miklosich EW 317; Preobraženskij Etim. slov. 365; Strekelj AfslPh 1906, 61; Schwarz VS 553
II 398. 6 Na kačeně. P J Üjezda (pit.), Pod tvrzí. Spiklice, od 1948 Nová Seninka. 1 Ves 5 km ssz od Starého Města, nyní část obce Stříbrníce. 2 1325 Spilix, CDM VI, 289; 1340 Spilix, CDM VII, 278; 1575 ves Sspiglicze, ZDO XXIX, 27; 1582 Spieglitz, AM S taré Město; 1591 ves Sspiklicze, ZDO XX, 139; 1678 a 1718 Spieglitz; 1751 Spvglitz; 1846 Spieglitz, Sspiglice; 1872 Spieglitz, Spiklice; 1881 Spiklice; 1924 Spiklice, Spieg litz; 1948 Nová Seninka. 3 P. Kolštejn. Ves byla v 15. stol. pustá, 1561 opět vysazena. Něm. Po. r. 1945 osídlena většinou ze Seninky na Valašsku. 5 Není pochyb o tom, že M-J souvisí s hojným i něm. M J a P J Spielberg —> čes. Spilberk (v. t.) „W arte, strážný vrch, mons speculi“, Speil(en)dorf „strážná ves“. M ísta s těm ito jm ény leží tém ěř vždycky na strategicky význam ných místech, tj. nejčastěji při hranič ních přechodech (naše Spiklice při pře chodu z M oravy do Kladska), odkud je daleko vidět do k raje (např. brněnský S p ilb erk s dalekým rozhledem na jih a východ, S pilberk u Ú stupu — nejvyšší bod kraje), kde lze přehlédnout značný kus silnice, křižování apod. (tak četná P J Spielberg v Horním Bavorsku). — Kom ponent Spiel- bývá vykládán růz ně. Na základě Förstem annem citované glosy spiegel vel Warta (II-2, 283) má se za to, že Spiel- vzniklo kontrakcí ze Spieg(e)l „specula, W arte, stráž“ ; srov. i zápis 1205 specula ze W arte („zur W arte“) v DS 13, 326. Tento výklad nebývá jednoznačně přijím án, neboť není spolehlivě prokázáno přejetí lat. specula „W arte, stráž“ -> něm. Spie gel-, Proto se např. H. N aum ann v DS 13 1. c. kloní spíše — a zdá se, že p rá vem — k výkladu ze střhn. spil „Spiel, Zeitvertreib, Scherz; F reiheit einer Ö rt lichkeit, hra, zábava“. Znam enalo by to, že strážné m ísto dostalo v tom to vý znam u jm éno krycí nebo podle toho, že si stráž k rátila službu hrou. Ne vždy 554
ovšem šlo o stráže vojenského význa mu. Podobně například i čes. Stráže, Strážky, Strážnice, Strážiště neznam e nají vždy „vojenské strážní m ísto“ (v. Strážnice). O dm ítnout je třeba výklad něm. Spiel-berg „D ingstátte, shrom aždiště kmene, ro d u “ a „(Pfingst)spielberg, místo svatodušní lidové zábavy“. Kme nový život v m ikrotoponym ii nezane chal stop, svatodušní lidové zábavy jsou v něm. prostředí (zejm. přím o v Ně mecku) jevem pozdějším. Podoba Spieglitz je z čes. Spiklice, to ovšem úprava něm. *Spiegel(-berg, -dorf). Zápis S p ilix (14. stol.) — není-li graficky x = ts (c), což by bylo zcela ojedinělé — není zcela jasný: snad došlo při zpětném poněm čení čes. Spiglice, Spiklice k přesm yku Spieligs, nebo něm. ,: o; k schrapp-, dolnoněm. schrappen „šk ráb at“, viz Sreflová. O -grund viz sousední Velké Štáhle přívlastkem Ma Grund. Zápis 1506 Rubengrund je pa lá, Klein. Š t á h l e , N o v á , viz Štáhle, Malá. trně zkom olenina k Schroppengrund. CV - ; Prof - . 2. Štáhle, Velká 1 Ves 6 km vých. od Štáblovice 1 Ves 9 km jz od O pavy; Rým ařova, nyní část obce Břidličná. 2 enkl. 2 1317 de Stebilsdorf, Lechner I, 1298 dopl. T; 1377 m it dem Stolí, Gr-M 7; 1362 villam Stebelsdorff, Reg. VII, II, 485; 1405 der Stoel, FL II, 3; 1633 1108; 1389 Stabilsdorff, Lechner I, 16; Stáhl; 1678, 1718 a 1751 Gross Stohl; 1391 von Stabelsdorff, CDM XV, 332; 1846 a 1872 Gross Stohl, Velká Stohla; 1542 Sstablowicze, DM VII, 22; 1590 na 1881 V. Stahle; 1893 Gross Stohl, Velká Sstablowiczych, DM XIX, 1; 1628 Stáhle, též Velká Štola; 1924 Velká z Stablowicz, M atrika v Hranicích; 1655 Stáhle, Gross Stohl, dříve Velká Stáhle, ecclesia Stablouicensis, АСО В 12; 1676 t. Velká Štola. 3 P. Sovinec. Far. kostel S ta blow itz; 1680 von Stablow itz, m atri sv. Trojice se spolu s vsí Stalsdorf při ka v Opavě; 1718 a 1751 Stablow itz; pom íná r. 1298. 5 Původní je něm. jm éno Stoel, to 1846 Stablow itz, Stablowice; 1881 Steblovice; 1882 S tablow itz; 1889 Stablow itz, k starosas. stehli „Stáhl, ocel“. Jm éno Štáblovice; 1924 Štáblovice. З P. Š táb dáno nejspíše m ístu, kde se ocel vyrá běla, tavila, kalila. Srov. častá P J a MJ lovice. Ces. 4 Stablojice, do Stablojic, k u Stablo- typu Eisen- „železo“ (-grube, -ham m er, jicam, o Stablojicach, za Stablojicami, -berg), K upfer- „měď“. H utní a dolovací činnost je tu archeologicky dolože Stablovjak, Stablovjanka/Stablak, Stablanka (Domoradovice), štablovsky. na. CV - ; P rof - ; Kluge EWD 11 585. 1. Š tarnov 1 Ves 5,5 km jjz od Š tern V m ístě lašské nářečí západoopavské berka. 2 1269 de S tem o w , CDM IV, 30; s -ovice > -ojce. 5 MJ je nejspíše něm. 1409 S tem o w , CDM XIV, 113; 1480 ves původu (doklady do pol. 16. stol. jsou Sstarnow, ZDO XII, 19; 1510 ze vsi jen něm.): Stabels-, Stebilsdorf „ves Sstarnowa, PO VIII, 254; 1514 z StarStéblová, Stablova.“ OJ St. je deminunowa, PO IX, 247; 1599, 1646 a 1662 tivum k stap „Stab, hůl, tyč“, tedy „hůlka“ ; srov. časté čes. příjm . Hůlka. Sstarnaw, Soupis 85, 86 ; 1678 Starnaw; CV —; Prof —; Svoboda StčOJ —; 1718 a 1751 S ta m a u ; 1846 Starnau, Schwarz 219; Šrám ek Soustava 379 (zde Starnow, kdysi Sterow ; 1872 Starnau, z OJ Stabla k čes. Stabor, což nyní ne S tá m o v; 1881 Starnov; 1893 Starnau, pravděpodobné); OSG III 162 а VIII Stárnov; 1924 S ta m o v, dříve Starnov. 3 P. Šternberk. Far. kostel sv. M ikulá 74. 6 Štáblovický mlýn, Vendelín. 1. Štáhle, Malá 1 Ves 5,5 km vsv od še. Ces. 4 Starnov, do Stam ova, Starnovák, Rým ařova. 2 1542 ves pustou Nowau Sstahly, ZDO XXV, 67; 1550, 1557,1568, štam ovské. 5 M J z něm. Sternau, slo556
zeného z S te m ..hvězda“ a -au „niva, Sechwicz, CDM IV, 291; 1320 Wcžecholuh“. Slo p atrn ě o jm éno vytvořené an- wicz, Lechner I, 6 ; 1437 in Sczechowicz, tonym ně k Sternberg (viz Šternberk). Lechner I, 43; 1522 v Ssczechowiczych, Podle lidového podání založil ves Ja ro DM VII, 6 ; 1559 ve vsi Czechowicz blíž slav ze Šternberka. Ke změně er/ar Krorpierzyzy, DM VII, 70; 1617 v Sstiesrov. nář. Štam berk pro Š ternberk (Te chowiczych, DM XXIII, 373; 1651 lečsko) a dvojici SenovíSanov. CV 261; v Sstiechowiczych, Sum m ovní ex trak t; 1676 Sstiechow itz; 1720 Stiechow itz; Prof IV 299 (Sternov). 6 Kocanda, Prlov 1751 Stiechow itz; 1846 Stiechow itz; 1872 (v. t.). 2. Š tarnov 1 Ves 3,5 km jv od Ko Stiechow itz, Štěchovice; 1881 a 1924 nice, nyní část obce Přemyslovice. 2 Štěchovice. З P. Kroměříž. 4 Sčechovice, do Sčechovic, Sčechov1846 Sternheim , Starnow , také H vězdow ; 1872 Sternheim , Stárnov; 1881 ják/-ál/(v pl.) Sčechovščí, ščechovské. S tarnov; 1893 Sternheim , Starnow ; 1915 5 M J : příp. -ovice k O J Sčech, o němž Sternheim , S ta m o v; 1924 Starnov. 3 P. viz Stěchov. Zn. ves lidí Sčechových, Konice. Ves založena 1786 parcelací ko Stěchových. CV —; P rof IV 295; P rá sek SA V 58. nického dvora. Ces. 4 S ta m o v , na Starnov, na Starnově, Štěměchy 1 Ves 12,5 km zjz od Tře bíče. 2 1279 Czustrago de Cziemich, š ta m o vské. 5 Ves byla nazvána podle hostince U m odré hvězdy, kolem něhož CDM Supp. 142; 1386 villam Styem yese rozvinula, nejprve něm ecky Stern chy, ZDB VII, 480; 1418 ze Sčeměch, KP III, 76; 1464 villam D sstiemyechy, heim „domov u hvězdy“, čes. pak Star ZDB XIII, 26; 1481 základ muoj Sčenov, 1846 též H vězdov. CV 267 (bez). měchy, K P V, 301; 1504 tvrz Sstiem eiStěchov 1 Ves 6 km již. od K unštátu. 2 1385 Scechow, ZDO. IV. 538; 1398 in chy, ZDB XVII, 71; 1528 Dsstiemeichy, Styechow , ZDO VI, 748; 1398 Czecho- Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 3; 1672 wa, ZDO VI, 756; 1480 ves Sczechow, Stiem ech; 1718 Stiem iech; 1720 StziZDO XII, 8 ; 1517 na vsi Stzechowie, mieg; 1751 Stiem iech; 1846 Stiem niech, ZDO XVIII. 11; 1525 ves Czichow, ZDO S těm ěch ; 1872 Stienm iech, Stěm ěchy; XX, 5; 1675 Sstiechow ; 1718 a 1720 1881 Stem echy; 1885 Stienm iech, Stě Stiechow ; 1751 Scžechow; 1846 Scze m ěchy; 1893 Stěm ěch, Stěm ěchy; 1906 chow ; 1872 Sczechow, Stěchov; 1881 Stěměch, Stěm ěchy; 1924 Stěm ěchy, Stěchov; 1895 Sczechow, Sčechov; 1893 dříve Stěm ěchy: З P. Sádek. V 15. stol. Sčechow, Sčechov; 1924 Stěchov, dříve tvrz. Ces. 4 Stěměchy, do Stěměch, k Stěm ěSčechov. 3 P. Drnovice. Ces. 4 Sčechov, do Sčechova, Sčechovák. chám, v e Stěměchách, Stěměchák, štěščechovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov m ěskej/štěm eckej (Předín). Stěměchy, k OJ Sčěch, to dom ácká podoba k OJ štěm eckej (Luka nad Jihl.). H raniční ves čes.-mor. nářečí. 5 CV 59 podali sice Stepán, stč. Sčěpán, o němž viz Štěpá nov. Srov. OJ Petr/Pech, Jan/Jech, Ma- bystrý výklad: pl. k OJ Čaměch ■<— túš/Mach. Se šč > št zapisováno porůz Čám, Čiem + hypokor. příp. -ěch (o Čám -e- Čámír viz Címěř), podle ně nu od pol. 17. stol. V zápise 1525 Czi chow změna ě > i, srov. Hodějov/Hodihož Stě- vzniklo pak aglutinací předlož jov, Prostějov/Prostijov, Radějov/Radiky z Čieměch Sčeměch — Stě-. My jov, Stavěšice/Stavišice. CV 31; Prof IV však dávám e přednost výkladu z dvou 295 (Štěchovice); Svoboda StčOJ 146; členného obyvatelského jm éna Stěm ě Skutil MSB1 151. chy -t— *Dščiměchy, složeného ze sloves ného im perativu dštíti, dšču „pršet, reg Štěchovice 1 Dříve ves, splynula s Kroměříží. 2 1290 de S checw icz. . . in nen“, a substant. m ěchv „pytel, m ěch“. 557
Významem p atří do řady posměšných jm en typu Střim ěchy — Strm ěchy, Trpim ěchy —x Trpoměchy, Cepirohy, Třibřichy, znám é hojně z Cech (Prof V 630). Srov. i pol. a ukr. MJ Facimiechy u K rakova, Pašmiechy n a Kielecku, Parzymiechy u jezera Gopl, Peredryměchy. Poloha Štěm ěch na pom ěrně starém sídelním území třebíčsko-budějovicko-jem nickém tom uto výkladu ne odporuje; srov. i severnější Pobikozly. M J tohoto typu m ají analogické střídání původního im perativního -i s -ě, odtud i Stěm ěchy; srov. Krotihlavy/K ročehlavy. Prof IV 211; Dvorský VM-Třebíč 414. 6 Dašov (viz Dašovice), les F ren štát, P J K rálovský kopeček. Stem plovec 1 Ves 9.5 km sz od Opa vy. nyní část obce Holasovice; Sl. 2 1423 a 1429 dopl. T ; 1555 v Sstem plow czi . . . blíž sstem plow skeho mlýna. POp XIII. 131; 1612 na Sstem plow czy, ZDOp X. 13; 1630 dopl. T: 1654 pod Sstem plow czem, PK z 1634, nefol.; 1720 Stem plow itz; 1736 S trem p low itz; 1805 Strem plow itz; 1870 Strem plow itz, Stremplovec, Catal. cleri; 1881 Stem plovec; 1894 Strem plow itz, Stem plovec; 1915 Strem p lowitz, Strem plovec; 1924 Stemplovec, dříve Strem plovec. 3 P. Stemplovec. R. 1477 ves byla pustá, pak před 1612 znovu osazena. Čes. 4 Stem plovec, na Stem plovec, na Stem plovcu, ze Stemplovca, Stem plovjan -vjak, v pl. Stem plovscy, štem plovsky. 5 V Soustavě 385 podali jsm e dva možné výklady: a) přivlast. příp. -ovec k OJ Templ(a), hypokor. podobě něm. OJ Tem plinus +- Thom as; b) přejetí z něm. *Steinplatz „kamenec, kam enné místo“. Zůstávám e u výkladu b), proto že výklad sub a) předpokládá příliš slo žitý hláskový vývoj. Něm. Steinplatz (v něm. nářečí tehdy p atrně *Ste‘nplotz) -H- čes. Sten -i Stem ploc (s asimilací n > m k -p-); „rozložením“ -ploc na plně sufixální -ovec, které přejím áno do němčiny též jako -otz, vzniklo Stem p lovec. Srov. významnou paralelu něm. 558
Steinbach —> StrampVoch (v K rupiné, Slovensko). Něm. doklady Stem plow itz jsou substitucí čes. -ovec, srov. Jílovec! Eilowitz (Šrám ek OSG III 211). V něm. Strem plorvitz (od 18. stol.) vzniklo r proto, že čes. Stem - bylo zvukově blízké něm. nář. S trem - s hrdelním r; srov. něm. nář. B robrovnik pro B obrovníky (třebaže tu lze první r vyložit i tendencí pro harm onii obou slabik: srov. však sloven. StrampToch). CV —; P rof IV 313 (OJ Tample). Š t ě p á n , viz Štěpán, Svatý. Štěpán, Svatý, od 1965 Štěpán 1 D ří ve osada obce Bylnice (Valašskokloboucko), nyní sam ostatná ves. 2 1872 Sankt Stephan, S va tý Štěpán; 1885 Colonia Sancti Stephani, Catal. cleri; 1893 Sankt Stefan, S va tý Štěpán; 1924 S va tý Ště pán. 3 P. Brumov. Kolonie vznikla r. 1815 při sklárnách. Ces. 4 Sčepán, na Sčepán, na Sčepáněr Sčepaňák/-ňan, ščepanský. 5 Osada do stala jm éno podle m ajitele panství Ště pána hraběte Illésházyho. O jm. Štěpán v. n. V. též Halenkov. CV —. Štěpánkovice 1 Ves 10 km vsv od Opavy; Sl. 2 1201 Scepanoviche (?), ONR 172: 1265 Stepanovice. Zepanovice, tam že; 1288 Sczepankow itz, WeltzeL Besiedlungen II, 86 ; 1295 Schepanowitz, tamže; 1303 de Czepankowiz, CDM VII S. 159; 1349 Schebankowicze, Cas. Slez. muzea 1963, 34; 1377 Czepankowicz, Gr-M II. 488; 1464 z Szepankowicz, K apras I. 73; 1561 s polovicí vsi Scziepankowicze, POp XIV G 11; 1598 ves Sstcziepankowicze, ZDOp VIII, 22; 1665 na statku stiepankow skem , PK z 1634, nef.; 1710 Stzepankow itz, Cerroni II, 119/2, 290; 1712 Sczepankoioitz, A. Weltzel, Besiedlungen II, 86 ; 1736 Stiepankow itz; 1837 Czepankowitz, Czepankowice, Catal. cleri; 1870 Stiepanko w itz, Stěpankovice, Catal. cleri; 1881 Stěpánkovice; 1910 Schepankow itz, Stěpánkovice, Catal. cleri; 1924 Stěpánko vice. 3 P. Chuchelná. Far. kostel sv. K ateřiny. Ces.
4 Sčepankovice, do Sčepankovic, ku Sčepankovicum , ve Sčepankovicach, za Sčepan kovicami, Sčepanovjakf-novjan/ (v pl.) Sčepanovscy. Ke ztrátě -k - srov. Hošťálkovice/Hoščalkovice -> Hoščalovjan, hoščalovsky. 5 M J : příp. -ovice k OJ Štěpánek, to dem inut. k OJ Ště pán, o němž viz Štěpánov. Zn. ves lidí Štěpánkových. V některých něm. zápi sech čes.-něm. substituce Š/Č: 1377 Czepankowicz. ČV 120; Prof IV 297. 6 Albertovec (v. t..). Svoboda (po 1830 H ilveiih o f, H elvetihof; v. t.). Nová část Bílá Bříza, dříve sam ota, viz sub Vrbka a doplňky. 1. Štěpánov 1 M ěstys 6 km vjv od Bystřice nad P ernštejnem , od 1951 Š tě pánov nad S vratkou. 2 1285 de Stiepanow, CDM IV, 226; 1348 in vilía Czepanaw, ZDB I, 2; 1378 Sczepanow, CDM XI, 87; 1675 Sstiepanow ; 1718 a 1751 Stiepanow ; 1846 Stiepanau, Sstěpanow ; 1872 Stiepanow, Štěpánov; 1881 Štěpá nov; 1924 Štěpánov. 3 P. Pernštejn. Farní (již 1285) kostel sv. P etra a Pavla. V 16. stol. městečko, v 18. stol. železár ny. Ces. 4 Ščepánov, do Ščepánova, Sčepánovák/Ščepáňák (Vír)/Ščepaňák (Koroužné), ščepánovské. 5 Od jiných stejno jm enných m íst odlišen r. 1951 přívlast kem nad S vra tkou podle polohy. 2. Štěpánov 1 Ves 8 km jz od Š tern berka. 2 1201 Scepanouiche, CDB II, 21; 1273 Stephanov, CDM IV, 72; 1506 z Sczepanowa, PO VIII, 41; 1516 z Sstiepanowa, PO X, 219; 1598 d.opl. T; 1606 Sstiepanow, Reg. panství H radisko; 32; 1691 ecclesia Stephanoviensis, Děkan, m atrika olomoucká; 1718 Sstiepanow ; 1720 Stepanow ; 1751 Stephanau; 1846 Stephanau, též U nter Stephanau; 1872 Stefanau, Štěpánov; 1881 D. Štěpánov; 1924 Štěpánov. 3 P. K lášterní Hradisko. Far. kostel sv. Vavřince. V 19. stol. že lezárny. Ces. 5 Přívlastek Dolní, který se někdy v 19. stol. vyskytoval (tak ještě v Catal. cleri 1920), byl dán jednak na rozlišení
od Horního Štěpánova, jednak proto, že ves se dělila na Dolní a Horní obec; obce měly společné zastupitelstvo, ale až do 1889 každá zvláštní pokladnu. R. 1907 byl přívlastek zrušen. V prvním dokla du zní jm éno Štěpánovice, odtud i 1273 něm. Stephansdorff, 1275 de Stephans torf, CDM IV 72, 120: -dorf „ves“ je za čes. -ovice; za -ov bychom však spíše očekávali -au nebo -s. Zám ěna -ovice -ov v čes. jm éně je na M oravě v 13. a poč. 14. stol. častá. srov. Holešovice, Prostějovice, TišnovicelHolešov, Prostějov, Tiš nov. Hosák VVM X X -P 37. 6 Bouda. 3. Štěpánov 1 Ves 2,5 km záp. od S ta rého Města, nyní část Starého Města. 2 1846 Stippenau, lépe Stephanau, Ste panow; 1872 Stiepanau, Štěpánov; 1881 Štěpánov; 1924 Štěpánov, Stiepanau. 3 P. Kolštejn. Víska vznikla na poč. 19. stol. Něm. 4. Štěpánov 1 Zanikl mezi Vémyslicemi (M oravskokrumlovsko), kde je trať Štěpánov. 2 1376 in villa Sczepanow, ZDB VI, 470. 3 R. 1511 ves byla pustá. Š t ě p á n o v n a d S v r a t k o u , viz 1 . Štěpánov. 5. Štěpánov, Horní 1 Ves 10.5 km jjv od Jevíčka. 2 1658 z H om iho Stiepanoiva, M atrika v N áklu; 1668 ex pago Stiepanow, M atrika ve Svitávce; 1677 Sstiepanow ; 1718 Stefanau; 1720 Stepa now; 1751 Stefanau; 1846 Stephanau, Štěpanow ; 1872 Stefanau, Štěpánov; 1881 Horní Štěpánov; 1915 Ober Stefa nau, Horní Štěpánov; 1924 Horní Štěpá nov. 3 P. Sebetov. Far. kostel sv. Vav řince. R. 1558, kdy tu byla sklárna, ves byla pustá, pak vysazena. Čes. 4 Ščepánov, na Ščepánov, na Ščepánově, Ščepánovák, ščepánovské. 5 P ří vlastek Horní dán podle polohy až r. 1658 na rozlišení od Štěpánova na Sternbersku. • M J: přivlast. příp. -ov k OJ Štěpán lat. Stephanus řec. stefa nos „věnec“. Jm éno z novozákonního p ro střed í: sv. Štěpán (26. XII.) ukam e novaný jáhen a prvom učedník. CV 269; Prof IV 297 (7X). 559
1. Š těp á n o v ice 1 Ves 10 km sv od M oravských Budějovic, nyní část obce Výčapy. 2 1349 in villa Czepanowicz, ZDB I, 111; 1385 villam Styepanow icz, ZDB VII, 123; 1520 z Ssczepanowicz, PB XII, 98; 1522 desátek sczepanowsky, PB XII, 171; 1671 Sstiepanow icze; 1718 S tiepanow itz; 1720 Cžepanowitz; 1751 Stiepanow itz; 1846 Stiepanow itz, Stěpanowice; 1872 Stiepanow itz, Štěpánovice; 1881 a 1924 Štěpánovice. 3 P. Jarom ěřice. Ces. 4 Sčepánovice, do Sčepánovic, Sčepánovák, ščepánovské. Nověji Stě-.
2. Š těp á n o v ice 1 Ves 4 km sz od Tiš nova. 2 1590 Sstiepanowice, ZDB XXXI, 67; 1674 Stiepanow (!); 1718 Stiepanow ; 1720 Štěpanow itz; 1751 Stiepanow itz; 1846 Stiepanow itz, Stsěpanowice (!); 1872 Stiepanow itz, Štěpánovice; 1881 a 1924 Štěpánovice. 3 P. Tišnov. Čes. 4 Ščepanuvice, k Ščepanuvicím , v Sčepam ivicách, za Ščepanuvicem a, Sčepanuvá k Sčepanuvičák (pejor.), ščepanuvské.
V m ístě hanácké nářečí horské se změ nou o > u (hraniční ves tohoto nářečí). 5 Ve středověku též Štěpánov. Ke kolí sání -o vice/-o v srov. TišnovicefTišnov. 3. Š těp á n o v ice 1 Zanikly mezi Ludslavicemi a Všetuly (Holešovsko). 2 1317 Scepanowicz, Lechner I, 6 ; 1524 Ssczepanowsstcij, PO XII, 298. 3 R. 1580 byla ves již pustá. 5 M J : příp. -ovice k OJ Štěpán, o němž viz Štěpánov. Zn. ves lidí Ště pánových. CV 120; P rof IV 297 (4X). Š t ě p í , viz Cepí. Š tě p k o v 1 Ves 12 km zsz od M orav ských Budějovic. 2 1351 in Scyepcow, ZDB II, 13; 1481 puol vsi pusté v Ščepkově, K P V, 316; 1547 dvoru a vsi Sstiepkova, PB XIX, 124; 1557 na Sstiepkowie, PB XXII 42; 1573 puol vsi Sstiepkowa, PB XXVI, 316; 1583 polovici tvrze Sstipkow a, ZDB XXX, 171; 1589 ves Sczepkow , ZDB XXXI, 29; 1592 rych táři stiepkow skym u, PB XXXI, 33; 1672 Sstiepkaw ; 1718 Stiepkau; 1720 Stiepkau; 1751 Stiepkau; 1846 Stiepkau, 560
Sšepkoiv, kdysi Čepkow ; 1872 Stiepkau, Stěpkov; 1881 a 1924 Stěpkov. 3 P. Budeč. Fil. kostelík sv. Václava rom án, za ložení. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Štěpkov, do Štěpkova, Štěpkovskej; arch. Sčep-. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Sčepek, to dom ácká podoba k OJ Štěpán, stč. Sčěpán, o němž viz Štěpá nov. Srov. Tom áš/Tom ek, B enedikt/Be nek. Se Sčě- > Stě- zapisováno od pol. 16. stol. Poznám ka Wolného (1846) „kdy si C epkow “ upom íná na zápis 1365 in villa Czepkau, ZDB IV, 278, v němž dekomponováno počáteční Sč- na z Cepkova; srov. i Štěpánov/Cepanov. De kompozice byla možná jen před šč > šť. CV 31, 120; P rof - ; Houdek CVSMO XIII 47. 1. Š tern b erk 1 Město na sever od Olomouce. 2 1269 de castro Sternberch, CDM IV, 30; 1274 de Sternenberch, CDM IV. 91; 1279 de Sternberg, CDM IV, 170; 1290 de Sternenberch, CDM IV, 292; 1295 de Sternberch. CDM V, 25; 1296 civitatis Sternberch, CDM V, 54; 1307 de Sstenbergk, CDM VI, 1; 1368 in Sternberg, ZDO I, 955; 1371 in Stern berg. CDM X, 111; 1381 civitatis nostre Sternberg, CDM XI, 238; 1397 ad cast rum Sternberg, ZDO VI, 642; 1437 na Sstembercze, PO III, 16; 1480 hrad Ssternberk, ZDO XII, 19; 1498 in Stern berg, ACO 265, f. 127; 1512 na městě Sstem bercze, PO IX, 67; 1512 kláštera sstem berskeho, PO IX, 83; 1525 z Ssternbergka, PO XII, 137; 1526 na Ssternbercze, PO XIII, 24; 1545 na zám ku jeho Sstem bercze, PO XXIX, 222; 1575 v městě jeho Sstem bercze, PO XXIX. 21; 1580 statku ssterm berskeho, PO XXX, 90; 1633 Sternberg; 1678, 1718, 1720 a 1751 Sternberg; 1846 Sternberg, Sternberg; 1872 Sternberg, Šternberk; 1881 Šternberk; 1924 Šternberk, Stern berg. 3 P. Š ternberk. H rad (později zá mek) se přip. r. 1269 a pod hradem vzniklo město. Far. kostel Zvěstování P. Marie, 1371—1784 tu byl augustinián ský klášter. Již 1625 pošta, v 16. stol.
tkalcovství, v 1. pol. 19. stol. textil, p rů mysl. Něm. 4 Šternberk, do Šternberka, v e Stem berko -ce (Palonín, Jedlí), Stem berák, šternberské. Nověji Štern berk . .. Velmi arch. S tam berk (Sumvald, Hnojíce). 5 M ěstu dáno jm éno podle erbu rodu pánů ze Š ternberka zlaté hvězdy, něm. S tern- „hvězda“ a -berg „hora“ (metonym icky „hrad“). Srov. Rožm berk. Disimilací dvou r vzniklo Stenberk, asimi lací n k b pak 1512 a v nářečí Šternberk. Srov. Šum perk, Štram berk. V některých něm. dokladech upraveno znění na do m něle spisovné Sternenberg se spojova cím -en-. CV 261; Prof IV 299 а II 472 (s. v. K yšperk b/); Hosák VSMO 1976, 9 1-97; Honí ZMK VI 267; Schwarz 286 a VS II 379, 3 81-2; Trávníček HM 173. 6 Části m ěsta: Zám ecký kopec/SchloB berg, L iehtntál/L ichtenthal; Dolní 2leb/ Nieder G rund; Olomoucké předm ěstí/ O lm ůtzer V orstadt, Uničovské předm ěstí/N eustátter V orstadt, Nové Sady/N eu stift, O bora/Oberau, Sternfelt, S te rn fe ld ; S terntál/S ternthal, Dlouhá ulice/Lange Gasse (pův. slovan. osada), Velberk Wallberg. 2. Š tern b erk 1 H rad nad vsí Lhotka, 6,5 km sz od Telče. 2 1356 pro castro Sternberch, ZDB III, 118; 1385 cum castro Stem b erg , ZDB VII, 35; 1399 castrum S tem b erg , ZDB VIII, 224; 1415 ad castra Byelkow e t S tem berg, ZDB XI, 50; 1846 S tem berg, m ylně Stram berg nebo Stam berg; 1881 Šternberk. 3 H rad byl založen ke konci 13. stol. pány ze Š ternberka, rozbořen r. 1423 husity. 4 Stam berk, na S tam berk, na Stam berce, ojed. Šternberk. 5 Viz 1. Š tern berk. Tiray VM-Telč 224. Š ternek 1 H rad a zaniklá ves u Bílčic (Dvorecko). 2 1397 Ste[r]niek, ZDO VI, 642; 1410 S te m e k , CDM XIV, 113; 1480 S ta m ek , ves, ZDO XII, 19; 1881 S te m e k (hrad). 3 Zdivo hradu bylo ro zebráno, ves 1561 pustá. 5 M J: z něm. stem eck(e) к Stern
„hvězda“ a -eck(e) „kout, ro h “, v hrad ních jm énech -eck(e) „útes skály“ (srov. Landek, Wáldek). Snad tu šlo o jméno vytvořené k erbovním u znaku, srov. Šternberk. CV - ; Prof - , V 639 (o slo ženinách s -ek); Schwarz VS II 313. 1. S tern feld , od 1949 H v ězd ová. 1 Ves 1 km ssz od Oder, s nimiž splynula; Sl. 2 1805 a 1835, 1881 Sternfeld; 1894 Sternfeld, Sternfeld; 1924 Sternfeld, Sternfeld; 1949 Hvězdová. 3 P. Odry. Ves založena na konci 18. stol. Něm. 2. S tern feld 1 Předm ěstí Šternberka. 2 1785—1846 Sternfeld; 1872 Sternfeld, Sternfeld; 1924 Sternfelt, Sternfeld. 4 Sternfeld, do Stem feldo, za Stem feldem , štem feldské. O -m - viz Š tern berk sub 5. 5 MJ vytvořeno analogicky podle Stem berg obměnou kom ponentu -berg „hora“ na -feld „pole“ ; zn. do slovně „hvězdné pole“. Dáno na rozli šení od jm éna předm ěstí Sternthal, Sterntál (v. t.), v něm ž -thal „údolí“. CV - ; Prof S tern o v 1 Ves 12 km sv od Zidlochovic, splynula s Újezdem u Brna. 2 1846 S te m h o f; 1872 S te m h o f, Sternov; 1881 Sternov; 1893 S te m h o f, Sternov; 1924 Sternov. 3 P. Chrlice. Ves založena r. 1786 parcelací dvora. Ces. 4 Sternov, na Sternov, na Sternově, Sternovské. Sternov (arch. Bošovice). 5 M J: z něm. Stem hof, složeného z něm. Stern- „hvězda“ a -hof „dvůr“. Ves n a zvána podle dvora S te m h o f, jehož p ar celací vznikla. K přejetí -hoff-ov srov. Frobelhof/Froblov, Schrattenhof/Srat nov. CV 265; Prof IV 299 (jiné); Schwarz VS II 38. S tern tá l 1 Předm ěstí Šternberka. 2 1793, 1846 Sternthal; 1872 Sternthal, Sterntál; 1924 Sterntál, Sternthal. 3 P. Šternberk. Založen 1783. 5 Viz 2 . Sternfeld. CV —. Š tě tín o v 1 Ves 5,5 km jižně od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), pak osa da a část obce Sobotín, 1965 zanikla splynutím s ní (tvoří v Sobotíně Hav líčkovu ulici). 2 1786 Stettenhof, Stet561
tenhofen; 1846 Stettenhof; 1847, 1850 dopl. T; 1850 Stettenhof, Štětinow , Raffay; 1872 S tetten h o f; 1881 Stětínov; 1893 S tetten h o f; S tětínov; 1924 S tětí nov, S tettenhof. 3 P. Vízmberk. Ves za ložena 1786. Něm. 5 Ves nazvána nejprve Stettenhof podle Joachym a ry tíře Stettenhofena. M J zn. „dvůr S te tte n ů v “. Teprve 1850 utvořeno čes. Stětínov, 1924 Stětínov přikloněním k stětí, o němž viz Štěto vice. CV 267; Prof Prásek SA IV -1 27. S H am r/H am m erhaus, U Vodáka/ W asserháusel. Štětovice 1 Ves 7,5 km vsv od Pros tějova, nyní část obce V rbátky. 2 1355 in Stycowicz, ZDO I, 340; 1371 in villa Sczitowicz, ZDO II, 35; 1379 in Stitouicz, ZDO XVII, 17; 1515 m lynáře svého ssczitowskeho, PO X, 101; 1517 z Czitowicz, PO X, 299; 1517 do Ssczitowicz, PO X, 305; 1519 ze Ssczitowicz, PO XI, 64; 1536 lidem svým sstitow skym , PO XVII, 102; 1590 ze Sstytow icz, ZDO XXX, 74; 1673 Ssczitowicz; 1676 Sczeitow itz; 1716 dopl. T; 1718 Stietow itz, Scžeykoioitz; 1720 Stiegtow itz; 1751 Stietow itz; 1846 Stietow itz, Stětowice, kdysi Scytow ice; 1872 Stietow itz, Stětovice; 1881 Stítovce; 1924 Štětovice. 3 P. Kožušany, V rbátky a olomoucká kapitula. Ces. 4 Sčétovice, do Sčétovic, ve Ščétovicách, Sčétovák, ščétovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Sčít > S tít -e- apelat. stč. ščít, psi. ščith „schild“' ; zn. ves lidí Ští tových. Na staré i přesvědčivě ukazuje i středohanácké é št zapisováno od 1552. CV 235; Prof IV 303 (MJ Stiptoú m á týž základ), V 618. Š títary 1 Městys 5 km ssv od V ra nova nad Dyjí. 2 1349 super oppido Schyltorn, ZDB I, 104; 1365 Ssczythary, ZDB IV 305; 1426 Scicarn, Neum ann Nové pram eny 196; 1522 městečko Sczitary, ZDB XX, 9; 1528 Sstitary, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 6 ; 1550 z měs tečka jeho Sstitar, PB XX, 30; 1550 li dem m ým sstitarskym , PB XX, 79; 1560 m ěstečko Sscytary, ZDB XVIII. 70; 1575 z m ěstečka Sstitar, PB XXVII, 93; 1580 z Czitar, PB XXIX. 88 ; 1580 lidem m ým C zitarskym , PB XXIX, 90:
1581 z m ěstečka Cztitar, PB XXIX, 208; 1589 městečko Sstitary, ZDB XXXI, 31; 1672 Schildern; 1718, 1720 a 1751 Schiltern; 1846 Schiltern, Sčitarý; 1872 Schiltem , Štítary; 1881 Stitá ry; 1924 Stítary, Schiltern. З P. Vranov. Již 1346 městečko, far. kostel sv. Jiří. Ještě v 16. stol. bylo městečko české, ještě poč. 18. stol. smíšené s něm. převahou. Česká PJ. Něm. 4 Sčitary, do Sčitar, za Sčitarama, Sčitarák, ščitarské. Sčetáry (v čes. okolí Znojma). Sčitáry (Mladoňovice, Křepice, Lanžhot). 5 M J: akuz. pl. k subst. štítař, stč. ščitař „výrobce štítů, štítník, Schildm acher“. O dtud i něm. překlado vé přejetí 1349 Schyltern, 1672 Schil dern atd., tzn. „bei den Schiltern, u štít— ník ů “, k střhn. schiltaere „štítař“. Se změnou šč > šť zapisováno jméno od pol. 16. stol. Toto služební obyvatelské jm éno patří spolu se jm. H avraníky (v. t. a Doplňky) mezi charakteristické prvky starého sídelního areálu znojem ského hradského obvodu. CV 160, 167, 242; Prof IV 304 (4X); Miklosich ON II 329; Bezlaj II 240; Beranek ON Süd m ähr. 78, 83; Sm ilauer OC 37; Schwarz VS II 177; NR VII 189, X 127. XII 191. 6 R ohany/Helenenhof (dvůr). S títina 1 Ves 8,5 km vjv od Opavy; Sl. 2 1282 dopl. T; 1288 de Zhitin, CDM IV, 271; 1288 de Schytyn, CDM IV, 277: 1329 de Schitin, CDM VI, 381; 1330 de C zytyn, CDM VI, 398; 1350 a 1377 dopl. T; 1413 de Sczetyny, K apras I, 3; 1413 super Sczetyna, K apras I, 3; 1431 Ssczytyn u (4. p.), K apras II, 23; 1464 na Sczytynye, K apras I, 66 ; 1486 Sstitina, ZDOp III, 3; 1486 na tvrzi Sstitinie, ZDOp III, 7; 1514 tvrz Ssczytinu, ZDOp III, 44; 1559 tvrz Sstitinu, ZDOp VII, 6 ; 1560 tv rz Stítinu, ZDOp 166 (ed.); 1560 statk u štítinského ZDOp 166 (ed.); 1566 statek ščítinský, ZDOp 377 (ed.); 1570 statek sstitinskij, POp XVIII, 118; 1589 dvuor sstijnsky (!), ZDOp VIII, 13; 1589 statek sstczytin sky, POp XXI, 301, 1612 hrad Sstitinu, ZDOp X, 14: 1702 zu
Stettin, M atr. v Opavě; 1805 a 1835 Stettin; 1870 Stetin, Štětina, Catal. cleri; 1881 Stítina; 1885 Štětina, Štítná (!), Catal. cleri; 1894 Stettin , Stítina; 1924 Stítina. З P. Stítina. V 13,—14. stol. vodní tvrz, později opevněný zámek, který se zval Stítina. [K tvrzi patřily obce M okré Lazce a Nové Sedlice. Ves S títina vznikla až za kolonizačního ru chu v pol. 18. stol. kolem menšího stej nojm enného statku patřícího k zámku (A. Lamprecht).] Dříve se tu připom íná ještě skupina chalup T roubky (v. t.) a Vystrkov (v. t.). Obě tato m ísta zanikla, není stop ani v PJ. Ces. 4 Ščyčyna, do Sčyčyny/na Ščyčynu, ve, na Ščyčyně, za Sčyčynum , Sčyčyňak, ščyčynsky/(arch.) ščycky. Sčečyna, Ščečyňan!(v pl.) Sčečynscy (Neplachovice), Sčečynščy (Závada). 5 V souhlase s A. Lam prechtem Slez. sb. 1969, 535 až 536 vykládám e M J S. z pův. apel. ščetina, to příp. -ina k apel. ščet, psi. stčeto „štětina, věc s naježeným i chlu py, bodlinam i o p atřen á“ (Machek ES 513). Bylo to původně jm éno vodní tv r ze, k níž náležely m enší vsi Troubky (v. t.) a V ystrkov (v. t.). Tvrz ležela ne pochybně v bažinatém terénu, jsouc ob klopena ram eny řeky Opavy, a jejím i základy byly kůly vražené do bahnitého dna. Podle toho pak zn. jm. Stítina buď „místo, kde jsou štěty“, nebo „to, co s pomocí štětů bylo postaveno“. — Nelze zcela vyloučit odvození od botan. ščet „štětka soukenická, Dipsacus fullonum “, názvu rostliny bažinatých luk a vlhkých terénů, srov. častá M J a P J typu Lipina, Olšina, Vrbina a Slatina „kde je lipí, olší, vrbí, kde je slať“. Pro vodní tvrz se ovšem spíše hodí vý klad první. — První í ve Stítina vzniklo buď dloužením ’e/ ’é > i, nebo přikloně ním k apel. ščít, štít, což u jm éna tak významné tvrze mohlo proběhnout snadno vzhledem k její obranné funkci. O statně i jm éna s počát. Š tít- kolísají se Stět-, viz Štětovice. Zakončení na -in v prvních zápisech lze pokládat sice za 563
něm. morfologickou substituci -ina -in, ale očekávali bychom spíše -ina/ein {srov. Slatina/Latein, Sm olina! Schm ollein). Je-li přesto ~in, pak lze uvažovat o dvou řešeních: a) jm éno Stítina mohlo pův. znít *Stítiny, z něhož by něm. Š tě tin, S tittin bylo náležité; srov. pravidel ná p řejetí typu B obrovníkylBobrovnik, K okory/K okor, Z latníky/Slatnik. To je však vzhledem k nedoloženému pl. -iny, k terý nezná ani nářečí, nepravděpodob né; b) východiskem něm. substituova ného Stetin, Schytin, S tittin apod. m ů že být — vedle Sčetin — i Sčetbno: byl by to další důkaz pro Bořkovu tezi (ZNT 291) o velm i rané morfologické substituci -bno/-in. Srov. i obsáhlou, Bořkem citovanou diskusi na toto tém a v souvislosti s pol. M J Szczeczyn/něm. Stettin. Viz ještě Rospond JP 31, 150 až 155, Onom astica 1957, 109, Slavia 35, 392 a OSG I 25; U rbáňczyk J P 1952, 91—92; Eichler Inform ationen 1966 5, 8 ; CV - ; P rof IV 299-300 (Stětí, Stětice); DS 3, 136. 1. Štítky, Malé 2. Štítky, Velké 1 Dvě zaniklé osady n a Zeletavsku, z nichž druhá byla ob novena a jm enuje se nyní Hory (viz 2. Hory). 2 1257 Schytech Maior et Minor, CDM III, 257; 1364 villa Schcytky, ZDB IV. 110; 1365 super villis . . . S ty tk y , ZDB IV, 385; 1368 m it S th itk i dem dorf vnd m it eim perchw erk daselbes, CDM X, 39; 1370 m unitionem cum opido Zeletaw, villam Schrtny (!), CDM X, 91; 1417 in Zeletaw . .. Scziczky, ZDB XI, 334; 1417 in Zeletauia . . . Sczitky, ZDB XI, 332; 1570 Wes Hory S stitk y, Tiray VM-Telč 196. 3 Byly to hornické osady. Těžba zlata. Ces. 5 M J : pl. k apelat. štítek, dem inut. k štít, stč. ščít „Schild“. Pl. proto, že tu byly dvě vsi. Pův. jm éno v sing.: 1257 Ščítek. Vsi po ukončení dolovací čin nosti zanikly. Na hornictví upom íná ná zev obnovené vsi Hory (viz 2. Hory). CV —; Prof —; Schwarz VS II 233; Hosák Acta U P III 143. 564
Š títná nad V láří 1 Ves 8,5 km jjz od Valašských Klobouk, nyní část obce Š títná nad Vláří-Popov. 2 1464 v Ščitné, K P IV, 406; 1520 ves Ssczitnau, ZDO XVIII, 29; 1526 fojta sstcitenskeho, PO XIII, 36; 1537 z Stítnej, LSA 169; 1575 ves Sstijtnau, ZDO XXIX, 39; 1580 ze vsi Sstitney, PO XXX, 121; 1670 Sstitna; 1671 Ssczytna, Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718 Stitna; 1720 Stschidna; 1751 Stietina (!); 1846 S tittna, Sčitna; 1872 Stitna, Štítná; 1881 Štítná; 1924 Štítná nad Vláří, dříve Štítná. 3 P. Brum ov. Far. kostel sv. Josefa. Ces. 4 Sčítná, na Sčítnú, na Sčítnéj, za Sčítnú, Ščítňan, ščítens řcý/(arch.) ščítský. 5 M J: adj. příp. -bna k apel. štít, stč. ščít „schild“, přeneseně „vrchol, Gipfel“. Se šč > št zapisováno od pol. 16. stol. CV 167; Prof IV 305 (Štítné); Sm ilauer PST 2 178; Bořek ZNT 240. 6 Brumové, Dělnice, Chrastné, Kochavec (v. t.), Kršlisko, Na nivě, Nivy, Plaňava, Podjezeří, Podlučí, P řílet (myslivna), Salašisko, Skalky, Svatý Štěpán (v. t.), Valentové, Vápenice (v. t.), Zelensko, Zírce. Š t í t y , viz Šilperk. Štolbach 1 Zanikl u Horní Moštěnice (Přerovsko) na říčce Moštěnce, kde je dvůr Štulbach. 2 1274 Stolbach, CDM IV, 85; 1317 Stolbach, Lechner I, 6 ; 1378 de Stulpach, CDM XV, 185; 1408 super bonis Stolpach, Lechner I, 25; 1486 na Stolbachu, LSA 342; 1518 na všech Sstolbachu . .. DM VII, 3; 1587 na pustou tvrz Sstolbach, DM XV, 168; 1924 Stollbach. 3 Ves byla lénem olo mouckého biskupství. 5 M J : z něm. Stollenbach „potok te koucí (jako m lýnský náhon) štolou, chodbou, hlubokým korytem “. Podle P raska SA 1-4, 235 byla ves založena něm. kolonisty, kteří dali jméno Stol bach říčce Moštěnce. Prásek nevylučuje možnost čes.-něm. přejetí *Stvol-(ná, tj. říčka) — Stol-bach, Stul-bach; o stvol viz Stvolová. K tom uto pojetí však
scházejí spolehlivé hist. doklady. ČV —; Prof —; Schwarz VS II 112. Štolnava, od 1949 Pram eny. 1 Ves 9,5 km severně od Šum perka, pak část obce Žárová (dř. Nová Ves), 1965 za nikla, jm éno zrušeno. 2 1718 Stohlehau; 1720 Stolnhau; 1751 Stohlhau; 1846 Stollenhau; 1872 Stollenhau, Štolnava; 1881 Štolnhava; 1893 Stollenhau, Stolnhava; 1924 Štolnava, Stollenhau, dříve Štolnhava; 1949 Prameny. 3 P. V. Lo siny. Založena krátce před 1570. Těžila se tu železná ruda. 1965 zanikla. Něm. 5 M J : z něm. Stolenhau „rubání v důlní štole“ anebo „paseka, m ýtina, kde jsou štoly“. Šlo jistě o označeni místa, kde se v důlních štolách těžila ruda. Obvyklou něm.-čes. substitucí -(h)au/-ava od 1872 Stolhava, od 1924 Štolnava. Srov. Lind.au/Lind.ava v C. Nové jm. Pram eny dáno podle četných m ístních potočních pram enů. CV 261; Prof V 638. Š tram berk 1 Město 8 km vých. od Nového Jičína. 2 1359 castrum Strallenberg, CDM IX, 141; 1380 hus Stralemberg, CDM XI, 201; 1391 Stralberg, CDM XII, 55; 1406 de Strálnbergh, ZDO XV, 445; 1460 de Sstramberg, Lechner I, 7; 1466 hrad štram berk, PO IV, 150; 1481 ad castrum Stram bergk, Lechner I, 93; 1481 městečko Sstram berk, ZDO XII, 41; 1510 na Sstram bercze, PO VIII, 236; 1517 zboží sstramberskeho, PO X, 202; 1523 na zámku Sstrambercze, PO XII, 152; 1524 hrad Sstram berk s městečkem Sstram berkem , ZDO XX, 3; 1526 hrad Sstram bergk, PO XIII, 74; 1531 na zboží mém sstram berskem . . . k hradu Sstram bergku, PO XV, 34; 1626 z Sstram berka, M atr. v Mor. O stravě; 1633 Stram berg; 1676 Stram bergk; 1718 a 1751 S tr amber g; 1846 Stram berg, Sstram berk; 1872 Stram berg, štra m b erk (!); 1881 Štram berk, Jasná Hora; 1885 Stramberg, Štram berk; 1924 Štram berk. 3 P. Nový Jičín. Hrad. Far. kostel sv. Jan a K řtit. Poutě n a Kotouč doloženy
již 1535. Město založeno r. 1359. Ces. 4 Štram berk, na Štram berk, na Štram berku, Stram berak, štrambersky.. 5 M J: složeno z něm. sthn. strale „stře la, šíp, blesk“ (srov. něm. MJ Straelen, okr. Geldern; čes. Střelná, v. t.) a z berg „hora“, oblíbeného kom ponentu něm. hradních jmen. Synkopou první části jm éna a asimilací nb > m b pak Štram berk, které se vyskytuje od pol. 15. stolSrov. Šum perk a Šternberk ( = nář. k Šternberk, v. t.). CV 261; Prof —; Prásek SA 1-3, 165 a Ú vahy 105; Kluge EWD 11 598; ZMK IV 93. 6 Kotouč, Libotínské paseky, Rybské paseky. PJ Tamovice viz 21. Dvůr, Támovský. Štrbková 1 Zanikla jižně od Hošťálkové (Vsetínsko), kde je potok a údolí Štrbková. 2 1505 Ssttzrkow (!), ZDO' XVI, 67; 1535 ves pustou Sczerbkow , ZDO XXIV, 4; 1780 dopl. T. 5 Nelze bezpečně rozhodnout, zda MJ znělo původně Sčrkov ( = jm enný tv a r adj. ščrkový k ščrk „štěrk, Kies“) nebo Sčerbkov (= p řiv last. příp. -ov k OJ Sčerbek, Štěrbek, to dem inut. k Ščerba, Štěrba apel. *ščrba „výlomek, vyštípenina“, srov. výchmor. nář. v y ščrben ý ..vylám aný“). Původnější p atrně Sčrbk-, neboť zjednodušení Sčrbk- —>■ Ščrk- je možné, zatímco úprava Ščrk — > S črbkje zcela nezvyklá (i sémanticky). CV - ; Prof IV 307-8 (Štrbice); Nekuda - ; Machek ES 512 a LF 69, 256; Nft X 32. Štreitová, od 1949 Pasíčka. 1 D říve samota, pak víska, pak osada obce B ukovice (Jesenicko), nyní část obce Je seníky; Sl. 2 1669 Haness strait aussm Hau, Zuber Jesenicko 222; 1805 a 1836 Streitenhau; 1881 štreito vá ; 1894 Strei tenhau; 1924 štreitová; Streitenhau, dříve jen Streitenhau; 1949 Pasíčka. 3 P. Frývaldov. Ves vznikla na konci 18. stol. (dříve jen samota) a náležela k tzv. Haugem einden. Něm. 5 Ves nazvána po Hanesovi Streitovi německy Streitenhau „Štreitová m ýti na“ s -hau, častým kom ponentem něm . MJ na sev. Moravě a na Jesenicku. Po 565
češtěním Streitová s obvyklým -liau/ -ová (srov. Ficová). P říjm ení Streit ч— apel. S treit „sváv“ (srov. M J Svárov). Od r. 1949 Pasíčka: dem inutivum k pa seka (v. t.), jm éno dáno podle polohy vísky poblíž paseky. ČV —; Prof III 326; Z uber Jesenicko 222. S t r e m p l o v e c , viz Štemplovec. 1. Študlov 1 Ves 6 km vsv od Valaš ských Klobouk. 2 1447 z Sčudlova, KP III, 613; 1517 z Sčudlova, CMM 1957, 351; 1520 ves Sczudlow, ZDO XVIII, 29; 1575 ves Sstudlow , ZDO XXIX, 39; 1670 Sstiudlow ; 1671 Sczudlow, Děkan, m atrik a uherskobrodská; 1718 Stiudlow; 1720 Czudlow; 1751 Sczudlow; 1846 Studlow , Sťudlov; 1881 Sťudlov; 1885 Studlow , Sčudlov, těž Studlov; 1885 Sťudlov, Catal. cleri; 1893 S tu d low, S tu d lo v; 1924 Studlov. З P. B rumov. Študlov vznikl kolonizací z Kunštátska. Ces. 4 Sčudlov, do Sčudlova, Sčudlov!an, ščudlovský. 2. Študlov 1 Ves 10,5 km severně od K unštátu. 2 1674 Sstiudlozo; 1718 Stiudlow ; 1720 Czudlhof; 1751 Studlhost (!); 1846 Studlow , Sstudlow ; 1872 Studlow , S tudlov; 1881 Studlov; 1924 Studlov, dříve Studlov. З P. Křetín. Ces. 4 Sčudlov, na Sčudlov, Sčudlován/ Sčudlán, ščudlovské. 5 M J : asi přivlast. příp. -ov k OJ *Sčudla <- apel. *ščudla, srov. dosud, valaš. nář. ščudla „vra tidlo na soukenickém stavě“ (Bartoš Dial. slov. mor. 420; Machek ES 78, s. v. čudlík); z tkalcovské term inologie m á základ i M J Návojná, ves ležící po blíž 1 . Studiová: zdá se, že motivace jednoho jm éna vyvolala m otivaci jm é na druhého. A proto není zcela jistý jeho posesívní původ. Jm éna nástrojů a věcí m ívala v geografické terminologii rozm anitý konkrétní „popisný“ význam, srov. jm. Lopata, Sedlo, Hlava, Rádlo, Chobot — snad sem patři i Návoj- a Studí-. Je-li tom u tak, pak by bylo třeba uznat, že Studlov na K unštátsku 566
dostal jm éno po Studlovu na Valašsku, nikoli obráceně, jak předpokládají his torikové v souvislosti s opakováním jm en Drnovice a Laónov (styky mezi panstvím i m ohly bý t oboustranné).Také hist. zápisy pro 1. S. jsou starší než pro 2 . S. — P J Studlov, část Lesné na Valašskomeziříčsku. ČV 31 (nejasné); Prof —. 6 V příkrém , Radošín, V lázkách, V pasekách. Š t u l b a c h , viz Štolbach. Štundorf, od 1949 Studnice 1 Ves 3 km sv od Osoblahy, 1951 částí Osoblahy, 1971 s ní sloučena, jm éno zanik lo; enkl. 2 1389 curiam Stubendorff, Lechner I, 16; 1441 in villa Stum dorff, Lechner I, 50; 1559 dopl. T .; 1597 na dvůr a ves Stubendorff, DM XV, 202; 1642 a 1659 dopl. T; 1672 Stubendorf, Děkan, m atrik a osoblažská; 1676 Stuebendorff; 1718 Stubendorff; 1771 dopl. T; 1846 Stubendorf; 1870 Stubendorf, Studnice, Catal. cleri; 1871 dopl. T; 1924 Stundorf, Stubendorf; 1949 Studnice. 3 P. Město Osoblaha (biskupské m an ství). Něm. 4 Něm. Stobndref (1963 v Krnově). 5 Pův. je něm. Stubendorf k Stube „jizba, vytápěná m ístnost“ a -d.orf „ves“, srov. čes. Jisteb- a K om ňátka, které i významovým i paralelam i. Jm éno S. je doloženo už od konce 14. stol., takže předpoklad Stubendorf = překlad čes. *Jisteb-nice; -nik, -ná, k terý by na toponym icky starobylém Osoblažsku byl možný, nelze opřít o doklady. O jiných významech něm. Stuben- viz 3. S tříbr níce. — Čes. Studnice vzniklo patrně chybným převedením něm. Stuben-, nář. Stdbn-/*StBdn se záměnou bn/dn, které tím jakoby z čes. *Studn~; příp. -ice pak analogická podle případů -(ov)icej-dorf. Teoreticky nelze vyloučit i postup obrácený, pro který však rov něž nejsou doklady: *Studnice —> něm. *Stůdn-dorf s disimilací Stuben-dorf. Štyrc, Štýřice 1 Jako zaniklá ves již 1527 u H orních Heršpic (Brno), kde je trať Horní a Dolní Styrc. Nyní jm énem
S týřice zvána část k atastru m ěsta Brna. 2 1527 Styrcz, Styřice, Tenora, Statek sv. P etra v B rně I 12; Nekuda 113. R. 1673 Sterča připom íná se „v pam ěti“ u panství kapituly sv. P etra v Brně, VM -Brněnsko 114; „dodnes se říká po lím Stiritz, Stýřice .. . ves Styrice, S ter ča“, VM -Brněnsko 114. 5 M.J: asi z něm. Stürze „kleč v plu h u “ : trať (a po ní víska) nazvána po dle podoby nebo podle nářadí užívané ho při obdělávání. Srov. častá čes. P J Lopata, Pluh, Chomout, Rádlo, Kolečko, Sekyra. CV —; P rof —; N ekuda 113 (pod Stýřice, S ty rec); S áňka —. Subířov 1 Ves 8 km v)v od Jevíčka. 2 1751 Schubiržow ; 1846 Schubiřow, Šubiřow ; 1852 Schubiřow , Schubirau, Šubiřov; 1872 Schubiržow, Subířov; 1881 Subířov; 1893 Schubiřow , Subířov; 1915 Schubiřovj, Subířov; 1924 Subířov. 3 P. Jarom ěřice. Založen 1710 Fr. Micha lem svob. pánem Subířem (VM-Jevíčko 205). Ces. 4 Sobiřov, do Sobiřova/na Sobiřov, Sobiřák/Sobiřovák, šobiřovské/(arch.) Sobiřák/Sobiřovák, šobiřovské/(arch.) šobiřské. 5 Ves byla pojm enována po za kladateli a m ajiteli panství F rantišku Michalovi Subířovi, svobod, pánu z Chobyně, po němž nazvána i blízká Chobyně (v. t.). Rod zakladatelův pocházel z Náchodská ve vých. Č. P rvní známý S ubíř byl již r. 1492 ve službách ná chodského pána, jm enoval se Matěj S ubíř z Chobinie. Osada Chobyně se však v 15. stol. ani v Čechách, ani na Mor. nevyskytuje. [Má se proto za to, že stávala poblíž Náchoda v Kladsku. (L. H.)] Avšak ani na Kladsku lokalita tohoto jm éna není. (Viz L utterer, Vývoj míst. jm. a osídl. v povodí Orlic 203.) [Snad je to Chobienia v Dol. Slezsku, sz od Vratislavi, něm. K öben an der Oder (V. Sm.).] — Jm. Subíř nejspíše počeštěná podoba lat. Severus (vedle Sebíř, Sebieř), srov. kolísání vokálů v S o ltys/S u itys/S eltys; v/b je časté. Zá klad Chob- je nejasný. ČV 264; Prof
—; Svoboda StčOJ 172; Ant. Ševčík, Po stopách pánů Š ubířů z Chobyně, Subí řov 1947. Šum bark 1 Ves 16 km zsz od České ho Těšína, od 1955 část m ěsta Havířov; Sl. 2 1430 von Schöm berg, Museum Francisceum A nnales 1894, 158; 1438 von Schömberg, P P ; 1447 de Ssumberg, PP; 1563 1588 a 1626 dopl. T; 1688 in pago Schum berg, V isitationsberichte 561; 1736 Schom berh, Ssum bark; 1808 Schum barg, Schombarg, Szombarch; 1881 a 1885 Sum bark; 1894 Schumbarg, S u m n ík apod., ale ne bez vlivu byla i silná palatalizace retnice m, která „rozložena“, srov. M níkovice/M íkovice, mimo, nář. mňimo. 4 Sum bark, do Sum barku, Sum barčan, sum barsk’i/Som brak .. . K aras Onomastica 1956, .344; K ellner Vých. laš. I 120. S&mbark . . . Téma Acta UP-Slavica III 35. 5 M J: z něm. Schönberg <— auf dem schönen Berge „na pěkném kopci“. P řejato v podobě Somberg 1438, Sum berg 1447, Som berk 1736. O Schön— Som -, Sum -, viz Šum perk. Změnu -berg > -bark lze chápat buď jako pře jetí z něm. slez. nářečí, v nichž -er > -ar (tak U těšený DTB I 151), nebo jako adaptace něm. -er -> -ar, k terá proběhla až v m ístním nářečí. Ne bez vlivu tu byla p atrn ě i výslednice za psi. r > ar, k čemuž -berg analogicky přiřazeno. Srov. i tam ní nářeční Šubert/Subart, H ubert/Hubart. P říjm ení typu Kellner !K ellnar, Sloser/Sosar, R ýznerlRýznar však ukazují, že přejím ání -erj-ar ne bylo jen „slezské“. Viz též P rof IV 308 a Schwarz 195. — O dm ítnout je třeba výklad D avídkův Těšínsko 1 2 : Sum k šum ěti „rauschen“. Takový' ty p hyb ridních čes.-něm. jm en neexistuje. ČV —; Téma Těšínsko 1969 č. 2, s. 8 ; Bo řek OSG I 90. Dále viz Šum perk. 6 K rem ple též Zadky, Paseky, Švrkl (v. t.). 1. Šumíce 1 Ves 5,5 km vsv od U her ského Brodu. 2 1391 villam Schum ycz, ZDO VI, 231; 1397 villam Schum ycz, 567
ZDO VI, 533; 1406 super villa Schum ycz ZDO VII 13; 1447 v Sumnicích, K P III 600; 1464 vsi Ssum ycz, PO IV, 81; 1612 do Ssum icz, PO XXXVII, 322; 1612 v Ssum iczych, PO XXXVII, 377; 1671 S sum itz; 1671 parochia schumicensis, Děkan, m atrik a uherskobrodská; 1718, 1720 a 1751 Schum itz; 1846 a 1872 Schum itz, Šum íce; 1881 a 1924 Šumíce. 3 P. Uh. Brod. Far. kostel P. Marie. Ces. 4 Šumíce, do Šum íc, v Šumících, Sumičan, šum ický. 5 Doklady Sum nice sice m ohly vzniknout kontam inací s adj. šum ný, šum né, k teré je východiskem např. hydronym a Sum nice, oronyma S u m n ík apod. ale ne bez vlivu byla i silná palatalizace retnice m, která „rozložena“, srov. M níkovice/M íkovice, mimo, nář. mňimo. 2. Šumice 1 Ves 6 km zsz od Pohoře lic. 2 1365 in villa Schemnicz, ZDB IV, 237; 1417 villam Schum icze, ZDB XI, 401; 1466 drží ves Semnice, K P IV, 250; 1643 Schom nitz, U rbář m oravskokrum lovský; 1672 Schem itz; 1718 Schóm itz; 1751 Schom tiz; 1846 Schóm itz, jinak Schóm itz, Šum íce; 1872 Schóm itz, Š u míce; 1924 Šum íce, Schóm itz. 3 P. Mor. Krumlov. R. 1672 a 1751 se ves uvádí jako pustá, p ak osazena. Něm. a čes. 4 Šumíce, do Šum íc, Šum ičák, šumické (Loděnice). 5 Něm. zápisy Schem nitz, Schóm itz vznikly tak, že čes. Sum - pře jím ání na pozadí náležité něm.-čes. sub stituce Schon-, Schón-/ čes. Sum -, viz Šum perk. Jm éno bylo v duchu něm. sylabism u rozděleno na Schum -nitz, proto — n a rozdíl od čes. Šu-mice, Sum -ice — vloženo -n-. Toto n ovšem mohlo b ý t již v čes. předloze stejně jako u 1. S. Schwarz VS II 137 se domnívá, že něm. Schem nitz •<— čes. *Stavnice. Substitučně je to sice možné, ale jednak scházejí k tom u doklady, jednak je naše jm éno plurálové. 3. Šumice, Viničně 1 Ves 8 km ssz od Slavkova. 2 1350 super m edia villa Schibnicz, ZDB I, 176; 1371 Schimicz, 568
CDM X, 109; 1406 Schum icz, ZDB VIII, 565; 1675, 1718, 1720 a 1751 Schum itz; 1846 Schum itz, Ssum ice; 1872 Schum itz, Šum ice; 1872 Viničně Šum ice; 1881 Šu mice (Viničně Šum ice); 1915 Šum ice; 1924 Viničně Šumice, dříve Šumice. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Somice!Šumice, do Šo-jŠum ic, Šo-f Šum ičák, šo-/šumické. 5 V zápise 1350 Schibnicz z pův. Šim nic došlo k disimilaci m n —r bn, k terá proběhla při přejí mání čes. jm éna do něm činy srov. Lom nice/Lopnitz (vedle Lompnitz). P ří vlastek Viničně dán na rozlišení od Šu míc předcházejících podle vinic severně od obce. Jsou to jedny z nejseverněji položených vinic na již. Moravě. • M J : příp. -ice k OJ Sum a, to ze sloves, zá kladu šum ěti „rauschen, bi'ausen“ ; zn. ves lidí Šumových. K OJ Sum a srov. Hovora, Sm ilka, Smatla, Trasa. Souvis lost s psi. Suma „les“ (Miklosich Appell. II 238) je málo jistá, neboť naše jm. vždy plurálové. Očekávali bychom *Sumnice. CV 129; Prof IV 308 (Sum ín); Svoboda StčOJ 127; B eranek ON Süd m ähr. 85; Schwarz 277—8; NR XIII 86 ; ZMK 1968, 233. Š u m n á, viz Šumvald. Šum perk 1 Město na sev. Moravě. 2 1278 de Schonperc, W M V, 26; 1281 Jenzo de Schonberch, CDM IV, 183; 1297 in Senberch, CDM V, 61; 1315 dopl. T; 1430 Schonenberg, CDM VII, 273; 1346 Schonnberch, CDM VII. 633: 1347 Schonenberch, Reg. V. 162; 1365 Schonberc, W M 1950. 26; 1391 civitatis Schömberg, CDM IX, 34; 1417 dopl. T; 1431 Schonberg, M em orialbuch; 1446 na Ssumbercze, PO III, 95; 1480 Ssomb(er)k, PO V, 44; 1481 Ssum berg, PO V, 191; 1494 od m ěšťanů ssum berskych, PO VI, 110; 1503 v Ssumbercze, PO VII, 189; 1504 na gruntech svých ssum berskych, PO VII. 230; 1511 v městě jeho Ssum bercze, PO VIII, 324; 1512 m ěsta Ssum berka, PO IX, 45; 1517 od Sonperka, CMM 1957, 232; 1517 Sonberk, tam že 333; 1536 hrad a město Ssum bergk, PO
XVII, 18; 1537 u měšťan ssum berskych, PO XVII, 185; 1550 na Ssumbercze, PO XXI, 92; 1570 měšťany ssum berskym i, PO XXVII. 223; 1573 m ěstu Ssum berku, PO XXVIII. 66 : 1573 na Ssumbercze, PO XXVIII 70; 1608 dopl. T; 1617 k měs tu Ssum berku . . . m ěsta Ssum bergka, PO XXXIX, 184; 1633 Schonberg; 1655 von Mährischen Schömberg, M atriky ve Znojm ě; 1672 ecclesiae Schönbergensis, Děkan, m atrika šum perská; 1674 zu Mährischen Schöm berg, M atrika v Li tovli; 1676 Schönberg; 1718 Schönberg; 1720 Schömberg; 1751 Schoenberg; 1846 Schönberg, Ssu m berk; 1872 Schönberg; Šu m p erk; 1881 Sum berk; 1893 Mährisch Schönberg, Šu m perk; 1924 Šum perk, Mährisch Schönberg. 3 P. Ruda. Již 1278 město. Zámek. F arní kostel sv. J a na K řtit., 1297—1786 dominik. klášter, 1566 založena papírna, v 16. stol. více cechů, po r. 1770 založeno několik textil, továren. Šum perk byl původem kom or ním městem, od pobělohorských konfis kací poddanským . Něm.-čes. 4 Ve m ěstě: Šum perk, Šum berk, (arch.) Som-, do Š-ka, S-berák, š-berské/ (nověji) -ej. V hanáckém okolí jen Šom berk, jinde jen Šum perk, Sum berk. Něm. S íembarch, Sem birch. 5 M J: z něm. Schönberg <— auf dem schönen Berge „na krásném kopci“ (viz i Sum bark). Vedle Schön- bylo i nepřehlasované Schon- (1340—1391), které se ve středoněm . dialektech m ění v Schun-, odtud čes. Su-; srov. Schonw ald/S um vald, Schonau/Sunov (vedle Senov, Sanov a Šinov Schönau). Souhlásko vá skupina -nb- se pravidelně asim iluje v -m b-: 1446 Sum berk, srov. Ronen burg/R um burk, Spilenberg/(náv.) S tim perk, Stralenberg/Štram berk. Za něm. nap jaté b je čes. neznělé p: Šum perk, to v grafice až koncem 19. stol., srov. B odenstadt/Potštát. Ve slezských něm. nářečích er > ar, odtud něm. nář. -barch. CV 260; P rof IV 308 (Šum burk); Lüt tere r Wiss. Zeitschr. d. Humb.-Univ. Berlin 1967 GSR 5. 652; Schwarz 242
a VS II 350: DS 8, 84; ZMK IV 262. Viz ještě Sanov, Senov, Sum bark, Šumvald. 6 Dolní dvůr Niederhof. Karlov Karlshof, Lerchenfeld. Bergw irtshaus. 1. Šum vald, od 1950 Podlesí. 1 Ves 7 km sv od Města Libavé. 2 1456 a 1577 dopl. T; 1586 Ssum w ald, Soupis 45; 1596 dopl. T; 1651 v Ssynwaldie, Ex tra k t panství krom ěřížského; 1676 Schónw aldt; 1718 Schónw aldt; 1751 Schónwald; 1846 Schonw ald; 1872 Schónwald, Sum vold; 1881 Šum w ald; 1924 Sum vald, Schónioald. 3 P. Budišov. Něm. 4 Sumbald, do Šumbaldu, Sumbalďan, šum balcky (Spálov). 6 Lazský mlýn/Lasenmůhle. O derský m lým O derm uhle. 2. Šumvald, od 1949 Strážná. 1 Ves 7 km jz od Štítů. 2 1351 Schomwald, CDM VIII, 80; 1365 Sonwald, W M 1950, 25; 1412 Sum w ald, ZDO VIII, 48; 1437 in villa Schonwald, ZDO X, 174; 1446 Ssomwald, ZDO X. 386; 1481 ves Ssenwald, ZDO XII, 39; 1677 Schonw oldt; 1718 Schónw aldt; 1720 Schónwald; 1751 Schoenwald; 1846 Schoenwald, Sum vald; 1872 Schónwald, Š u m vald; 1881 Sum vald; 1924 Sum vald, Schónwald. 3 P. Záhřeb. Ves v r. 1492 byla pustá, v 16. stol. obnovena. Něm. 4 Sonvald, do Sonvaldo na Sonvald, Sonvalďák, šonvaldské (Jedlí). 3. Šum vald 1 Ves 7 km sev. od Uničova. 2 1280 de Chisteslem, CDM IV, 174; 1295 de Schonenwalde, CDM V, 27; 1297 de Sconnewalde, CDM V, 77; 1305 in Chisteslemye, CDM V, 182; 1305 de Chisteslemene, CDM V, 181; 1349 in Czistem Slem eny, ZDO I, 89; 1358 de Sonwald, ZDO I, 580; 1359 in Schon wald, ZDO I, 673; 1397 dopl. T; 1438 na Schonwaldie, PO III, 47; 1464 zboží ssonwaldskeho, PO IV, 92; 1493 na Ssonwaldie, PO V. 295; 1505 na Ssonwaldie, PO VIII, 20; 1512 z Ssum w aldu, PO IX, 112; 1523 z Ssum w aldu, PO XII, 134; 1531 v Ssum w aldie, PO XV, 103; 1535 ves Ssum w ald, ZDO XXIV, 45; 1536 k Ssum w aldu, PO XVII. 108; 1612 fary 569
měn, Sum no, Sum ice. Sm ilauer PST 2 šum valdskej, LSA212; 1718 Schönwaldt, 179; B ořek ZNT 242. • M J: z něm. 1751 Schönw ald; 1846 Schoenwald, Sum im schönen wald, nyní chybně K rasoles(l); 1872 Schönwald, Schonwald Schönwald, Sum w ald; 1881 Sum w ald; Walde „v krásném lese“. O přejetí na 1924 Sum vald. 3 P. Üsov. Předkoloni- čes. Sum vald v. Šum perk. V některých zační název vsi byl Čisté Slémě. V 15. nář. dokladech zm ěna v/b: Sumbald,. stol. tvrz. Far. kostel sv. Mikuláše. Ces. hanác. Sombald. CV 261; Prof —; B ře 4 Som vald, do Somvaldo, Šomvalčák, zina Zábřežsko 343; L ütterer Wissen. šom valcké/-ské. Sombald, Sombalšči, Zeit. d. Humb.-Univ. Berlin 1967 GSR šombalské (Lazce, Troubelice). Přezdív 5; Schwarz 242 a VS II 311, 301; DS 16, ky: Zámoravsko, Zámoravany, obývat, 68. 6 Bažantnice (dvůr založen 1798). Sunychl, nyní Nový Bohumín. 1 Měs jm. Zámoravci, zám oravské (Hnojíce; zn. „ves a lidé za řekou M oravou“). to u B ohum ína; Sl. 2 1482 Ssynychel, CDS VI, 114; 1486 Ssonichl, CDS VI, 5 Původní název byl Čisté Slém ě: z psi. apel. slemq, gen. slemene —> čes. slémě, 125; 1492 Ssow ychel (!), CDS VI. 134: zn. „slemeno, nejvyšší trám ve střeše, 1521 Szonukle, CDS VI, 169; 1522 pak i sám v rch střechy, F irstbalken“. Schoneiche, Gr-M II, 409; 1736 SchöniV toponymii přeneseně zn. „dlouhý ne chel; 1808 Schoenichel; 1881 Sunichl; 1894 Schönichel, Sunichl; 1924 N ový široký horský hřbet, langer B ergkam m “ Přívlastek Čisté zn. „holý, lysý, k ahl“. Bohumín, N eu Oderberg. 3 P. Bohu Sum vald však neleží na žádném hor mín. Čes. a něm. 4 Sunychel, do Sunychla, v Sunychském hřbetu. Buď proto Čisté Slém ě bylo jm éno nějaké osady ležící od S. se lu, šunychelsky. N ejnověji N ovy Bohu verněji (a výše) — Wolný předpokládal, m ín. 5 M J : z něm. Schöneichel -eže někde poblíž Hřbince, nebo — a k to Schonichel, tj. ze der schonen ichel, bei muto pojetí se kloníme — byl pův. český der schönen Eichel „u pěkného doub název dán Sum valdu podle „slemene“, k u “. O počátečním Schön/Su- viz Šum kopcovitého přechodu na spojnici (Mo perk. Ves náleží do skupiny něm . kohelnice) Uničov—R ým ařov; Sumvald leží lonizačních vsí n a jihových. od Rati pod tím to přechodem. Na spojnici je boře (viz Ludgeřovice, M arkvartovice, i předslovanské jm. Oskava (v. t.). Iden Šilheřovice, zaniklý Siegfriedsdorf s. v. tifikaci Čisté Slém ě — Sum vald je po Hať), dnes v Polsku Rudyszwald. Název tvrzena i listinně: 1297 se uvádí Oneš N ový Bohum ín, něm. Neu Oderberg vy de Sconnewelde, ale na pečeti Onešově tvořen až 1924: Sunychl leží v těsném je „de Cziste Zlem ene“ (ZDO I, 71, 89, sousedství (Starého) Bohumína. ČV —; 411). CV P rof IV 102-3 (Slemeno), Prof - ; Bořek OSG I, 90; DS 4, 108 a V 528, 544; Eichler AN 229; Machek 16, 68 ; Adam us Těšínsko 1959, č. 8 , s. ES 452; Schütz GTSK 26; Schwarz VS 6 (chybně z lat. schoenicenus „rákos“). II 297; Sm ilauer PST 2 159. 6 Plíškův Š u s ů v k a, viz Sošůvka. mlýn, Na boudě. Svábenice 1 M ěstys 9,5 km vých. od 4. Sum vald, od 1949 Šum ná. 1 Ves Vyškova. 2 1261 de Sw abenich, CDM 5 km sv od V ranova nad Dyjí. 2 1846 III, 325; 1283 de Sw abeniz, CDM IV, Schoenwald, Sum w ald; 1872 Schönwald, 215; 1295 de Sw abeniz, CDM V, 25: Sum vald; 1881 Sum vald; 1924 Sum vald, 1309 de Sw abeniz, CDM VI, 30; 1337 Schönwald. 3 P. Vranov. Založen 1789 de Sw abniz, CDM XV, 47; 1348 m unina lesní půdě. Ces. cionem et opidum Swabnicz, CDM VII. 843; 1351 m unici onem et oppidum 4 Senvald, do Senvaldu, šenvaldské. 5 Nové M J S um ná: adj. k psi. *šuma Sivabnitz, CDM VIII, 111; 1354 de „les“ ; srov. častá obecněslovan. M J Šu Swawnicz, ZDB III, 51; 1356 de Sw ab570
nicz, CDM IX. 39; 1356 in oppido S w abnicz, Reg. VI, 475; 1377 in villa Sw abenicz, ZDO III, 359; 1447 v S w ab en yczich, PO III, 122; 1497 v Swabeniczycli, PO VI, 181; 1528 ve vsi Sswabeniczych, ZDO XXII, 3; 1554 na m ěstečku Sw abeniczych, ZDO XXV, 181; 1675 Schwa benitz; 1694 soused sw abensky, odd. m atriky v Dědicích; 1720 Sw abnitz; 1846 Schwabnitz, Sswabenice; 1872 Scliwabenitz, Svábenice; 1924 Svábeni ce. 3 P. Vyškov a Ivanovice. Far. kos
tel sv. Michala. V 13. stol. hrad. Již 1348 městečko. Ces. 4 Svábenice, do Svábnic, Svábeničák, švábenské. P řez d ív k a: Plevaři. 5 Zákla dem MJ S. je nejspíše OJ Sváb šváb „Němce“, a to v jeho hypokor. podobě Sváb-en, utvořené analog, podle dom á cích jm en typu Miren, Bluden, srov. i Jakub/Kuben, Řehoř/Rehen. Hypokoristik a s -en jsou u nás značně stará, zatímco OJ Sváb se hojněji a pravidel n ěji ve stčešt. vyskytuje až od 13. stol. (Prof IV 309, ač s. v. České Heřm anice I 2 616 se OJ S va b e n předpokládá). Et nické jm. S váb „Němec“ bývá všelijak hypokoristicky obm ěňováno: Švába, S vab ík (na Chodsku, J. Brož Pomístní názvy na Plzeňsku 1931, 21), příjm . Švábek, S vábík/Sva-, Svabíček, Svabinda, Svabera. Lze proto podobu Svaben
pokládat za jistou. Srov. i varianty jm en Němec, Němčák, Němeček, Uher, Uhřík, Uhříček, Polák, Poláček apod. MJ Svábenice by pak zn. „ves lidí Svabenových“. D ruhý výklad vychází ze základu, který je v čes. hydronym u Svabnice (Sedláček Snůška 87, 48) a který se vy skytuje i v sev. Německu (Schwabenow, 1230 Zvabenowe), na Rusi v 16. stol. (Svaba, Svabovec), ve slovinštině (Zvab, Zvabovo, Z v a b e k ; Bezlaj II 251). P atři li sem i naše Svábenice (poloha vsi na jednom z nejstarších sídelních areálů M oravy by takto starobylý základ do volovala), pak by bylo třeba předpoklá dat přechod sg. -(e)nice v pl. -ice a p ře
hodnocení -en- na hypokor. sufix podle MJ typu Milenov, Radenice, tedy pře hodnocení sufixace: pův. substantivizující -ica > -icě, -ice к adj. *švábná (tj.. řeka) hypokor. -en + patronym . -ice. — Kloním e se к výkladu prvním u. ČV 129 (z etnického Svá b „Němec“); Prof IV 309 (Svabín); Schwarz VS II 64. 6 P J viz v kn. Fr. Pokorného, Svá benice, Brno 1970. Svábov 1 Ves 9 km zsz od Třeště. 2 1546 ves Ssw abow , ZDB XXVI, 106; 1676 S sw a b o w ; 1718 S chw abow ; 1720 S w a b o w ; 1751 Schwabau; 1846 Schwa bau, S w a b o w ; 1872 Schwabau, Svá bo v; 1881 a 1924 Svábov. 3 P. Batelov. Ves se připom íná pozdě, protože byla lénem pánů z Lipé. Čes. 4 Svábov, do Švábova, Svabák/Svábovák, švábskej/švábckej. 5 Ačkoli se MJ S. uvádí pom ěrně pozdě (což by umožňovalo i výklad apelativní: šváb ovský „švábský“, tj. „něm ecký“), přece vykládám e MJ S. z OJ Sváb «•— etn. Sváb „Němec“, protože adj. švábovský není doloženo (jen švábský) a protože okolní M J jsou česká s převahou typu OJ + poses. sufix. O O J S váb viz Svá benice. ČV 129 (z OJ); P rof—; P átek VM -Jihlava 223 („něm. ves“). 6 M edličky. Šváby 1 Zanikly u Pornic, kde je sa mota (mlýn) Švábsko (Zdounecko). 2 1358 villam nom ina Sw ab y, ZDO I, 605; 1365 in villa S w a bye, ZDO I, 388; 1377 villam Sw a by, ZDO III, 334; 1385 villam totam S w a b y , ZDO IV, 719; 1420’ villam Sw ab y , ZDO IX, 350; 1480 na Sswabsko, na ves pustou, ZDO XII, 23; 1516 puol vsi pustej Sswabska, ZDO XVIII, 5. 3 Ves zanikla za uherských, válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J: pl. к etnickém u jm énu S v á b „Němec“, zn. ves kde bydlí Němci. Slo patrně o kolonizační ves v okolí Zdounek, srov. kolonizační vsi v okolí Zdánie (např. Sadendorf). Po zániku vsi dána jm énu pustiny příp. -sko (Švábsko), jak je tom u u jm en zaniklých vsí časté 571
<(srov. Lom ná/Lom ensko, K ojetice/K ojet sko). ČV Prof IV 309; N ekuda 80. Švagrov 1 Ves 4 km vjv od Loučné •nad Děsnou (dř. Vízmberk), pak část obce Vernířovice, 1965 zanikl. 2 1786, 1846 Schw agersdorf; 1872 Schwagers dorf, Svagersdorf; 1924 Svagrov, Schwa gersdorf. 3 P. Vízmberk. Ves založena r. 1786. Něm. 5 M J : z něm. Schw agersdorf „ves S chw agrova“ nebo „ves švagrova“. Čes. jm. upraveno z něm. předlohy s obvyk lým -dorf/-ov. CV 267; Prof —. Svářeč 1 Ves 6 km vých. od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Koroužné. 2 1348 in Swarczau, ZDB I, 2; 1358 in Sw arcz, ZDB III, 461; 1384 Swarcz, AČ XIV, 515; 1500 z Sswarcze, Mor. arch. soukrom é 71; 1675 Scliw artz; 1718 Schw aretz; 1720 Sw aretz; 1751 Schw aretz; 1846 Schw aretz, Swařec, kdysi Ssw arzecz; 1872 Schw aretz, Svá řeč; 1881 Svareč; 1885 Schivaretz, Svare; 1881 Svareč; 1924 Svařec, dříve Svarec. 3 P. P ernštejn. Čes. 4 Ten Svarč Svarec/(ojed.) Svářeč, nepřím é pády vždy s -r-: do Švarce, ve Švarci, za Švarcem , Svarečák/( arch.) Svarák/(ojed.) Svařák/Svarán (Dalečín), švarecké. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Svářelc, to ze sloves, základu svářeti sě „streiten“, srov. OJ Svár (v M J Svárov), k tvoření srov. B ěžek, Skoček. Krácení á/a asi vlivem něm. příjm . Schwarz, event. jm ény řeky S vratky - Svarcava, na níž Švařeč leží. Jm . S. p atří do širo kého p ru h u posesívních M J s -jb v pod h ů ří Čes.-mor. vrchoviny. Podlehlo slo žitém u hláskovém u vývoji, při kterém :se uplatnily jak depalatalizační procesy, ta k tendence po morfologickém vyrov nání v souvislosti s vývojem jerů : pův. Svářeč, nepř. pády do Svarčě, za Svarčem, odtud nový nom. 1358 Svarč (srov. Teleč/Telč, Běleč/Bělč, Luleč/Lulč). Asi m ilací počát. S- k násl. r/ř a -č vzniklo počát. S -: Svarč, Švařeč. K novému nom. Svarč, Svarč byly nepřím é pády do Švarce, za Švarcem, odtud vyrovná 572
ním opět nový nom. Svare, Svarec. Srov. Bystřec -> Bystrc. Něm. zápis 1348 in Swarczau m á analog, -au stojící jindy vždy tam , kde čes. přivlast. příp. -ov. Čes. -jb/něm. -au je ojedinělé. Spíše proto pom ýšlím e n a napodobení něm. Schwarzau = řeka Svatka, na které 5. leží. Tak i Schwarz 54. ČV —; P rof —. Švrkl, Svrklany 1 Sam ota u Kunčiček (u Slezské O stravy); Sl. 2 1670 Sverklany, Soupis 76; 1717 Sw yrklan, tamže 77; 1850 Svrkl, Schvrkel, Schw rkel; 1871 Svrklo; 1872 Sw irk, Sw irkl; 1893 Schw irkel, S vrk l; 1894 Schw irkel, Svrkl; 1924 S vrkl, dříve Svirkl. 3 P. Slezská (Polská) Ostrava. 4 S ’v yrkl, do S ’v yrkla, ve S ’v yrklu, s’v yrke lsk y (Kunčičky). 5 V nej starších zjistitelných dokladech se sam ota jm e nuje Svrklany: příp. -jan- k nářeč. apelat. švrk l’(a) ..zakrslý sm rk, zř. jedle“. MJ zn. totéž, co jm. Sm rčany, event. Jedlany (Prof V 633), tj. ves lidí bydlí cích ve sm rčí (jedlí). Zkrácení na pouhé Švrkl patrně podle přiklonění jm éna k názvu tam ního háje Svrkl. M J S v rk lany p atří do skupiny slezských obyva tel. jm en s -any, k terá jsou zastoupena ještě jen jm. Hradčany (s. v. Hradčance) a 1256 Grussene (s. v. Hrušov) a m lad šími jm ény 1917 Dolany (na K arvinsku) s blízkým antonym em Hořany (u Stonavy). U Dol. D atyně je P J K em pjany. — M J a P J se základem švrkl vytvářejí velmi zajím avý celek: jak ukázal H. Bořek, Prače Filologiczne XXV 275—279, je naše jm éno okrajovou částí velkého malopolsko-hornoslezského prostoru, na němž jsou jm éna Sw ierkla, -le, -laniec, -lany soustředěna (nejhustěji se vysky tují v prostoru R ybnik—Opole). Toponym a uchovala starobylé slovo švrkl „sm rk“. ČV —; Bartoš Dial. slov. mor. 438: K ott Dodatky k Bartošovi 1910, 120; K ott VII 882-3; Horečka Nář. na F renštátsku 149; Jung IV 532; Lamprecht Slov. nář. středoopavského 138; Machek ES 2 562; B rúckner SE 12; další, zejm. pol. lite ratu ru viz u Bořka, o. c.
т Tábor 1 Ves 13 km zsz od Opavy; Sl. 2 1720 Tábor; 1771 Thabor, Tábor; 1789 a 1836 Tábor; 1870 Tábor, Catal. cleri; 1881 Tábor; 1894 Tábor, Tábor; 1924 Tábor. 3 P. Loděnice. D vůr Tábor vznikl počátkem 17. stol. (uvádí se 1635 a 1642 v Zukalových Pam ětech opav ských 274). kolem něhož po 1650 vzni kala i ves. U dvora byla v té době krč ma. Ces. 4 Tábor, na Tábor, na Táboře, z Tabora, o Tabořej-u, Táborák, v pl. též Taborscy, táborsky. 5 M J : z biblického Thabor, kopec proslulý podle starozá konní K nihy soudců boji Izraelitů, avšak do křesťanských zemí přenášeno jm. Tábor jako název hory Prom ěnění Páně. Jm. Tábor bývá kladeno v souvislost s husitským i válkam i, neboť Tábor v C. založen 1420 husity jako útočiště proti nepříteli. To ovšem neplatí pro každou lokalitu se jm. Tábor (srov. i četná P J Т.). U P J Tábor, kterých je na Moravě hojně (především na jihozáp. Mor.), ve Slezsku však jen ojediněle, třeba častěji předpokládat význam „vojenské, cikán ské ležení“. Avšak Tábory na Tišnovsku a u Přibic p atrn ě s husitstvím sou visejí (byla tu prokazatelně husitská le žení), Tábor u Strachotic upom íná na válku s Rakušany ve 40. letech 15. stol. (viz Hosák OP II 66). — Jm éno husit ského m ěsta Tábor v Č. se apelativizovalo ve význam u „vojenské ležení“ (K. Titz LF 1932, 245—257); českou husit skou provenienci evropského tábor „le žení“ dokazuje i B. H avránek NŘ 1955, 1 -3 . CV - ; Prof IV 310, V 568 ( i jako OJ); Bezlaj II 252; Hosák JM 1966, 57; Machek ES 520; Schwarz 375; Vermouzek CMM 1962, 166; ZMK X 219. Tamovice 1 Zanikly mezi Š tram ber kem a Závišicemi (Novojičínsko), kde je Tam ovský dvůr. 2 1533, 1570 ves Tamo-
vice; 1558, 1578 Tannendorf(f); 1588"dvůr Tamovice; 1598 Tam endorf; 1776 Tam endorf; 1796, 1805 Tannendorfj — všechny doklady z A kt velkostatku N. Jičín ve Stát. arch. v O pavě; 1610 Ža bák Tam ovský, z Tomansdorfu, Tannendorfu; Turek, Palackého rodná obec 1948, 24; 1893 Tannenhof, T am ovský dvůr či Tamovice; 1924 Tanovický Dvůr, dř. Tanovský dvůr, Tanovice. 3 P. No vý Jičín. 4 Tamovice ( = dvůr), na Tamovice, tam ovský. P J : Tam ovske, na Tam ovske, na T am ovskym (Rybí, Štram berk). 5 Po dle opavských archívních záznam ů byla ves 1558—1578 ještě osedlá a národnost ně smíšená. Koncem 16. stol. víska zru šena v důsledku hospodářské politiky m ěsta Nového Jičína a poddaní (1578 byli tu 4 rolníci) převedeni do Zenklavv a z jejich polností zřízen dvůr. R. 1776 až 1798 zbyl po vsi jen kostelík sv. Ka teřiny (stojí dosud), m lýn a dvůr (ten stojí dosud). — Název vsi kolísá mezi Tannendorj a Tannenhof („ves“, později „dvůr“) čes. Tanovice, Tamovice, Tanov ský, Tam ovský i Tanovický, Tam ovický dvůr. Na krátk ý čas se objevuje v regionál. publikacích m inul. stol. i jm. Tanovské Paseky, R ybské Paseky (z adj. rybský k M J Rybí). Z dokladů, které jsou k dispozici, nelze původní název bezpečně určit: obojí, tj. čes. i něm. vý klad, je stejně pravděpodobný: buď je původní Tamovice (příp. -ovice k OJ Táma, to počeštěna podoba něm. OJ Tammo, hypokor. podoby k D ank-m ar, Dank-w olf, v němž danc „dík“ ; DS 13, 199; DS 20, 57); nebo je původní něm. Tannendorj k Tanne „jedle“ a jm. pak zn. „jedlová ves, Jedlov“ (srov. Jedlová. Smrčné). Něm. kolonizace je v prostoru N. Jičín—H ukvaldy doložena velmi záhy. takže vznik MJ Tannendorj nebo p ře 573
jetí něm. OJ Tam m o do češtiny bylo zde mlýn. Části: Městečko, Holca ( = ulice), zcela přirozené. CV —; P rof IV 313 s. H linky, Stračka, Kopeček, Zmola, Strán v. Tam ple; Svoboda StčOJ 137 (OJ Taka, Bosna. P J Tajč/ Na tejču. m ík); Hosák A cta UP III 170; Nekuda 2. Tasov 1 Ves 9 km vsv od Strážni 157; T urek K ravařsko X; Sedláček tam ce. 2 1447 Tassow, ZDO X. 711; 1592 áe I, II. Viz i Tám ovský Dvůr. Tassow, Ostrožský u rb á ř; 1598 ze vsi T a n n e n d o r f , T a n n e n h o f , viz Tasowa, PO XXXIII, 160; 1655 Tassow, Támovice, D vůr Támovský. ACO B 12; 1671 Tasow; 1673 Tassow, Tánovice 1 Z anikly v cúdě olomouc Děkanská m atrika Veselská; 1718 Tasaw; ké. 2 1447 v Tanovicích, K P III, 579. 1720 a 1751 Tasow; 1846 Tassow, Ta 5 M J: příp. -ovice k OJ Tano, které sow; 1872 Tassow, Tasov; 1881 a 1924 p atrn ě z něm. Tanno, Danno, o němž Tasov. 3 P. Uh. Ostroh. Čes. viz Támovice (Tanno — v aria n t k Dam4 Tasov, do Tasova, Tasovjan, Tasovrno, Tammo). Jin ak nejasné. janka, tasovský. 5 M J : přivlast. příp. T a n o v i c e , viz Támovice, Dvůr -ov k OJ Tas, to hypokor. zkratka lat. Támovský. Prothasius. ČV 129; Prof IV 314—315; Svoboda StčOJ 181; Eichler OSG IV T a s c h e n b e r g , viz Tošovice. 17-18; Hosák VVM X X -P 36; Schwarz T a s c h e n d o r f , viz Tošovice. VS II 86 ; Nft XIII 95. 6 Tuří pole. T a s c h e n t h a l . v. Tašnov. 1. Tasov 1 Městys 9,5 km jv od Vel 1. Tasovicc 1 Ves 6 km zjz od Kunštátu. 2 1464 villa Tassowicze, ZDB kého Meziříčí. 2 1233 de Tassow, CDB III, 50; 1234 de Tazzov, CDB III, 90; XIII. 181; 1601 ves Tasowicze, PB XXXIII, 52; 1674 Tassowitz; 1718 a 1751 1237 de Tazov, CDB III, 165; 1240 de Tasowitz; 1846 Tassowitz, Tasowice, Tazzow, CDM II, 316; 1345 de Tazowve, CDM III, 71; 1268 de Tazzowe, CDM IV, kdysi Tassiowicze; 1872 Tassowitz, Ta5; 1281 de Tazzowe, CDM IV, 202; 1322 sovice; 1881 a 1924 Tasovice. 3 P. K unde Tassaw, CDM VI, 210; 1345 decano štát. Čes. Po r. 1945 se 106 obyvatel vy Tassouiensi, CDM VII, 603; 1349 partem stěhovalo do Radim ěře (v. t.). castri in Tassaw, ZDB I, 108; 1366 p ar 4 Tasovice, do Tasovic, v Tasovicích, tem opidi in Tassow, ZDB IV. 442; 1392 Tasován/(nověji) Tasovák, Tasovačka, prope Tassaw, ZDB VIII, 1117; 1446 in v pl. Tasováni/Tasováci/(arch.) Tasovščí, Tassow, ZDB XII, 727; 1447 v Tassowye, tasovské. 5 Ves byla nazvána po někte PB III. 51; 1480 v Tassowye PB IV, rém z Tasů z rodu erbu křídla, jem už 55; 1506 n a m ěstečku Thassowie, ZDB T. náležely (viz Tasov 1.). 6 Na nivce. XVIII, 3; 1573 městečko Thassow, ZDB 2. Tasovice 1 Ves 8 km vjv od Znoj XXX, 15; 1633 Tassow; 1674 Taszaw; ma. 2 1234 de villa nostra, que Tas1718 Tassow; 1750 Tassow; 1751 Tas- zouicz vulgariter nuncupatur, CDB III, sau; 1846 Tassau, Tasow; 1872 Tas- 74; 1238 de Tassowice, CDB III, 192; sau, Tasov; 1881, 1924 Tasov. 3 P. Bu- 1286 villam nostram Tassouicz sitam in dišov. V m ěstečku byl hrad zvaný provincia Znoimensi, CDM IV, 237; 1293 Tassowycz, CDM IV, 318; 1299 Tasso Duby. Far. kostel sv. P etra a P avla; w itz, CDM V, 109; 1354 Tossawicz, CDM starý kostel sv. Václava byl zrušen. Již v pol. 14. stol. městečko a sídlo děkan VIII, 256; 1356 in Tassowicz, Reg. VI, 387; 1363 de Tosswicz CDM I, 302; 1363 ství. Ces. 4 Tasov, do Tasova, v Tasově, Taso- in Toswitz, Polesný, Dědické knihy m. vák, Tasovačka, tasovské. 5 Tasov byl Znojma 7; 1397 in Toswicz, tam že 77; 1513 drží puol vsi Tasowicz, PB X, 65; nazván podle některého člena rodu erbu 1570 do vsi Tasowicz, PB XXVI, 113; křídla, u něhož bylo OJ Tas oblíbené. 1672 Tassw itz; 1718, 1720 a 1751 Taso6 Dvořáci, P anský mlýn, Radkovský 574
w itz; 1846 Taszwiz, Tasowice; 1872 Taszw itz, Tasovice; 1881 Tasovice; 1924 Tasovice, Tasswitz. 3 P. Louka. Far. kostel P. Marie. Něm. 4 Tasovice, do Tasovic, Tasovičák/Tasovák, tasovské!-ý. Něm. Toswets. 5 MJ: p říp. -ovice k O J Tas, o němž v. Tasov. Zn. ves lidí Tasových. Do něm činy pře jato jm. 2. T. s nář. a > o a s redukcí v n itřn í nepřízvučné slabiky: Tosswitz. CV 129; Prof IV 314; Hosák Acta UP III 155; Schwarz VS II 133; Skutil MSB1 151. T a s s e n d o r f , viz Matějov. T a s s e n d o r f , viz Tošovice. T a s s e n g r u n d . viz Tašnov. T a s s e n t h a l , viz Tašnov. T a s s w i t z , viz 2. Tasovice. Tašnov 1 Zanikl u Dolní Dlouhé Loučky (Uničovsko) v tra ti a u samoty Taschenthal. 2 1437, 1446. 1500 dopl. T; 1500 na Tassentali, PO VII, 95; 1510 do vsi naši pustý slově Tossntal, PO VIII. 203; 1725 a 1787 dopl. T. 3 R. 1437 je „štasental“ již pustý; Nekuda 74. 5 České M J vzniklo z něm. Ta schenthal s něm. nář. změnou a > o Tošental (v 6 . p. na Tasentali — podle m ěkkých vzorů), nověji s analog, příp. -ov: Tašnov. Něm. Taschenthal bylo asi starším pomíst. jm énem přejatým z češ tiny, v němž OJ Taš, o kterém viz To šovice, spojeno s něm . spojovacím -en a -thal „údolí“ : *Tašov, *Tošov —> Ta schenthal. ČV —; P rof —; Nekuda —; Hosák VVM XX-P, 58. Tatenice 1 Ves 13 km záp. od Z ábře hu. 2 1267 villam Tetnicz, CDM III, 392; 1351 D etzw itz, CDM VIII, 80; 1360 vil lam Tetnicz, ZDO I, 708; 1446 Tatenicz, ZDO X, 386; 1482 v Tateniczy, ZDO XII. 63; 1492 pod Tateniczy, PO V, 280; 1517 tvrz Tateniczy (4. p.), ZDO XVIII, 10; 1545 rychtáře tateniczkeho, PO XIX, 247; 1633, 1677 a 1718 Tatenitz; 1751 Tattenitz; 1846 Tattenitz, Tatenice, kdy si Tetnice; 1872 Tattenitz, Tatenice; 1881 Tatenice; 1924 Tatenice, Tattenitz.
3 P. Zábřeh. V 15. a 16. stol. tvrz; záme ček z r. 1606. Far. kostel sv. Jan a K řtit. R. 1790 parcelován dvůr. Něm. 4 Tátenice, do Tátenic, Táteničák, v pl. Táteničči/Táteňál (arch. Drozdov), tátenické (Loštice), tátenickej/tátenské (Drozdov). Něm. Tqtents. 5 M J : příp. -ice k OJ Taten, to hypokor. příp. -en rozšířením z OJ Tat, které buď z apelat. tatb „zloděj“, nebo podle Svobody StčOJ 194 z tata „otec“ (srov. OJ T atúň v MJ Tatouňovice v Č., O J Bratřen, Sestřen a OJ s -en: Byč-en, Ryb-en, Trt-en u Svobody 159). Zn. ves lidí Tatenových. Pokládám e tedy M J T. za původně plurálové, singulárové doklady ta Ta tenice se vyskytují později, p atrn ě zpět ným přejetím něm. T etnitz -> Tetnice, Tatenice, které přikloněno k M J na -nice jako Lipnice, Olešnice, k terá singuláro vá. — Do něm činy přejato Tatenice s re dukcí druhé, nepřízvučné slabiky a se sekundární přehláskou a e, která pa trně východofrancká: Tatenice —> T et- ' nitz. P řehláska nastala i v následující slabice před i (čes. -enněm. -in-, to však dále redukováno, protože bylo bez přízvuku), srov. Stavenice -h>- Stebnitz. ČV 130; Prof IV 315-316 (Tatinná, Tatobity); Březina Zábřežsko 379; Hosák ČSPS 1954. 219; Schwarz VS II 245. Tateničky 1 Zanikly u Tatenic (Zá břežsko). 2 1360 in Minori Tetnicz, ZDO I, 708. 5 Jm . Tateničky, které dem inutivum k Tatenice (v. t.), vytvořeno uměle. V dokladu je jen Malé, Menší Tatenice. T a u b e n f u r t , viz Holubice. T a u b e n s t e i n , viz Holoubek. T a u b n i t z , viz Dubnice. Tavíkovice 1 ves 9 km jjv od Hroto vic. 2 1349 de Stabicowicz, ZDB I, 62; 1350 de Thauicowycz, ZDB I, 199; 1355 von Teukowicz, Reg. VI, 210; 1358 in Tawikouicz, ZDB III, 296; 1498 tvrz Tawikow icze, ZDB XXVII, 27; 1550 ve dvoře taw ikow skem , PB XX, 94; 1582 na tvrzi Tawikowiczych, PB XXIX, 449; 1609 tvrz a ves Tawikowicze, ZDB 575
XXXIV, 36; 1633 Tawikowicz; 1671 Тауkow itz; 1718 Tagkowicz; 1720 Taykow itz; 1751 T eyko w itz; 1846 Taikow itz, Tawikowice; 1872 Taikonitz, D yjákouice(!); 1881 Tavikovice; 1885 Tajkovoitz, Dyjákovice, též Tajkovice; 1893 Tajkow itz, Tavikovice; 1924 Tavikovice. 3 P. Tavikovice. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Tajkovice, do Tajkovic, v Tajkovicich, T ajkovčák v pl. též Tajkovsci (Ře šíce). tajkovské. К nář. -a vík > -ajksrov. Slavíkovice —> Slajkovice. 5 M J : příp. -ovice к OJ Tavík, to příp. -ik к slovesnému základu tav-iti „schmel zen“, k terý se v čes. toponym ii jinak nevyskytuje; zn. ves lidí Ta vlkových. OJ Tavík utvořeno analog, podle hoj ných hypokoristik typu Bořislov/Boiík s prvním kom ponentem verbálním . Srov. též OJ Tavota v něm. M J Danitz a Tauenzin (DS 14, 24). CV 19, 123 (myslí i na OJ S ta vík podle dokladu 1349, ale St. vzniklo aglutinací předlož ky z); P rof —; Schwarz VS II 154. 6 Cihelna, Nový mlýn, Vilímův mlýn, Na toufarech (zde nálezy po novokřtěncích). P J Slók, Stinadla, Na radlici, Na syndhýblo, Jazírek, Na bělidle, Robotní.k, Tófare. Tážaly 1 Ves 6 km jižně od Olomou ce. nyní část obce Kožušany-Tážaly. 2 1078 Tesalci, CDB I. 79; 1126 Tasalky, CDB I, 110; 1131 Tasalech, CDB I. 115; 1160 Tasalci, CDB I, 208; 1201 Techelchich, CDB II, 21; 1499 lidé naši z Tazalek, PO VII. 37: 1511 lidem našim tazalskym , PO VIII, 293; 1512 z Tazal, PO IX, 43; 1512 lide tazalsstij, PO IX, 87; 1527 ve vsi svej Tazalich, PO XIII, 94; 1529 von Desal, Organisace práv 254; 1587 Tazialy, ACO 265, f. 11; 1676 Tazany (!); 1691 Tazial, Děkan, m atrika Olomouc; 1718 Taažal; 1720 Taschul(l); 1846 Tasal, Tazal; 1872 Tazal, Tazaly (!); 1881 Tážaly; 1885 Tazal, Tážaly; 1893 Tažal, Tážaly, Tázaly; 1905 Tažal, Tážaly; 1924 Tážaly. 3 P. Kožušany. R. 1786 parcelo ván dvůr. Čes. 4 Tážale, do Tázal, v Tážalech, Táža576
lák, tážalské. 5 MJ znělo pův. Tážalky, to dem inutivum k Tážaly: akuz. pl. k stč. apelat. tážal, tážal, těžal „rolník, děl ník“. Pův. Tážaly jsou dnešní Blatec (v. t.). Jm éno T. zn. ves, kde tážalové, rolníci bydleli (srov. Rataje „oráči“). ■Jméno patří mezi nej archaičtější vrstvu mor. toponym ie svým pojmenovacím ty pem, lexikál. základem i polohou. Srov. Vinary, Stítary, Kováře. V základu jm. Tážaly je psi. í?gf- „táhnout, n ap ín at“ ; srov. stsl. *tqžati/*tetzati, rus. tjagať, pol. ciqgnqč. Pův. význam „napínat, span nen“ změnil se n a „táhnout, ziehen“ a odtud na „pracovat, zejm éna na poli" — „dělník, rolník“. Na původní počáteční T - ukazují též zápisy s Te- z 11,—12. stol. Vzhledem k psi. tgg- by mělo vlastně M J znít stč. Těžaly, srov. i 1201 Techelchich: v Těželcích. Jednak se však vyrovnaly podoby tě-, lie- s taž-ný, tah-ún, řah-ati. které se odklonily od těž-iti předšedšího do 4. třídy se specific kým význam em „dolovat, dobývati užit ku“ ; jednak došlo i k fonologickému vyrovnání nom. Tiežěli s akuzat. Tiežaly —v Tážaly, Tážal. Tak i ČV 160. 167. 242; Prof - ; Hosák VVM X X -P 6 : Machek ES 521-522; Simek 186; Schwarz VS II 434; Krajčovič Cs. přednášky pro sjezd slavistů v Sofii 153. Tečovice 1 Ves 6 km záp. od G ottw al dova, nyní část obce Gottwaldov. 2 1131 Cetisouicih, CDB I, 115; 1350 Teczowicze, ZDO I, 159; 1356 Tetcowycz, CDM IX. 18: 1406 villam Tetczowicz, ZDO VII, 74; 1437 prope Teczcowicz, ZDO X. 223; 1492 ves Tetczowicze, ZDO XIV, 15; 1519 z Tetczowicz, PO XI, 33; 1571 ve vsi Teczowiczych, PO XXVII, 328; 1571 ze vsi Tecžowicz, PO XXVII, 367; 1603 fa rá ř teczow sky, PO XXXV, 14; 1671 Tecžowicze; 1672 Teczowicz, Mat rika v Holešově; 1718 Težowicze; 1720 Tetschow itz; 1751 Taischowitz (!); 1846 Tetschowitz, Tečowice; 1881 Cetišovice (Tetšovice); 1872 Teczowitz, Tečovice; 1924 Tečovice. 3 P. Malenovice. Fil. kostel sv. Jak u b a Větš. Čes.
4 Tečovice, do Tečovic, Tečov’ák, tečovský. 5 MJ by mělo podle prvního zápisu 1131 Cetisouicih znít vlastně Cetišovice (tak obnoveno i u Šem bery 1881): příp. -ovice k OJ Cětiš Cetiš, to dom ácká podoba některého ze slože ných OJ s kom ponentem cět-, o němž viz Cetechovice (např. Cětolub, Cětorad); zn. ves lidí Cetišových. Míst. jm éna od vozená od O J s Cet- leží jen na starých sídelních areálech (Boskovicko, Přerov sko, Zdounecko, Znojemsko), stejně i Te čovice na průchodním prostoru mezi dolním a středním Pom oravím . Přechod Cetišovice -+■ Tečovice by se dal pocho pit hyperkorektní zám ěnou stč. asibilovaného ť za „náležité“ c; srov. i jm éna s -etín, -atín, v nichž i zápisy -eczin, -aczin, a M J Cavisov/Těbišov. Jin ý vý klad, k terý m álo pravděpodobný, vychází z OJ Tětiš, to hypokor. zkratka O J Tětědrah k teta „Taňte“, o němž viz Tetětice; tak i CV 130. U jm en od Tet- <- teta objevují se zápisy s Cz-, viz např. u Prof IV 332. Je proto obtížné oba etymony jasně od sebe rozlišit. 6 Bohuňov (1881). Těchanov 1 Ves 9,5 km jjz od Rýmařova. 2 1317 Thechanow, Lechner I, 6 ; 1352 dopl. T; 1492 dopl. T; 1512 ve vsi m ej Tiechanowie, PO I, 103; 1535 na vsi Tiechanovoie, PO XXIII, 35; 1542 ves Tiechanow, ZDO XXV, 67; 1609 Dorf Zechau, U rbář Sovinec; 1609 dopl. T; 1678 Zechan; 1692 dopl. T; 1718 Zechann; 1720 Zechan, Techanow; 1751 Zechau; 1771 dopl. T; 1846 Zechan, Techanow, kdysi Tětanow ; 1872 Zechan, Těchanov; 1881 Těchanov; 1924 Těcha nov, Zechau. 3 P. Sovinec. Fil. Kostel sv. Sim ona a Judy. Něm. 5 M J: přivlast. p říp -ov k OJ Těchan, o něm viz Těchanovice. Ves pojmeno vána podle olomouckého kanovníka Techontia (1268—1308). De něm činy přeja to s Tě- (C’e-) -> Ze, s vynecháním toponym. sufixu -ov a s analog, genitiv, -s: Těchanov -> Zechans, to pokládáno za n áhradu čes. *Těchany, odtud snadné vřazení něm. Zechans k čes.-něm. sub
stituci typu M oravany/M orweins, Kom ořany/Gudruns. CV 130; P rof —; Hosák W M X X -P 38 a D ějiny R ým ařovska I 27. 6 Strálecká m yslivna/Strale ker Forsthaus. T ě c h a n o v , viz Paseka. 1. Těchanovice, Nové 1 Ves 4,5 km sz od V ítkova; Sl. 2 1431 dopl. T; 1486 vsi Tiechanowicze W elke a Staré, ZDOp III, 20; 1522 Nowe Tiechanowicze, ZDOp III, 59; 1545 z N ow ych Tiechanowicz, POp XI, 128; 1565, dopl. T; 1579 dopl. T; 1590 ves Nowe Tiechanowycze, POp XXI, 362; 1640 N euzechsdorff, Soupis 91; 1655 N euzechsdorff, ACO B 12; 1736 Neu Zechsdorf; 1805 a 1835 N eu Zechsdorf; 1870 N eu Zechsdorf, Nové Těchánovice, Catal. cleri; 1881 Nové Těchanovice; 1894 N eu Zechsdorf, Nové Těchanovice; 1924 N ové Těchano vice, N eu Zechsdorf. 3 P. Melč. Něm. 5 Přívlastek Nové, Neu dán n a rozli šení od sousedních starších Starých Těchanovic (v. t.). 2. Těchanovice, S taré 1 Ves 6,5 km sz od Vítkova, nyní část obce K ružberk; Sl. 2 1377 dopl. T; 1379 C zuchtindorf, Sigut, Opavský listinář 15; 1414 bona Czechanowicz, K apras I, 5; 1431 dopl. T; 1486 Tiechanowicze W elke a Staré, ZDOp III, 20; 1522 Staré Tiechanowicze, ZDOp III, 59; 1525 do Tiechanowicz, P K r II, 12; 1527 dopl. T; 1539 držitelé tiechanowssczif, POp X, 1; 1540 dopl. T; 1545 z Starých Tiechanowicz, POp XI, 128; 1590 ves Staré Tiechanowycze, POp XXI, 362; 1608 dopl. T; 1640 A ltzechs dorff, Soupis 91; 1645 Staré Czechanowicze, StA Opava; 1655 A ltzechsdorff ACO B 12; 1736, 1805 a 1835 A lt Zechs dorf; 1870 A lt Zechsdorf, Staré Těcha novice, Catal. cleri; 1881 Staré Těcha novice; 1894 A lt Zechsdorf, Staré Těcha novice; 1924 Staré Těchanovice, A lt Zechsdorf. 3 P. Melč. Něm. 5 Přívlastek Staré už 1486. Pro S taré Těchanovice nutno předpokládat i pří vlastek Malé, protože Nové Těchanovice byly 1488 nazývány Velké T. • M J : příp.
577
-ovice k OJ Těchan, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponen tem těch- „těcha, útěcha, těšiti, tro sten “, např. Těchobud, Vojtěch, srov. Radomír/ Radan, Miroslav/Miran, Zn. ves lidí Těchanových. Ves nazvána po známém kolonizátoru olomouckém kanovníku Těchanovi-Techontiovi (1268—1308), po němž je i pojm enování Těchanov. Kom ponent Těch- se v mor.-slez. toponymii vyskytuje častěji, a to buď v podobě Těch- (Těchanov, Těchanovice, Těšíce), nebo v změkčené podobě Těš- (Těšany, Těšíce, Těšín, Těšetice, Těškovice, Těšov; ten se zdá být podle svého zeměpisného rozložení starší). Srov. i dvojí podobu O J Miran/M iřan, Vachek/Vašek, Pechek/ Pešek. — Jm . Těchanovice spolu se jm. Lublice a Svatoňovice ukazují na čes. kolonizační podnikání v údolí Moravice. Do němč. p řejato jm. T. se substitucí Těch-, stč. asibilováno C ech- —v něm. Zech- (čteno Cech), nikoli z pol. podoby Ciech-, jak soudí Schwarz VS II 399. Srov. i Sudkov/Z autke, Sudice/Zauditz, S třední -an- nahrazen něm. spojovacím -s, -ovice/dorf „ves“ : Těchanovice —»■ Zechsdorf; srov. Těchanov/Zechen, Tísek/Zeisk. CV —; P rof — (jiná M J na Těš-, Těch-)-, Svoboda StčOJ 157, 193; Eichler Lětopis 1967, 154; Hosák VVM X X -P 38; Sm ilauer PST 2 181; Šrám ek Soustava 369 a obr. 2; DS 8, 29; 13, 86 ; 20, 340. 6 M alá H arta/K lein H artau. Janské koupele/Johannisbrunn (v. t.), F ranclův m lýn/Franzlm úhle. Těchov 1 Ves 4 km vsv od Blanska. 2 1554 ves Tychow, DM VII, 47; 1565 ves Tychow , DM XV, 19; 1675 Tiechow; 1695 ex Techow, M atrika v Jedovnieích; 1720 T ichow ; 1751 Techow; 1846 Tie chow, Těchov; 1872 Tiechow, Těchov; 1881 Techov; 1924 Těchov. 3 P. Blan sko. Ces. 4 Techuv, do Techuva, v Techuvě/-u, za Techuvem , Techuvák, v pl. Techuvščí, techuvské. V m ístě hanácké nářečí horské se zm ěnou o > u. 5 M J znělo původně Tychov: přivlast. příp. -ov 578
к OJ Tych (proto nářeční Tech- s у > e), to vzhledem к T- hypokor. podoba některého počeštěného cizího O J s počá tečním Ti-, např. T hietm ar/Tym er, T hi m otheus/Tim ota, Т ут а (viz i Těmice!). OJ T ych utvořeno analogicky podle do mácích hypokoristik typu Bohdan/Boch, K ojslav/Koch, srov. i Petr/Pech, Jan/ Jech, Tomáš/Toch. Protože se M J Tychov nerozumělo, přikloněno teprve sekun dárně к těch- „těšit“ : 1675 Těchov. Spojení jm éna s Těch- „těšiti“ nebo s ИсНъ „tichý“ jako s jeho výchozí, původní podobou je n a překážku jak zápis Tychov, tak i nář. znění Techov, které by s hanáckou změnou у /> e z pův. Tě-, Ti- nem ohlo vzniknout. ČV 130 (z Těch-); P rof IV s. v. Těmice, Tymákov; Svoboda StčOJ 146. 6 Arnoštov, Češkovice (zaniklá ves, nyní dvůr, v. t.) ; Skalní mlýn, Na oboře, Zižlavice (zanik lá ves, nyní dvůr, v. t.). P J Královská. Telč 1 Město n a záp. Moravě. 2 1180 villa Telcz, RB I 504; 1207 villae Telči, RB I 504, str. 229; 1283 in Telez, CDM IV, 214; kolem 1315 oppidum nostrum Telcz, CDM VII S, 192; 1331 in Telcz, CDM VII S, 285; 1339 de bonis nostric in Telcz, CDM VII, 233; 1356 zu Télsch, Reb VI, 435; 1367 civitatem Telcz, CDM X, 5; 1392 in Thelcz, CDM XII, 66 ; 1406 z Telče, K P II, 7; 1447 de Telcz, Monum. Univ. Prag. 25; 1480 na Telecz, ZDB XV, 10; 1481 z Telče, K P V, 365; 1486 v N ovém Telči, АС X, 361; 1490 i Noua Telcz, ACO č. 265, 49; 1528 z panství Teleczkeho, Ruk. arch. m ěsta Brna, č. 1213, 4; 1528 Telleczkych m ěš ťanů, tam že; 1531 ouředník na Telczy, PB XV, 72; 1573 u m ěsta Telczie, PB XXVI, 318; 1573 n a Telczy, PB XXVI, 321; 1575 n a Telczi, PB XXVII, 89; 1578 purkrabí svého teleczkeho, PB XXVII, 389; 1580 z m ěsta Telczie, PB XXIX, 133; 1601 ouředník panství Teleczkeho, PB XXXIII, 57; 1614 Telczensis, Teleckj, Činek, M atricula 109; 1633 Teltsch; 1648 von Teltzsch, M atrika ve Znojmě; 1678, 1718, 1720 a 1751 Teltsch; 1846 a 1872
Teltsch, Telč; 1881 a 1924 Telč. 3 P. Telč. Původní osadou byla S tará Telč (nyní předm ěstí), na konci 13. stol. byla založena Nová či H orní Telč (nyní vlast ní město). H rad se jm enuje 1356, od 16. stol. zámek. Původní far. kostel byl P. M arie v S taré Telči; později vznikl m ěstský kostel sv. Jak u b a Větš. V 1. 1654—1773 tu byla jezuitská kolej a v pol. 18. stol. papírna. Město je obklo peno rybníky. Ces. 4 Ta Telč, do Telče, v Telči, za Telči/ Telčou (Třebíčsko, Bystřičko n. P.), Telčák/Telečák/Teleckej, fem. Telčačka, teleckej. Na vých., střed, a ojed. i n a záp. Moravě jen ten Telč. O izoglose ten T./ ta T. viz sub 5 a heslo Olomouc sub 4. 5 MJ znělo původně Teleč ( = 1283 Telez): přivlast. příp. -jb k OJ Telec, to z apelat. telec „mladý býček, m ladé te le". Jm éno se form álně vyvíjelo takto: k nomin. Teleč byly nepřím é pády do Telče, v Telči, odtud m orfologickým vy rovnáním nový nom inativ Telč. Toto vyrovnání je u M J z OJ n a -ek, -ec + -jb běžné, srov. Běleč, Jeneč, Luleč, Mladeč, Rídeč, Zeleč, které v nářečí vždy Bélč, Jenč, Lulč, Řič, Mlač, Zelč. Srov. i blízké jm. Třešt. Jm . Telč od původu rodu m užského (ještě 1486 v N o vém Telči) přešlo k žen. rodu jednak pro řadu stejných tv arů vzniklých po přehláskách (v Telči, do Telče < v Telču, do Telča), jed n ak působením změny rodu u M J typu Mysliboř, Olomouc, K uřim ; o zeměpisné rozšíření rodu muž. a žen. viz s. v. Olomouc sub 4, neboť hranice je až na m alé odchylky v její střední části shodná. K základu jm. Telč srov. příjm . Telec, Teleček (k tomu M J Telečkov) a P J Telcová v 2. Uble (s posesív. -ova). CV 130; P rof IV 320 až 321 (Telce, Telcov, Telčice, Teleč); Svoboda StčOJ 196; Bezlaj II 255; Schwarz VS II 231—232; Sm ilauer PST 2 180; T iray VM-Telč 90; DS 8, 92; 11, 32; 20, 343; Im enik 213. 6 M ěstská ci helna, Hladov, P arní m lýn, Píšův mlýn, Pohodnice, Bažantnice. Části: V nitřní
město, S taré město, Podolí, Štěpnice. Telčice 1 Zanikly u Vracovic (Vra novsko nad Dyjí) v tra ti Teltschitzw iesen. 2 1516 vsi pusté . . . Telczicze, ZDB XIX, 3; 1560 ves pustou Telczycze, ZDB XXVIII, 23; 1589 se dvorem n a vsi pus té Telczyczich, ZDB XXXI, 31. 5 M J: příp. -ice k OJ Telec, Telek, o němž v. Telč. Zn. ves lidí T-ových. CV - ; Prof IV 321; N ekuda 113. T e l e č k o v , D o l n í , viz Telečkov, Starý. T e l e č k o v , H o r n í , viz Telečkov, Nový. 1. Telečkov, Nový 1 Ves 7 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1679 N ew Telecžkow ; 1718 Neu Telecžkow; 1751 Neu Teletzkau; 1846 Neu Teletschkau, N ow y Telečkow; 1872 N eu Telletschkau, Nový Telečkov; 1881 a 1924 N ový Telečkov. 3 P. Velké Meziříč. Ves vznikla krátce před r. 1513. Čes. 2. Telečkov, S tarý 1 Ves 15 km sz od Velkého Meziříčí, nyní část obce Pav lov. 2 1370 villam Telecžkow, CDM X, 79; 1417 Telecžkow, ZDB XI, 414; 1447 Telecžkow, ZDB XII, 544; 1496 ve vsi Teleczkowie, K P VII, 123; 1555 ves Teleczkow, ZDB XXVII, 11; 1591 ves Teleczkow, ZDB XXXII, 117; 1679 Horný Telecžkow; 1718 Horný Telecžko (!); 1751 Ober Teletzkau; 1846 A lt Teletsch kau; Starý Telečkow; 1872 A lt Tel letschkau, Starý Telečkov; 1881 St. Te lečkov; 1924 Starý Telečkov. 3 P. Vel ké Meziříčí. Po třicetileté válce byla ves jistý čas pustá. P řed r. 1775 parcelován dvůr. Čes. 4 Telečkov, do Telečkova/na Teleč kov, v Telečkově/na Telečkově, Telečák, Telečačka, telecké. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Teleček <— stč. Telček Telbk + bk-b, to dem inutivum k OJ Te lec, Telek, o němž v. Telč. Podle stáří odlišeny obě vsi přívlastky Starý (V 17. stol. Horní) a N ový (dř. i Dolní). ČV 130; Prof IV 321 (Telcov). Telnice 1 Ves 13,5 km jv od Brna. 2 1244 in Thelniz, CDB IV, 39; 1247 in 579
Telniz, CDB IV, 102; 1261 circa Telnicz, CDM III, 324; 1446 z Telnice, K P III, 244; 1459 uvázal se v ves Telnici, KP IV, 37; 1523 pod vsí Telniczy, ZDB XXI, 4; 1527 od g ru n tů telniczkych, PB Vllb, 150; 1598 ves Telnicze, ZDB XXXIII, 8 ; 1648 Pečeť dědiny Telnicze, CMMZ VI, 16; 1674 a 1718 Tellnitz; 1720 a 1751 Telnitz; 1846 Telnitz, Telnice; 1872 Telnitz, Telnice; 1881 a 1924 Telnice. 3 P. Sokolnice. Ces. 4 Ta Telnica, do Telnice, za Telnicó, Telničák, v pl. Telničči, telnické. 5 M J : z pův. singulárového *Vtelnice Vbťblbnica, to substantivizující příp. -ica > -ice k adj. vtelná ■ něm . Telnitz čes. Telnice. Správný však je výklad z V telnice „vrb nice“ (třebaže počáteční V t- není nikde doloženo; tak i u Prof s. v. Telnice na rozdíl od Vtelno což k vetla adjektivum ). Ves leží na jednom z nejstarších sídel ních areálů M oravy při vstupu z již. M oravy do Vyškovské brázdy, kudy vedly všechny význam né severojižní ko munikace. Leží zde i jiné archaické typy jm en, event. starobylé základy v nich (Brno, Hustopeče, Rajhrad, Sitbořice), k nim ž lze stč. vetla přiřadit. Spojení s vetla „vrba“ m á oporu i v MJ z Čech, k terá s ním jasně souvisejí (zejm. Vtelno). Výklad z *Dolnice je nejm éně pravděpodobný: doklady jm. Telnice jsou graficky jednotné (vždy s Tel-) a ani v nej starších z nich nenajdem stopu tradice původního *Dol-. 580
Prof V 539 (spojení s vetla s „?“), IV 532; Eichler AN 239; Hosák JM 1973; Svoboda Rus.-čes. studie 358; Sm ilauer OČ 35 a PST 2 196; Vasm er REW III 194; ZMK X 49—50. 6 Posvátný háj. Temenice 1 Ves 2 km sz od Šum per ku, nyní jeho část. 2 1417 Temenicz, Sedláček, Zbytky register č. 78, 851, 1078; 1417 dopl. T; 1438 Tym enecz, Sedláček, Zbytky register č. 78, 851, 1078; 1438 Tym enec jinak Herm anns dorf, J. Březina VM -Sum perk 300; 1517 z Temenic, ČMM 1957, 334; 1528 a 1548 dopl. T; 1566 ze vsi Temenice, Prásek, Organisace 202; 1571 na Tem eniczy, PO XXVII, 411; 1572 dopl. T; 1573 do vsi mé Temenicze, PO XXVIII, 66 ; 1580 na Tem eniczy, PO XXX, 42; 1585 toho statku tem eniczkeho, PO XXXI, 150; 1595 na Tem eniczy, PO XXXIII, 240; 1607 zu H erm arsdorff, Prásek Organi sace 185; 1633 Tem enitz; 1658 z Temencze, M atrika v N áklu; 1675 Ober Herm sdorff, N ieder H erm sdorfj; 1718 Ober H erm ersdorff, N iederherm ersdorff; 1720 XJnter Herm esdorff, Ober Herm esdorf; 1751 N ieder Hermesdorf, Ober H erm esdorf; 1771—1798 dopl. T; 1846 Nieder H erm esdorf, Ober Hermes dorf, Dolny Temenice, H o m y Temenice; 1872 Nieder H erm ersdorf, Ober Herm ersdorf, Dolní Temenice, Horní Tem e nice; 1881 D. Temenice, H. Temenice; 1924 Temenice, H erm esdorf. 3 P. Ruda. Horní Temenice byla založena teprve v 1. pol. 17. stol. Železárny vznikly ko lem r. 1700. Něm. 4 Ta Temenice, do Temenice, za Temenicó, Temečák, Temečál (Chromeč), tem enické. 5 M J : substantivizující příp. -ice k adj. tem enná, tj. voda, říčka; to k témě, gen. tem ene „temeno, vrchol“. Poloha vsi by význam u jm éna odpoví dala. Ve stčešt. a v nářečích dosud však arch. tem enec „bahniátě, močál" k psi. *tim%. Oba základy se zkřížily podobou (ti-/ty-/te-) i významem. Odtud i první zápis T ym enec se substantivizující pří ponou -ec, zn. potok tekoucí z tem ene,
sídlo ležící na tem eni apod. — Německy s novým jm énem Herm arsdorf, Herm ersdorf k OJ Hermer/-ar, domácké podobě O J Hermann, o němž viz H eřmanice. Zn. „ves Herm anova, Hermov a“. Jd e o čes.-něm. dvoujm ennost, srov. Svinov/Schónbrunn, K arviná/Arnoldisdorf. CV —; P rof —; Bezlaj II 255; Hosák Acta U P III 169; Machek ES 525; Schwarz VS II 310; DS 19, 59. Těmice 1 Ves 10 km záp. od U her ského Ostrohu. 2 1371 Tyem icz, CDM X, 118; 1406 in T yem ycz prope Byzencz, ZDO VII, 297; 1571 z Tiemicz, PO XXVII, 468; 1718 T em nitz; 1720 D em nitz; 1751 Tem nitz; 1846 Tem nitz, Temnice, kdysi Těmice; 1872 Tem nitz, Tem nice; 1881 Těm ice; 1924 Těmice, dříve Temnice. 3 P. Velehrad. Ces. 4 Těmice, do Těmic, Těmičák, těm ický. 5 M J : příp. -ice k OJ Těma, to po češtěna něm. hypokor. podoba Thiemo, Timo k Thietm ar „D ětm ar“, o němž viz Dětmarovice. Zn. ves lidí Těmových. O J Těma v češt. rozšířeno dosti záhy. Mylnou etymologií pokládáno M J Tě m ice za Tem nice k tem ný, temnice „tem né m ísto“ : napodobuje se něm. Tem nitz, v němž však -m n itz vzniklo z fonetických důvodů k uzavření slabič ného švu Tem -nitz. CV 19, 131; Prof IV 324-5; Beneš 36; Jejk al ZMK XI 16. Templ, Temple 1 Dříve tvrz a dvůr v m ístech Nového M aletína (Mohelnic ko). 2 1435 in Templo, Lechner I, 40; 1536, 1582 dopl. T; 1585 na statku m an ském slově Tem pli, DM XV, 173; 1652, 1676-1749, 1779 dopl. T. 3 P. Mírov. Parcelací zdejšího dvora vznikl 1779 Nový Maletín. 5 M J : ze střhn. tem pel, o němž viz Tem plštejn. Jm éno souvisí s lat. tem p lům „chrám, kostel“, nelze však proká zat, že tu stával nějaký kostel. Stejně nelze soudit na nějaké spojení s řádem tem plářů. Něm. se dvůr nazýval Tem pelhof. Dále viz Maletín. T e m p l h o f , viz Templ. Templštejn 1 H rad a zaniklá ves
u Jam olic (M oravskokrumlovsko). 2 1298 in Tem pilsten, CDM V, 97; 1301 de Tempelstain, CDM V, 126; 1349 castrum Tem plsteyn, ZDB I, 34; 1373 castrum Tem pelsteyn, ZDB VI, 128; 1415 de Tempilstain, ZDB XI, 40; 1421 in Tem plštein, Ruk. SAB č. 1123, 27; 1422 in Tempelstein, Neumann, Nové pram eny, 172; 1436 z Tempelsteina, K P III, 104; 1672 Tem pelstein, pustá ves; 1751 Tem pelstein, pustá ves; 1881 Tempelstein. 4 Templštén, na Tem plštén, na Tem plsténě (hrad). 5 Jm éno bylo dáno od tud, že hrad byl založen řádem tem plá řů, zvaný střhn. těm pelbruoder, tem p ler. Jm éno řádu z lat. tem plům „chrám “, a to od chrám u božího hrobu v Jeruzalém ě; lat. tem plům „shromaž diště, síň, stánek“. Něm. -stein „kámen, skála“ častý kom ponent hradních jmen. CV Prof - ; Hosák VVM XX-P 45; Lexer 225. T e n č í n, viz Oskava, viz Stančín. Teodorov 1 Část obce Zvole na Zábřežsku. 2 1786 Teodorow; 1798 Theo dorova; 1807 Teodor; 1846 Theodorovo, běžně Theodoro (!); 1872 Theodorovo, Bohdanov; 1906 Theodorovo, Teodorov; 1881 a 1924 Teodorov. 3 P. Mírov. Za ložen 1787 parcelací zvolského dvora. 5 Kolonie byla nazvána podle arci biskupa Theodora Koloredo-W aldsee (viz i Koloredov a Waldsee): analog, příp. -ov ke jm. Theodor, to z řec. Theodoros k theos- „bůh“ a -dor „dar“. Odtud i překladové jm. Bohdanov. ČV 267; Prof —; Březina Zábřežsko 324—5. Tepenec 1 H rad u Jívové (Šternber sko). 2 1340 castri Twingenberch, CDM VII, 279; 1371 castrum Karlsburg, CDM X, 118; 1405 ad castrum Tepenecz, CDM XIII, 372; 1881 Tepenec. 3 H rad byl založen r. 1340 m arkrabím K arlem na hoře Tepenec. R. 1405 ležel už ve zří ceninách; Hosák HM 496 a Histor. mís topis sev. Moravy. 5 H rad nesl nejprve něm. jm. Tw ingenberg — novoněm. Zwingenberg „ho ra, kde je pevnost, tv rz “ (k střhn. 581
tw inc, -ges „přinucení“, které podle Lexera 235 zn. též „soudní okrsek“, což pro funkci h rad u mohl zde bý t příznač ný název); vedle toho vznikl též název po zakladateli K arlovi: Karlsburg „K ar lův h ra d “. Od 15. stol. se jako jméno hradu užívá bývalý název kopce Tepe nec, n a němž h rad vybudován. Mohli bychom soudit na substantivizující příp. -ec k adj. tep n y: tepbnbct ^ tepnec, morfologickým vyrovnáním s nepřím ý mi pády z tepencě atd. nový nom inativ Tepenec (srov. jm. B ystrc k Bystřěc); základem by bylo sloveso tep-ati „tlou ci, b iti“, kterážto motivace by pro hradní jm éno byla vhodná, nikoli však pro starší oronym um . Avšak stč. tepný není nikde doloženo. Snad tu lze předpokládat substantivizaci adj. tem en n ý -> oronym um *Temenec, to p atrn ě přenesením z nějaké ho hydronym a *Temenec, vzniklého stejným postupem a se stejnou moti vací jako M J Temenice (v. t.), jenže v rodě mužském. Možná, že tu šlo sku tečně o původní název hrad u ležícího na tem eni. Z pův. *Temenec disimilací m -n > p -n p ak Tepenec. Avšak disimilace tohoto d ruhu není odjinud dolo žena. V ýklad změny m > p bychom museli opřít O' německé přejetí jm éna s v n itřn í redukcí: *Temenec —> něm. *Temnetz a „rozpůlení“ n a slabičném švu s disimilací n a Tep-nets, odtud zpětné počeštění Tepenec. Byl by tu podobný proces jako ve jm. H lubočky Globok Glob-bok -> disimilací Glom-bok. Bez něm. zprostředkování bychom zám ěnu základních slov „tem ný“ a „tep -at“, k terá byla ve stčešt. jasná, nem ohli pochopit. ČV —; Prof IV 326 (Tepkov); Hosák Acta TJP III 160; Sim ek 185. T e p l á , viz K rátká. T e p l a n ý , viz Topolany. Teplice nad Bečvou 1 Původně osada obce Zbrašov (Hranicko); 2 km jjv od Hranic. Viz sub 3. 2 1593 Teplici (4. p.), Indra - Turek, Pam ěti drahotušských
kronikářů, 27; 1633 z lázní Teplic, Záhorská kronika VIII, 8 ; 1794 Teplitz; 1881 Teplice; 1893 Teplitz Bad; 1924 Teplice; 1928 Teplice nad Bečvou, ně kdy i Zbrašovské Teplice. 3 Teprve od r. 1958 obec, k níž připojen Zbrašov (v. t.), k němuž Teplice do té doby ná ležely jako jeho osada. O dtud i tu ris tický přívlastek Zbrašovské Teplice. 4 Teplice, do Teplic, Tepličák, teplic ký. 5 M J: ze stč. apelat. teplicé „lázeň, voda od přirozenosti tep lá“, to substantivizací adj. teplá (voda, lázeň); srov. antonym um Studnice. P lurál jm éna není analogií s jiným i plurálovým i jm é ny patronym ickým i (Milotice) nebo apelativním i (Hranice), ale dán podle četnosti pram enů, kterých bylo více. CV 152, 169, 243; P rof IV 326-377, V 551; Bezlaj II 265-266; Schütz GTSK 67; Sm ilauer PST 2 180 a Vodopis 465; Záhorská kronika XI 100, XII 15. T e p l i c e , Š u m p e r s k á , viz Vernířovice. Terešov 1 Osada obce Hlubočany, nyní jejich m ístní část, 4 km jjv od Vyškova. 2 1846 Thereschau, Theressow; 1872 Tereschau, Terešov; 1881 a 1924 Terešov, Tereschau. 3 P. Hlubo čany. Založen 1790 jako dom inikální ves. P ři založení osídlena Němci z Hřebečska, k teří p řijali m oravské nářečí (Schwarz VS II 61). Něm. a čes. 5 Osada nazvána podle K ořenských z Terešova u Zbiroha v Čechách, drži telů statků hlubočanského, n a němž byla založena. Jm . Tereš: buď k tém už základu, k terý v rus. terešok „m otýl“ (Dal’ IV 411; srov. i čes. příjm . M otýl ek), nebo hypokor. podoba k OJ Theo dor, o němž viz Teodorov (srov. i Teo dor/ m or. Terek). ČV 266; Prof IV 238; Svoboda StčOJ 151; Gregor, Zprávy Vlastivěd, muz. ve Vyškově 1963, č. 47 až 48, 10; VM-Vyškov 330. 1. Terezín 1 Ves 17,5 km sz od Ho donína. 2 1846 Theresiendorf, Terezou:; 1872 Theresiendorf, Terezov; 1881 Teresin (Terezov); 1893 Theresiendorf, T e-
resín (!); 1906 Theresiendorf, Terezov; 1924 Terezín, dř. Terezov. 3 P. Hodo nín. Ves založena 1774 a kolonizována později částečně Francouzi, srov. dosud příjm ení Doné, Salé. Čes. 4 Terezov, do Terezova/na Terezov, v Terezově/na Terezově, Terezovják/Terezovščák, terezovský. 5 N azván po cí sařovně M arii Terezii něm ecky There siendorf „ves Tereziina“, čes. Terezov s analog, -ov (tak doposud v nářečí). Podle jm en typu A nnín, Karlín, k terá také vznikala v 18.—19. stol. a jejichž -ín opět analogické podle starých posesív typu Milotín, Ubušín, utvořeno i pro Terezov v r. 1881 Terezín. 2. Terezín 1 D říve osada obce Kolnovice 11,5 km sv od Jeseníku, nyní část obce M ikulovice; Sl. 2 1793 Theresienfeld; 1836 Theresienfeld; 1881 Theresienfeld; 1894 Theresienfeld; 1924 Terezín, Theresienfeld, dříve jen The resienfeld. 3 P. Kolnovice. Založen 1793. Něm. 5 Nazván podle m ajitelky statku Te rezie Renertové (viz i Renertov) ně mecky Theresienfeld „pole Tereziino“, čes. až 1924 Terezín. Zuber Jesenicko 329. 3. Terezín 1 Ves 7 km ssv od Šum perka, nyní část obce Petrovice nad Děsnou. 2 1786 Theresienthal; 1846 Theresienthal; 1872 Theresienthal, Te rezov; 1881 Teresín; 1893 Theresienthal, Terezín, 1924 Terezín, Theresienthal. 3 P. V ízm berk ( = Loučná n. D.) Zalo žen 1786 parcelací dvora. Něm. 4 Terezov, do Terezova, terezovské (Hnojíce). 5 Nazván po Terezii hrab ěn ce ze Zerotína něm. Theresienthal „údo lí Tereziino", čes. 1872 Terezov, od 1893 Terezín (o -ov/-ín viz 1. Terezín). CV 262, 265, 268; P rof IV 328-9, V 580; Prásek SA IV-1, 27. T e r e z o v , viz 1., 3. Terezín. 1. Těrlicko, Dolní 1 Ves 10 km jjz od Karviné, nyní část obce Těrlicko; Sl. 2. Těrlicko, H orní 1 Ves 12 km jjz od K arviné, nyní část obce Těrlicko; Sl.
2 1229 Cierlitzko, Listinář Těšínská, 6 ; 1268 Sierlitzko, L istinář 16; 1430 Tczirla, Bretholz, Regesten d er O riginalur kunden . . . , Museum Francisceum Annales 1896, 158; 1447 Czerliczko, Gr-M II, 563; 1457 Czerliczko, Bretholz, o. c. 159; 1598 n a Dolním Těrlicku, K opiář č. 84, «86, 87; 1607 na D olnym Tierliczku, DM XXI, 183; 1610 na Tierlicžku, PO XXXVII, 103; 1613 n a Dolním Těr licku, na Horním Těrlicku, K opiář č. 41, 14; 1629 z Sterliczka, M atrika v H ra nicích; 1679 z Cierlicka, m atrika v Těr licku; 1684 in pago Tierliczko, tam že; 1736 Nieder Tierliczko, Ober Tierliczko; 1794 Nieder Tierlitzko, Ober Tierlitzko, Dolní Trlíčko, Horní Trlíčko; 1808 Nie der Tierlitzko, Ober Tierlitzko; 1881 a 1885 Dolní Trličko, Horní Trlíčko; 1917 Niedertierlitzko, Ober tierlitzko, Dolní Trličko, Horní Trličko; 1924 Dolní Těr licko, Horní Těrlicko, dříve Dolní Trlič ko, Horní Trličko. 3 P. K arviná. Roz dělení vsi na Dolní a H orní nastalo 1594. Část k atastru zatopena p řeh ra dou. Pol. a čes. 4 Čerlicko Dulne, G um e, do Cerlicka, Cerličan, čerlick’i (Karas Onomastica 1956, 344; K ellner Vých. laš. I 34, 120). 5 Základem jm. Těrlicko je sloveso tříti „reiben“, psi. terti, tbrg, pol. trzeč, a to skrze jeho redukovaný stupeň v substant. základu psi. tur-, čes. tr-, pol. tar-/(nář.) der-. Proto např. Rospond PNM 178 vykládá jm. Těrlicko z apelat. cierlica „trdlice, trlice k tření ln u “ ; srov. i mor. nář. trlica, trdlica téhož významu. P roti tom uto pojetí lze na m ítnout, že se týká jen základu jm éna. Z pův. *Cierlica bychom sotva přiroze nou cestou vyložili podobu se zakonče ním na -íčko, -icko. Bylo-li apelat. cier lica, trlica skutečně vzato za základ jm éna, pak bychom s největší pravdě podobností očekávali, že se buď jako slovo významově jasné nezmění vůbec, nebo že se nějakým způsobem stru k tu r ně toponym icky dotvoří (patrně n a *Cierl-isko, *Trl-isko), z čehož by z do 583
kladů znám á zakončení -ičko, -icko ne m ohla vzniknout. Zápisy jm éna ukazují na zakončení -ičko, k teré je posledním stupněm v dem inutivní řadě (-bje > ) í -> íce - y íčko. Dom nívám e se proto, že je třeba vyjít z *Tr(d)lí ty d lb je „místo, kde se něco tř e “, tj. nejspíše „kde se třou ry b y “, „kde se zatírají ledy“ (srov. Zátor). K tom u dem inutivum *Tr(d)líce (-> nář. *čerlice) —y dem inutivum Tr(d)líčko, v nář. Čerličko (= pol. Cierliczko), s disimilací nář. č-č > c-c pak čerlicko, Těrlicko (nář. Ce- stojí za spis. čes. Tě-, pol. Cie-). Srov. Střem ení/ Střem eníčko, Pohoří/Pohoříce/Pohoříčko, Javoří/Javoříčko, V eselí/V eselíčko a zejm éna Dubí/Dubíce/Dubíčko - y Dubicko (v. t.). Tento slovotvorný typ je značně starý a jm éna k něm u patřící leží n a starých sídelních areálech; tak i Těrlicko. Ves sam a leží na říčce (Stonávce). Na souvislost s význam em „mís to, kde se třo u ry b y “ upozorňuje též Bořek ZNT 250, aniž však analyzuje slovotvorbu. O tom, že tento dem inutivní typ jm en byl ve Slezsku znám. svědčí jm. Vrbice (sg.) na Bohum ínsku (Vrbí/Vrbíce -y Vrbice). Zápisy 1440 Cirlaw a 1445 Czirle z Práškový poz. jsou něm ecké (s ana log. -aw, event. s m orfem atickým -e n a hrazujícím -á y— aw) a výkladu z *Tr(d)lí — *Tr(d)líčko neodporují. Srov. ukraj. Terlo; pol. Cierlica, Terliczka u Rzeszowa (ta však skutečně z apel. cierlica). Těrlicko na konci 16. stol. rozděleno na dvě vsi, jak to p ři dělení statků na Těšínsku bylo časté. O dtud i přívlastek Dolní, Horní. CV —; Prof —; Machek ES 2 650; Šrám ek Soustava 375 (uvedeno ještě „kde se tře len“ a pol. terlo „m lat“); Téma Těšínsko 1970/71, 32—33. 6 Kostelec, Osiny, Rozsudek. T e s c h e n, viz Těšín, Český. T e s s w i t z a n d e r W i e s e , viz Stošíkovice n a Louce. Těšánky 1 Ves 2 km jz od Zdounek, nyní část obce Divoký. 2 1349 in 584
Czessan, ZDO I, 81; 1498 na Teissanky, PO VI, 253; 1498 ve vsi Tiessankach, PO VI, 253; 1499 ve vsi Tiessankach, ZDO XVI, 27; 1513 z Tiessanek, PO IX, 171; 1651 v Tiessankach, Summ ovní ex tra k t; 1670 Tiessanky; 1718 Tiessanekh; 1720 Teschanky; 1751 Tieschanek; 1846 Klein Tieschan, T ěšanky; 1872 Tiescha nek, Těšánky; 1881, 1924 Těšánky. 3 P. Zdounky a Krom ěříž. Čes. 4 Těšánky, do Těšánek, Těšaňák, těšanské. 5 M J: dem inutivum k Těšany, v. t. Srov. Lažany/Lažánky, Dolany/Dolánky. CV 130. 6 Části: Dědina, Chobot. 1. Těšany 1 Ves 8,5 km sz od Klo bouk. 2 1131 Tesaz, CDB I, 115; 1277 villa Tyschan, CDM IV, 147; 1353 Thieschaw, Mendl, K nihy počtů 203; 1377 in villa Tyessaw vocata, CDM XI, 176; 1528 fojt náš z Tiessan, PB XIV, 82; 1550 ze vsí M autnicz a Tiessan, PB XX, 83; 1581 ze vsi Tiessan, PB XXIX, 225; 1674 Tessan; 1718 Tieschan; 1720 Tie schan; 1751 Gross Tieschan (!); 1846 Tieschan, Těssany; 1872 Tiescha, Těša ny; 1881 a 1924 Těšany. 3 P. Těšany. Zámek. Čes. 4 Těšane, do Těšan, Těšaňák/(ojed.) Těšanáč, v pl. též Těšanščí, těšanskě. Něm. Tiša. 5 M J: akuz. pl. k nom. Těšani, které může b ý t chápáno různě, a) pl. k P J Těšan, to hypokor. podoba některého složeného OJ s kom ponentem těch-, o němž viz Těchanovice; M J T. by pak znam enalo „ves rodiny Těšanovy“ ; srov. Drahany, Milovaný, b) pl. k obyvatelském u jm. Těšan „obyvatel Těšína, Těchova“. Těšan odvozeno od zkráceného základu míst. jm en, což je pro mor. obyvatelská jm éna typické (viz Šrám ek JS X 147); M J by pak zname nalo „ves lidí přišlých z Těšína, Těcho va“ ; srov. N em ojany (k M J Nemojice), Olomučany (k M J Olomouc). Tak Spal A bhandlungen III 162. Vzhledem k tom u, že jsou ještě jedny Těšany, kloním e se k pojetí prvním u. Není pravděpodobné, že by p ři stejné m otivaci byl použit tento typ jm éna
Testicz, Neumann, Nové pram eny 192; dvakrát. Podobně se neopakují Brňany, 1528 Tiesseticz, Ruk. arch. m ěsta Brna Olomučany, N em ojany apod. CV 130, č. 1212, f. 2; 1545 ves Tiesseticze, jinak 166; Prof —; Schwarz 195 a VS II 53. jm enovaný Testicze, ZDB XXVI, 94; 6 S aratský dvůr, Sinkvický dvůr (za nikla zde ves Čenkovice, Sinkvice), Has1570 z Tiesseticz, PB XXVI, 84; 1580 na trm ánek (mlýn). P J Na staré dědině. tvrzi Tiesseticzych, PB XXIX, 34; 1580 2. Těšany, Velké 1 Ves 6 km jižně od na Tiesseticzych, PB XXIX, 170; 1604 Kroměříže, nyní část obce Bařice-Velké tvrz a ves Tiesseticze, ZDB XXXIII, 75; Těšany. 2 1379 media v. Tyeschan, ZDO 1643 Testicz, U rbář panství m oravsko III, 549; 1387 Tyessans, prope Tyessan, krum lovského; 1672 T estitz; 1718 TessCDM XI, 416; 1651 v Tiessanech, Sum - licz; 1751 T estitz; 1846 Toestitz, Těšemovní ex trak t; 1676 Gross Tiessan; 1718 tice(\); 1872 Tóstitz, Těšetice; 1881 Tě a 1751 Gross Tieschan; 1846 Gross Tie- šetice; 1924 Těšetice, Tóstitz. 3 P. Mor. schan, Hrubé Tiessany; 1872 Gross Tie Krumlov. V 16. stol. tvrz. Něm. (od pol. schan, Hrubé Těšany; 1881 Těšany; 1893 17. stol.). Gross Těschan, H rubé Těšany, Velké 5 M J : příp. -ice k OJ Těšata, to hyTěšany; 1924 V elké Těšany, dř. též Hru pokor. podoba některého ze složených bé Těšany. 3 P. Krom ěříž. Čes. OJ s kom ponentem Těch-, -těch, o němž 4 (H rubý) Těšane, do (Hrubéch) Tě- viz Těchanovice. Zn. ves lidí Těšatových. Stč. Těšatice —>■ Těšětice -> Těšetice. šan, (Hrubo)těšaňák, (hrubo)těšanské. Hrubotěšany (Těšnovice). H raniční ves Jm . T. p atří do výrazné skupiny jm en hanáckého nářečí. 5 Viz 1. Těšany. P ří s -tice jak na jihozáp. Moravě, ta k na vlastek Gross, Velké, nář. Hrubé dán sev. okraji středom oravského sídelního až v 17. stol. n a rozlišení od blízkých areálu. Do něm činy přejato se synkopou Těšánek. Těšetice Testitz, Tóstitz. ČV 110; 1. Těšetice 1 Ves 9 km záp. od Olo Prof IV 330; Svoboda StčO J 165; Pe mouce. 2 1078 Tiesseticzi, CDB I. 79; řinka VM-Znojmo 495; Schwarz VS II 1160 Tusatici, CDB I, 208; 1263 de Tyes131; NR VII 159. seticz, CDM III, 306; 1278 ville Tiesse1. Těšice 1 Ves 6 km jz od Hodonína, ticz, CDM IV, 148; 1282 ville nostre nyní část obce Mikulčice. 2 1131 Cesici, Tiesseticz, CDM IV, 1358 in Teczeticze, CDB I, 115; 1302 villam nostram CzesZDO I, 508; 1512 Tiesseticze, PO I, 64; sicz, CDM V, 134; 1408 super bonis 1517 z Tiesseticz, PO X, 300; 1576 m ly Czesicz, Lechner I, 25; 1438 villam Tiesnáři tiesseticzkem i, XXIX, 120; 1606 sicze prope Mikulczicz, Lechner I, 47; Tiesseticze, Reg. panství kláštera H ra 1534 uvázal se jest v ves Tiessijcze, kte disko 34; 1633 Tessotitz (!); 1677 Tiesse- ráž ves byla jest m anství kněze bisku titz; 1718 T iessetitz; 1720 T eschetitz; pa, PB XV, 206; 1595 ves Tiessycze, ZDB 1751 Tieschetitz; 1846 Tieschetitz; Těsse- XXXII, 172; 1609 ves Tiessicze, ZDB ticz; 1872 Tieschetitz, Těšetice; 1881 a XXXIV, 62; 1673 Tiessycz; 1718 a 1720 Tieschitz; 1846 Tieschitz, Tiessicze; 1872 1924 Těšetice. 3 P. K lášterní Hradisko. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Již v 16. Teschitz, Těšice; 1881 a 1924 Těšice. 3 P. Hodonín. Ces. stol. klášterní pivovar. Ces. 4 Těšice, do Těšic, Těšičan/Těšan, tě4 Těšetice, do Těšetic, Těšetičák, těšetické/těšecké. 6 Nová čtvrť budovaná šický. 2. Těšice 1 Ves 11,5 km zjz od Koje u rybníka dostala žertovné jm. Zabí tína, nyní část obce Nezamyslice. 2 1371 škrk, tj. „Zabovřesky“ (v. t.). 2. Těšetice 1 Ves 8,5 km vsv od Znoj in villa Tyeschicz, ZDO II, 179; 1408 in Tyessyczkach, ZDO VII, 674; 1718 Tie ma. 2 1260 in Testiz, CDM III, 286; 1373 Thessetycz, CDM X, 201; 1426 de schitz; 1751 Tieschitz; 1846 Tieschitz, 585
Těšice; 1872 Tieschitz, Těšice; 1881 a 1924 Těšice. 3 P. Těšice. Ces. 4 Těšece, do Těšec, Těšák, těšecké. 5 Na poč. 1. stol. jméno zdrobněno na Těšičky. 6 P J Mělčana (pl.). 3. Těšice, Dolní 1 Ves 8 km jv od Hranic, (od 1964 část obce Těšice. 2 1389 in Tyessicze M agnum, Lechner I, 14; 1508 Dolních Tiessicz, PO VIII, 111; 1517 z Těšic, CMM 1957, 363; 1557 na ves W elke Tiessicze, DM VII, 66 ; 1676 Tieschytz; 1718 Tieschitz; 1751 Unter Tieschitz; 1846 Unter Tieschitz, Dolno Tiessice (!); 1872 Unter Tieschitz, Dolní Těšice; 1881 a 1924 Dolní Těšice. 3 P. Kelč. Ces. 4 Dolní Těšice, do Dolních Těšic, Dolnotěšičák, dolnotěšický. 4. Těšice, Horní 1 Ves 7 km jjv od Hranic, od 1964 část obce Těšice. 2 1389 de Paruo Tyessicze, Lechner I, 14; 1517 z M alých Těšic, ČMM 1957, 363; 1557 na ves Male Tiessicze, DM VII, 66 ; 1751 Ober Tieschitz; 1846 Ober Tieschitz, Horno Tiessice (!); 1872 Ober Tieschitz, Horní Těšice; 1881 a 1924 Horní Těšice; 3 P. Kelč. Ces. 4 V rchní Těšice (arch.)/Homí Těšice (nověji)/(ojed.) Těšičky, do Vrchních, Horních Těšic/Těšiček, Vrchňák/H ornotěšičák, vrchnotěšický/hom otěšický. 5 M J: 1. Těšice psány 1131 Cesici, což CV 59 čtou Cešice: příp. -ice k OJ Cech, Češ, o nichž viz Cechovice. Avšak Cesje nejspíše češ-, tj. stč. asibilované ť = č; srov. 1408 Czessicz pro 1. Těšice, jiná jm éna na Tě- a Češíkovice/Těšíkovice u P rof IV 64. # M J: příp. -ice k OJ Těch, Těš, Těšal-ě, k terá jsou hypokorist. podobami některého ze složených OJ s kom ponentem Těch-, -těch, o němž Těchanovice. Zn. ves lidí Těchových, Těšových. CV 19, 59; P rof —; Svoboda StčOJ 126, 129, 130. T ě š i c e , M a l é , viz 2. Těšice a Horní Těšice. T ě š i c e , V e l k é , viz Těšice, Dolní. T ě š i č k y , viz 2. Těšice. Těšíkov 1 Ves 3,5 km vých. od Š tern 586
berka. 2 1314 Tiessikowa Lhota, CDM VI, 75; 1510 z našeho Tiessykowa, PO VIII, 255; 1531 z Tiessikowa, PO XV, 51; 1606 Tiessikow, Reg. panství kláš tera H radisko; 1067 dopl. T; 1677 Ties sikow, Tieschdorjj; 1691 Zechsdorf, Děkan, m atrika Olomouc; 1718 Tschesdorf; 1751 Tschesdorf; 1846 Tschechsdorf, Těssikow ; 1872 Tschesdorf, Těší kovice (\)\ 1881 Těšíkov; 1924 Těšíkov, Zeschdorf, dříve též Těšíkovice. 3 P. K lášterní Hradisko. Něm. 5 M J : původ přivlast. příp. -ova k OJ Těšík, Těšíkova Lhota. Jm éno typické pro kolonizační údobí a postup osídlení do hornatých okrajů nížinného sídelního areálu. Tento typ jm éna se m ěnil buď na zakončení s adjektivním -ová (srov. celou skupinu jm en typu Držková, Ma chová ve Vizovických a Hostýnských vrších — viz Machová), nebo na -ov (tento případ nastal zde: Těšíkova Lho ta —y Těšíkov). Příp. -ov v M J Těšíkov není tedy původní a nem á posesívní vý znam, ale zařazuje jm. T. do skupiny původních přivlastňovacích jmen. Kon cem 19. stol. jm. upraveno analog, pří ponou -ovice i na Těšíkovice. — Do němčiny přejato v podobě Zechsdorf, s nářeční úpravou Tschechsdorf: -dorf „ves“ je analogické, Zech- z čes. Těch-; o tom podrobněji viz Těchanovice. Zá kladní OJ Těšík je hypokor. podoba ně kterého ze stč. O J složených s kompo nentem Těch-, -těch, o nichž viz rovněž Těchanovice. ČV 130; Prof IV 65 (s. v. 4. Skalka); Svoboda StčOJ 137; Eichler LNB 26. Těšín, Český 1 Město ve Slezsku. 2 1155 Tescin, Listinář 1; 1245 in Tesin, Listinář 9; 1258 de Tesschin, Listinář 14; 1284 in Thessin, Listinář 21; 1284 civitatis Tessin, L istinář 21; 1288 Cessin, L istinář 23; 1290 dux Tessinensis . . . apud Tessyn, L istinář 24; 1297 castel lano Tessinensi, CDM V, 74; 1327 cum Tesschyn, Gr-M II, 559; 1327 terram suam Theschinensem , Gr-M II, 560; 1327 dux Thesschynensis .. . Teschyn, Listi-
n ář 40; 1361 in civitatis nostra Theschin, Reg. VII, 105; 1374 civitatis Thesschin, L istinář 93; 1379 czu Thessthin, Sigut, Opavský listinář 15; 1447 na Tyessinie, Gr-M II, 563; 1452 zu Teschin, Gr-M II 565; 1502 Tiessinensis, Monum. univ. Prag. I, 200; 1521 m ěsta Tiessina, Mor. arch. soukrom é, 15; 1533 z Těšína, v Cieszyně, L istinář 479; 1577 Tiessyn, Soupis 88 ; 1610 knížetství tiessinskeho, PO XXXVII, 103; 1616 Tessinensis, Činek, 120; 1621 Miesto Tiessin, Davídek, U rbář těšínského k nížetství; 1633 Teschen, Těssjn; 1663 z m ěta Ties sina, M atriky v H ranicích; 1674 od Tiessyna, M atr. v Hranicích; 1676 od Tiestschen, M atrika v Jablunkově; 1684 de Czetschen, M atr. v Jablunkově; 1688 sedes Teschinensis, VB 570; 1692 Tiessin, Soupis 89; 1701 z Tiessyna, M atrika ve F rýdku; 1755 Tiessin, Soupis 89; 1808 Teschen, (pol.) Cieszyn; 1881 Těšín; 1894 Teschen, Těšín; 1924 Č eský Těšín, dříve Těšín. З P. těšínské komory. Těšín býval hlavním m ěstem knížetství těšín ského. R. 1921 byl rozdělen n a Český Těšín (v CSR) a polský Cieszyn (nyní v Polsku). H ranicí byla a je řeka Olza (Olše). F arní kostel (od 1790 dom inikán ský) M atky Boží, kostel Nejsv. Trojice z r. 1594. klášter a kostel Milosrdných bratří z r. 1702, býv. kostel Srdce Ježí šova z r. 1894 a luter. m ilostivý kostel z r. 1710. Pův. fa rn í kostel byl 1789 zbořen. Dominikán. k lášter se přip. 1332, 1540 zanikl, ale 1610 obnoven, 1790 zrušen. F rantiškánský klášter zalo žen 1475, 1545 opuštěn. Jezuitská rezi dence založena 1670,1773 zrušena. Kláš ter m ilosrdných založen 1700, alžbětinek 1754. Město těžilo ze své výhodné polohy. Čes. a pol. 4 Cešyn, do Cešyna, Cešynok, češyúsk’i (Kellner, Vých. laš. I 120). 5 M J: přivlast. příp. -ín k O J Těša, Těcha, kte rá jsou hypokoristickým i podobami ně kterého ze složených O J s kom ponentem Těch-, -těch, o nichž viz Těchanovice. Již v dokladu 1288 se píše Ce- (Cessin)
= Ce-. Přívlastek Č eský odlišuje levo břežní část m ěsta od polského Polského Těšína, ležícího na pravém břehu Olzy (Olše). Podle lid. pověsti založili Těšín b ratři Čestmír, Leško a Bolko, kteří byli Piastovci (K. J. Bukovanský, Slez. báje a pověsti národní I, 30). CV —; Prof IV 330; Svoboda StčOJ 126; Rospond RKJ-W rocíaw III 66 ; sb. Český Těšín 50 let městem, O strava 1973 (s podrob nou hist. bibliografií). 6 Části: B randýs/ Brandeis (v. t.), K am enec/Steinplatz (v. t.). O P J viz Davídek Těšínsko a Jandlová SlezSB 1948, 235—8. Těšína 1 Zanikla splynutím s Přibicemi (Zidlochovicko), jejichž část zva nou Těšina nyní tvoří. 2 1257 Szetes, CDM III, 254; 1293 Szhehet, CDM V, S., 106. 3 Ve jm éně tra ti Za Těšinou a v názvu části Přibic Těšina se patrně skrývá pojm enování zaniklé vsi Szetes či W šetat (Všetaty či Všeteč?). V dalších hist. pram enech se neuvádí. Hosák VVM XX-P, 52; VM- Zidlochovice 223, 224. 5 Identifikace Těšina = Szetes je z jazykových důvodů nemožná. Szetes by ukazovalo na jm. *Sěteš, *Setěš: při vlast. příp. -jb k OJ Sětech, Setěch, 0 nichž viz Vsetín. Přesm ykem Seteš —> Sechet zapsáno 1293 Szhehet. Není však jisté, zda toto čtení je správné a zda doklady netřeba číst Cěteš k OJ Cětech + jb, o němž viz Cetechovice (tam 1 přesm yk Cetech/Cechetovice). Rovněž spojení s V šetat- nelze zcela vyloučit. Koncové -es by pak byl něm. m orfém (jako Moravany/Morbes, M ěnín/Menes apod.). K definitivním u výkladu schá zejí početnější doklady. Vzhledem k to mu, že ve dvou znám ých zápisech se jméno uvádí s přesm ykem , m á výklad z Cěteš = OJ Cětech + přivlast. příp. -jb větší pravděpodobnost. Jm . Těšina je nejspíše pozdějšího pů vodu, vzniklo přivlast. příp. -ina jakoby k OJ Těcha, o němž viz Těšín. Zn. Těchova (louka, strana, víska apod.). CV —; N ekuda 50 (pod jm. Všetaty). 1 . Těškovice 1 Ves 6,5 km severně od 587
Bílovce; Sl. 2 1440 z Tiesskowicz, Kapras I, 32; 1461 z Tiesskowicz, K apras I, 81; 1498 vsi Kygiow icze a Tiezkowicze, ZDOp III, 21; 1538 ves Tiesskow yczy, ZDOp V, 2; 1539 ves Tiesskowycze, ZDOp V, 11; 1546 vsí Tiesskowiczemy, ZDOp VI, 7; 1554 ves Tiesskowicze, ZDOp VI, 14; 1557 u vsi Tiezkowicz, POp XIII, 207; 1672 ex pago Cziesskowicz, Děkan, m atrik a hlučínská; 1736 Tieschkow itz; 1782 v Tiesskowiczich, St. arch. v Brně, G ubernium R 136; 1805 Tzieschlow (!); 1835 T ězkow itz; 1870 Tieschkowitz, Těškovice, Catal. cleri; 1881 Těškovice; 1924 Těškovice, dříve Těžkovice. 3 P. Kyjovice. Čes. 4 C eškovice, do C eškovic, v C’eškovicoch, za C eškovicom a, C eško vja k/ -vjan (Lubojaty), ďeškovsky. 6 Linderačka (samota). P J N aplatky, Mokřadla, Mečnik, Drahoňovce (les), M ačeďinek (les), Klokoč (les), S ’ikorec (les, srov. častá mor. P J Sékoř, Sejkoř, Sýkoř), Jam nik (louka). 2. Těškovice 1 Zanikly mezi Blan skem a Obůrkou, kde je dvůr Ceškovice. 2 1317 in villa Thesckowicz, Lechner I, 4; 1554 ves Tesskowicze, DM VII, 47; 1565 ves Tiezkowicze, DM XV, 19; 1718 Tiechow itz; 1720 Tesckow itz; 1881 Dv. Čečkov. 3 Ves zanikala poznenáhlu, až z pozemků vytvořená panská půda při pojena k dvoru. 4 Češkuv, na Češkuv, češkuvské (Sloup). 3. Těškovice 1 Zanikly 2 km západně od M ikulůvky na Vsetínsku, kde byl v 17. stol. les Těškovice. 2 1505 vsi pus té .. . Tiesskowicze, ZDO XVI, 67; 1535 ves pustou Tizkowicze, ZDO XXIV, 4. 5 M J: příp. -ovice k OJ Těšek, Těška, to hypokor. podoba některého ze složených O J s kom ponentem Těch-, -těch, o nichž viz Těchanovice. Zn. ves lidí Těškových. V některých zápisech psáno Tě- se stč. asibilací C’e-: Czeškovice -> Ceškovice; srov. i nář. podobu u 1. Těškovic. O dtud i častá záměna OJ Těch- a Češ-, jak je tom u u 2. Těš 588
kovic, které od původu Ceškovice. Pro tože -šk- může b ý t foneticky šk i s asimiliací ze -žk- (k těžko-), psáno u 1. Těš kovic též Těžkovice; tak i v lid. etymo logii: lidé zde těžce, těžko pracovali. Srov. kolísání Ježkovice/Ješkovice. CV 130 (Těšíkovice); P rof IV 331; Svoboda StčOJ 135; Eichler LNB 26; Fischer BN 1, 123; DS 20, 67. Těšnovice 1 Ves 4 km jjv od Krom ě říže, nyní část obce Těsnovice-Trávník. 2 1307 de Tessnowiz, CDM VI, 9; 1353 in Tyessnouicz, ZDO I, 302; 1391 mediam villam Tyessnowycze, ZDO VI, 251; 1397 in villa Czessnowicze, ZDO VI, 637; 1412 in villa Tyessnowicz, ZDO VIII, 190; 1440 in Tiessnowicz, Lechner I, 48; 1446 v Tyessnowiczich, PO III, 94; 1546 na vsi Tiessniowiczych, PO XIX, 290; 1555 puol vsi Tiessnowicze, DM VII, 55; 1587 k faře tiessn o w ske. . . ze vsi Tyessnow ytcz, ACO B 12; 1614 ve vsi Tiessnowiczych, DM XXIII, 264; 1672 Tiessnowicensis, D ěkanská m atrika krom ěřížská; 1718 Tischnow itz; 1720 Tieschnow itz; 1751 Tischnow itz; 1846 Tieschnowitz; 1872 Teschnowitz, Těšno vice; 1881 a 1924 Těšnovice. 3 P. Těšno vice. V 16. stol. tvrz. F arní kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Těšnovice, do Těšňovic, Těšňovják/ (expres.) Těšňovál, těšňovské. H raniční obec hanáckého nářečí. K ň srov. Tišnov/Tišňuv. 5 M J : příp. -ovice k OJ Těšen, to hypokor. podoba některého složeného OJ s kom ponentem Těch-, -těch, o nichž viz Těchanovice; zn. ves lidí Těšnových. ČV 130; P rof IV 331 (Těšnov); Svoboda StčOJ 159; NU VII, 159. 6 Hertlov (samota). Části: Dědina, V opletě, Zahraní (bývalá b rána při vý chodu z osady). Těšov 1 Ves 2,5 km vsv od Uherské ho Brodu. 2 1247 de Thieschenowe, CDM III, 96; 1373 villam Tesschow totam, ZDO II, 237; 1409 v Těšově, K P I, 359; 1464 Tiessow, PO IV, 70; 1482 ves Tiessow, ZDO XII, 65; 1520 z Tiessowa, PO XI, 136; 1522 na ves Tissow, PO XII,
55; 1532 do vsi jeho Tiessowa, PO XV, 247; 1537 z Tissowa, PO XVII, 195; 1612 do Tiessowa, PO XXXVII, 322; 1671, 1718 a 1751 Tieschow; 1846 Tieschau, Těšow; 1872 Tieschau, Těšov; 1881 a 1924 Těšov. 3 U herský Brod. Čes. 4 Těšov, do Těšova, Těšovjan, těšovský. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Těš, v dokladu 1247 k O J Těšen, obě hypokor. podoby některého ze složených OJ s kom ponentem Těch-, -těch, o nichž viz Těchanovice. K dataci přechodu Tě šenou/Těšov scházejí doklady. ČV 130; Prof IV 331-332; Svoboda StčOJ 130. T e š ů v k a, viz Kešůvka. Tetčice 1 Ves 8 km ssv od Ivančic. 2 1104 Tuchddici, Kosmas 259; 1240 Tethsice, CDB III, 260; 1349 de Tethezicz, ZDB I, 44; 1529 ve vsi Tetczyczych, PB XIV, 169; 1529 ve vsi Teczyczijch, PB XIV, 170; 1674 Tetschitz; 1718 Tecžitz; 1720 Tetschitz; 1751 Tetschitz; 1846 Tetschitz, Tečice; 1872 Tetschitz, Tečice; 1881 Tetčice; 1924 Tetčice, dříve Tečice. 3 P. Rosice. Čes. 4 Tečice, do Tečic, v Tečicích, za Tečicama, Tečičák, tečické. 5 M J: příp. -ice k O J Tetek, Tetka, to z apel. teta „T aňte“ ; zn. ves lidí Tetkových. Srov. Tetětice, blízké Bratčice (k O J Bratek), O J B ezstryjek v M J Bystročice, Sestroň v M J Sestroňovice (v C.). CV 131 (z OJ Tetech k tém už základu); P rof —, V 617, 618; DS 13, 62. Viz ještě Tetětice. 6 Na Bučině, Na Kříbech, Na padělkách, Na zahrádkách, Tetčický mlýn. Tetětice 1 Ves 7 km sz od Zdounek, nyní část obce Počenice-Tetětice. 2 1358 in Teczeticze, ZDO I, 508; 1391 villam Teteczicz, ZDO VI, 245; 1437 villam Teteticze, ZDO X, 15; 1437 k Tetietyczom , PO III, 17; 1507 v Theteticzich, PO VIII, 61; 1511 z Teteticz, PO VIII, 327; 1677 Teteticz; 1718 T ietetitz; 1846 Tetten itz(\), Tetetice, kdysi i Tečetice; 1872 Tetetitz, Tetetice; 1881 Tetetice; 1924 Tetětice. 3 P. Nezamyslice. Čes. 4 Tetetice (!), do Tetetic, Tetečák, tetecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Tetata, to
jednoduché stč. OJ (příjmí) utvořené z apelat. teta „Taňte“ příponou -qta > -’ata; zn. ves lidí Teťatových. Jm . Te tětice zapisováno též se stč. asibilací t : c’ (Teczetice, Tececzicze apod.), k terá se uplatnila zvláště v disimilační pozici buď jako T-c’-t-c, nebo jako T-t-c’-c. ČV 131; Prof IV 332; Svoboda StčOJ 165; Šm ilauer PST 2 181. Viz i předchá zející heslo. Tetov 5 Lidový název h ra d u S ehra dice (Vizovicko). Odvozen od m ajitelů Tetourů v Tetova, rodu pocházejícího ze Saska (Tetau u Glauchau). Viz Sehra dice. T e u f e l s d o r f , viz Lhotka, Čer tova. T h e m e n a u , U n t e r , viz Poštorná; T. O b e r , viz Ves Nová, C harvátská. T h e r e s i e n d o r f , viz 1. Terezín. T h e r e s i e n f e l d , viz 2. Terezín. T h e r e s i e n t h a l , viz 3. Terezín. T h o m a s b e r g , viz Domašov. T h o m a s d o r f . viz Domašov. T h o m a s s t a d t , viz Domašov nad Bystřicí. T h r o m , viz Třebom. Thussob 1 Zaniklá ves v okolí Zeranovic (Holešovsko). 2 1342 Thussob, CDM VII, 406. 5 Nejasné. Snad *Tušov(y) ? ČV —; Nekuda 48. T i e f e n b a c h , viz Hluboká. T i e f e n g r u n d , viz Hlubočec. 1. Tichá 1 Ves 3 km sev. od F renštá tu pod Radhoštěm. 2 1297 dopl. T; 1359 Teychow, CDM IX, 142; 1400 Teychaw, CDM XIII, 1; 1563 Tichavští pod daní naši, LSA 512; 1581 ves T ic h a ... nadání Tichaw skych, H ukvaldský u rb á ř; 1636 z Tiché, M atriky v Hranicích; 1672 Ticha, Děkan, m atrik a ostravská; 1676 Ticha; 1718 Ticha; 1720 Gross und K lein Tichau; 1751 Tichau; 1846 Tichau, Ticha; 1872 Tichau, Tichá; 1881 a 1924 Tichá. 3 P. Hukvaldy. P am átný dřevěný kostel sv. Mikuláše. Od 14. stol. do pol. 19. stol. se dělila na V elkou a Malou, ojed. 589
i Starou a Novou Tichou, které staveb (viz např. 2. Těškovice). ČV —; Prof IV 335 (Tichoňovice). 6 Podhoří (myslivna). ně splynuly. Ces. T i k o v, viz Cvikov (kdysi ves, dnes 4 Ticha, na Tichu, na Tiché, Tichavjan, tichavsky. 5 Na F renštátsku, ulice Lovčic). Š tram berku a Příborsku časté příjm ení Tikovice 1 Ves 12 km jz od B rna, Tichavský. Viz sub 4. nyní část obce Ořechov. 2 1349 in villa 2. Tichá, Nová 1 Kdysi ves, která Stycowicz, ZDB I, 16; 1447 in villa Tikowicz, ZDB XII, 541; 1518 plebani in splynula s 1. Tichou. 2 1359 Nouum Stikow icz, ACO 265, f. 302; 1576 ze vsi Teychow, CDM IX, 142; 172; 1598-1601 dopl. T; 1720, 1798 Klein Tichau. 3 Viz Tikowicz, PB XXVII, 228; 1583 v Tiko1. Tichá. wiczych, PB XXIX, 494; 1583 farářem tikow skym , PB XXIX, 495; 1673 a 1718 5 Přívlastkem Klein, Malá, ojed. též Stikow itz; 1720 D ickow itz (!); 1751 StiNová (ten vstoupil do hist.-topografické literatury), odlišena m ladší paralelní ves kow itz; 1846 T ikow itz, Ticowice, kdysi od 1. Tiché. U obyvatel dosud povědomí Sticowic; 1872 Tikow itz, Tikovice; 1881 o pův. dvou vsích. 9 M J : z adj. tichá Stikovice; 1924 Tikovice. 3 P. Prštice. „still“ tj. voda, říčka tekoucí tiše, anto Far. kostel sv. Jiří. Čes. nymum k Bystrá, Bystřice. Něm. zápis 4 Tikovice, do Tikovic, za TikovicaTeychaw vznikl subtitucí čes. i, i -> ei, ma, Tikovčák/-ščák, tikovské. 5 M J: srov. Tísek/Zeisk, Jílovec/Eilowitz, Lito příp. -ovice k O J Tik, to odvozeno hy měřice./Leitmeritz. Něm. -aw je analo pokor. příponou -k k nějakém u OJ gické za čes. -á, které při přejetí poklá s počátečním Ti-, např. Tich, o němž dáno za nář. reflex něm. -aw nebo -au viz T ichov; srov. OJ B ek Bedřich, Be (-e- ahwa). Adj. T. je obecněslovan. hyd- nedikt, Děk Děd- (Svoboda StčOJ 131). ronym. základ. CV 243; P rof IV 335; Snad souvisí OJ T ik také se slovesem Sm ilauer Vodopis 402 a PST 2 181; tikati „lechtat“ (viz i OJ Tik-or v DS Schwarz VS II 414; Šrám ek Soustava 15, 25). M J zn. „ves lidí Tikových“. 375. Aglutinací předložky z: Stikovice. ČV Ticho v 1 Ves 5 km ssz od Valašských 131 („snad z něm. T ika“); P rof IV 386 Klobouk. 2 1575 ves Czichow, ZDO a V 544. 6 Spálený mlýn. XXIX, 39; 1670 Czichlow; 1671 CžyT i l l e n d o r f , viz Tylov. T í p e č e k, viz Čípček. chow, Děkan, m atrik a uherskobrodská; 1718 Czichow; 1751 Cžyhlow; 1846 ČiT i r n , viz Děrné. chow, Čychow, kdysi Těchoiv; 1872 CiTísek 1 Ves 4 km severně od Bílov chow, Cichov; 1881 Cichov; 1924 Ti ce; Sl. 2 1377 Czisk, Gr-M II, 484; 1467 chou, dříve Cichov. 3 P. Brumov. Čes. dopl. T; 1518 ves Tisek, ZDOp III, 53; 4 Cichov, do Čichová, Cichov’an, ci1546 s vsí T yskem , ZDOp VI, 7; 1554 chovský. 5 V ětšina dokladů ukazuje na ves Tisek, ZDOp VI, 14; 1564 a 1569 starší Cichov: přivlast. příp. -ov k OJ dopl. T; 1600 ves Tysek, ZDOp VIII, Čich(a), k teré je hypokor. podoba ně 26; 1606 C zeyske a 1637 Czeyske, Sou kterého složeného O J s kom ponentem pis 40; 1696 Zeyske, Soupis 40; 1736 Cá-, Čé-, Cie-, Čí„čajati, čekati, Zeyske; 1805 Zeiske; 1835 Zeiske, Ti w achen“ (viz Cakov, Číhošť); k OJ srov. sek; 1881 Tisek; 1894 Zeisk, Tísek; 1924 Bezdruh/Bech, Skrbim ír/Skrch, Tvoři- Tísek. 3 P. Bílovec. rad/Tvoch u Svobody StčOJ 146. Avšak 4 C’isek, do C’isku/-a (zř.), C’išak, vzhledem k stč. asibilaci ť /c ’ nelze vy c’isky. 5 M J : dem inutivum k apelat. tis loučit i odvození od OJ Tich ■<— adj. „Eibe“. R. 1564 zapsáno Tisko: nový tich-b „still“ s nářeční lexikalizací onoho nom inativ, vzniklý m orfologickým vy c’, což bývá doloženo i u jiných jm en rovnáním nepřím ých pádů do Tiská, 590
v Tisku jakoby k nom. Tisko; srov. jilm /Jilem /Jilm o s. v. Jilem . Do němčiny p řejato se substitucí T-, asibilovaným v c’, -> Z- (čti: C-), í -> ei (v pol. 14. stol.): Tísek -> Z eisk; srov. Těchanovice/Zechsdorf, Hlízov/Leis ( = Hluzov). Ke jm énům z názvů strom ů srov. Dub, S m rk, Jedlí, Bořek, Doubek, Sm rček, P J Lipka, Topolínek apod. Zákl. tis- se jin ak v mor.-slez. toponym ii vyskytuje jen v následujícím MJ, v pom ístních jm énech je velmi vzácný. CV —; Prof IV 336-339 (MJ k Tis-); Šm ilauer PST 2 182; Bezlaj II 262; H ofm an J., Rozšíření tisu v Čechách podle topických jm en, Živa 1967, 83—86; Rospond RKJ-W roclaw II 45; DS 13, 198; 20, 342; 22, 91; OSG III 162. 1. Tisová 1 Z anikla mezi Radko vicemi a Krasonicem i (Jemnicko), kde je trať Na Tisůvkách 2 1360 Tyssaw, ZDB III, 506 1448 Tyssowa, PB III, 94; 1541 ves pustou Tisowau, ZDOB XXVI, 71. 2. Tisová 1 Zanikla u Serkovic (Tišnovsko), kde je trať Tisová. 2 1466 deserta villa Tissowa, ZDB XIV, 61. 5 M J: z adj. tisová, tj. ves, hora, stráň, říčka ležící mezi tisy, v tdsí. K tis- viz Tísek. Srov. Buková, Lipová, Vrbová, což jsou M J, častěji však PJ. ČV - ; P rof IV 336-339 (MJ k Tis-); Nekuda 47. T í š k y, viz Čížky. Tišnov 1 Město sz od Brna. 2 1233 in Thusrww, C D B III, 57; 1234 in Thussnouich, CDB III, 88 ; 1235 in Tusnovice, CDB III, 113; 1235 Tuschenow, CDB III, 120; 1239 Tusnowiz, CDB III, 189; 1239 in loco, qui Tusnow iz nom inatur .. . in Tusnowize, CDB III, 227; 1240 in Tusnowize, CDB III, 227; 1240 Tvhsnowicz, CDB III, 259; 1252 de Thusnowicz, CDM III, 185; de 1253 Zusnaw itz, CDM III, 189; 1258 de Tuschenowiz, CDM III, 270; 1259 Thussnowiz, CDM III, 273; 1261 de Thusnawiz, CDM III, 314; 1283 in Thussnowicz, CDM IV, 213; 1293 monasterii Thusnawicensis, CDM IV, 321; 1297 in Thusnowicz, CDM V, 72; 1335
in Tussnowicz, CDM VII, 78; 1356 Thusnabicz, Reg. VI, 421; 1358 de Thuschnawicz, Mendl K nihy počtů 253, 409; 1363 in Tyssnowicz, CDM XV, 88 ; 1397 in Tissnowicz, CDM XII, 412; 1447 klášte ra tyssnow skeho, PB III, 42; 1449 de Tyssnow, Monum. Univ. P rag. I, 41; 1514 kláštera tyssniow skeho, PB Vllb, 79; 1522 m ěstečko Tissniowa, PB XII, 291; 1528 kláštera Tijssniow skeho, PB XIV, 84; 1533 v Tissniowie, PB XV, 210; 1557 v klášteře tissniow skem , PB XXII, 66 ; 1572 z Tissniowa, PB XXVI, 292; 1575 farářóm tissniow skym , PB XXVII, 87; 1580 z m ěstečka Tissniowa, PB XXIX. 27; 1607 blíže m ěstečka Tiss niowa, PB XXXIII, 403; 1619 Tissniowiensis, Činek, M atricula, 127; 1633 Tisnow; 1655 in parochiam Tisnoviensem, ACO B 12; 1674, 1718, 1720 a 1751 T ischnow itz; 1846 Tischnow itz, Tissnowice, lat. T ischnovitium ; 1872 Tisschnow itz, Tišnov; 1881 Tišnov; 1924 Tišnov. 3 P. Tišnov. Ženský cisterciácký k lášter stával v Předklášteří, založen krátce po r. 1230, zrušen 1782. R. 1239 již městeč ko. Far. kostel sv. Václava. (CDB III 215). R. 1663 textil, m anufaktura. Ces. 4 Tišňuv, do Tišňuva, k Tišňuvo, v Tišňuvě, Tišňuvák, Tišňuvačka, tišňuvské. Nověji Tišnov i Tišnov. V mís tě se archaicky udržuje hanácké nářečí horské se změnou o > u. Zachováno v okolí města, kde vždy Tišňuv, ojed. nověji i Tišnuv (Drásov), vzniklé kon tam inací Tišňuv/Tišnov. Vzdálenější okolí mimo oblast horského nářečí m á s převahou Tišnov (Brno, Černá Hora, K unštátsko, Rosicko, Hrotovicko, Zno jemsko, Břeclavsko, Bučovicko). 5 MJ znělo od původu Tušenovice: příp. -ovice k OJ Tušen, to z part. perf. pass. slovesa tušit „ahnen“, zn. ves lidí Tušenových; srov. Utěšenovice (dnes Huštěnovice). Zám ěna -ovice/-ov, k terá je na M oravě doložena ještě pro Holešov, Jim ram ov, Prostějov aj. (viz Hosák VVM X X -P 64), je sice poprvé zazna m enána 1233, ale ustálila se až od pol.
591
14. stol. Na starší -ovice upom íná i něm. Tischnowitz, ve starších zápisech i s -ovice/-awitz, -abitz; srov. i dvojici Prostějov/Prossnitz. — P řehláska u > i v prv ní slabice předpokládá zm ěkčení počá tečního T -: to mohlo n astat anticipací m ěkkosti od následujícího -Š-, ale ana logický případ není z mor. toponym ie znám. Je proto třeb a spíše uvažovat nejprve o zám ěně -enovice/-onovice/ -oňovice (srov. Mladenovice/Mladonovi ce, dnes Mladoňovice, v nář. Mladěnovice): Tušenovice —y *Tušoňovice —y (s redukcí) Tušňovice —> (se změkče ním) Tušňovice —y Tišňov(ice), Tišnov. CV 19, 132; P rof IV 349 (Toušeň), V 577; Svoboda StčO J 158 (o -en); Schwarz 348 a VS II 96; P rásek ČMM 1894, 198—204; Zďárská kronika 182, 183. 6 Bílého cihelna, Zichova cihelna. Vody: Svarcava ( = Svratka), Besének, Lubja (sg.). Tištín 1 M ěstys 11 km zjz od Koje tína. 2 1327 villa Ciesczyn, CDM VI, 341; 1360 oppidum Czistin, ZDO I, 707; 1368 oppidum Sczestyn, ZDO I, 1057; 1371 oppidum Czesschyn, ZDO II, 108; 1412 super C zyesczyn, ZDO VIII, 95; 1481 ve vsi Cziesstczynie, ZDO XII, 45; 1515 půl vsi Tissczijna, ZDO XVII, 43; 1517 z Čistina, CMM 1957, 326; 1550 z Tisstina, PO XXI, 164; 1560 v měs tečku jeho Tisstinie, PO XXVIII, 122; 1576 v poli tisstijnskem , PO XXIX, 104; 1593 m ěstečko Tisstin, ZDO XXX, 236; 1611 v m ěstečku v Tisstinie, PO XXXVII, 291; 1671, 1718 a 1751 Tischtin; 1846 Tischtin, T yštjn nebo Č ystjn; 1872 Tischtin, Tištín; 1881 a 1924 Tiš tín ; 1945-1968 Tištín, od 1. I. 1969 Tiš tín. 3 P. Mořice. Již v 14. stol. m ěsteč ko. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Ces. 4 Čiščín/(nověji) Tiščín, do C-/Tiščína, Ciščák/Tiščák, čiské/tiské. Obývat, jm. v okolí (pejorat.) Čiščáli (pl.). 5 MJ: přivlast. příp. -ín původně k O J Ciesta < Částa, to dom ácká zkratka k OJ Částoj složenému z kom ponentu Ca- y - čajati „očekávat" (> Čie-, Cí-, Cě-; srov.
592
M J Číhošt, Čábuz/Číbuz v C., OJ Čá slav/Čěslav) a -stoj „státi“ (srov. OJ Stojhněv, Doběstoj). Hypokor. podoba utvořena tak, že druhý kom ponent roz ložen, takže sufixální je vlastně jen -a: Čast-a; srov. Doběstoj/Doběsta, Castolov/Časta (Svoboda StčOJ 73, 86, 109). Základ Ca-, Čie- je starobylý, čemuž odpovídá i poloha Tištína n a jednom z nej starších sídelních prostorů Moravy. Jm . T ištín se hláskovým vývojem ovšem podstatně změnilo: Částa + -ín Cáščín —y Čieščín 1327, 1412, úžením ie > í a zm ěnou šč > ší (poprvé 1360) Číštín, v nářečí však bez šč > š(. Stč. č mohlo n a M oravě kolidovat s c’ = asibilované ť (doklady viz u M J s po čátečním Ti-, Tě-, psané Czi-, Cze- i či-, Ce-, a jm éna s -etín, -atín, psaná -eczin, -aczin apod.), proto došlo snadno u pa trně etym ologicky již nejasného jm éna Čiščín (zejm. po ie > í, nář. i) k zámě ně s č/c’ a odtud k ď /t (tedy k čiščín -y C’iščín - y Tištín). Jistý podíl na zá měně m ěla nepochybně disimilační ten dence v řadě sykavek. ČV 130; Prof — (viz však jm éna na Čá-, Čí-, Či-), V 556, 589; Schwarz VS II 106. 6 C harvát (mlýn), Slaná. Tkanovice 1 Osada (místní část) obce M oravičany (Mohelnicko). 2 1782 T kanow itz; 1798 T kaniow itz; 1846 Tkanowitz, Tkanow ice; 1872 Tkanow itz, Tka novice; 1924 Tkanovice; 1965 jm éno zrušeno. 3 P. Doubravice. Založeny 1786 parcelací dvora. Ces. 5 Nazvány podle úředníka velkostat ku Jan a Tkaného. Příp. -ovice je ana logická. CV 267; Prof - ; Hosák SM 1964, 31; B řezina Zábřežsko 294. Tlumačov 1 Městys 9 km sev. od Na pajedel. 2 1131 Na telmacoue, CDB I, 115; 1261 de Tlum achow, CDM III, 325; 1368 Tulm atschau oppidum, CDM X 37; 1407 opidum Tlumaczow, ZDO VII, 430; 1420 super opido Tlumaczow, ZDO IX, 294; 1463 v Tlum aczowye, PO IV, 22; 1490 městečko Tlumaczow, ZDO XIII, 9; 1495 z Tlmaczowa (!), PO VI,
144; 1501 k Tlum aczowu, PO VII, 122; 1509 z Tlumaczowa, PO VIII, 154; 1522 na Tlumaczowie, PO XII, 91; 1527 měs tečko Tlum aczow, ZDO XXI, 5; 1533 na tvrzi jeho Tlum aczowie, PO XV, 296; 1560 z m ěstečka Tlumaczowa, PO XXIII, 117; 1561 na m lýně m ém tlumacziowskem , PO XXIII, 186; 1588 m lejnům m ejm . . . tlum acziow skem u, PO XXXI, 627; 1633 Tlum aczow; 1671 Tlum aczow; 1672 Tlum acžoviensis (ecclesia); Tlum atschow; 1720 Tlum aczow ; 1751 Tlum acžau; 1846 Tlum atschau, Tlum ačow ; 1872 Tlum atschau, Tlum ačov; 1881 a 1924 Tlumačov. 3 P. Napajedla. Již v 14. stol. městečko, n a poč. 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. M artina. Ces. 4 Tum ačov/(arch.) Tumčov/(o]ed.) Tunačov, Tunčov (Kurovice: asimilace m -č — n-č)/ Tlm ačov (Trnava u Vizo vic), do T-va, v T-vě, T um ačák/(ojed.) Tum čák, tum acké. K a ta str: Tumacko. H raniční obec hanáckého nářečí. 5 M J : přivlast. příp. -ov buď k OJ Tlumač apel. tlum ač „tlum očník, Dolmet scher", nebo apelativně „ves, kde bydlí tlumočník, která p atřila tlum očníkovi“. Nářeční výslovností l = [u] v psi. tblmsplynula obě u: T uumačov — Tumačov. Srov. i výchmor. dúhý, puh, tustý „dlouhý, pluh, tlu stý “. CV 131; Prof IV 342; Machek ES 530; Schwarz VS II 121; Trávníček HM 133; Vasm er REW III 115; DS 19, 120; 20, 58; P. Tesař, Tlum ačov 1921, 19—24; Ig. Horníček, Tlumačov 1925, 597 (soupis starých PJ). 6 Búňov, Skala (dvůr), Terezín (dvůr). Části: Cigánov, C hm eliny, Familie, Klebetov, R ynk, Transvál (postaven za búrské války), Zábraní. Zanikly: Hoščínek, Olšovec. Tlustom asty 1 Zaniklá ves, nyní ko lonie se jm. Zouvalka u Mor. P rus (Vyškovsko). 2 1353 de Tylstomasl, ZDO I, 285; 1358 de Tlystom ast, ZDO I, 523; 1373 Tlustomastil, ZDO III, 354; 1407 Tlustom asly, K P III, 707; 1517 z pustej vsi Tlustom ast, ČMM 1957, 345; 1548 ves Tlustom asko, ZDO XXV,
105; 1591 ves pustá Tlustom aske, ZDO XXX, 195. 3 Ves zanikla p atrn ě na k o n d 15. stol. za válek uherských. K a tastrální m apa z r. 1826 uvádí u Mor. Prus nově založenou kolonii Tlustomazek, jinak Zouvalka, k terá r. 1854 nese jm. Tlustom áčky, 1881 Tlustom asty, 1893 Tlustomacek, jinak Zouvalka, 1924 Zouvalka. 4 Tlosto-fKlostom acek, na Tlosto-/ Klostomacko (hospoda). 5 Žertovné dvoučlenné obyvatelské jm éno, složené z adverb. tlusto- „dick“ a verbál. zá kladu m ast- „m astit, fe tte n “. P rvní zá pis T ylst- je odrazem ještě slabičné vý slovnosti T lst- < tblst-; srov. u před cházejícího hesla Tlum ačov/Tlmač-. V některých dokladech čtem e i Tlusto m asly: -l- není původní, vzniklo při kloněním k máslo „ b u tter“, s nímž ver bální -m asty asimilačně (Tl-st —>• Tl-sl) zaměněno. Jakm ile ves zpustla, změně no i jm . T. příponou -sko: 1548 Tlusto masko — Tlustom astsko. Osada počát kem 19. stol. obnovena pod zkomole ným jm énem Tlustom acek/-m ázek/-m áč k y a s paralením jm. Zouvalka „ves, hospoda Zouvalova“. V lid. ety m .: hos tinský na Zouvalce byl tlustý (nář. klosté) jako m acek ( = kocour). — MJ Tlustom asty p atří svým tvořením , do bou vzniku i rozšířením k nej starší toponymické i sídelní vrstvě Moravy. Srov. pol. Tlustom osty na Ratibořsku. CV —; Prof IV 343 (Tlustovousy); Górnowicz JP 47, 103 a R K J-W roclaw VIII 210—211; Sm ilauer PST 2 185. Tomíkovice 1 Ves 7 km jz od Vidnavy, nyní část obce Skorošice; Sl. 2 1266 Dominicivilla, A 203; 1284 Thom icovici, A 203; 1290 a 1291 dopl. T; 1305 T hom ikow id, VMO XXI, 23, 24; 1320 a 1358 dopl. T; 1410 Thomicovilla alias Domnigsdorj, A 203; 1415, 1420, 1530, 1579, 1653, 1720-1736 a 1737 dopl. T; 1805 Domsdorf; 1836 Domsdorf, původ ně D om iniksdorf; 1881 Tom íkovice; 1894 D om sdorf; 1924 Tom íkovice, Doms dorf, dříve jen Domsdorf. 3 P. Frýd593
berk. Ve 14. stol. dočasně pusté. Bylo Tobolan; 1751 Topolan; 1846 Toppolan, tu rytířské fojtství. R. 1790 parcelován Topolaný; 1872 Topolan, Topolany; dvůr. Něm. 1881 a 1924 Topolany. 3 P. K lášterní 4 Tom ikovice, do Tomikovic, v Tomi- Hradisko a olomoucká kapitula. R. 1834 kovicich/-ách, Tom ikovak, tom ikovsky parcelován dvůr. T. byly ještě v 17. -ý (Vidnava). Něm. Dombsdef, (1964 stol. české (m ají i čes. pečeť), 1771 již Zlaté Hory) Dambsdref. 5 M J : příp. něm. Opět počeštěny až v 19. stol. (Ho -ovice k OJ Tom ík, to dom ácká podoba sák, Hist. vlastivěda střed, a sev. Mo k O J Tomáš, které z hebrejštiny, kde ravy II 102). Ces. zn. „dvojče“ ; zn. ves lidí Tomíkových. 4 Topolane, do Topolan, Topolňák, toOJ Tomáš oblíbena v křesťanském pro polanské/topolské. středí (apoštol Tomáš, Tomáš A kvin2. Topolany 1 Ves 3,5 km vých. od ský). Snad je ves nazvána po vratislav Vyškova. 2 1375 partem ville nostre in ském biskupovi Tomáši II. (konec 13. Teplán, CDM X, 257; 1447 v Topolastol.). Zápisy typu 1266 Dominici villa nech, PO III, 37; 1505 z Thopolan, PO jsou lat. adaptací domácího Tom ikovi VII, 258; 1536 z Topolan, PO XVII, 57; ce, zápisy typu 1410 D omnigsdorf jsou 1675 Topolan; 1718 Toppolan; 1751 To něm. substitucí čes. Tom ikovice (s pra polan; 1846 Topolan, Topolaný; 1872 videlným T/D a s rozštěpením m na Topolan, Topolany, 1881 a 1924 Topo slabičném švu n a -mrir, genit. -s a -dorf lany. 3 P. Vyškov. Far. kostel sv. Mi jsou analogické). Skrze něm. Dominiks-, chala. Čes. Domnigs-, k teré zkráceno na Domsdorf, 4 Topolane, do Topolan, Topolaňákf (v pl. též) Topolanšči, (arch.) Topolšči, bývá jm éno spojováno i s lat. Dominicus, což je však sekundární. — Skuteč topolanské/(st. gen.) topolské. nost, že v listině z r. 1284 m ají jm éna 3. Topolany 1 Zanikly sz od Vranoslovanskou podobu (i od původu něm. vic (Židlochovicko), kde je trať Na Tepjména), svědčí o tehdejší dvojjazyčnosti lanech. 2 1257 de Topolan, CDM III, Jesenicka. Srov. ještě s. v. Adolf ovice, 254; 1284 in Thopolan, CDM IV, 224; Kolnovice, Petrovice. CV —; P rof IV 1293 Thopolan, CDM V, 106; 1538 s pus 347 (Tomice, Tomík, Tomkov); Hosák tou vsí Teplaný, ZDB XXVI, 2, edice. Acta U P III 169; Prásek VMQ XXI 5 M J : z akuz. pl. k obyvatel, jm énu 23—24 (ve jm. T. „zachována slovanská topolěné „lidé bydlící v topolí, u topo nom enklatura“); Schwarz 221 a VS II lu“ ; srov. Bučany, Lubany, Lipany, Dubany, Olšany. K psi. topolv „Pappel“, 329; Z uber Jesenicko 393. 1. Topolany 1 Ves 6 km záp. od Olokteré je všeslovan. toponym ický zá mouce. 2 1078 Topolaz, CDB I, 79; 1131 klad. ČV 157, 173, 243; P rof IV 348; Topolaz, CDB 1 ,115; 1126 Topolan, CDB Bezlaj II 266; Hosák VVM X X -P I, 110; 1160 Topolaz, CDB I, 208; 1251 11 a Acta UP III 144; Nekuda 114; in Topolan, CDM III, 164; 1256 in To Schwarz VS II 432; Spal Sb VS-Plzeň polan, CDM III, 231; 1267 de Thopolan, 70; Sm ilauer PST 2 182. CDM III, 405; 1279 in villa Thopolan, 1. Topolná 1 Ves 6 km jjv od Na CDM IV, 165; 1350 Toplan, Bischoff, pajedel. 2 1318 Topolna, CDM VI, 143; Über d. älteste O lm ützer Stadtbuch 1515 vsi stolní Spitiniow, Topolne a 294; 1399 in Topolan, CDM XII, 524; Skalku, PO X, 49; 1545 z Topoleney, 1515 z Topolan, PO X, 66 ; 1616 v To- PO XIX, 171; 1581 z Topolného . . . z e polanech, PO XXXIX, 144; 1677 Top- vsi Topolné . . . při vsi Topolném, LSA polan; 1691 Topolan, Děkan, m atrika 539; 1671 Topolna; 1718 Topollna; 1720 olomoucká; 1699 zu Dopolan, Kuks, a 1751 Topolna; 1846 Topolna, kdysi Siedlungen 441; 1718 Topptolan; 1720 i Topolany (chybně); 1872 Topolna (!);, 594
1881, 1885 a 1924 Topolná. 3 P. Napa w itz, Toschanowitz; 1869 (pol.) Dolně Toszonowice, Górne Toszonowice; 1881 jedla. Ces. Horní, Dolní Tošonovice; 1885 Dolní, 4 Topolné (neutr.), do Topolného, v Topolném, Topolan/Topolák (Komá- Horní Tošanovice; 1893 Dolní Tošínovice, Horní Tošínovice; 1894 Nieder To rov)/Topolčan (Bohuslavice), topolský. 2. Topolná 1 Z anikla severně od Nivschonowitz, Ober Toschonowitz, Dolní nice (Uherskobrodsko). 2 1294 Topel, Tošonovice, Horní Tošonovice; 1921 Dolní Tošanovice, Horní Tošanovice; CDM V, 11. 1924 Dolní Tošanovice, Horní Tošanovi 5 Z jediného dokladu Topel není jas no, zda jm. p atří skutečně k topol v po ce, Górne Toszonowice, Dolně Toszono wice, dříve Dolní a Horní Tošnovice. 3 době Topol nebo Topoly, nebo zda tu jd e o *Topel(y) „bažinaté m ísto s ne Dol. Tošanovice: P. Dol. Tošanovice. bezpečím u to n u tí“ (srov. v C. Topělec, Zámek. Čes. Horní Tošanovice: P. Hor. pol. Topielec; Prof IV 347—348). Na Tošanovice. Zámek. Ces. a pol. Rozdě lení na Dolní a Horní, v 18. stol. n a tento význam by m ohlo ukazovat i P J Topolov, Za Topolovém, k te rá jsou za krátk ý čas i na Prostřední, nastalo už znam enána pro Nivnicá a Vlčnov již r. 1602 (Hosák HM 2 406). v Josefínském a Tereziánském k atastru 4 Tošinov’ice, do Tošinov’ic, v Tošia označující vlhkou louku v údolí sz nov’ic (!), Tošinov’an, tošinovski. Tošůod Nivnice (tak i dnes). 9 M J: adj. to- nov’ice . . . Kolísání Tošin-/Tošůn- zjis pol-bna „topolná“, tj. ves, louka, stráň, til i K ellner Vých. laš. I 45. P řívlastků mez apod. s topoly, u topolu apod. Dulne, Gurne se užívá jen podle po A djektivní M J s -bii- kolísají často třeby. 5 M J : příp. -ovice původně snad v rodě (fem. s neutrem — ta k i zde; k OJ Tošen, to hypokoristické rozšíření srov. Olešná/Olešné). K topole viz OJ Toš (o němž viz Tošovice) o příp. předch. heslo. CV 153, 167, 263; P rof-; -en, srov. B udivoj/B uš —r Bušen, Václav Nekuda 244; Z. Novotná, P J na U her- / Vach —v Vachen u Svobody StčO J 158; skobrodsku, dipl. práce 1972 (Brno, fil. zn. ves lidí Tošenových. Kloním e-li se fak.). k OJ Tošen (na rozdíl od Soustavy, kde T o s t i t z, viz Těšetice. MJ T. z OJ Tušen k tušiti „ahnen“), 1. Tošanovice, Dolní 1 Ves 10 km pak proto, že zám ěnu m / o v první sla vých. od F rý d k u ; Sl. bice bychom z m ístních nářečních fonolog. zákonitostí nevyložili; také event. 2. Tošanovice, H orní 1 Ves 11 km vých. od F rýdku; Sl. 2 1305 Tessino- pův. *Těšenovice by se muselo projevit wicz, Listinář č. 33 ( = PP); 1316 Thus- v dispalatalizované podobě Čoš-: *Cošůnov’ice, ta však není znám á ani z ná nowicz, P P; 1445 z Tossinowicz, P P; 1449 Tossynewicz, P P ; 1453 von Tosche- řečí, ani z hist. dokladů. — Podoba Tonowiz, L istinář č. 210; 1556 z Tošinovic, šenovice podlehla několika hláskovým L istinář č. 538; 1600 z Tošanovic, Ko- změnám a analogiím : v míst. nářečí psi. piář č. 88 ; 1602 dopl. T; 1606 na To- e > i (Tošinovice, tak např. 1445), po š šanovicích, K opiář č. 89; 1606 dopl. T; m ohla proběhnout dispalatalizace ’e > 1613 z Tošynovic, K opiář č. 42; 1620 ’o (Tošonovice, tak např. 1755), a proto dopl. T; 1625 na Tošynovicích, K opiář že ’o v nářečí také za psi. a (< dlouhé č. 121; 1697 a 1720 dopl. T ; 1736 Nie ě), vzniklo buď Tošanovice (tak až der Toschonowitz, Ober Toschonowitz; 1808), nebo nář. Tošůnovice (s e > ’o > 1752 dopl. T; 1754 Diedina Tosseno- m před konsonantem ; viz i Kellner, wicze, obecní pečeť; 1755 Toschonowitz, Vých. laš. I 40—45 a kolísání Tošin-/ PP; 1756 Nieder Toschonowitz, P P ; 1808 Tošůn- sub 4). CV —; P rof —. 6 U H. Nieder Toschonowitz, Ober Toschono Tošanovic sam oty: Podlesí, Poleniny. 595
1. Tošovice 1 Ves 4,5 km ssv od O der; Sl. 2 1374 de Tassendorf, Rolled er O drau 45; 1381 in Taschendorff, tamže 45, 46; 1555 Tassiowicze, Tassowicze, Prásek, pozn. k II. d. Hist. topo grafie, rkp. StA O pava; 1568 ves Tassowicze, ZDOp VII, 20; 1568 M artin Graf, fo jt tošovský, StA Opava, RS IX, f. 27; 1583 Tossowicze, Prásek (viz 1555); 1608 Taschendorf, M ustruňk, Odry, StA O pava; 1611 ves Tossowicze, P K r z 1634. 150; 1612 ves Tassowicze, ZDOp X, 16; 1610, 1636, 1683, 1688, 1707, 1720 a 1724 Taschendorf, Soupis 71, Rolleder 239, M atrika Odry a Karolinský k atastr; 1672 ecclesia Taschen dorf ensis, Děkan, m atrika lipnická; 1720, 1736 Taschendorf; 1771 Kopczowicze (!), StA O pava; 1805 Taschendorf; 1842 Tassowice, Catal. cleri 42; 1870 Taschendorf, Tošovice, Catal. cleri; 1880 Tošovice, Special O rtsrepetorium v. M ähren . . . ; 1881 Tošovice; 1894 Ta schendorf, Tošovice; 1924 Tošovice, Ta schendorf. 3 P. Odry. Něm. 4 Tošovice, do Tošovic, Tošovjak, tošovsky. 6 Tošovický m lýn/Taschendorfer Mühle. 2. Tošovice 1 Sam ota u Osoblahy; enkl. 2 1389 Tasenberg, Lechner I, 17; 1508, 1517 a 1557 dopl. T; 1559 ke m lý nu tassenburskem u, DM XII, 160; 1565 na ves Tossem berk, DM XV, 151; 1676 Taschenbergk, 1718, 1751 a 1846 Ta schenberg; 1870 Taschenberg, Tašovice, Catal. cleri; 1881 Tošovice; 1924 Tošo vice, Taschenberg; 1935 Tošovice, Ta schenberg. 3 P. Rudoltice. Něm. 5 Ja k plyne z něm. zápisů typu Tas senberg, Tassendorf, je třeba vyjít z čes. Tašovice: příp. -ovice k OJ Taš, které buď palatalizovaná hypokor. ob m ěna OJ Tas (o něm viz Tasov), nebo — což vzhledem k polohám obou vsí na starý ch sídelních územích je pravdě podobnější — hypokor. podoba k OJ Tatom ír - y Tach/Taš (srov. Václav —y Vach/Vaš, Budislav - y BuchlBuš). OJ Tatom ír složeno z tat- „otec, V ater“, 596
o -m ir viz M iroslav. Zn. ves lidí Tašových. Do něm činy přejato v hybridní podobě Taschenberg nebo Taschendorf s analog, -berg „hora“, -dorf „ves“ (srov. M ilotice/M ilotendorf, Stachovice/ Stachenwald). V něm. nářečích a > o, odtud i čes. Tošovice, takže spojení s OJ Toš, k teré je domáckou podobou k Tomáš, Tolimír, Tolislav apod., jako s podobou výchozí je sekundární. ČV —; Prof IV 315 (Tašovice); Gregor Vlas tivěd. sb. N. Jičín III 40 (z OJ Toš y— Tomáš); Rospond P atr. Sl. 157; Schwarz VS II 315, 403. Touboř 1 Ves 2,5 km jz od K unštátu. 2 1374 in villa Toborz, ZDO II, 473; 1517 n a vsi Thohoborz, ZDO XVIII, 11; 1517 z Tohoboře, CMM 1957, 331; 1525 ves Tohoborze, ZDO XX, 5; 1675 Tohoborž; 1718 Tobohorž (!); 1720 Toborž; 1751 Tauborž; 1846 Tauborž, Tauboř, kdysi i Taborž, Tohoborž; 1881 Tuhoboř; 1924 Touboř. 3 P. Drnovice. Ces. 4 Táboř (mask., nověji fem.), do Tá boře/ (zcela ojed.) -a, za Tóbořem/(no věji) Tóbořó, Tóbořák/(arch., v okolí však běžné) Tóbořán, (ojed. též) Tobo rán, táborské. K nezměkčeném u Tóborán srov. B udkov/B udkák. 5 M J: přivlast. příp. -jb pův. k O J Toběbor, slo ženému ze zájm ena tobě „tibi, d ir“ a slovesného základu -bor „bojovat, käm p fen“. Jm éno se vyvíjelo takto: Toběboř vyrovnání vokálů na Toboboř, disimilačním zánikem jedné slabiky (haplologií) pak Toboř. Počáteční Topotřebovalo m ít sém antickou oporu, proto rozšířeno o -h - (1517 až 18. stol.): Tohoboř. Toto Toho- staženo na TÓ-, srov. Bohuslavice/Bóslavice a Toběvěř/ Tovéř; protože hanácké nář. -ó- < stč. ú, nč. ou, upraveno Táboř n a „spisov né“ a domněle správné Touboř, v 19. stol. psáno Tauboř. M J Touboř p atří do skupiny posesívních MJ typu Mysliboř rozložených v podhůří Ceskomor. v r choviny. Na záp. straně českomor. h ra nice leží Souboř < Soběbor-f-jb (Prof IV 137), tvořící se jm. Touboř jednu ze
spojnic mezi čes. a m or. toponymií. CV 45 (nejasné). 6 Na žlebě (mlýn). Toužín 1 Ves 1,5 km zjz od Dačic, nyní část obce Dačice. 2 1399 villas Tuzyrn . .., ZDB VIII, 224; 1466 Tužin, ZDB XIV, 28; 1610 ves Toužím , ZDB XXIV, 45 ed.; 1678 Tuzing; 1718 Tussing; 1720 Tussing; 1751 Tusing; 1846 Thusing nebo Tusing, Tauzyn; 1872 Thusing, Toužín; 1881 Toužím ; 1924 Toužín. З P. Dačice. Ces. 4 Toužín, do Toužina, Toužiňák/Toužák (Brandlín), toužinskej. Něm. Tusings. 5 M J : pův. přivlast. příp. -jb k OJ Túžim , to z part. praes. pass. k stč. túžiti „toužit, sich sehen“ ; srov. M J K u řím, Ohrozím, Postřelím (s. v. Postřelmov), Svědím (s. v. Sviadnov). Do něm činy přejato s obvyklým i substitučním i zm ěnam i: ž — s (srov. Z abovřesky/ Sebrowitz), u au (srov. Bludov/Blau de) a s analogickým rozšířením sufixu -im, změněného podle přejetí typu -ín/ -ing na -ín, o genitivní -s: Tussing (jako Hodonín/Góding, Vratěnín/Fratting) v nář. TQsings (jako Slavonice/Zlabings, Měnín/M eneins, Menes). Srov. i blízké Hostim/Hosting. Podle něm. Tussing vzniklo i čes. Toužín. CV 133 (z pův. Toužín); Prof IV 351 (Toužím, něm. Theusing); Svoboda StčO J 163; Schwarz 183, 240, 314. Tovačov 1 Město 8,5 km sev. od Ko jetína. 2 1203, falz. z 13. stol., de Thowaczow, CDB II, 356; 1232 de Thowachow, CDM II, 216; 1239 de Towachow, CDB III, 223; 1297 ecclesie de Thowatschow, CDM V, 66 ; 1321 oppidum To waczow, CDM VII, S. 205; 1358 Thowacz, Thowacz oppidum , ZDO II, 618; 1358 de Thwowaczow, ZDO I, 611; 1359 Thowaczow, Reg. VII, 334; 1435 de Thowaczow, Lechner I, 39; 1440 Thowa czow, Saliger 43; 1447 p án ťhowaczowskey, PB III, 49; 1480 tvrz Thowaczow, ZDO XII, 17; 1481 de Towaczow, Monum. Univ. Pragensis I, 144; 1494 na Thowaczow, PO VI, 132; 1519 na Thowaczowie, PO XI, 11; 1526 k Towaczo-
w u, PO XIII, 51; 1531 v m ěstě jeho Thowaczowie, PO XV, 135; 1536 na ryb níky thowaczowske, PO XVII, 102; 1550 z m ěsta Thowacziowa, PO XXI, 37; 1590 zámek a město Thowaczow, ZDO XXX, 73; 1609 na Towacžowie, PO XXXVII, 74; 1617 statku towacžowskyho, PO XXXIX, 269; 1618 panství tobacžowskeho (!), PO XXX IX, 411; 1633 Tobitschaw, Towačow ; 1678 Tobitschaw; 1691 parochia Towaczouiensis, Děkan, m atrika přerovská; 1718 Tobitschau; 1720 Tobitschau, Towaczow; 1751 Tobitschau; 1846 Tobitschau, To wačow; 1872 Tobitschau, Tovačov; 1881 a 1924 Tovačov. 3 P. Tovačov. Již na poč. 14. stol. hrad (později zámek) a městečko. Far. kostel sv. Václava. Byla tu b ratrsk á a židovská obec. V pol. 15. stol. rozšířen o Nové město. Čes. 4 Tovačov, do Tovačova, Tovačovák./ (u st. gen. též) Tovačovják, v pl. Tovačovšči (pl. s -áci je expresívní), tovačovské. Něm. Top'čd (1965 ve Strachotíně). 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ *Tovač, to činitelské jm éno odvozené příp. -ač od sloves, kořene tov-, dolo ženého již jen v srbochar. tóviti „kr m it“. O J Tovač zn. „krm ič“. Srov. deverbativa Chabič/M J Chabičov, Chlebič/M J Chlebičov, Tlum ač/M J Tlumačov a stč. příjm í Hadač, Mazač, Vazač u Svobody StčOJ 139. Tovačov leží na jednom z nejstarších sídelních areálů Moravy, tom u odpovídá i zachování již ve staročeštině neživého lexém u tov-; srov. i M J Telnice. — Do něm činy pře jato jm. Tovačov s častým v/b, s redukcí nepřízvučné druhé slabiky a s pravidel ným -ov -> -aw, -au: Tovačov —> Tob“tschau, v nářečí dále s b/p a se sekun dární vokalizací redukovaného a — e > i: TopHschau, Top'čd, odtud pak něm. spis. Tobitschau. ČV 31, 131 (spojují se srb. tov-, odm ítají právem výklad z event. Dobáč-ov); P rof —; Schwarz VS II 106, 107. 6 Viklice (dvůr); části: Město, Hroby, Široká ulice, Nová ulice, Pačov, Bezděkov. 597
Tovačovec 1 Dříve ves, k terá splynu la s Tovačovem. 2 1359 Thowaczowecz, Reg. VII, 334. 1480 vesnice Thowaczo wecz, ZDO XII, 17. 5 M J: zdrobnělina k Tovačov (v. t.). Srov. Bítov!Bítovec, Plumlov/Plumlovec. Jsou to vždy názvy podhradních nebo předm ěstských vsí. ČV —; P rof —; Š rá m ek Slavia 39, 394; ZMK IV 93. Tovéř 1 Ves 7 km sv od Olomouce, nyní část obce Dolany. 2 1203, falz. z 13. stol., in Towiren, CDB II, 356; 1239 in villa Towyr, CDM II, 310; 1272 villam Towirz, CDM IV, 69; 1281 ville nostre Towirs, CDM IV, 183; 1286 in Towirz, CDM IV, 245; 1358 dopl. T; 1368 in villa Towerzie, ZDO I, 1105; 1378 Thowierz, CDM XI, 123; 1379 Thowirz, CDM XI, 163; 1406, 1481 dopl. T; 1512 v Towirzij, PO IX, 134; 1517 z Tovíře, CMM 1957, 313; 1526 dopl. T; 1562 z Towerže, PO XXIII, 355; 1594 z Tow erzw w (!), PO XXXIII, 174; 1671 Towerz, Děkan, m atrika olomoucká; 1718 Towerž; 1720 a 1751 Towerz; 1846 Towersch, Toweř, kdysi Tow yř; 1872 Towersch, Toveř; 1881 Tovéř; 1893 To wers, Tovéř; 1921, 1924 Tovéř. 3 P. Do lany. Čes. 4 Ten Tovéř, na Toveř (kam), na Toveřo (kde), za Toveřem, Toveřák, v pl. Toveřšči, toverské/(nověji) toveřské. 5 M J zatím ne zcela jasné. S největší pravděpodobností však přivlast. příp. -jb k O J *Toběvěr, složenému z dat. zájm. tobě „tibi“ a -věr „víra, v ěřit“. OJ by bylo utvořeno stejně, jako např. O J Toběbor v M J Touboř (v. t.), Soběbor v M J Souboř (Prof IV 137). Třeba že kom ponent Tobě- není u Svobody StčO J uveden a třebaže se k -věr do kládají jen O J Věřislav, N evěr a Never (k sloven. M J Neverice, 1. c. 98), přece rekonstrukce OJ Toběvěr (a Toběbor v M J Touboř) odpovídá strukturním podm ínkám stě. antroponym ie. Viz i MJ Sukolom/*Zelipluč. — Předpokládané MJ Toběvěř se hláskově vyvíjelo stejně jako Toběboř —> Touboř: asimilací 598
-běvěř > -věvěř vzniklo *Tověvěř, haplologií Tověř. Další úpravy na Tovieř, Tovíř, Toviř, Tovéř, Toveř vznikly růz nými analogiemi podle příslušných hláskoslovných změn (např. zdloužením eř/ éř napodobena stč. apelativa typu kuléř „kulíř“, odtud i změna na -ieř > -íř: Tovíř; krácení ie/ě a í/i, event. změna ě > i je m oravská, srov. Prostějov/Prostijov apod.). CV 45 (nejasné); P rof —; Schwarz VS II 434 (bez výkladu). T r a c h t , viz Strachotín. Traplice 1 Ves 7 km ssz od U herské ho Hradiště. 2 1228 Trapleiz, CDB II, 321; 1261 de Trapplicz, CDB III, 370; 1265 de Trappliz, CDB III, 370; (zápis 1371 Treplicz uvedený Schwarzem VS II 116 z RB II nesouhlasí s RB;) 1380 super villa Traplicz, CDM XV, 206; 1381 villa Traplicz, CDM XV, 220; 1431 ves naši Traplycze, D iplom atář kláštera Velehradu G III, 191; 1504 z Traplicz, PO VII, 241; 1532 z Traplicz, PO XV, 249; 1544 fojt trapliczky . . . v Trapliczych, PO XIX, 210; 1580 ze vsi Trap licz, PO XXX, 16; 1669 a 1718 Traplitz; 1720 a 1751 Trapelitz; 1846 a 1872 Trap litz, Traplice; 1881 a 1924 Traplice. 3 P. Velehrad. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Traplice, do Traplic, v Traplicách, za Traplicama, Trapličan, traplický. 5 M J: příp. -ice k OJ *Trapl(a), to příp. ~(e)l, -la ke sloves, kořeni trap- „trápiti, quälen“ ; zn. ves lidí Traplových. K OJ T. srov. šeptat/Sepla, švihnout/ Svihl(a). Do něm činy přejato se sekun dární přehláskou Traplice -o- Treplitz. CV 131 (z něm. OJ Trapel); Prof —; Svoboda StčOJ 168—169 (o -la); Schwarz VS II 116. 6 P J Kopajiny, Svitavy, Svárovce, V ládyky. T r a u t m a n n s d o r f , viz T rutm anice. T r a v n á , viz K rutvald. 1. Trávník 1 Kdysi ves 8 km ssz od Boskovic, nyní m ístní část obce Kladoruby. 2 1418 in T raw nyek, ZDO IX, 156; 1532 na vsi Traw niku, ZDO XXIII, 25; 1533 z Traw nika, PO XV, 327; 1672
ex T raw nýk, M atrika ve Svitávce; 1674 Traw nikh; 1718 T raw nik; 1720 Trownik (!); 1751 a 1846 Traw nik; 1872 Traw nik, Trávník; 1881 a 1924 Trávník. 3 P. Letovice. Čes. 4 Trávník, do Trávnika, Trávničák, trávnické. 6 Část: Zabokrke, P J V břimňó, Na hójedlích. 2. Trávník 1 Ves 4 km jv od Krom ě říže, nyní část obce Těšnovice-Trávník. 2 1283 ville Traunik, CDM IV, 211; 1287 villam T raw nik, CDM IV, 249; 1349 villam Traw nik, ZDO I, 116; 1373 cum Trabw nik villa, ZDO II, 273; 1384 bona Traw nyck, ZDO IV, 398; 1437 villam T raw nik, ZDO X, 317; 1463 z Trawnika, PO IV, 18; 1464 villam Traw nik, ZDO XI, 24; 1480 n a vsi T raw nyku, PO V, 118; 1480 v tvrz Trávník, K P VI, 48; 1550 z Traw nika, PO XXI, 98; 1517 s lidm i traw niczkym i, PO XXVII, 357; 1571 ves Traw nik, ZDO XXVIII, 55; 1670 T raw nik; 1718 Traw nickh; 1718 a 1751 T raw nik; 1846 Traw nik, kdysi i Traw niček (chybně); 1872 Trawnik, Trávník; 1881 a 1924 Trávník. 3 P. K va síce. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Trávník, do T rávníku, Trávničák! (zř.) Trávničan, trávnické. Trávničko „katastr Trávníku". 3. Trávník 1 Kdysi městečko, které splynulo se Zlínem, s nímž tvoří nyní část Gottwaldova. 2 1571 vklad tvrze a m ěsta Zlína . . . z m ěstečkem G rykovem , jin ak slově Trávník, ZDO XXVIII, 78, f. 25v.; 1596 městečko K rykov, ji nak Traw nik, ZDO XXXI, 23. 5 O jm. G rykov, K ryko v viz Grygov. • M J : z apel. trá vn ík „Rasen". Časté PJ (v sg. i pl.). ČV 157, 247; Prof IV 352; Bezlaj II 26 7 -8; Schütz GTSK 57; Sm ilauer PST 2 183. Trboušany 1 Ves 9 km jv od Ivan čic. 2 1522 z Trbussan, PB XII, 305; 1538 ves Trbaussany, ZDB XXVI, 4; 1557 ve vsi Trbaussanech, PB XXI, 45; 1562 ves Trbaussany, ZDB XXVIII, 51; 1577 do dvoru Trbussan, PB XXVII, 265; 1583 v horách trboušanských, LSA
III, 4; 1592 ve vsi Trbaussanech, PB XXXI, 51; 1674 a 1751 Pausche; 1798 Pausche, Drbossan; 1846 Pausche, Trbaussaný; 1872 Pausche, Trboušany; 1881 a 1924 Trboušany. 3 P. Dol. Kounice. Čes. 4 Trbóšane, do Trbóšan, Trbóšák, v pl. Trbóšanšči, trbóšanské, arch. trbóské. V m ístním nářečí splynulo ó, á v silně labializované á. 5 Základem je všeslovanské, avšak málo jasné apel. *trbbuch-b (pejor.) „břicho, vnitřnosti zabitého zvířete, obsah střev a žalud ku", srov. stč. teřbuch, teřich (s -ich podle břich) a třebucha, sloven, trebucha, trbuch, rus. trébucha, ukr. trbuch, terébuch „žrout“, srbch. a slovin. tr buch, pol. trybuch, terbuch, dluž. tarbuch „jedlík, (pejor.) žaludek“. Etymologicky bývá spojováno s lat. uterus „břicho, lůno", strebula „maso n a kyč lích obětních zvířat", s torba (Brúckner EW 567), ital. trippa „břicho" (M atzenauer 352). Potíže činí západoslovan. ter-, teř-, které dosud nevylo ženo. I střídání rus. a ukr. teré-, trenení jasné. Snad je tr-, tre-, ter-, teřvýrazem expresivity u slova takovéhoto významu pochopitelné. MJ Trboušany možno vyložit buď jako „obyvatelé z *Trbouše" (akuz. pl. k *Trbúš-ěné), nebo jako „ves rodiny Trbúšanovy" (akuz. pl. k OJ *Trbúšan „břicháč"), nebo jako posměšné jméno pro obyvatele „s velkým břichem ". Nej méně pravděpodobné je pojetí třetí, apelativní: kategorie posm ěšných obý vá telských jm en tvoření s -any nezná (pro význam „lidé s velkým břichem " bychom očekávali jm éno *Velebřichy, *Vélbřichy; Vel(e)- se však spojuje u M J s posměšnou funkcí jen se sloves, základy, např. Velběhy, V eltrusy, a s adjektivním i, např. Veleliby). N aproti tom u OJ Trbúšan lze s jistotou předpo kládat, srov. jednak synonym ní OJ Břuchota v M J Břichotín a stč. apelativa teřbuch, třebucha, citovaná výše, jednak strus. OJ Brychan, Guban, No599
san u Svobody StčOJ 157. Třebaže po jetí první (skrze M J Trbúš) i druhé (skrze OJ Trbúšan) jsou stejně pravdě podobná, kloním e se k výkladu druhé m u (z OJ) proto, že tu není třeba před pokládat m ezistupeň neexistujícího MJ *Trbúš, zatím co OJ *Trbúšan se tvoře ním nevym yká ze slovan. antroponym ie a význam em „ves rodiny T rbúšanovy“ z mor. toponym ie (srov. M J Drahany, M ilovaný „ves rodiny D rahanovy, Milovanovy“). J. Spal 106 vychází naproti tom u z pojetí prvního, přičemž u OJ *Trbúch, k teré by bylo základem MJ *Trbúš, připouští expresivitu, avšak 0 existenci takového osob. jm éna po chybuje, neboť by m uselo znít *Těrboch, *Těrbuch. Proto pokládá MJ Trboušany za počeštění charvát. Trbušani, přinesené p rý na M oravu charvátskou kolonizací ve 14. stol., a odvolává svůj starší výklad v NR 1955, 274 z apel. chřbučhan „pcháč zelený“. Avšak char. kolonizace je jednak m lad šího data, jednak není na dolnokounickém panství doložena. Ves sam a leží na velmi starém sídelním areálu, lze proto uvažovat i o uchování starobylé lexikálie v základu jm éna (srov. i Telnice). Bude třeba proto, dom nívám se, při pustit pro starou češtinu existenci OJ Trbúch, Trbúša a jejich odvozenin (a nejen apelativa teřich, třebucha apod.). N epřím o tento předpoklad podporuje 1 sloven, trebuch, trebucha (Machek ES 2 641), neboť sloven, lexikálie ucho vávají často archaické moravismy. Vzhledem k tom u, že názvy částí lid ského těla bývají využity v geograf, terminologii (srov. hlava „temeno kop ce“, břicho „sníženina“), bylo by možné předpokládat, že jm éno je vlastně apelat. původu k trbúch „dolina“, tedy Trboušany je synonym ní k Dolany. Ale ze slovan. toponym ie není znám a žádná paralela. Do něm činy přejato jm. Trboušany s dekompozicí: — in der Pausche, při čemž časté b/p, -any nahrazeno singu 600
lárovým m orfém em -e nutně následu jícím po členu in der P., tj. k nom inat. die Pausche. — ČV 165, 243 („jméno tem né“); P rof —; Lubaš Slowotwórstwo poludniowoslowiaň. nazw. miejsc. 1971, 41; Vasm er REW III 134; Im enik 412 (srbch. a bosenská M J : Trbuhovec, Trbušac, Trbušani, Trbušanci, Trbušnica atd.). 1. Třesné, Malé 1 Ves 12,5 km zsz od K unštátu, nyní část obce Rovečné. 2 1351 in Inferiori Trzestna, ZDB II, 20; 1500 z Trestného Malého, Mor. archivy soukromé, 71; 1601 ves Trestnij Male, PB XXXIII, 52; 1674 a 1718 K lein Tressny; 1720 K lein Tresni; 1751 K lein Tresny; 1846 K lein Treschni, Malj Třes ný; 1872 K lein Trestný, Malé Trestný; 1881 Malé Trestné; 1885 K lein Tresny, Malé Třesné; 1924 Malé Třesné. 3 P. K unštát. Ces. 4 (Malý) Třesný, do (Malýho) Tresnýho, (Malo)Treseňák, (malo)tresenskej. 2. Třesné, Velké 1 Ves 12 km sz od K unštátu, nyní část obce Rovečné. 2 1354 in villa Trestne, ZDB III, 53; 1384 Trestne, AČ XIV, 515; 1500 z Trestného W elikeho, Mor. archivy soukromé, 71; 1601 ves Trestnij W elkij, PB XXXIII, 52; 1674 Gross Tressny; 1718 Tressny; 1720 Gros Tresni; 1751 Gross Tresny; 1846 Gross Treschni, Hrubj Tresny, kdysi Trzestna a Trestno; 1875 Gross Trestný, V elké T restný; 1881 Velké Trestné; 1885 Gross Tresny, Velké Třes né; 1924 V elké Třesné. 3 P. K unštát. Čes. 4 (V elký) Třesný, do (Velkýho) Tresnýho, (Velko)Tresňák, (velko)tresenskej. 5 M J: z adj. tn s tb n - k apel. trbstb „trst, třtin a, Schilf“ > trstn-, trestn-, zjednodušením souhláskové skupiny > Třesné. Srov. častá P J Tres(t)ná, -é, -ý (např. Slučovice, Sehradice, Vír, Hol. Zhoř) a heslo Střen, výklad b). Obě vsi rozlišeny přívlastky podle velikosti, ve 14. stol. též Malé T. = Dolní T. P ří vlastky Dolní, Horní (podle polohy) se neujaly. ČV 153; 167, 243; Prof - ;
Bořek ZNT 246-247; Hosák VVM XXP 29. 6 G rafitám a, U kožin. P J : Hadám ek, K ocholatky, Na babě. Části: Račany, Závist, M lejnisko (zanikl mlýn). T r e p t s c h e i n , viz Repčín, viz Třebčín. T r e u b l i t z , viz Troubelice. T r h a n o v i c e , viz Trhavice. T rhavice 1 Ves 3 km ssz od Města Libavé, nyní část obce Norberčany. 2 1581 Trhavice, Reissendbrf, U rbář li bá vského statk u ( = VM-Libavá 166); 1651 v Reissendorffie, E x trak t panství krom ěřížského; 1676 R eússendorff; 1718 R eissendorff; 1751 R eisendorf; 1798 W itrhlice; 1846 Reisendorf, W itrhlice; 1847 Trhanovice; 1872 Reisendorf; 1881 Rei sendorf; 1893 Reisendorf, Trhavice; 1924 Trhavice, Reisendorf. 3 P. Libavá. Něm. 5 Poněvadž doklady jsou značně pozdní, nelze rozhodnout, zda M J je od původu německé (zde by znamenalo spíše „ves, kde se dopravuje dřevo“, k sthn. rise „W asser-, Stein-, Holzrinne an einem Berge“, srov. bavor. die Rie sen, Risen, Švýcar, der Ries, die Riesi znam enající též „W aldweg zum Holz schleifen“, než k O J Reizero, Reiser k reizen „dráždit, provokovat“ ; Bach DNK-PN-1, 292, -2, 87 a DNK-ON-1, 421), nebo zda je něm. Reissendorf vlastně překladová substituce čes. M J *Trhov(ice), *Trhoňov(ice) k O J Trh, Trhoň apod., k terá deverbativa k trhat „reissen“. Ves sice leží v prostoru Mor. Beroun — Město Libavá, kde je dolože no čes. osídlení předkolonizační i čes. kolonizace (paralelou k typu -novice by bylo blízké M J Svatoňovice), zůstává me však pro nedostatek starších dokla dů při výkladu z němčiny. Podoba T r havice, W itrhlice vznikla překladem něm. Reissem- s analog, -ice. CV 260 (bez); P rof —; Hosák Acta UP III 169; Schwarz —. T r i e b e n d o r f , viz Třebařov. T r i e b e n h o f , viz Dvůr, Třebářovský. T r i e b e n t z , viz Břevenec.
T r i e s c h, viz Třešt. T r i t t s c h e i n , viz Třeština. T r k m a n e c , viz Trutm anice. Trmačov 1 H rad a zaniklá ves u Hlu bokého (Tišnovsko). 2 1342 de Tirm aczaw, CDM XV, 50; 1345 de Tirm anschan, K nihy počtů 50; 1349 de Tyrmaczaw, ZDB I, 94; 1350 in Tirmaczow, ZDB I, 193; 1406 z Trmačova, K P II, 7; 1407 municionem Trmaczow, ZDB IX, 172; 1415 de Trmaczow, K P II, 334; 1466 tvrz pustú a ves Trmaczow, PB IV, 176; 1881 Trmačov (hrad). 3 H rad byl rozbořen za husitských válek, ves zanikla v 2. pol. 15. stol. 4 P J Tlumačov, na Tlumačov, na Tlumačově (Hluboké). 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J Trmač, to deverbativum k stč. trm ati „trm áceti se, sich plagen“ ; srov. příjm . hnáti/Hnáč, hádat/Hadač, vázat/Vazač a M J Tlumačov, Tovačov. V C. jsou M J Trmice, Trm ín, Trmová. V nářečí změněno na Tlumačov. CV —; Prof IV 278-9; Svoboda StčO J 139; Hosák Acta UP III 159; Nekuda —; Skutil MSB1 43. 1. Trnava 1 Ves 5,5 km sv od Tře bíče. 2 1104, falz. z konce 12. stol., Trmaua (!), Kosmas 259; 1556 ves Trnawa, ZDB XXVII, 17; 1678, 1718, 1720, 1751 a 1846 T m aw a; 1872 Trnawa, Trnavá; 1881 Trnava, 1885 T m aw a, Trna va; 1924 Trnava. 3 P. Třebíč. Far. kos tel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Trnava, do T m avé, za T m avá, Trnavák, trnavské. 6 Nový dvůr. 2. Trnava 1 Ves 8,5 km sev. od Vi zovic, nyní část obce Trnava-Podkopní Lhota. 2 1397 villam T m aw am , ZDO VI, 704; 1512 z Trnaw y, PO IX, 136; 1548 ves T m a w u , ZDO XXV, 97; 1671 T m aw a; 1718 T um aw ka, 1751 Trnawa; 1872 Trnawa, Trnava; 1881 a 1924 Tr nava. 3 P. Lukov. Ces. 4 Trnava, na Trnavu, na Trnav’e, T m a v ’an, trnavský. 5 R. 1718 se jen jednou objevuje zdrobnělé M J Trnávka. # M J: příp. -ava, k terá od původu hydronym ická (viz Opava), k apel. trn 601
„D om “, zn. „trní, trn ité m ísto“ (v tom to význam u vzácně na vých. Mor. za chováno apelat. trnava) nebo „říčka te koucí tm ím , D om bach“ (tak u Staré T m ávky, v. t.). Trn- je oblíbený všeslovan. toponym. základ, vystupuje ve jm énech starých i nových (nová jsou PJ, nem ají však -ava, ale jin á zakon čení), v P J je rozšířen na celé Mor. i ve Slezsku. O trn - bohatá literatura. ČV 152, 157, 164, 244; Prof IV 349; Bezlaj II 274; Bč}k S tJ 341; Domaňski SU 354—5; C uřín OP II 37; Rospond R K JWroclaw II 256; Sm ilauer PST 2 186 a Vodopis 482; DS 19, 93; Onomastica XIV 68 ; N ít XII 184. Viz i Tm ávka. 6 Část Dvořiska (1780 parcelován tu dvůr). 1 . T rnávka 1 Ves 2,5 km zsz od Lip níku nad Bečvou. 2 1275 de Tyrnaua, CDM IV, 118; 1356 villam T m auiam , ZDO I, 447; 1374 in villa T im aw ka, ZDO II, 517; 1447 Trnawka, ZDO X, 575; 1480 T m a w k u (4. p.), ZDO XII, 25; 1668 ex pago Trnawka, M atr. v Lip níku n. B .; 1672, 1718, 1751 a 1846 Tr naw ka; 1872 Trnaw ka. T rnávka; 1881 a 1924 T m ávka. 3 P. Lipník. Čes. 4 Trnava, do T m avé, v Trnavě, Trnavják, trnavské. 2. T rnávka 1 Ves 6 km ssv od P říbora. 2 1307 de Trenauia, CDM VI, 9; 1359 Tirnow, CDM IX, 142; 1389 de Tranauia, Lechner I, 15; 1392 dopl. T; 1403 de Trnawia, Lechner I, 22; 1409 dopl. T; 1423 dopl. T; 1466 villam Trnawka, Lechner I, 85; 1554 T m a w ku (4. p.), DM VII, 43; 1610 ves T m aw u, Soupis 66 ; 1676 Ternaw ka; 1718 Trnaw ka, 1751 Trnaw ka; 1846 Trnaw ka; 1872 Trnawka, T m á v k a ; 1881 a 1924 T m á v ka. 3 P. T rnávka (biskupské léno). V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. K ate řiny. Na konci 18. stol. vznikla kolonie Chabičov (v. t.). Ces. 6 Chabičov. 3. T rnávka, od 1. 1. 1969 Městečko T rnávka 1 Městys 7,5 km jv od Mo ravské Třebové. 2 1308 de Tyrnavia, CDM VI, 16; 1390 de T im aw ka, K P I, 602
10; 1406 in Trnaw ka sub castro Czimburg, CDM XIII, 416; 1446 super oppido Trnawka, ZDO X, 392; 1490 v Trnawcze, ZDO XIII, 17; 1513 základu mého T rnaw ky, PO IX, 154; 1523 z panství tm aw skeho, PO XII, 140; 1547 městečko T m a w k u (4. р.), ZDO XXV, 84; 1577 n a Trnawcze, PO XXIX, 176; 1580 na T m aw ce, PO XXX, 51; 1633 T y m a w ; 1672 ex oppido ty m a viensi, Děkan. m atr. m oravskotřebovská; 1677 Tiirnaw ; 1718 T iim au; 1720 Tyrnau; 1846 N eu T uem au, Nowa Trnawa, též Trnaw ka; 1872 T iim au, Nová Trnávka; 1924 Trnávka, T iim au, dříve Městečko T m á vk a ; od 1. 1. 1969 Měs tečko T m á vka . 3 P. T m ávka. Far. kostel sv. Jak u b a apošt. U Trnávky hrad C im burk (v. t.), k terý byl někdy zván i hrad T m ávka. Ces. 4 T m á vka , do T m á vke, za Trnávkó, T m avák, trnavské. Nověji v m ístě sa mém M ěstečko, do M ěstečka, Městečák, m ěstecké, v okolí však jen Trnava. 5 P řívlastek M ěstečko dán na rozlišení od Staré T m ávky, kdysi zvané S taré Měs to. 6 P J H eritov ( = Hrutov). 4. T rnávka, S tará 1 Bývalá osada, nyní m ístní část obce Městečko Trnáv ka. 2 1365 villam A ntiqua Civitas, ZDB IV, 224; 1464 v Starém Miestie v T r nawcze, PO VI, 113; 1465 z Starého Města, LSA 63; 1547 Staré Miesto Trnaw ku (4. р.), ZDO XXV, 84; 1600 m ěs tečka Starau a N owau Trnaw ku, ZDO XXXII. 34; 1718 A lt Turnau; 1720 A lt T yrnau; 1751 A lt T uem au; 1846 A lt T uem au, kdysi A ltstadt, Stara Trnaw ka, kdysi Staré Město; 1872 A lt T iim au, Stará T rnávka; 1881 St. T rnávka; 1924 Stará T m á vk a , A lt-T u m a u . 3 P. T m áv ka. Byla to původní T m ávka, p ři níž bylo vysazeno m ěstečko T m áv k a ( = Městečko T m ávka). Ces. a něm. 4 Starý Město, do Staryho Města, Starom ěšták, staroměscké. Nověji: Tr návka. 5 Do 17. stol. se ves jm enovala Staré Město, sousední městečko, k teré vzniklo později, pak T m ávka. Obě osa
dy ležely pod hradem C im burkem (v. t.) a s růstem význam u T rnávky často za m ěňovány jednak pro své sousedství, jednak proto, že ves nesla název Město, m ěstečko však nikoliv. Proto i různé úpravy jm éna: nejprve upraveno jm é no vsi na Staré Město T m á vka , jméno m ěstečka n a N ová Trnávka. K odstra nění jm éna Staré Město přispělo přede vším to, že lokalita s tím to jm énem byla pouhou vsí, nikoli městem, naopak T m áv k a byla městečkem. O dtud i dneš ní název M ěstečko T m á vk a pro 3. T m ávku. • M J : dem inutivum k Trna va (v. t.). CV 152, 157; P rof IV 379; Hosák CSPS 1954, 215, 219; Schwarz VS II 256; Sm ilauer Vodopis 482. Trnec 1 Zanikl někde na panství blanenském. 2 1591 ves pustú Tm ecz, M anská kniha biskupství olomouckého XV, fol. 177. 3 Ves byla r. 1591 pustá. Hosák HM 1 314. 5 M J: buď substantivizací adj. trnný příponou -ec — tbrnbcb — (srov. B ystřec, Hlubočec, Modřec apod.); jm. T. by bylo označení potoka s významem „trn av a“ (v. t.). Nebo dem inutivum k apel. trn „D om “ (srov. P J typu Du bec, Bučec a M J ty p u Hvozdec). CV —; Prof —; Nekuda 114. T rojanov 1 Zanikl u Rašovic (Slav kovsko). 2 1534 vsi pustéj Trojianowa, PB XV, 226. 5 M J : při vlast. příp. -ov k OJ Tro jan, to buď z lat. Traianus (jm. řím ského císaře v 1. 53—117), rozšířeného mezi Slovany prostředím bulharským a srbským , nebo z číslovkového zákla du troj- „D ritte“ (srov. stč. příjm í Druhoš, Paták, Šesták, Osmík). CV —; Prof IV 383 a V (z lat.); Svoboda StčOJ 46; Eichler Slavia 1966, 245—246; Nekuda 114. Trojanovice 1 Ves 4 km jjv od F ren štátu pod Radhoštěm . 2 1675—1748 dopl. T; 1748 dopl. T; 1754 dopl. T; 1771 T rojanow itz; 1846 T rojanow itz; 1872 Trojanow itz, Trojanovice; 1881 a 1924 Trojanovice. 3 P. Hukvaldy. Ves byla
založena 1748, aby bylo vypleněno zbojnictví v okolí. Od r. 1812 polit. obec. Ces. 4 Trojanovice, do Trojanovic, Trojanovjan, trojanovsky. 5 Ves nazvána r. 1754 v zakládací listině po tehdejším uživateli panství biskupu a kardinálu hrab. Troyerovi něm. T royem dorj „ves Troyerova“, disimilací T r-m Tr-n pak Troyendorf a úpravou p ři přejetí do češt. Trojanovice s analog, příp. -ovice. Něm. příjm . Troyer „treuer, kdo je věrný“. Koncem 17. stol. bylo místo, kde stojí Trojanovice, známo pod jm. Paseky pod Frenštátem. CV 265. 6 Na Bystrém, N a Lomné, Pod Javorníkem , Pod Radhoštěm. T r o p p a u, viz Opava. T r o p p l o w i t z , viz Opavice. Troskotovice 1 M ěstys 9,5 km jz od Pohořelic. 2 1046, fal. z 12. stol., Troscotouice, CDB I, 382; 1252 in Droscow itz, CDB IV, 353; 1260 Droscuwitz, CDM III, 289; 1260 in Droscowiz, CDM III, 291; 1262 Droscuwitz, CDM III, 348 1268 de Drozkouiz, CDM IV, 3; 1275 de Droskwiz, CDM IV, 110; 1275 Treschwiz, CDM IV, 112; 1345 D rozkw itz, RB IV, 1336; 1353 in Troscotowycz, ZDB III, 28; 1355 in villa Droscwycz, ZDB III, 81; 1407 Droesskwiz, CDM XIII, 501; 1414 parrochiali ecclesia sancti Wenceslai in Drosskowicz, CDM XIV, 155; 1585 na faru troskotow skau, PB XXIX, 371; 1633, 1673 a 1718 Dresskow itz; 1720 T reskow itz; 1751 Treskow itz; 1846 Treskow itz, Troskotowice; 1881 Troskotovice; 1924 Troskotovice, Tres kowitz. 3 P. Dm holec. Far. kostel sv. Václava. R. 1535 povýšeny na městečko. R. 1785 parcelován dvůr. Něm. 4 Troskotovice, do Troskotovic, Troskotovščák, troskotovský. 5 M J : příp. -ovice k O J Troskot(a), to z apelat. *troskot, *truskot „hluk, halas, K rach, Lärm “, utvořeného jako huk-ot, šep-ot, šum -ot; srov. OJ Pleskot(a). Zn. ves lidí Troskotových. M J T. p atří do výrazné skupiny jihozápadomor. jm en s -tice, 603
-tovice. Na jm éně T. je typickým způ sobem vidět hlásková substituce a úpra va jm éna p ři p řejetí do něm činy: ne znělé T -> něm. nenapjaté D (srov. p/b), synkopa -otovice —► -ow itz (1252 Droscowitz), a redukcí -k o w itz — - kwi t z (1275 D roskw iz; n a redukci ukazují i zápisy typu 1260 Droscuwitz, jejich -li je tem ný vokál v nepřízvučné pozici), se sekundární přehláskou o > o, psanou též oe, e (1275 Treschwiz, čti Droskwitz, 1407 D roesskwiz, v 18. stol. Třesk-). ČV 19, 132; P rof IV 390 (Truskov, Truskovice); Svoboda StčO J 50; B eranek ONS údm ahren 79, 85; Schwarz VS II 168; DS 13, 208. Troubelice 1 Ves 5,5 km ssz od Uničova. 2 1343 Trubelicz, CDM VII, 482; 1344 Trubelecz, CDM VII, 572; 1371 Trubelcz, CDM X, 118; 1446 dopl. T; 1500 z Traubelicz, PO VII, 69; 1517 Trúbelce, ČMM 1957, 325; 1523 na dvoře traubelskem , PO XII, 177; 1531 z Trau belicz, PO XV, 94; 1535 fojtu troubeliczkém u, LSA 65; 1539 obce troubelské, LSA 66 ; 1547 ves Traubélicze, ZDO XXV, 83; 1552 Trubelicze, PO XXI, 297; 1588 Ves Troubelice, U rbář pan ství úsovského; 1592, 1631 a 1692 dopl. T ; 1718 Treibelitz; 1749 dopl. T; 1751 T reibelitz; 1846 Treiblitz, Traubelice, kdysi Trubelek (!); 1872 Treublitz, Trou belice; 1881 a 1924 Troubelice. 3 P. Úsov. R. 1835 parcelován dvůr. Ces. 4 Tróbelece/Tróbelce, do Tróbelec/ Tróbelc, Tróbelant (!)/ (fem.) Tróbelantka (!), nověji Tróbelák/Tróbelačka, tróbelské. Obyv. jm. Tróbelant/-ka v okolí expresívní. 5 MJ lze vyložit dvojím způ sobem: a) příp. -ice k OJ *Trúbel(a) > Troubel(a), to z apel. trúba > trouba „R ohr“ užívaného také ve významu „hlupák“, srov. dosud mor. nář. trubela, trum bela „nešika, hlupák“ a OJ Hlúpoň, Hlúpata, k terá by s *Trúbel(a) byla synonymní. M J T. by znamenalo „ves Udí T rúbelových“ ; b) m nohem pravdě podobnější je však pojetí apelativní: M J znělo původně asi Trúbelce (srov. «04
i doklady ze 14. stol., které však na -ec neukazují jednoznačně), pL k trúbelcě, dem inut. k trúbel „nějaký druh tenké ro u ry “, srov. nč. troubel „trub kovitá část dým ky“. Pův. význam apelativního jm éna byl asi shodný s význa mem M J T roubky (v. t.). Ves leží na starém sídelním prostoru, i typ jm éna by tom u odpovídal. Doklady typu Trúbelece, gen. pl. z Trúbelec m ají sice ha nácké i > e, ale možná, že tu jde o kon tam inaci s Trúbelec (nom.) n. Trúbelce (nom. pl.), jak ukazuje zápis 1517 Trúbelcze. CV 132; Prof IV 389 (Trubějov); Jg IV 619. 1. Troubky 1 Ves 8 km zjz od Přero va. 2 1287 de Trubech, CDM IV, 250; 1348 in Trubkách, ZDO I, 20; 1359 in Trubka, CDM XV, 79; 1418 dopl. T; 1519 z Traubek, PO XI, 48; 1590 ves T raubky, ZDO XXX, 73; 1633 T raubky; 1678 T raubky; 1691 ecclesia Traubecensis, Děkan, m atrika přerovská; 1718 T raubky; 1720 T rubek; 1751 Traubek; 1846 Traubek, T roubky; 1872 Troubek, T roubky; 1881 a 1924 Troubky. 3 P. Tovačov. V 14. stol. tvrz. Far. kostel sv. M arkety. Ces. 4 Tróbke, do Tróbek, v Tróbkách, Tróbečák, tróbecké. Tróbecko ( = ka tastr). 5 Za okupace 1939—1945 překla dem něm. Róhren „trouby“. 6 Chrbov (myslivna), V Lipůvce (hájovna), Výmyslov (dvůr). 2. Troubky 1 Ves 3,5 km záp. od Zdounek, nyní část obce Troubky-Zdislavice. 2 1281 de Trubek, CDM IV, 183; 1349 in Trubca, ZDO I, 81; 1392 in Trubek, ZDO VI, 473; 1397 in villa Trubky, ZDO VI, 100; 1438 v Trubkách, PO III, 59; 1446 de Trubeck, ZDO X, 401; 1464 in villa T rubky, ZDO XI, 81; 1480 v Trubkách, PO V, 71; 1513 lidem svým trubeczkym , PO IX, 187; 1550 z Traubek, DM XI, 262; 1670 T raubky; 1718 Traubekh; 1720 T rupek; 1751 T raubky, T ru b ky; 1846 Traubek, Traub ky, též T rubky; 1872 Troubek, Troub ky ; 1881 a 1924 T roubky. 3 P. Troubky
(biskupské léno), Zdounky. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Tróbke, do Tróbek, v Tróbkách, za Tróbkama, Trubečák, trubecké. 5 M J T. má dvojí možný výklad: a) Akuz. pl. k OJ Trubka > Troubka, to dem inutivum k Trúba, Trouba <— apel. trúba „trouba, Rohr, Trom petě“, přeneseně „hlupák“ (viz Troubelice); M J by zn. „ves rodiny Troubkovy“. b) Pl. k apelat. trubka, dem inut. k stě. trúba „trou b a“. P ři tom to pojetí není zcela zřetelný původní význam. Eichler v DS 19, 53 a Górnowicz v RNMPom 104 (zde podle Trautm anna) ukazují, že jm. T. souvisí nějak s označením vody, vodního toku, břehu, snad i rostlin na břehu (asi rá kos, k terý je rourovitý, trubkovitý); podle T rautm anna je základ trob- sy nonym em k ťrbstb-. L. Hosák v ZMK VIII 214, X 220 a ve VVM XX-P 28 zjistil, že MJ Troubky leží na Mor. u starých kom unikací, usuzuje proto, že jm. znam ená místo, kde bývají napáje na koňská spřežení obchodních k ara van, kde se „voda přivádí troubkam i“. Znam enalo by tedy M J T. „napajedla“. Dávám přednost Hosákovu apelativnímu pojetí i přesto, že jeho výklad není zcela jednoznačný vzhledem k poloze jm en s tým ž základem v Polsku a NDR, kde nejsou vždy u starých kom unikací. [Hosákův výklad nejpravděpodobnější, srov. v C. Róhren/České Zleby u Volar. V. Srn.]. CV 132 (z OJ), 243 (z apel.); Prof IV 389 (obojí vý k lad ); L utterer NR 1964, 84; Schwarz VS II 113; Smilauer PST 2 184; V asm er REW III 142. Srov. M J Troubsko a P J Trubisko u Pozděchova zn. „napajedla“. T r o u b k y , původní název Štítiny n a Opavsku (v. t.). Troubsko 1 Ves 8 km zjz od Brna. 2 1237 de Trubzco, CDB III, 165; 1317 in Strucz, CDM VII, S. 237; 1349 in villa Strucz, ZDB I, 32; 1435 in Trubssko, Lechner I, 38; 1541 ve vsi Traubsku, ZDB XXVI, 72; 1544 ve vsi Traupsku, ZDB XXVI, 87; 1550 ve vsi Traup-
ssti, PB XX, 41; 1570 na Traubsstie, PB XXVI, 134; 1575 k faře traubsky, PB XXVI, 36; 1575 n a Traubsstie, PB XXVII, 61; 1576 ze vsi Traubska, PB XXVII, 121; 1611 tvrz a ves Traubsko, ZDB XXXIV, 89; 1633 Strutz, Traub sko; 1655 Strutz, ACO B 12; 1673 Traubska; 1718 S tru tz; 1720 Strutz, Troubsko; 1751 S tru tz; 1846 Strutz, Trubsko (!); 1872 Strutz, Troubsko; 1881 a 1924 Troubsko. 3 P. Troubsko a flečkovice. V 16. stol. tvrz, pak zá mek. Far. kostel P. M arie. Čes. 4 Tróbsko, do Tróbska, Tróbščák, tróbské. 5 M J: příp. -sko k apelat. trú ba > trouba, zn. „místo, kde jsou tro u by“. O význam u viz Troubky sub 5 b). V m ístě byly archeologicky zjištěny dřevěné trouby přivádějící do vsi z ne velkého rybníka vodu. V dokladech v 16. stol. se vyskytuje podoba Troubště: příp. -sko byla někdy v kancelář ském úzu nahrazována příponou -ště; srov. Blansko/Blanště. — Do němčiny přejato v podobě S trutz, jehož vztah k Troubsko není zcela jasný: počáteční Tr — něm. Str- vzniklo aglutinací čes. předložky z (srov. opačný proces u Cvrčovice/Urspitz na základě něm. předlož ky zu, ze „v, k “), koncové -tz snad zjed nodušením hláskově obtížného -sko, -bsko, rozhodně ne však tak, že něm. -tz předpokládá nějakou čes. předlohu bez -sko, jak soudí Schwarz VS II 29. CV 25, 132 (z OJ), 243 (z apelat.); Prof - ; Hosák VVM X X -P 60. 6 U bran. Veselka. P J Šibenisko (kopec), les šíp — m ísto již v 16. stol. znám é přepady loupežníků; je i n a m apě M oravy Ko menského z r. 1627; Polódělí (v. t.). Trouznice 1 Sam ota u Popic (Zno jemsko). 2 1924 a 1935 Trouznice, Traussnitzm uhle. 5 M J : substant. příp. -ica > -ice k adj. trusná „hnojná“, *Trusnice, tj. říčka poskytující takovou vodu. Srov. i M J H nojník „hnojný potok“. Něm. Traussnitzm uhle „trousnický m lýn“. CV —; Prof IV 390 (Trusnov). 605
Trpenovice 1 Splynuly s Vrahovicemi (Prostějovsko). 2 1358 de Trpinowicz, ZDO I, 551; 1371 de Trpenowicz, ZDO II, 91; 1375 Trpenowicz, CDM XI, 5; 1720 T rpinky. 4 Trpinke, trpinské (Vrahovice). 5 M J: příp. -ovice k O J Trpěn, to hypokor. podoba k složenému OJ Trpim ír, v němž kořen trp- „trpět, leiden“, o -m ir viz Miroslav. Srov. OJ Raten, Třěben, Tušen. M J T. zn. ves lidí Trpenových. Po splynutí vsi s Vrahovicem i jm éno dem inutivizováno na T rpinky; srov. SeVutice/Seloutky, Sudom ěřice/Sudom írky. CV —; P rof IV 385 (Trpěšice, T rpík); Svoboda StčO J 158; Sm ilauer PST 2 186; DS 19, 97; 20, 340. Trpíčovice 1 Zanikly jižně od Mladoňovic (Jemnicko), kde je trať Trpí čovice. 2 1500 n a ves Trpiczowicze, ZDB XVII, 51; 1519 v Trpiczowiczych, PB V llb, 97; 1530 o grunty své trpiczowske, PB XIV, 181; 1550 z Trpiczowicz, PB XX, 108; 1588 ves Trpiczowi cze, ZDB XXXI, 8 ; 1599 Trpiczowicze, ZDB XXXIII, 19; 1671 Trpicžowitz, zcela pustá ves; 1718 Trpischowitz, pus tá ves; 1751 Tržipsow itz (!), pustá ves. 5 M J : příp. -ovice k O J Trpič, to činitelské jm. k trpět „leiden“ ; srov. OJ Chlebič/MJ Chlebičov, OJ Chabič/MJ Chabičov, OJ Tovač/M J Tovačov. Zn. ves lidí Trpičových. CV —; Prof —; Svoboda StčO J 140; Nekuda 146. Trpín 1 Víska 8 km vsv od Jevíčka, pak osada, nyní část obce Kladky. 2 1846 Trpin, Trpjn; 1872 Trpin, Trpín; 1881 a 1924 Trpín. 3 P. Kladky. Zalo žen kolem r. 1780. Ces. 4 Trpin, na Trpin, na Trpině, Trpňák, trpské (Palonín). 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Trpa, to buď hypokor. zkratka k O J Trpim ír, o němž viz Trpenovice, nebo staré jednoduché O J odvozené ze slovesa trp ět „leiden“, srov. OJ Bublá/ bublat, Srša/sršet. U osady ta k pozdě založené však překvapuje, že užito p ří pony -27i. Očekávali bychom buď typ OJ = MJ, nebo spíše příp. -ov, -ovice. 606
Je tedy možné, že ves dostala jm éno přenesením nebo použitím staršího (po místního) jm éna Trpín. Tento typ jm en je v hornatějším okolí Konice a Jevíčka doložen pro období počátků středověké kolonizace. CV 266 (bez); Prof IV 385; Svoboda StčOJ 126; DS 20, 340. T r p i n k y , viz Trpenovice. Trstěnice 1 Ves 11 km jz od M orav ského Krum lova. 2 1247 de Stehenitz, CDM II, 93; 1254 in Stihniz, CDM III, 202; 1255 de Stiniz, CDM III, 223; 1349 in villa Styhnicz, ZDB I, 118; 1353 in Trzstyenicz, ZDB II, 89; 1353 in Trstyenycze, ZDB III, 9; 1356 in Stignicz, ZDB III, 138; 1365 in Trsczienicz, ZDB IV, 251; 1373 de T rztyennycze, ZDB VI, 56; 1383 de Stihnicz, CDM XI, 252; 1385 de Stichnicz, ZDB VII, 361; 1386 super municione Trztyenycz, ZDB VII, 417; 1528 k faře m ej trztieniczke, PB XIV, 49; 1529 fa rá ř trztieniczky, Ruk. arch. města B rna č. 1214, 34; 1551 na Trstenicij, PB XX, 188; 1561 tvrz a ves Trztieniczy (4. p.), ZDB XXVIII, 42; 1588 ves Trztieniczi (4. p.), ZDB XXXI, 4; 1592 ze vsi Tržtienicze, PB XXXI, 58; 1596 n a Tržtieniczij, PB XXXI, 458; 1606 novokřtěnce barvíře z Tržtienicze, PB XXXIII, 348; 1671 Stignicz; 1718, 1720 a 1751 Stignitz; 1846 Stignitz, Křtěnice, kdysi Třtěnice; 1872 Stiegnitz, Křtěnice; 1881 Třtěnice; 1893 Stiegnitz, Křtěnice, též Třtěnice; 1924 Trstěnice, dříve K řtěnice též Třtěnice. 3 P. Viš ňové. V 16. stol. tvrz; far. kostel sv. G otharta (již 1278). V 16. stol. obec novokřtěnců. Ces. 4 Ta K řtěnca, do Křtěnce, ve K řtěnce/-ci, K řtěňák, křtěnské. Ten Křtěnéc (!) (Hor. Dunaj ovice). V m ístě hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i > e. Něm. Stínets. 5 M J: substant. příp. -ice < -ica k adj. trsténá •<— tn s tb n - k t n s t b „třtina, Schilf“ ; zn. voda, říčka tekoucí třtinou, rákosím, pak ves u takové říčky založená. Do němčiny přejato s rozložením obtížné konsonantické skupiny in T rstěn in
der Sten-, Stin- (stč. ě často substituo in Trissicz, ZDO I, 810; 1376 in villa váno jako i). Tato slabika, v němčině Tyrsicz, ZDO III, 151; 1407 municionem přizvučná, rozšířena na dom něle spisov Trssicz, ZDO VII, 337; 1437 villam nou podobu Stehen-, Stiegnitz. Zákla Trssicze, ZDO X, 102; 1438 v Trssiczich, dem něm. Stiegnitz je tedy čes. před PO III, 67; 1447 zboží trssiczke, PO III, 107; 1463 na tvrz Trssicze, PO IV, 27; loha Trštěnice, nikoli nějaké M J odvo 1473 de Trssicz, Lechner I, 89; 1481 zené z OJ *Zdicha, ja k soudil Schwarz z Trssycz, PO V, 144; 1502 se vsí Trs298. K všeslovanském u oblíbeném u topo- syczemi, ZDO XVI, 47; 1505 v Trssinym. základu trbst-, k terý se na Mor. cziech, PO VIII, 12; 1510 na m ostě trsa ve Slez. často vyskytuje v pom ístních siczkem , PO VIII, 241; 1517 tvrz Trssi jm énech a k terý se ještě opakuje v MJ cze se vsí Trssiczemi, ZDO XVIII, 12; 1538 m lýn svuoj trssyczkey, PO XVII, Třešť, Třeštíce, Třeština, Třinec, Třesné a Střen, bohatá literatura. CV 244; 252; 1561 z pivovaru m ého trssiczkelio, PO XXIII, 185; 1588 z m ěstečka Trs Prof IV 386-387; Bezlaj II 227; Bořek ZNT 246; Rospond RKJ-W roclaw II 56; sycz, PO XXXI, 579; 1594 na TrssycSchwarz 298 a VS II 135, 139 (zde zych, PO XXXIII, 185; 1595 z m ěstečka k trst); Sm ilauer PST 2 184 a Vodopis Trssicz, PO XXXIII, 238; 1633 Ter471; Vasm er REW III 141; DS 19, 66 schitz; 1640 z m ěstečka Strssicz, Matr. až 67; ZMK IV 220. 6 K arolín (dvůr), v Lipníku n. Bečvou; 1673 Terschitz; P ustý zámek (myslivna). 1691 oppidum Trschicz . . . parochia Tršaly 1 Zanikly severně od Rikovic Trschicensis, Děkan, m atrik a lipnická; (Přerovsko), kde je trať Tršály a Tršá1718 Trtschitz; 1720 a 1751 Trschitz; lek. 2 1131 Tersaleh, CDB I, 115; 1371 1846 Trschitz, Trssice; 1872 Teschitz, in villa Tyrschaly, ZDO II, 76; 1436 Těšice (omyl!); 1881 Tršice; 1883 Tr in Drssal, ZDO X, 163; 1437 Trssaly, schitz, Tršice; 1924 Tršice. 3 P. Tršice. PO III. 24; 1499 ves pustou řečenou R. 1525 povýšeny na městečko. V 15. Trssaly, ZDO XVI, 27. 3 R. 1491 částeč stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel Naroz. ně zatopeny rybníkem , 1499 pusté. P. M arie. Ces. 5 M J akuz. pl. p atrně k O J *Tršal, 4 Tršece, do Tršec, Tršečák, tršecké. to z Z-ového participia slovesa *tršati 6 Dolní m lýn, P rostřední mlýn. 2. Tršice 1 Zanikly u Mešovic, (Jem „spěchati drobným i krůčky“, jež snad nicko), p atrn ě v místech, kde byl pak expres, variantou k trsati, trtati, které í-ové intenzívum ke kořeni slovesa dří- dvůr Tůrkitzhof a trať Túrkitzfelder. ti: *dbr-ta-ti. O J *Tršal by bylo po 2 1501 v Trsycziech, ZDB XVII, 53. někud hanlivým synonym em k Běhal, 5 M J : příp. -ice k OJ Trch, Trš, ta Lítal, Pospíchal (asi tolik, co Šoural). hypokor. podobam i některého OJ počí MJ Tršaly by pak zn. „ves rodiny T rnajícího na Tr- (Trpim ír, Trpěn, Trpíč šalovy“. — Na pozadí pol. M J Tarchaly apod., o nichž viz příslušná M J); srov. OJ Raš, Vlaš, Zeš a MJ Rašov, Zešov. na Velkopolsku by bylo možno vyjít z trch-alr, k *trch-ati, psi. trch-ěti, stč. Zn. ves lidí Trchových, Tršových. Při *tršati, pol. nář. tarchač „vléci, schlep výkladu OJ lze však v y jít i z trš-, pen“. Viz i Tršice. CV —; Prof —; Svo o němž viz Tršaly. CV 132 (z OJ T rs+ jb k trs- „kořen, trs “); Prof IV 386 boda StčOJ 169 (o — aZ); N ekuda 35; Machek ES 2 654. (Trsice), 387 (Tršín); Svoboda StčOJ 1. Tršice 1 Městys 11,5 km záp. od 149. Lipníka nad Bečvou. 2 1282 de Trssicz, T r u p š í n, viz Strupšín. CDM IV, 207; 1360 in Tirscicz, ZDO I, T r ú b e n z, viz Břevenec. Trusovice 1 Ves 8 km ssv od Olo 775; 1365 de Trssicz, ZDO I, 803; 1365 607
mouce, nyní (od 1960) m ístní část obce Bohuňovice. 2 1360 in Trussouicz, ZDO I, 696; 1370 in Trussowitz, CDM X, 81; 1513 v Trusowiczych, PO IX, 170; 1562 Trusovci ( = lidé z T.), LSA 113; 1673 Trossowitz; 1718 T rusow itz; 1720 Drussow itz; 1751 T rusow itz; 1846 Trusowitz, Trusowice; 1872 Trussowitz, Trusovice; 1881 Drosnovice (Trusovice); 1924 Tru sovice. 3 P. olomoucké kapituly. R. 1785 parcelován dvůr. Čes. V 17. stol. byly Trusovice německé. 4 Trosovice, do Trosovic, trosovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Trus -e- apel. trus „špína, výkaly, hnůj, D reck“ ; zn. ves lidí Trasových. CV 19, 132; Prof IV 390 (Traskov, -ovice, Trasnov); Svo boda StčO J 199. Trutm anice 1 Zanikly u Velkých Pavlovic (Hustopečsko) v tra ti Kostelík. 2 1330 in m aiori villa, que Trautm anns dorf v u lg ariter nuncupatur, CDM VI. 395; 1349 in T rum m anycz (!), ZDO I, 146; 1355 in Truthm anycz, ZDO I, 337; 1360 in villa Trutm anicz, ZDO I, 695; 1397 in villa . . . Trutm anycz, ZDO VI, 515; 1529 rybníkem svým tru tm a n skym topí na g ra n ty mé pawlowske, PB XIV, 142; 1595 z hory T rkm anske, ZDB XXXI, 172; 1924 T rkm anský Dvůr, T rkm anský M lýn. 3 Ves zanikla v d ru hé polovině 15. stol. Zaniklou ves T ra tmanice, k terá vznikla kolonizací, připo míná d v ů r Trkm anec, trať Velká a Malá trkm anská na k atastru Pavlovic, T rkm anská hora a T rkm anský m lýn na k atastru R akvic a potok Trkm anka. 4 Trkm anec, na Trkm anec, Trkm aňák/Trkm anščák, trkm anský. 5 MJ bylo pův. něm ecké: Trautm annsdorf „ves T rautm annova“ k OJ Trutm ann, Trautm ann, složenému ze sthn. tru t„rozm ilý“ a -m an „muž“. Do češtiny přejato s analog, příp. -ice: Trutm a nice. Po zániku vsi upraveno jm éno na Trtm anice, Trtm anec s disimilací T rkmanice, Trkm anec. CV —; Prof IV 391 (Tratm aň); N ekuda 140; Schwarz VS II 48; Hosák SKDÚ 23. 608
Trutm aničky 1 Zanikly jz od Troskotovic (Fohořelicko). 2 1365 in parwo Trutm aniczky, ZDB IV, 341; 1376 in villa Trutm anicz, ZDB VI, 447; 1881 T rutm anský dvůr. 3 Zanikly kolem r. 1400. 5 M J : dem inutivum na rozdíl od blízkých T rutm anic (v. t.). 1. Třanovice, Dolní 1 Ves 7,5 km zjz od Českého Těšína, nyní část obce T řa novice. A 2. Třanovice, H orní 1 Ves 7,5 km jz od Českého Těšína, nyní část obce T řa novice. 2 1431 dopl. T; 1443 de Trzenkow itz, P P ; 1523 Trzankowicze, sbírka pergam. listin v archívu v Pol. Těšíně; 1556 z Střánkovic, Listinář č. 538; 1560 z Třánkovic, Listinář č. 549; 1561 a 1562 z Třenkovic, L istinář; 1566 z Střenkovic, Listinář č. 589; 1568 dopl. T; 1609 z Třánkovic, K opiář; 1613 z Třenkovic, Kopiář; 1632 Třenovice, K opiář; 1634, 1684 dopl. T; 1688 in pago Trzanowitz, VB 569; 1720 Nieder, Ober Trzanowitz; 1736 Nieder-, O ber-Trzanow itz; 1808 Nieder-, O ber-Trzenowitz; 1850 dopl. T; 1881 a 1885 Dolní, Horní Třanovice; 1894 Nieder-, Ober-Trzanowitz, Dolní a Horní Třanovice; 1924 Dolní a Horní Třanovice, Dolně a G óm e Trzanowice. 3 P. Dolní Třanovice a H orní Třanovice. Čes. a pol. 4 Třanovice/Střanovice, do T-/Střanovic, t-lstřanovslťi. 5 Původně Třenkovice: příp. -ovice k O J Třenek, to buď dem inutivum k O J Třen (<— p art. perf. pass. k třieti „tříti, reiben“, srov. OJ Sebran-ek), nebo dom ácká zk ratk a ně kterého složeného OJ s počátečním Tře(Třebohost, Třebovít, Třebom ysl apod., srov. Zdeslav/Zden Zdenek, Střeslav /Střenek); zn. ves lidí Třenkových. S nář. dispalatalizací ě > ’a Třěnkovice > Třankovice, Třanovice. Podoba Třa novice ustálena až od 18. stol. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 34; Šrám ek Soustava 379 a 384. Třebařov 1 M ěstys 8,5 km ssv od Moravské Třebové. 2 1267 in T rivem s-
dorf, CDM III, 392; 1305 Tribesdorf, ZDB IV, 225; 1398 Trzebowarow, ZDO VI, 740 ( = ZDB VIII, 220; AC XIV 358); 1406 Triberdarff, ZDVGMS 1938, 78; 1440 de Trsebowarow, Triebendorf, ZDVGMS 1938, 129; 1464 m ediam Vil iam Trzebowaru (!); ZDO XI, 61; 1464 Trzebowarow, ZDO XI, 34; 1672 Tribendorff, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1677 T riebensdorjf; 1718 Gros seith Treibendorff; 1751 Gross Seitentriebendorf; 1846 Gross Triebendorf; 1872 Gross T riebendorf; 1881 V. Třebovárov; 1924 Třebařov, Triebendorf, dří ve t. Třebovářov. 3 P. Zábřeh. Po r. 1846 povýšen na městys. Far. kostel sv. Trojice. Něm. 4 Třebářov, do Třebářova, Třebářovák, třebářovské. Něm. Traim dorf. 5 V u rb áři zábřežském ze 16. stol. (rkp. fondy ve StA v Opavě) rozlišován do Bílé hory V elký a M alý Třebovářov, něm. Grosse u. Kleine Seite (srov. zde 1718 a 1751). Třebařov, Malý 1 Dříve (v 16. stol.) sam ostatná obec, nyní m ístní část obce Třebařov. 2 1602 K leinseith Treúbendorff, CDM IV, 46 (Nová sb.); 1751 Klein Seitentriebendorf; 1846 K lein Trieben dorf, M alý Trebarow; 1872 Klein Trie bendorf, M alý Třebářov; 1881 M. Třebovárovek. 3 P. Zábřeh. 5 Od sousedního Třebařova odlišen přívlastky Malý, K lein, r. 1881 i zdrobnělým Třebovárovek. 0 Pokládám e za správný výklad Schw arzův 341 a VS II 255: Trivernsdorf zn. „ves lidí z Tře bové“, k něm. Trebow er „jsoucí z Tře bové" (tj. M oravské Tř., jejíž nejstarší doklad je Trebow). Zkrácením pak Tri besdorf, Triberdorf, Tribersdorf apod. Českým protějškem tohoto něm. obyvatelského jm . Trebow er je Třebovář „Třebovan", odtud 1398—1464 Třebovařov, vnitřním krácením pak Třeba řov. Vznik obyvatel, jm. Třebovář není nemožný, srov. stč. Frybergář „z Frýdberku, F riedberger“ (v retrográd. re j stříku k Stč. slovníku, rkp. v Ú stavu
pro jaz. český ČSAV) a dosud živé nář. Jedelář „obyvatel Jed lí“, Samotinář „. . . Sam otina" apod., jejichž areál roz šíření zabírá i M oravskotřebovsko (Šrá mek JS X 158, 161). J e tedy M J T. od razem kolonizační činnosti vycházející z Mor. Třebové. N aproti tom u CV 31 vykládají z „pů vodu apellativního“ skrze něm. O J Triber „tříbič“, dovolávajíce se něm. rych tářů z 13. stol. a něm. lánové vým ěry v T. Avšak jednak substituce b/w uka zuje spíše n a dvoujazyčné prostředí (záměna b/w je v něm čině sam é neob vyklá), jednak není něm. OJ Triber čes. Třebík apod. doloženo. Spojení s apel. významem „tříbit“ je velmi vzdálené, a to jen skrze obyvatel, jm. Tribower nebo M J Trebow, v nichž však p ři přejím ání do něm činy nehrálo žádnou úlohu. Třebčín 1 Ves 8,5 km sev. od Prostě jova. 2 1131 Trebsine, CDB I, 115; 1281 in Trepsin, CDM III, 179; 1296 Trsebschyn, CDM V, 54; 1389 de Trzepsin, K P I, 6 ; 1540 lidí třebšínských . . . v Třebšíně, LSA 100; 1655 dědiny Třebšína, LSA 121; 1672 ex pago Tžepschin, Děkan, m atrika prostějovská; 1676 Tržepcžin; 1718 Tržeptžcin; 1720 Trepschin; 1751 Tržepschein; 1846 Třepschein; Třepčjn; 1872Trzeptschein, Třepčín; 1881 Třebčín; 1893 Třeptschein, Třebčín; 1924 Třebčín. 3 P. Čelechovice. Čes. 4 Třebčén, do Třebčéna, Třebečák, třebeeké. Arch. Střebčén. 5 M J : původ ně Třebčín, to p ři vlast. příp. -ín k OJ Třěbsa n. Třěbša, hypokor. podobám některého ze složených OJ s kom ponen tem Třeb -e- třěb-, stsl. třeba „vhod nost, potřeba, oběť“, např. Třebohost, Třebomysl, Třeborad, Třebovít, odliš ným od třiebit „tříbit, roden, lichten“. Oba význam y se vyskytují ja k v antroponymii, ta k v toponym ii, počaly se mást, a nedají se proto bezpečně vždy od sebe odlišit. K tvoření O J Třebsa srov. Bojslav/Bofsa, Bořihněv/Hněvsa. 609
MJ Třehšín upraveno nář. zm ěnou pší > pčí na Třebčín, psáno též Třepčín; srov. lepší/lepčí a M J Nelepeč. K po čátečním u T ř- přidáno ve staré češt. a v nář. často s-: Třebčín/Střebčén, srov. třešně[střešně, třemcha!střemcha, Třebovice/ Střebovice, Třebová/Střeho vá. Do něm činy přejato s -ín/-ein, které bylo přízvučné a což je n a střed. Mo ravě časté; srov. M ajetín/M ojetein, Pivín/1356 Pyw ein, H něvotín/Nebotein. O oblíbeném všeslovanském toponym. základu třeb- hojná literatura. CV 132 (z O J Třěb-ka); Prof IV 353-369 (Třebáň, Třebanice, Třebčice . . . Třebsín); Svoboda StčOJ 89, 154; Bezlaj II 269; D uridanov Slavist. sb. I Sofie 1958, 218; R. Fischer BN 1, 126; Fischer Eichler OSG II 13; Eichler Slavia 1964. 166, 245 a FINDel 36; G ebauer HM I 488; Schw arz NOB 209; Sm ilauer Vodopis 477 a PST 2 180; Utěšený OSG III 201; DS 13, 206; 15, 76; 19, 133; 20; 346; 22, 34 a 97. Třebelovice 1 Ves 7 km vých. od Jemnice. 2 1365 Trziebolowicz, ZDB VI, 305; 1417 villam Trzebelowicz, ZDB XI, 375; 1510 do Trzebelowicz, PB V llb, 58; 1514 z Trzebolowicz, PB XI, 120; 1522 z Trzebelowicz, PB Vllb, 118; 1535 v Trzebelowiczjch, PB XV, 288; 1572 ze vsi Trzebelowicz, PB XXVI, 279; 1576 desátek tržebelow sky, PB XXVII, 146; 1581 poddaným trzebelow skeym , PB XXIX, 275; 1593 ze vsi Trziebelowicz, PB XXXI, 182; 1609 Trzebelowicze, ZDB XXXIV, 27; 1633 Trzebolowitz (!); 1671 a 1718 T rzebelow itz; 1751 Stržebelowitz; 1846 Třebelowitz; 1872 Třebelowitz, Třebolowice (!); 1881 Třebe lovice; 1885 Třebelow itz, Třebelovice; 1924 Třebelovice. 3 P. Jem nice. Ces. 4 Třebelovjyce, do Třebelovjyc, Třebelák, třebelovckyj/(arch.) třebelckyj. Třeblovjyce, Třeblák/Třeblačka, třeblck y j (Mladoňovice). Viz též Utěšený Nář. přech. pásu 178. 5 M J: příp. -ovice k OJ, k teré ve starších dokladech ko lísá mezi podobou Třebol a Třebel (to 610
častější). Obě O J jsou hypokor. podo bami к některém u ze složených OJ s kom ponentem Třeb-, o němž viz Třeb čín. Zn. ves lidí Třebolových, Třebelových. Kolísání vokalické řady pozoru jem e i u jm. sousedních Mladoňovic: Mladěnovice, Mladenovice, Mladoněvice apod. CV 131; P rof IV 356 (TřebeUce); Svoboda StčOJ 169; DS 13, 205; Schwarz VS II 139. 6 Na Vráži (mys li vna). P J Lovjatice (v. Lovětice). Část Hulyca. Třebenice 1 Ves 7 km ssz od H roto vic. 2 1615 ves Trebenicze, ZDB XXXIV, 133; 1672 Tržebenitz; 1718 a 1751 Tržebenitz; 1846 Střebenitz, Střebenice; 1872 Strzebenitz, Střebenice; 1881 Třebenice; 1924 Třebenice, dříve Střebenice. 3 P. Dalešice. Ves se skládá z dvou částí od sebe vzdálených. Ces. 4 Střebenice, do Střebenic, Střebeňák, střebenické. 5 M J : příp. -ice к O J Třěben > Třeben, to hypokor. podoba к některém u ze složených OJ s kompo nentem třeb-, o nichž viz Třebčín; tam též o počátečním Stř-. Zn. ves Udí Třebenových. M J p atří do výrazné skupiny MJ s -nice na jihozáp. Moravě a je jistě starší než je doloženo v zápisech. CV 131; Prof IV 356; Svoboda StčO J (o -en, OJ Třeben nem á); NR V 219. 6 Třebenický mlýn, Na hospodách. 1. Třebětice 1 Ves 4,5 km zjz od Ho lešova. 2 1339 Trebeticz, CDM VII, 245; 1408 v Třeběticích, K P I, 305; 1446 de villa Trebetitz, Lechner I, 55; 1464 drží lúku třebětskú, K P V, 403; 1481 z Střebětic, LSA 578; 1512 do Trzebieticz, PO IX, 31; 1532 n a vsi Trzebieticzych, PO XV, 228; 1543 n a ves Trzebieticzy, DM VII, 26; 1554 na ves a dvuor Trziebieticze, DM VII, 52; 1718 Tržebetitz; 1720 Trzebotitz (!); 1751 Stržebetitz; 1846 Střebietitz, Střebetice; 1872 Strzebetitz, Třebetice; 1881 Třebětice; 1893 Střebetitz, Střebětice; 1924 Třebětice, dříve Střebětice. 3 P. Kurovice. Far. kostel sv. Vendelína. Ces. 4 Střebětice, do Střebětic, к Střebě-
ticám, v Střeběticách, za Střeběticama, ha Drvalovic, č. 3609, f. 4; 1618 ouřadu Střeběčák, střeběcké; nověji Třebětice tržebitinskem u, tam že 6 ; 1673 ex Strzebietin, M atrika ve Svitávce; 1674 Trže.. . ; Střeběták (V šetuly); Střeběcko betin; 1718 Stržebetein; 1720 Cžebetin (= katastr); Střebitice, Střebičák (Chrášťany). 6 Osada Alexovice (do (!); 1751 Stržebetin; 1846 Střebetin,T řeAlexovic, A lexovják, alexovské), 1881 betjn; kdysi Třebietjn; 1872 Stržebetin, Mexovice; sam ota Mansko (v. t.), K a- Třebětín; 1881 Třebětín; 1885 Strzebemenečký mlýn, V ajsarův mlýn, Velc- tin, Střebětin; 1893 Střebětin, Střebělovy samoty. P J: Újezd, Kráčiny, P an tín; 1924 Třebětín, dříve Střebětin. 3 P. čava, Probicka (pit., viz Probice), Zdra- Letovice. Ves splynula r. 1960 s Letovicemi. Ces. žilovska (pit., viz Zdražilovice). 2. Třebětice 1 Ves 5 km sz od Jem 4 Střebětin, do Střebětina, Střebětinice. 2 1356 de Trebyeticz, in Trziebie- ňák, střeběcké/střebětinskě. 2. T řebětín 1 Zanikl u Chlébského ticz, ZDB III, 155; 1375 dicte ville Trena Tišnovsku. 2 1385 villam desertam betitz, CDM XI, 3; 1464 in villa TrzeTrzeweczin, ZDB VII, 289. bieticze, ZDB XIII, 65; 1610 ves Třebe5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Třětice, ZDB XXXIV, 45 ed.; 1678 a 1718 Tržebetitz; 1720 a 1751 Trebetitz; 1846 b’ata, o němž viz Třebětice. CV 132; Prof IV 358; Skutil MSB1 79. Třebetitz, Třebětice; 1872 Trebetitz, Třebetice; 1881 a 1924 Třebětice. 3 P. Třebíč 1 Město v Jihlavsku. 2 1104 Dačice. V 16. stol. tvrz. Ces. in m edia silva Trebecensi (středověké 4 Třebetice, do Třebetic, Třebečák/ falzum), CMM 1911, 197; 1160 abbatis Třebčák, třebeckyj; (arch.) Střebetice de Trebeith, CDB I, 208; 1174 abbas de . . . V m ístě nářečí jem nického typu. 5 Trebeic, CDB I, 270; 1201 abbas de M J: příp. -ice k O J Třěb’ata ( T řěběta s ’a > ě provedeným becensis, CDB II. 288; 1228 abbas Treve spojení s -ice (Třěb’atice —*■ Třěběbecensis, CDB II, 320; 1240 abbas Tretice -> Třebetice). Zn. ves lidí Třebabicensis, CDM III, 314; 1243 abbas Tretových, Třebetových. OJ T. je hypokor. becensis, CDB IV, 18; 1255 in claustro podoba některého ze složených OJ Trebez, CDM V, 27 S.; 1255 abbas Tres kom ponentem třěb-, o němž viz Třebbecensis, CDM III, 220; 1257 ecclesiae čín; tam i o počátečním Střeb-. Srov. Trebetschensis, CDM VII, 113 S.; 1277 OJ Božata/M J Božetice, Slav’ata/MJ in Trebicz, CDM IV, 142; 1335 in Trebicz, CDM VII, 79; 1342 in Trebitsch Slavětice. Obě M J T. p atří do výrazné skupiny jm en s -tice, a to 1. T. v pro . . . m onasterii Trebecensis, CDM VII, storu K rom ěříž —Bystřice p. Host., 2. 411; 1356 in Trebic, Reg. VI, 320; 1356 T. na jihozáp. Moravě. Nář. Třebetice civitatis Trebicensis, Reg. VI, 320; 1371 u 2 . T. odráží ztrá tu staré m ěkkosti re t- monasterio Trebicensi, CDM X, 108; nice před ? > ’a, srov. i M J Lovětín/ 1404 civitatis Trebicensis, CDM XIII, Lovetín. CV 132; P rof IV 358 (Třebě- 348; 1412 klášteru Trzebiczkem u, KP tín); Svoboda StčOJ 165; Schwarz VS II, 173; 1451 de Trzebicz, Monum. Univ. II 139; U těšený Nář. přech. pásu 185; Pragensis I, 45; 1468 zu Trebicz, Neu DS 20, 345. m ann Nové pram eny 147; 1506 Trebi 1. T řebětín 1 Ves 9,5 km sz od Bos censis, Monum. Univ. Pragensis I, 213; kovic, nyní část obce Letovice. 2 1418 1551 fa ráři Trzebiczsstij . .. fa ráři Trze in Trzebetyn, ZDO IX, 356; 1481 v Trzebiczkem u, PB XX, 148; 1556 panství bietinie, PB V, 19; 1494 ve vsi Třebě- Trzebiczkeho . . . klášter Trzebicz s Podtíně, LSA 230; 1542 ves Trzebietin, ZDO klassterzym , ZDB XXVII, 17; 1557 kláš XXV, 51; 1597 do Trzebetina, Poz. kni tera Trzebiczkeho, PB XXII, 33; 1558 611
město Trzebicz, ZDB XXVIII, 4; 1571 na Trzebycžy, PB XXVI, 198; 1576 z m ěsta Trzebicze, PB XXVII, 136; 1606 zámek Trzebicz, PB XXXIII, 341; 1664 S tadt Tróbitsch, CMM 1971, 305; 1678, 1718, 1720 a 1751 Trebitsch; 1846 Trebitsch, Třébjč, lat. T rebitium ; 1872 Tre bitsch, Třebíč; 1881 a 1924 Třebíč. 3 P. Třebíč. B enediktinský klášter P. Marie založen 1104; definitivně zanikl v pol. 16. stol. Město se připom íná 1277. Býv. klášterní kostel sv. Prokopa (pův. P. Marie), far. kostel sv. M artina, kostel sv. Trojice, zámek. R. 1684 založen ka pucínský klášter. S tará velká žid. obec, v 16. stol. význ. b ratrsk á obec. Na konci 18. stol. zal. továrna na kůže. Čes. 4 Třebič (fem.), do Třebíče, v Třebíči, za Třebíči/(ojed., u st. gen.) Třebičó, Třebičák, třebickej/(ojed. -é). V okolí m ěsta v hanáckém nářečí Střebič (fem.). Na vých. a střed. M oravě Třebič, Tře bíč (m askul .)/Střeb-, do S-/Třebiča, v S-/Třebiču/-o, za S-/Třebičem . H rani ce fem./mask. shodná se jm. Olomouc (v. t.) a Telč. Obyvatelské jm. po celé Moravě jen Třebičák (i v oblasti s -an, -jan), krom ě ojedinělých zápisů Třebíčan od Val. K lobouk a Uh. Brodu. Viz též U těšený Nář. přech. pásu 210. 5 MJ znělo původně Třebeč, tak zapisováno soustavně 1104—1257, naposledy 1347. Od pol. 13. stol. pak Třebič, Třebíč (po prvé 1240, od 1240 a 1335 vždy). — Vět šina dosavadních výkladů pojímá jm. Třebíč jak o posesívní: přivlast. příp. jfc k OJ Třebek, to hypokor. podoba k ně kterém u ze složených OJ s kom ponen tem třěb-, o němž viz Třebčín (tam i o nář. Střeb-): MJ Třebeč, k němuž adj. třebečský, zjednodušením třebecký, jak často v dokladech; srov. Teleč —► Telč, adj. telečský, telecký. V podhůří Ceskomor. vrchoviny leží pruh poses. míst. jm en s -ek, -ec + -jb (např. Jeneč, Běleč, Telč), jm. Třebeč se tak dobře typem tvoření i polohou mezi ně hodí. Nejasný však zůstává přechod Třebeč/ Třebíč; nejspíše mohlo -ič vzniknout při 612
morfologickém vyrovnání nepřím ých pádů Třebeč, do Třebče, v Třebči -*■ nom. *Třebč (jako Teleč —>• Telč, Jeneč -> nář. Jenč, Běleč —>■ nář. B&lč) a „vokalizací“ Třebič. Doklady pro ten to p ře chod však nebyly dosud zjištěny. Toto pojetí je však vzhledem k častém u vý skytu morfolog. vyrovnání jm en v ná řečí velmi pravděpodobné. Byly podány i výklady apelativní: Šm ilauer Vodopis 477 srovnáním s MJ Třebová, T řebůvka (v. t.) a Rospond Slavia 1960, 287 vycházejí z pův. -ič (Třebič), které je „geografické“ jako v M J sloven. Holič „holina“, srb. Golič, ukr. Modryč, pol. Wišnicz. Všechny sta ré doklady našeho jm éna však m ají -eč. K apelat. výkladu by bylo možno se podle našeho m ínění přiklonit tehdy, je-li Třebeč <— *třěbež „vytříbený, vy m ýcený les“ (srov. rus. térež, k tvoření čes. krád-ež, rus. rub-éž). Takové -eá by se jistě v nej starších dokladech odra zilo odpovídající grafikou, a to i proto, že apelat. význam by byl v počátcích existence jm éna zřetelný (jen 1255 Trebez by na -ež m ohlo ukazovat), avšak v dokladech je vždy psáno -c, -ch, -tsch. Také něm. 1160 Trebeitsch a 1174 Trebeic ukazuje n a substituci -eč/-eič s vlo ženým i, j po e (srov. Maříž/Mareitz, M oravany/M orbeins). Zůstávám e proto při výkladu z O J Třebek + -jb. — Vel mi rozšířený je v okolí Třebíče lid. vý klad: pán, dotazuje se, proč sluha nepráská do koní, dostane odpověď: „Pro tože tře bič.“ CV 41, 132; Prof IV 354; Svoboda StčOJ 135; Bezlaj II 269; Dvorský VM -Třebíč 45 (pozn.); Hosák VVM X X -P 8 ; G. Chaloupka K počát kům m ěsta T., CMM 81, 158; Schwarz 335 (z O J Třebík) a VS II 76; Trávní ček HM 341; DS 15, 76; NR V 219. 6 Předm ěstí: Stařečka, Horka, Domky, Jejkov, Podklášteří, Židovské město, Nové Dvory, Nové Město, Borovina (v. t.). Sam oty: Hluchý m lýn, Janův mlýn, Brázdová cihelna, Svobodova ci helna.
T ř e b l o v i c e , viz Čeblovice, viz Třebelovice. Třebochovice 1 Zanikly někde na zá padní Moravě. 2 Trebonchovici, CDB I. 326. 5 Z jediného dokladu nelze bezpečně stanovit výchozí podobu jm éna. Nej pravděpodobněji zněla asi Třeboňkovice: příp. -ovice к OJ Třeboněk, Třeboňka, k terá zdrobnělé hypokor. podoby к OJ Třeboň, to hypokor. podoba к Třebomysl, Třeborad apod. MJ p atří к ty pu „Dobročkovice“, k terý je rozšířen na jihozáp. a částečně i na střed, a již. Moravě. M J T. by znam enalo „ves lidí Třeboňkových“. Třebochyně 1 Zaniklá ves, k terá le žela na panství úsovském při potoku tekoucím od Mladoňova. 2 1457 Třebochně . . . do Třebochně, Hrubý, Sev. Morava 187—188 podle u rb á řů panství úsovského; 1555 les na m ístě pusté vsi Třebochyně, PO XXI, 174; 1588 na Třebochyni, pusté vsi . . . pustá ves Třebo chyně, Úsovský urbář. 5 M J : přivlast. příp. -yn ě к OJ Třeboch, to hypokor. podoba к některém u ze složených OJ s kom ponentem třěb-, o nichž viz Třebčín. Srov. Cech-yně, Cek-yně, Chrop-yně. ČV —; Prof —; Svoboda StčO J 148; Březina Zábřežsko 436; Nekuda 75. Třebom 1 Ves 15,5 km sv od Opavy; Sl. 2 1349 Tryboum , Cas. Slez. Mus. 1963, 34; 1377 m ít Treboum, Gr-M II, 488; 1429 dopl. T; 1451 z Strzebom ie, K apras II 63; 1473 ves Trzebom, Kapras II 87; 1565 ves Třeboň, ZDOp 217, ed .; 1567 ves Trzebom, ZDOp VII, 19; 1580 ves Trzebom, ZDOp VII, 48; 1583 ves Třeboň, ZDOp 217, e d .; 1607, 1608, 1611 dopl. T; 1655 parochus in Trim b. ACO В 12; 1704 dopl. T; 1736 Thróm; 1830 Tróm, Strzeboň, Knie;1837 Thróm, Catal. cleri; 1870 Thróm, Třeboň, Catal. cleri; 1881 Třeboň; 1885 Třeboň, Throem ium , Catal. cleri; 1910 Thróm , Třeboň, správně Třebom ; 1924 Třebom, Thróm. 3 P. Hradčánky. F ara zanikla za třice
tileté války. Něm. Po r. 1945 osídlena reem igranty z Volyně a z blízkého oko lí. Ves za války v r. 1945 tém ěř zni čena. 4 Ten Střebom , do Střebom ja, ve Střebom ju, za Střebom jem , Střebom jan, střebom sky. Ojediněle na Hlučínsku: To Střebom o, ve Střebom u, za Střebom em (analogie podle m ístního přechodu M J typu Benešov —v Benešo vo, Svinov —>- Svinovo; srov. i Březová -->• Březovo). Střebuň, do Střebuňa, Střebuňak, v pl. Střebuňscy, střebuňsky (Petrašín, Polsko 1967). Něm. Trlm (1968 v Hlučíně), Tríem. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Třěbom, to z part. praes. pass. k třěbiti, „tříbit, lichten“, srov. Heci/O J Řěhom, střieci/O J Střěhom . OJ Třěbom mohlo také vzniknout krácením OJ Třebomysl, srov. R atim ír — Ratim, Tuchom ysl -> Tuchom , v nichž -om není sufixální. O třěb- a počátečním Střeb- viz Třebčín. — N eproduktivnost archaického -om vyvolala zm ěnu jm éna na Třeboun, Třebouň, Třeboň (srov. Toužim /Toužín). Do něm činy přejato již 1377 Treboum, později se substitucí ě, e i a se splynutím obou retnic b, m : 1608 Troem, Troeme, 1655 Trim b; labializací i před retným -m pak Tróm, Thróm , zdůrazněním koncového závě ru, typickým pro něm činu, pak grafika Trómb. CV - ; P rof IV 196 (Střehom); Svoboda StčO J 163; Rospond RKJ-W rocíaw III 83; Schwarz 341 a VS II 349. Viz Dodatky s. v. Cremon. 6 Větřáky. Třebomyslice 1 D říve ves, nyní m íst ní část obce Žatčany, 10,5 km sv od Zidlochovic. 2 1846 Třebomislitz, Třebomislice; 1872 Třebomislitz, Třebom ys lice; 1881 a 1924 Třebomyslice. 3 P. Chrlice. Založeny 1785 parcelací žatčanského dvora. 4 Střebomeslice, do Střebomeslic, Střebomesličák, střebomeslické. 5 Ves nazvána po krajském hejtm anovi Dub ském z Třebomyslic (od Horažďovic v Č.), k terý prováděl parcelaci na bis
613
kupských statcích. O OJ Třebomysl, nář. Střebo-, viz Třebčín. CV 265; Prof IV 362; Hosák VVM XX-P 40; N ít VII 314; VM -2idlochovice 302. Třebová, Moravská 1 Město v Olomoucku. 2 1234 pro loco, qui vocatur Trebow, CDB II, 88 ; 1267 de Tribouia, CDM III, 392; 1270 provincie Tribouiensis . . . de Tribouia, CDM IV, 46; 1280 in Tribouia Morauiensis, CDM IV, 177; 1321 um die Mährerische Triba, CDM XV, 34; 1346 castrum Tribouia cum civitate, CDM VII, 633; 1372 civitatis nostrae Treboviensis, CDM X, 163; 1391 in civitate Tribovia, CDM XII, 39; 1398 castrum cum m unicione seu civitate Tribouia, ZDO VI, 740; 1404 unser stat der M erheryssen Trybaw, CDM XIV, 6 ; 1422 před M oravská Třebová, Neum ann Nové P ram eny 57; 1440 Tribouia, Saliger 43; 1449 de Tribouia Morauicali, Monum. Univer. Pragensis I, 40; 1490 hrad M oraw sku Trzebowu, ZDO XIII, 17; 1520 v m ěstě Trzebowe, PO XI, 115; 1522 z Trzebow ey, PO XII, 72; 1525 pán trzebow sky, U rb ář m írovský; 1542 na městě M orawske Trzebowe, ZDO XXV, 51; 1550 von der Merherischen Tribaw, Prásek, Organisace 187; 1565 auff den Meryschen Triebe, tam že 85; 1580 na Trzebowe, PO XXX, 42; 1585 in Triebe, Prásek, Organisace 21; 1595 piva tržebawske (!), PO XXXIII, 431; 1611 na Morawske Trzebowe, PO XXXVII, 222; 1620 T ribauem (3. p.), Prásek, O rgani sace 190; 1633 Tribaw, Třebowa; 1672 Triboiae M oravorum, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1677 Mährisch Triebau; 1718 Mährisch Tribau; 1720 Mahrisch Tribau, M orawska Třebowa; 1751 Mahrisch Tribau; 1846 Mährisch Tribau, M orawska Třebowa; 1872 Mäh risch Trübau, M oravská Třebová; 1881 M. Třebová; 1924 M oravská Třebová, Mährisch Trübau. 3 P. Mor. Třebová. Kolem r. 1260 vysazena jako město; hrad, pak zámek. Far. kostel Nanebe vzetí P. Marie, 1660—1784 františkánský klášter. V 16. stol. v rozkvětu, vynika 614
jící školství a znám é třebovské pivo. Od r. 1765 piaristická kolej. Ú padek za třicetileté války. V 1. pol. 19. stol. sou kenictví. Něm. 4 Střehová, do Střehové, za Střeho vá, Střebovák, střebovské. V městě sa m ém : Třebová . . . Něm. Traiwa, Traiba. 5 V nejstarším dokladě 1234 se píše Trebow, jin ak vždy Třebová (lat. -ovia, něm. 1321 -ba, -aw, -au, nář. -á, které stojí za čes. -ava, -ov i za něm. spis. -au). — Nelze bezpečně rozhodnout, zda jm. Třebová od původu posesívní (přivlast. příp. -ov, - ova k OJ Třěb, Třeba ■-> Třeb, Třeba, to dom ácká podoba k některém u ze složených OJ s kompo nentem třěb-, o něm ž viz Třebčín; tam i o Střeb-. T ak CV 131), nebo zda MJ apelativního původu (*Třebov: jm enná podoba adjektiva třěbový, tzn. potok, pole, les, k terý je vytříbený; *Třebová: adj. třěbová, tzn. říčka tekoucí vytří beným místem, vytříbená stráň apod., pak ves tam postavená). Město leží na řece Třebůvce, což by mohlo znam enat, že je nazýváno po ní (srov. Svitavy, Jihlava, Opava atd.). I na záp. straně českomor. hranice leží Česká a Dlouhá Třebová na stejnojm enné říčce. — P ří vlastkem M oravská (již 1280) odlišeno město od České Třebové, což je také dokladem pro tehdejší již existenci č e s ké Třebové (Hosák ČSPS 1954, 218). Do něm činy přejato s ě/i (Třěb-/Trib~) a s labializací i před retnicí, odtud Trubau. Něm. lid. etym ologie: město u kalné (trúb) řeky. ČV 131 (z OJ); Prof IV 365—7, V 535 (Třebošnice); G ebauer HM I 28 (z adj.); Fr. Hekele, SM I 12-17; Hosák Acta UP I I I 145; L utterer SP VIII 213 (Trúbau „kalná“); V. Rich ter ČSPS 1955, 40-49; R ichter VVM 1958, 84—87 (právem odm ítá spojení s Ptolem aiovým S trevinton); Schwarz VS II 250-253 (z apel. třěbová); U tě šený Nář. přech. pásu 210. 6 Předm ěstí: Cihelna/Ziegelscheuer, B raunerův dom ek/B raunerháusel, Sam ota Einschicht. T ř e b o v á , S t a r á , viz Město, S ta ré
T ř e b o v a ř ov, viz Třebařov. Třebovice 1 Městys 7 km sv od Klimkovic, od 1957 část O stravy VIII - Po ruby, od 26. 11. 1971 O stravy IV; Sl. 2 1430 z Trzebowicz, K apras II, 13; 1431 od Trzebowicze, K apras II, 15; 1434 v trzebow iczkich . . . hranicích, K apras II, 31; 1434 s Trzebowiczi, K apras II, 31; 1464 z Strzebow icz, K apras I, 42; 1446 z toho zboží Trzebowicze, K apras I, 43; 1466 z Trzebowicze, K apras I, 94; 1526 na Trzebow idzy (!), P K r II, 17; 1529 o stav tržebow sky n a Oppauidzy, P K r II, 24; 1539 z Trzebowycze, POp X, 20; 1539 na Trzebowyczi, POp X, 29; 1540 z Trzebow ycze, POp X, 60; 1542 na Trzebow yczych, POp XI, 3; 1548 v g ru n tu m ém trzebowiezkem, POp XI, 268; 1562 stavu třebovského, ZDOp 182, ed.; 1565 na Třebovici, ZDOp 213, e d .; 1572 blíže Třebovicím, ZDOp 247, ed.; 1582 fojta trziebow skeho, POp XX, 47; 1601 n a Třebovici, ZDOp 454, ed.; 1634 na Tržebowiczyčh, P K r z r. 1634, 1; 1660 na Tržebowiczych, P K r z r. 1634, nefol.; 1684 z Strzebowicz, M atriky v O stravě; 1720 Trzew ow itz (!); 1736 Trzebow itz; 1805 S trzeb o w itz; 1835 Strzebow itz; 1870 Střebow itz, Střebovice, Catal. cleri; 1881 Třebovice; 1924 Třebovice, dříve Střebovice. 3 P. Třebovice. Dříve tvrz, p ak zámek. F ar. kostel Nanebevzetí P. M arie. R. 1532 povýšeny na městečko. R. 1957 připojeny к Ostravě. Ces. 4 Střebovice, do Střebovic, ve Střebovicoch!-ach, za Střebovicoma/-ami, Střebovjan, střebovsky. Nověji, zejm. po připojení к Ostravě, Třebovice, ve Třebovicach, Třebovjak, třebovsky. 5 Není jisto, zda se к Třebovicím vzta hují zápisy 1278 Trebenouicz, 1374 Trziebouicz a 1377 Driwicz z Práškový pozůstalosti. — Doklady do 1601 m ají s převahou jednotné číslo ta Třebovice: substantivizace adjektivního Třebová (tj. ves, říčka), o němž viz Třebová Mo ravská; srov. Třebovice u Lanškrouna/ Malá Třebová (dnes rovněž plurál) a
dvojice Buková/Bukovice. Množné číslo se ustálilo až v 17. stol., a to přikloně ním к hojným okolním jm énům s plu rálovým -ovice (Hošťálkovice, K lim kovice, Výškovice). Blízká jm éna Porubá, Polom ukazují rovněž n a mýcení les ních porostů. O počátečním Střeb- viz Třebčín. CV - ; Prof IV 366; Prásek Opavský týdeník 1879, č. 1, s. 3; Dějiny O stravy 665. 6 P J Bez’dz’ek (rybník), M enarka ( = m lynářka), M ešnik, U kadluba (býv. studánka). Na hranicích ka tastru se Svinovem, něm. Schonbrunn, leží P J Čamborňa ( nom. Třem ešek. Po zániku vsi dostalo jméno příp. -sřco, což bývá často: 1527 ves pustú Trzemessko. Do něm činy přejato v hybridní podobě s dem inutivním -el: 1718 Tschimischel (-el jako v Eichel, srov. s. v. Sunychel). CV 24, 185; P ro f Schwarz VS II 311; Hosák SM IX 48, 49. T řem ešná 1 Ves 13 km jz od Osoblahy; enkl. 2 1256 Renuerdostorp, CDM III, 332; 1267 Renfridestorph, CDM III, 402; 1320 in Rinfridisdorf, Lechner I, 7; 1389 Reynersdorff, Lechn er I, 17; 1407 in Rewersdorf, ZDVGMS V, 284; 1407 Reinnersdorf, CDM XV, 452; 1437 dopl. T; 1500-1670 Rem ersdorf, Reffersdorf, Renersdorf, im m ähr, -slavisch. K anzleistyl Czemesna, Trzemessna, N otizen-Blatt 1870, 46; 1554 a 1570 dopl. T; 1580 Trzemessna, Soupis (doplněk); 1585 a 1630 dopl. T; 1655 cum R öbersdorffensi (parochia), ACO B 12; 1672 Röberdorffensis, Děkan, m a trik a osoblažská; 1676 Rebersdorff; 1718 Rebersdorff; 1720 Erbersdorf (!); 1751 Row ersdorf; 1846 Roew ersdorf; 1870 Röwersdorf, Třemešná, Catal. cleri; 1881 Třemešná; 1924 Třemešná, Röwersdorf, dříve jen Röwersdorf. 3 P. Osoblaha. V 2. pol. 14. stol. ves zpustla, 1535 již byla opět osedlá. Far. kostel sv. Šebes tiána; 1838 založena továrna na nitěné zboží. Něm. V r. 1945 válkou tém ěř zni čena. 4 Třemešná, do Třemešne/na Třemešnou, -nu, Třem ešňak, třem ešensky. 5 Původní jm éno bylo něm. Reinfriedesdorf: k O J R einfried, sthn. Rlnvrid, slo ženému z rin > rein „čistý“ a -fried < vrid „mír, ochraňovat“ ; -dorf „ves“. K OJ R. zněla dom ácká podoba Reinver, R enver — Rew er (srov. Raginhart/ Reiner, Rener, Reichhart/Reicher, Wal thari/W alter apod.), odtud 1402 Rewers616
dorf a ÍÓ70 Rowersdorf, s w /b v 17. až 18. stol. Rebersdorf/Rób-, s dekompozicí počátečního R eb- ve spojení s předlož kou zu nebo členem der (např. der Rebersdorfer „obyvatel R.“) 1720 Erbers dorf. Základu jm. Rower, Row er se v němč. nerozumělo, proto i přikloněn k OJ Reiner Reinhard, Reinhold, a to proto, že hypokor. podoby k Reinvrid a Reinhard zněly podobně: Reiner. Odtud 1389 Reynersdorff. Zápisy s něm. -torph, -torp svědčí o dolnoněm. vlivu, doloženém ještě ve jm. Arnoldes-, Bertoldes-, Pizkers- a Janestorph ve Slez sku. Schwarz 373 se domnívá, že jde o dolnoněm. kolonizaci z Brunšvicka, povolanou na sev. M oravu biskupem Brunem. Proces kolonizace byl zde mnohem složitější, jak ukázal Hosák v Cas. Slez. Mus. 1965, B, s. 24. Ces. jm. Třemešná dáno obci sekun dárně (snad po obnovení vsi) analogicky podle starých M J typu Olešná, Vrbná: adj. třem ešná črěm tchbna k črěmTi cha „střemcha, T aubenkirsche“. Viz Třemešek, Střem choví. CV-; Prof IV 370-371; Eichler AN 239; M achek ES 480; Sm ilauer Vodopis 482 a PST 2 49; Trávníček HM 52; ZMK IV 220. T ř e n č, viz Střenč. Třesov 1 Ves 6 km zjz od Náměště nad Oslavou, nyní část obce H artvíkovice. 2 1556 ves Třesov se dvorem, ZDB XXVII, 20; 1672 Tržesow ; 1718 Czerhoff (!); 1720 Trzessow ; 1751 Tržesow; 1846 Třeschow, Třešow; kdysi Třebessow; 1872 Trzessow, Třesov; 1881 a 1924 Třesov. 3 P. Náměšť n. Osl. Čes. 4 Třesov, do Třesova, třesovské. 5 MJ je pro nedostatek starších dokladů málo jasné. Je možné tro jí pojetí: a) přivlast. příp. -ov k starém u jednoduchém u OJ Třes třes „třesení, třas, Beben“ (Svo boda StčO J 129); b) přivlast. příp. -ov k OJ Třeš, to hypokor. podobě někte rého ze složených OJ s kom ponentem Třěbo-, o nichž viz Třebčín (např. Třebohost —> Třeš, Třeš, srov. Bohuslav/ Boš; Svoboda StčO J 149); c) jm enná
podoba adj. třesný, třesný k třiesti „třást, schütteln“, zn. by „místo, kde se (půda) třese, třasovisko“ ; srov. rus. MJ Trjasov. Kloníme se k apelativním u pojetí. CV 45 (nejasné); P rof V 573 (Třasovice, Třísov); Schwarz VS II 75; A. L. K rejčík CMM 1911, 198 (identifi kuje Kosmův zápis Nessevo jako Třesov; to vyvráceno Sedláčkem, tam že str. 200—207. Viz i Nessevo). 6 Třesovská hájenka. Třešť 1 Město v Jihlavsku. 2 1349 ecclesie parochiali in Triesc, ZDB I, 105; 1355 super bonis Trzest, ZDB III, 116; 1358 bona T rzyestye, ZDB III, 398; 1358 bona Trziestye, Trzest, ZDB III, 462, 465; 1385 super villa Trzesty, ZDB VII, 5; 1406 in Trzesczy, ZDB VIII, 335 ; 1447 z Třeště, K P III, 281; 1447 z Strzesstye, PB III, 4; 1490 odkúpil základ můj Třešczi, K P VII, 1; 1493 městečko Trzesstcze, ZDB XVI, 47; 1513 městečko Trzesst, ZDB XVIII, 39; 1528 fa rář z Trzesscze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1213, 25; 1555 Trisch, Leupoldova kronika 106; 1571 na Trzesstij, PB XXVI, 155; 1593 na Tržessti, PB XXXI, 201; 1593 m lejny Tržesstske, PB XXXI, 202; 1596 do m ěsta Tržesstie, PB XXXI, 479; 1633 Drisch, Tresst; 1678 Triesch; 1718 a 1720 Triesch; 1751 Trisch; 1846 Triesch, Třešt; 1872 Triesch, Třešť; 1881 a 1924 Třešť. З P. Třešť. V 15. stol. městečko, 1901 povýšena n a město. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. M artina. Byla tu silná židovská obec. Čes. 4 Ta Třešť, do Třeště, v Třešti, Třešťák, třešckej/(arch.) třeskej. 5 MJ je možno vyložit dvojím způsobem: a) ze stč. apelat. trest -e- psi. tn s tb , gen. tr-bsti „třtina, Schilf“, hláskovou ú p ra vou trs— > tř, třš, často u jm en s trst-, třt- (srov. Trstěnice/Třtěnice, Křtěnice); k nepřím ým pádům *Trest, v Tršči — v Třšči vytvořen analogický nom. Třěšč, po šč > šť a ztrátě jotace: Třešť (šlo by o pom ěr jako v čest, gen. čsti). Zn. by „místo, kde roste třtin a “. Apelat. trešč
doloženo v Bibli kralické (Mar 15, 36). b) D ruhé pojetí předpokládá v základu MJ Třešť jm éno osobní. Jako vzniklo MJ Telč morfologickým vyrovnáním z Teleč = TeZec+jb (srov. Běleč, Jeneč, Luleč -> nář. Bělč, Jenč, Lulč), tak Třešť, stč. Třěšč <— Třeš(č)eč: přivlast. příp. -jb buď k OJ Třěsek, to dem inutivum k OJ Třěs apel. třes „třesení, Beben“ (srov. O J C hvějek, Chvěja k chvěti a M J Třesov); nebo znělo MJ pův. Třěšč OJ TŤešček+—jb k třěščiti „třeštit, poulit oči, stieren, žvatlat“ (srov. příjm . Okál, Brepta, Hovora, Hovorka); nebo k OJ Třesk, to ze zvukomalebného třesk „třesknutí“ (srov. OJ Troskotá v M J Troskotovice, Halas, Křik(ava), Loskot, Pisk, dem. Pištěk u Svobody StčOJ 204). M J *Třěš(č)eč, gen. Třěščě, dat. v Třěšči, morfolog. vyrovnáním nový nom. Třěšč, po šč > šť a ztrátě jotace pak Třešť. Proces morfolog. vyrovnání není třeb a předpo kládat, je-li jm éno spojeno s pův. OJ Třesk, od něhož by vývoj k Třešť byl nejjednodušší. Celková toponym ie šir šího Telečská připouští výklad jak apelativní, tak posesívní. Jistou přednost by m ohl m ít posesívní výklad, a to jen proto, že stč. apel. trešč je doloženo jen v Bibli kralické. A však neexistence nebo pozdní výskyt základ, apelativa ve stčešt. neznam ená, že se nemůže objevit v starším toponym u; srov. Telnice, Temenice, Trboušany. — Do němč. MJ T. přejato s pravidelnou substitucí ě/i a šč/sch: Trisch, Triesch, ojediněle 1 náležitým T/D: Drisch. CV -; Prof -; Svoboda StčOJ 134 (o -ek u deverbativ ); Machek ES 541; Schwarz 235 a VS II 230 (k trsť „Schilf“); Sm ilauer PST 2 183. Viz i jiná M J s Trst-, Třin-. 6 Části: Chalupy, N ikterak, Domky, Židy, Chaloupky. Sam oty: Korečník, Nový mlýn, Vanovský m lýn, Na pouš tích (hájenka), P uchým a, H orní Valcha. PJ Lovetinskej ryb n ík (viz Lovětín). Třeštíce 1 Ves 5 km jjz od Třeště. 2 1678 Tržeschtitz; 1718 Tržestitz; 1720 617
Trssetitz; 1751 Trziespitz (!); 1846 Třeschtitz, Třesstice, kdysi Třesowice; 1872 Třeschitz, Třeštíce; 1881 Třeštíce; 1893 Třeschtitz, Třeštíce; 1906 Třesch titz, Třeštíce; 1924 Třeštíce. 3 P. Třešf. Již 1580 se připom íná Třeštický rybník. Čes. 4 Ta Třeštíce, do Třeštíce, za Třešticou, Třeštičák (*Třešfák by kolidovalo s obý vat. jm. k Třešt, v. t.), třeštickej. 5 M J : dem inutivum k *třeští „trstí, třtin í“, a to vzhledem k sousedním u nedem inutivizovaném u jm. Třešť, je-li to apelat. původu (v. t. sub 5). Ve jm. Třeštíce pak dem inutivní příp. -íce, srov. Vrhí -> Vrbice (dnes Vrbice), Javoří Javoříce — to dále zdrobněno na Javoříčko. CV P rof -. 6 H ávův mlýn, Hávova pazderna, K učerova pazderna, Lukšova pazderna, Novákova pazderna. P J : Na vubcich. Třeština 1 Ves 4 km sv od Mohel nice. 2 1353 in Trzieczina, ZDO I, 252; 1358 villam Trssesczin, ZDO I, 581; 1360 villam Trsseczinam, ZDO I, 709; 1371 in Trisczyn, ZDO II, 86 ; 1373 me dio Trzest, ZDO II, 295; 1447 Trzessczina, ZDO X, 592; 1500 z Trzessczyny, PO V il, 93; 1510 ves Trzessczina, ZDO VIII, 19; 1672 Trischain, Děkan, m a trik a m ohelnická; 1677 a 1718 Tritschein; 1720 Tritschein, Trestina; 1751 Trebtschein, 1846 Trittschein, Třesstina, nikoliv Střesstina; 1872 Tritschein, Třeština; 1881 a 1924 Třeština. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Třeščena, do Třeščene, Třeščeňák, třeščenské (Hnojice). 5 M J: z apelat. třeština, stč. třěščina „kde je třešť, třti na, Schilfgegend“, srov. častá P J typu Lipina, Olšina, Vrbina. O třešt- viz Třešť, Třeštíce. CV 243 (k třesk- „třís k a“); P rof —; Březina Zábřežsko 381 až 382; Schwarz 341; Utěšený OSG III 204. 6 Háj. T ř e t ě z i, viz Střítež. T ř i D v o r y , viz Dvory, Tři. T ř i S t u d n ě , viz Studně, Tři. Třinec 1 Město 7,5 km jjv od České 618
ho Těšína; Sl. 2 1444 a 1457 dopl. T; 1470 z Třence, 1472 de Trzencza, 1483 z Třence, L istinář 241, 244, 295; 1523 Strzenetz, P rášková poz. = M ateriály č. 20; 1566 na Třencí, Listinář 586, 595; 1679 dopl. T; 1736 Trzenietz; 1743 Trzenecz, P rášková poz.; 1850 Trzinietz, Trzyniec (pol.); 1881 Třinec; 1883 Trze nietz; 1885 Třinec; 1894 T rzynietz, Tři nec; 1924 Třinec, Trzyniec. 3 P. těšín ské komory. R. 1911 povýšen na město. Od 1842 slévárna, od 1837 vysoká pec. Far. kostel sv. Albrechta. Čes. a pol. 4 Třin’ec/T řyn’ec, do T -n’ca, v T -n’cu. T ři-/T řyn’čan, tři-/třy n ’eck’i. V okolí též S třy n ’ec. Podle B. Témy, Acta UP Slavica III 36, též D řyn’ec. 5 M J : sub stantiv!zující příp. -ec k adj. trstěny, psi. trstbnbcb —> *Trstnec (srov. T řes né!), gen. trstbnbca - v Trstencě, odtud morfologickým vyrovnáním nový nom. *Trstenec, který obvyklým hláskovým zjednodušením trst — třst, třt, třs upraven na Třenec (tak např. 1527 1808). Slabika Třen- přikloněna k psi. e > nář. y s tendencí k i: Třenec —>• Třynec, 1885 Třinec. O základu tm stb viz Třeština. M J T. zn. původně „po tok tekoucí třtiním , třtinným břehem “. Srov. Trstěnice —>■ Třenice (v Č.), pol. zaniklý Trzciniec v okr. Olawa. CV —; Prof IV 372; Bezlaj II 276; Bořek SymbVT 35; K ellner Vých. laš. I 43; Lorentz ZfSlaw 1964, 246; L utterer OP II 91; Rospond RKJ-W roclaw II 42; Schwarz VS II 423; Tém a Těšínsko 1970, 3, s. 15-19. T ř í t e ž, viz Střítež. T s c h i d r i c h , viz Lhota, Stědrákova. T s c h i m i s c h e l , viz Třemešek. T s c h i r m, viz Cermná. T s c h o d e r i c h , viz Lhota, Stědrákova. T s o s n, viz Sosnová. 1. Tučapy 1 Ves 3 km sev. od Hole šova. 2 1131 Tucapi, CDB I, 115; 1493 drží Tučapy a Pizdratice, K P VI, 318; 1515 z Tuczap, PO X, 41; 1524 Tuczap-
sstij, PO XII, 298; 1589 ves Tucziapy, ZDO XXX, 19; 1672 Tucžiap, Děkan, m atrik a holešovská; 1675 Tucziapy; 1718 Tucšapp; 1751 Tucziap; 1846 Tutschap, Tučapy; 1872 Tuczap, Tučapy; 1881 a 1924 Tučapy. 3 P. Holešov. Čes. 4 Tučape, do Tučap, v Tučapách, Tučapák/-pják, tučapské. 6 P J: Chméléne, Slatina, Opletá, tJjezdek, Čertoreje. 2. Tučapy 1 Ves 9,5 km zjz od U her ského Hradiště. 2 1131 Tucapi, CDB I, 115; 1371 in villa Tuczapi prope Poleschowiz, ZDO II. 52; 1464 in Tuczapech, ZDO XI, 464; 1502 u hranic . . . tuczapskych, PO VII, 156; 1511 v Tuczapiech, PO VIII, 268; 1532 z Tuczap, PO XV, 249; 1669 Tucžapy; 1718 Tucžiap; 1720 Tuczap; 1751 Tucziap; 1846 Tutschapp, Tučapý; 1872 Tuczap, Tučapy; 1881 a 1924 Tučapy. 3 P. Velehrad. Ces. 4 Tučapy, do Tučap, Tučapják, tu čapský. 3. Tučapy 1 Ves 11 km jižně od Olo mouce, nyní část obce Bolelouc. 2 1131, Tucapi, CDB I, 115; kolem 1235 villam Tuczep, CDB III, 128; 1358 in Tuczap, ZDB III, 222; 1492 z Tuczap, K P VI, 297; 1673 Tuczap; 1718 Tucžiapp; 1751 Tucziap; 1846 Tuczapp, Tučapy; 1872 Tuczpa, Tučapy; 1881 a 1924 Tučapy. 3 P. olomoucké kapituly. Ces. 4 Točape/Točepe (v Dubu nad Mor.), do Točap, Točapák, točapské. 4. Tučapy 1 Ves 8 km jz od Vyško va. 2 1317 Thuszap, Lechner I, 6 ; 1398 villam Tuczap, CDM VIII. 138; 1446 villam Tuczapy, ZDB XII, 498; 1464 villam Tuczapy, ZDO XI, 125; 1465 villa Tuczappy, Lechner I, 126; 1633 Tucža py; 1656 ex Tucžap, M atrika v Dědi cích; 1675 Tuczap; 1718 Tucžiap; 1751 Tuczap; 1846 Tutschap, Tučapy; 1872 Tuczap, Tučapy; 1881 Tučepy; 1924 T u čapy. 3 P. Vyškov. Čes. 4 Točape, do Točap, Točapák, točap ské. Něm. Piida. 5 V některých zápi sech 17.—18. stol. a v nář. něm. Boden, Poda, Puda (Schwarz VS II 62); asi k něm. Boden „půda, zem ě“. # M J:
akuz. pl. pro označení lidí, kteří tu čapí, kteří se zde usídlili. K tu „zde, hier“, a čap- „čapnout, čapit, erha schen“. Srov. Tu-padly, pol. Tu-czapy, Tu-czqpy, haličské Tu-rady, slovin. Malo-čepy „lidé nějaký čas, málo zde bydlící“. Téhož význam u je i jm. V ýčapy (v. t.). Kom ponent T u- je znám sice i z antroponym ie: O J Tu-gost, Tugozd (Schwarz NOB 212), *Tu-bog'b (Svoboda Onomastica IV 369), ale spo jení kom ponentu -čap, -čep s Málo-, Po-, V y- ukazuje na apelativní význam míst. jm éna. Význam né je, že -čap je synonymické s -k le k a -pad: M J Tu čapy, Výčapy — T ukleky, V ý k le k y = Tupadly (v Č.), W ypadly (pol.). Vedle dvojice -čap!-klek, -pad je třeb a k ozna čení téhož osídlovacího aktu předpoklá dat i -tluk/-lep: P řítluky = Přílepy (v. t.) a snad i -tul: V šetuly (v. t.). J. Spal (Slavica Slovaca VI 270—274) uká zal, že předpony u základů -čapy, -kle ky, -padly, -sedly, -tu ly jsou: Tu- „zů stávají“, V y- „stěhují se“, Pře- „pře sidlují se“. Srov. též jihoslov. T ukučinci u Lubaše, Slowotw. polud. nazw. miejsc. 78 (tam i lite ra tu ra k MJ Tu čapy). T. Tornikidis (RKJ-W rocíaw VI 347—358) vykládá jm. Tupadly jako to pografický název s význam em „dolina, padlina“ ; k tom u právem odm ítavě Lubaš o. c. 78. Všechna uvedená jm éna s Tu- m ají základní význam „někde se nově usa dit, založit novou ves“, jsou to toponym ická synonym a lišící se jen různou sém antickou motivací téhož základního znaku. P a tří slovotvorbou i rozšířením k nejstarší vrstvě m oravské toponymie. Nejsou znám a ze Slezska. Pozoruhodné je, že všechny Tučapy, V ýčapy a V ý kleky leží v místech nižších než okolní terén. Viz též Výkleky. O jm. T. velmi rozsáhlá lite ratu ra shodující se většinou n a výkladě Tu„hier“. CV 43 (nejisto, zda z OJ); Prof III 387, IV 392-3; Bezlaj SymbVT 22 až 23 a Eseji o slovenském jeziku, Lub 619
laň 1967, 155 (= ZMK IX 517) a Slavia 1958, 353-363; Eichler DTB 1965, 170 až 171; Liew ehr ZfSIPh 23, 113; Schwarz VS II 62, 434; Sm ilauer PST 2 184; Wilkoň Onomastica X 151—158; DS 11, 91; 19, 239; 20, 344. Tučín 1 Ves 4,5 km vých. od P řero va. 2 1351 in villa Tuczin, ZDO I, 243; 1360 de Tuczin, Reg. VII, 471; 1447 v Tuczynie, PO III, 127; 1455 de Tuczina, Lechner I, 68 ; 1490 v Tuczynie, PO V, 241; 1512 ve vsi Tuczinie, PO IX, 91; 1515 z Tuczina, PO X, 37; 1545 z Tuczina, PO XIX, 244; 1580 ve vsi Tuczynie, PO XXX, 52; 1587 ex villa Tuczin, ACO В 12; 1599 v Tuczinie, PO XXXIX, 44; 1675 Tuczin; 1718 T uczin; 1751 Tuczin; 1846 Tutschin, Tuczin; 1872 Tutschin, Tučín; 1881 a 1924 Tučín. З P. Přerov a Dřevohostice. Čes. 4 Tučén, do Tučéna, Tučéňák, tučénské. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ, které m ohlo znít *Tucha (to hypokor. zkratka některého ze složených OJ s kom ponentem Tuch-, Tucho- <— tuch„odvaha“, srov. stě. odtucha „odvaha", např. Drahotuch, Sobětuch, Tuchorad, Tuchom ir; srov. i Těchom ir —> Técha v M J Těšín), nebo Тика (to rozšířením o -a z *Tuk, hypokor. podoby výše uve dených O J; srov. Kojislav — K ok/K o ka, Bohum il Bok/Boka). CV 133 (k toč-); Prof IV 394, 395 (Tuchoměřice, Tuchomyšl); Svoboda StčOJ 89, 126, 131 (o -a); DS 19, 195. 6 P J Blaňa, Opletá, Vévar. Tuchsicci 1 Zanikly v neznám é po loze, snad na záp. Moravě. 2 1104 Tuch sicci, Kosmas 259. 5 Z nam ená-li zápis Tušice, pak: příp. -ice k OJ Tuch n. Tuš, hypokor. zkrat kám některého ze složených OJ s kom ponentem Tuch-, o němž viz Tučín, např. Tuchorad (k tuch- „m írnit se, tlu m it“, Svoboda StčOJ 89; „odvážit se“ Sm ilauer v P rof V 594, 667). Možno však číst i Tukšice k OJ Tuksa, vznik lému z týchž složených OJ s Tuchostejně, jako Boksa -e- Bok ч— Bohurad 620
apod. CV - ; P rof IV 394-6 (Tuchov apod.). Tulešice 1 Ves 8 km záp. od M orav ského Krum lova. 2 1239 Tuleschicz, CDB III, 221; 1383 de Tuleschicz, CDM XI, 306; 1416 v Tulesicích, H u rt-T u re k , K atastr Lichtensteinských listin; 1547 m lynáři m ém u tulessiczkem u, PB XIX, 172; 1547 na Tulessiczych, PB XIX, 172; 1571 na Tulessyczych, PB XXVI, 179; 1572 ze vsi Tulessycz, PB XXVI, 262; 1580 na Tulessiczych, PB XXIX, 30; 1597 na Tulessicze, PB XXXI, 546;'1604 v pivovaře Tulessiczkym , PB XXXIII, 268; 1672 Tuleschitz; 1718 Dulleschitz; 1720 Tuleschitz; 1751 Tulleschitz; 1846 Tulleschitz, Tulešice; 1872 Tulleschitz, Tulešice; 1881 a 1924 Tulešice. 3 P. Tu lešice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. V 1. 1770—81 textilní m anufaktura. Ces. 4 Tulešice, do Tulešic, za Tulešicama, Tulešák/Tulešičák, v pl. též Tulešicci, tulešické. Tulešece (Rešice), Tolešece (Vémyslice). 5 M J : příp. -ice k OJ *Tuleš n. *Tulech, k terá p atrn ě jednoduchá příjm í utvořená analogicky podle hypo kor. typu Radeš, Radech k slovesnému základu tul- „tuliti se, přitisknouti se, sich schm iegen“ ; srov. O J Krateš, Mladeš, Prakeš s analog, -eš. Zn. ves lidí Tuleš-, Tulechových. CV 133; Prof —; Svoboda StčOJ 150; M achek 542. 6 Kuchyňkův m lýn, Oulehlův mlýn, Podskalní mlýn. T u l l n i t z , viz Dolenice. Tupanov 1 Zanikl u vsi Rybníky (M oravskokrumlovsko). 2 1358 sub vil la Tum pnaw , CDM XI, 2 S.; 1447 in Tupanow, ZDB XII, 775; 1643 Tupanow, pustá ves, U rbář m oravskokrum lovský; 1718 Tupanow, pustá ves; 1751 Tupenau, pustá ves; 1881 Tupanov. 3 Ves zpustla v 2. pol. 15. stol. Ze vsi zbyl kostel sv. M arkéty. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Tupan, to substant. příp. -an k adj. tup-b „tu pý“ užitého spíše v přeneseném smyslu „pomalý, hloupý, nepohotový, dumm, stum pfsinnig“ ; srov. OJ Hlúpoň, Hlú-
pata a dosud časté apelat. tupan, tupoň „hlupák, nešika“ a rus. příjm . Tupik, Tupikov. Zápis 1358 Tum pnaw je něm., s anticipací závěru retnice; srov. H lubočky/H om bok. Kdybychom vyšli z event. něm. *Tumpenau k něm. nář. tum p „Tümpel, kaluž, louže“ (MJ by pak zn. „K alužná“), jak činí Schwarz 237 a Mitteil. d. Verein, f. Gesch. Böh mens 1926, 142, pak bychom očekávali čes. podobu, v níž by -m p- m uselo být zachováno: *Tumpov, *Tumpnov. Vše chny doklady však ukazují na výchozí Tupan-. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 157 (o -an); Slavík CMM 1891, 345-347. Tupec 1 Ves 5 km zsz od Lipníka nad Bečvou, nyní část obce Veselíčko. 2 1275 de Tupecz, CDM IV, 118; 1374, 1402, 1406, 1418, 1554 dopl. T; 1672 a 1718 Tupecz, 1751 a 1846 Tupetz; 1872 Tupec; 1893 Tupetz, Tupec; 1924 Tupec. 3 P. Lipník. Čes, 4 Tupec, do Тирса, Tupečan/Tupečák/ (pejor.) Tupoň, tupecké. 5 M J: substant. příp. -ec k adj. tup- „tupý, m dlý“, zn. nejspíše „mdle, pom alu tekoucí po to k “ ; bylo by to antonym um k Bystřec (v. Bystrc). Z grafiky zápisů, v nichž tém ěř vždy -cz, by m ohl plynout i vý klad Tupec = OJ Tupec, T upek + přivlast. příp. -jb. A však cz se zde rovná vždy „c“, srov. Týnec psané Týnecz a nář. tradici, v níž vždy Tupec, i něm. Tupetz. Tupec leží na potoku, k terý má starobylé jm éno Lubeň. ČV —; Prof —; Jg IV 671. Tupesy 1 Ves 7 km zsz od Uherského Hradiště, nyní část obce Tupesy-Břestek. 2 1220 Typiz, CDB II, 195; 1228 Tupezzi, CDB II, 321; 1250 Tupici, CDM III, 155; 1261 Tupicz, RB II, 312; 1265 de Tupiz, CDM III, 370; 1372 Tupicz, RB II, 116; 1506 z Tupes, PO VIII, 40; 1513 z Tupecz, PO IX, 231; 1513 z Tu pes, PO IX, 240; 1515 ve vsi Tupesych, PO X, 48; 1517 Tupec; ČMM 1957, 308; 1532 z Tupes, PO XV, 249; 1536 fojta tupeskeho, PO XVII, 122; 1544 Tupesk y m , PO XIX, 205; 1669 Tupess; 1718
Tuppes; 1720 Tupes; 1846 Tupes; 1872 Tupes, Tupesy; 1881 a 1924 Tupesy. 3 P. Velehrad. Proslulé hrnčířství. Čes. 4 Tupese (s paradigm atickým -e, ni koli y > e, srov. pl. lese, nose, voze), do Tupes, Tupesan/Tupesák, tupeský. Tupese, Tupešan (Modrá). 5 Nejasné, tak i Prof IV 398, V 642. ČV 133 se dom nívají, že zápis Tupic, Tupici = Tu píce (příp. -ice k OJ Tup tupí, „tu pý“) a Tupesy pak z něho dialekt, změ nou c > s. Ta však není nikde z mor. nářečích známa. Tupic, Tupici je něm. substituce s e/i, s/c (Schwarz VS II 116). Eichler DTB I 172 (bez výkladu). Górnowicz Por. J$z. 1972 předpokládá ro dové jm éno *Tupsy. T ů r n a u, viz Trnávka. T u r n i t z, viz Tvrdonice. Turovice 1 Ves 7 km zsz od Bystřice pod Hostýnem, nyní část obce Dřevohostice. 2 1131 Turouicih, CDB I, 115; 1365 de Turowicz, ZDO I, 893; 1368 me dium Thurowicz, ZDO I, 972; 1369 de Turowicz, CDM XV, 121; 1381 in Tu rowicz, ZDO IV, 138; 1412 in Turowycz, ZDO VIII, 46; 1446 Turowicze, ZDO X. 715; 1512 z Turowicz, PO IX, 31; 1531 ves Turowicze, PO XV, 159; 1672 Tu rowicz, děkan, m atrik a holešovská; 1718 a 1751 Turow itz; 1846 Turow itz, Turowice; 1872 Turowitz, Turovice; 1881 a 1924 Turovice. 3 P. Dřevohostice. Čes. 4 Turovice, do Turovic, T urovják, turovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Tur ■+apel. tur, o němž viz Tuřany. Zn. ves lidí Turových; srov. Býkovice. ČV 133; Prof IV 401; Svoboda StčOJ 196. T uřany 1 D říve ves, od 28. 11. 1971 část B rna X - T u ř a n ; 7 km jv od Brna. 2 1208 Turane, CDB II, 78; 1275 Thurans, RB II, 957; 1292 Thursas, CDM IV, 305; 1317 Durans, Lechner I, 3; 1347 iudex de Durans, Mendl, K nihy počtů 76; 1358 in Durans, ZDB III, 437; 1412 in Turzan, Lechner I, 29; 1451 in Turzan, Lechner I, 59; 1465 villa Turzany, Lechner I, 135; 1522 z Turžan, PB Vllb, 121; 1529 fa rá ř turzansky, PB XIV, 138; 621
1551 k Turzanom , PB XX, 227; 1563 v Turžanech, DM VII, 76; 1604 dědiny Turžiany, U rb ář panství chrlického; 1610 na Turžanech, DM XXIII, 127; 1674 a 1718 Thuras; 1720 a 1751 Turas; 1846 Turas, Tuřany; 1872 Turas, Tuřany; 1881 a 1924 Tuřany. 3 P. Chrlice. Poutní farn í kostel Zvěstování P. Ma rie. V 18. stol. jezuit. rezidence. Ces. 4 Tuřane, do Tuřan, za Tuřanama, Tuřaňák, tuřanské. V okolí též Tořane . . . Něm. Tuares. 5 M J: 4. pl. k Tuřěné „lidé bydlící na tu řím poli, n a místě, kde jsou nebo byli, kde se chovají tuři; lidé zabývající se chovem nebo lovem tu rů “. K psi. apel. t u n „Rind, A uerochs“. Zápis 1292 Thursas (odtud něm. od 1674 Turas) je stě. lokál na -as, zn. „v T uřanech“, srov. blízké Radlany, něm. Radlas, dnes ulice Radlas v Brně (v. t.). Do něm činy ve středověku přejí máno s analog, genit. -s; 1317 Durans, srov. M oravany/M orweins. Protože něm. -ans se skrze -eins vyvinulo v -es (srov. M oravany/M orwans/M orweins/M orwes -> Morbes, M ěnín/M eneins/M enes), lze předpokládat, že v něm. Turas splynul čes. lok. -as něm. substituovaným Tu řany -> Turans -> Turas, ač bychom spíše očekávali Tures, jak tom u v něm. nářečí (viz sub 4). O základu tur- a M J T. bohatá litera tura. CV 157, 174, 244; P rof I 2 711, IV 399; B eranek 92; Bezlaj II 280; F i scher BN 1, 123; Rospond Rocz. Slaw. XXX-1, 23 (o -as, které pokládá za něm .; k tom u právem odm ítavě L utterer AOS 125); Schwarz 195, 334 a VS II 28; Slavík CMM 1897, 70-75; Trávníček HM 302; DS 13, 197. 6 P J: Na vojákách, Mordovňa, Pluščina, Grindlis, Cvales, Smales, Ježakrle. Tvarožná 1 Ves 12 km vých. od Brna. 2 1288 ad villam nostram Twarszonictz, CDM IV, 276; 1347 villam suam Twarossnicz, Reg. V, 117; 1414 na Tvarožni, KP II, 313; 1532 ze vsi Twarozne, PB XV, 178; 1718 Bossenitz; 1720 Dwaroschna; 1751 Bossenitz; 1846 Bosenitz, Twa622
rožna; 1872 Bosenitz, Tvarožná; 1881 a 1924 Tvarožná. 3 P. Tvarožná. Far. kos tel je zasvěcen sv. Mikuláši, patronu ob chodníků. Zasvěcení se vyskytuje v Saraticích, Letonicích, Nevojicích a B rankovicích. N ápadná poloha u sm ěru stře dověké mezinár. kom unikace jižní Mo ravou dovoluje předpokládat založení kolem r. 1200; Hosák JM 1973, 145. Ces. 4 Tvarožná, do Tvarožné, za Tvarožnó, Tvarožňák, tvaroženské. To Tvarož né, ve Tvarožném (arch. Pozořice). Tvarožňa, do Tvarožné, ve Tvarožni (Velatice). Něm. Bdsnets. 5 M J : znělo pův. Tvarožnice, to substantivizace ze spojení tvarožná ves „ves odvádějící povinné dávky tv aro h u “ (srov. Tvarožná Lhota). Počátkem 15. stol. jm éno T. upraveno na Tvarožná se sufixem -ná. Něm. jm . Bosenitz je substituovaným pokračová ním jm éna zaniklé vsi Vážanice (v. t.). CV 169, 244; Prof IV, 404; Bořek ZNT 249; Honí ZMK VII 8 -9 ; Hosák VVM XX-P 52; Slavík CMM 1893, 158-9; Schwarz 314 a VS II 28; DS 2, 263 (Káseberg). 6 Kopeček. 1. Tvorovice, Nové 1 Ves 6,5 km zsz od K ojetína, nyní část obce Tvorovice. 2 1846 Neu Tworow itz, Nowé Tworowice; 1872 N eu Tworow itz, Nové Tvo rovice; 1881 a 1924 N ové Tvorovicet 3 P. Výšovice. Ves vznikla 1785 parce lací tvorovického dvora. Ces. 4 Vrchni Tvorovice, Vrchňák, vrchní. 2. Tvorovice, S ta ré 1 Ves 6,5 km zsz od Kojetína, nyní část obce Tvorovice. 2 1373 in villa Tworowicz, ZDO II, 247; 1531 na ves Tworowicze, PO XV, 116; 1691 pagus Tworowicz, Děkan, m atrika přerovská; 1718 a 1751 Tw orow itz; 1846 A lt Tworow itz, Staré Tworowice; 1872 A lt Tworow itz, Staré Tvorovice; 1881 a 1924 Staré Tvorovice. 3 P. Výšovice. S taré a Nové Tvorovice byly sloučeny 29. 1 . 1929. Ces. 4 Tvorovice, do Tvorovic, Tvorovčák, tvorovské. Dulni Tvorovice, Dulňák, dulské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Tvor, to buď hypokor. zkratka jm éna N etvor„
Potvor, nebo — spíše — přím o z apelativa tvor „Geschöpf“, u kterého nelze vyloučit hanlivé užity ve význam u „hlu pák, naivní člověk“, srov. dosud nář. tvor „nešika, nem ehlo“ (pohrdavě) a OJ Hlúpoň, Hlúpata, Troubela, Tupan (srov. MJ Hloubětín v P raze z pův. Hlúpětín, Troubelice, Tupanov). M J Tvorovice zn. ves lidí Tvorových. Obě vsi odlišeny úředně podle stáří přívlastky Staré a Nové, v nářečí však podle polohy Vrchní a Dolní. ČV 133; P rof —; Svoboda StčOJ 90. 6 P J : Kléna, Nive, M rlinek (v. t.). Sekerke, Skřičke. Tvořihráz 1 Ves 9 km ssv od Znojma. 2 1351 in Thworzirzaz (!), ZDB II, 4; 1353 Tvorzihraz, ZDB III, 14; 1355 su per villa Durchlas, ZDB III, 91; 1358 in Tworziraz, ZDB III, 305; 1358 Tworzihradi, ZDB III, 318; 1384 Durchlass, CDM XI, 336; 1406 z toho zboží Tvořehráze, K P II, 39; 1408 v Tvořehrazích, KP II, 123; 1481 ves Tworzehraz, ZDB XV, 27; 1490 že m i drží dvuor v Tvorzehrazích, K P VII, 14; 1510 vsi Tworzehraze, PB V llb, 59; 1510 vsi Tworzehrazy, PB VIII, 55; 1511 a on drže zá klad ten Tworzehraz, PB V llb. 62; 1514 u vsi naší Tworzehraze, PB X, 119; 1520 z Tworzehraze, PB XII, 118; 1551 dvoru pustého v Tw orzehrazy, PB XX, 170; 1559 dvuor pustej ve vsi Tworzehrezij, ZDB XVIII, 14; 1582 z Stw oržehrazy . . . ze vsi Tworzehrazy, PB XXIX, 442; 1672 Durlasz; 1718 Durlas; 1720 Durchlasz; 1751 Durchlasz; 1846 Durchlasz, Twřohraz (!), kdysi Twořerad (!); 1872 Durch lasz, Tvořivaz (\); 1881 Tvořiraz; 1885 Durchlasz, Tvořiraz; 1893 Durchlasz, Tvoříráz; 1906 Durchlasz, Tvořihráz; 1915 Durchlasz, Tvořihráz; 1924 Tvoři hráz. 3 P. Tvořihráz. Pův. tvrz, pak zá mek. Čes. 4 Ta Stvořehráz, do Stvořehráze, za Stvořihrázi, Stvořehráské (obyv. i příd. jm.). Něm. Tüarelös. 5 M J znělo pů vodně Tvořiraz: přivlast. příp. -jb k OJ Tvořirad, to k tvořiti „dělat, vytvářet, schöpfen“ a -rad „gern“. Změnou -d +
-jb > dz > z přestalo b ý t jm. T. spo jováno s rad a přikloněno k hráz „Damm“, zvláště též proto, že se jm éna na -rad, -řádky, Rad- rozšiřují o pře chodné -h-: Hostěrádky/nář. Hostihrádke, Boleradice/nář. Bolehradice, Radešín/nář. Hradešín apod. K tvoření srov. Unerázka, dem inut. k Uneraz -e- Uněrad + -jb, sloven. Boleráz Bolerad + jb. M J T. p atří k nejstarší toponym ické vrstvě Moravy. — Do němč. přejato v podobě Durlas, k teré upraveno n a vý znamově „jasnější“ Durchlass: Tvor— >Dur- s vynecháním v a substitucí o/u a T/D (srov. M oštánky/M uschank s. v. Mušov, Tuřany/Duras), -(h)raz uprave no na -las s nepůvodním l vzniklým disimilací Tvořiraz -> Dur-rass (zdloužení r při něm. zdůraznění slabičného švu) Dur-lass. Srov. i Tvrdonice/Turnitz. CV 37, 133; Prof - ; Svoboda StčOJ 90; Houdek CVSMO X III 47 (k tvořiti a raditi „konat, činit“, jak dosud u Jihoslovanů); P eřinka VM-Znojmo 498; Schwarz 334 a VS II 133; W isnar ONZnaim (k tvořiti + hráz, jak dosud li dová etymologie). 6 Svatý H ubert (myslivna), Loucký mlýn. P J Psáre (zaniklá ves), Ruda, Haare. Tvrdimov 1 Zanikl pravděpodobně u M rlína n a B ystřičku pod Hostýnem. 2 1358 in D w rdym ow , ZDO I, 578. 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J T vr dím, které z part. praes. pass. slovesa tv rd it „starken“ (srov. Ohrozím — v. t., Postřelím — viz Postřelm ov, kde rovněž -im + -ov: Postřelimov). O J T vrdim však m ohlo vzniknout též krácením z OJ Tvrdim ír, srov. V ratim ír/V ratim v M J Vratim ov. Vzhledem k řídkém u výskytu OJ T vrdim ír (doloženo je jen Tvrdm ir) pokládám e výklad z participia za správnější. CV —; P rof —, avšak s. v. T vrdín: 1471 T vrdim ; Svoboda StčOJ 90, 162. Tvrdkov 1 Ves 8 km jz od R ým ařova. 2 1349 in Tw irdkow , ZDO I, 109; 1353 villam Tw rdkow , ZDO I, 109; 1398 T w rdkaw , CDM XII, 469; 1512 z Tw rd-
623
kowa, PO IX, 103; 1573,1575,1576,1583, 1603 a 1630 dopl. T; 1678 Púrckaw; 1692 dopl, T; 1718 P úrkau; 1720 Pirkau, Z iw ersk(\); 1749 Bircka, obecní pečeť; 1751 P urkau; 1846 Puerkau, Pirkau, Tw rdkow , též Březow; 1872 Púrkau, T vrdkov; 1881 T vrd ko v; 1924 Tvrdkov, Púrkau. 3 P. Janovice. F am í kostel sv. A ntonína Pad., v 17. stol. těžba železné rudy. Něm. 5 M J : přivlast, příp. -ov k OJ Tvrdek, to buď jednoduché příjm í vzniklé substantivizací adj. tvrd-b „tvrdý, h a rt“ pří ponou -e k < -T}k-b (srov. Chůdek, Krsek, Novek, M ládek), nebo hypokor. podoba složeného O J *Tvrdoslav, Tvrdoň. Do němčiny přejato koncem 16. stol. s ú p ra vou počáteční obtížné skupiny Tvrd- na Pirk-, P ú rk-: Pirkau, Púrkau. Protože něm. Pirk- chápáno jako Birke „bříza“, vytvořeno v 19. stol. m ylně čes. Březov. CV 133; Prof - ; Svoboda StčO J 90, 134, 146: Hosák CSPS 1955, 69; Schwarz VS II 312. Tvrdonice 1 Městys 8 km vých. od Břeclavě. 2 1264 de Turnicz, CDM III. 361; 1270 de Twrdoniz, CDM IV, 64; 1271 de Tvrdeniz, CDM IV, 287; 1384 Twrdonicz, ZDO IV, 509; 1389 Twurdonicz, ZDO VI. 57; 1416 opidum Twrdonycz, ZDO VIII, 545; 1437 opidum T w r donicz, ZDO X, 246; 1459 v Tvrdonicích, KP IV, 38; 1464 vsi Twrdonicz, PO IV, 75; 1480 ves Twrdonicze PB V, 6 ; 1539 Turdoniz, CMM 1937, 62; 1633 Twardon itz; 1718 T u m itz ; 1720 Turnitz, Tw rdonitze; 1751 Turnitz; 1846 Tuřnitz, Twrdonice, kdysi, Twordonicze; 1872 Turnitz, Tvrdonice; 1881 a 1924 Tvrdo nice. 3 P. Břeclav. Již na konci 14. stol. městečko, v 15. stol. poklesly na ves, 1538 p ráva m ěstečka obnovena. Far. kostel sv. Mikuláše. Čes. 4 Tvrdonice, do Tvrdonic, v Tvrdonicách, za Tvrdonicama, Tvrdončan, tvrdonský. Něm. Tuanitz. 5 M J dáno podle hodonínského kastelána Tvrdiše (1169), který p atřil k rodu erbu ru k y s řem dihem stejně jako Sudomír, zakladatel 624
blízkých Sudom ěřic a Sudom írek u Ve selí n. Mor. Pozoruhodné je, že jm. za kladatele je Tvrdiš, v M J se však obje vuje Tvrdoň. Obě OJ jsou hypokoristika některého složeného OJ, v němž se ob jevuje kom ponent tvrd li; o něm viz Tvrdkov. OJ Tvrdoň, Tvrdiš však mo hou být i pův. jednoduchá příjm í s vý znamem „nositel vlastnosti“, srov. OJ Mladoň, Svatoň, Mladíš, Slatiš. MJ T. zn. ves lidí Tvrdoňových, Tvrdišových. — Do němč. přejato se zjednodušením počáteční obtížné skupiny Tvrd- —> *Turdnicz —> 1264 Turnicz, 1718 Tur nitz. ČV 133; P rof IV 405 (Tvrdoslav); Svoboda StčOJ 90, 161, 152 (o -iš); Hosák JM 1966, 55 a VVM X X -P 36; Schwarz VS II 172. 6 Části: Rybáře, R ynk. P J: IJjezda (pit.), Pod strážú, Duhonska (zanikly Dluhonice, v. t.), V arta (les), Pod Sibenicú, Rečica (snad zaniklá ves Rečice). T y l e n d o r f , viz Tylov. Tylov 1 Ves 12 km vjv od Rým ařova. nyní část obce Lomnice. 2 1317 Tylen dorf nova plantatio, Lechner I, 6 ; 1351 Tylonisvilla, CDM VIII, 80; 1397 dopl. T; 1437 Tylowicz, Lechner I, 46; 1542 ves pustou Ptaylow (!), ZDO XXV, 67; 1576, 1582. 1592, 1621 dopl. T; 1678 Tillendorff; 1718 T illendorf; 1751 Tilendorf; 1846 Tillendorf, Ptěglow, lépe Teglow, nejlépe Tillowice; 1847 dopl. T; 1872 Tillendorf, T ylov; 1881 Tylov; 1893 Tillendorf, T ylov; 1924 Tylov, Tillen dorf. 3 P. Sovinec. Ves zpustla na konci 15. stol., po 1542 obnovena. R. 1768 parcelován dvůr. Něm. 5 M J : buď přivlast. příp. -ov, nebo patronym . -ovice k O J Tyl, to buď z l-ového participia k tý ti „zehren“, ne bo — pravděpodobněji — z něm. Tilo Thiele, Tiele, což hypokor. podoby k Thielm ann nebo i k Dietrich, o němž viz Dětřichovice. Spojení s tý l „Genick“, jak v lid. etymologii (ves založil muž se silným týlem), je nepravděpodobné. Do klad z r. 1351 Tylonisvilla neznam ená nutně, že předlohou bylo Tylov n. Ty-
lovice (mohli bychom uvažovat i o *Tyloňov, *Tyloňovice; srov. Kolnovice, pův. Skorošov = Scoronis villa), neboť lat. -onis m ůže b ý t i paradigm . příp. k OJ Tilo, takže předloha m ohla znít i Tillendorj, tj. že šlo od původu o něm. osadu. CV 133; Prof Svoboda OSG III 36; Bořek OSG I 83; Hosák Acta UP III 169 (ves něm. založení); K aras OSG III 179; Rospond PNMŠ 161; Schwarz VS II 312; ZMK X 678. Viz i Tylovice. 6 Tylovský m lýn/Tillendorfer Múhle. Tylovice 1 Ves 1 km jjv od Rožnova pod Radhoštěm, nyní část nově vytvo řené obce Rysová (v. t.). 2 1505 ves Tylowicze, ZDO XVI, 67; 1517 dopl. T; 1535 ves Tylowicze, ZDO XXIV, 4; 1570 ze vsi Tylowicz, PO XXVII, 233; 1675 T ylow itz; 1718 Tillow itz; 1751 T yllow itz; 1846 Tillow itz; 1872 Tillowitz, Tylovice; 1881 a 1924 Tylovice. 3 P. Rožnov. Ces. 4 Tylovice, do Tylovic, T ylov’an, ty lovský. 5 M J: příp. -ovice k OJ Tyl, 0 němž viz Tylov. Zn. ves lidí Tylových. Poblíž leží Vigantice (v. t.), m ající rov něž v základě OJ něm. původu. CV 133; Prof —. 6 Díly. Hlaváčky. Končiny. 1. Týn 1 Ves 1,5 km sz od Třebíče, nyní jeho m ístní část. 2 1556 ves Tayn, ZDB XVII, 17; 1678 a 1718 T eyn; 1720 a 1751 Tein; 1846 Thein, Tegno; 1872 Tein, T ýn; 1881 a 1924 Týn. 3 P. Tře bíč. Čes. 4 Těn, do Téna, Téňák, ténské (podo ba s -é- silně archaická, dnes se v m ístě a v Třebíči nevyskytuje, zapsána v okolí města). Převažuje: to Tejno (to Téno v okolí Třebíče), do Tejna, v Tejně! v Tejnu, Tejňák, tejnskej. 2. Týn, od 1949 Týn nad Bečvou. 1 Ves 2,5 km jjv od Lipníka nad Beč vou. 2 1447 Tyn, ZDO X, 575; 1480 T yn, ZDO XII, 25; 1520-30 Tayn, Sou pis 59; 1530 od obce tejnskej .. . Tejnští, LSA 262; 1626 z Teyna, z Tegna, M at rik a v Lipníku n. B.; 1631 ex braxatorio Theynensi, Děkan, m atrika lipnická; 1718 T eyn; 1751 Tein; 1846 Tein, Teyn; 1872 Thein, T ýn; 1881 a 1924 Týn. 3 P.
Lipník. Far. kostel P. Marie. Na poč. 19. stol. vznikla obec Nové Sady (v. t.). Byl tu pivovar. Ces. 4 Týn, do Týna, v Týně, T ýňák, týn ský. Arch. zcela ojed. T én .. . Dnes h ra niční obec hanáckého nářečí. Na jih a západ od vsi: Tén, na Sever a východ: Týn. V Lipníku u ml. gen. zaznamenáno též Tejn. 5 M J: z apelat. tý n „oplocené místo, U m zäunung“. Obecněslovan. a častý toponym. základ tyrn, zn. pův. „plot, Z aun“, v toponym ii pak „osada plotem chráněná“, a to na rozdíl od tvrze a hrádku chráněných příkopy a náspy, které týn neměl. Apel. tywb přejato velmi záhy (před ü > y) z germ ánštiny, srov. stsas. tun, sthn. zun „Zaun, plot“, angl. tow n „m ěsto“ (vlast ně „ohrazené m ísto“). Týny vznikaly u nás v X.—XII. stol. před stavbou h ra zených měst, často je zakládaly kláštery, jako např. zde Týn u Třebíče. — Stč. T ýn > Tajn, Tejn > hanác. Tén. V ná řečí u 1. T. m orfologickým vyrovnáním vytvořen nový nom. Tejno, a protože hanác. é za ý > ej i aj, zn. 1. Týn v lid. etymol. „místo ta jn é “ (tak i Dvorský VM-Třebíč 423), ač ves leží na viditel ném vršku. O jm. T. a významech t y n t v zápslovan. jazycích bohatá literatu ra. CV 158, 163, 244; Prof IV 406 (llX ), V 544; Bezlaj II 261 a Slavia 1958, 357; Hosák W M X X -P 21 a A cta UP III 153; Fi scher Problem e 33; M achek ES 545; M artynov W issenschaft. Zeit. d. Humb.-Univ. Berlin 1967 GSR V, 668; Smilauer PST II 2 186 a zejm. OC 69; DS 19. 70; Schwarz VS II 394. 6 Podhůra (sa mota). Seznam P J viz J. Jakeš v Záhorské kronice 1950, 51—56, 69—70. Helfštejn (v. t.), Prostřední mlýn. T ý n n a d B e č v o u , viz 2. Týn. 1. Týnec 1 M ěstys 9,5 km vsv od Břeclavě. 2 1244 de Teinitz, CDM III. 52; 1245 de T yntz, CDM III, 71; 1270 de Tyenez, CDM IV, 34; 1271 de Tynch, CDM IV, 50; 1292 de Thenicz, CDM IV, 306; 1376 de Tinecz, ZDO III, 228; 1384 625
cum . . . opido in Tincz, ZDO IV, 509; t.). Srov. Dvůr/Dvorec, Hvozd/Hvozdec. 1384 bonorum Tynecz, CDM XI, 335; Do něm činy přejato s obvyklým ý (i} 1389 m unicionem Tynecz cum opido ei, e i: Teinitz. CV 158, 170, 244; Tynecz, ZDO VI, 57; 1416 cum opido Prof IV 408 sl. (19X); Hosák JM 1966, Tynecz, ZDO VIII, 545; 1426 zu Teintz, 57; Šrám ek Slavia 39, 377—398; Schw arz VS II 172. 6 Část Chaloupky vznikla za Neumann Nové pram eny 66 ; 1437 cum raabizace. opido Tinecz, ZDO X, 246; 1464 na Tynecz, PO IV, 70; 1526 za správu zboží Týneček 1 Ves 4,5 km ssv od Olo teyneczkeho, PB XIV, 117; 1718 Teinitz; mouce. 2 1263 Tynczek, CDM III, 356; 1720 Teinitz, T yn itz; 1751 T eynitz; 1846 1314, 1364, 1406, 1509 z Tyneczka, PO Teinitz, T ýnec; 1872 Teinitz, Týnec; VIII, 165; 1517 v M além Tejnečku, CMM 1881 a 1924 Týnec. З P. Břeclav. Již 1957, 307; 1615 při právě Malého Tejv 14. stol. městečko a hrad, k terý byl nečka, P rásek Organisace 243; 1691 Tairozbořen za válek mezi uherským k rá necžko; 1718 Tayniczek; 1720 Teinielem M atyášem a Jiřím z Poděbrad. Ces. czek; 1751 T eynicžek; 1846 Teinitschelc, 4 Týnec, do Týnca, v Týnců, Týnčan, T egnikček (!); 1872 Teinitschek, Tejnítýn ecký/týn ský (st. g.). Týnec (Lanžhot). ček; 1881 T ýneček; 1885 Teinitschek, Týneček; 1924 Týneček. З P. Týneček. Něm. Táinits. 6 Části: S u c h ý 'řá d e k , R ybáře, Vyhnálov. P J Kostelisko. R. 1783 parcelován dvůr. Ces. 2. Týnec, Velký 1 Ves 6,5 km jv od 4 Téneček, do Ténečka, v Ténečko, Olomouce. 2 1207 ad Týnech, CDB II, Ténečák, ténečské (*ténecké by kolido 60; 1223 ad Thynech, CDB II, 245; 1274 valo s adj. k sousedním u V elký Týnec). 5 M J : dem inutivum k Týnec (< tynbcb) super villa nostra Tynez, CDM IV, 79; > tynbcbkb: T ynček (tak 1263), vyrov 1288 villam nostram Thynecz, CDM IV, náním s nepřím ým i pády do Тупьська: 288; 1361 villam nostram Tynecz, Reg. do Tynečka vznikl nový nom. Týneček. VII, 615; 1399 in Tynecz, CDM XII, 524; Srov. Bzenec Beznec, gen. Bzenca, 1414 a villa Tynecz, Ruk. Stat. arch. Bystrc Bystřec, gen. Bystrca a stč. v B rně č. 760, 43; 1414 ke vsi Teynczi . . . z Teyncze, tam že 760; 45; 1515 dem inutiva typu domček, domečka z Tyncze, PO X, 105; 1516 dopl. T; 1517 domeček. O základu tywb viz Týn. CV v Tejnci CMM 1957, 309; 1546 z Teyn 169, 244; Prof - . cze, PO XIX, 288; 1558 dopl. T; 1559 Týnovice 1 Zanikly někde na panství lidem našim teyneczkym , PO XXIII, 53; hodonínském. 2 1718 Teinow itz, pusté; 1559 a 1583 dopl. T; 1588 blíže WeZi- 1751 Teynow itz. keho Teyncze, PO XXXI, 614; 1612 ve vsi 5 M J zn. „ves lidí z Týna, bydlících Teynczi, PO XXXVII, 448; 1638 dopl. T; v tý n ě“ apod. O tý n viz Týn. CV —; 1691 Teinitz . . . parochia Magno TeiniProf —; N ekuda 146 (pod jm. Týnec); censis, Děkan, m atrika v O lom ouci; 1718 Hosák Acta U P III 151. Gross Teinitz; 1751 Gross T eynitz; 1771 Туга 1 Ves 10 km zsz od Jablůnko— dopl. T; 1846 Gross Teinitz, H rubý Tei- va; Sl. 2 1621 dopl. T; 1736 a 1808 nec; 1850 dopl. T; 1872 Gross Teinitz, Tyra; 1894 Tyrra, Tyra; 1881 a 1924 V elký Týnec; 1881 a 1924 V elký Týnec. Туга. З P. těšínské komory. T yra vznik З P. olomoucké kapituly. R. 1787 p ar la vydělením z Oldřichovic. R. 1621 „fojt od louky T yry“ (Davídek, U rbář celován dvůr. Far. kostel Nanebevzetí těšín. knížectví), soustavněji osídlována P. Marie. Ces. od r. 1644. Pol.-čes. 4 Ténec, do Ténca, Ténčák, ténecké. 4 Tyra, na T yrum , na Tyře, Tyran, 5 Přívlastkem V elký, 1846 nář. Hrubý tyrsk’i; K ellner Vých. laš. I 131. 5 M J: „velký“, rozlišen od blízkého Týnečku (v. t.). • M J : dem inutivum k T ýn (v. p atrně souvisí s apelat. základem tyr-„ 626
k terý v pol. tyrzec’ „pádit“ ; zn. asi tolik, co „Bystrá, Bystřice, B ystřec“, antonym um k hydronym ům Mdla s form antem -a (Tyr-a jako Mdl-a). Jin ak zatím nejasné. CV —; Prof —; Šrám ek Sou-
stava (nejasné) a Slez. sb. 1969, 546: Téma Slez. sb. 1969, 540. 6 B ěm atý, Do Klimši, Do Lodra, Kozinčany, Na Javorovém , Na loučkách, Na Sindelném, Snože (sg.), Tacinka.
627
и 1. Ublo 1 Ves 4 k m vsv od Vizovic. 2 1450 fo jta z Ubla, LSA 106; 1481 Ublo, KP VI, 172; 1578 ves VbZo, ZDO XXIX, 57; 1670 V blow ; 1672 Vblo, Děkan, m at rika holešovská; 1718 V blow ; 1720 Ublow; 1751 Ublo; 1846 Ublo, též Ublow; 1872 Ublo, Ublow; 1881 Ublo; 1915 A ubeln; 1924 Ublo, Aubeln. 3 P. Vizo vice. Ces. 4 To Ublo, do Ubla, Ubl’an, ubelský. 5 V dokladech v 17,—18. stoL, ojed. i později, se vyskytuje podoba Ublov s analog, příp. -ov. 6 Na nivě, Pržnice (pl.), Spadlina, Na vršku. 2 . Üblo 1 Ves 7,5 km již. od Krnova, nyní část obce Brum ovic; Sl. 2 1377 Ubla, Gr-M II, 485; 1523 Hublo, Soupis 66 ; 1524 H ublo,U rbář krnovské kom ory; 1531 Haublo, tam že; 1559 A ubeln, Sou pis 68 ; 1619 dopl. T; 1720 a 1736 A u beln; 1771 dopl. T; 1805 a 1836 Aubeln, Hublo; 1847 dopl. T; 1870 Aubel, Uhlo vá, Catal. cleri; 1881 Ublo; 1915 Aubeln; 1924 Ublo, Aubeln, dříve jen Aubeln. 3 P. krnovské komory. Něm. 4 Ublo, do Ubla, Ublan, ubelsky. 5 R. 1870 analog, podoba Ublová. Do něm činy p řejato s analog, plurálovým -en (Aubeln), r. 1619 v zajím avé formě Trübein, vzniklé ze spojení in der A u beln aglutinací členu der. # M J : z apelat. *ubl, psi. оЫъ „pram en, studánka, Quelle, B ru n n en “ ; srov. rus. (z csl.) ubol „studna“, bulh. nář. vbbel, MJ Vubl, m aked. M J Jablišta, řec. M J Ompíos < оЫъ, srbch. ubao a M J Ubla, kopec Ubeljsko. Toponym um dosti hoj né u již. Slovanů s areálem poblíž J a d ranu, v Makedonii, sev. Йески a Bul harsku. ČV 245 („nejasné“); Prof —; Bezlaj II 282; Im enik219; Schütz GTSK 67—68; Sm ilauer PST II 2 137; Schwarz VS II 308. 6 Něm. P J slovan. původu viz W inter FINSud 48. 628
Ubušín 1 Ves 10,5 km sev. od Byst řice nad Pernštejnem , nyní část obce Jim ram ov. 2 1390 in Ubussyn Maiori, ZDB VII, 809; 1396 de Ubissin, CDM XII, 305; 1500 z Vbissina Welikeho, Mor. arch. soukrom é, 71; 1583 ze vsi W elikyho Ubussyna, PB, XXIX, 544; 1674 Vbuschin; 1718 Ubuschin; 1720 Gros Uboschin; 1751 Gross Ubusin; 1846 Gross Ubuschin, H rubj Ubusschin; 1872 Gross Ubuschen, V elký Ubušín; 1881 a 1924 Ubušín. 3 P. K unštát. Čes. 4 (H)ubušín, do (H)ubušína, v (H)ubušíně, (H)ubušán, (h)ubuskej/ (zř.) (h)ubušinskej (to koliduje s adj. k Ubušínek). Viz i U těšený Nář. přech. pásu 161. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ, které v prvních dokladech kolísá mezi Ubuša a Ubyša; obě OJ jsou hypokor. zkrat kam i některého ze složených O J s kom ponentem u b y- „ubývati, u b ý ti“, např. Ubyčest, Ubyslav, tvořených antonym ně k OJ Přibyslav, Pribyčest a synonym ně k Zbyslav. Srov. Bohuslav/Bohuša, MJ Bohušín. Je-li základem OJ Ubyša, pak vzniklo hypokor. příponou -ša (Uby-ša) a MJ znělo Ubyšín (tak v dokladech 14. až 16. stol.); je-li základem OJ Ubuša, pak vzniklo příp. -uša (jako Petr/Petruša, Jaroslav!Jaruša) a MJ znělo Ubu šín. Původní znění nelze přesně stanovit, protože vokalické řady Uby- a Ubu- se mohly navzájem vyrovnat (srov. i ko lísání jm en s -eňovice a -oňovice). Od sousedního menšího U bušínka rozlišo ván přívlastky Maior 1399, W eliký, V elký v 16.—19. stol., nář. H rubý 1846. CV 57 (žádají „správnou“ podobu Uby šín, neznajíce hypokor. zkratky -uš) ; Prof - ; IV 473 (Úbislav); Svoboda StčO J 68, 72, 152, 153 (o -uš, -uša); Fischer BN 1, 94-95. U bušínek 1 Ves 10 km sev. od B yst řice nad P ernštejnem , nyní část obce
Sulkovec. 2 1390 in V bustyn Minori, ZDB VII, 809; 1500 z V bus sinka Malého, Mor. arch. soukrom é 71; 1601 ves Ubussijnek, PB XXXIII, 52; 1674 a 1718 Klein Ubuschin; 1720 K lein Ubuschin; 1751 K lein XJbusin; 1846 K lein Ubuschin, Malj Ubussin, též U bussinek; 1872 K lein Ubuschen, M alý Ubušín; 1881 Ubušinek; 1924 Ubušinek. 3 P. K unštát. Ces. 4 H ubušínek, do H ubušínka, obývat, jm. „z H ubušínka“, hubušinskej/(arch.) hubušanskej. Nověji: Ubušinek. 5 M J : dem inutivum k Ubušín (v. t.), od které ho též odlišován přívlastky Minor 1390, Malý v 16.—19. stol. R. 1500 pleonasticky M alý Ubušinek. Tento ty p zdrobnění je n a Čes.-mor. vrchovině častý, srov. Domanín/Domanínek, Prosatín/Prosatínek (část vsi P.); Šrám ek Slavia 39, 396. U dánky 1 Ves 1,5 km zsz od M orav ské Třebové, od 1960 její m ístní část. 2 1365 Budax, ZDB IV, 225; 1398 V?idank, ZDO VI, 740; 1408 Undansk, CDM XIV, 6 ; 1490 Vndanek, ZDO XIII, 17; 1677 Undangs; 1718 Undancks; 1720 Undanks; 1751 Undancks; 1846 Undanks, Audanek; 1872 Undangs, O danek; 1881 Udaněk; 1924 Udánky, Undangs, dříve Udanek. 3 P. Mor. Třebová. Něm. 4 Udánke, do Udánek, Udáňák/Udánečák, udánecké/udánské (Biskupice u Jevíčka). Něm. A u ndg-f]S. 5 I něm. zá pisy s analog, genitivním -s, kterýžto typ něm. M J je jin ak v prostoru Svita vy — Lanškroun řídký, ukazují na vý chozí čes. U d á n ky: to buď pl. k OJ Udá nek, k teré dem inut. k OJ Udán, to part. perf. pass. k udati „ausgeben, m elden“ (srov. příjm . Udrán/Oudrán a Oudránek, OJ Sebrán/M J Sebranice, příjm . Vyhnán a V yhnánek a jm. D avida Udánka z Rozseče k r. 1573 v PB XXVI 324); nebo je M J dem inutivem k *Udanice, v němž příp. -ice k OJ Udan, zn. ves lidí Udánových (srov. zdrobnění typu Selutice/Seloutky, Sudom ěřice/Sud omírky, B iskupice/Biskoupky, k te rý je roz šířen jen na starém sídelním areálu; a M oravskotřebovsko sm ěrem k Jevíčku
takovým areálem je). — Lze předpoklá dat i OJ s krátkostí: Udan, které hypokor. k *Udihost, *Udislav (viz Schul theis OSG III 162). Avšak vzhledem k něm. dokladům , které jsou staré, a vzhledem k tomu, že se na starém osíd lení M oravy OJ z participií vyskytují (Sebrán, Drahan, Milován), pokládám i zde výklad z part. perf. pass. za prav děpodobnější. — P ři přejetí do němčiny jm. U dánky rozděleno v duchu něm. sylabism u na U-dang + analog, -s a -gs psáno někdy -x (viz zápis r. 1365), sla bičný šev pak zdůrazněn dodatečně při pojeným -71: Un-dangs. Srov. podobně rozšíření: Trpík/1304 Tirpings. CV 24 (z němč. i z češt.), 134 (z O J *Unada); Prof —; Schwarz 193; Šrám ek Slavia 39. 390; DS 19, 83. U d e r 1 i c e, viz Odrlice. Udeříce 1 Ves 4 km jz od Hrotovic, nyní část obce Bařice. 2 1310 Hudorsitz, CDM VI, 40; 1511 ves Huderzicze, ZDB XIII, 19; 1513 ves Huderzicze, PB X, 89; 1671 Vderžicz; 1718 Uderžitz; 1720 Vderschin; 1751 Uderschitz; 1846 Uderschitz, Udeříce, kdysi Hudeřice; 1872 Uderzitz, Udeříce; 1881 Hudeřice; 1924 Udeříce, 3 P. Hrotovice. Ces. 4 Hodeřice, do Hodeřic, k Hodeřicim, v Hodeřicich, za Hodeřicemi, Hodeřčák, hodeřské/(nověji) hodeřické. V m ístním nář. slabá redukce i. 5 M J: příp. -ice k OJ, k teré není zcela jasné. Vyjdem e-li z OJ *Üder úder „Schlag, Hieb“ (srov. O J Halas, K řik, Loskot, Plesk, Pisk u Svobody StčOJ 204), očekávali bychom v nářečí *Hódeřice, ve starších zápisech *Oudeřice. Je třeb a proto před pokládat OJ Uder, Udeř, k terá z im pe rativů k udrati, udeřiti „schlagen, sto ßen“ (srov. Dej, Nechval, Oblaj, Podař, S k ry j u P rof V 573). Jd e o relativně starý typ OJ, poloha vsi na starém zápmor. sídelním areálu by tom u neodpo rovala. MJ Udeříce zn. ves lidí Údero vých, Udeřových. ČV 63 (z OJ Uder); Prof —; Schwarz VS II 155. Ú d o l í , D o l n í , viz G runt, Dolní a 629
Ú d o l í , H o r n í , viz G runt, Horní — obě vsi sloučeny 1960 v obec Údolí. 1. Údolí, M ariánské 1 Kolonie u M rskles, 10 km vsv od Olomouce. 2 1881 M arientál; 1900 Mariánské Üdoli, Ma rienthal; 1906 Mariánské Üdoli; 1924 Mariánské Üdoli, Marienthal. 4 M arijansky, do M arijanskyho, v Marijanskym , M arijanské (= obývat, i příd. jm ,)/Marijentál, do M arijentálo, v Marijentálo, M arijentálské (=obyvatel. 1 příd. jm.). 5 Jm éno dal osadě J. Zwierzina r. 1827 — tehdy zde stála jen skupina chalup — p rý podle své m anželky M arie (obecní kronika v Hlubočkách). 2. Údolí, Sejpské 1 Mlýn u M la doňova, 9 km vjv od Šum perku. 2 1922 Seifenthal, S ejp y; 1924 Sejpské Üdoli, Seifenthal; 1932 S ejp sky dol, VM-Šumperk 280. 3 Ve vlastivědné literatu ře uváděn též pod jm. S ejpy i Seifenthal. 5 O něm. Seifen- a přejatém čes. adj. S ejp ský a subst. S ejpy v. Seifen. 9 M J : z apelat. údolí < psi. odolbje „údo lí, Tal, N iederung“. Srov. Podolí. Časté PJ. CV P rof IV 416-418 (12X); Bezlaj II 306; Šm ilauer PST II 2 137: Schütz GTSK 39; Hosák W M XX-P, 27. Ú d o l n á , viz Keprtovice. U d r n ě, viz Vendryně. U gartov 1 Dříve osada, od 1905 spo je n s K rálovým Polem, s nímž nyní částí m ěsta B rna; 4,5 km sz od Brna. 2 1846 U gartsdorf; 1872 N eudorf, Ugartsdorf, Ugartov; 1881 Ugartov; 1885 Ugartsdorf, Ugartov; 1905 Ugar tov. 3 P. K rálovo Pole. Osada vznikla parcelací královopolského dvora. Čes. 4 Hogartov, do Hogartova, Hogarťák, hogarcké (arch. Jehnice). V B rně jen Ugartov, u ml. gen. jm éno již neznámé. 5 O sada nazvána po hraběti Ugartovi něm. Ugartsdorf „ves U gartova“, 1872 též N eudorf „nová ves“ (tehdy se ne p atrn ě rozrostla). Česky až 1872 Ugar tov s analog, příp. -ov. ČV 266 (bez); Prof - ; Hosák VVM X X -P 41. U h e l n á , viz Serksdorf. 630
U h e r c e , viz Uhřice u Bučovic a Uhřice u Zdánic. 1. Uherčice 1 M ěstys 7 km zsz od Hustopečí. 2 1220 ad Vhricic, CDB II, 196; 1220 villam Vrsciz, CDB II, 197; 1297 A uverchitz, CDM V, 77; 1340 in villa Aurcicz, CDM VII, 270; 1365 in Aurzicz, Mendl, K nihy počtů 329; 1395 in A u rtitz, CDM XII, 283; 1459 zboží kláštera našeho Aurčice, K P IV, 5; 1497 opata uherčického, K P VII, 131; 1633 Uhrcžitz; 1673 A uertschitz; 1718 A uerschitz; 1720 A uertschitz; 1751 Auerschitz; 1846 Auerschitz, Uherczice; 1872 Auerschitz, Uherčice; 1881 a 1924 Uher čice. 3 P. Mikulov. Far. kostel sv. Jana K řtit. (již 1220). R. 1614 povýšeny na městečko. Již v 14. stol. náležely kláš teru vilém ovském u u Čáslavě, který r. 1421 přesídlil do Uherčic, ale na poč. 16. stol. zanikl. Čes. 4 Hoherčice, do Hoherčic, Hoherčók, hoherčické/hoherčócké. V m ístě hanác ké nářečí s velmi silnou labializací á (> ó). Huherčice, Huherščák, huherčickej/huherskej (Šakvice, dolské nářečí s ú, ej). Něm. Áuatšits. 5 Zápis 1220 Vhricic ukazuje na nom. Uhřičice (v. t.), ale všechny ostatní doklady jen Uher čice. Do němč. přejato v podobě Au(e)rschitz s obvyklým u/au (srov. Ústí/ A usti) a s oslabením -rčice/-rschitz spo jeným se zánikem h mezi dvěm a samo hláskam i (Uher-/Aur-). B eranek ON Sudm. 85; Schwarz 332 a VS II 47. 2. Uherčice 1 Ves 12,5 km jjv od Jemnice. 2 1312 bona s u a . . . Ungerscliicz, CDM VI. 62; 1481 drží Ungeršice, K P V, 362; 1564 tvrz Nowe Vherczicze, ZDB XXVIII, 89; 1672 Ungerschútz; 1720 a 1751 Ungarschitz; 1846 Ungarschitz, Uherčice; 1872 Ungar schitz, Uherčice; 1881 a 1924 Uherčice. 3 P. Uherčice. V 16. stol. tvrz, pak zá mek. Ces. 4 Uherčice, do Uherčic, Uherčák/ (ojed.) Uherák, uherčickyj/(kdysi prý též) uherskyj. V m ístě nářečí jem nic kého typu se slabou redukcí i. 5 Do
něm činy přejato s částečným překladem Uher-, Ungar-, Ungr-: Ungerschitz. P ří vlastek 1564 Nové odtud, že tehdy byla vystavěna nová tvrz. 9 M J: příp. -ice buď k O J Uherec, gen. Uherce, nebo k OJ Uhřek, gen. Uherka (odtud i m orfolog. vyrovnáním nový nom. Uherek); obě jsou dem inutiva k etnickém u jm. Uher „M aďar“. Zn. ves lidí U herkových, Uhercových. Viz i U hřice a U hřičice. ČV 135; Prof IV 420; Kopečný ZMK XIV 320; Schwarz VS II 138. 6 M itrovice (dvůr), S tarý m lýn, C harvátská vesnička. U herčice na B ílém břehu, viz Pasohlávky. U h e r č i c e , N o v é , viz 2. Uherčice. U hlířov 1 Ves 7 km jz od Opavy; enkl. 2 1389 Uhlerzow, Lechner I, 16; 1435 Uhlerzow, Lechner I, 40; 1542 na ves Vhlerzow, DM VII, 22; 1574 Ulerzew, Soupis 58; 1676 Röllersdorff ; 1718 R öllersdorf; 1720 R elersdorf; 1751 R ellersdorf; 1846 R oehlersdorf, Uhljřow; 1881 Uhléřov; 1882 R öhlersdorf, Uhléfo v ; 1924 Uhlířov. 3 P. Uhlířov. Ces. 4 Uleřovo, do Uleřova, Uleřovjak/ (v pl. též) Uleřovscy, uleřovsky/ulersky (Otice). 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Uhlíř, stč. Uhléř apel. uhléř „uhlíř, K ohlenbrenner“. Není vyloučeno apelativ n í pojetí: „kde bydlí, pracuje u h líř“. Do něm činy p řejato s překladem zákla d u : Röllersdorf, R öhlersdorf „uhlířova ves“. ČV —; Prof IV 421 (Uhlíře); Svo boda StčOJ 192; Jg IV 719. Uhliska 1 Sam oty porůznu roztrou šené na Valašsku (např. u Val. Mezi říčí, Rožnova, Hutiska, Vel. Karlovic aj.) a v Pobeskydí (např. Kunčice pod Ondř., Malenovice, Bílá aj.). 2 V p ra m enech 19.—20. stol. se většinou jako sam ostatné sídelní jednotky neuvádějí. U Val. Meziříčí: 1924 Uhliska. 4 Uhliska, na Uhliska, na Uhliskoch, Uhliščan, u h liský (Val. Meziříčí, Hutisko). Uhliska, na Uhliska, na Uhliskach, Uhliščan, uhliščansky (Malenovice). 5 M J: pl. k apelat. uhlisko, středo- a vý-
chodomor. variantě k uhliště „Kohl stätte“. Viz násled. heslo! Srov. i častá P J Uhlisko v lesnatých krajích vých. a střed. Moravy. Ke tvoření srov. Strážicko/Strážiště. ČV 177; P rof —; Hosák W M X X -P 25. U h liště 1 Zaniklo 1 km sz od Kostel ní Myslové (Telečsko), kde je trať Huliště. 2 1385 Uhlistye, ZDB VII, 35. 5 M J: z apelat. uhliště, stč. uhliščě „místo, kde se pálí dřevěné uhlí, Kohl stätte“. Výklad „kde něco shořelo a zbylo jen spáleniště, uhliště, B rand stätte“ je vzhledem rozšíření a význa mu jm. Uhlisko i západomor. P J Uhliš tě „K ohlstätte“ nepravděpodobný. Viz Uhliska. ČV - ; Prof IV 421-422; Jg IV 720. U h o ř e l i c e , viz Pohořelice. 1. U h řice 1 Ves 6 km vsv od Bučovic, nyní část obce M ilonice-Uhřice. 2 1327 in villa Vhercz prope Milonicz, CDM VI, 345; 1446 villam suam Vhercze, ZDO X, 472; 1464 villam Vhercze prope Milonicz, ZDO XI, 2; 1673 V hržitz; 1718 Uheržitz; 1720 Uhrschitz; 1751 U hržitz; 1846 Uhrschitz, Urziče (!); 1881 Uhřice; 1893 Uhřitz, Uhřice; 1924 Uhřice. 3 P. Bučovice. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Ohřice, do Ohřic, Ohřičák/iem. Ohřičanka, ohřické. Silně proniká Uhři ce __5 Původní jm éno znělo Uherce: pl. k Uhřec, gen. Uherce „U her“, m orfolog. vyrovnáním vytvořen nový nom. Uherec a odtud akuz. pl. Uherce pře vzat jako MJ. Teprve během 16. stol. upraveno na Uherčice. Podnětem ke změně byla p atrn ě možnost vzniku dvo jího adjektiva: uherčický i uhřický na pozadí dvojice M J Uherce a etnonym a Uhřec (které se vyskytuje i jako příjm.). K uhřický dotvořen nový nom. Uhřice. K Uherce mohlo adj. znít i uhřecký, které mohlo být chápáno jako nář. va rian t k uhřický (s hanáckým i > e). Viz i 3. Uhřice. 2. U h řice 1 Ves 4,5 km jjv od Jevíč ka. 2 1200, falz. z poč. 14. stol., Vherci, CDB II, 151; 1513 z Uhrzecz, PO IX, 631
185; 1536 z TJhrzicz, PO XVII, 128; 1561 z Uhrzicz, PO XXIII, 207; 1677 Uhrzicze; 1708 ex Vhrzicz, M atr. ve Svitávce; 1718 Urzicze; 1720 Urschitz; 1751 V hritz; 1846 U ngem dorf, ZJhřice; 1872 U ngem dorf, Uhřice; 1881 a 1924 Uhřice. 3 P. Sebetov. Ces. 4 Hóřece, do Hóřec, k Hóřecim, v Hóřecich, za Hóřecema, Hóřečák/(v pl. též) Hóřečti, hóřecké. K synizesi Uh- > O- (zde dále > han. Ó-) srov. 3. Uhřice sub 4. Hohřece, Hohřeščák, hohřecké (Biskupice). 5 Zápis 1513 z Uhrzecz s hanác. i > e. Do něm činy přejato s překladem základu jm éna Uher „Unger, -a r“ : U ngem dorf. Srov. 2. Uherčice. 6 P J Vrchhora, Za Prlovem. 3. Uhřice 1 Ves 10 km sz od Zdounek, nyní část obce Uhřice-Prasklice. 2 1336 de Uhrzicz, CDM VII, 103; 1341 de Vhrzecz, CDM VII, 375; 1355 villam dietám Uhrcziecz, CDM VIII, 294; 1371 villam Vhrzecz, CDM X, 107; 1407 su per villa Vherzce, ZDO VII, 413; 1437 villam Vhercze, ZDO X, 270; 1466 in campo V hrzeczkem , ZDO XI, 350; 1512 lidé z Uhrzecz, PO IX, 103; 1588 na Uherczych, PO XXXI, 571; 1718 Uhr zitz; 1720 Uhrschitz; 1751 Uhržitz; 1846 Uhřitz, Uhřice, kdysi i Uher (nespráv ně!); 1872 Uhrzitz, Uhřice; 1881 a 1924 Uhřice. 3 P. Uhřice. Ces. 4 Uhřice, do Uhřic, Uhřičák, uhřické. Uřice, do Uřic, úřické (Tetětice; synizese Uh- > U-). Uhřece, do Uhřec, Uhřečák/(st. gen., zř.) Uhřák, uhřecké (Tíštín). 5 S nář. i > e zapsáno 1341 Vhrzecz, odtud i přikloněním k typu Uherce: 1407, 1447 Vhercze. Srov. 2. Uhřice. 4. Uhřice 1 Ves 6,5 km zjz od Zdánic. 2 1351 in Uhercz, ZDB II, 50; 1379 villam Vherze, ZDB VI, 687; 1392 totam villam Vhercze, ZDB VII, 1023; 1412 villam Vherzicze, ZDB IX, 344; 1437 villam Vhercze sitam prope Damborzicz, ZDB, XII, 294; 1447 villam suam Vhercze, ZDB XII, 630; 1555 ves Vhrzicze, ZDB XXVII, 103; 1558 632
k Uhrziczym , ZDB XXVIII, 7; 1575 h ra nice uhrziezky, PB XXVII, 103; 1673 Vrschitz; 1718 Uhržitz; 1720 Uhrschitz; 1751 U hritz; 1846 Uhřitz, Uhřice; 1872 Uhrzitz, Uhřice; 1881 a 1924 Uhřice. 3 P. Zdánice. Far. kostel (dř. opevněný) sv. Jan a K řtit. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Uhřice, do Uhřic, Uhřičák, uhřické. 5 Jak o u 2. a 3. U hřic čteme i zde ve starších zápisech podobu Uherce (o tom viz 2. Uhřice), r. 1412 též Uherčice. 6 Na S taré poště, Na Romanově, Toufárky. 5. U hřice 1 Zanikly u Ujezdce u Lu hačovic (Uherskobrodsko), kde jsou tra ti P řední a Zadní Uhřička. 2 1527 o há je uhrziczke, PO III, 175. 5 Krom ě 1. Uhřice, v němž příp. -ice k OJ Uher, Uhřec „M aďar“ (MJ zn. ves lidí Uhrových, Uhřecových), je třeba u jm en 2., 3. a 4. Uhřice vyjít z etnic kého M J Uherce, to pl. k Uhřec, gen. Uhercě „M aďar“, zn. ves, kde bydlí Uhři, Maďaři. O přechodu k typu Uhři ce viz 2. Uhřice sub 5. — Je pozoru hodné, že typ Uherce je rozložen jen na starém sídelním areálu a nezná jej Slezsko. P ru h jm en se základem Uherse přim yká volně k mor.-slov. hranici (tedy k býv. Uhrám). Viz i Uherčice. CV 135; P rof IV 424-425; Bezlaj II 308; Hosák Acta UP III 152; Kopečný ZMK XIV 320; P auliny Vývoj 91; Schwarz 78; Svoboda StčOJ 195; Svo boda Zprávy Vlastivěd, muz. Vyškov 1963. č. 47-48, 11; Trávníček HM. Srov. Němčíce, Prusy. Uhřičice 1 Ves 2,5 km ssz od Koje tína. 2 1131 Vgricicih, CDB I, 115; 1174 Ugricic, CDB I, 270; 1178 Vhriczicz, CDB I, 294; 1358 a 1370 dopl. T; 1399 in Uhrzyczicz, CDM XII, 527; 1480 a 1517 dopl. T; 1590 ze vsi Uhrcziczicz, ZDO XXX, 74; 1595 ve vsi jejich Vhrzicžijczych, PO XXXIII, 221; 1718 Uhržicžitz; 1720 U hriczitz; 1751 U hrzicžitz; 1846 Uhřitschitz, Uhřičice; 1872 Uhritschitz, Uhřičice; 1881 a 1924 Uhřičice. 3 P. olomoucké kapituly. Ces.
4 Ohřečece, Ohřečec, Ohřečák, ohřečecké. 5 M J : příp. -ice k OJ Uhřík, to dem inut. k Uher „M aďar“. Zn. ves lidí Uhříkových. Viz Uhřice, Uherčice. ČV 135; Prof —. 6 P J K láštem ice (kdysi m lýn náležející prostějovském u klášte ru), R énošky (viz Rajnochovice). 1. U hřínov 1 Ves 7,5 km zsz od H ra nic. 2 1371 Vhrzinow , DO II, 69; 1372 dopl. T; 1437 Vhrzinow , ZDO X, 116; 1446 Vhrzinow , ZDO X, 417; 1480 V hrzinow, ZDO XII, 27; 1612 V hrzinow , ZDO XXXIII. 63; 1625 z Uhrzjnowa, M atrika v Hranicích; 1634 z Vrzinowa, tam že; 1672 Ungerssdorff; 1684 Ungersdorf, Soupis 61; 1718 U ngersdorjj; 1720 Ungersdorj, Uhrzinow; 1751 Ungers dorj; 1846 Ungersdorj, U hřinow ; 1872 Ungersdorj, Uhřínov; 1881 Uhřinov; 1924 Uhřínov. 3 P. Hranice. Ces. 4 Uřinov, do Uřinova/na Uřinov, v Uřinově/na Uřinově, Uřiňák, uřinovský. Uřiňov, Uřiňovják, uřiňovský (Je zernice); Uřiňov, Uřiňák, uřiňovský (Milenov, Podhoří). 5 O něm. Ungers dorj viz 2. Uhřice. 2. Uhřínov 1 Ves 5.5 km záp. od Vel kého Meziříčí. 2 1349 de Vhrzinow a . . . in Vhrzinow, ZDB I, 113; 1406 v Uhřinově, K P II. 9; 1674 V hrzinow ; 1718 U hrzinow ; 1750 Uhřinow; 1751 Uhržinau; 1846 Uhřinau; 1872 Uhrzinau, Uhřinov; 1881 Uhřinov; 1885 Urzinau, Uhřínov; 1924 Uhřínov. 3 P. Velké Me ziříčí a Budišov. Far. kostel sv. kříže. Byl tu svobodný dvůr. Čes. 4 Huřinov, do Huřinova, Huřinovák, huřinovské. Nověji: Uřinov . . . 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J Uhřín <- apel. Uhřín „M aďar“. Srov. OJ Sasín, Rusín. Apelativní výklad M J U. s významem „ves, kde bydlí Uhři, U hříni“ není zcela jistý, neboť bychom očekávali jm. typu Uherce, Uhřice (v. t.). CV 135; Prof V 560; Svoboda StčO.J 124; Rospond RKJ-W roclaw III 63; Schwarz 78. 6 Na žlebě, U M artinů. Uliřínovice 1 Ves 9,5 km jjv od Jih lavy. 2 1234 Vgrinowichi, CDB III, 88 ;
1371 Ruprechticz, CDM X, 118; 1538 Vhrzinowicze, Ruk. arch. m ěsta Brna. č. 1212, 4; 1590 ves Vržinowicze, ZDB XXXI, 52; 1678 Ruprencz; 1718 Ruprentz; 1751 Riprentz (!); 1846 Ruprenz, Uhřinowice, nikoliv Uřinowice, kdysi Ruprechtice; 1872 Rupprenz, Uhřínovice; 1881 Uhřinovice; 1924 Uhřínovice. 3 P. Brtnice. Čes. 4 Huřnovice/Huřnovce, do Huřnovic/ Huřnoc, H uřnovák, huřnovskej/huřnockej. 5 Ves m ěla dvě jm éna: a) čes. Uhřínovice: příp. -ovice k O J Uhřín, 0 němž viz U hřínov; zn. ves lidí U hřínových; b) něm. Rup(p)renz m ající ana log. -enz podle jiných něm. jm en s ge nitivním -s na Jihlavsku častých (např. Arnolec, Herálec, Rudolec atd.). K dvoujm ennosti srov. Kostelec/W oljram s. — Příp. -enz v jm. R upprenz napodobuje typ W illenz „W illants“ (viz Vílanec) neboť nem ohla bezprostředně vzniknout z O J Ruotprecht, Ruprecht (o něm ž viz Ruprechtov) + genitivní -s. Jm éno by muselo znít Ruprechts (tak i 1259—77 Ruprechsz v jihlavské m ěstské knize, viz Schwarz VS II 229). Podoba Rup rechts počeštěna na 1371 Ruprechtice s analog, -ice, ač u jiných jm en podob ného původu na Jihlavsku vždy -ec, takže odpovídající adaptace by m usela znít *Ruprechtec (jako Arnolec, Lipolec, Pikarec, Rudolec, Vílanec atd.). Srov. 1 blízký Řehořov/Reggentz. Je otázka, zda dvoujm ennost je pů vodní. Protože M J s Uher- jsou pom ěr ně stará a naopak něm. jm éna s genit. -s p atří na Jihlavsku k typickým pro středověkou kolonizaci, soudíme, že jm. Uhřínovice je starší než Rupprenz. ČV 135; Prof —; Svoboda StčOJ 124; Pátek VM -Jihlava 206; Schwarz 194, 199, 6 Bažantnice. Ujčov 1 Ves 7 km jv od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1360 Vssow, ZDB III. 542; 1437 super villis . . . Vgczowie, ZDB XII, 360; 1675 Vaczow; 1718 Ugicžow; 1720 W yczow ; 1751 Ugczow; 1846 Ujtschow, Ugczow, kdysi Vssow (ne633
správně) a V gczuw ka (nesprávně); 1872 Ujtschow, Ujčov; 1881 a 1924 Ujčov. 3 P. P ernštejn. Ces. 4 H ujčov/(arch.) Hučov, do Hujčova, Hujčovák, hujčovské/(ojed., zejm. u ml. gen.) -ej. Nověji: Ujčov. 5 M J : přivlast. příp. -ov k O J Ujčě <— stě. apel. ujčě „ujec, m atčin b ra tr" ; srov. OJ Ujec, Ujčík, Strýc, Strýček. CV 31, 135 (z OJ Úzek, k čemuž by však M J muselo znít Ůzkov); P rof IV 426 (Ujčín); Svoboda StčO J 194; M achek ES 548; Šrám ek Radostná země XII, č. 2, 33—35 (o pův. význ. ujec v nářečích). 6 P J Ostráž. Ujců vek 1 Zanikl u Ujčova (Bystřič ko nad Pernštejnem ). 2 1437 W yczow ek Mali, ZDB XII, 220; 1447 villam Paruam Vgczuow ek, ZDB XII, 636. 5 M J: dem inutivum k Ujčov (v. t.), srov. H odov/H odůvek, Věstín/V ěstínek, D om anín/D om anínek — častý typ na Ceskomor. vrchovině. CV —; Prof —; Nekuda —; Šrám ek Slavia 39, 396. 1. Újezd, od 1960 Újezd u Rosic. 1 Ves 8 km jjv od Velké Bíteše. 2 1353 in Vgezd, ZDB II, 113; 1674, 1718, 1751 a 1846 Augezd; 1872 A u jezd, A ujezd; 1881 Ú jezd; 1893 Aujezd, Újezd; 1924 Újezd; 1960 Újezd u Rosic. 3 P. Rosice. V 1. pol. 19. stol. hrnčířství. Čes. 4 Hójezd, do Hójezda, Hóješčák, hójescké. 6 Dolní a Horní mlýn. 2. Újezd, od 1960 Újezd u Černé Ho ry. 1 Ves 7,5 km záp. od Blanska. 2 1350 in Vgesd, ZDB I, 195; 1390 in Vgezd, ZDB VII 712; 1550 ve vsi A ugezdie, ZDO XXV, 125; 1554 ves A u gezd, DM VII 47; 1565 ves Augezd, DM XV, 19; 1655 Augezd ACO B 12; 1673 A ugest; 1675 Augezd; 1718 Augezd; 1720 A u jest; 1751 Augezd bey Cžerna hora; 1846 Augezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881, 1924 Újezd; 1960 Újezd u Černé Hory. 3 P. Blansko, Černá Hora, Bos kovice a b rněnští johanité. Ces. 4 Hójezd, do Hójezda, Hóješčák/Hóježdžák, hójeské. 3. Újezd, od 1950 Újezd u Boskovic. 1 Ves 3 km jižně od Boskovic. 2 1505 634
z Újezda LSA 239; 1547 ves Augezd, ZDO XXV, 83; 1569 ves Augezd, ZDO XXVIII, 29; 1629 ouřadu augezdskyho, Poz. kniha Újezda č. 3606, 93; 1677 a 1718 A ugezd; 1720 A ujest; 1751 a 1846 Augezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881 a 1924 Újezd; 1950 Újezd u Boskovic. 3 P. Boskovice. Ces. 4 Hójezd, do Hójezda/na Hójezd, v, na Hójezdě, Hóješčák/{v pl. též) Hóješči, hójescké. 6 S tará huf (myslivna). 4. Újezd 1 Ves 9,5 km jižně od Hro tovic. 2 1317 Vgezd, Lechner I, 4; 1575 při vsi Augezdczy, PB XXVII, 40; 1718 Augezd; 1720 A ujest; 1751 Augezd, 1846 Augezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881 a 1924 Újezd. 3 P. Újezd (m anství bis kupství). Ces. 4 Hójesc, do Hójesca, v Hójesco, Hójesčák, hójescké. Nověji: Hójezd . . . V m ístě hanácké nářečí znojemského typu s redukcí i > 0 . 5 R. 1575 též zdrobněle: Újezdec. 6 Části: Francedorf (v. Františkov), V holčce „uličce“. P J Hóvare, Nádavke, Rabštén, Ródnica. 5. Újezd, od 1950 Újezd u K unštátu. 1 Ves 1,5 km vých. od K unštátu, nyní jeho m ístní část. 2 1368 Vgyesd, ZDO I, 975; 1407 m edietatem villarum Vgezd . . . , ZDO VII, 381; 1437 Vgyezd, ZDO X, 89; 1594 ves Augezdecz, ZDO XXX, 283; 1674 A ugest; 1718, 1751 a 1846 A u gezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881 a 1924 Újezd; 1881 a 1924 Újezd; 1950 Újezd u K unštátu. 3 P. K unštát. Ces. 4 Hójesc, do Hójesca, v Hójescu, Hóján (!)/(nověji) Hóješčák, hójescké. No věji: Hójezd, ale vždy do Hójesca, ve vzdálenějším okolí Hójezd, do Hójezda. O podobě Hójesc viz Újezd, Zadní sub 5. Srov. i 4. Újezd. 5 R. 1594 též zdrob něle: Újezdec. 6 Podchlumí. V lese h ra disko (sev. od obce). 6. Újezd 1 Ves 2 km jz od Mohelni ce. 2 1379 Vgyezd, ZDO III, 519; 1447 v Vgyzdie blíž Mohelnicze, PO III, 119; 1545 ve vsi Augezdie blíž m ěsta Mohel nicze, PO XIX, 187; 1562 ke vsi A ugezdu blíž Mohelnicze, PO XXIII, 235;
1612 n a Augezdie, PO XXXVII, 362; 1672 Oves sive A ugesdum , Děkan, m at rika m ohelnická; 1720 A ujest; 1751 A ugezd; 1846 A ugest, A ugezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881 Újezd; 1924 Újezd, Augezd. 3 P. Zádlovice. Něm. 4 Hójezd, na Hójezd, na Hójezdě, Hóježďák, hójescké (Loštice). 7. Újezd, od 1960 Újezd u Tišnova. 1 Ves 8 km zsz od Tišnova, nyní m ístní část obce Horní Loučky. 2 1350 in Vgiezd, ZDB I, 209; 1481 v Gezdie, ZDB XV, 22; 1590 ves Augezd, ZDB XXXI, 67; 1674 a 1718 A ugezd; 1720 A ukiest (!); 1751 a 1846 Augezd; 1872 A u jezd ; 1885 A ujezd, Oujezd; 1893 A ujezd, Újezd; 1924 Újezd; 1960 Újezd u Tišnova. 3 P. Tišnov. Ces. 4 Hójezd, do Hójezda, Hóježdžák/-ščák, hójeské. 6 Chytálky. 8. Újezd 1 Ves 4,5 km vých. od Uničova. 2 1280 dopl. T; 1296 plebanum de Vgzed, CDM V, 1376 i villa Ugesd, CDM XV, 167; 1409 villa Ugezd, CDM XIV, 113; 1409 dopl. T; 1480 Vgezd, ZDO XII. 19; 1591 dopl. T; 1678 A ugezdt; 1718 a 1751 A ugezd; 1771 dopl. T; 1846 Augest, Augezd; 1872 A ujezd. Újezd; 1881 Ú jezd; 1924 Újezd, Augezd. 3 P. Šternberk. Far. kostel sv. Jana K řtit. Něm., do 18. stol. čes. 4 Újezd, do Ójezda, Úježďák/-ščák, ójescké. Arch. Hójezd . . . 9. Újezd 1 Ves 7 km jv od Vizovic. 2 1261, falz. ze 14. stol., W ilperc sive Vgesd locatam villam forensem , CDM III. 324; 1321 in villa dieta Ugest, CDM VI, 174; 1578 ves Augezd, ZDO XXIX, 57; 1670, 1718 a 1751 Augezd; 1846 A u gezd; 1872 A ujezd, Ú jezd; 1881 a 1924 Újezd. 3 P. Brumov. V 14. stol. trhová ves, pak ves. Far. k o stel sv. Mi kuláše. Ces. 4 Újezd, do Újezda, Úježdšan, újescký. 5 Ve falzu z 14. stol. se ves jm enuje Wilperc „Wildberg, hora s divokou zvě ří“ n. „rozeklaná, divoká h o ra“. 6 H rabůvky, Kosmata, A m bruzův m lýn, Na díly, Předlipí, Pavelkův m lýn, Vítová,
Za hum ny. P J B ojatín, Újezda (pit.). 10. Újezd 1 Ves 7,5 km jz od Zďáru nad Sázavou. 2 1447 Vgezd, ZDB XII, 544; 1567 z vesnic Březí, Újezda, M atě jova, LSA III, 100; 1679 a 1718 Augezd; 1720 Augest; 1751 A ugezd; 1846 Aujesd, Augezd; 1872 Augezd, Újezd; 1881 Újezd; 1924 Újezd, dříve též Oujezd. 3 P. Nové Veselí. Ces. 4 Oujezd, do Oujezda, z Oujezdu, Oujezďák, oujesekej. 11. Újezd, od 1952 Újezd u Brna. 1 Městys 13 km sv od Zidlochovic. 2 1131 Vgezdec, CDB I, 115; 1295 de Vgezd, CDM V, 34; 1296 in villa nostra Wygesd, CDM V, 58; 1317 de Vgezd, Lechner I, 3; 1347 de Vgest, Mendl, Knihy počtů, 77; 1388 újezd, CDM I, 527; 1543 Újezdečtí, LSA 584; 1561 se vsí Augezdem, ZDB XXVIII, 33; 1604 dě dina Augezd, U rbář panství chrlicl^ého; 1674 a 1718 Augezd; 1720 Auiest; 1751 a 1846 Augezd; 1872 A ujezd, Újezd; 1881 a 1924 Újezd; 1952 Újezd u Brna. 3 P. Chrlice. Od 1909 městys. Far. kostel sv. P etra a Pavla. V r. 1952 sloučením Újezda, Rychm anova a Sternova vznikl Újezd u Brna. Ces. 4 Hójezd, do Hójezda, Hóježďák/ (arch.) H óježdžák (Otnice), hójescké. 5 V dokladu 1131 jm éno zdrobněno: Újezdec. 6 U S tříbrné koule (hostinec). 12. Újezd 1 Zanikl u Lukova (Hole šovsko). 2 1375 in Vgezd, K P I, 62. 13. Újezd 1 Zanikl v m ístech dneš ního Růžová (Konicko). 2 P řipom íná se r. 1590 a 1604, kdy byl ještě osedlý. Bu rian VM-Konice 104. 14. Újezd 1 Zanikl v okolí m ěsta Po hořelice sm ěrem k Sumicím. 2 1281 Vgiest iuxta Pohrlicz, CDM IV, 184; 1380 Wgezd, CDM XI, 185; 1536 ve vsi pusté Újezdě, ZDB XXV, 13 (edice). 3 R. 1276 tu byl kostel; ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 15. Újezd 1 Zanikl na panství m iroslavském, kde se r. 1569 připom íná jako pustá ves, ZDB XXIX, 71. Ú j e z d , viz 2., 5., 10. Újezdec. 635
Ú j e z d u B o s k o v i c , viz 3. Újezd. Ú j e z d u B r n a , viz 11. Újezd. Ú j e z d u Č e r n é H o r y viz 2 . Újezd. Ú j e z d u K u n š t á t u , viz 5. Újezd. Ú j e z d u R o s i c , viz 1. Újezd. Ú j e z d u T i š n o v a , viz 7. Újezd. 16. Újezd, Dolní 1 Ves 4 km zsz od Lipníka nad Bečvou. 2 1356 de Vgezd Wladiczi, ZDO I, 446; 1359 Ugezd prope Lipnik, Reg. VII, 308; 1360 in W ladiczu Ugiesd, ZDO I, 698; 1406 de W ladyczy Ugezd; VII, 168; 1447 Vgezd W ladyczye, ZDO X, 475; 1480 Vgezd, ZDO XII, 25; 1511 v W ladyczym Vgezdie, ZDO XVII, 31; 1517 z Dolního Újezda, jenž slově Vladyčí, ČMM 1957, 318; 1521 v D olním Vgezdie, ZDO XIX, 11; 1559 z Dolního Augezda, PO XXXIII, 60; 1625 z Dolního Augezda, M atrika v Lipníku nad Bečvou; 1666 ex Inferiori Augezd, tam že; 1672 V nter A ugezd; 1672 Inferius Augezd; Děkan, m atrika lipnická; 1718 V nter Augezd; 1751 U nter A ugezd; 1846 Unter Augezd, Doluj A ugezd; 1872 Unter A ujezd, Dol n í Újezd; 1881 D. Újezd; 1924 Dolní Újezd. 3 P. Lipník. Far. kostel sv. Havla. R. 1619 tu bylo 5 svobodných dvorů. Ces. 4 Ójezd, do Ójezda, Óješčan, ójescké. 5 Do poč. 16. stol. zván též Vladyčí Újezd „patřící vládykovi“. Rozeznáván tak od Volaného Újezda (viz níže), leží cího na tém že panství. Přívlastek Dolní byl dán n a rozlišení od Velkého Újezda, zvaného kdysi Horní, patřícího však k panství veselíčskému. Jakm ile byl Vladyčí Újezd zván Dolním Újezdem, byl Volavý Újezd pojm enován Horním Ú jezdem ; k záměně nemohlo dojít, pro tože bývalý Horní Újezd na panství veselíčském dostal na rozdíl od sousedního Vladyčího = Dolního Újezda přívlastek V elký. Hosák VVM XX-P 33. 6 P J Klče, Lopata, Ščrke. 17. Újezd, H orní 1 Ves 10,5 km ssv od M oravských Budějovic. 2 1243 sacerdos de Vgezd, CDM III, 40; 1349 in 636
villa Vgezd, ZDB I, 39; 1541 ves A u gezd s kostelním podacím v tejž vsi Vgezdie, ZDB XXVI, 70; 1671, 1718 a 1751 Augezd; 1846 Ober Augezd, Hornj Augezd; 1872 Ober A ujezd, Horní Újezd; 1881 a 1924 Horní Újezd. 3 P. Jarom ěřice nad Rokytnou. F ar. Kostel sv; P et ra a Pavla. Ces. 4 Hójezd, do Hójezda, Hóježďál (!), hójescké. V m ístě hanácké nářečí zno jem ského typu se slabou redukcí i. 5 Přívlastek dán až v 19. stol. na rozdíl od Velkého Újezda. 6 V havím ě. 18. Újezd, Horní 1 Ves 7 km sv od Bystřice pod Hostýnem. 2 1386 prope Vgezd, ZDO IV, 800; 1447 Vgezd Wolawy, ZDO X, 575; 1480 Vgezd Wolaw y, ZDO XII, 25; 1510 z Swrchniho Vgezda, PO VIII, 192; 1517 z Vysokého Újezda, ČMM 1957, 318; 1522 z Wrchnjho Vgezda, PO XII, 49; 1590 z Hor ního Augezda, PO XXXII, 180; 1599 z Vysokého Oujezdu, Prásek, Organisace 108; 1672 Ober Augezd; 1672 Superius Augezd, Děkan, m atrika Lipník nad Bečvou; 1718 a 1751 Ober Augezd; 1846 Ober Augezd, H orný Augezd; 1872 Ober A ujezd, Horní Újezd; 1881 a 1924 Horní Újezd. 3 P. Lipník. Far. kostel Naroz. P. M arie. R. 1619 zde byly 3 svo bodné dvory. Čes. 4 Vrchní Ojezd, do Újezda, Úješčák, ójescké. Oujezd, Ouješčák, oujesckej (Všechovice — kelečské nářečí). 5 V 15. stol. byl též zván Volavý Újezd, patrně proto, že obyvatelé vsi byli půhončím i = povolávali k zemskému soudu. V 1. pol. 16. stol. V rchní Újezd, v 2. pol. 16. stol. Horní Újezd na rozdíl od Dolního Újez da (v. t.). Prásek SA VI 196. 6 Drholec (hospoda), Na bařině, Na drahách, Na Lhotsku, T rávník (mlýn). Ú j e z d , H r u b ý , viz 21. Újezd, Velký. 19. Újezd, H řivínův 1 Ves 12 km ssv od Uherského Brodu. 2 1371 super villam Vgiesd, ZDO II. 125; 1587 ves slově H rziw inu Augezd, ZDO XXIX, 156; 1612 Augezd H ržiw jnu, ZDO
XXXIII, 69; 1671 H ržiyw noey Augezd; 1718 H rivm ow y Augezd; 1720 Ržiwinow A uiest; 1751 H ržiw ni Augezd; 1846 H řivny A ugezd; 1872 A ujezd Hrziwny, H řivny Újezd; 1881 Újezd hřiv ny; 1924 H řivínův Újezd, dříve H řivny Újezd. З P. Velký Ořechov. Ces. 4 H řivny Újezd, do Hřivného Újezda, ÚježdžanJ-dan, újescký. 5 Nazván po Hřivínovi z Lipan, který r. 1406 Újezd vlastnil; viz Lhota u Přerova, která slula 1374—1447 Lhota Hřivínova. OJ H řivín ■<— apel. hříva „M ähne“, zn. „mající h řív u “ ; srov. OJ Vlčin u Prof V 615 a M J H řivínov v C. Neporozu m ěním přívlastku vzniklo synkopou hřivny, které v lid. etymologii spojová no s hřivna „peníz“ (ves byla prý kou pena za hřivnu peněz). 6 P J: Lozky, Lopeníky, B udišovy (les), Cabrovy (les); části Hořansko, Dolňansko. Ú j e z d , M a l ý , viz Újezd, Zadní. Ú j e z d , M o r a v s k ý , viz Dědinka. Újezd, Německý, viz Újezd, Zadní. Ú j e z d , P ř e d n í , viz Dědinka, viz Újezd, Zadní. 20. Újezd, Velký 1 Ves 10 km zjz od M oravských Budějovic, nyní část obce Kojatice. 2 1377 rector ecclesie parochialis in Ugezd, CDM XI, 82; 1578 z úgezdcze, PB XXVII, 439; 1718 Au gezd; 1720 A ugiest; 1751 A ugezd; 1846 Gross Augezd, W elky Augezd; 1872 Gross A ujezd, V elk ý Ú jezd; 1881 a 1924 V elký Újezd. З P. Velký Újezd. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Čes. 4 Hójezd, do Hójezda, H ójezdák, hójescké. H raniční ves hanáckého nářečí. Újezd/Houjezd, Ú jezdák/H oujezdák (!, Třebelovice). 5 R. 1578 jm éno též zdrobněno: Ujezdec. 21. Újezd, Velký 1 M ěstys 9,5 km sz od Lipníka n ad Bečvou. 2 1324 de Vgez, CDM 265; 1548 městečko Augezd Hornij, ZDO XXV, 103; 1560 městečka Horního Ugezda, PO X X III, 90; 1671 z Hrubyho Augezda, M atrika v Lipniku n. Beč.; 1718 Augezd; 1751 Gross A u -
gest, H rubý Augezd; 1872 Gross A u gezd, V elký Újezd; 1881 a 1924 V elký Újezd. 3 P. Veselíčko. Far. kostel sv. Jakuba Větš. R. 1785 zřízena pošta. Ces. 4 Újezd, od újezda, úješčák, ójescké. 5 Dříve též zván Horní Újezd n a rozli šení od Dolního Újezda, zvaného kdysi i Vladyčí Újezd (v. t.). 6 Záhum enský mlýn, V rchní pila, Suším a. Ú j e z d , V e l k ý , viz Dědinka. Ú j e z d , V l a d y č í , viz Újezd, Dolní. Ú j e z d , V o l a v ý , viz Újezd, Horní ( 1 8 .).
Ú j e z d , V r c h n í , viz Újezd, Horní (18.). 22. Újezd, Zadní 1 Ves 6,5 km zsz od Uničova, nyní část obce Medlov. 2 1371 Vgezd m agnum , W gezd paruum , ZDB VI, 4; 1492 z M oravského Újezdce, z Něm eckého Újezdce, LSA 352; 1512 Újezdeček M oravský, Ú jezdeček Němec ký, LSA 353; 1517 dopl. T; 1547 ves Przedni Augezdeczek, ves Zadnij Augezdeczek. ZDO XXV, 83; 1552 Augezde czek Pržednij i Zadnij, PO XXI, 297; 1564 Zadní Gujezdečky, Přední Gujez decky, Úsovský u rb ář; 1588 Zadní A u gezscze, tam že; 1633 Augesd; 1718 Startzendorf; 1720 Zadni Augest, Úsovský urbář; 1720 Schurzendorf, Prednij Augest; 1751 Startzendorf; 1846 Storzendorf, Zadnj Augezd; 1872 Storzendorf, Zadní Újezd; 1881 a 1924 Zadní Újezd, Storzendorf. 3 P. Úsov. Něm. a čes. 4 Újezd, do Újezda, ójescké. Arch. Hójezd. 5 Nynější Zadní Újezd vznikl splynutím (v 19. stol.) původních dvou lokalit.: P ředního (= Velkého, M orav ského) Újezda a Zadního ( = Malého, Německého) Újezda. Obě m ísta se zvala též zdrobněle Újezdek, Újezdec, Újez deček (též v pl. Újezdce, Újezdecky); Přední Újezd navíc i Dědinka, něm. Dorfl; Zadní Újezd pak od 18. stol. Starzendorf, Storzendorf, Schurzendorf, jak zaznam enáno v úsovském urbáři. Jm . Storzendorf v některých pram enech 637
omylem vztahováno na P řední Újezd (tak např. u Crusia I 469). P řední Ú. se poněm čil v 16. stol., avšak trvalé po němčení proběhlo jen v Zadním Újezdě, k terý odtud zván N ěm ecký, zatímco P řední Újezd M oravský. Pozdější něm. Starzendorf, s nář. a > o : Storzendorf, p atrn ě substitucí z čes. Újezdec, jehož dru h á část -zdec — něm. Stetz-, Stütz-, což odpovídá i něm. nář. výslov nosti spis. Starz- odtud Starzendorf s analogickým a spojovacím -en a -dorf „ves“ (Schwarz VS II 311). Toto Schw ar zovo pojetí je správné: počátek jm. Újezdec splynul v něm čině s něm. před ložkou zu: zu Újezdec -> zu *Zdec S tetz-; srov. Cvrčovice/zu Cvrčovic zu Urspitz. • M J Ú jezd: z apelat. újezd, jím ž se označovalo určité, ob jížďkou ohraničené území obsahující obvykle vedle převažujícího lesa, urče ného k mýcení, též louky a ornou půdu, G renzum ritt, M ark“. Vesnice na tako vém vymezeném úseku dostala jm. Újezd. Ohraničovalo-li se území obchůz kou, zvala se ves Ochoz (v. t.). Jm éno Újezd je „m oravské“, nevyskytuje se na východ od linie Šum perk—Š ternberk —H ranice—V setín (kromě jediného za niklého Újezda v pol. Slezsku, který uvádí N ekuda 49, a újezdu Sem islavova z CDB III 174 k r. 1238, ležícího na Opavsku). Je typické pro okraje staré ho sídelního areálu M oravy: pro 2dánicko, Zdounecko, Uherskobrodsko, sev. podhůří Hostýnských vrchů, záp. okraj Oderských vrchů, pro široký pruh z Boskovická přes K unštátsko na Bítešsko až po M oravskobudějovicko. Areál Újezdů obklopuje prostor nejstarších toponym ických ty p ů M oravy, nezasa huje však do oblastí středověké koloni zace. Tvoří m ezistupeň mezi oběma areály stejně jako např. M J typu Jeneč, Luleč, Myslíboř, Touboř. Prostor m ladších Lhot (v. t.) tvoří k něm u země pisný doplněk. Produkční vrchol dosa hují Ú jezdy (včetně Újezdců) v dokla dech ve 14. stol. (9), dá se však před 638
pokládat, že jsou o 150—200 let starší. N ejstarší záznam y jsou v listině bis kupa Jindřicha Zdíka z r. 1131. Mo ravské Ú jezdy tvoří s Ú jezdy v Cechách a na H orní Lužici společný celek. Ne jsou na Dolní Lužici. Ve středom or. vymezeném prostoru je i časté P J Újezd, Újezda (pit., v. t.), Ú jezdky, Újezdec apod. O jm. Ú. velmi bohatá literatura. CV 159, 163, 171, 190, 191; Prof IV 426, V 543 (Újezd 83X, Újezdec 10X); Březina Zábřežsko 383, 450; FischerEichler OSG I 59 a OSG II 13; Hosák VVM X X -P 53 a Acta UP III 170 a SM 1969, 27; Machek ES 2 225; Skutil MSB1 156-157; Šm ilauer PST 2 85; Zu ber Jesenicko 282; BzN IX 290; DS 19, 83 a 20, 369; Nft VI, 251 a X, 257; OSG IV 18-19. Újezda 1 Kolonie dom ků postavená Salmovci pro huť (1746) v Jedovnicích (Blanensko). Viz Jedovnice sub 6. 4 Hójezda, na Hójezdách, na Hójezda (kam?), hójescké. Pejor. Chalópke, na Chalópkách. 5 N ářeční plurál k Újezd (v. t.). Srov. častá plurálová P J typu Lesa, N iva, Zahrádka. Pl. Újezda se vyskytuje i u jiných Újezdů v někte rých starších dokladech. 1. Újezdec 1 Ves 11 km vsv od Ky jova, 1960—1. 7. 1969 část nově vytvo řené obce Rozkvět, k terá 1969 zanikla. 2 1437 W ygezdecz, ZDO X, 22; 1552 do vsi Augezdcze blíž Zierawicz, PO XXI, 257; 1611 ves Augezdecz, Buchlovský u rb ář; 1671, 1718 a 1751 Augezdetz; 1846 Augezdetz, Augezdec; 1872 A ujezdetz, Újezdec; 1881 Újezdec; 1924 Újez dec, dříve Aujezdec. 3 P. Buchlo v. Ces. 4 Újezdec, do Újezdca, Úješčán/Újezdečán/Újezdečák (Polešovice), újezdecký. 2. Újezdec 1 Ves 3 km jv od Přero va. 1 1131 Vgezdec, CDB I, 115; 1294 Vgest, CDM V, 19; 1516 do dědiny mé Augezdecz, PO X, 35; 1552 dopl. T; 1604 z Augezdcze, DM XXI, 169; 1675 A ugezd; 1691 Augezdecz, Děkan, m at rika přerovská; 1718 Augezd; 1720
Auiest; 1751 A ugezd; 1846 Augest, Ugezd; 1872 Augezd, Ú jezd; 1881 Újezdec; 1893 A ujezd, Újezd, Újezdec; 1924 Újezdec, dříve Újezd. 3 P. Řikovice. Čes. 4 Ójesc, do Ójesca, Úješčák, ójescké. 5 R. 1552 doloženo též zdrobnělé Újezdeček. 3. tíjezdec 1 Zanikl v okolí Polešovic (Uherskohradišťsko). 2 1220 Wezde, CDB II, 195; 1228 Vgezd, CDB II, 321; 1250 Vgest, CDM III, 155; 1265 de V gest, CDM III, 370; 1506 o ves pustou Vgezdecz, PO VIII, 30. 4. Újezdec 1 Zanikl v okolí Police (Jemnicko). 2 1528 z Baczkowicz a z Vgezdcze, PB XVII, 439. 5. Újezdec 1 Zanikl u Vysokého Pole (Valašskokloboucko), kde je trať Újezdeček. 2 1481 Újezd, K P VI, 172. ' 6. Újezdec 1 Zanikl v okolí Kvasic (Kroměřížsko), kde se 1602 uvádí Újezdský dvůr (Nekuda 120). 2 1365 Vgyesdcze, ZDO I, 823; 1437 Vgyezddecz, ZDO X, 213; 1490 n a Vgezdecz u Kwasicz, ZDO XIII, 23; 1571 ves Augezszko, ZDO XXVIII, 55. 7. Újezdec 1 Zanikl mezi Pohořelice mi a Šumicemi (Nekuda 114). 2 1276 Wyasdecz, CDM IV, 121. 5 Je pravděpodobně totožný se 14. Újezdem (v. t.). 8. Újezdec 1 Zanikl někde v okolí Gottwaldova (dř. Zlína). 2 1571 (ještě osedlý) Oujezdec, ZDO XXVIII, 78, ed. 9. Újezdec 1 Splynul se Znojmem. 2 1226 excepto solo quodam vico circa ecclesiam sancti Nicolai sito Vgezdez, CDB II, 88. Ú j e z d e c , viz 20 ., 22 . Újezd, Újezd sko. 10. Újezdec, od 1960 Újezdec u Luha čovic. 1 Ves 3 km sv od Uherského Brodu. 2 1371 villam Vgiesd, ZDO II, 125; 1374 in Vgezd, ZDO II, 489; 1482 ves Vgezdecz, ZDO XII, 65; 1495 za Újezd, K P VI, 261; 1511 ve vsi Ugezdc.zy, PO VIII, 318; 1612 z Augezdcze, PO XXXVII, 322; 1671 a 1718 Augezd;
1720 A uiest; 1751 a 1846 A ugezd; 1872 Aujezd. Újezd; 1881 Ú jezd; 1924 Újez dec, dříve Újezd; 1960 Újezdec u Luha čovic. 3 P. U herský Brod. V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Ja n a K řtit. Čes. 4 Újezdec, do Újesca, Úješčan, újescřcý/(nověji) újezdecký. 5 M J : deminutivum k Újezd (v. t.), jak pěkně vidět např. u 3. Újezdce. Srov. Hrad/Hradec, Týn/Týnec, Hvozd/Hvozdec. 6 Na lo sech, Pila, R ubaniska/K arlův dvůr (mys livna). Ú j e z d e c u L u h a č o v i c , viz 10. Újezdec. Ú j e z d e k, viz Újezdsko. Újezdsko 1 Ves 4 km jv od Zdounek, od r. 1960 částí nově vytvořené obce Chřibsko. 2 1377 in villa Vgezdecz, ZDO III, 327; 1520 ves pustou Vgezdecz, ZDO XVIII, 26; 1561 ves pustou Augezdeczko, ZDO XXVII, 21; 1670 a 1751 A u g ezd ek; 1846 Augezdsko, kdysi Augezdec; 1872 Aujezdsko, Újezdsko; 1881 újezdsko; 1893 A ujezdsko, Oujezdsko, též Újezdsko; 1915 A ujezdsko, Újezd sko; 1924 Újezdsko, dříve též Oujezd sko. 3 P. Zdounky. V 16. stol. pusté. Pak obnoveno. Čes. 4 Újescko/Ojescko, do Ú-/Ójescka, Ú-;Ojesčák, -ščák, ú-/ójescké. 5 Do zpustnuti v 16. stol. se ves jm enuje Újezdec (v. t.), pak i A ugezdek „Újezdek, -ec“. Po zpustnutí rozšířeno jméno o příp. -sko, kterou se tvořila jm éna zaniklých vsí: 1846 A ujezdsko „kde stá val Ú jezd“, v době pusté vsi ještě další zdrobnění: 1561 Augezdeczko „Újezdečko“. Viz Újezd. Ú j e z d s k o , viz 6. Újezdec. U k v a 1 d y, viz Hukvaldy. Úlehle 1 Domněle zaniklá ves u Ma lenovic (Gottwaldovsko). Pravděpodob ně jde však o P J nebo vůbec o apelativum . 2 1574 ves pustou Horní Doubravičky, ves pustou Dolni Doubravičky a Oulehle (oulehle?), Přem kov, ZDO XXIX 30. ed. 5 Protože o lokalitě tohoto jm éna není nikde jinde zpráv, jde p atrně o ape639
lativní označení úhoru, patřícího k za niklým Doubravičkám . Ani soubor P J z okolí, ani ústní tradice na žádnou po dobnou ves neupom íná (na rozdíl od Doubraviček, v. t.). Apel. ulehle: „pole dlouho ležící ladem, úhor“. Je to časté mor. i slez. P J v podobě Oulehle, Úlehle, Hólehle, n a záp. Mor. též Ó-/Hó-Úlehla (pit!) na Ces.-mor. vrchovině ojediněle i Ou-lHoulehle. Ve Slezsku a na vých. Mor. Ulehla (sg. i pit.). U l i c e , viz 4. Dětřichov. 1. Ulice, Dalimilova 1 Čtvrť, nyní ulice ve Velkém Meziříčí. 2 1907 Da limilova, dř. též Židovská ulice, VMVelké Meziříčí 36; 1924 Dalimilova Uli ce. 3 Byla to dříve jen ulice se starým a novým tem plem . S ta tu t sam ostatnosti měla jen k rá tk ý čas (1924). 5 P řívlastek po stč. kronikáři Dali milovi. 2. Ulice, Dlouhá 1 Předm ěstí města Šternberk. 2 Kolem r. 1500 při silnici ze Št. k Uničovu: M oravská Ulice, Urbář šternberský; 1599 Ulice Moravská, U rbář šternberský, opis S A B ; 1599 Lan ge Gassen, tam že 86 ; 1677 Lange Gasge Gassen, tam že 86 ; 1678 Lange Gas sen, 1718 Lange Gassen; 1751 Langas; 1846 Langass, Dlauhá Ulice; 1872 Lang gasse, Dlouhá Ulice; 1924 Dlouhá Ulice, Lange Gasse. 3 P. Šternberk. Existence M oravské Ulice je potvrzena k r. 1487, kdy se stalo porovnání mezi měšťany šternberským i a „ulickým i“ o les Doub ravu. Něm. U l i c e , M o r a v s k á , viz 2. Ulice, Dlouhá. U l i c e , M o s t e č n á , viz Dětřichov u Starého Města. 3. Ulice, Nová 1 Předm ěstí, nyní část města Olomouce. 2 1742 Neue Gasse, Nová Ulice; 1742 Nová Střední Ulice, dále jen Nová Ulice, Nešpor, Dějiny Olomouce 196; 1872 Neugasse, Nová Ulice; 1881 Nová ulice; 1885 Nova Platea, Neugasse, Catal. cleri; 1924 No vá Ulice, Neugasse. 3 P. m ěsta Olomou ce; od 1893 městys, od 1906 město. 640
4. Ulice, Petrohradská 1 Na krátký čas sam ostatná osada, pak m ístní část B m a-K om árova. 2 1924 Petrohradská Ulice. 5 P řívlastek odtud, že náležela ka tedrále u sv. P etra a P avla v Brně na Petrově. U l i c e , P l a č l i v á , viz Ulice, Ze lená. 5. Ulice, Zelená 1 Předm ěstí města Olomouc, splynulo s Novou Ulicí. Nyní M ičurinova ulice. 2 1846 Greinergasse, Grüne Gasse, Zelená Ulice; 1872 Grei nergasse, Zelená Ulice; 1881 Plačlivá ulice; 1885 Platea Grinoviana, Grei nergasse, Plačlivá Ulice, Catal. cleri; 1924 Zelená Ulice, Greingasse. 5 M J: z apelat. ulice „Gasse“. Byly to osady vznikající na okrajích m ěst v podobě ulicovek, obvykle při výpa dových silnicích. Blíže označovány po dle své podoby (Dlouhá), doby založení (Nová, srov. též v B rně Nová ulice, nyní Lidická ulice, ležící těsně za sta rým i m ěstským i hradbam i na výpado vé silnici n a Královo Pole) nebo podle prvního usedlíka (Zelená, pův. Greinerova ulice = něm. Greinergasse, z čehož neporozum ěním buď Grüne Gasse — a to podle něm. nář. ei = i/ü —, tj. „zelená ulice“, nebo u p ra veno dodatečně na W einer gasse, které spojeno s w einen „plakat“, odtud 1881 Plačlivá ulice). ČV 245; Prof —; Schwarz VS II 430. U l l e r s d o r f , viz Losiny, Velké. U l l i s c h e n , viz Olešná, Dolní a Horní. U l r a i c h s d o r f , viz Přem yslovice, Losiny, Velké a Oldřichov. Ulraichsschlag 1 Zanikl v okolí Holštejna (Blanensko). 2 1349 Vlreichslog, ZDB I, 25. 5 M J něm., zn. „Ulrichova m ýtina“ ; o OJ Ulrich viz Losiny a Oldřichovice. M J U. p a tří do skupiny něm. kolonizačních jm en n a -schlag „m ýtina“ (zde s něm. nář. a > o) v okolí H olštejna; srov. Kotvrdovice, Vilém ovice/G ott-
jriedsschlag, W ilhelmsschlag. CV —; Prof —; N ekuda 49; Schwarz VS II 95. U l r i c h s d o r f , viz Losiny, Velké. Ulvy 1 Zanikly u Velkých Bílovic (Břeclavsko). 2 1237 de Valwa, foto kopie listiny v SAB, G 124, č. 1; 1313 villam dietám Ulbam, tam že č. 22; 1414 czu Ulb, Bretholz Das U rbar 145; V 1541 ves V lw y pustú, ZDB XXVI, 69; 1549 ve vsi pusté V lw ick, ZDB XXVI, 135. 3 Byla tam dědičná rych ta. Zanikly v 2. pol. 15. stol. 5 Nejasné. Dekompozicí zu *Zulb k *Slup (viz Cule!): zu Zulb —*■ zu Ulb, to počeštěno n a Ulv-y, 1237 Ulva? CV —; Prof —; Hosák SKDÚ 22 („Jméno samo ukazuje na něm. lokaci n a ,zele ném' “ — M.J U. však nem usí bý t nutně něm. původu); Schwarz VS II 171 (bez výkladu). Ú nanov 1 Ves 5 km sev. od Znoj ma. 2 1287 (kopie z 16. stol.) in villa nostra W innaw, CDM IV, 255: 1353 in Vnanov, ZDB III, 26; 1390 in W ynaw, ZDB VII, 842; 1412 in villa Vnanow, K P II, 239; 1460 v Vnanowie, PB IV, 47; 1467 in W inuaw , Neumann, Nové pram eny 151; 1492 že mi drží . . . Aunanow, K P VII. 53; 1523 farářem vnanow skym , PB X, 128; 1528 Auna now, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 2; 1671 Binau; 1718 W y n a u ; 1720 a 1721 W inau; 1846 Winau, Haunanow, kdysi Vnanow; 1872 W inau, Únánov; 1881 Únanov; 1885 Winau, Únanov; 1924 Únanov. 3 P. Jevišovice. Far. kostel sv. Prokopa. Ces. 4 Hónanov/Honanov (Ctidružice), do Hónanova, Hónanovák, hónanovské. V m ístě nářečí znojemského typu s to tální redukcí i. 5 M.J: přivlast. příp. -ov k OJ Únan, to dom ácká podoba některého složeného OJ s kom ponen tem Uně-, Uněj- -e- kom parativ unij, uněj „lepší“, což bylo synonomní k sulej (o němž viz Silůvky), např. Uněhost, Uněrad, k terá v M J Unhošt (v C.), Unerázka (v. t.); srov. Bojslav, Hrdiboj —> Bojan (MJ Bojanov, Bojanovi-
ce), Drahobud -> Dráhan (v M J Drahany). Do němč. přejato z předložko vého spojení v Únanově nář. *in W unnau *W únnau W innau, 1671 s nář. W /B: Binau. Srov. Onšov/W in(di)schau. CV 32, 45, 134; P rof IV 446 (MJ na ún-), V 557, 594; Svoboda StčOJ 90, 157 a Rus.-čes. studie 356; Schwarz 309 a VS II 152; P eřinka VMZnojrno 506. 6 P J Starý Brno, Spim berk (viz Špilberk), R ebňk ( = rybník), Dolň (— dolní), Polóďél (= Poloudělí). U n a š o v, viz Onšov. U n c d o r f, viz Onšov. • Unčice 1 Ves 9,5 km jz od Kojetína, nyní část obce Pavlovice u Kojetína. 21131 Uncine, CDB I, 115:1274 Vnsitz, CDM IV. 85; 1317 Vnczicz, Lechner I, 6 ; 1576 ves pustou Vncžyczko, PO XXIX, 124; 1593 pustou ves Vnczicze, ZDO XXX, 236; 1846 Untschitz, Un čice; 1872 Zluczitz, Žlučíce (!); 1881 Unčice; 1885 Untschitz, Unčice; 1924 Unčice. 3 P. Mořice. Ves zpustla v 2. pol. 15. stol., 1785 obnovena parcelací dvora. Ces. 4 Hončice, do Hončic, Hončák/Hončičák, hončecké. 5 M J: příp. -ice k OJ Unek nebo Uneč, která jsou hypokor. podobami některého ze složených OJ s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov. Zn. ves lidí Unkových, Uncových, Unčových. V dokladu 1576 rozšířeno jméno' po příp. -sko, která dávána jm énům pustých vsí:U nčičsko. CV 267; Prof - ; Svoboda StčOJ 135 (má jen U něk); Hosák VVM X X -P 52. Unčín 1 Ves 9 5 km sev. od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1379 in villa V nczin, ZDB VI, 654; 1674 Vnczin; 1718 Uncžin; 1751 Unczin; 1846 Untschin, Unczin; 1872 Untschin, Unčín; 1881 a 1924 Unčín. 3 P. K unštát. Ces. 4 Hunčín, do Hunčína, H unčiňák/ Hunčán (arch.), hunčinskej. Viz též Utěšený Nář. přech. pásu 160—161. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Unka nebo Unča, která jsou hypokor. podobami některého ze složených OJ s kompo641
nentem Uně-, Uněj-, o němž viz Unanov. M J p atří do výrazné skupiny posesívních jm en na Ceskomor. vrchovi ně s -in: Dalečín, Domanín, Ubušín atd. CV 134; Prof IV 446; Svoboda StčOJ 132 a Rus.-čes. studie 356. 6 Paníháj (myslivna), Zbytov. U n č o v, viz Uničov. Unčovice 1 Ves 4,5 km jjv od Li tovle. 2 1349 in Hoczowicz, ZDO I, 45; 1361 a 1365 dopl. T; 1391 de Honczouicz, K P I, 75; 1399 dopl. T; 1408 m unicionem Honczowicz, ZDO VII, 623; 1499 tvrz Honczowicze, ZDO XVI, 31; 1561 dopl. T; 1565 Hunčovičtí, LSA 292; 1605 dopl. T; 1636 z Vnoczowicz, M atrika v Prostějově; 1676 Huntzow itz; 1681 ze vsí Hunčovic . . . LSA 175; 1718 H untschow itz; 1720 Hunczowicz; 1751 H untschow itz; 1846 H un tschowitz, Hunčowice, kdysi Hončovice; 1872 H untschow itz, H unčovice; 1881 Hončovice; 1924 Unčovice, dříve H un čovice. 3 P. m ěsta Olomouce. Tvrz již v 14. stol., podnes se uchovala. Čes. 4 Hončovice/Ončovice, do H-jOnčovic, za H-fOnčovicemi, H-jOnčovičák, h-/ončovické, (st. g.) hončovské. Ojed. též Hončevice. Viz též Utěšený Nář. přech. pásu 160—161. 5 MJ : příp. -ovice k O J Unča —>• Unčě (srov. Unčín!) nebo Uneč, všechna hypokor. po dobam i některého ze složených OJ s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov. Zn. ves lidí U-ových. S nářeční protezí H- a s hanác. změnou u /> o: Hončovice již ve 14. stol. V do kladech jedna z nejstarších protezí na Mor. CV 134; Prof - ; Svoboda StčOJ 139; Prásek CVSMO XIV 45 (spojuje s ju n - „mladý); NŘ V 148. 6 P J Slátěna, Ó-/Hójezde; části: Brána, Sóchdol. U n d a n g s, viz Udánky. U n e r a d i c e , viz Neradíce. U nerázka 1 Ves 9,5 km jv od Mo ravské Třebové, nyní část obce Bezděčí u T rnávky. 2 1258 Vneracz, Niederunracz, CDM V, S 29; 1408 villam 642
Vnyerazy, ZDO VII, 551; 1437 in villa V nyerazky, ZDO X, 272; 1446 Unyeraz, PO III, 82; 1446 villam Unyerazi, ZDO X, 406; 1547 ves Omirazku, ZDO XXV. 84; 1585 ve vsi Womirazcze, PO XXXI, 160; 1600 ves Omierasku, ZDO XXXII, 34; 1646 u samý U m irazky, LSA 31; 1672 ex pago Unratz, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1678 pod lévá splavu omirázského, LSA 33; 1718 Unrutz; 1720 Unrutz, Omiraska; 1751 Unrutz; 1775 v Omirázce, SA I 183; 1846 Unrutz, Umirazka, též Omirazka, kdysi Unraz a Unerazy; 1872 Unrutz, U m irazka; 1881 Unerázka; 1893 Un rutz, Umirazka i Unirázka; 1924 Une rázka. 3 P. Trnávka. Původně byla dvojí U nerázka, z nichž jedna slula Dolní (viz 1258). Ces. 4 Vom irázka, do Vom irázke, Vomiraské, v pl. Vomirašti, vom iraské. Umirázka (v U. a ojed. v okolí). Homirázka (Biskupice, Knínice, Boskovicko). Huvxirázka (Kunštát). 5 M J: původně Uněraz, tj. přivlast. příp. -jb k OJ Uněrad, složenému z Uně-, o němž viz Unanov, a -radt> „gern“ ; srov. MJ Tvořihráz, pův. Tvořiraz = OJ T vofirad+jfe, sloven. Boleráz = Bolerad+jb. Od počátku 15. stol. v zdrobnělé podo bě Uněrázka. Spojení s -ka ukazuje, že výchozí Uněraz bylo již ženského rodu, ač od původu rodu mužského. V nářečí a v některých dokladech od 16. stol.: Vom irázka — pro tet. V - až po hanácké změně U- > O- (poprvé 1547 Omirazka, 1585 ve Womirazcze), ač nelze vyloučit i aglutinaci předložky v (v Omirázce —> ve Vomirázce). Také záměna n /m vznikla nejspíše asimilací n k předložkovém u retném u v. Nář. podoba m á i h-ovou protezi, srov. Holštejn, nář. Hoštěn i Vuštén. Zm ěnu „spojovacího“ -ě- (Uně-) na -i- (Omi-) lze pochopit jen z disimilační tenden ce, která se projevila po změně počát. U- na široké hanác. O-, takže se ě pod statně zúžilo až přešlo v i. Do něm činy přejato s pravidelnou substitucí z/c
(1258 TJnracz), později s asimilací vokalické řady jako Unrutz. ČV 134; Prof IV 446 (ZJněbuz); Svoboda StčOJ 90 a Rus.-čes. studie 355; Prásek CVSMO XIV 46; Schwarz VS II 262. U n e r á z k a , Dolní, viz Unerázka. U n e r a z y, viz Unerázka. U n e š o v i c e , viz Unzendorf. 1. Únětice 1 Zaniklá ves kláštera H radisko; poloha neznám a. 2 1078 Uneticzi. CDB I, 79; 1160 Vnatici, CDB I, 208. 2. Únětice 1 Zanikly v okolí Buch lovic (Uherskohradišťsko). 2 1447 v Vnyeticzych, PO III, 142. 5 M J : příp. -ice k OJ Uňata, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov; zn. ves lidí Uňatových. Po přehlásce ’o > ě: Únětice. CV —; P rof IV 447 (3X); Svoboda StčOJ 165; Eichler Lětopis A 14/7, 161; Nekuda 114; DS 19, 81. U n g a r s c h i t z , viz Uherčice. U n g e r n d o r f , viz Ves, Uherská. U n g e r s b e r g, viz Sádek. U n g e r s d o r f , viz Uhřínov. Uničov 1 Město v Olomoucku. 2 1220, falzum z poč. 14. stol, de V niczow, CDB II, 376; 1223 de Vnisov, CDB II, 246; 1234 de V nichow , CDB III, 76; 1249 Vnichow, CDB IV, 171; 1290 in Noua Ciuitate, CDM IV, 294; 1307 dopl. T; 1327 de Noua Ciuitate circa Olomucz, CDM VI, 322; 1360 iudicium Nove Civitatis, Reg. VII, 742; 1364 p er N ovám Civitatem , CDM IX, 377; 1371 N ouam ciuitatem , CDM X, 118; 1380 civitatis Uniczow, CDM VI, 203; 1391 zur N ew enstat, CDM XII, 49; 1399 zu der Neuestate, CDM XII, 363; 1407 de Nova Civitate alias Uni czow, CDM XIII. 485; 1437 der Newnstat Vnyczow, Saliger 25; 1437 ante civitatem Vniczow, ZDO X, 67; 1454 dopl. T; 1481 o fojtství vniczow ske, PO V, 142; 1483 ecdesiae in Vniczow, ACO 265, f. 170; 1490 m ěsta Vniczowa, PO V, 267; 1493 faráře vniczowske(h)o,
Registra m ěsta Litovle; 1508 u pánů vniczow skych, PO VIII, 88 ; 1511 v měs tě našem Vniczowie, ZDO XVII, 27; 1512 m ěsta Vniczowa, PO IX, 73; 1512 na předm ěstí vniczow skem , PO IX, 112; 1520 m ěštěnínem vniczoivskym , PO XI, 92; 1523 do Vniczowa . . . Vniczowsstij, PO XII, 107; 1531 v městě Vniczowie, PO XV, 143; 1545 z před městí vniczow skeho, PO XIX, 243; 1580 m ěsta Vniczowa, PO XXX, 109; 1585 k m ěstu Vnicžiowu, PO XXXI. 98; 1588 měšťanům U ničovským , U rbář panství uničovského; 1601 dopl. T; 1609 Unicoviensis, Činek, 98; 1623 z Unczowa . . . Neopolitanus, M atr. v Prostějově; 1633 N ew statt, Uničow; 1718 a 1751 M ährisch N eustad; 1846 Mährisch N eustadt, Unčow, kdysi i Uničow, lat. Unczovium, Nova Civitas; 1872 Mährisch N eustadt, Unčov; 1881 Unčov (Unišov); 1924 Uničov, Mährisch N eustadt, dříve Unčov. 3 Královské město. Vysazeno na poč. 13. stol. Far. kostel Nanebevzetí P. M arie a fil. kostel (dříve m inoritský) Povýš, sv. kříže. V 1. 1381—1815 m inoritský klášter. Město se poněmčilo až v 2. pol. 17. stol. 1715—65 tabáková továr na, 1764 založena textilní m anufaktu ra. Pův. čes., od 15. stol. částečně, od pol. 17. stol. úplně něm. (Hosák Studie z kult. dějin stř. a sev. M oravy 83). 4 Hončov, do Hončova, Hončovák, hončovské. Nář. podoba se udržuje i u přistěhovalců. Viz též U těšený Nář. přech. pásu 160—1. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Unič, to hypokor. po doba některého ze složených O J s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov; srov. Ratim ír/Ratič, MJ Ratičovice. Něm. Neustadt, „nové m ěsto“, lat. Nova Civitas „nové m ěsto“ proto, že na m ístě pův. lokality bylo vysa zeno nové město. Přivlast. Mährisch „m oravský“ dán až v 18. stol. na roz díl od Neustadtů, které se v něm. ob lastech vyskytují velm i často. ČV 134; Prof —; Svoboda StčOJ 140 (o -ič, Unič 643
nem á); Hosák HG 1970, 82; Schwarz 229, 257 a VS II 357-360. 6 Do města vedly b rá n y : Šum valdská, Medelská, Brníčská, Litovelská a Vodní. U nín 1 Ves 6 km sv od Tišnova. 2 1349 in villa V nyn, ZDB I, 94; 1407 in V nyn, ZDB XI, 476; 1415 in villam V nyn, KP II, 334; 1481 na Vninie, ZDB XV, 38; 1601 na vsi Vnjnie, ZDB XXXIII, 36; 1660 ze vsi Vnina, M atri ka v Dol. Loučce; 1675 V nin; 1718 Unin; 1720, 1751 a 1846 H unin; 1872 H unin, H unín; 1881 Unín; 1924 Unín, dříve Hunín. 3 P. Lomnice. Far. kostel sv. P etra a Pavla. Ces. 4 Hojín, na Hojín, na Hojíně, Hojiňák/(v pl.) Hojinšči, hojinské. Ojed. Honin, kdysi p rý Hornin (srov. Hodonín/Hodomín, Vidonín/Vidom ín). Viz též U těšený Nář. přech. pásu 161, 204. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Úna, hypokor. podobě některého ze slože ných OJ s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov. Zapisován též v nář. podobě H unín s protetickým H-. CV 134; P rof IV 448 (Unice); Svoboda StčOJ 126 (o -a); Prásek CVSMO XIV 45. U n i š o v i c e , viz Unkovice a Un zendorf. Unkovice 1 Ves 2 km jjz od Zidlochovic. 2 1278 Vnnischowicz, CDM IV, 155; 1341 in Vncowicz, CDM VII, 338; 1349 villam Vncowicz, ZDB I, 81; 1397 in Unkowicz, CDM XII, 437; 1437 Vnkowicz, ZDB XII, 248; 1459 z Unkovic, KP IV, 32; 1466 v Unkowiczich, PB IV, 192; 1510 ves Vnkow icze, ZDB XVIII, 12; 1673 V n k o w itz; 1718 Hunkow itz; 1720 V n kow itz; 1751 H unkow itz; 1846 H um kow itz (!), Hunkowice, kdysi Unkowice; 1872 H unkow itz, H unkovice; 1881 Unkovice; 1924 Un kovice, dříve Hunkovice. 3 P. Židlochovice. Fil. (pův. farní) kostel P. Ma rie. Ces. 4 Hunkovice, do Hunkovic, v Hunkovicách, za H unkovicama, H unkovčák /-ščák, hunkovickél-kovské. Arch. Hon644
kovice. V m ístě silná labializace á > ó. 5 M J: pův. Unišovice, tj. příp. -ovice k OJ Uniš, které stejně jako Unek do m ácká podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Uně-, Uněj, o němž viz Únanov. Zn. ves lidí Unišových, Unkových. Příčina záměny je nezná má. V 18.—19. stol. zapisováno jméno též s nář. protezí Hunkovice, 1846 něm. H um kow itz, v němž m disimilací -rjk-. ČV 134; P rof - . U n r u t z, viz Unerázka. U n t e r A u g e z d , U n t e r A uj e s t, viz Újezd, Dolní. Unter B u s e l e , viz Bušínov, Dolní. U n t e r F r i e s e , viz Březová. U n t e r G e r s p i t z , viz Heršpice, Dolní. U n t e r H e i n z e n d o r f , viz Hynčina, Dolní a Hynčice. U n t e r L a n g e n d o r f , viz Louč ka, Dlouhá, Dolní. U n t e r M o h r a u , viz Moravice, Dolní. U n t e r M o r a d o r f , viz Zálužné. U n t e r R a d i s c h , viz Radíkov, Dolní. U n t e r S c h w ä g e r s d o r f , viz Krčmy, Dolní. U n t e r T a n n o w i t z , viz D unajovice, Dolní. U n t e r T e m e n a u, viz Poštorná. U n t e r W i s t e r n i t z , viz Věsto nice, Dolní. Unterhammer, část V ranova nad Dyjí (v. t.). U nzendorf 1 Zanikl mezi Šatovém, Chvalovicemi a Dyjákovičkam i (Zno jemsko), kde je trať U nzendorf er Hei de. 2 1363 in Unesndorf, Polesný, Dě dické knihy m ěsta Znojma, 9; 1523 de sátek obilný z V nczndorffu . . . v polích vnczendorjjskych, PB V llb, 133; 1542 vsi pusté V nczndorffu, ZDB XXVI. 62; 1549 ves pustú V nczndorff, ZDB XXVI, 137. 5 M J zapisováno vždy v hybridní čes.-něm. podobě. P rvní doklad 1363
Unesndorf by ukazoval n a výchozí *Uneš(-ov, -ovice) к OJ Unes nebo na *Unič(-ov, -ovice) к O J Unič: obě OJ jsou hypokor. podobami některého ze složených OJ s kom ponentem Uně-, Uněj-, o němž viz Únanov, Uničov. CV N ekuda 128. U p o n ě š i c e , viz Oponešice. U rbaneč 1 Ves 3 km jjz od Dačic, nyní část obce Peč. 2 1349 fratres de Vrbans, ZDB I, 105; 1353 de Vrbancz, ZDB II, 65; 1407 zu Urbans, CDM XIII. 457; 1420 m ediam villam Vrbancze, ZDB XII. 31; 1446 drží ves Urbance, K P III, 208; 1448 v Urbánci, KP III, 348; 1464 villam Vrbanecz, ZDB XIII, 16; 1534 na Urbanczy, PB XV, 229; 1547 za tvrz Urbancže a ves, PB XIX, 167; 1610 ves Urbaneč, ZDB XXXIV, 45 ed.; 1678 Vrbanitz, V r bancz; 1718 U rbantz; 1720 Urbanetz; 1751 Wrbanetsch; 1846 Urbanetsch, Urbaneč; 1872 Urbantsch, Urbaneč; 1881 a 1924 Urbaneč. 3 P. Dačice. V 15. stol. tvrz; na konci 18. stol. p ar celován dvůr. Něm. 4 Urbaneč, na U rbanečdo Urbanče, naU rbanči/v Urbánci, Urbák (!, B randlín)/Urbaňáfe (Urbaneč, Dačice), urbanckej. Něm. Uawounds. 5 M J pův. ně mecké: Urbans, v němž genit. -s к OJ Urban, to z lat. urbanus „měšťan“ (srov. i čes. příjm . Měšťan, Měšťák), zn. „U rbanův m ajetek, U rbanov“. MJ U. p atří do skupiny něm. kolonizačních jm en na jihozáp. Dačicku (srov. Heřmaneč, Lipolec, M arkvarec, Rudolec, Voljířov). Do češtiny přejato tak, že přikloněno к čes. posesívním jm énům typu Běleč, Telč: Urbans — čes. Ur bane, lok. v U rbancť-či nový nom. Urbaneč místo očekávaného Urbaneč. Srov. i blízké Heřmaneč, pův. Herr manns. CV 134 (z OJ Urbánek + -jb, což vzhledem к poloze v něm. kolonizačním území je málo pravděpodobné); Prof IV 450 (Urbanice); Schwarz 194 a VS II 184. Urbanice 1 Zanikly u Dobré Vody
na Velkomeziříčsku, kde je trať U rba nice. 2 1487 ves Urbanice . . . v mezích urbanských, K P V, 163. 5 M J: příp. -ice к O J Urban, o němž viz Urbaneč. Zn. ves Udí Urbanových. CV - ; Prof IV 450; Nekuda 157. U rbanov 1 Ves 9 km jjv od Třeště. 2 1355 vffla Vrbanow . .., ZDB III, 64; 1385 villam Vrbanow, ZDB VII, 132; 1420 villam Vrbanow, ZDB XII, 40; 1678 Vrbanow ; 1718 a 1720 Urbanow; 1751 Urbanau; 1846 Urbanau, Urba now; 1872 Urbanau, Urbanov; 1881 a 1924 Urbanov. 3 P. Telč. Far. kostel sv. Jan a K řtit. Ces. 4 Urbanov, do Urbanova, Urbaňák, urbanskej/urbanovskej. Hurbanov, do Hurbanova, H urbák (\)/Hurbačka, hurbanskej (Hodíce). 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ Urban, o němž viz Urbaneč. СV 134; Prof - ; Tiray VM-Telč 371. U r b a u, viz Vrbovec. Určice 1 Městys 5,5 km jjz od Pros tějova, 2 1288 plebanus ecclesie de Ursicz, CDM XV, 17; 1358 Vrczicz, ZDO I. 514; 1373 Auercicz, ZDO II 387; 1384 Aurcicz, ZDO IV, 348; 1417 Vhrziczicz (!). ZDO IX, 30, 31; 1480 Uherčice, ZDO XII. 9, č. 28, f. 10; 1511 městečko Uherčice, ZDO XVII, 175, č. 86 ; f. 14; 1521 z Uherčic, ZDO XIX, 227, č. 31, f. 5; 1537 městečko Uherčice, ZDO XXIV, 299, č. 47, f. 12; 1548 na měs tečku Určících, ZDO XXV, 352, č. 176, f. 50; 1563 v m ěstečku Určících, P rá sek, Organisace, 159; 1570 z m ěstečka Vrczycz, PO XXVII, 189; 1623 z Welkegch Urczycz, M atrika v Prostějově; 1633 Určzitz; 1672 parochia Vrczicensis . . . ex oppido Vrchicz, Děkan, m at rika prostějovská; 1677 Urtschitz; 1718 Uhrtschitz; 1751 U rtžitz; 1846 Ur tschitz, Určice, kdysi Uhřičice; 1872 Urtschitz, Určice; 1881 a 1924 Určice. 3 P. Plumlov. Far. kostel Ja n a K řtit. Již v 16. stol. městečko. Ces. 4 Horčece, do Horčec, к Horčecim, v Horčecich, za Horčecama, Horčečák, horčecké. Orčece (Alojzov). Viz též Ko645
pečný, Nářečí Určíc a okolí 43 a Utě šený Nář. přech. pásu 160, 161. 5 M J : příp. -ice k OJ, k teré podle předpo kladu u CV 135 znělo Uhřek, deminut. k Uher „M aďar“, gen. Uherka (bylo-li Og-brbkh) nebo Uhrka (bylo-li Ogrbkh), tj. pův. form a jm éna byla prý Uherčice, z čehož „zjednodušením “ Uhřice, Určice. A však jednak není předpoklad opřen o doklady, v nichž Uherčice za znamenáno až v 15. stol. (od konce 16. stol. zápisy Uherčice mizí; jen něm. 1718 Uhrtschitz — je-li čteno trojslabičně — a poznám ka 1846 „kdysi Uhřičice“, tj. r. 1417), jednak by se jistě býval sém anticky ta k výrazný základ, jakým bylo OJ Uhřek, udržel beze změn (srov. ostatní MJ s Uher-, Uhři-, k terá si etymol. souvislost s Uher vždy podržují). Podoby Uherčice a Uhřičice pokládám e za sekundární spojení pův. Určice se jm ény Uher, Uhřek, která byla „jasná, zřetelná“. Dom nívám e se, že výchozím OJ je podoba *Urek, k terá buď hypokor. zkratka k O J Urban (srov. Michal/Mi chek, O takar/O tek, Zachariáš/Zachek, Ulrich/Uleš, Z ikm u n d/Z ikeš u Svobody StčOJ 135, 151; o Urban viz Urbaneč), nebo — a to je vzhledem k poloze obce na jednom z nej starších sídelních areá lů M oravy nejblíže pravdě, protože tam jsou M J odvozována od staroby lých OJ i jiným i archaickým i postupy — je OJ *Urek hypokor. podoba slo ženého O J Urad, v němž prefix U„ab“ a adj. radz, „rád, g ern “ (srov. OJ Udrah, Ulub a M J Uraz -e- OJ Urad + jb, Udraž <- OJ Udrah + jb u Svo body 103 a Prof IV 450; srov. i pol. MJ Uradž u Rosponda RKJ-W roclaw III 23; polab. M J Udarsitze). OJ *Urek je od slož. O J Urad odvozeno zcela v duchu čes. antroponym . systému, srov. hojná hypokoristika typu Bezměr lBezek, Hodislav/Hodek. M J Určice zn. tedy původně ves lidí Urkových, Urekových. Středověké zápisy s počát. A u - (po 646
prvé 1373: Auercicz) vznikly dloužením počáteční sam ohlásky po předložce (srov. i v oči -> vůči, G ebauer HM I 26; K om árek HM I 2 165). — Podrobně o jm. Určice v. Kopečný ZMK XIV 320-323; P rof - ; Schwarz VS II 104. 6 Části: M ěstečko, Trpinke (viz Trpenovice), Chmatov (srov. i část Potm ěchm aty ve Strážnici). Na větřáku. P J M itrovke (viz Mitrov). U r s p i t z, viz Cvrčovice. U r w i t z, viz Vnorovice. Üsobrno 1 Ves 5,5 km jv od Jevíč ka. 2 1078 Uzobren, CDB I, 79; 1086 in Uzobrno (fal. z 12. stol.), CDB I, 386; 1240 de V zobum a, CDB III, 160; 1258 in Uzbrune, CDM III, 266; 1513 z Husobrna, PO IX, 185; 1536 ze vsi Husobrna, PO XVII, 128; 1677 Hussobrno; 1718 H ussobm o, Haussbrunn; 1720 Hausbrun; 1751 Hausbrin; 1846 Hausbrunn, nikoliv Hausbruen, Husobrné; 1872 Hausbrunn, Üsobrno; 1881 a 1924 Üsobrno. 3 P. Sebetov. V 13. stol. hrad a středisko úkrají. Ces. 4 Hosobrno, do Hosobrna, v Hosobrně, Hosobrňák, hosobm ské. 5 Jedno z nej záhadnějších jm en m oravské toponymie. CV 151 sice naznačují spoji tost s brn-, které v Brno (v. t.), ale na str. 112 upozorňují, že jde o „kompo zitum, jehož oba členové jsou nezná m í“. Schw arz 59 (s literaturou) právem odm ítá výklad z germ. *Ausabrunno „Schöpfbrunnen“, které by muselo být přejato jako slovan. *Uzobrno. V germ. jazycích však neexistuje paralela. Ves leží na prastaré obchodní cestě, jejíž jeden bod tvoří i Oskava (v. t.) a říčka Děsná (viz Vízmberk, K outy nad Děs nou). Vezmeme-li v úvahu, že v boskovicko-jevíčské brázdě m á česká toponymie výrazně archaický ráz, odpovída jící jádrovém u sídelním u areálu nížin né střední a jižní Moravy, a že je tu pom ěrně brzy doložena něm. koloni zace, zejm éna na Jevíčsku, mohli by chom s dosti velkou pravděpodobností
předpokládat i u tohoto jm éna domácí původ a jeho brzké přejetí do němčiny (šlo by o podobné zastření původní slovanskosti, ja k je tom u u jm. Cule <— Slup na Znojemsku). Snad je mož no spojit s psi. storb-!stbrb- „posilovat, k o jit“, srov. rus. sterbnut „být tvrdý, ztv rdnout“, stč. ostrabit „zesílit“, laš. u-/ostrabit se „občerstvit se, posílit se“. MJ í Isobrno by bylo odvozeno z nulo vého stupně *strb-ti -> strb-núti, a to z předponového *u-strb- + adj. sufix -ano :*Ustrbbno „místo, kde (půda) tv rd ne, kde je tv rd o “ (tak vzhledem k rus. význam u „ztvrdnout“). Tvořením by se takové jm éno nevym ykalo ani z čes., ani ze západoslovan. toponymie, v níž typ „prefix + sloveso + -bn-“ existuje, srov. např. pol. U štípne, čes. V yskytná, jak ukázal Bořek v ZNT. K *Ustrbno by význam nou paralelou bylo pol. Ustorbno (u Babówky, okr. Krosno; Bo řek ZNT 251). Kořen storb-/stbrb- je z mor. toponym ie doložen ještě skrze O J Straben v M J Strabenice (v. t.). — Pův. *Ustrbno by bylo p ře ja to velmi záhy do něm činy nebo se stalo již brzy i v čes. prostředí nejasné. Pozdější pře jetí do něm činy proběhlo substitučně pravidelně, tj. Ů -/Au- (srov. U sov/Au see, Ú stí/Austi, Uherčice/Aurschitz), středové „spojovací“ -o- v Úsobrno se stalo nepřízvučné a souhlásková sku pina -sbrn- se v duchu něm činy zjed nodušila tak, že do ní vložen slabičný šev a obě slabiky (Us-, H us- a -bm ) se staly plnovýznam ové: Haus- „dům “ + -brunn „studánka, stu d n a“ Haus brunn. Podobné zjednodušení však mohlo n astat i v pův. *Ustrbno: souhlásková řada -strbn- byla obtížná nejen ve vý slovnosti, ale i v počtu slabik. Disimilačním zjednodušením m ohlo vzniknout Us-rbno, jehož r přesm yknuto do sla bičné pozice -br-: Us-brno. Jm éno se takto počalo chápat jako kompozitum typu Černovír, Litom yšl. A protože i něm. form a jm éna byla chápána jako
složená, mohlo se bez form álních obtížf ustálit čtyřslabičné Úsobrno. Jeho dru há část snadno přikloněna к b m -, které v Brno (tak i CV), a odtud i něm. zá pisy typu Hausbriinn, -bruenn, -brinn. Avšak proti tom uto pojetí m luví váž ná okolnost: vzhledem к tom u, že již první doklad zní Uzobren, tj. „dvoukom ponentově“, oož by předpokládalo aspoň částečný jazykový podíl něm ec ký, museli bychom něm. kolonizaci po sunout nejm éně o 2 století. Ojediněle mohla být sice přítom nost něm. živlu ranější než je tom u v oblastech typic ké středověké něm. kolonizace, ale to se týče spíše větších a důležitých cen ter (např. pro Olomouc a Znojmo uka zují doklady tém ěř na trvalou dvoujazyčnost). Poloha Ú sobm a je tak vý znamná, že lokalita byla bezpečně osíd lena již v době předslovanské. Je proto možné, že i jm. Úsobrno (není-li Uzo bren slovan. *Ustrben, tj. mask.) je po kračováním nějaké předslovanské před lohy; srov. i celkem blízký strategický bod Oskava (v. t.). N epotvrdí-li se proto výklad ze slovan. Ustrbno, pak zatím nejasné. P rof —; Vasm er REW 11—12. 6 Sklená huť. Blízký kopec Durana snad nese jm. po D uraně, manželce olo mouckého knížete. J. Pinkava, Úso brno v minul, a souč. 1973, 160 str. (viz VVM 1974, 239). Úsov 1 Město 7 km vsv od Mohel nice. 2 1260 Egidius de Usow, Reg. III, 250; 1269 de Vssow, CDM IV, 30; 1299 Jan de Vzow, CDM V, 113; 1276 de Usow, CDM IV, 129; 1315 in Ussow, CDM V, 30; 1343 castrum nostrum Vssow, CDM VII, 482; 1344 cum oppido Vssow, CDM VII, 572; 1366 Ausau, CDM IX, 420; 1371 castrum Ausaw, CDM X, 118; 1382 in Ausau, CDM XI, 251; 1416 dopl. T; 1437 z Usowa, PO III, 14; 1464 к hradu Vsow u, PO IV, 65; 1464 de Vssow, ZDO XI. 26; 1480 plebani de Vsow, ACO 265, f. 47; 1493 dopl. T; 1504 n a H uzově(\), LSA 199; 1509 na Vsowie, PO VIII, 179; 1511 647'
v m ěstečku V sowie, PO VIII, 328; 1517 k panství ausow skem u, PO X, 242; 1519 do m ěstečka Vsowa, ZDO XVIII, 21; 1520 na Ausow , PO XI, 97; 1523 na panství ausowske, PO XII, 178; 1531 na panství vsow skem , PO XV, 108; 1545 hradu Ausowa, PO XXI, 94; 1552 hrad Vsow s městečkem A usow em , PO XXI, 297; 1574 v D aubraw ie Ausow ske, PO XXVIII, 370; 1579 dopl. T; 1588 měs tečko Ousow, U rbář panství úsovského; 1609 Ausouiensis, Činek, M atricula, 95; 1612 fary ousovskej, LSA 212; 1616 na Ausowie, PO XXXIX. 55; 1633 Ausow ; 1662 ex dominio Ausouiensi, M atrika v Litovli; 1672 ex oppido Ausia, Děkan, m atrika m ohelnická; 1676 dopl. T; 1718 Ausse; 1751 Aussee; 1798 dopl. T; 1846 Üsov; 1883 a 1893 Mährisch Aussee, Aussee, A usow ; 1872 Aussee, Üsov; 1881 Üsov; 1924 Üsov. 3 P. Üsov. Již 1344 far. kostel sv. Jiljí. Původně hrad. pak zámek. Po třicetileté válce město zpus tošeno. Byla tu početná židovská obec. V okolí královské loviště Doubrava. V 17. stol. doly na železnou rudu. Něm. a čes. (r. 1771 a 1834 jazykově smíšené). 4 Hósov, do Hósova, Hósovák, hósovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Üs +psi. os'b „vous“ ; srov. OJ Chlup, Vlas. Do něm činy p řejato nejprve jako Ausau s obvyklým ú —> au, ov —► au (srov. Üsti/A u sti a jiná M J na -ov), v 18. stol. v podobě Aussee, jehož koncové -e vzniklo nejprve oslabením nář. -a (< -au <— čes. -o v ; srov. Bludov'Blaude, Sud ko v'Z a u tke, Zbyňkov/P inke) a te prve pak přikloněním k něm. See „je zero, m oře“. Odtud i v něm. lid. ety mologii „místo, kde vzniklo jezero na nivě (k něm. A u „niva“)“ (zjištěno 1968 v Mohelnici). Pozoruhodné je patrocinium : počátky Üsova souvisí s pány ze Svábenic, v jejichž rodu se objevují b ratři Id ík (= Aegidius, Jiljí) a Slavibor. Byli v družině m arkraběte P ře mysla (r. 1234, CDB III 66) a Idík je r. 1256 kastelánem olomouckým (CDM 648
III 227); L. Hosák SM 1970, 3. CV 135; P rof IV 655 (Vúsov); Svoboda StčOJ 195; Březina Zábřežsko 386; Schwarz VS II 282; DS 20, 371. 6 Pančava, Weizenfeld. U s p ě t i, viz Ospit. 1. Ústí 1 Ves 4,5 km jjv od Hranic. 2 1379 dopl. T; 1389 W stye medium. Lechner I, 14; 1403, 1407, 1480 dopl. T; 1520—1530 Oustí, Soupis 59; 1569 Oustí, tam že60; 1612 ves A ustij, ZDO XXXIII, 63; 1633 z Austij, M atrika v Hranicích; 1641 z A ustj, tam že; 1672 A u stj; 1684 Oustí, Soupis 61; 1718 A u stý; 1751 A usti; 1846 A ustý, kdysi V stj; 1872 A usty, Ü sti; 1881, 1924 Üsti. 3 P. H ra nice. Ces. 4 Ustí, do Ústí, Uščák/Uščan Ustečák, ústecký/uscký. Nověji; Üsti . . . Üsteöak, ústecký. Ósti (Opatovice), Oustí (Malhostovice). Viz též Skulina 81. 5 V 1. 1939—45 něm. překladové jm. M ünden k Münde, M ündung „sou tok, ú stí“. 6 P J Cerekvisko. 2. Ústí 1 Ves 4 km jjv od Vsetína. 2 1505 V stij, ZDO XVI, 67; 1535 ves A ustij, ZDO XXV, 4; 1569 a 1663 dopl. T; 1670 A u stj; 1718 A u sty; 1793 dopl. T; 1846 A usti, Usti, A u stj; 1872 A usty, Üsti; 1881 a 1924 Üsti. 3 P. Vsetín. V 19. stol. výroba křiváků. Ces. 4 Üsti, do Üsti, Üscan, úscký. P ře zdívka K řivačkářé (Liptál) — viz sub 3. 5 V 1. 1939—1945 něm. A usten s analog. -en, nikoli překladem , jak je tom u u 1 . Ústí. 6 Dlouhé, Rublov, Srní. Vlčinec, Vrch. 3. Ústí 1 Zaniklo u Bojkovic, kde je dvůr Üstsko. 2 1412 super m edia Vstye, ZDO VIII, 7; 1544 ves pustou Vstij, DM VII, 29; 1550 vsi pusté W asyly a A ustij, PO XXI, 121; 1935 dvůr Üstsko. 4 Üscko, na Üscku, Üsöan/Üstecäk, úscký/ústecký (Bojkovice); Staré Üsti (Pitín). 5 Ve jm. dvora Üstsko rozší řeno jm. Üsti o příp. -sko, jak je tomu často u jm en zaniklých vsí (srov. Lomná/Lom ensko, K ojatice'K ojatsko apod.). • M J: z apel. ústí < psi. ustbje „Můn-
düng“. Polohy všech vsí odpovídají to m uto významu. CV 135, 164, 245; Prof IV 425-454 (9X); Fischer BN 1, 132; Schütz GTSK 75; Sm ilauer PST 2 187. Ü stin 1 Ves 7,5 km záp. od Olomou ce. 2 1078 Ustyn, CDB I, 79; 1160 Vstin, CDB I, 208; 1378 dopl. T; 1512 fojta našeho vstinskeho, PO IX, 88 ; 1516 z Vstina, PO X, 148; 1606 Vstin, Registra panství kláštera Hradisko, 29; 1658 z Vstina, M atrika v N áklu; 1677 Vstin; 1718 Ustein; 1720 Ostin; 1751 Ustin; 1836 dopl. T; 1846 Ustin, Hostjn; 1872 Ustin, Ü stin; 1881 a 1924 Üstin. 3 P. K lášterní Hradisko. Ves byla 1560 pustá pak opět osazena. Ces. 4 Hostin, do Hostina, Hostiňák, hos tinské. Ustin (Těšetice). 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ *Usta, to hypokor. zkrat ka k OJ Ustoj, složenému z prefixu U„ab“ a sloves, základu -stoj „státi, ste h en “ ; srov. Ubor, Ustraš, Utěš, k hypo kor. Usta srov. Udrah/Udra. V ně kterých zápisech a v nářečí s protet. h a s hanác. u > o, ukazující na pův. k rátk é U -: Hostin. CV 45 (nejasné); Prof IV 452 (Ústějov); Svoboda StčOJ 103. 6 část: Skalov (Skalov, na Skalov, Skalák, skalské). Ü s t s k o, viz 3. Ústí. Üstup 1 Ves 7 km ssz od K unštátu, nyní část obce Rozsíčka. 2 1373 V stupow, ZDO II, 473; 1480 ves Vstup, ZDO XII, 8 ; 1517 z Ú stupek, CMM 1957, 331; 1513 z A ustupu, PO IX, 218; 1517 na vsi A w stupu, ZDO XVIII, 11; 1525 ves Vstup ZDO XX, 5; 1601 ves Austup, PB XXXIII, 52; 1674 a 1675 Austup; 1718 A ustupp; 1720 A ustup; 1751 A u stup; 1846 A ustup, Ustup, kdysi Ustupow ; 1872 A ustup, Üstup; 1881 a 1885 Oustup, Ústup; 1924 Ústup. 3 P. K unštá t a Lysice. Ces. 4 Oustup, na Oustup, na Oustupu, Oustupán, oustupskej/H oustup . ..; Houstúp, do Houstúpa/-stupa, v Houstúpě/ -stupě i v H oustúpu/-stupu, Houstupčán Houstupčánka, houstupskej (Olešnice, Trpín, Crhov, Veselka, Bohuňov);
Hóstup, do Hóstupa, v Hóstupě, Hóstupán/-čán/-čák (ojed.)/-pářc, hóstupské (v obcích vých. od českomor./hanác. nář. hranice: H. Poříčí, Rozsíčka, Rozseč, Makov, Petrov, K unštát, Rudka, Sulíkov, Vřesice, Křetín). Ve vzdále nějších obcích jen Ustup n. Ústup. 5 M J: z apel. ústup „místo, kde n. kam se ustupuje“ nebo „místo, které leží na okraji, stranou“. D ruhý význam je v toponymii mnohem pravděpodobnější. Jm. Ú. může označovat, jak zjistil Bořek ZNT 251 s. v. U štípne, i terén, k terý se svým charakterem liší od terénu předcházejícího, kde ráz tohoto potla čuje ráz onoho (např. svah, úbočí, zá toka apod.). Protože terénní konfigu race okolí Ústupu je shodná, byl vý znam jm. nejspíše „poloha stranou“. — Nelze však zcela vyloučit i výklad posesívní, n a k terý by m ohl ukazovat i první zápis 1372 Vstupow : přivlast. příp. -ov k OJ *Ustup, které by bylo tvořeno zcela v duchu stč. antroponym ie, srov. OJ Ubor, Uhost, Úmysl, Usil, Ustoj, Útěch a zejm. N eustup (Svoboda StčOJ 103). Ke změně n a apelativní pojetí mohly výrazně přispět dvě okolnosti, a to průhledný význam základu ustupa poloha vsi na okraji panství, blízko zemské hranice apod. Je-li základem jm. Ú. osob. jm. Ústup, pak by šlo 0 stejný případ, jako je blízký Zábludov, ležící od údolí K řetínky rovněž stranou a výše. — Protože toponymie širšího K unštátska je vytvořena (vět šinou) kolonizačními jm ény posesívními 1 apelativním i, nelze ani z tohoto hle diska původní význam MJ Ústup jedno značně určit. Podle živé lid. tradice vede Ú stupem Trstenická stezka, pře kračujíc zde hřeben mezi K unštátskem a Svojanovskem v místech zvaných Špilberk, Spim berk. Ke vsi i okolí se váže řada příběhů o loupežních přepadeních, formanech, strážní službě, ukrytých vo jácích a o Švédech. CV 125; Prof IV 455 (Ústupy); Jg IV 801; Skutil MSB1 126. 6 P J Královka. 649
tísu ší 1 Ves 5 km zjz od Tišnova. chow; 1751 A utiechow ; 1846 Autiechau, 2 1470 Osoší, 1504 Osoší, ZDB XVII A utěchow ; 1872 Autiechow , A utěchov; 193, f. 33; 1674 Aussussy; 1720 Ausso- 1881 Útčchov; 1885 Autiechau, Outě■schi; 1751 Ausoschý; 1924 Úsuší, dříve chov; 1893 Autěchau, A utěchov; - 1912 Ousoší. 3 P. K uřim . Čes. Autěchau, O utěchov; 1924 Útčchov, dří ve Outěchov. 3 P. Pozořice. Ces. 4 Hósuší, do Hósuší. Hósušák/Hóšušák, hósuské (v m ístě hanácké nářečí 4 H otichuv (u nejst. gen.), jinak Hóhorské se změnou o > u). Usuší, ususké tichov, nejnověji Ótěchov, do Ho-jHó-/ (Nelepeč). 5 M J : z pův. apelat. úsoší, Ótěchova, H otichák/Hótichák (u st. stě. úsošie, složeného z předpony ú- a gen.)/nověji Ótěchovák, v pl. -všči, ho-/ základu soch- a zn. „rozsocha, větvení“. hó-jótěchovské. V m ístě u st. gen. zbyt M J Ú. označuje větvení cest, údolí, po ky hanáckého nářečí horského s o > u. toků apod. (srov. i MJ Rozsochy a rus. 5 Do něm činy přejato jm. Ü. s obvyklou oronym. Usoch, Usocha u Demisenka, diftongizací Ü- > A u - (srov. Úsov/ Russ. lexikologija I 1972, 72—86). Pův. Aussee). Osoší se v hanác. nář. horském změnilo 2. Ütechov 1 Ves 4 km jjz od M orav na Hósuší, z čehož částečným zpětným ské Třebové. 2 1365 V thyksdorf, ZDB pospisovněním Úsuší. K nář. Hósuší IV, 225; 1398 Vtyechow , ZDO VI, 740; srov. i m ístní nář. hóbučí „úbočí“ (ni 1406 dopl. T; 1408 U tiksdorjf, CDM koli *ubučí k buk). Tak i Šm ilauer ZMK XIV, 6 : 1672 U ttigsdorff; 1672 Uttigs IX 636. Podle Vermouzka ZMK X 402 dorff; 1718 U ttigsdorff; 1720 Uttigsdorf, je v Úsuší spíše nář. soché, hosošit „su A utiechow ; 1751 U ttigsdorf; 1846 Utigschý, u su šit“ ; k tom u by nář. podoba dorf, Utěchow i Autěchow ; 1872 Ut MJ Ú. nem ohla znít Hósuší, nýbrž (ne tingsdorf, Útěchov; 1881 Útčchov; 1924 existující) Hósoší. I kdybychom připus Útěchov, Uttigsdorf. 3 P. Mor. Třebová. tili jinak v hanác. horském nářečí ne R. 1841 těžba hnědého uhlí. Něm. doloženou disimilaci o, u, kterou před 4 Útěchov, do Utěchova, Utěchovák, pokládá Vermouzek (srov. však přesně utěchovské (Mor. Třebová). Něm. A tzachované vokály ve výrazech N ehaná- strof. 5 Do něm činy přejato s častou kovi tém ěř nesrozum itelné: ho vudu- substitucí ě/i, ch/k a s analog, genit. -s vudo „u vodovodu“, hulobe „holubi“), a -dorf „ves“ : Útěchov -*■ U ttiksdorf, ukazují živá nářeční slova hóbučí, hóUtigsdorf. Srov. M ladějov Mladigsdorff. straní, „úbočí, ú stran í“ a spis. úbřeží, • M J : přivlast. příp. -ov k O J Útěch, úskalí apod. na produktivní slovotvorný to složeno z prefixu U- a sloves, zá typ prefix + subst. + -jbe, k němuž kladu těch-, o němž viz Těchanovice. patří i ú-soch-jbe —»■ Úsoší. Cítí— li se Srov. OJ Ustojt Urad a Ustup v MJ v dnešní lid. etymologii M J Ú. jako od Ostojkovice, Určíce a Ustup. CV 130; vozenina k suchý, jak píše Vermouzek, Prof IV 458 (Ü-ovice); Svoboda StčOJ 103; Schwarz VS II 245; DS 20, 341. pak tom u není proto, že adj. suchý je dom nělým základem jm éna, ale proto, Utěšenice 1 Zanikly v okolí B rna že M J Ú. bylo k něm u ex post přiklo v neznám é poloze. 2 1210, falz. z 13. něno, neboť apel. nář. hósuší „úsoší“ stol., Vtisenitci, CDB II, 364. 3 Ves není již nářeční slovo. — Stejného pů kláštera zábrdovického. 5 M J: příp. -ice k OJ Utěšen, to vodu je i Uzose (v. t.). CV 236; Prof z part. pass, k utěšiti „ukonejšit, trö IV 455 („místo usušené“). 1. Útčchov 1 Ves 10,5 km sev. od sten“, ale též „potěšit, erfreu en “ ; srov. příjm. Utěšený. Zn. ves lidí UtěšenoBrna. 2 1365 V tyechaw , ZDB IV, 266; 1567 dvořáka na Autiechow ie, ZDO vých. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ XXVIII, 4; 1675, 1718 a 1720 A utie159; N ekuda —. 650
U t t i g s d o r f , viz 2. Útěchov. Üvalno 1 Ves 5,5km jjv od K rnova; Sl. 2 1253 in Lobenstein, CDB IV, 267; 1280 de Lobenstein, CDM IV, 175; 1281 de Lobenstein, CDM IV, 194; 1288 de Lobenstein, CDM IV, 277; 1289 Vualen, que dicitur Lobenstein, CDM IV, 281; 1377 Lobinstein, Gr-M II, 281; 1414 dopl. T ; 1524 ves Vwalno, K rnovský u rb ář; 1531 Lobennstain, Soupis 67; 1535 Lobenstain, Soupis 67; 1672 Lo benstein, Děkan, m atrik a krnovská; 1720, 1736, 1751, 1805 Lobenstein; 1847 Uwálina; 1870 Lobenstein, Chvalno (!), Catal. cleri; 1881 Üvalno; 1894 Loben stein, Üvalno; 1924 Üvalno, Lobenstein, dříve jen Lobenstein. 3 P. krnovské komory. Již 1234 byl tu hrad, k terý byl zbořen za třicetileté války. Něm. 4 Uvalno, do Uvalna,na Uvalno, v Uvalně/na Uvalnu, -ě, Uvalňak, uvalsky uvalensky. 5 M J : jm enná podoba adjektiva odvozeného od apel. úval < psi. oval-b „Talgrund, Talsenkung“ nej dříve v m askulinu (1289 Vualen „Úvalen“, tj. hrad), později v rodě středním Üvalno; srov. podobnou zm ěnu rodu Brnen/Brno, Blansek'Blansko. Pro hrad se ustálilo něm. jm. Lobenstein (o něm viz Cvilín), to od původu paralelní jm é no k Üvalno (srov. 1289 Vualen, que dicitur Lobenstein). Podle něm. Loben stein vytvořeno 1870 um ěle čes. Chval no (loben- „chválit“). ČV —; Prof IV 460 (Üvaly), V 530; Bořek S tJ 275 a ZNT s. v.; Hosák Acta UP III 170; Machek ES 676; Schütz GTSK 42; Schwarz 227 a VS 308; Sm ilauer PST 2 188. 6 Bránice (sg., v. t.)/B ranitz, Čer vený dvůr/R other Bau (1881 Červené m aštale), Láryšova m yslivna/H ůhnerfarm . Üvaly 1 Ves 8,5 km jjv od Mikulova, nyní část obce Valtice. 2 1414 Garsental, Bretholz, Das U rbar; 1539 Garschentall, CMM 1937, 62; 1570 Geschental, Jenne; 1570 Garschntall, Garschenithal, Urbář valtický; 1877 Garschental; 1924 Üvaly, Garschönthal, dříve jen G ar-
schónthal. 3 Ves náležela do 1919 k Dol. Rakousku, pak k M oravě. Něm. 4 Košntál, do Košntálu, K ošntálák' -tálščák, košntálský. Nověji: Úvaly, do Úval, Úvalan/Uvalák (Valticé)/Uvalščák (Břeclav). Košutál (St. Břeclav). 5 MJ:' pl. k apelat. úval, o němž viz Úvalno. Něm. jm. Garschenthal, -schónťhál apod. je starší než čes. Úvaly a není zcela jasné. Spolu s B eránkem 81 usuzujem e, že východiskem je nějaké OJ. Snad k čes. Krs-, Krš- „zakrslý, levák“ ? CV - ; Prof IV 460. Úvoz 1 Zanikl v úvoze nad Líšnicí (Sumpersko). 2 1447 in villa Vwoze, ZDO X. 723; 1480, 1490-95, 1551 dopl. T. 3 Vznikl středověkou kolonizací na Zábřežsku; r. 1490 pustý. Hosák SM 1964, 28. 5 M J : z apel. úvoz < gvoz-b „Hohl weg“, častého mor. P J Uzose, podle N ěkudy 157 Socha 1 Ves kláštera rajhradského, stávala poblíž Blučiny, snad v tra ti Zadní vů bec vých. od Holasic, kam ji klade i lid. tradice pod jm. Socha. 2 1048 Vzose, Uzose, falz. z 13. stol., CDB I, 379, 381, Hosák HM 234, 236. 5 M J: viz Úsuší. O lokalizaci se po kusil VI. Hájek, JM 1972, 153-156. Ves mohla stá t buď v těsném sousedství staré Blučiny, nebo na sev. nebo severozáp. svahu K olperků, kde lze předpo kládat pův. koryto Cezavy. H ájek ana lyzuje zápis o Blučině a rekonstruuje její nejbližší historické okolí. Nespráv ně však vidí „nápadnou podobnost“ zá pisů Uzose a Luozan (1263 proB lučinu) a dom nívá se, že jde o „dvě podoby té hož jm éna pro tutéž vesnici“. Zápis Luozan je však spolehlivou něm. sub stitucí čes. Blučina a pěkně zapadá mezi podoby typu Luchens, Lucens, Lauchans, v nichž L ■<— čes. BI-, čes. č —*■ něm. c nebo č (graficky ch, ss, cz, z) a -ina -+■ něm. -en, -an, -ein apod., což je na již. Moravě časté (srov. M ěnín/M eneins, Menes; M oravany /M orweins, Morwes, Morbes). CV —; VM -2idlochovice 9. 651
v V ž d á r e c h , viz Wzdarch. Vacanovice 1 1 1 km vjv od Olomou ce. 2 1353 pro Waczenowicz, CDM VIII, 217; 1368 in villa Waczenowicz, ZDO I, 1039; 1371 in villa Waczenowicz, ZDO II, 54, ed.; 1486 dopl. T; 1502 ze vsi Waczanowicz, PO VII, 160; 1527 ves Waczanowicze, PO XIII, 85; 1532 Waczanowicze, ZDO XXIII, 27; 1673 Waczanowitz; 1677 Vacanowitz, U rbář Olo mouc, SAB, opis; 1691 Waczanowicz, Děkan, m atrik a lipnická; 1718 a 1751 W aczanowitz; 1846 W atzanowitz, Wacanowice; 1850 W atzanowitz, Vacano vice, R affay; 1881 Vacenovice; 1893 W atzanow itz, Vacanovice, Vacenovice; 1906, 1915 W atzanowitz, Vacanovice; 1924 Vacanovice. 3 P. Tršice. Ces. 4 Vacanovice, do Vacanovic, Vacaňák, vacanovské. 5 M J znělo od původu Vacenovice: příp. -ovice k OJ Vacen, to hypokor. zk ratka některého ze slože ných O J s kom ponentem vqtje- > stč. váce, viece „více, m eh r“, např. Vácemil > Viecem.il, Vícemil, Váceměr > Víceměr, Váceslav > Václav apod.; srov. OJ Bojen, Luben, Raden k složeným OJ Bohuslav, Lubhost, Radměr. Zn. ves lidí Vacenových. Zám ěna Vacen-jVacan- byla provedena patrně na pozadí přehlásky a > ě, v příponě -en však norm álně proběhnout nemohla, protože k ní zde nejsou vhodné podm ínky; snad ke střídě -an/-en přispěly i stč. depalatalizace: vedle Václav s depalatalizovaným Vác- existovala jm éna typu Viecemil s q > ie, takže byla i dvojice hypokoristik Vacen/Viecen, které se mohly vzájem ně vyrovnat n a Vacan/Viecen. — Jm éno (i doklady u Vacenovic) je psá no s cz = c; čtení č proniká až v 18. stol. Srov. Vacenovice, Vacetín, Vícenice. ČV 142; Prof —; Svoboda StčOJ 90,158; G ebauerH M 1-1, 55, 111; Lam p652
recht Vývoj 55; Pauliny 91; Trávníček HM 45, 165. 1. Vacenovice 1 Ves 9 km ssv od M. Budějovic, nyní část obce Horní Újezd. 2 1353 in Waczenowycz, ZDB II, 73; 1371 in villa Baczenowicz, ZDB V, 386; 1379 in villa Waczenouicz, ZDB VI, 675; 1386 in curia Waczenowicz, ZDB VII, 504; 1415 in villa Waczenowicz, ZDB XI. 180; 1718 W aczanowitz; 1120 W atza now itz; 1751 W acžianow itz; 1846 Wa tzanowitz, Wačanowice, vlastně Wačenowice; 1881 Vacenovice; 1915 W atza now itz, Vacanovice; 1924 Vacenovice dříve Vacanovice. 3 P. Ratibořice. Na konci 15. stol. byla ves pustá, 1679 již osedlá. Ces. 4 Vacanovice, do Vacanovic, Vacaňák, vacanovické. 2. Vacenovice 1 Ves 8 km jv od Ky jova. 2 1250 Wacenowiz, CDB IV, 194; 1368 in villa Waczenowicz, ZDO I, 1019; 1371 Waczenouicz, ZDB VI, 3; 1520 z Waczenowicz, ZDO XI, 99; 1536 li dem mým w aczenow skym , PO XVII, 94; 1552 ve vsi Waczenowiczych, PO XXI, 225; 1594 v obci waczenowske, PO XXXIII, 148; 1670 W aczenowicze; 1718 W acženowitz; 1720 W atzenow itz; 1751 W acženowitz; 1846 W atschenowitz, Wačenowice; 1872 W atzenow itz, Vace novice; 1881, 1924 Vacenovice. 3 P. Milotice. Ces. V 16. stol. novokřtěnci. 4 Vacenovice, do Vacenovic, Vacenovják, vacenovský. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vacen, o němž a o význam u a střídání -an/-en viz Vacanovice. 6 R údník, R údnický mlýn. Vacetín 1 Dříve ves, pak osada obce Svinov, nyní část obce Veselí; 6,5 km jz od Mohelnice. 2 1351 W aczetyn, ZDO I, 240; 1490 Vacetín pustý, SA, 1906, 212; 1498 se vsmi pustým i . . . W aczetinem, ZDO XVI, 87; 1533 na
všech pustých . . . Vacetíně, ZDO XXIII, 81, ed., 1538 Dorff W aczetin, ZDVGMS 1936, 96; 1567 Dvacetim, V lastivědný sb. Měst. m uzea v Mohelnici 1954,1, 34; 1567 D w atzetin („W atzietin“), ZDVGMS 1936, 23; 1573 Dvacetin osazen, SA V, 1906, 212; 1573 Vacetín . . . z lidmi ZDO XXIX, 8 , ed.; 1677 W aczetin; 1718 W atzetine; 1720 W aczetin; 1751 Waczetine; 1846 Dwazetin, Dwacetjn, kdysi W ačetjn; 1872 D w atzetin; 1881 Vacetín; 1893, 1906 Dwacetin, Dvacetin, auch Vacetín; 1924 Vacetín (dříve též Dva cetin), Dwazetin. 3 S tatek m ěsta Mo helnice. Něm. a čes. 4 Vacetin, do Vacetina, Vacetiňák, vacetinské; (něm.) W atsetina/F-. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Vacata, to hypokor. podoba některého ze složených OJ, o nichž viz Vacanovice; tam i o čte ní cž — č. Spojením s poses. sufixem -ín pak Vacatín > Vacetín, Vacetín; srov. OJ Prosata/M J Prosetín. Lidovou etymologií rozšířeno 1846 na významo vě jasnější D vacetin spojením s dvacet „20“. CV 142; Prof Svoboda StčOJ 165; Schwarz V S II 244; Honí OP II 61; NR I 304. 6 Na české osídlení okolo r. 1700 ukazují tehdejší P J ; viz Březina Zábřezsko 356. V á c l a v i c e , viz Václavovice u Frýdku. 1 . Václavov 1 Část obce Miroslav, 11,5 km jižně od M. Krum lova. 2 1368 villam, que W eynczoerlsdorf dicitur prope Miroslav, ZDB V, 69; 1466 in villa W ainczirldorff, ZDB XIV, 76; 1480 na vsi W eynzldorfu, ZDB XV, 18; 1497 k W eynczelerdorfu, ZDB XVII, 17; 1503 ves W einzldorff, ZDB XVIII, 10; 1672 W entzldorff; 1718 W entzelsdorf; 1720 W entzldorf; 1751 W entzldorf; 1846 W enzelsdorf, dříve i W eizendorf; 1872 W enzelsdorf, Venclsdorf; 1881 Vincířov; 1924 Václavov, W enzelsdorf. 3 P. Miroslav. Ces.-něm. 5 M J bylo původně něm ecké W einzúrlsdorf: k střhn. W lnzúrl „Winzer, vinitor, v in ař“ a zrn. „ves vinařů, *Vi-
nary “. Ves leží dosud ve vinorodé ob lasti. S diftongizací i > ei, ai jm éno zapisováno do 1500, nářeční výslovností ei: a', e' přikloněno к W enzel „Václav“, proto od 1672 W entzelsdorf, 1924 Vaclavov. Ja k ukazují archeolog, vykopávky, jihomor. vinařství doloženo již vel mi záhy. Dala by se proto i existence domácího M J *Vinary, *Vinaře v toponymii jednoho z nejstarších sídelních areálů M oravy mezi M. K rum lovem a Mikulovem předpokládat. Něm. Weinziilrsdorf by pak byl překlad domácí předlohy. Znám é doklady však ukazují na něm. původ. Tak i Schw arz VS II 158; Lexer 323. 2. Václavov 1 Ves 6 km vjv od Sla vonic, nyní část obce Chvaletín. 2 1718 W entzelsdorff; 1751 W entzelsdorf; 1846 W enzelsdorf; 1872 W enzelsdorf, Václa vov; 1881 Václavice; 1924 Václavov, W enzelsdorf. 3 P. St. Hobzí. Něm. Zalo žen kolem 1700. 3. Václavov 1 Ves 12 km jv od Šum perka. 2 1753 W entzldorf, U F D 5/0/49, SAB; 1798 Wacžlawow; 1846 W enzels dorf, W aclawow; 1872 W enzelsdorf, Václavov; 1924 Václavov, W enzelsdorf. 3 P. Úsov. Založen 1767 parcelací dvora, který byl založen již 1447 Václavem z Vlašimě a na Usově. Něm. 5 M J po Václavovi z Vlašimě. Hosák HM 596. 4. Václavov 1 Ves 5 km sz od Zábřeha, nyní část obce Mladoňov. 2 1374 Wáczlawow, K P I, 40; 1392 Waczlawow, ZDO VI, 458; 1406 in Wenceslai villa, ZDO VII. 85; 1407 in villis . . . Wacžlawow, ZDO VII, 532; 1412 Waczlawow, ZDO VIII. 223; 1436 Václavov, Březina, Zábřežsko, 403; 1447 Václavo vu (4. р.), KP III, 601; 1480 ves Václavov, ZDO XII, 77, f. 25 v.; 1510 ves Wacžlawow, ZDO XVII, 19; 1718 Waczlawow; 1720 W atzlaw ow; 1751 W atzels dorf; 1771 dopl. T; 1798 W acžlawow; 1846 W atzelsdorf, W aclawow; 1847 dopl. T; 1872 W etzelsdorf, Václavov; 1924 Václavov. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Václahov, do Václahova, Václáho653
něm. W enzelsdorf „Václavova ves" vák, václahovské; nářeční změna w > (ojed. zkráceno na W entzdorf); s čes. h; viz též U těšený Nář. přech. pásu analog, příponou -ovice pak Václavo 156. 5. Václavov 1 Zanikl n a M oravsko- vice. Po zakladateli viz ještě Janovice, třebovsku v neznám é poloze. 2 1365 Fonovice. 3. Václavovice u Frýdku 1 Ves 8,5 villam W enczlausdorj, ZDB IV, 225. 5 M J : p ři vlast. příp. -ov k OJ Vac kilom etru ssv od F rýdku; Sl. 2 1305 lav, složenému z kom ponentů váce- Wenceslaowitz, CDS XIV, 112; 1440 a 1662 dopl. T; 1683 na Venclovicích, „více“ (viz Vacenovice) a -slav, o němž viz Miroslav. OJ Václav u nás časté, Zprávy Okr. muz. v C. Těšíně 70—72. dávané po knížeti Václavovi (*929). CV příl. č. 87 ( = listiny k děj. Těšínská); 1736 W entzlow itz; 1761 W entzlow itz, 142; Prof —; IV 463 (Václavi); Svoboda StčOJ 90; Hosák ZMK X 215 (Václav Soupis 82; 1808 W entzlow itz; 1850 ská patrocinia na hranicích země), Se W enzlow itz, Venclovice, R affay; 1881 verní M orava 1963, 49; Březina, Zá- Venclovice; 1885 W enzlow itz, Venclo břežsko 403; Schwarz VS II 139. vice, Václavovice; 1915 W enzlow itz, V á c l a v o v u B runtálu, viz Vel- Venclovice; 1924 Václavovice u Frýd kruby. ku, dř. Venclovice. 3 P. Senov. Ces. 4 V ’inclov’ice (Kellner Vých. laš. I 3, 1. Václavovice 1 Ves 4,5 km jv od Prostějova, nyní část Bedihoště. 2 1846 131); V ’ynclov’ice (Karas Onom astica W atzlawitz, Waclawice; 1850 Watzla1956, 344); V ynclov’ice (Téma, viz sub w itz, Vaclavice, R affay; 1872 W atzla 5). Výslovnost V ’in- V ’yn - kolísá. No w itz, Václavice; 1881 Václavovice; 1915 věji Vaclavov’ice i Vaclav’ice. U st. W atzlawitz, Václavovice; 1924 Václavo gen.v pam ěti: Winclořice (!). 5 Základ vice. 3 P. Vřesovice. Vznikly 1785 p ar ní OJ Václav m á v dokladech podobu celací bedihošťského dvora. Čes. s rozloženou nosovkou q, v nářečí pak 4 Václavice, do Václavic, Václavčák, ? > '? > - i n , - y n . O dtud nářeční stří václavské. 5 M J znělo do 1881 Václa dání V ’in -/V ’yn~. Tém a Acta U P-Slavica III 35—36. # M J: příp. -ovice (u 1. vice, toho roku zavedeno Sem berou Václavovice s analog, -ovice podle blíz a 2. V. analogická) k OJ Václav, o něm ž kých jm en Čehovice, Výšovice, Vřeso viz Václavov. M J 3. V. zn. „ves lidí vice. Název dán vsi podle Václava, po Václavových“. ČV —; Prof IV 464. 6 Podlesí, Za lesem, Zadky. sledního opata kláštera v H radisku (Hosák Zprávy Prostějov 1966—1, 10). Vaculka, dř. též Zlatá Studně 1 Míst CV - . ní část Sebranic, 5 km vých. od K un2. Václavovice 1 Dříve osada Polan štátu. 2 1789 W azulka; 1846 Gold ky nad Odrou, nyní m ístní část Klimbrunn; 1850 Goldenbrunn, R affay; 1881 kovic, 1,5 km sv od nich; Sl. 2 1760, Zlatá studně; 1885 Goldbrunn, Vacul 1771 dopl. T; 1798 W enzelsdorf; 1805 ka; 1924 Vaculka, dř. Zlatá Studně. 3 W enzelsdorf; 1870 W enzelsdorf, Václa Byla tu jed n a z nejvýznačnějších m or. vovice, Catal. cleri; 1881 Václavovice; poštovních stanic. 1894 W enzelsdorf, Václavovice; 1915 4 V aculka/(pejor.) Vacula (Sebrani W atzlaw itz, Václavovice; 1924 Václa ce), na Vaculku, na Vaculce, obyvatel, vovice. 3 P. Polanka. Založeny kolem a příd. jm. „z V aculky“. Arch. Fam i1760. Ces. lije, na Familije, na Familijich, Fami4 Václavovice, do Vaclavovic, Vac lijant, fam ilijancké (Zboněk). Názvu lavjak, václavsky -ovsky. 5 Ves nazvá Zřaťá Studně, v nář. Z. Studna, se na podle zakladatele, kterým byl Jo v běžném hovoru neužívá. 5 M J : přihann Wenzel von Moenich, nejprve vlast. příp. -ka k O J Vacul(a). to do 654
mácká podoba některého ze složených Něm. OJ Wiegand se v toponym ii Je OJ s kom ponentem Váce-, Viece-, senicka a Oderských vrchů vyskytuje, o nichž viz Vacenovice. Srov. Andler- viz Vigantice. — Protože první doklad ka, Bum bálka, Baška, Zavadilka. Něm. zní 1437 Weiglowicz (Schwarz VS IT Gold(en)brunn = Zlatá Studně byl ro 310—311 dodává k něm u 1437 W ikanticz — ten však náleží Viganticím), není m antizující název pro hostinec vzniklý něm. původ zcela průkazný. Lze se do na m ístě bývalé hospody u staré pošty. m nívat, že východiskem něm. Weigels N ěkteré staré hospody m ívají jméno s adj. zlatý: Zlatá krčma, Zlatá Hospo dorf, z něhož odvozeno čes. V ej-fV ajg da, Na zlaté. K onkurujícím „reklam lov, je vlastně něm.-čes. hybridní jm. ním “ jm énem byl název nedalekého Vigantice n. -ovice, k teré přejato do' hostince Bílá Labut (v. t.). Podle ústní něm činy s obvyklým -(ov)icef-dorf a tradice ze Svitávky jm. Zlatá Studně s v n itřn í redukcí typu G ebhartsdorf/ dáno proto, že tu form ani a poštovní Geppersdorf, doloženou často v topo dostavníky n a silnici Brno—Svitavy na nymii podhůří Jeseníků a Oderských cházeli vodu výtečné chuti. Pravděpo vrchů (srov. i Heřm anovice/Hermersdobněji však jm éno podle pozlaceného dorf). H ybridní Vigant(ov)ice dokládá hospodského znaku, tabule apod. CV (podobně jako blízký Šléglov) koloni—; Prof —. zační vrstvu starší než vlna odrážející se v pozdějších něm. jm énech Ebers V a h a n č i c e , viz Vohančice. Vajglov 1 Ves 7,5 km vjv od Rýma- dorf, Kratsdorf, K unzendorf a mladší íova, nyní část obce Břidličná (dř. než oblast jm en českých (Knězpole, Frýdlant). 2 1437 Weiglowicz, Lechner Těchanov, Sovinec), k terá leží jižněji I, 46; 1492 ves Vajglov, ZDO XIV, 81, v sovineckém údolí. Tak i Schwarz 1. c. 10 v, e d .; 1510 pustý Vajglov, Hosák, 375—6. CV 135 (z něm č.); P rof —, V Dějiny Rým ařovska II, 14; 1542 ves 584; Bach DNK 1-1, 42; DS 25, 107 pustou Wayglow, ZDO XXV, 67; 1618 až 108. 6 Lerchenfeld. Vejglov, U rbář Sovinec, opis SAB; 1620 V a l b e r k , viz 2. Kopec, Válečný. Valdek, od 1949 Zálesí. 1 Dříve ves, Weigelsdorf, tam že; 1668 W eigelsdorff, m atrik a v Litovli; 1678 W eigelsdorff; nyní část obce Javorník, 5 km jz od 1718 W eigelsdorff; 1751 W eigelsdorf; Javorníka; Sl. 2 1585 W aldeck, A IIr 1798 Weigelsdorf, W eiglow; 1846 Wei 160; 1648, 1652, 1705 W aldeck, A II, gelsdorf, W eglow; 1872 Weigelsdorf, 160; 1722 Waldecke, A II, 161; 1805„ V eiglov; 1881 W eiglov; 1924 Vajglov, 1836 W aldecke; 1850 W aldeck, Raffay; 1881 W aldek; 1894 W aldek; 1924 Val dříve Veiglov. 3 P. Sovinec. Na konci 15. stol. pustý, mezi 1542 až 1579 ob dek, dříve jen W aldek. 3 P. Janský noven. Něm. Vrch. Far. kostel sv. B arbory z r. 1751. Něm. 4 Vejglov, do Vejglova, Vejglovák, vejglovský. Nověji Vajglov. 5 MJ 5 M J: z něm. W áldeck(e) k něm . Vajglov vzniklo jakoby zrušením pře Wald „les“ a -eck(e) „roh, cíp, výbě hlásky aj > ej z Vejglov (doloženo tak žek“. Význam odpovídá nejvíce našim to v nářečí), to z něm. Weigelsdorf, P J K out, K u tin y (pokud jsou to názvy v němž genit. -s k OJ Weigel(t), které lesů). Srovnání s něm. M J Landeck, hypokor. zkratka k OJ Weigand u. Nověji Valchov . . . 5 Ves vznikla kolem m lýna, k terý ležel v příhodné poloze v širším údolí na byst rém potoku. V m lýně byla valcha, sta robylé zařízení na zpracování sukna. O dtud jm éno Valchov: jm enná podoba adj. valchový „W alken-“. J e sice možný i posesívní výklad: přivlast. příp. -ov k OJ Valech, to hypokor. podoba k Va lentin (srov. Bartoloměj/Barech, Ma rek/M arech u Svobody StčO J 147) nebo k O J Valcha ■<— valcha „W alke“, při čemž lze se opřít o existenci posesívních jm en v okolí (Ludíkov, Velenov), ale poloha vsi i m ístní valchářská tradice ukazují jistě na apelativní po jetí. CV 136 (z O J); P rof IV 470 (apelat. MJ Valcha); Skutil MSBI 159 až 160. Valkunov 1 Zanikl v okolí D oubra vice nad Svitavou v tra ti Valkóň (Bla nensko). 2 1378 villam Walcimow, ZDO III, 408; 1391 W álkonow, ZDO VI, 657
i omyl u CV 136 u zápisu z r. 1492 136. 3 Ves zanikla zřejm ě za uher a u Šem bery 1881. ských válek v 2. pol. 15. stol. 2. Valšov I Zanikl počátkem 16. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ VaZkún, to augm ent, příp. -ún > nč. -oun stol. u Těchanova (Rýmařovsko) v tra ti k O J Válek, které buď hypokor, zkrat Welschdorf. 2 1320 Wazsow, Lechner ka k V alentin (o něm viz Valeč), nebo I, 6 ; 1492 ves Valšov, ZDO XIV, 81; k OJ Válek apel. válek „Walze“. 1510 pusté vsi: Vajglov, Valšov, HoSrov. rozšířená OJ Vacún/Vac, Zelún/ sák, D ějiny Rým ařovska II, 14; 1520 Žel u Svobody StčOJ 162 a příjm . až 1578 dopl. T; 1545 ves pustou Val K ostrún/K ostroun ke kostra. Zápis šov, ZDO XXV, 118, f. 34 ed.; 1544 1378 W alcimow je nejspíš chybné čtení W alschendorf, H. W einelt Forschungen -cun- jako -cim-. CV —; Prof II 627 134; 1574 n a Walssowie, Spurný, Ději (s. v. 2. Lipoltov), IV 451 а V 618. ny Rým ařovska III, 111; 1578 na pus 1. Valšov 1 Ves 12 km vých. od Rý- tou Valšov, ZDO XXIX, 91 ed.; 1609 mařova. 2 1377 Kriegsdorf, CDSil VI, Walschendorferthal, u rb á ř; 1609 v tzv. 197—9; 1561 ein Neudorf des Namens „W elschgrundu“, Spurný. D ějiny Rý Kriegsdorf, RL XI, 32; 1565 ves nová m ařovska IV, 100; 1609 ve W alschenslově K ryksdorf, ZDO XXVII, 89 ed.; dorfě, u rb á ř ( = VM-Uničov, R ým ařov 366); 1609 dopl. T; 1771-1779 dopl. T; 1569 ve vsi K rygsdorffu, PO XXVII, 28; 1570 ves K rygsdorff, PO XXV, 1893 18; W dlschgrund; 1906 W alschendor1586 ve vsi G rygsstyku (!), ZDO fer Grund při Sovinci; 1924 Eulenbur XXIX, 192 ed.; 1604 K riegsdorff, Sou ger W dlschgrund; 1935 Valšovský důl, pis 43; 1609 K ryksdorff, ZDO XXXII,Eulenburger Wdlschgrund. 3 V 1. 1510 32; 1617 ves K rykstorf, ZDO XXXIV, až 1511 odešel zbytek čes. osadníků na 3; 1618—1629 K riegsdorff, Soupis 43 Zábřežsko. až 44; 1622 Vojnovice (Kriegsdorf), 5 N a rozdíl od 1. Valšova bylo zde VM-Uničov, Rým ařov 329; 1629 bei původní čes. jm éno převedeno do něm dem Dorf Kriegsdorf, FL V, 125; 1678 činy nikoli překladem , ale hláskovou a 1718 K riegsdorff; 1751 Kriegsdorf; substituci Valš-/W elsch-, Walsch- a do 1798 Kriegsdorf, Wognowice; 1846 plněno častým -ov/-dorf. # M J VaZKriegsdorf, Wognowice, Vojnovice, šov: přivlastňovací příp. -ov k OJ Va Walšow,- 1872 Kriegsdorf; 1881 Valšov; leš, to hypokor. podoba k O J Valentin, 1893 Kriegsdorf, Vojnovice, Válšov; o němž viz Valeč; srov. Benedikt!Be 1924 Valšov, Kriegsdorf, dříve Vojno neš, B onifácfBoneš, Rudolf/Rudeš a do vice. З P. Sovinec. Ves náležela pův. sud v laš. nářečích Valentin/Valeš, Do k Opavsku, kolem r. 1500 byla pustá, m inik/D om eš. ČV 136; Prof —; Svo 1559—1561 obnovena. Něm. boda StčO J 151; Schwarz VS II 376. 5 Něm. M J Kriegsdorf složeno stej Valšovice 1 Ves 4,5 km jjz od H ra ně jako častá něm. P J Kriegsacker, nic. 2 1371 Walschowicze, ZDO II, 78; -ácker, -au „G renzstreitigkeiten, h ra 1447 Walssowicze, ZDO X, 775; 1480 niční polnosti, o které veden spor“ Walssowicze, ZDO XII, 25; 1511 fojto (srov. Grygov, častá P J Soudná, v C. vi walssowske(m)u, PO VIII, 289; 1557 MJ Soudná) z kom ponentu krieg- Valšovským , LSA 367; 1633 z Walsso„spor“ a -dorf „ves“. Zn. ves, o kte wicz, m atrik a v Hranicích; 1672 WaZrou byl veden m ajetkový spor; tak schowitz; 1718 W allschow itz; 1751 Wali W. Friedrich F lurnam en R om erstadt schow itz; 1846 W aschowitz (!), Walsso92. Srov. V ojnovice/K riegsdorf. Název wice; 1872 W alschowitz, Valšovice; Valšov užit nejprve omylem u Volné 1881 a 1924 Valšovice. 3 P. Lipník. ho záměnou s 2. Valšovem, odtud Ces. 658
4 Valšovice, do Valšovic, Valšovják, to; 1591 ves W alczerzuwicze, ZDO valšovské. H raniční ves hanáckého ná XXX, 139; 1607, 1614, 1620 Walters řečí. 5 M J: příp. -ovice к OJ Valeš, dorf, U rbář B ranná, opis SAB; 1678 o němž viz Valšov. Zn. ves lidí Valšo- W altersdorff; 1720 W altersdorf, Walvých. ČV 146; Prof —. tieržitse; 1751 W altersdorf; 1798 WaZ1. Valštejn, Malý a tersdorf, Walteržice; 1846 W altersdorf, Waličice, kdysi a lépe W alteřice; 1872 2. Valštejn, Velký 1 Dříve vsi 5 a 6,5 km již. od Jindřichova, pak spojená Waltersdorf, Valteřovice; 1881 Valtiřoves. potom část obce Hynčice. nyní je vice; 1885 W altersdorf, Valčice, Valte jich m ístní část. Sl. 2 1602—1618 WaZZ- řovice; 1893 W altersdorf, Valteřovice; stein, Schulig. Ein H eim atbuch 648; 1618 1924 Valteřice, W altersdorf, dříve Val teřovice; 1949 Zleb. З P. Kolštejn. Waldstein, tam že 649; 1618 New w aldNěm. stein, Troppauer Zeitung 13. 11. 1886; 5 O 1325 -dorph viz 3. Jindřichov. 1618 Neu Waldstein, N otizenblatt 1886, Nové jm. 1949 Zleb podle polohy. Pro 84; 1622 dopl. T; 1623 Ztracenou Vodu, histor. dialektologii sev. M oravy je oba Valštejny, P rásek Topografie I, 5; 1692 K lein Wallstein, Schulig 649; 1735 významný zápis 1591 W alczerzuwicze A lt-, N eu-W allstein; 1798 Gross Wall dokládající jak stč. asibilaci t/c’, zná stein, K lein W allstein; 1805 Gross-, mou častěji z dokladů jihozáp. M ora vy, tak han. úzké o, psané zde u. K lein Wallstein; 1838 Gross-, Klein Wallstein, W aldstein; 1850 Gross Wal 2. Valteřice, Nové 1 Ves 5,5 km záp. stein, K lein W allstein und Verloren od Dvorců, nyní část obce M oravský wasser utvořily obec W allstein, Schu Beroun. 2 1692 M eindorfel, ZDVGMS lig 649; 1850 Gross W allstein, Wald1898, 96; 1697 Nové Valteřice, pozem. štyn ve lk ý (!), K lein W allstein, Wald- knihy; 1702 Neuw altersdorf, ZDVGMS 1898. 96; 1718 Neu W alterstorff; 1720 štyn m alý (!), R affay; 1881 Velký, Neu W altersdorf, Nowe W alterzicze; Malý Valstein; 1894 Gross —, Klein 1751 Neu W alterstorf; 1771 Nová Ves W allstein; 1924 V elký, M alý Valštejn, Gross, K lein W allstein, dříve jen K lein (!); 1846 Neu W altersdorf, Walteřice; wallstein a Grosswallstein. 3 P. Al 1872 Neuw altersdorf, Nová (!) Valteři brechtice. Obě vsi založeny krátce před ce; 1881 Valteřice; 1893 Neu Walters r. 1618 Hanušem K ryštofem z Vald- dorf, Valteřice; 1924 Nové Valteřice, štejna. Far. kostel od r. 1786. Něm. Neu Waltersdorf. З P. Karlovec. Za 5 Obě vsi pojm enovány podle zakla loženy krátce před r. 1692. Kostel (od 1786 farní) Nanebevzetí P. M arie z r. datele (viz 3). O jm. V alštejn viz Val1767. Něm. denburk a Valdorf. Obě vsi rozlišová 5 P řívlastek Neu, Nové dán na roz ny nejprve podle stáří, od 1805 podle velikosti. CV —; Prof —; Hosák VVM lišení od V alteřic na Šum persku. O jm. 1692 M eindorfel viz M ajvald, zde však XX-P 41. 1. Valteřice, od 1949 Žleb. 1 Ves -dórfl „víska“. 6 Lovecký zám ek/Jagdschloss. 8 km jjz od Starého Města, od 1965 část obce Vysoké Zibřidovice. 2 1325 3. Valteřice 1 Zaniklá ves na Jese W alter sdorph, CDM VI, 289; 1340 nicku, v jejíž obvodu vyrostly vsi Pí Waltersdorf, CDM VII, 278; 1422, 1437 sečná, Široký Brod a Česká Ves; Sl. Waltersdorf, ZDVGMS 1930, 32, 21; 2 kolem 1290 W alteri villa, Liber fun1448 villam W altyerzicze, ZDO X. 797; dationis ( = Zuber Jesenicko 482, m a 1564 W altersdorf, ZDVGMS, 1930, 22; pová p říl.); 1284 W altherovici, tam že 1575 ves W altiržowicze, ZDO XXIX, 360; 1305 W alteri (villa), VMO XXL 27: 1582 W alterssdorf, AM S taré Měs- 23; 1351 in W altersdorff, tam že; 1360 659
ských vrších. Do něm činy přejato jako W altheri villa, tam že; 1372 de WaltirsW altersdorf, což bylo snadné vzhledem dorf, tam že; 1375 Waltersdorf, tamže; 1416 in Waltirsdorf, tamže. k tom uto převažujícím u typu něm. ko5 Zápis z r. 1284 m á nejspíše analog. lonizačních jm en v širším okolí. Na -ovice, neboť ves byla německá. • MJ pozadí pův. čes. Valtířovice je podoba pův. něm. W altersdorf „ves W altrova", W altersdorf v něm čině vlastně opět v němž O J W alter sthn. Waltheri „Mischname“. Dnešní jm. Vrchy podle k w ált „vladař“ a hari, her i „vojsko“ ; toho, že z hlediska nížinného Fulnecká srov. významem stejné slovan. OJ VZa- je obec první výše položenou vsí. ČV 136; P rof IV 472; Liewehr ON Kuhdivoj. O J W alter záhy a často přejí m áno do čest. v podobě Valter, Valtéř, ländchen 74; Schwarz VS II 315. Valtieř > Valtíř, Valtýř, odtud kolí 2. Valtéřovice 5 Pod tím to sání v zápisech. Srov. W erner/Verner, jm énem bývá někdy uváděna zaniklá Verníř (MJ Věřňovice), G ünter/K inter, ves 3. Valteřice, v. t. K intíř, Luitger/Ludhéř, Ludgíř (MJ Valtice 1 Město 11 km jv od M iku Ludgeřovice) apod. ČV —; Prof IV lova. 2 1190 castrum in Veldsesperch, 472-3, V 583; Schulz SM 1968, 20; Jenne, Docum enta L ichtensteiniana; Schwarz VS II 355. 1192 Veldesperch, Topographie v. Nie 1. Valtéřovice, od 1947 Vrchy. 1 Ves derösterreich III, 66 ; 1258 de Vels5 km sz od Fulneku. 2 1412 Walthe(r)i perch, Jenne: 1259 de Velsperk, Jenne; villa MGDB 1884, 383; 1424 Waltierzo1280 in districtu Veldispergensi . . . de wicz, F. Kopetzky, Regesten . . . 221, Veldesperch, Redlich, Eine W iener Arch. f. öster. Gesch. 45; 1436 z Wal- Briefsam m lung, 162; 1285 von Velstierzowicz, K apras I, 24; 1436 z Waíperch, Jenne; 1328 Veldisperch, civitas Ueldberg (!), Zbraslavská kroni tyerzow icz, v W altierzowitich, K apras I, 25; 1466 W altyrzowicz, PO IV, 115; ka, FRB IV, 290; 1373 bei Veltsperch, 1511 na vsi W altherzowiczych, PO Jenne; 1392 bey Veltsperch, Jenne; 1395 S tat und V estt Vélsperg, Jenne; VIII, 344; 1520 ves W altirzowicze, ZDO 1396 S tadt ze Veltsperg, Jen n e; 1414 XVIII, 30; 1531 ves Waltirzowicze, PO XV, 27; 1541 ves W altyrzowicze, ZDO Veltsperig, Bretholz, Das U rb ar; 1416 XXV, 33; 1633 W altersdorff; 1655 in Balczicze, Neumann, Nové prameny, W altersdorff, ACO B 12; 1676 a 1718 254; 1459 z Valtic, K P IV, 13; 1549 na W altersdorff; 1751 W altersdorf; 1846 Valticích, ZDB XXVI, 214 ed.; 1562 W altersdorf, Valteřowice; 1872 WaZ- Feldsberg, Topographie von Nieder tersdorf, Valteřovice; 1881 Valtířovice; österreich III, 43; 1569 Felspürg, Fab1924 Valtéřovice, W altersdorf; 1947 riciova m apa; 1570 Schloss und Stätl Vrchy. 3 P. Fulnek. Far. kostel sv. Veldtsperg, Jenne; 1574 Feldsberg, Jiří. Něm. Topographie von N iederösterreich III, 4 Valteřovice, do Valteřovic, Valte- 46; 1605 na Valticích, Kameníček, P ra řak, valteřovsky. Valceřojice, do Valce- m eny ke vpádům Bočkajovců, 30; 1633 řojic, Valceřovjan, valceřovsky (Les. Feldsburg, W altice; 1673 Feldsberg, Albrechtice). Nověji: Vrchy, do Vr- Topographie von N iederösterreich III, chuv, Vršan/Vršak, vršecky (Lukavec). 46; 1686 z Valtic, J. Zukal, Pam ěti 5 M J: příp. -ovice k OJ V altíř < VaZ- Opavské, 334; 1877 Feldsberg; 1881 Valtice (Veltsberk); 1924 Valtice, Felds tieř, Valtéř, to z něm. Walter, o němž berg. 3 P. Valtice. Město lokováno na viz Valteřice. Toto hybridní něm.-čes. m ístní jm . se mohlo vyskytovat v ob konci 12 . stol. biskupem pasovským. Zámek (od konce 14. stol. sídlo rodu lasti kontaktu čes. a něm. kolonizace; srov. Heřm anovice/Hermsdorf v Oder Lichtenštejnů). Far. kostel Navšt. P. 660
Marie. V 14. stol. m inoritský, 1487 až 1803 františkánský a od 1664 kláš ter m ilosrdných b ra tří s nemocnicí. R. 1919 připojeno saintgerm ain. m írem od Dol. Rakous k CSR. Něm. a čes. 4 Valčice, do Valčic, ve Valčících, Valčičan, valčický; č přejato z charvát. výslovnosti. Nověji a ve vzdálenějším okolí: Valtice, do Valtic, Valtičan/-čák/ (ojed.) -tiščák, valtický. Něm. Feltšperk. 5 Město bylo založeno pasovským bis kupem, podle Feldsbergu v Pasovsku přeneseno sem i jm éno: něm. Feld(s)herg „kopec v poli“. Do češtiny přejato prostřednictvím charvátských kolonistů, přičemž Felds-, nář. Feltš- —> čes. Valč-, Valt- a příp. -ice analogická. C harvátské prostřednictví však nem u síme vzhledem k zápisu 1416 předpo kládat, neboť B- je vlastně pokračo váním čes. p řejetí F-/V-, k teré je „sy stémové". S třídání grafiky obouretného v a b je zejm. na čes.-něm. kontaktu časté. CV —; Prof —; B eranek 78; H urt JM 1969. 9; Schwarz VS II 163; Zemek, Valtice 22, 23; Břeclavsko 629. 6 Ba žantnice'Fasangarten, Belvedere, Sva tý H ubert/S ankt H ubertus, Raisten, Rendez vous (zámeček), Theim hof (viz: 1392 das Holz genannt der T eym gele gen bey Veltsperg, Jenne), Dětská útulna/K inderasyl. V altínov 1 Ves 12 km záp. od Dačic. 2 1358 W ldinow (!), ZDB III, 410; 1372 villam Walczinow, CDM X, 145; 1503 v W altinowie, ZDB XVII, 58; 1517 ve W áltinowie, ZDB XIX, 11; 1592 Waltinow, ČMMZ 1916, 58; 1610 ves Valtí nov, ZDB XXXIV, 45 ed.; 1671 W alter schlag; 1718, 1720 a 1751 W álterschlag; 1846 Wálterschlag, W altinow, kdysi W alchinow; 1872 Waltersschlag, Valchinov; 1881 V a ltinov; 1885 W álter schlag, Valchinov, též V altínov; 1893 Wálterschlag, Valtínov; 1924 Valtínov. 3 P. Dačice. R. 1800 parcelován dvůr Petrovice. Ces. 4 Valtinov, do Valtinova, Valtiňák/ (arch.) Valták, valtinskej (arch.) válc-
kej (Heřmaneč). 5 M J: privlast. příp. -ov k OJ Váltin, to dom ácká podoba vzniklá synizesí z O J Valentin, o němž viz Valeč; k -in srov. dosud v m or. ná řečích Jaro(slav)/Jarin, Oldřich/Olin, Tomáš/Tomin. Doklad 1372 je zapsán s asibilací stč. t. Do něm činy přejato až v 17. stol. tak, že jm. přikloněno k OJ Walter, o němž viz Valteřice, a za -ov je analogické -schlag „m ýtina“, časté v něm. kolonizačních jm énech jihozáp. M oravy a jihových. Cech a rakouského W aldviertlu (viz Pfaffenschlag). Tiray ve VM-Dačice 207 se domnívá, že po doba Wálterschlag je původní, což však není v souhlase s doklady. CV 136 (k něm. Walter)-, Prof IV 473 a V 579; Schwarz VS II 184. 6 Nový dům, Há jovna za Horou, Valtínovský mlýn, Popelářka, U Panského lesa, Za Panským lesem, Za Strážníkem . Valtov 1 Zanikl u Rozstání (Plum lovsko), kde je sam ota Baldovec. 2 1386 villam Waldow, ZDO IV, 761. 5 M J : buď přivlast. příp. -ov k OJ Valta, Valda, ta domácké podoby k týmž OJ, jako Valdík ve jm. Valdíkov (v. t.); nebo — a to pravděpodobněji — z něm. Wáldau „lesní paseka“, které by patřilo do skupiny něm. kolonizačních jm en na vých. Blanensku. CV —; Prof —; Nekuda 75; Janoušek, Roč. Měst. muzea v Prostějově 1927, 76, 83 (z OJ). Viz Baldovec. Valtrovice 1 Ves 4 km sz od Jaroslavic. 2 1243 villam Wáltherouich, CDM III, 46; 1331 Wálterowicz, H urt-Turek, Katalog Lichtenštejnských listin; 1351 in W althewicz, CDM VIII, 79; 1448 na W altrubiczich (!), PB III, 66 ; 1448 desátkuov W altrubskeho, PB III, 86 ; 1459 vsi naší W altrubicz, PB IV, 28; 1672 W áltervoitz; 1718 a 1751 W álterw itz; 1846 W altrowitz, W altrubice; 1872 Wáltrovoitz, W altrubice; 1881 Valtrovice; 1893 W altrowitz, Valtrovice, též Valtrubice; 1924 Valtrovice, W altrow itz, dříve též Valtrubice. 3 P. Jaroslavice. Far. kostel sv. Jan a K řtit. (1243). Něm.
661
5 M J : příp. -ovice k OJ Valter, o němž viz V alteřice; zn. ves lidí Valtrových. O původně českém založení vsi není pochyb, neboť V. tvořily ještě v pol. 14. stol. český jazykový ostrůvek. Jm éno feudála, jem už ves patřila, bylo pův. německé. Srov. Ocmanice u Ná m ěště n. O. a blízké Micmanice. Jm. Valtrovice p řejato do něm činy jako W alterw itz (1672—1846), zpětným počeš těním při plné „vokalizaci" něm. nář. *Walterbitz (s vjb) -> Valtrubice. CV 136; Prof Hosák VVM XX-P, 60; P eřinka VM -Jaroslavice 122. V a l t r u b i c e , viz Valtrovice. Vaneč 1 Ves 8 km sz od Náměště nad Osl., nyní část obce Pyšel. 2 1104, falzum z 12. stol., Yuance, Kosmas 259; 1366 Eywancz, ZDB IV, 415; 1406 z Evanče K P II, 44; k Evanči, K P III, 296; 1595 ve vsi Wancži, ZDB XXXII, 177; 1633 Wanečz; 1672 a 1718 Wantsch; 1720 W ancze; 1751 Wantsch; 1846 W antsch, Vanč, kdysi Wanec; 1872 Wantsch, Vanec; 1881 Ivaneč (Vanč); 1906 Wantsch, Vanč, též Vaneč; 1924 Vaneč. 3 P. Náměšť nad Osl. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Ta Vcmč/(ojed.) ta Vaneč, do Vanče, ve Vanči, za Vančó/(nověji) za Vanči, V aňák/Vančák, vanecké. 5 Viz Evaneč. Ke ztrátě počátečního E-, Ej-, I- srov. Ivančice/Vančice, Ivanovice/Vanovice. Morfologickým vyrovnáním s nepřím ý mi pády do Vanče, ve Vanči vznikl nový nom inativ Vanč, srov. Běleč/Bělč, Luleč/Lulč, Teleč/Telč. CV 136; Prof —; Schwarz VS II 76 (< Ivaneč). 6 Tábor (les). V ankuš 1 Zanikl jz od Otinovsi (Plumlovsko), kde je trať Vainkóše. 2 1348 villam dietám Vancus, ZDO I, 15; 1463 W ankns, PO IV, 2; 1590 pustá ves Vankouš, u rb á ř panství Plum lov; 1597 ves pustou Wienkauss, ZDO XXXI, 39. 4 Vaňkóše, na Vaňkóše, na Vaňkóšich. 5 MJ není zcela jasné. Jančík (v kn. Rozstání a Baldovec 22) vykládá z OJ 662
Vanko skrze jeho hypokor. podobu V ankuš + poses. -jb (srov. OJ Jaruš, Mladuš, Strachuš apod.), ale to není jisté, neboť typ M J z OJ na -uš 4 - -jb se v mor. toponymii výrazněji ne uplatnil, srov. jen Drahuš (u blízkých Drahan), Dobrotuš, Drahotuš (dnes -še) a V lkuš/V lkoš. ČV —; Prof —; Nekuda 75; Hosák HM 519. Vanov 1 Ves 4 km sz od Telče. 2 1366 Eywancz, ZDB IV, 433; 1447 na Veli kém Evanově, AC IX, 281; 1592 W elky Wanow; CMMZ 1916, 56; 1678 Gross Wanow; 1720 Gros Wanow, W anw eky (korupt. m ísto W anow W elky); 1751 Gross W anow; 1846 Gross Wannau, W elký W anow; 1872 Gross Wanau, Va nov; 1881 V. Ivanov (Vanov); 1924 Va nov, dříve V elký Vanov. 3 P. Telč. Čes. 4 Vanov, do Vanova, Vanovák/Vanák, vanov skej/(o jed.) vanskej. 5 Zá kladem jm éna je O J Evan, Ejvan. Z prvního dokladu 1366 Eywancz však není zřejm é, zda původní podoba zněla Evaneč, o němž v. t., Evanec (deminutivum k M J Evaň, o němž viz Ivaň), nebo zda -cz vlastně něm. genitivní -s analogické podle jm en typu W ielanz/ Vílanec hojných právě na jihozáp. Mo ravě. Kloním e se k pojetí poslednímu, protože všechny další doklady ukazují jen na Ejvanov, Evanov s přivlast. příp. -ov k OJ Evan, Ejvan, o němž viz Ivan čice, kde rovněž o změně Evan-, Ivan -> Van-. Kdyby bylo jm éno mělo v do mácím prostředí význam dem inutivní, dalo by se očekávat, že by se v pozděj ších dokladech objevil. Je však vždy jen -ov. P řívlastek Gross, V elký dán na rozlišení od blízkého V anůvku (v. t.). ČV 45 (vykládají sice z OJ Ivan, ale m ají doklady 1366 Wachnow, 1374 W annow ze ZDB 1376, které se však týkají Bahnova); Prof —; Tiray VMTelč 377-8. 6 Beneškův mlýn, Skuhrův mlýn, Tom íškův mlýn, Veselův mlýn, Zižkův mlýn. Vanovice 1 Ves 8,5 km severně od Boskovic. 2 1233 in ecclesia Ywanouicz,
CDB III, 53; 1349 Eywanowicz, ZDO I, 148; 1464 z Vanovic, K P IV, 401; 1517 Evanovice, ČMM 1957, 321; 1561 z Ey wanowicz, PO XXIII, 195; 1573 z Wanowicz, Poz. knihy Drvalovice č. 3609, 2; 1612 do W anowycz, Poz. kniha obce Újezda č. 3606, 28; 1674 W annowicze; 1679 Wanowicz, M atrika ve Svitávce; 1718 a 1720 W annow itz; 1751 Wano w itz; 1846 W anowitz, W anowice; 1872 W anowitz, Vanovice; 1881 Ivanovice; 1924 Vanovice. 3 P. Letovice. Far. kos tel sv. Václava (dříve opevněný), českobratr. far. kostel. R. 1763 založen nový dvůr a textilní m anufaktura. Ces. 4 Vanovice, do Vanovic, V anovák' (v pl. též) Vanovšči, vanovské. 5 Viz Ivanovice. Srov. Ivančice/Vančice. CV 45. 78, 136; Prof IV 476; Schwarz 272. Vanůvek 1 Ves 4,5 km ssz od Telče. 2 1447 na Malém Evanově, AC IX, 281; 1531 Eywanow Maly, Tiray, VM-Telč 381; 1592 M aly Wanow, ČMM 1916, 57; 1678 a 1718 Klein W anow ; 1751 K lein Wanau; 1846 Klein W annau. Wan u w ek; 1872 K lein Wanau, V a nůvky; 1881 M. Ivanůvek (V anůvek); 1893 K lein Wanau, M alý Vanov, též Vanů vek; 1921 V anůvek; 1924 Vanůvek, dří ve M alý Vanov. 3 P. Telč. Čes. 4 V anůvek, do V anuvku, V anuvák/ (zcela ojed.) V a n u vk á k(\), vanuvskej. 5 M J: dem inutivum k Vanov (v. t.), od něhož odlišován nejprve přívlastkem Klein, Malý, od 1846 zdrobnělinou Van ů ve k; ojediněle přešlo jm . i do pl.: 1872 Vanůvky. Vápenice 1 Dříve sam ota u Starého Hrozenkova, nyní obec 9 km jjv od Boj kovic. 2 1846 W apenitz; 1881 Vápenice; 1924 Vápenice. 3 P. Světlov. Nověji založená kopaničářská osada. 4 Vápenice, do Vápenic, ve Vápenicách, Vápeničár/(v pl.) Vápeničarja, vápenický/vápeňanský. 5 M J : pl. k apel. vápenice „pec, v níž se pálí vápno“. Viz Vápenky. CV 169, 245; P rof IV 477; Jg V 20. 6 Bartoňové, Hluboč, Jasano vé, Pod Kameničným, Pod Ziarom, P ří-
slop (v nář. Príslop), Sagátky, U staré školy, U zvonice, V krátkých. V ápenky 1 Dříve sam ota u Strání (Uherskobrodsko), 1965 část S trání, od 26. 11. 1971 část obce Nová Lhota v okr. Hodonín; 16 km již. od Uh. Brodu. 2 1881 V ápenky; 1935 Vápenky. 4 V ápenky, na Vápenky, na Vápenkách/-och, Vápeňár/(v pl.) Vápeňaré, vápenský. V ápenky, do Vápenek, Vápeničan, vápenský (Strání). 5 M J: pl. k apelat. vápenka „místo, kde se pálí, vyrábí vápno“. T ato činnost se dosud v m ístě a v blízkých Vápenicích provo zuje (pálí se tzv. žluté vápno). Poměr hojně se vyskytujících P J Vápenka a Vápenice, v sg. na vých. Mor. -ica, se jazykově zeměpisně jeví na Moravě tak, že na západ od linie Olomouc—Bučovi ce—Hodonín leží Vápenice, na východ Vápenky a v p ru h u podél mor.-sloven. hranic znovu Vápenice (pl.), Vápenica (sg. řidčeji): vých. Vsetínsko, Valašskokloboucko a Kopanice. Ve Slezsku se vyskytují obě P J porůznu, avšak ve srovnání s M oravou je jejich celkový počet velmi m alý; rovněž tak adjektiv ní typ Vápenná (hora, jám a). Vápenný (vrch, důl) apod., k terý je jinak hojný po celé Moravě. CV 170, 245; Prof IV 477; Hosák VVM XX-P 25; N ít VIII 191. V á p e n n á , viz Zighartice. Vápovice 1 Ves 10 km vjv od Telče. 2 1588 W apowské, pozem. knihy v SAB, E 58; 1593 Wapowicz, tam že; 1594 w Wapowiczích, tam že; 1637-1693 w Wapowiczích, tam že; 1678, 1718 a 1720 W apow itz; 1751 W appow itz; 1846 a 1852 W apowitz, Wapowice; 1872 Wa powitz, Vápovice; 1881 Vápovice; 1885 Wapowitz, Vápovice; 1907 a 1924 Vápo vice. З P. N. Říše. Ves novějšího pů vodu. Přip. se teprve k r. 1529. Poz. knihy od 1588. Čes. 5 MJ znělo pův. nejspíše *Epovice: příp. -ovice k OJ Еро, Epa, to z něm. hypokor. OJ Epo, zkratky některého z něm. složených OJ s kom ponentem 663
Eber- „kanec“, např. Eberhart, Eber mann. Zn. ves lidí Epových. Počáteční Ep- se ve spojení z Epovic, v Epovicích jednak prodlužovalo (srov. Evan-/Ejvan-/V évan- s. v. Ivančice), jednak do šlo k aglutinaci předložky v „in“ : v Epo vicích Vejpovice, to dále zvratnou analogií podle stč. ý > aj „upraveno“ na Vajpovice. (Srov. shodný proces u jm. Ejpovice v C. Prof I 2 527.) Počáteční V aj- se nejspíše v něm. prostředí nářečně oslabilo na VB1-, V e'- > V a-, odtud čes. Vápovice. Srov. i v C. Ve pice/Ejpice (Prof IV 500). Na stupeň -eukazuje něm. varian tní jm éno z r. 1751 W eppowitz. ČV 269 (osada založena „v novější době“); Svoboda StčOJ 178. 6 U cihelny. Varhošf 1 Ves 17 km vsv od Olo mouce, po r. 1945 zanikla, jm éno zru šeno. 2 1131 Vargosci, CDB I, 115; 1379 Warhoschcze (gen.), Lechner II. 81; 1380 Warhoscz, CDM XI, 187; 1394 Warhocz, CDM XII, 210; 1408 super villa Warhosscz, Lechner I, 26; 1440 villam Warhosscz, Lechner I, 49; 1492 ves Warhosscz, ZDO XIV, 5; 1519 Warhosst, ZDO XVIII, 23; 1581 na městečko War hosst, ZDO XXIX, 94; 1640 Varhošt, Prásek, Organisace, 57; 1656 Haslicht, Hrubý, Sev. M orava v dějinách 40; 1677 Haslicht, U rbář Olomouc, opis v SAB; 1718 Hasslicht; 1751 Haslicht; 1798 Haslicht, Warhosst; 1846 Hasslicht, W arhošt; 1872 Haslicht, Varhošt; 1881 Varhošt; 1924 Varhošt, Haslicht. 3 P. Velká Bystřice. Původně biskupské léno. V 16. stol. městečko, pak ves. Něm. 4 Ten Varošč, do Varošča, Varoščan, varošcké (Daskabát). 5 M J: p ři vlast, příp. -jb k OJ Varhošt, složenému z kom ponentu var- „vařiti“ nebo „va rovat, h líd at“ a -host „G ast“ ; srov. s opačným sledem kom ponentů OJ Hos tivař v M J Hostivař (Prof I 2 723). Něm. Hasslicht „lískoví“ se objevuje až v 17. stol. CV 37, 136; Svoboda StčOJ 98; Schwarz VS II 436; DS 8, 95. V a r m u n t o v i e e , v i z Lhoty. Vysní 664
V artenberk 1 D vůr u Okřešic (Tře bíčsko). 2 1881 a 1924 Vartem berk. 4 V antiperk, na Vantiperk, na Vantiperku, obyvatel, a příd. jm. „z Vantiperk u “. 5 M J podle rodu V aldštejn-V artenberk, k terý dvůr vlastnil. Z něm. W artenberg „strážná hora, strážný vrch“. Asimilací -nb- > -m b- pak 1881 Vartem berk, srov. Šum perk, Štram berk. CV —; P rof IV, 190 (s. v. Stráž pod Ralskem ); Hosák W M XX-P, 39. Časté P J v Německu a Rakousku. V. níže. V artnov 1 hrad nad Brumovicemi na K rnovsku; Sl. 2 1238 dopl. T; 1241 von W ardtnow, Schulig, Ein Heimatbuch, 85; 1377 W artennaw m it der Festen, Gr-M II, 485; 1377 zur Feste W artenau, Schulig, Ein Heim atbuch, 389; 1417 z Vartnova, Prasek, Topografie I, 72; 1420 von W artenau, Schulig, Ein Hei m atbuch, 85; 1427 uf W artnow, FL XII, 7; 1474 die Burg W artenau, Schulig, Ein H eim atbuch, 423; 1481 z Vartnova, ZDO XII, 137, 164, 224 ed.; 1523 zer störten Schloss W artenau, H. Weinelt, Forschungen 133; 1524 zámek pobořený slově W arthnow, u rb á ř kom ory krnov ské; 1531 das Schloss W artnaw genannt W arthenberg, Soupis 67; 1535 Die Burg W artenau, Schulig. Ein Heimatbuch, 423. 5 M J : z něm. W artenhau, -au „m ýti na. paseka, na níž je stráž, strážiště“. Jm éno je variantou k Wartenberg, War tenburg „strážní vrch, kopec, h ra d “, srov. výše. ČV —; P rof —. Vasily 1 zaniklá ves u Rudimova (Bojkovicko), kde je P J Vasilsko a dvo ry Dolní dvůr a Nový dvůr. 2 1131 Vasile, CDB I. 115; 1544 ves pustou Wasyl, DM VII. 29; 1550 vsi pusté W asyly a Austij, Po XXI. 121; 1598 ke dvoru Vasilskejm u, LSA I, 286; 1881 a 1893 Vasilsko. 3 Statek byl lénem olo mouckého biskupství. 5 M J: pl. k O J Vasil, zn. ves rodiny Vasilovy. OJ Vasií není v čes. toponymii jinak doloženo, je rovněž ojedinělé i v čes. antroponym ii. Bývá pokládáno
za výsledek byzantského vlivu ve velko W aw row itz; m atriky v Opavě; 1653 m oravském prostředí. Je časté u vých., Wawrowicz, Prásek. Organisace, 274; zčásti též u již. Slovanů; ve vých. církvi 1681 von W abrowitz, m atr. v Opavě; 1720 W aw row itz; 1726 Vávrovice, pose těšil úctě biskup a církevní učitel sv. Basil (f 379); k řec. basileios „králov zem. knihy; 1736, 1798 a 1805 W awro ský“. — Zaniklá ves sice ležela v ob w itz; 1881 Vávrovice; 1894 W aw row itz, lasti tzv. valašské kolonizace, takže by Vávrovice; 1924 Vávrovice. 3 P. Joha chom mohli její jméno pokládat za nitské kom endy v Opavě, ta však vznik u krajinský im port, jak je tom u patrně la později. Na Opavsku nejdříve nabyl statků řád sv. Jan a (před 1175). Pů u jm . Kašava a jak to lze pozorovat dorys osady ukazuje na založení v 13. v apelativní term inologii (např. u jm en květin), ale toto pojetí je třeb a odmít stol. Později se m ajitelé neustále stří dají. Ces. n out: ves je zapisována už v 1 2 . stol., 4 Vavrojice, do Vavrojic, ku Vavrokdy o oné kolonizaci není ještě stop. Pomíst. jm éno po zaniklé vsi vzniklo jicam, ve Vavrojicach, Vávrojičák/-čan/ (v pl.) Vavrovscy, vavrosky/vavrovsky. rozšířením jm éna o příp. -sko, jak je Nověji: Vávrovice . . . 5 M J: příp. -ovitomu v takových případech časté,, srov. ce k OJ Vávra, to dom ácká podoba Lomná/Lom ensko, K ojetice/K ojetsko. k OJ Vavřinec lat. Laurentius „člo CV —; Prof —; N ekuda 81; Hosák VVM věk z L aurenta“ (v. Latiu). Zn. ves lidí XX-P, 66 ; Vasm er REW I 172. Vávrových. CV 138; Prof IV 481; V 579; V a s k e, viz Vlaské. Svoboda StčOJ 186; NÉ X III 94. V atín 1 Ves 4,5 km jjv od Žďáru Vavřinec 1 Ves 7 km sv. od Blanska. nad Sázavou. 2 1353 Bateyn, CDM VIII, 2 1412 in villa W aw rzynczi, ZDO VIII. 239; 1436 drží Vatín, K P III, 146; 1481 4; 1436 postúpiv Vavřince, K P III, 16; v W atinie, PB V, 45; 1483 W atin, Ur1446 W awrzynczie, ZDO X, 376; 1464 b ář žďárský; 1496 W atin, ZDB XVII. 7; Wawrzicze, ZDO XI, 17; 1490 w W awr1583 u vsi W atina, ZDB XXIX, 516: 1674 a 1718 W atin; 1720 W atin; 1751 zinczy, ZDO XIII, 25; 1675 W aw ržinetz; W attin; 1846 W attin, W atjn; 1872 W at 1690 z W awržincze, M atr. v Jedovnicích; 1718 W aw ržinetz; 1720 Wawrschitin, V atín; 1881 a 1924 Vatín. З P. Zďár. Ces. netz; 1751 W aw ržinetz; 1846 W awři4 Vatin, do Vatina, Vatiňák, vatin- netz; 1872 W aw rzinetz, Vavřinec; 1881 a 1924 Vavřinec. 3 P. Rájec. Ces. skej. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ 4 Vavřinč, do Vavřince, ve VavřinVata, Vato, ta z něm. Wato, nhn. Wadt, doloženého i jako kom ponent ve slo čo/-i, Vavřinčák, vavřincké. Nověji: žených OJ Engilwat, Sigiwat. Ze sthn. * Vavřinec. 5 Zápisy dovolují číst jm éno w át „šat, roucho“, souvisí s lat. vesti- v podobě Vavřineč i Vavřinec. Podo m en tu m „šatstvo“. Zapisováno též ba Vavřinec: dem inutivum k Vavřín, s častou záměnou obouretného V/B. CV v němž přivlast. příp. -ín k OJ Vávra, 35; Prof IV 480 (V atěkov); Bach DNK o němž viz Vávrovice. D em inutiva -ín 1-1, 60; Spal, Jm éna vrchů n a Plzeň -ínec nejsou však z M oravy jinak dolo sku 204; OSG III 202. 6 Dolní mlýn. žena (jen -ín/-ínek na rozdíl od -ov/ Vávrovice 1 Ves 5,5 km sz od Opa -ovec; viz Šrám ek Slavia 1970. 396). vy; Sl. 2 1288 Sm odrovic (!), Prásek, Byla-li původní podoba Vavřineč (při Dějiny kraje Holasovského 98; 1368 Ban- vlast. příp. -jb k OJ Vavřinec), pak byla rowicz, CDM X. 45; 1536 in Wawrowicz, úprava na Vavřinec patrně vyvolána Svátek, Visitace maltéz. velkostatků, 8 ; vyrovnáním s nepřím ým i pády do Vav1582 fojta wawrowskeho, POp XX, 125; řinčě, v nichž mohlo dojít k napodobení 1587 W awrowicze, ACOB 12; 1646 von depalatalizace typu Bystřec, do B ystr665
cě -> nom. Bystrc. Avšak posesívní příp. -jb je již počátkem 15. stol., kdy je M J V. zapisováno poprvé, neproduktivní. — Zm ěnu č/c mohlo vyvolat i příd. jm éno vavřinčský/-necky. Nej jednodušší je pak výklad ten, že MJ V. vzniklo změnou funkce přím o z OJ V av řinec. Srov. celkem blízké jm éno Svatá Kateřina (v. t.). Ke kolísání č/c srov. Heřmaneč/Heřmanec, ZJrbaneč/Urbanec. ČV 43, 136; P r o f - ; Skutil MSB1162-3. Vážanice 1 Splynuly s Tvarožnou (Brněnsko). 2 1337 villam nostram Wa sanitz, CDM VII, 180; 1347 villam no stram Wazanicz, CDM VII, 702; 1350 in villa Wazancz, ZDB I 154; 1388 in Vasanicz, CDM I, 469. 5 Vzhledem k tom u, že jm éno zapi sováno jen v něm. podobě Wasanitz nebo Wasancz (viz 6. Vážany), event. v nář. B osenitz pro Tvarožnou (s a > o), není jisto, zda čes. předloha zněla Vážanice (pl., sg.?), Vážany nebo jinak. Zněla-li Vážanice (pl.), pak: příp. -ice k Vážan, k teré bylo buď označení oby vatele od V áhu (jako Moravan „od Mo ra v y “), nebo bylo rozšířeno o příp. -on z OJ Váha ■(— apel. váha „W aage“ (srov. v C. Vážice, Vážkov u Prof IV 481—2). Byla-li předloha jm éno singu lárové, zněla nejspíše Vaznice: substant. přípona -ica > -ice k adj. vazná < vazbna, tj. voda, říčka, k terá teče vá žím, niva porostlá vazy, ves ve vazí; k vaz „druh jilm u “ (viz Vážany); srov. Dubnice, Lipnice, Vrbnice. — Nelze však ani vyloučit výklad z Vážany (v. t.), a to skrze něm . substituci -any —> -ans — -ancz (tak 1350) -> -eins, -es: *Vážany —> Wazans, -anz, srov. *Dobřany k „debř“ —^ Dobrenz s. v. Dobřínsko. P řípona -ans, -enz se sekundár ně vokalizovala přikloněním ke jm énům na -enice, něm. -enitz: W azenz/W aze nitz, W azanitz; srov. Dórjlins (s -ins ji ného původu) — Dórflitz, Derjlice. P ro tože však zvláště n a již. Moravě bylo německé -enz, -entz, vzniklé substitucí různých čes. předloh (-ňany, -nín, -nov, 666
-ny), dále nářečně upraveno na pouhé -es (srov. M ěnínjM eneinslM enes, Mora vany/M orweins/M orbes), očekávali by chom i zde *Vážany/W asanz -> *Wasez, *Wosez nebo *Wasch-, *Wosches (s nář. a > o). Zachovává-li však něm. nářečí podobu Bosenitz s celým nitz, je nejvýš pravděpodobné, že předloha zněla Vaznice > něm. Bosnitz s pravi delným z/s, přičemž se -zn - v duchu něm. sylabism u „vokalizovalo“ n a po dobu s redukovaným vloženým e: Bo senitz -> Bosenitz. Toto jm éno je za chováno jako něm. název pro Tvarož nou (v. t.). Viz i 6. Vážany. ČV —; P rof —; Schw arz 314 (z O J Važan) a VS II 28. 1. Vážany 1 Ves 5,5 km ssv od Bos kovic. 2 1167, falzum z konce 12. stol., Wasan, CDB I, 399; 1255 de Wasan. CDM III, 218; 1287 in Wazan, CDM IV, 247; 1355 ex villa Wazan, ZDB III, 100; 1447 v Wazanech, PO III, 102, 1671 ex Wazian, Matr. veS vitávce; 1677 Wazany; 1718 Wacžian; 1720 Waschau; 1751 Wažan; 1846 Wažan, W ažany; 1872 Waschan, Vážany; 1881 a 1924 Vážany. 3 P. Šebetov. Čes. 4 Vážane, do Vážan, Vážaňák, vážanské. 2. Vážany 1 Ves 11,5 km zjz od Uherského Hradiště. 2 1250 Wasan, CDB IV. 194; 1265 de Wasan, CDM III. 370; 1438 ves W azany, PO III, 66 ; 1526 W azany, PO XIII, 71; 1669 Wa zany; 1718 Wažian; 1720 Waschan; 1751 W azian; 1798 W ažan; 1846 Wa žan, W ažaný; 1872 Waschan, Vážany; 1881 Vážany; 1893 Wažan, Vážany; 1924 Vážany. 3 P. Velehrad, čes. 4 Vážany, do Vážan, Vážaňák/Vážaňan, fem. vždy Vážaňanka, vážanskej. V m ístě východomor. nářečí dolské. 3. Vážany 1 Ves 2 km jižně od K ro měříže, nyní její část. 2 1290 versus Wasan, CDM IV, 291; 1651 v dědině Vážanech, Summ ovní ex trak t; 1676 Wažan; 1718 Wažian; 1751 a 1798 Wa žan; 1846 Wažan, W ažany; 1872 W a-
schan, Vážany; 1881 Vázaný; 1885 Waschan, Vážany; 1924 Vážany. 3 P. K ro měříž. Čes. 4 Vážane, do Vážan, Vážaňák, íem. vždy Vážaňačka, vážanské. K atastr: Vážansko. 4. Vážany 1 Ves 5.5 km jv od Vyš kova. 2 1368 in villa Vazan, CDM X, 41; 1591 ves W aziany, ZDO XXX, 195; 1673 Wažan; 1718 W ažian; 1720 Waschan; 1751 W ažan; 1846 W ažan, Wažany; 1872 Wažan, Vážany; 1881 Vá žany; 1885 Vážany, W ažan; 1924 V á žany. 3 P. Mor. Prusy. Ces. 4 Vážane, do Vážan, Vážaňák, vá žanské. 5. Vážany 1 Zanikly mezi Koryčany a Jestřabicem i (Kyjovsko), kde je trať Vážansko. 2 1481 na ves Vážany, ZDO XII, 135 ed. 3 Zanikly za válek uher ských v 2. pol. 15. stol. 6. Vážany 1 Zanikly severových. od Podolí (Brněnsko). 2 1306 Wazany, CDM V, 190; 1350 in villa Wazancz, ZDB I. 154; 1369 in villa Waschan, ZDB V, 240. V á ž a n y n a d L i t a v o u , viz 8 . Vážany, Linhartské. 7. Vážany, Královopolské 1 Ves 6,5 kilom etru sev. od Slavkova, od 1964 splynula s Vítovicemi v obec VážanyVítovice. 2 1305 de Wasan, CDM 170; 1364 in Wazan, ZDB I, 96; 1407 villam Wazan, ZDB IX, 3; 1412 villam W a zan, ZDB IX, 382; 1459 z Vážan, PB IV, 27; 1576 ze vsi Wazian, PB XXVII, 155; 1673 Waschann; 1718 Wažian; 1720 Waschan; 1751 Wažan; 1846 W a žan, W ažaný; 1872 K lein Wažan, Malé V ažany; 1881 Vážany; 1893 Konigsjeld Wažan, Královopolské Vážany; 1924 Královopolské Vážany. 3 P. Vážany. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Filipa a Jakuba. Čes. 4 Vážane, do Vážan, Vážaňák/(v pl.) Vážanšči, vážanské. 5 Od blízkých Linhartských Vážan odlišovány nejprve podle velikosti 1872 Klein, Malé V., od 1893 přívlastkem Královopolské podle
toho, že byly m ajetkem kartuziánského kláštera v B rně-K rálově Poli. 8. Vážany, L inhartské, od 1948 Váža ny nad Litavou. 1 Ves 3 km jjz od Slavkova. 2 1287 in Wazan, CDM IV, 247; 1305 in Wasan, CDM V, 175; 1359 in Wazan, Reg. VI, 283; 1718 Wažian; 1720 Waschan; 1751 W ažan; 1846 Wa žan, W ažaný; 1872 Lang Wazan, Dlou hé Vážany; 1881 Vážany; 1885 Lang Vazan, Dlouhé Vážany; 1893 Linhart Wažan, Linhartské V ážany; 1924 Lin hartské Vážany; 1948 Vážany nad Li tavou. 3 P. Vážany. F ar. kostel sv. Bartoloměje. Čes. 4 Vážane, u st. gen. se silnou labializací á > ó: Vážane, do Vá- Vážan, Vá-/Vóžaňák, fem. -ačka, vá-/-vóžan~ ské. Něm. Bážan. 5 Od blízkých K rá lovopolských Vážan odlišeny podobně jako ony nejprve přívlastkem podle podoby 1872 Lang, Dlouhé V., od 1893 Linhartské V. podle m ajitele panství (velkostatku) Fr. Ant. Linharta, k terý je koupil 1808. Přívlastek nad Litavou (od 1948) podle polohy na řece Litavě, 0 jejím ž jm éně viz Litavany. • Jedno z nejobtížnějších jm en mor. toponymie, které se nevyskytuje ve Slezsku a je hož výklad je příkladem spolupráce několika vědních oborů. Form ou je MJ V. jasné — jde o obyvatel, jm éno se sufixem -jan- (-any), význam se však shledává dvojí (odmyslíme-li bakalář ský výklad Plačkův v Čas. Vlast, spol ku m usejního v Olomouci 1912: „lidé bydlící n a svahu“): a) „obyvatelé vazného, vazového mís ta, kde rostou vazy“, k vazu < psi. vqzu „vaz, druh jilm u, Rüster, Ulmus laevis P all.“. Srov. častá M J Dubany, Lipany, Olšany, Vrhaný. T ak ČV 157, 247. Jm . Vážany dobře zapadá do areá lu jm en na -any, a to geograficky 1 chronologicky. Přesto je však třeba tento výklad odm ítnout: 1. Jsou i jiné, archaičtější areály M oravy (Olomouc ko, Znojemsko, jižní Brněnsko, Břeclavsko, Přerovsko), kde se jm éno Vá667
žany nevyskytuje. M J V. je nápadně koncentrováno do Vyškovské brázdy, do Boskovické brázdy a na vých. okra je starého sídelního prostoru (Kyjovsko, Krom ěřížsko, Uherskohradišťsko). 2. Apelat. vaz není v čes. toponymii odvozovacím základem (na rozdíl od Ruska, kde je m noho Vjazovců a Vjazovek; viz Vasm er RNG I s. v.). V Č. je jen Vazovec a Vazovice, Prof IV 481. S příp. -any není doloženo z Čech ani ze starého Slovenska. Stejně je tom u v polštině (v. A. Baňkowski v JP 1972, 282: všechny druhy rodu Ulmus se označovaly jako brzost, mezi stromy, od nichž se pol. toponym a tvoří, v%zt> chybí). Viz i Sm ilauer PST 2 181. 3. Stč. *Vážany k vaz by muselo znít b ě ž e né, *Viežěné, což není doloženo. Jm éna s kořennou délkou ve výchozím apelativu se k r á tí: háj Hajany, stráň/Straň a n y, vrána/Vraňany. Zde by byl pří pad obrácený, nikde nedoložený. 4. Vaz roste jen na pobřežních luzích a v humózních lesích v nížinách. Nemáme však vazové lesy, jen lesy smíšené (v. Dostál, Vegetace ČSSR, A2. 1, str. 30). 5. Ani paleobotanický nález ze zanik lých Záblacan na U herskohradišťsku (leží blízko tam ních Vážan), „v němž právě jilm vaz představuje podstatněj ší skupinu původního porostu“ (R. Snášil, Zaniklé středověké vesnice v ČSSR, Uh. H radiště 1971, II, 62) není důka zem rozhodujícím. N evysvětluje totiž nápadnou zeměpisnou koncentraci jm é na V. a jeho nepřítom nost v „centrál ních“ oblastech starého osídlení, tj. na již. M oravě, Znojem sku a Olomoucku. — Tím odvolávám i svůj výklad „ves lidí ve vazí“, uveřejněný ve sb. Zanik lé středověké v esn ice. . . II 61. b) „obyvatelé, lidé přišlí od V áhu“ ; tento výklad, k terý přijím ám , vyšel z pera historiků (Sedláček ČMM 1906, 9) a našel i uznání jazykovědců (Spal 57, B eranek 89, Sm ilauer v rec. po známce). K rom ě skutečností uvedených sub a) dávají přednost výkladu b) též 668
tato fakta: 1. jm éno V. leží vesměs na vých. okraji starého sídelního prostoru, a to v údělném knížectví olomouckém a brněnském , nikoli však znojemském. 2. Je známo, že r. 1109 odvedl kníže Svatopluk p ři svém vpádu do U her na záp. Slovensko (Kosmas II 25, 26) za jatce na M oravu a daroval je svému bratru, olomouckému údělném u knížeti Otovi II. Ten spojil 1123 knížectví b r něnské a olomoucké (R. Turek, Sb. prací fil. fak. Brno, E 16, 157). Oto usa zoval zajatce na hranicích nejprve úze mí olomouckého, později i brněnského. Když v 12. stol. upevňovali M aďaři své postavení v Pováží, utíkalo tam ější obyvatelstvo před divokým i strážným i km eny na M oravu (Hosák VVM XX-P 46). Historické okolnosti korespondují se stářím Vážan na Boskovicku. — O jm. V. bohatá literatura. Machek ES 557, ES 2 679; Schwarz VS II 63; Vas m er I 244; A. G regor Vyškovsko 47 až 48; Hosák Acta UP-Historica III 152; V. Procházka, Názvy obcí na Vyškovsku, VVM 1957, 98-100; F. A. Slavík ČMM XVII 159-161; Skutil MSB1 163 až 164 („označení obyvatel nížiny“); VM-Vyškovsko 440-444 (včetně P J ) ; DS 4, 125 a 13, 2 12 . 6 Ulehle. V ažhrdla, V azhrdly 1 Zaniklá ves na Olomoucku (L. Hosák o její exis tenci pochybuje a jm. V. pokládá za PJ). 2 1529 (kapitulní ves) W azhrdly, Wazhrdla, Okr. archív Olomouc, rkp. č. 186; 1547-8 Wazhrdla, SAB, PO XIV. f. 276, PO XXI, 246. 3 Statek m ěsta Olomouce. 5 Je-li zápis skutečně MJ — a forma na to ukazuje, že jím je — pak: žert. obyvatel, jm éno přezdívkové znějící pů vodně nejspíše *Vařihrdly, *Vařhrdly, složeno z vař-it „kochen“ a hrdlo „Keh le“, nebo Važhrdly k váz-at „binden“. Obě slovesa by m ěla podobu im perati vu vaři, važi, srov. Pobikozly, Stěm ěchy, v Č. Kalivody, Zbinohy. Poloha jm éna V. je v souladu s rozšířením to hoto starého typu M J n a starém osíd
leném prostoru Moravy. Srov. v Č. Hrdlořezy, které je k V. sém antickou paralelou. CV —; P rof —, V 630; Nekuda —. V breza 1 Zaniklo v okolí Přerova. 2 1131 Vbreza, CDB I, 115. 5 Doklad třeb a čisti u Břežá n. u Březá; viz buď Březí, je-li význam em „bře zový h á j“, nebo Březí, souvisí-li s břeh „Abhang, U fer“. Srov. grafiku Nagradouo (v. t.). Včelary 1 Ves 6,5 km sv od U her ského Hradiště, nyní část obce Bílovi ce. 2 1406 in Wczelarzie, ZDO VII, 47; 1670 a 1718 Wcžeraly (!); 1751 Wcžeral (!); 1846 Wczerall, Wčeláry, kdysi Wčera lky; 1872 Wczeral, Včeraly; 1881, 1924 Včelary. 3 P. Uh. Hradiště. Čes. 4 Včerály, do Včerál, Včerálan, včerálský. 5 M J: obyvatelské jm éno za m ěstnanecké z akuz. pl. k včelař „Bie nenzüchter“, stč. synonym u k brtník „včelař“ ; srov. B obrovníky, Struhaře, Stítary, Vinary. V prvním zápise jm é no V. zaznam enáno ještě v „m ěkké“ variantě Včelaře. Dvojí podoba (-ryl -ře) má původ v skloňování: konsonantický nomin. Včelar’e přešel k jo-km enům, gen. a akuz. pl. (do Včelař, Vče lary) byly o-kmenové. O dtud nom. Včelary nebo Včelaře. Srov. K ravary/ -ře, Rybáryf-ře, Vinary/-ře. CV 157, 174, 183; Prof IV 482 (Včelárov, Včelná, -ice), III 497 (Psáry/-ře); Šm ilauer PST 2 45; J. V ýborný, Jm éna odvozená od chovu včel. Včelařství 1965, č. 2, 29. Věcov 1 Ves 9 km sv od Nového Města na Moravě. 2 1392 Wyeczow, ZDB VII, 1069; 1587 W ietczow, Novo m ěstský u rb á ř; 1590 Wiedcziow, ZDB XXXI. 65; 1674 Wicžow; 1718 Wiecžo w ; 1720 W ietzow ; 1749 TATO PEZET ZW ECOW A, Svoboda VM-Nové Město 644; 1846 Wietzau, Wěcow; 1852 a 1872 Věcov, W ietzau; 1881 Vědcov; 1893 W ietzau, Věcov; 1924 Věcov. 3 P. Nové Město. Ces. 4 Věcov, do Věcova, Věcá/c/(velmi arch.) Věcán, věckej. 5 M J : přivlast.
příp. -ov k OJ Věc, Viec, to hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponentem Viec- „více“, o němž viz Vacanovice. V OJ Viec krácení ie /> ě (Věc) nebo úžení ie > í (Víc), viz M J Vícov. CV 32; P rof IV 484 (jiné!); Svoboda StčOJ 108.6 K orábský mlýn, Polsko. Vedrovice 1 Ves 5,5 km vjv od Mo ravského Krum lova. 2 1363 in villa Wedrowicz, CDM VII, S. 5; 1369 z Wedrowicz, ZDB V, 249; 1407 z Vedrovic, K P II, 114; 1418 de W edrowicz, ZDB XI, 591 ed.; 1469 z Wedrowicz, ZDVGMS 1934, 41; 1505 Bedrowice, Turek, M anové nejvyššího m aršálka I 23, II 36; 1534 na tvrz Bedrowicze, PB XV, 212; 1535 na tvrzi s dvorem a vsi Bedrovicích, ZDB XXIV, 109 e d .; 1539 tvrz a ves Bedrovice, ZDB XXVI, 64, f. 21 v, ed.; 1547 na tvrzi Bedrowiczych, PB XIX, 146; 1551 statek bedrow sky, PB XX, 190; 1575 na tvrz Bedrowicze, PB XXVII, 62; 1581 ves Bedrowicze, ZDB XXX, 140; 1643 Bedrowitz, U rbár m oravskokrum lovský: 1657 Vedrovice pusté, pak osazeny. Aug. Slavík, Zaniklé osady na Mor., sbírka rkp v SAB; 1672 B edrow itz; 1718 W idrow itz; 1720 Vedroivitz (!); 1751, 1798 W edrow itz; 1846 W edrowitz, Wedrowice, kdysi i Bedrowice; 1850 W edrowitz, Vedrovice; 1872 Bedrowitz, Vedrovice; 1881 Vedrovice; 1924 Ved rovice. 3 P. Mor. K rum lov a Bohutice. Do 16. stol. tvrz a léno pánů z Lipého. 1924 vydělena míst. obec Zábr dovice (v. t.). Čes. 4 Vedrovice, do Vedrovic, Vedrov čák, vedrovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vedra, to deverbativum k vedrati „eindrángen“ ; srov. O J Vým ysla, Vytřasa, Záruba. Zn. ves lidí Vědro vých. Do něm činy přejato s častým a běžným V /B a s e/i: Bedrow itz, 1718 W idrowitz. Změna V /B doložena i v čes. 1534 Bedrowicze; srov. na jihozáp. Moravě Vesce/Besce. V lid. ety mologii „místo, kde je vedro“. ČV 136; 669
Prof —; Svoboda StčOJ 127; Rospond RKJ-W rocíaw III 63. 6 C hrastí (dvůr). Věchnov 1 Ves 3 km jjv od Byst řice nad Pernštejnem . 2 1325 villam Wiechnow, CDM VI, 273; 1343 Wechnaw, Mendl, K nihy počtů 15; 1609 W iehniow, ZDB XXXIV, 57; 1674 W iechnow; 1718 W iehnow ; 1720 Biechniow; 1751 W iechnow; 1846 Wiechnow, Věchňov; 1881 Věchňov, 1893 W ěchnow, V ěchňov; 1915 Věchnov; 1924 Věchnov. 3 P. B ystřice nad Pern. Čes. 4 Věchňov, do Věchňova, Věchňovák /(arch.) -ván, věchňovskej. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Věchna n. Vechen, ta rozšířena o sufix -na, -en z OJ Věch, k teré hypokor. podobou někte rého ze složených O J s kom ponentem Viec- „více“, o nichž viz Vacanovice. Srov. Drahomír —> Draž/Dražna, Vladivoj —> VlachfVlachen. M ěkkost v nář. -ňov není původní, vyskytuje se velmi často sekundárně v n-ovém su fixu, srov. Tišnov/Tišnov. ČV 134; P rof —; Svoboda StčOJ 156—8; Schwarz VS II 100. Vejhovice 1 Zanikly u Kylešovic (Opavsko); Sl. 2 1588 Vejhovice, pod Vejhovicem i, Vejhovští, vejhovskej mlejn, Slez. sb. 1958, 535. 3 Ves n á ležela faře v Hradci. P atrně totožná se vsí Sidelperch z r. 1287 (Prásek Histor. topografie 276). 5 Jm éno m álo jasné. Snad příp. -ovice k O J Vejha, to hypokor. podoba odvozená příponou -ha k OJ Vý-slav, V ý-m ysl apod. (srov. Drslav/Drha, Voj slav/Vojha, S krb im ír/Skrha v M J S kr álce apod.). Zn. by ves lidí Vejhových. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 103, 174. Vejmyslice 1 Původní název vsi K uklík (Novoměstsko), viz tam. 2 1587 W eym yslicze, U rbář novom ěstský; 1590 ves W egm yslycze, ZDB XXXI, 65; 1590 ves Vejm yslice, jinak K uklík, Svoboda VM-Nové Město 465; 1881 K u klík; 1924 K u klík. 5 Viz Vémyslice, jejichž jm éno s nář. 670
ý > ej přeneseno sem. Viz i Kuklík. V e j v a n o v i c e , viz Ivanovice, B r něnské. Velatice 1 Ves 10,5 km vých. od Brna. 2 1288 ville W eleticz, CDM IV, 276; 1306 Welechycze, CDM V, 190; 1330 W eleticz, CDM VI, 400; 1414 na Veleticích, K P II, 313; 1532 ze vsi W e leticz, PB XV, 178; 1602 ze vsi Weletitz, PB XXXIII, 121; 1655 W eletitz, ACO В 12; 1718 Wellaticz; 1720 Welatitz; 1751 W ellatitz; 1846 W elatitz, W elatice; 1872 W elatitz, Velatice; 1881 Veletice; 1924 Velatice. 3 P. Tvarožná. Čes. 4 Velatice, do Velatic, Velaťák/-čák, velacké. K atastr: Velacko. V m ístě zbytky hanáckého nářečí horského s o > u. 5 M J: příp. -ice к OJ V el’ata, s přehláskou a > é Velěta, Veleta, to hypokor. podoba odvozená příp. -eta /> - ’ata к některém u ze složených OJ s kom ponentem Vel(e)- < vel je, psi. velij „velký, gross, m agnus“, např. Velebor, VeleVub, Velem ysl, Velislav. Srov. Bolemysl/BoVata v MJ Boletice/ Bolatice, Dobrohost/Dobřata v MJ Dobřetín a M J Veletiny. Zn. ves lidí Vel’atovych. R. 1306 zapsáno se stč. asibilací ť/c. Počátkem 18. stol. zrušena podle nářečí, v němž není a > ě, pře hláska: Velatice; srov. Bolatice. CV 137; Prof IV 492 (Veletice); Svoboda StčO J 90—1, 165; Górnowicz, RNMPom 107; DS 8, 95. 6 M axlůvka (hospoda). Veleboř 1 Ves 9,5 km sv od Mohel nice, nyní část obce Klopina. 2 1371 Weleborzs, CDM X, 118; 1523 z Weleborze, PO XII, 175; 1548 ves Weleborz, ZDO XXV, 83; 1552 Weleborz, PO XXI. 297; 1565 ve Velebou, LSA 356; 1588 ves Veleboř, U rbář úsovský, SAB opis; 1693 Weleborz, Děkan, m atrika m ohelnická; 1718 W illiborz; 1751 Welleborž; 1846 Weleborsch, Veleboř; 1872 Weleborsch, Veleboř; 1881 a 1924 Ve leboř. 3 P. Úsov. Čes. 4 Ta Veleboř, do Veleboře, za Velebořó, Velebořák, veleborské, 5 M J: při-
vlast. příp. -jb k OJ Velebor, složené m u z Vele-, o němž viz Velatice, a-bor ..bojovat“. M J p atří do p ru h u jm en typu Mysliboř, k terý lem uje starý sí delní areál střední M oravy při jeho přechodu do hornatějších okrajů. ČV 54; Prof —; Svoboda StčO J 91; Bře zina Zábřežsko 404. 6 P J Šance z tři cetileté války. V e 1 e b o ř, viz Boleboř. V e l e d o u b r a v y , viz Doubravy. 1. V elehrad 1 Ves 6.5 km sz od Uherského Hradiště. 2 1209 de Welgrad, CDB XII. 86; 1220 de Welegrad, CDB II, 199; 1228 in Weligrade, CDB II, 321; 1232 in m onasterio Willegradensi, CDB III, 15; 1234 in Welegrad, CDB III, 98; 1238 abbati Welegradensi, CDM II, 296; 1247 in W elegrat, CDB IV, 107; 1247 dominis Weleradensibus, CDB IV, 128; 1263 ecclesie W elehradensis, CDM III, 356; 1278 de Velegrad, CDM IV, 155; 1301 in Welegrad, CDM V, 123; 1317 de Welegrad, CDM VI, 118; 1334 m onasterii Welegradensis, CDM VII, 26; 1344 in Welegrad, CDM VII, 551; 1371 m onasterii Wellegradensis, CDM X, 240; 1381 in Wele grad, CDM XV, 20; 1544 k klášteru Welehradu, PO XIX, 205; 1580 kláš teru w elehradskem u, PO XXX, 125; 1596 kláštera welehradskeho, PO XXXIII, 475; 1611 opata velehradské ho, Zukal. Slezské konfiskace, 24; 1633 Welehrad; 1669, 1720 a 1751 WeZZehrad; 1846 Welehrad, kdysi i Wele grad; 1872 Welehrad, Velehrad; 1881 a 1924 Velehrad. 3 P. Velehrad. Ko lem r. 1205 v nynějším S tarém Městě založen cisterciácký klášter velehrad ský, k terý byl záhy přeložen do ny nějšího V elehradu (Slovácko 1968—9, 117). R. 1784 byl klášter zrušen. V 18. stol. vznikla p ři klášteře ves. Význam né archeologické naleziště. Čes. 4 Velehrad, na Velehrad, na Velehra dě, VelehračanjVelehrazan (Uh. Brod, Drslavice), velehradský. 5 O V elehra du, o jeho význam u pro dějiny Velké
Moravy a pro archeologii i o tam ním předpokládaném sídle slovanských vě rozvěstů Cyrila a Metoděje, zvláště pak Metoděje, bohatá literatura. Ze starší viz V. Pinkava, ČMM 1909, 78 až 86 a V. Prásek, M useum (časopis bohoslovců čslovan.) 1909, 89—92. Sou hrnný přehled u V. R ichtra ČSPS 1951, 1—26 (včetně soupisu P J z let 1749 až 1787, u R. H urta, Dějiny cisterc. kláštera, V elehrad 1934, 1938. Vele hradský sborník 1930—1934; sb. Magna Moravia P rah a 1965. 6 Bunč (v. Dodat ky). Nové Dvory, Dolní mlýn, Orlova, Salaš, V háji, Vápenky. 2. V elehrad 1 Zanikl v okolí Brna, snad Staré zámky u Líšně (Hosák VVM XX-P 45). 2 1131 Weligrad, CDB I, 115. 5 M J: původně spřežka Welgrad (1209 u 1. V.), to z psi. velbfo gordft „velí h ra d “, tj. velký, m ohutný hrad. Krom ě dokladu 1209 vždy pak ve slo žené podobě Velehrad, v němž VeZenejspíše podle častých O J typu VeZeslav, Velebor. Srov. i M J Černvír/Cernovír. Viz i Vělopolí. CV 194, 245; Prof IV 488. V e l e h r a d , pův. název Starého Města u Uherského H radiště (v. t.). Velenkovice 1 Zanikly u B ořku (Dačicko). 2 1372 villam W elenkow yczye, CDM X, 146. 5 M J: příp. -ovice k O J Velenek, Velenka, to rozšířená hypokor. podoba z OJ Velen, o němž viz Velenov, o sufix -ek n. -ka. Zn. ves lidí Velenkových. MJ p atří k typu jm en Dobročkovice, k terý se sporadicky vyskytuje též n a záp. Moravě vysunut k českomor. hranici na Telečsko. CV —; Prof —. Velenov 1 Ves 4,5 km vých. od Bos kovic. 2 1447 v Velenově, K P III, 603; 1505 z Velenova, LSA 239; 1547 Welenow, ZDO XXV, 83; 1567 ves Welenow, ZDO XXVIII, 29; 1570 z Welenowa, PO XXVII, 202; 1677 W elenow; 1718 W ellenow ; 1720 W elinow ; 1751 671
W allenow; 1846 W elenow; 1872 Welenow, V elenov; 1881 a 1924 Velenov. 3 P. Boskovice. Čes. 4 Velenov, do Velenova, V elenovák/ (v pl.) Vélenovšči, velenovské. Velmi archaicky V elenuv se změnou o > u. 5 M J : při vlast. příp. -ov k OJ Velen, hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponentem Vele-, o nichž viz Velatice. V ústní lidové tradici posud povědomí o tom, že ves založena Velenem z Boskovic (1220—28). CV 134; Prof IV 401; Svoboda StčOJ 158; Bezlaj Slavia 1958, 363; Eichler Lětopis A 14/7 161; Hosák VVM XX-P, 35; Sku lil MSB1 164. Veleš 1 Zaniklá ves mezi Hříšicí, M. Pěčínem a Cerníčí (Dačicko), kde je trať Velké Velíše a Na Velíši. 2 1353 in Weless, ZDB II, 63; 1358 in Welesch, ZDB III. 253; 1399 Welessch, ZDB VIII. 224; 1466 villam Weliss, ZDB XIV, 28. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Ve lech n. Veleš, k terá hypokor. podoba mi některého ze složených O J s kom ponentem Vel-, o němž viz Velatice. Rovněž sousední M J Černic tvořeno příp. -jb. ČV —; Prof IV 496 (Veliš); Svoboda StčO J 150. Srov. Velešovice. Velešovice 1 Ves 3,5 km sz od Slav kova, nyní sloučena v obec VelešoviceHolubice. 2 1131 Veleseuicih, CDB I, 115; 1235 ecclesie de Velessouich, CDB III, 319; 1306 Welechycze, CDM V, 190; 1349 super villa Welspicz, ZDB I. 60; 1392 in villa Welspicz, CDM XII, 84; 1406 villam Welspicz, ZDB VIII. 535; 1447 z Velšpic, KP III, 302; 1520 u rybníků w elessow skych, PB XII. 114; 1521 z Welessowicz, PB XII, 161; 1531 na g ru n ty naše welesow sky, PB XIV, 251; 1547 na walessowske rybníky, PB XIX. 64; 1571 u Weleszowicz, PB XVI, 56; 1581 u dvoru welessowskyho, PB XXIX, 288; 1673 a 1718 W elspitz; 1720 Welleschowitz; 1751 W elspitz; 1846 Wellspitz, Welessowice; 1872 W elspitz, Velešovice; 1881 a 1924 Velešovice. 3 672
P. brněnské kapituly. Fil. (v 13. stol. farní) kostel sv. Barbory. Ces. 4 Velešovice, do Velešovic, Velešák, velešovské. Něm. Belspets. 5 M J : příp. -ovice k O J Veleš, o němž v. v. Zn. ves lidí Velešových. Do něm činy pře jato s pravidelnou jihomor. substitucí -šovice/-spitz, srov. Mašovice/Maispitz, *Jarošovice'Gerspitz s. v. Heršpice: Velešovice/W elspitz. ČV 137; Prof IV 491—2 (Velešice); Svoboda StčOJ 150; Schwarz VS II 58; Vyškovsko 444. Veletiny 1 Ves 6,5 km zsz od U her ského Brodu. 2 1283 de W elethin, CDM IV, 211; 1365 in W eletyn, ZDO I, 904; 1371 W eletyn, CDM X, 135; 1372 Welatein, Měst. kniha Uherské H radiště; 1373 W eleteyn, CDM X, 199; 1373 de W elethin, ZDO II. 438; 1381 villam W eletyn, CDM XI, 225; 1389 villam W eletyn, ZDO VI, 3; 1412 z Veletína, K P II, 373; 1437 villam Veletin, ZDO X. 288; 1512 na ves W eletiny, PO VIII, 361; 1512 m lýn w eletin sky, PO IX, 97; 1515 na pole w eletinske, PO X, 176; 1671 W eletin; 1718 Welletin; 1751 W elletein; 1846 W eletein, W életjn; 1872 W eletein, V eletin; 1881 Veletin; 1924 V eletiny, dříve Veletin. 3 P. Uh. Brod. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 V eletiny, do Veletin, Veleían, velecký. 5 M J : pův. sg., v němž přivlast. příp. -in k OJ VeVata, o němž viz Ve latice. Podle časté pluralizace, k terá na vých. M oravě doložena dosud v po m ístních jm énech, od poč. 16. stol. Veletiny. Ve středověku přejato M J V. do něm činy s obvyklou substitucí -ín/ -ein: Veletin/W eletein, srov. H něvotín 'Nebotein, M ajetín/M ojetein. 6 P J Újez dy, část vsi Křivosúdy. Velíková 1 Ves 9,5 km sz od Vizo vic. 2 1391 versus villam W elkow, ZDO VI, 180; 1446 W olkow, ZDO X, 415; 1548 ves W elkowu, ZDO XXV. 97; 1671 W elkow a; 1672 W elikowa, Děkan, m atrika holešovská; 1718 W olkow a(\): 1720 Welikoioa; 1751 W ellikow a; 1846 Welikowa, kdysi W elkowa; 1872 W eli-
kowa, V eliková; 1881 Velikova; 1924 Veliková. 3 P. Lukov. Čes. 4 Veliková, z V elikovy (!), na Velikovu/-ú, V elikov’an, velikovský. Ojed. i Veliková. 5 M J znělo pův. Vel(i)kov: přivlast. příp. -ov k OJ V elík nebo Velek, to hypokor. podoby některého ze složených O J s kom ponentem Vele-, 0 němž viz Velatice. Srov. Budislav/ B udík, B udek v M J Budíkov, Budkov. Přechod k fem ininu -ová analogicky podle jm en typu (posesívní) Mačhova lhota —v (adjektivní) Machová, rozšíře ných právě na Holešovsku a Vizovicku. Snad i zde bylo pův. V elikova ves, V elíkóv m ajetek —> Velíkov, srov. M iku lůvka M ikulášov -c— Mikulášova lhota. Veliková též trať a samota v Jestřebí u Val. Klobouk. CV 137; Prof —; Svoboda StčO J 137. Veliniee 1 Zanikly u Nové Říše (Te lečsko). 2 1511 ves Veliniee, ZDB XVIII, 51 ed. 5 M J: příp. -ice k OJ Velin, to hy pokor. podoba některého ze složených O J s kom ponentem Vel(e)-, o němž viz Velatice. Zn. ves lidí Velinových. MJ dobře zapadá do jihozápadom oravského prostoru M J s -nice. CV —; Prof IV 495 (Veliny); Nekuda 136; Svoboda StčOJ 160 (-in). Velislav 1 Z anikla na m ístě nynější Hlásnice (Šternbersko). 2 1397 Welislaiv, ZDO VI, 642; 1409 W elislawow, CDM XIV, 113; 1409 ves Velislavov, nyni slově Hlásnice, H rubý, Severní M orava 86 ; 1480 Welislawow. ZDO XII, 19; 1500 Velislavov, H rubý, sev. M orava 86 ; 1510 a 1531 Velislavov, U rbář Š tern berský, SAB opis; 1569 z Velislavě ji nak z Hlásnice, Hrubý, Sev. M orava 86 ; 1574 dopl. T ; 1599 Hlásnice, něm. W echtersdorf, U rb ář Š ternberský, čes. a něm. opis v SAB; 1652 W áchtersdorf, tam že; 1881 Velislav; 1918 dopl. T; 1924 V elislav, Filzlaus. 5 Ves nesla n a k rátk ý čas v 16. stol. 1 paralelní jm éno Hlásnice (v. t.), od tud i p řejetí do něm činy překladem zá
kladního význam u ,,hlásit, strážit“ — W áchtersdorf. M J Velislav: přivlast. příp. -jb k OJ Velislav, složenému z kom ponentů Vel(e)-, o němž viz Ve latice, a -slav, o němž viz Miroslav. Spojovací -i- analogické podle OJ typu Bořislav, Spytihněv, v nichž -i- impe rativní. V 15. stol. nahrazeno tehdy již neproduktivní a jinou hláskovou změ nou (kromě palatizace -v') se neproje vující zakončení -jb posesívním sufixem -ov; srov. i Postřelim /Postřelim ov s. v. Postřelmov. Něm. Filzlaus (s přizpůso bením k něm. -haus „dům “ jako Filz haus) je substituční přejetí čes. Veli slav s pravidelným i zm ěnam i V-/F-, redukcí Veli-/Fil-, úpravou -slav'-slau a s rožšířením o analogické -s. Filzhaus/ Velislav je sam ota (hostinec) mezi Ba bicemi a Hlásnicí n a S ternbersku. CV —; Prof IV 495—6 (Velislavice). 1. V elká 1 Ves 2 km ssz od Hranic. 2 1371 Veliká, ZDO I, 69; 1418 Wielka, ZDO XI, 226 ed.; 1448 villa Welika, ZDO X, 785 ed.; 1476 dopl. T; 1480 vsi V eliká . .. potoka Veličky, ZDO XII, 60, f. 14 ed.; 1492 z Velikej, ZDO XIV. 89, f. 11 ed.; 1517 z V elikej, CMM 157. 317; 1539 Veliká, U rbář Hranice, opis SAB; 1548 ves Polouvsi . . . ves Velikou, ZDO XXV, 186, f. 52 ed.; 1553 ves Veliká, ZDO XXV, 270, f. 88 v. ed.; 1569 Ve liká, U rbář Hranice, opis SAB; 1612 ves Welikau, ZDO XXXIII, 63; 1616 z Wel ke blíž m ěsta Hranic, PO XXXIX, 92; 1633 z W elike, M atr. v H ranicích; 1663 Veliká, U rbář Hranice, opis SAB; 1664 ex pago Welika, M atr. v Lipníku nad Beč.; 1672 Welka. Děkan, m atrika lipnická; 1672 W elyka; 1708 z W elkey, Matr. v Hranicích; 1718 W elka; 1720 W elika; 1751 W elka; 1776 Velká, U r bář Hranice, opis SAB; 1846 W elka; 1872 W elka, Velká; 1881 V eliká; 1924 Velká. 3 P. Hranice. Ces. 4 Velká, do V elkej, za Velká, Veličák, velický. Velká, Veličan, velecký (Klokočí). 2. Velká, od 1958 Velká nad Velič673
kou. 1 M ěstys 15 km vých. od Strážni ce. 2 1228 iuxta Welika, CDB II, 321; 1264 in villa nostra Wellica, CDM III, 361; 1348 W elika, ZDO I, 27; 1370 op pidum W elyka, CDM, X 94; 1448 super villa W elika, ZDO X, 94; 1511 z WeZikey, PO VIII. 332; 1523 z W eliky. PO XII. 228; 1533 z W elke, PO XV. 328; 1592 k m ěstečku W elke, PO XXXIII. 422- 1633 WeZiM; 1669 W lka (!), W elka; 1673 in oppido W lka (!), oppidum Welka, Děkan, m atrika Veselská; 1718,1720. 1751 a 1846 W elka; 1872 W elka, Velká; 1881 a 1924 VeZřcá; 1935 Velká, ale že lezniční stanice Velká nad Veličkou; 1958 Velká nad Veličkou. З P. Stráž nice. V 14. stol. tvrz. R. 1370 městečko. Far. kostel sv. M aří Magdaleny. Čes. 4 Velká, do V elkéj, za V elkú, Veličan, velický. 5 Přívlastek nad Veličkou dán 1935 nejprve železniční stanici n a tra ti Veselí—M yjava (v jízdních řádech bylo ji třeba odlišit od jiných stejnojm en ných stanic), 1958 přešel i do názvu městyse. Srov. podobný vznik přívlast ků u několikerých Kunčie na tra ti F ren štát—O strava. ® M J: z adj. velká „gross“, tj. ves, osada (podle rozlohy), lhota (podle doby, viz Lhota) apod. ČV 245; Prof IV 497; Bezlaj II 293. 6 Ci helna, Sečkářův mlýn, Zilkovský mlýn, Medvědí, Ležhora. V e l k á n a d V e l i č k o u , viz 2. Velká. 1. Velkruby, Dolní, od 1948 Dolní Václavov. 1 Ves 6 km zjz od B runtá lu; Sl. 2. Velkruby, Horní, od 1948 Horní Václavov 1 Ves 8 km záp. od B runtálu; Sl. Obě vsi od 1950 částí obce Václavov u B runtálu. 2 1385 Nieder-W ildgrub, Berger, die Besiedlung 114; 1385 M iku láš z W eissbachu, pán zu der A lten W iltgrub, W einelt 1939. 615; 1405 Ober W iltgrube, FL II, 3; 1412 Bohuch von Dobuschendorff, H err zu der Oberwild gruben, entw en genannt Waczlassdorf, W einelt 1939, 615; 1424 W iltgrubis, Kapras I, 19; 1438 W iltgrub, K apras I,
674
27; 1444 de W iltgruba, de Wilgruba, Sigut, Opavský listinář 72; 1506 huorně W ildgruby a duolně W ildgruby, Prásek Topografie I, 78; 1535 Ober W ildgru ben, etw ann genannt Waczlaßdorf, Wei nelt, Forschungen z. Volkstum sgeogra phie d. siidschles. Stammesgebietes 1940, 135; 1547 Horní i Dolní W ildgruby, ZDOp 126 ed.; 1562 z Horných W yltgrubu, POp XIV. 1; 1569 ze vsi Horní W ildtkrubů, VVM 1969, 172; 1580 Hor ní Vildgruby, ZDOp 304 ed.; 1580 Hor ní Lichtgruby (!), ZDOp 304 ed.; 1604 N iederw iltgrub, Oberwiltgrub, Soupis 43; 1612 czu der W ilgruben, etw an ge nant W aczlassdarjj, W einelt, Dt. Archiv f. Landes- u. Volksforschung 1939, 605; 1618—1627 Niederwiltgrub, Oberwilt grub, Soupis 44; 1629 zu Ober und Niederw iltgrub, FL V, 54; 1672 in WiZtgrueb, Děkan, m atrika bruntálská; 1720 W elgrub; 1736 Ober-, Nieder-W ildgrub; 1805 a 1836 Nieder-, Ober-W ildgrub; 1881 W ildgruby Dolní, Horní; 1924 Dol ní, Horní V elkruby, Nieder-W ildgrub, Ober-W ildgrub, dříve jen Niederw ild grub, O berw ildgrub; 1948 Dolní Václa vov, H orní Václavov. 3 P. B runtál. Far. kostel Neposkvrň, poč. P. M arie v Dol. Velkrubách. 5 Ja k přesvědčivě ukazuje doklad к r. 1412, jedna z obou vsí měla čes. jméno Václavov (v. t.). Něm. jm. Wildgrub(e) „jáma к chytání divoké zvěře“ bylo dáno vsi pravděpodobně až po příchodu něm. kolonistů, k teří se p atrn ě po jejím dočasném zpustnutí zde nově usadili a nazvali ji po svém. Tradice (aspoň v ně kterých zápisech) čes. jm éno Václavov udržela, a proto též 1948 obnoveno. Ces. V elkruby z něm. W ildgrube, plu rá l proto, že šlo o dvě vsi. CV —; Prof s. v. W ildberg = K am ýk 5, IV 544 (Vildštejn). 6 U H. V elkrub samota Lesní m lýn/Buschmiihle. V ělo p o lí 1 Ves 6 km jz od Českého Těšína; Sl. 2 1448 z Vele Pole, Matouš z Vělopole, Prášková poz.; 1468 Wielopole, Bierm ann, Gesch. d. Herzogstums
Teschen 179; 1480 dopl. T; 1517 Beneš a Šťastný z Velého Pole, Prášková poz.; 1517 z WeZe Pole, T; 1523 Vělopolí, Ma teriály č. 20; 1523 Welopolie, T (čes.); 1523 Welepolie, Spraw ozdania dys. gymn. pol. w Cieszynie 1906; 1523 Velopolie, L istinář č. 436; 1526—28 Beneš Velopolský, Slez. sb. 1962, 500; 1527 z Velevsi, Prásek, Topografie 526; 1528 Velopolský, V ělopolského, Listinář č. 455; 1545 na V elém Poli, tam že; 1545 na W elem Poli, T (čes.); 1563—64 Na V elkém Poli, Příl. Zpráv okr. muz. v Č. Těšíně, roč. 70—72, č. 26; 1563 na Velém Poli, L istinář č. 574; 1564—1568 na V elkém Poli, Zprávy okr. muz. v Č. Tě šíně roč. 70—72, příl. č. 27, 30, 32 a 33; 1566 na Velémpoli, L istinář č. 586; 1566, 1567 a 1568 na Velém Poli, Listi nář č. 588, 590, 600, 604, 609; 1583 z Velevsi, Prásek Organisace, 20; 1609 na Velém Poli, K opiář č. 90, ed. Němec, Příloha Zpráv okr. muz. v Č. Těšíně; 1607—1611 na W ielem Poli, T (čes.); 1611—1626 na Vělopolí, K opiář č. 90: 1610-1613 na Wielopoli, T (čes.); 1611 auf Wielopole, Museum Francisceum Annales 163; 1615 na W elim Poli, T (čes.); 1626 na Wielopole, T (čes.); 1694 ex pago Wielopole, M atrika v Těrlicku; 1732 na Trzitiezy ( = Střítež) a Wielo poli, CCM 1909, 12; 1736 Wielopoli, T (něm.); 1746 Wielopoli, T (něm.); 1752 Wielopolská, SA VI, 103; 1752 ve všech Tříteži a Velepoli, LSA I, č. 12; 1756 w Wielopolu, F. Popiolek, Dzieje hu tnictw a želaznogo . . . 89; 1764 na Surmovicích ve Vělímpoli, SA VI, 104; 1792 Wielopole, B ierm ann, Gesch. d. Herzogstums Teschen 236; 1798 Wielopoly; 1850 Wielopoly, Wielopole, R affa y; 1881 Vělopolí; 1885 Vělopolí; 1894 Wielopoli, Vělopolí; 1924 Vělopolí, W ie lopole. Doklady s indexem T: excerpta dr. Ad. Turka z rukopisů stát. archívů v polském Těšíně a ve V ratislavi; sběr 1970. Jazyk pam átek označen čes. = český, něm. = německý. 3 P. těšínské komory. Čes.-pol.
4 To V ’elopole, do Velopola, v ’elopolsk ’i; ojed. V ’el’ipole. 5 M J : z psi. velijo polbje „kde jsou velká pole“, v nář. podobě s počátečním V’e- (psi. e palatalizuje předcházející konsonant. srov. v m ístním nář. v ’elk’i, v’ele). Podoba se spojovacím -o- je analogická (např. podle typu jm en L ubojaty). Ojediněle se vyskytuje i jm. Veleves. Srov. Vele hrad, P J Velicesta (v Bruzovicích), pol. Walidrogi u Opolí < Wieledrogi. CV —; Prof —; Téma Acta UP-Slavica III 40. V elprdy 1 Zanikly někde na Olomoucku, asi u Samotíšek. 2 1131 VeZprideh, CDB I, 115. 5 M J: z akuz. pl. k *velprdi, slože ném u z adv. vel- „velmi, m noho“ a základu slovesa prdět „furzen“. Toto obyvatelské jm éno, označující hanlivě lidi, k teří velm i prděli, p atří do okruhu starých předzdívkových jm en s hyperbolizovaným významem základních slov a rozšířených na starých sídelních areá lech. Velprdy leží n a výrazném archaic kém prostoru Olomouc—Prostějov—P ře rov. K tvoření srov. v C. Velběhy, Veltruby, V elvary a zejm. Veltrusy, kdysi Velprdy; Prof IV 498 a V 630-631. Tvo ření hanlivých přezdívek obcí na zá kladě motivace „zápach, nelibá vůně“ je živá dodnes, v y jad řu je se však lexi kálně jinak: Sm rady, Sm radov, Tchoři, Schoři („protože sm rdí to u nich jako u tchoře“). Je zajím avé, že zeměpisný rozsah tohoto ty p u přezdívek zhruba souhlasí (na Moravě) se starým sídel ním prostorem. CV —; N ekuda —. Velvíz, od 1949 Lužná. 1 Ves 8.5 km ssz od Šum perka, nyní část obce Kopřivná. 2 1575 vsi Lautterpochu, vsi Felvízu, ZDO XXIX, 39, f. 12 v., ed.; 1577 Felwiz, U rbář z V. Losin; 1611 na vsi Felvízu, ZDO XXXIII, 48, f. 28; 1614 ves Felviz, ZDO XXX III, 81., f. 36 v. 1614 Felwic, VM -Sumperk, Staré Město, Vízmberk, 266; 1623 dopl. T; 1630 dopl. T; 1634 V elfíz i s rychtou svob., ZDO XXXVII, 33, f. 21 v.; 1654 dopl. T; 1677 Pfálwiesen; 1718 Pfail-
675
w iesen; 1751 Pfelw is; 1793 Felwize, VM -Šumperk . . . 266; 1846 Pfaehlioies, nikoliv Pfólwies, Felvice; 1850 Pfdhlwies, Felvice, R affay; 1872 Pfóhlwies, Felviz; 1881 V elviz; 1885 Pfólwies, Felvíz; 1893 Pfóhlwies, Velviz; 1924 Velviz, P fó h h vies; 1949 Lužná. 3 P. Blu dov. Něm. 5 Ves leží na hranici prostoru starší ho slovanského osídlení v nivě horního toku M oravy poblíž spojnice M oravy s přechodem do K ladska a Hor. Slezska. Třebaže není pom ěr čes. a něm. jm éna zcela jasný, můžem e předpokládat do mácí původ: *Velviz, v němž přivlast. příp. -jb k OJ *Velevid, složenému z kom ponentů vele- „velký“ a -vid- „vi d ět“, k teré např. v O J Velislav, Velidrah, Rozvid, Dobrovid, Závid (Svoboda StčOJ 90, 91). R ekonstrukce OJ Velevid neodporuje systémovým předpokladům stě. antroponym ie, poloha M J *Velviz není v rozporu s podm ínkam i severo m oravské toponym ie; srov. i rekon strukci M J Zělipluč s. v. Sukolom. — MJ *Velviz p řejato záhy do něm činy tak, že první slabika pod přízvukem pro dloužena a e v různé m íře labialisováno (Vel- —> Pfál-, Pfól-), -viz snadno při kloněno k něm. významově jasném u -wies(en) „louky“, častém u prvku něm. M.J i P J (srov. Rejvíz, K rum víř). Tento substituční výklad podporuje i fakt, že něm. Pfól-, Pfálwies apod. nem á spo lehlivou něm. etymologii. Naopak však vadí v -> p f: čes. v se přejím á jako w, ojed. jako b, vzácně jako f (Vranov/ Frain; Schwarz 323). — Vzdáleněji by se mohlo pom ýšlet i na výklad: příp. -ji, k O J *Velid, hypokoristiku někte rého OJ složeného z kom ponentu Vel-, - > *Veliz — ř něm. Phólwies(en). O exis tenci hypokor. sufixu -id na sev. Mo ravě svědčí blízké M J Hostíce, pův. Hostiz: Hostid + -jb. Zůstávám e však při výkladu z OJ Velevid, k terý je jed nodušší. K om ponent -vid se jinak v mor. a slez. toponym ii nevyskytuje (im. N ebovidy a S n ovídky jsou jiného 676
původu). CV 260 (bez); Prof IV 360 (MJ Třebíz) a 496 (MJ Velíz); Svoboda StčOJ 163 (OJ *Velid). O jm. Lužná, daném nově vsi r. 1948, v. t. Vémyslice 1 Městys 5 km jz od Mo ravského Krum lova. 2 1234 villam Vemisslichi, CDB III. 88 : 1270 de W em sliz, CDM IV, 39; 1356 de W emislicz, ZDB III, 169; 1376 de Wemeslicz, ZDB VI. 260; 1464 de W emyslicz, ZDB XII, 64; 1528 W eym yslicze, Ruk. arch. města B rna č. 1212, 7; 1-547 nad W eym ysliczy, PB XIX, 147; 1603 v m ěstečku W eym yslyczych, PB XXXIII, 239; 1633 W em slitz, W ym yslice; 1718 W eym yszlitz, W eym islow itz; 1720 W em islitz; 1751 W eym islitz; 1846 W eim islitz, W egmislice; 1872 W eim islitz, Vým yslice; 1881 Vým yslice; 1924 Vémyslice, dříve V ýmislice. 3 P. Mor. Krumlov. R. 1556 povýšeny n a městečko. F arní (již v 13. stol.) kostel Nar. P. Marie. Ces. 4 Vémeslce, do Vémeslc, Vémeslčák, vémeslcké. V m ístě hanácké nářečí zno jemského typu s redukcí i. 5 M J : příp. -ice k OJ, které podle CV 139 zní Vojem ysl; to složeno z kom ponentu voj-, o němž viz Vojetín, a -m ysl, o němž viz M ysliboř, K ontrakcí Voje- > Vejako pračes. dobroje > dobré pak Vémyslice. Stažení muselo nutně proběh nout v době, pro kterou nem ám e jiný doklad než kvantitu v é. Je však k ra j ně nepravděpodobné, že by kom ponent Voje- podlehl kontrakci právě jen u to hoto M J; byl totiž významově průhled ný a zůstal u všech jiných MJ zachován. Pokládám e proto za pravděpodobnější tento výklad: příp. -ice buď k OJ Svém ysl, složenému ze zájm enného kompo nentu své-, o němž viz Svéslav. z něhož pak dekompozicí S vé- —> Ve- (srov. Zbraslav/Braslav) snadno vzniklo Vémyslice; nebo je v M J V. skryto přím o O J V ým ysl, které patří k běžném u stč. typu OJ „předpona + slovesný základ“, jako např. Předboj, Zámysl, Náchod; srov. u Svobody StčO J V ym ysl a Vyslav (s. 103), V ým ysl (s. 100); srov. i pol.
MJ W ym yšle a W ym ysly. M J V. zn. ves lidí Výmyslových n. Svémyslových. Vzhledem k tomu. že ves leží v oblasti, pro kterou jsou hanácké nářeční zm ěny doloženy velm i brzo (viz Hrotovice, Ostopovice), lze i zde zm ěnu V ý- > V épokládat za hanáckou. Je-li původní S vé— ►Vé, pak -é- bylo dodatečně hanakizováno, a proto pokládáno za reflex stč. ý. Odtud — v prvním případě n á ležitě, v druhém analogicky — snadná změna na „náležité“ Vejm yslice, a proto také m á paralelní jm éno Vejmyslice, které z již. M oravy přenesno na Novo m ěstsko (srov. ještě Fryšava a Kadov), také nářeční podobu Vej-, nikoli Vý-. Prof —; L. Hosák, Městečko Vémyslice 1234-1947, s. 5. V e n c l o v i c e , viz Václavovice. Vendelín 1 D vůr a skupina domů u Radkova (Vítkovsko); Sl. 2 1798 W endelin; 1850 Vendelín,. Vendelín, R affay; 1924 Vendelín; 1935 Vendelín, W endelinhof. 4 Vendelín, na Vendelín, na Vende líne, vendelinsky (Radkov). 5 Název dán dvoru p rý podle toho, že se první šafář jm enoval Vendelín (sdělení z R ad kova). Viz však následující heslo, neboť jm. Vendelín leží v oblasti středověké něm. kolonizace a mohlo být starým P J, které přejato do češtiny a přikloněno později k OJ Vendelín. Vendolí 1 Ves 4 km zjz od Svitav. 2 1320 in Stangendorf, Lechner I, 5; 1517 Standorf CMM 1957; 309; 1535 ves W ayndol, M írovský u rb á ř; 1672 parochia Stangendorfensis, Děkan, m atrika svitavská; 1677 Stangendorff; 1720 Stangendorf, W endule; 1751 Stangen dorf; 1846 Stangendorf, Wandula, kdysi W ayndol; 1872 Stangendorf, Vendolí; 1881 Vendolí; 1924 Vendolí, Stangen dorf. 3 P. Svitavy. Něm. 5 Něm. MJ Stangendorf „ves S tangů“ dáno po bratřích Stangových, kteří p ři šli na M oravu v družině biskupa B runa ze Schauenburku, horlivého kolonizátora (viz Brušperk). Jm . Stange: z apel.
stange „tyč“. Ces. jm. Vendolí: jak uka zuje doklad 1535 Wayndol, je nejspíše ze střhn. w idelin -> *Weidl „Weiden rute, vrbové proutí, v rb í“ ; slabika -del, -dl, k terá v něm čině vznikla změnou pův. dem inutivního -lín > -Z (srov. Dorflin —v Dórfl, wibelin, w ibel —=► Weibl k W eib „žena“), p ře ja ta do češ tiny tak, že přikloněna k -dol „důl“ : *Weidl, nář. patrně *Waindel —> do češt. Vajndol, Vendol; -n- p atrn ě již v něm. nářečí k uzavření slabiky na švu (W ein-dl; srov. H lubok-/G lom -bok). Zdá se, že jm. Vendolí, W ayndol nava zuje p atrně na jm éno nějaké něm. osa dy, k terá byla starší. Jm . Stangendorf jí bylo dáno buď po dočasném zpustnutí při novém založení, nebo při změně ma jitele. — Stejného původu jako Vendolí je asi i jm . Vendelín (v. t.). CV 45 (ne jasné); Prof —, IV 486 (Vejdov); Schwarz VS II 258; Lexer 316; Hosák VVM X X -P 37. Vendryně 1 Ves 10,5 km sz od Jablunkova; Sl. 2 1302—1315 Wandrina, Prásek, Dějiny kníž. Těšín., 96; 1305 Vendryně, Wandrina, CDS XIV, 111; 1350 Wandrina, Prášková poz.; 1426 Dorf W andryna, Listinář 158; 1447 Wandrina, Prášková poz.; 1447 W endrin, Bierm ann, Gesch. d. Herzogstums Teschen, 186; 1468 W endrin, tam že 179; 1473 Vendryně, Listinář č. 247; 1497 Vendryní, Vendryni, Listinář č. 347; 1523 W indrinie, Spraw ozdania dyrekc. gymn. pol. w Cieszynie 1906/07, 17; 1523 V yndryně, L istinář č. 436; 1552 za vsí V endryní, tam že č. 532; 1565 W en drin, Bierm ann, Gesch. d. Herzogstums Teschen 179; 1568 ves V endryni, listi n ář č. 605; 1568 vsí V endryně, tam že č. 607; 1570 za vsi V endryni, tamže 615 (opis listiny v K opiáři statku vendryňského v Stát. arch. Opava); 1595 z W endrynie, PO XXXIII, 324; 1608 na W endryny, Spraw ozdania dyr. gymn. pol. w Cieszynie 1906/07, 37; 1654 W en drin, Bierm ann, Gesch. .. . 219; 1655 re gistra diediny W endryní, SA VI, 104; 677
1657 V en d ryn ským , VMO 1893-příl. 67, č. 297; 1683 W endrinenses, M atr. v Jab lunkově; 1688 in pago Wendrinia, VB 578; 1694 W endrin, Bierm ann, Gesch. . . . 227; 1736 W endrin; 1770 w Wqdryni, Fr. Popiolek, Dzieje hutnictw a želaznego .. .; 1775 W endrin, Bierm ann, Gesch. . . . 261; 1808 W endrin; 1850 Wendrin, W endryn, R affay; 1850 W qdrynia (pol.); 1881 V endryně (Udrně); 1885 Vendryně, Udrně; 1894 W endrin, V endryně; 1924 Vendryně, W qdrynie. 3 P. těšínské ko mory. Far. kostel sv. Kateřiny. Pol.-čes. 4 Ta V yd ryňa/ten Vydryií, do Vy-ňe, ve V-ni, V ydrynan/-nok, fem. V ydrynankal-nočka, v y d ryn sk’i. K aras’ Onom astica 1956, 344; Téma Acta UP-Slavica III 35, 111. 5 Jm éno dosud ne zcela jasné. Ja k souhrnně ukázala T. Tornikidisová v S tJ 445—454, je základ *vodrn. *vedr- rozšířen na západoslovan. te rito riu tak, že u některých MJ je vý chodiskem evidentně OJ Wqdr, Wqdra, Wqdro <— nejspíše pol. hypokor. podo ba k A ndrzej, neboť počáteční Anhodnoceno jako pol. Wq- < psi. o, srov. pol. M J Wqdrogów, W qdrzyn; u jiných jmen, k terá jsou od původu převážně hydronym a, bude třeba předpokládat kořen *ued~, k terý rovněž v lit. vad-, s anticipací závěru u d pak *uend, tedy psi. ioqd, srov. lit. vand-; zn. „voda, ře ka, řeka bohatá n a vodu" a je prapříbuzný s oním kořenem , k terý je ve jm. Odra (viz Odry). Jm. Vendryně, pol. W qdrynia je pak odvozeno příp. -ynja, srov. L u tyn ě k Ijut- „kal, bahno“. ČV —; P ro f —. — O jm. V. velmi bohatá literatura, o níž s přehledem dosavad ních názorů viz u Tornikidesové. Viz ještě: Rospond PNM 163; SO VIII 280; T rautm ann ONMekl 159; Téma ZMK XI 689—696 („co je vedřeno, tj. vryto, vklíněno do teré n u “), Těšínsko 1961 č. 1, 29-31 a 1972 č. 3, 16-17 (ZMK XIV 525); Schlim pert-Schultheis, IV MKSO 194 (Fager-See vých. od B erlína: 1367 Vender „voda“); Kaiser, Untersuch, z. Gesch. d. Stam m silbenvokalism us im
678
Dravänopolabischen, M ünchen 1968, 53 až 54 (polab .W edderien 1390, W ydderin 1490 spojuje však nejistě s vedro -»■ OJ Vedra, s odbr-b •<— > dbrati nebo s vydrin, Ale etym on zřetelně se zápa doslovan. Vendr-, Vedr- souvisí. U Kaiserové i bohatá literatura). ZMK XI 689. 6 Zaolzí. V e n k o v , viz Benkov. V e p i c e, viz Epice. V e r l o r e n w a s s e r , viz Voda, Ztracená. Vernířovice 1 Ves 13,5 km sv od Šum perka. 2 1558 Teplice, W ermszdorff, V M -Šum perk, S taré Město, Vízmberk 71; 1560 ves pustou Vernstorf, ZDO XXVII 21, f. 6 ; 1577 Berm sdorf, U rbář Vel. Losiny, SAB opis; 1577 Do Teplic šum perských, VM -Sumperk, Sta ré Město, Vízm berk 375; 1577 W erm sdorf, tam že 185; 1577 dopl. T; 1591 Wer nesdorf, U rbář Vel. Losiny, SAB opis; 1605 dopl. T; 1588 ves pustú W ernsdorf, ZDO XXIX 114, f. 41, ed.; 1672 ecclesia W ersorffensis, Děkan. m atr. šum perská; 1677 W erm ssdorff; 1718 W erm sdorff; 1720 W erm sdorf, Teplice; 1751 Werns dorf; 1772 W erm esdorff, C erroniho sb. II, 119, f. 361; 1846 W erm sdorf, též W ärm sdorf; 1850 dopl. T; 1872 Werns dorf, Teplice; 1881 Vernířovice; 1893 W erm sdorf, Teplice i Vernířovice; 1924 Vernířovice, W ermsdorf, dříve Teplice. 3 P. Vízmberk. Far. kostel sv. M atouše z r. 1711 (tehdy kaple, 1776 rozšířena na kostel). Ves byla znám a léčivými p ra m eny a slula proto Šum perská Teplice. V pol. 16. stol. zpustla, před 1577 znovu osazena (VM-Šumperk . . . 375). Od pol. 16. stol. těžba železné rudy. 1790 zříze na papírna. Něm. Po 1945 osídlena ves z vých. M oravy (Vizovicko, Valašsko). 4 Vernířovice, do Vernířovic, Vernířovák/-vják/V ernířák, vern ířo vský. 5 M J pův. něm ecké: W ernsdorf, to zkrá cením z W ernersdorf „W ernerova ves“, srov. H erm sdorf e - H erm ersdorf ( = Heřmanice). OJ W erner -e- sthn. W ernheri k w e m - „chránit“ a -heri „vojsko“
přejato do češt. jako Verner, Vernéř i V em íř, odtud 1881 Vernířovice. V něm čině jm éno disimilačně upraveno na W ermsdorf, které dále spojováno sekun dárně s W ärme „teplo“, odkud patrně i motivace čes. Teplice, 1850 něm. Tepl. Dočasně existující lázně vznikly nejspí še vlivem význam u jm éna Teplice. Mož ná však, že tu jde o starou dvoujm ennost čes.-německou (srov. zápis z r. 1558). CV 243 pokládají jm . Teplice za původní. Prof IV 502 (Verměřovice), 503 (Veméřovice), 504 Vernířovice Wermsdorf). V e r n ý ř o v i c e , viz Veřovice. Věrovany 1 Ves 12,5 km sev. od Ko jetína. 2 1131 Virouaz, CDB I, 115; 1321 M iriwans, CDM VII S, 205; 1358 Wirowani, CDM IX, 100; 1359 Wirowani, ZDO I, 611; 1500 lidem wirow anskym , PO VII, 72; 1590 ves Wierowany, ZDO XXX. 75; 1633 W erowen; 1634 z Wierowan, M atr. v Prostějově; 1678 W ierowany; 1691 W ierowan, Děkan, m atr. přerovská; 1718 W ierow an; 1720 Wierowany; 1751 W ierowan; 1846 W ie rowan, W ěrowany, kdysi W yrwans (!); 1872 Wierowan, V ěrovany; 1881 a 1924 Věroi^any. 3 P. Tovačov. Ces. 4 Věr ovane, do Věr ován, za Věrovanama, Věrovčák, věrovské. K atastr: Věrovsko. 5 M J znělo pův. Vírovany: akuz. pl. k obyvatel. *vírověné „lidé z *Vírova, z vírového, vířného m ísta, kde je v ír“ ; srov. B ukovany bukov-. Protože na Mor. doložena zm ěna ě > i (H odějov, Prostějov, Radějov > Hodijov ...) , zaměněno počáteční Vír-, v mor. nářečích zkrácené na vir-, s Věr-; tak i CV 246. Do něm činy jm . V. přejato s disimilační substitucí v -v > m -v, s obvyklým ě/i a s analog, genitivním -s, častým u sta rš íh o , p řejetí jm en s -any: 1321 Miriwans (srov. Hajany/ Hajans, Moravany/Morweins/M orbes). Prof —; Sedláček CMM 1906, 1 (vykládá z V ýrovany k výr, odm ítnuto již u CV 246); Schwarz 194 a VS II 107. 6 Trní. Věřňovice 1 Ves 5 km vsv od Nového
Bohumína Sl. 2 1305 Wemiheri villa, Bořek OSG I 83; 1362 W em ersdorf, Prášková poz.; 1430 W em ersdorf, Listin á řč . 162; 1447 W ierznyerzowicze, P ráš ková poz.; 1447 W ienrnyerzowicze, Gr-M II 563; 1450 Viernerzovicze, L istinář č. 207; 1472 W ierm ierzowitz, Listinář č. 245; 1481 Věrničovice, tam že č. 288; 1562 dopl. T; 1572 W e m ersd o rf, Notitzen-Blatt 1873, č. 10, 79; 1573 W ilm ers dorf, Gr-M II, 563; 1721 dopl. T; 1720 W ilm ersdorf; 1736 W ilm ersdorf, Wierzm ow itz; 1808 W ilm ersdorf, W ierznow itz, W ilm irzowicze; 1850 W ilmersdorf, W ierzmowicze, Wilmierovice, Raffay; 1850 dopl. T; 1871 W ilmerowice (pol.); 1881 Velm ířovice; 1885 V ilm ifovice; 1894 W illmersdorf, Veřnovice; 1915 Wil mersdorf, W ierzniow ice; 1924 Věřnovice, W ierzniowice. 3 P. Něm. Lu týně. Ges., pol. 4 V ’ernov’ice, do V ’e m o v ’ic, v ’efnovsk’i. 5 Z dokladu к r. 1305 není jasné, zda osada byla původu německého, nebo zda byla slovanská, neboť W ernheri villa by mohlo být latinizací domácího V eřnov(ice), srov. Skorošov = Scorossonis villa (dnes Kolnovicé). Avšak vzhledem к něm. kolonizačním u ostrův ku na K arvinsku pokládám e ji za ně meckou. Předloha lat. zápisu zněla nej spíše W em ersdorf, jak také čteme 1362; o jm. W. viz Vernířovice. Do m ístního nářečí polského typu přejato v podobě Věřměřovice s analog, -ovice za -dorf „ves“ a s polskou palatalizací V’eř-, psáno Věř-, Haplologií pak Věřm ěřovi ce —v Věřňovice. P ři přejetí domácí po doby zpět do něm činy bylo disimilováno r-r n a l-r a ě/i: W ilm ersdorf. CV „ves“ a s polskou palatalizací V ’eř~, —; Prof —; Svoboda OSG III 38; Schwarz VS II 423; Téma Acta U P-Slavica III 37 a Těšínsko č. 19—20, 40—41; DS 3, 150. Viz Veřovice. Veřovice 1 Ves 10 km jv od Nového Jičína. 2 1290 dopl. T; 1411 W iermeřovicz, VM-N. Jičín 212, 214; 1437 W ernyerzowicze, ZDO X, 98; 1481 W ernir679
zowicze, ZDO XII, 41; 1517 z W ernyrzowicz, PO X, 261; 1519 z W ernierzowicz, PO XI, 60; 1524 Verniřovíce, ZDO XX 7, f. 2, ed.; 1531 Verniřovíce, ZDO XXIII, 50, ed.: 1531 na vesW erzm ierzowicze, PO XV, 21; 1553 W ernyrzowicze, Soupis 64; 1564—1570 Vernýřovice, Sou pis 65; 1614 W erm irzow sky, VM-N. Jičín 215; 1676 a 1718 W errnsdorff; 1720 W ernsdorf, W erm irow ize; 1751 W erns dorf; 1846 Warnsdorf, W eřm iřow ice; 1872 W ernsdorf, Věřovice; 1881 Verniřovice; 1893 W ernsdorf, Věřovice, Verniřovice; 1906 W erm sdorf, Věřovice, Verm iřovice; 1915 W ernsdorf, Věřovice; 1924 Veřovice. 3 P. Nový Jičín. Far. kostel Nanebevz. P. M arie z r. 1852. Ces. 4 Veřovice, do Veřovic, Veřovjan, veřovsky. Arch. v okolí: Vermiřovice, do Veřm iřovic, veřm iřovský. V okolí časté příjm ení V eřm iřovský. O míst. arch. nářečí viz A. Lam precht, sb. Rodné ze mi, Brno 1958, 290—292. 5 M J znělo pův. V em ířovice, o němž (a o něm. W erm sdorf) viz tam. Haplologickým krácením pak Veřnovice (srov. Věřnovice), Veřovice. CV 137; Prof IV 504; Prásek SA 1-4, 240. 1. Ves, Česká 1 Ves 3,5 km ssv od Jeseníku; Sl. 2 1416 Behemischdorf, A I 69; 1416 Böhmischdorf, VMO XXI 20; 1422 das Behemischedorf, A I 70; 1422 dy foytey das Behemische dorf f, Gr-M II, 248; 1443 Behemisch do rf, A I 70; 1497 Böhmischdorf, A I 72; 1529 der G üter Behem ischdorf, A I 72: 1551 B öhm ischdorf; 1576 im Behem ischen D orffe, Zuber Jesenicko 229; 1583 Česká Ves, Pozem. knihy; 1720 Böh m ischdorf; 1805, 1828, 1836 Böhmisch dorf; 1881 Česká ves; 1894 Böhmisch dorf; 1924 Česká Ves, Böhmischdorf, dříve jen Böhmischdorf. 3 P. Frývaldov. Již v 16. stol. těžba zlata. Něm. 4 Česká, do České, čechák, český. 6 G räfenberk/G räfenberg (v. t.), Harichštejn lla rich stein . 2. Ves, Česká 1 Samota u O der; Sl. 2 1894 Böhmisches Dorf, Česká Ves; 680
1917 Bóhm ischdorf, Česká Ves; 1924 Česká Ves, Bóhmischdorf. 5 P řívlastky Česká dostaly vsi podle národnosti obyvatel. Dále viz Pendrov, Česká Ves u Oder stávala na m ístě za niklé vsi V yhnanov (v. t.). V e s , Č e s k á , viz Bohmdorf, Pem dorf, Pendrov a 9. Ves. Nová. 3. Ves, Dlouhá 1 D říve ves 6 km zjz od Albrechtic, nyní část obce Holčovice; Sl. 2 1667 Langendorff, Soupis 54; 1670 Langendorf, Schulig, 583; 1725 Dlouhou Ves . . . v Dlouhé vsi, VMO XXXIXpříl., 65; 1736 Langendorf; 1757 Lan gendorff, Soupis 55; 1805 a 1836 Lan gendorf; 1870 Langendorf, Dlouhá Ves, Catal. cleri; 1881 Dlouhá ves; 1894 Langendorf, Dlouhá Ves; 1924 Dlouhá Ves, Langendorf, dříve jen Langendorf. 3 P. Hošťálkovy. Založena 1606. Něm. 5 P řívlastek Dlouhá, Lang- dán po dle půdorysu vsi. 4. Ves, Dlouhá 1 Ves 5,5 km zjz od Kojetína, nyní část obce Vrchoslavice. 2 1355 Longam Viliam, ZDO I, 331; 1371 in Longa villa, ZDO II, 109; 1382 Langhendorf, ZDO IV, 256; 1418 Lon gam villam , ZDO IX, 241; 1466 villam Dluhawes, ZDO XI, 260; 1480 Dluhow sy (2. p.), PO V. 110; 1508 se vsí ře čenou Dluha Wes, ZDO XVII, 13; 1670 Dluha W es; 1718 Dlauhawes; 1751 Dlauhawess; 1846 Langendorf, Dlauha Wes; 1850 Langendorf, Dlouhá ves, R affay; 1872 Langendorf, Dlouhá Ves; 1881 Dlouhá ves; 1924 Dlouhá Ves. 3 P. Vrchoslavice. 4 Dlóha Ves, na Dlóhó Ves, na Dlóh y Vse, dlóhoveské; (žert.) Dědinka. na Dědinko, na Dědince, Dědiňák. 5. Ves, Dlouhá 1 D říve osada, nyní část obce Křižanov, 11 km sz od Mo helnice. 2 1846 G runddorf; 1872 G rund dorf, Dlouhá Ves; 1881 N. Křižanov (Dlouhá ves); 1924 Dlouhá Ves, G rund dorf. 3 P. Mírov. Založena 1779 par celací hynčinského dvora. Něm. 5 Něm. G runddorf zn. „ves založená kolem dvora“, k něm. Grund „dvůr,
statek “. Srov. býv. M írovský Grunt. až 18. stol. ke složeným jm énům typu Radňoves: K unčinoves (srov. i celkem Březina Zábřežsko 209. 6. a 7. Ves, Dolní a Ves, Horní 1 blízké Kněževes,/Kněžoves), odtud pak Vsi u F ryštáku, 9,5 km jv od Holešo zkráceno na K unčinov (patrně s -ov va. Obě nyní částm i obce F ryšták. 2 analogickým podle blízkého Stěchov, Rašov). K dyby se nebyla vytvořila po 1397 in villa dieta Freystatska, ZDO VI, 650; 1512 z Dolni a Horni wsi, PO doba složená, očekávali bychom spíše IX, 136; 1519 n a Hornij a Dolni Wsi, zkrácení na pouhé K unčina (srov. LuZDO XVIII. 10; 1671 na Hornij a Dol tonina, Všemina). Skutil MSB1 70. V e s , M a r t i n o v a , viz M artiněni Wsi; 1718 H orný Wes, Dolny Wes; 1720 a 1751 Oberdorf, U nterdorf; 1846 ves, M artinov. V e s , M a ř í , viz 1. M ařín. Oberdorf, Wes Hornj, Unterdorf, Wes 9. Ves, Nová, od 22. X. 1970 Česká Dolnj; 1872 Oberdorf, Horní Ves, Un terdorf, Dolní V es; 1924 Dolní Ves, Ves. 1 D říve ves, pak osada Města Albrechtic, nyní jeho část 3 km od Horní Ves. 3 P. Lukov. Čes. 4 Pro obě vsi: Dolní a Horní Fryš- něho; Sl. 2 1578 N eudörfel, Schulig, táček, do Fryštáčku, adj. „z Fryštáč- Ein Heim atbuch, 603; 1586 ves Nowu k u “ (arch.), obyvatel, jm. Fam ilijanti; W ysku, jinak N eyderffl, POp XXI, 73; nověji Dolňves, Horňves (!), Dolňan, 1610 Neudörfel, Schulig, Ein H eim at Horňan, dolňanský, horňanský, Horňi- buch, 604; 1667 N ew derffle, Neudorf, ves, na Horňives, na Horňivsi, za Hor- Soupis 54; 1673 N eüdörffel seu Gotsňivsú, Horňivesčan, horňiveský (Víto dorf, Děkan. m atr. krnovská; 1736 Neuvé). Kolonie (u Dol. Vsi) Lukovské, So- dorfl; 1781 Neudörfel, Schulig, Ein várňa, Suché a Z abárňa m ají v nářečí Heimatbuch, 605; 1805 Neudoerfel; společné jm éno Zadní Ves. Viz též VM- 1836 N eudörfl; 1870 Neudoerfl, Nová Ves, Catal. cleri; 1881 Nová ves; 1894 Holešov 334. Neudörfel, Nová Ves; 1924 Nová Ves, V e s , F r y š t á t s k á , viz 6. a 7. Ves, Neudörfel; 1970 Česká Ves. 3 P. HošDolní a Horní. fálkovy. Založena 1578. F arní (od 1756) V e s , H o r n í , viz 7. Ves, Horní. kostel sv. Šimona a Ju d y z r. 1610. V e s , H o s t i n a , viz Hostim. Něm. V e s , J i t č i n a , viz Jičina. V e s , K r á l o v a , viz Králová. 10. Ves, Nová 1 Ves 12 km sev. od 8. Ves, Kunčina 1 Ves 7,5 km jjz od Velké Bíteše. 2 1564 Nowawes, ZDB K unštátu. 2 1392 in K unczyna wess, IV, 104; 1598 Nowa Wes Radkoivska, ZDB VI, 1059; 1412 in K unczyna Wes, ZDB XXXIII, 11; 1610 ves slově Nowa Wes Radkowska, ZDB XXXIV, 66 ; KP II, 241; 1480 Cunczinu Wes (akuz.), 1674 N ew dorff; 1718 N eudorff; 1720 ZDO XII, 8 ; 1577 na vsi K unczynie Wsi, ZDO XVIII, 11; 1674 Kuncžino- Neudorf; 1751 N eudorf; 1846 Neudorf, wess; 1718 K uncžinow es; 1720 Kunczi- Nowa Wes, dříve Nowa Wes Radkoivnowes; 1751 K uncžinow es; 1846 K un- ska; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves. 3 tschinow, Kunczinow, kdysi K unczina P. Mitrov. Ces. Wes; 1872 K untschinow, Kunčinov; 4 Ta Noves, do Novse, za Novsó, No1881 Kunčinoves; 1924 K unčina Ves. 3 vesčák, noveské/(nověj i) Nová Ves, do P. Lysice. Ces. Novi Vse, za Novó Vsó. 5 Přívlastek Radkovská podle dřívější příslušnosti 4 K unčinov, do K unčinova, K unčiňák, kunčinské. 5 V přívlastku přivlast. k Radkovu. 11. Ves, Nová 1 Ves 12 km již. od příp. -ina k OJ K uňka, hypokor. podo F rýdku; Sl. 2 1641 Novou Ves (akuz.), bě k OJ K unrát, o němž viz K unštát. Pův. jm éno Kunčina Ves přešlo v 17. LSA 412; 1664 N eudorf, Soupis 49; 681
1736 a 1808 N eudorf; 1881 Nová ves; 1885 Nová Ves; 1894 Neudorf, Nová Ves; 1924 Nová Ves. 3 P. Frýdek. Ves vznikla kolem r. 1600. Čes. 4 Nova V es’, do N ove V s’i, za Novu Vs’u, N ovovs’an, novovesky. 12. Ves, Nová 1 Ves 10 km sv od Jeseníku, nyní část obce Hradec; Sl. 2 1689 N ew dörffel, Zuber Jesenicko 276; 1725 N eudörfel, tam že; 1737 N eu dorf f, tam že; 1805 Neudorf, N eudörfel; 1881 Nová ves; 1894 N eudorf; 1924 Nová Ves, Neudorf, dříve jen Neudorf. 3 P. Frývaldov. Založena r. 1665. Něm. 13. Ves, Nová 1 Ves 5 km záp. od Ivančic. 2 1547 na Wes Nowu, PB XIX, 92; 1674 N eudorff; 1718 N eudorf; 1751 N eudorf; 1846 Neudorf, Nowa Wes; 1872 N eudorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves. 3 P. Oslavany. Čes. 4 Nová Ves, na Nová Ves, na Noví Vsi, Noveščák, noveslté. 6 Na skále. 14. Ves, Nová 1 Ves 5 km zjz od Li tovle, nyní část obce Haňovice. 2 1718 N eiidorff; 1720 N eudorfl; 1751 N eu dorf; 1846 Neudorf, Nowa Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová Ves; 1924 Nová Ves. 3 P. Chudobín. Ves založena před r. 1590, Čes. 5 V regionál. literatu ře se spojuje tato N. V. se jm. Dobrní, které prý nesla osada, n a jejím ž m ístě N. V. po zději vznikla. Ja k ukázal K. Sedlák v SM IV 43, jde o dvě různé vsi: o No vou Ves, k terá je mladší, a o Dobrní, které se již od r. 1604 nevyskytuje a místo něho se objevuje Klučov, později K luzov (v. t.), vzniklý jako náhradní osada za p atrn ě zaniklé Dobrní. — K lu čov (— K luzov) je však doložen již k r. 1351 (viz I. díl), takže vztah K lu čov—Dobrní je složitější. Jm . Dobrní však rozhodně nepatří Nové Vsi. Viz i ZMK IV 263. 15. Ves, Nová, nyní Nová Ves u No vého Města na Moravě. 1 Ves 2,5 km jjv od Nového M ěsta na Mor. 2 1407 Nowa Wes, v Nowe W sy, Zďárský u r682
bář; 1462 Noua Wes, tam že; 1483 Noua vílla, tam že; 1516 Novovescí . . . Novove sk ý m , LSA III. 19; 1674 N eiodorff; 1718 N eudorff; 1720 a 1751 Neudorf; 1846 N eudorf, Nowa Wes; 1872 N eu dorf, Nová Ves; 1881 Ves Nová Novo m ěstská; 1924 Nová Ves; před 1960 Nová Ves u Nového Města na Moravě. 3 P. Zďár. R. 1412 náležela klášteru ve Zďáře. Čes. 6 Na Pindulce, Dolní a Horní výpustek. 16. Ves, Nová, od 1952Vysoká. Část obce Malá M orava (Starom ěst sko). 2 1575 Nowa Wes, ZDO XXIX, 27; 1582 N eydorff, AM S taré Město; 1591 ves N ow u Wes, ZDO XXX. 139; 1607, 1620. 1653 Neudorf, U rbář B ran ná, SAB opis; 1678 Nerv D orff; 1718 N eiidorff; 1720 N eudorf, Noiva Wes; 1751 N eudorf; 1846 Neudorf, Nowá Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves, N eudorf; 1952 Vysoká. 3 P. Kolštejn. Dřevěný fil. kostelík z r. 1810. Něm. 17. Ves, Nová 1 Ves 5 km ssz od Oder, nyní část obce Jakubčovice u Oder. 2 1805 N eudoerfel; 1835 Neu dörfel; 1870 Neudörfl, Nová Ves, Catal. cleri; 1894 Neudörfel, Nová Ves; 1924 Nová Ves, Neudörfel. 3 P. Odry. Ves založena r. 1777. Něm. 5 A.G re gor, Vlastivěd, sb. N. Jičín V 39. 18. Ves, Nová 1 Ves 5 km zjz od M oravské Ostravy, od 26. XI. 1971 m ístní část O stravy I. 2 1672 Noioawes, Děkan. m atr. ostravská: 1676 Now awes; 1718 N owaw es; 1751 N eudorf; 1846 N eudorf, Nowá Wes; 1872 N eu dorf, Nová Ves; 1881 Nová Ves Ost ravská; 1924 Nová Ves. 3 P. m ěsta Mor. Ostravy. Od r. 1924 připojena k O stravě (Dějiny O stravy 610). Čes. 4 To N ovevs’i, na N ovevs’i, za Novevs’im, N ovevs’an, novesky. Nověji: to Novevsi, na Novevsi, N ovevsak, no vesky/no vo vesky. 19. Ves, Nová 1 Ves 5 km jižně od Pohořelic na m ístě zaniklých Lenovic (v. t.). 2 1718 M ariahiilff; 1720 Maria-
1
h ú lff; 1751 M arie-Huelf; 1846 Maria hilf, Nowa Wes; 1872 M ariahilf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves, Mariahilf. 3 P. Vlasatice. Ves založena r. 1701. Něm. a čes. 4 Nová Ves, do N ovy Vse, za Nová Vsó, Noveščák, noveské. V m ístě h a nácké nářečí se silnou labializací á > ó. 5 Něm. M ariahilf „pomoc P. M arie“ (podle Hosáka JM 1966, 58) proto, že při založení byl na jednom z nových dom ů um ístěn obrázek P. M arie Po mocné. Beranek 91 soudí, že ves za ložena p ři kapličce s obrazem P. M arie Pomocné. O dtud i židovské jm. pro N. V. — Želem „obraz, Bild“. Břeclavsko 528 (včetně PJ). 20. Ves, Nová 1 D říve ves 6,5 km sev. od Rým ařova, nyní část obce Dol ní Moravice. 2 1678 N ew H offm annsdorff; 1718 N eiihoffm annsdorff; 1720 New dorf, Nowa Wes; 1751 Neu Hofm ansdorf; 1846 N eudorf, Neu H o ff mansdorf, Noivá Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves, Neudorf. 3 P. Janovice. Ves zalo žena krátce před r. 1640. V 18. stol. těžba železné rudy. Něm. 5 Pův. jm. Neu H offm annsdorf po dle toho, že ves jako novou založil m a jitel panství Hoffm ann z Grynpychlu. 6 Brandelstein. 21. Ves, Nová 1 D říve osada obce Bolíkov, nyní část obce če sk ý Rudolec; 5,5 km sev. od Slávo nic. 2 1846 Neudorf, Nowa Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová Ves Rudolecká; 1924 Nová Ves, Neudorf. 3 P. Český Rudolec. Založena r. 1745 parcelací dvora. Něm. a čes. 5 Podle Tiraye VM-Slavonice 106 se ves jm enovala po založení N ový Dvůr, Neuhof, teprve r. 1804 dostala po roz šíření na skutečnou ves jm. Nová Ves. 22. Ves, Nová 1 Ves 7 km sz od Třebíče. 2 1459 v Nowe Wsi, PB IV, 18; 1556 Nowu Wes (akuz.). ZDB XXVII, 17; 1678 N ew dorff ; 1718 Neu dorff; 1720 a 1751 N eudorf; 1846 N eu
dorf, Nowa Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves. 3 P. Třebíč. Ves vznikla před pol. 15. stol. Čes. 4 Nová Ves, do N ovy Vsi, za Novó Vsi/(arch.) Vsó, Noveščák, noveské. 23. Ves, Nová 1 Ves 6.5 km sz od M oravské Třebové. 2 1365 villam Chunczdorf Paruum, ZDB IV, 740; 1398 Noua K utyna, ZDO VI, 740; 1408 N ew dorff, CDM XIV, 6 ; 1490 K unczynu Wrchni, ZDO XIII, 17; 1672 Neudorfensibus, Děkan. m atr. m oravskotřebovská; 1677 N ew d o rff; 1718 Neu d o rf/; 1720 N eudorff, N owaw es; 1751 Neudorf; 1846 Neudorf, též Neu K unzendorf, Nowa Wes, kdysi Nowá K unčina; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová K unčina; 1924 Nová Ves, Neu dorf. 3 P. Mor. Třebová. 1740 dřevěný kostel sv. Rocha, obnoven 1857. Něm. 4 Nová Ves, z N ovy Vse, Novešči (pl.), noveské. Ojed. též Laze, do Lazu, v Lazech, Lazák/Laščák, laské. 5 Do klad 1365 ukazuje na zmenšení původ ní vsi, která nesla jm éno Kunice, K u novice n. K unov. Ves p atrně pak za nikla, krátce po tom obnovena pod jm. Nová K unčina (tj. ves). Ujalo se však paralelní jm. Nová Ves. 24. Ves, Nová 1 Ves 9 km záp. od Třeště. 2 1383 R ittendorf, CDM XI, 316; 1386 Nowawes, ZDB VII, 440; 1678 N eivdorff; 1718 N eudorff; 1720 a 1751 N eudorf; 1846 Neudorf, Nowá Wes; 1872 Neudorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves. 3 P. 4 Nová Ves, do N ový Vse, Novčář (!), noveské. 5 V něm čině se ves pův. jm e novala R ittendorf = R ittersdorf „ves ry tířů “ jsoucích p atrně ve službách hradu Janštejna. Ves vznikla asi poz ději než okolní osady (odtud Nová V.) a byla pův. osídlena Němci. 6 Na pile, Pazderny. 25. Ves, Nová, od 1952 Žárová. 1 Ves 5,5 km zjz od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk). 2 1414—1431 N ew ndarff, Sumper. měst. registr (VM -Sumperk 683
. . . 378); 1570 N eudorff; 1677 New - osídlení. O něm. jm. (Ober)themenau dorff; 1718 N eüdorff; 1751 N eudorf; v. Poštorná ( = Unterth.). Rozlišení 1846 N eudorf, Nowa Wes; 1872 N eu přívlastky Ober a U nter se děje podle dorf, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 vzájem né polohy na valtickém pan Nová Ves, N eudorf; 1952 Žárová. 3 P. ství. 6 P J v. VM -Břeclavsko 427. Velké Losiny. Něm. 27. Ves, K uřim ská Nová 1 Ves 9.5 5 Jm . Žárová dáno podle polohy pod kilom etru záp. od Tišnova. 2 1415 vilkopcem Zárovec. Jm. Z. vytvořeno lam Nouawess, ZDB X, 101; 1504 Noum ěle k žár „Glut, H itze“ a patří w u Wes (akuz.), ZDB XVII, 65; 1751 N eudorf; 1846 N eudorf, Nowa Wes; k častým adjektivním přejm enováním 1872 G urein Neudorf, Nová Ves K u typu Krasová, Písečná, Uhelná. řím; 1881 Nová ves; 1893 N eudorf bei V e s , N o v á , viz Kunčina. Gurein, Nová Ves u K uřím i; 1924 K u V e s , N o v á , viz 3. Lázy. řim ská Nová Ves. 3 P. K uřim . Ces. V e s , N o v á , viz Nemrlov. 4 N uvá Ves, du N u vy Vse, za Nuvó V e s , N o v á , viz Prokopov. V e s , N o v á , viz 2. Valteřice, Nové. Vsó, Nuveščák, nuveské. V m ístě ha 26. Ves, C harvátská Nová 1 Ves nácké nářečí horské se změnou o > u 3 km zsz od Břeclavě. 2 1414 T yem ena ústupu. 5 Blízko u sebe ležící Nové naw, Bretholz, Das U rbar, 190; 1414 Vsi byly rozlišeny podle příslušnosti Temenau, tam že na mapce; 1537 z Hor k panství: K uřim ská a Tišnovská Nová ného Temenova, PB XVI; 1539 Obern Ves. 6 K utiny, Borkovcův mlýn. Krabaten, CMM 1937, 62-63; 1550 zu 28. Ves, M oravská Nová 1 Městys Obern Khrabatischendorff, tam že 64; 11 km vsv od Břeclavě. 2 1261 Wal1551 zu Obern K hrabatischen Dorff, terstoph (!), CDM III, 316; 1265 de tam že 64; 1570 Ober Crabottendorf, W altersdorf, CDM III, 370; 1270 Wal Ober Them enau, tam že 63; 1570 Ober thersdorf, CDM IV, 34; 1317 villam Temenau, J. Falke, Gesch. d. fürstl. dictam W althersdorph, CDM VI, 118; Hauses Lichtenstein II, 89; 1570 Ober1384 N oveville, CDM XI, 335; 1447 teim enau, Jenne; 1570 Oberthemenau, v Nowe Wsi, PO IV, 70; 1464 v řeky U rbář V altice; 1655 Oberthenaw, CMM now oweske, PB III, 4; 1633 Nowáwes; 1937, 390; 1688-1704 Nova Villa, Nový 1718 N eudorff; 1720 a 1751 N eudorf; dvůr, ex Novo Hlodio, SA 1920/21, 78; 1846 N eudorf, Nowa Wes, kdysi Wal 1704 Ober Themenau, tam že; 1726 tersdorf, N eudorf; 1872 N eudorf, Nová Oberthemenau, Kolek, 80; konec 18. Ves; 1881 Nová ves, M etudov (!); 1915 stol. Nova villa, M atr. z Poštorné; 1877 Mährisch Neudorf, Moravská Nová Ober Them enau; 1881 Nová Ves (Char Ves; 1924 M oravská Nová Ves. 3 P. vátská); 1909 Ob. Them enau, Andreas Břeclav. Založena klášterem velehrad H andatlas; 1924 Charvátská Nová Ves. ským. V době předhusitské několikrát 3 P. Valtice. Z r. 1537 je nejstarší pí zpustla a vždy obnovena. Od r. 1807 sem ná zpráva o C harvátech na Valtic- městečko. Far. kostel sv. Jakuba Větš. ku (Hosák JM 1967, 35), ta se dosud z r. 1773. Ces. kladla k r. 1539 (Turek CMM 1937, 61). 4 Nová Ves, do Novejsi, za Novúsú, Ves dříve náležela k Dol. Rakousku, Neoveščan, neoveský. Neoves, do Neo 1919 připojena k Moravě. Ces. vsi, za Neovsú. 5 Ves byla založena 4 Neoves, do Neovsi, za Neovsú, pod něm. jm énem W altersdorf „ves Neoveščan/Charvačan, neoveský/char- V altrova“, o němž viz Valteřice. Po vacký. Velmi arch. též N ajhúf, na trvalém obnovení vsi dáno jm éno Nová N ajhúf, N ajhúfščan, najhúfský. 5 P ří Ves, Neudorf. Teprve r. 1915 přívlas vlastek Charvátská podle charvátského tek M oravská n a rozlišení od blízké 684
Chorvátské N. V. a zejm. Ostrožské V e s , R a d k o v s k á N o v á , viz 10. N. V. Přívlastek M oravská odvozen od Ves, Nová. názvu země Morava, nikoli od blízké V e s , R u d o l e c k á N o v á , viz 21. řeky M oravy, jak naznačuje něm. Mäh Ves, Nová. risch N eudorf (nikoli *Marchneudorf). V e s, R y s o v s k á N o v á , viz 30. Svěrák 39; P. Beneš SPFFBU A 14, Ves, Tišnovská Nová. 30. Ves, Tišnovská Nová 1 1350 in 1966. — Sem bera vytvořil pro M. N. V. Nouavilla, ZDB I, 209; 1358 Nouauilla, zcela nové jm éno M etudov, a to z nář. M etud „M etoděj“ a podle toho, že ves ZDB III, 442; 1365 in Nouauilla, ZDB byla založena klášterem velehradským , IV, 172; 1366 Nouauilla, ZDB IV, 413; jedním z předpokládaných sídel bisku 1368 in Nouauilla dietám Russowa pa Metoděje. H u rt JM 169, 13; Hosák (v pozn. Russowi), ZDB V, 193; 1368 JM 1970, 9. 6 Přívoz. P J viz Břeclav- Nouauilla et in villa S kry ( = Skryje), sko 501. ZDB V, 127; 1369-1385 Nouavilla, ZDB V e s , O s t r a v s k á N o v á , viz 18. V, 257 a ZDB VII, 59; 1376 in villa Ves, Nová. Nouaves, Skryge, ZDB VI, 345; 1386 29. Ves, Ostrožská Nová 1 Ves 3,5 in villa Nowawes, ZDB VII, 458; 1412 kilom etru sv od Uherského Ostrohu. 2 in villa dieta Nowa wes, ZDB IX, 408; 1437 in villis Nowavilla . . . In Nowa 1258 Longenczyl, CDM III, 267; 1301 Langcile, CDM V, 119; 1323 Longa Vil villa, ZDB XII, 129; 1447 in villis Nola, CDM VII, 219 S; 1364 Lankczeil, wauilla . . . , ZDB XII, 650; 1481 v No CDM IX, 382; 1466 Nowawes, ZDO XI, w ey W si Ryssow skey, ZDB XV, 22; 258; 1490 Nowu Wes, PO V, 244; 1523 1490 N ow u Wes, ZDB XVI, 12; 1490 na g ru n tu nowovoeskem, PO XII, 154; N ovů Ves, Jilmové, Víckov, pustý hrad 1537 gruntuóv now ow eskych, PO XVIII, se vsí, ZDB XVI, 34 ed; 1492 v Nové 211; 1571 к Nowe Wsi, PO XXVII, Vsi Rýsovské, ZDB XVI, 152; 1547 No 274; 1671 N owaw es; 1718 N eüdorf; vou Ves, ZDB XXVI, 176; 1590 Wsi 1720 Nowawes; 1751 N eudorf; 1846 Nowe Ryssowske, ZDB XXXI, 67; 1596 Neudorf, Nowa Wes; 1872 Neudorf, Víckov, ves, k terá slově Nova Ves RyNová Ves; 1881 Nová ves (Ostrožská); sovska, s pustejm zám kem Rysovém, 1924 Ostrožská Nová Ves, dříve Nová ZDB XXX III (XXIX), 5, f. 6 v. ed.; Ves. 3 P. Uh. Ostroh. Far. kostel sv. 1610 ves, jenž slově Nová Ves RýsovVáclava. V 16. stol. novokřtěnská obec. ská i s pustejm zám kem Rýsovem, ZDB S irnaté lázně. Za třicetileté války za XXXIV (XXX), 41, f. 32; 1610 ves slo vě Nowa Wes Rysovská, ZDB XXXIV, nikla fara. Ces. 4 Nová Ves, do N ovéj Vsi, Novovčan, 65; 1617 Ves N ovou Rýsovskou, též n o vovský (Kunovice). 5 Do konce 14. s pustým hradem Rýsovem, ZDB stol. se ves jm enuje Langenzeil „dlou XXXV (XXXI), 15; 1674 N ew dorff, hý cejl“, tj. dlouhá řada (domů), dlou N eúdorff Risowska; 1718 N eúdorff Ryhá ves (viz Cejl), což ukazuje na něm. sowska, jinak Hřada (!); 1751 Neudorf, založení (ves vznikla v souvislosti se N eudorf Lichowska (!); 1846 Neudorf, založením Uh. Hradiště. L. H.). Po Nowa Wes; 1872 N eudorf Tischnowitz, změně národnosti a snad i po dočas Nová Ves Tišnov; 1881 Nová ves; 1885 ném zpustnutí dostala ves jm éno Nová Neudorf Tischnowitz, Nová Ves Tiš Ves, tzn. „nově založená“, a teprve nov; 1893 N eudorf bei Tischnowitz, 1924 (1881 neoficiálně) dán rozhšující Nová Ves u Tišnova; 1915 N eudorf přívlastek Ostrožská podle příslušnosti Tischnowitz, Tišnovská Nová Ves; 1924 к ostrožském u panství a na rozlišení Tišnovská Nová Ves. 3 P. Tišnov, Oso zejm. od M oravské N. V. vá. V 16. stol. tvrz. Čes. 685
však nezdařilo po lokaci Bílovce. Osa 4 (Arch.) N uvá Ves (u Bartoše Dial. mor. II 190 uvedeno ze S kryjí též pit. da nesla p atrně jiné jméno, nynější N uvy Vsa, to dnes ani v T. N. V., ani obdržela až po vzniku Bílovce. Srov. ve S. nezjištěno), do N u vy Vse, za Nu- Staré Město u B runtálu. 6 Požaha, vó Vsó, Nuveščák, nuveské. (Nověji) jinak Kolonie. 32. Ves, S tará 1 Ves 8,5 km jjv od Nová Ves . . . V m ístě hanácké nářečí Přerova. 2 1261 A ltendorf, CDM III, horské se změnou o > u; důsledné jen 323; 1267 de Aldendorph, CDM III, u st. gen. 5 Původní název byl Nová 402; 1651 v Starý Wsi při Kromieržižy, Pes pro ves založenou pod hradem Rysovém (v. t.), odtud i přívlastek R y- Sum m ovní ex trak t; 1676 A ltendorff; sovská, 1751 zkomoleně Lichowska. Po 1691 ecclesia Staro-Vesensis, Děkan, změně panství upraven přívlastek na m atrika přerovská; 1718 A ltendorff; 1751 A ltendorf bey Crem sier; 1846 A l Tišnovská N. V., a to na rozlišení od blízké K uřim ské N. V. (v. t.). 6 Na tendorf, Stará Wes; 1872 Altendorf, Stará Ves; 1881 Stará Ves; 1924 Stará Mírově, Pod horou. V e s , N o v á n a H a n é 5 V 1. 1960 Ves. 3 P. Kroměříž. Far. kostel Naaž 1963 název pro spojené obce Kova- nebevz. P. Marie. Čes. lovice u Tíštína a Osíčany (v. t.), p ří 4 Stará Ves, do Staré Vsi, za Stará vlastek podle polohy na Hané. Vsó, Staroveščák/(v pl.) Starovešči, V e s , N o v á n a T r á v n í k u , viz staroveské. 5 Rozlišující přívlastky byly Nemrlov. dávány podle příslušnosti k panství Ves, N o v á u N o v é h o M ě s t a krom ěřížském u. Podle lid. etymologie n a M o r a v ě , viz 15. Ves. Nová. byla pův. ves kdysi zničena a obnove V e s , P e t r o v a , viz Petrůvka. na na „starém “ místě. V e s , R a d i n a , viz Radňoves. 33. Ves, S tará 1 Ves 4 km sz od V e s , R a d s 1 a v i c o v a, viz 3. RadRým ařova. 2 1634 in Altendorff, P rá slavice. sek, Organisace 172; 1678 a 1718 A l 31. Ves, S tará, od 1960 S tará Ves tendorff; 1720 A ltendorf, Starawes; u Bílovce. 2 1378 villam Stara Wes, 1751 A lten d o rf; 1846 A ltendorf, Stara CDM XV, 188; 1448 ves slově AldenWes; 1872 A ltendorf, Stará Ves; 1881 stadt jin ak podle jazyka m oravského Stará Ves; 1924 Stará Ves, Altendorf. Stará Ves, LSA III, 102; 1540 Stareij 3 P. Janovice. Založena 1561. Far. kos Wsij, POp X, 116; 1554 v Starey Wsi, tel Pozdv. sv. Kříže z r. 1776. V 17. ZDOp VI, 14; 1655 in A ltsta d t, ACO stol. ham r a papírna. Něm. B 12; 1672 in pago Altstadt, Děkan, V e s , S t a r á , viž Oldřůvky, Staré. m atr. bílovecká; 1720 a 1736 A ltstadt; 34. Ves, S tará nad O ndřejnicí 1 Ves 1805 A ltdorj, A ltstadt; 1835 A ltstadt; 14 km jjz od M oravské Ostravy7. 2 1267 1870 A ltstadt, Stará Ves, Catal. cleri; Bruneswerde, CDM III, 402; 1466 de 1881 Stará ves; 1894 A ltstadt, Stará A ntiqua villa vulgariter z Starew sy, Ves; 1924 Stará Ves, A ltstadt; 1960 Lechner I, 85; 1518 v Staré W sy, DM Stará Ves u Bílovce. 3 P. Pustějov. VI, 48; 1519 na Starey Wsy, DM VII, Něm. V 1. 1945—46 osídlena z blízkého 3; 1579 na Starey Wsij, PO XXV, 75; okolí, z Ostravy, z Valašska a čtyřm i 1597 na Starey Wsi, DM XXI, 97; 1611 rodinam i z Kvsucka. obci starovjeske, DM XI, 318; 1633 4 Stara Ves, do Staré V s’i, StarovešStaráwes; 1718 a 1751 Altendorf; 1846 čan/Starovs’an, starovesky. Něm. Ol- Altendorf, Stará Wes; 1872 Altendorf, čtot (1964 v Hradci). 5 Něm. Altstadt Stará Ves; 1881 Stará ves; 1924 Stará „staré m ěsto“ ukazuje, že tu vznikalo Ves nad Ondřejnicí, dříve Stará Ves. ekonomické centrum panství, ale to se 3 P. S ta rá Ves. Far. kostel sv. Jana 686
K řtit. z r. 1587. B iskupské léno. Ces. 4 Stara Ves, do Staré V s’i, za Stáru V s’u, Starovjak, starovs ky/s tarovesky. 5 O pův. jm éně Brunesw erde v. t. P ří vlastek Stará odtud, že ves vznikla na m ístě „staré“, tj. starší osady jm énem Bruneswerde. Hosák VVM XX-P 37; T urek Vlastivěd, sb. N. Jičín I 42. V e s , S t a r á u B í l o v c e , viz 31. Ves, Stará. V e s , V e l k á , viz Velká. 35. Ves, V ranovská 1 Ves 15 km sz od Znojma. 2 1718 Goldene Cron; 1720 Frainer W irtshaus; 1751 Goldene Cron; 1846 Frainersdorf; 1850 Frainersdorf, Vranersdorf, R affay; 1872 Frainers dorf; 1881 Frandorf; 1885 Frainers dorf, Vranovská Ves; 1924 Vranovská Ves, Frainersdorf. 3 P. V ranov a Jevišovice. Ves obnovena 1786 parcelací dvora. Něm. a čes. 4 Ojed. Frántištorf/Fránštof/-tolf (Pavlice), častěji Fráneštorf, do Fráneštorfu'-o, Fráneštorfák, fráneštorfské. 5 Ves vznikla kolem hostince na silnici pražsko-vídeňské. Hostinec se jm eno val Golden Cron „zlatá koruna, Zur goldenen K rone“ (srov. Vaculka/Gol denbrunn), 1720 Frainer W irtshaus „vranovská hospoda“, kolem níž po parcelaci dvora založena 1786 ves pod jm. Frainersdorf „vranovská ves“ k něm. Frain „Vi'anov“ (v. t.). Beranek 88 ; P eřinka VM-Znojmo 519. 36. Ves, Zadní 1 Část obce Karlovice, 5 km vjv od V rbna pod P radědem ; Sl. 2 1971 Zadní Ves. 3 Vznikla k 1. 1. 1971 osam ostatněním skup. nových domků. 5 Přívlastek Zadní vyjadřuje polohu vzhledem ke Karlovicím. V e s , Z d i s l a v o v a , viz Zdislavov. V e s , Z l á m a n á , viz Zlámanec, Zlámanka. Zaniklé (37.-60.) 37. Ves, Bílá 1 zanikla u Rajnochovic (Bystřičko pod Hostýnem). 2 1429 Bílá Ves CMM 1912, 398. 5 Přívlastek v protikladu k sousední Černé Vsi (v. níže).
38. Ves, Černá 1 Zanikla u Rajnochovic (Bystřičko pod Hostýnem). 2 1429 v Cernéj Vsi, CMM 1912, 399. 5 P řívlastek v protikladu k sousední Bílé Vsi (v. výše). Jeden z těchto pří vlastků vznikl jako první, a to nejspíše podle barvy potoční vody (srov. Stará Voda, Bílá Voda, Černá Voda apod.), a m otivoval pak vznik přívlastku dru hého. 39. Ves, Dlouhá 1 Zanikla v pol. 19. stol. splynutím s Hlučínem ; Sl. 2 1538 z Dlouhé Vsi, Prásek Hist. topografie 212; 1717, 1737 z Dlouhé vsi, Kyas, Hlučínské pam ěti; 1725 od Dlouhoveskelic, kronika m ěsta H lučína z 19. stol., sb. 700 let m ěsta H lučína 1956, 30; 1727 dluhovesky, tam že 45; 1736 Langendorf; 1802 na Dluhe vsi, tamže 45; 1814 na Dluhe Vsi, tam že 59; 1844 Dluhovešti, tam že 59. 3 P. Hlučín. Ves vznikla na pozemcích při řece Opavě, které měšťané Hlučína dostali od krále Přem ysla O takara II. a 1303 byly jim od Žibřida B aruta ponechány (Prásek, Hist. topografie 118). 4 Dosud zcela živé jm éno v Hlučíně 1 v okolí: Dluha Veš, do D luhej Vši/na Dluhu Veš, v, na Dluhej Vši, za Dluhu Všu, obyvatel, jm. „z D luhej V šy “, dluhovesky. V nářečí tvoří jm. přízvukovou celost, takže přízvuk leží na -ha-, -he-l-hej-, -hu-. 5 P řívlastek odpovídá tvaru bývalé vsi. 40. Ves, Doíní a Ves, H orní 1 Dvě vsi, které splynuly s Vítkovem ; Sl. 2 1591 ves slově Hornj, ZDOp VIII, 19; 1599 Das Under D orff u n n d er dem S tattl und die G w ándtner, Soupis 90; 1599 das Oberdorf ob dem S ta ttl W ittkaw, Soupis 90; 1611 Wes Horni, PK r z r. 1634, 150; 1612 Wsi Horni (gen.); 1640 Nieder D orff, O berdorff, Soupis 91; 1720 Vnterdorf, Oberdorf; 1736 Nie der dorf, Oberdorf; 1835 Niedersdorf, Obersdorf; 1870 Niederdorf, Dolní Ves, Oberdorf, Horní Ves, Catal. cleri. 3 P. Vítkov. Vsi vznikly jako zemědělský doplněk Vítkova. Něm. 687
41. Ves, Dolní 1 Zanikla u Rešic na M oravskokrum lovsku. 2 1398 v Dolních Všech, K P VII, 169; 1557 Dolní Ves, pustá, A. Slavík, Zaniklé osady na Mor., rkp. v StA B; 1558 n a Dolních Všech, ZDB XXVI, 268 ed. 42. Ves, Dolní 1 Zanikla pod Prostředkovicem i u Stonařova (Jihlavsko). 2 1365 opidum Stonarzow, villam Dolnywes, villam Piwniczkam , ZDB IV, 295. 43. Ves, H orní 1 Zanikla u Mikulova, nyní jeho m ístní část. 2 1414 in dem Oberdarff, Bretholz, Das U rbar, 3. V e s , H o r n í , viz 39. Ves, Dolní (Vítkovsko). 44. Ves, H rdá 1 D říve víska, pak část obce Vír, nyní s ní splynula jako její m ístní č á st; 5,5 km sv od Bystřice n. P. 2 1596 ves Hrdou na Bystřičkách, ZDB XXXIII (XXIX), s. 306; 1675 Hrda Wes; 1692 z Hrde W sy, M atr. v Loučce; 1718 Herdawes; 1751 Hrdawes; 1846 Hrdawes, kdysi Hrbow (nesprávně); 1872 Hrdawes, Hrdá Ves; 1881 Hrdá ves; 1924 Hrdá Ves. 3 P. P ernštejn. Vznikla na konci 16. stol. Ces. 5 P řívlastek Hrdá dán hyperbolicky s význam em „nádherný, překrásný“ nejspíše p ro ves chudou, bídnou, zastr čenou. Srov. i ironické přezdívky Nádheři pro vsi ležící stranou. Srov. i něm. MJ se Stolz-. 45. Ves, K rálova 1 Zanikla patrně u Domamile (M oravskobudějovicko). 3 Krom ě P J Králova Ves neupom íná na její existenci žádný doklad. V e s , . M a r t i n o v a , viz M artiněves, M artinov, Víska. 46. Ves, N ěmecká 1 Kdysi předm ěstí, nyní m ístní část M oravských Budějovic, s nimiž zcela splynula. 2 1498 Němecskú Vésku, ZDB XVII, 87 f., 15 ed.; 1522 N iem eczkau Wes, ZDB XX, 10; 1534 ze vsi N iem eczke, PB XV, 225; 1546 N iem eczku Wes, ZDB XXVI, 115; 1671 Deutsch D órffl; 1718 Deutsch Dórfl; 1720 Teutschdorf; 1751 Teutsch Dórfl; 1881 Nová ves. 3 P. Mor. Budějovice. 688
Ves vznikla jako jejich zemědělský do plněk. 5 P řívlastek dán podle národnosti prvních obyvatel. Srov. obráceně česká předm ěstí Pendrov, Pem dorf u dočasně něm. měst. 47. Ves, Nová 1 Splynula se Skřečoní (Bohum ínsko); Sl. 2 1808 Neudorf, N ikelta a ffe; 1881 Nová Ves; 1885 Nová Ves; 1894 Nová Ves, Nowa Wieš; 1917 N ikltaaff, Nowa Wieš; 1924 Nová Ves, Nowa Wieš. 3 P. Něm. Lutyně. Čes. a pol. 4 Nářečí jen Novo V ’eš, něm. N ikl taaff (e) se v nářečí nikdy neužívalo. 5 Něm. N ikeltaaffe, N ikltaaff je koruptelou jm éna zakladatele vsi a m ajitele panství Nikolause hraběte Taaffa: N ikl + Taaff(e). O N ikl viz Nyklovice. Davídek 18. 48. Ves, Nová 1 Dříve ves 4 km jz od Osoblahy; enkl. Od 22. X. 1970 zanikla splynutím s Karlovem, s nímž nyní částí obce Bohušov. 2 1548 Manova Ves, Nová Ves, DM V, 33, 42 a Lenní archív, arcibisk. arch. K rom ěříž; 1582 ves Now u Wes, DM XV, 151; 1676 D órffle; 1718 D órffle; 1846 Neudoerfl; 1852 Neu dörfel, Nová veska; 1881 Nová ves; 1921 Nová Ves, N eudörfel; 1924 Nová Ves, N eudörfel, dříve jen Neudörfel. 3 P. Rudoltice. Něm. 5 Uvádí se někdy i jako Manova Ves. Avšak tato podoba je písařská koruptela, neboť v příslušném rukopis, zá pise zní ono m ísto „léno na N ovů V es“. Ves nesla i zdrobněle jm éno Nová Véska. Založil ji jako zcela novou osadu Jan Sup z F ulštejna v r. 1539. StA O pa va, Zukalova pozůstalost, heslo Fulštejn; T urek CSIMuz 13, č. 1, s. 14—5. Hosák HM 1 722. 49. Ves, Nová 1 Dříve osada, nyní m ístní část obce Lukov (Vranovsko n. D.). 2 1846 Neudorf. Nowa Wes; 1872 Neudorf, N ová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves, Neudorf. 3 P. Vranov. Za ložena 1798 parcelací dvora. Něm. 50. Ves, Nová 1 Zanikla mezi Byst-
licí pod Hostýnem, Rychlovem, Loukovem a Chvalčovem v tra ti Novovesko. 2 1359 villam Nouam Viliam, ZDO I, 641; 1881 (PJ) Novovesko. 3 Vrchnost vystavěla na m ístě pusté vsi dvůr. 5 Jm éno dvora N ovovesko m á příp. -sko, k terá dávána jm énům zaniklých osad, srov. Lomná/Lom ensko, Kojetice/ K ojetsko apod. 51. Ves, Nová 1 Zanikla u Dolního Benešova (Hlučínsko); Sl. 2 1598 s Noivu Wsi ZDOp VIII, 22. 52. Ves, Nová 1 Zanikla u Brodu nad Dyjí (Mikulovsko). 2 1414 zu N ew ndarff, Bretholz, Das U rbar, 128; 1583 ves pustou N eudorff, ZDB XXX, 161. 3 Ves zpustla v 15. stol. 53. Ves, Nová 1 Zanikla v okolí Mladějovic (Šternbersko). 2 1295 N evndorf, CDM V, 25; 1449 in villa N ew dorff, Lechner I, 58. 54. Ves, Nová 1 Zanikla u Velkých Němčic (Zidlochovicko). 2 Ves slula něm. Neudorf, též Friedrichsfelder Dórfel. 3 a 5 Vznikla krátce před r. 1672, za ložena m ajitelem panství Fridrichem hr. Trautm annsdorfem (odtud i něm. jméno), ale zanikla již před 1691. Viz Kratochvíl, VM-2idIochovice 327. 55. Ves, Nová 1 Zanikla u Nikolčic (Zidlochovicko). 2 1718 a 1751 N eudorf; 1881 N ovoveský dvůr. 3 Ves vznikla na poč. 18. stol., ale krátce po 1751 zanikla. Kratochvíl, VM -2idlochovice 206. 56. Ves, Nová nad O drou 1 Ves 8 km již. od M ěsta Libavé, 1947 zanikla. 2 1718 N eu Eigen; 1720 Neueugen; 1751 N eueugen; 1846 Neueigen, dříve Oderberg, Nowa Wes; 1872 Neueigen, Nová Ves; 1881 Nová ves; 1924 Nová Ves nad Odrou, Neueigen, dříve Nová Ves. 3 P. Lipník. Založena před r. 1579. Něm. 5 Založena pod něm. jm énem Neuei gen „nové vlastnictví“. Podle polohy u pram enů řeky Odry nazývána též Oderberg „Odři vrch, vrch u O dry“,
odtud i přívlastek „nad O drou“. 6 U Ze leného kříže/Beim grůnen Kreuz. 57. Ves, S tará 1 Zanikla u Kochova (Boskovicko). 2 1317 in A ntiqua villa, Lechner I, 5. 58. Ves, Slavíkova 1 Zanikla v okolí Opavy. 2 1224 villam, quae in vulgari Slawikoioawes nom inatur, CDB II, 265; 1224 Zlaw ikow a wes, Prásek, Čeština v Opavsku 12. 5 M J: při vlast. adj. k O J Slavík, o němž viz Slavíkovice. 59. Ves, Tisová 1 Zanikla někde na panství tišnovském. 2 1464 Tysovu Vesku (akuz.), K P IV, 121. 5 M J znělá nejspíše Tisová Ves „ves v tisí“ ; srov. Buková, Jedlová, Lipová a Tísek, kde o tis. 60. Ves, U herská 1 Zanikla v okolí Lednice (Mikulovsko). 2 1332 Ungern dorff, CDM VI, 438; 1412 v Uherske Wsi, K P II, 261; 1414 czu Ungerdarf, Bretholz, Das U rbar, 73. 3 Ves byla na konci 15. stol. pustá. 5 Přívlast. Uherská zn., že osadu obývali lidé z Uher, Maďaři. Viz i MJ Uhřice, Uherčice. 61. Ves, U herská 1 Již v 13. stol. splynula se Znojmem. 2 1226 cum vico, qui quondam dicebatur vicus Vngarorum, CDB II, 285. 5 P řívlastek podle toho, že tuto před m ěstskou ves p atrn ě obývali uherští obchodníci. Hosák JM 1966, 56. ® MJ Ves: z psi. apelat. vbsb > ves, zn. pů vodně „dědící se sídliště téhož rodu, dědina“, teprve později „vesnice, D orf“ jako antonym um k „město, S tad t“ ; blí že viz i Sedlec. Hojné Vsi rozlišovány od sebe různým i přívlastky podle stáří, národnosti obyvatel, polohy, velikosti a příslušnosti k panství. P řívlastek Sta rá „alt“ může někdy naznačovat i exis tenci starší vsi, k terá nesla jiné jméno nebo ležela jinde. N aopak přívlastek Nová „neu“ neznam ená vždy protiklad ke Stará, ale prostě nové založení vsi (někdy i n a m ístě starší pusté osady). Pozoruhodný je hláskový vývoj jm. 689
Nová Ves do podoby Neoves, vzniklé disimilací ze složeného Novoves — Nooves -> Neoves. ČV 158, 171, 247; Prof IV 505-520 (143X); Bezlaj Roz pravě in gradivo 1963, č. 3, 87 a Jezik in slovstvo V, 204—207; Machek ES 565; Sm ilauer PST 2 196; Trávníček HM 225; Hosák Acta UP III-Historica 149 až 151 a VVM X X -P 17; ZMK 1968, 139-140. V e s , Z d i s l a v o v a , viz Zdislavov. 1. Vesce 1 Ves 4 km jjv od Morav ských Budějovic. 2 1349 in villa Wescye, ZDB I, 47; 1528 z Bezzcze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 1; 1551 na Bezczy, PB XX, 165; 1570 ze vsi Bezscze (!), PB XVI, 114; 1576 ves Bezcze, ZDB XXX, 60; 1671 Wescže; 1718 Wescze; 1720 Vscze(!); 1751 Wescze; 1846 Wescze, kdysi Bescze, Wezce; 1872 Wesze, Vesce; 1881 Vesce; 1885 Wesce, Vesce; 1924 Vesce. 3 P. Mor. Budějo vice. Čes. 4 Besca (fem., sg.!), do Besce, za Beseó, Bezečák/Besčák! bezecké/bescké. Vesca (fem., sg.), vezecké (Lažínky). Besce (fem., sg.), do Besce, Bezečák/(v pl.) Bezečči, bezecké (N. Syrovice). 2. Vesce 1 Ves 9 km vých. od Dačic. 2 1356 villam dietám Wescze, ZDB III, 187; 1671 Wescže; 1718 a 1720 Wescze; 1751 W iscze; 1846 Wescze; 1872 Wescze bei Datschitz, Vesce u Dačic; 1885 Wes ce, Vesce; 1924 Vesce. 3 P. Budíškovice. Čes. 3. Vesce 1 Ves 18,5 km zsz od Telče, nyní část obce Počátky. 2 1369 de Wescze, ZDB V, 194; 1406 villam die tám Weseze sup opido Poczatky, ZDB VIII, 545; 1512 ves svú W estczy, ZDB VIII, 38; 1592 Wescze, ČMMZ 1916, 57; 1678 Wescze; 1718 Wessicze; 1720 W estz e ; 1846 Wesze, Vesce, lépe kdysi Weska; 1872 Wesze bei Teltsch, Vesce u Telče; 1881 Vesce; 1885 Wesce, Vesce u Telče; 1894 Wesce, Vesce; 1924 Vesce. 3 P. Studená. Čes. 4 Ten Vesec, do Vesce, za Vescem, Vesčák, veseckej. 5 M J: dem inutivum 690
k psi. vbsb > ves — vbsbca „víska“ > stč. vescě, ztrátou jotace vesce. Pů vodně mělo jm. V. rod ženský, zacho vaný u 1. V. též v nářečí, v němž ještě zrušena přehláska (-sca) a změna v/b vzhledem k oslabené nář. výslovnosti v (Besca). Nář. Vesec u 3. V. vzniklo morfologickým vyrovnáním s paradig'm atikou jm en typu Chlumec, Lukavec: hom onym ita tv arů do Chlumce, v Chlum ci k nom. Chlumec s podobami do Ves ce, ve Vesci nom. Vesec. — Velmi pozoruhodné je, že M J Vesec je na Mo ravě rozšířené pouze v jejím jihozáp. výběžku jako výrazný přesah z jihových. Čech; srov. Sm ilauer AMJČ mapa 86. ČV 158. 171. 247; Prof IV 520-526 (26X Vesce, Vestec); Hosák VVM XXP, 16; T iray VM-Telč 383; ZMK X 37. 1. Veselá 1 Dříve ves 2,5 km jjv od Konice, p ak část obce Čunín-Křemenec; zanikla stavebním splynutím s částí Křemenec. 2 1786 Fróhlichsdorff; 1846 Fróhlichsdorf, Wesela i W esely; 1850 Fróhlichsdorf, Veselá, Raffay; 1872 Fróhlichsdorf, Veselá; 1881 Veselí; 1885 Fróhlichsdorf; Veselá. 3 P. Konice. Ves vznikla r. 1786 po parcelaci křem eneckého dvora. Čes. 4 Veselá, na Veselá, na Veselé, Veselák. 5 Ves byla nazvána po pánu z Fr5hlichu, vrchním úředníku křemeneckého panství a organizátoru parcelace tam ního dvora, nejprve něm. Fróhlichsdorf „ves Fróhlichova“, pak čes. překladem první části, k terá chápána apelativně: Veselý, Veselá. P ři založení byla ves osídlena z blízkého něm eckého Runářova, jak ukazují opakující se něm. antroponyma i P J ; osídlovací ak t doložen i archívně. 2. Veselá 1 Ves 4 km vých. od Val. Meziříčí. 2 1392 WeseZa. CDM XII. 114; 1369 Wessela, CDM XII. 333; 1505 We seZa, ZDO XVI, 67; 1535 ves Wesela, ZDO XXIV, 4; 1623 vsi Veselej, Prásek, Organisace, 123; 1675 Wesela; 1718 Wessela; 1751 Wesela; 1846 Wessela; 1872 Wesela, Veselá 1881 Veselá; 1893
Wessela, Veselá; 1924 Veselá. 3 P. Rož nov. Ces. 4 Veselá, na Veselú, Vesel’an, Vesel ský. 6 Na horách, Na pasekách, Na Sýkoří, V Sojově, Za hájem . 3. Veselá 1 Ves 6 km zsz od Vizovic. 2 1718 Wessela; 1751 W esela; 1846 Wessela, Veselá; 1872 Wesela, Veselá; 1881 a 1924 Veselá. 3 P. Klečůvka. Ces. 4 Veselá, do Veselé, Vesel’an, Vesel ský. 5 M J: z adj. veselá ,.lustig“. O vý znamu v toponym ech viz Veselí. CV 154. 246, 267; Prof IV 524. 6 Paseky pod Veselou. 1. Veselí 1 Ves 7,5 km sev. od Byst řice nad Pernštejnem , nyní část obce Dalečín. 2 1386 super villis Wessele et Chudobyn, ZDB VII, 443; 1596 v rych tě .. . veselské, LSA III, 113; 1601 ves Weselij, PB XXIII, 52; 1674, 1718, 1720 a 1751 W esely; 1846 W essely W esselý; 1872 Wessely, Veselí; 1881 Veselí; 1893 Wessely, Veselí; 1924 Veselí. 4 P. Kunštát. Ces. 4 Veselí!—i, do Veselího, Veselán, ve sel skej. 2. Veselí 1 Ves 8 km jz od M ohelni ce. 2 1349 in Vesele, ZDO I, 796; 1408 Wessele, ZDO VII, 621 ed.; 1447 in villa Vesseli, ZDO X, 723; 1464 in W es sele, ZDO XI, 34 ed.; 1494 ves Wesele, ZDO XV, 5; 1576 za ves Weselí, PO XXIX, 130; 1672 Wesseli, F ar. m atrika m ohelnická; 1720 W esely; 1751 Wesse ly; 1846 Wessely, Veselí; 1924 Veselí. 3 P. Vránová. Ces. 4 Veselí, do Veselí, ve Veselá, vesel ské, Veselák. 3. Veselí 1 Dříve ves, pak víska, nyní m ístní část obce Odry, 3 km jjz od Oder; Sl. 2 1287 Sidelperch, CDM V, 82 S; 1383 auf Weselí, Rolleder 47; 1406 Wessiedel, ZDVGMS 1898, 211; 1530 de Vesele, Rolleder 45; 1530 Wes sele, u rb á ř panství H ranice a Lipník, arch. Třeboň II 163/4; 1555 Veselí, P rá sek, Hist. topografie X 5 (StA Opava); 1568 ves Weselij, ZDOp VII, 20; 1571 Wessiedcl, Rolleder, 101; 1579 des Dor-
fes Wessiedel, Rolleder, 136; 1608 Wesidl, StA Opava, m ustruňk; 1611 ves Veselí, P K r z r. 1634, 150; 1611-1620 Wessiedel, Wessidl, m atrika Odry, StA Opava; 1612 ves Weselí, ZDOp X, 16; 1629 Wessiedel, Zukalova poz., StA Opava; 1636 Wessiedel, Soupis 70; 1650 Die Wessiedler Richterei, Rolleder, 278; 1683 Wessiedel, Soupis 71; 1712 Wessidel, Rolleder, 239; 1720-1740 Wessiael, K arolinský katastr, StA Opava; 1720 W essidl; 1736, 1805, 1835 Wessie del; 1857 Wessiedel, Wolny Kirchl. Topogr. l/III, 211; 1870 Wessidel, Veselí, Catal. cleri; 1881 Veselí; 1884 Wessie del, Veselí; 1924 Veselí, Wessiedel. 3 P. Odry. F arní (od 1809) kostel Nejsv. Trojice z konce 18. stol. Něm. 5 Do němčiny přejato jm . V. se ztrá tou přípony Veselí; Wessel, jehož druhá slabika v něm . nářečí přikloněna k nář. výslovnosti -siedel „sídlo": -sě'dl a to rozšířeno o -berg „kopec“. 1287 Sidel perch. Schwarz VS II 403. 4. Veselí 1 Ves 7 km ssz od Tišnova, nyní část obce Brusná. 2 1390 in Wes sele, ZDB VII, 852; 1546 ves Weselí, ZDB XXVI, 117; 1601 ves Weselj, ZDB XXXII 36; 1675 a 1718 W essely; 1720 a 1751 W esely; 1846 Wessely, V eselý; 1872 Wessely, Veselí; 1881 a 1924 Veselí. 3 P. Lomnice. Ces. 4 Veselí, do Veselí, za Veselá, Vesel ské. 5. Veselí 1 Zaniklo u Dalova na S ternbersku v lesní tra ti Wessiedelwald. 2 1397 Wessele, ZDO VI, 642; 1409 Wes sele, CDM XIV, 113; 1480 ves Wesele, ZDO XII 89; 1600 zpustlých pozemků vsi Veselí, Hrubý, Sev. M orava, 85. 5 O Wessiedel- v něm. P J Wessie delwald „Veselský les“ viz 3. Veselí. 6. Veselí 1 Zaniklo v m ístech nyněj ších Nepomuk na Telečsku. kde je Ve selský vrch. 2 1257 Wessele, CDM lil, 257; 1353 villam Wesele, ZDB III, 20; 1384 super villis . . . et Wessele, ZDB VI, 947; 1387 Wessele, ZDB VII, 606; 1437 Wessele, ZDB XII, 208; 1447 vil691
lam desertam Wesseli ZDB XII, 603; 1481 dvě pusté vsi Lipolce a Veselíčka, KP V, 291. 5 Po zpustnutí jm éno zdrobněno na Veselíčko. Schwarz VS II 234. 7. Veselí nad M oravou 1 Město 3,5 km jjz od Uherského Ostrohu. 2 1261 de Wessele, CDM III. 325; 1392 retro Wessele, ZDO VI, 455; 1412 de Wessele, ZDO VIII, 5; 1415 super castro et civitate Wessele, ZDO VIII, 344; 1417 z Veselé, K P II. 513; 1437 bonorum Wessels, K P III, 437; 1447 za zboží weselske, PO III, 152; 1490 statek weselsky, ZDO XIII, 9; 1494 z Weseli, PO VI. 119; 1500 úředníka weselskeho . . . z Weselij, PO VII, 81; 1501 do Wesele, PO VII, 116; 1510 na pastviscích w eselskych, PO VIII, 250; 1512 k Weseli, PO IX, 122; 1524 na gruntech mých w eselskych, PO XII, 269; 1527 na tvrz Wesele, PO XIII, 96; 1527 z Wesele, PO XIII, 97; 1531 držíc hrad Wesele, PO XV, 36; 1537 z předm ěstí weselskeho, PO XVII. 220; 1609 z města Wesely, PO XXXVII, 46; 1633 W eselj; 1655 parochus Wesseliensis . . . civitas W esselium, ACO B 12; 1669 W eszelly; 1673 in Wes seli, D ěkan m atrik a Veselská; 1718 a 1720 W essely; 1751 Wesely; 1846 Wes seli, W esely; 1872 Wessely, Veselí; 1881 Veselí; 1893 W essely an der March, Ve selí nad M oravou; 1906 Wessely, Veselí; 1924 Veselí nad Moravou. 3 P. Veselí. Pův. hrad, pak tvrz. Pův. far. kostel sv. Bartolom ěje, fil. kostel Andělů strážných; 1714—84 klášter servitů V 16. stol. b ratrsk á a pak početná ži dovská obec. P řed r. 1918 tu byly tři politické obce: město, předm ěstí a ži dovská obec. Čes. 4 VeseZé/(nověji) -í, do Veselá, ve Veselú, za Veselím, Veselan, veselský (Veselí, Lipov, B latnička); Veselé, do V e selú (Ostroh, Rohatec, Strážnice, Vnorovy). 5 Do konce 15. stol. jen Veselé, pak Veselí, avšak v nářečí posud -é. R. 1437 doložen i něm. zápis Wessels s ana log. -s, srov. i násl. heslo. Přívlastek 692
„nad M oravou“ dán podle polohy na řece M oravě až 1893 na rozlišení od stejnojm enných obcí v poštovním a že lezničním styku (ve V. n. M. je dosud důležitá křižovatka spojů). 6 Části: Be nátky (leží u vody), Sudom írky (v. t.), Rybáře (v. t.). N a Bukové, Radošov (dvůr), U porážky, U Zarazíc, V dílech, V náklí, Za zahradou. P J Břestsko (v. t.). 8. Veselí, Nové 1 Městys 5 km jjz od Zďáru nad Sázavou. 2 1377 et Wes sele villa ZDB VI. 524; 1393 in Wes selns, CDM XII, 142; 1447 Wessele, ZDB XII, 544; 1563 z m ěstečka m ého Veselí, LSA III, 10; 1598 na N ovém Veselí, LSA III, 11; 1633 W eselj; 1679 Weszely, New W eszely; 1718 Wessely; 1720 Neu W essely; 1751 Neu W esely; 1846 Neu Wesely, N ow e W esely; 1872 Neu Wes seli, N ové Veselí; 1881 N. Veselí; 1924 Veselí; 1935 Nové Veselí. 3 P. Nové Veselí. Již 1536 městečko. Zámek. Far. kostel sv. Václava. Čes. 4 Vesélí/{arch. a v okolí důsledně) Veselá, do VesélU-ě, za Veselím/ou, Veselák, veselskej. 5 Do poč. 15. stol. jen Veselé, pak Veselí (srov. předcház. heslo). P řívlastek Nové dán po vysta vění zámku. R. 1393 čteme zajím avý doklad přejetí jm éna do něm činy: Wesselns, vzniklý sekundární nazalizací podoby Wessels s analog, genit. -s (v. v,), v němž se -n- vyskytlo jako pře chodová hláska k zubnici s. • M J: z ab strak ta veselí, stč. veselé, psi. veselbje „veselost, radost, Lustigkeit, F reude“. Bylo to často se vyskytující jméno přací: aby bylo v osadě vždy veselo, tj. dobře, úspěšně. To platí pře devším pro ty obce se jm. Veselí, Ve selá, Veselice, Veselíčko, které leží stra nou hlavních komunikací, obvykle v lesnatých krajích, které navazovaly na kolonizační oblasti (např. Veselí u Oder leží v okolí kolonizačních vsí Dobešov, Jindřichov, Nejdek). Jin ak leží MJ Veselí, Veselíčko často u křižovatek středověkých cest, např. Veselí nad Mo ravou n a zemské stezce do býv. Uher
1789 W eselitsko, SA 1903, 125; 1846 při přechodu řeky M oravy pod Bzencem, W esselitschko; 1872 Veselitzko (!), Vea proto původně snad patřívalo hospo dám (L. H.). — V starších dokladech selíčko; 1881 Veselíčko; 1893 Weseličko, čteme u některých jm en do 15. stol. Veselíčko; 1924 Veselíčko. 3 P. Bouzov. i podobu Veselé: tu nelze pokládat A dm inistrativní příslušnost k jiné obci za neutrum adjektiva, nýbrž za ne- se m ěnila (např. 1924 už osadou Březi zúženou předlohu se stč. é (> ie > í), ny). Čes. 4 Veseléčko, do Veseléčka, Veseléčák, které hom onym icky splynulo s adj. Ve selé. O substantivním -é svědčí i to, že veselské. ve vých. mor. nářečích, kde je nezúžené 2. Veselíčko 1 Ves 5 km záp. od Lip-é zachováno, m á jm éno ráz podstat níka nad Bečvou. 2 1275 de Wesele, ného jm éna (včetně sklonění). ČV 246; CDM IV, 118; 1359 de Waesel, CDM Prof 526 (12X); Březina Zábřežsko 705; XV. 79; 1377 villam Vesele, ZDO III, Jg V 75; Schwarz 189 a VS II 118, 324, 405; 1406 in villa Wesselicz prope Lip 403; Sm ilauer PST 2 189; G regor Vlasti ník, ZDO VII, 100 ed.; 1415 villam věd. sb. N. Jičín I 55; Hosák Zprávy Wesseliczko, ZDO VIII, 482; 1437 vil Prostějov 1966, č. 1; V ávra OP II 231 lam Wesseliczko, ZDO X, 150; 1548 ves sl. 6 P J : Fedrpiš, Holetín, Sébrava, Weseliczko, ZDO XXV. 103; 1550 na Vetla (v. t.), Vort. V ítkův mlýn. W eseliczku PO XXI, 78: 1558 tvrze WeVeselice 1 Ves 6 km sv od Blanska, seliczka . . . dvoru weseliczkeho, PO nyní část obce Vavřinec. 2 1320 in We- XXIII, 43; 1560 Weseliczka (2.), PO selicz, Lechner I, 4; 1554 ves Weselicze, XXIII, 90; 1573 na W eselycžku, PO DM VII, 47; 1565 ves Weselycze, DM XXVIII, 29; 1576 statku Veselského, XV, 19; 1675 W eselycze; 1718 Weseli LSA293; 1580 na W eseliczku, PO XXX, cze; 1720 W esselitz; 1751 W eselitz; 1846 157; 1588 na W eselycžku, PO XXXI, W eselitz, Weselice 1872 W esselitz, Vese 72; 1616 na Weseliczko, PO XXXIX, 72; 1633 W eselitzko; 1718 W eseliczko; 1751 lice; 1881 Veselí; 1885 W eselitz, Vese lice; 1924 Veselice. 3 P. Blansko. R. W eselitzko; 1846 W esselitschko, Wese 1320 byla biskupským lénem. Ces. liczko; 1872 W eselitschko, Veselíčko; 4 Veselica (sg.), do Veselice, za Ve1881 a 1924 Veselíčko. 3 P. Veselíčko. selicó, Veselščák/Veseličák, Veselské. Zámek. Čes. V m ístě zachováno nářečí horské se 4 Veselíčko, do Veselička, Veséličák změnou o > u. veselské. 6 Mlýnec, Salajka, Vicínov. 5 Viz Veselíčko. 6 M alá Veselice, 3. Veselíčko 1 Ves 5 lan vých. od U pazderny. Z daru nad Sázavou. 2 1846 W esselit 1. Veselíčko 1 Dříve víska, od 1960 schko, Veselíčko; 1872 W eselitschko, osada obce Březina, nyní část obce Veselíčko; 1881 a 1924 Veselíčko. 3 P. Luká; 9,5 km ssv od Konice. 2 1349 in Zďár. R. 1788 byl tu dvůr zvaný Samo Vesele, ZDO I, 79; 1382 Wesseliczko, tin, jehož parcelací vznikla 1789 ves. CDM XI. 278; 1382 das K leine Wesse Čes. liczko, CDM XI, 278: 1408 Wessele, 4 Veselíčko, do Veselička, Veseličák ZDO VII. 621; 1416 in villa tota Wes (Veselák by kolidovalo se jm énem k 1 . seliczko, que dicitur Dorfflik, ZDO VIII, Veselí), veselickej. 553; 1464 Wesseliczko, ZDO XI, 34; 4. Veselíčko 1 Usedlost u B rušperka 1494 ve vsi Weseliczku, ZDO XV, 5; (Místecko). 2 1935 Veselíčko. 1586 ves Weseliczko, ZDO XXIX, 139; 4 Veselíčko, na Veselíčko, veselicky. 1672 Wesseli, Děkan, m atrik a mohel 5 M J : dem inutivum k Veselíce (dolože nická; 1677 Weseliczko; 1718 Weselicz no u 2. Veselička), to však zdrobněno ko; 1720 W eselitzko; 1751 Weseliczko; málo produktivním sufixem -íce k Ve693
selí (v. t.); srov. Javoří/JavoříceiJavo- Rolleder, 239; 1720-1724 Dórfel, Karo říčko, JestřebífJestřebícel Jestřebíčko. lin. katastr, StA Opava; 1720 Dorfel; Deminutivizace -íj-íce proběhla ve 14. 1736 Dorfel; 1771 dopl. T; 1805 Doerfl, až 15. stol., střední stupeň Veselíce se Doerfel; 1835 Dórfel; 1870 Dórfl, Véska, snadno přiklonil — pokud se nevyvíjel Catal. cleri; 1881 Veska; 1894 Dórfel, dále — k hojným jm énům na singulá V eska; 1924 Véska, Dórfel. 3 P. Odry. rové -ice, odtud M J Veselice a v nář. Něm. Veselica. CV 169, 246; Prof IV 527; 5 Něm. Dórfel, Dórflein „víska“, od Šm ilauer Slavica Prag. X 285. tud i čes. Derfle. 1. Veselka 1 Dříve ves 8 km zjz od 2. Véska 1 Dříve osada Dolan, nyní Brna, splynula s Troubskem. 2 1893 sam ostatná obec 10,5 km sv od Olo XVeselka, Veselka; 1924 Veselka. mouce. 2 1370 Veska, VM-Olomouc 4 Veselka, na Veselko, na Veselce, 191; 1375 in W eska . . . ad W eskam, (obývat, a příd. jm.) „z V eselke“. CDM XV, 165; 1493 von Weska, F. X. 2. Veselka 1 Ves 9 km ssz od K un- Parsch, Das S tadtarchiv zu Olmütz, 34, štátu, nyní část obce Kněževes. 2 1446 č. 319/1; 1596 in Veska, urbář, olomouc Weselu (akuz.), ZDO X, 390; 1674 Wes- ká kapitula, rk p .; 1790 Weska, Kuks, sela; 1718 Wesela; 1751 Wesela; 1846 Die dt. Siedlungen um Olmütz, 549; Wessela, W eselka; 1872 W eselka, Vesel 1793 W eska, Schwoy Topographie I. ka; 1881 Veselka; 1885 Wesela, Vesel 152; 1798 Wesřca; 1846 W eska; 1850 ka; 1906 Wessela, Veselka, Veselá; 1915 V/eska, Veska, R affay; 1852 Weska, Wesela, Veselka; 1924 Veselka, dříve Véska; 1881 Veska; 1915 W eska; 1924 Veselá. 3 P. K řetín. Čes. Véska. 3 P. m etropolitní kapitula Olo 4 Veselka, na Veselku, na Veselce, mouc. Něm., bývala zde čes. menšina. Veselán, veselskej. 5 Do pol. 19. stol. R. 1493 se přip. svobodné rychtářství, jen Veselá. 9 M J: substant. příp. -ka 1749 dědičný rychtář. k adj. veselá, tj. ves, obec, dědina, hos 5 V něm . vlastivěd, literatu ře se vy poda apod. O význam u viz Veselí. ČV skytuje i jm . Freiberg-Dorf, a to prý 246: Prof 527 (6X); Skutil MSB1 57; podle svobodného rychtářství (viz sub Vávra OP II 231. 6 Na Samotině. 3). Týká se však 3. Vésky. V e s e l k a , viz Snekov. 3. Véska 1 Dříve ves, od 1948 část 1. Véska 1 Ves 7 km ssz od O der; Sl. Příbora, 1 km vjv od něho. 2 1359 Pet2 1552 dopl. T; 1555 Weska, Prásek roioicz w ohl Petrsdorf bei Freiberg, Hist. topografie, StA Opava X/14; 1568 Berger, die Besiedlung, 151; 1389 villam ves slově W esky, ZDOp VII. 20; 1590 Nicolsdorff, Lechner I, 15; 1411 Niclasdorff, Lechner II, 282; 1526 V ésku čili Dórfel, Rolleder, 135; 17. stol. dopl. T; N iklsdorf a dvůr Petrovice (u Příbora), 1606 die D orffler, D erffler ( = obyvatel, jméno). StA Opava, m ustruňk; 1610 SA III, 158 = DM V, 7; 1535 ves N iklsdorff, DM VII, 14; 1552 dědiny V esky Dórflein, M atrika Odry, StA Opava; 1611 ves W esku, P K r z 1634, 150; 1612 jináč Niklasdorfu, LSA 24; 1552 lidé ves W esku, ZDOp X, 16; 1612-1617 vesectí, LSA 22; 1580 dvůr a ves Pet Dorffle, D orffle, M atrika Odry, StA rovice, jinak N iklsdorff, dvůr a ves Opava; 1613 Dórflein, tam že; 1617 Petrovice (Niklasdorf), LSA 23; 1672 Dórfel, Rolleder, 162; 1624 Dórfel, tam Weska, Děkan, m atrika ostravská; 1676 že 175; 1638 Dorffle, Soupis 71; 1646 N ickelsdorff; 1718 N ikelsdorff; 1751 von D orffler Kirchen. Rolleder, 193; N ikelsdorf,W iska; 1775 Freyberg. Dorff 1650 Dórfel, tam že 206; 1672 ecclesia W eska oder N ickelsdorff, UF D 5/30, SAB; 1798 N iklow itz, W eska auch Dórfflensis, Děkan, m atrika lipnická; 1683 Dórffel, Soupis 71; 1712 Dórfle, N ickelsdorf; 1846 N ikelsdorf, Weska; 694
1872 Freiberg-D orf; 1881 Veska; 1924 Véska. 3 P. m ěsta Příbora. Čes. 4 V eska, na Vesku, na Vesce, Vesečan, vesecky (Skotnice). 5 O pův. jm é ně N iklasdorf viz Mikulovice. Motivaci jm. Petrovice se nepodařilo zjistit. Osa da snad vznikla jako kolonizační před m ěstí k P říboru (srov. i některé Nové Vsi a Pem dorf, Pendrov). 4. Véska, Nová 1 Ves 5 km sz od B runtálu, nyní část obce S taré Město; Sl. 2 1578 N eudörfel, W üst N eudörflein, NotBlatt 1886. 83; 1580 Nova Vés ka, ZDOp 304 ed.; 1604 N ew dörffle, Soupis 43; 1617 Nová Véska, Pozem. knihy; 1618 N ew Dörflein, Soupis 43; 1619 New dörfel, Newes Dorf, N otB latt 1886, 84; 1627-1629 N ew Dörfflein, Soupis 43—44; 1702 N eudorfl; 1736 N eudörfl; 1805 N eudoerfel; 1870 N eu dorfl, Nová Ves, Catal. cleri; 1881 Nová ves; 1894 N eudörfel; 1924 Nová Véska, Neudörfel, З P. B runtál. R. 1629 bylo tu zákupní fojtství. Něm. 5. Véska, Nová 1 Ves 9 km jz od Dvorců. 2 1599 N eudorff, Soupis 85; 1646 N eudorff, Soupis 86 ; 1662 Neu dorf, Soupis 86 : 1664 N eu d o rffel, Sou pis 86 ; 1678 N eudörffl; 1718 N eüdorff; 1751 Neudoerfl; 1846 N eudoerfel, Nowá Wes; 1872 Neudörfel, N ová Ves; 1881 Nová veska; 1893 N eudörfel, Nová Véska; 1924 Nová Véska, Neudörfel. 3 P. Karlovec. Něm. 5 M J zdrobněno až v 17. stol. 6. Véska, Nová. 1 D říve osada obce Vlčice, 8 km jjv od Javorníka; Sl. R. 1965 zanikla. 2 1760 N eudörffel, Zuber Jesenicko 446; 1805 N eudoerfel; 1836 N eudörfel; 1882 Neudorf, Zuber, Jese nicko, 446; 1894 N eudörfel; 1901 N eu dörfel; 1924 Nová Véska, Neudörfel. З Р. Vlčice. Ves byla založena na konci 18. stol. Něm. V é s k a , N o v á , viz 9. Ves, Nová. 7. Véska, P řední 1 Ves, která sply nula se Starým Městem u B runtálu; Sl. 2 1506 Přední Véska, Prášková poz. 1506 W iderfle, HM2, 384; 1524 ves
Fiderfle, K apras II, 200; 1564 Vordórflein, HM2, 386; 1568 Furdórfel, HM2. 384; 1604, 1618 Vorderffle, Soupis 43; 1618—1629 Vohrdórflein, Soupis 44; 1629 Přední Véska, Prášková poz. 3 P. Bruntál. Ještě 1629 sam ostatnou obcí. 5 Přívlastek dán podle polohy před městem. ® M J: z apelat. véska „víska, D orfel“, to dem inut. k ves, o němž viz Ves. U některých hesel vzniklo Véska dem inutivizací jm éna Ves, nikoli uži tím apel. véska. Srov. Víska. CV 158, 170; Prof IV 552; Hosák VVM XX-P, 16; G regor Vlastivěd, sb. N. Jičín I, 55—56. V e s k o v, viz Bezkov. 1. Vésky 1 Ves 4 km jv od Uher ského Hradiště. 2 1503 v Weskách, PO VII, 209: 1519 z Weseřc, PO XI, 37; 1538 ve vsi Weskach, PO XVII, 259; 1671 W esseckh; 1718 V ezn ikh (!); 1751 W esek; 1846 W eissek, též Weschek, kdysi W eska; 1872 W esek, W ešky (!); 1881 V ésky; 1893 Weseřc, Vesky; 1906 Wesek, V ésky; 1924 V ésky. 3 P. Uh. Ostroh. Čes. 4 V ésky, do Vések, Véščan, véščanský. 5 P ři přejetí do něm činy jméno buď zkomoleno na 1718 W eznikh, nebo substituováno s é/ei: 1846 W eisek. Od 1872 vždy W esek št upraven na Věštín. Srov. Věštín u Prof IV 521—522. Další vývoj št > st je výsledkem přiklonění buď k apel. (z)věst, n ezvěstný apod., v nichž vždy st (tak i v lid. etym ol.: ves založena po dobré zvěsti), nebo k složitým vývojo vým procesům stě. šč v nářečích českomor. pomezí (viz Utěšený Nář. přech. pásu 206—208). — Jm éno V. dobře za padá do p ruhu posesívních M J s -ín na Ceskomor. vrchovině. Od menšího sou sedního V ěstínku odlišován přívlastky Maior, V elký, nář. též Hrubý. CV 137; Svoboda StčOJ 91, 126; DS 15. 79 a 20, 362. 6 Zleby. Věstínek 1 Ves 13,5 km zsz od Kunštátu, nyní část obce Věstín. 2 1390 in W eyssyn Maiori et Minori, ZDB VII, 809; 1500 z W iestina Malého, Mor. a r chivy soukrom é, 71; 1601 ves W iesti nek, PB XXXIII, 52; 1674 K lein Wes tin; 1718 K lein W iestin; 1751 Klein W iestni (!); 1846 K lein W iestin, M ály W iestjn, kdysi W iestinek a W iestunký (!); 1872 K lein W iestin, M alý Věstín; 696
1881 V ěstínek; 1893 K lein W iestin, Ma lý Věstín; 1924 V ěstínek, dříve Malý Věstín. 3 P. K unštát. Čes. 4 V ěstinek, na Věstínek, na V ěstinku, (obyvatel,a příd. jm.) „z Věstink u “. 5 M J : dem inutivum k Věstín (v. t.), a to univerbizací přívlastkového spojení M alý Věstín, které se vyskytu je porůznu až do konce 19. stol. Tento typ zdrobnění je na Ceskomor. vrcho vině dobře doložen, srov. Ubušín/Ubušínek, Dalečín/Dalečínek. Šrám ek Slavia 39, 377-398. 1. Věstonice, Dolní 1 Městys 9 km severně od Mikulova. 2 1331 zu W istanitz, CDM VII, 1; 1406 in W ystonicz, KP II, 7; 1414 czu N iedern Wistanicz, Bretholz, Das U rbar, 37; 1633 Unter W isternitz; 1673 Unter w isternitz; 1718, 1720 a 1751 Unter W isternitz; 1846 Un ter W isternitz, Dolný W istonice; 1872 Unter W isternitz, Dolní Vistonice; 1881 Dolní Vistonice; 1924 Dolní Věstonice. 3 P. Mikulov. Již před 1460 městečko. Býval tu pivovar m ikulovského velko statku. F ar. kostel sv. Michala. Archeo log. nálezy z doby předhistorické. Něm. 4 a 5 Viz Věstonice, Horní. 2. Věstonice, Horní 1 Ves 8 km se verně od Mikulova. 2 1334 Wistanicz, CDM VII, 1; 1414 czu Oberwistanicz, Bretholz, Das U rbar. 36; 1520 na vsi Hornij Wistonicze, PB XII, 41; 1633 Ober W isternitz; 1673 O berw istem itz; 1718 Ober W isternitz; 1751 Ober Wiste m itz ; 1846 Ober W isternitz, Horný Wistonice; 1872 Ober W isternitz, Horní Vistonice; 1881 Horní Vistonice; 1924 Horní Věstonice, Ober W isternitz, dří ve Horní Vistonice. 3 P. Mikulov. Far. kostel sv. Eosalie. Něm. 4 Vistonice, do Vistonic, Viston(š)čák, vistonský/vistonščanský (Šakvice). 5 M J: příp. -ice k O J Věstoň, to nejspíše hypokor. podoba k OJ Dobrověst, slo ženému z kom ponentů dobr- „dobrý“ a -věst „známost, W issen“ ; zn. ves lidí Věstoňových. Do něm činy přejato s p ra videlnou substitucí ě/i a s redukcí d ru
hé, nepřízvučné slabiky -oň- > -an, -cn, k terá dodatečně vokalizována na „plné“ -ern- (poprvé 1633), neboť k -en ve výslovnosti snadno přikloněno -ern = -ern: Věstonice —> 1331 W istanitz, 1633 W istem itz. Obě vsi rozlišeny po dle polohy pod Pavlovským i vrchy p ří vlastky Dolní, Unter a Horní, Ober. V 19. stol. často uváděny pod jm. Vistonice: sporadické mor. nářeční změna ě > i, srov. Hodějov, Prostějov, Radějov > Hodijov . . . , ač nelze vyloučit i napodobení něm . Wist-. CV 20; Prof —; Svoboda StčOJ 161; Břeclavsko 412; DS 20, 362. 6 Neuháusel. Věstoňovice 1 Část obce Benetice, 8 km sev. od Třebíče. 2 1387 de W yestonicz, ZDB VII, 608; 1556 ves Wiestonowicze. ZDB XXVII. 17; 1673 Wiestonow itz; 1718 Wiezdoniovoitz; 1720 Wiestoniowicze; 1751 W yestoniow itz; 1846 W iestonowitz, V!ěstonovoice; 1872 Wiestonow itz, Věstoňovice; 1881 Věstoňovi ce; 1893 W ěstonowitz, Věstoňovice; 1915 Wěstonoioitz, Věstoňovice; 1924 Věstoňovice. 3 P. Třebíč. Čes. 5 M J pův. Věstonice, v. t. V dalších dokladech jen Věstoňovice, analogicky podle sousedních jm en Bochovice. Budíkovice, Račerovice aj. CV 137;' Prof - ; DS 15, 79. Věteřov 1 Ves 4,5 km jjv od Zdánic. 2 1131 Veteroue, CDB I, 115; 1346 de W etersow , Rev. V, 7; 1397 de Wetherzow, ZDO VI, 535; 1447 villam W etherzow, ZDO X, 570; 1558 ves Sw ieterzow , ZDB XXVIII, 7; 1673 W it ter schau; 1718 W etterschau; 1720 Weterscliau; 1751 W ietrschau; 1846 Weterschau, W ěteřow , kdysi W eteřow; 1872 W jeterschau, V ětěřov; 1881 V ěte řov; 1885 W ieterschan (!), Větěřov; 1893 Wěteřau, Věteřov; 1824 Věteřov. 3 P. Zdánice. V 14. a 15. stol. tvrz. Ces. 4 Věteřov, do Věteřova, Věteřan/-ák, věterskej/-ý. V m ístě východomor. n á řečí dolské s ý > ej. 5 V ýklad je ob tížný a není jednoznačný. MJ bývá spojováno s OJ *Veter, to z něm. V et-
ter <— sthn. vater „synovec, B ruders sohn“ a také „otcův b ratr, V atersbru der“ (srov. k tom u čes. příjm ení Vatter, Veter, dem inut. Veterl, Veterle, Veterlík, a jm. Ujec, Strejček, M J Uj dou, Strýcov), avšak proti tom uto vý kladu m luví dvě závažné okolnosti: 1 . v osadách jm enovaných v r. 1131 nem á žádná z nich jm éno s něm. OJ v zá kladě, všechna M J jsou slovan. původu a leží na starých sídelních areálech; 2 . původní -a- a pozdější -ě- nesvědčí plně pro něm. e, ukazuje spíše na psi. -e-, což by vedlo k rekonstrukci OJ *V qten, které však odnikud doloženo není. Nejisté rovněž zůstává spojení s event. psi. Vbter-b „druhý“, ač hlás kově by to vzhledem k starším dokla dům s V et- bylo nej snazší. — Jm éno pokládám e proto zatím za nejasné. M J V. nesouvisí s větr, nář. k vítr, ani s něm. W etter „počasí“, ja k se čas to čte v regionální literatuře. ČV 32, 138 (z něm. Vater); Prof —; Svoboda StčOJ 194; Bach DNK. PN 1-1, 144; Fleischer Die dt. PN 155; Lexer 287; Schwarz SDF1 330 a VS II 55; DS 25, 105. 6 Domky. Vetla 1 Zanikla u Zďáru nad Sáza vou, kde jsou tra ti P řední a Zadní Vedla. 2 2. pol. 14. stol. (datace ne jistá) villam . . . desertam dietám Ma lin sitam ju x ta Beth.il sim iliter deser tam. CDM VI, 10 Suppl.; 1436 drží zboží Bětly, KP III, 146; 1448 drží vsi . . . V ethly, K P III, 361, č. 338; 1450 pustou ves Vetli, AČ IX, 381; 1483 deserta villa VetZ, Zďárský u rb á ř; 1496 na Wetle, ZDB XVII, 16, f. 4; 1607 pustou ves Vetli, VM -2ďár n. S. 155; 1704 pustou ves Vetli, M. Z em ek -A . B artušek, D ějiny Zďáru n. S. II, 317; 1835 (indikační skica) Zadný W ettla = W etteský (tj. rybník), W ettesky pro střední, předný W ettla = rybník Nawesník; W ettla Bach (tvoří hranici mezi nimi). 3 Ves byla již 1439 pustá; Nekuda 76. 5 M J : z prač. apelat. vetla „vrba“, 697
o němž viz Telnice. Srov. M J typu v lubí, loubí“, tj. mezi břehy zarostlým i Buk, Dub, Sm rk. Někdy zapisováno též listnatým i stromy. K psi lubv „lýko. s častou změnou V/B. ČV —; Prof IV loub, k ů ra “. Sm ilauer Vodopis 478 a 532; N ekuda 76; M ěřínský ČMM 1971, PST 2 115; Liew ehr ON Kuhl. 80. 2. V ětřkovice 1 Ves 5 km vých. od 23—35 (lokalizace); B. Drož, Zaniklá ves Vetla u Zďáru, Zďárský obzor VIII V ítkova; Sl. 2 1298 (zakládací listina 1—5; B. Drož, Listinné pam átky z ar zachovaná ve vidim usu m ěsta Opavy, chivu m ěsta Žďáru na Moravě, Něm. čes., z 8. VIII. 1554) quod nos dominus Brod 1907. 3 -4 . Lupus, praepositius Brzezovensis, silV ětrov 1 Zanikl mezi Rychlovem a vam nostram contulimus . . . viro . . . Petrůvkam i, kde je V ětrovský m lýn; W altero . . . nom en eidem locationi 0,5 km vých. od Kněžic (Jihlavsko). 2 dantes D yttreichsdorph, Turek Slez. 1464 W ietrow, ZDB XIII, 12; 1480 sb. 1952. 255—256; 1362 Dytrychsdorf, W ietrow, ZDB XV, 11. Prásek. Topografie I, 370; 1362 Ditters 5 M J : jm enná podoba adj. větrový, dorf, B erger, Die Besiedlung 124; 1481 zn. větrné místo, Windstelle, w indiger dopl. T; 1525 dopl. T; 1533 z JetřichoOrt. Srov. častá P J V ýfu ko v, M J V y- vic, Prásek, Topografie I, 371; 1550 dm uchov, P J V ětrník, Větrná hora, u Jetřichovic, tam že; 1567 a 1570 dopl. Větrov. CV - ; Prof IV 532-533; Šmi- T; 1581 Jetřichovice, VMO XXXI, 47; lauer PST 2 190; Bezlaj II 331-332; Ne 1586 ves Getrzichowicze, ZDOp VIII, 1; kuda 121; DS 4, 124; 13, 218. 1736 Dittersdorf; 1754 D ittersdorf, Gu 1. Věířkovice 1 Dříve ves 4 km jjv bernium B 1 41/958 OK, SAB; 1805 od Příbora, k terá byla 1959 sloučena se D ittersdorf; 1835 Dittersdorf, W itrkowice (!)„ 1850 Dittersdorf, Dětřichovi vsí D rnholec v obec s novým jm énem Lubina; název V. zanikl. 2 1302 Theo- ce, Větříkovice, R affay; 1870 D itters dorici villa, CDM V, 137; 1347 Dyet- dorf, Dětřikovice (!), Catal. cleri; 1881 reichsdorf, Reg. V, 129; 1391 Dittrichs- Dětřichovice; 1894 D ittersdorf, Dětři dorf, CDM XII, 48; 1410 de D yetrzi- chovice, též Větřkovice; 1906 D itters choioicz, Lechner II, 273; 1437 Dětři- dorf, Větřkovice; 1924 Větřkovice, Dit chovice, Sedláček, Z bytky register, č. tersdorf. 3 P. Hradec. Čes. a něm. 4 Větřkojice, do Větřkojic, ve Větř1454; 1513 z Dětřichovic, LSA 501; 1581 ves vsi Jetřichovicích, LSA 504; kojicoch, za Větřkojicom a, Větřkovjan, 1581 G etrzichow skych . . . ves Getrzy- větřko vsky. 5 J a k ukázal A. T urek ve chowicze . . . к fojtství w ietržkow ske- Slez. sb. 1952, 255-256, byly Větřko m.u, U rb ář hukvaldský; 1593 Jetřicho- vice založeny r. 1298 Vlkem, proboštem vice, A. Adamus, Sbírka listin, 350; ze sousední Březové (po něm nesou pa trně jm éno i Vlkovice, v. t.); jejich 1676 W ietržkow itz; 1718 W ietrcžkow itz; 1731—38 D iettersdorjj, Soupis 58; prvním osadníkem byl W alter, po němž 1720 W ietržkow itz; 1751 W ietržkow itz; nazvány Valtéřovice (nyní Vrchy). Jde 1846 W itřkow itz, W ietřkowice, kdysi 0 rozsáhlou kolonizační akci třebíčské G etřichow itz; 1872 W ietrschkowitz, ho kláštera, jem už březovské proboštVětřkovice; 1881 Dětřichovice (Větřko- ství náleželo, n a nynějším Vítkovsku vice); 1895 W ětřkow itz, Větřkovice; podle práv a hlubčického. T ak vznikly 1924 V ětřkovice. 3 P. Hukvaldy. Ces. Lesní Albrechtice, Březová, Jančí, Lu 4 Větřkovice, do Větřkovic, ve V ětř- kavec, Valtéřovice a Větřkovice a snad kovicach, V ětřkovjak/-jan, větřkovsky. 1 blízké Kunčíce (něm. Steinbach), je Velmi arch. Je třk o v ic e . . . 5 M J Lubi jichž zakládací listina z r. 1301 má mnoho společných rysů s onou pro na dáno podle stejnojm enné řeky, na níž obec leží. Jm éno řeky zn. „tekoucí Větřkovice. Jm éno Větřkovice dáno 698
pravděpodobně po kanovníku Jetřichu zda se k Vevčicím skutečně vztahuje. z Fulštejna, k terý měl na založení Byl by odvozen příp. -ice k OJ Bych, Bys, nebo Bych, Býš, o nichž viz BýšK unčic/Steinbachu r. 1301 podíl. • MJ Větřkovice vzniklo aglutinací předlož kovice, Býšovee. Podoba Vybčice 1365 je podle ČV výsledkem aglutinace ky v ke jm. Jetřkovice, to upravením obtížné souhláskové skupiny -třch- v předložkovém spojení ve B y šicích —> z Jetřchovice: příp. -ovice k OJ Jetřich, ve Bšicích -> Vebčice, přičemž y/e je to disimilací D ět- > Jet- z Dětřich <— pokládáno za hanakism us. T ento vý něm. Dietrich, o němž viz Dětřichov. klad je nejistý. Jednak nelze předpo Zn. ves lidí Jetřichových, Dětřichových. kládat, že by v 6. p. byla vokalizována K disimilaci srov. Jičín V yb ek + příp. -ice: Vybčice 1. V. byly 1347 pusté (Hosák HM 701), „ves lidí Vybkových“. K OJ V ybek tehdy asi přerušen i jejich něm. ráz, z Výboj, V ýbor apod. sr. Předboj, Rozneboť po obnovení osazeny českým boj, Rozčut, Záboj Předek, Rožek, obyvatelstvem . ČV 63; P rof —: Schwarz Zabek. MJ V. leží n a sídelně i topony216, NOB 332 a VS II 416; DS 20, 363; micky starém Znojemsku, dá se proto Nekuda 35. OJ V yb ek jako starý typ hypokoristika Vevčiee 1 Ves 12 km severně od předpokládat. — Nelze ani vyloučit OJ Znojma. 2 1365 super bonis W ybczicz V y m e k k V ym ysl (srov. Zám ysl, Nezaet Rudlicz, ZDB IV, 368; 1512 W yw - mysl), neboť v/b jm se v některých sta czicze, ZDB XVIII, 31; 1521 z W yw czi- rých dokladech a zvláště v čes.-něm. cze, PB XII, 152; 1561 ves VJijwczicze, substitučních zápisech zam ěňují. A ko ZDB XXVIII, 98; 1580 ve vsi jeho nečně vzhledem k OJ typu Přiby-slav, Uby-čest/Přibek, Ubek W ywcžiczych, PB XXIX, 71; 1671 Přiby-druh, W ewschicze; 1718 N ew schitz (!); 1720 mohli bychom též rekonstruovat V ybek W ew tschitz; 1751 W enesžitz (!); 1846 k *Vyby-slav, *Vyby-čest. Svoboda W ew tschitz, Wewčice; 1872 W ew StčOJ 70, 71, 100; Sedláček ČMM 1906, tschitz, Vevčiee; 1881 Vivčice; 1893 9 („snad zkom olenina jm éna Epek W ewčitz, Vevčiee; 1924 Vevčiee. 3 P. /Epa, po něm v Č. V ejpice/“). 6 K ar lův mlýn, V endův mlýn. Jevišovice. Ces. V everka 1 Kolonie 1,5 km od Ro 4 V evčece, do Vevčic/-Cc, ve Vevčicich/-čecich, V evčečák, ve včecké. V mís kytnice nad Roky tnou (Třebíčsko). 2 1695 Roketnici, Štěm echy a Veverku, tě hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i. 5 M J málo jasné. ČV 20, nyní Valdorfku zvanou, Dvorský VM57 vycházejí ze zápisu Bischici „Býši- Třebíč 380; 1720 W ew erska; 1751 Wece, Byšice“, o něm ž však není jistoty, w erska; 1881 Veverka; 1924 Veverka. 699
4 Chaloupky, do Chaloupek, za Cha hradu znám á v opisech z 18. stol. Schwarz VS II 97. loupek ( = obyvatel, i příd. jm.). 5 Mo 2. V eveří 1 Ves 10,5 km jjv od Rýtivaci jm éna se nepodařilo zjistit, ač jm. veverka ..Eichhorn“ časté jako pří mařova. 2 1582 Ves nová Veveří, H ru jmení. Osada nazvána po prvním oby bý Sev. M orava 135; 1582 dopl. T; 1592 vateli nebo byl v m ístě hostinec „U ve ves Novou Veveří, ZDO XXX, 157 ed.; 1609 wes W ewericzy, VM-Uničov, Rýverky“ ? CV P rof - . 1. V eveří 1 H rad u Veverské Bítýš- m ařov 370; 1618 dopl. T; 1620 Aich ky (Tišnovsko). 13 km sz od Brna. 2 horn, U rbář Sovinec, SAB; 1678 A ich horn; 1718 A ych h o m ; 1720 Eichhorn, 1213 de W euer in, CDB II, 109; 1238 de W ewerzy; 1751 Eichorn; 1775 Eichorn, Aychorns, CDB III, 104; 1238 in W ewri, CDB III, 204; 1240 de Eychorn, SAB, UF D 5/46/0; 1798 W ewercžy; 1872 Eichhorn, Veveří; 1881 Veveří; CDB m , 260; 1252 Veueri, CDB IV, 1924 Veveří, Eichhorn. 3 P. Sovinec. 259; před 1253 de Ueueri, CDB IV, Ves vznikla 1547 obnovením zaniklé 293; 1253 de Weuerii, CDB IV, 286; 1258 de Eychorns, CDM III, 274; 1261 vsi M níšku. Něm. 5 2. Veveří vzniklo pod jm. Eichhorn de W euerie, CDM III, 325; 1268 de „veverka“ obnovením zpustlé vsi Mní Eychorns, CDM IV, 5; 1269 de W ewešek (v. t.), která se však do r. 1320 rij, CDM IV, 30; 1238 in Eychorns, CDM V, 274; 1324 Castro nostro W e jm enovala Einsiedel (psáno Genzidl) werzi, CDM VII, 432; 1354 in Eich „samota, poustevna, sídlo jednoho člo horn, Mendl, K nihy počtů, 218; 1447 věka“. Toto Ein- se z neznalosti star ších dokladů stalo m otivací pro pozděj k W ewerzi, PB III, 42; 1531 od rukojm í ší Eichhorn. 9 M J : z adj. veveří věžn- nej kach, ZDO IV, 89 e d .; 1382 de Vezet- prve v neutru 1376 Věžně, s nář. zru ski, ZDO IV, 340 ed.; 1517 a 1555 na šením rodového rozdílu m ask./neutr. Wesskach, Adamus, S bírka listin, 92; 1751 W ieschny, od 19. stol. fem. Věž 1562 Registra Wezecka, SA 1902, 185; ná. S třídání rodu je u MJ s -t>n- časté, 1591 dědiny W ežek, SA 1902, 185; 1675 srov. Olešná, Ryhné, Vrhno apod. MJ W essky; 1691 pagus W ezki . .. in pago V. zn. místo, kde je nebo byla věž W ezek, Děkan, m atrika přerovská; (např. na vstupní bráně, na tvrzi), zde 1718 W esky; 1751 W eziek; 1846 W e- asi na starém kam enném kostele sv. schek, W ežek, W essky; 1872 Weschek, M artina (kam enná věž byla vzácností). V ešky; 1881 V e žk y , 1924 V ě ž k y , dříve Nelze však ani vyloučit, že M J V. mělo metonym icky týž význam jako jm. V ežky. 3 P. Přestavlky. Ces. 4 Vežlce, do Vežek, ve Vežkách, Ve- Kostelní „patřící ke kostelu“, neboť pů vodně p atřil věženský kostel k Doubžák/Vežečák, vežecké. 2. Věžky 1 Ves 8 km záp. od K ro ravníku, u něhož se kostelní podací měříže. 2 1377 de W ezek, CDM XV. z kostela sv. M artina ve Věžné připo 179; 1399 de W ezka, CDM XV. 389; m íná ještě 1546, 1617, 1757. Teprve 1755 1437 de W ezek, ZDO X, 258; 1527 na byl kostel od D oubravníka odloučen gruntech m ých w ezeczkych, PO XIII, (nyní je filiálním kostelem k Rožné). — 164; 1561 Věžeckým i, LSA 600; 1751 V nářečí a v některých dokladech se W isky či W iežek; 1846 W eschek, W e jm. zapisuje se ztrátou jotace: Vežné, žek, W ežky, kdysi i W eska; 1872 W e Vežná; srov. V ěžky/V ežky, Věžnice/ Vež-. CV 247; P rof IV 535; Bořek ZNT schek, V ežky; 1881 V ežky; 1924 Věžky. 3 P. Věžky. Zámek. Čes. 253 a S tJ 276; U těšený Nář. přech. pá 4 Vežke, do Vežek, ve Vežkách, Ve- su 185; Tenora VM -Bystřice n. P. 237. žečák, fem. Vežečáčka, vežecké. K a 6 Pernštejnské Janovice, Na plesu, tastr: Vežecko. 5 M J: pl. k apelat. věž- V bařinkách, Veselka. P J Vinohrad, Kopajiny, Na Lhotce (les). ka, dem inutivu k věž „T urm “. Bylo to pojm enování míst, k terá se od jiných Věžnice 1 Ves 12,5 km vých. od Jih odlišovala věžkami, např. n a branách, lavy. 2 1556 ves W ieznijcze Bahanna na tvrzi apod. V některých dokladech (!). ZDB XXVII, 17; 1557 ze vsi Wieza důsledně v nářečí doloženo s ojedině nicze Bahenne, PB XXII, 57; 1597 z dě lou m oravskou ztrátou jotace Vě-/Ve~: din Luk a Kozlova, z Dolní Věžnice, V ežky, event. V ežke; srov. i Věžná/ LSA 128; 1678 W ieznitz; 1718 WiezeV ežný, v laš. nářečích veža „věž“ a netz; 1720 W ieschnitz; 1751 W ieznitz; v C. M J typu M ělník/M ělník. ČV 158, 1846 W iesnitz, Wěznice; 1872 W ieznitz, 170, 247; Prof IV 566 (Vížky); Šm ilauer Věžnice; 1881 Věžnice Bahenná; 1893 PST 2 190. 6 Bajajka (viz Dodatky), část W ěžnitz, Věžnice; 1924 Věžnice. 3 P. Pijovar. Jam né. Čes. Věžná 1 Ves 7 km jižně od Bystřice 4 Vežnica, do Vežnice, za Vežnici/'za nad Pernštejnem . 2 1376 de Vezne, Vežnicou, Vežničák, vežnickej. 5 M J : ZDB VI, 366; 1751 W ieschny; 1846 substant. příp. -ica > -icě, > -ice k adj. Wiežna, kdysi W ežny; 1872 Wesna, věžná, tj. ves —^ Věžnice. O význam u Věžná; 1881 Vežná; 1893 Věžna, V ěž viz Věžná. P řívlastek Bahenná, který ná; 1924 Věžná. 3 P. P ernštejn. V 16. se vyskytuje ještě u Sem bery 1881, dán stol. zde byla fara. Ces. proto, že ves leží na velmi m okrém te 4 To Vežný, do V ežnýho V ežny, Vež- rénu na rozvodí černom ořsko-severo701
mořském. ČV 247; Prof IV 535; Hosák VVM XX -P, 6. Víceměřice 1 Ves 10 km zjz od Ko jetína. 2 1320 de Weczimericz, Lechner I. 6 ; 1387 de W yeczem yerzicz, CDM XV, 275; 1536 od lidí jeho W iczemierziczkych, PO XVII, 96; 1718 W itzom yeržitz; 1720 W iczem erzicz; 1751 Witzom ieržitz; 1846 W itzom ieřitz, Wýcoměřice, kdysi W ycem ěřice; 1872 W itzomierzitz, Vicoměřice; 1881 Vícoměřice; 1893 W itzom ěřitz, Vicoměřice; 1924 Ví ceměřice, dříve Vicoměřice. 3 P. Více měřice. V 16. stol. tvrz. pak zámek. Ces. 4 Vicoměřice, do Vicoměřec, Vicoměřák, vicom ěřské. 5 M J : příp. -ice к OJ Víceměr, složenému z kom ponentů více-, o němž viz Vacanovice, a -měr, o němž viz M iroslav; zn. ves lidí Víceměrových. Analogicky podle složených OJ typu Jarom ěr a zejm. podle antonym ního O J Maloměr a odpovídajících MJ Jaroměřice, Maloměřice upraveno od 18. stol. na Vícoměřice. ČV 142 (Víco-); P rof I 2 506 (s. v. Dvorecko); Svoboda StčO J 90. Srov. i násled. hes lo. 6 P J Pololáňa (pit.), část Zabráni, les Blódnik. Vícemilice 1 Ves 1,5 km jv od Bu čovic, nyní jejich část. 2 1349 in Viecemilicz, ZDO I, 60; 1368 villam Wieczemilicz, ZDO I. 1069; 1391 Wyeczemylicze, ZDO VI, 272; 1407 z Vícemilic, KP I, 293; 1447 villam Wyeczomilicz, ZDO X, 662; 1466 Wiczemielicz, ZDO XI. 317; 1554 ves Wijczomielicze, ZDO XXV, 191; 1720 W itzom ielitz; 1751 W itzom ielitz; 1846 W itzom ielitz, Wiczomielice; 1872 W itzom ielitz, Vicomělice; 1881 Vicomělice; 1893 W itzom ielitz, Vícomělice; 1906 W itzom ielitz, Vicoměli ce; 1924 Vícemilice, dříve Vicomělice. 3 P. Vícemilice. V 16. stol. tvrz. Čes. 4 Vicomělice, do Vicomělic, ve Vicomělicích, V icom ělák/íem . Vicomělačka, vicom ělské. Nověji (po připojení к Bučovicím) dem inutivizací: Vicánky, do Vicánek. Žert. (zejm. v okolí) Cigá702
nice, do Cigáníc, Cigán, ciganské (Marefy), Cigánov, do Cigánova, cigánovské (Rašovice) — ve V. se na konci 19. stol. usadily natrvalo dvě rodiny Ciká nů. 5 M J: příp. -ice k O J Vícemil, slo ženému z kom ponentů více-, o němž viz Vacanovice, a -m il „milý, carus“ ; zn. ves lidí Vícemilových. Analogicky podle častých záměn -m ir/-m ěr (např. Malomir/Maloměr, Jaromír/Jaroměr) se i zde střídají m il/m ěl (od pol. 15. stol.). O analogickém spojovacím -o- místo pův. -e- viz Víceměřice. ČV 142; Prof IV 536—7 (Vícemil, Vícemily); Svoboda StčOJ 79, 90; Vyškovsko 446 (včetně PJ). 1. Vícenice 1 Ves 4 km sev. od Mo ravských Budějovic, nyní část Dolních Lažan. 2 1278 Wecennitz, CDM IV, 151; 1407 W yeczenycze, ZDB IX, 68 ; 1528 Wiczenicze, Ruk. archiv m ěsta B rna č. 1212; 1671 W iczenitz; 1720 W itzenitz; 1718 a 1751 W itzenitz; 1846 W itzenitz, Wicenice; 1872 W iczenitz, Vicenice; 1881 Vicenice; 1924 Vícenice. 3 P. Jarom ě řice n. R. Čes. 4 Viceňce, do Viceňc, Viceňák, viceňské i -ňcké. V m ístě hanácké nářečí znojem ského typu s redukcí i. 2. Vícenice u N ám ěště nad Oslavou, 1955—1960 Vícenice nad Oslavou, od 1960 opět Vícenice u Nám ěště nad Oslavou. 1 Ves 2 km zjz od Náměště nad Osl. 2 1376 plebanus de Wieczenycz, ZDB VI, 382; 1437 super villa Wiczenicz, ZDB XII, 188; 1481 ve Wiczeniczich, ZDB XV, 29; 1672 Wicženitz; 1718 W itzenitz; 1720 W icentz; 1751 W lčenitz (!); 1846 W iczenitz, W i cenice; 1872 W itzenitz, Vicenice; 1881 Vicenice; 1885 W itzenitz, Vícenice; 1924 Vícenice; 1955—1960 Vícenice nad Osla vou; 1965 Vícenice u Nám ěště nad Oslavou. 3 P. Náměšť nad Osl. Fil. kostel sv. M arka (1376 farní). Čes. 4 Vicenice, do Vicenic, Viceňák, vicenské. V jižním okolí Viceňce, do Vi ceňc, viceňské. 5 M J : příp. -ice k OJ Vícen(a) <- stč. Viecen(a), to hypokor.
podoba některého složeného OJ s kom ponentem Více-, o němž viz Vacanovice, např. Víceměř, Vicem.il; srov. Bolerad/Bolen(a), DalemyslfDalen(a). Zn. ves lidí Vícenových. CV 141; Prof IV 537; Svoboda StčOJ 158. 6 P J Nebovide (zaniklá ves), Láze (zaniklá ves). V í c e n i c e , V í c e n i c e n a d Os l a v o u , viz Vícenice u N ám ěště n. O. 1. Ví ceno v 1 Zanikl ve farnosti jih lavské. 2 1235 Wicenow, CDB III, 120; 1257 W incenow, CDB III, 253. 2. Vícenov 1 Zanikl u Veselíčka (Lipnicko nad Bečvou), kde je sam ota Ví cenov. 2 1547 Vícenov, ZDO XXVI. 29 ed .; 1935 Vicinov (samota). 4 Vicinov, na Vicinov, na Vicinově, vicinovské. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Vícen, o němž v. v. CV —; Prof —; Nekuda 50, 121. 1. Víckov 1 Ves (a hrad) 13 km sz od Tišnova. 2 1340 de Wiczcow, CDM VII, 270; 1346 von W iczkov, CDM VIT. 661; 1348 de W yczkaw , ZDB I, 4; 1358 castrum W yeczkow , cum villa sita ante illud, ZDB III, 431; 1366 bona Wiczcow, ZDB IV, 387; 1454 in castro rupto W iczkow et villis Drahonin et Wiczkow ek, AC VI, 501; 1481 h ra d pustý Víc kov a vsi D rahonin a V ickuovek, KP V, 537; 1490 W iczkow, pustý hrad. ZDB XVI, 12; 1544 z Víčková, ZDB XXVII. 139 ed.; 1566 von W iczkow, Adamus, sbírka listin, 104; 1610 h ra d pustý a ves W iczkow, ZDB XXXIV, 66 ; 1674 a 1718 W iczkow ; 1751 W iscžkow (!); 1846 W itschkow , W yčkow ; 1872 W itzkow, V ickov; 1881 Víckov; 1893 W itzkov, V íckov; 1924 Víckov. 3 P. Osová. Hrad dal postavit — podle Hájkovy kroniky r. 1185 — Ja n A dam z Víčko vá (VI. Fialová, Ja n Adam z Víčková 1935, 5). H rad byl rozbořen za husit ských válek. Ces. 6 N ový m lýn. 2. Víckov 1 Z aniklá ves, která stá vala pod Wolfovým m lýnem u Sokolí (Třebíčsko). 2 1556 ves W ijczkow , ZDB XVII, 17. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Víček
< stč. Viecek, to buď dem inutivum k OJ Viec > Víc, o němž viz Věcov, nebo hypokor. podoba složeného OJ Víceměr, Vícemil, o nichž viz Vacanovice. 1. V. leží pod hradem Víčkovém, proto nese také zdrobnělé jm. V íckůvek; srov. Ujčov/Ujčůvek. CV 32, 142; Prof IV 537; Svoboda StčOJ 135; N ekuda 137; Hosák JM 1966, 56. V í c k ů v e k , viz 1. Víckov. 1. Vícov 1 Ves 5 km zsz od Plum lova. 2 1358 in bonis Wiczaw, ZDO I, 564; 1408 villam W yczow, ZDO VIII, 544; 1505 z Vícova, LSA 75; 1518 k W yczowu, ZDO XVIII, 20; 1595 v W yczowye, PO XXXIII, 214; 1602 ves W y czow, ZDO XXXII, 70; 1618 ve vsi W yczowie, PO XXXIX, 441; 1657 z dědi ny W yczowa, M atr. v Kostelci na H a né; 1677 W eczow; 1718 W ezow ; 1720 W etzow ; 1751 W etzow ; 1846 Wiczow, chybně W ezow, W yčow ; 1872 W etzow, Vicov; 1881 Vícov; 1885 Wetzow, Ví cov ; 1924 Vícov. 3 P. Plum lov. Čes. 4 Vecov, do Vecova, Vecovák, vecovské. 5 V 17,—19. stol. doloženo jm. V. v nář. podobě Vecov. 2. Vícov 1 Zanikl u Studené Loučky (Mohelnicko), dnes les severně od ní (Březina Zábřežsko 348). 3 R. 1672 se na tom to m ístě připom íná pustá beze jm enná víska. 5 M J pův. Viecov > Vícov, jehož í se na střed. M oravě k rá tí a po s splý vá sporadicky s y (srov. vike v/vy kev , hanác. vekev), odtud i zápisy Wyczow, v 17.—19. stol. pak s nář. y > e Wecow, W etzow , Vecov (-> něm. W etzow, -au). Dále viz Věcov. CV 32, 142; Prof —; Rospond, P atron Sl 30. Vidče 1 Ves 4 km jz od Rožnova pod Radhoštěm. 2 1411 Vič, N otB latt 1858, No. 6 ; 1507 Fojtovou Vidč, fojtovi Videckém u, tam že; 1515 W ittcze, ZDO XVI, 67; 1535 Ves Witcze, ZDO XXIV, 4; 1620—21 fojt z Viča dědiny, Fr. H ru bý, Mor. korespondence I, 172; 1675 Widcze; 1718 W idze; 1720 Wicze; 1751 Widcze; 1846 Witsche, Wicze; 1872 Wi703
tsche, Vič; 1381 Vitče; 1893 Widče, Vid Viňňe, Viňák/'(st. gen.) V iň ň á kj(nověji) Videňák, videnskej. 6 K ačírkův mlýn, če; 1924 Vidče. 3 P. Rožnov. Ces. 4 To Vidče, do Vidča, ve Vidčilna Svinkův mlýn. 2. Vídeň 1 Zanikla mezi LechoviceVideč, na Vidči, za Vidcem, Vidčan, videcký. Ten Videč, na Videč, na Vidču, mi a Oleksovicemi (Znojemsko), Nekuza Vidčem , Vidčan, videc)lý (Hutisko). da 116. 2 1499 měšcky Vídenské, KP 5 M J: přivlast. příp. -jb nebo -jo k OJ VII, 880; 1499 m ěštěnínem V ídeňským , V idek, Videc, hypokor. podobám ně KP VII, 884; 1527-1665 Wien. W ydeň, kterého ze složených OJ s kom ponen VM-Znojmo, 415; 1533 vsi naší W id nie, LSA III, 914-915. 3 Vídeň byla tem V id- „vidět, sehen“, např. Vidhost, Dobrovid, Snovid, Závid, Vidim . Spo r. 1524, kdy byla již pustá, přifařena do Oleksovic (Hosák JM 1972, 24 = PB jení s příp. -jb vede k tém už výsledku: XIII, 214). Vič, přičem ž z O J Vid cestou přím ou (Vid + jb), z O J Videk, n. Videc mor5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ *Viefologickým vyrovnáním s nepřím ým i den, v něm ž slovesný základ -věd- „vě dět“; *Vieden m ůže být odvozeno jak pády a analogií (Videc, V idek + jb — Videč, podle nepřím ých pádů do Vid od tohoto základu přím o (srov. poznat! ča, ve Vidču, za Vidčem — nom. Vidč; Poznán, přizřěti/Přizřěň), tak hypokor. srov. častý postup u jm en toho typu, zkrácením složeného OJ Zlověd (Svobo např. Teleč/Telč, BělečjBělč, Luleč/ da StčOJ 95); srov. i OJ Viděn k vidLulč. Mohlo dojít k vyrovnání i ana „sehen“ nebo k Dobrovid, OJ Bděn logií podle adjekt. videčský — Videč k bdít i Bdihost. Základy vid- a věd- se i Vidč i Vidče, srov. Telč — teleckej, u jm. V ieden m atou. MJ V ídeň ne (oied.) telckej. CV 41, 138 (z OJ Videk vzniklo přenesením jm éna rakouské + jb, ve Vidče -e „jest analogické dle Vídně, něm. W ien, jak soudí lid. ety púšče — púšč, zem ě — zem “; analogie mologie a regionál. literatura, ač iden však vychází z vn itřní form y jm éna tifikace s ní je p atrně už v dokladu 1390 (nejde-li zde o nář. znění Viňňe). samého, v. v.); P rof IV 541 (Vidov); NR VIII 356. P J Videčky ve Stříteži Délka -ie~, -í- je ve jm. V. původní. u Vsetína. 6 Bražiska, Dálnice, Hla CV 41; P rof IV 538: Svoboda o. c. 159: váčky, Hory, H utiska, Kyselky, Pod Rospond Slavia 35, 395 (k *věd- „věd Bukovinou, Pod Cábem. Podíly, Polo- ro. vydra, voda“); ZMK IX, 716. V i d l e , viz Vidlv. mec, Santov, Stránce, Tisové, U Z áretky, V hradišti, V žlábkách, Za hůrou. 1. Vidly 1 Část obce Vrbno pod P ra 1. Vídeň 1 Ves 4.5 km severně od dědem; Sl. 2 1602 dopl. T; 1881 Gabel; Velkého Meziříčí. 2 1370 villam W ye1894 Gabel; 1924 Vidly, Gabel; 1935 den, CDM X, 79; 1376 in Vieden, ZDB Vidly, Gabel. 3 Část náležela k Ludví VI. 267; 1390 in villa W yenna, ZDB kovu, část k Malé Morávce. VII, 307: 1417 Wieden, ZDB XI, 414; 2. Vidly 1 Zanikly u H eraltic (Hor1495 z Wiednie, LSA III, 88 ; 1503 vsi nobenešovsko); Sl. 2 1512 se všemi naší W idnie, v té vsi naší W idny, LSA pustinam i s Vidlami, K apras II, 166; III, 37; 1555 ves W ydein (!), ; 1524 eine Odung Vidly genannt, Wei 1571 ve vsi W idny, PB XXVI, 194; 1571 nelt, Forschungen 149; 1531 s pustina ze vsi W ydnie, PB XXVI, 195; 1591 ves mi, kteréž šlovou Vidly, K apras II, Wieden, ZDB XXXII, 117; 1679 a 1718 223; 1535 auch deutsch in der Gabel, W yden; 1720 W ien; 1751 W ienn; 1846 Weinelt, Forschungen 149; 1535 bey Wien, W ydeň; 1872 Wien, Vídeň; 1881 Beneschau in der Gabel, tamže. a 1924 Vídeň. 3 P. Velké Meziříčí. Ces. 5 M J : z apel. vidle „Gabel“, jehož 4 Ta Videň, do Vině (!)/(st. gen.) do pl. v nářečí kolísá (-ej-y). Zn. místo 704
u vidlicovitě se dělících cest, údolí apod. Srov. Rozsochy, Usoší. ČV —; Prof —. V idnava 1 Město ve Slezsku. 2 1235 in Weidenau, Tzschoppe - G. A. Stenzel, U rkundensam m lung z. Gesch. d. U r sprungs d. S tädte 1832, 207 (zápis se archívně nepodařilo ověřit); kolem 1266 advocati in W ydna, fluvius W ydna, Zu ber, Jesenicko, 425; 1284 Weidenau, A II, 16; 1285 Vidná, VMO XXI. 23; 1285 von Weidenau, A II, 20; 1291 in W ydna, Weidenau, Tzschoppe - G. A. Stenzel . . . 207, 105; 1291 W ydna, Not B latt 1884, 12; 1290 in W ydnavia, W ydnav, Zuber, Jesenicko, 425; 1302 von Widna, A II, 20; 1316 Weidenau, A II, 20; 1326, 1345 der W eidenauer Bürger, A II, 21; 1374 Vidnavia, W ydnavia, Zu ber Jesenicko, 425; 1401 W eydnavia, tam že; 1428 W eidnaw, tam že; 1428 W eydnaw , Sigut; 1444 W eydnow , Gr-M II, 255; 1444 W eydnaw , Gr-M II, 263; 1542 Weidenau, A II, 10; 1605 Weidensis, čin ek , 86 ; 1608—1651 Weidenau, A II. 10; 1805, 1808, 1828, 1836 W eiden au; 1850 W eidenau Stadt, Vidná m., R affay; 1852 Weidenau; 1856 Weidenau, N otB latt 1880, No. 9; 1881 Vidnava; 1894 W eidenau; 1907 Vidnava, W eiden au; 1924 Vidnava, Weidenau, Vidnavské Fojtstvi, W eidenauer Vogteil, dříve jen Weidenau. 3 P. biskupství vrati slavského (ochranné město). Far. kostel sv. K ateřiny. Již na konci 13. stol. město. Od r. 1742, kdy se m ěsto stalo pohraničním , úpadek. V 18. stol. plátenictví a punčochářství. V idnavské fojt stvi je sam ostatnou částí m ěsta. Něm. 4 Vidnava, na Vidnavu, na Vidnavě, V idnavákí-ak, vidnavský/-y. 5 Pokládáme-li zápis 1291 W ydna, 1302 Widna za slovanský, je M J odvozeno z adj. vidbna „vidná“ (tj. voda) k základu vid- „vidět, sehen“ ; nelze ovšem zcela vyloučit ani to, že zápisy W ydna, Widna jsou vlastně již něm. substituce Widna, jehož ä může stát za slovan. -a i -ava, tedy *Vidna i *Vidnava (o -ava viz
Opava). Obě jm éna byla původně hydronym a pro řeku s čirou, průhlednou vodou, srov. potok Vidnica (Osvětimany na Kyjovsku), pol. hydronym a Wídzina, Widnica, Widaiva, slovin. Vidina, Viděna, Vedenik/Vi-. Paralelou, avšak daleko pozdější, jsou jm éna typu Bílá Voda, B ílý Potok častá právě v Jesení kách. Srov. i jm. Svitava, které je k Vidnava synonymní. — Do němčiny převedeno jm éno V. — krom ě nejistého -avaj-a. — se substitucí i/ei a s „vokalizací“ druhé slabiky, k terá leží v pozici něm. spojovacího m orfém u -en-: 1369 Weidenovia, 1428 W eid-en-aw apod.; odtud sekundární spojení s něm. Weiden au „vrbová niva“ k Weide „vrba“. ČV —; Prof —; Zuber Jesenicko 425 a SM XIII 23—26 s podrobnou bibliografií ke jm. V.); Bezlaj II 295; Bořek ZNT 254; Rospond RKJ-W roclaw II, 40, 52; Schwarz VS II 328; Hosák VVM XX-P, 5; ZMK VIII 210-211. Vidonín 1 Ves 10 km severně od Velké Bíteše. 2 1354 in Widonina, ZDB III, 56; 1498 ve W idoninie, ZDB XVII, 24; 1512 ve W idoninie, ZDB XVIII, 31; 1601 ve vsi Widoninie, PB XXXIII, 42; 1610 ves Widonin, ZDB XXXIV, 66 ; 1674, 1718 a 1720 W idonin; 1751 Wido?ni(!); 1846 W idonin, V idonín; 1872 Widonin, Vidonín; 1881 a 1924 Vidonín. 3 P. Osová. Čes. 4 Vidojin, do Vidoj(i)na, Vidonščák, vidoňské. Vidom in, do Vidomina, Vidomák, vidom ské (Nová Ves, Radňoves). Vidom in, do Vidojna, vidojnské (!. Borovník). Vidójin, do Vidójina, Vidojinščák/(y pl.) Vidójinšči (!, Skřinářov). Srov. s. v. Hodonín. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Vidoňa Vidoně, to buď hypokor. podoba některého ze slo žených OJ s kom ponentem Vid-, o němž viz Vidče (srov. Radoslav/Radoně v MJ Radonín, Hoděmysl/Hodoně v M J Ho donín), nebo bylo OJ Vidoně variantem k V idoň činitel, jm. vidoň „kdo (dobře) vidí“ (srov. trhati/Trhoň, chrápati/Chrapoň a dvojici Paloň/Paloně, 705
MJ Polonin, k terá však ze subst.). MJ V. p atří do skupiny posesívnfch jm en typu Drahonín, Hodonín na Ces-mor. vrchovině, kde v y tvářejí výrazný areál. CV 138; IV 540 (Vidoň), 541 (Vidonice); Svoboda StčO J 161, 91; DS 3, 147. 6 Jeřáb k ů v mlýn, Smíchov, U Jeřábko va mlýna, V Kolébkách. Vidrholec 1 Část D oubravy na K arvinsku; Sl. 2 1924 Vidrholec; 1935 V i drholec. 5 M J : z něm. W iterholz, v němž střhn. w iter, n. „bouře, vichřice, Ge w itter“ a -holz „les, W ald“. Označovala se tak m ísta osamělá n. ležící na okra jích katastru , na větrném m ístě apod. Srov. čes. P J V ýfu k o v, Vyhnanov, V y strkov, P J Vedranec a úsloví je tu jako na vidrholci, tj. větrno. Název se dobře hodí pro polohu kolonie. ČV —; Prof IV 542; PS VI 987; K ott VII 1025; Schwarz VS I (Bohmen) 64. V i e h h i r t e n , viz Obce. V ierhof 1 Zaniklá ves, k terá stávala v okolí M oravské Třebové. 2 1365 Vil iam dietám Fyerhof, ZDB IV, 225. 5 M J: z něm. V ierhof „čtyři dvory“, doslova „čtyřdvůr“ ; srov. Tři Dvory, Č tyři Dvory, Padesát Lánů — názvy dávané podle počtu dvorů nebo lánů k nim příslušejících. V i e r h o f e n , viz Zavadilka. V i e r z i g h u b e n , viz Lánů, č ty řicet. Vigantice 1 Ves 4 km vjv od Rož nova pod Radhoštěm. 2 1411 Vigantice, N otB latt 1858, č. 6 ; 1515 Wyganticze, ZDO XVI, 67; 1531 Vyhančice, ZDO XXIII, 46 ed .; 1535 ves Wyganczicze, ZDO XXIV, 4; 1548 Vajhenčice, ZDO XXV, 188 de.; 1608 z Vygančic, P rá sek, Organisace, 121; 1675 W yganticz; 1718 W ihancžitz; 1720 W iganticz; 1751 W yzantitz (!); 1846 W igantitz; 1872 Wigantiz, W igantice; 1881 a 1924 Viganti ce. З P. Rožnov. Čes. R. 1573 fojtství. 4 Vigántice, do Vigántic, Vigánčan, vigántský (Hážovice); Vigantice, Vigančan, vigantický (Solanec, Vidče). 5 MJ 706
viz Vikantice. 6 Díly, Vigantický mlýn, Na vápenkách, Pod Díly, Pod Rozkopem, Poskla, Rozkop, U mlýna, Vězník. V ikantice 1 Ves 4,5 km jv od S ta rého Města. 2 1437 W ikanticz, ZDO X. 11; 1437 Weigelsdorf, ZDVGMS 1930. 21; 1448 villam Wylcanticze, ZDO X, 79; 1517, 1552, 1556 a 1562 dopl. T; 1564 W eigelsdorf ZDVGMS 1930, 27, 32; 1575 ves Weygancžicze, ZDO XXIX, 27; 1590 Vigentice (!), ZDO XXX. 73, f. 69; 1591 ves Wiganticze, ZDO XXX, 139; 1607 W eigelsdorf, U rbář B ranná, SAB opis; 1615 W ejgelzdorf, ZDO XXXIII, 93, f. 42; 1620 a 1653 W eigelsdorf, U r bář B ranná, SAB opis; 1678 Weigels dorff; 1718 W aigelsdorff; 1720 Weigels dorf, W eyganticze; 1751 W eigelsdorf; 1846 W eigelsdorf, Wygantice; 1872 W ei gelsdorf, Vigantice; 1881 Vigantice; 1924 Vikantice. 3 P. Kolštejn. Fil. kostel sv. Volfganga. V 15. stol. sklárna. 1563 dědičná rychta. Něm. 4 Vikantice, do Vikantic, Vikantičák, vika n tickej. 5 M J : příp. -ice k OJ Vigant, V ikant, to z něm. Wigand, o němž viz Vajglov. Toto něm.-čes. hybridní MJ zn. ves lidí Vigantových. ČV 138. 261; P rof III. 244; Bořek OSG I 33; Schwarz VS II 310; DS 3, 148 a 20. 361. 6 P odstráň, B ergthalgrund, Zaječí/ Hasendörfel. V i k l e š i c e , viz Vyklešice. Viklice 1 Zaniklá ves, nyní Vyklický dvůr u Tovačova (Kojetínsko). 2, 3 a 5 viz 2. Výkleky. 1. V ikštejn 1 H rad u Podhradí (dř. Dolního V ikštejna) na V ítkovsku; Sl. 2 1377 (V itekstein) = Wigstein, P rá sek, Čeština v Opavsku 14; 1377 Wig stein, CDS VI, 195-197; 1379 z V ikštej na, Vítkovsko 1959, č. 6 ; 1379, 1380 W itkenstein, Lechner II, 85, 89; 1382 W itkensteyn, CDM XV, 225; 1390 W yttenstein, ZDB VII, 707 ed.; 1390 u V ik štejna, Prásek, Topografie I, 403; 1397 de Wicstain, ZDO VI, 567, ed.; 1397 de W itstayn, ZDO VI, 682 ed.; 1398 W ittenstayn, Lechner II, 199; 1405 de W ik-
kenstayn, Lechner II, 224; 1409 Wicstein, ZDO VII. 763 ed.; 1412 W itkenstein, ZDO VIII, 197 ed.; 1413 z W itstayna, Lechner II, 296; 1413 de W ycztayen, Lechner II, 302; 1416 W ytkenstein, ZDO XI, 252 e d .; 1418 z W ytkenstajn, ZDO IX, 247 ed.; 1434 z V itkenstejna, K P III, 88 ; 1446 z W ikštajnu, KP III, 240; 1447 na W iksteyn, K apras I. 46; 1461 z W ikssteyna, K apras I, 61: 1478 z W iksteyna, K apras I, 103; 1486 na W ikssteynie, ZDOp III, 20; 1523 W iksstayn, PO XII. 157; 1591 zámek W ykssteyn, ZDOp VIII, 19; 1611 hrad W ikstein P K r z r. 1634, 150; 1612 hrad u W ikssteina, ZDOp X, 20; 1672 dom inii W iksteinensis, Děkan, m atrika bílovecká; 1700, 1711 B urg Wigstein, ZDVGMS 1932, 36. 3 H rad zpustl v po slední třetin ě 18. století. 4 V ikštejn, na V ikštejn , vikšte jn sk y (Březová). 2. Vikštejn, Dolní, od 1952 Podhradí. 1 Dříve víska, nyní část obce Vítkov; 3 km ssv od V ítkova; Sl. 2 1805 Nie der W iegstein; 1835 N ieder W igstein; 1850 Unter-W igstein, Vigstein spodní, Raffay; 1881 Dolní V ikštein; 1894 N ie der W igstein, Dolní V ikštejn ; 1924 Dolní V ikštejn l Nieder W igstein; 1952 Podhradí. 3 P. vikštejnské. Osada za ložena na konci 18. stol. Něm. 4 Dolní V ikštejn, na Dolni V ikštejn, dolnovikštejnsky. Nověji Podhradz’i, na Podhradz’i (kam), na Podhradz’u (kde), podhracky (Stáblovice). 3. Vikštejn, H orní, od 1952 Dubová. 1 Dříve ves, nyní část obce Radkov; 4 km ssv od V ítkova; Sl. 2 1805 Ober Wiegstein; 1835 Ober W igstein; 1850 Ober Wigstein, Vigstein horní či V ítků v hrad, R affay; 1881 Horní V ikštein; 1894 Ober Wigstein, Horní V ikštejn; 1924 Horní V ikštejn, O ber-W igstein; 1952 Dubová. 3 P. vikštejnské. Osada zalo žena na konci 18. stol. Něm. 5 Obě osady rozlišovány přívlastky Dolní, Nieder a Horní, Ober, a to vzhle dem k hradu Vikštejnu, podle něhož
nazvány. Hrad dostal jm éno po Vítkovi z K ravař, který jej dal kolem 1241 vy stavět: *Vitkenstein „V ítkův h ra d “ s něm., tehdy m ódním -stein „kámen, skála“ — -štejn pro hradní jm éna. K rá cením upraveno na V ikštein, Vikštejn. CV - ; Prof Hosák VVM X X -P 96 a Slez. sb. 1950, 494, (spolu s J. Schulzem) tam že 1967, 105—109; J. K resta Vítkovsko 1958, č. 2, 14 a týž, Vítkov a Vikštejn, Vítkov 1957; R. Sakrejda, H rad Vikštejn, Opava 1958. Vikýřovice 1 Ves 3 km sv od Šum perka. 2 1391 W ykersdorf, CDM XII, 34; 1416 dopl. T; 1431 W eykersdorf, M em orialbuch; 1506 Pod Vykřovici, ZDO XVI, 241 ed.; 1548 z W eiksdorfu, Hrubý, Sev. M orava 126; 1560 na vsi Vídeřovicích (!), ZDO XXVII, 22 ed.; 1570 W ykyrzow icze, PO XXVII 19; 1572 při dvoře mém W igyrzowiczych, PO XXVII, 477; 1575 mým W igýrzow skym , PO XXVII, 477; 1575 do dvora mého w ygiržowskeho, PO XXIX, 22; 1577 Vigiřovice, U rbář V. Losiny, SAB opis; 1577 Wigirzowicze, VM -Šumperk, St. Město, Vízm berk 184; 1589 Vygýřovice, U rbář V. Losiny, SAB opis; 1591 W eikkersdorf, tam že; 1677 W aykersdorff; 1718 W aigersdorff; 1720 W eikersdorf, Weystraeho (!); 1751 W eikersdorf; 1771 Wackow (!); 1846 W eikersdorf, W ykegřowice; 1850 W eikersdorf, V ykýřovice, Raffay; 1872 W eikersdorf, Vykyřovice; 1881 V ikéřovice; 1893 W eikersdorf, Vikárovice i Vikéřovice; 1905 W eikers dorf, Vikárovicej 1924 Vikýřovice, W ei kersdorf, dříve V ykýřovice též Vikárovice. 3 P. Losiny. R. 1391 dědičný rych tář. Něm. 4 Vikýřovice, do Vikýřovic, V ikýřovák, vikýřovický. 5 MJ původně něm. W eikersdorf, zn. „ves W eikerova“, v němž genitivní -s k O J W eiker, to hypokor. podoba k OJ Wigheri, slože ném u ze sthn. voig- ..boj“ a -heri „voj sko“ ; srov. W ernheri/W erner, MJ Vernéřovice, G untheri G ůnter, M J Gúntersdorf s. v. Guntramovice. OJ s něm. -er 707
přejím ána do češtiny s -éř, -ieř, -íř 1 -ýř, proto Vikýřovice s analog, -ovice. Srov. W ernersdorf/Vernýřovice (v. t.). CV P rof Svoboda OSG III 38; Schwarz VS II 309, 354. 6 Arménský dvůr/A nnahof. Vílanec 1 Ves 7 km již. od Jihlavy. 2 1327 Byelandes, CDM VII, 344; 1335 in W ylancz prope Iglauiam, CDM VII, 83; 1363 villam suam W ylands sitam in districtu Yglauiensi, CDM IX, 325; 1365 villam W ylantcz, ZDB IV, 316; 1376 m ediam villam m eam Wylancz dietám, CDM XI, 36; 1376 in dieta Wilancz, CDM XI, 36; 1376 villam Wylans, ZDB VI, 368; 1376 villam m ediam in Byelancz, ZDB VI, 310; 1501 ves W ylanku, ZDB XVII, 53; 1529 fa rá ř z Bielaincz, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 32; 1678 W iellantz; 1718 W ielentz; 1720 W illantz; 1751 W illentz; 1846 W ilenz, také W ilanz a Bielands, W ylánec, kdysi W ylanka; 1872 Willenz, Ví lanec; 1881 Vilánec; 1885 Willenz, Vilance; 1924 Vílanec. 3 P. m ěsta Jihlavy. Far. kostel sv. Jak u b a Větš. Něm. 4 Vilánec, do Vilánce, к Vilánci, za Viláncem, Vilánečák, vilánckej. Něrrt. Weilents. 5 M J je pův. něm. Wielands „W ielandův“, tj. m ajetek; к O J Wieland složenému ze sthn. wěla, voála „boj, zá pas“ a z -nand, disimilací -> -and „smě lý“ (tento kom ponent je znám v němě. jen z antroponym ie). První zápisy za znam enány s častým V /B : Byelands. M J V. p atří do skupiny jm en něm. kolonizačních vsí na jihozáp. Moravě, zejm. n a Jihlavsku; srov. Arnolec, Herálec, Lipolec, Okarec, Pikarec, Rudolec. Ces. -ec vzniklo v nich vyrovnáním s nepřím ým i pády Vilanc, do Vilance -> nový nom. Vílanec jako do dvorce к nom. dvorec. CV 22, 138; Prof IV 544; Schwarz 194; H elm ut Rosenfeld BzN (NF) IV 53-62. V ildenberk 1 Hrad, k terý stával u Jezer na Slavkovsku. 2 1353 de Wil denberg, ZDO I, 245; 1365 castrum W ildnnberch, ZDB IV, 221; 1371 castri 708
Wildenbergn, CDM X, 109; 1372 ca strum W ildenberg, CDM X, 113; 1406 ad castrum W ildenberch, ZDB VIII, 565; 1881 Vildenberk. 3 H rad byl po bořen zřejm ě za husitských válek. Dří ve býval neprávem ztotožňován s No vým H radem u Adamova. 5 M J : z něm. větného spojení zum wilden Berge „na divokém, tj. nepří stupném , pustém , větrném apod. kopci“ ; srov. W ildstein/Vildštejn. CV —; Prof s. v. 5. K am ýk; DS 20, 364. V ildštejn 1 H rad, k terý stával sz od Budišova nad Budišovkou. 2 1316 von W ildenstein, CDM VI, 102; 1881 W ildštejn. 5 Viz Vildenberk. CV - ; Prof IV 544. 1. Vilémov 1 Ves 9,5 km severně od K unštátu, pak část obce Rozhraní, od 1. 7. 1971 zanikl. 2 1317 Wilemow, Lechner I, 5; 1532 na vsi W ylimowie, ZDO XXIII, 25; 1533 z W ylemowa, PO XV, 327; 1674 W ilim ow ; 1718 a 1720 W íllim ow ; 1751 W illim ow; 1846 W ili mow; 1872 W illim ow, Vilem ov (!); 1881 Vilém ov; 1885 W ilimow, Vilím ov; 1924 Vilémov, dříve Vilím ov. 3 P. Letovice. Ces. 4 V ilim ov, na Vilim ov, na Vilím ově, V ilim ák/(velmi arch.) Vilim án, vilim ské (Dol. Poříčí). 2. Vilémov 1 Ves 10 km jz od Litovle. 2 1368 villam W ylem ow , ZDO I, 961; 1391 villam W ilemow, ZDO VI, 185; 1438 v W ylem ow ie, PO III, 32; 1464 villam W ilhelm ow , ZDO XI, 219; 1516 z W ylem ow a . . . ve W ylem owie, PO VIII, 53; 1572 na Vilím ově, ZDO XXIX, 50 f .; 1591 a 1597 dopl. T; 1594 Melleman, T urek OAO 1974, 43; 1597 M yleman, tam že; 1604 Vilím ov, ZDO XXXIII, 28 f.; 1631 Vylim au, ZDO XXXVII, 18, f. 12, ed.; 1631 Vilím ov ZDO XXXVII, 19, f. 12, e d .; 1635 na Vilím ově, ZDO XXXVII 42, f. 28 ed.; 1672 W ilimow, Děkan, m atrik a m ohelnická; 1718 a 1751 W illim ow; 1846 Willimau, W ylim ow ; 1872 W illim au, Vilém ov; 1881 V ilém ov;
až 169; Schwarz VS II 95; Hosák Acta 1906 W illimau, V ilím ov; 1924 Vilémov, dříve Vilím ov. З P. Chudobín. Far. kos UP 143. 6 U krchůvka, U Macochy. tel sv. K ateřiny (již v 14. stol.). Na Až na P J Na vintokách je celá topokonci 18. stol. parcelován dvůr. Čes. nymie česká. 4 V elim ov Velinov, ojed. (v Luké) 2. Vilémovice, Dolní 1 Ves 9 km jv V élim ov/V ilim ov, do V-ova, Vilim ovák od Třebíče. 2 1294 in Znoymensi districtu W altz et W ilim ow itz, CDM V, vilim ovské. 6 P rá tn a (pit.). 3. Vilémov 1 D vůr u Pohořelic. 11; 1353 castrum Holubek . .. cum villa 2 1924, 1935 Vilém ov, W ilhelm shof. W ylem ow ycz, ZDB II, 10; 1464 W ilhel3 Něm. m ow itz, ZDB XIII, 60; 1751 Unter Wil 5 Něm. W ilhelm shof „dvůr Wilhel- lim ow itz; 1846 Unter W ilim ow itz, Dolnij Wilimowice; 1872 Unter W illim o mův, V ilém ův“. 4. Vilémov 1 Zanikl v okolí Račic w itz, Dolní Vilémovice; 1881 Dolní Vilí (Vyškovsko). 2 1562 ves p u s t á ... V i m ovice; 1885 Unter W ilim ow itz, Dolní Vilím ovice; 1924 Dolní Vilémovice, dří lémov, ZDO XXVII, 67, ed. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Vi ve Dolní Vilimovice. 3 P. Třebíč. Ces. 4 Vilimovice, do Vilim ovic, Vilim čák, lém, to přejato z něm. W ilhelm , sthn. Willohelm, složeného z willo „vůle“ a vilim ské. Arch. Velimovice. 5 O pří vlastku v. n. 6 P J Spim berk (viz Spil-helm „ochrana“. Do češt. přejím áno berk), potok Modla. i v hláskoslovné variantě Vilím , proto Vilémovice, Dolní, Horní, i nář. Vilim ov, Velim ov (s han. i > e). CV 138; Prof IV 544-545, V 584; Fi viz Vilímeč. 3. Vilémovice, Horní 1 Ves 8,5 km scher OSG I 9; Schwarz 154, 268 a 278; Trávníček HM 217; C em ý a spol. sev. od Třebíče. 2 1360 de W ilemowicz, v ČSPS 1962, 75—85 (identifikace zanik ZDB III, 551; 1556 ves W ylim ow iczky, lého 4. Vilémova); NR VI 237, VIII 93. ZDB XXVII, 17; 1676 W ilim ow itz; 1718 1. Vilémovice 1 Ves 7 km vých. od Ober W illim ow itz; 1720 Ober W ilimo Blanska. 2 1267 in villa de W illems- w itz; 1751 O berw yllim ow itz; 1846 Ober lagh, CDM III, 402; 1349 W ylhelmslog, W ilim ow itz, Hornj W ilim ow ice; 1872 ZDB I, 23; 1406 in W ylem ow icz, ZDB Ober W illim ow itz, Horní Vilémovice; VIII, 578; 1437 in W ilem owycz, ZDB 1881 Horni Vilem ovice; 1885 Ober Wi XII, 301; 1675 W ylim ow itz; 1680 W yly- lim ow itz, Horní Vilím ovice; 1924 Horní m ow ytz, M atr. v Jedovnicích; 1718 Wil- Vilémovice, dříve Horní Vilimovice. lim ow itz; 1721 W illam ow itz (!); 1751 3 P. Třebíč. Čes. 4 Vilimovice, do Vilim ovic, Vilim čák, W illim ow itz; 1846 W illim ow itz, W ylemowice, kdysi i W ilhelm sschlag; 1872 vilim ské. Velimovice (Okřešice). 5 Od W ilim ow itz, Vilem ovice; 1893 W ilimo- Dolních Vilémovic, ležících na témž w itz, Vilimovice i Vilím ovice; 1924 V i panství, odlišeny v 16. stol. zdrobnělilémovice. 3 Ces. P. Rájec. nou V ilém ovičky (ves byla tehdy m en 4 Vilim uvice, du V ilim uvic, ve Vili- ší), od poč. 18. stol. přívlastkem Horní muvicích, Vilim uvščák/(v pl.) V ilim uv- „O ber“. 4. Vilémovice, Nové 1 Dříve víska ščí, vilim uvské. V m ístě hanácké nářečí horského typu s o > u. V elim uvice (Je- 6 km již. od Javorníku, nyní část obce dovnice). 5 V. p atří do skupiny něm. Uhelná (Javornicko); Sl. 2 1310 W ylekolonizačních vsí na východním Bla movici, A II, 162; 1358 W ilhelmisdorf, nensku, proto první doklad něm. W il- A II, 162; 1420 W ilemowici, A II, 162; 1580 a 1587 W ilmsdorf, A II, 163; 1648 lemslagh „W ilhelmsschlag, Vilémova paseka, m ý tin a“. Srov. blízké K otvrdo W ilmsdorf, A II, 164; 1659, 1661 Neu vice/Gottfriedsschlag. S kutil MSB1 168 W ilm sdorf; A II, 164; 1805 Neu W ilms709
dorf, původně W ilhelm sdorf; 1881 N. Vilém ovice; 1894 N eu W ilm sdorf; 1924 Nové Vilémovice, Neu W ilm sdorf, dříve jen N euw ilm sdorf, 3 P. Janský Vrch. Ves byla 1410 pustá, 1580 opět v y s a zena. Něm. 5 Přívlastek Nové, Neu dán proto, že ves byla po dočasném zpustnutí kon cem 16. stol. znovu obnovena. Něm. W ilm sdorf krácením z W ilhelmsdorf, srov. Herm ansdorf/H erm sdorf, W erners dorf/W ernsdorf, typ častý v něm. toponym ii sev. M oravy a Slezska. ® M J : příp. -ovice k OJ Vilém , stč. též Vilím, o němž viz Vilémov. Zn. ves lidí Vilé mových. CV 138; Prof IV 545; Zuber Jesenicko 342—3; Schwarz 139. 1. Vilímeč, Dolní 1 Ves 7 km jv od Telče. 2 1349 in W ylemicz, ZDB I, 86 ; 1481 v Vílemci, K P V, 307; 1482 ves W ylemcze, ZDB XV, 45; 1573 ze vsi W ylimczie, PB XXVI, 324; 1592 W yli,micie, CMMZ 1916, 57; 1678 W yllimecz; 1718 W illim icž; 1720 W ylym tze; 1751 W illim etsch; 1846 W illimetsch, Wilimeč; 1872 Unter W ilimtsch, Dolní Vilímeč; 1881 Vilím eč; 1885 Unter W ilimetsch, Dolní Vilim eč (!); 1915 Unter wilimetsch, Dolní Vilím eč; 1924 Dolní Vilímeč. 3 P. Nová Říše. Čes. 4 Ta (Dolni) Vilimeč, do Vilimče, za Vilimči, Vilim ák, vilim skej/vilím eckej. Arch. ta Vilimč, do Vilimče, za Vilim čou (Studnice). 5 O přívlastku Dolní, U nter v. n. 6 P J Na bábě, Vochozky. 2. Vilímeč, Horní 1 Ves 16 km zsz od Telče, nyní část obce Počátky. 2 1366 in W ilemomebes (!), ZDB IV, 488; 1377 Vilemowawesch, ZDB VI, 486; 1378 V ylem owaw es, ZDB VI, 536; 1446 W illemowawes, ZDB XII, 458; 1678 W ilimcže; 1718 W ilim cze; 1720 W ylym ecz; 1751 W illim etsch; 1846 WiZlimetsch, W ilimeč, 'kdysi W ilemowa wes; 1872 Ober W ilimtsch, Horní Vilímeč; 1881 Vilím eč; 1924 Horní Vilímeč. 3 P. Studená. Čes. 4 Ta (Horni) Vilimeč, další podoby shodné s předcházejícím heslem. 5 Pův. 710
název byl Vilém ova Ves, zkomolený zápis 1366 Vilemomebes je jeho něm. adaptací. Někdy během 16. stol. jm éno upraveno na Vilím eč (poprvé 1678), a to nejspíše analogií podle jm. Dolní Vilí meč, a to zprvu bez přívlastku. P ří vlastky byly rozlišeny obě vsi až v 19. stol. podle polohy vzhledem k Telči. Ač není u jm. Dolní Vilímeč jeho něm. původ doklady zaručen, přece ho po kládám e za tém ěř jistý, a to analogicky podle telečskodačické skupiny kolonizačních jm en typu Heřmaneč, Urbaneč (v. t.) -e- Herrm anns, Urbans. Předpo kládané *W ilhelms „Vilémova ves, mý tina, m ajetek“ upraveno n a *Wilems —> čes. *Vilémec, na Vilémči — nom. Vilémeč, Vilímeč. Srov. stejný proces u jm. Urbaneč. Nebude-li něm. původ jm éna potvrzen dalšími nalezeným i do klady (snad zápis 1349 in W ylem icz je skutečně „in W ilem itz“, tj. „ve Vilémicích), pak je u Dol. Vilimče třeba vyjít z čes. předlohy, která zněla spíše *Vilémice než *Vilímeč. O OJ Vilém. Vilím viz Vilém ov. ČV 138; Prof —. V i l m ě ř o v i c e , viz Věřňovice. V inary 1 Ves 3,5 km sev. od P ře rova, od 1960 část nově vzniklé obce Viničná (v. t.). 2 1282 de Winar, CDM IV, 203; 1368 in villa W ynarzyw , ZDB I, 993; 1371 in villa Wynarz, ZDO II. 131; 1437 in villa W ynari, ZDO X. 104; 1512 ve Winarzich, PO XVII, 33; 1575 ze vsi Winar, PO XXIX, 80; 1580 sta tek w inarsky, PO XXX, 108; 1587 při tejž vsi Winarzich, PO XXV, 83; 1587 ves W inary, PO XXV, 82; 1590 statek svuoj w inaržskey, PO XXXII, 153; 1590 fojt w inarskey, ZDO XXX, 25; 1675 W inary; 1691 Winiari . . . in Wýnar, Děkan, m atrika přerovská; 1718 W ynary; 1720 W inar; 1751 W ynarz; 1846 Winar, W inary; 1872 Winar, Vi ndry; 1881 Vindry; 1893 Winar, Vynary; 1924 Vinary. 3 P. Vinary. Čes. 4 Vinaře, do Vinař/(arch.) do Vindr, ve Vinařích, Vinařák, vinařské. 5 M J : z akuz. pl. k apelat. vinař, psi.
vinaři, „W inzer“, zn. ves, v níž bydlili, pracovali vinaři. Jm éna V. p atří k nej starší toponym icke vrstvě M oravy a ohraničuje se jm. Rataje, K ladníky středom oravský areál před M oravskou b ra nou. O podobách V inary/Vinaře, gen. do Vinar/Vinař viz Včelary. Srov. i K ra vaře. CV 160, 167, 174; 247; Prof IV 547 (Vinaře 2X), 549 (Vinary 3X); Bezlaj II 298; Šrám ek Slez. sb. 1965, Sou stava m apa č. 7; Taszycki Rozprawy 174-177; NR XII 191. Vincencov 1 Osada 8 km jjv od Plumlova. nyní část obce Otaslavice. 2 1846 W incenzdorf, Wincencow, též Dworek; 1850 W incenzdorf, Vincencov, R affay; 1872 V inzenzdorf, Vincencov; 1881 Vincencov; 1893 Vincenzdorf, V in cencov; 1906, 1915 Vincenzdorf, V in cencov; 1924 Vincencov. 3 P. Otasla vice. Osada založena 1798 parcelací dom inikálního dvora. Ces. 4 Dvorek, do D vorka/na D vorek, Dvorečák, dvorecké. Nověji Vincencov, Vincov. 5 Osada nazvána po Vincencovi hr. Schrattenbachovi, m ajiteli brodeckého panství, něm. Vincenzdorf, čes. Vincencov: analog, spojení jm éna V in cenc s něm. dorf „ves“ a čes. posesív. -ov, zn. Vincencova ves. R. 1846 a do sud v nářečí D vorek: dem inut. k dvůr „Hof“, neboť osada vznikla parcelací otaslavického dvora a dosud m á podobu m alého čtyřhranného dvora. Sídelní po m ěry v trojúhelníku Určice—Myslejovice—Vrahovice, na němž zanikly Lhot ka, Chřelova Lhota, Nebštych a M itrov (snad i M itrůvky), dovolují s jistou prav děpodobností předpokládat, že Vincen cov stojí na m ístě zaniklé vsi Lhotka. Tak i lidové podání. CV 268; Prof —; Hosák Zprávy Prostějov 1966, č. 1, 10. Viničná 5 Nové jm éno pro obec vzniklou 1960 sloučením Vinař, Lýsek a Popovic na Přerovsku. M J: adj. vi ničná, tj. ves, k vinice „W einberg“. Mo tivačně navazuje na jm. Vinary. P atří do skupiny oblíbených adjektivních jm en, která vznikala po válce, srov.
Břidličná, Písečná, Uhelná, nověji též Brno-Lesná. Víno 1 Dříve ves 10 km jjz od Osoblahy od 1951 část obce Slezské Rudoltice; enkl. 2 1388 W eyn. Lechner I, 17; 1554 na ves Wino, DM VII, 49; 1555 ves W ijno, DM XII, 41; 1581 ves Wijno, DM XV, 151; 1630 osadam i V ínem . . . Zukal, Slez. konfiskace 58; 1676 W ayner; 1718 W aynen; 1751 W eyne; 1846 Waine, W eine, 1850 Weine, Wina, Raf fay; 1870 Weine, Víno Catal. cleri; 1872 Weine, Vino; 1881 Vino; 1893 Weine, Víno; 1924 Víno, W eine, dříve jen Weine. 3 P. Rudoltice. Něm. 5 MJ je nejspíše domácího (tj. čes.) původu, třebaže první zápis je něm.: z adj. vinbno > Vinno „vinné místo, kde roste víno“, to snadno zaměněno se substant. víno „Wein, W einrebe“. Proto přejato jm. V. do něm činy překladem 1389 W eyn. K dyby bylo jm. V. něm. původu, očekávali bychom pro význam „vinné m ísto“ nejspíše složenou podobu *W einberg, *W eindorf, *Weinrebe, v češ tině pak přejetí typu Vínov, Vinná, Vi ničná. Od 18. stol. je překladové jm éno Weyn poněmčeno „plněji“ : ze spojení aus, von W eine „z Vinna, z V ína“ byl abstrahován nový nom. Weine, který přikloněn k dat. jm énům typu Bergen, Hófen, častým v něm. toponym ii: 1718 W aynen, r. 1676 dokonce k -er (W ayner), snad analogií podle jm en Weiler, Weiler-. Předpoklad, že zápis 1389 W eyn je vlastně něm. W eiden „vrby, vrboví“, protože -den často v něm čině > -dn > n, je třeba odm ítnout: jednak je konti nuita čes. i něm. jm éna vždy opřena 0 význam „vino“, jednak by byl v něm čině význam „vrba“ tak zřetelný, že by mohlo sotva dojít k zám ěně s jiným zřetelným významem „víno“, kdyby měl oporu v reálii; také m orfem atická stru k tu ra jm. Weiden, nář. *Wě'dn (dvouslabičné) proti *WĚ’n (jednoslabič né) je přes svou blízkost rozdílná. Srov. 1 jm. W einberg nikdy v Německu (ani u nás jako PJ) nezam ěňované s Wei711
denberg. ČV 261; P rof IV 550 (Vinná); Schwarz VS II 308; Sm ilauer PST 2 190; Bořek ZNT V inohrad 1 Dříve osada, nyní m íst ní část obce Repiště (Frýdecko); Sl. 2 1801, 1803 W inohrad; 1803 Obec Winohradska, pečeť; 1806 Vinohrad; 1850 W inohrad, Vinohrad, R affay; 1881 Vi nohrad; 1924 Vinohrad. 3 Kolonii Vi nohrad založil 1787 hr. Josef M itrovský. Osada zam kla 1930 stavebním splynutím s Repištěmi. 5 M J : z apelat. vinohrad. Jm éno dá no podle pokusného pěstování vinné révy. CV —; Lašská obec Repiště 1970. 1. V inohrádky 1 Kdysi ves 2 km sz od Brna, nyní m ístní část Brna-Žabovřesk. 2 1846 Weinberg, Vinohrad; 1872 W einberg, V inohrádky; 1881 a 1924 Vinohrádky. 3 P. K rálovo Pole. Osada vznikla na konci 18. stol. Ces. 5 Osada splynula se Zabovřeskami tak rychle, že vymizela již i z povědo mí obyvatelstva. Proto neexistuje ru b rika 4. 2. V inohrádky 1 Dříve osada, nyní m ístní část obce Branišovice (Pohořelicko). 2 1846 Weinberg, Vinohrad; 1872 Weinberg, V inohrádky; 1881 V i nohrádky; 1924 V inohrádky, Weinberg. 3 P. Branišovice. Osada vznikla 1783 parcelací dom inikálního m ajetku. Něm. 5 Obě osady nazvány po řediteli ko m orních statk ů A ntonínu Kaschnitzovi z W einbergu českým překladem pří dom ku W .: Vinohrad, od 1872 dem inut. V inohrádky. Viz i Kašenec a Kašnice. Zdrobnění jm éna souvisí jednak s tím, že šlo o m alé osady, jednak s tím, že osady leží n a sev. okraji zeměpisného areálu pom ístních jm en V inohrádky (proti jižnějším u prostoru typu Vino hrad). V obou osadách se však víno ne pěstovalo; 1. V inohrádky leží na se verním svahu kopce. CV 169; 266; Prof IV 551 (jen Král. Vinohrady, část P ra hy, k terá však skutečně zn. „vinohra d y “); Hosák VVM XX-P. 60 a JM 1966, 58. 712
Vír 1 Ves 6 km sv od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1364 villa dieta W yr, ZDB IV, 95; 1500 z Wiru, Mor. archivy soukrom é 71; 1601 ves Wir, PB XXXIII, 52; 1674 a 1718 Wier; 1720 a 1751 W ir; 1846 W uehr, W yr, kdysi W yrn; 1872 Wiihr, Vír; 1881 a 1924 Vír. 3 P. K unštát. V 15. stol. železný hanir. Čes. 4 Vír/V ir, do V íru/V iru, Vírán/Víran / V irán/V ířan/V iránj(ojed.) Vírák/V irák, (pejor.) Vi-JVírčák; adj. virskej. Žer tovně Přehradov, do Přehradová, Pře hraďák, přehraďáckej (Koroužné, Rovečné: podle toho, že nad Vírem po stavena v 50. letech přehrada). 5 M J: z apelat. vír, v i n „vír, W asserwirbel. S trudel“. Reka Svratka, n a níž V ír leží, protékala do vystavění přehrady zúže ným řečištěm pod výrazným skalním útvarem v prudkém toku, zakončeném nebezpečným vírem. M ístu na řece se posud říká Ví-JViřina. Srov. i C ernvír na Svratce, Cernovír (na Olomoucku). Apel. v i n je všeslovan. toponymický základ. CV 153; 246; P rof IV 552; Bezlaj II 300; Eichler AN 235; Rospond R K J-W roclaw II 57; Schütz GTSK 73; Sm ilauer PST 2 191; Machek ES 567. 6 Dolní a H orní H am erský mlýn. PJ Špim berk (kopec, viz Špilberk), Svarcava ( = řeka Svratka), Vostrážná. Část: Uhelná (stával zde milíř). 1. Víska 1 D říve ves, pak osada, nyní část obce Kněžice, 15 km jjv od Jihlavy. 2 1528 W eska, Ruk. arch. měs ta B rna č. 1212, 4; 1532 drží vsi Hrutow, W esku, PB XV, 144; 1678 Wiska; 1718 W isska; 1751 W yska; 1846 W yska, kdysi W eska; 1872 Wiska, Víska; 1881 Veska, 1924 Viska; 1935 Víska. 3 P. Brtnice. Čes. 2. Víska 1 Č ást obce Haňovice, 2 km zjz od Litovle. 2 1432 die Mul in Dorffle, R egistra m ěsta Litovle 16; 1479 m lýn svůj ve Vesce, LSA 304; 1562 z V ížky, Prásek, Organisace, 112; 1591 M ühldörffle, Wiska, Turek OAO 1974, 42; 1594 dopl. T.; 1657 M ühldörfel,
tam že; 1677 M ú h ldórffl; 1718 Miihldórffl; 1720 M iihldorf, W iska; 1751 M uehldoerfl; 1754 M úhlderfl, G uber nium. B 1 M 41/957; 1771 Mala W eska; 1772 M iehldórffel, Turek OAO 1974, 42; 1846 M uehldoerfel, W isky; 1850 M iihldórfel, Víska, R affay; 1872 M úhldórfel, V íska; 1881 1924 Víska. 3 P. m ěsta Litovle. R. 1781 parcelován dvůr. Ces. (při založení z části něm.). 4 Véska, na Vésko, Véščák, véské (Radíkov). 5 Něm. M úhlddrfel „mlýn ská víska“, přesněji „víska s m lýnem “. Mlýn doložen zde již r. 1432. 6 P J C hm elník, části: Ho mléna, Kolečka (taková P J bývají u mlýnů). 3. Víska 1 Sam ota u Zbraslavce, bý valý mlýn, dnes továrna s několika domy; 2 km jižně od K unštátu. 4 Víska, na Vísku, na Vísce, obyva tel. a příd. jm. „z Vísky“. 5 Jm éno je stopou po zaniklé M artiněvsi (v. t.). 4. Víska 1 Sam ota u Rečice, 9 km sz od Dačic. 2 1924 Viska; 1935 Víska. 5. Víska 1 Sam ota (1857 osada) u Rímova, 9 km jz od Třebíče. 2 1881 Vis ka; 1924 Viska; 1935 Víska. V í s k a u J e v í č k a , viz Derflík. V í s k a , D o l n í , viz 6. Víska. Malá. V í s k a , H o r n í , viz Ves, Německá. 6. Víska, M alá 1 Kdysi předměstí, které splynulo s M oravským i Budějo vicemi. 2 1522 Malu W esku (4. p.), ZDB XX. 10; 1534 z Male W esky, PB XV. 225; 1546 Malu W esku, ZDB XXVI, 115; 1671 Klein D órffl; 1718 K lein Dor/l; 1751 K lein Dórfl; 1846 W yska; 1924 Víska. 3 P. Mor. Budějo vice. 5 M J : dem inutivum k ves „Dorf“, viz Ves. Srov. Véska. CV 170, 248; Prof IV 552-556 (38X). Vísky 1 Ves 6 km sz od Boskovic. 2 1547 ves slově W ysky, ZDO XXV, 83; 1569 ves W ysky, ZDO XXVIII, 29; 1570 z W ysek, PO XXVII, 202; 1623 na W ysky, Poz. kniha Újezda č. 3606, 35; 1677 W ysky; 1718 W ysekh; 1720 Ober W iske, M itter W iske, Unter W iske;
1751 W ysek; 1846 Wissek, W iský; 1872 W isek, V isky; 1881 a 1924 V ísky. 3 P. Boskovice. Far. kostel sv. Michala ro m ánského založení. Ces. 4 Viske, na Viske, na Viskách, Visečák, visecké. 5 M J : pl. k apel. víska „vesnička, D orflein“ ; srov. Véska, Vís ka. O význam u viz Ves. R. 1720 ves rozdělena na Horní, P rostřední a Dolní; dělení v 19. stol. zrušeno. CV 170, 248; Prof IV 556. 6 Amerika. V i š k ů v e k , viz Ujčůvek. Višňové 1 Městys 14 km zjz od Mo ravského Krum lova. 2 1234 de Wissenovo, CDB III, 76; 1254 de Wischnow, CDM III, 202; 1528 z W ijssniowe, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1213, 23; 1535 z W ijssnioweho, PB V, 294; 1544 ve W ijssniowem, ZDB XXVI. 85; 1547 z W issnioweho, PB XIX, 65; 1550 v W issniowem, PB XX, 59; 1550 ze vsi Wissnioweho, PB XX, 118; 1577 na ves W issniowy, PB XXII, 71; 1578 z měs tečka W issnioweho, PB XXVII, 410; 1590 polovice m ěstečka W issnioweho, ZDB XXXI, 41; 1603 na W issniowym, PB XXXIII, 222; 1633 W ischnow; 1718 W yschenau; 1720 a 1751 W ischenau; 1846 Wischenau, W išnow ý; 1872 Wi schenau, Višňová; 1881, Višňové; 1924 Višňová, dříve Višňová. 3 P. Višňové. Obec v 1. 1557—78 povýšena na m ěsteč ko. V 16. stol. tvrz. Far. kostel sv. Jana K řtit. V 16. stol. novokřtěnd. V 1. 1805 až 1866 těžba železné rudy (havíři při šli od Jihlavy). Ces. 4 To Višňový, do V išňový ho, za Viš ňovým , Višňovók (!), višňovské. V m íst ním nářečí silná labializace á > o. Višňov, do Višňová (Mor. Krum lov, ojedi něle i přím o ve V.). 5 Je tém ěř jisté, že pův. význam jm. V. byl „višňové místo, místo porostlé višněmi, Weich sel-“, k apel. višně, psi. višbňa „Weich sel“. Jm . V. utvořeno stejně jako častá MJ typu Buková, Dubové, Lipová, kte rá kolísají s jm ennou podobou typu Bukov, Višňov (tak zde 1234, 1254). A. M átl (LF 87, 217-236) vidí ve jm. 713
V. apel. višb, stě. viš, u K lareta vis, w yss (patrně „skřípina lesní, W aldsim se, Scirpus silvaticus“). Toto višb pak zaměňováno s višn- „višně“ i s vyš„vyšší“, neboť botanický term ín višb upadl brzy do zapomnění. — Tento vý klad je nepravděpodobný, protože adj. k višb by znělo viš-ný nebo viš-ový, k višně je však višňový, které v do kladech M J V. dobře doloženo. Viz ještě A. M átl ESSJ 96-102; Machek ES 691; St. Bqk S tJ 341 (přiklání se u pol. M J W iszawa k výkladu z rost linného jm éna Gyceria aquatica L.), Onom astica X III 188; CV 248 (k višně „W eichsel“); Bezlaj II 302; Miklosich ON 770 (z višň-); Sm ilauer PST 2 191; Schwarz VS II 159; Rozwadowski S tu dia 273; Vasm er REW I 208. Zcela hypotetický zůstává výklad z event. O J V ýšen + poses. příp. -ov, -ova, n a což by m ohl ukazovat první doklad W issenov a ojedinělé střídání -nov/-ňov, -novice/-novice (srov. Tišnov /-ňov, Černovice/Čerňovice). V histor. zápisech se však dobře rozlišuje V i- od V y-, neboť i/y mělo (a většinou dosud má) v m or. nářečích fonologickou plat nost. 6 Části: Dědina, Městečko, K řepický mlýn. V ítberk, od 1949 Vítovka. 1 Dříve ves 3,5 km sev. od Oder, pak osada, od 1963 část m ěsta O dry; Sl. 2 1762, 1768, 1788, 1798 W erdenberg, Rolleder 315. 318, 330, 347; 1805, 1835 W erdenberg; 1842 W enderberg, W ittberg (čes.), Catal. cleri; 1850 W erdenberg, Vitberg, R affay; 1854 W enderberg (něm.), W itberk (čes.), Catal. cleri; 1857 W erden berg (něm.), V itb erk (čes.), W olny III/l, 180; 1870 W erdenberg, V itberk, Catal. cleri; 1881 V itb erk; 1917 Werdenberg, V ítb erk; 1924 V ítberk, W erdenberg; 1949 V ítovka. 3 P. Odry. Založena 1773 jako kolonie na m ístě dvora. Po r. 1945 osíd. z Opavska a Valašska. Něm. 5 Kolonie nazvána po hr. W erdenbergovi, pánu na Odrách (Rolleder 347), jehož jm éno z něm. -berg „hora, 714
kopec“ a werd-, sthn. warid, werid, střhn. w ert, w erde „ostrov, poloostrov, vyvýšená, bezvodá země mezi močály“ (srov. Brunesw erde/S ta rá Ves). Víska leží na m além přítoku O dry ve zvlně ném údolí na nepatrně vyvýšeném mís tě, které nebylo zaplavováno Odrou. Dobře by se proto etym ologický vý znam „vyvýšenina ve vlhkém údolí“ sem hodil; avšak M J je odvozeno od příjm ení. Ces. V ítberk s V ít- snad po dle blízkého jm. V ít-kov. ČV —; Prof IV 501 (Verda); Lexer III 796; A. G re gor Vlastivěd, sb. N. Jičín I 56; Schwarz 151; DS 13, 337. V i t č e, viz Vidče. Vitčice 1 Ves 6 km jz od K ojetína. 2 1353 prope Vidsicz, ZDO I, 327; 1359 de Biczicz, Reg. VII, 304; 1387 de W ydczicz, CDM XV, 275; 1531 na zástavu vsi W iczycz, PO XV, 145; 1536 uvázal se v ves Wiczycze, PO XVII, 42; 1537 ves W iczycze, ZDO XXIV, 21; 1576 ves Wiczycze, PO XXIX, 124; 1593 ves Wiczicze, ZDO XXX, 236; 1676 W itcžitz; 1718 W icžitz; 1720 W iczitz; 1751 Wicžitz; 1846 W itschitz, W yčice; 1872 Witschitz, Vičice; 1881 Vitčice; 1893 Wi tschitz, Vičice i Vitčice; 1915 W itschitz, Vičice; 1924 Vitčice; dříve Vičice. 3 P. Mořice. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Vičice, do Vičic, Vičičák, vičické. 5 M J: příp. -ice k OJ V ítek, o němž viz Vítkov, nebo k V idek, o něm ž viz Vidče. Protože spojení -tč-, -dč- + -ice -> č, nelze bezpečně znění výchozího O J stanovit. Ojediněle zápisy 1353 ds, 1387 dcz nem usejí znam enat dč, nýbrž mohly vzniknout sekundárním rozlože ním č na slabičném švu. MJ V. ves lidí V-ových. CV 139 (z OJ Vítek); Prof IV 558 (Vitčice, z obou OJ). Vítkov 1 Město ve Slezsku. 2 1301 in W ytchenau, CDM V, 127; 1377 stát W itenstat, CDSil VI, 196; 1377 Wigstadtl, Gr-M II, 489; 1377 Die Stadt W iegstadtel, Bierm ann, Geschichte Troppau u. Jágem dorf 173; 1377 a 1405 Wigstadt, Prásek, Čeština v Opavsku;
14, 15; 1525 s městečkem V ítkovem , K apras II. 208; 1568 V ítko vští (tj. lidé), VMO-P 1893, 39; 1591 m ěstečko W ytkow , ZDOp VIII, 19; 1591 dopl. T; 1599 W itkuow , S tattlein W ickhstein, Soupis 89, 90; 1608 Wigstadiensis, Či nek. M atricula 92; 1610 W ixstattel, Prásek. Organisace 37; 1611 městečko W itkow , P K r z r. 1634, 150; 1612 měs tečka W itkow a, ZDOp X, 20; 1630 V ít kov, Zukal, Slez. konfiskace 90; 1640 W igkstadt, Soupis 91; 1655 parochia Vigstadiensis, ACO B 12; 1633 Wigstettl, W itkow ; 1660 zu Wiegstadťl, Prásek, Organisace 274; 1663 na Vííkově, Němec, Listiny k děj. Těšínská z WAP v Cieszyně; 1700 Stádtchen W igstadtl, ZDVGMS 1932, 32; 1718 S tad t W igstadtl, tam že 39; 1720 Wigstattl; 1735 W igstaedtel; 1805 W igstadt; 1835 W igstadtel, W itkow ; 1870 Wig stadtl, V ítkov, Catal. cleri; 1881 V ít kov; 1894 W igstadtl, V ítko v; 1917 Wig stadtl, V ítko v; 1924 V ítkov, W igstadtl. 3 P. Vítkov. R. 1801 tu parcelovány dva dvory. Něm. Po r. 1947 osídlen z různých částí M oravy a Opavska, ně kolika rodinam i ze Slovenska (Kysucka). P řišli sem i C harváti z již. M ora vy. Far. kostel Nanebevz. P. Marie. 4 V itko v, do V ítkova, V itkovjak, vitkovsky. To V ítkovo, V itko vja n (Hlu šin, Hradec, Větřkovice). 5 M J: p řivlast. příp. -ov k OJ V ítek, to buď do m ácká podoba některého českého slo ženého O J s kom ponentem vito „zisk, vítězství“ a tak é „byt, řeč, p án “ (např. Vitorad, Vitoslav, Vitm ír), nebo dem inutivum k Vít, to patrně latinským prostřednictvím z germ. Wido, hypokor. zkratky OJ W idukind, W itmar, germ .-litev. Vitold apod., v nichž sthn. w itu „dřevo“. Oba základy nelze vždy bezpečně od sebe rozlišit, ani tehdy, jsou-li východisky hypokoristik Vitěš, -och, -oň, -oš, -uš atd., neboť přejaté V ít bylo u nás tak oblíbené a časté, že k něm u odvozována záhy hypokoristika jako ke jm énům s domácím kompo
nentem vit, Vit(o)-. — Doklad 1301 W ytchenau: W itkenau i 1377 W itten stadt m ají hybridní čes.-něm. podobu s analog, -au i -stadt; tento druh jm en je v Oderských vrších, kde se setkala něm. kolonizace s řídkým domácím osídlením, častý; srov. Dobešov/Dobeswald, Stachovice/Stachenwald, Těchanovice/Zechsdorf. Od poč. 17. stol. něm. W igstadt W itkenstadt (srov. V itkenstein -o- Vikštejn), v dem inutivu od 1720 Wigstadtl. Kom ponent -stadt(l) nechápán patrně již jako form ální sub stituce za čes. -ov, nýbrž jako protiklad k blízkém u V ikštejn/W igstein (v. t.). Hosák (Slez. sb. 1950, 494 a 1967, 108) pokládá za zakladatele V ikštejna a pa trn ě i Vítkova hradeckého kastelána Vítka z rodu, k terý se psal později po Vikštejně. — ČV 139 (Vítkovice); Prof IV 561—2 (přehled názorů na OJ V ítek, totéž Svoboda StčOJ 91, 135 a Rus.-čes. studie 356); Hosák VVM XX-P, 36; Schwarz VS II 398; K resta Vítkovsko 1958, č. 2, 14 (o zakladatelích); L. Ull rich, Gesch. d. S tad t W igstadtl 1933. 6 Dolní Ves/Niederdorf (v. t.), Březí/ Birkenháusel, H orní V es/Oberdorf (v. t), Lichtblauův m lýn/Lichtblaum úhle. Vítkovice 1 Dříve město 4 km jjz od Mor. Ostravy, od 1924 připojeny k Ost ravě, od 20. 11. 1971 část O stravy I a III. 2 1257 v Vítkovicích, CDM IX, 62; 1362 W itkoni de W ytkow icz, Lechner II, 25; 1396 W itchendorfj, CDM XII. 346; 1581 do vsi W itkow icz, ves W itkow icze, H ukvaldský u rb á ř; 1651 W itkow icz, tam že; 1672 a 1676 W itkow itz, Děkan, m atrika ostravská; 1718 W ittkow itz; 1751 W itkow itz; 1846 W ittkow itz, W itkow ice; 1872 W itkow itz, Vítkovice; 1881 V ítkovice; 1924 V ítko vice. 3 P. Hukvaldy. Od r. 1908 město. R. 1828 založeny železárny. Od 1924 připojeny k Ostravě. R. 1558 dědičné fojtství. Ces. 4 Vítkovice, do Vítkovic, ve V itkovicach, V itkovjak, vitko v sky. 5 M J : příp. -ovice k OJ V ítek, o němž viz Vítkov; 715
zn. ves lidí Vítkových. Podle L. Hosáka, Slez. sb. 1950, 494 byla ves nazvána podle některého V ítka z V ikštejna. CV 139; P rof IV 5 6 2 -3; Schwarz VS II 422; D ějiny O stravy 676. 6 F ifejdy (z něm. V iehw eide „pastva pro doby tek, výhon“). Vítochov 1 Ves 5 km sev. od Bystři ce nad Pernštejnem , nyní část obce P í sečné. 2 1349 villas . . . D yethochow, ZDB I, 109; 1409 in Dyethochow, ZDB X, 125; 1476 n a všech . . . Dietochowie, LSA III, 62; 1500 z Ditochowa, Mor. arch. soukrom é 71; 1609 Ditochow, ZDB XXXIV, 57; 1674 a 1718 W ietochow; 1751 W ittochow ; 1846 W ittochow, W itochow, ještě 1678 D ětochow; 1873 W itochow, Vitochov; 1881 Dětochov (Vitochov); 1885 Witochow, Vitochow; 1893 W itochow, Vitochov; 1924 Vítochov. 3 P. Bystřice n. P. Rom án ský fil. kostel sv. M ichala (v 15. a v 16. stol. upraven). Čes. 4 Vitochov, do Vitochova, Vitochovák/-ován (Dalečín), vitochovskej. Arch. Vitochou, do Vitochoua. Viz též Utěše ný Nář. přech. pásu 217. 5 M J znělo pův. Dětochov: přivlast. příp. -ov k OJ Dětoch, to rozšířením o hypokor. -och k OJ, jehož základem je Dět- „dítě“, např. D ietek, Dětuš. Dětorad nebo jed noduché Dietě; srov. příjm í podle ro dinných vztahů: S ynek, Strejček, Dě dek apod. R. 1609 doloženo Dítochov s ie > í. — Zám ěna ve Vítochov vznik la změnou ď > j (srov. nář. dásna/jas na) a splynutím s předložkou v „in“ : Dítochov —y *Jítochov —> v Jítochově Vítochov. Jistě k této záměně při spělo i přiklonění k známému jm. V ít a jeho hypokoristikům , např. V ítek, Vítoch. Srov. Dětřichovice/Jetřichovce/ Větřkovice, *DičínlJičín apod. CV 33, 63 (z OJ Dětmar, Dětleh); Prof I2 382 (Dětochov), II 136 (Dětovice/Jetovice); Svoboda StčOJ 148; Schwarz VS II
Lubnicz. que in unam redacte et coniuncte sunt, CDM VII, 366; 1519 na grunty mé w itoniczke, PB V llb, 97; 1520 lidem mým w itoniczkym , PB XII, 30; 1521 m lynáři w itoniczkem u, PB XII, 160; 1570 poddaným svých z W ytonicz, PB XXVI, 134; 1615 ves W itnocze; ZDB XXXIV, 131; 1641 von W eidnitz, M atriky ve Znojm ě; 1672 W eidnitz; 1718 W eignitz, pustá ves; 1720 W einitz; 1751 W eydnitz; 1846 W ainitz, W ytonice; 1872 W ainitz, Vitonice; 1881 Vitonice; 1924 Vítonice. 3 P. Zeletice. Něm. a čes., v 18.—19. stol. převážně čes. 4 Vitoňce, do Vitoňc, Vitoňčák, vitoňské. V m ístě hanácké nářečí zno jem ského typu se silnou redukcí i. 5 Do něm činy přejato jm éno V. se sub stitucí i/ei a s vnitřní redukcí nepřízvučné slabiky (Vítonice W eydnitz), dále s disimilací zubnic buď na dn/gn (1718 W eignitz), nebo na dn!0-n (1720 W einitz, později psáno i Wai-). 6 P J Hólehla. 2. Vítonice 1 Ves 5,5 km ssv od Byst řice pod Hostýnem. 2 1381 Vitonicz, ZDO IV, 14; 1672 W itonitz; 1718 W ittonicz; 1720 W itonicz; 1751 W yttonitz; 1846 W ittonitz, W ittonice; 1872 W ito nitz, Vítonice; 1881 Vitonice; 1924 Vítonice. 3 P. Lipník. Bývalo tu rozšíře no hrnčířství. Ces. 4 Vitonice, do Vitonic, к Vitonicom, o Vitonicách, Vitoňák, vitonské. Pře zdívka: Habáni, hdbáňské, Habáňov (od hrnčířství). 6 Část: Brána. 3. Vítonice 1 Ves 5 km vjv od Pros tějova, nyní část obce Kralice na Hané. 2 1131 Vitonicih, CDB I, 115; 1258 villam W ytonicz, CDM XII, 524; 1399 in W ytonicz, CDM XII. 524; 1751 W itto nitz; 1846 W ittonitz, W itonice; 1872 W ittonitz, Vítonice; 1881 Vitonice; 1893 W itonitz, Vitonice; 1924 Vítonice. 3 P. Hrubčice. Ces. 4 Vitonice, do Vitonic, ve Vitonicich, 101. 1. Vítonice 1 Ves 13 km vsv od Znoj Vitoňák, vitonské. 5 M J : příp. -ice ma. 2 1341 villas nostras W eydnitz et к OJ Vítoň, o němž viz V ítkov; zn. ves
716
lidi Vítoňových. ČV 139; P rof IV 563; Svoboda StčOJ 161. Vítošov 1 Dříve ves, nyní m ístní část obce Hrabová, 6 km vjv od Zábřeha. 2 1343 W ytheschow, CDM VII, 482; 1371 W itossow, Prásek, Organisace, 222; 1408 in villis W ytoschow et H rabowa, ZDO VII, 577; 1408 in W yto schow, ZDO VII, 631; 1437 W ityessow, ZDO X, 6 ; 1585 Vítošov, U rbář Zá břeh, opis SAB; 1613 a 1616 z Vítošov, tamže; 1872 Víčov; 1881 Vítošov; 1885 V ítešov; 1893 Vítošov, Víčov, W itte schau; 1906 Vítošov; 1924 Vítošov. 3 P. Úsov. Čes. 4 Vítošov, do Vitošova, V itošovák/V itošák (ojed.), vitošovské. Vítešov (ojed. v Hrabové). 5 M J : přivlast, příp. -ov k OJ V ítoš n. Víteš, obě hypokoristické podoby některého ze složených OJ s kom ponentem V it-, o něm ž v. Vítkov. H ypokoristika s -oš a -eš se často za m ěňují, zejm. ve spojení s -ov; tak i zde. Do něm činy přejato s -těš-/-tescha s -ov/-au: W itteschau. CV —; Prof IV 559 (Vitěšovice); Svoboda StčO J 151; Březina Zábřežsko 444. Vítová 1 Ves 8,5 km ssv od G ottw al dova, nyní část obce F ryšták. 2 1481 ves V ítovu, ZDO XII, 19 e d .: 1548 ves W itowu, ZDO XXV, 97; 1671 a 1718 W ittowa; 1751 W itow a; 1846 W ittow a; 1872 Witowa, Vítová; 1893 W ittowa, V ítová; 1924 Vítová. 3 P. Lukov. Ves byla 1516 pustá, pak opět osedlá. Čes. 4 Vítová, do V ítovy (!), k V ítovéjl -éj, na Vítovu, na V ítovej/-éj, V ítov’an, vítovský. 5 MJ znělo pův. Vítova: při vlast. příp. -ova k OJ Vít, o jehož dvo jím možném původu viz Vítkov; zn. „Vítova ves, lhota“. Jm . Vítová patří do početné skupiny jm en tohoto typu a rozšířených na Fryštácku, sev. G ottwaldovsku a Vizovicku. O nich a o pře chodu -ova/-ová viz Machová. ČV 138; Prof IV 564 (jm. V. zde mladšího pů vodu). Vltovice 1 Dříve ves 7,5 km ssz od Slavkova, nyní část obce Vážany-Víto-
vice. 2 1371 Bytow icz, CDM X, 109; 1371 W ytouicz, CDM X, 113; 1448 villam Witowicze, ZDB XII. 861; 1490 na ves W itowicze, ZDB XVI, 23; 1675 W ittow itz; 1718 W íttonitz (!); 1720 Witonitz (!); 1751 W íttonitz (!); 1846 Witow itz, W itowice; 1872 W ittow itz, Vitovice; 1881 Vitovice; 1885 W ittow itz, Vítovice; 1924 Vitovice. 3 P. Pozořice. Čes. 4 Vitovice/(arch.) Vetovice, do V-tovic, ve V-tovicich/-ách, V -továk, v-tovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vít, o němž v. Vítkov; zn. ves lidí Víto vých. ČV 138; Prof IV 564; Schwarz VS II 58. V í t o v k a , viz Vítberk. Vízmberk, od 1948 Loučná, od 1953 Loučná nad Děsnou. 1 Ves l ^ c m sv od Šum perka. 2 1615 na Víznberce, ZDO XXXIV, 12. f. 7v., ed.; 1616 na Visnberce, ZDO XXXIV, 3, f. 2 v., ed.; 1619 Vizem berk, ČMM 1922, 145; 1624 S tatek Viznberg, J. Slovák, O konfis kovaných statcích na Mor. 45; 1624 Gut Wiesenberg, tamže 108; 1633 Wisemberg; 1678 W iesenberk, Prásek, O r ganisace, 221; 1720 W isenberg; 1751 Wiesenberg; 1846 W iesenberg; 1872 Wiesenberg; 1881 W iesenberk; 1924 Vízm berk, Wiesenberg, dříve Wiesen berk; 1948 Loučná; 1953 Loučná nad Děsnou. 3 P. Vízmberk. Zám ek zalo žen na poč. 17. stol., ves na konci 18. stol. Na poč. 17. stol. těžba železné rudy, 1801 založena továrna na zbraně, 1793 železárny. Far. kostel sv. Cyrila a Metoda. Něm. 5 M J: z něm. Wiesenberg „luční ho ra “, které do češtiny p řejato s obvyk lou asimilací nb > m b: Vízm berk; srov. Strahlenberg/Štram berk, Schónberg/Sum perk. Shodně s významem „luční“ změněno r. 1948 jm éno V. na Loučná „W iesen-“, od 1953 s rozlišují cím přívlastkem nad Děsnou podle říč ky, na níž ves leží. ČV —; Prof IV 543 (W iesenthal); Schwarz VS II 355. Vizovice 1 Město na U herskohra717
dišťsku. 2 1261, falzum ze 14. stol., in Bysowicz, CDM III, 324; 1270 de Wizowiz, CDM IV, 34; 1287 de Wysawicz, CDM V, S., 84; 1298 in W izow itz, CDM V, 83; 1370 in Wisowicz, CDM X, 83; 1388 in W izowicz, CDM XV, 79; 1399 Wyzowicz, CDM XII, 527; 1464 kon vent kláštera vyzovského, K P IV, 375; 1481 městečko Vyzovice, K P VI, 72; 1505 z Wizowicz, PO VII, 267; 1506 na Wizowicziech, PO VIII, 25; 1519 v Wizowiczych, PO XI, 51; 1522 od starších w izow skych, PO XII, 88 ; 1531 na pan ství w yzow skem , PO XV, 156; 1546 v m ěstečku svém W izowiczych, PO XIX, 261; 1550 úředník w izow sky, PO XXI, 62; 1550 blíž m ěstečka Wizowicz, PO XXI, 63; 1551 na m ěstečku W ijzowiczych, PO XXI, 195; 1562 panství w izow skeho, PO XXIII, 268; 1570 nad W izowiczem i, PO XXVII, 231; 1578 klášter w ijzow sky, městečko W ijzowicze, ZDO XXIX, 57; 1584 město V yzo vice, Vyzovjané, CMM 1913, 198—405; 1610 na W izow iczych . . . n a W izow itczych PO XXXVII, 107; 1633 Wisow itz; 1663 a 1667 ve Vyzovicích (Wissowicii), CMM 1892, 20—22; 1670 W yzow itz; 1672 Wizowicensis . .. W izovitium , Děkan, m atrika uherskobrodská; 1718, 1720 a 1751 W isow itz; 1846 Wisow itz, W yzowice; 1872 Wisowitz, V yzo vice; 1881 Vyzovice; 1885 W isowitz, Vyzovice (!); 1893 W isowitz, Vyzovice; 1924 Vizovice. 3 P. Vizovice. R. 1261 založen cisterciácký klášter Smilheim (v. t.), k terý zanikl na poč. 16. stol. Zámek. Far. kostel sv. Vavřince. V 18. stol. význam né soukenictví. Ces. 4 Vizovice, do Vizovic, k Vizovicom, ve Vizovicích -ách, V izov’an/-vijan (Se hradice), vizovský. 5 M J: příp. -ovice k O J Viz, to p ala tál. protějšek k OJ Vid, k teré domáckou zkratkou někte rého ze složených OJ s kom ponentem Vid- y - vid- „vidět, sehen“, např. Dobrovid, N ebovid, Snovid, Závid, Vidhost (v. Velvíz); srov. Budislav - y Bud/Buz (MJ Bouzov), Bolerad -> Rad/Raz (MJ 718
Rázová). Zn. ves lidí Vízových. Protože výchozí O J patřilo záhy svým tvoře ním k typům neproduktivním , zatem něna i jeho- spojitost s vid- „vidět“ a počáteční V i- pokládáno za předponu V y- „aus. ra u s “. Ve falzu k r. 1261 za pisováno jm . s častou záměnou V/B. CV 138 (z OJ Viz); Prof IV 565-6 (Vizov); Svoboda StčOJ 91, 130; K. Otto, Vizovice nebo Vyzovice, Naše Valašsko 1950, 187—8 (správné: Viz-); NR VIII 255 (Vyz-). 6 Caminka, Dubovské, Na Janově hoře, Chrastěšovské paseky, Razov, Těchlov, U lázně, Za hájem. Vladinice 1 Zanikly mezi Vyškovem a K ojetínem . 2 1131 Wladinicih, CDB I, 115. 5 M J : příp. -ice k OJ Vladin nebo Vladina, k teré je hypokor. podobou některého složeného O J s kom ponen tem Vlád-, o nichž viz Vladislav; srov. Vitorad/V itin, Vojm ír/Vojin. Podoba Vladina byla buď přím o hypokoristikem, nebo vznikla rozšířením o -a z Vladin. Nelze ani vyloučit odvození od O J Vladěna, které rovněž hypokoristická podoba ke O J s kom ponentem Vlad- (srov. Prosimír - y Prosena, So běslav - y Soběna), přičemž asimilace -ěnice > -inice (srov. kolísání zápisů typu Hostěnice/Hostinice, Domaželice/ Domažilice). MJ V. zn. ves lidí Vladinových, Vladěnových. ČV —; P rof —; Svoboda StčO J 159, 160; Nekuda 50 (pod. jm. Vladěnice). Vladim írov 1 D vůr u Sokolnic (Br něnsko). 2 1881, 1924, 1935 Vladim í rov. 4 D unava/(arch.) Donava, na D-navo, na D-navě, obyvatel, a příd. jm. „z D -nave“. 5 D vůr pojm enován po m ajiteli velkostatku V ladim írovi hr. M itrovském. Jm. Dunava: podle m íst ního potoka; o jm. D. viz Dunajovice. Vladislav 1 Městys 8 km východně od Třebíče. 2 1104, falzum z XII. stol. (pravděpodobně), Brod, ČMM 1911, 197; 1556 městečko Wladislaw, ZDB
XXVII, 17; 1557 fa rář w adislaw sky, PB XXII. 57; 1571 fa rář w adislaw sky, PB XXVI, 206; 1633 W adislaw; 1678 Wladislaw; 1718 a 1720 W ladislau; 1751 W ladislaw ; 1846 Wladislau, W ladislaw, lépe Wladislawa; 1872 TJnter Wladislau, Dolní Vladislav; 1881 Vladislav; 1885 Wladislau, Vladislava; 1924 Vladislav, dříve Vladislava. 3 P. Třebíč. Již 1556 městečko. Kostel sv. Trojice rom ánské ho založení. Ces. 4 Ta Vladislav, ve Vladislavě, za Vla dislavo/ (nověji) Vladislavi; (velmi arch.) ta Vladislava, do Vladislave (!); Vladislavák, vladislavské. 5 Je tém ěř jisté, že se k Vladislavi vztahuje zápis ze za kládací listiny třebíčského kláštera, v níž V. nazývána Brod „ F u rt“ : odpo vídalo by to poloze brodu přes řeku Jihlavu i význačném u stáří rom ánského kostela. Se zm ěnou Brod/Vladislav sou visí m ístní pověst o tom, že se ve V. narodil král Vladislav II. Její historické jádro však nebylo zatím potvrzeno (ani blízkost Kralic „ves lidí králových“ ne jasnost neřeší). Nelze proto vyloučit, že Brod přejm enován na Vladislav po knížeti Vladislavovi, synovi knížete Old řicha Brněnského, jednoho ze zaklada telů třebíčského kláštera; tento Vladi slav však zemřel jako chlapec r. 1115. Snad tehdy ves nazvána n a pam átku po něm. # M J: přivlast. příp. -jb k OJ Vladislav složenému z kom ponentu Vlad- <— *vold- „vlásti, vládnout“ a -slav, o němž viz Miroslav. Srov. M J Boleslav, Miroslav, Zbraslav. Jm . V. p atří do skupiny jm en ze složených OJ + -jb v podhůří Čes.-mor. vrchoviny (typ M ysliboř, Zbraslav). CV 139 (ne zm iňují se o jm. Brod); P rof —, IV 48 (s. v. Sezemice 1: V ladislavice); Svo boda StčOJ 91; Hosák VVM XX-P 32; Dvorský VM-Třebíč 429. 6 Horní mlýn. Slaných mlýn. P J : B áňůvky, Babice (LE: „shořela zde ves“), Špilberk (ko pec). Vlachov 1 Od 1960 část obce Lukavice, 4,5 km ssz od Mohelnice. 2 1320
W alhendorf, Lechner I, 5; 1403 Wlachow, tam že 20; 1408 W lachow, CDM XIV, 49; 1516 Vlachov, Březina Zábřežsko 422; 1554 ves Wlachow, DM VII, 51; 1555 a 1614 dopl. T; 1672 Woliedorj, Děkan, m atrika m ohelnická; 1677 a 1718 W olledorj; 1720 W olledorf, Wla chow; 1751 W olledorf; 1846 W ollendorf, Wlachow; 1872 Wolledorf, Vlachov; 1881 Vlachov; 1924 Vlachov, Wolledorf. З P. Mírov. Něm. Na pozdější poněm čení ukazují čes. PJ. 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J Vlach, to buď hypokor. podoba některého ze složených OJ počínajících na VZa-, např. Vladislav, Vladivoj, Vladim ír apod. (srov. Václav/Vach, Stanislav/Stach, Za blud/Zach); anebo z národ. jm. Vlach „Ital“ (srov. stč. příjm í Němec, Prus, Uher). Jm éno Vlachov, do něm činy pře jato tak, že -ov/-dorf, počáteční Vlach -> *Wloch- (s něm. nář. zm ěnou a > o), což přesm yknuto na Wolch- a spojeno s -dorf s analogickým -en: W ollchendorf. To dále v něm čině změněno s čas tým ch/k na *W ollkendorf, v němž disim ilována řada k-n-d na 0-n-d, to dále na pouhé d: Wolledorf. ČV 135; Prof —; Svoboda StčO J 91. 92, 146; Rospond OSG II 69; Březina Zábřežsko 407; NR VI 287. 1. Vlachovice 1 M ěstys 5,5 km zjz od Valašských Klobouk. 2 1261, falzum z pol. 14. stol., u ltra Blachowicz, CDM III, 324; 1371 in villas Blahowicz et Krzehow, ZDO II, 28; 1391 in Wlachowicz, ZDO VI, 236; 1416 de Wlachowicz, ZDO VIII, 592; 1481 na tvrz a ves Wlachowicze, ZDO XII, 51; 1518 na řece w lachow sky, PO X, 319; 1518 ve Wlachoviczych, PO X, 338; 1519 z Wlachowicz, PO XI, 3; 1520 na tvrz a vsi Wlachowiczych, ZDO XVIII, 33; 1573 kněze svého w lachow skeho, PO XXVII, 540; 1592 tvrz a městečko Wlachowicze, ZDO XXX, 225; 1609 na Wlachowiczych PO XXXVII, 79; 1633 a 1670 W lachowitz; 1671 parochia WZachouicensis, Děkan, m atrika uhersko 719’
brodská; 1718 W lachowitz; 1720 Vlacho- mum Vlára je jm éno říčky, „která od w itz; 1751 W lachowitz; 1846 Wlacho pradávna signalizovala přechod přes Bí w itz, Wlachowice; 1872 Wlachowitz, lé K arpaty, spojení Trenčínska s U her Vlachovice; 1881 a 1924 Vlacliovice. skohradišťském. Jsou tam archeologic 3 P. Brumov. V 15. a 16. stol. tvrz, 1556 ké nálezy už z m ladšího paleohtu (Atlas vysazeny n a městečko. F arní kostel čes. dějin, m apa lc), vedla tudy řím ská vojenská silnice (diverticulum Atlas arch. Michala. Čes. 4 Vlachovice, do Vlachovic, na Vla 2f). Jd e tedy zjevně o jm éno předslochovice, Vlachov’an, vlachovsky. 5 vanské, jako je m á Váh. Kysuca (sta rověké Cusus) a Orava. Výklad ze slo V prvním doklade zapsáno jm. V. s častou záměnou stč. obouretného V a vanštiny možný není“ (VI. Smilauer). Vlasatice 1 Městys 6 km jjz od Po B. 6 Bližín, Bohutinec, Plané díly, D ra ha, D úbravná, Krátecko, Na Pohoří, hořelic. 2 1276 in Wassaticz, CDM IV, 121; 1342 villam dietám Wassaticz, Okrouhlá, Rybnicko, Trávníky, Záluží. 2. Vlachovice 1 Ves 4,5 km ssz od CDM VII, 1358; 1349 in villa Wassa Nového M ěsta na Moravě, nyní část ticz, ZDB I, 73; 1398 cum villa sua obce Rokytno. 2 1498 ves Wlachowicze, Wassaticz, ZDB III, 267; 1447 z VašaZDB XVII, 26; 1586 Wlachowicze, Novo tic, KP III, 302; 1448 z Vašatic, K P III. m ěstský u rb á ř; 1590 ves Wlachowicze, 360; 1459 z Vašatic, K P IV, 17; 1522 do ZDB XXXI. 65; 1674 W lachowitz; 1718 vsi jejich do Wlasaticz, PB VII. 297; 1547 z Wlasaticz, PB XIX, 126; 1571 do W lahowitz (!); 1720 a 1751 Wlacho w itz; 1846 Wlachowitz, Wlachowice; Wlasaticz, PB XXVI. 179: 1574 měs 1872 W lachowitz, Vlachovice; 1881 a tečko Vlasatice, dvůr Vlasatický, urbář, 1924 Vlachovice. 3 P. Nové Město. opis SAB; 1575 statek w lasaticzky, PB Ces. XXVII. 95; 1585 na Vlasaticich, Collaltovský archív I, 873; 1633 W asertitz, 4 Vlachovice, do Vlachovic, ve VlaWlasatitz; 1667 Vlasatice, U rbář Břec chovicich, za Vlachovicama, Vlachovák/ Vlachovačka/(o]ed.)Vlachován, v pl. též lav, opis SAB: 1674 W astitz; 1718, 1720 Vlachovšči, vlachovskej. A rtikulace V-, a 1751 W ostitz; 1846 W ostitz, Wlasa-v- oslabena směrem k u, zvi. v -ovice. tice; 1872 Wostic, Vlasatice; 1881 Vlasa 5 M J : příp. -ovice k OJ Vlach, o němž tice; 1924 Vlasatice, W ostitz. 3 P. Po viz Vlachov. Zn. ves lidí Vlachových. hořelice. V 16. stol. tvrz, pak zámek. CV 139; P rof —. 6 Čáslav; P J: Bratro- Od 1535 městečko. Far. kostel sv. Jan a ňovice (les). K roužek, Vochoze (pit.), Křtit. Něm., ještě 1574 však většina Vůbec. česká. V 1 á r a, viz Vlář. 4 Něm. Wousdetz. 5 MJ zněla do V lář 1 Zaniklá ves, nyní samota konce 15. stol. Vašatice: příp. -ice к OJ u Bylnice (Valašskokloboucko). 2 1520 Vašata, to rozšířením o -ata z OJ Vaš(a), které buď palatizovaným protějškem ves pustou W larzy, ZDO XVIII. 29; 1893 Wlara, Vlára; 1924 Vlář, dříve к OJ Vach, hypokoristické podobě ně Vlára; 1935 Vlárský průsm yk. kterého ze složených OJ počínajících 5 Ves (samota) je nazvána podle po na Vác-, Viec- (viz Vacanovice), nebo lohy ve V lárském průsm yku n a m or.- přím o hypokoristická podoba к n im ; srov. Jan — Jach/Jěš —r Jěšata, Lech/ sloven. hranici, ten podle říčky Vláry Lešata, Vaň/Vaňata, B enedikt -> Beňa/ jím protékající. Jm éno řeky kolísá mezi mladším Víář, k teré vzniklo morfoloBeňata. M J V. znamenalo „ves Udí Vašatových“. Na pův. Vašatice upom íná gickým vyrovnáním nepřím ých pádů i něm. W ostitz, v němž a/o a redukce podoby Vlára, a mezi původním Vlára, k teré zachováno i v nářečí. Hydrony- -šatice/-stitz. T eprve od poč. 16. stol. 720
jm éna v dnešní podobě Vlasatice: při kloněním k příjm . Vlasata „mající hod ně vlasů, vlasatý“ a nář. vlasatý „ma jící hodně vlasů“ i „jdoucí bez pokrývky hlavy“ ; srov. Bradata, Hlavata. Popu dem ke změně jm éna m ohla být něm. podoba W ostitz, v jehož st vyslovováno s (nikoli š, viz sub 4). ČV 139 (změnu jm éna vykládají n a pozadí „obalování“ Vla- Vua-)-, P ro f—; Svoboda StčOJ 165; Schwarz VS II 143. 168; Hosák JM 1968, 56 a VVM X X -P 60; VM-Břeclav 653. 6 Lerchenfeld, P J (1750) Damnitz, P ro k la ta ; části: B ruderhof, K roaten berge. 1. Vlaské 1 Ves 15 km ssz od Šum perka, od 1960 část obce M alá Morava. 2 1596 nová ves slově „na V laským PO XXXVII, 372; 1612 ves znovu slově „na V la ským “, PO XXXVII, 407; 1617 ves Vlaský, u rb á ř R uda n a M or.; 1618 ves Vlaské, ZDO XXXIV, 9, f. 7 ed.; 1656 Blaschke, u rb á ř R uda na Mor., opis SAB; 1675 Blaschke; 1676 Blácská, u rb á ř Ruda n a Mor.; 1718 Blasska; 1720 Blaschke; 1725 Blaschke, u rb ář Ruda na Mor.; 1751 Blaschke; 1846 Blaschke, W laske; 1850 Blaschke, Vlas ké, R affay; 1872 Blaschke, Vlaské; 1881 Vlaské; 1924 Vlaské, Blaschke. 3 P. Ruda. Ves založena krátce před 1596. Něm. 4 To Vlaské, do Vlaského, vlaský, obyvatel, jm. v pl. Vlaščí. 2. Vlaské 1 Dříve víska, od 1953 m ístní část obce Vojtíškov, s níž částí Malé M orávky. 2 1798 W albergsdorj; 1846 W allbergsdorf (W albergov); 1852 W allbergsdorf (Válbergov); 1881 WalZbergová; 1890 W albergsdorf; 1906 WaZbergsdorf, Vlaské; 1907 Vlaské, Wal bergsdorf; 1915 W albergsdorj; 1924, 1935 Vlaské, W albergsdorj; 1965 Vlaské. 3 P. Kolštejn. Založeno r. 1791 na po zemcích zrušeného knížecího dvora. Něm. 5 M J: z adj. vlašské „italské, z Vlach“, tj. označení n ejen pro kam eníky, ale i zedníky. Tedy: Vlašské = „kamenic
ké, zednické“ (sídlo). Jm éno V. přejato do němčiny z obvyklou substitucí V-B: Blaschke a teprve 1906 přeneseno na 2. Vlaské, které do té doby jen Valbergov, W allbergsdorj „W aldbergsdorf, ves ležící v horách mezi lesy“. CV 266, 248; Prof IV 570 (jiného původu). K typu jm éna srov. N ěm ecké, na Slovensku V horské. Vlastkovec 1 Část obce Slavonice. 3,5 km ssz od nich. 2 1399 Laskowecz, ZDB VIII, 224; 1466 Lastkowecz, ZDB IV, 28; 1545 pod Laskowczem . . . ryb ník laskow sky, ZDB XXVI, 92; 1571 z Laskowcze, PB XXVI, 172; 1580 ves Laskowecz, ZDB XXX. 132; 1672 Loszgaisz; 1718 Lastgass; 1720 Lastgass; 1749 des Dorf Laskast, Tiray VM-Slavonice 242; 1751 Laskes; 1846 Laskes, Laškovec; 1872 Laskes, Laskovec; 1881 Vlastkovec; 1924 Laskes, Vlastkovec, dříve Leskovec, t. Laskovec, 1935 Léštnice, Lexnitz. 3 P. Ces. Rudolec. Něm. 4 Láskovec, do Láskovce, Láskovák, ojed. Láskák, laskovskej. Nověji Vlást-. 5 M J: buď dem inut. příp. -ec k MJ Vlastkov, to přivlast. příp. -ov k OJ Vlastek, hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponentem Vlast(o něm viz Vlachov), nebo přivlast. přípona -ovec k tém už OJ. Do něm činy přejato se zjednodušením VI-/L-, které mohlo však proběhnout i v češ tině (srov. sub 4 a Vlaštovičky i Laša případy jako Zbraslavec/Bra-) a s re dukcí -kovec — 1672 -gaisz, 1718 -gass, které p atrně v kanceláři upraveno na 1749 -gast „host“. Tohoto -gast se však zřejm ě v m luvené podobě jm éna neuží valo, neboť další doklady znějí jen Las kes, jehož -es ztem něním z -ass; srov. v C. Blažkov/Laschles. Jm éno 1924 Les kovec a 1935 Léštnice vznikla neporozu měním. CV 91 (k láska); P rof —; Svo boda StčOJ 135; B eranek 91. V l a š t o v i c e , viz Vlaštovičky. Vlaštovičky 1 Ves 7 km zsz od Opa vy; enkl. 2 1230 Vlaštovice, Prásek, Topografie I, 328; 1230 Wlastowicz, 721
Prášková poz.; 1377 Vlaštovice, Prásek, Program gymn. v Opavě 1890. 12; 1377 Wlastowicz, Gr-M II, 488; 1377 Vlastowicz, CD Sil VI, 198; 1412 na Vlaštovičkách, Prásek, Topografie I, 354; 1423 de Lastowicz, K apras I, 13; 1479 dopl. T; 1508 de Vlaštovic, u rb á ř olomoucké kapituly, opis SAB; 1568 Vlastuovky, VMO 1893-P, 47, č. 138; 1572 dopl. T; 1584 dopl. T; 1673 W lasstowicžkj); 1718 W lasstow icžka; 1751 W lastowicžka; 1846 W lastowitz, W lastowička; 1850 Wlastow itz, Vlaštovice, Raffay; 1881 Vlaštovičky; 1893 Wlastowicz, V laštovičky; 1924 Vlaštovičky. 3 P. Vlaštovičky. V. patří mezi nejstarší vesnice kolem Opavy, jejichž geneze probíhala před r. 1224; tehdy patřily V. olomoucké k a pitule, k te rá je postoupila 1568 biskup ství. Čes. 4 Lastojičky, na Lastojičky, na Lastojičkach, lastovsky, obyvatel, jm. „z Lastojiček“; Laštovičky (Kravaře, Skřipov). 5 M J: zdrobnělina k Vlaštovice, to příp. -ovice k OJ Vlast(a) hypokor. podobě k Vlastiboj, Vlastislav, Vlastim ěř apod., o jejichž V last- viz Vlachov. Zn. ves lidí Vlastových. Srov. Darkovice/Darkovičky, K unčicelK unčičky. Velmi po zoruhodné je zdrobnění typu Laštůvky, V la štů vky vyskytující se v 16. stol.: tento typ zdrobnění není jinak ze Slez ska doložen; na Moravě, kde je hojněj ší, je o dvě století starší (srov. M ašůvky, P opůvky, V y šk ů v k y a kolísání K u novice/K unovičky, K unůvky). Počáteč ní VZ- dekom ponováno na předložku v „in“ a L- (Laštovičky), srov. Zbraslavec/ Braslavec, Vlastkovec/Lastkovec. K de kompozici mohlo přispět i nář. laštuvka „vlaštovice“, jak svědčí i spojení MJ V. s tím to apelativem v lid. etym o logii („místo s hojným výskytem vlaš tovic“). O dtud i pozdější singulár Laštuvka, Vlaštovka. CV —; Prof V 541; Schwarz VS II 345; Šrám ek Slavia 39, 377. V l a š t o v i č k y , viz Laštovičky. V lažinka 1 Sam ota 7 km sz od Jem 722
nice. 2 1846 W laschimka (!); 1852 WZaschinka, Vlažinka; 1881 Vlažinka; 1890 Vlažinka; 1924 Vlažinka; 1935 Vlažinka. 5 M J : buď dem inutivum k *Vlažina, nebo přivlast. příp. -ka k OJ Vlažín, obě základní jm éna k OJ Vlaha hy pokor. podoby k Vla-divoj, V la-stim ír apod. Srov. Petr/Petha, Josef/Jouha.. CV - ; P rof - . Vlčatín 1 Ves 8 km jz od Velkého Meziříčí. 2 1296 Wulschazin, CDM V. 44; 1377 villam W lczetyn, ZDB VI. 95; 1447 villam W lczetin, ZDB VII, 629; 1518: ves W lczetin, ZDB XXVI, 2; 1674 W lczetin; 1720 W lcžatyn; 1751 Wlcžatin; 1846 W laczatin (!) i W lčatjn; 1872 W ltschatin, Vlčatín; 1881 Vlčatín; 1924 Vlčetín. 3 P. Batouchovice. Ces. 4 Vlčatin, do Vlčatina, ve Vlčatině, Vlčatiňák/(pejor.) Vlčaták, Vlčák, Vlčatiňačka, vlčacké/(nověji) vlčatinské. P řezdívka: Habáni. 5 M J: přivlast. příp. -ín k OJ Vlčata, to rozšířením 0 příp. -a ta < -?ta z OJ VZřc -s— apel. v lk „Wolf“ ; srov. stč. příjm í Kuřata, Sviňata, Zabata (v M J Zebětín). V star ších dokladech zapisováno M J V. též s přehláskou (c) /> ’a > ě: Vlčetín, ta však podle m ístního nářečí, v němž není a > ě, zrušena, jak je tom u často 1 u jiných jmen. V prvním zápise 1296 W ulschazin zapsán u l průvodní vokál (zaznamenán graficky zpravidla jako i, e, zř. u, a) a stč. ť asibilováno na c’ (psáno zde z, jinde též cz, c, sch), což bývá v MJ na -etín na jihozáp. M oravě časté. M J V. patří do výrazné skupiny posesív typu OJ s -qta + -ín charak teristické pro podhůří Čes.-mor. vrcho viny (srov. Hroznatín, Prosatín, Rojetín,. Sedlatín, Z nětín-ek atd.). ČV 36, 142; Prof. IV 573; Svoboda StčOJ 165; NR XII 185. V l č e n d o r f , viz Wlczendorf. 1. Vlčice 1 Ves 6 km jv od Javorní ka; Sl. 2 1248 Wilchicha (potok), A II, 4; 1290 Wylczicza, Zuber, Jesenicko, 438; 1310 Wylczicza, A II, 5; 1372 W ylczau, A II, 5; 1372 Wilczowicz, A II,
Wolfsdorj, Vlčice; 1881 V lčkov; 1893 5; 1437 in Wilczicz, A II, 5; 1471 W iltschitz, A II, 5; 1475 W iltschütz, A II, 5; W olfsdorf, Vlčice; 1924 Vlčice. 1515 Wilczicz, A II, 6 ; 1588 W ieltschietz, 4 Vlčece, ve Vlčecich, Vlčečák, vlčecké (Palonín). 5 Ces. jm éno by ukazo Zuber, Jesenicko, 438; 1610 dopl. T; 1611 von der W iltzsch, Zuber, Jesenic valo na starší původ, ten však není ko, 438; 1669 W üldschütz, tam že 438; v dokladech doložen. Něm. W olfsdorf 1720 W ilchtischitz (!), W ültschütz; 1722 vzniklo překladem čes. VZč- s analog. W ildschütz, Zuber, Jesenicko, 438; 1805 -dorf „ves“. W ildschuetz; 1806 W ildschütz, A II, 12; Vlčíkeř 1 Zanikl v m ístech nyněj 1828, 1836 W ildschütz; 1850 W ildschitz; šího Trnového Pole, kde býval dvůr Vlčice, R affay; 1881 Vlčice; 1894 W ild W olfsgersten; 14 km jjv od M oravského schütz; 1924 Vlčice, W ildschütz, dříve Krumlova. 2 1239 Wolchrs, CDB III, jen W ildschütz. 3 P. Vlčice. R. 1310 zá- 213; 1243 Wolfgers, CDB IV 36; 1281 kupni, 1420 dědičné fojtství. F arní (od Wolchers, CDM IV , 193; 1346 Wolgers, 1678) kostel sv. Bartolom ěje, dřevěný CDM VII, 688; 1360 de W ylczyhokrzye, kostel r. 1600 zbořen. Něm. ZDB III, 550; 1378 W lczikerz, ZDB VI, 4 T y Vlčice, do Vlčic, ve Vlčicích/ 612; 1381 in villa W lcziehokrzi, ZDB VI, -ach, za Vlčicama, Vlčičák, vlčicky. 926; 1392 W lczykerz, ZDB VII, 1107; 5 Na ves přenesen původní název poto 1500 na rybník muoj Vlčí kéř, K P VII, ka Vlčice, k terý byl singulárový: sub- 993; 1502 na rybník muoj Vlčí kéř, K P stant. příp. -ica > -icě, -ice k adj. vlčí VII, 1172. 3 V 14. stol. tu byl farní kostel. 1500 se jm enuje rybník Vlčí keř, (voda, říčka), tzn. „jsoucí divoká, rychlá jako v lk “, p atrn ě m etaforické intenzí- ves byla tedy pustá. vum k „Bystřice“. P ři toponymizaci 5 M J původně něm ecké: Wolfgers, přešlo vodní jm. Vlčice do množ. čísla to genit. -s k OJ W olfger, které slo Vlčice podle jiných patronym ických ženo ze sthn, w olf „volk“ a -ger „oštěp“. jm en s -ice (např. Kunětice, Kunčice) Zn. „W olfgerova ves, Dorf des Wolf a odtud i sekundární 1372 W ilcowicz: gers“. MJ W olfgers patří do jihozáp. mo Vlkovice. Snad k rozrušení povědomí ravské skupiny něm. M J s genitivním -s 0 pův. singuláru přispělo dvoujazyčné (Kadolts/Kadolec, Arnolds/Arnolec, L uit W olfram s/O lbram kostel prostředí, neboť téhož ro k u doloženo polds/Lipolec, 1 hybridní W ylczau s analog, něm. -au. atd.), která tvoří územní přesah z Ra kouska. Něm. -gers, vyslovované v něm. Zápisy m ají do poněm čení u l vždy průvodní vokál (i, y). — Do němčiny nářečí nejspíše -gerš, přejato do češ přejato jm. V. nejprve s analog, -au tiny v podobě -kerš > -keř, první část (1372 Wylczau), od 15. stol. pak jen W olf- přeložena tak, aby byla s -keř, v hláskové úpravě W ilczitz, -icz, což chápaným s význam em „keř, křoví“, v něm čině „dotvořeno“ přikloněním spojitelná: Vlčíkeř. O tom, že se Vlčí k významově zřetelnějším u W ildschütz chápalo skutečně adjektivně, svědčí do „pytlák, divoký střelec“ (tak dosud klady nepřím ých pádů ty p u 1381 in v něm. lid. etym ologii; Jeseník 1976); W leziehokrzi. Zpětným přejetím do srov. Rešice/Rehschütz. CV —; Prof něm činy přejato Vlčíkeř buď Částečným IV 573-4; Bezlaj II 311; DS 4, 128 a překladem a hláskovou úpravou (W olfs19, 116. 6 Části: Galgenberg, H am m er gers-ten), nebo úplným překladem grund. Hudberg, Hudwasser, Schneider (W nlfstauden k staude „keř“). CV —; berg, Spitzberg. Prof —; Nekuda 110; Schwarz VS II 2. Vlčice 1 Skupina chalup (dř. ko 136; Hosák SKDÚ 92 (pokládá jm. V. lonie), k terá stavebně splynula se Zad- za české); Šm ilauer ZMK IX 233 (jm. lovicemi; 4 km jjz od Mohelnice. 2 1850 je něm.). 723
Vlčková 1 Ves 12 km ssz od Vizovic. 1872 W ltschnau, Vlčnov; 1881 a 1924 2 1373 W ilczkaw , ZDO II, 335; 1446 Vlčnov. 3 P. U herský Brod. V 14. stol. W lczkow, ZDO X. 315; 1509 z W lczko- tvrz. Far. kostel sv. Jakuba Většího z r. we (!), PO VIII, 174; 1548 ves W lczko1779, fara se přip. 1397. wu, ZDO XV. 97; 1671 W lcžkova; 1718 4 Vlčnov, do Vlčnova, Vlčnovjan, vlčW lzckowa; 1751 W lcžkowa; 1846 Wltsch- novský/vlč-. 6 Dráhy, Meziloučí, Podlcowa, W lčkowa; 1872 Vlczkovoa, Vlč hájčí, Podkojiny, Ve žlebě; P J Čertoryj ( m .). ková; 1881 a 1924 Vlčková. 3 P. Lu kov. Ces. 2. Vlčnov 1 Ves 4,5 km zjz od Nové ho Jičína, nyní část obce S tarý Jičín. 4 Vlčková, do V lčkovy'na Vlčkovu, za Vlčkovu, V lčko v’an, vlčkovský. Vlč 2 1636 dopl. T; 1639 dopl. T; 1647 ková (Lukoveček, sdělení dr. M. Čejky W olfsdorff, Prásek, Organisace 278; 1656—57 ve Vlčnově, VM-N. Jičín, 103; z fil. fak. v Brně). 5 M J znělo pův. 1690 dopl. T; 1706 Vlčnov, VM-N. Jičín, Vlčkov: přivlast, příp. -ov k OJ Vlček, 96; 1718 W olfsdorff; 1751 W olfsdorf; dem inutivu k OJ V lk apel. vlk 1798 W ólsdorf, W lcznow; 1846 W olfs „Wolf“ (srov. Zajíc/Zajíček, Srna/ Srnek). Přechod na zakončení -ová způsoben dorf, W lčnow; 1850 W olfsdorf, Vlčnov, přikloněním k M J typu Machová, kte R affay; 1872 W olfsdorf, Vlčnov; 1881 rá jsou častá právě na již. svazích Hos a 1924 Vlčnov. 3 P. S tarý Jičín. Ještě týnských vrchů a na Vizovicku (viz 1636 pouhá ulice u Starého Jičína, 1656 Machová). MJ na -ov se s nim i stýkala je již obcí. Ces. ve sklonění, např. o Vlčkově = o Ma 4 Vlčnov, do Vlčnova, Vlčnovjan, chově (tj. vsi; -ová je pozdější, pův. je vlčnovsky. 5 Ves vznikla rozšířením poses. -ova) a odtud vyrovnání s lokál bývalé ulice (odtud 1636 jm. Ulice). ně produktivním typem (poprvé 1509). Něm. W olfsdorf překladem části Vřč-, ČV 142; P rof IV 574 (Vlčkov). 6 Gruň, -s a -dorf jsou analogické. Srov. Vlčice, Vlkovice/W olfsdorf. • M J: přivlast. Kam eňák, Na Kuželku, U Juránků, Vančica, Ježíčka (zanikla prý ves), Hu příp. -ov k OJ Vlčen, to hypokor. po doba k O J Vík apel. v lk „Wolf“ ; menec, Pláňava. Vlčkovice 1 Zanikly u Fryšavy (No srov. R yba/R yben, Los/Losen, B ýk/B ývoměstsko). 2 1366 per W lczkowicz . . . čen, T ur/T uren (v M J Turnov). Příp. W lczkouicz, CDM IX, 448. 3 Ves za -en m ohla být jak z -bm>, tak z -№&, nikla u Fryšavy, kde se 1587 jm enuje odtud „m ěkká“ podoba Vlčen proti „tvr louka Vlčkovice. Snad je totožná s pus dé“ v OJ Turen. ČV 142; Prof IV 575-6; Svoboda StčOJ 158-159 a SymbVT tou vsí jm enovanou na V říšti r. 1587. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vlček, 351; Sm ilauer ZMK XI 408—9 (k Tur o němž viz Vlčková. Zn. ves lidí Víč nov)', Miklosich PN 42—43; Schwarz VS II 408. kových. ČV —; P rof IV 574—5; Nekuda 75. V l č n o v , viz W lczendorf. 1. Vlčnov 1 Ves 5 km zjz od U her Vlčovice 1 Ves 5 km ssz od F ren ského Brodu. 2 1264 W ylchenov, CDM štátu pod Radhoštěm . 2 1437 VélicoIII, 361; 1373 in Wlcznoiv, CDM X. 191; vice, Sedláček, Zbytky reg.; 1481 Veli1437 de W lcznow, ZDO X, 288; 1492 čovice, LSA 503; 1541 z Vlčovic, Kamelidem m ým vlčnovským , K P VI, 262; níček, Sněm y III, 49; 1581 ves Welcžo1503 ves Wlcznow, ZDO XVI, 57; 1518 wicze, H ukvaldský u rb á ř; 1651 Wolves Wlcznow, ZDO XVIII, 17; 1671 schowitz (!); tamže, opis SAB; 1672 W lcznow; 1671 parochia Wilcnouiensis, Wlczowicz, Děkan, m atrika ostravská; Děkan m atrik a uherskobrodská; 1718 1676 W lcžowitz; 1718 W lcžowitz; 1751 W lcznow; 1846 Wltschnau, Wlčnow; W lcžow itz; 1846 W eltschowitz, Welczo724
wicze • 1852 W eltschowitz, Wlčowice; 2. Vlkoš 1 Ves 7 km jjz od Přerova. 1872 W eltschowitz, Vlčovice; 1881 Veli2 1294 W lohus, CDM V, 19; 1359 de čovice; 1890 W elčowitz auch W lčowitz, W ulkos, Reg. VII, 304; 1373 in villis . .. Vlčovice; 1893 W elčowitz, W lčowitz, Wlkoss, ZDO II, 232; 1448 in villa Vlčovice; 1924 Vlčovice. 3 P. hukvaldWlkoss, ZDO X, 807; 1437 v W lkossy, ské. R. 1467 rychta. Ces. PO III, 38; 1464 in Wlkoss, ZDO X, 4 Vlčovice i VeVčovice, do V-ic, 807; 1502 ves W lkoss ZDO XVI, 49; 1562 z Wlkosse, PO VII, 154; 1615 ves V-čovjan, v-čovsky. 5 Původně znělo MJ Veličovice: příp. -ovice k O J Velič, Wlkoss, C hropyňský u r b á ř ; 1651 Wlkos to hypokor. podoba některého ze slože se, Sum m ovní ex tra k t; 1676 W lkoss; 1718, 1751 a 1846 W lkosch; 1872 W l ných OJ s kom ponentem Vel-, o němž kosch,' Vlkoš; 1881 a 1924 VZkoš. 3 P. viz Velatice; srov. Budislav/Budič, Radomír/Radič. Zn. ves lidí Veličových. Chropyně. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Prokopa z r. 1737. Ces. Popudem k přechodu Veličovice — Vlčovice byla výslovnost /: v nářečí na 4 Ten Vlkoš, do Vlkoša, Vlkoščák, vých. Moravě (a v oblasti m oravské vlkošské. 5 M J: buď přivlast. příp. -jb laštiny zvláště) se dosud v různé m íře k OJ Vlkoš, nebo toto O J převzato pří vyskytuje výslovnost s průvodním vo- mo za míst. jm éno (srov. M yslík, Siškálem u sonantních hlásek, např. ma); O J Vlkoš je dom ácká podoba k OJ vHna, p ylny, v ylk. Rozdíl mezi Vel V lk <— apel. vlk „Wolf“, srov. B ýk/B ýa v yl- nebyl tak velký, takže základ koš, Svině ISvinoš (v M J Svinošice), jm éna snadno upraven na Vlč- jako by Ryba Rybeš (v M J Rebešovice). Pozo souvisel s V lk-. K přehodnocení mohlo ruhodné je, že obě M J m ají v nejstar přispět i zkrácení jm éna Veličovice na ším dokladě podobu V lkuš: buď je -uš Velčovice, což se u víceslabičných jm en písařský omyl, nebo bylo m álo produk projevuje často. srov. Domaželice Do tivní -uš nahrazeno častějším -oš. Jis mažlice. V lid. etymologii spojováno tou disimilační roli mohl sehrát i pů dnes jm éno V. s vlče „vlčí m ládě“. CV vodní vokál u l. CV 37, 142; Prof IV 581 (Vlkošov); Svoboda StčOJ 152; DS 8, 142 (z OJ Vlč); Prof —; Schwarz VS II 414. 6 Brda. 11, 127 a 20, 368. 6 Části: Bědachov 1. Vlkoš 1 Ves 3,5 km vjv od Kyjova. (chudá čtvrt), Ovesná strana, Drahé 2 1248 in W lkus, CDB IV, 148; 1283 de (byly zde špatné cesty). P J Mesla (pit.), Wlcos, CDM IV, 211; 1350 de Wylkosse, Niva (pit.), Újezd, Plučisko (< KZ-?), Rasina (les). ZDO I, 155; 1379 a Wlkossie, ZDO III, 494; 1391 in Wlkoss, ZDO VI, 267; 1412 1. Vlkov 1 Ves 4 km ssz od Velké in W lkoss prope Byzencz, ZDO VIII, Bíteše. 2 1349 W ylkow , ZDB I, 107; 147: 1511 z W lkosse PO VIII. 340: 1364 cum media villa W ylkow iczye, 1526 ze dvora mého wlkosske(h)o, PO ZDB IV, 104; 1373 villam W lkowyge XIII. 31; 1670 W lkossz (!); 1673 in (!). ZDB VI, 129; 1376 W lkow e, CDM W lkoss, Děkan, m atrika veselská; 1718 XI, 31; 1415 W lkowa, ZDB I, 119; 1581 W lkoss; 1720 a 1751 W lkosch; 1846 ves W lkow ey, ZDB XXX, 150; 1590 ves W lkosch, W lkoš; 1872 W lkosch, Vlkoš; W lkow , ZDB XXXI, 38; 1612 ves Wl1881 a 1924 Vlkoš. 3 P. Milotice. Far. kow y, ZDB XXXIV, 99; 1674 W lkow y; kostel Nanebevz. P. M arie z r. 1759, 1674 z dědiny W lkow yho, M atr. v Louč ale fa ra již 1248 (zanikla za třicetileté ce; 1718 a 1751 W lkow y; 1846 W lkau, války). Ces. lépe W lkow y, kdysi W lkow ice; 1872 4 Ten Vlkoš, do Vlkoša/-e, Vlkošák/ Wlkau, V lkov; 1881 V lkové; 1924 VZVlkošan, vlkoský. 6 Baha (kopec), S tu kov. 3 P. Osová. Ces. pava (potok), Zabovřesky (místní dvůr). 4 Vlkov, do Vlkova, V lkovák, vlkov725
ské. To V lkovy, do V lkovýho (Skřiná- zsz od Fulneka, od 1950 část obce Vl řo v ); viz i Zavadil - Tiray VM-V. Bíteš kovice. 2 1374 viz Vlkovice, Slezské; 119. 5 Ve 14. stol. ojediněle zván též 1481 v Vlkovicích, ZDO XII, 259, f. 31; V lkovice, v 17. stol. adjektivně V lkové 1520 v Vilkovicích, ZDO VII, 99, f. 15; (s nář. zrušením rodu Vlkovy). Prom ě 1541 Vlkovice, ZDO XXV 69, f. 17; na jm éna svědčí buď o výrazné změně 1590 na vsi Vlkovicích, ZDO XXX, 44; 1676 W o lffsd o rff; 1718 W olfssdorfj; sídelní (např. vztažení jm éna s -ov na 1751 W olfsdorf; 1798 W olsdorf, W lkotvrz, s -ovice na ves kolem ní), nebo snad o dočasném zpustnutí nebo pře vice; 1842 W lkowice M orawské; 1846 Mährisch W olfsdorf, W lkowice; 1854 ložení vsi. Podoba 1373 V lkovyje je W lkowice M orawské; 1872 Wolfsdorf, v dokladové řadě izolovaná a vznikla nejspíše jako kancelářský novotvar, ne Vlkovice; 1881 Vlkovice Fulnecké; 1924 M oravské Vlkovice, Mährisch W olfs boť leží vně uzavřeného areálu tohoto typu jm en (i lokální toponym ie Bíteš- dorf. 3 P. Fulnek. Přip. se r. 1374, kdy ska je poněkud m ladší než toponymie p atřily k Odrám . Něm. oblastí jižnějších). 6 Na Královce, Na 3. Vlkovice, Slezské 1 Ves 5 km zsz pile, Za vodou. od Fulneku, od 1950 část obce Vlkovi 2. Vlkov 1 Ves 9,5 km sev. od K un- ce; Sl. 2 1360 von W olfsdorf, Rolleder štátu. nyní část obce Stvolová. 2 1447 42; 1374 de Lupi villa maiori (= Mo m edietatem ville W lkowa, ZDO X, 635; ravské V.), de Lupi villa m inori ( = 1674 a 1718 W lkowa; 1751 W lkow ; 1846 Slezské V.), Rolleder 45; 1412 fojt de W lkow, W lkow a; 1872 W lkow , V lkov; W olfsdorf, StA Opava č. 2.; 1470 Lupi 1881 a 1924 V lkov. 3 P. Letovice. Ces. villa m inori, Rolleder 60; 1568 ves W l kowicze, ZDOp VII, 20; 1607 Vlkovice, 4 V lkov, do Vlkova, ve Vlkově, VlkoZukal, Slezské konfiskace, 125; 1608, vák'(zi.) V lká k/V lká n, vlkovské. 5 M J: buď přivlast. příp. -ov k O J V lk +- 1636, 1707, 1720-24: W olfsdorf, W olffsv lk „W olf“ (srov. M J B ýkov, Turnov, dorf, W ollfsdorff, StA Opava (mustVlkoš a časté příjm . V lk, Wolf), nebo ruňk 1608, m atrik a Odry, Karol. ka apelativně „kde se vyskytují vlci, kde tastr, Soupis 71, Rolleder 239); 1611 ves byl zabit vlk, kde se objevil vlk apod.“ W lkowicze, P K r z r. 1634, 150; 1612 Oba výzam y nelze od sebe rozlišit. ČV ves W lkowicze, ZDOp X, 16; 1672 142; Prof IV 581-582 (11X); Svoboda W olfsdorfensis ecclesia, Děkan, m atri StčOJ 196; Rospond RKJ-W roclaw III ka lipnická; 1736 W olfsdorf; 1805 64; Sm ilauer PST 2 195; DS 4, 129. W olfsdorf, W lkow ice; 1842, 1846 a 1. Vlkovice 1 S távaly 2 km jv od 1857 Vlkova, Wolny, Kirchl. Topogr. Břežan (Fryšavy, Jaroslavicko) v lesní III, 187, 189; 1850 W olfsdorf, Vlková, trati M ilkowitzer Wald. 2 1236 W olk- Raffay; 1881 Vlkovice Oderské; 1894 Schlesisch W olfsdorf, Slezské Vlkovice; wicz, CDB III. 129; 1250 Wlcowicz, CDB IV, 194; 1270 Wilcowicz, CDM IV, 1924 Slezské Vlkovice, Schlesisch W olfs 34; 1338 W ulkquicz, CDM VII, 194; dorf. 3 P. Odry. Něm. 1498 ves W lkowicze, ZDB XVI, 71; 4 Vlkovice (pro Mor. i Sl. V.), do 1718, 1751 M ilkow itz, pustá ves. Vlkovic, ve Vlkovicach, Vlkovičak, vl5 M J V. přejato do něm činy s reduk kovsky. 5 Obojí Vlkovice se v pram e cí druhé (nepřízvučné) slabiky (W olk- nech dobře rozlišují, protože patřily wicz, W ulquicz) a se změnou W/M k jiným panstvím a vedla mezi nimi (1718 M ilkow itz), což je obojí na již. slez.-mor. hranice. P řívlastky: 1374 Moravě běžné, srov. Č ejkovice/Scheyk- Velké = M oravské V., Malé = Slez w itz, Sakvice. ské V., 1842 poprvé Moravské V., 2. Vlkovice, Moravské 1 Ves 4 km u Sem bery 1881 podle panství: Fulnec726
ícé = M oravské V., Oderské = Slez ské V., 1894 Slezské V. (ty se v pol. 19. stol. jm enují Vlkova). # M J: příp. -ovice k OJ V lk ■<— v lk „W olf“, zn. ves lidí Vlkových. Do něm činy přejato s obvyklým -ovice/-dorf a překladem první část: W olfsdorf. Liew ehr ON K uhlánd. 76 se domnívá, že starší než zápisy české jsou podoby něm ecké: W olfsdorf, to p rý krácením z W olf gangs-, W olfram s-dorf („ves W -ova“) jako je Gersdorf <— Gerhardsdorf (v. K erhartice). Ale jednak se tradice s něm. Wolfgang, W olfram v hist. do kladech nevyskytuje, jednak je tém ěř jisté, že vsi založil představený březovské kanonie třebíčského k láštera Lupus (Vlk), k terý se připom íná již r. 1298 (nebo byly po něm V. aspoň nazvány). Jd e tu o ak t v n itřní domácí kolonizace. Viz i heslo Větřkovice a podrobněji u A. Gregora, Vlastivěd, sb. N. Jičín III, 38. CV 142; Prof IV 583; Svoboda StčO J 196; Schwarz VS II 314. Vnorovice 1 Ves 8 km sv od Slavo nic. 2 1348 Orabicz, Mendl, Knihy počtů 148; 1369 villam Norowicz, ZDB V, 170; 1412 villam Norowicz, ZDB IX, 217; 1517 Norowicze (4. p.), PB XIX. 137; 1585 puol vsi Norowicz, ZDB XXX, 191; 1671 a 1718 N orowitz; 1731 N orow itz či U rw itz; 1846 Urwitz, Norowice; 1872 U rwitz, Norovice; 1881 Norovice; 1924 Vnorovice, dříve Noro vice, Urwitz. 3 P. Č ervený Hrádek. Něm. a čes. 5 Původní podoba zněla, jak doklad ukazuje, Norovice: příp. -ovice k OJ *Nor, to nejspíše krácením z N or-bert (o němž viz N orberčany); srov. i hypokor. Noreš k N orbert u Svobody StčOJ 151. M J zn. ves lidí Norových. Na pů vodní počáteční N - ukazuje i první zá pis: něm . Orabicz, v něm ž dekompozi ce in Nor- —>■ in Or-, nepřízvučné o ztem něno a v/b, což je časté. V češtině se naopak předsunula předložka v: v Norv Vnor- — ve Vnorovicích. Srov. i neustálenost počátečního V-
u jm. Vnorovy, kde ovšem jiného pů vodu. Pozdější něm. U rw itz vzniklo další dekompozicí in N orow itz —*■ in Orowitz, přičemž počáteční přízvučné o > u, -ovice zredukováno na -w itz; srov. Cvrčovice —>■ zu Urspitz. ČV 105 (z V t>+ n o n , „ač může se m ysliti na zkratku z N orbert“); Prof —; Schwarz VS II 140; Rospond P atr. Šl. 39-40; Tiray VM-Slavonice 244. 6 H adrův m lýn/H aderm uhle. Česká P J : Česká stráň, Na židovně, Niva, M rchoviště, V inohrádek; něm. P J : Cvišngrám y, Dačiclus, Furkrom y, Hojprlus, Krim y, Zajtny, Tálusy, Vorty. Vnorovy 1 M ěstys 4,5 km sv od Strážnice. 2 1249 de W norow, CDB IV, 171; 1378 Vnorouy, ZDO III, 407; 1412 W norowy, ZDO VIII, 5; 1446 vilae W norowe et Sspinek, ZDO X, 394; 1481 ze Vnorov, KP VI, 169; 1492 blíž Norova, K P VI, 263; 1500 drží Wnorow, PO VII, 60; 1512 drží ves W norowy, PO IX, 108; 1518 ves W norowy, ZDO XVIII, 15; 1589 ze vsi W norow, PO XXXII, 133; 1655 W znorow, ACO B 12; 1669 W norow; 1673 in pago W zno row . . . oppidum Znorow, Děkan, m at rika veslská; 1718, 1720 a 1751 Znorow; 1846 Znorow, kdysi W norow ; 1872 Zno row, Znorov; 1881 Z n o ro vy; 1885 Znorovy, Catal. cleri; 1924 Vnorovy, dříve Znorovy. 3 P. Veselí. V 15. stol. tvrz. Far. kostel sv. Alžběty. Již 1673 měs tečko, pak klesly na ves, od 1908 opět městys. Čes. 4 Znorovy, do Znorov, ke Znorovám, ve Znorovách. Znorovjan, znorovský. 5 M J lze vyložit dvojím způsobem: a) z OJ *Vnor ■<— subst. w b -n o n „co je vnořeno“, k něm už přivlast. příp. -ov, která pak pluralizována (srov. na vých. Mor. Veletín/-y a časté kolísání tam ních P J ty p u Radošov/-y, jinde Heřm ínoví-y, v Č. K latov/-y). OJ Vnor je dobře doloženo v Polsku (Wnor, Taszycki Rozprawy I 131), kde též častá od něho odvozená M J W norów, W nory (Rospond P atr. Sl. 39—40, Górnowicz 727
Onomastica XII 15, XIII 77). Lze proto padný červeným zbarvením , neboť se předpokládat i existenci tohoto OJ na na něm lám ala červená rula se svorem území českém. Tak CV 105, tak i my. (Březina Zábřežsko 115); podobně na Srov. i V norovy, Prof IV 585 (k OJ Blanensku je potok Bílá Voda (u HolVnor). — Apelat. v b n o n , které je vý štejna, k terý protéká vápencovým útva chodiskem OJ V nor, je pro polštinu rem. 6 Tři dvory/Dreihofe. doloženo až z 15. stol. (B rúckner Etym. 2. Voda, Bílá 1 Městys 9,5 km sz od slow. 365: w nor — nalóg „zlozvyk“). Javorníku; Sl. 2 1369 K em pnitz, A II, Základ nor- je však praslovanský, je 228; 1410 K em pnitz, A II, 228; 1532 doložen v hydronym ii i v geograf, ter iibig dem Dorf K em nitz, itzund Weisse minologii (Nor, nora). Schází však bliž Wasser genannt, A II 228; 1718 Weiss ší srovnávací slovanský toponym ický wasser, Carldorffl; 1805 a 1836 Weiss m ateriál, abychom mohli předpokládat wasser; 1850 Weisswasser Dorf, Bílá i eventuální apelativní východisko jm é voda ves, W eisswasser M arkt, Bílá vo na Vnorov(y). b) Na již. Moravě na da m ěstýs, R affay; 1881 Bílá voda starém sídelním areálu, kde leží i Vno (město), Bílá voda (ves); 1894 Weiss rovy, jsou O světim any, tj. „lidé přišlí wasser; 1924 Bílá Voda, Weisswasser, z Osvětim i“. Toponymie je zde odrazem dříve jen Weisswasser M arkt. 3 P. styků česko-polských. Srov. i Prusy, Bílá Voda. Osada se v 19. stol. dělila Litavany. Prof. V. Šm ilauer (v recenzní na městečko Městys Bílá Voda (pový pozn.) připom íná, že i u Vnorov „jde spí šeno 1748) a na ves Ves Bílá Voda. Od še o polské jm. W nor-“; Vnorovy asi 1726 piaristický klášter s gymnasiem. tedy „ves lidí přišlých z polských vsí Far. kostel Navštiv. P. Marie. Kolem Wnorów n. W nory.“ 1675 těžba arzeniku. Něm. Nářeční podoba Znorovy (v 18.-19. 4 Bílá Voda, do Bílé Vody, Bilovostol. též úřed. podoba) vznikla splynu dák Bělovoďák, bilovodský bělovodský tím předložky z: z Vnorov -> z(e) (1972). 5 Podle výzkum ů Zuberových Zvnorov, to zjednodušením -> ze Zno- Jesenicko 199—201 vznikla Bilá Voda rov/nom .Znorovy. Jiný vývoj počáteč tak. že r. 1532 prodala rodina Rungů, ního N -V n - viz Vnorovice. 6 Hatě. PJ vlastnící ves Kamenice (ta byla jistě K ostelíky (zanikl tu prý kostel), Spi- starší než B. V. a stála na m ístě později s ní splynulé Bílé Vody; něm. K em p necka (zaniklá ves Spinek). 1. Voda, Bílá 1 Ves 6.5 km sev. od nitz •<— čes. Kamenice s redukcí a s vlo Š títů (dř. Šilperk). nyní část obce Čer ženým p, srov. Lomnice Lompnitz), vená Voda. okr. Ústí nad Orl. 2 1616 svým příbuzným Jan u a Jindřichu Bílé Vody, u rb á ř R uda nad Mor., opis Schoffovým. zvaným též Gotsche, díl SAB; 1617 Bílá Voda, tam že; 1675 Kamenice, řečený Bílá Voda, Weiss Waiss Wasser; 1720 Weiswasser, Bila- wasser. Biskup vratislavský povolil rvoda; 1725 Weisswasser, U rbář Ruda oběma bratřím svobodnou pastvu v le nad Mor.; 1751 Weiswasser, Bilawoda; sích a udělil jim svobodný šenk, poz 1846 Weisswasser, Bjla Woda; 1872 ději zvaný Tannzapfen („U jedlové Weisswasser, Bílá Voda; 1881 Bílá vo šišky“, viz sub 6). R. 1687 zdědil Bílou Vodu hr. F rant. K arel z Lichtenštejna, da; 1924 Bílá Voda, Weisswasser. 3 P. Ruda. V 18. stol. velké bělidlo. Něm. odtud i jm éno sam oty Karlov/Karls 5 Ves leží v údolí potoka Bílá Voda, hof (viz sub 6) i dočasné přejm enování něm. Weisswasser, tj. „Bělá“, po němž Bílé Vody na 1718 Carldorffl „Karlova nazvána. Jd e p atrn ě o antonym ní jm é víska“. — J e však třeba odm ítnout Zuberovu dom něnku, že něm. Weissno k starším u Červená Voda (v. n.), něm. Rotwasser — tento potok byl n á (wasser) je z čes. *Vysok~. Něm. jm. 728
W. je totiž doloženo značně pozdě, kdy o čes.-něm. jazykovém styku na Javornicku nelze již uvažovat, neboť kraj byl již německý a přejetí nebylo proto možné. Navíc je zcela spolehlivě dolo žen původní název říčky Kam enice —>• něm. K em pnitz (viz 1359 atd.). 6 K ar lov/Karlshof, U šišky/Tannzapfen. Na vyhlídce/Gucke. 3. Voda, Černá 1 Ves 7 km jjz od Vidnavy; Sl. 2 1284 Nigra Aqua, CDSil XIV 17; 1310 Nigra Aqua, A II 214; 1460 Swarczwasser, Gr-M II, 277; 1470 Swarczwasser, tam že 281; 1584 Schwarzwasser, A II 215; 1681 Schwarzwasser, Topographia urbis Rom ae 177; 1704 Černá Voda, pozem. kni hy; 1805 a 1836 Schw arzw asser; 1881 Černá voda; 1894 Schw arzw asser; 1924 čern á Voda, Schwarzwasser. 3 P. Frýdberk. Ves byla v 15. stol. pustá, kolem 1580 opět vysazena. Zákupní fojtství se přip. 1284. Zámek. Far. kos tel Jm éna P. Marie. Něm. 5 M J : přívlastek dán podle zabar vení potočního dna, viz 1 . Bílá Voda. Jm. bylo původně hydronym em . Zuber Jesenicko 222. 4. Voda, Č ervená 1 M ěstys 9 km sev. od Š títů (Šilperk). 2 1612 ves Cžerwenau v nově vystavěnou, PO XXXVII, 407; 1613 ves Cžerwenau Wodu, ZDO XXXVIII. 78; 1651 fary červenovodskej, LSA 61; 1672 Rothwasser, Děkan, m atrika šum perská; 1676 Rott wasser, u rb á ř R uda n a Mor., opis SAB; 1677 Rothwasser; 1718 Rothwasser; 1720 Rothwasser, Czerwena Woda; 1751 Rothwasser; 1846 Rothwasser, Čerwena Woda; 1872 Rothwasser, Červená Voda; 1881 Červená voda; 1924 Červe ná voda; 1924 Červená Voda, Rothw as ser. 3 P. Ruda. Založena krátce před 1596 na m ístě zaniklých H orních Heroltic. Far. kostel sv. Matouše. R. 1811 dvě továrny na bavlněné zboží. Po 1846 povýšeno na městys. Něm. 5 Viz 1. Voda, Bílá. 5. Voda Červená, Dolní 1 Ves 2,5 km
jjv od Vidnavy, nyní část S taré Červe né Vody; před 1965 zanikla. Sl. 2 1460 Rotwasser, Gr-M II, 277; 1470 Rotwas ser, tam že 381; 1806 Nieder Rothwas ser; 1881 Dolní Červená voda; 1894 Nieder Rothw asser; 1924 Dolní Červe ná Voda, N ieder-Rothwasser, dříve jen Niederrothwasser. 3 P. Dolní Červená Voda. Zámek. Něm. 6. Voda Červená, Nová 1 Ves 6 km již. od Vidnavy, nyní část obce S tará Červená Voda; Sl. 2 1560 ein Dorf . . . erbauen lassen, welches das Neue Rotewasser genannt w ird, A II, 85; 1805, 1836 a 1894 Neu Rothwasser; 1924 No vá Červená Voda, Neu Rothwasser. 3 P. S tará Červená Voda. R ytířské zá kupní fojtství. Něm. 5 P řívlastek na rozlišení od starší S taré Červené Vody. 7. Voda Červená, S tará 1 Ves 4,5 km jjv od V idnavy; Sl. 2 1284 Rothwassir, A II, 82; 1291 in R u ff a Aqua, A II, 82; 1310 R u ffa Aqua, A II, 82; 1448 Rotinwasser, A II, 83; 1460 Rotwasser, Gr-M II, 277; 1470 Rotwasser, Gr-M II, 281; 1560 in unserem Rotwasserischen Ge birgen, A II, 85; 1805 a 1836 A lt Roth wasser; 1881 Stará Červená voda; 1894 A lt Rothwasser; 1924 Stará Červená Voda, A lt Rothwasser. 3 P. S tará č e r vená Voda. Far. kostel P. M arie. V 15. stol. těžba stříbra. R. 1305 zákupní fojtství (CDSil IV, 17). Něm. 5 P řívlastek Stará dán teprve r. 1805 na rozlišení od m ladší Nové Čer vené Vody (v. v.). Zuber Jesenicko 374; W inter FISud 9. 8. Voda Dlouhá, Nová 1 Ves 7,5 km zsz od Města A lbrechtic; Sl. Dále viz 9. Voda Dlouhá, Stará, sub 1. 2 1664 N eu Langwasser, Schulig, 587; 1736 Neu Langwasser; 1805 a 1836 N eu Lang wasser; 1881 Nová Dlouhá voda; 1894 Neu Langwasser, Nová Dlouhá Voda; 1924 Nová Dlouhá Voda, N eu Langwas ser, dříve jen Langwasser. 3 P. Al brechtice. Něm. 9. Voda Dlouhá, S ta rá 1 Ves 6,5 km 729
zsz od M ěsta Albrechtic; Sl. S tará a Slavaty (1650). Po něm i patrocinium . Nová D. V. tvořily 1924. 1949 osady Viz i Zdravá Voda 12. Voda, Dobrá 1 Zanikla u Višňo obce D louhá Voda, 1952 byly obě osa dami obce Hejnov, 1960 se staly m íst vého (Moravskokrumlovsko). 2 1355 de Dobrabued, Reg. VI. 210; 1373 villam ním i částmi Hejnova a ten však osadou obce Holčovice, takže se obě Dlouhé Dobrawoda, ZDB VI, 56; 1447 villam Dobrawoda cum municiones, ZDB XII. Vody přestaly v lexikonech uvádět. 1965 vytvořila Dlouhá Voda část obce 795; 1506 v Dobrey Wodie pustej Hvnčice, takže obě Dlouhé Vody jsou dvuor, ZDB XVII, 74; 1550 vsi pusté nyní (1970) m ístním i částm i obce Dlou Dobré W ody, PB XX, 104; 1557 ves há Voda, ta však částí obce Hynčice, pustou Dobrau Wodu, PB XXII, 71. 3 a neuvádějí se v lexikonech. 2 1619 V 15. stol. tvrz. ein newes Dorf . . . Langwasser, Schu5 M J buď podle léčivého pram ene, lig 586; 1620 Langwasser, Schulig 586 nebo podle kvality pitné vody. a Soupis 39; 1689 Langwasser, Soupis V o d a , D o b r á 1 Místní část Mla39; 1736 A lt Langwasser; 1805 a 1836 doňovic (Jemnicko). 4 Dobrá Voda, na A lt Langwasser; 1881 Stará Dlouhá Dobrou Vodu, Dobrovolák (!)/(fem.) voda; 1894 A lt Langwasser, Stará Dlou Dobrovolačka, dobrovolckyj. há Voda; 1924 Stará Dlouhá Voda, A lt V o d a . D o b r á , viz Popelín sub 6. Langwasser. 3 P. Albrechtice. Ves za 13. Voda, H rubá 1 Ves 15 km sv od ložena krátce před 1618. Něm. Olomouce. 2 1673 Grosswasser; 1677 5 M J : zn. „dlouhý potok“, na němž Gross Wasser, u rb ář Vel. Bystřice, opis vsi leží. Podle stáří rozlišeny přívlastky SAB; 1718 Grosswasser; 1720 Groivasser (!); Hrubáwoda; 1846 Grosswasser, Stará a Nová. 10. Voda, Dobrá 1 Ves 6 km sv od Hrubá Voda; 1850 Grosswasser, Hrubá Velkého Meziříčí. 2 1252 Dobrawoda, voda; 1872 Grosswasser, Hrubá Voda; CDM III, 284; 1407 z Dobré W ody, U r- 1881 Velká voda; 1924 Hrubá Voda, Gross Wasser. 3 P. Velká Bystřice. Pa bář žďárský; 1483 Dobra Woda, tamže; 1571 ze vsi Dobré Wody, PB XXVI, trně totožná s Hlubockým z r. 1364. 195; 1674 Guetwasser; 1718, 1720 a 1751 V pol. 19. stol pobočka chemické to G utw asser; 1846 Gutwasser, Dobrawo várny. Něm. da; 1872 Gutwasser, Dobrá Voda; 1881 5 P řívlastek Hrubá zn. „velká“, od Dobrá voda; 1924 Dobrá Voda. 3 P. tud i 1881 Velká voda. 6 Zdim ěřská Křižanov. Ces. hájovna/Stim w irsch. 14. Voda, K řivá 1 Část obce Podlesí 4 Dobrá Voda, na Dobrá Vodu, Dob(Krum perky), 14.5 km ssz od Šum rovodské (příd. i obyvatel, jm.). 11. Voda, D obrá 1 Část obce M rá- perka. 2 okolo 1600 K rum m w asser, kotín, 5,5 km záp. od Telče. 2 1682 K rum m bach, něm. gruntovnice v StA Lázně Jáchym ovy, Tiray VM-Telč 391; Opava; 1616 z K řivýho potoka, u rb á ř 1720 Wobrawoda (!); 1846 Gutwasser, Ruda nad Mor., opis SAB; 1617 ves Dobrawoda; 1872 Gutwasser, Dobrá K řivej Potok, tam že; 1616 ves K řiv ý Voda; 1881 Dobrá Voda. 3 P. Telč. Pil. potok, ZDO XXXIV, 9, f. 7, ed.; 1656 Krum w asser, K řiv ý Potok, u rb á ř Ruda kostelík sv. Jáchym a. Ces. 4 Dobrá, na Dobrou, na Dobrý, Dob nad M or.; 1675 Krum wasser; 1676 rák, dober skej. Dobrá Voda, Dobrovo- Krum w asser, u rb á ř R uda nad Mor.; ďák, dobrovodskej. 5 V m ístě léčivý 1718 K rum bw asser (!); 1720 K rum pram en, odtud přívlastek Dobrá „gu wasser, K riw a W oda; 1751 Crumwastes (W asser)“. R. 1682 se jm enuje Já ser; 1793 K rum m w asser, K ržiwawoda, chym ovy Lázně podle Jáchym a hr. Schwoy, Topographie I, 320; 1846 730
K rum w asser, K řiw a Woda, kdysi K řiw ý Potok; 1852 K rum m w asser, Křivá voda; 1872 K rum m w asser, K řivý Po tok; 1881 K řivá voda; 1924 K řivá Vo da, K rum m w asser. 3 P. Ruda. Založe na krátce před 1615. Něm. 5 Přívlastek K řivá „K rum m -“ dán podle podoby potoka. D říve též K řivý Potok, Krum m bach. 15. Voda, S tará 1 Ves 9,5 km sz od B runtálu, nyní část obce Světlá Hora; Sl. 2 1556 Altwasser, StA Opava, rkp. fond velkostatek B runtál; 1597 A ltw as ser, tamže, fond GU; 1603 Stará Voda, pozem. knihy; 1604—1629 Altwasser, Soupis 44; 1672 in pagello Altwasser, děkan, m atrika b ru ntálská; 1720, 1736, 1805 a 1836 Altw asser; 1846 Altwasser, Stará Voda; 1872 Altwasser, Stará Vo da; 1881 Stará voda; 1924 Stará Voda, Altwasser. 3 P. B runtál. Něm. 16. Voda, S ta rá 1 Ves 4 km vsv od Města Libavé, 1947 zanikla. 2 1456 A l tenwasser, ZDVGMS 1916, 283; 1504 Altwasser, tam že; 1581 ves Altwasser, Altenwasser, StA Opava, fond Libavá; 1582 apud Sanctam A nnám , tam že; 1623 Altwasser, ZDVGMS 1916, 298; 1651 v Starý Wodie, E x trak t panství krom ěřížského; 1654 Altw asser, StA Opava, fond Libavá; 1676, 1718 a 1751 Altwasser; 1846 Altwasser, Stará Wo da; 1872 Altwasser, Stará Voda; 1881 Stará voda; 1924 Stará Voda, A ltw as ser. 3 P. Město Libavá. F ar. kostel sv. Jakuba a poutní fil. kostel sv. Anny. Od 1696 piaristická kolej s gymnáziem (do 1774). Něm. 5 R. 1582 nazvána ves podle patrocinia poutního kostela. Tradice poutí do 20. stol. Příjm ení jsou ve St. V. ještě 1456 a 1581 česká, 1654 již zcela německá. 17. Voda, Zdravá 1 Část obce Zarošice, 6 km záp. od Zdánic. 2 1720 Saruschitz Bad; 1846 Rosenthal, Zdrawa Woda; 1872 Rosenthal, Zdravá Voda; 1924 Zdravá Voda. 3 P. Zarošice. Ves vznikla 1733 při lázních. Od 1828 pivo var. Ces.
5 Něm. Rosenthal „růžové údolí“ byl reklam ním rom antizujícím jm énem m a lých lázní. 18. Voda, Ztracená 1 Ves 8 km sz od Města Albrechtic, pak část obce Hynčice, od 1. 1. 1971 zanikla; Sl. 2 1645 Verlorenwasser, Schulig, 649; 1689 das Dorf oder und Gemeyn Verlohrn-w asser, Soupis 39; 1720 Verlohrne Wiesch (!); 1805 Verloren Wasser; 1836 Ver lorenwasser; 1881 Ztracená voda; 1894 Verlorenwasser; 1924 Ztracená Voda, Verlorenwasser. 3 P. Albrechtice. Ves vznikla r. 1645. Něm. 5 Něm. M J 1720 Verlohrne Wiesch zn. „ztracené“, tj. zapadlé, od světa od říznuté, stranou ležící rýžoviště —k w a schen „mýt, plavit (rudu)“. Subst. Wiesch bylo patrně pozdějším synony mem k -seifen (v. Seifen). @ Jm éna Voda, Wasser s různým i přívlastky podle barvy vody nebo dna (Bílá, Čer ná, Červená), vlastnosti toku, pram ene (Dobrá, Zdravá), podle polohy, průbě hu a velikosti (Dlouhá, Hrubá, Křivá, Ztracená) a podle stáří a polohy osad (Dolní, Horní, Nová, Stará) p atřila pů vodně potokům a říčkám , kolem nichž pak na výhodných m ístech založeny vsi: v rozestupujících se údolích, v mís tech nalezišť rudy, u léčivého pram e ne. Jm . Voda, Wasser nejsou doložena ani ze starých areálů M oravy a Slez ska, ani z oblastí raněstředověké kolo nizace. Vznikala pom ěrně pozdě. Jsou typická pro sev. M oravu a pro širší B runtálsko a Jesenicko. Na Mor. a ve Slez. není doložen typ Libkova Voda, který je znám z Cech. CV 163; Prof IV 585—590 (32X); Sm ilauer PST 2 191. Voděrady 1 Ves 4 km jv od Kunštátu. 2 1281 de Woderat, CDM IV, 183; 1350 in Wodierat, ZDO I, 151; 1368 Vodyerad, ZDO I, 975; 1371 in Wodihrad, ZDO II, 123; 1396 de Wodierad, CDM XII, 305; 1406 z Voděrad, KP II. 38; 1407 de Wodyerad, K P I, 199; 1407 W adyrad, ZDO VII, 381; 1410 z Oděrad (!), CDM XIV, 175; 1463 731
v Oděradech, K P IV, 293; 1481 v Odieradech, ZDO XII, 47; 1486 z Oděrad, AČ XVI, 296; 1594 ve vsi Wodiehradech (!), ZDO XXX, 283; 1603 v Woděradech, PO XXXV. 12; 1612 ve vsi Wodieradech, PO XXXVII, 418; 1674 W odieradt, Wodierad; 1718 Wodierad, W odiehradt; 1729 ex Wodierad, m atri ka ve Svitávce; 1734 ex pago Odierad, tam že; 1751 W odierad; 1846 Wodierad, kdysi W odierady, Wodierady, Odierad, Odierady; 1872 Wodierad, Voděrady; 1881 V oděrady; 1924 Voděrady. 3 P. K unštát, Dm ovice a Černá Hora. Čes. 4 Voděrady, do Voděrad, ve Voděradech, za Voděradama, Voděraďák, v pl. též Voděračči, voděradské. Voděrade (Knínice u Bosk.). Oděrady, do Oděrad, Oděrán, oděracké (zaniklá po doba v Sebranicích, zapsáno v r. 1969 jen podle pam ěti, nikde jinde v okolí nezjištěna. Uvádí ji však VM -K unštát 185). 5 Jedno z nej diskutovanějších slovanských m íst. jm en, jasné svými dvěma lexikál. základy vod- „voda" a -rad „g em “, průhledné slovotvorně (akuz. pl. k složenému *voděradi). Po tíže však činí jak jeho typologický vý klad (obyvatelské?, služebné?), tak jeho pův. význam. P řevládá názor, že pův. význam byl služebný: „m inisteriales aquarii", tj. lidé zam ěstnaní u vody. např. jako strážci bordú, stavitelé k a nálů, k teří odvodňují m okrá m ísta apod.; srov. Močerady „lidé odvodňu jící pozem ky“ (Lutterer, v. n.). Ve Slo van. toponym ii by však těm to m otivač ním okruhům spíše odpovídala jm éna *Vodníky, *Vodary, srov. D řevníky „rubači klád", D ehtáry „výrobci deh tu “ apod. Výklad jm. Voděrady s vý znamem „Voděradova rodina" (u ČV 114, P rof II 700 a IV 541 - kromě ji ných výkladů) nebo „vodnaté místo" (Stanislav Slov. ju h I 312) je pokládán právem za překonaný. Vycházím z faktu, že složená obyva tel. jm éna (jsou typická pro starý sí delní areál, Voděrady na takovém leží 732
—sousední Sebranice jsou nejstarší do loženou mor. obcí) vyjadřují žertovně, posměšně skutečně nebo metonvm icky to, co tvoří lexikál. obsah jejich slovotvorných kom ponentů. Je proto i u jm. Voděrady původní význam velm i pros tý: žertovné označení lidí, kteří měli rádi vodu; to odpovídá psychologii pře zdívkových jm en opírajících se m oti vačně většinou o jevy záporné (nevhod ná poloha vsi, chudoba, bída apod.). Syntaktickým pozadím je stč. vazba „býti něčem u rá d “ (rád + dativ, vazba je obecněslovanská), odtud Vodě-; srov. příjm . Baběrád, Skoturád, Chleborád (< Chleburád). Spojeni s rad- „dělat“ odporuje rozšíření M J V.: rad- „dělat" je jihoslovanské, Voděrady je severoslovanské (češt. 11, sloven. 3, polšt. 2, ukraj. 1). Tak i Spal Slavia 40, 130; Onom astica 1974, 218 (pol. M J Chleburadowice). V některých dokladech 15. a zejm. v 18. stol. je hyperkorektně odsunuto počáteční V-, srov. i zápmor. nář. do klady typu oják, oda „voják, voda“. V některých zápisech rozšířeno -rady na -hrady, srov. častou interferenci jm en Hrad-/ Rad- (např. Hradčovice/ Radčovice), -radíce/-hradice (Boleradice'Bolehradice), hojnou v mor. náře čích. O jm. V. bohatá literatura, např. Svoboda StčO J 202 (složená přezdívka Voděrad jako Pečirad); Spal Pětipsy 5, 6 ; Šm ilauer ZMK I 113, XI 46; Skutil MSB1 170-171; Schwarz 84 ( = Svo boda v Prof IV 591); s literaturou ke jm. V. a s širší toponym. problem ati kou: R. K rajčovič Onomastica III 88 až 92; L utterer NR 1964, 84; Eichler DTB 1965, 169 a AFSB 1964, 284; Górnowicz J P 47, 98 a SymbVT 102; DS 3, 100 a 19, 230. 6 U Krhova, V áleji. 1. Vogelzejf, Nový, od 1947 Nová Rudná. 1 Ves 9 km zsz od B runtálu, nyní část obce R udná pod P radědem ; Sl. 2 1524 Neu Vogelseifen, VVM XXP, 27; 1579 Vogelzeuffen, StA Opava,
rkp. fond velkostatku B runtál; 1598 Neu Vogelseifen, ZDVMGS 1918, 132; 1604, 1618 N ew vogelseuffen, Soupis 43; 1618 N eu Vogelseifen, ZDVGMS 1918, 132; 1629 N ew vogelseuffen, Soupis 44; 1736 N eu V ogelseiffen; 1805 a 1836 Neu Vogelseifen; 1881 N ový V ogelzejf; 1924 N ový Vogelzejf, Neu Vogelseifen, dříve jen N euvogelseifen. 3 P. B run tál. Ves založena po r. 1524. Něm. 6 K am enný sklep/Felsenkeller (hos poda). '2. Vogelzejf, S tarý, od 1947 S tará Rudná. 1 Ves 7 km zsz od B runtálu, nyní část obce Rudná pod Pradědem ; Sl. 2 1377 Fogelseiffe, Gr-M II, -485; 1405 Fogilseyfen, FL V, 62; 1579 Nieder V ogelseuffen, StA Opava, rkp. fond vel k ostatku B runtál; 1580 s vesnicemi, ře čenými Folgezejf (!), ZDOp 304 ed.; 1604, 1618, 1627 a 1629 Altvogelseiffen, Soupis 93, 94; 1629 Altvogelseifen, FL V, 62; 1633 V ogelseuffen, Prásek, Organisace 66; 1672 parochiae Altvogelseiffensis . . . in A ltvogelseiffen, Děkan, m atrika b ru n tálská; 1720 Vogelseifen; 1736 A lt V ogelseiffen; 1805 A lt Vogel seifen; 1836 A lt Vogelseifen; 1881 Sta rý Vogelzejf; 1924 Starý Vogelzejf, A lt Vogelseifen, dříve jen Altvogelseifen. 3 P. B runtál. Pův. ves zanikla, ale byla v pol. 15. stol. obnovena. V 16. stol. těžba zlata a stříbra. F arn í kostel sv. J a n a K řtit. z r. 1655. Něm. 5 M J: z něm. Vogel(s)seifen, o jehož -seifen v, Seifen. Není jisto, zda v p rv ním čleriu jm éna je příjm . Vogel ■<— apel. vogel „pták“ (MJ V. by zn. „rýžoviště Voglovo“ ; samoty, mlýny, rýžoviště. ham ry apod. bývají často nazvány po prvním obyvateli nebo zakladateli. Příjm . Vogel se však zde mezi nim i ne vyskytuje.), nebo zda M J V. je napodo benina něm. M J typu Vogelsang „ptačí zpěv“, Vogelhaus „ptačí dům “, Vogel m ühle „ptačí m lýn“ (některá z nich už ze 13. stol., viz W itkowski Die ON d. Kr. Stralsund 175—6), ktei’á byla re klam ním i názvy zvoucími na odlehlá
m ísta nové kolonisty; srov. Freuden thal „radostné údolí“, H offnung „nadě je “, Geduld „trpělivost“ apod. Obě osady od sebe odlišeny přívlastky A lt, Neu „starý, nový“ podle stáří. W einelt 1939, 610 se domnívá, že u obou Vogelzejfů šlo o osady hornické, třebaže o hornic tví není na užším B runtálsku v nej starší době zpráv. R. 1405 je ale v m ěstském znaku horník, 1377 se jm enují P J Stein seifen, 1405 Dornseifen. Dolovací čin nost m usela tedy již existovat. — Dnešní jm éno Rudná dáno podle toho, že se v m ístě těžila ruda, viz sub 3; tím jm é no R. sém anticky navazuje na něm. -seifen. CV - ; Prof IV 594-5 (Vogel dorf, Vogeleis); Schwarz VS II 126 a 309; Hosák VVM X X -P 27, 58. Vohančice 1 Ves 4 km jz od Tišnova. 2 1255 de Bohanschiz, CDM III, 223; 1390 super villa Wahanczicze, ZDB VII, 845; 1674 W ahandtschitz; 1718 W ohantschitz; 1846 W ohantschitz, W ohanczicze; 1872 W ohantschitz, Vohančice; 1881 Vahančice; 1924 Vohančice. 3 P. Vohan čice. V 16. stol. tvrz. Ces. 4 Vahančice, do Vahančic, Vahaňák/ -nčák, vahancké. Vuhančice (Úsuší), Vohančice (Nelepeč). 5 M J znělo pů vodně Vahančice: příp. -ice k OJ, které podle ČV 135 mělo podobu Vahanka, to dem inutivum k Vahan znam enající p atrn ě „kdo váhá, ein Z ögernder“, jak plyne z odkazu n a Váhlovice v C., u nichž však u P rof V 575 výklad z OJ Váhal s „?“. K O J Vahan srov. OJ Bě hán. — Základem je OJ Vahanec n. Vahanek -e- stč. vahanec „necky, Wasch trog“ ; srov. příjm . Bečka, Holba, P yt lík, Súdek, Tobolka — vše podle jm en nádob (Svoboda StčOJ 199). M J V. zn. „ves lidí Vahankových, Vahancových“. Protože základ osob. jm éna byl p atrně záhy archaický, změněno jm éno disimilací a-a > o-a: Vohančice, což snadno upraveno dále na pozadí častého v/b na 1255 Bohančice. Avšak tradicí udr žována dále vždy podoba Vo-, Va-. Prof V 569. 6 P J Radlíkov (zanikl Ludíkov). 733
V o i g t s K r o s s e , viz Kraš, Foj tova. V o i t e l s b r u n n , viz Sedlec. V ojetín 1 Ves 3,5 zjz od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Roz sochy. 2 1349 do W oyczyna, ZDB I, 102; 1358 in W ogyetin, ZDB III, 461; 1407 de V ogetyn, ZDB IX, 49; 1409 de Wogetyn, ZDB X, 124; 1437 in W ogyetinek, ZDB XII 206; 1460 z V ojetínka, KP IV, 63; 1490 dvuor jm énem W ogetinky, ZDB XVI, 24; 1587 Wogetin, АСО В 12; 1609 Wogetinelc, ZDB XXXIV, 57; 1675 W oyetin; 1846 W ojetin; 1872 W ojetein, V ojetín, 1881 a 1924 Vojetín. З P. B yst řice n. P. a P ernštejn. Byly tu 4 svo bodné dvory. Ces. 4 V ojetín, do Vojetina, Vojeťák, vojetskej. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ V ojata, to hypokor. podoba odvozená příp. -a ta < -qta z některého OJ slože ného s kom ponentem Vojvoj-, stsl. vojb „bojovník, vojín“ (srov. v čes. voj-sko, rus. vo j-e va ť „bojovat“), např. Vojm ír, Vojslav, Vojislav, Vojtěch, Bo řivoj, Budivoj, Rozvoj ap o d .; srov. Prosimír/Prosata (v M J Prosetín). MJ V. zapisováno vždy s přehláskou ’a > ě: Vojetín. V 15. stol. zdrobněno (Vojetínek) a ojediněle i pluralizováno (V oje línky), a to podle toho, že se ves zmen šila a kolem ní vystavěny dvory. Srov. V ěstín/V ěstínek, ojed. V ěstínky. — M J V. patří do výrazné skupiny posesívních jm en na -(e)tín na Ces.-mor. vrchovině, srov. Hroznatín, Prosetín, Rojetín, Věstín, Znětín(-ek). U ní často v nejstar ších zápisech zaznam enána asibilace stč. ť > c’ (psáno cz); tak i zde 1349. Teprve v 19. stol. p řejato jm. V. do němčiny, a to s obvyklým středo- a západomor. -ín(-ein (W ojetein). V okolí jm. Babin, Jersín, Karasín, Milasín, Rojetín, Vatín. CV 139; Prof IV 597; Svoboda StčOJ 92 164; U těšený OSG III 202. V o j e t í n e k , viz Vojetín. Vojkov 1 Zanikl p atrně mezi M rákotínem a Borovnou (Telečsko). 2 1385 W oykow , ZDB VII, 35. 734
5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Vojek, to dom ácká podoba k některém u složenému OJ s kom ponentem -voj-, o němž viz Vojetín. CV —; Prof IV 597; Svoboda StčO J 135; Rospond PNM 166; Nekuda 50. 1 . Vojkovice 1 Ves 8,5 km vých. od Frýdku; Sl. 2 1448 W oykowicze, Listinář; konec 15. stol., W oikoivitz, Pro gram m d. k.-k. Gymn. Teschen 1862, 15; 1580 W oyckow itz a 1636 W ogkowicze, u rb á ř Frýdek-M ístek, opis SAB ( = Soupis 48); 1637 z Vojkovic, Zprávy okr. mus. C. Těš. 1970—72, č. 93; 1641 Vojkovice, LSA 412; 1664 W ogkowicze, W oykow itz, Soupis 49; 1736 Woikow itz; 1808 W oykow itz; 1850 W ojkow itz, Vojkovice, R affay; 1881 V ojkovi ce; 1885 Vojkovice; 1894 W ojkow itz, Vojkovice; 1924 Vojkovice. 3 P. F rý dek. R. 1637 dědičné fojtství. Ces. 4 V ojkovice, do Vojkovic, ve V ojko vic (!), V ojkovjan, vojkovsky. 5 Podle lidové tradice se prý ves jm enovala Vojtěchov. 2 . Vojkovice 1 Ves 2 km ssz od Zidlochovic. 2 1131 Voycouicich, CDB I, 115; 1347 de W oíkowicz, Mendl, K nihy počtů 66 ; 1404 W oykow ycz, W oykw icz, CDM XIII, 344; 1459 ves klášterská Vojkovice, K P IV, 13; 16. stol. von Boykowicz, Buybicz, ZDVGMS VIII. 185; 1633 Bogkowicze; 1673 Boykow iz; 1718 W oykow itz; 1720 W oykow itz; 1751 W ogkow itz; 1846 W oikow itz, W ojkowice; 1872 W oikow itz, Bojkovice; 1881 Vojkovice; 1893 W oikow itz, V ojkovice; 1924 Vojkovice, W ojkow itz. 3 P. Zidlochovice. Původně náležely klášteru třebíčském u. V 16. stol. fara, k terá za nikla. Něm. a čes. 4 Vojkovice, do Vojkovic, V ojkovák/ -ščák, vojkovské. 5 V dokladech je pěk ně vidět substituci jm éna V. do něm činy s redukcí druhé slabiky (W oyk wicz), se zám ěnou v/b (Boykwicz) i s ná znakem něm. nář. o > u (Buybicz). Bpřejato i do čes. dokladů v 17. stol., neboť se mohlo opírat o možnou domácí
zám ěnu v b a o „systém ově“ působící podobu Bojkovice. ® M J : příp. -ovice k OJ V ojek, o němž viz Voj kov; zn. ves lidí Vojkových. CV 139; Prof IV 597—8; Schwarz VS II 44. V o j k o v i c e , viz Svojkovice. Vojnice 1 Ves 8 km záp. od Olomou ce. 2 1275 de W oyniz, CDM IV. 118; 1296 de W oynycz, CDM XV, 20; 1356 in W oynicz, ZDO I, 470; 1365 in W oy nicz, ZDO I, 875; 1485 v Ojnicích, K P VI, 275; 1502 v W oyniczych, PO VII, 208; 1508 ve vsi Oyniczych, ZDO XVII, 15; 1518 z Oynicz, PO X. 350; 1580 ve vsi Oniczych, PO XXX, 144; 1606 Onicze, Reg. panství kláštera H radisko 29; 1609 Ohnicze, tam že 50; 1617 na svo bodném dvoře (v) Oniczych, PO XXXIX, 219; 1677 Ohnitz, O nitz; 1718 Ohnitz; 1720 O nitz; 1751 Ohnitz; 1846 Ohnitz, Ohnice, kdysi Oynice; 1872 Ohnitz, Ohnice; 1881 Vojnice; 1924 Vojnice, dříve Ohnice. 3 P. olomoucké kapituly, Drahanovic a Klášter. Hradiska. Ces. 4 Onice, do Onic, za Onicema, Oničák, onické. 5 M J: příp. -ice k OJ Vojen, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Voj-, -voj, o nichž viz V ojetín; srov. Prosi m ir/Prosen (v M J Prosenicé), Radoslav! Raden (v M J Radenice). Zn. ves lidi Vojenových. Protože ves leží v oblasti nářeční hranice vo-/o-, hyperkorektně odsouváno počáteční V -: Ojnice (viz i sub 4), odtud něm. Ohnitz a čes. „roz šíření“ jm éna na Ohnice. K odsunutí V- srov. Voděrady/Oděrady. CV 139; Prof IV 598; Svoboda StčO J 158; DS 20, 369. Vojnovice 1 Ves 5 km vých. od Měs ta Libavé, po 1950 zanikly. 2 1504 K riegszdorff, ZDVGMS 1898, 96; 1598 až 1618 Kriegsdorf, tam že 1918, 132 až 133; 1651 v Kriegsdorffie, E x trak t pan ství krom ěřížského; 1676 a 1718 Kriegsdo ff; 1751 K riegsdorf; 1794 dopl. T; 1846 Kriegsdorf, Wognowice; 1872 Kriegsdorf, Vojnovice; 1881 Krigsdorf; 1893 Kriegsdorf, Vojnovice; 1924 Voj
novice, Kriegsdorf. 3 P. Libavá. Fil. kostel sv. Trojice z r. 1589, 1604 luter ská fara. Něm. (kolem 1670 jazykově smíšené, Slez. sb. 1950, 189). 5 V dokladech z poč. 16. stol. se m lu ví o obnovení starší vsi. Je jí jm éno není však známo. Lze proto uvažovat o dvou možnostech: buď se zaniklá ves jmeno vala *Vojnov(ice), z čehož částečným překladem něm. K riegsdorf, nebo nesla jiné jm éno a něm. K riegsdorf dáno až obnovené vsi v tom smyslu, v jakém je základ Krieg- užit v častých něm. P J Kriegsacker, Kriegsau, o nichž viz Grygov. P ak by čes. Vojnovice bylo překladem základu něm. MJ. Sídelně historické okolnosti nedovolují věc přes něji rozhodnout: Vojnovice sice leží v oblasti zasažené ranou středověkou kolonizací českou (srov. skupinu Liba vá, M astník, Luboměř, M ilovaný), ale výrazný podíl tu měli i Němci (srov. Rudoltovice, Keprtovice, Bernov). Ani fakt, že V. jsou 1670 jazykově smíšenou obcí, věc blíže neosvětluje. ČV 259; Schwarz VS II 376. Vojšice 1 Nyní název luční trati Vojšice u Malé V rbky (Strážnicko). 2 Ves není v pram enech doložena, ale zbylo tu tvrziště obehnané příkopem (Nekuda 157). 5 M J: příp. -ice k OJ Vojša > Vojšě, Vojiš n. Voješ, hypokor. podobám k některým ze složených O J s kompo nentem Voj-, -voj, o nichž viz Voj kov. Zn. ves lidí V-ových. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 150—151 (-eš, -iš). 1. Vojtěchov 1 Ves 8,5 km sz od Byst řice nad Pernštejnem , nyní osada obce Lísek. 2 1392 de W oytyechow , ZDB VII. 1019; 1500 z W oytiechowa, Mor. archivy soukrom é 71; 1587 Wogtiechow, ACO B 12; 1609 Wogtiechow, ZDB XXXIV, 57; 1674 a 1718 W oytiechow ; 1720 Wotiechow (!); 1751 Wogtiechow; 1846 Woitiechow, W ojtěchow; 1872 Woitiechow, V ojtěchow ; 1881 a 1924 V oj těchov. 3 P. Bystřice. 1363 svobodná a zákupní rychta. Ces. 735
4 V ojtěchov, do Vojtěchova, Vojtěchán/(v pl.) Vojtěchovšči (Vojtěcháni je pejorat.), vojtěchovskej. 5 Ves n a zvána po Vojtěchovi, synovi Štěpána z M edlova (1228—56), držiteli panství. Je pozoruhodné, že lid. etymologie vy práví o lokátorovi Vojtěchovi, který chytiv v pohraničním hvozdě zubra, odpočíval s ním na m ístě dnešní vsi cestou na P ernštejn (odtud prý i zubr v pernštejnském znaku). Hosák VVM XX-P 37; Šm ilauer Úvod 142. 6 Na pasekách. 2. Vojtěchov 1 Ves 7 km severně od Konice, nyní část obce Hvozd. 2 1348 do W oytyechow , ZDO I, 19; 1382 W oytiechow, CDM XI, 278; 1408 W oytye chow, ZDO VII, 621; 1464 Woitiechow, ZDO XI, 34; 1494 ves Woytiechow, ZDO XV 5; 1586 ves W oytiechow, ZDO XXIX, 139; 1672 W ogtiechow, Dě kan, m atrik a m ohelnická: 1677 a 1718 W oytiechow ; 1720 W otyechow ; 1751 W ogtiechow; 1789 Wogtiechow, na pe četi společné pro 4 vsi, SA II, 125; 1846 W oitiechow, W ogtěchow; 1850 W oitěchow, Vojtěchov, R ajjay; 1872 W oitiechow, Vojtěchov; 1881 Vojtě chov; 1924 Vojtěchov. 3 P. Bouzov. Ces. 4 Vojitěchov (4 slabiky!), do Vojitěchova, Vojitěchovák, vojitěchovské. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Vojtěch, složenému z kom ponentu Voj-, o němž viz Vojetín, a -těch, o němž viz Těchanovice. O J Vojtěch u nás velmi oblíbe né zvláště po svatořečení Vojtěcha, prv ního pražského biskupa čes. původu, umučeného r. 997 pohanským i Prusy. K ult sv. Vojtěcha vzrostl po B řetisla vově tažení do Polska (1039), odkdy jsou v Č. ostatky sv. Vojtěcha. Již 1045 první vojtěšské patrocinium v PrazeBřevnově. CV 139; Prof IV 599-600; Svoboda StčOJ 92; Nováková-Šlajsová ZMK X 731; V ávra ZMK X 770. 6 Š praňkův m lýn, Vidm uchov (nář. Vedmochov), v. t. P J Zkam enělé zá m e k ( = Spránek, v. t.). V ojtíškov 1 Ves 8,5 km jz od Sta
736
rého Města, nyní část obce M alá Mo rava. 2 1325 utrum que Woycesdorph, CDM VI, 289; 1340 utrum que Woyc.echsdorf, CDM VII, 278; 1562 W oitzdorf, ZDVGMS 1930, 32; 1575 ves W otisskowa, ZDO XXIX, 27; 1582 W oytzdorff, AM S taré Město; 1591 ves W oytiesskow, ZDO XXX, 139; 1607, 1614, 1620 W oitzdorf, u rb á ř B ranná ( = Kolštejn), opisSA B ; 1672 W oitzdorff, Děkan, m at rika šum perská; 1718 W eitzendorff; 1720 W oitzdorf, W ogtiezkow ; 1751 W oitzdorf; 1846 W oitzdorf, W ogtisskow ; kdysi W ogtisskowa; 1850 W oitzdorf, V ojtíškov, R affay; 1872 W oitzdorf, Voj tíškov; 1881 V ojtiškov; 1924 Vojtíš kov, W oitsdorf. 3 P. Kolštejn. Původně tu byly dva Vojtíškovy, z nichž jeden zanikl. R. 1563 se jm enuje zákupní rychta. Pův. fara zanikla za třicetileté války, far. kostel Naroz. P. M arie z r. 1809. Něm. 4 V ojtíškov, do Vojtíškova, Vojtíškovák, vojtíškovský. 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J V ojtíšek -e- stč. Vojtiešek, to dem inutivum k Vojtěch, o němž v. v. P rvní doklady jm éna m ají jako jedi ný případ v okolí hybridní čes.-něm. podobu W oycesdorph, která ukazuje na výchozí Vojtěchov s asibilací stč. ť > c’ a zároveň na něm. -ph známé z hybridních podob severomor. MJ, zejm. z Jesenicka. Upozornění na Voj těchov „utrum que“, tj. obojí, prozra zuje existenci dvou lokalit, snad starší a mladší paralelní osady (srov. Bohdalov a Bohdalůvek, V ěstín a Věstínek, Hodov a Hodůvek). K sledování prom ě ny na 1575 Vojtíškov scházejí doklady. Možná, že tu jde o zvláštní případ dem inutivizace v základu, nikoli v přípo ně: V ojtěchov —=» V ojtíškov místo oče kávaného V ojtěchůvek. P ři přejetí do něm činy považováno počát. W oitz- za „nářeční“ v arian t spis. W eizen „pšeni ce“, a proto zapisováno jakoby odvo zeno od něho: 1718 W eitzendorff. CV 140; P rof - ; Schwarz VS II 311, 335. 6 Na Žďáře. Horní Zďár.
Vojtovice 1 Ves 7,5 km jjv od J a vorníka, nyní část obce Vlčice; Sl. 2 1567 das Dorflein W oyszdorff, A II, 8 ; 1567 dopl. T; 1580 W oitzdorf, A II, 8 ; 160?) W oytz, Zuber Jesenicko 445; 1611 W oizdorf, A II, 9; 1619 W oitzig, Zuber Jesenicko 445; 1661 W oitsch, A II, 9; 1666 W oitz, W oitzergrund, Zuber Jese nicko 445; 1689 Voigtsdorf, A II, 10; 1692 W ótz, Zuber Jesenicko 445; 1722 W oitzdorf, A II, 11; 1836 Voigtsdorf; 1881 V ojtovice; 1894 W oitzdorf; 1924 Vojtovice, W oitzdorf, dříve W oitzdorf. 3 P. Vlčice. Osada vznikla r. 1567 (A II, 8). Něm. 5 Není možné rozhodnout, zda je pův. Voigtsdorf k něm. Vogt „fojt“, 0 němž viz Fojtovice (příjm. Vogt, Voigt 1 fojtská funkce se na Javom icku vy skytují často), nebo W oitzdorf *Vojtěchov(ice), o němž viz předcházející heslo. Kloníme se spíše k pojetí první m u: ves byla totiž založena až 1567 v tehdy již poněmčeném území. CV —; Prof —; Z uber Jesenicko 445. V o k o v 1 Zanikl u Pam ětic (Bosko vicko). 2 1295 W ockow, CDM V, 29; 1391 in villa W okow, ZDO VI, 306. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ V ok, k teré hypokor. podoba některého O J počínajícího na Vo- (Vojtěch, Vojslav apod.), srov. BřetislavIBřek, Hodimír/ B ok, Svatoboj/Svak; tak Svoboda StčOJ 131 a CMF 1946, 20-29. Liew ehr ON Kuhl. 30 vykládá (podle Forstem anna 1487) z něm. Woco, nhn. Wocke, Woche, doloženého již v 8. stol. Wacho (Prof IV 601). Ale domácí podobě V ok třeba dát nejen pro spolehlivě zjištěnou exis tenci jiných jm en téhož typu přednost, ale též proto, že ves je nazvána po Vokovi z Redhoště (1277-93). CV - ; Hosák VVM X X -P 3 6 -7 ; Nekuda 116; SkutU MSB1 163. Volárna 1 Ves 7,5 km ssz od Dvor ců, nyní část obce Roudno. 2 1788 Ochsenstall; 1798 Ochsenthál; 1811 Vo lárna, pozem. knihy; 1846, 1850 a 1872 Ochsenstall; 1881 Volárna; 1905 Och-
senstall, Volárna; 1924 Volárna, Och senstall. 3 P. Karlovec. Ves založena r. 1705 na m ístě zrušených stájí. Něm. 5 M J původně něm ecké: Ochsenstall „volárna“, tj. místo, kde se chovají voli. Srov. Ovčárna (na B runtálsku) a častá něm., zvláště Švýcar. P J Rinder stall, K uhstelli, čes. P J B ýkovna. CV —; Prof IV 601—2; Dickenman BzN II 196; Hosák VVM X X -P 22. Volenov 1 Zaniklá ves a nyní dvůr u Suché Lozi (Uherskobrodsko). 2 1351 vsi pusté W olenow . . ., CDM VIII, 132; 1906, 1935 Volenov. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Volen, které může bý t trojího původu, a) Z part. perf. pass, k volit „w ählen“, srov. túžit/T užen, utěšit/U těšen, vrátit/ Vracen; b) hypokor. podoba k Volislav, Volimír, Volihost apod.; o kom ponentu Vol(i)- viz Volevčice; c) hypokoristické rozšíření O J Vóí apl. vál „vůl“, srov. V lk/Vlčen, Tur/Turen (v. M J Vlčnov). ČV —; Prof IV 602; (Volevice, -ovice); Svoboda StčO J 159. V o 1 e š i n y, viz Bolešín. Volevčice 1 Ves 3 km ssz od Telče. 2 1366 Bolewczicz, ZDO IV, 433; 1447 na Volebčicích, AC IX, 281; 1678 Wolewcžicz; 1718 W olew žitz; 1720 W olewtschitz; 1751 W elm oschitz (!); 1846 Wo lewtschitz, Wolewčice, kdysi Bolewčice; 1872 W olew tschitz, Volevčice; 1881 Vo levčice; 1924 Volevčice, W olewtschitz. 3 P. Telč. Čes. 4 Volevčice, do Volevčic, Volevčák, volevčickej/fve lmi arch.) volevskej (Telč). 5 M J: příp. -ice k O J Volevec, to rozšířením z O J Vol’ o příp. -evec, m ěkkou variantu k -ovec. OJ Vol’evec zn. „Vol:ův potom ek“, srov. Kolim ír/ Koš — Košovec i -evec, Těchobud/Těchla — Těchlovec. Základní O J Vol’ je hypokorist. zkratka některého ze slože ných OJ s kom ponentem Vol(i)- „volja, vůle“, k terý např. v pol. OJ Wolimir, Wolegost, srbch. Volislav; ze staré češt. je doloženo jen O J Volduch skrze MJ Volduchy (Prof IV 602). M J Volevčice 737
zn. ves lidí Volevcových. V některých dokladech 14., 15. a 19. stol. záměna obouretného V s B. CV XIV („neurči té“); Prof IV 604; Svoboda StčOJ 130; Tiray VM-Telč 393 (z OJ Volek, Bolek). V o l f e n s t a u d e n (Nekuda 116), viz Vlčí keř. Volfířov 1 Ves 5,5 km sz od Dačic. 2 1349 de W olpherzowa, ZDB I, 25; 1353 de W olferzow, ZDB II, 63; 1366 de W olferz, CDM IX, 249; 1366 villam W olferzow, ZDB IV, 432; 1385 in W olfferow , ZDB VII, 124; 1390 super W olfferzow, ZDB VII, 945; 1420 villam Olfferzow ; ZDB XII, 7; 1610 Volfírov, ZDB XXXIV, 45, ed.; 1678 W olffers; 1718 W olfirž; 1720 W oschtiest (!), WoZfirž; 1751 W olffirsch; 1846 Wolfirsch, W olfiřov, kdysi O lfeřow; 1872 WoZfirsch, Volfířov; 1881 Volféřov; 1924 Volfířov. 3 P. Dačice. Far. kostel sv. P etra a Pavla z r. 1768, fa ra však za nikla za třicetileté války, 1712 obno vena. Na konci 18. stol. parcel, dvůr. Čes. 4 V olferov (\), do Volferova, Volferák, volferovskej/(arch.) volferskej. Olferov (!), do Olferova, Olferák, olferskej (Brandlín, velmi arch.). 5 Třebaže m ají doklady jm éna V. nejprve podobu čes kou 1349 W olpherzow „Volféřov“, to jakoby přivlast. příp. -ov k O J Volféř, Volfíř, k teré p řejato z něm. Wolfger, v němž W olf- „vlk“ (srov. G untheri — V intíř, -éř, Liudheri -+■ Ludhéř s. v. Ludgeřovice), přece se kloním e k vý kladu z pův. něm. W olfers: genitiv, příp. -s k OJ Wolf(h)er, hypokor. po době původně k OJ W olfger, později i k W olfhart, Wolfgang apod.: na jihozáp. M oravě leží výrazná skupina něm. kolonizačních jm en s genitivním -s (typ A m o ld s —> Arnolec), v okolí Volfířova Lipolec, M arkvarec, Rudolec, Heřmaneč, Urbaneč. Na pův. Wolfers ukazuje — byť jen částečně — též grafika ph = f a dvojice jm en 1366 W olferz i W olfer zow. — Něm. koncové -rs vyslovováno v něm. nářečí -rš, to mělo oporu i v čes. 738
OJ Volfíř, -éř, přejatém u z něm. OJ Wolfger. M atení obou jevů přispělo k tomu, že se jm éno V. snadno zařa dilo mezi jm éna českého posesívního typu (ať s -jb, ať s -ov). R. 1420, Í842 a v nářečí doložena hyperkorektní de kompozice Volf-iO lf-, srov. i krajové nář. voda, voják/oda, oják a M J Voděrady/Oděrady. CV 140; Prof —, IV 604 (V olfartice); Svoboda OSG III 38; Schwarz VS II 184; 6 Nové dvory. V o l f s b e k , viz Wolfshain. Volovec 1 Ves 10,5 km vsv od Frýd ku, pak část obce Dolní Domaslovice, 1963 zanikla splynutím s nim i; Sl. 2 1229 de Wolowice, Listinář č. 6 ; 1602 a 1639 dopl. T; 1719 na Volově, K a talog listin k dějinám Těšína, stát. arch. v Cieszyně 1388-1783, č. 118; 1736 Wolow etz; 1850 W olowetz, Wolowiec, Raffay; 1852 W ollowetz (Wolowiecz); 1881 Volovec; 1885 Volovec; 1894 W olowetz, Volovec; 1915 W olowetz, Volovec; 1924 Volovec, Wolowice. 3 P. Dol. Domaslo vice, k nim ž náležel už 1604. Čes. 4 V olov’ec, na Volov’ec, volovsk’i; K aras Onom astica 1956, 344. 5 M J zně lo pův. Volovice: příp. -ice k OJ Vol Vol’, o něm ž viz Volevčice; zn. ves lidí Vol’ových. Ves zřejm ě zpustla a byla obnovena pod jm. Volovec (příp. -ovec je ve slez. P J častá), ojed. též Volov. ČV - ; Prof IV 606 (Volovka). Vorder E h r n s d o r f , viz Arnoštov, Přední. Votvrň 1 Zanikl u Zdeňkova (Te lečsko), kde je lesní trať, m lýn a hájenka V otvrň. 2 1376 siluam dietám O tw m , ZDB VI, 439; 1386 in villa O tw rny, ZDB VII, 500. 3 Doba zániku není jistá, 1615 byla již pustá, Neku da 158. 5 MJ m álo jasné. Snad znělo pův. *Otvrdeň: přivlast. příp. -jb k OJ *0(d)tvrden, vzniklém u rozšířením o hypo kor. -en z OJ *0(d)tvrd, *Otvrd; srov. Odol-en a rozšíření typu Oskor-a, Okřěš-a (např. v M J Okříšky). MJ *Otvrdeň změněno morfologickým vy
rovnáním s nepřím ým i pády na *Otvrdň, v němž se obtížná hlásková skupina zjednodušila splynutím zubnic dň > ň p atrně nejprve v nepřím ých pádech do O tvrdně > O tvm ě — nom. Otvrň. Srov. i krajové nář. jedni, žádní > jeňí, žáňí. *O tvrň upraveno protezí na Votvrň. ČV —; Prof —; U těšený Nář. přech. pásu 210 a m apka IX-B. Vrablovec 1 Skupina dom ků 3 km vjv od Hlučína, nyní jeho m ístní část, dříve osada Ludgeřovice; Sl. 2 1924 a 1935 Vrablovec. 4 Vrablovec, na Vrablovec, na Vrablovcu, Vrablovjan, vrablovsky. 5 Osa da vznikla p rý n a pozemcích ludgeřovického sedláka Vrabla (sdělení z Ludgeřovic), jehož jm. z nář. vrabel „vra bec“. Avšak takové pozemkové vlast nictví nebylo zjištěno (kromě toho je část vsi V. na k atastru m ěsta Hlučín, v jehož m atričních farních zápisech je jm. Vrablovec zapsáno např. 1856 Wrablowetz. 1867 W rábowetz, 1871 Wrablowetz). Nelze proto uvažovat o přivlast. příponě -ovec, k terá ve jm énech typu Albertovec. Chamradovec, Kocourovec ..patřící A lbertovi . . .“ hojných ve Slez sku. Spíše jde o obrazné pojm enování drobných, výše nebo na okraji katastru položených pozemků, srov. i P J Vrablečky pro takovou polohu v Horce nad Moravou. M J V. pak utvořeno příp. -ec k nář. adj. vrablovy „vrabčí“. CV —; Prof IV 611 (Vrabinec); Šm ilauer PST 2 192. Vraclávek 1 Ves 4,5 km jižně od Města Albrechtic, od 1960 část obce Hošťálkovy; Sl. 2 1564 dopl. T; 1566 Malý Vraclav, K rnovsko 1959, č. 7; 1570 M alý Vraclav, tam že; 1570 M alý Václav, Nová sbírka č. 696; 1571 ves Mály Wraczlaw, POp XVIII, 234; 1574 dopl. T; 1578 Vraclávek, Prásek, Topografie I, 226; 1586 ves Wraclawek, POp XXI, 73; 1593 a 1615 dopl. T; 1639 K lein Breslaw, Prásek, Organisace, 56; 1667 Klein Bresslaw, Soupis 54; 1672 a 1691 K lein Breslau, Schulig, Heimatbuch,
523; 1736 K lein Bresl; 1757 Kleinbreszlau, Soupis 55; 1781 K lein Bressel, Schu lig Heim atbuch, 605; 1798 Kleinbressel; 1805 a 1836 K lein Bressl; 1850 Klein Bressel, m alý Bressel, R affay; 1870 K lein Bressel, Vraclávka (!); 1881 Vraclávka; 1885 Malá Vraclávka; 1924 Vrac lávek, K lein Bressel, dříve jen K lein bressel. 3 P. Hošťálkovy. Ves zpustla p atrně za nájezdu M atyášova, před 1571 obnovena. Něm. 5 M J znělo pův. Vraclav: přivlast. příp. -jb k OJ Vratislav, složenému ze sloves, kom ponentu vrati- „obrátit, za hánět, zurůckschlagen, -geben“ a ze -slav, o němž viz Miroslav. Pozdější zdrobnění na Vraclávek i přívlastek Malý (mask. proto, že jm éna typu Vrac lav byla — a na vých. Mor. a ve Slezsku dosud jsou — rodu m užského; viz Olo mouc) vyjadřují m alost vsi po jejím zpustnutí a opětovném obnovení. Kom ponent V rati- upraven n a Vrac-, srov. dosud laš. nář. Vraclav „W roclaw“ a Břetislav + jb -> Břeclav. Na opětov ném osídlení měli podíl i něm. kolonis té, kteří jm. V. přejali s obvyklou sub stitucí V/B a se ztrátou -av, které v němčině pokládáno za toponym ickou sufixaci: Vraclav —y 1736 Bressl, 1805 Bressel; srov. i Vratislav „W roclaw“/ Breslau. CV —; P rof IV 612; Svoboda StčOJ 92; DS 19, 126. 6 Kotel/Kessel, M atyášovy/M atzhof (v. t.). Vracov 1 Město 8 km vjv od Kyjova. 2 1274 in Pratzowe, CDM IV, 87; 1297 de Prazow, CDM V, 70; 1371 Praczow, CDM X, 118; 1408 in villa Wraczow, Lechner I, 27; 1412 z Vracova, K P II, 412; 1510 z Wraczowa, PO VIII, 191; 1518 s puol m ěstečkem Wraczowa, ZDO XVIII, 14; 1526 z Wratczowa, PO XIII, 68 ; 1527 z Wraczowa, PO XIII, 231; 1550 ze vsi W raczowa PO XXI, 40; 1552 z městečka Wraczowa, PO XXI, 248; 1594 m ěstečka Wraczowa, PO XXXIII, 148; 1669 Wraczow; 1718,1720, 1751 W ratzow ; 1846 Wrazow, Wracow; 1872 W ratzow, Vracov; 1881 a 1924 739
Vracov. 3 P. Bzenec. Na konci 13. stol. sídlo některých ú řa d ů Břeclavska, již na poč. 13. stol. trhová ves, od 1797 městečko, nejnověji město. Far. kostel sv. Vavřince. V 16. stol. novokřtěnci. Kolem r. 1600 silný příliv něm. oby vatelstva z panství hradeckého na Opavsku (odtud mnoho něm. příjm e ní). Ces. 4 Vracov, do Vracova, Vracovjan/ (ojed.) Vracovják, vracovský. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Vrac, vznik lému buď krácením složeného OJ Vraclav (-<— Vratislav, o němž viz Vraclávek) — Vrac, srov. Václav/Vac, Rad slav/Rac; nebo je OJ Vrac hypokor. po doba některého ze složených O J s kom ponentem V ráti- (-mír, -boj, -slav) vzniklá palatalizací příponou -jb: Vrat + jb —y Vrac, srov. Budivoj/Buz, Radi m ir/Raz (v M J Bouzov, Rázová). V mís tě se částečně uplatnila něm. koloni zace, odtud jednak substituční zápisy v 13. stol. Pratzow, jednak něm. prv ky v m ikrotoponym ii (viz sub 6). CV 140; Prof IV 612; Svoboda StčOJ 130; Schwarz VS II 123; R. H urt, Dějiny města Vracova, Brno 1969. 6 Části: Caganov, Městečko, Osmek (v. t.), Ernestov (někdy i Arnoštov) — po zakla datelce hr. Ernestině, Soboňky. P J : N ivy, Jezera, K učovánky, Rubanice (pl.), Seče, Babí, něm. P J: Husmuse, Pegrunty, Sibys, Zmolese. Vracovice 1 Ves 6,5 km východ, od Vranova nad Dyjí, nyní část obce Hor ní Břečkov. 2 1323 Breczowicz, CDM VII, Supp. 217; 1516 ves Wraczowicze, ZDB XIX, 3; 1560 ves Wraczowicze, ZDB XXVI, 137; 1576 ze vsi Wracowicz, PB XXVII, 190; 1589 ves Wra czowicze, ZDB XXXI, 31; 1671 Edenth u m ; 1718 E denthurm ; 1720 a 1751 Edenťhurn; 1846 Edenthurn, Wračowice; 1872 E denthurn, Vračovice; 1881 Vracovice; 1881 Edenthurn, Vracovice; 1924 Vracovice, Edenthurn. 3 P. V ra nov. Něm.-čes. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vrac, o němž 740
viz Vracov; zn. ves lidí Vracových. Do němčiny přejato s ranou substitucí V/B a a/á (psáno e): 1323 Breczowicz. Ves v 16. stol. dočasně zpustla, z bý valé tvrze zbyla jen věž (oder Turm), odtud něm. Edenthurn zum oden Turm , k teré dáno něm. kolonisty po obnovení vsi. P ustá věž se netýká zpustlého hrádku Šim perku (viz Šenkenberk). T ak i P eřinka-VM -Jaroslavice 181. CV 140; Prof IV 612-613; Schwarz VS II 137. 6 Fasanhof (mys livna). Vrahovice 1 Ves 2,5 km vsv od Pros tějova. 2 1337 de Wrahowicz, CDM XV, 44; 1375 Wrahowicz, CDM XI, 5; 1382 Wrahouic, K P I, 62; 1490 ve Wrahowiczych, ZDO XIII, 27; 1511 z Vrahovic, ZDO XVII, 89, f. 15 v, e d .; 1548 na vsi Vrahovicích, ZDO XXV, 176, f. 50 ed.; 1633 W rahow itz; 1672 in Wrahowitz, Děkan, m atrika prostějovská; 1718 W rachowitz; 1720 W rahow itz; 1751 W rachowitz; 1846 W rahowitz, W rahowice; 1872 W rahowitz, Vrahovi ce; 1881 Vrahovice; 1924 Vrahovice. 3 P. Kralice. Far. kostel sv. Bartolom ěje z r. 1831, fa ra však již 1390, za třiceti leté války zanikla, 1682 obnovena. Ces. 4 Brahovice, do Brahovic, Brahovčák, brahovské. Ojed. Braovice (Hrdibořice), Vraovice (Soběsuky, jen v pa měti). 5 M J: příp. -ovice k OJ Vrah < vorg-b „vrah, nepřítel“, v antroponymii znam enající snad i „m utw illig“, jak dosud m akedon. vrag „Schelm “. MJ V. zn. ves lidí Vrahových. Není však zcela vyloučen i význam apelativní „lidé sídlící u v ra h u “ ke geograf, term ínu *vrah, o němž viz Vražné. Po loha V rahovic i Pravic (+- Vrahovice) na Znojem sku, tedy na velmi starých sídelních areálech Moravy, na němž se jm éna typu Baňce „ves lidí sídlících na baře. bahništi“ vyskytuje, by takové pojetí připouštěla. — Hosák Acta UP 154 předpokládá Vrag- „varjažský bo jovník“ nebo vrag „feudál, k terý pře běhl k nepříteli“ ; ale jm. Vrag, Vrah
dobře doloženo ve slovan. toponym ii ve výše uvedených významech. — K nář. Vrah-/Brah~, Brao- viz Pravice. CV 140; Prof IV 622 (Vražice); Svoboda StčOJ 202; Č erný U kazatel 55; Kopeč ný VSZ 481-482: Sm ilauer PST 2 192 a ZMK IV 95; DS 11, 131 a 19, 126. 6 Část Starý Brahovice — Trpinke, viz zaniklé Trpenovice. Trpínky. V r a h o v i c e , viz Pravice. V ranín 1 Ves 6 km zsz od M orav ských Budějovic. 2 1351 de W ranyn, ZDB II, 54; 1416 villam W ranyn, ZDB XI. 237; 1466 super villa W ranin, ZDB XIV, 11; 1522 z Wranina, PB XII, 191; 1529 polovinu Dolního Vranína, ČMM 1953, 314; 1531 z Dolního Wranina, PB XV, 126; 1531 z Horního Wranina, PB XV, 126; 1545 ves Dolnij W ranin, ZDB XXVI, 93; 1671 Franing; 1718 Unter Franing; 1720 Unter Franin; 1751 Unterfraning; 1846 Unter Franing, Dolnj W ranjn; Ober Franin, Hornj W ranjn; 1850 Unter Franing, dolní Vranín, Ober Franing, horní Vranín, R affay; 1872 Unter Franning, Dolní Vranín, Ober Franning, Horní V ranín; 1881 Horní, Dolní Vranín; 1915 Franing, Vranín; 1924 Vranín, Franing. 3 P. Mor. Bu dějovice. Původně jediná ves V ranín, kolem r. 1520 vznikla nová ves Horní Vranín. odtud dělení na H om í a Dolní. R. 1905 splynuly opět v jednu ves. V 15. a 16. stol. tvrz. Čes. 4 Vranín, do Vranína, Vraniňák, vramnsfeé/(mlad. gen.) vraninskej. V pa m ěti (ve V. zapsáno jen jednou): Vrajin, do Vrajina. H raniční ves hanácké ho nářečí. 5 M J : při vlast. příp. -ín k OJ Vrana, Vrána apel. vrána „K rähe“, s m oravským krácením vra na (srov. jáma/jama). Po vzniku Hor ního V ranína rozlišovány obě vsi pří vlastky Horní a Dolní. Do němčiny přejato jm. V. se substitucí V/F (srov. Vranov/Frain) a s úpravou -ínf-ing: Vranín — Franing, srov. Hodonín Goding, Vratěnín/Fratting. ČV 140; Prof IV 615; Svoboda StčOJ 196; Schwarz
184 a VS II 179. 6 P J Hivina (k jíva), Na hrdničkách, Stinperk (viz Spilberk), Umrdličina. . 1. V ranov 1 Ves 13 km sev. od Brna. 2 1365 Wranow, ZDB IV, 226; 1567 ves Wranow, ZDO XXVIII, 4; 1718 Wranau; 1720 W ranow; 1751 W ranau; 1846 Wranau, W ranow; 1872 Wranau, Vra nov; 1881 a 1924 Vranov. 3 P. Pozořice. P outní a far. kostel Nar. P. M arie z r. 1624 a hřbitovní (v 16. stol. farní) kostelík. V 1. 1633—1784 pavlánský klášter. Čes. 4 Vranov/(velm i arch.) V ranuv (ha nácké nářečí horské s o > u), na Vra nov, na Vranově, Vranovák/Vranovščák, v pl. též Vranovščif-uvščí, (pejorat.) Vraňák, vranovské. 6 K ateřinská hájovna. 2. V ranov 1 M ěstys 18 km zsz od Znojma. 2 1100 oppidum Wranow, Kosmas 172 (FRB II 145); 1224 de Wra now, CDB II, 264; 1226 de Wranow, CDB II, 285; 1228 de Wranow, CDB II, 321; 1234 de Wranou, CDB III, 85; 1239 in Wren, CDM II, 307; 1256 burchgrauius Wranowensis, CDM III, 227; 1259 plebanus de Wrein, CDM III, 279; 1323 castrum nostrum Vřen, CDM VII, 2 217; 1516 zámek W ranow, ZDB XIX, 3; 1528 Wranow, Ruk. arch. m ěsta Brna č. 1212, 6 ; 1560 zámek Wranow, ZDB XXXI. 31; 1589 m ěstečko Wranow, ZDB XXXI, 31; 1633 Frayn, W ranow; 1672 a 1718 Frayn; 1720 Frain; 1751 Freyn; 1846 Frain, Vranov; 1872 Frain, Vranov; 1881 Vranov; 1924 Vranov, Frain. 3 P. Vranov. Již r. 1323 městeč ko. Již v 11. stol. hrad. pak zámek. Far. kostel P. Marie, fa ra již 1259. V 17. stol. těžba železné rudy. R. 1799 založena továrna na kam eninu. Něm. a čes. 4 Vranov, do Vranova/na Vranov, ve Vranově/na Vranově, Vranovák, vra novský/ -é. Něm. Frán, jiddiš Frá (n po dlouhém vokálu odpadá). 5 Do němči ny bylo toto jm. V. přejato velmi záhy: již 1221 de Vrene, nom. Vrene <- V ra741
nov s a > ä > e (srov. Vratěnín: 1377 Hraniční ves hanáckého nářečí. P ří Vreting, CDM V 165, VI 85); toponym. slušnost části vsi (asi 30 čísel) k bývalé sufix -ov buď vynechán (odtud Vřen, faře a panství v Létavicích a části později Frain), nebo redukován na k panství křetínském u zanechala i sto pouhé e, k teré splynulo s vokalickým py v m ístním nářečí: letovický díl byl vyzněním koncového něm. -n: Vrene, „hanáčtější“ (viz i B artoš Dial. mor. II 228). Dnes již rozdíly setřeny. 6 V ces psáno V rene; srov. Bludov/Blaude, Sudkov/Z autke, Benkov/Pinke. Ojedi tách, P J V bojiskách. něle bylo p řejaté Vřen plně zařazeno 2. V ránová 1 Ves 10 km jz od Mo do systém u něm. dativních jm en s -en helnice, nyní m ístní část obce Vránová (typ H ö fen ): 1268 Wranen. K V/F srov. Lhota. 2 1498 se vsí Wranowu, ZDO V ratěnín/F ratting, Vranín/Franing. Něm. XVI, 7; 1574 ze vsi Wranowe, PO V řen změněno na Frain podle toho, že XXVIII, 354; 1576 za ves Wranowau, PO XXIX, 130; 1598 ves Wranowau něm. nář. -e‘, -ě je za spis. ei, ai. • . . . na gruntech w ranowskych, ZDO M J : buď přivlast. příp. -ov k OJ Vran <— adj. vranb „černý, v ra n ý “, nebo XXXI, 52; 1610 na W ranowey, PO jm enná podoba adj. vranový „vranní, XXXVII, 118; 1633 W ranowa; 1672 K rähen-“ s významem „místo, kde bý pagus W ranoua vulgo Brauna, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; 1718 a vá hodně v ra n “. Vzhledem k častým stč. antroponym ům Vran, Vranek, Vrá 1851 W ranowa; 1846 Braune, Wrano na, označujícím patrně vždy černou w a; 1850 Braune, Vránová, Raffay; 1872 Braune, Vránová; 1881 a 1924 barvu vlasů, kloním se spíše k pojetí prvním u. Tak i CV 140; Prof IV 615 Vránová. 3 P. V ránová a Zádlovice. až 616; Svoboda StčOJ 45 a 196; V 16. stol. těžba železné rudy. Ces. 4 Vránová, do Vránové, Vranovák, Schwarz 310 a VS II 176; DS 19, 126; Beranek 79, 87 (zOJ Vraň, to však vranovské. Něm. Bruona. 5 Do němči abstrahováno z něm. MJ Frain, jehož ny přejato M J V. v podobě 1672 Brau i bývá i před čes. m ěkkým konsonan na, 1846 Braune, nář. Bruona: s V/B, tem, srov. Mašovice/Maispitz). 6 Části: se ztrátou toponym ického sufixu -ová, Leopoldstadt (na pravém břehu Dyje), který nahrazen něm. nář. -á (psaným Oberham m er, U nterham m er, (bývalé -a), později ztem něným v -e; srov. Vrahamry). P ointnerův m lýn/Pointner- nov/Frain(e), Bludov/Blauda, Blaude. miihle, P rostřední m lýn/M itterm iihle, ® MJ původně zněla Vranova: při Švýcarské údolí, též Na hranici/Schw i vlastňovací příp. -ova k OJ Vran, Vrá zerthal, též In der Granitz, Včelín/Bie- na, o něm ž viz Vranov. Zn. Vranova nengarten. ves, lhota. Příp. -ova přehodnocena na 1. V ránová 1 Ves 5,5 km sev. od adjektivní -ová, o tom viz Machová. K unštátu. 2 1398 villam Wranowa, CV 140; Prof IV 616—7 (Vránová); Bře ZDO VI, 753; 1407 z Vránové, K P I, zina Zábřežsko 408; Schwarz 310 a VS 225; 1447 m edietatem ville Wranowey, II 94, 292; S kutil MSB1 171-2. Viz V rá ZDO X, 635; 1542 ve vsi W ranowy, nová Lhota. 6 Hraničky, Jarovice. ZDO XXV, 51; 1674 Wranowa; 1718, V r á n o v á , N o v á , viz Lhota V rá 1720 a 1751 W ranowa; 1846 W ranowa; nová. 1872 Wranowa, Vranov (!); 1881 Vra 1. Vranovice 1 Ves 8 km již. od nov; 1893 Wranowa, Vránová; 1924 Prostějova, nyní část obce VranoviceVránová. З P. Letovice a K řetín. Ces. Kelčice. 2 1337 in ipsa villa m ea Wra4 Vránová, na Vránová, na Vránové, nowicz, CDM XV, 44; 1377 in villa Vranovák/Vranován (Rudka), Vranov- Wranouicz, ZDO III, 305; 1406 in villa ščák/-včák (Hor. Poříčí), vranovské. W ranowicz, ZDO VII, 317; 1446 in 742
W ranowicz, ZDO X, 478; 1512 ves Wra 1348 den m archt zu Vreting, Reg V, nowicze, ZDO XVII, 41; 1557 k h rani 362; 1443 W ratynina, Mon. Univ. P racím vranovským LSA 271; 1676 Wra- gensis I, 19; 1490 ve Vraczeníně, KP nowicze; 1718 W ranow itze; 1720 a 1751 VII, 6 ; 1493 městečko W rattenin, ZDB W ranow itz; 1846 W ranow itz, Wrano- XVI, 45; 1498 plebani in Fratting, ACO wice; 1872 W ranowitz, V ranovice; 1881 265, f. 109; 1528 W ratienin, Ruk. arch. Vranovice; 1924 Vranovice. 3 P. města m ěsta B rna č. 1212, 1; 1531 na grunty Prostějova. V 14. stol., fara, k terá za w ratieninske, PB XV. 76; 1548 na tvrzi a městečku Vratěníně, ZDB XXVI. 64: nikla. Ces. 1551 na W ratieninie, PB XX, 195; 1564 4 Vranovice, do Vranovic, Vranovák, vranovské. tvrz W ratienin, ZDB XXVIII, 70; 1633 2. Vranovice 1 Městys 8 km jižně od Frating, W ratenj; 1672 Frádting; 1718, 1720 a 1751 Frantting; 1846 Fratting, Zidlochovic. 2 1257 de Prenwiz, CDM III, 254; 1293 in villis Thopolan et W ratenjn, též W ratený; 1850 Fratting, W ranowitz, CDM V, 106 S; 1513 grunVratěnín, R affay; 1872 Fratting, Vra tuov našich w ranow skych, PB X, 59; těnín; 1881 Vratěnín; 1924 Vratěnín, 1513 z W ranowicz PB X, 60; 1538 ves Fratting. 3 P. Uherčice. Již v 13. stol. Wranowicze, ZDB XXVI, 4; 1574 ves městečko a far. kostel sv. Jakuba Větš. Wranowicze, ZDB XXX, 46; 1674, 1718, Něm. 1720 a 1751 Branow itz; 1850 Brano4 Vratějn, do Vratějna, Vratějňák, w itz, Branovice, R affay; 1872 Brano vratějnckyj (M ladoňovice); Vrátěnin, w itz, Vranovice; 1881 a 1924 Vranovi do Vrátěnina, vrá těn skyj (Uherčice); ce. 3 P. Dolní Kounice. Od r. 1880 Vrátějin, Vraiák, vrátějské (Nové Syměstys. Ces. roviee). Něm. Fráden. 5 M J : přivlast. 4 Vranovice, do Vranovic, Vranov- příp. -ín k OJ Vratěna, to dom ácká po čák, vranovské. V m ístě hanácké ná doba některého ze složených OJ s kom řečí se silnou labializací á > ó. Něm. ponentem Vráti-, o němž viz VracláPranew itz. 5 Do němčiny přejato jm é vek; srov. Domabor/Domaňa -o- MJ no 2. V. v podobě 1257 Prenw iz s čas Domanín, Hodislav/Hodoňa -o- M J Ho tým V/B, k teré ojediněle -o- P, s a/á donín. M J V. p atří do širokého pruhu > e (srov. Vranov/Fren) a s vnitřní re posesívních jm en s -nín rozkládajících dukcí. Později je n Branowitz. • M J: se na záp. M oravě za oblastí jm en sta příp. -ovice k OJ Vran, Vrána (s mor. rého sídelního areálu (typu Lažany, krácením Vrana), o němž viz V ranov; Senorady, Mysliboř). R. 1490 zapsáno zn. ves lidí Vránových. CV 140; Prof s asibilací stč. ť : ď, srov. i jiná tam ní IV 617; VM-Břeclav 657; Schwarz VS MJ na -etín a -atín (např. Sedlatín, II 41. 6 P J Za Teplane (zaniklá ves). Hroznatín). — Do něm činy přejato již V ranůvky 1 Zanikly u Bohuslavic velmi záhy se substitucí V/F, se ztrá (Telečsko), kde je polní trať Vranovky. tou toponymického sufixu -ín, který 2 Bez dokladu. 3 Ves uvádí Nekuda v něm. nářečí redukován n a -e, čímž dána možnost přiklonit M J k -ingen 157. (areál něm. MJ s -ingen zasahuje z Ba 5 M J: dem inutivum k Vranovice (v. t.); srov. Popovice/Popůvky, Mašo- vorska přes již. Cechy okrajově až na jihozáp. M oravu): Vratěnín -> *Frůtin vice/M ašůvky. Fratting -> rozšířením Frattingen. V ratěnín 1 Městys 13 km jižně od Jemnice. 2 1251 in ecclesia Fredingen, V něm. dokladech 13.—14. stol. a ojed. CDM III, 174 ( = CDB IV, 227); 1317 i ve stol. 17. Fretting, Frádting: sekun dární přehláska a /> něm. á, které na in Freting, CDM VI, 112; 1323 Vrating, oppidum forense, CDM VII, 211 S.; již. Moravě delabializováno v e, srov.
743
Vranov!Fren. ČV 140; Prof —; Svobo da StčO J 158; Schwarz 130, 184 a VS II 181; B eranek 78, 79. 6 Schinder haus. V ratíkov 1 4 km vsv od Boskovic. 2 1569 ves W ratikow , ZDO XXVIII, 29; 1677, 1718, 1751 a 1846 W ratikow ; 1872 W ratikow, V ratíkov; 1924 Vratíkov, dříve V ratkov. 3 P. Boskovice. Čes. 4 V ratkov, na V ratkov, na Vrátkově, V ratkovák/(v pl. Vratkovšči), vra tko vské. 5 M J : přivlast. příp. -ov к O J V ratík, to hypokor. podoba něktei-ého ze složených OJ s kom ponentem Vráti-, o němž viz Vraclávek. Srov. Bohdanj B ohdík —>■ M J Bohdíkov. ČV 140; Prof —; Svoboda StčOJ 137; Skutil MSB1 172-3. V ratim ov 1 Ves 10 km ssz od F rýd ku; Sl. 2 1305 W rothim ow , CDS XIV, 112; 1450 V ratim ov, Němec, Listinář 207; 1492 z Vratiňova, K apras II, 122; 1492 dopl. T; 1538 dopl. T; 1566 na Vratínově, ZDO XXVIII. 98, f. 34, ed.; 1573 Ratim au, N otB latt 1873, č. 10, 80; 1579 n a V ratim ově, Adamus, Sbírka listin 1, 15; 1609 Vratim ově, ZDOp IX, 340; 1640 dopl. T; 1688 in pago Ratim ow ; 1736 R atim ow ; 1751 na Vratim o vě, Zprávy Okr. muz. v C. Těšíně, r. 70—72-P, č. 118; 1761 Ratim ow , Sou pis 69; 1808 R attim ow ; 1850 Rattinau, Ratim ov, R affay; 1881 Ratim ov; 1885 R atim ov; 1894 Ratimau, Ratim ov (!); 1906 Rattim au, Ratim ov; 1924 Vrati mov, dříve Ratim ov. 3 P. Kunčice. Far. kostel sv. Ja n a K řtit. R. 1756 fojtství. Čes. 4 Vračimov, do Vračimova/na Vračimov (arch. v Paskově), Vračimovjan/1 -ovjak (nověji), vračim ovsky. To Vračimovo (vel. arch.). Ročimov (Senov, Kellner Vých. laš. I 131); Ročimův (st. generace v Hor. Datyni). 5 M J : při vlast. příp. -ov к OJ Ratim nebo Vrá tím vzniklým zkrácením z Rat-, Vratimir podobně, jako V elim z Velimír, Vrac z Vraclav (< Vratislav, viz Vrac lávek). Obojí výchozí OJ nelze vzhle
dem k časté záměně V r-/R - rozlišit. Obě O J však m ohou být i jiného pů vodu: particip. praes. pass. k ratiti „bo jovat“ n. vra titi „zahánět“. V každém případě však patří M J V. v toponym ii Ostravska k její nejstarší vrstvě. — V nářečí a r. 1305 doloženo v podobě Vro-, Ročim ov: nehledím e-li k asibilaci ť/č, pak počáteční Vro-, Ro- může být výsledkem jak nářeční zm ěny a > o (tak K ellner Vých. laš. I 131), tak i pů vodně stpol. tort > trot (srov. stpol. wrocici „v rátit“). ČV —; Prof III 546 (Ratimice); Svoboda StčO J 92, 163; I. Valošek Těšínsko 1974, 3, 27. 6 Pod lesí, Za lesem, Zadky. V r a t i s l a v , viz Vratislávka. V ratislávka 1 Ves 14 km zsz od Tiš nova. 2 1365 villa Wratislau, ZDB IV, 215; 1720 W ratislawka; 1751 a 1846 W ratislawka; 1872 Vratislavka; 1881 Vratislávka; 1893 W ratislawka, Vrati slávka; 1924 Vratislávka. 3 P. Tišnov. Čes. 4 Raclávka, do Raclávke, Raclavák, raclavské. 5 M J znělo pův. Vratislav: přivlast. příp. -jb k OJ Vratislav, o němž viz Vraclávek. M J Vratislav se dobře řad í k míst. jm énům typu Mysliboř (složené OJ + jb), k terá jsou charakteristická pro podhůří Českomor. vrchoviny. Pro sledování prom ěny jm éna n a Vratislávka scházejí dokla dy; -ka m ůže být dem inutivní (to by ukazovalo, že výchozí Vratislav bylo již žen. rodu), nebo substantivizuje dvouslovné spojení „V ratislavova ves, lhota“. A však vzhledem k starším do kladům je pravděpodobnější výklad dem inutivní. Od poč. 18. stol. doloženo M J V. s častou nář. zám ěnou V-B: Bratislaw ka; rovněž počáteční V r- dekom ponováno na R-: Ratislávka (srov. V ratim ov/Ratim ov). ČV 140; Prof IV 612 (Vraclav). 6 U lázu, Trpike. 1. V ražné 1 Ves 7 km sv od Jevíčka. 2 1258 Brašen, CDM V, S. 29; 1465 z Vražného, LSA 63; 1547 ves W raznu, ZDO XXV, 84; 1600 ves W raženy (!),
5 Viz násl. heslo. 6 Em auzy/Em aus ZDO XXXII, 34; 1672 ex pago Brysen, Děkan, m atrika m oravskotřebovská; (v. t.). 3. Vražné, Horní 1 Ves 4,5 km jjv 1677 Brohszen; 1718 Brochsen; 1720 Brochsen, W raždny; 1751 Brosen; 1846 od Oder, od 1953 část obce V ražné; Sl. Brosen, nikoliv Brohsen, W ražne, ni 2 1406 K lein Petersdorf, ZDVGMS 1898, 211; 1568 ves W razne, ZDOp VII, koliv Bručny; 1850 Brohsen, Vražné, 20; 1611 ves H o m j W ražne, P K r z r. R affay; 1872 Brohsen, V ražné; 1881 Vražné; 1915 Brohsen, Vrážné; 1924 1634, f. 150; 1623 Horní Vražné, Zukal, Slez. konfiskace, 125; 1636 PetterrssVražné. 3 P. Tm ávka. Čes. 4 To Vrážny, do Vrážnyho, ve Vráž- dorff, Soupis 70; 1672 K lein Peters nym , Vrážňák/Vráženské, vráženské. dorf; Děkan, m atrika Lipník n. Beč.; 1683 K hlein P ettersdorff (Horní Vraž Něm. Brozn. 5 Do něm činy přejato jm. V. s obvyklým i substitucem i Vr-/Br-, né), Soupis 71; 1720, 1805 a 1835 Klein ž/z (psáno s), aja > o: Vražné -> 1258 Petersdorf; 1850 K lein Petersdorf, Brašen —► 17. stol. Brohsen. Schwarz Vražno malé, R affay; 1870 K lein Pe tersdorf, Malé Vražné, Catal. cleri; VS II 262. 2. Vražné, Dolní 1 Ves 11,5 km zsz 1881 Horní Vražné; 1894 K lein Peters od Nového Jičína, od 1953 část obce dorf, Horní Vražné; 1924 Horní Vraž Vražné. 2 1374 Petersdorff, Rolleder, né, Klein Petersdorf. 3 P. Odry. Něm. Odry 45; 1406 Gross Petersdorf, - Dopl. T. 4 Vražné, do Vražného, Vražeňak/ ZDVGMS 1898, 211; 1473 we Wracžen aneb Petersdorf niem.eczkem, VM-N. Vražňan, vražensky. 5 M J i P J Vráž, Vráže, Vražné, Vražno, apod. p atří Jičín 149; 1475 Gross Petersdorf (Wraczne), Rolleder, O dry 77; 1481 k nej spornějším položkám slovanské Vražné, ZDO XII, 259; 1492 ve vsi toponymie. Srov. i pol. Wrózina, WroVražném, K P VI, 205; 1520 Wrazne, žew y, Wróžewo, Wróženica, rus. VoZDO XVIII. 30; 1567 dopl. T.; 1585 roža, Vorožbity, Voroškova. Souhrnně z W raznyho, PO XXXI. 158; 1496 na a na základě hist. studie (mikro)topoW raznem . . . ze vsi W razneho, PO nymie Cech, příp. Moravy, se jm énem XXXIII, 417; 1607 z Vražného, Prásek, Vráž naposledy zabýval F. Cuřín, Ka Organisace. 222; 1616 do vsi Wražneho, pitoly z dějin čes. nářečí a míst. a poPO XXXVIII, 34; 1617 ze vsi W ražne míst. jm en, P raha 1970, 99—108. Cuřího, PO XXXIX, 414; 1636 z Wražneho, nův výklad je přesvědčivý, proto se ho M atrika v Hranicích; 1648 Gemeinde přidržujem e i my. Gross Pettersdorf (pečeť), VM-N. Jičín, V. T i l l e a J. J a n k o (Národopis 152; 1650 Gross Petersdorf, Soupis 64; ný sb. českoslovanský 1916, 53—58, 58 1676 P ettrsdorff; 1718 P etersdorff; až 63) spojili jm . V. se stsl. vražiti 1720 Gros Petersdorf, W razne; 1730 Hru„kouzlit“, rus. vorg „kouzelník“, a vy hopetrsdorfským (Vraženským ), LSA I, ložili je jako „místo čarodějných kou 237; 1751 Petersdorf; 1846 Gross Pe zelnických obřadů“. Tak i O. H u j e r tersdorf, W ražno; 1850 Petersdorf, v LF 1917, 80. O brat do výkladů vnesl Vrážno, R affay; 1872 Gross Petersdorf, R. J a k o b s o n , SaS 1938, 222-239, Vračno (!); 1881 Dolní Vražné; 1893 zvi. 229; upozornil na rus. geografický Gross Petersdorf, Vračno (!), Vračné term ín vrag, ovrag „proláklina“, někde (!); 1924 Dolní Vražné, Gross Peters též „žleb“, a odmítl z hláskoslovných důvodů spojení s vražiti —y rus. vorodorf, dříve Vražno. 3 P. Jeseník. Far. kostel sv. P etra a P avla (z r. 1799). D. žit; poukázal i na sloven, vráž „vrás Vražné náleželo zprvu k panství oder ka, rýha, p ru h “, valaš. vráž „pruh od skému, ale k sklonku 15. stol. bylo p ři rány prutem krví podlitý“. Apelat. pojeno k panství fulneckém u. Něm. vrag, vraga je i v bulharštině. M a-
745
c h e k ES 575 doplnil Jakobsona o lotyš. ruoza „rokle“. N aproti tom u autoři Bálgar. etimologičen rečnik 1964 III, 179 citují sice spojení vrag se stsl. vbrěti, vbrjo „vyvě ra t“, které podal Dickenmann, Fest schrift H. K rahe 1958, 23 (viz i Svobo da v Prof V 300) s významem „pram en“ „pram en v údolí“ -> „údolí“ (srov. rum. vrag „brázda, nezaseté pole“, avrag, avruguescu „brázda“), ale sami spojují apelat. bulh. vraga „otok, rána, nemoc“ s vbrg-! stsl. v n g g , vřěšči, k ně muž paralela vrag „údolí“. Shodují se tedy s Jakobsonem — vráž, vraga „rá n a“. Ale rus. vrag by m uselo znít *vorog. V a s m e r REW II 250 vychází z vb ra gt k vbrěti, v í t t > „vyvěrat“. Avšak pol. jm éna W rož- m ají vždy -ro- < psi. or. Vasm er však právem odm ítá neslovanský původ jm éna. B. H o r á k (po dle Prof IV 613) upozornil, že Vráže označovaly ve starších dokladech hory a lesy; viz i Tillovu stať, v níž se argu m ent pro pův. vráž = „kopec“ vidí ve spojení „na V ráží“ (neříká se prý „ve Vráží“). C u ř í n o. c. zjistil jak územ ní roz ložení (včetně polohy a podoby) Vráží, tak i jejich nej pravděpodobnější pů vodní význam. V Č. leží Vráže na jih od čáry M anětín—B eroun—Mnichovice— Pacov. Excentricky leží jen Vráže u Ústí nad Labem. Na M oravě podle dosavadních kusých m ikrotoponym ických výzkum ů je areál Vráží rozložen na severových. stran ě Ces.-mor. vrcho viny, zejm éna však n a Valašsku a v p ři lehlé části Slezska a Těšínská. P J Vražnebylo zatím zjištěno na střední, jižní a nejsevernější Moravě. Vráže jsou tedy typické pro oblasti m írných kopců (jiho česká Blata, Polabí a rovinaté části M oravy V ráže neznají). C uřín vyšel z předpokladu, že orientační funkce jm éna m ůže v kopcovitém terénu vést k posunu význam u k jeho protikladu, jak to zjistil již u jm. Hrob, Hrobí „vr šek“ (tamže 77—86). Stanovil pro jm. Vráž- význam „kopec, vyvýšenina“ pro 746
kraje kopcovité, antonym ní význam „údolí, proláklina, žleb“ pro kraje rovi naté, Jm . Vráž patří k psi. vbrg- „vrhati“, srov. české vráž „osypky, co se na těle v y vrhne“, bulh. vraga „boule“, dial. též „kopec“. Podoba Vráže, stč. Vrážě (sg.) < vorg-ja se m á k vrah Hrobě) ke grob-b (> Hrob). Rus. vrag, ovrag je pak třeba vyložit zvláštním vývojem (Machek ES699: „o- je od předložek izo, ko, oto přeskupením “). M J Vražné: z adj. vorg-bn- „vražné, tj. kopcovité m ísto“. Dol. i Hor. Vražné leží podél terénní vyvýšeniny v rovi natém údolí; snad tu ale lze předpoklá dat „ves pod kopci, kde začínají kopce“ (tj. Oderské vrchy) ve srovnání s rovi natou nivou Odry. Vražné na Moravskotřebovsku je ze dvou stran obklopeno kopci, pak otevřeno do roviny, v níž je však tém ěř 1 km dlouhá znatelná pro láklina. Něm. jm éno (Gross = Dolní, Klein = Horní) Petersdorf dáno podle patrocinia sv. Petra (Hosák CMM 1972, 328). Odtud častá změna se jm. Petroňovice, dočasným názvem pro Heřm anice u Oder (v. t., A. Gregor, Vlastivěd, sb. N. Jičín č. 8 -9 , 55-56). O jm éně Vráž, Vrážné apod. velmi bohatá literatu ra, viz u C uřína o. c., Profouse s. v., Vasm era REW II 250 a u Honla CTP 47, 102, 132, 151 aj. Viz ještě: CV 167, 248 (k vorg-)\ Prásek CMM 1905, 242 (k verg-, vbrg- „vý znam em blízké jm énu S třelná“) a Dě jiny kraje Holasovského čili Opavského 27 („podle potka V rážný sluje osada V rážné" ); Palacký R adhost 1 132 (k vrah „nepřítel“) ; Svoboda Rus.-čes. studie 358; Sedláček Snůška 70, 144 aj.; Skutil, O českomor. Vrážích, Český lid 1949, 49—52 (soupis Vráží, nikde archeo log. nálezy sakrální povahy); k tom u Šm ilauer CMF 1950, 73; J. Holeyšovský ZMK III 291-294 (polohy Vráží ve dou k význam u „trhlina ve svahu“) ; Bezlaj II 212; Bořek ZNT 257; B rück ner N árodopisný věstník českoslovan.
1917, 77; Eichler AN 245; Miklosich EW 228; Schwarz 310, 330 a VS II 262, 314 (V. = „Feind“) ; ZMK XV 70. V r a ž n é , V e l k é , viz Vražné Dolni. V rbátky 1 Ves 7,5 km vsv od Pros tějova. 2 1359 in W irbatka, ZDO I, 659; 1465 do Vrbátek, K P IV, 279; 1575 ze vsi W rbatek, PO XXIX, 41; 1679 z Hrbatek (!), m atrik a v Kostelci n a Hané; 1718 W rbatekh, W rbatky; 1720 W erw a tek(l); 1751 W rbatek; 1846 Wrba tek, V rb á tky; 1872 W rbatek, V rbátky; 1881 V rb á tky; 1924 V rbátky. 3 P. olo moucké kapituly, V rbátky a Kralice. R. 1788 parcelován dvůr. Čes. 4 V rbátke, do Vrbátek, Vrbačák, vrbácké. 5 M J : dem inutivum k Vrbětice (v. t.), srov. Znětice/Zňátky, M ěrotice/ M ěrůtky, B iskupice/B iskoupky, v nichž vždy p ři zdrobnění vnitřní zdloužení. Za okupace vytvořeno um ěle nové něm. jm éno W eidenbusch „vrbí, vrbové houší“. ČV —; Prof —; Šrám ek Slavia 1970 277 sl. V rben 1 Zanikl p atrně v nejbližším okolí Šum perka. 2 1346 W yrben, CDM VII. 688. 3 Nemůže se jed n at o některé z V rben n a Starom ěstsku, neboť ta jsou pozdějšího původu. Hosák SM 1962, 42. 5 M J: adj. vrb-bn-b > vrben „vr bový“ tj, potok, les a pod. Jm. V. uka zuje na slovanské osídlení Sum perska v době předkolonizační, srov. jm. Losi ny, Sobotín, Rapotín, hydronym a Děs ná, Branná, Telč atd. ČV —; Prof —; Nekuda —; Hosák SM 1963, 48. Vrbětice 1 Ves 6 km zjz od Valaš ských Klobouk. 2 1417 de W rbieticz, ZDO IX, 132; 1520 ves W rbieticze, ZDO XVIII, 29; 1575 ves W rbieticze, ZDO XXIX, 39; 1577 fojt m uoj w rbietsky, PO XXIX, 205; 1580 u vsi W rbieticz, PO XXX, 61; 1670 W rbeticze; 1671 W yrbetychze, Děkan, m atrik a uhersko brodská; 1718 W rbietitz; 1720 W erwetitz(\); 1751 W rbietitz; 1846 W rbietitz, W rbětice; 1872 W rbetitz, Vrbetice; 1881 Vrbětice; 1885 W rbetitz, Vrbětice; 1924 Vrbětice. 3 P. Brumov. Ces.
4 V rb’etice, do Vrb’etic, V rb’ečan/ V rb’an, vrbecký i vrb ’ecký. 5 M J : příp. -ice k OJ V rb’ata, to rozšířením o hypokor. sufix -a ta < -§ta z příjm í Vrba <~ apel. vrba „Weide“ ; srov. OJ Stro mata, Sedlata (MJ Sedlatín). Zn. ves lidí Vrbatových. Doklady ze 17. stol. za znam enávají palatálnost b’ ve slabice -bě- graficky jako -be-; srov. i nář. vý slovnost MJ V. CV 141; P rof IV 624; Svoboda StčOJ 165. 6 N a Obecnici, Pod Horou, V bráně, V Jasénkách. 1. Vrbice 1 Ves 3,5 km jz od Nového Bohum ína; Sl. 2 1227 Wierbicza, Práš ková poz. (== Listinář č. 6); 1229 W ier bicza, CDM II, 198; 1229 Wierzbica, CDS VII-1, 153; 1235 Wirzbicza, P rá sek, Dějiny kníž. Těšínského 104; 1268 Wierzbica, N otB latt 1872, 90; 1268 W irzbica, Prášková poz. ( = CDS V II-2,171); 1291 Vierzbritz, Prášková poz.; 1291 Wierbitz, CDS VII-3, 163; 1332 Virbizam (Akuz.), Listinář 44; 1332 Wirbicza, CDS XII, 142; 1447 W rbycze, Gr-M II, 563; 1491 W yrbiczy, AI. Adamus, Z dě jin Orlové 23; 1679 W irbitz, Ju ngan dreas II, 243; 1687 Vrbici (akuz.), Zprá vy Okr. muz. v Č. Těšíně 70—72, příl. č. 89; 1688 in pago Wirbicz, VB 451; 1705 W úrbitz, Soupis 51; 1736 W irzbitz; 1808 W irbitz; 1850 W irbitz, Vrbice, Wierzbice, R affay; 1881, 1885 Vrbice; 1894 W irbitz, Wierzbica; 1906 W irbitz, Vrbice; 1924 Vrbice. 3 P. Pol. (Slez.) Ostrava. Čes. 4 V ’erb’ica, do V ’erb’ice, za V ’erb’icum, v ’erb’ick’i. Nověji: V yrb ’ica. Viz též K aras Onomastica 1956, 344; B. Téma Acta UP-Slavica III, 36. 6 Hor nická kolonie. 2. Vrbice 1 Ves 12 km vjv od Hus topečí. 2 1222 plebanus de Vrbiz, CDM II, 135; 1269 viŮe Michelsdorf, CDM IV, 25; 1353 in W yrbycz, ZDB III, 36; 1381 villam W rbiczy, ZDO IV, 92; 1464 vil- . lam Wrbiczi, DB XIII, 136; 1512 ves W rbiczy, ZDB XVIII, 32; 1531 v ves Wrbiczij, PB XIV. 241; 1538 ve vsi Wrbiczy, ZDB XXVI, 3; 1675 Michels dorf, W rbicze; 1718 M ichelsdorf; 1749 747
Wrbicze dědina na obec. pečeti, VM nyní část Stěpánkovic (v. t.). P J Břem i Hustopeče 198; 1751 M ichelsdorf; 1846 „m odříní“, Sos’ni „boří“, pole Karpaty. W rbitz, Vrbice; 1872 W rbitz, Vrbice; 2. V rbka 1 Ves 7,5 km již. od Krom ě 1881 Vrbice; 1924 Vrbice, Wrbitz. říže, nyní část obce Sulimov. 2 1464 odkúpil Lubné a V rbky, K P IV, 368; 3 P. Čejkovice. V 15. stol. tvrz. Čes. 4 Ta Vrbica, na Vrbici, na Vrbicu, za 1464 Lubnú a Vrbřcu, K P IV, 401; 1561 Vrbicú, Vrbečák/ (přezdívka) Kulubáci ze vsi W rbky, ZDO XXIII, 187; 1670 (podle rybníka Kalub), vrbecký. 5 Obec a 1718 W rbka; 1720 W rpka; 1751 a 1846 W rbka; 1872 W rbka, V rbka; 1881 a Vrbice p atřila do něm. kolonizační dia 1924 Vrbka. 3 P. Kvasíce. Ces. spory n a jih od Zdánického lesa; viz ještě Brum ovice a K rum víř, s nimiž 4 V rbka, na V rbku, na Vrbce, za p atrn ě osídlena něm. obyvatelstvem V rbku, Vrbečák, verbecký. Vrbecko (katastr). H raniční ves východomor. pány z O břan, odtud něm. M J Michels dorf M ichaelsdorf „ves M ichalova“. nářečí proti hanáckém u, které již v sou 9 M J: dem inutivum ke kolektivu vrbí sedních Vel. Těšanech. 6 Na hradské (<— vrbbje) —> stč. Vrbice к vrba (myslivna), V tabarkách (myslivna). „Weide“. Málo produktivní dem inutiv3. V rbka 1 Zanikla u Radkovic (Dačicko). 2 1360 W irbka, ZDB III, 506. ní -íce záhy a často zaměňováno s -ice <— ica, k teré substantivizuje adjektiva 4. V rbka, H rubá 1 Ves 13 km vjv od (srov. vrbná/ Vrbnica - Vrbnice, olešná/ Strážnice. 2 1348 villam nostram Wirb Olešnica - Olešnice; Vrbnica = potůček ka, CDM XV, 244; 1524 z W eliké W rb ky, PO XII, 307; 1617 W rbka Welika, v Pišti), proto Vrbice (neutrum ) -> Vrbica (fem.). M J zn. „malý vrbový Strážnický u r b á ř ; 1669 Gross W rpka (!); porost“. Viz Dubicko, Javoříčko. СV 1751 Gross W rbka; 1846 Gross Wrbka, Hrubá W rbka; 1872 Gross V rbka, Vel 157, 249; P rof IV 624-625 (14X); Fischer-Eichler OSG II 14; Bezlaj II 315 ká Vrba; 1881 V. Vrbka; 1893 Gross Wrbka, V elká Vrbka, Hrubá Vrbka; a Sm ilauer Vodopds 480, 501 vykládají jm. V. jako hydronym um „říčka tekou 1915 Grosswrbka, Hrubá Vrbka; 1924 cí v rbím “ ; Hosák SK D tf 70, 82-83, 95; Hrubá Vrbka. 3 P. Strážnice. Čes. VM-Břeclav 661 (včetně PJ). 6 P J 4 (Hrubá) Vrbka, na (Hrubú) V rbku/ do (Hruběj) V rbky, H rubjan/Hrubojach/ Stráž (kopec). Hrubojaš (Hroznová Lhota) '(nověji) V r b i c e , zanikla, viz Vrbov. Vfbčan, fem. Vřbčanka, vrbecký. Po V r b i s к a, viz W eidensiimpfen. 1. V rbka 1 Ves 9 km sv od Opavy; doby s ř už jen archaické. Vrbka, vřbovčanský (Kuželov). Sl. 2 1349 Wiberc, Čas. Sl. mus. 1963, Vfbovčan, 34; 1377 die S tat Wrbca, CDS VI, 198; 5 P řívlastek 1524 Welika, 1669-1915 1420 dopl. T; 1439 Wrbcze, K apraš I, Gross, od 1846 nář. Hrubá „velká“ na 31; 1622 V rbka, pustým placem, Zukal, rozlišení od sousední Malé V rbky (v. t.). Slez. konfiskace, 92; 1625 na Vrbce, 5. V rbka, Malá 1 Ves 11 km vjv od tam že 99; 1632 V rbka, dvůr poplužný, Strážnice. 2 1447 W rbka, que Zedrana vocatur, ZDO X, 711; 1596 ze vsi Maley tamže 86 ; 1637 a 1657 S tatek Vrbka, pustým placem, tam že 100; 1870 Vrbca, W rbky, PO XXXIII. 414: 1598 z Male W rbky, PO XXXIV. 96; 1617 z vsi Catal. cleri; 1881 a 1924 Vrbka. 3 P. W rbky Zedrane, Strážnický urbář; Vrbka; ves zpustla za třicetileté války, 1625 Malou V rbku (akuz.), ZDO XXXV, na konci 17. stol. opět osedlá. Ces. 4 V rbka, na V rbku, na Vrbce, za 4 ed .; 1671 Klein W rbka; 1673 Parva Vrbkum , Vrbčan/Vrbčak/(v pl. též) Vr- W rbka, Děkan, m atrika Veselská; 1718 beccy, vrbecky. 5 Za okupace od 1940 Klein W rbka; 1720 K lein W rpka (!); 1751 K lein W rbka; 1846 K lein Wrbka, W eidenthal „vrbové údolí“. Viz i Vrbno. Malá W rbka, kdysi Zedraná; 1850 Klein 6 Sam ota Bílá Bříza, nář. Bila Březa, 748
Wrbka, malá Vrbka, R affay; 1872 Klein starší zpustlé osady, k terá byla v něja Wrbka, Malá V rbka; 1881 M. Vrbka; kém vztahu k hradu Fürstenw alde, p ři 1924 Malá Vrbka. 3 P. Uh. Ostroh. Ces. pom ínaném u např. 1348 (viz F ürsten 4 Maua Vrbka, do Mauéj V rbky, Ma- wald, Gesenek) a k terá se p atrně jm e l’an/Mauojaš, maVanský. 5 Od sou novala Vrbn(o), neboť přídom ek Jin d řicha B runtálského „z V rb n a“ dán až sední starší Hrubé V rb ky rozlišena tato nejdříve přívlastkem 1447, 1617 Zedra- podle založeného m ěsta. Nově založené ná, tj. nejspíše „chatrná" n. „zničená“, město by totiž s největší pravděpodob od 1599 podle velikosti Malá, 1718—1872 ností neslo jm éno německé i ve svém základu. Tak i Schwarz VS II 339. Klein. • M J : dem inutivum k apel. vrba 2. Vrbno, Malé 1 Ves 3,5 km sv od „Weide“, srov. MJ Bořek, Doubek, Sm rček, P J typu Javorek, Lipka. ČV Starého Města, nyní část obce Staré Město. 2 1615 B runtálského z V rbna . . . 157, 170, 249; P rof IV 626; Sm ilauer Gross W erbn a K lejn W irbn, ZDO PST 2 195. 6 P J Čertoryje, Voj šice XXXIII, 93, f. 42, ed.; 1718 K lein W ür (louka, v. t.), Zbrodek (v. t.). Část: ben; 1720 K lein W irben; 1751 Klein H niuý kú t (viz Fulnek). W uerm ; 1846 K lein W uerben; 1872 V r b k a , V e l k á , viz V rbka, Hrubá. Klein W ürben, Malé Vrbno; 1881 Malé V r b k a , Z e d r a n á , viz Vrbka, Vrbno; 1924 Malé Vrbno, K lein W ür Malá 1. Vrbno, od 1954 V rbno pod P radě ben. 3 P. Kolštejn. Založeno krátce před r. 1616. Něm. dem. 1 Město; Sl. 2 1611 městečko 5 Přívlastek Malé, K lein odlišeno od Vrbno čili W úrbenťhal Prásek, Topo grafie 164; 1611 W úrbenťhal, Berger, sousedního Velkého Vrbna. O dokla Die Besiedlung, 116; 1617 dopl. T; 1618, dech typu 1751 W uerm v. Vrbno, Velké. 3. Vrbno, Nové 1 Osada obce Jerlo1627 a 1629 S ta d t W irbenthal, Soupis chovice (Fulnecko), zanikla 1949 sply 43, 44; 1629 zu W ierbenthal, FL V, 28; 1655 W úrbenthalensis, ACO B 12; 1672 nutím s Větřkovicemi, 1952 název zru W irbenthal. Děkan, m atrika b ru n tál šen. Enkl. 2 1412 das G ut Goldseifen, ská; 1720 W irm thal; 1736 W urbenthal; Rolleder, 76; 1412 Goldseyffi, Prásek, 1742 W urm thal, J. Pfitzner, Geschichte Topografie I, 165; 1412 G oldzýf, tamže d. B ergstadt Zuckm antel 290; 1805 70; 1475 pustý Goldzýf, tam že 166; 1475 W uerbenthal; 1836 W urbenthal; 1850 das öde Goldseifen (K olczyffy), Rol W urbenthal, V rbno, R affay; 1856 Wtir- leder, 77; 1480 dopl. T; 1481 Colczyfy, benthal, N otB latt 1880, č. 12; 1870 VM-Fulnek, 44; 1481 K olcziffy, ZDO W urbenthal, Vrbna, Catal. cleri; 1881 XII, 259 ed.; 1520 K olcify, ves spustú, Vrbno; 1894 W urbenthal, Vrbno; 1924 ZDO XVIII, 99 f. 15 ed.; 1541 BolczyVrbno, dříve jen W urbenthal; 1954 V rb fy (!), ZDO XXV, 33 ed.; 1541 Bolczyfy, no pod Pradědem. 3 P. B runtál. Město ves pustú, ZDO XXV, 69, f. 17 ed.; založeno r. 1611. Far. kostel sv. Michala. 1584 dopl. T; 1586 s dvorem kterejž Těžba rud v 17. stol., pak plátenictví. slově G oldzeyf i s pustou vsí Goldzeyfem, ZDO XIX, 189, f. 69 ed.; 1590 Od 1811 továrna na zbraně. Něm. 4 Vrbno, do Vrbna, ve Vrbně/na s pustou vsí Goldcejfem, ZDO XXX, Vrbně, V rbňák, vrbenský. 5 Město za fern, ZDO XIX, 189, f. 69 ed.; 1590 loženo r. 1611 a nazváno podle zakla s pustou vsí Goldcejfem, ZDO XXX, datele Hynka B runtálského z Vrbna, 30 ed.; 1590 s dvorem G oldszeyfem něm. Wirbenthal, W urbenthal, Wier-, i s pustou vsí Goldczeyfem , ZDO XXX, Wuer- „vrbové údolí“ s analogickým 44, f. 31 ed.; 1612 dvůr Goldcejf, ZDO -th al „údolí“, neboť W iirben- substituce XXX, 41, f. 26 ed.; 1655 z dvorečků čes. Vrbn-. Je však velm i pravděpo . . . Goldzeyského, VM -Fulnek, 93; 1672 dobné, že město založeno na místě Goldseiffen, Děkan, m atrika bílovecká; 749
1729 dopl. T; 1772 dopl. T; 1785 Dorf N euw ürben oder Goldseifen, Rolleder, 407; 1798 N euw ürben auch Goldshau fen (!), Goldsiw; 1846 N eu W ürben, Goldseifen; 1872 Neu W ürben, Nové Vrbno; 1924 Nové Vrbno, N eu Würben. 3 P. Fulnek. TJzemí tvořilo enklávu. N. V rbno založeno na m ístě původní vsi Goldseifen r. 1729. Něm. 5 P řívlastek Nové zn. „nově založená ves, neboť N. V. vzniklo n a m ístě zaniklé něm. vsi Goldseifen „zlaté rýžoviště“ (v. Goldzejf). Hosák W M XXP, 27. 4. Vrbno, Nové 1 D vůr u Hlinky, 3 km zsz od Osoblahy; enkl. PO 1960 zrušen p ro těsnou polohu u státních hranic. 2 1594 novej dvuor slově Vrbenskej u samé vsi Hlinky ležící, ZDO XXX, 145, f. 227 ed.; 1850 W ürbenhof; 1885 W ürbenhof, původně Neu W ürben; 1894, 1924 W ürben; 1935 Nové Vrbno, W ürben. 3 Založen kolem r. 1592. 5 P řívlastek Nové zde zn. „nově zalo žený (dvůr)“. Nazván podle m ajitelů statk u pán ů B runtálských z Vrbna. 5. Vrbno, Velké 1 Ves 5.5 km sv od Starého Města, od 1959 část obce Staré Město. 2 1615 Gros W irbn, ZDO XXXIII, 93; 1678 Gross W ürben; 1718 Gros W ürben; 1720 Gros W ürben, Hru bá W r b a (!); 1751 Gros W uerm ; 1846 Gros W uerben, Velká W ürben, nikoliv Wrba; 1872 Gross W ürben, Velké V rb no; 1881 V elké V rbno; 1924 V elké Vrb no, Gross W ürben. 3 P. Kolštejn. Za ložen r. 1615. Na konci 18. stol. sklár ny. Něm. 4 Něm. W üerm (sdělení ze Šum perka 1965). 5 Od sousedního Malého V rbna rozlišeno podle velikosti přívlastkem Velké, Gross, 1720 též nář. Hrubé „vel ké“. Do něm činy přejato v substituční podobně W ürben s V rb— > W ürb-, kte ré ve spojení s -en upraveno buď na W ürm splynutím -ben f> bnf> m (srov. 1751 W uerm a něm. nář. ham < ha ben), nebo na dvouslabičné Würben. • M J: z adj. vbrbbno —> Vrbno k vrba „Weide“ ; zn. místo, kde jsou vrby. 75Ö
Srov. častá M J a P J Bučno, Dubno, Lipno, Smrčno. Základ vrb- častý zejm. v západosloven. toponymii. Všechna zde uvedená M J Vrbno jsou však odvozena od rodu B runtálských z Vrbna. CV 249; Prof IV 627 (4X); Sm ilauer PST 2 195; Bořek ZNT 262-4; Hosák SM 1961, 44; Rospond RKJ-W roclaw II, 42 a OSG I 34 a Slavia 14, 80. 6 Lesní m lýn/Buschmúhle. V r b n o p o d P r a d ě d e m , viz Vrbno. Vrbov 1 Zaniklé městečko mezi D m holcem a M iroslav! 2 1237 apud villam W rbow, CDB II, 146; 1330 in Wirbicz villa forensi, CDM VI, 397; 1376 in villa Vrbanow , ZDB VI, 467; 1414 cvu Vrban, Bretholz, Das U rbar 126; 1481 v m ěstečku Wrbiczi, ZDB XV, 43; 1494 ve Wrbiczich, ZDB XVI, 71; 1535 na grunty naše wrbiczke, PB XV. 252; 1583 ves pustou Vrbow, ZDB XXX, 161. 3 Již v 13. stol. tu byl farní kostel. 1330 městečko; ještě 1547 byla osada osedlá. 5 Třebaž je M J V. doloženo v zápisu 1376 Vrbanow = Urbanov, v němž ja koby přivlast. příp. -ov k OJ Urban, o němž viz Urbaneč, přece vycházíme z původnějšího čes. jm éna počínajícího na Vrb- „vrba, W eide“. Na již. Moravě substituováno p ři raném čes.-něm. pře jím ání jm en V f- jako Ur-, srov. Vrbo vec/Urbau, Cvrčovice s dekompozicí zu Urspitz. P roto i zde Vrb-/Urb~; něm. Urban ukazuje, že výchozí bylo čes. Vrbn-, jehož -bn- —*■ něm. -ben, s plnou vokalizací přikloněním k OJ Urban pak Urban, odtud čes. 1376 Urbanov. Kdyby MJ V. bylo skutečně odvozeno od OJ Urban, očekávali bychom v něm. topo nymii již. M oravy *Urbans (jako W olf ram : W olfram s = Olbramoviee). I pro to se zdá, že doklad 1414 Urban byl v něm čině pravděpodobně pociťován jako odvozenina čes. předlohy Vrbno: *Urben Urban. V čes. zápisech se však form a Vrbno nevyskytuje. P řihlédnem e-li k tomu, že jm éno městečka kolísalo mezi Vrbov ( = jm enná podoba
adj. vrbový, srov. Bukov, Jedlov, Lipov) a Vrbice (o tom v. v.), pak lze předpokládat, že existovalo i „synonym ní“ jm éno Vrbno. O něm v. v. ČV —; Prof —; N ekuda 116; B eranek 78, 81 (z Vrbn-). 1. Vrbovec 1 Ves 7 km jjv od Znoj ma. 2 1237 villam W rbaw, CDB III, 144; 1243 de Vrboue, CDB IV, 21; cir ca 1243 de V rbav, CDB IV, 38; 1252 in Wrbonice, CDB IV, 244; 1276 in Vrbow, CDM IV. 130; 1279 de Wrbaw, CDM IV, 164; 1310 de V r b o w e ... de Vrbow, CDM VI, 38; 1343 von Vrbaw, CDM VII, 505; 1350 de W yrbowecz, ZDB I, 196; 1356 czu Vrbow , Reg. VI. 438; 1363 in Vrbow, Polesný, Dědické knihy. 9; 1397 in Vrbaw , tam že 77; 1448 W rbowecz, PB III, 94; 1513 z W rbowcze, PB V llb, 73; 1528 z W rbowcze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1213, 25; 1528 z W rbowcze, PB XIV, 91; ‘1534 ve W rboivczy, PB XV, 210; 1633 U rbau, W rbo wecz; 1648 von Urbau, M atr. ve Znoj m ě; 1672 V rbaw ; 1718 Vrbau; 1720 V rbau; 1751 Urbau; 1846 Urbau, Wrbowec, kdysi W rbow a; 1872 Urbau, Vrbo vec; 1881 Vrbovec; 1924 Vrbovec, Ur bau. 3 P. Louka (větší díl vsi s far. kostelem sv. Jan a stětí), m enší díl vsi k panství m ěsta Znojm a — horní sta tek. Již 1243 fara. Něm. 4 Vrbovec, do Vrbovca, vrbovecké. Něm. Uawau. 5 Do něm činy převedeno v podobě Urbau = Vrbov, o tom viz předcházející heslo. Podle něm. lid. etymologie založili ves vinaři přišlí od R ýna: U r-bau „první, původní vinice“. 2. Vrbovec 1 Sam ota u Grymova (Přerovsko). 2 1935 Vrbovec. 4 Vrbovec, na Vrbovec, na Vrbovco, Vrbovčák, vrbovecké. 5 M J : substantivizace adj. vrb o vý „Weide-, W eiden-“, srov. Bukovec, Lipovec, Olšovec. Tento typ jm en je častý jak v toponymii, tak v pom ístních jménech. CV 22 , 141, 170; Prof - ; Hosák W M XX-P, 11; Pe řin k a VM-Znojmo 521; Schw arz 309. Vrch, Janský 1 Čtvrť m ěsta Jav o r ník; Sl. 2 1506 Johannesberg, A II, 148;
1795 auf dem Schloss Johannesberg, FL VIII, 5; 1805 Johannesberg; 1836 Jo hannisberg; 1881 Johanisberk; 1894 Jo hannesberg; 1924 Janský Vrch, Johan nesberg. 3 P. Janský Vrch. Něm. 5 Zámek byl vystavěn vratislavským biskupem Janem Thurzou, po němž n a zván něm. Johannesberg „Janův vrch“. Hosák VVM XX-P, 37; Zuber Jesenic ko 294. Vrchoslavice 1 Ves 6,5 km zjz od Kojetína. 2 1351 in Wrchoslauicz, ZDO I, 182; 1358 in villa Wirchoslauicz, ZDO I, 610; 1382 villae Wrchoslauicz et Langhendorf, ZDO IV, 256; 1460 při kos tele vrchoslavském , K P IV, 288; 1480 Vrcliuslawicze, PO VI, 110; 1502 mly náře wrchoslawske(h)o, PO VII, 141; 1508 ves Wrchoslawicze, ZDO XVII, 13; 1612 n a tvrzi Drzinowem a Wrchoslawiczych, PO XXXVII, 345; 1622 Vrchoslavice, Zukal, Slezské konfiskace, 134; 1670 W rchoslawicze; 1751 Wrchoslawitz; 1846 W rchoslawitz, Wrchoslawice; 1872 W rchoslawitz. Vrchoslavice; 1881 a 1924 Vrchoslavice. 3 P. Vrcho slavice. Far. kostel arch. M ichala, fara již 1350, zanikla za třicetileté války, 1729 obnovena. V 15. stol. tvrz. Ces. 4 Vrchoslavice, do Vrchoslavic, Vrchoslavčák, vrchoslavské. 5 M J : příp. -ice k OJ Vrchoslav, složenému z kom ponentů vrch- „vrch, H ügel“ (ve slože ných OJ snad synonym ní k Více-) a -slav, o němž viz Miroslav. Zn. ves lidí Vrchoslavových. ČV 141; P rof IV 632 až 633 (Vrchoslav); Svoboda StčOJ 92; DS 20, 369. Vrchotice 1 Zaniklá ves neznám é po lohy. 2 1104, falz. z XII. stol., Wirhotici, Kosmas 259. 5 M J: příp. -ice k O J Vrchota, to hypokor. zkratka některého ze slože ných O J s kom ponentem Vrch-, Vrcho-, viz Vrchoslavice. Srov. Milota, Třěběta, Žělěta v M J Milotice, Třebětice, Ze le tíce. Zn. ves lidí Vrchotových. M J s -tice leží na pom ěrně starých sídelních are álech, výrazný p ru h tvoří mezi Jem nic kém, Třebíčském a Znojemskem. ČV 751
P rof IV 633; Svoboda StčOJ 165; Nekuda 50. Vrchov 1 Z anikl v okolí Blanska. 2 1277 Birchow, CDM IV, 143. 5 M J : buď při vlast. příp. -ov k OJ Vrch, to hypokor. podoba vzniklá k rá cením některého ze složených OJ s kom ponentem Vrch-, o němž viz Vrchoslavice, nebo jm enná podoba adj. vrchový „Hiigel-“ (k tom u srov. antoným ní P J Dolov). V jediném dokladě je M J V. zapsáno s častým V/B , u r průvodní vokál i. Oba výklady jsou možné, terén v okolí Blanska je horna tý. CV —; P rof —; Svoboda StčOJ 108; Nekuda 50. Vrchovec 1 dříve osada vsi Police, 10 km záp. od Valašského Meziříčí; za nikl 1950 splynutím s ní, název 1952 zrušen. 2 1846 Hohendorf, Wrchowa; 1872 Hohendorf, Vrchová; 1881 Vrcho vá; 1885 Hohendorf, Vrchovec, Vrcho vá; 1924 Vrchovec. 3 P. Kelč. Osada vznikla r. 1788 parcelací polického dvo ra. Ces. 5 M J znělo pův. něm. Hohendorf „vrchní, horní, vrchová ves“, čes. Vrcho vá „ležící n a vrch u “. Teprve od 1885 Vrchovec; substantivizací adj. vrchový (dvůr, statek apod,). CV —; Prof —. Vrchovice 1 Zaniklá ves, nejspíše v okolí Troubska (Brněnsko). 2 1317 Wrchowicz, Lechner I, 4. 5 M J : buď příp. -ovice k OJ Vrch, o němž v. Vrchov, zn. ves Jidí Vrcho vých, nebo — apelativně — zn. „ves lidí na vrch u “ a bylo by variantou jm. Ho řice (v. t.); k apelat. tvoření srov. Zá brdovice, Mezilesice. ČV —; P rof IV 633 (Vrchovany); Nekuda 50. V r c h y , viz Valtéřovice. 1. Vršava 1 Sam ota u Kostelce u Gottwaldova. 2 1881, 1935 Vršava. 4 Vršava, na Vršavu, na V ršav’e, za Vršavu/-ú, V ršav’an, vršavský. 2. Vršava 1 sam ota u Košík (Napajedelsko). 2 1881, 1935 Vršava. 4 Vršava, na Vršavu, na Vršavě, za Vršavú, Vršavjan, vršavský. 5 M J : z apelat. *vršava vrch-’ava „místo 752
s vrchy, h o rn até“, pak p atrně „místo na vrchu“ (k tvoření srov. nář. pál’ava „místo, kde pálí slunce, vypálené“, tísňava „těsné údolí“, stínava „stinné m ísto“ a P J Tísňavy ve Vel. K arlovi cích, M J Stínava, oronym um Pálava). P J Vršava rozšířeno na vých. Moravě, označuje vždy to, co leží na vršku, na kopci. Tom u odpovídají i polohy obou samot. CV —; Prof —; B artoš Dial. slov., s. v. V. Vršová 1 Zanikla východně od městyse K oryčany (Kyjovsko), nyní myslivna. 2 1718 Wrssowa; 1751 Wrschow a; 1881 Vršava; 1935 Vršava. 3 Stá vala v 1 . pol. 18. stol. n a panství koryčanském, dříve se nepřipom íná. 4 P J Vršava a Pod Vršavú (Koryča ny), 1827 zápis P J Wrssawa. 5 Soudě podle polohy P J Vršava, které se vzta huje n a velkou lesní paseku ležící na vršku jv od Koryčan, je Vršová vlast ně pův. Vršava (o něm. v. v.), z něhož -ová p atrně disimilací. Ale takový p ří pad disimilace není z mor. toponymie u jm en s pův. -ava doložen. Mohlo pro to M J V. znít původně skutečně Vršova (přivlast. příp. -ova k OJ Vrš, o němž viz Vršovice; zn. Vršova lhota, sam ota; o přechodu ova/ová viz Ma chová) nebo Vršová (z adj. vršová k vrš „Fischreuse“ — v blízkosti P J Vršava je celá soustava potoků). Proti výkladu posesívním u svědčí stáří jm é na: museli bychom předpokládat exis tenci vsi již ve středověku, kdy typ -ova/-ová byl živý. Z 18. století vznik MJ s -ova/-ová není doložen. — Vzhle dem k poloze tra ti Vršava na vršku považujeme výklad z Vršava za pů vodní a podobu Vršová za napodobeni nu něm. kancelářských zápisů Wrsso wa, Vrschowa. ČV —; P rof IV 637 (Vr šíce, V ršov); Nekuda —. Vršovice 1 Ves 6,5 km jjv od Opa vy; Sl. 2 1288 de Virsovic, CDM IV, 279; 1362 Wirszowicz, Prásek, Čeština v Opavsku, 10; 1377 Wirschawicz, G rM II, 488; 1476 na puol Wrssowiczich, K apras II, 95; 1509 puol Wrssowicz,
ZDOp III, 36; 1517 ves Vršovice, Listinář, č. 405; 1537 k polovici W rssowyczym , ZDOp V, 1; 1571 ze vsi Wrssowicz, POp XVIII, 268; 1658 Wirssowicz, Soupis 71; 1691 W ersowitz, Sou pis 72; 1716 W erschowitz, Soupis 73; 1720 W rschow itz; 1736 W ierschowitz; 1805 W irschowitz; 1835 W irschowitz; 1850 W irschowitz, Vršovice, R affay; 1881 Vršovice; 1894 W rschowitz, Vršo vice; 1924 Vršovice. 3 P. opavské jo hanitské kom endy a Raduň. Čes. 4 Vršovice, do Vršovic, ve Vršovicach, V ršovjak/(v pl. též) Vršovscy, vršovsky. 5 M J : příp. -ovice k OJ Vrš, to palatál. protějšek k OJ Vrch, o němž viz Vrchov (srov. B udivoj — B ud/Buz v M J Bouzov, Radim ír — Rad/Raz v MJ Rázová); zn. ves lidí Vršových. Obec leží v kopcovitém terénu, proto v lid. etymologii „ves na v rší“ (k nář. vrš „vrší, vrchy“). CV - ; P rof IV 637-8; Svoboda StčOJ 130; DS 13, 219. 6 Brdlice (pl.); P J H lybuček, Kopajiny. Vrtěžíř 1 Ves 4.5 km jv od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Ště pánov nad Svratkou. 2 1358 in W rtycz, ZDB III, 461; 1377 W inczyerziz, CDM XI, 87; 1500 z W rtierzize, Mor. archivy soukrom é 71; 1675 a 1718 W rtieržiž; 1720 W rtietzy (!); 1846 W rtieřitz, kdysi W rticz; 1872 Wrtierzie, V rtěříž; 1881 Vratiříž; 1885 W rtierzis, V rtěříž; 1915 Vrtěříž; 1924 Vrtěžíř. 3 P. Pernštejn. Ces. 4 Ten Vrtěřiž, do Vrtěřiža, V rtěřižák V rtěžák/-žán (ojed., Věstín), vrtěské. 5 M J: přivlast. příp. -jb k O J Vrtěžír, složenému z kom ponentů V rt- „vrtět, obracet“ a -žir „život“. Dále viz s. v. Kroměříž, jehož -říž vzniklo jako u jm. V. v nářečí přesm ykem z -žíř. MJ V. patří do široce rozloženého pruhu jm en typu M ysliboř v podhůří Ceskomor. vrchoviny. CV 41, 137; P rof —; Svo boda StčOJ 92. 93; Bezlaj II 321, 322 (o vrt-). Vržanov 1 Ves 12,5 km vjv od Jih lavy, nyní část obce Kamenice. 2 1556 ves W rzanau (!), ZDB XXVII, 17; 1557
do lesu jeho wrzanowskeho, PB XXII, 55; 1592 ze vsi W ržanowa, PB XXXI, 60; 1678 W ržanow; 1718 a 1720 W rzanow ; 1751 a 1846 W ržanow; 1872 W rzanu, Vržanov; 1881 a 1924 Vražnov. 3 P. Třebíč. Čes. 4 Vržanov, do Vržanova, Vržanovák /Vržaňák, vržanov skej/ (arch.) vržanskej. 5 M J zapisováno v prvních do kladech Vržanov: přivlast. příp. -ov k OJ Vrzán, to z part. perf. pass. k vrzati „kn arren “, srov. příjm í Cekan/čekati, Sebrán/sebrati (MJ Sebranice), Radovan/radovati (Radvanice) a pří jm ení Vrza, Vrzal, Vrzák, Vrzán. Vztah mezi starším Vrz- a m ladším Vrž- není hláskoslovně zcela jasný. ČV 33 (Vrz-), 141 (Vrž-); Prof —; Svoboda StO.J 157. Vřesice 1 Dříve ves, nyní m ístní část obce Sulíkov (do 1955 obce K řetín); 4,5 km ssz od K unštátu. 2 1524 Vřesi ce, ZDB XXI, 29, f. 5 e d .; 1531 ves Vřesice, ZDB XXIV, 17, f. 4 ed.; 1674 Wržesycze; 1718 Bržesicze; 1751 Bržesitz; 1846 Břesitz, Břesyc, kdysi Wczeržicz; 1872 Brzesitz, Březice; 1881 Vře sice; 1885 Brzesitz, Břesice; 1893 Bře sitz, Břesice; 1924 Vřesice, kdysi Bře sice. 3 P. K řetín. V 16. stol. těžba že lezné rudy. Čes. 4 Ta Břesica, do Břesice, za Břesicó, Břesičán/(n.ověji)-čák, břesické. 5 M J: ze stč. dem inutiva vřesice k vřesí, ko lektivu k vřes „H eidekraut“, zn. „malé vřesoviště“ (ta v m ístě posud). Srov. vrbí/Vrbice (v. t.), javoří/javoříce —^ M J Javoříčko. V některých dokladech je jm. V. plurálové: dem inutivní -íce snadno zam ěněno patronym ickým -ice. Počáteční Vř- změněno v nářečí na Bř~, srov. i nář. břes(k) „vřes“, Vřesovice! Bře-. ČV —; Prof —; Šm ilauer PST 2 189; Eichler ZFSlaw 1967, 703; Skutil MSB1 142—3; Tenora V M -K unštát 66 až 67; DS 4, 90-91 a 19, 134. 6 Hukovna, nář. Hukovňa. 1. Vřesina 1 Ves 5,5 km severně od Hlučína; Sl. 2 1349 Brissein, Čas. Sl. mus. 1963, 34; 1436 na Wrzesincze, K apras II, 34; 1591 puol vsi W rzesyn753
ky, POp XXII, 111; 1672 W rzesinka, V.), to p ře ja to do něm činy buď jako Děkan, m atrika hlučínská; 1736 Klein -ein (srov. rovněž výše), nebo v redu W rzessin; 1830 Wrzessin, K nie; 1837 kované podobě jako -en (srov. Bělotín/ Wrzessin, Catal. cleri; 1870 Vřesin, Vře- Bólten, Hlučín/(nář.) Hultschen). % sina, Catal. cleri; 1881 Vřesina; 1924 M J : z apel. vřesina „vřesoviště“. Srov. Vřesina. 3 P. Chuchelná. V 1. 1638 častá P J Bořina, Dubina, Habřina, Li až 1646 ves zcela zpustla (Opavsko pina, Olšina, Vrbina. ČV —; Prof IV 1966, č. 12, s. 11). Ces. 630 (Vřesovník); Schwarz VS II 349, 4 Vres’ina, do V fes’iny, za Vřes’inum , 412. 6 Hájek, Hlubočice, Lažišťka, Me Vřes’a k/V řes’iňak, vřesky/vřes’insky. 5 xiko. MJ má 1434—1736 dem inutivní podobu 1. Vřesovice 1 Ves 8,5 km sv od Ky Vřesinka. Srov. častá P J Bořinka, Du- jova. 2 1365 in villa Brzessowicz, ZDO binka, Olšinka. Do něm činy přejato též I, 886; 1371 in Brzesschowicz, ZDO II, v substituované podobě 1349 Brissein: 200; 1523 fojta wrzesowskeho, PO XII, s častým V -/B - (srov. Vraclav/Bre-), ě, 218; 1527 ve vsi jeho W rzessowiczych, e/i (srov. Březová/Briesau) a s -ina -> PO XIII, 87; 1718 Bržesow itz; 1720 -in, k teré pak upraveno, jako by po Bressowitz; 1751 Bržesow itz; 1846 Břecházelo z čes. poses. -ín: Vřesina — zow itz, Březowice, kdysi W řezowice; *Bresin —>- Brissein, srov. Hlučín/Hul1872 Břesow itz, Vřesovice; 1881 Vřeso tschein, H něvotín/N ebotein, M aletín/ vice; 1885 Březowitz, Březowice; 1924 Moletein a Slatina (v němž -ina)/Schlat- Vřesovice, dříve Březovice. 3 P. m ěsta tein. Na sv od Hlučína doložen podíl Kyjova. Čes. něm. kolonizace (viz Darkovice/Dorken, 4 Břesovice, do Břesovic, v BřesoviH at/Siegfriedsdorf, M arkvartovice, Sil- cách, Břesovják, břesovský. 6 Kobylí heřovice, Ludgeřovice), k terá zasáhla doly, Na drahách, Na Stéblových, P a z části i Vřesinu. 6 P J Suhrady, Sos’ni seky, Podhoří, Sady. „boří“ ; nové čtv rti vsi: Čina, Koreja, 2. Vřesovice 1 Ves 8 km jjv od Pros M exyk (m.). tějova. 2 1078 Wrzessowiczi, CDB I, 2. V řesina 1 Ves 4 km severně od 79; 1126 Wrzesovicze, CDB I, 110; 1160 Klimkovic; Sl. 2 1377 Wřesin, Gr-M Wrzezouici, CDB I, 208; 1249 WressoII, 489; 1422 de Wrzessin, K apras I, uicich, CDB IV, 171; 1512 Wrzessowi12; 1431 n a W rzesynye, K apras II, 19; cze, PO IX, 64; 1531 Wrzessowicze, PO 1441 Bressen, Kopetzky, Reg. z. Ge XV, 35; 1672 parochia Wrzesouicensis, schichte d. Herzogt. Troppau, Arch. f. ex Wržesouicz, Děkan, m atrika prostě österr. Gesch. 1871, 97 sl.; 1464 W rze- jovská; 1720 Břessow itz; 1846 Břeso synu, ves, K apras I, 90; 1475 na W rze- w itz, Březowice, kdysi i W řezow ice; sinie K apras I, 132; 1486 ves W rziesy- 1872 Brzezow itz, Březovice; 1881 Vřenu, ZDOp III, 11; 1498 na vsi W rzesy- sovice; 1893 Břesowitz, Břesovice; 1924 nie, ZDOp III, 28; 1515-1518 z Vře- Vřesovice, dříve Břesovice. 3 P. Vřesiny Prasek, Topografie I, 440; 1530 na sovice. Far. kostel sv. P etra a Pavla. vsi Vřesině K apras II, 222; 1547 na Ces. Vřesině, ZDOp 123, ed.; 1736 W rzessin; 4 Břesovice, do Břesovic, Břesovák, 1805 W řessin; 1835 Wrzessin; 1870 Vře břesovské. 5 M J může být vyloženo sin, Vřesina, Catal. cleri; 1881 Vřesina; dvojím způsobem: a) příp. -ovice k OJ 1894 W rzessin, Vřesina; 1924 Vřesina. Vřes stč. vřes „H eidekraut“ ; srov. O J K vítko , Dub, Lípa, Karafiát. Zn. 3 P. Klimkovice. Ces. 4 Vřesina, na Vřešinu, za Vřešinum , ves lidí Vřesových, b) apelativně jako Vřešiňka, vřešinsky. 5 R. 1441 zapsáno „ves lidí bydlících na vřesovišti“, srov. něm. Bressen: obvyklé Vr-/Br~, příp. Hořice „bydlících na hoře“, Mezilesice -ina se hodnotí jako poses. -ín (viz u 1 . „mezi lesy“, Zábrdovice „za b rd y “. 754
К tom uto význam u bychom však spíše očekávali podobu *Vřešany, srov. Dubany, Lipany, Olšany, Trňany, Vrha ný. — V nářečí a v některých dokla dech zám ěna V ř-/B ř- (srov. Vřesice/ Bř-), odtud i přehodnocení na Březovice k nář. březa „bříza“. CV 9, 140 (Bře-); P rof —; Svoboda StčO J 197 (má jen O J *Vřiesek „malý v řes“). 6 K andia (v. t.). Soupis a výklad něm. P J v. J. Opletal, Pam ěti Vřesovic 1933, 240 a Schwarz VS II 106. Vříšť 1 Ves 9 km ssv od Nového M ěsta na Mor., nyní část obce Sněžné. 2 1498 ves pustou na V rzissty, ZDB XVII, 26; 1674 W ržischt; 1718 W ržisst; 1720 W rzist; 1751 W ržist; 1846 W řischt, W řjsst; 1872 W ržischt, Vříšť; 1881 Vříšť; 1893 W řischt, Vříšť; 1924 Vříšť. 3 P. Nové Město. Ves vznikala — po zániku starší vsi, po níž však patrně již nebylo stop — v 16. a 17. stol. ko lem sklené huti, jako obec se konsti tuovala r. 1646—1666. R. 1840 ham ry. Čes. 4 Vříšť, na Vřišt, na Vřišči, Vřiščák, Vřískej. Častěji však: Břišt, na Břišt, z Břišče/-tě, na Břišči/-ti, Břiščák/-ťák //Břiščavák/Břiščán (Dalečín), břiskej/ břistkej (Jim ram ov, K rátká). Arch.: Zvřišt, H vřišt (Kadov, Sněžné). 5 M J: z pův. břest-bje -> stč. břieščie „bříští“, kolektivum k břěst „břest, jilm, Ulm e“. V podobě Bříščí, Bříští nářeč. krácení г/i: Břišči, Břišti, což přiklo něno, zvi. n a základě paradigm atické shody v dat. a lok., se jm ény typu Třešť, Býšť, -hošť, neboť v Třešti = v Břišči, odtud i nový nom. Břišč, Břišť (s nářečním ztvrdnutím Břišt, srov. pout „pouť“) jako Třěšč, Třešť. Zvrat nou analogií podle změny V ř-/Bř- (viz Vřesice, v m ístním nářečí břes „vřes“) pak Břišč -i- Vříšč, Vříšť. Viz B řest a Jilem . ČV 41, 141 (z OJ V řěsek > Vřiesek, deminut. k Vřěs: *Vříšeč — Vříšč. — [Tento výklad je sice možný, ale lo kální toponym ie novom ěstská tento typ M J s -jb, k terý je pom ěrně starobylý, nezná. Kolonizace je zde m ladšího pů-
vodu s jiným i typy jmen. V. Sm.] Prof I 2 193; Sm ilauer PST 2 38; G ebauerSlov. stč. I 101; Svoboda VM-N. Město 667. V řitov 1 Zanikl u Zelechovic (Uničovsko). 2 1368 W rzitow seu K rotendorf, ZDO I, 1056; 1398 villam K rotendorf, alias Brzytow , ZDO VI, 820; 1464 villam Rzitow, ZDO VI, 92. 3 Ves za nikla za válek uherských v 2. pol. 15. stol., na jejím m ístě zřízen Rítovský rybník mezi Dětřichovem , Popůvkou a Želechovicemi. R ybník se přip. 1520, 1620. VM- Uničov, R ým ařov 285; Tu rek OAO 1975, 38-39. 5 Nejasné. Snad B řit- < Břět-, které ve jm. Břetislav, viz Břeclav. O něm. K rotendorj viz Chařová. ČV —; Prof —; Nekuda 117. Viz i Rítov. Vsetín 1 Město na vých. Moravě. 2 1308 oppidum Setteinz, CDM Vi, 17; 1396 W ssetin, CDM XII, 332; 1417 ze Vsetína, K P III, 13; 1437 Vsetínského, KP III, 515; 1447 základu m ého wsetynskeho, PO III, 121; 1459 zboží vse tínského, LSA 26; 1505 k zboží wsetinskem u, LSA 26; 1505 tvrz W setin, ZDO XVI, 67; 1506 die Burg in W setin (W Setina), Annales Mus. Fransiscum 174; 1535 tvrz Wsetin, ZDO XXIV, 4; 1580 na Wsetinie, PO XXX, 99; 1580 panství w setinskeho, PO XXX, 101; 1633 W ssetjn; 1647 chalupníkům na pastvisku pod m ěstečkem Vsetínem v nově osazenými — k obci Vsetínské (Dolní Vsetín), LSA, 523; 1660 z Wssetina, M atr. v Lipníku nad Bečvou; 1670, W setin; 1716 dopl. T; 1718 a 1720 W setin; 1740 Dolní městečko Vsetín, pečeť; 1751 W setyn; 1846 Wsetin, W setjn; 1872 W setin, Vsetín; 1881 a 1924 Vsetín. 3 P. Vsetín. Zámek. Far. kostel Nanebevz. P. M arie z r. 1689, augšpurský (z r. 1783) a ref. kostel (z r. 1823). Část Dolní Vsetín založena r. 1647. V 17. stol. soukenictví a tkalcovství, 1836 založen cukrovar. Čes. 4 Vsetín, na Vsetín, na V setíně/(obec ně m oravské však) do Vsetína, ve Vse tíně, Vsacan/(ve V. nověji) Vsetíňan, ojed. Vsetíňák, vsacký/(ve V. nověji, na
755
Mor. krom ě Valašska obecně) vsetín ský. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ, které p a tm ě znělo *Sěta, to hypokor. podoba složeného OJ Sětolub, Sětoslav, Sětorad apod., v nichž sět- „Sinn, Geist, m em oria“ ; srov. pol. O J Siecieslaw a OJ typu Svatoslav/Svata, Václav/Váca. Původní podoba M J Vsetín byla tedy *Sětín > *Setín, k níž aglutinací předložky v (v Setině —> Vsetín, ve V setíně) vznikl nom inativ Vsetín; srov. R atim ov/V ratim ov. M J V. nesou visí se základem Vše-, Vša- „všechen“, neboť jm. V. zapisováno vždy se Vset-. Avšak během ztráty jotace přiklonila se podoba *Vsětín k alternaci typu Vdc lav/Vieceslav, pět/pátý (srov. i dvojici Vacenovice/Vícenice), takže jeho ě e bylo zvratnou analogií pokládáno za reflex psi. u. 5 M J: Jin á M J na Vše- z M oravy doložena příp. -ovice к OJ Všech, Všecha, hynejsou, jsou však typická pro Cechy, pokor. podobám některého ze složených viz Prof. s. v. CV —; Eichler DTB I OJ s kom ponentem Vše- < vbse „vše 172; Rospond Slavia 1960 288; Górno- chen, om nis“, např. Všebor, Všemir, vvicz RKJ-W roclaw VII 212. Všem ysl; srov. Bezděk/Bech, Boleslav/ 1. Všechovice 1 Ves 9,5 km sv od Bolech v M J Bolešice, Břetislav, Břěch. Bystřice pod Hostýnem. 2 1281 de Zn. ves lidí Všechových. СV 142; Prof W csiechowitz, CDM IV, 179; 1285 IV 642 (Všechov); Svoboda StčOJ 92, Vchechowitz, CDM IV. 229; 1317 de 93, 146; DS 19, 241, Wsechouicz, Lechner I, 7; 1359 de Všemina 1 Ves 6,5 km severně od W schechowitz, CDM XV, 121; 1392 de Vizovic. 2 1261 Pschemina, CDM III, Wschechowicz, CDM XII, 114; 1462 vil 224; 1373 Sw em ina, ZDO II, 352; 1446 la Wssechoivicz, Lechner I, 83; 1463 W ssem inu (4.), ZDO X, 415; 1509 z Wsczechowicz, PO IV, 22; 1523 na z W ssem iny, PO VIII, 174; 1548 ves W ssem inu, ZDO XXV, 97; 1671 WsseW ssechowiczych, PO XII, 120; 1565 na tvrz, dvuor a ves Wssechowicze, DM m ina; 1720 a 1751 W schemina; 1846 Wschemina, W šem ina; 1872 W schemi XV, 3; 1579 na Wssechowiczijch, PO XXV, 124; 1600 na W ssechowiczych, na, Všem ina; 1881 a 1924 Všemina. 3 DM XXI, 131; 1611 ze Wssechowicz, P. Lukov. Far. kostel sv. Jan a Nep. DM XXIII, 177; 1633 W ssechow itz; 1658 z r. 1784. R. 1789 parcel, dvůr. Ces. 4 Všemina, na Všem inu, na Všem iWssiechowiczich, DM XXI, 379; 1675 W schechowitz; 1718 W ssechowitz; 1751 ně, za Všem inú, V šem ’anfVšem iňan/ W schechowitz; 1846 Wschechowitz, Všem ňan (Trnava, s nář. m ’i > той, Wssechowice; 1872 W schechowitz, Vše srov. m im o/m ňim oj/Všem inčan (Lipo chovice; 1881 a 1924 Všechovice. 3 P. vé), vše m in ský/(velmi arch.) všem ský/ všem ninský (Zádveřice, s nář. m V > Všechovice (biskupské léno). V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Tro mň). 5 M J: při vlast. příp. -ina к OJ Všema, které vzniklo krácením z OJ jice. Ces. Všem ir, Všem ysl, o jejichž Vše- viz 4 Všechovice, do Všechovic, Všechovják, všechovskej. V m ístě kelečské ná Všechovice, srov. Radomír/Radom(a), Vratim írjVratim (a) v M J Vratim ov. řečí s nadm ěrným ej, ou. 6 Podhrázní MJ Všem ina patří do výrazné skupiny mlýn, Přílesní mlýn. Část vsi V bráně 757
2. Výčapy 1 Zanikly někde na Moposesívních jm en s -ová a -ina na Vizovicku, F ry štátsk u a Holešovsku. Viz helnicku. 2 1131 Vicapeh, CDB I, 115. Machová, srov. Lutonina. CV 143; Prof 5 Viz Tučapy. Zde předpona V y- > Svoboda StčOJ 126. 6 P J Hrádek. V ý- „aus“. M J zn. posměšně „ves lidí, V šeruby 1 Zanikly v k raji brněn kteří se odněkud odstěhovali, tj. ,vyském ; bližší poloha není známa. 2 1390 čapili' “. Srov. v Č. dvojici T u kleky a de W ewsserob . . . ZDB VII, 918. V ý k le k y (v. t.). CV 43, 172; Prof IV 5 Viz Všechlapy. CV —; Nekuda 50; 656, V 573 (k „chytnout“); Eichler DTB DS 19, 63; Eichler LNB 1964, 292; Prof 1965, 170; Stanislav Dějiny II 583; IV 648; DTB I 172. Šm ilauer Vodopis 99; Schwarz 338; V šetrapy 1 Zanikly u Cejkovic (Ho Spal Slavica Slovaca 6, 270—274. donínsko), kde je vinohrad Setrápek. 2 Vydm uchov 1 Od 1923 osada m ěsta 1348 in Setrapiech, ZDO I. 110; 1371 F ryštátu, nyní skupina domů v obci in villa W schetrap, CDM X, 107; 1374 K arviná-M ěsto, od 22. IV. 1971 K arviSczetrap, ZDO II, 451; 1407 zboží Si- ná-Fryštát. Název v lexikonech zanikl. trapy, PK II, 111; 1512 pustou ves Sl. 2 1749 W idmuchau, Soupis 80; Ssetrapy, ZDB XVIII, 32. 3 Ves zpust 1850 W idmuchau, W ydm uchów , Rafla v polovině 15. stol. fay; 1881 Vidm uchov, 1894 W idm u 5 Viz Všechlapy. CV —; Prof —; Ne chau, W ydm uchów ; 1917 W idmuchau, V ydm uchov; 1924 Vydm uchov, W y kuda 117. Všetuly 1 Ves 2 km zjz od Hole dm uchów ; 1935 Vidm uchov. 5 M J: z nář. apelat. vydm uchov, zn. šova, nyní část obce Holešov. 2 1358 de W setul, ZDO I, 568; 1511 na Wsse- totéž, co hovorové „výfukov“, pol. w y tulech, Po VIII, 338; 1532 k vsi mé dm uchów, tj. m ísto vystavené větrům . Wssetulom, PO XV, 234; 1537 z Wsse- Srov. laš. nář. dmuchač, pol. dmuchač „foukat, fučet“. Srov. Vidrholec. P J tul, PO XV, 196; 1636 svobodný dvůr ve Všetulích, Zukal, Slez. konfiskace, Vedm ochov ve Vojtěchově. CV —; 136; 1675 W ssetuly; 1718 W ssetul; 1720 P rof —. 1. Vydří, K ostelní 1 Ves 3 km ssz od W schetul; 1751 W schetul; 1846 Wsche tul, W šetuly; 1872 Wschetul. V šetuly; Dačic. 2 1310 de W idem , CDM VÍ", 40; 1881 a 1924 V šetuly. 3 P. Rymice, 1480 1350 in B yderzy, ZDB I, 163; 1357 in náležely klášteru šternberském u. Ces. ecclesia parochiali in Widra, CDM IX, 4 V šetulyl-le, do Všetul, Všetulák, 70; 1358 in Widrzie, ZDB III, 264; 1367 de W idra, CDM X, 5; 1508 von všetulské. 5 Viz Všechlapy. Srov. pol. Sam otuly, Potuly. ČV 143, 244, 249; W ydern, CDM XIV, 22; 1408 z Vydřie, Prof —; Górnowicz J P 47, č. 2, 102, CDM XIV. 23; 1466 villam W ydrzie, RNMPom 103 a RKJ-W roclaw VII, CDM XIV, 13; 1490 ves W ydrzy Kos telní, ZDB XVI, 14; 1513 na tvrz 211. 6 Kneislovy domky, U cukrovaru. 1. Výčapy 1 Ves 7,5 km jižně od W ydrzi, PO VIII, 73; 1529 fa rář w yderTřebíče. 2 1160 Micapi (falzum z 12. sky, Ruk. arch m ěsta B rna č. 1214, 33; 1576 na W ydrzi, PB XXVII, 146; 1678 stol.), Kosmas 259; 1277 de Wiczap, Kirchw iedern; 1718 K irchenw idern; CDM IV. 142; 1386 de Wiczep, ZDB VII, 403; 1718 a 1751 W itschap; 1846 1720 K irch W id em ; 1751 K irchw idern; W itschapp, W yčapy; 1872 Witschapp, 1846 K irch W idem , K ostelnj W ydřj; 1872 Kirch Wiedern, K ostelní Vydří; V ýča p y; 1881 a 1924 Výčapy. 3 P. Vý 1881 a 1924 Kostelní Vydří. 3 P. Kos čapy. Čes. 4 Večape, do Večap, ve Večapech, telní Vydří. V 15. a 16. stol. tvrz. Far. Večapák, večapské. V jižnějším okolí a poutní kostel P. M arie z hory K ar V y- (H. IJjezd, Stěpánovice). 6 P J Brda mel z r. 1737. Ces. 4 Vydři, do Vydři, V ydeřák/V yde(pit.), část Holca („ulice“). 758
rák, vyderskej. Něm. K h lerew ídern. 6 Kostel sv. Marie, Na kopečku. Podcestný mlýn, M alá strana. V y d ř í , K r a j n í , viz Vydří, Zadní. 2. Vydří, Prostřední 1 Ves 5 km ssz od Dačic, nyní část obce Kostelní Vydří. 2 1364 in villa W ydrzie Medyocra, ZDB IV. 136; 1371 in villa Widrzie Prosrczednem, ZDB V, 327; 1390 villam W ydrzye Mediocram, ZDB VII, 670; 1592 Prostrzedni W ydrzi, CMMZ 1916, 56: 1678 M itter W iedern; 1718 M itter W idern; 1720 M itter W i dern; 1751 M itter W idern; 1846 M itter Widern, Prostřednj W ydřj; 1872 M itter Wiedern. Prostřední V ydří; 1881 a 1924 Prostřední Vydří. 3 P. Telč. Čes. V y d ř í , V a l e n t i n o v o , viz Vyd ří, Zadní. 3. Vydří, Zadní 1 Ves 6 km ssz od Dačic, nyní část obce Mysletice. 2 1385 W idrzevalentini, ZDB VII, 35; 1581 u vsi Zadnij W ydrzij, PB XXIX, 203; 1678 H inter W iedern; 1718 H interw iedern; 1720 H inter W idern; 1751 Hin ter W idern; 1872 Hinter Wiedern, Zad ní V ydří; 1881 a 1924 Zadní Vydří. 3 P. Telč. Ces. 4 Zadní Vydři, do Zadního Vydři, Vyderák, vyderskej. Přezdívka: Jud sko, Judák, judskej. 5 M J: z adj. v y drb je > vydří, tj. potok, řeka, v nichž jsou vydry; srov. Pstruzí, Rybí. Vsi navzájem rozlišovány přívlastky K ostelní (již poč. 14. stol. tu byl kos tel), Prostřední a Zadní podle polohy od sídel panství. Zadní V. 14. stol. Va lentinovo Vydří, v 16. stol. K rajní V. „ležící na k raji panství". Do něm činy přejato V. s r/ř a s analog, -en: W i dern. CV 248; P rof IV 656; Schwarz 335 a VS II 184; Šm ilauer Vodopis 474 a PST 2 194; Tiray VM-Telč 394; DS 22, 96; Hosák W M X X -P 51. Vyhnanov 1 Zanikl u Oder, kde je trať Das Böhmische D orf pod horou Pohořskou; Sl. 2 1234 Wignanow, CDB III, 88 ; 1238 W ynnanow, CDB III, 130; 1239 W imanow, CDB III, 234; 1240 Wihnanow, CDB III. 260; 1258 W i g n a n o -
we, CDM III, 274; 1569 Les Vyhnanovec, jinak Hora Pohorská . . . potok V y hnanov, VM -Fulnek; 1571 W ynanow itz, Rolleder, 35; 1662 u nter dem Pohorschbergk, W inanow itz genannt, tam že; 1729 unterm Pohorschberg . .., berg W inanow itz, tam že 36. 3 R. 1239 ná ležel klášteru tišnovskému. 5 M J : přivlastk. příp. -ov k OJ V y hnán, to z part. perf. pass. k vyhnati „austreiben, verhauen“; srov. sebratij Sebrán v M J Sebranice. Nelze však zce la vyloučit i apelativní pojetí s význa mem „ves vystrčená“, srov. dosud nář. vyhnalovl-hnálov, laš. vyhnalovec „od strčená, zapadlá část katastru, vzdálená sam ota apod.“. Viz i Vystrkov. Srov. Vyhnálov, část Postřelm ova. Ves patrně zanikla v místech, kde je u Pohoře trať a les Vyhnanovec, Vyhnanov, připom í naný 1523 (les Vyhnanovec), 1611 les W inanowitz. CV —; P rof IV 657 („vyhnanec, vyvrženec“, s. v. Vyhnánice), 658 (Vyhnánov); Liew ehr ONKuhlánd. 72; NR X II 187. V ý h o d a , viz 1. Zábřeh, sub 6. 5 Pův. P J pro trať získanou výhodnou koupí, vým ěnou apod. V y k l a š i c e , viz Vyklešice. 1. Výkleky 1 Ves 8,5 km zsz od Lipníka nad Bečvou. 2 1203, falz. z 13. stol., de W iklek, CDB II, 356; 1258 ville W iklech, CDM III, 262; 1447 W ykleky, ZDO X, 575; 1508 z W yklek, PO VIII, 56; 1519 ze vsi W yklek, PO XI, 51; 1552 z W yklek, PO XXI, 292; 1558 na lidech w ykletskych, PO XXIII, 36; 1677 aus V yklek, U rbář Velká Bystřice, opis SAB; 1691 pagus W iklek, Děkan, m atrika lipnická; 1718 W iklek; W iklekh; 1720, 1751 a 1846 W iklek; 1872 W iklek, V ýk leky ; 1881 V y k le k y ; 1924 V ýkleky. 3 P. Veselíčko a Výkeky. Ces. 4 V ékleke, do V éklek, Véklečák, véklecké. 2. Výkleky 1 Zanikly u Tovačova (Kojetínsko), kde je Vyklický dvůr. 2 1297 in Viclek, CDM V, 66 ; 1351 Wyclech, CDM VII, S. 205; 1358 W ikleki, CDM I, 100; 1358 W iklek, ZDO I,
759
611; 1359 W ykleky, Reg. VII, 334; 1480 W ykleky, ZDO XII, 17; 1519 ze vsi W y klek, PO XI, 51; 1590 s dvorem w eykleczkym , ZDO XX, 73; 1657 W ykleky, Lánský rejstřík , SAB; 1881 V iklický důr; 1893 W iklitz; 1906 W iklitz, V iklice; 1935 Viklice. 3 Na ves upom íná i potok V yklička. 5 M J : posměšné obyvatelské jméno složené z předpony V y- „vy-, aus-“ a kořene klek- „klekati, knien“. Jako dvojice Tučapy a V ýčapy zn. „lidé, kte ří se někde usídlili a někam odstěho vali“, tak i dvojice T u kleky (v C., kde i T u kla ty 4— T u klaky) a V ý k le k y zn. totéž. Viz V ýčapy a zejm. Tučapy. Vše chna uvedená jm éna jsou vlastně toponym ická synonym a. Podle Výklek na zván potok V yklička, nář. Veklička, a V yklický dvůr, jehož jm éno zní též V yklice, Viklice, nář. však jen Veklice (tj. s у > e), s analog, -ice. CV 201 (ke klek „křivý strom “); Prof IV 659, V 573; J. Spal Slavica Slovaca V I 260—274. Vyklešice 1 Zanikly na Opavsku (?) v neznám é poloze. N ekuda 50; Hurt, D ějiny cisterc. kláštera na Velehradě I, 53. 2 1250 Wizlasic, CDB IV, 194, 35. 5 Není jisto, zda by jm éno nemělo vlastně znít Vyklašice, je-li první do klad -ašice: příp. -ice к O J *Vyklaš, to hypokor. podoba к jednoduchém u OJ V y k l 4— -v ykn o u t „gewöhnen“ (srov. OJ N evykl, V yklík); zn. ves lidí Vyklašových. Srov. OJ na -aš: Kokaš, Kravaš, Prodáš u Svobody StčOJ 150. — M éně pravděpodobný je výklad z OJ *Vikleš, to čes. dom ácká podoba к něm. OJ V iklant, složenému z kom ponentů wig „boj“ a lant „země“ (srov. O J Wielant, MJ Vílanec): jm. Viklešice je do loženo pom ěrně brzo a výchozí OJ by mělo sufix -eš, k terý je v kombinaci s -ice typický pro jm éna domácího pů vodu na starších sídelních areálech. CV - ; Prof IV 544 a 658. V y k l i c e , V y k l i č k a , viz 2. Vý kleky. V у 1 a n t, viz Ves, Horní (u Fryštáku). 760
V ýpraehtice 1 Zanikly v nej bližším okolí Brna-Líšně. 2 1104, falz. z 12. stol., W iprechtici, Kosmas 259, 260; 1261 falz. z pol. 14. stol., Winprechticz, CDM III, 324. 5 M J ; příp. -ice k OJ Viprecht, -pracht, k teré přejato z něm. W igbrecht, W igbert ■<— W igberaht, v němž wig „boj“ a běraht „skvělý“ ; srov. Adalběraht —>■ Albert, Albrecht (v MJ A l brechtice). Zn. ves lidí Výprachtových. V ý- odtud, že něm. V i- přikloněno pod přízvukem k čes. V y-, V ý-. CV —; Prof IV 660, V 584; Svoboda OSG III 38; Utěšený DTB II 152; Nekuda 50. Výrovice 1 Ves 10 km ssv od Znoj ma. 2 1299 villam nostram dietám Weirow itz, CDM V. 110; 1520 z Wayrowicz, PB XII, 71; 1718 W eyrow itz; 1720 Weirow itz; 1751 W eyrow itz; 1846 Weirow itz, Werowice (!); 1872 W eirowitz, Vírovice; 1881 V írovice; 1906 Wairow itz, Výrovice; 1924 Výrovice. 3 P. Luka. Ces. 4 Vérov'ce, do V érov‘c, Vérák, vérov ’cké/vérovské. P řezdívka: Kamzíci (u vsi je jediný skalní ú tv ar z okolí). V m ístě hanácké nářečí znojemského typu s redukcí i, i. 5 M J; příp. -ovice k OJ V ýr v ý r „Uhu“. Zn. ves lidí Výrových. Srov. Vlkovice, Vranovice. Do něm činy přejato s ý/ei: W eirowitz, srov. K yjovice!G aiw itz. CV 141; Prof IV 662; Svoboda StčOJ 196; Schwarz VS II 133. Vysočany 1 Ves 10,5 km zsz od V ra nova nad Dyjí. 2 1576 ves W ysocziany, ZDB XXX, 89; 1718 W yszoka; 1720 W issokein; 1751 W ysokein; 1846 Wisokein, W ysočany; 1872 Wissokein, Vyso čany; 1881 Vysočany; 1924 Vysočany. 3 P. Bítov Čes. 4 Vysočane, do Vysočan, Vysočák, vysocké. 5 M J: z akuz. pl. k vysočěné „lidí sídlící vysoko nebo na výše polo ženém m ístě“. Vysočany skutečně leží výše než okolní obce. M J V. je anto nym um k Dolany, p atří k nejstarší toponymické vrstvě M oravy a je směrem jz. vysunuto v areálu -any nejdále.
Jm éno vsi v 16.—17. stol. změněno na Vysoká, odtud i přejetí do němčiny jako kontam inace W yssokein s analog. -ein, k teré z -any. ČV 151, 166, 249; Prof IV 664-666 (6X ); Spal 39; Schwarz VS II 138; Šrám ek A bhandlungen II 361; DS 11, 127 a 20, 358. Vysočany 1 Od 1964 jm éno pro spo jené obce Housko a M olenburk (Bla nensko, v. t.). 5 Obě vsi leží na nejvyšších místech D rahanské vrchoviny. Jm éno se sice vžilo, ale z hlediska toponymie M oravy, v níž jm éna s -any zabírájí nížinné a m írně pahorkaté k ra je a v níž jsou značně starobylá, je umělou archaizací jsoucí v rozporu s toponym ií D rahanské vrchoviny. 1. Vysoká 1 Ves 10,5 km východně od Hranic. 2 1492 Vysoká vkládá, ZDO XIV, 15 ed .; 1675 W ysoka; 1712 W isoka; 1751 W ysoka; 1846 W isoka; 1872 W y soka, Vysoká, 1924 Vysoká. 3 P. Hus topeče. čes. 4 Vysoká, na Vysoká, na Vysokej, Vysočan, vysocký. 2. Vysoká 1 Ves 8 km vsv od Jevíč ka. 2 1751 W ysoka; 1846 W isoka; 1872 Wisoka, V ysoká; 1881 a 1924 Vysoká. 3 P. Biskupice. Ves vznikla r. 1720. Ces. 4 Vesoká, na Vesokó, Vesokán (nej severnější doklad pro -án), vesocké. Přezdívka: Gabrielov, Gabrieli, gabrielské. 3. Vysoká 1 Ves 5 km jz od Jihlavy, nyní část obce Pístov. 2 1362 A lta villa, Petridesovy výpisky; 1365 villam Ho hendorf, ZDB IV. 312; 1678 Hochdorf f; 1718, 1720 a 1751 Hochdorf; 1846 Hoch dorf, kdysi Hohendorf, W ysoka; 1872 Hochdorf, V ysoká; 1881 V ysoká; 1924 Vysoká, Hochdorf. 3 P. m ěsta Jihlavy. Něm. 5 Do r. 1846 jen něm. Hochdorf, II o h e n d o r f , r. 1362 též lat. A lta villa „vy soká ves“. A ltrichter D orferbuch 71. 4. Vysoká 1 Ves 6 km východně od Jindřichova; enkl. 2 1267 W iztogh, CDM III, 402; 1431 Weisack, J. Klitzner, Familiengesch. Mitteil. aus d. Stadtarch. M. O strau, 32; 1572 G ut Weisack, tamže
33; 1577 osady Vysokou, Liptál, Zukal, Slezské konfiskace, 56; 1587 ex Weissagh, ACO В 12; 1655 parochiam Weissicensem, ACO В 12; 1658 Weissagh, Soupis 71; 1672 ex pago Weissagensi, Děkan, m atrika osoblažská; 1676 W eyssagkh; 1691 Weyssag, Soupis 72; 1716 Weyssack, Soupis 73; 1718 Waysach; 1720 W eyssach; 1740 Weyssack, Soupis 73; 1751 W eysach; 1846 Waissak; 1870 Waisak, Vysoká, Catal. cleri; 1881 V y soká; 1882 W aissak; 1921 Vysoká, Wai sak; 1924 Vysoká, Weissack, dříve jen Waissak. 3 P. Osoblaha. Far. kostel sv. U rbana z r. 1767, fara zanikla za třice tileté války. Něm. 5 Jm éno doloženo do r. 1870 jen v něm. substituční podobě Weisak, -ach, v níž Weis- <— čes. V ys- (srov. Výrovice/W eir-, Kyjovice/G ai-), přípona -á vynechána, takže -ok- -> něm. -ak, neboť -ok- pokládáno za nář. výslov nost к -ak-, které dále v nářečí změ něno na -ach (Weisach jako Leipzig/ -zich). Srov. Vysoká v Č .: Vizok s ú p ra vou na W isset; Prof IV 666; Schwarz VS II 308. 5. Vysoká 1 Ves 5,5 km ssz od Va lašského Meziříčí. 2 1358 in Wyssoka, ZDO I, 524; 1406 villas Wissoka et Lhotka, ZDO VII, 72; 1576 W ysoka; 1709 z dědiny W ysokey, M atrika v H ra nicích; 1720 Wisoka; 1751 W ysoka; 1846 W isoka; 1872 W ysoka, Vysoká; 1881 a 1924 Vysoká. 3 P. Lešná. Ces. 4 Vysoká, na Vysoká, na Vysokéj, Vysočan, vysocký. 6. Vysoká 1 Zanikla p atrně tam , kde u Horních Hostie (Jesenicko) je les H undorf; Sl. 2 1267 ves Wissoka u Frývaldova, VMO XXI, 20-25; 1420 Hohdorf, vratislavský re jstřík (uvádí ves jako pustou; Zuber Jesenicko 482). 3 P J 1691 Hundorfgebirge, 1832 Hondorf, H undorf ( = velký les) ukazuje na polohu zaniklé vsi. 5 M J H undorf H ohendorf „Vy soká, vysoká ves“. # M J: viz Vysoké. V y s o k á , viz Bukovice, viz 3. Nová Ves. 761
Vysoké 1 Ves 3 km sv od Zďáru nad 1407 ve Vyšehoři, CDM XIII, 460; 1418 Sázavou, nyní část obce Počítky. 2 1407 dopl. T; 1464 k Wyssehorzi, PO IV, 64; Alta villa, W isoke, Zďárský u rbář; 1673 1490 kostelu m ém u n a Wyssehorzij, PO W isokh; 1718 W ysoky; 1751 a 1846 WiV, 248; 1490 ves Vyšehoře, Březina Zásoky; 1872 W ysoky, Vysoké; 1881 V y břežsko 414; 1543—1559 Allerheiligen, soké; 1906 W ysoky, Vysoké, též V ysoký; Ed. Teichmann, Gesch. d. S tadt Müglitz, 1924 V ysoké, dříve též V ysoký. 3 P. 43; 1563 dopl. T; 1622 vyšehorského, Zďár. Čes. Fr. Hrubý, Mor. korespondence I, 275; 4 To V ysoký, do V ysokyho, za Vyso 1672 in pago O m nium Sanctorum vulgo kým , V ysočák/(expres.) Vysočář, vysoc- bohemice W yssehorzy, Děkan, m atrika kej. 5 M J: adj. vysoká, vysoké, tj. ves, m ohelnická; 1677 Allerheiligen; 1718 stráň, ho ra ležící výše nebo vysoko, Allerheyligen; 1751 A ller Heiligen; 1846 „Hoch-, H ohendorf“. CV 249; Prof IV Aller Heiligen, W yssehoře; 1850 Aller 660-668 (15X); Schwarz VS II 307, heiligen, Vyšší hoří, R affay; 1872 A ller 308. 6 V chalupách. heiligen, Vyšehoří; 1881 Vyšehoří; 1924 Vystrčenovice 1 Ves 6,5 km jv od Vyšehoří, Allerheiligen. 3 P. Mirov. Telče, část obce Zvolenovice, od 1. 1. Far. kostel Všech svátých již 1369. Něm. 1970 opět sam ostatná obec. 2 1678 V y4 Vešéhoři, na Vešehoři, na Vešehořó, stržinow icze; 1718 W isteržinowicze; Vešehořák, vešehorské. 5 Něm. jm. 1720 W ysrcženow itz; 1846 W istrtsche- Allerheiligen „všech svátých“ dáno po now itz, W istrčenowice; 1872 W ister- dle patrocinia m ístního kostela; Hosák tschenow itz, Vystrčenovice; 1881 a 1924 SM 1964, 29; Březina Zábřežsko 413. — Vystrčenovice. 3 P. Nová Říše. Čes. Nové jm éno V yšehorky dáno ve zdrob5 M J nejspíše apelativního přezdív nělé podobě na rozlišení od Vyšehoří kového význam u „lidé bydlící ve vystr na Zábřežsku. 2. Vyšehoří 1 Ves 6 km sev. od Záčené vsi“, tj. ve vsi ležící daleko, stra nou od ostatních obcí; srov. i P J Vy břeha. 2 1489 hranicem i vyšehorským i, strkov, časté pro odlehlou nebo krajní LSA 81; 1510 ves Wyssehorzi, ZDO XVII, 19; 1585 Vyšehoří, U rbář Zábřeh, část katastru , M J V yhnanov, pol. W ygwizdóiv a nové jm. V ysutá pro Rener- Opis SAB; 1677 Wissehor; 1718 Wisetov. Mohlo však existovat i OJ V y hor; 1720 W ysehorž; 1751 W ischehorž; strčen, to z part. praes. k vystrčiti „her 1846 Wischehorsch, W ýssehořy; 1872 ausstecken“, srov. O J Odřen, Utěšen, Wischehorsch, Vyšehoř; 1881 Vyšehoří; Ztracen u Svobody StčO J 158—9. ČV 1893 W yschehoř, Vyšehoří; 1924 V yše XIV („snad přezdívka“); Prof IV 670 hoří. 3 P. Zábřeh. Čes. 4 Vešehoř (fern.), do Vešehoře, ve (Vystrkov); NŘ XIV 111; Kot IV 1118; PS VII 451. 6 Brázdův mlýn, Vymýš- Vešehořo, Vešehořák -ál (!), vešehorské. 5 MJ m ůže bý t dvojího původu: a) přilenův m lýn; P J Na bábě. Vystrkov 1 Zaniklá ves na Opavsku, vlast. příp. -jb k OJ Vyšehor, v němž k terá snad splynula se Stítinou. 3 Přip. kom ponenty vyše- „výše“ a -hor „hoře ti“ (tak ČV 141, 193 aj.). Poloha obcí se 1570. 5 Viz Vystrčenovice. V y s u t á , viz Renertov. na okraji archaického toponym ického V y š e h o r k y , viz 1. Vyšehoří. jádra M oravy by takový výklad dovo 1. Vyšehoří, od 1955 Vyšehorky. lovala, zejm. u 1. Vyšehoří; b) z apela1 Ves 3,5 km zjz od Mohelnice, nyní tivního vyšegorbje -> vyšehořie > -i „ves na vyšším m ístě“. Toto pojetí je část obce Líšnice. 2 1369 Wysschehors, CDM X, 65; 1381 in W yschehorz, CDM vhodné pro 2. V., které leží výše než XV, 219; 1402 de Wyssehorz, CDM XIII, okolní obce. Prof IV 672. 6 Draha. 229; 1403 in Wissehorzie . .. in WisseVyškov 1 Město v Bm ěnsku. 2 1131 horzc . . . in Wissehorz, CDM XIII, 264; Viscoue, CDB I, 115; 1201 comes de 762
Wiscou, CDB II, 22; 1248 in Wisschowe, CDB IV, 151; 1267 apud Wiscowe, CDM III, 402; 1322 Wischow, CDM VI, 213; 1328 in oppido nostro W yssaw, CDM VI, 361; 1356 civitatem Wisschaw, CDM IX, 39; 1361 in Wisschaw d v itatem , Reg. VII, 810; 1388 de Wissaw, CDM XI, 469; 1388 Wisschaw, die stat, CDM XI, 527; 1398 prope W ysskow , ZDO VI, 846; 1400 Wisschaw, CDM XIII, 26; 1403 ante W issawiam, Lechner I, 20; 1404 civitatem nostram Wis schaw, CDM XIII, 319; 1405 ante civi tatem nostram Wisschaw, ZDVGMS V, 282; 1451 in preurbio Wissowiensi, Lechner I, 59; 1465 civitas Wissav, Lechner I, 120; 1483 in W yschaw, ACO 265; 1509 z W ysskowa, PB VIII, 50; 1524 v W ysskowie, PB V llb, 140; 1520 na zám ku W ysskow ie, DM VII, 9; 1531 u W ijskowa, PB XV, 65; 1545 lidí W yskow skych, DM IX, 211; 1585 in Wische, Prásek, Organisace 21; 1588 Viscovinus, Činek, M atricula, 51; 1590 W iskow, tam že 55; 1609 m ěštěnína w ysskow skyho, DM XXIII, 114; 1615 na zámek w ysskow skey, DM XXIII, 231; 1633 W iskow ; 1650 z W isskowa, Matr. v Prostějově; 1671 W yschau; 1674 m ěš ťan w ysskow sky, M atr. v Dědicích; 1675 W yschaw; 1718 W yschau; 1751 Wischau; 1846 Wischau, W isskow ; 1872 Wischau, V yško v; 1881 a 1924 Vyškov. 3 P. Vyškov (nál. olomouckému biskup ství). Již v 13. stol. město. F ar. kostel P. Marie. Již 1201 hrad, později zámek; 1617—1787 kapucínský klášter, 1786 p ar cel. dvůr. V 16. stol. soukenictví a h rn čířství. Ces. 4 Veškov, do Veškova, ve Veškově, V eškovák, veškovské. Nověji ve V. i v okolí: Vyškov. V eškuv (arch. v záp. a jihozáp. okolí Vyškova; B artoš Dial. mor. II 102 dokládá i z Vyškova, kde nyní již nezjištěno). Něm. Biša, oby vatel. jm. Bišina. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ V ýšek, domácké podobě ně kterého ze složených OJ s kom ponen tem Vyš-, V yše- „vyšší, a ltio r“, např. Vyšebor, Vyšéhor, Vyšeslav apod. Do
něm činy přejato s -ov/-au a se zjedno dušením -šk-/-š-: Wischau. R. 1585 však doloženo poněmčení Wische s oslabe ním koncového -ov na -e, srov. Sud kov/Zautke, Bludov/Blaude, B enkov/ Pinke. CV 141; Prof IV 674-5; Svoboda StčOJ 93, 135; Schwarz VS II 63; Tráv níček MSC 268; NR I 236; VM-Vyškov 291 (včetně PJ). 6 P J Laskabát < Daskabát (?, v. t.). Vyškovec 1 Ves 12 km již. od Bojko vic. 2 1812 n a Viškovci, SA VI, 209; 1846 W ischkow etz; 1872 W ischkowitz, Viškovice; 1885 Vyškovec, Catal. cleri; 1885 W ischkowitz, Viškovice; 1893 W ischkowetz, Vyškovec; 1924 V yško vec. 3 P. Světlov. Ves založená po 1750. Ces. 4 Vyškovec, do Vyškovca, V yškovčian, v y šk o v sk ý ; v m ístě kopaničářské nářečí se sloven, prvky. Obyvatelské jm éno: Vyškovčař (Lopeník), Vyškovčár (Vyškovec, Zítková), V yšk o v’an (Uher skobrodsko). 5 M J: příp. -ovec k zá kladu vy šk- „vysoký, výška", zn. ves ležící vysoko (zde v Bílých Karpatech). Avšak vzhledem ke sloven. Vyškovce „ves rodiny Vyškovy“ mohli bychom i zde předpokládat odvození z OJ. Ta kové OJ však pro Vyškovec zjištěno nebylo. ČV —; P rof —. 6 Hluboček, Ivykula. Na Gruni, Přiložky, Vlčí. Část Bošačky. 1. Výškovice 1 Ves 6,5 km ssz od Bí lovce, nyní část obce S latina; Sl. 2 1554 ves pustú W ysskowicze, ZDOp VI, 14; 1570 blíž gruntů vsi jeho pustej w ys skow sky, POp XVIII, 140; 1628 Viš kovice, Zukal, Slezské konfiskace, 123; 1696 W yschkow itz, Soupis 41; 1736, 1805, 1835 W ischkow itz; 1870 W ischko w itz, Vyšcovice (!), Catal. cleri; 1881 Viškovice; 1894 Výškovice, W ischko w itz; 1915 Výškovice, W ischkow itz; 1924 Výškovice. 3 P. Bílovec. R. 1466 pustá ves, v 1. 1543—1696 znovu osa zena; 1805 parcel, dvůr. Čes. 4 Výškovice, do Vyškovic, V yškovjak, vyškovsky. 6 U Černé vody. 2. Výškovice 1 Ves 8 km jz od Mor. 763
Ostravy, od 26. 11. 1971 část Ostravy III. 2 1359 in Wischocowicz, ZDO I, 644; 1365 in Wysschowicz, ZDO I, 828; 1447 do W isskowicz, Lechner I, 56; 1500 z W ysskowicz, PO VII, 84; 1502 ves W ysskow icze, DM VII, 7; 1536 z W ysskow icz, PO XVII, 68 ; 1672 W yschkow itz, Děkan, m atrika ostrav ská; 1676 dopl. T; 1718 W isskoioitz; 1751 W ischkow itz; 1846 W ischkowitz, W isskowice; 1872 W ischkowitz, Viškovice; 1881 V iškovice; 1924 Výškovice. 3 P. S tará Bělá. Od r. 1966 připojeny k Ostravě. Ces. 4 V ýškovice, do Vyškovic, V yškovjak, vyško vsky. 5 M J : příp. -ovice k OJ V ýšek, o němž viz V yškov. Zn. ves lidí Výškových. CV 141; Prof IV 675; Dě jiny O stravy 678. 6 Podolí. V ý š k o v i c e , viz Býškovice. Vyškůvky 1 Zanikly u Litenčic (Zdounecko). 2 1351 in W yscowycz, ZDO I, 233; 1373 in W ystkow icz, ZDO II, 298; 1373 in Vyskow icz, ZDO II, 300; 1481 za V iškó vky, K P VI, 112. 3 R. 1619 byly vypáleny vojskem, 1670 zů stávaly pustým i; Nekuda 149. 5 M J : dem inutivum k Výškovice (v. t.). srov. M ašovice/M ašůvky, Morkovice/M orkůvky. M J patří do skupiny dem inutiv na Bučovicku (srov. K ojátky, M alinky, K u n ů vky, Rozšťoudky). CV —; Prof —; N ekuda 149; Šrám ek Slavia 39, 387. 1. Vyšová 1 Zanikla v okolí K rásna nad Bečvou v neznám ém místě. 2 1349 pro villis W ysshova et Noua Wyssowa, ZDO I, 4. 2. Vyšová, Nová 1 Zanikla v okolí K rásna nad Bečvou. 2 Viz 1. Vyšová. 3 Podle dopl. T je pokračováním Vyšové H ondorf (v. t.). 5 M J : buď přivlast. příp. -ova k OJ Vyš, k teré hypokor. zkratka některého ze složených O J s kom ponentem Vyš(e)-, o nichž viz Vyškov (srov. Hostmír/Host, Miroslav/Mir, Rostislav/Rost u Svobo dy StčOJ 108); o přehodnocení -ova v adj. -ová, hojném v Hostýnských
764
vrších a v přilehlých oblastech Valašska, viz Machová. Nebo: příd. jm. k zá kladu viš-, tj. visová voda, ves ve viší, na visové louce apod. O viš- viz Višňo vá. Kloníme se spíše k pojetí prvním u. ČV —; P rof —; Nekuda 50. Výšovice 1 Ves 6,5 km jjv od Prostě jova. 2 1348 in Wissowicz, ZDO I, 7; 1371 in villa Wissowicz, ZDO II, 31; 1371 pro villa Wisschowicz, ZDO II, 115; 1517 v Vajšovicích, ČMM 1957, 312; 1576 vší obce V ý š o v ic ... Výšovští, LSA 444; 1628 W eisschovicensis, Činek, M atricula, 144; 1672 in Weyschouicz, Děkan, m atrika prostějovská; 1718 W eyschow itz, 1720 W aischowitz; 1751 W eyschow itz; 1846 W eischowitz, též W eischowitz, Wegssowice, kdysi W yssow ice; 1872 W aischowitz, Výšovice; 1881 Výšovice; 1893 W aischowitz, Vejšovice i Výšovice; 1915 Waischowitz, Vejšovice; 1924 Výšovice, dříve Vejšovice. 3 P. Výšovice. Far. kostel sv. Vavřince. Čes. 4 Véšovice, do Véšovic, Véšovák/(v pl. též) Véšovšči, véšovské. 5 M J : s největší pravděpodobností apelat. původu k základu viš-, o němž viz Višňová a který m ohl být na archaickém sídel ním areálu středom oravském dobře znám — *Višovici „lidé bydlící na višovém místě, ve viší“ ; srov. i sousední Vřesovice! K podobě Výšovice (k OJ Výš, o něm ž viz Vyšová) přikloněno až sekundárně, neboť apelat. viš upadlo v zapom enutní a naopak V yš- je v toponymii časté (srov. i celkem blízký Vyškov). R. 1517 zapsáno na pozadí stč. ý > aj 1> ej: Vajšovice. Do němčiny přejato se substitucí í, ý > ei: 1638 W eischowitz (srov. Výrovice/W eir-, V y soká/W eis-), takže ono Vajšovice by mohlo bý t chápáno i jako zpětné přejetí z němčiny. Avšak něm. podoba až z poč. 17. stol. CV 141; Prof - . V ý š o v i c e , viz Bělčovice. V y t r h l i c e , viz Trhavice. V z ň á t k y, viz Zňátky.
w W a g s t a d t, viz Bílovec. W á c h t e r s d o r f , viz Hlásnice. W a c h 1 1, viz Skřípov. W a i n i t z, viz Vítonice. Waisenstein 1 H rad nad Klentnicí, 4 km severně od M ikulova. 2 1310 de Rassenstein, CDM VI 36,; 1332 dass Haus W eissenstein, CDM VI, 438. 5 M J německé, složené ze -stein „ká men, skála“, častého kom ponentu něm. hradních jm en, a základu Waisen- „si rotčí“ (odtud i čes. Sirotčí hrad). Hrad náležel rodu Orphanů-W aise, přišlém u z Rakous, k terý h rad nejprve držel. Srov. Grafenw asten. D ickenm ann BzN II 198; Kluge EWD 11 763; Lexer III 703; M atzura, Die Rosenburg, Deutschm áhr. H eim at 1922, 116 (Rosenstein = Rosenburg, tj. W aisenstein. P rávem od m ítl Hosák SKDÚ 71.). W a i s s a k, viz 4. Vysoká. W a i z e n f e l d , viz Pančava. W a l b e r g s d o r f , viz Vlaské. W a 1 d e k, viz Valdek. W a l d e n b u r g , viz Valdenburk. W a l d h a u s e n , viz 1. Pančava. W a l d h e i m , viz Nemrlov. W a l l b e r g, viz 2. Kopec, Válečný. W a 11 d o r f, viz Valdorf. Waltersdorf 1 Zanikl v okolí Osoblahy; enkl. 2 1389 W altersdorff desertům , Lechner I, 17. 5 Viz Valteřice. W a l t e r s d o r f , viz Valteřice, Valtéřovice a Ves Nová, M oravská. W a l t e r s c h l a g , viz Valtínov. W a n c z e n d o r f , viz Onšov (zanikl na Znojemsku). W a r m u n t o t ř i t z , viz Lhoty, Vyšní. W a t z e l s d o r f , viz Václavov. W e i d e n a u , viz Vidnava. Weidensiimpfen, nyní Vrbiska. 1 Ko lonie u Zighartic (Vápenné); Sl. 2 1787 in den W eidensiim pfen, Zuber, Jesenic ko, 411.
5 M J : z něm. W eidensum pf „vrbový m očál“. Čes. Vrbiska je pl. k vrbisko „vrbina, vrboví“ s nář. -isko; srov. laš. P J Dubisko, Olšisko a apelat. dubisko „dubový porost“. CV —; P rof —. W e i g e l s d o r f , viz Vajglov a Vikantice. W e i k e r s d o r f , viz Vikýřovice. W e i n b e r g , viz V inohrádky. W e i n e , viz Víno. W einrebe 1 Zaniklo někde na pan ství kolštejnském . 2 1325 W ynrebe, CDM VI. 289; 1340 W ynrebe, CDM VII, 278. 5 M J: z něm. traťového jm éna W ein rebe „vinná réva“, zn. místo, kde se pěstuje víno, vinohrad. Toto M J spolu s P J W einberg v Hanušovicích tvoří nejsevernější stopu pěstování vína na Moravě. ČV —; Prof —. W e i s s b a c h , viz Potok. Bílý. W e i s s k i r c h , viz Kostelec. W e i s s k i r c h e n , viz Hranice. W e i s s ö h l h ü t t e n . viz Lhota, Bílá. W e i s s s t ä t t e n , viz Pasohlávky. W e i s s w a s s e r , viz Voda, Bílá. W e i z e n f e l d , viz 2. Pančava. W e l s p i t z , viz Velešovice. W e n i g s d o r f , viz Kunčice, Malé. W e n z e l s d o r f , viz Václavov. W e r d e n b e r g , viz Vítberk. W e r n e r s d o r f , viz Věřňovice. W e r n s d o r f , viz Vernířovice, Veřovice. W e s s i e d e l , viz Veselí. Wiedergrün, od 1947 Podlesí. 1 Ves 11 km zsz od B runtálu, nyní část obce R udná pod Pradědem ; Sl. 2 1618—1629 W iedergrün, Soupis 43, 44; 1637 W ie dergrün, pozemk. kniha; 1720 W inter grün (!); 1736 W iedergrün; 1779 Wie dergrün, pozemk. kniha; 1798, 1805, 1836 W iedergrün; 1850 W iedergrünn, W iedergrün, Raffay; 1881 a 1924 W ie 765
der grün. 3 P. B runtál. Založeno 1634, předtím již skupina chalup; 1771 p ar celován dvůr. 5 M J něm. původu. Kom ponent W ie der- < w ider „proti“ je v něm. M J a P J častý, srov. W iederdriess,-jeld, -thal, -au, -statt apod. Jsou to obvykle názvy míst, k terá byla založena nebo jsou po ložena proti, naproti jiném u (již zná m ém u osídlenému, obdělaném u apod.) místu. Tak i zde: W iedergrün — osada ležící naproti zelené pasece. CV —; Prof —, I 2 472 (s. v. Dříš); Freydank-Steinbrůck, ON d. B ernburger Landes 1966, 61; Kluge EWD 11 688 ; DS 3, 151 a 20, 234. W i e r d e r f l e , viz Fiderlfle. W i e s e , viz Loučky. W i e s e n , viz Loučky. W i e s e n b e r g , viz Vízmberk. W i g s t a d t l , viz Vítkov. W i l d b e r g , viz Üjezd (Vizovicko), viz Vildenberk. ■ W i l d e n , viz Dvory, Nové (Dačicko). W i l d e n b e r g , viz Vildenberk. Wildenstein 1 H rad mezi Dvorci a Budišovem. 2 1316 her heinrich von W ildenstein, CDM VI, 102. 5 Viz Vildštejn. CV - ; P rof s. v. Cehovice, Vlčtejn. W i l d s c h ü t z , viz Vlčice. W i l h e l m s l a g , viz Vilémovice. Wi 11 e n z, viz Vílanec. W i n a u, viz Onanov. W i n k e l s d o r f , viz Kouty. Winzendorf 1 Zanikl někde na pan ství úsovském. 2 1371 W inczendorf, CDM X, 118. 5 M J něm .: z -dorf „ves“ a OJ W in ze, to dom ácká podoba některého ze složených něm. osob. jm en s kompo nentem W ini- „přítel“, např. Winibald, W inifridu; zn. „Winzova ves“, srov. Heinrich'Heinz(e) v MJ Heinzendorf ( = Hynčice). CV —; Prof —. W i n t e r b e r g , viz 3. Březová (sub 5). W i p p l a r s d o r f , viz Labuť. W i s c h a u, viz Vyškov. W i s p i t z, viz Bělčovice. 766
Wittenberg 1 Zaniklá ves na statku Jeseník nad Odrou. 2 1690 dopl. T; 1718, 1751 a 1798 W ittenberg. 3 Ves zanikla na poč. 19. stol., poněvadž oby vatelé kradli v panském lese dříví, m u seli se proto přestěhovat do Německého Jeseníku. 5 Název podle rodu von W itten, který držel panství kolem r. 1700. Viz Něm. Jeseník. CV —; Prof —. Wlczendorf 1 Zaniklá ves v okolí Štítů. 2 1278 deserta villa W lczendorf, VVM 1950, 25. 5 Jm éno znělo pův. asi Vlčnov (v. t.), jehož -ov nahrazeno při přejetí do něm činy něm. -dorf „ves“ ; srov. M ladkov/ Blodig-dorf. CV —; Nekuda —. W o i t s d o r f , viz Vojtíškov, Vojtovice. W o j e s, viz Svojanov. W o j e s h o f , viz Dvůr, Svo janov ský. W o k e n d o r f , viz Jelení. W o l f g e r s , viz W olfgersten, Vlčíkeř. W o l f r a m i t z , viz Olbramovice. W o l f r a m i t z k i r c h e n , viz Olbramkostel. W o l f s d o r f , viz Vlčnov. Wolfshain 1 Zaniklá ves v okolí Dív čího H radu (Osoblažsko); enkl. 2 1317 Wolshaim, Lechner I, 7; 1389 Wolfzain, Lechner I, 17; 1413 super villa W olfhagie, Lechner I, 30; 1446 W olshayn, Lechner I, 55; 1539 ves pustou W olffhay, DM VII, 16; 1539 W olfsberk, Cas. Slez. muz. 1965, 27; 1566 dopl. T; 1593 na pustou ves a dvuor W olf shon, ZDO XXX, 145, ed.; 1594 Hlinku a ves pus tou W olf shon, ČMM 1895, 260; 1594 do rybníku B olfshejm u při vsi Hlince .. . Bolfshejn, ZDO XXX, 145c, f. 127 ed.; 1594 dopl. T. 5 M J něm .: zn. „vlčí h áj“, srov. Cikháj. CV - ; P rof - ; N ekuda 117. Wolfstauden 1 Zanikl na panství Hrušovany nad Jevišovkou. 2 1589 ves pustou W olffelstauden, ZDB XXX, 28; 1718 W olfsstauden, pustá ves; 1751 W olfstauden, pustá ves.
5 M J něm .: zn. „vlčí k e ř“, podrob něji viz Vlčíkeř. W o 1 k i n g, viz Bolíkov. W o l l e d o r f , viz Vlachov. W o 11 e i n, viz Měřín. W o l m e s d o r f , viz Olbramice. W o s t i t z, viz Vlasatice. W i i r b e n h o f , viz 4. Vrbno, Nové. W u r b e n t h a l , viz 1. Vrbno. W i i s t S e i b e r s d o r f , viz Zibřidovice, Pusté. W u s t e k i r c h e , viz Sandhýbl.
Wzdarch 1 Blíže neznám á ves v okoli Žulové (dř. F rýdberku); Sl. 2 1284 Wsdarch, Zuber Jesenicko 482. 5 Nejasné. Snad přivlast. příp. -jb k OJ *Sdar -> M J Sdař? OJ *S. by bylo tvořeno jako Sbor, Sbud, *Smír (Svoboda StčO J 103). Tento typ MJ jinak n a Jesenicku i Javornicku schází, což pro oblasti s pom ěrně starým Slo van. osídlením překvapuje. Možná, že Wsdarch vlastně „v Zďárec“. Nedosta tek dokladů.
767
z Z áblacany 1 Zanikly mezi Polešovicerni a Vážany (Uherskohradišťsko). 2 1131 Zablacaz, CDB I, 115; 1228 Zablazan, CDB II, 321; 1238 Zablazan, CDB III, 194. 3 V 1. pol. 13. stol. se tu těžila železná ruda. 5 M J: akuz. pl. k obyvatelském u jm. záblacěné „lidé bydlící za blaty, za blá tem “ ; srov. dluž. Blócany, rakous. Flatschach ( < Blačany, Blatčany) a jm. Zablatovice, Záhlinice. M J p atří do sku piny obyvatelských jm en s -any v pro storu K yjov—Uh. Hradiště. CV —; Prof —; Spal 40; Hosák Slovácko 1968—69, 115; J. Němec, O zaniklých osadách v obvodu polešovické farnosti, Vlasti věd. sb. okresu Uherskohradišťského 1948. 72-78; DS 19, 135; Nekuda 51. 1. Záblatí 1 Ves 5,5 km sz od Velké Bíteše. 2 1356 in Zablatie, ZDB III, 151; 1376 Zablatye, CDM XI, 31; 1437 villam Zablatie, ZDB XII, 188; 1481 na všech . . . Zablatie, ZDB XV, 40; 1557 ze vsi Zablaii, PB XXII, 87; 1672 Sablaty; 1720 Zablaty, Sablaty; 1751 Zablaty; 1846 Zablatý; 1872 Zablaty, Zá blatí; 1881 Záblatí; 1924 Záblatí. 3 P. Náměšť nad Osl. a Osová. Ces. 4 Ta Záblat, do Záblatě, v Záblati, za Záblató, Záblaták, záblacké. O Záblat viz násl. heslo. 6 Liškův mlýn. P J Hra nická (pit.), Pelkrány, Polódělí, Zhnilí, Zlámance (úžlabina). 2. Záblatí 1 Ves 2,5 km jjv od No vého B ohum ína; Sl. 2 1229 Zablocie, CDM II, 198 ( = CDS VII-1, 153); Za blocie, Listinář 1-1, 6 ; 1232 villa Zablocze, L istinář 1-1, 7; 1268 Zablocie, L istinář 1-1, 16 ( = CDS VII-2, 171); 1305 dopl. T; 1417 in Zablacie, ze Zá blatí, L istinář I— 1, 345; 1435 von de Sablady, P rášková poz.; 1447 Zablotie, Gr-M II, 563; 1502 n a vsi Záblatí, Lis tin ář č. 453, 464, 474; 1527 ves Záblatí, tam že; 1532 Záblatí, tam že; 1624 na 768
gruntě záblatském , K opiář č. 103; 1652 Zablaci, Zabloci, Jung. Vis. II 26, 29; 1679 Zablati, tam že II, 223; 1736 Zablat, Zablati; 1808 Zablatz, Zablotczy; 1850 dopl. T; 1881 Záblatí; 1894 Zablacz, Záblatí; 1924 Záblatí. 3 P. Zá blatí. V r. 1232 se přip. rychta. Ces. 4 Ten Zobloď, do Zobloc’a, v Zobloc’u. To Zobloďi, do Zobloc’a, v Zobloďu, za Zobloďym , zoblock’i, Zobloc’ak/Zobloc’un. N ejnověji: to Zablati i ten Za blať, Zablačak/-tak, zablacky. Viz též Téma Acta UP-Slavica III, 35—40, a Těšínsko 1971, č. 1—2, s. 49. 5 M J: z apelat. záblatí něm. [Ca-], které chápáno jako spolehlivé řadě kompozit se Za- a -blud nutné. Srov. Bohd&lov/Bohoblud. Viz nářeční výslovnost něm. předložky zu = [ze] „u“ : Zábrdovice —> Zabr(d)owitz též Ústup. CV 151; Prof —; Svoboda StčOJ 69, 98 (OJ Zablud nemá), 103; —r zu Abrow itz, s a > o pak Obrowitz. Skutil MSB1 175-6. 6 V Koretinách. Srov. Cvrčovice/zu Urspitz. P J : Kocholka, Kopajiny, Strážnice 2. Zábrdovice 1 Ves 5.5 km jv od (les), Vohrazda. Moravského Krum lova, nyní m ístní 1. Zábrdovice 1 Původně ves s kláš část Vedrovic. 2 1414 Bohuš z Dobuterem , nyní m ístní část m ěsta Brna. 2 dovic (!), VVM 1952. 23, 39; v 15.-16. 1209 de Zaberduwiz, CDB II, 83; 1210 stol. Zabudovice, dopl. T; 1671 a 1718 (falz. ze 13. stol.), claustrum , quod Za- Zabrdow itz; 1720 Sabrdow itz; 1751 Zabridouich vocatur, CDB II, 363; 1210 brdowitz, Zábrdovice; 1881 Zábudovi(falz. ze 13. stol.), claustrum Zaberdo- ce; 1885 Zabrdowitz, Zábrdovice; 1924 w iz nomine, CDB II, 364; 1234 monasZábrdovice. 3 P. Bohutice. Ces. terii in Zabirdouiz, CDB II; 1237 Ca4 Zábrdovice, do Zábrdovic, Zábrdobrudowic . . . Cabirdouici, CDB III, 167; vák/(v pl. též) Zábrdovšči, zábrdovské. 1238 Zabyriduice, CDB III, 192; 1239 Něm. Oubrebets. 5 Není jisto, zda pů de Zaberdowiz, CDB III, 215; 1240 in vodní jm éno znělo Zábrdovice. Vzhle Zabirdouiz, CDB III 232; 1240 de Za- dem k zápisům Zabudovice, které ob brdowiz, CDB III. 243; 1240 de Zabyrnoveny Sem berou 1881, může být vý dowic, CDB III, 259; 1243 de Zabardo- chozí podoba odvozena od OJ Zábud, wiz, CDM III, 39 ( = CDB I. 20); 1243 složeného z prefixu Za- a kom ponentu electus Zabbarducensis, CDB IV, 18; bud- „excitare“ ; jm. Zabudovice by 1252 de Zabardowicz, CDB IV, 260; pak zn. ves lidí Zabudových. Srov. OJ 1262 in Zabirdowiz, CDM III. 366; 1262 Záblud v MJ Zábludov. Zm ěna na Zá in Zawardawizze, CDM III, 344; 1264 brdovice proběhla velm i snadno v něm. ecclesia Zabrdouicensis, CDM III 366; prostředí, v němž -bud- hyperkorektně 1271 de Zabirdowicz, CDM IV, 49; 1282 nahrazeno něm. výslovností skupiny de Sabardwitz, CDM IV, 210; 1286 Za -brd-, která se pak při zpětném přejeti bardowicz, CDM IV 234; 1299 in Za- do češt. udržela pro svůj zřetelný vý brdouicz, CDM V, 106; 1343 Zaberdo- znam. Proces mohl být ovšem i opačný: wicz, Mendl, K nihy počtů 4; 1359 in pův. čes. Zábrdovice přejato do něm činy Zabirdowicz, Reg. VII, 177; 1378 abbas s úpravou slabičného -r- v -brd- na Zabrdovicensis, CDM XI, 115; 1548 ve -u-. K rozhodnutí scházejí starší dokla vsi Zabrdowiczijch, PB XIX, 10; 1570 dy. 9 M J: akuz. pl. k *zabrdovici „lidé kláštera zabrdoivskeho, PB XXVI. 130; bydlící za brdem “, tj. za kopcem; zn. 1718 Obrowitzer Gassen; 1720 a 1751 totéž, co Záhorovice „lidé bydlící za Obrowitz; 1846 Obrowitz, Zabrdowice; horou“ a je (patrně m ladším) topony1881 a 1924 Zábrdovice. 3 K lášter (pre mickým synonymem k MJ typu Záhom onstrátský) založen krátce před r. řany. Je nesnadné rozhodnout, zvi. u 2. 1209 Lvem z Klobouk, zrušen 1784. Z., které brdo nebo kopec byl při po Far. kostel Nanebevz. P. Marie, dříve jm enování m íněn; u 1. Z. to m ohl být i kostel sv. K unhuty (na konci 18. stol. z hlediska polohy Starého Brna hřeben zbořen). Od r. 1850 část Brna. vrcholící dnešním Petrovem , podle H. 769
Sáňky (Rovnost 31. III. 1962) však ko pec Hády ležící vých. od Zábrdovic smě rem k prehistorické osadě v Brně-Líšni na Starých Zámcích. Avšak tato osada m á sotva co dělat se slovanskou vsí Zábrdovice: v době jejího založení byla osada na Starých Zámcích dávno za niklá. — Jm enný typ Zábrdovice odhalil W. Taszycki, Rozprawy 262. ČV 20 a 255 (ač u Záhlinic „ves lidí bydlících za hlínou“ s. 8) vykládají MJ Z. z OJ Zabrd (jako OJ Záhora, Podhora apod.). Srov. 1 zde Zádveřice. Prof IV 687; Bezlaj II 325—6; Sáňka 23; Schwarz 314 a VS II 29: NR VI 187. 1. Zábřeh 1 Ves 8,5 km zsz od Hlučína; Sl. 2 1270 Zaberzi, CDM IV, 24; 1349 Zabrsein, Čas. Sl. mus. 1963, 35; 1544 poddaní m oji Zabrzessczij, POp XI, 33; 1552 ves Zabrzeh, POp XII, 9; 1555 pode vsí Zabrzehem , POp XIII, 118; 1557 do lesů a pastev zabrzeskich, POp XIII, 268; 1660 za Zabržeze, PK z 1634, n efol.; 1710 Zabržech, Cerroni II, 119/2; 290; 1720 Zabrži; 1736 Sabrzeh; 1837 Zabrzech, Catal. cleri; 1870 Zábřeh, Catal. cleri; 1924 Zábřeh. 3 P. Zábřeh. R. 1393 se připom íná fojtství. Čes. ' 4 Zábřeh, do Zabřeha, v Zábřehu, Zabřežan. Zabřyh, do Zabřeha (arch. v Hošťálkovicích). 5 Poněm čený zápis 1349 m á analogické -ein, vzniklé z čes. přípon s -n, (-ín, -ina), např. Hlučín/Hultschein, Slatina/Schlattein. Toto -ein bylo přízvučné, nepřízvučné by bylo -en (např. Hlučín/Hultschen, Bělotín/Bólten). 6 Výhoda. 2. Z ábřeh 1 Město v Olomoucku. 2 1254 de Zabryeh, CDM III, 205; 1278 a 1289 dopl. T; 1299 de Zabirsy, CDM V. 113; 1300 de Honstat, CDM V, 118; 1316 in Zabrze . . . in Zábrzie, CDM VI, 107; 1351 Altacivitas, CDM VIII, 80; 1360 de Zabrzieh, ZDO I, 708; 1365 de Hohenstat, VVM 1950. 25; 1371 de Za brzeh, ZDO II. 1; 1447 in bonis Za brzeh, ZDO X, 592; 1500 ze dvora mého zabrzezkeho, PO VII. 93: 1501 v městě svým Zabrzeze, PO VII, 110; 1508 na 770
Zabrzeze, PO VIII, 71; 1510 hrad Za brzeh, ZDO XVII, 19; 1523 úředníka svého zabrzezkeho, PO XII, 180; 1526 z Zabrzeha, PO XIII, 39; 1544 z Zabrzeha, PO XIX, 116; 1570 Hostat (lat.!), StA Opava, rk p .; 1577 na zám ku svým Zabrzeze, PO XIX, 234; 1612 m ěsta Za brzeha, PO XXXVII, 407; 1618 na Za brzeze, PO XXXIX. 396; 1622 Hanstadt (něm.), StA Opava, rkp.; 1633 Hanstatt (!); 1672 parochia Hohenstadiensis, Děkan. m atr. m ohelnická; 1677 Hohn stadt; 1718 H ohenstadt; 1720 Hohenstat; 1751 H ohenstadt; 1846 Hohenstadt, Zábřech; 1872 Hohenstadt, Zábřeh; 1881 Zábřeh; 1885 Hohenstadt, Zábřeh; 1924 Zábřeh, Hohenstadt. 3 P. Zábřeh. Na konci 13. stol. město. Zámek. Far. kos tel sv. Bartolom ěje. V 16. stol. bratrský sbor, tehdy silné přistěhovalectví z Čech. Čes. a něm. 4 Zábřeh, do Zábřehu, v Zábřeze (-e zjištěno až po Jevíčko a Litovel, jin de do Zábřeha, ojed. -u, hanácky -o), Zábřežák, zábřeské. Zábřežák (Chromeč, ač v m ístě obyvatel, jm. okolních vsí jen na -ál). 5 Osada založena na levém břehu M oravské Sázavy, přítoku Moravy, tedy: za břehem Sázavy. Na pravém břehu byla biskupská půda. Něm. H ohenstadt doloženo poprvé 1289 (Schwarz 105 = RB II 631) a zn. „vy soké m ěsto“, tj. ležící vysoko, výše. Po loha Zábřeha sam a sotva mohla vyvolat motivaci „vysoko“, neboť m ěsto žádnou nápadně vysokou nebo vyšší polohu ne má. Snad odpovídá něm. H ohenstadt m ódním jm énům z konce 13. a poč. 14. stol. s něm. -stadt, srov. Domštát Frenštát, Potštát, Rým ařov (1351 Reymarstat). V 19. a 20. stol. též Zábřeh nad Moravou — s přívlastkem pro po třeby spojů a dráhy. 6 Části m ěsta: Malý dvůr/K leinhof, Lvínov/Lówenau (v. Levenov), K uchyňka, Novosady/Neu stift (v. t.), Dolní předm ěstí/N iedere Vorstadt, Horní předm ěstí/O bere Vor stadt Knížecí Sady (v. t.)/Fúrstengrund, U stavu. 3. Zábřeh nad Odrou 1 Dříve ves
6 km jz od M oravské Ostravy, od 26. 11.
1971 část m ěsta O stravy (obvod III). 2 1288 Heynrichsdorf, CDM IV, 266; 1378, 1386 dopl. T; 1389 m ediam villam Henrichsdorff, Lechner I, 15; 1390, 1404 dopl. T; 1446 in Zabrech, Lechner I, 85; 1529 tvrz a ves Zabrzeh, DM VII, 9; 1536 Zábřežští zábřežským i pozemky, LSA 172; 1591 ve vsi Zabrzez, DM XXI, 6 ; 1611 obcé zabrzeskau blíž m ěsta Ostravy, DM XXI, 210; 1616 o statku zabrzezkem . . . na tvrzi, dvoru a vsi Zabrzeze nad řekou Odrau, DM XXIII, 341; 1633 Z ábřeh; 1672 Zabržeh, Děkan, m atr. ostravská; 1673 Zabržech; 1718 a 1751 Zabržech; 1846 Zabřech; 1872 Zabržech, Zábřeh; 1881 Zábřeh; 1885 Zabržech, Zábřeh; 1915 Zábřeh an der Oder, Zábřeh nad Odrou; 1924 Zábřeh nad Odrou. 3 P. Zábřeh. V 16. stol. tvrz. Far. kostel Navšt. P. Marie. Od r. 1924 část M oravské Ostravy. Ces. 4 Zábřeh, do Zabřeha, v Zábřehu, Zabřežak, zabřesky. 5 Ves se jm enuje nejprve něm. Heinrichsdorf „ves Jin d řichova“ po Jindřichovi z rodu Stangů, k te rý se horlivě zúčastnil kolonizace hukvaldského panství v době biskupa B runa (viz B rušperk a Bruneswerde). Podle Dějin O stravy 1967, 678 Jindřich Stange Z ábřeh přím o založil. Lze se však dom nívat, že jm. Heinrichsdorf bylo spíše oficiálním, kancelářským n á zvem m ísta již existujícího a m ajícího čes. jm éno Zábřeh, které bylo právě pro svůj zřetelně popisný význam srozumi telné. Z dokladů je vidět, že se podoba Heinrichsdorf trv aleji neujala. Podob nou dvoujm ennost viz u blízkého Svinova/Schónbrunn, Krásného Pole/Schon feld. Od Zábřehu na Hlučínsku byl ten to Z ábřeh odlišován přívlastky 1608 „blíž m ěsta O stravy“, 1616 „nad řekou O drou“. P řívlastky se však dále nevy víjely, neboť obě m ísta, třebaže blízká svou polohou, se nem ohla zam ěňovat: 1. Z. byl ve Slezsku, 3. Z. byl na Mo ravě. K r. 1396 čtem e: in villa Zavorzi alias Heinrichsdorf, CDM XII, 338 (Dějiny
O stravy 678). Je nejisté, zda Zavorzi = Závoří je jm éno pro ves Zábřeh = Hein richsdorf. Spíše se zdá, že ta k nazýván sam ostatný dvůr, který se v okolí Zábřeha připom íná ještě r. 1616. Jm . Zá voří: příp. -bje k sloves, základu -vříti, -vor, k terý v zavřití; zavorbje —> Zá voří „kde se něco zavírá“ (onen d v ů r se patrně uzavíral branou). K tvoření srov. Zátor, Zátěč (s. v. Zatčany). Ale histo rická identifikace Závoří dosud nejistá. Rovněž tak zápis 1396 H inczendorf: vztahuje se — podle Dějin O stravy 560, 678 — prý na malou vísku ležící někde vedle Čertovy Lhotky (nyní M ariánských Hor, v. t.). Avšak H inczendorf je vlastně varianta k H einrichsdorf = Zábřeh. Srov. 1386 Zabrze alias Heinrichsdorf. Za okupace nazýván Z ábřeh též (1939 až 1941) Teufelsdorf, 1940—45 Heinrichs dorf: v prvním případě je jm éno T. vztahováno na nesprávnou osadu, neboť Teufelsdorf je středověký něm. název pro Čertovu Lhotku ( = nyní Mariánské Hory), nikoli pro Zábřeh. V druhém pří padě obnoven starý něm. název. M J Zábřeh: spojením předložky za „hinter“ a břeh „U fer“, přičem ž druhá část jm éna bez náležité flexe. Srov. MJ Podobora, v Praze Podbaba, v polšt. Podgóra, Zalas, Zadqb, Tento typ jmen, doložený i z jiných slovan. jazyků, patří k pom ěrně starobylým druhům slovan. míst. jm en a vyskytuje se pře vážně na starých sídelních prostorách (viz M. K aras Podgóra, Zalas 10). Po loha všech tří Zábřehů odpovídá vý znamu „ležící na břehem “ (u 1. Z. u Mor. Sázavy, u 2. Z. u Opavy, u 3. Z. za tzv. vysokým břehem O dry proti niž ším břehům v zátopové oblasti S tudén k a—Svinov). ČV 152; Prof —; Bezlaj II 325; O nom asticaX IV 36. 6 Části: Březí, Hulváky (v. t.). Z á b u d o v i c e . viz 2. Zábrdovice. Zadky 1 Ves 9 km zsz od Opavy, nyní část Holasic; Sl. 2 1836 Johannis feld oder N eu Elend; 1870 Johannisfeld, Sadky, Catal. cleri; 1881 Sadky; 1894 Johannisfeld, Sádky; 1924 Zadky. 3 P. 771
Neplachovice. Ves založena na konci 18. stol. Ces. 4 Z adky, do Z adkuv, v Zadkach, Zadečan/ak/(velmi arch. v Holasovicích a v Bránicích) Zadžan, fem. Zadžanka, za dečky. 5 Nazvány nejprve 1838 Johan nisfeld „pole Johannovo, Janovo“ po jednom z m ajitelů neplachovického dvora. Česky až 1870 Sadky = Zadky, což bylo pův. P J pro část k atastru ležící daleko od vsi, vzadu, jak ukazuje polo ha častých P J Zadky, Zadov (srov. i MJ Zadov u Prof IV 689). Na m ístě dneš ních Zadků byly na poč. 19. stol. zruše ny rybníky, je proto možný i výklad z apel. sádka „vodní nádrž na chov ryb s průtokem vody“. Věc nelze jedno značně rozhodnout, protože něm. zápisy Sadky m ohou být čteny jak Sádky, tak Zadky. — O jm. Elend v. Nemrlov. Zadovany 1 Zanikly v okolí Znojma v neznám é poloze. 2 1226 in Zadowan, CDB II, 288. 5 Z jediného dokladu nelze bezpečně stanovit původní znění tohoto obyvatelského jm éna s příponou -any: a) *Zadovany „ves lidí přišlých ze *Zadova, bydlících v Zádově“. O Zadov viz Zad ky; b) *Sadovany „ves lidí ze Sadové, Sadova“. O Sad- viz Sady. Tak Nekuda 46; c) *Zadovany „ves lidí ze *2adova, Zadovic“. O Zad- viz Zádovice. Srov. Olomučany k Olomouc. Vzhledem k časté substituci čes. S/něm. C (psáno Z) bychom za nejpravděpodobnější měli pokládat pojetí sub b). ČV —. Zádveřice 1 Ves 3,5 km záp. od Vi zovic, nyní část obce Zádveřice-Raková. 2 1261 (falz. z 14. stol.) Zadwasicz, CDM III, 324; 1512 v Zadwriczych, PO IX, 97; 1578 ves Zadwerzycze, ZDO XXIX, 57; 1670 Zadweržicze; 1672 Zadweržicz, Děkan. m atr. holešovská; 1718 Zadwercžicze; 1720 Zadw rzitz; 1751 Zadwržitz (!); 1846 Zadweřitz, Zadweřice; 1872 Zadweritz, Zadověřice (!); 1881 Zadveřice; 1885 Zadwerzitz, Zádveřice; 1893 Zadweřitz, Zádveřice; 1924 Zádveřice. 3 P. Vizovice. Od 1782 refor. obec. Ces. 4 Zádveřice, do Zádveřic, k Zádveři772
com, v Zádveřicách, Zádveřan, zádverský/(zř.) -řský. 5 CV 20 odvozují jm. Z. z OJ *Zádveře (jako MJ Zábrdovice k OJ *Zábrd, Zákřov k OJ *Zákeř) s významem „ves lidí Zádveřových“. Jm . Zádveřice však patří ke jm énům typu Zábrdovice, která m ají apelativní význam. Zádveřice „ves lidí sídlících za dveřm i“ (srov. Zálesice, Mezilesicé). Po tíž však činí vysvětlení motivace. O vý znamu „za branou“ nelze uvažovat, protože stč. apel. dveře zn. vždy „ostium “, nikoli „porta“, a to se v obran ných zařízeních středověku přesně roz lišovalo. Snad se jm énem Z. m íní ves p ři ústí přechodu přes Vizovické vrchy do otevřené doliny kolem řeky Dřevnice. Prof —. Záhlinice 1 Ves 8 km jz od Holešo va. 2 1355 in Zelenicz (!), ZDO I, 386; 1391 villam totam Zahlenyczie, ZDO VI, 249; 1405 z Zahlenic, K P I, 132; 1407 villam Zahlenicz, KP I, 221; 1412 v Zahlenicích, K P II. 397; 1437 in Zalenicz, ZDO X. 95; 1516 na vsi Zahleniczijch, ZDO XBIII. 3; 1561 ze vsi Zahlinicz, PO XXIII, 211; 1562 k dvoru zahlinskemu, PO XXXIII. 248; 1569 ze vsi Zahlinicz, PO XXVII, 80; 1569 v Zahleniczych, PO XXVII, 70; 1571 Zahlynicze; 1718 Zahlinitz; 1720 Zahlinitze; 1751 Z ahlynitz; 1846 Zahlenitz, Zahlinitz, Zahlenice; 1872 Zahlenitz, Záhlenice; 1881 Zahlenice; 1924 Záhli nice. 3 P. Napajedla. Far. kostel Na nebevzetí P. Marie. Ještě v 17. stol. tvrz. Ces. 4 Záhlenice, do Záhlenic, Záhleňák, záhlenské, (katastr) Záhlensko. H ranič ní obec hanáckého nářečí. 5 Jako MJ Záblacany zn. „ves lidí bydlících za blaty, za blátem “, ta k Záhlinice, akuz. pl. k *záhlinici, zn. „lidé bydlící za hlí nou, za hlinitou půdou“. Tak i CV 8, 162, 169. K výkladu jm en s -ovice, -ice ve funkci -any viz Zábrdovice. V ně kterých dokladech Záhlenice: nář. i > e, srov. apel. hlena < hlina (krácením z hlína) a M J Hulín, nář. Hulén. Prof IV 691 (Záhliní).
Zahnašovice 1 Ves 3 km jjz od Ho lešova. 2 1131 Zagnosouih, CDB I, 115; 1672 Zahnassowicze, Děkan. m atr. ho lešovská; 1675 Zahnaschow itz; 1718 Zahnassowitz; 1720 Zahnschow itz; 1751 Zanaschow itz; 1846 Zahnaschowitz, Zanašovice; 1872 Zahnaschowitz, Zahnačovice; 1881 Zahnašovice; 1893 Zahna schowitz, Zahnašovice; 1924 Zahnašovi ce. 3 P. Holešov. Čes. 4 Zahnašovice, do Zahnašovic, Zahnašák, zahnašovské. 5 M J znělo pův. Zahnošovice: příp. -ovice k O J *Zahnoš, odvozenému od slovesa zahniesti „zahnísti“ (srov. blekati/Blekeš, klamati/Klam eš, Klamoš); zn. ves lidí Zahnošových. Protože se v OJ Zahnoš pře stala pociťovat souvislost se slovesem zahnísti, přikloněno jm. k hnáti „trei ben“, které bylo frekvenčně častější: OJ Zahnaš a to začleněno do řady jm en typu Nedáš, Neznáš, Prodáš, Vitaš, kte rá byla vždy sém anticky průhledná. CV 20, 69; Prof —; Svoboda StčOJ 150, 152. 6 Na kopci. P J: D óbravky, M edfické (mask.). Záhorovice 1 Ves 3 km jz od Bojko vic. 2 1408 villam suam Zahorowicze, ZDO VII, 576; 1447 villam Zahorowi cze, ZDO X, 629; 1481 ves Zahorowi cze, ZDO XII, 59; 1518 ze Zahorowicz, PO X, 334; 1552 ves Zahorzicze (!), ZDO XXV, 166; 1594 ves Zahorowicze, ZDO XXX, 281; 1633 Záhorowitz; 1670 Zahorowicze; 1671 Zahorow ytz . . . Zahorowienses, Děkan. m atr. uhersko brodská; 1718, 1720 a 1751 Záhorowitz; 1846 Záhorowitz, Zahorowice; 1872 Zahorowitz, Záhorovice; 1881 Záhorovice; 1885 Záhorowitz, Záhorovice; 1893 Zahorowitz, Záhorovice; 1924 Záhorovice. 3 P. Nový Světlov. Ces. 4 Záhorovice, do Záhorovic, v Záhorovicích, Záhorovjan, záhorovský/záhorský. 5 Viz Zábrdovice. Slovem hora se zde míní patrně „les“. V dokladu 1552 kolísají -ice a -ovice. 6 Horní mlýn. P J Drábské, Hradisko (les), H lubočky (les), Kňahyňa, Lose (pl.), Postráží, Valy. Zahrada 1 Ves 6 km sz od Tišnova,
nyní část obce Kaly. 2 1590 ves Za hrádku, ZDB XXI, 67; 1846 Zahrada, též Zahradka; 1872 Zahrada, Záhrada; 1881, 1893 a 1924 Zahrada. 3 P. Tiš nov. Ces. 4 Zahrada, na Zahrado do Zahradě, Zahraďák/Zahračák/(v pl.) Zahračči, zahracké. Záhrada, do Záhradě, Záhračák, záhracké (Osuší). 5 M J: z apel. zahrada „G arten“, zn. m ísto založené buď na m ístě bývalých zahrad, nebo spíše na m ístě zahrazeném , ohrazeném jako bývaly ohrazené pastviny, lesíky apod. Na druhý význam by ukazovala i kvantita v nář. Záhrada utvořená jako zástava, zábrana; srov. i nář. Zá stavka k Zastávka (v. t.). MJ Zahrada, Zahrádka/-ky, Zahradiště jsou rozšíře na jen v jihozáp. podhůří Ceskomor. vrchoviny v prostoru Tišnov —Vel. Me ziříčí —Jem nice —Dačice. Odpovídající pruh jm en leží i na české straně Vrcho viny. P J Zahrada (sg. i pit.), Zahrádka (sg. i p it,)/-ky jsou rozšířena také se verněji a východněji, jejich nejhustší výskyt se kryje s areálem M J Zahrada. P J Zahrada neznam ená vždycky „Gar ten“, ale též „zahrazené m ísto“ ; pro tento význam se na záp. Moravě s cen trem na horní Svratce vyskytuje také P J Vohrazda. CV 155, 194; Prof IV 704, V 533; Sm ilauer OC 135, 310 a AMJČ m apa 47. Zahradiště 1 Část obce Radostín nad Oslavou, 10,5 km ssz od Velkého Meziříčí. 2 1435 v Zahradisstych, LSA III, 72; 1846 Zahradischt, Zahradišť; 1872 Zahradischt, Zahradiště; 1881 a 1924 Zahradiště. 3 P. Velké Meziříčí. Původní ves byla v tra ti Na Starých Zahradištích. Ves zanikla a byla obno vena krátce před r. 1790 na nynějším místě. Čes. 4 Zahradišče, do Zahradišč, v Zahradiščích, Zahradiščák, zahradišckej (Kně ževes). Nověji a také často v Z.: Za hradišče (sg.). V pam ěti: ten Zahra dišč (Znětínek). Srov. i pl. v MJ Mostiště. 5 M J : z apelat. zahradiště „kde stávala zahrada“ nebo „ohrazené mís 773
to“. Viz Zahrada. Srov. častá P J M lýniště, R ybniště a MJ Lučíce ej). Něm. SSits (1963 v Sakvicích). 5 P rvní do klady (již 1222 ) prozrazují přítom nost něm. kolonistů, neboť jm. Z. přejato se substitucí z/s a č/c a s vynecháním pří pony -í: Zaječí/Saitz, to později u p ra veno na nář. Soitz (tak 1633). Hosák JM 1969, 14 a SKDÚ 52; Schwarz VS II 48; VM -Břeclavsko 664. 2. Zaječí 1 M ístní část Vikantic (Sumpersko), dříve osada. 2 1893 Hasendórfel; 1924 Zaječí. 5 M J: z adj. zaječí < zajgcbje „Ha šen-“, zn. místo, kde se vyskytují zajíci. Srov. M J Jelení, N edvězí, Pstruzí, Rybí, Zubří, častá P J Liščí, Orlí, Soví a po tok Zaječí, přítok M orávky. ČV 157, 250; Prof IV 710-711; B eranek 71, 78; Dickenm ann BzN 1969, 250 (o zajqc ve slovan. oronym ii); Šm ilauer PST 2 197. Zaječice 1 Zanikly p atrn ě v okolí vsi Stařec na Třebíčsku. 2 1353 cum villa Zayeczicz, ZDB II, 130; 1358 Zagyeticz, ZDB III, 425. 5 M J: příp. -íce k O J Zajiec < Za jíc, zn. ves lidí Zajícových. ČV —; Prof IV, 711; Svoboda StčOJ 196; Nekuda 51. Z akřany 1 Ves 8,5 km ssz od Ivan
čic. 2 1350 in Sakorsan, ZDB I, 178; 1674, 1718, 1720 a 1751 Z akržan; 1846 Zakřan; 1872 Zakrzan, Z akřany; 1881 Z ákřany; 1893 Zakřan, Z ákřany; 1918, 1924 Zakřany. 3 P. Rosice. Ces. 4 Zákřane, do Zákřan, Zákřanák/Zakřaňák, zákřanské/zakřanské. 5 M J : z akus. pl. k zakřěné „lidé bydlící za křem , za křím , za křovím “ ; srov. Zachřaštany, Záhořany v Č. CV 155, 166, 210; P rof IV 210; Hosák VVM XX-P 12; Spal 65. 1. Zákřov 1 Ves 10 lem zsz od Lipníka nad Bečvou. 2 1359 in Saxrowicz (!), CDM XV, 79; 1371 villam Sakrzow, ZDO II, 126; 1382 in villa Zakrzouicz, ZDO IV, 267; 1386 villam Zakrzowicz, ZDO IV, 809; 1404 super bonis Zakrzo wicz, Lechner I, 23; 1437 in Zakrzo wicz, ZDO X, 324; 1466 k Zakrzowicziem, PO IV, 162; 1517 ves Zákrzow ieze, ZDO XVIII, 12; 1532 puol vsi Zakrzowicz, DM VII, 10: 1846 Zákřzow; 1872 Zakrzow, Zákřov; 1881 Zákřov; 1893 Zakřow, Zákřov; 1924 Zákřov. 3 P. Tršice (polovina vsi bývala alodem, polovina lénem olomouckého biskup ství). Ves zpustla za třicetileté války, 1787 obnovena parcelací dvora. R. 1945 nacisté vyvraždili mužské obyvatelstvo. Ces. 4 Zákřov, do Zákřova, Zákřovják, zákřovské (Vel. Újezd). 5 Do zpustnutí slula ves Zákřovice „ves lidí bydlících za křovím “, srov. synonym ní Zákřany, k slovotvorbě pak Zábrdovice. Za oku pace um ělý název Stauden. CV 20 , 268; Prof —; N ekuda 143. 2. Zákřov 1 Zanikl u Újezdce u Lu hačovic (Uherskobrodsko), kde jsou tra ti P řední a Zadní Zákřovy. 2 1374 Zackrzow, ZDO II, 489; 1482 ves pustou Zakrzow , ZDO XII, 65; 1492 za Zákřov, KP VI, 261; 1527 o háje zakrzow ske, PO XIII, 175. 3 Ves byla již r. 1437 pustá. 5 M J : buď analog, příp. -ov k apelat. zákří „místo za křovím “, nebo jm enná podoba adjektiva zákřové (mís to, pole), zákřová (stráň, ves). Srov. P J
typu Zálesov, Zákoutov. ČV —; P ro f —; N ekuda 81. Zálavčí 1 Dříve ves 4 km vjv od Zábřeha, k terá splynula s obcí Leština, v níž tvoří nyní m ístní část zvanou Za lávkou. 2 1371 Zalawczye, CDM X, 118; 1510 Zálawsstczy, ZDO XVII, 19;. 1513 ves Zálavčí, ZDO XVIII, 131, f. 21; 1585 Záhlavčí, u rb á ř zábřežský; 1616 Záhlavčí, tam že; 1890 Záhlavčí; 1924 Zalávčí, dříve Záhlavčí. 4 Za lávkó/(ojed.) Za Iawřcó/(nověji) Zálavči, v Zálavčó, Zálavečák, zálavecké (Leština). 5 Ves ležela n a levém břehu strouhy za lávkou, spojující Leštinu s Lesnicemi. M J : z apel. zálavčí „místo za lávkou“, srov. častá M J a P J typu Zámostí, Zářiči, Záblatí, Zálesí apod. CV —; P rof —; N ekuda —; Bře zina Zábřežsko 73, 444. Z á l e s í , viz Libštejn. Z á l e s í , viz Sreflová. Z á l e s í , viz Valdek. Zálužné 1 Dříve ves 6 km ssz od Vítkova, nyní část Nových Těchanovic; Sl. 2 1785, 1798 dopl. T; 1805 Mohra dorf; 1834 dopl. T; 1835 Moradorj;: 1870 Moradorj, Zálužné, Catal. cleri; 1881 Zálužné; 1894 Ober, V nter Mora dorj, Horní a Dolní Zálužné; 1924 Dol ní a Horní Zálužné, Vnter-M oradorj,. Ober-Moradorj. 3 P. Melč. Ves zalo žena r. 1785. Něm. 4 Zálužné, do Zálužneho, v Zalužnym , Zalužňak, zalužensky (Domoradovice). 5 M J nejprve něm. Moradorj „ves u M oravice“ (něm. Mohra = řeka Moravice), ale už od 1798 čes. Zálužné: adj. k záluží „místo za luhem “ (o luh v. Lužná). Čes. jméno, ač jako úřední název vsi doloženo poněkud později než něm. Moradorj, je starší. Bylo to pův. P J Záluží (něm. Saluschen) v Měl čí a Radkově, kam osada a území, na kterém byla ves založena, původně ka tastrálně patřily. Části vsi Z. r. 1894 rozlišovány přívlastky Ober, Horní, a Unter, Dolní. CV - ; P rof IV 723-726 (22X Záluží); Eichler LNB 37. Z á l u ž n é , N o v é , viz Hertmanice. 775,
Z á m e k , N o v ý , viz Nové Zámky. Zámek, Pustý 1 Myslivna u Trstěnice (M oravskokrumlovsko). 3, 5 Podle lidové pověsti stojí m yslivna na místě zaniklého zám ku nebo hradu. Pověst má zřejm ě historické jádro, i když o tam ním h rád k u nejsou písemné do klady. Soudíme tak podle polohy. 1. Zámky, Nové 1 Dříve ves, 6,5 km vých. od Bučovic, nyní m ístní část obce Nesovice. 2 1570 v Novej Zám ek, ZDO XXVIII, 60, f 20 v.: 1589 statku nowozamskeho, PO XXXII, 129: 1590 N ow y Zám ek, ZDO XXX, 71; 1633 a 1670 Neuschloss; 1720 Neu Schloss; 1751 Neuschloss; 1846 Neuschloss, N owý Z a m ký; 1872 Neuschloss, Nové Z ám ky; 1881 a 1924 Nové Z ám ky. 3 P. Nové Zámky. Zám ek byl vystavěn r. 1569, pod zámkem vznikla později ves. Ces. 4 N ovy Zám ke, do Novéch Z á m ku , v Novéch Zámkách, obývat, jm. „z No véch Z á m ku “ (v pl.) Novozámšči, novozámské. 2. Zámky, Nové 1 Dříve ves 4.5 km sz od Litovle, nyní část obce Mladeč. 2 1846 Neuschloss, Nowi Zám ek; 1872 Neuschloss, N ový Zám ek; 1881 Nové Z á m ky; 1893 Neuschloss, Nové Z ám ky; 1924 Nové Z á m ky, Neuschloss. 3 P. Úsov. Zám ek vystavěn r. 1690. Ces. 5 MJ zn. „nový zámek, Neuschloss“. P lurál až v 19. stol. analog, podle typu Dvory, Hrady, snad i něm. Hojen. CV 158. 221; Prof IV 728; VM-Vyškov 388. Zámostí 1 Dříve ves, od 1869 m íst ní část Slezské O stravy (nyní O stravy II) ležící na pravém břehu Ostravice u Sýkorova m ostu; Sl. 2 1538 obec zámostcká, gruntovnice panství Sl. Ost rava, rkp. v StA Opava; 1541 dědina Zámostní, tam že; 1551 z Zámostí, tam že; 1571 z Předm ostí (!), tam že; 1687 a 1692 na Zámostí, tam že; 1798 Zamost (!); 1808 Zam ost; 1881 Zámostí; 1885 Zámostí; 1894 Zamost, Zam osty (!); 1917 Zamost, Zám ostí; 1924 Zámostí. 3 P. Pol. ( = Slez.) Ostrava. R. 1849 připojeno k Pol. ( = Slez.) Ostravě jako její část, od 1869 m ístní část. 776
4 Zámostí, na Zámostí (kam?), na Zamosťu/(nověji) -i (kde?), adj. a oby vatel. jm. „ze Zam osta/-i“. Jm éno upa dá rychle v zapomnění, u m ladé gene race je už tém ěř neznámé. 5 M J: z apel. zámostí < zamostbje „místo, sídlo za m ostem “ ; zde je m íněn důle žitý m ost spojující přes řeku Ostravici O stravu M oravskou a Slezskou (dř. Polskou). Z hlediska sídla panství le žela ves před mostem, proto se načas koncem 16. stol. vyskytuje též jm. Předmostí. V 19. stol. se objevuje i po doba Zamost (o tom to typu v. Podobora). Je pozoruhodné, že jm. Zámostí kolísá teprve na poč. 19. stol. s typem Zam osty — jde p atrn ě o polonizovanou podobu (v polšt. jsou taková jm éna hojnější než v češt., jm éna polskooststravského panství m ívají na poč. 19. stol. polské podoby vedle německých). — Ú daje sub 4 označují v rámci Slez. O stravy již jen orientační místo, ni koli bývalou ves, neboť ta v povědomí obyvatelstva již neexistuje. Jm éno vsi bylo pův. pom ístním jm énem pro po břežní louku kolem mostu. R. 1539 zde byl postaven šenkovní dům a dva domy, kolem nichž se později usídlili řemeslníci, takže v 2 . pol. 18. stol. zde mohly bý t pořádány i trhy, využíva jící zejm. výhodné polohy na mostní spojnici dvou měst. CV —; Prof IV 229 (5X); Hosák a kol.. Dějiny O stravy 147, 218, 593. Zámrsky 1 Ves 8,5 km vjv od H ra nic. 2 1131 Zamrisc, CDB I, 115; 1223 Zamaischi, Listinář; 1328 in villa Sam yrsk, CDM VI, 369; 1408 super villa Sam rsk, Lechner I, 25; 1437 dopl. T; 1532 ves Z am rsky, DM IX, 92; 1545 mezi gruntem mým zam rskym , PO XIX, 194; 1557 na ves Zam rsky, DM VIí, 66 ; 1577 Zam arsky, Soupis 88 ; 1656 ze Zam rsk, Matr. v Hranicích; 1676 Zam rsk; 1718 Zam rssk; 1751 Zam rsk; 1846 Zam rsk; 1872 Zam rsk, Zám rsk; 1881 a 1924 Zám rsky. 3 P. Kelč. Ces. 4 Zám rsky, do Zám rsk, v Zámrskách,
Zámrščák, zám rské. 5 M J : pl. k *zám rsk, které složeno z prefixu za- a verbál. kořene m rsk- „m rskat, peit schen“, zn. buď „vym rskané, vybičov ané“ pole (tj zcela využité, vyčerpa né), nebo — vyjdem e-li z čes. zam rsklý „vyschlý“ (o dřevu) — „vysušené stro my, kde rostou jen suché strom y“. D ru hé pojetí je vzhledem k M J M rsklesy a zejm. Praskolesy pravděpodobnější. ČV 163, 219; Prof IV 729, V 553; Sed láček Snůška 204; DS 19. 106. 6 Lesy: Hat, Hluboček, S tražisko; sam oty: Dab ei, Kamenec, S r a ň k y ; P.J Odeklenčí. Zarazíce 1 Ves 6 km jjz od Uherské ho Ostrohu, nyní část obce Veselí nad Moravou. 2 1447 Jarazicze, ZDO X, 711; 1500 (z) Zarazicz, PO VIT, 81; 1536 z Zarazycz, PO XVII, 124; 1669 Zara zicz; 1718 Sarassitz; 1720 Sarasitz; 1751 Saroschitz (!); 1846 Sarazitz; Zarazíce; 1872 Zarakitz (!), Zarazíce; 1881 a 1924 Zarazíce. 3 P. Veselí. Čes. 4 Zarazíce, do Zarazíc, v Zarazicách, Zarazičan, zarazický. 5 M J : příp. -ice k OJ, jehož podobu nelze bezpečně stanovit. Za nejsnazší bychom mohli pokládat spojení s OJ Zaraz (tak ČV 114), které by bylo palatalizovaným protějškem ke složené m u O J Zarad složenému z prefixu za„aus“ a adj. rad „gem “ (srov. OJ Ob řad, Otrad, Urad s. v. Určice). Složená OJ však své palataiizované protějšky nem ají, jak ukázal Svoboda v StčOJ. Potíž je v tom, že ze spojení Zaraz + -ice bychom očekávali *Zaražice. K dy bychom za výchozí podobu považovali OJ Zarad, m uselo by jm éno znít Zaradice (jako je Boleradice, Hostěradice atd.). Pro výklad ze složeného OJ Zarad m luví však poloha vsi: jm éna s tím to typem OJ jsou rozložena jen na nejstarších sídelních areálech (srov. i Určice). Na kolísání d/z (je-li -d- pů vodní) mohla působit analogie, která se při vývoji psi. dj objevuje velm i často, např. zahradit — zahrazený/zahraděný. Avšak pozoruhodné je to, že se tento jev u jiných jm en s -dice ne
vyskytuje (zejm. ne na záp. Moravě, kde je typ „zahraděný“ zcela běžný). Rozhodujícím argum entem však je, že -z- vzniklo z dj, nikoli z d + i. Stejný problém je na Mor. ještě u těchto M J : Blažíce, Haluzice, Mezíce. Je proto otázka, zda jm éna se -zice nejsou apelativního původu, jak naznačeno s. v. Haluzice. Také lidová etymologie vy kládá jm. Z. apelativně: „ves leží za hrází“ (pův. prý Zahrazice); pak by šlo o slovotvorný postup Záhrazí dem inut. Zahrazice a přikloněním k patronym . jm énům n a -ice. Tento předpoklad není však jinak doklady podložen. Prof —; Svoboda StčOJ 83, 103 (OJ Zarad nem á); G ebauer HM I 400. Zárubice 1 Ves 6 km zsz od Hroto vic. 2 1349 in Zarowicz, ZDB I. 80; 1506 v Zarubiczijch, ZDB XVII, 61; 1671, 1718 a 1751 Zarubitz; 1846 Zarubitz, Zarubice; 1872 Zarubitz, Zárubi ce; 1881 a 1924 Zárubice. 3 P. H roto vice. Čes. 4 Zarubice, do Zarubic, Zarubčák/ Zarub‘čák, zarubské/zarub'cké. 5 M J : buď příp. -ice k OJ Záruba ■<— apel. záruba „Verhau, F einschnitt“ (zn. ves lidí Zárubových), nebo apelativně „ves lidí bydlících v zárubě“ (tj. v lesním záseku). Protože ves leží v lesnaté k ra jině uprostřed lesů, kloním e se spíše k pojetí druhém u. Srov. častá P J Zá ruba, Zárubek (část Jablunkova, O stra vy), Zárubí, Zárubné a M J Záseka. ČV 119 (z příjm . Záruba); Prof IV 732 (Zárubín); Svoboda StčO J 127; Barsov 76; Górnowicz Onomastica XII 53; Davídek Sb. Čsl. spol. zeměpisné 1968, 62; Miklosich PN-II 442. 6 P J: M ikolky, Pršná, Pardubicek (les), Svatocheň (zanikl. Svatochyněl). Z á r u š i c e , viz Zarošice. Zárušky 1 Zanikly u B rankovic (Bučovicko), kde je trať Zaroušské díly. 2 1397 in Zarussek, ZDO VI, 589; 1437 de Zarussek, ZDB XII, 319; 1515 v Zarusskach, ZDO XVII, 49. 5 M J : dem inutivum k Zarušice,
o němž viz Zarošice; ty leží na již. 2. Zastávka 1 Dříve ves 9 km vých. straně Zdánického lesa, Zárušky na se od Konice, nyní část obce Pěnčín. 2 verní. M J Z. p atří do výrazné skupiny 1881, 1924 Zastávka. 3 P. Laškov. Osa dem inutivních M J na Bučovicku, srov. da vznikla v 1. 1825—30. Ces. K o já tky, K u n ů vky , M alinky, Snovíd4 Zástavka, na Zástavko, Zástavák, ky, Střílky. Mělo by se psát Zarůšky. zástavské (Laškov). CV Prof Hosák JM 1973, 145; 3. Zastávka 1 Dříve osada obce Nekuda 137 (pod jm. Zarošice); Š rá Serksdorf ( = Uhelná) na Javornicku, m ek Slavia 39, 377 sl. kolem 1960 ves opuštěna, 1963 jméno Zářící 1 Ves 10 km ssz od Krom ě zrušeno; Sl. 2 1735, 1798 Stillstandt, říže. 2 1261 (falz. z pol. 14. stol.) Za- StA Opava; 1805, 1836 Stillstand; 1881 rsiecz, CDM III, 324; 1406 Zarzycziczye, Zastávka; 1882, 1894 Stillstand; 1924 ZDO VII, 62; 1512 na puol vsi Zarzie- Zastávka, Stillstand, dříve jen Still czie, PO I, 58; 1526 puol Zarzieczij, PO stand. 3 P. Jan sk ý Vrch. Založena XIII, 41; 1527 z Zarzieczij, PO XIII. 1735 a osídlena lidm i z okolních vsí. 107; 1531 z Zarziczij, PO XV, 180; Něm. 1615 ves Zaržiczy . .. Zaržiczkeych, 5 Něm. Stillstand „poklid, zastavení, C hropyňský u rb ář; 1651 v Zarziczij, odpočinek“. 9 M J : dem inutivum k zá Summ ovní ex tra k t; 1676 Zaržicz; 1691 stava „stav na řece“ (srov. 1527 před tú zástavů, ve které stavidla zdělaná pagus Zarzicz, Děkan. m atr. přerovská; 1718 Zaržitz; 1751 Zw iržitsch (!); 1846 m á . . . Prásek, Hist. topografie 442 — Zařitz; 1872 Zahritz, Zařičí; 1881 Za míní se splav u Třebovic ve Slezsku). řičí; 1893 Zařitz, Zářiči; 1924 Zářiči. 3 Takový výklad se dobře hodí pro 1. P. Chropyně. Ces. Zastávku, která leží na přítoku řeky 4 To Zářiči, do Zářiči, v Zářičů/ Bobravy. Jm éno 2. Z. řadí Hosák VVM (ojed.) -i, Zářičák, zářické. 5 M J: XX-P 42 mezi názvy „sporných m íst“ (srov. Svárov, Soudný, Rozepře), neboť z apelat. zářiči ■ Buchla (v MJ Buchlov, -ovice), H vězda/Hvězdla (v M J Hvězdlice). MJ Z. zn. „ves rodiny Zastřězlovy“. Poloha obce na pom ěrně starém sídelním areá lu Bučovicka-Zdounecka tento výklad podporuje. Na vývoji jm. *Zastřezly — Zástřizly -> Zástřizly se podílely různé analogie, zejm. podle těch podob slo vesa střieci a odvozeného stříhati, v nichž -i-. K rácení í/i a zdloužení a/á je nejspíše dialektické: Zá- analogií podle častých jm en typu Zámostí, Za braní (doloženo poprvé 1480, pak až 1893). Přiklonění proto, že slovesný zá klad střieci se stal nejasný nahrazením analog, podob střežiti, -stříhati. ČV 43 (z OJ Zastřzel, Zástřzil, Zástřzl „snad к OJ Zástřěz, střězi к ,stříci‘ “); Prof —; Svoboda StčOJ 129 (OJ z im perat.), 168 (o -la); G ebauer НМ I 34, 395. Zaševo 1 Zaniklo prý v neznám é po loze. 2 1104 (falz. z 12. stol.) Zasseuo,
Kosmas 259. 3 Viz Zašov sub 3. 5 Viz Zašov sub 5. Zašov 1 Zanikl v okolí Rapotic (Náměšťsko n. Osl.). 2 1104 Zasseiuo, Kos mas 259. 3 Je pravděpodobné, že Za ševo (v. t.) = Zašov. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Zas, to buď hypokor. podoba k Zachariáš (srov. Adam /Adaš, Tomáš/Tož, Z ikm und /Zich, Ziš), nebo palatalizovaný protěj šek k Zach <— Zachariáš (srov. Petr/ Pech, Peš, Jan/Jech, Ješ, Marek/Mach, Mas). — Ve vlastivědné lite ratu ře bývá někdy rozlišován Zašov od Zaševa, ač jde o jednu a tutéž lokalitu s kolísají cím názvem Zašov, Zašovo, Zaševo (s ’o > ě). K tvoření srov. Rašov. CV —; Prof —; Svoboda StčO J 130, 149; Nekuda 51 (s liter.). Zašová 1 Ves 5,5 km vých. od Val. Meziříčí. 2 1466 (k r. 1374) v Zašově, CDM X, 231; 1480 na ves Zašovú, ZDO XII, 73; 1505 Zassowa, ZDO XVI. 67; 1511 dopl. T; 1535 ves Ziassowu, ZDO XXIV, 4; 1629 dopl. T; 1675 a 1718 Zassowa; 1751 Zaschau; 1846 Zaschau, Zassowa; 1872 Zaschau, Zašová; 1881 Zašová; 1885 Zaschau, Zašová; 1924 Zašová. 3 P. Rožnov. Far. kostel P. M arie (pův. sv. Trojice); 1722—83 trinitářský klášter. Ces. 4 Zašová, do Zašovéj, za Zašovú, Zašov’an zašovský. 5 M J: přivlast. příp. -ova k O J Zaš, o němž viz Zašov. P ů vodně znamenalo M J „Zašova ves, lho ta". O přehodnocení -ova > -ová viz Machová. 6 Hažov, Jaština, Jehličky, Luhy, Pod Ostrým, Pod Vlčím, Pod Žernovým, Včelínek, Za klášterem . Zašovice 1 Ves 13 km zsz od Třebí če. 2 1386 Zassowicze, ZDB VII, 368; 1504 ve vsi Zassowiczych, ZDB XVII, 71; 1528 Zassowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 4; 1590 ves Ziassowicze, ZDB XXXI, 52; 1606 ze vsi Ziassowicz, PB XXXIII, 326; 1678 Ziaschowitz; 1718 Ssassowitz; 1720 Schassowitz; 1751 Schaschowetz (!); 1846 Zaschowitz, Zašowice; 1872 Zaschowitz, Zašovice; 1881 a 1924 Zašovice. 3 P. Brtnice. Čes. 779
4 Zašovice, do Zašovic, Zašovičák/Zašovák, zašovské. U st. gen. ve výslov nosti M J Z. slabá redukce -i-. 5 M J : příp. -ovice k O J Zaš, o němž viz Zašov. Zn. ves lidí Zašových. CV 143; P rof —; Dvorský VM-Třebíč 437 (omy lem z OJ Závis: *Závišovice). Zátěš 1 Zanikla jv od Tršic (Lipnicko nad Bečvou), kde je trať Zátěší. 2 1356 M athias de Satiessitz, ZDO I, 448; 1517 ves Zatiess, ZDO XVIII, 12. 5 M J: původně příp. -ice k OJ Zatéch, složenému z prefixu za- „aus, h in te r“ a kom ponentu těch, o němž viz Těchanovice. Srov. OJ Útěch, Zahost, Zaslav u Svobody StčOJ 88, 103. M J Zatěšice zn. „ves lidí Zatěchových“. Později jm éno upraveno odsunutím příp. -ice na Zátěš; srov. Prostějovice/ Prostějov, Holešovice/Holešov. Zvláštní je to, že se odsouvá -ice, zatímco běžné je jen odsouvání -ovice. Ale u jm en zm enšujících se nebo zanikajících osad bývají někdy nepravidelnosti. Obec Z. p atřila jistě do staršího kolonizačního p ru h u na sv od Tršic. CV —; Prof —; N ekuda 137. Z átor 1 Ves 10 km jz od K rnova; Sl. 2 1377 Sator, Gr-M II, 485; 1413 de Zator, K apras I, 4; 1413 zu Z eyffersdorf, zu Seiffersdorj, Sigut, Opavský listinář II, 25; 1464, 1495 a 1517 dopl. T; 1528 obce zátorské, Zukal, Slezské konfiskace 53; 1558 (adj.) zátorského, Opavský listinář č. 548; 1559 Seifers dorff, Soupis 68 ; 1620—1630 Zátor, Sei fersdorf, Zukal, Slezské konfiskace 53; 1672 S eiffersdorff, Děkan. m atr. krnov ská; 1805 a 1836 Seifersdorf; 1870 Sei fersdorf, Zátor, Catal. cleri; 1881 Zátor; 1894 Seifersdorf, Zátor; 1915 Seifers dorf; 1924 Zátor, Seifersdorf, dříve jen Seifersdorf. 3 P. krnovské komory. R. 1409 tvrz, 1540 železárny. Far. kostel sv. Trojice. Ves byla v 16. stol. pustá, ale ještě v tém ž století obnovena. Po 1945 osídlena převážně z Frýdecka a M ístecká a několika rodinam i z Hané. Něm. 4 Zator, do Zatora, v Zatoru, Zato780
řak, zatorsky. 5 M J: z apel. zátor „zú žené řečiště, kde se tok ucpává ledy, Eisstopfung“, k stč. třieti „tříti, ře zat“ ; srov. v Praze ulici Na zátorách, pol. zator „řečiště, bahnitá tů ň “ a zejm. lašské arch. ledy se začyraju „řečiště se zatírá, ucpává plovoucími k ram i“ (Hošťálkovice, Koblov). K slovotvorbě srov. napřít/nápor, vyříci/výrok. Vzhledem k poloze Z átoru u Hostomic v C., který u žádného většího toku neleží, bylo by možné i v češt. předpokládat význam „bahnitá tů ň “, k terý v polštině (a pro to by se tím spíše m ohl vyskytnout ve Slezsku). A však náš Zátor leží na řece Opavě přivádějící ledy z prudšího hor ního toku. Ledové zácpy nad Krnovem jsou dosud časté. — Jm . Z. p atří k nej starší toponym ické vrstvě Krnovská. Něm. se ves jm enuje Seifersdorf „ves Seiferova“, k OJ Seifer(t), domácké po době jm. Sigfried, srov. Dietrich/Dieter, H erm ann/H ermer. O J Seifer, Dieter, H erm er jsou častá v něm. toponymii Slezska. U jm. Zátor jde o starou čes.něm. dvoujm ennost (srov. Svinov/ Schónbrunn). Č V —; Prof 738, V 536; Bezlaj II 288; Spal SP VIII 197 a OP I 78; Schwarz 285 (zde omylem záměna s H atí n a Hlučínsku = Siegfriedsdorf) a VS II 308; M achek ES 383 a LF 29. 254; Z ubatý NR XIII 131-132; Zaple ta l-K u b a le c 135—136; L. Novák, K r novsko 1957, č. 2, s. 15 („místo, kde se v řece voda v zátočině silně třela, kde vznikala vyhloubenina“) ; W einelt 1939, 609 („přehrazené údolí"); DS 15, 27. Z a t t i g, viz Sádek. Z a u d i t z, viz Sudice. Z a u c h t e l , viz Suchdol. Z a u t k e, viz Sudkov. 1. Závada 1 Ves 7 km ssv od Hlučína; Sl. 2 1349 Zabad, Čas. Sl. muz. 1963, 34; 1377 Sawoda, Gr-M II, 488 ( = CDS VI, 196); 1549 na té vsi Zawadie, POp XI, 318; 1561 s polovicí vsi Zavoadky, POp XIV, G 11; 1598 ves Zawadu, ZDOp VIII, 22; 1736 Sawada; 1837 Sawada, Catal. cleri; 1870 Záva da, Catal. cleri; 1881 Závada; 1885 Za-
vada, Catal. cleri; 1924 Závada. 3 P. vyhýbaly (1. Z. a Závady na Sloven Dol. Benešov. V 1. 1716—1723 svobodné sku na žádných starých kom unikacích fojtství. Ces. neleží), jednak není jisté, zda pol. za 4 Zavada, do Zavady, za Zavadum , wada je slovo skutečně domácí, srov. Zavadžan/(v pl. též) Zavaccy, zavacky. u B rúcknera Slow. etymol. s. v. zawad5 1561 MJ též dem inutivně Zawadka. jak(a) (heslo zawada není, apel. z. je 2. Závada 1 Ves 6,5 km sz od K ar u hesla woda, s. 598), kde píše: „slowo viné, od 1952 část Petrovic u K arviné; nowe (po 1750 r.) . . . od zawada . .. Sl. 2 1447 Zawada, Gr-M II, 563; 1487 (ruskie)“. Výklad „terénní překážka“ je Zawadok, Listinář č. 308; 1588 dopl. T; v pol. lite ratu ře častý, viz např. J. Do1668 ex villa Zavada, M atrika ve Fryš- maňski, Polskie nazwy osad v pow. letátě; 1700 ex Sawada, tam že; 1736, gickim 36 a K. Rym ut, Onomastica XV 1808 Zawada; 1881 Závada; 1885 Za 25. MJ Z. není n a M oravě a v Čechách, wada; 1894 Zawada, Závada; 1924 Zá vytváří slezsko-slovensko-polský areál. vada, Zawada. 3 P. K arviná. Čes. a ČV - ; Prof - ; Miklosich ON-II 342 pol. („obstaculum “) ; Simek 2 2 2 ; Šrám ek 4 Zovada, do Zovady/na Zovade, na Slez. sb. 1969, 544. Viz i Zavadilka. Zovadže, zovack’i (Kellner Vých. laš. I 1. Zavadilka 1 Dříve ves 2 km vjv 31 a Tém a Acta UP-Slavica III 40). 5 od Konice, nyní část obce Budětsko. 2 M J : ze stč. apelat. závada „dluh, záva 1846 Zawadilka, Zavadilka; 1881 a 1924 zek, povinnost“ ; byl to právní term ín Zavadilka. 3 P. Laškov. Ves vznikla užívaný často p ři získávání půdy teh kolem r. 1784. Čes. dy, byl-li zisk obtížen dluhem , tj. pro 4 Zavadilka, na Zavadilko, obývat, vsi založené na zadluženém , nevyplace a příd. jm. „ze Zavadilke“. ném pozemku. Způsob založení vsi byl 2. Zavadilka 1 D říve ves 5,5 km jz asi stejný jako u častých Lhot (v. t.), od Mohelnice, nyní část obce Pavlov. ale právní motivace pojm enování byla 2 1379 K nyezielhotka, ZDO III, 525; jiná. Srov. i „abstraktní, práv n í“ jm éna 1570, 1604 dopl. T; 1610 ves Lhotka, Bezpráví, Pravda, Soudná, něm. Frei ZDO XXXIII, 45; 1650 dopl. T; 1722 heitsau, Kriegsacker apod. Třebaže užití Dolní Zavadilka, VM-Konice, 16; 1750 právního term ínu závada v toponym ii dopl. T; 1751 Zavadilka, R adim skýnebylo nic neobvyklého, přesto však T rantírek, Terezián. k a ta str mor., 398; nebylo příliš časté, takže zatlačen jeho 1771 M ochotovium, tam že; 1771 a 1774 původní význam význam em neterm ino- dopl. T; 1791—1834 Zavadilka; 1798 logickým „překážka“, „to, co vadí, o co Vierhofen, Zawadilka; 1807 dopl. T; se zavadí“, k terý je opřen o běžné mor. 1846 Vierhofen, Zawadilka; 1872 Viera slez. nář. zavazet, zavadzac’ „překá hófen, Zavadilka; 1881 Z avadilka; 1924 žet“. U 2. Závady bylo pojm enování Zavadilka, Vierhofen, dříve i Motichov. navíc m odifikováno nář. změnou á > o 3 P. Žádlovice. Byla ještě r. 1771 česká. (Zovada). B. Téma v Těšínsku 6—7 4 Motichov, na M otichov, na Mótichově, m ótichovské. Zapsáno jen z pa (1963), 35—36 se domnívá, že 2. Z. „do stala jm éno se zřetelem n a polohu v te m ěti v Lošticích, dnes již neznámé. 5 rénu . . . Leží n a soutoku Olzy a P et V názvu vsi se vystřídaly tři názvy: rů vky . . . Neschůdný a bažinatý terén K nězi Lhotka (viz 18. Lhotka), M utibyl závadou, překážkou kom unikaci“. chov (přivlast. příp. -ov k O J Mutich, „Jm éno Závada . . . bylo nejspíše ape- hypokor. podobě některého OJ s kom ponentem M ut-, o němž viz Mutěnice) lativum ve význam u překážka, ja k je a Zavadilka, o čemž viz níže. Něm. tom u v polštině“ (Téma, Slezský sbor Vierhofen „čtyři dvory“ dáno podle ník 1969, 538). Avšak jednak by se ta kovým m ístům středověké kom unikace počtu původních dvorů vzniklých při 781
založení. Srov. Sedm Dvorů, Čtyřicet při silnici z B rna do Litomyšle — P ra Lánů apod. Březina Zábřežsko 356. # hy. Ces. 4 Závist, na Závist, na Závisti, za Jm . Zavadilka p atří k m ístům , kde Závistó, obývat, a příd. jm. „ze Závis v 17,—18. stol založeny vrchností mimo kom paktní vesnické osídlení tzv. pan ti“. Přezdívka: Brdlohe, na Brdlohe, na Brdlohách, Brdložák, hrdloské (Černá ské hospody. Ležely většinou na sta rých silnicích v místech odpočinku (viz Hora, Újezd u Č. H., Lažany). 5 Ves i jm. Zastávka). Bývaly pronajím ány, vznikla p ři císařské silnici z B rna do později prodávány, byly však „vždy za Litomyšle a P rahy při jejím vstupu do hustého lesa k Černé Hoře, známého tíženy různým i činžemi a povinnostmi k odběru piva, vína a kořalky“ (Vávra loupeživými přepady (doloženými i his OP II 233). Sídla kolem takových hos toricky). V lidu se věří, že v lese poblíž pod se stávaly činžovními vesnicemi. Závisti m ěli loupežníci svá sídla, brlo Tak např. v r. 1722 vybudovali olo hy, nář. brdlohe, brdluhe (Lažany). Od moučtí augustiniáni na silnici Olomouc tu d P J Brdlohe pro okraj lesa, u něhož —Svitavy—P rah a hostinec U zlatého Závist leží, a přenesení tohoto P J na lva. Po zrušení kláštera byl objekt r. ves Z. Místo zvané Brdlohe je známé 1784 rozprodán, nesl však již tehdy li v širokém okolí. 2. Závist 1 D říve ves 5 km sz od dové jm éno Zavadilka (= 2. Zavadilka), s činžovní povinností. Srov. též Velkého Meziříčí, od 1960 část obce La osamělou hospodu na silnici M ělník— vičky. 2 1846 Z a w yst; 1872 Zawist, ZáK okořín—Dubá na liblickém panství, višt; 1881 Z ávist; 1893 Zawist, Závist; Zavadilku na P rostřední Bečvě, Zava1924 Závist. 3 P. Stránecká Zhoř. Osa dilku v B rankách u Val. Meziříčí atd. da vznikla v 2 . pol. 18. stol. Čes. Jm . Zavadilka: k stč. zavaditi „uči 4 Ta Závist, na Závist, na Závisti, n it dluh, převzít povinnost“ ; viz též Záviščák, záviscké (Lavičky, Olší). Závada, srov. také Zastavilka. Hostin 3. Závist 1 D říve víska 2,5 km jz od ce téhož původu m ají i jiná jm éna: Tišnova, nyní část obce Vohančice. 2 Kavalírka, K ristiánka, K řepelka, Ko1636 Zaw ist, ZDB XXXVIII, f 69, 86 ; canda, Kandia, Mandát, Pančava, Plev1718, 1751 a 1846 Zawist; 1885 Zawist, no, Potěšilka, U anděla, Zlatá studně, Závist; 1924 Závist. 3 P. Vohančice. Zlatá koruna, Veselka. Podrobněji v. Čes. Vávra OP II 231-236. CV 266 (bez); 4 Závist, na Závist’, na Závisti, Zá Prof IV 739, V 553 (k zavaditi „dojít viščák, záviscké. 5 M J: z apelat. závist někam “, podle K otta V 318); Hosák „Neid“. Obce tohoto jm éna jsou malé, VVM XX-P, 18. K hostincům takto na m ají m alý k atastr, často jsou to jen zvaným se vztahuje řada lid. pověstí. skupiny chalup n. samoty, které statu t Závětice 1 Zanikly u Zdeňkova (Te obce nem ají (např. m yslivny v Č.). MJ lečsko). 3 Ves založena 1729, zrušena Z. vzniklo nepochybně skrze P J, které 1749. dáno m ístům vzbuzujícím různým způ 5 Ves nazvána po m ajiteli velkostat sobem závist (např. pro dobrou polohu, ku K ristiánu Jan u M atheidesovi ze Zá- půdu; získaná svárem — srov. P J Svávětic. CV —; Prof —; Nekuda 152; Ti- rov, závistivě opatrovaná apod.). Mohla však být i m otivace obrácená: lidé ray VM-Telč 399. 1. Závist 1 Ves 6 km zsz od B lan z onoho m ísta záviděli sousedům dob ska, nyní část obce Milonice-Závist. 2 rou půdu, lepší podm ínky apod. P J Zá 1751 a 1846 Zaw ist; 1872 Záwist, Zá vist je typicky západom oravské, jen vist, či Brlohy; 1881 Brlohy (Závist); ojediněle přesahuje jeho rozšíření na 1924 Závist. 3 P. Blansko. Ves byla střed, a již. M oravu, zejm. do oblastí 1669 pustá, k rátce před 1751 obnovena záp. od Chřibů a Zdánických vrchů. Na 782
vých. Moravě nebylo dosud zjištěno. Ve Slezsku se rovněž nevyskytuje, oje diněle je zaznam enáno v podhůří Bes kyd (PJ Zavis’c’ na Morávce, Zovišč část Oldřichovic). M otivací těchto P J je vždy a) „lidé závidí dobrou půdu, snad né obdělávání“ apod., b) „místo bylo získáno nebo udrženo pří, tvrdošíjným lpěním na m ajetk u “. CV 162, 247, 265; Prof V 550; Skutil MSB1 98-99; Sáňka 74; Šm ilauer PST 2 197; V ávra OP I 117; ZMK VII 358, VIII 213. Závišice 1 Ves 7 km vsv od Nového Jičína. 2 1254, 1366 dopl. T; 1359 Zaw istbendorf, CDM IX, 142; 1366, 1370 a 1382 dopl. T; 1401 de Zawissicz, CDM XIII, 125; 1416 dopl. T; 1517 z Závěšic, CMM 1957, 350; 1534 Zawissycze, DM VII, 13; 1581 nadání Zawiských, H ukvaldský u rb á ř; 1581 ves Zawissicze . . . fo jt zaw isky, tam že; 1584 a 1623 dopl. T; 1676 Zawissicz; 1718 Zawischitz; 1751 Saw ischitz; 1846 Sawersdorf, Zawiessic; 1872 Gross Saw erdorf, Zavěšice; 1881 Závišice; 1885 Sawersdorf, Zavěšice; 1915 Sawersdorf, Závěšice; 1924 Závišice, dříve Zavěšice. 3 P. H ukvaldy a N. Jičín. H ukvaldský díl slul Závěšice (Závišice), novojičínský 1872 K lein Saw ersdorf, Závišiěky, Zavěšičky. Čes. 4 Závišice, do Zavišic, Zavišan, zavišicky/(velm i arch.) za visky (Libhošť). V okolí arch.: Zavěšice, Zavěšan, zavěšicky. Posměšně Kyselovice (Rybí, viz sub 5). 5 M J : příp. -ice k O J Zaviš, k teré hypokor. podobou k O J Zavid, složenému z prefixu za- a -vid „vidět, sehen“. Zn. ves lidí Zavišových. Změna na Zavěšice (od 1751) způsobena buď disimilaeí i — i > ě — i, nebo je spíše stopou nářeční palatálnosti v -v ’i-, roz loženě -vji-: Z av’išice —> Zavjišice -hZ avj‘šice — Zavěšice. To pak přiklo něno k věšet „hángen“, jak ukazuje lid. etymologie, podle níž „se tam stany T atarů, rozvodněným potokem stržené, n a křovinách zavěsily“ (Honí OP II 59). K vývoji palatály srov. dnes jz. mor. bič —y bjič -> bječ (Utěšený Nář. přech
pásu 176 sl.). — Doklad 1359 Zawistbendorf je čes.-něm. hybridní podoba s něm. spojovacím -en a -dorf „ves“. Pozoruhodné je -stb-, jehož -b- se ob jevilo neočekávaně po skupině souhlá sek ke zdůraznění něm. slabičného švu (srov. Lom nice/Lom p-nitz). K druhém u přejetí jm. Z. do něm činy došlo až při poněmčení vsi v 2. pol. 17. sto l.: Sawer(s)dorf, jehož Saw - -e- čes. Zav-, kom ponenty -er, event. genitivní -s a -dorf „ves“ jsou analogické podle čas tého slezskoněmeckého typu jm en Sei fersdorf. V něm čině pak Saw-, nem a jící význam, přehodnoceno na srozumi telné Sauer- „kyselý“ a odtud i čes. pejorat. Kyselovice (viz sub 4). CV 138; P rof IV 470 (Závišín); Svoboda StčOJ 98, 112 (z O J Záviše); Rospond PNM 168; Prásek SA L-4, 241; Tráv níček HM 316. 6 Paseky. 1. Závodí 1 Zaniklo pod hlučínským mlýnem na řece Opavě; Sl. 2 1498 Zá vodí neboli Podhoří po[d] Hlčínském mlýnem pod Dobroslavicemi, K apras II, 136. 5 Stopa po vísce v P J Zavodžy, Na zavodžu. 2. Závodí 1 Splynulo s Kroměříží. 2 1718 Zawodny. 5 Pův. jm éno znělo asi Závodní. 3. Závodí 1 Zaniklo u Olomouce. 2 1562 dopl. T; 1584 v Závodí, Prásek Organisace 21; 1742, 1772 dopl. T. 3 Zrušeno při stavbě olomoucké pevnosti v pol. 18. stol. 4. Závodí 1 M ístní část obce H rabo vá, s ní částí O stravy IV. 4 Zavodz’i, na Zavodz’i (kam), na Zavodz’u (kde), Zavodz’ak, zavocky. 5 M J: z apelat. závodí < zavodbje „místo za vodou“. Časté P J. Viz Záhoří, Zámostí. CV —; Prof —; Nekuda 118. Z á v o ř í, viz 3. Z ábřeh nad Odrou. Závořice 1 Zanikly u Postřelm ova (Zábřežsko) při řece Moravě. 2 1352 de Zaworzicz, ZDO I, 262; 1382 de Zauorzicz, ZDO IV, 237; 1391 de Zawo rzicz, ZDO VI, 373; 1415 in villa Za' worzicz, ZDO VIII, 523; 1466 ville Za783
worzicz, ZDO XI, 269; 1480 z puol vsi Zaworzicz, PO V, 109. 3 V 15. stol. tvrz. Na konci 15. stol. byla ves zru šena a založen tu velký rybník. Vysu šen v 80. letech 19. stol. 5 M J: příp. -ice k OJ *Závor (a), to buď z apelat. závora „Riegel“ (srov. příjm í Čiepek, Hák, Hřiedel, K lika u Svobody StčOJ 198—199), nebo v po době Závor složeno z prefixu za- a slo vesného základu -vor- „za-vříti“ (srov. OJ Zástup, Závid, Závrh tam že 103, 204; viz i M J Zábludov). MJ Z. zn. ves lidí Závorových. Apelativní výklad po dle typu Zádveřice (v. t.) podat nelze, neboť k event. význam u „lidé bydlící za závorou“ (tj. v uzavřeném sídle, což by vzhledem k m ístní tvrzi mohlo při cházet v úvahu) by odpovídající jméno muselo znít *Zazávořice, *Zazávorovice. CV —; P rof —; Březina Zábřežsko 436—443 (domnívá se, že Z. vznikly „pravděpodobně v téže době, kdy vzni kaly vsi v okolí, jako Postřelm ov, Kolšov, Dlouhomilov, Brníčko a Lesnice“. Avšak typ jm éna Z. je starší); Schwarz 341 a VS II 280; Nekuda 76. Z b e l , viz Dzbel. Zblovice 1 Ves 10.5 km sz od V ra nova nad Dyjí. 2 1576 ves Zblowicze, ZDB XXX, 89; 1718 Zblow itz, Zblovi ce; 1872 Zblow itz, Zblovice; 1924 Zblo vice. 3 P. Bítov. Ces. 4 Zblovice, do Zblovic, Zblovák, zblovské. Něm. Plowitz. 5 M J ; příp. -ovice k OJ Zblo •<— stě. apelat. stblo, psi. stbblo „stéblo. H alm “, srov. příjm í Hlíza, K lásek, V ětev, Pleva; zn. ves lidí Zblových. CV 21, 125; Prof IV 746-7 (Zblov), I s. v. Blov, Blovice; Svoboda StčOJ 197; Schwarz VS II 138, 178. 6 P J: Uhlišče (les). Zboněk 1 Ves 5,5 km sz od Bosko vic, od 19. 5. 1968 část obce Letovice. 2 1201 (falz. z poč. 14. stol.) Mychow et Lbonow, CDB II, 352; 1446 o ves Lboněk, K P III, 573; 1542 ves Lbuniek, ZDO XXIV, 51; 1575 do Lbonka, Pozem. kniha C hrudichrom č. 3608, F. 167; 1674 Zboniekh; 1718 Zbognikh; 784
1751 Zbagnik; 1846 Zbonek, kdysi Zboniek, též Spinek; 1872 Zbonek, Zboňky ; 1881 Lbonov, Zboněk; 1893 Zoběnk, Zbonov; 1924 Zboněk. 3 P. Le tovice. Ces. 4 Zboněk, do Zboňřca/(ojed.) -u, ve Zboňku, Zboňák, zboněckéjzboňovské (Míchov, analog, podle michovské). 5 MJ znělo původně Lboň nebo Lboňov: přivlast. příp. -jb nebo -ov k O J Lboň apelat. *lboň „kdo m á velký leb, velkou hlav u “, srov. příjm í Hlaváč, Hlavoň. Deminutivizací Lboň od 1446 Lboněk. Popud k změně Lboněk —>■ Zboněk byl dán nejspíše v 2 . pádě z Lboňku, v němž z spojeno se jm énem tak, že L- přehodnoceno na : Z-boňku. Slabičný šev však byl v rozporu se švem v nom. a akuz. (Lboněk = Lbo-nék), tato sylabická nesoum ěrnost byla odstraněna vynecháním nově vzniklého í-sonans a vokalizací před ložky (Z-boň-ku ze Zboň-ku), čímž se jm éno stalo opět dvouslabičným. Protože se takto upraveném u jm énu nerozumělo, bylo všelijak komoleno: 1542 Z buněk, 1718 Zbojník, 1846 Zbo nek, Spinek, 1872 Zboňky, 1893 Zbo nov. K vývoji počátečního Lb- srov. Lbánčice -> Elbánčice (skrze sekundár ní ; Prof I2 527-8), L bín 2. (1229 Albyn), Lbín 3. (1398 Elbin). Lbosín (1471 Zewosynl); Prof II 493. V ruštině se vyskytují M J Lbišče, Lbová, Lbovo, Lby, L’ba (RGN V 75. 280); jm. Lbiščensk spojuje Rospond Nazwy miejsc. z -sk 176 ( = OJug III— IV 119) s apelat. význam em „krgty, skalisty obryw brzegu“. Avšak jm éna typu Lbová, Lbovo ukazují na posesívní význam a geograf, význam apelat. leb nebyl zatím prokázán. Viz i Ros pond JP 1869, 56. CV —; G ebauer Slov. stč. II 212; Skutil MSB1 176 (chybně „úprava O J Zbyněk“). Zborov 1 Ves 5,5 km vjv od Štítů. 2 1464 Zborow, ZDO XI, 61; 1510 ves Zborow, ZDO XVII, 19; 1677 Zborow; 1690 dopl. T; 1718 Zborow; 1751 Z borhof; 1846 Zborow; 1872 Zborow, Zbo-
$
rov; 1881 a 1924 Zborov. 3 P. Zábřeh. Ces. 4 Zborovce (!), do Zborovcu, ve Zborovcich, Zborovčák, zborovecké. No věji Zborov. 5 M J: přivlast. příp. k OJ Zbor, to buď pův. *St>bor-b k sv „cum, m it“ nebo *Izvbor 6 k izv „ex. de, aus“ a -bor „bráti, nehm en“ ; srov. OJ V ý bor, Zaboř. Za okupace 1939—45 něm. Borhoj, dekompozicí upraveno ze Zbori Bor- a za -ov něm. „průhledné“ -hoj „dvůr“, srov. Cyrilov/CyriTlhof. CV 50 (Sb-); Prof IV 747; Svoboda StčOJ 71. 130; Březina Zábřežsko 418; Hosák Sum persko 1964, 30; Rospond PNM 30; DS 20, 41. 6 Na Horních d ra hách, V dolích. Zborovice 1 Městys 3 km sz od Zdounek. 2 1348 in Sborowicz, ZDO I, 3; 1353 de Sborouicz, ZDO I. 302; 1366 in Zworowicz, ZDO I, 951; 1371 Sbo rowicz, CDM X, 107; 1408 in villa Zborowicz, ZDO VII, 584; 1446 v mej vsi Zborowiczich, PO III, 86 ; 1466 in Zborowicz, ZDO XI, 335; 1504 v Zborowiczych, ZDO XVI. 61; 1506 na Zborowicze, ZDO XVII. 3; 1522 ve vsi z Borowicziech (!), ZDO XIX. 15; 1522 li dem zborow skym , PO XII. 62; 1532 ze Zborowicz, ZDO XV. 272; 1596 lidé zborowstj, ZDO XXXI. 11; 1670 Zborow itz; 1672 Zborovicensis, Děkan. m atr. krom ěřížská; 1718 Zborow itz; 1720 Sborow itz; 1751 Zborow itz; 1846 Zbo rowitz, Zborowice; 1872 Zborowitz, Zborovice; 1924 Zborovice. 3 P. Zborovice. Far. kostel sv. Bartolom ěje. Ces. 4 Zborovice, do Zborovic, Zborovčák, zborovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Zbor, o němž v. výše. Zn. ves lidí Zborových. CV 50; Prof IV 747—8; Schwarz VS II 111. 6 Strážník (mlýn), Lópežná, Troják (les), Debřa (pit., pole). Z b o ž e n s k o , viz Zbožná. Zbožná 1 Zanikla u Mládcové (Zlín sko), kde je dvůr Zbožensko. 2 1397 villam Zbozna, ZDO VI, 704; 1437 Bezna, ZDO X, 227; 1490 Zbozna, ZDO
XIII, 5; 1596 ves pustu Zboziensku, ZDO XXXI, 23. 3 Do r. 1820 zachová ny zbytky někdejšího kostelíka v tra ti Kostelíkový žleb. 5 M J: z adj. zbožná (ves, lhota), zn. „bohatá, m ající hodně zboží (m ajet ku)“. Srov. v C. Zboží, Zbožíce, Zbožíčko, Zbožnice u Prof IV 748—749. CV —; Nekuda 121; Prásek Ú vahy 6 ; Smilauer ZMK XI, 37. Po zpustnutí změ něno jm éno na Zbožensko; příp. -sko často dávána zaniklým vsím, srov. Lomná/Lomensko. Zbraslav 1 Ves 9 km jjv od Velké Bíteše. 2 1222 de Zbrazlav, CDB II, .239; 1237 de Zbraslav, CDB III, 165; 1240 de Zbrazlaw, CDB III. 260; 1255 apud Brazla, CDM III, 223; 1334 de Braczlabs, CDM VII, 29; 1346 plebanus eclesie in Braczlaws . . . ad ecclesiam in Brazelaws, Reg. VII, 465; 1349 in villa Braczlaws, ZDB I, 142; 1354 in Braslaws, ZDB III, 54; 1360 inB raczslaws . . . in Brazelaws, Reg. VII, 456; 1376 villarum Zbraczaw et Luthostray, ZDB VI, 376; 1531 fa rář zbraczlawskj, PB XIV, 99; 1580 ze Zbraslawie, PB XXIX, 50; 1673 Zbržaslaw; 1674 Zbraslaw; 1718 Zbraslau; 1718 Zbraczlaw; 1720 Zbraslaw; 1751 Zbraslau, Zbraslaw; 1846 Zbraslau, Zbraslawa; 1872 Zbraslau, Zbraslav; 1881 Zbraslav; 1885 Zbraslau, Zbraslav; 1924 Zbraslav. 3 P. Rosice a Stanoviště. V 14. stol. městečko, pak ves. Původně hrad. Far. kostel sv. Jiljí. Ces. 4 Ta Zbraslav/(arch.) ten Zbraslav, do Zbraslavě, ve Zbraslavi, za Braslau <5/(arch.) -em, Zbraslavák/(v pl. též) Zbraslavšči, zbraslavské. Ojediněle J3raslav. 5 M J: přivlast. příp. -jb k OJ Zbraslav Svbraslavv, složenému z předložky sv „cum, m it“, slovesného základu bra- „bráti, nehm en“ (podle Taszyckého Rozprawy 49 bor- „válčit, bojovat“) a ze -slav, o němž viz Mi roslav. Původně bylo jm éno rodu m už ského, přešlo časem ve spis. jazyce a v nář. na záp. Mor. k rodu ženském u; odtud zápisy typu 1846 Zbraslawa 785
s analog, nom inativem (srov. Břeclav/ nář. Brecuava). O přechodu m ask./fem. a o jeho zeměpisné hranici viz Olo mouc. — Do němě. přejato již v 13. stol. nejprve 1255 Brazla s obvyklým čes. -ava, -ovfněm. -a (nář. -a), pak 1349 až 1360 Braslaws s analog, genitivním -s, častým na již. Moravě (srov. Miro slav/12 АЪ Miroslaus). Něm. počáteční Bbuď substituční zjednodušení Zb-/B(srov. Skorotín/G urtein), nebo napodo buje již provedenou čes. dekompozici Zb-jB - (srov. Zbraslavec/(nář.) Braslavec. Zbrašov/Brašov). CV 50; Prof IV 750—1; Svoboda StčOJ 71; Schwarz 194, 315 a VS II 83; NĚ VIII 157, 248. 6 Přibylova cihelna, Pirochtlúv mlýn, Sedlákův mlýn. Zbraslavec 1 Ves 3 km jjv od K unštátu. 2 1374 villam Zbraslauecz, ZDO II, 473; 1480 ves Braclawecz, ZDP XII, 8 ; 1517 z Braslavce, CMM 1957. 341; 1525 ves Zbraslawicze, ZDO XX, 5; 1594 ves Braslawecz, ZDO XXX, 283; 1674 Brasslawitz; 1718 Brasslawecz; 1720 a 1751 Braslawitz; 1846 Braslaw etz; 1872 Braslawetz, Braslavec; 1881 Zbraslavec, dříve Braslavec; 1924 Zbra slavec. 3 P. K unštát. Ves vznikla ko lonizací ze Zbraslavě, která podobně jako Zbraslavec náležela pánům z Obřan. 4 Braslavec, do Braslavce, v Braslavcu/-i, Braslavčák/v pl. též Braslavšči, braslavské. Nověji Zbraslavec . . . 5 M J : dem inutivum к Zbraslav, o němž v. výše. Tam též o Zb-/B-. CV 50; Prof —; Skutil MSB1 177. 6 Víska (mlýn, zanikl, ves). Zbraslavice 1 Zanikly p atrně v okolí Zeletavy. 2 1366 in Sbracslauicz, ZDB IV, 430. 5 M J: příp. -ice к OJ Zbraslav, o němž viz Zbraslav. Zn. ves lidí Zbraslavových. CV —; Prof IV 751; Nekuda 51. Zbrašov 1 Ves 3 km jižně od Hranic, od 1949 Teplice nad Bečvou. 2 1396 Sbrassow, CDM XII, 307; 1480 puol Zbrassowa, ZDO XII, 25; 1447 medium 786
Zbrassawa, ZDO X, 575; 1517 z Brašova, CMM 1957, 316; 1520—30 Prassow, Soupis 60; 1569 Prassow, tam že; 1598 hajného z Brassowa, ZDO XXXIV, 76; 1612 ves Zbrassow, ZDO XXXIII, 63; 1628 z Brassowa, M atrika v Hranicích; 1634 ze Zbrassowa, tam že; 1672 Zbraschaw; 1718 a 1751 Zbraschau; 1846 Zbraschau, Zbrassow; 1872 Zbraschau, Zbrašov; 1881 a 1924 Zbrašov. 3 P. Hranice. Již v 16. stol. lázně. Ces. 4 Brašov, do Brašova, Brašovják/ -vák, brašovský. Nověji Zbrašov. Jm. Teplice (pl.) se užívá pouze k pojm eno vání lázní. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Zbraš, to hypokor. zkratka k OJ Zbraslav, o něm ž v. Zbraslav. Srov. Z byslav/Z byš v M J Zbýšov, Radslav/ Raš v M J Rašoi. V některých dokla dech a v nářečí obvyklá dekompozice Zbr-/Br-, srov. předcházející hesla. CV 50; Prof IV 752 (Zbrašín); Svoboda StčO J 149 (OJ Z brašě); Schwarz VS II 398. 6 Na Baránce, Teplice nad Bečvou (lázně, v. t.). Zbrod 1 Sam ota mezi Hodonínem a Mutěnicemi, kde býval Brodský ryb ník. 4 Zbrod, na Zbrod, na Zbrodě, Zbroďan, zbrodský (Hodonín). 5 M J: asi z apelat. *vzbrod „konec brodu, kde končí brodiště“. CV —; Prof —. Zbyhněv 1 Zanikl u Hořic na Bla nensku, kde je dvůr Zbehňov. 2 1320 in Zbihneow, Lechner I, 20. 4 Zbehňov (dvůr), na Zbehňov, na Zbehňově, zbehňovské. Arch. Zbehňuv (v Hořicích, hanácké nářečí horské s o > u). 5 MJ znělo pův. Z byhnějov: přivlast. příp. -ov k OJ Z byhněj, do mácké podobě OJ Z byhněv, v němž -hněv „ira, Z orn“ a Zby-, o němž v. níže. Stažení -hnějov by mělo vést k -hňov, jak také doloženo v nářečí (srov. i Dražejovice/Dražovice), avšak v odborné literatu ře přikloněno jm éno k OJ Zbyhněv, jehož oba kom ponenty jsou běžné a jasné. Srov. pol. Zbygniew. CV —; Prof IV 753 (Zbyhněvice); Svoboda StčOJ 72, 167; Nekuda
51; T. Milewski B iuletin Pol. Towarz. Jez. 1957, 48 (o O J Z byhněv: „posilu jící hněv, bojovný zápal“); P. Galas Onomastica VII 104. 1. Zbyslavice 1 Ves 4,5 km zsz od Klimkovic; Sl. 2 1359 de Sbyslouicz, Reg. VII, 83; 1388 Sbislawicz, Gr-M II, 487; 1413 de Zbyslawicz, K apras I, 4; 1440 na Sbislawitich . . . na Sbislawiczich, K apras II, 44; 1471 ze Zbysla wicz, K apras I, 98; 1511 na zboží Zbyslawicziech, ZDOp III, 38; 1544 ze vsi Zbyslawicze, ZDOp XI, 59; 1547 Z b y slavice, ZDOp 125; e d .; 1568 ze vsi Zbjslawicz, POp XVIII, 44; 1598 Byslavice, ZDOp 414, ed.; 1615 z Bislawicz, M atr. v O stravě; 1619 Baysl, tam že; 1634 na Byslawiczych, P K r z r. 1634. 1; 1660 na Bislawiszijch, P K r z r. 1634, nefol.; 1736 B eyslew itz; 1805 Beislwitz, Beislaw itz; 1870 Baislawitz, Bislavice i Zbyslavice, Catal. cleri; 1881 Zbislavice; 1894 Baislawitz, B y slavíce; 1906 Baislawitz, Zbyslavice i Býslavice; 1915 B y slavíce; 1924 Zbyslavice, dříve B yslavice. 3 P. B ravantice. Ces. 4 Býslavice, do Byslavic, v Byslavicach/-och, za Byslavicami, B yslavjak/ (arch.) -vjan, byslavsky. Nověji Z b y slavice . . . V Lubojatech (arch.) Beslavice. 5 Do něm činy přejato M J Z. se substitucí y/i > ei, ai a s vnitřní re dukcí: 1736 B eyselw itz, 1805 B eislw itz; s úplným vynecháním toponym. for m antu: 1619 Baysl. Srov. K yjovice/ Gaiwitz a Hluzov/Leis. O Zb-/B- viz Zbraslav. 6 Na hranicích. 2. Zbyslavice 1 Zanikly u Slavkova (na Lipnicku nad Bečvou), kde se r. 1609 jm enuje Zbyzovská kluč. 2 1371 villam Sbislawsko, CDM X, 103. 5 Z jediného dokladu neplyne, že se pův. ves jm enovala Zbyslavice; mohla se jm enovat Zbyslav, což by vzhledem k okolním čes. kolonizačním vsím na -ov bylo pravděpodobnější. Příp. -sko dávána jm énům zaniklých vsí. • M J : příp. -ice k O J Zbyslav, složenému z prefixovaného kom ponentu Z byJzb y- k by- „býti, bývati" a ze -slav
o němž viz M iroslav; srov. OJ Z b y hněv, Zbyrad a OJ typu Přibyslav, Ubyčest. Zn. ves lidí Zbyslavových. O dekompozici Z by-ÍB y- viz Zbraslav. CV - ; Prof IV 754 (Zbyslav, -ec); Svo boda StčOJ 72; T. Milewski, Biulet. Pol. Tow. Jez. 1957, 48; P. Galas Ono mastica VII 104; DS 19, 64; DS 20, 316. Z b y s l a v s k o , viz 2. Zbyslavice. 1. Zbýšov 1 Ves 6 km ssz od Ivan čic. 2 1280 Zbiscowiz, CDM IV, 176; 1547 Zbeyssow, PB XIX, 92; 1674 Sw echau; 1718 Zbessow; 1720 Sbeschow; 1751 Zbegschau; 1846 Zbeschau, Sbessow; 1872 Sbeschau, Zbešov; 1881 Z bý šov; 1893 Zbeschau, Zbejšov; 1924 Z bý šov, dříve Zbejšov. 3 P. Oslavany. Od 1784 těžba uhlí. Ces. 4 Zbéšov, do Zbéšova, Zbéšák, zbéšovské. 5 Něm. 1674 Sweschau substi tucí Z b/Sb/Sw a -ov/-au z čes. nář. předlohy Zbéšov. Od 1846 něm. jen Zbeschau. 6 Anenská, A ntonínův důl, Důl Simson, Dolní kolonie. Horní kolo nie, M ajerov, M ašinka, U luk, V ětrůvky. V trati Ve Stodenéch zanikl Studenec (v. t.). 2. Zbýšov 1 Ves 6 km zjz od Slav kova. 2 1210, falz. 13. stol., Bysou, CDB II, 363; 1238 Bissou, CDB III, 167; 1293 Pyssou, CDM V, 95; 1673 Sbeyschow; 1718 Zbeschow; 1751 Zbeyschow ; 1846 Zbegschow, Zbegssow; 1872 Zbieschow, Zbejšov; 1881 Zbíšov; 1893 Zbeschow, Zbejšov; 1906 Zbeischow, Zbejšov; 1924 Zbýšov, dříve Zbejšov. 3 P. Saratice. Ces. 4 Zbéšov, do Zbéšova, Zbéšovák, zbéšovské. Podle Bartoše Dial. mor. II 162 Zbéšuv: dnes již nezjištěno. 5 M J: přivlast. příp. -ov k O J Zbýš, domácké podobě některého složeného OJ počína jícího na Z by- (Z b yh n ěv, Zbym ír, Z by slav — viz Zbyslavice). Avšak vzhledem k dokladům 1238 Bissou, 1298 Pyssou pro 2. Z. nelze výchozí OJ odlišit od pův. O Byš: Býšov, z něhož aglutinací předložky z pak Zbýšov. Srov. Lboněk jZboněk. Kolísání obou podob dovoluje 787
obojí výklad. Obě jm éna zapisována s ý > , ej > hanác. é: Zbejšov, Zbéšov. CV 57; Prof IV 755; Svoboda StčOJ 149; Schwarz VS II 74; VM-Vyškov 447. Zděchov 1 Ves 11 km jjv od Vsetí na. 2 1638-1663 dopl. T; 1670 Zdiechow; 1718 a 1751 Zdiechow; 1846 Zdiechow, Zděchov; 1881 Zdechov; 1893 Zděchow, Zděchov; 1924 Zděchov; 3 P. Vsetín. Ces. 4 Zděchov, do Zděchova, Zděchov’an, zděchovský. 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ Zděch, to hypokor. podoba к OJ Zdeslav, Zderad, Zdem ysl apod., v nichž Zde- < sbdě- „skládat, zakládat“, které později m ateno s adverbálním sbde „hier, zde“. V O J Zděch není ě pokra čováním onoho sbde, nýbrž sufixální: -ěch je variantou к -ech, srov. Trpim ír/ Trpech i Trpěch, Lubom ír/Lubech i L u bech, Z denek i Z deněk a M J Zlechov, Pozděchov. Podle lid. podání byla ves založena lidmi přišlým i ze Zubří na Rožnovsku a „zde počali nový chov", tj. život. CV XIV („dle Wolného, od os. Zděch“); P rof IV 757-9 (Zdechovice); Svoboda StčO J 84, 147 a Onom astica IV 380; Fischer Problem e 43; DS 16, 72 a 20, 331-2. 6 Hajdi, Kubíč ci, M artišov, Misné, H orní mlýn, Skřídla, U Hrbačků, U Kubíčků, Uherská, Vlčnov, Za pustkou, Za žárem. P J Žá rová dolina, Žárec (lesy). Zdeňkov 1 Ves 13 km vjv od Telče. 2 .1672 Z denkow ; 1718 Zdenkau; 1720 S tenkau; 1751 Z denkau; 1846 Zdenkau, Z denkow ; 1872 Zdenkau, Zdenkov; 1881 Z dinkov; 1924 Zdeňkov. 3 P. Zdeňkov. Ves založena 1653 Zdeňkem M atyášem z M atyášovic na m ístě pus tých vsí. Ces. 4 Zdeňkov, do Zdeňkova, Zdeňkovák /Z d eňkák (Dyjice), zdeňkovskej. 5 Ves založena na m ístě pustých vsí M arti nice, Budějovičky, Stojšice a V otvrň r. 1653 Zdeňkem M atyášovským z M atyá šovic, po němž tak é nazvána Zdeňkov: analog, příp. -ov к OJ Zdeněk, to dem inutium к Zden, které hypokor. po 788
doba někteiňho složeného OJ s kompo nentem Zdě-, o němž viz Zděchov. ČV 263; Prof IV 760 (Zdenice); Svoboda StčOJ 136. 156 a Onom astica IV 381; DS 13, 194 a 20, 329. 6 V otvrň (v. t.). Z d e r a d i c e , viz Neradíce. Zdětín 1 Ves 10 km zsz od Prostě jova. 2 1368 in Sdeytyn, ZDO I, 1036; 1373 in villa Sdetyn, ZDO II, 213; 1382 de Z dyetyn, K P I, 63; 1515 ve vsi Zdietinie, ZDO XVII, 43; 1520 u Zdietina, PO VII, 102; 1610 ze vsi Zdietina, PO XXXVII, 130; 1610 n a Zdietinie, PO XXXVII, 135; 1651 ze Zdietina, M atri ka v Prostějově; 1677 a 1718 Stietin; 1751 Zdietin; 1846 Zdietin, Z dětjn; 1872 Zdietin, Z dětín; 1881 a 1924 Zdětín. 3 P. Zdětín. Ces. 4 Ždětin, do Zdětina, Zděčák, žděcké. Nověji Zdětin . . . 5 M J : přivlast. příp. -in k OJ Zďata Sbd-eta n. S-bd-qta, to hypokor. podoba některého ze složených OJ s kom ponentem Zde-, o nichž viz Zděchov. Měkkost ve Zděanticipována v nářečí i na počáteční Z-, odtud Z dětin. M J p atří do skupiny jm en s -etín rozložených v podhůří Ceskomor. a ojed. i D rahanské vrcho viny, srov. i sousední L utotín (zde však -otín). CV 143; Prof IV 763; Svo boda StčOJ 164; P rásek SA II 62—64. 6 Bělecký mlýn. Zdim ěř 1 M yslivna u Lošova (na Olomoucku) n a m ístě zaniklé vsi. 2 1558 pustá Stim ěř, StA Opava, rkp.; 1750 Stim ierž (panský les), StA Opava, u rbáře; 1893 a 1938 m yslivna Zdiměř. 5 Jde o starobylý typ jm éna na okra ji starého sídelního areálu středom oravského. M J: přivlast. příp. -jb k O J Sdim ěr/Sděm ěr, složenému ze sloves ného sdě- „zakládat, sdělat, dát dohro m ady“ nebo z adverbiálního sde „zde, h ier“ (viz Zděchov) a z -m ir/-m ěr, o němž viz Miroslav. Srov. i stejný typ jm éna m yslivny Domoraz (v. t.). CV Prof IV 765, V 558; Svoboda StčOJ 84; Nekuda —. 1. Zdislavice 1 Ves 4 km záp. od Zdounek, od 1960 část obce Troubky-
Zdislavice. 2 1349 in Sdislauicz, ZDO I, 81; 1375 de Sdislaicz, K P I, 25; 1407 in villa Zdyslawicz, ZDO VII, 420; 1408 v Zdislavicích, K P I, 93; 1438 k Z dyslawicziem, PO III, 53; 1446 in Zdislawicz, ZDO X. 401; 1463 ve Zdislawiczich, PO IV, 4; 1464 v Zdyslawicziech, PO IV, 68 ; 1481 puol Zdislavic, KP VI, 175; 1495 ve vsi Dislawiczich, ZDO XV, 15; 1522 lidé jeho zdislawsstij, PO XII. 62; 1550 g ru n ty mé žysslaw ske, PO XXI, 84; 1550 ze Zdislawicz, PO XXI, 84, 1550 ze Zdislawicz, PO XXI, 103; 1569 Zdijslawiczijch, PO XXVII, 22; 1589 na Zysslawiczych, PO XXXI, 571; 1598 ve vsi Zisslawiczych, ZDO XXXI, 51; 1593 na Zižlavicích, LSA 123; 1594 na Zisslawiczych, PO XXXIII, 118; 1616 na Zisslawiczych, PO XXXIX. 108; 1670 Zdislawicze; 1718 Zdisslawitz; 1751 Zdislawitz; 1846 Zdisslawitz, Zdišlawice (!); 1872 Zdislawitz, Zdislavi ce; 1881 a 1924 Zdislavice. 3 P. Zdi slavice. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Čes. 4 Žižlavice/Dižlavice/Dišlavice, do -slavic, Zižlavňák/Diž-/Diš-, v pl. též -slavščí, -šlavščí, adj. -lavské. Podoba Z di- jen v úředním úzu. 6 Vinohradčík. 2. Zdislavice 1 Zanikly splynutím s Těchovem 4 km vsv od Blanska, kde na ves upom íná posud název Zižlavský dvůr. 2 1554 ves Dislawicze, DM VII, 47; 1565 ves Dislawicze, DM XV, 19; 1675, 1718 a 1751 Zdislawitz. 4 Zižlavské dvůr. 5 M J : příp. -ice k OJ Zdislav, to obměnou OJ Zdeslav, o jehož Zde- viz Zděchov a o -slav viz M iroslav. Zn. ves lidí Zdislavových. P estrý hláskový vývoj, doložený od 16. stol. a v nářečí, byl podnícen buď de kompozicí Zdi- > Di-, nebo disimilací Zdis- > Zďis-, Dis- nebo Zis-. K takto vzniklému Z - se asimilovalo i -sl- na -žl-, protože se souvislost se -slav- pře stala pociťovat. CV143; Prof IV 765—7; Svoboda StčOJ 84; Šm ilauer OC 153; O. Ripečka OSG III 149; Nekuda - . 3. Zdislavice, nyní Mniší (v t.). 2
1347 Sdislawsdorf, Reg. V, 129. 3, 5 Po zaniknutí obnoveny pod názvem Mniší. Nekuda 35. Zdislavov 1 Zanikl u Držkové na Vizovicku, kde jsou paseky Na Lhot kách. 2 1446 Zdislawow, ZDO X, 415; 1516 ves Lhotu Zdislavovu, ZDO XVII, 166; 1535 ves L hotu Zdislavovu, ZDO XXIII 95; 1548 ves Z dijslaw ow u Lhot ku, ZDO XXV, 97. 3 V regionál. lite ra tu ře bývá uváděna pod jm. Zdislavova Ves n. Zdislavova Lhotka, Lhota. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Z di slav, složenému z kom ponentů Zdi-, o němž v. Zdim ěř a Zděchov, a -slav, o němž v, Miroslav. Pozdější názvy Zdislavova Ves, Zdislavova Lhota vznikly analogicky podle jm en typu Machova Lhota (dnes Machová), čas tých právě na Vizovicku a v Hostýn ských vrších. Podle R. H urta (sb. K ašava, s. 7) „je více než pravděpodobné, že ves byla pojm enována k poctě . . . zemřelého Zdislava ze Šternberka, k terý se 1332 uvádí jako nebožtík (Reg. IV 846-847, č. 2173).“ Zdlaštková 1 Zanikla u Letovic. 2 1447 cum Zdlastkowu, ZDO X, 635. 5 MJ třeba číst Dlašťková < Dlaštkova ves, tj. přivlast. příp. -ova k OJ Dlašček, Dlaštěk, to zdrobnělina k OJ Dlask — apelat. dlask „pták dlask, K ernbeisser.“ Počáteční Z- v jediném dokladu je vlastně předložka s „cum“ nebo z „ex“, která se jm énem splynu la (srov. opačný proces u jm en Zbra slav-/Braslav-, Zdi-/Di-). Srov. i stč. příjm í ze jm en ptáků: Drozdík, Kalúsek. Stehlík, Vranka atd. CV —; Prof I 2 389 (Dlažkovice), V 566; Svoboda StčOJ 196; Nekuda —. Zdounky 1 Městys v Hradišťsku. 2 1298 de Noneken, CDM V. 97; 1330 de Donka, CDM VI. 402; 1368 in W zdunka, ZDO I, 983; 1368 ecclesia in Sdunka, ZDO I, 1067; 1375 in oppido Sdunka, ZDO II, 102; 1375 de W zdunek, PK I, 4; 1406 v m ú tvrz V zdúnky, KP I, 163; 1407 de Zdunka, K P I, 199; 1407 na vzdúneckém zboží, K P I. 234; 1437 789
ze V zdúnek, K P III, 462; 1483 plebani in Zdunek, ACO 265, f. 56; 1510 ve Zdaunkach, PO VIII, 195; 1513 ze Zdu n ek . . . ze W zdunek, PO IX, 199; 1516 gruntové zdunecztij, PO X, 158; 1518 v gruntech m ých w zduneczkych, PO X, 323; 1569 v tém ž statku zdauneczkym , PO XXVII, 113; 1573 na Zdunkach, PO XXVII, 550; 1573 městečko Z daunky . . . k tom u statk u zdauneczkym u, PO XXXVII, 410; 1584 na Zdavnkach, ná hrobek v kostele ve Zdounkách; 1611 od zdauneczkych lesů, buchlovský u rbář; 1612 drží statky zdauneczkey a ratagskey, PO XXXVII, 410; 1633 Z d aunky; 1670 Zdaunek, Z daunky; 1672 Zdonecensis, Děkan, m atrik a krom ěřížská; 1718 a 1751 Zdaunky; 1872 Zdounek, Z dounky; 1881 a 1924 Zdounky. 3 P. Zdounky; v 14. stol. městeč ko. V 15. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel sv. Trojice. Čes. 4 Z dónky, do Zdónek, ve Zdónkách, Zdónečák, zdónecké. Za blízkou hanác.vých. mor. hranicí: Zdúnky, Zdúnečák, zdúnecký/zdúneckej/zdouneckej (v ná řečí dolském). 5 Je možný tro jí vý klad; a) vzhledem k nejstarším zápi sům typu W zdunk, Donka, W zdunek a z nich substituovaném u něm. N eneken lze v y jít z OJ *Vzdún, to hypokor. k rá cení nějakého jm éna složeného s tímto vzd-, tj. vzdě- (o -dě- viz Zděchov); srov. i v C. Zdice -e- Vzdice (Prof IV 767—8 s. v. Zdouň). b) Z OJ Zdún, hy pokor. podoby některého jm éna s kom ponentem Sde-, Zde-, Sdě-, Zdě-, o nichž viz rovněž Zděchov; srov. Vaclav/Vacún, Zeliboh/Zelún (Svoboda StčOJ 162). Prostředníkem m ohla být buď dem inutivní podoba OJ Zdúnek, pak M J Z d ú n ky zn. „ves rodiny Zdúnkovy“, nebo nějaké výchozí M J *Zdúnice „ves lidí Zdúnových“, které dem inutivizováno: *Zdúnice —> Z d ú n ky (podobně mohlo b ý t i *V zdúnky k nezdrobnělém u *Vzdúny, o němž viz sub a). Toto pojetí je opřeno o výraznou skupinu zdrobnělých M J v sev. pod hůří Chřibů, zvi. n a Bučovicku a K ro790
měřížsku, srov. Biskupice/Biskoupky, M ěrotice/M ěrůtky, N ezdenice/N ezdénky a zejm. Střílk y, u nichž je rovněž mož n ý podobný výklad (v. t.). Tak i ČV 143 a Miklosich ON č. 308. Avšak nezdrobnělé předlohy paralelních jm en m ají většinou zakončení -ice, předloha *Zdúnice, event. *Zdúny není nikde doložena. Tím je proto toto pojetí osla beno. c) Existovalo i apelat. zdún „hrn číř“, které však nesouvisí se zde-, sdě-, uvedeným výše, ale se zbd-, stsl. zbdati „stavět“ (B růckner ES 650, Vasmer REW I 450, Svoboda Onomastica IV 376—7), takže Z dounky buď pl. k OJ Zdúnek, dem inut. k Zdún zdún „hrnčíř“ (srov. i M J typu K rav ary, Vinary) -> Z d ú n ky „*H rnčířky“ ; srov. sloven. M J H m čiarky. R. Krajčovič sice ukázal (sb. Cs. přednášky pro V. sj. slavistů 1963, 151), že zbdun „hrn číř“ doloženo jen v Polsku, zatímco jinde je grntěari „hrnčíři, figuli“, ale starosrb. Stúnz, ležící mimo Polsko, ukazuje na výchozí Zdunec (DS 8, 90); znamenalo by to možnost předpokládat u zbdun větší (západoslovanské) rozší ření. Zam ěstnanecký význam „hrnčíři“ by neodporoval poloze jm éna Zdoun ky: leží na starém sídelním areálu kroměřížsko-bučovickém, na němž i po dobný typ jm en je doložen (Rataje, sporné Střílky). Svoboda StčO J 32 při pouští obě pojetí, tj. apelativní i patronymické. Tak i my, ač větší pravděpo dobnost přikládám e výkladu patronymickému, neboť dem inutivizovaná MJ označující zam ěstnání jsou vzácností. Je ovšem možné, že výchozí *Vzdúnek není zdrobnělé, srov. starosrb. Zduúec, jehož -ec substantivizující. Je-li tomu tak v O J Z dúnek, pak platí pojetí c). Schwarz VS II 110; Hosák Acta UP III 160. 6 Světlá. Z e c h a n, viz Těchanov. Z e c h i t z. viz Stránské. Z e i s k, viz Tísek. 1. Z ejí 1 Zanikl na panství úsovském na M ladoňovském potoku, kde je m lýn Seifen (Hosák HM 596; Nekuda 121).
2 1588 ves pustá slově Z eyf, m ladoňovští platí . . . U rb ář úsovský, SAB. 2. Zejf, Pustý, nyní Pustá Rudná. 1 Skupiny domů u Andělské Hory, s níž splynula a s níž částí obce Světlá Ho ra; 11 km ssz od B runtálu; Sl. 2 1917 Lauterseifen; 1924 P ustý Z ejf, Lauter seifen. 5 Něm. L auterseifen: k střhn. lůter „čistý, jasn ý “ (tj. potok, srov. jm. Bílá Voda, Čistec apod.). Srov. Lauterbach s. v. Potůčník. 3. Zejf, Studený 1 Dříve ves 6 km sv. od Jeseníku, nyní část obce Píseč ná (dř. Sandhýbl); Sl. 2 1583 im Kaltenseuf, jinak Bärengrund, A 157; 1805 K altseifen, kdysi Baergrund; 1836 K alt seifen; 1894 K altseifen; 1924 Studený Z ejf, Kaltseifen, dříve jen K altseifen. 3 P. Frývaldov. Založen 1583 parcelací dvoru. Něm. 5 Něm. Bärengrund zn. „medvědí důl“. Zuber Jesenicko 366, 392. 4. Zejf, Suchý, od 1947 Suchá Rud ná. 1 Ves 11 km sz od B runtálu, nyní část obce Světlá H ora; Sl. 2 1405 Dornseyfen, FL II. 3; 1736 Seiffen; 1805 Düer Seifen; 1836 Dürrseifen, Seifen; 1881 D ürzejf; 1894 D ürrseifen; 1924 Suchý Z ejf, D ürrseifen, dříve jen Dürr seifen. 3 P. B runtál. Něm. 5 Něm. Dürr(en)seif(en) zn. „suchý zejf“. # Viz Seifen. CV —; P rof —. Z e j p y, viz Seifen. Zeleňák 1 D vůr u Velkých Němčic, 7 km jv od Zidlochovic. 5 M J: substant. příp. - á k k adj. ze lený „g rü n “ ; srov. P J typu Černý les —*■ Čerňák, K am enný m lýn -> K am e ňák. Motivace jm éna Z. dnes již nezná m á (snad po nějaké osadě jm. Zelený). Nelze však vyloučit i zelný -> Zelňák ..K raut-“ jako jm éno pro statek, dvůr pěstující zelí, jak je tom u dosud m ísty na jih od Brna. CV —; P rof IV 770 (Zelené). Zelinkovice 1 Ves 5 km zjz od Místku, nyní část obce Lysůvky. 2 1789 a 1798 dopl. T: 1813 Zélinkow (něm.), StA Opava, sig. XXVIII, 302 b; 1846
Zelinkau, Zelinkouo; 1872 Zalinkau, Zalinkov; 1881 Zelinkou; 1885 Zelinkowitz, Zelinkovice; 1924 Zelinkovice. 3 P. Hukvaldy. Založeny r. 1789. Ces. 4 Zelinkovice, do Zelinkovic, v Zelinkovic (!), zelinkovsky. 5 M J: analog, příp. -ov, -ovice k příjm . Zelinka, to k zelený „grůn“ ; srov. červený/Č ervin ka. Název podle hukvaldského vrchní ho Z elinky, k terý prováděl lokaci vsi. CV - ; Prof - . Zenfersdorf 1 Zaniklá ves v okolí Mladějovic (Šternbersko). 2 1448 villa Zenfersdorf, Lechner I, 58. 3 Je prav děpodobné, že tato ves byla totožná se zaniklou 2. Bělou, v. t. 5 M J : z něm. Senfersdorf „ves Senferova“, k OJ Senfer, domácké podobě k O J Senf, o němž viz Zenklava. K event. výkladu z nějaké starší čes. předlohy s počátečním Sen-, Sěn-, San(české okolí M ladějovic by to dovolo valo) scházejí doklady. CV —; Prof —; Nekuda 118. Z e p t a u, viz Sobotín. Z e s c h d o r f , dříve T s c h e s c h d o r f , viz Těšíkov. Zezule, Zezhule 1 Zanikla u Dalova na Sternbersku, kde je trať Kuckuck wald. 2 1397 Zezhule, ZDO VI, 642; 1480 ves Zezhule, ZDO XII, 9; 1582, 1588 dopl. T. 5 M J: ze stč. apelat. zezhule < zehzule „žežulka, kukačka“. O dtud něm. překladové P J K uckuckw ald. Vedlejší ves nese jm . Krahujčí. Srov. P J a M J Čáp, Hus(a), Orel, P ěnkavy u P rof V 541. CV - ; Machek ES 594; Neku da 76. 1. Zhoř 1 Ves 14 km vsv od Jihla vy. 2 1392 von Zhorz, CDM XII, 110; 1556 ves Zhorz Zhausetijna, ZDB XXVII, 17; 1571 ze vsi Zhorže Hausetiny, PB XXVI, 152; 1597 ze Zhoři (!), LSA III, 128; 1679 a 1718 Zhorž; 1720 Zhoř; 1751 Zhorž; 1846 Zhoř, kdysi Klein Zhoř; 1872 Zhorz, Zhoř; 1881 Zhoř; 1893 Zhoř, Zhoř; 1924 Zhoř. 3 P. Něm. Rudolec. Far. kostel sv. M ar kéty. Ces. 791
4 Ta Zhoř, do Zhoři (!), ve Zhoři, za Zhoři, Zhořák/Zhoř skej, v pl. Zhořski (Rybné). 5 V dokladech 16. stol. se jm enuje Housetina Zhoř: přivlast. příp. -ina k stě. OJ Húsata, to rozšířením o hypokor. sufix -ata z OJ Hus(a) husa „G ans“, srov. Vlk/Vlčata v MJ Vlčatín, Zába/Zabata v M J Zebětín a O J Kuřata, Sviňata u Svobody StčOJ 165. M J s -atín typická pro Českomor. vrchovinu. Pozoruhodné je, že v m ístní tradici dosud znám vladyka zhořské tvrze V aněk řečený Húse, jehož listina z r. 1427 je p rý zachována. Podle ní náležel ke Zhoři prý i zaniklý Nízov (v. t., zanikl v tra ti Nížov). Přívlastek ještě v obecním razítku z 19. stol.: Zhoř Housecy. Srov. i Holubí Zhoř. 2. Zhoř 1 Ves 9 km ssv od Tišnova. 2 1240 Nazhore, CDM II, 330; 1601 ves Zhorž, ZDB XXXIII, 36; 1675 Shorž; 1718 a 1751 Zhorž; 1846 Zhorž, Zhoř; 1872 Zhorz, Zhoř; 1881 a 1924 Zhoř. 3 P. Lomnice. Čes. 4 Ten Zhuř, do Zhuřa, ve Zhuřo, Zhuřák, zhurské. V m ístě hanácké n á řečí horské se změnou o > u zachová no u st. gen. Z h o ř , C e r n i c k á , viz 1 . Zhoř (od příslušnosti k zám ku Černé). 3. Zhoř, Holubí 1 Ves 6 km záp. od Velké Bíteše. 2 1348 de Zhors, in Zhors, ZDB I, 5; 1386 villam integram dietám Nelpyna Zhorz cum municione, ZDB VII. 45; 1434 ve Zhoři nad Tasovem, K P III, 92; 1484 ze Zhoře se dvoru, kterýž slově Holubov, K P V, 366; 1573 ves Zhorz Holuboivu, ZDB XXX, 15; 1674 Holuby Zhorž; 1691 z H oluby Zhorže, M atr. v Dol. Loučce; 1718 Holubi Zhorž, 1720 Zhorž; 1751 Holuby Zhorž; 1846 Holubi Zhoř, Ho luby Zhoř; 1872 Holuby Zhorsch, Ho lubí Zhoř; 1881 a 1924 Holubí Zhoř. 3 P. Budišov. V 14. stol. tvrz, později svobodní dvořáci. Čes. 4 Ta Zhoř, do Zhoři (!), za Zhořó, Zhořák, zhořské. Kdysi p rý Holubja/ Holobja (pit.) — dnes nezijštěno. 5 Pů vodně se ves jm enovala Nelepina Zhoř 792
podle m ajitele O ndřeje z Krevlic, zva ného Nelepá (< ne-lép-b-a „nepěkný“). Ke tvoření přívlastku srov. Zhoř Húsatina ( = 1. Zhoř), Lhota Rapotina apod. Když ves se svobodným dvorem získala r. 1416 svobodnická rodina Ho lubů, pojm enován nejprve dvůr na 1484 Holubuov „H olubův“, nedlouho později i celá ves n a Holubóv Zhoř (jm. ještě mask.). Z trátou povědomí o vlastnictví rodu Holubů pak od 1674 Holubí Zhoř. Srov. 1. Zhoř = Húsatina Zhoř. Tiray VM-V. Bíteš 124; Hosák VVM XXP 34. Z h o ř , H o u s e t i n a , viz 1. Zhoř. Z h o ř , M a l á , viz Zhořec, Zadní. Z h o ř , N e l e p i n a , viz Zhoř, Ho lubí. 4. Zhoř, Nová 1 D říve ves 8 km zsz od Velkého Meziříčí, nyní m ístní část obce Stránecká Zhoř. 2 1846 Neu Zhoř, Nowa Zhoř; 1872 Neu Zhorsch, Nová Zhoř; 1881 a 1924 Nová Zhoř. 3 P. Stránecká Zhoř. Osada vznikla v pol. 18. stol. Čes. 5 Po založení slula též Nové Dvorky. K ratochvíl VM-Vel. Meziříčí 32. Z h o ř , P i v c o v a , viz Zhoř, S trá necká. 5. Zhoř, S tránecká 1 Ves 7 km zsz od Velkého Meziříčí. 2 1557 ve vsi Piwczovoie Zhorzy, PB XXII, 65; 1570 na Pivoczowie Zhoržy; 1718 Zohoržecž (!), m ěstečko; 1720 Zhor Straneczka; 1846 Zhoř Stranečka, kdysi Pjwczowa Zhoř; 1872 Stranetzka Zhorsch, Strannecká Zhoř; 1881 Zhoř Pivcova; 1885 Stra nečka Zhorsch, Stránecká Zhoř; 1924 Stránecká Zhoř. 3 P. Stránecká Zhoř. Čes. 4 Ta Zhoř, do Zhoře/-i, Zhořák, zhořskej. 5 Původně se ves jm enovala Piv cova Zhoř: přivlast. příp. -ova k OJ Pivec n. Pivcě, které různého původu: „pivíčko“, imper. „pij více“, podle do movního znaku apod. (Beneš 178, 232, 284). Novějšího původu je nář. pivec „člověk m alé postavy“ (srov. i žert. malé pivo „m alý člověk“). Jakm ile zís kal ves Jan Stránecký ze Stránce, pře
jm enována 1720 na Stránečka Zhoř. slově Zhořecký, ZDB XXVI. 47, ed.; 1590 s pustým i vesnicemi šlovou . . . Kratochvíl VM-Vel. Meziříčí 397. 6 P J Zhorzecz ZDB XXXI, 52. 3 Zbytkem Hivany ( < *jivany). 6. Zhoř, Zálesná 1 Ves 6,5 km jv od vsi je dvůr Zhořec, 1 km jv od Stonařova. Velké Bíteše. 2 1464 Zhorz, ZDB XIII, 2. Zhořec, F rankův 1 Dříve ves, 4; 1674, 1718 a 1751 Zhorž; 1846 Zhoř; 1872 Zhorsch, Zhoř; 1924 Zálesná Zhoř. nyní část obce S tránecká Zhoř, 6,5 km záp. od Velkého Meziříčí. 2 1377 oppi З P. Rosice. Ces. 4 Ten Zhoř, do Zhořa, ve Zhořo, za dum Mezirziecz . . . Shorcye, ZDB VI, Zhořem, Zhořák, zhořské/(u st. gen.) 524; 1447 Zhorcze, ZDB XII, 544; 1555 ves Zhorz Ffrankow u, ZDB XVII. 11; zhorské. V Přibyslavicích rozlišují ten 1559 ze vsi Ffrankow e Zhorže, PB XXI, Zhoř = Zálesná Zhoř, ta Zhoř = Ho lubí Zhoř. 5 Přívlastek dán až 1924 185; 1579 ze Zhorzi Ffrankowau, LSA proto, že ves leží uprostřed lesů. Srov. III. 156; 1591 ves Zhorzecz Franku, ZDB XXII, 117; 1679 Franka Zhorzecz; i celkem blízké Lesní Hluboké. Tiray VM-Vel. Bíteš 126. • M J: z apelat. 1718 Frandka Zhorecz (!); 1720 Franko zhoř „vypálená p ů d a“, to k shořeti < Zhorzetz; 1751 Franco Zhoržetz; 1846 ьzgorěti, utvořeno jako Seč/sekat, ZáFranko Zhořetz, Franco Zhorec, kdysi tor/zatřít. Byly tak nazývány vsi vznik Hořec; 1881 Frankův Zhořec; 1893 Franko Zhoretz, Frankův Zhorec; 1924 lé na půdě získané vypálením lesa, Frankův Zhořec. 3 P. Velké Meziříčí. křovin apod. Jm . Z. je typické pro záp. Tišnovsko, Velkomeziříčsko a Jihlav Ces. 4 Franku Zhořec, do Frankova Zhořsko, tedy pro úseky vzniklé raným roz šiřováním starého sídelního areálu smě ca; Frankuzhořec, do Frankuzhořca, za rem na Českomor. vrchovinu. Jinde Frankuzhořcem, Frankuzhořské/(u ml. z M oravy a Slezska není doloženo. Je gen.) -ej, F rankuzhořák/(ojed.) Frankostarší než jm éna typu Zďár (v. t.). MJ vák/F r ankovčák/Zhořák/Zhořečák/ (peZhoř je od původu rodu ženského, ale jorat.) Frančáci. U st. gen. zachováno m ěkké zakončení způsobilo m atení hanác. nářečí, jehož je F. Z. hraničním s m askuliny, zvi. s typy na -jb (Myslibodem. 5 R. 1492 byl m ajitelem zdej boř, Telč), jejichž hranice mask,/fem. šího m lýna nějaký Frank, František, po probíhá právě podhůřím Ceskomorav. němž přívlastek 1555 Frankova Zhoř, vrchoviny. Na m askulinum ukazuje 1591 s nářeční podobou adj. Zhorzecz i dem inutivum Zhořec. Srov. i MJ a Franku „Z. F ran k ů “, k terá m ěla va P J ta Seč (záp., již. a stř. M orava)/PJ riantu Franků Zhořec, jak dosud v ná ten Seč (vých. Mor.) Jednotlivé Zhoře řečí. K ratochvíl VM-Vel. Meziříčí 172. od sebe odlišovány přívlastky, srov. 3. Zhořec, Zadní 1 Ves 10 km sz od i rozlišení častých Lhot, Újezdů, Vsí. Velkého Meziříčí. 2 1465 ze Zhorcze, CV 22, 251; Prof IV 772-774, V 532; LSA III, 97; 1678 Zhorzecz; 1718 Hin Sm ilauer OC 136 (v C. 16 Zhoří, z toho ter Zhoretz; 1751 H inter Zhožetz; 1846 10 na záp. straně Ceskomor. vrchoviny) Hinter Zhořetz, Zadny Zhořec; 1872 a PST 2 69; Schwarz NOB 224. 6 P J H inter Zhoretz, Zadní Zhořec; 1881 Spálený (neutr.). Malá Zhoř, Zadní Zhořec; 1924 Zadní 1. Zhořec 1 Zanikl mezi Jestřebím Zhořec. 3 P. Stránecká Zhoř. Ces. a Stonařovem (Jihlavsko). 2 1360 Ho4 Zhorec, do Zhorca, v Zhorci/(arch.) rzec villam, ZDB II. 506; 1368 villam -u, Zhorečák, Zhorečačka, zhoreckej. 5 Přívlastek Zadní dán až koncem 18. Zhorzecz, ZDB VII, 384; 1447 villam suam Zhorzecz, ZDB XII, 616; 1540 stol. proto, že ves leží sm ěrem od Vel. puol vsi pusté, kteráž slově Zhořec, a Meziříčí ve srovnání s Frankovým rybník Dolní na témž Zhorci, les, který Zhořcem dále, „vzadu“. ® M J : pův. 793
stč. Zhořcě, dem inutivum k Zhoř (v. t.). Nový nom. Zhořec vznikl analogickým vyrovnáním nepřím ých pádů do Zhorcě, ve Zhorci se stč. skloňováním sub stantiv typu stařec, gen. starcě, dat. starci. Srov. Žďár/Žďárcě —> Zďárec, nář. Zdírec. Depalatalizované r zacho váno ojed. v nář. Z hořec. CV 251; Prof IV 774—5. 6 Dolní mlýn, Horní mlýn, U záseky. Zhořovo 1 Zamklo v okolí M ěřína (Velkomeziříčsko). 2 1466 ves pustou naši (kláštera třebíčského) Zhorcze, PB IV, 171; 1556 ves pustou Zhorzowo, ZDB XVII, 17. 5 M J: jakoby přivlast. příp. -ovo k OJ Zhoř +- apel. zhoř, o němž v. Zhoř; srov. i příjm . Zhoř. Avšak -ovo dáno sekundárně ke jm. Zhořec (v. t.). CV —; Prof —; Nekuda 118; A dresář s. v. Z i e g e n b u r g , viz H rádek, Kozí. Zigartice, od 1948 M astník. 1 Ves 3,5 km jv od Města Libavé, po 1948 za nikla. 2 1394 Sighartau, CDM XII. 220; 1408 Zygharticze, ZDO VII, 660; 1517 z Zigharticz, StA Opava, rkp.; 1518 zu Sigerzhaw, Prásek, Organisace 102; 1582 Zigharticze, StA Opava, rk p .; 1672 Segerzaw, Děkan, m atrik a lipnická; 1676 Siegertzhaw ; 1718 Siegertzau; 1720 Sichertzau; 1751 Sigertzau; 1846 Sicherzau, Zigerzan, Sighartsau, Zighartice; 1872 Siegerzau, Zighartice; 1881 Zighartice; 1893 Siegertsau, Zigar tice, Zighartice; 1924 Zigartice, Siegerts au, dříve Zighartice. 3 P. Potštát. R. 1547 se tu jm enuje pustý hrad Zighart, Zigart. Něm. 4 Něm. Zigertsa. M astník, do Mastníka, M astničák, m astnický (Potštát). 5 MJ pův. německé Sigartau -e- Sieghartshau „m ýtina S ieghartova“, k OJ Sieghart složenému ze sthn. sigu „ví tězství“ a -h a rt „statný“ a z apelat. -hau „m ýtina“. M J S. p atří do sku piny tzv. H au-nam en v Oderských v r ších, srov. Bernov/Bernau, K eprtov/ Geppertsau, Lhotka/Nitschenau, K ová řovi Schm iedsau. Jejich -au, nář. -a, je 794
vždy přízvučné, kdežto u jm en s něm. -au <-■ ouwe „Aue, lu h “ je zakončení nepřízvučné (-a, -e). Pův. Sigartau upraveno na Sigert(s)au podle něm. MJ typu Herm ers-dorf, Geppertsau, v nichž je výchozí O J vždy v hypokor. podobě (Hermer — Herrm ann, proto Sieghart: Sigert). Jm . M astník dáno až po r. 1945 podle stejnojm enného lesa ležícího na vých. od Zigartic. CV 120; Prof - ; Svoboda OSG III 38. Zighartice, od 1950 Vápenná. 1 Ves 11 km jjz od V idnavy; Sl. 2 1248 Schicovici, 1291 Serzikisdorf, 1305 S yk ystorph: podle W intra F lurnam en d er S udetenlánder 49; 1310 Seczigisdorf, A 196; 1358 Seczikisdorf, A 197; 1410 Se czigisdorf, A 197; 1805, 1836 Setzdorf; 1881 Zighartice; 1894 Setzdorf; 1924 Zighartice, Setzdorf. 3 P. F rýdberk ( = Žulová). Far. kostel sv. Filipa. R. 1420 byly pusté, 1576 osazeny. Bylo tu rytířské fojtství. Již 1629 vápenky. Něm. 5 Původ jm éna nelze jednoznačně určit. Jistou pravděpodobnost by mohl m ít výklad z pův. *Secěchovice, *Sec’echovice: příp. -ovice k O J Setech, Sec’ech, Secech, pol. Sieciech, složenému z kom ponentů Se-, o němž viz Seloutky, a -těch, o němž viz Těchanovice; znamenalo by „ves lidí S-ových“. Do němčiny by *Secěchovice bylo přejato již počátkem 14. stol. s pravidelným i substitučním i zm ěnam i ’e, ě/i, ch/k, g, s odsunutím topoform antu -ovice a s analog, něm. -s, -dorf „ves“; tedy: Secěchovice —> Secigsdorf, to hypokoristickým krácením základního O J pak Setzdorf, Sátzdorf (jako Herm ansdorf/ Hermsdorf, M artinsdorf/M árzdorf). Na pův. S- by m ohla ukazovat něm. nář. vý slovnost s Z- (čti C-), ta však již nikde nezjištěna (srov. Sudkov/Z autke, Sudi ce/Zauditz). P řekvapuje však, že něm. zápisy nem ají nikde grafiku Zetsdorf, Zdtsdorf apod. a že se ve středověku vyskytují zápisy s počátečním Sch-. To vše by ukazovalo na nějaké výchozí MJ s počátečním Z— . Snad je zápis 1248
skutečně třeb a číst *Zikovice к OJ Žilc, to hypokor, podoba к počeštěným po dobám cizích OJ Z ikm und, Siegfried (srov. Sigisboto/Zipota v M J Zipotín). Ces. Zighartice dáno až koncem 19. stol. zcela nenáležitě. Po 1945 dáno jm. Vá penná podle m ístního starého vápenictví. К tvoření srov. častá nová adjek tivní M J Břidličná, Písečná, Uhelná, Žulová na širším Jesenicku. CV —; Prof IV 47 (Setěchovice); Svoboda StčOJ 84 a CMF 1945, 281-2; Schwarz 330, VS II 305; W inter FISud 49; Zuber Jese nicko 406. 6 Bogengrund, Haspelberg, Zelená hora/G růnberg, Nové chaloupky/Neuháuser, S tarý K altštejn/A lt K alt stein (v. t.), M oorhau, Vrbiska/W eiden sum pf (v. t.). Zimotín I Zanikl mezi Ústím a Opatovicemi (Hranicko), kde je trať Zimo tín. 2 1447 Zimotin, ZDO X, 575; 1480 Zym otin, ZDO XII, 25; 1560 dopl. T. 3 R. 1506 pustý. 5 M J: přivlast. příp. -ín к jednodu chému příjm í *Zimota „kdo je zimom řivý“, srov. OJ Léto, Letek, Letoň, Sněhota/M J Sněhotín s. v. Senetářov a zejm. laš. apelat. žym ota „zimomřivý člověk“. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 166; Nekuda 118. Z 1 a b i n g s, viz Slavonice. Zlámanec 1 Ves 9 km vjv od Napa jedel. 2 1392 villam Zlám ány Vgezd, А С XIV, 530; 1412 in villa Zlám ány Vgezd, ZDO VIII, 123; 1412 Vgezd Zlá m ány, ZDO VIII, 173; 1509 v obcích Zlamaneho Vgezda, PO VIII, 175; 1512 u Zlamaneho Vgezda, PO IX, 29; 1533 v Zlam anem Vgezdie, ZDO XXXIII, 31; 1604 tvrz, dvůr a ves Zlám ány Augezd, ZDO XXXII, 97; 1671 Zlám ány Vgezd; 1718 Zlám áni A u g ezd ; 1751 Zlam anj Augezd; 1846 Zlam anetz, lépe Zlám ány Augezd; 1872 Zlam anetz, Zlámanec; 1881 a 1924 Zlámanec. 3 P. U herský Brod a Březolupy. Ces. 4 Zlámanec, na Zlámanec, Zlámaňan, zlám anský. 5 Ves se do r. 1846 jm eno vala Zlám aný Újezd, potom Zlámanec. O pův. význam u základního slova viz
Újezd. Přívlastek Zlám aný dán nejspí še podle toho, že ves založena na půdě od většího celku oddělené, jakoby ulo mené, „zlám ané“. Srov. i Zlám anka (<— *Zlámanái Lhota, 1561 Zlám ansko „půda získaná lám áním , dělením “). Avšak existují i P J Zlámanec, Zlámance, Zlámaná, Zlám ankové, označující tra ti vertikálně vrásněné (žleby, úžlabinami, trhlinam i; např. Zlámanec — úžlabina v Z áblatí u Vel. Bíteše), tedy m ísta v reliéfu všelijak lomená, zláma ná. Tento význam je pravděpodobnější, neboť ves leží ve velm i kopcovitém te rénu. Zn. by „Újezd v takovém m ístě vzniklý“. Srov. u Jung. Zlamané hory „confraga m ontium “ a P J Odranecf odraný. CV 170, 214; P rof —; Honí ZMK XV 24 („místo, v němž zanikla těžba ru d “). Zlámanka 1 Ves 4,5 km vých. od Zdounek, pak část obce Chřibsko, od 1. 1. 1969 opět sam ostatná obec. 2 1374 de Fracta lhota, K P I, 3; 1561 ves Zlamansko, ZDO, XXVII 21; 1670, 1718 a 1720 Zlam anka; 1751 Zlam anko (!); 1846 Zlam anka; 1872 Zlam anka; 1881 Zlám anka; 1885 Zlám anka; 1924 Zlá manka. 3 P. Zdounky. Far. kostel sv. Jiří. D říve nesla obec též jm. Zlámaná Ves. Ces. 4 Zlám anka, do Zlám anky, Zlám aňák, zlám anské (hraniční ves hanácké ho nářečí). 5 Viz Zlámanec. 6 T rňák (mlýn). Zlatkov 1 Ves 3,5 km již. od Bystřice nad Pernštejnem , nyní část obce Rožná. 2 1335 Sladkow , CDM VII, 67; 1398 in Zladkow, ZDB VIII, 80; 1675 Sladkow ; 1718 Slatkow ; 1751 Sladkow ; 1846 Zladkow, Sladkow ; 1872 Zlatkow , Zlat kov; 1881, 1924 Zlatkov. 3 P. P ern štejn. Ces. 5 M J : přivlast. příp. -ov k OJ Zlatek, to substantivizací adj. zlatý „gold“, srov. m ladý/M ládek v M J Mladkov. CV 143; Prof —; Svoboda StčOJ 98 (uvádí „novější“ složené OJ Zlatoslav, k něm už by Zlatek bylo hypokoristikum). 795
Zlatníky 1 Ves 5,5 km záp. od Opa vy; Sl. 2 1256 super villa Zlatník, CDM III, 229; 1492 dopl. T; 1611 dopl. T; 1620—1630 statek Zlatníky, na Zlatnikách, Zukal Slezské konfiskace 118, 126; 1720 Slatnik; 1736 S latnig ; 1805 Slatnik; 1836 Slatnik, Z la tn ík y ; 1870 Zlatník, Z latníky Catal. cleri; 1881 Zlat n íky; 1894 Slatnik, Zlatníky; 1924 Zlat níky. 3 P. Stěbořice. Čes. 4 Zlatníky, do Zlatník, ku Zlatni-
skeho, PO XVII, 122; 1544 Zlechowskym , PO XIX, 205; 1669 Zlechow; 1704 super Zlechovic, Cerroni II, 119, 2. sv. 410; 1718 Zlechow; 1720 Zlechow; 1751 Zlechau; 1846 Zlechau, Zlechow; 1872 Zlechau, Zlechov; 1881 Zlechov; 1924 Zlechov. 3 P. Velehrad. Ces. 4 Zlechov, do Zlechova, Zlechovják / -jan, zle chov ský.
2. Zlechov 1 Zanikl u Týna (Lipnicko nad Bečvou), kde je polní trať Zle kam, ve Zlatnikach, za Zlatnikami, chov. 2 1503 robot Z lechovských . . . Zlatničak, (fem.) Zlatničarka (!, Hlavk našemu dvoru Zlechovskému, LSA nice), zlatnicky. 5 N edostatek starších II, 315. 3 Ves byla 1503 pustá. dokladů nedovoluje spolehlivě určit, 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Zlech, zda pův. podoba jm éna zněla Zlatník to buď hypokor. zkratka složeného OJ (to substant. příp. -ík к adj. zlatný, zn. *Zlověd, nebo — pravděpodobněji — do „zlatonosný potok, Goldbach“) n. Zlat mácká podoba k OJ Zlý zlý „bose“; níky (to akuz. pl. к zlatník „Gold odvození Zlý/Zlech analogické podle schmied, -a rb eiter“). Protože ves leží na hypokoristik typu Radimír Radech, Zdebývalém Holasovicku, nejstarším sídel slavfZdech, Zdech (viz Zděchov), v nichž ním areálu Slezska, lze existenci slu -ech, -ch. Srov. i jiná OJ odvozená od žebného jm. Zlatníky přijm out s nej- téhož základu: Zl-eš, Zl-en, Zl-a (v MJ Zlín), Zl-ík, Zlý-ka (v MJ Zličín, Zlíč větší pravděpodobností. Jm éna toho typu představují ve slez. toponymii její u Prof IV 781). Viz i Pozlovice: OJ Po-zl, Po-zla. U Z. 1 bývají nejstarší nej starší v rstvu a leží jen na Opavsku (srov. blízké K ravaře a vzdálenější doklady zapisovány s dekompozicí Zlech-/Lech-. CV 144; Prof IV 782 (ZlíBobrovníky) a na přilehlém Hlubčicku chov < Zlechov) ; Svoboda StčOJ 44, a R atibořsku v Polsku: Grobniki, Kowale, K rowiarki. Velmi nejistá proto 98, 127, 147; N ekuda 76. zůstává dom něnka, zda Z latníky vlastZlín 1 Dříve město v Hradišťsku. *Slatinníky (srov. zde Slatinice a čes. nyní jádro m ěsta Gottwaldov, vzniklého Zlatníky u P rof IV 779—780). Dává1948 spojením Zlína, Louk, Malenovic, me-li přednost pojetí „Zlatníky“ jako Mládcové, P rštné a P ří tluk. 2 1322 in jm énu služebnému, pak proto, že к to Slyn opido, CDM IV, 202; 1349 de Zlí m u vybízí archaičnost toponym ie Ho- na, ZDO I, 144; 1358 in Zlyn, ZDO I, 531; 1360 in Slina, ZDO I, 715; 1371 de lasovicka a že za čes. *Sl- bychom očekávali něm. Zl- (srov. Suchdol/ Zlyn, CDM X, 118; 1389 de Zlín, ZDO Zauchtel, Sudice/Zauditz) n. mladší VI, 1; 1397 municionem Zlyn cum oppido, ZDO VI. 704; 1431 de Zlín, ze Zlí Schl- (srov. Slatina/Schlatten, Sla vk ov / Schlackau na Opavsku). ČV —; Bezlaj na, Sigut III; 1437 municionem Zlyn, II 340—1; Šrám ek Slez. sb. 1965, 368 cum opido, ZDO X, 227; 1447 na zboží až 397 (mapa č. 7); DS 19, 139; NR zlínské, PO III. 106; 1464 ze Zlína, KP IV, 368; 1490 na tvrzi a m ěstečku Zlynu, X 30. 1. Zlechov 1 Ves 6 km záp. od Uher ZDO XIII, 5; 1512 tych zlynskych lidí, ského Hradiště. 2 1220 Leischowe, CDB PO IX. 98; 1512 lidí mé zlínské, PO IX, 123; 1515 ve Zlinie, PO X, 61; 1519 ze II, 195; 1228 Zlechow, CDB II, 321; 1265 de Lechowe, CDM III, 370; 1517 Zlína, PO XI 34; 1531 na městečku v Lechově, CMM 1957, 308; 1532 z Le- Z linie, PO XXIII, 11; 1550 na Zlynie, PO XXI, 49; 1578 blíž m ěsta Zlyna, ZDO chowa, PO XV, 49; 1536 fojta zlechow-
796
XXIX, 59; 1585 v statek zljnskej, PO XXXI, 125; 1596 město Zlyn, ZDO XXXI, 23; 1628 Zliensis, Činek 144; 1633 Zlin; 1655 parochia Zlinensis, ACO B 12; 1670 Zlin; 1672 Zliensis, Zlinium, Děkan. m atr. holešovská; 1718 Slyn; 1720 Zlin; 1751 Z lyn; 1846 Zlin, Zlyn; 1872 Zlin, Zlín; 1881 a 1924 Zlín. 3 P. Zlín. Již v 14. stol. městečko a tvrz, později zámek; far. kostel sv. Filipa a Jakuba. V 18. stol. soukenictví, od 1811 obuvnictví. Se Zlínem splynul Grygov (v. t) . Ces. 4 Zlín, do Zlína, Z líňan/(nověji) Zlíňák, zlínský. 5 M J : přivlast. příp. -ín k OJ Zla ■<— zM-a, o němž viz Zlechov. Protože způsob odvození jm éna je a r chaický, stalo se M J Z. v lidu svým základem i sufixem nejasné, odtud v lid. etymologii přikloněno k slin „slínovitá půda“. R. 1948 nově vzniklé město (viz sub 1 ) dostalo jm. G ottw aldov po prv ním dělnickém prezidentovi K lem entu Gottwaldovi (23. 11. 1896-14. 3. 1953); J. Hanzal, V ytvoření Gottwaldova, VVM 1974. 134-145. CV 144; Prof - ; Bezlaj II 329; Vasm er REW I 457; K. Stloukal CMM 1947, 324-340, zvi. 331 až 332. 6 Cepkov, Baťova čtvrť, Zlínské paseky, Pod Bábou, Pod Tlustou, V H ra disku, V nivách, Zálešná. Zlobíce I Ves 6 km záp. od Krom ě říže. 2 1078 Zlobiczi, CDB I, 79; 1126 Zlobicze, ZDB I, 110; 1160 Zlobici, CDB I, 208; 1249 Zlobicih, CDB IV, 171; 1512 na vsi . . . Zlobicze, PO IX, 64; 1524 ze vsi Zlobicz, PO XII, 256; 1526 z Lobicz, PO XIII, 69; 1527 lidem našim zlobiczkym , PO XIII, 248; 1615 Zlobi cze, Chropyňský u rbář; 1651 Zlobicz, Summovní ex trak t; 1676 a 1718 Zlobitz; 1751 Zlobitsch; 1846 Zlobitz; 1872 Zlobitz, Zlobíce; 1881 a 1924 Zlo bíce. 3 P. Chropyně. Ces. 4 Zlobíce, do Zlobic, Zlobičák, zlobické, (katastr) Zlobicko. 5 M J : příp. -ice k OJ Zloba apelat. zloba „Bösartig keit, B osheit“. Zn. ves lidí Zlobových. Srov. příjm . z ab strak t Hrůza, Chudoba,
Škoda. CV 143; Prof —; Svoboda StčOJ 204. Z n a i m , viz Znojmo. Z ňátky 1 Ves 2 km jjz od Náměště nad Oslavou. 2 Nejisté, zda sem patří 1104, falz. XII. stol., Bznatici, Kosmas 260; 1377 villam W snatech . . . prope W snatek, ZDB VI, 508; 1437 villam W znatky, ZDB XII, 188; 1672 Zniatekh; 1718 S ň a tky; 1720 S n a tko ; 1751 Zniatek; 1846 Zniatlca, Zňatka; 1872 Zniatka, Zňatka; 1881 Z ňátka; 1893 Zniatka, Zňátka; 1924 Z ňátky, dříve Zňátka. 3 P. Náměšť n. O. Ces. 4 Zňátka (pit.), do Zňátek, Zňáčák/ (expr.) Zňátečák, (fem.) Zňátečačka, (ojed.) Zňátkář, zňátecké. 5 M J: deminutivum k *Znétice, to příp. -ice k OJ Vzňata, o němž viz Netín. Zn. ves lidí Vzňatových. Jm éno dobře zapadá do pru hu zdrobnělých jm en s vnitřním dlou žením typu Kojetice/K o já tk y, Pozdětice/Pozďátky. Plurálové jm. Z ň á tky pře šlo v nářečí a v dokladech 19. století k častém u zápmor. typu P J Horka, Zahrádka (pit.): Z ňátka; srov. Zahrád k y Zahrádka. CV 24, 144; Šrám ek Slavia 39, 387—390; N ekuda 51 („neznámé polohy“). Dále viz Netín. 6 P J Starý Zňátka, kde pravděpodobně ležely pův. Znětice. Zněíín 1 Zanikl u Bedřichova, kde je louka Na Zněckách (Kunštátsko). 2 1390 N aw znetynye, ZDB VII, 852. 3 R. 1521 pustý. 5 M J pův. znělo V znětín: přivlast. příp. -ín k OJ Vzňata, o němž viz Netín. Nazván po Vzňatovi z Tasova. Viz ná sledující heslo. CV —; Prof —; Nekuda 118; Hosák HM 2 84. Znětínek 1 Ves 14 km ssz od Velké ho Meziříčí. 2 1370 villam W znetin, CDM X, 79; 1447 Z ew netynek, ZDB XI, 414; 1447 W znyetynek, ZDB XII, 544; 1555 ves Z nytinek, ZDB XXVII, 11; 1568 Znietinek, Mor. arch. soukro mé 27; 1591 ves Znietinek, ZDB XXXII. 117; 1679 Znietinek; 1718 Znetienek; 1751 Z netinek; 1846 Znetinek, kdysi V\rznetinek; 1872 Z nettinek, Z netínky; 797
1881 V zn ětín ek; 1893 Znetinek, Znětínky ; 1924 Z nětínek, dříve Z nětínky. 3 P. Vel. Meziříčí. Ces. 4 Z nětinek, do Z nětinka, Z nětiňák/ Z něták, zněckej. 5 M J : dem inutivum к Znětín, o němž v. v. Nazván po Vzňatovi z Tasova (1232—1256) z rodu erbu křídla. Z zdrobnění srov. Věstín/V ěstínek. V 19. stol. též pluralizace jm éna: Z nětínky, srov. M iletín/M iletiny, Mi lov/M ilovy. CV 144; Prof —; Svoboda StčO J 165; Hosák VVM X X -P 36. Znojmo 1 Město na Dyji. 2 1046, falzum z 12. stol., Znoiem, CDB I, 386; 1073, falzum z 12. stol., Znoim i, CDB I, 386; 1100 in urb e Znogem, Znoyem , Kosmas 172; 1131 ad Z noym ensem ecclesiam. CDB I, 115; 1207 archidiaconus Znoemensis, CDB II, 59; 1213 de Znoem, CDB II, 109; 1222 de Snohem , CDB II, 222; 1222 apud Znoym , CDB II, 233; 1224 de Huoem, CDB II, 256; 1226 ante Znoim , CDB II, 288; 1234 Znoyem , CDB III, 74; 1236 in provincia Znoemensi, CDB III, 129; 1239 in Znoy em, CDB III, 212 ; 1239 castellanus Znohemensis, CDB III, 212; 1243 burchravius Znoym ensis, CDB IV, 17; 1243 sub castro Znoyem , CDB IV, 21; 1243 in Znoym , CDB IV, 33; 1248 Znoym , CDB IV, 143; 1248 Znaym , CDB IV, 143; 1251 burchgravius Znoym ensis, CDB IV, 202; 1252 apud Znoym am , CDB IV, 244; 1252 de Znoym , CDB IV, 259; 1253 in civitate Znoym , CDM III, 190; 1259 in Znoym , С DM III, 283: 1261 in Znohem, CDM III, 304; 1271 de Znoym , CDM IV, 49; 1273 apud Znohem , CDM IV, 74; 1286 in provincia Znoim ensis, CDM IV, 237; 1299 Znoym , CDM V, 109; 1307 cives Znoym enses . . . apud Znoym am , CDM VI, 12; 1320 pey Znoym , CDM VI, 159; 1324 civitatis Znoemensis . . . Znoem, CDM VI. 255; 1395 bei Snoym , CDM XII. 232: 1412 in Snoym a, K P II. 239; 1412 ú řad snogem sky, K P II, 254; 1414 ve Znoim i, K P II, 301; 1418 na Znoim i (!), K P III, 41; 1480 m ěsta Znoym a, PB V llb, 4; 1513 uřadníku znogem skem u, PB X. 57: 1523 к zámku 798
znogem skem u, PB Vllb, 129; 1547 na hradě znogem skem , PB XIX, 128; 1601 die S tadt Znaim b, N otizen-Blatt 1880, No. 4.; 1633 Znaim , Znojm o; 1633 in Znamb, M atrika ve Znojm ě; 1672 a 1718 Z naym b; 1846 Znaim, Znoym o; 1872 Znaim, Znojm o; 1881 Znojm o; 1924 Znojm o, Znaim. 3 Královské krajské město. V 11. a 12. stol. sídlo údělných knížat. Tehdy hrad, pak zámek, ra d nice, rom ánská rotunda sv. K ateřiny z r. 1134, far. kostel sv. Mikuláše, filiál. kostel sv. Jakuba, far. kostel sv. kříže, kaple sv. Václava. K rátce před 1228 lokováno jako město. K láštery: domini kánský, m inoritský (1784 zrušen), kla risek (1782 zrušen), 1624—1773 jezuit ská kolej (u sv. Michala), od 1628 kapu cínský klášter. Vinařství. Čes. a něm. 4 Znojmo, do Znojm a, ve Znojm ně, Z nojm ák/Znojem ák/Znojem čan (Pálovice), znojem ský. Na již. a jihozáp. Mor., zejm. v oblasti tzv. znojemského typu hanáckých nářečí s redukcí i, částečně i, většinou: ten Znojim , do Znojima, Znojim ákf-Znojim čák, znojim ské. Po bočné e, které slyšet za j v [Znojemo], přehodnoceno v nářečí s redukcí i > e hyperkorektně na plné i. O dtud i kolí sání Znojim /Znojem . Podoby s -jim , -jem nebyly zaznam enány severně od linie Mor. Budějovice—Náměšť nad Osl. —Rosice—Brno-Bystrc. Nový nom inativ Znojim vznikl morfologickým vyrovná ním s nepřím ým i pády do Znojim-a, ve Znojim -ě; srov. Jilm o/Jilem . Něm. Tsnam, Tsnam (1963 v Sakvicích), jiddiš Tsnam. 5 Jedno z dosud nejasných jm en m oravské toponym ie (není v Ce chách, ani na Slovensku), třebaže se o jeho výklad dálo již mnoho pokusů. Pomineme-li naivní výklad Ant. Hiibnera z kelt. M edoslanium, doloženého z Ptolemaia, byly podány posud tyto návrhy: a) ze slovanštiny: 1 . k psi. znojb, stč. znoj, zn. buď „Glut, Glúhhitze“, tj. jm éno pro místo vypálené, vyžďářené (?); B eranek 81; B randl K ni ha pro každého M oravana 1864, 278; CV 250 (podle staršich výkladů Royto-
vých a W isnarových); Vasm er REW I, 459; Schwarz ON 1 329. Nebo skrze OJ Znoj -■ “Gena, z čehož nem ůže bý t slovan. Zno jem . T řeba však m ít n a pam ěti, že již. M orava byla domovem dlouhého osíd lení předslovanského, naposledy langobardského, od něhož nebo jehož pro střednictvím m ohla být p řejata i ně k terá jm éna, srov. hesla Jihlava, Litava, Svitava. Do něm činy bylo jm éno přejato pa trn ě slovanským prostřednictvím , a to velmi záhy a na základě substituce a/o, event. něm. bavorské změny 3 > o : 1248 Z naym <— > Znoym , Znoyem apod. Něm. zápisy typu 1672 Znaym b zachy cují graficky něm. vyznění závěrového -m po oddálení rtů při zdůraznění kon cového konsonantu, srov. Pouzdřany/ Pausramb. O jm éně bohatá lite ratu ra citovaná v uvedených pram enech. Viz ještě: Sm ilauer ZMK IV 96 („nejasné“); Schwarz 59, 295, 313, VS II 145-150, NOB 266 (nejasné); K. Lechner G rundzúge einer Siedlungsgeschichte N ieder-
österreichs von 7. bis 8. Jhd., Archeologica A ustriaca 1971, 320—373 („der Lage nach ist beides möglich“). 6 H radiště sv. H ipolyta/Pöltenberg, R abštejn/Rabenstein, Eliášova skála/Eliasfelsen, Na Dyji/Thayadorf, Nové Sady/N eustift (v. t.). Z o p p a n s, viz Zupanovice. Z ö p t a u, viz Sobotín. Z o s s e n , viz Sosnová. Z o t t i g , viz Sádek. Z o t t k ů t t e l , viz Cotkytle. Zoubora 1 R. 1857 osada městyse Lysice, 6 km již. od K unštátu, dnešní jejich m ístní část Záoboří. 2 1924 Záoboří; 1935 Záoboří. 3 Severozápadně za panskou oborou založeny dva podsedky pod jm. Záoboří; V M -K unštát VM -K unštát 117. Viz Lysice. 4 Záoboří, do Záoboří. 5 M J: „co leží za oborou“, srov. Zámostí, Zálesí apod. Podoba Zoubora vznikla nejspíše ze Zaobora, o kterém žto typu jm éna viz Podobora. Jm . Zoubora doloženo jen v katastrál. mapách. CV —; Prof —. Zouvalka 1 R. 1857—1960 část obce M oravské Prusy, od 1960 část obce Vyškov. 2 1924 Zouvalka, víska u Mor. Prus. 3 Víska je pokračováním zaniklé vsi Tlustom asty (v. t.). 4 Zóvalka, na Zóvalku, na Zóvalce. 5 Nazvána prý podle příjm ení prvního tam ního obyvatele (sdělení z Mor. Prus). Příjm . Zouval: l-ové participium k zouvati se. ČV —; Prof —. Ztratkov 1 Pod tím to jm énem se r. 1857 uvádí osada obce Vratíkov, 4 km vsv od Boskovic. 5 Je to Hrádkov, v. t. Zápis byl zko molen, srov. u Sem bery 1881 Radkov. Zuassic 1 Jinak neznám á ves klášte ra louckého u Znojma. 2 1190 Zuassic, CDB I, 326. 3 P eřinka VM -Znojmo 305 zápis ztotožnil s N ačeraticem i; není však nejm enší zprávy, že by Načeratice někdy náležely louckému klášteru. 5 Nejspíše třeb a číst zápis: z Vašic, tj. MJ Vašice — příp. -ice k O J Vaš, Vacli, k terá hypokor. podobam i ke jm. Václav, o němž viz Václavov. Srov. 799
Bohuslav/Boch, Boš v M J Bošice, Bošovice. Ke spojeni předložky se jm énem srov. heslo Zdlaštková. ČV —; Prof —; Svoboda StčOJ 146; Hosák JM 1972. 26; Nekuda —. Zubačov 1 H rad nad Komní (Bojko vicko). 2 1517 s hradem pustým Zuvačovem, ZDO XVIII, 25 ed. 5 Není jasné, zda MJ odvozeno přivlast. příponou -ov k OJ Zubač, Zubáč (to příp. -ač, -áč k subst. zub, srov. jm. Hlaváč: hlava, Kolenáč!koleno, Břicháč/ břicho a adjektivní holý Holáč, nahý! Naháč u Svobody StčOJ 19), nebo zda nejde o jm éno podle charakteristické podoby hradních cim buří připom ínají cích vzhůru čně jící zuby. CV —; Prof —; N ekuda —. Zubrůvka 1 Zanikla v okolí Pulčína (Valašskokloboucko). 2 1492 dopl. T; 1516 pustej vsi Z ubrzinky, PO X. 204; 1518 vsi . .. Zubruw ku, PO X. 318; 1520 pustou ves Z ubruow ku, ZDO XXV, 117; 1549 ves pustou Z ubruw ku, ZDO XV, 117. 5 V prvním dokladu se ves jm enuje Z ubřinka: dem inutivum k *Zubřina „zubří stráň ; místo, kde jsou zubři“ (srov. P J Vlčina u F renštátu p. R.) nebo hydronym icky „zubří potok“ (srov. P J Zubrnice, NŘ XII 215 a něm. jm. typu Auerbach, Eberbach s. v. Jičín). Od 1518 Zubrůvka: dem inutivum k *Zubrová, srov. Raková/Rakůvka. Vztah mezi Zubřina a Zubrová je tako vý, že obě označují místo, kde se vy skytují zubři, první z nich však sub stantivem vzniklým univerbizací. druhé adjektivem . Vzhledem ke jm énům typu Machova Lhota —> Machová (v. t.) mohli bychom vykládat i Zubrová -f— *Zubrova Lhota, Ves k OJ Zubr (srov. M J Vlčková k O J Vlček a příjm . Zuber, Zubr), avšak právě dvojice Zubřina Zubrová a jejich zdrobnělá pokračování Zubřinka, Z ubrůvka ukazují na původ apelativní. Srov. i apelat. jm. Klečůvka. CV - ; Prof - ; Plosák VVM 1968 XX-P 15; Nekuda 137. 1. Zubří 1 Ves 3,5 km vsv od Nového 800
Města na Moravě. 2 1348 in Zubczim (!), ZDB I, 2; 1358 in Zubrzye, ZDB III, 461; 1587 Zubrzi, Novoměstský urbář; 1590 ves Zubrzij, ZDB XXXI, 65; 1674 Zubrzy; 1718 Z ubržy; 1720 Subrzi; 1751 Zubrzi; 1846 Z ubry; 1872 Zubrzy, Zub ří; 1881 a 1924 Zubří. 3 P. Nové Město. Ces. 4 To Zubří, do Zubřího, Zubrák, zuberskej. 6 Spim berk (viz Spilberk). P J Cechovice. 2. Zubří 1 Ves 4 km zsz od Rožnova pod Radhoštěm. 2 1310 Wes Zubřj, CDM VII. 179. 795 1485 na ves Zubrzij, ZDO XII, 39; 1505 Zubrzij, ZDO XVI, 67; 1535 ves Zubrzye, ZDO XXIV. 4; 1630 do vsi Zubřího . . . v Zubřím . . . obec zuberská, Prásek, Organisace 124; 1675 Zubži; 1718 Zubrzy, 1720 Zawer, Zubrschi; 1751 Z u b žy ; 1846 Zubři; 1872 Zubrzi. Zubří; 1881 a 1924 Zubří. 3 P. Rožnov. Ves stávala původně v trati Staré Zubří (1893 samota Na Starém Zubří sv od Zubří na Starozuberském potoku; Kram oliš VM-Rožnov 14). Far. kostel sv. K ateřiny. Ces. 4 To Zubří, do Zubřího, v Zubřú, za Zubřím , Zubřan, zuberský. 5 Něm. podoba 1720 Zawer substitucí z čes. Zubří: u/au (srov. Bludov/Blau de), sufix -i vynechán jako u jiných typů (např. Hluzov/Leiss), b splynulo s obouretným w (= u), ř přehodnoce no na něm. toponym ický m orfém -er: Zawer. @ M J: z adj. zubří < zgbrbje „místo, kde jsou zubři“. Srov. MJ Je lení, Pstruzí, Rybí, Zaječí. CV 157, 164, 250: Prof IV 788-9; Hosák VVM XX-P 15; Sm ilauer PST 2 198. 6 Boňkov, Certoryje, Dořičáčky. Gáličky, Hamra, K a menné, Dělnická kolonie, Kubičanky, Machulky, Mírov, Na kopci, Na potoku, Na Starém Zubří, Na šachtě, Ohrady, Ostrý, Pádoly, Pivčanky, Polome, Porubky, Prachovna, Randúsky, Strbičky, Tatánka, U lesa, Úlehly, Velkoprdy, Za Obecníkem, Za vodou, Zahořanky, Ze m anky. P J Hodorf ( = zaniklý Hondorf, v. t.). Zubřice 11 Zanikly u Podhradní Lho-
ty u Bystřice pod Hostýnem, kde je trať Zubersko. 2 1272 villa de Zubricij, CDM IV, 63. 5 Viz následující heslo. Zubřič 1 H rádek, k terý stával u Pod hradní Lhoty, 9 km vsv od Bystřice pod Hostýnem, n a kopci Na Baště. 2 1272 de Zubricij, CDM IV, 63. 5 M J: z adj. zubřičí k zubřík „malý z u b r“. Zdrobnělina zubřík volena podle toho, že šlo o m alý hrádek. Jm éno tva rově vyrovnáno na Zubřič jako dvojice Bezděcí/Bezděč, Meziříčí/Mezříč. Podo ba Zubřice v dokladech není doložena. CV —; Prof —; N ekuda 51. Zubštejn, jin ak Kámen. 1 H rad u Pivonic, 4 km vsv od Bystřice nad P ern štejnem . 2 1297 de Lapide, CDM V. 78 (Bočkovo falzum, viz CMM 1936, 498); 1325 de Auersperch, CDM VI, 273; 1348 de Lapňde, ZDB I, 2; 1349 castrum Lapidem, ZDB I, 122; 1351 de L a p id e. . . castrum Camen, ZDB II, 57; 1358 cast rum Zuberstein, ZDB III, 194; 1377 castrum Suberstein, CDM XI, 87; 1412 o Ussperku, Mor. archívy soukrom é 66 ; 1436 drží Zuberstein, K P III, 147; 1437 an dem P u rkstal Zuberstein, ZDB XII, 324; 1522 v h rad Zubrsstayn, PB XII, 200; 1522 v h rad Zubrsstayn, PB Vllb, 14; 1547 u zám ku pustého Zubrsstayna, Mor. archívy soukrom é 100; 1598 s zámkem pustým Zubrssteynem , ZDB XXXIII, 11; 1633 Zubrstein; 1720 Supfstein; 1881 Zubrštejn. 4 Z u bštejn (Pívonice). 5 H rad nese dvě jm éna: 1348, 1349, 1351 Kámen, Lapis ( = lat. „kám en“) ve významu „skála“ bylo časté m etonym ické pojm e nování pro hrady, viz Kám en; srov. něm. S tein- a -stein ve jm énech hradů. 1358—1437 Zuberstein: hybridní jm éno složené z čes. zubr a něm. -stein „kámen, skála“, což ukazuje na roh erbu zubří hlavy z Pernštejna. K om ponent -stein m ívá v češtině podobu -štejn, to na po zadí stč. ý > aj > ej zvratnou analogií přikloněno buď k ý (tý n , např. K arl štejn/K arlův Týn), nebo — především na M oravě — ve starších dokladech
k -štajn (K okštejn 1556 K okštajn, Pern štejn/ 1481 Pernsstayn, R oštejnf 1480 Rosstayn). Jm éna na -štajn jsou rozší řena v Cechách, na záp. M oravě a ve Slezsku (Slovensko má domácí slovo Kam eň, které často v překladových jm é nech z maď. -kb, např. Vórosko = Čer vený Kameň). Překladové Kám en ojed. v již. částech Čech a M oravy. CV —; Prof —; Schwarz VS II 101; Utěšený DTB I 149 sl. Viz Zubštejn a Aueršperk. Z u c k e r h a n d l , viz Suchohrdly. Z u c k m a n t e l , viz Cukm antl. Z u 1 b, viz Cule. Zuzinov 1 H rad někde na Moravě (bývá lokalizován k H radčanům na Tišnovsko, ale tato lokalizace je velmi nejistá). 2 1250 Chuno castellanus de Zuzinou, CDB IV, 184. 5 M J nejasné. Snad *Zubřinov? Viz Zubštejn, Zubřič. [Prof. Sebánék po kládá za možné, že v listině jm enovaný Chuno . . . je identický s Chuno burchravius de Veueri (= Veveří), jm enova ným v jiné listině z téhož roku, že by tedy Zuzinou mohl být Veveří. — Re konstrukce Zuzinov není jistá, v pří slušné listině z znam ená s (Prem izl, Zrnil apod. Ale k nějakém u p řijatel ném u výkladu to nepomůže. VI. Smilauer, recenzní poznámka.] ČV —; Prof —. Zvěrkovice 1 Ves 5 km vjv od Mo ravských Budějovic. 2 1366 in Z w yerkouciz, ZDB IV, 170; 1377 in villa Sw ierkow itz, ZDB VI, 522; 1407 in Z w yerkowicz, ZDB IX, 82; 1446 in Zw yerkow icz, DB XII, 488; 1480 v Zierkow iczych, PB V llb, 14; 1490 dvuor v Z w ierkow iczich, ZDB XVI 19; 1528 Zwierkowicze, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1212, 1; 1551 o ves Zwierkow icze, PB XX, 162; 1563 ves Zbierkowicze, PB XXVIII, 67; 1570 ze vsi Zw erkow icz, PB XXVI, 104; 1718 Czerkow itz (!); 1720 Zerkow itz (\); 1751 Zdiarkow itz (!); 1846 Zerkow itz, Zerkow ice; 1872 Z erkow itz, Zerkovice; 1881 Z věrkovice; 1893 Zerkow itz, Zvěr kovice; 1906 Z erkow itz, Zerkovice; 1924 Zvěrkovice, dříve Zerkovice. 3 P. Hos801
tim. Ves zpustla za třicetileté války, ale záhy obnovena. Čes. 4 Zerkovice, do Zerkovic, k Z erkovi-
byl kdysi klášter. Byl to m ajetek žďárského kláštera). 2. Z v o le 1 Ves 5,5 jjv od Zábřehu. cim, za Zerkovicama, Zerkovák, zerkov2 1273 Smola, CDM IV, 75; 1275 in Smol, CDM IV, 105; 1317 Zwol, Lechské/zerkovické. O Zer- viz sub 5. 5 M J: ner I, 5; 1351 de Zwol, ZDO I, 231; příp. -ovice k O J Z věrek <— apelat. 1389 de Smola, Lechner I, 13; 1391 dopl. zvérb „zvíře“, zn. ves lidí Zvěrkových. Srov. OJ Zvěra, Zvěrota v MJ Zvěřin, T; 1405 de Swola, K P I, 116; 1408 su per tota villa Smola, Lechner I, 26; Zvěrotice v Cechách. Počáteční Z věr zjednodušeno na Zjer- (např. 1480), 1413 de Zwola, Lechner I, 31; 1465 de ztvrdnutím p ak Zer- (poprvé zapsáno Zvolá, U rbář biskupství olomouckého; 1720); srov. zvláštní/zláštní, zvěř/zěř. 1508 ze Zwole, PO VIII, 72; 1533 ZvolTím se stal základ Zvěr- m álo jasný, ským et Zvole, L istinář č. 478; 1558 ves proto i obm ěny: 1563 Zbierkowicze, Zwoli, DM XII, 131; 1622 dop. T; 1672 1751 Zdiarkow itz, 1846 Zerkowice. CV Zwola, Děkan, m atrik a m ohelnická; 1677 21, 144 (Zerkovice); Prof IV 791, V 765; Schmoll; 1716 dopl. T; 1718 Schmol; 1720 Smolle; 1751 Schmole; 1846 G ebauer HM I 437. Zvěstovice 1 Zanikly někde mezi Schmole, Zwola; 1872 Schmole, Zvole; 1881 a 1924 Zvole. 3 P. Mírov. V 15. Olomoucí a Vyškovem. 2 1131 Izuesstol. tvrz. Far. kostel nar. P. Marie touicih, CDB I, 115. (původně sv. Jiljí). Ces. 5 M J: příp. -ovice k O J Jzvěst, to 4 Ta Zvole, do Zvole, za Zvolá, Z vo z apelat. zv ě st „známost, novina, zprá lák, zvolské. 5 Do něm činy přejato MJ v a“, zn. ves lidí Zvěstových, Jzvěstových. Pozoruhodné je zachování počá Z. již v 13. stol.: 1275 Smol, Smola, tj. tečního J-, srov. Hráčov/Jhráčov, v. Je- substituce Z-/S-, obouretné -«-/obouretné -m - (častěji bývá v/b, ale ojed. též hračov. Viz i Věstonice. ČV —; P rof IV 792, V 577; Svoboda StčOJ 202; Nekub/m, takže zde došlo ke zkřížení obou způsobů). V 15.—17. stol. jm éno jen da 51. české. Od 17. stol. opětné přejetí do Z v i k o v, viz Cvikov. 1. Zvole 1 Ves 7 km zjz od Bystřice němčiny, avšak se substitucí „pozdější“ nad Pernštejnem . 2 1366 villas Z wol, typu: Z v-/S m -/S ch m - (srov. Slatina, Slavkov/Schlatten, Schlackau). A proto Branyskow . . . ZDB IV, 397; 1392 duas že něm. nářeční o za pův. a i a, vy villas Zwole et Branyeckow, ZDB VII, 1087; 1437 villas Zwole et Branyssow, tvořena hyperkorektní podoba Sm al (ta již 1391), Schmal (1940—45), k terá v lid. ZDB XII, 242; 1437 ze Zvole, KP III, 221; 1447 de Zwola, ZDB XII, 807; 1464 etymologii přikloněna k schmal „úzký“ ve Zvoli, K P IV, 105; 1481 ze Zvole, (zápis 1965 v Mohelnici). • M J: ze stč. apelat. zvóla, zvóle k vála, v o la „vůle, K P V, 302; 1481 ve Zwoli, ZDB XV, 29; 1674, 1718 a 1720 Swolle; 1846 Swola, svoboda“. Byl to stč. právní term ín pro Zwola; 1872 Zwolla, Zvole; 1881 Zvole; právo užívat obecního m ajetku zvláště 1885 Zwolla, Zvole; 1915 Zvolá; 1924 k lovu zvěře, ry b a k pastvě. Srov. Zvole, dříve Zvolá. 3 P. Radešín. Far. u V šehrda (cit. podle CV 159 a B randla kostel s. Václava. Byly tu svobodné Glossarium s. v. vóle): „vší zvolí míní dvory. Ces. se svoboda a zvolnost po obecním naj4 Ta Z volá/ (nověji) ta Zvole, do Zvole, prve a potom i po zvláštním cizím“. za Zvolou/-i, Zvolák, zvolskej. 6 BelatVsí se jm. Zvole byly tedy pojm enová kův m lýn jin ak C ejnkův mlýn, Kohou ny podle právního aktu, k terý jejich tů v mlýn, M oučkův m lýn jinak Siklův založení umožnil (srov. též Lhota, Vjezd, mlýn, S trchův m lýn jinak Mazlův mlýn. Ochoz). N evyskytují se n a střed., již. Část obce K o n v e n t (lid. ety m .: v obci a vých. M oravě a ve Slezsku. Jm . Volja,
802
Wola je typické především pro jihových,
Polsko (s přesahem na vých. Slovensko), U krajinu a Rusko. CV 164, 245; Prof IV 796 (2X), V 543; Svoboda StčOJ 200; Březina Zábřežsko 424; Hosák W M XX-P 54; P rásek SA II 125-128 („Z. m á jm éno po místě, kde rostly stvoly, ale ač ’stvolje’ stsl. značí kopřiví, předce nelze pověděti s určitostí, jakou rostlinu naši předkové stvolou/stvolem nazývali“); Schwarz 90, VS II 280 (s chybným údajem , že Zvole v čes. nář. Smole); Sm ilauer Úvod 147 a PST 2 192. Zvolenov 1 Kdysi ves 2,5 km jz od Strážnice, k terá 1927 splynula s P etro vem jako jeho m ístiní část. 2 1669 Bobalow; 1673 Z wolenow, vulgo Bobalow, Děkan, m atrik a Veselská; 1718 Bo balow; 1720 K o w a lo w (!); 1751 Boba low ; 1846 Bobalow; 1872 Zvolenow, Z volenov; 1881 Z volenov (Bobálov); 1924 Zvolenov. 3 P. Strážnice. Ves za ložena 1513. V 1. 1810—18 soukenická m anufaktura. Ces. 5 V ztah jm en Zvolenov a Bobálov (v. t.), etymologicky nepříbuzných, je nejasný. M J Zvolenov: při vlast. příp. -ov k OJ Zvolen, o němž. v. n. CV XII („nové, os. Zvolen“); Prof —. Zvolenovice 1 Ves 4,5 km jv od Tel če. 2 1355 in Z w olenoby (!), ZDB III, 66 ; 1366 Zwolenouicz, ZDB IV, 433; 1464 de Zwolenowicz, ZDB XIII, 98; 1678 Z w olen ow itz; 1718 a 1720 Swolenow itz; 1751 Z w o len o w itz; 1846 Z w o lenowitz, Zwolenowice; 1872 Zwollenow itz, Zvolenovice; 1881 a 1924 Z vole novice. 3 P. Telč. Ces. 4 Zvolenovice, do Zvolenovic, za Zvolenovicema, Z volenovák/( arch.) Zvolenák, zvolenovskej/(ojed.) zvolenovickej. 5 M J : příp. -ovice k OJ Zvolen, to z participia perf. k zvoliti, „erw ählen“
(podle Prof V 577 „chtíti, w ollen“), zn. ves lidí Zvolenových. Srov. mstít/Mstěn, M J Mstěnovice, -prosit/Prosen, M J Pro senice, zejm. sousední V-ystrčenovice (není-li toto M J apelativního významu). První zápis 1355 in Z w olenoby lze číst do Zvolenovy (tj. vsi, lhoty, tvrze apod.)
k nom. *Zvolenova (ves . ..). MJ by pak patřilo k typu Machova Lhota Ma chová (v. t.). Nebo jde o písařský omyl místo *Zwolenobitz (s častým čes. v/ něm. b). Toto pojetí je pravděpodob nější, protože posesívní jm. *Zvolenova se v dalších zápisech ani v lid. tradici nevyskytuje. ČV 140; Prof IV 796—7 (Zvoleněves, Zvolensko); Svoboda Stč OJ 159; Hosák VVM X X -P 54 (spojuje Zvolenov, Zvolenovice se Zvole, což není možné). Zvonovice 1 Ves 5,5 km jjz od Vyš kova. nyní část obce Rostěnice-Zvonovice. 2 1358 de Swonouicz, ZDB III, 446; 1385 in villa Swonowicz, ZDB V ilm 145; 1410 z Zvonovic, PK II, 153; 1437 de Swonowicz, Lechner I, 42; 1528 ves Zwonowicze, ZDO XVIII, 20; 1528 za ves Z wonowcze, PB XIV, 83; 1560 vsí svou Zw onowiczemi, ZDB XXVIII, 29; 1673 Zw onowitz, S w o n o w itz; 1711 soused zw on ow sky, M atr. v Dědicích; 1714 z Zwonowicz, tam že; 1718 Z w o no w itz; 1720 S w o n o w itz; 1751 Sw ono w itz; 1846 S w onow itz, Z w onow ice; 1872 S w onow itz, Svonovice (!); 1881 Zvono vice; 1885 S w onow itz, Zvonovice; 1924 Zvonovice, Sw onow itz. 3 P. Vyškov a města Vyškova. Něm. 4 Zvonovice, do Zvonovic, Zvonovčák, zonovské. Něm. Búan abets (s de kompozicí Z v > Sb- - r B-). 5 M J: příp. -ovice k O J Zvon < - apel. zvon „Glocke“, zn. ves lidí Zvonových. CV 144; Prof IV 707 (Zvonějov k OJ Zvoněj); Svoboda StčO J 199 (příjm í Zvon); Schwarz 315 a VS II 61; VM-Vyškov 414. 1. Zwenser 1 Splynul se Sviadnovem 2,5 km sz od M ístku, jehož část zvanou Husinec nyní tvoří. 2 1267 Zwenseer, CDM III, 402; 1288 Swensir, CDM IV, 266; 1389 Swenser, Lechner I, 16. 2. Zwenser, Malý 1 Zanikl v okolí Sviadnova (Místecko). 2 1389 Paruum Swenzer, Lechner I, 15. 5 Vyjdem e-li z předpokladu, že se na Místečku již v polovině 13. stol. uplat nila něm. kolonizace, lze M J Zwenser
803
pokládat za hláskové přejetí z čes. předlohy *Svéžiř: přivlast. příp. -jb k OJ Svéžir, varian tě k Svojžir, v němž zájm enný kom ponent své, svoj „svůj“ a -žir „život“. P řejetí proběhlo s pravi delnou čes.-něm. substitucí S-/Z- (srov. Sudice/Zauditz, Suchdol/Zauchtel), v za chováno (mohlo se zm ěnit také v b, m), v něm čině vloženo spojovací -n (na kontinuaci psi. § nelze pomýšlet, to by vedlo k svqt- „svátý“), -žir -> něm. -sir, se ztem něním vokálu i —> -ser; tedy *Svéžir —> Zw enser; srov. K rom ě říž (pův. Kroměžíř)/Cremser, ale 1266 Cremsyr, 1281 Cremsir, *Přěžiř/Preser (v. t.). Zw enser a Cremser jsou zapsány v téže listině CDM III 402 k r. 1267! Tento výklad plně vyhovuje jak substi tučním pravidlům , tak strukturním podm ínkám příborsko-frýdecko-těšínskému toponym ickém u systému, který je značně starobylý. Zw enser = Svěžiř náleží k jeho nejstarší vrstvě, která je rozložena ve starém sídelním prostoru; srov. i M J Libhošt u Příbora a Chotě buz na Těšínsku. Zwenser splynul se
804
Sviadnovem nesoucím rovněž starobylý typ jm éna S v ’adim ov (v. t.). Také cel kem blízké jm. D atyně dokládá značné stáří. Tím zpřesňujem e náš výklad ve Slez. sb. 1965, 377, kde MJ Z. neuvede no. O uplatnění rané něm. kolonizace svědčí zápisy jm. M etylovice ( = 1379 Swerm ersdorf), založení B rušperka, F rýdku a Fryčovic s něm. jm ény. CV —; P rof —; Svoboda StčOJ 88, 93; Schwarz VS II 420 (pokládá Z. za ně mecké, aniž je objasňuje). Z w i n g e n b e r g , viz Tepenec. Z w i 11 a u, viz Svitavy. Z yb etsch lag 1 Zanikl v okolí Holštejna (Blanensko). 2 1349 Zybothslog, ZDB I, 23. 5 MJ původu něm eckého: Sibotsschlag „m ýtina Sibotova“, k OJ Sibote, o němž viz Zipotín. Ves patří do něm. kolonizačního ostrůvku na vých. Bla nensku. srov. Kotvrdo vice/G o ttfried s schlag, Vilémovice/Wilhelmsschlag. CV —; Prof —; Nekuda 51; Schwarz VS n 95; Hosák VVM XX-P, 9.
z Z a b á r n a, viz Dolní Ves (Fryšták) sub 6. Žabčice 1 Ves 3 km jjz od Zidlochovic. 2 1356 super villa Zabczicz, ZDB III, 177; 1373 villam Sabczycz, ZDB VI, 65; 1448 in Zabczicz, ZDB XII, 881; 1552 v ves Zabczicze, PB V llb, 122; 1605 z Ziabczicz, PB XXXIII, 291; 1673 Schabcžitz; 1718 Schabschitz; 1720 a 1751 Schabschitz; 1846 Schabschitz, Žabčice, kdysi Žaprzice; 1872 Schab schitz, Žabčice; 1924 Žabčice. 3 P. Zidlochovice. Zámeček. Ces. 4 Žabčice, od Žabčic, Zabčičák!(expv.) Žabák, žabčické. V m ístním hanáckém nářečí silná labializace á > ó; něm. Sapšetz. 5 M J: příp. -ice k OJ Zabka, dem inut. k Žába apel. žába „Frosch“ ; zn. ves lidí Zabkových. OJ R ybka a blízké M J Rebešovic ■*— Rybešovice. Do němč. přejato až v 17. stol.: Schab schitz. S tarší přejetí by vedlo k počá tečním u Z-, S-. 6 P J Koválov. nář. Kovólov, po zaniklé vsi Koválov, v. t. Zabeň 1 Ves 5 km sz od M ístku. 2 1460 Zzáben, Lechner I, 73; 1534 Žaben, DM VII, 13; 1539 vsi Zabnie, DM IX. 114; 1548 ves Zabein (!), ZDO XXIV, 99; 1590 ves Zabeyn (!), ZDO XXIX, 85; 1676 Ziabna; 1699 Schabna, Soupis 78; 1718 Ziabna; 1720 Zabny; 1751 Zabina; 1846 Žabna; 1872 Zabna, Zabná; 1893 Žabna; 1915 Žabna, Zabná; 1924 Žabeň, dříve Zabná. 3 P. Paskov. Ces. 4 Ten Zabeň, do Zabna! (arch.) Zabňa, Zabňak, žabensky. 5 MJ: z adj. žabbn- „žabný, Frosch-“, a to buď z mask. žabbn-b -> Žaben „žabný po tok, ry b n ík “, nebo z n eu tra žabbno „žabné m ísto“. Obě možnosti jsou stejně pravděpodobné, neboť nom. Zabeň je nový (zapsán až 1924), ač v nářečí exis toval p atrně již dříve. Vznikl morfologickým vyrovnáním s lokálem v Zabně (k nom. Žabno i Žaben) — Zabeň. Srov.
Léščen — Líšeň (v. t.). M ěkké zakon čení umožnilo přechod k fem ininu: ta Zabeň, jehož genit. hom onym ní s lok. mask. v Zabně. V 17. stol. i form a ta Zabna, ojediněle rozšířeno i n a Zabina (např. 1751). Základ žab- častý ve Slo van. toponymii. ČV 157, 250; Prof —; Bezlaj II 344; Bořek ZNT 374; Prásek Úvahy 82 („kdysi Zabno“); Šm ilauer PST 2 200; Vasm er REW I 407. Z abíkov 1 Zanikl u Podhoří (Hra nicko) v tra ti Zabník. 2 1365 Sobeykow , ZDO I, 899; 1371 Schobeykow , ZDO II, 69; 1480 Zzabikow, ZDO XII, 27. 3 Ně kdy uváděn i pod jm. Sobíkov. 5 Podle starších dokladů než z r. 1480 znělo MJ pův. nejspíše Sobíkov: přivlast. příp. -ov k OJ Sobík, to hypokor. zkratka některého ze složených OJ s kom ponentem Sobě-, o nichž viz Sobášov. Při přejetí do něm činy upraveno na Schob-, odtud zvratnou analogií na pozadí čes.-něm. substituce a/o a ž/š do tvořeno čes. Zabíkov. Výklad z OJ Zabík s přivlast. příp. -ov však vyloučit zcela nelze, neboť domácí Zabík- hlás kově dobře koresponduje s přejatým něm. Schobyek-, srov. i Doberseig pro Dobříkov u hesla Dobřečov na blízkém Rýmařovsku. CV —; Prof —; Nekuda 79. Z abínek 1 R. 1857 osada obce Hu líně. 3, 5 Osada ležela v místech, kde do Rusavy ústí potok Zabinec. M J : de m inut. k Zabník „rybník, potok bohatý na žáby“, srov. častá P J Zabňák, Ža bák, Zabík, Zabisko, Zabňok (Kellner Vých. laš. I 29) pro žabnatá místa. K slovotvorbě srov. BezdínekfBezedník. CV - ; P rof - . Z a b o k r k y , viz Lhotka nad Beč vou. Ž ab ovřesk y 1 Dříve ves, od 1919 část B rna II, 3 km sz od Brna. 2 1314 in v illa Sew erw icz, CDM VI, 77; 1347
805
de Sebrawicz, Mendl, K nihy počtů 66 ; 1398 villam Zabow rzisky, ZDB VIII, 148; 1415 municionem Zabowrzesk, ZDB XI, 212; 1447 villam Zabowrzesky, ZDB XII, 732; 1447 v Zabowrzestcziech, PB III, 54; 1448 z Zabowrzesk, PB III, 78; 1673 a 1718 Sebrow itz; 1720 Sebrow itz, Subow rzesk (!); 1751 Seebrow itz; 1846 Sebrow itz, Zabobřek (!); 1872 Sebro witz, Z abovřesky; 1881 a 1924 Zabovřesky. 3 P. Královo Pole. V 14. stol. tvrz. Ces. 4 Zabobřeske/Zabovřeske/(arch.) 2 abobřiske/(vehni arch.) Zabu-, do Zaesk, v Za-eskách, Za-řeščák/(v pl.) 2 ařešči, ža-řeské. Slangově v B rně: Zabiny, do Zabin, Zabiňák, žabinské. Něm. Z eibrebets (Moravany). 5 Základem jm éna je obecné jm. m ístní žabí vřesk „kde v řísk ají žáby“ (nikoli kuňkají!). Poloha 2abovřesk u m okrých luk ko lem S v ratky tom u dobře odpovídá; rov něž mor. P J 2 a bí škrk (Chvalčov, Těšetice a jinde), Z a bokrky (Ivanovice n. H., Borkovice a jinde), v nichž mor. nář. škrkat, krka t „skřehotat“. Jm. 2abovřesky, Z abokrky pak zn. buď „lidé bydlící na žabím v řesku“ (tj. kde je hojnost žab), n. posměšně pl. k *žabovřesk „Froschquacker“. Vzhledem k to mu, že všechna m or. P J typu Zabovřes ky, -k r k y p a tří pozemkům kolem po toků, říček a m okřin, dávám e přednost výkladu apelativním u. Do něm činy pře jato jm. 2 . se značnou úpravou: 2 abovř- na 1314 Sew ere- > 1345 Sebraw-, 1673 Sebrow -, ze slabiky -sk y zachován pouze sykavkový element, k terý po -aw-, -ow - nabyl podoby -itz přikloně ním k -ow itz, k čemuž vedl i něm. sylabism us Se-w er-w itz -> Sebrawitz. Zabovřesky — d v ů r ve Vlkoši (Kyjovsko). CV 162, 172, 250; Prof IV 798 až 800 (Zaboklihy, -krky, -vřesky), V 629; Gómowicz RKJ-W rocíaw VII 212; Sáňka sb. Brno v m inulosti . . . 1960, 244-250; Schw arz 3, 4, 334 a VS II 28; Šm ilauer PST 2 200; Vasm er RNG s. v. Zabokriki; DS 4, 105; NR V 148. 6 Kam enný m lýn (v. t.)/Steinm ůhle, M a806
ničky (nář. Manické, viz Manice), Vinohrádky (nář. -e, v. t.). Žádlovice 1 Dříve ves 4 km jjz od Mohelnice, nyní část obce Loštice. 2 1078 Zadlowici, CDB I, 79; 1126 Sadloviczy, CDB I, 110; 1131 Sadlouici, CDB I, 115; 1160 Sadlouici, CDB I, 208; 1273 Zadlawitz, CDM IV, 73; 1368 in villa Zadlouicz, ZDO I, 1102; 1373 in villa Zadlowicz, DO II, 382; 1374 in Inferiori Sadlouicz, ZDO II, 566; 1437 v Zadlowiczich, PO III, 36; 1494 v Zadlowiczich, ZDO XV, 5; 1535 ves Ziadlowicze, M írovský u rb á ř; 1571 na rybník muoj ziadlow sky, PO XXVII, 322; 1573 na Ziadlowiczych, PO XXVIII, 35; 1594 na Ziadlowiczych, PO XXXIII, 73; 1610 tvrz Ziadlowicze, ZDO XXXIII, 45; 1617 o statek ziadlowskeg, PO XXXIX, 281; 1672 pagus Zadlowitz, Děkan, m atrika m ohelnická; 1676 Dorf Zadlo w itz, M atrika v Litovli; 1720 Zadlow itz; 1846 Ziadlowitz, Zadlowice; 1872 Ziadlowitz, Z adlovive; 1924 Žádlovice. З P. Žádlovice a Mírov. V 16. stol. tvrz, pak zámeček. Čes. 4 Žádlovice, do Zadlovic, v Zadlovicich, Zadlovičák/(v pl.) Zadlovšti, žadlovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Zadl(a), to podle Svobody StčO J 168 odvozeno příp. -Ца) k žad- < žqd- „žádat“, které bylo kom ponentem nějakého složeného OJ, např. *Zadoslav; srov. Drahobud/ Drahl, M J Drahlov, Budivoj/Buchl, MJ Buchlov(ice). Odvozování hypokoristik příponam i s -I- doloženo jen u jm en na starém sídelním areálu, kde Zádlovice rovněž leží. CV 144 spojují základ jm éna s Zad-, žbd-, žid- „ždáti“. K to muto základu jsou však ze staré češti ny doložena jen OJ s Zid-, Zd-, viz s. v. Zdánice, Zidenice, Zidlochovice a Machek ES 2 723, V asm er REW I 413. OJ Zadla však m ohlo dobře vzniknout substantivizací adj. žadlavý, doložené ho dnes již jen ve vých. Čechách: k žadlavit se „párati se, špiniti se s p ra cí“, srov. dluž. žadlawy, pol. žadliw y „lenivý, štítivý“. K slovotvorbě srov. m dlý/0 3 Mdla, teplý/Tepla, zlý/Zla
(v M J Zlín). Viz též Machek o. c. 721 a Svoboda o. c. 127. Prof —; Březina Zábřežsko 426 (OJ Zadla Zadoslav, „l je asi epentetické jako v Litovel“). 6 Na Pešti, Lesní pila. Hostinec Na poště = stará panská krčm a postavená r. 1580, dnešní jm. od 2. pol. 18. stol., kdy tudy vedla poštovní silnice z Olo mouce. Zádovice 1 Ves 5 km vých. od Kyjo va. 2 1131 Sadouici, CDB I, 115; 1320 Zadowicz, Lechner I, 4; 1402 v Zadowiczich, ZDVGMS 1901, 276; 1511 z Za dowicz, PO VIII, 327; 1518 n a všech. . . Zadowiczych, DM VII, 3; 1520 ke vsi Ziadowiczijm, DM VI, 52; 1526 na Za dowiczych, PO XIII, 30; 1527 na vsi jeho Ziadowiczych, PO XIII, 87; 1531 z Zadowicz, PO XV, 70; 1532 fojta své ho ziadowskeho, PO XV, 240; 1558 o statek ziadowsky, PO XXIII, 35; 1593 na Zadowiczych, DM XXI, 45; 1604 do vězení svého ziadowskeho, DM XXIII, 32; 1616 statk u ziadowskeho, PO XXIII, 35; 1633 Zadow itz; 1671 Ziadow itz, 1718 Ziadow itz; 1751 Schadowitz; 1846 Ziadowitz, Zadowice; 1872 Ziado w itz, Zadovice; 1881 Zadovice; 1924 Zádovice. 3 P. Zádovice (lenní statek biskupství olomouckého). V 16. stol. novokřtěnci. Ces. 4 Zadovice, do Zadovic, k Zadovicom, za Zadovicama, Zadovják, žadovský. 5 M J: příp. -ovice k O J *Zada, to příp. -a k základu žad-, o němž viz výše; srov. sršeti/Srša, žehrati/Zehra. Zn. ves lidí Zádových. Srov. i příjm ení Zádek, Zadílek, Zadák. CV 144; Prof —; Svoboda StčO J 127. 6 Část vsi Túfa rky/T ú fa rský v m ístech, kde si novo křtěnci v 16. stol. postavili dům. Zákovice 1 Ves 6 km sev. od Byst řice pod Hostýnem. 2 1376 villam Czakowicz, ZDO III, 249; 1377 villam Zakouicze, ZDO III, 350; 1385 villam Zakowicze, ZDO IV, 589; 1464 villam 2 akowicze, ZDO XI, 96; 1493 ves Zakowicze, ZDO XIV, 55; 1520 do Zakowicz, PO XI, 90; 1522 z Zakowicz, PO XII, 78; 1675 Ziakow itz; 1718 Z iakow itz; 1751
Z w ilkow itz (!); 1846 Ziakow itz; 1872 Zákow itz, Zákovice; 1881 а 1924 Záko vice. З P. Bystřice p. H. Ces. 4 Zákovice, do Zákovic, Zákovják, žákovské. 5 M J : příp. -ovice k OJ Záře -ř— apel. žák „student“ ; srov. OJ Mistr, Tlumač, Žáček v M J M istřovice, Tlumačov. Zn. ves lidí Žákových. Doklad 1376 Czakowicz lze sice čisti Čakovice k OJ Cak (viz Cakov), ale Cz- zde jistě „Z“, jak svědčí tradice jm éna od r. 1377. CV 145; Prof - ; IV 801 (Zákava, Zákovec, Záky); Svoboda StčOJ 192; Hosák W M XX - P 35. 6 Žákovský mlýn, Na zlám aninách. V tra ti S ym ersko zanikla ves Sim ře (v. t.). Zalkovice 1 Ves 9 km ssv od Kro měříže. 2 1221 villam nostram Schucowicz, CDB II, 213; 1248 Svcowiz, CDM III, 187; Sucowiz, CDB IV, 194; 1253 Sukow itz, CDB IV, 294; 1265 de Zucowiz, CDM III, 370; 1506 ze Zaukowicz, PO VIII, 31; 1513 v Zukow iczych, PO IX, 201; 1516 ze Zuokowicz, PO X, 135; 1523 Zulkow icze, PO XII, 186; 1526 z Zalkowicz, PO XIII, 56; 1580 ze vsi Zialkowicz, PO XXX, 115; 1590 ves Zialkowicze, ZDO XXXI, 18; 1615 Zalkow sstij . . . ves Zialkowicz, Chropyňský u rb á ř; 1651 Zialkowicze, Sum m ovní ex tra k t; 1676 Z ialkow itz; 1718 Zialkow itz; 1751 Z ialkow itz; 1846 Zialkow itz; 1872 Zialkowitz, Zalkovice; 1881 a 1924 Zalkovice. З P. Chropyně. F ar. kostel sv. Mikuláše. Ces. 4 Zalkovice, do Zalkovic, Z alkovják/ (nověji) -vák, žalkovské. 5 M J do kon ce 14. stol. a ojediněle i později zapi sováno Schucowicz, Svco-, Suko-, Zuco-: Zukovice, v němž příp. -ovice k OJ Zuk apel. žuk, ..brouk, K äfer“, kte ré dosud v /raíítine, viz Zižkov, Zukov a P rof IV 843 а V 565; Svoboda StčO J 195; V asm er REW I 431. Zn. původně ves lidí Zukových. S OJ 2alek (v M J Zalkovice), které jakoby hypokor. podoba k Zeligost k žělěti „be reu en “ (viz s. v. Zeleč), spojováno až od 16. stol., a to na základě zvratné analogie podle případů s psi. tb lt > tlí 807
> výchmor. nář. tu t: základ jm éna Zuk-ovice, k terý byl tehdy již sém an ticky nejasný, chápán jako psi. *žrblk > * Z lk-, a proto upraven na podobu, v níž náležité“ l: 1523 Zulkow icze = Zulkovice (srov. dosud lašské žulty „žlutý“), 1506 Zaukowicze = Zaukovice (s l > [u]), 1516 Zukow icze = Z uukovice (tj. s •bl lu [Vu], srov. dosud výchmor. sn ko > šunko, suunko, m l vit > m lu v it, m u vit, M J H luk, nář. H m k, Huk). Protože ani sekundám i Z lukovice = Z Sukovice nebylo významem jasné, přikloněno jm éno k průhledném u základu žal-: Zalkovice (poprvé 1526). CV 145, 21 („v zápise Schuk-, S u k- je nedostatečné vystižení slabiky žal-, kde I bylo tvrdé a celá slabika zněla temně. Od os. Zalek.“ Ale postup byl právě obrácený.). DS 13, 186; 20, 291; Bezlaj II 346. Zárnice 1 Zanikla v okolí Vrbna (Bruntálsko); Sl. 2 1506 s Zarniczij, ZDK I, 66 ; 1580 i s pustým i vesnicemi Zarnič, ZDOp 304 ed. 3 Nesla též jm é no Jarnič (v. t.). 5 Z dokladu 1580 by plynulo: přivlast. příp. -jb k O J Zarník „kdo bydlí na žárném m ístě“ (viz Zďár), avšak to vzhledem k nedostatku starších dokla dů nejisté. Vzhledem k tom u, že tento typ jm en m ístních není v širším okolí Vrbna zastoupen a vzhledem k tomu, že jm. se žár- m ívají zpravidla apelativní význam, je výklad z O J velmi málo pravděpodobný. Jm. Z am ice: pa trn ě substantivizující příp. -ica > ice k adj. žá m á (tj. ves vzniklá na vypá leném místě). Snad je vztah Z am ice/ Zarnič stejný jako v Zubřice/Zubřič (v. t.). CV —; Prof —; Nekuda —. Zarošice 1 M ěstys 5,5 km jz od Zdánic. 2 1332 Saruschicz, CDM VI, 202; 1330 Zaruchicz, CDM VI, 400; 1447 k naši vsi Zarussiczim, PB III, 45; 1447 z Zarušic, K P III, 287; 1460 z Zarussicz, PB IV, 52; 1481 na zárušský dvuor, K P VI, 178; 1501 lidé naši žarošičstí, KP VII, 227; 1481 les, k terý k Zarussyczy sluší. PB V llb, 20; 1532 z Zarussijcz, 808
PB XV, 174; 1558 ze vsi Zarussicz, PB XXII, 113; 1594 fa rá ř v Zarussijczich, PB XXXII, 194; 1674 Ziaroschitz; 1677 Zarossicii, W M XX 142; 1718 Scharo schitz; 1720 Saruschitz; 1751 Scharo schitz; 1846 Zaroschitz, Saruschitz, Zarossice; 1872 Zaroschitz, Zárošice; 1885 Zaroschitz, Zarošice; 1881 a 1924 Zaro šice. 3 P. Zarošice. Kostel P. M arie 1784 zrušen a zbořen, poutní a far. kos tel sv. Anny. Od r. 1862 městys. Ces. 4 Zarošice, do Zarošic, v Zarošicích, za Zarošicama, Zarošák, žarošské. Za blízkou nářeční hranicí hanácko-východom oravskou jen Zarušice. 5 M J znělo původně Zarušice: příp. -ice buď к OJ Zaruch, to rozšířením o hypokor. sufix -uch z O J Zar(a) apel. žár „G lut“ (srov. OJ Požár, Opale, Pálek, Zar Zarek), nebo — pravděpodobněji — к OJ Zaruš apl. žaruš „blatouch pryskyřník, giftiger H ahnenfuß, Kresse, Ackerund F eldbutterblum e“ (srov. dluž. žeruš, žoruš a tam ní M J Seerhausen + 1170 Serune; Eichler LNB I 38; Machek Ces. a sl. jm éna rostlin 42. 50). Zn. ves Udí Z-ových. Zm ěnu и > o (Zarušice > Zarošice) lze pokládat za výsledek úzké výslovnosti и blížící se к o (jako dosud v hanáckém nářečí horském), nebo — spíše — za analogii podle okol ních čtyřslabičných jm en s -o-ice (Dambořice, Sitbořice, Bošovice: Zaro šice). CV 21, 245 (k apel. žar-); P rof —; Svoboda StčOJ 44, 136. 197; Schwarz VS II 55. Ž á r o v á , viz Nová Ves (Loučná nad Děsnou, dř. Vízmbersko). Zárovice 1 Ves 2,5 km zjz od Plum lova, od 1960 část obce Zárovice-Hamrv. 2 1078 Sarowiczi, CDB I, 79; 1126 Sarowicz, CDB I, 110; 1160 Sarouici, CDB I, 208; 1347 Zarowicz, Reg. V, 106; 1358 in Zarowicz, ZDO I, 521; 1348 villam Zarouicz, ZDO IV, 349; 1602 ves Ziarowicze, ZDO XXXII, 70; 1677 a 1718 Scharowicz; 1751 Ziarow itz; 1846 Ziarowitz, Zárowice; 1881 Zarovice; 1885 Zarowitz, Zárovice; 1924 Zárovice. 3 P. Plumlov. Ces.
4 Zarovice, do Zarovic, Zarovčák, žarovské. 5 M J: příp. -ovice k OJ Zar, o němž viz Zarošice. Zn. ves lidí Žá rových. Není zcela vyloučen i apelativní výklad „ves lidí sídlících na vypá leném m ístě“. Délka v Zárovice jen ve spis. jazyce až v 19. stol. podle spis. žár. 6 Zbánov (myslivna). Žáry 1 Ves 2 km jz od M ěsta Al brechtic, nyní jeho část; Sl. 2 1787 Oberschaar, StA O pava; 1836 Ober schaar; 1893 Oberšár; 1924 Záry, Ober schaar, dříve jen Oberschaar. З P. Al brechtice. Založeny v 18. stol. Něm. 5 Základ jm éna je poněm čená podo ba čes. žďár (viz Zďár/Saar) nebo sku tečně původního žár „vyprahlé, vypá lené m ísto“. Protože jde o jm éno m la dé, musíme předpokládat prostřednict ví nějakého staršího domácího PJ. Vzhledem k tom u, že žď- přejím áno jako s- avšak ž- jako š-, pokládám e předlohu žár- za pravděpodobnější. Tomu by nasvědčovala i nepřítom nost P J ty p u Zďár- ve Slezsku. ČV —; Prof IV 806. Zatčany 1 Ves 10,5 km sv od Zidlochovic. 2 1131 Satcane, CDB I, 115; 1247 in Zenzans, CDB IV, 110; 1248 Schezans, CDB IV, 152; 1275 in villa Sesans, CDM IV, 116; 1317 in villa Czeczans, Lechner I, 3; 1355 in Tzschechans, Reg. VI, 67; 1388 Schachczans, CDM XI, 527; 1408 in Zaczna, Lechner I, 28; 1451 in villa Zatczan, Lechner I, 6 ; 1461 de Zatchan, Lechner I, 78; 1522 tv rz a ves Zatczany, PB V llb, 122; 1528 z Zaczan, PB XIV, 114; 1529 na hrázi mé zaczanske, PB XIV, 126; 1535 ve vsi jeho Zaczanech, PB XV, 301; 1547 u Zaczianskeho rybníka, PB XIX, 101; 1604 dědina Ziaczany, U rbář pan ství chrlického; 1674, 1718, 1720 a 1751 Satschan; 1846 Satschan, Zaczanj; 1872 Satschan, Začany; 1881 Sačany; 1924 Zatčany, dříve Začany. З P. Chrlice. R. 1284 trhová ves, pak jen ves. V 16. stol. tvrz. Far. kostel pův. sv. M artina. V 16. stol. rybníky. Ces. 4 Začane, do Začan, Začaňák, začan-
ské. 5 M J: z akuz. pl. k obyvatelském u jm. *zatčěné „lidé bydlící u zatče, byd lící v zatči, lidé ze zatče“. O význam u apelat. zateč viz Zatec. Do němčiny přejato již v 13. stol. s analog, genit. -s a s něm. sekundární přehláskou a > e: 1247 Zenzans (v Zen- sekundární nazalizace před zubodásňovým c = psáno z, srov. Olomouc/Olmunz). Srov. Kom ořany/Gudrams, M oravany!M orweins -> Morbes. Očekávané *Czeczeins, které by odpovídalo vývoji něm . (M oravany —v) M orweins Morbes, (H ajany ->) Hayans -> nář. Hajes, se u jm. Z. ne vyvinulo, neboť od konce 14. stol. byla ves trvale česká. Všechna uvedená jm é na leží na starém sídelním areálu v jád ru jihomor. oblasti jm en s -any. ČV 160, 166, 173, 251 („kdo bydlí v Zatci“ k žnu, žieti); P rof —; B randl Roz pravy o jm énech topických 147 (Z. < Sačany k „sak n a ry b y “, M J zn. prý „rybáři“ ; takto obnoveno i Sem berou 1881; avšak první zápis zřetelně uka zuje na substituci Z -/S-, srov. Zabovřesky/Sebrow itz apod.); Hosák Acta UP 165 (spojuje jm. Z. s Zatec: jm éna českých hradů a knížecích osad se opa kují na Moravě, srov. Budeč, P říbram ; avšak není m ajetkoprávních ani jiných souvislostí mezi Zatčany a Zatcem v C.); Hraše v čas. Kom enský XV 642 (< *Sočany k sotit se „pachtit se“); Sedláček CMM 1906 9 (k Zatec)- Spal —; Schwarz 195 ( č) daly vzniknout novém u nominat. Zač, k terý přešel podobně jako MJ typu Teleč/Telč, Luleč/Lulč a na záp. Mor. i M J typu Mysliboř, K uřim k rodu ženskému. Proto v nářečí ta Zač. P ře chodu napom áhala hom onym ita adjek tiv typu telecký k Telč a zatecký k Zateč Zatč, Zač. CV XIV („příp. -bcb od žat = žqt-, appel., . . . v dokladu prvém a třetím čisti jest asi Za(t)če; srov. G ebauer HM I 502.“); P rof IV 806—808; Hosák A cta UP 165 („opakuje se český Zatec“; k tom u viz Zatčany); Jg V 574; Schwarz VS II 232 (něm. Saatz < Zateč, ale s. v. Zatčany < Z at čany, neboť substituce Z/S); Tiray VM-Telč 401; N ít VIII 272. 1. Ždánice 1 M ěstys v Bm ěnsku. 2 1349 in bonis Sdanycz, ZDO I, 348; 1349 in Zdanýcz cum castro, ZDO I, 99; 1351 Zdanycz, ZDO I, 187; 1355 Sdanicz, ZDO I, 355; 1365 bona Sda nycz, ZDO I, 846; 1368 de Sdanycz, ZDO I, 1164; 1391 Zdanycze, ZDO VI, 272; 1434 Zdánice hrad, K P III, 100; 1466 in castro Zdanicz, ZDO XI, 368; 1466 cum oppido Ždanicze, ZDO XI, 369; 1510 v Zdaniczych, PB V llb, 55; 1512 na Zdaniczych, PB X, 13; 1514 lidem 810
mým zdanskym , PB X, 109; 1532 na Zdaniczych, PB XV, 154; 1575 v měs tečku Zdaniczych, PB XXVII, 101; 1633 Zdánice; 1673 a 1718 Stanicz; 1720 a 1751 Stanitz; 1846 Steinitz, Zdanjce; 1872 Stenitz, Zdánice; 1881 Zdánice; 1924 Zdánice. 3 P. Zdánice; v 14. stol. hrad, pak zám ek; v 14. stol. městečko. Far. kostel sv. Bartolom ěje (nyní P. Marie). Kolem r. 1800 keram ika. Čes. 4 Zdánice, do Zdánic, Zdaňář (!)^Zdaňařka, (nověji) Zdaňák/Zdaňačka, ždánské. Ojed. Zdánice. 5 Do něm činy pře jato v 17. stol. s náležitou substitucí Z d-/St- v podobě Stanitz, jehož přízvučné á pokládáno v něm. nářečí za a < a1 < sthn. i, proto od 1846 „spisovné“ Steinitz jakoby к Stein- „kám en“. U starších historiků zam ěňovány Zdá nice se Stanicem i (viz U herský Ostroh). Schwarz VS II 55. 6 Ulice Zandorf = zaniklý Schadendorf, v. t. 2 . Z dánice 1 ves 2,5 km sev. od Bystřice nad Pernštejnem . 2 1409 su per villa Zdanycz, ZDB X, 100; 1500 z Zdanicz, Mor. archívy soukrom é 71; 1609 Ždanicze, ZDB XXXIV, 57; 1674 Zdanicže; 1718 Ždanicze; 1751 Zdanitz; 1846 Zdanitz, Zdánice (!); 1872 Zdanitz, Zdánice; 1881 Zdánice; 1885 Zdanitz, Zdánice; 1915 Zdanitz, Zdánice; 1924 Zdánice. 3 P. Bystřice n. P. čes. 4 Zdánice, do Zdánic, za Zdánicama, Zdáničák/ Zdáňán (Vír), ždánickej. 3. Z d ánice 1 Zanikly někde v okolí Bítova. 2 1498 Zdánice pusté, ZDB XVII, 87 ed. 3 Zanikly patrně za uherských válek v pol. 15. stol. 5 M J: příp. -ice к OJ Zdán, to part. perf. pass. к ždáti „w arten, očekávat“ ; srov. lhát/Lhán, M J Lhánice, sebrat/ Sebrán, M J Sebranice. Zn. ves lidí Zdánových. P J Zdánice v Oslnovicích. CV 21, 144 (k žad-, žbd-, žid-); P rof IV 808—9 (Zdáň, Zdánice, Zdánov), V 576; Svoboda StčO J 157; Reinh. Fischer BN 1, 119; Schwarz NOB 226 a VS II 55; Vasm er REW I 413; DS 13, 194. 1. Zďár 1 ves 8 km ssv od Blanska. 2 1371 in Sdar, ZDO II, 88 ; 1541 ves
Z ď á r n a d S á z a v o u II, viz 3. Zdiar, ZDB XXVI, 54; 1664 ze Zdiara, M atr. Jedovnice; 1675 Zdiar; 1717 Zďár-Zámek. Z ď á r - M ě s t o , viz 2. Zďár nad Zdiar; 1720 Sdiar; 1751 Zdiar; 1846 Zdiar; 1872 Zdiar, Žďár; 1881 a 1924 Sázavou. 3. Zď ár-Zám ek, dříve Zám ek Zďár, Zďár. 3 P. Rájec. Čes. 4 Zďár, do Zďára/-o, ve Zďáro, Zďá- od 1950 Zďár nad Sázavou II. 1 Od 1950 část obce Zďár nad Sázavou, rák,'(v pl.) Zďáršči, žďárské. 2. 2ď ár nad S ázavou , dříve Zďár- 2,5 km sev. od ní. 2 1255 m onasterio in Saarh, CDM III, 223; 1261 m onasterii M ěsto, od 1950 Zďár nad S ázavou I. . . . in Saahr, CDM III, 304; 1262 mo 1 Město v Jihlavsku, od 1950 část m ěsta nasterii in Sar, CDM III, 330; 1264 ceZďár nad Sázavou. 2 1234 villam nomi nobia Sar apellato, CDM III, 368; 1267 ne Sar, CDB III. 100 1252 Zschar, CDB m onasterii de Saar, CDM III, 395; IV, 259; 1263 de Zahr, CDM III, 355; 1268 m onasterii fontis Sanctae M ariae 1264 ecclesia . .. in Sar, CDM III, 362; in Zar, CDM IV, 13; 1269 claustro dieto 1269 de Saahr, CDM IV, 24; 1283 in Sar, CDM IV, 18; 1272 m onasterii de Sar, CDM IV, 215; 1322 in Sar, CDM Sare, CDM IV, 65; 1279 m onasterium VI. 200; 1351 in Sar, CDM VIII, 97; Zar, CDM IV, 311; 1297 m onasterii de 1353 in Zar, CDM VIII, 227; 1393 in Zharz, CDM XII, 142; 1407 de oppido Zar, CDM V, 71; 1317 abbatis de Zar, Sar, Zďárský u rb á ř; 1412 in Zaars, CDM VI, 116; 1330 abbati in Sar, CDM VI, 395; 1338 m onasterii in Sars, CDM ZDB IX, 260; 1462 in Zdiar, Zďárský u rb á ř; 1481 ve Zdyaru, PB V, 83; 1483 VII, 193; 1348 m onasterii in Saars, Reg. oppidum Zdiar, Zďárský u rb á ř; 1488 V, 350; 1349 abbas in Sar, CDM VII, n a Zdarze, LSA III, 20; 1512 v městeč 982; 1351 m onasterii in Sahars, CDM ku v e Zdiarze, PB X, 8 ; 1513 na Zdiar- VIII, 75; 1361 m onasterii Fontis Sanctae ze, LSA III, 21; 1594 obec zdiarzkau, M ariae in Saarz, CDM I, 227; 1368 m o DM XXI, 59; 1594 z m ěstečka Zdiaru, nasterii in Sar. CDM X, 42; 1397 mona DM XXI, 61; 1633 Zdar; 1674 Saahr; sterii Zdyar . . . in Zar, Svoboda - Fiala, 1718 Saar; 1720 Saar, Zdiar; 1751 Saar; Novoměstský listinář I, č. 5; 1480 kláš 1846 Saar, Zdiar; 1872 Saar, Zďár; 1881 tera zdiarskeho, PB V líb, 10; 1542 kláš Zďár; 1924 Město Zďár; 1935 Město tera zdiarskeho, ZDB XXVI, 57; 1596 kláštera zdiarskeho, PB XXXI, 530; Zďár; 1950 Zďár nad Sázavou I. 3 P. 1720 Closter Saar; 1846 Schloss Saar, Zďár. Osada stávala pův. v Starém Zám ek Zdiar; 1872 Schloss Saar, Zá městě, 1607 Z. povýšen na město. Far. kostel sv. Prokopa. V 14. stol. tvrz a m ek Zďár; 1881 Zďárský klášter; 1924 těžba železa. R. 1614 zřízen ham r, který Z ám ek Zďár; 1950 Zďár nad Sázavou 11. byl 1651 zm ěněn v papírnu. R. 1789 zří 3 Cisterciátský klášter založen r. 1252 zeno parcelací dvora předm ěstí Rado- z Nepomuku, 1784 zrušen. Slul Fons tín. Ces. sanct. Virginis Mariae. K lášterní kostel P. Marie. Filiál. kostel Jan a Nep. na 4 Zďár, do Zďára/-u, ve Zďáře, ZďáZelené hoře. P. Zďár. R. 1950 sloučena rák, žďárskej/(zř.) žďáreckej. Žertovně: obec se Zďárem-M ěstem v Zďár nad Holubáři. 5 Přívlastkem nad Sázavou (podle polohy na horním toku stejno Sázavou. Čes. jm enné řeky) se 2. Z. rozlišil od jiných 4 Klášter, do Kláštera, v K lášteru/-re, stejnojm enných m íst na české straně K lášterák, klášterskej. 5 K lášter nesl zemské hranice. Šm ilauer OČ 140, 200 pův. jm éno Fons S. Virginis Mariae a obr. 4. 6 Bartačky, Mělkovice (v. t.), „pram en svaté P anny M arie“ jako fi M oučkův mlýn, U Krčálů. liální k Nepomuku v Čechách. Založení Z ď á r n a d S á z a v o u I, viz 2. (Bočkem z Obřan) popsáno v Kronice Zďár nad Sázavou. žďárského kláštera (Cronica domus Sa811
rensis) z r. 1300 m nichem Jindřichem z H eim burku. O M J Zďár verš 436—8: Sic Sar est slavicum, donat hoc plantatio recens/quam vis T eu tu n iá sar dicant gram ina grossa./ Sar non (de) Teutunico, sed de Slavico tra h it ortům “. („Po dobně tak é Zďár je slovanské jm éno, /jež značí sídliště nové; ač Saar/ má význam v něm čině rákos,/ přece jen jm éno Zďár je slovanské,/ německé nesni.“ Ve vydání K. Ludvíkovského, Brno 1964). # M J: z apelat. žďár, stč. ždžár „půda získaná vypálením lesa, abgebrannte W aldstatte“. Vznik Zdž-, Zď- < izž- vykládá G ebauer (Pam átky archeolog. III 77) vložením d mezi žž, to asim ilací zš, sž. Avšak podle Liew ehra ON Kuhl. 50 je dž „starší hlás kový stupeň k ž (první palatalizací z g)“. Podobně i Lam precht Vývoj čes. hláskosloví 1962, 65: „Zdá se však, že v jedné pozici se změna g > zh > h neprovedla nebo provedla jen částečně, a to ve skupení zg. Svědčila by pro to i ta okolnost, že také ždž se zachovalo, srov. stč. roždžie ( > roždie), Zdžár ( > Zďár), Drážďžany ( > Drážďany)“. M J Zďár, dem inut. Zďárec (PJ Z dá rek, na Ces.-mor. vrchovině i Zdírec, Zdířek) a adjektivní jm. Zďárná „ves, lhota na žďám ém m ístě založená“ a západomor. P J Zďárný, Z d ím ý jsou m ladšího původu než M J Zhoř, jejichž areál na Ces.-mor. vrchovině doplňují směrem do vyšších nebo nepřístupněj ších poloh. N ápadná je koncentrace P J Zďárek, Zdířek, Zďárný, Zdírný do prostoru Vel. Meziříčí—Bystřice nad P em št.—Jim ram o v. Do něm činy přejato v podobě Saar, přičemž čes. Zď- překvapivě zjednodu šeno na Z-, k teré substituováno jako S- (čti z-). O jm. Z. velm i bohatá literatura, ne boť m u věnována pozornost jazykovědy, historie, zeměpisu, archeologie, etnogra fie aj. CV 155, 163, 251; Prof IV 810 až 816, V 352 (34X Zďár, Zďárec, Zďárek, Zďáry, Zdírec, Zdírnice); B randl Obzor 1885 129—133; Dobiáš Cas. archivní 812
školy 1931, 1 -9 2 ; G ebauer A fslPh III 76-78, HM 1 -1 , 181, 194, 527; Niederle Život starých Slovanů III 28—33; Prusík K rok IV 52—53 (k tom u G ebauer LF IV 307-9); Sedláček Snůška 113, 140, 175; Skutil MSB1 179-180; Sm ilauer PST 2 200; J. O rlík Těšínsko 1966-1, 3 -6 ; (uvádí P J Zjar z Beskyd na Morávce, to ale žár, nikoli žďár; srov. i P J Záry ve Val. Bystřici); Trávníček HM 117; Vondrák Vgl. Gram . I 265; Veselý CSPS 1957, 41—43; Z uber Jesenicko 482; B eranek 89 („B randrodung“) ; Bo řek ZNT 274 a S tí 276; Eichler BzN 1958, 298 a FINDel 32; Schwarz (o vý voji jm . Z. v němčině) 89, 114, 316, VS II 87, 97, 195, ZONF II 191; Schier ZONF IX 90; B. Mašek U rbář kláštera žďárského na Mor., CMM 1875, 141; NR VI 27, VII 218, X I 18; ZMK V 85. Po drobně o žďáření viz ZMK XIV 324 sl.; Hosák VVM XX-P. 9. 6 Běliska, Starý dvůr. Pilský dvůr. 1. Zďárec 1 Ves 12 km zsz od Tiš nova. 2 1358 Zhdarekcz, ZDB III 431; 1365 opidum Szdarziecz, ZDB IV, 215; 1415 in villa Zdyarcze, ZDB XI. 101; 1464 Zdyarecz, ZDB XIII, 187; 1490 nad Zdiarczem, ZDB XVI, 15; 1660 ze vsi Zdiarcze, M atr. v Dol. Loučce; 1677 rychtáře zdiareczkyho, tam že; 1720, 1751 a 1846 Zdiaretz; 1872 Zdiaretz, Zďárec; 1881 Zďárec; 1885 Zdiaretz, Zďárec; 1924 Zďárec. 3 P. Tišnov. Již 1365 měs tečko, pak ves. F ar. kostel sv. P etra a Pavla. R. 1786 parcel, dvůr. Původní osada ležela v m ístě zvaném Podežďárec. Ces. 4 Zďárec, do Zďárce, Zďárečák, žďárecké. Arch. Podežďárec, podežďárecké. 6 Havlov, B rabcův mlýn, Na Dolních řekách, Na H orních řekách, Na Kozlí, Tábor. 2 . Zďárec 1 Zanikl ve farnosti jih lavské. 2 1257 Sareh, CDM III, 253. 3. Zďárec 1 Zaniklá ves na deblínském panství m ěsta Brna. 3 R. Verm ouzek, sb. Brno v m inulosti a dnes IX 129-136. 5 M J : dem inut k Zďár, v. t. Znělo
pův. Zďárcě nebo Zdárec, vyrovnáním s nepřím ým i pády do Zďárcě, ve Zďárci, v nichž гь > r, —> nom. Zdárec. Srov. dvorcě/M J Dvorec. 1. Zďárná 1 Ves 7 km vjv od Bosko vic. 2 1418 plebano in Zdyarna, K P II, 547; 1505 z Zdárné, LSA 239; 1548 ves Zdiam au, ZDO XXV, 83; 1569 ves Zdiarnau, ZDO XXVIII, 29; 1677 Zdiarna; 1718 Zdiarna; 1720 Zdarna; 1846 Z diam a; 1872 Zdiarna, Zďárná; 1881 a 1924 Zdárná. 3 P. Boskovice. Lidová tradice praví, že se zde propadlo slavné město. Román, kostel sv. Bartoloměje. V pol. 18. stol. skelná huť. Čes. 4 Zdárná, na Zdárná, na Zdárné, Zďáreňák, ždárenské/Zdárák, ždářenské. 6 Zďárenský dvůr, Pindulka, P an ský stupník. Část vsi B enátke (je zde stále mokro). 2 . Zďárná, též Zdírná. 1 Zanikla v m ístech, kde byl později založen G eršov (Velkomeziříčsko). 3 R. 1585 pustá ves, N ekuda 128. 5 M J: adj. к žďár, v. t. Žďáry 1 P atrn ě zaniklá ves v olo moucké cúdě. 2 1437 ze Zďaruov, K P III, 514. 5 M J: pl. к apelat. žďár, v. t. CV —; N ekuda —. Z eb ětín 1 Ves 9 km záp. od Brna, od 26. XI. 1971 část B rna XVI. 2 1235 de Sebetin, CDB III, 107; 1306 circa Zebetyn, CDM V, 194; 1342 in Zebietynie, CDM VII, 432; 1408 z toho zboží Zebětína, CDM XIV, 71; 1436 v Zebětíně, K P III, 138; 1447 villam Zebetin, ZDB XII, 757; 1459 v Zebietině, PB IV, 24; 1480 vsi Zebietina, PB VIII, 6 ; 1481 ves Zebietin, ZDB XV, 31; 1499 na ves Zebietin, ZDB XVII, 37; 1501 fa rá ř v Zebietině . . . lidem svým zebietinský m , KP VII, 34; 1529 ze vsi Zebietina, PB XIV, 166; 1538 ve vsi Zebietinie, ZDB XXVI, 12; 1558 ve vsi Zebietinie, ZDB XXVIII, 13; 1574 ve vsi Ziebietynie, ZDB XXX, 47; 1609 Ziebietin, ZDB XXXIV, 27; 1674, 1718, 1720 a 1751 Schebetein; 1846 Schebetein, Zebetjn; 1872 Schebetein, Zebětín; 1881 Sebetin
(Zebětín); 1924 Zebětín. 3 P. Veveří. Far. kostel sv. Bartolom ěje. R. 1803 parcel, dvůr. Ces. 4 Zebětín, do Zebětína, Zeběčák/(no věji) Zebětvhák/ty pl.) Zeběčči, žeběcké/ žebětinské. 5 M J: přivlast. příp. -in k OJ Zab’ata, to rozšířením o hypokor. sufix -eta > -a ta z OJ Zába •<— apelat. žába „Frosch“, srov. V lk/V lčata v M J Vlčatín. Spojením Zab’ata + -ín vznikly podm ínky pro ’a > ě: Zab’atín > Zěbětín > Zebětín. Do něm činy přejato s obvyklým -ín/-ein a se substitucí ž/š (psáno zde Sch-) ukazující na 16.—17. stol.: Schebetein. Srov. i poněmčené příjm. Zabata -> Schabata, Sabata. CV 128 (omylem z O J Sebeta k Sebastián)-, Prof - , IV 819 (MJ Zebice k O J Zába); Svoboda StčOJ 165; Eichler LF 1968, 173; Utěšený OSG III 202; DS 15, 73; Schwarz VS II 35. 6 P J Sip (zazname náno i na Komenského Mapě Moravy). Z ebrákov 1 Zanikl pod kopcem Za ječí u Vyškovic (Opavsko); Sl. 2 1498 dopl. T; 1554 ves půstů Ziebrakow, ZDOp VI, 14. 5 MJ. přivlast. příp. -ov k O J Žebrák <— apel. žebrák „B ettler“. Avšak není zcela vyloučeno, že M J význam u apelativního pro označení m ísta chudého, bídného, srov. Hladov, Hladnov, Bídov a P J Zebrákov („kde bydlí chudina“ Přerov). CV - ; Prof IV 820-1; Sm ilauer PST 2 200. Z ebratice 1 Zanikly někde v okolí hradu Pernštejna, p atrn ě u D rahonína, kde je trať V Žebrácích. 2 1368 vil lam Zebraticz, ZDB V, 118; 1376 silue Zebracye, ZDB VI, 401. 5 M J: příp. -ice k OJ Zebrata, to hypokor. rozšířením z OJ Zebro <— žebro „Rippe“, srov. Zrno/Zrnata, Hla va/Hlavata, Zába/Zabata v M J Zebětín. Zn. ves lidí Zebratových. Jm éno leží na okraji areálu jm en s -t + ice. CV - ; Prof —; Svoboda StčOJ 165. Srov. kolí sání OJ Žebrota/Zebrata. Z e b r o t i c e , viz Bartultovice. Ž ela to v ice 1 Ves 4 km vjv od P ře rova. 2 1282 de Zelatowicz, CDM IV, 813
207; 1349 in Zelatowicz, ZDO 1, 128; Zeleč; 1924 Zeleč, dříve Zelč. 3 P. Vyš 1385 Zelathouicz, ZDO IV, 645; 1392 Ze kov a Zeleč (lenní statek biskupský). latowicz, ZDO VI, 450; 1463 ZeletowiV 16. stol tvrz. Far. kostel sv. Barto cze, PO IV, 3; 1480 Zeletawicze, PO V, loměje. Čes. 47; 1616 na Zielatowiczych, PO XXXIX, 4 Ten Zelč, do Zelčaj-e, Zelčák, žel58; 1675 Zielatow itz; 1691 Zelatowicz, cké/želecké. 5 M J : přivlast. příp. -jb Děkan, m atrik a přerovská; 1718 Ziela k OJ Zelek, to hypokor. podoba ně tow itz; 1720 Zelatow itz; 1751 Zielato kterého ze složených OJ s kom ponen w itz; 1846 Zelatow itz; 1872 Zelatowitz, tem žěli-, o nichž viz Zelatovice; zn. Zelatovice; 1924 Zelatovice. 3 P. Zela- pův., jak ukazují doklady 1131 Selcidol, tovice. Ces. 1236 Selchdol, „Zelči dol“, „Zelčdol“, 4 Zelátovice, do Zelátovic, Zelátovčák, tj. Zelkův důl. Ves skutečně leží v te želátovské. 5 M J : příp. -ovice к OJ 2erénní sníženině. Pův. Zěleč dól se sklo Tata, to hypokor. podoba některého ze ňovalo v obou svých částech (do Zělča složených OJ s kom ponentem žěli- „že- dola, v Zělču dolu; srov. M J Kněževes). leti, litovat, bereuen“, např. Zelimír, Po vynechání doplňujícího substantivZelipluk, Zelislav, Střetužel apod. Zn. ního dól „důl“ upraveno MJ Zeleč m orves lidí Zelatových. Srov. OJ Slavata, fologickým vyrovnáním s nepřím ým i Vašata к Slavom ír, Václav. Vedle su pády do Zelče, v Zelči na nový nom. fixu -a ta existovaly i hypokor. přípony Zelč; srov. Běleč/Bělč, Luleč/Lulč, Te-at a -át, tedy dvojice O J Zelat/Zelát, leč/Telč. Jm éno pův. rodu mužského, Vašat/Vašát apod. Z podoby M J Zelato ten zachován dosud v nářečí. Ve spis. vice nebylo možno jednoznačně stano jazyce však fem ininum (o tom viz Telč). vit, zda jeho východiskem je OJ Zelata, Do němčiny přejato 1268, 1274 v podobě Želat nebo Zelát, proto se zaměňovala Sals: substituce Z /S (srov. Zabovřes1 kvantita, srov. nář. Zelátovice. V mor. ky/Se-, Zidlochovice/See-), koncové -s toponymii však M J odvozená od OJ vzniklo přehodnocením čes. -č něm. s hypokor. -a ta dávají přednost p ří -tz na genitivní -s. CV 145; Prof IV poně -ice (Hostětice, Mysletice, Slavě823-4, V 609; Svoboda StčO J 135; tice apod.), proto bychom s jistou prav Rospond Slavia 1960, 294; Schwarz 315 děpodobností mohli za výchozí O J po a VS II 68 ; NR VII, 200; DS 19, 193; važovat podobu Zelat/Zelát. К Zel’ata VM-Vyškov 450. viz MJ Zéletice. CV 145; Prof —; Svo 1. Zelechovice 1 Ves 3 km jv od boda StčOJ 92, 164 a OP III 254; Šmi- Uničova. 2 1078 Zelechowiczi, CDB I, lauer Vodopis 494; ZfSlaw 1967, 680; 79; 1160 Selechouici, CDB II, 208; 1330, DS 3, 129; 19, 194 a 20, 320. 1367 dopl. T; 1497 za ves Zelechowicze, Zeleč 1 Ves 11 km sv od Vyškova. PO VI, 176; 1536 ves Zelechowicze, PO 2 1131 Selci dole, CDB 1, 115; 1235 in XVII 70; 1537 z Zielechowicz, PO Selchdol, CDB III, 128; 1268 de Sals, XVII, 215; 1550 ze vsi Zelechovicz, PO CDM IV, 11; 1274 Sals, CDM IV, 84; XXI, 162; 1599 Schelechowitz, Soupis 1400 v Železy, ZDVGMS V, 267; 1437 85; 1646—1652 Schelechowitz, Soupis de villa Zelcz, Lechner I, 44; 1451 in 86 ; 1656 Zielchow itz a 1664 Zelchowitz, Železe, Lechner I, 59; 1465 villa Zelcz, U rbář panství šternberského (SAB); 1664 Schelechowitz, Soupis 86 ; 1678, Lechner I, 124; 1577 na tvrzi Zielczy, PO XXIX. 215; 1610 v Zielcžy, DM 1718, 1720 a 1751 Zielechow itz; 1846 XXIII, 8 ; 1617 n a Zielcži, PO XXXIX, Zielchowitz, Zelchowice; 1872 Zilcho239; 1658 ex Zielcz, M atr. v Dědicích; w itz, Zelechovice; 1881 Zelichovice; 1924 Zelechovice. 3 P. Šternberk. Bý 1675 Zieltsch; 1677 z Zielcze, M atr. v Dědicích; 1718 a 1751 Zieltsch; 1846 vala tu nej větší slovanská huť (19 pecí). Zeltsch, Zelč; 1872 Zeltsch, Zelč; 1881 R uda dopravována tam z Jeseníků (Cs.. 814
vlastivěda II-l, 101). Již 1508 byla v 2. zákupní rychta. Ces. 4 Z elich ovice, do Zelěchovic, želéch ovské (s i > é). 5 U Sem bery 1881 Zelichovice s nář. i > é (srov. sub 4). 2. Želechovice nad Dřevnicí 1 Ves 6 km vých. od Gottwaldova-21ína. 2 1261 per Selichowizc, falz. ze 14. stol., CDM III, 324; 1361 m edias Zelithowicz, CDM IX, 237; 1397 m ediam villam Selythohow icz, 2DO VI, 704; 1437 cum m edietate Zelechowicz, 2DO X, 227; 1490 Zylochowicze, 2DO XIII, 5; 1494 v Zelechowiczych, PO VI, 116; 1518 z Zielichowicz, PO X, 334; 1578 ves Zielechowicze, 2DO XXIX, 57; 1580 ze vsi Zielechowicz, PO XXX, 102; 1596 ves Zielychowicze, ZDO XXXI, 23; 1618 v dědiny Zielichowiczych, PO XXXIX, 431; 1670 Zielichowitz, Zielichow itz; 1672 Zelechoviensis . . . Zele chowicz, Děkan, m atrik a holešovská; 1718 Zielechowitz, Zielechowitz; 1720 Zielechow itz; 1751 Zielechow itz; 1846 Ziellochowitz, Zelechowice, Zelechowice; 1872 Zelechow itz, Želechovice; 1881 Zelichovice; 1924 Želechovice. 3 P. Zlín a Vizovice; far. kostel sv. P etra a Pavla. Ces. 4 Zelichovice, do Zelichovic, k Zelichovicim , v Zelichovicách, Z elichov’an, želich ovský. 5 Jm éno znělo do r. 1672 Zelichovice; pak vokalická řada ě-i-o upravena buď n a e-e-o (Želechovice, poprvé 1437), nebo i-o-o (1490 Zilochovicé). Srov. i Zelešice, nář. Zilošice. • M J: příp. -ovice k O J Želech, u 2. 2. Zelich, obě hypokor. podoby některého ze složených O J s kom ponentem žěli-, o němž viz Zelatovice. Srov. Čěrad/ Čelech v MJ Č elechovice, M yslibor/M y slech v M J M yslechovice. Zn. ves lidí
Zelechových, Zelichových. Obě výchozí OJ se často zaměňovala. CV 145; Prof IV 824; Svoboda StčOJ 142; FischerEichler OSG II 12; DS 14, 73. 6 Láze, Obůrky/Zelechovické paseky, Oslné Části: Na zlínské straně (patřila k pan ství zlínskému), S traňansko (darováno Vilémem z Hustopeč nově založenému
cisterciáckému klášteru ve Vizovicích, část tato p atřila do 1848 k panství vi zovickému). Zelešice 1 Ves 9 km jjz od Brna. 2 1228 Chelesiz, CDB II, 320; 1342 in vilis Schellschiz . . ., CDM VII, 437; 1349 in villa Z elsicz, ZDB I, 110; 1446 z Zelšicích, KP III, 213; 1499 puol vsi Sselssicz, DM VI, 4; 1545 na puol vsi Z elczycz, DM VII, 30; 1604 dědina Zielissicze, Chrlický u rb á ř; 1674 a 1718 S ch ellschitz ; 1720 Schelschitz; 1846 Schollschitz, Zýlossice; 1872 Schóllschitz, Zilošice; 1881 Zelešice; 1924 Ze lešice, Schollschitz, dříve Zilošice. 3 P. Chrlice a Blažovice. Far. kostel Početí P. Marie. Něm. 4 Zilošice, do Zilošic, Zilošák, žiloské. Něm. Seilšets, Š eilsets (Moravany). 5 M J : příp. -ice k OJ Želech, to hypo kor. podoba, o níž viz Želechovice. Zn. ves lidí Zelechových. Do něm činy pře jato z nářeční podoby Žilo- s i/ei: Šeil sets. O vývoji k čes. nář. Zilošice viz předcház. heslo. CV 145; P rof —; Schwarz 314 a VS II 30; DS 14, 73. Zeletava 1 M ěstys 16,5 km vjv od Telče. 2 1303 plebano de Zeletaw, CDM V, 147; 1349 de Zeltaw , ZDB I, 40; 1350 de Seletau, CDM VIII, 19; 1356 Selta, CDM IX, 21; 1365 de Zelethau, ZDB IV, 385; 1368 de Selta, CDM X, 39; 1370 m unitionem cum opido dietám Zeletaw, CDM X, 91; 1397 in opido Zeletaw, ZDB VI, 680; 1401 in m unitione seu fortalicio et opido Zeletaw, CDM XIII, 148; 1417 in Zelezauia, ZDB XI, 332; 1529 fa rář zieletaw sky, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1314, 33; 1531 lidí sirot čích z Zeletaw y, PB XV, 132; 1633 Seletaw, Zeletawa; 1678 Zieletau; 1718 Zeletau; 1720 Scheletau; 1751 Schelle tau; 1846 Schelletau, Zeletawa; 1872 Schelletau, Zeletava; 1881 a 1924 2 eletava. 3 P. Telč. Již v 14. stol. měs tečko s hradem . Far. kostel arch. Mi chaela. Čes. 4 Z eletava, do Z eleta vy, Zeletavák, že le ta v sk e j/ (st. gen.) že leta vsk é /že leta vckej (Předín). 5 Městys sice leží na 815
říčce Zeletavě, Zeletávce, takže by mohl být nazván po ní Zeletava. Museli by chom však pro hydronym um předpo kládat značné stáří, což u m alých řek nebývá, jed n ak neobvyklé odvození žělěti -> Z eletava (s -ava nebo s -avá jako letět: létavá) s výchozím význa mem asi „říčka, k terá želí“, tj. pláče, skučí (obrazně pro řeku hlučnou, divo kou, bystrou). A djektivní -avá by sply nulo snad s hydronym ickým -ava, o němž viz Opava. Avšak ani skuteč nost, že Zeletava leží tém ěř u pram ene řeky, nem usí být důkazem, že nazvána po ní (jako je tom u jistě u jm. Jihlava, S vita vy); m ůže jít o případ právě opač ný, kdy říčka nazvána po místě, jímž protéká, u něhož pram ení apod., jak je tom u u m enších říček a potoků často (srov. K řetínka v Křetíně). Základ Že let- se proto podle našeho m ínění ani svým významem , ani t-ovým sufixem pro hydronym um nehodí. P ro toponym ii jihozáp. M oravy jsou charakteristická M J z OJ na -§řa + -ice, -ín (Kojetice, Modletice, Zeletice, Sedlatice, Hroznatín, Sedlatín atd.). Po kládám e M J Zeletava za zpětné počeš tění něm. Zeletau (1303—79), 1368 Selta s v n itřní redukcí, se substitucí ž/s, s -au —> nář. -a), k teré ukazuje na výchozí čes. *Zelatov: přivlast. příp. -ov k OJ Želat, o němž viz Zelatovice; srov. Luborad/Libňat v M J Libňatov (Prof II 593; Svoboda StčOJ 164). *Zelatov —> něm. Zeletau, s oslabením a > e: Zeletau, z čehož dobře pochopíme vznik po doby 1368 Selta s úplnou redukcí e (srov. Sedlešovice/(nář.) Elšpets, Slavíkovice/( nář.) Lákbets, Vážanice/( nář.) Bósnets, Zeletice/(nář.) SóVtets. Proto že něm. -au, nář. -a, jak za čes. -ov, tak čes. hydronym ické -ava, zpětně utvořeno čes. Zeletava. [Otázka Zeletavy je velmi obtížná. Hypotézu zde podanou lze přijm out jako hypotézu. Ale vedle toho třeb a m ít na mysli, že Zeletavka se svými 52 km není říčka malá, že je přítokem Dyje v území vy daném cizím vlivům a že velká část 816
hydronym na -ava je neprůhledná. (VI. Smilauer)]. CV 152, 164 (z hydronym a); Prof Houdek CVSMO XI 67 (z hyd ronym a); Schw arz VS II 232. 6 Starý hrad (původní hrad), Panský m lýn, P a voukův mlýn, Soběcký mlýn, U cihel ny. P J Petrovice a Š títk y po zaniklých vsích. 1 . Z eletice 1 Ves 13 km sv od Znoj ma. 2 1351 in Zeletycz, ZDB II, 19; 1384 Zelaticz, CDM XI, 308; 1421 de Zelticz, S bírka rkp., SAB č. 1123, 18; 1512 ves Zeleticze, ZDB XVIII, 34; 1519 tvrze Zeleticz . . . tvrze Zeleticze, PB Vllb, 92; 1520 za správu zboží zeletskeho, PB V llb, 99; 1520 z Zeleticz, PB XII, 47; 1520 statk u zieledskeho, PB XII, 30; 1522 za správu statku zeletczkeho, PB XVII, 112; 1570 poddaných svých . . . z Zieleticz, PB XXVI, 134; 1615 ves Zieleticze, ZDB XXXIV, 131; 1615 Zielaticze, U rbář želetický; 1672 Zeletitz; 1718 a 1720 Seletitz; 1751 See letitz; 1846 Sellatitz, Zeletice; 1872 Selletitz, Zeletice; 1881 Zeletice; 1924 Ze letice, Selletitz. 3 P. Zeletice. Fil. kos tel sv. Jak u b a Větš. V 14. stol. tvrz, nyní zámek. Čes. 4 Z eletece, do Z eletec, k Z eletecim, za Zeletecama, Z eletečák, žele(ecké/želecké. V m ístě hanácké nářečí znojemského typu se silnou redukcí i. Údaj Gebauerů v v HM I— 1, 214—5, že Semberovo Zelatac „má se rozum ěti . . . nějaké ši roké e“, týká se silné redukce i ve sla bice -tice. Něm. SóVtets. Čes. i něm. nář. podoba ověřena výzkum em v Z. 6 Sam ota Šrám ek (viz Rozkoš). 2 . Z eletice 1 Ves 6 km jjz od Zdánic. 2 1131 Selidedici, CDB I, 115; 1317 Zeleticz, Lechner I, 3; 1326 in Zeleticz, CDM VII, 237; 1374 in Zeletiz, CDM IV, 87; 1545 tvrz a ves Zeleticze, DM IX, 190; 1547 na ves Zieleticze, DM VII, 32; 1615 za statek zaleticzkey, DM XXIII, 290; 1673 Scheletitz; 1718 Schel letitz; 1720 Schelleditz; 1751 Scheletitz; 1846 Schelletitz, Zeletice; 1872 Schelle titz, Zeletice; 1881 a 1924 Zeletice. 3 P. Zeletice (biskupské léno). V 16. stol.
tvrz. Far. kostel sv. Jak u b a Větš. Ces. 4 Zeletice, do Zeletic, Zelečák/Zelečář (Strážovice), želeckej (Strážovice, dolské nářečí s ý > ej). Zelecko (PJ v Sobůlkách). 5 Podle prvního dokla du 1131 Selidedici se ves jm enovala pův. Zelidědice: příp. -ice k OJ Zěliděd, složenému z kom ponentu Zěli- „že let, lito v at“ a -děd „G roßvater“ ; srov. O J Brzděd, B ezstryj (v M J Bystročicé), pol. Zelistryk. Zn. pův. ves lidí Zelidědových. Starobylé a málo obvyklé OJ upraveno synkopou n a 1317 Zeletice. • M J : příp. -ice k OJ Zel’ata u. 5 M J: z adj. železné, železná (1253, 1258), nář. železný; zn. by ves, místo, kde se těžila ruda. Kolísání rodu jm é na je u M J s -bn- časté, srov. Olešná/' -né atd. Výklad výchozí m otivace jm é na je však ztížen tím , že se na Tišnovsku nikdy železná ruda netěžila (viz i Atlas CSSR, m apa 9 „Ložiska nerost ných surovin“). Spolehlivá m otivace ne byla zatím zjištěna. CV 153, 167, 250; Prof IV 827—828 (Železná, -nice); Hosák W M X X -P 27; Sm ilauer PST 2 200—201. 6 P J Lópežnike patřilo podle
lid. pověsti hradu, k terý prý stával na kopci Hradisko. Z elice 1 Zanikly jz od Nosislavě (Zidlochovicko), kde je trať Zeliska. 2 1392 in Zelicz, ZDB VII, 1120; 1406 z Zelic, K P II, 6 ; 1446 v Zeliczich, ZDB XII, 881. 3 Ves zanikla za uherských válek v 2. pol. 15. stol. 5 M J : příp. -ice к OJ Zela, hypokor. podobě některého ze složených OJ s kom ponentem žěli-, o němž viz Zela tovice. Zn. ves lidí Zelových. ČV —; Prof —; Svoboda StčO J 126; Nekuda 76; Hosák ZMK I 267-8. Ž elívsk o 1 Ves 10,5 km záp. od J e víčka. 2 1317 Zeleczka, Lechner I, 13; 1317 Zyelewsco, Lechner I, 5; 1437 de Zalewske, Lechner I, 45; 1517 Zelebsko, ČMM 1957, 321; 1544 ves Zelowske, DM VII, 28; 1565 na ves Zelebsko, DM XV, 9; 1569 za ves Zielebsko, PO XXVII. 70; 1574 na ves Zielebsko, DM XV. 87; 1674 ex Zelysko, M atr. ve Svitávce; 1720 Schelesni; 1846 Selsen, Zeliwsko či Zelew sko; 1872 Selsen, Želívsko; 1881 Zelevsko; 1893 Selsen, Zelivsko i Zelevsko; 1915 Selsen, Želívsko; 1924 Zelívsko, Selsen. 3 P. Želívsko (biskupské manství). Čes. a něm. 5 M J: je třeba v yjít z *Zělejovsko, v němž přípona -sko označuje místo, kde stával *Zelejov, v němž přivlast. příp. -ov к O J Zělej, hypokor. podobě některého ze složených O J s komponen tem žěli-, o němž viz Zelatovice. Srov. Prostimír/Prostěj, M J Prostějov, Hodislav/Hoděj, MJ Hodějov. *Zelejovsko změněno stažením -ejo- > é na Zelévsko, z čehož po é > ie > i: Želívsko. Srov. v Č. Malív ■<— M alejov (Prof III 13). Do něm činy p ře ja to s obvyklým Z/S, se silnou redukcí vnitřní slabiky, z níž zbylo jen -s-, a s analog, dativním -en: Selsen. ČV 25, 171, 250; Prof IV 829 (Zeliv); Svoboda StčO J 167; Schwarz 330 a VS II 262; Trávníček HM 41; DS 4, 111. 1. Z elo v ice 1 Dříve ves, 1949—1960 část obce Olbramovice, nyní jejich m ístní část; 9 km jv od M oravského 817
Krum lova. 2 1321 Selchowicz, CDM se produktivní v m ladším údobí franc VI, 181; 1557 v Zelowiczych, ZDB kém ( 12 . stol.), kdy se počíná též něm. XXVII, 28; 1671 Selow itz; 1718 Seelokolonizace u nás. Bylo tedy M J S. při w itz; 1751 Seelow itz; 1846 Klein Selo neseno něm. kolonisty nejpravděpodob w itz, Male Selowice, kdysi Zelowice; něji z D urynska. Něm. jm. s -leben se 1872 K lein Seelow itz, Malé Zelovice; však v něm. toponym ii kolonizovaných 1881 Zelovice (Zelechovice); 1924 Ze lo k rajů Slezska a M oravy již nikde ne více, K lein Seelow itz, dříve Zelovice. 3 opakuje. Do češt. přejato se substitucí P. Bohutice. Něm. s/ž (srov. Sandberg/Zam berk, Sandau/ 5 Zápis 1321 Selchowicz by ukazo Zandov), obouretné b/obouretné v val na *Zelkovice n. *Zelechovice (k OJ (v nářečí zachováno i b), pro češt. ne Zelek n. Želech). Zápisy typu Zelovice zvyklá skupina fl > kl: S enftleben - y by pak byly zpětným počeštěním něm. Zenklev/-b, to rozšířeno na Zenkleva, předlohy se Sel-, to však z čes. Zel-. Zenklava, neboť lok. v Z enklavě jako 2. Zelovice 1 Zanikly jz od Podolí v dvojici v Opavě : Opava. ČV —; P ro f (Brněnsko). 2 1306 Zelowicze, CDM V, —; Liew ehr ON Kuhl. 77 (bez jasného 190; 1369 in villa Schelowicz, ZDB V, řešení); Schw arz ZONF 1928, 77 a VS 240; 1386 in villa Schelowicz, ZDB VII, II 315; o -leben ještě Bach ON-2, 659 418; 1387 villam Zelowicz, ZDB V ilm až 661 (s Uter.); DS 15, 22-23 a 49; Disputationes I, 9; G erland KZ 1861, 527. 210-224. 5 MJ. zn. totéž, co Zelice (v. t.), zde však příp. -ovice. ČV —; Prof —; NeZ eran ovice 1 Ves 5 km jjv od Hole kuda 33; Slavík CMM 1893, 159-161. šova. 2 1297 de Gyranowys, CDM V, Zenklava 1 Ves 7,5 km vjv od No 77; 1322 in Ziranowicz, CDM VI, 204; vého Jičína. 2 1411 Zenkleb, Bočkova 1342 de Schyranowicz, CDM VII, 405; 1397 villam Zyranowicze, ZDO VI, 654; sbírka 10, 666; 1442 a 1478 dopl. T; 1481 ves Zenkleb, ZDO XII, 41; 1517 1406 z Zyranovic, CDM XIII, 448; 1523 dopl. T; 1524 ves Zenkleb, ZDO XX, na Zeranowiczych, PO XII, 144; 1536 3; 1567, 1590 dopl. T; 1676 Senffleben; tvrz a ves Zeranowicze, PO XVII, 77; 1718 Senftzleben; 1720 Senftleben, Zan1573 na Zieranowiczych, PO XXVIII, kaw (!); 1751 Senftleben; 1771, 1798, 36; 1628 Zeranovice, Zukal, Slez. kon 1815 dopl. T; 1846 Senjtleben, Zen- fiskace 136; 1655 parochias . .. Zeraklaw ; 1872 Senftleben, Zenklava; 1881 novicensem, ACO B 12; 1672 ZeranoZ enkleb; 1893 Senftleben, Zenklava, wicz, Děkan, m atrik a holešovská; 1718 Z enkleb; 1924 Zenklava, Senftleben. 3 Zieranowitz; 1720 Zeranow itz; 1751 ZieP. Nový Jičín. Far. kostel Navšt. P. Ma ranow itz; 1846 Zieranowitz, Zeranow irie. Na poč. 18. stol. silná emigrace do ce; 1872 Zeranow itz, Zeranovice; 1881 Ochranova. Něm. a 1924 Zeranovice. 3 P. Zeranovice. Zámek. Far. kostel sv. Vavřince. R. 4 Ten Z enklav/-b, do Zenkla-a, ku 1619 evangelická fara. Čes. Zenlcla-u, za Zenkla-em , Zenkla-jan, ženkla-sky. Ojed. ta Zenklaba/-ava 4 Zeranovice, do Zeranovic, v Zera(Štram berk). Něm. Za.nftla.we/Zqft-. 5 novicích, Zeranovják, žeranovské. P ře Byla to něm. kolonizační ves s něm. zdívka Jericho. 5 M J do poč. 15. stol. jm. Senf(t)leben: k OJ Sen f Sina- Ziranovice: příp. -ovice k OJ Ziran, to pus, Sinapius (Bach PN-2, 120) a -le hypokor. podoba některého ze slože ben <- sthn. leiba, stdn. leba „zbytky, ných O J s kom ponentem žir < žirv rezidua“ (Bach ON-2, 320). Jm éna s -le „život“ n. „píce, pokrm “, např. Krom ěben tvoří výrazně ohraničený areál ve žir (v. M J Kroměříž), V rtěžir (v M J Vrtěžíř), Ranožir (v. M J Rancířov), starém D urynsku, objevují se též v sev. Německu, D ánsku a již. Svédsku; stala srov. Bojslav/Bojan, MJ Bojanovice. 818
Zn. ves lidí Ziranových. K prom ěně 2 ir-/Zeranovice (poprvé 1523) srov. 2er ů tk y (do 1512 Zir-), Zerotín ( < Zir-). Změna i > e byla u našeho M J uspí šena hanáckým prostředím , je však do ložena i mimo ně a souvisí p atrně se širší výslovností i po ž (v. n.). CV 146 („jest dvojtvar žir, žer jako m ir-, m ěr-“); Prof —; IV 847 (Zirec); Svo boda StčOJ 157; G ebauer HM - 1 , 215; Schwarz VS II 113. 6 P J Lapač a Medřícko (zaniklé vsi), H rádek (louka). 1. Žeravice 1 M ěstys 8 km vých. od Kyjova. 2 1235 Serauih, CDM II, 261; 1373 ville Zerawicz, ZDO II, 244; 1401 de Zerawicz, CDM XIII, 92; 1513 na Zerawicze městečko, PO IX, 175; 1527 do m ěstečka mého Zierawicz, PO XIII, 166; 1527 spolustarším i zieraw skym i, PO XIII, 166; 1552 blíž Zierawicz, PO XIII, 173; 1552 blíž Zierawicz, PO XXI, 257; 1578 m ěstečko Zierawicze, PO XXIX, 294; 1611 z Zierawicz, Buchlovský urbář; 1616 na Zerawiczych, PO XXXIX, 74; 1633 Zieraw itz; 1669 Zieraw itz; 1718 Zieraw itz; 1720 Scheraw itz; 1751 Zieraw itz; 1846 Zeraw itz, Zerawice; 1872 Zerawitz, Žeravice; 1881 a 1924 Žeravice. 3 P. Žeravice. R. 1503 po výšeny na městečko. Far. kostel sv. Jan a K řtit. V 16. stol. význam ná b ra trsk á obec. Ces. 4 Žeravice, do Zeravic, Zeravják, žeravský. 6 P J Tigle (prý po novokřtěncích), část U sboru (po b ratrsk é obci). 2. Žeravice 1 Ves 5,5 km sz od P ře rova. 2 1078 Zirowiczi, CDB I, 79; 1126 Zieroviczy, CDB I, 110; 1160 Sirouicim CDB I, 208; 1358 in Zerawicz, ZDO I, 594; 1360 in villa Zerauicz, ZDO I. 694; 1373 partem ville Zerawiczm ZDO II, 244; 1418 Zerawycz, ZDO IX, 179; 1446 villam Zerawicz, ZDO X, 427; 1581 ves Zerawicze, ZDO XXIX, 97; 1675 Zierawitz; 1691 Zerawicz, Děkan, m atrika přerovská; 1718 Zieraw itz; 1751 Zieraw itz; 1846 Zeraw itz, Zerawi ce; 1881 a 1924 Žeravice. 3 P. Čekyně. V 14. stol. tvrz. Čes. 4 Žeravice, do Zeravic, Zeravčák, že-
ravské. 5 Zdá se, že tu jde od původu o dvě různá jm éna. Pro 1 . Z. zapisová no vždy Žeravice: příp. -ice buď k OJ "Zirava, hypokor. podobě některého ze složených O J s kom ponentem žir-, 0 nichž viz Zeranovice; srov. Brzhod/ Brzava, Častobor/Častava, Hodislav/Ho dava. Zn. ves Udí Ziravových. Protože však ves leží mimo oblast hanáckých nářečí, museli bychom zm ěnu i > e po kládat za nehanáckou (viz i výše), a to za velmi starou, k terá s han. i > e ne souvisí a byla spíše výsledkem širší vý slovnosti i po sykavkách. T ak CV 146. Nebo — a to pokládám e za pravděpo dobnější — zněla výchozí podoba sku tečně Žeravice (bez i > e): příp. -ice k OJ Zerav ■<— psi. žeravb, sloven, žeriav, pol. žuraw, srbch. žerav „jeřáb, K ranich“ (srov. O J Orel, Sova, Vrána atd.). Vzhledem k jiným starým lexi kálním shodám východom or.-slovenským lze v archaické toponym . vrstvě Moravy základ žerav s jistotou před pokládat (nevyskytuje se na střed, a záp. Moravě). P ro 2 . Z. je spolehlivě doložena vý chozí podoba 1078, 1160 Zirovice (snad 1 Zirovice, ja k ukazuje 1126 Zieroviczy, nejde-li zde o Zě-). Zm ěna i > e trvale doložena od pol. 14. stol., s analogic kým -avice trvale od 1358. Ves leží v oblasti hanáckých nářečí. CV 146; Prof —; Svoboda StčOJ 173; Houdek CVSMO 1887, 92-93; Machek ES 179 (jeřáb 1°). Viz násl. heslo. 6 Lapač (sa mota). Ž e r a v i c e , viz Zerůvky. Zeraviny 1 Ves 6 km vých. od Stráž nice. 2 1447 Zeraw inky, ZDO X, 711; 1448 in villa Rzerzaw yenkach, ZDO X, 799; 1503 z Zeraw yn, PO VII, 211; 1513 Zeraw inkam i, PO IX, 185; 1589 ze vsi Zierawinek, PO XXXII, 132; 1592 Zieraw inky, U rbář uherskoostrožský; 1617 ze vsi Z eraw jnek . . . obec žeraw jnská, Strážnický u rb á ř; 1655 Zeraw inek (2. p.), ACO B 12; 1671 Zieraw ineckh; 1673 Zieraw inky, Děkan, m atrika veselská; 1718 Zieraw inek; 1720 Scherawineck; 819
1751 Z ieraw inek; 1846 Zerawin, Zeraw inek, kdysi Z eraw inky; 1872 Zerawin, Zeraw inky; 1881 Zeraviny; 1885 Zera win, Zeravín, též Z eravinky; 1893 Ze rawin, Z eraviny; 1924 Zeraviny. 3 P. U herský Ostroh. Ces. 4 Zeraviny, do Zeravin, Zeravjan, žeravský. Z era vin ky (Kozojídky). 5 Do konce 19. stol. zní M J Z eravinky: zdrobnění k Zeraviny, to pluralizace z Zeravina, v němž při vlast. příp. -ina k OJ 2erav(a), o němž viz Zeravice. Srov. V eletín /V eletin y. CV 251 (z apelat.); Prof —; Schwarz VS II 125; Svoboda Rus.-čes. studie 358; Bezlaj II 349. Žerm anice 1 Ves 8,5 km sv od Frýd ku; Sl. 2 1450 Zilmanicze, CDPoloniae IV, 57; 1483 Zylmanice, Listinář č. 293; 1490 das dorf Zilm anitz, Valošek, 2 erm anice za feudalism u 68 ; 1550 ves Z yl manice, L istinář 526; 1652 Ziermanicz, Zerm anitz, VB 230; 1681 ze Zermanic, M atrika v Těrlicku; 1721 Zermanitzio, M atrika ve F rý d k u ; 1736 a 1808 Zer m anitz; 1881 Žermanice; 1885 Zerm anice; 1894 Zerm anitz, Žermanice; 1924 Žermanice. 3 P. Frýdek. Ces. 4 Žermanice, do Zermanic, v Zerm a nic (!), Zermaničan, žerm ansk’i. 5 M J ne zcela jasné. V C. je sice Zalmanov, podle Prof IV 802 z O J Zalman (< hebrej. Salomon), ale m nohem prav děpodobněji jde o OJ něm. původu: k salmann r-m -0 ukazuje na p řejetí z němčiny, připustím e-li disimilaci na dálku (jinak I v disimilační po zici nestojí). Nelze však zcela vyloučit slovanský p ů v o d : OJ *Zirman, *Zelman, v nichž žir- „život“ (viz Krom ě-. 820
říž), žel- „želet“ (viz 2 elatovice), a -man, o něm ž viz M ankovice (srov. rus. ob-m an-uť „oklam at“). Sídelní okol nosti dávají však přednost výkladu z němčiny. O dm ítnout třeba výklad Davídkův Těšínsko 16 z O J Schermans n. Siegmar. CV —; Prof —; Bořek OSG I 83—84; K aras Onomastica 1956 344; Rospond PNM 170 (jakaš nazw a w tórna o podstawie im iennej žer- < žyr-); Téma Těšínsko 1969—1, 17, 1974—4, 32. 2 e r n o v i c e , viz 2 ernůvka. Žernovník 1 Ves 9 km sz od B lan ska. 2 1390 villam Z yrnow nik, ZDB VII, 712; 1550 ves Zernow nik, ZDO XXV, 125; 1674 Z ernow nikh; 1718 C žiernownik; 1720 Czernow nik; 1751 Z iem o w n ik; 1846 Zernow nik; 1872 Ziernow nik, Ž ernovník; 1881 a 1924 Z em ovník. 3 P. Černá Hora. Ces. 4 Z em u v n ík , na Z ernuvník, na Zernuvníko, Z em u v á k, žem u v ské. V m ístě hanácké nářečí horské se změnou o > u. 5 M J: substant. příp. -(n)ík k adj. žernovy, že m o v n ý < žbrnov- „potok, místo, kde se dobývají kam eny k žer novu; M ůhlsteinbach, -o rt“. Doklad 1390 Z y m -: Zrn-, srov. stč. žm o v. CV 168; P rof IV 835; Bezlaj II 353; Fischer BN 1, 120-1; Machek ES 543; Sedláček Snůška 128, 137; Sm ilauer Vodopis468 a PST 2 202. 6 Mlýn pod Horkou. Žernovy 1 Zanikly u Divok (Zdounecko), kde je les Zernová. 2 1561 ves pustou Zernowau, ZDO XVII, 21. 5 M J: pluralizací z Zernová, Zrnová, nebo plurál k stč. žm o v „žernov“. Etymologicky původní -ov(á) přehodnoce no na sufixální jako např. u P J typu N epřejov/N epřejovy. CV —; P rof —; Nekuda 137. Žernůvka 1 D říve ves, nyní část obce Nelepeč, 3 km zjz od Tišnova. 2 1350 in villa Z im ow icz, ZDB I, 161; 1415 S m o w n yc zky, ZDB X, 101; 1504 Z rnuow ky, ZDB XVII, 65; 1674 Czern u w k y ; 1718 a 1751 C žernuw ka; 1846 C zernuw ka; 1872 Ziernuw ka, Z ernůvka; 1881 Z e m ů v k y ; 1924 Žernůvka. 3 P. Kuřim . Ces.
4 Z em u vka , na Z em u v ko , na Zernuvce, Zernuvčák, žernuvské. 5 MJ znělo pův. Zm ovice: buď příp. -ice k OJ Zm ov apel. žrnov „žernov“, zn. ves lidí Zrnovových“ ; nebo spíše zn. apelativně „lidé vyrábějící žerno vy“. *Zernovici bylo variantní jméno k Z ernovníky, srov. Slatinníci — Slatinice/Slatiníky, Sokolníci —>■ Sokolnice /S o ko ln íky. Na pův. plurál ukazuje 1 dem inutivum 1415 Z em ovníčky. Oje diněle doloženy paralelně i oba možné zdrobňovací postupy: 1415 Z em ovníč ky, 1504 Z m ů v k y . Srov. K unovice/K un ů v k y i K unovicky. Singulární Zernůvka, které doloženo od 1674 (s nepo chopeným tehdy Zer-: Čzern „čern-“ zprostředkovaným němčinou), vzniklo p atrn ě napodobením singuláru blízkého jm éna Z em o vn ík. ČV 170, 252; Prof —. Žerotice 1 Ves 12 km sv od Znojma. 2 1253 de Serotiz, CDM III, 203; 1259 de Zeretitz, CDM III, 275; 1346 von Scheroticz, CDM VII, 661; 1349 in Seratiz, ZDB I, 48; 1350 de Zyrotycz, ZDB I, 202; 1400 ecclesie in Zyrtoticz, CDM XIII, 65; 1409 z Zirotic, K P II, 182; 1426 Zereticz, Neum ann, Nové pram e ny 190; 1447 de Zyroticz, ZDB XII, 608; 1508 ves Ziroticz, ZDB XVIII, 9; 1512 ves Zeroticze, ZDB XVIII, 31; 1512 na Ziroticzych, PB X, 3; 1515 na Z yroticzech, PB V llb, 82; 1520 rybník nový pod Zyroticzy, PB V llb, 112; 1520 na gru n tu m ém zerotskem , PB Vllb, 102; 1520 z Zyroticz, PB XII, 119; 1551 k Zieroczym , PB XX, 170; 1551 pivo v aru zieroticzkeho, PB XX, 235; 1559 tvrz a ves Zeroticze, PB XXVIII, 14; 1578 na Zieroticzych, PB XXVII, 335; 1672 Zerotitz; 1718, 1720 a 1751 Zierotitz; 1846 Zerotitz, Žerotice; 1872 Zierotitz, Žerotice; 1881 a 1924 Žerotice. 3 P. Žerotice. Zříceniny hrad u z 16. stol. Far. kostel sv. M artina. Čes. 4 Zerotce, do Zerotc, za Zerotcama, Zeročák/Zerotčák, žerocké/žerotcké. 5 MJ znělo původně Zirotice: příp. -ice k O J Zirota, dom ácké podobě některé ho ze složených OJ s kom ponentem
žir-, o němž viz Zeranovice. Zn. ves lidí Zirotových. MJ Z. p atří do výraz né skupiny jihozápadomor. M J s -qta + ice (např. Kojetice, Modletice, Zeletice). O pom ěru Zir-/Zerotice viz Zera novice. CV 146; Prof IV 835; Svoboda StčOJ 165; Schwarz VS 134. 6 K oráb (myslivna). Zerotín 1 Ves 8 km záp. od Štern berka, nyní část obce Zerotín-Strukov. 2 1131 Siratine, CDB I, 115; 1280 in Siretyn, CDM IV, 174; 1290 de Sirotin, CDM V, 292; 1348 in Syrotyn, ZDO I, 38; 1359 villa Zeretin, Reg. VII, 148; 1381 de Serotein, CDM XI, 210; 1398 de Zzirotyn, K P I, 87; 1412 z Zirotína, K P II, 407; 1443 de Zirotina, Lechner I, 62; 1498 z Zerotina, PO VI, 236; 1499 u Zierotyna, PO VII, 43; 1516 ze vsi Zeretina, PO X, 223; 1520 z Zero tina, PO XI, 103; 1545 ze dvora zerotinskeho, PO XIX, 189; 1561 von Zirotin, Aug. Weltzel, Besiedlungen 1891 III, 12; 1589 z Zerotina, ZDOp 13; 1599 Schirotin, Soupis 85; 1662 z Zerotina, M atrika v N áklu; 1676 Zierotin; 1718 Zerotin; 1751 Zierotein; 1846 Zierotein, Z erotjn; 1872 Zierotein, Zerotín 1881 a 1924 Zerotín. З P. Zerotín. Zámek. R. 1789 parcelován dvůr. Ces. 4 Zerotin, do Zerotina, Z eročák!Zeračák (l)/Zeřačák (!). žeracké/žeřacké (Hnojíce). 5 Podle dokladů 1131, 1280, 1359 znělo M J pův. Ziřatín, Ziřětín: přivlast. příp. -in k OJ Ziřata, Ziřěta ч— Zirqta, do dom ácká podoba někte rého ze složených OJ s kom ponentem žir-, o nichž viz Zeranovice. Záměna antroponym ického sufixu -qta > -a ta s -ota (Zirotín, poprvé 1290) vyvolána disimilací Ziř- > Zir-, po němž nu tn ě ztvrdnutí, a proto i snadný přechod -’ata/-ota. Srov. dvojici Žerotice a Saratice. Podoba s počátečním Zer- se ustálila až od 15. stol. CV 146; Prof IV 835—6; Svoboda StčOJ 165; Schwarz 330. 1. Z erůtky 1 Ves 7,5 km již. od K unštátu. 2 1353 villam Z yrothky, ZDO I, 250; 1368 curiam dietám Z yro tky, 821
1351 in Zessow, ZDO I, 188; 1361 vil ZDO I, 967; 1397 villam Z yrotky, ZDO VI, 609; 1464 ad Z irotky, ZDO XI, 128; lam Schessow, Reg. V, 1815; 1420 in 1675 Z ierautky; 1718 Z ieru tky; 1720 villa Zesseow, ZDO IX, 312; 1446 in S ch erutek; 1751 Z ierutek; 1846 Zeru- Zessow, ZDO X, 478; 1492 ve vsi Zessotek, Z eru tky; 1872 Zierutek, Z erú tky; wie, ZDO XIV, 7; 1503 z Zessowa, PO 1881 Z erú tky; 1885 Zierutek, Z erutky; VII, 180; 1516 z Sešova, CMM 1957, 341; 1530 ve vsi Zessowie, ZDO XXIII, 1893 Z erutek, Z erútky; 1924 Z erútky. 5; 1602 z Ziessowie, ZDO XXXII, 70; 3 P. Lysice. V 16. stol. tvrz. Čes. 1623 z Ziessowa, M atr. v Prostějově; 4 Z erutke, do Z erutek, Zeručák, v pl. 1673 Ziessow; 1676 Zessow; 1718 ZiesZeruččí, žerucké. V m ístě u st. gen. sow; 1720 Scheschow; 1751 Zieshof; ještě hanácké nářečí horské s o > u . 2. Ž erůtky 1 Ves 9 km sz od Znoj 1846 Zieschow, Zěssow, Zessow; 1872 ma. 2 1353 Zyrotca, ZDB III, 10; 1353 Zeschau, Zešov; 1881 a 1924 Zešov. villa Z yro tky, ZDB III, 11; 1360 Syrot 3 P. olomoucké kapituly, Kožušany a ká, ZDB III. 560; 1406 S yrotky, ZDB Plumlov. Ces. 4 Zešov, do Zešova, Zešovák, žešovVIII, 607; 1527 ves pustú Z iruotky, ské. 5 M J : přivlast. příp. -ov к OJ ZDB XII, 3 ed .; 1846 Z ierutek, ZěrutZeš, to buď palatalizací OJ Zech Zeš ky; 1881 a 1924 Z erútky. 3 P. města (srov. Budislav —у Buch/Buš, Čěmír — Znojma. Ves byla r. 1527 pustá, před Čech/Češ), nebo přím o v podobě Zeš 1618 obnovena. R. 1779 parcel, dvůr. hypokoristická zkratka některého slo Ces. 4 Z erutke, do Zerutek, Zeruták/-čák, ženého OJ počínajícího na Ze- (Zelizerocké (!). 5 M J dem inutivum к Zero- host, Zelidruh apod., viz Zelatovice, Zeranovice). CV 33, 145; Prof —; Svobo tice (v. t.). Srov. kolísání Z e m ú v k a / da StčO J 149. Z ern ů vky a pravidelné zdrobnění typu Z i b ř i d o v i c e , viz Hať a Sieg M ěrotice/Měr ú tk y . ČV 146; Prof —; friedsdorf. Šrám ek Slavia 1970, 377 s l.; Skutil 1. Z ib řid o v ice, P usté 1 Ves 7 km zsz MSB1 181—2. 6 P J Na ujescich, Opatovec. od Loučné nad Děsnou (dř. Vizmberk), nyní část obce Jindřichov. 2 1570 SayfZ erů vk y 1 Ves 7,5 km jz od Olomou ce, nyní část obce Bystročice. 2 1078 ferstorff, PO XV, 19; 1677 Seiffersdorff; 1720 W üst Seybersdorj; 1751 W uest Zirowiczi, CDB I, 79; 1504 do Z yruw ek, Seibersdorf; 1846 W üst Seibersdorf, PO VII, 235; 1512 z Zieruw ek, PO IX, 129; 1606 Z ieruw ek, Reg. panství kláš Zybřidow ice; 1872 W üstseibersdorf, Zib tera Hradiska, 31; 1637 z Zeruw ek, řidovice; 1881 Pusté Zibřidovice; 1893 W üstseibersdorf, Pusté Zibřidovice; M atr. v N ákle; 1677 Z eru w ky; 1691 Zie 1924 Pusté Zibřidovice, W üst-Seibersruw ek, Děkan, m atrika olomoucká; 1751 C ziernuw ky (!); 1751 Zieruw ek; dorf. 3 P. Losiny. Ves v 15. stol. pustá, 1577 osedlá. Far. kostel. R. 1835 zalo 1846 Z ieruw ek, Z eru w ky; 1872 Zeru žena textil, továrna. Něm. w ek, Z erú vky, 1881 a 1924 Z erůvky. 2. Z ib řid ovice, Vysoké 1 Ves 5,5 km 3 P. K lášterní Hradisko. Ces. 4 Zeruvke, do Z eruvek, Zeruvák, že- jjz od Starého Města. 2 1325 Syfridesro vské(l). 5 M J: dem inut. к Zirovice, dorph, CDM VI, 289; 1340 Syfridsdorf, o němž viz Zeravice. Zn. pův. ves lidí CDM VII, 278; 1448 villam W ysoke Žirových. Srov. M ašovice/M ašúvky, ZeZibrzidowicze, ZDO X, 797; 1575 ves rotice/Z erútky apod. CV 146; Prof IV Zibrzydowicze, ZDO XXIX, 27; 1582 Seybersdorff, A M -Staré Město; 1591 836: Svoboda StčOJ 126; Šrám ek Slavia ves Zibrzidowicze, ZDO XXX, 139; 1678 1970, 377 sl. Z ešov 1 Ves 4,5 km již. od Prostě Seyberssdorff; 1720 Seybersdorf, Sibrijova. 2 1348 in Zzyesow, ZDO I, 28; dow itz; 1846 Hohen Seibersdorf, Zybři822
dowice; 1881 Vys. Žibřidovice; 1915 H ohenseibersdorj; 1924 V ysoké Zibřidovice, Hohen Seibersdorf, dříve V y soká Žibřidovice (to však omyl, podoba Vysoká Ž. nikdy neexistovala). 3 P. Kolštejn. Po r. 1945 ves osídlena větši nou z Třebíčská. Něm. 4 Žibřidovice, do Žibřidovic, v Zibřidovicích/-ách, ze Žibřidovicema, Zibřidovičák, žibřidovský/(u nových osíd lenců z Hané) žibřidovské. 5 Přívlastek podle polohy obce na rozdíl od blízkých Pustých Z. Hosák VVM XX-P, 52. • MJ vzniklo přejetím původního něm. Siegfriedsdorf „Siegfriedova ves“ tak, že za něm. O J Siegfried užita stč. po doba Žibřid (se substitucí S/Ž a f/b, srov. Siegisboto/Zipota s. v. Z ipotín); za něm. dorf „ves“ analog, čes. -ovice: Žibřidovice. Viz i Zátor, Zirotín. CV 145; Prof IV 838; Svoboda StčOJ 179; Janko NŘ 1921, 105; Pauliny 74; Schw arz 273, 305, 346; Trávníček HM 130. 6 Cibulka/C ibulkenfeld (v. t.). Zidenice 1 Dříve ves 2,5 km vých. od Brna, od 1919 jeho část (viz též sub 3). 2 1210. falzum z 13. stol., de Sidinic, CDB n , 363; 1235 de Sidiniz, CDB III, 107; 1348 in Sibnitz, Reg. V, 302; 1360 villa Zidenicz, Reg. VII, 466; 1395 de Zydyenicz, CDM XII, 277; 1575 rychtář ze Zidienicz, PB XXVII, 98; 1576 ve vsi Zydieniczich, PB XXVII, 157; 1596 v Zidieniczych, PB XXXI, 537; 1673 Schidenitz; 1718 Z idenitz; 1720 Schi m itz; 1751 Schim itz, Zidenitz, 1846 Schim itz, Zidenice; 1881 a 1924 Zidenice. 3 P. Zábrdovice. K m ěstu B rnu Z. p ři pojeny 1919, spolu s Juliánovem r. 1929, od r. 1954 sloučeny Z. (s Juliánovem ) s dřívější obcí (Staré a Nové) Cernovice a se Zábrdovicemi, s nimiž tvoří část obvodu Brno IV (1965). Ces. 4 Zidenice, do Zidenic, Zideničák, židenické/židenské (Obřany). Něm. Sim ets (Brno 1969). 5 M J: příp. -ice k OJ *Ziden, to hypokor. podoba někte rého ze složených O J s kom ponentem Žid-, Z d- •<— žbd- „ždáti, očekávat, er w arten “ (např. Z idebor, *Zidem ir, Z dim ir
apod.), srov. Radoslav/Raden, M J Rade nice a MJ Zdánice. Zn. ves lidí Zidenových. N ejstarší zápisy by m ohly ukazo vat i na O J *Zid-na, M J Zidnice, do něhož by -e- jako pobočná hláska bylo vloženo až později. — Jin ý výklad podal Schwarz VS II 30: protože stč. ž bývá přejato do němč. zpravidla jako s (čti z), např. Zabovřesky/Sebro-, Zidlocho vice/Sedloch-, a -to- je z -bn-, nikoli prý z -dn-, pokládá za původní čes. Ši benice „Galgen“, tedy *Sibenice —y něm. Schim itz. Město B rno dalo prý postavit na svém sev. okraji šibenice, která dala vsi Z. jméno. Výklad třeba odm ítnout: jm éno Z. je vždy plurálové; psycholo gie pojm enování by sotva um ožnila na zvat obydlenou ves „šibenice“ (v m oti vacích jm en pom ístních je to však běž né, srov. P J kopců vršků poblíž sídel: Sibená, Šibeník, s disimilací Sibenná > Siberná, S ib e m ík apod.); substituce ž do něm činy je sice většinou provedena jako s (čti z), avšak již v 12.—14. stol. se i v okolí Brna objevují zápisy typu Z/Sch (např. Zelešice/1356 Schelschitz)-, záměna dn/bn vznikla disimilací zubnice d a artikulačně velm i blízkého n na retnici b a n, přičemž později labiální elem ent převládl a na slabičném švu zm ěněn v -to-: Zidenice —y Schidnitz —y Schibnitz —y Schim itz (vlastně Schim -m itz ■«— Schim -nitz). O statně něm. Schim itz není před 18. stol. dolo ženo, jm én přejato tedy v době, kdy Z/Sch bylo již zcela pravidelné. — CV 144; Prof IV 839—40 (Zidněves, Zidovice); Svoboda StčO J 98, 158; Fischer BN 1, 119; DS 11, 107; 16, 70-71; 19, 48; 20, 311. 6 Růženin dvůr (v. t.), S tránská skála, U Cihelny. Zidlochov 1 Zanikl u Stam ěřic (Lipnicko nad Bečvou), kde je trať Zidlo chov. 2 377 Schidlochow m ediam Vil iam, ZDO III, 339; 1389 m ediam villam Sidlochow, ZDO VI, 97. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Zidloch, o němž v. n. CV —; P rof —; Nekuda 51. Židlochovice 1 M ěsto v Brněnsku. 823
2 1237 de Selowiz, CDB III, 165; 1349 villam Zelchowicz, ZDB I, 81; 1353 m unicionem et villam in Zydlochowycz, ZDB II, 111; 1365 in Selawicz, Mendl, K nihy počtů 314; 1379 Selowicz, CDM I, 154; 1417 z Zidlochovic, K P III, 76; 1447 z Zidlochowicz, PB III, 56; 1466 v Zidlochovicích, K P IV, 136; 1475 o židlochovské mýto, ZDB V, 98; 1481 zboží zydlochow ske(m )u, PB V, 81; 1510 městečko Zidlochowicze, ZDB XVIII, 12; 1526 z Zydlochowicz, PB V llb, 147; 1547 v Zidlochowiczych, PB XIX, 176; 1551 z Zidlochowicz, PB XXII, 130; 1570 městečko Zidlochowicze, PB XXVI, 112; 1578 panství židlochowskeho, PB XXVII, 352; 1633 Selow itz, Zidlochow itze; 1673 Sellow itz; 1718 Seelow itz; 1720 Selow itz 1751 Gross Seelowitz; 1846 Seelow itz, Gros Selow itz, Zydlochowice; 1872 Seelow itz, Zidlochovice; 1881 Zidlochovice; 1906 Grosselowitz, Zidlochovice; 1924 Zidlochovice. 3 P. Zidlochovice. R. 1237 most. Již v 14. stol. městečko, 1873 povýšeny na město. V 14. stol. tvrz, pak zámek. Far. kostel Povýšení sv. kříže. V 16. stol. bratrský sbor. V inařství. Čes. 4 Zidlochovice, do Zidlochovic, Zidlochov(š)čák/(v okolí) -ók s nář. á > ó, židlochovské. Něm. Sólaw ets. 5 M J: příp. -ovice k O J Zidloch, které rozšíře ním o hypokor. příponu -och z OJ Zidla, domácké podoby některého ze slo žených OJ s kom ponentem žbd-, o nichž viz Zidenice. Zn. ves lidí Zidlochových. Rozšiřování hypokoristik příponou s -Zje v mor. toponym ii doloženo jen v míst. jm énech ze starého sídelního areálu, k něm už p a tří i Zidlochovicko; srov. B udivoj/Buch Buch-la, M J Buchlo vic e ). K rozšiřování základu srov. Bo leslav/Bolech -+■ Bolech-na, Česlav/Čech -» Cech-na. Do něm činy přejato jm. Z. již počátkem 13. stol. p ři nástupu něm. kolonizace na již. M oravě s pravidelnou substitucí Z /S (srov. Zabovřesky/Sebro-) a s pronikavou redukcí -dlochovicel-low iz: Selow itz. Protože blízké čes. 2 elechovice nesly jm. K lein Seelowitz, 824
dostaly Zidlochovice v němě. přívlastek „velké“ ; Gross Selowitz. Schwarz 314 a B eranek 85 vykládají něm. Selow itz z čes. Zelechovice. Avšak jednak by chom spíše očekávali Želech-/*Silch-, jednak je třeba počítat při krácení vý chozích čes. jm en se zjednodušením hláskových skupin a s vynecháním sla bik, stojí-li po přízvuku, a to v duchu něm. vokalism u: Zidlochovice ->-*Seldlch°witz —>- *Sělchowitz, Sělchw itz (srov. 1325 Sělchw itz) —> Selow itz. V něm. ná řečí ě dále labializováno na ó: Sól-, srov. Modřice/M ědritz, Módritz, Kro m ěříž/K rem sir, K róm sir apod. Ke k rá cení srov. Zabovřesky/Sebro- + analog. -w itz, Zidenice/Schim itz. CV 2 1 , 145 buď z O J Zbd-tVb, nebo Z „spíše slože né“ jako v Litovel); Prof —, IV 839 (Zidlov), V 595 (OJ Zidla); Svoboda StčOJ 168 (Zidl), 148 (Zidloch); Schwarz VS II 39 (zde uváděné histor. doklady jsou zmatečné). Zihla 1 Ves 2 km vjv od Jablunkova, nyní jeho část; Sl. 2 1596, 1787 dopl. T; 1808 Schigla; 1850 dopl. T; 1885 Zihla; 1894 Schygla; 1917 Schigla, Zih la; 1924 Zihla, Szygla. 3 P. těšínské komory. Pol. a čes. 5 M J: z apelat. *žehel, to k základu žeh-, žehu, žéci „žhnu“, příponou -el, která tvaroslovným vyrovnáním s ne přím ým i pády do žehla, v žehlu atd. upravena v nom inat. n a -Ze, v nářečí bez ’a > ě na -Za (Zihle, Zihla). Zn. „spálená, vyžehnutá půda, versengter Boden“. Srov. častá slezskopolská P J Zygla (např. přím o v Jablunkově). CV —; Prof IV 840 (Zihle, u Schwarze 166 z OJ Žehel), V 532; Im enik 232 (Zih la va). Žilín 1 Ves 13 km sv od Uherského Brodu, od 1850 stále část obce K ladnáZilín. 2 1412 super villis . .. Z ylyn, ZDO VIII, 7; 1551 ves Z ylyn, ZDO XXI, 1 2 2 ; 1598 z kopanice žilinske, ves Zilyn, z vsi Z iliny (!), u rb á ř panství Světlov; 1601 vsí K ladny a Z iliny . . . v Zilině, LSA 283; 1670 a 1718 Z ylin; 1720 Zilin;
1751 Zillin; 1846 Z iljn; 1881, 1885 a 1924 Zilín. 3 P. Luhačovice. Ces. 4 Zilín, do Zilína, Zilíňan, žilinský. 5 M J : přivlast, příp. -ín k OJ Žila, Žila, o němž viz Zilína; zn. Zilův m ajetek. Na k rátk ý čas kolísá v 17. stol. jm éno s podobou ženskou: Zilina. CV 36, 145; Prof —. 6 P J Sudinky (podle lid. tra dice zaniklá ves), Üjezdy. Z ilin a, od 1960 Z ilina u N ov éh o J i čína. 1 Ves 2,5 km jv od Nového J i čína. 2 1397 de Zelin, CDM XII, 445; 1437 Zilinu (4. p.), ZDO X, 98; 1481 Z zylyn u (4. p.), ZDO XII, 41; 1491 Z ylinu (4. p.), ZDO XVI, 37; 1513 n ad v u o r zilinsky, PO IX, 193; 1517 z Ziliny, PO X 261; 1519 mezi grunty zilinskym i, PO XI, 6 ; 1519 ze vsi Ziliny, PO XI, 7; 1524 ves Zilinu s dvorem zilinskym, ZDO XX, 3; 1531 na ves Zilinu, PO XV, 21; 1558, 1588 dopl. T; 1676 Syhlen; 1718 Sihlen; 1720 Söllein, Zylina; 1751 Schellen (!); 1846 Sohle, Zylina; 1872 Sohle, Zilina; 1881 Zilina; 1924 Zilina, Sohle. 3 P. N. Jičín. F ara zde zanikla 1580, silný kontakt s Ochranovem. Něm. a čes. 4 Zilina, na Zilinu, na Zilině, Ziliňan, žilinsky. Něm. Z íel, Ziele. 5 M J : p ři vlast. příp. -ín k OJ Žila, Žíla apel. žíla „A der“ (srov. příjm . Žilka). CV 35, 145 vykládají s. v. Zilín z pův. O J Zela, dom ácké podobě k Zělihost apod. (o žel v. Zelatovice) dloužením ě > ie > í; na pův. e, ě p rý ukazuje i něm. Sohle s e/o. Tak i O Liew ehr ON Kuhl. 50. Avšak něm. e (o až v 19. stol. nářeční labializací) substitucí z čes. i, jak právě dobře ukazuje něm. nář. Z iel s i* > i, 1590 Zilen. Srov. i Zilina (Slovensko) něm. Söhl-, Zidlichovice/Seel-, Ji lovec/Eilowitz apod. P rof IV 828, V 542 (z apel. žíla); Schwarz 330 (z OJ Žíla ■<— apelat.), VS II 315; Prásek SA 1-3, 166 (PJ Libotinried, srov. P J Libotín ve Š tram berku); N R X II 186, ZMK IV 408; DS 3, 193 a 20, 312. Z i l i n a u N o v é h o J i č í n a , viz Zilina. Z im rovice 1 Ves 10 km jjz od Opavy;
Sl. 2 1357 Zembrovicz, A rchiv f. öster. Geschichte 1871, 97—275 ( = Schwarz VS II 345); 1363 Zym irow icze (lat.), StA Opava rkp.; 1549 ze Zimirowicz, POp X, 289; 1560 fojt zim irow ský, STA Opava rkp.; 1570 Ziem ierzow ycze (čes.), StA Opava rkp.; 1574 Zem irow itz, Sou pis 58; 1586 Zym ierzow icze, ZDOp VIII, 1; 1731, 1738 Schim row itz, Soupis 58; 1835 Zim row itz, Zim rowice; 1881 Zimorovice; 1894 Zim row itz, Zimrovice; 1924 Zimrovice. 3 P. Hradec. Ces. 4 Zimrojice, do Zimrojic, Zim rovjak/ v pl. též Zim rovscy, žim rovsky. V m ístě laš. nářečí západoopavského typu s -ovice > -ojice. 5 M J znělo původně nejspíše Ziměrovice, to krácením z *Zirom ěrovice k OJ *Ziroměr, složenému z kom ponentů žir-, o němž viz K rom ě říž, a -m ěr, o němž viz M iroslav; zn. ves lidí Ziroměrových. Srov. OJ Ziroslav a časté O J Krom&žir (viz K rom ě říž). Kom ponent žir-, který nejblíže do ložen ve jm. Zwenser (v. t.), vyskytuje se jen na nejstarších obydlených pro storách a v nejstarší antroponym ické vrstvě. Této podmínce vyhovují i Z im rovice: leží na starobylém širším Opav sku (Holasovicku) poblíž opěrného bodu Hradec. Také jm éno sousední vsi je stejného typu: Domoradovice, tj. slože né OJ + příp. -ovice. Redukce pův. Ziroměrovice proběhla n ě k o lik rá t: -> Ziměrovice — Zimrovice. CV —; Prof —; Svoboda StčOJ 93; Schwarz VS II 345; ZMK IX 384. 6 Pod včelínem, Sustka. Ž ipotín 1 Ves 7,5 km vých. od Mo ravské Třebové, nyní část obce Gruna. 2 1398 Z ypotyn, ZDO VI, 740; 1406 Zaybeczdarff, StA Opava rkp.; 1408 Zeybetsdorff, CDM XIV, 6 ; 1490 Zypotin, ZDO XIII, 17; 1718 Seybelsdorff; 1720 Seibelsdorf, Scheipota; 1751 Syebelsdorf; 1798 Seibelsdorf, Zipota jinak Scheinow (česky), StA Opava rkp. ; 1846 Scheibelsdorf, Seibelsdorf, Zypota, ni koliv Zepota, kdysi Z yp o tjn a Sybotjn, 1872 Seibelsdorf, Zipotín; 1881 Zibotín; 1893 Seibelsdorf, Zipotín, Zibotín; .1924 825
ipotín, Seibelsdorf, dříve Zipotín, též ZDO X, 98; 1481 Ziboticze, ZDO XII, Zibotín. 3 P. Mor. Třebová. 1535 dědič 41; 1515 Ziboticze, PO X, 41; 1519 m ly ná rychta. Něm. náře zibotskeho, PO XI, 60; 1523 z Zi4 Ta Zépota, do Zépote, v Zépotě, Zéboticz, PO XII, 151; 1524 ves Ziboticze, p o tá k/(v pl.) Zépočti (Bohdalov), žépocZDO XX, 3; 1531 na ves Ziboticze, PO ké. Sépota, do Sépote, šépocké (Une- XV, 21; 1620 a 1637 Hegriches (Höckrirázka). 5 M J: při vlast. příp. -ín k OJ ges) Seittendorf, StA Opava rkp.; 1654 Zipota, to z něm. Siegbot(o), Siegisbot(o), Schlaecht Seittendorf, StA Opava rkp.; 1676 Seitten d o rff; 1718 Seitendorff; Sibota, složeného ze sthn. sigu „vítěz ství“ a boto „posel“. Srov. OJ Ratboto 1720 Seitendorf, Z iw otitze; 1751 Seiten -»■ čes. Rapota v M J Lhota R apotina a dorf; 1846 Seitendorf, Ziwotice; 1872 Rapotín, Rapotice. MJ Z. do němčiny Neu Seitendorf, Zivotice; 1881 Zivotice; přejato se substitucí Z/S, později Z/Sch, 1885 Seitendorf, Zivotice; 1915 Seiten s e/ei, s analog, genit, -s a s -dorf „ves“ : dorf; 1924 Zivotice, Seitendorf. 3 P. 1408 Zebetsdorf, které přikloněním Nový Jičín. Far. kostel sv. Ja n a K řtít. k častým něm. jm énům typu Seifers Něm. a čes. dorf, v nichž -er- hypokoristické (srov. 4 Zivotice, do Zivotic, Zivočan, živocSiegfried/Seifer), upraveno na Seibersky. 5 Na k rá tk ý čas se v 17. stol. obje dorj jakoby k O J Seiber, hypokor. vují něm. přívlastky Höckriges „Nerov k Síboto. Disimilací r-r/l-r pak od 1718 né, Vrchové“ a Schlaecht „Spatné“ (tj. Seibelsdorf. Viz i Zivotice, Zybetsslag. nebohaté). Viz 5. Zivotice sub 5. CV 36, 120; Prof V 584; Schwarz 315 2 . Zivotice 1 Ves 7 km zjz od Osobla(k tom u viz s. v. Šebetov); ZMK IV 217. hy, pak část obce Dívčí Hrad. Zanikly к 1 . I. 1971. Enkl. 2 1581 s nově při Zítková 1 Ves 8 km jv od Bojkovic. 2 1829 žitko vská obec, SA VI, 208; 1846 stavěným i zahradníky slovú SeytnZidkow a; 1872 Z ittkow , Zídková; 1881 dorff, StA Opava rkp.; 1616 Seyttendorf, Zídková; 1893 Zitkow a, Z ítková; 1924 Soupis 65; 1676 S e y tte n d o rff; 1718 Zítková. 3 P. Světlov. Ves založena po Seiten d o rff; 1720 Seitendorf; 1751 Sei 1750. Ces. tendorf; 1846 Seitendorf; 1870 Seiten 4 Zítková, na Z ítková, Z ítkovjan/Z ít- dorf, Zivotice, Catal. cleri; 1881 Zivotice; kovčár/Zítkovčan (nověji), žítkovský. 1915 Seitendorf; 1924 Zivotice, Seiten V m ístě kopaničářské nářečí. Mimo Ko- dorf, dříve jen Seitendorf. 3 P. Jin d p anice: Zítková, Z itkovjan. 5 M J pův. řichov. Ves vznikla v 16. stol., zanikla к 1. I. 1971. Něm. Ves bývá neprávem Z ítkova: přivlast. příp. -ova k O J Z ítek, to hypokor. zk ratk a některého ze slože ztotožňována s Křížovicemi, ja k činí též ných OJ s kom ponentem Z it- „život“ Schwarz VS II 331. T urek CSIM XIII 14: 1581 s krčm ou a s nově přistavěný (např. Zitislav, Dobrožit apod.). U pra veno po ztrátě souvislosti s apelat. ves, mi zahradníky slovú Seytndorff. 3. Zivotice 1 Ves 11 km jjz od K ar lhota na adjektivní Zítková. O tom to přechodu a o rozšíření jm en s -ova/-ová viné, od 5. 12. 1955 část m ěsta Haví viz Machová. CV —; Prof —, IV 850—851 řov, 22. 4. 1971 zanikly stavebním sply (Zitenice, Zitětín, Z itín); Svoboda StčOJ nutím s ním ; Sl. 2 1450 Ziboticze, Lis93; Bezlaj II 349-350; OSG IV 19; DS tin ář č. 207; 1708 a 1736 Z yw otitz; 1881 4, 112. 6 Kopanice: Boky, Brodské, Do Zivotice; 1894 Z yw otitz, Zivotice; 1924 Zivotice, Zywocice. 3 P. Zivotice. Pol. liny, Hadulky, Hudáky, Hutiska, K oprvasy Pod Lokovem, Pod Uherskou, Ro a čes. 4. Zivotice, Dolní 1 Ves 10 km zjz od kytová, C em é Rovně, Skaličí, Ušákovna. 1. Životice 1 Ves 4 km jv od Nového Opavy; enkl. 2 1317 villam Schonen Jičína. 2 1399 dopl. T; 1411 Zyboticz, stein, Lechner I, 7; 1543 nade vsí Ziw oticzemi, DM IX, 167; 1551 n a tvrz a ves Bočkova sb. 10, 166; 1437 Zibotycze,
826
Ziboticze, DM VII, 36; 1628 na D. Zivoticích, Zukal, Slezské konfiskace 91; 1676 a 1718 Schönstein; 1720 Schonstein, Ziw otitze; 1751 Schoenstein; 1846 Schoenstein, Ziwotice; 1881 Dolní Zivotice; 1886 Schönstein, Dolní Z ivotice; 1924 Dolní Zivotice, dříve Zivotice. 3 P. D. Zivotice. Ges. 5 Původně se jm enovaly něm. Schön stein am, zum schönen Stein „na krásném kam eni, u pěkné skály“ apod. Jm éno Sch. vzniklo p atrně jako význa mové antonym um k Schönfeld = K rás né Pole, Schönbrunn = Svinov vznika jícím rovněž za počátků něm. koloniza ce v onom kraji. Jm . Zivotice sem pa trn ě přeneseno nebo m ěla ves od zalo žení dvě jm éna, čes. i něm. Srov. S vi nov-/Schönbrunn, K arviná/ Arnoldisdorf. Hosák VVM XX-P, 57, 58. 5. Zivotice, H ladké 1 Ves 4,5 km jv od Fulneku. 2 1324 p er villam Sibottendorf, T urek Fulnecko 328; 1337 de Sibotonis villa, CDM XV, 45; 1520 Z i boticze, ZDO XVIII, 30; 1523 z Zibotitz, PO XII, 151; 1540 Ziboticze, ZDO XXV. 33; 1585 s g ru n ty žiw otskym i, PO XXXI, 25; 1610-1675 dopl. T; 1655 in Seytendorff, ACO B 12; 1672 Seittervdorf, Děkan. m atr. bílovecká; 1676 Seyttendorff; 1751 Seitendorf; 1846 Seiten dorf, Ziwotice; 1872 Seitendorf, Zivoti ce; 1881 Hladké Zivotice; 1924 Hladké Zivotice, Seitendorf, dříve Zivotice. 3 P. Fulnek. Far. kostel sv. Mikuláše. 1413 fojtství. Něm. 4 Zivotice, do Zivotic, obývat, jm. „ze Zivotic“, živocky. 5 Přívlastek Hladké zn. „rovné“ (ves leží na rovině) a dán k rozlišení od 1 . Zivotic, které v 17. stol. zvány „nerovné, šp atné“ (v. t.). 6 K ar lov (v. t.). 6. Zivotice, H orní 1 Ves 3 km vých. od Horního Benešova. S^ 2 1208 dopl. T; 1423 S ejw etn d o rff a 1429 Zibotindorff, T urek Slez. sb. 46, 306; 1504 Zeuttendorf, FL XII, 9; 1512 ves Ziboticze H om ij, ZDOp III, 43; 1539 b ráti rudu železnú . . . u H om ijch Zybotijcz, POp X, 13; 1552 ziw o ticzkym u fojt, POp
XII, 66 ; 1589 v gruntech zyw otskych, POp XXI, 279; 1627 n a svob. dvoře v Horních Zivoticích, Zukal, Slezské konfiskace 110; 1694 Seyttendorf, Sou pis 80; 1736 Seithendorf; 1805 Seiten dorf; 1836 Seitendorf, Ziw otice; 1870 Seitendorf, Zivotice, Catal. cleri; 1881 Horní Zivotice, Seitendorf, dříve jen Seitendorf. З P. Heraltice. Něm. v 16. stol. těžba železné tudy. 5 P řívlastek dán n a rozlišení od Dol ních Z., které jsou položeny na nižším a rovinatějším Opavsku. 9 M J zněla původně čes. Zibotice: příp. -ice k OJ Zibota, variantě k Zipota, o němž viz Zipotín. Zn. ves lidí Zibotových. S čas tou změnou obouretného b > v : Zivo tice. Na pozadí této zm ěny bychom sice mohli uvažovat i o pův. *Zivotice k OJ Života, to buď hypokor. podoba k OJ Zivohost apod. (jako Dobrohost/Dob rota), nebo substantivizace adj. živý/Ž i vota (jako mladý/M ladota, laš. nář. arch. slepý/slepota „slepec“), avšak sub stituce b/v je doložena jen v něm.-čes. přejetích (jiné je v/b), jednak jsou jm é na Z. zapsána do 17,—18. stol. vždy se zřetelným Zib-. Do něm činy přejato jm éno Z. z podo by Zibotice: substituce Z /S (čti z), i/ei, s analogickým spojovacím -en- a -ice/ -dorf „ves“ ; Zibotice Seibotendorf (srov. 1324 Sibottendorf pro H ladké Z.); redukcí nepřízvučného -bot- — -b°t~, -bt- vzniklo Seibtendorf, zjednodušením bt/t pak Seitendorf, takže (např. u Hor. Z.) chápáno jm éno v něm . lid. etym olo gii jako „ves ležící stranou". Srov. i zjednodušení dl/l ve jm. Zidlochovice/ Selow itz, dn/bn/b —у m ve jm. Zideni se/Schim itz apod. ČV —; Prof —, V 584; Svoboda StčOJ 166; Bezlaj II 337; Liew ehr ON Kuhl. 76; Prásek SA 1-3, 166; Schwarz 330 (nerozhodně mezi Z iv- a Zib-) a VS II 315, 316, 331; DS 3, 131; 19, 201. Zižkov, M oravský 1 Ves 9 km ssz od Břeclavě. 2 1846 Zischkow , Zisskow; 1872 Zischkow, Z ižkov; 1881 Z ižkov; 1893 Zižkow , Z ižkov; 1915 M áhrisch
827
1872 Zleb, Zleb; 1881 Zleby; 1893 Zleb; Zižkov. 3 P. Břeclav. Ves zanikla kolem 1924 Zleby. 3 P. Lomnice. Ces. 1731. Ces. 4 Zlebe, do Zlebu, ve Zlebách/-ech/ 4 Zižkov, do Zižkova/na Zižkov, v, (ojed.) -ich, Zlebák, žlebské. na Zižkově, Z ižkovjan/ Zižkovčan, žiž 2. Zleby, Andělské 1 Ves 3,5 km ssv ko v ský/ (expres., v H ruškách neexpres. !) od Loučné nad Děsnou (dř. Vízmberk), žižkov čanský. 5 Ves nazvána po in pak část obce K outy nad Děsnou, r. 1960 spektoru lichtenštejnského panství Janu M axim ilánu Zižkovi. P řívlastek Morav zanikla. 2 1846 Engelsthal; 1872 En gelsthal, Engelstál; 1881 Andělské Zle ský dán až 1915 na rozlišení od Zižkova by; 1893 Engelsthal, Andělské Zleby; v Praze. O jm énu Zižka velmi rozsáhlá 1924 A ndělské Zleby, Engelsthal. 3 P. literatu ra v podstatě s dvojím druhem výkladu: a) z apelat. žižka „brouček, Vel. Losiny. Osada vznikla na konci 18. stol. při sklárně, k terá 1829 přelo Káfer, In sek t“ (viz i Zalkovice, Zukov), b) z Ziš-ka, hypokor. podoby k Zikm und žena do Rejhotic. Něm. 5 Ces. jm. je překlad něm. Engels (k tom u se kloním e i my). Přehledně viz Prof IV 850, V 565; Chaloupecký thal „andělské údolí“, přičemž zvo Vést. Ces. akad. 1951, 145-169, zvi. 160 leno Z leby m ísto náležitého „údolí“, protože ves leží v hlubokém žlebovitém až 161; Honí ZMK XI, 168 sl. (jm. Zižka údolí. Něm. jm. dáno sym bolicky nej v topograf. názvosloví s liter.), ZMK IX 395 (jm. Z. v P J); Svoboda StčOJ 132 spíše proto, aby nějaký anděl opatroval (z OJ Z ikm u n d ); M achek ES 596; ČV nové hospodářské podnikání. # M J: pl. k apelat. žleb, psi. želbu „terénní žlab, 265 (bez); Z. O bršlík VVM XV 142-148; ráztoka, G raben, R inne“. Srov. hojná Hosák JM 1966, 58; VM-Břeclav 506. a častá P J Zleb, Zlebek, Zlébek, Zlebí, 6 Prechov. Zanikly vsi Prechov a HoužZlebina, Zlib, Zlíbek, Zlíbí apod. C v vany v tratích Za Prechovem a S tará 150, 250; Prof IV 858 (Zleby, Zlíbek), hora. V 530; Bezlaj II 352; H ujer LF 1921, Z i ž l a v i c e , viz 1. Zbyslavice. 2 í z ň o v i c e, viz Křížlovice (ZMK 294—5 ( = Příspěvky 240); M achek ES 596; Schütz GTSK 70; Skutil MSB1 XII 47). 138; Šm ilauer Vodopis 473 a PST 2 200. 21 e b , viz Valteřice. Z l í b e k , viz Schlippengrund. 1. Zleb, Horní 1 Část obce Dalov, Z lutava 1 Ves 3,5 km ssz od Napa 5 km ssv od Šternberku. 2 1846 Ober g rund; 1872 Obergrund, Obergrunt; jedel. 2 1671 Zutow a; 1718 Schuttow ; 1893 Obergrund, Horní Grunt; 1924 1720 Schotow; 1751 Zittau; 1846 ZutHorní Zleb, Ober-Grund, dříve Horní taw, Z uttaw a; 1872 Z uttaw , Žlutavá; 1881 Ž lutavý; 1885 Zutavy, Catal. cleG runt. 3 P. Š ternberk. Osada založena ri; 1893 Zuttaw , Zlutava; 1906 Zutaw , r. 1782. Něm. 2. Zleb, Pasecký 1 Část obce Paseka. Žlutavá; 1924 Zlutava. 3 P. Napajedla. 9 km ssz od Šternberka. 2 1718 Passe- Ves založena kolem 1660 Valachy. Ces. 4 Z lutavy/(nověji) Zlutava/(ojed.) Žu ker G rundt; 1846 Passekgrund, Pasec k ý G runt; 1872 Passekgrund, Paseky; lový, -a//Z lut- (s -l- se pociťuje jako 1893 Passekgrund, Pasecký G runt; 1924 spisovné); na Z utavy/-u, na Zutavech/ Pasecký Zleb, Passekgrund, dříve Pa -ách/-ě, Z utavják/Z utavjan (Halenkovisecký Grunt. 3 P. Něm. Huzová. Něm. ce), žutavský. 5 M J znělo pův. Zltov, 5 Obě jm éna rozlišena přívlastky po Zltov, Z lutov: byl to název hory, jak dle polohy a podle příslušnosti k obci. je doloženo 1560: nad Velikým Zlutovem, nad Malým Zlutovem, PO XXIII, O žleb v. n. 1. Zleby 1 Ves 9 km sev. od Tišno 74. Není proto jisté, zda pův. význam va, nyní část obce S trhaře. 2 1671 ze jm éna byl posesívní (příp. -ov k OJ Zlebu, M atr. v Dol. Loučce; 1846 Zleb; Zit, Zlut, srov. OJ Č m , Modr v MJ 828
Cernovice, Modříce) nebo zda byl apelativní, přičem ž by pův. m otivace byla dnes již nezřetelná. Vývoj byl asi tako vý, že název vsi se pluralizoval (Zlutov — Zlutovy), což bývá u P J a z části 1 u M J na vých. M oravě časté, srov. MJ V eletiny, Vnorovy, a zm ěnil se na Ž lutavý, k čemuž m ohla přispět ten dence po disimilaci dvou labializovaných vokálů u-o > u-a. Skupiny t/í na vých. M oravě — tlu t -> tu u t -> tut, odtud žblťb >■ Zutava, srov. MJ H luk, nář. H uk, apel. slunko, nář. šunko, m lu vit, nář. m ú vit. Viz i Zalkovice. CV 152, 158. 252, 263; Prof —; Sm ilauer PST 2 202; Houdek CVSMO VIII 33; M achek ES 5 96-7; DS 19, 118; 4, 116. 6 Kozinec, Ostuda, Romanice, Zeliska, Zleby. Z opy 1 Ves 2,5 km vsv od Holešova. 2 1131 Sebeh, CDM I, 115; 1272 villam de Zepy, CDM IV, 63; 1374 de Zopi, K P I. 3; 1374 de Zopiech, K P I, 47; 1493 Zopského z Zop, ZDO XIV, 163 e d .; 1531 z Zop . . . z Ziop, PO XV, 137; 1531 v gruntech ziopskych, PO XV, 144; 1536 ves Zoppy, ZDO XXIV, 13; 1591 ves jm énem Ziopy, PO XXX, 197; 1663 ze Ziop, M atr. v Prostějově; 1675 a 1718 Ziopy; 1751 Ziop; 1846 Ziopp, Zop, kdysi Z epy; 1872 Zopy, Zopy; 1881 a 1924 Zopy. 3 P. Holešov. Ces. 4 Zopy, do Zop, v Zopech/Zopích, k Zopom, za Zopama, Zopák, žopské. 5 M J nejasné, asi předšlovanské; srov. v Č. Z epy —> Repy, slovin. Zep, Zepina, srbch. Zepa, Zepovci. Spojení s jihoslovan. žěp, žep „kapsa“ není prove ditelné, protože jm. Zopy je doloženo již 1131, zatímco jihoslovan. žep (a také maď. zseb) je z osmanské turečtiny (džeb). Zám ěna *Zepy/Zopy by se dala chápat jako zv ratná analogie případů typu oráčovi/oráčěvi, a to tam , kde bylo p ’: v Zepiech > v Zépiečh > nom. Zopy. K dyby M J Zopy souviselo s řepa „Rube“, jak předpokládají CV 231, sotva by se změnilo v Zo-, neboť zá klad řepa byl vždycky jasný a v do
kladech se nevyskytuje; také jm. Řep ka se nikdy nezapisuje se Z-. Nejasná zůstává i souvislost s jihoslovan. MJ uvedeným i výše, s nimiž jm. Zopy nej spíše vůbec etymologicky nesouvisí. Vasm er REW I 429 uvádí rus. žop(a) „Sitzfleisch“, které by mohlo jako ná zev části lidského těla být využito v geograf, term inologii s významem „sníženina, V ertiefung“ (srov. P J Bři cho, Žaludek „dolinka“ a snad i MJ Trboušany k trbúch „břicho“ ve význ. „dolina, Dolany“). Avšak doklady s Zep- m luví proti tom uto pojetí. Prof III 559 (Repy -e- Zepy), V 263 (zde od m ítnut Profousův výklad z jihoslovan. Zep-); Bezlaj II 348 („nejasné“), k tom u Sm ilauer Slavia 1963, 547; Svoboda StčOJ 136 (OJ Z epek „nejasné“); Miklosich EW 409. 6 Háčky. 1. Z u kov, Dolní 1 Ves 4 km jjz od Českého Těšína, nyní jeho část; Sl. a 2. Z u kov, Horní 1 Ves 5 km jz od Čes kého Těšína; Sl. 2 1229 Z ukow , CDM II, 198 = Listinář 6 ; 1268 Szucowo, Listinář 16; 1442 z Zukow a, Prášková p oz.; 1523 Z ukovu D olním u a Horní m u, Němec M ateriály č. 20; 1597—1625 v Horním Zukově, n a H orním Zukově, K opiář; 1595 na H orním Z ukově, LSA 20; 1621 Wes Dolnij Z ukov, Davídek, U rbář těšín. knížectví; 1679 ex Zukow , Matr. v Těrlicku; 1684 ex pago Injeriori Zuckow , tam že; 1688 Inferior Zu kow, VB 574; 1736 Ober Zukau, Gorni Zukow , Nieder Zukau, Dolni Z ukow ; 1808 N ieder Zukau, Ober Zukau, Zukuw (!); 1881 Z ukov Horní, Dolní; 1885 Dolní Z ukov, Horní Z ukov; 1894 Nie der Zukau, Dolní Z ukov, Ober Zukau, Horní Z ukov; 1924 Dolní Z ukov, Dolny Zuków , Horní Z ukov, G ó m y Zuków . 3 Dolní Zukov: P. kom ory těšínské. Pol. a čes. 1586 fojtství. 1771 parcelo ván dvůr. Horní Zukov: P. H orní Zu kov. Pol. a čes. 4 Z u ků v G u m y, Z u ků v Dolny/D ulny, do Zukova, Z u ko v’an, žukovsk’i. Viz též Téma Acta UP-Slavica III 35. 5 M J: přivlast. příp. -ov k OJ Z uk, 829
0 němž viz Zalkovice. P ři dělení statku rozlišeny části vsi na Dolní a Horní, jak je to na Těšínsku časté. CV —; Prof IV 843 (Zíkov, Zikov), V 565; Rospond RKJ-W roclaw II 65; Šm ilauer PST 2 202; Taszycki Rozprawy 109; Im enik 233 (Zukovo); OSG III 53; les Zukyně u Lipníka nad Bečvou. Ž u l o v á , viz Frýdberk. Zupanovice 1 Ves 8,5 km jz od Jem nice, nyní část obce Chvalkovic. 2 in 1 Stoppans, CDM VII Supp., 235; 1353 in villa Sopanowycz, ZDB II, 62; 1519 v Sopaniczych, Ruk. arch. m ěsta B rna č. 1214, 14; 1570 z Czopanowicz, PB XXVI, 117; 1718 Zopantz; 1720 Zopons; 1751 Zoppons; 1846 Zoppanz, Zopanow ice; 1872 Zoppans, Zopanovice; 1881 Zupanovice; 1893 Zoppans, Copanovice; 1924 Zupanovice, Zoppans. 3 P. Zupa novice. Na poč. 19. stol. těžby železné rudy. Něm. a čes.
830
4 Zupanovice, do Zupanovic, Zupanovák, županovskyj. 5 M J: příp. -ovice k apelat. župan, zn. ves lidí župano vých, poddaných županovi, ač nelze vy loučit odvození od O J Župan. Apel. župan „G augraf“ snad haplologií z žu py p a n t „pán župy“. Do něm činy pře jato již velm i záhy se substitucí Z /S a s u/o, příp. -ovice vynechána a jm é no rozšířeno a analog, genit. -s, čímž přikloněno k něm. jm énům toho typu na jihozáp. M oravě a v přilehlém Hor. R akousku: Zupanovice -> *Sopans (čti Zopanc), asimilací [z] — [c] -> [c] — [c] Zopantz, Zoppans (čti Co-). O dtud i čes. zpětné 1570 Czopanowicze, 1893 Copa novice. Srov. Slavonice/Zlabin(g)s. ČV 146, 251; P rof IV 861, V 561; Svoboda StčOJ 192; B eranek 91; Eichler EWSE 114; Machek ES 598 a ES 2 731; Schwarz 314 a VS II 138; V asm er REW I 432; DS 13, 189; NR VIII 190; OSG III 90.
DOPLŇKY DR. ADOLFA TURKA
1. Seznam zah rn uje d oplňky k h isto rick é d okum entaci h esel 2. d ílu slo v n ík u (M—Ž), k teré p oskytl dr. A d o lf Turek, v ěd e c k ý pracovn ík S tátn íh o arch ívu v O pavě. Po drobnější inform ace v iz na str. 1 1 —1 2 . 2. U h esel, k nim ž se d oplňky v zta h u jí, je n a p říslu šn ém m ístě v rubrice 2 u vedena zkratka „dopl. T.“. 3. D oplňky tvoří zv lá štn í sezn am p roto, že b yly p osk ytn uty bez u d án í pram ene. T ím se zásadně od lišu jí od h istorick é d ok u m en tace H osákovy.
M
M istřovice 1431 Mistrzowicze. Mladeč 1408, 1457 w e s Mládež, 1465 M alíkov 1406 M alixdarff. v e s Mládež, 1735 Dorf Lotsch, 1798 M aršíkov 1516 Mařkov. Mládce, Mlacze. 1. Medlice 1228 von M edlitz, 1249 de M ladějov 1406 Pladixdarff. 1. Mnichov 1653 Ein Siedel. Medeuiz, 1283 de Medliz. M ěrkovice 1794 M nierzkow itz (č.), 2. M orava, Malá 1607 K lein Mohre, 1797 kniha sm luv dědiny M ěrkovic, 1614-1650 K lein Mohr. 1. M orávka 1636 Morávka. 1797 Instrum entenbuch Gemeinde Mierkowiz, 1806 kniha reversální dědiny Mošnov 1351 Engilswalde, 1436 Mossniow, 1470 von Moschenaw, 1464 MossMierkovice. nyow, 1628 Mošov, 1771 Englswalda. 7. Město, S taré 1406 A ldystath. 1. M ikulůvka 1548 M ikulkuov pustý, Mošnovec 1433 Malý Mošnov, 1437 1652 Mikulášov, M ikulovice, 1654 nová Mossnowecz, 1476 Moschnowetz, 1554 Malý Mošnovec, 1565 M ošnůvek, 1628 ves M ikulůvka, 1798 M ikoluw ka. 1. Milonice 1798 Plaumendörfel. K lein Engelswald. Muglinov 1508 M utlgnow (!), 1534 M ilovaný 1517 z Milován, 1582 Milo vaný. Mulinow. Muschel 1408 Moschél, Moschil, 1412 M iltschendorf 1538—1585 pustý Milcžendorf, 1774—1820 M iltschendorf, 1797 Moschen, 1437 Muschna. M utkov 1371 M utkow , 1578 ves pustá až 1803 M ilczendorf. M ístek 1404 New estetil, 1416 Neuen- na M utkově, 1606 pustý M utzendorf, stetil bei Friedek, 1434 M iestko, 1522 1613 von der M auth (osedlý), 1676 M ut Městečko M ístek jin ak Frydburk, 1536 zendorf. městečko M istko jinak Frydburk, 1939 až 1945 Friedeberg.
831
Pavlinka 1863 Pavlinka; 1880 Pau lina. 3. Pavlov 1563 Polawa. Nahošovice 1437 Nahašovice. Pavlovicky 1748 Paulow itz; 1771 Najfunk, nyní Stříbrné Hory, 1570 Pavlovičky. N eyffu n g ; 1574 N ew ffang; 1580 rych Pěčíkov 1798 Picžkow, Pitschendorf. tá ř N e y jju n tsk ý ; 1602 N eujang; 1618 Pekařov 1608 Beckengrund(t); 1847, z Strzibrnych Hor. 1875 Pekáčov. Náklo 1601 Naklas. Pelhřimovy 1308 Pilkenstorp, Pil1. Náměšť na Hané 1589 Nämischt. Nasobůrky 1408 Našměřice (!); 1587 chensdorph; 1406 de Polrzymow, PiliGross Asm aricz; 1592 A tzm eritz; 1600 grim sdorf; 1460 Pelhrzim ow icz; 1517 P elfim ov; 1555 a 1632 Porubá (!). Besm eritz; 1672 N assoburky Magnum 2. Perná 1690 Pirna (něm.). et Parvum cum P arva Villa vulgo 3. Petrov nad Děsnou 1551 z PeteršMühldorf. torfu; 1564 Petrovice u Šum perka. Nebory 1503 N ebory; 1692 na Hor 2. Petrovice 1267 Peterswalde. ních a Dolních Něbofích. 4. Petrovice u Karviné 1643 dědina 1. Nedvězí 1410 M eduieze; 1595 MedPetrovice u Fryštátu. weis, Nedweis. 1. Nejdek 1626 z N eydeka; 1798 Neu- 8. Petrovice 1850 Petrovice. 12. Petrovice 1307 Petersdorj; 1692 dek, Nidek. Tw ur (!); 1798 P etrow itzerhof; 1850 Nemrlov 1595 Ehlend; 1771 Nebielow Petrovice nebo P etrovský dvůr. (čes.), 1847 Neberlov. 1. Petřkovice 1432 Petrkowicze. Neplachovice 1301 Neplachowicz, 1619 Písařov 1609 Schreibersdorf. nach Plachowicz. 1. Písek 1466 Piesek; 1720 Piosek; Neředín 1798 Neřetín. 1724 Piasek. Norberčany 1651 N uerbergku (gen.). Piskořov 1389 Piskorzow; 1554 PeisNýdek 1457 puol N idku. gersdorf; 1555 Peisskessdorf; 1630 Beischdorj, Beischkendorf. Pískov 1600 z Peskova; 1676 PiessenP dorf; 1692 Bistene (!). Pitárné 1404—1406 Pittarn, P ittem a, Palačov 1602 Pallackow. P ietem a; 1571 Pitareň, P item á, PiterPalhanec 1702 Palhanetz; 1705 mlýn né, Piterno; 1591 B itam o; 1600 kostel někdy jakartský, nyní nově zbudovaný Pitarský; 1850 B item a; 1889 Bitárno, Palhanec řečený; 1738 Palanitz, Paul- Pitám o. hanitz; 1740 Schellenm úhle oder Pal 2. Plačkov 1584, 1611 dvůr Plačkov. hanec. Již 1572 zde stával „mlýn pod Plece 1564 ves Placze. Vejhovci“, tj. pod Vehovicemi, které Plumlov 1625 Blum lav. dnes v Polsku. Pobučí 1581 Pobudecz, Pobudcž. Palkovice 1437 Palkovice. Podborčí 1534 Podborčí; 1717 PodPalonín 1599 Polein. borczy; 1720 Podborzi. 2. Pančava zanikla splynutím s Oso Podolší 1448 ves Pod Olší (!); 1530 vém. 1771 Pančava, W eitzenfeld. dvůr podoleský; 1688 Podolschy. Partutovice 1492 Partoltovice. 1. Pohořílky 1475 Sim sdorf, PohoPaseka 1580 Pasiek, 1771 Pasnoth. řalka. 1. Paseky 1771 Paseka, Pasek; 1788 1. Pocheň 1720 Poch-Múhle. Passekdórjel; 1793 Klein Pasek, 1807 2. Pocheň 1771 Bochina, PochenmúhPassek; 1839 Paseky. le; 1880 Bochňa; 1893 Bocheň. Paskov 1692 Posko; 1864 Pastkov. 1. Pole, Dobré 1616 z G utnjeldu.
N
832
Poleniny 1720 Palenin; 1724 Palo- jisté); 1517 z Rychaltic (!); 1569 Rej niny. chartice; 1798 Rigoměřice (!). Poličná 1449 tvrz Poličná a ves A rRenoty 1479 R ejnoty; 1541 Reynota; noltovice. 1592 van der A net; 1679 A ineth; 1692 2. Polom 1602 von der Poli. Ain; 1771 Renow ium . 2. Polouvsí 1316 im Halben Dorf; 1. Rešov 1517 Rešov; 1550 Rescho1531 z pusté vsi Polouvsí u K erhartic; w itz; 1580 ze vsi Rešovej. 1561 ves Polouwsi porostlá borovým Rohov 1405 de R ohuw ; 1439 Hrohov; lesem; 1620 plat z Polouvisky ( = P J); 1619 Rochow. 3. Rokytnice 1353—1412 Rokitnicz, 1630 m lýn Polouw eský a valcha u K er R okytnycz, R okytnicze; 1361 R oketnitz. hartic. 2. Rozstání 1798 Rostitz, Rosties, Ros2. Porubá 1475 Porubá; 1559 von der Poruben. tanie. Rozvadovice 1672 Roziwadowicze. 3. P orubá 1655 villa Porubá, quae 4. Ruda, Německá, nyní R uda 1563 germ anice dicitur Hannersdorf. Posluchov 1649 (klášterní díl vsi) Eysenperk; 1588—1628 Železná Ruda. Rudíkovy 1478 R udikovy. Nonnendörfel. Potůčník 1847 Čistá Voda; 1863 LitrR udkov 1562 Erzberg; 1581 Rudka; bachy. 1839 Roudno; 1850 Ruda, Rudkov. Prklišov 1404 Puergilzdorff. 1 . Rudoltice 1314 R udolfsdorf; 1589 2. Prlov 1680 Perlaw ( = P J); 1800 Rudoltice; 1610 R udolfsdorf. Perla ( = PJ). 2. Rudoltice 1405 Rudersw ald; 1517 P řítlu k y 1599 P rziklech (něm.). z Rucváldu; 1618 na Roswaldie; 1771 Přívoz 1365 Prziewoz; 1692 Psibos, Dědina a M ěstečko Rudoltice. 1771 Überführ. Rudoltovice 1518 Rudoltow icze; 1653 P stružná 1568 pustá Pstružná. z Rudoltowicz na panství podštátském . Rusín 1352 Rausen; 1394 Russaw; 1434 Rawsen ves kanovníci; 1508 RuR syn propre Lupsicz ( = Leobschiitz, tj. pol. Glubczyce); 1545 lidé z Rusínek. Růžová 1771 Roseldorf; 1847 Růžová Radišov 1463 R ediksdorf; 1585 Redigsdorf. ves; 1850 Růžov. 1 . R ybáře 1770 Rybáře. 4. Radkov 1549 H radkow ; 1561 von Rybářovice 1568 pusté Rybářovice. Ratka; 1580 Radke, R otka; 1612 RatiRybí 1397 R ybnyk; 1411 R ibie; 1481 kow ; 1638 Ražkow. R aybnik; 1798 Rolin (!). Rajnochovice 1798 Reinochowitz, A lt Rychaltice 1648 Richaltitz anders ham m er; 1798 Ragnochowitz. 2. Rakovec 1736 R akow itz; 1754 Ra- Bettelsdorf. 2. Rychvald 1641 na Rychvaldách. kowiec. R ým ařov 1600 Ram stat; 1614 z ReRanošov 1566 pustý Slamošov (!); mařova; 1789 Ržimaržow. 1569 pustá Ranošová; 1656 Velká Ríka, Říka (osedlá); 1676 Ober R žika; 1705 Novosady nebo Malé Prusinovice, Nové R Prusinovice; 1793 Ranošov; 1798 Neu Proskowitz. Rimice 1281 Srim icz; 1311 Hrsim1. Raškovice 1573 Raškovice. R ejhotice 1492, 1495 pustá ves Rey- nicz; 1597 z Hřimnic; 1599 Rim owicze; 1676 Rzim nitz, Ržim nitz. tenhof; 1589 R eyttn haun; 1771 R eyttenhowa; 1847 Ritiřov. 2. R ejchartice 1417 Rychtářice (ne 833
s
Strahovice 1400 Strandorf; 1724 Strondorj. Sam otíšky 1508 in Sam otyssek prope S tránské 1579 Daschitz; 1589 Teutsch Dolan. Zechtitz. 2. Sazovice 1539 Sazovice. 2. Strážnice 1572 se připom íná P J 4. Sedlec 1353-1397 Selecz; 1480Při Strážnici, 1815 Strážnica, StrasniSedlec (osedlý); 1494 Sedlec (pustý); tza; 1900 Glasberger Häuser. 1530 pustá Sedlišťka; 1548 pusté SedStředolesí 1517 Středolesí; 1602 Středulis, Středulisa. lišče, 1578 pustá ves Sedlecko poblíž Radvanic a Zábeštní Lhoty; 1590 pus 2. Střelíce 1479 Střelce. tý Sedlec. S třelm á 1837 Strželm a; 1850 Stržebna. Sedlisko 1772 Sedleska, Sedlesky. 5. S třítež 1454 z Třečeža; 1625 ve Sedm lánů 1625 Siebenhiibben; 1750 Siebenhuben. Tržytiezy. Senice na Hané 1346 Maiori Czynicz; S tudánka, K arlova 1779 Hinnewieder. 1699 Zsenicze. Seninka 1626 Seninky. Studénka 1412 Studénka; 1561 von Sím ře 1517 z Čimře. Studenkhe; 1570 Staudinky. Skalov 1786 založen Skalow. 2 . Suchdol 1293 Cuchental. Sklená 1599 zu Glasndorf; 1847 SkleSvatoňovice 1608 Schw attensdorf. now. 2. Světlov 1507—1572 Světlov, Svět1. Sklené 1582 Sklená Huť; 1677 lovec. Glasdórfel; 1771 Sklenice. Sviadnov 1450 Sw endniow (lat.); 1522 Hor. a Hol. Sviadnow ; 1580 Sw iedniow Skorotín 1614 ze vsi Skorotina jinak (čes.), Sw adniow (něm.). Burthendorfu. 1. Svrčov 1336 Swrczowicze. Skotnice 1614 ze vsi Skotnice jinak Kottnicz. Skrbeň 1521 Kirbein. Skrbovice 1678 Schreyber Seiffen. 1. S křivánkov 1787 Lerchen Feldt; 1. Šenov 1305 Sonow ; 1450 Ssonow; 1871 Skřivánkov. 1481 Sunow. 1. Slatina 1570 Schlatten. 2. Šenov 1383 Schena; 1464 Šanov. 1. S lavětín 1604 Schlapetin; 1676 Lo Šentál 1690 Schónthál. betein; 1771 Lobetein. Šepetovice 1439 von Ssepotowicz; 3. Slavkov 1447 ze Slavíkova; 1580 1440 ze Sepetowicz. Schlockh; 1639 ve Slavkově nad řekou Šířava 1379 Syrzavoa, Syrzow a; 1794 Hvozdnicí; 1676 Schlackhaw. Sluhoňov 1510—1598 Sluhoniow. Zrzawa (!); 1850 ulice Siřowá. Špicenberk 1519, 1531, 1546 pustá ves Smilov 1437 Sm ilov, Sm ylow ; 1672 Schmeidl. Sspiczenperk, Sspiczenbergk, Sspiznperk. Smolkov 1431 z Molkova. 1. Špluchov 1720 Spluchov; 1724 2. Smolná 1609 pusté Sm olno; 1629 Zbluchow ; 1733 Spluchow ; 1770 Schpluauf der Smolná. chau. Sobíšky 1507 Sobíšky. 3. Špluchov 1798 Spluchau; 1850 Solanec 1569 Solanec. Solca 1268 Sal. Zpluchów ; 1883 Spluchov, Szpluchów. 1. Štáhle, Malá 1550 ves Sstahle; Sosnová 1589 Czossna, 1608 Costen. 1557 ves Mala Sstahle; 1568 z Malého Spálov 1592 Spon. Stanislavice 1453 Stanizlow itz. Sťáhle; 1574 Klain Stohel; 1608 K lein Stolí. Stavenice 1587 ze Stawencze.
s
834
2. Štáhle, Velká 1298 Stalsdorf circa 2. Tichá, Nová 1598 Malá Tichá. Tísek 1467 Tyessek; 1564 Tisko; 1569 W reudental. Štem plovec 1423 Stem plovec; 1429 von Czisky. Tomíkovice 1290 Thomicowici; 1291 de Stem plow icz; 1630 Stremplovoitz. Dominici villa; 1320 Dominici villa; 1358 2. Štěpánov 1598 Schtenkei (!). Štětínov 1847 N aděje; 1850 S tetten D om inicusdorf; 1415 D om iniksdorf; 1420 Thomici villa alias D am nigsdorf; 1530 hof, Štětinov. Domsdorf; 1579 Thomesdorj; 1653 Štětovice 1716 Sctrittow itz. Dohmsdorf; 1720—1736 Dombsdorf; Š títina 1282 Schitin (lat.); 1350 Zií1737 Thomasdorf. heyn (něm.), 1377 Tschitťln (něm.). Tošanovice 1602 Dolní Tošínovice; Štrbková 1780 Sterbková. 1606 Tošonovice; 1620 Stošinovice; 1697 Š tundorf 1559 Štundorf; 1642 S ty Horní Tošanovice; 1720 Ober Toschonobendorf; 1659 Steubendorf; 1771 Stu w itz; 1752 Dolní Tošenovice. dinka; 1871—92 Jizbičko. 2. Tošovice 1508 Tassental; 1517 Šum bark 1563 Šum b erk; 1588 na z Tostnberku; 1557 m lýn Tošm dorfský. Sum barce; 1626 Sum bark. Tovéř 1358 Dobyrs; 1406 Thowirz; Šum perk 1315 de Pulcro M onte; 1417 1481 Thovíř; 1526 Toveř. Som berk; 1608 von Mährisch Schim 2. Trnávka 1392, 1409 Turnaw ka; berg. 1. Šum vald 1456 Schonwald; 1577 1423 de Trnaw ky. Trojanovice 1675—1748 Paseky za Ssenw ald; 1596 Schönwald. Frenštátem, obydlené, byly částí F ren 3. Šum vald 1397 Schoval, Scheváll. štátu; 1748 osam ostatněny Paseky; 1754 vydána zakládací listina a jm éno sta noveno T royem dorf. T Troubelice 1446 Trubelice; 1592 TreiTašnov 1437 pustý Stasental; 1446 beletz; 1631 z Trubicz, 1692 T reyletz; 1749 (pečeť) Trobelitz. pustý Tasntal; 1500 pustý Tassental; 1. Troubky 1418 T rubky. 1725 Taschentál; 1787 Taschengrund. Třanovice 1431 T rzienkow icze; 1568 Těchanov 1352 Tzocheczans; 1492 Tětanov (!); 1609 Zechan; 1692 Czachan; Dolní a Horní Třanovice; 1634, 1684 1771 Czechan. Tržanowicze; 1850 Trzanowice Dolně a Góme. 1. Těchanovice, Nové 1414 CzechanoTřebom 1429 de Trebaw n; 1607 von wicze; 1431 Tyechanowicze (týká se obojích); 1565 prostě „Nové“, lidé No- Terme, Troem e; 1608 Triem ; 1611 Triimb; 1704 Tróm. v ič t í, na Nových, v N ových; 1579 New Czechsdorf. 1. Třem ešek 1340 Johm sdorj; 1353 2. Těchanovice, S taré 1377 Czechans- Trsyem sek; 1358 in Trsemescu, 1371 dorf; 1431 z Czochtndorfu, 1527 prostě Tremescaw, Strzem escow ; 1406 Tře„Staré“, na Starých; 1540 Czechanticze; m eško; 1412 Třem ešek; 1420 Trze1608 A ld t Czechszdorff. m yessek; 1510—1527 pustý; 1554 JernsTemenice 1417 Tim renitz; 1528 dorf; 1568 Jonsdorf. z Herm sdorju, H erm esdorfu; 1548 Te 2. Třem ešek 1560 pustá ves Střem išmenice (sg.); 1572 H erm isdorf; 1771 ko; 1564 ves nová Trziem essko; 1602 až 1798 Temanice. von Trzimischl. Templ 1536 Tem pl; 1582 ves TemplTřem ešná 1437 Rem ersdorf; Rewershof; 1652 Tem pl; 1676—1749 Tempel dorf; 1554 ke vsi T ržem iesstne; 1570 hof; 1779 N eu Moletein. ves Třemošná jinak R efrsdorf; 1585 Těšíkov 1607 Zechsdorf, Zesdorf. Trziemessna; 1630 Reibersdorf. 1. Tichá 1297 de Cyechei.
Třinec 1444 Třinec; 1457 Stincze, von Tyncz; 1679 n a Trzynci. Tupec 1374 Tupecz; 1402 v Tupci; 1406 z Tupece; 1418 v Stupci, 1554 ves Stupec. T vrdkov 1573 Purgkhen; 1575 Bir ken, P irken; 1576 Pirka, Pürckhen; 1583 Pürkau, P ürkenn; 1603 Purkha, P urkhaw ; 1630 P'/'.rschkaü, Birschaü; 1692 Pirkat. Tylov 1397 Tylow icz; 1576 Tilow (pustý); 1578 ves pustou Ptejlow ; 1582 ves nová Pteilow; 1592 T illendorf; 1621 Dilein; 1847 Panství (!). Tylovice 1517 ze Stylovic. Týnec, Velký 1516 Taynecz; 1558 Přestavlky blíž V elkého Tejnce; 1559 Teynecz M agnum ; 1583 Tejnicze; 1638 Velká Tejnice; 1771 Hrubé Teynicze; 1850 H rubý Tegnec. Týneček 1314 Tynczek, T yn; 1364 Parua Tyncz; 1406 Tynezzk. Tyra 1621 Tyra.
Vusti; 1480 ves Ústí před Hranicemi. 2. Ústí 1569 Uszy (!); 1663 Austi; 1793 Ústí. Ústín 1378 H ustyn; Hustein; 1836 Hostin. 2. Útěchov 1406 W tixdarfj. Úvalno 1414 Lauenstein (?). Úvoz 1480 osedlý; 1490—1494 pustý Úvoz; 1551 pustý Ouvoz.
V
4. Václavov 1771 Waczlahow, Waczsdorf; 1847 Waczlachow. 2. Václavovice 1760 Václavovice; 1771 W entzdorf, W entzlsdorf. 3. Václavovice u Frýdku 1440 Vac lavice; 1662 Venclovice, de pago W ienczlowicz ex Sylesia. 2. Valšov 1520—78 ves pustou Valšov; 1609 pustý W alschendorf; 1771 sam ota W alschendorf; 1779 Walschengrund. Valštejn 1622 K lein W allstein, Gross Wallstein. Velislav 1574 Vélislav; 1918 Filzlaus. 1. Velká 1476 Veliká Ves. 2. Üblo 1619 Trübein; 1771 Aubela; Vělopolí 1480 z Velevsi jinak z Vě1847 Aubele. lopole. Velvíz 1623 ve vsi Flw ejsu; 1630 Uhřičice 1358 H uhrziczicz; 1370 AurVelvíz; 1654 Felvíze. czicz; 1480 pusté Uhřičisko; 1517 Vernířovice 1577 Teplice Losínská, v Uherčicích u K ojetína (osedlých). též Šum berská; 1605 W erm sdorf; 1850 1. U hřínov 1372 in Uhrzinowa Lhota. 8. Üjezd 1280 Ugezd; 1409 Ugezd na Tepl. Věřňovice 1562 W ernersdorf; 1721 šterm berském panství; 1591 pečeť dě W ilm iržow itz; 1850 W ierzniowicze. diny Augezda k Š ternberku náležející; Veřovice 1290 Wernsdorf. 1771 Augezda. 1. Véska 1552 von D erjfle; 17. stol. 22. Üjezd, Zadní 1517 N ěm ecký Újezdec. (něm.) Dórff(e)l, D órfflein; 1771 Wes2 . Üjezdec 1552 z Oujezdečka. nicze. 2. Větřkovice 1481 ve vsi GietrzichoUnčovice 1361 Hunschowicz; 1365 wiczych; 1525 Dietrzichow icze; 1567 Horziczouicz (!); 1399 Hunschowicz; D ietrzychowicze; 1570 bey D ietrzycho1561 Hoňčovice; 1605 Hončovice. Uničov 1307 N eustadt; 1454 Neüwicz. 2. Veveří 1618 ves nová W ewrczy. städtlein; 1601 von der Mährischen 1 . Vidly 1602 Gabel. Neustadt. Vikantice 1517 z Vajgantic; 1552 Üsov 1416 A w saw ; 1493 Ousov; Oušov; 1579 auf A w sa; 1676 Aussee; 1798 Veiksdorf; 1556 W eykelsdorj; 1562 VajUzow. gančice u K olštejna. 1. Vikštejn 1379 W itkenstayn. 1. Üsti 1379 TJstie; 1403 Ustye; 1407
u
836
Vikýřovice
(?)■
1416
Wigerssauczencze
rybníkem , 1594 dvůr na m ístě pusté vsi W oljshonu.
2. Vilémov 1591 M éllenau; 1597 M ylemaw. Z 2. Víska 1594 M úhldórfel, někdy M úhdórfel. Vítkov 1591 W igstadtlein. 2. Záblatí 1305 Szoblace; 1580 ZaVlachov 1555 Vlachovice u Zvole; blovice. 1614 Boledorf. 2. Z ábřeh 1278 A lta Civitas; 1289 Vlaštovičky 1479 V lastovičky; 1572 Hohenstadt. de Lastuniek; 1584 Lastowicze. 3. Zábřeh nad Odrou 1378 Zabrzieh! 1. Vlčice 1610 von der W iltitz aus 1386 in villa Zabrze alias H einrichsdorf; Schlesien. 1390 Hinczendorf, H ynczendorf; 1404 2. Vlčice 1856 W olfsdorf. Sabrzie. 2. Vlčnov 1636 Ulice; 1639 Voljsdorf; Zálužné 1785 M oradorf; 1798 Salu1690 V lcžnoff. schen nebo Morahof; 1834 Zaluscha. Zám rsky 1437 Zám rsky. Vojnovice 1794 Wognowicze. Vojtovice 1567 W oitsdorf, W ogstorf. Zašová 1511 z Jašovej; 1629 z dědiny Volovec 1602 na W olow tzy; 1639 Zašovic. z Wolawcza od Těšína. Zátor 1464 Seiffersdorf; 1495 Z átor; V raclávek 1564 z Vratislavě; 1574 1517 Zátor. 2. Závada 1588 Zawada. K lein Bressel; 1593 z Malého Vracla2. Zavadilka 1570 Č tyři Lány (?); 1604 vě; 1615 Malý W raczlawek, Malý Vratislávek. von V ierhofen (?); 1650 Motichov, MoV ratim ov 1492 z Vratiňova; 1538 tochov; 1750 Vierhofen; 1771 Motichov, M ochotivium (!); 1774 M otiechow; 1807 W ratim ow ; 1640 z Ratimowa ze Slez Vir ho f. ska od Ostravy. 2. Vražné, Dolní 1567 Pittrschdorf. Závisíce 1254 Syfridsdorf; 1366 Za3. Vražné, H orní 3 Ves vznikla roz wischicze sub Stralberk; 1370 Zaiffridsdorf; 1382 Siffridi villa; 1416 von Zadělením Dolního Vražného v 15. stol. na díl oderský a fulnecký a zůstala při w ischendorf; 1584 Sabersdorf; 1623 panství fulneckém. Horní čili Malé Závisíce — 1872 Závě1. V rbka 1420 Vrbka. sičky. 3. Závodí 1562 Zawodi; 1742 Savjoda; 1. Vrbno pod Pradědem 1617 z No1772 Zawody. výho W úrbenthalu n a K zenku ležící. 3. Vrbno, Nové 1480 K olcify, Colczyf- Zborov 1690 Barhof. fy ; 1584 K oldzeyj; 1729 Neu W úrben; Zděchov 1638 Děchov; 1640 Diechaw; 1772 Goldhaufen, Goldshaufen. 1663 Zdechow, Zdiechow; 1663 Snichow (!). Vsetín 1716 Ober Stadtel a Unter Stadtel Wsetín. Zelinkovice 1789 Z elinkov; 1798 ZeVyšehorky 1418 ve Vyšehoře (!); 1563 linkow itz. Allerheiligen. Zezule 1582 na pustých vsích Zezhu2. Výškovice 1676 (něm.) M isskowitz. lím a K rahujčím ; 1588 auf Zezuli oder Kuckersdorf. Zim otín 1480 Z ym otin (osedlý); 1506 Zym otin (pustý). w Zlatníky 1492 Z latníky; 1611 Slatnik. Z ubrůvka 1492 Zubruovka. W ittenberg 1690 W ittenberg. 2. Zvole 1391 Sm alh; 1622 zum Schm ol; W olfshain 1566 W olfhein zatopený 1716 Schm otzl (!).
ž
Zihla 1596 Syhla; 1787 Schigla, Schichla, Sichla; 1850 Szygla. Žebrákov 1498 Zebrakov. Zilina 1558 S ylen; 1588 Seelen. 1. Zelechovice 1330 Zelchwicz; 1367 1 . Zivotice 1399 Zeyptendorj. Zelichow (!). 5. Zivotice, H ladké 1610—75 Hl. ZiZenklava 1442 de Senftleben; 1478 boticze. 6. Zivotice, H orní 1208 Sejw etndorff Zensclab; 1517 Zenklava; 1590 Zenklabj; 1567 Senfflaben; 1771 Z inklow ; 1798 (lat.). Zenke 1815 Z inklow , Zinglawa.
838
DOPLŇKY
A DODATKY
K 1. D Í L U
1. U v á d ě jí se a) n o v á h e s l a , k terá se v 1. d íle n ev y sk y tu jí. Jsou ozn ačen a in d ex em (n) za zněním hesla, např. 8. Albrechtice (n) 1 . .., Cremon (n) 1 . . . U spořádání h eslov éh o od sta v ce je sh od n é s 1. dílem . R ubrika 5 je v m in im áln ím rozsahu u ved en a jen tam , kd e výk lad jm éna n en í proveden už v 1. d íle u stejn ě zn ějícíh o hesla; b) d o d a t k y a d o p l ň k y k h e s l ů m v 1. d í l e j i ž o t i š t ě n ý m , a to s označením rubrik, jich ž se týkají. A utorem doplňků historick éh o rázu (tj. k rub rikám 2 a 3) je prof. L. H o s á k ; pokud dop lň k y v u v ed en ých rubrikách m ají in d ex „dopl. T“ nebo jin é označení, k teré odkazuje na S tátní arch ív v O pavě (o těchto označeních v iz D o d a tk y a d o p lň k y k h isto rick é lite ra tu ře v 2. sv., str. 10), je auto rem dr. A d olf T u r e k ze S tá tn íh o arch ívu v Opavě. D o doplňků b y la zařazena i e x cerpta z T u r k o v a Sou pisu u rbářů (viz D o d a tk y a d o p lň k y k h isto rick é litera tu ře v 2. sv., str. 13, č. 169); zařazeny b y ly rovněž — po kon zu ltaci s prof. H osákem — závažn ější ú d aje z n ejo b sá h lejší recen ze 1. d ílu n ašeh o slovn ík u od E. S c h w a r z e v K ra n zm a y e ro v ě sb o rn ík u (viz D o d a tk y a d o p lň k y k ja z y k o v ě d n é lite ra tu ře v 2. sv., str. 23, č. 241). E xcerp ta z T urkova S ou pisu a ze S ch w arzovy recen ze pořídil R. Š r á m e k . — Jako sam ostatná příloh a (viz zde str. 878—889) je u ved en toponym ick ý m ateriál k h eslů m A —L z e Š e m b e r o v y m ap y M o ra v y ; p řip ravili ji R. Š r á m e k a R. H o s á k o v á . K rubrikám 4 a 5 se u v á d ějí (i z otištěn ých recen zí 1. dílu) jen tak ové doplňky, které pod statným způsobem p řisp ívají k rozšíření, zp řesn ěn í n eb o zm ěn ě údajů otiš těn ých v 1. díle; m ezi ta k o v é dop lň k y se p očítají i n ep u b lik ovan á sd ělen í jiných badatelů, kteří jsou u příslušných h esel jm en o v itě u vedeni. Z v láštn í pozornost byla věn ována dopln ěn í n ářečních údajů: pokud nejsou u n ich u ved en y zkratky děl, z n ichž jsou čerpány, znam ená to, že b yly získány přím ým terén n ím výzkum em v 1. 1967—1976, o jed in ěle z le t d řívějších . D oplňky k rubrikám 4 a 5 připravil R. Š r á m e k ; c) z k r a t k y n o v ě p o u ž i t ý c h p r a m e n ů a d ě l v iz v D od atcích a do plňcích h istorick é a jazyk ověd n é literatu ry v 2. sv., str. 10—17 a 20—24. 2. N e u v á d ě jí se a) doplňky a dodatky k rubrice 6 (až na zcela ojed in ělé zd ů vod n ěn é p říp a d y ); b) doplňky a dodatky on om astick é literatury k rubrice 5, n eb of jejich v elk ý roz sah i nejednotnost názorů by v y žad ovaly rozšíření tisk o v éh o prostoru. K n ejzávaž n ějším poznatkům toponom astiky posledních p ěti le t se ovšem přihlíží.
839
3. Uspořádání dodatků a doplňků k 1 . dílu se lexikograficky shoduje s uspořádáním heslových odstavců v 1 . díle; pro úsporu místa byly však zrušeny odstavce mezi rubrikami 1-3 a 4-6. Rudolf Šrámek
A
brechtičky, 1628 K lein Olbersdorff, Sou pis 53, 54. 1. Adamov 5 Založen r. 1732 Josefem Albrechtov 3 P. Zidlochovice. Adamem z Lichtenštejna. Osídlení však Aldikouici (n) 1 Zanikly v neznám é starší: kolem 1360 železná huť, kolem poloze na záp. M oravě. 2 1104, falzum níž osada Staré Ham ry, jež zpustla a z 1 2 . stol., Aldicouici, Kosmas 260. obnovena 1506. Schwoy II 39: Eisen 5 Snad Valdíkovice, Valdíkov? V. t. hammer. Skutil MSB1 1; Iiosák VVM Alesch, něm. Ameisenhaufen (n) XX-P 39. 1 Zaniklá kolonie, k terá náležela ke Adolfovice 5 M J A . je hybridní, ne Lhotě (Šternbersko) a která náležela musí se proto předpokládat existence k Aschenbachu, připom ínaném u jako starší čes. vsi. Schwarz VS II 305—7 Olešník r. 1215. E. Hawelka, ZDVGMS a Ksb 86. II, 77. 5 M J : z čes. hydronym a Olešník, Albertovec 5 D vůr zbudován kolem to substantivizuj ící příp. -ík k adj. olešr. 1820 A lbertem Hilvetym, ředitelem ný (tj. potok). Srov. P J V rbník, Lipník, ústřední správy velkostatků LichnovBučník. Něm. M J A. zn. „m ravenčí ku ských, po němž nazván (i něm. H ilvetypa“ a je novějšího původu. hof). Alexovice 2 1533 n a Oleksovicích, 1. Albrechtice-Město 2 1689 das S tädtTurek Manové I 23, II 3. 4 Voleksolein und Gemeinde Olberszdorff, Sou vice, do Voleksovic, V oleksák/V olekšák (zř.), voleksovské. pis 39. 2. Albrechtice 4 Houbrchtice, doH ouA l l e n k o w i t z , viz Halenkovice. brchtic, H oubrchták (Rozsochy). Aloch 2 1377, 1453 Allach; 1410, 1414, 1442, 1470 Aloch, HON 28. 3 Viz 3. Albrechtice 2 1652 Olbrachcice, VB; 1687/88 Albrechcitz, VB. 4 ObrachHlohovec (doplňky). 5 Srov. P J Náloch c’ice, K ellner Vých. laš. I 90, 145; Téma (Vážany nad Lit.). Acta UP-Slavica III 36. Andělka 3 R. 1929 lázně. Skutil 4. Albrechtice, Lesní 2 1484 Albrech MSB1 24. 2. Annaberk, Annín 3 Založen r. 1802 tice, Turek Slez. sb. 1952 259; 1574 Albrechtsdorf, Soupis 58. 4 Obrechčyce, (Zuber Jesenicko 327). 5 Postaven do Obrechčyc, Obrechčan/(v pl.) Obres- šlechtičnou z V im m ersperků a věnován cy, Obrechčyccy (Domoradovice), ob- dceři Anně-Eleonoře, po níž nazván. resky. Annín 4 A nov, na A nov, na Anově, 6. Albrechtice, Velké 2 1606. 1637, obyvatel, jm. v sg. „z A nova“, v pl. 1696 Gross Olbersdorff, Soupis 40. Anovči, anovské (Tovačov). 4 Olbrechc’ice/(st. gen.) Obrechďice, olA n š o v , viz 2. Onšov. brechcky/ obrechscky (Lubojaty); srov. Antošovice 2 1714 Jantoschowitz, v Lubojatech Olbrarnice/Obrarnice. 1719 A ntoschow itz, ONR 134. 8. Albrechtice (n) 1 Zanikly na pan Archlebov 4 Arch. te n Harchlev, na ství Dívčí H rad; enkl. 2 R. 1539 se Harchlev (Zdánice). 5 Ke ztrátě tl srov. pol. Harklowa, nář. Chorklowo; OSG uvádějí jako pusté, DM V, 16. Albrechticky 2 1605 ves Malé AlIII 180.
Arnolds (n) 1 Z aniklá nebo blíže ne- k baňa „údolí, žleb, jám a“, M J by pak určitelná ves v okolí Štítů. 2 1278 A r znamenalo „ves lidí sídlících v údolí“ jako Zábrdovice „sídlících za brdem “. nold, VVM 1950, 35. 5 Viz Arnolec. Sm ilauer Vodopis 475; Hengst OSG V Arnolec 4 A m u lec, do Arnulca, A rnulečák, arnuleckej (Radošov). V. též 59. — P rvní zápis 1327 W anowycz by však ukazoval na výchozí Ivanovice Utěšený Nář. přech. pásu 47. (v. t.). A r n o l t i c e , viz 3. A m oštov, Zadní. Banrowicz (n) 1 Blíže neurčitelná Arnoltovice 2 1307 Arnolťhowicz, pustá ves v okolí O pavy; Sl. 2 1368 CDM VI, 9. Banrowicz, CDM X, 45. 5 Nejasné. Arnoštov 5 OJ Ernst sthn. A rnnst; Snad patří doklad k Vavrovice (s čas Fischer OSG I, 7. 4. Arnoštov 1 Ne při olomoučanském tým v/b a s něm. disimilací B-b > B-n) ? B arnov 2 1517 z Brhnowa, dopl. T. potoce, ale při Punkvě. B a r š í k o v i c e , viz Strupšín. Artmanov 2 1924 Artm anov, Erd Bartošovice 2 1399 Bartuschendorff, mannsgrund. 5 Váša - Trávníček, Slov. ZDO VI, 922. spis. jaz. čes. 34: „Artm anov z něm. Bartovice 2 1290 Bartovice, 1290 E rdm annsgrund.“ Auršperk 2 1325 de Auersperch, CDM Bertoltowicz, D ějiny O stravy 563; 1761 Barttelsdorjj, Soupis 82. 3 1960 připo VI, 273. jeny k Ostravě. Bartultovice 2 1542 pustá ves BetlsB dorf, Cas. Slez. mus. 1964, 14; 1543 Bartulkovice, osedlé, dopl. T; 1581 Betls1. Babice 3 Za třicetileté války zpustl dorf, dopl. T; 1616 Bátsdorf, Soupis 65. Barut 5 Byl to v 17,—18. stol. název ly, 1671 opět osídlovány; N ekuda 149. pro bohum ínský zámek, k terý zůstal r. Babolky 2 1524 a 1531 ves Baboleky, 1742 mimo území čes. státu pod jm énem ZDB XXI. 5 S právný je tento výklad: M J B abolky z pův. Baboleky, to dvou Preussisch Oderberg v Pruském Slezsku. členné kompozitum babo- a -leky užité Odtud i pozdější Oderberg pro Bohu mín. Onomastica XVII 204. — M J Oder jako posměšné obyvatelské jméno pro berg je však starší, v. 1. Bohumín, do lidi, kteří se lekali jako baby. Poloha vsi na starém sídelním areálu v Jevíč- datky. Bařice 5 M J: z apelat. *bařici „lidé ské brázdě dobře odpovídá archaickém u sídlící na baře, n a m očále“. Srov. Hoři typu jm éna. Srov. blízké Chrudichromy, Voděrady. Tak i Spal Slavia 1971 130. ce, Mezilesice, Zábrdovice. Onomastica Bahna 4 T y Bahna, do Bahen/na Bah XIII 279; DS 20. Baška 2 1580 Basskau, Soupis 48. nech/na Bahnech, Bahňák/(ojed.) Bahnán, bahenské (Chlum). 4 Boška, Boščan;Boščun/ Boščičun, bošBajajka (n) 1 Osamělý dvůr u Zdou- čansky (Jajnovice). 5 O J Baš nejčastěji nek. 5 Nazván po zakladatelích Janu k Bartoloměj, Bartolt (ne k Bavor, jak Antonínovi a Leopoldu Josefovi Wayay v 1. díle). Onomastica XIII, 107; ZMK de Waya, držitelích panství věžeckého. XV 111. N esprávné jsou výklady B. Časté nářeční střídání v/b, odtud B-b M arka v Těšínsku 1973, 1, s. 2—4 (z boš 4 příp. -ka. MJ B. zn. „patřící W ayayka „ovce“ ; o a > o viz sub 4). ům “. CV —; Prof —; P rásek SA 1908 Bedihošť 5 Srov. pol. Bydgoszcz, což 136; Hosák VVM XX-P, 38. Nieckula 1965, 101 vykládá z *BrbdiBaliny 5 O J Bala též k Baltazar, gostjb. A O S 78. srov. lužsrb. Bala, Balek k Baltazar; Běhařovice 2 1371 Peherwicz, CDM Muka NW III 8 . X, 145; 1384 Bieharzowicz, Bieharowicz, Báňovice 5 Lze vykládat i apelativně: CDM XI, 315 ( = Schwarz Ksb 91). 841
5 Lépe výklad apelativní: „ves běžců, Bergov 2 1804 Bergau, Zuber Jese vojenských poslů“. F. M atějek CMM nicko 446. 1971, 155 a Eicher-W alther, Zuř altsorb. 1. B ernartice 5 Podle Zubra Jesenic Soziotoponymie, sb. Siedlung, Burg u. ko 192 nem usí jít o něm. ves, „protože Stadt, B erlin 1969, 239-247. 1268 je ve slezských pram enech uváděn 2. Bělá 2 1599 Biella, 1599, 1652 SeyB ertolt řečený P olák“. O předkolonizačbersdorff, 1662 Seyfferszdorff, Soupis ním osídlení svědčí zdejší archeolog, 84-86. nálezy mincí řím ského původu ze 3. stol. 3. Bělá 2 1365 in Byela, ZDO I, 810. n. 1. 6. Bělá, Nová 2 1699 New Biala (!),2. B ernartice nad Odrou 2 1399 BeenSoupis 78. 4 Bílak, bilsky. harczicz, 1417 z Bernhardte, 1574 Berns 7. Bělá, P urk rech tn í 3 Stávala již dorf, 17. stol. Bärnsdorf, 18.—20. stol. mezi 1643—92. V. Davídek, SCSZ, 76. Bärnsdorf, dopl. T. 3 Doklady z listiny 229; Hosák HM 2 401. 1374 nebylo možno pojm out, poněvadž Bělěovice 4 Bělčovice, do Bělčovic, jde o inzerovanou listinu, která sotva by v Bělčovicich, za Bělčovicama, Bělčovák, la česká (viz CDM X, 231). L. H. bělčovskyj (Pálovice). 4 Bem átice, do Bernátic, Bernačan, ber2. Bělidla 5 V Olomouci bylo ve nacký. vnitřním m ěstě ještě jedno bělidlo (> B eroun, M oravský 2 1515, 1531, 1546 něm. Pilteri), na jehož m ístě dnes ulice Berún, Soupis 82—3; 1599, 1646, 1652, Sokolská. 1662 Behren, Soupis 85—6. Bělotin 2 1684 Bólten, Soupis 61. 1. Bezděcí 4 To Bezděči, do Bezděči, 3 Podle Hosáka B. založen „bílým “ řá k Bezdečo, za Bezdečim, Bezdečák, bezdem prem onstrátským (odtud Bělotin), decké (Roubanina). sousední C ernotín „černým i“ benedikti 4. Bezděkov u Úsova 2 1531 Bezdiny. ZMK XI 570. 4 Něm. B elte, Schwarz khaw , 1535 Bezdikhaw , Soupis 67—8. VS II 398. Srov. dluž. Bělošin —>■ něm. Bezthucici (n) 1 Zaniklo v neznám é Belten, DS 19, 150. poloze. 2 1104, falz. z 12. stol., B ezthu B enátky 5 Srov. P J B enátky ve Velké (2 km ssz od Hranic), v 1. Laz- cici, Kosmas 259. 5 Nejasné. Snad *Beztušice k OJ *Beztuch? cích, část Lobodic (na břehu Moravy), Bílavsko 5 Lze pom ýšlet i na sply část Domaslavic, m okré pole u Jablunnutí s b ě lt „bílý“ nebo „bahno, mok kova (W enedyk) aj. 2. Benedín 5 Podle Hosáka ZMK XI řin a“ ; Šm ilauer Vodopis 469. Bílčice 2 1515, 1531, 1546 Blczicze, 570 „jméno zaniklého Benedína souvi 1599 Bylczycze, Pyltzsch, 1646—1664 selo s benediktinským klášterem třebíč H eyden Piltsch — vše Soupis 82—86. ským “. Bílkov 5 M J pův. Bélkovice: příp. 1 . Benešov, Dolní 4 Ten Benešov!to -ovice k OJ Bélek, Bielek, o němž viz Benešovo, do Benešova, obyvatel, jm. „z Benešova“/(nověji) Benešovjan (Píšť, Bílčice. Zn. ves lidí B-ových. Od 2. pol. 13. stol. zám ěna -ovice/-ov (Bílkov), Hať, 1967 ve Velkých Petrovicích a srov. Holešovice, Prostějovice, TišnoviKřenovicích na R atibořsku v PLR). ce/Holešov, Prostějov, Tišnov. Nelze 2. Benešov, H orní 2 1523 Benešuov, 1531 das Stetl Beneschaw, 1535 Ben- však vyloučit i koexistenci obou podob: schau, 1559 Stadtlen Bensch, Soupis 66 Bílkov pro tvrz (hrad, viz sub 3), Bílkovice pro ves pod ní. až 68. Bílov 2 1608 ze Suchí Bělé, Turek, Benkovice 2 1413 Benkowicz, dopl. Slez. sb. 1954, 182. T; 1574 B en kh w itz, 1731 Benckow itz, Soupis 58. Bílovec 2 1606, 1637 Wogstadt, Sou pis 40. 4 BilovčanjBilovjak (Lubojaty). B e r a n o v , viz 31. Lhota, Malá. 842
4. Bílovice, Velké 4 Bílovice, do Bí 30. 4 Důlně BXijndov'ice, nověji Blud-, lovic, Bílovčák, bílovský/bílovický. B h jn d o v’an/-v’ok, K ellner Vých. laš. I Bílsko 2 1587 von Bielibicz, 1605 von 3, II 120 a Téma Acta UP-Slavica III 36. der Biltsch, 1. pol. 17. stol. Bylsko, Bi3. Bludovice, Horní 2 1485 de Supe litz, Bylicz, čes. Bilsko — vše T urek rioři Blauda, 1520 z H om ich Bludowicz, ОАО 1974. 37. 5 Zápis 1587 by ukazo 1523 zu Ober Bludowicz, dopl. T. 4 Gůrval n a výchozí *Bílovice (v. t.). ne B., dále viz výše. 1. Biskupice 2 1689 Bischofjswálde, B l u m e n b a c h , viz Hutě, S tráňanské. Soupis 39. 4. Biskupice 4 Německy P ískew its Bobrek 2 1621, 1692, 1755 Bobrek, Soupis 88, 89. (Schwarz VS II 262). 7. Biskupice (n) 1 Zanikly v nezná 1. Bobrovníky 2 okolo 1300 Bobrownik, CDS XV, 109. mé poloze. 2 1131 Biscupici, CDM I, 115. 3. Bobrovníky (n) 1 Nyní část města 3 Doklad n epatří ani к 2. В., ani к 3. В. Bíteš, Velká 4 Ta Beteš, do Beteše, Jeseník (Sl.); Zuber Jesenicko 320. Bocanovice 2 1621, 1692, 1755 Boczabeteské (Chudčice). Ta Biteš, do Biteše, nowicze, Soupis 88—89. 3 Podle V. Daza Bitešó, Bitešák, biteské (Přibyslavídka SČSZ 76, 229 stávaly B. již r. vice). Bítov 5 Výklad z Vít odm ítnut též 1615, podle Hosáka HM 2 401 již r. 1597. 4 Bocůnov’ice, do Bocůnov’ic, Bocův DS 20, 26. 1. Bítýška, Osová 4 B etyška/B ytyška nov’an, K ellner Vých. laš. I 120. 5 B. Téma v Těšínsku 1973, 1 : „třeba při (nověji), do B etyške, Betyščák, beteské pustit, že obec byla pojm enována podle (Skřinářov). čápů“, protože v ní není (podle Témy) 2. Bítýška, Veverská 4 Beteška, do doloženo OJ Bočan. To ale není rozho Beteške, Betešák, beteské (Mor. K nínidující. ce). Bohdalec 5 M J: dem inutivum k MJ Blahutovice 4 Něm ecky B lqtndqf Bohdal O J Bohdal + -jb. Srov. Zbras (Schwarz VS II 409). Blansko 4 Blansko, do Blanska, za lav/Zbraslavec. 1. Bohdalov 4 Německy Wodlstrof, Blanskem, Blanenščák/(v pl.) Blanenščí, Schwarz VS II 248. 5 K *Bohobludov blanenské. viz Rohoteř. B l a s c h d o r f , viz 4. Lhotka. B o h d a n o v, viz Teodorov. Blatiny 4 Novosady, do Novosad, NoBohdanovice 2 1601 Bodensdorff, 1806 vosaďák, novosackej. 5 Za MJ přejato starší P J Blatiny, a to na rozlišení od Podenstorff, dopl. T; 1694 Poydensdorf, jiných Novosadů, N ebštychů (v. t.) — Soupis 51. 1. Bohdíkov, Český 2 1431 M ertensinform ace z Blatin. Blazice 5 К výkladu Blazice <- Mla- dorjj, Memorialbuch. Bohučovice 2 1574 Bohutzow itz, Sou zice к OJ Mluz srov. Zarazíce к OJ pis 58. Zaraz. 1. Bohumín 3 1305 Odirberg, CDS Blažejovite 2 1376 B lazieyw izky, ZDB XIV, 110; 1482 tvrz Bohunczy, CDS VI, VI, 366. 14; 1492 Bohum ín, CDS VI, 134; 1629 1 . Blažko v 2 1348 cum villa Blascoua Oderberg, Soupis 42; 1652 Oberberg, Lhota, ZDB I, 2. 3. Blažkov 1 Zanikl v tra ti Na Blaž VB II, 6, 29. 5 Viz B aru t (doplňky). 1. Bohuňov 4 Bouňov, do Bouňova kově u Chroustova, okr. Zďár nad Sá (Karasín). zavou. 2. Bludovice, Dolní 2 1485 de Infe2. Bohuňov 4 Boňov, h Boňově „v B.“, Boňák/Boňovské, boňovské (Hor. riori Blauda, 1533 z Dulnich Bludowicz, dopl. T; 1652 Blendowice, VB II, Poříčí). 843
kersdorf k O J W eiker ■*— Wig-, o němž 1 . Bohuslavice 2 1377 Boslawiz, ONR v. Vigantice. 140. Borkovany 4 Něm. W uar k ew ůn (Kur 2. Bohuslavice 4 Bóslavice, do Bóslavic, Bóslavák/(v pl.) Bóslavišči, Bóslav- dějov), Schwarz VS II 54. B o r o v á , viz Heneberky. ské (Hvozd). 9. Bohuslavice (n) 1 Zanikly patrně Borušov 2 1406 Pohras, Poras, 1798 Pahres, Porny, Borussow, dopl. T. mezi Holešovem a Krom ěříží. 2 1317 B o r y , viz Boří (dodatky). in Bohuslawicz, Lechner I, 6. 1. Bohutice 2 1459 de Pochticz (pe Boří, též Bory, Borce (n) 1 Zanikly čeť), 1437 z Bohutic, dopl. T. 4 Puch- v místech m lýna Bořky (n. Borkovec) na říčce Haldy východně od Níhova tets, Schwarz VS II 135. (Tišnovsko); Hosák HM 1 340; Nekuda Bohutín 4 Bótin, do Bótina, Bócanf 118; Verm ouzek VVM XVIII 18—27. Bócál, fem. Bócalka, bócké. Bochence Sdělení A. Ferulíka 1970 2 1416 v Bořích, Z DB XI, 287; 1437 na Bořích, ZDB XII, 174; 1464 ve vsi Bo k lokalizaci:V Protivanově lid. tradice, řích, ZDB XIII, 8 ; 1464 in villa Borže u obce zanikla ves. Knies VM-Boskoziech, ZDB XIII, 8. 5 M J: z kolekt. ape vicko soudí, že to byla Skalkovská Lho lat. boří < b o n je, srov. častá MJ a PJ ta. „Podle listiny kláštera Hradisko I, 2 Doubí, Jedlí, Olší, Smrčí, Vrbí apod. z r. 1200, kterou F ridrich označuje jako CV —; Prof - . falzum (deinde p er directum est eundam Bořečkovice 2 1531 puól vsi pusté usque ad locum, qui vulgo dicitur BoBorzeczkowicz, k terá leží nad Dědici, chency), jsem terénním výzkum em zjis ZDB XXIV. til, že toto m ísto bylo na území pozděj Bořišov 2 1490 Purischaw, Jihlav, šího P rotivanova a v sousedství vsi měst. kniha 5, 87 (Schwarz Ksb 87). Benešova. U Pavlova stávala ves Suchý Boskovice 2 1287 de Boskowizc, Reg. Kopec, je zakreslena na třech m apách II 607 (Schwarz Ksb 89). 4 Buskuvice. z 18. stol. . . . na m apě vsi Benešova du Buskuvic, Busku(v)ščák, busku(v)má něm. jm. Durrhubel. Suchý Kopec ské (Sošůvka, hanácké nářečí horské se byl hned za zahradou opatova letního změnou o > u). 5 Srov. Boskovice — sídla, dvoru Pavlova. Smlouva o vým ě část Neboř (Frýdecko). Srov. i brněn ně Suchého Kopce za lesní trať u Z d ár ské příjm . Boscowiczer, Poskowiczer, né byla podepsána 30. 6. 1763. V ní Mendl, K nihy počtů 260. i přesný popis hranic Suchého Kopce. B o u h e n i c e (Nekuda 88), viz Bo Hraniční kam eny tehdy zasazené stojí chence. podnes.“ Suchý Kopec, viz Suchá. Bralo vá 5 Nelze vyloučit výklad Bolatice 4 Obyvatel, jm. Boláčky, z OJ Bral: Bralova lhota, ves; o -ova/ v pl. Bolaccy (Kobeřice). -ová viz Machová. Boleradice 4 Polehradice (u st. gen., Brandýs 5 Leží u vody (u řeky Olše, Němčičky); něm. Peletits (Kurdějov), dř. Olzy). Schwarz VS II 53. Brandzejf, nyní Zďárský Potok. 2 B o n ě t í n , viz Bonětice. 1658 Brandseifen, Hosák VVM XXB o r , viz Bory. P 27. B o r c e , viz Boří (dodatky). 1. Bránice 2 1278 Branicz, 1283 BraBořina (n) 1 Zaniklá ves neznám é po nitz, 1377 Brenicz — Rob. H oírichter, lohy na Opavsku. 2 1354 Bořina jinak Heim atkunde d. Kreises Leobschútz W oytresdorf, Kopetzky 307. 5 Ces. M J : 1914 II, seš. 2, 322. 4 Ta Braňica, z apelat. bořina „boří les“, srov. častá v B raúicy/lty Bránice, do Bránic, v Braňicach, Braňičák/(v pl. též) Braňiccy, P J Dubina, Habřina, Smrčina, Vrbina. Něm. M J: snad z W eitersdorf ■*— Weibranicky (1967 v B.). 844
1. Brodek u Konice 4 Obyvatel, jm. Braníškov 4 Branškuv, do BranškuBroďák/(v pl.) Brodečči. va, Branškuvák, branškuvskó (Mor. Kní1. Brumov 6 Zde uvedená P J leží na nivce, hanác. nář. horské s o > u). 1. Branka 2 1574 Brancke, Soupis 58; k atastru Val. Klobouk, zapsána však 1588 m lýn branský, Sigut, Slez. sb. 1958, byla v Brumově. 2. Brumovice 2 1531 Braunndorff, 535. Brankovice 5 Fr. M atějek, ČMM 1971, 1535, 1559 Braunnsdorjj, Soupis 67—68. 6 Sam ota P ustý m lýn = Datelovo, Dy155, navrhuje výklad apelativní. Brantice 2 1535 Brandsdorf, Soupis telovo. Bruntál 2 1604,1617,1627,1629 Freu 68. Bratčice 4 Obyvatel, jm. Bračičák/ denthal, Soupis 43—44. 3 W einelt 1939, (v pl. též) Bračičči. 5 Protože -tč- m ů 618 se domnívá, že do B. přišla koloni že být ja k původní tč, tak rozložené č, zace podle právních zvyklostí přes Gold berg, k terý m ěl již 1188 m agdeburské nelze p atrn ě vyloučit i výklad z OJ právo. Do 1352 byl pak B runtál vrchní Brak, to hypokor. k Bra-slav, Bra-mír apod. Srov. Břetislav/Břek, V ojm ír/V ok stolicí tohoto práva na sev. Moravě. B. byl lokován n a zeleném a byl plánován v M J Vokov, Vokovice. Poloha obce na starém sídelním areálu by takové po jako velké město s branam i (opavská, olomoucká a nisská). 5 Doklady typu jetí dovolovala. na, v Bruntáli: v nářečích na Mor. a B r a t t e r s d o r f , viz Bratrušov. Bratrušov 2 1431 Bratorssndarff, částečně i ve Slez. přecházejí některá substantiva na -s, -z, -l, -r, -c k m ěk Memorialbuch. Bratřejov 4 B ratřejovy, do Bratře- kém u sklonění, srov. na kosteli, ve školi, jov, na Bratřejovách (Bratřejov). 5 Srov. v Ochozi. — V 19. stol. zaznamenáno též pl. Bruntály: pluralizace jm en je P J B ratřejůvka v Halenkově. Bravantice 2 1677 Broszdorff, Soupis v širším okolí častá, srov. Bartoltovy, 42. H eřm inovy, Rudíkovy. Bravinné 2 1606, 1637 Braw yn, 1696 Bruzovice 2 1580, 1583 Bercovice, B. Braffen, Soupis 40, 41. Pitronová, Slez. sb. 1956, 103; 1580 Das Bretnov 2 1531, 1535 Brethnaw , 1559 Lange Darff, Bruessow itz, 1664 BrussoDorf Brente, An B rentn genannt, Sou w itz, Soupis 48—49. 5 Srov. pol. Brupis 67, 68. dzowice v okr. zawierozanském , k OJ B r l o h y , viz Závist. Brudz *Brud + jb. K. R ym ut Ono1. Brníčko 2 1515—1546 Bernicziek, mastica XV 8. 1599 P em iicžek(\), 1599—1664 Pyrnick Břeclav 2 1655 Lundtenburg, Lund— vše Soupis 82—86; 1817 . .. auch A ltteburg, T urek ČMM 1937, 389—390. und N eubrúnn, dopl. T. 4 Břeclava, do Břeclave, za Břeclavó Brno 4 Birno, do Birna, Birňák, bir- (Lažany, o. Blansko); Břeclava, do Břec lavi, v Břeclavě (Nahošovice). nenskej (Prostý, Skrdlovice, Svratecko, Hlinecko). 5 S brniti „hradit, opevnit“ 2. Břečkov, Horní 5 P řívlastek Horní spojoval jm. B. A. V. Sem bera, CČM není zbytečný, neboť v sousedství za XII 246—251, a (proti Roytovi) F. Su- nikl v 15. stol. Dolní Břečkov (Turek jan , CMM 24, 213-220. Vlastivěd, sb. N. Jičín 6—7, s. 61). Hosák VVM XX-P, 50. Brňany 3 K ostel založen r. 1806. B r o d n a d D y j í , viz K olenfurt. B ř e č k o v , viz Vracovice. 2. Břešťany (n) 1 Zanikly (u Něku 2. Brod, Široký 5 Byl tu brod přes dy 37 pod jm. Břesty) v okolí Spytiřeku Bělou na cestě z O ndřej ovic do hněvě (Napajedelsko). 2 1131 Prestaz, Červené Vody (Zuber Jesenicko 388). 3. Brod, Uherský 5 Podle L. Hosáka CDB I, 115. ZMK X 210 slul původně Stanice. Březejc 2 1371 Brzesye, ZDB V, 475. 845
2. Březí (n) 1 Snad zaniklá ves na vodně Bokov: přivlast. příp. -ov k OJ Přerovsku. 2 1131, V brezi, CDB I, 115. Bok, to hypokor. podoba některého slo 5 Nejisté, zda *Březí, *U březy (k břěza ženého OJ počínajícího n a Bo- (např. „bříza") nebo *Úbřěžie > Úbřeží (k břeh Bohuslav, Boleslav, Bořihněv apod.); „Abhang, U fer“ ; srov. Ůsoší). srov. V ojslav/Vok, M J Vokov, Břetislav/ B ř e z í , viz P rátlsbrun. Břěk. Další zápisy jm éna B. však vždy 3. Březina 2 1617 ves novou Březinu, Bukov. Na záměnu u/o nelze pomýšlet, ZDO XXXIV, 6 ed. neboť ves leží m im o hanácké nářečí. 4. Březina 4 Březena, du Březene, Spíše pův. Bokov snadno přikloněno Březeňák/ (v pl. též) Břeženščí, březenk významově zřetelnějším u Bukov. ské (Mor. Knínice, hanácké nář. horské). 2. Buková 5 „Jde . . . o ves, k terá by Březinky 4 Něm. Bršesinek (Schwarz la už před něm. kolonizací osídlena slo VS II 262). vanským obyvatelstvem .“ (Zuber VVM Březná 2 1365 Frizerdorph, VVM V 1973, 201); je proto slovan. MJ Buková 25. 5 Ves nazvána p atrně po potoku původní. B. byla založena r. 1248 ry tí Březná, přítoku Mor. Sázavy. řem V rokaviem na lesní půdě a osazena 3. Březová 4 Něm. Braiza, Wraiza Poláky (Hosák HM 1, 862). (Schwarz VS II 259). 3. Buková 4 Boková, na Boková, na 4. Březová u Vítkova 2 1484 do Bře Bokové, Bokovák, bókovské. zového, Slez. sb. 1952, 259; 1574 Stddtl 1. Bukovec 2 1621, 1692, 1755 BukoBrissen, 1731—38 Brissau, Soupis 58. wiec, Soupis 88—89. 4 B ukov’ec, na Bu4 Něm. Brlsau (1975 v Gručovieích). kov’ec, na Bukovou, B ukov’an, bukovBřezsko 4 Břésko, do Břěska, v Břés- sk’i. skó, Břéščák, břéské (Hvozd). 5 Nář. Bulhary 6 P J K olbenwald (podle Břésko s é < i ukazuje na pův. *Bříšť- rodu Kolbů z 14. stol.). sko, s krácením BH-. Bunč (n) 1 M yslivna, nyní sam ota Bříza, Bílá (n) 1 D říve sam ota u V rb 6 km jv od Zdounek. 2 1838 Buntsch, ky, 9 km sv od Opavy, od 1965 část Wolny, Die M arkschaft M ähren IV 319; obce S těpánkovice; Sl. 4 Bila Březa, do 1857 Buntsch, Bunč, Wolny Kirchl. ToBilej B řezy/na Bilu Březu, za Bilum pogr. II 324; 1910 Bunč, VM-Zdounky Březum. 5 M J ze staršího P J: název 151. Na pozdějších turistických m apách sam oty p rý podle starých bílých bříz, vždy Bunč. 4 Ten Bunč, na Bunč, na které zde stávaly a byly při výstavbě Bunči/-u, Bunčák, bunecký (Velehrad, zkáceny (zpráva z V rbky a ze StěpánTupesy). 5 M J p atrn ě z pův. Buněč: kovic). přivlast. příp. -jb k O J Buněk, dem inuBučávka 3 R. 1561 pustá, 1566 však tivu k Buň, o němž v. Boňkov. K dejiž osedlá; Cas. Slez. mus. 1964, 15. 1. Budišov 4 Budišov, do Budišova, palatalizaci п /п srov. loňský/loňský. Budišovák/(v pl. též) Budišovci/Budi- K morfologickému vyrovnání Buněč/ Bunč srov. Luleč/Lulč, Teleč/Telč, Zešanti (Nárameč), budišovské. 3. Budišov 2 1360 Budisaw, ZDO I, leč/Zelč. ČV —; P rof —. Burovice (n) 1 Stávaly někde na 708. Znojemsku. 2 1190 Burowici, CDB I, Budkovany 2 1371 Budkow any, ZDB 328. 3 Stávaly snad v horním Podyjí V, 368. Buchlovice 2 1202, falz. z konce 13. nebo jsou totožné se Syrovicemi. 5 Z je diného dokladu nelze jm éno spolehlivě stol., de Buglowicz, CDB II, 355. Bujvec 1 J e totožný s Búzovcem vyložit. 1. Bušín 4 Bošin, nikoli Bóšin (Boh(v. t.). dalov, Studená Loučka). 1. Bukov 5 Z dokladu 1285 de Boccou 2. Bušín 4 Bušin, do Bušina, v B uby plynulo, že se ves jm enovala pů 846
362; 1539 na V elkým Cakově, ACO B; sině, Bušiňák/ (fem.) Bušiňalka (Chro1525 in Maiori C zakoff, T urek OAO meč). B u š í n o v , B o z e ň o v , v. Krchleby 1974, 38; 1547 u pusté vsi Ziakowa, Cziakowa, Turek OAO 1974, 38; 1580—96 (Mohelnicko). Czakow Maior et Minor, tam že; 1552 B u š k o v i c e , viz Boškůvky. auf dem Cžakow, tam že; 1602 von B u š o v e e, viz Bučávka. Czaka, tam že; 1787 Cžakhof. 3 R. 1508 Butovice 2 1411 Buotowicze, Blažek, až 1550 je C. pustý, mezi 1550—1552 zno Z archivu m ěsta Štram berka, nestránk. vu osídlen něm. kolonizací, která se StA Opava. Býkov 2 1238 B ykaw , Kopetzky, Re počeštila. 1672 už čes. pečeť. Turek OAO 1974, 38. gesten 41; 1599 Piek, Soupis 68. Bynina 4 Binina (Lhota u Kelče, kde C a m e r a l E l l g o t h , viz Lhotka, Komorní. nářečí rozlišuje i, y). 1. Bystřice 2 1526 Bystřice, Němec, Cejl2 1360 index de Linea, Mendl, Knihy počtů 265. Listinář 436; 1577 Bystrzicze, dopl. T; 1621, 1692, 1755 Bystržycze, Soupis; Cerans (n) 1 Zaniklá ves kláštera 1924—1950 Bystřice nad Olzou. velehradského v neznám é poloze. 2 1270 6. Bystřice, Valašská 4 B ystřýčky, na Cerans, CDM IV, 34. 4 Nejasné. Snad *Keřany, *Křany? Srov. poněmčení typu B ystřýčky, na Bystřýčkách, Bystřýčan, bystřycký. Turany/Turans, Obrany/Obrans. CV —. Bušice (n) 1 Zanikly někde na Zno Cetechovice 4 Cetechovňák/(fem .) jem sku v horním Podyjí. 2 1190 BischiCetechovňačka,/-vačka (Strabenice). ci, CDB I, 326. 5 M J : příp. -ice k OJ Cidlina 5 E. K nap v OP II 69—76: Bys, Býš, o němž viz Býšovec. Zn. ves Cidlina není jen hydronym um , z hláskolidí Býšových. ČV —; Prof I 2 262. slovných důvodů připouští původ neBzová 2 1377 de Bzoue, ZDO III, slovanský (je důsledně Cid-, odm ítá spo jení s cídit < cúd-, cěd- i z čistý), a to 333. germ ánský: k zeidel-, sthn. zidal „týka jící se včelařství“. V něm čině se vysky c tuje jen ve složeninách typu Zidelweide „les určený k včelařství“ a v příjm . Zeidler „včelař“. Cidlina by tak bylo Cacovice 5 Vztah OJ Caca k *Cecerad, Cicerad, -l’ub, k terá doložena ze pův. jm énem nějaké tra ti na pokraji staré srbštiny, nelze předpokládat, ne lesa nebo u tekoucí vody, které je vhod né pro včelařství. — Včelařství je však boť tam ní Cec-, Cic- spolu s pol. Ciecieu Slovanů velmi starobylé, vzhledem rad ukazují n a psi. tet- „teta“ ; viz DS 4, 19 a 196; ZfSl XII 676; Taszycki Roz- k něm. osídlování na záp. M oravě už praw y 18—22. předkolonizační, s dobře vypracovanou term inologií (srov. Brtnice, Brťov, B rtoCahouici (n) 1 Zanikly v neznámé ví); viz Šm ilauer ZMK IX 707. Také poloze, snad na Třebíčsku. 2 1104, falz. Schwarz KsB 94 souhlasí s výkladem z 12. stol., Cahouici, Kosmas 259. 5 Ne ze slovan. cídit, *cědlý. jasné. Snad Cachovice n. Čachovice k OJ Cacha, Čach(a), k terá buď od té Cikháj 3 Ves vznikla r. 1662 při skel hož základu, jako O J Cak (v.Caknov), né huti. 4 Ten Cikcháj, na Cikcháj, na Cikcháji, Cikcháják/Cikchajačka, ciknebo krácena z O J Čá-slav, Čá-mir chajskej. Podoba Cigháj je jen ojedi apod. Srov. O J Buch v MJ Buchlovice, nělá. Na Poličsku, na Hlinecku a ve Rach, Mich O J Budim ír, Radoslav, Miroslav. CV —; Prof —; Svoboda Svratce zapsáno ta Cikcháj. Cizkrajov 4 Něm. TsitskrB (Čes. R uStčO J 146. Cakov 2 1350 Czaczan, ZDVGMS II dolec). 847
Cotkytle 6 Část: Království. Cremon (n) 1 Jin ak neznám á ves ve lehradského kláštera na Opavsku. 2 1250 Cremon, CDB IV, 194. 5 Nejasné. Snad Třebom, k teré zapisováno též Tře boň, -ň (v. t.). Museli bychom ale před pokládat značnou hláskovou substituci T ř-/S tř-/K ř- (srov. i čes. nář. třtina/ křt-, Trstenice/Třstenice/K řtěnice) a čas té b/vim . Cretes (n) 1 Zaniklo v neznám é po loze, snad na Třebíčsku. 2 1104, falz. z 12. stol., Cretes, Kosmas 260. 5 Ne jasné. Snad *Črtež nebo Střítež? Crhov 4 Crhov, do Crhova, v Crho vě, Crhán/(fem.) Crhánka i Crhačka/ (v pl. též) Crhovščí, crhovskej. Ctidružice 4 C idrožece/Ced ro žece, Cdrožák, č-droské.
Cvilín 2 1531 Das Schloss Lobennstain, Soupis 67. C u c m a n i c e , viz Micmanice. C ukm antl 5 Zuber VVM 1973, 202 od m ítá výklad z větného výstražného jm éna a n av rh u je „vrátit s e .. . k ně jakém u obecném u jm énu druhé části složeniny a spíše užít jejího střhn. vý znamu m antel ,borovice“. P rvní část není zcela jasná, lze ji však hledat ve významově bohatém zuc, jež může mimo jiné označovat ,cestu, k ra jin u “. To by umožňovalo daleko přirozenější výklad ,cesta borovinou“ či ,krajina s borovým i lesy“.“ — N ápadné však je, že většina C ukm antlů leží u ústí důle žitých spojů a přechodů před horským i nebo lesnatým i úseky, což zřetelně ukazuje na jinou pojm enovávací moti vaci než ,cesta borovinou“. Cyrilov 4 Cyrhov, do Cyrhova, Cyrhovák, cyrhovské/-vecké (Jívoví).
c Cabová 2 1599 Cziabowa, Prockerssdorff, Soupis 84—86. čadařice (n) 1 Zanikly p atrně v oko lí Bítova (Vranovsko). 2 1417 z Cadařic, K P III, 295. 5 Nejasné. Nejde zde 848
o počeštění něm. *Zuderitz, *Zudritz, které z čes. Udeříce (v. t.) prostřed nictvím něm. zu Uderitz? Čaková 2 1531, 1535 Fridersdorj, 1599 Friderssdorjf, Soupis 67. Castkov 4 Č askov, do Časkova, Caskovjan , časkovský (Pašovice). Castohostice 4 Castotfice, do Castotřc, Častoťák, častocké. Čavisov 4 C avysov, do C avysova, Č a vysovjak, ča v yso v sk y (Zbyslavice). C alysov, do Č alysova, Č alysovjan / (arch.) Č alyšan (Lubojaty). Čeladná 4 Celádná, na Celádnú, Celádňan, čeládeňský (Prostřední Bečva). 1. Čermákovice 4 Č erm ákov‘ce, do Cerm äkov'c, Č erm ák!(v pl- též) Cerm ákovšči, čerm ákovské/-v'cké (Rešice).
Čermina 2 1305 Czerwina gegenüber von Uchylsko auf d er österreichischen Seite der Olsa, CDS XIV, 110. C e r n á k o v i c e , viz 2 . Cerm ákovice. Černé, Nové (n) 1 Splynulo s Čer venkou (Litovelsko); T urek OAO 1974, 40. 2 1787 Neuschwarzbach, Klein Schwarzbach. 3 Vzniklo poblíž zaniklé vsi D oubravy (v. t.) a záhy splynulo s Červenkou. 5 Viz Červenka, od její hož něm. jm éna odlišena přívlastkem N eu „nová“ nebo K lein „m alá“. 1. Černovice 4 Č em ovice, do Cernovic, C em o v ičá k /(v pl.) C em ovšči, čer nošské/(nověji) -ické. Černvír 4 Ten Č envír, do Č envíra, v C envíře, čenvírské.
Čertoryje 5 Podle Spala N ít 54, 305 až 308, m á M J Č. konkrétní význam „čertova ry je “. Viz i Sztieber, Toponom astika Lemkowszczyzny a Zierhoffer, Nazwy miejsc. pólnoc. Mazowsza. — H. Schuster-Šewc, ZfSlaw XVI 369—371 spojuje čert se sk o n , „schnell, ge schw ind“, takže M J Č. by mohlo po směšně znam enat „ves lidí, k teří rych le (tj. zbrkle, neuměle) ry jí“, srov. Veřběhy (Prof V 630). — Č ertoryje (samota v Pitíně). Červená, Martínkova, viz M artinkov.
Český 2 1406 vilulam dietám Czessk y , ZDB VIII, 604. Cikov 3 Podle M ěřínského CMM 1973, 302—306 byly předchůdcem Cikova Čikovice, viz 2. Kukvice. Cípěek 4 PJ Tipeček, do Tipečka, v Tipečko (zalesněné návrší v Rudici). Čížky 2 1390 Czechy, ZDB VII, 816. 2. Cule (n) 1 Zaniklo n a Těšínsku v okolí F ry štátu ; Sl. 2 1447 Czula, ZVGAS 1893, 371. 3 Snad totožné se Starým Městem u K arviné. 5 Srov. stsrb. Selubbe < SěVuby; DS 19, 203.
Novů Dědinu, na N ovéj Dědině, Neoveščák (!), neoveský (!), (katastr) Neovesko (Kvasíce). Dědkov 4 Dědkov, do Dědkova, v Dědkově, D ědkovák/(iem .) -vačka, dědkovské. Děhylov 2 1531 Diehylaw, Soupis 67; 1716 Diehilau, Soupis 46. 5 M J je možno vyložit dvojím způsobem: a) jm enný tv a r adj. *děhylový k *děhyl psi. dqgelb, degelb, srov. pol. dziggel „rostlina Angelica silvestris, pol. arcydiegel“, které souvisí s psi. děti, dějo „díti“ ; srov. rus. djaglyj „silný“, příp. -yl jako v m ot-yl; slez. příjm ení D Díhel, D ěhyl (např. v Hošfálkovicích, Koblově). K etymologii psi. d. viz Dačice 4 Něm. Tádšets, Tadšits Schuster-Sewc SW 19; Pokorný IEW (v již. okolí D .; Schwarz VS II 184). 250; B erneker Slow. etym . 112; VasDalenkovice 2 1376 de Dálenouicz, m er REW II 254; M achek ES 2 118; R. H ofrichter H eim atkunde d. Kreises ZDO III, 104. Darkov 2 1749 Darckau, Soupis 80. Leobschůtz 11-12, 402 (k hlubčickému apel. d. Darkovice 2 1413 su p e r villa Parwo Dziggelowu: z OJ D iehyl „Heiligengeistwurzel“). — b) přivlast. Darkow sita su p er Hulczen, S ig u t 23. Darkovičky 2 1628 Malé Darkovice, příp. -ov k O J Děhyl, vzniklém u z ono ho apelativa. Oba výklady nelze od sebe Soupis 53. 3 Vznikly až v 16. stol.; rozlišit. S igut, Opavský listinář 23. 4 Darkovič 1. Derflík, nyní Víska u Jevíčka 4 ky, do Darkoviček, za D arkovičkom a/ -ami, obyvatel, a příd. jm. „z D arkovi (st. gen.) D erjlek, do Derfleka, v Derfleko, Derjleščák, derjlecké (Biskupiček“. ce). Daskabát 2 1568 obec Nové Vsi „slo Děrné 2 1595—1605 ves Drnného vě O těhřib“, VM -Lipník n. B. 173; 1583 (gen.), Soupis 50. ze vsi N eydorfu jin ak Daskabátu, PO 1. Dešná 4 To Dešný, do Dešnýho, X, 93. 3 Ves založena r. 1570, Turek Dešňák/Dešňář, dešanckej/-skej. OAO 1974, 13. 5 Za M J zvoleno jistě D e š o v, viz Ješov. starší P J označující vstup do nebezpeč Deštná 4 Deščná, do Deščné, Deščného lesnatého m ísta na spojnici Olo ňák/Deščán (Letovice), deščenské. No mouc—Lipník n. B., event. Potštát. Srov. věji Deštná . . . P J Daskabát, les v M yslibořicích (Hro Deštné 2 1694 Deschna, Soupis 46. tovicko), Laskabát (PJ ve Vyškově). 1. Datyně, Dolní 2 1761 Dattin, Sou Dětkovice 4 D ětkovice, na D ětkovipis 82. 4 P ro obojí D atyně: ta Datyn, ce, na Dětkovicich, D ětkovák, dětkovské tyňe, v Datyňi. Též pl. D atyne, do Da (Hvozd). tyn, v D atyň (!, analogie podle typu Dětmarovice 2 1650 Dzieczmniorov Kunčic „v K unčicích); Téma Acta wice, Bořek OSG I 92; 1652 DzieczmoUP-Slavica III 40. rowicz, VB II 30; 1679 D ietmorowitz, Dědice 4 Něm. Tíadets, Schwarz VS tamže 218. 4 Džečmorovice/DžečmoroII 68. 5 M atějek CMM 1971, 155 n a v ’ice, Bořek OSG I 77 a Tém a Acta v rh u je výklad apelativní. UP-Slavica III, 36, 37. 1. Dědina, Nová 4 Nová Dědina, na 3. Dětřichov nad Bystřicí 2 1599, 849
1646 а 1667 Diterssdorff, Soupis 84—86. Domaslavice 4 Důmaslovice, nověji 4 Jestřechov, do Jestřechova/na JestřeDomaslavice. chov, v, na Jestřechově, Jestřechovák, Domaradice (n) 1 Zanikly v nezná jestřechovské (Želechovice). mé poloze, snad okolo Tišnova. 2 1259 1. Dětřichovice 2 1559 z D ytrštorfu, Domaradiz, CDM III, 274. 3 Ves kláš Turek, Slez. sb. 1949, 42. tera tišnovského. 5 M J: příp. -ice k OJ Ditrichštejn 5 Jm éno dostal po je Domarad, zn. ves lidí D-ových. Dále senickém biskupském kom orním radovi viz Domoradovice. J. I. Dittrichovi. Zuber W M 1963, 201 3. Domašov nad Bystřicí 2 1515—1546 a Jesenicko 319. Domaštat, 1599 Domassaw, 1599, 1646 Dlouhomilov 6 Pančava (v. t.), Me- až 1669 D omm ostadt, Soupis 82—86. delské (v. t.). Domoraz 4 Domorac, na Domoracu, Dluhonice 6 Libosvár (mlýn), o jm. za Domoracem (PJ ve Skaličce; v též L. viz Libosváry. Skulina 224). Dobešov 2 1534, 1568, 1571 Dobešov, Dorndrüssel 5 Něm. M J odvozeno ze Prásek, Hist. topogr. I 119; 1602 ze vsi střhn. derre, darre „Gestell zum Dor Dobešvald, Prásek, Organisace, 222; ren, D ürre" nebo ze slovesa derren 1608 Dobischwald, StA Opava, m ust„vysušovat", a to v jeho im perativ, po ru ň k ; 1610 Dobischwald, m atrika Odry; době, takže celé jm éno m á pak „roz 1611—1627 Tibischwald, Dibischwald, kazovací“ ch arak ter „vysušuj jícen“, Dibisswald, Dobeswald, m atrika O dry; neboť druhá část je střhn. drüzzel „hl 1636 Dobischwald, Soupis 70; 1708 Do- tan, jícen“. Tato druhá část se v MJ bischwalde, K arolínský k atastr XI, XX objevuje celkem zřídka (Schwarz Ksb (StA Opava); 1842 Tobswáld (česky), 82—83). — T akto utvořená něm. topoDibischwald (něm.), Catal. cleri; 1857 nym a jsou ojedinělá a nezpracovaná. Tobswáld, Wolny, Kirchl. Topog. 180. Srov. i Cotkytle, Cukm antl, P J GiebDobrá 2 1580 Dobrá Zemice, Dobra acht, S iehdichdfür apod. Doubkov 3 R. 1530 byl pustý. Zem itze, Dobrozemietz, B. Pitronová, Slez. sb. 1956, 103 a Soupis 47, 48; 1664 2. Doubrava 2 1652, 1679, 1687-88 Dobrá Zemice, Dobrau, Soupis 49. Dombrowa, VB 29, 225. Dobrní (n) 1 Z anikl u Chudobína na 4. Doubrava (n) 1 Zanikla u Čer Litovelsku. 2 1590 ves Dobrni (4. p.), venky (Litovelsko); N ekuda 54. 2 1377 ZDO XXX, 25 ed .; 1602 ves Dobrní, až 1398 (něm.). Dobra, Dobraw, Měst ZDO XXXII, 44 ed. 3 Je to patrně ská kniha litovelská. 3 Z anikla během nynější Kluzov, kterém u se říkalo Sta 15. stol. K. Sedlák, Zaniklé osady na ré Dobrní, lidově upraveno na Staré Litovelsku a Konicku 1958, 34. Brno. Viz K. Sedlák, Zaniklá osada Dragnik (n) 1 Zaniklá ves kláštera Dobrní, SM 1959, 43. 5 Viz Kluzov, doubravnického v neznám é poloze. 2 1208 Dragnik, CDB II, 78. 3 V 1. díle Nová Ves (Litovelsko). Dobronice 4 Dobroňce, do Dobroňc, spojeno s MJ Drahonín. 5 M J: p atrně substantivizace adj. drahný k apelat. Dobroňák, dobroňské/-ncké. draha, o němž viz Drahany. K tvoření D o 1 á n k y, viz Geblov. srov. M ezník, R ybník, P J Vesník. CV D o l e n i c e , viz Podolice. Domanovice (n) 1 Zaniklá ves v dis —; Prof —. Drahlov 4 Drahlov, do Drahlova, trik tu vidnavském mezi Malou K raší D rahlovják/(fern.) Drahlovjáčka, draha Jindřichovem ; Sl. Zuber Jesenicko 479. 2 Kolem 1420 Domanowicz, v rati lovský. Drahonice (n) 1 Ves kláštera zábrdoslavský rejstřík. 5 M J: příp. -ovice vického zaniklá někde n a Brněnsku. 2 k OJ Domaň(a), o němž viz Domanín. 1237 Drahonice, CDB III, 167. 5 M J: Zn. ves lidí Domanových. 850
příp. -ice k OJ Drahoň(a), o němž viz jm. Dřevnovice. 5 M J : substantivizace Drahonín. Zn. ves lidí Drahoňových. adj. dřevná, tj. ves („postavená ze dře CV Prof I 2 453. va“), říčka („tekoucí dřevnatinou nikoli Drahul (n) 1 Z aniklá ves na Opav loukou“, „přinášející dřevo“). Srov. PJ Lesnice, Lučnice. M J D. bylo nejspíše sku; Sl. 2 1224 Drahul, CDB II, 265. hydronym em , srov. řeku Dřevnici na 5 Nevzniklo-li Drahul lat. nebo něm. krácením z *Drahulovice, *Drahlovice vých. Moravě. CV —; P rof —. (v. t.), pak přivlast. příp. -jb k O J Dubčov 2 1531, 1546 Dubczow, Sou pis 83. Drahul, Drahl, o němž viz Drahlov. Srov. B udivoj — Buch-l v M J BuchlovDubicko 3 P atrn ě zde stávala tvrz, (ice). CV —; P rof —; Nekuda 158. srov. P J Na tvrzi. Dražovice 2 1340, 1341 Dreswiz, Dubnice 2 1574 Taubnitz, Soupis 69. CDM VII, 211, 224; Dreswicz, Dresbicz, 2. Dubňany, Dolní 3 Far. kostel sv. Mendl, K nihy počtů; 16. stol. DrazP etra a Pavla. 6 V tra ti Hradisko stá wycz, Sirotčí kniha Prus. 4 Něm. Drä- val hrad Dubno (v. t.). 3. Dubňany, Horní 4 D um ňany, do zabets (Zvonovice); Schwarz Ksb 90 a VS II 66. Dumňan, Dumňan, dum ňanské. Srov. 2. Drnholec nad Lubinou 2 1382 nář. ryb n ík > rym nik. Noua villa (?), 1437—1438 Drnholecz, A. D u b o v á , viz Vikštejn, Horní. Turek, sb. K dějinám T atry Kopřivnice 2. Dunajovice, Dolní 4 Něm. T0na1967, 12—15, 26—27. 5 Ves se pův. jm e wits, Schwarz VS II 62. novala Nová Ves (v. t.). D v a c e t i n , viz Vacetín. 3. Drnovice 2 1104, falz. z 12. stol., 1 . Dvorce 2 1599, 1646, 1662 Stadt H off, Soupis 85, 86. Drinouici, Kosmas 258. Drvalovice 5 Srov. staré apelativum 2. Dvorce 2 1437 in Gyedownicz pro drewal a MJ Drewelow, které u po pre curiam dietám Dworzecz, ZDB XII, labských Slovanů (ZMK XV 90). 301 e d .; 1480 ves půstů Dvorce, ZDB Drozdov 4 Drozdov, do Drozdova, XV, 54 ed.; 1490 ves půstů Dvorce, Drozdově (v > 0), Drozďák/Drozdovák, ZDB XVI, 31 ed .; 1492 ves půstů Dvor drozdovské. 5 Podle ústního podání stá ce, ZDB XVI, 158 ed. Dvorů, Sedm 2 1515, 1531, 1546, val Drozdov původně v tra ti Drozdovec. 6 V tra ti Protivanov zanikl Protiv1599 Sedm idvory, Soupis 82, 83; 1599, nov (v. t.). 1646, 1662 Siebenhóffen, Soupis 85, 86. Dvory, Čtyři 2 1590 V ondra V rá 3. Držkovice 5 V něm. M J je podle 2. na ze Šterdvorů, T urek ОАО 1974, 47. Schwarze Ksb 83 střhn. staete „fest, 6 Karlov, Na Rovně, Oherka. beständig“ ; toto ae v bavor. nářečích 6. Dvory, Nové 2, 3 Založeny r. 1664 > d. pod jm. Nowodworcze, Soupis. Dřemovice 5 Podle Schwarze Ksb 83 je lepší ten to výklad, k terý -m - po 11. Dvory, Tři 2' 1383 won Drey Hekládá za původní: z něm. *Dremsdorf wen, Schwarz Ksb 81 (Litovelská m ěst k O J *Drem <— střhn. drem, drěmel ská kniha); 1618 Tržedwor, 1771 Drei „kláda“, střdněm . třem e „vzpěra, příč hoffen, Tri villa, dopl. T. 3 Založeny ný trá m “, drum „kus“, odtud bavorské kolem 1291 něm eckou kolonizací; Turek Trum m , M ordstrum m „ungeschlachter ОАО 1974, 41-42. Dvořisko 4 Chalupky, do Chalupek, M ensch“. Je-li tom u tak, pak by možná v Chalupkach, za Chalupkami, Chalu byla pravděpodobnější motivace apelapař (v pl. též) Chaluparscy (velmi arch. tivní „ves kladníků, kladná ves“. v K ravařích), chalupsky. 5 „Podle ZuDřevnice (n) 1 Zaniklá ves kláštera kalových Pam ětí Opavska s. 382 bylo doubravnického. 2 1208 in Dreuniche, CDB II, 78. 3 V 1. díle spojováno se Dvořisko založeno kolem r. 1770 při 851
rozpuštění kom árovského dvora hrabě !-nc, v e Zbaňcich/-ncich, Zbaňák, žbaňtem Vilémem Geslerem, poručníkem si skef-ncké. V m ístě hanácké nářečí zno rotků h rab at Eichendorfových. Předtím jem ského typu se silnou redukcí i, í. tu byly jen pole a louky, zvané KraDžbánov 3 Byl tu železný ham r. 5 varske polo, na nichž stál (na m ístě Srov. P J Ve žbánech (Hodice). dnešního čísla 16) osamocený dvůr (tzv. O pavický dvůr), kde se podle ústní tra E dice chovaly jen ovce. U dvorce byl malý letohrádek kravařské šlechty zva ný Lusthaus nebo Oppahof. O něm píše Ebenfeld 1, 3 Nic nenasvědčuje, že Rudolf Josef von Eichendorf ve své by osada toho jm éna byla n a Moravě. Selbstbiographie (rkp. před 1770): „Im Slavík VM -Brněnský okres 103 ji um ís Oppahof, das schon im Kaiserlich-Kö ťuje k Chrlicím jen proto, že tam je niglichen A nteil Schlesiens liegt [tj. na P J Přední a Zadní roviny „Ebenfeld“, pravém břehu Opavice v rakouském ale takových P J je m noho po celé Mo Slezsku. R. S.], w urde ich am 8. März ravě i jinde. Jd e pravděpodobně o pre 1767 geboren.“ Jm éno Oppahof bylo dikát. E d e l s t e i n , viz Freudenstein. pak přeneseno i na nově založenou vís ku. P rvní osadníci byli: B artoš Řehá Eleonorovice 2 1850 Lenorovice. Emauzy 4 Em auzy, v Emauzách! ček, Florian O nderka, M artin Pavera, Josef Řeháček, B artoš Graca, Jiřík Su -och, Emauzak, em ausky (Dol. Vražné). da a Jak u b K učera — všichni v do mech, které dnes tvoří část Dvořiska F zvanou Ulica.“ (L. Hořká, K ronika Dvo řiska; rkp. v archívu Ú stavu pro jazyk český ČSAV v Brně.) Farkastat (n) 1 Zaniklé město na 2. Dvořiště 4 Flintór, na Flintóři (!), panství hukvaldském . 2 1299 Pharcaflintórské. Srov. Flintór <— Frieden stat, CDM V, 112. 3 Dáno k vysazení thal v Biskupicích u Jevíčka. Farkašovi, synovi Vlka z Násile. Jin ak D v o ř i š t ě , viz Frýdntál. neznámé. Dříve ztotožňováno s F ren D v ů r , B ř e z e n s k ý , viz Březná štátem . 5 M J zn. „město Farkašovo“, o jm. F. viz Farkaška. (sub 6). Filipová 3 Založena r. 1773 a nazvá Dvůr, Medelský, něm. Dreihöfen (n) 1 D vůr u M edlova (Zábřežsko). 5 MJ na po Filipovi Zurém . SA 1905, č. 1, 25. Flandorf 4 Panencká, do Panencky, podle toho, že tu Arnold, Pešek a Ond Panenčák, panencky); (st. gen.) Flan řej z Dlouhomilova vlastnili po jednom domu, odtud něm. Dreihöfen „tři dvo dorf, do Flandorfu, Flandorfák, flan dorf ckyj (Mladoňovice). 6 P J Ve Vory “. Březina Zábřežsko 140. Dvůr, Mlýnický (n) 1 Vznikl u obce chozi. 1. Fořt, Dolní 2 1473 Pribner, Zuber Mlýnice na Zábřežsku. 3 V 15. stol. zde byla ještě bažina, m lýn od pol. Jesenicko 404. Frajhuby 5 M J z něm. Freihuben 16. stol. B řezina Zábřežsko 260. 4 Mlé„svobodné lány“. Davídek SČSZ 76, nice/Dvorke. 11. Dvůr, Nový 4 N ovy Dvůr, na 229; Hosák W M X X -P 33. France (n) 1 Ves kláštera žďárského, N ovy Dvůr, na N ovým Dvoře, Novopodle jiného m ínění snad zanikla na dvorák, novodvorsky. Dvůr, Nový (n) 1 Část O ndřej ovic; Znojemsku. 2 1447 jejich vsi France (?), K P III 283. 3 Snad zanikly u ChvalSl. (Zuber Jesenicko 356). kovic, ačkoliv správně-li psáno a neD y j e , viz Milfron. Džbánice 4 Zbaňce/Zbance, do Zbaňc m á-li se číst „na B rance“. 5 Nejasné. 852
Snad *Vranec, *Vrance —> něm. Fraints? Srov. Vranov/Frain. 1. Frankštát 2 1431 Frankenstat, Me morialbuch. 5 Od 23. 7. 1947 N ový Malin: na paměť 26 volyňských Cechů povražděných nacisty v ten den r. 1943 v obci Český Malin na Volyni. 2. Františkov 4 Arch. Francedorf, na Francedorf, na Francedorfo,francedorfské (Slatina, Újezd). 5 Osada F. zřízena 1806, když slatinská vrchnost na kopci Roudnice pokusila se těžit že lez. rudu, H. Sedláková, Od Horáčka k Podyjí 1931, 33. Frélichov, nyní Jevišovka 2 1558 ves Freilichsdorf a pusté vsi .. . Starý Freilychstorf, G uldenfurt, T urek ČMM 1937, 388 ; 158 Frelerštorf, freleštorfský, tam že; 1589 C harváti ze vsi Freleštorfu, tamže. 3 Ves tém ěř zcela osazena C harváty. 5 V. R ichter (sb. Mikulov s. 49) nepokládá za vyloučené, že F. slul v 13. stol. Moschan. O tom však viz Mušov. Frenštát pod Radhoštěm 2 1581 Franštát, Soupis 62. Frýdberk, nyní Žulová 5 Podle Zubra Jesenicko 472 a VVM 1973, 202 jm enoval se F. původně Sestrechovice (1305 Sestrechowitz, CDS XIV, 7; P rá sek VMO XXI, 232) k OJ Sestrech « sestra „Schw ester“. M J S. zn. „ves lidí Sestrechových“. Srov. O J Bratoň, Bratřej v M J Bratřejov atd. CV —; Prof IV 47 (Sestroňovice, Sestrouň). Fryšava, nyní Břežany 5 Podle Schwarze VS II 156 ne k *Brežany, ale k *Břšščany k b řest „Ulme“. Fryštát, nyní Karviná-Město 4 V ryštot, vryštock’i. K ellner Vých. laš. I 131. Frývaldov, nyní Jeseník 3 Far. kos tel Všech svátých (z r. 1651). Fulnek 5 Schw arzův výklad (Ksb 83: z apelat. vole „Fohlen“) je sice možný, ale průkazná jsou paralelní P J typu Z hnilý kút, znám á z Moravy a m ající stejnou motivaci. Srov. i Fulnov < Fulenau, zaniklý hrad u Krzanowic na R atibořsku (Prásek Opavský týde ník 1879, č. 19).
G G a n z o v e c , viz K ateřinky. G a u m p s d o r f , viz Suchov. Geislersfeld, nyní Lomy. 3, 5 Osada vznikla „na pozemcích určených pro vý živu duchovních, kteří byli z různých důvodů vězněni v m além hrádku v Supíkovicích (K orrigendenhaus f. Geistli che). Proto byla pole nazvána Geistli chenfeld. Jm éno osady se poprvé vy skytuje 1786 a vysvětlení . . . podal vý borný znatel jesenického místopisu Franz G roger (Lose B latter aus m einer Heimat, Jeseník 1912, 192). Lze je při jm ou tím spíše, že jm éno Geisler se v supíkovických m atrikách vůbec ne objevuje.“ (Zuber VVM 1973, 202; srov. i jeho Jesenicko 388). — Tedy: Geistli chenfeld -> nář. Geistlfeld — kancelář ský novotvar Geislersfeld. Podivné však je, že se název se zcela průhled ným základem vázaným navíc k tak ojedinělé motivaci, jako byla internace kněží, změnil v průhledný základ jiný (Geissler-). Spíše tu jde o proces opač ný: přiklonění ke Geistlichenfeld je sekundární. Geltschein (n) 1 Zanikl jv od Val tic, kde bylo P J Gélsching. 2 1250 až 1260 Geltseins, HON II 285; 1322 Geldscheins, tam že; 1334 Geltzeins, tam že; 1377 a 1388 Geltschus, tamže; 1392 zu dem Geltscheins, Jenne; 1410 zum Geltscheins, Jenne; 1443 Gelt scheins, HON II 285; 1452 Geltschus, Geltschingasse, Geltschas, HON II 285; 1504 a 1570 Geltscheins, Gelltschin, odt dorf Goltschús oder Goltsching, Jenne; 1571 Geltschinger feld, HON II 285, 5 Podle Steinhausera, Genitiv. O rtsnam en 95 je základem čes. MJ *Kelčin. Avšak vzhledem k čes.-něm. substitucím jihom oravským , v nichž něm. -eins, -ein, -en i -es z čes. -ín, -ina i -any (srov. Měnín/'Meneins, Menes, M oravany/M orweins, Morbes, Blučina/Lutscheins), lze spíše než na *Kelčín m yslit buď na *Kelčany (v. t.), nebo na velmi arch. *Jelšany „Olšany“ (v. 853
t.); byl by to jediný případ v čes. toponymii s jihoslovan. jel-, které ještě ve sloven.-maď. Jelšava (Stanislav Slov. ju h II, s. v.). Jm éno *J. by se tak hlásilo k slovan. toponym ii dunajského prostoru. V bezprostřední blízkosti Břeclavě dosud starý typ obyvatel, jm en na -any scházel, ač osídlení je tu jedno z nejstarších. Vše však je hy potetické. Genzidel (n) 1 Zanikl mezi Vajglovem a Ryžovištěm na Rým ařovsku, kde bylo P J Einsiedelberg (L. Hosák, Dějiny R ým ařovska I 37). 2 1317 Genzidl, Lechner I, 6. 5 M J : z něm. Einsiedél, o němž v. Mnichov. G e r z, viz Jehřice. Gesenk 3 Na jeho m ístě v 1. 1608 až 1611 lokováno Vrbno pod P radě dem ; CSIMus 1975, 133; Hosák HM 2 385. G l a s b e r g , viz Nýznerov. Gnast, nyní Hnízdo 5 P ro výklad přichází ještě v úvahu *Kienast „Kiefem ast, b oří“ (OSG III 51) a stč. gnězdo „hnízdo“, k teré do něm činy přejato ještě před g > h (Gnaest), odtud zpět do češtiny (Gnast); tak i Schwarz Ksb. 86. ZMK XIV 522. Goldzejf 2 1481 K olcziffy, ves pus tou, ZDO XII, 259. Gotartovice 5 Nazvány po biskupovi Filipovi G othardu Schaffgotschovi (viz i Filipovice); Zuber W M 1973, 202. Gracouici (n) 2 1104, falz. z 12. stol., Gracouici, Kosmas 260. 5 Lze číst Hráčovice (> Jehračov ?, v. t.), Hradšovice (> Hradčovice?). Nejisté. Grafenberg, nyní Jeseník-Lázně. 2 1716 Grdbenberg, Zuber Jesenicko 316. 5 Podle Z ubra VVM 1973, 202 „není to .hraběcí v rch“, ale .potoční vrch“, pův. něm. Grabenberg, neboť na vrchu p ra mení kolem 50 léčebných pram enů [není však tolik potoků; R. S.]. Když se v lázních počala léčit šlechta, změ něno na Grafen-, Grafenberg Gretes (n) 1 Zaniklo v neznám é po loze. 2 1104, falz. z 12. stol., Gretes, Kosmas 260. 5 Nejasné. Střítež? 854
Gripouici (n) 1 Zaniklo v neznámé poloze. 2 1104, falz. z 12. stol., Gri pouici, Kosmas 260. 5 Snad *Hřibovice k OJ Hřib -(r- apel. gribj) „Pilz“, zn. ves lidí Hřibových. Srov. O J Houba. Nebo *Hrbovice (viz Hrbov)? Gručovice 4 Gručojice, do Gručojic. Něm. Gróč (1975 v G.). 5 K hláskové mu vývoji srov. něm. Roitsch < stsrb. Rogač (DS 14, 67), něm. Kroitsch - K ow ernik s obvyklým 84; 1607 v Petrovicích, Zukalova poz.; b/v, s důkladnějším poněmčením pak 1608 Grosz H erm sdorf, StA Opava, sb. 1289 K u m ic k (s o u a s redukcí vnitřní „zemské hejtm anství“, rk p .; 1612 ves slabiky) odtud i m ylné spojování s čes. Petroniowicze, ZDOp X, 16; 1611—1627 K urník. Protože čes a <— >- něm. o, po Petroniowitz, častěji Grosz Hermsdorf, češtěna něm. podoba C hovem ik, Ko- m atrika Odry, StA O pava; 1636 Gross v ern ik jakoby K ov- z Hav-, odtud Hav H erm endorff, S tátní ústř. archív Praha, raníky. sig. OV, rkp. (dopl. T .); 1636 Gross Heindorf 2 1689 Hayn, Soupis 39. Herm essdorff, Soupis 71; 1683 a 1688 Hekkartici (n) 1 Zanikly v neznámé Gross H erm sdorff, Soupis 71; 1707 Gross poloze. 2 1104, falz. z 12. stol., H ekkar Herm bsdorff, Rolleder 239; 1720—1724 tici, Kosmas 259. 5 Snad Ekartice, viz Grosz H erm sdorff, karolínský katastr, Ekartovice. StA Opava; 1842 W elka Herzmanka, 855
W olny Kirchl. Topogr. III, 143; 1854, Hladnov 2 1508 v Hladnově, Listinář 1857 V elké H eřm ánky, Catal. cleri a 379. Wolny Kirchl. Topogr. III, 143; 1854, Hlásnice 2 1531, 1546 Welislawow V elké H eřm ánky, V erordnungsblatt wes, Soupis 83; 1559, 1646—69 W echters1892, 103; 1921-1955 Heřmanice; 1955 dorff, Soupis 85—86. Hlavnice 2 1445 in Lawnitz, Opav Heřmanice u Oder. 4 Petroňovice, do Petroňovic, v Petro- ský listinář I—IV, 73. 5 S F. Cuřínem, ňovicách, Petroňovjan, petronský (vel Studie z hist. dialektologie . . . 131 lze mi arch. ve Spálově, Luboměři, kdysi předpokládat apelat. význam „ves na p rý i v Pustějově a Kozích, nyní H ra kopci n. na svahu, popř. pod nim i“. nických Loučkách: zdejší Němci prý Bezlaj II 229. 1. Hlinka 2 1654 Glembka, Soupis 56; Heřm anice jm enovali Petrow itz — sdě lení z Kunína). Jeřmanice, do Jeřmanic, 1709, 1710 G lem bkau, tam že; 1734, 1758 Glem kau, tam že 57. jeřm anský (Hustopeče n. B.). 5 V do 2. Hlinka 2 1379 in Hlynka, ZDB VI, kladech je jasně vidět střídání podoby 748. H erm sdorf — Heřmanice a čes. Petro Hlinné 2 1420 z Hliného, K P III, 61. ňovice: příp. -ovice k OJ Petroň, hypoHlíny, Dolní a Horní (n) 1 Bývalý kor. podobě k OJ Petr, zn. ves lidí P etdvůr, pak dvě samoty, které vytvořily roňových. G regor Vlastivěd, sb. N. Jičín 1967, 47. části obce H orní Libochová (Velkomezi9. Heřmanice, Svobodné 2 1601 říčsko), s níž sídelně splynuly. 2 1907 H erm sdorff, StA Opava, rkp.; 1623 Dolní a Horní H líny; 1965 Dolní a Horní Herm ssdorff, tam že; 1694 Frey Her- Hlivy(\)-, 1968 Dolní a Horní Hlíny. m enszdorff, Soupis 51. 3 Osady vznikly parcelací bývalého pan Heřmánky 2 K leinherm bsdorff, Rol- ského dvora. 4 Hlíny, na Hlíny, na Hlí leder 52; 1602 z Heřm ánek, StA Opava, nách, Hlinščák, hlinské/-ej (H. Libocho kniha ro k ú III, f. 88 ; 1608 K lein Herm s vá). 5 M J : pl. k apelat. hlína, v. Hlína. dorff, m atrik a Odry; 1611 K lein Herms R. 1965 s tiskovou chybou Hlivy. H 1 i v y, viz Hlíny, Dolní a Horní. dorff, StA Opava, m ustruňk, rkp.; 1636 Hlohovec 2 Doklad 1414 je P J; 1570 Klein Herm esdorf, Soupis 70; 1650 K leinherm bszdorff, Rolleder 210; 1683 Bischofvoart, HON II 185; 1590 PischaK hlein H erm bsdorff, Soupis 71; 1708 warth, tam že; 1655 Bischewarth, CMM Klein H erm bsdorff, Rolleder 329; 1720 1937, 390. 3 Podle HON II 185 ves za ložena nově v 16. stol. n a m ístě zpust až 1724 K lein H erm sdorf, karolin, ka tastr, StA Opava; 1842 Mála Heřmanlého Allochu (v. t.) na pozemcích bis kupa řezenského. 4 Lohovec, do Loka, Catal. cleri; 1857 Malé H eřm ánky, hovca, Lohovčan, lohovský/-vecký. Něm. Wolny, Kirchl. Topogr. III. 187. 5 Viz i A. Gregor, Vlastivěd, sb. N. Jičín č. Bišofwoad, HON II 185. 6 -7 , 48. 2. Hluboké 4 To Hliboký, do Hlibo1. Heřminovy, Nové 2 1523 pustá ves kýho, v H libokým , Hlibočán, fem. HliHerzwinow, Soupis 66 ; 1531 Herschwibočačka, hlibockej (Sulkovec). H l u b o k é , viz Potůčník. n o ff (pustý), Soupis 67; 1559 Erbersdorf (pustý), Soupis 68 ; 1570 beim w ü Hlučín 2 1413 super villa m ea Parwo sten Dorfe H erschwinoff, FL XII, 85; Darkow sita super Hulczen, Šigut, 1619 C am m erdorf Erbersdorf (osedlé), Opavský listinář I—IV, 23; 1452 kegen Zukalova poz. 3 Vysazeny v 1. 1590 až Holzeyn, tamže 87. 4 Něm. Hultšn, 1626 (Siez. sb. 1949, 42—43) na m ístě Schwarz VS II 348, Hlušovice 4 Hlósovice, do Hlósovic, zaniklých Hynčic (ČS1M 1975, 13). Hevlín 3 R. 1288 kostel. Mýto, dě Hlósovák, hlósovské. dičná rychta. Hluzov 2 1684 Hleuss, Soupis 61. 856
Hněvošice 5 K Hnšvošice > Něboštice srov. pol. Gniewoszyce „Szklarska Poroba“, dial. Ňebošyce, 1845 Nieboszyce (Onomastica XV 64); k něm. Schreibersdorf v. Písařov, srov. Schrei bersdorf = villa scriptoris ( = Landes hut), pol. Pisarzowice. H n í z d o , viz Gnast. Hnojíce 2 1546 Hnogicze, Soupis 83; 1599 Das S tädtlein G nogytz, Soupis 85; 1646 Das S tätlein Gnogytz, Soupis 85; 1664 Gnoitz, Soupis 86. Hobzí, Nové, Staré 4 Hobzi, do Hobzi, za Hobzim, Hobezák, hobeckyj (!, M ladoňovice)/hobeskyj (Pálovice). 1. Hodíce 2 1408 Hödicz, CDM XIV, 20 .
2. Hodoňovice 2 1580 Hodanowitz, Soupis 48. Hodslavice 2 1411 Hoczlawicz, 1515 nad Hoczlawiczy, 1558 Hoczlawice, Sou pis 64; 1594 H otzendorf (poprvé v této podobě), 1610 z Hotzelsdorfu (!), 1670, 1690, 1765 Hotzlawitz, 17.—18. stol. Hot zendorf, Hotzeldorf, Hotzesdorf, Hotsisdorf, Hotzisdorf, 1770 Hotzendorf, 1784 H ötze(s)dorf: všechny doklady (kromě 1558) z rukopisných pram enů zámecké ho archívu v N. Jičíně (dopl. T). Viz i sb. Palackého rodná obec, Hodslavice 1948, s. 20. Hohenbartenstein 5 Kolonie nese jm éno podle části titulu svého zakla datele vratislavského biskupa von Ho henbartenstein. T urek Vlastivěd, sb. N. Jičín 6—7, s. 62. 2. Holasice 4 Též Holaščák/Holasičák. Holasovice 2 1531 Holasowitz, 1535 C reutzdorff, 1559 C reutzendorff, Soupis 67, 68. 5 Viz též Johannes Voigt, die Geschichte der Ballei d. Deutschen O r dens in Böhmen, D enkschrift d. Akad. d. Wiss. zu Wien XII, 139; J. Latzke, Die Besiedlung d. Oppalandes im 12. u. 13. Jhd.. ZDVGS 1938, 135 sl. Holcovice 2 1664 Hüllersdorf, 1757 Hillersdorf, Soupis 54, 55. Holenice 2 1252 Holanich, CDB IV, 244 (nejisté, zda patří sem). Holetice (n) 1 Zanikly někde na Zno
jemsku, snad v okolí Chvalatic. 2 1461 vsi mé . . . Holetice, KP IV, 36. 5 M J : příp. -ice k OJ HoVata o i mimo hanáckou šlo do něm. správy.“ (dopl. T). Název oblast), nebo — pravděpodobněji — Marienberg, Mariánské Hory úředně k nář. hotař „hlídač vinic“, v mor. ná řečích „hlídač vůbec“ ; vinařská term i stanoven r. 1901. H o r y , S t ř í b r n é , viz Najfunk. nologie m á m noho něm. prvků, tak i ho H o r y , Z l a t é , viz Cukm antl. tař H üter „hlídač“, hüten „střežit“. Hořice 4 Huřice, do Huřic, v HuřiJe proto možné, že M J H. mělo původně cích, Huřičák, huřické (Laženy, Šebrov vlastně význam apelativní. — hanácké nářečí se zm ěnou o > u). Hovorany 2 1622 peczet diediny HoV m ístě archaicky ta Huřica, na Huřico, woran, CMM 1937, 376. 3 Ves obnovena na Huřici, za Huřicó, nověji Hořica (sg.), r. 1593 a osídlena C harváty. Obnovena (velmi arch.) Huřeca (sg.), Huřece (pl. Janem z Lipého a jím nazvána p atrně na počest narození jeho vnuka Čeňka v Šebrově, Dol. Lhotě). Hovory z Lipého, posledního člena rodu. H o s e n s p i t z , viz Hoznšpic. Hostětín 4 (Arch.) Hoščetín. Jm. Hovora u rodu z Lipého časté. Otisk Hostěvsko (n) 1 Zaniklo v okolí Su- zaklád. listiny v. Turek, Cas. pro ději chova n a Uherskoostrožsku. 2 1464 dě ny venkova 1940, 122. Housko 4 H ošku (n.), na H ošku (kam), dictví . . . H ostěvsko, K P IV, 329. 5 P ů vodně asi *Hostěves „Hostova ves“ nebo na Hosko (kde), za Hoškem, H oskuvňákj pravděpodobněji *Hostějov „Hostějův „z Hoška“, hoskuvské (Šošůvka). Hraběšcie 2 1431 Reuberschendarff, m ajetek“ s příp. -sko, k terá dávána za niklým osadám : Hostěvessko, Hostě jov- Memorialbuch. 1. Hrábí 4 Rabi, do Rabi, v Rabjó, sko stažením > Hostěvsko. Rabčák, rabské (Palonín). Hostim 6 Kyničky (v. Kníničky). Hrabišín 4 Rabišane (< *Hrabišany), H o s t i n e k , viz Hostinek. Hošperk 5 Z něm. Hausberg < Hús- do Rabišan, v Rabišanech, Rabišan/Raberg „hradní v rch“ (doslova „kopec bišaňák, rabišanské. Rabišice, Ruběšice (Chromeč, st. gen.; tyto podoby silně na s dom em “, tj. s hradem ). „Přím o . . . ústupu). nad údolím Bělé je (na území vsi Újezd) 1. Hrabůvka 2 1520-30, 1569 Hravrch Hradisko. Na tom to m ístě asi stá buowka, Soupis 60. valo původní sídlo pánů z Boskovic. Zde 2. Hrabůvka 2 1699 K lein Hrabowa, m ěli svůj původní hrad čili hús, při němž pak vyrostla vesnička zvaná Hús- Soupis 78. 3 R. 1924 připojena k O stra berg, Húšperk, Hóšperk.“ (A. Ferulík vě. Hračovice, viz Gracouici (do v dopise). Hoštejn 2 Zápis 1267 se týká Hoštej- datky). 1. Hrad, Dívčí 2 1654, 1709, 1710, na v Cechách. 2. Hoštice 4 Hoščece, do Hoščec, Hoš- 1734, 1758 M aydelberg, Soupis 56—7. 3. Hrad, Nový 2 1374 N ovi castri, čečák. hoščecké. 4. Hoštice, Malé 2 1658 K lein Ho- ZDB VI, 167. H r a d č o v i c e , viz Gracouici. schicz, 1691 K lein Hoschitz, 1718 K lein 858
2. Hradec 2 1574 Grátz, 1731-38 zánikem tohoto typu zdrobnění snadný, Stádtel Grátz, Soupis. 3 R. 1481 udělil srov. Hořice. Vzhledem k tom u, že pro kníže V iktorin pečeť, znak a městské označení lidí bydlících na vršku, na ho právo „Hradci nad řekú Moravicí" ře bylo používáno MJ s -any (Hořany (Slez. sb. 1952, 253), odtud i dnešní apod.), je antroponym ický výklad nej méně pravděpodobný. Hradec nad Moravicí. Hrotovice 2 1382—1411 Rutwicz, H r a d e c n a d M o r a v i c í , viz 2. Hradec. Schwarz Ksb 91. 2. Hrozenkov, Starý 2 1261, falz. z pol. Hradec nad S v i t a v o u , viz G rándorf. 14. stol., Bissokalkota, villam super ri1. Hrádek 2 1577, 1621, 1692, 1777 vum, qui hrozenko vocatur, CDM III, Grudek, Soupis 88, 89. 4 G růdek, do 324. Hroznatín 4 Rozňatin, do Rozňatina, G růdku, v G růdku, Grůdč’an (Kellner Rozňatiňák, rozňacké. Vých. laš. I 120, Tém a Acta UP-SlaviHrubšice 2 1230 H rudschitz (ko ca III 35). 3. Hradisko, Malé 2 1627 Hradisko, rupt. ?), CDB II, 339. Hrušov 3 R. 1908 městys, 1941 při ubi m y mrhá effoditur, Komenského Ma pa Moravy. 3 Význam né keltské oppi pojen k Ostravě. 1. Hrušovany nad Jevišovkou 6 V 16. dum. V blízkosti rudných nalezišť vzni kala keltská hradiska, tak i zde (Cs. stol. rybníky: Pančocha, Cípek, Hozenvlastivěda II-l, 71). teich. 1. Hradiště 2 1305 Grodische, CDS H ř i b o v á , viz Pilcberk. Hříšice 5 Schwarz Ksb 84—5 odm ítá XIV 111. 4 To Grodzišče/ ten Grodžišč, do Grodžišča, za Grodéiščym, výklad z němčiny, aniž podává výklad grodžisk’i (Kellner Vých. laš. I 131, Té jiný. — Eventuálním u spojení s psi. grozb „Sum pf“ (srov. rus. grjaz’, ukr. m a Acta UP-Slavica III 40). 4. Hradišťko (n) 1 Zaniklo na S tem - hrůz’, pol. grqz a čes. hrouz, hrouzek „ryba hřízek“) i s psi. rqsa „řasa" (srov. bersku, posud nikde neuvedeno. 2 1551 Ja n Mládenec z Miličína dal udělat čes. Řasníce, Řásná) vadí překážky stav n a řece Oskavě v gruntech sádec- hláskoslovné: první zápis Hrussycz m á kých a tudy se žene voda do struhy u (< 9 ?), ale zřetelné š, zápis typu u Hradištka, PO XXI, 174. (H)řišice m á „etym ologické“ š, ale by zde bylo leda analogické, neboť Hrádkov 6 Smelcovna. 2. Hranicky 4 Hranické, na Hranické, k rqsa je jen Řasníce, Řásná, Řasník na Hraničkách, obyvatel, a příd. jm. apod. H u č o v i c e, viz 2. Bělá. „z H raniček“ (Bohdalov). 1. Hrbov 4 Hrbov, do Hrbova, k Chr- 2. Hukovice 3 Ves byla šoltéstvím. bovu (!), Hrbák (arch,)/Hrbovák, hrbov- Hosák HM 2 395. ské. Hukvaldy 4 Jen U kvaldy .. . Hrobí 5 V. níže. Hulín 6 P J B iskupství (v. t.). Hrobice 2 1376 curiam colonariam Hulváky 5 M J : z něm. Hohlweg Probicz vocatam (korupt.), ZDO III, 193. „úvoz“. Srov. H ulvínky, sloučené s obcí 5 Po výkladech C uřínových (Beitráge Tekovské Lužany, o. Levice. z. Slaw. Onom. A tlas 180), podle nichž H u m p o l k a , viz Věž. hrob „vyvýšenina“, zn. by M J Hrobí H u n č o v i c e , viz Unčovice. „vrší, vyvýšenina“, Hrobice buď demiHůrka 2 1520—30 Huorka, Soupis 59. nutivum k hrobí (srov. javoří — javo2. Hustopeče nad Bečvou 2 1633 říce v MJ Javoříčko, vrbí —^ vrbice v Hustopečkách, K niha holešovská 67; v M J Vrbice), nebo „lidé bydlící na 17. stol. K lein A uspitz, gruntovnice, vršku, *Vršany“. Přechod do pl. je se rkp. StA Opava. 859
H u s t o p e č k y , viz 2. Hustopeče 3. Chaloupky, Nové 2 1739 in den nad Bečvou. Neuen Heyssern, Zuber Jesenicko 360. 1. Huzová, Moravská 2 1515, 1531 a Chařová 2 1231 Rode, Latzke 99—100, 1546 Huzowa, Soupis 82—83; 1599, 1646, 64—65; 1279 Rode, K ejř, Počátky města 1662 Böhmische Hause, Soupis 84—86. Krnova 1968, 45; 1535 K rottendorff, 4 Hozova, do Hozove (< -ovy), v Hozo- Soupis 68 ; 1589 K rottendorf, něm. grunvě, za Hozovó, Hozovák/'(v pl. též) Ho- tovnice, StA Opava, rkp. 3 Ves tedy zovšči, hozovské (Hnojice). staršího původu. Chlevany (?) (n) 1 Zanikly v nezná H v ě z d a , M a r i á n s k á , viz 2. Slatinka. . mé poloze. 2 1104, falz. z 12. stol., 1. Hvězdlice, Nové 4 Něm. Bíazlets, Qlauane, Kosmas 259. 5 Snad ChlěvaSchwarz VS II 66. n y „lidé bydlící ve chlévech, u chlévů Hvězdoňovice 2 1366 in Syesdono- apod.“, srov. v Č. Klecany, Budňany, wicz, CDM I, 447. Humňany, M lyňany (Prof V 634) a slo ven. Chlievany (< *Chlévlany; Pauliny H v ě z d o v á , viz Šternfeld. Hvozdec 4 Ten Huse (!), do Husca, Vývoj 23). v Husco, Huščák, huseké (Mor. Knínice, C h l u m , viz 2. Chlumec. hanácké nářečí horské se změnou C h o c e n i c e , viz Kotzendorf (do o > u). Srov. Rohozec, nář. Rúsc. datky). Chobyně 4 Ten Chobin, do Chobina, Hvozdná 4 Hvozná, do Hvozné, za Hvoznú, Hvozňan, hvozdenský. v Chobino, Chobiňák, chobinské (Dzbel). Hvozdnice 2 1361 super fluvio Ho- Nověji ta Chobiňl-n. senicz, Šigut, Opavský listinář 1 ; 1559 Cholina 2 1364 K oleyn, 1526 Kolein, Hosnitz, Soupis 68. 1560 Kellein, 1562 Kolein, 1614 Kolein, Hýlov 4 To Hýlovo . .. 1622 Chólein, 1655 Kellein, 1672 a 1711 1. Hynčice 2 1531 H eyntzendorff, Cholinium, 1787 Kilain, Chólein, 1798 Soupis 67; 1689 H eyntzendorf, Soupis Kolein, 1915 Kolein — vše Turek OAO 39. 3 Na m ístě Hynčic vznikly v po 1974, 42. 4 Něm. Khilain, Schwarz VS slední třetin ě 16. stol. Nové H eřm ínovy II 369. (Turek Čas. Slez. mus. 1975, 133). — Chomoutov 2 1566 pustá ves Chomu Avšak obě vsi se rozlišují: 1531 Nové tova, PO XXI, 205. H eřm inovy (Herschwinoff) a Hynčice 2. Chomýž 2 1279 Kumaiss, K ejř, Po (H eyntzendorff), Soupis 67. čátky m ěsta K rnova (příloha) 45. Chořany (n) 1 Zanikly na panství 2. Hynčice 2 1636, 1683, 1688 Heintzendorff, Soupis 70, 71. pernštejnském . 2 1360 in Chorzan, ZDO 3. Hynčice nad Moravou 2 1431 I, 687. 5 M J: ves Chořanů, příslušníků H eynczendorff, Memorialbuch. Chorovy rodiny, k OJ Chor(a), o němž 4. Hynčice pod Sušinou 2 1582 Heitviz Choryně. Jm . Chořany vysunuje zendorff, AM S taré Město. dosud známý areál MJ s -any dále na severozápad. Chořelice 2 1591—1615 (něm.) KoroCH lic, Kursilis, K úrsselitz, Kúrschelicz, 1. Chabičov 2 1599, 1646, 1662 ChaKorschelicz, Khorzelicz, Curselitz — vše T urek OAO 1974, 41. biezaw, Soupis 85—86. 2. Chabičov 2 1516, 1531, 1546, 1600 Chotěbudice 4 Chotabudice (!), do Chotabudic, v Choťabudicich, ChotabuGobitschau, Š ternberský urbář. 2. Chaloupky, Komárovské 3 Snad ďóřc/(arch.) Choťák, chotabudickej. No jejich založení nějak souvisí z rozpuš věji Chotěbudice . . . 2. Chotěbuz (n) 1 Sam ota u Radvanic těním kom árovského d v o ra; viz Dvo(Slezskoostravsko); Sl. 4 Chočebuc, na řisko (dodatky). 860
Chočebuc, na Chočebudze (Heřmanice). C hytalek (mlýn Falsov); R. Vermouzek Chottmannsdorf 1 Podle B eranka ne VVM 16, l l l n . ; Hosák HM 2 34. 2 1570 zanikl na Moravě, ale v Rakousku v ka m lýn Na Chvalšovech; 1935 C hytálky. tastru obce Hohenau (viz Hosák SKDÚ 4 Chetalke, na Chetalke, chetalské (Kuř. N. Ves, Kuř. Jestřebí). 21). Místo zániku však zůstává sporné, 2. Chvalkovice 4 Něm. též K holk“neboť HON Ch. neuvádí. 5 Schwarz Ksb 85 srovnává jm. Ch. s čes. Chotěwets, Schwarz VS 181. mir. Chylice 5 Srov. Lysice < Lysce, L yChrastice 2 1543 Crasdorff a 1582 sec. Cratzdorjj, AM S taré Město. Chrastová, Moravská 4 Krastová, do I K rastové/-ý, za K rastová, Krastovák, krastovské. Velmi a rc h .: Krastava, do Igatici (n) 1 Zanikly neznám o kde. Krastave, v Krastavě, za Krastavó (na 2 1104, falz. z 12. stol., Igatici, Kosmas Boskovicku je však tato podoba běžná, 259. 5 Nejasné. Snad *Jhotice k OJ ojed. zaznam enána ještě v prostoru K u nštát—Jim ram ov). Něm. K hrósta *Jho x— apel. jho, jbgo, které rozšířeno o -ta? Spíše však z *Lbgotici „Lhotice“. (Schwarz VS II 244). I r a t i c e, viz Jiratice. C h r á s t o v i c e , viz Hrástovice. Ivančice 4 Vančice, do Vančic, ve Chrlice 3 Od 26. 11. 1971 část města Brna. Vančicích, za Vančicama, Vančák, vaChrudichromy 4 K nář. sg. Chrudi- neckéIvančické (Hlína). Vančece, do chrom, Chrodichrum srov. Kravaře, Vančec, ve Vančecich, Vančák, vanecké (Rešice). 5 O slovanských M J z OJ nář. ten Kravař. Ivan, Ivánek apod. souhrnně viz R. Ver Chřeličnice 5 Viz též Křelov. 2. Chudobín 2 1592 Cudewein, Que- mouzek, ČMM 1975, č. 3 -4 , s. 260-278. dewein, 1591—1594 Chudowein. 1593 (na Mor. je čtyřikrát více „ivanských“ Chudobein, 1596—1643 K udew ein, 1652 MJ než v Čechách). 1. Ivanovice na Hané 4 Vanovice, do K udw ein — vše Turek OAO 1974, 42-43. Vanovic, Vanovčák, vanovské, (katastr) 1. Chuchelná 4 Kuchelňa, d,o Kuchel- Vanovsko. Něm. Aiw anits, Nahvanits, ně/-nej, za K uchelňum (subst. i adj. Schwarz VS II, 64. 2. Ivanovice u Brna 3 Od 26. 1 1 . 1971 sklonění), K uchelňak/K uchelnicky (Kobeřice, Krzanowice v Polsku 1967), ku část Brna. 3. Ivanovice, Brněnské 2 1346 Nenachelnicky/kuchelsky (Kozmice, Bělá). bicz, Mendl, K nihy počtů 58. 4 Něm. 5 F. Cuřín, Studie z hist. dialektologie a toponom astiky Čech 142 předpokládá Nd'nabets, Schwarz VS II 64. Ivance (n) 1 Zanikly v neznám é po toponym. význam „ves pod svahem ne loze. 2 1104, falz. z 12. stol., Ywance, bo na svahu“. Chvalatice 4 Něm. K w álditz, Schwarz Kosmas 259. 5 Snad Ivance: pl. k IvaVS II 138. nec, o němž v. Vaneč. 2. Ivaň4 Ta Vivaň, ve Vivani, za ViChvaletín 4 Chvaletin, do Chváletina, Chvaletiňák/Chvaleťák, chvaletin- vaňó, Vivaňák, (fem.) Vivaňačka, viskej. Něm. K w alatsn, Schwarz VS II vaňské (velmi arch.). V m ístě nářečí se 139. silnou labializací ó, á, k te rá splývají. Chvalíkovice 2 1452 unser gut Chva- Něm. Maiioits, Mdiaw its, Schwarz VS likow itz, Šigut, Opavský listinář, 88 ; II 39. Izuestouici (n) 1 Zanikly v neznám é 1574 C hw alkow itz a 1731, 138 Chwalcpoloze. 2 1131 Izuestouici, CDB I, 115. kow itz, Soupis 58. Chvališov 1 S tával v m ístě dnešních 3 O djinud neznámé. Ves kostela olo 861
mouckého. 5 M J : příp. -ovice k OJ Izvěst < jbzvěsťb, zn. ves lidí Izvěstových. K protezi srov. Jehračov < Jhráčov.
I 624. Srov. i pol. a spišské Jartaki (Onomastica X III 40), ukr. Z ajky (zaikatysja „koktat“) a k základní m otivaci i pol. M J R ykaly, Tarchaly (k tarchač „klábosit“). — Avšak vzhledem k ranné přítom nosti něm. živlu v okolí Opavy J nelze zcela vyloučit výklad ze střhn. artacher „das bebaute Land, Pflug 2. Jablonná (n) 1 Zanikla mezi Roš- land, orné pole“ (Bach DNK II, § 369), tínem a Cetechovicemi (u Někudy pod na což by ukazovalo i pol. Jartaki, které jm. Jablonice, s. 154). 2 V psaných p ra v místech s něm. kolonizací. 1 . Jakubčovice 2 Zápis 1524 (správně: m enech se nevyskytuje. 3 Pozůstatkem 1523) se týká Jakubovic n a Hlubčicku vsi je o sam otě stojící fil. kostel sv. (PLR), jak patrno ze všech krnovských Jak u b a a P J Jablonné. L. Hasák, Hist. m ístopis střed, a sev. M oravy, 121. 5 Viz urbářů. Viz i Soupis 66—68. 3. Jakubčovice nad Odrou 2 1636 Jablonné, zde v žen. rodě. Jab lů n k a 4 Jablůnka, na Jablůnku, Jocksdorff, 1683—1688 Jockdorff, Sou Jablúncan (!), jablůnecký (Hošťálková). pis 70-71. 1. Jakubov u M oravských Budějovic Jablunkov 2 1496 v Jablonkowie, Bretholz, Regesten d. O riginalurkunden 4 Jakubov, do Jakubova, Jakubák! Ja. . . , M useum Francisceum A nnales 1896, kubovák, jakubovskéf-oveké. 5 Název 161.; 1652 Iablonka, VB II, 20, 21; 1692 podle patrocinia kostela. Srov. Petroa 1755 Jablonkow, Soupis 89. 4 Jab- vice, Vyšehorky. Hosák VVM XX-P, 43. lů n ků v/Ja b ů n ků v, do J-kova, v J-kově Jalovisko 4 Jalovisko, do Jaloviska, J-čůn/(fem.) -čonka, j-sky. 5 L. Novák v Jalovisku, za Jaloviskem, adj. a oby (Těšínsko 1971, 1—2, s. 22) vykládá m yl ně z OJ Jablůnka. B. Téma (tamže s. vatel. jm. „z Jaloviska“ (Moutnice). Jalubí 5 Podle Schwarze VS II 117 5—7): od rostlinného jm. jabloňka „pirula, W intergrün“, které u Linda a z něm. „G elbaue“ ke gelb „žlutý“. Srov. jm. Zlutava, je-li mezi nim i souvislost. K otta (s. v.), ne však v míst. nářečí. 1. Jam né 2 1365 Jem en 1390 GempJakartovice 2 1433 super villa dieta E kkerstorff, Sigut, Opavský listinář, ne, Jihlavská měst. kniha (podle Schwarze Ksb 87). 4 To Jam ny, do 45; 1694 Eckersdorf, Soupis 51. J a k ta ř 2 1414 super allodio Willen Jam nyho, v Jam nym , Jam eňák/Jam enhof in villa nostra Jaktar, Sigut, Opav skej (Rybné), jam enskej. 2. Jam né 6 Podle lid. tradice stávala ský listinář, 28. 4 Jachtař, do Jachtařa, v Jachtařů, za Jachtařem, Jachtařak/ ves v tra ti Starý Jam ný. Jančí 2 1386 Gencz, Slez. sb. 1952, (v pl. též) Jachtarscy, jachtařský (Vlaš256; 1574 Jantsche a 1731—1738 Jantsch, tovičky, B ránice — PLR 1969). 5 Podle Soupis 58. sdělení doc. dr. J. Spala (Plzeň) lze M J , 3. Jankovice (n) 1 D vůr u Horních J. lépe vyložit jako obyvatelské jm. Heřmanic. 2 1665 Ober Janow itz, 1805 k psi. jak-, jěk-, k teré v jekta t, za-jíka t se „sto ttern “ (srov. laš. zajakovač se Jankw itz, A II, 79. Janov 2 1580 Johenstál, Soupis 76; „stottern“): 4. p. pl. k ja k ta n „jaktař, 1616 Johanstal, Soupis 65. kdo n ařík á“ skrze stč. jěkta ti „křičet, 1. Janová 2 1677 Janow itz, Soupis 42. n a řík a t“ (pro toponym ickou motivaci 2. Janová 5 Pojm enována po Janovi posměšného jm éna by se však lépe hodil pův. význam „koktavec“. R. S.). ze Šternberka, synovi prvního lukovského alodního držitele M atouše; R. Jako ve stč. jěk, jěktánie je i zde pře Hurt, sb. Kašava, s. 6. hláska nenáležitá, viz G ebauer Slov. stč. 862
1. Janovice 4 P řevládá Junovice, do ky pro Rázovou (rkp., StA Opava). Po Junovic, v Junovic (!) . . . dle K. Schneidra, Z ur Geschichte v. 6. Janovice, M oravecké 4 Janovice, do W okendorf, FL II 70—71, bylo J. ob Janovic, Janovičák, janovickej (Víto- noveno r. 1568. Na m apě z r. 1579 za chov). neseno jako osedlá obec; nejstarší zvon Jarčová 5 Srov. P J Jarcová u Borače m ístního kostela m á datum 1586 (Turek (ZMK XII 589), avšak ani to o původu Cas. Slez. mus. 1975, 133; P rásek Hist. MJ J. nerozhodne. topograf. I 359—360). Podle W einelta Jarkovice 2 1349 in villa Jerko1939, 605 nebylo Jelení a W okendorf to wicz (l), CDM VII, 940; 1412 super p ar též: 1506 Jelení náleželo k panství brun te ville Jerkow itz, Sigut, Opavský listi- tálském u, W okendorf „pod míli benenář. 21; 1716 Jarkow itz, Soupis 73. šovskou“. Avšak to bylo jen dobové dě 1. Jarom ěřice 2 1381 de Jaromierzicz, lení jedné a též vsi. ZDO IV, 55. J e l e n í , viz Hyršperk. 2. Jaroslavice 4 Jaroslavice, do JaroJelenice 2 1574 V oytssdorjf, Soupis 58. slavic, v Jaroslavicich, Jaroslavičák/Jaroslavák, jaroslavské. Něm. Joslewets Jem nice 4 Ta Jemicai(st. gen.) Jem (Schwarz VS II 155). fc a (Lhotice), do J-ce, za J-cou; ta JeJarošovice (n) 1 Ves kláštera louc- m yc (Police)/ta Jem jyc (Louka); Jem ikého, zanikla někde na Znojemsku. čák/J-čák, fem. Jemičačka/J-čačka; 2 1190 Gerossouici, CDB I, 326. 5 Viz v M ladoňovicích: v sg. Jem jičák, v pl. Heršpice. Jemjičáři (-čáci je expres.). 1. Jasenice 2 1374 Jessenicz, CDM Jersín 4 Jersejn, do Jersejna, JerXV, 160. seňák (!), jersenckej (Rehořov). 1. Jav o rn ík 4 Něm. nář. Jtipše sem J e s e n í k , viz Frývaldov. nepatří, náleží k Jaberlich = Javorník J e s e ň í k - L á z n ě , viz G rafenberk. již. od Liberce (Prof II 110; Schwarz Jeseník nad Odrou 2 1520—30 Jese Ksb 94). nice, 1650 Deutsch Jassnik, Soupis 59, Jazovice 2 Doklad 1228 Jazovicz, 64. 2. Jestřáb í 2 1413 v Jastřabí, VMCDB II 310 sem nepatří, týká se jiné vsi, k terá p atřila ke kostelu v R ohotři Fulnek 205; 1415 Jestřebí a 1464 Jest (v. L. Hosák HM 122: asi Ježovice). řábí, tam že; 1481 ves Jestřebí, ZDO (Totéž se p atrně týká i zápisu 1323 — XII, 259 ed.; 1570 Jasterschab, VMFulnek 205. sdělení P. Zaorala.) 2. Jestřebí 2 1481 ves Jestřebí, ZDO Jeclov 3 Ces. Jedovnice 5 Ke kolísání apelat. vý XII, 259. Jestřebice (n) 1 Ves neznám é polohy znam u Jedov(n)ice a obyvatel, jm. Jed o vn íky srov. Sokolnice <— Sokolníky, v cúdě brněnské. Č erný (Ukazatel 139) ji klade z neznám ých důvodů na Tře Slatinice <— Slatiníky. bíčsko. 2 1356 in Gestrziebicz, ZDB III, Jehnice 3 Od 26. 11. 1971 část Brna. 128. 5 Viz Jestřabice. Jehračov 1 „Zanikl jz. od Novicí, Jestřebíčko 4 Jestřebičko, do Jestřesev. od Letovic, kde jsou tra ti Dolní bička, v Jestřebičko, Jestřebičák, jesta Horní Hráčov, Hráčovy. Na tomto m ístě jsem zjistil pozůstatky zaniklé řebické. Něm. Jestaršěba (Schwarz VS II 280). vsi.“ (Sdělení A. Ferulíka.) Ješov 2 1373 in Jessaio prope LulJelení 2 1604, 1618, 1629 W ockendorff, Soupis 43—44; 1667 H irschberk cih, ZDO I, 371. J e v i š o v k a , viz Frélichov. a 1757 Hirschberg, Soupis 54—55. 3 R. Jezdovice 5 Změna zd > s ne až 1561 bylo J. pusté. U rčitě před 1575 nově osedlé, jak svědčí nejstarší m atri v 18. stol., ale již 1360: Jesanicz, Jih 863
lavská měst. kniha (podle Schwarze tě střídalo, srov. Trpenovice/-inovice). Zn. ves lidí Juřenových, Jiřenových. Ksb 87). Jezera 4 (Arch.) Hizera (pit.), do Hi- M J na -novice se jinak na užším Br zer, v Hizerách, Hizerščák, hizerské (H. něnsku nevyskytují, jsou rozložena na Heršpice). Novoměstsku, Jihlavsku, Třebíčsku, Ježek (n) 1 Dvůr, k terý stával M oravskobudějovicku a Znojem sku a v okolí Budkova (Jemnicko). 2 1492 v povodí M oravy a Hané. Znamenalo že jeho lidé drží dvůr Ježek pustý, KP by to předpokládat lokalizaci vsi spíše VII, 46. 5 M J: bud’ přím o z OJ Ježek, na záp. Moravu. Viz R. Šrám ek, Slavi pak M J zn. m ajetek nějakého Ježka, ca Slovaca 1970, 313 sl. 1. Jiřice, nyní Jiřice u Moravských nebo z apel. ježek „Igel“, pak MJ zn. místo něčím ježka připom ínající. K od Budějovic 4 Jeřece/Jeřece, do Jeřec/Jevození z O J srov. Myslík, Sach, Šišma. řec, Jeřečák/Jeřečák, jeřecké/jeřecké (Cti1. Jičín, Nový 2 1452 zu Ticzin, Ši- družice, nář. znojem ského typu se sil gut, Opavský listinář, IV, 87. nou redukcí i, í). 2. Jičín, Starý 2 1396 die feste Ty2. Jiříkov 4 Něm. Jieržich (Schwarz czen m it der alten stat, CDM XV, č. VS II 312). 2. Jiříkovice 4 Jeřikovice, do Jeřiko360. 5 Srov. Divina, nář. název pro Pohořelský vrch u Oder, a rus. Dičin, vic, v Jeřikovicich, za Jeřikovicama, JeBarsov 61; Dič, Dičin, Vasm er RGN řikovák, fem. Jeřikovačka, jeřikovskej. III 23. Expr. Schořindorj (k nář. schoř „tchoř“, 1. Jimramov 4 Im rom ov/lm rom ov, m ají v obecním znaku tchoře). Jistebník 2 1373 fojtství Gistebnicdo Imrovova/1-, Im rovák/Im rom ovák/ ke, Nálezy soudní kníž. opavského I, f. 1-, (velm. arch.) Imrán; im rovskej/ím 26, StA Opava, rkp. (totéž v Práškově rovskej (Vítochov). Jinačovice 4 Hinačuvice, do Hinaču- poz.); 1606 S tybnigk, Soupis 40. vic, Hinačuvščák, fem. „z Hinačuvic“, Jívová 2 1633 Giebe, Giwawa; v ka lendářích m inul. stol. Jibavá. hinačuvské. Hanácké nářečí horské s o > u. Jordánov 1 Podle B řeziny Zábřež1. Jindřichov 6 Domáčky (myslivna), sko 209 stával blízko K řižanova a po Siškám e. dle m írovského urb áře byl již 1526 za 2. Jindřichov 2 1499 Henrichvald, rostlý lesem. 5 Něm. Jores <— *Jordans ZDO XVI, 72; 1520, 1569 Henriwáld, s analog, gen. -s, srov. Svojanov — Soupis 59; 1684 Hendrichswald, Sou *Svojans -h>- Wojes, Křižanov —► Kripis 61. sans (*Krises se zde nevyvinulo). 2. Josefov 2 1935 Josefov. 3 Založen Jiratice 4 Jiratece, do Jiratec, Jiraťák, jira teck yj (Mladoňovice). okolo 1777 jako dělnická osada a na zván po m ajiteli panství Josefu LichJ i r k o v , viz 81. Lhota Jirkova. íensteinovi. Sáňka 22. Jiřenovice (n) 1 Zanikly někde na Josefshof, Josefsthal, viz Brněnsku. 2 1353 in Gyvrzenow ycz, ZDO I, 222; 1379 in Gyrzanowicz, ZDO Kývalka. 2. Juřinovice 1 Zanikly p atrn ě na III, 508. 5 M J: příp. -ovice k OJ Jiřen jihozáp. M oravě, snad na Třebíčsku. 2 < stč. Juřen, které domácká podoba 1227 Jurinouici, CDB II, 305. 5 Viz Ji k OJ Juřie > Jiří, o němž v. 2. Jiřice. Hypokor. podoba Juřen se často zamě řenovice (dodatky). Z hlediska toponymického systém u M oravy se zdá, že Ji ňovala s Juřan (po zrušení přehlásky ’a > ě n a Mor., srov. i kolísání Koje řenovice a Juřinovice je totéž. Juřitinov 2 1533 ves půstů Juřacko, tice/Kojatice) a s Juřin (patrně v sou ZDO XXV, 279 ed. vislosti mor. přechodu ě > i, srov. Prostějov/P rostijov; jinde se -en a -in pros 864
1975, 2, 69—70 byl vedle kanja „káně“ i variant k a n t, proto Kanovsko. 2. Kaňovice 2 1664 K aniow itz, Sou Kadišina 2 1386 nem us dictum Kadyczyna, ZDO V, 30. 5 Doklad 1386 pis 49. ukazuje na pův. Kadičina (ves, lhota) Kapouňata 3 Osada existovala již 1850 pod jm. K apounov; Davídek SČSZ k OJ Kadicě, to b uď dem inut. k OJ 76, 229. Kád -e- stě. apel. kád „ k áď “ (srov. OJ 1. Karlín 4 Karlin, do Karlina, Stoupa, Bečka, Sud), nebo přím o z apelat. dem inutiva kadicě „káďka“ (srov. v Karlině, K arlák/K arliňák, karlínské/ OJ Hlava Hlavice). Viz Loučka, Radi- karlské (velmi arch., Bohdalov). 2 . Karlín 3 Osada založena r. 1792. šina. 1. Kadov 4 Něm. KhOdau, Schwarz Usadili se zde po bitvě u Slavkova Francouzi a potomci jihom or. C harvá VS II 135. 2. Kadov 4 K adof (s obouretným f), tů. 5 Něm. jm éno po C harlottě, m an do Kadoua, v K adouě, Kadouák, fem. želce hr. Lichtenštejna. 5. Karlov (n) 1 Dříve víska, pak osa Kadouačka, kadouskej (Fryšava). Kadůvek (n) 1 Skupina domů kolem da, nyní m ístní část Olšan, 8 km ssv od m yslivny u Kadova (Novoměstsko). 2 Prostějova. 2 1858 Karlsdorf, Karlov, 1935 K adůvek. 4 Kadouek, na Kadouek, Wolny, Kirch. Topog. I, 313. 3 P. Kláš na Kadouku, kadoueckej (Kadov). 5 terní Hradisko. Od 1. 1. 1933 m ístní M J: dem inutivum ke K adov (v. t.), část Olšan. Založen 1783 n a m ístě zru srov. Hodov/H odůvek, Ujčov/U jčůvek, šeného olšanského dvora. 4 Karlov, na což je na Českomor. vrchovině časté. Karlov, na Karlově, K arlovák, karlovKafarňa 5 K afarňa také m lýn a ské. 5 CV 269: založen podle Wolného usedlost v Ostravě-Třebovicích. „v novější době“, tj. 1855; Hosák HM 1 Kajlovec 2 1731—38 K aylow itz, Sou 495 (ale bez udání jm éna); VM-Prospis 58. 4 Kálovec (!), do Kalovca, v Ka- tějov 315. lovcu, Kalovčan, kalovecky (Les. Al 1. Karlovec 2 1599 K arlsperk, Cabrechtice). rolssbergk; 1646—52, 1662—64 CarolssKaliště 5 K pl. Kaliště srov. pl. Mosbergk, 1664 Carlszbergk — vše Soupis iiště. 84-86. 1. Kaltenštejn 2 1295 castrum Kal- 3. Karlovec 3 G runtovní knihy jsou densteyn, Zuber Jesenicko 228; 1423 od r. 1796, je tedy starší než z r. 1835. das hus K aldinsteyn, Gr-M II 249; 6. Karlovice, Velké 5 Zm ínka o nich 1423 castri Caldensteyn, tam že 251; již 1680 v korespondenci biskupa K ar 1460 Schloss Caldensteyn, tam že 276; la II. z Lichtenštejna (1664—1695), kte 1470 Caldensteyn, tam že 281. rý 1681 nařídil, aby tato ves byla srov 3. Kaltštejn, Starý, nyní Staré Pod nána se zemí. Byla to ves jím založená hradí. 3 Ves vznikla r. 1771. a podle něho pojm enovaná někdy v 70. Kamenice 2 1359 K em pnicz, Jihlav, letech 17. stol. na řece Č erné Ostravici měst. knihy I, 1 (Schwarz Ksb 87). blízko slovenských hranic. Rozkaz ke 1. K am enka 2 1608, 1627 K am itz, zničení dán proto, že se tam rozmohlo m atrik a O dry; 1636 K am itz, 1683—1688 pašeráctví a loupežení. Část obyvatel K am nitz, Soupis 71; 1671 gruntovní se tehdy přestěhovala n a Slovensko. kniha K am enky, StA Opava, A 14—15; K jm énu K. viz L. Kalus, K dy dostala 1707 K lom itz, Rolleder 239; 1720, 1724 osada Karlovice své jm éno? Dolina K am itz, Karol. k atastr, StA Opava; U rgatina I, 35—37, a K otázce názvu 1854 K am enka (čes.), K am itium (lat.), Karlovic, tam že V, 86. Viz také D. Catal. cleri; 1950—1955 K am énka. Krandžalov, Valaši na M oravě 1963, Kanovsko 5 Podle Rosponda P J 130.
K
865
2. Karolín 4 Arch. Karolinov (Kva na Brněnsku. 2 1210, středověké fal zum, in loco, qui vocatur Cladisse, CDB síce; podle sousedního Sulim-ov?). K a r o l i n e n d o r f , viz 2. Karolín. II, 364. 5 M J zní Kladiště „místo, kde Karpentná 2 1621, 1695, 1755 Kar- leží, kde se dobývají klády, které je pentná, Soupis 88, 89. 4 K arpyntno ohrazeno kládam i apod.“ Srov. Mos(fem.!). tiště, Rybničiště, Lučiště, Ovsiště, ReKarviná 5 T. M ilewski SO 12 (1933). piště apod. 96-120. Klášterec 5 Podle Březiny Zábřežsko 186—187 došlo k založení zdejšího kláš K ašava 2 1445 Ja n Pečeně z Kašový, ZDO X, 731. 5Doklad z r. 1445 (viz tera mezi r. 1277, kdy byl benedikt. sb. „K ašava“, s. 6) by dovolil sice jm. klášter v K lášterci nad O hří odevzdán K. zařad it ke jm énům typu Machova královské koruně, a r. 1289, kdy drželi Koničtí zábřežské zboží s klášterem , Lhota —>■ Machová s tím, že by se pův. Kašova ( = přivlast. příp. -ova k OJ vybudovaným jako náhradním . Srov. Kaš, Kašě, to buď z apel. kaše „kaše“ i CDM VIII 80, 51: na sev. Moravě zří — srov. O J Tvaroh, Tvarůžek, Syrovát zeno „cenobium fratru m Sancti Beneka —, nebo hypokor. podoba ke K azi dictini, quod vulgariter dicitur Claumír, Kazislav apod. -> Kach -> Kaš, strellum “ ( = Klášterec). srov. B udivoj — Buch/Buš v MJ Bu Kleindorf (n) 1 Ves kláštera loucšíce a v dem inut. OJ Bušek) nevyvinu kého, zanikla na Znojemsku. 2 1284 in lo v adj. Kašová, jak bychom v Hos Cleynedorff, CDM IV, 218. 5 MJ něm., týnských vrších očekávali, ale upravilo zn. „m alá ves, V éska“. Viz Ves. asimilací vokalické řady na Kašava. K l e i n , K u n w a l d , viz Skoronice. Jednak však všechny ostatní doklady Klentnice 4 Něm. Klěnits, Schwarz VS II 136. 5 Něm. redukce by ukazo m ají vždy jen -ava, jednak jiná MJ toho typu vokály neasim ilují (je Ma vala na pův. *Klementice „ves lidí Kle m entových“. chová, nikoli *Machava). 2. Kašnice 2 Podle gruntovnice 1. Klepačov 2 1572 pustá ves Klev StA Opava založena pod jm. Hoditz- páčov, Pilnáček, Pam ěti Blanska 78. 5 OSG III 184. feld r. 1785 (HM2, 350). Kašpárkovice 5 Podle Davídka Kletné 2 1396. 1398 Kletna, K lettv SCSZ 76, 229 dostaly jm éno podle na, VM -Fulnek 207; 1437 s Cletneho, K apras I, 26. svého rychtáře. 1. Kateřinice 2 1358 de Katherzenicz, Klilohovice (n) 1 Zanikly někde na ZDO IV. 55; 1429 K attendorj, Vlasti Třebíčsku, snad v okolí Oslavan. 2 věd. sb. N. Jičín 62. 1104, falz. ze 12. stol. Klilohouici, Kos mas 259. 3 Ves kláštera třebíčského. Kateřinky 5 Jm éno podle patrocinia 5 Nejasné. sv. K ateřiny (1417); Hosák ZMK XI 569. Klimkovice 4 Klinkovice, K linkovKatov 2 1390 K athow, ZDB VII, 816. ja k (Hýlov). Kliplák 5 Počátkem 20. stol. dvůr Kerhartice 2 1403 Gerhartice, CDM VII, 427; 1515, 1531, 1546 Gerharticze, zrušen, zastavěn novou částí Komenda Soupis 83; 1599 Gerhartycze, tamže 84; (podle řádů něm. ry tířů ); hospodářství 1646, 1652, 1662 Gersdorff, tam že 85; dvora přeneseno 1931 n a školní statek 1664 Giirszdorff, tam že 86. „Nový m lýn“. Název K. zanikl. 1. Klobouky 6 P J Hradisko. Ketkovice 3 O hradu viz doplněk 1 . Klokočí 2 1684 Klogsdorf, Sou k Levnovu. pis 61. K i e n h a i t, viz Bory, Horní. 2. Klokočov 2 1599 Gross K lokotzow, Kladiše (n) 1 Zaniklá ves kláštera Soupis 90; 1608 Grosz Glotschdorff, zábrdovického v neznám é poloze, snad 866
heide, jak soudí Schwarz VS II 89. 6 m ustruňk, StA Opava, 1640 Grosz Glogschdorff, Soupis 90. Stupník. 1. Kočov, Moravský 2 1604, 1618 Klokočůvek 2 1377 Glogoczendorf m it dem Kleinen, CDS VI, 196; 1525 K utzendorf, Soupis 43; 1798 K utzenMalý Klokočov, K apras II, 208; 1599 dorf, tam že 44. Kohhoue (n) 1 Zanikl někde v okolí K lein Klokoczow, Soupis 90; 1608 Klain Gloschdorff, m ustruňk, StA Opa Jihlavy. 2 1234 Kohhoue, CDB III, 88. va; 1640 K lein Glogschdorff, Soupis 91. 3 Ves kláštera tišnovského. 5 Snad KoKluzov 2 A. T urek OAO 1974, 43: chov (v. t.), jinak nejasné. Kohi (n) 1 Zanikly na Brněnsku. 2 1590—1604 Debrní, Debrň; 1608 K losoff (něm.); 1622—26 K lučov; 1631 K losův; 1237 Kohi, CDB III, 167. 3 Ves kláš 1632 z Klusova; 1657 K luzov; 1693 tera zábrdovického. 5 Nejasné, snad Klosovo; 1771 A lt B rünn; 1847 K luzow ; *Kochy „ves rodiny Kochovy“, obyva1850 A lt B rünn; 1918 K luzov; 1940—45 telské jm éno m ístní z OJ Koch, o němž Luzau, Luzov. 5 Psi. d-bbrb zn. „Wald viz Kochov. tal, Schlucht“, v rušt. i „les“ (Smil Kohirz (n) 1 Zaniklá ves, snad někde PST 2 58). Viz Dobřínsko. na záp. Moravě. 2 1104, falz. z 12. stol., Klužínek 4 K ložinek, do Kložinka, Kohirz, Kosmas 260. 5 Nejasné. Kložéňák, kložénské (Hvozd). K o h o u t , viz Ham berk. 1. Kněževes 4 Ten K něžoves, do Kojatice 4 K ojatece, do K ojaťec, KoKněžovse, v K něžovsi, za Kněžovsem , jaťák, k o ja ťc k y j (Mladoňovice). K něžovskej (obyvatel, jm.), kněžovskej Kojatín 2 1104, falz. z 12. stol., Koia(Olešnice). tino, Kosmas 260. Kněžice 2 1379 Knyschicz, Jihlav, Kojetín 2 1326 Cogetein, CDM VI, měst. kniha I, 16; 1406 Gnesicz, tamže 242 (podle Schwarze Ksb 89). II, 162 — vše podle Schwarze Ksb 89 Kojkovice 4 K ojkov’ice, na K ojkoaž 90. v ’ic „kam “ i „kde“, ko jko vsk’i. 2 1692 2. Kněžpole 2 1580 Kněžepole, Sou Kojkowicze, K oikow itz, dopl. T z Arch. pis 76. Panstw. Wroclaw, rkp. 1. Kníničky 2 1406 K nyehw icz, ZDB Kolelek 5 „Lépe spojovat s OJ Kol VIII, 458. (od slovesa koVu, kláti „bodat, zápa Kobel (n) 1 D vůr u České Vsi (Jese sit“).“ L utterer SaS 1972, 54; Prof V nicko); Sl. Zuber Jesenicko 229. 5 591. Z něm. Kobel čes. *Kobylí, -á apod. Kolenfurt, nyní Brod nad Dyjí 3 (v. t.), nebo *Koblov (v. t., ?). V 15. stol. zpustl, 1570 znovu vysazen 3. Kobeřice 2 1358 Goivaritz, Mendl, částečně C harváty (Turek CMM 1937). K nihy počtů. 4 Něm. Kuiidnfúat, Schwarz VS I I 136. Kobylá 2 1460 Jundgfraw endorff, Kolkov 5 CV - ; P rof - . Gr-M II, 277; 1470 Jungfraendorff, G rKolná 5 Dom něnku, že Jagdhase = M II, 281; 1550 Ju n g fem d o rf, archív Ochoz, potvrzuje i Turek, Vlastivěd, sb. statku Kobylá, StA Opava. 5 Možná, N. Jičín 6—7, s. 62: „je tom u skutečně že ves p atřila nějaké neprovdané ženě, tak podle u rb á řů krnovské komory odtud něm. Jungferndorff. z 16. stol.“ Kobylničky 2 1377 villam Bylnyc, 2. Kolnovice (n) 1 Zanikly na panství ZDO III, 305. jaroslavickém . 2 1581 s vsí pustou 1. Kocanda 4 Kocajda, na Kocajdu, Kolnovice, ZDB XXX, 198 ed. 5 Zá na Kocajdě, Kacajďák/Kocajdán, ko- kladem tohoto M J je — na rozdíl od cajckej (Cikháj). 5 Něm. Gottseida (a M J 1. K. — OJ *Kolen, to hypokor. z něho čes. nář. Kocajda) adaptací podoba některého složeného OJ s kom z čes. Kocanda, nikoli z něm. Gottes- ponentem koli- (o němž v. Količín), 867
např. K olim ír/K olen, K olislav/Kolen; Kopřivná 2 1431 G unpersdorff, Me srov. Boleslav/Bolen. Zn. ves lidí Kol- m orialbuch. 5 Je-li zápis 1431 skuteč nových. M J dobře zapadá do skupiny ně původním zněním něm. MJ, pak by jihozápadomor. M J na -nice, -novice znělo *Guntbersdorj k OJ Gun(t)bert (v. Šrám ek, Slavica Slovaca 1970, 313 <— G untběraht ke gunt „boj“ a běraht „skvělý“. Srov. Gunthild, G untbrant, sl.). CV —; Prof —; Nekuda —. 2. Kolorédov 4 Koloréd, do Koloré- G unthart. Kopřivnice 2 1437 Coprzivnice, 1724 do, v Kolorédě, za Kolorédem, kolorédNestlndorf, 1771 Neszldorf, (lat.) Kopské (Zvole). Kolšov 4 K ojšov, do Kojšova, K oj- řivnicium , 1789 a 1801 Nesselsdorf — vše Turek, sb. K dějinám T atry Kop šovák, kojšovské. Kolštejn, nyní Branná. 2 1554 Gul řivnice, 1967, s. 12, 25. Doklad 1870 denstein, 1560 Goldensthain, Archiv N ickelsdorff se vztahuje na Vésku Mohelnice, rkp. Hosák W M XX-P, 27. u Příbora. Kopytov 2 1482 K opijruow , K opy3. Komárov 2 1377 Kronov recte Commeraw, CDS VI, 196; 1599 Com- row (!), CDS VI, 114; 1629 Kopitau, meraw, K o m a m a 1646—64 K om am , Soupis 42. 5 Doklady 1482 m ají chyb né čtení r = t. Soupis 68, 85—86. 5. Komárov (n) 1 D vůr olomoucké Kordula 4 Kordola, do Kordole, kapituly, k terý stával u Sušic (Přerov v Kordol (s redukcí i), za Krodoló, sko). 2 1550 Kom árov, PO XXI, 53. Kordolák, kordolské (Rešice). 1. Korolupy 5 „Srovnání s ukr. Komín 4 Něm. K hom ain (Schwarz Chorlupy a pol. Charlupia ukazuje, že VS II 29). Ces. nář. výslovnost K u- neni zbytek něm. nář. výslovnosti ani něm. první kom ponent není kor-, nýbrž dokladů 1323, 1324, ja k soudí Schwarz chor-, čes. chr-, pol. char- „neduživý“ (sdělení J. Spala). Ksb 93, ale re lik t hanácké zm ěny o > 3. Kostelec 2 1279 Albam Ecclesiam, u, k terá typická pro tzv. hanácké n á řečí horské n a sever od Brna, dříve J. K ejř, Počátky m ěsta K rnova 1968, však rozšířené i jižně od Brna, jak 45 (příloha). ukazují lexikalizované zbytky typu du 7. Kostelec u Gottwaldova 4 Koste ma, kuvář „doma, k o vář“ i nář. výslov lec, Kostelan, kostelecký. Kostníky 4 K osniky, do Kosnik, Kosnost některých M J n a jih, event. jihových. od B rn a (Ostopovice, Podolí aj.). ničák, kosnickyj (Mladoňovice); adj. kosnické jen u st. gen., jinak silně pře K o m i s s i n , viz Koněšín. Komňa 5 Srov. Kom ňa, část Střílek. važuje kosnickyj. Komora, Nová a Stará 2 1689 das Košařiska 2 12. 7. 1657 Nová dědinDórffel Neu K am m er, 1689 K am m er, ka Košařiska, A rchiw um Paňst. Cieszyn. K om ora Cieszyňska 2550. f. 60; Soupis 39. Konice 4 V sz. okolí: ta Konice 13. 6. 1663 Nová dědinka Košařiska, (Dzbel, Hvozd, Klužínek, Ludmírov, tam že; v pol. 19. stol. Kossarzick (něm.), vceňovací operát, StA Opava. Otročkov, Vojtěchov), na vých. od K. 3 V ystavěny někdy kolem 1645—1650. též ta Konica. Koňská 2 1447 Konska, ZDVGMS Podle jm en tehdejších osadníků lze 1893, 371, 4 K ůnsko (fem.!), do K ůňsoudit, že byly osídleny z blízkého Misk’ej. líkova. V. též K. G auer Těšínsko 1974 Konvice 4 Adj. konvičky. 5 Ve Stříč. 4, 4 -9 . teži nad Bečvou příjm . K onvičný. 2. Kosatka, Malá 2 1375 de Koscha2. Kopec, Válečný 2 1793 Waleczni tek, Lechner II, 57. 5 OJ K ošata může Kopec. 3 Založen r. 1785, po r. 1945 bý t též z apel. koš, srov. Strom ata zanikl splynutím se Šternberkem . k strom, Vrbata k vrba. 868
Košetice 2 1410 K ossetndorf, Slez. hovce blíž rybníka Nesyt, kde byla sb. 1948, 304; 1694 K oschendorf, Sou trať K onigsbrunner Feld. 2 1414 czw K w nigsprunn, Bretholz, Das U rbar; pis 50. 1570 Kunigsbrun, Jene. 3 Připom íná se 1. Košíkov 4 K oškov, do Koškova, k r. 1338. 5 MJ něm. a zn. „králova K oškovák, koškovské (Přibyslavice). Kotlasy 2 1327 Gutlic, Reg. III 165; studna“, srov. Konigsfeld. 2. Krahulčí 4 Krahulci, do, v K ra 1353 K othlock vulgariter. CDM VIII, 174; 1390 K othlak, CDM XI, 524. 4 hulci, za Krahulčim , K rahuleckej (oby Něm. Katlacke, Schwarz VS II 89. 5 vatel. i příd. jm.). Krajido 2 — 3 V 16. stol. Grejden, Podle J. Spala „m ají snad původ ně m ecký“. K něm. K othlach „blátivá k a Graiden, Krajid. Založen asi ve 14. stol., zanikl v 15. stol. T urek OAO luž“ (viz Kotrflek). Ale změna -lach > 1974. 42. 5 Srov. P J Grajde, Grajden, -lasy zůstává nejasná. I Schwarz Ksb G ryndle v Cholině. a VS II 89 předpokládá čes. původ. 1. Krakovice 2 P atrn ě sem patří Kotrflek 1 Část Nasobůrek, která 1104, falz. z 12. stol., Cracouici, Kos patřila Litovli. 2 16. stol.: K otddrfel, Kotdorfle, K otdorfle, K uttdorfl; 19. mas 260. stol.: K otrflek. T urek OAO 1974, 41. K r a 1 i č k y. viz Sajlerov. Království 5 Srov. P J K rálovství — K oty 2 1767 na K otowach (!), dopl. T. Kotzendorf (n) 1 Zanikl na Olomouc- les u Grygova. Krámek (n) 1 Zanikl za třicetileté ku, snad v blízkosti Tovačova. 2 1447 z Kocendorfu, K P III, 573. 3 Ves ná války mezi Morašicemi a Trstěnicem i ležela klášteru sv. K ateřiny v Olomou (V. H aňák VM-M. K rum lov 265). 5 Bez ci. 5 Něm. M J vzniklo adaptací čes. dalších dokladů nelze M J K. vyložit, ~Chocen(-ice, -ovice): k OJ Choceň, to ač na první pohled by se zdálo, že spo hypokor. podoba některého složeného jení s apelat. krám ek „bouda, stánek“ O J s kom ponentem Chotě-, o němž v. je snadné. Spíše pomýšlíme na pův. Chotěbudice. Zn. ves lidí Chocenových. něm. jm éno: jako je K rajido z Gereut, CV —; Prof II 25 (Chocenice); Svoboda tak K rám - může být počeštěná podoba StčOJ 158. něm. P J začínajícího na Ger-, á uka Koukolná 2 1493 K úkolná, 1498 zuje na něm. -ei-, nář. a1. Dále však z K ukolny, 1536 K oukolna, 1588 K ou- zatím nejasné. kolna, 1769 Kouckollna, 1720 K oukol Krasice 5 Z OJ Kras + -ice bychom na — dopl. T. spíše očekávali *Krašice. Je proto prav 1. Kozlany 4 Něm. Gouzlaun, děpodobnější výklad z pův. *KrasějoSchwarz VS II 65. vice, *Krasějice (z O J Krasěj) —> Kra 2. Kozlov 2 1362 Gosel, Jihlavská sice jako je Blažějovice, Dražějovice — měst. kniha (podle Schwarze Ksb 87). Blažovice, Dražovice. M J s tím to ty 6. Kozlov (n) 1 Zanikl snad na Je- pem O J v základě leží jen na střed. víčsku. 2 1391 ville Kozlow, ZDO VI, Moravě, kde vytvářejí starobylou vrst 318. vu. Srov. i Modlejovice na starém sí 1. Kozlovice 4 (Expres.) Pocnazdorf, delním jád ru opavském. do Pocnazdorfu, Pocnazdorfjan, pocnazK r á s n é , viz Šentál. dorfsky (Měrkovice). Krásno nad Bečvou 3 Sklářská huť. Krasov 2 1523 K rasuow, 1531, 1535, Kozojídky 2 1502 v Kozojídkách, ZDO XVI, 165 ed. 1559 Crosndorff, Soupis 66—68. Kozrál 2 1373 in villa Cossrow, ZDO K r a s o v á , viz R ogendorf. II, 269. . 1. Kraš, Fojtova 2 1470 Foytsgros, K o b e r w i t z , viz 1 . Kobeřice. Gr-M II, 281. Konigsbrunn (n) 1 Zanikl u Hlo 3. Kraš, Malá 5 K Lameseite: „Střhn. 869
lame m á zde význam .chudý, nevýnos zykozn. 1975, 26 zn. psi, základ krqpa ný“, protože jde o pole vsi ležící už „suchá vyvýšenina nad m očálem “. Po v podhůří vidnavsko-žulovské pahorka loha obou vsí by tom u odpovídala. Zna tiny. N aproti tom u úrodnější část vsi menalo by to však předpokládat hlás byla zvána ,slehte seite“ (střhn. slěht kový vývoj *Krgpici > *Křap„rovný, přím ý, hlad ký“).“ Zuber VVM *Křěp~, které pak splynulo s adj. křěp„silný, obratný“. Pův. význam M J K. 1973, 203. Drechslerová A II 16, 17. 5. Kras, Velká 2 1460 Hrosskross, by pak byl „ves lidí bydlících nad mo Gr-M II, 277; 1470 Hroscras, Gr-M, čálem ““. Obě vsi leží na velmi starém sídelním areálu, takže zachování psi. II 281. 1. Krátká 4 K rátká, na K rátkou, na lexikálního archaism u by bylo možné. K rátkej, K ráteňák/K rátečák, kráteckej Křeslík 5 V yjdem e-li z předpokladu, že zápis 1493 K rezyn k je výsledkem (Rokytno)/krátenskej (Vříšť). Kravařov 2 1575 N ový Hrádek, Nové čes.-něm. přejetí, můžeme pokládat Stavení, P rášková poz. -y n k za -ing čes. -ín, srov. Slavonín Krčmy, Dolní a Horní 5 Jm éno do /Zlabing-s: *Křěšín n. *Křěčín (přivlast. staly po zájezdním hostinci, k terý stál příp. -ín k OJ Křěša n. Křěča, hypopoblíž dvora olomouckých kartuziánů kor. podobám některého ze složených při silnici z Mohelnice do Loštic. Bře OJ s kom ponentem křěsit „excitare“, zina Zábřežsko 204—5. např. Křěsislav, Křěsomysl) něm. 2. Krhov 2 1412 Krhow , ZDO VIII, *Krezyng, z čehož zpětným přejetím 6. 4 K rhuv, do K rhuva, K rhák, (fem.) do češtiny K řeslík skrze něm. *KrezK rhuvka, krh u vské (Bořitov, u st. gen. lin-s s dem inutivním -lin, -lein, srov. hanácké nář. horské s o > u). Dorf/Dórflein-s -> čes. D erflík. Svo Krchleby 5 Nový výklad podal I. boda StčOJ 126; Prof II 393 (Křesín). Křetín 4 K řetin, do Křetina, v KřeNěmec ve Slavii 1975, 226 sl.: „lidé křivolebí, m ající deform ovanou lebku“ tině, K řetiňák/(velmi arch., u m ladé (s. 228). Pojetí M J K. jako jm éna po gen. expresívně) Křeťán, křecké/(jen ve směšného zůstává. vzdálenějším okolí) křetinské, (za blíz Krnov 2 1279 Jegem dorff, J. Kejř, kou hanácko-českou nářeční hranicí) křetinskej, -ckej (Crhov, Olešnice). Počátky m ěsta K rnova 1968, 45 (přílo ha); 1298 de Gagerdorph, Slez. sb. Křecko „katastr K řetin a“. Kříčeň 5 Vhodnější p atrn ě bude vý 1952, 254; 1377 die S tát Jegerdorf, GrM II, 484; 1450 in Crnovia, Sigut, klad z apel. křik, dem inut. ke keř: Opavský listin ář 81; 1531 die S tadt Je- *Kříčeň „křovina“, srov. dosud nář. jagerndorjj, Soupis. hodeň „jahodení“. Viz i Rospond SlaKrokočín 6 P J Iviny, nář. Hivine. via 35. 396. Krumlov, Moravský 3 R. 1341 měs Křídlůvky 2 1277 Krilwicz, Reg. II, 447 (podle Schwarze Ksb 89). tem. Křišťánovice 2 1599, 1646, 1652, K r u t v a l d , nyní Travná. 1. Kružberk, nyní Křížová. 2 1667 1662, 1664 C hristdorff, 1644 Chriszdorff, Creutzberg, K reytzberk, 1757 Creutz- Soupis 85, 86. Křivá 5 Srov. Křivá, sam ota s hos berg, Soupis 54, 55. Křelov 5 Ke grafice Kř-/Chr~, Hr- tincem u P řerova (u lesa Zebračka). 2. Křivec 2 1670 Kržiwecz, u rb á ř srov. K říd lů v k y /1255 Hfrelawicz, Lho Slez. Ostrava, StA Opava; 1717 K ržita Křelova/1337 Hrelowa L. Křenová 1 Kdysi ves, pak předm ěs wetz, Soupis 77. K ř í ž o v á , viz 1. K ružberk. tí, nyní část Brna. Křoví 2 1414 Dietreichs, J. Tiray Křepice 5 Podle Górnowicze Onom astica XX 61 a G daňské Studia J§- CMM 1908,128. 5 Zn. „Ditrichova (ves), 870
D itrichův (m ajetek)“. Srov. Heinrichs tastr 1787 (U kundelovského m lýna, pro blízkou Velkou Bíteš. Schwarz Nad kundelovskou cestou). Na rnístě Ksb 82. Kundelova se uvádí 1668 M lejnský ryb Křtěnov 4 Kčenov, do Kčenova, ve ník. 1561 rybník V eselský, později PodKčenově, Kčenovák, kčenovckej (Oleš- m lýnský, 1496 hospoda veselská nebo nice). Veselí, 1350 dvůr řečený Veselský (ZDB Kubšice 3 Po r. 1945 osídleny z blíz I 207). A. Nováček ZMK 13, 737 sl. kého okolí. 4 K upšice/K upšece, do K up1. Kundraticc 2 1490 z Kundratic, šic/-šec, K upšičák/-čák/-šeč~, kupšické/ ZDB XVI, 68, ed. -šecké. Něm. K upšets (Schwarz VS II 1. Kuničky 4 K ónické, do Kóniček, 136). V m ístě hanácké nářečí s redukcí Kóničák, kónické (Ojezd u Boskovic). 1 a s labializací á. K u n í n, viz Kunvald. Kučerov 2 1376 Guczeraw, CDM XI, 1. Kunovice 4 U st. gen. jen K uno37. vjan, fem. K unovjanka. Kujavy 4 A rchaický gen. z K ujiv, Kunštát 4 K unštát, do K unštátu/-a, do K u jiv zapsán ještě v Děrném a J í K unštačák/-tákj-tán (Petrov, Jasinov, lovci. 5 Podle Siow. etym. j. pol. SíawRudka). Kunvald, nyní Kunín. 2 1417 de Cunského I 322—3 je kujaw a „miejsce bezdrzewne, nieurodzajne i obludné, pia- wald, Lechner II, 304. szczyste itp .“. Viz i Bořek Onomastica K u n w a l d , K l e i n , viz Skoronice. 18, 319. Kurdějov 4 K urdějov, na K urdéjov, Kukvice 1 Zd. M ěřínský CMM 1973, na K urdějově, K urděják, (fem.) K urdě303 je identifikuje s Čikovem u Vel. jačka, kurdějovskej (Sakvice, nářečí Bíteše, neboť n a ru b u listiny je indordolské s ej). zát rukou 13. století de viŘa Cvnonis K u p c o v, viz Kubčov. Cicowiz (tj. Cikovice —> Cikov). Kuroslepy 5 Původní význam je — Kulířov 2 1371 Cholerzow, ZDB V. podle Spala NR 1971, 307 — „lidé po 368, ed.; 1385 Kolerz, ZDB VII, 346, stižení tzv. ku ří slepotou“. Pol. kuroed .; 1407 in Kolerzow, ZDB IX, 144, šlep „anagallis“, druh prvosenky užíva ed.; 1550 Kolířov, ZDB XXVI, 234, ed. ný jako lék proti této chorobě. Viz 1. Kunčice, nyní Hořejší Kunčice. B rúckner Slow. etym. 282. — Pochy 2 1515, 1531, 1546 K unczycze, 1599 K un- buji, že by tento konkrétní význam byl cžycze, K u ntzendorff, 1646, 1664 K unt- obsažen ve jm. K uroslepy. Spíše jde — zendorf, Soupis 82—86. analogicky podle jiných M J toho ty p u — 3. Kunčice 2 1582 K untzendorff, a r o název, v němž význam „lidé jsou slepí chív Mohelnice. jako slepice“ plnil toponym icky pře 1. Kunčičky 2 1670 Malé Kunčice, zdívkovou funkci, skutečná motivace 1717 K lein K untzendorf, Soupis 77. však m ohla být přitom zcela jiná (např. 3 R. 1941 spojeny s Ostravou, 1849 při posměšné vyjádření odlehlé, zastrčené pojeny k Polské (Slezské) Ostravě. polohy vsi, z níž lidé daleko neviděli Kundelov 2 1350 dvůr řečený Vesel apod.). Kutlberk, nyní Spálené. 2 1667, 1755 ský, ZDB I. 207; 1668 M lejnský rybník (viz sub 5); 1783 P J U kundelovského Kuttelberg, Soupis 54, 55. Kuzice (n) 1 Zanikly na panství jam lýna, Nad kundelovskou cestou (viz níž sub 5). 3, 5 Název není po K undeliu- roslavickém. 2 1581 s vsí pustou K uzi sovi (ten dostal jm éno právě po Kun- ce, ZDO XXX, 198, ed. 5 Z jediného delovu), k terý K undelov koupil 1799. dokladu nelze M J K. spolehlivě vyložit. Kvasíce 4 Kvasíce, do Kvasic (X na R. 1794 vznikla totiž osada pod jm. Kundelov. což bylo tehdy již vžité P J : Kvasíce „do středu K.“), ve Kvasících/ uvádí je m apa z r. 1783, josefínský ka -ách (v nářečí vždy ve), za Kvasicama, 871
Kvasičák, (fem .) Kvasičáčka, kvasické, Láryšov 2 1782 Laryšovec, Davídek (katastr) Kvasicko. V m ístě a v nej bliž SCSZ 1976, 229. ším okolí se vyslovuje K v- a ojed. i K j-. Latzdorf, nyní Javorná. 2 1514 Latz Kvasovice (n) 1 Zanikly někde na dorff, Zuber Jesenicko 356. 5 „Nelze Třebíčsku. 2 1104, falz. z konce 12. stol., vyloučit, že jde o odvozeninu od slovan. Quassouici, Kosmas 259. 5 Viz Kvasíce, OJ Ladislav." Zuber VVM 1973, 203. zde příp. -ovice. L a u t e r s e i f e n , viz Rudná, Pustá. Kvíčovice uváděné jako zaniklé na Láz 2 1365 Lazan, CDM IX, 389. Třebíčsku (Nekuda 100) nezanikly, ný 4 Něm. Lo(u)zn, Schwarz VS II 244. brž se uvádějí jako přídomek. 5 Doklad 1365 ukazuje na výchozí La2. Kyjovice 4 Něm. K áiw ets (Schwarz žany (v. t.). VS II 133). 2. Lazy 2 1447 Lazcze, Gr-M II, 563. Kylešovice 2 1403 auf unserem dorfe 2. Lažany, Dolní 2 1373 in v illa LaGileschowitz, Sigut, Opavský listinář san, ZDB VI, 96. 3 Zápis se týká Dol 19; 1658 G ilschwitz, Soupis 71. 4 (Arch.) ních L., neboť H orní L. ještě neexisto Kelišovice, do Kelišovic, Kelišan (Brá valy. nice, PLR, 1967). Lažínky 6 Ochoz (myslivna). Leekouici (n) 2 1104, falzum z 12. stol., Leekouici, Kosmas 259. 3, 5 Snad L se zápis týká 2. Lechovic. L e n o r o v i c e , viz Eleonorovice. L a b e , viz Elba. 3. Leskovec nad Moravicí 2 1377 zum Labutice 5 Podle sdělení ze Suchdolu durren Lesk, Gr-M II, 487; 1523 Sspaosada m á jm éno po něm. inženýrovi chuow a 1531, 1535. 1559 Spachendorff, Schwanovi, k terý parceloval m ístní Soupis 66—68. dvůr olomouckých klarisek. 4. Leskovec, Moravský 2 1731—38 2. Lamberk 4 Lam berk, na Lam berk/ M arkersdorff, Soupis 58. 4 Leskovec, do Lam berka, na, v Lamberlcu, obyva do Leskovca, v Leskovcu, Leskovjak, tel. jm. jen „z L am berka“/(expres, však) leskovsky. Něm. M akstef (1975 v G ruLamberák, Lam berskej, lam berskej čovicích). (Olešnice). Lešov (n) 1 Zanikl nejspíše na U herLam ička (n) 1 Uvádí se jako zaniklá skobrodsku, odjinud neznámé. 2 1480 ves na panství boskovickém (Nekuda na Lešově, ZDO XII, 19. 5 M J : při100). 2 1568 pu stá ves Lamička za Livlast. příp. -ov k OJ Leš, o němž viz díkovem, ZDO XXVIII, 14, ed. 5 Snad Nelešovice, kde se záporkou N e- (srov. dem inutivum k *Lamice, to však ne Daš/Nedaš v M J Nedašov, Roš/Neroš). jasné. CV - ; P rof II 508; Svoboda StčO J 149. Lanštorf, nyní Ladná. 3 Mlýn a tvrz. Letonice 4 Leitanits, Schwarz VS II 66. 2. Lánů, Padesát 2 1517 z Lanuov, Levnov 1, 3, 5 R. Verm ouzek (VVM 1582 ves Lány, dopl. T. 1969, 1—7) lokalizoval hrad L. na jiho3. Lánů, Sedm (n) 1 Část Skorošic, záp. M oravu (na trať Na zám ku mezi Jesenicko; Sl. 2 1565 Siebenhuben, 1924 Dobelicemi a Vémyslicemi), neboť likvi Sedm Lánů, Z uber Jesenicko 373. daci hradu platilo Znojmo. Poblíž za Lanžhot 2 1539 Lanndshuit, T urek nikla ves Lechovice. — VI. Voldán (VVM CMM 1937, 62; 1570 die H errschaft Ra1971, 12—27) po zevrubném rozboru hisbenspurg sam dt der m arkt Lanndshuet, toricko-kartograficko-toponym ickém u tamže. 3 R. 1384 tvrz. mísťuje — podle našeho m ínění správ 3. Lapač 5 Stejnou polohu m á i La ně — h ra d L. n a zboží pánů z Lipé, pač, sam ota u Bartošovic (Novojičín- nejspíše do severní části m oravskokrum sko), i Lapač, část Rokytnice (Vsetínsko). lovského m ajetku, totiž tam , kde stojí 872
dopl. T. 5 Věta „do 1676 však jen česky ketkovický hrad, k terý vznikl na m ístě mocného, avšak zničeného hradu Leve- Lhota“ (I. díl s. v.) neplatí. L h o t a , U h ř í n o v a , viz 1. U hřínov. Voldán se opírá též o P J Na Levnov. novci, Na levenský louce z rektifikace 73. Lhota, V ránová 4 Něm. Bruona Tereziánského katastru. 5. Lhota 2 1599 A ltt H úetten, 1644 (Schwarz VS II 262). 76. Lhota, Zpupná 5 Přívlastek Zpup až 1669 A llhutten, Soupis 85, 86. ná v protikladu ke K om orní Lhotce (č. 6 O kolonii Alesch viz doplňky, s. v. 14. Lhota 2 1520 pustá Lhota nad 30), k terá byla pro českotěšínskou ko m oru získána snadněji, zatímco 76. Lho Hatí, K apras II, 183. ta se vzpěčovala, byla zpupná (lid. ety 34. Lhota u Konice 2 1379 K nyeziemologie ze Zpupné Lhoty). Ihotlca, ZDO III. 525, ed.; 1386 K nyeze 87. Lhota, Nedabylova 1, 2 Zanikla Lhota, ZDO IV, 780, ed.; 1387 P hffofpatrně v tra ti Petrňovec, sz od Milonic fendorff, ZDO V. 68, ed.; 1446 K nyeze u Černé Hory (Blanensko). Není jisto, Lhota, ZDO X, 443, ed. 37. Lhota u Olešnice 4 Lhota, do zda shodná s 10. Lhotou, Optávcovou. Nazývala se též Lhota Petra Nedabyla Lhoty, ve Lhotě, obyvatel, jm. „ze Lho nebo Petrova Ves, Petrova Lhota (sdě ty “/Lhoteckej, lhoteckej (Olešnice). 46. Lhota, Francova 5 Podle R. Kob lení dr. R. Vermouzka). 92. Lhota, Radslavova 2 1505 vsi lihy (Lhota Francova, dříve Lhota P etpusté: Raclavova Lhota, ZDO XVI, 227. rovská, Naše Valašsko III, 128) se F. 93. Lhota, Skaikovská 1 Ležela „v ú L. jm enovala dříve Petrovská, v 16.—18. stol. též pouze Lhoty. Přívlastek Fran dolí Bělé pod horou H radskou nejblíže Boskovic“ (sdělení A. Ferulíka). cova dostala podle F rance z Háje, který 97. Lhota, Veličina 1—3 U Vážan byl v 1. 1525—1529 jejím m ajitelem . ležela Lhota, k terá p atřila boskovické 49. Lhota, H orní 2 1447 na vsi Horný vrchnosti a ta ji 1482 prodala Janovi Lhoty, K apras II, 65. Kolesovi z Rakových, později Jiří a Vác 51. Lhota, H ostinná 2 1317 Hostinalav Kolesové prodali tuto „pustou Lho Ihotka, Lechner I, 4. tu “ vážanským sedlákům . Je to 9. za L h o t a , K n ě ž í , viz 34. Lhota u Ko niklá Lhotka (v. t. a doplněk níže). — nice. Veličina Lhota byla založena na šebeL h o t a , K o z a ř i n a , viz 3. Lhota. tovském klášterním panství, a proto je L h o t a , M a c h o v a , viz Machová. ji nutno hledat na Sebetovsku. Ležela L h o t a , M o u d r é h o , viz Lhoty, asi n a západ od Okrouhlé, kde je trať Nižní. Lhotky. 61. Lhota, Ostrožská 2 1371 cum vilLhota, Vlkošova (n) 1 Zanikla u Ol lis . . . Majoři Lhota, CDM X. 118. šan n a Prostějovsku. 2 1376 W ylkosL h o t a , O t m a n o v a , viz 4. Lhot soualhota, ZDO III, 46. 5 O O J Vlkoš ka. viz Vlkoš. 62. Lhota, Panská 2 1360 Elhútten, 1. Lhotice u Jem nice 4 Lhotice, do Jihlavská měst. kniha I, 6 (podle Lhotice, Lhoták. lhotickyj. Schwarze Ksb 87). 1. L hotka 2 1606, 1637 Blaskdorff, L h o t a . P e t r o v a , viz Petrovice 1696 Blaschdorjf, Soupis 40—41. (Blanensko). 9. L hotka 1, 3 Viz doplňky k 97. 66. Lhota R apotina 4 Lhota, ve Lho Lhotě, Veličině. 2 1482 ves L hotku blíž tě, do (Rapotine) Lhotě, za (Rapotinó) Boskovic, k terá leží nad vodú Bělú (ex Lhoto, Lhoták, lhocké. cerpt A. Ferulíka). 67. Lhota, S tarojická 2 1655 K oczen15. Lhotka 2 1501 vložil Oldřich dorf, 1603 Lhota pod S ta rým Jičínem, z Vičap . .. Býkov i „s pustou veskou 873
L hotkou“, Prásek Opavský týdeník 1877, č. 6, 4. Lhotka (n) 1 Zanikla v okolí Suchova na Uherskoostrožsku. 2 1464 Lhotka, vsi puosté, K P IV, 329. 23. Lhotka nad Bečvou 2 1520, 1530, 1569 Lhotka Michalczowa, Soupis 60. 26. Lhotka u Ostravy 2 1518 ves Lhotka, K apras II, 177. 28. Lhotka u Vítkova 2 1377 Nioshaw, CDS VI, 186; 1543, 1545, 1563, 1565 Závodní Lhotka, Turek Slez. sb. 1953, 308; v 16. stol. Nitschenaw, Nixenhau, N iksenhau, pozem. knihy Vít kova a Lhotky, StA Opava; 1599 Zá vodní Lhotka, Soupis 89; 1599 Zawodny Lhotka, Soupis 90; 1640 D orff Nitschenau, Soupis 91. Lhotka, Hostina (n) 1 Zanikla v okolí Letovic nebo je totožná s některou s tam ějších Lhot. 2 1317 Hostinalhotka. 5 M J : přivlast. příp. -ina k OJ Hosta, hypokor. podobě k O J Hostimír, Hostislav apod. Srov. Lhota Rapotina, Veli čina. Viz 51. Lhota, Hostinná. 30. Lhotka, Komorní 2 1577, 1621, 1692, 1755 Lhotka, Soupis 88—9. Lhotka, Malá (n) 1 Zanikla v místech dnešní vsi Petráveč, která na jejím mís tě založena. Viz tam . 3 R. 1456 pustá. L h o t k a , M i c h a l c o v a , viz 23. Lhotka nad Bečvou. 1 ,—2. Lhoty, Nižní, Vysní 2 1580 Hor ní, Dolní L hoty; Oher, Nieder Elhot; 1636, 1664 Horní Lhota jinak Múdrého, Dolní Lhota; 1664 Oberlhot, Unterlhot — vše Soupis 47, 48, 49. 2. Libavá, Stará 2 1599, 1646, 1664 A ltte Liebe, 1664 A lte Liebe, Soupis 85,
86. 5 Podle E. Hawelky, o. c., vznikl L. na místech bývalého předm ěstí M ühl graben, které založeno nedlouho po pol. 18. stol. kolem mlýnského náhonu. Jm é na se střídala, viz sub 2 . Lichtvard, nyní Světlá. 2 1405 Lich tenw erden, Soupis 43—44. Lindava, nyní Lipná. 2 1513 Lindow (čes.), dopl. T. Linhartice 2 1516 Ranneszdorff, dopl. T; 1798 Ransdorf, Ranigsdorf, Linhartitz, Linhartice, dopl. T. 4 Nerhatice, do Nerhatic, v Nerhaticích/-ich, Nerhačák, nerhatické. Linhartovy 2 Podle Schwarze Ksb 81 sem p atří 1377 G ottfriedsdorf, CDS VI, 201, to však vzhledem k okolnostem listiny nejisté. 1470 Gappersdorf, Scriptores rerum silesiacarum VII, 216 (Tu rek - Jisl, Cas. Slez. mus. 1953, 4). L í p a , viz Langendony. 6. Lipina 2 1599 Lypein, 1646—64 Liepein, Soupis 85—86. L i p n á , viz Lindava. 1. Lipolec 4 Lipolec/(arch.) Lipolc, do Lipolce, za Lipolcem /(arch.) Lipolcou/(ojed.) Lipolcí, Lipolák, lipoleckej. Podoba typu Lipolc s analogickým vy rovnáním s nepřím ým i pády nebyla v nářečí zjištěna u žádného jiného jm é na (je vždy A m olec, Pyšolec, Rudolec, Vílanec atd.), tedy ani ne přechod rodu. 1. Lipová 4 Lepová, do Lepové, za Lepová, Lepovščák, lepovské. 4. Lipová 2 1362 villam Lippowa, Lechner II, 28. 5. Lipová, Dolní 2 1640 z Lipowe od Opawy (!), m atrika S tarý Jičín. L i p o v é , viz Liptál. Lipovec 4 Obyvatel, jm. L ipuvňák/ 86 . Libice 2 1228 Zlubicz, CDB II, 313. L ipák(l), fem. Lipovňačka/ Lipačka, li2. Libina, Německá, nyní Libina. puvské (Sošůvka, hanácké nářečí hor 2 1431 Lubein, Memorialbuch. ské). Libosváry 5 Srov. m lýn Libosvár Liptáň 2 1580 Lybenthal, Soupis 76. v Dluhonicích u Přerova. 5 Schwarz Ksb 84 se domnívá, že něm. Liboš 2 1531 a 1546 Libuše, Soupis 1262 L uptyn < čes. U ubotin. Ale jed nak je nepravděpodobné, že by Němci 83. Lichtentál 2 1780 Schlossberg, N eu přejím ali jiné jm éno, m ěla-li táž osada stift, H em feld , Lichtentál — soupis oby již něm. jm éno 1256 Leuendal, jednak vatelstva, E. Hawelka, ZDVGMS 1898, by bylo L’ub- > Leub-.
874
L í p y , viz Andlerka. 1. Loučka 2 1588 Eerenbergk, dopl. T. Lísek 4 Lhota, do Lhoty, Lhoťák/ 2. Loučka 2 1517 z Loučky od LipníLískáč, lhoteckej (Vítochov). ka, CMM 1957, 357; 1530 Laucžka nad 3. Lískovec 2 1580 Leskovec, P itroLipníkem, Soupis 59. nová, Slez. sb. 54, 103; 1580 Liessko3. Loučka 2 1336 Luczka neb Burw itz, Soupis 48; 1664 Leskow itz, Sou ckersdorf, Pinkava VM-Litovel 215; 1350 pis 49. Louczka alias Burckersdorf, 1349 Bir Líštná 4 To Lyšno (fem.!)/(nověji kersdorf, 1508 Purkartsdorf alias Parva L’iščna i -štna, Důlno a Gůrno Lyšno, Luczka — vše Turek OAO 1974, 39. do Lyšnej, do D ůlnolyšnej (!), za Dál 10. Loučka Dlouhá, Dolní 2 1301 lon nům L yšnům ; Tém a Acta UP-Slavica ga villa, CDM V, 120. III 35, 36, 41. 11. Loučka Dlouhá, Horní 4 Lóčka, L i t r b a c h y , viz Potůčník. na Lóčko, na Lóčce, Lóčák, fem. „z Léč 2. Loděnice 4 Loděňca/-nca/-nce (sg., íce“, lócké. ojed.), do Loděnce/-ňce, v Loděnci/-ňci, Loučka, Radišina (n) 1 Podle Někudy za Loděncó/-ňcó, Loděňčák, loděncké/ 63 zanikla. Byla to ve skutečnosti jedna -ňcké. ze dvou vsí: Loučka, totožná se 7. Louč 4. Loděnice, Německá, nyní Loděnice, kou za Ludíkovem, a Radišina ( = KaHorní. 2 1515, 1531 a 1546 Lodieynicze, dišina, v. t.). 2 Radišina, Lúčka, ZDO Soupis 82, 83; 1599 Lodienicze Niemecz- XII, 45, ed. ka, Deutsch Lodnitz, Soupis 83, 94; 1. Loučky 2 1359 Ludschen, Jihlav 1646—1664 Deutsch Lodnitz, Soupis 86. ská měst. kniha (podle Schwarze Ksb 5 Ve staré češtině nebylo adj. loděnný, 87). ale jen lodní. P ro to m usím e předpoklá 3. Loučky 2 1535 v Loučce, Prásek d at jako původní buď podobu Lodnica Topografie I, 182; 1531 z Lúčky, tam že; < lodbnica, s pobočným i pak Lodinica, 1571 při dvoře nově skupeném Lůckém , nebo existovaly vedle sebe form y lodní tam že; 1571 ve vsi Lúčce, Fojtík, O dry i lodiný —>- M J Lodinica, z čehož disimi- v m inulosti a přítom nosti 1948, 16; 1604 lací Loděnica > -ice. Srov. Slatinice —>■ při dvoře loučkem, Prásek, o. c. 31; Slatěnice, M artinice — Martěnice. 1608 Lautz, m ustruňk, StA Opava; 1613 Lom (n) 1 Zanikl u K řídel (Novo Laucz, m atrika O dry; 1636, 1683, 1707 městsko). 2 1407 in Lom, ZDB IX, 54. Lautsch, Soupis 70—71 a Rolleder 239; Lomná, Dolní a Horní 4 Dálno Lám - 1770 Lautsch, K arolin, k atastr, StA no (fem., \)/Vyrchlám no (fem., !), do Opava; 1842,1854,1857 Laučka, Lautsch, Wolný, Kirchl. Topogr. III, 142, 180, 200. Dolnej Lám nej/do Vyrchlům nej. Lomy 4 Lom, do Lomu, Lomák, fem. 5 Viz i A. Gregor, Vlastivěd, sb. N. Jičín Lomačka, lom ckyj (Mladoňovice). III, 39; Liewehr ON-K uhlándchen 40. 4. Loučky 2 1531 W iezenn, 1539 SeuL o m y , viz Geislersfeld. Lopeník 5 H ora Lopeník se 1689 jm e bersdorff (!), 1559 W ysen, vše Soupis nuje Černé hory; VVM VI 102. 67-68. ' 10. Loučky, Kozí 2 1520, 1569 K ozy 1. Losiny, Nové 2 1607 Neu Ulerstorff, 1614—1620 N eu Ullersdorff, 1650 Luczka, 1684 Lietschl, Soupis 60, 61. Loučná nad Děsnou, viz Neu Ullerszdorff, kolem 1739 Nieder Ullersdorff — vše z urbářů, dopl. T. Vízmberk. 2. Losiny, Velké 2 1431 Ulrichsdarff, 4. Louka 2 1337 kloster zu Pruch, M em orialbuch; 1577, 1589 ves Losyn, Reg. IV, 160. 1739 Ober Ullersdorf, urbáře, dopl. T. 6. Louka, Ostrá 2 1503 ves pustú Lošov 2 1385 in Lacznaw, ZDO IV, slově Ostrá Louku, ZDB XVII, 177, f. 31 v., ed .; 1531 ves pustú Lykodery, 172. Loučany 5 Prof II 668. jinak Ostrá Louku, ZDB XXIV, 46, ed. 875
1. Louky 2 1749 Louckau, Soupis 80. (Uherskoostrožsko) porn. jm. Lucko a 4 L y n k ’i, do L yn k, v Lynkach; L ůnk’i/ název Lucko pro horní tok potoka (ojed.) L yn k’i, do Lůnk, (ojed.) L y n k . . . Okluk. 2 1116 in campo Lucsco, FRB Téma, Acta UP-Slavica III 35, Karas III, 178 (Kosmas); 1267 Lustz, CDM Onom astika 1956, 344. III, 392 (datuje tu Boreš z R ýznburka Loulovice (n) 1 Zanikly někde na v listině pro M oravskotřebovsko, které Olomoucku. 2 1305 villam nostram m u tehdy stejně náleželo jako Lucká Laullowicz, CDM V, 173. 5 M J: příp. provincie); 1294 in districtu Lunensi (!), -ovice k OJ Loula, stě. Lúla, to dever- CDM V, 11; 1298 in Lucensi provincia, bativum k lulat (v dětské řeči) „wiseln, CDM V, 83; 1373 plebani de Wlcznae, lullu m achen“, srov. OJ Lulák a k tvo decani Lucensis, CDM X, 191. 3 Dosud ření Duda, Hovora, Hula, Prda, Sepla, se z pram enů předpokládalo, že v 13. Skrla a dosud příjm . Loula. Zn. ves lidí stol. existovala Lucká provincie. O n á L-ových. CV —; Prof —; Svoboda 127, zorech na ni viz L. Hosák, sb. Pocta Zdeňku Nejedlém u (Universita Palac133. kého 1959, 145) a nověji ve sb. Slovácko Lubě 5 Podle Fr. M atějka ČMM1971, 1968—69, 128—130. Teprve však srov 155 je M J L. původně hydronym um pro náním listiny z r. 1267 s jiným i p ra říčku doloženou ve falzu pro Opatom eny týkajícím i se Lucké provincie na vice. lezeno její středisko. L u b i n a, viz Drnholec nad Lubi5 M J: ze jm enného adj. *Lučsko < nou a Větřkovice. lokbsko, zn. buď „lučnaté m ísto“ (srov. Lublinec (n) 1 Zanikl v neznámé po Blansko, Dubsko a M J Lučíce Lučiš loze v cúdě olomoucké. 2 1480 v Lubtě, P J Rybnicko, M J Dubicko -e- Dulinci, K P V, 51. 5 M J: dem inutivum bičsko „místo blanné, dubné, lučnaté, k Lublin, to při vlast. příp. -ín k OJ Lubla, o němž v. Lublice. CV —; Prof rybné, dubné), nebo „m ajetek náležející k m ístu zvaném u L ouka“ (snad se tak II 592 (Liblín). jm enoval hrad, srov. hrad Louka u OlešLubá 3 Byla zde sklená huť. nice). Příp. -sko se dosud v nářečí na Lubník 2 1278, 1365 villa Ludvíci, Moravě tvoří P J pro kategorii „náleže dopl. T. L ubojaty 2 1606, 1637 Laubias, 1696 jící ke k ata stru “, např. M edlánky/M edLaubigass (!), Soupis 40. 4 T y Luboja- lansko, Černá Hora/Hořecko, Vranov! Vranovsko. Z jazykové form y Lucko, ta (!), do Lubojat. Jediný případ topoLučsko sam é nelze vyvodit, zda šlo pů nym a s pit. -a ve slez. nářečích. 1. Luboměř 2 1623 Landmer, 1641 vodně o název objektu osídleného nebo Laubmer, 1728 Landmer, Soupis 80, 81. neosídleného, ač -sko u P J častější. — Luboměřice (n) 1 Zanikly v okolí Názor L. Hosáka (viz sub 3) je jeden Opavy; Sl. 2 1224 villam Lutconis, no z pokusů identifikovat nově tzv. Lucké pole, které bylo lokalizováno dříve do mine Lubomirici, CDB II, 265. 5 M J: příp. -ice k O J Luboměr, o němž v. Lu Hluku (M. Zemek), do Strážnice (H. Jireček, St. Janšák), k T uré Lúce (V. Chaboměř. Zn. ves lidí Luboměrových. Typ loupecký), k Bánovu (F. Borák) — po „složené OJ + -ice“ je rozšířen na šir drobněji viz M. Zemek, M oravsko-uherším Opavsku jen na starém sídelním ská hranice v 10,—13. stol. 1972. kpt. I.. prostoru, dobře se sem M J L. hodí (srov. Bohuslavice, Dobroslavice, DomoIII, v nichž důkaz opřen zejm. o P J Lucko, Lusko. radovice). — V 1. díle spojen doklad Lučice 2 1520, 1569 Lucžysstie, Sou 1224 s M J Litultovice. Lucko (n) 1 Bývalý hrad a ves. Po pis 60. 1. Ludgeřovice 2 1628 Lidgeřovice, sud se objevují v toponym ii mezi Nivnicí, Dolním Němčím a Slavkovem Soupis 53. 876
2. Ludgeřovice 2 1600 Lodgeřovec, 2. Lutyně, Polská, nyní Lutyně, Hor Lodgiřovec, 1645 Zahradníci Zaolzaně ní. 4 Polsko L utyn (fem.!). (Ojed.) Lutyn (mask.!), z butyúa, za b u tyn ym , aneb Algiřovianě — Grobelný, Cas. Slez. jak zjistil i B. Téma. Těšínsko 1971, mus. 1966. 4. Ludvíkov 3 Založen 1672; T urek 1 -2 , s. 49. Lužice 2 1515, 1531, 1546 Luzicze, Čas. Slez. mus. 1975, 133. Luka nad Jihlavou 2 1431 Wiza, Jih 1599 bužycze, Luschitz, 1646, 1664 Lulavská měst. kniha I I I 19 (podle Schw ar schitz, — vše Soupis 82—86. ze Ksb 82). L u ž n á, viz Velvíz. 2. Lukov 4 (Ojed.) buková, do bu ko L y k o d e r y , viz Louka, O strá (do plňky). vý, za bukovú. (Ojed.) bukovec, do bukovca, v bukovou. V nářečí se rozli Lysice 4 Lisece, du Lisec, Lisečák, šuje buko v = h rad a buková/to L uko- lisecké (Bořitov, hanácké nářečí horské vé/bukovec = ves. s o > u). 5 Podle L. Hosáka (sb. Lysice 3. Lukov 2 1293 bucaw , Reg. II, 1619; ve středověku a v raném novověku, 1349 bukow , ZDB VIII, 604; 1349 LuBlansko 1970, 1) dostal m ěstys jméno podle polohy na lysém m ístě v pohra kaw, ZDB I, 55; 1358 bucaw, CDM IX, 77. 4 Něm. LQgau; Schw arz VS II 176. ničním lese blíž středověké cesty z Brna Lukovany 2 1447 Lechkowany, 1437, do Vysokého Mýta, jak dokládají míst. 1480, 1511, 1533, 1544 H lochkowany — a pomíst. jm. Obora, Na jabloným a V železných vratech a o čemž svědčí jak A. T urek Manové II 20. Luleč 4 Převažuje ten Lulč, do Lul- patrocinium sv. P etra, ta k také pů vodní opevnění kostela v Lysicích. ča/-e, v bulčo/-i. Něm. Lilts s i podle Lysovice 4 Něm. Lisav ats, Lisabets; čes. v Lulči; Schw arz VS II 62. Schwarz VS II 61 ze Zvonovic. Lutonina 5 V lid. etymologii spojeno Lyžbice 2 1562, 1566, 1624 Lyžbicze, s Vút-ost „lítost“, odtud ojed. i kvantita Wojewód. Arch. Paňstw . Cieszyn, fond a V: U útonina, v U útonině (Lutonina). 1. Lutyně, Německá, nyní Lutyně, ZOP, č. 75, 77 aj. — dopl. T. 4 byžb ’ice, Dolní. 2 1305 P rášková poz. = CDS do b yžb ’ic, v b yžb ’ic(\), b yžb ’an, lyžXIV, 112. 4 Ň im ecko L utyň (fem.!). Té b’ick’i. m a Acta UP-Slavica III 39.
877
Místní jména na Šemberově Mapě země Moravské z r. 1881
V tom to sezn am u u vád ím e m ístn í jm éna, k terá začín ají p ísm en y A — L a jejich ž h esla jsou ob sažena v I. díle. Jm én a p ísm en M — Z jsou zařazena pod příslušná hesla v rubrice 2 s datem 1881. Pro m oravskou topon ym ii m ají základní v ýzn am d vě m ap ová díla: K o m e n s k é h o M apa M o ra vy z r. 1627 a m apa S e m b e r o v a . M ateriál K om en sk éh o je v e slovníku citován v úplnosti (v rubrice 2 s datem 1633), byl rovněž souborně toponym icky zpracován (viz R udolf Š r á m e k , K o m en sk éh o M apa M o ra v y z r. 1627 po strán ce o n om astické. In: Jan A m os K om enský, Opera om nia I. A cad em ia P raha 1969, 243—265). M ateriál ze Šem b erovy m apy, která b yla p řetištěn a jako příloha H istorickéh o m ísto p isu ze m ě M o ra v sk o sle zsk é od Lad. H o s á k a v r. 1938, byl prof. L. H osákem v I. d íle tohoto slo v n ík u (a v rukopisu 2. dílu) u vád ěn v rubrice 2 jen tam, k d e se výrazn ě od lišu je od podob jak starších, tak i dn ešn ích . Jm én a shodná s h eslovou podobou se neuváděla. P o dohodě s prof. H osákem b y la p rovedena úplná excerp ce m ístn ích jm en na Š em b erově m apě a jm én a p ísm en M —2 zařazena k pří slušn ým heslům . E xcerp ci p roved li R udolf Š r á m e k a R ůžena H o s á k o v á , k on t rolu pak R ůžena H o s á k o v á . Jm én a se zde u v á d ějí takto: 1. Pokud jm én o z m ap y s o u h l a s í s h eslovou podobou v I. d íle slovníku, u vád í se jen jednou (např. B ělotín , B eň o v = u Š em b ery i v h esle slovn ík u ), 2 . pokud se podoby l i š í , pak je n a p rvním m ístě h eslová podoba ze slovníku, za lom ítk em podoba Sem berova (např. H orní B e n e šo v 1B en ešov, B ěleč/B ělč). Čtená? snadno zjistí sh od y a rozdíly. 3. Pokud jsou na Šem b erově m apě údaje (vyjádřené slo v n ě n eb o kartograficky), k teré m ají význ am pro id en tifik a ci nebo lok alizaci, pak je u v á d ím e v závorkách. Např. Blížkovice/BZ íškovice (m ěsto, ves), tj. údaj se týk á m ěsta i v si; B la n sk o (m ěs tečko a hrad), tj. Š em b erů v údaj, sh od n ý sv o u form ou s dn ešn ím územ , se týká m ěsta B lan sk a a hradu B lan sk a (ten zván k d ysi B lan sek). 4. P ro snazší orientaci u vád ím e v seznam u i jm éna vzn ik lá po r. 1945, a to vždy za čárkou. N apř. B ran d zejf/B ran d sej/, n yn í Žďárský Potok, 2. N ěm eck ý B olík ov/B olik o v, n y n í D oln í B olíkov. 5 . N a rozd íl od h eslových podob jm en jsou rozlišu jící p řívlastk y u vád ěn y v přiro zen ém pořadí, např. P u rkrechtní B ělá, Stará B ělá (nikoli B ělá, P u rkrechtní a B ělá, Stará, jak se z lexik og ra fick ý ch důvodů čin í v heslech ). R azen í je v ša k shodné se slovník em : P u rk rech tn í B ělá pod B, S ta rá V es pod V atd. 6 . Š em b erovy ú d aje — krom ě jm en týk ajících se bodu 1 — jso u sázen y kurzívou.
878
A
1. Adamov, 2. Adamov, 3. Adamov/A dam stál, Adolfovice, 1. Albrechtice-M ěsto/ Albrechtice, 2. Albrechtice, 3. Albrechtice, 4. Lesní A lbrechtice/Albrechtice, 5. Albrechtice u R ým ařova/H elvíkov, 6. Velké Albrechtice, Albrechtičky/M . A l brechticky, Albrechtov. Alexovice/Oléxovice, 1 . Alojzov/Aloisová, 2. Alojzov/ Aloisov, 3. A lojzov/Aloisová, A m alín/A m alienfeld, A ndlerka, 1. A nnaberk, 2. A nnaberk, A nnín, 1. Antonínov, 2. A ntonínov/Antonsberk, Antošovice, A r chlebov/A rkleb ov, Arnolec, A rnoltice/Arnultice, 1 . Am oštov, 2. P řední A m ošto v/A m o što v (přední), 3. Zadní A m o što v'A rn u lfo v (A m oštov zadní), A rnultovice, A ugustov/A ugust ov (Pančule), A uršperk/Auersperk.
B 1. Babice, 2. Babice, 3. Babice, 4. Babice, 5. Babice, 6. Babice nad Svitavou/ Babice, 7. Babice u Rosic/Babice, Babolky, Bačice/Batčice, Bačkovice/Backovice, Bačov/Báéov, Bahna/Bahno, Bahno, Baldovec, Baliny, Bánov, Báňovice/Baňovice, Bantice, Barnov, Bartoňov, Bartošovice, Bartovice, B artultovice, Bařice, Baška, Batelov, Batouchovice, Bavory/Bavorov (Pardorf), 1. Dolní Bečva, 2. Horní Bečva, 3. P rostřední Bečva, Bedihošť, 1. Bedřichov, 2. B edřichov/Fridrichov, 3. B edřichov/Fridríchou, Bedřichovice, Běhařovice, 1. Bělá, 2. Bělá, 5. Bělá u Jevíčka/Béin, 6. Nová Bělá, 7. P urkrechtní Běl á/Bělá, 8. S tará Bělá, Bělčovice, Běleč/Bělč, 1. Bělidla, 2. BělidlaÍBlejch, Bělkovice/Bílkovice, Bělotín, Bělov, 2. B enátky/B enátka, 3. B enátky 1. Benešov, 2. Dolní Benešov/Benešou, 3. Horní Benešov/Benešov, B enetice/Benedice, 1. Benkov, 2. B enkov/Z bynkov, Benkovice, Beňov, 2. M alý Beranov/M . Beranov, 3. Velký Beranov, Beranovec/ Beranec, Bergov, 1. B em artice, 3. B ernartice nad O drou/Bernartice, M oravský Beroun/Beroun, 1. Bezděčí u Trnávky/Bezděčí, 2. Bezděčí u Velkých Opatovic/ Bezděčí, 1. Bezděkov/E nkenfurt, 2. Bezděkov, 3. Bezděkov nad Třebůvkou/Bezděkov, 4. Bezděkov u Úsova/Bezděkov, Bezkov, B ezkyd/B eskyd, 1. Bezměrov, Bezuchov, Bílany/Bilany, B ílavsko/B y lavsko, Bílčice/Bilčice, Bílkov, Bilov/Bilo v, Bílovec/Bílovec, 1. Bílovicej Bílovice, 2. Bílovice/Bílovice, 3. Bílovice nad Svi tavou/Bílovice, 4. Velké Bílovice/Bílovice, Bůsko/Bilsko, Biskoupky, 1. Bisku pice/Bischofswald, 2. Biskupice, 3. Biskupice, 4. Biskupice, 5. Biskupice, Biskupství/B iskupstvo, Velká Bíteš/VeíJcá Biteš, 1. Bítov, 2. Bítov, Bítovánky/Biíovánky, Bítovčice/Bitovčice, 1. Osová Bítýška/Osouá Bitéška, 2. V everská Bítýška/V everská Bitéška, Blahoňov, Blahutovice, B lanné/Blané, Blansko (měs tečko a hrad), Blatec/Blatce, Blatiny, 1. Blatnice, 2. Blatnice/V. Blatnice, Blat nička/M alá Blatnice, Blazice, Blažejovice, 1. Blažkov, Blažov, Blažovice/Blažejovice, Blišice, Blízkov, Blížkovice/Blíškovice (město, ves), Blučina, Bludov, 1. Bludovice, 2. Dolní Bludovice, 3. Horní Bludovice, 4. P rostřední Bludovice, Bobálov/Z volenov (Bobálov), Bobrek/B obrecký dv., 1. Dolní Bobrová, 2. Horní Bobrová, B obrovník/Biberteich, 1. Bobrovníky, Bobrůvka, Bocanovice/Bocono vice, Bohdalec, Bohdalice, 1. Bohdalov, 2. Bohdalov, Bohdanovice, 1. Český Bohdíkov/M or. Bohdíkov, nyní Bohdíkov; 2. Německý Bohdíkov/Něm. Bohdikov, nyní Horní Bohdíkov; Bohučovice, 1. Bohumilíce/Bohumělice, 2. Bohumilice/Bohumělice, 1. Bohum ín/Bohunín, nyní S tarý Bohum ín; 1. Bohunice/ Bohounice, 2. Bohunice, 1. Bohuňov/Bohúňov, 2. Bohuňov, Bohuňovice/Buňo879
více, Bohdalec, Bohdalice, 1. Bohdalov, 2. Bohdalov, Bohdanovice, 1. Český slavice, 6 . Bohuslavice nad VIáří/Bohuslavice, 7. Bohuslavice u Gottwaldova/ Bohuslavice, Bohuslávky, 1. Bohušice, 1. Bohutice, Bohutín/Bořioíín, Bochoř, Bochovice, Bojanov, 1. Bojanovice, 2. Bojanovice, 3. Dolní Bojanovice, 4. Horní Bojanovice, B ojatín/Bojetín (PJ), Bojkovice, Bolatice/BoZeiice, Boleboř/Boliboř, Bolelouc, Boleradice, 1. Bolešín, 1. Český Balíkov/Bolikov, nyní Horní B.; 2. Ně mecký B olikov/Bolíkov, nyní Dolní B.; Bolíkovicei Bolikovice, Bonkov, Boňkov, Boňov/B uňov, 1. Bor, Borač, Bordovice, Bořek, Borkovany, 1. Borotice/Borotice (kdysi Borotice České); Borotín, 1. Borová, 3. Borová, 5. Borová, Borovec, Borovná, Borovnice, Borovník, 1. Boršice u Blatni ce/Boršice, 2. Boršice u BuchlovalBoršice, 1. Boršov, 2. Boršov, Borušov/Borusov, 1. Dolní Bory, 2. Horní Bory, Bořenovice, Bořetice, Bořihněv, Boříkovice/Di?. Bořikovice, Bořitov, Bos kovice, Boskovštejn/Boskowštein, Bosonohy, Boškov, Boškůvky, Bošovice/Bohušovice (Bošovice), Boudky, Boudy, BousínjBohusín, Bouzov, Božice/Bošice, B radlné, Bradlo/Bradlno, B randlín/Bradlné, Brandýs, B randzejí/B randsejf, nyní Zďárský Potok; 1. Bránice, 2. M oravské B ránice/Mor. Bránice, 3. Německé B rá nice/Něm. Bránice, nyní Nové Bránice; B raníškov/B raniškov, 1. Branišov, B ranišovice, 1. B ranka/Bránka, Brankovice, 1. B ranky/B ranky, Bransouze/Bran suze, Brantice, B ratčice/Bratřice, B ratrušín, B ratrušov, B ratřejov, Bratříkovice, B ravantice, B ravinné, B retnov/Bretnová, nyní Široká Niva; B rňany, 1. Brníčko/ Perníček, 2. Brníčko/Brné (ves), Brníčko/Brničko (hrad); 1. Brno, 2. S taré B rno/ St. Brno, Brňov, 2. Široký Brod, 3. U herský Brod, Brodce, 1. B rodek u Konice/, něm. Brodek 2. Brodek u Prostějova/Brodek, dříve B rodek u Nezamyslic; 3. Brodek u P řerova/Brodek, 1. Brtnice, 2. Dlouhá Brtnice, 3. Nová Brtnice/ Nová Brtnička, Brtnička/MaZá Brtnička, 1. Brťov u Černé Hory/Brťoví, 2. Brťov u Velkých Opatovic/B rtoví, Brťoví, 1. Brumov, 2. Brum ov/B rúm ov, 1. Brum ovice/Brúm ovice, 2. Brumovice, B runesw erde/Síaró ves, Nová Ves (Ostravská), B runtál, B runzejf, nyní Ryžoviště; Brušná/Brusné, Brusné, Brušovec, B rušperk/ Brusberk, Bruzavice/BŤuzovice, 1 . Břeclav/Břetislav (Břeclav), 2- S tará Břeclav/ Stará Břetislav, 2. Horní Břečkov/Břečkov, Břest, Břestek, B řevenec/Břevenec (Hřbince); Březce/Břestce, Březejc/Březejice, 1 . Březí, 2. Březí nad Oslavou/Bře zí, 1. Březina, 2. Březina, 3- Březina, 4. Březina, 5. Březina, 6. Březina, 7. Březina, Březinka, Březinky, 1. Březka/Břeska, Březná/Dolní, Horní Březná; Březnice, Březník, Březolupy, 1. Březová, 2. Březová, 3. Březová, 4. Březová, 5. Březová, Březové, Březské, Březsko/Břestko, Březůvky, B řuchotín/Břichoiín, Bučávka/ Bušovec, Bučovice/Bučovice (Budišovice), 1 . Budeč/Budeč (Buč), 2. Budeč'Budeč (Buč), 2. M oravské Budějovice, Budětsko, Budikovice/Bohdikovice, Budíškovice/ Budiškovice, 1. Budišov, 2. Budišov nad Budišovkou/Budišou, Budišovice, Budkov, B udkovany (PJ), Budkovice, Buchberkstál/BuchbergstaZ, nyní Železná; Buchlov, Buchlovice, Buk, 1. Bukov/B ukové, 1. Buková, 2. Buková, 3- Buková, 4. Buková, 1. Bukovany, 2. ukovaný, 1. Bukovec, 2. B ukovec/Buchberk, 1. Buko vice/Buchelsdorf, 2. Bukovice/Bukovec, 3. Bukovice, 4. Bukovice, 5. Bukovice, 1. Bukovina, Bukovinka/M . B ukovinka, B ulhary Pulgary, B urkvíz/Burgvíz, 1. Bušín/Bošm, 2. Bušín, Butovice, Býkov, Býkovec, Býkovice, Bylnice/Bilnice, Bynina, 1. B ystrc/B ystřec (Bystrc), Bystré, Bystročice/Bejstročice, Bystrovany, 1. Bystřice, 2. Bystřice nad P ernštejnem /Bystřice, 3. Bystřice pod H ostýnem /Byst řice, 4. Bystřice pod Lopeníkem/Bysiřice, 5- Malá Bystřice/M. Bystřice, 6. Valaš ská Bystřice/V. Bystřice, 7. Velká Bystřice/V. Bystřice, Bystřička, Býškovice/ Biškovice, Býškovec/Byšovec, Bzenec, Bzová880
c Cacovice, Cakov. Cerekvička, Cerony, Cetechovice, Cetkovice, Cibulka, Cidlina, M oravská Cikánka Cikánka, Cikháj/C ikháj, 1. Cim burk, 2. C im burk, Císařov, Citonice. Citov, Cizkrajov/C ízkrajov, C ornštejn/Č om štein, Cotkytle, 1. Crhov, 2. Crhov, Ctidružice,/Mstidružice, Čidružice; Cukm antl, nyní Zlaté H ory; C vilín/ Lobenštein (Cvilín), Cvrčov/Svrčov, 1. Cvrčovice/Svrčovice.
c Cabová, Caková, Cáslavice, Částkov, 2. Částkovice, Častohostice, Častotice, Cavisov/Těbisov, Cebín, Cehovice/Čihovice, Cechočovice/Těchočoíňce, 1. Čechovice. 2. Čechovice, Čechtín, Cechůvky, 1. Cechy, 2. Cechy pod Kosířem/Čechy, Ce chy ně^Cechyň, Cejč, 1. Cejkovice, 2. Cejkovice, Č ékyní/Č ekyň, Celadice, Celadná, Celčice, 1. Celechovice, 2. Celechovice na Hané/Celechovice, Celožnice/ Čelužnice, Cenkov, Cenkovice/Dolní, Horní Čenkovice; 1 . Dolní Čepí/Dolní Štěpí, 2. Horní Čepí/Horní Štěpí, 1. Cermákovice/Čermankovice, 1. Cermná/ Čermné, 2. Cennná, Cemá/Černé, Cernčín, Cerníč, Černín, Cernotín, 1 . Cernovice, 2. Cernovice, Cemovír/Čemý vír, Cernvír, Certoryje, Červenka/Čermné, Ceská/Cinzendorf, Ceškovice/Dv. Češkov, Cihalín, Cíchov, Cikov/Č íkov, Címěř/ Ctiměř, Č ížky!číšky, 1- Cížov, 2. Cížov, Čučíce/Čúčice, 1 . Cule, nyní Slup/SZup; Cunín.
D Dačice, Dalečín, Dalešice, Dalov, Dambovíce/Dornabořice (Dambořice); Damnice, Dančovice/Damšovice, 1. Daňkovice/Damkovice, Darkov, Darkovice/V\ Darkovice, Darkovičky/M alé D arkovičky, D askabát, 1. Dolní Datyně, H orní Datjmě, Deblín, 1. Dědice, 2. Dědice 1, Nová Dědina/Nouá ves (Kvasická), 2. Nová Dědina/Horní, Dolní Nová dědina; 4. Nová Dědina/Sre/íouá, 1. Dědinka, Dědkov, Děhylov, 1. Derfle, nyní Sady/Derflice, 1. Derflík, nyní Víska u Jevíčka; Děrné/Drnné, 1. Dešná/Deštné, 2. Dešná/Deštné, 3. Dešná/Deštná, 2. Malý Dešov/M. Dešov, 3. Velký Dešov/V. Dešov, Deštná/Deštné, Deštné, 1. Dětkovice/ Dědkovice, 2. Dětkovice/Dědkovice, 3. Dětkovice/Dědkovice, 1. Dětmarovice, 1. Dětřichov, 2. Dětřichov, 3. D ětřichov nad Bystřicí/Dětřichov, 4. Dětřichov u Starého M ěsta/M ostečná Ulice, 1. Dětřichovice, Děvičky/Děučž Hrady, D itrichštejn/D iíric/išíem , Diváky, Divišov, Divnice, Divoký, 2. M oravská Dlouhá/Němeeká Dlouhá, Česká Dlouhá, Dlouhé, Dlouhomilov, l.D luhonice, Dobehce, Dobešov. Dobrá, Dobratice, Dobrčice, 1. Dobrkovice, Dobročkovice, Dobrohošť, Dobrochov, Dobromílice/Dobromělice Dobronice, Dobroslavice, Dobrotice, Dobřečov/ Dobřičov, Dobřínsko/Dobřensko, Dobšice, 2. Dolany, Dolce/Grítnt, Dolenice, 1. Doloplazy, 2. Doloplazy, 1. Doly, 2. Doly, 3. Vlčí Doly/Vlčídoly, Domamil, Domamyslice, 1. Dom anín, 2. Domanín, Dom anínek/D om aninek, 1. Dolní Domaslavice, 2. H orní Domaslavice, Domašín, 1. Domašov, 2. Domašov/D. a H. Domašov, 3. Domašov nad Bystřicí/Domaštát, 4. Domašov u Šternberka/D om ašov, Domaželice, Domčice/Domšice, Domoradovice, Domoraz/Domorac (les), 1. D oubrava/D ábrava, 3. Doubrava, 1. Doubravice, 3. Doubravice nad Svitavou/ 881
Doubravice, D oubravník, Doubravy/D úbravy, Doupě, Drahanovice/Drahoriomce ce, D rahany, 1. D rahlov, 2. Drahlov, D rahonín, Dráhotuše/Drahotouše, Drásov, Dražovice/Dražejovice, Dražůvky, 1. Drnholec, 2. D m holec nad Lubinou/D rn holec, 1. Drnovice, 2. Drnovice, 3. Drnovice, Drozdov, Droždín, Drslavice, Drvalovice/Drválovice, Drysice/Drsice (Drisice), D ržková/D rštková, 1. Držkovice, Držovice, Dřem ovice/Dremlovice, Dřevnovice/Břevnovice, Dřevohostice/Dřevohostice (Třebohostice), Dřinov/Dřinové, 1 . Dub, 2. Dub nad M oravou/Dub, Dubany, Dubčany, 1. H orní Dubenky, Panské Dubenky, Dubicko/Dubičslco, 1 . D ubňany, 2. Dolní Dubňany/DoZní Dubiany, 3. Horní D ubňany/H om í Dubiany, Dub nice, D ukovany/D okovaný, 2. Červený Důl/Č ervený G runt, 2. Dolní Dunajo vice/D. Dunajovice, 3. Horní Dunajovice, 1. Dvorce, 5. Dolní Dvorce, 6. Horní Dvorce, 7. Nové Dvoree/N ový dvůr, 1 . Dvorek, 2. Dvorek, 3. P tenský Dvorek/ Dvorek, Dvorska/M aksov (Dvorská), Sedm Dvorů/Sedm dvorů, 1 . Č tyři Dvory/ C tyry dvory, 3. Handlovy Dvory, 4. Hruškové Dvory/H ruškový dvory, 5. Nové Dvory, 7. Nové Dvory/N ový dvůr, 10. Panské Nové Dvory/N ové dvory, 11. Tři Dvory/Třidvory, Dvořisko, 1. Dvořiště, 3. Bobrcký D vůr/dv. Bobrecký, 4. Boříkovský D vůr/Dv. Bořkovice, 5. Jezovitský Dvůr/(les) Purkrábka, 8. Nový Dvůr, 10. Nový D vůr/N ový dvůr, 11. Nový D vůr/N ové dvory, 15. Rovinský D vůr/Dv. R ovinka, 16. S tarý D vůr/Starý dvůr, 22. T rkm anský D vůr/Trutm anský dvůr, 23. T řebařovský D vůr/Třebovárovský dvůr, Dyjákovice/P. Dyjákovice, Dyjakovičky/M . D yjákovičky, Dyjice/VeZ/cá Dyjice, Dyjička/MaZá Dyjička, 1. Dzbel,, Džbánice/Džbanice.
É Edlštejn/FdeZsíein, Egrov, Elba, Emauzy.
F Falknov, nyní Sokolíčko; 1. Ferdinandov/Ferdinandstál, Ficová, Filipov, 1. Filipovice, 2. Filipovice, 3. Filipovice, Flandorf/Frandorf, nyní Panenská; Fono vice/Fonsdorf, 1. Dolní F ořt/D. Forst, 2. H orní F ořt/H. Forst, Franckovice, F ran ková, 1. F ran k štát, nyní Nový M alin; 1. Františkov/FrancberZc, 2. Františkov, Frejštejn/Freišíein, nyní Podhradí nad D yjí; Frélicho^v/Frelichov (Frelešdorf), nyní Jevišovka; F ren štát pod R adhoštěm /Frenštát, Fryčovice/Friěovice, Frýdberk/F rideberk, nyní Žulová; Frýdek/Fridek, nyní část m ěsta F rýdek-M ístek; 1. F rý d lan t nad Moravicí/Fridlant, nyní B řidličná; 2. F rý d lan t nad Ostravicí/ Fridlant, F rý d n tál/Fridental, nyní D vořiště; 1. Fryšava/Vršava, Frišava, nyní Břežany; 2. Fryšava /Frišava, F ryštát/Frištát, nyní K arviná-M ěsto; Frývaldov/ Freiváldov, nyní Jeseník; Fulnek, Fulštejn/FuZštein, nyní Bohušov.
G Geblov, nyní D olánky; Geislersfeld, nyní Lomy^ Geršov, Gnast, nyní Hnízdo; Goldzejf, Gotarto^vice/Gothardovice, G ráfenberk, nyní Jeseník-Lázně; G rándorf/G reifendorf, nyní Hradec nad Svitavou, Gručovice, 1. G runa/Grúna, G run882
dek, 1. Dolní G runt, nyní Dolní Údolí; 2. Horní G runt, nyní H orní Údolí; 3. Mírovský G runt/D oly, 1. Grygov/Grigov, Grym ov/G rim ov, 1. Guntram ovice, 2. G untram ovice/H om í a Dolní Guntramovice, Guty.
H Habartice, Hablov, H abrovany, H abrůvka, Habří, Háčky/Hačřcy, Háj, Hajany, Hájek/H a jky 1. Hajm rlov, 2. Hajm rlov, Hájov, Halenkov, H alenkovice/Aienko vice, 1. Haluzice, 2. Haluzice, H am berk, nyní Kohout; Ham iltony, Hamrová, nyní Dlouhá H ora; 6. Hamry, 9. Dolní H am ry/ Dolní ham ry, 10. Horní H am ry/ Přední ham ry, 11. Mosazné Hamry, 12. S taré H am ry /Staré ham ry, H ankštejn/ Hankštein, nyní Skály; Haňovice/Hanějovice, Hanušovice, H arrachov/Harachov, Na Harbechách/Harbech, 2. M oravská H arta/Harta, 3. Slezská Karta/Harta, H artíkov/H artvikov, Kar tiňkov/H ar tunkov, Hartm anice, nyní N iva; H artvíkovice/H artvikovice, H arty, Hať, Haukovice/Huřcouice, 1. H avírna, H avraníky, Havřice, Hážovice/Hažovice, Heindorf, nyní Hejnov; Hejčín/Haičin, H elfštejn/ Helfenštein, Heltínov/H eltvinov, Henčlov, Henčov/H ynčina, 1. H eneberk/Hene berky, Heneberky, nyní Borová; Herálec, 1. Heraltice, 2. Malé Heraltice/MaZé Heráltovice, 3. Velké Heraltice/V. Heráltovice, Herčivald, nyní Lesy; 1. Herol tice, 2. Heroltice, 3. Heroltice, Heroltovice/HeroZtice, 1. Heršpice/Heršouice (Heršpice), 2. Dolní Heršpice/DoZnž Jeřpice, 3. Horní Heršpice/H om í Jeřpice, Hertice, Hertmanice, Heřm aneč, 1 . Heřm anice, 2. Heřmanice, 3. Heřm anice, 4. Heřm anice u Oder/V. Heřmanice, 5. Heřm anice u Polom i/Heřmanice, 6. Dolní H eřmanice/DoZní Heřmanice, 7. Horní Heřm anice, 8 . H orní Heřm anice, 9. Svobodné Heřmanice, 1. H eřm ánky/Heřmanice, 2. Heřm ánky/M . H eřm ánky, 1. H eřm anov/Heřmanice (Hermašlák), 2. Heřm ano v/Heřmanice, H eřm anovice/Dolní a Horní Heřmanice, 1. Nové Heřm inovy/N ové Hervinovy, 2. S taré H eřm inovy/ Staré H ervinovy, Hevlín, Hladnov, Hladov, Klásnice/Hlasnice, Hlavnice, 1. Hlí na, 1. K hnka/H línka, Hlinné, 1. Hlinsko, 2. H linsko pod Hostýnem/JTZi?rsko, Hlivice, Hlohovec, Hlubočec/Hlubotec, K lubočky/H luboček, Hluboká/HZuboké, 1. Hluboké, nyní Lesní Hluboké; 3. Hluboké, 4. Hluboké, nyní Hluboké Dvory; 5. H luboké u Kunštátu/HZwboZcé, Hlučín, Hluchov, Hluk, Hlušovice/HZusouice, Hluzov/Hlízov, Hnanice, Hněvkov, Hněvošice, Hněvotín, Hnojnic e/Hnojice, H nojník, 1. Nové Hobzí, 2. S taré Hobzí, Hodějice, 1. Hodíce, 3. Hodice/Du. Ho díce, Hodíškov/H odiškov, Kodolany/Odolaný, Hodonice, 1. Hodonín, 2. Hodonín, 2. Hodoňovice, Hodov, Hodslavice, 1. Holasice, 2. Holasice, Holásky, Holasovice, Holba, Holcovice/Dolní, Horní Holčovice, H olenice/PJ Holenice u D m holce, Holešice. Holešín, Holešov, 1. Holice, Holoubek, Kdištejn/H olšteinsko, 1. Holubice. 2. Holubice. Honětice, Andělská Hora, nyní Světlá H ora/Černá Hora, K raví H ora /K raví hora, M okrá Hora /M okrá hora, O strá Hora./Osírá hora, Zelená Hora/K opčany, Horákov, Horečko, 4. H orka nad M oravou/Horka, 5. K a m enná Horka, 6. Nová H orka/N elhuble, 1. Horky, Hornice/Horonice, 1. Hory, 2. Hory, M ariánské Hory /Čertova Lhotka, Hořecko/Du. Horečka, Hořice, Hosov, Hostákov/H ostakov, Hostašovice, Hostějov, Hostěnice, Hostěradice, 1. Hostěrádky/M . Hostěrádky, 2. Hostěrádky, 3. Velké Hostěrádky/V. Hostěrádky, Hostětice/Hoštětice, Hostětín, 1. Hostiee/Hostviz, Hostím, Hostíšová. 1. Hostkovice, 2. Hostkovice, H oštejn/Hochštejn, 1. Hoštice, 2. Hoštice, 3. H orní Hoštice/H. Hoštice, 4. Malé Hoštice, 5. Velké Hoštice, Hošťálková/HošťáZřcou, 1. 883
Hošťálkovice, Hošťálkovy/iíošťáikou, Housko/MaZé H ousko, Hovězí, Hovorany, Hrabenov, Hraběšice, 1. H rabětice/G rafendorf (Hraběcí Ves), 2. H rabětice/Hrabětice (Grafdorf), 1. Hrábí, H rabišín, 1. Hrabová, 2. Hrabová, 1. Hrabství/Hrabské, 1. H rabůvka, 2. Hrabůvka/M . H rabůvka, H rabyně/Hrabiň, 1. Dívčí H rad/ Dívčí, 2. Nový H rad/N ové hrady, 3. Nový H rad/ Nové hrady, 1. Hradčany, 2. H radčany, 3. H radčany, Hradčovice/jRadišotňce, 1. Hradec, 2. Hradec, 3. H ra dec, Kozí Hradec, 1. Hradečná, 2. Hradečná, 1. H rádek, 2. H rádek, 4. H rádek na V lárské dráze/Hrádek, 5. Č ertův H rádek, 6. Č ervený H rádek, 7. Nový H rá dek, 1. Hr adísko/Hr adi štko, 2. K lášterní Hradisko/HradiátZco (klášter), 3. Malé H radisko/Hradištko, Smilovo Hradisko/SmiZůu hrad, 1. H radiště, 3. H radiště Svatého H ypolita/H radišté, 4. Uherské Hradiště/UZi. Hradiště, 1 . Hradištko, H rádkov/R adkov, Hrachovec, Hranečník, Hranice, 1. H raničky, 2. Hranicky, Hraničná, 1. Hrbov, 1. Hrdibořice, Hrobice, Hrochov, H rotovice/Hrutovice, 1. Nový Hrozenkov, 2. S tarý Hrozenkov/Ní. H rozénkov, H roznatín/ H roznětín, Hrozo vá/Hrazová, Hrubčice, Hrubšícej Hrubčice, H ruška/R uždka (Hruška), Hruškovice/Dv. H ruškovský, 1. H rušky, 2. Hrušky, Hrušov, 1. H rušovany nad Jevišovkou/H rušovany, 2. Hrušovany u B rna/Hrušovany, H rutov, Hřebečov/ Schónhengst, Hříšice/Hřišice, 1. Hukovice, 2. Hukovice, Hukvaldy, Hulín, H undorf, H ůrka, Husle, Husovice, 1. Hustopeče, 2. Hustopeče nad Bečvou/H usto peče, Hustěnovice/Ustěnovice, 3. S taré H utě/Staré hutě, Hutisko, 1. M oravská Huzová/Mor. Huzová, 2. Německá Huzová, nyní jen Huzová; 1. Nové Hvězdlice, 2. S taré Hvězdlice, Hvězdoňovice/Jezdoňovice, Hvozd, Hvozdec, Hvozdeček, Hvozdná, Hýlov, 1. Hynčice, 2. Hynčice, 3. Hynčice n ad M oravou/Hynčice, 4. Hynčice pod Sušinou/Hynčice, 2. Dolní Hynčina/H ynčina, nyní H ynčina; 3. H orní Hynčina /H ynčina (Handorf), Hynčino v/H ynčin dvůr; 1. Hynkov, Hyršperk/Hirschberk, Hýsly/Hýsle.
CH 1. Chabičov, 2. Chabičov, 3. Nové Chaloupky, 1. C harváty, Chařová, Chebzí, Chlebičov, Chlebovice, 1. Chlébské/CřiZéusřcé, 1. Chlístov, 2. Chlístov, 1. Chlum, 2. Chlum, 3. Chlum, 4. Chlum, 5. Chlum, 6. Chlum, 1. Chlumec, 1. Chlumek, Chlupice, Chobyně/Chobyň, Cholina, Choltice, Chomutov, 1. Chomýž, 2. Chomýž, Chornice/Kornice, Choryně/Choryň, Chořelice, Chotěbudice, Chotěbuz, Chrastěšov, C hrastice/K rastice, M oravská C hrastová/C hrastová, Chrášťany/ C-hrašiany, Chrbov, Chrlice, Chromeč, C hropyně/Chropyň, 1. Chroustov, 2. Chroustov, Chrudichrom y, Chudčice, 1. Chudobín, C hvalatice/Chvaletice, Chvalčov/Chvaličov, Chvaletín, Chvalíkovice/Chvalkovice, 1. Chvalkovice, 3. Chválkovice/Chvalkovice, 4. Chvalkovice n a H ané/Chvalkovice, Chvalnov, Chvalovice, Chylice/Chyíce.
I 1. Ivaň, 2. Ivaň, Ivančice/Ivančice (Vančice), Ivanovice na H ané/Ivanovice (Vejvanovice), 2. Ivanovice u B rna/Ivanovice, 3. Ivanovice Brněnské/Iwanovice.
884
J Jabloňany, 1. Jabloňov/Jabloňové, 2. Jabloňov/Jabloňové, Jablůnka/Jablůnka, Jablunkov, Jackov, 1. Jáchym ov/Jáchim ov, 2. Jáchym ov, Jakartovice, Jaktař, 1. Jakubčovice, 2. Jakubčovice nad Odrou/Jakubčovice 1. Jakubov u M orav ských Budějovic/Jakubov, 2. Jakubov, nyní Lesní Jakubov; 1. Jakubovice, 2. Jakubovice/Du. Jakubovice, Jalubí, Jarm artice, 1. Jam né, 2. Jam né, Jam nice/ Jemnice, Jam clice/Jemolice, 1. Jám y/Jam y, Jančí, 1. Jankovice/Jenílcovice (Jankovice), 2. Jankovice, Janohrad /Hanušehrad, 1. Janoušov, 2. Janoušov, Janov/ Johanistál, 1 . Janová, 1. Janovice, 2. Janovice, 3. Janovice, 4. Janovice, 6 . Moravecké Janovice/Janovice, 7. Pernštejnské Janovice/Janovice, 8. Velké Jano vice/Janovice, Janovičky, Janštejn/Janšíein, Janušov/Janoušov, 1. Janůvky, Jarcová, Jarkovice, 1. Jarohněvice, 1. Jarom ěřice, 2. Jarom ěřice nad Rokytnou/ Jaroměřice, 1. Jaroslavice, 2. Jaroslavice, Jarošov, Jarovice, 1. JasenicefJese nice, 2. Jasenice/Jesenice, Jasenka/Jesenka, Jasěnky/Jesenský m lýn, Jasenná, Jasinov/Jasenov, Javorek /Javůrek, 1. Javorník/Javorník (město, ves), 2. Javor ník, 3. Jav o rn ík/Javorníky, Javorovec, 1. Javoří, Javoříčko, Javůrek/Javorek, Jazovice/Jezevčí, Jeclov, Ječm eniště/G ersíenfeld, Jed lí/Jedle, Jednov/Ainzerov, Jedov, Jedovnice, Jehnice, JehřicelJeřice, Jelení, Jelenice, 1, Jem nice, 2. Jem nice, J e n eč/Jenč, 1. M alý Jeníkov, 2. Velký Jeníkov, Jerlochovice, Jersice, Jersín, Jeřm aň, 1. Jesenec, Německý Jeseník/Jesenice, nyní Jeseník nad Odrou; 1. Jestřá b í/Jestřebí, 2. Jestřá b í/Jestřebí, 3. Jestřá b í/Jestřebí, 4. Jestřabí/Jestřebí, 5. K uřim ské Jestřáb í/Jestřebí, 6 . Pernštejnské Jestřáb í/Jestřebí, Jestřabice/Jestřebice, 1. Jestřebí, 2. Jestřebí, 3. Jestřebí/V elké Jestřebí, Jestřebíčko/ Malé Jestřebíčko, Ješov/Děšov, Jevíčko, 1. Jevišovice, Jezdkovice. Jezdovice, Jezera, Jezerky/(PJ) Jezírko, Jezernice, Jezeřany, Ježkovice/Ješkovice, Ježník, 1. Ježov, 1. Nový Jičín, 2. S tarý Jičín, Jičina, Jihlava, Jihlávka, Jilem /Jelmo, Jilešovice, Jílkov/Jilkov, Jilm oví/Jilm ové, Jílovec/Jílovec, 1. Jim ram ov, 3. Jim ram ov/H utě, Jinačovice, 1. Jindřichov, 2. Jindřichov/H endrichov, 3. Jindřichov, Jindřichovice, Jinošov, Jiratice, 1. Jiřice/Jeřice, nyni Jiřice u M oravských Bu dějovic; 2. Jiřice, nyní Jiřice u M iroslavi; 1. Jiříkov, 1. Jiříkovice/Jiři/co v ice, 2. Jiříkovice/Jiňkovice, Jistebník, Jívová, Jívoví/Jívové, Johanka, Johanová, nyní Janová; 3. Josefov, 4. Josefov/Josefov (K ukvice), Josefová, 1. Josefovice, 2. Josefovice, Juliánov, Jundrov/Jundorf, Juřinka/Jiřinka.
K K adeřín, 1. Kadolec, 2. Kadolec, 1. Kadov, 2. Kadov, Kajlovec, K aliště, 2, Nový Kaltštejn/N ouý K altštein, nyní Nové Podhradí; 3. S tarý K altštejn/S tarý Kaltštein, nyní S taré P odhradí; 1. K aly/Kale, 2. O strý Kám en /O strý kám en, 1. Ka menec, 2. Kamenec, 3. Kamenec, Kamenice, 1 . Kamenička, 2 . Kamenička. i. Kamenka, 1 . K am enná/K am enné, 2. K am enná/K am enné, Kam enné, Kandia, K a nice, 1. Kaňovice, 2. Kaňovice, Kanovsko, Čelechovská K aple/R iíberk, nyní Kaple; K apouňata, Karasín, 1. K arlín/5 ar lotky, 2. K arlín /K arlín (Karlov), 1. K arlov/K arlsdorf, 2. Karlov, 3. Karlov, nyní M oravský K arlov; 4. Karlov, 1. Karlovec, 2. Karlovec, 3. Karlovec, 1. Karlovice, 2. Karlovice/Karlovice (Penkov), 3. Karlovice, 4. K arlovice/Starý Karlstál, 5. Malé Karlovice/Karlovice, 6. Nové K arloviceINový Karlstál, 8. Velké Karlovice/Karlovice, 1 . Karolín, 2. 885
Karolín/K arlín (Karolinov), K arpentná/K arpentná (Krpetná), K arviná/Karvín, Kasany/K asan, 1 . K asárna /K asárny, Kašava, Kašenec/Kašinec, 1 . Kašnice, 2. Kašnice/Kašnicberk, Kašpárkovice, S vatá K ateřina/Kateřina, nyní K ateřina; 1. K ateřinice, 2. Kateřinice, K ateřinky, K atov/K átov, K avriánov, Kdousov, Kelč, Kelčany, Kelčice, Kelníky, Keprtovice, nyní Údolná; K erhartice, Ketko vice/K ytkovice, 1. K laderuby/K ladruby, 2. K laderuby nad Oslavou/K ladruby, Kladky, K ladná, Kladníky, 1 . K ladoruby/K laderuby, K lárky, Klášterec, K latovec/Klátovec, Klečůvka, Klementice, Klemov, Klenovice na H ané/Klenovice, Klentnice/K lentice, 1. Klepačov/Klepáčov, 2. Klepáčov/Klepačov, Kletné, Klevetov, Klimkovice, 1. Kloboučky, 1. Klobouky, 2. Valašské Klobouky/K lobúky, 1. Klokočí, 2. Klokočí, 1 . Klokočov, 2. Klokočov/V. Klokočov, Klokočůvek, Klo pina/K lopiny, Klopotovice, Klučov, Kluzov/K lúzov, Klužínek/K lužinek, Kněždub, 1. Kněževes /K něževes, K néževísko/K nězevíska, Kněžice, 1. Kněžpole, 2. Kněžpole, 1. Knínice u Boskovic/K nínice (Kynice), 2. K nínice/Knínice (Kynice), 4. M oravské Knínice/Mor. Knínice (M. Kynice), 5. Německé Knínice/'Něm. K ninice (N. Kynice), nyní Veverské Knínice; 6. Německé Knínice/K nínice (K yni ce), nyní M iroslavské Knínice; 1. Kníničky/AíaZé K níničky, 2. Kníničky/K něničky, Koberno, 1. Kobeřice, 2. Kobeřice, 3. Kobeřice, Koblov, Kobylá, 1. Kobylí/Kohlbachy, 2. Kobylí, 1. Kobylnice, 2. Kobylnice, Kobylničky, 1. Kocanda, Kociánov, Kocourovec/Kocourov, Kocourovice/Kocúrovice, nyní Kocurovice; 1. M oravský Kočov/Mor. Kocov, 2. Slezský K ocov/Slezský Kocov, Kohoutovice, Kochánov/K ochanov, Kochov, K ojatice/Kojetice, K ojatín/K ojetín, K ojátky, Kojetice, 1. K ojetín, 2. Kojetín, Kojkovice, Kokory, K olenfurt, nyní Brod nad Dyjí; Količín, K olná/Jochoz, Kolnovice, 1. Koloredov, 2. Kolorédov./KoZoredou, K olovrat/K olovraty, Kolšov Kojišov, Kolštejn/KoZdšťem, nyní B ranná; K om ár no, 1. Kom árov, 2. Komárov, 3. Kom árov/K om arov, 4. Kom árov, 1. K om árovice/Komarovice, 2. Komárovice, 3. Komárovice, Komín, Kom ňa/Kom na, Komňátk a/K om ňátky, 1. Nová Kom ora 2. S tará Komora, Kom ořany, Koňákov, Koněšín, 1. Kanice, 2. Německá Konice/Kounice, nyní Konice u Znojm a; Koníkov/K onikov, Koňská, Svatý Kopeček/Su. Kopeček, nyní Kopeček; K opřivná/ K opřivnov, Kopřivnice, Kopytov, Kordula, 1. Korolupy/ChrZopy, Korouhvice, Koroužné/Koroužná, Koruna, Koryčany, Korytná, Kořenec, 1. Kosov/Dolní Ko sou, 2. Kosov, 3. Horní Kosov, 1. Kostelamy, 2. K ostelany nad M oravou/Koste lany, 1 . Kostelec, 2. Kostelec, 3. Kostelec, 4. Kostelec, 6. Kostelec na H ané/ Kostelec, 7. Kostelec u Gottwaldova/Kosteíec, 8, Kostelec u Holešova/Kostelec, Kostice, K ostníky, Košařiska, 1. K osatka nad Odrou/VeZZcé K osátky, 2. Malá Košatka/M alé K osátky, Košetice, 1. Košíkov, 2. Košíkov, Košíky, Kotlasy, Kotojedy, K otvrdovice/Goí/ridouice, Koty, Koukolná/Kú/coínd, 1. Dolní Kounice, 2. H orní Kounice, Janské K oupele/Janské lázně, 1. K outy/K u ty , 2. Kouty, 3. K outy nad Děsnou/K outy, 1. Kovalovice/Koválovice, 2. Kovalovice u K ojetína/ Koválovičky, 3. Kovalovice u Tištína/Kovalovice, 1. Kovářov, 2. Kovářov, Ko vářová, Kozárov, 1. Kozlany, 2. Kozlany, 1, Kozlov, 2. Kozlov, 3. Kozlov, 4. Kozlov, 5. Kozlov 1. Kozlovice 2. Kozlovice, Kozmice, 3. Kozojedy/Kozojedsřco, Kozojídky, Kozov, Kožichovice, Kožušany/K ožišany, Kožušice/Kožišice, K racovice, 1. Krahulci/K rahujčí, 2. Krahulčí, K rahulov, K rákoříce/Krakovice, K ra kovec, 1. Kralice, 2. K ralice na Kané/Králice, Králová, K rálovství/K ráíousiuí (les), Kram olín, K rásensko/Krasensko, Krásíce, Krasíkov, K rásná, K rásné/K rás ná, K rásno nad Bečvou/Krásno, Krásněves/K rasnéues, Krasonice, Krásov/K ronsdorf, 1. Fojtova Kraš, 3. M alá Kraš, 4. Nová Malá K raš/Nová M. Kraš, 5. Velká 886
Kraš, 1. K rátká, 2. K rátká/Kratecko, K ratochvilka/K ratochvílka, K ravaře/ Něm. Kravaře, K ravařov, Kravsko, Krčma, K rčm aň/K rčm any, 2. Horní Krčmy/D. a H. K rčm y, Krenišov Krenesov, 1. Krhov, 2. Krhov, 3. Krhov, Krhová, Krhovice, 1. Krchleby, Krm elín, Krnčice, 1. Krnov, 2. Krnov, Krokočín, Krokovice, Krokvice, Krom ěříž, K roníelzov/K ronfelsov, Kroužek, M oravský K rum lov/K rum lov, K rum pach, K rum perky/K rum berky, nyní Podlesí; K rum sín/ K rum sin, K rum víř, K rutvald /K rautenw ald, nyní T ravná; 1. K ružberk, nyní K řížová; 2. K ružberk /K ružberk, Křečkovice, Křekov, Křelov, K řem ačov/Přemačov, Křemenec, K řenoví Křenová, 1 . Křenovice, 2. Křenovice, K řenůvky, 1. Křepice, 2. Křepice, 1. Křeptov, Křeslík/Du. Křeslík, K řetín/K řtětín, Křídla, Křídlo, 2. České Křídlovice/Křidiowice, K řídlůvky/K řid lů vky, Křisťanovice/ Kristanovice, K řivá, Křivé, Moravské K řižánky/K řižánky, nyní K řižánky; 1. Křižanov, 2. Křižanov, 1. Křižanovice. 2. Křižanovice u Vyškova/K řižanovice, Křižínkov/K řižinkov, Křížov, 1. Křížovice/Křižovice, Křoví, K řtěnov, K řtiny, Křtom il, Kubšice/Kubčice, Kučerov, 1. Kudlov, Kudlovice, Kuchařovice/ Kulchařovice, K ujavy, Kuklík. 1. K ukvice/Jose/ou (Kukvice), K ulířov/K uléřov, 1. Kunčice, nyní H ořejší Kunčice, 2. Kunčice, 3. Kunčice, 4. Kunčice, nyní Do lejší Kunčice, 5. Kunčice nad Ostravicí/V elké Kunčice, 7. Kunčice pod O ndřejníkem /V elké Kunčice, 1. Kunčičky/M alé Kunčice, 2. Kunčičky u Bašky/Malé Kunčice, K unčina/N ová—Stará Kunčina, 1. K undratice/Kunratice, 2. K undra tice/K unratice, Velké Kunětice/V. K unětice, Kunice, 1. Kuničky/K ouničky, Kunkovice, 1. Kunovice, 2. Kunovice, 1. K unštát/K unsídt, 2. K unštát/K unstatský m lýn, K un val d /K unw ald, nyní K unín; Kupařovice, K urdějov, Kuroslepy, Kurovice, K uřím /K ořím , K ú sky/K u sky, K utiny/K utin, K utlberk/K uttelberk, nyní Spálené; Kuželov/K uželové, Kvačíce, Kvasíce, Květin, 2. K větná, K vítkovice/K vitkovice, Kyjanice, 1. Kyjov, 2. Kyjov, 1. Kyjovice, 2. Kyjovice, Kylešovice, Kyselov/Kyselovice, Kyselovice, Kývalka, Kyžlířov/K yzlířov.
L 1. Labuť, Labutice, L abuty/Labuť, 1. Lačnov, 2. Lačnov, 3. M oravský Lačnov/ Lačnov, Ladín, Lagnov/Langnov, 1. Lam berk, 2. Lam berk, Lančov/Lanžov, Landek, Langendony/Langedon, nyní Lípa; Lanštorf/Reinprachtice (Landsdorf), n yní Ladná; 1. Č tyřicet Lánů/Č tyřicet lánů, 2. P adesát Lánů/P adesát lánů, Lanžhot/Landshut, 1. Lapač, 2. Lapač, 3. H orní Lapač, Lapikus, Láryšov/Larišov, Laškov, Lašťany, Laštovičky/Vlaštovičky, Lavičky, Láz/Laz, 1. Lazce/Laz ka, 2. Lazce, 4. Nové M okré Lazce, 5. S taré M okré Lazce, 6. Suché Lazce, Lazinov, Lazníčky/M aíé Lázničky, 1. Lazníky/V. L azníky, 1. Lázy/Lazy, 2. Lazy, 3. Lázy /N ová ves, 1. Lažánky, 2. Lažánky/Lažanky, 1. Lažany, 2. Dolní Lažany, 3. Horní Lažany, Lažínky, Lebedov, Ledce, Lednice, Lechotice, 1. Lechovice, 2. Lechovice, Lelekovice, 1. Leskovec, 3. Leskovec nad M oravicí/Leskovec /Spachov), 4. M oravský Leskovec, 5. Německý Leskovec, Lesnice/Leznice, 1. Lesonice, 2. Lesonice, Lesoňovice, hesůňky/L esůnky, Lešany, 1. Lesná,/Leštná, 2. Lešná/Leštná, Leština, 1. Léštnice/Lešínice, Letkovice, Letonice, Letošov, Letovice, Levenov, Lhánice, 1. Lhota, 2. Lhota/V. Lhota, 3. Lhota, 4. Lhota, 5. Lho ta, 6. Lhota, 7. Lhota, 9. Lhota, 28. Lhota, 31. Lhota nad M oravou/Lhota, 32. Lhota pod Kosířem /Lhota, 33. Lhota u Choryně/Lhota, 34. Lhota u Konice/ Lhota, 35. Lhota u Letovic/Lhotka, 36. Lhota u Lysic/Lhotka, 37. Lhota u Oleš887
nice/Lhota, 38. Lhota u Vsetína/Lhoía (Liptálská), 39. Bílá Lhota, 40. Červená Lhota, 41. Č ervená Lhota, 42. Dlouhá Lhota, 43. Dolní Lhota, 44. Dolní Lhota/ Malá Lhota, 45. Dolní Lhota, nyní Lhota u Luhačovic, 46. Francova Lhota, 47. Horákova Lhota, 48. H om í Lhota, 49. H orní Lhota, 50. Horní Lhota, nyní Lho ta u Luhačovic, 52. Hroznová Lhota, 53. C hrastová Lhota/Chrástová Lhota, 54. Chvalčova Lhota/Chvaličova Lhota, 55. Korbelová Lhota, 56. M alá Lhota/Sibená Lhota, 57. M alá Lhota/M. Lhota, nyní Lhota u Kelče; 58. Malá Lhota, 59. Nedašova Lhota, 60. Nová Lhota/N ové L hotky, 61. Ostrožská Lhota, 62. P an ská Lhota/Lhota, 63. Podhradní Lhota, 64. Podkopná Lhota/podJcopná Lhota, 65. Radkova Lhota. 66. R apotina Lhota/ Rápotina Lhota, 67. Starojická Lhota/ Kočičí Lhota, 68. Stědrákova Lhota, 69. Tvarožná Lhota, 70. Velká Lhota V. Lhota, 71. Velká Lhota, 72. Vlachova Lhota, 73. V ránová Lhota, 75. Zábeštní Lhota, 76. Zpupná Lhota /Lhota, 84. Měsíčná Lhota/Lhotsko, 94. Skočova Lhota, 1. Lhotice u Jem nice/Lhotice, 2. Lhotice, nyní H orní Lhotice, 1. Lhotka, 2. Lhotka, 3. Lhotka, 4. Lhotka/M. Lhotka, 5. Lhotka, 6 . Lhotka/M . Lhotka, 7. Lhotka, 8 . Lhotka/Zďársřcá Lhotka, 23. Lhotka nad Bečvou/Lhotka, 24. Lhotka u H ranic/Lhotka, 25. Lhotka u Litultovíc/Lhotka, 26. Lhotka u O stravy/Lhotka, 27. Lhotka u P řerova /Lhotka, 28. Lhotka u Vítkova/Lhotka, 29. Čertova Lhot ka, nyní M ariánské Hory; 30. Kom orní Lhotka /Lhotka, 1. Lhotky, 1. Lhotsko, 1. Nižní Lhoty /Dolní Lhota, 2. Vyšní Lhoty/Horní Lhota, 1. Libavá/Libová, 2. S tará Libavá, Libhošť, 1. M oravská Libina/M or. Libiny, nyní Dol. Libina; 2. Německá Libina/Něm. Libiny, nyní Libina; Líbivá/Líbivé, 1. Dolní Libochová/Dolní Libochové, 2. Horní Libochová/H orní Libochové, Libosváry, Liboš, Libštejn/Libštein, nyní Zálesí; 2. Horní Lideč/H. Lidečko, Lidečko/D. Lidečko, 1. Lidéřovic e/Lidheřovice, 2. Lidéřovic e/Lideřovice, Lidměřice, 1. Lichnov/ Lichtnov, 2. LichnovlLichtnov, Lichtenštejn/Lichtenštein, Lichtvard. nyní Svět lá; 1. Liliendorf, nyní Lesná; Lindava. nyní Lipná; Linhartice. L inhartovy Linhartice, Lípa/Lipa, 1. Lipina, 3. Lipina, 4. Lipina, 5. Lipina, 6. Lipina, Lipinka, 1. Lipňany, 2. Lipňany/Lipiany, Lipnice, 1. Lipník, 2. Lipník nad Bečvou./Lip ník, 1. Lipolec, Lipov, 1. Lipová, 2. Lipová, 3. Lipová, 4. Lipová, 5. Dolní Li pová, nyní Lipová Lázně; 6. Horní Lipová, Lipovec, Liptál, Liptaň/Liebental, Lipůvka, Lísek, 1. Lískovec/Leskovec, 2. Lískovec, 3. Lískovec/Leskovec, 4. Lís kovec/Lískovec. Lísky, Líšeň, 1. Líšná/Lištná, 2. Líšná/Lištné, Líšnice/Leštnice, 1. Dolní Líštná/Dolní Lištná, 2. Horní Líštná/H orm Lištná, Litava, Litenčice, L itobratřice, Litohoř, Litostrov/Litostrojov, Litovaný, Litovel, Litultovice, Lněn ik/L n ěn íky (PJ), Lobodice, 1. Loděnice, 2. Loděnice/Lodenice, 3. M oravská Loděnice/Mor. Loděnice, 4. Německá Loděnice/Německé Loděnice, 3. H om í Lomná/Lomná, 1. Lomnice, 2. Lomnice, Lomnička, Lomy, Lopeník. 1. Nové Losiny/N o vý Losin, 2. Velké Losiny/Losin, Lošov, 1. Loštice, Loučany, 1. Louč ka, 2. Loučka, 3. Loučka, 4. Loučka/Lúčka, 5. Loučka/Lúčka, 6. Loučka, 9. Dlou há Loučka, 10. Dolní Dlouhá Loučka, 11. Horní Dlouhá Loučka, 12. S tudená Loučka, 1. Loučky, 2. Loučky, 3. Loučky, 4. Loučky /Loučka, 8. Dolní Loučky, 9. H orní Loučky, 10. Kozí Loučky, nyní H ranické Loučky; 11. K rásné Loučky/ D., H. Lúčky, Loudilka, 1. Louka, 2. Louka, 3. Louka/Lúka, 4. Louka, Loukov/ Lúkov, Loukovice/Lovkovice, 1. LoukyjL ú ky, 2. Louky/Lúřca, Lovčice/Velké Lovčice, Lovčičky/Moíé Lovčičky, Lovčovice, Lověšice, 1. Lovětín, 2. Německý Lovětín, Suchá Loz, Lubě/Libě, Luběnice/Liběnice, 1. Nové Lublice/ Nové Liblice, 2. S taré Lublice/Síaré Liblice, Lubná, Lubné, 1. Lubnice, Lubník, Lubno, Lu bojaty/Libojaty, 1. Lubom ěř/Libom ěř, 2. Lubom ěř pod Strážnou/Libíaň, Luči888
ce/Lučiště, Ludéřov/Lideřov, 1. Ludgeřovice/Lidheřovice, Ludíkov, Ludkovice/ Lídkovice, Ludm írov/Lidm irov, LudslavicefR.udslavice, 1. Ludvíkov, 2. Ludvíkov/Ludvíková, 3. Ludvíkov, 4. Ludvíkov, 1. Luhačovice, Luka n ad Jihlavou/ Luka, Luká, Lukavec, Lukavice 1. Lukov, 2. Lxikov/Lukovec (ves), 3. Lukov, Luková, Lukovany/H lochkovany, Lukoveček, Luleč/Lilč, Lupěné/Lupené, Lutín, Lutonina/Litonina, Lutopecny/Liíopecny, Lutotín/Loutotín, 1. Německá Lutyně/ Německá Lubtyně, nyní Dolní Lutyně; 2. Polská Lutyně/PoZsřcá L ubtyně, nyní Horní L utyně; 1. Lužice, 2. Lužice, Lužkovice/Luškovice, Lužná, LysicejLisice, h ýskyIL ísky, Lysovice/Lisovice, h ysů v ky/L isů v ky, Lyžbice.
839
ERRATA
К 1. D l L U
V seznam u jsou u ved en y jen zá v a žn ější tisk o v é chyby. N eev id u je se: 1. ch yb n é řazení h esel (takových případů je m álo, příslušná h esla leží v e d le sebe, tak že se snadno nalezn ou); 2. jin ý druh sazby (např. antikvou m ísto k u rzív o u ); 3. chybná diakritická znam énka, která n eru ší sm ysl te x tu nebo form u dokladu. Zkratky: sh. = shora zd. = zdola
heslo
str.
_
18 24 25 31 32 33 42
—
— — —
slou pec
_ — -
řádek
ch yb n ě
správně
7 sh. 5 zd. 8 sh. 1 2 zd. 17 zd. 2 2 sh.
ZKM n e jsta rší — R udolf J aroslav B oh u slav
15 sh. 9 sh. 3 zd. 6 sh. 6 sh. 17 zd. 18 zd. 1 1 sh. 25 sh. 17 sh. 15 zd.
sam oty; 1248 B ělehradodlišován u B u ch lova dom ácká podoba StčO J N edor ozum ěním D o ln o b ečv’ané B ečvick o v B d ih o st
ZMK N e jsta rší (doplň) K osm as R einhold Josef B ohum ír (doplň) Šum perk Žďár (doplň) A lb rech tice, K ojetín, L oučná nad D ěsnou sam oty: 1284 B ěleh rad / od lišován y u B oršic dom ácké podobě StčO J 266 N eporozum ěním D o ln o b ečv’ané B e č visk o z B d ih o st
d
přiložená m apa 1. A dam ov A d olfov ice 3. A lb rech tice 6 . A lb rechtice 2. B oršice A ntošovice A rkleb ice B ahn ov B ečva, D olní B ečvice B ed ihošf
890
43 43 44 45 46 47 48 52 56 57 —
a b a a b b a a a a a
heslo
str.
slo u pec
řádek
chybně
správně
7 sh. 1 sh. 1 2 zd.
jako by p látn o“ : B ělo včá c ilB élo v čáci *B in kov M J B u k ov Z ábeštné složeného L uková přípona B ilo vja k , b ilo v sk y -sk o základu B isk o p šíá k O p o ctw o Saňka jz CMuF od Jičín a B u sla vie III, 175; 1394 podobně bor, m ísto b o rže ty c zk e h U H am m erm tihlera h eslo CV 180 jihozápadní „žďár“ utvořeno A lfred ova m yslivn a „bruder“ b raň an ské ZDO V III, 25 B rn ič k y (pl.)/ B rn ičk a . . . b rtn ičen sk ej
jak ob y p látn o.“ B ělo včá cijB ělo čá ci
B edřichovice 2. B ělid la B ělotín
58 60 60
a a a
2. B en k ov B ergov Bešť 5. B ezděkov B ezdínek 2. B ezm ěrov B ílo v B ílsk o 5. B isk u p ice B isk u p ství B lansko B lažejovice B lu d ov 1. B lu d ovice 1. B oh u slavice 1. B oh ušice B olešice B orovice B orovina B ořetice B ožice B radlné B ralová B randlín B randzejf B ratčice B rňany B řezinky B rtnička
62 64 65
114
a a a b b b a a b b a a b b b b a a a b b b a a b a a b b
114 115 116 117 119 124 125 125 126
b b b a a a a b b
1. Brťov 2. B rum ov B runtál B ru nzejf 1. B řeclav 4. Březová B řezové B řezské B řuchotín
66 66
67 69 70 71 71 75 77 79 79 86
87 92 96 96 98 102 102
103 103 103 107 109 112
6 20
26 12 22 20 2 1
7 12
3 9 14 12 2 20
24 23 19 15 3 20
9 13 2
18 20 10
17
zd. sh. zd. sh. zd. sh. sh. zd. sh. zd. zd. sh. zd. zd. sh. zd. sh. sh. zd. sh. sh. zd. sh. zd. zd. sh. sh. sh. sh.
9 zd. 17 zd. 2 2 sh. 23 sh. 25 sh. 17 zd. 2 1 zd. 1 0 sh. 17 sh.
6
ZDB V II, 252 CDB I, 246 R ýžoviště B recu ca vi (v Fojtovice) Brna B risz d ifton gizován í
* B in k o vy MJ typu B u k o v Z ábeštní složen ém u Lukov podoba B ilo v ja k , b ilo v sk y -sk o k základu B isk o p ščá k O p a ctw o S áňka zjz ČM usF od N o v éh o Jičín a B u sla vice III, 75; ' 1349 podobě bor, zn. m ísto b o r ž e ty c z k e y U H am m erm tillera h eslo. CV 180; jih ových od n í „žďár“ a u tvořen o A lfred o v a chata „Bruder“ b rň a n sk é ZDO VIII, 35 B rn ič k y (pL)/ B rn ičk a (p l.!) . . . b rtn iča n sk ej 5 ZDB V II, 852 CDB II, 246 R ýžoviště B recya vi (v. F ojtovice) O lom ouce B ricz diftongizováno
891
str.
slo u pec
B u čávka 2. B udějovce 1. B u dišov B u dkovice B ujvec B u tovice
126 127 129 130 131 135
b b b b b b
1. B ystrc B ystrovany 2. B ystřice 6 . B ystřice, V alašská C aknov C ísařov C tidružice Crhov C ukm antl 2 . C echovice C ekyně 2 . Č elechovice 2 . Čermná Č ertoryje Česká
137 138 138
a b b
139 142 145 147 147 148 154 156 157 160 163 164
b a b a a a b b b a a a
Č stětice Č lunek 1 . Č ule D arkovičk y
166 166 167 171
b b a b
D eblín 3. D ešná D ětm arovice
172 175 177
a b a
D louhom ilov D obratice 2. D obrkovice D obročkovice
180 182 182 182
b a b b
2. D om anín D om aželice 1. D oub rava D rahanovice 2. D rahlov
187 189 190 192 193
b b b b b
h eslo
892
řádek
chybně
správně
16 zd. 8 zd. 23 sh. 13 zd. 2 1 zd. 26 zd. 25 zd. 8 zd. 1 1 zd. 13 zd.
B udeč n. B ohuB y d w ic e H olejov OJ B u dek, v e s *71. B u jo vice 12,5 km 1294 B y strzic z B e stro va n y b y střic k é
B udeč) n. B ohuB u d w ic e H oleje OJ B u dek, zn. ves n. B u jo vic e 1 0 km 1394 B y str ze c z B e stro va n e b y s tř ic k e j
zd. 19 sh. 23 zd. 15 zd. 2 zd. 24 zd. 13 sh. 9 zd. 1 0 zd. 23 sh. 3 zd. 15 zd. 8 zd. 1 0 sh. 1 sh. 6 zd. 7 sh.
T išň avy 1115 K a ise r w e r th složen éh o K irilo s z h led isk a p řehled z ZMK ČV 42 Prof sol. 1945 v H olubích arch. pocházelo podoby p od le podlý K arvínsku
13 7 4 9 23 14 7
CDM III D éšna D ěth m a ri Fryštáku -m a ri „m eer“ složeného odvozeného D o b rch o vici zkratce 1751 podoba l přehodnotilo na l v e Fryštáku 1232 něk teréh o se
T ísň avy 1104 K a ise rsiv e rth složen ém u K y rilo s z h led isek p řeh led v ZMK ČV 42; Prof stol. 1954 v H olubicích A rch. p ocházela podobě p od le podoby K arvinsku doklad 1377 patří k h eslu D arkovice CDB III D ěsná D ěth m a ri F ryštátu - m a ri „beriihm t“ složen ém u odvozeném u D obrch ou ici zkratky 1720 podobě í přehodnotilo na 1 v e F ryštátu k o lem 1322 n ěk teréh o ze
21
2 22
18 15 2
7 5 5
zd. sh. sh. sh. zd. sh. sh. sh. zd. sh. sh. sh. zd. zd. zd.
—
str.
heslo
193 194 194
slou pec
řádek
18 17 7 25
zd. sh. zd. zd. zd. sh. zd. sh. sh. zd. zd. zd. sh. sh. zd. sh.
chybně
správně
M arséne K o p a jin y složen éh o D řevo stičá k -o vice čs > s -d ^ n a jo v č á k korytem Sehrad. sam atů p at-řící 430 poutní kostelíček b fežěn é F risch w a —
M aršén e K o p a n in y složen ém u D řevo ščičá k -ice čs > c -d u n a jo včá k koryto S ehradice sam ot p a-třící 403 (poutní kostelíček) b řěžěn é čes. F ryša va (celý řádek v y n e chat) gregovsk é (doklad 1261 škrt nout) Rospond CDM V 1250 H ad 216 C h o w ern ik p om ístn í H ein d o rf H olu b ů v H ertm an ice V. U rbaneč H erm a n sd o rf H errm an n ssch lag H lu b ok é 1. CDM VI H nojíce S tará H odíce 2. Slov. V ětš. jm en zan ik lých osad H ořica atd. zkratce zkratkou
D rahany D rahonín D rahotuše D řevohostice
201
b b b b
D ubicko 3. D unajovice 2. D zbel E ngelsberg F am ilie F icová 1. Fořt, D olní Frýdberk F ryšava
204 206 213 216 217 217 219 223 224
a a b a a b a a b
Grándorf
230
b
15
1. G rygov 1. H aluzice
233 238
a b
17 zd. 7 sh.
gregovske —
241 243 244 245
b a a b
H ejčín H ejnov H enčov H artm anice H eřm an eč 8 . H eřm anice 1. H eřm anov H lubočky H luboká H nojnice 2. H obzí H oditzhof H odolany H odonice H ojšiny
247 247 248 252 253 254 255 261 261 266 266 267 268 268 270
a b b b a b b a b a b b a a a
19 zd. sh. 13 sh. 13 sh. 2 zd. 13 zd. 5 sh. 2 0 zd. 2 2 zd. 23 zd. 16 sh. 2 0 sh. 15 sh. 1 2 zd. 24 zd. 13 zd. 23 zd. 2 2 zd. 2 zd. 9 zd.
H ořice H ostějov H ostěnice
278 279 279
b b b
R espond CDM Had 2176 C h o vern ik pom ocná H a in d o rj H olův H artm anice U rbaneč H erm a sd o rf H errm an n sch lag H luboké 1. CDM IV H nojnice S tá rá H odíce 3. slov. V ěšt. jm en po zan ik lých osad H 0řica atd. zkratky zkratce
21 11 1
24 25 16 10
25 24 23 21
H aňovice H artin kov Hat H avraníky
’
22
zd. sh. 13 zd.
21
11
893
heslo
str.
slou pec
řádek
3. H ostěrádky H ostětín 1. H rabětice 2. H radec 1. H rádek 6 . Hrádek, Č ervený Hrozová H rubšice H ruška H undorf 3. Hutě, Staré 1. H uzová, Mor. 2. H uzová, N ěm . C hom outov
281 281 287 292 293
a b b b a
294 302 302 303 307 310 311 311 321
2.
C hroustov 2. Jabloňov Jablunkov 2 . Jan ovice 1 . Jarohněvice Jarošov 1. Jasen ice
chybně
správně
23 sh. 8 sh. 1 zd. 2 sh. 6 zd.
PJ; P astvisko h o štěck é G rafen dor H radečák Pod.
P J P astvisk o h o šč ec k ý lh o štěc k ý G ra fen d o rf H radečak Pol.
326 335 336 342 345 347 347
a a b a b b a b b b a b a b b a b
3 sh. 19 zd. 19 zd. 2 2 sh. 2 2 sh. 18 zd. 13 zd. 1 0 zd. 8 sh. 2 0 zd. 1 1 zd. 1 2 zd. 1 0 zd. 6 zd. 19 sh. 1 1 zd. 2 2 zd.
Jeclov Jed lí Jehnice 4. Jestřebí Jestřebíčko Jevíčko
351 351 352 359 359 360
a b b b b b
Ježník 2. Jičín, Starý
363 365
a a
Jilem 2. Jindřichov Jívová K ach novice
366 368 371 376
a a a b
K ajlovec K am en ice 3. K arlovec 4. K arlovice K arviná
376 378 382 382 384
b b b a b
2 2 zd. 23 zd. 15 zd. 1 zd. 16 sh. 3 sh. 27 sh. 2 1 zd. 7 sh. 13 sh. 2 1 sh. 6 zd. 13 zd. 1 sh. 1 1 sh. 15 zd. 9 sh. 16 sh. 29 sh. 3 zd.
CDM II H ra to vá H ru bczicze? h ro šesk é H ostie H u ttě M ahrisch 1818 K um m er C h o m u to v poprvé od C zy rn y ZDO X I, 37 (Váženy) B ý v a l tu k J esen ici (N ěm ec ké) *Jačkov J ed lá k J en ičák Jestřábí. le ž í a v těsn ém d em in u tivu L o vesk o odvozeného a P alačovská, Keř N ářečn í H a n jd rych 1447 zkratce podobám přejata zjz K arlasau Jegerhäuser Fryšták
CDM III H rá zo vá H ru b czicze h rošecké Hostie H utě M ährisch 1678-1893 K um m et C h o m o u to v poprvé do C za rn y ZDO I, 144 (Vážany) Je tu lt J esen ík u (N ě m eckém u) *Jačlov J ed elá k Jeh n ičá k Jestřebí. lež í v těsn ém d em in u tiva L o vec k o od vozen ém u . s P alačovsk á K eř N ářečí H a jn d rych 1547 zkratky podoby přejato v jv K a rlsa u H egerhäuser F ryštát
394
str.
slou pec
K erhartice 3. K eř V lčí
390 390
a b
K lečůvk a K len ová 2. K lep áčov K lokočůvek
394 394 395 399
K lu žín ek 2 . K n ěžpole 5. K nínice 2. K obeřice K oblov 1. K obylí 5. K ocanda K oln ovice 2. K om árov 4. K om árov K oněšín 1. K onice K oňská K rajidlo K rálovna 1. Kraš, F ojtova K rhovice 1 . K rchleby 1. K rnov K rum lov, M oravský K řelov K řenůvky K říby 2. K řižanov 3. K řižanov 1. K řižanovice K unětice, V elk é K yjanice L ašfany L azinov 1 . Lázy L edce 32. L hota pod K osířem
heslo
řádek
chybně
sp rávn ě
1 zd. 16 sh.
p řejatém viz W olsgersten.
a b b b
6 sh. 9 zd. 9 zd. 18 zd.
401 403 404 406 407 407 409 413 417 417 421 422 422 441 443
a a a a a b b a b b a a b b b
25 sh. 2 2 zd. 4 zd. 3 zd. 9 zd. 4 zd. 25 zd. 3 zd. 2 sh. 2 1 zd. 8 zd. 3 - 4 sh. 2 1 zd. 7 sh. 23 sh.
m ající Prof přejatém u o těch to názvech K lokočov. K lo ž ín e k . . . nebo v o v č ím ě K o b e ře č i K o b lo v o . .. zaniklo pronajím ána u N ovéh o Jičína L hota m ajetek nebo n ěž Příhone, O v č ím a D ysczyniec K ra jid lo stan ovit zda
p řejatém u v iz V lčíkeř, něm . W olfgersten. m ajícíh o P rof II přejatého o těch to názvech v. K lokočov. K lo ž ín e k . . . neboť V o v č ím ě K o b e ře čč i K o b lo v o . .. vzn ik lo pronajím aná u Šum perka L hotka m ajetek , nebo n ež P říh on e, O v č ím a D yszczyn iec K ra jid o stan ovit, zda
447 451 452 453
a b a b
21
sh. zd. 2 1 zd. 15 sh.
F o jtysu h vypadlo u r stol
F o jtisu T h vypadlo u r stol.
456 459 461 462 466 466 466 475 482 491 494 494 497
b b a b a b b a b a a b a
22
sh. 18 zd. 5 zd. 2 0 zd. 16 zd. 8 sh. 24 sh. 2 0 zd. 6 sh. 5 zd. 4 sh. 2 zd. 3 sh.
(retného 6060 K řen ů v n o osl. zsz K risa n o w o K riža n o vá k O K unzendorfu k yja n ic k é lažčané L azoň ova L á ze... z L edce
(retného) (škrtnout) K ře n ů v k o psi. sz K risa n o u o K H ža n o vá k O K u n ze n d o rf k y ja n ic k é (V. Újezd) lažčěn é . L azoň ov L á ze... z L ed eč
502
a
18 sh.
D rahany
D rahanovice
8
895
str.
slou pec
řádek
L even ov
504
a
24 zd.
90. Lhota 1. L hotka 30. Lhotka L ibhošf 1. L ibina L ileč L ind ava Liptáň L ísek L íšeň L itava
518 520 523 525 526 530 531 536 537 538 539
b a a b a b a b a b b
sh. 3 zd. 18 zd. 8 sh. 18 sh. 15 zd. 1 0 sh. 9 sh. 2 2 sh. 24 zd. 1 — 2 zd.
L itobratřice L itostrov
541 541
a b
L obodice L ochm perk 9. L oučky 2. Louka L u běnice Lubná L ubné 1. L ubnice L udslavice L u kovan y L utonina
544 545 552 553 558 559 559 559 563 567 569
a b b b a a a b b b a
sh. 7 sh. 8 zd. 2 1 sh. 15 zd. 2 1 zd. 17 zd. 8 zd. 19 sh. 2 zd. 24 zd. 1 1 zd. 2 1 sh. 19 zd.
heslo
8
8
chybně
správně
an alogick é (pří dom ek) před svátkem k J eš; o něm ž p od le toho, ves spřežky (korupt-) Lulč. 1943 ASO liseck é su fix. ZM K 221 . . . bez předpokládaného . . . řečka L ib o b ra třice vzn ik la L u th c rtro y 1141 D ik -k en m an n N a H orních L óčan i buď s dom áckou lu b a V Strážný L u b en tz, tak, že v R u d sla vicích lh k ý L u toň ě
analogické; přído m ek po svátku k Ješ, o něm ž podle toho, že ves spřežce (korupt.) Luleč. 1948 ACO lisec k ej su fix ZMK IV 221 . . . s předpokládaným . .. říčka L ito b ra tč ice vzn ik lo L u th o stra y 1131 D i-ckenm ann na H urnich Lóčáni buď dom áckou lu b y Strážný. L u b e n tz tak, že (vynechat) leh k ý L u ton ě
Rudolf Šrámek
896
ZM ÉNY V M ÍS T N ÍC H JM É N E C H MOR A VY A S L E Z SK A O D 5. V. 1 9 4 5 D O 1. I. 1 9 7 2
1. Od r. 1945 žá d a la řa d a obcí o z m ěn u m ístn íh o jm én a. D ů v o d y k tom u b y ly v p o d sta tě tro jí: a) p ů v o d n í jm én o by lo buď n ěm eck é (zcela něm ecké, n ap ř. W iedergrun; v h lásk o v ě p o češtěn é podobě, n a p ř. B ra n d ze jf, K a ltštejn ), nebo upom ínalo n a sv ů j fe u d á ln í p ů v o d (A n n a b e rk, G eblov, L a n g en d o n y); b) p ři n ěk o lik e ré m v ý sk y tu téhož jm é n a b y lo tře b a p ro v é st bližší u rčen í v h o d n ý m i p řív la stk y , což bylo a k tu á ln í z v láště p ři nové ú ze m n í ú p ra v ě o k re sů a s n í so u v isejícím i zm ěn am i p říslu šn o sti osad (m ístn ích částí, b ý v alý ch sam ot, sk u p in c h a lu p apod.) k je d n o tliv ý m obcím neb o se zm ě n am i je jic h s ta tu tu (býv. sa m o sta tn á obec se sta la m ístn í částí apod.). T y to zm ěn y b y ly p ro v e d e n y v r. 1960 n eb o k rá tc e p ře d r. 1960, k d y byly v y tv á ře n y no v é o k re sy s v ětší ú ze m n í ro zlo h o u a k d y se d o je d n o h o n o v éh o o k resu d o stáv aly dvě (někdy i více) ste jn o jm e n n é obce, v iz n apř. H lub o ké, L h o tice. — N ě k te ré d alší zm ěn y p řív la s tk ů a v y tv o ře n í p řív la stk ů n o v ý ch si v y n u tila p ra x e v p o što v n ím sty k u a železniční do p rav ě, v iz n ap ř. K u n čice, K u n č ič k y ; viz též 3.2. Z m ěn a sta ršíc h p řív la stk ů D eutsčh, N ě m e c k é p ro b ě h la již d řív e v souvislosti s p ro m ěn a m i su b a); c) v zn ik aly n o v é obce buď sloučením n ě k o lik a (m enších, blízko ležících apod.) obcí — v iz n ap ř. C hřibsko, R o zk v ě t, V y so č a n y —, n eb o n o vou v ý sta v b o u sp o jen o u se z ru še n ím sta rý c h v sí — v iz H avířov; d) je n zcela o jed in ěle došlo k obnovení h isto rick é podoby jm é n a (B o h u so u dov/O so u d o v, u B ře ža n y 'F ry ša v a spojeno s o d s tra n ě n ím něm . jm éna) a k o d stra n ě n í d ia le k tism ů (např. Č ejkovicejČ ajkovice). Z m ěn y do r. 1965 b y ly zach y cen y v d ílech : — S e z n a m y obcí a sta tistic k é le x ik o n y obcí Č esko slo ven ské (socialistické) r e p u b lik y z le t 1952, 1955, 1960 a 1965. — P řeh led obcí a částí v Č esko slo ven ské socialistické republice, je jic h ž n á z v y z a n ik ly , b y ly z m ě n ě n y , nebo se sta ly m ístn ím i částm i v době od 5. V. 1945 do 1. VII. 1964. N a k la d atelstv í d o p ra v y a spojů. P ra h a 1964. 897
— Z m ě n y v e s p r á v n í m č le n ě n í Č e s k o s lo v e n s k é so c ia listic k é r e p u b l ik y , k t e r é n a s ta ly v o b d o b í o d 1. 7. 1966 do 1. 1. 1972. Federální statistický ústav, In stitu t dem ografie. Praha 1972. 2. Druhy změn. Jm éna byla m ěněna: a) p ř e k l a d e m
něm . předlohy, a to buď úplným ( B r e tn o v /Š ir o k á N iva, B r a n d z e jf /Z ď á r s k ý P o to k), nebo ob vykle částečným překladem, který je
spojen s přejetím základní m otivace a zařazením n ovéh o jm éna do čes. toponym ické soustavy (F la ndo rf < - F ra u e n d o r f/P a n e n s k á , H a m b e r k / K o hout, V a ld o rf/L e sn á , L ic h tv a r d /S v ě tlá ) . Zřídka se vychází z druhého kom ponentu něm. předlohy (B r u n z e jf /R y ž o v iš tě ) ; b) hláskovým
počeštěním
něm .
předlohy
(E lb a /L a b e ,
H eindorf;
H e jn o v );
c) z m ě n o u
přívlastku,
viz 1 b), 3.2;
d) v y t v o ř e n í m n o v é h o j m é n a , a to: — podle polohy ( F r e jš te jn /P o d h r a d í n a d D y jí, K e p r to v ic e /Ú d o ln á , nová ves C h řib sk o ); je to postup velm i častý; — podle nějakého m ístního jevu (F r ý d la n t n a d M o r a v ic i/B ř id lič n á ,G e isle r s f e ld /L o m y ) ;
— přenesením jiného vlastního jm éna buď přímo ( M iljr o n /D y je , F rélic h o v /J e v iš o v k a ), nebo upraveně ( G e b l o v /D o lá n k y podle sousedního jm. D o la n y); — podle jiného jevu, často dobově podm íněného (Z lín + jin é obce / G o t t w a l d o v , H a v íř o v , R o z k v ě t) ;
— rozšířením jm éna o blíže určující přívlastek, viz 1 b) a 3.2: e) o b n o v e n í m B ohusoudov); f) z r u š e n í m
historické
podoby
jm éna (C u le / Slup, O s o u d o v /
d i a l e k t i s m u ( C a jk o v ic e /C e jk o v ic e ).
D ruhy zm ěn jsou v seznam u zm ěny registrovány těm ito ind exy: N O P Po
nové jm éno — obnovení historické podoby = překlad (i částečný) = počeštění (i částečně) =
d) e) a) b)
R Ú +
rozlišení, zm ěna přívlastku = c) drobná úprava — f) lokalita zanikla
D ruhy zm ěn se n ěkdy kom binují, zaznam enávám e jen výraznější případy. 3. Tento přehled n e e v i d u j e prom ěny adm inistrativního sta tu tu : 3.1 a) zm ěny v adm inistrativní příslušnosti obcí (osad, částí) k jednotli vým okresům (obcím); 898
b) zm ěny obcí nebo částí obcí na m ístní části (např. S y c h o t í n
K u n štát
na M o ra v ě , o. Blansko);
c) zrušení m ístních částí a jejich splynutí s obcem i nebo s částm i obcí (např. Z b o n ě k , n yn í m ístní část obce L etov ic e ). Z m ěny a)—c) se však zaznam enávají tehdy, jsou-li spojeny se zm ěnami jména, např. H lín y , K o v á lo v ic e u Tištína. 3.2 Stejnojm enné obce b yly často rozlišovány různým i přívlastky, které n eb y ly kodifikovány v lexikonech, mapách apod., neboť m ěly jen dočasné trvání, m ístní om ezení apod. Iniciátory těchto zm ěn b yly většin ou m ístní národní výbory, aniž zm ěny b yly úředně schváleny. N apř.: L h o tk a u O s tr a v y : do 1939 L h o tk a , někdy i L h o tk a u H lučina, L. u H ošťálkovic; 1940 až 1945 Ellgoth, E llg o th -H u ltsc h in , E llgo th b e i P e te r s h o f e n (tj. u Petřkovic), E llg oth a n d e r O d e r (ves leží na H lučínsku, proto její úřední pojm enování b ylo v oněch letech jen něm ecké); od r. 1945 se u žívalo těchto podob: L h o tk a , L h o tk a u H lučina, L h o tk a u H ošťálkovic, L h o tk a u P e tř k o v i c , L h o tk a u O s tr a v y , L h o tk a n ad O drou, O d e r s k á L h o tk a , v lexikonech po r. 1945 se vysk ytu je jen L h o tk a (1952, 1955), L h o tk a u O s t r a v y (1960).
B ývají i rozdíly m ezi kodifikovaným názvem m ísta a názvem jeho poš tovního úřadu ( H o šíá lk o v ic e , pošta však H o š tá lk o v ic e n a d O d rou ) nebo že lezniční stanicí (H r á d e k : H r á d e k v e S le z s k u ; viz i hesla K u n č ic e a K u n č ičky). Odtud i časté zám ěny na turistických a jiných mapách. B ylo nem ožné všech n y tyto zm ěny evidovat. N em ají také pro vývoj jm éna určující význam . Z achycujem e je jen tehdy, n a šly -li odraz hlavně v lexikonech. V iz též VI. Sm ilauer v ZMK VIII, 127—134; M iloš T ra p lJan Skutil, Z m ěny m oravských m ístních jm en po roce 1945. In: Jižní Mo rava, sv. XIII, 1977, 8 0 -9 1 . 4. Přehled zm ěn vzn ikl na popud pracovníků státní adm inistrativní správy, kteří užívají slovníku jako zdroje inform ací nejen o stáří obcí a výkladu jejich jm en, ale především o jejich lokalizacích, zm ěnách jm en, adm inis trativního statutu a příslušnosti k jiným obcím.
899
900
P o řad. čís.
P ů vod n í jm éno
N y n ější jm éno
B ýv alý sou d n í okres
Okres v r. 1965
N y n í část obce (sam o statn á = —)
Rok zm ě ny
D ůvod zm ěny P oznám ky
In dex zm ěn
A dolfovice, v. D om ašov 1
A lbrech tice
A lb rech tice u R ým ařova
R ým ařov
B runtál
B řid ličn á
1949
B ližší určení
R
2
A ndlerka
L ípy
P rostějov
Olom ouc
—
1952
Z rušeno jm. po m ajiteli
N
3
A nnaberk
A nnín
Loučná
Šum perk
sp ly n u l s Loučnou nad D ěsnou
1948
N ěm eck é jm éno
Po
4
A nnaberk
A n n ín
V idnava
Šum perk
K obylá
1949
N ěm eck é jm éno
Po
5
B ab ice
B a b ice nad Svitavou
Brno
B m o -v e n k o v
—
1960
B liž ší u rčení v tém ž okrese, v iz n íže
R
6
B abice
B ab ice u R osic
Ivan čice
B m o -v e n k o v
—
1960
V iz v ý še
R
7
B am ov
O lověná
L ibavá
1950
P od le b ý v a lé m ístn í těžb y na olovo Jako síd liště však po 1945 zrušeno
N +
8
Baťov
O trokovice
Z lín
G ottw ald ov
—
1946
V iz s. v. B atov, I 55
O
9
B ělá
B ělá u Jevíčk a
Jev íčk o
S v ita v y
—
1960
B ližší u rčení v tém ž okrese
R
B ludovice, D olní, v. Šum bark
10
B ohdíkov, Č eský
D oln í B ohdí kov, B oh d ík ov
Šum perk
11
B ohdíkov, N ěm eck ý
B oh d ík ov H orní
L oučná
12
B ohum ín
Starý B ohum ín
B ohum ín
13
B ohu slavice
B oh u sla v ice nad V láří
Val. K lobouky
14
B oh u slavice
B oh u slavice u G ottw ald ova
Zlín
15'
B olík o v
D o ln í B olík ov
S lav o n ice
16
B olík ov
H orní B olík ov
T elč
17
B oršice
B oršice u B la tn ice
U herský Ostroh
18
B oršice
B oršice u B u ch lovic
U herské H radiště
19
B randzejf
Zďárský P otok
R ým ářov
20
B ránice, N ěm eck é
N o v é B ránice
Ivan čice
21
B retnov
Š irok á N iv a
Bruntál
B rodek u K on ice
K on ice
B rňov, v. K řivé 22
Brodek
Šum perk
R
1960
P rotik lad k N ěm eck é m u B ohdíkovu, s ním ž v tém že okrese
1947
i.'. -T ' ’i
Šum perk
Žárová
1947
V iz v ý še
R
K arviná
—
1955
V ý stavb a m ěsta s n á z v em N o v ý B ohum ín
O
G ottw ald ov
—
před 1960
B ližší u rčení v tém ž okrese, viz níže
R
G ottw aldov
—
před 1960
V iz vý še
R
Jin d řich ův H radec
C izkrajov
1952
B ližší u rčen í v tém ž okrese, vi^ níže
R
Jin d řich ův H radec
—
1952
V iz vý še
R
U herské H radiště
—
před 1960
B ližší u rčení v tém ž okrese, v iz níže
R
U herské H radiště
—
před 1960
V iz v ý še
R
B runtál
Stará V es
1947
P řeklad něm . jm éna
P
B rno-venkov
—
1947
Z m ěna přívlastk u
R
B runtál
—
1952
P řek lad něm . jm én a
P
1955
B ližší u rčení v tém ž okrese, v iz n íže
R
r‘i .. í
P rostějov ‘ IJ ! v '; ' :
902
Po řad. čís.
P ůvodní jm éno
N y n ější jm éno
B ývalý soudní okres
Okres v r. 1965
N y n í část obce (sam o statn á = —)
R ok zm ě ny
In dex zm ěn
D ůvod zm ěny P oznám ky
23
Brodek
Brodek u P rostějova
P rostějov
P rostějov
—
1955
V iz v ý še
24
Brodek
Brodek u Přerova
Přerov
P řerov
—
1949
R ozlišen í od č.
, 23
R
25
B rfov
B rtov u Černé Hory
B lansko
B lan sk o
B rtov-Jen eč
1960
B ližší určení v tém ž okrese, viz níže
R
26
B rtov
B rfov u V el kých O patovic
Jevíčk o
B lan sk o
—
1960
Viz n íže
R
27
B ru n zejf
R yžoviště
R ým ařov
Bruntál
—
1947
Č ástečný překlad n ěm eck éh o jm éna
P
28
B řezí
Březí nad O slavou
Zďár
Z dár nad Sázavou
—
před 1960
B liž ší u rčení v tém ž okrese
R
29
Březová
B řezová nad Svitavou
S v ita v y
S v ita v y
— ■
1949
B ližší určepí
R
Opava
Š těp án k ovice
před 1961
N ově vytvořen á osada s n ovým jm énem ( = starší PJ)
N
30
B ílá B říza
R 22
31
B uchberkstál
Železná
Vrbno
B runtál
Vrbno pod Pradědem
1947
P od le b ývalé m ístn í těžb y na železnou rudu
N
32
C ukm antl
Z laté Hory
Z laté Hory
B runtál
—
1949
O bnoveno středověké česk é jm éno
O
33
C ajkovice
Č ejkovice
Znojm o
Z nojm o
—
1948
O dstraněn dialek tism u s
Ú
34
Cule
Slup
Jaroslavice
Znojm o
—
1949
O bnoveno původní česk é jm éno
O
35
D arkov
K arvin á 3 — L ázně D arkov
K arviná
36
D erfle
S ady
U herské H radiště
37
D erflík
V ísk a u J ev íčk a
Jevíčk o
38
D ětřichov
D ětřich ov u Starého M ěsta, D ětři ch o v u Mo ravsk é Tře bové
M oravská Třebová
39
D om ašov s osadou B ělá (dř. V aldenburk) + A d olfovice
B ělá pod P ra d ěd em
Jesen ík
40
D reigiebel
B orovec
Příbor
Elba
L abe
S taré M ěsto
F alkn ov
Sokolíčko
Jih la v a
F icová
M ýtinka
Jesen ík
Flandorf
P an en sk á
Jem n ice
D m h o lec nad Lubinou, v. V ětřk ovice 41 42 43 44 UJ :
903.
K arviná
K arviná
22. 4. 1971
1971 vytvořen o n o v é jm én o
N
U herské H radiště
U herské H radiště
1952
N ahrazeno něm . jm éno
N
S v ita vy
—
1949
P řek lad em nahrazeno n ěm eck é jm éno
P
před 1960 1961
B ližší určení
R
P řesn ější b ližší určení
R
N ově vytvořen á obec, jm éno podle polohy n a říčce B ě lé a pod P radědem
N
N ahrazeno něm. jm éno, jm én o zrušeno
N +
S v itavy
Šum perk
N ový Jičín
1964
splynul s obcí S ed ln ice
1947
JOrJIÍ»
R
f.Hijti
Šum perk
N ové L osiny
1949
P očeštěn o něm . jm éno
Po
Jih la va
Stonařov
1949
P očeštěn o něm . jm éno
Po
Šum perk
Jeseník
1949
N ahrazeno něm. jm éno
N
1949
N ah razen o něm . jm éno p řekladem jeh o první části
P
Třebíč
904
P o řad. čís.
P ůvodní jm éno
N yn ější jm éno
B ývalý sou d n í okres
Okres v r. 1965
N y n í část obce (sam o statn á = —)
Rok zm ě ny
D ůvod zm ěny P oznám ky
In dex zm ěn
45
Franková
S eč
Jesen ík
Šum perk
Jesen ík
1949
N ahrazeno něm . jm éno
N
46
F rankštát
N ový M alin
Šum perk
Šum perk
—
1947
V iz s. v. F rankštát
N
47
Frejštejn
P odhradí nad D yjí
V ranov
Znojm o
—
1949
N ahrazeno něm . jm én o
N
48
F rélich ov
C harvátská, Jevišovk a
M ikulov
B řeclav
1945 1949
N ahrazeno něm . jm éno n ejd říve podle b ý v a lé ho ch arvátského osíd len í, pak p od le poloh y n a řece Jev išo v ce
N
49
Frýdberk
Ž ulová
V idnava
Šum perk
1948
N ahrazeno něm . jm én o p od le m ístn í těžby žu ly
N
1950
N ahrazeno něm . jm éno, p od le blízkých lom ů na břid lici
N
.
.!Í' M ’ •
50
F rýdlant nad M oravicí
B řidličná
R ým ařov
Bruntál
51
F rýdntál
D vořiště
J evíčk o
B lan sk o
Borotín
1948
N ahrazeno něm . jm éno podle m ístn íh o odvora
N
52
F ryšava
Břežany
Jaroslavice
Z nojm o
—
1949
O bnoven historick ý n ázev
O
53
Fryštát
K arvináM ěsto
F ryštát -,U
K arviná
K arviná
před 1960
Zrušeno něm . jm éno při a d m in istrativn í úpravě K arviné O bnovena hist. podoba
Ú
N ahrazeno něm . jm éno, podle pohoří Jesen ík y
N
K arviná 1F ryštát 54
F rývald ov
J esen ík
' , . . . 1ft
J esen ík
22. 4. 1971 Šum perk
1947 ; ■íiu -íu
1
O
905
55
F u lštejn
B ohušov
O soblaha
56
G eblov
D olanky
Olom ouc
57
G eislersfeld
L om y
Jesen ík
58
G nast, K nast
H nízdo
Znojm o
59
G rándorl
H radec nad S v itavou
S v itavy
60
G ráfenberk
Lázně Jesen ík
J esen ík
61
Grunt, D olní
D olní Ú dolí Ú dolí D oln í Ú dolí
Z laté Hory
62
Grunt, H orní
H orní Ú d olí Ú dolí H orní Ú d o lí
Z laté Hory
63
Háj
Háj v e S lezsk u
O pava
64
H am berk
K ohout
Javorník
65
H am rová
D louhá Hora
J esen ík
66
H ankštejn
Skály
R ým ařov
67 í‘ťb
H artm anice ■ •' ' V’ ' i,
N iva
P lu m lov
68
H ážovice + T ylovice
R ysové
—
B runtál
—
1950
N ahrazeno něm . jm én o
N
Olom ouc
D olany
1948
V iz s. v. G eblov, I 228
N
Šum perk
Supík ovice
1949
N ahrazeno něm . jm éno, p o d le m ístn íh o k a m e nolom u
N
Znojm o
V rbovec
1949
V iz G nast, I 229
P
S v itavy
—
1949
N ahrazeno něm . jm éno
N
Šum perk
Jeseník
1947
N ahrazeno něm . jm éno, bližší u rčení
N R
B runtál
Zlaté Hory Zlaté Hory Z laté Hory
1949 1964 1971
H orní a D oln í Ú d olí slou čen o do 1964 v obec Ú dolí
P
B runtál
Z láté Hory Zlaté Hory Z laté Hory
1949 1964 1971
V iz v ý še
P
Opava
—
1 . 1. 1970
R ozlišení
R
Šum perk
B ílý Potok
1949
N ahrazeno něm . jm én o
P
Šum perk
Jeseník
1949
N ahrazeno něm . jm éno
N
B runtál
—
1949
P od le sk aln ích útvarů
N
1949
N ah razen o něm . jm éno, n o v é podle polohy n a n iv ě
N
před 1965
N o v ý n ázev pro sp o je n é obce
N
'i'-':
• •t
P rostějov o: ( V setín • ,
—
• -»)
906
Po
řad. čís.
P ůvod n í jm én o
N y n ější jm éno
69
H eindorf
H ejn ov
70
H eneberky
Borová
71
H erčivald
L esy
Okres
B ý v a lý sou d n í okres
v r. 1965
N y n í část obce (sam o statn á = —)
R ok zm ě ny
D ůvod zm ěny P oznám ky
In d ex zm ěn
B runtál
H olčovice
1947
P o češtěn í něm . jm éna
Po
H lučín
Opava
B olatice
1949
N ahrazeno něm . jm éno
N
D vorce
Opava
B u d išov nad B udišovkou
1950
N ah razen o něm . jm éno, částečn ý překlad
P
A lb rech tice
72
Herfcmanice
N o v é Z álužné
V ítkov
O pava
R adkov
1952
R ozlišen í od v si Zálužné N, R
73
H eřm anice
H eřm anice u O d er
Odry
N ový Jičín
—
před 1960
R o zlišen í v tém ž okre se, v iz níže
R
74
H eřm anice.
H eřm anice u P olom i
H ranice
N ový Jičín
—
před 1960
V iz vý še
R
75
H líny, D olní
D o ln í H llvy (!) D oln í H líny
V elk é M eziříčí
2
ďár nad Sázavou
H orní L ibochová
před 1960 1968
D olní a H orní H líny v y tv o řily novou osadu obce H orní L ibochová
Ú
76
H líny, Horní
H orní H livy (!)
V elk é M eziříčí
Žďár nad Sázavou
H orní L ibochová
před 1960
V zn ik ly jako sk upina chalup n a konci 18. stol. se jm . D oln í a
1968
H orní H lívy (!)
H orní H líny 77
H luboké
H luboké D vory
T išnov
B lan sk o
—
před 1960
R ozlišen í v tém ž okre se, v iz n íže
N, R
78
H luboké
H luboké u K unštátu
K unštát
B lan sk o
—
před 1960
V iz v ý še
R
79
H luboké
L esní H luboké
V elk á B íteš
B m o -v en k o v
1952
P odle polohy v lesích a n a rozlišen í od H lu bokých dvorů v tém ž okrese
R
80
H olčovice, D olní H olčovice, H orní
H olčovice
81
Hora, A n d ělsk á + S větlá ( = Lichtvard)
S v ětlá Hora
•)0
A lb rech tice
H ostějov, viz M edlovice 82
H ousko + M olenburk
V ysočan y
B lansko
83
H radec
H radec nad M oravicí
O pava
84
H radec + H radečná
N ová H radečná
U n ičov
H radečná, viz H radec
907
85
H radisko, K láštern í
H radisko
O lom ouc
86
Huť, K arolin in a
K arolínka
V setín
87
Huť, Sk aln í
S k eln á Huť
B osk ovice
88
H úzová
M oravská H uzová
Šternberk
89
H úzová, N ě m ecká
H uzová
Šternberk
B runtál
H olčovice
P řív la stk y zrušeny při sp ojen í obou v s í jakož to čá stí H olčovic
0
1964
N o v é jm én o pro nově vzn ik lou obec
N
1. 1.
1971
B runtál
B lan sk o
—
1964
N o v é jm én o pro sp oje n é obce, p od le polohy
N
Opava
—
9 .1 0 . 1970
N a rozlišen í od jiných H radců
R
O lom ouc
—
před 1960
N o v é jm éno pro spo jen é obce
0, N
O lom ouc
Olom ouc
1966
Zrušen p řívlastek
O
V setín
—
1951
Z rušen p řívlastek
0
P rostějov
P rotivanov
1. 1.
O prava tisk. chyby
0
1969 O lom ouc
—
1951
Oprava ú/u, přívlastek
0
Bruntál
—
1951
Oprava ú/u, zrušení přívlastku
0
908
P o řad. čís. 90
P ů vod n í jm éno H yršperk
N yn ější jm éno J elen í
B ý v a lý sou d n í okres
Okres v r. 1965
A lb rech tice
B runtál
N y n í část obce (sam o statn á — —) H olčovice
R ok zm ě ny
D ůvod zm ěny Poznám ky
In dex zm ěn
1947
Č ástečný překlad
P
před 1960
B ližší u rčení
R
1960
B ližší určení v tém ž okrese, v iz níže
R
91
C hvalk ovice
C h valk ovice na H ané ,
V yšk ov
V yškov
92
Jakubov
Jakubov u M oravských B u d ějovic
M oravské B u d ějo v ice
Třebíč
93
Jakubov
L esní Jakubov
Náměšť nad O slavou
Třebíč
—
1960
V iz vý še
R
94
Jasen k y (jen nářečně)
Jasén k y
—
Opava
H lučín
před 1965
D říve sam ota, před 1965 částí H lučína
O
95
Jeseník, N ěm eck ý
J esen ík J esen ík nad Odrou
N ový Jičín
N ový Jičín
1946 1949
Z rušen p řívlastek B ližší určení
Ú R
96
Jiřice
Jiřice u M iroslavi
M oravský K rum lov
Znojm o
—
1960
B ližší u rčení v tém ž okrese
R
97
Jiřice
Jiřice u M oravských B u d ějovic
M oravské B u d ějovice
Znojm o
H ostim
1960
V iz vý še
R
98
Johan ové
Janová
V setín
V setín
—
1949
Ú prava jm éna
99
K altštejn, N ový
N ové Podhradí
V idnava
Šum perk
Černá V oda
1948
Z rušení něm . jm éna; podle polohy pod hra dem. Část splynula s obcí Černá V oda
N
100
K altštejn , Starý
Staré Podhradí
V idnava
Šum perk
Černá Voda
1948
V iz v ý še
N
—
Ú, P o
101
K arlov
M oravský K arlov
Š títy
102
K arlov
K arlov pod P radědem
R ým ařov
103
K arviná
K arviiiá-D oly
Fryštát
104
K ateřina, Svatá
ÍCaťeřina
B lansko
K eprtovice
O dolná
105
V f n /\V \V ;
n
106
j
;t. C M ěsto L ibavá
m m
K len tn ice (sg.)
M ikulov
K nast, v iz G nast ' K nínice, N ěm eck é
f J' :>t: -
1
Ú stí nad Orl.
Černá Voda V. Vv.A
B runtál
M alá M orávka
2 2 . 10
K arviná
K arviná
1955
B lan sk o
SebrovK ateřina
O lom ouc
M ěsto L ibavá
B řeclav
‘
B ližší rozlišení
R
B ližší rozlišen í
R
Ú prava síd eln í aglo m erace k olem K arviné
R
Zrušení přívlastk u
Ú
N ahrazeno něm . jm éno, n o v é p od le polohy, ves 1945 zrušena
N
1958
O bnovení hist. podoby
O
1947
Z m ěna p řívlastk u po d le b lízk é M iroslavi
ú
1947
Z m ěna p řívlastk u po d le příslušnosti k býv. p an ství
ú
1970
1948
" /. -•
: r. ■
+
■]
Znojm o /.
1948
, .
B rn o-venkov
Šum perk
—
1952
P řívlastek zbytečný
ú
B řeclav
--
1947
N ěm . jm én o nahrazeno částečn ým překladem . -------- -J"~T'‘ -----------N ěm . jm éno nahrazeno částečn ým překladem
p
Z rušen pův. přívlastek, b ližší u rčení
ú R
Šum perk ' •Znojmo..,
1947 ' i 1.1 ■-
v
L hotka, viz K ostelan y 145
Lhotka (Malá)
L hotka u ř fe r o v a L hotka
Přerov
.
-
146
Libina, M oravská
D oln í L ibina
U n ičov
147
L ibina, N ěm eck á
H orní L ib in a L ibina
Šum perk
148
L ibiva
L íbivá
M oh eln ice
Z álesí : :3, i ; ' ))'/ J'
Jevíčk o
L ichtvard, v, Hora, A n dělská
S v ětlá ■') ř i ) : i ' I
B runtál
151
L iliendorf . Uf] ■ *
L esná
V ranov
152
L indava
L ipná
H ranice
153
L ipová, D olní
L ipová - lázn ě
J esen ík
154
L iptál
L ipová L iptál
V setín
L oděnice, N ěm ecká
H orní L od ěn ice
Š ternberk
■ 149 150
L ibštejn
;i,
■
V
I-
v.,
vu.' 155
u i.Syl :*.rť• P řerov
—
P řívlastk y v o. Přerov zb ytečn é
R ,Ú
1947
Z m ěna přívlastk u v zh led em k n á sled u jí cím u h eslu
Ú
1947 1960
Zm ěna přívlastku, k te rý zrušen při vzniku slou čen é obce Libina
Ú
1960 1965
Šum perk
L ibina
Šum perk
Šum perk
—
1. 1. 1968
Ú prava jm éna
Ú
S v ita vy v iv
B iskupice r .
1950
Zrušeno npm. jm éno, n ové p od le polohy
N
B runtál
S v ětlá
1947
Zrušení něm . jm én a částečn ým překladem
P
Z nojm o
—
1946
Z rušení něm . jm éna, n ové podle polohy
N
P řerov
—
1948
Zrušení něm . jm éna částečn ým p řekladem
P
před 1960
Ú prava jm én a podle m ístn ích lázní
Ú
—
1950 až 55 1955
Z rušení něm . jm én a
P
—
1950
Šum perk V setín
O lom ouc
O b n oven í hist. podoby
O
Z rušení p řívlastku
ú
P o řad. čís.
P ů vod n í jm éno
N y n ější jm éno
B ývalý sou d n í okres
O kres v r. 1965
156
L oučka D lou há, Horní, D olní
D louhá L oučka
U n ičov
Olom ouc
157
L oučky, K ozí
H ranické L oučky
H ranice
P řerov
N yn í část obce (sam o statná = —)
R ok zm ě ny
D ůvod zm ěny P oznám ky
In d ex zm ěn
1960
Z jednodušení p řívlast ků při sp ojen í obou obcí
Ú
Špičky
po 1960
Z m ěny n evhodného přívlastk u
Ú
L oučná, v. V ízm berk L ouky v. Z lín 158
L utyně, N ěm eck á
D oln í L utyně
F ryštát
K arviná
—
1946
Z m ěna p řívlastku
Ú
159
L utyně, P olsk á
H orní L utyně
F ryštát
K arviná
Orlová
1946
V iz v ý še
Ú
R ozkvět
K yjov
U herské H radiště
1960 do 1. 7. 1969
N o v é jm éno pro novou obec vzn ik lou sp oje n ím tří vsí; 1. 7. 1969 obec R. i jm. R. zanikají, obnoveny tři obce
N
D vorce
1950
V iz M ejvlad, II. d.
Po
L ýsky, v. V inary M alenovice, v. Z lín 160
M edlovice + H ostějov + U jezdec
161
M ejvald
M éjů vk a
162
M ěsto, Staré, u U herského H radiště
S taré M ěsto
B runtál
—
U h ersk é H radiště
U herské H radiště
26. 1 1 . Ú prava jm éna při 1971 p řičlen ěn í k m ěstu
Ú
163
M ifron
D yje
Z nojm o
164
M ilotice
M ilotice nad O pavou
B runtál
M ladcová v. Zlín M olenburk v. Housko 165
M osty
M osty u Jab lu n k ova
Jab lu n k ov
166
M osty
M osty u Čes k éh o T ěšín a
Č eský T ěšín
167
(jen nářečně: M alanky)
M alánky
H lučín
166
N ajfu nk
Stříb rn é Hory
R ým ařov
169
N ávsí
N ávsí u Jab lu n k ova
Jablunkov
170
N ěm eck é
S n ěžn é
N o v é M ěsto n. M.
171
N iederw ald
D oln í Les
Javorník
172
Ochoz
Ochoz u Brna
Brno
Znojm o
1949
Zrušení něm . jm éna, n o v é jm . p od le poloh y n a řec e D y ji
N
B runtál
před 1960
N a rozdíl od M ilotic nad B ečv o u pro po třeby ČSD
R
FrýdekM ístek
1951
B ližší rozlišen í od M ostů u Čes. T ěšína, s n im iž často zam ěňo vány
R
K arviná
M istřovice
1951
V iz vý še
R
O pava
H lučín
1960
D říve jen sk u p in a ch a lup, srov. Jasén k y
N
B runtál
H orní M ěsto
1949
N ahrazeno něm . jm é no, p o d le b ýv. těžb y na stříbro; obnoveno sta ré PJ
O
F rýdek-M ístek Jab lu n k ov
1960
B ližší rozlišení
R
Ždár nad Sáz.
—
1948
Z volen jin ý základ jm éna;
N
Šum perk
V lčice
1948
Zrušení něm . jm éna
P
—
1950
Č astá zám ěna s Ocho zem u T išnova
R
B m o -v en k o v
Po řad. čís.
N yn ější jm éno
P ů vod n í jm éno
sou d n í okres .
*' ' '
|}Í
N y n í část obce (sam o statn á = —)
před 1960
Č astá zám ěna s O. na V yšk ovsk u a Šum persku
R
B ližší určení pro čas tou zám ěnu
R
•i -ont viV‘\'v
před 1960
.t:-. •
13S?0
O lšany u P rostějova
P r o st|jo y
P ro stějo v ..
“
O lší nad O slavou
V elk é
2 čTár nad Sázavou
174
O lšany
175
O lší
In dex zm ěn R
—
Ochoz u T išnova
ny
D ůvod zm ěny P oznám ky V iz v ý še
B lan sk o
Ochoz
Rok zm ě
1951
T išn ov
173
••
.... Okres v r. 1965
n:i B ý v a lý
...v/
-
iytezú.říčí
■i >íi
.
Osicany, v. K ov a lo v ice
..
176
O soudov
B ohušoudov
D ačice
Jihlava.
K n ín ice
1949
O bnovení historické podoby
O
177
Ostroh
U herský Ostroh . .
U h ersk ý Ostroh
U herské H radiště
—
23. 4. 1968
O bnovena starší podo ba
O
O soblaha
1947
Z m ěny p řívlastku
Ú
1945 až 1954 od 1955
Č astá zám ěna s jin ý m i Petrovi cem i
Ú, N
1952
R ozlišen í přívlastkem
R
l
V/i j
;.h
U í‘iv;u
..
P aseky, Z lín ské, v, Z lín 178
P avlovice, N ěm eck é
S lezsk é P a v lo v ice
O soblaha
B runtál
179
Petrovice
P etrovice nad D ěsnou P etrov nad D ěsnou
Šum perk
Šum perk
P etrovice u K a rv in é
F ryštát
1 í' 180
i .
. j r. /
P etrovice
v :
l-ji-..;;.
;|
K arviná ,/;..
.
Ov .
—
181
P ilcberk
H řibová
Javorník
182
P op ice
P op ice u J ih la v y
Jih lava
183
P opovice
V ysok é P op ice
Ivančice
P opovice, v. V inary 184
Prátlsbrun
B řezí
M ikulov
185
P rosenice, M alé
Prosen ičk y
Přerov
186
P rosenice, V elké
P rosen ice
Přerov
P u stim ěřsk é Prusy
V yškov
P rštné, v. Zlín 2
Prusy, N ěm eck é
P říluky, v. Zlín
y
...
188
P ulgary
B ulhary
M ikulov
189
R abštejn
B orová
D ačice
190 fo°~
R adkovice
R adkovice u B udce
D ačice
Šum perk
V lčice
1948 až 1960
P řeklad něm . jm éna, jako síd liště po 1960 zrušeno
P +
Jih la va
P ístov
1949 před 1960
B ližší určení P řív la stek zrušen při v člen ěn í obce do P is tova
R Ú
B rno-venkpv
—
1949
B ližší určen í od jiných P opovic, podle polohy
R
B řeclav
—
1949
Zrušeno něm . jm éno
N
P řerov
P rosen ice
1949
Ú prava na zdrobnělé jm én o
Ú
Přerov
—
1949
Z rušení přívlastku
Ú
V yšk ov
P ustim ěř
1949
N ah razen í přívlastk u jiným , p od le p říslu š nosti k obci P u stim ěř
Ú
B řeclav
—
1949
P o češtěn í
Po
Jin d řichův H radec
B udeč
1950
N ahrazeno něm. jm éno
N
T řebíč
—
před 1960
R o zlišen í dvou R. v tém ž okrese
R
■ ■' Z’!*
N y n í část obce (sam o statn á = —)
R ok zm ě ny
Po řad. čís.
P ů vod n í jm éno
N y n ější jm én o
191
R adkovice
R adkovice u H rotovic
H rotovice
T řebíč
—
před 1960
V iz v ý še
R
192
R adostín
R adostín nad O slavou
V elk é M eziříčí
2
ďár nad Sáz.
—
před 1960
B ližší určení
R
193
R en ertov
V ysutá (krátce též R enartovice)
Javorn ík
Šum perk
M ik u lovice
1949
Z rušení něm . jm éna, p od le v y su n u té polohy
N
194
R ogendorf
K rasová
B lan sk o
B lansko
1947
zru šen í něm. jm éna (po býv. m ajiteli), nové pod le poloh y v Mor. krasu
N
195
R ozenberk
R ůžový
Brno
B rno-venkov
C hrlice
1947
Ú prava překladem
P
196
R uda N ěm eck á
Ruda
R ým ařov
B runtál
—
1947
Z rušení přívlastku
Ú
197
Rudná, N ová, Stará
R udná pod Pradědem
B runtál
B runtál
—
1952
V iz V ogelzejf
198
R udolec, N ě m eck ý R udolec
R udolec
2
2 d á r nad Sáz.
—
1946
Z rušení přívlastk u
Ú
199
R udoltice
S lezsk é R udoltice
O soblaha
Bruntál
—
1947
B ližší určení
R
200
S ajlerov
K raličky
P rostějov
P rostějov
K ralice na H ané
1950
Z rušení jm én a podle m a jitele, n ové zdrobn ěn ím jm éna obce, k níž S. přičleněn
N
201
S an d h ýb l
P ísečn á
J esen ík
Šum perk
—
1948
P řek lad něm . jm én a
P
B ý v a lý so u d n í okres
ďár
Okres v r. 1965
D ůvod zm ěny P oznám ky
In d ex zm ěn
Ú, N
202
Serksdorf
U h eln á
Javorn ík
203
Schlippengrund
Z líbek
V idnava
204
—
S íd liště V íta N ejed léh o
—
205
Sidonie, S vatá
S id on ie
Val. K lobouky
206
S k alice
S k a lice nad S v itavou
B o sk o v ice
207
S k len é
S k eln é nad O slavou
V el. M eziříčí
208
Sorge
Starost
V id n ava
Suchá, D olní, v. Šum bark 209
Suchdol
Su ch d ol nad Odrou
F u lnek
210
Suchohrdly
Suchohrdly u M iroslavi
Mor. K rum lov
211
Suchohrdly
Such oh rd ly u Z nojm a
Znojm o
S větlá, v. Lichtvard v. Hora A n d ěl ská
Šum perk
--
1947
Zrušení něm . jm éna, n o v é podle b lízk é býv. těžb y u h lí
N
Šum perk
T om íkovice (ty od 1960 u Skorošic)
1950
O bnova (dom něle) p ů vod n í podoby
N. O
V yškov
V yškov
1960
Jm én o pro n o v ě v z n ik lé síd liště
N
G ottw aldov
B yln ice
1965
Z rušen p řívlastek
0
B lan sk o
—
1950
R ozlišen í pro potřeby CSD
R
Zďár
—
1965
R ozlišen í podle polohy
R
Šum perk
Ž ulová
1948
Z rušeno něm . jm éno překladem
P
N ový Jičín
—
1959
R o zlišen í pro potřeby ČSD a spojů
R
1959
R o zlišen í dvou stejn o jm en n ých obcí v tém ž okrese, v. níže
R
1959
V iz v ý še
R
nad Sáz.
Z nojm o
Znojm o
—
920
P o řad. čís.
P ůvodní jm éno
N y n ější jm éno
B ý v a lý sou d n í okres
Okres v r. 1965
N yn í část obce (sam o statn á = —)
R ok zm ě ny
212
Š en tál
K rásné
Š u m perk
Šum perk
H raběšice
1948
213
Šilp erk
Štíty
Š títy
Šum perk
—
214
Š p ik lice
N ová Seniríka
Staré M ěsto
Šum perk
Stříbrníce
In dex zm ěn
Z rušení něm. jm éna přek lad em první části
P
1949
Z rušení něm . jm én a překladem
P
1948
Z rušení něm . jm éna, nové jm. podle m ísta, odkud p řišlo n ejvíce kolonistů
N
• "■. 1
•/,*- í. lívifu
D ůvod zm ěny P oznám ky
i iM
215
Spilndorf
Oborná
B runtál
B runtál
B runtál
1949
Z rušení něm . jm éna, podle polohy
N
216
Š reflová
Z álesí
V ranov ■
Znojm o
T" i ' .’
1949
N
V idnava
ií Šum perk
Zrušen něm . název (podle m ajitele), podle polohy
Černá Voda
1948
Z rušení něm . jm éna, podle polohy; před 1965 zanikla
1965
Zrušen přívlastek
Ú
1'
217
Šropengrunt
i U .i
R okliny
';
.
N ,+
218
Štěpán, S vatý
Štěpán
Val. K lobouky
G ottw ald oy
—
219
Š těpán ov
Štěpánov nad Svratkou
B ystřice nad Pern.
Žďár nad Sáz.
—
1951
R ozlišen í pro potřeby spojů
R
220
Š tern feld
H vězdová
Odry
N ový Jičín
Odry
1949
Ú prava něm . jm éna p řekladem
P
221
Š toln ava
Pram eny
L oučná
Šum perk
Žárová
1949
•yif.btóJíf.'
;»wn .
Z rušení něm. jm éna, podle polohy u p ram e nů; 1965 zanik la
'
i, 'i
N ,+
222
Streitová
P asíčk a
Jesen ík 'V ,V^
223
Stundorf
S tu d n ice
O soblaha
224
Sum bark + B ludovice, D oln í + Suchá, D oln í + Ž ivotice
H avířov
■ 1960: tro jč le n n ě H r o c h o v - L ip o v á - S e č , n y n í je n L ip o v á , o. P ro stějo v ); b) n o v ě v y tv o ře n á jm é n a p ro b ý v alé n ěm ecké obce n eb o obce s n ěm eck ý m jm é n e m ; ta jso u s h rn u ta ve zv láštn ím sezn am u n a str. 928—929. B ližší ú d a je o jed n o tliv ý c h položkách viz kap. Z m ěn y v m ístn ích jm é n ec h M o rav y a S lezska od 5. V. 1945 do 1. I. 1972 (str. 897— 927). B ělá pod P radědem B ílá B říza G ottw aldov
H avířov Chřibsko V elk ý K arlo v K arviná-D oly K arv in á-N ové M ěsto K arviná-H ran ice L ubina P od lesí R ozkvět (1980—19S9)
930
A d o lfo v ice + D om ašov s (míst.) částí B ělá (dříve V aldenburk) nová část S těp án ovic, o. Opava L ouky + M alen o v ice + M ladcová + P rstn ě + P řítlu k y + Z lín + Z línské P asek y n ově založené m ěsto + D olní B lu d ovice + D oln í S u ch á + Sum bark +- Z ivotice K ostelan y 4- L hotka + Ú jezdsko + Z lám anka část obce D y ják ovice nová část K arvin é (1971) nová část K arvin é (1971) nová část K arvin é (1971) D rn h olec (nad L ubinou) + V ětřkovice B rňov + K řivé
Hostějov + Medlovice + Ú jezdec
R ysová S íd liště V íta N ejed léh o T eplice nad B ečvou N ová V es na H ané (1960—1963) Z adní V es V iničná V ysočany
H ážovice + T y lovice nová část V yšk ova (1965) Zbrašov + lázeň sk é objekty K o v a lo v ice u T íštína + O síčany (od 1963 K ovalovíce-O síčany) nová část K arlovic, o. B runtál (od 1971) L ýsky + P op ovice + V inary H ousko + M olenburk
Rudolf Šrámek
931
KONKORDANCE PŘEJMENOVANÝCH, A NOVÝCH MÍSTNÍCH JMEN
ZMĚNĚNÝCH
L okalizace a úd aje o době a důvodech zm ěn v iz p řed ch ázející přehledy. V e slovn íku jsou p říslu šn é lok ality u ved en y pod svým i původním i jm ény.
N y n ě jší jm é n o
P ů v o d n í jm é n o
A lb rech tice u R ým ařova A nnín A n n ín B abice nad Svitavou B abice u R osic B ělá B ělá pod Pradědem
A lbi-echtice A nnaberk A nnaberk B ab ice B abice V aldenburk A d o lfo vice + D om ašov s osadou B ělá (dř. V aldenburk) B ělá D o ln í B lu d ovice Č eský B ohdíkov, D olní B ohdíkov N ěm eck ý B oh d ík ov O soudov Bohum ín B oh u slavice B oh u slavice Fulšťejn B olík ov B olík ov H eneberky R abštejn D reigiebel B oršice B oršice N ěm eck é B ránice K olštejn K olenfurt Brodek B rodek B rodek Brťov B rtov Prátlsbrun
B ělá u J evíčk a B lu d ovice B oh díkov B ohdíkov, H orní B ohusoudov B ohum ín, Starý B oh u slavice nad V láří B oh u slavice u G ottw aldova B ohu šov B olíkov, D olní B olíkov, H orní Borová Borová B orovec B oršice u B u chlovic B oršice u B latn ice B ránice, N ové Branná Brod nad D yjí B rodek u K onice B rodek u P rostějova B rodek u Přerova B rtov u č e r n é Hory B rfov u V elk ých Opatovic B řezí
932
N ynější jm én o
Původní jm én o
B řezí nad O slavou B řezová nad S vitavou B řežany B řid ličn á Bříza, B ílá B u lhary Č ejkovice D ětřich ov u M oravské T řebové (do 1961: D. u S taréh o M ěsta) D olánky D u b ová D vory, H luboké D vořiště D yje G ottw ald ov •
B řezí B řezová F ryšava F rýd lan t nad M oravicí
Háj v e Slezsku H avířov H ej nov H eřm anice u Oder H eřm anice u P olom i H livy, D olní, H orní H luboké, L esní H luboké u K unštátu H nízdo H olčovice Hora, D louhá Hora, Světlá Hory, Stříbrné H ory, Z laté H radec nad M oravicí H radec nad S vitavou H radečná, N ová H řibová Huť, S kelná H uzová, M oravská H uzová H vězdová H ynčina C harvátská C hřibsko C hvalkovice n a H an é Jakubov, L esní Jaku bov u M oravských B udějovic Jan ová
P ulgary
Cajkovice D ětřich ov G eblov H orní V ik štejn H luboké F rýdntál M ilfron Louky + M alen ovice + M ladcová + P rštn é + P řílu k y + Z lín + Z lín sk é P asek y Háj D oln í B lu d ovice + D oln í Suchá + Šum bark + Ži v otice H eindorf H eřm anice H eřm anice D o ln í, H orní H líny H luboké H luboké Gnast, K nast D olní, H orní H olčovice H am rová A n d ělsk á Hora + S v ětlá (dř. Lichtvard) N ajfu n k C ukm antl H radec Grándorf H radec + H radečná P ilcb erk . ra ' S k aln í Huť H úzová N ěm eck á H úzová Š te m fe ld D oln í H ynčina v iz J ev išo v k a K ostelan y + L hotka + Ú jezd sk o + Z lám anka C h valk ovice Jakubov Jakubov Joh an ové
933
N ynější jm én o Jasénky Javorná Jelen í Jesen ík J esen ík Lázně Jeseník, od 1949 J. nad Odrou Jevišovk a, 1945—49 C harvátská Jiřice u M iroslavi Jiřice u M oravských B udějovic Karlov, M oravský K arlov, V elký K arlov pod P radědem
Karolínka Karviná-Doly K arviná-M ěsto K ateřina K len tn ice (sg.) K nín ice, M iroslavské K nínice. V everské Kobylá K ohout K onice u Z nojm a K opeček K ostelec u G ottw ald ova K outy nad D ěsnou K ovalovice u T íštína, K ová lo v ice u T ištína K raličky K rásné K rasová K řižánky K řižan ovice u V yškova K řížová K unčice, D o lejší K unčice, H ořejší K unín — Labe Ladná L ázně D arkov L ázně Jeseník Les, D oln í L esná Lesná L esy L hota nad M oravou L hota pod K osířem L hota u K elče L hota u K onice
934
Původní jm én o
Latzdorf H yršperk F rývald ov v iz Lázně J esen ík N ěm eck ý Jesen ík F rélich ov Jiřice Jiřice K arlov K arlov K arolin in a Huť K arvinná
Fryštát S v atá K ateřin a K len tn ice (pl.) N ěm eck é K n ín ice N ěm eck é K n ín ice K ob ylá nad V idnavkou H am berk N ěm ecká K on ice S v a tý K opeček K o stelec u Štípy K outy K o valovice S ajlerov Š en tál R ogendorf M oravské K řižánky K řižan ovice K ružberk K unčice K unčice K unvald Elba L anštorf D arkov G rafenberk N ied erw ald L ilien d orf V aldorf H erčivald L hota L hota M alá L hota L hota
N ynější jm én o
P ůvodní jm én o
L hota u L uhačovic L hotice, H orní L h otice u Jem n ice L hotka u H ranic L hotka u L itu ltov ic L h otk a u O stravy L hotka « L hotka u Přerova) L hotka u V ítkova L ib ina, 1947—60 H orní L ibina L ibina, D o ln í L ib ivá L ípa L ipná L ip ová (1950—1955) L ipová-lázně Lípy L oděnice, H orní L om y L oučky, H ranické L oučná nad D ěsnou (1949 Loučná) L ubina L utyně, D olní L utyně, H orní L užná
Májůvka
D olní L hota + H orní L hota L h otice L h otice L hotka Lhotka L hotka L hotka (Malá) Lhotka N ěm eck á L ibina M oravská L ibina L ib iva L angendony L indava L iptál D o ln í L ipová A ndlerka N ěm eck á L oděnice G eislersfeld K ozí L oučky V ízm berk D rnholec nad Lubinou + V ětřk ovice N ěm eck á L u tyn ě P olsk á L utyně V el víz M ejvald
M alánky M alin, N ový M astník M ěsto, S taré M ilotice nad Opavou M osty u Č eského T ěšín a M osty u Jab lu n k ova M ýtinka N ávsí u Jab lunkova N iv a N iva, Široká O bom á O choz u B rna Ochoz u T išnova O lověná O lšany u P rostějova O lší nad O slavou O trokovice Ostroh, U herský P anenská P asíčka P avlovice, S lezsk é
Frankštát Z igartice S taré M ěsto u U h ersk éh o H radiště M ilotice M osty M osty F icová N á v sí H artm anice B retn ov Š pilndorf Ochoz Ochoz B arnov O lšany O lší Baťov Ostroh F landorf Štreitová N ěm eck é P a v lo v ice
N ynější jm én o
Původní jméno
P etrov nad D ěsnou, do 1954 P etrovice nad D ěsnou P etrovice nad D ěsnou P etrovice u K arviné P ísečná P odhradí P odhradí nad D yjí P odhradí, N ové Podhradí, S taré P od lesí P od lesí P od lesí P od lesí P od lesí P opice, do 1960 P op ice u J ih la v y P opovice, V ysoké P otok, Zďárský P ram eny P rosenice P roseničk y P rusy, P u stim ěřsk é R adkovice u B udče R adkovice u H rotovic R adostín nad O slavou R okliny R ozkvět (1960-1969) Ruda R udná, N ová R udná, P ustá R udná, Stará Rudná, Suchá R udolec R udoltice, S lezsk é R ůžový R ysová R yžoviště Sady Seč Seninka, N ová S id on ie S íd liště V íta N ejed léh o S k alice nad Svitavou S kály S k len é nad O slavou Slup Sněžné S okolíčko S p álen é
P etrovice
936
v iz P etro v nad D ěsnou P etro v ice Sandhýbl D o ln í V ik štejn F rejštejn N o v ý K altštejn Starý K altštejn K rum perky Š um vald V aldorf W iedergriin B rňov + K řivé P op ice
Popovice B randzejf Š toln ava V elk é P rosen ice M alé P rosen ice N ěm eck é P rusy R adkovice R ad k ovice R adostín
Sropengrunt H ostějov + M ed lovice + Ú jezd ec N ěm eck á R uda N o v ý V ogelzejf P u stý Z ejf Starý V ogelzejf S u ch ý Z ejf N ěm eck ý R udolec R u d oltice R ozenberk H ážovice + T ylovice B ru n zejf D erfle Franková Š p ik lice S v atá Sidonie Sk alice H ankštejn S k len é
Cule N ěm eck é F alk n ov K utlberk
N y n ější jm én o
o??
Starost Strážná S tu dnice Suchá Suchdol nad Odrou Suchohrdly u M iroslavi Suchohrdly u Znojm a Světlá, dř. L ichtvard Štěpán Š těp án ov nad Svratkou Š títy Šum ná T eplice nad B ečvou T ištín Travná T ýn nad B ečvou Ú dolí, D olní; Ú dolí, H orní, od 1964 jen Ú dolí Ú d oln á U h eln á "Újezd u Černé Hory Ú jezd u B oskovic Ú jezd u B rna Ú jezd u K unštátu Ú jezd u R osic Ú jezd u T išnova Ú jezd ec u L uhačovic V áclavov, D o ln í V áclavov, H orní V ápenná V á ža n y nad L itavou "Velká nad V eličk ou Ves, Česká V es, N ová, n a H an é Ves, N ová, u N ov éh o M ěsta na M oravě Ves, Stará, u B ílo v ce Véska, N ová, 1950—60 M alá V éska V ícen ice u N ám ěště nad O slavou, 1955—60 V ícen ice nad O slavou V iničná V ísk a u Jevíčka V ítovk a V rbno pod Pradědem V rchy V ysočany V ysoká V ysutá
Původní jm én o Sorge Š um vald Štundorf D oln í Suchá Suchdol Suchohrdly Suchohrdly viz Hora, Světlá S v a tý Š těpán Štěp án ov Šilp erk Š u m vald Zbrašov T íštín K rutvald Týn D oln í Grunt, H orní G runt K ep rtovice Serksdorf Ú jezd Ú jezd Ú jezd Ú jezd Ú jezd Ú jezd Ú jezdec D oln í V elkruby H orní V elkruby Z ighartice L in h artsk é V ážany V elká N ová V es 1960—1963 n á zev pro K o valovice u T íštín a + O síčany N ová V es Stará V es N ová V éska V ícen ice L ýsky + P op ovice 4- V inary D erflík V ítberk Vrbno V altéřovice H ousko + M olenburk N o v á V es R enertov
N ynější jm én o
Původní jm én o
Vyšehorky Zálesí Zálesí Zálesí Zálužné, Nové Zlín Žárová Zďár nad Sázavou I Zďár nad Sázavou II Železná Zilina u Nového Jičína Zleb Zlíbek Žulová
Vyšehoří Libštejn Sreflová Valdek Hertmanice viz Gottwaldov Nová Ves Zďár-Město Zďár-Zámek Buchberkstál Zilina Val tence Schlippengrund Frýdberk Rudolf Šrámek
938
SEZNAM MÍSTNÍCH ČÁSTÍ) Z A N IK L Ý C H
J M E N (ČÁSTÍ, M Í S T N Í C H O D 5. V. 1 9 4 5 D O 1. 1 . 1 9 7 2
1. P o r. 1945 n ě k te ré obce z rů z n ý c h p říč in zanikly, a to a) buď b y ly jak o žto síd eln í je d n o tk y s ta v e b n ě z ru š e n y a obec p ře sta la fy zick y e x isto v a t (např. n ě k te ré v á lk o u zničené obce n e b y ly obno v en y nebo p o k u s o n o v é o sídlení b y l je n dočasný), b) neb o s p ly n u ly a d m in istra tiv n í ú p ra v o u s jin ý m i, z p ra v id la tě sn ě sou sedícím i n eb o v ě tším i obcem i v je d n u síd eln í je d n o tk u a sta ly se jejich m ístn í částí, ulicí, p ře d m ě stím apod.; sta v e b n ě ty to obce z ru še n y n e b y ly a e x is tu jí fy z ic k y dále (jde v ětšin o u o obce s velk o u b y to v o u v ý stavbou, ta k ž e se so u sed n í vsí sp ly n u ly stavebně). J m é n a to tá ln ě z ru še n ý c h obcí se již v lex ik o n ech n e u v á d ě jí a u p a d a jí v zap o m en u tí. J m é n a sp ly n u lý ch obcí se v lex ik o n ec h ro v n ě ž n e u v á d ějí, žijí v šak d ále ja k o živ á p o m ístn í jm é n a v n ázvech m ístn íc h částí, ulic, p ře d m ě stí apod. J m é n a sp ly n u lý ch obcí tv o ří v e slo v n ík u z p ra v id la sam o s ta tn á h esla, neboť z h isto rick éh o h led isk a jd e v žd y o b ý v a lé sam o statn é síd eln í lo k a lity s rů z n ý m a d m in is tra tiv n ím s ta tu te m (ves, víska, osada, sk u p in y ch alu p, sam o ta apod.). Viz n a p ř. heslo T řebovice. P o sp ly n u tí tak o v é obce s obcí jin o u se p ů v o d n í jm é n a v lex ik o n ech p ře s tá v a jí u v á d ě t a jm éno, tře b a ž e v živém ú zu rů z n ě zachované, se p o k lád á již za zaniklé. V iz n ap ř. Ju liánov. V šech n y zm ěn y to h o to sezn am u snažili jsm e se u v é st té ž u p říslu šn ý c h h esel v ru b ric e 1. Z tech n ic k ý ch d ů v o d ů n e b y lo m ožno vžd y za ch y tit všechno, z e jm é n a n e v 1 . díle. P ra m e n e m k e sled o v án í z á n ik u obcí a jm e n b y ly : — S e z n a m y obcí a sta tistic k é le x ik o n y obcí Č esko slo ve n ské (socialistické) r e p u b lik y z 1. 1952, 1955, 1960, 1965. — P řeh led obcí a částí v Č esko slo ven ské socialistické rep u b lice, je jic h ž n á z v y z a n ik ly , b y ly zm ě n ě n y , nebo se sta ly m ís tn ím i čá stm i v době od 5. V. 1945 do 1. V I. 1964. N a k la d atelstv í d o p rav y a spojů, P ra h a 1964. — Z m ě n y v e sp rá v n ím člen ěn í Č esko slo ven ské socialistické re p u b lik y , 939
k te r é n a sta ly v období od 1. 7. 1966 do 1. 1. 1972. F e d e rá ln í sta tistic k ý ú řa d , In s titu t d em ografie, P ra h a 1972. — In fo rm ace p říslu šn ý c h o k re sn íc h n á ro d n íc h v ý borů, o d b o rů p ro věci v n itřn í. V sezn am u se u v ád ě jí p říp a d y ty p u : a) Butovice, dř. sam ost. obec, n y n í m ístn í část obce Studénka, o. N o v ý Jičín (jm. Butovice se dále v lex ik o n ech n eu vád í a pokládá se za zaniklé, třeb aže ex istu je jako n ázev m ístn í části) b) Bahna, k d ysi obec, pak část obce D oln í Sm ržov, n y n í m ístn í část o b ce Skrchov, o. B lansk o c) Borovec, kd ysi sam ota, pak víska, pak část obce Š těpánov, n y n í m ístn í část obce Š těp án ov nad Svratkou, o. Zďár nad Sáz. d) Dřemovice, o. O lom ouc, dř. obec, ves 1947 zrušena, jm én o zaniklo.
S n ažili jsm e se u d á v a t i ro k zm ěn y (zániku). Z le x ik o n ů to n eb y lo m ožné v žd y zjistit, a p ro to jsm e použili in fo rm ací z jin ý c h p ra m e n ů (z ú ře d n íc h listů , re g io n á ln í lite ra tu ry , z o d b o rů v n itřn íc h věcí o k resn ích n á r. v ý b o rů atd.). A le i ta k n e b y lo m ožno často z jis tit d a tu m přesn ě, p ro tože se ú d a je n av z ájem rozcházely. V tak o v ý ch p říp a d e c h p íšem e n a p ř .: p ře d r. 1960; n eb o zů sta l ú d a j bez datace. P o zn ám k a: m ísto sta ršíh o te rm ín u „osada“ užív ám e te rm ín u „část“ , k te rý byl zav ed en v r. 1965, a to i p ro in fo rm ace p ro období 1945—1965. 2 . S ezn am n e s l e d u j e a) a d m in is tra tiv n í zm ěny, podle k te rý c h se obce sta ly částm i jin ý c h obcí, protože v ta k o v ý c h p říp a d e c h jso u jm é n a zachována a u v á d ě jí se v le x i k onech dále. N a p ř.: Záblatí, dř. ves, n y n í část ob ce Osová Bítýška, o. Žďár nad Sáz. (části obce O sová B ítýška jsou: 1. Osová, 2. Osová Bítýška, 3. Záblatí). Zárovice, d říve ves, n y n í část obce Žárovice-Hamry, o. P rostějov (části obce: 1. Hamry, 2. Zárovice). Vápenky, dř. ves, p ak část obce Strání, o. U h ersk é H radiště, n y n í část obce Nová Lhota, o. H odonín (části obce: 1. Nová Lhota, 2. Vápenky; p rovedeno 1971); b) zm ěn y a z á n ik a d m in is tra tiv n í p říslu šn o sti a jm e n m n o h a m alý ch kolo nií, sam ot, d vorců, sk u p in chalup, m lý n ů apod., k te ré n ik d y n e b y ly sam o s ta tn ý m i obcem i a k te ré se v lex ik o n ech a v jin ý c h a d m in istra tiv n íc h p r a m en ech u v á d ě jí s n e ste jn o u sídelně a d m in is tra tiv n í klasifikací, ta k ž e je jic h p ře sn ý p ře h le d v y ž a d u je sam o statn o u p rá c i a p ro ú č e ly n aše h o slo v n ík u jej n eb y lo m ožno sestav it. N apř. Pančava, k olon ie u O sová, zan ik la sice staveb n ě 1945, a le o ficiá ln ě (tj. v seznam ech) 1949.
Petrovice (viz h eslo N o v é P etrovice), d v ů r rozparcelován 1950, ale n ázev oficiá ln ě zanikl až 1952.
940
.
3. Jsm e si vědom i, že te n to seznam n e n í ú p ln ý ; d o sá h n o u t ú p ln o sti p ři n e u stá le p ro b íh ajících a d m in istra tiv n íc h zm ěnách, k te rý m i se u p ra v u je územ n í člen ěn í s tá tu i a d m in is tra tiv n í s ta tu t sídelních jed n o tek , je n e m ožné. S ezn am v zn ik l v té to podobě proto, že o rg á n y v e ře jn é sp rá v y po u žív ají n ašeh o slo v n ík u jako z d ro je in fo rm ací o sta ršíc h s ta tu te c h sídel n íc h je d n o te k a že in fo rm ac e toho d ru h u n ejso u so u h rn n ě d o sud zpraco ván y . Adamov, 5 km vsv od V rbna pod Pradědem : dř. část obce Karlovice, o. B runtál, zanikla stavebním splynutím s ní, jm éno zrušeno. Adamov, 3 km sev. od Starého Měs ta, o. Šum perk: zanikl, jm éno zru šeno. Ves Albrechtice, 12 km sz od K r nova: dř. část obce Město A lbrechti ce, zanikla stavebním splynutím s Městem Albrechtice, o. B runtál. Annín, 4,5 km sev. od Loučné nad Děsnou ( = Vízmberk), o. Šum perk: zanikl před 1965, jm éno zrušeno. Antonínov, 6,5 km již. od Osoblahy: dř. část obce Kobem o, pak obce Slezské Rudoltice, zanikl 1965 staveb ním splynutím s K obem em , s nímž nyní částí Slezských Rudoltic, o. B run tál. Jm éno zrušeno 1965. Artm anov, 5 km jjv od Jidřichova: dř. část obce Třem ešná, o. B runtál, p řed 1960 splynul s ní. Babice, 10 km jv od Mor. K rum lo va: dř. část, nyní m ístní část obce Olbramovice, o. Znojmo. Bahna, 13 km ssz od Boskovic: dř. část obce Dolní Smržov, nyní m ístní část obce Skrchov, o. Blansko. Barnov, viz Olověná. Bělá, 12 km vých. od Šternberka, o. Olomouc: 1947 ves zrušena, jméno zaniklo. Biskupice, 12 km sz od K rnova: dř. část M ěsta Albrechtic, o. B runtál, na počátku 60. let zm ěněny na rekreační oblast, jm éno se dále neuvádí. Biskupství, 14 km záp. od Olomou ce: dř. část obce Náměšť na Hané, o. Olomouc, nyní její m ístní část. '
Blažejovice, 4,5 km zjz od Bystřice nad P ernštejnem : dř. část obce Roz sochy, o. Žďár nad Sázavou, nyní její m ístní část. Městys Blížkovice, Ves Blížkovice, 6 km vjv od Mor. K rum lova: obě části sloučeny v obec Blížkovice, o. Znoj mo, jm éna zanikla. Dolní Bobrová, Horní Bobrová, 10 a 9 km jjv od Nového M ěsta na Mo ravě: obě části sloučeny v obec Bob rová, o. Zďár nad Sázavou, jm éna za nikla. Bohunice, 11,5 km sv od Znojma: dř. část obce Prosim ěřice, o. Znojmo, před 1965 zanikla stavebním splynu tím s ní, jm éno zrušeno. Borovec, 5 km vých. od Bystřice nad P ernštejnem : dř. část obce Ště pánov nad Svratkou, o. Zďár nad Sá zavou, nyní její m ístní část. Borovec, dř. Dreigiebel, 4 km zjz od P říbora: splynul 1947 s obcí Sedlnice, o. Nový Jičín. Brníčko, 0,5 km vých. od Uničova: od 1964 m ístní část Uničova. Březina, 8,5 km jjv od Velké Bíteše: dř. část, nyní m ístní část obce Zbraslav, o. Brno-venkov. Bukovice, 9 km vjv od F rýdku: dř. část, nyní m ístní část obce Dobratice, o. Frýdek-M ístek. Horní Bušinov, 7,5 km zsz od Mo helnice: dř. část, pak m ístní část obce Krchleby, o. Šum perk, zanikl, jméno zrušeno. Butovice, 10 km vých. od Fulneku: dř. sam ostatná obec, nyní m ístní část obce Studénka, o. Nový Jičín.
941
Cerony, 6 km ssv od Uherského H radiště: dř. část, nyní m ístní část obce Babice, o. U herské Hradiště. čeladice, 6,5 km sev. od Zidlochovic: dř. část, nyní m ístní část obce R ajhrad, o. Brno-venkov. Cerm ná, 8 km jv od Města Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jméno zaniklo. Malý Dešov, Velký Dešov, 12 a 11 kilom etrů jz od M oravských Budějo vic: části sloučeny v obec Dešov, o. Třebíč, jm éna zanikla. Moravská Dlouhá, 12 km jjv od Svi tav: sloučena před 1965 s obcí Česká Dlouhá v obec Dlouhá, k terá nyní částí obce Březová nad Svitavou, o. Svitavy; jm. M oravská Dlouhá za niklo. Dolce, 5 km vých. od Starého Měs ta: dř. část obce B ranná, o. Šumperk, zanikla 1965 stavebním splynutím s ní. Dreigiebel, viz Borovec. Dřemovice, 0,5 km již. od Města Li bavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Nové Dvory, 14 km záp. od Olomou ce: splynuly stavebně s m ístní částí B iskupství v obci Náměšť na Hané, o. Olomouc. Březenský Dvůr, 1,5 km ssv od Ští tů ( = Šilperk): dř. část obce Březná, o. Šum perk, před 1965 zanikla staveb ním splynutím s ní. Kostelecký Dvůr, 8 km zjz od J ih lavy: dř. část obce Cejle, o. Jihlava, nyní její m ístní část. Egrov, 3 km zsz od Š ternberka: dř. část, nyní m ístní část obce Babice, o. Olomouc. Ferdinandov, 5,5 km záp. od Rým ařova: dř. část obce S tříbrné Hory, o. B runtál, 1965 zanikl, jm éno zrušeno. Filipov, 14 km jz od Šum perka: dř. část obce Nemile, o. Šum perk, před 1965 zanikl stavebním splynutím s ní.
942
Filipovice, 14km vých. od Znojma: dř. část obce Borotice, o. Znojmo, 1965 zanikly stavebním splynutím s ní. Dolní Fořt Domkáři, 3 k m jv od J a vorníku: dř. část obce Uhelná, o. Šum perk, 1965 zanikl stavebním sply nutím s ní. Franckovice, 6,5 km jjv od Holešo va: dř. sam ostatná obec, nyní m ístní část obce Racková, o. Gottwaldov. Františkov, 9,5 km již. od Hrotovic: dř. část, nyní m ístní část obce Újezd, o. Znojmo. Geislersfeld, viz Lomy. Gotartovice, 7,5 km vých. oď Jav o r níku: dř. část obce B ernartice, o. Šum perk, před 1965 zanikly, jm éno zru šeno. Grundek, 6 km jz od Osoblahy: dř. část, od 1950 m ístní část obce Dolní Povelice, o. B runtál. Hajmrlov, 8 km zjz od Dvorců: dř. sam ostatná obec, nyní m ístní část obce M oravský Beroun, o. B runtál. Hamberk, viz Kohout. Dolní Hamry, 3,5 km záp. od Zďáru nad Sázavou: dř. část, nyní m ístní část obce H am ry nad Sázavou, o. Zďár nad Sázavou. Horní Hamry, 4,5 km záp. od Zďá ru nad Sázavou: dř. sam ostatná obec, nyní m ístní část obce H am ry nad Sá zavou, o. Z d ar n ad Sázavou. Mosazné Hamry, 5 km jv od S ta rého M ěsta: dř. část obce B ranná, o. Šum perk, zanikly 1965 stavebním splynutím s ní. Moravská Harta, 10 km sv od Dvor ců: dř. část obce H ořejší Kunčice, o. Opava, 1965 zanikla, jm éno zrušeno. Slezská Harta, 9,5 km sv od Dvor ců: dř. část obce Leskovec nad M ora vicí, o. B runtál, 1965 zanikla staveb ním splynutím s ní. Harty, 8 km sev. od P říbora: dř. sa m ostatná obec, nyní m ístní část obce Petřvald, o. Nový Jičín.
Heroltovice, 3 km sz od M ěsta Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Heřmánky, 15 km sz od Hranic, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno za niklo. Heřmanov, 17 km vých. od Znoj m a: dř. část obce Čejkovice, o. Znoj mo, 1965 zanikl stavebním splynutím s ní. Hostěrádky, 14 km sz od Znojm a: dř. část, nyní m ístní část obce V ra novská Ves, o. Znojmo. Hradec, 8 km ssz od Uničova: dř. sam ostatná obec, před 1960 část obce Nová Hradečná, o. Olomouc. Viz H radečná. Kozí Hradec, 8 km jjz od Opavy: dř. část, pak m ístní část obce H radec nad Moravicí, o. Opava, zanikl sta vebním splynutím s ní. Hradečná, 8 km ssz od Uničova: dř. sam ostatná obec, před 1960 m ístní část obce Nová H radečná, o. Olomouc, k terá vznikla spojením Hradce a H radečné. Hrádkov, 3 km vých. od Boskovic: dř. část, nyní m ístní část obce V ratíkov, o. Blansko. Hřibová, dř. Pilcberk, 5 km již. od Javorníka: dř. část obce Vlčice, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zru šeno. Hutě, 6 km zjz od Města A lbrech tic: dř. část obce Hošťálkovy, o. B run tál, 1965 zanikly, jm éno zrušeno. Dolní Hynčina, 7,5 km jz od Z ábře hu: dř. část obce Hynčina, o. Šum perk, 1965 zanikla stavebním splynu tím s ní, jm éno zrušeno. Hynčinov, 7 km jz od Z ábřeha: dř. část obce Hynčina, o. Šum perk, 1965 zanikl. Nové Chaloupky, 10 km již. od J a vorníku: dř. část obce Skorošice, o. Šum perk, 1965 zanikly, jm éno zru šeno. Chudobín, 5,5 km sev. od Bystřice nad P ernštejnem , o. Zďár nad Sáza
vou: ves zatopena při výstavbě Vírské přehrady, jm éno zaniklo. Jáchymov, 6,5 km jjv od Litovle: dř. sam ostatná obec, nyní m ístní část obce Náklo, o. Olomouc. Janušov, 2 km sz od R ým ařova: dř. část obce Janovice, o. B runtál, 1965 zanikl stavebním splynutím s ní. Ječmeniště, 13 km jv od Znojma, o. Znojmo: ves zrušena, jm éno zaniklo. Jerlochovice, předm ěstská ves Fulneku, o. Nový Jičín: zanikla splynu tím s ním. Jestřábí, 16 km vsv od Olomouce, o. Olomouc: 1947 ves zrušena, jméno zaniklo. Jezera, 9,5 km sz od Slavkova: dř. část, nyní m ístní část obce Pozořice, o. Brno-venkov. Jilkov, 7,5 km jz od Š ternberka: dř. část, nyní m ístní část obce Liboš, o. Olomouc. Johanka, 5 km již. od V idnavy: dř. část obce S tará Červená Voda, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zru šeno. Josefová, 9 km vjv od Starého Měs ta: dř. část obce Nové Losiny, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zrušeno. Juliánov, část m ěsta B rna: 1850 až 1867 část obce Zidenice, od 1919 část m ěsta Brna. Kadolec, předm ěstská ves m ěsta Slavonice, o. Jindřichův Hradec: dř. část, pak m ístní část Slavonic, se kte rým i stavebně splynul. Nový Kaltštejn, viz Nové Podhradí. Starý Kaltštejn, viz S taré Podhradí. Kamenné, 13 km jz od Vidnavy: dř. část obce Skorošice, o. Šum perk, před 1965 zaniklo, jm éno zrušeno. Kamenec-Štemplovec, 10,5 km sz od Opavy: název jako dvoučlenné jm éno zanikl, neboť obě m ísta se sta la sam ostatným i částm i obce Holasovice, o. Opava. Karlín, 11 km záp. od Mohelnice: 943
dř. část obce Zipotín, o. Svitavy, před 1965 zanikl, jm éno zrušeno. Nové Karlovice, 5 km jjv od V rbna pod Pradědem : dř. část obce K arlo vice, o. B runtál, 1965 zanikly staveb ním splynutím s ní. Kasaný, 8 km jv od Bystřice nad Pernštejnem : dř. část, nyní m ístní část obce Ujčov, o. Zďár nad Sáza vou. Kašnice, 4 km jjv od Osoblahy: část obce Bohušov, o. B runtál, od 1. 1. 1971 zanikly, jm éno zrušeno. Kašpárkovice, 8,5 km jz od K arvi né: dř. část obce Dolní Suchá, nyní m ístní část Dolní Suché, k terá částí obce Havířov, o. K arviná, jm éno za niklo. Keprtovice, viz Údolná. Kerhartice, 7 km vých. od Dvorců: dř. část obce H ořejší Kunčice, o. Opa va, zanikly, jm éno zrušeno. Klemov, 6 km jjz od Boskovic: dř. část, nyní m ístní čast obce D oubravi ce nad Svitavou, o. Blansko. Klevetov, 5 km vsv od K unštátu: dř. část, nyní m ístní část obce Zboněk. o. Blansko. Kněževísko, 5 km ssv od K unštátu, dř. část, nyní m ístní část obce Zábludov, o. Blansko. Kobylí, 6 km jjv od M ěsta A lbrech tic: dř. část, nyní m ístní část obce K rásné Loučky, o. B runtál. Kocurovice, 8 km sv od FrýdkuM ístku: dř. část obce Dolní Domaslavice, o. Frýdek-M ístek, 1965 zanikly, jm éno zrušeno. Kohout, dř. Hamberk, 3 km ssv od Javorníku: dř. část obce Bílý Potok, o. Šum perk, zanikl 1965, jm éno zru šeno. Koloredov, dř. část obce FrýdekM ístek: zanikl 1965 stavebním splynu tím s ní. Nová Komora, Stará Komora, 8,5 a 7,5 km záp. od M ěsta Albrechtic: dř. části, nyní m ístní části obce Holčovice, o. B runtál. Válečný Kopec (též Valberk), před 944
m ěstí Š te rn b e rk a : zanikl stavebním splynutím se Šternberkem . Kordula, 8,5 km jv od Hrotovic: dř. část, nyní m ístní část obce Rešice, o. Znojmo. Kronfelzov, 4,5 km sv od Starého M ěsta: část obce Vikantice, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno zrušeno. Krumpach, m ístní část Zábřeha, o. Šum perk: stavebně splynul s městem Zábřeh, název 1949 zrušen. Moravské Křižánky, 14 km sev. od Nového Města na M oravě: dř. samo statn á ves, nyní m ístní část obce Křižánky, o. Zďár nad Sázavou. Kyselov, 7,5 km zjz od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce Slavonín, o. Olomouc. Lačnov, 6,5 km jjz od K unštátu: dř. část, nyní m ístní část obce Štěchov, o. Blansko. čtyřicet Lánů, 2 km již. od Svitav: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Svitavy, o. Svitavy. Nové Mokré Lazce, Staré Mokré Lazce, 10 a 11 km vjv od Opavy: dř. sam ostatné vsi, nyní m ístní části obce M okré Lazce, o. Opava. Nový Les, 6 km sv od Města Al brechtic: dř. část obce Bučávka, o. B runtál, pak část obce Slezské Rudoltice, o. B runtál, od 14. 6. 1964 staveb ně sloučen s obcí Pelhřim ovy a sply nul se Slezskými Rudolticemi, jm éno oficiálně zrušeno 1971 (spolu s částí Pelhřim ovy). Moravský Leskovec, Německý Leskovec, 10 km vých. od V ítkova: dř. sam ostatné vsi, které sloučením vy tvořily obec Leskovec, o. Opava, jm é na zanikla. Lhota, předm ěstská ves obce Š tern berk, o. Olomouc: zanikla splynutím se Šternberkem , jm éno zrušeno. Lhota u Letovic, 4 km sv od K un štátu: dř. část, nyní m ístní část obce Letovice, o. Blansko. Lidměřice, 9,5 km jv od M oravské ho K rum lova: dř. část, nyní m ístní
část obce Olbramovice, o. Znojmo. Lipina, dř. sam ota, pak část, nyní m ístní část R advanic v obci Ostrava. Moravské Loděnice, 8 km jjz od Š ternberka: dř. ves, nyní m ístní část obce Bohuňovice, o. Olomouc. Lomy, dř. Geislersfeld, 10 km sv. od Jeseníku: dř. část obce Supíkovice, o. Šum perk, 1965 zanikla stavebním splynutím s ní. Loučka, 6 km sev. od Zidlochovic: dř. část, nyní m ístní část obce Raj h ra díce, o. Brno-venkov. Dolní Dlouhá Loučka, Horní Dlou há Loučka, 6,5 a 8 km sv od Uničova: dř. části, nyní m ístní části obce Dlou há Loučka, o. Olomouc. Staré Lublice, 9 km sz od Vítkova, o. Opava: po r. 1945 ves krátkou dobu nově osídlena, pak zrušena, jmé no zaniklo. Mansberk, 10 km jjv od Bystřice nad P ernštejnem : dř. část, nyní m íst ní část obce Sejřek, o. Zďár nad Sá zavou. Margelíkov, 7,5 km sv od P rostějo va: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Dubany, o. Prostějov. Markvartice, 7,5 km jv od V rbna pod Pradědem : dř. část obce Široká Niva, 3. 3. 1951 zanikly stavebním splynutím s ní. Mastník, dř. Zighartice, 6 km jv od M ěsta Libavé, o. Olomouc: 1947 ves zrušena, jm éno zaniklo. Medlice, 6 km sv od Dvorců: od 1960 část obce H ořejší Kunčice, o. Opava, 1965 zanikly, jm éno se ne uvádí. Město Albrechtice, viz pod A. Městys Blížkovice, viz pod B. Město Opavice, viz pod O. Městys Rudoltice, viz pod R. Michnov, 2 km sev. od Konice: dř. část obce Březsko, o. Prostějov, 1965 zanikl stavebním splynutím s ní. Milatice, 7 km sev. od Moravských Budějovic: dř. část, nyní m ístní část obce Šebkovice, o. Třebíč.
Milovaný, 9 km jv od Města Liba vé; o. Olomouc: 1947—1950 ves zru šena, jm éno zaniklo. Mitrovice, 9 km sz od M ístku: dř. část, nyní část obce Nová Bělá, o. Frýdek-M ístek, zanikly stavebním splynutím s ní. Mladotice, 12 km jz od Valašských Klobouk: ves nejdříve včleněna do spojené obce Slavičín-M ladotice, po 1945 zanikla stavebním splynutím se Slavičínem, jm éno se dále neuvádí. Najdek, 4 km záp. od Zďáru nad Sá zavou: dříve část, nyní m ístní část obce H am ry nad Sázavou, o. Zďár nad Sázavou. Nemrlov, 15 km jv od Šum perka: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Oskava, o. Šum perk. Nenakonice, 13,5 km již. od Olo mouce: dř. část, nyní m ístní část obce Věrovany, o. Olomouc. Nepřivaž, 14 km vsv od Olomouce, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jméno zaniklo. Nové Oldřůvky, 6 km jz od Vítko va, o. Opava: ves 1947 zrušena, jméno zaniklo. Olejovice, 6 km již. od Města Liba vé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Olešnička, 6 km jv od Bystřice nad P ernštejnem : dř. část, nyní m ístní část obce Štěpánov nad Svratkou, o. Zďár nad Sázavou. Olověná, dř. Barnov, 11 km vých. od Města Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Olšovec, 12 km jv od Uherského B rodu: dř. část obce Březová, o. U her ské Hradiště, zanikl stavebním sply nutím s ní, jm éno zrušeno. Město Opavice, Ves Opavice, 20 a 21 km vsv od B runtálu: názvy zanik ly, neboť větší díl obcí Město (někdy i Městys) Opavice a Ves Opavice leží v Polsku pod jm énem Opawica, o. Hlubčice, zbytek obou dřívějších obcí 945
na území ČSSR je pod jm énem Opavice částí obce Linhartovy, o. B run tál. Ořechov, 4 km ssv od K unštátu: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Jasinov, o. Blansko. Ořechovičky, 11 km jz od B rna: dř. část, od 1948 m ístní část obce O ře chov, o. Brno-venkov. Dolní Otaslavice, Horní Otaslavice, 10 a 10,5 km jjz od Prostějova: dř. části, nyní m ístní části obce Otaslavi ce, o. Prostějov, jm éna zrušena. Otmarov, 3 km vjv od Velké Bíteše: dř. část, nyní m ístní část obce P řibyslavice, o. Brno-venkov. Otonovice, 6,5 km jv od Prostějova: dř. část, nyní m ístní část obce H rubčice, o. Prostějov. Pavlinka, 4 km vých. od Javorníka: dř. část obce B ernartice, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zrušeno. Pavlov, 7,5 km vsv od Boskovic: dř. část, nyní m ístní část obce Benešov, o. Blansko. Nový Pávov, Starý Pávov, 6 a 5 km ssv od Jihlavy: dř. části, nyní m ístní části obce Pávov, o. Jihlava, jm éna zrušena. Pelhřimovy, 6 km vjv od M ěsta Al brechtic: dř. část obce Bučávka, pak spojeno s obcí Nový Les, s níž částí obce Slezské Rudoltice, o. B runtál, s nimiž 14. 6 . 1964 splynuly. Viz Nový Les. Pemdorf, bývalá předm ěstská ves obce M iroslav, o. Znojmo: stavebně s ní splynul, dnes název ulice Česká ves. Pendrov, 9 km sev. od Ivančic: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Rosice, o. Brno-venkov. Pilcberk, viz Hřibová. Pitrov, 10 km sv od Frýdku-M ístku: dř. část obce Soběšovice, o. Frýdek-M ístek, 1965 zanikl stavebním splynutím s ní. Nové Podhradí (dř. NovýiKaltštejn), Staré Podhradí (dř. Starý Kaltštejn), 946
8 a 9 km jjz od Vidnavy: dř. části obce Č erná Voda, o. Šum perk, 1965 zanikly, jm éna zrušena. Podklášteří, 1 km sz od Třebíče: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Třebíč, o. Třebíč. Podolí, 7,5 km ssz od Tišnova: dř. část obce Borač-Podolí, nyní m ístní část obce Borač, o. Z d ar nad Sázavou, jm éno zrušeno. Dolní Poříčí, 7 km sev. od K unštá tu : dř. část, nyní m ístní část obce P rostřední Poříčí, o. Blansko. Nové Povelice, 7 km jjz od Osoblahy: dř. část obce H orní Povelice, o. B runtál, zanikly stavebním splynutím s ní. Prameny, dř. Štolnava, 9.5 km sev. od Šum perka: dř. část obce Žárová, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zru šeno. Prklišov, 6 km vsv od M oravské Třebové: dř. část obce Borušov, o. Svitavy, zanikly stavebním splynutím s ní, jm éno zrušeno. Proseč, 12 km jv od B lanska: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Březina, o. Blansko. Předklášteří, 2 km sz od T išnova: dř. část, nyní m ístní část obce Tišnov, o. Brno-venkov. Přívěsť, 9,5 km ssv od Boskovic: dř. část obce Světlá, nyní m ístní část obce Šebetov, o. Blansko. Nové Ptení, Staré Ptení, 6 a 6,5 km zsz od P rostějova: dř. části, nyní m ístní části obce Ptení, o. Prostějov, jm éna zrušena. Nové Purkartice, 5 km jv od Vrbna pod Pradědem : dř. část obce K arlovi ce, o. B runtál, zanikly 1965 staveb ním splynutím s ní. Pustkovec, 6,5 km ssv od Klimkovic: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část Poruby, části obce Ostrava.
Radímek, 8 km záp. od K rnova: dř. část, nyní m ístní část obce Radim, o. B runtál. Moravská Radiměř, 7 km jjz od Svi
tav : zanikla splynutím s obcí Česká Radim ěř v obec Radim ěř, o. Svitavy. Rakodavy, 14 km již. od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce Věrovany, o. Olomouc. Rakovec, 8 km sev. od F rýdku: dř. sam ostatná ves, k terá už od 1850 m ístní částí obce Repiště, o. FrýdekM ístek, stavebně s ní však splynula až po 1945, jm éno zrušeno 1952. Ranošov, 15 km zsz od Hranic, o. Olomouc: vse 1947 zrušena, jm éno za niklo (oficiálně až 1950). Rokliny, dř. Šropengrunt, 10 km sev. od Jeseníku, o. Šum perk: dř. část obce Č erná Voda, o. Šum perk, 1965 zanikly stavebním splynutím s ní, jm éno zrušeno. Ronov, 9 km vých. od Velkého Me ziříčí: dř. část, nyní m ístní část obce Ořechov, o. Zďár nad Sázavou. Rozářín, 9 km vsv od Zidlochovic: dř. část, nyní m ístní část obce M outnice, o. Brno-venkov. Rozkvět, obec vzniklá v r. 1960 sloučením obcí Medlovice, Hostějov a Újezdec, o. U herské Hradiště. Od 1. 7. 1969 zanikla, jm éno R. zrušeno a tři části osam ostatněny, jejich jm éna ob novena. Rozsíčky, bylo to jm éno pro obec vzniklou sloučením bývalých obcí Dolní Rozsíčka a H orní Rozsíčka, 9 km jjz od Bystřice nad Pernštejnem , o. Zďár nad Sázavou: název Rozsíčky zanikl připojením části Dolní Rozsíč ka k obci Blažkov a Horní Rozsíčka k obci Dolní Rožínky, o. Zďár nad Sázavou. Rozvadovice, dř. ves 3k m jjv od Litovle: od 1960 m ístní část obce Unčovice, o. Olomouc. Rudkov, 5,5 km jjv od Starého Měs ta : dř. část obce Habartice, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno zrušeno. P ustá Rudná, dř. Pustý Zejf, 11 km ssz od B ru n tá lu : dříve samota, pak ves, pak část obce Andělská Hora, s níž splynula jako její m ístní část a 1954 zanikla. R. 1970 však obnovena
jako m ístní část obce Světlá Hora, o. B runtál. Městys Rudoltice, Ves Rudoltice 8 a 7 km jjz od Osoblahy: dř. části, od 1947 m ístní části obce Slezské Rudol tice, o. B runtál, jejichž názvy oficiál ně zanikly 1949. Rudoltovice, 6 km vých. od Města Libavé, o. Olomouc: ves 1950 zrušena, jm éno zaniklo. Nový Rumburk, 3 km ssz od S ta rého M ěsta: dř. část obce Stříbrníce, o. Šum perk, 1965 zanikl stavebním splynutím s ní. Růženec, 10 km zsz od Javorníka: dř. část obce Bílá Voda, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno zrušeno. Růžová, 4 km sev. od R ým ařova: dř. část obce Janovice, o. B runtál, 1947 zanikla, 1965 jm éno zrušeno. Rychmanov, 10 km jz od Slavkova u B rna: dř. část obce Újezd u Brna, o. Brno-venkov, s níž stavebně sply nul, jm éno se neuvádí. Rytířsko, 9 km sv od Jihlavy: dř. část obce Kozlov, o. Jihlava, zaniklo, jm éno se neuvádí. Rípov, 3 km záp. od Třebíče: dř. sa m ostatná ves, nyní m ístní část obce Třebíč, o. Třebíč. Nové Sady, 9 km sv od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce Dolany, o. Olomouc. Sedlisko, 6 km ssz od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce H orka nad Moravou, o. Olomouc. Skalov, 7 km záp. od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce Ústín, o. Olomouc. Sklená, 5 km sz od Loučné nad Děs nou ( = Vízm berk): dř. část obce Jindřichov, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm é no zrušeno. Skřivánkov, 3 km sz od Zlatých Hor: dř. část obce Zlaté Hory, o. B runtál, 1965 zanikl, jm éno zrušeno. Slavkov, 13 km zjz od Hranic, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno 947
oficiálně zaniklo 1950, ale 1964 opět ves obnovena pod jm. Slavkov. Smilov, 4,5 km jž od M ěsta Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jméno oficiálně 1950 zaniklo, ale zachováno v názvu železniční stanice H rubá Voda-Smilov. Smolín, 6,5 km jz od Pohořelic: dř. sam ostatná obec, od 26. 11. 1971 slou čen s obcí Pohořelice, o. Břeclav, a jm éno zrušeno. Horní Soběšovice, 10 km sv od Frýdku-M ístku: dř. část obce Soběšo vice, o. Frýdek-M ístek, zanikly zato pením při výstavbě přehrady, od 1965 se jm. už neuvádí. Sokol, 12,5 km již. od Olomouce: dř. část, nyní m ístní část obce Dub nad Moravou, o. Olomouc. Solca, 4 km jz od K arviné: dř. sa m ostatná ves, nyní m ístní část obce K arviná, o. K arviná, s níž 1950 sta vebně zcela splynula. Nová Stařic, Stará Stařic, 4 a 6 km zjz od F rýdku-M ístku: dř. části obce Staříč, o. Frýdek-M ístek, zanikly 1953 až 1954 stavebním splynutím , takže se Staříč nedělí na části; jm éna zrušena 1965. Velká Střelná, 6 km jjz od Města Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Studnice, 3 km sv od Osoblahy: dř. část, od 21. 8 . 1951 m ístní část Oso blahy, o. B runtál, s níž stavebně sply nuly. Suky, 10 km jjv od Zďáru nad Sá zavou: dř. sam ostatná ves, nyní m íst ní část obce Obyčtov, o. Zďár nad Sázavou. Svibice, 2 km jjz od Českého Těší na : dř. část, nyní m ístní část obce Český Těšín, o. K arviná. Svobodín, 6,5 km jjv od Loučné nad Děsnou ( = V ízm berk); dř. část obce Vernířovice, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno se neuvádí. Sychotín, 1 km zjz od K u n štátu :d ř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce K unštát, o. Blansko. 948
Sýkorec, 4 km jjv od P říbora: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Drnholec nad Lubinou, k terá spolu s obcí V ětřkovice vytvořila novou obec Lubina, o. Nový Jičín. Šenov, 2 km ssv od Nového Jičína: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Nový Jičín, o. Nový Jičín. Šlakhamry, 4,5 km záp. od Zďáru nad Sázavou: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Nejdek, která opět m ístní částí obce H am ry nad Sázavou, o. Zďár nad Sázavou; jm é no se již neuvádí. Šropengrunt, viz Rokliny. Šternov, 12 km ssv od Zidlochovic: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Újezd u B rna, o. Bm o-venkov. Štětínov, 5 km již., od Loučné nad Děsnou ( = Vízm berk): dř. část obce Sobotín, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno se neuvádí. Štolnava, viz Pram eny. Švagrov, 4 km jv od Loučné nad Děsnou ( = Vízm berk): dř. část obce Vernířovice, o. Šum perk, 1965 zanikl, jm éno se dále neuvádí. Trávník, 8,5 km ssz od Boskovic: dř. část, nyní m ístní část obce Kladoruby, o. Blansko. Stará Trnávka, 4,5 km jjv od Mo ravské Třebové: dř. část obce Měs tečko T rnávka, o. Svitavy, nyní její m ístní část. Trusovice, 7 km ssv od Olomouce: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Bohuňovice, o. Olomouc. Třebomyslice, 10 km vsv od Zidlo chovic: dř. část, nyní m ístní část obce Zatčany, o. Brno-venkov. Třebovice, 7 km záp. od M oravské O stravy: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část v obci Porubá, která částí obce Ostrava. Týn, 1,5 km ssz od Třebíče: dř. sa m ostatná ves, nyní m ístní část obce Třebíč, o. Třebíč. Udánky, 1 km sz od M oravské Tře
bové: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce M oravská Třebová, s níž stavebně splynula; o. Svitavy. Údolná, dř. Keprtovice, 4,5 km jv od M ěsta Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno oficiálně zaniklo 1950. Újezd u Kunštátu, 2 km vých. od K unštátu: dř. sam ostatná obec, pak část, nyní m ístní část obce K unštát, o. Blansko. Újezd u Tišnova, 8 km zsz od Tiš nova: dř. ves, nyní m ístní část obce H orní Loučky, o. Zďár nad Sázavou. Valberk, viz Válečný Kopec Dolní Valdsee, 3 k m zjz od Mohel nice: dř. ves, pak část obce Podolí, o. Šum perk, nyní zanikl stavebním sply nutím s ní, jm éno zrušeno. Horní Valdsee, 3,5 km zjz od Mo helnice: dř. část obce Újezd, o. Šum perk, nyní zanikl stavebním splynu tím s ní, jm éno zrušeno. Valteřice, viz Zleb. Malý Valštejn, Velký Valštejn, 5 a 6,5 km již. od Jindřichova: dř. části, nyní m ístní části obce Hynčice, o. B runtál. Ves Albrechtice, viz Město A lbrech tice (pod A-). Ves Blížkovice, viz Městys Blížkovice (pod B-). Ves Opavice, viz Město Opavice (pod O-). Ves Rudoltice, viz Městys Rudoltice (pod R-). Hrdá Ves, 5 km sv od Bystřice nad P ernštejnem : dř. část, nyní m ístní část obce Vír, o. Zďár nad Sázavou. Nová Ves, 2,5 km sv od Nového Bo hum ína: dř. sam ostatná ves, nyní m ístní část obce Skřečoň, o. K arviná. Nová Ves, 3,5 km jz od Osoblahy: dř. část obce Bohušov, o. B runtál, 22. 10. 1970 splynula s části Karlov v téže obci, jm éno zrušeno. Nová Ves, 5 km zjz od Moravské O stravy: dř. část Ostrávy-m ěsta, od 22. 11. 1971 m ístní část obce M arián
ské Hory v obci O strava, jm éno zru šeno. Nová Ves, 11 km záp. od Znojma: dř. část, nyní m ístní část obce Lukov, 0. Znojmo. Nová Dlouhá Ves, 5 km záp. od Města Albrechtic: dř. část obce Hejnov, k terá částí obce Holčovice, o. B runtál, jm éno zrušeno. Nová Ves nad Odrou, 8 km již. od Města Libavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Veselá, 3k m jjv od Konice: dř. část obce Čunín-Křem enec, o. Prostějov, 1965 zanikla stavebním splynutím s částí Křemenec, jm éno zrušeno. Nová Véska, 8 km již od Javorníku: dř. část obce Vlčice, o. Šum perk, 1965 zanikla, jm éno zrušeno. Vilémov, 9,5 km sev. od K u n štá tu : dř. část obce Rozhraní, o. Svitavy, 1. 7. 1971 zanikl, jm éno zrušeno. Vinohrádky, 7,5 km zjz od Pohořelic: dř. část, nyní m ístní část obce B ranišovice, o. Znojmo. Dolní Červená Voda, 3 km jjv od V idnavy: dř. část obce S tará Červená Voda, o. Šum perk, zanikla, 1965 se již neuvádí. Nová Dlouhá Voda a Stará Dlouhá Voda, 7,5 a 6,5 km zsz od M ěsta Al brechtic: do 1949 částm i obce Dlouhá Voda, 1952 částmi obce Hejnov, 1960 se staly jejím i m ístním i částmi a pře staly se v lexikonech uvádět; Hejnov se stal částí Holčovic. Od 1965 jsou však m ístním i částmi Dlouhé Vody, která se stala částí obce Hynčice, o. B runtál. Jm éna Nová Dolní Voda a S tará Dolní Voda přestala od 1960 oficiálně existovat. Stará Voda, 4 km vsv od M ěsta Li bavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, jm éno zaniklo. Ztracená Voda, 6 km jjz od Jin d ři chova: dř. část, po r. 1950 m ístní část obce Hynčice, o. B runtál, jm éno za niklo. Vojnovice, 5 km vých. od Města Li949
bavé, o. Olomouc: ves 1947 zrušena, .dř. část obce Uhelná, o. Šum perk, 1963 zanikla, jm éno zrušeno. jm éno oficiálně 1950 zaniklo. Volovec, 11 km vsv od Frýdku-M ístZboněk, 5 km sz od Boskovic: dř. ku: dř. část obce Dolní Domaslavice, ves, od 19. 5. 1968 m ístní část obce o. Frýdek-M ístek, 1963 zanikl, jméno Letovice, o. Blansko. Nová Zhoř, 8 km zsz od Velkého zrušeno. 2. Vránová, 10 km jz od Mohelnice: Meziříčí: dř. část, nyní m ístní část obce S tránecká Zhoř, o. Zďár nad Sá dř. obec, nyní m ístní část obce Vráno zavou. vá Lhota, o. Svitavy. Nové Vrbno splynulo 1949 s V ětřkovicemi, 5 km vých. od Vítkova, o. Želovice, 9 km jjv od M oravského K rum lova: dř. část, nyní m ístní část O pava; jm éno 1952 oficiálně zrušeno. Vrchovec, 8 km záp. od Valašského obce Olbramovice, o. Znojmo. Meziříčí: zanikl 1950 splynutím s obcí Životice, 6 km zjz od Osoblahy: dř. Police, o. Vsetín, jm éno oficiálně zru část obce Dívčí H rad, o. B runtál, od šeno 1952. 1. 1. 1971 ves zrušena, jm éno zaniklo. Vřesice, 4,5 km ssz od K unštátu: dř. Životice, 11 km zsz od Českého Tě víska, 1955 část obce K řetín, nyní šína: dř. část m ěsta Havířov, 22. 4. m ístní část obce Sulíkov, o. Blansko; 1971 zrušeny stavebním splynutím jm éno oficiálně zrušeno, ale žije jako s ním, jm éno zaniklo. označení m ístní části. Žleb, dř. Valteřice, dříve víska, Vydmuchov, skupina domů (bývalá 1964 zanikla stavebním splynutím samota) v obci K arviná 1-Fryštát; po s Vysokými Zibřidovicemi, o. Šum 1948 zanikla. perk, 7 km jjz od Starého Města. Andělské Žleby, dř. část obce LoučZábrdovice, 5,5 km jv od M oravské ná nad Děsnou (dř. Vízmberk), o. Šum ho K rum lova: dř. část, nyní m ístní perk: 1960 zanikly, jm éno se dále ne část obce Vedrovice, o. Znojmo. uvádí. Zastávka, 5 km již. od Javorníka: R udolf Š rá m ek
950
Hustota sídlišť ve středověku
O pom ěrné h u stotě stávajících sídlišť nelze si vy tv o řit obraz z n ah od ilých prvých zpráv o některých m ístn ích jm énech. M ožnosti zjištěn í relativn í h u stoty sídlišť jsou však dány ú p ln ým i sezn am y m ístn ích jm en tu na větších , tu na m en ších územ ích k určitém u roku, k teré je možno' sro v n á v a t s pozdějším počtem sídlišť na stejném území. V úvahu zde přich ázejí v ý čty rozsahu farností, příslu šn ost k m ěstsk ém u právu a ú p lné sezn am y p říslušnosti d om in ií. Přitom lze sledovat, zda v ý čet se děje v určitém pořadí, neboť v tom případě je m ožno zjistit přibližnou polohu zaniklé osady neb o osadu, jejíž jm én o je v tex tu zkom oleno. Pro 13. sto letí a pro začátek sto letí 14. p řich ázejí v ú vah u nejp rve farnosti: 1. 1222 p ř í t l u c k á : P řítlu k y , M a šo vice (zanikly); CDB II, 235. 2. P o opravě 1224 farnost p ř i b y s l a v i c k á : P řib y sla v ic e , P etro v ic e , Z ašovice, Lhota, R adonín, C ích o v, B ran sou ze a některá na op atství (třebíčském ) ležící N ová V es; ČMM 1933, 9. Osady v yp očítán y p ostupně p o čín a je jihovýchodem . L hota později zan ik la (u R adonína); N ová V es n ev y sk y tu je se ještě v pad ělk u zakládací listin y kláštera třebíčského, b yla založena tep rve k lášterem v 1 2 . sto letí nebo na počátku století 13. 3. 1225 farnost k ř í d l o v i c k á : K říd lo v ic e , B orotice, R a k lin o vice, D ržk ra jo v ic e , B ožice a P e tro v ic e (CDB II, 268). Osady vyp očítán y postupně p očín aje severem . R ak li novice, D ržkrajovice a P etro v ice zan ik ly. 4. 1228 farnost r o h o t e ř s k á : R oh oteř, L ib ice, M a ck o vice a B ran su dice. Osady vyp očítávány postupně p očín aje jihovýchodem . R ohoteř, L ib ice a B ran su d ice zanikly (CDB II, 268). 5. 1239 farnost m i r o s l a v s k á (CDB III, 213): M iroslav, V lč í K e ř a P odolice. V lčí K eř zanikl. P o d o lice totožn é s D olen icem i. 6. 1253 farnost t r s t e n i c k á (CDM III, 202): T rstěn ice, M orašice, Jiřice, S tře líce, D žbánice. P ořadí neurčiteln é. Jiřice a S třelíce zanikly. 7. 1257 farnost j i h l a v s k á (CDM III, 253): P o b ik o zly , B o ryšo v, V in cen co v, K o so v, B olem ilčice, D o b řešo vice, P ořez, L h otka, d vojí C tibor, B u kov, d vojí Sm rčná, Sareh. Pořadí neurčeno. V ětšin a m ístn ích jm en zan ik la nebo zněm čena. 8 . 1257 farnost p ř i b i c k á (CDM III, 254): P řib ice, V ra n o vice, T opolan y, Ivaň, T ěšina, B oron avice. P ořadí dodržováno počín aje V ranovicem i. Z an ik ly T opolany, T ěšina a B oronavice. 9. 1257 farnost č e j č s k á (CDM III, 255): Č ejč a K a p a n ice. Obě osady zanikly, Čejč 1771 obnovena. 10. 1257 farnost s t a r o ř í š s k á (CDM III, 25 7 ): S ta rá Ř íše, M a rk v a rtic e, S vojko-
951
vice, V ě tší a M en ší Š títk y , H ladov, S ed la tice, O lšan y, R ím o v , L ip o lec a V eselí. Pořadí nen í důsledné. Z an ikly V ětší a M enší Š títk y, L ip olec a V eselí. 11. 1275 farn ost m o h e l n i c k á (CDM XV, 105): M ohelnice, J estře b í, P obučí, P opovice, Z vo le. P op o v ice zan ik ly. K olon izace okolí M o h eln ice n eb y la ještě uk on čena. 12. 1296 farnost š t e r n b e r s k á (CDM V, 5 4): Š te rn b e rk , T řeb čín , S tá d lo , Lhota, L užice, L ip in a , S ta ch o v, O ld řišo v, N ěm eck á L oděn ice, P ořadí zachováno. Z anikl Třeb čín a O ldřišov. 13. 1306 farn ost š l a p a n i c k á (CDM V, 190): Š lapan ice, B ed řich o vice, L íšeň, S latin a, P odolí, Z elovice, V á ža n y, V elešo vice, J iřik o vic e , P o n ěto vice, K o b y ln ice . P ořadí zachováno. Z anikly Z elovice, Vážany. 14. 1318 farn ost z b r a s l a v s k á (CDM VI, 138): Z b ra sla v, K o šík o v , Jen esdorf. Z anikl Jenesdorf. 15. 1326 farnost o l b r a m o v i c k á (CDM V, 304): O lb ra m o vice, K u b šice, Želechovice, L id m ěřice, P o lek o vice, B abice, P ořadí zachováno. Z an ik ly P olekovice.
P říslu šen stv í městské rychty: 1. 1258 j e v í č s k á rychta (CDM V, S 2 9 ): J evíč k o , C hornice, B ělá, P ře d n í A m o što v, D erflík, Z a d n í A rn o što v , V ražn é, H a rtín k o v, B řezin a, U n erá zk a , D olní TJnerázka, B ezděcí, U rsed el a V rá n o vá L hota. P ořadí osad n en í v sezn am u d ů sled n ě dodržo váno. Z anikla D oln í U nerázka a U rsedel. 2. 1273 m o h e l n i c k á rych ta (CDM V, 75): M ohelnice, L íb iv á , L u k a vice, Z vole, S lavoň ov, R ájec, R áječek . S kalice, M enší H ynčina, J estře b í, K v ě tin , K rc h le b y , K řem ačov, S ta ven ice, Z ád lo vice. P ořadí není dodržováno. Žádná z jm en ovan ých vesn ic nezanikla, naopak řada dalších v esn ic tu ještě n eb yla u vedena, což je svěd ectvím , že kolon izace tu n eb y la ještě ukončena. 3. 1278 rych ta š i l p e r s k á (VVM 1950, 25): Š ilp erk , B řezn á, P ísa řo v, p ustý W lczen dorf, Jedle, V illa B o h em icalis, G in te ri v illa , E b erh a rd i v illa , A rn o ld s, T aten ice, Š u m va ld , P e rc h to ld i villa , Š an ov, L u b n ík a H eroltice. P ořadí n en í dodržováno, n e snáze jsou tak é proto, že n ěkterá z m íst n elz e sp o leh liv ě určit. 4. 1290 k r o m ě ř í ž s k á rych ta (CDM V, 291): K ro m ě říž, L o věšice, Ú je zd e c , M oštěn ice, R a k o vice, S kaštice, B íla n y, L esice, Š elešo vice, J a ro h n ěvice, V á ža n y, K o va lo vice, Z lobíce, L u to p e c n y a Š těch o vice. M ístn í jm éna jsou tu rozd ělena do dvou sku pin tokem řek y M oravy. Pořadí je tu dodržováno. Z anikly R ak ovice a Lesice.
Soupisy velk ých církevních a alodních dominií: 1. K lášter v e l e h r a d s k ý
v okolí kláštera:
Soupis desátků z r. 1220 (CDB II 195): S ta ré M ěsto (V eleh ra d ), M ařatice, obojí P o p o vice, K n ěžp o le, (C h va lo vice), Z lech o v, T u p esy, B oršice, K o stela n y , N edakon ice, P olešo vice, (P řítlu k y , B rn ěn sk é Iva n o vice), B abice, H u štěn o vice, Ú je zd e c . P ořadí osad dodržováno v předpokladu, že B abice, H u štěn ovice a Ú jezd ec b y ly získány klášterem m ezi založením k láštera a r. 1 2 2 0 . 1228 (CDB II, 321, 380): S ta ré M ěsto (V eleh ra d ), K o ste la n y , N ed a k o n ice, P olešovice, B oršice, Ú jezd ec, Z lech o v, Seeschae, k aple v S p y tih n ě v i, H u štěn o vice, B abice, M ařa tice, H orní a D olní P o p o vice, K n ěžp o le. P ořadí osad dodržováno, a le v zp ětn ém po-
952
stupu proti r. 1220. S eesch ae jinak je neznám é. N a konci seznam u připojena — T raplice, Jarošov, V á ža n y a D om an in ; zřejm ě později získ an é statky. 1250 (CDB IV, 194) v p ap ežsk é listin ě sou vislosti pořadí osad v elm i porušena. 1265 listin a bisk u p a B runa (CDM III, 370): T u p esy, Z lech ov, B oršice, K o ste U x f, N edakonice, P o lešo vice, D om an in . . . B abice, H u stě n ovice, Jalu bí, T raplice. Stm r* M ěsto (V eleh ra d ), K n ě žp o le , Jarošov, M ařatice, ob ojí P o p o vice, V á ža n y, Újezd ec. Pořadí neporušeno, a le jin ý sled osad s p řerušením m ezi D om an ín em a Babicem i. N ově se ob jevu je J alu b í, k teré bylo získ án o n eb o tep rv e založeno. 2. Statky k láštera v e l e h r a d s k é h o
na O p a v sk u :
1250 (v listin ě papežské, CDB IV, 194): S těb o řice, J e zd k o v ic e, H la vn ice, Sáde'-:. Jam nice, J a k a rto v ice , S vo b o d n é H eřm an ice, B ra třík o vic e , M ladecko, T u rk o v, C hlebí čov, V e lk é H oštice, V ik le šic e (? j, C rem on (?), B o latice, P íšt, H at, D a rk o vice . . . H o rn Ž ivo tice. M ístní jm én a jm en ován a v so u v islo sti Stěbořice až M ladecko a T urkov až D arkovice. Z anikly V ik lešice a Cremon. 1265 (listina biskupa Bruna, CDM III, 370): H at, D a rk o vice, P íšt, B o latice, C hlebičov, H oštice, S těb o řice, J e zd k o v ice , J em n ice, S ádek, H lavn ice, B ra třík o v ic e, M ladecko. J a k a rto vice, S vo b o d n é H eřm an ice, B oh dan ovice, S v in o v. Osady jm en ován y v sou vis losti a p osléze Sv in o v , k terý b y l p rávě vysazován. 1270 (CDM IV, 34): S těb o řice, J ezd k o vic e , Jem n ice, S ádek, H la vn ice, M ladecko, B ra třík o vice, S vo b o d n é H eřm an ice, S v in o v , D ržk o vice, Ja k a rtice, B oh dan ovice, D ar kovice, H at, M ezin a, P íšt, B o latice, Z ábřeh , C h leb ičo v, M alé H oštice, M alé J a k a rto vice, T u rkov. P ořad í m ístn ích jm en je poněkud porušeno S v in o v em a M ezinou a také seznam obcí je trochu zm ěněn. 3. M ajetek k láštera z á b r d o v i c k é h o
v okolí K lo b o u k :
1210 (CDB II, 364): Č en k o vice, B o rk o va n y. 1237 (CDB III, 167): K lo b o u k y , P ře sta v lk y , D iv á k y . . . Č en kovice, B o rk o va n y, Č ástk o vice , V e lk é H o stěrá d k y, K á m en . V si jsou zařazeny v e dvou sku p in ách v pořadí, jak se klášteru dostaly. Z an ik ly P řestavlk y, Č enkovice, Č ástkovice a K ám en. 4. M ajetek k láštera t i š n o v s k é h o
v okolí T išnova:
1238 (CDB III, 180): T išn o v, L o m n ick á , M ora vsk é K n ín ice, D rásov, V šech ovice, Ž elezn é, T isov. P ořadí dodržováno. Z anikl Tisov. 1239 (CDB III, 208) táž m ístní jm éna v tém ž pořadí. 1240 (CDB III, 260): T išn ov, L om n ick á , Ž elezn é, V šech o vice, J a m n é, H um enec, R ohozec, N a Z h oři, S k rb im ěř, V lštěn o vic e, D rahnice (počínaje Zhoří n elze zjistit, zda v si n á ležely do toh oto okrsku), K n ín ic e . . . D rásov, S v a to sla v. P ořadí neodpovídá. 1259 (CDM III, 274): T išn o v, D rásov, D om aradice, B řezin a, D rah n ice, L om n ička. Ž elezn é, Jam n é, H um enec, B u k o vice, R ozh ozec, V šech o vice , K o m ín , M o ra vsk é K nínice, S va to sla v. P ořad í dodržováno, ovšem pokud do obvodu patří D om aradice, D rah nice, H um ence. 5. Zboží h u l í n s k é : 1261 (CDM III, 323): H ulín, P ra včice, N ěm číce, S ta rá V es. Pořadí odpovídá.
953
6.
P an stv í o s o b l a ž s k é :
1267 (CDM III, 402): O soblaha, P etro v ic e , Jan ov, J in d řich o v, A rn u lto v ic e , P erch told esd o rf, P itá rn é, L ip tá ň , T řem ešn á, P isko řo v, V yso k á , D oln í a H orní P o velice, S ádek, D ív č í H rad, H lin ka a P e tro v ice . V pořadí čin í se rozdíl m ezi dříve a později založe n ým i osadam i.
7. P a n stv í b r t n i c k é : 1234 (CDB III, 8 8 ): B rtn ice, B ran sou ze, Č ích ov, J estřeb í, O sto jk o v ic e (zanikly), V h řín o vice, P řísek a , D o u b k o v (zanikl), M alé. P ořadí sídlišť p řesn ě sledováno.
8.
P a n stv í k o l š t e j n s k é :
1325 (CDM VI, 289): S ta ré M ěsto, M ik u lá šo vice (zanikly), S tříb rn íce, W yn reb e (zaniklo), K u n čice, S p ik lice, C h rastice, V y so k é Z ib řid o v ice , V a lte řice , d vojí V o jtíšk o v (jeden zanik l), K o lšte jn . S led ován o pořadí m íst. K olon izace ještě v té době probíhala. Z p ředložen ých dokladů je patrno, že p očet m ístn ích jm en se postupně zvyšoval až po u k on čen í v elk é střed ověk é kolonizace, to jest od počátku 14. století, kd y bylo dosaženo m axim a hustoty sídlišť. Od počátku 14. sto letí p očín ají m n oh é osady zanikat. N ově zakládané osady se ob jev u jí (až na m ístn í výjim k y) v 18. století, n ik o liv však v té m íře, že by v y v á žily jejich předchozí úbytek. M axim a sídlišť b y lo dosaženo na počátku 13. století. D ále doklady svědčí, že střed ověk á k olon izace n ezasáhla celou M oravu v u rčité době. N ejp rve b y la jí zasažena jižní M orava (již na počátku 13. sto letí), pak pokračuje proces v p o lo v in ě 13. sto le tí v něk terých ob lastech Č eskom oravské vrchoviny, k rátce později D rahanskou vrch ovin u , v šed esátých letech M oravskotřebovsko, v dalších d esítiletích kraj pod Jesen ík y, k olon izace proniká pak do oblasti karpatsk é a n a přelom u 13. a 14. sto letí d osah u je m én ě úrodných ú zem í v Jeseníkách. Se středověkou k olon izací M oravy n eso u v isí k olon izačn í proces v Č eském Slezsku. K olonizace b yla tu totiž zastaven a zhoubným i n ájezd y T atarů a hned potom Poláků a H aličanů, takže proces v počátku druhé p olo v in y 13. sto le tí m u sil b ýt zah ájen znovu (s tím so u v isí darován í územ í k lášteru veleh rad sk ém u ). N a T ěšín sk u b yla zasažena k olon izací jen p řízn ivěji p oložen á severní, záp ad n í a v ý ch o d n í část zem ě, kd ežto hor sk á oblast' T ěšínská vy k azovala nová síd liště až v 15. až 17. století. Ú čelem podaných soupisů je ta k é zod p ověd ět otázku, zda při v ý čtu osad bylo dbáno jak ých si zásad. R ozhodně převážná v ětšin a u ved en ých případů postupuje v určitém pořadí vzh led em k poloze m ísta, k teré je střed isk em dom in ia (případně ťary), jen v něk terých případech jsou u v ed en y na jin ém m ístě osady, k teré b y ly p oz ději získány k dom iniu, příp. později založeny. P očet dokladů, k teré těch to zásad nedbají, je m in im áln í. T oto zjištěn í je v elm i důležité, neboť je je ště naděje, že sle dování p om ístn ích jm en m ezi d věm a u ved en ým i sou sed n ím i m ísty upozorní n a jm éno zan ik lé osady, k teré posud nem oh lo být zjištěn o n eb o nalezeno. L a d isla v H osák
954
O sad y p o v ažo v an é n e p rá v e m za zan ik lé
Z aniklým osadám na M oravě se p očala věn o v a t pozornost v e v ě tší m íře tep rve na rozhraní 19. a 20. století. S jejich system atick ým soupisem započal Fr. A ug. S l a v í k , který v ČMM 1895 podal soupis osad, které b y ly v zem ských deskách m oravských označeny jako pusté, a d op ln il ten to chronologicky podaný soupis ještě zprávam i z lánských rejstřík ů (K d y b y la M orava n e jv íc e zpu sto šen a ? ČMM 1895). Z aniklým i osadam i v Č eském S lezsku počal se zab ývat již n ěk o lik le t dříve V. P r á s e k , H isto rick á to p o g ra fie ze m ě O p a vsk é, V lastiv ěd a S lezsk á II., O pava 1889 (jen p ísm en a A —K ), k terý n a v á za l n a práci S la v ík o v u a rozšířil stu d iu m i n a O pavsko (D oba p u stých d ě d in 1430—1780, S elsk ý arch iv 1906). D alším obohacením zn a lo stí zaniklých osad bylo v y d án í U k a za te le jm e n k la tin sk ý m z e m s k ý m d e sk á m b rn ě n sk ý m a olom ou c k ý m F rantišk em Č e r n ý m (Brno 1914), k terý zařadil do rejstřík u i ta k o v é osady, které se sice n eu v á d ějí v zem ských deskách jak o pusté, a le dále se v zem ských deskách n epřip om ín ají, takže zm izely z evid en ce, a b ylo proto nu tn o soudit, že zanikly. Ú p ln ý soupis zan ik lých osad připravoval I. L. Č e r v i n k a , a le soupis zůstal jen v rukopise u lo žen ém v M oravském m uzeu. L. H o s á k vydal soupis zaniklých osad jak o přípravu k p lán ovan ém u M ístopisu M oravy a Slezska, čá stečn ě na základě v la stn íh o výzkum u, převážnou většin ou podle d osavadní p řeh led n é o rozptýlené literatury (Z a n ik lé o sa d y na M ora vě, Č asopis V las ten eckého spolk u m u sejn íh o v O lom ouci, 1931). K dyž pak při příp ravě H istorickéh o m ísto p isu ze m ě M o ra v sk o sle zsk é (1938) zjistil četn é om yly d řívějšíh o průzkum u, om ezil se v cito v a n ém d íle jen na ony osady, jejich ž polohu b y lo m ožno alespoň ap roxim ativn ě zjistit. D alší p řehled osad, k teré n a M oravě a (částečně) v e S lezsku zanikly, třebas jen dočasně, p u b lik oval V lad im ír N e k u d a v k n ize Z a n ik lé osady na M oravě v o b d o b í fe u d a lism u (Brno 1961). Z atím co S la v ík ů v sezn am obsahoval přibližně 1000 lo k a lit a sezn am H osákův jich u vád ěl na 1200, z n ich ž 122 b y lo poz d ěji obnoveno a 2 2 sp ly n u lo s jin ý m i osadam i (obě práce se týk aly však jen M oravy). N ekuda zaznam en al n a M oravě a v e S lezsk u 1395 zan ik lých osad. Příp ravn é práce pro dílo M ístn í jm é n a na M o ra vě a v e S le zsk u se m u sily dotknout i p roblem atiky zan ik lých osad. N a základě p ram en n éh o m ateriálu jsm e sh led ali, že m nožství osad, k teré b y ly u vád ěn y jako zan ik lé, v e sk u tečn osti nezaniklo, ale dostalo se do literatury n ejčastěji chybným čten ím n eb o šp atn ou lok alizací. Tyto osady neprávem p ok lád án y za za n ik lé v esm ěs již n eb y ly p ojaty do práce L. H o s á k a Přehled h isto rick é h o m ísto p isu M o ra vy a S lezsk a v o b d o b í fe u d a lism u do roku 1948 (O strava 1967). Jsm e si vědom i, že ani po našich dalších opravách nebude sezn am zan ik lých osad
955
z různých důvodů zcela přesný. Již označení „zaniklá osada“ n en í přesné, neboť m ezi zaniklým i osadam i se u v á d ějí i takové, k teré b y ly jen dočasně pusté a b y ly později (někdy i pod jin ý m jm énem ) na tém ž m ístě obnoveny. J in é osady pouze ztratily své jm éno a sp lyn u ly se sou sed n ím i osadam i (v n ěkterých případech se jm éno vysk ytu je v označen í části osady, s n íž v e s sp lyn u la). N ěk teré osady b y ly z různých důvodů opuštěny, přen esen y n a jin é m ísto v blízkosti a nazýván y i p otom jm én em původního síd liště; takových případů b ylo jistě m noho, n elze je v ša k pro n ed ostatek p ram en ů zjistit. Jsou osady, po n ich ž se zach o v a ly m a teriáln í pam átky, ale jejich ž jm éna neznám e. N ěk teré osady b y ly u v ed en y jako zaniklé, poněvadž jejich jm éna na Mo ravě n eb y la n alezen a; v e sk u tečn osti ty to osady b y ly nebo d okonce ještě jsou v n ěk teré zem i sousední. N ěk d y opustla v osadě jen tvrz, a le autor p ok lád al za zaniklou i osadu. V něk terých případech označí m ístop isec za zan ik lou osadu n á z e v trati jen proto, že ten to n á zev (např. Oulehle, Svinošický Vjezd) v seznam u osad nenalezl. Jsou však i jin é příčin y om ylů. Proto k aždý soupis zan ik lých osad bude vždy jen ap roxim ativní. A b y se zabránilo opětném u u v á d ěn í d om n ěle zan ik lých osad v d alších pracích, p odávám e tu jejich seznam podle d n ešn íh o sta v u našich věd om ostí v e srovnání s p osled n ím i top ografickým i pracem i, tj. s N e k u d o v o u prací Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu (Brno 1961) a H o s á k o v ý m Přehledem historického místopisu Moravy a Slezska v období feudalismu do roku 1948 (Ostrava 1967). V ed le toho do sezn am u p ojím ám e i ona hesla, k terá v zn ik la om ylem a byla registrována v Ukazateli jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouc kým (Brno 1914)1 od F ran tišk a Č e r n é h o . !) P řípravou k těm to opravám jsou n á sled u jící člán k y L. H o s á k a : — M a teriá ly k h isto rick ém u m ísto p isu v ýc h o d n í M o ra vy z le t 1550—1572, H istorická geografie 2, 1969, 89—97. — L o k a liza ce L h o t na V alašsku , V alašsko 12, 1968, 21—22. — K n e sn á zím p ři lo k a liza ci m ístn ích jm e n n e jsta ršíc h listin , Z pravodaj M ístopisné kom ise Č SAV 10, 1969, 702-703. — M ístopisn é zá h a d y v p ra m en ech k d ě jin á m o sla va n sk éh o k lá štera . O nom astické práce 3. Sborník rozprav k sed m d esátým p átým narozen in ám u n iv. prof. V ladim íra Sm ilauera, Praha 1970, 8 6 —8 8 . — D alší n eu rčen á m ístn í jm é n a n a M oravě, Z pravodaj M ístop isn é k om ise ČSAV 11, 1970, 563-566. — K e v id e n c i za n ik lý c h osad m o ra vsk ých , Zpravodaj M ístop isn é k om ise ČSAV 11, 1970, 567-568. — L o k a liza ce za n ik lý c h sídlišť na Z n o jem sk u , J ižn í M orava 1972, 21. 1. A d o l f o v (N ekuda, 36) n ezan ik l; je totožn ý s Jed lím na Zábřežsku. 2. B a n a š o v (Černý, 8 ); v zn ik lo šp atn ým čten ím m ísto R anošov. 3. B a r u t o v (N ekuda, 36; H osák, 416); n ezan ik l n a česk osloven sk ém územ í, nýbrž u p ozdějšíh o P ruského B ohum ína (P reussisch Oderberg); n yn í v Polsku. 4. B a š k o v (N ekuda, 8 8 ; Hosák, 77); n ik d y n estával; je to zám ěn a za B ačov na B oskovick u, k terý b y l 1546 pustý. 5. B ě l á (N ekuda, 36; H osák, 109); n ezan ik la na M oravě, ale u K unžaku v Čechách, v iz R oubík, Soupis m ap a zan ik lých osad, 47. 6. B ě l i c e (N ekuda, 153) n ik d y n e ex isto v a ly ; je to zám ěna s B ílsk e m na L itovelsku, k teré n eb y lo n ik d y pusté. 7. B e r l a u (N ekuda, 153) b ylo něm eck é jm én o zanik léh o P riova (viz N ekuda, 143). 8. B e r t o l d e s d o r f (Nekuda, 36; H osák, 412) nezanikl; b y lo to n ěm eck é jm éno B artovic u Frýdku (nyní část Ostravy) n eb o jm én o D árková, část Fryštátu, dnešní K arviná (Čas. Slez. M us. 1975, 131).
956
9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43.
B í l k o v i c e (N ekuda, 36) n eza n ik ly na M oravě, ale stá v a ly n a K rálovéhradecku v Čechách. B i s k u p i c e (N ekuda, 36; H osák, 33) n a B r n ě n sk u nezan ik ly; b y ly to B iskoupky. B 1 u č í n, B l u č í (N ekuda, 89) n ezan ik l; b yl totožný s B ílčicem i. B o d a (Černý, 19) b ylo totožné s Podom ím . B o r o v i c e (Černý, 27) n ezan ik ly; v e sk utečnosti to b y ly Z borovice. B o s u d o v (Černý, 29) je dn ešn í B ohusoudov na D ačicku. B r á n k a (N ekuda, 144; H osák, 305) neb yla zan ik lá osada, ale brána, kterou se uzavíral přístup do v si D om aželic. B r u n o (N ekuda, 153) nezan ik lo na B lan en sk u , ale b yly to B rňany na V yškovsku. B r ý d o v i c e (Nekuda, 90) b yly totožné s P u stým i Z ib řid ovicem i na Šum persku (N ekuda, 87). B ř e z a n o v i c e (N ekuda, 153) b y ly totožn é s B řezovou, zan ik lou u R okytnice n a T řebíčsku (N ekuda, 77). B ř i d 1 a (N ekuda, 90) n ezan ik la; jsou to K řídla na N ovom ěstsku. B u z o v e c (N ekuda, 54) je totožný s B ou zovcem na Šternbersku (Nekuda, 89). B u š k o v i c e (Černý, 43) jsou totožn é s B ošk ů vk am i na V yškovsku. C r h o n i c e (N ekuda, 37) nezanikly, jsou totožné s C rhovem na Zábřežsku. C v i 1 í n (Černý, 50) je C vilín u K rnova. Č e l o ž n i c e (N ekuda, 122) n eb y ly nikdy pusté; je tu zám ěn a s p u stým H ostašovem . Č e r m n á u V elk éh o Ú jezda (N ekuda, 34) nezan ik la, a le b y la totožná s Čermnou na L ibavsku. Č e r m n á , M a l á (N ekuda, 37) n ezan ik la n a Jaroslavicku, a le stá v a la na Královéh rad eck u v Č echách. Č e r n o v á (N ekuda, 91) b yla totožná s Ž ernovou na Z dounecku (N ekuda, 177). D ě d o v i c e (Černý, 62) nezan ik ly; jsou to Jedovnice. D e r f l e (N ekuda, 144) b y ly totožné s L hotou u K u čerova (Nekuda, 100). D o b r o b u d y (N ekuda, 38) nezan ik ly, nýbrž b y la to zan ik lá D obrá V oda (Ne kuda, 137). D o b r o v o d (Černý, 69) n ezan ik la u Telče, ale je to D obrá V oda na Hrotovicku. D o l y , V l č í (Nekuda, 151) n ik d y zcela nezpustly. D r o z n o v i c e (N ekuda, 38) nezpustly, ale b y ly totožné s D rozdovicem i, které sp lyn u ly s P rostějovem . E b e n f e l d (N ekuda, 38; Hosák, 39) n ezan ik l u Brna, a le b ylo to ozn ačen í pů vodu brn ěn sk éh o měšťana. E n g e l s d o r f (N ekuda, 38) n ezanikl, ale b ylo to n ěm eck é ozn ačen í B ohutína u Šum perka. H a m r y u H odic (N ekuda, 93) n eex isto v a ly jak o ves, a le šlo tu o Ham ry, kon krétně o pu stý rybník H am erský. H e r m a n š t a t (N ekuda, 56) a H e ř m a n i c e u O lom ouce (N ekuda, 38) jsou totožné. H o r á k o v (N ekuda, 123) nikdy n eb yl pustý, p ustá b y la jen tam n í tvrz. H o r k y (N ekuda, 39) n ezan ik ly na Jaroslavicku, ale stá v a ly na K rálovéhradecku v Čechách. H r a b y š i n a (N ekuda, 154) u Tršic nikdy nestávala. H r u š k y (N ekuda, 82) n a Slováčk u n eb yly nikdy pusté. H u m n a u B án ova (Nekuda, 57), nikdy n estávala; šlo tu o hum na. C h l í s t o v (Černý, 119), p okládaný za neznám ý, zanikl v ok olí B ouzova.
957
44. C h o t ě v i c e (Nekuda, 39) n ezan ik ly na Jaroslavicku, ale stá v a ly na K rálovéhradecku v Č echách. 45. C h o t t s m a n s d o r f (N ekuda, 57) n ezan ik l na M oravě, a le u H ohenau v D ol. R akousích. 46. C h u c h e l n á , M a l á (N ekuda, 154) zan ik la u C huchelné, a le na ú zem í n yn í polském . 47. J a k u b č i c e (N ekuda, 96) a J o k e l s d o r f (N ekuda, 96) na Š tem b ersk u b y ly totožné. 48. J a n k o v c e u H lubočku (N ekuda, 157) n ik d y n estávaly. 49. J a r o š o v (N ekuda, 154) m ezi O řechovém a Ú jezd cem n ik d y nestával. 50. J a v ů r e k , S t a r ý (N ekuda, 96) n ezan ik l v pravém slova sm yslu , ale jeh o ob y vatelé se p řestěh ovali do d n ešn íh o Javůrku. 51. J e š í n o v i c e (Nekuda,i 40) n ik d y na M oravě n eex isto v a ly , šlo tu o predikát, n ik o liv o osadu. 52. J e z e r o , Č e r n é (Nekuda, 40) n ezan ik lo na Jaroslavick u , a le stávalo u Borohrádku v Č echách; v iz Fr. Roubík, Soupis a m apa zan ik lých osad v Č echách, 105. 53. J e š o v (N ekuda, 82) a J e ž o v (N ekuda, 119) jsou totožné. 54. J u r e c k o na K un štátsk u (N ekuda, 97) n ik d y nestávalo. 55. K a r 1 o v (Černý, 147) n eb y l K arlov na R ým ařovsku, k terý teh d y n estával, a le K arlov n a U ničovsku. 56. K e š ů v k a u B lan sk a (N ekuda, 154) je totožná s T ěšůvkou (N ekuda, 48). 57. K 1 e n n é (N ekuda, 40); n ešlo tu o ves, nýbrž o predikát. 58. K l e n o v i c e (N ekuda, 150) n eb yly r. 1669 pusté. 59. K n ě ž i č k y (N ekuda, 40); n ešlo tu o osadu, a le o predikát. 60. K o p e t i c e (N ekuda, 98; H osák, 60): n ešlo o ves, a le o predikát. 61. K o z í o v (Nekuda, 40) nezanikl, dočasně p ustý (kolem 1577), r. 1656 opět osazen (Hosák, 317). 62. K r c h l e b y (N ekuda, 41) n eza n ik ly n a Jaroslavicku, a le stá v a ly na K rálovéhradecku v Č echách. 63. K r i f f e r s d o r f (N ekuda, 99); H osák, 300) nezanikl; jsou to K řištan ovice na D vorečku. 64. K u n č i č k y , M a l é (N ekuda, 154) nezan ik ly, ale jsou totožn é s K unzendorfem na Š tem b ersk u (Nekuda, 99). 65. K u r d í k o v i c e (N ekuda, 154) n ik d y n e ex isto v a ly ; jde tu o zám ěnu s Jiřík ovicem i u M ilotic. 66. K u ž e l n í k y (N ekuda, 154)) n ik d y n eex isto v a ly . 67. K y l e i n (Černý, 183) nezan ik lo, je to K ulířov. 68. L a b a t i c e (Nekuda, 41) jsou totožn é s zan ik lým i L oponicem i. 69. L e m ú z y (Nekuda, 41) n ezan ik ly n a M oravě; jsou to L ím uzy u Č eského Brodu. 70. L h o t a u R oudna (N ekuda, 42) je totožná s L hotou u B ílčic (Nekuda, 155). 71. L h o t a , P ň o v á (Nekuda, 41) n ezan ik la na M oravě, ale b yla totožná s J en íč kovou L hotou u Tábora v Čechách. 72. L h o t a U j e z i c o v a (Nekuda, 41) n ezan ik la na Jaroslavick u , ale stá v a la na K rálovéhradeck u v Čechách. 73. L i s n i c e u O lbram ovic (Nekuda, 155) b y ly totožn é s L yšan ovicem i zan ik lým i u V išň ovéh o (Nekuda, 133). 74. L o u č k a , V e l k á (N ekuda, 31) v e šla do literatury jako zan ik lá ves om ylem . 75. M a c k o v (N ekuda, 41, H osák, 283) n ezan ik l; je totožný s M aršíkovem n a Sum persku.
958
76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88.
89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109.
M e d 1 o v (Černý, 224) n ezan ik l u Sem ice; byl to M ed lov u Pohořelic. M i k u l á š o v i c e (Nekuda, 42) nezanikly, b y ly totožn é s N yk lovicem i. M i 1 i n a (Černý, 233), totožná se Sm olínem . M o l d ý ř o v (Nekuda, 155), nik d y n estával. M o r a v s k á (N ekuda, 43) n eza n ik la n a Jaroslavicku, a le stá v a la na K rálovéhradecku v Č echách. M o s t e č n á (Černý, 240) n eza n ik la na M oravskotřebovsku, a le b y la totožn á s D ětřichovem tam že. M u c h o c h o v (N ekuda, 43) n ezanikl, ale byl totožný s M utkovem dočasně za niklým (N ekuda, 124). N e c t a v a (N ekuda, 65) n eza n ik la n a H rotovicku, a le b y la totožná s dočasně zaniklou N ecta v o u n a Jev íčsk u (N ekuda, 84). N e s m i ř a n y (Nekuda, 105) b y ly totožn é s N ěm čan y (N ekuda, 104). N ě t č i c e (N ekuda, 125) n eb y ly pusté. N ě t č i c e (N ekuda, 43) n eza n ik ly n a B řeclavsk u , a le b y ly to N ětčice n a K yjovsku. N i v s k o (N ekuda, 150; Hosák, 8 8 ) nezaniklo, je totožn é s K ob yln icí (Fr. Višinka, ČMM 1910, str. 288), n yn í část obce Koroužné. N í ž k o v i c e (N ekuda, 125) n eb y ly nik d y pusté. N o s 1 a v i c e (N ekuda, 105) jsou totožn é s N eslo v icem i za n ik lý m i na Z nojem sku (N ekuda, 6 6 ). O b e c (N ekuda, 43) nezan ik la, a le b y la totožná s O byčtovem . O č a l n i c e , O ž u l n i c e (N ekuda, 44) n eexisto v a la , jde o zám ěnu s H orní M oštěnicí. O l d ř i c h o v (N ekuda, 6 6 ) na K onicku n eex isto v a l, b yl to n ěm eck ý n á zev P řem y slo vic Ulraichsdorf. O p o j o v i c e (N ekuda, 44) nezan ik ly, jsou to P okojovice. O ř e š i c e (N ekuda, 155) vů b ec n eexistovaly. O s n o v i c e , H u č n o v i c e (N ekuda, 44) n eex isto v a ly . O s t r o v (N ekuda, 55) n eex isto v a l jako síd liště, ale b y lo to P J u D ubicka. O t a s 1 a v i c e, D o ln í (Nekuda, 84) n ezp u stly dočasně, ale dočasn ě b yly p u sté H orní O taslavice. O u l e h l e (N ekuda, 155) n ezan ik ly jak o síd liště; byl to n á zev u rčitého druhu polí (oulehle). P a c o v (N ekuda, 145) u B ystřice p. H. n ik d y n estával. P e t r o v i c e u P otštátu (Nekuda, 107) nikdy n eex isto v a ly ; snad je to om yl s něm eckým pojm en ován ím P ustějova. P e t r o v i c e u V elehradu (Nekuda, 107) n ik d y n eexistovaly. P i r n i c z (Černý, 288); nen í dokladu, že by v e s tohoto jm én a zan ik la na Zno jem sku; pravděpodobně tu šlo o D louhou B rtnici. P o č á r y (N ekuda, 108) jsou totožn é s P ožeh am i (N ekuda, 108). P o d o l i c e (N ekuda, 31) n ezan ik ly, b yly to to žn é s D olen icem i. P o l i č k a (N ekuda, 44) nezan ik la; jde tu o P o lici na Jem nicku. P o s t o l o v (N ekuda, 44) n ezan ik l na Jaroslavicku, ale stá v a l u C hocně v Če chách. P r o n ě p i c e (N ekuda, 108) n ik d y na Z dounecku nestávaly. P ř e c h o v (N ekuda, 45) n ezan ik l na S tem b ersk u , a le byl totožn ý s P rech ovem zan ik lým na B řeclavsk u (N ekuda, 34). R a d m o l s d o r f (Černý, 317) n ezanikl, a le byl totožný s RadomilovemL
959
110. R u l a n t (N ekuda, 46) n ezanikl, bylo to n ěm eck é p ojm en ován í Bílan. 111. R y b n í k u V lach ovic (N ekuda, 70) n en í z pram enů vů b ec zn ám ; zřejm ě tu šlo o p u stý rybník. 112. S e b o j a n y (N ekuda, 46) n ezan ik ly, a le jsou totožn é se S v o ja n o v em na Mohelnicku. 113. S e l c h o v i c e u Bohutic (Nekuda, 156) nikdy nezanikly; jsou to 2elovice na
Moravskokrumlovsku. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 120. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137.
138. 139. 140. 141. 142. 143. 144.
960
S i g f r i e d s d o r f (Nekuda, 33) nezanikl; b y l to n ěm eck ý n ázev pro Hat. S k á l í (N ekuda, 156); v es tohoto jm én a n en í z pram enů vů b ec znám a. S k ř e c h o v (N ekuda, 11) a S k ř í c h o v i c e (Nekuda, 72) jsou totožné. S l o m ě š i c e (Nekuda, 47; H osák, 310) jsou L ověšice. S m o l í n (N ekuda, 85) n eb y l nikdy pustý. S t ř e k o v (Nekuda, 156) byl totožn ý se S k řech ovem (N ekuda, 111). S t ř í ž o v na T řebíčsku (N ekuda, 8 6 ) n eb y l nik d y pustý. S t u d é n k y u Sp álová (N ekuda, 112) n ik d y n está v a ly ; šlo tu o predikát. S t u p a v a (Černý, 369) n eb y la ves, a le říčka. S y e d l y (N ekuda, 48) nik d y nezan ik ly, je to J ed lí na Zábřežsku. S a r d i c e na K yjovsk u (N ekuda, 127); je tu zám ěn a s N a čeraticem i (Nekuda, 125). S í s l o v i c e (N ekuda, 156) jsou totožné s K řížlovicem i (N ekuda, 60). Š u m v a l d u U n ičova (N ekuda, 8 6 ) n eb y l n ik d y pustý. Š v á b e n i c e u R unářova (Nekuda, 156) n ik d y n estávaly, je to dosti pozdě vzn ik lé PJ. T a s s e n d o r f (Černý, 387) byl n ěm eck ý n ázev pro M atějov n a ŽčTársku. T ě š o v na U n ičovsk u (N ekuda, 82) n ik d y n ezan ik l; jd e tu o Ješo v z a n ik lý na na L itovelsk u (Nekuda, 82). T r a c h n i c e na Šternbersku (Nekuda, 331) n ik d y n estávala. T r á v n í k (N ekuda, 49) nik d y n ezan ik l; je totožn ý s T rávn ík em na Kroměřížsku. Ú j e z d (N ekuda, 49) n ezan ik l n a Jaroslavicku, a le stá v a l n a K rálovéhradecku v Čechách. Ú j e z d S v i n o š i c k ý (Nekuda, 136) n eb y l pustou vsí, a le P J u Svinošic. Ú 1 e h 1 a (N ekuda, 114) nezan ik ly, a le b y ly to oulehle u pu stých D oubraviček. U s o b u s n a B oskovick u (Nekuda, 8 6 ) b yl u ved en do sezn am u zan ik lých osad om ylem . V á l e m n é na L itovelsk u (Nekuda, 115) nikdy n eex isto v a lo . V e s , D l o u h á n a K ojetín sk u (Nekuda, 8 6 ) n ikd y n ezan ik la, p ustá b y la jen tvrz. V e s , D l o u h á na N ovom ěstsku (N ekuda, 157) nikdy nezan ik la; je to dnešní D louhá. V e s , N o v á na S lavon ick u (N ekuda, 146) n ik d y n eza n ik la ; d ostala se do se znám u zan ik lých osad om ylem podle predikátu. V e s , N o v á n a Jih la v sk u (Černý, 256); b yla totožná s C erekvičkou. V ě ž (N ekuda, 137) n ezan ik la; b y la to část T išn ova zvan á H um polka. V i n a ř s k ý (N ekuda, 157) n ik d y nezan ik lo; jsou to d n ešn í V inary. V i n z e n d o r f (N ekuda, 157) je totožný s W inzensdorfem na Ú sovsk u (N eku da, 50). V i z o v i c e na P rostějovsku (N ekuda, 50) nezan ik ly; jsou totožné s V ýšovicem i. . • , ■.
145. V o z i c e (Nekuda, 50). Z ápisy ZDO VI, 675 a VII, 608 se vzta h u jí k e krčm ě v H rad čovicích ; v edici m ísto th a b ern a na W o z y c zy m á být th a b ern a vařící. 146. V r a n í n , D o l n í (N ekuda, 128) n ezan ik l; pustá tu b y la jen tvrz. 147. V r b i c e na H ustopečsku (N ekuda, 35) n eb y la nikdy pustá. 148. V š e t a t y (N ekuda, 50); název v z n ik l om ylem ; je to T ěšína, n y n í část Přibic. 149. V y k o š í k na Ú sovsku (Nekuda, 50) n ezan ik l; je to e x istu jící V ítošov u Hra bové. 150. Z á m e z a (N ekuda, 33); n ázev pro za n ik lo u ves, po níž se dochovaly m ateriální pam átky, b yl volen p od le P J; sk u tečn ý n á zev vsi zn ěl jistě jinak. 151. Z b ý š o v u S la v k o v a (N ekuda, 128) n ik d y n ezan ik l; jde tu jen o zám ěn u s do časně p u stým i B oh u m ilicem i (N ekuda, 81). 152. Z d e b o ř i c e (N ekuda, 157) n ik d y n ezan ik ly; jde tu o e x istu jící Šitbořice. 153. Z d ě l o v (N ekuda, 51) n eza n ik l na Jaroslavicku, a le stá v a l na K rálovéhradecku v Č echách. 154. Z ď á r, H o r n í (Nekuda, 51) n ezan ik l na Jaroslavick u , a le stá v a l n a K rálové hradecku v Č echách. 155. Z i b ř i d o v i c e (N ekuda, 51) nezan ik ly, a le sp lyn u ly s H atí n a H lu čín sk u ; viz Siegfriedsd orf (N ekuda, 36). L a d isla v Hosák
STATISTICKÝ
1.
díl
A B C
C D E F G H Ch
počet h esel
celkem
p očet jm en
HESEL
2.
d íl
A JMEN
p očet h esel
počet jrr
44 471 34 76 257
30 323 31 65 160
M N O P
Q
1
1
10
10
R R S S
279 31 472 132 171 98 428
213 29 342
46 25 413 83
I J K L
PŘEHLED
38 21
278 56
6
3
192 518 442
132 374 192
2597
slovn ík celk em : 5570 h esel
1713
317 153 176 467
T U V w z 2 celk em
241 126 126 285
112
131 49 250
11
11
142 85
110
2973
2087
61
3800 jm en
V e slo v n ík u je jak o d okladového m ateriálu v ý v o je jm en u ved en o p řib ližn ě 52 000 podob při prům ěru 9,2 dokladu na jedno heslo. Prům ěr je vyp oěten z dokum entace h esel N , O a V. P ři o d lišen í h e se l s dok u m en tací od 12.—13. stol. od h esel s doku m en tací od 17,—18. stol. je v ša k prům ěr v elm i rozdílný: pro p rv n í skupinu m á hod notu m ezi 11,2 až 13,6, pro druhou skupinu 5,7 až 5,9 (u h esel s dokum entací od 18. stol. je ještě nižší). P la tí ted y u ved en ý prům ěr 9,2 sk u tečn ě jen přibližně.
Ladislav
Hosák, R udolf Šrám ek
M ÍS T N Í JM É N A NA M ORAVÉ A VE S L E Z S K U II.
M— 2 D odatky, doplňky, přehledy V ydala A cadem ia n ak lad atelství Č eskoslovenské akadem ie věd Praha 1980 V azbu navrhl Josef Z ezulka O dpovědný redaktor dr. Jaroslav Vácha T echnická redaktorka M arcela Obrdová 1. v y d án í — 964 stran V ytisk l Tisk, n. p., Brno, závod 2 A A 91,60 - V A 92,65 N ák lad 2000 v ý tisk ů — 12/5 — 8164 21 - 063 - 80 C ena vázanéh o v ýtisk u 135,— K čs 509 - 21 - 857
