Transcript
Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta - Ústav české literatury Český jazyk a literatura Bakalářská diplomová práce Memoárová literatura žen a korespondence jako pramen poznání života a díla Karla Čapka Brno 2013 Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Vlastimil Válek, CSc. Vypracovala Anna Prchalová 1 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci zpracovala sama, pouze s využitím uvedených citovaných pramenů. V Šakvicích, dne... 2 Ráda bych tímto poděkovala svému vedoucímu práce doc. PhDr. Vlastimilu Válkovi, CSc. za cenné rady a připomínky. 3 Abstrakt Bakalářská práce Memoárová literatura žen jako pramen poznání života a díla Karla Čapka, se zabývá osobností Čapka právě z pohledu žen z jeho nejbližšího prostředí, které dokládají svědectví intimního a rodinného charakteru. Také korespondence Čapka, zasvěcená láskám jeho života má intimní charakter a významně přispívá k poznání Karla Čapka. Práce si klade za cíl vykreslit povahu a osobnost Karla Čapka, uvést čtenáře do prostředí Čapkovy rodiny a vztahů, díky čemuž čtenář získá i lepší schopnost pochopení Čapkova díla. Klíčová slova Karel Čapek, memoárová literatura, korespondence, rodina, Helena Čapková, Jarmila Čapková, Vendy Vrbatová, lásky z mládí, Olga Scheinpflugová, Věra Hrůzová, Helena Koželuhová. Abstract The bachelor thesis, Memoir literature of women as a source of the kowledge of Karel Čapek's life and work, is devoted to Čapek's personality viewed by the closest women around him whose testimonies are very informal, intimate and familiar. Also Čapek's correspondence aimed to his belowed ones, mentioned in the thesis, has intimate features, too. The goal of the thesis is to present Karel Čapek and his personality, to introduce the backgroud of his family and relationships and to enable thus better understanding of his work to the readers. Key words Karel Čapek, memoir literature, correspondence, family, Helena Čapková, Jarmila Čapková, Vendy Vrbatová, love of youth, Olga Scheinpflugová, Věra Hrůzová, Helena Koželuhová. 4 Obsah Úvod Zachycení Karla Čapka v milostné korespondenci z mládí Anna Nepeřená Čapkovy lásky z mládí Vzpomínky Heleny Čapkové jako pramen poznání dětství a mládí Karla Čapka Memoáry Heleny Čapkové Svědectví o domově a rodině Karla Čapka Svědectví o vztazích sourozenců Čapkových Memoárové svědectví Jarmily Čapkové O knize vzpomínek Jarmily Čapkové Svědectví o vztahu Jarmily Čapkové k bratřím Čapkům Svědectví o tvorbě bratří Čapků Smrt Karla Čapka Memoárové svědectví služebných Karla Čapka Služebnictvo Karla Čapka Obraz Karla Čapka ve vzpomínkách služebných Svědectví o Karlu Čapkovi očima Olgy Scheinpflugové Olga Scheinpflugová a její memoáry Vztah Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové Svědectví Olgy Scheinpfugové o tvorbě Karla Čapka Počátek války a závěrečné období Čapkova života 5.5. Život Olgy Scheinpflugové po smrti Karla Čapka Svědectví o vztahu Karla Čapka a Věry Hrůzové Svědectví Heleny Koželuhové o Karlu Čapkovi Paměti Moji milí bratři O rodině Karla Čapka Popis a charakteristika Karla Čapka Karel Čapek a ženy Závěr Seznam použité literatury Seznam příloh Obrazová příloha Rodokmen Karla Čapka Úvod Téma této práce vychází ze spojení dvou mých zájmů, v osobnosti Karla Čapka a memoárové literatuře. Karlem Čapkem se zabývalo již mnoho badatelů, bylo o něm napsáno mnoho monografií, článků a také memoárů. Pamětníci zaznamenávající vzpomínky na Karla Čapka pocházejí zejména z řad jeho rodiny, přátel, Pátečníků, spisovatelů, umělců a kolegů z redakce Lidových novin a Národních listů. Jsou to například Karel Scheinpflug, Otakar Vočadlo, František Langer, Edmond Konrád, Ferdinand Peroutka, František Kubka, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jaroslav Kvapil a mnozí další. Tato práce se bude zabývat pouze memoáry autorů z Čapkova nejbližšího okolí a to pouze memoáry psanými ženami. Práce se tak snaží ukázat odlišný způsob zpracování vzpomínek žen, od zpracování vzpomínek mužů. Zajímavým tématem pro další zkoumání by mohla být podrobnější srovnání mezi memoárovou literaturou žen a mužů. Ve své práci se však tímto tématem primárně zabývat nebudu. Memoárová literatura podává autentické svědectví autorů o osobnostech, době a událostech, kterých se účastnili. Zaznamenávají vždy děj minulý, ukončený, většinou v chronologické posloupnosti a ich-formě. Autor pamětí je většinou i jeho hrdinou. Memoárová literatura se nachází na pomezí literatury dokumentární, beletrie a publicistiky. Největší důraz je kladen na dokumentárnost, avšak velkou roli hraje i charakter umělecký. Záleží na záměru autora, zda si klade za cíl podat pouze autentické svědectví, či zda chce působit na čtenáře esteticky. Beletrizované dílo má na čtenáře naléhavější účinek. Od beletrie se memoárová literatura liší tím, že nepracuje s fikcí, ale snaží se podávat reálná fakta. Základními rysy memoárů by měla být právě faktografičnost, svědeckost, subjektivnost, nesyžetovost. Za cíl této práce si kladu podat svědectví o tom, jak se odráží Čapkova osobnost v memoárech a korespondenci žen z jeho blízkého prostředí. Také chci 7 podat analýzu těchto memoárů a jejich zařazení do žánru memoárové literatury. Zjistím, do jaké míry jsou memoáry objektivní či subjektivní a jak splňují náležitosti memoárové literatury. Zaměřím se na časové roviny memoárů a formu podání vzpomínek. Práce se bude zabývat knižními memoáry Heleny Čapkové, Jarmily Čapkové, Olgy Scheinpflugové a Heleny Koželuhové. Tyto ženy náležely do Čapkova rodinného okruhu. Seznámím Vás taktéž s pamětmi Vendy Vrbatové, které zaznamenávají vzpomínky služebných Karla Čapka a dokládají vcelku odlišný pohled na Čapkovu osobnost. Memoárovou literaturu svým charakterem a obsahem doplňuje korespondence Karla Čapka díky svému ucelenému, soubornému charakteru a výpovědní hodnotě. Práce se pokusí analyzovat zejména obsáhlejší korespondenci Karla Čapka s Annou Nepeřenou, Olgou Scheinpflugovou a Věrou Hrůzovou. Jedná se o korespondenci určenou láskám Karla Čapka. K nim přiřadím pro ucelený pohled i ostatní lásky z Čapkova mládí. O vztahu Karla Čapka k Marii Svatoňové vypovídají memoáry sestry Heleny Čapkové. Sama Hermína Bergerová podává krátký vzpomínkový článek o vzájemné lásce s Karlem Čapkem. Korespondence zaznamenávající vztah mezi Libuší Solperovou a Karlem Čapkem bohužel nemá memoárový charakter, ale též stojí za zmínku. Milostná korespondence odhaluje nové informace o Karlu Čapkovi. Jimi lze doplnit memoáry, kterými se budu zabývat, tedy memoáry soukromého, intimního a rodinného charakteru. Čapkovým láskám z mládí věnuji samostatnou kapitolu, zařazenou na začátek práce. V ní bude Čapek zachycen v odlišné etapě života, než které se věnuji ve zbylých kapitolách, proto kapitolu o láskách z mládí řadím před ostatní kapitoly. V práci nebudu věnovat pozornost rozboru Čapkova díla. Více se chci zabývat rodinnými vztahy, charakteristikou Čapkovy povahy a detaily z jeho denního života. Zachytím prostřednictvím korespondence také jeho milostné city, filozofii života a myšlení. Cílem této práce tedy bude přiblížit čtenáři Čapkovu osobnost, myšlení a jeho životní osudy. Zároveň čtenáře seznámím s memoáry o 8 Karlu Čapkovi a jejich autorkami. Doufám, že tak čtenáře podnítím nejen k četbě děl Karla Čapka, ale též k četbě memoárové literatury o něm a k zájmu o osobnosti žen z Čapkova prostředí. Jak se v této práci dozvíme, některé z autorek memoárů, s nimiž se čapek stýkal, byly samy o sobě zajímavými a význačnými osobnostmi. Při studiu memoárové literatury se budu držet publikací Vlastimila Válka: Ke specifičnosti memoárové literatury a Memoárová literatura 20. století. K základnímu poznání osob, o kterých bude práce pojednávat, využiji Lexikon české literatury a Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století. Jako zdroje informací o Karlu Čapkovi využiji publikaci Miroslava Halíka: Karel Čapek: Život a dílo v datech; Ivana Klímy: Velký věk chce mít též velké mordy: život a dílo Karla Čapka; sborník Jeden i druhý a Kniha o Čapkovi. 9 1. Zachycení Karla Čapka v milostné korespondenci z mládí V mládí Karla Čapka se vyskytovalo několik více či méně významných lásek. Po těchto vzplanutích se zachovalo mnoho milostných listů psaných Karlem Čapkem. Memoárové literatuře se blíží svou uceleností a výpovědní hodnotou pouze korespondence Karla Čapka adresovaná Anně Nepeřené. Té se budu v kapitole podrobněji věnovat. Na ostatní lásky z Čapkova mládí však vzpomínají i autorky memoárů věnovaných Karlu Čapkovi, zejména Helena Čapková a Jarmila Čapková. Zachovalo se i několik dopisů Karla Čapka adresovaných těmto dívkám. Zachycují ho jako mladého zamilovaného chlapce tak, jak ho mohly znát jen ony. Z toho důvodu se krátce budu věnovat i Čapkově první lásce, Marii Svatoňové a také dívkám Hermíně Bergerové, Libuši Solperové a Olze Špétové. Čapka - milovníka lze poznat částečně i v jeho díle, ale i v něm se autor do jisté míry kontroluje, jelikož bylo určeno veřejnosti. Čapkovy romány jsou stylizované, promyšlené, kdežto dopisy jeho láskám jsou zaznamenaným proudem citu Anna Nepeřená Anna Nepeřená ( ), druhá Čapkova láska, byla dcerou majitele hudební školy. Od spolužáků dostala přezdívku Anielka, 1 podle Sienkiewiczova románu Bez dogmatu. Anielka byla krásná, inteligentní a charismatická dívka, o čemž svědčí také vzpomínka Čapkova spolužáka: Anielka byla v té době přítelkyně Mansardistů a také více či méně tajná láska mnohého studenta, tedy příčina soupeření mezi spolužáky. Nakonec se s ní oženil kolega Myšička, který se 1 viz HALÍK, Miroslav: Na světlo světa. In: Jeden i druhý: vzpomínky na bratry Čapky. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1988, s stal profesorem. 2 Mansarda byl tehdejší anarchistický spolek spoluzaložený Karlem Čapkem na hradeckém gymnáziu. Karel Čapek byl zde vnímán jako vůdčí osobnost třídy, odvážné a vzdorovité povahy. Anna Nepeřená dlouho schovávala své dopisy od Čapka, až do doby, kdy zhlédla reprízu jeho dramatu Loupežník (1920). Po tomto připomenutí Čapkova zájmu o její osobu, poskytla své dopisy k vydání. To se uskutečnilo až v roce 1978, deset let po její smrti. Dopisy jsou z období od března do října v roce Podávají důležité svědectví o citech a myšlenkách mladého Karla Čapka. Dokazují jeho předčasnou vyspělost, citlivost, vysoký literární styl i hloubku myšlenek teprve patnáctiletého budoucího světoznámého spisovatele. Jejich nenahraditelným přínosem je také odhalení prvních Čapkových prací, které vypátral Dr. Halík díky odkrytí Čapkova pseudonymu Milo z ústřižků z novin přiložených k dopisům pro Anielku. 3 Právě jedny ze svých prvních veršů z básně Stará metafora (1905) věnoval Čapek právě jí. Šestnáct let pluji tak tou nehostinnou plání, teď mi už pohasla, zlíněla krev, ze síly mladistvé zbylo mi rezignování, ne láska už, ne hněv-- Počátkem společné korespondence se Čapek pokládá za Anielčina uměleckého učitele. Chce vzájemnou výměnou myšlenek rozvíjet jejich intelekt a vést je ke společnému poznání. Z tohoto důvodu jsou dopisy také vysoce stylizované. Podobná tendence se u něj vyskytuje i později ve vztahu s Olgou Scheinpflugovou, avšak již ve více familiárním a neformálním postoji. Až později se Anielce přiznává k horoucímu citu k ní. Čapkova láska byla silná, avšak neopětovaná. Na jeho dopisy se mu nedostává odpovědi. Až na pár výjimek 2 MRÁZEK, Čeněk: Consilium abeundi. In: Jeden i druhý: vzpomínky na bratry Čapky. 1. vy. Hradec Králové: Kruh, 1988, s HALÍK, Miroslav: Na světlo světa. In: Jeden i druhý: vzpomínky na bratry Čapky. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1988, s odmítajících listů. Anielka se pozastavuje nad jeho vyznáními nehodícími se k tak mladému člověku. Měla na mysli zejména Čapkovo tvrzení, že adresátka je jeho životní láskou. Pochybuje i nad upřímností vyznání z pocitů muže unaveného životem. V Listech Anielce se Čapek omlouvá za svůj vzhled, o němž nemá vysokého mínění. Díky němu se prý často stával terčem posměchu. se svou hranatou hlavou a rozcuchanou, vyjevenýma očima, s rudou tváří a negerskými rety a nahnutou šíjí atd. působím jak já příliš dobře vím dojmem skoro trapným a ubohým [ ] 4 Opačný postoj měl ke svému intelektu. Ve svém nadání a vzdělání byl velmi sebevědomý. Slečno Ando, já nejsem obyčejný člověk. Chcete-li Vy, mohu vykonat mnoho. 5 Až po několika měsících a útěku z Hradce Králové do Brna 6 svůj boj vzdává. Díky členství ve spolku Mansarda, který byl na gymnáziu prozrazen, měl být Čapek, jako jedna z vůdčích osob vyloučen. Tím by mu bylo zároveň zabráněno dále studovat. Avšak vzhledem k tomu, že syn ředitele gymnázia byl taktéž členem spolku, byla záležitost vyřešena pouze pokáráním a doporučením dobrovolného odstoupení. Karel Čapek proto přešel na gymnázium do Brna na třídě Kpt. Jaroše, v tehdejší Schmerlingově ulici. 7 Zde však již popularitu nezískal. Z Brna píše svůj poslední dopis Anielce. Stojím tady sám a sám, ve velkém, šeredném městě, v němž není pro mne ani jednoho přítele. Izoloval jsem se od světa a života, a zahrabán ve své světničce vrčím na všechny. 8 4 ČAPEK, Karel. Listy Anielce. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, s ČAPEK, Karel. Listy Anielce. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, s Zde bydlel v Augustinské, dnes Jaselské ulici v přízemí domu číslo 5 OPELÍK, Jiří a Karel ČAPEK. Karel Čapek ve fotografii. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1991, s OPELÍK, Jiří a Karel ČAPEK. Karel Čapek ve fotografii. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1991, s ČAPEK, Karel. Listy Anielce. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, s 1.2. Čapkovy lásky z mládí S první Čapkovou láskou se můžeme seznámit díky memoárům sestry Heleny. Se čtrnáctiletou spolužačkou z hradeckého gymnázia, Marií Svatoňovou, se rozešel v roce To dosvědčuje dopis sestře: Co se pak týká té nešťastné lásky i to se změnilo. Ta první láska, ta už je u konce. A sice od 5. januaria A je to docela dobře. Ta má zbožňovaná Mařenka se ukázala jako docela, ba až příliš všední, mělké, ale až příliš v jistých věcech flákané děvče. Jsem rád, velice rád tomu, že jsem měl tolik síly, abych udělal konec. Teď je mi lehčeji, vždyť ta má první láska nebylo nic jiného než nepřetržitý řetěz trápení. 9 O Marii Svatoňové se Čapek zmiňuje v i dopise své následující lásce, Anně Nepeřené. Dopis se týká snahy po vzdělávání žen: Taková Márinka Svatoňová je chápavá, ráda by se vzdělávala při tom je ale bigotní a klerikální, koketní a přece je v ní něco, z čeho by se dala utvořit žena jiná. 10 Z korespondence Anně Nepeřené vyplývá, že Karel Čapek v té době založil knihovnu určenou pro mladé dívky. Zájem o vzdělávání a literární tvorbu žen nalézáme v různých svědectvích po celý Čapkův život. Dva roky po známosti s Annou Nepeřenou se Čapek zamiloval do dcery velkocukráře Antonína Bergera, Hermíny Bergerové ( ). 11 S Minkou (jak byla dívka přezdívána), se seznámil v Praze na tanečních hodinách Karla Linka, které v letech navštěvovali s bratrem. Známost mezi nimi není dochována v korespondenci, 12 ale dokládá ji vzpomínka samotné Hermínky Bergerové. 13 Korespondence podle ní nebylo třeba, setkávali se prý téměř denně v 9 ČAPKOVÁ, Helena. Moji milí bratři. 3. vyd. rozšíř. Praha: Československý spisovatel, 1986, s ČAPEK, Karel. Listy Anielce. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1978, s ZELINSKÝ, Miroslav: Stopami života. In: Kniha o Čapkovi. 1. vydání Praha: Československý spisovatel, 1988, s Dochoval se pouze jediný krátký pozdrav Hermíně Bergerové a jeden krátký dopis Anně Bergerové, její matce. 13 BERGEROVÁ,Hermína: Taneční hodiny bratří Čapků. In: Jeden i druhý: vzpomínky na bratry Čapky. 1.vyd. Hradec Králové: Kruh, 1988, s knihovně. Minka popisuje Karla jako velmi hezkého vnímavého chlapce, který byl k ženám dvorný, ale nijak je nedobýval. Na rozdíl od svého bratra se v tanečních omezil pouze na jednu partnerku, zatímco jeho bratr měl širší pole oblíbenkyň. Mezi sebou se bratři oslovovali pane bratře, chodili ve skořicových oblecích s cylindry a hůlkami. Minka prý byla do Čapka zamilovaná a Čapkovi nejspíš také nebyla lhostejnou. Vztah po nějaké době vychladl, zůstal však provždy zachován ve hře bratří Čapků. Předlohou pro hlavní postavu Mimi v dramatu Loupežník, je s velkou pravděpodobností právě Minka, jejíž jméno i charakter ji nápadně připomíná. Karel Čapek maturuje v roce 1909 a nastávající léto tráví celá rodina v Lázních sv. Kateřiny u Počátek, kde Čapkův otec pracuje jako lékař. Zde se seznamuje se svou další láskou, Libuší Solperovou z Hradce Králové. Sestra Helena Čapková na ni vzpomíná ve svých memoárech: Karel se přeukrutně zamiloval do roztomilé dívky a byla to láska plná té nejútlejší poezie, jak ji sestře jednou důvěrně vylíčil Peča. 14 S ní si dopisoval dvě léta a dle zmínek v korespondenci se často navštěvovali a dokonce prý spolu strávili dovolenou ve Vídni. 15 Po stopách této lásky se vydal Dr. Miroslav Halík. 16 Při návštěvě na českokrumlovském zámku se zmínil o Čapkově lásce před místním archivářem dr. Navrátilem. Za tři měsíce se pan Navrátil dostavil s hromádkou dopisů a fotografií své sestřenice, žijící v Jindřichově Hradci. Ukázalo se, že sestřenice je právě onou Libuškou z lázní, do které se kdysi Čapek zamiloval. Dopisů však nezbylo mnoho, ty nejhezčí bohužel spálil Libušin žárlivý manžel, a proto nemají význačný memoárový charakter ČAPKOVÁ, Helena. Moji milí bratři. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986, s Pod přezdívkou Peča myslí Helena Čapková svého bratra Josefa Čapka. 15 ZELINSKÝ, Miroslav: Stopami života. In: Kniha o Čapkovi. 1. vydání Praha: Československý spisovatel, 1988, s HALÍK, Miroslav: Na světlo světa. In: Jeden i druhý: vzpomínky na bratry Čapky. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1988, s viz ČAPEK, Karel a Marta DANDOVÁ. Korespondence soubor. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993, s Pro úplnost zařazuji také zmínku o další z lásek Karla Čapka, Olze Špétové. 18 S tou se Čapek seznámil na vysokoškolských studiích na filozofické fakultě pražské univerzity. Zmiňuje se o ní Helena Čapková ve svých memoárech: [ ] slaboučký Karel začal v zimních měsících chodit ven a vracíval se až v noci, vymrzlý na kost. A jak by ne; prořekl se, že chodí s dívkou a sedává s ní na Petříně, a schválně na kamenných lavičkách. Ne zima jí není povídal Pečovi půjčuje jí svůj zimník a celou ji do něho zachumlá, má jí tolik co povídat o Aldebaranu, Venuši a Saturnovi i o svých plánech a knížkách, které chystá. 19 Dle této vzpomínky nazvala Libuši dívkou z Petřína i Marie Šulcová, která napsala několik beletristických knih o bratřích Čapcích. Schůzkám však udělaly přítrž začínající Čapkovy potíže s páteří, které určovaly po zbytek života jeho milostný život. Zároveň byl zaměstnán studiem a prací, oddal se spisovatelství, koníčkům a poznávání. Proto se jeho další vážný vztah vyvinul až v třicátém roce jeho života. 18 ZELINSKÝ, Miroslav: Stopami života. In: Kniha o Čapkovi. 1. vydání Praha: Československý spisovatel, 1988, s ČAPKOVÁ, Helena. Moji milí bratři. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986,s 2. Vzpomínky Heleny Čapkové jako pramen poznání dětství a mládí Karla Čapka Helena Čapková, 20 narozená v roce 1886 jako nejstarší ze sourozenců Čapkových, měla od mládí spisovatelské ambice. Je autorkou subjektivních próz o rodině, zaměřených zejména na dětství a mládí. Její vzpomínky jsou cenným zdrojem informací o Čapkově domově a prostředí, ve kterém vyrůstal Memoáry Heleny Čapkové První pokusy o zaznamenání rodinného prostředí Helenou Čapkovou 21 se uskutečnily již v roce 1920 útlou knížečkou Malé děvče. Následovala Kolébka (1922). V tvorbě Helenu Čapkovou podporovali oba bratři. V korespondenci mezi nimi jsou zachovány texty, které by mohly sloužit i jako učební materiál pro začínající spisovatele. O kvalitě literární tvorby Heleny Čapkové však měla pochyby její vlastní dcera Helena Koželuhová. Strýci se ukázali ohleduplnými a poctivými rádci, ale vcelku byli myslím rádi, že se matka vzdala první. 22 Ve svém posledním díle, beletristických memoárech Moji milí bratři (1962), se Helena Čapková stylizuje do role staré pamětnice, kronikářky vyprávějící příběh, jehož byla svědkem. Kniha podává nejuceleněji a nejobšírněji svědectví o d
