Transcript
MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění Pomník krále Jiřího v Poděbradech od Bohuslava Schnircha BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Jarmila Mirzoevová Vedoucí práce: Prof. PhDr. Lubomír Slavíček, CSc. 2012 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených materiálů a literatury.... Ráda bych poděkovala vedoucímu své práce prof. PhDr. Lubomíru Slavíčkovi, CSc. za jeho cenné rady, připomínky a trpělivost, PhDr. Heleně Lipavské z Polabského muzea v Poděbradech za její ochotu a poskytnuté materiály a pracovníkům archivů za pomoc při bádání. Obsah I. Úvod... 2 II. Vznik pomníku a historie jeho realizace... 4 III. Pomník krále Jiřího z Poděbrad a jeho místo v tvorbě Bohuslava Schnircha.. 16 IV. Seznam poznámek V. Bibliografie.. 29 VI. Obrazová příloha seznam fotografie I. Úvod Autor pomníku krále Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, sochař Bohuslav Schnirch (10. srpna 1845 Praha 30. září 1901 Praha), je jedním z významných umělců, kteří zanechali svoji stopu v dnešním lázeňském městě. Vřelý vztah k tomuto místu si vytvářel od raného dětství, kdy zde navštěvoval rodinu své matky Eleonory Kulichové. Vzpomínky na tato šťastná léta, které popsal ve své soukromé korespondenci, a láska k milované mamince ho pak provázely celý život. Přirozeným vyústěním jsou zde nacházející se jeho díla, mj. na průčelí kostela Nanebevzetí Panny Marie, medailony na pamětních deskách poděbradského lékaře a sochařova příbuzného MUDr. Františka Boučka ( ) a místního básníka a spisovatele Františka Turinského ( ), náhrobky na hřbitově v Kluku u Poděbrad, městská kašna, symboly nad vchodem do kostela Povýšení sv. Kříže a na budově proboštství a posléze asi 200 originálních sádrových studií a modelů darovaných městu. Nejznámější je Pomník krále Jiřího z Poděbrad na stejnojmenném náměstí. Jeho vznik je výsledkem dlouhodobé vytrvalé práce sochaře i členů Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech. Podrobné materiály vztahující se k jeho vzniku jsou uloženy ve fondu Spolek pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech ve Státním okresním archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, jehož součástí jsou kromě fotodokumentace, spolkové korespondence, účetních knih a dalších materiálů i pečlivě vedené záznamy ze schůzí výboru a valných hromad spolku. Bohaté informace k tématu obsahuje i fond Bohuslava Schnircha uložený v archivu Národní galerie v Praze, který obsahuje mimo souborů k sochařským dílům i osobní doklady a široce vypovídající rodinnou i úřední korespondenci. Navíc jsou zde založeny dokumenty a novinové výstřižky, které nás podrobně informují o jeho politické a kulturní činnosti. V archivu Polabského muzea v Poděbradech se pak nachází fond Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech a osobní fond Bohuslava Schnircha. Jeho součástí je sochařova sbírka fotografií z galerie Pitti ve Florencii, z římských muzeí, ze Salonu 1889 a mnoho výstřižků vztahujících se k antickým sochám a italské renesanční architektuře. Jsou zde i detailní snímky výřezů fasád a náhrobků ze hřbitovů. Shromážděná kolekce je dokladem Schnirchova hlubokého zájmu o historický a umělecký vývoj v oboru, kterému se věnoval. Je zde uložena i zpráva o rozsáhlém restaurování jezdecké sochy v letech - 2 - Nejstarší publikaci věnující se době Jiřího z Poděbrad a vzniku pomníku krále Jiřího napsal Václav Pok Poděbradský již v roce 1891, kdy byla jezdecká socha vystavena na Zemské jubilejní výstavě. 1 V roce 1940 začlenil do své knihy stejné téma i Čeněk Klásek. 2 Genezi pomníku v souvislosti s jeho zmíněným posledním rozsáhlým restaurováním popisuje podrobně ve své studii Petr Vácha. 3 Bohuslav Schnirch je představen jako umělec všestranně rozvitý v širokém spektru svých sochařských děl v katalogu posmrtné výstavy, uspořádané v roce 1901 Krasoumnou jednotou. 4 Přísný pohled na sochaře zaujímá Karel B. Mádl v článku Bohuslav Schnirch, kde velmi kriticky pojednává o jeho obdivu antiky a závislosti na školení ve Vídni a v Mnichově. 5 Vojtěch Volavka v knize Sochařství devatenáctého století 6 stejně jako Antonín Matějček v článku Sto let českého umění 7 a v publikaci Národní divadl 8 spojuje umělce se jménem Josefa Zítka. Jan Květ se zase věnuje postavení Bohuslava Schnircha v českém umění. 9 Základní shrnutí o jeho životě a díle obsahují Dějiny českého výtvarného umění III/, v kapitole jejímž autorem je Petr Wittlich. 10 Výjimkou je diplomová práce Jarmily Ličkové Bohuslav Schnirch život a dílo, v níž sochaře hodnotí jako umělce, který byl tzv. dokonalým profesionálem. 11 Monografického zpracování se Bohuslav Schnirch zatím nedočkal. Ve své práci jsem se snažila podrobně zmapovat vznik díla, které vzhledem k velkým finančním nákladům hrazenými spolkem pro postavení pomníku v pomalu se rozvíjejícím malém městě vznikalo za pevného vedení sochaře mnoho let. Pozornost jsem věnovala také technice jeho provedení a významu v celkové tvorbě autora II. Vznik pomníku a historie jeho realizace První myšlenka na stavbu pomníku se podle vyprávění sestry Bohuslava Schnircha Boženy Boučkové zrodila v hlavě malého Bohuslava. Rodiče, mezi jejichž přátele patřili František Ladislav Rieger, Alois Pravoslav Trojan a František Palacký, si velmi přáli, aby se děti učily česky. Bohuslavovi se však na pražské reálce nelíbilo. Učil se špatně a prosil otce o dovolení školu opustit. Toužil být sochařem, což tatínek dlouho nedovoloval. Po maminčiných přímluvách a chválení synova talentu profesorem Pasinim, nakonec souhlasil. Bohuslav ze samé radosti při obědě řekl: Maminko, jestli ze mne bude velký umělec, tak z vděčnosti udělám městu Poděbradům zadarmo pomník krále Jiřího, co památku na Tebe. Poděbrady byly maminčino rodné město. 12 A tak se stal roku 1863 učněm v Greinově kamenické dílně ve Štýrském Hradci, kde se zabýval modelováním, kamenickou prací, vysekáváním ornamentů v pískovci a v mramoru, odpoledne pak navštěvoval hodiny kreslení podle antických děl na akademii (Štýrská stavovská kreslířská akademie [Steirisch Ständische Zeichen-Akademie]). Roku 1864 absolvoval soukromě reálku a odjel do Vídně. Po dvouletém studiu na vídeňské akademii přestoupil na akademii v Mnichově. Významná pro jeho budoucí tvorbu byla studijní cesta do Itálie v letech 1870 až 1873, kde byl uchvácen italskou renesancí. 13 Iniciativa postavit v Poděbradech pomník vzešla v letech od místních studentů. Dopisem se obrátili na Františka Palackého, který je požádal záměr odložit na vhodnější dobu. Jarmila Hellichová ve svých vzpomínkách napsala, že Emanuel Hellich v dopise ze 7. ledna 1871 informuje syna Gustava o sbírání příspěvků na pomník králi Jiřímu. Za tímto účelem byla pořádána i taneční zábava. 14 Poté se o pomníku nemluvilo, což bylo prospěšné. Město nebylo k úkolu finančně tak nákladnému připravené. V druhé polovině 19. století docházelo v Poděbradech jen k pozvolnému rozvoji živností a průmysl, který vzkvétal po celých Čechách, sem žádné převratné změny nepřinesl. V 60. letech zde byl krátce provozován cukrovar, velkého úspěchu nedosáhl ani lihovar. Dobře prosperujícím zůstal jen panský pivovar a závody se stavebním materiálem, uhlím a dřívím rodiny Petzoldů a pila s cihelnou Vojtěcha Kerharta. Důvody založení sklárny roku 1876 bratry Gerhardovými ze Schützendorfu nejsou známy. Město se rozvíjelo pomalu. Roku 1871 byla na náměstí postavena nová kašna, zřídilo se městské - 4 - osvětlení lampami a domy na náměstí měnily pozvolna podobu. Skoro vymizela podloubí, která majitelé zazdili nebo přestavěli na krámky. Roku 1870 byla ve městě zprovozněna železnice a nádraží. Dlouhodobé úsilí o rovnocenné postavení české společnosti v uspořádaném státoprávním celku v porevolučních letech, v druhé polovině 19. století, nevedlo k úspěchu. Přesto se již rozvoj národního hnutí v ní nedal zastavit. S novým zákonem shromažďovacím a spolkovým v roce 1867 se i v Poděbradech většina obyvatel postupně zapojila do kulturněspolečenského života města. Aktivní byli poděbradští studující, kteří organizovali sbírky na stavbu Národního divadla. Mezi lety se rozrostl počet místních spolků z devíti na šestnáct. 15 Dne 11. listopadu 1882 byl na sokolské schůzi přijat návrh cvičitele Eduarda Šebora, aby byli pozváni studenti, městská rada, Občanská a hospodářská záložna, Řemeslnická Beseda, Zpěvácký a Ochotnický spolek, Hasičský sbor a veteráni na poradní schůzi, kde by se jednalo o stavbě pomníku. Schůze se sešla 15. dubna Ze 42 přítomných byl zvolen třináctičlenný výbor a předsednictvo. 16 Již zde se objevuje jméno lékárníka Jana Hellicha, který byl v letech 1884 až 1897 poděbradským purkmistrem a jako milovník historie a archeologie stál u zrodu budoucího pomníku králi Jiřímu. Protokol ze schůze z 18. dubna 1883 vypovídá o jednání o stanovách spolku. 15. května 1883 byly c.k. místodržitelstvím v Čechách stanovy Spolku pro zbudování pomníku proslavenému králi českému Jiřímu v Poděbradech potvrzeny. Spolek se skládal ze členů zakládajících, činných, přispívajících a čestných. Jeho předsedou byl zvolen ředitel panství Leopold Doležal. Účelem bylo postavení důstojného pomníku z prostředků spolku, kterými byly příspěvky členů, dary, dobrovolné sbírky a výtěžky k tomuto tématu uspořádaných zábav. V červnu bylo schváleno první provolání. Spolek byl velmi aktivní. Pořádal koncerty, plesy, národní slavnosti, divadelní představení. Oslovoval spolky a instituce v českých zemích i v zahraničí. Podle pokladních zpráv vykazoval v červnu 1884 zisk zlatých. O rok později už jen zlatých. 17 Z korespondence spolku, která se převážně týkala finančních sbírek a příspěvků na pomník, vyplývá, že úsilí vynaložené na jejich získávání bylo veliké. Spolek musel na cestě za svým cílem překonávat obtíže a spory. S žádostmi o finanční a duchovní podporu byly opakovaně rozesílány dopisy s vlasteneckou tematikou a provoláními spolkům, korporacím, - 5 - představenstvům, městským radám, kancelářím a známým osobnostem vlastencům. V únoru 1886 byl o příspěvek požádán i kníže v Poděbradech dubna 1885 předložil předseda na výborové schůzi návrh požádat Bohuslava Schnircha o radu ohledně pomníku. V úvahu přicházel kamenný. Jan Hellich navrhl z finančních důvodů vyčkat a postavit kovový, ale jeho názor nebyl přijat. V létě 27. července se na pozvání výboru zúčastnil schůze Bohuslav Schnirch. Vyslovil názor, že pro postavení důstojného pomníku je zapotřebí spojit síly a připravit základní kapitál. Jako nejlepší místo navrhl náměstí, kde stála kašna. Za podpory Jana Hellicha zde přednesl svoji vizi pomníku mezi zámkem a mariánskou sochou, spojeného s novou kašnou, kde by vypadal honosně. Co se týče financí, zhodnotil, že dosavadní hotovost spolku nestačí ani na bronzové ani na žulové provedení. Proto doporučil hořický pískovec, který má dobrou tvrdost a trvanlivost a lze z něho pořídit důstojný pomník. Navrhl hovořit spíše o způsobu provedení než o materiálu, kde si připouštěl možnost pozdější kombinace ve prospěch lepšího výsledku. V bohaté diskusi byl umělec žádán o vyhotovení projektu a návrhu. V závěru schůze byla schválena Schnirchova myšlenka na postavení pomníku v provedení Jiřík na koni. Pro velkou vytíženost slíbil sochař termín dodání modelu na jaře. Zavázal se též k získání věrné podobizny krále. 19 Později není již žádný konkrétní vzor zmiňován, avšak autor se tímto tématem jistě zabýval. V archivu Polabského muzea v Poděbradech je uložen obrázek z České kroniky zachycující Jiřího z Poděbrad v okamžiku volby králem února 1886 předložil umělec tři skici a poprvé vznesl návrh na provedení kašny a vedlejších soch v hořickém pískovci a Jiříka na koni z tepané mědi. Až do června probíhaly diskuse, Schnirch vyhotovil další výkresy a zabýval se myšlenkou, má-li mít Jiřík na hlavě korunu, či ne. Stanovil první rozpočet v hořickém pískovci s kašnou na zlatých 16 krejcarů nebo s úsporami na kašně na zlatých. 21 Velmi ostrou kritiku zaslal neznámý poděbradský občan do novin. Zde se vysmívá návrhu postavit pomník králi Jiřímu na kašně, napadá a obviňuje švagra sochaře (pravděpodobně dr. Bohumila Boučka) z vyvyšování a prosazování svého švagra (Bohuslava Schnircha), který prý model provede levně za 300 zlatých. Píše. Pomník králi Jiřímu, jednomu z nejlepších králů tohoto našeho staroslavného království českého, obmýšlejí opatrní a moudří Poděbradští postaviti na kašnu a slavného krále ještě snad nyní chtějí zaměstnati, aby jim do nádržky ze své výše vodu pouštěl a snad o božím těle wasrkumst prováděl Sochař, který se v té době věnoval zhotovení symbolů pro poděbradský kostel a proboštství, reagoval na výtku určenou výboru vyjádřením, že...bývá nejen zvykem, ale i téměř povinností, bráti při takových vlasteneckých podnicích zřetel ku sílám domácím, pokud v oboru svém vyhovují a teprve, pakli by nebylo vyhlídky na zdařilý výsledek, mnělo by se pomýšleti na provedení z jiné strany. Této cesty může se slavný výbor přidržeti, neb jsem si plně vědom, že dovedu úloze dané dostáti. Dále vysvětluje, že nikdo z konkurentů by nezhotovil model 1:10 levněji, než je dohodnutá částka 300 zlatých. Navrhuje vystavení modelu, jeho prozkoumání spolu s projektem znaleckou komisí a schválen, nemůže nikdo na světě něco namítati a každá jiná cesta, byla by již kvůli většímu nákladu nepravá a musela by mě uraziti a toho není třeba. V pádu pak, že by projekt můj nebyl uznán za dobrý, musel bych býti ovšem spokojen června 1886, kdy členové výboru opět odmítali projekt s kašnou, navrhl sochař, aby byl model jeho myšlenky předložen svolané znalecké komisi. Ke konci září byl model hotov a umělec žádal o zhodnocení. Ze zápisů schůzí výboru jsem nabyla dojmu, že pro obyvatele malého města bylo propojení velké sochy s kašnou opravdu těžké přijmout. Sochař proto připravil ještě jednu variantu se čtyřmi bazény. Předpokládal dohotovení jezdecké sochy před pařížskou výstavou v roce 1889, kam by mohla být zaslána, a odhalení plánoval na rok 1890 k 470. narození krále Jiřího. Návrh byl schválen. Současně bylo ustanoveno, že pomník bude stát na poděbradském náměstí. Na říjnové schůzi výboru bylo dohodnuto připravení kostry ve skutečné velikosti na místě plánovaného pomníku, aby mohla být dobře posouzena vhodnost místa spolu s modelem. Bohuslav Schnirch se obával, že jeho myšlenka vyjádřená modelem nebude správně pochopena. Oslovil znalce, kteří se 14. listopadu 1886 dostavili do Poděbrad. V čele s Otakarem Hostinským byli do komise pozváni Josef Zítek, Josef Schulz a Josef Fanta za architekturu, Josef Václav Myslbek a Tomáš Seidan za sochařství, Renata Tyršová a Karel Chytil za estetiku, za archeologii konzervátor František Josef Beneš a Břetislav Jelínek a za historiky V. V. Tomek a František Emler. Obšírná diskuse byla ukončena kladným shrnutím. Josef Václav Myslbek vyjádřil názor, že pomník s kašnou je věcí uměleckého citu a návrh schválil. Otakar Hostinský upozornil, že vzhledem k výšce pomníku musí být dole rozšířen a jiné řešení než kašnu nevidí. Znalecká komise závady na modelu ani na zvoleném místě neshledala a souhlasila s provedením, protože figurální část viděla jako bezvadnou. Vystavila dobrozdání podepsané Benešem a Myslbekem, kde došla k závěru, že volba místa postavení - 7 - pomníku v ose náměstí s rodným hradem v pozadí je vynikající, schválila architektonickou dispozici, rozměry, bazén, který pomník oživuje. Považovala za nutné odstranění staré kašny. Figurální části a kompozici nic vytýkáno nebylo z uměleckého ani z archeologického hlediska. 24 Josef Zítek se vyjádřil zvlášť. Projekt považoval za důstojný a svému účelu vyhovující, schválil znázornění krále na koni, fontánu, základní dispozici mohutného podstavce se čtyřmi štítonoši. Rozměry ohodnotil jako úplně přiměřené poděbradskému náměstí. Jako jediný doporučil upravit některé proporce, příznivější rozložení fontány a zjednodušit některé dekorativní motivy. Z hlediska rozpočtu konstatoval, že Schnirch si účtuje velmi nízké ceny, které lze vysvětlit jen jeho zápalem pro svěřený úkol. 25 Podobné kladné hodnocení se objevilo i v denním tisku. 26 Na výborové schůzi 27. listopadu 1886 bylo oznámeno schválení projektu valnou hromadou. 12. února byl Bohuslav Schnirch požádán o vyhotovení a zaslání návrhu smlouvy. 27 V březnu byla smlouva projednána a 31. května 1887 byla v Poděbradech mezi výborem Spolku pro zbudování pomníku králi Jiřímu v Poděbradech a sochařem Bohuslavem Schnirchem podepsána. 28 Umělci se na základě jeho trpělivosti, pracovitosti, taktu a zdlouhavého vysvětlování podařilo prosadit jeho myšlenku v celé její podobě, bez ústupků spolku, kterou byla oslava vladaře a jeho mimořádný čin. V celé korespondenci mezi výborem spolku a sochařem z let 1885 až 1895 je často zmiňována základní myšlenka a forma pomníku. Bohuslav Schnirch zhotovil několik návrhů, o kterých se na svolaných schůzích diskutovalo. Pro zhotovení definitivních náčrtků modelu si nechal vytvořit u Obereignera plány náměstí. 29 Již v dopise z 25. května 1885, kde děkuje za vyzvání k provedení pomníku, zdůrazňuje historickou důležitost postavy Jiřího z Poděbrad, a proto doporučuje pomník s bronzovou sochou...jiříka na koni v okamžiku, kdy, pokořiv hrdého krále Maďarů, Matyáše Korvína, jemu pravici ku smíru podává. Upozorňuje na velké náklady a navrhuje hledat způsob, kterým by se dalo této myšlence přiblížit, aniž by byly prostředky spolku překročeny. Pro celkový přehled zde uvádí přibližné ceny za sochy z pískovce, za sochy sedící, sochy na koni a za podstavce s reliéfy, ornamentální výzdobou nebo sochami vedlejšími Umělec nabídl spolku k posouzení celou škálu možností. Uvědomoval si finanční omezení celého projektu na malém městě, zapojoval se do diskusí na schůzích výboru. Vystupoval jako koordinátor celého projektu, dával každému možnost vyjádřit se, ale v zájmu nejlepšího možného výsledku nemínil ustoupit ze svých požadavků na celkovou kvalitu plánovaného díla, o kterém měl od začátku jasnou představu. Ochabovala-li činnost spolku, dovolil si i písemně vytknout liknavě odváděnou práci. V zájmu uskutečnění své ideje navrhoval spolku zajištění bezplatných přednášek. Vytrvale vybízel členy výboru k činnosti. Od všech zúčastněných vyžadoval přesnost v plnění rozdělených úkolů, v čemž sám šel příkladem. Řídil se zásadou, že na prvním místě je myšlenka a forma, až poté materiál. Sochař se snažil zachytit krále Jiřího na vrcholu slávy a tomu odpovídala představa Jiříka na koni se čtyřmi pážaty, která chtěl původně též provést v mědi. Představa krále na trůnu se mu nelíbila a figura stojící se mu nezdála dost důstojná. 31 V březnu 1888 se sešli v sochařově ateliéru na Vinohradech znalci k opětovnému posouzení modelu, tentokrát v poloviční velikosti. Jednání se zúčastnili V. V. Tomek, konzervátor Josef Beneš, kustod Břetislav Jelínek, Otakar Hostinský a ředitel jízdárny Rudolf Pinnert. Josef Václav Myslbek svou účast odmítl. Komise zhodnotila dílo jako vylepšené. V. V. Tomek z historického hlediska pochválil provedení postavy vladaře, jehož figura není tlustá a neforemná jako na starších podobiznách. Tyto projevy přičítal jeho pozdější nemoci. Znalci se kladně vyjádřili k sedící postavě na koni, k slovanskému typu obličeje a sebevědomému výrazu ve tváři, k přirozenému postoji koně s viditelným napětím v žilách. Historický šat krále a koňské náčiní hodnotili jako přesné a do detailu výstižné. Model koně byl zhotoven podle skutečného zvířete vypůjčeného ředitelem Rudolfem Pinertem ze zemské jízdárny v Poděbradech. 32 Vyjádření sochařovy myšlenky, kdy se snažil vystihnout samu podstatu charakteristiky krále Jiřího, formou vládce sedícího na koni a podávajícího pravici k přátelskému smíru uherskému králi Matyášovi Korvínovi tak, jak se stalo v únoru roku 1469 u Vilémova, pokládali všichni za velmi zdařilé. V porevolučním období, době vlasteneckého hnutí v české společnosti a její transformace, bylo historické zachycení úsilí Jiřího z Poděbrad o mírové řešení problémů mezi státy velmi výstižné. Zvláště, připomeneme-li si, jak neklidná byla Evropa v době vladařova života. Jezdecká socha krále Jiřího byla tepaná podle modelu v pol
