Transcript
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra pedagogiky Diplomová práce Bc. Lucia Hamplová Sociálně pedagogická práce ve škole v zemích EU Social pedagogy work in the school in EU countries Praha 2012 Vedoucí práce: PhDr. Jitka Lorenzová, Ph.D. Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze, dne 12. prosince Lucia Hamplová Poděkování Ráda bych poděkovala paní PhDr. Jitce Lorenzové, Ph.D. za odborné vedení mé práce a poskytnutí důležitých informací a rad při její tvorbě. Zároveň bych ráda poděkovala své rodině, příteli Tomášovi a dalším kamarádům za morální podporu. Klíčová slova Sociální pedagogika, škola, žák, prevence Key words Social pedagogy, school, student, prevention Abstrakt Tématem této diplomové práce je sociálně pedagogická práce v zemích EU. Cílem je zmapovat přístupy ve vybraných evropských zemích a na základě analýzy sociálně pedagogické práce v jednotlivých zemích EU identifikovat rezervy v této oblasti v České republice a navrhnout možné inovace stávajícího konceptu. Práce vychází jak z teoretických studií, tak se opírá o zákonné úpravy, vyhlášky a dokumenty. Výzkumným problémem je: Vliv legislativních úprav a historických aspektů na sociálně pedagogickou činnost ve školách a jsou zde stanoveny tři problémové otázky: Jakou roli hrají globální legislativní úpravy EU v sociálně pedagogické práci ve školách? Jakou roli hrají lokální legislativní úpravy jednotlivých zemí EU v sociálně pedagogické práci ve školách? Jak se projevil historický vývoj v sociálně pedagogické práci na školách v jednotlivých zemích EU? Práce vymezuje základní sociálně pedagogické pojmy, definuje sociální pedagogiku jako vědní disciplínu a nastiňuje její hlavní dimenze, oblasti působení, funkce, metody a úkoly. Specifikuje sociálního pedagoga jako aktéra sociálně pedagogického dění a přehledně, na základě teoretických konceptů, mapuje jeho kompetence. Dále se zabývá koncepčními podmínkami sociálně pedagogické práce ve škole a následně její působení v České republice. Přibližuje obraz sociálně pedagogické práce ve školách v zemích EU a její legislativní zakotvení. Největší prostor je věnován zmapování historických souvislostí, legislativního rámce a aktuálního sociálně pedagogické dění ve vybraných zemích Polsku, Německu, Dánsku a Velké Británii. Práce dospěla k tomu, že pro země EU je typické alespoň rámcové zákonné vymezení působení sociálního pedagoga ve škole, zatímco v ČR začlenění profese sociálního pedagoga do zákona o pedagogických pracovnících chybí. Rozdíl je také ve větším zaměření na školní klima a rozsáhlejší implementaci projektů a konceptů typu komunitních škol, otevřených škol či integrativní pedagogiky či sportovní pedagogiky v zemích EU. Abstract The topic of this thesis is a social pedagogical work in EU countries. The main aim is to map approaches in selected European countries and the analysis of social-pedagogy work in these countries to identify reserves in this field in the Czech Republic and to propose possibilities to improve an existing concept. This thesis is based on theoretical studies as well as on the legal provisions, regulations and documents. Research problem is: Effect of legislative changes and historical aspects in social-pedagogical activities in schools . There are defined three problematic issues: What is the role of global EU legislative for the social-pedagogy work in schools? What is the role of local legislation changes in EU countries in socialpedagogical work in schools? What is the difference in social pedagogy in schools in different EU countries related to their history? The thesis discusses basic socio-pedagogical concepts, defines social pedagogy as a scientific discipline and provides an overview of its main dimensions, areas of action, functions, methods and tasks. It specifies the social pedagogical worker in education system based on theoretical concept maps competences of such worker. It deals also with the conceptual terms of social-educational work in school and its consequences in the Czech Republic. This thesis also sums up social-pedagogical work in schools in the countries of the EU and its legislative basis. The greatest part of this thesis is pursued for mapping out the historical context, the legislative framework and the current sociopedagogical developments in specific countries - Poland, Germany, Denmark and Great Britain. The thesis concluded that social pedagogy work in the school usually takes use of some legislative framework in European countries, while there is no integration of social pedagogical profession into education law in the Czech Republic. The difference between the Czech Republic and other mentioned countries is also in the focusing on school climate and implementation of projects and concepts like community schools, open schools, integrative education and sport pedagogy in EU countries. Obsah ÚVOD VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ DEFINICE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY JAKO VĚDNÍ DISCIPLÍNY HLAVNÍ DIMENZE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY OBLASTI, V KTERÝCH BY SE MĚLA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA ANGAŽOVAT FUNKCE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY METODY A ÚKOLY SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY SOCIÁLNÍ PEDAGOG JAKO AKTÉR SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÉHO DĚNÍ A JEHO UPLATNĚNÍ V ČR SPECIFIKACE PROFESE SOCIÁLNÍHO PEDAGOGA KOMPETENCE SOCIÁLNÍHO PEDAGOGA Kompetence sociálního pedagoga podle B. Krause Kompetence sociálního pedagoga podle Z. Bakošové Kompetence sociálního pedagoga podle Z. Havrdové: Kompetence sociálního pedagoga podle O. Matouška Kompetence sociálního pedagoga - syntéza teorií KONCEPČNÍ PODMÍNKY SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PRÁCE VE ŠKOLE NÁRODNÍ PROGRAM ROZVOJE VZDĚLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA VE ŠKOLE V ČR SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A JEJÍ ZAKOTVENÍ V EU INSTITUCE A LEGISLATIVA HISTORICKÝ PŘEHLED DOKUMENTŮ TÝKAJÍCÍCH SE ŠKOLSTVÍ A SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY V EU AKTUÁLNÍ STRATEGIE ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE SOCIÁLNÍ ASPEKT Z POHLEDU LEGISLATIVY EU SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ PRÁCE VE VYBRANÝCH STÁTECH EU.43 5.1 SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V POLSKU Historie Legislativa Současný obraz sociální pedagogiky v Polsku SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V NĚMECKU Historie Legislativa Současný obraz sociální pedagogiky v Německu SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA V DÁNSKU Historie Legislativa Současný obraz sociální pedagogiky v Dánsku SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA VE VELKÉ BRITÁNII Historie Legislativa Současný obraz sociální pedagogiky ve Velké Británii ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY INTERNETOVÉ ZDROJE SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM ZKRATEK PŘÍLOHA MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY Deklarace Pakty a úmluvy Rezoluce a doporučení Výboru ministrů Doporučení Parlamentního shromáždění PŘÍLOHA ČLENĚNÍ ZÁKONA O POMOCI DĚTEM A MLÁDEŽI... 83 Úvod Úkolem sociální pedagogiky je reflektovat celospolečenské změny a podmínky, ve kterých se rozvíjejí individuální osudy každého z nás a hledat východiska, která pomohou optimálně rozvíjet osobnost každého člověka. Sociální pedagogika se snaží o rozvoj osobnosti člověka, jeho výchovu a pomoci mu se životními úkoly, situacemi či problémy se socializací. Zvláště dnes, kdy žijeme ve světě plném komunikačních technologií, vlivu anonymních počítačových sociálních sítí a globalizačních tendencí, se její význam stále zvětšuje. Jedním z hlavních témat sociální pedagogiky je výchova. Z historického hlediska byla výchovou vždy ovlivněna. Nicméně celá staletí byla převážně záležitostí širší rodiny. Ke změně došlo v době industrializace, kdy přišla specializace a dělba práce. Rodiny přestávaly mít na výchovu čas a mládež byla vystavována stále většímu nebezpečí a zanedbání. Mnoho let se již poukazuje na to, že je nutné při vzdělávání učitelů věnovat pozornost tématům jako jsou výchova, poradenství, pojetí učitelství jako pomáhající profese, stejně tak jako rozvoji sociálně pedagogických kompetencí. Dnešní škola totiž již není jenom místem pro výuku, ale pro mnoho dětí a mladistvých se stává i životním prostorem. Profesionalizace učitelského povolání v České republice zatím znamená především zvyšování oborové kompetence při výuce, než zvyšování výchovných kompetencí. Proto jsem jako cíle své diplomové práce zvolila zmapování přístupů ve vybraných evropských zemích a na základě analýzy sociálně pedagogické práce v jednotlivých zemích EU identifikaci rezerv v této oblasti v České republice a navržení možných inovací stávajícího konceptu. Sociální pedagogika ve škole vychází, jak z teoretických konceptů, tak se opírá o zákonné úpravy, vyhlášky a dokumenty, ze kterých jsem při analýze vycházela. S využitím obsahové analýzy dokumentů, teoretických analyticko-syntetických, komparativních a analyticko-interpretačních výzkumných metod jsem zpracovala konkrétní problém: Vliv legislativních úprav a historických aspektů na sociálně pedagogickou činnost ve školách a stanovila tři problémové otázky: Jakou roli hrají globální legislativní úpravy EU v sociálně pedagogické práci ve školách? 9 Jakou roli hrají lokální legislativní úpravy jednotlivých zemí EU v sociálně pedagogické práci ve školách? Jak se projevil historický vývoj v sociálně pedagogické práci na školách v jednotlivých zemích EU? Tato diplomová práce je členěna do pěti kapitol. První vymezuje základní pojmy, definuje sociální pedagogiku jako vědní disciplínu a nastiňuje její hlavní dimenze, oblasti působení, funkce, metody a úkoly. Druhá kapitola poté specifikuje sociálního pedagoga jako aktéra sociálně pedagogického dění a přehledně na základě teoretických konceptů mapuje jeho kompetence. Třetí část se zabývá koncepčními podmínkami sociálně pedagogické práce ve škole a následně v podkapitole mapuje její působení v České republice. Čtvrtá kapitola přináší obraz sociálně pedagogické práce ve školách v zemích EU, a její legislativní zakotvení. Největší prostor je věnován kapitole páté. Ta mapuje historické souvislosti, legislativní rámec a aktuální sociálně pedagogické dění v konkrétních zemích. Jednotlivé podkapitoly se zde člení podle konkrétních států, tedy vybraného Polska, Německa, Dánska a Velké Británie. 10 1 Vymezení základních pojmů Nejprve je nutné definovat základní pojem této práce, vycházející již z jejího názvu - sociální pedagogika. V této kapitole si nastíníme, co toto sousloví obnáší a co si pod ním představit. 1.1 Definice sociální pedagogiky jako vědní disciplíny Nespočet autorů uvádí definice sociální pedagogiky podle nejrůznějších kritérií. Je zde také možné spatřit vývoj této definice v čase a v závislosti na místě působení autora. V následující části práce si budeme jednotlivé odlišnosti sociální pedagogiky převážně na historickém a místním vývoji postupně objasňovat, proto si nyní úvodem představme alespoň některé z nich: Sociální pedagogikou je míněna pedagogika, která člověka považuje za člena společenství a v tomto duchu staví do popředí sociální cíle a opatření na rozdíl od individuální pedagogiky (Hopf, 2001, s. 19). Pod pojmem sociální pedagogika je míněna teorie a praxe primárně výchovných podpůrných opatření sloužících k integraci ohrožených, sociálně postižených nebo sociálně vyloučených dospívajících do společenské reality (Wolf, 1977, s.11). Sociální pedagogika je pojem pro skupinu nových pedagogických opatření a institucí, vzniká jako odpověď na typické problémy moderní společnosti (Mollenhaue, in Hopf, s.19). Jedná se o odbornou disciplínu, která se zabývá rozpoznáním sociálních činitelů ohrožující vývoj člověka a uplatňováním postupů, jež vyvažují jejich nepříznivé působení (Matoušek, 2003). Sociální pedagogika jako pedagogická vědní disciplína rozšiřuje proces výchovy a vzdělávání za hranice školy a školských zařízení. Výchova a vzdělávání v jejím pojetí zahrnuje celkové pojetí společnosti, kultury a politiky a také nejbližší životní prostředí dítěte, kterým je především rodina a další sociální skupiny. Zaměřuje se jak na rozvoj 11 schopností každého jedince, tak i na komplexní chápání jedince a jeho socializaci (Čabalová, 2011). Různí autoři označováni v Procházkovi (2012, s ) se přiklánějí k mnoha výkladům předmětu oboru, poukazují na jeho různé priority či směry. Zároveň se sociální pedagogika profiluje v každé zemi svébytným způsobem, existují národní tradice a školy, ale i v jejich rámci se vyskytují různá pojetí oboru. Tyto rozdílné přístupy k vymezení oboru a ve své práci dlouhodobě sleduje a zpřehledňuje Z. Bakošová (2005, s. 19). Autorka popisuje sociální pedagogiku jako: 1. pedagogiku prostředí (s cílem objasňovat vztahy výchovy a prostředí) - zastánci tohoto přístupu (R. Wroczynski, O. Baláž, M. Přadka) se zaměřují především na zkoumání přirozeného prostředí výchovy, jako je rodina, poodkrývají podstatu lokálního prostředí a všímají si také role vrstevnických skupin. Pozornost se zaměřuje i na mimoškolní výchovu a roli zájmových činností v utváření optimálního životního stylu dětí a mládeže. 2. pedagogiku zkoumající otázky výchovy člověka (s cílem zabývat se výchovou a právy na výchovu pro všechny) - představitelé tohoto přístupu (J. Lukas, J. L. Mees, I. Jacobi-Schmitz, E. G. Skiba) zdůrazňují důležitost výchovy pro budoucnost dětí. Uvedení autoři se přiklánějí k názoru, že pokud má být výsledkem výchovy dosažení určitého cíle, je třeba do výchovy cílevědomě a záměrně zasahovat. Sociální pedagogika tedy v tomto pojetí hledá konkrétní postupy reedukace, resocializace a integrace jedinců nebo skupin, jež jsou ze společnosti vylučovány. 3. pedagogiku, která chápe výchovu jako pomoc všem věkovým kategoriím - jeden z obhájců třetího směru, J. Schilling, chápe sociální pedagogiku jako pomoc všem věkovým kategoriím při výchově, vzdělávání a celoživotním učení. Sociální pedagogika je nově pojmenovaná jako pozitivní pedagogika, ve které jde o vývoj, prohloubení a zlepšení toho, co je známé, a přitom korigování toho ostatního (Bakošová, 1994, s. 8). Sociální pedagogika tak nachází velmi široké pole působnosti. Schilling uvažuje o rovinách pomoci v oblasti biologické vitality (výchova ke zdraví), v oblasti emoční, kognitivní, etnické, sociálně-komunikační či 12 psychomotorické (Procházka, 2012, str. 62). Toto pojetí se rozvíjí především na Slovensku. 4. pedagogiku, která se zabývá odchylkami sociálního chování - podle představitelů čtvrtého přístupu (H. Huppertz, E. Schnitzler, P. Gabura) by se sociální pedagogika měla zaměřovat na odchylky sociálního chování, sledovat konformitu s normami a poskytovat sociálně-integrační pomoc. Předmětem sociálně pedagogické činnosti by tak měly být sociální aspekty výchovy a rozvoje osobnosti člověka. V této souvislosti se tak hovoří o sociálně patologických jevech, sociálních deviacích a o vlivu sociálního prostředí na formy rizikového chování. Následně z toho vycházejícím cílem sociální pedagogiky je vytváření preventivních opatření a realizace takových zásahů do výchovy a socializace jedince, které by se systematicky věnovaly především ohroženým a sociálně znevýhodněným skupinám. Sociální pedagogika by podle autorů tak měla vést ke svépomoci, k nastartování snahy o zlepšení sociálních podmínek, v nichž ohrožený jedinec či skupina žije (Kraus, 2008, s. 42). 1.2 Hlavní dimenze sociální pedagogiky Sociální pedagogika, jak už sám název napovídá, vychází především ze sociologie a pedagogiky. Užší pojetí váže sociální pedagogiku na problematiku tzv. sociálně patologických jevů (dnes se užívá pojem rizikové chování) a na jedince či skupiny, jež pro společnost představují z tohoto hlediska riziko (Kraus, 2008, s. 44). V širším pojetí je sociální pedagogika považována za multidisciplinární obor, který se orientuje na celou populaci. Využívá také přesahy do dalších společenskovědních oborů. Podle pana profesora B. Krause, sílu svých argumentů čerpá ze sociálních analýz fungování společnosti a z hledání podstaty obecného pojmu sociální , zároveň ale také z pochopení podstaty výchovy a z náhledů na možnosti a meze výchovného působení. Současná sociální pedagogika tak zahrnuje dvě dimenze: sociální a pedagogickou. Sociální dimenze je dána sociálním rámcem, společenskými podmínkami, situací v konkrétní dané společnosti (Kraus, 2001, s. 24). Společnost vytváří konkrétní rámce, ve kterých se odehrává život jedince a jež výrazně ovlivňují socializaci a výchovu (individuální i sociální). (Procházka, 2012 s. 64). Za významné se považuje i to, že se 13 sociální pedagogika snaží odhalit sociální procesy, které narušují či znesnadňují socializaci jedinců či ohrožených skupin a vedou ke vzniku společenských rozporů a problémů. Procházka uvádí, že společnost prožívá nyní řadu změn, které kladou na jedince zvýšené nároky. Je zřejmý nástup společenských problémů, které vedou mimo jiné k rozvolňování mezilidských vztahů a ztráta víry ve smysl lidské solidarity. Sociální pedagogika by měla tyto celospolečenské změny a podmínky, ve kterých se odvíjejí individuální osudy každého z nás, reflektovat a snažit se nacházet východiska, která pomohou optimálně rozvíjet osobnost každého člověka. Zároveň v dnešním světě plném komunikačních technologií, vlivu počítačových sociálních sítí a globalizačních tendencí se její význam jeví stále důležitější a důležitější (Procházka, 2012). Pedagogická dimenze spočívá v hledání konkrétních postupů a metod, jak prosazovat ony společenské nároky, žádoucí cíle, požadavky, jak minimalizovat ony rozpory v daných podmínkách, a to pedagogickými prostředky. (Kraus, 2001, s. 24) Cílem pedagogické dimenze tedy je realizovat výchovné, preventivní, resocializační a reedukační postupy a usměrňovat tím životní situace jedince s ohledem na jeho potenciál a individualitu. Je zde snaha o minimalizaci rozporů mezi jedincem a společenskými podmínkami. Cílem je tak přispět k výchově osobnosti, schopné žít a plnohodnotně fungovat v interakci s druhými. 1.3 Oblasti, v kterých by se měla sociální pedagogika angažovat Dle Krause (2001, s.15) by se sociální pedagogika měla angažovat v následujících oblastech: Vlastní výchovná činnost (spojená s ovlivňováním volného času) Sociálně výchovná práce v nejrůznějších výchovných zařízeních včetně škol Činnost reedukační, resocializační Činnosti poradenské, depistážní Organizování akcí (táborů, kurzů apod.) Tvorba programů, projektů Vzdělávání (výchovných, sociálních pracovníků), osvěta Vědeckovýzkumná činnost 14 1.4 Funkce sociální pedagogiky Předmětem sociální pedagogiky jsou nejrůznější sociální aspekty rozvoje osobnosti člověka a jeho výchovy, hlavně se jedná o pomoc člověku s jeho životními úkoly, situacemi, problémy a s jeho socializací (popř. resocializací). V této souvislosti plní sociální pedagogika podle Krause (2008) různé funkce: Preventivní, výchovnou, vzdělávací, reedukační, intervenční a terapeutickou. 1.5 Metody a úkoly sociální pedagogiky Sociální pedagogika využívá jak kvantitativní, tak kvalitativní metody zkoumání. Nejvíce se zde setkáme s těmito metodami a technikami zkoumání: interview, pozorování, případové studie, analýza a hodnoceni rozličné dokumentace (školní, osobní anamnézy apod.). Dále je zde hojně využíváno sociometrických metod, jako jsou sociometrické testy a dotazníky, posuzovací škály a techniky založené na dlouhodobém pobytu v sociální skupině (etnografické postupy, zúčastněné dlouhodobé pozorování apod.). Tyto metody jsou pak hlavním zdrojem pomoci k řešení úkolů sociální pedagogiky, ke kterým v širším pojetí patří: Deskripce a analýza prostředí Poskytování sociální pomoci Strategie sociálně výchovné činnosti Mezi další klíčové pojmy práce patří sociálně pedagogické dění, sociálně pedagogická práce a sociálně pedagogická pomoc. Sociálně pedagogické dění chápe L. Böhnisch (in Kraus a kol. 2001, s ) jako výchovnou pomoc k zvládnutí života. Jejím cílem je ochránit člověka před škodlivými vlivy, naučit ho zvládat obtíže, orientaci se v nejednoznačných situacích a pomoci mu umožnit skrz sociální dovednosti aktivní účast v dnešní společnosti. Sociálně pedagogická práce zahrnuje všechny sociálně pedagogické aktivity, které kladou důraz na komplexnost a pluralitu s důrazem na rozvíjení potře
